Poruchové oblasti železobetonových konstrukcí (TP 1.13.1)

V dnešní praxi se navrhují železobetonové konstrukce podle evropské normy ČSN EN 1992–1-1:2006. Často se vytvářejí komplexní prostorové modely celých konstrukcí. Při navrhování výztuže však prostorový model nedokáže vystihnout skutečné chování v jednotlivých konstrukčních detailech zvláště proto, že nebývá splněna Bernoulliova podmínka zachování rovinnosti průřezu po deformaci. Proto se vyztužení konstrukční detailů (poruchových oblastí nebo též oblastí nespojitosti) musí provádět následně zvlášť metodami lokální analýzy. Nejznámější metoda pro lokální analýzu je metoda náhradní příhradoviny. V základní normě ČSN EN 1992-1-1:2006 se uvádí pouze obecné zásady pro navrhování a posuzování konstrukcí, nejsou však zde podrobně definovány postupy návrhu poruchových oblastí. Problematika poruchových oblastí je podrobně specifikována v odborné, obvykle zahraniční literatuře. Proto jsou v pomůcce uvedeny základní i alternativní postupy pro návrh nejběžnějších poruchových oblastí.

Tabulky pro navrhování pozemních staveb. Železobetonové konstrukce (TP 1.13.2)

Tabulkový přehled základní problematiky navrhování betonových a železobetonových konstrukcí včetně základních tabulek a návrhových pomůcek. V tabulkách je průběžně aktualizovaná verze návrhového standardu pro navrhování betonových a železobetonových konstrukcí. Tabulky obsahují vše potřebné pro návrh běžných konstrukcí pozemních staveb.

Navrhování konstrukcí na zatížení větrem. Příklad 1 – reklamní pylon (TP 1.18.1)

Příklad výpočtu zatížení reklamního pylonu větrem.

Navrhování konstrukcí na zatížení větrem. Příklad 2 – technologický most (TP 1.18.2)

Příklad výpočtu zatížení technologického mostu větrem.

Malé vodní nádrže (TP 1.19)

Snahou tohoto textu je reagovat na vzniklou situaci a shrnout problematiku návrhu, výstavby a provozování malých vodních nádrží (včetně suchých). Z pochopitelných důvodů si autoři nekladou nárok na úplnost tohoto textu a přednášek, důraz je kladen zejména na kritické momenty návrhu, provádění a provozu těchto vodních děl. V případě speciálních otázek hydrologických, hydraulického návrhu, statického řešení apod. odkazujeme na bohatou dostupnou literaturu v oboru. V publikaci bylo využito poznatků získaných při řešení výzkumných projektů NAZV č. QH81223 – Návrhy na zvýšení spolehlivosti ochranných hrází ve změněných klimatických podmínkách a NAZV č. QI92A139 – Výzkum metod zvyšujících vodohospodářskou účinnost malých vodních nádrží s ohledem na rizika předpokládaných klimatických změn.

Hospodaření se srážkovou vodou v nemovitostech (TP 1.20)

Tato pomůcka shrnuje současný pohled na řešení odvodnění nemovitostí a s tím související individuální zásobování nemovitostí nepitnou vodou. Předkládá přehled opatření pro hospodaření se srážkovou vodou a možný způsob výpočtů a technického řešení. Jednotlivé kapitoly popisují základní pojmy z oboru, výchozí podklady, vsakování srážkových vod, retenci srážkových vod, využití srážkové vody, provoz a údržbu vsakovacích zařízení a retenčních nádrží a vliv návrhu hospodaření se srážkovou vodou na stavby a sousední nemovitosti.

Srážkové vody a urbanizace krajiny (TP 1.20.1)

Pomůcka ukazuje propojení vodohospodářské a urbanistické zodpovědnosti za udržitelné hospodaření se srážkovými vodami, resp. uvádí do souvislosti a souladu srážkovou vodu s městským prostředím. Zabývá se např. otázkami, jak ovlivňuje rozvoj urbanizace odtok srážkové vody z území a jaké negativní důsledky to přináší, jakým způsobem udržitelně hospodařit se srážkovou vodou, jaké jsou povinnosti stavebníka vyplývající ze současných právních předpisů, jak konkrétně vypadají zařízení HDV, jaké jsou nejčastější chyby při volbě, návrhu a realizaci HDV.