Stav: aktualizace 2015, vydání 2011

Pomůcka zpracována podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).

Anotace:
Požadavky na staveniště a zařízení staveniště vyplývající z právního řádu ČR, případně mezinárodních smluv, zejména ze stavebních předpisů a z předpisů v oblasti bezpečnosti práce. Právní normy je třeba zohlednit jak ve fázi navrhování stavby, tak ve fázi provádění stavby. V oblasti soukromoprávní (smluvní vztahy) odkazuje text na jiné metodické pomůcky systému PROFESIS.

Upozornění k textu

OBSAH

1 STAVENIŠTĚ A ZAŘÍZENÍ STAVENIŠTĚ V ODBORNÉ STAVEBNÍ LITERATUŘE

Problematika stavenišť a jejich zařízení není příliš frekventovaným tématem odborných článků a statí, resp. odborných seminářů a konferencí. Nakladatelství Linde Praha vydalo v roce 1993 příručku Jany Tomášové „Otázky a odpovědi k problematice zařízení staveniště“. ČKAIT, ČSSI a Sdružení dodavatelů investičních celků vydaly v roce 1996 v rámci ediční řady doporučených standardů metodických příručku „DOS M 04 VYST 96 Zařízení staveniště“. Obě příručky jsou částečně překonány novými právními předpisy. DOS M 04 obsahuje v příloze stále orientačně použitelné „Příklady požadavků na zařízení staveniště“, rozdělené na zařízení provozní a sociální; dále „Rámcovou specifikaci zařízení a materiálů uložených v jednotlivých druzích skladů a skládek“ Časopis Stavebné materiály č. 5/2009 přinesl článek Márii Búciové „Stavenisko a jeho vybavenie. Časopis Realizace staveb č. 1/2010 obsahuje stať Kamila Bartáka „Staveniště“. Sborník přednášek z konference TECHSTA 2000 přináší příspěvek Jiří Kovalského „Problematika zařízení staveniště“, věnovaný zejména způsobu oceňování nákladů zařízení staveniště, a příspěvek Víta Motyčky „Skladovací plochy na staveništi“. Větší pozornost by si zasloužila zejména analýza nákladů zařízení staveniště. Většina firem stále oceňuje náklady spojené se zařízením staveniště procentuální sazbou v rozmezí 2–5 % jako vedlejší rozpočtové náklady.

2 STAVENIŠTĚ A ZAŘÍZENÍ STAVENIŠTĚ V PRÁVNÍCH PŘEDPISECH

2.1 ZÁKON Č. 183/2006 SB., O ÚZEMNÍM PLÁNOVÁNÍ A STAVEBNÍM ŘÁDU (STAVEBNÍ ZÁKON), VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ

Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, (stavební zákon) definuje staveniště jako místo, na kterém se provádí stavba nebo udržovací práce; zahrnuje stavební pozemek, popřípadě zastavěný stavební pozemek nebo jeho část anebo část stavby, popřípadě, v rozsahu vymezeném stavebním úřadem, též jiný pozemek nebo jeho část anebo část jiné stavby.

Zařízení staveniště není stavebním zákonem definováno. Z ustanovení § 24e vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na území, ve znění vyhlášky č. 269/2009 Sb., můžeme dovozovat, že stavby zařízení staveniště slouží pro účely provádění staveb nebo udržovacích prací a musí být povolovány jako dočasné.

Stavby zařízení staveniště nevyžadují ohlášení ani stavební povolení, pokud se jedná o vybrané budovy uvedené v § 103 odst. 1 písm. a) stavebního zákona; ostatní stavby zařízení staveništní vyžadují ohlášení (§ 104 odst. 2 písm. g) stavebního zákona).

K povinnostem stavebníka, které mu ukládá stavební zákon (§ 152), patří umístit před zahájením stavby na viditelném místě u vstupu na staveniště štítek o povolení stavby a ponechat jej tam až do dokončení stavby; současně je také povinen zajistit, aby na stavbě nebo na staveništi byla k dispozici ověřená dokumentace stavby a všechny doklady týkající se prováděné stavby nebo její změny, popřípadě jejich kopie. Stavbyvedoucí je podle stavebního zákona (§ 153) povinen zajistit řádné uspořádání staveniště a provoz na něm. Osoba vykonávající stavební dozor sleduje zejména bezpečnost instalací a provozu technických zařízení na staveništi, vhodnost ukládání a použití stavebních výrobků, materiálů a konstrukcí.

2.2 VYHLÁŠKA Č. 31/1995 SB., K PROVEDENÍ ZÁKONA O ZEMĚMĚŘICTVÍ A O ZMĚNĚ A DOPLNĚNÍ NĚKTERÝCH ZÁKONŮ SOUVISEJÍCÍCH S JEHO ZAVEDENÍM, VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ

Podle vyhlášky č. 31/1995 Sb., kterou se provádí zákon č. 200/94 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, podléhá při provádění staveb ověření výsledků zeměměřičských činností; mj. vytyčení obvodu staveniště.

2.3 VYHLÁŠKA Č. 503/2006 SB., O PODROBNĚJŠÍ ÚPRAVĚ ÚZEMNÍHO ROZHODOVÁNÍ, ÚZEMNÍHO OPATŘENÍ A STAVEBNÍHO ŘÁDU, VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ

Prováděcí vyhláška stavebního zákona (zákona č. 183/2006 Sb.).

Vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, stanoví jako jednu z náležitostí obsahu stavebního povolení vymezení nezbytného rozsahu staveniště se stanovením podmínek pro toto vymezení.

2.4 VYHLÁŠKA Č. 499/2006 SB., O DOKUMENTACI STAVEB, VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ

Prováděcí vyhláška stavebního zákona (zákona č. 183/2006 Sb.).

Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, stanoví rozsah a obsah dokumentace pro vydání rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení (příloha č. 1 vyhlášky). V souhrnné technické zprávě této dokumentace musí být stanoveny zásady organizace výstavby, tj. napojení staveniště na stávající dopravní a technickou infrastrukturu, ochrana okolí staveniště, maximální zábory pro staveniště (do výkresu celkové situace stavby se zakresluje hranice dočasného i trvalého staveniště).  U projektové dokumentace k žádosti o stavební povolení a pro ohlášení stavby uvedené v § 104 odst. 1 písm. a) až e) (příloha č. 5 vyhlášky) je vyžadováno v souhrnné technické zprávě uvést zásady organizace výstavby, které obsahují mj.:

• odvodnění staveniště;
• napojení staveniště nastávající dopravní a technickou infrastrukturu;
• zajištění ochrany okolí staveniště a požadavky na související asanace, demolice, kácení dřevin;
• stanovení maximálních záborů pro staveniště (dočasné/trvalé);
• zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi, posouzení potřeby koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci podle zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Stejné požadavky jako na projektovou dokumentaci jsou stanoveny i pro obsah společné dokumentace pro vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení (příloha č. 4 vyhlášky).

Stejně tak jsou součástí dokumentace bouracích prací (příloha č. 8 vyhlášky) zásady organizace bouracích prací, v jejichž rámci musí být řešeny požadavky na odvodnění staveniště, ochranu okolí staveniště, napojení staveniště na stávající dopravní a technickou infrastrukturu atd.

Pokud o rozsah a obsah dokumentace pro provádění stavby tato odkazuje ve vazbě na zpracování plánu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi na zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Součástí souhrnné technické zprávy musí být kromě jiného požadavky na zpracování plánu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi, zvláštní podmínky a požadavky na organizaci staveniště a provádění prací na něm, vyplývající zejména z druhu stavebních prací a vlastností staveniště.

Stavební deník se vede ode dne předání a převzetí staveniště do dne dokončení stavby. Předání a převzetí staveniště mezi stavebníkem a zhotoviteli se zaznamenává do stavebního deníku, stejně jako zřízení, provozování a odstranění zařízení staveniště.

2.5 VYHLÁŠKA Č. 146/2008 SB., O ROZSAHU A OBSAHU PROJEKTOVÉ DOKUMENTACE DOPRAVNÍCH STAVEB, VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ

Prováděcí vyhláška stavebního zákona (zákona č. 183/2006 Sb.)

Vyhláška č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, tj. staveb leteckých, staveb drah a staveb na dráze a staveb pozemních komunikací, obsahuje obdobnou úpravu jako vyhláška č. 499/2006 Sb.; požadavky na staveniště a na zařízení staveniště specifikuje v řadě případů podrobněji.

Žádá-li stavebník o stavební povolení postupně k jednotlivým dopravním stavbám souboru, musí projektová dokumentace první stavby obsahovat celkovou situaci (zastavovací plán) souboru staveb včetně zařízení staveniště.

Letecké stavby

Projektová dokumentace leteckých staveb pro ohlášení stavby musí obsahovat mj.:

• zhodnocení staveniště v souhrnné technické zprávě;
• vyznačení hranic staveniště, trvalých a dočasných záborů ve výkresové části;
• v zásadách organizace výstavby:
  • popis základního řešení staveniště, charakteristiku staveniště;
  • využití stávajících objektů pro zařízení staveniště;
  • zabezpečení energií a sítí pro staveniště a zařízení staveniště;
  • situování ploch zařízení staveniště;
  • příjezdy na staveniště, dopravní trasy, skládky;
  • požadavky z hlediska péče o životní prostředí po dobu realizace stavby – hluk, prašnost apod.;
  • zajištění staveniště s ohledem na bezpečný a samostatný pohyb osob s omezenou schopností pohybu a orientace.

Projektová dokumentace leteckých staveb (příloha č. 2 vyhlášky) pro vydání stavebního povolení nebo k oznámení stavby ve zkráceném stavebním řízení (pozn.: stavební zákon po novele provedené zákonem č. 350/2012 Sb. již neobsahuje tzv. „zkrácené stavební řízení“ ale upravuje „oznámení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora“) musí obsahovat mj.:

• způsob zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi;
• zhodnocení staveniště v souhrnné technické zprávě;
• uspořádání a bezpečnost staveniště z hlediska ochrany veřejných zájmů rovněž v souhrnné technické zprávě;
• označení obvodu stavby a dočasného obvodu staveniště mimo území stavby v celkové situaci stavby (zastavovacím plánu).

V zásadách organizace výstavby:

Část 1 Technická zpráva

Základní řešení staveniště a zařízení staveniště:

• charakteristika staveniště, kapacita a využití stávajících objektů pro účely zařízení staveniště, požadavky na úpravy existujících objektů, včetně požadavků potřebných na uvedení těchto objektů do původního nebo jinak požadovaného stavu;
• kapacita a využití stavebních objektů, prováděných v rámci objektové soustavy stavby; požadavky na úpravy těchto objektů pro účely zařízení staveniště, včetně nutných úprav pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace;
• způsob zabezpečení přívodu vody, elektrické energie, plynu atd. na staveniště, způsob napojení telekomunikačních zařízení na telekomunikační síť po dobu výstavby, způsob napojení kanalizace na objekty zařízení staveniště a způsob odvodnění staveniště, předpokládaná potřeba čerpání podzemních vod a způsob jejich odvedení ze staveniště;
• předpokládaný počet pracovníků při výstavbě a nároky na vytvoření vyhovujících sociálních podmínek pro jejich činnost;
• vliv provádění stavby na životní prostředí a způsob vyloučení nebo omezení nežádoucích vlivů;
• údaje o zvláštních opatřeních, nebo o způsobu provádění činností vyžadujících zvláštní bezpečnostní opatření, množství a druhy odpadů vznikajících při stavební a montážní činnosti (včetně komunálního odpadu) a podmínky pro manipulaci a skladování těchto odpadů;
• návrh skládky, na které by mohly být uloženy odpady vznikající při stavební a montážní činnosti, návrh místa pro dočasné uložení zeminy (deponie), kde se uloží zemina ze staveniště, která se následně použije na zpětné zásypy, návrh místa pro těžby zeminy (zemníků) pro její dovoz na staveniště v případě potřeby, požadavky na oplocení staveniště nebo jiná opatření zamezující vstupu nepovolaných osob na staveniště. Způsob odborného ošetření a ochrany porostů po dobu výstavby;
• údaje o stanovení prostředí v jednotlivých prostorech prováděné stavby;
• vymezení bezpečnostních pásem a ochranných pásem;
• požadavky pro provádění prací v případech, že se stavba realizuje za provozu, podmínky postupu prací (výstavby); koordinace prací (výstavby) se stávajícím provozem, požadavky na ochranu nově prováděných částí stavby, požadavky na případné omezení provozu;
• dodržení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, včetně podmínek pro poskytnutí první pomoci, uplatnění požadavků na seznámení pracovníků s bezpečnostními, provozními a protipožárními směrnicemi platnými v provozovaných objektech, nebo souborech; požadavky na požární bezpečnost provozu a prováděné stavby; požadavky na udržování pořádku a čistoty na přilehlých veřejných prostranstvích.

Projekt organizace dopravy:

1. případné omezení dopravy a pohybu chodců v bezprostředním okolí staveniště, požadavky na vyřízení povolení pro zvláštní využití veřejných komunikací;

2. návrh na organizaci dopravy a pohybu osob na staveništi, včetně dopravního značení;

3. návrh opatření na zamezení znečišťování veřejných komunikací při výjezdu dopravních a stavebních mechanismů ze staveniště.

Podmínky a nároky na provádění stavby:

• termín vyklizení staveniště a jeho uvedení do původního stavu.

Část 2 Plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci

Ve smyslu ustanovení § 15 odst. 2 zákona č. 309/2006 Sb. a § 6 a přílohu č. 5 nařízení vlády č. 591/2006 Sb.:

• pravidla na provádění jednotlivých prací na staveništi:
  • zvláštní opatření pro provádění prací se zvýšeným nebezpečím;
  • údaje a informace o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, které je nutné dodržovat při provádění veškerých stavebních a montážních prací na staveništi.

Část 3 Situace zařízení staveniště

Zpracovává se v měřítku v totožném s celkovou situací stavby, do které se zpravidla promítá soutiskem nebo se do ní přímo zakresluje. Situace musí být zpracována v souladu s technickými normami a musí jednoznačně rozlišovat navrhovanou výstavbu od stávajícího stavu atd.

Obsahuje zakreslení:

• hranice staveniště, nebo stavenišť, pokud vedlejší staveniště přicházejí v úvahu, včetně zajištění staveniště s ohledem na bezpečný a samostatný pohyb osob s omezenou schopností pohybu;
• staveništních komunikací, vymezení ploch pro skládky a dočasné objekty zařízení staveniště bez jejich věcného a časového využití;
• umístění deponií ornice a zeminy, případně zemníků zřízených pro účely výstavby;
• vstupů, vjezdů na hlavní a vedlejší staveniště, přívody vody a energií na staveniště včetně odběrných míst, napojení jednotlivých objektů zařízení staveniště na kanalizaci a odvodnění staveniště, připojení na telekomunikační síť, umístění studní v případě potřeby čerpání podzemních vod;
• vyznačení porostu, který bude odstraněn v rámci výstavby, vyznačení porostu, který bude odborně ošetřen a chráněn po dobu výstavby;
• vyznačení bezpečnostních pásem od stávajících staveb a zařízení.

Dokladová část Projektu organizace výstavby obsahuje mj.:

• zápis o projednání napojení staveniště na zdroje vody a energie;
• zápis o projednání napojení objektů zařízení staveniště a odvodnění staveniště na kanalizaci.

Stavby drah a stavby na dráze

Projektové dokumentace staveb na dráze (příloha č. 4 vyhlášky)

Projektová dokumentace staveb na dráze pro ohlášení stavby se řídí přílohou č. 1 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů.

Projektová dokumentace obsahuje v souhrnné technické zprávě:

• zhodnocení staveniště včetně vyhodnocení současného stavu, měření a průzkumů.

V zásadách organizace výstavby:

• provizorní označení staveniště s ohledem na bezpečný pohyb osob s omezenou schopností pohybu a orientace během výstavby (např. přístup na nástupiště během stavby).

Projektová dokumentace staveb drah a staveb na dráze (příloha č. 5 vyhlášky) pro vydání stavebního povolení nebo k oznámení ve zkráceném stavebním řízení (pozn.: stavební zákon po novele provedené zákonem č. 350/2012 Sb. již neobsahuje tzv. „zkrácené stavební řízení“ ale upravuje „oznámení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora“) musí obsahovat mj.:

• zhodnocení staveniště v souhrnné technické zprávě;
• informace o uvolnění staveniště (pozemků i objektů);
• omezující nebo bezpečnostní opatření při přípravě staveniště a v průběhu výstavby (odstřel objektu či horniny);
• vyznačení obvodu stavby, obvodu staveniště včetně ploch zařízení staveniště ve výkresové části dokumentace.

Zásady organizace výstavby řeší:

• vazby jednotlivých provozních souborů a stavebních objektů na ostatní části stavby, přístupy na staveniště a nabízí v úvahu přicházející plochy pro zařízení staveniště.

Technická zpráva musí obsahovat:

• charakteristiku staveniště, jeho uspořádání, včetně ploch zařízení staveniště, včetně zajištění základních podmínek pro samostatný a bezpečný pohyb osob s omezenou schopností pohybu a orientace na komunikacích a plochách souvisejících se staveništěm;
• popis staveb zařízení staveniště vyžadujících ohlášení.

Ve výkresech:

• jsou zejména uvedeny následující údaje: obvod staveniště, včetně ploch zařízení staveniště, vjezdy na staveniště, zdroje vody a energií.

Pozemní komunikace

Projektová dokumentace staveb dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací (dále jen pozemních komunikací) pro ohlášení stavby (příloha č. 7 vyhlášky)

Průvodní zpráva obsahuje v základních údajích o stavbě mj.:

• způsob zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi.

Souhrnná technická zpráva obsahuje mj.:

• zhodnocení staveniště včetně vyhodnocení současného stavu, měření a průzkumů.

Zásady organizace výstavby obsahují mj.:

• popis staveniště včetně zajištění základních podmínek a označení pro bezpečné užívání veřejně přístupných komunikací a ploch souvisejících se staveništěm osobami s omezenou schopností pohybu a orientace.

Projektová dokumentace staveb dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací (dále jen pozemních komunikací) pro vydání stavebního povolení nebo k oznámení stavby ve zkráceném stavebním řízení (pozn.: stavební zákon po novele provedené zákonem č. 350/2012 Sb. již neobsahuje tzv. „zkrácené stavební řízení“ ale upravuje „oznámení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora“) – příloha č. 8 vyhlášky.

Projektová dokumentace musí mj. obsahovat:

• způsob zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi.

Pro řazení a číslování částí stavby se použije základní členění stanovené vyhláškou; objekty přípravy staveniště jsou značeny „000“. Do této skupiny objektů se zařazují především bourací práce, případně další objekty obsahující rozsáhlé pomocné práce (placené) spojené s přípravou staveniště nebo zhotovovacích prací, např. dočasné oplocení, protihluková opatření při stavebních pracích, trhací práce při přípravě staveniště, stavební jámy apod.

Situační výkres současného stavu území (v části B Souhrnné řešení stavby) obsahuje zakreslený obvod staveniště.

Technická zpráva u objektů pozemních komunikací obsahuje:

• řešení přístupu a užívání veřejně přístupných komunikací a ploch souvisejících se staveništěm osobami s omezenou schopností pohybu a orientace.

U objektů podzemních staveb se uvádí ve výkresové části mj.:

• situace organizace výstavby včetně doporučeného rozsahu vybavení zařízení staveniště zhotovitele.

Zásady organizace výstavby obsahují v technické zprávě mj.:

• charakteristiku a celkové uspořádání staveniště včetně jeho odvodnění;
• stanovení obvodu staveniště, jeho zdůvodnění a údaje o pozemcích staveniště, včetně pozemků, které zajišťuje stavebník/objednatel;
• zásady návrhu zařízení staveniště;
• přístupy na staveniště (vjezdy a výjezdy);
• požadavky na zabezpečení ochrany staveniště a jeho okolí;
• návrh řešení dopravy během výstavby (přepravní a přístupové trasy, zvláštní užívání pozemní komunikace, uzavírky, objížďky, výluky), včetně zajištění základních podmínek a označení pro samostatný a bezpečný pohyb osob s omezenou schopností pohybu a orientace na veřejně přístupných komunikacích a plochách souvisejících se staveništěm;
• stanovení podmínek pro provádění stavby z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví, plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi podle zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Ve výkresové části zásad se uvádí mj.:

• přehledná situace s vyznačením stavby, se zákresem širších vztahů v dotčeném území, obvody staveniště, účelových ploch, přístupů na staveniště, napojovacích míst zdrojů a dopravních tras, tato situace se vypracuje obvykle v měřítku 1:5 000 nebo 1:10 000;
• situace stavby na podkladu koordinační situace, kde se zohlední vzájemné vazby jednotlivých částí stavby (objektů) z hlediska provádění, umístění provizorních objektů (přístupové cesty a přemostění, montážní zařízení apod.), vazby na výrobní části zařízení staveniště.

2.6 VYHLÁŠKA Č. 501/2006 SB., O OBECNÝCH POŽADAVCÍCH NA VYUŽÍVÁNÍ ÚZEMÍ, VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ

Prováděcí vyhláška stavebního zákona (zákona č. 183/2006 Sb.).

Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, uvádí mezi obecnými požadavky na umisťování staveb (§ 23 odst. 5), že mimo stavební pozemek lze umístit jen stavby zařízení staveniště a připojení staveb na sítě technické infrastruktury a pozemní komunikace. Novelou provedenou vyhláškou č. 269/2009 Sb., s účinností od 26.8.2009, byl do vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území vložen nový § 24e, obsahující požadavky na uspořádání a provoz staveniště, umisťování a povolování staveb zařízení staveniště:

(1) Staveniště se musí zařídit, uspořádat a vybavit přísunovými trasami pro dopravu materiálu tak, aby se stavba mohla řádně a bezpečně provádět. Nesmí docházet k ohrožování a obtěžování okolí, zejména hlukem a prachem, nad limitní hodnoty stanovené jinými právními předpisy, k ohrožování bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, ke znečišťování pozemních komunikací, ovzduší a vod, k omezování přístupu k přilehlým stavbám nebo pozemkům, k sítím technického vybavení a požárním zařízením. Staveniště musí být oploceno.

(2) Na pozemcích staveb, které jsou kulturní památkou, v památkových rezervacích nebo v památkových zónách a v přírodních parcích, a zvláště chráněných územích, včetně jejich ochranných pásem, lze zřizovat pouze takové stavby zařízení staveniště, které nejsou spojeny se zemí pevným základem, nebo zařízení pojízdná.

(3) Stavby zařízení staveniště, které slouží pro účely provádění staveb nebo udržovacích prací, musí být povolovány jako dočasné.

(4) Zneškodňování odpadních a srážkových vod ze staveniště musí být zabezpečeno v souladu s jinými právními předpisy^18b). Přitom je nutné předcházet podmáčení pozemku staveniště, včetně komunikací uvnitř staveniště, erozi půdy, narušení a znečištění odtokových zařízení pozemních komunikací a pozemků přiléhajících ke staveništi, u kterých nesmí být způsobeno jejich podmáčení.

(5) Stávající podzemní energetické sítě, sítě elektronických komunikací, vodovody a kanalizace v prostoru staveniště musí být polohově a výškově zaměřeny a vytýčeny před zahájením stavby.

(6) Veřejná prostranství a pozemní komunikace dočasně užívané pro staveniště při současném zachování jejich užívání veřejností se musí po dobu společného užívání bezpečně chránit před poškozením stavební činností a udržovat. Ustanovení právních předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci na staveništích tím nejsou dotčena. Veřejná prostranství a pozemní komunikace se pro staveniště mohou použít jen ve stanoveném nezbytném rozsahu a době a po ukončení užívání pro tento účel musí být uvedeny do původního stavu.

2.7 VYHLÁŠKA Č. 268/2009 SB., O TECHNICKÝCH POŽADAVCÍCH NA STAVBY, VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ

Prováděcí vyhláška stavebního zákona (zákona č. 183/2006 Sb.).

Ustanovení vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, se podle § 2 odst. 1 uplatňují mj. také u dočasných staveb zařízení staveniště, pokud to závažné územně technické nebo stavebně technické důvody nevylučují.

2.8 NAŘÍZENÍ RADY HL. M. PRAHY Č. 11/2014, KTERÝM SE STANOVUJÍ OBECNÉ POŽADAVKY NA VYUŽITÍ ÚZEMÍ A TECHNICKÉ POŽADAVKY NA STAVBY V HLAVNÍM MĚSTĚ PRAZE (PRAŽSKÉ STAVEBNÍ PŘEDPISY), VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ

Nařízení bylo vydáno na základě zmocnění ve stavebním zákoně (zákon č. 183/2006 Sb.).

Nařízení se věnuje problematice staveniště v řadě ustanovení.

Obecná zásada použití nařízení na dočasné stavby zařízení stavenišť je vyjádřena v § 1 odst. 3 a 4.

Podle § 18 odst. 2 se rozvodná energetická vedení a vedení elektronických komunikací umisťují v zastavitelném území pod terénem. U dočasných staveb zařízení staveniště lze v odůvodněných případech umístit tato vedení nad terén jako stavby dočasné.

Stavby zařízení staveniště, které slouží pro účely provádění staveb nebo udržovacích prací, musí být podle § 20 odst. 5 umisťovány a povolovány pouze jako dočasné.

V ustanovení § 37 odst. 1 jsou stavby zařízení staveniště zařazeny mezi zvlášť odůvodněné případy, u kterých je možné využít jiné způsoby likvidace odpadních vod; za splnění požadavků jiných právních předpisů (zákona č. 254/2001 Sb., vodní zákon, zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech), lze řešit likvidaci odpadních vod za použití speciálních technických systémů (chemické, separační apod.).

Podle § 53 odst. 3 se musí veřejná prostranství a pozemní komunikace dočasně užívané jako staveniště při současném zachování jejich užívání veřejností po dobu společného užívání bezpečně chránit a udržovat. Veřejné plochy a pozemní komunikace se pro staveniště mohou použít jen ve stanoveném nezbytném rozsahu a době. Po ukončení jejich užívání jako staveniště musí být uvedeny do předchozího nebo rozhodnutím určeného stavu.

2.9 VYHLÁŠKA Č. 398/2009 SB., O OBECNÝCH TECHNICKÝCH POŽADAVCÍCH ZABEZPEČUJÍCÍCH BEZBARIÉROVÉ UŽÍVÁNÍ STAVEB

Prováděcí vyhláška stavebního zákona (zákona č. 183/2006 Sb.).

Podle vyhlášky č. 398/2009 Sb., musí být výkopy a staveniště zabezpečeny tak, aby nebyly ohroženy osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace ani jiné osoby. Požadavky na technické řešení podrobně rozvádí příloha č. 2 vyhlášky.

2.10 VYHLÁŠKA Č. 23/2008 SB., O TECHNICKÝCH PODMÍNKÁCH POŽÁRNÍ OCHRANY STAVEB, VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ

Prováděcí předpis zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů.

Vyhláška č. 23/2008 Sb., stanoví v § 28 požadavky na stavby zařízení staveniště.

Při navrhování stavby zařízení staveniště se postupuje v souladu s českou technickou normou ČSN 73 0804 PBS – Výrobní objekty. Stavba ubytovacího zařízení staveniště musí být vybavena zařízením autonomní detekce a signalizace. Zařízení autonomní detekce a signalizace musí být umístěno v každém pokoji určeném pro ubytování osob a v části vedoucí k východu z ubytovacího zařízení staveniště. V ubytovací části stavby zařízení staveniště nesmí být umístěno tepelné zařízení a tepelná soustava se zkapalněnými uhlovodíkovými plyny včetně zásobních nádob.

2.11 VYHLÁŠKA Č. 503/2006 SB., O PODROBNĚJŠÍ ÚPRAVĚ ÚZEMNÍHO ROZHODOVÁNÍ, ÚZEMNÍHO OPATŘENÍ A STAVEBNÍHO ŘÁDU, VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ

Prováděcí vyhláška stavebního zákona (zákona č. 183/2006 Sb.).

Vyhláška č. 503/2006 Sb., upravuje mj. obsahové náležitosti dokumentů v řízení o povolení stavby. K náležitostem žádosti o stavební povolení patří údaje o stavbách zařízení staveniště. Stavební povolení obsahuje podmínky, v nichž se mj. stanoví vymezení nezbytného rozsahu staveniště.

2.12 VYHLÁŠKA Č. 100/1995 SB., KTEROU SE STANOVÍ PODMÍNKY PRO PROVOZ, KONSTRUKCI A VÝROBU URČENÝCH TECHNICKÝCH ZAŘÍZENÍ A JEJICH KONKRETIZACE (ŘÁD URČENÝCH TECHNICKÝCH ZAŘÍZENÍ), VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ

Prováděcí předpis zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů.

Vyhláška č. 100/1995 Sb., uvádí v příloze č. 2 časové intervaly revizí určených technických zařízení elektrických. U prozatímních zařízení staveniště činí tento interval 0,5 roku.

2.13 ZÁKON Č. 127/2005 SB., O ELEKTRONICKÝCH KOMUNIKACÍCH A O ZMĚNĚ NĚKTERÝCH SOUVISEJÍCÍCH ZÁKONŮ (ZÁKON O ELEKTRONICKÝCH KOMUNIKACÍCH), VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ

Zákon č. 127/2005 Sb., upravuje (§ 101) styk komunikačních vedení veřejné komunikační sítě s okolím. Stavebníci staveb, vodohospodářských děl nebo zařízení, jejichž provedení je spojeno se zemními pracemi, jsou povinni v rámci řízení podle stavebního řádu doložit žádost o vydání příslušného rozhodnutí vyjádřením provozovatele veřejné komunikační sítě o existenci nadzemních nebo podzemních vedení komunikačních sítí ve staveništi od těch podnikatelů zajišťujících veřejné komunikační sítě, které sdělí stavební úřad. Stavební úřad stanoví v rozhodnutí podmínky k ochraně vedení komunikační sítě.

2.14 ZÁKON Č. 586/1992 SB., O DANÍCH Z PŘÍJMŮ, VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ

Zákon č. 586/1992 Sb., rozumí stálou provozovnou místo k výkonu činností daňových poplatníků na území České republiky. Stálou provozovnou je např. dílna, kancelář, místo k těžbě přírodních zdrojů, místo prodeje (odbytiště), staveniště. Staveniště, tj. místa provádění stavebních a montážních prací a poskytování činností a služeb s těmito pracemi souvisejícími poplatníkem nebo zaměstnanci či osobami pro něho pracujícími, se považují za stálou provozovnu tehdy, přesáhne-li jejich doba trvání šest měsíců v jakémkoliv období 12 kalendářních měsíců po sobě jdoucích (§ 22 odst. 2 zákona o daních z příjmů).

2.15 MEZINÁRODNÍ SMLOUVY

Mezinárodní smlouvy mezi Českou republikou (případně Československem) a jinými státy o zamezení dvojího zdanění zařazují mezi stálé provozovny (trvalé zařízení pro podnikání, v němž podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost) také staveniště, pokud trvá déle, než doba stanovená smlouvou (je definována různě – šest, devět, či dvanáct měsíců).

2.16 SDĚLENÍ Č. 433/1991 SB., O ÚMLUVĚ O BEZPEČNOSTI A OCHRANĚ ZDRAVÍ VE STAVEBNICTVÍ

Sdělení č. 433/1991 Sb., o Úmluvě o bezpečnosti a ochraně zdraví ve stavebnictví, která byla přijata 20. června 1988 na 75. zasedání generální konference Mezinárodní organizace práce. Úmluva se vztahuje na všechny činnosti ve stavebnictví, tj. na stavební práce, na montážní a demontážní práce včetně všech postupů, operací a dopravy na staveništi, od přípravy staveniště až po dokončení stavby. Členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu, se zavazuje, že na základě vyhodnocení nebezpečí existujících pro bezpečnost a zdraví, přijme a bude udržovat v platnosti právní předpisy, které zajišťují provádění ustanovení úmluvy. Členské státy se zavázaly přijmout opatření pro zajištění spolupráce mezi zaměstnavateli a pracovníky v zájmu zvýšení bezpečnosti a ochrany zdraví na staveništích, a to v souladu s úpravou stanovenou vnitrostátními právními předpisy.

Článek 8 této úmluvy upravuje odpovědnost na staveništi, kde působí současně dva nebo více zaměstnavatelů:

• 1. Kdykoli dva nebo více zaměstnavatelů provádí současně činnost na jednom staveništi:
  • a) hlavní podnikatel nebo jiná osoba nebo organizace provádějící účinnou kontrolu nebo mající hlavní odpovědnost za veškerou činnost na staveništi bude odpovědný za koordinaci předepsaných bezpečnostních a zdravotních opatření a za dodržování těchto opatření, pokud je to slučitelné s vnitrostátními právními předpisy;
  • b) jakmile hlavní podnikatel nebo jiná osoba nebo organizace provádějící účinnou kontrolu nebo mající hlavní odpovědnost nad veškerou činností na staveništi tam není přítomen, má jmenovat, pokud je to slučitelné s vnitrostátními právními předpisy, příslušnou osobu nebo organizaci na místě, mající autoritu a nezbytné prostředky, aby zajistila jeho jménem koordinaci a dodržování opatření stanovených v bodě a) výše;
  • c) každý zaměstnavatel bude odpovídat za provádění stanovených opatření, pokud jde o pracovníky, kteří jsou mu podřízeni.
• 2. Kdykoli zaměstnavatelé nebo samostatně hospodařící osoby konají současně práce na jednom staveništi, musí spolupracovat při provádění bezpečnostních a zdravotních opatření stanovených podle vnitrostátních právních předpisů.

Mezinárodní smlouvy, které Česká republika přijala, nebo k jejichž plnění se zavázala, mají vyšší právní sílu než národní právní předpisy. Stanoví tak článek 10 Ústavy České republiky: „Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.“

2.17 ZÁKON Č. 263/2016 SB., ATOMOVÝ ZÁKON VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ

Zákon č. 263/2016 Sb., stanoví v § 163 písmeno d) a e) povinnosti držitele povolení v oblasti zabezpečení jaderného zařízení a jaderného materiálu.

2.18 ZÁKON Č. 309/2006 SB., KTERÝM SE UPRAVUJÍ DALŠÍ POŽADAVKY BEZPEČNOSTI A OCHRANY ZDRAVÍ PŘI PRÁCI V PRACOVNĚPRÁVNÍCH VZTAZÍCH A O ZAJIŠTĚNÍ BEZPEČNOSTI A OCHRANY ZDRAVÍ PŘI ČINNOSTI NEBO POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB MIMO PRACOVNĚPRÁVNÍ VZTAHY (ZÁKON O ZAJIŠTĚNÍ DALŠÍCH PODMÍNEK BEZPEČNOSTI A OCHRANY ZDRAVÍ PŘI PRÁCI), VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ

Zákon č. 309/2006 Sb., upravuje mj. požadavky na pracoviště a pracovní prostředí na staveništi (§ 3). Tímto zákonem byla do českého právního řádu transponována Směrnice Rady 92/57/EHS o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví na dočasných nebo mobilních staveništích.

Zaměstnavatel, který provádí jako zhotovitel stavební, montážní, stavebně montážní nebo udržovací práce pro jinou fyzickou nebo právnickou osobu na jejím pracovišti, zajistí v součinnosti s touto osobou vybavení pracoviště pro bezpečný výkon práce. Stavební práce mohou být zahájeny pouze tehdy, pokud je pracoviště náležitě zajištěno a vybaveno. Zaměstnavatel je povinen dodržovat další požadavky kladené na bezpečnost a ochranu zdraví při práci při přípravě a realizaci stavby, jimiž jsou:

• a) udržování pořádku a čistoty na staveništi;
• b) uspořádání staveniště podle příslušné dokumentace;
• c) umístění pracoviště, jeho dostupnost, stanovení komunikací nebo prostoru pro příchod a pohyb fyzických osob, výrobních a pracovních prostředků a zařízení;
• d) zajištění požadavků na manipulaci s materiálem;
• e) předcházení zdravotním rizikům při práci s břemeny;
• f) provádění kontroly před prvním použitím, během používání, při údržbě a pravidelném provádění kontrol strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí během používání s cílem odstranit nedostatky, které by mohly nepříznivě ovlivnit bezpečnost a ochranu zdraví;
• g) splnění požadavků na způsobilost fyzických osob konajících práce na staveništi;
• h) určení a úprava ploch pro uskladnění, zejména nebezpečných látek, přípravků a materiálů;
• i) splnění podmínek pro odstraňování a odvoz nebezpečných odpadů;
• j) uskladňování, manipulace, odstraňování a odvoz odpadu a zbytků materiálů;
• k) přizpůsobování času potřebného na jednotlivé práce nebo jejich etapy podle skutečného postupu prací;
• l) předcházení ohrožení života a zdraví fyzických osob, které se s vědomím zaměstnavatele mohou zdržovat na staveništi;
• m) zajištění spolupráce s jinými osobami;
• n) předcházení rizikům vzájemného působení činností prováděných na staveništi nebo v jeho těsné blízkosti;
• o) vedení evidence přítomnosti zaměstnanců a dalších fyzických osob na staveništi, které mu bylo předáno;
• p) přijetí odpovídajících opatření, pokud budou na staveništi vykonávány práce a činnosti vystavující zaměstnance ohrožení života nebo poškození zdraví;
• q) dodržování bližších minimálních požadavků na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích stanovených prováděcím právním předpisem.
• Část třetí zákona je věnována dalším úkolům zadavatele stavby, jejího zhotovitele, popřípadě fyzických osob, která se podílejí na zhotovení stavby, a koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi (§ 14 až 18).

2.19 NAŘÍZENÍ VLÁDY Č. 591/2006 SB., O BLIŽŠÍCH MINIMÁLNÍCH POŽADAVCÍCH NA BEZPEČNOST A OCHRANU ZDRAVÍ PŘI PRÁCI NA STAVENIŠTÍCH, VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ

Prováděcí předpis zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů.

Nařízení vlády č. 591/2006 Sb., upravuje:

• a) bližší minimální požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích;
• b) náležitosti oznámení o zahájení prací;
• c) práce a činnosti vystavující fyzickou osobu zvýšenému ohrožení života nebo poškození zdraví a
• d) další činnosti, které je koordinátor bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi (dále jen „koordinátor“) povinen provádět při přípravě a realizaci stavby.

2.20 NAŘÍZENÍ VLÁDY Č. 495/2001 SB., KTERÝM SE STANOVÍ ROZSAH A BLIŽŠÍ PODMÍNKY POSKYTOVÁNÍ OSOBNÍCH OCHRANNÝCH PRACOVNÍCH PROSTŘEDKŮ, MYCÍCH, ČISTICÍCH A DEZINFEKČNÍCH PROSTŘEDKŮ

Prováděcí předpis zrušeného zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

V nařízení vlády č. 495/2001 Sb., se v Příloze 3 bod 1. vyžadují jako ochrana hlavy a lebky používat při pracích na staveništi ochranné přilby.

2.21 VYHLÁŠKA Č. 73/2010 SB., O STANOVENÍ VYHRAZENÝCH ELEKTRICKÝCH TECHNICKÝCH ZAŘÍZENÍ, JEJICH ZAŘAZENÍ DO TŘÍD A SKUPIN A O BLIŽŠÍCH PODMÍNKÁCH JEJICH BEZPEČNOSTI (VYHLÁŠKA O VYHRAZENÝCH ELEKTRICKÝCH TECHNICKÝCH ZAŘÍZENÍCH)

Prováděcí předpis zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů.

Vyhláška č. 73/2010 Sb., zařazuje do třídy II., skupiny G zařízení prozatímních stavenišť a zařízení ve stavbách, ve kterých jsou prováděny bourací práce.

2.22 VYHLÁŠKA Č. 75/2002 SB., O BEZPEČNOSTI PROVOZU ELEKTRICKÝCH TECHNICKÝCH ZAŘÍZENÍ POUŽÍVANÝCH PŘI HORNICKÉ ČINNOSTI A ČINNOSTI PROVÁDĚNÉ HORNICKÝM ZPŮSOBEM, VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ

Prováděcí předpis zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů.

Vyhláška č. 75/2002 Sb., zařazuje elektrické zařízení na staveništích a demolicích do třídy A. skupiny A1; tj. do skupiny s nejvyšší mírou rizika. Elektrické zařízení třídy A podléhá provádění výchozích, pravidelných, popřípadě mimořádných revizí revizním technikem s osvědčením příslušného rozsahu podle přílohy č. 1 vyhlášky.

2.23 VAZBA NA DALŠÍ METODICKÉ A INFORMAČNÍ POMŮCKY PROFESNÍHO INFORMAČNÍHO SYSTÉMU ČKAIT

Obvyklé postupy, resp. smluvní ujednání týkající se staveniště (zařízení staveniště) popisují další metodické pomůcky, zejména:

MP 1.1.2 Zásady organizace výstavby;
MP 2 Provádění staveb;
MP 2.6.1 Bezpečnost při provádění prací na staveništi;
MP 2.6.2 Koordinátor bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi.

Stav: kontrola 2022, aktualizace 2019, vydání 2015

Pomůcka zpracována podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).

Anotace:
Termín podlahová (užitková, užitná) plocha bytu (domu), resp. obytná plocha, má v různých právních předpisech odlišné významy. Vždy je proto třeba zkoumat, pro jaký účel a podle jakého právního předpisu má být tento údaj uváděn.

Upozornění k textu

Obsah

ÚVOD

Termín „podlahová, případně užitková (nebo užitná) a obytná plocha“ patří k často frekventovaným pojmům, používaným jak v odborných textech, tak při běžné komunikaci. Především se v metrech čtverečních podlahové plochy udává velikost bytu – v technických zprávách, komerčních sděleních, statistických šetřeních či kupních smlouvách. Je proto důležité vědět, jak s tímto termínem zacházejí, resp. jak jej definují právní předpisy, technické normy nebo pomocné metodiky.

Je třeba si uvědomit, že obecně mají definice v právních předpisech zpravidla tzv. interpretační charakter. V úvodních částech právních předpisů (zákonů, nařízení vlády, vyhlášek) se setkáme s uvozením: pro účely tohoto (zákona) se rozumí, že …. Pak může mít stejný pojem v různých právních předpisech odlišný význam. Naproti tomu v technických normách, terminologických databázích či ve výkladových slovnících by měly být používány formálně správné definice. Obecné terminologické principy a metodologické přístupy k tvorbě definic, k přípravě a uspořádání výkladových slovníků, tezaurů, klasifikačních systémů apod. upravují mezinárodní technické normy (např. ČSN ISO 704:2018 Terminologické práce – Principy a metody) a další.

1 PODLAHOVÁ, OBYTNÁ A UŽITKOVÁ (UŽITNÁ) PLOCHA VE STAVEBNÍCH PŘEDPISECH, NORMÁCH A METODIKÁCH

Platné stavební právní předpisy definici podlahové plochy bytu a užitkové plochy bytu neobsahují (s výjimkou již zrušené vyhlášky o obecných technických požadavcích v hlavním městě Praze – viz dále), ale tyto termíny používají. Stavební předpisy a podobně předpisy o statistické službě a statistických zjišťováních rozlišují podlahovou, obytnou a užitkovou (případně užitnou, nebo také celkovou) plochu. Obytná plocha souvisí s pojmem obytná místnost – je součtem plochy obytných místností bytu.

1.1 ZÁKON Č. 183/2006 SB., O ÚZEMNÍM PLÁNOVÁNÍ A STAVEBNÍM ŘÁDU

Stavební zákon (zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů) používá termín „podlahová plocha“, ale nedefinuje jej. Podle § 188a lze umísťovat v nezastavěném území také stavby pro zemědělství s byty pro trvalé rodinné bydlení; stavba pro zemědělství může mít nejvýše tři samostatné byty, přičemž součet podlahových ploch bytů smí v tomto případě činit nejvýše jednu třetinu celkové podlahové plochy stavby, nejvýše však 300 m².

1.2 VYHLÁŠKA Č. 501/2006 Sb., O OBECNÝCH POŽADAVCÍCH NA VYUŽÍVÁNÍ ÚZEMÍ

Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů, termín „podlahová plocha“ a „obytné plochy“ rovněž používá, ale nedefinuje. Podle § 2 Základní pojmy se pro účely této vyhlášky rozumí:

a) stavbou pro bydlení

1. bytový dům, ve kterém více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé bydlení a je k tomuto účelu určena,

2. rodinný dům, ve kterém více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé rodinné bydlení a je k tomuto účelu určena; rodinný dům může mít nejvýše tři samostatné byty, nejvýše dvě nadzemní a jedno podzemní podlaží a podkroví, …

§ 8 Plochy smíšené obytné, odst. 1: Plochy smíšené obytné se obvykle samostatně vymezují … Odst. 2: Plochy smíšené obytné zahrnují zpravidla pozemky staveb pro bydlení, případně staveb pro rodinnou rekreaci, pozemky občanského vybavení a veřejných prostranství, a dále pozemky související dopravní a technické infrastruktury.

1.3 VYHLÁŠKA Č. 268/2009 Sb., O TECHNICKÝCH POŽADAVCÍCH NA STAVBY

Termín podlahová plocha používá rovněž vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška používá termín „podlahová plocha“ (místnosti, bytu), ale nedefinuje jej.

V § 3 písm. i) stojí: obytnou místností je část bytu, která splňuje požadavky předepsané touto vyhláškou, je určena k trvalému bydlení a má nejmenší podlahovou plochu 8 m². Kuchyň, která má plochu nejméně 12 m² a má zajištěno přímé denní osvětlení, přímé větrání a vytápění s možností regulace tepla, je obytnou místností. Pokud tvoří byt jedna obytná místnost, musí mít podlahovou plochu nejméně 16 m²; u místností se šikmými stropy se do plochy obytné místnosti nezapočítává plocha se světlou výškou menší než 1,2 m.

V § 10 odst. 5: Světlá výška místností musí být alespoň … b) 2 300 mm v obytných a pobytových místnostech v podkroví; místnosti se zkosenými stropy musí mít tuto světlou výšku nejméně nad polovinou podlahové plochy místnosti, …

V § 13 Proslunění, odst. 2: Byt je prosluněn, je-li součet podlahových ploch jeho prosluněných obytných místností roven nejméně jedné třetině součtu podlahových ploch všech jeho obytných místností. Při posuzování proslunění se vychází z normových hodnot.

Odst. 3: U samostatně stojících rodinných domů, dvojdomů a koncových řadových domů má být součet podlahových ploch prosluněných obytných místností roven nejméně jedné polovině součtu podlahových ploch všech obytných místností bytu.

Podobně v dalších ustanoveních vyhlášky.

1.4 VYHLÁŠKA Č. 26/1999 SB. HL. M. PRAHY, O OBECNÝCH TECHNICKÝCH POŽADAVCÍCH NA VÝSTAVBU V HLAVNÍM MĚSTĚ PRAZE (OTPP)

Zrušená vyhláška č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze (OTPP), ve znění pozdějších předpisů, článek 3:

(1) Pro účely této vyhlášky se rozumí

b) bytem – soubor místností (popřípadě jediná obytná místnost), který svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení a je k tomuto účelu užívání určen,

f) obytnou místností

1. část bytu (zejména obývací pokoj, ložnice, jídelna), která splňuje požadavky předepsané touto vyhláškou, je určena k trvalému bydlení a má nejmenší podlahovou plochu 8 m²,

2. kuchyň, má-li podlahovou plochu nejméně 12 m²; pokud tvoří byt jediná obytná místnost, musí mít podlahovou plochu nejméně 18 m²; u místností se zkosenými stropy se do plochy obytné místnosti nezapočítává plocha se světlou výškou menší než 1,2 m,

x) užitnou plochou – součet ploch všech místností budovy, …

Termín podlahová plocha sice tato vyhláška používá, ale nedefinuje jej.

1.5 NAŘÍZENÍ Č. 11/2014 SB. HL. M. PRAHY, KTERÝM SE STANOVUJÍ OBECNÉ POŽADAVKY NA VYUŽÍVÁNÍ ÚZEMÍ A TECHNICKÉ POŽADAVKY NA STAVBY V HLAVNÍM MĚSTĚ PRAZE

Vyhlášku č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy nahradilo nařízení č. 11/2014 Sb. hl. m. Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze (tzv. pražské stavební předpisy), jehož platnost dočasně zrušilo MMR (výhrady MMR, městských částí a dalších orgánů a nevládních organizací k některým ustanovením; absence procesu tzv. evropské notifikace). Nařízení obsahuje shodnou definici bytu se starou vyhláškou, zjednodušenou definici obytné místnosti, ale v zásadě odpovídající definici podle staré vyhlášky; neobsahuje již definici užitné plochy.

Novou definicí tohoto nařízení je hrubá podlažní plocha: součet ploch vymezených vnějším obrysem konstrukcí jednotlivých podlaží budovy kromě otevřených a částečně otevřených částí (balkony, lodžie, průchody, střešní terasy apod.); v podlažích se šikmými stěnami či šikmým stropem se započítává vnější obrys konstrukcí v úrovni 1,2 m nad úrovní podlahy. Prakticky je tento termín použit v příloze 2 nařízení, která stanoví počet. tzv. vázaných a návštěvnických parkovacích stání.

1.6 VYHLÁŠKA Č. 499/2006 SB., O DOKUMENTACI STAVEB

Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, obsahuje 16 příloh:

• Příloha č. 1 Rozsah a obsah dokumentace pro vydání rozhodnutí o umístění stavby;
• Příloha č. 2 Rozsah a obsah dokumentace pro vydání rozhodnutí o umístění liniové stavby technické infrastruktury včetně souvisejících technologických objektů;
• Příloha č. 3 Rozsah a obsah dokumentace pro vydání rozhodnutí o umístění stavby dráhy;
• Příloha č. 4 Rozsah a obsah dokumentace pro vydání rozhodnutí o umístění stavby dálnice, silnice, místní komunikace a veřejné účelové komunikace;
• Příloha č. 5 Rozsah a obsah projektové dokumentace pro vydání rozhodnutí o umístění souboru staveb v areálu jaderného zařízení;
• Příloha č. 6 Rozsah a obsah dokumentace pro vydání rozhodnutí o změně využití území;
• Příloha č. 7 Rozsah a obsah dokumentace pro vydání rozhodnutí o změně vlivu užívání stavby na území;
• Příloha č. 8 Rozsah a obsah dokumentace pro vydání společného povolení;
• Příloha č. 9 Rozsah a obsah dokumentace pro vydání společného povolení liniové stavby technické infrastruktury včetně souvisejících technologických objektů;
• Příloha č. 10 Rozsah a obsah dokumentace pro vydání společného povolení stavby dráhy;
• Příloha č. 11 Rozsah a obsah dokumentace pro vydání společného povolení stavby dálnice, silnice, místní komunikace a veřejné účelové komunikace;
• Příloha č. 12 Rozsah a obsah projektové dokumentace pro ohlášení stavby uvedené v § 104 odst. 1 písm. a) až e) stavebního zákona nebo pro vydání stavebního povolení;
• Příloha č. 13 Rozsah a obsah projektové dokumentace pro provádění stavby;
• Příloha č. 14 Rozsah a obsah dokumentace skutečného provedení stavby;
• Příloha č. 15 Náležitosti dokumentace bouracích prací;
• Příloha č. 16 Náležitosti a způsob vedení stavebního deníku a jednoduchého záznamu o stavbě.

Přílohy č. 1–15 specifikují obsah a rozsah dané úrovně dokumentace, kterou člení na základní části A až D (plus dokladová část), které pak dále podrobně rozvádějí. 

Přílohy č. 1, 4, 8, 12, 13, 14 a 15 shodně vyžadují obvykle v části B 2.1 (resp. B 2, nebo Bb) navrhované parametry stavby (nebo parametry odstraňované stavby) – „zastavěná plocha, obestavěný prostor, užitná plocha, počet funkčních jednotek a jejich velikosti apod.“. V případě přílohy č. 15 Náležitosti dokumentace bouracích prací je požadavek (v části B 2.d) na údaje o stávající kapacitě odstraňované stavby širší: je vyžadován údaj o zastavěné ploše, obestavěném prostoru, počtu funkčních jednotek u staveb obsahujících byty celková podlahová plocha budovy, počet a velikost zanikajících bytů, obytná a užitková plocha zanikajících bytů. Žádný z uvedených termínů vyhláška nedefinuje.

Vyhláška o dokumentaci staveb je terminologicky nejednotná; byť termíny užitková plocha a užitná plocha lze považovat za synonyma, tj. za termíny obsahově shodné.

1.7 VYHLÁŠKA Č. 526/2006 SB., KTEROU SE PROVÁDĚJÍ NĚKTERÁ USTANOVENÍ STAVEBNÍHO ZÁKONA VE VĚCECH STAVEBNÍHO ŘÁDU

Zrušená vyhláška č. 526/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona ve věcech stavebního řádu, obsahovala v přílohách formuláře a vzory podání pro povolování a užívání staveb. Přílohy č. 4 (oznámení o užívání stavby), č. 5 (žádost o vydání kolaudačního souhlasu) a č. 7 (ohlášení odstranění stavby) požadovaly u budov obsahujících byty uvést následující statistické ukazatele:

1. 1. Podlahová plocha budovy (m²);
2. 2. Celková hodnota budovy bez pozemku (tis. Kč);
3. 3. Celková hodnota bytů v nebytových budovách (tis. Kč);
4. 4. Počet dokončených bytů;
5. 5. Užitková plocha podle velikosti jednotlivých bytů (m²);
6. 6. Obytná plocha podle velikosti jednotlivých bytů (m²);
7. 7. Zastavěná plocha budovy (m²);
8. 8. Obestavěný prostor budovy (m³).
   

Žádný z těchto termínů vyhláška č. 526/2006 Sb., nedefinovala. Vyhláška byla zrušena vyhláškou č. 63/2013 Sb.

1.8 VYHLÁŠKA Č. 503/2006 SB., O PODROBNĚJŠÍ ÚPRAVĚ ÚZEMNÍHO ROZHODOVÁNÍ, ÚZEMNÍHO OPATŘENÍ A STAVEBNÍHO ŘÁDU

Vyhláškou č. 63/2013 Sb., byla novelizována vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, která po této novele upravuje obsahové náležitosti žádostí, oznámení, informací, rozhodnutí, resp. dalších dokumentů vyžadovaných stavebními předpisy. Další novela vyhlášky č. 503/2006 Sb., byla provedena vyhláškou č. 66/2018 Sb., vydanou v souvislosti s poslední velkou novelou stavebního zákona. Vyhláška má celkem 15 příloh, z nichž každá obsahuje vzor příslušného formuláře, jehož obsahové náležitosti jsou závazné. Statistické povinnosti jsou součástí žádosti o vydání společného povolení, ohlášení stavby, žádosti o stavební povolení a ohlášení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora:

Statistické údaje (u staveb obsahujících byty):
Nová výstavba
Počet bytů ……….
Užitková plocha všech bytů v m² (bez plochy nebytových prostor) ……….
Změna dokončené stavby (nástavba, přístavba, stavební úprava):
Počet nových bytů ………..
Počet zrušených bytů ………..
Počet bytů, ve kterých se provádějí stavební úpravy ………..
Užitková plocha všech bytů v m² (bez plochy nebytových prostor) ……….

Obdobně jsou formulovány statistické povinnosti ve formuláři oznámení změny v užívání stavby a ohlášení odstranění stavby.

1.9 METODICKÝ POKYN 7-99 HLÁŠENÍ O DOKONČENÍ BUDOVY NEBO O DOKONČENÍ BYTU

Statistické údaje v podáních k užívání stavby jsou podkladem pro stavební úřady k vyplnění statistického výkazu Stav 7-99 Hlášení o dokončení budovy nebo o dokončení bytu. Definice uvedených termínů najdeme v metodických vysvětlivkách k výkazu:

Podlahová plocha budovy – celková využitelná podlahová plocha budovy. Do této plochy se nezahrnují stavební plochy (plochy nosných, dělicích nebo jiných konstrukcí – sloupy, pilíře, příčky, komíny); funkční plochy pro pomocné využití (plochy zastavěné vyhřívacími a klimatizačními instalacemi nebo elektrickými generátory); komunikační plochy (např. schodiště, výtahy, eskalátory).

Užitková plocha všech bytů – plocha všech obytných i vedlejších místností a plocha příslušenství bytu. Nezapočítává se plocha nebytových prostor.

Obytná místnost – část bytu (zejména obývací pokoj, ložnice, jídelna), která je určena k trvalému bydlení a má nejmenší podlahovou plochu 8 m²; pokud tvoří byt jediná obytná místnost, musí mít podlahovou plochu nejméně 16 m², v Praze 20 m².

Za vedlejší místnosti bytu – se považují předsíň, neobytná hala, komora, chodba uvnitř bytu, obytná místnost, která má menší podlahovou plochu než 8 m², menší světlou výšku než 2,5 m (v podkroví menší než 2,3 m), nemá dostatečné přímé denní osvětlení, přímé nebo dostatečně účinné nepřímé větrání, přímé nebo dostatečně účinné nepřímé vytápění a nemá dostatečnou tepelnou a zvukovou izolaci obklopujících konstrukcí, a další neobydlené místnosti určené k tomu, aby byly s bytem společně užívány.

Příslušenství bytu – tvoří záchod, koupelna, koupelnový nebo sprchovací kout a spíž.

1.10 ČSN 73 4301:2004 OBYTNÉ DOMY

Platná ČSN 73 4301:2004 Obytné budovy nedefinuje ani podlahovou, ani užitkovou plochu bytu. Norma obsahuje definice:

Obytná místnost (čl. 3.2.3) – část bytu (zejména obývací pokoj, ložnice, jídelna), která splňuje požadavky zvláštního předpisu (zrušené vyhlášky MMR č. 137/1998 Sb.), je určena k trvalému bydlení a má nejmenší podlahovou plochu 8 m²; pokud tvoří byt jediná obytná místnost, musí mít podlahovou plochu nejméně 16 m².

(Čl.5.2.2.11) Místnosti se zkosenými stropy musí mít výšku min. 2 300 mm nejméně nad polovinou podlahové plochy, která je vymezena pomyslnou rovinou kolmou k rovině podlahy, protínající rovinu zkoseného stropu ve výšce 1 300 mm nad podlahou. Střešní okna by měla být osazena tak, aby jejich spodní hrana byla umístěna nejvíce 1 100 mm nad podlahou, zejména v případech vyšší nadezdívky. Taková místnost, pokud je určena pro spaní jedné osoby, má mít objem nejméně 20 m³, pro spaní dvou osob má mít objem nejméně 30 m³ (pro více osob se doporučuje úměrně zvětšit objem).

Příslušenství bytu (čl. 3.2.4) – prostory, které doplňují obytné místnosti a jsou určeny pro zajištění bytové komunikace, osobní hygieny, vaření a dalších funkcí, nutných pro trvalé užívání bytu.

(Čl. 5.2.3.1) V každém bytě musí být navrženo příslušenství, zahrnující nejméně prostory:

a) vstupní

b) pro vaření

c) pro uskladnění potravin

d) pro osobní hygienu

e) pro umístění záchodové mísy

f) pro uložení úklidových předmětů

(Čl. 5.2.3.2) Byt může obsahovat i další příslušenství (např. místnost pro domácí práce, šatna, komora pro předměty občasné potřeby).

1.11 ČSN 73 4301:1987 OBYTNÉ BUDOVY

Zrušená ČSN 73 4301:1987 Obytné budovy obsahovala následující definice:

Obytná plocha (bytu) – součet ploch obytných místností bytu. Obytná místnost je místnost o ploše minimálně 8 m², která má přímé denní osvětlení okny, je přímo větratelná okny, je vybavena zařízením pro dostatečné vytápění a je vzhledem ke svému dispozičnímu a stavebně technickému uspořádání a vybavení určena k trvalému bydlení a netvoří příslušenství bytu. Obytnou místností je obývací pokoj, jídelna, ložnice.

Do plochy místností se započítává celá plocha místností kromě ploch, nad nimiž je světlá výška menší než 1,30 m. Do plochy místnosti se započítává plocha arkýřů a výklenků, jsou-li současně nejméně 20 m široké, 0,30 hluboké a 2,00 m vysoké (od podlahy). Dále se započítává plocha zabraná topidly nebo topnými tělesy, instalačními předměty, technickým zařízením nebo strojním vybavením a také kuchyňskou linkou. Nezapočítává se však plocha okenních a dveřních ústupků a plocha zabraná zabudovaným nábytkem.

Užitková plocha (bytu) – součet ploch obytných místností a ploch místností jeho příslušenství. Každý byt musí mít příslušenství, zahrnující nejméně

• vstupní prostory (předsíň);
• prostor pro vaření (kuchyně);
• prostor pro uskladnění potravin (spížní komora, zabudovaná spížní skříň);
• prostor pro osobní hygienu (koupelna);
• prostor pro WC;
• prostor pro uložení úklidových předmětů.

Byt může obsahovat další příslušenství, např. prostor pro sušení drobného prádla, neobytnou místnost pro domácí práce, hospodářskou lodžii, šatnu, komoru pro předměty občasné potřeby.

1.12 SDĚLENÍ ČESKÉHO STATISTICKÉHO ÚŘADU Č. 321/2003 SB., O ZAVEDENÍ KLASIFIKACE STAVEBNÍCH DĚL CZ-CC

Sdělení Českého statistického úřadu č. 321/2003 Sb., o zavedení Klasifikace stavebních děl CZ-CC uvádí mezi základními pojmy, platnými pro tuto klasifikaci:

• bytová budova je stavba, ve které je alespoň polovina využitelné podlahové plochy určena pro bytové účely;
• nebytová budova je stavba, ve které je více než polovina využitelné podlahové plochy určena pro nebytové účely;
• byt je soubor místností (případně jediná obytná místnost), které svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňují požadavky na trvalé bydlení a jsou k tomuto účelu užívání určeny.

Celková využitelná podlahová plocha zahrnuje plochy, které jsou využity pro stejné účely, a to bez ohledu na jejich umístění v rámci stavby. Do využitelné podlahové plochy se nezahrnují:

• stavební plochy (např. plochy nosných, dělicích nebo jiných komponentů – sloupy, pilíře, příčky, komíny);
• funkční plochy pro pomocné využití (např. plochy zastavěné vyhřívacími a klimatizačními instalacemi nebo elektrickými generátory);
• komunikační plochy (např. schodiště, výtahy, eskalátory).

Část z celkové využitelné podlahové plochy budovy používané pro bydlení zahrnuje plochu vyčleněnou pro kuchyň, obývací pokoj, ložnici a další pokoje, část pak plochu vyčleněnou pro sklep a společné prostory, používané vlastníky nebo nájemci bytových jednotek.

1.13 ZPRAVODAJ ČESKÉHO STATISTICKÉHO ÚŘADU, ČÁSTKA 5/2009

Zpravodaj Českého statistického úřadu, částka 5/2009, informuje ve stati „Statistika stavebnictví a bytové výstavby“ o změnách ve zjišťování statistických údajů v roce 2009 v souvislosti se zavedením nové klasifikace CZ-NACE, která nahradila odvětvovou klasifikaci ekonomických činností (OKEČ). Stať obsahuje přehled základních pojmů používaných ve statistice stavebnictví. Podlahovou plochou místností a prostorů se pro potřeby statistických sledování rozumí jejich vnitřní nášlapná plocha mezi konstrukcemi stěn v půdorysném průmětu budov.

1.14 ZÁKON Č. 89/1995 SB., O STÁTNÍ STATISTICKÉ SLUŽBĚ

Zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů, uvádí v § 20a Registr sčítacích obvodů a budov přehled povinných údajů, zapisovaných do registru. Patří mezi ně podlahová plocha budovy, celková a obytná plocha bytů. Zákon tyto termíny nedefinuje.

Doporučené definice podlahové, obytné a užitkové plochy a jejich použití ve vazbě na stavební předpisy

Stavební předpisy, které patří mezi předpisy veřejného práva, termíny podlahová, obytná a užitková (užitná) plocha používají, ale nedefinují je. Při definování (stanovení obsahu) těchto pojmů musíme vycházet z metodických vysvětlivek statistického výkazu Stav 7-99 Hlášení o dokončení budovy nebo o dokončení bytu a z ČSN 73 4301:2004 Obytné budovy.

Užitková plocha všech bytů – plocha všech obytných a vedlejších místností a plocha příslušenství bytu. Nezapočítává se plocha nebytových prostor.

• Vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění vyhlášky č. 63/2013 Sb., ČSN 73 4301:2004 Obytné budovy;
• Stav 7-99 Hlášení o dokončení budovy nebo o dokončení bytu.

Podlahová plocha budovy – celková využitelná podlahová plocha budovy. Nezahrnuje plochy nosných, dělicích a jiných stavebních konstrukcí, funkční plochy zastavěné technickým zařízením budovy a komunikační plochy (schodiště, výtahy, eskalátory).

• Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (stavební zákon);
• Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů;
• Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění vyhlášky č. 62/2013 Sb.

Obytná místnost – část bytu (zejména obývací pokoj, ložnice, jídelna) určená k trvalému bydlení, která má podlahovou plochu min. 8 m²; pokud byt tvoří jediná místnost, musí mít podlahovou plochu nejméně 16 m².

• Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění vyhlášky č. 20/2012 Sb.;
• ČSN 73 4301:2004 Obytné budovy.

Stav 7-99 Hlášení o dokončení budovy nebo o dokončení bytu

2 PODLAHOVÁ PLOCHA V ENERGETICKÝCH PŘEDPISECH

2.1 ZÁKON Č. 406/2000 SB., O HOSPODAŘENÍ ENERGIÍ, VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ

§ 2

Základní pojmy

Pro účely tohoto zákona se rozumí …

r) celkovou energeticky vztažnou plochou vnější půdorysná plocha všech prostorů s upravovaným vnitřním prostředím v celé budově, vymezená vnějšími povrchy konstrukcí obálky budovy …

Tuto definici přejímají všechny prováděcí předpisy zákona o hospodaření energií. Používá ji rovněž program Zelená úsporám.

Uvedená definice byla do zákona o hospodaření energií vložena novelou, provedenou zákonem č. 318/2012 Sb. Do této novely používal zákon č. 406/2000 Sb., termín celková podlahová plocha, kterou definoval jako podlahovou plochu všech podlaží budovy vymezenou mezi vnějšími stěnami, bez neobyvatelných sklepů a oddělených nevytápěných prostor …

Obsahově se obě definice téměř shodují, rozdíl je především v názvu termínu. Ke změně došlo na základě špatných zkušeností se starší definicí tzv. „celkové podlahové plochy“, která byla zaměňována za klasickou, tj. vnitřní podlahovou plochu budovy.

3 PODLAHOVÁ A UŽITKOVÁ PLOCHA V PŘEDPISECH O NÁJEMNÉM, VLASTNICTVÍ BYTŮ, DPH A OCEŇOVÁNÍ STAVEB

3.1 ZRUŠENÁ VYHLÁŠKA Č. 85/1997 SB., O NÁJEMNÉM Z BYTŮ POŘÍZENÝCH V DRUŽSTEVNÍ BYTOVÉ VÝSTAVBĚ A ÚHRADĚ ZA PLNĚNÍ POSKYTOVANÁ S UŽÍVÁNÍM TĚCHTO BYTŮ

§ 2

Vymezení některých pojmů pro účely této vyhlášky

(1) Užitkovou plochou bytu se rozumí součet ploch všech jeho místností, včetně místností vedlejších užívaných výhradně nájemcem bytu, bez ploch domovního vybavení včetně sklepů, upravený podle zvláštního předpisu^13/ (dále jen „užitková plocha bytu“).

Poznámka pod čarou č. 13 odkazuje na § 4 výnosu Federálního ministerstva financí, Ministerstva financí ČR, Ministerstva financí SR a Státní banky československé č. 78/1991 Sb., o podmínkách poskytování finanční pomoci na družstevní bytovou výstavbu (uveřejněného pod č. 3 ve Finančním zpravodaji č. 2-3/1991).

Vyhláška č. 85/1997 Sb., byla zrušena vyhláškou č. 301/2010 Sb.

3.2 ZRUŠENÝ ZÁKON Č. 107/2006 SB., O JEDNOSTRANNÉM ZVYŠOVÁNÍ NÁJEMNÉHO Z BYTU A O ZMĚNĚ ZÁKONA Č. 40/1964 SB., OBČANSKÝ ZÁKONÍK, VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ

§ 2

Základní pojmy

d) podlahovou plochou bytu je součet podlahových ploch všech místností bytu a jeho příslušenství¹⁾, a to i mimo byt, pokud jsou užívány výhradně nájemcem bytu; podlahová plocha sklepů, které nejsou místnostmi, a podlahová plocha balkonů, lodžií a teras se započítává pouze jednou polovinou; …

Poznámka pod čarou č. 1 odkazuje na § 121 odst. 2 občanského zákoníku: Příslušenstvím bytu jsou vedlejší místnosti a prostory určené k tomu, aby byly s bytem užívány.

Zákon č. 107/2006 Sb., nabyl účinnosti dnem 31. 3. 2006 a část první tohoto zákona (včetně § 2) pozbyla platnosti dnem 31. 12. 2012. Druhou část zákona zrušil zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník s účinností od 1. 1. 2014.

3.3 ZÁKON Č. 72/1994 SB., KTERÝM SE UPRAVUJÍ NĚKTERÉ SPOLUVLASTNICKÉ VZTAHY K BUDOVÁM A NĚKTERÉ VLASTNICKÉ VZTAHY K BYTŮM A NEBYTOVÝM PROSTORŮM A DOPLŇUJÍ NĚKTERÉ ZÁKONY

Zrušený zákon č. 72/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

§ 2

Vymezení pojmů

Pro účely tohoto zákona se rozumí …

i) podlahovou plochou bytu nebo rozestavěného bytu podlahová plocha všech místností, které tvoří příslušenství bytu nebo rozestavěného bytu, …

Zákon č. 72/1994 Sb., byl zrušen právním předpisem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s účinností od 1. 1. 2014.

3.4 ZÁKON Č. 67/2013 SB., KTERÝM SE UPRAVUJÍ NĚKTERÉ OTÁZKY SOUVISEJÍCÍ S POSKYTOVÁNÍM PLNĚNÍ SPOJENÝCH S UŽÍVÁNÍM BYTŮ A NEBYTOVÝCH PROSTORŮ V DOMĚ S BYTY

Zákon č. 67/2013 Sb., ve znění zákona č. 104/2015 Sb., a jeho prováděcí vyhláška č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům, termín podlahová plocha používá, ale nedefinuje jej. Definici najdeme v jeho prováděcí vyhlášce č. 269/2015 Sb., kterou vydalo Ministerstvo pro místní rozvoj:

§ 2

Vymezení pojmů

Pro účely této vyhlášky se rozumí …

d) podlahovou plochou – podlahová plocha místností bytu a nebytového prostoru kromě teras, balkónů a lodžií (i zasklených) a vedlejších prostorů, které jsou umístěny mimo byt; do podlahové plochy se započítává i plocha zastavěná kuchyňskou linkou, vestavěným nábytkem, kamny nebo jiným topným tělesem. Nezapočítává se plocha okenních a dveřních ústupků;

e) započitatelnou podlahovou plochou – podlahová plocha vynásobená koeficienty uvedenými v příloze č. 1 části A. k této vyhlášce; mají-li některé místnosti v zúčtovací jednotce rozdílnou výšku stropů nebo stropy zkosené, započitatelná podlahová plocha těchto místností se vynásobí koeficientem podílu objemu vytápěného prostoru k objemu vypočtenému z podlahové plochy a výšky stropu převládajících místností v zúčtovací jednotce;

f) podlahovou plochou nebytových prostorů pro účely poskytování teplé užitkové vody – podlahová plocha vynásobená koeficienty stanovenými podle přílohy č. 1 části B., k této vyhlášce; …

Vyhláška č. 269/2015 Sb., zrušila předchozí právní úpravu rozúčtování nákladů na vytápění a přípravu teplé vody, tj. vyhlášku č. 372/2001 Sb. Uváděné definice vybraných pojmů jsou v obou vyhláškách totožné.

3.5 ZÁKON Č. 235/2004 SB., O DANI Z PŘIDANÉ HODNOTY VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ

Platné znění k 30. 11. 2018:

§ 48

Sazba daně u dokončené stavby pro bydlení nebo dokončené stavby pro sociální bydlení

(2) Stavbou pro bydlení se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí

a) stavba bytového domu podle právních předpisů upravujících katastr nemovitostí,

b) stavba rodinného domu podle právních předpisů upravujících katastr nemovitostí,

c) stavba, která

1. slouží k využití stavby bytového domu nebo stavby rodinného domu a

2. je zřízena na pozemku, který tvoří funkční celek s touto stavbou bytového domu nebo rodinného domu,

d) obytný prostor,

e) místnost užívaná spolu s obytným prostorem podle písmene d), která se nachází ve stejné stavbě pevně spojené se zemí.

(3) Pozemkem, který tvoří funkční celek se stavbou pevně spojenou se zemí, se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí pozemek, který slouží k provozu stavby pevně spojené se zemí nebo plní její funkce nebo který je využíván spolu s takovou stavbou. Touto stavbou není inženýrská síť ve vlastnictví jiné osoby než vlastníka pozemku.

(4) Obytným prostorem se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí soubor místností, popřípadě jednotlivá obytná místnost, který svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením odpovídá požadavkům na trvalé bydlení.

(5) Stavbami pro sociální bydlení se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí

a) stavba bytového domu podle právních předpisů upravujících katastr nemovitostí, v němž není obytný prostor s podlahovou plochou přesahující 120 m²,

b) stavba rodinného domu podle právních předpisů upravujících katastr nemovitostí, jehož podlahová plocha nepřesahuje 350 m²,

c) obytný prostor pro sociální bydlení, …

Poznámka:
Předpisy upravující katastr nemovitostí se odkazují při definici bytového domu, rodinného domu a dalších druhů staveb na stavební předpisy, a to stavební zákon, vyhlášku č. 501/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášku č. 268/2009 Sb., ve znění vyhlášky č. 20/2012 Sb., a další.

3.6 INFORMACE K UPLATŇOVÁNÍ ZÁKONA O DPH U VÝSTAVBY PO 1. 1. 2008

Ke správné aplikaci snížené sazby daně z přidané hodnoty u staveb pro bydlení vydala Finanční správa 23. 4. 2008 informaci, která mj. podrobně vymezuje obsah pojmu „podlahová plocha“:

Při určení, zda se jedná o rodinný dům, bytový dům nebo byt, se obvykle vychází ze správního rozhodnutí, případně stanoviska místně příslušného stavebního úřadu.

Podlahovou plochou místností a prostorů se rozumí jejich vnitřní nášlapná plocha mezi lícními konstrukcemi stěn v půdorysném průmětu domu.

Do úhrnu podlahových ploch domu se započítává podlahová plocha všech místností a prostorů určených k bydlení, prostorů, které nejsou určeny k bydlení (například garáže, obchody, kanceláře), společných prostor (například plocha hal, chodeb, schodišť, sklepů, balkonů, teras, prádelen, sušáren, kočárkáren) a podloubí, průjezdů, pasáží apod.

Do úhrnu podlahových ploch domu se nezapočítává plocha těch místností či prostorů, které nejsou běžně přístupné uživatelům domu a obvykle slouží jako technologické zázemí (transformovny, kotelny, místnosti a prostory pro vzduchotechniku, dílny pro údržbu). Dále se do úhrnu podlahové plochy nezapočítávají šachty výtahů a podlahové plochy příslušenství domů.

Do podlahové plochy rodinného domu pro sociální bydlení se započítává součet podlahových ploch všech místností rodinného domu (kuchyně, pokoje, sociální zařízení, chodba, místnosti pro podnikání, garáž, která je v domě).

Do podlahové plochy rodinného domu pro sociální bydlení se nezapočítává součet podlahových ploch prostor, které nejsou místností (balkóny, terasy, lodžie, půda), a součet podlahových ploch místností, které tvoří příslušenství rodinného domu (garáž, která je mimo dům).

Do podlahové plochy bytu pro sociální bydlení se započítává součet podlahových ploch všech místností bytu, včetně místností, které tvoří příslušenství bytu (kuchyně, pokoje, sociální zařízení, chodba, komora, sklep, který je místností). Do podlahové plochy bytu se také započítává podlahová plocha, na které je umístěno vybavení bytu, sloužící uživateli bytu (nábytek, vestavěné skříně a kuchyňské linky, otopná tělesa apod.).

Do podlahové plochy bytu pro sociální bydlení se nezapočítává podlahová plocha prostor, které nejsou místností (balkóny, terasy, lodžie) a podíl na společných částech domu.

3.7 ZÁKON Č. 151/1997 SB. O OCEŇOVÁNÍ MAJETKU A O ZMĚNĚ NĚKTERÝCH ZÁKONŮ

Zákon č. 151/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

§ 8

Oceňování jednotek

(5) Podlahová plocha jednotky, kterou je byt nebo nebytový prostor, nebo která zahrnuje byt nebo nebytový prostor, je součtem všech plošných výměr podlah jednotlivých místností nebo místností v prostorově oddělené části domu a prostor užívaných výhradně s nimi. Způsob určení plošných výměr stanoví vyhláška.

3.8 VYHLÁŠKA Č. 441/2013 SB., K PROVEDENÍ ZÁKONA O OCEŇOVÁNÍ MAJETKU (OCEŇOVACÍ VYHLÁŠKA)

Vyhláška č. 441/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 13 odst. 2 obsahuje definici rodinného domu shodnou se stavební předpisy, přesněji s vyhláškou č. 501/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů

(2) Jako rodinný dům se ocení stavba, ve které více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé rodinné bydlení a je k tomuto účelu určena, má nejvýše tři samostatné byty, nejvýše dvě nadzemní podlaží a jedno podzemní podlaží a podkroví.

§ 21

Oceňování jednotek

(1) Cena jednotky se určí vynásobením počtu m² podlahové plochy, určeného způsobem uvedeným v příloze č. 1 k této vyhlášce, základní cenou upravenou podle odstavců 2 až 6.

Příloha č. 1 k vyhlášce č. 441/2013 Sb., ve znění vyhlášky č. 199/2014 Sb., Měření a výpočet výměr staveb a jejich částí (jsou vybrány pouze pasáže týkající se podlahové plochy)

2. Zastavěná plocha stavby (ZP)

(1) Zastavěnou plochou stavby se rozumí plocha ohraničená ortogonálními průměty vnějšího líce svislých konstrukcí všech nadzemních i podzemních podlaží do vodorovné roviny. Izolační přizdívky se nezapočítávají.

(2) Zastavěnou plochou nadzemní části stavby se rozumí plocha ohraničená ortogonálními průměty vnějšího líce svislých konstrukcí všech nadzemních podlaží do vodorovné roviny.

(3) Zastavěnou plochou podzemní části stavby se rozumí plocha ohraničená ortogonálními průměty vnějšího líce svislých konstrukcí všech podzemních podlaží do vodorovné roviny. Izolační přizdívky se nezapočítávají.

4. Podlahová plocha

(1) Podlahovou plochou se rozumí plochy půdorysného řezu místností a prostorů stavebně upravených k účelovému využití ve stavbě, vedeného v úrovni horního líce podlahy podlaží, ve kterém se nacházejí. Jednotlivé plochy jsou vymezeny vnitřním lícem svislých konstrukcí stěn, včetně jejich povrchových úprav (např. omítky). U poloodkrytých, případně odkrytých prostorů se místo chybějících svislých konstrukcí stěn podlahová plocha vymezí jako ortogonální průmět čáry vedené po obvodu vodorovné nosné konstrukce podlahy do roviny řezu.

(2) Do úhrnu podlahové plochy bytů a nebytových prostorů se započte podlahová plocha:

a) arkýřů a lodžií

b) výklenků, jsou-li alespoň 1,2 m široké, 0,3 m hluboké nebo jejichž podlahová plocha je větší než 0,36 m² a jsou alespoň 2 m vysoké,c) místností se zkoseným stropem, jejichž světlá výška v nejnižším bodě je menší než 2 m, a sklepů, pokud jsou místnostmi, vynásobená koeficientem 0,8,

d) půdorysná plocha zabraná vnitřním schodištěm (schodišťový prostor) v bytě nebo nebytovém prostoru v jednotlivých podlažích.

(3) Do úhrnu podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru se započte plocha prostorů, které jsou užívány výlučně s příslušným bytem nebo nebytovým prostorem:

a) teras, balkónů a pavlačí vynásobená koeficientem 0,17,

b) nezasklených lodžií vynásobená koeficientem 0,20,

c) sklepních kójí a vymezených půdních prostor vynásobená koeficientem 0,10.

(4) V případě místností, které tvoří příslušenství bytu a jsou společné pro více bytů nebo nebytových prostor (např. společné WC, předsíň, aj.), se do podlahové plochy bytů nebo nebytových prostor započte plocha, která odpovídá podílu plochy těchto společných místností, ku počtu bytů nebo nebytových prostor.

(5) Do podlahové plochy se nezapočítává plocha okenních a dveřních ústupků.

3.9 DALŠÍ PRÁVNÍ PŘEDPISY

Doklad nebo údaj o podlahové ploše požaduje řada dalších právních předpisů, např. :

• zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (upravená podlahová plocha);
• zákon č. 378/2005 Sb., o podpoře výstavby družstevních bytů ze Státního fondu rozvoje bydlení, a o změně zákona č. 190/2004 Sb., o dluhopisech), ve znění pozdějších předpisů;
• nařízení vlády č. 284/2011 Sb., o podmínkách poskytnutí a použití finančních prostředků Státního fondu rozvoje bydlení formou úvěru na podporu výstavby nájemních bytů na území ČR, ve znění pozdějších předpisů (§ 2 písm. d): podlahovou plochou nájemního bytu (se rozumí) součet podlahových ploch všech místností bytu, včetně místností, které tvoří příslušenství bytu;
• nařízení vlády č. 468/2012 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení formou úvěrů poskytnutých právnickým a fyzickým osobám na opravy a modernizace domů (podlahová plocha bytu, užitná podlahová plocha nového balkónu nebo lodžie), ve znění pozdějších předpisů.

aniž by pojem podlahová plocha přesně definovaly.

Podobně je tomu v zákoně č. 111/2009 Sb., o základních registrech, který nabyl účinnosti 1. 7. 2010, ve znění pozdějších předpisů. Mezi základní registry vymezené tímto zákonem patří vedle registru obyvatel, registru osob (právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci), registru agend orgánů veřejné moci a některých práv a povinností také základní registr územní identifikace, adres a nemovitostí. Zákon č. 111/2009 Sb., rozumí územním prvkem mj. stavební objekt, kterým je dokončená budova zapisovaná do katastru nemovitostí ČR, nebo jiná dokončená stavba, která se do katastru nemovitostí nezapisuje, pokud slouží k ubytování lidí nebo k podnikání nebo k jiné ekonomické činnosti (např. podzemní stavba). O stavebním objektu se v registru územní identifikace vedou údaje o typu objektu, způsobu využití, datu dokončení, počtu bytů, pokud jde o budovu s byty, zastavěné ploše, obestavěném prostoru, podlahové ploše a další. Definice podlahové plochy chybí.

Prováděcí vyhláška č. 359/2011 Sb., o základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí, stanoví v § 12 odst. 2 Údaje o zastavěné ploše⁴⁾, obestavěném prostoru⁴⁾, podlahové ploše⁴⁾, počtu všech nadzemních a podzemních podlaží⁵⁾ a o druhu svislé nosné konstrukce zapíše editor podle ověřené dokumentace odpovídající skutečnému provedení stavby.

Poznámka:
⁴⁾ ČSN 73 4055 Výpočet obestavěného prostoru pozemních stavebních objektů;
⁵⁾ ČSN 73 4301 Obytné budovy.

4 PODLAHOVÁ PLOCHA V NOVÉM OBČANSKÉM ZÁKONÍKU

Dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.), který zrušil starý obchodní a občanský zákoník a řadu dalších předpisů. Nový občanský zákoník používá na několika místech termín „podlahová plocha“ (bytu, jednotky).

V § 1222 občanského zákoníku se uvádí: „Prováděcí právní předpis stanoví, jakým způsobem se vypočte podlahová plocha bytu v jednotce, o kterých částech nemovité věci se má za to, že jsou společné, a podrobnosti o činnostech týkajících se správy domu a pozemku.“

Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 366/2013 Sb., o úpravě některých záležitostí souvisejících s bytovým spoluvlastnictvím, které upravuje

a) způsob výpočtu podlahové plochy bytu v jednotce,

b) části nemovité věci, které jsou společné,

c) podrobnosti o činnostech týkajících se správy domu a pozemku.

Ustanovení tohoto nařízení týkající se bytu platí také pro nebytový prostor.

O způsobu výpočtu podlahové plochy nařízení vlády č. 366/2013 Sb. stanoví:

§ 2

Prostorové ohraničení bytu

Pro účely výpočtu podlahové plochy je byt, jako prostorově oddělená část domu, ohraničen vnitřními povrchy obvodových stěn této prostorově oddělené části domu, podlahou, stropem nebo konstrukcí krovu a výplněmi stavebních otvorů ve stěnách ohraničujících byt; obdobně to platí pro ohraničení místností, které jsou jako součást bytu umístěné mimo hlavní obytný prostor.

§ 3

Způsob výpočtu podlahové plochy bytu v jednotce

(1) Podlahovou plochu bytu v jednotce tvoří půdorysná plocha všech místností bytu, včetně půdorysné plochy všech svislých nosných i nenosných konstrukcí uvnitř bytu, jako jsou stěny, sloupy, pilíře, komíny a obdobné svislé konstrukce. Půdorysná plocha je vymezena vnitřním lícem svislých konstrukcí ohraničujících byt, včetně jejich povrchových úprav. Započítává se také podlahová plocha zakrytá zabudovanými předměty, jako jsou zejména skříně ve zdech v bytě, vany a jiné zařizovací předměty ve vnitřní ploše bytu.

(2) Podlahovou plochu mezonetového bytu umístěného ve dvou nebo více podlažích spojených schodištěm uvnitř bytu tvoří půdorysná plocha všech místností vypočtená způsobem stanoveným v odstavci 1 a plocha pouze dolního průmětu schodiště.

(3) V případě bytu s galerií, kdy je horní prostor bytu propojen s dolním prostorem schodištěm, se podlahová plocha galerie započítává jako podlahová plocha místnosti, pokud podchodná výška tohoto prostoru dosahuje alespoň 230 cm, i když není zcela stavebně uzavřena všemi stěnami; započítává se současně plocha dolní místnosti, má-li alespoň stejnou podchodnou výšku, a plocha dolního průmětu schodiště. Pokud podmínky minimální podchodné výšky nejsou splněny, započte se pouze plocha dolní místnosti.

(4) Vypočtená podlahová plocha bytu podle odstavců 1 až 3 se uvádí v m² a zaokrouhluje na jedno desetinné místo tak, že pět setin m² a více se zaokrouhluje směrem nahoru, k méně než pěti setinám m² se nepřihlíží.

5 SHRNUTÍ

Stavební předpisy termín podlahová plocha, obytná plocha, užitková (užitná) plocha používají, ale nedefinují je. Definice obsahovala dřívější, již neplatná, verze české technické normy ČSN 73 4301 Obytné budovy (české technické normy byly v minulosti závazné a po určitou dobu nahrazovaly vyhlášku o technických požadavcích na stavby). V současné době obsahují platné definice metodické vysvětlivky ke statistickému výkazu Stav 7-99 Hlášení o dokončení budovy nebo o dokončení bytu, který sestavují stavební úřady.

Jedná se o výkaz, kde povinnost jeho zpracování vyplývá (pro stavební úřady) z předpisů o statistické službě; tedy i povinnost respektovat metodické vysvětlivky k výkazu. Proto v případě náležitostí dokumentace stavby různých úrovní a dalších podání stavebnímu úřadu, podle prováděcích předpisů stavebního zákona, je třeba vycházet z těchto metodických vysvětlivek.

V éře centrálně řízené ekonomiky důležité rozlišování obytné plochy (= plocha všech obytných místností bytu) a užitné plochy (obytná plocha + příslušenství bytu) souviselo s tehdejším způsobem výpočtu nájemného (zvýšené sazby za tzv. nadměrné metry) a s možností obsazení nadměrného bytu nebo rodinného domu dalším nájemníkem, bez souhlasu prvního nájemníka nebo majitele.

Současná terminologie dává přednost termínu „podlahová plocha“ (bytu, nebytového prostoru), který je v zásadě shodný s termínem užitková (užitná) plocha (bytu, nebytového prostoru). Stávající praxe přitom potvrzuje, že nejenom občan jako laik, ale i odborná stavební veřejnost, a bohužel také tvůrci návrhů právních předpisů nemají zcela jasno o významu uvedených termínů.

Vývoj a porovnání obytné a užitné plochy bytu tak zůstává spíše zajímavým statistickým a technickým údajem, ukazujícím na proměny standardů bydlení.

Kromě stavebních předpisů používají termín podlahová plocha, či užitná plocha také jiné právní předpisy, které obsah termínu pro potřeby daného předpisu definují. Za významné lze v této souvislosti považovat nařízení vlády č. 366/2013 Sb., které je prováděcím předpisem nového občanského zákoníku. Občanský zákoník je vedle Ústavy ČR a Listiny základních práv a svobod právním předpisem nejvyšší právní síly v oblasti soukromého (občanského) práva. Naproti tomu stavební zákon, správní řád aj. jsou předpisy veřejného práva.

Je nutné zdůraznit, že nařízení vlády č. 366/2013 Sb., které upravuje „některé záležitostí související s bytovým spoluvlastnictvím“, definuje podlahovou plochu bytu zcela odlišně od všech dalších, platných i neplatných předpisů: Podlahovou plochu bytu v jednotce tvoří půdorysná plocha všech místností bytu, včetně půdorysné plochy všech svislých nosných i nenosných konstrukcí uvnitř bytu, jako jsou stěny, sloupy, pilíře, komíny a obdobné svislé konstrukce.(!)

Proto v případech, kdy je v textu použit termín „podlahová plocha bytu“ a ze souvislosti není zřejmé, k jakému právnímu předpisu se použití tohoto termínu vztahuje, je třeba vycházet z definice nařízení vlády č. 366/2013 Sb. V zásadě by však měly – zejména dokumenty spojené s právními následky – použité termíny, jejichž obsah nemusí být jednoznačný, definovat. To znamená, že např. smlouvy (kupní, o dílo) by měly obsahovat také část věnovanou tzv. „normování pojmů“, definující v textu použité termíny, nebo odkazující na definice právních předpisů.

Opakujícím se problémem je podlahová plocha při prodeji nových bytů (bytových domů), kde je cena za m² podlahové/užitné plochy stanovena podle návrhu ještě neexistující stavby. Zpravidla se jedná o projektovou dokumentaci pro stavební povolení. Je třeba si uvědomit, že účelem projektové dokumentace všech úrovní (tj. dokumentace určené pro správní řízení ve výstavbě) je prokázat, že při provádění stavby a jejím užívání budou chráněny veřejné zájmy. Projektová dokumentace pro ohlášení stavby, pro žádost o vydání stavebního povolení či pro ohlášení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora a rovněž projektová dokumentace pro provádění stavby není určena k tomu, aby se podle ní realizovala stavba. Pro provádění stavby zpracovává zhotovitel dodavatelskou (stavební, konstrukční, výrobní … – terminologie není ustálena) dokumentaci a podle ní stavbu provádí. Pokud např. developer zjišťuje velikost bytů podle dokumentace pro stavební povolení a takto prodává jednotlivé byty, může se skutečná velikost bytu od navrhované lišit u větších bytů i o několik m².

V případě prodeje existujících bytů (domů) je třeba vycházet z ověřené dokumentace skutečného provedení stavby. Povinnost jejího pořízení ukládá vlastníkovi stavby stavební zákon; při prodeji stavby jí prodávající předává kupujícímu. Rovněž nový občanský zákoník ukládá povinnost, aby součástí kupní smlouvy byly všechny doklady vyžadované jinými právními předpisy (v případě prodeje stavby průkaz energetické náročnosti budovy, ověřená dokumentace skutečného provedení stavby aj.).

Stav: kontrola 2022, vydání 2009

Anotace:
Hlavním cílem pomůcky je poskytnout základní orientaci v obecných pojmech statistiky uživatelům z praxe, kteří se setkávají se statistickou terminologií a problematikou příležitostně. Výklad je proto formulován především pomocí běžně užívaných termínů. Pomůcka uživatele seznamuje zároveň s organizací státní statistické služby.

Upozornění k textu

OBSAH

ÚVOD

Zjednodušeně lze konstatovat, že statistika zkoumá stav a vývoj číselně vyjádřitelných hromadných jevů. Znalosti statistiky, a především metod, s jejichž pomocí lze vyhodnocovat ekonomická data, vývojové tendence a souvislosti ekonomických ukazatelů v podniku i v celém národním hospodářství, patří k základu, bez něhož se neobejde dobrý ekonom či manažer. Statistika je teoretickou disciplínou i praktickou činností. V teorii statistiky jsou náhodnost a neurčitost modelovány pomocí teorie pravděpodobnosti. Statistika jako praktická činnost se zabývá sběrem, zpracováním, rozborem a zveřejňováním dat. Jedním z cílů statistiky je najít „nejlepší“ informace z dostupných dat, proto je někdy také považována za součást teorie rozhodování.

Pojem statistika je v praxi používán v různých významech. Statistiku můžeme definovat jako

• číselnou informaci, která je výsledkem pozorování s cílem charakterizovat předmět pozorování;
• institucionálně organizovanou praktickou činnost (u nás prostřednictvím Českého statistického úřadu a jeho pracovišť) zahrnující zjišťování, zpracování a analýzu sociálně-ekonomických jevů;
• vědní obor, který zkoumá stav a vývoj číselně vyjádřitelných měnlivých a hromadně se vyskytujících jevů, opakujících se v čase a v prostoru. Pro zjišťování individuálních údajů o hromadných jevech, jejich zpracování a hodnocení využívá statistika speciální prostředky a metody. K poznání pravidelností, souvislostí a vývojových tendencí se používá statistická analýza.

Statistika má řadu oborů, k nimž patří zejména

a) Popisná statistika – sleduje stav a vývoj hromadných jevů.

b) Matematická statistika – obor na pomezí popisné statistiky a aplikované matematiky. Soubor postupů a metod pro zpracování hromadných dat založených na induktivním usuzování. Závěry se vyvozují na základě teorie pravděpodobnosti. Poznané pravidelnosti a zákonitosti ve stavu a vývoji hromadných jevů slouží k úsudkům z části na celek, ze zvláštního na obecné, k odhadům budoucího vývoje.

c) Hospodářská statistika – zabývá se popisem a analýzou ekonomických jevů.

d) Demografická statistika – zabývá se popisem a analýzou stavu a pohybu obyvatelstva.

e) Měnová a finanční statistika – soubor statistik, které sestavuje a publikuje Česká národní banka pro potřeby měnové politiky a finanční stability České republiky a pro potřeby Evropského systému centrálních bank. Tyto statistiky monitorují stavy, transakce a u vybraných nástrojů úrokové sazby nebo míry růstu údajů sektorových bilancí finančních institucí. Součástí měnové a finanční statistiky je rovněž statistika finančních trhů.

1 Z HISTORIE STATISTIKY

Za nejstarší statistické dokumenty můžeme označit středověké soupisy majetku, včetně soupisů poddaných. Vůbec nejstarším takovým dochovaným soupisem je soupis majetku litoměřického kostela z roku 1058, který je součástí zakládací listiny knížete Spytihněva II. Ve středověku mají také počátek matriky narození, sňatků a úmrtí; v Čechách se farní matriky běžně dochovaly až od poloviny 17. století. S počátkem novověku pak souvisejí snahy o organizaci státní statistické služby. V roce 1753 byl vydán patent císařovny Marie Terezie o každoročním čítání lidu; první sčítání bylo provedeno v roce 1754 současně a jednotně na celém území habsburské monarchie. Koncepcí a organizací statistických šetření a vytvářením potřebných metodik se koncem 18. století zabýval – s podporou císaře Josefa II. – Josef Antonín rytíř Riegger (1742–1795). První moderní sčítání lidu (populační census) bylo v rakouských zemích provedeno na základě nového zákona z roku 1869 začátkem roku 1870; zachytilo stav ke dni 31. 12. 1869. Sčítání 1869 vytvořilo podmínky pro porovnávání základních demografických údajů od tohoto roku až po současnost. S výsledky sčítání 1869 byla poprvé seznámena veřejnost vydáním speciální šestidílné publikace. Předcházející výsledky soupisů obyvatel byly pokládány, stejně jako výsledky dalších statistických šetření, za tajné či důvěrné.

V roce 1897 byl zřízen Zemský statistický úřad Království českého, který se stal prvním skutečně statistickým úřadem na území dnešní České republiky. Byla v něm soustředěna všechna statistická pracoviště, která do té doby působila v rámci různých ministerstev a dalších institucí. V roce 1909 vyšla první Statistická příručka království Českého, další pak následovala v roce 1913.

V lednu 1919 přijalo Revoluční národní shromáždění zákon č. 49 o organizaci statistické služby, jehož principy odpovídaly zásadám, na kterých je organizována současná státní statistická služba ČR. V roce 1919 byl založen Státní úřad statistický (SÚS) jako nový orgán pověřený celostátními statistickými šetřeními, mezi než patřilo i sčítání lidu. V dubnu 1920 byl přijat nový zákon o sčítání lidu. Sčítání podle nového zákona se uskutečnilo v roce 1921. Další sčítání proběhlo v roce 1930 a po něm až v roce 1950. Pak následovala pravidelná sčítání vždy po deseti letech. Dnes je tak k dispozici až dvousetpadesátiletá řada dat o obyvatelstvu.

2 ORGANIZACE STÁTNÍ STATISTICKÉ SLUŽBY

Základní právní normou upravující státní statistickou službu a její fungování je zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů. Hlavním orgánem státní statistické služby je Český statistický úřad, který zajišťuje a organizuje sběr, zpracování a publikaci statistických údajů. Koordinuje také sběr a zpracování statistických údajů, které provádějí jednotlivá ministerstva.

Hlavní sídlo Českého statistického úřadu je v nové budově v Praze-Strašnicích. V jednotlivých krajích jsou zřízeny vnitřní organizační jednotky, tzv. krajské správy. ČSÚ pravidelně zveřejňuje velké množství dat. Nejnovější údaje o ekonomickém i sociálním vývoji ČR publikuje formou tzv. Rychlých informací. Úřad také vydává množství publikací včetně Statistické ročenky ČR.

K provádění zákona o státní statistické službě vydává ČSÚ pro jednotlivé roky program statistických zjišťování vyhláškou o Programu statistických zjišťování, kterou vypracovává v součinnosti s ministerstvy a jinými správními úřady. Vyhlášku účinnou pro příslušný rok vydává vždy nejpozději do 30. listopadu předcházejícího roku.

V programu u každého statistického zjišťování uvádí:

• účel příslušného statistického zjišťování a jeho obsah;
• okruh zpravodajských jednotek, které mají pro toto statistické zjišťování zpravodajskou povinnost;
• způsob statistického zjišťování;
• periodicitu a lhůty k poskytnutí údajů;
• orgán provádějící příslušné statistické zjišťování.

Potřebné údaje státní statistická služba získává prostřednictvím zpravodajských jednotek.

Zpravodajskou povinnost zákon o státní statistické službě ukládá zpravodajským jednotkám. Zpravodajskou jednotkou je právnická osoba, organizační složka státu nebo fyzická osoba, od níž se požaduje poskytnutí individuálních údajů pro státní statistické zjišťování (§ 2 písm. i) zákona o státní statistické službě). Zpravodajské jednotky jsou povinny poskytnout požadované individuální statistické údaje včas, úplně, správně a pravdivě pro příslušná statistická zjišťování, uvedená v programu statistických zjišťování pro příslušný rok (§ 2 písm. j) a § 10 odst. 3 zákona o státní statistické službě). Pro jiná statistická zjišťování než ta, která jsou uvedena v programu statistických zjišťování, není stanovena zpravodajská povinnost. Může se pro ně využívat jen dobrovolné poskytování individuálních údajů (§ 11 zákona o státní statistické službě). Náklady spojené se splněním zpravodajské povinnosti, které vzniknou zpravodajské jednotce, nese tato jednotka sama.

Orgány vykonávající státní statistickou službu (ČSÚ a jednotlivá ministerstva a jiné správní úřady) jsou povinny pro provedení statistických zjišťování zaslat zpravodajské jednotce bezplatně tiskopisy, popřípadě technické nosiče informací a poskytnout jí potřebnou metodickou pomoc. Odmítnutí splnění zpravodajské povinnosti není přípustné ani s odvoláním na dodržování obchodního tajemství (§ 15 odst. 3 zákona o státní statistické službě). Pracoviště státní statistické správy má ze zákona povinnost ochraňovat individuální údaje respondentů před zneužitím. Nedodržování zpravodajské povinnosti i porušení ochrany individuálních dat je z uvedeného zákona možné poměrně přísně sankcionovat.

Ustanovení § 26 a § 26a zákona o státní statistické službě určuje, které postupy zpravodajských jednotek jsou správními delikty. Současně u jednotlivých správních deliktů stanoví výši pokuty, která může být zpravodajské jednotce uložena. Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako zpravodajská jednotka dopustí správního deliktu tím, že nesplní svoji zpravodajskou povinnost. Za uvedený správní delikt se uloží pokuta do 100 000 Kč. Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 3 let, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán.

Podle zákona o státní statistické službě lze stanovit zpravodajskou povinnost ekonomickým subjektům, nikoliv však fyzickým osobám (občanům), kde je to možné učinit jen zvláštním zákonem. Zákonem se proto upravuje každé sčítání lidu, domů a bytů. Příští sčítání (neboli populační census) bude v roce 2011. Je upraveno právními normami.

• zákonem č. 296/2009 Sb., o sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011;
• nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 763/2008 ze dne 9. července 2008 o sčítání lidu, domů a bytů.

K činnosti České statistického úřadu dále patří:

• vydává statistické ročenky a další statistické publikace;
• provádí konjunkturální průzkumy (očekávané tendence ve vývoji ekonomiky, názory podnikatelů i spotřebitelů);
• zpracovává výsledky všech voleb a referend konaných na území ČR;
• publikuje časové řady ekonomických a sociálních ukazatelů;
• organizuje, zpracovává a publikuje výsledky sčítání lidu, domů a bytů;
• spravuje řadu číselníků a klasifikací, zejména odvětvovou klasifikaci ekonomických činností, standardní klasifikaci produkce, klasifikace zaměstnání, klasifikaci územních statistických jednotek a další;
• spravuje registr ekonomických subjektů a registr sčítacích obvodů.

3 EVROPSKÝ STATISTICKÝ SYSTÉM

Evropský statistický systém (ESS) zahrnuje vedle Evropského statistického úřadu (zkrácený název Eurostat) národní statistické úřady, ministerstva, evropské agentury a centrální banky, a to nejen v členských státech EU, ale i na Islandu, v Norsku a Lichtenštejnsku. V rámci ESS má EUROSTAT při harmonizaci statistik řídící úlohu. Svou činnost koordinuje ESS také s mezinárodními organizacemi, jako např. OSN, Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Mezinárodním měnovým fondem a Světovou bankou.

Evropský statistický úřad sídlí v Lucemburku. Formálně je podřízen Evropské komisi. Připravuje statistická data pro potřeby EU a harmonizuje statistickou metodiku ve všech členských státech. K jeho hlavním úkolům dále patří:

• připravovat makroekonomická data pro Evropskou centrální banku, podporující její měnovou politiku eura;
• připravovat regionální data v klasifikaci NUTS (Statistických územních jednotek), podporující strukturální politiku EU.

4 STATISTICKÉ VELIČINY A POJMY

Poznámka:
Výklad v této kapitole je zaměřen na prezentování základních pojmů užívaných ve statistických publikacích a je určen uživatelům z praxe, kteří se setkávají se statistickou terminologií a problematikou jen občas. Výklad je proto formulován především pomocí běžně užívaných termínů s přihlédnutím k tomu, že uživatelé nemusí být seznámeni s dalšími statistickými pojmy a definicemi. Z rozdílnosti profesní specializace potenciálních uživatelů se výběr uvedených hesel také může jevit někomu jako nadbytečný, jinému naopak jako nedostatečný.

Formulace jsou proto také, zejména v některých případech, zjednodušeny, samozřejmě ne na úkor správnosti. Řazení hesel, také není striktně alfabetické, ale uplatňuje se částečně věcné členění, zejména tam, kde se ukázalo vhodné užít seskupení některých navazujících pojmů. Tomuto záměru je podřízeno rozčlenění do několika oddílů, vč. oddílu, obsahujícího metodický výklad některých pojmů, používaných v publikacích ČSÚ. V zásadě jde o stručnou pomocnou pomůcku, která nemá a nemůže nahradit výkladový slovník nebo výklad statistické problematiky jako takové (např. [3] nebo [4]).

4.1 OBECNÉ POJMY [2, 3, 4, 5]

Báze – z toho bazický soubor, bazické období apod. Znamená základ, ke kterému jsou hodnoty sledovaného souboru porovnávány. Často se s ním lze setkat při časovém porovnání, kdy údaje sledovaného období (sledovaného, bazického roku) se porovnávají s hodnotami zvoleného základního období (sledovaného období), např. stejného měsíce nebo čtvrtletí předchozího, nebo jiného zvoleného roku. Specifičtější význam má termín bazický index (viz), i když i tam jde o vyjádření změny současného stavu v porovnání s bazickým obdobím.

Bod procentní – jednotka, v níž je vyjádřen rozdíl dvou (nebo více) údajů vyjádřených v procentech.

Časová řada – posloupnost věcně a prostorově srovnatelných pozorování (údajů), jež jsou uspořádána z hlediska času ve směru minulost – přítomnost. Analýzou (případně i prognózou) časových řad se rozumí soubor metod, které slouží k popisu těchto řad a případně k předvídání jejich budoucího chování. Časová řada statistických ukazatelů se dělí na:

• časové řady intervalové (např. výše tržeb za jeden měsíc) a okamžikové (stav zásob k určitému okamžiku);
• časové řady dlouhodobé (roční) a krátkodobé (čtvrtletní, měsíční, týdenní aj. periody);
• časové řady naturálních a peněžních ukazatelů.

Data primární – data získávaná bezprostředně statistickým šetřením, data sekundární jsou data převzatá z pramenů (viz též „statistický ukazatel“).

Dedukce – metoda usuzování, postupující od obecného k jedinečnému, ale také od obecného k obecnému nebo od jedinečného k jedinečnému. Opačným postupem usuzování je indukce.

Demografie – se zabývá zkoumáním reprodukce lidských populací a příslušných vztahů a podmínek jejich reprodukce.

Histogram – grafické zobrazení skupinového rozdělení četností. Jde o sloupcový diagram, jehož jednotlivé sloupce tvaru obdélníků svou plochou odpovídají četnostem příslušných intervalů.

Hodnota – míra, kterou je určitá vlastnost „statistického znaku“ obsažena v dané jednotce statistického souboru; každá jednotlivá hodnota se také nazývá pozorováním. Počet hodnot statistického znaku je roven rozsahu statistického souboru, nebo jinými slovy, rozsah souboru se rovná počtu pozorování.

Hodnota odlehlá – hodnota/pozorování, která je extrémně vzdálená od ostatních hodnot pozorovaného jevu.

Index, indexní číslo – poměrná (relativní) míra rozdílu obvykle dvou hodnot statistického ukazatele v čase, v prostoru nebo ve věcném vymezení (podle toho index časový, prostorový, druhový). Index je bezrozměrné číslo, které udává o kolik procent, příp. kolikrát, je jedna hodnota ukazatele větší, nebo menší než druhá. V případě porovnávání hodnotových veličin v měnových jednotkách v běžných cenách jde o změnu nominální, ve stálých, srovnatelných cenách jde o změnu reálnou (eliminující vliv změny cen). Rozdíl dvou indexů vyjadřuje změnu temp růstu/poklesu v procentních bodech.

Je-li období individuálního časového indexu, ke kterému se změna hodnoty ve sledovaném (běžném) období porovnává, stálé (např. objemy produkce za řadu let uspořádané do časové posloupnosti se porovnávají k jednomu zvolenému, tzv. základnímu nebo bazickému roku), mluvíme o bazickém indexu, který je konstruován jako poměr hodnoty veličiny v běžném, sledovaném období (období t) a hodnoty veličiny v základním (nultém) období, tj.

 i_{baz} = x_t / x_0, \ resp.\ i_{baz} = x_t / x_0 \cdot 100

např. růst 5 % je v prvním případě vyjádřen jako 1,05; resp. ve druhém případě jako 105 (%).

Jestliže se základní období mění, (např. porovnání ročního objemu produkce k objemu produkce vždy předcházejícího roku), mluvíme o řetězovém indexu (indexu/koeficientu růstu), který je konstruován jako poměr hodnoty veličiny v běžném období (období t) a hodnoty veličiny v období předcházejícím (období t-1), tj.

i_i = x_t / x_{t-1}, \ resp.\ i_{baz} = x_t / x_{t-1} \cdot 100

Podle konstrukce, vzhledem ke stejnorodosti nebo různorodosti měřeného ukazatele, se rozeznává index individuální (viz výše) a index souhrnný. Konstrukci souhrnného indexu lze vyjádřit např. vzorcem:

I = \frac{\sum_{1}^{n}(p_{1,I}:p_{0,I})\cdot p_{0,I}\cdot q_{0,I}}{\sum_{1}^{n}\cdot p_{0,I}\cdot q_{0,I}}

kde je

\sum_1^n \ …\ součet\ n\ produktů;\\
p_{1,i}\ …\ cena\ i-tého\ produktu\ ve\ sledovaném\ období;\\
p_{0,i}\ …\ cena\ i-tého\ produktu\ v\ základním\ období;\\
q_{0,i}\ …\ množství\ i-tého\ produktu\ v\ základním\ období;\\
p_{0,i}q_{0,i}\ …\ stálá\ váha\ (např.\ objem\ produkce,\ tržby\ apod.).

V praxi se používají 4 varianty souhrnného indexu, které se navzájem liší vahami konstruovanými buď z údajů základního nebo běžného nebo jiného období (Laspeyresův, Paascheho, Löweho index) nebo jejich kombinací (Fisherův index jako průměr indexu L. a P.).

Indukce – metoda usuzování, která z individuálních empirických faktů (pozorování) získává další poznatky; tzn., že usuzuje z jedinečného na obecné, z omezeného počtu poznatků na vlastnosti celku, resp. usuzuje na analogii mezi jedním a druhým faktem. Má proto charakter hypotézy.

Indukce statistická – metoda, kdy se poznatky získané ze statistického pozorování určité části (výběrového souboru) přenášejí pomocí metod statistické indukce na celek (na základní soubor).

Pokus náhodný – klasického typu je např. hod mincí nebo kostkou. Pro výsledek náhodného pokusu je charakteristické, že určitý výsledek může, ale nemusí nastat – rozhoduje o tom náhoda. Náhoda je ale objektivně daná, není bezpříčinná, je důsledkem toho, že není možné vzít v úvahu, resp. kontrolovat, všechny podmínky, za nichž určitý proces probíhá. Výsledek náhodného pokusu se nazývá náhodný jev. Číselná veličina, jejíchž hodnot může náhodný jev nabývat, se nazývá náhodná veličina. Jednotlivým hodnotám náhodné veličiny se přiřazuje pravděpodobnost, tj. poměrná četnost, s níž se určitá hodnota při velkém počtu pokusů („počtu rostoucím nad všechny meze“) opakuje. Zákonitostmi, jimiž se řídí hromadné náhodné jevy se zabývá teorie pravděpodobnosti.

Pozorování hromadné – pozorování určitého jevu na souboru objektů. Skládá se z řady individuálních pozorování. Důvodem pro hromadné pozorování je, že příčinné vztahy se neprojevují nutně v každém individuálním případě, v každém individuálním pokusu, ale prosazují se jako zákonitost u souboru jako celku. Hromadné pozorování nahrazuje v některých vědních oborech (např. ekonomie, sociologie apod.) experiment (s vědomím, že nesplňuje všechny předpoklady, za nichž se pokus uskutečňuje, např. stálost všech podmínek, přepokládaných u vědeckého experimentu) (viz též „statistické šetření/zjišťování“).

Pozorování individuální – pozorování kvantitativních nebo kvalitativních znaků u jednotlivých nositelů těchto znaků, v případě statistického pozorování statistických jednotek (viz též „statistické šetření/zjišťování“).

Pozorování úplné, vyčerpávající – zahrnuje všechny jednotky souboru (viz též „statistické šetření/zjišťování“).

Pozorování výběrové – zahrnuje jen jednotky vybrané ze základního souboru podle určitých pravidel a tvořící výběrový soubor, výběr. Výběr se provádí buď náhodně (náhodný, pravděpodobnostní výběr), nebo podle určitého záměru (záměrný výběr). Ve výběrovém souboru se získávají výběrové statistické ukazatele (průměr, rozptyl, korelační ukazatele aj.), z jejichž hodnot se usuzuje s pomocí metod statistické indukce na hodnoty ukazatelů, parametrů základního souboru. Výhodou práce s výběrovým souborem před prací se základním souborem je úspornost (času, nákladů) a nižší pracnost při zpracování i kontrole, někdy také nemožnost práce se základním souborem pro jeho velký rozsah nebo nedosažitelnost jeho prvků. Záporem je, že jeho výsledky mají charakter odhadů, které se nemusí krýt se skutečností, tj. jsou zatíženy výběrovou chybou. (viz též „statistické šetření/ zjišťování“). Odhady parametrů základního souboru z výběrových ukazatelů pomocí metod statistické indukce jsou odůvodněné v případě náhodných výběrů, v případě záměrných výběrů je uplatnění těchto metod přinejmenším diskutabilní.

Pravděpodobnost – náhodného jevu je míra možnosti, že náhodný jev nastane (viz též „pokus náhodný“). Rozlišuje se pravděpodobnost nepodmíněná (jev nastane jen za daných podmínek) a podmíněná (např. jev A nastane nejen za daných podmínek, ale ještě také jen tehdy, nastane-li současně jev B).

Rozdělení četností – je soubor hodnot statistického znaku uspořádaný do rostoucí posloupnosti; každé hodnotě statistického znaku je přiřazena četnost (frekvence), s níž byla pozorována. Četnost je vyjádřena buď absolutně, nebo relativně (podíl z celkového počtu pozorování, tj. z rozsahu souboru). Kromě toho lze jev popsat kumulativními četnostmi, (kumulativním rozdělením četností), absolutními nebo relativními, jež udávají počet jednotek souboru nebo poměrnou část souboru, mající hodnotu znaku menší nebo rovnou dané kumulativní četnosti. Má-li rozdělení jeden vrchol, nazývá se jednovrcholové, unimodální, má-li vrcholů více, jde o rozdělení vícevrcholové, multimodální (např. dvouvrcholové, bimodální rozdělení). Je-li statistický znak spojitý, je třeba konstruovat intervalové rozdělení četností.

Dalšími vlastnostmi rozdělení je šikmost a špičatost. Jsou-li četnosti nízkých hodnot četnější než četnosti vysokých hodnot, je rozdělení zešikmeno doleva (kladné zešikmení, kladná šikmost), v opačném případě jde o zešikmení záporné, záporná šikmost. Podle toho jsou rozdělení souměrná, symetrická a nesouměrná, asymetrická, šikmá, zešikmená. Jednoduchou mírou šikmosti je standardizovaná šikmost dána vzorcem

\alpha = (n^{'} - n^{''})/n

kde je

n^{'}\ …\ počet\ hodnot\ pozorování\ menších\ než\ aritmetický\ průměr;\\
n^{''} … počet hodnot pozorování větších než aritmetický průměr;\\
n\ …\ celkový\ počet\ pozorování,\ rozsah\ souboru.

Pro souměrné rozdělení je hodnota α nulová, při kladném zešikmení je hodnota α kladná a při záporném zešikmení je hodnota α záporná. Čím je absolutní hodnota α vyšší, tím je rozdělení šikmější. Při kladném zešikmení je obvykle hodnota mediánu nižší než hodnota aritmetického průměru, při záporném zešikmení je tomu obráceně.

Příklad:

(Číselné údaje viz níže kvantily)

\alpha = (103 – 97) / 200 = 6 / 200 = 0{,}003

Jinou charakteristikou rozdělení četností je špičatost (exces). Velká špičatost rozdělení značí vysokou koncentraci hodnot v blízkosti středních hodnot, vrchol výrazně vystupuje. Specifickou podobou, užívanou k měření špičatosti, je standardizovaná špičatost.

Rozdělení pravděpodobností (zákon rozdělení náhodné veličiny) – pravidlo přiřazující v souboru uspořádaném podle velikosti hodnot statistického znaku (náhodné veličiny) pravděpodobnost, se kterou bude tato hodnota dosažena (obdoba četnosti v rozdělení četností). U spojitých náhodných veličin nelze zákon rozdělení popsat pravděpodobnostmi přiřazenými jednotlivým hodnotám náhodné veličiny, ale popisuje se tzv. hustotou pravděpodobností (frekvenční funkcí). Součet pravděpodobností nespojité veličiny a plocha vymezená frekvenční funkcí se rovná 1. Základní popis rozdělení představuje distribuční funkce (obdoba kumulativní relativní četnosti v rozdělení četností), která udává pravděpodobnost, že náhodná veličina dosáhne hodnotu menší nebo rovnou zvolené hodnotě. Dále lze rozdělení popsat momentovými charakteristikami, kterými jsou střední hodnota, rozptyl, šikmost a špičatost.

Mezi zákony rozdělení náhodné veličiny má základní postavení tzv. normální rozdělení (Laplaceovo-Gaussovo rozdělení). Jde o symetrické jednovrcholové rozdělení, v grafické podobě charakterizované Gaussovou křivkou hustot pravděpodobností zvonového tvaru s maximem v bodě x = μ (střední hodnota) a pro x → ± ∝ se asymptoticky blíží nule. Lze jím aproximovat řadu zákonů rozdělení náhodných veličin, jestliže výskyt náhodné veličiny je ovlivněn velkým počtem vzájemně nezávislých faktorů, které jsou, i pro svůj velký počet, v podstatě stejně málo významné. Parametry tohoto rozdělení jsou střední hodnota μ a rozptyl σ². Pro usnadnění výpočtu se normální rozdělení převádí do normované podoby, kde μ = 0 a σ² = 1.

Řada časová – posloupnost srovnatelných pozorování sledovaného jevu (srovnatelnost je dána věcným a prostorovým vymezením intervalové veličiny: např. objem produkce nebo tržeb stavebních podniků v ČR, nebo okamžikové veličiny: např. počet obyvatel ČR) z různé doby (např. v období 1991–2001) a podle času uspořádaných. Řady veličin hodnotového charakteru, tj. vyjádřené např. v Kč, mohou být oceněny běžnými nebo stálými/srovnatelnými cenami.

Statistická jednotka – objekt, na němž jsou při statistickém pozorování sledovány určité znaky. Vlastnosti statistických jednotek jsou přesně stanoveny a jsou identické. Jde o základní jednotku statistického pozorování/šetření/zjišťování. Informace o statistické jednotce podává zpravodajská jednotka, která může, ale nemusí být totožná s jednotkou statistickou.

Statistické šetření, zjišťování – jeden ze způsobů získávání neznámých dat o hodnotách proměnných veličin statistických jednotek Vyžaduje časové, prostorové a věcné vymezení statistického souboru a proměnných, které jsou předmětem šetření. Za základní členění je možno považovat

• zjišťování úplné, vyčerpávající, které se provádí u všech statistických jednotek relevantních pro dané zjišťování (na základním souboru);
• zjišťování výběrové (viz též „pozorování výběrové“), prováděné u části souboru statistických jednotek (na výběrovém souboru), z jehož výsledků se metodami statistické indukce dělají odhady platné pro celý základní soubor;
  • jsou-li jednotky výběrového souboru vybrané náhodně, jde o náhodný výběr (prostý nebo složitější formy), který je tzv. reprezentativním výběrem, umožňujícím provádět odhady hodnot parametrů základního souboru metodami statistické indukce;
  • jsou-li vybrány podle určitého záměru, jde o záměrný výběr, který např. spolu s anketou, je tzv. nereprezentativním výběrem.

Statistický soubor – množina statistických jednotek, tj. prvků souboru, na němž se provádí statistické pozorování. Rozlišují se soubory základní a soubory výběrové (viz „pozorování výběrové, statistické šetření“).

Statistický ukazatel – proměnná veličina, která popisuje kvantitativní stránku zkoumaného jevu, definovaného z hlediska věcného, časového a prostorového; čas a prostor také spoluurčují jeho hodnotu. Ukazatele se rozlišují např. na:

• primární, přímo zjišťované (objem produkce, počet zaměstnanců atd.) a sekundární, odvozené (ziskovost, průměrné hodnoty atd.);
• absolutní (primární i sekundární) a relativní (vždy sekundární);
• extenzitní (ukazatele množství) a intenzitní (ukazatele úrovně);
• okamžikové (hodnota k určitému okamžiku, např. počet zaměstnanců, stav zakázek atd.) a intervalové (hodnota za daný interval, např. objem produkce, počet dokončených bytů atd.).

Statistický znak – odraz (obraz) určité vlastnosti, které statistické jednotky nabývají ve stejné nebo v různé míře. Statistický znak nabývající ve statistickém souboru více než jedné hodnoty se nazývá statistická proměnná (veličina), nabývá-li znak jen jedné hodnoty, jde o konstantu. Proměnné veličiny se rozlišují podle různých hledisek např. proměnné:

• slovní (alfabetické, kategoriální, kvalitativní) a číselné (numerické, kvantitativní);
• nominální (jmenné, názvové), ordinální (pořadové) a metrické (měřitelné);
• metrické se dělí jednak na kladné, jednak na kladné i nekladné;
• nabývající jednak jen dvě varianty (alternativní), jednak více variant (množné).

Tempo růstu – vyjadřuje relativní přírůstek/úbytek za stanovené období, tj. poměr hodnoty ukazatele dosažené ve sledovaném období a hodnoty dosažené v období základním. Vyjadřuje se v procentech (= hodnota koeficientu růstu, vyjádřeného řetězovým indexem, zmenšená o 1 a násobená 100; např. řetězový index, koeficient růstu = 1,06, tempo růstu = 6 %), rozdíl temp růstu, je vyjádřen v procentních bodech. Průměrné tempo se stanoví jako geometrický průměr jednotlivých koeficientů růstu (řetězových indexů) zmenšený o 1. Tempo růstu hodnotových veličin (v měnových jednotkách) vyjádřených v běžných cenách vyjadřuje růst nominální, veličin vyjádřených ve stálých (srovnatelných) cenách vyjadřuje růst reálný.

Příklad:

Teorie odhadu – se zabývá metodami získání nejlepších odhadů neznámých parametrů rozdělení náhodné veličiny z jejích pozorovaných hodnot. Odhady mohou být bodové nebo intervalové.

Testování hypotéz – postupy vedoucí k rozhodnutí o přijetí nebo zamítnutí statistických hypotéz, tj. předpokladů o neznámých parametrech, tvaru rozdělení a jiných vlastnostech základního souboru.

Třídění intervalové – třídění podle velikosti nezávisle proměnné, v níž nezávisle proměnná je uspořádána do skupin, vymezených určitým intervalem její velikosti. Intervaly mohou mít stejnou délku (např. v korelační analýze), délka intervalů může být ale i různá (např. při tzv. typologickém třídění, v němž účelem třídění podle kvantitativního znaku je odhalení kvalitativně odlišných skupin). Při vymezování intervalů je třeba, aby horní hranice předcházejícího intervalu nesplývala s dolní hranicí intervalu následujícího (např. chybně intervaly 0–25, 25–50…; správně 0–24, 25–49,…). Přiřazením četností těmto intervalům vzniká intervalové rozdělení četností.

Verifikace – empirické ověření správnosti teorie nebo hypotézy. Verifikovatelnost je schopnost takového ověření.

Zákon velkých čísel – ve znění Bernoulliho věty říká, že se zvyšováním počtu náhodných nezávislých pokusů se četnost jejich empiricky zjištěných výsledků blíží pravděpodobnosti jejich výskytu. Jiným, obecnějším vyjádřením zákona velkých čísel je věta Čebyševova.

4.2 MÍRY POLOHY, STŘEDNÍ HODNOTY [2, 5]

Kvantily – jsou hodnoty prvků statistického souboru, statistického znaku, které rozdělují statistický soubor na část s hodnotou znaku menší (nebo rovnou) než je hodnota kvantilu a na část s hodnotou větší (nebo stejnou). Nejvýznamnějším kvantilem je medián (viz), dělící soubor na dvě poloviny. Dalšími důležitými kvantily jsou 3 kvartily, dělící soubor na 4 části (dolní kvartil, střední kvartil, tj. medián, a horní kvartil), 9 decilů, dělící soubor na 10 částí, a percentily/centily (99), dělící soubor na 100 částí.

Medián – kvantil dělící statistický soubor na dvě stejné poloviny. Je hodnotou prostřední statistické jednotky statistického souboru uspořádaného vzestupně podle velikosti, nebo jinými slovy, polovina pozorování má hodnotu menší nebo stejnou a polovina hodnotu větší nebo stejnou jako medián. V souboru s lichým počtem členů je hodnota mediánu hodnotou prostředního pozorování, v souboru se sudým počtem členů leží mezi dvěma prostředními pozorováními a je průměrem jejich hodnot. Podobně se postupuje i při určování ostatních kvantilů. Medián v porovnání s aritmetickým průměrem napovídá o symetričnosti, resp. asymetričnosti rozdělení četností (medián je obvykle menší než průměr, je-li rozdělení zešikmeno doleva, kladná šikmost, a je obvykle větší, je-li rozdělení zešikmeno doprava, záporná šikmost).

Příklad:

Medián:1————————————–n₁₀₀ / n₁₀₁——————————————33

X_med = (13+13) / 2 = 13 (= x₄)

Kvartily:1—————-n₅₀ / n₅₁—————n₁₀₀ / n₁₀₁—————-n₁₅₀ / n₁₅₁—————-33

X_0,25 = (13 + 13) / 2 = 13 (= x₄)X_0,75 = (21 + 21) / 2 = 21 (= X₆)

Decily: 1—–n20 / n21—–n40 / 41n160 / n161—–n180 / n181—–33

X_0,1 = (5 + 5) / 2 = 5 (= x₂)X_0,8 = (21 + 21) / 2 = 21 (= x₆)

X_0,2 = (9 + 9) / 2 = 9 (= x₃)X_0,9 = (25 + 25) / 2 = 25 (= x₇) atd.

Modus – prvek statistického souboru s nejvyšší četností pozorování. Podobně jako medián v porovnání s aritmetickým průměrem napovídá o symetričnosti rozdělení četností. Má-li modus zápornou hodnotu, mluví se o antimodu.

Průměr aritmetický – základním ukazatelem úrovně řady hodnot kvantitativního znaku a svou hodnotou tuto úroveň reprezentuje. Je považován za základní střední hodnotu daného souboru.

Průměr aritmetický prostý – dán vzorcem, v němž se rovná součtu všech pozorovaných hodnot dělenému počtem těchto pozorování; všechna pozorování mají stejnou váhu:

X_{ap} = (x_1 + x_2 + ... + x_n)/n = \sum_1^nx_1/n = \sum x/n

kde je

\begin{aligned}
X_{ap}\ aritmetický\ průměr\ (prostý)\ veličiny\ x;\\
x_i\ hodnota\ i-tého\ pozorování;\\
n\ rozsah\ souboru\ (počet\ pozorování);\\
\sum\ součet;\\
\sum_1^n\  součet\ prvků\ od\ 1.\ do\ n-tého.\\
\end{aligned}

Průměr aritmetický vážený – vyjadřuje aritmetický průměr, v němž jednotlivá hodnoty proměnné mají rozdílnou váhu (počet pozorování) a tedy vliv na konečnou střední hodnotu.

Průměr aritmetický vážený – vyjadřuje aritmetický průměr, v němž jednotlivá hodnoty proměnné mají rozdílnou váhu (počet pozorování) a tedy vliv na konečnou střední hodnotu.

X_{ap} = (x_1f_1 + x_2f_2 + ... + x_nf_n)/(f_1 + f_2 + ... + f_n) = \sum_1^n x_if_i/\sum_1^nf_i = \sum xf/\sum f

kde je

x_{apv}\qquad vážený\ aritmetický\ průměr\ veličiny\ x;\\
x_i\qquad hodnota\ i-té\ veličiny;\\
f_i\qquad váha\ i-té\ veličiny; Σ f = n;\\
n\qquad rozsah\ souboru\ (počet\ pozorování);\\
\sum\qquad součet;\\
\sum_1^n\qquad součet\ prvků\ od\ 1.\ do\ n-tého.\\

X_apv vážený aritmetický průměr veličiny x;

x_i hodnota i-té veličiny;

f_iváha i-té veličiny; Σ f = n;

nrozsah souboru (počet pozorování);

součet;

součet prvků od 1. do n-tého.

Příklad:

medián X_med = 13 (= x₄); (průměr hodnoty 100. a 101. pozorování z celkového počtu 200 pozorování uspořádaných do vzestupné posloupnosti podle hodnoty veličiny x_i);

modus X_mod = 13 (= x₄); (proměnná nabyla z 200 pozorování nejčastěji hodnotu 13) vážený aritmetický průměr X_apv = 15,32 tzn., že

• rozdělení je zešikmeno vlevo (kladná šikmost);
• polovina malých hodnot je na menší části variačního rozpětí;
• většina pozorování nedosáhla hodnoty aritmetického průměru, tj., proměnná nabyla vícekrát podprůměrnou hodnotu;
• X_med < X_apv.

Průměr geometrický – n-tá odmocnina ze součinu n hodnot pozorovaného znaku

X_{gp} = \sqrt[n]{(x_1\cdot x_2 . . . x_n)} = \sqrt[n]{\prod x_i}

kde je

X_gpgeometrický průměr (prostý);

n-tá odmocnina součinu n prvků pod odmocninou);

nrozsah souboru (počet pozorování);

součin prvků od 1. do n-tého;

x_i hodnota i-té veličiny.

Používá se např. při výpočtu průměrného tempa růstu.

x_{hp} = \frac{n}{\sum_1^n 1/x_i}

Průměr harmonický – podíl počtu pozorování a součtu převrácených hodnot pozorovaného znaku:

kde je

X_hp harmonický průměr (prostý);

nrozsah souboru (počet pozorování);

součet prvků od 1. do n-tého;

x_i hodnota i-té veličiny.

Vážený harmonický průměr se užívá při konstrukci souhrnných indexů.

Pro průměry, počítané ze stejných kladných hodnot, platí vztah:

x_h ≤ x_g ≤ x_a

tj. aritmetický průměr má z nich nejvyšší hodnotu, harmonický průměr naopak nejmenší, hodnota geometrického průměru leží mezi oběma.

Průměr klouzavý – eliminuje v časových řadách krátkodobé vlivy (např. čtvrtletní klimatické vlivy v ročním období) a vyjadřuje naopak dlouhodobé trendy. Dochází tak k vyrovnání časové řady, a to nahrazením napozorovaných, empirických hodnot hodnotami průměrů těchto napozorovaných hodnot za zvolené období. Délka období, z něhož se průměry počítají závisí na frekvenci „sezónnosti“, jejíž projev chceme eliminovat – nejčastějším případem je vyrovnání sezónnosti během roku, kdy se průměry počítají z 12měsíčních hodnot, přičemž v každém dalším kroku se do souboru dvanácti měsíčních hodnot zařadí hodnota nového měsíce a vypustí hodnota nejstarší, tj. v předchozím kroku 1. měsíce souboru. Kromě prostého klouzavého průměru se užívají různé konstrukce vážených klouzavých průměrů, kde se jednotlivým obdobím přiřazují různé váhy, třeba nejvyšší váha se přiřadí poslednímu, nejaktuálnějšímu období a nejnižší váha prvnímu období.

Průměr podmíněný – průměr hodnot jedné proměnné vázaný určitým předpokladem, podmínkou, o hodnotách druhé proměnné (např. v intervalovém třídění jsou podmíněnými průměry závisle proměnné pro jednotlivé intervaly nezávisle proměnné).

4.3 MÍRY VARIABILITY (MĚNLIVOSTI, MUTABILITY) [2, 4, 5]

Rozpětí, variační rozpětí souboru ■ je dáno rozdílem nejvyšší, maximální a nejnižší, minimální hodnoty. Jde o jednoduchou míru, která je závislá jen na obou extrémních, krajních hodnotách. Analogicky se užívá rozpětí kvantilů (kvartilové r. mezi dolním a horním kvartilem zohledňující 50 % pozorování, decilové r. bez prvního a posledního decilu zohledňující 80 % pozorování, percentilové r. atd.), která vyjadřují rozpětí v intervalu jen mezi zvolenými kvantily a eliminují tak případný možný zkreslující vliv extrémních hodnot ležících mimo oblast vymezenou těmito zvolenými kvantily.

Příklad:

Rozpětí:

1—————————————————–33

x_max – x_min = x₉ – x₁ = 33 – 1 = 32

Kvartilové rozpětí:

13————————————————–21

X_0,75 – X_0,25 = x₆ – x_4x = 21 – 13 = 8

Decilové rozpětí:

5—————————————————–25

X_0,9 – X_0,1 = x₇ – x₂ = 25 – 5 = 20

Rozptyl (variance) – aritmetický průměr čtverců (druhých mocnin) odchylek hodnot jednotlivých pozorování od jejich aritmetického průměru. Předností rozptylu proti rozpětí je, že bere do úvahy všechna pozorování. Vysoká hodnota rozptylu signalizuje nestejnorodost, nehomogennost souboru. Rozptyl se obvykle označuje písmenem s² (s kvadrát) nebo řeckým σ² (sigma kvadrát). Je možné ho upravit do formy rozdílu „aritmetického průměru čtverců hodnot veličiny x a čtverce jejich aritmetického průměru“ (oba symboly a veličiny, zde x² a X², je třeba od sebe odlišovat):

\sigma_x^2 = \frac{\sum_1^n (x_i-X_{ap})^2}{n} = x^2 - X^2

kde je

σ_x²rozptyl (sigma_x kvadrát);

součet prvků od 1. do n-tého;

x_i hodnota i-tého pozorování;

X_ap aritmetický průměr veličiny x;

n rozsah souboru (počet pozorování);

x²aritmetický průměr čtverců veličiny x;

X_ap²čtverec aritmetického průměru veličiny x.

V případě rozptylu z výběrového souboru se mluví o výběrovém rozptylu (značeném obvykle s²), na rozdíl od rozptylu základního souboru (značeném obvykle σ²).

Druhou odmocninou rozptylu je směrodatná odchylka, která má stejnou dimenzi jako pozorované hodnoty. Označuje se obvykle písmenem s nebo σ. Vysoká hodnota směrodatné odchylky, stejně jako rozptylu, signalizuje nestejnorodost zkoumaného souboru.

O dchylka průměrná – aritmetický průměr absolutních hodnot odchylek pozorovaných hodnot proměnné od jejich aritmetického průměru, tj.

d = \frac{\sum_1^n Ix_i - X_{ap}I}{n}

kde význam symbolů ve vzorci je stejný jako v předchozím případě. Průměrná odchylka je vhodná pro měření variability ordinálních, tj. pořadových proměnných.

Variační koeficient – míra variability, v níž se vylučuje absolutní velikost pozorovaných hodnot a lze ji proti užít k porovnání variability různých souborů (vynásobený 100 udává procentní podíl směrodatné odchylky na aritmetickém průměru). Může nabýt libovolnou nezápornou hodnotu. Je konstruován jako poměr směrodatné odchylky k průměru, tj.

V = \sigma : X_{ap}

kde je

V variační koeficient;

σsměrodatná odchylka;

X_aparitmetický průměr.

4.4 REGRESE A KORELACE [2, 3]

Analýza korelační – (z lat. correlatio, tj. souvztažnost, vzájemný vztah) se zabývá měřením těsnosti kvantitativní závislosti mezi dvěma nebo více statistickými proměnnými. Zkoumá vztahy mezi „dvojicemi“ jevů, příčinami a následky. Funkce příčiny a následku není absolutní, ale závisí na podmínkách, podle nichž se tato funkce může také navzájem vyměnit – příčina se změní v následek a naopak. Korelační analýza neověřuje existenci příčinných vztahů. Jejím obsahem je řešení regresního úkolu a zkoumání těsnosti závislosti. Jde-li o dvě proměnné, mluvíme o jednoduché korelační závislosti, jde-li o vztahy mezi více proměnnými (následku více příčin), mluvíme o vícenásobné korelační závislosti. Mírou korelace je v podstatě podíl mezi rozptylem hodnot vypočítaných na základě zvolené regresní funkce a rozptylem pozorovaných hodnot; její výsledek je závislý i na vhodnosti použitého regresního modelu (např. vhodnosti použití lineární regrese pro nelineární vztah). Tyto charakteristiky se nazývají mírami determinace. Jejich druhou odmocninou jsou míry korelace.

Korelace funkcionální – se nepočítá z původních proměnných, ale z jejich funkcí (viz funkcionální regrese). Hodnota korelačního koeficientu v takovém případě nevyjadřuje sílu závislosti, ale lze ho použít pro posouzení spolehlivosti regresního odhadu. Původní hodnoty lze také nahradit přiřazenými pořadovými čísly – mluvíme pak o korelaci pořadových čísel nebo korelaci pořadí.

Korelační index – obecný ukazatel, obecná míra těsnosti korelační závislosti (lineární i nelineární). Je definován (pro korelaci dvou proměnných) jako druhá odmocnina poměru rozptylu nezávisle a závisle proměnné. Teoreticky nabývá hodnoty mezi -1 a +1. Čtverec (2. mocnina) korelačního indexu se nazývá index determinace.

Korelační koeficient – mírou těsnosti korelačního vztahu v případě lineárního vztahu. Je definován jako podíl kovariance sledovaných dvou proměnných a součinu jejich směrodatných odchylek. Teoreticky může nabývat hodnoty od 1 (úplná, funkční závislost), do 0 (nezávislost). Čtverec (2. mocnina) korelačního koeficientu se nazývá koeficient determinace.

Korelační poměr – míra korelace konstruovaná na obdobném logickém principu jako korelační index; lze jej použít jen pro zkoumání tříděných údajů. Není vázán na žádnou regresní funkci a jeho hodnota je větší nebo nanejvýš rovna hodnotě korelačního indexu z týchž pozorování. Nabývá hodnot 0 až 1.

Korelační tabulka – uspořádání četností pozorovaného znaku podle obou kvantitativních znaků, jejichž závislost se zkoumá (např. ve sloupcích nezávisle proměnná, v řádkách závisle proměnná).

Metoda nejmenších čtverců – metoda stanovení (odhadu) parametrů „nejlepší“ regresní přímky, tj. přímky minimalizující součet čtverců odchylek pozorovaných hodnot závisle proměnné od teoretických hodnot vypočtených z rovnice regresní čáry. Lze ji použít pro lineární regresi, příp. také pro některé případy nelineární regrese.

Regrese proměnných – forma závislosti dvou nebo více statistických proměnných. Souhrn postupů a metod pro zkoumání regrese tvoří regresní analýzu. Bývá součástí regresního úkolu korelační analýzy, a to jako nalezení regresních funkcí, pomocí kterých by bylo možné odhadovat průměrné hodnoty závisle proměnné na základě znalosti hodnot nezávisle proměnné. Nejjednodušším typem je lineární regrese, vyjádřená závislostí podmíněných průměrů závisle proměnné na hodnotách nezávisle proměnné lineární funkcí – v grafickém vyjádření přímkou, regresní přímkou (regrese může být lineární svou povahou, nebo může být do lineární formy jen zjednodušena). Záměnou proměnných jako závislé a nezávislé proměnné a zobrazením jejich regrese dostaneme sdružené regresní přímky (z jejich vzájemné polohy lze soudit na těsnost zkoumaného vztahu). Jiným typem je nelineární regrese, kde závislost je vyjádřena některou nelineární funkcí, v grafickém vyjádření jinou čárou než přímkou, regresní čárou (např. parabolou, hyperbolou, exponenciálou, logaritmickou funkcí aj.).

Regrese funkcionální – vznikne, přejdeme-li od závislosti původních proměnných na závislost funkcí těchto proměnných, např. funkce logaritmické.

Regresní funkce – matematická funkce, která je odrazem zákonitostí a která je zbavena nahodilostí spojených s empirickým pozorováním. Je popisem průběhu závislosti dvou nebo více proměnných, vyjadřujícím změnu průměrné hodnoty závislé (vysvětlované) proměnné při změně hodnot nezávislých (vysvětlujících) proměnných.

Regresní koeficient – vyjadřuje v lineární regresi úhel (tangens úhlu), který svírá regresní přímka s osou, na níž je nanesena nezávisle proměnná (tento popis vychází z představy grafického zobrazení regrese). Vyjadřuje relaci mezi přírůstkem (úbytkem) závisle proměnné při jednotkové změně nezávisle proměnné. Tvoří část regresního ukazatele. V případě vícenásobné regrese, tj. regrese 3 a více proměnných, se počítají dílčí (parciální) regresní koeficienty vyjadřující vztah závisle proměnné na jedné z nezávisle proměnných za předpokladu, že ostatní nezávisle proměnné jsou konstantní. Zkušenosti ukazují, že v úlohách z oblasti ekonomiky není vhodné volit příliš mnoho nezávisle proměnných, a to pro obtížnou interpretaci výsledků (dříve i pro složitost a obtížnost výpočtů). Analogicky existuje dílčí (parciální) korelační koeficienty.

Regresní ukazatel – je tvořen dvěma členy: regresním koeficientem a konstantou. Regresní koeficient určuje směrnice regresní přímky (viz „regresní koeficient“), konstanta absolutní hodnotu teoretických hodnot závisle proměnné.

Těsnost korelačního vztahu – vztah je těsný, tj. závislost je silná, jsou-li změny závisle proměnné vysvětlitelné především změnami nezávisle proměnné (proměnných). V tom případě se hodnota míry korelace blíží 1. Jsou-li změny vysvětlitelné z větší míry vedlejšími a nahodilými činiteli, je vztah málo těsný, závislost je slabá a hodnota její míra se blíží 0.

Závislost příčinná (kauzální) – forma závislosti/souvislostí, kdy ve vztahu dvou (nebo více) jevů, pozorovaném v určitém okamžiku, jeden z nich (příčina, vliv, činitel, faktor – nezávisle proměnná, vysvětlující proměnná) nutně vyvolává druhý jev (účinek, následek – závisle proměnná, vysvětlovaná proměnná). V různých okamžicích si mohou příčina a následek vyměnit své místo a nelze proto obecně ve vztahu dvou jevů absolutizovat jeden jako příčinu a druhý jako následek. Většinou v reálné situaci nejde jen o vztah dvou jevů (jedné příčiny a jednoho následku), ale o vztahy mezi množinou příčin a množinou následků – zkoumání závislosti mezi jednou příčinou a jedním následkem je pak jen určitým modelem, zjednodušením, reálné situace.

Charakteristickým rysem příčinné závislosti je to, že se její nutnost prosazuje řadou náhodností. Důsledkem je, že se příčinné závislosti (statistických znaků) projevují jako nutné ve statistickém souboru jako celku, nikoliv ale u jednotlivých statistických jednotek. Projevují se jako volné závislosti statistických znaků, tzv. statistické závislosti. Při pozorování kvantitativních statistických znaků se projevuje statistická závislost tak, že se při změnách kvantitativních hodnot jednoho znaku (příčiny) mění rozdělení četností druhého kvantitativního znaku (následku).

Za jeden z významných jevů příčinné závislosti je časová následnost příčiny a následku, který lze hledat jen mezi jevy, které následují v čase za sebou. Každá časová následnost ale neznamená příčinnou závislost, ale může být výrazem jen zdánlivé závislosti.

Závislost korelační – závislost, kdy změny hodnot jednoho nebo více znaků (jedné nebo více příčin) jsou doprovázeny změnami průměrných hodnot druhého znaku (následku). Pro korelační závislost je charakteristické, že změny jednoho kvantitativního znaku jsou jen volně sdruženy se změnami druhého kvantitativního znaku. Je výrazem volného příčinného vztahu na rozdíl od funkční závislosti, která je výrazem pevného příčinného vztahu, který není ovlivňován náhodou a kde příčině odpovídá bezprostřední následek a kde hodnotě jednoho znaku odpovídá hodnota druhého znaku. Funkční závislost lze proto také považovat za mezní případ korelační závislosti.

4.5 JINÉ VYBRANÉ EKONOMICKÉ POJMY [3, 5]

Ceny běžné – ceny platné ve sledovaném období; vyjadřují aktuální cenovou hladinu. Růst např. produkce apod., vyjádřený v běžných cenách je růstem nominálním, který zahrnuje jak vliv růstu objemu produkce, tak vliv růst cen produktů.

Ceny stálé (srovnatelné) – ceny platné ve zvoleném období (základním) a použité k ocenění i v jiných obdobích (sledovaných). Ocenění ve stálých, srovnatelných cenách tak vyloučí při srovnání údajů z různých časových období vliv změny cen produktů a vyjadřuje tak dynamiku sledovaného jevu, např. růstu objemu produkce, který je reálným růstem).

Deflace – spočívá ve snižování cenové hladiny, mající za následek zvyšování kupní síly peněžní jednotky. Pro vyloučení nežádoucího vlivu růstu běžných cen při statistickém zkoumání se přepočítává nominální hodnota, tj. hodnota v běžných cenách, na reálnou hodnotu ve stálých/srovnatelných cenách. Používá se k tomu cenový index, deflátor a postup se nazývá statistická deflace, deflování.

Domácnost – základní sociální jednotka s cílem společného hospodaření. Přeneseně se užívá i pro osoby bydlící v jednom bytě (bytová domácnost). Odvozeně se účelově konstruují další jednotky, např. cenzová domácnost pro účely sčítání lidu (u nás poprvé použity v roce 1961). Domácnosti jsou jedním z institucionálních sektorů.

Dominantní postavení – umožňuje danému subjektu chovat se nezávisle na ostatních subjektech, např. na ostatních účastnících trhu. Dominantní postavení může být také vyjádřeno kvantitativně, např. percentuálním podílem na relevantním trhu.

Inflace – růst cen vyvolaný zvyšováním oběživa. Dochází při ní ke snížení kupní síly peněžní jednotky. Měří se pomocí indexu spotřebitelských cen, mírou inflace, která je konstruována jako poměr průměru indexů za posledních 12 měsíců a průměru indexů za předchozích 12 měsíců.

Míra nezaměstnanosti – vyjadřuje v procentech počet nezaměstnaných osob z celkového počtu ekonomicky aktivních osob.

Sektory institucionální – ekonomické subjekty národního hospodářství, které sdružují institucionální jednotky stejné ekonomické funkce a v důsledku toho i stejného ekonomického chování. Institucionálními sektory jsou: nefinanční podniky, finanční instituce, vládní instituce, domácnosti a neziskové instituce.

Statistika rodinných účtů – základní zdroj informací o příjmech a výdajích domácností. Zjišťování se provádí metodou pravidelného zápisu veškerých příjmů a výdajů zpravodajských domácností, metodou jednorázového dotazu na výši příjmů a výdajů, popř. kombinací obou postupů. V České republice existuje statistika rodinných účtů od roku 1921. Zpravodajské domácnosti (kterých je více než 3 000) se vybírají na základě záměrného kvótního výběru. Používá se převážně metoda pravidelného zápisu při minimálně roční délce zjišťování u každé zpravodajské domácnosti. Kvótními znaky jsou sociální postavení domácnosti (resp. přednosty domácnosti), výše čistého příjmu na osobu, počet nezaopatřených dětí u domácností ekonomicky aktivních, počet důchodců u domácností důchodců. Na základě statistiky rodinných účtů se stanovují váhy indexu spotřebitelských cen a indexu životních nákladů.

Subjekty ekonomické – subjekty, které ve své činnosti uplatňují racionální ekonomické chování a na jeho základě ekonomické rozhodování. Mezi ekonomické subjekty patří subjekty soukromého sektoru (firmy), subjekty veřejného sektoru a domácnosti.

4.6 CENY A NÁKLADY [1 a, b, f, 3]

Ceny stavebních prací a stavebních děl – (pro výpočet indexů) ceny dohodnuté mezi dodavatelem a odběratelem za práce provedené vlastními pracovníky respondenta na území ČR; zahrnují náklady podle kalkulačního vzorce.

Hodinové zúčtovací sazby HSV, PSV a montážních prací – nezahrnují náklady na materiál a na provoz stavebních strojů a mechanismů.

Indexy cen – souhrnné indexy zjištěné zprůměrováním individuálních indexů reprezentantů pomocí modifikovaného Laspeyresova indexu:

I = \frac{\sum_i^n(p_{1,i}:p_{0,i})\cdot p_{0,i}q_{0,i}}{\sum_i^n  p_{0,i}q_{0,i}}

Kde je

součet n prvků;

p_1,i cena i-tého reprezentanta ve sledovaném období;

p_0,i ceny i-tého reprezentanta v základním období;

p_0,iq_0,i stálá váha.

Koncept tzv. čistých cenových indexů– cenový index vyjadřující růst cenové hladiny očištěný o kvalitativní a strukturální změny (tzn., že např. v indexu není vyjádřen nárůst cen přímo spojený se změnou technologií a stavebních materiálů).

Index cen průmyslových výrobců – se zjišťuje měsíčně na souboru 5.736 reprezentantů u vybraných zpravodajských jednotek.

Index cen stavebních prací – se zjišťuje čtvrtletně na souboru 142 reprezentantů zjišťovaných u vybraných zpravodajských jednotek.

Index cen tržních služeb – zahrnuje indexy cen tržních služeb v podnikatelské sféře, tj. mezi podnikatelskými subjekty:

• IC nákladní dopravy a skladování – zjišťovaný u vybraných jednotek ve výkazech Ceny řady Dop X 1-12 (S, P, Ř, L) a Sklad 1-12. Ceny jsou sledovány u cca 40 stálých reprezentantů a stálých přepravních vzdáleností.
• IC služeb pošt a telekomunikací – zjišťovaný u vybraných jednotek ve výkazu Ceny Spoj 1-12. Vyjádřeny jsou oddílem 64 SKP.
• IC peněžnictví – zjišťovaný u vybraných jednotek z bankovní sféry ve výkazech Ceny Ban 2-12 za SKP 65.12 a u vybraných jednotek finančního zprostředkování poskytujících finanční leasing ve výkazech Ceny Leas 1-12 za SKP 65.21.
• IC pojišťovnictví – zjišťovaný u vybraných jednotek ve výkazu Ceny Poj 1-12 za SKP 66.03
• IC podnikatelských služeb a služeb v oblasti nemovitostí a pronájmu – zjišťovaný u cca 500 jednotek z výkazů Ceny: Psn 1-12, Pss 1-12, Psa 1-12, Psz 1-12, Psu 1-12,
• Psi 1-12, Psr 1-12 a Pso 1-12 služeb v oddílech OKEČ 71, 72 a 74.
• IC vodného a stočného (odkanalizovaná voda) zjišťovaných šetřením z výkazu Ceny Vod 1-12.

Index spotřebitelských cen – oficiální cenový index vyjadřující růst cenové hladiny za sledované období. Pomocí tohoto indexu se měří inflace. Počítá se jako vážený průměr změn cen u několika set vybraných reprezentantů (výrobky, služby) rozdělených zpravidla do 12 skupin. Změny cen se zjišťují každý měsíc. Váhy jsou odvozeny ze struktury výdajů domácností zaměstnanců, zemědělců, podnikatelů, osob samostatně výdělečně činných a důchodců zjištěných ze statistiky rodinných účtů a doplňkových šetření. Soubor reprezentantů a struktura vah indexu spotřebitelských cen tvoří tzv. spotřební koš.

Index životních nákladů – vyjadřuje, jak se celková změna cenové hladiny promítá do výdajů domácností. Vychází ze stejného souboru reprezentantů jako index spotřebních cen (u domácností důchodců nejsou některé výrobky a služby uvažovány). Částečně odlišný je i váhový systém. Index životních nákladů je koncipován pro jednotlivé sociální skupiny (nikoliv pro průměrnou domácnost), tj. pro domácnosti zaměstnanců celkem, pro domácnosti zaměstnanců v nízkém příjmovém pásmu, pro domácnosti zaměstnanců s dětmi, neúplné zaměstnanecké domácnosti, domácnosti důchodců a domácnosti důchodců v nízkém příjmovém pásmu.

4.7 STAVEBNÍ OHLÁŠENÍ A VYDANÁ POVOLENÍ [1 c]

Budova – nadzemní stavba prostorově soustředěná a navenek převážně uzavřená obvodovými a střešními konstrukcemi.

Byt – místnost nebo soubor místností určené podle rozhodnutí stavebního úřadu k bydlení a schopné tomuto účelu sloužit jako samostatné bytové jednotky. Považují se za ně i samostatné pokoje ve školských ubytovacích zařízeních, domovech pracujícího dorostu a svobodárnách, neobhospodařované obecními úřady.

• Byty zahájené – v domech, jejichž výstavba byla povolena na základě stavebního ohlášení nebo vydaného stavebního povolení.
• Byty dokončené – na něž byl vydán kolaudační souhlas.

Dům bytový – stavba pro bydlení, stavba s převažující funkcí bydlení.

Dům rodinný – stavba pro bydlení odpovídající svým stavebním uspořádáním požadavkům na rodinné bydlení:

• více než polovina podlahové plochy místností a prostorů je určena k bydlení;
• v domě jsou nejvýše 3 samostatné byty;
• dům má 2 nadzemní a 1 podzemní podlaží a podkroví.

Nová výstavba – nová konstrukce, nové stavební dílo.

Odstranění staveb – ve smyslu § 129 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Orientační hodnota staveb – zahrnuje náklady, včetně technologie, v běžných cenách na přípravu, provedení a uvedení stavby do provozu.

Podlahová plocha místností a prostorů – vnitřní nášlapná plocha mezi stěnami v půdorysném průmětu budov.

Podlahová plocha budovy – celková využitelná podlahová plocha budovy. Do této plochy se nezahrnují stavební plochy (plochy nosných, dělicích nebo jiných konstrukcí – sloupy, pilíře, příčky, komíny); funkční plochy pro pomocné využití (plochy zastavěné vyhřívacími a klimatizačními instalacemi nebo elektrickými generátory); komunikační plochy (např. schodiště, výtahy, eskalátory).

Užitková plocha všech bytů – plocha všech obytných i vedlejších místností a plocha příslušenství bytu. Nezapočítává se plocha nebytových prostor.

Za vedlejší místnosti bytu se považují předsíň, neobytná hala, komora, chodba uvnitř bytu, obytná místnost, která má menší podlahovou plochu než 8 m², menší světlou výšku než 2,5 m (v podkroví menší než 2,3 m), nemá dostatečné přímé denní osvětlení, přímé nebo dostatečně účinné nepřímé větrání, přímé nebo dostatečně účinné nepřímé vytápění a nemá dostatečnou tepelnou a zvukovou izolaci obklopujících konstrukcí, a další neobydlené místnosti určené k tomu, aby byly s bytem společně užívány.

Příslušenství bytu tvoří záchod, koupelna, koupelnový nebo sprchovací kout a spíž.

Stavba k ochraně životního prostředí – stavba

• k ochraně čistoty vod nebo ovzduší;
• k likvidaci nebo využití odpadů;
• k rekultivaci půdy a
• k omezení působení fyzikálních faktorů na životní prostředí.

Stavební ohlášení – se týká jednoduchých staveb podle § 104 odst. 2 písmeno a) až d) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Stavební povolení – stanovení závazných podmínek pro provedení a užívání stavby ve smyslu § 115 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Změna dokončených staveb – zahrnuje

• nástavby zvyšující stavbu;
• přístavby půdorysně rozšiřující stavbu a s ní provozně propojené;
• vestavby, tj. stavební úpravy zachovávající půdorysné a výškové ohraničení stavby.

4.8 STAVEBNÍ ZAKÁZKY [1 d]

Druhy stavebních prací – (viz také stavební práce)

• stavební práce na nové výstavbě, vč. rekonstrukcí a modernizací;
• stavební práce na opravách a údržbě;
• ostatní stavební práce.

Směry výstavby – stavební práce na nové výstavbě (vč. rekonstrukcí a modernizací) v tuzemsku:

• budovy bytové;
• budovy nebytové nevýrobní;
• budovy nebytové výrobní;
• inženýrské stavby;
• vodohospodářské stavby.

Veřejné zakázky – práce, výkony, služby a výrobky sloužící k uspokojování veřejných potřeb, financované zcela nebo z části ze státního rozpočtu, z rozpočtů měst a obcí nebo ze státních fondů.

Zadavatel veřejné zakázky – právnická osoba, která v souladu s platnými předpisy o finančním hospodaření používá veřejné finanční prostředky k financování veřejných zakázek.

Zadavatel soukromé zakázky – všichni ostatní zadavatelé kromě zadavatelů veřejných zakázek, zejména subjekty, jejichž činnost se řídí obchodním zákoníkem.

Zakázka – objem stavebních prací k provedení podle dodavatelských smluv (potvrzený smlouvami) se zadavateli v cenách platných při převzetí zakázky, bez DPH.

• Stav zakázek – hodnota přijatých dosud nezahájených zakázek a hodnota prací zbývající k provedení na rozpracovaných zakázkách; nezahrnuje akce již dokončené, i když nepředané a nevyfakturované.
• Přírůstky zakázek – nově přijaté zakázky během sledovaného období, dodatečné a doplňkové objednávky k dřívějším zakázkám a krátkodobé zakázky ve sledovaném období přijaté a dokončené.
• Storna zakázek – zakázky zrušené během sledovaného období v hodnotě platné v době stornování (bez DPH), včetně dílčích storen.

4.9 STAVEBNICTVÍ [1e, 5]

Manuálně pracující (dělníci) na stavebních pracích ■ osoby bezprostředně provádějící stavební práce nebo bezprostředně provádějící zabezpečující činnosti (např. v dopravě nebo ve skladech plně nebo převážně pro stavební činnost). Zaměstnanci zařazení v Klasifikaci zaměstnání do tříd 71, 72, 81, 83 a 93, kteří pracují ve stavební činnosti podniku.

Mzdy zaměstnanců a dělníků – hrubé nominální mzdy osob, které jsou v pracovním poměru k vykazující jednotce, bez OON. Reálná mzda přihlíží k růstu spotřebitelských cen (index jejího růstu se rovná poměru indexu růstu nominální mzdy a indexu spotřebitelských cen).

Stavební podnik – podnikatelský subjekt s převažující stavební činností.

Stavební práce – zejména práce na výstavbě, přestavbě, rozšíření, obnově, opravách a údržbě stálých nebo dočasných budov a staveb, včetně montážních prací stavebních konstrukcí a hodnoty zabudovaného materiálu a konstrukcí.

• Stavební práce v hodnotě S – hodnota vlastních výkonů ze stavební činnosti vykazující jednotky, vč. zabudovaného materiálu, provedená na základě smlouvy o dodávce pro konečného uživatele (stavebníka), a hodnota příp. poddodávek stavebních prací přijatých od jiných dodavatelů pro splnění smlouvy o dodávce pro konečného uživatele. Nepatří do nich poddodávky stavebních prací vykazující jednotky pro jiné dodavatele nebo realizované mezi závodovými jednotkami vykazující jednotky;
  • v tuzemsku – člení se (viz též „Druhy stavebních prací“) na novou výstavbu, vč. rekonstrukcí a modernizací, na opravy a údržbu (pro konečné uživatele, ne na vlastním hmotném investiční majetku) a na ostatní stavební práce (např. pro geologický průzkum, skrývkové práce, demolice [na akcích, kde nebude jiná výstavba], přirážka na inženýrskou činnost [pokud je součástí smlouvy o dodávce stavebních prací]);
  • v zahraničí – pro konečného uživatele v zahraničí, vč. přijatých poddodávek od jiných, tuzemských i zahraničních organizací.
• Stavební práce v hodnotě ZSV (základní stavební výroba) jsou práce provedené pracovníky v evidenčním počtu vykazující organizace (práce provedené vlastními pracovníky, vč. produktivní práce učňů), zahrnující i stavební práce na vlastním hmotném investičním majetku.

Mezi hodnotou prací v hodnotě S a ZSV platí vztah:

práce v hodnotě S – přijaté (cizí) poddodávky (C) + vlastní poddodávky pro jiné jednotky (V) = práce v hodnotě ZSV,

tj. S – C + V = ZSV

Stavební produkce – stavební práce provedené stavebními podniky.

Zaměstnanci v evidenčním stavu – stálí a dočasní zaměstnanci v pracovním poměru k vykazující jednotce (zejména bez žen na mateřské dovolené a další mateřské dovolené, osob ve výkonu vojenské služby, učňů a studentů na provozní praxi, bez ohledu na vykonávanou činnost).

4.10 JINÉ [5]

Konjunkturní saldo – rozdíl mezi procentem optimistických odpovědí/očekávání (typu: stav/situace se zlepší) a pesimistických odpovědí/očekávání (typu: stav/situace se zhorší); k odpovědím neutrálním (typu: stav/situace se nezmění) se nepřihlíží. Jeho zjištění je výsledkem konjunkturního průzkumu prováděného u vybraných respondentů, který mívá formu ankety. Odpovědím respondentů bývají přiřazovány váhy odpovídající významu respondenta z hlediska obsahu položené otázky (objem produkce/tržeb nebo podíl na nich, počet zaměstnanců nebo podíl na zaměstnanosti apod.).

LITERATURA

• [1] Publikace ČSÚ 2008, metodické poznámky
  • a) Indexy cen stavebních prací, stavebních děl a nákladů stavební výroby
  • b) Indexy cen tržních služeb v produkční sféře
  • c) Přehled vydaných stavebních ohlášení a povolení
  • d) Statistika stavebních zakázek
  • e) Stavebnictví
  • f) Aktuality ČSÚ

[2] EGERMAYER, F., NOVÁK, I. Regresní a korelační analýza pro ekonomy, Praha: SNTL–SVTL, 1964.

[3] HINDLS, R., HOLMAN, R., HRONOVÁ, S., a kol. Ekonomický slovník, Praha: C. H. Beck, 2003.

[4] CYHELSKÝ, L., KAHOUNOVÁ, J., HINDLS, R., Elementární statistická analýza, Praha: Management Press, 1999.

[5] Jiné prameny

Stav: kontrola 2022, aktualizace 2019

Anotace:
Tato pomůcka pojednává o udržování, změnách a obnově dokončených staveb v právních předpisech ČR a EU, především ve stavebním zákoně a jeho prováděcích vyhláškách. Konkrétní technické požadavky, řešení a postupy při navrhování a provádění staveb obsahují české technické normy (ČSN), případně do soustavy českých technických norem převzaté evropské a mezinárodní normy (EN, ISO).

Upozornění k textu

OBSAH

1 DOKONČENÉ STAVBY V PŘEDPISECH STAVEBNÍHO PRÁVA

1.1 ZÁKLADNÍ PŘEDPISY STAVEBNÍHO PRÁVA

Stavebním právem se rozumí veřejnoprávní předpisy, které upravují řízení o stavbách. K základním předpisům stavebního práva patří stavební zákon a jeho prováděcí vyhlášky. Konkrétní technické požadavky, řešení a postupy při navrhování a provádění staveb obsahují české technické normy (ČSN), případně do soustavy českých technických norem převzaté evropské a mezinárodní normy (EN, ISO).

Stavební zákon a jeho prováděcí vyhlášky

Platný stavební zákon (zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů) ukládá vlastníkovi stavby a zařízení povinnost udržovat stavbu a zařízení v dobrém a řádném stavu po celou dobu jejich existence (§ 154). V souvislosti s péčí o dokončené stavby používá stavební zákon termín údržba stavby, případně udržovací práce a termín změny dokončených staveb, kterými rozumí nástavby, přístavby a stavební úpravy. Naproti tomu stavební zákon nezná a nepoužívá termíny oprava, rekonstrukce či modernizace, případně jiné termíny.

Základní pojmy, které stevební zákon používá, jsou definovány v § 2 a § 3. Podle § 3 odst. 4 se „údržbou stavby rozumějí práce, jimiž se zabezpečuje její dobrý stavební stav tak, aby nedocházelo ke znehodnocení stavby a co nejvíce se prodloužila její uživatelnost“. V dalších ustanoveních stavebního zákona je reflektován ve stejném významu termín udržovací práce.

Podle § 79 odst. 5 udržovací práce nevyžadují rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas. Územním opatřením o stavební uzávěře nelze omezit nebo zakázat udržovací práce (§ 97 odst. 1). Udržovací práce, jejichž provedení může negativně ovlivnit zdraví osob, požární bezpečnost, stabilitu a vzhled stavby, životní prostředí a bezpečnost při užívání a udržovací práce na stavbě, která je kulturní památkou, vyžadují ohlášení stavebnímu úřadu (§ 104 odst. 1 písm. 1). Ostatní udržovací práce nevyžadují stavební povolení ani ohlášení (§ 103, odst. 1 písm. c). K ohlášení udržovacích prací podle § 104 odst. 1 písm. j) stavebník připojí dokumentaci obsahující technický popis jejich provedení. Vyžaduje-li to zvláštní právní předpis, stavebník přikládá k ohlášení udržovacích prací a stavebních úprav požárně bezpečnostní řešení, jehož obsah a rozsah vymezuje tento zvláštní právní předpis, kterým je vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci). Udržovací práce uvedené v § 103 a § 104 může stavebník provádět svépomocí. Není-li stavba řádně udržována, může stavební úřad nařídit vlastníkovi stavby provedení udržovacích prací. U stavby určené k užívání veřejností může stavební úřad nařídit jejímu vlastníkovi, aby mu předložil časový a věcný plán udržovacích prací na jednotlivých částech stavby a na technologickém a jiném zařízení.

Podle § 2 odst. 5 stavebního zákona změnou dokončené stavby je

a) nástavba, kterou se stavba zvyšuje;

b) přístavba, kterou se stavba půdorysně rozšiřuje a která je vzájemně provozně propojena s dosavadní stavbou;

c) stavební úprava, při které se zachovává vnější půdorysné a výškové ohraničení stavby; za stavební úpravu se považuje též zateplení pláště stavby.

Územní souhlas postačí u změn staveb (§ 96 odst. 2 písm. f). Stavební úpravy nevyžadují rozhodnutí o umístění stavby, ani územní souhlas (§ 79 odst. 5).

Stavební povolení ani ohlášení nevyžadují stavby a zařízení uvedené v § 103 odst. 1 písm. e) do stanovených parametrů. Toto neplatí, pokud by provedení jejich změn mělo za následek překročení uvedených parametrů.

Stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu nevyžadují stavební úpravy, pokud se jimi nezasahuje do nosných konstrukcí stavby, nemění se vzhled stavby ani způsob užívání stavby, nevyžadují posouzení vlivů na životní prostředí a jejich provedení nemůže negativně ovlivnit požární bezpečnost stavby a nejde o stavební úpravy stavby, která je kulturní památkou (§ 103 odst. 1 písm. d)).

Ohlášení stavebnímu úřadu vyžadují stavební úpravy pro změny v užívání části stavby, kterými se nezasahuje do nosných konstrukcí stavby, nemění se její vzhled a nevyžadují posouzení vlivů na životní prostředí (§ 104 odst. 1 písm. k)). Stavby, u nichž postačí ohlášení, uvádí jmenovitě § 104 odst. 1. Ohlášení postačí rovněž u jejich změn, pokud nedojde k překročení stanovených parametrů.

Pojmy nástavba a přístavba vymezuje NSZ jednoznačně. Naproti tomu obsah pojmu udržovací práce a stavební úpravy není v NSZ ani jeho prováděcích vyhláškách blíže vymezen (s výjimkou dodatečné tepelné izolace budov, kterou stavební zákon jednoznačně určuje jako stavební úpravu (§ 2 odst. 5 písm. c) – zateplení pláště stavby). To v praxi přináší problémy a záleží na jednotlivém stavebním úřadu, jaký výklad v případě dané stavby, jejích udržovacích prací nebo stavebních úprav zvolí.

Již zrušená prováděcí vyhláška k předchozímu stavebnímu zákonu (vyhláška č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona) uváděla příkladem v § 14 některé druhy udržovacích prací:

„Udržovacími pracemi, které nevyžadují ohlášení stavebnímu úřadu, jsou zejména:

a) opravy fasády a vnitřních omítek, obkladů stěn, podlah a dlažeb, výměna a opravy střešní krytiny, opravy povrchu plochých střech, komínových těles, opravy vnitřních instalací, výměna, opravy a nátěry oplechování střech, žlabů a odpadních dešťových svodů, opravy oken a dveří a jejich nátěry, výměna dveří a oken a opravy oplocení, nemění-li se jimi vzhled stavby;

b) výměna nepodstatných částí konstrukcí stavby;

c) opravy ústředního vytápění, větracího a klimatizačního zařízení a výtahů, budou-li je provádět oprávněné osoby;

d) výměna zařizovacích předmětů (např. kuchyňských linek, van) a jiného běžného vybavení stavby;

e) práce stanovené zvláštními předpisy (vyhláška č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích).“.

Příklad stavebních úprav obsahovala již zrušená vyhláška č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu: „… např. přestavby, vestavby, podstatné změny vnitřního zařízení, podstatné změny vzhledu stavby.“

Z uvedeného vyplývá, že stavební předpisy zahrnovaly pod pojem udržovací práce také opravy, které nejsou v základních předpisech stavebního práva samostatnou kategorií. Praxe stavebních úřadů ukazuje, že se těmito příkladnými výčty, byť právně nezávaznými, nadále řídí.

1.2 SPECIÁLNÍ PŘEDPISY STAVEBNÍHO PRÁVA

Řízení o speciálních stavbách, jimiž jsou

• stavby vodních děl;
• stavby pozemních komunikací;
• stavby drah a na dráze;
• stavby letecké;
• upravují samostatné zákony, které jsou ve vztahu ke stavebnímu zákonu předpisy zvláštními (speciálními).

1.2.1 Vodní zákon a jeho prováděcí předpisy

Povolování vodních děl a staveb k vodohospodářským melioracím pozemků upravuje zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. K provedení vodních děl, k jejich změnám a změnám jejich užívání, jakož i k jejich odstranění je třeba stavební povolení vodoprávního úřadu. Ke stavbám, zařízením nebo činnostem, k nimž není třeba stavební povolení podle vodního zákona, které však mohou ovlivnit vodní poměry, je třeba souhlas nebo vyjádření vodoprávního úřadu. Vodní zákon používá termíny udržovací práce, údržba a obnova vodních děl, ale nedefinuje je.

Podle § 15a odst. 3 je vlastník vodního díla povinen ohlásit vodoprávnímu úřadu udržovací práce, které by mohly negativně ovlivnit životní prostředí nebo stabilitu vodního díla a vodohospodářské úpravy. Ohlášení podléhá i obnova vodních děl zničených živelní pohromou nebo havárií. V případech ohlášení činí lhůta pro sdělení vodoprávního úřadu, že proti obnovení nemá námitek, 15 dnů. Povolení k některým vybraným činnostem uvedeným v § 14 vodního zákona, pokud je vykonává vlastník vodního díla v souvislosti s údržbou vodní nádrže. Vlastníci staveb, které nejsou vodními díly, nebo zařízení v korytech vodních toků, popřípadě sousedících s nimi, jsou povinni ve veřejném zájmu dbát o jejich statickou bezpečnost a celkovou údržbu, aby neohrožovaly plynulý odtok povrchových vod, a zabezpečit je proti škodám působeným vodou a odchodem ledu (§ 52 odst. 2). Pokud má bezprostřední prospěch z vodního díla jiná oprávněná osoba než vlastník tohoto vodního díla, je povinen podílet se na úhradě nákladů na údržbu tohoto vodního díla (§ 57). Vlastníci pozemků sousedících s vodním dílem jsou povinni po předchozím projednání s nimi umožnit za účelem provozu a provádění údržby vodních děl v nezbytném rozsahu vstup a vjezd na své pozemky těm, kteří zajišťují provoz nebo provádějí údržbu těchto vodních děl (§ 60).

Definici pojmu „údržba staveb k vodohospodářským melioracím pozemků“ najdeme ve vyhlášce č. 225/2002 Sb., o podrobném vymezení staveb k vodohospodářským melioracím pozemků a jejich částí a způsobu a rozsahu péče o ně: „Péči o stavby k vodohospodářským melioracím pozemků a jejich částí provádí jejich vlastník údržbou těchto staveb. Údržba staveb k vodohospodářským melioracím pozemků a jejich částí se provádí za účelem zpomalení procesu fyzického opotřebení a zabezpečení spolehlivého a bezpečného provozu těchto staveb. Rozsah údržby vychází ze zápisu o udržovací prohlídce“ (§ 3 odst. 1). Udržovací prohlídka se provádí nejméně jedenkrát ročně, o jejím výsledku se pořizuje zápis. Zápis obsahuje mj. soupis závad zjištěných při prohlídce. Vyhláška uvádí dále výčtem jednotlivá technická opatření a postupy, které jsou obsahem údržby staveb k vodohospodářským melioracím pozemků, staveb k závlaze pozemků, staveb k odvodnění pozemků a staveb k ochraně pozemků před erozní činností vody

1.2.2 Zákon o pozemních komunikacích a jeho prováděcí předpisy

Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, stanoví v § 16 odst. 4: „Prováděcí předpis vymezí, pro které stavební úpravy dálnice, silnice a místní komunikace prováděné na silničním pozemku postačí místo stavebního povolení ohlášení speciálnímu stavebnímu úřadu a pro které udržovací práce není třeba ani toto ohlášení. Prováděcí předpis dále stanoví obecné technické požadavky pro stavbu dálnice, silnice a místní komunikace.“

Tímto prováděcím předpisem zákona o pozemních komunikacích je vyhláška č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích; ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška rozumí

• opravou komunikace změnu dokončené stavby, při které se zachovává vnější ohraničení stavby a při které se zlepšují její parametry a zvyšuje bezpečnost provozu (§ 1 odst. 1 písm. b));
• údržbou komunikace soubor prací, kterým se komunikace udržuje v provozně a technicky vyhovujícím stavu za všech povětrnostních podmínek a odstraňují se vady a nedostatky uvedením do původního stavu, (§ 1 odst. 1 písm. c)).

V porovnání s již zmíněnou zrušenou vyhláškou č. 132/1998 Sb., jako prováděcím předpisem starého stavebního zákona (zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu) je výklad pojmů oprava a údržba odlišný. Zatímco vyhláška č. 132/1998 Sb. zahrnovala pod pojem udržovací práce také opravy, vyhláška č. 104/1997 Sb., považuje opravy za změnu dokončené stavby, resp. úžeji za stavební úpravy.

Pro stavbu dálnice, silnice, místní komunikace a veřejně přístupné účelové komunikace je speciálním stavebním úřadem příslušný silniční správní úřad.

Vyhláška č. 104/1997 Sb., ukládá povinnost vlastníkovi nebo správci provádět běžné, hlavní a mimořádné prohlídky komunikací a o jejich výsledku vést záznamy. Vlastník nebo správce zabezpečuje rovněž běžné, hlavní, kontrolní a mimořádné prohlídky mostů. Vyhláška se dále podrobně věnuje údržbě a opravám komunikací a mostů. Obsahuje rozdělení údržby a oprav do jednotlivých kategorií a vymezení obsahu těchto kategorií. Údržbu a opravy komunikací rozděluje vyhláška na

• běžnou údržbu komunikací (v příloze č. 5 zřejmě omylem nazvanou „běžnou úpravou komunikací);
• souvislou údržbu komunikací, sloužící k zachování a obnově původních vlastností komunikace;
• opravy komunikací.

„§ 9 Údržba a opravy komunikací

(1) Cílem údržby a oprav je odstranit závady ve sjízdnosti, opotřebení nebo poškození komunikace, jejich součástí a příslušenství. Rozsah a způsob provedení závisí na vyhodnocení výsledků prohlídek, popř. na doporučeních systému hospodaření s vozovkou.

(2) Součástí údržby jsou také opatření, která neprodleně po zjištění závady zajišťují usměrnění dopravy na závadných úsecích komunikací. Jde zejména o:

a) uzavírku závadného (včetně zavátého) úseku,

b) vyznačení objížďky a umístění příslušných dopravních značek a zařízení,

c) okamžité provizorní zajištění bezpečnosti provozu (např. optická náhrada záchytných zařízení, nouzové podepření nebo překrytí propadů a sesuvů, odstranění pevných překážek).

Opatření provedená podle písmen a) a b) je správce povinen neprodleně oznámit příslušnému silničnímu správnímu úřadu.

(3) Dle rozsahu a povahy prací se činnosti podle předchozích odstavců rozdělují na běžnou a souvislou údržbu a na opravy.

(4) Běžná údržba zahrnuje zejména drobné místně vymezené práce, včetně ošetřování silniční vegetace.

(5) Souvislá údržba zahrnuje zejména rozsáhlejší práce sloužící k zachování a k obnově původních vlastností vozovky komunikace obnovením či zlepšením proměnných parametrů její obrusné vrstvy.

(6) Stavebními pracemi se v rámci opravy odstraňují vady, opotřebení nebo poškození komunikace, jejích součástí a příslušenství, popř. se zlepšuje kvalita stavby a zvyšuje bezpečnost provozu. Opravou dochází k obnově či zlepšení všech parametrů vozovky, popřípadě také ke zlepšení některých parametrů dalších součástí a příslušenství komunikace.

(7) Rozsah a způsob údržby a oprav komunikací je stanoven v příloze č. 5.

Příloha č. 5 k vyhlášce č. 104/1997 Sb.

Údržba a opravy komunikací

1 Běžná úprava komunikací

Běžná údržba zahrnuje drobné, místně vymezené práce, jejichž potřeba byla zjištěna v rámci prohlídek komunikací.

Jedná se především o následující práce:

1 údržba vozovky a krajnic

• vysprávka asfaltových krytů;
• vysprávka cementobetonových krytů;
• vyrovnání a údržba dlážděných krytů;
• údržba štěrkových krytů;
• seříznutí, doplnění, zpevnění a čištění krajnic.

1.2 údržba dopravního značení, dopravních zařízení a dalšího příslušenství

(svislé a vodorovné dopravní značky a zařízení, zrcadla, hlásky, veřejné osvětlení, světelná signalizační zařízení sloužící k řízení dopravy, zábradlí, odrazníky, svodidla, pružidla, směrové sloupky, zásněžky, zásobníky a skládky údržbových hmot apod.)

1.3 údržba odvodňovacích zařízení

(propustky, příkopy, rigoly, skluzy, trativody a vsakovací jímky, silniční kanalizace, uliční vpusti a lapače splavenin)

1.4 údržba svahů a násypů zemního tělesa komunikace

1.5 údržba chodníků a dalších nemotoristických komunikací, dělicích pásů a dopravních ostrůvků

1.6 údržba ploch a vybavení odpočívek, odstavných a parkovacích ploch a dalších součástí komunikace

(staničníky, mezníky, zpomalovací prahy, únikové zóny, protihlukové zdi a valy)

1.7 údržba objektů

(tunely, galerie, opěrné, zárubní, obkladní a parapetní zdi, tarasy)

1.8 ošetřování silniční vegetace

2 Souvislá údržba komunikací

Souvislá údržba zahrnuje rozsáhlejší práce v souvislých úsecích sloužící k zachování a obnově původních vlastností. Podkladem pro rozhodnutí o jejím provedení jsou výsledky systémů hospodaření s vozovkou, případně vyhodnocené údaje z prohlídek komunikací.Jedná se především o následující práce:

2.1 obnova opotřebované obrusné vrstvy, zpevnění a úprava krajnic, chodníků a dalších nemotoristických komunikací

• vozovky s asfaltovým krytem.

obnova krytu

obnova protismykových vlastností krytu

obnova rovnosti krytu

metody využívající recyklace původního krytu

• vozovky s cementobetonovým krytem.

obnova protismykových vlastností krytu

obnova rovnosti krytu

• vozovky s dlážděným krytem nebo s krytem ze silničních dílců.

obnova protismykových vlastností i rovnosti krytu

zesílení

• štěrkové vozovky.

obnova rovnosti krytu

zesílení

2.2 obnova jednotlivých druhů součástí a příslušenství komunikací (v souvislém tahu)

2.3 úprava zemního tělesa a jeho zabezpečení zřízením zdí

2.4 odstranění výmrazků v souvislých úsecích

2.5 obnova silniční vegetace v souvislých úsecích

3 Opravy

Opravy zahrnují především následující práce:

3.1 zesílení nebo rozšíření vozovky a krajnic

3.2 zřízení chodníků, jejich zesílení, popř. zvýšení nivelety

3.3 odstranění sesuvů, zpevňování hornin v zářezech a odřezech

3.4 odstranění důlních škod na tělese komunikace

3.5 oprava koruny komunikace včetně součástí a příslušenství

3.6 obnova objektů uvedených v bodu 1.7.“

V případě údržby a oprav mostů odkazuje vyhláška na českou technickou normu. Seznam českých technických norem, na které se odkazuje v textu vyhlášky č. 104/1997 Sb., uvádí příloha č. 1 vyhlášky v rozdělení na závazné a doporučené ČSN (tj. závazné ve vztahu ke splnění technických požadavků vyhlášky č. 104/1997 Sb.). To je v rozporu s evropským právem a např. s českým zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Technické normy jsou v zemích EU obecně nezávazné.

§ 10 Údržba a opravy mostů

(1) Údržba a opravy mostů se provádějí v rámci technické péče o mosty na základě technické dokumentace, výsledků prohlídek, diagnostického průzkumu, popř. dokumentace opravy. Povinnost vykonávat údržbu a opravy mostu začíná dnem vydání kolaudačního rozhodnutí a trvá i v době před uvedením mostu do provozu a v době jeho dočasného vyloučení z provozu.

(2) Údržbu a opravy mostů (včetně násypových a zářezových svahů pod nimi) zabezpečuje vlastník (správce) mostu. Údržbu a opravy komunikace, vodního toku, nádrže, jiného objektu nebo území pod mostem (s výjimkou svahů), popř. cizího zařízení na mostě nebo pod ním zabezpečuje příslušný vlastník (správce) tohoto zařízení nebo území, a to vždy po dohodě s vlastníkem (správcem) mostu.

(3) Při údržbě a opravách mostu nesmí dojít ke znečištění prostoru pod mosty, zejména vodních toků a chráněného vodohospodářského území.

(4) Údržbu mostů tvoří souhrn prací, kterými se mosty a jejich vybavení udržují v řádném technickém, bezpečném a sjízdném stavu za všech povětrnostních a za běžných dopravních podmínek. Tato údržba se provádí průběžně po celý rok.

(5) Při opravě mostu se stavebními pracemi prováděnými podle schválené dokumentace odstraňují zjištěná poškození nebo vady.

(6) Bližší podrobnosti o údržbě a opravách mostů obsahuje doporučená ČSN 73 6221.

Platná ČSN 73 6221. Prohlídky mostů pozemních komunikací byla vydána v lednu 2018. Před ní existovaly dvě české technické normy stejného označení (tj. čísla i slovního názvu), které byly postupně zrušeny. Norma vydaná v červenci 1996 a zrušená k 1. 4. 2011; další byla vydána v březnu 2011 a zrušena k 1. 2. 2018.

Stavební úpravy komunikací a udržovací práce na nich, které vyžadují ohlášení speciálnímu stavebnímu úřadu, jsou uvedeny výčtem v § 14 vyhlášky č. 104/1997 Sb. Stavební úpravy a práce, které nevyžadují ohlášení, uvádí § 15 vyhlášky č. 104/1997 Sb. Stavební úpravy a práce nevyžadující ohlášení podrobněji specifikuje příloha vyhlášky č. 5 (viz výše) a příloha vyhlášky č. 6 (Plán a organizace zimní údržby) a č. 7 (Technologie zimní údržby).

1.2.3 Zákon o dráhách a jeho prováděcí předpisy

Zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, upravuje mj. podmínky pro stavbu drah železničních, tramvajových, trolejbusových a lanových a stavby na těchto dráhách. Podle zákona o dráhách je

• stavbou dráhy stavba cesty určené k pohybu drážních vozidel a stavba, která rozšiřuje, doplňuje, mění nebo zabezpečuje dráhu bez ohledu, zda je v obvodu dráhy či nikoliv;
• stavbou na dráze jsou všechny stavby a zařízení v obvodu dráhy, které nejsou stavbou dráhy, bez ohledu na účel, jemuž slouží.

Speciálním stavebním úřadem pro stavby dráhy a stavby na dráze je drážní správní úřad.

Vlastník dráhy je povinen zajistit údržbu a opravu dráhy v rozsahu nezbytném pro její provozuschopnost a umožnit styk dráhy s jinými drahami. Vlastník celostátní dráhy a regionální dráhy je dále povinen pečovat o rozvoj a modernizaci dráhy v rozsahu nezbytném pro zajištění dopravních potřeb státu a dopravní obslužnosti území kraje (zákon č. 266/1994 Sb., § 20).

Technické podmínky a požadavky pro stavbu dráhy a stavby na dráze stanoví vyhláška č. 177/1995 Sb., kterou se vydává stavební a technický řád drah, ve znění pozdějších předpisů. Přílohou vyhlášky je seznam 177 českých technických norem (ČSN, ČSN EN) a technických norem železnic (TNŽ); na jejichž požadavky a ustanovení se vyhláška ve svém textu odvolává, čímž je dána povinnost je respektovat a naplnit.

Zákon o dráhách a jeho prováděcí předpisy používají termíny údržba a opravy, obnova, rozšíření dráhy, rekonstrukce nebo modernizace dráhy, blíže je však nedefinují.

1.2.4 Zákon o civilním letectví

Podle zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, leteckou stavbou je

a) stavba letiště a stavba v prostoru letiště;

b) stavba sloužící k zajištění letového provozu mimo prostor letiště.

Stavbami sloužícími k zajištění letového provozu mimo prostor letiště se rozumí stavby pro radiolokační, radionavigační, telekomunikační a radiokomunikační služby, leteckou meteorologickou a leteckou informační službu, pro službu pátrání a záchrany a denní, světelná a rádiová návěstidla.

Speciálním stavebním úřadem pro letecké stavby je Úřad pro civilní letectví. Úřad vydává kolaudační souhlas podle stavebního zákona na základě posouzení provozní způsobilosti letecké stavby z hlediska bezpečnosti leteckého provozu.

Provozováním letiště se rozumí také údržba a rozvoj letiště, v rozsahu a podle podmínek stanovených pro provozování letiště. Technické a provozní podmínky pro provozování letiště stanoví prováděcí předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 108/1997 Sb., kterou se provádí zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Technické a provozní podmínky jednotlivých druhů letišť jsou uvedeny v příloze č. 3 vyhlášky. Technické a provozní údaje o provozovaném letišti obsahuje tzv. letištní příručka. Obsahové náležitosti letištní příručky stanoví příloha č. 5 vyhlášky. Mezi tyto náležitosti letištní příručky patří mj. postupy a provádění údržby a stavebních prací na letišti.

Zákon o civilním letectví a jeho prováděcí předpisy používají termíny udržovací práce, pravidelná a mimořádná údržba, které ale blíže nedefinují.

2 DOKONČENÉ STAVBY V DAŇOVÝCH A ÚČETNÍCH PŘEDPISECH

Zákon o daních z příjmů (zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů ve znění pozdějších předpisů) rozlišuje v souvislosti s užíváním dokončených staveb dvě kategorie nákladů:

a) Opravy, údržbu, udržování hmotného majetku, sloužící k dosažení zdanitelných příjmů, které jsou daňově uznatelným výdajem v tom zdaňovacím období (roce), kdy byly vynaloženy.

b) Technické zhodnocení hmotného majetku, které zvyšuje vstupní (zůstatkovou) cenu příslušného majetku ve zdaňovacím období, kdy bylo technické zhodnocení uvedeno do užívání, a do daňového základu vstupuje formou ročních daňových odpisů.

Zákon o dani z příjmů vymezuje v § 33 technické zhodnocení majetku; pojem oprava, údržba nebo udržování tento zákon sice na několika místech používá, ale blíže nespecifikuje.

„§ 33

(1) Technickým zhodnocením se pro účely tohoto zákona rozumí vždy výdaje na dokončené nástavby, přístavby a stavební úpravy, rekonstrukce a modernizace majetku, pokud převýšily u jednotlivého majetku v úhrnu ve zdaňovacím období 1995 částku 10 000 Kč a počínaje zdaňovacím obdobím 1996 částku 20 000 Kč a počínaje zdaňovacím obdobím 1998 částku 40 000 Kč. Technickým zhodnocením jsou i uvedené výdaje nepřesahující stanovené částky, které poplatník na základě svého rozhodnutí neuplatní jako výdaj (náklad) podle § 24 odst. 2 písm. zb).

(2) Rekonstrukcí se pro účely tohoto zákona rozumí zásahy do majetku, které mají za následek změnu jeho účelu nebo technických parametrů.

(3) Modernizací se pro účely tohoto zákona rozumí rozšíření vybavenosti nebo použitelnosti majetku.“

Zákon o dani z příjmů ponechává na daňovém poplatníkovi, aby odlišil technické zhodnocení a opravy ve svém daňovém přiznání a případně prokázal správci daně (finančnímu úřadu) charakter výdajů, stav nemovitosti před úpravou a po úpravě. Z pohledu daňového poplatníka je výhodnější kategorie oprav; pro stát (správce daně) z hlediska daňových příjmů je výhodnější kategorie technického zhodnocení. Povinností daňového poplatníka je shromáždit důkazní prostředky pro zařazení výdajů do příslušné kategorie, správce daně tyto důkazní prostředky posoudí a rozhodne o zařazení do kategorie oprava nebo technické zhodnocení.

Termíny rekonstrukce a modernizace, které používá zákon o daních z příjmů, neznají předpisy stavebního práva. Termín technický parametr není definován v žádném daňovém, resp. účetním předpisu, nedefinuje jej vlastně žádný obecně závazný právní předpis. Slovník pojmů ve výstavbě (DOS M 01.01, vydalo IC ČKAIT, Praha 2000) definuje termín „technický parametr“ následovně:

„Parametry jsou základní konstrukční, provozní, technické a jiné údaje, sloužící k určení charakteru procesu nebo produktu (díla, výrobku) a sloužící k jeho posuzování a hodnocení. Parametry jsou obvykle hodnoceny ve vztahu k určeným standardům (normám).“

Největší potíže způsobuje v praxi aplikace výkladu termínu rekonstrukce a modernizace na stavby (nemovitosti). Přitom se však přehlíží první část definice technického zhodnocení v § 33 zákona o dani z příjmů: „Technickým zhodnocením se rozumí vždy výdaje na dokončené nástavby, přístavby a stavební úpravy …“ což je přesná terminologie stavebního zákona. Zákon o dani z příjmů tak u technického zhodnocení v případě nemovitostí jednoznačně odkazuje na stavební předpisy; za technické zhodnocení označuje změny dokončených staveb. Druhou část definice technického zhodnocení v § 33 (rekonstrukce a modernizace) můžeme ponechat pro technické zhodnocení dalšího hmotného investičního majetku, (stroje, automobily, výpočetní technika aj.).

Zákon o dani z příjmu uvádí v § 24 Výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů mezi daňově odečitatelnými náklady také „výdaje (náklady) na dokončenou nástavbu, přístavbu a stavební úpravy, rekonstrukci a modernizaci jednotlivého majetku, které nejsou technickým zhodnocením podle § 33 odst. 1″ (§ 24 odst. 2 písm. zb). To jsou především výdaje nepřesahující stanovené limity pro technické zhodnocení podle § 33.

Mezi daňově uznatelné náklady zahrnuje § 24 také „výdaje (náklady), k jejichž úhradě je poplatník povinen podle zvláštních zákonů“. (§ 24 odst. 2 písm. p). Tato podmínka bude splněna např. u dodatečné tepelné izolace (dodatečné zateplení budovy je podle stavebního zákona stavební úpravou, tedy technickým zhodnocením hmotného majetku podle zákona o dani z příjmů), které vlastník budovy musí provést, pokud budova nesplňuje stanovené požadavky na energetickou náročnost podle zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů, a podle prováděcí vyhlášky č. 78/2013 Sb., o energetické náročnosti budov. Zákon č. 406/2000 Sb., stanoví v § 7 Snižování energetické náročnosti budov: „(1) V případě výstavby nové budovy je stavebník povinen plnit požadavky na energetickou náročnost budovy podle prováděcího právního předpisu … (2) V případě větší změny dokončené budovy jsou stavebník, vlastník budovy nebo společenství vlastníků jednotek povinni plnit požadavky na energetickou náročnost budovy podle prováděcího právního předpisu …“.

K účetním předpisům patří také zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů. Rezervy na opravy hmotného majetku se mohou vytvářet pouze na opravy, nikoliv na technické zhodnocení nebo udržování/ údržbu majetku. Zákon o rezervách pojem opravy hmotného majetku, udržovací práce, technického zhodnocení majetku blíže neurčuje; v praxi je pak obtížné rozhodnout, o jakou kategorii se jedná.

Oporou tu může být vyhláška MF ze dne 5.12.2002 č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví, která stanoví v § 47 odst. 2 písm. a):

„Opravou se odstraňují účinky částečného fyzického opotřebení nebo poškození za účelem uvedení do předchozího nebo provozuschopného stavu. Uvedením do provozuschopného stavu se rozumí provedení opravy i s použitím jiných než původních materiálů, dílů, součástí nebo technologií, pokud tím nedojde k technickému zhodnocení. Údržbou se rozumí soustavná činnost, kterou se zpomaluje fyzické opotřebení a předchází poruchám a odstraňují se drobnější závady, …“

A v § 47 odst. 4 najdeme vysvětlení technického zhodnocení:

„Technickým zhodnocením se rozumí zásahy do majetku uvedeného do užívání, které mají za následek změnu jeho účelu nebo technických parametrů, nebo rozšíření vybavenosti nebo použitelnosti majetku, včetně nástaveb, přístaveb a stavebních úprav, pokud vynaložené náklady dosáhnou ocenění určeného účetní jednotkou pro vykazování jednotlivého dlouhodobého majetku …“.

3 UDRŽOVÁNÍ, OPRAVY A STAVEBNÍ ÚPRAVY V OBČANSKÉM ZÁKONÍKU

Občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů) používá ve svých ustanoveních (týkajících se např. bytového spoluvlastnictví, nájmu, zvláštních ustanovení o nájmu bytu a nájmu domu, smlouvy o dílo) termíny stavebního zákona. Vedle toho používá také termíny oprava, přestavba; rozlišuje běžnou údržbu a ostatní údržbu.

„§ 1189

(1) Správa domu a pozemku zahrnuje vše, co nenáleží vlastníku jednotky a co je v zájmu všech spoluvlastníků nutné nebo účelné pro řádnou péči o dům a pozemek jako funkční celek a zachování nebo zlepšení společných částí. Správa domu zahrnuje i činnosti spojené s přípravou a prováděním změn společných částí domu nástavbou, přístavbou, stavební úpravou nebo změnou v užívání, jakož i se zřízením, udržováním nebo zlepšením zařízení v domě nebo na pozemku sloužících všem spoluvlastníkům domu.

§ 1172

(1) Má-li jednotka vzniknout nástavbou, přístavbou nebo stavební úpravou domu …

§ 1183

(1) Vlastník jednotky se zdrží všeho, co brání údržbě, opravě, úpravě, přestavbě či jiné změně domu nebo pozemku, o nichž bylo řádně rozhodnuto; jsou-li prováděny uvnitř bytu nebo na společné části, která slouží výlučně k užívání vlastníka jednotky, umožní do nich přístup, pokud k tomu byl předem vyzván osobou odpovědnou za správu domu. To platí i pro umístění, údržbu a kontrolu zařízení pro měření spotřeby vody, plynu, tepla a jiných energií.

§ 2587

Dílem se rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Dílem se rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části.“

Některé tyto pojmy vymezuje prováděcí předpis občanského zákoníku, kterým je nařízení vlády č. 308/2015 Sb., o vymezení pojmů běžná údržba a drobné opravy související s užíváním bytu:

Vláda nařizuje k provedení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník:

§ 1 Úvodní ustanovení

Toto nařízení vymezuje pojmy běžná údržba bytu a drobné opravy související s užíváním bytu.

§ 2 Běžná údržba bytu

Běžnou údržbou bytu se rozumí udržování a čištění bytu včetně zařízení a vybavení bytu, které se provádí obvykle při užívání bytu. Jde zejména o malování, opravu omítek, tapetování a čištění podlah včetně podlahových krytin, obkladů stěn a čištění zanesených odpadů až ke svislým rozvodům. Dále se běžnou údržbou rozumí udržování zařízení bytu ve funkčním stavu, pravidelné prohlídky a čištění předmětů uvedených v § 4 písm. g), kontrola funkčnosti termostatických hlavic s elektronickým řízením, kontrola funkčnosti hlásiče kouře včetně výměny zdroje, kontrola a údržba vodovodních baterií s elektronickým řízením.

§ 3 Drobné opravy bytu

Za drobné opravy se považují opravy bytu a jeho vnitřního vybavení, pokud je toto vybavení součástí bytu a je ve vlastnictví pronajímatele, a to podle věcného vymezení nebo podle výše nákladů.

§ 4 Drobné opravy podle věcného vymezení

Podle věcného vymezení se za drobné opravy považují

a) opravy jednotlivých vrchních částí podlah, opravy podlahových krytin a výměny prahů a lišt,

b) opravy jednotlivých částí dveří a oken a jejich součástí, kování a klik, výměny zámků včetně elektronického otevírání vstupních dveří bytu a opravy kování, klik, rolet a žaluzií u oken zasahujících do vnitřního prostoru bytu,

c) opravy a výměny elektrických koncových zařízení a rozvodných zařízení, zejména vypínačů, zásuvek, jističů, zvonků, domácích telefonů, zásuvek rozvodů datových sítí, signálů analogového i digitálního televizního vysílání a výměny zdrojů světla v osvětlovacích tělesech, opravy zařízení pro příjem satelitního televizního vysílání, opravy audiovizuálních zařízení sloužících k otevírání vchodových dveří do domu, opravy řídicích jednotek a spínačů ventilace, klimatizace a centrálního vysavače, opravy elektronických systémů zabezpečení a automatických hlásičů pohybu,

d) výměny uzavíracích ventilů u rozvodu plynu s výjimkou hlavního uzávěru pro byt,

e) opravy a výměny uzavíracích armatur na rozvodech vody s výjimkou hlavního uzávěru pro byt, výměny sifonů a lapačů tuku,

f) opravy a certifikace bytových měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění a opravy a certifikace bytových vodoměrů teplé a studené vody, opravy hlásičů požáru a hlásičů kouře, opravy regulátorů prostorové teploty u systémů vytápění umožňujících individuální regulaci teploty,

g) opravy vodovodních výtoků, zápachových uzávěrek, odsavačů par, digestoří, mísicích baterií, sprch, ohřívačů vody, bidetů, umyvadel, van, výlevek, dřezů, splachovačů, kuchyňských sporáků, pečicích trub, vařičů, infrazářičů, kuchyňských linek, vestavěných a přistavěných skříní,

h) opravy kamen na pevná paliva, plyn a elektřinu, kouřovodů, kotlů etážového topení na elektřinu, kapalná a plynná paliva, kouřovodů a uzavíracích a regulačních armatur a ovládacích termostatů etážového topení; nepovažují se však za ně opravy radiátorů a rozvodů ústředního topení,

i) výměny drobných součástí předmětů uvedených v písmenech g) a h).

§ 5 Drobné opravy podle výše nákladů

Podle výše nákladů se za drobné opravy považují další opravy bytu a jeho vybavení a výměny jednotlivých předmětů nebo jejich součástí, které nejsou uvedeny v § 4, jestliže náklad na jednu opravu nepřesáhne částku 1 000 Kč. Provádí-li se na téže věci několik oprav, které spolu souvisejí a časově na sebe navazují, je rozhodující součet nákladů na související opravy. Náklady na dopravu a jiné náklady spojené s opravou se do nákladů na tuto opravu nezapočítávají a hradí je nájemce.

§ 6 Roční limit nákladů

(1) Přesáhne-li součet nákladů za drobné opravy uvedené v § 4 a 5 v kalendářním roce částku rovnající se 100 Kč/m² podlahové plochy bytu, další opravy v daném kalendářním roce se nepovažují za drobné opravy.

(2) Podlahovou plochou bytu se pro účely tohoto nařízení rozumí součet podlahových ploch bytu a všech prostorů, které jsou s bytem užívány, a to i mimo byt, pokud jsou užívány výhradně nájemcem bytu; podlahová plocha sklepů, které nejsou místnostmi, a podlahová plocha balkonů, lodžií a teras se započítává pouze jednou polovinou.

§ 7 Účinnost

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2016.

4 UDRŽOVÁNÍ A ŽIVOTNOST STAVEB V PŘEDPISECH A DOKUMENTECH EVROPSKÉHO PRÁVA

Evropské právo je svou povahou fragmentární, to znamená, že nereguluje všechny oblasti práva. S přihlédnutím k různým zeměpisným, klimatickým, historickým a jiným podmínkám nereguluje stavební právo. Přesto se některé akty evropského práva dotýkají výstavby a stavebnictví nepřímo, ovšem velmi významně. Jedná se zejména o oblast volného pohybu stavebních výrobků na jednotném evropském trhu, energetických požadavků na budovy a oblast stavebních odpadů.

V případě stavebních výrobků je základním dokumentem evropského práva Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 Sb. ze dne 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS.

Článek 2 Nařízení definuje:

• stavební výrobek, jako výrobek nebo sestavu, které jsou vyrobeny a uvedeny na trh za účelem trvalého zabudování do stavby nebo její části a jejichž vlastnosti ovlivňují vlastnost stavby s ohledem na základní požadavky na stavby;
• stavbu jako pozemní a inženýrské stavby;
• životní cyklus (stavebního výrobku) jako po sobě následující a propojené fáze doby životnosti stavebního výrobku, od získání suroviny nebo vytvoření z přírodních zdrojů až po jeho konečnou likvidaci.

Sedm základních požadavků na stavby (viz kapitola Veřejný zájem) stanoví Nařízení v příloze č. 1. Úvodem se konstatuje:

„Stavby jako celek i jejich jednotlivé části musejí vyhovovat zamýšlenému použití, zejména s přihlédnutím k bezpečnosti a ochraně zdraví osob v průběhu celého životního cyklu staveb. Po dobu ekonomicky přiměřené životnosti musí stavby při běžné údržbě plnit tyto základní požadavky na stavby.“

Vydáním Nařízení byla zrušena Směrnice Rady 89/106/EHS ze dne 21. prosince 1988 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se stavebních výrobků, jejíž přílohou byly rovněž základní požadavky na stavby (první až šestý požadavek; sedmý požadavek byl připojen až v Nařízení 305/2011). Sdělením Komise 94/C62/01 bylo oznámeno vydání šesti interpretačních dokumentů ke Směrnici Rady 89/106/EHS, které dávaly konkrétní podobu šesti základním požadavkům.

Interpretační dokumenty konkretizují základní požadavky, sjednocují terminologii a technické podklady, případně uvádějí třídy nebo úrovně pro každý požadavek. Interpretační dokumenty sloužily jako podklad pro vypracování harmonizovaných evropských norem a řídících pokynů pro evropská technická schválení a pro uznání národních technických specifikací. Byť interpretační dokumenty vážou na již zrušenou evropskou směrnici o stavebních výrobcích, v praxi členských zemí EU se stále používají.

V interpretačních dokumentech je definována mj. stavba, údržba (stavby), běžná údržba (stavby) a životnost (stavby):

Stavby – pod stavbami se rozumí všechno, co bylo postavené nebo vzniklo ve stavebním procesu a je pevně spojené se zemí. Termín zahrnuje pozemní a inženýrské stavby. Stavby jsou např.: obytné budovy, průmyslové budovy, budovy pro obchod, administrativu, zdravotnictví, školství, volný čas a zemědělství, mosty, silnice a dálnice, železnice, potrubní sítě, stadiony, plavecké bazény, loděnice, nástupiště, doky, propustky, kanály, přehrady, věže, nádrže, tunely atd.

Údržba je řada preventivních a jiných opatření, prováděných na stavbě tak, aby po dobu své životnosti mohla stavba plnit všechny své funkce. Patří sem čištění, provozní údržba, natírání, opravy a výměna částí stavby, je-li nutná atd.

Běžná údržba obecně zahrnuje kontrolní prohlídky a provádí se v termínu, kdy náklady na zásah, který je nutno učinit, jsou přiměřené hodnotě příslušné části stavby s přihlédnutím k vyvolaným nákladům.

Životnost je časový úsek, ve kterém budou ukazatele užitných vlastností stavby udržovány na úrovni slučitelné s plněním základních požadavků.

Ekonomicky přiměřená životnost předpokládá, že budou uvažována všechna příslušná hlediska, jako jsou:

• náklady na návrh, stavbu a její užívání;
• náklady vznikající z provozních překážek;
• rizika a následky poruch stavby během její životnosti a náklady na pojištění k pokrytí těchto rizik;
• plánovaná částečná obnova;
• náklady na kontrolní prohlídky, údržbu, péči a opravy;
• provozní a správní náklady;
• odstranění;
• hlediska životního prostředí.

Evropské energetické směrnice jsou transponovány do českého právního řádu zákonem č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů, případně prováděcími předpisy tohoto zákona. Tento zákon rozumí:

• větší změnou dokončené budovy – změnu dokončené budovy na více než 25 % celkové plochy obálky budovy;
• podstatnou rekonstrukcí – změnu dokončené stavby, jejíž předpokládané náklady by přesáhly 50 % investičních nákladů na novou srovnatelnou stavbu;
• celkovou energeticky vztažnou plochou – vnější půdorysná plocha všech prostorů s upravovaným vnitřním prostředím v celé budově, vymezená vnějšími povrchy konstrukcí obálky budovy;
• obálkou budovy – soubor všech teplosměnných konstrukcí na systémové hranici celé budovy nebo zóny, které jsou vystaveny přilehlému prostředí, jež tvoří venkovní vzduch, přilehlá zemina, vnitřní vzduch v přilehlém nevytápěném prostoru, sousední nevytápěné budově nebo sousední zóně budovy vytápěné na nižší vnitřní návrhovou teplotu;
• technickým systémem budovy – zařízení určené k vytápění, chlazení, větrání, úpravě vlhkosti vzduchu, přípravě teplé vody, osvětlení budovy nebo její ucelené části nebo pro kombinaci těchto účelů.

Nelze považovat za systémové, že energetické požadavky na budovy jsou v českém právu řešeny samostatně, mimo oblastí stavebního práva a mimo stavební kompetence a odbornosti.

5 PÉČE O STAVEBNÍ PAMÁTKY

Zvláštní pozornost je věnována v předpisech stavebního práva a v dalších právních předpisech ochraně a péči o stavební památky. Součástí právního pořádku České republiky je také Evropská úmluva o krajině (Sdělení č. 13/2005 Sb. m. smluv), Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví (Sdělení č. 159/1991 Sb. m. smluv), Úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy (Sdělení č. 73/2000 Sb. m. smluv), Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy (Sdělení č. 99/2000 Sb. m. smluv). Podle těchto mezinárodních dokumentů je povinností každého státu zabezpečit označení, ochranu, zachování, prezentování a předávání budoucím generacím kulturního a přírodního dědictví nacházejícího se na jeho území. Státy jsou povinny zavést patřičné procedury dohledu včetně příslušných národních právních předpisů, omezit fyzické chátrání architektonického dědictví, předcházet znetvoření, zchátrání nebo demolici chráněných statků, poskytovat prostřednictvím veřejných úřadů finanční podporu na údržbu a restaurování architektonického dědictví na svém území. Chráněné statky mají být využívány s ohledem na potřeby současného života, státy mají podporovat adaptaci starých budov pro nové účely, je-li to vhodné. Státy přijmou opatření nutná k zajištění toho, aby důsledky zpřístupnění nemovitých památek, zvláště jakékoli stavební úpravy, neovlivnily negativně architektonický a historický charakter chráněných statků a jejich okolí. Státům se ukládá povinnost podporovat výuku různých povolání a řemeslných živností, spjatých s konzervací architektonického dědictví.

Integrovaná politika konzervace architektonického dědictví

Úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy zavazuje jednotlivé státy, které přijaly tuto úmluvu, přijmout integrovanou politiku konzervace, která:

1. stanovuje ochranu architektonického dědictví jako základní cíl plánování územního rozvoje města a venkova a zajišťuje ohled na tento požadavek ve všech fázích jak přípravy plánů výstavby, tak procesu schvalování prací;

2. podporuje programy restaurování a údržby architektonického dědictví;

3. učiní z konzervace, propagace a zhodnocování architektonického dědictví významný prvek kulturní politiky, politiky životního prostředí a územního plánování;

4. kdykoli je to možné, podpoří v rámci procesu územního plánování měst a venkova konzervaci a užívání určitých budov, jejichž vlastní význam by nebyl dostatečným důvodem k památkové ochraně, ale které jsou zajímavé z hlediska svého umístění v městském nebo venkovském prostředí a z hlediska kvality života;

5. podporuje užívání a rozvoj tradičních dovedností a materiálů jako nezbytných složek pro budoucnost architektonického dědictví.

5.1 STAVEBNÍ ZÁKON A PAMÁTKOVÁ PÉČE

Veřejný zájem na úseku památkové péče se zohledňuje v ustanoveních stavebního zákona na úseku územního plánování, při výkonu státního dozoru. Mezi dotčené orgány chránícími veřejné zájmy podle zvláštních právních předpisů patří podle stavebního zákona orgány státní památkové péče, jimiž jsou Ministerstvo kultury, krajské úřady a obecné úřady obcí s rozšířenou působností. Ministerstvu kultury je podřízena odborná organizace státní památkové péče (Národní památkový ústav). Zvláštním právním předpisem na úseku památkové péče je zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů.

Stavební zákon rozumí veřejně prospěšným opatřením opatření nestavební povahy sloužící ke snižování ohrožení území a k rozvoji anebo k ochraně přírodního, kulturního a archeologického dědictví, vymezené ve vydané územně plánovací dokumentaci (§ 2 odst. 1 písm. m)).

Nadřízený stavební úřad si může vyhradit pravomoc stavebního úřadu prvního stupně u jednotlivých technicky zvlášť obtížných nebo neobvyklých staveb nebo u opatření s rozsáhlejšími účinky na životní prostředí, kulturní památku, památkovou rezervaci nebo památkovou zónu v jejich okolí (§ 17 odst. 1).

K cílům územního plánování patří ochrana a rozvíjení přírodních, kulturních a civilizačních hodnot území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví (§ 18 odst. 4).

Úkolem územního plánování je zejména zjišťovat a posuzovat stav území, jeho přírodní, kulturní a civilizační hodnoty (§ 19 odst. 1 písm. a)), uplatňovat poznatky zejména z oborů architektury, urbanismu, územního plánování a ekologie a památkové péče (§ 19 odst. 1 písm. o)).

Udržovací práce a stavební úpravy na stavbě, která je kulturní památkou, vyžadují vždy stavební povolení nebo ohlášení stavebnímu úřadu (§ 103 odst. 1 písm. c) a d)).

Výjimky u rozhodnutí o změně využití území ani územního souhlasu nelze uplatnit pro území, a kterých se prokazatelně nalézají archeologické nálezy (§ 80 odst. 4).

U změny stavby, která je kulturní památkou, nelze použít zjednodušený postup podle § 118 odst. 6 a 7).

Změnu stavby, která je kulturní památkou, lze užívat pouze na základě kolaudačního souhlasu, nebo kolaudačního rozhodnutí (§ 119 odst. 1).

O povolení odstranění stavby se vede řízení, pokud se ohlášený záměr odstranit stavbu nebo terénní úpravy týká nemovitosti, která není kulturní památkou, ale je v památkové rezervaci, památkové zóně nebo ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny, a závazné stanovisko orgánu státní památkové péče stanoví podmínky pro provedení tohoto záměru (§ 128 odst. 6).

Stavební úřad nařídí odstranění stavby vlastníku stavby, která svým závadným stavem ohrožuje život nebo zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost, životní prostředí anebo majetek třetích osob, a její vlastník přes rozhodnutí stavebního úřadu ve stanovené lhůtě neodstranil závadný stav stavby; jde-li o stavbu, která je kulturní památkou, postupuje se podle zvláštního právního předpisu, kterým je zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (§ 129 odst. 1 písm. a)).

Veřejným zájmem se rozumí mj. požadavek, aby stavba neohrožovala zájmy státní památkové péče, archeologické nálezy a sousední stavby (§ 132 odst. 2 písm. c)).

Stavební úřad může nařídit vlastníku stavby, stavebního pozemku nebo zastavěného stavebního pozemku nezbytné úpravy, jimiž se zajišťuje ochrana architektonického a archeologického dědictví (§ 137 odst. 1 písm. i)).

Provádí-li stavebník svépomocí změnu stavby, která je kulturní památkou, je povinen zajistit odborné vedení provádění stavby stavbyvedoucím (§ 160 odst. 4).

Práva k pozemkům a stavbám lze omezit, jde-li o ochranu archeologického dědictví (§ 170 odst. 1 písm. b)).

Dojde-li při postupu podle tohoto zákona nebo v souvislosti s tím k nepředvídaným nálezům kulturně cenných předmětů, detailů stavby nebo chráněných částí přírody anebo k archeologickým nálezům, je stavebník povinen neprodleně oznámit nález stavebnímu úřadu a orgánu státní památkové péče nebo orgánu ochrany přírody a zároveň učinit opatření nezbytná k tomu, aby nález nebyl poškozen nebo zničen, a práce v místě nálezu přerušit. Tuto povinnost může stavebník přenést smlouvou na stavebního podnikatele nebo na osobu zabezpečující přípravu stavby či provádějící jiné práce podle tohoto zákona. Stavební úřad v dohodě s příslušným dotčeným orgánem stanoví podmínky k zabezpečení zájmů státní památkové péče a ochrany přírody a krajiny, popřípadě rozhodne o přerušení prací. (§ 176 odst. 1) Ministerstvo kultury může na návrh orgánu státní památkové péče nebo Archeologického ústavu Akademie věd České republiky rozhodnout, že se jedná o nález mimořádného významu, a z vlastního podnětu jej prohlásí za kulturní památku. (§ 176 odst. 4)

5.2 ZÁKON O DANI Z PŘÍJMŮ A KULTURNÍ PAMÁTKY

Podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů jsou movité kulturní památky a soubory movitých kulturních památek hmotným majetkem vyloučeným z odpisování (§ 27 odst. 1 písm. e). U technického zhodnocení provedeného na nemovité kulturní památce (§ 29 odst. 3) se roční odpis stanoví ve výši jedné patnáctiny vstupní ceny (§ 30 odst. 6) .

5.3 ZÁKON O STÁTNÍ PAMÁTKOVÉ PÉČI

Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, rozumí státní památkovou péčí péči státu o kulturní památky Za kulturní památky prohlašuje Ministerstvo kultury nemovité a movité věci pro jejich historickou, uměleckou, vědeckou a technickou hodnotu. Za národní kulturní památky prohlašuje vláda České republiky kulturní památky, které tvoří nejvýznamnější součást kulturního bohatství národa.

Zákon o státní památkové péči používá pro péči a zásahy do staveb, které jsou kulturními památkami, nacházejí se v památkové rezervaci nebo památkové zóně, případně v jejich ochranném pásmu, souhrnně termín obnova: „Zamýšlí-li vlastník kulturní památky provést údržbu, opravu, rekonstrukci, restaurování nebo jinou úpravu kulturní památky nebo jejího prostředí (dále jen „obnova“) …“ (§ 14 odst. 1).

Povinnosti při obnově kulturních památek ukládá jejich vlastníkům zákon o státní památkové péči v § 14. Vlastník kulturní památky je povinen si předem vyžádat závazné stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností; jde-li o národní kulturní památku, závazné stanovisko krajského úřadu. Vlastník nemovitosti, která není kulturní památkou, ale je v památkové rezervaci, v památkové zóně nebo v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace, nebo památkové zóny, je povinen k zamýšlené stavbě, změně stavby, terénním úpravám, umístění nebo odstranění zařízení, odstranění stavby, úpravě dřevin nebo udržovacím pracím na této nemovitosti si předem vyžádat závazné stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností.

V závazném stanovisku se vyjádří, zda práce tam uvedené jsou z hlediska zájmů státní památkové péče přípustné a stanoví se základní podmínky, za kterých lze tyto práce připravovat a provést. Základní podmínky musí vycházet ze současného stavu poznání kulturně historických hodnot, které je nezbytné zachovat při umožnění realizace zamýšleného záměru.

V územním řízení, při vydání územního souhlasu a v řízení o povolení staveb, změn staveb, terénních úprav, umístění nebo odstranění zařízení, odstranění stavby a udržovacích prací, prováděném v souvislosti s úpravou území, na němž uplatňuje svůj zájem státní památková péče, nebo v souvislosti s obnovou nemovité kulturní památky, popřípadě se stavbou, změnou stavby, terénními úpravami, umístěním nebo odstraněním zařízení, odstraněním stavby nebo udržovacími pracemi na nemovitosti v památkové rezervaci, v památkové zóně nebo v ochranném pásmu kulturní památky, rozhoduje stavební úřad v souladu se závazným stanoviskem obecního úřadu obce s rozšířenou působností, jde-li o nemovitou národní kulturní památku, se závazným stanoviskem krajského úřadu.

Lze-li zamýšlenou obnovu nemovité kulturní památky, popřípadě nemovitosti v památkové rezervaci, v památkové zóně nebo v ochranném pásmu kulturní památky, provést na základě ohlášení, může stavební úřad dát souhlas pouze v souladu se závazným stanoviskem obecního úřadu obce s rozšířenou působností, nebo jde-li o nemovitou národní kulturní památku, krajského úřadu.

Orgán státní památkové péče vydá závazné stanovisko po předchozím písemném vyjádření odborné organizace státní památkové péče, se kterou projedná na její žádost před ukončením řízení návrh tohoto závazného stanoviska. Písemné vyjádření předloží odborná organizace státní památkové péče příslušnému orgánu státní památkové péče nejpozději ve lhůtě 20 dnů ode dne doručení žádosti o jeho vypracování, nestanoví-li orgán státní památkové péče ve zvlášť složitých případech lhůtu delší, maximálně o 10 dnů. Pokud ve lhůtě 20 dnů nebo v prodloužené lhůtě příslušný orgán státní památkové péče písemné vyjádření neobdrží, vydá závazné stanovisko bez tohoto vyjádření.

Projektovou dokumentaci obnovy nemovité kulturní památky nebo nemovitosti v památkové rezervaci, v památkové zóně nebo v ochranném pásmu kulturní památky, vlastník kulturní památky nebo projektant projedná v průběhu zpracování s odbornou organizací státní památkové péče z hlediska splnění podmínek závazného stanoviska. Při projednávání poskytuje odborná organizace státní památkové péče potřebné podklady, informace a odbornou pomoc. Ke každé úrovni dokumentace zpracuje odborná organizace státní památkové péče písemné vyjádření jako podklad pro závazné stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností, jde-li o nemovitou národní kulturní památku, jako podklad pro závazné stanovisko krajského úřadu.

Restaurování kulturních památek nebo jejich částí, které jsou díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi, mohou provádět fyzické osoby na základě povolení, vydaného podle zákona o státní památkové péči. Restaurováním se rozumí souhrn specifických výtvarných, uměleckořemeslných a technických prací, respektujících technickou a výtvarnou strukturu originálu.

Vlastník kulturní památky je povinen odevzdat odborné organizaci státní památkové péče na její žádost 1 vyhotovení dokumentace.

Vyhláška č. 66/1988 Sb., kterou se provádí zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, ukládá vlastníkovi kulturní památky povinnost zajistit včasnou přípravu a řádné provedení všech prací a jiných opatření potřebných k zabezpečení péče o kulturní památku, zejména:

a) dobrý technický stav a estetický vzhled kulturní památky;

b) vhodné a přiměřené užívání kulturní památky;

c) příznivé prostředí kulturní památky, popřípadě jejího přemístění na jiné vhodné místo.

Podle vyhlášky č. 66/1988 Sb., se jinou úpravou kulturní památky podle § 14 odst. 1 zákona o státní památkové péči rozumí modernizace budovy při nezměněné funkci nebo využití kulturní památky, dále nástavba či přístavba. V souvislosti s obnovou může dojít i ke změně funkce využití kulturní památky, pokud se touto změnou docílí vhodnějšího uplatnění jejích kulturně společenských hodnot.

Závazné stanovisko vydané orgánem státní památkové péče ve věci, o které není příslušný rozhodovat stavební úřad podle stavebního zákona, je samostatným rozhodnutím ve správním řízení. Pokud je závazné stanovisko vydáno ve věci, o které rozhoduje stavební úřad, je úkonem učiněným dotčeným orgánem pro řízení vedené stavebním úřadem.

5.4 MEZINÁRODNÍ DOKUMENTY ICOMOS

Mezinárodní rada pro památky a sídla (International Council of Monuments and Sites – ICOMOS) je nevládní organizací a poradním orgánem UNESCO v oblasti kulturního dědictví. V České republice působí Český národní komitét ICOMOS.

Mezinárodní rada pro památky a sídla se zabývá otázkami teorie a praxe památkové péče, ochranou, konzervací, restaurováním a prezentací nemovitých kulturních památek a sídel. Zpravidla na svých generálních shromážděních, konaných každé tři roky, přijímá mezinárodní dokumenty památkové ochrany (mezinárodní charty), upřesňující odborný přístup k péči o kulturní dědictví. Tyto dokumenty nejsou právně závazné, ale při schválení všemi národními komitéty ICOMOS tvoří základ pro praxi v ochraně památek v členských zemích. Mj. jsou v nich vysvětlovány principy a definovány základní pojmy v oblasti péče o nemovité kulturní památky.

K mezinárodním dokumentům ICOMOS o ochraně kulturního dědictví patří mj.:

• Mezinárodní charta o konzervaci a restaurování památek a sídel, Benátky 1964;
• Mezinárodní charta pro záchranu historických měst, Washington 1987;
• Mezinárodní charta o lidovém stavebním dědictví, Mexiko 1999;
• Principy impregnace historických dřevěných konstrukcí, Mexiko 1999;
• Dokument o autenticitě, Nara (Japonsko) 1994;
• Charta ICOMOS – Principy posuzování, konzervace a restaurování architektonického dědictví, Victoria Falls (Zimbabwe) 2003;
• Burrská charta (Charta Australského národního komitétu ICOMOS) pro místa kulturního významu, Burra (Jižní Austrálie) 1999.

Ve výkladu vybraných pojmů z oblasti péče o stavební památky a stavební fond obecně v kap. 6 je přihlédnuto také k obsahu těchto dokumentů.

Pojem historické památky (historic monument) v dokumentech ICOMOS zahrnuje architektonické dílo buď osamocené, nebo městské či venkovské sídlo, které podává svědectví o svébytné civilizaci, historickém vývoji nebo události. Konzervace a restaurování památek představuje disciplinu, která s využitím vědy a techniky chce přispět ke studiu a k záchraně historických památek. Zachování památky podpoří určení jejího dalšího využití. Tato užitná funkce památky nesmí narušit její památnou hodnotu.

Ochrana/zachování památky (preservation) znamená udržování její materiální podstaty ve stávajícím stavu a zpomalování jejího chátrání. Je třeba vzít v úvahu, že jednotlivé památky a sídla se během času mění různou rychlostí. Nové stavební práce lze provádět jen tehdy, je-li jejich účelem ochrana materiální podstaty památky, např. stabilizace.

Konzervace památky (conservation) znamená především soustavné provádění její údržby. Zahrnuje zachování původního prostředí památky a jejího měřítka. Konzervace je založena na šetrném přístupu k památce. Je prováděna na základě respektování existující materiální podstaty, způsobu užívání, vztahů mezi lidmi a památkou a jejího významu.

Příklad: Stopy přístavků, přestaveb a předchozích zásahů do materiální podstaty památky jsou svědectvím jejího historického vývoje a užívání. Konzervace musí usnadňovat nikoliv ztěžovat jejich pochopení.

Údržba (maintenance) je základem konzervace a znamená soustavnou ochrannou péči o stavební konstrukci (fabric) a rámec památky/lokality. Údržbu je nutno odlišit od opravy (repair). Oprava zahrnuje restaurování a rekonstrukci.

Příklad: Uvedené rozlišení znamená např. v případě střešního okapu: údržbou jsou pravidelné prohlídky a čištění žlabů; opravou znamenající restaurování je navrácení vyvrácených žlabů na původní místo; opravou znamenající rekonstrukci je výměna zničených žlabů.

Restaurování památky znamená navrácení stávající materiální podstaty do známého dřívějšího stavu odstraněním přístaveb, nebo sestavením dochovaných částí bez použití nepůvodních materiálů. Je vhodné pouze tehdy, existuje-li ověřené svědectví o dřívějším stavu materiální podstaty památky.

Restaurování (restoration) má zachovat a zdůraznit její výjimečný charakter. Je založeno na respektování podstaty památky a autentických dokumentů. Odhaluje a zachovává estetické a historické hodnoty památky. Zastavuje se tam, kde začíná hypotéza. Vlastnímu restaurování musí předcházet, resp. je doprovázet historický (archeologický) průzkum. Jestliže se tradiční techniky ukáží jako nedostatečné, je možné provést zabezpečení památky moderními konzervačními a stavebními technikami, jejichž účinnost byla vědecky prokázána a prakticky vyzkoušena a ověřena.

Cílem restaurování nemá být dosažení jednoty stylu; respektovány mají být hodnotné přínosy různých dob, které přispěly k budování památky. Jestliže budova vykazuje více na sebe navrstvených slohů, pak návrat ke stavu ukrytému uvnitř památky je možno provést jen výjimečně, za podmínek, že odstraňované prvky nemají historickou hodnotu a že původní kompozice je dokladem vysoké historické, archeologické nebo estetické hodnoty.

Rekonstrukce památky (reconstruction) znamená, podobně jako restaurace, navrácení do známého předchozího stavu. Od restaurování se liší tím, že do materiální podstaty památky zabudovává nové (tj. nepůvodní, ale tradiční) materiály. Mohou to být např. historické materiály, získané z odpadu z jiných památek.

Rekonstrukce je vhodná pouze tam, kde je památka neúplná v důsledku poškození nebo přestavby a kde je dostatek průkazných podkladů pro reprodukci dřívějšího stavu materiální podstaty památky. Rekonstrukce musí být rozeznatelná při podrobné prohlídce památky.

Adaptace památky (adaptation) znamená úpravu památky pro stávající nebo navrhované využití. Adaptace je přijatelná pouze tam, kde má minimální dopad na kulturní význam památky. Adaptace může např. zahrnovat montáž nových instalací, nebo úpravy potřebné k ochraně památky.

Konzervační a restaurátorské práce musí být vždy doprovázeny vyhotovením přesné dokumentace ve formě zpráv doprovázených kresbami a fotografiemi. Ve zprávách musí být zachyceny všechny fáze průzkumných, konsolidačních, rekompozičních a integračních prací, všechny prvky technické a tvaroslovné povahy, zjištěné v průběhu prací.

Slučitelné užívání (compatible use) znamená užívání, které respektuje kulturní význam památky. Slučitelné užívání znamená žádné nebo jen minimální ovlivnění kulturního významu památky.

Památka je neoddělitelná od historie, jíž je svědkem, a od prostředí, v němž je umístěna. Přemístění celé nebo části památky připadá v úvahu jen tehdy, kdy to vyžaduje záchrana památky. Sochařské, malířské a jiné prvky výzdoby, tvořící nedílnou součást památky, mohou být od ní odděleny jen tehdy, kdy toto opatření představuje jediný prostředek, který je schopen zaručit jejich zachování.

Nové stavby, jako např. přístavby k památce, mohou být přijatelné pouze tam, kde nedeformují její kulturní význam, nesnižují její interpretaci a hodnocení. Umístění, hmota, tvar, měřítko, povaha, barva, textura a materiál nové přístavby by měl být podobný materiální podstatě památky, je však třeba se vyhnout napodobeninám (imitacím). Nové stavby musí být na první pohled rozeznatelné.

Pro ochranu památek by měly být vyčleněny dostatečné zdroje. Nejlepší ochrana je často spojena s minimálními pracemi a může být finančně nenáročná.

6 VÝKLAD ZÁKLADNÍ POJMŮ Z OBLASTI PÉČE O STAVEBNÍ FOND

Uvádíme dále výklad často frekventovaných výrazů v technické teorii a praxi péče o stavení fond, zejména v oblasti péče o stavební památky. Ve výkladu je přihlédnuto k historickému vzniku, vývoji a kontextu při užívání jednotlivých termínů. Jak z výkladu vyplývá, většina termínů byla používána nejdříve v oblasti péče o stavební památky, později se jejich užití rozšířilo obecně na udržování a úpravy staveb.

Adaptace

Z latinského adaptatio – přizpůsobení. Přizpůsobení, úprava stavby k jinému lepšímu účelu. Úprava, přestavba a dostavba starší budovy při zachování její podstaty.

Anastylóza

Z řeckého anastylosis – opětné zvednutí sloupu. Původně obnovení antického chrámu tím, že byly znovu vztyčeny rozvalené sloupy. Později obecně obnova zřícené stavby sestavením zachovalých částí a článků.

Architektonické dědictví

Podle Úmluvy o ochraně architektonického dědictví Evropy (Sdělení č. 73/2000 Sb. m. smluv) se architektonickým dědictvím rozumí následující nemovité statky:

1. památky: všechny budovy a konstrukce pozoruhodné svým historickým, archeologickým, uměleckým, vědeckým, společenským nebo technickým významem, včetně jejich vestavěného zařízení a výbavy,

2. architektonické soubory: homogenní skupiny městských nebo venkovských budov pozoruhodné svým historickým, archeologickým, uměleckým, vědeckým, společenským nebo technickým významem, které jsou navzájem dostatečně spojité, aby představovaly topograficky vymezitelné jednotky,

3. místa: kombinovaná díla člověka a přírody, jimiž jsou oblasti částečně zastavěné a dostatečně charakteristické a homogenní, aby byly topograficky vymezitelnými jednotkami, která jsou pozoruhodná svým historickým, archeologickým, uměleckým, vědeckým, společenským nebo technickým významem.

Asanace

Z latinského sanatio – ozdravění. Ozdravění domovního bloku, městské čtvrti apod. zbouráním zdravotně závadných staveb, uvolnění širšího území od nevhodných, hygienicky, komunikačně či jinak nevyhovujících staveb.

Konverze

Přeměna, změna, obrat. Ve stavebnictví přestavba spojená se změnou účelu stavby (např. průmyslové budovy na společenské a kulturní centrum, obchodního domu na bytový dům).

Konzervace

Z latinského conservo – zachovat, uchovat, uchránit. Odborné zajištění stavby (památky) před chátráním a rozpadem, aniž se mění (jako je tomu např. při restaurování nebo rekonstrukci), doplňuje nebo rekonstruuje stav, v jakém se dochovala.

Modernizace

Podle zákona o dani z příjmů (zákon č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů) je modernizace technickým zhodnocením hmotného investičního majetku. Pro účely zákona o dani z příjmů se modernizací rozumí rozšíření vybavenosti nebo použitelnosti majetku.

Přizpůsobení nejnovějším potřebám a požadavkům. Stavební zásahy, které odstraňují morální opotřebení staveb, při nichž se nemění hmotová a prostorová skladba a účel stavby. Zlepšení původního stavu podle současných požadavků na kvalitu (např. bydlení), zvýšení vybavenosti, zlepšení funkčních a užitkových vlastností stavby. Při modernizaci se používají nová technická, technologická a materiálová řešení, odpovídající současnému stupni poznání a technického rozvoje.

V teorii inovací představuje modernizace pátý stupeň inovace (nová varianta produktu modernizací dílčích funkcí); viz kap. 8 Inovační řády.

Reanimace

Z latinského re – znovu, opět; animace – oživit, vdechnout život. Postup při rekonstrukci stavební památky, jímž získá novou funkci, nový účel (např. úprava klášterního ambitu na galerii).

Regenerace

Z latinského regenerare – znovu zrodit, obrodit. Obnovení původního stavu. Ve výstavbě zásah do stavebního fondu, který nemění hmotové a prostorové poměry v obraze města. V památkové péči dlouhodobý proces stálého udržování památky ve stavu, který odpovídá soudobým podmínkám (technickým, společenským, hospodářským). V teorii inovací (viz kap. 8) představuje regenerace nultý stupeň, tj. „obnovu původních kvalit odstraněním závad“.

Rehabilitace

Z latinského re – znovu, opět, habere – udržet. Navrácení, obnovení (cti, práv, postavení). V památkové péči úprava památky, která ji všestranně zhodnocuje (esteticky, funkčně, technicky apod.).

Rekonstrukce

Z latinského reconstructio – znovuzřízení.

Podle zákona o dani z příjmů se rekonstrukcí pro účely tohoto zákona rozumí zásahy do majetku, které mají za následek změnu jeho účelu nebo technických parametrů.

Ve výstavbě původně obnova měst v oblastech zničených přírodními katastrofami nebo válečnými událostmi, prováděná buď způsobem vracejícím městu původní podobu, nebo novou výstavbou odlišnou ve struktuře, uliční síti apod. a jen částečně využívající hodnotné stavby a technická zařízení. V péči stavební fond navrácení do známého původního stavu, kterým se docílí obnovení funkčnosti alespoň v rozsahu, pro který byla stavba postavena.

V památkové péči způsob obnovy stavební památky, navrácení do známého původního stavu. Od restaurování se liší tím, že do materiální podstaty zabudovává nové (tj. nepůvodní, ale tradiční) materiály. Základními metodami rekonstrukce stavební památky je analytická a syntetická metoda. V 19. století byla rozšířena (v současné době odmítaná) puristická metoda. Rozlišuje se rekonstrukce exaktní (podle doloženého stavu – vrácení částí stavby na ověřené původní místo); rekonstrukce analogická (na základě analogie s jinými, typově, časově aj. blízkými stavbami); rekonstrukce hypotetická (na základě vědecky podložené hypotézy); rekonstrukce náznaková (doplňuje chybějící části památky jejich náznakem).

V teorii inovací představuje rekonstrukce šestý stupeň, tj. „novou generaci produktu, jeho úplnou rekonstrukcí při zachování původní koncepce“.

Rekultivace

Opětná kultivace zanedbané, poškozené půdy. Uvedení narušené krajiny do přírodní rovnováhy. Postup, vedoucí k opětovnému využití devastované plochy k produkčním účelům. Rekultivují se nejčastěji haldy, výsypky, lomy, odkaliště, skládky odpadu, kontaminované půdy.

Renovace

Z latinského renovo – obnovit. Úplná obnova poškozené, zchátralé stavby do původního stavu. Na renovovaných stavebních památkách byla obnova často připomenuta nápisem RENOVATUM (obnoveno) s připojeným letopočtem.

Restaurace, restaurování

Z latinského restaurare – opět vystavět, obnovit. V památkové péči navrácení materiální podstaty do známého dřívějšího stavu odstraněním přístaveb nebo sestavením stávajících součástí bez použití nepůvodních materiálů.

Restituce

Z latinského restiture – znovu zřídit, uvést do původního stavu. V majetkovém právu vydání majetku nebo poskytnutí náhrady původním vlastníkům. V památkové péči způsob obnovy památky, jímž se stavba vrací do původní podoby odstraněním všech pozdějších zásahů, změn a doplňků (uvolnění dodatečně zazděného podloubí apod.).

Resuscitace

Z latinského resuscitare – znovu rozdmýchat, znovu oživit. V památkové péči proces v rámci rekonstrukce stavební památky, jímž se památka vrací po stadiu nevhodného užívání k původní funkci.

Revitalizace

Z latinského re – znovu, vitalis – životní, tedy znovuoživení. Uvádění do stavu, který by přinášel užitek, např. revitalizace krajiny, hospodářského života, továrního prostoru. V památkové péči postup, kterým se zanedbaná památka vrací do života s původní funkcí. V ochraně životního prostředí soubor opatření vedoucích k obnovení nebo k nápravě přirozených funkcí člověkem poškozených ekosystémů, společenstev, stanovišť, krajinných celků. Používá se nejčastěji ve spojení s nápravou režimu toků a částí jejich povodí. Revitalizace je také odstranění příčin degradace prostředí, odstraňování nevhodné vegetace či dosadba vegetace původní a návrat původního typu obhospodařování.

Sanace

Ve stavebnictví ozdravění, zlepšení hygienických a životních podmínek stavby. Termín frekventovaný koncem 19. a začátkem 20. století (viz asanace); nyní používaný ve spojeních sanace betonových konstrukcí, sanační malty. Jeho používání se rozšiřuje vlivem němčiny, kde výraz Sanierung zahrnuje nejrůznější procesy zásahů do dokončené stavby.

Substituce

Z latinského substitutio – náhrada, zastoupení, změna. Odborný zásah v rámci památkové péče, kterým se chybějící část památky (popř. celá památka) nahradí stavbou hmotově novou, ale stejného vzhledu. Substituce se v památkové péči považuje za krajní možnost, oprávněnou pouze v případě nenapravitelně narušené nebo tektonicky ohrožené konstrukce.

7 ŽIVOTNOST STAVEB

Významným faktorem v péči o stavební fond je životnost staveb. Právní předpisy tento termín užívají, ale nedefinují jej. Životnost (obecně) je časový úsek, po který výrobek, zařízení nebo stavba může vykonávat stanovenou funkci. V kap. 4 je uvedena definice životnosti podle interpretačních dokumentů, které konkretizují základní požadavky na stavby (životnost je časový úsek, ve kterém budou ukazatele užitných vlastností stavby udržovány na úrovni slučitelné s plněním základních požadavků). Ve stavební teorii a praxi je rozlišovány různé druhy životnosti, zejména:

Technická životnost (také fyzická životnost) – doba od začátku užívání stavby až do okamžiku, kdy stavba technicky ztratí schopnost plnit svou funkci při zohlednění podmínek užívání. K fyzickému opotřebení stavby dochází vlivem působení fyzických procesů na stavební konstrukce, konstrukční prvky a materiály.

Morální životnost – doba od začátku užívání stavby až do chvíle, kdy při změně standardu požadovaného uživatelem není efektivní stavební úprava, ale je ekonomicky účelná náhrada novou stavbou. Morální opotřebení stavby je ztráta hodnoty stavby vlivem postupujícího technického pokroku, změny životního stylu uživatelů.

Ekonomická životnost – časový úsek, po kterou je stavba schopna efektivně plnit svou funkci při zohlednění nákladů na její provoz, užívání a udržování.

Zbytková životnost – zbývající čas pro užívání stavby, limitovaný technickým stavem jejích rozhodujících konstrukčních část

Návrhová životnost – teoretická (předpokládaná) životnost uvažovaná v návrhu stavby, v projektové studii, technické normě nebo jiném dokumentu, stanovená metodou výpočtu ze životnosti jednotlivých částí stavby. Předpokládaná doba, po kterou má být stavba používána k navrženému účelu při běžné údržbě.

Porucha stavební konstrukce – změna konstrukce proti původnímu stavu, která zhoršuje její spolehlivost, případně snižuje její bezpečnost, předpokládanou ekonomickou životnost, užitnou jakost apod. Porucha stavební konstrukce má technické důsledky.

Vada konstrukce – nedostatek konstrukce, způsobený chybným návrhem nebo provedením. Vada konstrukce má technické i právní důsledky.

Závada – stav určité části zařízení, který není změnou proti původnímu stavu, ale vznikl nevhodným či nedokonalým provedením, nebo vyplývá z přehodnocení stavby, konstrukce nebo prvku podle v současnosti platných předpisů a norem.

Předpokládanou životnost staveb uvádí např. vyhláška č. 441/2013 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, příloha č. 21 vyhlášky Opotřebení staveb. Předpokládaná životnost při běžné údržbě činí zpravidla u budov, hal, rodinných domů, rekreačních chalup a rekreačních domků se zděnými, betonovými a ocelovými svislými nosnými konstrukcemi 100 let; u ostatních druhů konstrukcí 80 let a méně, zděných rekreačních chat 80 let, u dřevěných rekreačních chat 60 let, u inženýrských a speciálních pozemních staveb 50 až 100 let podle druhu konstrukce. V tabulkových přehledech uvádí vyhláška podrobně předpokládanou životnost prvků venkovního vybavení; stavebních konstrukcí a vybavení (např. svislé konstrukce 80–200 let, střešní krytina 40–80 let, vnitřní keramické obklady 80–200 let, elektroinstalace 25–50 let).

Jiným vyjádřením předpokládané životnosti staveb je metodika odpisování hmotného majetku podle zákona č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Paragraf 30 zákona o dani z příjmů stanoví roční odpisové sazby pro odpisové skupiny 1 až 6. Zatřídění hmotného majetku do odpisových skupin je uvedeno v příloze č. 1 zákona o dani z příjmů. Stavby a jejich části jsou zařazeny do odpisové skupiny 3 až 6, to znamená, že se odepisují po dobu 10 až 40 let. Stanovení odpisové doby nesouvisí s reálnou životností stavby.

Životní cyklus stavby – časové období zahrnující přípravu a pořízení stavby, její provoz a užívání i její demolici.

8 INOVAČNÍ ŘÁDY

Terminologii změn, které probíhají během životního cyklu stavby, můžeme porovnat s terminologií inovačních řádů. Teorie inovačních řádů se uplatňuje především v oblasti ekonomiky a managementu změny, úzce souvisí také s projektovým řízením (Project management), které nachází uplatnění zejména při řízení (managementu) stavebních projektů.

Ve struktuře výrobní organizace probíhají změny v oblasti technické, technologické, ekonomické či organizační, které ve svém důsledku ovlivňují kvantitu či kvalitu výsledku výrobního procesu. Základem řízení (managementu) změn výrobní organizace je teorie inovací. Klasik v oblasti teorie inovací, Joseph Alois Schumpeter (1883–1950), moravský rodák, rakouský ekonom a profesor Harvardské univerzity, označuje inovace za podstatu ekonomického vývoje tržních ekonomik, za ekonomicky aplikovanou invenci. Definoval inovaci jako každou změnu v organismu firmy, která vede k novému stavu. Inovace narušují existující rovnováhu a opět ji navozují, ovšem na kvalitativně vyšší úrovni. Kvalitativní změny v podobě inovací jako důsledek aktivit podnikatele mají závažné důsledky pro celou ekonomiku, neboť předurčují cyklický vývoj. Inovace je klíčem k úspěchu vnější podnikatelské činnosti (u zákazníka); hlavním zdrojem inovační aktivity je vnitřní podnikatelská činnost.

Změna/inovace je pozitivní nebo negativní kvantitativní či kvalitativní posun prvků ekonomického organismu nebo vztahů mezi nimi. Klasifikace intenzity inovační změny, počínaje dílčími kvantitativními změnami a konče výraznými změna kvality, je vyjádřena v inovačních řádech. Původních pět inovačních řádů J. A. Schumpetera bylo později (v 60. letech 20. století) rozšířeno na sedm; dnes se uvádí devět inovačních řádů, plus nulový řád a jeden záporný řád (viz následující tabulka)

Inovační řády

Nultý až čtvrtý řád se obvykle řeší jednoduchými projekty organizačními a technologickými. Řád čtvrtý až šestý již může vyžadovat projekty speciální. Řešení inovací šestého až osmého řádu předpokládá komplexní projekty. Šestý a zejména sedmý a osmý řád inovace obvykle vyvolává vznik dalších navazujících inovací, které společně vytvářejí tzv. komplexní inovaci.

9 TECHNICKÉ NORMY

K obvyklé struktuře českých technických norem (ČSN, ČSN EN, ČSN EN ISO) patří pravidelně samostatná kapitola nazvaná „Termíny a definice“, u starších ČSN „Názvosloví“, uvádějící definice (výklad) pojmů používaných v textu technické normy. U přejímaných evropských nebo mezinárodních technických norem (ČSN EN, ČSN EN ISO) jde o překlad definic z angličtiny. Definice a používání pojmů v českých technických normách nepředstavují sjednocený, vzájemně provázaný systém (na rozdíl např. od Velké Británie, kde existuje samostatná skupina stavebních terminologických norem), takže se můžeme setkat s použitím stejného pojmu ve více technických normách s odlišným významem.

Problém dále komplikují překlady z angličtiny, k nimž dochází při přebírání evropských a mezinárodních norem. Doslovné překlady jednotlivých termínů pak mění často smysl věty či celého požadavku.

V českých technických normách je definována řada pojmů z oblasti udržovacích prací a změn dokončených staveb. Dále uvádíme z tohoto pohledu výběr nejdůležitějších ČSN, v nich používaných pojmů a jejich definic. Připomínáme, že podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, nejsou české technické normy závazné.

Odborné názvosloví je velmi podrobné u technických norem v oblasti pozemních komunikací a mostů na pozemních komunikacích. U nové ČSN ISO 13822:2014 (73 0038) Zásady navrhování konstrukcí – Hodnocení existujících konstrukcí jsou definice pojmů (např. modernizace) v rozporu s definicemi a použitím těchto pojmů v právních předpisech a technické praxi; uvádíme je pro doplnění celkového přehledu terminologie v oblasti udržovacích prací a změn dokončených staveb.

ČSN 73 6100:2008 Názvosloví silničních komunikací – Část 1: Základní názvosloví

Oprava – soubor prací neinvestičního charakteru, kterými se na silniční komunikaci odstraňují vady a nedostatky uvedením do původního stavu, nebo se zlepšují její parametry

Údržba – soubor prací, kterými se silniční komunikace udržuje v techniky a provozně vyhovujícím stavu za všech povětrnostních podmínek. Činnost údržby silničních komunikací zahrnuje stavební údržbu, nestavební údržbu a zimní údržbu.

Stavební údržba – údržba, při které se odstraňují během celého roku následky vlivu provozu na pozemních komunikacích, přírodních vlivů, opotřebení a stárnutí silniční komunikace a jejího vybavení. Podle časového provedení a účelu se stavební údržba člení na preventivní údržbu a následnou údržbu; podle rozsahu prací se rozeznává běžná údržba a souvislá údržba.

Běžná údržba – stavební údržba zahrnující drobné, lokálně vymezené údržbové práce.

Souvislá údržba – stavební údržba zahrnující údržbové práce v ucelených úsecích.

Čištění – činnost údržby, kterou se ze silniční komunikace odstraňuje znečištění zhoršující stav komunikace z hlediska bezpečnosti silničního provozu na pozemních komunikacích, hygienických podmínek a estetického vzhledu.

Zimní údržba – činnost pro zmírňování závad ve sjízdnosti, případně schůdnosti, vznikající povětrnostními vlivy a podmínkami za zimních situací

Nestavební údržba – údržba pozemní komunikace nestavební povahy včetně jejích součástí a příslušenství.

Údržba stavebního objektu – činnost, zajišťující řádný stavební stav vymezené části pozemní komunikace a jejích součástí.

Rekonstrukce – oprava pozemní komunikace a její součásti, při které dochází k výměně její konstrukce

Rekonstrukce asfaltového krytu – souvislá výměna asfaltového krytu vozovky s případnými lokálními stavebními úpravami podkladních vrstev.

Rekonstrukce cementobetonového krytu – souvislá výměna krytu vozovky (betonových desek) novým cementobetonovým nebo asfaltovým krytem s případnými lokálními stavebními úpravami podkladních vrstev nebo podloží.

Oprava vozovky s CB krytem – stavební operace:

a) lokálního charakteru uskutečněná na části desky nebo na omezeném počtu desek (obvykle menším než 10 v souvislém sledu), jejímž cílem je odstranění poruch vozovky a prodloužení její doby životnosti;

b) velkoplošného charakteru, jejímž cílem je zlepšení povrchových vlastností krytu vozovky technologiemi, jejichž tloušťka je menší než tloušťka zesílení (obvykle Ł 30 mm).

Oprava asfaltového krytu – oprava krytu pozemní komunikace pro zajištění sjízdnosti a zlepšení stavebního stavu.

ČSN 73 6221:2018 Prohlídky mostů pozemních komunikací

Údržba mostů – údržbu mostu tvoří souhrn prací neinvestičního charakteru, kterými se most udržuje v řádném technickém stavu tak, aby byla za všech klimatických a běžných dopravních podmínek zajištěna jeho spolehlivost a bezpečnost provozu. Údržba mostu zahrnuje také provádění prohlídek podle této normy a drobné úpravy zajišťující řádný technický stav mostu, včetně jeho vybavení. Údržba mostu se provádí průběžně po celý rok (letní i zimní) a zahrnuje rovněž úseky silnice před a za mostem (předpolí mostu) do vzdálenosti stanovené podle uspořádání mostu a skutečných poměrů na převáděné komunikaci (až 100 m od mostního závěru). Z hlediska druhů údržby se rozeznává:

• nestavební údržba zahrnující nestavební práce, čištění a kontrolu mostu;
• stavební údržba zahrnující stavební práce malého rozsahu.

Nestavební údržba zahrnuje zejména tyto práce

• pravidelné čištění (ometání, oškrabání, ostříkání) povrchu vozovek, krajnic, zvýšených proužků, odrazných obrubníků, chodníků, záchytného systému (svodidla, zábradlí), průběžných dělících pásů a dopravního značení;
• pravidelné čištění odvodňovacích zařízení (odvodňovačů, svodů odvodnění, žlabů apod.), skluzů odvodnění u křídel a šachet kanalizace zasahujících do prostoru mostu;
• pravidelné čištění povrchu říms a nosné konstrukce;
• pravidelné čištění nosných konstrukcí, zejména detailů, kde se hromadí nečistota, přičemž zvláštní pozornost je nutno věnovat styčníkům ocelových a dřevěných konstrukcí a oblasti podporových příčníků;
• pravidelné čištění ložisek a údržba ocelových ložisek (promazání) – vždy po dvou letech provozu;
• pravidelné čištění mostních závěrů a dotahování šroubů upevnění;
• čištění šachet a stavebního zařízení sdělovacího vedení náležících k převáděné komunikaci;
• čištění a kontrola zařízení proti dotyku;
• odstraňování uchycené vegetace ze všech částí mostu;
• odstraňování usazenin a naplavenin v korytě pod mostem, včetně čištění dlažby a odstranění vegetace v prostoru pod mostem i v jeho blízkosti (provádí vlastník/správce příslušného toku);4);
• čištění a kontrola zábran proti pádu osob a protihlukových stěn;
• odstraňování sněhu a náledí (zimní údržba);
• očištění mostu od posypových prostředků po zimním období.

Stavební údržba zahrnuje zejména tyto práce

• vysprávky krytu vozovek, chodníků a tramvajových tratí, obnova těsnění spár ve vozovce, podél mostních závěrů a na římsách;
• povrchové úpravy neporušeného záchytného zařízení (nátěry, omítky);
• opravy záchytného zařízení;
• obnova vodorovného dopravního značení a svislých dopravních značek, včetně tabulky s označením letopočtu;
• oprava osvětlovacích těles, elektrických rozvodů, zabezpečovacího systému uvnitř mostu a jejich udržování v provozu;
• spárování zdiva;
• vysprávky omítek a krycích vrstev výztuže;
• vyplňování dutin ve zdivu podpěr a kleneb;
• pravidelné dotahování šroubových a svorníkových spojů (nejedná se o vysokopevnostní šrouby);
• pravidelné dorážení skob, klínů a trnů, dotahování závlaček;
• obnova ochranných nátěrů a povlaků betonových a ocelových konstrukcí a částí mostu, provádění impregnačních nátěrů dřevěných konstrukcí;
• oprava a/nebo výměna dřevěných mostin;
• oprava a/nebo výměna protikouřových a protidotykových zábran a/nebo jejich částí, popř. krycích izolačních zábran;
• oprava a/nebo výměna zábran proti pádu osob a protihlukových stěn;
• vysprávky odláždění svahů (obsypaných podpěr, křídel a svahů pod mostem);
• údržba ochranného zařízení proti bludným proudům;
• opravy opevnění a ochranných zařízení spodní stavby (ledolamy, ochrany proti nárazu, apod.), oprava povrchů poškozených klimatickými vlivy.

Oprava mostu – je zlepšení stavu mostu nebo jeho části obnovou nebo nahrazením poškozených prvků nebo částí mostu. Oprava mostu je charakterizována větším rozsahem stavebních úprav neinvestičního charakteru, prováděných podle projektové dokumentace, zpracované na základě hlavní nebo mimořádné prohlídky a/nebo diagnostického průzkumu. Oprava mostu zahrnuje zejména tyto práce:

• podchycení stávajících základů a podpěr, popř. výměna nebo obnova jejich částí;
• injektáž trhlin;
• oprava, obnova nebo výměna spodní stavby, včetně přechodových oblastí;
• opravy nosné konstrukce spojené s výměnou nosných prvků nebo částí (příčníků, podélníků apod.), opravou styků a/nebo opravou trhlin ve svarech nebo v základním materiálu;
• výměna, popř. doplnění, volných kabelů u mostů z předpjatého betonu a oprava injektáže kabelových kanálků;
• dočasné podepření nebo jiné zajištění poškozených částí mostu;
• výměna, obnova nebo rektifikace ložisek a oprava či výměna posunutých bloků pod ložisky, popř. oprava celých úložných prahů;
• oprava, obnova nebo výměna mostních závěrů;
• oprava, popř. výměna, mostního svršku, včetně izolace mostovky a odvodnění;
• výměna mostního vybavení;
• výšková a šířková úprava říms, odrazných proužků nebo chodníků;
• oprava zpevnění svahů a koryta toků pod mostem (provádí vlastník/správce příslušného toku);
• rektifikace mostů a jejich částí na poddolovaném území, včetně úprav v přechodových oblastech a na předpolích mostu;
• zvýšení únosnosti mostu zesílením nebo výměnou nosné konstrukce a úpravou spodní stavby.

ČSN EN 1990:2004 (730002) Eurokód: Zásady navrhování konstrukcí

Údržba (maintenance) – souhrn všech činností prováděných během životnosti konstrukce, které umožňují splnit požadavky na spolehlivost.

Poznámka: Činnosti spojené s obnovením konstrukce po mimořádné události či seizmické aktivitě jsou obvykle mimo rámec údržby.

Spolehlivost (reliability) – schopnost konstrukce nebo nosného prvku plnit stanovené požadavky během návrhové životnosti. Spolehlivost se obvykle vyjadřuje prostřednictvím pravděpodobností ukazatelů. Spolehlivost zahrnuje bezpečnost, použitelnost a trvanlivost konstrukce.

Oprava (repair) – činnosti prováděné za čelem zachování nebo obnovení funkce konstrukce, které jsou mimo rámec definice údržby.

informativní zbytková životnost – je období, po které očekává, že most za stanovených podmínek (plánovaná údržba, omezená zatížitelnost, atd.) splňuje požadavky na odolnost, spolehlivost a bezpečnost provozu

ČSN ISO 13822:2014 (73 0038) Zásady navrhování konstrukcí – Hodnocení existujících konstrukcí

Tato norma je českou verzí mezinárodní normy ČSN ISO 13822:2014, nahrazuje ČSN 73 0038:2005. Norma ČSN ISO 13822 uvádí mezinárodně platné postupy hodnocení spolehlivosti existujících konstrukcí. Poskytuje obecné pokyny pro návrh opravy nebo modernizaci konstrukce.

poškození (damage) – nepříznivá změna stavu konstrukce, která může ovlivnit její funkční způsobilost.

degradace (deterioration) – proces, který nepříznivě ovlivňuje funkční způsobilost, včetně spolehlivosti v čase vlivem

• přirozeně se vyskytujících chemických, fyzikálních nebo biologických vlivů;
• opakovaných zatížení, která mohou vyvolat únavu;
• obvyklých či nepříznivých vlivů prostředí;
• opotřebení v důsledku způsobu používání;
• nesprávného provozu nebo údržby konstrukce.

údržba (maintenance) – obvyklá opatření pro zachování odpovídající funkční způsobilosti konstrukce.

obnova (rehabilitation) – práce potřebné k opravě, popř. k modernizaci existující konstrukce.

zbytková životnost (remaining working life) – období, po které se za předpokladu plánované údržby uvažuje/očekává, že je existující konstrukce provozuschopná

oprava (konstrukce) (repair (of a structure) – zlepšení stavu konstrukce obnovením či nahrazením poškozených existujících prvků

modernizace, rekonstrukce, přestavba (upgrading) – úpravy existující konstrukce za účelem zlepšení její funkční způsobilosti

Příloha I (informativní): Konstrukce objektů kulturních památek

konzervace (conservation) – všechny činnosti nebo procesy zaměřené na zachování charakteristických prvků kulturní památky, jejího odkazu a prodloužení její životnosti

Poznámka 1 Ve světě se používá několik termínů pro popis činností a postupů pro zachování a prodloužení životnosti památky: konzervace, památková obnova a restaurace. UNESCO a World Heritage používají pojem konzervace.

10 ZÁVĚR

Při používání termínů z oblasti udržování, změn a obnovy dokončených staveb je třeba mít na zřeteli, k čemu bude příslušný dokument (dokumentace) sloužit: zda k veřejnoprávnímu řízení ve výstavbě, či půjde o zásah v rámci péče o kulturní památku, zda bude mít dokument vliv na kvalifikaci stavebních prací pro potřeby zákona o dani z příjmů (udržování nebo technické zhodnocení hmotného majetku), nebo pro potřeby zákona o rezervách. Obecně lze vycházet z kapitoly 6 tohoto dokumentu, která respektuje historické, právní a technické souvislosti obsahu jednotlivých pojmů.

Pokud se týče pořadí důležitosti a závaznosti normativních dokumentů, v nichž jsou termíny z oblasti údržby a změn dokončených staveb použity, nejvyšší právní závaznost mají mezinárodní úmluvy a smlouvy, k nimž Česká republika přistoupila (tj. které byly publikovány ve Sbírce mezinárodních smluv). Mají přednost před „národními“ právními předpisy.

Na rozdíl od základních předpisů stavebního práva jsou speciální předpisy stavebního práva – zejména v případě dopravních staveb – mnohem podrobnější v definicích a popisech obsahu termínů údržba a opravy. Dochází však k odlišnému či opačnému pojetí termínů oprava a stavební úprava.

Používání termínů z oblasti udržování, změn a obnovy dokončených staveb se neomezuje jen na stavební předpisy, ale setkáváme se s nimi v občanském zákoníku, v daňových a účetních předpisech.

Pozornost je třeba věnovat překladům dokumentů evropského práva: český překlad by neměl být pouhým mechanickým překladem anglických termínů. Jestliže např. evropské energetické směrnice používají termín renovace budov, při transpozici do českého právního řádu prostřednictvím zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů, je správné použití termínu změny dokončených budov.

Terminologie v oblasti památkové péče se vyvíjela historicky, výklad a používání jednotlivých termínů je podporováno mezinárodními dokumenty. Rozumným a praktickým se ukazuje shrnující termín obnova, který používá zákon o památkové péči.

Terminologie v českých technických normách pro navrhování a provádění staveb byla konzistentní a poměrně přesná do doby přebírání evropských, resp. mezinárodních norem. Problémy způsobují mechanické překlady anglických termínů.