Autor aktualizace 2022: Ing. Jindřich Pater

Stav: aktualizace 2022, vydání 2006

Anotace:
Pomůcka popisuje obvyklé postupy při zpracování územně plánovací dokumentace, při přípravě stavby, v projektové přípravě, doplňkové postupy, jako je autorský dozor projektanta, inženýrská činnost. Dále doprovodné postupy, jako je předání a expedice zakázky, dokladování průběhu zpracování dokumentace, ukládání dokumentace, a technické úpravy dokumentace. Popisuje návaznost na právní předpisy, základní ČSN, a další technické předpisy.

Upozornění k textu

K 30. 6. 2022 byly ve sbírce zákonů ČR vydány (a tudíž platné) k problematice stavebního zákona následující právní předpisy:

• č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)
  Zrušen k 1. 7. 2023 novým stavebním zákonem č. 283/2021 Sb.; podle novely č. 195/2022 Sb. zákona č. 283/2021 Sb. se za den nabytí nové komplexní účinnosti zákona č. 283/2021 Sb. ale považuje až 1. 7. 2024, kdy tedy dojde k definitivnímu zrušení zákona č. 183/2006 Sb.

• č. 283/2021 Sb., stavební zákon
  Účinnost od 1. 7. 2023; podle „malé novely“ zákona č 283/2021 Sb., tj. podle zákona č. 195/2022 Sb. se za den nabytí účinnosti některých paragrafů zákona č. 283/2021 Sb. považuje 1. 7. 2024; připravována je ještě „velká novela“ zákona č. 283/2021 Sb. s účinností od 2024.

• č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona
  Účinnost od 1. 7. 2023; v rámci „velké novely“ zákona č. 283/2021 Sb. připravována je i novela tohoto změnového zákona s účinností od 2024.

• č. 197/2022 Sb., o zvláštních postupech v oblasti územního plánování a Stavebního řádu v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace
  Účinnost od 1. 7. 2022; upravuje zákon č. 183/2006 Sb. a zavádí pojem nezbytná stavba, tj. stavba dočasná, jejíž doba trvání nesmí přesáhnout 3 roky ode dne nabytí právních účinků společného územního souhlasu a souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru.

Další text je stále vázán pouze na zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a k němu vydané prováděcí předpisy, neboť vývoj v oblasti změn stavebního zákona k dnešnímu datu 30. 6. 2022 není ukončen.

OBSAH

1 PROJEKTOVÁ ČINNOST AO

1.1 ZÁKLADNÍ POJMY A ZKRATKY

Základním dokumentem k této pomůcce je zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále SZ). Dále jsou použity pojmy odvozené od této základní hierarchie v synonymech a významech s následujícím odlišením:

Hlavní projektant – pojem hlavního projektanta je uveden v § 113 odst. 2 SZ. Jedná se o projektanta, kterého stavebník smluvně pověřil koordinací projektové dokumentace stavby, zpracovávané více projektanty, nebo koordinací autorského dozoru. Jedná se o fyzickou osobu oprávněnou podle autorizačního zákona k projektové činnosti ve výstavbě.

Projektant – pojem projektanta je uveden v § 22 odst. 4 SZ. Jedná se o fyzickou osobu oprávněnou podle autorizačního zákona k projektové činnosti ve výstavbě. V textu je termín používán pro označení nositele projektové činnosti, fyzické či právnické osoby, pro označení účastníka výstavby. Dále je použit ve významu fyzické osoby, a to buď autorizované osoby vykonávající činnost podle § 158 SZ (projektovou činnost ve výstavbě), nebo v obecném pojetí ve významu fyzické osoby bez ohledu na konkrétní postavení ve firmě (hlavní, vedoucí, zodpovědný projektant). Ve smyslu nositele zakázky je projektant v postavení svobodného povolání, osoby samostatně výdělečně činné či obchodní firmy. Pokud se jedná o závazkové vztahy, je projektant označován za zhotovitele dokumentace a vystupuje v nich pod svou obchodní firmou. Povinnosti a odpovědnost projektanta z hlediska stavebního práva jsou vymezeny v § 159 SZ.

Stavebník – v textu je termín použit pro označení základního partnera investiční výstavby, osoby (fyzické nebo právnické), která investuje finanční prostředky do stavby (investor). Ve vztahu ke správním řízením ve výstavbě a dalším ustanovením stavebního zákona je označován jako stavebník (§ 2 odst. 2 písm. c) SZ), jehož základní povinnosti a odpovědnost při přípravě, provádění a užívání staveb jsou vymezeny v § 152 SZ. Pokud jde o oblast obchodních vztahů, může být označen i jako zákazník, klient (z pohledu etického řádu ČKAIT). Ve smluvních vztazích je potom adekvátním označením termín objednatel nebo odběratel. Z hlediska budoucího užití stavby je zpravidla jejím uživatelem. Z pohledu předpisů BOZP (např. zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů) je označován jako zadavatel stavby. Pojem zadavatel používá též zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (ale v jiném smyslu – jako objednatel veřejné zakázky).

Zhotovitel stavby – v textu jde o stavebního podnikatele – firmu podnikající podle zákona č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů v živnosti „Provádění staveb, jejich změn a odstraňování“ ve smyslu § 2 odst. 2 písm. b) a § 160 SZ. Ve smluvních vztazích je označen rovněž jako zhotovitel ve smyslu § 2589 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů; ve stavební praxi je někdy použit i termín dodavatel stavby. Definice stavebního podnikatele je uvedena v § 2 odst. 2 písm. b) SZ. Jako zhotovitel může provádět stavbu jen stavební podnikatel, který při její realizaci zabezpečí odborné vedení provádění stavby stavbyvedoucím (nestanoví-li § 160 odst. 3 a 4 SZ jinak – u staveb prováděných svépomocí). Povinnosti zhotovitele stavby jsou vymezeny zejména v § 160 odst. 1 a 2 SZ.

Stavbyvedoucí – pojem stavbyvedoucího je uveden v § 134 odst. 2 SZ. Jedná se o fyzickou osobu oprávněnou podle autorizačního zákona, která zabezpečuje odborné vedení provádění stavby. Povinnosti stavbyvedoucího jsou vymezeny v § 153 odst. 1 a 2 SZ.

Poddodavatel (subdodavatel, podzhotovitel) – termín je souhrnným označením pro dodavatele všech dílčích dodávek projektových i stavebních prací a služeb, zajišťovaných jiným právním subjektem než zhotovitelem. Naopak dílčí zpracování projektové dokumentace či zhotovení části stavby v rámci jednoho právního subjektu zajišťuje zpracovatel, spolupracovník nebo kooperant.

Obchodní firma – obecně je z právního hlediska definice obchodní firmy uvedena v § 423 a násl. ObčZ. Jedná se o jméno, pod kterým je podnikatel zapsán v obchodním rejstříku. Pro účely této MP však budeme tento pojem užívat v širším rozsahu jako obecné označení pro vnější vztahy právního subjektu, vstupujícího do smluvních vztahů. Všechny AO v tomto pojetí svou činnost vykonávají v rámci obchodní firmy: buď jsou samy jejím majitelem (svobodné povolání, osoby samostatně výdělečně činné – OSVČ – na základě živnostenského oprávnění); nebo jsou společníky – členy statutárních orgánů právnických osob; nebo v zaměstnaneckém či jiném pracovně právním vztahu – např. ve funkci odpovědného zástupce; činnost pro obchodní firmu však mohou vykonávat i na základě jiného smluvního vztahu – např. smlouvy o dílo. Obecným pojmem pro metody, postupy a pravidla organizace a řízení obchodní firmy je vedení nebo management.

Dozor nad projektovou přípravou a prováděním staveb je v textu MP 1 použit ve významu:

• dozor autorský (projektanta, případně hlavního projektanta), který je dozorem AO na základě samostatného smluvního vztahu; podle § 152 odst. 4 SZ u stavby financované z veřejného rozpočtu, u níž zpracovala projektovou dokumentaci AO, je stavebník autorský dozor projektanta nebo hlavního projektanta nad souladem prováděné stavby s ověřenou projektovou dokumentací povinen zajistit;
• technický dozor stavebníka je definice dozorem nad prováděním stavby, vykonávaný zástupcem stavebníka; u stavby financované z veřejného rozpočtu, kterou provádí stavební podnikatel jako zhotovitel, je stavebník podle § 152 odst. 4 SZ povinen zajistit technický dozor stavebníka fyzickou osobou oprávněnou podle autorizačního zákona; výkon technického dozoru stavebníka však není zahrnut mezi tzv. „vybrané činnosti“ vymezené v § 158 odst. 1 SZ – jedná se podle autorizačního zákona o „další odbornou činnost autorizované osoby“;
• stavební dozor je dozor nad prováděním staveb, terénních úprav, zařízení a udržovacích prací nevyžadujících stavební povolení ani ohlášení ve smyslu § 103 (s výjimkou staveb uvedených v § 103 odst. 1 písm. e) body 4 až 8 SZ) a staveb vyžadujících ohlášení ve smyslu § 104 SZ, pokud tyto stavby provádí stavebník svépomocí za podmínek podle § 160 odst. 4 SZ; vykonává jej osoba s kvalifikací stanovenou v § 2 odst. 2 písm. d) SZ.

Pracovník – termín je používán jako obecné označení pro všechny osoby podílející se na přípravě a realizaci stavby, bez ohledu na to, v jakém poměru k obchodní firmě tuto činnost vykonávají (zaměstnanec, poddodavatel, svobodné povolání, živnostník atd.).

Zkratky použité v pomůcce

1.2 PRÁVNÍ RÁMEC VÝKONU ČINNOSTI AO

Rámec výkonu činnosti AO upravuje zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (autorizační zákon dále AZ), ve znění pozdějších předpisů. Autorizace v příslušném oboru, případně specializace podle autorizačního zákona, je nutná při výkonu vybraných činností ve výstavbě. Ty jsou definovány v § 158 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon dále SZ):

• Vybrané činnosti, jejichž výsledek ovlivňuje ochranu veřejných zájmů ve výstavbě, mohou vykonávat pouze fyzické osoby, které získaly oprávnění k jejich výkonu podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 360/1992 Sb., autorizační zákon, ve znění pozdějších předpisů). Vybranými činnostmi jsou projektová činnost ve výstavbě, kterou se rozumí zpracování územně plánovací dokumentace, územní studie, dokumentace pro vydání územního rozhodnutí a pro uzavření veřejnoprávní smlouvy nahrazující územní rozhodnutí a projektové dokumentace podle § 158 odst. 2 SZ, a odborné vedení provádění stavby nebo její změny.

Odpovědnost projektanta při výkonu projektové činnosti ve výstavbě je vymezena v § 159 SZ:

1. Projektant odpovídá za správnost, celistvost a úplnost jím zpracované územně plánovací dokumentace, územní studie a dokumentace pro vydání územního rozhodnutí, zejména za respektování požadavků z hlediska ochrany veřejných zájmů a za jejich koordinaci. Je povinen dbát právních předpisů a působit v součinnosti s příslušnými orgány územního plánování a dotčenými orgány.

2. Projektant územně plánovací dokumentace zpracovává a pořizovateli předává vybrané části územně plánovací dokumentace v jednotném standardu.

3. Projektant odpovídá za správnost, celistvost, úplnost a bezpečnost stavby provedené podle jím zpracované projektové dokumentace a proveditelnost stavby podle této dokumentace, jakož i za technickou a ekonomickou úroveň projektu technologického zařízení, včetně vlivů na životní prostředí. Je povinen dbát právních předpisů a obecných požadavků na výstavbu vztahujících se ke konkrétnímu stavebnímu záměru a působit v součinnosti s příslušnými dotčenými orgány. Statické, popřípadě jiné výpočty musí být vypracovány tak, aby byly kontrolovatelné. Není-li projektant způsobilý některou část projektové dokumentace zpracovat sám, je povinen k jejímu zpracování přizvat osobu s oprávněním pro příslušný obor nebo specializaci, která odpovídá za jí zpracovaný návrh. Odpovědnost projektanta za projektovou dokumentaci stavby jako celku tím není dotčena.

4. Dokumentaci ohlašovaných staveb uvedených v § 104 odst. 1 písm. f) až i) a k) a terénních úprav podle § 15b odst. 1 vodního zákona může kromě projektanta zpracovat též osoba, která má vysokoškolské vzdělání stavebního nebo architektonického směru anebo střední vzdělání stavebního směru s maturitní zkouškou a alespoň 3 roky praxe v projektování staveb. Na tuto osobu se přiměřeně vztahuje ustanovení odstavce 3.

Poznámka:
Stavební zákon předepisuje výkon projektové činnosti, která je vybranou činností ve výstavbě podle § 158 SZ, výhradně osobou autorizovanou podle zákona č. 360/1992 Sb., autorizační zákon, ve znění pozdějších předpisů, tedy projektantem. V této souvislosti je třeba připomenout, že dokumentaci ohlašovaných staveb uvedených v § 104 odst. 1 písm. f) až i) a k) (tato dokumentace není zahrnuta mezi vybrané činnosti ve výstavbě) a může ji tudíž kromě projektanta zpracovat též osoba, která má vysokoškolské vzdělání stavebního nebo architektonického směru anebo střední vzdělání stavebního směru s maturitní zkouškou a alespoň 3 roky praxe v projektování staveb. Přiměřeně se však na ni vztahuje odpovědnost projektanta stanovená v § 159 SZ.

Které druhy projektových činností ve výstavbě musí zpracovávat autorizované osoby, určuje stavební zákon. Podrobněji postupy AO rozvádí pomůcka A 2.1 Autorizovaný inženýr a technik v procesu výstavby a pomůcka A 3.19 Dokumentace staveb.

Pro lepší a správnou orientaci toho, kdy je nutné zapojení projektanta – AO a kdy může danou dokumentaci zpracovávat i neautorizovaná osoba – NAO, osoba bez předepsané kvalifikace nebo osoba s konkrétně pro daný případ předepsanou kvalifikací jsou tyto signální zkratky zaneseny do obsahu kapitol i do jednotlivých nadpisů kapitol této MP.

Autorizaci podle autorizačního zákona musí mít projektant, který vypracovává:

• územně plánovací dokumentaci § 18 SZ a násl.;
• územní studii § 30 SZ;
• zásady územního rozvoje § 36 a násl. SZ;
• územní plán § 43 a násl. SZ;
• regulační plán § 61 a násl. SZ;
• dokumentaci k žádosti o vydání územního rozhodnutí § 77 a násl. SZ;
• dokumentaci pro uzavření veřejnoprávní smlouvy (§ 78a SZ) nahrazující územní rozhodnutí;
• projektovou dokumentaci k ohlášení stavby podle § 104 odst. 1 písm. a) – e) SZ;
• projektovou dokumentaci stavby k žádosti o stavební povolení podle § 115 SZ;
• projektovou dokumentaci k uzavření veřejnoprávní smlouvy podle § 116 SZ;
• projektovou dokumentaci k posouzení autorizovaným inspektorem podle § 117 SZ;
• dokumentaci stavby pro vydání společného povolení podle § 94j a násl. a § 94q a násl. SZ;
• projektovou dokumentaci změn staveb uvedených v předchozích pěti odrážkách před jejím dokončením podle § 118 SZ;
• projektovou dokumentaci staveb uvedených v předchozích šesti odrážkách k opakovanému stavebnímu řízení nebo dodatečnému povolení stavby podle § 129 SZ;
• projektovou dokumentaci pro provádění stavby podle § 92 SZ;
• projektovou dokumentaci pro nezbytné úpravy podle § 137 SZ;
• projektovou dokumentaci vodního díla k ohlášení podle § 15a odst. 2 písm. c) zákona č. 254/2001 Sb., vodní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

Rozsah a obsah projektové dokumentace je specifikován ve vyhlášce č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů. Ve vyhlášce jsou uvedeny rozsahy a obsahy dokumentací pro vydání rozhodnutí o umístění liniových staveb, staveb drah, staveb dálnic, silnic, místních komunikací a účelových komunikací, souboru staveb v areálech jaderných zařízení. Dále jsou specifikovány dokumentace staveb, pro které lze uplatnit společné povolení liniových staveb technické infrastruktury vč. souvisejících technologických objektů, staveb drah a staveb dálnic, silnic, místních komunikací a účelových komunikací. Další poznámky viz kap. 2.2.1.

Z logiky věci vyplývá dále, že autorizaci musí mít i projektant, který vypracovává dokumentaci skutečného provedení stavby (§ 121 SZ), kterou přikládá stavebník na SÚ s žádostí o vydání kolaudačního souhlasu, pokud při jejím provádění došlo k nepodstatným odchylkám oproti dokumentaci nebo ověřené projektové dokumentaci uvedeným v § 118 odst. 7 SZ. Totéž platí při výkonu autorského dozoru (i když tento projektant nemusí být totožný s autorem dokumentace nebo ověřené projektové dokumentace, ale musí se jednat o osobu s oprávněním podle AZ). Autorizaci nemusí mít zpracovatel dokumentace skutečného provedení stavby (§ 125 SZ) – viz text dále.

Autorizaci nemusí mít projektant, který vypracovává nebo se podílí na:

• územně analytických podkladech § 26 SZ;
• politice územního rozvoje § 31 SZ;
• přípravných pracích;
• průzkumech a rozborech;
• studiích architektonických i koncepčních;
• údajích o záměru přikládaných k žádosti o územně plánovací informaci § 21 SZ;
• dokumentaci požadované k žádosti o udělení územního souhlasu § 96 SZ;
• dokumentaci staveb nevyžadujících stavební povolení ani ohlášení podle § 103 SZ (s výjimkou staveb uvedených v § 103 odst. 1 písm. e) bodů 4 až 8);
• dokumentaci ohlašovaných staveb uvedených v § 104 odst. 1 písm. f) až i) a k) může kromě projektanta (s autorizací) zpracovávat též osoba, která má vysokoškolské vzdělání stavebního nebo architektonického směru anebo střední vzdělání stavebního směru s maturitní zkouškou a alespoň 3 roky praxe v navrhování staveb;
• dokumentaci skutečného provedení stavby nebo pasportu (zjednodušená dokumentace skutečného provedení stavby) již provozované stavby (pokud se ta původní nezachovala) podle § 125 SZ. Bude-li dokumentace legalizovat změny stavby před dokončením, půjde ale o dokumentaci podle § 118 SZ a musí ji zpracovat AO;
• dokumentaci bouracích prací (§ 128 odst. 7 SZ);
• dokumentaci při veškerých dalších druzích projektových prací – např. realizační, zhotovitelskou, dodavatelskou, dílenskou a výrobní dokumentaci, ekonomickou dokumentaci, průvodní dokumentaci, provozní dokumentaci apod.

Poznámka:
Další informace viz kap. 3.1 g).

1.3 OBECNÝ POSTUP PROJEKTOVÉ ČINNOSTI AO

Jednotlivé postupy a činnosti v rámci přípravy stavby podle stavebního zákona, zajišťované AO se prakticky projevují jako jednotlivé, nebo řetězené zakázky projektové činnosti. V rámci postupu obecné zakázky projektové činnosti obchodní firma především projedná se zákazníkem jeho představu výsledku projektové práce a převezme podklady. Vstupního jednání se, pokud možno účastní autorizovaná osoba – hlavní projektant, určený vedením firmy, který zajišťuje další komplexní zajištění zakázky.

Hlavní projektant po převzetí podkladů, společně s dalšími spolupracovníky – AO jednotlivých oborů, navrhne postup celkového řešení. Provede přezkoumání požadavku stavebníka po všech stránkách a ve všech souvislostech (technických, termínových, podkladových, právních atd.), a to zejména:

• analýzu zakázky z hlediska základních sociologických, provozně technických, tvůrčích a dalších problémů;
• analýzu zakázky z hlediska průchodnosti postupu podle stavebního zákona – zda je navržený postup dostatečný z hlediska druhu a charakteru stavby;
• předběžný průzkum staveniště a jeho okolí, prověření a posouzení vhodnosti staveniště pro daný účel;
• specifikaci potřebných podkladů a průzkumů, prováděných specialisty koordinovanými zhotovitelem, a to podle charakteru zakázky;
• zadání různých druhů studií;
• předběžné vymezení a upřesnění potřebných projektových prací a speciálních profesí a určení rozsahu těchto prací;
• shrnutí a závěry, projednání a odsouhlasení dalšího postupu zpracování a podklady pro uzavření smlouvy se stavebníkem;
• sestavení funkčního uspořádání stavby a vypracování podrobnějšího harmonogramu zpracování;
• provedení částí nezbytných předběžných průzkumů specialisty, koordinovanými AO z pověření stavebníka (klienta);
• obstarání, příp. kontrolu předaných vstupních podkladů o vlastnických a jiných právech k pozemkům (parcelám) a stávajícím stavbám na nich;
• analýzu základních finančních a právních problémů, včetně zhodnocení vlivů na životní prostředí;
• rozbor souladu požadavků objednatele s předpisy;
• předběžnou finanční analýzu jako podklad pro stanovení smluvní ceny.

Na základě pokynů vedení obchodní firmy hlavní projektant (případně spolupracující AO) v průběhu přípravné fáze konzultuje se stavebníkem a ve vzájemné koordinaci upřesňuje zadání zakázky.

Pokud jsou předané podklady stavebníka v rozporu s reálnými možnostmi, nebo jsou neúplné, vyžádá si jejich změnu nebo doplnění. Zajistí, aby veškeré požadavky a technické podklady stavebníka byly dokumentovány. Provede vstupní kontrolu (ověření úplnosti, platnosti a použitelnosti zadávacích podkladů), pořídí o ní záznam, který si uchová.

Provede prohlídku a vyhodnocení staveniště, soupis záměrů ovlivňujících projektovou dokumentaci, rozsahu výkonů a potřebných předběžných prací, zejména geotechnického průzkumu, geodetických podkladů, územně technického průzkumu, stanovení ochranných pásem, hydrogeologických a hydrologických poměrů.

Výstupem postupu jsou podklady, připravené jako nabídka pro uzavření smlouvy o dílo (případně jiného smluvního typu) obchodní firmou na další přípravu stavby. Příprava zakázky je obecným postupem před uzavřením smluvních vztahů na všechny druhy projektových i následných prací a není sama o sobě obchodním případem. Výsledek slouží pro nabídku projektanta na převzetí zakázky za reálných předpokladů a k rozhodování stavebníka o výběru projektanta, následně i k uzavření smluvního vztahu se stavebníkem.

Poznámka:
Postup řeší běžný obchodní případ. Speciální případy zadávání zakázek (např. veřejné soutěže a podíl AO na nich) jsou řešeny v dalších postupech.

Na základě provedených konzultací se stavebníkem připraví obchodní firma návrh smlouvy o dílo a podle stavu jejího projednání, či uzavření vydá pokyn hlavnímu projektantu k pokračování v přípravě akce. Ten ve spolupráci s dalšími AO oborů (profesí) zpracuje koncepci řešení zakázky. Zadá zpracování částí dokumentace (profesí) u dalších pracovníků firmy. V případě nedostatku kapacit či příslušných specializací zadá zpracování firmám AO poddodavatelů. Provede potřebná jednání, výběr poddodavatelů a dá pokyn k uzavření smluv o dílo (v závislosti na organizaci obchodní firmy po konzultaci s jejím vedením) a předá jim potřebné podklady. Metodika postupu při výběru poddodavatelů a uzavření smluvních vztahů je uvedena v pomůcce MP 5.1 Nákup poddodávek. Při přípravě zakázky dbá na ustanovení stavebního zákona, že není-li způsobilý některou část projektové dokumentace zpracovat sám, je povinen k jejímu zpracování přizvat osobu s oprávněním pro příslušný obor nebo specializaci, která odpovídá za jí zpracovaný návrh. Jeho odpovědnost za projektovou dokumentaci stavby jako celku tím není dotčena.

Ve výjimečných případech rozhodne, zda dílčí projektové práce předá osobě neautorizované a převezme za její činnost zodpovědnost.

Vypracuje základní řešení akce a zajistí potřebné podklady. Příslušné podklady předá spolupracovníkům a poddodavatelům. Podrobně konzultuje možnosti zpracování příslušných částí dokumentace. Zajistí okamžité projednání a předání podkladů všech změn v průběhu zpracování a vzájemné předání rozpracovaných či dokončených částí.

U akcí, které nejsou zajištěny dostatečnými podklady, zajistí provedení průzkumů a rozborů buď vlastními pracovníky obchodní firmy, nebo je zadá u vhodných poddodavatelů. Před zahájením práce na jakékoliv části dokumentace se seznámí s podklady, dosud realizovanými obdobnými řešeními a nedostatky, které se při jejich použití vyskytly. Při zpracování a při uvolnění dokumentace k použití zajistí ochranu duševního vlastnictví a obchodního tajemství třetích osob nejlépe uvedením těchto skutečností v dokumentaci.

Koordinuje projektovou činnost týmů spolupracovníků.

Další AO – projektanti zpracují na základě předaných podkladů koncepci řešení příslušné části dokumentace. Tyto podklady získávají:

• od hlavního projektanta;
• od ostatních projektantů a zpracovatelů dokumentace;
• od stavebníka v rozsahu podle smlouvy;
• od poddodavatelů a dodavatelů výrobků a materiálů;
• od externích organizací na základě smluvních nebo jiných vztahů (např. know-how, výsledky výzkumu, geotechnický průzkum, geodetická měření, dokumentace stávajícího stavu apod.).

Podklady přezkoumá zpracovatel z hlediska kompletnosti a vyžádá si doplnění chybějících podkladů. Získané podklady i jejich doplnění dokumentuje z hlediska věcného i termínového. O neúplných, nejednoznačných, protichůdných nebo zjevně chybných podkladech informuje hlavního projektanta a řeší problémy s osobami odpovědnými za jejich zpracování. V průběhu zpracování dílčích částí dokumentace předávají výsledky řešení (podklady) zpracovatelům jiných dílčích částí dokumentace, a to i s ohledem na postupy CAD systému a další dohody. O předání vždy informují hlavního projektanta.

Zpracovatel dílčí části je odpovědný za to, že předá prokazatelně, včas podle časového plánu a úplně ostatním zpracovatelům nebo hlavnímu projektantovi všechny požadavky a podmínky, jejichž zabezpečení v rámci jiné části dokumentace je nezbytné pro správnou funkci jeho části díla. Dokumentaci zpracovává v nezbytném rozsahu podle charakteru díla. V průběhu zpracovávání zabezpečuje kompletnost a koordinovanost jím zajišťované ucelené části projektové dokumentace a kompletnost předávaných podkladů. Spolupracuje úzce s hlavním projektantem.

Dokončenou dokumentaci zodpovědný projektant autorizuje v souladu s příslušnými předpisy ČKAIT (Pravidla pro používání razítka při výkonu povolání AO). Dokumentaci, která není dokončená a slouží jako podklad jiným zpracovatelům, zřetelně označí (Podklad). Dokončenou dokumentaci předá ke koordinaci hlavnímu projektantovi s náležitým předstihem před termínem. Tím se rozumí, že pro účely ověření a odstranění závad musí být poskytnut potřebný časový úsek. Zároveň předloží všechny podklady a informace, na jejichž základě byla dokumentace zpracována. K usnadnění rozhodnutí, která dokumentace či činnost je pod autorizací lze využít pomůcku A 3.19 Dokumentace staveb.

Stejným způsobem zajišťuje zpracování příslušné části i smluvní poddodavatel.

Přejímá dokončené části dokumentace od jednotlivých zpracovatelů. Při přejímce provádí nezbytnou kontrolu a koordinaci. O předání a převzetí si vede písemné záznamy.

Při přejímání dokumentace od poddodavatelů provádí potřebnou kontrolu a nechá si současně potvrdit, že přebíraná dokumentace neobsahuje cizí práva, případně jak je možné s nimi nakládat. Zkontroluje, zda jsou všechny potřebné skutečnosti uvedeny v dokumentaci. Zkontroluje, zda byla u dodavatele ověřena správnost řešení a zda byla předaná dokumentace řádně autorizována.

Poznámka:
Záznamy o převzetí mají význam z hlediska odpovědnosti AO za výsledek díla.

Osobně (nebo jím pověřený pracovník) projednává rozpracovanou dokumentaci v průběhu zpracování se stavebníkem. O výsledcích projednání vede potřebné záznamy. Na základě jejich výsledků upravuje dokumentaci s cílem optimálního splnění požadavků zákazníka. Oprávněné připomínky stavebníka zohlední v dokumentaci. Potřebné změny projedná a zajistí jejich zapracování i u zpracovatelů příslušných dílčích částí.

V průběhu zpracování provádí ověření (kontrolu) projektového řešení. V případě zjištění závad nebo nesouhlasu s řešením projednává problém se zpracovatelem a zajistí nápravu. Po dokončení a předání jednotlivých dílčích částí provádí koordinaci a kontrolu celé zakázky. Dokumentaci jím zpracovanou a koordinovanou v souladu s obecně platnými předpisy označí autorizačním razítkem, datem a vlastním podpisem.

Pokud je vše řádně zpracováno a projednáno se stavebníkem, zkontroluje a podpisem na titulním listu potvrdí celistvost dokumentace. V dohodě s vedením obchodní firmy (podle organizace) uvolní dokumentaci ke kompletaci. Dokumentaci předá pracovníkovi kompletace k zajištění expedice.

Pracovník kompletace kompletuje dokumentaci podle pokynů a připraví potřebné podklady pro expedici.

O předání dokumentace musí být vyhotoven písemný doklad (potvrzený expediční dopis, nebo protokol o předání a převzetí díla). Pokud není ve smlouvě uveden jiný způsob předání, musí hlavní projektant, nebo jiný pověřený pracovník firmy zajistit písemné potvrzení stavebníka o převzetí dokumentace, nebo potvrzení o předání poště k expedici. Písemným dokladem o předání se dokumentace stává majetkem stavebníka. Poté je možno vydat pokyn k vystavení daňového dokladu (faktury).

Na závěr prací připraví dokumentaci originálních matric, pare pro spisovnu, elektronická data zakázky a průvodní dokumentaci (korespondenci) zakázky k uložení (spis ve smyslu zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů) a vyhotoví seznam ukládané dokumentace. Seznam obsahuje název dokumentace, zakázkové číslo, datum expedice a počet expedovaných vyhotovení. Do uložené dokumentace nelze vstupovat, ani ji pozměňovat mimo změnové řízení v žádné etapě její životnosti. Dokumentaci předá k uložení do spisovny firmy (více v pomůcce MP 7.3 Spisová agenda).

Poznámka:
Pokud ve výjimečných případech zpracovávají dílčí části dokumentace osoby neautorizované, označí i tyto části dokumentace hlavní projektant svým autorizačním razítkem a tím překrývá příslušný obor. Přitom postupuje podle předpisů ČKAIT (A 2.1 Autorizovaný inženýr a technik v procesu výstavby).

Konkrétní výkon činnosti AO při zpracování zakázky se liší především podle způsobu výkonu povolání (svobodné povolání, OSVČ, odpovědný zástupce, zaměstnanec) i podle oboru a specializace. Tyto odlišnosti popisují metodické pomůcky průřezové a oborové rozlišovací úrovně.

V oboru pozemní stavby je postup koncipován k postavení AO jako hlavního projektanta. Pokud je v tomto postavení člen ČKA, je postup brán v úrovni autorizovaného inženýra nebo technika jako rovnocenného spolupracovníka v rámci organizace firmy či vnitřní organizace projektu.

1.4 PRINCIPY OCHRANY VEŘEJNÉHO ZÁJMU V PROJEKTOVÉ ČINNOSTI

Již samo rozdělení projektové činnosti § 158 SZ na činnosti vybrané a ostatní představuje zvýraznění ochrany veřejného zájmu v těch činnostech, kde jde o vyšší riziko z hlediska ochrany veřejnosti před negativními důsledky neodborné činnosti. Sám pojem autorizace, jako garance vyšší úrovně zpracovatele pro zákazníka a stát jako reprezentanta veřejnosti, uplatněný v našem právním řádu od roku 1992, klade tedy výrazně vyšší nároky na AO. Tyto požadavky zdůrazňuje § 159 SZ (viz kap. 1.1).

Ochrana veřejného zájmu je tak zajištěna celou soustavou předpisů stavebního práva v určité hierarchické stupnici, odpovídající složitosti a významu stavby. Za klíčové je nutno považovat v tomto směru:

• princip udržitelného rozvoje území, spočívající ve vyváženém vztahu podmínek pro životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území, který uspokojuje potřeby současné generace, aniž by ohrožoval podmínky života generací budoucích;
• princip ochrany nezastavěného území;
• pojetí stavebního zákona, který klade rozdílné požadavky odpovídající druhu a významu stavby, přičemž s významem, složitostí a určením užití staveb způsob ochrany roste;
• veřejná forma projednání stavebních záměrů minimálně do doby územního rozhodnutí;
• vstup orgánů státu do stavebního řízení (u složitějších druhů staveb);
• autorizace pro vybrané druhy projektové činnosti a provádění staveb;
• autorizace u dalších druhů činností (instalace elektro, plyn apod.);
• nová forma zvýšené kontroly prostřednictvím autorizovaných inspektorů (je-li jejich působení v rámci stavby připuštěno a sjednáno);
• princip stanovisek a rozhodnutí orgánů chránících veřejný zájem;
• princip ochrany práv dotčených osob;
• kontrolní prohlídky staveb;
• princip ochrany zájmů dalších osob – zejména správců sítí.

Ochrana veřejného zájmu je principiálně zásadní a správná. Požadavků je však velmi mnoho a jsou mnohonásobné. Specifikace prvků veřejného zájmu jsou uvedeny v § 132 odst. 3 SZ a v § 175 až § 177 SZ. Zákon klade formální záležitosti (stanoviska, vyjádření apod.) nad skutečnou odbornost a odpovědnost odborníků ve stavebnictví. Velmi záleží na postoji stavebních úřadů v konkrétním případě, aby požadavky na stanoviska dotčených orgánů redukoval podle skutečných potřeb v dané lokalitě.

AO – projektanti mají potom ze zákona vysokou, nedělitelnou a prakticky neomezenou odpovědnost za výkon své činnosti, ale přes tuto vysokou odpovědnost nejsou mnohdy oprávněni bez řady byrokratických úkonů rozhodnout o technicky správném řešení. Komplikovanost tohoto procesu je odvádí od jejich hlavního úkolu, projektovat kvalitní stavby. Proto byly zahájeny v roce 2018 práce na rekodifikaci veřejného stavebního práva za účelem výrazného zjednodušení a zrychlení příslušných procesů.

1.5 PRINCIPY SPOLUPRÁCE AO

Projektová činnost je vždy dílem kolektivním – projektová dokumentace (s výjimkou jednoprofesní) vzniká vždy na základě spolupráce projektantů různých oborů a specializací. Postup této spolupráce je uveden již v kap. 1.1. Obor autorizace je širokoprofilový. Je vyloučeno, aby AO v oboru pozemní stavby ovládala všechny druhy těchto staveb, včetně všech specializací (stavební fyziky, požární bezpečnosti). Spolupráce je tedy nezbytnou podmínkou. Obecný princip spolupráce mezi AO je dán ustanovením § 12 odst. 6 zákona č. 360/1992 Sb., autorizační zákon, ve znění pozdějších předpisů, kde se stanovuje: „K zajištění řádného výkonu vybraných činností ve výstavbě, přesahující rozsah oboru, popřípadě specializace, k jejímuž výkonu byla autorizované osobě autorizace udělena, je autorizovaná osoba povinna zajistit spolupráci osoby s autorizací v příslušném oboru, popřípadě specializací.“ K jednotlivým oborům a specializacím viz např. kap. 2 pomůcky A 2.1 Autorizovaný inženýr a technik v procesu výstavby. Dále se o nutné spolupráci hovoří podrobně v této pomůcce v kap. 1.2. Metodické pomůcky oborové úrovně na úrovni oboru podrobněji popisují spolupráci mezi obory, např. obor – profese, ale i mezi jednotlivými profesemi, stanovují rozsah vzájemně předkládaných podkladů, styčné body předání a převzetí a vzájemnou koordinaci.

2 POSTUPY AO V PROJEKTOVÉ ČINNOSTI

2.1 ROZDĚLENÍ POSTUPŮ AO

• Zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů, postupně rozšířil možné varianty zajištění přípravy staveb. Zavedl řadu zjednodušených postupů, které lze využít za podmínek daných zákonem (společné územní a stavební řízení – § 94j a násl. SZ, zjednodušené územní řízení – § 95 SZ, společný územní souhlas a souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru – § 96a SZ). Dále umožňuje vedení územního řízení s posouzením vlivů na životní prostředí (§ 94a SZ) a společného územního a stavebního řízení s posouzením vlivů na životní prostředí (§ 94q a násl. SZ). Rozhodující váha je dána především na řešení problémů v oblasti územního plánování a územního řízení.

Variabilnost postupů klade nové požadavky na činnost AO, které musí umět nové postupy využívat, nabídnout je stavebníkovi a pokud možno trvat na jejich použití i ve vztahu ke stavebním úřadům, kde je nutno překonávat setrvačnost a opatrnost úředního postupu.

Projektová činnost představuje různé typy samostatných zakázek, které se mohou, ale nemusí řetězit. Některé z nich jsou vybranou činností ve výstavbě a vyžadují činnost AO, některé ze zákona nemusí, ale mohou být AO zpracovány.

Pro další rozlišení je rozhodující druh realizované stavby. Postupy podle zákona jsou závislé na zatřídění konkrétního druhu stavby do následujících kategorií:

Stavby financované z veřejných rozpočtů:

• určené pro veřejnost s kolaudačním souhlasem nebo s kolaudačním rozhodnutím;
• určené pro vlastní užití veřejného stavebníka;
• stavby se zjednodušenými postupy.

Stavby financované soukromým stavebníkem:

• určené pro veřejnost s kolaudačním souhlasem nebo s kolaudačním rozhodnutím;
• určené pro vlastní užití soukromého stavebníka;
• stavby se zjednodušenými postupy.

Další členění vyplývá ze stavu územní přípravy území – existuje územní plán, regulační plán; je třeba územní rozhodnutí, územní souhlas.

Z těchto variant vyplývají druhy samostatných zakázek projektové činnosti:

2.1.1 Postup projektové přípravy

Zpracovávaná dokumentace je pouze předpisem (podkladem) pro realizaci stavby. Přesto projektová příprava časově mnohdy i výrazně přesahuje lhůtu vlastní výstavby. Od záměru stavebníka při dodržení běžných úředních lhůt uplyne dlouhá doba, než příprava dospěje k zásadnímu okamžiku, jímž je zahájení stavby – předání staveniště a prvních pracích na něm. Účast AO je nutná v určitých fázích předepsaných zákonem. Žádoucí ovšem je, aby autorizovaná osoba – autor díla, projektant nebo hlavní projektant byl účasten celé přípravy stavby a dohlížel i na její provádění (autorský dozor).

Tento požadavek je nutno za všech okolností propagovat a požadovat, což nijak nesnižuje úlohu dalších kvalifikovaných osob v tomto procesu.

Stavební zákon již neřeší pouze jednu možnost zajištění výstavby, ale v zájmu urychlení a zjednodušení celého procesu přináší variantní postupy, odpovídající charakteru a velikosti stavby. To umožňuje strategickou volbu ve vztahu zákazník – projektant, neboť tradiční postupy projektové přípravy je možno nahradit jinými alternativními postupy. Přesto zůstávají některé základní druhy zakázek, které jsou předmětem postupů AO a které je možné slučovat do různých druhů obchodních případů (viz výše uvedená tabulka), ve vztahu na zajištění akce stavebníkem.

V procesu přípravy projektové dokumentace jde smluvně o dvoustranný vztah stavebník – projektant. V nejběžnější obecné variantě vystupuje stavebník jako objednatel, smluvní partner, jemuž jsou poskytovány služby projektově inženýrské povahy. Jejich rozsah v dílčích procesech musí být upraven smluvně a je odvislý od odborných předpokladů stavebníka zvládnout potřebné úkony. Druhou smluvní stranou je projektant.

2.1.2 Výkony podle oborů a specializací

O členění činnosti AO na obory a specializace podrobně pojednává pomůcka A 2.1 Autorizovaný inženýr a technik v procesu výstavby. Hlavním projektantem u projektové zakázky musí být vždy autorizovaná osoba v příslušném oboru. Dílčí postupy se proto liší vzhledem k druhu staveb, které jsou předmětem zakázky.

2.2 ZÁKLADNÍ POSTUPY AO

2.2.1 Postupy AO při zpracování územní studie a územně plánovací dokumentace

Zpracování územní studie (§ 30 SZ) a jednotlivých druhů územně plánovací dokumentace podle § 36 a násl. SZ je samostatným zakázkovým okruhem projektové činnosti autorizovaných osob. Stavební zákon předpokládá jejich zpracování AO podle § 158 SZ. Z praktického hlediska přichází nejvíce v úvahu pro AO zpracování územního a regulačního plánu a účast na veřejném projednání a poskytnutí výkladu.

Zpracování územně plánovací dokumentace je specializovanou disciplínou, účastní se jí autorizovaní architekti, urbanisti a inženýři, kteří se této odbornosti věnují. Spolupracují na ní autorizovaní inženýři zejména oborů dopravní stavby, stavby vodního hospodářství a krajinného inženýrství, techniky prostředí staveb (technická infrastruktura) a městského inženýrství.

a) ÚS – Územní studie (AO)

Územní studie podle § 30 SZ navrhuje, prověřuje a posuzuje možná řešení vybraných problémů, úprav nebo rozvoj některých funkčních systémů v území. Územní studie se může stát podkladem pro zpracování, aktualizaci nebo změnu územně plánovací dokumentace.

b) ZÚR – Zásady územního rozvoje (AO)

Zakázka zpracování zásad územního rozvoje stanoví podle § 36 SZ mj. základní požadavky na účelné a hospodárné uspořádání území kraje, vymezí plochy a koridory nadmístního významu a stanoví požadavky na jejich využití zejména plochy a koridory pro veřejně prospěšné stavby, veřejně prospěšná opatření a stanoví kritéria pro rozhodování o možných variantách. ZÚR v nadmístních souvislostech území kraje zpřesňují a rozvíjejí cíle a úkoly územního plánování v souladu s politikou územního rozvoje (PÚR). Jedná se především o umístění a řešení veřejné technické a dopravní infrastruktury. Zásady územního rozvoje jsou po vydání závazné pro pořizování a vydávání územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování v území.

c) ÚP – Územní plán (AO)

Územní plán podle § 43 SZ stanoví základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání, uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury. Vymezí zastavěné území, plochy a koridory, zejména zastavitelné plochy, plochy změn v krajině, plochy přestavby a plochy vymezené pro další výstavbu, pro veřejně prospěšné stavby, veřejně prospěšná opatření a pro územní rezervy a stanoví podmínky pro využití těchto ploch a koridorů. Zpřesňuje a rozvíjí cíle a úkoly územního plánování v souladu se zásadami územního rozvoje a s politikou územního rozvoje. Pořizuje a vydává se pro celé území obce a je závazný pro pořízení a vydání regulačního plánu a pro rozhodování v území. Je tedy základní podkladem pro navrhování a realizaci konkrétních staveb.

Vstupem do zakázky územního plánu je zadání územního plánu podle § 47 SZ schválené zastupitelstvem obce, pro jejíž území je plán zpracováván. Obsah zadání územního plánu je vymezen v příloze č. 6 vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění pozdějších předpisů.

Postup při zpracování návrhu územního plánu (vč. vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území – viz § 19 odst. 2 SZ), jehož obsah je uveden v příloze č. 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb.., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění pozdějších předpisů a při jeho projednání stanoví § 50 SZ. Pořizovatel ve spolupráci s určeným zastupitelem vyhodnotí výsledky projednání, zajistí řešení případných rozporů, upravení návrhu podle nich a předloží zastupitelstvu obce návrh na výběr nejvhodnější varianty (jsou-li v návrhu obsaženy).

Upravený a posouzený návrh územního plánu vč. vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území (pokud se zpracovává) je předmětem veřejného projednání podle § 52 SZ. Jeho výsledky pořizovatel vyhodnotí a v případě námitek či připomínek je postupováno podle § 53 SZ (vč. zajištění případné úpravy návrhu územního plánu). Po závěrečném přezkoumání návrhu územního plánu z hledisek uvedených v § 53 odst. 4 SZ a jeho odůvodnění (§ 53 odst. 5 SZ) jej pořizovatel předloží zastupitelstvu obce (§ 54 odst. 1 SZ), které (po ověření dodržení zákonných předpokladů) územní plán vydá. Uplatňování vydaného územního plánu pořizovatel v zákonem stanovené periodě vyhodnocuje (zprávu předkládá zastupitelstvu obce nejpozději jednou za 4 roky). Součástí této zprávy mohou být pokyny pro zpracování návrhu změny územního plánu. Pořizování změny územního plánu (nebo zkrácený postup) se řídí § 55, 55a a 55b SZ.

d) RP – Regulační plán (AO)

V řešené ploše stanoví podrobné podmínky pro využití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb, pro ochranu hodnot a charakteru území a pro vytváření příznivého životního prostředí, přičemž je závazný pro rozhodování v území. Je tedy podkladem pro umístění konkrétní stavby a podle § 61 odst. 2 SZ lze regulačním plánem nahradit územní rozhodnutí (v tomto případě se v něm stanoví výčet územních rozhodnutí, která regulační plán nahrazuje) s výjimkou záměrů podléhajících posuzování vlivů na životní prostředí. Je-li tato zákonná podmínka splněna, lze na základě takovéhoto regulačního plánu přímo, bez územního řízení pokračovat v projektové přípravě staveb. O zakázce pořízení regulačního plánu rozhoduje z podnětu zastupitelstvo obce, resp. kraje, nebo se zpracovává na žádost fyzické nebo právnické osoby (zejména vlastníka pozemků). Problematiku regulačních plánů řeší příloha č. 8 až 11 vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění pozdějších předpisů.

Žadatel o vydání regulačního plánu připojuje k žádosti přímo i návrh regulačního plánu, zpracovaný v rozsahu přílohy č. 11 k vyhlášce č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění pozdějších předpisů. Blíže k obsahu žádosti viz § 66 SZ a příloha č. 10 uvedené vyhlášky. Současně se ve stanovených případech zpracuje a přiloží tzv. „Plánovací smlouva“ podle přílohy č. 13 této vyhlášky event. „Dohoda o parcelaci“ podle přílohy č. 12 stejné vyhlášky. I jejich zpracování může být předmětem zakázky v rámci inženýrské činnosti (MP 3.1 Inženýrská činnost). Návrh musí být projednán s příslušnými dotčenými orgány (stanoviska), vlastníky veřejné dopravní a technické infrastruktury (vyjádření k možnosti a způsobu napojení) a dalšími dotčenými osobami (u dotčených vlastníků souhlasy nebo dohoda o parcelaci).

O návrhu regulačního plánu se koná veřejné projednání podle § 67 SZ. Na základě vypořádání námitek se návrh regulačního plánu upraví, v případě zásadních změn se koná nové projednání přepracovaného návrhu. Pokud je shledán soulad s vydanou územně plánovací dokumentací a dalšími požadavky uvedenými v § 68 odst. 4 SZ, předkládá se zastupitelstvu obce, resp. kraje návrh na vydání regulačního plánu podle § 69 SZ. V případě nezbytnosti a souhlasu je možné provést zpracování regulačního plánu souběžně se změnou územního plánu podle § 70 SZ.

Pořizování změny regulačního plánu (nebo zkrácený postup) se řídí § 71 a 72–75 SZ.

2.2.2 Postupy v přípravě stavby

a) SO – Studie stavby optimalizační (AO i NAO)

Součástí přípravy stavby může být i vypracování variantních studií pro výběr konečného návrhu řešení. Studie navazují na přípravu zakázky a jsou určeny k rozhodnutí stavebníka o variantě architektonického, technického a ekonomického řešení stavby. Pokud se podílí na jejím zpracování AO, v řešení studií prosazuje zásadní požadavky, které bude muset z titulu výkonu své činnosti uplatnit při zpracování další přípravy stavby.

Slouží investorovi pro posouzení účelného vynaložení investičních prostředků. Jedná se o soubor nejrůznějších hledisek, nejen architektonických a inženýrských, které musí stavebník vzít v úvahu v rozhodovacím procesu. Z hlediska lokalizace jde např. o následující problémy:

• cena pozemků;
• míra nezaměstnanosti;
• kvalifikace a mobilita pracovních sil;
• dopravní a technická infrastruktura;
• klimatické podmínky;
• ochrana přírody – komplexně v území;
• surovinová základna;
• koupěschopnost obyvatelstva;
• a další.

Tento namátkou vybraný soubor nejrůznějších hledisek vyžaduje nezbytnost zapojení odborníků z nejrůznějších profesí, i neautorizovaných.

Do této kategorie spadají i studie architektonické či inženýrské, zpracovávané např. v rámci obchodních soutěží, kde rozhodující kritérium je hledisko urbanistické, architektonické nebo stavebně konstrukční.

Cíle tohoto typu studií jsou různé, např. rozhodnutí, zda investovat či nikoliv v jaké lokalitě, na jakém pozemku, zda pozemek zakoupit, výběr varianty apod. Součástí studie může být i finanční analýza investičního záměru. Výstupem potom je formulace investičního záměru stavebníka pro konkrétní investiční akci. Je samozřejmě na výlučné zodpovědnosti stavebníka, jak s výsledky studie naloží. Smluvně je nutno dohodnout potřebné požadavky a cíle studie, která předchází vlastnímu zadání. Studie slouží stavebníkovi k zásadnímu rozhodnutí o realizaci zakázky, variantě řešení, jako podklad konzultačních jednání v rámci inženýrské přípravy stavby, nebo k rozhodnutí zastavit další práce a stavbu nerealizovat.

b) SK – Studie stavby koncepční (AO i NAO)

Architektonická nebo technická studie na definované lokalitě, vypracovaná na základě zadání (investičního záměru), je již dílčím integrovaným výkonem zpracovatele dokumentace pro územní rozhodování. Cílem je definovat stavbu a její základní technickoekonomické parametry v podrobnostech, nutných pro dosažení názorové shody mezi projektantem a stavebníkem, jako základního předpokladu pro další rozpracování návrhu řešení. V praxi se často jedná o základní grafické nebo hmotové vyjádření myšlenky architekta nebo inženýra na dílo; je tedy výkonem vyžadujícím nejvyšší kvalifikaci a míru odpovědnosti. Studii by měla zpracovávat AO (i když to není předepsáno), pokud bude event. použita jako základ pro dokumentaci přikládanou k žádosti o územní rozhodnutí, je to nezbytné. Studie se zpracuje na základě podkladů vyplývajících z přípravy zakázky, nebo předaných stavebníkem.

V rámci postupu zpracovatel zajistí:

• analýzu podkladů a vypracování hlavních myšlenek;
• vyhodnocení a odsouhlasení cílových představ se stavebníkem (mezní podmínky);
• koordinaci profesí a zapracování profesních požadavků;
• vyřešení podstatných urbanistických, tvůrčích, technických, stavebně fyzikálních a ekonomických vazeb a vztahů;
• návrh řešení energetických, hospodářských, biologických a environmentálních souvislostí a vazeb na okolí;
• předběžné projednání s dotčenými orgány, správci veřejné infrastruktury, dalšími dotčenými osobami za účelem získání jejich kladného stanoviska ke stavbě;
• shrnutí dosažených výsledků (návrh řešení stavby);
• předběžný odhad investičních nákladů;
• zpracování studií financování a proveditelnosti stavby;
• zpracování variant řešení.

Výstupem procesu je studie (případně několik studií), která se projedná v průběhu zpracování se stavebníkem a dopracuje podle tohoto projednání. Studie se předá stavebníkovi jako samostatný výstup ve všech variantách, pokud nebude dohodnuto jinak; v případě kladného výsledku se stává podkladem pro dopracování do úrovně DUR. Odsouhlasený návrh řešení se stává zadáním stavby – vstupem do dalšího postupu prací. V případě, že není na zakázce pokračováno, uloží se studie do spisovny obchodní firmy.

c) GPÚPI – Grafická příloha k žádosti o územně plánovací informaci (AO i NAO)

V úvodní fázi přípravy záměru je vhodné získat od příslušného stavebního úřadu územně plánovací informace (ÚPI) podle § 21 SZ, která je předběžnou informaci (ve smyslu § 139 správního řádu) o podmínkách využívání území a změn jeho využití, podmínkách vydání regulačního plánu, územního rozhodnutí (vč. seznamu dotčených orgánů) nebo o podmínkách vydání územního souhlasu. Obsah žádosti o ÚPI je vymezen v § 2 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Z žádosti musí mj. vyplývat druh, účel a popis požadovaného záměru, jeho základní rozměry a kapacita a požadavky na připojení na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu. K žádosti se připojí celková situace v měřítku katastrální mapy s vyznačením požadovaného záměru a jeho vazeb na okolí (vzdálenosti od hranic pozemku, napojení na veřejnou a dopravní infrastrukturu apod.). Technickou část žádosti a její přílohy, které žadatel není schopen zpracovat sám, zajistí obvykle u projektanta.

d) DÚR – Dokumentace pro územní rozhodnutí (AO)

Umístit stavbu v území (tedy i pokračovat v její projektové přípravě) lze jen na základě územního rozhodnutí (rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení), nebo územního souhlasu (nestanoví-li SZ jinak). Lze je za podmínek stanovených v § 78a SZ nahradit též veřejnoprávní smlouvou. Územní rozhodnutí se nevydává pro území, pro které byl vydán regulační plán, a to v rozsahu, v jakém nahrazuje územní rozhodnutí (§ 61 odst. 2 SZ). Při splnění zákonných podmínek se mohou využít též určité sloučené postupy:

• územní řízení s posouzením vlivů na životní prostředí (§ 94a a násl. SZ);
• společné územní a stavební řízení – společné povolení (§ 94j a násl. SZ);
• společné územní a stavební řízení s posouzením vlivů na životní prostředí (§ 94q a násl. SZ);
• zjednodušené územní řízení (§ 95 SZ);
• společný územní souhlas a souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru (§ 96a SZ).

Územní rozhodnutí se vydává na základě územního řízení úplného nebo zjednodušeného. K zahájení územního řízení přikládá stavebník podle § 86 odst. 2 písm. e) SZ Dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí (DÚR), která se zpracovává v rozsahu přílohy č. 1 až č. 7 k vyhlášce č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů. Rozsah a skladba DÚR se v jednotlivých přílohách č. 1 až č. 7 liší podle druhu územního rozhodnutí ve vazbě na § 77 SZ (rozhodnutí: o umístění stavby nebo zařízení, o změně využití území, o změně vlivu užívání stavby na území), přílohy č. 1 až 5 jsou v uvedené novele členěny podle druhu (oborů) staveb, pro něž jsou zpracovávány:

• příloha č. 1 – DÚR obecně;
• příloha č. 2 – DÚR pro umístění liniové stavby technické infrastruktury vč. souvisejících technologických objektů;
• příloha č. 3 – DÚR pro umístění stavby dráhy;
• příloha č. 4 – DÚR pro umístění stavby dálnice, silnice, místní komunikace a veřejné účelové komunikace;
• příloha č. 5 – DÚR pro umístění souboru staveb v areálu jaderného zařízení;
• příloha č. 6 – DÚR o změně využití území;
• příloha č. 7 – DÚR o změně vlivu na užívání stavby.

Poznámka:
V případě územního řízení s posouzením vlivů na životní prostředí žadatel ve smyslu § 94c odst. 1 SZ přikládá k žádosti DÚR podle přílohy č. 1 nebo 2 až 7 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, zpracovávanou AO, a dokumentaci vlivů záměru na životní prostředí podle § 10 odst. 3 a přílohy č. 4 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů – viz rovněž přílohy č. 1, č. 2 a 3 část D vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů.

Činnost AO při zpracování DÚR je podle § 158 SZ vybranou činností ve výstavbě.

Cílem této dokumentace je definovat stavbu a její základní technickoekonomické parametry v podrobnostech, nutných pro rozhodnutí z hlediska umístění stavby v území, v souladu s platnými předpisy v rámci příslušné lokality a v souladu s obecně závaznými právními předpisy.

Vstupem postupu je provedená příprava zakázky v rozsahu návrhu řešení, studie stavby, nebo podklady téhož rozsahu předané stavebníkem, které se stávají zadáním stavby.

V rámci postupu AO provádí následující činnosti:

• provedení analýzy podkladů a vyhodnocení dosavadního postupu, určení podmínek pro zpracování;
• zadání předběžných průzkumů specialistům a specifikace potřebných podrobných průzkumů pro specialisty koordinované AO, a to podle charakteru zakázky;
• vedení projektových prací k vypracování, včetně kontroly, koordinace a autorizace v textové a výkresové části dokumentace:
  • propracování koncepce s ohledem na všechny požadavky;
  • zpracování návrhu architektonického i urbanistického řešení stavby;
  • přizpůsobení řešení stavby místním podmínkám, které jsou dány územním plánem, prostorovým uspořádáním, organizací výstavby;
  • zahrnutí všech skutečností ovlivňujících stavební a konstrukční řešení, účelnost, hospodárnost a životní prostředí;
  • u dopravních staveb dimenzování dopravních zařízení, vyšetření hlukových emisí, stanovení kritických mezí, protihlukových opatření;
  • koordinace a zakreslení technické infrastruktury, včetně stávajících staveb a inženýrských sítí;
  • odhad investičních nákladů;
  • projednání a zapracování stanovisek dotčených orgánů a vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury;
• shrnutí výsledků, zhodnocení a závěry;

činnosti doplňující:

• vyhodnocení návrhů alternativních řešení z ekonomického hlediska;
• provedení potřebných předběžných průzkumů a zaměření, zpracování podrobných průzkumů specialisty, koordinovanými AO podle charakteru zakázky k objednávce stavebníka;
• vypracování některých požadavků zvláštními (nestandardními) technikami projektování;
• vypracování zvláštních částí dokumentace;
• spolupráce při rozporných jednáních a řízeních;
• vypracování podkladů pro odvolání proti rozhodnutí o umístění stavby;
• doplnění podkladů pro územní řízení podle zvláštních požadavků příslušného orgánu;
• spolupůsobení při obstarání souhlasu vlastníků sousedních pozemků a staveb na nich, dotčených orgánů a osob;
• zpracování a podání žádosti o vydání územního rozhodnutí, účast při územním řízení, obstarání rozhodnutí o umístění stavby (viz MP 3.1 Inženýrská činnost).

Výstupem postupu je dokumentace stavby v rozsahu stanoveném vyhláškou č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů. Dokumentace se předá stavebníkovi v dohodnutém termínu ve sjednaném smluvním rozsahu. Výstup postupu slouží stavebníkovi k podání žádosti a v případě vydání územního rozhodnutí jako podklad k vypracování projektové dokumentace, v případě problémů při projednání k rozhodnutí o přepracování dokumentace s novými podklady, nebo k zastavení projektových prací.

e) DÚR a PDSP – Dokumentace pro vydání společného povolení (AO)

Nevylučuje-li to povaha věci nebo závazné stanovisko dotčeného orgánu, může stavebník podat žádost o vydání společného povolení podle § 94j SZ.

U staveb v působnosti obecného stavebního úřadu, staveb vymezených v § 15 odst. 1 písm. b) až d) SZ (stavby drah, stavby dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací a vodních děl) a staveb vymezených v § 16 odst. 2 písm. d) SZ (stavby k účelům těžby, zpracování, transportu a ukládání radioaktivních surovin, stavby související s úložišti radioaktivních odpadů obsahujících výlučně přírodní radionuklidy, stavby v areálu jaderného zařízení, stavby ropovodů a produktovodů, stavby zařízení pro přenos elektřiny, pro přepravu a uskladňování plynu nebo výrobny elektřiny o celkovém instalovaném výkonu 100 MW a více) lze vydat tzv. společné povolení postupem podle § 94j a násl. SZ nebo podle § 94q a násl. SZ (vyžaduje-li stavba posouzení vlivů na životní prostředí).

K žádosti o společné povolení podle § 94j SZ stavebník v souladu s § 94l odst. 2 písm. e) SZ mj. připojí dokumentaci, jejíž rozsah a obsah je vymezen podle druhu stavby v následujících přílohách k vyhlášce č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů:

• příloha č. 8 – dokumentace pro vydání společného povolení;
• příloha č. 9 – dokumentace pro vydání společného povolení u liniové stavby technické infrastruktury vč. souvisejících technologických objektů;
• příloha č. 10 – dokumentace pro vydání společného povolení stavby dráhy;
• příloha č. 11 – dokumentace pro vydání společného povolení stavby dálnice, silnice, místní komunikace a veřejné účelové komunikace.

Je vedeno společné územní a stavební řízení, jehož výstupem (v kladném případě) bude společné povolení, jímž stavební úřad mj. schvaluje stavební záměr, vymezí pozemky pro jeho realizaci a stanoví podmínky pro umístění a provedení stavby, a pokud je to třeba také pro její užívání. Půjde-li o soubor staveb (§ 2 odst. 8 a 9 SZ), stanoví povolení mj. společné, případně specifické podmínky pro umístění a povolení stavby hlavní a vedlejších staveb v souboru staveb.

Bude-li vyžadovat stavba posouzení EIA, je při společném povolení postupováno podle § 94q a násl. SZ (společné územní a stavební řízení s posouzením vlivů na životní prostředí). K žádosti stavebník kromě dokumentace podle příloh č. 8 až 11 k vyhlášce č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů zpracovanou AO, doloží též dokumentaci vlivů záměru na životní prostředí (dokumentaci EIA) podle § 10 odst. 3 a přílohy č. 4 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů – viz rovněž příloha č. 6 část C vyhlášky č. 503/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Dokumentaci EIA nezpracovává AO podle autorizačního zákona. Zpracovává ji osoba oprávněna podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivu na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů.

2.2.3 Postupy v projektové přípravě

Projektová dokumentace přikládaná podle § 110 odst. 2 písm. e) SZ k žádosti o stavební povolení, podle § 105 odst. 2 písm. e) a § 105 odst. 3 SZ k ohlášení stavby uvedené v § 104 odst. 1 písm. a) až e) SZ, k uzavření veřejnoprávní smlouvy podle § 116 odst. 2 SZ nebo k oznámení stavby s certifikátem autorizovaného inspektora podle § 117 odst. 2 SZ v rozsahu a podrobnostech podle přílohy č. 12 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, u dopravních staveb podle vyhlášky č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, ve znění předpisu č. 251/2018 Sb. a vyhlášky č. 583/2020 Sb., kterou se stanoví podrobnosti obsahu dokumentace pro vydání společného povolení dopravní infrastruktury. Další druhy projektové dokumentace jsou vymezeny v § 158 odst. 2 písm. f) až j) SZ (vč. projektové dokumentace pro provádění stavby).

Projektová dokumentace podle vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, musí vždy obsahovat části A až D členěné na jednotlivé položky s tím, že rozsah jednotlivých částí musí odpovídat druhu a významu stavby, jejímu umístění, stavebně technickému provedení, účelu využití, vlivu na životní prostředí a době trvání stavby. K dokumentaci se vždy přikládá dokladová část. Rozsah a obsah předmětné projektové dokumentace dopravních staveb (leteckých, drah a na dráze a dálnic, silnic, místních komunikací a účelových komunikací) pro proces stavebního povolování je vymezen příslušnými přílohami č. 1 až č. 9 vyhlášky č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, ve znění předpisu č. 251/2018 Sb.. Zpracování dokumentace pro proces územního umísťování je vymezeno již zmiňovanou vyhláškou č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů.

a) PDSP – Projektová dokumentace pro stavební povolení (AO)

Činnost AO podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, při zpracování projektové dokumentace pro stavební povolení je základním postupem v oblasti projektové přípravy.

Na základě zpracování projektové dokumentace pro stavební povolení přejímá AO konkrétní odpovědnost za stavbu, neboť z hlediska platných předpisů je odpovědným a jediným projektantem, evidovaným na stavebním úřadu. Proto je nutno znovu zdůraznit, že této odpovědnosti se nelze v dalších fázích projektové přípravy a realizace zbavit, ani se jí nechat zbavit.

Zpracování projektové dokumentace přikládané k návrhu na vydání stavebního povolení je předmětem činnosti AO ve smyslu § 158 SZ, neboť při stavebním řízení dochází ke konfrontaci soukromého zájmu s veřejným zájmem. Cílem projektové dokumentace je definovat stavbu a její základní technickoekonomické parametry v podrobnostech, nutných pro vydání stavebního povolení v souladu s platnými dokumenty příslušné lokality (regulační plán, územní rozhodnutí, veřejnoprávní smlouva apod.) a v souladu s obecně závaznými právními předpisy. Zpracování dokumentace zajišťuje AO (hlavní projektant) se svými spolupracovníky.

Vstupem postupu je provedená příprava zakázky v rozsahu návrhu řešení. Úloha AO spočívá především v převzetí komplexní odpovědnosti z hlediska ochrany veřejného zájmu za práci svou i ostatních osob, které se na zakázce podílejí. Tuto odpovědnost přebírá především výkonem soustavného dohledu nad zpracováním, koordinací činnosti dalších AO a kontrolou v závěru prací.

V rámci postupu AO provádí následující činnosti:

• provedení analýzy podkladů a vyhodnocení dosavadních výsledků, určení podmínek pro zpracování dokumentace pro stavební řízení;
• vedení projektových prací, včetně kontroly a koordinace, v textové i výkresové části:
  • zpracování úplného návrhu stavby, situace staveniště, architektonického i urbanistického řešení;
  • propracování koncepce s ohledem na všechny odborné požadavky;
  • přizpůsobení řešení stavby místním podmínkám, které jsou dány územním plánem, prostorovým uspořádáním a organizací výstavby;
  • zahrnutí všech skutečností, ovlivňujících stavební a konstrukční řešení, účelnost, hospodárnost a životní prostředí;
  • u dopravních staveb – dimenzování dopravních zařízení, vyšetření hlukových emisí, stanovení kritických mezí, protihlukových opatření;
  • u staveb vyžadujících výpočet nosné konstrukce posouzení staticko-konstrukčního řešení;
  • provedení návrhu řešení stavby z hlediska základních požadavků na mechanickou odolnost a stabilitu, požární bezpečnost, energetickou náročnost, ochranu před hlukem, hygienické požadavky a bezpečnost a ochranu zdraví (viz § 156 SZ);
  • řešení požadavků obecných technických podmínek pro výstavbu i zásad bezbariérového užívání staveb;
  • řešení dopravní a technické infrastruktury, včetně zakreslení stávajících staveb a inženýrských sítí;
  • zpracování dokumentace jednotlivých objektů a technických a technologických zařízení stavby;
  • koordinace a zpracování všech požadavků jednotlivých profesí;
  • řešení zásad organizace výstavby;
  • řešení bezpečnosti a ochrany zdraví na staveništi;
• stanovení požadavků na doplňkové průzkumy;
• odhad orientačních nákladů na provedení stavby jako podklad pro určení správních poplatků za stavební řízení;
• projednání a zapracování stanovisek dotčených orgánů a vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury a účastníků řízení;
• návrh plánu kontrolních prohlídek;

Činnosti doplňující:

• organizace (provedení) potřebných podrobných průzkumů specialisty koordinovanými AO, a to zejména geologických, geodetických a kontrolních měření, územně technických, stavebně technických, geotechnických a přírodovědných průzkumů;
• zpracování zvláštních (alternativních) řešení, zpracování speciálních podkladů, dokumentace, doplňků a změn pro stavební řízení:
  • přepracování na žádost stavebníka;
  • vypracování některých požadavků zvláštními (nestandardními) technikami projektování;
  • vypracování zvláštních částí dokumentace;
  • vypracování předběžných stavebně technických specifikací;
  • vypracování návrhu dopravně inženýrských opatření;
  • vypracování předběžného rozpočtu na základě výměr a agregovaných položek;
  • spolupráce a podpora objednatele při rozporných jednáních a řízeních;
  • změny dokumentace a podkladů pro vydání stavebního povolení způsobené okolnostmi, za které zhotovitel nezodpovídá;
  • zpracování podkladů pro expertní a jiná řízení;
  • posouzení hospodárnosti a návratnosti, použití zvláštních technik;
  • vypracování žádosti o stavební povolení za použití podkladů všech zúčastněných profesí (MP 3.1 Inženýrská činnost);
  • doplnění podkladů k žádosti o stavební povolení podle zvláštních požadavků stavebního úřadu;
  • spolupůsobení při získání souhlasu vlastníků sousedních pozemků a staveb na nich a dotčených organizací a osob.

Výsledkem postupu je dokumentace v rozsahu předepsaném vyhláškou č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, (resp. u dopravních staveb příslušnými přílohami č. 1, č. 3 a č. 5 vyhlášky č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, ve znění vyhlášky č. 251/2018 Sb. a přílohami č. 1 a č. 2 vyhlášky č. 583/2020 Sb.., kterou se stanoví podrobnosti obsahu dokumentace pro vydání společného povolení u staveb dopravní infrastruktury, přikládaným k žádosti stavebníka o vydání stavebního povolení. V průběhu zpracování projednává postup řešení se stavebníkem a upravuje podle tohoto projednání. V případě zásadních změn původního zadání dohodne se stavebníkem, za účasti obchodní firmy, změnu smluvního vztahu. Dokumentace se předá stavebníkovi v dohodnutém termínu ve sjednaném smluvním rozsahu.

Výstup slouží stavebníkovi ke stavebnímu řízení a v případě vydání stavebního povolení k vypracování další dokumentace pro provádění stavby, výběru jejího zhotovitele a následující realizaci. V případě problémů při projednání slouží k rozhodnutí o přepracování dokumentace s novými podklady, nebo k zastavení projektových prací.

b) PDPS – Projektová dokumentace pro provádění stavby (AO)

Tuto projektovou dokumentaci zajišťuje stavebník na základě povinnosti uložené mu územním rozhodnutím podle § 92 odst. 1 SZ, vyžaduje-li to posouzení veřejného zájmu při provádění stavby, při kontrolních prohlídkách podle § 133 SZ nebo při vydávání kolaudačního souhlasu podle § 122 SZ. Úplný rozsah a obsah dokumentace pro provádění stanoví příloha č. 13 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů. Její rozsah lze však upravit; musí odpovídat druhu a významu stavby, jejímu umístění, stavebně technickému provedení, účelu využití, vlivu na životní prostředí a době trvání stavby. Rozsah a obsah projektové dokumentace pro provádění dopravních staveb je vymezen přílohami č. 2, č. 4 a č. 6 vyhlášky č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, ve znění vyhlášky č. 251/2018 Sb.

Zpracování projektové dokumentace pro provádění stavby (viz § 92 odst. 1 SZ) je podle § 158 odst. 2 SZ činností vybranou, musí být tedy zpracována AO. Je žádoucí, aby tuto dokumentaci zpracovala tatáž AO, která zpracovala dokumentaci předchozího stupně (např. projektovou dokumentaci pro ohlášení nebo stavební povolení stavby). Pokud tomu tak není, je v zájmu stavebníka zajistit dohled nad jejím zpracováním prostřednictvím autorského dozoru.

Zpracování této dokumentace může stavební úřad uložit v územním rozhodnutí (§ 92 SZ), vyžaduje-li to posouzení veřejných zájmu při provádění stavby, při kontrolních prohlídkách stavby (§ 133 SZ) nebo při vydávání kolaudačního souhlasu (§ 122 SZ); tato dokumentace musí být zpracována vždy u stavebních záměrů podle § 103 odst. 1 písm. e) bodů 4 až 8:

• nadzemní a podzemní komunikační vedení sítí elektronických komunikací;
• distribuční soustava v elektroenergetice;
• distribuční soustava v plynárenství a těžební plynovody;
• rozvodné tepelné zařízení;
• vedení sítí veřejného osvětlení.

Realizaci těchto stavebních záměrů vyžaduje územní rozhodnutí. Uvedené stavební záměry nemohou být realizovány svépomocí (§ 160 odst. 3 a 4 SZ) a do užívání jsou uváděny na základě kolaudačního souhlasu (§ 119 a § 122 SZ).

Podkladem pro její vypracování je projektová dokumentace zpracovaná pro stavební řízení nebo někdy jen dokumentace pro územní řízení (např. u liniových staveb, které většinou již nepostupují do stavebního řízení), doklady o jejím projednání s dotčenými orgány a správci infrastruktury a stavební povolení nebo certifikát vydaný autorizovaným inspektorem, eventuálně projektové podklady zhotovitele.

Poznámka:
Zhotovitel nebo stavebník si podle potřeby zajišťuje zpracování dokumentace pro provádění stavby projektantem, a to nejlépe u zpracovatele dokumentace pro stavební povolení. Dokumentace pro stavební povolení k řádnému provedení stavby je z pohledu rozsahu a obsahu nedostatečná. Pokud si dokumentaci pro provádění stavby zajišťuje sám pro sebe zhotovitel, zajišťuje ji v rozsahu nezbytném nebo účelném podle vlastního rozhodnutí nebo v rozsahu určeném mu smluvním vztahem se stavebníkem; není-li tato dokumentace nařízena stavebním úřadem v rámci § 92 SZ, její zpracovatel nemusí být AO (viz kap. 3.1 písm. a)).

V rámci postupu se zajišťují tyto činnosti:

• provedení analýzy a vyhodnocení dosavadního postupu a určení podmínek pro zpracování dokumentace pro provádění stavby;
• zapracování podmínek stavebního povolení do dokumentace pro provádění stavby;
• propracování dokumentace až do úrovně jednoznačně určující požadavky na kvalitu a charakteristické vlastnosti stavby (výkresové znázornění s nutnými detaily v měřítku 1 : 50 až 1 : 1 s nutnými textovými vysvětlivkami a popisy za spolupráce potřebných profesí);
• spolupráce se stavebníkem při výběru materiálů a jejich použití;
• kontrolu plnění požadavků na mechanickou odolnost a stabilitu, požární bezpečnost, energetickou náročnost, ochranu před hlukem, hygienické požadavky a bezpečnost a ochranu zdraví (viz § 156 SZ).

Obsahově může být tato dokumentace zhotovitele zpracována shodně s přílohou č. 13 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, u dopravních staveb přílohami č. 2, č. 4 a č. 6 vyhlášky č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, ve znění vyhlášky č. 251/2018 Sb., popřípadě s ještě větším detailem, podle potřeb stavby, zvyklostí a postupů zhotovitele stavby.

Dokumentace potom slouží zhotoviteli stavby pro realizaci stavby a dozorovým orgánům dále pro provádění kontrolních prohlídek ve smyslu § 133–§ 134 SZ. Další informace viz kap. 3.1 a), b).

c) JD – Jednostupňová sloučená dokumentace (AO)

Pojem Jednostupňová dokumentace SZ nespecifikuje, jedná se pouze o v praxi užívaný termín.

Na základě požadavku stavebníka a podle smlouvy o dílo je možno zpracovat dokumentaci pro stavební povolení i provádění stavby zároveň (dříve jednostupňový projekt) a postupy sloučit. Dokumentace se v tomto případě dopracuje do úrovně dokumentace pro provádění stavby a jako taková, nebo obsahově redukovaná, se přikládá k žádosti o stavební povolení.

d) PDOS – Projektová dokumentace pro ohlášení stavby (AO)

Projektová dokumentace zpracovávaná AO a přikládaná podle § 105 odst. 2 písm. e) a odst. 3 SZ k ohlášení stavby, uvedené v § 104 odst. 1 písm. a) až e) SZ, odpovídá požadavkům dokumentace pro stavební povolení. Rozsah a obsah dokumentace se použije úměrně druhu, povaze, významu a velikosti stavby. Obsahově je tato dokumentace definována přílohou č. 12 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, u dopravních staveb přílohami č. 1, č. 3 a č. 5 vyhlášky č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, ve znění vyhlášky č. 251/2018 Sb.

Poznámka:
Dokumentace ostatních ohlašovaných staveb – DOS (uvedených v § 104 odst. 1 písm. f) až i) a k) SZ), jejichž rozsah je vymezen v § 105 odst. 4 až 8 SZ, není vybranou činností ve výstavbě. Může ji proto kromě projektanta vypracovat podle § 159 odst. 3 SZ osoba, která má vysokoškolské nebo střední vzdělání stavebního nebo architektonického směru a alespoň 3 roky praxe v projektování staveb (viz kap. 3.1 g).

2.3 DOPLŇKOVÉ POSTUPY AO

2.3.1 Činnost AO při provádění staveb

Činnost AO by neměla a u staveb financovaných z veřejného rozpočtu ani nemůže (§ 152 SZ) skončit odevzdáním dokumentace pro stavební povolení, nebo ohlášení stavby. V zásadě můžeme rozdělit další postup AO na následující okruhy:

• smluvní spolupráce se stavebníkem až do etapy užívání stavby – jako autorský dozor;
• inženýrská činnost při provádění stavby;
• zpracování dokumentace změn stavby před jejím dokončením;
• provádění technického dozoru stavebníka nebo stavebního dozoru u staveb svépomocí.

a) AD – Autorský dozor projektanta (OA)

Postup řeší činnost autorizované osoby v období po odevzdání dokumentace pro stavební povolení za předpokladu smluvně zajištěné spolupráce se stavebníkem až do období užívání stavby. Pokud pro stavbu financovanou z veřejného rozpočtu, kterou provádí stavební podnikatel jako zhotovitel, zpracovala projektovou dokumentaci osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 360/1992 Sb., autorizační zákon, ve znění pozdějších předpisů), zajistí stavebník autorský dozor projektanta, popřípadě hlavního projektanta nad souladem prováděné stavby s ověřenou projektovou dokumentací (§ 152 odst. 4 SZ). Základem postupu je uzavření smlouvy o zpracování další projektové dokumentace, resp. o výkonu autorského dozoru. Nositelem postupu by měl být autor projektové dokumentace pro stavební povolení nebo ohlášení stavby – AO. To neznamená, že musí vykonávat autorský dozor pouze sama – spolupracuje přitom s dalšími projektanty a specialisty. Rozsah autorského dozoru specifikuje smlouva o dílo (pokud je autorský dozor součástí předmětu díla, tj. zhotovení dokumentace a provádění souvisejících výkonů), případně smlouva mandátní nebo nepojmenovaná (pokud je výkon autorského dozoru zabezpečen smluvně až dodatečně, samostatnou smlouvou).

V rámci postupu AO provádí smluvní výkony:

• poskytování vysvětlení potřebných k vypracování další dokumentace, pokud není sama zpracovatelem;
• kontrolu souladu zpracované další dokumentace s dokumentací ověřenou ve stavebním řízení;
• účast na projednání případných neshod mezi stavebníkem a zpracovatelem další dokumentace;
• poskytování vysvětlení, potřebných ke zpracování dodavatelské dokumentace a přípravy stavby vybraným zhotovitelem stavby;
• kontrolu souladu dokumentace dočasných staveb zařízení staveniště, případně dokumentace úprav trvalých staveb na účely zařízení staveniště, se základním řešením stavby;
• účast na jednáních mezi stavebníkem a zhotovitelem stavby;
• účast na předání staveniště zhotoviteli;
• kontrolu dodržení dokumentace s přihlédnutím k podmínkám určeným stavebním povolením, s poskytováním vysvětlení potřebných pro plynulost výstavby;
• vyjádření k výběru konkrétních výrobků a materiálů navržených zhotovitelem díla, zejména z hlediska jakosti, vhodnosti použití a způsobu provedení;
• posuzování návrhů na změny a odchylky v částech dokumentace, zpracovávaných zhotoviteli z pohledu dodržení architektonických a technickoekonomických parametrů stavby, dodržení lhůt výstavby, případně dalších;
• posuzování, případně zpracování dokumentace změn stavby před jejím dokončením;
• vyjádření k požadavkům na změny v množství a kvalitě výrobků a výkonů oproti schválené dokumentaci;
• sledování postupu výstavby z technického hlediska a z hlediska časového plánu výstavby;
• účast na kontrolních dnech a kontrolních prohlídkách stavby;
• účast na odevzdání a převzetí stavby nebo její části, včetně komplexního vyzkoušení;
• účast na závěrečné kontrolní prohlídce stavby;
• dohled nad odstraněním zjištěných vad a nedodělků.

Výstupem postupu jsou záznamy o autorském dozoru, provedené do stavebního deníku a poskytnuté v kopiích stavebníkovi stavby, a výsledné stavební dílo, realizované v souladu s ověřenou projektovou dokumentací.

b) IČ – Inženýrská činnost (není předepsána kvalifikace)

Výkon inženýrské činnosti není definován speciální právní úpravou a je pokládán ve smyslu zákona č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů, za živnost volnou, oborová skupina č. 60 (mj. poradenská a konzultační činnost ve stavebnictví a architektuře, poskytování odborné pomoci, posudků, rad, doporučení a stanovisek k zabezpečení přípravy a realizace staveb) nebo č. 70 (mj. zahrnuje i výkon technického dozoru stavebníka). Přesto je mnohdy spojován s projektovou činností a úzce na ni navazuje. Z hlediska druhu činností AO může jít o

• inženýrskou činnost v projektové přípravě, jejímž cílem je získání územního rozhodnutí, územního souhlasu až po získání stavebního povolení nebo ohlášení stavby stavebnímu úřadu;
• inženýrskou činnost ve fázi provádění stavby, jejímž cílem je provedení stavby. Inženýrskou činnost popisuje podrobně samostatná pomůcka MP 3.1 Inženýrská činnost, resp. MP 3.1.1 Inženýrská činnost u technologických staveb.

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů používá pro tuto činnost pojem obstaravatelská činnost.

c) DZS – Dokumentace změn stavby před dokončením (AO)

V případě změn stavby před jejím dokončením podle § 118 odst. 3 SZ musí být zpracována dokumentace změny na stejné úrovni – stejného provedení, jako dokumentace ověřená ve stavebním řízení, nebo přiložená k ohlášení stavby podle § 104 odst. 1 písm. a) až e) SZ. V případě je-li to technicky proveditelné, dokumentace se zpracuje jako kopie ověřené dokumentace s vyznačením navrhovaných změn. Technický popis obsahuje kromě obecných náležitostí popis změn a jejich porovnání se stavebním povolením (§ 105 SZ) a s projektovou dokumentací ověřenou stavebním úřadem, popř. autorizovaným inspektorem (§ 117 SZ).

d) TD – Technický dozor stavebníka (není obecně předepsán a není obecně předepsána kvalifikace) – u staveb financovaných z veřejného rozpočtu se ale musí jednat o AO.

Výkon technického dozoru stavebníka není vybranou činností ve výstavbě. Je pokládán ve smyslu zákona č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů, za živnost volnou, oborová skupina č. 70. Je však žádoucí, aby byl vykonáván na všech stavbách. U stavby financované z veřejného rozpočtu, kterou provádí stavební podnikatel jako zhotovitel, je však podle § 152 odst. 4 SZ stavebník povinen zajistit technický dozor stavebníka nad prováděním stavby fyzickou osobou s oprávněním podle autorizačního zákona – AO.

Provádění technického dozoru stavebníka je popsáno v metodické pomůcce MP 3.2 Technický dozor stavebníka.

2.3.2 Činnost AO v nesmluvním vztahu

Postup popisuje činnost AO v případě nesmluvního vztahu, tj. situace, kdy po odevzdání dokumentace pro stavební povolení není smluvně zajištěna další spolupráce, tj. ani zpracování dalších úrovní projektové dokumentace, ani autorský dozor.

Poznámka:
K této situaci běžně dochází. Z hlediska právního (§ 159 SZ) přesto zůstává pro orgán veřejné správy (stavební úřad) projektantem AO – zpracovatel dokumentace pro stavební povolení, ať další kroky v přípravě dokumentace stavby zajišťuje kdokoliv.

Vstupem postupu je jakákoliv informace o skutečnostech pokračování prací jak na projektové dokumentaci, tak provádění stavby.

Poznámka:
V zájmu vlastní právní ochrany je nezbytně nutné sledovat další vývoj zakázky, zejména skutečnost, zda již došlo k realizaci stavby, a okamžitě reagovat ve smyslu platných právních přepisů.

a) Ukončení zakázky – po předání dokumentace pro územní řízení

Zakázku nutno ze strany projektanta sledovat i v případě, že není autor původní (ověřené) dokumentace vyzván k účasti na autorském dozoru projednání dokumentace v rámci územního řízení a vydání územního rozhodnutí. Otázat se vždy stavebníka (nejlépe opakovaně písemně, doporučeně), zda příprava stavby bude pokračovat. Pokud ano, vést běžná obchodní jednání. Pokud ne, je nutno písemně upozornit stavebníka (nejlépe opakovaně písemně, doporučeně), že v případě smluvního zadání pokračování přípravy stavby jinému projektantovi by měl řešit problematiku autorských práv. Současně by měl stavebníka upozornit na to, že bez jeho souhlasu se nemohou při realizaci stavby provádět změny oproti jím navržené dokumentaci.

Poznámka:
Je nezadatelným právem stavebníka zajistit si další úroveň projektové dokumentace u jiné obchodní firmy či jiné AO. Vzájemné vztahy mezi projektanty by však měly být vypořádány v souladu s Profesním a etickým řádem ČKAIT, případně obdobným předpisem Komory architektů. Problematika autorských práv by měla být řešena ve smlouvě o dílo.

Pokud zjistí AO, že na zakázce je pokračováno bez jejího vědomí, a to s využitím jí zpracované a předané dokumentace, měla by prokazatelně upozornit stavebníka (nejlépe opakovaně písemně, doporučeně) na nutnost vypořádat vzájemné vztahy (A 3.18 Ochrana autorských práv u děl architektonických a urbanistických).

b) Ukončení zakázky – po předání projektové dokumentace ke stavebnímu řízení

Sledovat zakázku je nutno i v případě, že autor není vyzván k projednání dokumentace v rámci stavebního řízení a vydání stavebního povolení. Pokud stavebník objedná zpracování dokumentace pro provádění stavby či autorský dozor, vést běžná obchodní jednání. Pokud je zpracování dokumentace pro provádění stavby součástí dodávky zhotovitele stavby, je nutno písemně upozornit stavebníka na následující skutečnosti:

• AO bude poskytovat vysvětlení zpracovateli dokumentace pro provádění stavby pouze na základě písemné objednávky stavebníka, zpracovatele či zhotovitele stavby pro každý jednotlivý případ, či pouze na základě oprávněné reklamace vady zpracované projektové dokumentace;
• jakákoliv změna v dokumentaci pro stavební povolení, která mění zásady dokumentace pro stavební povolení, individuálně neprojednaná a neobjednaná u AO, bude pokládána za porušení zásad technického řešení a AO si vyhrazuje právo písemně informovat o této skutečnosti stavební úřad.

Poznámka:
Sledování dalšího průběhu přípravy projektové dokumentace pro povedení stavby je nutné z hlediska ochrany AO – tato OA zůstává ve smyslu platných předpisů po vydání stavebního povolení plně odpovědná za správnost, úplnost a proveditelnost zpracované projektové dokumentace, bez ohledu na to, že na práci z rozhodnutí stavebníka pokračuje někdo jiný.

c) Realizace stavebního díla bez smluvního zabezpečení autorského dozoru

Pokud dochází k provádění stavby a není smluvně sjednán výkon autorského dozoru, AO ve vlastním zájmu provádění sleduje a vyhodnocuje všechny relevantní informace o průběhu výstavby. Při provádění stavby postupuje následujícím způsobem:

• vysvětlení k dokumentaci pro stavební povolení, řešení změn či úprav dokumentace pro zhotovitele stavby AO poskytuje pouze na základě písemné objednávky stavebníka či zhotovitele stavby pro každý jednotlivý případ;
• na základě oprávněné reklamace vady zpracované projektové dokumentace postupuje podle postupů v následně uvedených odst. d) a e) této kapitoly;
• jakákoliv změna při provádění stavby, která mění zásady dokumentace pro stavební povolení, v rozsahu ustanovení § 158 SZ, individuálně neprojednaná a neobjednaná u AO, bude pokládána za porušení zásad technického řešení. AO v tomto případě neprodleně vyzve písemně stavebníka (obchodní firmu, pro niž zpracovala dokumentaci pro stavební povolení) a zhotovitele stavby k odstranění této skutečnosti či jednání. Pokud do 30 dní nedojde k řešení, oznámí tuto skutečnost – porušení zásad dokumentace pro stavební povolení – příslušnému stavebnímu úřadu;
• pokud by došlo změnou, o níž se AO dozvěděla, k ohrožení bezpečnosti třetích osob, učiní oznámení stavebnímu úřadu okamžitě.

Výstupem postupu jsou opatření AO, směřující k ochraně jejích i veřejných zájmů v souladu s platným právním řádem.

Výstup postupu – písemné upozornění či oznámení – potom představuje důležitý důkaz o skutečnosti, že AO postupovala v souladu s jejím postavením v procesu výstavby.

d) Reklamační řízení v záruční lhůtě

Postup řeší činnost AO v případě reklamovaných závad v předaných výstupech její činnosti, tj. v dokumentaci pro územní řízení a v dokumentaci pro stavební povolení. Jedná se o reklamaci uplatněnou stavebníkem ve smluvní záruční lhůtě.

Poznámka:
Záruční lhůta projektových prací je vždy smluvní. Pokud se lhůta ve smlouvě o dílo nesjedná, postupuje se vždy podle právního řádu (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů) musí mít věc (tj. dokumentace stavby) obvyklé vlastnosti (tedy musí být bezchybná) v okamžiku předání. Po dobu svého užívání (tj. využití k pořízení další úrovně projektové dokumentace a k realizaci stavby) se mohou projevit skryté vady, které jsou předmětem reklamace. Z tohoto důvodu je sjednání záruční lhůty ve smlouvě správným a etickým přístupem AO. Mělo by být vázáno na oprávnění AO vykonávat autorský dozor, nebo se podílet na zpracování další dokumentace. Záruční lhůta by měla být stanovena tak, aby kryla minimální lhůtu, postačující k zahájení užívání stavby.

Vstupem postupu je reklamace ústní či písemná, sdělená stavebníkem. Nositelem postupu je obchodní firma, která konkrétním řešením zpravidla pověří autora projektové dokumentace – AO. Při reklamaci se postupuje následovně:

• reklamaci uplatněnou ústně je nutno dokladovat zápisem, reklamaci uplatněnou písemně je třeba evidovat. Detailní postup závisí na vnitřní organizaci obchodní firmy;
• AO (případně ve spolupráci s vedením či dalšími pracovníky obchodní firmy) posoudí, zda jde o reklamaci oprávněnou v rámci platných předpisů a smlouvy o dílo, nebo zda jde o reklamaci spornou.

Oprávněná reklamace

Jde-li o oprávněnou reklamaci, dohodne obchodní firma (AO) se stavebníkem způsob jejího vyřízení, pokud toto není stanoveno ve smlouvě. O dohodě se provede zápis, který je podkladem pro provádění potřebné úpravy:

• AO zajistí v dohodnutém termínu provádění úpravy reklamované dokumentace. Pokud není příčinou reklamované závady její vlastní práce, projedná reklamaci se spolupracovníky, event. s poddodavateli, a zajistí koordinaci a kompletaci potřebných úprav. Při tom postupuje analogicky podle postupů zpracování dokumentace;
• pokud provedená úprava zásadním způsobem mění charakter dokumentace a podmínky vydaného územního rozhodnutí nebo stavebního povolení, je nutno ve spolupráci se stavebníkem požádat stavební úřad v souladu se stavebním zákonem o provedení změny. Pokud nejde o tento případ, předá provedenou úpravu stavebníkovi a zajistí promítnutí do dalších dokumentů stavby, zejména do dokumentace skutečného provedení stavby;
• pokud uplatněná reklamace má závažné důsledky i z hlediska finanční odpovědnosti AO za škodu, je nezbytné, aby AO postupovala v souladu s pokyny pro uplatnění pojištění odpovědnosti za škodu podle zásad smluvního pojištění AO (aktuální stav na www.ckait.cz).

Sporná reklamace

Obchodní firma (AO – projektant) ve spolupráci se spolupracovníky, poddodavateli a v závažných případech s právníkem zpracuje stanovisko o zamítnutí reklamace s potřebným odborným zdůvodněním. V dalším postupu:

• stanovisko projedná se stavebníkem buď sama, nebo prostřednictvím vedení obchodní firmy, a nedojde-li ke smíru, vyčká dalších kroků stavebníka;
• je-li zpracovatelem části reklamované dokumentace poddodavatel projektových prací, předá mu toto stanovisko k provedení případných dalších kroků;
• v případě nesouhlasu stavebníka s odmítnutím reklamace se účastní řešení sporu ve smyslu obchodního zákoníku vždy obchodní firma. AO jedná ve sporu osobně pouze v případě pověření;
• v případě nesouhlasu stavebníka je potřeba si vyžádat právní posouzení případu. AO zajistí potřebné podklady k řešení sporu, eviduje a dokladuje způsob jeho řešení;
• pokud je výsledek sporu pro obchodní firmu negativní, postupuje obdobně jako v odst. Oprávněná reklamace;
• pokud je výsledek sporu kladný, může reklamovaný problém (např. z důvodů chybných podkladů stavebníka) odstranit na základě jeho řádné objednávky běžným projektovým postupem.

Výstupem postupu jsou potřebné úpravy projektové dokumentace pro územní řízení, stavební povolení a všech následujících druhů dokumentace, vyplývající z odstraněných vad.

Je nutno připomenout, že odpovědnost a povinnosti projektanta ve vztahu k dokumentaci či projektové dokumentaci, kterou zpracoval, stanoví § 159 odst. 1 a 2 SZ.

e) Reklamační řízení po záruční lhůtě

Postup je obdobný jako u reklamace v záruční lhůtě s tím, že veškeré úpravy dokumentace bez ohledu na míru zavinění by měly být zpracovány na základě objednávky stavebníka. Přitom je ovšem nutno dbát i na etiku činnosti AO ve vztahu k stavebníkovi – potenciálnímu stavebníkovi příštích období.

f) Vadné plnění (vady stavby)

Podle § 2630 ObčZ:

• (1) Bylo-li plněno vadně, je vzhledem k tomu, co sám dodal, zavázán se zhotovitelem společně a nerozdílně
  • a) poddodavatel zhotovitele, ledaže prokáže, že vadu způsobilo jen rozhodnutí zhotovitele nebo toho, kdo nad stavbou vykonával dozor;
  • b) kdo dodal stavební dokumentaci, ledaže prokáže, že vadu nezpůsobila chyba ve stavební dokumentaci, a;
  • c) kdo prováděl dozor nad stavbou, ledaže prokáže, že vadu stavby nezpůsobilo selhání dozoru.

(2) Zhotovitel se zprostí povinnosti z vady stavby, prokáže-li, že vadu způsobila jen chyba ve stavební dokumentaci dodané osobou, kterou si objednatel zvolil, nebo jen selhání dozoru nad stavbou vykonávaného osobou, kterou si objednatel zvolil.

3 DALŠÍ POSTUPY V PROJEKTOVÉ ČINNOSTI

3.1 PROJEKTOVÉ PRÁCE PRO STAVEBNÍKA

Procesy přípravy stavby, u nichž je nositelem zakázky AO na základě obligatorní povinností ze zákona, jsou uvedeny v kap. 2. V části 2.3 je popsána minimální nutná součinnost AO v dalším procesu přípravy stavby. Kromě skupiny zakázek, které mohou zpracovávat pouze AO podle § 158 SZ, je celá řada dalších prací, které mohou AO zajišťovat, ovšem které mohou zpracovávat i osoby kvalifikované. Postupy související s dodavatelskou činností jsou popsány v MP 2 Provádění staveb. Ze zakázek je možné uvést tyto samostatné dílčí postupy:

a) DPS – Dokumentace pro provádění stavby (AO i NAO)

Stavebník může i sám někdy rozhodnout o zpracování podrobnější dokumentace pro realizaci stavby. Z vlastní iniciativy pak zajišťuje stavebník dokumentaci realizační, zhotovitelskou, dodavatelskou např., chce-li mít kvalitnější podklady specifikaci dodávky, pro výkon dozoru nad prováděním nebo pro výběr zhotovitele (u veřejných zakázek podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, dále jen ZZVZ), v tom případě rozšířenou o podrobný výkaz výměr, eventuálně položkový rozpočet. Efektivnost jejího zpracování je ale nižší, protože bez spolupráce se zhotovitelem nelze řešit podrobnosti, vyplývající z jeho technologických postupů. Pokud stavebník zajišťuje dokumentaci pro realizaci stavby k výše uvedeným účelům, a nikoliv z popudu § 92 SZ, potom nemusí být tato dokumentace zpracována AO (viz kap. 2.2.3 b), 3.2 b)).

Zpracovává se v dohodnutém potřebném rozsahu jako celek, či nutné dílčí části dokumentace pro provádění stavby z iniciativy stavebníka. Její zpracování stavebník zajišťuje buď u zpracovatele předchozího stupně projektové přípravy stavby, nebo jiného projektanta, nebo u svého vybraného zhotovitele stavby. Zpracovatelem nemusí být nutně AO na rozdíl od prakticky stejné dokumentace zpracované jako projektová dokumentace (PDPS) z titulu § 92 SZ. Pro její obsah je možno využít přílohy č. 13 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, u dopravních staveb příloh č. 3, č. 6 a č. 9 vyhlášky č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, ve znění předpisu č. 251/2018 Sb..

Další informace viz kap. 2.2.3 b) a 3.2 a).

b) ZD – Zadávací dokumentace pro výběr zhotovitele stavby (není předepsána kvalifikace)

Tímto postupem zajišťuje projektant (nemusí jím být AO) dokumenty v rozsahu potřebném pro výběr zhotovitele stavby. Jde o návrhy řešení a podklady pro zadání realizace stavby zhotoviteli stavby.

V případě veřejných zakázek tuto oblast upravuje zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZZVZ) a prováděcí vyhláška č. 169/2016 Sb., o stanovení rozsahu dokumentace veřejné zakázky na stavební práce a soupisu stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr, ve znění vyhlášky č. 405/2017 Sb.. Projektant se na základě smluvního ujednání se zadavatelem může podílet na přípravě a zpracování zadávacích podmínek a zadávací dokumentace veřejné zakázky na stavební práce nebo jejich částí, které jsou potřebné pro zadávací řízení na zhotovitele stavby či na několik zhotovitelů částí stavby.

Zadávací dokumentací se v souladu s § 28 odst. 1 písm. b) ZZVZ rozumí veškeré písemné dokumenty obsahující zadávací podmínky, sdělované nebo zpřístupňované účastníkům zadávacího řízení při zahájení zadávacího řízení (včetně formulářů podle § 212 ZZVZ a výzev uvedených v příloze č. 6 k ZZVZ).

Přitom podle § 28 odst. 1 písm. a) ZZVZ definuje, že jsou:

• a) zadávacími podmínkami veškeré zadavatelem stanovené
  • 1. podmínky průběhu zadávacího řízení;
  • 2. podmínky účasti v zadávacím řízení;
  • 3. pravidla pro snížení počtu účastníků zadávacího řízení nebo snížení počtu předběžných nabídek nebo řešení;
  • 4. pravidla pro hodnocení nabídek;
  • 5. další podmínky pro uzavření smlouvy na veřejnou zakázku podle § 104 ZZVZ.

• Podmínky účasti v zadávacím řízení (§ 37 odst. 1 ZZVZ) může zadavatel stanovit jako:
  • a) podmínky kvalifikace;
  • b) technické podmínky vymezující předmět veřejné zakázky včetně podmínek nakládání s právy k průmyslovému nebo duševnímu vlastnictví vzniklými v souvislosti s plněním smlouvy na veřejnou zakázku;
  • c) obchodní nebo jiné smluvní podmínky vztahující se k předmětu veřejné zakázky, nebo;
  • d) zvláštní podmínky plnění veřejné zakázky, a to zejména v oblasti vlivu předmětu veřejné zakázky na životní prostředí, sociálních důsledků vyplývajících z předmětu veřejné zakázky, hospodářské oblasti nebo inovací.

Technické podmínky veřejné zakázky na stavební práce zadávané v nadlimitním režimu jsou stanoveny v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení, pokud zadávací dokumentace těchto zakázek obsahuje:

• dokumentaci podle § 92 odst. 1 písm. a) ZZVZ v rozsahu stanoveném v § 2 vyhlášky č. 169/2016 Sb., ve znění předpisu č. 405/2017 Sb.. Jde o dokumentaci, která rozsahem odpovídá:
  • projektové dokumentaci pro provádění stavby podle přílohy č. 13 k vyhlášce č. 499/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů;
  • projektové dokumentaci pro provádění staveb podle přílohy č. 2, č. 4 a č. 6 k vyhlášce č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, ve znění vyhlášky č. 251/2018 Sb., nebo;
  • dokumentaci bouracích prací podle přílohy č. 15 k vyhlášce č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů.

Tato dokumentace určuje stavbu v technických, ekonomických a architektonických podrobnostech, které jednoznačně vymezují předmět veřejné zakázky, jeho hmotové, materiálové, stavebně-technické, technologické, dispoziční a provozní vlastnosti, vzhled a jakost, a umožňuje vyhotovit soupis stavebních prací, dodávek a služeb včetně výkazu výměr.

Soupis stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr podle § 92 odst. 1 písm. b) ZZVZ v rozsahu stanoveném v § 3 a násl. vyhlášky č. 169/2016 Sb., o stanovení rozsahu dokumentace veřejné zakázky na stavební práce a soupisu stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr, ve znění vyhlášky č. 405/2017 Sb.. Soupis prací stanoví v přímé návaznosti na dokumentaci pro zadání stavebních prací podrobný popis všech předpokládaných stavebních prací, dodávek nebo služeb, které jsou předmětem veřejné zakázky na stavební práce. Je zpracován v členění podle dokumentace pro zadání stavebních prací a člení se na stavební objekty, inženýrské objekty, provozní soubory nebo ostatní a vedlejší náklady.

Tyto dokumenty jsou rozhodující pro specifikaci předmětu veřejné zakázky na stavební práce. Mohou být částečně nebo zcela nahrazeny jinými požadavky na výkon nebo funkci.

Projektant obvykle zabezpečí pro zadavatele ve smluvně sjednaném rozsahu příslušné technické části zadávací dokumentace, zejména:

• vypracování dokumentace pro zadání veřejné zakázky na stavební práce zpracované podle vyhlášky č. 169/2016 Sb., o stanovení rozsahu dokumentace veřejné zakázky na stavební práce a soupisu stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr, ve znění předpisu č. 405/2017 Sb., tj. obvykle projektové dokumentace pro provádění stavby – viz výše;
• vypracování soupisu stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr (i v elektronické podobě) – a to v souladu s vyhláškou č. 169/2016 Sb., o stanovení rozsahu dokumentace veřejné zakázky na stavební práce a soupisu stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr, ve znění předpisu č. 405/2017 Sb. – viz výše;
• zpracování podkladů pro stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky (zejména oceněný soupis stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr, příp. srovnávací přehledy očekávaných nákladů vč. alternativních údajů a informací);
• zpracování podmínek pro možnost podání variantních nabídek (budou-li připuštěny) – viz § 102 ZZVZ;
• návrh případných dalších technických a odborných požadavků či podmínek na plnění veřejné zakázky (zhotovení stavby), resp. pro výběr zhotovitele stavby (podmínek jeho účasti v zadávacím řízení), které budou zahrnuty do zadávací dokumentace.

Projektant může (po dohodě se zadavatelem) rovněž zajistit přípravu některých dalších speciálních částí zadávací dokumentace (např. specifických ustanovení obchodních podmínek) nebo jiných podkladů pro zadavatele.

Bude-li to zadavatel požadovat a má-li k tomu projektant příslušné odborné předpoklady, může pro něj na základě smluvního ujednání zabezpečit kompletní zpracování návrhu zadávací dokumentace, resp. zadávacích podmínek (tj. kombinací projektové a inženýrské činnosti).

Příprava a zpracování zadávacích podmínek a zadávací dokumentace veřejné zakázky na stavební práce je popsána v MP 3.1 Inženýrská činnost.

c) FA (RA) – Finanční a rozpočtová analýza (není předepsána kvalifikace)

Samostatným druhem dokumentace (která může být spojena s některým ze základních druhů zakázek, nejlépe s dokumentací pro provádění stavby) je finanční a rozpočtová analýza. Obsahuje několik druhů samostatných zakázek, např.:

• soupis stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr (oceněný, prázdný);
• rozpočet stavby podle některého z rozpočtových automatizovaných oceňovacích systémů;
• finanční analýzu ekonomické návratnosti investice;
• finanční podklady pro získání úvěru podle postupů jednotlivých finančních ústavů;
• podklady pro získání prostředků z fondů EU.

d) SP – Studie proveditelnosti (není předepsána kvalifikace)

Samostatným druhem projektové zakázky je zpracování studie proveditelnosti, která je součástí podkladů pro získání prostředků z fondů EU a je jedním z nástrojů Project Managementu (projektového řízení). Doporučený rozsah a způsob zpracování této studie je uveden na stránkách Ministerstva pro místní rozvoj (www.mmr.cz) v části týkající se postupů přípravy zajištění finančních prostředků z fondů EU. Existují metodiky MF, MPO, Czechinvestu apod.

e) DZVÚ – Dokumentace k žádosti o vydání rozhodnutí o změně využití území (AO)

Mimo běžný postup přípravy stavby může být jako zakázka požadováno zpracování „Žádosti o vydání rozhodnutí o změně využití území“. Žádost se zpracovává v rozsahu § 4 a § 80 SZ a přílohy č. 2 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů, a její součástí je dokumentace, která musí být zpracována AO. Rozhodnutí o změně využití území vyžadují terénní úpravy, stanovení dobývacích prostorů, odstavné, manipulační, prodejní, skladové nebo výstavní plochy, veřejná a neveřejná pohřebiště, změny druhu pozemku nebo způsobu využití pozemku přes 300 m² (vinice, chmelnice, lesy, parky, zahrady a sady) a úpravy pozemků, které mají vliv na schopnost vsakování vody (vše s výjimkami uvedenými v § 80 odst. 3 až 5 SZ). Dokumentace k žádosti se zpracovává v rozsahu přílohy č. 6 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů. Výstup zakázky slouží stavebníkovi k získání rozhodnutí o příslušné změně využití území.

f) JDÚS – Jednoduchá dokumentace k žádosti o vydání územního souhlasu (AO i NAO)

K oznámení záměru na vydání územního souhlasu podle § 96 odst. 3 písm. e) SZ a přílohy č. 7, část B body 5 a 6 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů:

• celková situace v měřítku katastrální mapy vč. parcelních čísel, se zakreslením požadovaného záměru, s vyznačením vazeb a účinků na okolí;
• jednoduchý technický popis záměru s příslušnými výkresy podle jeho charakteru, zejména půdorysy rozhodujících podlaží a pohledů u budov (s respektováním podmínek závazných stanovisek a vyjádření dotčených orgánů a stanovisek vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury).

To může být předmětem samostatného zakázkového případu.

g) DO – Dokumentace pro ostatní stavby (AO i NAO)

Zpracování všech ostatních druhů dokumentace, požadovaných např. jako příloha ke stavbám na ohlášení (DOS) podle § 104 písm. f) až k) SZ (tedy s výjimkou staveb uvedených v § 104 odst. 1 písm. a) až e) SZ, u nichž je požadována projektová dokumentace stavby zpracovaná AO), stavby bez ohlášení, dokumentace stavebních úprav či dokumentace potřebné pro údržbu a další. Tyto zakázky se zpracovávají s využitím obsahu příslušných příloh vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů s tím, že rozsah se přizpůsobí účelu a smluvním požadavkům stavebníka.

Dokumentaci ohlašovaných staveb (DOS) uvedených v § 104 odst. 1 písm. f) až i) a k) SZ, jejichž rozsah je vymezen v § 105 odst. 4 až 8 SZ, může kromě projektanta (tedy AO) vypracovat též podle § 159 odst. 3 SZ osoba, která má vysokoškolské nebo střední vzdělání stavebního nebo architektonického směru a alespoň 3 roky praxe v projektování staveb.

h) DSPS – Dokumentace skutečného provedení stavby (AO i NAO)

Podle § 121 odst. 1 SZ předloží stavebník stavebnímu úřadu spolu s žádostí o vydání kolaudačního souhlasu (u staveb, které KS podléhají podle § 119 a § 122 SZ), dokumentaci skutečného provedení stavby, pokud při jejím provádění došlo k nepodstatným odchylkám oproti vydanému stavebnímu povolení, ohlášení stavebnímu úřadu nebo ověřené projektové dokumentaci (§ 118 odst. 7). Vlastník stavby je podle § 125 SZ povinen uchovávat po celou dobu trvání stavby ověřenou dokumentaci odpovídající jejímu skutečnému stavu. V případech, kdy dokumentace stavby nebyla vůbec pořízena, nedochovala se nebo není v náležitém stavu, je vlastník stavby povinen pořídit dokumentaci skutečného provedení stavby. Ta nemusí být zpracována AO

Rozsah a obsah dokumentace skutečného provedení stavby je uveden v příloze č. 14 část 1. vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů. Zpracovatel této dokumentace nemusí být AO. Jde-li o stavbu technické nebo dopravní infrastruktury, předloží dokumentaci geodetické části skutečného provedení stavby. Pokud je stavba předmětem evidence v katastru nemovitostí, nebo její výstavbou dochází k rozdělení pozemku, doloží stavebník též geometrický plán této stavbu.

Tato dokumentace skutečného provedení vzniká na základě záznamů stavbyvedoucího o provedených odchylkách, ověřených stavebníkem (technickým dozorem stavebníka/stavebním dozorem u staveb svépomocí, autorským dozorem projektanta nebo dozorem autorizovaného inspektora). Zhotovitel stavby nebo stavebník může zpracování DSPS ve vazbě na § 121 SZ zadat jako samostatnou zakázku u hlavního projektanta – AO (viz taky kap. 3.3 d)). DSPS může tvořit kopie ověřené projektové dokumentace doplněná výkresy odchylek, pokud to není na újmu její přehlednosti a srozumitelnosti.

3.2 PROJEKTOVÉ PRÁCE PRO ZHOTOVITELE STAVBY (NENAŘÍZENÉ STAVEBNÍM ÚŘADEM VE VAZBĚ NA § 92 SZ)

Značný rozsah projektových prací souvisí i s přípravou realizace stavby. Objednatelem těchto prací je především zhotovitel (případně jeho poddodavatelé), pokud si je nezpracovává sám. U těchto prací není zákonem předepsána povinná účast AO.

a) DPS – Dokumentace pro realizaci stavby (AO i NAO)

Zpracovává se v dohodnutém potřebném rozsahu jako celek, či nutné dílčí části dokumentace pro provádění stavby. Pro její obsah je možno využít přílohy č. 13 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, u dopravních staveb příloh č. 2, č. 4 a č. 6 vyhlášky č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, ve znění předpisu č. 251/2018 Sb. Tuto dokumentaci nemusí zpracovávat osoba s autorizací.

Pokud by bylo uloženo zpracování projektové dokumentace pro provádění stavby ve smyslu § 92 odst. 1 SZ v územním rozhodnutí, musí být tato dokumentace (PDPS) zpracována AO. V tomto případě se postupuje podle kap. 2.2.3 b), 3.1 a).

b) DD – Dodavatelská dokumentace (není předepsána kvalifikace)

V rámci dílčího postupu projektant zpracovává k samostatnému smluvnímu ujednání se zhotovitelem stavby jeho dodavatelskou (zhotovitelskou, realizační) dokumentaci, případně dopracovává dokumentaci na jeho technologické a technické zvyklosti. Tuto část zpravidla zpracovává projektant zhotovitele stavby (NAO), může však být zadána projektantovi předchozích zakázek (AO). Vstupem postupu je projektová dokumentace ověřená stavebním úřadem (PDSP), která je předmětem smlouvy o dílo na zhotovení stavby, případně projektová dokumentace pro provádění stavby (je-li PDSP zpracována – zejména v případech veřejných zakázek), dále technologické a technické podklady zhotovitele stavby, včetně podkladů pro zpracování plánu organizace výstavby.

V rámci postupu mohou být smluvně dohodnuty např. tyto výkony:

• zpracování realizační (zhotovitelské, dodavatelské) dokumentace stavby v rozsahu určeném zhotovitelem stavby – objednatelem dokumentace; zejména se jedná o zpracování variantních řešení na technologické zvyklosti zhotovitele stavby, zejména na jeho prostředky montážní a výrobní. Tato dokumentace nesmí měnit parametry v ověřené dokumentaci pro stavební povolení – musí jít o technicky a kvalitativně rovnocennou náhradu;
• zpracování dokumentace pro prokazování požadovaných vlastností dodávek (atesty, individuální a komplexní zkoušky);
• zpracování dokumentace pro správné a bezpečné uvádění do provozu, provozování a odstavování dodávaných strojů a zařízení;
• konstrukční, dílenské a montážní výkresy strojů a zařízení, kovových a dřevěných konstrukcí, výrobků vnitřního zařízení a kotvení, vyzdívek a izolací, konstrukcí kabelových a potrubních rozvodů;
• výkresy pomocných konstrukcí, stavebních a montážních zařízení, bednění;
• výkresy tvaru prefabrikovaných prvků, dílů a jejich styků;
• pažení a rozepření rýh a základových jam, štětových stěn a jímek;
• výkresy a specifikace prvků a spojovacího materiálu konstrukcí lehké prefabrikace, svarů styků prefabrikátů;
• výkresy a specifikace vzduchotechniky a dalších profesí;
• statické, dynamické a fyzikální výpočty betonových, železobetonových a jiných prefabrikátů, podpůrných lešení, pomocných konstrukcí při zakládání;
• drátkovací a svorkovací schémata;
• ostatní dodavatelská dokumentace;
• podrobné vytyčení stavby.

c) POV – Plán organizace výstavby (není předepsána kvalifikace)

Zpracovává se jako materiál zhotovitele stavby v rozsahu podrobně specifikovaném v metodické pomůcce MP 1.1.2 Zásady organizace výstavby.

d) VD – Výrobní dokumentace (není předepsána kvalifikace)

Výrobní dokumentace slouží jako podklad pro výrobu prefabrikovaných dílců a dalších prvků stavby, jako např.:

• výrobní výkresy prefabrikovaných prvků, dílů a jejich styků;
• technologické postupy výroby;
• výkresy pro zpracování výztuže;
• optimalizační výpočty pro výrobní linky;
• statické a dynamické výpočty prvků.

Poznámka:
Výrobní dokumentace sice nemá předepsánu kvalifikaci zpracovatele, ale musí být zpracována osobou v příslušném oboru velmi zkušenou.

3.3 PROJEKTOVÉ PRÁCE PRO VLASTNÍKA STAVBY

a) DUP – Dokumentace pro uvedení do provozu (není předepsána kvalifikace)

Dokumentace řeší problematiku uvedení stavby do provozu – podklady dohody o komplexním vyzkoušení stavby (KV), včetně strojů, zařízení a inventáře. Podmínky komplexního vyzkoušení stanoví, že předmět smlouvy o dílo je splněn až provedením úspěšného komplexního vyzkoušení. Dokumentace obsahuje:

• potřebný rozsah výkresové a jiné dokumentace, podle níž provede zhotovitel přípravu komplexního vyzkoušení;
• termín (podmínky) začátku přípravy komplexního vyzkoušení;
• organizační, technické podmínky a předpisy pro KV;
• požadavky na média, paliva a energie;
• požadavky na provozní pracovníky při KV;
• rozsah a dobu působení stavebníka (technického dozoru) při přípravě komplexního vyzkoušení;
• způsob úhrady zvýšených nákladů zhotovitele;
• průkaz úspěšného ukončení přípravy na komplexní vyzkoušení;
• termín (podmínky) vlastního komplexního vyzkoušení;
• dobu provádění KV;
• soupis prací a zkoušek v rámci KV;
• parametry, které musí být dosaženy při KV;
• dokumentaci automatizovaných systémů řízení a popis průkazu jejich funkce;
• vedení technických záznamů o průběhu a výsledcích komplexního vyzkoušení;
• podmínky a odpovědnost za dodržení zásad bezpečnosti práce a ochrany zdraví;
• způsob řešení při neúspěšném výsledku komplexního vyzkoušení.

Podrobněji jsou tyto podmínky řešeny v metodických pomůckách MP 1.5 a MP 1.6 pro jednotlivé druhy zařízení a v MP 2.5.1 Vedení provádění technologických staveb.

b) DUS – Dokumentace pro užívání stavby (není předepsána kvalifikace)

Vlastník stavby je povinen podle § 154 SZ udržovat stavbu podle § 3 odst. 4 SZ po celou dobu její existence, neprodleně ohlásit stavebnímu úřadu závady na stavbě, které ohrožují životy či zdraví osob nebo zvířat, umožnit kontrolní prohlídku stavby, a pokud tomu nebrání vážné důvody, této prohlídky se zúčastnit, uchovávat stavební deník po dobu 10 let od vydání kolaudačního souhlasu, popřípadě od dokončení stavby, pokud se kolaudační souhlas nevyžaduje, uchovávat po celou dobu trvání stavby dokumentaci jejího skutečného provedení, rozhodnutí, osvědčení, souhlasy, ověřenou projektovou dokumentaci, popřípadě jiné důležité doklady týkající se stavby. Kromě toho je povinnost bezodkladně oznamovat příslušnému stavebnímu úřadu výskyt závady, poruchy nebo havárie stavby a výsledky šetření jejich příčin, došlo-li při nich ke ztrátám na životech, k ohrožení života osob nebo zvířat nebo ke značným majetkovým škodám stanovena speciálně v § 155 SZ.

Není-li stavba řádně udržována může podle § 139 SZ stavební úřad vlastníkovi stavby nařídit zjednání nápravy. Náklady udržovacích prací nese vlastník stavby. Nájemci bytů a nebytových prostor jsou povinni umožnit provedení nařízených udržovacích prací. U stavby určené k užívání veřejností může stavební úřad nařídit jejímu vlastníkovi, aby mu předložil časový a věcný plán udržovacích prací na jednotlivých částech stavby a na technologickém či jiném zařízení.

Dokumentace pro užívání stavby by měla obsahovat návody a závazná doporučení k užívání stavby jako celku, dodržení potřebných stavebně fyzikálních vlastností, návody k obsluze jednotlivých strojů, zařízení a výrobků. Dále by měla obsahovat úměrné předepsané cykly údržby jednotlivých dílů stavby.

c) DBP – Dokumentace bouracích prací (AO i NAO)

Dokumentace bouracích prací, přikládaná podle § 128 odst. 1 SZ k ohlášení záměru odstranění stavby, se zpracovává podle přílohy č. 15 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů. Rozsah a obsah dokumentace se použije úměrně druhu a významu stavby, jejímu umístění, objemu, použitým materiálům a stavebně technickému provedení.

Dokumentace se dokládá s popisem stávajícího konstrukčního systému stavby, příp. popisem a hodnocením stávajícího stavu nosného systému stavby při návrhu její změny, výsledky průzkumu stávajícího stavu bouraných a sousedních objektů. Dále obvykle řeší, stanovuje, resp. upozorňuje na:

• rozměry a jakost materiálů hlavních konstrukčních prvků;
• zvláštní, neobvyklé konstrukce, konstrukční detaily, technologické postupy apod.;
• technologický postup bouracích prací, které by mohly mít vliv na stabilitu vlastní konstrukce, resp. konstrukce sousedních staveb;
• návrh postupu bouracích prací a vymezení ohroženého prostoru;
• úpravy zjištěných podzemních prostorů;
• zásady pro provádění bouracích, podchycovacích prací a zpevňovacích konstrukcí či prostupů;
• nutné pomocné konstrukce a úpravy z hlediska technologie bouracích prací;
• speciální požadavky na rozsah a obsah dokumentace bouracích prací při zvláštních postupech (použití trhacích prací);
• rozsah odpojení rozvodných sítí, kanalizace a dalších zařízení v objektu před zahájením bouracích prací;
• způsob ukládání a manipulace s bouraným materiálem v objektu;
• speciální požadavky z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Statický, popř. dynamický výpočet obsahuje:

• posouzení stability konstrukce v jednotlivých etapách bouracích prací;
• případně návrh dočasných podpůrných konstrukcí.

d) DSPS – Dokumentace skutečného provedení stavby – § 125 SZ (AO i NAO)

Podle § 125 odst. 1 a § 154 odst. 1 a 2 SZ je vlastník stavby nebo zařízení povinen uchovávat po celou dobu trvání stavby ověřenou dokumentaci, odpovídající jejímu skutečnému provedení podle vydaných povolení. Pokud taková dokumentace neexistuje, resp. není v náležitém stavu, je vlastník stavby povinen ji pořídit. Není-li nezbytná úplná dokumentace, postačí zjednodušená dokumentace (pasport). Není-li třeba takovou dokumentaci doplnit, změnit nebo přepracovat, stavební úřad ji ověří a po jednom vyhotovení zašle vlastníkovi stavby a obecnímu úřadu, v jehož správním území se stavba nachází. Při změně vlastnictví ke stavbě odevzdá dosavadní vlastník dokumentaci novému vlastníkovi stavby.

Rozsah a obsah takovéto dokumentace skutečného provedení stavby stanoví příloha č. 14 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, a to v části 1. – úplné dokumentace, v části 2. – zjednodušené dokumentace (pasportu stavby). Další informace viz kap. 3.1 h).

Zpracování DSPS požadované po vlastníkovi stavby ve vazbě na § 125 SZ není vybranou činností ve výstavbě.

3.4 DOPROVODNÉ POSTUPY

3.4.1 Předání a expedice zakázky

Postup řeší u všech stupňů dokumentace kompletaci, rozmnožování a expedici projektové dokumentace. U menších obchodních firem zajišťuje i tyto činnosti AO sama, ve spolupráci s reprografickou firmou. U větších firem na tento proces AO dohlíží a kontroluje konečný výstup dokumentace. Vstupem postupu je zpracovaná dokumentace stavby ve formě matric, v elektronické podobě či ve formě dalších podkladů.

V rámci postupu se provádí:

• kompletace dokumentace podle jednotlivých staveb, souborů a profesí;
• kontrola úplnosti z hlediska technické a obsahové správnosti;
• rozmnožení dokumentace s využitím určené techniky;
• kompletace jednotlivých expedičních pare;
• předání kompletní dokumentace objednateli.

Výstupem postupu je kompletovaná dokumentace, předaná na základě expedičního dopisu či předávacího protokolu stavebníkovi. Protokol vystavuje obchodní firma – smluvní partner stavebníka, podepisuje jej statutární orgán obchodní firmy, event. z pověření AO.

3.4.2 Dokladování průběhu zpracování dokumentace

Postup řeší dokladování průběhu zpracování dokumentace stavby. Toto dokladování je nesmírně důležité z hlediska eventuálních následných sporů a reklamací, řešených zakázek. AO vede povinně deník AO. Deník ovšem slouží pouze k záznamu úkonu autorizace, tedy k oficiálnímu prokázání, že byla dokumentace autorizována. V průběhu zpracování dokumentace je žádoucí zaznamenávat veškeré události, jednání, neshody a problémy s jejím zpracováním. Zejména pak písemně zaznamenat všechny požadavky stavebníka, které znamenají odchýlení od zadání, nebo od běžného řešení stavby i pro event. cenová jednání. Zaznamenávají se veškeré události, jednání, kontroly, koordinace při zpracování dokumentace, jednání s veřejnoprávními institucemi, správci sítí, dotčenými osobami a stavebníkem. Všechny záznamy by měly mít písemnou podobu a měly by být podepsány.

V rámci postupu provádí AO následující činnosti:

• Pořizuje záznamy a vyřizuje korespondenci a jiné dokumenty vztahující se k zakázce. Záznamy zařazuje k jednotlivým obchodním případům, nebo hromadně do tzv. zakázkové knihy.

Poznámka:
Název „zakázková kniha“ je pouze doporučením, jedná se v podstatě o jakékoliv systematické shromažďování písemností o zakázce.

• Vyřízené, ale pro činnost nadále potřebné dokumenty postupně ukládá. Záznamy o nich se doporučuje vést chronologicky. Všechny dokumenty (např. podklady, zápisy, protokoly, nabídky, smlouvy, kopie zápisů do stavebního deníku, rozpočet apod.), týkající se ukončeného obchodního případu, uzavře po skončení obchodního případu a bezpečně uloží. (U firem, které mají organizovanou spisovnu, je uloží spolu se seznamem písemností do spisovny.);
• Pro správné vedení této agendy je možno využít postupy popsané v MP 7.3 Spisová agenda.

Výstupem postupu je bezpečné pořízení a uložení všech informací o průběhu zakázky. Uložené doklady slouží pro pozdější řešení problémů spojených se zakázkou, pokud se stanou aktuální součástí obchodního případu.

3.4.3 Ukládání dokumentace

Postup řeší evidenci a správné uložení výstupů projektové činnosti. Detailně se doporučuje postupovat podle postupu metodické pomůcky MP 7.3 Spisová agenda. Vstupem postupu jsou veškeré listinné a elektronicky vytvořené podklady, vzniklé v průběhu zpracování dokumentace.

V rámci postupu autorizovaná osoba sama nebo prostřednictvím spolupracovníků provádí:

• vyřizování a ukládání dokumentů obchodního případu podle dílčího postupu 3.4.2;
• dokumenty uloží s ostatní dokumentací do spisovny;
• vypracuje seznam dokumentace zakázky (kompletní pare, veškeré doklady, související podklady a další dokumenty) a tento svazek uloží do spisovny (pokud je ve firmě vedena), nebo do vlastního osobního archivu zakázek;
• uloží dokumentaci v originále, eventuálně na digitálních nosičích, a sedmé pare dokumentace předá do spisovny (projektové dokumentace) nejpozději do 30 dnů po expedici dokumentace (podepsání protokolu o předání a převzetí díla);
• veškeré dokumenty obchodních případů, zakázková kniha a technická dokumentace (dokumentace předaná stavebníkem, podklady, rozpočty, stavební deník apod.) se ukládají pod číslem zakázky ve spisovně a jsou identifikovány chronologickým seznamem příloh zakázkové knihy.

Výstupem postupu je správně vedená spisovna projektové dokumentace a spisovna obchodních případů v souladu s metodickou pomůckou MP 7.3 Spisová agenda. Uložená dokumentace slouží pro pozdější změny a úpravy dokumentace, pokud se stanou aktuální součástí obchodního případu.

3.4.4 Technické úpravy dokumentace

Postup řeší úpravu a změnu v rámci zpracování nebo následnou úpravu zpracované dokumentace. Vstupem postupu je změnové řízení, vyvolané vnitřním nebo vnějším podnětem.

V rámci postupu AO neprodleně zajišťuje:

• na základě vnitřního podnětu v průběhu nebo po skončení obchodního případu – dodatečného zjištění neshody, vyplývající z chybného postupu AO nebo jejích spolupracovníků – okamžité provedení potřebných úprav;
• v případě vnějšího podnětu, požadavku změny ze strany stavebníka, nebo stavby postupuje zjednodušeným postupem, jako by šlo o nový obchodní případ;
• v případě, že je třeba provést změnu v dokumentaci (originální matrice), zapíše nebo zakreslí změnu do originálu dokumentace a změněné místo označí pořadím změny v kroužku. Vždy provede záznam o změně v dokumentaci zakázky. Revizi jakékoliv části dokumentace nebo vydání dodatku k dokumentaci označí také v seznamu dokumentace a dokumentaci označí jako revidovanou.

Výstupem postupu je předání revidované části projektové dokumentace stavebníkovi stejným způsobem, jakým byla předána původní dokumentace; AO jej současně požádá o stažení neplatné původní dokumentace.

4 INFORMAČNÍ ZDROJE

4.1 ZDROJE SOUVISEJÍCÍCH INFORMACÍ

Činnost AO je upravována soustavou vnitřních předpisů ČKAIT.

4.2 OBECNĚ ZÁVAZNÉ PRÁVNÍ PŘEDPISY A NORMY

Právní předpisy jsou uvedeny v pomůcce A 3.4 Přehled právních předpisů ve stavebnictví.

Normy jsou uvedeny v pomůckách A 5.1 Přehled norem pro vybraná technologická zařízení a A 5.2 Vybrané technické normy pro navrhování a provádění.

Autor aktualizace 2022: Ing. Jindřich Pater

Stav: aktualizace 2022, vydání 2005

Anotace:
Pomůcka popisuje obvyklé výkony autorizovaných osob při zpracování dokumentace pozemních staveb ve smyslu zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon, dále SZ), ve znění pozdějších předpisů.

Upozornění k textu

K 30. 6. 2022 byly ve sbírce zákonů ČR vydány (a tudíž platné) k problematice stavebního zákona následující právní předpisy:

• zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)
  Zrušen k 1. 7. 2023 novým stavebním zákonem č. 283/2021 Sb. podle novely č. 195/2022 Sb. zákona č. 283/2021 Sb. se za den nabytí nové komplexní účinnosti zákona č. 283/2021 Sb. ale považuje až 1. 7. 2024, kdy tedy dojde k definitivnímu zrušení zákona č. 183/2006 Sb.
• zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon
  Účinnost od 1. 7. 2023 podle „malé novely“ zákona č 283/2021 Sb., tj. podle zákona č. 195/2022 Sb. se za den nabytí účinnosti některých paragrafů zákona č. 283/2021 Sb. považuje 1. 7. 2024; připravována je ještě „velká novela“ zákona č. 283/2021 Sb. s účinností od roku 2024.
• zákon č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona
  Účinnost od 1. 7. 2023; v rámci „velké novely“ zákona č. 283/2021 Sb. je připravována i novela tohoto změnového zákona s účinností od roku 2024.
• zákon č. 197/2022 Sb., o zvláštních postupech v oblasti územního plánování a stavebního řádu v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace
  Účinnost od 1. 7. 2022; upravuje zákon č. 183/2006 Sb. a zavádí pojem nezbytná stavba, tj. stavba dočasná, jejíž doba trvání nesmí přesáhnout 3 roky ode dne nabytí právních účinků společného územního souhlasu a souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru.

Další text je stále vázán pouze na zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a k němu vydané prováděcí předpisy, neboť vývoj v oblasti změn stavebního zákona k dnešnímu datu 30. 6. 2022 není ukončen.

OBSAH

ÚVOD

MP 1.1.2 Projektová činnost – Zásady organizace výstavby je rozpracováním první řady základních pomůcek k činnosti autorizovaných osob. Je součástí soustavy metodických pomůcek, popisujících činnosti autorizovaných osob. Úkolem jejich postupného zpracování byla pověřena Rada pro podporu rozvoje profese. Metodické pomůcky popisují běžnou činnost autorizovaných osob, upozorňují na její odlišnosti od činnosti kvalifikovaných osob ve výstavbě, na problémové okruhy této činnosti a současně poskytují autorizovaným osobám v rámci systému PROFESIS pokud možno související informace.

Metodická pomůcka MP 1.1.2 si klade za úkol popsat především obvyklé výkony autorizovaných osob při zpracování dokumentace staveb ve smyslu zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (SZ), zejména pak § 158. Snaží se jednotně používat základní terminologii, zkratky a značky a popsat vazby na obecně závazné platné právní předpisy. Popisuje vazbu na základní ČSN, zákony, nařízení vlády, vyhlášky a další předpisy.

Působení autorizovaných osob přebírajících v potřebné míře odpovědnost za úroveň úplné dokumentace projektu, popř. její příslušné části není obvykle možné v praxi omezit pouze na činnosti respektující pouze příslušné právní předpisy. Přepracované vydání reaguje na změny v právní situaci zajištění výstavby, zejména na přijetí nových právních předpisů, zvláště stavebního zákona (SZ). Obecně je nutno konstatovat, že nové právní předpisy výrazně zvyšující úlohu projektanta v této oblasti a vrací do projektové praxe i nutnost projektové přípravy zásad organizace výstavby. Metodická pomůcka se věnuje následujícím problémům:

• první část je věnována objasnění základních pojmů v oblasti organizace a managementu výstavby;
• druhá část popisuje působnost autorizovaných osob ve výstavbě k ochraně veřejných zájmů v ČR, při zpracování předepsané projektové dokumentace, tj. stanovení zásad organizace výstavby;
• třetí část popisuje pokračování přípravy stavby.

Činnosti autorizovaných osob jsou popsány z hlediska splnění její úlohy při zpracování dokumentace. Tyto postupy a činnosti nejsou vázány na výši honoráře za jejich činnost, neboť jsou objektivně nutné. Řádné ocenění těchto činností je součástí obchodní přípravy zakázky, v níž se stanoví, které výkony autorizované osoby jsou nutné při zachování smluvní volnosti a dodržení etických pravidel.

Tato metodická pomůcka si neklade za cíl postihnout celou problematiku řízení výstavby v dokumentaci stavby (projektu), ale především popis běžné úrovně výkonu činnosti autorizovaných osob při jejím zhotovení a uplatnění, přenesení zkušeností pro ty, kteří do profese teprve vstupují, upozornění na etické či právní limity jejích výkonů a doporučení pro žádoucí usměrnění jejich dalšího působení.

Metodické pomůcky jsou materiálem živým, neustále doplňovaným, popisují aktuální stav požadavků a představy o výkonu činnosti autorizovaných osob. Nejsou tedy (a ani si nedávají za cíl) být jedinou a předepsanou možností výkonu činnosti autorizovaných osob.

1 PRÁVNÍ RÁMEC ČINNOSTI AUTORIZOVANÝCH OSOB

1.1 ZÁKLADNÍ POJMY

Členění stavby – ve stavební praxi ČR je obvyklé členění staveb s použitím termínů, užívaných a definovaných v dřívějších stavebních předpisech z období centrálního řízení výstavby (v současné době již neplatných). Jako soubor staveb se označují vzájemně provozně a ekonomicky související stavby, jimiž se uskutečňuje rozsáhlá nebo dlouhodobá výstavba na souvislém území nebo ke společnému účelu na různých místech. Provozní soubor (dílčí provozní soubor) je funkčně propojený souhrn strojů a zařízení, včetně jejich montáží a příslušenství, který slouží k zajištění samostatného (dílčího) procesu určeného projektovou dokumentací a je uváděn do provozu zpravidla v souvislém čase. Provozní celek je souhrn vzájemně funkčně navazujících provozních souborů, včetně jejich montáží a příslušenství, který slouží k zajištění samostatného uceleného procesu určeného projektovou dokumentací a je uváděn do provozu zpravidla v souvislém čase. Stavební objekt je prostorově ucelená nebo alespoň technicky samostatná část stavby, která plní vymezenou účelovou funkci. Ucelenou částí stavby se rozumí část stavby, umožňující technicky a organizačně samostatný provoz (užívání) při splnění všech podmínek zajišťujících zdraví a bezpečnost osob. Stavby je možno členit na etapy, které umožňují postupný a plynulý postup projektování a realizace. Etapu stavby tvoří jedna nebo více ucelených částí stavby.

Dozor – nad projektovou přípravou a prováděním staveb je v textu použit ve významu

• dozor autorský – (projektanta, případně hlavního projektanta) je dozorem autorizované osoby nad na základě samostatného smluvního vztahu; podle § 152 odst. 4 SZ u stavby financované z veřejného rozpočtu, kterou provádí stavební podnikatel jako zhotovitel, u níž zpracovala projektovou dokumentaci autorizovaná osoba (dále AO), je stavebník autorský dozor projektanta nebo hlavního projektanta nad souladem prováděné stavby s ověřenou projektovou dokumentací povinen zajistit;
• dozor technický – stavebníka je dozorem nad prováděním stavby, vykonávaný zástupcem stavebníka; u stavby financované z veřejného rozpočtu, kterou provádí stavební podnikatel jako zhotovitel, je stavebník podle § 152 odst. 4 SZ povinen zajistit technický dozor stavebníka opět fyzickou osobou oprávněnou podle autorizačního zákona; výkon technického dozoru stavebníka však není zahrnut mezi tzv. „vybrané činnosti“ vymezené v § 158 odst. 1 SZ – jedná se podle autorizačního zákona o ,,další odbornou činnost autorizované osoby“;
• dozor stavební – je dozor nad prováděním staveb, terénních úprav, zařízení a udržovacích prací nevyžadujících stavební povolení ani ohlášení ve smyslu § 103 (s výjimkou staveb uvedených v § 103 odst. 1 písm. e) body 4 až 8 SZ) a staveb vyžadujících ohlášení ve smyslu § 104, pokud tyto stavby provádí stavebník svépomocí za podmínek podle § 160 odst. 4 SZ; vykonává jej osoba s kvalifikací stanovenou v § 2 odst. 2 písm. d) SZ.

Firma – obecné označení pro právní subjekt, vstupující do smluvních vztahů. Autorizované osoby svou činnost vykonávají buď jako svobodné povolání, nebo osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ), na základě živnostenského listu; nebo jako společníci – členové statutárních orgánů právnických osob; nebo ve funkci odpovědného zástupce. Činnost pro firmu mohou vykonávat i na základě jiného smluvního vztahu – smlouvy o dílo či smlouvy mandátní. Obecným pojmem pro metody, postupy a pravidla organizace a řízení firmy je vedení nebo management.

Hlavní projektant – uveden v § 113 odst. 2 SZ; jedná se o projektanta, kterého stavebník smluvně pověřil koordinací projektové dokumentace stavby, zpracovávané více projektanty nebo koordinací autorského dozoru.

Management – v odborné teorii a hospodářské praxi se pojem management používá pro specifickou činnost, zahrnující proces plánování, organizace a rozhodování, zabývající se optimálním rozmístěním (alokací) a koordinací využití zdrojů za účelem dosažení stanovených cílů. Slovo management bylo převzato z angličtiny (to manage – řídit, vést, spravovat, vládnout, ovládat, uspět, dosáhnout), zpravidla se nepřekládá a v češtině se používá jeho anglická podoba (s počeštěnou verzí slova manažer). Management zahrnuje čtyři hlavní okruhy manažerských činností: plánování, organizování, vedení lidí, kontrolování. Skupina (tým) řídících pracovníků (podnikový management, finanční, personální, informační management, management kvality aj.).

Ve spojení management výstavby je to pojem, odpovídající pojmu řízení výstavby. Obvyklými prostředky managementu výstavby jsou organizování výstavby (stavby i prací ve výstavbě), plánování výstavby, kontroling (operativní řízení) ve výstavbě, rozhodování manažerů různých úrovní, řídící působení manažerů na podřízené i smluvně zavázané spolupracovníky a prostředky informatiky a komunikace (prostředky hardware i software).

Oprávněný investor – vlastník, správce nebo provozovatel veřejné dopravní nebo veřejné technické infrastruktury, oprávněný podle § 23a SZ požadovat, aby byl informován o úkonech správního orgán u při projednávání zásad územního rozvoje, územního plánu nebo regulačního plánu.

Plán organizace výstavby (POV) – dokument, vyjadřující způsob a postup přípravy, provádění a užívání stavby, podklad pro kontrolu průběhu výstavby. Může být na smluvním základě zpracován jako součást dodavatelské dokumentace zhotovitele stavby. POV obvykle obsahuje časový plán výstavby (harmonogram), technickou zprávu zahrnující organizaci prací na staveništi v průběhu výstavby, údaje o zařízení staveniště (rozmístění objektů a ploch), a podmínky přípravy a užívání, výkresy s průjezdnými trasami a manipulačními a skladovými plochami aj. vyznačenými. Tento pojem nemá v současné právní úpravě oporu. Právní podporu má pojem ZOV – Zásady organizace výstavby, který je předmětem např. přílohy č. 12 – Rozsah a obsah projektové dokumentace pro ohlášení stavby uvedené v § 104 odst. 1 písm. a) až e) SZ nebo pro vydání stavebního povolení, resp. přílohy č. 8 – Rozsah a obsah dokumentace pro vydání společného povolení – část B Souhrnná technická zpráva/B. 8 Zásady organizace výstavby vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů (viz dále v textu). U dopravních staveb (letecké, drážní a silniční) platí pro ZOV příslušná ustanovení příloh vyhlášky č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, ve znění vyhlášky č. 251/2018 Sb. a vyhláška č. 583/2020 Sb., kterou se stanoví podrobnosti obsahu dokumentace pro vydání společného povolení u staveb dopravní infrastruktury.

Podzhotovitel (poddodavatel, subdodavatel) – souhrnné označení pro dodavatele všech dílčích dodávek projektových i stavebních prací a služeb, zajišťovaných jiným právním subjektem než zhotovitelem stavby. Naopak dílčí zpracování projektové dokumentace či zhotovení části stavby v rámci jednoho právního subjektu zajišťuje zpracovatel, spolupracovník nebo kooperant.

Pracovník – termín je používán jako obecné označení pro všechny osoby podílející se na přípravě a provádění stavby, bez ohledu na to, v jakém poměru k firmě tuto činnost vykonávají (zaměstnanec, poddodavatel, svobodné povolání, živnostník apod.).

Projektant – podle § 22 odst. 4 SZ; označení nositele projektové činnosti fyzické či právnické osoby, vykonávající projektovou činnost jako označení účastník výstavby. Dále je termín použit ve významu fyzické osoby, a to buď AO vykonávající činnost podle § 158 SZ (projektovou činnost), nebo v obecném pojetí ve významu fyzické osoby bez ohledu na konkrétní postavení ve firmě (hlavní, vedoucí, zodpovědný projektant). Ve smyslu nositele zakázky je projektant v postavení svobodného povolání, osoby samostatně výdělečně činné či obchodní firmy. Pokud se jedná o závazkové vztahy, je projektant označován za zhotovitele dokumentace a vystupuje v nich pod svou obchodní firmou.

Řízení výstavby – usměrňování a uspořádání postupů a procesů ve společnosti za účelem dosažení stanovených cílů (management). Zcela odlišný význam má řízení např. ve spojení stavební řízení nebo soudní řízení. Proto tam, kde to je možné (např. kde to umožňují příslušné právní předpisy), se doporučuje nadále používat anglicismus převzatý do češtiny, tj. management, spojený vždy s fyzickou osobou manažera.

Stavba – podle § 2 odst. 3 a 4 SZ se za stavbu považují veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel a dobu trvání. Stavbou se rozumí i její část nebo změna dokončené stavby. Za stavbu se považuje také výrobek plnící funkci stavby.

Pojem stavba je v českém právním řádu chápán odlišně ve stavebních (veřejnoprávních) a v občanskoprávních předpisech. Stavební předpisy chápou pojem stavba dynamicky, tj. jako činnost, popř. soubor činností směřujících k uskutečnění díla, resp. jako toto dílo samotné. Pro účely občanského práva je pojem stavba nutno vykládat staticky jako věc v právním smyslu, tedy jako výsledek určité stavební činnosti, který je způsobilý být předmětem občanskoprávních vztahů. Stavba jako věc ve smyslu práva vzniká zpravidla v okamžiku, kdy je již jednoznačným a nezaměnitelným způsobem patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží. O stavbu podle stavebních předpisů jde od zahájení stavebních prací, tedy již v době, kdy stavba není věcí ve smyslu občanského zákoníku – nemůže být předmětem právních vztahů a je tedy pouze součástí stavebního pozemku.

Stavba pozemní – stavba, která má podstatnou část svého objemu nad úrovní přilehlého terénu a není dopravní cestou, ani vodohospodářským dílem. Za stavby se z tohoto hlediska považují budovy. Rozlišení MP předpokládá zvláštní přístupy k stavbám inženýrským, dopravním a technologickým.

Stavebník – uveden v § 152 odst. 1 až 6 SZ; označení základního partnera investiční výstavby, osoby (fyzické nebo právnické), která investuje finanční prostředky do stavby (investor). Ve vztahu ke správnímu řízení ve výstavbě a dalším ustanovením SZ je označován jako stavebník (§ 2 odst. 2 písm. c) SZ). Pokud jde o oblast obchodních vztahů, může být označen i jako zákazník, klient (z pohledu Profesního etického řádu ČKAIT). Ve smluvních vztazích je potom adekvátním označením termín objednatel nebo odběratel. Z hlediska budoucího užití stavby je zpravidla jejím uživatelem. Zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění zákona č. 250/2021 Sb., o bezpečnosti práce, používá pojem zadavatel.

Stavby zařízení staveniště – zařízení staveniště jsou dočasné objekty a zařízení, které po dobu provádění stavby slouží provozním a sociálním účelům účastníků smluvních vztahů. Pro tyto účely se využívají též objekty a zařízení, které jsou budovány jako součást stavby nebo jsou již vybudovány a poskytovány k uvedenému využití. Z hlediska jejich povolování některé z nich nevyžadují ani ohlášení podle § 103 SZ (např. uvedené odst. 1 písm. e) bod 1, tj. stavby nepodsklepené o jednom nadzemním podlaží do 25 m² zastavěné plochy a 5 m výšky), ostatní podléhají ohlášení podle § 104 odst. 1 písm. g) SZ. Požadavky na staveniště a jeho zařízení, uspořádání a vybavení jsou mj. uvedeny v § 24e vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů.

Staveniště – místo určené podle § 3 odst. 3 SZ k uskutečnění stavby nebo udržovacích prací nebo na kterém se stavba odstraňuje. Zahrnuje stavební pozemek, popř. zastavěný stavební pozemek nebo jeho část anebo část stavby, případně (v rozsahu vymezeném stavebním úřadem) též jiný pozemek nebo jeho část anebo část jiné stavby. Místo, na kterém probíhají stavební práce, montáž a demontáž staveb nebo staveništní výroba stavebních dílců, resp. dílů nebo související operace, a kde je vybudováno zařízení staveniště. V podmínkách stavebního povolení je stanoven mj. stavební pozemek, na kterém se stavba povoluje, a nezbytný rozsah ploch pozemků, které budou tvořit staveniště. Pojem je specifikován i ve vyhlášce č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů a v nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, ve znění nařízení vlády č. 136/2016 Sb.

Výstavba – v širším významu komplexní proces plánování, organizování, pořizování, změn, správy a likvidace stavebních děl, rozvoj sídel a území, včetně regulace těchto činností orgány veřejné správy ve veřejném zájmu (zahrnuje rovněž územní plánování, zadávání veřejných zakázek, uplatňování ochrany veřejných zájmů cestou přijímání a uplatňování předpisů veřejného stavebního práva, smluvní vztahy ve výstavbě, hospodárnost a efektivnost stavebních investic a dále i postup realizace stavby a jejích změn. Jedná se o proces, který lze vztáhnout k území (např. výstavba obce nebo výstavba v obci), ke stavbě nebo pouze ke staveništi. Pokud je vztažen ke stavbě, jedná se o proces vymezený prvním podnětem k definování záměru pořídit stavbu a ověřením, že předem definovaný záměr byl uskutečněn.

Zásady organizace výstavby (ZOV) – termín označuje stanovení zásad organizace výstavby v projektové dokumentaci, jmenovitě v projektové dokumentaci k žádosti o vydání stavebního povolení, k oznámení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora, k žádosti o ohlášení stavby uvedené v § 104 odst. 1 písm. a) až e) SZ nebo v dokumentaci pro vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení. Obsah zásad organizace výstavby je pro jednotlivé druhy dokumentací uveden ve vyhlášce č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, a to v příloze č. 8 resp. č. 12, část B./B.8. Pro dopravní stavby z hlediska ZOV platí příslušná ustanovení vyhlášky č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, ve znění vyhlášky č. 251/2018 Sb. a vyhlášky č. 583/2020 Sb., kterou se stanoví podrobnosti obsahu dokumentace pro vydání společného povolení u staveb dopravní infrastruktury.

Zásady zpracovává AO (autor návrhu stavby či hlavní projektant stavby), nebo pro ni příslušný specialista. Organizace výstavby je pojem zahrnující širší problematiku, vyplývající z realizace výstavby v prostoru, v daných ekonomických, environmentálních a technických vazbách, jeho součástí je i vlastní řízení (management výstavby).

Zhotovitel stavby – stavební podnikatel – firma (osoba) oprávněná k provádění stavebních nebo montážních prací jako předmětu své činnosti podle živnostenského zákona (podnikající zejména v živnosti provádění staveb, jejich změn a odstraňování) ve smyslu § 2 odst. 2 písm. b) a § 160 SZ. Ve smluvních vztazích je označen rovněž jako zhotovitel; ve stavební praxi je někdy použit i termín dodavatel stavby.

Zkratky použité v pomůcce

1.2 PRÁVNÍ RÁMEC VÝKONU ČINNOSTI AO PŘI ZOV

1.2.1 Stavební zákon (SZ)

Dříve platné právní předpisy předepisovaly zpracování tzv. plánu organizace výstavby (POV) v dokumentaci projektu, později označeného jako projekt organizace výstavby, který obsahoval zejména časový plán výstavby (obvykle harmonogram nebo síťový graf), stanovil způsob pořízení a provozování zařízení staveniště a stanovil organizaci práce na staveništi v průběhu výstavby.

Současné právní předpisy v návaznosti na zákon č. 183/2006 Sb., SZ, ve znění pozdějších předpisů, se zabývají organizací výstavby především v souvislosti s ochranou veřejných zájmů ve výstavbě. Ochrana veřejných zájmů ve výstavbě je také vlastním (základním) obsahem působnosti autorizovaných osob ve výstavbě. Prováděcí vyhlášky navazující na SZ požadují v rámci zpracování projektové dokumentace podle § 158 odst. 2 SZ zpracovat jako součást této projektové dokumentace zásady organizace výstavby (ZOV) právě z hlediska ochrany veřejného zájmu. Ty nahrazují dřívější část nazývanou POV. V této pomůcce jsou popsány jako řešení stavby.

Podle části B. 8 Zásady organizace výstavby/B. 8 písm. k) příl. č. 12 (resp. č. 8) vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, jsou součástí projektové dokumentace: Zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi – zákon č. 309/2006 Sb., NV č. 591/2006 Sb., NV č. 592/2006 Sb. Pro dopravní stavby (letecké, drážní a silniční) platí vyhláška č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, ve znění vyhlášky č. 251/2018 Sb. a vyhláška č. 583/2020 Sb., kterou se stanoví podrobnosti obsahu dokumentace pro vydání společného povolení u staveb dopravní infrastruktury, kde jsou uvedeny požadavky na BOZP na staveništi v příslušných přílohách platných pro ohlášení a stavební povolení těchto staveb.

POV vychází z projektovaných organizačních a technologických zásad a je vždy součástí dodavatelské dokumentace zhotovitele (vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, nepředpokládá tuto část jako součást dokumentace pro provádění stavby). Z tohoto důvodu musí být potřebná součinnost autorizované osoby z hlediska organizace výstavby poskytována zpracovateli POV v rámci autorského dozoru.

Výkon činnosti autorizovaných osob upravuje zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů (autorizační zákon). Autorizace v příslušném oboru, případně specializace podle autorizačního zákona je nutná při výkonu vybraných činností ve výstavbě. Ty jsou definovány v § 158–160 SZ (podrobněji v MP 1 a MP 2).

Osobou odpovědnou za realizaci předepsaných zásad organizace výstavby je stavbyvedoucí, jako osoba s oprávněním tj. s autorizací pro výkon této vybrané činnosti, přičemž jeho povinnosti jsou definovány v § 153 SZ.

Autorizované osobě – stavbyvedoucímu pověřenému vedením provádění stavby, je svěřena zákonem vysoká odpovědnost. Je však nepochybné, že podkladem pro splnění její úlohy jsou nezbytné správně stanovené ZOV v dokumentaci stavby zpracované projektantem AO.

1.2.2 Zákon č. 309/2006 Sb.

Zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů přináší některé nové povinnosti při zajišťování projektové přípravy a provádění staveb.

a) Koordinátor bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi

Podle § 14 odst. 1 zákona č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, budou-li na staveništi působit zaměstnanci více než jednoho zhotovitele, je zadavatel stavby (stavebník) povinen písemně určit (jmenovat, smluvně zajistit) jednoho nebo více koordinátorů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi, s přihlédnutím k rozsahu a složitosti díla, jeho náročnosti na koordinaci ve fázi přípravy díla a ve fázi jeho realizace. Koordinátor je fyzická (popř. právnická) osoba, která splňuje předpoklady odborné způsobilosti podle § 10 zákona. Koordinátorem nemůže být zhotovitel, jeho zaměstnanec, ani fyzická osoba, která odborně vede realizaci stavby.

Na stavbě může být určeno i více koordinátorů, potom je nutno vymezit jejich vzájemné kompetence.

Koordinátor nemusí být určen v případě, že stavbu provádí jen jeden zhotovitel a dále v případě stavby:

• u níž nevzniká povinnost doručení oznámení o zahájení prací;
• kterou provádí stavebník sám pro sebe svépomocí za podmínky § 160 odst. 3, 4 SZ;
• nevyžadující stavební povolení ani ohlášení podle SZ.

b) Plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi

U staveb, při jejíž realizaci se předpokládá, že

• celková doba trvání prací a činností bude delší než 30 pracovních dnů, ve kterých budou vykonávány práce a činnosti, na nichž bude současně pracovat více než 20 fyzických osob po dobu delší než 1 pracovní den, nebo;
• celkový plánovaný objem prací a činností během realizace díla přesáhne 500 pracovních dnů v přepočtu na jednu fyzickou osobu.

je zadavatel stavby (stavebník) povinen doručit oznámení o zahájení prací oblastnímu inspektorátu práce, nejpozději 8 dnů před předáním staveniště zhotoviteli. Stejnopis oznámení musí být vyvěšen na viditelném místě u vstupu na staveniště po celou dobu provádění stavby až do předání stavby stavebníkovi k užívání.

Dále, stejně jako při naplnění parametrů zákona uvedených v prvním odstavci, budou-li na staveništi vykonávány práce a činnosti vystavující fyzickou osobu zvýšenému ohrožení života nebo poškození zdraví (stanoví příloha č. 5 NV č. 591/2006 Sb., ve znění NV č. 136/2016 Sb.) stavebník zajistí, aby byl při přípravě stavby zpracován plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi podle druhu a velikosti stavby, a aby byl při realizaci stavby aktualizován. V plánu se uvedou potřebná opatření z hlediska časové potřeby i způsobu provedení; musí být rovněž přizpůsoben skutečnému stavu a podstatným změnám během provádění stavby (podrobněji zákon č. 309/2006 Sb. a NV č. 591/2006 Sb.).

Z výše uvedeného vyplývá, že zajištění, popř. ustavení koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi a zajištění zpracování plánu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi je za podmínek uvedených v zákoně plně povinností stavebníka. Zpracovatel zásad organizace výstavby je povinen s ohledem na druh, velikost stavby a právní požadavky upozornit na tyto zákonné povinnosti stavebníka. Zpracování plánu bezpečnosti a o ochrany zdraví při práci na staveništi je v podmínkách vypracovávání projektové dokumentace pro ohlášení nebo stavební povolení prakticky možné jen na úrovni dostupných projektových, časových a organizačních informací (pokud nejsou známi zhotovitelé) a je samostatnou prací, kterou si stavebník objedná u koordinátora BOZP. Zpracovatelem plánu je odborně způsobilá osoba, tedy koordinátor. Rozsah a obsah plánu je specifikován přílohou č. 6 NV č. 591/2006 Sb. (viz příloha č. 4.5 této metodické pomůcky). Na tento plán zpracovaný v přípravné etapě výstavby, navazuje činnost koordinátora BOZP, ustanoveného pro realizační etapu výstavby. Detailní rozbor problematiky vztahů projektant – AO vůči plánu BOZP a vůči koordinátorovi BOZP na staveništi je uveden v MP 2.5.1 a zejména v MP 2.6.1. Pozice koordinátora BOZP, problematika plánu BOZP a oznámení na OIP je dále detailně popsána v MP 2.6.2.

1.3 OBECNÝ POSTUP ČINNOSTI AO PŘI ORGANIZACI VÝSTAVBY

Metodická pomůcka MP 1.1.2 je zaměřena na působnost autorizovaných osob v praxi výstavby v ČR, a to především autorizovaných osob v malých a středních firmách. V současné době se výstavba v ČR postupně vyvíjí k úrovni, která odpovídá běžným postupům výstavby ve světě. Naše právní předpisy se ve vztahu k výstavbě omezují především na ochranu veřejných zájmů ve výstavbě a na uplatnění některých základních principů (např. v závazkovém právu na ochranu volnosti v přijímání závazků a poctivosti v obchodním styku).

Uvedené skutečnosti se týkají také navrhování (projektování) systému řízení výstavby (managementu výstavby) v dokumentaci projektu různých úrovní a druhů. Tato pomůcka se z výše uvedených variant věnuje především problematice organizace a řízení (managementu) výstavby v etapách, které z hlediska činnosti autorizovaných osob jsou rozhodující. Tou je stanovení zásad organizace výstavby (ZOV) v úrovni projektového řešení, zejména projektové dokumentace pro ohlášení stavby a stavební povolení, zpracované ze zákona autorizovanou osobou, a následnému přenesení do dalšího průběhu provádění stavby v dodavatelské dokumentaci zhotovitele stavby (POV).

1.3.1 Autorizovaná osoba a způsob zajištění organizace výstavby

Autorizované osoby působí ve výstavbě nejčastěji jako podnikatelé (majitelé nebo spolumajitelé menších firem), nebo jako ředitelé, vedoucí (manažeři), odborní pracovníci či odborníci specialisté v organizacích (firmách) různých druhů a velikostí. Organizace (firmy), jejichž majitelé, spolumajitelé nebo zaměstnanci, působí nejčastěji jako:

• obstaravatelé inženýrských služeb, obvykle obstaravatelé funkce investora (stavebníka) jeho jménem a na jeho účet, a to buď investorského inženýringu, nebo jednotlivých inženýrských činností (služeb);
• zhotovitelé dokumentace, buď ve funkci projektanta, nebo jako zhotovitel dokumentace některého druhu, popř. pouze její části, v poddodávce pro některého z hlavních účastníků výstavby;
• zhotovitelé stavby nebo její části, popř. (obecně) jako účastníci výstavby podílející se na provádění stavby v souladu s dokumentací projektu nebo její příslušnou částí.

V projektové dokumentaci všech úrovní je nutno v rámci návrhu stavby uvažovat i o způsobu organizace výstavby. Neproveditelná stavba zůstane pouze marným návrhem. Zpracování zásad organizace výstavby je však předepsáno v projektové dokumentaci pro ohlášení (u staveb uvedených v § 104 odst. 1 písm. a) až e) SZ) nebo stavební povolení (resp. v dokumentaci pro vydání společného povolení), neboť prokazuje realizovatelnost investičního záměru a ochranu veřejných zájmů. AO přichází do styku s problematikou organizace (managementu) výstavby v míře odpovídající jejímu postavení ve firmě, způsobem podle jejího charakteru a organizace.

Působí-li:

• v obstaravatelské organizaci (firmě), musí působit k vyřešení správné a přiměřené organizace výstavby v dokumentaci stavby (projektu) příslušných úrovní a příslušných druhů;
• v organizaci (firmě) zhotovitele dokumentace, musí působit ke správnému navržení organizace výstavby nebo jeho příslušné části v dokumentaci projektu, na jejímž zhotovení se podílí;
• v organizaci (firmě) zhotovitele stavby nebo její části, musí v míře odpovídající svému postavení ve firmě zabezpečit zavedení a uplatnění řízení (managementu) výstavby v souladu s dokumentací projektu příslušné úrovně a druhu.

1.3.2 Organizace (management) výstavby a dokumentace stavby (projektu)

Pojetí stavebního zákona přináší celou řadu alternativních přístupů, především umožňuje zajistit výstavbu úměrně velikosti a rozsahu konkrétní stavby řadou variantních postupů. To má za důsledek i výrazné rozšíření projektových prací – zakázek, které vyžadují rozdílné postupy, popsané v MP 1.

Zpracovávaná projektová dokumentace je pouze předpisem pro provádění stavby. Přesto doba přípravy časově mnohdy i výrazně přesahuje lhůtu vlastní výstavby. Od záměru stavebníka, při dodržení běžných úředních lhůt zpracování, mnohdy uběhnou léta, než příprava dospěje k zásadnímu zlomu, jímž je zahájení stavby – předání staveniště. Účast autorizované osoby je nutná v určitých fázích předepsaných zákonem. Žádoucí ovšem je, aby AO – autor díla – byla nositelem celé přípravy projektové dokumentace a dohlížela i na realizaci stavby. Tento požadavek je nutno za všech okolností propagovat a požadovat. To nijak nesnižuje úlohu dalších kvalifikovaných osob v procesu přípravy a provádění stavby.

V předinvestiční přípravě je zpracována problematika organizace a managementu výstavby na koncepční úrovni a v rozsahu a způsobem koncepční úrovni odpovídajícím. Ve studii a dokumentaci záměru projektant, popř. zhotovitel dokumentace tohoto druhu, zváží především způsob výstavby, kterým bude záměr uskutečněn. Ve studii proveditelnosti jsou na koncepční úrovni zkoumány možné varianty uskutečnění záměru. V dokumentaci přikládané k žádosti o vydání územního rozhodnutí (DUR) je nutné na koncepční úrovni stanovit dispozice pro organizaci a management výstavby, které jsou s příslušným rozhodnutím spojené, resp. toto rozhodnutí podmiňují.

Při zpracování projektové dokumentace musí být organizace výstavby (ZOV) –zpracována jako součást projektové dokumentace podle přílohy č. 12 resp. č. 8 (část B./B.8) přikládané k žádosti o stavební povolení, i jako součást dokumentace přikládané k ohlášení vybraných staveb, resp. jako součást společné dokumentace pro vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení, a to v rozsahu odpovídajícímu vyhlášce č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, u dopravních staveb vyhlášce č. 146/2008 Sb., ve znění vyhlášky č. 251/2018 Sb. a vyhlášce č. 583/2020 Sb.

Při provádění stavby zhotovitelem musí být uplatněny a podrobně propracovány všechny potřebné prvky i prostředky managementu výstavby do podrobností potřebných nejen pro provádění stavby na úrovni její technické struktury, ale také pro komplexní vyzkoušení všech jejích příslušných funkcí a pro navazující běžný provoz stavby. Uplatnění potřebných prvků a prostředků organizace a řízení výstavby musí být zpracováno v souladu s dokumentací ověřenou ve stavebním řízení, zejména jejích údajů vztahujících k oblasti ochrany veřejných zájmů. Projekt organizace výstavby však není součástí dokumentace pro provádění stavby.

1.4 PRINCIPY OCHRANY VEŘEJNÉHO ZÁJMU

AO odpovědná za navrhování stavby musí respektovat zásady ochrany veřejného zájmu při zhotovení projektové dokumentace všech úrovní. Při každém postupu projektování (navrhování) podle MP 1, musí zvážit podmínky vlastního provádění stavby v daném území. Řešení stavby musí respektovat pro její provádění zejména následující:

• stabilitu nosných a pomocných konstrukcí stavby v celém průběhu výstavby;
• bezpečnost a ochranu zdraví veřejnosti i mimo vymezený prostor staveniště;
• koordinaci bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků zhotovitele i všech ostatních pracovníků, kteří spolupracují na staveništi;
• příjezd a přístup dopravních prostředků, trasy dopravy materiálů, zařízení i vybavení na staveniště;
• environmentální aspekty realizace výstavby, např. ochranu před škodlivými účinky hluku, vibrací, prašnosti, odpadového hospodářství, minimalizaci potřeby energií anebo naopak ochranu před vlivy přírody na výstavbu i provozovanou stavbu;
• minimalizaci spotřeby času v časovém plánu výstavby;
• respektování ochranných pásem a dalších oprávněných požadavků v okolí staveb;
• zajištění požadavků požární ochrany;
• zajištění hygienických a sociálních podmínek pro pracovníky důvodně přítomné na staveništi;
• zajištění potřebných provozních, manipulačních a skladovacích ploch pro realizaci výstavby.

Zásady určují podmínky pro provádění výstavby na základě projednání a stanovisek:

• dotčených orgánů vyžadovaných zvláštním právním předpisem;
• vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury;
• účastníků řízení – vlastníků sousedních dotčených pozemků a staveb na nich;
• požadavků stavebníka, popř. v úvahu přicházejícího zhotovitele stavby.

Zásady se zpracovávají většinou bez znalosti konkrétního zhotovitele stavby. Představují soubor zásad a omezení, které se musí při realizaci výstavby respektovat. Zásady nesmí stanovit podmínky, které by v případě zadávacího řízení na zhotovitele stavby zvýhodňovaly některého uchazeče, pokud takové podmínky nevyplývají přímo z navrhovaného řešení stavby nebo podmínek a stanovisek.

Zásady předurčují podmínky výstavby, její postup, způsob provádění a tím předurčují i ekonomický výsledek vlastní výstavby. Proto musí při všech nutných úsporných opatřeních respektovat technickou a technologickou úroveň stavění.

Veřejný zájem je rovněž definován v § 132 odst. 3 SZ. Rozumí se jím např. požadavek, aby:

• stavba neohrožovala život a zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost, životní prostředí, zájmy státní památkové péče, archeologické nálezy a sousední stavby, popř. nezpůsobovala jiné škody či ztráty;
• se při výstavbě a užívání stavby a stavebního pozemku předcházelo důsledkům živelních pohrom nebo náhlých havárií a čelilo jejich účinkům, resp. snížilo se nebezpečí takových účinků;
• byly odstraněny stavebně bezpečnostní, požární, hygienické, zdravotní nebo provozní závady na stavbě nebo stavebním pozemku, vč. překážek bezbariérového užívání stavby.

1.5 PRINCIPY SPOLUPRÁCE AO

1.5.1 Spolupráce při projektové činnosti

AO – zpracovatel zásad organizace výstavby, může tyto navrhnout pouze ve spolupráci s dalšími projektanty – autorizovanými osobami, či dalšími spolupracovníky a v dohodě s projektantem (hlavním projektantem) – nositelem zakázky – autorizovaným inženýrem či architektem. (resp. s jeho souhlasem).

• Spolupráce by měla být zahájena konzultací architektonického a technického návrhu stavby ve stadiu prvního řešení. Technické řešení zpracovatel ZOV posoudí z hlediska reálnosti výstavby, tj. postupu montáže a jejich záběrů ve vztahu k okolí a omezujícím podmínkám. Respektováním požadavků zásad organizace výstavby je možné uspořit významné finanční prostředky stavebníka (investora).

Od projektanta obdrží především potřebné podklady:

• identifikační údaje z dokumentace k územnímu řízení;
• komplexní podklady katastrálních map s údaji o jednotlivých pozemcích;
• celkovou situaci staveniště (obvykle v měřítku 1 : 500) se zakreslením stávajícího stavu i nového návrhu výstavby;
• komplexní návrh technického a technologického řešení stavby;
• řešení inženýrských sítí (sítí dopravní a technické infrastruktury).

Tyto podklady obdrží prostřednictvím rozpracovaných technických zpráv, výkresů jednotlivých částí stavby a soutisku situace stavby. Současně mu projektant předá soubor všech tč. známých dokladů o projednání s dotčenými orgány, a se správci příslušných sítí (vlastníky veřejné dopravní a technické infrastruktury).

S projektantem konzultuje zpracovatel ZOV všechny podstatné záležitosti, týkající se zejména:

• obvodu staveniště a využití pozemků;
• zásad technického řešení jednotlivých staveb z hlediska postupu výstavby;
• organizace výstavby;
• využití nových a stávajících budov.

Se statikem – od zpracovatele statické části získá především následující podklady:

• způsob založení stavby;
• údaje o způsobu otevření a zabezpečení stavební jámy;
• údaje o podchycení sousedních staveb;
• údaje o postupu montáže, zejména o zabezpečení jednotlivých stadií montáže;
• údaje o váze a poloze nejtěžšího prvku ve stavbě z hlediska návrhu způsobu montáže;
• údaje o podpůrných montážních prostředcích.

Konzultuje s ním především záležitosti týkající se použití montážních prostředků z hlediska potřebných parametrů a ochrany veřejného zájmu (ochrany obyvatel), velikost pracovních záběrů apod.

• se zpracovatelem geologického průzkumu – z příslušného posudku a konzultací získává především podklady týkající se parametrů vytěžené a zásypové zeminy, způsobu hutnění, výše hladiny spodní vody, způsobu založení apod.
• s autorizovanou osobou oboru doprava – konzultuje především následující záležitosti:
  • příjezdové komunikace ke staveništi;
  • umístění vjezdů do obvodu staveniště;
  • nosnost a úpravy stávajících komunikací pro potřeby staveništní dopravy;
  • nosnost a úpravy mostů a přejezdů na staveništi;
  • zřízení nutných provizorních komunikací;
  • osazení dopravních značek;
  • úpravy komunikací pro veřejnost z hlediska bezpečnosti;
  • dopravní trasu a stanoviště montážních prostředků;
  • ochranu proti hluku a prachu z nadměrné staveništní dopravy.
  • s autorizovanou osobou – zpracovateli řešení inženýrských sítí (sítí technické infrastruktury) konzultuje především následující problematiku:
  • umístění napájecích bodů;
  • využití stávajících sítí;
  • nutné úpravy stávajících či nově budovaných sítí pro potřeby zařízení staveniště;
  • návrh provizorních inženýrských sítí.

Spolupráce a koordinace všech zpracovatelů dokumentace je základem úspěšného zpracování zásad organizace výstavby z hlediska ochrany veřejného zájmu.

Podle zásad organizace výstavby stanovených autorizovanou osobou v projektové dokumentaci k žádosti o stavební povolení (nebo k ohlášení stavby podle § 104 odst. 2 písm. a) až e) SZ) a následně po získání stavebního povolení, i po případných úpravách v dokumentaci posouzené ve stavebním řízení, je možné:

• provádět stavbu v jednoduchých případech (zejména u staveb na ohlášení) přímo podle zpracovaných zásad při dodržení všech souvisejících norem a předpisů v odpovědnosti pověřené autorizované osoby – stavbyvedoucího;
• zpracovat dokumentaci pro provádění stavby podle přílohy č. 13 vyhlášky č. 499/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů; součástí této dokumentace jsou v části B Souhrnná technická zpráva např.:
• zvláštní podmínky a požadavky na organizaci staveniště a provádění prací na něm, vyplývající zejména z druhu stavebních prací, vlastností staveniště nebo požadavků stavebníka na provádění stavby;
• podmínky realizace prací, budou-li prováděny v ochranných nebo bezpečnostních pásmech;
• ochrana životního prostředí při výstavbě;
• požadavky na zpracování plánu BOZP na staveništi;
• pokračovat v přípravě stavby (technologické, výrobní, stavební nebo montážní) zpracováním dodavatelské dokumentace příslušné firmy, která působí ve funkci zhotovitele stavby anebo dalších firem, působících ve funkcích zhotovitelů úplných částí stavby (dříve označovaných jako vyšší dodavatelé) zpracováním části POV (tuto část dodavatelské dokumentace nemusí zpracovávat AO);
• je možné i zadat ze strany zhotovitele (nebo stavebníka – při jiných variantách zajištění výstavby) zpracování samostatné části dodavatelské dokumentace (POV) u odborné projektové firmy.

1.5.2 Spolupráce při provádění stavby

Jak je zdůrazněno v MP 1, činnost autorizované osoby nekončí odevzdáním dokumentace pro územní řízení, nebo pro vydání stavebního povolení. Další pokračování činnosti autorizované osoby má podobu smluvní, nebo nesmluvní. Smluvní spolupráce je dána buď některým z typů obstaravatelských vztahů pro stavebníka, nebo smlouvou o výkonu autorského dozoru. U staveb financovaných z veřejného rozpočtu je stavebník povinen zajistit autorský dozor projektanta (hlavního projektanta).

Nesmluvní vztah vyplývá z povinnosti autorizované osoby sledovat (i ve vlastním zájmu) vývoj svého díla v době provádění, neboť ve vztahu ke státní správě je jedinou odpovědnou osobou i nadále (podrobněji viz MP 1 a A 3.5 Odpovědnost autorizované osoby).

Na rozdíl od vlastního dohledu nad řešením technické struktury stavby v dokumentaci projektu je dohled nad řešením řízení (managementu) výstavby v přípravě zhotovitele stavby ještě složitější. Je totiž nepochybné, že zpracování ZOV v dokumentaci stavby bez znalosti konkrétního zhotovitele vymezuje pouze zásady z hlediska ochrany veřejného zájmu. Ty však mohou a musí být výrazně odlišné v závislosti na použití variant technologie a techniky zhotovitele, jeho zvyklostí i ekonomických zájmů, s nimiž vstupuje do veřejné, nebo soukromé soutěže o zakázku.

Odpovědný přístup autorizované osoby u zhotovitele stavby se tak musí soustředit na kontrolu dodržení kritérií ochrany veřejného zájmu popsaných v kap. 1.3 při zpracování přípravy zhotovitele stavby a prověření možností jejich splnění ve vazbě na technologické varianty zhotovitele. Situaci komplikuje dále skutečnost, že autor projektové dokumentace přikládané k žádosti o stavební povolení nemusí být pověřen vypracováním projektové dokumentace pro provádění stavby, pokud se zpracovává. Její pořízení může významně ovlivnit podmínky pro řešení organizace výstavby (např. technologickou změnou). Vlastní provádění přípravy řízení (managementu) výstavby (POV) probíhá většinou v útvarech přípravy výstavby u zhotovitele stavby a je již i součástí jeho know-how. Ve výjimečných případech může dodavatel nebo stavebník zadat zpracování POV jako samostatnou zakázku projektové firmě. Podle platné právní úpravy tuto zakázku nemusí zajišťovat osoba autorizovaná.

2 POSTUPY AUTORIZOVANÝCH OSOB PŘI STANOVENÍ ZÁSAD ORGANIZACE VÝSTAVBY

2.1 ROZDĚLENÍ POSTUPU AUTORIZOVANÝCH OSOB

Při zpracování organizace výstavby je základním postupem zpracování zásad organizace výstavby z hlediska ochrany veřejného zájmu. Rámcový obsah je stanoven vyhláškou č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, u dopravních staveb vyhláškou č. 146/2008 Sb., ve znění vyhlášky č. 251/2018 Sb. a vyhláškou č. 583/2020 Sb. Doplňkovými postupy jsou potom jakékoliv další činnosti autorizovaných osob při přípravě stavby, zejména potom účast na zpracování POV pro investorské zajištění průběhu výstavby či pro zhotovitele a řada dalších specializovaných úkonů.

Jak bylo již uvedeno v kap. 1 je tato pomůcka zaměřena na působnost autorizovaných osob v praxi výstavby v ČR. Je určena pro projektové a investorské zajištění nejširšího okruhu staveb připravovaných investorem (stavebníkem) na základě smluvního vztahu se zhotovitelem projektové dokumentace, tj. pro autorizované osoby vykonávající tyto činnosti ve firmách zhotovitelů dokumentace projektu.

2.2 POSTUP PŘI ZPRACOVÁNÍ ZÁSAD ORGANIZACE VÝSTAVBY

2.2.1 Rozsah zpracování

Rozsah zásad organizace výstavby (ZOV) z hlediska ochrany veřejného zájmu je stanoven (s výjimkou dopravních staveb, pro něž platí vyhláška č. 146/2008 Sb., ve znění vyhlášky č. 251/2018 Sb. a vyhláška č. 583/2020 Sb.) v příloze č. 12 (resp. č. 8) vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, a to v části B. –Souhrnná technická zpráva, bod B.8 Zásady organizace výstavby.

Zpracovávají se tedy jako součást:

• projektové dokumentaci pro ohlášení staveb uvedených v § 104 odst. 1 písm. a) až e) SZ – příloha č. 12 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů;
• projektové dokumentace pro vydání stavebního povolení – příloha č. 12 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, nebo
• společné dokumentace pro vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení – příloha č. 8 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů.

I když to není ve vyhlášce č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, výslovně uvedeno, ze své podstaty musí být ZOV (u některých typů dokumentace tehdy, přichází-li to z hlediska jejich účelu v úvahu) též součástí projektové dokumentace postavené svým významem na roveň projektové dokumentaci pro vydání stavebního povolení, a to:

• k oznámení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora (§ 117 SZ);
• k uzavření veřejnoprávní smlouvy podle § 115 SZ;
• změn staveb před jejím dokončením podle § 118 SZ (u staveb uvedených v § 158 odst. 2 písm. e) SZ) – v nezbytném rozsahu odpovídajícím navrženým změnám;
• k opakovanému stavebnímu řízení nebo dodatečnému povolení stavby podle § 129 SZ – v nezbytném resp. potřebném rozsahu;
• může přicházet v úvahu (obvykle v omezeném rozsahu) i v případě projektové dokumentace pro nezbytné úpravy podle § 137 SZ.

V příslušných přílohách jsou požadovány z hlediska BOZP: Zásady bezpečnosti práce a ochrany zdraví při práci na staveništi podle zákona č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů a NV č. 591/2006 Sb., ve znění vyhlášky č. 136/2016 Sb. Ve vyhlášce č. 146/2008 Sb., ve znění vyhlášky č. 251/2018 Sb. a vyhlášce č. 583/2020 Sb., je pro dopravní stavby v jednotlivých přílohách požadováno obdobné plnění.

Obsah ZOV podle příloh č. 8 a č. 12 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů:

B. 8 Zásady organizace výstavby

• a) potřeby a spotřeby rozhodujících médií a hmot, jejich zajištění;
• b) odvodnění staveniště;
• c) napojení staveniště na stávající dopravní a technickou infrastrukturu;
• d) vliv provádění stavby na okolní stavby a pozemky;
• e) ochrana okolí staveniště a požadavky na související asanace, demolice, kácení dřevin;
• f) maximální dočasné a trvalé zábory pro staveniště;
• g) požadavky na bezbariérové obchozí trasy;
• h) maximální produkovaná množství a druhy odpadů a emisí při výstavbě, jejich likvidace;
• i) bilance zemních prací, požadavky na přísun nebo deponie zemin;
• j) ochrana životního prostředí při výstavbě;
• k) zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi;
• l) úpravy pro bezbariérové užívání výstavbou dotčených staveb;
• m) zásady pro dopravně inženýrské opatření;
• n) stanovení speciálních podmínek pro provádění stavby (provádění stavby za provozu, opatření proti účinkům vnějšího prostředí při výstavbě apod.);
• o) postup výstavby, rozhodující dílčí termíny.

ZOV je součástí Souhrnné technické zprávy podle přílohy č. 5 resp. č. 4 vyhlášky č. 499/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, část B, která obsahuje:

• B. 1 Popis území stavby
• B. 2 Celkový popis stavby
• B. 3 Připojení na technickou infrastrukturu
• B. 4 Dopravní řešení
• B. 5 Řešeni vegetace a souvisejících terénních úprav
• B. 6 Popis vlivů stavby na životní prostředí a jeho ochrana
• B. 7 Ochrana obyvatelstva
• B. 8 Zásady organizace výstavby
• B. 9 Celkové vodohospodářské řešení

Se ZOV souvisí i souhrnná výkresová část dokumentace, která podle přílohy č. 12 resp. č. 8 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, část C Situační výkresy obsahuje:

• C. 1 Situační výkres širších vztahů
• C. 2 Celkový situační výkres stavby
• C. 3 Koordinační situace (v příloze č. 4 „Koordinační situační výkres“)
• C. 4 Katastrální situační výkres
• C. 5 Speciální situační výkresy

2.2.2 Podklady pro zpracování zásad organizace výstavby

Pro návrh zásad organizace výstavby je nutné shromáždit potřebné podklady.

a) Podklady, které jsou součástí vlastního návrhu stavby, např.:

• identifikační údaje z dokumentace k územnímu řízení;
• komplexní podklady katastrálních map s údaji o jednotlivých pozemcích;
• celková situace staveniště obvykle v měřítku 1 : 500 se zakreslením stávajícího stavu i nového návrhu výstavby;
• přehled programu výstavby v členění stavby do ucelených částí, stavebních objektů a provozních souborů;
• komplexní návrh technického a technologického řešení stavby;
• závěry geologického průzkumu;
• řešení technické a dopravní infrastruktury.

b) Podklady vyplývající z jednání, zejména:

• údaje z projednání v rámci územního řízení;
• soubor vyjádření k územnímu řízení včetně požadavků z něj vyplývajících;
• požadavky vyplývající z projednání se správci technické infrastruktury k napojení staveniště a existenci podzemních vedení;
• projednání v souladu se zákonem o elektronických komunikacích;
• s dotčenými orgány hájícími veřejný zájem (ochrana přírody a krajiny, ochrana veřejného zdraví, doprava, požární ochrana apod.;
• se stavebníkem;
• s dotčenými osobami a vlastníky sousedních dotčených pozemků a staveb na nich;
• o trvalých i dočasných záborech pozemků – závěry z těchto jednání.

c) Podklady z obhlídky staveniště, zejména informace o:

• stávající zástavbě ponechané i likvidované, porostech, likvidované infrastruktuře;
• stavu příjezdových a přístupových komunikací, nutných terénních úpravách z hlediska realizace výstavby;
• využití stávající zástavby pro potřeby provádění stavby (např. budovy, oplocení, inženýrské sítě);
• nutných úpravách z hlediska veřejného zájmu.

2.2.3 Návrh staveniště

Z hlediska ochrany veřejného zájmu, ale i z hlediska zájmů hlavních účastníků výstavby je nutné navrhnout pro provádění stavby minimální, ale vyhovující staveniště, které umožní realizaci stavby při splnění bezpečnostních a hygienických požadavků. Navržení staveniště je však ovlivněno mnoha dalšími vlivy, především rozsahem volných pozemků, které jsou pro výstavbu k dispozici. Mnohdy je nutno vzít velikost staveniště v úvahu při návrhu stavby i způsobu a postupu výstavby. Musí zohlednit též podmínky případně dotčených ochranných pásem jiných staveb.

a) Obvod staveniště

Zásady organizace výstavby vymezí obvod staveniště, který v sobě zahrnuje:

• pozemky ve vlastnictví (nebo jinak určené k výstavbě) stavebníka v souladu s evidencí v katastru nemovitostí, nepochybně využitelné pro vlastní výstavbu;
• pozemky nezbytně nutné pro provádění stavby ve vlastnictví jiných soukromých osob, které lze zahrnout po projednání a smluvním souhlasu s jejich využitím;
• pozemky ve vlastnictví veřejnoprávních osob nutné pro provádění stavby (dočasný zábor), které lze použít po projednání nebo na základě obecně platných podmínek.

Dočasný zábor je nutno navrhovat na nezbytně nutnou dobu (např. pro stavbu lešení), neboť to ovlivňuje ekonomiku výstavby.

b) Stávající zástavbu v obvodu staveniště

V členění na zástavbu:

• určenou k demolici před zahájením výstavby;
• ponechanou v původním stavu se zachováním provozu objektů a přístupu k nim;
• určenou k využití pro zařízení staveniště s následnou demolicí;
• určenou k rekonstrukci nebo k modernizaci.

Zvláštní pozornost nutno věnovat stávajícím inženýrským sítím a způsobu jejich odstranění či přeložení.

c) Stav staveniště při předání zhotoviteli

Nutno definovat stav staveniště před předáním zhotoviteli, např. rozsah překážek, které musí být v obvodu staveniště odstraněny před jeho předáním.

d) Příjezdy a přístupy na staveniště

Rozsah a kvalita vjezdů a vstupů na staveniště včetně potřebných úprav pro potřeby realizace výstavby (zpevnění, úpravy, čistící zařízení). Příjezdové trasy na staveniště a nutné úpravy musí být projednány s regionálně příslušným dopravním odborem.

e) Významné sítě technické infrastruktury

Je potřebné uvést polohu všech stávajících sítí, nacházejících se ve vymezeném obvodu staveniště, včetně polohy sítí, na něž je stavba napojována. Zvláštní pozornost nutno věnovat sítím, které musí zůstat v provozu. AO musí navrhnout po projednání se správcem jejich řádnou ochranu před vlivy výstavby. Je třeba důrazně upozornit na nezbytnost jejich vytýčení před zahájením stavby. U sítí uvést i ochranná pásma, která je nezbytné respektovat při vlastní výstavbě.

V současné době je velmi obtížné specifikovat všechny správce sítí v daném území. Zejména to platí o sítích elektronických komunikací. Podle znění zákona o elektronických komunikacích je nutno projednat existenci těchto vedení se všemi správci sítí, které určí stavební úřad. Totéž platí i o rušení rádiových signálů (na staveništi mohou být trasy paprsků různých správců) – mnohdy může jít i o desítky správců.

Pokud není plná jistota o existenci podzemních vedení a jejich poloze, musí AO předepsat z hlediska ochrany veřejného zájmu ověření existence prostřednictvím ručně kopaných sond.

Právní úprava stavebního zákona stanovuje v § 161 vlastníkům technické infrastruktury (oprávněný investor) povinnost poskytnout údaje o její poloze, podmínkách napojení, ochrany a další údaje nezbytné pro projektovou činnost a provedení stavby do 30 dnů, na žádost pořizovatelům, obecním úřadům, žadateli o vydání regulačního plánu nebo územního rozhodnutí a dále stavebníkovi nebo osobě jím zmocněné! Teoreticky by tedy při zpracování zásad organizace výstavby měly všechny tyto údaje být k dispozici z územního řízení. Prakticky je ovšem nezbytné ověřit tyto údaje s ohledem na časový posun. Není zákonem stanovena povinnost vlastníků technické infrastruktury poskytovat tyto údaje také projektantům. Je proto nutno pamatovat na to, aby projektant měl pro toto vyžádání platné zmocnění stavebníka. Vlastník technické infrastruktury může podle stavebního zákona požadovat po žadateli úhradu nákladů spojených s poskytnutím těchto údajů (nejvýše však do výše nákladů na pořízení jejich kopií, nosičů dat a nákladů na doručení). Přitom informace může poskytnout v digitální podobě.

Poznámka:
Z hlediska odpovědnosti AO se jedná v ZOV o jednu z nejdůležitějších povinností, jejíž porušení je sankcionováno finančně i trestněprávně.

f) Úpravy z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví pro veřejnost

Z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví veřejnosti je zapotřebí definovat zejména tato potřebná opatření:

• zamezení přístupu veřejnosti na staveniště (oplocení nejméně do výšky 1,8 m., hlídání staveniště, zajištění uzamykatelných vstupů);
• zamezení ohrožení veřejnosti provozem stavební mechanizace – omezení dosahu jeřábů nad veřejné prostranství, průchody, ochranné sítě, stříšky pod lešením apod.;
• průchody, přechody, přejezdy určené jako chráněné přístupy veřejnosti do stávající zástavby, nebo k zachování veřejného provozu ve stávajících objektech v prostoru stavby;
• označení bezpečnostními tabulkami a značkami;
• nutné úpravy z hlediska občanů se sníženou schopností pohybu a orientace.

2.2.4 Obecné požadavky na staveniště

Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů stanoví v § 24e následující požadavky na staveniště:

• 1) Staveniště se musí zařídit, uspořádat a vybavit přísunovými trasami pro dopravu materiálu tak, aby se stavba mohla řádně a bezpečně provádět. Nesmí docházet k ohrožování a obtěžování okolí, zejména hlukem a prachem, nad limitní hodnoty stanovené jinými právními předpisy, k ohrožování bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, ke znečišťování pozemních komunikací, ovzduší a vod, k omezování přístupu k přilehlým stavbám nebo pozemkům, k sítím technického vybavení a požárním zařízením. Staveniště musí být oploceno.
• 2) Na pozemcích staveb, které jsou kulturní památkou, v památkových rezervacích nebo v památkových zónách a v přírodních parcích a zvláště chráněných územích, včetně jejich ochranných pásem, lze zřizovat pouze takové stavby zařízení staveniště, které nejsou spojeny se zemí pevným základem, nebo zařízení pojízdná.
• 3) Stavby zařízení staveniště, které slouží pro účely provádění staveb nebo udržovacích prací, musí být povolovány jako dočasné.
• 4) Zneškodňování odpadních a srážkových vod ze staveniště musí být zabezpečeno v souladu s jinými právními předpisy 18b). Přitom je nutné předcházet podmáčení pozemku staveniště, včetně komunikací uvnitř staveniště, erozi půdy, narušení a znečištění odtokových zařízení pozemních komunikací a pozemků přiléhajících ke staveništi, u kterých nesmí být způsobeno jejich podmáčení.
• 5) Stávající podzemní energetické sítě, sítě elektronických komunikací, vodovody a kanalizace v prostoru staveniště musí být polohově a výškově zaměřeny a vytyčeny před zahájením stavby.
• 6) Veřejná prostranství a pozemní komunikace dočasně užívané pro staveniště při současném zachování jejich užívání veřejností se musí po dobu společného užívání bezpečně chránit před poškozením stavební činností a udržovat. Ustanovení právních předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci na staveništích tím nejsou dotčena. Veřejná prostranství a pozemní komunikace se pro staveniště mohou použít jen ve stanoveném nezbytném rozsahu a době a po ukončení užívání pro tento účel musí být uvedeny do původního stavu.

2.2.5 Organizace výstavby

Realizace výstavby je ovlivněna způsobem zastavění a maximálním využitím pozemku. AO musí stanovit zásady organizace výstavby z hlediska technologie stavby tak, aby v každém stadiu výstavby byla zajištěna stabilita staveb a plná bezpečnost realizátorů stavby i veřejnosti. Vlastní postup realizace výstavby je nepochybně záležitostí konkurenčních schopností zhotovitele. Projektant stavby (AO) pouze stanoví zásady, které je nezbytné v jednotlivých etapách výstavby respektovat, jimiž jsou:

a) Příprava staveniště

Staveniště musí být předáno zhotoviteli prosté všech překážek a právních nároků, s vyřešenými majetkově právními problémy jednotlivých pozemků (zajišťuje stavebník). Tuto záležitost potvrzuje protokolární převzetí staveniště, viz MP 2 Provádění staveb, dále viz MP 2.1 Vedení provádění pozemních staveb a MP 2.3.1 Vedení provádění vodohospodářských staveb nebo MP 2.5.1 Vedení provádění technologických staveb.

V dokumentaci pro organizaci výstavby AO podle konkrétních potřeb stavby navrhuje potřebná opatření, nezbytná z hlediska veřejného zájmu:

• zajištění oplocení obvodu staveniště (v určených částech neprůhledného) ve vztahu k veřejným komunikacím;
• zřízení potřebných oddělujících a protihlukových stěn a dalších opatření;
• zřízení potřebných podchodů, průchodů, ochranných stříšek pro zajištění nerušeného provozu a pohybu veřejnosti i s ohledem na občany se sníženou schopností pohybu a orientace;
• návrh potřebných úprav vjezdu, výjezdu ze staveniště, včetně potřebných zpevnění;
• zřízení potřebných čistících zařízení na výjezdu ze staveniště;
• osazení dopravního značení k provozu stavby;
• požadavek kompletního vytýčení všech inženýrských sítí technické infrastruktury v souladu s podmínkami stavebního povolení;
• předepsání potřebných sond v případě nejistoty o existenci podzemních vedení;
• předepsání potřebných ochran inženýrských sítí technické infrastruktury (zpevnění nadloží, uložení do chrániček apod.);
• projektová příprava a provedení nutných přeložek inženýrských sítí;
• provedení potřebného doplňkového geotechnického průzkumu;
• zabezpečení ochrany spodních, příp. minerálních vod;
• provedení staticky nezbytného zajištění okolních budov;
• předepsání nezbytně nutného rozsahu odstranění zeleně (pozor z hlediska organizace na vegetační lhůty uvedené v povolení);
• způsob demolice staveb určených k odstranění ze staveniště, včetně potřebné projektové dokumentace;
• projektové určení napájecích bodů vody, elektro, kanalizace a vytápění, včetně podmínek technického zřízení (překopy, podvrtání a podmínky správce sítě pro napojení);
• vymezení potřebných ploch pro zřízení sociálního, skladovacího a provozního zařízení staveniště (zejména ploch mimo vlastní stavbu na dočasně zabraných pozemcích);
• stanovení podmínek pro příp. využití stávajících staveb pro zařízení staveniště;
• podmínky pro ekologické hospodaření se zeminou;
• projektový návrh úprav stávajícího terénu pro potřeby provádění stavby (nikoli však konečné terénní úpravy).

b) Spodní stavba

Pro provádění spodní stavby se stanoví zejména podmínky:

• odtěžení zeminy v potřebném rozsahu podle projektové dokumentace (způsob dopravních tras, uložení výkopků na určené skládky, výše záběrů, podmínky pro zapažení stavební jámy apod.);
• provozu sestav stavebních strojů z hlediska ochrany před hlukem – stanoví se max. hladiny hluku v dB, provozní doby strojů, max. počet odvozových souprav apod.;
• likvidace všech zbytkových objektů, šachet, suterénů a sítí nacházející se pod úrovní +/– 0;
• těžba (zemní práce) v blízkosti stávajících staveb; postupovat je nutno přesně podle předpisu statického zabezpečení (podchycení staveb);
• zabezpečení přenosným vyztužením tak, aby nedošlo k destrukci veřejných komunikací, probíhajících po okraji hranice staveniště;
• vytvoření pilotovací roviny pro piloty v souladu se statickým návrhem stavby v dokumentaci stavby hrubé úpravy pláně, není-li použito pilotování, podle dokumentace pro provádění spodní stavby (již mimo zásady pro řízení výstavby);
• případné použití montážních mechanismů již v etapě spodní stavby.

c) Hrubá stavba

Pro organizování výstavby na úrovni hrubé stavby jsou rozhodující podmínky technologie výstavby, stanovené projektovou dokumentací. Problematiku řízení výstavby lze rozdělit do těchto okruhů:

• stanovení postupu provádění výstavby: v závislosti na použité technologii v technické zprávě pro pozemní stavby i pro statické zabezpečení se předepisuje postup realizace a záběry, které je možno z hlediska bezpečnosti připustit;
• nasazení montážní techniky: vzhledem k tomu, že AO nezná konkrétní sestavy montážní techniky zhotovitele, jedná se o předpokládané stanovení dosahu z hlediska umístění montážního prostředku a obvodu budované stavby. Je nutné zejména určit hmotnost nejtěžšího prvku v největší vzdálenosti (např. je-li nejtěžší prvek o hmotnosti 2 000 kg uložen v poloze 40 m od osy montážního prostředku), tj. určit dva zásadní parametry pro další projektovou přípravu – dosah a nosnost;
• ochrana osob, tj. omezení dosahu jeřábu zasahující mimo obvod staveniště. Omezení zajistí příslušný zhotovitel technickými prostředky (omezovači); není-li to možné z hlediska provozu staveniště, je nutné vybudovat jiné ochranné prostředky (podchody, zábrany apod.);
• z hlediska postupu montáže se navrhnou případně i následná technických opatření v návrhu stavby (montážní spáry, posun dilatačních spár apod.); při navrhování je nutno vzít v úvahu také odjezd potřebné techniky a přístup k zadním stranám staveb;
• stanovení požadavků na provoz stavebních mechanismů, pokud jde o ochranu před hlukem;
• stanovení podmínek pro příjezd nákladních dopravních prostředků a podmínek pro manipulaci, popř. uložení dovezených produktů na skládkách nebo ve skladech.

d) Dokončování stavby

Pro dokončování stavby nejsou většinou uplatňovány zvláštní požadavky na ZOV. V případě kompletace stavebních staveb s využitím lešení, závěsných lávek či zdvihacích plošin se jedná opět o požadavky ochrany z hlediska veřejného zájmu, tj. zajištění potřebné podchodné výšky, úprav a označení.

Dále jde o požadavky:

• na postupné uvádění do provozu;
• podmínky pro případné individuální, resp. komplexní vyzkoušení;
• podmínky zkušebního provozu (§ 124 SZ);
• podmínky případného předčasného užívání stavby před jejím úplným dokončením (§ 123 SZ).

2.3 BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ

Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů, stanoví mj. povinnost dodržovat požadavky na zajištění bezpečnosti práce na staveništi v souladu s následujícími právními předpisy, ve znění pozdějších předpisů:

• zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci;
• zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce;
• nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích;
• nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky;
• nařízení vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí;
• nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci;
• zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně.

AO v rámci stanovení zásad pro organizaci výstavby je povinna předepsat při všech úkonech, které souvisejí s bezpečností a ochranou zdraví při práci, postupy v souladu se zákonem č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a navazujícími nařízeními vlády, především ve vytvoření správných podmínek pro dodržení příslušných předpisů, na staveništi i při ochraně veřejnosti.

Dále v souladu s ustanoveními zákona č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, AO zhodnotí podmínky pro ustavení funkce koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi, posoudí povinnost zpracovat oznámení o zahájení prací pro oblastní inspektorát práce podle § 15 zákona a nutnost zpracování nebo aktualizace plánu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi.

Podrobnější popis jednotlivých opatření ve vztahu k provádění stavby je uveden v MP 2.6.1 Bezpečnost při provádění prací na staveništi.

Úloha autorizované osoby v oblasti ZOV spočívá v tom, aby navržená řešení nebyla v rozporu s těmito zásadními předpisy. V další fázi spočívá především v dohledu nad tím, zda jsou předepsaná opatření dodržována, jsou zabudována a používána pouze ta zařízení, která jsou ve vyhovujícím technickém stavu, s odpovídající dokumentací, technickými prohlídkami, zda jsou podrobena potřebným revizím a obsluhují je kvalifikovaní pracovníci. Při provádění stavby v návaznosti na provoz stavebníka, nebo občanů, ve vztahu k veřejnému prostranství zajištění bezpečnosti třetích osob.

V oblasti požární ochrany byla vydána vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, ve znění vyhlášky č. 268/2011 Sb.

2.4 OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

Ochranu životního prostředí (někdy označovanou jako environment) lze v daných souvislostech vyložit jako vztah mezi stavbou v průběhu výstavby i užívání a vnějším (přírodním) prostředím, tj. působením výstavby a provozované stavby na přírodní okolí (např. emisemi či odpady), ale také působením přírody v průběhu výstavby i užívání (provozování) stavby (např. mrazy, vichřicemi či přívalovými dešti).

V oblasti ochrany životního prostředí AO:

• při realizaci všech činností na staveništi postupuje s maximální šetrností k životnímu prostředí a dodržuje příslušné právní předpisy, ve znění pozdějších předpisů, zejména:
• zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí;
• zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, – zejména § 7–8 o ochraně a kácení dřevin;
• zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší;
• zákon č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a informačním systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí;
• zákon č. 350/2011 Sb., zákon o chemických látkách a chemických směsích (chemický zákon);
• vyhlášku č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby;
• minimalizuje dopady vyplývající z provádění prací na staveništi z hlediska hluku, vibrací, prašnosti (např. NV č. 9/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska emisí hluku, ve znění pozdějších předpisů, jež v příloze č. 3 vymezuje mj. max. požadavky na emise hluku stavebních strojů);
• postupuje při likvidaci odpadu v souladu se zákonem č. 541/2020 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů, (zejména vede evidenci o nakládání s odpady, tato evidence je součástí dokumentace předkládané k přejímacímu řízení);
• speciální pozornost věnuje vzniku nebezpečného odpadu (nutné povolení k nakládání s nebezpečnými odpady pro danou lokalitu, všechny materiály, které obsahují složky uvedené v zákoně a dalším jmenovitým typům odpadů jako jsou oleje, maziva apod.;
• speciální pozornost věnuje rovněž dopadům zákona č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností (elekrozařízení, fotovoltaické panely apod.);
• při nakládání s těžebním odpadem se řídí zákonem č. 157/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

3 PLÁN ORGANIZACE VÝSTAVBY (POV)

3.1 POSTUP ZPRACOVÁNÍ PLÁNU ORGANIZACE VÝSTAVBY

V praxi výstavby v ČR se pro část dokumentace zabývající se řízením výstavby používá tradiční označení POV.

AO, hlavní nebo vedoucí projektant, navrhuje řešení zásad organizace výstavby v dokumentaci zpracovávané pro ohlášení stavby nebo pro vydání stavebního povolení (viz kap. 2). Žádoucí je další spolupráce, která spočívá buď ve zpracování dokumentace pro provádění stavby, nebo v jeho konzultaci, či spoluúčasti na zpracování POV v rámci autorského dozoru. U dokumentace POV poskytuje nutné vysvětlení a konzultaci jeho zpracovateli (není-li jím sám).

Dokumentace pro vydání stavebního povolení určila základní limity postupu výstavby, technologie a požadavky z hlediska ochrany veřejného zájmu, které je nutno v dalším zpracování respektovat. Projektant tak nepochybně i předurčuje ekonomický výsledek výstavby. Na správně stanovených zásadách závisí, zda výstavba bude provedena racionálně v reálném čase a za ekonomicky nejvýhodnějších podmínek.

Zpracovatelé ZOV a následně POV by měli respektovat následující zásady:

• úspornost – navrhovat co nejkratší lhůty realizace, co nejjednodušší řešení sociálního a provozního zařízení, minimální zábor veřejného prostranství v čase i ploše. Samozřejmě k tomu patří i minimální nutný rozsah dokumentace POV;
• vliv okolí – dokumentace musí respektovat okolí stavby, zejména zajišťovat potřebnou ochranu veřejného zájmu, dodržení potřebných aspektů ochrany životního prostředí, problematiky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, hygienických podmínek apod.;
• zájem zhotovitele – vyžaduje optimalizaci řešení z hlediska řady aspektů, např. optimálního využití vlastních výrobních kapacit, potřebné techniky, zásobování apod., minimalizaci nutných mimořádných opatření ke zvládnutí výstavby; nutno respektovat potřebné technologické lhůty výstavby i klimatické podmínky realizace;
• zájem stavebníka – je specifikován v podmínkách výběrového (zadávacího) řízení a návrhu smlouvy o dílo; dobrý návrh POV přispívá k optimální ceně zaplacené za dílo;
• technická úroveň – dokumentace POV musí respektovat současnou technickou a technologickou úroveň transformovanou do konkrétních podmínek zhotovitele.

Upřesnění zásad organizace výstavby si zhotovitel stavby ve vlastním zájmu zpracuje již před podáním nabídky (může mít vliv na nabídnutou cenu a termín zhotovení stavby). Zpracováním dokumentace POV by již neměly vznikat zásadní požadavky na změnu smluvních vztahů se stavebníkem.

3.1.1 Doporučený postup práce při zpracování plánu organizace výstavby (POV)

• shromáždění všech potřebných podkladů potřebných pro POV;
• seznámení se se všemi podklady;
• osobní obhlídka staveniště;
• konzultace s autorem návrhu stavby (autorizovanou osobou), případně dalšími projektanty;
• konzultace v rámci týmu výrobní přípravy zhotovitele;
• konzultace a poskytnutí podkladů s koordinátorem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi (pokud je určen a znám);
• ideové zpracování návrhu POV;
• konzultace v rámci výrobní přípravy zhotovitele;
• zpracování výrobní kalkulace (podkladů časového plánu);
• zpracování čistopisu POV;
• kontroling;
• aktualizace podle postupu výstavby.

3.1.2 Podklady pro POV

a) Podklady, které jsou součástí předané dokumentace stavby, např.:

• identifikační údaje z projektové dokumentace pro vydání stavebního povolení;
• komplexní podklady katastrálních map s údaji o jednotlivých pozemcích;
• celková situace staveniště obvykle v měřítku 1 : 500, se zakreslením stávajícího stavu i nového návrhu výstavby;
• přehled programu výstavby v členění stavby do ucelených částí, stavebních objektů a provozních souborů;
• komplexní návrh technického a technologického řešení stavby;
• závěry geologického průzkumu;
• informace o stávajících a řešení nových inženýrských sítí.

b) Podklady vyplývající z následujících jednání

• údaje o projednání dokumentace;
• podmínky stavebního povolení;
• podmínky nabídkového (zadávacího) řízení stavebníka;
• soubor vyjádření k stavebnímu řízení, včetně požadavků;
• se správci technické infrastruktury k napojení staveniště a existenci podzemních vedení;
• vyplývající z požadavků zákona o elektronických komunikacích;
• závěry z jednání s organizacemi hájícími veřejný zájem (ochrana přírody a krajiny, ochrana veřejného zdraví, doprava, požární ochrana apod.);
• se stavebníkem;
• s dotčenými osobami a vlastníky sousedních dotčených pozemků a staveb na nich;
• o trvalých i dočasných záborech pozemků;
• podmínky koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi.

c) Podklady z obhlídky staveniště

• stávající zástavba ponechaná i likvidovaná, porosty, likvidovaná infrastruktura;
• stav příjezdových a přístupových komunikací, nutné terénní úpravy z hlediska výstavby;
• využití stávající zástavby pro potřeby výstavby (budovy, oplocení, inženýrské sítě);
• nutné úpravy z hlediska veřejného zájmu;
• staré ekologické zátěže.

3.2 TECHNICKÁ ZPRÁVA

a) Všeobecné údaje

• Seznam všech účastníků výstavby.
• Seznam všech dalších dotčených orgánů z důvodů provádění výstavby, tj. všech organizací uvedených v podmínkách stavebního povolení, a dále těch, jež přistoupily v průběhu projednání podmínek pro řízení výstavby. V seznamu uvést přesný název, statutárního zástupce, kontaktní osobu a adresu.
• Podklady pro zpracování – kompletní seznam všech dokladů vztahujících se k předmětné stavbě, včetně uvedení požadavků a podmínek z nich vyplývajících a dále veškeré doklady, následně vzniklé v případě zpracování projektové dokumentace pro provádění stavby.
• Program výstavby – uvede se v rozsahu odpovídajícím technickému řešení stavby, jako kompletní seznam částí stavby, stavebních objektů a provozních souborů v členění odpovídajícím smluvním ujednáním a realizaci výstavby.
• Technologie výstavby – u jednotlivých stavebních objektů a provozních souborů se uvedou základní technologie výstavby z hlediska potřeb provádění výstavby.

b) Popis staveniště

• Popis stávajícího stavu staveniště se uskutečňuje na základě osobní prohlídky staveniště. Ta umožňuje upřesnit obvod staveniště (musí být minimální vzhledem k okolí, vlastnictví pozemků a dostatečný pro realizaci stavby). Pokud je obvod staveniště navržený v projektové dokumentaci k žádosti o stavební povolení AO nedostatečný, nebo došlo v další přípravě ke změnám, je nutno provést kompletní dokladování, včetně případných dopadů do stavebního povolení, případně až územního rozhodnutí. Do obvodu staveniště patří i veškeré dočasné zábory pro přípojky sítí mimo vlastní stavbu. Popíše se skutečná poloha staveniště a všechny souvislosti.
• Stará zástavba – uvnitř prostoru staveniště v rozdělení na likvidovanou, ponechanou k využití pro zařízení staveniště a určenou k obnově. Popis stávajících staveb musí obsahovat současný stav, velikost, způsob napojení na sítě ve vztahu k postupu výstavby.
• Úpravy staveniště – uvádí se popis všech překážek, které v obvodu staveniště jsou a které budou odstraněny před předáním staveniště, resp. které budou odstraněny v rámci přípravy staveniště.
• Příjezdová trasa – popisuje se příjezd na staveniště v souladu s vyjádřením příslušných orgánů dopravy – po veřejných komunikacích s nutnými omezeními. Uvádí se popis vjezdů na staveniště, včetně komunikací, u nichž jsou uvažovány potřebné způsoby úprav (zpevnění, čistící zařízení). Je nutno prověřit stav příjezdových komunikací vzhledem k jejich opotřebení staveništní dopravou, popř. navrhnout úpravy nutné po ukončení stavby.
• Úpravy z důvodů ochrany veřejného zájmu – popsat technické řešení všech úprav předepsaných ZOV a podmínkami stavebního povolení, které jsou nezbytné zejména pro ochranu obyvatelstva a jiných veřejných zájmů, tj. přechody, průchody, ochranné bariéry, zábradlí, oplocení, zakrytí proti prachu, ochrana flóry a fauny apod. Tyto úpravy je u větších staveb nutno řešit v příslušných etapách tj. tak, jak stavba postupuje a je uváděna do provozu, aby v každé byla zajištěna potřebná ochrana veřejného zájmu. Dále úpravy pro občany se sníženou schopností pohybu a orientace.
• Definitivní popis obvodu staveniště – vychází z možností daných stavebním povolením; je však možné, že detailní řešení změní podmínky obvodu staveniště a záboru pozemků. To vede k nutnosti před zahájením prací na stavbě projednat tyto skutečnosti znovu prostřednictvím stavebníka se stavebním úřadem, popř. upravit podmínky stavebního povolení, popř. územního rozhodnutí.
• Podzemní a nadzemní sítě – je třeba uvést potřebná opatření ke všem inženýrským sítím, které se vyskytují na staveništi, vč. jejich polohového a výškového zaměření a vytýčení na základě vyjádření jejich správců a dodatečných průzkumů. Popis všech přeložek inženýrských sítí, včetně technického provedení. Kde je to nutné, odkaz na příslušnou dodavatelskou prováděcí dokumentaci. Popis všech ochranných pásem, které je nutné respektovat.

Dále uvést úpravy (případně doložit odkazem na dokumentaci) napojení na inženýrské sítě pro realizaci stavby, event. definitivního napojení objektů stavby.

c) Geologický průzkum staveniště

Uvedou se identifikační údaje geologického průzkumu, kde je k dispozici. Z geologického průzkumu se uvedou zásadní informace potřebné pro provádění stavby, zejména pro výkopové práce a spodní stavbu, způsob založení, provádění zemních prací. Dále se uvede hladina spodní vody, popř. upozornění na nebezpečí jejího kolísání; v tom případě i návrh potřebných opatření ke snížení její hladiny.

d) Úpravy staveniště

• Prozatímní a konečné terénní úpravy – návrh realizace výstavby vychází z úrovně stávajícího terénu. Pro provádění výstavby se doporučuje provést pouze nejnutnější rozsah terénních úprav. Při umístění zařízení, skládek i kolem stavební jámy je nutno navrhnout min. 5 – 6 m široký manipulační pruh, alespoň jednostranně. Při návrhu terénních úprav je vhodné vycházet z možnosti využít jich jako definitivní terénní úpravy podle projektové dokumentace. Stejně je vhodné řešit i vnitrostaveništní komunikace v jejich profilu či konstrukci. Některé terénní úpravy slouží pouze pro potřeby vlastní stavby, např. úpravy pro umístění strojního vybavení (jeřáby, čerpadla, mísící centra apod.), dále zpevnění skladovacích ploch, úpravy pod stavbami zařízení staveniště. U všech dočasných terénních úprav je nutno popsat i jejich likvidaci při ukončení výstavby. Konečné terénní úpravy musí být v souladu s podmínkami stavebního povolení.
• Deponie ornice – pokud se na staveništi vyskytuje ornice, kterou je možno využít pro konečné sadové úpravy, je vhodné navrhnout deponii ornice, na níž je uložena po dobu provádění stavby. Pokud není třeba, nebo to prostorové podmínky stavby neumožňují, je nutno navrhnout její odvoz a jiné využití.
• Zemina – součástí dokumentace je rovněž bilance zemních prací. Uvede se celková bilance výkopů a násypů. Současně je v bilanci zeminy nezbytně nutné prověřit i její využitelnost pro konečné terénní úpravy. V případě nevyrovnané bilance na staveništi je nutno popsat odvoz zeminy, dopravní trasy, včetně způsobu uložení, přičemž je nutno řešit i environmentální dopady jejího dalšího využití (např. kontaminace). Při nedostatku zeminy je naopak nutno projednat zdroj (zemník), vhodnost zeminy, otázky její těžby a dopravních tras. Veškeré tyto záležitosti je nutno přenést do smluvních vztahů. Při velkém rozsahu zemních prací je speciálním úkolem projektanta výpočet a popis kapacit potřebných strojních sestav.
• Ochrana porostů – u všech porostů uvnitř obvodu staveniště, pokud se nepočítá s jejich likvidací, je nutno navrhnout způsob jejich ochrany (oplocení, obednění, přesazení). Tyto plochy nutno vyjmout z ploch stavby a zajistit maximální ochranu.
• Oplocení – obvod staveniště musí být z hlediska ochrany veřejného zájmu oplocen. Z hlediska ochrany proti hluku a prachu se doporučuje oplocení neprůhledné, někdy s dalšími specifickými požadavky (ochranné stříšky). Technická zpráva odkazuje na výkresovou dokumentaci oplocení, popř. katalog.

e) Zásobování staveniště

• Zásobování elektřinou – pro zásobování staveniště se využije v prvé řadě stávajících, nebo nově budovaných elektrorozvodů a trafostanic. Koncepci řeší projektant již v rámci projednání projektu pro stavební povolení s příslušnou elektrorozvodnou firmou. V rámci projednání konečného zásobování stavby se řeší i otázka napájecího bodu elektro, jeho kapacity a jištění. Pro definitivní dimenzování příkonu elektřiny je nutný propočet vycházející ze seznamu všech připojených elektrospotřebičů, které se vyskytují na staveništi a předpokládané současnosti jejich odběru. V dokumentaci se prověří navržený a projednaný rozsah příkonu konkretizací jmenovité mechanizace. Pokud by bylo zajištění nedostatečné, je nutno znovu projednat. Na místě napájecího bodu bude vybudován staveništní rozvaděč se samostatným měřením. Při odběru elektro ve stávajících budovách je nutno smluvně vyřešit dodávku elektřiny přes vlastníka elektroměru.
• Zásobování staveniště vodou – obdobný propočet je nutno zpracovat pro zásobování staveniště vodou. Předpokládaná spotřeba závisí na spotřebě technologické vody (např. pro mísicí centrum, úpravu betonu, omítkářské práce apod.) a spotřeby pro sociální zařízení staveniště. Třetí (rezervní) složku představuje potřeba vody pro požární zabezpečení staveniště. Na základě sekundové potřeby vody je dimenzována staveništní přípojka. I pro přípojný bod je nutno projednat připojení již v rámci zásad pro řízení výstavby v dokumentaci pro stavební povolení. Přípojný bod představuje vodoměrnou šachtu vybavenou podle normových hodnot a požadavků dodavatele vody. Přípojný bod musí být ochráněn proti mrazu. V případě, že v době zahájení výstavby není zdroj vody k dispozici (nebo stavba ji nepotřebuje k svému provozu), nutno řešit zásobování vodou s využitím dalších zdrojů, např. studny, dovoz vody apod. Ve všech případech je nezbytně nutný chemický rozbor vody vzhledem k její vhodnosti pro užití při výstavbě.
• Odkanalizování – při napojení kanalizace ze staveniště, zejména sociálního zařízení je nutné především dosažení souhlasu provozovatele kanalizační sítě. Složitější situace nastává v případě, kdy kanalizaci je nutno použít např. pro odvod čerpaných vod (snižování hladiny vody). Zde je nutno především prověřit vůbec možnost odvodu těchto vod z hlediska možnosti kanalizační sítě (příměsi, kapacita čistírny odpadních vod). Je nutné řešit i odvedení povrchových vod ze staveniště, zejména u dopravních a liniových staveb. Přitom je nutno využít stávajících vodních toků, jímek apod. Při návrhu čerpání vod je nutno zvážit i případný dopad na okolní studně a stavby. V oblastech s výskytem minerálních vod nutno respektovat jejich ochranná pásma.
• Materiálové zásobování – popisuje se způsob zásobování staveniště stavebními hmotami, včetně prefabrikátů. Jedná se především o rozhodující položky z hlediska dopravní náročnosti, tj. doprava zeminy, betonové směsi, prefabrikátů, technologických celků, zejména nadměrných nákladů. Běžné zásobování staveniště je většinou zajištěno dodávkami přímo na staveniště od dodavatelů staveništních materiálů. Pokud je nevyhnutelné některé materiály skladovat na staveništi, je nutno navrhnout potřebné skladovací plochy, uzavíratelné sklady a dodržet požadavky bezpečnostních předpisů. Současně se musí řešit problematika dopravy mezi jednotlivými skládkami, pokud je nelze umístit přímo v blízkosti zdvihacích montážních prostředků. Samostatnou částí je návrh chráněných skladovacích ploch pro materiály s možností zcizení.

f) Zařízení staveniště

• Stavební dvůr – u rozsáhlých staveb se doporučuje vybudovat centrální stavební dvůr, který slouží po celou dobu výstavby. Bude obsahovat potřebný rozsah provozního, sociálního a skladovacího zařízení pro celý rozsah výstavby s tím, že jednotlivá zařízení stavby jsou navržena pouze v nezbytně nutném rozsahu.
• Sociální zařízení – slouží sociálním a hygienickým potřebám pracovníků na staveništi. Musí být vybudováno před zahájením vlastních stavebních prací, nebo okamžitě při jejich zahájení. Rozsah sociálního zařízení staveniště závisí na počtu pracovníků, pro které je budováno, a zejména na počtu pracovníků, pro které je nutné zajistit stravování, popř. ubytování. Rozsah musí pokrýt dále smluvní nároky poddodavatelů, kteří zajišťují příslušné části dodávek stavby pro hlavního zhotovitele. Výpočet (viz příloha 4.3) je součástí POV – jako příloha, nebo přímo součástí technické zprávy. Na staveništi, kde je méně než 20 pracovníků, je třeba minimálně zajistit vhodné místnosti pro převlékání a ukládání oděvů. Návrh a zřizování sociálního zařízení musí být v souladu s příslušnými hygienickými předpisy.
• Provozní zařízení (stavební kanceláře) – slouží pro administrativní a technické vedení stavby. Vychází z počtu pracovníků, kteří se řízením stavby zabývají tak, aby bylo zajištěno nezbytně nutné zázemí pro řízení stavby. Je nutno respektovat smluvně dohodnuté požadavky poddodavatelů. Provozní zařízení musí zajistit bezpečné uložení všech administrativních a technických prostředků pro řízení stavby (počítače, měřící zařízení) a dále drobné mechanizace, sloužící pro stavbu. Součástí popisu provozního zařízení je i napojení stavby na prostředky sdílené elektronické komunikace – telefon, fax, internet, vysílačky, podle druhu vybavení firmy. V provozním a sociálním zařízení je nutno navrhnout technické zázemí pro působení stavebníka a projektanta (autorský dozor projektanta a technický dozor stavebníka, příp. další osoby, např. koordinátor BOZP), v rozsahu sjednaném smlouvou se stavebníkem.
• Výrobní zařízení – návrh výrobního zařízení vychází z charakteru stavby. Jeho budování a využití je otázkou ekonomického posouzení. V současné době se preferují způsoby letmých dodávek, které nevyžadují budování rozsáhlých mísicích center, ohýbáren výztuže, výroby prefabrikátů apod. Pokud je rozhodnuto o jeho vybudování z hlediska obchodní strategie firmy, je součástí POV – (dokumentace pro jeho zřízení, technické propočty a popis).
• Montážní zařízení – pro ekonomickou realizaci stavby je rozhodující návrh potřebných montážních a zdvihacích zařízení. Návrh jeřábů vychází z charakteru stavby, z vlastnictví potřebných zdvihacích prostředků, popř. možnosti jejich pronájmu a dále z potřebného dosahu jeřábu, nosnosti v nejvzdálenějším bodě vyložení, výšky stavby a postupu montáže. V zásadě je možno použít tři druhy jeřábů: mobilní, pevné a pojízdné. Pro poslední dva druhy techniky je nutno zpracovat v rámci POV návrh osazení stabilního jeřábu nebo jeřábové dráhy, včetně potřebného technického popisu. V technické zprávě je třeba popsat i otázky dopravy zdvihacích prostředků na staveniště a jejich odstranění po ukončení hrubé stavby. Návrh zdvihacích prostředků pro další fáze výstavby, popř. údržbu a opravy, představuje popis umístění příslušných výtahů, popř. jiných zdvihacích zařízení (vrátky, žebříky či jiné způsoby dopravy). Při návrhu je nutno zejména popsat podmínky pro jejich montáž a bezpečnostní otázky vlastní realizace.
• Podzhotovitelé – souhrnně je zapotřebí popsat požadavky smluvních firem na všechny druhy zařízení staveniště.
• Osvětlení staveniště – navrhuje se způsob osvětlení staveniště pro provádění prací za zhoršených podmínek (stožáry osvětlení, provizorní svítidla, rozvody).

g) Bezpečnost práce

Součástí povinností osoby pověřené vedením stavby (stavbyvedoucího) je ve smyslu § 153 SZ zajistit při provádění stavby, mj. dodržování povinností k ochraně života, zdraví, životního prostředí a bezpečnosti práce, vyplývajících ze zvláštních právních předpisů. Je povinen působit k odstranění závad při provádění stavby a závady, které se nepodařilo odstranit, neprodleně hlásit stavebnímu úřadu.

V průběhu provádění stavby AO pověřená jejím vedením v souladu se zákonem č. 183/2006 Sb., SZ, ve znění pozdějších předpisů provádí rozhodnutí a je osobně přítomna při úkonech a jednáních v oblasti bezpečnosti práce, které jsou popsány v MP 2 Provádění staveb. Přitom postupuje v souladu s právními předpisy, viz kap. 1.2.

Všichni zúčastnění pracovníci musí být s předpisy seznámeni před zahájením prací. Při práci a pohybu na staveništi jsou povinni používat předepsané osobní ochranné pomůcky. Staveniště musí být ohrazeno a označeno výstražnými tabulkami se zákazem vstupu všech nepovolaných osob.

Zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (upravené pro konkrétní podmínky staveniště) a jednoznačná opatření pro stavbu se doporučuje uvést přímo v textu technické zprávy.

• Ochrana staveniště – součástí bezpečnostních opatření je návrh všech opatření potřebných k ochraně materiálu a výrobků určených k zabudování do stavby a do stavby již zabudovaných před zcizením. Je třeba popsat veškeré ochranná opatření – oplocení, uzamčené sklady, způsob ukládání materiálu a zásobování, ve zvlášť citlivých případech střežení staveniště bezpečnostní službou či prostředky elektronické ochrany.
• Požární bezpečnost – popis všech nezbytně nutných požárně bezpečnostních opatření na staveništi, vybavení všech prostor staveniště věcnými prostředky požární ochrany (hasicí přístroje, osobní ochranné pracovní prostředky, prostředky pro záchranu a evakuaci osob, přenosné zásahové prostředky, požární výstroj), dokumentaci požární ochrany (požární poplachové směrnice, požární řád, dokumentace o činnosti a akceschopnosti požární hlídky, havarijní plán, spojení s jednotkami Integrovaného záchranného systému.

V případě zpracování samostatného plánu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi musí být tato část s ním v souladu.

h) Ochrana životního prostředí (envinronment)

Při provádění všech činností na staveništi nutno postupovat s maximální šetrností k životnímu prostředí a dodržovat příslušné právní předpisy, ve znění pozdějších předpisů, zejména:

• zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, (obecně);
• zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší;
• zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zejména § 7–8 o ochraně a kácení dřevin;
• zákon č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a informačním systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí;
• zákon č. 350/2011 Sb., zákon o chemických látkách a chemických směsích (chemický zákon);
• vyhlášku č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby;
• minimalizovat dopady vyplývající z provádění prací na staveništi z hlediska hluku, vibrací, prašnosti (NV č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve znění NV č. 217/2016 Sb., dále NV č. 9/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska emisí hluku, ve znění pozdějších předpisů jež v příloze č. 3 vymezuje mj. max. požadavky na emise hluku stavebních strojů);
• při nakládání s odpady postupovat v souladu se zákonem č. 541/2020 Sb., o odpadech, (zejména vést evidenci o nakládání s odpady, tato evidence je součástí dokumentace předkládané k přejímacímu řízení); speciální pozornost věnovat vzniku nebezpečného odpadu (nutné povolení k nakládání s nebezpečnými odpady pro danou lokalitu, všechny materiály, které obsahují složky uvedené v zákoně č. 541/2020 Sb.) a dalším jmenovitým typům odpadů jako jsou oleje, maziva apod. a odpadů specifikovaných v zákoně č. 542/2020 Sb. (elekrozařízení, fotovoltaické panely apod.); při nakládání s těžebním odpadem se řídit zákonem č. 157/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Poznámka:
Z hlediska péče o životní prostředí je v technické zprávě nutno popsat opatření k minimalizaci negativního vlivu na veřejnost a životní prostředí. Jmenovitá opatření mohou být následující:

Ochrana před hlukem

• Omezení doby provozu stavby – na základě hlukové studie je možno omezit dobu výstavby na časové rozmezí (např. 7–18 hod. během dne, se základní hladinou hluku L = 50 dB + korekce 10 dB.);
• použité mechanismy musí mít výrobcem zaručené hladiny akustického tlaku v souladu s platnými předpisy. Hluková studie může omezit provoz jednotlivých mechanismů, např. počet odjezdů vozidel, denní limit provozu mechanismů a další. Mechanismy musí být vypínány po dobu mimo pracovního nasazení. Hlavní činnosti, které jsou zdrojem hluku, např. bagrování, odvoz výkopků, pilotování a betonáž byl měly být soustředěny do doby 8–14 hod.;
• oplocení areálu může být navrženo i z hlediska ochrany veřejnosti před hlukem např. neprůhledné plné, výšky 2,5 m, které poslouží jako provizorní ochrana před hlukem v období prací s největšími zdroji akustické zátěže, tj. zemních prací, pilotování a provádění spodní stavby.

Hospodaření s odpady

Veškeré odpady vzniklé při stavební činnosti musí být tříděny a likvidovány v souladu se zákonem č. 541/2020 Sb., o odpadech, a příslušnými prováděcími předpisy:

• shromažďovat odpady utříděné podle jednotlivých druhů a kategorií;
• zařazení odpadů podle katalogu, tj. přiřazení kódu druhu odpadu a stanovení jeho kategorizace, je nutnou podmínkou pro další nakládání s ním;
• kontrolovat nebezpečné vlastnosti odpadů a nakládat s nimi podle jejich skutečných vlastností;
• materiál výkopku, podle charakteru staveniště, bude uložen na příslušnou skládku projednanou zhotovitelem a tato skutečnost bude dokladována při přejímce stavby;
• ostatní odpady (O) budou tříděny podle druhu (kovový materiál, hliník, barevné kovy apod.), uloženy na vymezená a označena místa ukládání příslušného odpadu;
• obaly budou tříděny podle svého druhu (papír, umělé hmoty) a odevzdávány do příslušných sběrných dvorů proti vystavení dokladu o předání odpadu nebo předány smluvnímu partnerovi, který doloží povolení k dalšímu zpracování příslušného odpadu. Bez doložení tohoto dokladu nesmí být odpad předán;
• nebezpečný odpad (N) – zvláštní pozornost je věnována zbytkům materiálu a jejich obalů spadajících do kategorie nebezpečných odpadů (barvy, lepidla, umělé hmoty, pryskyřice, zbytky izolačních materiálů apod.). Likvidaci provádí speciální firma, která má povolení k nakládání s nebezpečnými odpady, úložné místo musí být označeno tabulkou s katalogovým číslem odpadu a jeho názvem a Identifikačním listem odpadu;
• skladování odpadu musí být zajištěno na staveništi tak, aby odpady byly skladovány odděleně, bylo zabráněno jejich rozfoukání větrem a přenesení mimo obvod staveniště, jakož i ochrana proti dešti a splavení do půdy, resp. městské kanalizace.

Odpady vzniklé na stavbách je nutné zlikvidovat prostřednictvím odborně specializovaných organizací na základě takto uzavřených smluv:

• ke každé zásilce odpadu, určeného ke zneškodnění musí být původcem vystaven řádně vyplněný dodací list. V dodacím listu musí být uvedeno katalogové číslo odpadu, název odpadu/kód odpadu, interní značka původce, hmotnost (je-li vážení provedeno na kalibrované váze). Dodací list musí být vyhotoven ve třech vyhotoveních, třetí vyhotovení musí být odesláno k evidenci zhotovitele;
• pro přepravu nebezpečného odpadu je původce povinen řádně vyhotovit evidenční list přepravovaného odpadu;
• nebude-li původce požadovat odvoz odpadu externí osobou, je povinen zajistit nakládku odpadu a jeho odvoz na místo zneškodnění.

Původce je povinen a plně odpovídá za správné zařazení odpadu podle druhu a kategorií a za nakládání s ním.

Odpady kategorie nebezpečné (N) je možno přepravovat pouze dopravními prostředky, na které vydal souhlas příslušný správní orgán, včetně stanovení tras. Evidence přepravovaných nebezpečných odpadů v případech, že dochází ke změně osoby vlastníka (externí organizace) se provádí podle podmínek zákona č. 541/2020 Sb., na evidenčním listu pro přepravu nebezpečných odpadů.

Řešení odpadů vznikajících těžební činnosti je obsaženo v zákoně č. 157/2009 Sb., o nakládání s těžebním odpadem.

Poznámka:
Zákon o odpadech č. 541/2020 Sb., byl aktuálně doplněn vyhláškou č. 8/2021 Sb., o Katalogu odpadů a posuzování vlastností odpadů (Katalog odpadů) a vyhláškou č. 273/2021 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady.

Ostatní environmentální opatření

• Veškerá mechanizace a vozidla na staveništi musí být zajištěna proti úkapům olejů a pohonných hmot, jejich zbytky musí být likvidovány jako nebezpečné odpady, na příslušných místech. Tato pracoviště nutno vybavit havarijní soupravou;
• při provádění veškerých prací musí být použity technologické postupy, které omezí vznik zbytečné prašnosti (vodní clony, odsávání apod.);
• dopravní prostředky při opuštění staveniště musí být očištěny; vzhledem k obvyklým prostorovým problémům musí být přímo na výjezdu osazen čisticí rošt, který zamezí přenesení nečistot na dopravní komunikace;
• na staveništi nesmí být žádný odpad likvidován spalováním;
• vytápění zařízení staveniště možné pouze s využitím elektřiny, nebo napojením na centrální rozvod tepla.

Havarijní opatření

Na staveništi musí být věnována pozornost opatřením proti vzniku havarijních situací a navržen postup jejich překonání. Pro větší stavby zhotovitel vypracuje speciální havarijní plán a poplachové směrnice. V požárních poplachových směrnicích, havarijních plánech a místně provozních řádech jsou uvedeny postupy řešení možných havarijních situací, způsobených buď vnější příčinou (např. povodeň, vichřice), nebo vnitřní příčinou (únik závadné látky), popř. jejich kombinací. V poplachových směrnicích, havarijních plánech a místně provozních řádech jsou uvedeny aktivity, které musí být provedeny v reakci na havarijní situace pro zmírnění environmentálních dopadů, které mohou v souvislosti s havárií nastat. Berou přitom v úvahu vliv lidského faktoru a s ohledem na jeho nepředvídatelnost zavádějí pojistné mechanismy a opatření.

Havarijní plány navíc obsahují způsob a sled činností vedení stavby; rozdělení odpovědnosti včetně zastoupení v době nepřítomnosti; informace o zásahových jednotkách; zásady komunikace; schéma rozvodu a uzavírací místa významných médií; informace o nebezpečných, chemických látkách a chemických přípravcích, včetně jejich dopadů na životní prostředí a opatření při mimořádných situacích. Na staveništích musí být k dispozici bezpečnostní listy chemických látek a chemických přípravků, která jsou na stavbě používány. Jednotlivá skladovací místa těchto látek musí být označena bezpečnostními značkami, viz MP 2.6.1 Bezpečnost při provádění prací na staveništi.

i) Organizace výstavby

V technické zprávě jsou popsány ZOV na staveništi, pokud je samozřejmě rozsah výstavby takový, aby tento popis měl smysl. Popis organizace výstavby vychází ze zpracovaného časového plánu výstavby a uvádí:

• popis přípravy staveniště;
• zemních prací;
• spodní stavby;
• hrubé stavby;
• uzavření stavby, její kompletaci;
• montáž technických zařízení;
• zkušební provoz, vyzkoušení a předání v členění po jednotlivých objektech, nebo záběrech; postupné uváděných do provozu.

Technická zpráva stanovuje klíčové termíny výstavby, podmiňující investice, termíny rozhodujících dodávek, termíny kontrolních bodů výstavby (zejména u konstrukcí dalším postupem zakrytých), termíny stavební připravenosti pro montáž technických, popř. strojních zařízení, termíny vyzkoušení, revizí a předání jednotlivých objektů a stavby jako celku. Dále uvádí termíny nástupu a předání jednotlivých poddodávek, včetně jejich smluvního zajištění.

Vymezuje potřebné podklady pro sestavení organizace a časového plánu výstavby, pro rozpočet, finanční plán zhotovitele, smluvní dohody, výrobní kalkulace a z nich odvozené počty pracovníků na staveništi, rozsah poddodávek a nasazení montážních mechanismů (potřebné výpočty jsou uvedeny v příloze).

Popisuje metodiku zpracování časového plánu, jeho vazby na výrobní plán zhotovitele, případně poddodavatelů.

Uvádí krizová místa, kterým je třeba při realizaci výstavby věnovat maximální pozornost z hlediska dodržení smluvních termínů.

Speciální pozornost v organizaci výstavby je nutno věnovat dodržení technologických lhůt pro technicky správné provádění konstrukcí a potřebných opatření pro zimní období.

3.3 NÁVRH (VÝKRES) SITUACE V PLÁNU ORGANIZACE VÝSTAVBY

Výkres situace se zpracovává ve vazbě na koordinační situaci stavby (zpravidla v měřítku 1 : 500). Pro výkres situace není závazná norma. Při zpracování je možno využít podkladů v příloze této metodické pomůcky. Do koordinační situace jsou značky pro návrh vedeny v barvě zelené. Doporučený metodický postup zpracování a vzory značek jsou uvedeny v příloze 4.4:

• Na základě všech dostupných podkladů a osobní prohlídky se stanoví plochy, které zabírá staveniště. Při zakreslení se vychází z prokázaného vlastnictví, či nájmu pozemků na základě katastrálního snímku území. Hranice staveniště se označí silnou čarou. Dočasné zábory se označí přerušovanou čarou. Současně se na hranici staveniště označí rozsah a způsob provedení oplocení staveniště;
• určí se plochy pro skladování ornice, zeminy, rozhodujících stavebních materiálů (pokud jsou třeba) a jejich situování se zakreslí do situace; současně se zakreslí potřebné manipulační a dopravní pruhy 4–6 m;
• zakreslí se trvalé a dočasné přeložky inženýrských sítí;
• zakreslí se místa základních napájecích bodu staveniště – elektro, vodovodu, kanalizace, příp. napojení na plynovod či horkovod;
• podle výsledku projednání se uvedou šipkami směry hlavních příjezdových dopravních tras ke staveništi, vjezdy na staveniště a příslušná technická opatření na vjezdu (čisticí rošty, chráničky apod.) Pokud je to nutné, uvedou se i dopravní trasy na staveništi, včetně potřebných zpevnění, např. panelové vozovky, provizorní komunikace, spodní stavba trvalých komunikací, osazení potřebných dopravních značek;
• v případě rozsáhlých zemních prací se postupy zemních prací a strojní techniky uvádí do samostatné dokumentace;
• na základě propočtu a stanovení zdvihací techniky se zakreslí stanoviště jeřábů (pevné stanoviště nebo jeřábová dráha), dále se zakreslí dosah jeřábu ve vazbě k nejvzdálenějšímu místu montáže na stavbě a nosnosti jeřábu. Zvýrazní se dosah jeřábu nad veřejnými prostranstvími a zakreslí se požadovaná technická omezení tohoto přesahu (omezovače, podchody, ochranné stříšky, případně jiná). Současně se popř. zakreslí trasa příjezdu a odjezdu montážní techniky;
• zakreslí se plochy výrobního zařízení staveniště – umístění mísicích center, ohýbáren, nutných skládek, popř. stanovišť pro mobilní techniku (autodomíchávače, pumpy na beton apod.);
• zakreslí se plochy určené pro sociální zařízení staveniště v rozsahu určeném potřebnými propočty;
• zakreslí se speciální konstrukce zařízení staveniště, popř. se označí jejich umístění a odkaz na přílohy výkresové dokumentace;
• zakreslí se plochy skládek odpadu v souladu s environmentálními opatřeními;
• v případě složitějších vztahů na staveništi se zakreslí i postup provádění jednotlivých staveb či jejich částí.

3.4 ČASOVÝ PLÁN VÝSTAVBY

Časový plán výstavby je podkladem, který prokazuje reálnost termínů a postupu financování pro příslušnou smlouvu o dílo. Současně se stává nástrojem konkrétního řízení výstavby. Zpracování časového plánu výstavby se řídí zvyklostmi firmy zhotovitele, rozsáhlostí výstavby, mnohdy i programovým vybavením, které firma vlastní. Zpracování časových plánů výstavby je nedílnou součástí dokumentace řízení výstavby. Jeho zpracováním je většinou pověřen specialista výrobní přípravy příslušné dodavatelské firmy. Pro zpracování časového plánu není předepsána autorizace.

Pro běžnou realizaci výstavby postačí řádkový harmonogram, který stanoví termíny počátku a konce nejdůležitějších činností na stavbě; současně propočte potřeby průběhu financování, popř. nasazení nutných zdrojů – pracovníků, materiálů či techniky.

Ve složitějších realizačních případech se doporučuje využít některé z metod síťové analýzy. Vzhledem k složitosti této problematiky odkazujeme na využití příslušné odborné literatury, která o této problematice pojednává (např. Ekonomika stavebního díla, skripta ČVUT Praha).

K dispozici je velké množství softwarových produktů, které výrazně zjednodušují postup zpracování. Jedním z nejvíce využívaných je Microsoft Project – universální plánovací a řídicí systém, který pomocí metod síťové analýzy umožňuje vytvářet a organizovat projekty, subprojekty, úkoly a zdroje s využitím grafického prostředí. Program, jak již jeho název připomíná, je součástí rozsáhlého balíku programů, vycházejících z aplikací MS Office. Vzhledem k jednoduchosti použití je vhodný i pro jednoduché stavby, a především je vhodný k použití v celé šíři produkce zhotovitele. Opět vzhledem k rozsahu problematiky i zde je nutno použít speciální literatury.

3.5 PROJEDNÁNÍ PLÁNU ORGANIZACE VÝSTAVBY

Dokumentace POV vychází ze zásad organizace výstavby, zpracovaných v rámci dokumentace stavby pro vydání stavebního povolení. Veškeré doklady a zásady musí být projednány a dokumentovány v rámci vydání stavebního povolení. Rozpracování a uskutečnění POV je především záležitostí zhotovitele stavby anebo příslušných zhotovitelů částí stavby. Pokud je zpracování POV v souladu s předchozí schválenou dokumentaci, nepodléhá žádnému projednání mimo firmu zhotovitele. Případné problémy je vhodné řešit před zpracováním detailního POV důslednou kontrolou zásad organizace výstavby v rámci podání nabídky zhotovitelem.

Protože však upřesnění přináší mnohdy nové skutečnosti (např. zvětšení požadavků na plochu staveniště, upřesnění otázek dopravy, přeložek sítí, úpravy z hlediska zpřesnění technologie výstavby v rámci zpracování dokumentace pro provedení stavby) je nutné v těchto případech provést řadu dodatečných projednání a změnových řízení. Pokud některé mění i závěry a rozhodnutí ze stavebního řízení, či územního rozhodnutí, je nutno projednat jejich dopad nejprve se stavebníkem. Pokud se nepodaří najít jiná řešení, je nutno projednání vést (prostřednictvím stavebníka, resp. osoby pověřené výkonem inženýrské činnosti) s příslušným stavebním úřadem a zabezpečit k němu příslušné úpravy dokumentace. Samozřejmě v tomto případě je nezbytné, aby změnových řízení zúčastnila AO odpovědná za dokumentaci ověřenou ve stavebním řízení.

Při zpracování i dalším rozpracování POV se vychází z dokladů, uvedených v projektové dokumentaci a v seznamu dokladů připojených k žádosti o stavební povolení (viz vyhláška č. 503/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

4 PŘÍLOHY

Příloha 4.1

OBSAH ZÁSAD ORGANIZACE VÝSTAVBY V DOKUMENTACI PRO OHLÁŠENÍ STAVBY NEBO VYDÁNÍ STAVEBNÍHO POVOLENÍ

(podle přílohy č. 12 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů)

B. Souhrnná technická zpráva

B. 8 Zásady organizace výstavby

• a) potřeby a spotřeby rozhodujících médií a hmot, jejich zajištění;
• b) odvodnění staveniště;
• c) napojení staveniště na stávající dopravní a technickou infrastrukturu;
• d) vliv provádění stavby na okolní stavby a pozemky;
• e) ochrana okolí staveniště a požadavky na související asanace, demolice, kácení dřevin;
• f) maximální dočasné a trvalé zábory pro staveniště;
• g) požadavky na bezbariérové obchozí trasy;
• h) maximální produkovaná množství a druhy odpadů a emisí při výstavbě, jejich likvidace;
• i) bilance zemních prací, požadavky na přísun nebo deponie zemin;
• j) ochrana životního prostředí při výstavbě;
• k) zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi;
• l) úpravy pro bezbariérové užívání výstavbou dotčených staveb;
• m) zásady pro dopravně inženýrské opatření;
• n) stanovení speciálních podmínek pro provádění stavby (provádění stavby za provozu, opatření proti účinkům vnějšího prostředí při výstavbě apod.);
• o) postup výstavby, rozhodující dílčí termíny.

Poznámka:
Pro výkresové zobrazení je nutno využít část C. Situační výkresy (podle příl. č. 12 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů) – viz další text:

• C Situační výkresy
• C. 1 Situační výkres širších vztahů
• C. 2 Katastrální situační výkres
• C. 3 Koordinační situační výkres
• C. 4 Speciální situační výkresy

• Situační výkresy vyhotovené podle potřeby ve vhodném měřítku zobrazující speciální požadavky objektů, technologických zařízení, technických sítí, infrastruktury nebo souvisejících inženýrských opatření a další.

Obsah příslušných částí společné dokumentace pro vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení podle přílohy č. 8 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, je obdobný.

Pro projektovou dokumentaci dopravních staveb platí příslušná ustanovení vyhlášky č. 146/2008 Sb., ve znění vyhlášky č. 251/2018 Sb. a vyhláška č. 583/2020 Sb.

Příloha 4.2

VZOROVÝ OBSAH DOKUMENTACE PLÁNU ORGANIZACE VÝSTAVBY

A Technická zpráva POV

A/1 Všeobecné údaje

• Seznam všech účastníků výstavby;
• Seznam všech dotčených orgánů;
• Podklady pro zpracování;
• Program výstavby;
• Technologie výstavby.

A/2 Popis staveniště

• Popis stávajícího stavu staveniště;
• Seznam pozemků a jejich vlastníků;
• Stávající zástavba;
• Obvod staveniště;
• Úpravy staveniště;
• Příjezdy a přístupy na staveniště;
• Popis stávající vzrostlé zeleně;
• Úpravy z důvodů ochrany veřejného zájmu;
• Podzemní a nadzemní sítě, elektronické trasy, ochranná pásma.

A/3 Geotechnický průzkum

• Identifikační údaje;
• Závěry geotechnického průzkumu;
• Opatření ZOV ve vztahu ke geologickému průzkumu.

A/4 Úpravy staveniště

• Prozatímní a konečné terénní úpravy;
• Návrh hospodaření s ornicí a zeminou;
• Deponie zeminy a ornice;
• Ochrana porostů;
• Oplocení.

A/5 Zásobování staveniště

• Zásobování elektřinou;
• Zásobování staveniště vodou;
• Odkanalizování;
• Vytápění;
• Spoje;
• Materiálové zásobování – dopravní trasy.

A/6 Zařízení staveniště

• Stanovení potřebné velikosti staveniště;
• Sociální zařízení a předpokládaný počet pracovníků;
• Provozní zařízení a návrh velikosti ploch;
• Výrobní zařízení a návrh velikosti ploch;
• Montážní zařízení a návrh parametrů;
• Poddodavatelé a realizace jejich požadavků;
• Osvětlení staveniště.

A/7 Bezpečnost práce

• Vedení stavby – seznam osob odpovědných za bezpečnost;
• Bezpečnost a ochrana zdraví při jednotlivých druzích prací;
• Bezpečnost při skladování a manipulaci s materiálem;
• Bezpečnost z hlediska ochrany veřejného zájmu;
• Ochrana a ostraha staveniště;
• Bezpečností opatření ve vztahu k pracovníkům a poddodavatelům;
• Koordinátor bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (pokud je stavebníkem jmenován);
• Požární ochrana staveniště.

Plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi (zpracován samostatně zajištěním stavebníka) – pokud je nutno jej zpracovávat podle § 15 zákona č. 309/2006 Sb. a NV č. 591/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, příloha č. 5 a 6.

A/8 Ochrana životního prostředí – envinronment

• Vliv realizace stavby na životní prostředí;
• Soubor opatření k ochraně životního prostředí;
• Ochrana před účinku hluku a vibrací;
• Odstraňování odpadů ze staveniště;
• Ochrana před znečištěním vod a ovzduší;
• Ochrana před škodlivými účinky dopravy;
• Plán havarijních opatření.

A/9 Organizace výstavby

• Zásady organizace výstavby;
• Základní termíny výstavby;
• Technologická a klimatická omezení;
• Postup výstavby rozhodujících objektů;
• Stavební připravenost pro montáž technologických zařízení;
• Použité metody časového plánování;
• Financování výstavby;
• Bilancování zdrojů;
• Kritická místa výstavby.

B Situace stavby (v měřítku 1 : 50) – Přítisk do koordinační situace

B/1 Vymezení staveniště

• Hranice obvodu staveniště (trvalý a dočasný zábor);
• Hranice pozemků příslušných ke stavbě;
• Hranice pozemků dotčených dočasným záborem;
• Oplocení staveniště – trvalé, dočasné, přenosné.

B/2 Zemní práce

• Deponie ornice a zeminy;
• Zemník;
• Skladovací plochy stavebních materiálů.

B/3 Inženýrské sítě

• Ochranná pásma stávajících inženýrských sítí;
• Nově budované inženýrské sítě;
• Přeložky inženýrských sítí;
• Chráničky inženýrských sítí;
• Napojovací body staveniště – elektro, voda, kanalizace, plyn, topení.

B/4 Doprava

• Manipulační pruhy;
• Dopravní pruhy na staveništi;
• Vjezdy a výjezdy staveniště;
• Osazení dopravních značek;
• Přejezdy, přechody, mosty;
• Mycí rampy těžké techniky.

B/5 Montážní technika

• Stanoviště jeřábů, trasy jeřábových drah, parametry jeřábu;
• Dosahy jeřábů s omezením přesahu;
• Doprovodné montážní zařízení (výtahy, lešení, vrátky).

B/6 Plochy zařízení staveniště

• Plochy výrobního zařízení staveniště (míchárny, ohýbárny, stanoviště techniky apod.);
• Plochy provozního zařízení staveniště;
• Plochy sociálního zařízení staveniště;
• Plochy skládek odpadů.

B/7 Bezpečnost a ochrana zdraví

• Speciální konstrukce a zařízení staveniště;
• Osvětlení staveniště;
• Ochranná zařízení pro obyvatele (přístřešky, průchody, hlukové stěny).

B/8 Organizace výstavby

• Postup provádění stavby, postup zemních prací – směr výstavby.

C Časový plán výstavby

• Termínovník (např. termíny provádění částí stavby, stavebních objektů provozních souborů, předávání pracoviště k montáži apod.);
• Řádkový harmonogram;
• Financování stavby;
• Bilance pracovních sil, materiálů apod.;
• Síťová analýza.

Příloha 4.3

NAVRHOVÁNÍ ZAŘÍZENÍ STAVENIŠTĚ

1. Funkce zařízení staveniště

Zařízení staveniště jsou dočasné stavby a zařízení, které v době realizace stavby slouží provozním, sociálním a výrobním účelům účastníků výstavby.

Žádný právní předpis v současné době neupravuje problematiku zařízení staveniště. Každý účastník výstavby se musí o potřebné zařízení a vybavení postarat sám a náklady na jejich pořízení krýt z vlastní režie. Musí mít tedy zájem na tom, aby náklady spojené s jejich pořízením byly co nejnižší. Mnohé objekty mohou zhotovitelé stavby pořizovat jako společné (např. objekty sociální). V tom případě je nutné smluvně dohodnout, kdo je bude pořizovat a za jakých podmínek se na finančním krytí budou podílet podzhotovitelé či stavebník (také stavebník – investor) potřebuje určité prostory na staveništi, např. pro technický dozor). V případě užití staveb, které jsou v majetku někoho jiného, přichází v úvahu nájemní smlouva.

• Funkci zařízení staveniště mohou plnit:
• trvalé části budované stavby (části budované v předstihu), jichž je vhodné dočasně využít jako zařízení staveniště k dosažení úspor s tím, že po skončení jejich funkce jako ZS budou následně upraveny na zamýšlený účel;
• existující stavby související se staveništěm, existující nezávisle na budované stavbě, náležející do majetku objednatele či jiného vlastníka na výstavbě nezúčastněného, které je možno po dobu výstavby využít pro účely ZS;
• dočasné stavby budované na hlavním či vedlejším staveništi na dobu výstavby;
• dočasně na stavbě umístěný hmotný majetek a drobný hmotný majetek v používání zhotovitele (přenosné buňky, kontejnery, maringotky apod.).

2. Druhy zařízení staveniště

2.1 Provozní zařízení staveniště se člení na

a) užívané společně:

• komunikace;
• vlečky;
• rozvodné řády inženýrských sítí, včetně transformoven a jiných souvisejících zařízení (rozvody el. energie vč. rozvaděčů pro napojení spotřebičů, rozvody vody, páry, telefonů apod.);
• vnější oplocení staveniště;
• požární nádrže;
• vrátnice;
• kanceláře pro zhotovitele, technický nebo autorský dozor;
• mosty;
• přechody a lávky pro pěší;
• parkovací plochy.

Jejich vybudování zajišťuje na základě dohody zhotovitel stavebních prací (většinou největší zhotovitel) a poskytuje je na základě dohodnutých smluvních podmínek ostatním zhotovitelům a účastníkům výstavby.

b) užívané převážně jedním účastníkem výstavby:

• sklady;
• skládky;
• garáže;
• údržbářské dílny;
• zpevněné plochy;
• předmontážní plochy atd.

I tato zařízení mohou být užívána společně, pokud se zhotovitelé na jejich společném vybudování shodnou.

2.2 Sociální, které zahrnuje

• ubytovny;
• kuchyně;
• jídelny (výdejny stravy);
• hygienická zařízení – umývárny, šatny atd.

Rovněž tato zařízení mají charakter společně užívaných objektů. Slouží sociálním a hygienickým potřebám pracovníků zhotovitelů ve vazbě na příslušné pracovněprávní a hygienické předpisy. Rozsah a určení potřeby je závislé na objemu a délce výstavby, místních klimatických podmínkách, a především na počtu pracovníků, kteří se současně na stavbě vyskytují. (viz NV č. 361/2007 Sb.).

2.3 Výrobní, patří k nim např.

• výrobny (betonárny, armovny, maltárny);
• dílny montážní a pomocné;
• stroje a zařízení pro vlastní výrobní činnost zhotovitele;
• jeřábové dráhy a zpevněné plochy pod jeřáby;
• montážní prostředky;
• bednicí a lešeňové soustavy.

Výrobní zařízení slouží výrobním účelům zhotovitele. Jeho rozsah je nutno dimenzovat ve vazbě na navrhovaný rozsah výstavby a zajistit smluvně potřebné plochy či kapacity.

3 Dimenzování zařízení staveniště

Pro určení základních potřeb a prověření reálnosti stavby je zapotřebí již v období řešení staveniště v dokumentaci pro vydání stavebního povolení určit základní potřeby jednotlivých druhů zařízení staveniště.

3.1 Stanovení maximálního příkonu elektrické energie

Při výpočtu spotřeby elektrické energie se zjišťují spotřeby jednotlivých spotřebičů, venkovního a vnitřního osvětlení.

Na staveništi se rozvádí proud NN 380/220 V. Potřebný výkon se stanoví pro období maximální rozestavěnosti. Příkon se uvádí v kilowatech [kW] a výkon transformátorů v kilovoltampérech [kVA]. Celkový elektrický výkon pro výstavbu se vypočte podle vzorce:

\begin{aligned}
S = (\frac{K}{\cos\mu}) \cdot (\beta_1 \cdot \sum P_1 + \beta_2 \cdot \sum P_2 + \beta_3 \cdot \sum P_3)\space [\text{kVA}]
\end{aligned}

kde je

S … maximální současný zdánlivý příkon [kVA]
K … koeficient ztrát napětí v síti (1,1)
β₁ … průměrný součinitel náročnosti elektromotorů (0,7)
β₂ … průměrný součinitel náročnosti venkovního osvětlení (1,0)
β₃ … průměrný součinitel náročnosti vnitřního osvětlení (0,8)
cos μ … průměrný účiník spotřebičů (0,5–0,8)
P₁ … součet štítkových výkonů elektromotorů [kVA]
P₂ … součet výkonů venkovního osvětlení [kVA]
P₃ … součet výkonů vnitřního osvětlení a topidel [kVA]

Přehled výkonů vybraných stavebních strojů:

Jeřáb věžový 12 tm 13,4 kW
Jeřáb věžový 40 tm 35,3 kW
Jeřáb věžový 80 tm 51,0 kW
Jeřáb věžový 120 tm 62,0 kW

3.2 Zásobování staveniště vodou

Při dimenzování vodovodní přípojky, zajišťující zásobování staveniště vodou, se vychází ze součtu potřeb pro provozní účely (užitková voda) a pro účely sociální potřeby (pitná voda). Spotřeba vody se udává vteřinovou spotřebou, která se vypočte součtem měrných spotřeb.

Pro provozní účely součtem potřeb vody, připadající na práce prováděné podle časového plánu v období maximální rozestavěnosti (výkonu).

U sociální potřeby se vychází ze spotřeby na jednoho pracovníka, která se násobí počtem pracovníků na staveništi v době maximálního nasazení na stavbě. Z těchto údajů se vypočte střední denní množství v období maximální spotřeby, k nimž nutno připočíst cca 20 % na drobnou potřebu a ztráty.

Vteřinovou spotřebou vody pro jednotlivé druhy spotřeby vypočteme podle vzorce:

\begin{aligned}
Q_\text{n} = \frac{(P_\text{n}\cdot k_\text{n})}{(t \cdot 3\space600)} \space [\text{l/s}]
\end{aligned}

(1)

kde je

Q_n … vteřinová spotřeba vody
P_n … spotřeba vody v l na směnu
k_n … koeficient nerovnoměrnosti pro danou spotřebu
t … doba, po kterou je voda odebírána (hod.)

Orientační potřeba vody na staveništi

3.3 Minimální plochy a rozsah sociálního zařízení

3.4 Skladování na staveništi

Rozměry skladů jsou dány užitnou (čistou) plochou skladů F_o nutnou pro vlastní uložení materiálu a manipulačním prostorem. Vycházíme z časového plánu stavby a z období špičkové spotřeby jednotlivých materiálů v průběhu celé výstavby. Sklady se budují postupně, podle potřeb postupu výstavby.

Velikost skladovací plochy je dána denní spotřebou (Z_d), potřebou předzásobení ve dnech (D) a koeficientem využití skladovací plochy (K_s), který se pohybuje v rozmezí 0,6–0,7:

\begin{aligned}
F = Z_\text{d} \cdot D \cdot K_\text{s}
\end{aligned}

Příloha 4.4

Značky pro situaci POV

Příloha 4.5

OBSAH PLÁNU BEZPEČNOSTI A OCHRANY ZDRAVÍ PŘI PRÁCI

Plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi ve smyslu § 15 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen plán BOZP) je živý a otevřený dokument zpracovávaný odborně způsobilou osobou – koordinátorem BOZP na staveništi pro fázi přípravy stavby a fázi realizace stavby (§ 15 odst. 2 zákona č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Jeho obsah je právně vymezen přílohou č. 6 NV č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, ve znění pozdějších předpisů. Zásadním účelem plánu BOZP je potřeba zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce na staveništi, a to z hlediska koordinace v časově potřebě i způsobech provedení. Plán BOZP je dokumentem zpracovávaným diferencovaně podle druhu a velikosti stavby a zadavatel stavby zajistí, aby byl přizpůsoben skutečnému stavu a podstatným změnám při realizaci stavby. Spolupráce zpracovatele projektové dokumentace stavby – autorizované osoby a koordinátora BOZP je nezbytná a nutná, v řadě případů projektové kanceláře disponují odborně způsobilými osobami – koordinátory bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi a zadavateli stavby (stavebníkovi) mohou nabídnout zpracování plánu BOZP jako součásti projektové dokumentace stavby ve vyšší, vyhláškou stanovené kompletnosti a kvalitě.

Koordinátora určuje písemně za podmínek vyplývajících z § 14 zákona č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zásadně zadavatel stavby (stavebník), nikoliv zhotovitel nebo projektant stavby.

Koordinátorem nemůže být zhotovitel, jeho zaměstnanec, ani fyzická osoba, která odborně vede realizaci stavby.

Plán BOZP je povinen doložit zadavatel stavby k žádosti o ohlášení stavby, pro vydání stavebního povolení, k uzavření veřejnoprávní smlouvy nebo u oznámení s certifikátem autorizovaného inspektora. Plán zpracovává zásadně odborně způsobilá osoba koordinátor (§ 15 odst. 2 zákona č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Nařízení vlády č. 591/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v § 7 písm. c) stanovuje, že koordinátor bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi (dále jen koordinátor) během přípravy stavby zpracovává plán tak, aby obsahoval, přiměřeně povaze a rozsahu stavby a místním a provozním podmínkám staveniště, údaje, informace a postupy zpracované v podrobnostech nezbytných pro zajištění bezpečné práce a aby byl odsouhlasen všemi zhotoviteli, pokud jsou v době zpracování plánu BOZP známi.

Plán BOZP obsahuje ve fázi zpracovávání projektové dokumentace stavby pro stavební povolení nebo ohlášení pouze takové údaje, pro něž jsou v době zpracování dostupné podklady. Zásady organizace výstavby (jejichž je plán BOZP v zákonem vymezených případech součástí) tedy v této fázi přípravy stavby musí identifikovat možná nebezpečí a rizika na již vymezeném staveništi, specifická pro realizaci navrženého stavebně konstrukčního řešení s ohledem na další nebezpečí a rizika, jež by mohla nastat při vybraném způsobu prací prováděných současně nebo v návaznosti. V tom je účel a smysl koordinace bezpečné práce na staveništi.

Plán BOZP není dokumentací o vyhledávání a vyhodnocování rizik a o přijatých opatřeních, které podle § 102 odst. 4 zákoníku práce (s přihlédnutím k § 12 zákona č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů) zpracovává každý zhotovitel, ani tuto dokumentaci nenahrazuje. Plán BOZP rovněž není časovým plánem (harmonogramem) výstavby ani projektem organizace výstavby, i když oba výše zmíněné podklady jsou pro zpracování vlastního plánu BOZP podstatné, a naopak výstupy plánu BOZP slouží pro zapracování změn (koordinaci) těchto dokumentů.

Plán BOZP je hlavním nástrojem koordinace opatření bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi a jako takový musí umožňovat identifikaci (koordinaci) nebezpečí a rizik, která vznikají v důsledku provádění prací současně nebo v těsné návaznosti.

Rozsah a obsah plánu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi specifikuje příloha č. 6 NV č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, ve znění pozdějších předpisů.

5 LITERATURA

[1] STANĚK, J. DOS M Management realizace projektů spojených s výstavbou. Prostředky a nástroje řízení. Praha: Informační centrum ČKAIT, 2001.
[2] Kolektiv autorů DOS M 01.02 Slovník pojmů ve výstavbě. Praha: Informační centrum ČKAIT, 2000.
[3] FRKOVÁ, J., TOMÁNKOVÁ, J. Ekonomika stavebního díla. Praha: ČVUT, 2000.

Stav: aktualizace 2020, vydání 2007

Anotace:
Pomůcka se zaměřuje na azbestové materiály používané ve stavebnictví, průzkum výskytu azbestových materiálů, vyhodnocování odebraných vzorků materiálů a závěry prováděných průzkumů.

Upozornění k textu

OBSAH

1 POUŽITÍ AZBESTU VE STAVEBNICTVÍ

Od 30. let minulého století se začal používat azbestový materiál na střešních krytinách (Eternit). Dlouhou dobu se jednalo o jediný typ stavebního materiálu s obsahem azbestu, který se u nás ve stavebnictví používal. K mimořádnému rozvoji používání azbestu došlo koncem 60. let minulého století. V letech 1975–1990 bylo dovezeno do tehdejší ČSSR 40–50 tisíc tun čistého azbestu ročně. Dovážel se především ze zemí bývalého Sovětského svazu, dále z Jihoafrické republiky a dalších zemí. Azbest byl zabudován v podobě různorodých stavebních hmot v mnoha v tomto období postavených staveb. V dané době to byly běžně užívané materiály. V některých případech byly materiály s obsahem azbestu hojně využívány při stavebních úpravách, např. půdních vestavbách apod. Jsou materiály, které neobsahují pouze azbestová vlákna; jsou přidávána pro zvýšení požární odolnosti k celulózovým vláknům, případně k minerálním vláknům.

V neposlední řadě je nutné připomenout, že technologickou nekázní při výrobě a zabudování azbestových materiálů do staveb v letech 1975–1990 mohlo docházet k výrazným odklonům od výrobní, resp. projektové dokumentace. Složení použitých materiálů není vždy shodné s tím, které je uvedeno v projektové dokumentaci. Důvodem může být právě pochybení ve výrobě, nebo nedodržení původní dokumentace a nezanesení změn do dokumentace skutečného provedení.

1.1 STŘÍKANÉ AZBESTOVÉ MATERIÁLY

Stříkané azbestové materiály byly v minulosti používány především z důvodu zvýšení protipožární odolnosti nevyhovujících konstrukcí. Jde o zvýšení požární odolnosti kabelů, ocelových konstrukcí a někdy i betonových konstrukcí, kde výztuž byla blízko povrchu. Nejčastěji se vyskytujícími materiály v České republice byly a jsou:

Limpet – Protipožární nástřik vyvinutý a patentovaný v Anglii. Tloušťka nástřiku je aplikována až do 2,5 cm. Obsahuje až 90 % azbestových vláken. V Čechách se většinou používal amfibolový typ azbestu z Jihoafrické republiky. Pojivo se během času znehodnotilo a v současné době, pokud tyto nástřiky ještě existují, se azbestová vlákna mohou velice snadno bez většího mechanického zatížení uvolňovat do okolního prostředí. Tento druh nástřiku byl v České republice použit v mnoha výškových budovách s ocelovou konstrukcí. V zahraničí byl kromě budov používán také jako nástřik na železničních vagonech a lokomotivách.

Stříkaná omítka – V České republice se jednalo o materiál s obchodním názvem Pyrotherm. Plnivem byl cement smíchaný s azbestovými vlákny. Sloužil obdobně jako výše uvedený Limpet k protipožární ochraně ocelových konstrukcí a kabelů. Přibližně v polovině 80. let byl azbest ve stříkané omítce nahrazen celulózovými vlákny, někdy i skleněnými. Bohužel, tato změna dnes velice ztěžuje stavebně technický průzkum, protože leckde se aplikace prolínají a sobě navzájem velice podobné konstrukce v jednom případě mohou, ale ve druhém případě nemusí obsahovat azbest. Určit, zda nástřik obsahuje azbest či nikoliv, je možné pouze analýzou v laboratoři.

Všeobecně lze říci, že stříkané azbesty nejsou nejhojněji zastoupeným typem azbestového materiálu v České republice; nicméně je nutné zdůraznit, že v mnoha případech dodatečné povrchové úpravy těchto nástřiků dnes silně ztěžují jejich nalezení při provádění stavebně technických průzkumů. Zejména v případech, kdy tento nástřik není uveden v projektové dokumentaci, protože se jednalo o dodatečnou úpravu vyvolanou požárním řešením stavby. Jsou známy případy, kdy nástřik například ocelové konstrukce je opláštěn dřevovláknitou, resp. sádrokartonovou deskou, a při běžném neinvazním průzkumu je téměř nemožné tento nástřik objevit.

1.2 AZBESTOCEMENTOVÉ MATERIÁLY

V 70. a 80. letech minulého století se rozšířila v českém stavebnictví prefabrikace. Jedním z důvodů byla snaha o urychlení výstavby. Obvyklé konstrukce z těchto období byly sestaveny z prefabrikovaných svislých a vodorovných dílů. Po relativně rychlé montáži nosné konstrukce byly montovány fasádní obklady, obvykle sendviče, které z vnitřní strany, v některých případech i z vnější strany, obsahovaly azbestové desky. Velmi často byly v těchto typech staveb používány i montovány příčky a podhledové konstrukce, které obsahovaly azbestocementové desky. Nejvíce rozšířené výrobky, které se v těchto letech běžně používaly, jsou zejména:

Eternit – obsahoval méně než 10 % azbestu, převážně chrysolitu.

Ezalit A, Ezalit B – výrobce EZA Šumperk. Jednalo se o materiály obsahující kolem 40 % azbestu (později pouze 18 %). Materiály proto byly velmi křehké a azbestová vlákna se z nich často uvolňovala. Jejich použití bylo programováno především pro obklady stěn a stropů. V praxi se používaly i jako příčky.

Dupronit – výrobce Azbestocementové závody Nitra. Tento deskový materiál měl podobné složení a charakter jako Ezalit A a Ezalit B. Měl rovněž stejné použití.

Unicel – výrobce EZA Šumperk. Materiál byl určen pro obklady stěn a stropů. Používal se i pro příčky (obsahoval 22 % azbestu).

IDK 30 – izolační desky, výrobce Azbestos Zvěřinek. Deska obsahovala 30 % azbestu.

Cemboplast – izolační konstrukční desky, výrobce Severočeské dřevařské závody, Česká Lípa. Používal se jak v obvodových pláštích u lehkých montovaných staveb, tak i v jeho příčkách, mezistěnách a podhledech stropů.

Izomin – izolační materiál, výrobce Slovenské závody technického skla Bratislava. Používal se pro zvukovou a tepelnou izolaci. Desky obsahovaly převážně čedičová vlákna. Byla zde zjištěna azbestová vlákna různého typu a v různých množstvích.

Aprobit 200 – střešní izolace, výrobce Dechtochema.

HORP – sloužil k zakrytí vlhkosti u svislých stěn. Výrobce Obvodní podnik služeb Horní Počernice.

Azbestocementová deska – rozvinutá, lisovaná a nelisovaná, používaná pro obklady dřevostaveb. Výrobce CV Hranice, ČMEZ Šumperk.

Lignát – určen k opláštění lehkých staveb a příček. K jeho výrobě byl používán kromě celulózových vláken také tzv. mikroazbest. Výrobce Severočeské dřevařské závody, Česká Lípa. V původních lignátových deskách se azbest nevyskytuje. V 80. a 90. letech byl do celulózových vláken přimícháván zlomkový (velmi jemný) azbest v poměrně malém množství.

Lignopal – sloužil k opláštění lehkých staveb. Výrobce Severočeské dřevařské závody, Česká Lípa.

Unicel – používán na obklady stěn a příček. Výrobce ČMEZ Česká Lípa.

Cembalit – po roce 1980, až do roku 1992 se do něho přidávalo 10 % azbestu.

Rozsah použití těchto materiálů je velice rozmanitý – od staveb občanských a průmyslových až ke stavbám v té době určených k dočasnému užití. Mnoho z takzvaných dočasných staveb sloužilo především jako zařízení staveniště při výstavbu velkých sídlištních celků, průmyslových závodů, v neposlední řadě i při výstavbě silničních tahů a dálnic. Řada těchto budov je dodnes využívána jako kancelářské prostory, školy, školky, ubytovny apod. Z charakteru umístění těchto staveb často vyplývá, že územní celky, na kterých jsou postaveny, přímo volají po jiném využití. Z tohoto důvodu v posledních letech velice často dochází k jejich demolici.

Mezi azbestocementové materiály je třeba bezesporu zařadit nejčastěji se vyskytující výrobek v českém stavebnictví, a to azbestocementové střešní krytiny. Od 30. let minulého století se běžně používala azbestocementová střešní krytina pod obchodním názvem Eternit. Eternitové desky jsou buď vlnité, nebo čtvercové. Obsahují od 8 do 12 % azbestu. Za 20 i více let po jejím položení na střechu dochází k její degradaci vlivem povětrnosti (slunce, mráz, voda) a při bližším pozorování je možné dnes spatřit uvolněná azbestová vlákna. Z pohledu stavebně technických průzkumů se jedná o jednodušší typ materiálu, protože je téměř 100% jistotou, že uvedený materiál bude obsahovat azbest. V 90. letech se tyto materiály přestaly vyrábět, ale často byly do staveb montovány mnohem déle.

Dalším velice rozšířeným azbestocementovým materiálem jsou potrubí, zejména pak kanalizační, která byla a jsou hojně zastoupena v budovách, kde vnitřní instalace neprošly výměnou. V mnoha případech byla azbestocementová potrubí používána pro systémy odvodu kouře, a to i s nadstřešními prvky.

1.3 AZBESTOVÉ TĚSNĚNÍ

Azbestová těsnění lze nalézt především ve vzduchotechnických potrubních systémech, respektive jako těsnění jejich přírub. Jedná se o provazce s vysokým obsahem azbestu, který je v materiálu velice slabě vázán. Dalším místem, kde lze azbestová těsnění nalézt, je těsnění přírub ocelových potrubí různých dimenzí, kde se používala plochá těsnění buď jako výrobky standardních průměrů, nebo desky, ze kterých se tato těsnění vystřihávala, případně vysekávala. Dále je možné nalézt tato těsnění všude tam, kde byl požadavek na utěsnění z důvodu vysokých teplot, jako jsou například spalovací kotle, komínová dvířka, nebo protipožární dveřní systémy. Z pohledu stavebně technického průzkumu je třeba předpokládat, že tam, kde nelze jednoznačně protokolárně doložit užívání bezazbestových těsnění, například i při údržbě starších systémů, je nutné předpokládat, že jsou všechna tato těsnění shodného typu azbestová. Vzhledem k počtu těsnění na přírubách jednotlivých potrubních rozvodů je finančně neúnosné analyzovat všechna.

2 PRŮZKUM VÝSKYTU AZBESTOVÝCH MATERIÁLŮ

Průzkum výskytu azbestových materiálů se v České republice provádí již řadu let v různých podobách. Povinnost provádět tyto průzkumy byla do zákona zakotvena teprve vyhláškou č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, s účinností od 1. ledna 2007. Lze říci, že do této doby bylo provádění průzkumů na výskyt azbestu ojedinělé, prováděné většinou na vyžádání zahraničního vlastníka nemovitosti, nebo v některých případech projektanty, kteří si rizika azbestu zabudovaného ve stavbě uvědomovali již před platností výše uvedené vyhlášky. Na rozdíl od některých členských zemí Evropské unie není u nás jasný a jednotný postup při provádění průzkumu zakotven v zákonech, což nahrává různým výkladům, jak průzkum provádět. Jednoznačně lze však říci, že případná rizika, spjatá s nekvalitně provedeným azbestovým průzkumem, jdou na vrub projektanta, který má dnes zákonnou povinnost jej provést. Není možno se v této době již skrývat za formulace typu „v době vypracování projektové dokumentace nebylo možno uvedený stavebně technický průzkum provést“, jak tomu v mnoha případech bylo v uplynulých letech, a je leckdy ještě i dnes.

V této souvislosti připomínáme ustanovení stavebního zákona (§ 159 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů) o odpovědnosti projektanta:

„Projektant odpovídá za správnost, celistvost, úplnost a bezpečnost stavby provedené podle jím zpracované projektové dokumentace a proveditelnost stavby podle této dokumentace, jakož i za technickou a ekonomickou úroveň projektu technologického zařízení, včetně vlivů na životní prostředí. Je povinen dbát právních předpisů a obecných požadavků na výstavbu vztahujících se ke konkrétnímu stavebnímu záměru. Statické, popřípadě jiné výpočty musí být vypracovány tak, aby byly kontrolovatelné. Není-li projektant způsobilý některou část projektové dokumentace zpracovat sám, je povinen k jejímu zpracování přizvat osobu s oprávněním pro příslušný obor nebo specializaci, která odpovídá za jí zpracovaný návrh. Odpovědnost projektanta za projektovou dokumentaci stavby jako celku tím není dotčena.“

2.1 CÍLE PRŮZKUMU

Cíl stavebně technického průzkumu výskytu azbestu je třeba spatřovat především v identifikaci těchto nebezpečných materiálů spolu s jejich zakreslením do projektové dokumentace tak, aby v rámci jakýchkoliv udržovacích prací či stavebních úprav, bylo zamezeno případnému poškozování zdraví dotčených osob v bezprostřední blízkosti těchto prací. Neméně důležitým faktorem je i postup prací při nakládání s odpady v mezích příslušných právních předpisů, aby nedocházelo ke kontaminaci ostatních odpadů azbestovým materiálem a následně nebyl materiál s obsahem azbestu například v podobě recyklátu vracen do nových staveb.

Ideálním řešením by bylo, kdyby každá budova měla zpracovaný průzkum azbestu. V případě jakýchkoliv projektových prací by pak bylo možné do tohoto průzkumu nahlédnout a případné stavební práce v objektu přizpůsobit přítomnosti azbestových materiálů. Tato praxe je známa z některých zemí Evropské unie, ale bohužel v České republice není tento postup standardem. Často se stává, že v objektu byl v minulosti proveden průzkum výskytu azbestu, ale výsledky nebyly poskytnuty pro další využití a je nutné průzkum opakovat.

Cílem stavebně technického průzkumu může být také stanovení naléhavosti sanace částí stavby s nalezenými azbestovými materiály; průzkum slouží jako vodítko pro určení především zdravotní závadnosti nalezených materiálů a jako případná doporučení vhledem k nutnosti odstranění. Tento cíl není v současné době zakotven v právním řádu České republiky, ale většina zemí Evropské unie tento postup vyžaduje a některou právní, resp. technickou normou upravuje. Podrobněji v kapitole 2.4.

2.2 POSTUP PŘI PROVÁDĚNÍ PRŮZKUMU

Jak již bylo zmíněno, není v právním řádu ČR zakotven postup provádění stavebního průzkumu. Pro účely tohoto metodického dokumentu bylo využito zkušeností z právních předpisů jiných členských států Evropské unie.

Chronologicky lze provádění průzkumů na výskyt azbestu shrnout do dále uvedených kroků, které se mohou v jednotlivých zemích lišit. Rozdíly jsou statisticky nedůležité, a proto nebudou u jednotlivých postupů zdůrazňovány.

2.2.1 Studium stávající dokumentace stavby, která je předmětem stavebně technického průzkumu

Prvotním úkolem osoby provádějící průzkum by mělo být studium dostupné projektové dokumentace, včetně technických a požárních zpráv, s cílem vytipovat místa s pravděpodobným výskytem azbestových materiálů.

V mnoha případech, zejména u starších staveb, tato dokumentace již neexistuje, případně není úplná či neodpovídá skutečnému provedení stavby. To by však nemělo být důvodem do těchto materiálů nenahlédnout a případně zkontrolovat shodnost této dokumentace se skutečným stavem. Z mnoha zkušeností v obdobných případech vyplývá, že ne ve všech případech se dá na takto zjištěná fakta spoléhat, a to jak v případě existence záznamu o materiálech s obsahem azbestu, tak v případech, kdy o těchto materiálech není zmínka. Studium dokumentace je nutné brát jako vodítko, nikoliv jako neměnné faktum. Skutečný stav konstrukcí a použitých materiálů je nutno prozkoumat přímo na stavbě.

2.2.2 Podrobná prohlídka stavby a odběr vzorků

Podrobnou prohlídkou celé stavby se rozumí především ověření skutečného stavu podle dostupné dokumentace a vytipování míst a materiálů pro odběr vzorků. Počet odebraných vzorků by měl být dostatečně reprezentativní, aby bylo možné eliminovat co nejvíce možnost omylu způsobeného nedostatečným vzorkováním. Je potřeba zohlednit především konstrukce, které jsou složené z deskových materiálů, kde se jedná vždy o velké množství jednotlivých desek. Tyto jednotlivé desky mohly být v době výstavby dodávány v několika návozech, kdy mezi návozy mohlo uběhnout i několik měsíců. Nedostatečné vzorkování zde může zapříčinit například situaci, kdy v části konstrukcí není v deskovém materiálu azbest detekován a v další vizuálně shodné části bude obsažen. Je tedy vhodné odebrat více vzorků stejné konstrukce, a to nejlépe v odlišných místech daného objektu.

Prohlídka by měla být vedena co nejprecizněji, tak aby nebyl vynechán žádný prostor. V případě, že není možné se do některých prostorů předmětné stavby dostat, je nutné na tuto skutečnost upozornit v závěrečné zprávě spolu s doporučením, že v případě jakýchkoliv prací v těchto místech je třeba doplnit stavebně technický průzkum výskytu azbestu. V mnoha případech není možné vzorky odebrat – jsou to například skryté konstrukce, nepřístupné podhledy či místa, kde by odebírání vzorku bylo v rozporu s bezpečnostními pravidly. V těchto případech platí, že musí být v závěrečné zprávě jednoznačně popsáno místo, které nebylo možno prozkoumat a uvedeno, jak se bude postupovat v případě nutnosti zasáhnout do těchto konstrukcí. V některých zemích Evropské unie je běžné, že azbestový inspektor na vyzvání projektanta navštíví znovu stavbu při provádění stavebních prací a v případě, že je možné místo bezpečně obnažit, respektive zabezpečit proti pádu apod., provede inspektor vizuální kontrolu a případný odběr vzorku. Výsledky takovéhoto dodatečného průzkumu jsou zapracovány jako dodatek původní závěrečné zprávy.

Při prohlídce je nutné schematicky označit ve stávající dokumentaci odchylky skutečného stavu stavby a vyznačit místa odběru spolu s pořízením fotodokumentace. Je vhodné, aby odběr vzorku prováděla osoba, která je například odběrovým technikem zkušební laboratoře, nebo k tomuto výkonu proškolena, tak aby ve stavebně technickém průzkumu mohl být celý proces odběru vzorku označen dostatečně nezávislý a nezaměnitelný. Podrobněji se vlastnímu vzorkování věnuje následující kapitola. Vlastní analýza odebraného vzorku by měla být vždy provedena v akreditované laboratoři.

2.2.3 Vyhodnocení odebraných vzorků materiálů

Vlastní vyhodnocení odebraných vzorků by měla provádět pouze akreditovaná laboratoř, která vystaví i příslušné protokoly. Protokoly musí být nedílnou součástí stavebně technického průzkumu. Osvědčení o akreditaci laboratoře by mělo být, včetně příloh, také přílohou závěrečné zprávy stavebně technického průzkumu.

V případě, že některé materiály nalezené v rámci stavebně technického průzkumu budou označeny za tzv. slabě vázané azbesty, nebo budou nalezené materiály vykazovat velké mechanické poškození, je vhodné provozovateli doporučit měření koncentrace azbestových vláken v ovzduší. Jedná se převážně o vady nebo stavy materiálů, kdy může docházet k samovolnému uvolňování azbestových vláken do okolního prostředí a tím k ohrožení zdraví osob v objektu. Tato měření se ve většině případů neprovádějí, pokud stavba, která je předmětem průzkumu, již není využívána a má být odstraněna.

2.3 ODBĚR A VYHODNOCENÍ ODEBRANÝCH VZORKŮ

Odběr vzorku materiálu podezřelého z obsahu příměsi azbestu provádí osoba, která má dostatečně dlouhou praxi a vzorek odebere v souladu se zavedenou praxí laboratoře, která bude provádět samotnou analýzu.

Odběr vzorku materiálu probíhá za zvýšených bezpečnostních pravidel, s nejvyšší opatrností a s maximální pečlivostí tak, aby se zamezilo uvolňování vdechnutelných (respirabilních) částic do bezprostředního okolí. Nelze-li toto ve výjimečných případech zajistit, je nutné učinit další technická opatření, aby se zabránilo případné kontaminaci prostředí.

Při provádění této činnosti musí být pověřená osoba důsledná. Po celou dobu odběru vzorků je povinna vést záznamy, včetně fotodokumentace. Tato osoba ručí za volbu místa odběru, za odebrané adekvátní množství vzorku pro následné laboratorní analýzy, za jeho reprezentativnost, za označení vzorku.

Vlastní odběr vzorku probíhá vždy v několika na sebe navazujících krocích, za dodržení bezpečnostních opatřeních s tím souvisejících:

• (1) Vytipované místo odběru je nutno navlhčit (např. pomocí vodní emulze ve spreji).
• (2) V případě odběru ze svislé plochy je vhodné pod samotné místo odběru přilepit např. PE folii tak, aby nedošlo ke kontaminaci podlahové krytiny. Vhodným řešením bývá přilepení PE sáčku na zeď přímo pod místo odběru.
• (3) Část vzorku materiálu (cca 1–3 cm²) se opatrně odlomí pomocí speciálních pracovních nástrojů. Platí pravidlo, že je potřeba co nejméně namáhat materiál, aby nedocházelo k uvolňování vláken. Vhodnými nástroji jsou například ostré dláto, nůž. V žádném případě není vhodné používat tzv. vykružováky na vrtačce!
• (4) Odebraný vzorek materiálu se uloží do prachotěsného sáčku a označí se popisem, aby nedošlo k jeho záměně.
• (5) Bezprostředně po odběru vzorku je vhodné provést fotodokumentaci, aby bylo zřejmé místo odběru, síla materiálu, skladba konstrukce.
• (6) Odkrytý povrch je třeba po odebrání vzorku opět uzavřít, např. rychleschnoucím tmelem.
• (7) Pracovní nástroj(e) se řádně očistí, aby nedošlo k sekundární kontaminaci při odběru dalšího vzorku.

Odebraný vzorek je předán do zkušební laboratoře, kde se zjišťuje pomocí dostupných metod, zda materiál obsahuje či neobsahuje příměs azbestu (včetně stopového množství). Každá zkušební laboratoř je oprávněna rozhodnout, který soubor metod bude použit k vyšetřování dodaného vzorku. Rozhodující je použít takové metody, které i u materiálu označované pod názvem „lignát“ (materiál obsahující příměs mikroazbestu) prokáží minimální obsah 0,1 hm. % azbestu. Náš právní řád říká, že azbestový materiál je ten, kde bylo prokázáno právě 0,1 hm. % azbestu. Materiály, ve kterých toto minimální množství prokázáno nebylo, jsou označovány za neazbestové.

Výčet metod, které se běžně používají při zjišťování, zda se jedná o azbestový či neazbestový materiál, je široký. V praxi se můžeme setkat např. s polarizační mikroskopií (PLM), se skenovací elektronovou mikroskopií (SEM), s transmisní elektronovou mikroskopií (TEM), s infračervenou spektroskopií (FTIR), s RTG-difrakcí atd. V případech, které jsou nejednoznačné, je třeba tyto metody kombinovat. Zkušenost, praxe a především odbornost jsou nezbytně nutné při řešení této problematiky.

V minulých letech se vyskytly případy, kdy nebyla ve vzorcích identifikována azbestová vlákna při použití optické mikroskopie a následnou analýzou skenovacím elektronovým mikroskopem k jejich detekci došlo. Tato situace je možná především u deskových materiálů, kde je velmi malé množství azbestových vláken a současně není zajištěno jejich homogenní rozdělení po celém materiálu.

2.4 OHODNOCENÍ NALÉHAVOSTI SANACE AZBESTOVÝCH MATERIÁLŮ

Když jsme tento metodický postup před 12 lety psali, tak jsme kapitolu o hodnocení naléhavosti sanace zařadili jako zbožné přání, aby se něco podobného dostalo do naších právních předpisů nebo technických norem. Bohužel musím konstatovat, že se v této problematice nic nezměnilo, a to vlastně platí i obecně o všech zákonech, vyhláškách a normách, které v České republice schází.

Nutnost okamžitého odstranění azbestového materiálu v případě jeho nalezení ve stavbě není v našich právních předpisech nikde zakotvena. Je však potřeba přihlédnout k logice možných problémů, kdy je potřeba rozlišit, zda nalezený azbestový materiál může ve stavu konstrukce a užívání objektu ohrozit zdraví osob v tomto objektu. Zde by už měla být role projektanta jednoznačná a měl by v případě přítomnosti nebezpečné látky ve stavebních materiálech posuzovat její vliv na osoby v tomto objektu.

Jestliže je tedy cílem stavebně technického průzkumu vypracování „Ohodnocení naléhavosti sanace“, je vhodné postupovat podle některého z předpisů, užívaných v zemích Evropské unie. Cílem pak je ohodnotit nebezpečnost výskytu azbestových materiálů v jednotlivých stavbách, určit jeho nebezpečnost a stupeň naléhavosti sanace. Níže je uvedeno ohodnocení, které je užíváno v Německu a v různých podobách se používá i v České republice.

• Stupeň naléhavosti 1 – sanace je nutná bez odkladu. V tomto případě je třeba neprodleně přijmout předběžná opatření ke zmenšení koncentrace azbestových vláken v prostoru a pokud možno urychleně tento prostor sanovat. S konečnou sanací se musí začít nejpozději do 3 let.
• Stupeň naléhavosti 2 – azbestové produkty se musí v časovém úseku, nejvýše do dvou let, znovu ohodnotit a znovu posoudit, zda nenastalo zhoršení. Pak je třeba je přeřadit do stupně naléhavosti číslo 1, nebo je možno počkat a tyto sanace provést až při rozsáhlejší úpravě stavby.
• Stupeň naléhavosti 3 – vyžaduje se dlouhodobé sledování, tzn. že majitel stavby ví, kde se vyskytuje azbest, který je v klidovém stavu. V současné době nekontaminuje ovzduší a není nutné jej řešit, ale v případě zásahu do stavby si musí být majitel vědom, že stavba obsahuje azbestové materiály a v kterých místech jsou; potom je nutné, řešit jejich odstranění v projektové dokumentaci.

Tab. 1 Ohodnocení naléhavosti sanace

2.5 ZÁVĚRY PROVEDENÉHO PRŮZKUMU

Závěry stavebně technického průzkumu by měly být jednoznačné, aby nemohly vyvolat dohady o výskytu azbestových materiálů ve stavbě. Osoba provádějící průzkum ručí za správnost svých závěrů. Pokud z jakýchkoliv příčin byly pro průzkum některé prostory nepřístupné, je povinna to ve své zprávě jednoznačně uvést a doporučit následující postup pro ověření přítomnosti azbestu. V závěrech průzkumu se v textové části popíše, kde se azbestový materiál vyskytuje, jaké je jeho množství, jaká je jeho nebezpečnost a vše se zakreslí do výkresů, které jsou jednou z příloh závěrečné zprávy. Je vhodné, aby pro názornost byla v průběhu vypracování stavebně technického průzkumu pořizována fotodokumentace, která je pak součástí textové části závěrečné zprávy. Fotodokumentace míst odběrů vzorků je součástí protokolu akreditované laboratoře.

3 RIZIKA NESPRÁVNÉHO PROVEDENÍ PRŮZKUMU VÝSKYTU AZBESTU

Vzhledem k tomu, že v České republice není blíže stanoveno, jak by měl stavebně technický průzkum výskytu azbestu probíhat, lze očekávat, že ne vždy bude prováděn v souladu s výše uvedenými principy. V zemích Evropské unie je běžné, že obdobné průzkumy vykonávají společnosti, které se věnují pouze problematice azbestu, nebo průzkumy provádějí azbestoví inspektoři. Tyto osoby pak na sebe přebírají rizika v podobě ohrožení zdraví lidí v kontaktu s azbestem, který nebyl nalezen a na jehož potenciální riziko nebylo ani jinak upozorněno. Jde především o přímé ohrožení osob, které vykonávají demoliční či drobné bourací práce a díky nepřesnému průzkumu mohou zasahovat do azbestových materiálů. Tímto se uvolňují nebezpečná vlákna nejen do jejich dýchací zóny, ale i do bezprostředního okolí pracovního prostoru. Je nanejvýš pravděpodobné, že v takovém případě dojde ke kontaminaci stavební sutě, která by za normálních okolností mohla být recyklována a znovu použita ve stavbě.

Dalším rizikem jsou pak vícenáklady vzniklé dodatečným nalezením azbestových materiálů při probíhající stavbě. Tyto náklady jsou vzhledem ke speciálním postupům prací s azbestem velice vysoké a zároveň mají nepříjemný dopad na zpomalení stavby, v mnoha případech vedou i k jejímu úplnému zastavení.

Stav: vydání 2020

Anotace:
Bezpečné a komfortní připojení nemovitosti na pozemní komunikaci je velmi důležité jednak z hlediska užívání nemovitosti, ale také pro zajištění dostupnosti veřejných prostranství a občanského vybavení. Parametry připojení musí vyhovovat požadavkům bezpečného a plynulého provozu na přilehlé pozemní komunikaci. Připojení nesmí ohrozit uživatele přilehlé pozemní komunikace ani samotného uživatele nemovitosti, jejíž je součástí.

Pomůcka se zabývá komplexně celou problematikou připojování nemovitostí zřízením sjezdů na pozemní komunikace od legislativních předpisů přes technické předpisy, které se k této problematice vztahují.  Uvádí nejen základní zásady pro navrhování sjezdů, ale rovněž nejčastější chyby při jejich projektování.

Upozornění k textu

OBSAH

1 ÚVOD

Pozemní komunikace lze navzájem připojovat zřizováním křižovatek nebo připojovat na ně sousední nemovitosti zřízením sjezdů nebo nájezdů. Z pohledu technických předpisů (ČSN a TP) je sjezdem připojení účelové komunikace, kdežto připojení sousedící nemovitosti (místo ležící mimo pozemní komunikaci) je samostatným sjezdem.

2 PRÁVNÍ RÁMEC POVOLOVÁNÍ SAMOSTATNÝCH SJEZDŮ

Plochy bydlení se obvykle samostatně vymezují za účelem zajištění podmínek pro bydlení v kvalitním prostředí umožňujícím nerušený a bezpečný pobyt a každodenní rekreaci a relaxaci obyvatel, dostupnost veřejných prostranství a občanského vybavení.^[1]

Připojení staveb na pozemní komunikace musí svými parametry, provedením a způsobem připojení vyhovovat požadavkům bezpečného a plynulého provozu na přilehlých pozemních komunikacích. Podle druhu a charakteru stavby musí připojení splňovat též požadavky na dopravní obslužnost, parkování a přístup požární techniky.^[2]

Pozemní komunikace zpřístupňující pozemek rodinného domu musí mít nejmenší šířku veřejného prostranství, jehož součástí je pozemní komunikace zpřístupňující pozemek rodinného domu, je 8 m. Při jednosměrném provozu lze tuto šířku snížit až na 6,5 m.^[3]

Při umísťování staveb je nutné zohlednit celou řadu skutečností včetně toho, že plochy, které jsou určené k bydlení, musí umožnit nerušený a bezpečný pobyt a dostupnost veřejných prostranství a občanského vybavení. Je tedy nutné zejména v případě, kdy se jedná o výstavbu v úseku, který není doposud zastavěn, byť se jedná o stávající pozemní komunikaci, vyžadovat splnění podmínek daných výše citovanou vyhláškou. Nelze tolerovat obestavění stávající pozemní komunikace, aniž by byla dodržena alespoň nejmenší šířka veřejného prostranství (u rodinných domů 8 m/6,5 m; u bytových domů 12 m/10,5 m). Bez dodržení této nejmenší šířky nelze řešit vzájemné bezpečné míjení vozidel, ani bezpečnost pěších účastníků provozu na pozemních komunikacích a dostatečné rozhledové poměry. U pozemních komunikací, které plní funkci průjezdního úseku, by tato šířka však měla být podstatně větší, aby v tomto prostoru byly dodrženy i bezpečnostní odstupy, šířka chodníku pro obousměrný pohyb (případně řešit i umístění budoucích autobusových zastávek, neboť při rozšiřování zástavby bude nutné vyřešit také dopravní obslužnost území).

Toto jsou ovšem skutečnosti, které by měl primárně postihovat územní plán té které obce (popř. detailněji regulační plán) a v rámci řízení o připojení pozemku už by se tyto skutečnosti řešit vůbec neměly. Stavební úřad by neměl v takovém případě do doby, než budou všechny tyto otázky vyřešeny, povolit výstavbu dalších objektů (např. může rozhodnout o stavební uzávěře^[4]).

V případě, že je navrhováno připojení pozemku v extravilánu obce, je nutné postupovat v souladu s ČSN 73 6101 a jejími změnami, čl. 11.7, čl. 11.8 a čl. 11.9.

Zpracovatelem projektové dokumentace navrhovaného sjezdu je v případě sjezdu, který je součástí stavby podléhající stavebnímu povolení či stavby, která podléhá ohlášení stavebnímu úřadu, pouze osoba k této činnosti oprávněná^[5], tj. autorizovaná osoba^[6], neboť se jedná o vybranou činnost ve výstavbě.

Pro oba výše uvedené případy pak platí, že k zajištění řádného výkonu vybraných činností ve výstavbě přesahujících rozsah oboru, popřípadě specializace, k jejímuž výkonu byla autorizované osobě autorizace udělena, je autorizovaná osoba povinna zajistit spolupráci osoby s autorizací v příslušném oboru, popřípadě specializací^[7].

Pouze u ohlašované stavby uvedené v § 104 odst. 1 písm. f) až i) a k) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), může kromě projektanta zpracovat projektovou dokumentaci též osoba, která má vysokoškolské vzdělání stavebního nebo architektonického směru anebo střední vzdělání stavebního směru s maturitní zkouškou a alespoň 3 roky praxe v projektování staveb.

Zpracovatelem projektové dokumentace navrhovaného sjezdu, který není součástí stavby pro bydlení a rodinnou rekreaci a který nepodléhá ani ohlášení stavby, může být jakákoliv osoba. Nejedná se v tomto případě o vybranou činnost ve výstavbě. Touto osobou může být tedy i osoba bez technického vzdělání v oboru projektování staveb.

Avšak i při realizaci staveb, které nevyžadují ani územní rozhodnutí, ani územní souhlas, ani ohlášení, ani stavební povolení, je stavebník povinen dbát na řádnou přípravu a provádění stavby, přitom musí mít na zřeteli ochranu životního prostředí, majetku a šetrnost k sousedství, musí dodržovat obecné požadavky na výstavbu.

Žádost o povolení zřízení sjezdu z nemovitosti na pozemní komunikaci podává žadatel u příslušného silničního správního úřadu, který je povinen si před vydáním povolení připojení sousední nemovitosti k dálnici, silnici nebo k místní komunikaci, povolení k úpravě takového připojení nebo k jeho zrušení vyžádat si stanovisko vlastníka dotčené pozemní komunikace, a jedná-li se o dálnici též závazné stanovisko Ministerstva vnitra, v ostatních případech závazné stanovisko Policie České republiky^[8]. V tomto případě nemůže silniční správní úřad pověřit žadatele, aby si podklady (závazné stanovisko) u Ministerstva vnitra či Policie České republiky opatřil sám, neboť procesní postup je upraven v zákoně č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, který je vůči zákonu č. 500/2004 Sb., správní řád, ve vztahu speciality.

2.1 SOUVISEJÍCÍ PRÁVNÍ A TECHNICKÉ PŘEDPISY

2.1.1 PRÁVNÍ PŘEDPISY

• zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích;
• vyhláška č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích;
• vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území;
• vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb;
• zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon);
• vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb;
• zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě.

2.1.2 TECHNICKÉ NORMY

• ČSN 73 6101 Projektování silnic a dálnic;
• ČSN 73 6102 Projektování křižovatek na pozemních komunikacích;
• ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací.

3. ZÁKLADNÍ ZÁSADY PRO NAVRHOVÁNÍ SAMOSTATNÝCH SJEZDŮ

Podle § 23 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, je při navrhování připojení sousední nemovitosti na pozemní komunikaci třeba mít vždy na mysli, že: Při vjíždění z místa ležícího mimo pozemní komunikaci na pozemní komunikaci musí dát řidič přednost v jízdě. To platí i při vjíždění z účelové pozemní komunikace nebo ze stezky pro cyklisty nebo z obytné a pěší zóny na jinou pozemní komunikaci.

Tento předpoklad musí být zajištěn správným návrhem připojení sousední nemovitosti na pozemní komunikaci, zejména jeho vhodným umístěním. Nelze navrhovat sjezd v nevhodném nebo nebezpečném místě jen proto, že vlastník pozemku to chce z důvodu svého návrhu dispozičního řešení staveb na pozemku!

Kromě vlastního umístění sjezdu jsou velmi důležité parametry tohoto sjezdu. Ty musejí vycházet ze skutečnosti, pro jaké účely sjezd slouží, zejména jaká vozidla jej budou využívat, v jakých intenzitách, jaké jsou intenzity na pozemní komunikaci, na kterou je sjezd napojen apod.

3.1 Posouzení možnosti zřízení sjezdu

Před vlastním návrhem sjezdu je nutné v každém případě nejprve posoudit, zda je vůbec možné sjezd zřídit. Proto je důležité znát základní informace ohledně účelu sjezdu a o pozemní komunikaci, na niž je sjezd zřizován, a na jejich základě vyhodnotit možnost jeho zřízení. Jde o tyto faktory:

• účel, k jakému bude sjezd využíván (připojení RD, připojení provozovny s malou intenzitou provozu menšími vozidly, připojení průmyslového areálu s vysokou intenzitou provozu a s provozem především nákladních automobilů apod.);
• na jakou komunikaci se sjezd napojí (místní komunikace, např. obslužná s malou intenzitou provozu, silnice II. třídy sběrná s velkou intenzitou provozu apod.);
• vybrat nejvhodnější místo z hlediska bezpečnosti a plynulosti provozu s ohledem na místní podmínky;
• je třeba vzít v potaz budoucí možné narušení rozhledů například vegetací, oplocením apod. – rozhledové poměry je třeba zajišťovat po celou dobu existence připojení!

Na základě těchto předpokladů je poté nutné prověřit, zda lze splnit podmínky uvedené dále, a zda tedy lze sjezd zřídit.

3.2 Podmínky pro připojování sousedních nemovitostí

Podmínky pro připojování sjezdů jsou obsaženy v § 12 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kde je dále odkaz na příslušné normy.

Zásadní podmínky:

• rozhled pro rozhodnutí najet na komunikaci;
• rozhled uživatele komunikace alespoň pro zastavení vozidla; vozidlo, které zastaví při odbočování vlevo na sjezd, nesmí bránit průjezdu ostatním vozidlům v přímém směru, nebo na něj musí být výhled ze vzdálenosti nutné pro zastavení dalšího vozidla;
• vzájemné vzdálenosti připojení únosné z hlediska bezpečnosti a plynulosti provozu.

Bližší informace jsou obsaženy v ČSN 73 6101 a ČSN 73 6110.

Při posuzování rozhledů je třeba zohlednit i oplocení, souvislou řadu sloupů nebo stromů apod., které mohou tvořit překážku v rozhledu. Velmi často se tyto překážky v projektech přehlížejí (neřeší). Do dokumentace je třeba rovněž uvádět, zda rozhledové poměry vyhovují a případně jaké je třeba učinit opatření, aby byly rozhledové poměry vyhovující. Je nepřípustné účelově snižovat rychlost na pozemní komunikaci proto, aby bylo možné zřídit nové připojení.

Další neméně důležité podmínky týkající se především parametrů sjezdu jsou:

• šířka vjezdu nebo nájezdu musí umožňovat vozidlům plynulé odbočení ze silnice nebo místní komunikace a výjezd na ně;
• parametry odbočovacích oblouků jsou obsaženy v závazné ČSN 73 6102;
• dodržení světlosti trub u propustků – čela propustků šikmá, případně deformovatelná;
• sjezdy se zpevněním, které odpovídá předpokládanému dopravnímu zatížení, a se snadno čistitelným povrchem;
• zabránění stékání srážkových vod na komunikaci a tím i zabránění jejímu znečištění.

Příslušné normy potom řeší především následující:

• rozhledové poměry v místě připojení;
• parametry odbočovacích oblouků;
• výšky obrub v místě připojení;
• řešení připojení přes chodník;
• hmatové úpravy pro osoby s omezenou schopností orientace;
• sklony ramp pro osoby s omezenou schopností pohybu.

Při návrhu sjezdu a posouzení možnosti jeho zřízení je nutné vycházet vždy z místních podmínek a podle toho prověřit, zda je příslušná podmínka splněna. Pouhé konstatování, že norma umožňuje to či ono bez řádného doložení skutečného stavu v místě navrhovaného sjezdu, je neakceptovatelné.

Je důležité uvést v projektové dokumentaci veškeré informace ke zřizovanému sjezdu a pozemní komunikaci, na kterou se sjezd napojuje, tak, aby bylo možné ověřit, že sjezd splňuje podmínky pro jeho zřízení!

3.3 Příklad nebezpečného sjezdu i při splnění podmínek

Vyhláška č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, u podmínek odkazuje na příslušné ČSN. Jednou z nich je i ČSN 73 6110, kde jsou mimo jiné podmínky rozhledových poměrů v místě připojení sjezdů. Zde norma připouští řešení pro méně významné sjezdy, tedy rozhledy na dráhu pro zastavení, nicméně potom má řidič vyjíždějící na pozemní komunikaci problém dodržet povinnost dát přednost v jízdě. Jak je zobrazeno na obrázku 72 v této normě, jsou kromě toho problémem dráhy pro zastavení a také parkující vozidla, řidič přes ně nevidí. V tomto případě nejenže není schopen dát přednost v jízdě, ale bezprostředně ohrožuje provoz na pozemních komunikacích, pokud nemá bezpečný výjezd zajištěn jiným způsobem, protože v případě parkující dodávky či vozidla s tmavými skly na komunikaci nevidí prakticky vůbec. Ani zřízení odrazového zrcadla není spásonosné. Je potřeba mít na mysli, že zrcadlo poskytuje omezený výhled na provoz na úseku pozorované komunikace a na jeho okolí a zobrazuje tuto situaci zmenšeně a stranově obráceně. Zvláště za snížené viditelnosti, tj. v noci a za mlhy, není snadné analyzovat dopravní situaci, neboť pozornost upoutávají světla vozidel. Z tohoto důvodu je těžké odhadnout vzdálenost a rychlost vozidel pozorovaných v zrcadle. Nezřídka ani není možné zajistit vhodné umístění odrazového zrcadla. Je proto vždy nutné zkoumat, zda potřebné rozhledové pole pro řidiče na příjezdové komunikaci (sjezdu) nelze zajistit jiným způsobem, např. úpravou parkovacího pruhu apod.

4. NEJČASTĚJŠÍ CHYBY PŘI NAVRHOVÁNÍ SJEZDŮ

Cílem tohoto tematického okruhu je seznámení se s chybami, které se při navrhování sjezdů vyskytují. V rámci této pomůcky nejsou samozřejmě zaznamenány všechny možné případy chyb při navrhování sjezdů, budou představeny skutečně jen chyby nejčastější. Na tyto skutečnosti je tak třeba primárně zaměřit pozornost, aby zpracovaná projektová dokumentace uváděné chyby neobsahovala. Zde tedy výčet nejčastějších chyb, jejichž popis je uveden v jednotlivých kapitolách:

• rozsah projektové dokumentace;
  • pozdní řešení;
  • absence místního šetření;
  • posouzení rozhledových poměrů;
  • nejjednodušší řešení – odrazové zrcadlo;
  • bezbariérové řešení;
  • řešení odvodnění;
  • řešení propustků.

4.1 ROZSAH PROJEKTOVÉ DOKUMENTACE

Obsah projektové dokumentace předkládané jako příloha k žádosti o povolení nebo úpravu sjezdu není určen žádným zvláštním předpisem. Je ale nutné vycházet z toho, že projektová dokumentace by měla poskytovat jednoznačnou odpověď na otázku, zda je sjezd na daném místě možné zřídit. Dokumentaci je tak třeba zpracovat v rozsahu potřebném k řádnému posouzení možnosti zřízení sjezdu, většinou podle pokynů správních a dotčených orgánů.

Doporučovaný minimální rozsah projektové dokumentace je následující:

• situace širších vztahů;
• situace dopravního připojení včetně základních technických údajů (nároží, šířky komunikací, poloha oplocení atd.);
• situace se zákresem rozhledových poměrů včetně možných překážek (vhodné je situaci spojit se situací dopravního připojení včetně technických údajů);
• příčný a podélný řez připojení, návrh konstrukčních vrstev a zpevnění, řešení odvodnění;
• specifikace, pro jaká vozidla bude připojení sloužit, popř. vlečné křivky;
• fotodokumentace místa připojení (zejména snímky z místa připojení vlevo a vpravo);
• technická zpráva obsahující souhrn graficky znázorněného a deklaraci, že připojení je v souladu se stávajícími právními předpisy.

4.2 POZDNÍ ŘEŠENÍ

Nejdříve je třeba řešit dopravní připojení pozemku a až poté uzpůsobovat plochu pozemku. Je tedy chybou určit detailně vnitřní dispozice pozemku a dopravní připojení pokládat za formální záležitost na závěr. Znakem těchto řešení je pak návrh sjezdu na zcela nevhodném místě či legalizace již zhotovených sjezdů. Při takovémto přístupu bývá dosti problematické i nákladné uvedení věci do vyhovujícího stavu (např. odstraňování překážek, změna projektové dokumentace).

4.3 ABSENCE MÍSTNÍHO ŠETŘENÍ

Při posuzování možnosti zřídit sjezd nelze vycházet ze zákresu do katastrální mapy, vždy je nutné, aby projektant provedl místní šetření a vycházel ze skutečné situace na místě. Slouží-li jako podklad katastrální mapa, je problematické určení okraje pozemní komunikace a z toho vyplývající určení vrcholů rozhledových trojúhelníků, ať už odsazení od okraje komunikace, či umístění do středu jízdních pruhů. Hranice pozemku pod komunikacemi totiž často nekorespondují s okrajem komunikace, může se tam vyskytovat nezpevněná krajnice, zelený pás, příkop atd. Další podstatnou věcí je, že i v případě, kdy se povede nějakým způsobem určit vrcholy a rozhledové poměry zakreslit, je na podkladě pouze katastrální mapy problematické určení možných překážek v rozhledech (např. oplocení, sloupy VO či VV, pilíře inženýrských sítí atd.).

4.4 POSOUZENÍ ROZHLEDOVÝCH POMĚRŮ

Posouzení rozhledových poměrů je nezbytným podkladem pro řádné posouzení možnosti zřízení sjezdu, a tak je zásadní chybou, když posouzení rozhledových poměrů není provedeno a doloženo. Další chybou je špatné zakreslení rozhledových poměrů. Jedná se zejména o tyto případy:

• je chybně určený vrchol rozhledového trojúhelníku (např. od hrany přilehlého pruhu/pásu nebo do středu přilehlého či odlehlého jízdního pruhu ve vztahu k umožněnému předjíždění na komunikaci);
• je chybně určená délka rozhledu pro zastavení Dz ve vazbě na dovolenou rychlost podle příslušné normy;
• je chybně určena osa sjezdu pro vynesení vrcholu rozhledového trojúhelníku (jednopruhový sjezd vs. výjezdový pruh);
• není řešena problematika přilehlé stezky pro cyklisty (posouzení rozhledových poměrů není provedeno i vůči cyklistovi na stezce).

Chybou je i to, že v zakreslených rozhledových trojúhelnících se nacházejí překážky tvořené např. oplocením, vzrostlou zelení, sloupy VO či VV, pilíři inženýrských sítí atd., aniž by překážka byla přiznána a navrženo nějaké vhodné řešení (např. odsunutí oplocení do větší vzdálenosti, vykácení zeleně atd.); naopak svodidlo do plochy rozhledových trojúhelníků zasahovat v odůvodněných případech může. Poloha oplocení by pak měla být zakreslena v situacích vždy. S polohou oplocení totiž souvisí odsazení vjezdové brány, které je vyžadováno na komunikacích v extravilánu a na dopravně významných komunikacích v intravilánu, přičemž v některých případech s tímto odsazením není vůbec počítáno. Chybně je i vedení rozhledových trojúhelníků či polí přes sousední cizí pozemky. Nejedná se přitom o silniční pozemek, ale o pozemek v soukromém vlastnictví. Byť v době posuzování možnosti zřízení sjezdu na cizím pozemku překážku v rozhledech nic netvoří, nelze toto nikterak zajistit i do budoucna (např. majitel pozemek oplotí, vysází zde zeleň atd.). Zejména u sjezdů v extravilánu je taktéž třeba věnovat pozornost podélnému sklonu komunikace, aby nedošlo k umístění sjezdu za vrcholovým obloukem.

4.5 NEJJEDNODUŠŠÍ ŘEŠENÍ – ODRAZOVÉ ZRCADLO

V případě výskytu překážky v rozhledech bývá častým řešením navržení odrazového zrcadla. Přitom podle TP 119 „Odrazová zrcadla“ slouží zrcadla ke zlepšení rozhledových poměrů, ale rozhodně jimi nevyhovující rozhledy nelze nahradit. Zrcadla lze použít na místech, kde zástavba nebo jiné trvale umístěné předměty brání ve výhledu a nelze bez nákladných opatření zajistit rozhled. Rozhodně by tak mělo být navrženo více variant řešení (např. odstranění překážky, situování sjezdu do jiného místa atd.), u nichž bude posuzována míra náročnosti a nákladnosti tohoto řešení, nikoliv se spokojit s osazením odrazového zrcadla jako s nejjednodušším řešením.

4.6 BEZBARIÉROVÉ ŘEŠENÍ

Chyby při návrzích sjezdů vedených jako chodníkový přejezd bývají i v bezbariérovém řešení, tedy v zabezpečení užívání osobami s omezenou schopností pohybu nebo orientace. Nejčastější konkrétní chyby jsou pak následující:

• délka sjezdu (snížené obruby) větší než 6 m (ČSN 73 6110 v čl. 10.1.2.12) bez odůvodnění; pozn.: v připravované novele normy ČSN 73 6110 se s touto podmínkou již nepočítá;
• chybějící umělá vodicí linie v délce přerušení více než 8 m (vyhláška č. 398/2009 Sb., v Příloze 1);
• neřešený barevný kontrast varovného pásu (vyhláška č. 398/2009 Sb., v Příloze 1)
• chybějící varovný pás rampových částí obrubníku při výšce menší než 8 cm (vyhláška č. 398/2009 Sb., v Příloze 2);
• zvlněné chodníky – užití snížení celé plochy sjezdu pomocí rampových částí i při dostatečné šířce chodníku a výhodné niveletě sousedního pozemku (ČSN 73 6110, v poznámkách k obr. 53a a 53b).

4.7 ŘEŠENÍ ODVODNĚNÍ

Další chybou při navrhování sjezdů je to, že není brán v potaz podélný spád sjezdu a připojovaného sousedního pozemku. Z podélného řezu sjezdu a pozemku by tak mělo vyplývat, že nedojde ke stékání srážkové vody na komunikaci a k jejímu znečištění. V případě, že spádování vychází nevhodně a docházelo by ke stékání srážkové vody na komunikaci, je třeba vhodným způsobem řešit odvodnění (např. pomocí liniového odvodnění).

4.8 ŘEŠENÍ PROPUSTKŮ

U sjezdů, jejichž součástí je propustek, bývá chyba v nevhodně zvolené světlosti trub v souvislosti s délkou a sklonem (upravuje § 12 vyhlášky č. 104/1997 Sb.) a dále v provedení propustku s kolmými čely, které neodpovídají standardům tzv. odpouštějící komunikace.

5. NAVRHOVÁNÍ SJEZDŮ Z POHLEDU PROJEKTANTA

Při projektování sjezdů na pozemní komunikace se setkáváme s mnoha občas i neřešitelnými úskalími. Problémy s připojením nemovitostí se týkají jak stávající zástavby, tak nově vznikajících obytných celků.

Stává se, že k zásadním chybám dochází již při návrhu územního plánu nebo při parcelaci pozemků. Některé pozemky jsou podle platné legislativy nenapojitelné na veřejné pozemní komunikace.

Vybrané problémy z praxe:

5.1 NEDOSTATEČNÁ VZDÁLENOST OPLOCENÍ OD HRANY KOMUNIKACE

Dost častý případ u staré zástavby a ojediněle i u nové zástavby. Stává se, že oplocení je umístěno například 0,5 m za hranou vozovky. V tomto případě by po vynesení rozhledového trojúhelníku pro rychlost 50 km/h (délka vrcholu od hrany komunikace 2 m, přepona v ose jízdního pruhu 2 x 35 m) musela být vrata široká 17,5 m, aby rozhled nezasahoval do oplocení a do sloupků vrat. U nové zástavby by se tento problém měl vyřešit již při parcelaci stavebního pozemku.

U staré zástavby je nutné řešit takovéto sjezdy pomocí umístění dopravního zrcadla, což samozřejmě není ideálním řešením.

Nedostatečná vzdálenost oplocení (hrany pozemku) od hrany komunikace je problémem i při navrhování křižovatek. Stává se, že majitel pozemku si oplotí svůj pozemek a tím zhorší rozhled na křižovatce. Toto by se mělo důsledně řešit při návrhu parcelace. Při návrhu parcelace by měly být všechny křižovatky prověřeny pomocí rozhledových trojúhelníků a hranice pozemků by do těchto rozhledových trojúhelníků neměly zasahovat.

5.2 MALÝ POLOMĚR SMĚROVÉHO OBLOUKU KOMUNIKACE

Toto se dost často stává u připojení rohových parcel. Vlastník chce napojit svoji nemovitost, ale jelikož přilehlá komunikace je ve směrovém oblouku s malým poloměrem, je zřízení vjezdu bez umístění dopravního zrcadla nereálné i při použití mezní rychlosti. Tento problém je řešitelný při návrhu dispozice pozemku a je nutné umístit vjezd co nejdále od směrového oblouku.

5.3 VÝSKYT PŘEKÁŽEK V ROZHLEDU (STROMY, STOŽÁRY VO, PILÍŘE ELEKTRICKÉHO VEDENÍ)

Citace ČSN 73 6110 – Projektování místních komunikací – Změna 1: Na ploše takto vymezeného rozhledového trojúhelníka nesmí být žádné překážky vyšší než 0,75 m (v případě obytných a pěších zón 0,70 m) nad úrovní jízdního pruhu/pásu i sjezdu. Přípustné jsou ojedinělé překážky o šířce ≤ 0,15 m a ve vzájemné vzdálenosti > 10 m (veřejné osvětlení, dopravní značení, strom). Tuto definici překážek v rozhledu však nesplňuje skoro žádná světelně řízená křižovatka, proto je např. v normě ČSN 73 6101 nahrazena vhodnější formulací: Na ploše takto vymezeného rozhledového trojúhelníku nesmí být žádné překážky, jejichž největší výška přesahuje výšku 0,25 m pod úrovní příslušného rozhledového paprsku. Přípustné jsou ojedinělé překážky nevytvářející řady, které z určitých míst komunikace zacloňují rozhled.

Při pochybnostech je proto nutné při posuzování překážek v rozhledu vycházet z místního šetření nebo doložené fotodokumentace. V případě významných vzrostlých stromů je připojení v těchto místech dost často nerealizovatelné. U nových obytných celků je nutné zkoordinovat všechny profese a neumísťovat objekty do rozhledových trojúhelníků. Je to problematické u pouhého rozparcelování a zasíťování stavebních pozemků, kdy bez znalosti potřeb budoucích vlastníků je potřeba definovat polohu sjezdu, aby nebyla v kolizi.

5.4 NEVHODNÝ PODÉLNÝ SKLON

Při větším podélném sklonu sjezdu je potřeba prověřit rozhled i s ohledem na nevhodné výškové poměry. Při snížení zorného pohledu řidiče je potřeba adekvátně posoudit i nižší překážky než 0,7 m. Případně je potřeba vynést i výškový paprsek rozhledového trojúhelníku.

5.5 NEVHODNÝ ÚHEL NAPOJENÍ SJEZDU NA POZEMNÍ KOMUNIKACI

Napojení je nutné provést pod úhlem 75–105°, přičemž pro posouzení úhlu napojení je rozhodující, zda sjezd umožňuje zastavení/postavení vozidla na sjezdu v tomto úhlu, např. díky poloměrům nároží. Nejedná se tak automaticky o úhel navazujícího úseku pozemní komunikace.

5.6 MALÁ ŠÍŘKA VOZOVKY

Při návrhu sjezdu je třeba ověřit pomocí vlečných křivek zajetí vozidla. Podle místních podmínek je třeba ověřit i případné zacouvání malého nákladního vozidla (závoz uhlí, dřeva, stavební práce). V případě malé šířky přilehlé komunikace je nutné rozšířit vrata.

5.7 NAPOJENÍ POZEMKU V EXTRAVILÁNU

Vyšší nároky na připojení pozemku vyvolává napojení samostatného sjezdu v extravilánu, kde je nutné rozhledový trojúhelník sestrojit pro rychlost 90 km/h a délka strany rozhledového trojúhelníka je 120 m (je nutné postupovat v souladu s ČSN 73 6101 a jejími změnami, čl. 11.7; čl. 11.8 a čl. 11.9).

^[1] § 4 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území

^[2] § 23 odst. 1 tamtéž

^[3] § 22 odst. 2 tamtéž

^[4] § 99 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)

^[5] § 115 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)

^[6] § 158 odst. 2 písm. b) tamtéž; § 12 odst. 1 zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě

^[7] § 12 odst. 6 zákona ČNR č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě

^[8] § 10 odst. 4 písm. b) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích

Stav: aktualizace 2021, vydání 2011

Anotace:
Metodická pomůcka MP 1.2.3 postihuje stavby drah a stavby na dráze a je určena zpracovatelům (pozn. projektantům, autorizovaným inženýrům pro dopravní stavby podle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů) jednotlivých typů dokumentace podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Jejím hlavním úkolem je stanovení rozhodujících zásad a postupů při zpracování, projednávání a realizaci staveb, zadávaných zadavatelem.

Upozornění k textu

OBSAH

1 PŘEHLED JEDNOTLIVÝCH TYPŮ DOKUMENTACÍ ZPRACOVANÝCH NA DRÁZE

1.1 ZADÁVACÍ DOKUMENTACI ZPRACOVÁVÁ A PROJEDNÁVÁ VÝHRADNĚ ZADAVATEL STAVBY.

1.2 DOKUMENTACE STAVEB DRAH A STAVEB NA DRÁZE (DÁLE DOKUMENTACE STAVEB)

V souladu se zákonem č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s vyhláškou č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, a s vyhláškou č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, ve znění pozdějších předpisů, se na dráze zpracovávají a projednávají dále uvedené dokumentace:

1.2.1 Územně plánovací dokumentace

K jejímu pořízení slouží územně plánovací podklady (§ 25 zákona č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů), které jsou tvořeny územně analytickými podklady (§ 26 zákona č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tyto podklady zjišťují a vyhodnocují stav a vývoj území a územní studie, které ověřují možnosti a podmínky změn v území. Slouží jako podklad k pořizování politiky územního rozvoje, územně plánovací dokumentace, jejich změně a pro rozhodování v území.

1.2.2 Územní studie (§ 30 zákona č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů)

Územní studie navrhuje, prověřuje a posuzuje možná řešení vybraných problémů, případně úprav nebo rozvoj některých funkčních systémů v území (např. veřejné infrastruktury, územního systému ekologické stability), které by mohly významně ovlivňovat nebo podmiňovat využití a uspořádání území nebo jejich vybraných částí.

1.2.3 Záměr projektu (ZP)

Záměr projektu se zpracovává, předkládá a schvaluje ve smyslu „Směrnice č. V – 2/2012 Ministerstva dopravy (Směrnice upravující postupy v průběhu přípravy investičních a neinvestičních akcí dopravní infrastruktury, financovaných bez účasti státního rozpočtu“, která byla schválena rozhodnutím ministra dopravy pod č. j.: MD-5364/2021-910/2 dne 4. března 2021, změna č. 5 je účinná od 15. března 2021).

Záměrem projektu investiční či neinvestiční akce se dle této směrnice rozumí dokumentace k projektu, která časově, věcně a funkčně vymezuje požadavky na přípravu a realizaci akce v podrobnostech nezbytných pro posouzení a vydání stanoviska MD ČR. ZP slouží k určení koncepce, rozsahu díla (vymezení nákladů stavby), umístění a časového vymezení realizace projektu. Obsahuje stručný popis technického řešení včetně specifikace rozhodujících objektů stavební a technologické části. Dále obsahuje zejména zdůvodnění nezbytnosti realizace navrhovaného projektu, návaznost projektu na dopravně koncepční nebo strategické dokumenty, požadavky na inteligentní dopravní systémy, určuje náklady investiční nebo neinvestiční akce, územně technické podmínky, majetkoprávní vztahy, hodnocení navrhovaného řešení z hlediska vlivu na životní prostředí, shrnutí hodnocení ekonomické efektivnosti projektu. Zpracování a schválení ZP je podmínkou zahájení financování po něm navazující přípravy a realizace investiční nebo neinvestiční akce.

Směrnice č. V- 2/2012, změna č. 5 je součástí tohoto materiálu jako příloha č. 1.

1.2.4 Dokumentace pro územní řízení (dle platného znění stavebního zákona dokumentace záměru)

Tento stupeň dokumentace slouží k projednání v územním řízení za účelem vydání územního rozhodnutí o umístění stavby. Žádost o vydání územního rozhodnutí obsahuje kromě obecných náležitostí základní údaje o požadovaném záměru a identifikační údaje o pozemku nebo stavbě, na nichž se má záměr uskutečnit. K žádosti o vydání územního rozhodnutí žadatel připojí ve smyslu § 86, odst. 2, zákona č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů:

a) souhlas k umístění stavebního záměru podle § 184a,

b) závazná stanoviska, popřípadě rozhodnutí dotčených orgánů nebo jiné doklady podle zvláštních právních předpisů nebo tohoto zákona, nevydává-li se koordinované závazné stanovisko podle § 4 odst. 7 nebo o závazné stanovisko vydávané správním orgánem, který je příslušný vydat územní rozhodnutí, anebo nepostupujete-li se podle § 96b odst. 2,

c) stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury k možnosti a způsobu napojení nebo k podmínkám dotčených ochranných a bezpečnostních pásem,

d) smlouvy s příslušnými vlastníky veřejné dopravní a technické infrastruktury nebo plánovací smlouvu, vyžaduje-li záměr vybudování nové nebo úpravu stávající veřejné dopravní a technické infrastruktury,

e) dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí, která obsahuje průvodní zprávu, souhrnnou technickou zprávu, situační výkresy, dokumentaci objektů a dokladovou část.

Stanovuje a určuje rozsah trvalého a dočasného záboru pozemků a staveb nebo jejich částí, potřebných k realizaci díla. Navrhuje umístění, rozsah a koncepci, časové vymezení realizace stavby, včetně posouzení vlivu na životní prostředí. Výstupem jsou celkové investiční náklady stavby a ekonomického hodnocení stavby. Určení nákladů stavby je nezbytné pro další zajištění finančních prostředků na přípravu a realizaci stavby. Dokumentace musí být zpracována v souladu se stanoviskem orgánu státní správy (Ministerstva dopravy ČR) k záměru projektu a v souladu se stanovisky účastníků územního řízení.

Na základě požadavku Ministerstva dopravy ze dne 29. března 2017 o sblížení procesu přípravy staveb podřízených organizací dochází ke změně názvů jednotlivých stupňů dokumentací staveb definovaných ve Směrnici generálního ředitele SŽDC č. 11/2006 („Dokumentace pro přípravu staveb na železničních drahách celostátních a regionálních“) a to výnosem SŽDC č. 1 ke Směrnici ze dne 1. listopadu 2017.

U staveb drah a staveb na dráze je touto dokumentací podle Směrnice generálního ředitele SŽDC č. 11/2006, ve znění pozdějších předpisů přípravná dokumentace (PD), která se dle Směrnice nahrazuje pojmem, dle výnosu č. 1 „Dokumentace pro územní řízení“ (DUR). Tato dokumentace slouží jako podklad pro zpracování návazného stupně dokumentace, kterou je projektová dokumentace staveb drah a staveb na dráze. V odůvodněných případech, při splnění zákona č. 134/2016 Sb.  o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, slouží jako podklad pro zpracování projektové dokumentace staveb drah a staveb na dráze, včetně realizace staveb. Obsah DUR musí být v souladu s přílohou č. 1 k vyhlášce č. 499/2006 Sb., rozsah a obsah dokumentace pro vydání rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení, ve znění pozdějších předpisů. Dokumentace musí vždy obsahovat části A až E s tím, že rozsah a obsah jednotlivých částí bude přizpůsoben druhu a významu stavby nebo zařízení a podmínkám v území (A. Průvodní zpráva, B. Souhrnná technická zpráva, C. Situační výkresy, D. Výkresová dokumentace, E. Dokladová část). Obsah „Dokumentace pro územní řízení“ (DUR) je součástí tohoto materiálu jako příloha č. 2.

1.2.5 Projektová dokumentace dopravních staveb

podle vyhlášky č. 146/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Rozsah a obsah projektové dokumentace pro stavby drah a staveb na dráze je členěn následovně:

1.2.5.1 Projektová dokumentace staveb drah a staveb na dráze pro ohlášení stavby

(je uvedena v příloze č. 4 vyhlášky č. 146/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

1.2.5.2 Projektová dokumentace staveb drah a staveb na dráze pro vydání stavebního povolení nebo oznámení ve zkráceném stavebním řízení

(je uvedena v příloze č. 5 vyhlášky č. 146/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

U staveb Správy železnic, státní organizace je touto dokumentací projekt, zpracovaný podle Směrnice generálního ředitele SŽDC č. 11/2006, ve znění pozdějších předpisů, který se v rámci Směrnice nahrazuje pojmem dle výnosu č. 1 „Dokumentace pro stavební povolení“ (DSP). Dokumentace pro stavební povolení (DSP) rozpracovává a upřesňuje základní požadavky na stavbu stanovené projednanou a schválenou „Dokumentací pro územní řízení“ (DUR). Dokumentace stanovuje podrobné a celkové ocenění stavby. Dokumentace (DSP) tvoří součást zadávací dokumentace k zadání veřejné zakázky na zhotovení (realizaci) stavby.

1.2.5.3 Projektová dokumentace staveb drah a staveb na dráze pro provádění stavby

(je uvedena v příloze č. 6 vyhlášky č. 146/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

U staveb drah a staveb na dráze je touto dokumentací dopracovaní projektového souhrnného řešení (dPSŘ) podle Směrnice generálního ředitele SŽDC č. 11/2006, ve znění pozdějších předpisů, který se v rámci Směrnice nahrazuje pojmem dle výnosu č. 1 „Projektová dokumentace pro provádění stavby“ (PDPS).

Dokumentace (PDSP) se bude používat zejména pro technologické části dokumentace, které nelze zpracovat bez dodržení zásad transparentnosti, přiměřenosti a rovného zacházení, tj. jedná se o dokumentaci, kterou zajišťuje zhotovitel stavebních prací v rozsahu nezbytném pro určení technických parametrů použitých materiálů, konkrétních výrobků, nebo dodavatele technologického zařízení, které nebylo možné určit před výběrovým řízením na zhotovitele stavby.

Obsah (DSP) a (PDSP) pro stavby drah a staveb na dráze je součástí tohoto materiálu jako příloha č. 2. Pojem „Projektové souhrnné řešení“ (PSŘ) se v rámci celé Směrnice generálního ředitele SŽDC č. 11/2006 ruší bez náhrady (pozn. v příloze č. 2 Směrnice tohoto materiálu se ruší její příloha č. 3).

1.3 OSTATNÍMI DRUHY DOKUMENTACÍ MOHOU BÝT DOKUMENTACE, KTERÉ NEJSOU DEFINOVÁNY STAVEBNÍM ZÁKONEM, ALE JSOU PODKLADEM PRO PŘÍPRAVU STAVEB A CELKOVÉ ZABEZPEČENÍ VÝSTAVBY.

Jsou následující:

1.3.1 Studie proveditelnosti

Studie proveditelnosti je komplexní studie, která slouží k posouzení reálnosti a proveditelnosti projektu po stránce technické, finanční, marketingové, provozní, personální včetně zhodnocení ekonomické efektivnosti projektu.

Pravidla pro zpracování, předkládání a posuzování studií proveditelnosti stanovuje „Směrnice upravující postupy v průběhu přípravy investičních a neinvestičních akcí dopravní infrastruktury, financovaných bez účasti státního rozpočtu“ (Směrnice Ministerstva dopravy č. V- 2/2012, změna č. 5, datum účinnosti od 15. března 2021). U velkých staveb musí vždy předcházet zpracování studie proveditelnosti před vypracováním záměru projektu. Směrnice č. V- 2/2012, změna č. 5 je součástí tohoto materiálu jako příloha č. 1.

Členění studie proveditelnosti je přiloženo v příloze č. 3.

Ministerstvem dopravy byly vydány „Prováděcí pokyny pro hodnocení efektivnosti projektů dopravní infrastruktury“, které byly schváleny na zasedání Centrální komise Ministerstva dopravy ze dne 31. října 2017 k problematice infrastruktury pozemních komunikací s účinností od 15. listopadu 2017 a přechodným obdobím jednoho kalendářního roku od data účinnosti.

„Prováděcí pokyny pro hodnocení efektivnosti projektů dopravní infrastruktury“ nahrazují stávající pokyny:

• „Prováděcí pokyny pro hodnocení ekonomické efektivnosti projektů železniční infrastruktury“, účinné od 22. května 2013.
• „Prováděcí pokyny pro hodnocení ekonomické efektivnosti projektů silničních a dálničních staveb“, 2012 včetně aktualizace z 04/2015, účinné od 12. prosince 2012.
• „Prováděcí pokyny pro hodnocení efektivnosti investic na vodních cestách“ účinné od 22. ledna 2014.
• „Prováděcí pokyny k Metodice pro hodnocení ekonomické efektivnosti a ex-post posuzování nákladů a výnosů, projektů železniční infrastruktury, pozemních komunikací a dopravně významných vodních cest“, účinné od 1. března 2016.

Předmětem hodnocení, na který se Metodika zaměřuje, jsou stavby dopravní infrastruktury, jejíž části slouží silniční, vodní a železniční dopravě. Metodika se skládá z textové části a příloh – XLS. Přílohou tohoto Prováděcího pokynu je „Rezortní metodika pro hodnocení ekonomické efektivnosti projektů dopravních staveb“ a je součástí tohoto materiálu jako příloha č. 6.

1.3.2 Územně technická studie (ÚTS)

Obsah dokumentace zabývající se zpracováním územně technické studie je součástí tohoto materiálu jako příloha č. 4.

1.3.3 Dokumentace pro hodnocení vlivů na životní prostředí (EIA)

Obsah dokumentace zabývající se vlivem stavby na životní prostředí je součástí tohoto materiálu jako příloha č. 5.

1.3.4 Ostatní studie

1.3.4.1 vyhledávací studie,

1.3.4.2 technicko-ekonomické, jsou ostatní studie, které se neřídí přílohami č. 3 a 4,

1.3.4.3 architektonické studie,

1.3.4.4 hlukové studie,

1.3.4.5 rozptylové studie.

1.4 DALŠÍ DOKUMENTACE

Z dalších dokumentací, které jsou citovány ve stavebním zákoně, jsou dále uvedeny:

a) dokumentace bouracích prací (§ 128 odst. 8 zákona č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů);

b) dokumentace skutečného provedení stavby (§ 125 odst. 6, zákona č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů);

c) náležitosti stavebního deníku a jednoduchého záznamu (§ 157 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

2 ZÁSADY A POSTUPY PŘI PROJEDNÁVÁNÍ STAVEB DRAH A STAVEB NA DRÁZE

2.1 PROJEDNÁNÍ DOKUMENTACE STAVEB

Zadavatel stavby (investor), který je současně objednatelem dokumentace, nebo zhotovitel dokumentace (projektant) svolává formou pracovních nebo výrobních porad, kontrolních dnů nebo ústních, písemných nebo elektronických konzultací projednání dokumentace staveb. Porady a kontrolní dny se svolávají v dostatečném časovém předstihu písemnou a elektronickou formou. Vždy se svolává úvodní (vstupní) a závěrečné projednání dokumentace staveb.

2.2 PŘIPOMÍNKOVÉ ŘÍZENÍ K DOKUMENTACI STAVEB

Objednatel dokumentace zahájí rozesláním zpracované dokumentace staveb připomínkové řízení. Dokumentace staveb se zasílá zástupcům, kteří se účastnili pracovních projednávání a od kterých se vyžaduje stanovisko. V rámci připomínkového řízení k dokumentaci staveb vypracují zástupci svá stanoviska, která v písemné a elektronické formě odešlou přímému objednateli.

Objednatel dokumentace po obdržení stanovisek od zástupců, kteří se účastnili pracovních projednávání, a seznámení se s jejich obsahem, předá tato stanoviska zhotoviteli dokumentace. Zhotovitel dokumentace zajistí a zpracuje písemné vyjádření k jednotlivým stanoviskům, které následně zašle zpracovatelům stanovisek a objednateli dokumentace.

Objednatel dokumentace nebo zhotovitel dokumentace zajistí projednání stanovisek a dohodne způsob jejich vypořádání.

Kontrolu zapracování připomínek provádí objednatel dokumentace.

3 PŘÍLOHY

Příloha č. 1 – Směrnice upravující postupy v průběhu přípravy investičních a neinvestičních akcí dopravní infrastruktury, financovaných bez účasti státního rozpočtu (změna č. 5)

Příloha č. 1

Příloha č. 2 – Směrnice GŘ č. 11/2006, ve znění pozdějších předpisů, ze které nadále budou platit její přílohy č. 1, 2 a 4 uvedené pod jinými pojmy.

Příloha č. 2

Příloha č. 3 – Studie proveditelnosti

STUDIE PROVEDITELNOSTI

OBSAH DOKUMENTACE:

Úvod

1 Stručný popis Projektu

2 Stručné vyhodnocení Projektu

3 Technické řešení Projektu

4 Analýza trhu a přepravní prognóza

4.1 Analýza dopravního trhu

4.2 Provozní a dopravní technologie

4.3 Přepravní prognóza

5 Ekonomické hodnocení

5.1 Finanční analýza

5.2 Ekonomická analýza

5.3 Analýza citlivosti a pravděpodobnosti rizik

6 Závěry, doporučení a zhodnocení Projektu

7 Přílohy

Podrobné členění studie proveditelnosti

Úvod

• zadání, účel a cíle studie proveditelnosti;
• společenské cíle Projektu (zlepšení dostupnosti železniční dopravy, úspora času cestujících; snížení externích účinků z dopravy, zvýšení bezpečnosti dopravy a kultury cestování atd.).

Realizací Projektu se předpokládá splnění některých níže uvedených bodů:

• úspory provozních nákladů železniční dopravy (náklady na opravy a údržbu infrastruktury a náklady na řízení provozu);
• zkrácení jízdních dob v osobní a nákladní dopravě, čímž dochází k časovým úsporám cestujících;
• snížení emisí v železniční dopravě (např. změna trakce železničních hnacích vozidel z trakce dieselové na elektrickou a tím dojde ke snížení škodlivých emisí);
• dojde k převedení části dopravy ze silnice na železnici a tím k úsporám provozních nákladů silniční dopravy;
• převedením dopravy ze silnice na železnici dojde k úspoře tzv. vnějších nákladů (snížení nehodovosti v dopravě, snížení hlučnosti z dopravy, snížení emisí z dopravy a změny klimatu);
• zvýšení bezpečnosti železniční dopravy (Projekt zvýší bezpečnost dopravy a tím umožní úsporu nákladů, jak v oblasti železniční dopravy, tak i v oblasti celospolečenské – např. se jedná o zlepšení bezpečnostní situace omezením vlivu lidského činitele, bezpečnějšího přístupu na nástupiště, zlepšení bezpečnostní situace na železničních přejezdech apod.).

1 Stručný popis Projektu

• obecné dopravní souvislosti (stručný popis zkoumané tratě, její napojení atd.);
• vstupní podklady (technicko-ekonomické studie, územně technické studie, přípravné dokumentace atd.);
• vlastní popis Projektu.

2 Stručné vyhodnocení Projektu

Stručný popis zásadních závěrů vyplývající ze zpracované studie proveditelnosti. Tím je míněna rekapitulace technického řešení variant, přepravní prognózy, výsledků CBA (Cost Benefit Analysis – analýza nákladů a výnosů) a citlivostní analýzy (analýzy citlivosti a pravděpodobnosti rizik).

3 Technické řešení Projektu

• popis výchozího stavu (technický stav infrastruktury, který je dotčen Projektem);
• popis navrženého řešení:
  • Varianta bez Projektu – jedná se o fiktivní variantu, která slouží k výpočtu ekonomického hodnocení. Odpovídá zachování současného technického stavu jednotlivých úseků po celou dobu hodnocení Projektu, jednotlivé prvky železniční dopravní cesty budou udržovány v provozuschopném stavu pouze standardním modelem obnovy a údržby a neinvestičními opatřeními charakteru oprav, a to tak, aby nedocházelo k nadměrnému zhoršení poskytovaných služeb.
  • Varianty řešení – umožňující naplnění cíle Projektu, např. navýšení nabídky a výrazné zatraktivnění zkoumané tratě z pohledu přepravní poptávky, zajištění bezpečnosti provozu a splnění interoperability. Zpravidla bude zkoumáno a řešeno několik variant řešení (projektová varianta minimální, projektová varianta optimální a projektová varianta maximální).

4 Analýza trhu a přepravní prognóza

4.1 Analýza dopravního trhu

Popisuje a modeluje stávající přepravní vztahy v řešeném území (pozn. pro všechny druhy infrastruktury).

Osobní doprava

• širší dopravní souvislosti a vymezení ve zkoumané oblasti;
• přepravní poptávka a její charakteristiky (popis jejich stavu a vývoje a jedná se o vstupy a trendy sledované z hlediska přepravní poptávky), jsou demografické, sociální, makroekonomické charakteristiky a atraktivita území;
• dopravní nabídka a její charakteristiky popíše rozvoj konkurenční infrastruktury (pozn. silnice), kvality dopravní nabídky atd.;
• stávající přepravní vztahy se uvedou pro všechny druhy infrastruktury.

Nákladní doprava

• širší dopravní souvislosti a vymezení zkoumané oblasti (koncepce a cíle rozvoje nákladní dopravy, vymezení klíčového potenciálu nákladní přepravy, mezinárodní a vnitrostátní nákladní doprava na trati);
• přepravní poptávka a její charakteristiky (přepravní potřeby, konkrétní zaměření marketingové analýzy, marketingový průzkum, významné průmyslové zóny).

4.2 Provozní a dopravní technologie

Dopravní část

• popis současného stavu (uvedou se základní údaje o řešeném úseku – identifikační údaje, technické vybavení tratě, popis stoupání / sklonů rozhodné pro normativ hmotnosti a brždění vlaků, propustnost tratě a její využití, normativy hmotností nákladních vlaků, vozba, postrková služba);
• popis výhledového stavu – provozně technologického řešení (pro jednotlivé varianty řešení se uvedou propustné výkonnosti, omezující úseky a jejich využití, dopravny a jejich vybavení, úspory provozních pracovníků, výpočet jízdních dob, problematika výhledové vozby, konstrukce studijního grafikonu a vyhodnocení, grafy rychlostí).

Koncepce dopravy

• osobní doprava (popis současného stavu osobní dopravy, popis výhledového rozsahu osobní dopravy, popis kapacity a propustnosti vlaků, popis jízdní doby);
• nákladní doprava (popis současného stavu nákladní dopravy z hlediska přepravních poměrů, popis výhledového rozsahu a organizace nákladní dopravy).

4.3 Přepravní prognóza

• prognóza přepravních vztahů slouží k detailnímu popsání současné dopravní poptávky a nabídky a k následnému zhodnocení dopadů navržených dopravních opatření;
• prognóza přepravních vztahů (metodika výhledové prognózy přepravního výkonu, koncepce návrhu trendu nákladní železniční dopravy, hlavní vstupy a výsledky prognózy, trend přepravního toku, doprava převedená a doprava indukovaná, skutečný počet vlaků).

Výstupem jsou výkonové ukazatele, v rámci výpočtu dopravních výkonů.

Výkonové ukazatele jsou vyjádřené:

• vlkm – vlakové kilometry (výkon pro posuzovanou trať pro osobní a nákladní vlaky);
• hrtkm – hrubé tunové kilometry (je určováno v analýzách výkonů podle jednotlivých skupin tratí);
• nprkm – nápravové kilometry (jednotkové množství je určeno v analýzách výkonů podle jednotlivých skupin tratí);
• oskm – osobové kilometry (slouží k analýzám u osobní dopravy);
• čtkm – čisté tunové kilometry (slouží k analýzám u nákladní dopravy);
• dopravní rychlost a čas dopravy (slouží k určení časové úspory při přepravě osob a zboží);
• místkm – místokilometr pro evidenci počtu nabízených a obsaditelných míst.

Výsledky přepravní prognózy jsou vstupem pro ekonomické hodnocení projektu.

5 Ekonomické hodnocení

Ekonomické hodnocení investic se zpracovává metodou analýzy nákladů a výnosů (CBA) diferenčních finančních toků Projektových variant s variantou bez Projektu pro stanovení následujících ukazatelů efektivnosti:

• čistá současná hodnota investice (NPV);
• vnitřní výnosové procento (IRR);
• poměr přínosů a nákladů (B/C Ratio).

Čím je vyšší NPV, tím větší je ekonomický přínos navrhovaného Projektu ve srovnání se stavem výchozím (varianta bez Projektu). Je-li NPV kladné, je Projekt efektivní.

Ukazatel vnitřní míra výnosu (IRR) neposkytuje informaci o velikosti nákladů a výnosů, ale slouží jako ukazatel výnosnosti investice. Projekt je efektivní, pokud je IRR větší než stanovená diskontní sazba.

Ukazatel B/C Ratio určuje míru výnosnosti Projektu, je-li vyšší než jedna, je Projekt efektivní.

Zpracovává se finanční a ekonomická analýza. Pro každý rok hodnocení Projektu se porovnávají finanční toky varianty s Projektem a bez Projektu.

Dále se v rámci ekonomického hodnocení zpracovává analýza citlivosti a rizik.

Veškeré vstupy v ekonomickém hodnocení jsou uvažovány v jednotné cenové úrovni (CÚ) bez vlivu inflace. Délka hodnocení je u železničních Projektů stanovena na 30 let. Při výpočtu finančních toků je použita diskontní sazba ve výši 5 %. Při výpočtu ekonomické analýzy se používá společenská diskontní sazba 5,5 %.

5.1 Finanční analýza

Výpočty jsou založeny na analýze diferenčních nákladových a výnosových finančních toků provozovatele dráhy (Správy železnic, státní organizace) v době hodnocení Projektu, podle platné národní metodiky „Aktualizace metodiky pro výpočet efektivnosti investic na SŽDC, s. o.“ (příloha č. 7) s platností od 5.10.2009 zveřejněné ve Věstníku dopravy č. 23/2009.

Do finanční analýzy vstupují tyto finanční toky:

• investiční náklady – náklady se vyčíslují podle hodnot celkových investičních nákladů stavby (CIN);
• provozní náklady železniční dopravy:
  • na údržbu a opravy železniční infrastruktury (slouží k zajištění provozuschopnosti železniční dopravní cesty);
  • na řízení dopravy (zabezpečení provozování železniční dopravní cesty);
• příjmy z poplatku za dopravní cestu (výnos za použití železniční dopravní cesty);
• dodatečné příjmy z prodeje nebo pronájmu zboží, pozemků a budov nebo dodatečné příjmy z poplatků za služby.

Finanční analýza se sestaví pro fázi výstavby a fázi provozu. Na základě uvedených finančních toků se sestaví finanční analýza. Do výpočtu vstupují diferenční finanční toky (tj. rozdíl hodnot varianty bez Projektu a varianty s Projektem).

Výsledek finanční analýzy se vypracuje do tabulky cash-flow a z ní odvozena:

• finanční čistá současná hodnota (FNPV);
• finanční vnitřní výnosové procento (FIRR);
• poměr přínosů a nákladů (B/C Ratio) pro sledované Projektové varianty.

5.2 Ekonomická analýza

Ekonomická analýza zohledňuje celospolečenské aspekty Projektu. Výpočty peněžních a ekonomických ukazatelů tedy zahrnují náklady a příjmy všech společenských subjektů, kterých se stavba dotýká. Výstupy ekonomické analýzy jsou shodné jako u analýzy finanční.

Do ekonomické analýzy vstupují tyto finanční toky:

• investiční náklady;
• dodatečné příjmy z prodeje nebo pronájmu zboží, pozemků a budov nebo dodatečné příjmy z poplatků za služby;
• provozní náklady železniční dopravy:
• na údržbu a opravy železniční infrastruktury;
• na provoz vlaků a řízení dopravy;
• provozní náklady silniční dopravy (snížení nákladů na údržbu a opravy silniční infrastruktury a provoz vozidel);
• úspory času;
• efekt zvýšení bezpečnosti železniční dopravy;
• vnější účinky zahrnující snížení nehodovosti, hlučnosti z dopravy, znečištění ovzduší (např. snížení emisí v železniční dopravě – elektrizace tratí) a změny klimatu.

Z těchto finančních toků se vypracuje tabulka cash-flow a z ní odvozena:

• ekonomická čistá současná hodnota (ENPV);
• ekonomické vnitřní výnosové procento (EIRR);
• poměr přínosů a nákladů (B/C Ratio) pro sledované Projektové varianty.

5.3 Analýza citlivosti a pravděpodobnosti rizik

Analýza rizik se zaměřuje na prozkoumání pravděpodobnosti varianty výsledků ekonomického hodnocení, v porovnání s dříve učiněným odhadem. Analýzy jsou:

• analýza citlivosti (výše ekonomických ukazatelů je určována hodnotou jednotlivých finančních toků, vstupujících do výpočtu efektivnosti; pomocí podrobné analýzy citlivosti, ve které jsou sledovány změny ekonomických ukazatelů z finanční i ekonomické analýzy v závislosti na poklesu nebo nárůstu jednotlivých nezávislých proměnných, jsou to tzv. kritické nezávislé proměnné – např. projektové investiční náklady, prognózované přepravní výkony osobní a nákladní dopravy, prognózované počty vlaků);
• analýza pravděpodobnosti rizik (pro další sledování jsou vybrány ty proměnné, jejíž změna je pro výsledné hodnoty FIRR – finanční vnitřní výnosové procento a EIRR – ekonomické vnitřní výnosové procento nejcitlivější a jsou to investiční náklady a přepravní výkony).

6 Závěry, doporučení a zhodnocení Projektu

Provede se rekapitulace naplnění cílů Projektu z hlediska:

• technického řešení;
• dopravně technologického řešení;
• analýzy dopravního trhu;
• ekonomického hodnocení;
• doporučení výsledné varianty řešení za předpokladu splnění kladné efektivity Projektu, časové realizovatelnosti, splnění územních požadavků.

7 Přílohy

Jsou to například záznamy z jednání, vyjádření, grafická část (grafikony vlakové dopravy, grafy rychlostí atd.).

Příloha č. 4 – Územně technická studie

ÚZEMNĚ TECHNICKÁ STUDIE

Cílem této dokumentace, která se nazývá územně technická studie (ÚTS), je výhledové prověření nových návrhů dopravních tras pro stavby drah, jak po stránce technické, technologické a ekonomické, v předmětném území.

OBSAH

1 Textová část

1.1 Průvodní technická zpráva

1.1.1 Úvod

1.1.2 Technické řešení

1.1.3 Závěrečné vyhodnocení studie

1.1.4 Dokladová část

1.2 Dopravní technologie

2 Výkresová část

2.1 Výkresy pro technickou část

2.2 Výkresy pro dopravní technologii

3 Náklady a ekonomické hodnocení

Podrobný popis dokumentace, která zpracovává územně technickou studii:

1 Textová část

1.1 Průvodní technická zpráva

Průvodní technická zpráva zdůvodní návrh technického řešení a bude mít tyto části:

1.1.1 Úvod

Bude obsahovat:

základní technické údaje o zadání, podkladech a hlavních cílech řešení;

• popis a zhodnocení dříve zpracovávané dokumentace a případné podklady;
• vymezení řešené oblasti a časový horizont řešení;
• zhodnocení výsledků jednání s územními orgány (např. z hlediska územního plánu, ochrany krajinných oblastí, památkové péče, ochrany přírodních zdrojů, ochranných pásem a projednání se správci rozhodujících inženýrských sítí atd.);
• objektivizaci údajů o stávajícím stavu (např. ve vztahu k maximální traťové rychlosti a k jednotlivým objektům, umělým stavbám na trati, mostní objekty budou uvedeny samostatně atd.).

1.1.2 Technické řešení

Bude obsahovat:

• vlastní koncepci řešení;
• varianty technického řešení (pozn. řešení musí být vždy zpracováno pro několik variant);
• technický popis rozhodujících stavebních objektů a provozních souborů, které charakterizují navržené řešení (např. železniční spodek a svršek, přejezdy, mosty, pozemní komunikace, pozemní objekty, sdělovací a zabezpečovací zařízení, trakční vedení atd.);
• výčet stavebních objektů a provozních souborů, které budou muset být rekonstruovány;
• popis a zdůvodnění navrženého technického řešení (např. pro návrh elektrizace, zdvoukolejnění traťového úseku, pro který bude doložen dopravně technologický průkaz s návrhem optimalizace směrových poměrů tak, aby bylo možno zvýšit stávající traťovou rychlost pro klasické a naklápěcí soupravy podle platné ČSN 73 6360, atd.), zdůvodnění řešení musí být provedeno zejména pro místa, kde dochází k trasování mimo stávající těleso dráhy;
• technický komentář k jednotlivým profesím (zhodnocení a použitelnost stávající infrastruktury podle záznamů správců, charakterizující popis řešení, výjimečné prvky);
• vyhodnocení řešení z hlediska reálnosti časových vazeb;
• návrh organizačních, provozních, technických, investičních a jiných opatření pro postupnou realizaci doporučené varianty řešení (orientačně budou uvedeny termíny výstavby, návrh stavebních postupů výstavby, případný návrh dovozu zahraničních technologií a rovněž pouze orientačně budou uvedeny údaje o požadavcích na pracovní síly, vodu, teplo, elektrickou energii);
• popis případné rekultivace pozemků;
• popis vlivu řešení na životní prostředí v tom zejména protihluková opatření;
• popis vlivu řešení před účinky povodní, poddolování a sesuvy půdy;
• popis vlivu řešení na přírodní zdroje;
• popis vlivu řešení na kulturní památky nebo památkové zóny;
• popis vlivu řešení na územní plány;
• popis trvalých a případně dočasných záborů pozemků;
• popis vlivu navrhovaného řešení na zemědělský půdní fond a pozemky určené k plnění funkce lesa, ostatní pozemky a zástavbu;
• seznam dotčených katastrálních území, popis současného stavu územních plánů obcí a měst.

Navržená technická řešení musí být koordinována s výhledově sledovaným řešením v předmětném území.

V technickém řešení územně technické studie musejí být dodrženy platné technické normy a předpisy pro technická a technologická zařízení pro železnice. Především vyhláška Ministerstva dopravy č. 177/1995 Sb., o stavebním a technickém řádu drah, ve znění pozdějších předpisů a vyhláška č. 173/1995 Sb., o dopravním řádu drah, ve znění pozdějších předpisů.

1.1.3 Závěrečné vyhodnocení studie

Bude obsahovat:

• zdůvodnění navrženého technického řešení včetně doporučení zvolené varianty;
• technické požadavky, které budou muset být řešeny v rámci dalšího stupně dokumentace;
• vymezení rozsahu geodetických podkladů;
• vymezení rozsahu geotechnických podkladů pro řešení železničního spodku;
• vymezení podkladů pro řešení majetkoprávních vztahů;
• návrh dalšího postupu řešení;
• vyčíslení předpokládaných celkových investičních nákladů na realizaci podle jednotlivých etap výstavby s rozdělením podle jednotlivých odvětví infrastruktury.

1.1.4 Dokladová část

Bude obsahovat:

• tabulkovou část, která bude obsahovat přehledné číselné sestavy výchozích údajů, z nichž návrh technického řešení vychází, údaje statistické i výsledné číselné hodnoty, charakterizující jednotlivé varianty řešení, pokud tyto údaje nebudou pro lepší přehlednost zařazeny přímo v textové části;
• doklady o projednání (např. s orgány státní správy {Ministerstvo dopravy ČR atd.}, zadavatelem dokumentace, jinými orgány a organizacemi atd.);
• doklady o konzultacích s dotčenými orgány a organizacemi.

1.2 Dopravní technologie

Bude obsahovat:

• koncepci dopravy (zde budou uvedeny širší vztahy);
• provozně technologické řešení včetně výpočtu propustnosti dopravních kolejí;
• zdůvodnění konfigurace kolejiště;
• optimální rozsah infrastruktury;
• varianty řešení.

2 Výkresová část

2.1 Výkresy pro technickou část

• výhledový stav bude graficky zpracován v přehledné situaci v měřítku 1 : 10 000 (např. bude obsahovat optimalizaci směrových poměrů na stávajícím tělese dráhy, uvedou se detaily řešení železničních stanic a traťových úseků, ve kterých dojde k trasování mimo stávající těleso dráhy – přeložky železniční tratě, atd.) a klad listů situací v měřítku 1 : 1 000 se vyznačí v přehledné situaci;
• situace v měřítku 1 : 1 000;
• podélné profily v měřítku 1 : 10 000/1 000;
• charakteristické příčné řezy v měřítku 1 : 100 (pozn. půjde zejména o železniční stanice a o místa, kde jsou navrženy případné přeložky železniční tratě atd.);
• případné jiné výkresy pro dokreslení zásadních úprav;
• schéma etapizace;
• situace s vyznačením dotčených katastrálních území.

Zabezpečení trasy bude prověřeno v traťových a staničních úsecích (půjde pouze o průjezdné hlavní koleje a v případě návrhu nových železničních stanic se prověří i předjízdné koleje). Bude provedeno vyhodnocení optimalizace trasy podle optimalizačního programu „Markéta” podle doporučené varianty ve vztahu k rychlosti pro klasické a naklápěcí soupravy.

V situacích bude provedeno vyznačení ploch trvalého, příp. dočasného záboru pozemků a jejich situování, dále budou vyznačena chráněná území, přírodní památky, významné krajinné prvky, území systému ekologické stability, sesuvná území, poddolovaná území, chráněná ložiska, území ekologické ochrany vod, rekultivace atd.

2.2 Výkresy pro dopravní technologii

• dopravní schéma úseků a železničních stanic;
• výhledový grafikon v řešeném úseku;
• plán obsazení kolejí;
• graf rychlosti s dynamickým posouzením (např. pro varianty: stávající rychlost, navrhovaná rychlost pro klasické soupravy při I = 100 mm, navrhovaná rychlost pro klasické soupravy při I = 130 mm, navrhovaná rychlost pro soupravy s výkyvnou technikou).

3 Náklady a ekonomické hodnocení

Tato část bude obsahovat:

• orientační výpočet investičních nákladů v platné cenové úrovni a v běžných cenách;
• shrnutí dostupných podkladů z oblasti dopravních a přepravních proudů;
• shrnutí dostupných podkladů z oblasti provozních nákladů;
• podmínky a předpoklady sestavení časových řad;
• orientační hodnocení a porovnání jednotlivých variant.

Příloha č. 5 – Dokumentace pro hodnocení vlivů na životní prostředí (EIA)

DOKUMENTACE PRO HODNOCENÍ VLIVŮ NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ (EIA)

Dokumentace řeší a posuzuje vlivy budoucí stavby, činností nebo technologií na životní prostředí (např. chráněná území, hluková problematika, ochrana vod, apod.).

Dokumentace EIA musí být zpracována podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění zákona č. 93/2004 Sb. a č. 163/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

Stavby, které jsou posuzovány podle zákona č. 100/2001 Sb. se rozdělují podle přílohy č. 1 do následujících dvou kategorií:

a) kategorie I – záměry vždy podléhají posouzení podle bodu 9.1: novostavby železničních drah delší 1 km (vždy podléhají posouzení od Ministerstva životního prostředí ČR);

b) kategorie II – záměry vyžadující zjišťovací řízení podle bodu 9.2: novostavby (záměry neuvedené v kategorii I), rekonstrukce, elektrizace nebo modernizace železničních drah; novostavby nebo rekonstrukce železničních a intermodálních zařízení a překladišť.

Obsah dokumentace:

1 Identifikační údaje o oznamovateli

2 Identifikační údaje dokumentace

3 Základní údaje

3.1 Název záměru

3.2 Kapacita (rozsah) záměru

3.3 Umístění záměru

3.4 Charakter záměru a možnosti kumulace s jinými záměry

3.5 Zdůvodnění potřeby záměru, umístění, variantní řešení

3.6 Popis technického a technologického řešení záměru

3.7 Předpokládaný termín zahájení realizace záměru a jeho dokončení

3.8 Působnost orgánů státní správy v územně správních celcích

3.9 Seznam navazujících rozhodnutí

4 Údaje o vstupech

4.1 Půda

4.2 Odběr a spotřeba vody

4.3 Surovinové a energetické zdroje

4.4 Nároky na dopravní infrastrukturu

5 Údaje o výstupech

5.1 Ovzduší

5.2 Odpadní vody

5.3 Odpady

5.4 Hluk, vibrace, záření

5.5 Významné terénní úpravy a zásahy do krajiny

6 Údaje o stavu životního prostředí

6.1 Prvky územního systému ekologické stability krajiny

6.2 NATURA 2000

6.3 Zvláště chráněná území

6.4 Významné krajinné prvky

6.5 Památné stromy

6.6 Plochy lesa

6.7 Zemědělský půdní fond

6.8 Území historického, kulturního, archeologického významu

6.9 Další charakteristiky území

7 Charakteristika současného stavu prostředí

7.1 Reliéf

7.2 Klimatické poměry

7.3 Geologické poměry

7.4 Půdy

7.5 Biota

8 Celkové zhodnocení kvality životního prostředí

9 Údaje o komplexní charakteristice a hodnocení vlivů záměru na veřejné zdraví a životní prostředí

9.1 Charakteristika možných vlivů

9.1.1 Vlivy na obyvatelstvo

9.1.2 Vlivy na ovzduší

9.1.3 Vlivy na hlukovou situaci

9.1.4 Vlivy na povrchové a podzemní vody

9.1.5 Vlivy na půdu

9.1.6 Vlivy na horninové prostředí a přírodní zdroje

9.1.7 Vlivy na faunu, flóru a ekosystémy

9.1.8 Vlivy na krajinu

9.1.9 Vlivy na hmotný majetek a kulturní památky

9.2 Komplexní charakteristika a hodnocení vlivů záměrů na životní prostředí z hlediska jejich velikosti a významnosti a možnosti přeshraničních vlivů

9.3 Charakteristika enviromentálních rizik při možných haváriích

9.4 Charakteristika opatření k prevenci, vyloučení, snížení, případně kompenzaci nepříznivých vlivů na životní prostředí

9.5 Charakteristika použitých metod prognózování a výchozích podkladů při hodnocení vlivů

9.6 Charakteristika nedostatků ve znalostech a neurčitostí, které se vyskytly při zpracování dokumentace

10 Porovnání variant řešení záměru

11 Závěr

12 Přílohy a doplňující údaje

13 Dokladová část

Samostatné přílohy:

• Biologické hodnocení;
• Dendrologický průzkum;
• Hluková studie, protokol o měření hluku;
• Hydrogeologický průzkum;
• Kontaminace pražcového podloží;
• Modelový výpočet šíření vibrací z navrhovaného železničního provozu;
• Objekty památkového zájmu;
• Posouzení vlivu na krajinný ráz;
• Posouzení vlivu na veřejné zdraví;
• Rozptylová studie;
• Vibrace, protokol o měření vibrací.

Obsah dokumentace, která hodnotí vlivy na životní prostředí:

1 Identifikační údaje o oznamovateli

Identifikační údaje o oznamovateli budou obsahovat: obchodní jméno oznamovatele s uvedením jeho identifikačního čísla, jeho sídlo, adresu a údaje o oprávněném zástupci.

2 Identifikační údaje dokumentace

Identifikační údaje dokumentace budou obsahovat: název akce (záměru), uvedení kraje, obce a katastrálního území v místě řešení dokumentace, údaje o objednateli a zhotoviteli, stupeň dokumentace.

3 Základní údaje

3.1 Název záměru

3.2 Kapacita (rozsah) záměru

Uvede se stručný popis řešeného místa před záměrem a po záměru s uvedením budoucích úprav stavby dráhy.

3.3 Umístění záměru

Uvede se dotčený kraj, katastrální území a obce v místě budoucího záměru.

3.4 Charakter záměru a možnosti kumulace s jinými záměry

Stručným popisem se uvedou hlavní cíle budoucího řešení stavby dráhy a uvede se koordinace se souběžnými a navazujícími stavbami.

3.5 Zdůvodnění potřeby záměru, umístění, variantní řešení

Bude například obsahovat zdůvodnění vedení budoucí trasy s případným popisem zpracovaných studií v řešeném prostoru.

3.6 Popis technického a technologického řešení záměru

Zde se provede například popis návrhu: kolejových úprav, opatření na mostních objektech a umělých stavbách, nového zabezpečovacího a sdělovacího zařízení, silnoproudého zařízení a trakčního vedení, úprav pozemních komunikací, pozemních staveb, atd.

3.7 Předpokládaný termín zahájení realizace záměru a jeho dokončení

3.8 Působnost orgánů státní správy v územně správních celcích

3.9 Seznam navazujících rozhodnutí

Seznam navazujících rozhodnutí bude podle odst. 4, § 10 zákona č. 100/2001 Sb.,  ve znění pozdějších předpisů, a správních úřadů, které budou tato rozhodnutí vydávat (např. kdo bude vydávat územní rozhodnutí podle § 92, stavebního zákona č. 183/2006 Sb.,  ve znění pozdějších předpisů; kdo bude vydávat stavební povolení podle § 115 stavebního zákona č. 183/2006 Sb.,  ve znění pozdějších předpisů; kdo bude vydávat souhlas s odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu {ZPF} podle zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů; kdo bude vydávat rozhodnutí o kácení mimo-lesní zeleně podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů; kdo bude vydávat rozhodnutí o odnětí pozemků určených k plnění funkce lesa {PUPFL} podle § 16 lesního zákona č. 289/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů; kdo bude vydávat stanovisko k zásahu do významných krajinných prvků {VKP} podle § 3 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů {jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny, která utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability – např. lesy, vodní toky, rybníky, údolní nivy}; kdo vydá povolení výjimky ze zákazů zákona č. 114/1992 Sb., § 56, ve znění pozdějších předpisů; kdo vydá souhlas s provozováním zařízení podle zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů {např. provozování recyklační základny}; kdo vydá souhlas ke stavbám a zařízením na pozemcích, na nichž se nachází koryta vodních toků, nebo na pozemcích sousedících, pokud tyto stavby a zařízení ovlivní vodní poměry podle § 17 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů; kdo bude vydávat stanovisko podle § 77 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, atd.).

4 Údaje o vstupech

4.1 Půda

Uvedou se půdní bonity podle trvalých a dočasných záborů zemědělského půdního fondu (ZPF) a pozemků určených pro plnění funkce lesa (PUPFL).

4.2 Odběr a spotřeba vody

Uvede se spotřeba pitné a užitkové vody po dobu výstavby a při běžném provozu.

4.3 Surovinové a energetické zdroje

• Energetické zdroje z hlediska budoucí spotřeby elektrické energie (základní trakční a energetické výpočty).
• Surovinové zdroje vzniknou při realizaci stavby (např. zemina pro konstrukci tělesa trati a pro terénní úpravy, kamenivo, kolejové pražce, cement a písek do betonu, betonové prefabrikáty, ocelová výztuž do betonu, prefabrikáty, roury, materiál pro trakční stožáry, sloupy veřejného osvětlení, kabelová vedení, pohonné hmoty, oleje, maziva pro stavební techniku apod.). Uvedou se projektované kapacity stavby (např. kapacitní údaje o: kolejových úpravách, komunikacích, mostních objektech, pozemních objektech, silnoproudých zařízeních, trakčním vedení, zabezpečovacím a sdělovacím zařízení, apod.).

4.4 Nároky na dopravní infrastrukturu

Uvede se intenzita dopravy, údaje o dopravních trasách a etapizace výstavby.

5 Údaje o výstupech

5.1 Ovzduší

Provede se výpočet emisí z železniční dopravy.

5.2 Odpadní vody

Odpadní vody splaškové, obsahují hrubé i jemné dispergované částice a rozpuštěné organické i anorganické látky, které vznikají v sociálních zařízeních a v zařízeních staveniště. Odpadní vody se vypouštějí do splaškové nebo jednotné kanalizace, v souladu s kanalizačním řádem a pak jsou odvedeny do čistírny odpadních vod a následně jsou vyčištěny. U nových a rekonstruovaných rozvodů se uvede množství splaškových odpadních vod v m³/rok včetně způsobu zaústění (např. napojení na městskou kanalizaci, do jímky na vyvážení, napojení přes čerpací stanici do veřejné kanalizace, apod.).

Odpadní vody srážkové, mohou být buď čisté (nekontaminované) nebo znečištěné. Čisté odpadní vody srážkové (např. vody ze střech objektů, z čistých zpevněných ploch atd.) je možno odvádět do dešťové kanalizace nebo do recipientu, případně zasakovat do terénu. Znečištěné srážkové vody (např. vody ze stavebních ploch stavebních dvorů, které jsou znečištěny úkapy ropných a jiných závadných látek ze stavebních dopravních mechanismů atd.) je nutno odvádět přes předčišťovací zařízení (lapoly) do kanalizace a na čistírnu odpadních vod. Uvede se množství odpadních vod v l/s včetně způsobu zaústění.

Vody podzemní se uvádějí při dotyku vyhlášeného ochranného pásma vodního zdroje. Vody povrchové se uvádějí při kontaktu s tělesem dráhy. Popíší se zde přímé kontakty s vodními toky, s ochrannými pásmy vodních zdrojů a záplavovým územím (jedná se o křížení, případně průběh po hranici např. ochranného pásma). Popis je proveden pro následující kontakty:

• s vodními toky a vodními plochami;
• s ochrannými pásmy vodních zdrojů;
• se záplavovým územím.

Hlavním legislativním nástrojem ochrany vod je zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů – vodní zákon, se svými příslušnými prováděcími předpisy, ve znění pozdějších předpisů.

5.3 Odpady

Všeobecně se postupuje u odpadového hospodářství podle zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů. Odpadem je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit, a přísluší do některých kategorií odpadu, a to jako nebezpečný odpad nebo jako ostatní odpad, a druhu odpadu vymezeného v „Katalogu odpadů“, které stanovuje Ministerstvo životního prostředí vyhláškou č. 93/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Původcem odpadu je každý, při jehož činnosti vzniká odpad, právnická nebo podnikající fyzická osoba, která provádí úpravu odpadů nebo jiné činnosti. Zákon o odpadech ukládá původci povinnost zajistit přednostně využití odpadů před jejich odstraněním, přičemž využití odpadů jako druhotných surovin má přednost před jejich tepelným využitím. Uložením na skládku mohou být odstraňovány pouze ty odpady, u nichž jiný způsob odstranění není dostupný nebo by přinášel vyšší riziko pro životní prostředí nebo lidské zdraví, a pokud uložení odpadu na skládku neodporuje tomuto zákonu nebo prováděcím právním předpisům.

Původce je odpovědný za nakládání s odpady do doby jejich využití nebo zneškodnění. Je povinen zařadit odpad podle druhů a kategorií stanovených v „Katalogu odpadů“. Původce odpadu je povinen se řídit ustanoveními vyhlášky č. 541/2020 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů.

Nebezpečné složky musejí být náležitě zneškodněny odborným způsobem.

• V zájmovém území budoucí stavby se provede průzkum kontaminace štěrkového lože a podloží.
• Posoudí se nakládání s výziskem, možnosti využití nebo zneškodnění jako odpad. Výzisky, které vzniknou v průběhu stavby, se po kategorizaci rozdělí na použitelné a likvidované. Cílem bude uplatnit maximální množství výzisku před produkcí odpadu.

V rámci kategorizace se posoudí kolejivo a výhybky, železniční pražce (dřevěné, betonové, ocelové). Dále se posoudí kamenivo (např. štěrkové lože) a zeminy, ocelové konstrukce (pozn. jedná se o stožáry osvětlení, ocelové konstrukce mostních objektů, atd.), betonové konstrukce neznečištěné, stavební a demoliční suť (pozn. jedná se o materiály, které pocházejí z rekonstrukcí základů osvětlení, silnoproudých vedení, z demolic mostních objektů, z rekonstrukcí stavebních objektů, atd.), asfaltové betony (např. z nástupišť, silničních komunikací, železničních přejezdů, atd.), technologická zařízení silnoproudá (např. transformovny, atd.), zabezpečovací a sdělovací materiál, kácení stromů a keřů (pozn. vždy se bude provádět podle harmonogramu prací před zahájením stavebních prací), zbytky kabelů vodičů, plastové podložky, výměna oken (pozn. podle hlukové studie se provádí individuální protihluková opatření), obaly od nátěrových hmot, ostatní vyzískané suroviny a odpad.

Celkový přehled předpokládané produkce výzisků/odpadů se sestaví do tabulky podle „Katalogu odpadů“, vyhláškou č. 93/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Odpady, které jsou produkovány v běžném provozu dopravy, podléhají standartnímu režimu provozovanému dílčími složkami dráhy. Jejich přehled se sestaví do tabulky.

5.4 Hluk, vibrace, záření

5.4.1 Hluk

Provede se posouzení výhledové akustické situace v prostoru zájmového území budoucí stavby. Jedná se o ochranu chráněného venkovního prostoru, chráněného venkovního prostoru staveb a chráněného vnitřního prostoru staveb.

Právně ochrana před hlukem vyplývá ze zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a jeho novely č. 274/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Pro dopravní hluk je významný § 30 a § 31 tohoto zákona, který mluví o povinnosti správců pozemních komunikací nebo železnic o zajištění technickými opatřeními, aby hluk nepřekračoval hygienické limity, které jsou stanoveny prováděcím předpisem. Podrobně ochranu hluku upravuje nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve znění pozdějších předpisů. Do tohoto nařízení vlády jsou zapracovány příslušné předpisy Evropské unie a upravuje hygienické limity hluku a vibrací na pracovištích, způsob jejich zjišťování a hodnocení a minimální rozsah opatření k ochraně zdraví zaměstnance, chráněné venkovní prostory, chráněné venkovní prostory staveb a chráněné vnitřní prostory staveb, upravuje hygienické limity vibrací pro chráněné vnitřní prostory staveb a způsob měření a hodnocení hluku a vibrací pro denní a noční dobu. Chráněný venkovní prostor staveb je prostor do 2 m okolo obytných domů, rodinných domů, staveb pro školní a předškolní výchovu a pro zdravotní a sociální účely, jakož i funkčně obdobných staveb. Chráněným venkovním prostorem se podle § 30 zákona č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, rozumí nezastavěné pozemky, které jsou užívány k rekreaci, sportu, léčení a výuce, s výjimkou prostor určených pro zemědělské účely, lesů a venkovních pracovišť. Tyto limity se uvedou do tabulek.

Hluková studie se zpracuje v souladu s postupy, které jsou uvedeny v platných „Metodických pokynech pro výpočet hladin hluku z dopravy“. Provede se vyhodnocení situací a návrh protihlukových opatření (pozn. k ochraně chráněných lokalit nebo staveb se používají protihlukové stěny). Závěr hlukové studie předloží výpočty výhledových ekvivalentních hladin akustického tlaku ve vzdálenosti 25 m od osy tratě.

Uvedou se použité podklady pro hlukovou studii.

5.4.2 Vibrace

Součástí celkových dopadů ovlivňující životní prostředí jsou i vibrace. Vibrace vznikají jako mechanické chvění, které vzniká při průjezdu vozidla po koleji, a přenášejí se podložím do obytné zástavby. Na průběh šíření vibrací má zásadní vliv: geotechnická charakteristika podloží, parametry zdroje (např. typ, hmotnost, rychlost vlakové soupravy atd.), technický stav železniční trati, stav obytného objektu (např. stáří, typ konstrukce atd.). Ochranu obyvatelstva před účinky vibrací upravuje zákon č. 258/2000 Sb., a nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve znění pozdějších předpisů, které stanoví hygienické limity vibrací. Tato problematika se řeší ve studii vibrací. Součástí studie jsou protokoly o prováděném měření vibrací.

5.4.3 Záření

Stavba se posoudí z hlediska radioaktivního a elektromagnetického záření.

5.5 Významné terénní úpravy a zásahy do krajiny

Tato problematika se zpracuje v samostatné části „Posouzení vlivu stavby na krajinný ráz“.

6 Údaje o stavu životního prostředí

Výčet nejzávažnějších environmentálních charakteristik území.

Nejzávažnější ochranné režimy tvoří:

6.1 Prvky územního systému ekologické stability krajiny

§ 3 zákona č. 114/1992 Sb., , o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, definuje územní systém ekologické stability krajiny (ÚSES). Je to soubor funkčně propojených ekosystémů přírodního nebo přírodě blízkého charakteru, který příznivě působí na okolní méně stabilní části krajiny. Ochrana ÚSES je definována § 4 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Základními skladebními prvky ÚSES jsou biocentra a biokoridory, které se vymezují na úrovni lokální nebo místní (např. katastr obce), regionální (kraj) a nadregionální (národní úrovni). ÚSES tvoří součást územního plánu.

Do přehledné tabulky se uvede nadregionální ÚSES, kde se dále uvedou prvky ochranných pásem, popisy ploch, železniční km a lokalizace území. Obdobně se zpracovává regionální ÚSES a pro lokální ÚSES se do tabulky uvedou prvky lokálního ÚSES, způsoby jeho dotčení, popisy a s udáním železničního km.

6.2 Natura 2000

Provede se popis soustav významných lokalit chránících nejvíce ohrožené druhy rostlin, živočichů a přírodních stanovišť na území Evropské unie v blízkosti budoucí stavby (pozn. nejdůležitějšími právními předpisy Evropské unie v oblasti ochrany přírody jsou: směrnice Rady 79/409/EHS z 2. 4. 1979 o ochraně volně žijících ptáků a směrnice Rady 92/43/EHS z 21. 5. 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin).

6.3 Zvláště chráněná území (ZCHÚ)

Provede se popis zvláště chráněných území. Jedná se o území, která jsou přírodovědecky či esteticky velmi významná nebo jedinečná a která lze vyhlásit za zvláště chráněná, kdy se stanoví podmínky jejich ochrany. Kategorie zvláště chráněných území jsou vyhlašována v kategoriích, určených v § 14 zákoně č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, takto: národní parky (NP), chráněné krajinné oblasti (CHKO), národní přírodní rezervace (NPR), přírodní rezervace (PR), národní přírodní památky (NPP), přírodní památky (PP).

6.4 Významné krajinné prvky (VKP)

Provede se popis významných krajinných prvků, které utvářejí její typický vzhled nebo přispívají k udržení její stability (§ 6 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Významnými krajinnými prvky ze zákona jsou například: lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy. Ochrana krajinného rázu podle § 12 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je významnou možností orgánů ochrany přírody regulovat či ovlivňovat výstavbu a využití území nejenom ve zvláště chráněných územích, ale i ve volné krajině.

6.5 Památné stromy

Provede se popis památných stromů (např. významné stromy, jejich skupiny a stromořadí podle § 46 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

6.6 Plochy lesa

Zákon č. 289/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, chrání plochy určené k plnění funkce lesa (PUPFL) včetně ochranného pásma lesa (pozn. 50 m od okraje lesního pozemku). Tato část dokumentace musí vycházet ze současných právních předpisů:

• § 1, odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů;
• zákona č. 289/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů;
• vyhlášek č. 77/1996 Sb., č. 55/1999 Sb., č. 139/2004 Sb., kterými se upravují podrobnosti zákona č. 289/1995 Sb.,
• § 11 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 114/1992 Sb., § 2 a 12, o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů;
• vyhlášky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

6.7 Zemědělský půdní fond

Základní priority při ochraně ZPF a komplexně půdy jako přírodního zdroje lze na základě zákona č. 334/1992 Sb., ve znění platných předpisů a vyhlášky č. 271/2019 Sb., formulovat takto:

• uspořádání ZPF v území (tj. ochrana současné struktury kultur);
• uspořádání hydrologických a odtokových poměrů (tj. ochrana hydrologické bilance, hydrického režimu půd a ochrana půdy před soustředěným odtokem vody);
• uspořádání sítě zemědělských účelových komunikací (tj. ochrana prostorové struktury – velikosti, tvaru a dostupnosti pozemků včetně ochrany prostupnosti území);
• kvalita půdy, vyjádřená bonitovanými půdně ekologickými jednotkami (BPEJ);
• investice do půdy (zlepšení půdní úrodnosti, meliorační a závlahová zařízení).

Základní produkční charakteristiku půd v České republice představuje klasifikace bonitovaných půdně ekologických jednotek. Půdy jsou členěny podle následujících kritérií:

• klimatický region;
• hlavní půdní jednotka (půdní typ a jeho půdotvorný substrát);
• sklonitost a expozice;
• hloubka půdy a skeletovitost.

Nástrojem pro ochranu půdy podle jejich produkčního potenciálu je zatřídění pozemků do tříd ochrany. Třídy ochrany vyjadřují produkční schopnost půd a produkční efekt typové struktury plodin pro jednotlivé klimatické regiony BPEJ, podrobnější podmínky pro zábor ZPF v územně plánovací dokumentaci (viz metodický pokyn Ministerstva životního prostředí ČR č.j. OOLP/1067/96 ze dne 1.10.1996). Pro účely vynětí ze ZPF jsou zpravidla přísně chráněny dvě nejvyšší třídy ochrany v příslušném katastru. Zatřídění se provede do tabulky, kde se uvede: třída ochrany ZPF, kód BPEJ, charakteristika třídy ochrany půdy. Dále se uvede přehled navržených skládek ornice včetně určení místa pro skládky, velikosti plochy, o jaký se jedná pozemek a dopravní napojení.

6.8 Území historického, kulturního, archeologického významu

Tato část zahrnuje „Objekty památkového zájmu“ s uvedením přehledu významných lokalit z archeologického hlediska a kulturních památek zájmového území.

6.8.1 Archeologie

Archeologické památky (pozn. archeologické nálezy ve smyslu zákona č. 20/1987 Sb., ve znění pozdějších předpisů) jsou stopami lidské existence a aktivit. Jsou rozmístěné po celém území našeho státu tak, jak bylo území postupně osídlováno. Jsou součástí historického utváření kulturní krajiny a tvoří široké spektrum pod současným terénem ukrytých pozůstatků zaniklých sídelních aglomerací, jednotlivých sídlišť, pohřebišť, kulturních vrstev, jednotlivých movitých nálezů a jsou nezanedbatelnou součástí památkového fondu. Uvede se přehled lokalit v trase záměru železnice a nejbližším okolí.

6.8.2 Kulturní památky

Památkový ústav sdělí, zda jsou vybrány objekty, u kterých se pro jejich kulturně historické nebo stavebně technické hodnoty uvažuje o jejich navržení do seznamu nemovitých kulturních památek.

6.9 Další charakteristiky území

Uvedou se další charakteristiky území (např. hledisko krajiny a ekologické stability, atd.).

7 Charakteristika současného stavu prostředí

7.1 Reliéf

Popis reliéfu území a výškového členění s uvedením nadmořských výšek.

7.2 Klimatické poměry

Popis klimatických poměrů (např. uvede se počet teplých a mrazivých dnů, průměrné teploty, průměrný počet dní se srážkami, počet dní se sněhovou přikrývkou, atd.).

7.3 Geologické poměry

Uvede se geologie (např. popis poddolovaného území, kde se nalézají důlní díla, popis dobývacích prostor, popis chráněných ložiskových území, atd.).

7.4 Půdy

Uvede se popis jednotlivých půd (např. zemědělská půda, lužní půda, atd.).

7.5 Biota

Určí se bioregion, vzhledem k poloze řešeného záměru a provede se botanický, dendrologický, zoologický průzkum.

8 Celkové zhodnocení kvality životního prostředí

9 Údaje o komplexní charakteristice a hodnocení vlivů záměru na veřejné zdraví a životní prostředí

9.1 Charakteristika možných vlivů

9.1.1 Vlivy na obyvatelstvo

Zpracuje se „Posouzení vlivu na veřejné zdraví“ a vyhodnotí se vlivy stavby na zdraví obyvatel v oblasti působení hluku (např. navrhne se výstavba protihlukových stěn, případně provedení individuálních protihlukových ochran), vibrací (např. navrhne se provedení antivibračních opatření – antivibrační rohože, atd.) a emisí.

9.1.2 Vlivy na ovzduší

Výpočtově se zhodnotí změna stávajících imisní zátěže NO₂ a PM₁₀ po realizaci stavby.

9.1.3 Vlivy na hlukovou situaci

Zpracuje se hluková studie, která podrobně zhodnotí stávající a výhledovou hlukovou situaci a hluk z výstavby. Na základě výsledků výpočtů se navrhnou protihluková opatření tak, aby byly dodrženy příslušné hygienické limity. K zajištění ochrany přilehlé obytné zástavby před hlukem se navrhují protihlukové stěny a v místech, kde tyto stěny nezajistí dodržení hygienických limitů (např. terénní podmínky, železniční stanice, výškové domy, atd.) se navrhují individuální protihluková opatření.

Limitní hladiny hluku

Podle nařízení vlády č. 272/2011 Sb., je nejvyšší přípustná ekvivalentní hladina akustického tlaku v chráněných vnitřních prostorech staveb, v chráněných venkovních prostorech staveb a chráněném venkovním prostoru stanovená součtem základní hladiny hluku a příslušných korekcí. Pro hluk z dopravy na pozemních komunikacích a drahách se ekvivalentní hladina akustického tlaku stanoví pro celou denní a celou noční dobu.

Stanovené ochranné pásmo dráhy pro rychlost do 160 km/h je 60 m od osy krajní koleje a pro rychlost nad 160 km/h je 100 m od osy krajní koleje.

Chráněné venkovní prostory staveb a chráněné venkovní prostory (limity):

A L_Aeq,T = 50 dB

a korekcí přihlížejících ke druhu chráněného prostoru a denní a noční době, které jsou uvedeny v tabulce č. 1 části A přílohy č. 3 k tomuto nařízení vlády č. 272/2011 Sb. Pro vysoce impulsní hluk se přičte další korekce -12 dB. V případě hluku s tónovými složkami, s výjimkou hluku z dopravy na pozemních komunikacích, dráhách a z leteckého provozu, se přičte další korekce -5 dB.

Stávající stav u vibrací se zjistí měřením vibrací na objektech, které jsou situovány v blízkosti kolejiště. Ochranu obyvatelstva před účinky vibrací upravuje zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, které stanoví hygienické limity vibrací. Podle nařízení vlády je základní hygienický limit vibrací za dobu jejich působení T pro chráněné vnitřní prostory staveb vyjádřený průměrnou váženou hladinou zrychlení vibrací L_aw,T = 75 dB. Tento limit se vztahuje na horizontální a vertikální vibrace v místě pobytu osob a na dobu působení zdroje. V závislosti na denní době a typu chráněného prostoru se přičítají korekce:

• obytná místnost, den; + 6 dB;
• obytná místnost, noc; + 3 dB.

9.1.4 Vlivy na povrchové a podzemní vody

Pro zjištění míry ovlivnění musí být zpracován hydrogeologický průzkum.

K negativnímu ovlivnění vod může dojít z hlediska:

a) kvality – únik závadných látek do horninového prostředí (např. ropné látky ze stavebních mechanismů), je možný pouze na základě technické závady nebo při selhání lidského faktoru;

b) režimu – například výstavbou umělých staveb (tunely) můžou být ovlivněny hydrologické a hydrogeologické poměry;

c) provozu – havarijní únik závadných látek do kanalizace, úkapy (např. mazací látky z projíždějících vlaků na povrch štěrkového lože).

Závadnými látkami jsou látky, které nejsou odpadními ani důlními vodami a které mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod. V rámci stavby to mohou být např. ropné látky z pohonných a mazacích hmot vozidel a stavebních mechanismů, ropné látky obsažené ve stavebních nátěrových hmotách, jedy, látky škodlivé zdraví a žíraviny obsažené ve stavebních, nátěrových a nátěrových izolačních hmotách, kaly a odpady. Tyto látky jsou zařaditelné do kategorie látek uvedených v příloze č. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů.

9.1.5 Vlivy na půdu

Vliv na rozsah a způsob využívání půdy

Umístěním stavby může dojít k trvalým záborům zemědělsky využívaných ploch, k rozdělení pozemků a částečně ke změně přístupu na tyto pozemky, k trvalým záborům lesní půdy.

Dočasné zábory mohou vzniknout např. z důvodu potřeby ploch pro zařízení staveniště a manipulační plochy, umístěním mezideponií zeminy a sejmuté ornice, staveništními komunikacemi pro výstavbu mostů a tunelů, pro přeložky inženýrských sítí.

Oproti trvalému záboru budou plochy využité pro dočasné zábory po skončení výstavby rekultivovány a vráceny zpět do zemědělského využití.

V dalším stupni projektové dokumentace se zpracuje podrobný elaborát pro odnětí ZPF podle katastrálních území, bonit a kultur. Součástí bude podrobné stanovení skrývek ornice, případně podorničí, uložení materiálu na mezideponie a jeho následné využití.

Vliv na stabilitu a erozi půdy

Je posuzován podle charakteru posuzovaného území.

Vliv na znečištění půdy

Posoudí se vliv na znečištění půdy v průběhu výstavby, při běžném provozu na trati, haváriemi spojenými s úniky nebezpečných látek.

9.1.6 Vlivy na horninové prostředí a přírodní zdroje

Posoudí se vliv výstavby trati na horninové prostředí a přírodní zdroje (např. nerostné suroviny, atd.).

9.1.7 Vlivy na faunu, flóru a ekosystémy

Provede se popis vlivů výstavby záměru na faunu, flóru a ekosystémy.

9.1.8 Vlivy na krajinu

Provede se posouzení vlivu stavby na krajinný ráz. Podle § 12 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se sestaví souhrn vlivů na zákonná kritéria krajinného rázu (např. vliv na rysy a hodnoty přírodní charakteristiky, vliv na rysy a hodnoty kulturní charakteristiky, vliv na VKP, vliv na ZCHÚ, vliv na kulturní dominanty, vliv na estetické hodnoty, vliv na harmonické měřítko krajiny, vliv na harmonické vztahy v krajině).

9.1.9 Vlivy na hmotný majetek a kulturní památky

Provede se posouzení vlivu stavby na hmotný majetek a kulturní památky popisem dotčených objektů.

9.2 Komplexní charakteristika a hodnocení vlivů záměrů na životní prostředí z hlediska jejich velikosti a významnosti a možnosti přeshraničních vlivů

V předchozí části 9.1 jsou podrobně popsány a vyhodnoceny předpokládané vlivy posuzovaného záměru na jednotlivé složky životního prostředí a na veřejné zdraví. Zde se provede stručné shrnutí závěrů z vyhodnocení jednotlivých vlivů.

9.3 Charakteristika enviromentálních rizik při možných haváriích

Cílem bude zajistit maximální bezpečnost provozu a minimalizovat možná rizika vzniku havárií a nestandartních stavů s důsledky na životní prostředí. V rámci výstavby je nutno dodržovat zákony, vyhlášky, závazné normy a předpisy související s bezpečností práce. V případě havárie by tyto situace měly být řešeny standartním způsobem podle provozního a havarijního řádu zhotovitelů stavby a havárie by měly být sanovány a odstraňovány příslušnými prostředky a nástroji. Součástí dokumentace pro územní řízení může být povodňový plán a dokumentace pro stavební povolení zahrne podklad pro havarijní plán pro dodavatelské organizace.

9.4 Charakteristika opatření k prevenci, vyloučení, snížení, případné kompenzaci nepříznivých vlivů na životní prostředí

Při realizaci záměru vzniká řada negativních vlivů na životní prostředí (např. lokální zvýšení hluku ze stavební mechanizace, zvýšení prašnosti a koncentrace zplodin výfukových plynů ze stavební techniky atd.). Pro zajištění eliminace těchto vlivů je nutno dbát na dodržování základních požadavků, stanovených například bezpečnostními a protipožárními předpisy, havarijním řádem atd. Při provádění stavebních prací je nutno dbát na ochranu před hlukovou zátěží a vibracemi, ochranu ovzduší, ochranu podzemních a povrchových vod, ochranu půdy, minimalizaci vzniku odpadů a na správné nakládání s odpady, ochranu flóry a fauny, ochranu kulturních a archeologických památek. Provede se soupis těchto činností tak, aby byly zajištěny jednotlivé ochrany.

9.5 Charakteristika použitých metod prognózování a výchozích podkladů při hodnocení vlivů

Zde se provede popis, jak jsou předpokládané vlivy na životní prostředí hodnoceny, prognózovány obvyklými a obecně používanými postupy. Jedná se například o terénní průzkum lokality a dotčeného okolí (např. biologický průzkum, dendrologický průzkum, vliv na krajinný ráz, vyhodnocování současného stavu území), porovnání získaných údajů se stanovenými normami a limity, odborný odhad, měření v terénu, modelování a výpočty podle schválených postupů a metodik (např. zpracování rozptylové a hlukové studie, vyhodnocování zdravotních rizik, dopravní modely), atd.

9.6 Charakteristika nedostatků ve znalostech a neurčitostí, které se vyskytly při zpracování dokumentace

Jde o interpretace informací z mapových podkladů (pozn. záleží na velikosti měřítka mapy), vždy dochází k určitému zobecnění a jisté nepřesnosti ve vztahu k dané lokalitě.

Jedná se například o výsledky chemických rozborů snímaného kameniva a zemin (pozn. výsledky se vyznačují určitou mírou nepřesností, v protokolech o chemické analýze se udává jako nejistota měření v %).

Modelové zpracování hlukové studie přináší také nedostatky, které jsou dány hodnověrností vstupních údajů, zatížením výpočtů chybou spojenou s vlastní výpočtovou metodou, atd.

10 Porovnání variant řešení záměru

Provede se porovnání variant. Varianta navrhovaná a varianta nulová (ponechání stávající tratě s provedením nejnutnější provozně-technické údržby). Provede se stručný popis úprav infrastruktury tratě v případě nulové varianty. Provede se posouzení vlivu obou variant na životní prostředí (pozn. z hlediska půdy, vody, ovzduší, surovinových a energetických zdrojů, dopravní infrastruktury, z hlediska zásahu do krajiny, hluku a vibrací, z hlediska vlivů na zvláště chráněná území, ÚSES, z hlediska významných krajinných prvků, Natura 2000, krajinných rázů, vlivů na lesy, vlivů na ZPF, pásma hygienické ochrany vod, odpady, památky, atd.).

11 Závěr

Provede se závěrečné shrnutí celkového hodnocení záměru, který byl posouzen ze všech podstatných hledisek (např. návrh na vybudování ochranných opatření v místech kontaktu trasy s obytnou zástavbou, průchodnost územím pro migrační trasy, snížení nepříznivých vlivů na životní prostředí, atd.).

12 Přílohy a doplňující údaje

Tabulková část – trvalé zábory ZPF a PUPFL.

Mapová část

• situace vlivů na životní prostředí (měřítko 1 : 10 000);
• situace – zemědělská půda (měřítko 1 : 10 000).

13 Dokladová část

Doloží se vyjádření a stanoviska příslušných úřadů k posuzovanému záměru z hlediska vlivů na životní prostředí (např. Ministerstvo životního prostředí ČR, odbor životního prostředí příslušného krajského úřadu, stavební úřady, atd.).

Příloha č. 6 – Rezortní metodika pro hodnocení ekonomické efektivnosti projektů dopravních staveb

Příloha č. 6

Stav: vydání 2026

Anotace:
Tento dokument se zabývá požadavky na projektový informační model (PIM) ve vztahu k projektantům a autorizovaným osobám ČKAIT. Požadavky na informační model aktiva (AIM) budou řešeny v jiném dokumentu, a to ve vztahu ke stavebním realizačním firmám. Dokument je určen pro oblast infrastruktury (dopravní, vodohospodářské apod.) a také pro pozemní stavby.

Upozornění k textu

OBSAH

1 ÚVOD A ZÁKLADNÍ TERMÍNY

Digitalizace a BIM přinášejí a budou přinášet nové úkoly pro zadavatele nadlimitních veřejných zakázek na stavební práce, jimiž jsou pořízení a údržba informačního modelu stavby (IMS) ve společném datovém prostředí, respektive ve správcovských FM/AM systémech.

Tyto oblasti jsou uvedeny i v zákoně č. 330/2025 Sb., o správě informací o stavbě a vystavěném prostředí a o změně některých dalších zákonů (v praxi zkráceně nazývaném zákon o BIM), který byl v září 2025 uveřejněn v e-Sbírce.

Podle norem řady ISO 19650 části (nebo množiny) informačního modelu stavby jsou tzv. informační kontejnery (IK). Z toho vychází i definice vybraných sad informací v návrhu zákona o BIM, který člení IMS do těchto ucelených částí podle účelu pro:

• A) povolení stavby
• B) provádění stavby
• C) kolaudace stavby
• D) převzetí, užívání a údržby stavby nabyté výstavbou zahrnující informace o skutečném provedení stavby
• E) převzetí, užívání a údržby stavby nabyté jinak než výstavbou nejpozději do 2 let ode dne nabytí stavby do vlastnictví státu nebo vyššího územního samosprávného celku.

Toto rozdělení IMS podle účelu reflektuje zažité hlavní stupně projektové dokumentace, v případě A-C i definované stavebním zákonem.

Informační model stavby (IMS) sestává dle ISO norem řady 19 650 z: 

• PIM (projektový informační model) – vztahuje se k dodací fázi stavby, která zahrnuje přípravu, dodání stavby a předání modelu skutečného provedení stavby; 
• AIM (informační model aktiva) – vztahuje se k provozní fázi stavby.

Přitom odpovědnosti autorizovaných osob se při projektových činnostech dále s příchodem BIM nemění, tj. i nadále vychází především ze zákona č. 360/1992 Sb., autorizační zákon, a ze zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, včetně prováděcích předpisů. 

Z hlediska PIM z pohledu projektových prací dodávaných autorizovanými osobami jde tedy především o dodání projektové dokumentace a DiMS, který je dále řešen i v tomto dokumentu. 

Vysvětlení použitých zkratek viz poslední kapitola.

2 FORMÁTY SOUBORŮ DIMS

2.1 POŽADAVEK

Pro závazné výstupy musí zadavatel požadovat pouze otevřené formáty, jako je *.IFC, *.LandXML a *.PDF.

2.2 ZDŮVODNĚNÍ

Požadavek na konkrétní nativní formáty je nepřípustně diskriminační v rámci veřejných zakázek, nelze požadovat ani konkrétní SW produkt. Z technických důvodů není možné, aby dodavatel nesl odpovědnost za nativní formáty.

3 DATOVÝ STANDARD

3.1 POŽADAVKY NA DATOVÝ STANDARD STAVBY (DSS) JSOU NÁSLEDUJÍCÍ:

1. Jednoznačná a strojově čitelná struktura DSS. Např. v kontextu stávajícího DSS SFDI to znamená odstranit zápis typu “or” v definici přiřazení skupin vlastnosti prvku stavby;
2. Struktura DSS nesmí být v rozporu se schématem standardu IFC;
3. Zadání (specifikace) a validace pomocí standardu IDS;
4. Zdůvodnění požadavků na DSS ze strany zadavatele (často zadavatel neví, proč danou informaci potřebuje);
5. Detail DSS má odpovídat stupni projektové dokumentace;
6. Součástí DSS předaného zadavatelem musí být klasifikace s využitím typového aspektu klasifikačního systému. Pojmenování skupin vlastností a jednotlivých atributů musí být v jednotlivých resortech, např. dopravy, pozemní stavitelství, statika, jednotné.

3.2 ZDŮVODNĚNÍ

1. Datový standard stavby obsahuje specifikaci úrovně informačních potřeb konkrétního veřejného zadavatele z datového slovníku pro jím požadované účely užití. Postup výběru z datového slovníku musí být založen na otevřených standardech buildingSMART International v souladu s openBIM;
2. Pokud zadavatel neví, proč něco chce, respektive k čemu to použije, neměl by to požadovat, viz ČSN EN ISO 19650-1  (3.3.16) LOIN (ÚIP) – Level Of Information Need – úroveň informačních potřeb. To platí jak v mikro měřítku (rozsah atributů, vlastností modelu, resp. informačního kontejneru DiMS), tak v makro měřítku, např. pasport objektu lze i bez BIM. Každý požadavek je účelné zdůvodnit, k čemu bude dále využíván, což vede k tomu, že s požadovaným se pak zadavatel i dodavatel ztotožní;
3. Nejen ÚIP, ale i účely užití si stanovuje veřejný zadavatel podle svých potřeb, nikoliv jednotně na úrovni státu. Stát by měl prostřednictvím vyhlášky (tak jako např. vyhláška č.131/2024 Sb., o dokumentaci staveb) definovat požadovaný ÚIP max. na úrovni stavebního povolení;
4. Zadavatel vytvoří soubor(y) ve formátu *.IDS podle standardu buildingSMART International IDS (Information Delivery Specification) pro jednoznačné zadání a validaci IFC dat. Výhoda validace dat na základě otevřeného standardu bSI je pro všechny účastníky transparentní, a hlavně nezávisle ověřitelná, dokladovatelná, archivovatelná;
5. Na straně dodavatele je snaha v rámci použitých výrobních nástrojů proces zakládání datových struktur a jejich plnění maximálně automatizovat. Časté změny datového standardu (primárně jeho struktury) a výrazná nesourodost na straně zadavatelů výrazně komplikují a zdražují tyto procesy.

4 KLASIFIKACE

4.1 POŽADAVEK

1. Součásti datového slovníku, a tedy i datového standardu stavby veřejného zadavatele, bude „národní“ klasifikace RDS (Reference Designation System) včetně referenčního označování;
2. Datový slovník ani datový standard stavby nebudou obsahovat žádné další klasifikace mimo RDS ani Cenové soustavy; 
3. Součástí datového slovníku musí být mapování na datový model (strukturu) IFC.

4.2 ZDŮVODNĚNÍ

1.  Jednotná „národní“ klasifikace zajistí interoperabilitu mezi lidmi, systémy i projekty; 
2. Vícero klasifikací by zvyšovalo časovou i finanční náročnost tvorby/údržby modelu. Ostatní profese a SW se se svými nástroji napojí na DiMS ve formátu *.IFC a klasifikaci RDS (například rozpočtové SW, ad.).

5 STANDARD IFC

5.1 POŽADAVEK

1. Názvy vlastností (atributů) budou v modelu DiMS ve formátu *.IFC podle ISO 16739 v anglickém jazyce, takto zůstane i vazba na mezinárodní formát IFC. Hodnoty vlastností (atributů) v DiMS souboru *.IFC mohou být vyplňovány v češtině i bez diakritiky pro bezproblémový přenos dat;
2. V názvech skupin vlastností, vlastností, souborů a složek nepoužívat diakritiku ani nepovolené systémové znaky:

3. Celková délka cest, včetně názvu souboru, nesmí překročit 200 znaků z důvodu omezení operačního systému Windows;
4. Doplněné názvy vlastností (atributů) v DiMS, jež v datovém modelu IFC chybí a je potřeba je doplnit z důvodu požadavku ÚIP, by měly být opět v anglickém jazyce s prefixem “CZ_”. Názvy vlastností jsou tvořeny v angličtině a zapsány ve formě “camelcase”.

5.2 ZDŮVODNĚNÍ

1. Standard IFC 4.3 (norma ISO 16739) podporuje jak dopravní infrastrukturu, tak i pozemní stavby a obsahuje i využitelné enumerace (seznamy hodnot), které v současném standardu SFDI chybí. Využitelnost pro infrastrukturu bude s budoucími verzemi IFC narůstat;
2. V IFC 4.3 je tzv. „propertyname“ s „propertysetname“ jedinečný identifikátor. Neměl by být chápán jako „in english“, ale jako „kód“. Například „FireRating“ by mohlo být také „OW2338“ se stejnou definicí. Tedy použití anglických názvů (v tom, co vnímáme jako angličtinu) není angličtinou, ale užití jasných a dohodnutých názvů struktury IFC;
3. Stejné názvy vlastností mohou v různých skupinách vlastností nabývat různých hodnot; 
4. Výše uvedená pravidla jsou plně aplikovatelná i na předchozí verze IFC.

6 ODPOVĚDNOSTI AUTORIZOVANÝCH OSOB

6.1 POŽADAVEK

1. AO ČKAIT jsou odpovědné za DIMS a projektovou dokumentaci, uložené v informačních kontejnerech. Jednotlivé informační kontejnery tvořící IMS jsou samostatně předatelné a nejsou vzájemně propojené;
2. AO jsou dále obvykle odpovědné vůči zadavateli za soupis prací s výkazem výměr a případně „tzv. kontrolní rozpočet pro zadavatele – investora“ (další informační kontejner). Tyto však obvykle dodávají prostřednictvím svých poddodavatelů – rozpočtářů, kteří jsou odpovědní vůči AO;
3. AO nejsou odpovědné za AIM – tato odpovědnost je na facility nebo asset managerech ad.; 
4. Informační kontejner je obvykle fyzický soubor např. *.IFC, *.PDF, *.ZIP, apod.;
5. Stavební realizační firma je zodpovědná za informační kontejnery BIM 4D a BIM 5D.

6.2 ZDŮVODNĚNÍ

1. Veškerá standardizace se aktuálně týká pouze DiMS, nikoliv informačních modelů stavby (PIM a AIM); 
2. V současně podobě je IMS, resp. PIM i AIM množinou nepropojených informačních kontejnerů, z nichž řada z nich není ani strukturovaná pro strojové zpracování, např. IK výkresové dokumentace.

7 SOUŘADNICOVÉ SYSTÉMY

7.1 POŽADAVEK

Všechny objekty dílčích modelů DiMS ve formátu *.IFC budou umístěny v souřadnicovém systému EPSG:5514, tj. záporném S-JTSK a výškový systém Bpv, oba systémy definované v nařízení vlády 159/2023 Sb.

7.2 ZDŮVODNĚNÍ

Bezproblémová a jednoznačná koordinace v CDE.

8 SPOLEČNÉ DATOVÉ PROSTŘEDÍ (CDE)

8.1 POŽADAVEK

1. Společné datové prostředí, Common Data Environment (CDE) poskytuje zadavatel. Za následujících podmínek:
   a. Zadavatel poskytuje CDE včetně podpory a školení v českém jazyce dodavateli zdarma pro všechny účastníky projektu;
   b. CDE zadavatele musí obsahovat openAPI, a to včetně umožnění přístupu k openAPI dodavateli zdarma;
2. Pokud v mimořádných případech poskytuje CDE dodavatel, platí následující podmínky:
   a. CDE disponuje základními funkcemi: nahrání, sdílení, stažení dat;
   b. CDE umožňuje zadávat úkoly;
   c. CDE podporuje práci se zobrazeným modelem ve formátu *.IFC (IFC4x);
   d. CDE má zastoupení a podporu v ČR;
   e. CDE musí obsahovat openAPI, a to včetně umožnění přístupu k openAPI zadavateli zdarma;
   f. Funkcionalitou CDE není archivace dokumentů v rámci životního cyklu stavby;
   g. Metadata se nepožadují pro CDE poskytovaná dodavatelem.

8.2 ZDŮVODNĚNÍ

1. Archivaci řeší jiné nástroje, ne CDE;
2. Z důvodu technické nemožnosti přenosu, migrace metadat. Funkcionalitu lze efektivně v souladu s ISO 19650 nahradit složkovou strukturou;
3. Kvalifikované rozhodnutí autorizované osoby nelze nahradit automatickým workflow nebo jiným algoritmem CDE, tzn. rozhodnutí musí provést k tomu určené osoby, nikoliv automaty.

9 ODPOVĚDNOST A DIMS

9.1 POŽADAVEK

Volba SW nástrojů, postupů tvorby projektu a dělení na jednotlivé dílčí modely DiMS ve formátu *.IFC je plně v kompetenci dodavatele (projektanta), nikoliv zadavatele.

9.2 ZDŮVODNĚNÍ

1. Toto stanovisko vyplývá z odpovědnosti autorizovaných osob ČKAIT k jednotlivým informačním kontejnerům;
2. Každý SO/PS bude samostatný model DiMS, tedy soubor ve formátu *.IFC. V případě potřeby není dělení SO/PS na menší dílčí DiMS, tedy další samostatné soubory ve formátu *.IFC, na škodu a je plně v kompetenci zhotovitele, respektive jednotlivých autorizovaných osob ČKAIT zhotovitele.

10 PROFESNÍ MODEL, DÍLČÍ MODEL (SO/PS) A KOORDINAČNÍ MODEL

10.1 POŽADAVEK

1. Dílčí model je soubor v otevřeném formátu *.IFC;
2. Profesní model je pohledem na současné zobrazení souborů dílčích modelů v CDE; 
3. Koordinační model je „databázovým“ pohledem na současné zobrazení souborů dílčích modelů v CDE;
4. Dílčí modely nového stavu jsou samostatné soubory v otevřených formátech, jako je *.IFC a *.LandXML;
5. Pro infrastrukturní stavby dílčí model osy, trasy a nivelety je samostatný soubor ve formátu *.LandXML;
6. Dílčí modely stávajícího terénu jsou vytvářeny geodetickým zaměřením a uložením do otevřeného formátu *.LandXML; 
7.  Dílčí modely stávajících objektů jsou vytvářeny z mapových podkladů ve formátu *.LandXML nebo skenováním z mračen bodů ve formátu *.las, *.e57, *.txt;
8. Dílčí modely stávajícího stavu inženýrských sítí se modelují v rozsahu přeložek, pouze po dodání úplných podkladů od správců DTM ČR/DTM ŘSD/DTM SŽ;
9. Dílčí model geologie bude prezentován pouze vrty, sondami.

10.2 ZDŮVODNĚNÍ

1. Standardně se na mezinárodní úrovní rozlišuje profesní model, dílčí model (SO/PS) a koordinační model. Pouze dílčí model je soubor v otevřeném formátu *.IFC. Profesní a koordinační model jsou pohledem na současné zobrazení souborů dílčích modelů v CDE. Jde o princip sdruženého (federated) modelu. Viz např. Standardberatungsmodul 6 Fachmodelle (Bundesministerium für Digitales und Verkehr);
2. Rozlišujeme dílčí modely nového a stávajícího stavu:
   a. Jednotlivé dílčí modely nového stavu jsou vždy samostatné soubory v otevřených formátech, jako je *.IFC a *.LandXML, které reprezentují příslušné SO /PS podle objektové skladby stavby;
   b. Dílčí model se zápisem osy, trasy a nivelety je samostatný soubor ve formátu *.LandXML;
   c. Stávající digitální model terénu (DTM) se vytváří z geodetického zaměření formou hran a bodů. Výsledkem je závazná triangulace v otevřeném formátu *. LandXML;
   d. Jednotlivé dílčí modely stávajícího objektu jsou prezentovány digitálními modely. Ty jsou primárně vytvářeny z mapových podkladů ve formátu *.LandXML nebo skenováním pomocí mračen bodů ve formátu *.las, *.e57, *.txt;
   e. Není požadováno modelovat stávající konstrukce analogicky k novým konstrukcím;
   f. Dílčí modely stávajícího stavu inženýrských sítí se modelují v rozsahu přeložek a napojení na stávající stav. Tyto DiMS lze modelovat pouze po dodání relevantních podkladů (souřadnice S-JTSK) od správců sítí a správců DTM ČR/DTM ŘSD/DTM SŽ, a to včetně výšek;
   g. Pokud nejsou podklady úplné, model se nahrazuje hybridním zobrazením 2D podkladů a dílčích modelů nového stavu v CDE;
   h. Geologie bude prezentována vrty a kopanými sondami (v modelu válce) podle aktuální DSS SFDI;
   i. Rozhraní mezi třídami těžitelnosti bude reprezentováno jako TIN povrch, vzniklý z bodových údajů geotechnického průzkumu;
3. V současné době zápis trasy, osy a nivelity nelze plnohodnotně realizovat přímo do souboru *.IFC. Proto je požadován zápis do otevřeného formátu *.LandXML. 
   V budoucnu bude realizováno v IFC 4.3.

11 ROZBOR DALŠÍCH TÉMAT

A. BIM JE V ČR NEEFEKTIVNÍ Z NÍŽE UVEDENÝCH DŮVODŮ:

• Nadměrné požadavky ÚIP ve vztahu k fázi projektu;
• Vztažení požadavků ÚIP k nesprávnému informačnímu modelu stavby (PIM, AIM) CDE je nástrojem pro PIM a CAFM pro AIM;
• V řadě případů je správné a daleko efektivnější, pokud se informace spravují v databázi nad modelem DiMS, a nikoliv fyzicky zapisují přímo do DiMS, typicky pro AIM, za který odpovídá facility manager, BIM model 4D a 5D, za které odpovídá stavební realizační firma. V neposlední řadě to platí i pro rozpočet, za který odpovídá rozpočtář a spravuje ve svých SW; 
• Mýtus jednoho DiMS souboru v *.IFC;
• Slepá víra v metodiky a ISO 19650;
• Duplicitní, zbytečně obsáhlé, matoucí, částečně technicky nerealizovatelné a často zastaralé metodiky ČAS a SFDI; 
• Norma není návod. „BIM“ metodiky a normy nejsou závazné;
• Mýtus jednoho Datového Standardu Staveb pro infrastrukturní i pozemní stavby;
• Místo obsahu se soustředit na zatím opomíjenou jednotnou strukturu dat za využití standardů buildingSMART International, jako je IDS, UCM, bSDD a samozřejmě IFC;
• Zbytečné duplikování rolí;
• Mýtus, že BIM = Revit, případně jiný konkrétní SW, a z toho plynoucí nepřípustné diskriminační požadavky v zadání veřejných zakázek;
• Chybí praktické vzdělání pracovníků a pracovnic státní správy a stavebních úřadů. Bez toho není elektronizace/digitalizace vůbec možná. Nemluvě o připravenosti na digitální stavební řízení založené na modelech v otevřeném formátu *.IFC.

B. BIM „PROFESE“ A KVALIFIKACE

• BIM je pouze další osvojitelná dovednost zadavatele a dodavatele, nikoliv samostatná profese. Základem je být dobrý zadavatel, realizátor nebo projektant; 
• Cíl je, že profesní garant (specialista) je i zároveň profesním BIM koordinátorem. Tedy odpovědný projektant je i tvůrcem DiMS;
• Celkový BIM koordinátor dodavatele by měl mít autorizaci ČKAIT podle majoritní profese na projektu, kterou určují stavební náklady. Dnešní HIP by měl být i BIM koordinátorem celku;
• BIM modelář bez profesního vzdělání v oboru komplikuje projekt – BIM modelář by měl být projektant;
• Stejné požadavky, viz body výše, platí i pro zadavatele a jeho interní nebo externí konzultanty.

C. ODPOVĚDNOSTI A RIZIKA JEDNOTLIVÝCH ÚČASTNÍKŮ BIM PROJEKTU

• Zadavatel (investor) má minimálně finanční odpovědnost;
• Dodavatel (projektant) má mimo finanční často i doživotní trestněprávní odpovědnost;
• Interní a externí konzultanti zadavatele mají nulovou odpovědnost;
• Nerovnoměrné rozložení odpovědností negativně ovlivňuje projekt. Neodpovědná osoba nesmí nutit AO do činností zjevně porušujících platnou legislativu. Princip z pozice síly „já platím, ty posloucháš“ je nepřípustný;
• Dvoustranná komunikace je vždy efektivnější než třístranná.

D. BUDOUCÍ VÝZVY

• Informace v IFC modelech jsou nadřazeny 2D dokumentaci; 
• Předpoklad: Nutná úprava zákonů a vyhlášek upravující územní a stavební řízení, respektive nyní povolování záměru s cílem nahradit výkresy 3D modely v otevřených formátech (IFC);
• Předpoklad: V případě rozdílu mezi 2D výkresy a IFC modely správná hodnota vždy pochází z IFC modelu;
• Předpoklad: Dořešit autorizaci 3D modelů – bude to stejně validní výstup jako výkresy, nebo dokonce jediný výstup.

12 ZKRATKY

Autor aktualizace 2022: Ing. Jindřich Pater

Stav: aktualizace 2022, vydání 2005

Anotace:
Tato pomůcka se zaměřuje zejména na činnosti AO TZSp v procesu navrhování staveb, týká se ale i projektantů dalších odborných činností, kteří také často do procesu vstupují a s nimiž AO TZSp mnohdy spolupracují. Zahrnuje všechny druhy technologických zařízení a technologických staveb, s nimiž se AO TZSp setkává, ať již při výstavbě, změnách dokončených staveb, nebo také při udržovacích pracích technologických zařízení. Vztahuje se na všechny AO TZSp v oboru TZS bez rozlišení na dílčí profesní zaměření v oboru, autorizované inženýry i techniky, a to bez ohledu na způsob výkonu povolání. Popisuje především obvyklé výkony AO TZSp při zpracování dokumentace ve smyslu zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon dále SZ), ve znění pozdějších předpisů a vazbu na zákony, nařízení vlády, vyhlášky a další předpisy.

Upozornění k textu

K 30. 6. 2022 byly ve sbírce zákonů ČR vydány (a tudíž platné) k problematice stavebního zákona následující právní předpisy:

• zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)
  zrušen k 1. 7. 2023 novým stavebním zákonem č. 283/2021 Sb.; podle novely č. 195/2022 Sb. zákona č. 283/2021 Sb. se za den nabytí nové komplexní účinnosti zákona č. 283/2021 Sb. ale považuje až 1. 7. 2024, kdy tedy dojde k definitivnímu zrušení zákona č. 183/2006 Sb.
• zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon
  účinnost od 1. 7. 2023; podle „malé novely“ zákona č 283/2021 Sb., tj. podle zákona č. 195/2022 Sb. se za den nabytí účinnosti některých paragrafů zákona č. 283/2021 Sb. považuje 1. 7. 2024; připravována je ještě „velká novela“ zákona č. 283/2021 Sb. s účinností od 2024
• zákon č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona
  účinnost od 1. 7. 2023; v rámci „velké novely“ zákona č. 283/2021 Sb. připravována je i novela tohoto změnového zákona s účinností od 2024
• zákon č. 197/2022 Sb., o zvláštních postupech v oblasti územního plánování a stavebního řádu v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace
  účinnost od 1. 7. 2022; upravuje zákon č. 183/2006 Sb. a zavádí pojem nezbytná stavba, tj. stavba dočasná, jejíž doba trvání nesmí přesáhnout 3 roky ode dne nabytí právních účinků společného územního souhlasu a souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru

Další text je stále vázán pouze na zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a k němu vydané prováděcí předpisy, neboť vývoj v oblasti změn stavebního zákona k dnešnímu datu 30. 6. 2022 není ukončen.

OBSAH

ÚVOD

Metodická pomůcka MP 1.5 Technologická zařízení staveb – Obecné zásady činnosti AO TZS pro projektovou činnost (AO pro navrhování technologických zařízení staveb) navazuje na vydané metodické pomůcky MP 1 Projektová činnost, MP 2 Provádění staveb a MP 2.5.1 Vedení provádění technologických staveb v rámci projektu PROFESIS ČKAIT. Pomůcka je součástí soustavy metodických pomůcek, popisujících činnosti autorizovaných osob. Podrobněji a detailněji rozpracovává MP 1 se zaměřením na činnost AO v oboru Technologická zařízení staveb (TZS) a je věnována oblasti navrhování.

Úkolem vypracování této pomůcky byla Radou pro podporu rozvoje profese pověřena profesní skupina pro obor Technologická zařízení staveb (TZS). Zaměřuje se zejména na činnosti AO TZSp v procesu navrhování staveb, týká se ale i projektantů dalších odborných činností, kteří také často do procesu vstupují a s nimiž AO TZSp mnohdy spolupracují. Zahrnuje všechny druhy technologických zařízení a technologických staveb, s nimiž se AO TZSp setkává, ať již při výstavbě, změnách dokončených staveb, nebo také při udržovacích pracích technologických zařízení. Vztahuje se na všechny AO TZSp v oboru TZS bez rozlišení na dílčí profesní zaměření v oboru, autorizované inženýry i techniky, a to bez ohledu na způsob výkonu povolání.

Metodická pomůcka MP 1.5 si klade za úkol popsat především obvyklé výkony AO TZSp při zpracování dokumentace ve smyslu zákona č. 183/2006 Sb., SZ ve znění pozdějších předpisů (poslední novela zákona č. 183/2006 Sb. provedena zákonem č. 197/2022 Sb.). Snaží se jednotně používat základní terminologii a zkratky, jak jsou v ČKAIT užívány, a detailněji popsat vazby na obecně závazné platné právní předpisy, pokud se tak již nestalo v MP 1. Popisuje vazbu na zákony, nařízení vlády, vyhlášky a další předpisy. Dává tím základ pro podrobné propracování činností v jednotlivých úrovních zpracování dokumentace profesně zaměřeného oboru ve stadiu přípravy, stanovení základních podmínek návrhu řešení, jeho zpracování a projednání.

Tato metodická pomůcka si neklade za cíl postihnout celou problematiku navrhování TZS a jít do podrobností na širší úrovni profesního zaměření, než jaká se ukazuje z praktických potřeb při přípravě technologické stavby, při územním a stavebním řízení a také při dopracování dokumentace pro realizaci a provozování stavby. Hloubka zpracování technologické dokumentace je vždy vymezena rámcem zákona, ale také druhem dokumentace, velikostí stavby nebo díla obecně, jeho složitostí, technickou a technologickou náročností při realizaci, uvádění do provozu a při vlastním provozování technologického zařízení stavby. Účelem MP 1.5 je především popis běžné úrovně výkonu činnosti autorizovaných osob technologického zaměření, přenesení zkušeností pro ty, kteří do profese teprve vstupují, a upozornění na etické či právní limity jejích výkonů. Měla by se stát základem celého systému informací v oblasti navrhování technologických zařízení staveb.

Pomůcka není jediným průvodcem a předepsaným postupem při vypracování projektové dokumentace TZS, nýbrž jen jednou z možností vytvořit si celkový obraz o potřebách a rozsahu projektové dokumentace, podle níž technologická stavba nebo celek či jeho část vzniká a je provozována.

Na MP 1.5 Technologická zařízení staveb navazují další dílčí metodické postupy MP 1.5.X, vypracované s detailnějším profesním zaměřením:

• MP 1.5.1 Plynárenská a plynová zařízení (PLZ);
• MP 1.5.2 Elektroenergetická zařízení (ELZ);
• MP 1.5.3 Elektronická komunikační zařízení (EKZ);
• MP 1.5.4 Zdroje tepelné energie, rozvodné tepelné zařízení (ZRT);
• MP 1.5.5 Zdvihací zařízení (ZZ);
• MP 1.5.6 Technologické stavby na poddolovaném území;
• MP 1.5.7 Projektování ocelových konstrukcí pro technologické stavby;
• MP 1.5.8 Zařízení horizontální a vertikální dopravy.

1 ZÁKLADNÍ POJMY A POUŽÍTÉ ZKRATKY

1.1 DEFINICE A VÝKLAD POJMŮ V OBLASTI TECHNOLOGICKÝCH ZAŘÍZENÍ STAVEB

V textu metodické pomůcky MP 1.5 jsou termíny použity ve významu, který mají pro obor Technologická zařízení staveb (TZS). V tradičním pojetí zůstává nejpoužívanější a nejdůležitější vztah mezi stavebníkem, projektantem a zhotovitelem stavby nebo díla obecně.

Výklad dalších pojmů

Dodavatel dokumentace – smluvní strana, která se zavázala nebo se může zavázat druhé straně (obecně označována jako odběratel nebo zákazník) k plnění předmětu díla, kterým je dokumentace nebo projektová dokumentace stavby. Podle potřeb si sjednává dílčí plnění od dalšího dodavatele projektové dokumentace.

Dokumentace – je označována dokumentace společného názvu pro dokumentaci všech fázi předinvestiční a projektové přípravy stavby, fáze provádění a provozování stavby. Pro dokumentaci pro stavební řízení a pro provádění stavby a pro nezbytné úpravy stavby je ve shodě se SZ používán pojem projektová dokumentace.

Dozor nad projektovou přípravou a prováděním staveb je v textu MP 1 použit ve významu

• dozor autorský (projektanta, případně hlavního projektanta), který je dozorem  autorizované osoby na základě samostatného smluvního vztahu; podle § 152 odst. 4 SZ u stavby financované z veřejného rozpočtu, kterou provádí stavební podnikatel jako zhotovitel , u níž zpracovala projektovou dokumentaci autorizovaná osoba, je stavebník autorský dozor projektanta nebo hlavního projektanta nad souladem prováděné stavby s ověřenou projektovou dokumentací povinen zajistit;
• technický dozor stavebníka je dozorem nad prováděním stavby, vykonávaný zástupcem stavebníka; u stavby financované z veřejného rozpočtu, kterou provádí stavební podnikatel jako zhotovitel, je stavebník podle § 152 odst. 4 SZ povinen zajistit technický dozor stavebníka opět fyzickou osobou oprávněnou podle autorizačního zákona (AZ); výkon technického dozoru stavebníka však není zahrnut mezi tzv. „vybrané činnosti“ vymezené v § 158 odst. 1 SZ – jedná se podle AZ o „další odbornou činnost autorizované osoby“;
• stavební dozor je dozor nad prováděním staveb, terénních úprav, zařízení a udržovacích prací nevyžadujících stavební povolení ani ohlášení ve smyslu § 103 SZ (s výjimkou staveb uvedených v § 103 odst. 1 písm. e) body 4 až 8 SZ) a staveb vyžadujících ohlášení ve smyslu § 104, pokud tyto stavby provádí stavebník svépomocí za podmínek podle § 160 odst. 4 SZ; vykonává jej osoba s kvalifikací stanovenou v § 2 odst. 2 písm. d) SZ.;
• dozor stavebního úřadu (jakož i orgánů uvedených v § 171 odst. 1 SZ) je průběžným kontrolním procesem orgánu státní správy nad průběhem přípravy, realizace a užívání stavby. Při své kontrolní činnosti využívá spolupráci s ostatními orgány státní správy (například KHES, OŽP, památkáři, archeologové a další).

Hlavní projektant – pojem je uveden v § 113 odst. 2 SZ. Jedná se o projektanta, kterého stavebník smluvně pověřil koordinací projektové dokumentace stavby, zpracovávané více projektanty, nebo koordinací autorského dozoru. Jedná se o fyzickou osobu oprávněnou podle AZ k projektové činnosti ve výstavbě. Hlavní projektant může být přizván ke stavebnímu řízení, a to na náklad stavebního úřadu, nebo na náklad stavebníka (pokud jeho přizvání navrhl).

Koordinátor bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi – fyzická nebo právnická osoba určená stavebníkem (zadavatelem stavby) k provádění stanovených činností při přípravě stavby, popřípadě při realizaci stavby na staveništi podle § 14 zákona č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Koordinátorem nemůže být zhotovitel, jeho zaměstnanec, ani fyzická osoba, která odborně vede realizaci stavby (stavbyvedoucí). Posouzení potřeby koordinátora BOZP na staveništi je nutno provést podle vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, v příloze č. 8 – Rozsah a obsah společné dokumentace pro vydání společného povolení, část B.8 písm. j), dále v příloze č. 12 – Rozsah a obsah projektové dokumentace pro ohlášení stavby uvedené v § 104 odst. 1 písm. a) až e) SZ nebo pro vydání stavebního povolení část B.8 písm. j) a v příloze č. 15 – Náležitosti dokumentace bouracích prací, část B.5 písm. i).

Oprávněný investor – vlastník, správce nebo provozovatel veřejné dopravní nebo veřejné technické infrastruktury, oprávněný podle § 23a zákona č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, požadovat, aby byl informován o úkonech správního orgánu při projednávání zásad územního rozvoje, územního plánu nebo regulačního plánu.

Plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi – na stavbách, u nichž vzniká povinnost ohlásit OIP zahájení prací, a dále na stavbách, u nichž budou vykonávány práce a činnosti vystavující fyzickou osobu zvýšenému ohrožení života nebo poškození zdraví (stanovené přílohou č. 5 NV č. 591/2006 Sb.., ve znění NV č. 136/2016 Sb.), zadavatel stavby (stavebník) zajistí podle § 15 odst. 2 zákona č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, aby byl při přípravě stavby zpracován plán podle druhu a velikosti stavby plně vyhovující potřebám zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce, a aby byl při realizaci stavby aktualizován. Požadavky na zpracování plánu BOZP na staveništi je nutno specifikovat podle vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, v příloze č. 13 – Rozsah a obsah dokumentace pro provádění stavby, část B písm. b). Zpracovává jej odborně způsobilá osoba, tedy koordinátor BOZP na staveništi. Rozsah a obsah plánu je stanoven přílohou č. 6 NV č. 591/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Prozatím jediná novela nařízení vlády č. 591/2006 Sb.

Plán organizace výstavby (POV) – tento pojem není ve stavebním zákoně uveden, jedná se o dokument zhotovitele stavby vyjadřující způsob a postup přípravy, provádění a užívání stavby, podklad pro kontrolu průběhu výstavby. Může být na smluvním základě zpracován jako součást dodavatelské dokumentace zhotovitele stavby. POV obvykle obsahuje časový plán výstavby (harmonogram), technickou zprávu zahrnující organizaci prací na staveništi v průběhu výstavby, údaje o ZS (rozmístění objektů a ploch) a podmínky přípravy a užívání, výkresy s průjezdnými trasami a manipulačními a skladovými plochami aj. vyznačenými. Jeho zpracování vychází ze zásad organizace výstavby (ZOV), které jsou součástí projektové dokumentace, přikládané k žádosti o stavební povolení podle vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů.

Poddodavatel dokumentace – dodavatel všech dílčích dodávek projektových prací a služeb, který není v přímém smluvním vztahu se stavebníkem nebo s dodavatelem projektové dokumentace pro stavebníka. Naopak dílčí zpracování projektové dokumentace v rámci jednoho právního subjektu zajišťuje zpracovatel.

Pracovník – obecné označení pro všechny osoby podílející se na přípravě a realizaci stavby, bez ohledu na to, v jakém poměru k obchodní firmě tuto činnost vykonávají (zaměstnanec, dodavatel, živnostník atd.).

Proces – výstavba formou přerušovaného procesu, např. zpracování dokumentace pro územní řízení, projektové dokumentace pro stavební řízení nebo pro provedení stavby. Realizace jednotlivých procesů se uskutečňuje postupy a dílčími postupy, které jsou naplňovány činností autorizovaných a dalších osob.

Projektant – pojem projektanta je uveden v § 22 odst. 4 SZ. Jedná se o fyzickou osobu oprávněnou podle AZ k projektové činnosti ve výstavbě. V textu je termín používán pro označení nositele projektové činnosti, fyzické či právnické osoby, pro označení účastníka výstavby. Dále je použit ve významu fyzické osoby, a to buď AO vykonávající činnost podle § 158 SZ (projektovou činnost ve výstavbě), nebo v obecném pojetí ve významu fyzické osoby bez ohledu na konkrétní postavení ve firmě (hlavní, vedoucí, zodpovědný projektant). Ve smyslu nositele zakázky je projektant v postavení svobodného povolání, osoby samostatně výdělečně činné či obchodní firmy. Pokud se jedná o závazkové vztahy, je projektant označován za zhotovitele dokumentace a vystupuje v nich pod svou obchodní firmou. Povinnosti a odpovědnost projektanta z hlediska stavebního práva jsou vymezeny v § 159 SZ.

Projektová dokumentace – je SZ označována dokumentace zpracovaná pro vydání stavebního povolení, dokumentace k uzavření veřejnoprávní smlouvy, dokumentace k posouzení autorizovaným inspektorem, dokumentace změn vymezených staveb, pro ohlašování zákonem vymezených staveb, pro provádění stavby a pro nezbytné úpravy stavby.

Projektování ve výstavbě – vázaná živnost podle živnostenského zákona (ŽZ), ve znění pozdějších předpisů. Podmínkou pro získání oprávnění k provozování této živnosti je, že výkon odpovědného zástupce za tuto živnost vykonává AO s příslušným oprávněním. Působnost autorizovaného inženýra a autorizovaného technika v oblasti projektování ve výstavbě je blíže určena v AZ, ve znění pozdějších předpisů.

Provozní celek (PC) – souhrn vzájemně funkčně navazujících provozních souborů, vykonávající úplný technologický proces jednoho druhu, určený dokumentací stavby a uváděný do provozu zpravidla v souvislém čase. V hlavních rysech je charakterizován druhem procesu, pro který je pořizován. Člení se na provozní soubory obvykle se zaměřením na strojní, elektrotechnické, hydraulické, vzduchotechnické a další zařízení.

Ve smyslu SZ, ve znění pozdějších předpisů, lze provozní celek TZS chápat jako stavbu, kde technologické zařízení je určující. Stavba se může skládat z provozních celků, provozních souborů, dílčích provozních souborů, provozních jednotek a základních jednotek.

Provozní jednotka (PJ) – funkčně ucelená část provozního souboru nebo dílčího provozního souboru, tvořená souhrnem technologického zařízení a vykonávající ucelenou část dílčího technologického procesu, určeného dokumentací stavby. Může se členit na základní jednotky. Její funkci lze ověřit jen současným vyzkoušením příslušných základních jednotek.

Provozní soubor (PS) – funkčně ucelená část provozního celku nebo technologické části stavby, tvořená souhrnem technologických zařízení, vykonávající ucelený dílčí, popř. speciální technologický proces, nebo úplný technologický proces doplňkový. PS je určen dokumentací stavby a uváděn do provozu zpravidla v souvislém čase. Jako provozní soubor může být označen také soubor strojů a zařízení, tvořící samostatný funkční celek.

Provozní soubor se zpravidla člení na:

• dílčí provozní soubory;
• provozní jednotky (PJ);
• základní jednotky (ZJ).

Stavební podnikatel – osoba oprávněná k provádění stavebních nebo montážních prací jako předmět své činnosti podle zvláštních právních předpisů, subjekt podnikající podle zákona č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů, ve vázané živnosti „Provádění staveb, jejich změn a odstraňování“. Smluvní podnikatel nebo také zhotovitel stavby je označení smluvní strany ve smlouvě o dílo, v níž je předmětem plnění stavba nebo její část. Ve stavební praxi se také používá termín dodavatel stavby. V průběhu výběrového řízení je označen jako nabízející.

Stavebník – v textu je termín použit pro označení základního partnera investiční výstavby, osoby (fyzické nebo právnické), která investuje finanční prostředky do stavby (investor). Ve vztahu ke správním řízením ve výstavbě a dalším ustanovením SZ je označován jako stavebník (§ 2 odst. 2 písm. c) SZ), jehož základní povinnosti a odpovědnost při přípravě, provádění a užívání staveb jsou vymezeny v § 152 SZ. Pokud jde o oblast obchodních vztahů, může být označen i jako zákazník, klient (z pohledu etického řádu ČKAIT). Ve smluvních vztazích je potom adekvátním označením termín objednatel nebo odběratel. Z hlediska budoucího užití stavby je zpravidla jejím uživatelem. Z pohledu předpisů BOZP (např. zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů) je označován jako zadavatel stavby. Pojem zadavatel používá též zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, (ale v jiném smyslu – jako objednatel veřejné zakázky).

Stavby veřejné technické infrastruktury – jedná se o vedení a stavby a s nimi provozně související zařízení technického vybavení, například vodovody, vodojemy, kanalizace, čistírny odpadních vod, stavby a zařízení pro nakládání s odpady, trafostanice, energetické vedení, komunikační vedení veřejné komunikačním sítě a elektronické komunikační zařízení veřejné komunikační sítě, produktovody atd. (§ 2 odst. 1 písm. k) bod 2 SZ).

Staveniště – podle § 3 odst. 3 SZ je staveništěm nejen místo, na kterém se provádí stavba nebo udržovací práce, ale i místo, na kterém se stavba odstraňuje. Pojem je dále specifikován ve vyhlášce č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění vyhlášky č. 164/2022 Sb.

Technologická stavba – stavba s technologickým zařízením výrobním i nevýrobním pro těžbu a úpravu uhlí, rud a nerostných surovin, plynárenství, výrobu a rozvod technických a topných plynů a kapalin včetně souvisejících zařízení, energetiku, teplárenství, výrobu elektrické energie včetně přípojných a rozvodných sítí a souvisejících zařízení, hutní a metalurgickou výrobu, strojírenskou výrobu, chemický, farmaceutický a potravinářský průmysl, spotřební průmysl, průmysl stavebních hmot a keramiky, dopravu a skladování, elektronická komunikační podzemní i nadzemní vedení sloužící pro rozvod informačních služeb všech typů (např. hlas, video, data atd.), zařízení pošt a pro poštovní služby, zemědělskou a lesnickou výrobu, zařízení staveb zahrnující vyhrazená technická zařízení a prostředky k ochraně životního a pracovního prostředí, zařízení staveb občanské vybavenosti a zařízení na kontrolu a řízení technologických procesů.

Vyhrazená technická zařízení – zařízení se zvýšenou mírou ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku (elektrická, plynová, tlaková a zvedací), která podléhají dozoru podle zákona č. 250/2021 Sb., o bezpečnosti práce v souvislosti s provozem vyhrazených technických zařízení a k němu vydaných NV č. 190 až č. 194/2022 Sb., o vyhrazených technických zařízení elektrických, plynových, tlakových a zvedacích zařízeních. Podle stupně nebezpečnosti se vyhrazená technická zařízení zařazují do tříd, popřípadě skupin a stanoví se způsob prověřování odborné způsobilosti organizací, podnikajících fyzických osob a fyzických osob k činnostem na těchto zařízeních.

Základní jednotka (ZJ) – finální výrobek dodávaný jedním výrobcem, který má jako celek samostatné určení, plní určitou vymezenou a trvalou provozně technickou funkci hlavní nebo pomocnou. Základní jednotka se v dokumentaci dále nedělí. Pojem základní jednotka má v podstatě charakter kusové dodávky, jde o označení samostatného stroje nebo zařízení.

Zásady organizace výstavby (ZOV) – termín označuje stanovení zásad organizace výstavby v projektové dokumentaci, jmenovitě v projektové dokumentaci pro vydání stavebního povolení. Zásady organizace výstavby jsou vypracovávány podle vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, příloha č. 1, č. 2, č. 3, č. 4 a č. 5 a příloha č. 8, č. 9, č. 10, č. 11, č. 12 a č. 15. Zásady zpracovává autorizovaná osoba (autor návrhu stavby či hlavní projektant stavby), nebo pro ni příslušný specialista. Organizace výstavby je pojem zahrnující širší problematiku, vyplývající z realizace výstavby v prostoru, v daných ekonomických, environmentálních a technických vazbách, jehož součástí je i vlastní řízení (management výstavby) a orientační lhůty výstavby. Dříve používaný termín POV – Plán organizace výstavby není ve stavebním zákoně uveden. Jeho použití se dá předpokládat v dokumentaci zhotovitele stavby, jako detailní pokyn pro postupy stavbyvedoucího na stavbě.

Zhotovitel stavby – (dodavatel stavby), označení smluvní strany ve smlouvě o dílo, v níž je předmětem plnění stavba. Stavební zákon (§ 2 odst. 2 písm. b) používá pojem stavební podnikatel, kterým je osoba oprávněná k provádění stavebních nebo montážních prací jako předmětu své činnosti podle ŽZ. Jako zhotovitel může provádět stavbu jen stavební podnikatel, který při její realizaci zabezpečí odborné vedení provádění stavby stavbyvedoucím. Povinnosti zhotovitele stavby a stavbyvedoucího jsou vymezeny v § 160 odst. 1 a 2 a v § 153 odst. 1 a 2 SZ.

Zhotovitelem stavby může být:

• stavební podnikatel – osoba oprávněná k provádění stavebních a montážních prací jako předmětu své činnosti (zákon č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů);
• dodavatel nebo zhotovitel – v obchodních vztazích;
• zadavatel stavby – podle předpisů BOZP;
• stavebník, provádějící pro sebe stavby a stavební práce svépomocí (pokud zajistí stavební dozor podle § 160 odst. 3 a 4 SZ).

Zkratky použité v pomůcce

2 AUTORIZOVANÉ OSOBY (AO) V OBORU TECHNOLOGICKÁ ZAŘÍZENÍ STAVEB (TZS)

2.1 RÁMEC ČINNOSTI AO TZSp PŘI NAVRHOVÁNÍ TZS

2.1.1 Obor Technologická zařízení staveb (TZS)

Rozsah oboru pro autorizované inženýry a techniky:

Obor TZS zahrnuje výkon činností AO TZSp, kde technologické zařízení je pro stavbu určující, jak definuje pomůcka A 2.1 v kap. 2.2.1.5 (viz v dalším textu kap. 4.2). Jedná se zejména o stavby s technologickým zařízením výrobním i nevýrobním pro těžbu a úpravu uhlí, rud a nerostných surovin, plynárenství, výrobu a rozvod technických a topných plynů a kapalin, včetně souvisejících zařízení, energetiku, teplárenství, výrobu elektrické energie, včetně přípojných a rozvodných sítí a souvisejících zařízení, hutní a metalurgickou výrobu, strojírenskou výrobu, chemický, farmaceutický a potravinářský průmysl, spotřební průmysl, průmysl stavebních hmot a keramiky, dopravu a skladování, slaboproudá a spojová zařízení, zemědělskou a lesnickou výrobu, zařízení staveb, zahrnující vyhrazená technická zařízení a prostředky k ochraně životního a pracovního prostředí, zařízení staveb občanské vybavenosti a zařízení na kontrolu a řízení technologických procesů. Tento obor zahrnuje jak výkon AO při navrhování, tak i pro realizaci TZS.

2.1.2 Rozsah působnosti MP 1.5

Pomůcka MP 1.5 se vztahuje na AO TZSp v procesu vypracování dokumentace staveb pro územní řízení a projektové dokumentace pro stavební řízení a pro provádění stavby. Je obecnějšího charakteru; je vhodná pro ostatní stupně dokumentace a jako podklad pro vypracování dalších metodických pomůcek řady MP 1.5.X pro rozhodující dílčí profesní zaměření v oboru TZS (Plynárenská a plynová zařízení – PLZ, Elektroenergetická zařízení – ELZ, Elektronická komunikační zařízení – EKZ, Zdroje a rozvody tepla – ZRT, Zdvihací zařízení – ZZ) a pro další druhy dokumentace.

Rámec výkonu činnosti AO upravuje AZ, ve znění pozdějších předpisů. Autorizace v oboru Technologická zařízení staveb (TZS) podle AZ je nutná při výkonu vybraných činností ve výstavbě (v evropském právu jsou uváděny jako regulované činnosti).

Vybrané činnosti jsou definovány v § 158 SZ, byly rozšířeny o projektovou dokumentaci staveb pro vydání společného povolení.

Projektová činnost ve výstavbě je definována v § 159 SZ, ve znění pozdějších předpisů.

2.2 PRÁVNÍ VYMEZENÍ V PROCESU PROJEKTOVÁNÍ

Při navrhování z obecného pohledu vycházíme především ze znalostí dále uváděných obecně závazných předpisů (zákony, nařízení vlády, vyhlášky). Ochrana veřejného zájmu je jednou z priorit činnosti AO při navrhování TZS, kterému se snaží napomoci i ČKAIT svými metodickými pomůckami.

V právním řádu ČR je pojem „ochrana veřejného zájmu“ poměrně často užíván, avšak jeho úplnou definici právní předpisy neobsahují. Právnické slovníky definují veřejný zájem jako opak soukromého zájmu, resp. jako obecně prospěšný zájem či celospolečenský zájem. Podobně Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 28. 3. 1996, sp. zn. I. ÚS 198/1995, konstatuje, že „… ne každý kolektivní zájem lze označit za veřejný zájem společnosti na zachování neoprávněné stavby. … pojem veřejný zájem je třeba chápat jako takový zájem, který by bylo možno označit za obecný či obecně prospěšný zájem“.

Ochrana veřejného zájmu je zajištěna celou soustavou předpisů obchodního a stavebního práva v určité hierarchické stupnici, odpovídající složitosti a významu stavby. Za klíčové je nutno považovat v tomto směru:

• pojetí SZ, který klade rozdílné požadavky odpovídající druhu a významu stavby, přičemž s významem, složitostí a určením užití staveb způsob ochrany roste;
• princip autorizace pro vybrané druhy projektové činnosti a provádění staveb;
• principy ochrany autorizací u dalších druhů činností (instalace elektro, plyn apod.);
• vstup orgánů státu do stavebního řízení (u složitějších druhů staveb);
• veřejná forma projednání minimálně do fází územního rozhodnutí;
• nová forma zvýšené kontroly prostřednictvím autorizovaných inspektorů (je-li jejich působení v rámci stavby sjednáno);
• princip stanovisek a rozhodnutí orgánů chránících veřejný zájem;
• princip ochrany práv vlastníků a sousedů;
• povinné kontrolní prohlídky staveb;
• princip ochrany zájmů dalších osob, zejména vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury;
• princip ochrany nezastavěného území;
• a konečně princip udržitelného rozvoje území, spočívající ve vyváženém vztahu podmínek pro životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území, který uspokojuje potřeby současné generace, aniž by ohrožoval podmínky života generací budoucích.

Principy ochrany veřejného zájmu jsou ve své podstatě zásadní a správné, je jich však velmi mnoho a jsou mnohdy násobné. Zákon mnohdy klade formální záležitosti (stanoviska, vyjádření apod.) nad skutečnou odbornost a odpovědnost odborníků ve stavebnictví. Z toho vyplývá zdlouhavost a náročnost procesu přípravy staveb.

Jedním z pilířů k zajištění veřejného zájmu, a to především bezpečnosti a spolehlivosti technologických zařízení, je právní základna na úrovni předpisů:

• závazných – zákonů, nařízení vlády a vyhlášek;
• nezávazných – českých technických norem (ČSN), technických standardů ČKAIT(TS ČKAIT), metodických a technických pomůcek ČKAIT (MP, TP), technických pravidel (TPG), technických doporučení (TDG) a technických instrukcí (TI), technicko-dodacích podmínek (TDP), všeobecných obchodních podmínek (VOP); detailnější rozbor problematiky českých technických norem je obsažen ve složce České technické normy.

Základní schéma předpisového zajištění:

• právní předpisy (zákony, nařízení vlády, vyhlášky);
• nezávazné předpisy – normativní dokumenty;
• veřejný zájem – základní požadavky na stavbu:
  • mechanická odolnost a stabilita;
  • požární bezpečnost;
  • ochrana zdraví osob a zvířat, zdravých životních podmínek a (ŽP);
  • bezpečnost při užívání;
  • ochrana proti hluku;
  • úspora energie a tepelná ochrana.

Profesní výkony pro projektovou i ostatní činnost můžeme rozdělit do několika postupů AO TZSp.

O bližším dělení těchto možných postupů a jejich obsahu pojednává MP 1 v kap. 1.4.

Souhrnně celé dílčí postupy popisují metodické pomůcky MP 1 Projektová činnost a tato MP 1.5.

V procesu přípravy projektové dokumentace jde smluvně o dvoustranný vztah stavebník – projektant. V nejběžnější obecné variantě vystupuje stavebník jako objednatel, smluvní partner, jemuž jsou poskytovány služby projektově inženýrské povahy. Jejich rozsah v dílčích procesech musí být upraven smluvně a je odvislý od odborných předpokladů stavebníka zvládnout potřebné úkony. Druhou smluvní stranou je projektant.

2.2.1 Základní přístupy k právním předpisům

Právní předpisy významné pro proces zpracování dokumentace nebo projektové dokumentace stavby a pro další přímo související činnosti zpracovatelů dokumentace je účelné členit zejména podle dvou významných hledisek, a to jako oblast práva soukromého a oblast práva veřejného. Předpisy práva soukromého upravují vztahy mezi osobami (právnickými a fyzickými) a pro daný účel se uplatňují zejména v závazkových vztazích mezi účastníky výstavby. Jedná se o rovnoprávné vztahy mezi partnery. Předpisy práva veřejného upravují vztahy mezi státem a osobami a pro daný účel se uplatňují zejména při ochraně veřejných zájmů v procesu přípravy a provádění staveb. Jedná se obvykle o vztah mezi orgány veřejné správy a účastníky výstavby. V této souvislosti je pro daný účel významná také ochrana práv osob příslušnými zákony.

Právní řád tvoří souhrn všech právních norem, platných na území státu. Českým právním řádem se v oblasti závazkových vztahů řídí vztahy, jejichž oba účastníci mají bydliště nebo sídlo organizace v ČR. Pokud tomu tak není, řídí se jejich závazkové vztahy právním řádem, na kterém se oba účastníci dohodli. V oblasti práva veřejného jsou právní normy týkající se výstavby závazné pro všechny stavby na území ČR.

Autorizovaná osoba (AO) je odpovědna za dodržování platných právních předpisů, vztahujících se k dané stavbě jak v přípravě, tak i při realizaci stavby. AO posuzuje dostatečnost opatření navržených na průběh výstavby, zejména dbá na dodržování základních požadavků SZ a prováděcích vyhlášek, ve znění pozdějších předpisů.

Přehled právních předpisů týkajících se oboru TZS je uveden v pomůcce A 3.4 Přehled právních předpisů ve stavebnictví.

2.2.2 Uplatňování právních předpisů v procesu projektování

Právní řád, kterým se bude proces projektování řídit, druh a úroveň příslušných právních předpisů, které bude nutné respektovat a jejich konkrétní výběr je nutné si uvědomit před zahájením procesu projektování, nebo před zahájením účasti na něm. Především je třeba provést příslušnou analýzu.

Je nutno vyjít z charakteristiky smluvních závazků v oblasti projektování a uplatňování předpisů, z občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jimiž se řídí závazkové vztahy v této oblasti.

Ovlivnění obsahu projektové dokumentace stavby právními předpisy je odlišeno v několika oblastech:

• přímé ovlivnění obsahu a způsobu zpracování dokumentace stavby, která je předkládána ke správnímu řízení v souladu se SZ a jeho prováděcími předpisy ve znění pozdějších předpisů a na němž se AO TZSp vždy podílí;
• požadavky různých právních předpisů chránící veřejné zájmy, požadavky na výrobky zahrnuté do stavby; na stanovené výrobky, na ochranu ŽP, na bezpečnost při výstavbě, požadavky na vyhrazená technická zařízení, souvislosti s uváděním staveb do provozu a jejich provozováním;
• okruh zákonem chráněných práv osob, o autorském právu a průmyslových právech v oblasti projektování;
• je nutné vždy ověřit, zda pro konkrétní případ neplatí také další podrobná pravidla v předpisech nižší právní síly.

2.2.3 Funkce standardů v procesu projektování

Významnou úlohu v procesu projektování mají doporučené standardy a technické normy, které nejsou právními předpisy; představují však pravidla nebo řešení obvyklá, optimální, vyhovující většině případů, a proto mají charakter nezávaznosti, doporučení, ale představují také velkou právní sílu.

Závaznými se normy stávají:

• obecně, pokud právní předpis stanoví povinnost dodržet normové hodnoty;
• v rozsahu, který je stanoven předpisem;
• pro účastníky smlouvy, jestliže se na tom smluvní strany dohodnou, v souladu s občanským zákoníkem č. 89/1012 Sb., ve znění pozdějších předpisů;
• rozhodnutím dotčeného orgánu státní správy (DOSS).

Normy mají často nezastupitelný význam při řešení sporů, protože představují technické či obchodní zvyklosti, tj. postupy, uspořádání nebo parametry apod., které je možné považovat za obvyklé a doporučené. Proto je účelné vycházet z údajů takto použitelných standardů již v procesu projektování a volit odchylky od nich pouze v odůvodněných případech. V případě použití platných ČSN formou závaznou je nutno zajistit prokazatelné seznámení všech pracovníků, kteří s těmito normami pracují.

Mezi standardy běžně používané v procesu projektování patří zejména normy české technické (ČSN), normy evropské (EN) a normy mezinárodní (ISO), na určitých úrovních harmonizace označované jako normy ČSN EN, ČSN ISO nebo ČSN EN ISO, složka České technické normy a Informace o technických normách v systému PROFESIS ČKAIT.

Poznámka:
Prodej, distribuci a přidělování licenčního přístupu k normám místo ÚNMZ převzal ČAS – Česká agentura pro standardizaci. Ceny produktů a služeb jsou zveřejněny na stránkách agentury ČAS.
Samostatnou, pro výstavbu velmi důležitou oblastí, jsou všechny požadavky uvedené ve stavebním zákoně a v jeho prováděcích předpisech, ve znění pozdějších předpisů. Tyto, právními předpisy v budoucnosti vyžadované normy, jsou tzv. „sponzorované normy“, veřejně bezplatně přístupné.

Poznámka:
V 07/2022 vydal odbor stavebního řádu MMR ČR pracovní pomůcku „Povolování výjimek z obecných požadavků na výstavbu“ – která se týká požadavků z vyhlášek č. 501/2006 Sb., č. 268/2009 Sb. a č. 398/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

2.3 ZÁVAZKOVÉ VZTAHY V POSTUPU NAVRHOVÁNÍ

Kvalita procesu projektování a kvalita projektové dokumentace stavby má významný vliv nejen na úroveň řešení stavby, ale také na kvalitu jejího provádění a na dosažení stanovených cílů.

Rozhodujícím hlediskem pro volbu určitého způsobu výstavby, a tím také pro volbu určité struktury účastníků procesu projektování, je hledisko odpovědnosti, převzetí rizik za řešení investičního celku a poskytnutí příslušných záruk.

Vykonavatelem a zhotovitelem v procesu projektování všech stupňů dokumentace a projektové dokumentace je obvykle projektant. Tomu může stavebník zadat zpracování předinvestiční a projektové přípravy stavby s požadavkem na záruky, že projektová dokumentace prokáže reálnou možnost dosáhnout požadovaných cílů stavby. Musí však projektantovi umožnit jak výkon zpracování dokumentace pro provedení stavby, tak i výkon autorského dozoru při provádění stavby. V opačném případě mu zadá stavebník pouze zpracování dokumentace podle vlastních představ s tím, že odpovědnost za dosažení cílů projektu zůstává plně na stavebníkovi. Podle SZ u staveb financovaných z veřejného rozpočtu, pokud projektovou dokumentaci může zpracovat jen autorizovaná osoba, zajistí stavebník autorský dozor projektanta, případně hlavního projektanta nad souladem prováděné stavby s ověřenou projektovou dokumentací.

2.3.1 Přehled obvyklých smluvních vztahů v procesu navrhování

V závazkových vztazích zabezpečujících proces projektování, tj. zpracování dokumentace stavby, je účelné odlišit:

• závazkové vztahy ve fázi předprojektové přípravy, zabezpečující proces navrhování často i v různých variantách, kdy není stavebníkem rozhodnuto, zda investiční dílo bude realizováno;
• závazkové vztahy po rozhodnutí stavebníka o realizaci stavby, tj. ve fázích projektové přípravy, provádění a provozování.

Fáze předprojektové přípravy

Ve fázi předprojektové přípravy se jedná obvykle o smluvní vztahy mezi stavebníkem a projektantem jako zpracovatelem příslušných studií, zadání nebo návrhu řešení stavby. Sem spadá dokumentace k žádosti o územní rozhodnutí (DÚR), jejíž skladba je uvedena v příloze č. 1, 2, 3, 4, 5, 6 a 7 popř. 8, 9, 10 a 11 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů.

Fáze projektové přípravy, fáze provádění a fáze provozování stavby

V těchto fázích se jedná o závazek vypracování projektové dokumentace k žádosti o stavební povolení, projektové dokumentace pro provádění stavby, průvodní a dodavatelské dokumentace, dokumentace pro uvedení stavby do provozu, dokumentace pro užívání stavby (součástí je i dokumentace skutečného provedení stavby), dokumentace k souvisejícím změnovým řízením, a všechny související výkony zpracovatelů těchto dokumentací. Každý z účastníků výstavby, který odpovídá za zpracování příslušné části dokumentace, může zadat zpracování takové dokumentace nebo její části svému dodavateli, aniž by tím byla dotčena jeho odpovědnost za ni.

Smluvní vztah mezi stavebníkem a projektantem, spolu se smluvním vztahem mezi stavebníkem a zhotovitelem stavby, představuje v ČR tu lepší formu obvyklého způsobu výstavby s kompletovanými vyššími dodávkami.

Projektant zpravidla zabezpečí:

• zpracování úplné dokumentace projektové přípravy, projektové dokumentace k žádosti o stavební povolení, popř. projektové dokumentace pro provádění stavby, pro stavby s příspěvkem z veřejných prostředků, pokud se pro její vypracování stavebník rozhodne, nebo jiné potřebné dokumentace;
• zpracování podkladů pro poptávku, nebo tendrové podmínky pro výběr zhotovitele stavby v souladu s touto dokumentací;
• dokumentaci pro užívání stavby a případné změny stavby před jejím dokončením;
• výkon autorského dozoru (AD).

Míra ovlivňování řešení stavby stavebníkem, důsledky pro převzetí záruk projektanta a komplexnost řešení k dosažení cílů stavby jsou významnou součástí smluvních ujednání.

2.3.2 Smluvní vztahy v procesu projektování podle právního řádu

Závazkové vztahy v procesu projektování se v ČR řídí občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jsou-li účastníci smlouvy podnikateli (právnické či fyzické osoby). V procesu projektování jde nejčastěji o zabezpečení dodávky projektové dokumentace stavby v rozsahu celé stavby nebo její části a o zabezpečení s tím souvisejících činností a to formou smlouvy o dílo podle § 2623 ve vazbě na § 2586 občanského zákoníku.

Nejčastěji používaným smluvním typem je smlouva o dílo. Ujednání ve smlouvě mohou být nahrazena standardy, označenými obvykle jako všeobecné obchodní podmínky, smlouva však musí obsahovat jejich jednoznačné označení nebo obchodní podmínky. Využity mohou být standardy ČKAIT A 4.1 nebo jiné, vždy je však nutné přesně určit části standardů, které mají charakter smluvního ujednání.

Stanovení odpovědnosti zhotovitele dokumentace je důležitou součástí závazku pro zabezpečení kvality stavby, zejména půjde-li o dokumentaci pro územní a o projektovou dokumentaci pro stavební řízení a pro provádění stavby. Pokud je projektová dokumentace součástí vyšší dodávky, pak se taková odpovědnost promítá do souborných záruk zhotovitele za stavbu. Jestliže však takovou projektovou dokumentaci zpracovává projektant (jako dodavatel stavebníka), pak provádění podle ní zabezpečuje zhotovitel stavby (jako dodavatel převážně kompletované vyšší dodávky). Je nutné přesně dohodnout rozdělení odpovědnosti a ručení mezi zhotovitele projektové dokumentace (za řešení stavby, prokazující možnost dosažení cílů stavby) a mezi zhotovitele stavby nebo její části (za provedení díla podle projektové dokumentace, předané mu stavebníkem).

Zvláštním případem závazkových vztahů jsou vztahy při zabezpečování veřejných zakázek, které se řídí ustanoveními zákona o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů.

2.4 ODPOVĚDNOSTI A PRAVOMOCI, CHRÁNĚNÁ PRÁVA

2.4.1 Odpovědnosti a pravomoci

Rozsah působnosti AO stanovuje část třetí AZ, ve znění pozdějších předpisů, tj. ustanovení § 12 až § 19, přičemž obecný rámec odpovědnosti je uveden v § 12 až § 16. Podle těchto ustanovení je autorizovaná osoba zejména odpovědná za odbornou úroveň výkonu své činnosti a dalších odborných činností, pro které jí byla autorizace udělena. Je povinna činnost vykonávat osobně, nebo ve spolupráci se specialisty s příslušným oprávněním, chránit autorská práva a další práva k duševnímu vlastnictví, dbát platných obecně závazných právních předpisů a předpisů profesních, vystříhat se střetu zájmů, případně nekonat činnosti s vybranými činnostmi neslučitelné. Dále odborně se vzdělávat, vykonávat práce pouze v rozsahu, pro které jí byla udělena autorizace, užívat jen takové označení, k němuž je autorizací oprávněna. Opatřovat zpracované dokumenty autorizačním razítkem a svoji činnost evidovat, vykonávat činnost předepsanou formou jako svobodné povolání, podnikání podle zvláštních předpisů nebo zaměstnanecky a být pojištěna.

SZ ve znění pozdějších předpisů považuje za vybrané činnosti ve výstavbě pouze vymezenou projektovou činnost a odborné vedení provádění stavby nebo její změny. Pro výkon ostatních odborných činností uvedených v AZ ve znění pozdějších předpisů, pak platí, že AO má prokázanou odbornou způsobilost. Vymezené dokumenty z této činnosti mají charakter veřejných listin; ty pak musí AO označit autorizačním razítkem a vlastnoručním podpisem. Dokumenty opatřené autorizačním razítkem musí být jednoznačně identifikovatelné v prostoru a čase (místo stavby, zákazník, stavebník, datum odevzdání apod.) a vztaženy k příslušnému zápisu v deníku AO ČKAIT.

Rozsah působnosti autorizovaného inženýra – projektanta vymezuje § 18 AZ ve znění pozdějších předpisů.

Autorizovaný inženýr v oboru TZS je v rámci stavby, příslušející oboru jeho autorizace, oprávněn vykonávat i všechny odborné činnosti oboru technika prostředí staveb (TPS) a PO staveb. Přitom je vždy povinen splnit příslušná ustanovení SZ a AZ, ve znění pozdějších předpisů.

Rozsah působnosti autorizovaného technika – projektanta vymezuje § 19 AZ, ve znění pozdějších předpisů.

Autorizovaný technik může vypracovávat příslušné dílčí části dokumentace stavby. Rozumí se tím ucelený díl komplexní dokumentace stavby, náležející oboru autorizovaného technika. Technik autorizovaný v oboru technologická zařízení staveb (TZS) může samostatně vypracovat a předložit ke stavebnímu řízení projektovou dokumentaci stavby, která celá přísluší oboru, pro nějž je autorizován.

Autorizaci podle AZ, ve znění pozdějších předpisů, musí mít autorizovaný inženýr – projektant pro obor technologická zařízení staveb (TZS), který je oprávněn vykonávat a provádět níže uvedené vybrané a další odborné činnosti a vypracovávat u staveb s převažující technologickou částí:

• územně plánovací dokumentace, územní studie a dokumentace pro vydání územního rozhodnutí (záměr);
• projektovou dokumentaci staveb;
• statické a dynamické výpočty staveb;
• stavebně technické nebo inženýrské průzkumy;
• zkoušení a diagnostiku staveb;
• vydávat odborná stanoviska;
• odborné vedení provádění staveb;
• provádět geodetická měření pro projektovou činnost;
• vykonávat autorský dozor (AD) nebo technický dozor nad prováděním stavby;
• zastupovat stavebníka při územním, stavebním řízení nebo řízení k vydání kolaudačního souhlasu.

Autorizaci podle AZ, ve znění pozdějších předpisů nemusí mít projektant TZSp, který vypracovává:

• dokumentaci staveb nevyžadující stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu;
• výrobní a montážní;
• dokumentaci pro užívání stavby;
• dokumentaci pro uvedení do provozu;
• dokumentaci skutečného provedení stavby.

Je potřebné, aby si AO TZSp uvědomovala, jaký rozsah odpovědnosti na sebe přejímá osoba, která vykonává vybrané činnosti ve výstavbě. Odpovědnost, kterou AO TZSp svým pověřeným výkonem vůči klientovi i společnosti přejímá, se týká nejen veškerých fází plánovací a projektové činnosti, provádění staveb, ale i činností souvisejících, zejména výkonu autorského dozoru (AD) nad souladem prováděné stavby s ověřenou projektovou dokumentací. Tento rozsah vyplývá z odpovědnosti podle zvláštních předpisů o odpovědnosti občanskoprávní a předpisů o odpovědnosti správní, ale i obecných předpisů, včetně odpovědnosti trestní, s výkonem činnosti AO bezprostředně spjaté. Ustanovení o odpovědnosti fyzických osob je potvrzeno a posíleno také obecnými ustanoveními občanského zákoníku, neboť předmět podnikání může obchodní společnost vykonávat pouze prostřednictvím osob, které jsou k tomu oprávněny. Zanedbáním profesních povinností se může AO TZSp dopustit škod i obecného ohrožení.

AO TZSp musí vyvíjet úsilí, aby u vlastnoručně vypracované projektové dokumentace pro stavební povolení vykonávala AD, a to jak ve fázi vypracování projektové dokumentace pro provedení stavby, pokud ji sám nezpracovává, tak i při realizaci stavby, zkouškách a uvádění stavby do zkušebního a předčasného provozu a užívání. Pokud si vysloveně stavebník vymíní, že tyto činnosti u AO TZSp nesjedná, pak je třeba tento stav dokumentem zachytit a upozornit jej na nebezpečí s tím pro něj spojená. Zprostit se odpovědnosti se bude moci AO TZSp jen při splnění výše uvedeného předpokladu. U staveb financovaných z veřejných prostředků je povinností stavebníka autorský dozor zajistit.

2.4.2 Chráněná práva

Stavebním zákonem, ve znění pozdějších předpisů, a jeho prováděcími předpisy jsou chráněna také práva osob, která by mohla být dotčena výstavbou. Proto jsou v plném rozsahu a způsobem stanoveným předpisy účastníky příslušných správních řízení, nebo musí být o stavebním záměru prokazatelně informováni. Ochrana jejich zájmů podle rozhodnutí stavebních úřadů se musí projevit také v procesu projektování v příslušných druzích dokumentace.

Zvláštní pozornost si zaslouží právní ochrana projektové dokumentace stavby nebo částí takové dokumentace, jako díla na straně jedné a práce s prvky chráněnými autorským právem nebo průmyslovými právy v procesu projektování na straně druhé. V procesu projektování, při zpracování projektové dokumentace stavby a při souvisejících činnostech přichází v úvahu ochrana podle autorského zákona č. 121/2000 Sb., zákona o vynálezech a zlepšovacích návrzích č. 527/1990 Sb., zákona o ochraně průmyslových vzorů č. 207/2000 Sb. a zákona o užitných vzorech č. 478/1992 Sb., vše ve znění pozdějších předpisů.

Pokud se v procesu projektování, při zpracování projektové dokumentace stavby nebo v souvisejících činnostech AO TZSp střetnou zejména s problémy patentové ochrany, ale i s jinými problémy ochrany průmyslových práv nebo autorského práva, pak je vždy účelné přizvat k jejich řešení příslušné odborníky – specialisty.

3 POSTUPY AUTORIZOVANÝCH OSOB (AO)

3.1 DOKUMENTACE VE FÁZI PŘEDPROJEKTOVÉ PŘÍPRAVY STAVBY

3.1.1 Příprava zakázky

Postup 3.1.1 řeší analýzu problémů, formulace úkolu a obstarání podkladů, souvisejících s požadavkem na přípravu projektového řešení stavby podle požadavků a představ zákazníka. S výjimkou jasně definovaných podkladů je vypracování zadání většinou již součástí řešení vlastního úkolu.

Proces řeší zpracování podkladů stavby ve fázi předprojektové přípravy, zahrnující podle velikosti a složitosti stavby různé analýzy, sloužící stavebníkovi k ověření jeho investičního záměru. Cílem je definovat stavbu a její základní technické, technologické a provozní parametry v podrobnostech, nutných pro rozhodnutí z hlediska koncepční varianty řešení, umístění, provedení, ekonomie a dalších souvislostí. Analýzy, popř. různé stupně investičních záměrů, zpracovává stavebník, popř. projektant na základě podkladů předaných zákazníkem/stavebníkem.

Proces řeší většinou návrh a vývoj technologických staveb. Jedná se o náročné výrobní podniky, provozy, energetická a hutnická zařízení a další obdobná díla. Cílem je nalézt nejlepší technické a technologické řešení a jeho základní technicko-ekonomické parametry v podrobnostech, nutných pro rozhodnutí z hlediska budoucího provádění a možnosti dosáhnout vytčeného cíle.

Bude-li se jednat o procesy a činnosti velkého rozsahu nebo významu či náročnosti, kdy stavebníkem bude například zahraniční subjekt, nebo se bude uvažovat s účastí zahraničních zhotovitelů, setká se projektant asi s požadavky programu UNIDO. Tato organizace ve svém manuálu detailně uvádí obsah a rozsah studie možností (Opportunity Study), předběžné studie proveditelnosti (Pre-feasibility Study) nebo studie proveditelnosti (Feasibility Study).

Vstupem do postupu 3.1.1 je záměr stavebníka, formulovaný v poptávce nebo návrhu na smluvní ujednání.

V rámci postupu se provádí:

• vyhodnocení a odsouhlasení cílových představ a mezních podmínek se stavebníkem;
• koordinace profesí a zapracování profesních požadavků;
• vyřešení podstatných tvůrčích, technických, technologických a provozních, stavebně fyzikálních a ekonomických vazeb a vztahů;
• předběžné projednání s úřady, třetími osobami a organizacemi za účelem získání jejich kladného stanoviska k uvažované stavbě;
• součinnost při přípravném řízení z hlediska stavebního práva;
• shrnutí dosažených předchozích výsledků;
• předběžný odhad investičních nákladů;
• postupné ověřování, konzultace a validace návrhu;
• analýza základních provozně technických, provozních a tvůrčích problémů, které mají být dokumentací řešeny, a obhlídka staveniště;
• návrhy na případné přizvání odborníků, formulace jejich úkolů, funkcí a odpovědností;
• specifikace podkladů a průzkumů nutných pro zpracování zakázky;
• shrnutí výsledků a závěry;
• analýza základních finančních a právních problémů, včetně posouzení vlivů na životní prostředí;
• analýza požadavků a podkladů stavebníka;
• obstarání příslušných nezbytných podkladů;
• sestavení časového postupu, prostorového a funkčního programu;
• prověření stavu staveniště, okolí a vazeb;
• stanovení způsobu konzultace návrhu řešení a spoluúčasti stavebníka na řešení;
• vypracování podkladů ve fázi předprojektové přípravy v potřebném rozsahu tak, aby dala celkový obraz budoucího díla, tvořila dostatečný rámec a určovala strukturu pro zpracování dokumentace v dalších fázích činnosti a tvořila podklad pro dokumentaci pro územní řízení a pro projektovou dokumentaci pro stavební řízení.

Tato dokumentace obsahuje obvykle podle povahy záměru i variantní řešení, řeší vztah k okolní krajině, závěry z marketingu, technicko-ekonomické řešení, návrh technologických procesů a systému jejich řízení, materiálové vstupy a zdroje pro realizaci stavby a pro užívání stavby, jako jsou suroviny, energie, popisuje prostředí stavby, inženýrské sítě, dopravní obslužnost, technické a environmentální souvislosti a řešení, začlenění stavby do jiných organizačních struktur, nároky na personál při výstavbě i užívání stavby, finanční analýzu a analýzu rizik.

Výstupem postupu 3.1.1 je zpracovaná dokumentace se základní koncepcí, která se mnohdy stává podkladem nebo i součástí nabídky, v případě její úspěšnosti součástí návrhu smlouvy o dílo na projektovou přípravu stavby, včetně rámcového stanovení dosažitelných a měřitelných výsledků práce.

Výstup postupu slouží pro rozhodnutí stavebníka o tom, zda je vhodné investiční záměr realizovat a zda má reálný předpoklad dosáhnout definovaných cílů. Stává se vstupním podkladem pro vypracování dokumentace dalšího stupně a pro uzavření smlouvy o dílo na tuto dokumentaci. Může také dát podnět k přepracování návrhu dokumentace stavby s novými podklady, či zastavení prací.

3.1.2 Studie stavby, návrh řešení stavby

Rozsah podkladů z předprojektové přípravy uvádějí pro jednotlivé profese TZS metodické pokyny, označené MP 1.5.X.

Rámcový obsah těchto dokumentací lze rovněž nalézt v aktualizovaných pomůckách MP 1 a MP 2.

3.1.3 Dokumentace pro vydání územního rozhodnutí

Postup 3.1.3 řeší zpracování dokumentace k žádosti o územní rozhodnutí (DÚR), jejíž skladba je uvedena v příloze č. 1–7 popř. 8–11 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, a v odpovídající míře platí i u veřejnoprávní smlouvy a územního opatření. Stavební úřad může v konkrétním případě při umístění stavby souhlasit s omezením rozsahu dokumentace s ohledem na charakter stavby, její umístění a její vliv na území. Tuto dokumentaci řadíme do předprojektové přípravy stavby.

Vstupem postupu 3.1.3 je dokumentace zpracovaná při přípravě zakázky (viz kap. 3.1.1) a studie stavby, návrhy řešení stavby (viz kap. 3.1.2). Podle stavebního zákona lze umísťovat stavby, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území jen na základě nástrojů územního plánování. Územní rozhodnutí a územní souhlas (zjednodušený postup podle SZ, nahrazující územní rozhodnutí) jsou nástroje územního plánování. Vydává jej stavební úřad na základě územního řízení nebo zjednodušeného územního řízení. Územním rozhodnutím stavební úřad schvaluje navržený záměr a stanoví podmínky pro využití a ochranu území, podmínky pro další přípravu a realizaci záměru, zejména pro projektovou přípravu stavby. Bez vypracování a doložení dokumentace záměru pro územní řízení nelze požádat příslušný stavební úřad o zahájení územního řízení a získat územní rozhodnutí. Kladné územní rozhodnutí umožňuje stavebníkovi pokračovat v zabezpečení projektové dokumentace k žádosti o stavební povolení ve fázi projektové přípravy stavby (viz kap. 3.2.1).

Územní řízení k získání rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení se obvykle zahajuje na písemný návrh žadatele, který je doložen dokumentací záměru a doklady, stanovenými SZ, ve znění pozdějších předpisů. Získání takových dokladů může vyvolat potřebu připravit v předstihu dokumentaci pro zvláštní jednání s orgány veřejné správy nebo pro správní řízení. Příkladem může být získání stanoviska příslušného úřadu jako výsledku posuzování vlivu na ŽP, jedná-li se o technologické stavby, které svým charakterem a rozsahem mohou významně ovlivnit okolní ŽP. Stanoví také podmínky k zajištění ochrany stavby před škodlivými vlivy a účinky.

Účastníkem územního řízení o umístění stavby je žadatel a dále osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám nebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být územním rozhodnutím přímo dotčeno. Účastníkem je vždy také obec a ten, komu zvláštní právní předpis toto postavení přiznává.

Stavební úřad v územním řízení posoudí návrh především z hlediska péče o ŽP a potřeb požadovaného opatření v území a jeho důsledků. Posoudí stanoviska dotčených orgánů státní správy a vyjádření nebo námitky účastníků řízení. Podkladem pro vydání územního rozhodnutí je územně plánovací dokumentace.

Uspořádání, obsah a rozsah dokumentace záměru, přikládané k žádosti o vydání rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení

Dokumentace pro vydání územního rozhodnutí stavby obvykle přebírá údaje z ostatní dokumentace předprojektové přípravy stavby, ale zároveň ji doplňuje a plní současně funkci návrhu komplexního řešení stavby.

Obsah a rozsah dokumentace k žádosti o vydání rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení je rozpracován v aktualizované pomůcce MP 1 Projektová činnost.

Obsah a rozsah dokumentace k žádosti o vydání rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení (DÚR) nebo rozhodnutí o změně využití území a o změně vlivu užívání stavby na území je v příloze č. 1 až 7 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů. Hlavní části této dokumentace tvoří:

A. Průvodní zpráva
B. Souhrnná technická zpráva
C. Situační výkresy
D. Dokumentace objektů
K dokumentaci se přikládá dokladová část.

Pro technologické stavby je postup podle MP 1 totožný; dále se jen uvádí obsahová část, zaměřená na TZS.

Základní údaje o provozu, popřípadě výrobním programu a technologii:

• popis navrhovaného provozu, případně výrobního programu;
• předpokládané kapacity;
• popis technologií, výrobního programu, popřípadě manipulace s materiálem, vnitřního i vnějšího dopravního řešení, systému skladování a pomocných provozů;
• návrh řešení dopravy v klidu;
• odhad potřeby materiálů, surovin;
• řešení likvidace odpadů nebo jejich využití (recyklace apod.), řešení likvidace splaškových a dešťových vod;
• odhad potřeby vody a energií pro výrobu;
• řešení ochrany ovzduší;
• řešení ochrany proti hluku;
• řešení ochrany stavby před vniknutím nepovolaných osob.

Výstupem postupu 3.1.3 je dokumentace záměru, přikládaná k žádosti o vydání územního rozhodnutí.

3.2 DOKUMENTACE VE FÁZI PROJEKTOVÉ PŘÍPRAVY STAVBY

3.2.1 Projektová dokumentace pro vydání stavebního povolení

Postup 3.2.1 řeší zpracování projektové dokumentace předkládané podle § 110 odst. 2 písm. b) SZ k žádosti o stavební povolení, podle § 105 odst. 5 SZ k ohlášení stavby uvedené v § 104 odst. 2 písm. a) až e) SZ, nebo k předložení veřejnoprávní smlouvy podle § 116 a k oznámení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora podle § 117 odst. 2 SZ v rozsahu a podrobnostech podle vyhlášky č. 499/2006 Sb. o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů.

Vstupem do postupu 3.2.1 je dokumentace záměru podle kap. 3.1.3. Není-li tento stupeň dokumentace vypracován, je pak vstupem do postupu zadání stavebníka a příslušná smlouva o dílo. Projektovou dokumentaci stavby přikládá stavebník k žádosti o stavební povolení ve skladbě dané prováděcí vyhláškou ke stavebnímu zákonu. Obsahové náležitosti stavebního povolení stanoví prováděcí právní předpis.

Projektová dokumentace může být považována někdy i za formu projektové dokumentace pro provádění stavby. Podle této dokumentace může být stavba provedena, nenařídí-li stavební úřad vypracování dokumentace pro provádění stavby, což může vyhovět zejména pro menší a jednodušší stavby. Cílem projektové dokumentace je definovat stavbu a její základní technicko-ekonomické parametry v podrobnostech, nutných pro vydání stavebního povolení v souladu s platnými dokumenty příslušné lokality (regulační plán, územní rozhodnutí, územní souhlas, veřejně právní smlouva, či podmínky územně plánovací informace) a v souladu s obecně závaznými právními předpisy. Zpracování dokumentace zajišťuje AO (hlavní projektant) se svými spolupracovníky.

Předpis předpokládá, že současně se stavebním povolením může stavební úřad vyžádat předložení podrobnější dokumentace ještě před zahájením stavby, potřebné ke kontrole dodržení podmínek pro provedení stavby. U staveb obsahujících technologická zařízení, u nichž je třeba ověřit způsobilost k bezpečnému užívání, může stavební úřad uložit ve stavebním povolení provedení zkušebního provozu.

Vstupem postupu je provedená příprava zakázky v rozsahu návrhu řešení. Úloha AO spočívá především v převzetí komplexní odpovědnosti z hlediska ochrany veřejného zájmu za práci svou i ostatních osob, které se na zakázce podílejí. Tuto odpovědnost přebírá především výkonem soustavného dohledu nad zpracováním, koordinací činnosti dalších AO a kontrolou v závěru prací.

V příloze č. 5.1 A této MP 1.5 je uvedena skladba požadované projektové dokumentace.

Výstupem postupu 3.2.1 je projektová dokumentace předkládaná k žádosti o stavební povolení, k ohlášení stavby nebo k předložení veřejnoprávní smlouvy a k oznámení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora. Po vydání stavebního povolení se stává projektovou dokumentací, ověřenou ve stavebním řízení (viz MP 1 a MP 2).

Projektová dokumentace musí vždy obsahovat části A až E členěné na jednotlivé položky s tím, že rozsah jednotlivých částí musí odpovídat druhu a významu stavby, stavebně technickému provedení, účelu využití, vlivu na životní prostředí a době trvání stavby.

3.2.2 Projektová dokumentace pro provádění stavby

Postup 3.2.2 řeší zpracování projektové dokumentace pro provádění stavby do úrovně, umožňující stavebníkovi provádění stavby a ke kontrolním prohlídkám. Navazuje a rozpracovává předchozí stupeň projektové dokumentace k žádosti o stavební povolení. Vypracovává se, pokud povinnost jejího vypracování vyplývá z územního rozhodnutí (§ 92 SZ). Tuto projektovou dokumentaci může vypracovat jen AO; činnost spadá mezi vybrané činnosti ve výstavbě. Tato dokumentace musí být podle § 92 SZ ale zpracována vždy u stavebních záměrů podle § 103 odst. 1 písm. e) bodů 4 až 8 (nadzemní a podzemní komunikační vedení sítí elektronických komunikací, distribuční soustava v elektroenergetice ev. v plynárenství, rozvodné tepelné zařízení a vedení sítí veřejného osvětlení).

Vstupem do postupu 3.2.2 je projektová dokumentace podle 3.2.1 této MP 1.5, která byla podkladem pro vydání stavebního povolení se splněnými podmínkami stavebního úřadu a veřejnoprávních orgánů, stanovenými pro úpravu této projektové dokumentace ve stavebním povolení nebo certifikátu, vydaném autorizovaným inspektorem.

V rámci postupu se provádí vypracování projektové dokumentace pro provádění stavby. Dokumentaci zajišťuje stavebník buď na základě povinnosti uložené mu územním rozhodnutím podle § 92 odst. 1 SZ, nebo z vlastní iniciativy. Dokumentace je v tom případě využívána pro kontrolní prohlídky. Její rozsah lze však upravit, musí odpovídat druhu a významu stavby, jejímu umístění stavebně technickému provedení, účelu využití, vlivu na ŽP a době trvání stavby. Zpracovávají se pouze ty části dokumentace pro provádění, které nejsou dostatečně definovány pro provedení projektovou dokumentací pro stavební řízení, nebo pro zkrácené stavební řízení.

Z vlastní iniciativy zajišťuje stavebník tuto dokumentaci např. chce-li mít kvalitnější podklady pro specifikaci dodávky, pro výkon dozoru nad prováděním nebo pro výběr zhotovitele, v tom případě rozšířenou o podrobný výkaz výměr, eventuelně položkový rozpočet. Efektivnost jejího zpracování je ale nižší, protože bez spolupráce se zhotovitelem nelze řešit podrobnosti, vyplývající z jeho technologických postupů.

Zpracování dokumentace pro provádění stavby je podle § 158 SZ činností vybranou, musí být tedy zpracována AO. Je žádoucí, aby tuto dokumentaci zpracovala tatáž autorizovaná osoba, která zpracovala dokumentaci předchozího stupně. Pokud tomu tak není, je v zájmu stavebníka zajistit dohled nad jejím zpracováním prostřednictvím autorského dozoru.

Projektová dokumentace pro provádění stavby, nazývaná také často realizační dokumentace, rozpracovává předchozí stupeň projektové dokumentace nejen do úrovně umožňující vlastní realizaci stavby, ale stává se i podkladem pro navazující inovace, racionalizace a změny dokončené stavby.

Příloha č. 13 vyhlášky č. 499/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, specifikující rozsah a obsah dokumentace pro provádění stavby, je využívána i při zpracování příslušné dokumentace, jenž je součástí zadávacích podmínek (§ 92 ZZVZ) v souladu s vyhláškou č. 169/2016 Sb. , o stanovení rozsahu dokumentace veřejné zakázky na stavební práce a soupisu stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr, ve znění vyhlášky č. 405/2017 Sb. Výše uvedená příloha č. 13 je podkladem pro zadávací podmínky podle zákona o zadávání veřejných zakázek č. 134/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

V průběhu zpracování a při dalším využití plní projektová dokumentace pro provádění stavby zejména následující funkce:

• umožňuje provádění stavby;
• je podkladem pro výběr a smluvní zabezpečení provádění díla zhotovitelem nebo zhotoviteli, pro objednávání zařízení a výrobků, zadávání prací a služeb dodavatelům;
• je podkladem pro zpracování výrobní dokumentace a průvodní technické dokumentace nestandardních výrobků a zařízení, pro zpracování montážní dokumentace na staveništi a dokumentace o nestandardních výrobcích a pracích na staveništi, požadované příslušnými právními předpisy;
• vyjmenovává stanovené výrobky podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů;
• je podkladem pro vypracování POV;
• slouží stavebníkovi k výkonu kontrolních činností, dohledu a dozorů, jako podklad k uvedení stavby do provozu, k pořízení dokumentace skutečného provedení stavby, k povolení užívání, k provozování stavby a využití pro navazující inovace stavby nebo jejích částí;
• je podkladem pro případná změnová řízení.

Ve vyhlášce č. 499/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, došlo také k rozšíření 9 příloh na 16 a ke změnám v jejich číslování. Příloha č. 8 stanoví rozsah a obsah dokumentace pro vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení, příloha č. 12 stanoví rozsah a obsah projektové dokumentace pro ohlášení stavby uvedené v § 104 odst. 1 písm. a) až e) SZ, nebo pro vydání stavebního povolení, příloha č. 13 stanoví rozsah a obsah dokumentace pro provádění stavby, příloha č. 14 stanoví rozsah a obsah dokumentace skutečného provedení stavby, příloha č. 15 stanoví náležitosti dokumentace pro bourání staveb, příloha č. 16 stanoví náležitosti a způsob vedení stavebního deníku.

Projektová dokumentace pro provádění stavby v technologické části dokumentace je obvykle tvořena souhrnnou částí na úrovni složky pro každý jednotlivý provozní celek a provozní soubor. Technická zpráva se zpracovává ve stejné skladbě a členění jako projektová dokumentace pro stavební povolení, z níž příslušné údaje přebírá s tím, že se:

• zpřesňují, doplňují a zdůvodňují veškeré údaje a odchylky oproti ověřené projektové dokumentaci;
• zdůvodňují a zpřesňují technická, konstrukční, materiálová nebo dispoziční řešení;
• případně stanoví zvláštní podmínky pro provádění, montáž nebo technologické postupy.

Pro práce na této projektové dokumentaci je významná také potřeba předávání dílčích projektových výsledků, obvykle mezi zpracovateli provozních souborů a stavebních děl, podkladů pro výpočty, pro energetické a jiné rozvody apod., a to i mezi různými subjekty podílejícími se na těchto pracích.

Součástí projektové dokumentace pro provádění stavby není dokumentace pro pomocné práce, výrobně technická dokumentace a dokumentace výrobků dodaných na stavbu. Pokud je pro stanovení podrobností nutná některá z výše uvedených dokumentací, musí být tento požadavek uveden v projektové dokumentaci pro provádění stavby.

Projektová dokumentace pro provádění stavby poskytuje také informace pro základní úroveň plánování, pro operativní řízení a sledování rozpracovanosti díla, kontrolní činnosti a provádění operativních zásahů v zájmu odstraňování odchylek od plánovaného stavu.

Oprávnění k vypracování projektové dokumentace pro provádění stavby má jen AO.

Dokumentace se zpracovává podle společných zásad samostatně pro jednotlivé stavby (pozemní a inženýrské), případně provozní (technologické) soubory, pokud se ve stavbě vyskytují a vycházejí z projektové dokumentace ověřené ve stavebním řízení.

V každé části je:

• Technická zpráva
  Zpracovává se ve stejné skladbě a členění jako v projektové dokumentaci pro povolení stavby, z níž příslušné údaje přebírá s tím, že se:
  • zpřesňují, doplňují a zdůvodňují veškeré údaje a odchylky oproti ověřené projektové dokumentaci;
  • zdůvodňují a zpřesňují technická, konstrukční, materiálová nebo dispoziční řešení;
  • případně stanoví zvláštní podmínky pro provádění, montáž nebo technologické postupy.
• Výkresová část
  Zpracovává se v měřítku přiměřeném jejich účelu (obvykle 1 : 50):
  • výkresová dokumentace;
  • výkresy podrobností (detailů) zobrazují pro dodavatele závazné, nebo tvarově složité konstrukce (prvky), na které klade projektant zvláštní požadavky a které je nutné při provádění stavby respektovat;
  • legendy doplňují výkresy jen v nezbytném rozsahu o údaje, které nelze vyjádřit graficky.

• Výpočty
  • zpracovávají se v potřebném rozsahu a kontrolovatelné formě. Výpočty jsou součástí dokumentace a připojují se jako doklady ve dvou vyhotoveních.

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že projektová dokumentace pro provádění stavby se člení na:

Stavební objekty

Inženýrské objekty

Technická nebo technologická zařízení

Dokumentace pro Technická nebo technologická zařízení se zpracovává podle svého rozsahu a charakteru v samostatných částech:

1. Technická zpráva

2. Výkresová část

3. Seznam strojů a zařízení

Dokumentace každého z provozního souborů (PS), popř. dílčích provozních souborů, obsahuje také zejména:

• označení a název PS, dílčího PS;
• údaje o osobě odpovědné za zpracování dokumentace;
• údaje o styčných místech s jinými PS, dílčími PS a návaznostmi na jiná zařízení, provozy, sítě, budovy;
• podrobné položkové rozpočty, pokud je jejich zpracování dohodnuto s objednatelem, nebo je potřebné pro vnitřní potřebu zhotovitele;
• údaje o vyhrazených technických zařízeních a stanovených výrobcích.

Rozsah a obsah projektové dokumentace staveb podle vyhlášky o dokumentaci staveb vztahující se k PS je uveden dále v této MP 1.5.

K obsahu projektové dokumentace pro provádění stavby je účelné připojit ještě následující vysvětlující poznámky:

• součástí této dokumentace stavby není dokumentace výrobní, dokumentace dílenská, dokumentace montážní, dokumentace průvodní technická, ani dokumentace zařízení staveniště. Tyto druhy dokumentace na předmětnou dokumentaci stavby navazují, nebo s ní jinak souvisejí. Do projektové dokumentace pro provádění stavby může být zahrnuta dokumentace k vyzkoušení, průkazům, převzetí a užívání stavby;
• pro zpracování projektové dokumentace pro provádění stavby používají její zpracovatelé v určitých oborech a pro určité druhy staveb řadu standardů různé úrovně;
• změnovým řízením na úrovni managementu stavby při provádění stavby procházejí povinně ty části projektové dokumentace pro provádění stavby, které jsou uplatňovány jako podklad pro příslušný systém managementu stavby, nebo jsou předávány stavebníkovi pro jiné účely;
• se změnovým řízením souvisí také management rizik. Na úrovni projektové dokumentace pro provádění stavby mají být ošetřena dříve přijatá rizika, definovaná již v předchozím stupni dokumentace stavby, s cílem jejich snížení;
• způsob a postupy práce na projektové dokumentaci pro provádění stavby jsou do značné míry ovlivněny způsoby řízení provádění stavby. Ovlivněny jsou také volbou technologie projektování, započatou zpracováním dokumentace pro územní řízení.

Výstupem postupu 3.2.2 je projektová dokumentace pro provádění stavby.

3.3 DOKUMENTACE VE FÁZI PROVÁDĚNÍ A PROVOZOVÁNÍ STAVBY

3.3.1 Dokumentace pro uvedení stavby do provozu

Postup 3.3.1 řeší zpracování dokumentace pro provedení zkoušek, průkazů, uvedení do provozu, předání a převzetí a pro zahájení užívání stavby.

Vstupem do postupu 3.3.1 je zpracovaná projektová dokumentace ověřená ve stavebním řízení a projektová dokumentace pro provádění stavby.

V rámci postupu se provádí vypracování dokumentace pro uvedení stavby do provozu a pro získání kolaudačního souhlasu k jejímu trvalému užívání. Na zpracování této dokumentace se obvykle podílí většina účastníků výstavby, podle zvoleného způsobu provádění. Praktické řešení vychází z projektové dokumentace ověřené ve stavebním řízení a z projektové dokumentace pro provedení stavby. V nich má být rozpracování dokumentace natolik zřejmé, aby se stalo spolu s ostatními podklady a doklady zadáním pro vlastní zpracování dokumentace pro uvedení stavby do provozu a pro zahájení užívání stavby.

Dokumentace pro uvedení stavby do provozu a pro zahájení užívání někdy bývá již součástí projektové dokumentace pro provádění stavby, nebo je zpracována samostatně, jako dokumentace svého druhu.

Ta obsahuje požadavky pro provedení individuálních zkoušek strojů a zařízení, komplexních a garančních zkoušek, zkušebního a garančního provozu a k zpracování provozní dokumentace a zásad provozování stavby.

Součástí tohoto stupně dokumentace mohou být také postupy pro spuštění technologických linek a celků, a to buď pouze pro první uvedení do provozu, nebo pro každé spouštění po provozní odstávce, případně obdobně i pro odstavení linek a celků z provozu. V této fázi v časovém úseku mezi ukončením provádění a začátkem užívání probíhá vyzkoušení a průkazy, dokumentační zachycení skutečného stavu. Na základě komplexního vyzkoušení dochází k předání a převzetí technologických celků a stavby uživateli; většinou návazně následuje zkušební provoz a prokázání projektovaných parametrů garančními zkouškami.

Rozsah dokumentace pro tuto fázi výstavby bude vždy specifický podle toho, jaká jsou stanovena kritéria, o jaký druh a složitost stavby a technologického zařízení se jedná, jaký druh technologických procesů v ní probíhá, jaké jsou stanoveny cíle i jaké jsou vztahy mezi účastníky výstavby. Tato pomůcka nerozpracovává všechny možné formy dokumentace pro povolení užívání, vypracovávané zejména vyššími dodavateli nebo formou kompletované dodávky. Vychází jen z nejčastějšího vztahu zajišťování investorským způsobem, pro něhož je partnerem v této oblasti projektant.

V průběhu zpracování a při dalším využití plní tato dokumentace pro daný soubor zařízení zejména následující funkce:

• ujasnění rozsahu a obsahu činností k prokázání dosažení stanovených cílů;
• stanovení podmínek k dosažení těchto cílů;
• umožnění zkontrolování dokumentů o kvalitě v dosavadní přípravě a realizaci;
• ujasnění vztahů k obecně závazným předpisům a k ochraně veřejných zájmů;
• stanovení podmínek pro uvádění do provozu (včetně vyhrazených technických zařízení);
• stanovení náběhové křivky pro výrobní zařízení;
• stanovení požadavků na průvodní dokumentaci k výrobkům;
• stanovení programu a rozsahu kontrol, měření, inspekcí a zkoušek;
• stanovení požadavků na kvalitu a úplnost dokladů ze zkoušek a průkazů;
• stanovení podmínek ke snížení technických a technologických rizik;
• stanovení bezpečnostních a protipožárních podmínek;
• stanovení účelu a technických podmínek pro individuální vyzkoušení a jeho průběh;
• stanovení účelu a technických podmínek pro přípravu pro komplexní vyzkoušení a komplexní vyzkoušení a jeho průběh;
• stanovení účelu a technických podmínek pro zkušební provoz a jeho průběh;
• ujasnění podmínek pro předání a převzetí;
• ujasnění podmínek pro povolení k předběžnému a k trvalému provozu;
• stanovení technických podmínek pro garanční zkoušky k prokázání parametrů;
• stanovení technických podmínek, souvisejících se záruční lhůtou;
• umožnění sběru, zpracování a přenosu informací k rozhodovacím prostředkům.

Pro předání stavby do užívání jsou stanoveny také veřejnoprávní podmínky. Ty jsou stanoveny v souladu s právními předpisy pro výstavbu při správních řízeních, podmiňujících předání a převzetí stavby nebo její části do zkušebního, předčasného užívání a do trvalého provozu. Rozhodujícím podkladem pro posouzení dodržování stanovených podmínek je kromě projektové dokumentace ověřené ve stavebním řízení nebo při povolení změny před jejím dokončením i dokumentace skutečného stavu. Tuto dokumentaci zpracovává projektant na základě výsledků úprav zařízení, ke kterým došlo v průběhu jejich provádění, zkoušek a průkazů. K tomu slouží i dokumentace této fáze výstavby, určující i obvykle plynulý přechod od komplexního vyzkoušení do zkušebního provozu, která je potřebná k získání kolaudačního souhlasu od stavebního úřadu.

Dokumentace skutečného provedení stavby

Dokumentace skutečného provedení stavby zachycuje odchylky, k nimž došlo při realizaci stavby. Dokladuje, zda stavba byla provedena podle ověřené projektové dokumentace ve stavebním řízení a podle projektové dokumentace pro provádění stavby (pokud se zpracovává), nebo zda v průběhu výstavby došlo k podstatnějším odchylkám, vyžadujícím změnové řízení před dokončením stavby. Ve výkresové části obsahuje i základní schémata, dokladující účel a úroveň navrhovaného výrobního procesu. Také dispozice a umístění hlavních strojů a zařízení a způsob jejich zabudování (půdorysy, řezy zpravidla v měřítku 1 : 100). Je využívána pro vydání kolaudačního souhlasu k užívání dokončené stavby. K tomuto řízení, je-li to účelné, může být projektant přizván stavebním úřadem. Stručný rozsah a obsah dokumentace skutečného provedení technologické stavby je dále v této MP 1.5. Rozsah a obsah dokumentace skutečného stavu stavby je uveden v příloze č. 14 vyhlášky č. 499/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Nepodstatné odchylky od ověřené dokumentace nebo ověřené projektové dokumentace jsou specifikovány v § 118 odst. 7 SZ.

Smluvní vztah mezi stavebníkem a projektantem je závislý od zvoleného způsobu výstavby. Je-li tento vztah vytvořen i pro fázi uvádění stavby do provozu, je účelné, aby se projektant účastnil všech zkoušek a průkazů, definovaných v jím zpracované dokumentaci.

Výstupem postupu 3.3.1 je dokumentace k užívání stavby, tj. v podstatě k uvedení stavby do provozu, zahrnující i dokumentaci skutečného provedení stavby, která je přikládána k žádosti o vydání kolaudačního souhlasu stavebním úřadem.

3.3.2 Dokumentace pro užívání a provozování stavby

Postup 3.3.2 řeší zpracování dokumentace pro užívání a provozování stavby, její údržby a změny dokončené stavby.

Vstupem do postupu 3.3.2 je zpracovaná dokumentace předchozích stupňů. V rámci postupu se provádí vypracování dokumentace pro provozování stavby, její údržby a podchycování změn dokončené stavby i jako podklad k budoucím inovacím a renovacím. Bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, zařízení a nářadí jsou stanoveny NV č. 378/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, včetně rozsahu požadované průvodní dokumentace, tj. pasportů od jednotlivých strojů a zařízení (viz kap. 5.2).

Na zpracování dokumentace k užívání stavby, označované také jako provozní dokumentace, se obvykle podílí většina účastníků výstavby, podle zvoleného způsobu provádění. Řešení z předchozích stupňů dokumentace má být natolik určující, aby se stalo zadáním pro vlastní zpracování provozní dokumentace. Někdy bývá již součástí dokumentace k povolení užívání stavby, nebo je častěji vypracována samostatně, jako dokumentace svého druhu. V odůvodněných případech bývá navíc samostatně zpracovávána provozní dokumentace i pro každé spouštění po provozní odstávce.

AO se na zpracování této dokumentace již většinou nepodílí, její spoluúčast je však velmi potřebná a vhodná. Provozní dokumentaci si zajišťuje stavebník nejčastěji u zhotovitele stavby. Projektant v předchozích stupních dokumentace by však měl vyspecifikovat její rozsah. Pokud se AO TZSp na zpracování dokumentace k užívání a k provozování stavby i přímo podílí, je jeho činnost výkonem nad obvyklý rámec. Na kvalitu provozní dokumentace je kladen oprávněně vysoký nárok, neboť technologická stavba má svoji efektivnost především z jejího provozování.

Z výše uvedených důvodů je pojednání o provozní dokumentaci věnována v dalším textu patřičná pozornost.

Specifika zpracování provozní dokumentace

Souborně lze poslání dokumentace pro užívání a pro provozování stavby (provozní dokumentace) vyjádřit jako snahu dokumentovat aktuální strukturu stavby v členění podle provozních souborů zařízení, staveb, nebo také strukturu organizačních jednotek a útvarů organizace, v nichž probíhají procesy vedoucí k dosažení cílů stavby. Tuto strukturu je nutné dokumentovat v rozsahu potřebném pro provozování stavby a následné inovace všech úrovní. Je dána i potřebou udržovat aktuální strukturu řízených procesů, které zajistí dosažení cílů stavby a dosahování po dobu životnosti stavby, včetně běžných inovačních procesů, pokud nenabudou úrovně nového projektu spojeného s výstavbou, nebo úrovně změny dokončené stavby.

Při předání a převzetí stavby k běžnému užívání od fáze uvedení stavby do provozu je předávána provozní dokumentace v aktuálním stavu ke dni předání a převzetí. Je povinností uživatele stavby, aby udržoval aktuální stav dokumentace skutečného provedení stavby po celou dobu životnosti stavby v souladu s požadavky SZ č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a dodržoval tak požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, zařízení, přístrojů a nářadí.

Jako specifika lze pro zařazování provozní dokumentace do souboru dokumentace stavby označit následující skutečnosti:

• zařazení provozní dokumentace do projektové dokumentace stavby je netradiční. Většinou je provozní dokumentace z postupu navrhování odsunuta jako záležitost dohody uživatele stavby se zhotovitelem stavby, nebo dokonce s jeho poddodavateli. Vedle cílů obvyklých pro hodnocení stavby je rozhodující dosažení cílů při užívání stavby, věcně i ekonomicky vyjádřených v čase. Postupné zpracování provozní dokumentace se pak musí stát rovnocennou složkou postupu navrhování stavby;
• závislost na organizačním uspořádání organizace uživatele;
• potřeba aktualizace dokumentace skutečného provedení stavby po celou dobu životnosti stavby vyvolává jednak potřebu zpracovat a udržovat také provozní dokumentaci aktuální na vhodných médiích, z nichž lze pořídit aktuální varianty provozních příruček, manuálů a jiných provozních podkladů, ale také potřebu podporovat inovační procesy různých úrovní. Změnová řízení v dokumentaci stavby pro pořízení stavby se často týkají změn inovačních. Využití provozní dokumentace není spojeno pouze s opakovanými produkčními nebo regeneračními procesy (údržbou, obnovou), ale má podporovat také nestandardní řešení, racionalizaci procesů ve spojení s modernizací zařízení a vybavení stavby;
• závislost rozsahu a obsahu provozní dokumentace na druhu stavby a procesů, kterým stavba slouží. V tomto případě nejde o specifika provozní dokumentace. Druh stavby a druhy postupů ovlivňují také jiné části dokumentace stavby. V některých případech může optimalizace provozního využívání stavby značně ovlivnit náklady stavby;
• SZ ani jeho prováděcí předpisy ve znění pozdějších předpisů nepředepisují obsah provozní dokumentace. Provozní dokumentace a její obsah může však být určen i zvláštním předpisem, v němž je stanoven např. provozní, manipulační a havarijní řád, požadavky na ŽP a požadavky k hygieně práce. Obsah musí být promítnut do všech provozních a jiných pravidel.

Úrovně a formy zpracování provozní dokumentace

Počet úrovní zpracování provozní dokumentace je odvislý od velikosti a složitosti stavby, technologického zařízení a od způsobu řízení jejího provozu. Provozní dokumentace bývá zpracována:

• na jediné úrovni celé stavby ve struktuře, která spojuje funkce stavby i její ucelené části;
• na dvou úrovních, považovaných za obvyklé na úrovni stavby, jejíž provoz je současně organizován jako provoz organizace nebo její části, jako je provoz, závod, pobočka, a na úrovni ucelených částí stavby, provozních celků nebo provozních souborů či staveb;
• na více než dvou úrovních, půjde-li o obzvlášť rozsáhlé nebo složité stavby, technologii nebo technologická zařízení.

Provozní dokumentace na úrovni stavby zahrnuje obvykle i dokumentaci, označovanou často jako dokumentace skutečného provedení stavby a provedenou již pro oznámení nebo povolení k užívání, nebo z ní vycházející. Tato dokumentace slouží také pro potřebu inovací aktuálního stavu provozované stavby a další části dokumentace stavby, sloužící vedení organizace nebo organizační jednotky především k managementu, jako je plánování, organizování, operativnímu řízení nebo kontrolingu.

Dokumentace na úrovni jednotky organizační struktury stavby je zpracována jako základní úroveň provozní dokumentace technologických celků, provozních souborů, stavebních děl nebo organizačních útvarů ve formě provozních knih (provozních příruček, provozních manuálů), využívajících příslušné části datové základny organizace a obsahujících vše potřebné k provozování příslušné části stavby.

Obsah provozní dokumentace na úrovni stavby

Pokud je provozní dokumentace zpracována na dvou úrovních, potom dokumentace zpracovaná na úrovní stavby obvykle zahrnuje:

• dokumentaci skutečného provedení stavby zpracovanou k povolení nebo oznámení užívání stavby, určující současně provozní strukturu stavby (viz další podkapitola);
• dokumentaci o systému ochrany veřejných práv;
• provozní řád stavby;
• pravidla krizového provozování stavby;
• pravidla pro dozory nad provozem;
• pravidla pro údržbu a obnovu;
• pravidla pro modernizaci zařízení a racionalizaci procesů;
• pravidla pro účast lidského činitele na provozování.

Pokud je provozní dokumentace, zejména pro menší a jednodušší stavby, zpracována na jediné úrovni, pak je výběr výše uvedených částí dokumentace zpracován do formy provozní knihy (provozního manuálu). Úplná provozní dokumentace je pak uchovávána pro potřeby údržby a inovací stavby a jejích technických a technologických zařízení.

Dokumentace určující provozní strukturu stavby

Tato dokumentace zahrnuje úplnou dokumentaci vypracovanou v průběhu výstavby a dokumentaci skutečného stavu k povolení změny stavby před jejím dokončením, s doklady o všech změnách této dokumentace.

V dokumentaci se zaznamenává také:

• organizační struktura, jako jsou provozní celky a provozní soubory, organizační útvary a další podrobnější členění;
• struktura procesů řízených, řídicích a výrobních v členění podle provozních souborů, staveb a organizačních útvarů, v souladu se strukturou řízení jejího užívání a provozování až do úrovně dílčích činností;
• přiřazení funkcí do této struktury, s vyjádřením nároků na každou z nich.

V souladu s touto dokumentací jsou pak pořízeny výkresy a náčrty pro provozní příručky. Úplná dokumentace je uchovávána rovněž pro potřeby přípravy inovací na úrovni změn dokončené stavby.

Dokumentace systému ochrany veřejných práv

Dokumentace již provozované stavby je dána jejími specifickými potřebami. Obsahuje výběr ustanovení předpisů z oblasti ochrany veřejných práv a souvisejících standardů (norem), vztahujících se k provozované stavbě. Obsahuje dále uspořádané informace o promítnutí příslušných údajů a pravidel do dalších částí provozní dokumentace a o promítnutí příslušných údajů a pravidel do provozních příruček.

Jedná se zejména o ustanovení:

• SZ a souvisejících právních předpisů, ve znění pozdějších předpisů;
• předpisů vztahujících se k bezpečnosti práce a bezpečnosti provozování stavby obecně;
• předpisů vztahujících se k PO stavby;
• předpisů vztahujících se k bezpečnosti výrobků, používaných nebo vyráběných v souvislosti s provozovanou stavbou;
• zvláštních předpisů, vztahujících se k provozovaným stavbám určitých druhů.

Pravidla ekonomického provozování stavby

Pravidla bývají uspořádána do formy provozního řádu stavby a rozlišují:

• standardy průběhu opakovaných postupů a jejich řízení zpracované podrobněji;
• zásady průběhu nestandardních dějů a jejich řízení.

Pravidla mají stanovit podmínky ekonomického provozování takovým způsobem, aby nedošlo k ohrožení zdraví zúčastněných osob, ohrožení majetku, k poškození stavby, zařízení nebo k jejímu nadměrnému opotřebení oproti předpokladům v dokumentaci stavby.

Pravidla krizového provozování stavby

Dokumentace především určuje situace, které přicházejí v úvahu jako krizové, kdy obvykle zahájí činnost krizový management provozu:

• působení vnitřních vlivů provozované stavby (havárií zařízení nebo konstrukcí při provozování, při požárech, při výbuších apod.);
• působení vnějších vlivů (živelních pohrom apod.).

Pravidla dozorů nad provozem

Jedná se obvykle o pravidla pro dozory, dohledy, inspekce a technické prohlídky, zaměřená na všechny technické faktory při provozování stavby a jejího zařízení.

Pravidla lze členit do tří částí:

• pravidla pro externí dozory orgánů veřejné správy mají v souladu s platnými předpisy obsahovat zejména přehled dozorů, které pro provozování příslušné stavby přicházejí v úvahu. Typickým příkladem takového dozoru je soustavný dozor nad zajišťováním ochrany veřejných zájmů, vykonávaný stavebním úřadem, který se týká prakticky všech staveb a je podle SZ, ve znění pozdějších předpisů uplatňován po celou dobu užívání stavby;
• pravidla pro externí a interní inspekce procesů, technických a organizačních struktur se týkají inspekcí prováděných na základě dohod s dodavateli zařízení, jako jejich obchodně technické služby, servis nebo podle interních směrnic podniku prováděných vlastním personálem. Předmětem inspekcí bývá obvykle úroveň procesů při provozování stavby a jejich řízení, způsob namáhání a míra opotřebení částí stavby a zařízení, úroveň a parametry vstupů do procesů a výstupů z nich, kvalifikace a celková úroveň provozního personálu a jeho managementu;
• pravidla pro technické periodické prohlídky stavby, souborů zařízení a konstrukcí, jako jsou technické prohlídky, které mají předejít závadám při užívání a provozování stavby a včasným zásahem snížit náklady na opravy a předejít vzniku škod. Obvykle se zpracovává plán prohlídek s odkazem na typ kontrolního úkonu (vizuální kontrola, měření, zkoušky apod.) a na odpovědnou fyzickou osobu.

Pravidla pro dozory, inspekce a technické prohlídky se aktualizují nejen v souladu se změnami předpisů, prováděnou racionalizací nebo modernizací, ale také v souladu se získanými provozními zkušenostmi. Mezi dozorové orgány patří stavební úřady, odbory ŽP, ČIŽP, hygienické stanice, ČBÚ, Česká obchodní inspekce, Úřad inspekce práce apod.

Pravidla regenerace spojené s modernizací zařízení a racionalizací procesů

Dokumentace stanoví pravidla pro regeneraci, jako je prosté obnovení formou údržby, oprav, popř. výměny dílců zařízení a konstrukcí, ale také pro obnovení technických faktorů, jakým jsou třeba technologické postupy a principy i vstupní technické prvky. Tato pravidla však mají současně podněcovat k optimalizaci těchto faktorů a k racionalizaci příslušných procesů v zájmu dosahování celkové vyšší efektivnosti provozování stavby.

Udržovací práce se obvykle provádějí v souladu s plánem údržby a oprav. Plán údržby a oprav je pak rozpracováván na základní úroveň pro jednotlivé části zařízení. Smyslem technických prohlídek a preventivních oprav je předejít poruchám a haváriím. Přesto je nutné předpokládat také opravy v důsledku poruch. Zkušenosti z poruch a havárií se musí promítat do aktualizovaného plánu údržby a oprav.

Provozní předpisy, které mohou mít charakter standardu, podrobně zpracovaného pro cyklicky opakované procesy, jako je opakovaná výroba nebo služby, nebo jen rámcové děje, musí vždy zahrnovat také pravidla a požadavky, odpovídající příslušným právním předpisům. Jako příklad lze uvést vyhrazená technická zařízení, podléhající státnímu odbornému dozoru nad bezpečností práce. U nich se musí vždy, co do postupů jejich spouštění a užívání i co do kvalifikace obsluhujícího personálu a dozorů, vyhovět požadavkům zákona č. 250/2021 Sb. a jeho prováděcích předpisů, zejména vyhlášky č. 48/1982 Sb., kterou se stanoví základní požadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení a NV č. 101/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Další požadavky na zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou formulovány ve zcela novém zákoně č. 309/2006 Sb., zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů. Poslední novela zákona č. 309/2006 Sb. provedena zákonem č. 250/2021 Sb.

Pravidla pro účast lidského činitele při provozování zařízení a stavby

Tato část dokumentace má stanovit zejména organizační schéma funkcí s uvedením kvalifikačních požadavků na každou z funkcí, včetně manažerů příslušných úrovní, podle zařazení útvarů ve struktuře provozované stavby, a požadavky na další vzdělávání, školení, přezkoušení každé kvalifikační skupiny funkčních míst.

Výstupem postupu 3.3.2 je dokumentace stavby pro užívání a pro provozování stavby, pro udržování stanovené technické úrovně stavby a k následným inovacím.

4 DOPROVODNÉ POSTUPY AUTORIZOVANÝCH OSOB (AO)

4.1 DÍLČÍ POSTUPY AO TZSp

4.1.1 Autorský dozor (AD)

Autorským dozorem (AD) se obvykle označuje činnost AO TZSp, která ověřuje soulad prováděné stavby s ověřenou dokumentací v průběhu výstavby. Zjištěné nedostatky a návrh na způsob i postup jejich odstranění jsou obvykle předmětem zápisu do stavebního deníku nebo autorského deníku. Působnost autorského dozoru se vztahuje již na fázi projektové přípravy projektu (zpracování projektové dokumentace pro provádění stavby) a souvisí jak s prováděním stavby, tak s jejím vyzkoušením a průkazy před užíváním. AD je vykonáván na základě smlouvy se stavebníkem a nejlépe AO, která zpracovala projektovou dokumentaci stavby pro stavební povolení. Na významných, technicky a technologicky náročných stavbách je obvykle autorský dozor trvalý, na ostatních stavbách občasný, podle potřeby.

AD není jako pojem definován právně, ale používá jej jak SZ, tak AZ, ve znění pozdějších předpisů. Obsah a rozsah AD musí být vymezen smlouvou. U staveb financovaných z veřejných prostředků je podle § 152 odst. 4 SZ tento dozor povinný.

Rozsah autorského dozoru

Do výkonu AD se zpravidla zahrnuje:

• účast na veřejnoprávních (správních) řízeních a jednáních za účelem ujasnění nebo vysvětlení souvislostí s příslušnou částí dokumentace projektové přípravy stavby, popř. s jejími přijatými či navrhovanými změnami;
• dozor při zpracování projektové dokumentace pro provádění stavby s vysvětlením příslušných vazeb, popř. s koordinační působností mezi jednotlivými zpracovateli, k zabezpečení souladu s dokumentací, ověřenou ve stavebním řízení;
• dozor při zpracování dokumentace dočasných ZS nebo úprav trvalých staveb, k zabezpečení souladu s dokumentací komplexního řešení stavby;
• dozor nad zabezpečením úrovně staveniště, předpokládanou dokumentací při předání zhotoviteli stavby, autorský dozor při vytyčovacích pracích;
• autorský dozor při provádění stavby k zabezpečení souladu s projektovou dokumentací ověřenou ve stavebním řízení, jak pokud jde o vlastní řešení stavby, tak také z hlediska postupu a respektování podmínek výstavby;
• posuzování návrhů účastníků výstavby na odchylky a změny, týkající se dokumentace stavby;
• navrhování a projednávání změn a odchylek od vlastního řešení stavby, která mohou přispět ke zvýšení efektivnosti dříve přijatého řešení, nebo ke snížení či odstranění definovaných rizik, včetně účasti na souvisejících změnových řízeních;
• operativní zpracování návrhů přijatých drobných úprav a změn dokumentace a projednávání postupů a podmínek prací na změnách většího rozsahu, včetně účasti na souvisejících změnových řízeních;
• účast na kontrolních jednáních o výstavbě (kontrolních dnech);
• dozor nad průběhem zkoušek (např. individuálních vyzkoušení či komplexního vyzkoušení), popř. zkušebního provozu, předpokládaných dokumentací k povolení užívání stavby nebo smlouvou, účast při předání a převzetí stavby, tak také k běžnému užívání, za účelem poskytování informací a vyjadřování stanovisek, vztahujících se k výkonu autorského dozoru;
• dozor nad způsobem užívání či provozování stavby v rozsahu a způsobem sjednaným ve smlouvě, souvisejícím obvykle se zárukami za kvalitu řešení stavby, navrženého v dokumentaci pro provozování a užívání stavby, která zabezpečí dosažení předpokládaných cílů.

Fyzická osoba pověřená výkonem autorského dozoru zaznamenává svá zjištění, požadavky a návrhy do autorského nebo stavebního deníku. Bližší informace o stavebním deníku viz MP 3.2.2 Technický dozor ve výstavbě, vedení stavebního deníku.

4.1.2 Určování vnějších vlivů a činnost odborné komise

Pro provádění technických nebo organizačních opatření před zahájením provozování technických zařízení i při provozování technických zařízení je nutno klasifikovat prostory s prostředím nebezpečí výbuchu podle nařízení vlády č. 406/2004 Sb., o bližších požadavcích na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v prostředí s nebezpečím výbuchu (např. prostředí s nebezpečím výbuchu, prostředí bez nebezpečí výbuchu, protokol o určení vnějších vlivů/prostředí pro bezpečnost elektrozařízení atd.).

Posuzují se vnější i vnitřní prostory budov, jakož i prostředí uvnitř technologických zařízení, protože teprve poté je možno stanovit prostředí kolem něj. O určení vnějších vlivů a o opatřeních, které určené vnější vlivy podmiňují, musí být písemný doklad – protokol o určení vnějších vlivů. Protokol je součástí dokladové části dokumentace, která musí být po dobu životnosti zařízení, provozu či budovy uchovávána.

Účelem je upozornit odpovědné projektanty na důležitost a včasné zpracování protokolu o určení vnějších vlivů, který je nezbytným výchozím podkladem především pro projekty elektro – silnoproudu, slaboproudu, ASŘTP a strojní části (například výběr motorů k poháněným zařízením atd.). Nutno upozornit, že vlivy se stanovují i v prostorách, ve kterých se nenachází elektrozařízení (sila na mouku, cukr, kakao, zásobníky plynu atd.).

Pro určení vnějších vlivů v prostorách s nebezpečím výbuchu hořlavých plynů a par je nutná znalost technologie, charakteristiky strojního zařízení, větrání a příslušných bezpečnostních a protipožárních předpisů, podložená zkušeností. Aplikace předmětných norem vyžaduje v konkrétních případech kritické hodnocení vlivů vyplývajících z dispozičního uspořádání strojů a zařízení, beroucí v úvahu místní provozní podmínky, úroveň obsluhy atd.

Komise pro určování vnějších vlivů

Odborná komise jmenovaná rozhodnutím ředitele projektové organizace určuje vnější vlivy v souladu s normou ČSN 33 2000-1 ed. 2 Elektrické instalace nízkého napětí – Část 1: Základní hlediska, stanovení základních charakteristik, definice, ČSN EN 60079-10-1 ed. 2 Výbušné atmosféry – Část 10-1: Určování nebezpečných prostorů – Výbušné plynné atmosféry a ČSN EN 60079-10ed. 2 Výbušné atmosféry – Část 10-2: Určování nebezpečných prostorů – Výbušné atmosféry s hořlavým prachem.

Komisi tvoří předseda komise, místopředseda, odborný projektant – specialista technolog, odborní projektanti – specialisté elektro, odborný projektant – požární specialista; tito členové komise jsou stálými členy. Dalšími členy komise jsou vedoucí projektant dané akce, odpovědní projektanti – specialisté, např. stavební, vzduchotechniky, měření a regulace, technologie, případně další podle potřeby.

Kromě stálých členů komise mohou být na jednání komise přizváni další pracovníci, jako např. odborní a odpovědní projektanti, interní a externí specialisté.

Komise řeší všechny případy, kdy je provozní výskyt hořlavých plynů, kapalin, prachů nebo kombinace těchto látek nazývaná hybridní směsí (nejběžnější kombinací bývá směs hořlavého plynu a hořlavého prachu) blízký teplotám jejich vzplanutí, nebo se vyskytují v množstvích, která ve směsi se vzduchem mohou vytvořit výbušnou koncentraci. V uvedených případech se stanoví zóny podle platných norem. O závěrech komise musí být sepsán protokol, podepsaný členy komise.

Odbornou komisi svolává její předseda na žádost vedoucího projektanta (hlavního inženýra projektu), případně zodpovědného projektanta strojní části daného obchodního případu.

Protokol o určení vnějších vlivů

Výsledkem jednání komise je „Protokol o určení vnějších vlivů“. Vzhledem k tomu, že tento protokol tvoří důležitý podklad pro zpracování návrhů silnoproudu, slaboproudu, ASŘTP a pro poptávání strojního zařízení obsahujícího elektrotechnické přístroje a motory, je nutné, aby byl protokol vypracován ve fázi projektových prací, jakmile je známo technologické a dispoziční řešení.

Případné změny v dispozičním řešeni, stavební úpravy, požadavky na větrání apod. vyplývající z „Protokolu o určení vnějších vlivů“ uplatňuje u příslušných profesí zodpovědný projektant strojní části.

Protokol o určení vnějších vlivů vypracovaný odbornou komisí se vyhotoví nejméně ve 3 vyhotoveních. Jedno vyhotovení je určeno pro odbornou komisi, druhé vyhotovení obdrží žadatel, třetí vyhotovení projektant akce jako doklad do projektové dokumentace.

Spisové složky vyřízených problémů se uchovávají podle spisového řádu v dokumentaci obchodního případu.

Při uvádění díla do provozu je nutno ověřit, zda předpoklady při vypracování „Protokolu“ v projektové fázi byly naplněny či nikoli. V negativním případě je nutno analyzovat příčinu a provést nápravu formou opatření. V případě, že se v technologickém procesu vyskytují látky nebezpečné výbuchem, je povinností zaměstnavatele mít podle NV č. 406/2004 Sb., vypracovanou „Dokumentaci o ochraně před výbuchem“, jejíž součástí je rovněž „Protokol o stanovení vnějších vlivů“ a stanovení opatření eliminujících nebo zmírňujících následky výbuchu.

Obdobně se postupuje, dojde-li v průběhu provozování díla k úpravám, které mohou ovlivnit prostředí.

4.1.3 Bezpečnost technických zařízení

Výklad některých pojmů, související s bezpečností výrobků a technických zařízení

Bezpečný výrobek – je výrobek, který za běžných nebo rozumně předvídatelných podmínek užití nepředstavuje po dobu stanovenou výrobcem nebo po dobu obvyklé použitelnosti nebezpečí, nebo jehož užití představuje pro spotřebitele vzhledem k bezpečnosti a ochraně zdraví pouze minimální nebezpečí, při užívání výrobku, přičemž se sledují z hlediska rizika pro bezpečnost a ochranu zdraví spotřebitele zejména tato kritéria:

• vlastnosti výrobku, jeho životnost, složení, způsob balení, poskytnutí návodu na jeho montáž a uvedení do provozu, dostupnost, obsah a srozumitelnost návodu, způsob užití včetně vymezení prostředí užití, způsob označení, způsob provedení a označení výstrah návod na údržbu a likvidaci, srozumitelnost a rozsah dalších údajů a informací poskytovaných výrobcem; údaje a informace musí být vždy v českém jazyce;
• vliv na další výrobek, za předpokladu jeho užívání s dalším výrobkem;
• způsob předvádění výrobku;
• rizika pro spotřebitele, kteří mohou být ohroženi při užití výrobku, zejména děti a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace.

CE (označení) – označení shody, která vyjadřuje, že výrobek splňuje technické požadavky stanovené ve všech nařízeních vlády, které se na něj vztahují a které toto označení stanovují nebo umožňují, a že byl při posouzení jeho shody dodržen stanovený postup. Vyjadřuje skutečnost, že fyzická nebo právnická osoba, která uvedené označení na výrobek připojila nebo za jeho připojení odpovídá, ověřila, že výrobek je ve shodě se všemi směrnicemi Společenství pro plnou harmonizaci, které se na něj vztahují, a že byl podroben všem příslušným postupům posuzování shody.

Dovozce – ten, kdo uvede na trh výrobek z jiného než z členského státu Evropské unie nebo uvedení takového výrobku na trh zprostředkuje.

ES prohlášení o shodě (o vlastnostech) – dokument, na jehož základě výrobci nebo dovozci označují tzv. stanovený výrobek uváděný na trh označením shody CE. ES Prohlášení o shodě (o vlastnostech) je vždy v písemné formě a jeho náležitosti jsou podrobně uvedeny ve směrnici upravující technické požadavky na stanovený výrobek. Prohlášení o vlastnostech bylo zavedeno pro stanovené stavební výrobky v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011.

Harmonizovaná česká technická norma – česká technická norma, která přejímá plně požadavky stanovené evropskou normou nebo harmonizačním dokumentem, které uznaly orgány Evropského společenství jako harmonizovanou evropskou normu, nebo evropskou normou, která byla jako harmonizovaná evropská norma stanovena v souladu s právem Evropských společenství společnou dohodou notifikovaných osob.

Místní provozní bezpečnostní předpis – předpis zaměstnavatele upravující zejména pracovní technologické postupy pro používání zařízení a pravidla pohybu zařízení a zaměstnanců v prostorech a na pracovištích zaměstnavatele.

Normová hodnota – konkrétní technický požadavek obsažený v příslušné české technické normě.

Posouzení shody – prokázání, že specifikované požadavky vztahující se k produktu, procesu, systému, osobě nebo orgánu jsou splněny.

Postupy posuzování shody – postupy a úkony, které musí být splněny při posuzování shody.

Program posuzování shody – vztahující se ke specifickým předmětům posuzování shody, na které jsou kladeny specifické požadavky, specifická pravidla a postupy.

Stanovený výrobek – výrobek, který představuje zvýšenou míru ohrožení oprávněného zájmu a u kterého proto musí být posouzena shoda.

Technický požadavek na výrobek – technická specifikace obsažená v právním předpisu, technickém dokumentu nebo technické normě, která stanoví požadované charakteristiky výrobku, jakými jsou úroveň jakosti, užitné vlastnosti, bezpečnost a rozměry včetně požadavků na jeho název, pod kterým je prodáván, úpravu názvosloví, symbolů, zkoušení výrobku a zkušebních metod, požadavky na balení, označování výrobku nebo opatřování štítkem, postupy posuzování shody výrobku s právními předpisy nebo s technickými normami, výrobní metody a procesy mající vliv na charakteristiku výrobku.

Určená norma – česká technická norma, další technické normy nebo technické dokumenty mezinárodních, popřípadě zahraničních organizací, nebo jiné technické dokumenty, obsahující podrobnější technické požadavky určené Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví po dohodě s ministerstvy a jinými ústředními a správními úřady, jejichž působnosti se příslušná oblast týká, pro specifikaci technických požadavků na výrobky, vyplývajících z nařízení vlády nebo jiného příslušného technického předpisu.

Uvedení výrobku na trh – okamžik, kdy je výrobek na trhu Evropského společenství poprvé úplatně nebo bezúplatně předán nebo nabídnut k předání za účelem distribuce nebo používání nebo kdy jsou k němu poprvé převedena vlastnická práva, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Za uvedené na trh se považují i výrobky vyrobené nebo dovezené pro provozní potřeby při vlastním podnikání výrobců nebo dovozců a výrobky poskytnuté k opakovanému použití, je-li u nich před opakovaným použitím posuzována shoda s právními předpisy, pokud to stanoví nařízení vlády.

Vadný výrobek – výrobek, který z hlediska bezpečnosti svého užití nezaručuje vlastnosti, které lze od něj oprávněně očekávat, zejména s ohledem na:

• prezentaci výrobku včetně poskytování informací nebo;
• předpokládaný účel, ke kterému má výrobek sloužit nebo;
• dobu, kdy byl výrobek uveden na trh.

Technické požadavky na výrobky

Základním právním předpisem, který upravuje:

• způsob stanovení technických požadavků na výrobky, které by mohly ve zvýšené míře ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob, majetek nebo ŽP, popřípadě jiný veřejný zájem;
• práva a povinnosti osob, které uvádějí na trh nebo distribuují, popřípadě uvádějí do provozu výrobky, které by mohly ve zvýšené míře ohrozit oprávněný zájem; tím nejsou dotčena ustanovení zvláštních právních předpisů pro provoz výrobků;
• zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů (zákon doplňuje více než 20 prováděcích nařízení vlády), ve kterém jsou stanoveny technické požadavky na výrobek a tento požadavek je uveden jako:
  • technická specifikace obsažená v právním předpisu, technickém dokumentu nebo technické normě, která stanoví požadované charakteristiky výrobku, jakými jsou úroveň jakosti, užitné vlastnosti, bezpečnost a rozměr, včetně požadavků na jeho název, pod kterým je prodáván, úpravu názvosloví, symbolů, zkoušení výrobku a zkušebních meto, požadavky na balení, označování výrobku nebo opatřování štítkem, postupy posuzování shody výrobku s právními předpisy nebo s technickými normami, výrobní metody a procesy mající vliv na charakteristiky výrobků;
  • jiné požadavky nezbytné z důvodu ochrany oprávněného zájmu nebo ochrany spotřebitele, které se týkají životního cyklu výrobku poté, co je uveden na trh, popřípadě do provozu, např. podmínky používání, recyklace, opětovného použití nebo zneškodnění výrobku, pokud takové podmínky mohou výrazně ovlivnit složení nebo povahu výrobku nebo jeho uvedení na trh;
  • vedle zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, doplněného 11 prováděcími nařízeními vlády, platí pro oblast požadavků na výrobky ještě další zákon č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh, doplněný 12 prováděcími nařízeními vlády.

Technické požadavky na výrobky, popřípadě pravidla pro služby nebo upravující povinnosti při uvádění výrobků na trh, popřípadě do provozu, při jeho používání nebo při poskytování nebo zřizování služby nebo zakazující výrobu, dovoz, prodej či používání určitého výrobku nebo používání, poskytování nebo zřizování služby jsou obsaženy v technických předpisech pro jednotlivé skupiny stanovených výrobků.

Pro strojní zařízení platí:

• Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/37/ES ze dne 22. června 1998 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se strojních zařízení;
• Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/42/ES ze dne 17. května 2006 o strojních zařízeních;
• Nařízení vlády č. 176/2008 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na strojní zařízení;
• Nařízení vlády č. 9/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska emisí hluku;
• souběh s dalšími nařízeními vlády.

Pro stavební výrobky platí:

• Nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky
• Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS.

V této souvislosti nutno upozornit že od 1. 7. 2013 je zaveden pojem pro stanovené stavební výrobky s označením CE tzv. Prohlášení o vlastnostech.

ES prohlášení o shodě (o vlastnostech)

Ve směrnicích EU je uloženo výrobci nebo jeho zplnomocněnému zástupci se sídlem v EU vypracovat pro výrobek při jeho uvádění na trh ES prohlášení o shodě. V závislosti na použitém postupu musí být v ES prohlášení o shodě vyjádřeno ujištěním, že výrobek buď vyhovuje základním požadavkům směrnic, které se na něj vztahují, nebo je ve shodě s typem, kterému byl vydán certifikát přezkoušení typu, a že splňuje základní požadavky příslušných směrnic.

ES prohlášení o shodě musí být uchováno po dobu nejméně deseti let od posledního data výroby výrobku, nestanoví-li směrnice výslovně jinou dobu. Odpovídá za to výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce se sídlem v EU. V některých případech musí tuto odpovědnost převzít dovozce nebo osoba odpovědná za uvedení výrobku na trh. Obsah ES prohlášení o shodě je u jednotlivých směrnic stanoven podle příslušných výrobků.

Prohlášení o shodě není formalizováno. Má však obsahovat alespoň následující informace:

• jméno a adresu výrobce nebo jeho zplnomocněného zástupce, který vydává prohlášení;
• identifikaci výrobku (název, typ nebo číslo modelu, číslo dodávky, série, dávky, původ a počet jednotek apod.;
• výčet všech příslušných ustanovení, která jsou splněna;
• přesné, úplné a jasné odkazy na normy nebo jiné normativní dokumenty;
• všechny doplňující informace, které mohou být vyžadovány;
• název, adresu a identifikační číslo notifikovaného orgánu (pokud se podílí na posouzení shody), číslo a datum vydání jeho nálezu (certifikátu nebo jiného dokumentu);
• datum vydání prohlášení;
• funkci a podpis nebo odpovídající označení odpovědné osoby;
• vyjádření, že prohlášení o shodě je vydáváno výlučně na vlastní odpovědnost výrobce, popřípadě jeho zplnomocněného zástupce.

V případě, že se na výrobek vztahuje několik směrnic, může výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce sloučit všechna prohlášení do jednoho dokumentu.

ES prohlášení o shodě musí být na vyžádání dáno ihned k dispozici orgánu dozoru. Ve směrnicích týkajících se strojního zařízení, plynových spotřebičů, prostředí s nebezpečím výbuchu, rekreačních plavidel a výtahů je požadováno, aby ES prohlášení o shodě bylo přiloženo k výrobkům. Výrobky, k nimž musí být prohlášení o shodě přiloženo, ho musejí mít vypracováno v českém jazyce a přeloženo do úředního jazyka země určení.

Pro označení CE platí následující obecné zásady:

• označení CE vyjadřuje shodu se všemi požadavky kladenými na výrobce ohledně jeho výrobku na základě směrnic Rady stanovujících jeho připojení;
• označení CE, kterým je výrobek opatřen, představuje prohlášení fyzické nebo právnické osoby, která je připojila nebo odpovídala za jeho připojení, že stanovený výrobek vyhovuje všem příslušným předpisům a podstoupil všechny náležité postupy posouzení shody;
• členské státy nemohou omezovat uvádění výrobků s označením CE na trh a do provozu, pokud nejsou tato opatření oprávněná na základě důkazu o neshodě výrobku;
• jelikož všechny výrobky, na které se vztahují směrnice nového přístupu, nesou označení CE, není toto označení určeno k tomu, aby sloužilo k obchodním účelům;
• označení CE rovněž není označením původu, protože neudává, že výrobek byl vyroben na území EU;
• grafická podoba označení CE se odvozuje ze směrnice Rady 93/68/EHS.

Označení CE vyjadřuje shodu se základními veřejnými (oprávněnými) zájmy v oblasti působnosti příslušných směrnic. Označením CE má být zpravidla opatřen výrobek nebo jeho štítek s údaji. Kromě toho může být označením CE opatřen například obal nebo přiložené dokumenty.

S účinností Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh od 1. 7. 2013 se pro stavební výrobky, k nimž byly vydány harmonizované evropské normy, vydávají Prohlášení o vlastnostech a tyto výrobky se rovněž označují CE. Pro ocelové a hliníkové stavební konstrukce byl termín účinnosti příslušných technických norem a povinné vydávání Prohlášení o vlastnostech, posunut na 1. 7. 2014.

Poznámka:
Zákonem č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh, byl okruh povinností výrobců v této oblasti rozšířen. Zákon byl doplněn následujícími prováděcími nařízeními vlády zasahujícími do výstavby, ve znění pozdějších předpisů:
č. 97/2016 Sb., o technických požadavcích na výbušniny;
č. 116/2016 Sb., o posuzování shody zařízení a ochranných systémů určených k použití v prostředí s nebezpečím výbuchu při jejich dodávání na trh;
č. 117/2016 Sb., o posuzování shody výrobků z hlediska elektromagnetické kompatibility při jejich dodávání na trh;
č. 118/2016 Sb., o posuzování shody elektrických zařízení určených pro používání v určitých mezích napětí při jejich dodávání na trh;
č. 119/2016 Sb., o posuzování shody jednoduchých tlakových nádob při jejich dodávání na trh;
č. 120/2016 Sb., o posuzování shody měřidel při jejich dodávání na trh;
č. 121/2016 Sb., o posuzování shody vah s neautomatickou činností při jejich dodávání na trh;
č. 122/2016 Sb., o posuzování shody výtahů a jejich bezpečnostních komponent;
č. 219/2016 Sb., o posuzování shody tlakových zařízení při jejich dodávání na trh;
č. 426/2016 Sb., o posuzování shody rádiových zařízení při jejich dodávání na trh.

4.2 DOPLŇKOVÉ POSTUPY AO TZSp

4.2.1 Speciální a zvláštní postupy

Speciálními postupy při navrhování technologických zařízení staveb můžeme označit ty postupy, které kladou zvýšenou náročnost v tomto oboru s ohledem na charakter navrhovaného zařízení zejména po stránce technické a technologické, bezpečnosti, jakosti, ochrany ŽP při výstavbě i provozování, znalost právního prostředí, technických norem, stavu techniky a vyžadují velmi kvalifikovanou sílu s praktickými zkušenostmi a dovednostmi. Mezi ně lze zařadit i technologické stavby, do nichž se zabudovávají vyhrazená technická zařízení (zdvihací, plynová, elektrická, tlaková a jaderná zařízení). Návazně na tuto obecnější metodickou pomůcku pro navrhování technologických zařízení staveb jsou postupně vydávány další detailnější pomůcky pro navrhování TZS dílčích profesních zaměření s označením MP 1.5.X, v nichž se vyspecifikují i konkrétní předpisy, požadavky a normy, vztahující se k dané problematice.

Speciálními postupy mohou být také jiné, v této pomůcce nevyjmenované druhy dokumentace (Basic Design, Detail Design), dokumentace pro určující technologický proces, nabídková dokumentace, nebo dokumentace pro vyhledání zhotovitele stavby.

Zvláštní požadavky na projektovou dokumentaci jsou kladeny v případech, kdy má být realizována technologická stavba, která při svém provozování a působení může významněji ovlivnit zdraví a ŽP, ať již ve vlastních provozovnách, nebo vnějšího okolí, nebo je svým objemem výroby možným zdrojem nadměrných exhalací a znečištění. V takovém případě je povinností stavebníka předložit ve správním řízení i dokumentaci vlivů a účinků stavby na ŽP, včetně návrhů na opatření k odstranění nebo minimalizování negativních účinků, popř. návrhu na zřízení ochranného pásma. Projektant tuto dokumentaci vypracuje v rozsahu předepsaném platným právním předpisem.

Základním a nejefektivnějším článkem bezpečnosti při práci a prevence úrazovosti a jiného možného poškození zdraví je návrh správného technického a organizačního řešení navrhované stavby a technologie ve stadiu projektové přípravy. Zpracovatel projektové dokumentace odpovídá i za úplnost, správnost a celistvost navrhovaného řešení a odpovídá i za bezpečnost stavby provedené podle jím zpracované projektové dokumentace, jakož i technických zařízení, dodržení hygienických požadavků, PO, pracovní prostředí a pracovní podmínky v navrhovaných stavbách. Při navrhování stavby je důležitou složkou aplikace bezpečnosti a hygieny práce do projektové dokumentace, ať již pro přípravu staveniště a realizaci stavby, nebo pro zkoušky, provozování, údržbu a opravy. Požadavky na bezpečnost práce musí být v potřebném rozsahu uvedeny a popsány v technické zprávě projektové dokumentace. Povinnost zpracovat bezpečnostní požadavky do projektové dokumentace je dána vyhláškou č. 48/1982 Sb., kterou se stanoví základní požadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení, ve znění pozdějších předpisů, s tím, že je nutné respektovat příslušná ustanovení SZ a jeho prováděcích vyhlášek, ve znění pozdějších předpisů. Bezpečnost práce a technických zařízení je disciplínou, která zasahuje do mnoha oborů lidské činnosti a profesí.

Bezpečnostní požadavky, které je nutno respektovat při navrhování staveb různého účelu, jsou obsaženy ve značném množství zákonů, vyhlášek a nařízení. Pro projektanta je vždy důležitý rozbor a ocenění bezpečnostních rizik, která se v navrhované stavbě budou vyskytovat.

Nejčetnějšími a nejzávažnějšími bezpečnostními riziky možného ohrožení života nebo zdraví jsou zejména:

• zvýšené nebezpečí úrazů mechanickými a dopravními stroji nebo jejich částmi, zdvihadly, pádem břemene, pádem osob do nezajištěných prostor;
• nebezpečí výbuchu nebo požáru hořlavých plynů, par a prachů;
• nebezpečí výbuchu tlakových nádob;
• nebezpečí působení vysokých nebo nízkých teplot povrchů zařízení nebo materiálů;
• působení nebezpečných látek, zejména žíravých nebo toxických;
• zvýšené nebezpečí ohrožení elektrickým proudem nebo elekrostatickými náboji;
• ohrožení nadměrným hlukem, otřesy, vibracemi.

4.2.2 Zásady organizace výstavby (ZOV)

Zásady organizace výstavby (ZOV) tvoří povinnou součást každé projektové dokumentace stavby předkládané k žádosti o stavební povolení. ZOV prokazují technickou reálnost a optimální způsob výstavby na konkrétním staveništi z hlediska požadavků na ZS, skladovací prostory pro potřeby výstavby, dopravní přístupnost. Stanovují podmínky a nároky na provádění stavby, využití mechanismů, napojení energií, inženýrských sítí, určují potřebu předmontážních a montážních zón, zabývají se bezpečností, vlivem stavby a požadavky na ochranu ŽP. Řeší také lhůty výstavby, časový plán a průběh výstavby a organizaci práce na staveništi. Jedním z nástrojů informačního charakteru, kterým se příprava a provádění stavby může řídit, je síťová analýza, zahrnující časovou, zdrojovou a nákladovou analýzu i kritickou cestu v posloupnosti činností. Jsou podkladem pro zpracování Plánu organizace výstavby (POV), který se zpracovává v projektové dokumentaci pro provádění stavby (kap. 3.2.2). POV nemá v současném právním řádu oporu. O POV pojednává MP 1.1.2 Zásady organizace výstavby.

4.2.3 Metodický postup při navrhování

Převratné změny v rozsahu, kompletnosti a vědecké úrovni výrobního procesu, přicházející s vědeckotechnickou revolucí, vyžadují vyšší kvalitu přípravných fází, které předcházejí tomuto procesu. Proto podle výsledků analýz stále více vstupuje do popředí fáze přípravy výroby a v ní především projektová činnost. Úsilí usměrnit budoucí procesy materiální povahy a produkci stále rostoucího objemu informací na nejvyšší úroveň bude nejefektivnější, když projektová dokumentace bude na nejvyšší úrovni. Navrhování je předvýrobou, přičemž v celém systému přípravy a provádění investic je jen jednou, ale velmi důležitou dominantní fází. Konečným cílem navrhování, nezávisle na jeho rozsahu, je nejen nějaké technické řešení s nějakými hospodářskými výsledky, ale optimální celkové řešení s nejlepšími technickými výsledky, které z něho vyplývají, s příznivými pracovními podmínkami a nejvyšším dosažitelným hospodářským efektem. Navrhování zahrnuje komplex věcných, lidských a časových vztahů.

Podle zásady postupnosti probíhá navrhování v ohraničených, částečně se překrývajících stupních nebo fázích, jejichž pořadí a rozsah jsou určeny daným cílem úkolu. Ve všech fázích dokumentace, které označujeme jako předprojektovou přípravu, projektovou přípravu, fáze provádění a provozování stavby, lze stanovit podobný metodický postup, čímž se do procesu vnáší současně určitá logika. Rozdíly mezi nimi tvoří hloubka a tím i přesnost zpracování.

Jednotlivé, nejčastěji se vyskytující kroky je možno u technologické stavby charakterizovat následovně:

• hrubá technologie je prvním obrazovým znázorněním uvažovaného technologického procesu v různých variantách. Stává se východiskem všech úvah o dalším postupu;
• schéma podniku je znázorněním všech hlavních úseků podniku, jejich technologicky podmíněných vztahů a ideálního toku materiálů;
• funkční schéma jako vyčerpávající znázornění průběhu výroby a funkčně podmíněného vzájemného přiřazení jednotlivých stupňů výroby;
• schéma materiálového toku, vyhodnocujícího přezkoumání existujícího nebo navrhovaného toku materiálů, doplněného o množství materiálů přemísťovaných za časovou jednotku a vytvoření základu pro volbu dopravních prostředků a organizaci dopravy;
• prostorový plán jako soubor všech důležitých požadavků a ovlivňujících činitelů pro návrh technologických plánů dílen a provozoven;
• tok výroby s obrazovým znázorněním charakteristického toku výroby všemi výrobními, kontrolními a skladovacími prostory, s rozměry a hmotnostmi technologických zařízení;
• volba budovy, konstrukčních prvků, zachycující rozhodnutí o umístění zařízení na volném prostranství nebo v zastřešených prostorách, speciálních víceúčelových halách;
• dispozice strojů a zařízení, ukazující vzájemné uspořádání strojů, konstrukcí ve vazbě na výrobní program a technologický tok a druh a organizaci výrobního procesu;
• zastavovací plán, zohledňující velikost prostoru, který je k dispozici, potřeby a krytí energií, dostupnost kvalifikovaných pracovních sil jako východisko pro reálný plán;
• generální plán (komplet), shrnující všechny samostatné části dokumentace, technologická schémata, obslužné provozy a zapojení stavby do okolí.

4.2.4 Spolupráce projektantů

Navrhování vyžaduje optimální řešení daných úkolů ve vzájemné spolupráci všech členů kolektivu projektantů. Jak již vyplývá ze SZ, ve znění pozdějších předpisů, je projektant povinen přizvat ke zpracování dílčích částí PD další oprávněné projektanty s oprávněním pro příslušný obor nebo specializací, není-li způsobilý některou část projektové dokumentace zpracovat sám. Zásady činnosti a vzájemné spolupráce AO popisují pravidla v pomůcce A 2.1 Autorizovaný inženýr a technik v procesu výstavby.

Vycházíme-li z klasického postupu při zajišťování PD, zejména větší a složitější technologické stavby, pak si jistě stavebník z praktických důvodů vyhledá projektovou organizaci, která z velké části bude sama schopna pokrýt většinu profesí, bude mít dostatečný počet autorizovaných a kvalifikovaných projektantů, bude schopna pověřit řízením PD ze svých řad hlavního projektanta a koordinovat PD ve všech projektových stupních a detailech. AO, která je pověřena výkonem vedení při vypracování příslušné PD, je také hlavním, rozhodujícím a koordinujícím článkem komplexního vypracování a projektových prací jednotlivých profesních řešení. Sestavuje dílčí týmy pro řešení jednotlivých technologických uzlů. Úzce spolupracuje nejen se svými spolupracovníky v organizaci, ale je také koordinátorem a ověřovatelem i kontrolním článkem výkonu činností dodavatelského článku.

Významným činitelem v projektové organizaci zabezpečující kvalitu prací je také vybudování, zavedení, udržování a zdokonalování systému managementu jakosti, případně systému integrovaného managementu podle požadavku mezinárodní normy ČSN EN ISO 9001:2016 (kvalita), ČSN EN ISO 14001:2016 (ŽP) nebo ČSN ISO 45001:2018 (BOZP).

Mnohé i menší projektové organizace jsou schopny pokrýt řadu profesí, jako jsou elekro, hydraulika, vzduchotechnika, potrubní rozvody, rozvody energií, automatizovaný systém řízení, návaznosti na stavební část, ale chybí jim odbornost v oblasti technologických znalostí a zkušeností v oboru připravovaného technologického celku.

Schválení a ověření PD ze strany AO TZSp v souladu s vydanými pravidly ČKAIT pro používání autorizačního razítka předkládané ke správnímu řízení se musí stát zárukou, že tato dokumentace je vypracována v dostatečném rozsahu a potřebné kvalitě a je podle ní možno stavbu provést a ekologicky i bezpečně provozovat. AO zaznamenává a dokládá svou vybranou činnost v Deníku autorizované osoby.

Ke spolupráci při vypracování PD je třeba přizvat i stavebníka a budoucího provozovatele, ať již formou konzultací, kontrolních dnů nebo v jiné formě, zejména při řešení technických detailů. Konzultace náročných postupů a technologií, při vypracování průvodní dokumentace, dokumentace pro zkoušky, při stanovení rozsahu autorského dozoru, při vymezování stanovených výrobků, v oblasti bezpečnosti, PO, pracovních podmínek, hygieny, jsou rovněž základem týmové práce více projektantů.

Spolupráce projektanta se váže také na součinnost s budoucími dodavateli na předávání informací a poskytování podkladů o charakteristikách strojů a zařízení, technologiích, způsobu manipulace a obsluhy zařízení, o podmínkách při dodávkách, realizaci stavby, montáži za provozu, práce za ztížených podmínek v nebezpečném prostoru nebo prostředí. Měla by zahrnout i spolupráci při řešení technických problémů a změn v dokumentaci, řešení neshod a odstraňování chyb návrhů, postup, zdokumentování a zachycení změn v dokumentaci během stavby a pro zachycení skutečného stavu v dokumentaci.

Významným činitelem, ovlivňujícím kvalitu návrhu, je i spolupráce nejen mezi zpracovateli dokumentace jednotlivých profesí a hlavním projektantem v příslušném stupni zpracování projektové dokumentace, ale i mezi stavebníkem nebo jeho smluvním mandatářem a projektovou složkou:

• u udržovacích prací a změn dokončené stavby stávajících staveb a zařízení je velmi důležitá spolupráce provozovatele k zjištění skutečného stávajícího stavu, na nějž dokumentace navazuje, vč. geometrického zaměření styčných bodů (např. potrubí). S odstupem času a dříve provedených změn, dokumentačně nezachycených, často skutečný stav neodpovídá stavu v podkladové dokumentaci. Tyto skutečnosti nutno upřesnit ve smluvním vztahu – buď podklady od skutečného stávajícího stavu předá (ověří) stavebník, nebo si na základě smlouvy zjistí skutečný stav sám projektant přímo ověřením na stavbě;
• konzultace PD všech stupňů v průběhu zpracování se uskutečňuje na pravidelných jednáních (kontrolních dnech) zpravidla u projektanta. Účastníky jsou kromě projektanta (vč. příslušných specialistů, příp. jeho dodavatele projektových prací) stavebník (obvykle se zástupci budoucího provozovatele stavby a údržby a zástupci zhotovitele stavby, včetně přizvaných specialistů);
• změny technického řešení v průběhu provádění stavby, navržené dodavateli ať již z důvodů změn materiálů, nedostatků v návrhu nebo možného zlepšení, konzultuje a odsouhlasuje stavebník s projektantem. Tyto změny jednotliví zhotovitelé zaznamenávají a předávají podklady projektantovi (podle způsobu provádění stavby přímo, nebo prostřednictvím stavebníka), který je zapracuje do dokumentace skutečného provedení.

5 PŘÍLOHY

5.1 Obsah projektové dokumentace v části TZS technologické stavby pro stavební povolení, pro provádění stavby, skutečného provedení stavby

PŘÍLOHA 5.1 A

Rozsah a obsah projektové dokumentace pro ohlášení stavby uvedené v § 104 odst. 1 písm. a) až e) SZ nebo pro vydání stavebního povolení (podle přílohy č. 12 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů).

Dokumentace obsahuje části:

A Průvodní zpráva
B Souhrnná technická zpráva
C Situační výkresy
D Dokumentace objektů a technických a technologických zařízení

K dokumentaci se přikládá dokladová část.

D.1 Dokumentace stavebního nebo inženýrského objektu

D.1.1 Architektonicko-stavební řešení

D.1.2 Stavebně konstrukční řešení

D.1.3 Požárně bezpečnostní řešení

D.1.4 Technika prostředí staveb

D.2 Dokumentace technických a technologických zařízení

PŘÍLOHA 5.1 B

Rozsah a obsah dokumentace pro provádění stavby podle přílohy č. 13 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů.

Dokumentace obsahuje části:

A Průvodní zpráva
B Souhrnná technická zpráva
C Situační výkresy
D Dokumentace objektů a technických a technologických zařízení

K dokumentaci se přikládá dokladová část.

Společné zásady:
Projektová dokumentace pro provádění stavby se zpracovává samostatně pro jednotlivé pozemní a inženýrské objekty a pro technologická zařízení.

Vychází se ze schválené projektové dokumentace pro ohlášení stavby nebo pro vydání stavebního povolení, u staveb technické infrastruktury nevyžadující stavební povolení ani ohlášení se vychází z dokumentace pro vydání územního rozhodnutí nebo územního souhlasu. Projektová dokumentace se zpracovává v podrobnostech umožňujících vypracovat soupis stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr.

Projektová dokumentace obsahuje též technické charakteristiky, popisy a podmínky provádění stavebních prací.

Výkresy podrobností (detailů) zobrazují pro dodavatele závazné, nebo tvarově složité konstrukce (prvky), na které klade projektant zvláštní požadavky a které je nutné při provádění stavby respektovat.

Součástí projektové dokumentace pro provádění stavby není dokumentace pro pomocné práce a konstrukce, výrobně technická dokumentace, dokumentace výrobků dodaných na stavbu, výkresy prefabrikátů a montážní dokumentace. Pokud je nutno zpracovat některou z těchto dokumentací, jde vždy o součást dodavatelské dokumentace.

D.1 Dokumentace stavebního nebo inženýrského objektu

D.1.1 Architektonicko-stavební řešení

D.1.2 Stavebně konstrukční řešení

D.1.3 Požárně bezpečnostní řešení

D.1.4 Technika prostředí staveb

D.2 Dokumentace technických a technologických zařízení

Stavbu lze, podle charakteru, členit na provozní celky. Technologická zařízení jsou výrobní a nevýrobní.

PŘÍLOHA 5.1 C

Dokumentace skutečného provedení

Rozsah a obsah dokumentace skutečného provedení stavby podle přílohy č. 14 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů.

Dokumentace obsahuje části:

A Průvodní zpráva
B Souhrnná technická zpráva
C Situační výkresy
D Výkresová dokumentace

Zjednodušená dokumentace (pasport stavby):

Zjednodušená dokumentace obsahuje části:

A Průvodní zpráva
B Souhrnná technická zpráva
C Zjednodušený situační nákres
D Zjednodušená výkresová dokumentace

5.2 Ochranná pásma sítí dopravní a technické infrastruktury

Problematika ochranných a bezpečnostních pásem je soustředěna do MP 10.3 Ochranná a bezpečnostní pásma.

Ochranná a bezpečnostní pásma jsou stanovena proto, aby nedocházelo k poškozování inženýrských sítí zejména při výkopových pracích, případně aby nedošlo k úrazu při práci v blízkosti sítě. Narušení sítí dopravní a technické infrastruktury a kolize s nimi znamenají vždy zdržení prací, dodatečné náklady na opravy, náklady na pokuty.

Ochranné pásmo je stanoveno jako prostor, vymezený rovinami v určených vzdálenostech od vedení. Vymezení je stanoveno obecnými právními předpisy, normou nebo požadavkem správce sítě.

5.2.1 Zařízení elektrizační soustavy

Ochranná pásma zařízení elektrizační soustavy stanoví § 46 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů. Ochranné pásmo vzniká dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí.

Ochranná pásma

• (1) Ochranným pásmem zařízení elektrizační soustavy je prostor v bezprostřední blízkosti tohoto zařízení, určený k zajištění jeho spolehlivého provozu a k ochraně života, zdraví a majetku osob. Ochranné pásmo vzniká dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí o umístění stavby, společného povolení, kterým se stavba umisťuje a povoluje, nabytí účinnosti veřejnoprávní smlouvy územní rozhodnutí nahrazující nebo právními účinky územního souhlasu s umístěním stavby, pokud není podle stavebního zákona vyžadován ani jeden z těchto dokladů, potom dnem uvedení zařízení elektrizační soustavy do provozu.
• (2) Ochrannými pásmy jsou chráněna nadzemní vedení, podzemní vedení, elektrické stanice, výrobny elektřiny a vedení měřicí, ochranné, řídicí, zabezpečovací, informační a telekomunikační techniky.
• (3) Ochranné pásmo nadzemního vedení je souvislý prostor vymezený svislými rovinami, vedenými po obou stranách vedení ve vodorovné vzdálenosti měřené kolmo na vedení, která činí od krajního vodiče vedení na obě jeho strany:

• (4) V lesních průsecích udržuje provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel příslušné distribuční soustavy na vlastní náklad volný pruh pozemků o šířce 4 m po jedné straně základů podpěrných bodů nadzemního vedení podle odstavce 3 písm. a) bodu 1 a písm. b), c), d) a e), pokud je takový volný pruh třeba; vlastníci či uživatelé dotčených nemovitostí jsou povinni jim tuto činnost umožnit.
• (5) Ochranné pásmo podzemního vedení elektrizační soustavy do 110 kV včetně a vedení řídicí, měřicí a zabezpečovací techniky činí 1 m po obou stranách krajního kabelu, nad 110 kV činí 3 m po obou stranách krajního kabelu.
• (6) Ochranné pásmo elektrické stanice je vymezeno svislými rovinami, vedenými ve vodorovné vzdálenosti:
  • a) u venkovních elektrických stanic a dále stanic s napětím větším než 52 kV v budovách 20 m od oplocení nebo od vnějšího líce obvodového zdiva;
  • b )u stožárových elektrických stanic a věžových stanic s venkovním přívodem s převodem napětí z úrovně nad 1 kV a menší než 52 kV na úroveň nízkého napětí 7 m;
  • c )u kompaktních a zděných elektrických stanic s převodem napětí z úrovně nad 1 kV a menší než 52 kV na úroveň nízkého napětí 2 m;
  • d) u vestavěných elektrických stanic 1 m od obestavění.
• (7) Ochranné pásmo výrobny elektřiny je souvislý prostor vymezený svislými rovinami vedenými v kolmé vzdálenosti
  • a) 20 m vně oplocení, nebo v případě, že výrobna elektřiny není oplocena, 20 m od vnějšího líce obvodového zdiva výrobny elektřiny připojené k přenosové soustavě, nebo distribuční soustavě s napětím větším než 52 kV;
  • b) 7 m vně oplocení, nebo v případě, že výrobna elektřiny není oplocena, 7 m od vnějšího líce obvodového zdiva výrobny elektřiny připojené k distribuční soustavě s napětím nad 1 kV do 52 kV včetně;
  • c) 1 m vně oplocení výrobny elektřiny s instalovaným výkonem nad 10 kW a připojené k distribuční soustavě s napětím do 1 kV včetně;
  • d) v případě, že výrobna elektřiny není oplocena, 1 m od vnějšího líce obvodového zdiva, nebo od obalové křivky vedené vnějšími líci krajních komponentů výrobny elektřiny s instalovaným výkonem nad 10 kW a připojené k distribuční soustavě s napětím do 1 kV včetně;
  • e) 1 m od vnějšího líce obvodového zdiva budovy, na které je výrobna elektřiny umístěna, u výroben elektřiny připojených k distribuční soustavě s napětím do 1 kV včetně s instalovaným výkonem nad 10 kW.
  • Pro výrobnu elektřiny připojenou k distribuční soustavě s napětím do 1 kV včetně s instalovaným výkonem do 10 kW včetně se ochranné pásmo nestanovuje.
• (8) V ochranném pásmu nadzemního a podzemního vedení, výrobny elektřiny a elektrické stanice je zakázáno
  • a) zřizovat bez souhlasu vlastníka těchto zařízení stavby či umisťovat konstrukce a jiná podobná zařízení, jakož i uskladňovat hořlavé a výbušné látky;
  • b) provádět bez souhlasu jeho vlastníka zemní práce;
  • c) provádět činnosti, které by mohly ohrozit spolehlivost a bezpečnost provozu těchto zařízení nebo ohrozit život, zdraví či majetek osob;
  • d) provádět činnosti, které by znemožňovaly nebo podstatně znesnadňovaly přístup k těmto zařízením.
• (9) V ochranném pásmu nadzemního vedení je zakázáno vysazovat chmelnice a nechávat růst porosty nad výšku 3 m.
• (10) V ochranném pásmu podzemního vedení je zakázáno vysazovat trvalé porosty a přejíždět vedení mechanizmy o celkové hmotnosti nad 6 t.
• (11) Pokud to technické a bezpečnostní podmínky umožňují a nedojde-li k ohrožení života, zdraví, bezpečnosti nebo majetku osob, vlastník příslušné části elektrizační soustavy
  • a) stanoví písemně podmínky pro realizaci veřejně prospěšné stavby, pokud stavebník prokáže nezbytnost jejího umístění v ochranném pásmu;
  • b) udělí písemný souhlas se stavbou neuvedenou v písmenu a) nebo s činností v ochranném pásmu, který musí obsahovat podmínky, za kterých byl udělen.
• (12) V ochranném pásmu i mimo ně je každý povinen zdržet se jednání, kterým by mohl poškodit elektrizační soustavu nebo omezit nebo ohrozit její bezpečný a spolehlivý provoz a veškeré činnosti musí být prováděny činnosti tak, aby nedošlo k poškození energetických zařízení.
• (13) Fyzické či právnické osoby zřizující zařízení napájená stejnosměrným proudem v bezprostřední blízkosti ochranného pásma s možností vzniku bludných proudů poškozujících podzemní vedení jsou povinny tyto skutečnosti oznámit provozovateli přenosové soustavy nebo příslušnému provozovateli distribuční soustavy a provést opatření k jejich omezení.
• (14) Vzdálenost mezi nejbližším vodičem nadzemního vedení o napětí vyšším než 52 kV a koncem listu rotoru větrné elektrárny v nejbližší vzdálenosti od vedení musí být v případě, že
  • a) na vedení není realizováno opatření proti kmitání vodičů nejméně trojnásobkem průměru rotoru,
  • b) na vedení je realizováno opatření proti kmitání vodičů nejméně rovnající se průměru rotoru nebo výšce větrné elektrárny.
• (15) Vzdálenost mezi oplocením elektrické stanice o napětí vyšším než 52 kV a koncem listu rotoru větrné elektrárny v nejbližší vzdálenosti od vedení za bezvětří musí být minimálně rovna výšce větrné elektrárny.
• (16) Ochranné pásmo zařízení elektrizační soustavy zaniká trvalým odstraněním stavby na základě příslušného souhlasu nebo povolení v souladu se stavebním zákonem.

5.2.2 Plynárenská zařízení

Ochranná pásma plynárenských zařízení stanoví § 68 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů. Ochranným pásmem se rozumí souvislý prostor v bezprostřední blízkosti plynárenského zařízení vymezený svislými rovinami vedenými ve vodorovné vzdálenosti od jeho půdorysu.

Plynárenská a plynová zařízení (PLZ) jsou chráněna v souladu s energetickým zákonem ochrannými pásmy k zajištění jejich bezpečného a spolehlivého provozu. Ochranné pásmo vzniká dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí.

Ochranná pásma

• (1) Plynárenská zařízení jsou chráněna ochrannými pásmy k zajištění jejich bezpečného a spolehlivého provozu. Ochranné pásmo vzniká dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí o umístění stavby nebo společného povolení, kterým se stavba umisťuje a povoluje, nebo dnem, kdy nabude právních účinků územní souhlas s umístěním stavby, pokud není podle stavebního zákona vyžadován ani jeden z těchto dokladů, potom dnem uvedení plynárenského zařízení do provozu.
• (2) Ochranným pásmem se pro účely tohoto zákona rozumí souvislý prostor vymezený svislými rovinami vedenými ve vodorovné vzdálenosti od půdorysu plynárenského zařízení měřeno kolmo na jeho obrys, který činí:
  • a) u plynovodů a plynovodních přípojek o tlakové úrovni do 4 bar včetně, umístěných v zastavěném území obce 1 m na obě strany a umístěných mimo zastavěné území obce 2 m na obě strany,
  • b) u plynovodů a plynovodních přípojek nad 4 bar do 40 bar včetně 2 m na obě strany,
  • c) u plynovodů nad 40 bar 4 m na obě strany,
  • d) u technologických objektů 4 m na každou stranu od objektu,
  • e) u sond zásobníku plynu 30 m od osy jejich ústí,
  • f) u zásobníků plynu 30 m vně od jejich oplocení,
  • g) u zařízení katodické protikorozní ochrany a vlastní telekomunikační sítě držitele licence 1 m na obě strany.

5.2.3 Zařízení pro výrobu a rozvod tepelné energie

Ochranná pásma zařízení pro výrobu nebo rozvod tepelné energie stanoví § 87 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů.

Ochranná pásma

• (1) Ochranným pásmem se rozumí souvislý prostor v bezprostřední blízkosti zařízení pro výrobu či rozvod tepelné energie, určený k zajištění jeho spolehlivého provozu a ochraně života, zdraví, bezpečnosti a majetku osob. Ochranné pásmo vzniká dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí o umístění stavby nebo společného povolení, kterým se stavba umisťuje a povoluje, nebo dnem, kdy nabude právních účinků územní souhlas s umístěním stavby, pokud není podle stavebního zákona vyžadován ani jeden z těchto dokladů, potom dnem uvedení zařízení pro výrobu či rozvod tepelné energie do provozu.
• (2) Ochranné pásmo je vymezeno svislými rovinami vedenými po obou stranách zařízení na výrobu či rozvod tepelné energie ve vodorovné vzdálenosti měřené kolmo k tomuto zařízení a vodorovnou rovinou, vedenou pod zařízením pro výrobu nebo rozvod tepelné energie ve svislé vzdálenosti, měřené kolmo k tomuto zařízení a činí 2,5 m.
• (3) U předávacích stanic, které jsou umístěny v samostatných budovách, je ochranné pásmo vymezeno svislými rovinami vedenými ve vodorovné vzdálenosti 2,5 m kolmo na půdorys těchto stanic a vodorovnou rovinou, vedenou pod těmito stanicemi ve svislé vzdálenosti 2,5 m.
• (4) V ochranném pásmu i mimo ně je každý povinen zdržet se jednání, kterým by mohl poškodit zařízení pro výrobu nebo rozvod tepelné energie nebo omezit nebo ohrozit jeho bezpečný a spolehlivý provoz a veškeré činnosti musí být prováděny tak, aby nedošlo k poškození zařízení pro výrobu nebo rozvod tepelné energie. Pro realizaci veřejně prospěšné stavby, pokud se prokáže nezbytnost jejího umístění v ochranném pásmu, stanoví provozovatel tohoto zařízení podmínky. Ostatní stavební činnosti, umisťování staveb, zemní práce, uskladňování materiálu, zřizování skládek a vysazování trvalých porostů v ochranných pásmech je možno provádět pouze po předchozím písemném souhlasu provozovatele tohoto zařízení. Podmínky pro realizaci veřejně prospěšné stavby nebo souhlas, který musí obsahovat podmínky, za kterých byl udělen, se připojují k návrhu regulačního plánu nebo návrhu na vydání územního rozhodnutí nebo oznámení záměru v území o vydání územního souhlasu; orgán, který je příslušný k vydání regulačního plánu nebo územního rozhodnutí nebo územního souhlasu, podmínky nepřezkoumává.
• (5) Prochází-li zařízení pro rozvod tepelné energie budovami, ochranné pásmo se nevymezuje. Při provádění stavebních činností musí vlastník dotčené stavby dbát na zajištění bezpečnosti tohoto zařízení.
• (6) Vlastníci nemovitostí jsou povinni umožnit provozovateli zařízení přístup k pravidelné kontrole a provádění nezbytných prací na zařízení pro rozvod tepelné energie umístěném v jejich nemovitostech. Pokud to technické a bezpečnostní podmínky umožňují a nedojde k ohrožení života, zdraví nebo bezpečnosti osob, je provozovatel zařízení před zahájením prací povinen vlastníka nebo správce nemovitosti o rozsahu a době trvání prací informovat a po ukončení prací uvést dotčené prostory do původního stavu, a není-li to s ohledem na povahu provedených prací možné, do stavu odpovídajícímu předchozímu účelu nebo užívání nemovitosti.
• (7) Ochranné pásmo zařízení pro výrobu nebo rozvod tepelné energie zaniká trvalým odstraněním stavby na základě příslušného souhlasu nebo povolení v souladu se stavebním zákonem.

5.2.4 Zařízení elektronických komunikací

Ochranná pásma komunikačního vedení jsou uvedena v § 102 a § 103 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů.

Ochranné pásmo komunikačního vedení

• (1) Ochranné pásmo podzemního komunikačního vedení vzniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí o umístění stavby, nebo právními účinky územního souhlasu s umístěním stavby. Pokud není podle stavebního zákona vyžadováno ani jedno z uvedených povolení, potom dnem uvedení sítě nebo zařízení elektronických komunikací do užívání.
• (2) Ochranné pásmo podzemního komunikačního vedení činí 0,5 m po stranách krajního vedení.
• (3) V ochranném pásmu podzemního komunikačního vedení je zakázáno
  • a) bez souhlasu jeho vlastníka nebo rozhodnutí stavebního úřadu provádět zemní práce nebo terénní úpravy,
  • b) bez souhlasu jeho vlastníka nebo rozhodnutí stavebního úřadu zřizovat stavby či umísťovat konstrukce nebo jiná podobná zařízení,
  • c) bez souhlasu jeho vlastníka vysazovat trvalé porosty.
• (4) Činnosti v ochranném pásmu podzemního komunikačního vedení, které by znemožňovaly nebo podstatně znesnadňovaly přístup k tomuto vedení nebo které by mohly ohrozit bezpečnost a spolehlivost jeho provozu, je možné vykonávat jen po předchozím souhlasu vlastníka vedení.
• (5) Ochranné pásmo nadzemního komunikačního vedení vzniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí vydaného podle zvláštního právního předpisu. Parametry tohoto ochranného pásma, rozsah omezení a podmínky ochrany stanoví na návrh vlastníka tohoto vedení příslušný stavební úřad v tomto rozhodnutí. Přitom musí být šetřeno práv vlastníků nemovitostí nacházejících se v ochranném pásmu nadzemního komunikačního vedení.

Ochranné pásmo rádiového zařízení a rádiového směrového spoje

• (1) Ochranné pásmo rádiového zařízení a rádiového směrového spoje vzniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí vydaného podle zvláštního právního předpisu. Parametry těchto ochranných pásem, rozsah omezení a podmínky ochrany stanoví na návrh vlastníka těchto zařízení a spojů příslušný stavební úřad v tomto rozhodnutí. Přitom musí být šetřeno práv vlastníků nemovitostí nacházejících se v ochranném pásmu rádiového zařízení a rádiového směrového spoje.
• (2) V řízeních o ochranných pásmech nadzemního komunikačního vedení, rádiového zařízení a rádiového směrového spoje je Úřad dotčeným správním úřadem.

5.2.5 Stavby vodního hospodářství

a) Ochranná pásma vodovodních řadů a kanalizačních stok
Stanoví se podle § 23 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích:

• (1) K bezprostřední ochraně vodovodních řadů a kanalizačních stok před poškozením se vymezují ochranná pásma vodovodních řadů a kanalizačních stok (dále jen „ochranná pásma“).
• (2) Ochrannými pásmy se rozumí prostor v bezprostřední blízkosti vodovodních řadů a kanalizačních stok určený k zajištění jejich provozuschopnosti. Ochranná pásma vodních zdrojů podle zvláštního zákona tímto nejsou dotčena.
• (3) Ochranná pásma jsou vymezena vodorovnou vzdáleností od vnějšího líce stěny potrubí nebo kanalizační stoky na každou stranu
  • a) u vodovodních řadů a kanalizačních stok do průměru 500 mm včetně, 1,5 m,
  • b) u vodovodních řadů a kanalizačních stok nad průměr 500 mm, 2,5 m,
  • c) u vodovodních řadů nebo kanalizačních stok o průměru nad 200 mm, jejichž dno je uloženo v hloubce větší než 2,5 m pod upraveným povrchem, se vzdálenosti podle písmene a) nebo b) od vnějšího líce zvyšují o 1,0 m.
• (4) Výjimku z ochranného pásma uvedeného v odstavci 3 může povolit v odůvodněných případech vodoprávní úřad. Při povolování výjimky přihlédne vodoprávní úřad k technickým možnostem řešení při současném zabezpečení ochrany vodovodního řadu nebo kanalizační stoky a k technickobezpečnostní ochraně zájmů dotčených osob.
• (5) V ochranném pásmu vodovodního řadu nebo kanalizační stoky lze
  • a) provádět zemní práce, stavby, umísťovat konstrukce nebo jiná podobná zařízení či provádět činnosti, které omezují přístup k vodovodnímu řadu nebo kanalizační stoce nebo které by mohly ohrozit jejich technický stav nebo plynulé provozování,
  • b) vysazovat trvalé porosty,
  • c) provádět skládky mimo skládek jakéhokoliv odpadu,
  • d) provádět terénní úpravy,
• jen s písemným souhlasem vlastníka vodovodu nebo kanalizace, popřípadě provozovatele, pokud tak vyplývá ze smlouvy uzavřené podle § 8 odst. 2.
• (6) Nezíská-li osoba, která hodlá provádět činnosti uvedené v odstavci 5, souhlas podle odstavce 5, může požádat vodoprávní úřad o povolení k těmto činnostem. Vodoprávní úřad může v těchto případech tyto činnosti v ochranném pásmu povolit a současně stanovit podmínky pro jejich provedení.
• (7) Při porušení povinnosti stanovené v odstavci 5 nařídí obnovit předešlý stav příslušný vodoprávní úřad u činnosti uvedené pod písmenem b) a příslušný úřad podle zvláštních právních předpisů u činností uvedených pod písmeny a), c) a d).
• (8) Vlastník vodovodu nebo kanalizace, popřípadě provozovatel, pokud tak vyplývá ze smlouvy uzavřené podle § 8 odst. 2, je povinen na žádost poskytnout informaci žadateli o možném střetu jeho záměru s ochranným pásmem vodovodního řadu nebo kanalizační stoky a další údaje podle zvláštního zákona. Při zasahování do terénu, včetně zásahů do pozemních komunikací nebo jiných staveb v ochranném pásmu, je stavebník, v jehož zájmu se tyto zásahy provádějí, povinen na svůj náklad neprodleně přizpůsobit nové úrovni povrchu veškerá zařízení a příslušenství vodovodního řadu a kanalizační stoky mající vazbu na terén, pozemní komunikaci nebo jinou stavbu. Tyto práce smí provádět pouze s vědomím a se souhlasem vlastníka vodovodu nebo kanalizace, popřípadě provozovatele, pokud tak vyplývá ze smlouvy uzavřené podle § 8 odst. 2.

b) Ochranné pásmo vodních děl stanoví na návrh vlastníka vodního díla vodoprávní úřad, přičemž může zde zakázat nebo omezit umisťování a provádění některých staveb nebo činností – § 58 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) ve znění pozdějších předpisů. § 30 téhož zákona vymezuje ochranná pásma vodních zdrojů využívaných nebo využitelných pro zásobování pitnou vodou (obvykle s průměrem více než 10 000 m³ za rok). Ochranná pásma vodních zdrojů se dělí na ochranná pásma I. stupně (slouží k ochraně vodního zdroje v bezprostředním okolí jímacího nebo odběrného zařízení) a II. stupně (k ochraně vodního zdroje v územích stanovených vodoprávním úřadem tak, aby nedocházelo k ohrožení jeho vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti) a stanoví je vodoprávní úřad na návrh nebo z vlastního podnětu rozhodnutím. Bližší podrobnosti k těmto ochranným pásmům jsou uvedeny v § 30 citovaného zákona.

Ochranná pásma vodních zdrojů

• (1) K ochraně vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti zdrojů podzemních nebo povrchových vod využívaných nebo využitelných pro zásobování pitnou vodou s průměrným odběrem více než 10 000 m³ za rok a zdrojů podzemní vody pro výrobu balené kojenecké vody nebo pramenité vody stanoví vodoprávní úřad ochranná pásma opatřením obecné povahy. Vyžadují-li to závažné okolnosti, může vodoprávní úřad stanovit ochranná pásma i pro vodní zdroje s nižší kapacitou, než je uvedeno v první větě. Vodoprávní úřad může ze závažných důvodů ochranné pásmo změnit, popřípadě je zrušit. Stanovení ochranných pásem je vždy veřejným zájmem.
• (2) Ochranná pásma se dělí na ochranná pásma I. stupně, která slouží k ochraně vodního zdroje v bezprostředním okolí jímacího nebo odběrného zařízení, a ochranná pásma II. stupně, která slouží k ochraně vodního zdroje v územích stanovených vodoprávním úřadem tak, aby nedocházelo k ohrožení jeho vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti.
• (3) Ochranné pásmo I. stupně stanoví vodoprávní úřad jako souvislé území
  • a) u vodárenských nádrží a u dalších nádrží určených výhradně pro zásobování pitnou vodou minimálně pro celou plochu hladiny nádrže při maximálním vzdutí,
  • b) u ostatních nádrží s vodárenským využitím než uvedených pod písmenem a) s minimální vzdáleností hranice jeho vymezení na hladině nádrže 100 m od odběrného zařízení,
  • c) u vodních toků
• 1. s jezovým vzdutím na břehu odběru minimálně v délce 200 m nad místem odběru proti proudu, po proudu do vzdálenosti 100 m nebo k hraně vzdouvacího objektu a šířce ochranného pásma 15 m, ve vodním toku zahrnuje minimálně jednu polovinu jeho šířky v místě odběru,
• 2. bez jezového vzdutí na břehu odběru minimálně v délce 200 m nad místem odběru proti proudu, po proudu do vzdálenosti 50 m od místa odběru a šířce ochranného pásma 15 m, ve vodním toku zahrnuje minimálně jednu třetinu jeho šířky v místě odběru,
  • d) u zdrojů podzemní vody s minimální vzdáleností hranice jeho vymezení 10 m od odběrného zařízení,
  • e) v ostatních případech individuálně.
• (4) Vodoprávní úřad může stanovit v odůvodněných případech ochranné pásmo I. stupně v rozsahu menším, než je uveden v odstavci 3 písm. a) až d).
• (5) Ochranné pásmo II. stupně se stanoví vně ochranného pásma I. stupně; může být tvořeno jedním souvislým nebo více od sebe oddělenými územími v rámci hydrologického povodí nebo hydrogeologického rajonu. Vodoprávní úřad může ochranné pásmo II. stupně, je-li to účelné, stanovovat postupně po jednotlivých územích.
• (6) Ochranná pásma stanoví vodoprávní úřad na návrh nebo z vlastního podnětu. Nepodají-li návrh na jejich stanovení ti, kteří mají právo vodu z vodního zdroje odebírat, popřípadě ti, kteří o povolení k takovému odběru žádají, u vodárenských nádrží pak ti, kteří vlastní vodní díla sloužící ke vzdouvání vody v takových nádržích nebo jsou jejich stavebníky, může jim předložení tohoto návrhu s potřebnými podklady vodoprávní úřad uložit. Za vodárenské nádrže podle předchozí věty se považují nádrže uvedené v seznamu podle odstavce 13.
• (7) Do ochranného pásma I. stupně je zakázán vstup a vjezd; to neplatí pro osoby, které mají právo vodu z vodního zdroje odebírat, a u vodárenských nádrží pro osoby, které tato vodní díla vlastní. Vodoprávní úřad může stanovit rozhodnutím nebo opatřením obecné povahy i další výjimky ze zákazu vstupu a vjezdu.
• (8) V ochranném pásmu I. a II. stupně je zakázáno provádět činnosti poškozující nebo ohrožující vydatnost, jakost nebo zdravotní nezávadnost vodního zdroje, jejichž rozsah je vymezen v opatření obecné povahy o stanovení nebo změně ochranného pásma.
• (9) Odpadne-li důvod ochrany, vodoprávní úřad ochranné pásmo opatřením obecné povahy zruší.
• (10) V opatření obecné povahy o stanovení nebo změně ochranného pásma vodního zdroje vodoprávní úřad stanoví, které činnosti poškozující nebo ohrožující vydatnost, jakost nebo zdravotní nezávadnost vodního zdroje nelze v tomto pásmu provádět, jaká technická opatření jsou v ochranném pásmu povinny provést osoby podle odstavce 12, popřípadě způsob a dobu omezení užívání pozemků a staveb v tomto pásmu ležících.
• (11) Za prokázané omezení užívání pozemků a staveb v ochranných pásmech vodních zdrojů náleží vlastníkům nebo nájemcům nebo pachtýřům těchto pozemků a staveb náhrada, kterou jsou povinni na jejich žádost poskytnout v případě vodárenských nádrží vlastníci vodních děl umožňujících v nich vzdouvání vody, v ostatních případech oprávnění (§ 8) k odběru vody z vodního zdroje; je-li jich více, poměrně podle povoleného množství odebírané vody. Nedojde-li o poskytnutí náhrady k dohodě, rozhodne o jednorázové náhradě soud.
• (12) Náklady spojené s technickými úpravami v ochranných pásmech vodních zdrojů uloženými vodoprávním úřadem k ochraně vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti nesou ti, kteří jsou oprávněni vodu z těchto vodních zdrojů odebírat, popřípadě o povolení k jejímu odběru žádají, u vodárenských nádrží pak vlastníci nebo stavebníci vodních děl sloužících ke vzdouvání vody.
• (13) Ministerstvo životního prostředí vyhláškou stanoví seznam vodárenských nádrží a zásady pro stanovení a změny ochranných pásem vodních zdrojů.

5.2.6 Silniční ochranná pásma

K ochraně dálnic, silnic a místních komunikací I. nebo II. třídy a provozu na nich mimo souvisle zastavěné území obcí, vymezuje § 30 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.

Bližší podrobnosti k povolení a provádění staveb, zřizování a provozování reklamních zařízení či jiných objektů, výsadbě stromů, keřů či kultur apod. uvádí §30–§35 uvedeného zákona.

OCHRANA POZEMNÍCH KOMUNIKACÍ A JEJICH STYK S OKOLÍM

Silniční ochranná pásma

§ 30

• (1) K ochraně dálnice, silnice a místní komunikace I. nebo II. třídy a provozu na nich mimo souvisle zastavěné území obcí slouží silniční ochranná pásma. Silniční ochranné pásmo pro nově budovanou nebo rekonstruovanou dálnici, silnici a místní komunikaci I. nebo II. třídy vzniká na základě rozhodnutí o umístění stavby nebo společného povolení, kterým se stavba umisťuje a povoluje.
• (2) Silničním ochranným pásmem se pro účely tohoto zákona rozumí prostor ohraničený svislými plochami vedenými do výšky 50 m a ve vzdálenosti
  • a) 100 m od osy přilehlého jízdního pásu dálnice anebo od osy větve její křižovatky s jinou pozemní komunikací; pokud by takto určené pásmo nezahrnovalo celou plochu odpočívky, tvoří hranici pásma hranice silničního pozemku,
  • b) 50 m od osy vozovky nebo přilehlého jízdního pásu silnice I. třídy nebo místní komunikace I. třídy,
  • c) 15 m od osy vozovky nebo od osy přilehlého jízdního pásu silnice II. třídy nebo III. třídy a místní komunikace II. třídy.
• (3) Souvisle zastavěným územím obce (dále jen „území“) je pro účely určení silničního ochranného pásma podle tohoto zákona území, které splňuje tyto podmínky:
  • a) na území je postaveno pět a více budov odlišných vlastníků, kterým bylo přiděleno popisné nebo evidenční číslo a které jsou evidovány v katastru nemovitostí,
  • b) mezi jednotlivými budovami, jejichž půdorys se pro tyto účely zvětší po celém obvodu o 5 m, nebude spojnice delší než 75 m. Spojnice tvoří rohy zvětšeného půdorysu jednotlivých budov (u oblouků se použijí tečny). Spojnice mezi zvětšenými půdorysy budov, spolu se stranami upravených půdorysů budov, tvoří území.
• Ochranné pásmo může být zřízeno s ohledem na stanovené podmínky pouze po jedné straně dálnice, silnice nebo místní komunikace I. a II. třídy.
• (4) Hranice silničního ochranného pásma definovaná v § 30 odst. 2 písm. a) je pro případ povolování zřizování a provozování reklamních zařízení, které by byly viditelné uživateli dotčené pozemní komunikace, posunuta ze 100 metrů na 250 metrů.

§ 31

• (1) Zřízení a provozování reklamního zařízení v silničním ochranném pásmu podléhá povolení.
• (2) Zřízení a provozování reklamního zařízení lze povolit pouze, není-li zaměnitelné s dopravními značkami, světelnými signály, zařízeními pro provozní informace nebo s dopravními zařízeními a nemůže-li oslnit uživatele dotčené pozemní komunikace nebo jinak narušit provoz na pozemních komunikacích.
• (3) Jedná-li se o reklamní zařízení viditelné z pozemní komunikace v silničním ochranném pásmu dálnice a silnice I. třídy, lze jeho zřízení a provozování povolit pouze pokud splňuje podmínky podle odstavce 2 a slouží-li k označení provozovny, která se nachází v silničním ochranném pásmu ve vzdálenosti do 200 metrů od reklamního zařízení.
• (4) Povolení podle odstavce 1 vydává příslušný silniční správní úřad po předchozím souhlasu
  • a) vlastníka dotčené nemovitosti, na které má být reklamní zařízení zřizováno a provozováno,
  • b) Ministerstva vnitra, jde-li o silniční ochranné pásmo dálnice,
  • c) Policie České republiky, jde-li o silniční ochranné pásmo silnice a místní komunikace.
• (5) Silniční správní úřad vydá rozhodnutí o povolení zřizovat a provozovat reklamní zařízení právnické nebo fyzické osobě na základě písemné žádosti na dobu určitou, nejdéle na dobu pěti let, a v rozhodnutí stanoví podmínky zřizování a provozování reklamního zařízení.
• (6) Vlastník nemovitosti v silničním ochranném pásmu je oprávněn v obecném zájmu umístit na své nemovitosti pouze reklamní zařízení, které bylo povoleno.
• (7) Porušuje-li právnická nebo fyzická osoba podmínky stanovené v rozhodnutí o vydání povolení ke zřizování a provozování reklamních zařízení, silniční správní úřad rozhodne o odnětí povolení. Právnické nebo fyzické osobě, které bylo odňato povolení, lze udělit povolení na základě znovu podané žádosti nejdříve po uplynutí tří let ode dne, kdy rozhodnutí o odnětí povolení nabylo právní moci.
• (8) Silniční správní úřad může rozhodnout o změně vydaného povolení na základě odůvodněné žádosti držitele povolení.
• (9) Silniční správní úřad je povinen do 7 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o zřízení nebo existenci reklamního zařízení umístěného v rozporu s odstavcem 2, 3 nebo 5 v silničním ochranném pásmu bez povolení vydaného příslušným silničním správním úřadem podle odstavce 1, vyzvat vlastníka reklamního zařízení k jeho odstranění. Vlastník reklamního zařízení je povinen reklamní zařízení neprodleně, nejdéle do pěti pracovních dnů po doručení výzvy příslušného silničního správního úřadu, odstranit. Neučiní-li tak, silniční správní úřad zajistí do 15 pracovních dnů zakrytí reklamy a následně zajistí odstranění a likvidaci reklamního zařízení na náklady vlastníka tohoto zařízení. Odstranění reklamního zařízení a jeho likvidace bude provedeno bez ohledu na skutečnost, zda reklamní zařízení bylo povoleno stavebním úřadem.
• (10) Nemůže-li příslušný silniční správní úřad zjistit vlastníka reklamního zařízení zřizovaného nebo provozovaného bez povolení podle odstavce 1, zveřejní výzvu k odstranění reklamního zařízení způsobem v místě obvyklým a po marném uplynutí lhůty deseti dnů ode dne zveřejnění výzvy je povinen reklamu do 15 pracovních dnů zakrýt a následně zajistit odstranění a likvidaci reklamního zařízení na náklady vlastníka dotčené nemovitosti, na které je reklamní zařízení umístěno. Odstranění reklamního zařízení a jeho likvidace bude provedeno bez ohledu na skutečnost, zda reklamní zařízení bylo povoleno stavebním úřadem.
• (11) Vlastník nemovitosti, na které je zřízeno a provozováno reklamní zařízení bez povolení podle odstavce 1, je povinen umožnit na nezbytnou dobu a v nezbytné míře vstup na svoji nemovitost za účelem zakrytí reklamy a za účelem odstranění a likvidace tohoto reklamního zařízení. Vznikne-li tím škoda na nemovitosti, je ten, kdo škodu způsobil, povinen ji nahradit; této odpovědnosti se nemůže zprostit.

§ 32

• (1) V silničních ochranných pásmech lze jen na základě povolení vydaného silničním správním úřadem a za podmínek v povolení uvedených
  • a) umisťovat a provádět stavby, které podle zvláštních předpisů vyžadují povolení, souhlas nebo ohlášení stavebnímu úřadu,
  • b) provádět terénní úpravy, jimiž by se úroveň terénu snížila nebo zvýšila ve vztahu k niveletě vozovky.
• Ustanoveními tohoto odstavce nejsou dotčeny předpisy o územním plánování a o stavebním řádu.
• (2) Povolení podle předchozího odstavce se nevyžaduje pro stavby čekáren linkové osobní dopravy, zařízení tramvajových a trolejbusových drah, telekomunikačních a energetických vedení a pro stavby související s úpravou odtokových poměrů.
• (3) V územním, stavebním nebo společném územním a stavebním řízení je povolení nahrazeno závazným stanoviskem příslušného silničního správního úřadu.

§ 33

V silničním ochranném pásmu na vnitřní straně oblouku silnice a místní komunikace I. nebo II. třídy o poloměru 500 m a menším a v rozhledových trojúhelnících prostorů úrovňových křižovatek těchto pozemních komunikací se nesmí zřizovat a provozovat jakékoliv objekty, vysazovat stromy nebo vysoké keře a pěstovat takové kultury, které by svým vzrůstem a s přihlédnutím k úrovni terénu rušily rozhled potřebný pro bezpečnost silničního provozu; to neplatí pro lesní porosty s keřovým parkem zajišťující stabilitu okraje lesa. Strany rozhledových trojúhelníků se stanovují 100 m u silnice označené dopravní značkou podle zvláštního předpisu jako silnice hlavní a 55 m u silnice označené dopravní značkou podle zvláštního předpisu jako silnice vedlejší.

§ 34

• (1) Vlastník, popřípadě správce dálnice, silnice a místní komunikace I. nebo II. třídy je oprávněn v silničním ochranném pásmu na nezbytnou dobu a v nezbytné míře vstupovat na cizí pozemky, nebo na stavby na nich stojící, za účelem oprav, údržby, umístění zásněžek, odstraňování následků nehod a jiných překážek omezujících silniční provoz. Přitom je povinen dbát toho, aby tím byla co nejméně rušena práva vlastníků a aby vstupem a činnostmi nevznikly škody, kterým je možno zabránit. Vznikne-li tím škoda na pozemku nebo na stavbě, je ten, kdo škodu způsobil, povinen ji nahradit; této odpovědnosti se nemůže zprostit.
• (2) Jedná-li se o pozemní komunikaci nebo její část, pro kterou se nezřizuje silniční ochranné pásmo, platí toto ustanovení pro vstup vlastníka, popřípadě správce pozemní komunikace na sousední pozemky.
• (3) Nelze-li dosáhnout požadovaného účelu jinak, je vlastník, popřípadě správce dálnice, silnice nebo místní komunikace oprávněn ve stavu nouze nebo v naléhavém veřejném zájmu na zachování sjízdnosti a schůdnosti této pozemní komunikace na nezbytnou dobu, v nezbytné míře a za náhradu použít nemovitost vlastníka v silničním ochranném pásmu, a není-li silniční ochranné pásmo zřízeno, vlastníka sousední nemovitosti.

§ 35

Ochrana dálnice, silnice a místní komunikace

• (1) Vlastníci nemovitostí v sousedství dálnice, silnice a místní komunikace jsou povinni strpět, aby na jejich pozemcích byla provedena nezbytná opatření k zabránění sesuvů půdy, padání kamenů, lavin a stromů nebo jejich částí, vznikne-li toto nebezpečí výstavbou nebo provozem dálnice, silnice a místní komunikace nebo přírodními vlivy; vznikne-li toto nebezpečí z jednání těchto vlastníků, jsou povinni učinit nezbytná opatření na svůj náklad. O rozsahu a způsobu provedení nezbytných opatření a o tom, kdo je provede, rozhodne silniční správní úřad.
• (2) Silniční správní úřad zjišťuje zdroje ohrožování dálnice, silnice a místní komunikace a zdroje rušení silničního provozu na nich. Zjistí-li zdroj ohrožení jiný, než je uveden v odstavci 1, nařídí silniční správní úřad jeho provozovateli nebo vlastníku odstranění zdroje tohoto ohrožení. Nevyhoví-li provozovatel nebo vlastník zdroje ohrožení, silniční správní úřad rozhodne o odstranění zdroje ohrožení na jeho náklady.
• (3) Vlastník nemovitosti sousedící s průjezdním úsekem silnice nebo s místní komunikací v zastavěném území obce je v nezbytně nutných případech povinen za jednorázovou úhradu strpět zřízení věcného břemene na své nemovitosti spočívajícího v umístění veřejného osvětlení, dopravních značek světelných signálů, dopravních zařízení a zařízení pro provozní informace a tabulek s označením místních názvů. Rozhodnutí o zřízení věcného břemene a o výši úhrady vydává příslušný silniční správní úřad u dopravních značek světelných signálů, dopravních zařízení a zařízení pro provozní informace na základě stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích nebo zařízení pro provozní informace.

5.2.7 Ochranné pásmo dráhy

Ochranné pásmo dráhy stanovuje § 8 až § 10 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů.

Ochranné pásmo dráhy

§ 8

• (1) Ochranné pásmo dráhy tvoří prostor po obou stranách dráhy, jehož hranice jsou vymezeny svislou plochou vedenou
  • a) u dráhy celostátní a u dráhy regionální 60 m od osy krajní koleje, nejméně však ve vzdálenosti 30 m od hranic obvodu dráhy,
  • b) u dráhy celostátní, vybudované pro rychlost větší než 160 km/h, a u dráhy zkušební 100 m od osy krajní koleje, nejméně však 30 m od hranic obvodu dráhy,
  • c) u dráhy místní a vlečky 30 m od osy krajní koleje,
  • d) u speciální dráhy 30 m od hranic obvodu dráhy, u tunelů speciální dráhy 35 m od osy krajní koleje,
  • e) u dráhy lanové 10 m od nosného lana, dopravního lana nebo osy krajní koleje,
  • f) u dráhy tramvajové a dráhy trolejbusové 30 m od osy krajní koleje nebo krajního trolejového drátu.
• (2) Pro dráhu vedenou po pozemních komunikacích a vlečku v uzavřeném prostoru provozovny nebo v obvodu přístavu se ochranné pásmo nezřizuje.

§ 9

• (1) V ochranném pásmu dráhy lze provádět hornickou činnost a činnost prováděnou hornickým způsobem, provozovat střelnici, skladovat výbušniny, nebezpečné odpady a zřizovat světelné zdroje a barevné plochy zaměnitelné s návěstními znaky jen se souhlasem drážního správního úřadu a za podmínek jím stanovených.
• (2) Provozovatel dráhy a dopravce je oprávněn v ochranném pásmu dráhy vstupovat na cizí pozemky, popřípadě na stavby na nich stojící, za účelem oprav, údržby a provozování dráhy, odstraňování následků nehod nebo poškození dráhy a za účelem odstraňování jiných překážek omezujících provozování drážní dopravy. Přitom je povinen dbát toho, aby užívání pozemků, popřípadě staveb na nich stojících, bylo co nejméně rušeno a aby vstupem a činnostmi nevznikly škody, kterým je možno zabránit. Výkon těchto oprávnění musí být omezen na nezbytnou dobu a nezbytnou míru. Tímto ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody podle občanského zákoníku.
• (3) Provozovatel dráhy a dopravce je oprávněn ve stavu nouze nebo v naléhavém veřejném zájmu na provozování dráhy nebo na provozování drážní dopravy na nezbytnou dobu v nezbytné míře a za náhradu použít nemovitou věc vlastníka v ochranném pásmu dráhy, nelze-li dosáhnout účelu jinak.
• (4) Vlastník nemovité věci přilehlé k dráze tramvajové nebo dráze trolejbusové je v nezbytně nutných případech na nezbytnou dobu povinen za jednorázovou úhradu strpět omezení vlastnického práva ke své nemovité věci spočívající v umístění a provozování pevných trakčních, signalizačních nebo zabezpečovacích zařízení. Rozhodnutí o omezení vlastnického práva a o výši úhrady vydává na návrh provozovatele dráhy tramvajové nebo trolejbusové drážní správní úřad. Provozovatel dráhy je povinen při umístění a odstranění tohoto zařízení na cizí nemovité věci uvést nemovitou věc při ukončení prací do původního stavu, a není-li to možné s ohledem na povahu provedených prací, do stavu odpovídajícího původnímu účelu nebo užití dotčené nemovité věci.

§ 10

Ochrana dráhy

• (1) Vlastníci nemovité věci v sousedství dráhy jsou povinni strpět, aby na jejich pozemcích byla provedena nezbytná opatření k zabránění sesuvů půdy, padání kamenů a lavin, vznikne-li toto nebezpečí výstavbou nebo provozem dráhy nebo přírodními vlivy; vznikne-li toto nebezpečí z jednání těchto vlastníků, jsou povinni učinit nezbytná opatření na svůj náklad. O rozsahu a způsobu provedení nezbytných opatření a o tom, kdo je provede, rozhodne drážní správní úřad.
• (2) Drážní správní úřad zjišťuje zdroje ohrožování dráhy a zdroje rušení drážního provozu na nich. Zjistí-li zdroj ohrožení jiný, než je uveden v odstavci 1, nařídí drážní správní úřad jeho provozovateli nebo vlastníku odstranění zdroje tohoto ohrožení. Nevyhoví-li provozovatel nebo vlastník zdroje ohrožení, drážní správní úřad rozhodne o odstranění zdroje ohrožení na jeho náklady.
• (3) Provozovatel dráhy má právo odstraňovat a oklešťovat stromoví a jiné porosty ohrožující bezpečnost nebo plynulost drážní dopravy anebo provozuschopnost dráhy v případě, kdy tak po předchozím upozornění provozovatele dráhy neučinil jejich vlastník v přiměřené lhůtě a v rozsahu, které jsou stanoveny v tomto upozornění. Stromoví a jiné porosty, které při svém pádu mohou zasáhnout do průjezdného průřezu dráhy, jsou stromovím ohrožujícím bezpečnost nebo plynulost drážní dopravy nebo provozuschopnost dráhy.
• (4) Provozovatel dráhy je povinen při výkonu jeho práva podle odstavce 3 co nejvíce šetřit práv vlastníků a uživatelů dotčených nemovitostí a vstup na jejich nemovitosti jim předem oznámit. Po skončení prací je povinen uvést nemovitost do předchozího stavu, a není-li to možné s ohledem na povahu provedených prací, do stavu odpovídajícího jejímu předchozímu účelu nebo způsobu užívání. Provozovatel dráhy je rovněž povinen na žádost vlastníka dotčené nemovitosti na svůj náklad provést likvidaci vzniklého klestu a zbytků po těžbě.
• (5) Byl-li vlastník nebo uživatel nemovitosti v důsledku výkonu práva provozovatele dráhy podle odstavce 3 omezen v obvyklém užívání nemovitosti nebo vznikla-li mu škoda, má právo na přiměřenou jednorázovou náhradu; toto právo lze uplatnit u provozovatele dráhy do 2 let ode dne, kdy k omezení nebo vzniku škody došlo, jinak právo zaniká.

Organizace, které spravují podzemní kabelová vedení, zpravidla požadují i dodržování ČSN 73 6133 Návrh a provádění zemního tělesa pozemních komunikací a ČSN EN 1610 Provádění stok a kanalizačních přípojek a jejich zkoušení a ČSN 73 6005 – Prostorové uspořádání sítí technického vybavení.

5.3 Právní předpisy pro stavebnictví

Právní předpisy týkající se stavebnictví jsou uvedeny v pomůcce A 3.4 Přehled právních předpisů ve stavebnictví.

1. PŘEHLED PŘEDPISŮ EU