Stav: vydání 2006

Upozornění k textu

OBSAH

ÚVOD

Jednou z významných vlastností, které ovlivňují výslednou jakost budov a jejich jednotlivých částí při realizaci i během užívání, je přesnost geometrických parametrů, zjednodušeně označovaná jako geometrická přesnost staveb. Hodnoty přesnosti geometrických parametrů ovlivňují významně nejen spotřebu materiálů a práce během zhotovení, mají vliv na potřebu a rozsah oprav a údržby budov a tím i na životnost budov. Rozbory u nás i v zahraničí prokázaly, že nedodržení požadované geometrické přesnosti má vliv na fyzické a tím i ekonomické znehodnocení objektu, vede k nutnosti častější výměny vestavěných dílů a výrobků atd. Zabezpečení geometrické přesnosti v celém cyklu vytváření a užívání budov je stavební disciplinou, která by neměla být podceňována.

Základní algoritmus navrhování, který byl přijat v mezinárodním výzkumu (v CIB), se stal základem i pro vytváření systému zabezpečení geometrické přesnosti v rámci mezinárodní normalizace ISO i naší normalizace národní (obr. 1).

Základním předpokladem, z něhož celý systém zabezpečení geometrické přesnosti vychází, je znalost požadavků na výslednou geometrickou přesnost (jaká musí být přesnost geometrických parametrů na dokončeném objektu a proč), která umožní plnění požadovaných funkcí během celé požadované doby životnosti (z hlediska spolehlivosti, bezpečnosti, trvanlivosti, slučitelnosti – sestavitelnosti, estetiky atd.). Musí tedy být známy tzv. funkční geometrické parametry a jejich mezní hodnoty. Pokud na objektu budou u těchto vybraných geometrických parametrů skutečné odchylky, nebo tolerance větší než předepsané, dojde k neplnění výsledné funkce, bude docházet k poruchám, snížení předpokládané životnosti, nutnosti neplánovaných oprav, výměn částí atd. Čím vyšší (přísnější) jsou požadavky na funkční parametry (menší povolené odchylky), tím víc se zužují realizační možnosti – výběr variant technologií pro zhotovení.

Při zajištění zhotovitelnosti musí být zváženy možnosti realizačních procesů, tj. přesnost použitých dílů a dílců, prvků, přesnost postupů vytyčení, rozměření a osazení na staveništi musí být tedy zodpovězena otázka, jakým způsobem bude výsledné přesnosti dosaženo. Určí se tzv. technologické geometrické parametry výrobků, vytyčení, rozměření, osazení, včetně mezních odchylek nebo tolerancí. Vzájemné sladění požadavků a možností je obsahem metod optimalizačního procesu při navrhování, včetně výpočtu geometrické přesnosti. Zásadou je, že návrhy přesnosti geometrických parametrů, od nichž je odvislá výsledná funkce, stejně jako návrhy přesnosti geometrických parametrů, které jsou výsledkem procesů při zhotovení, musí být navrženy tak, aby mohly být prokázány při kontrole měřením s určenou přesností. Nemá praktický význam navrhovat přesnost takových geometrických parametrů, které nedokážeme při realizaci měřit, vyhodnotit a porovnat s návrhem. V mezinárodní normalizaci se v současné době užívání automatizace výpočtů, aplikace interaktivního projektování a dalších metod předpokládá, že optimalizační proces projektování je zvládán a zvýšená pozornost je věnována kontrole.

Obr. 1 Schéma systému zabezpečení geometrické přesnosti podle ČSN 73 0205

Geometrický parametr ať funkční, nebo technologický, je pokládán za náhodnou veličinu, je určován charakteristikami přesnosti. V celém systému zabezpečení geometrické přesnosti od projektu s výpočtem až po kontrolu a hodnocení je využíván aparát počtu pravděpodobnosti a matematické statistiky. Skutečné hodnoty pak mohou být zpracovány statistickou analýzou a mohou být použity pro statistickou regulaci a přejímku.

Postupy posuzování shody se podle zásad převzaté mezinárodní normy ČSN ISO 1803 neuplatňují pouze na konci procesu (kdy je v mnoha případech pozdě), ale v každé etapě procesu výroby, vytyčování i výstavby (obr. 2).

Obr. 2 Porovnávání záměru a skutečnosti (ČSN ISO 1803)

1 ZÁKLADNÍ POJMY

Pro snazší pochopení následujícího textu jsou dále uvedeny základní pojmy a jejich definice, popř. značky, které se uplatňují v normách a v tomto textu. Některé následující definice jsou v porovnání s normativními doplněny a zpřesněny. Poznamenáváme, že obecné označení geometrického parametru x se ve výpočtech a návrhu geometrické přesnosti mění podle potřeby; např. délky se často označují symbolem l, výšky h, šířky b, tloušťky d, popř. s příslušnými indexy. V současné terminologii pak je používán pouze pojem rozměr a úhel. Rejstřík termínů v angličtině, francouzštině, němčině a češtině z ČSN ISO 1803 je uveden v příloze A.

Geometrický parametr (x, y, x_i …) — délková nebo úhlová veličina. Pro vyjádření tvaru dílců, konstrukcí, rovinných úhlů se používá termín „rozměr“ nebo „úhel“ Geometrický parametr (dimension) vymezuje rozsah veličiny v daném směru, přímce nebo úhlu.

Hodnota geometrického parametru — hodnota geometrického parametru vyjádřená, v měrných jednotkách.

Základní (nominální) hodnota geometrického parametru (x_nom) — hodnota geometrického parametru stanovená v projektu (zpravidla bez zřetele k očekávaným odchylkám, k níž se vztahují veškeré odchylky.

Skutečná hodnota geometrického parametru (x) — hodnota geometrického parametru, zjištěná měřením s určenou přesností.

Skutečná odchylka geometrického parametru — rozdíl mezi skutečnou a základní hodnotou geometrického parametru (x – x_nom). Skutečná odchylka má obecně složku náhodnou a systematickou.

Funkční geometrický parametr — důležitý geometrický parametr, rozhodující o funkční způsobilosti stavebního objektu (konstrukce); jeho skutečná hodnota musí odpovídat funkčním požadavkům s požadovanou pravděpodobností.

Technologický geometrický parametr — geometrický parametr vytyčení, rozměření, osazení a výroby (stavebního dílce), konstrukce. Některé geometrické parametry osazení mohou být současně technologické i funkční.

Vztažná délka (plocha, rovina atd.) — předepsaná délka (plošný obsah a tvar plochy), na kterou se vztahuje hodnota odchylky tvaru skutečného profilu či plochy, k referenčnímu geometrickému útvaru.

Vztažný geometrický prvek — jednoduchý vyznačený nebo skutečný geometrický prvek (konstrukce, dílce), k němuž se vztahuje poloha stavební konstrukce (dílce).

Montážní značka — vyznačený nebo smluvený bod na dílci, konstrukci, montážní rovině nebo na pomocné konstrukci, který je výsledkem vytyčení nebo rozměření.

Obr. 3 Překlad mezi základními termíny

Tvar stavebního dílce (konstrukce) — souhrn geometrických vztahů povrchových geometrických prvků stavebního dílce (konstrukce).

Poloha stavebního dílce (konstrukce) — vzdálenosti geometrických prvků (bodů, hran, rovin) od vztažných geometrických prvků (od montážní značky, od stanovené roviny, hrany, bodů) ve vodorovné rovině a ve svislém směru.

Orientace stavebního dílce (konstrukce) — vzájemné geometrické vztahy geometrických prvků dílce (konstrukce) k stanovenému směru, nebo vzájemné geometrické vztahy geometrických prvků dvou či více dílců (konstrukcí).

Podrobné vytyčení stavebního objektu — vytyčení rozměrů stavebního objektu ve směru vodorovném a svislém a vytyčení polohy jednotlivých svislých konstrukcí (stěn, sloupů) uvnitř stavebního objektu.

Rozměření — souhrn měřičských úkonů pro osazení, navazující na značky podrobného vytyčení (ČSN 73 0250).

Osazení stavebního dílce — souhrn operací, jimiž je stavební dílec (dílec bednění) osazen do projektem stanovené polohy a předepsané orientace.

Přetvoření — (dříve také inherentní odchylka geometrického parametru) (εx, εx^–, ε^x+) — časově závislá (trvalá nebo vratná) odchylka geometrického parametru způsobená fyzikálními a chemickými příčinami, zejména změnou teploty a vlhkosti, smršťováním, dotvarováním, bobtnáním nebo napětím a chemickými reakcemi. Obecně se rozeznává přetvoření v montážním stavu ε^x a extrémní přetvoření v provozním stavu ε^x-, ε^x+.

Přetvoření (časově závislá odchylka) v montážním stavu (εx) — odchylka geometrického parametru, odpovídající rozdílu montážních a výchozích podmínek.

Extrémní hodnoty přetvoření (časově závislých odchylek) v provozním stavu (εx^–, εx⁺) — minimální a maximální odchylka parametru, odpovídající rozdílu extrémních provozních a montážních podmínek.

Charakteristika přesnosti geometrického parametru — vyjádření přesnosti geometrického parametru statistickými charakteristikami a hodnotami z nich odvozenými. Ve zjednodušeném pojetí se používají pouze dva statistické parametry (průměr a směrodatná odchylka), z nichž jsou odvozeny takzvané technické charakteristiky (systematická a mezní odchylka, popř. tolerance).

Počáteční hodnota geometrického parametru (x_c) — hodnota geometrického parametru stanovená pro výchozí podmínky. Při výpočtu přesnosti je směrná hodnota geometrického parametru rovna hodnotě, tj. x_c = x_nom + δx_c, kde δx_c je počáteční systematická odchylka (odchylka středu tolerančního intervalu) v čase t = 0, která odpovídá stanoveným výchozím podmínkám.

Základní vztahy mezi statistickými parametry a technickými charakteristikami, které se u geometrických parametrů běžně používají v technické dokumentaci a technických výkresech.

Obr. 4 Základní charakteristiky parametru x(t)

Geometrický parametr (rozměr, úhel) x(t) — obecně časově závislá náhodná veličina, která má průměr μ_X(t) a směrodatnou odchylku σ_X(t). Za předpokladu normálního (symetrického) rozdělení, na které se zde omezujeme, jsou nejdůležitější statistické parametry společně s běžně používanými technickými charakteristikami zachyceny na obr. 4. První technickou charakteristikou parametru x(t) je základní (nominální) hodnota x_nom, což je časově nezávislá veličina, ke které se vztahují všechny odchylky tohoto parametru. Základní hodnota nemá žádný statistický význam a v technické dokumentaci je zpravidla stanovena s ohledem na celkové konstrukční řešení a ustálené výrobní zvyklosti.

Střed tolerančního intervalu v čase t = 0 — se označuje symbolem x_c, je u symetrických tolerančních intervalů roven průměru μ_X(0); od základní hodnoty x_nom se může lišit o počáteční systematickou odchylku σx_c (může být předepsána s ohledem na vlivy výroby, provádění a vlivy následných přetvoření, včetně objemových změn)

\begin{gathered}
\delta x_\text{c}=x_\text{c}-x_\text{nom}=\mu_\text{X}(0)-x_\text{nom}
\end{gathered}

(1)

V obecném čase t<T (T označuje životnost konstrukce) se počáteční systematická odchylka δx_c změní o průměr přetvoření εx(t) (obr. 4).

Pro t = 0 platí podle definice εx(0) = 0.

Pro přírůstek systematické odchylky v montážním stadiu εx, kdy t = t_m, pak platí

\begin{gathered}
\varepsilon x = -\varepsilon x(t_\text{m})
\end{gathered}

(2)

Maximální a minimální přírůstky εx⁺ a εx^– systematické odchylky v provozním stadiu, pro čas t vymezený intervalem t_m < t < T, jsou definovány jako extrémní hodnoty rozdílu εx(t) – εx(t_m)

\begin{gathered}
\varepsilon x^+ = \text{max}(\varepsilon x(t) - \varepsilon x(t_\text{m})), \space\varepsilon x^- = \text{min}(\varepsilon x(t) - \varepsilon x(t_\text{m})), \space\text{ pro } t_\text{m} < t < T
\end{gathered}

(3)

Náhodné odchylky jsou v technické dokumentaci vyjádřeny tak zvanou mezní odchylkou δx(t), která je násobkem směrodatné odchylky σ_X(t)

\begin{gathered}
\delta x(t) = k\delta_\text{x}(t)
\end{gathered}

(4)

kde je

součinitel k … zpravidla roven 1,645.

Mezní odchylka δx(t) pak odpovídá dolnímu nebo hornímu 5% kvantilu (obr. 4).

Pro zjednodušení výpočtu je často možné mezní odchylku δx(t) nahradit časově nezávislou hodnotou δx, stanovenou jako maximum δx(t)

\begin{gathered}
\delta x = \text{max } \delta x(t), \text{ pro } t_\text{m} < t < T
\end{gathered}

(5)

Dolní a horní mezní hodnota x_L(t) a x_U(t) tolerančního intervalu v čase t je pak

\begin{gathered}
x_\text{L}(t) = x_\text{nom}+\delta x_\text{c}+\varepsilon x(t) - \delta x,\space x_\text{U}(t) = x_\text{nom} + \delta x_\text{c} + \varepsilon x(t) + \delta x
\end{gathered}

(6)

Extrémní hodnoty dolní a horní mezní hodnoty x_L(t) a x_U(t) v provozním stadiu, t_m < t < T jsou

\begin{gathered}
\text{min}(x_\text{L}(t)) = x_\text{nom} + \delta x_\text{c} + \varepsilon x + \varepsilon x^- - \delta x,\space \text{max}(x_\text{U}(t)) = x_\text{nom} + \delta x_\text{c} + \varepsilon x + \varepsilon x^+ + \delta x
\end{gathered}

(7)

Jestliže časově závislé změny geometrického parametru x jsou zanedbatelné, zjednodušují se vztahy (6) a (7) pro časově nezávislé mezní hodnoty x_L a x_U na tvar

\begin{gathered}
x_\text{L} = x_\text{nom} + \delta x_\text{c} - \delta x,\space x_\text{U} = x_\text{nom} + \delta x_\text{c} + \delta_\text{x}
\end{gathered}

(8)

V technické dokumentaci se vztahy (8) nahrazují jednoduchým výrazem x_c ± δx, popř. při nulové systematické odchylce δx_c = 0 výrazem x_nom ± δx.

U symetrických intervalů je tolerance Δx definována jako dvojnásobek mezní odchylky (obr. 4). Platí tedy

\begin{gathered}
\varDelta x = 2 \delta x = 2 k \sigma_\text{x}
\end{gathered}

(9)

V mezinárodních dokumentech však nejsou definice symbolů Δx a δx ustálené a jejich přesný význam je tedy třeba vždy ověřit.

2 SOUSTAVA NOREM GEOMETRICKÉ PŘESNOSTI

Ucelený soubor norem geometrické přesnosti ve výstavbě byl u nás zpracován po roce 1980. Jeho struktura a obsah byl již od počátku konformní s normami ISO, připravovanými zejména technickou komisí ISO/TC 59 – Pozemní stavby, na jejíž práci se aktivně podíleli členové tehdejší naší národní normalizační komise. Práce na souboru norem geometrické přesnosti koordinuje v ČR Technická normalizační komise 24 – Geometrická přesnost staveb.

Po roce 1990 se mimo revize stávajících norem postupně zavádějí nově vypracované normy ISO, přičemž přednost je dávána těm normám, u nichž se předpokládá, že budou převzaty i jako normy evropské. V souvislosti s normami ISO je nutné poznamenat, že jejich obsah i dikce je mnohdy značně odlišná od pojetí v naší dřívější národní normalizaci. Jejich do jisté míry metodická podoba je dána tím, že jejich uplatnění se předpokládá v zemích celého světa.

České normy pro geometrickou přesnost ve výstavbě lze v současné době rozdělit, mimo normu terminologickou a normu základních ustanovení, na dílčí blok norem pro navrhování, norem realizačních procesů a dílčí blok norem pro měření, kontrolu a hodnocení geometrických parametrů.

Přehled norem geometrické přesnosti ve výstavbě

Základní normy souboru

ČSN 73 0202:1995 Základní ustanovení

ČSN ISO 1803:1999 Stavební konstrukce. Názvosloví

Normy realizačních procesů

ČSN 73 0210-1:1992 Přesnost osazení

ČSN 73 0210-2:1993 Přesnost monolitických betonových konstrukcí

ČSN 73 0420-1:2002 Přesnost vytyčování staveb – Část 1: Základní požadavky

ČSN 73 0420-2:2002 Přesnost vytyčování staveb – Část 2: Vytyčovací odchylky

ČSN 73 2520 Drsnost stavebních povrchů

Normy pro navrhování

ČSN 73 0205:1995 Navrhování geometrické přesnosti

ČSN 01 3405 Výkresy ve stavebnictví. Označování charakteristik přesnosti

ČSN EN ISO 6284 Označování přesnosti ve stavebních a konstrukčních výkresech

ČSN 01 3419:1987 Výkresy ve stavebnictví. Vytyčovací výkresy staveb

Normy pro kontrolu a hodnocení

ČSN 73 0212-1:1996 Základní ustanovení

ČSN ISO 7078:1996 Slovník a vysvětlivky

ČSN 73 0212-3 Pozemní stavební objekty

ČSN ISO 17 123-1 až 7 Optika a optické přístroje

ČSN 73 0212-4 Liniové stavební objekty

ČSN 73 0212-6 Statická analýza a přejímka

ČSN 73 0212-5 Kontrola dílců

ČSN 73 0212-7 Statická regulace

ČSN ISO 7737 Záznam dat

ČSN ISO 7077 Měřické metody – všeobecné zásady

ČSN ISO 4463-1 Měřicí metody. Plánování

ČSN 73 0405 Měření posunů stavebních objektů

ČSN ISO 4463-2 Měřicí metody 2. Měřicí značky

ČSN ISO 4463 Měřicí metody 3. Kontrolní seznam

2.1 ZÁKLADNÍ NORMY SOUBORU

V současné době platí terminologická norma ČSN ISO 1803 Pozemní stavby.Tolerance.Vyjadřování přesnosti rozměru – Zásady a názvosloví (Building construction-Tolerances-Expression of domensional accuracy-Principes and terminology), která byla vydána v dubnu 1996.

Norma obsahuje základní definice a termíny vztahující se k přesnosti rozměrů. Obsahuje i rejstřík termínů anglicky, německy, francouzsky a česky (viz příloha 1). Do národní přílohy této normy jsou převzaty termíny a definice, dosud obsažené v normě ČSN 73 0202 a obecné pojmy, které měly být původně v normě základních názvů a definic (ČSN 0001) a které jsou používány v normách geometrické přesnosti. Norma je v souboru ČSN zatříděna pod číslem 73 0201. Spolu s převzatou normou ČSN ISO 7078 (73 0230), uvedenou dále v bloku kontroly, by měly tyto normy pokrýt celou terminologii problematiky geometrické přesnosti.

ČSN 73 0202:1995 Geometrická přesnost ve výstavbě. Základní ustanovení.

Norma stanoví základní charakteristiky přesnosti a základní požadavky pro navrhování, zjišťování, kontrolu a hodnocení přesnosti geometrických parametrů, které bezprostředně ovlivňují plnění funkčních požadavků na stavební objekty a jejich části po dobu jejich životnosti. Stanovení přesnosti ve všech fázích projektování je podle této normy optimalizací technologických a ekonomických možností realizačních procesů při zhotovení díla tak, aby byly dodrženy zadané funkční požadavky v souladu s obr. 1 a obr. 2.

2.2 NORMY PRO NAVRHOVÁNÍ

ČSN 73 0205:1995 Geometrická přesnost ve výstavbě. Navrhování geometrické přesnosti

Tato norma by měla být v praxi nejvíce využívaná. Obsahuje základní charakteristiky přesnosti, funkční požadavky, schéma návrhu, zásady pro navrhování při výchozím odhadu i podrobném návrhu přesnosti, zásady výpočtu přesnosti, ustanovení o předpisování kontroly přesnosti a dokumentaci požadavků na přesnost. Informativní příloha pak uvádí doporučené hodnoty funkčních charakteristik přesnosti (mezní odchylky) a druhá informativní příloha obsahuje metodické principy výpočtu přesnosti.

Pro označování charakteristik přesnosti se při navrhování geometrické přesnosti použije norma ČSN 01 3405 Výkresy ve stavebnictví. Označování charakteristik přesnosti. Tato norma byla zpracována s použitím mezinárodní normy ISO 6284 Construction drawigs. Indication of limit deviations. Norma ISO byla při revizi v roce 1996 zjednodušena. Pro vytyčovací výkresy platí norma ČSN 01 3419 Výkresy ve stavebnictví. Vytyčovací výkresy staveb.

2.3 NORMY REALIZAČNÍCH PROCESŮ

Charakteristiky přesnosti a mezní odchylky geometrických parametrů podrobného vytyčení jsou definovány ve skupině norem:

V praxi jsou však ještě stále často používány starší normy; důvodem jsou zastaralé TKP a jiné předpisy, dnes již ze systému ČSN vyřazené. Jedná se o normy:

K normě ČSN 73 0421 byla v roce 1992 vydána změna 1, kterou byly doplněny hodnoty mezních odchylek rozměření pro osazení stavebních dílců montovaných konstrukcí a dílců bednění konstrukcí monolitických.

Zásady přesnosti osazení stavebních dílců a dílců bednění se stanoví podle normy:

ČSN 73 0210-1:1992 Geometrická přesnost ve výstavbě. Podmínky provádění – Část 1: Přesnost osazení.

Mimo obecných zásad pro předepisování přesnosti osazení uvedených druhů dílců norma obsahuje v informačních přílohách orientační hodnoty mezních odchylek shody montážních značek při osazení. Ustanovení normy lze použít pro různé druhy stavebních systémů a jejich materiálové varianty, mimo ocelové konstrukce, pro které platí ČSN 73 2611.

Druhou normou pro podmínky provádění staveb je:

ČSN 73 0210-2:1993 Geometrická přesnost ve výstavbě. Podmínky provádění – Část 2: Přesnost monolitických betonových konstrukcí.

Norma stanoví zásady pro určování mezních odchylek a tolerancí pro hrubou stavbu monolitických betonových a železobetonových konstrukcí, zásady pro určení mezních odchylek a tolerancí bednění, stanoví zásady kontroly přesnosti geometrických parametrů bednění i konstrukcí. Norma dále obsahuje doporučené hodnoty mezních odchylek a tolerancí vybraných geometrických parametrů monolitických betonových konstrukcí.

Do skupiny norem pro podmínky provádění se předpokládalo ještě vypracování třetí části, týkající se přesnosti výrobků pro stavební části staveb. Vypracování obdobné normy bylo široce diskutováno v ISO i v evropské normalizaci CEN se značně odlišnými názory jednotlivých zemí. V národní technické normalizační komisi bylo rozhodnuto, že národní norma nebude připravována a pokud bude zpracována norma evropská, bude automaticky převzata.

2.4 NORMY PRO KONTROLU A HODNOCENÍ

Dílčí soubor norem pro kontrolu a hodnocení geometrické přesnosti je mimo revizi stávajících norem postupně naplňován přejímanými normami ISO a je obsáhlejší než byl v dřívějším souboru.

Základní normou pro dílčí soubor norem pro kontrolu je:

ČSN 73 0212-1:1996 Geometrická přesnost ve výstavbě. Kontrola přesnosti – Část 1: Základní ustanovení.

Norma obsahuje zásady a metody kontroly geometrické přesnosti stavebních dílců, konstrukcí, stavebních objektů a zásady kontroly vytyčovacích prací. Upravuje pravidla kontroly, záznam výsledků kontrol, vyloučení lokálních vad.

Pravidla kontrol jsou v souladu s ostatními normami pro kontrolu.

ČSN 73 0212-3:1997 Geometrická přesnost ve výstavbě. Kontrola přesnosti – Část 3: Pozemní stavební objekty.

Norma stanoví přesnost kontroly geometrických parametrů prostorové polohy, rozměrů a tvarů pozemních stavebních objektů, včetně stavební jámy, dále přesnost kontroly rozměrů, tvaru, polohy a orientace konstrukcí těchto objektů a jejich částí během stavění, po dokončení stavby a pro kolaudaci. Zařazena je kapitola metod, včetně schémat měření podle ISO 7676-1. Tolerance ve stavebnictví.

ČSN 73 0212-4:1994 Geometrická přesnost ve výstavbě. Kontrola přesnosti – Část 4: Liniové stavební objekty.

Norma nahradila ČSN 73 0275 z 11. 4. 1985. Při revizi byl obsah rozšířen o železniční a silniční tunely, tunely tramvajových drah a městských rychlodrah, včetně metra, o štoly, přivaděče, stoky, kolektory a mosty. Dále byla rozšířena o postupy ověřování přesnosti, vyhodnocování a dokumentaci kontrol.

ČSN 73 0212-5:1994 Geometrická přesnost ve výstavbě. Kontrola přesnosti – Část 5: Kontrola přesnosti stavebních dílců.

Norma stanoví zásady pro stanovení míst měření v souladu s ISO 7976-2 pro nezabudované stavební dílce bez ohledu na použité suroviny a materiály pro jejich výrobu. Dále stanoví přesnost kontrolních měření a metody pro jejich vyhodnocení.

ČSN 73 0212-6:1993 Geometrická přesnost ve výstavbě. Kontrola přesnosti – Část 6: Statistická analýza a přejímka.

V normě jsou stanoveny zásady pro stoprocentní i výběrovou kontrolu geometrické přesnosti stavebních objektů, konstrukcí a jejich částí a dále stavebních dílců. Popisuje výběrové postupy, založené na statistických metodách.

ČSN 73 0212-7:1994 Geometrická přesnost ve výstavbě. Kontrola přesnosti – Část 7: Statistická regulace.

Norma stanoví zásady pro statistickou regulaci geometrické přesnosti ve výstavbě, prováděnou v průběhu výrobního procesu. Platí pro výběrovou kontrolu jakosti stavebních objektů, konstrukcí, jejich částí a stavebních dílců z hlediska přesnosti jejich geometrických parametrů, které jsou předepsány ke kontrole.

Další normou dílčího souboru kontroly a hodnocení (ČSN 73 0212) je:

ČSN ISO 7737:1995 Geometrická přesnost ve výstavbě. Tolerance ve výstavbě. Záznam dat o přesnosti rozměrů.

Tato norma je identická s normou ISO 7737. Stanoví pravidla pro sběr a záznam dat o přesnosti rozměrů ve stavební praxi a způsob, jakým se tato data mají uvádět u vybraných konstrukcí a jejich částí a u vyráběných stavebních dílců. Dosud u nás podobná norma vydána nebyla. Používá místa měření podle normy ISO 7976/2 ( viz ustanovení ČSN 73 02 12 část 3 a část 5).

ČSN ISO 7077:1995 Geometrická přesnost ve výstavbě. Měřické metody ve výstavbě. Všeobecné zásady a postupy pro ověřování správnosti rozměrů.

Norma je identická s mezinárodní normou. Vymezuje zásady pro ověřovací měření rozměrů při výrobě a montáži stavebních dílců a na stavebním objektu jako celku.

ČSN ISO 7078:1996 Pozemní stavby – Postupy měření a vytyčování – Slovník a vysvětlivky.

Norma je zařazena jako ČSN 73 0230. Je identická s normou ISO 7078:1985 a obsahuje termíny běžně používané při vytyčování, měření a ostatních zeměměřičských činnostech ve výstavbě. Termíny jsou definovány i v jazyce anglickém a francouzském s ekvivalenty v jazyce německém.

3 NAVRHOVÁNÍ GEOMETRICKÉ PŘESNOSTI

3.1 ZÁSADY NAVRHOVÁNÍ

Pro navrhování geometrické přesnosti platí v současné době norma ČSN 73 0205. V předmluvě k normě ČSN 73 0205 jsou uvedeny další citované a související české normy i obdobné mezinárodní předpisy ISO. Soustava evropských dokumentů a norem (včetně Eurokódů) zatím neobsahuje žádné předpisy (kromě některých všeobecných požadavků na přesnost dílčích rozměrů konstrukčních prvků), které by se přímo vztahovaly k navrhování geometrické přesnosti. Názvosloví a značky v této kapitole jsou převzaty z ČSN 73 0205. Nejdůležitější používané pojmy a definice charakteristik přesnosti jsou shrnuty v úvodu. Následující výklad zásad a pravidel pro navrhování geometrické přesnosti sleduje členění a stavbu normy ČSN 73 0205.

Účelem návrhu geometrické přesnosti je stanovit charakteristiky důležitých geometrických parametrů (rozměrů, úhlů) popisujících výrobu, vytyčování a osazování tak, aby byly splněny funkční požadavky, kladené na důležité (kritické) parametry (úložná délka, šířka spáry, světlost). V technické dokumentaci a výkresech se uplatňují tak zvané technické charakteristiky, zejména nominální hodnoty x_nom, mezní odchylka δx, popř. tolerance Δx.

Návrh geometrické přesnosti, včetně stanovení charakteristik přesnosti je nedílnou součástí návrhu stavby a všech staveništních procesů. Důležitým znakem návrhu přesnosti je nutnost přihlížet k technologickým možnostem výroby, vytyčování a osazování se zřetelem k podmínkám provádění uvažované stavby. Předepsané charakteristiky přesnosti musí tedy odpovídat technologickým postupům při výrobě dílců a provádění stavby i předpokládaným pomůckám a geodetickým přístrojům. Možnosti dodržet požadovanou přesnost jsou totiž vždycky omezené (absolutní přesnost neexistuje) a významně závislé na předpokládaných technologických postupech výroby a provádění.

Z hlediska technologie provádění je tedy možno rozlišit

• výchozí (technologické) parametry;
• výsledné parametry.

Výchozí geometrické parametry se samostatně (nezávisle na jiných parametrech) sledují při výrobě a provádění (např. vytyčené rozměry, rozměry dílců a parametry, které se samostatně sledují při osazování dílců) a nezávisí na žádných dalších parametrech. Výchozí parametry se zpravidla uvažují jako statisticky nezávislé náhodné veličiny.

Výsledné parametry (např. šířky spár a úložné délky, které se při osazování přímo nesledují) na rozdíl od výchozích parametrů, závisí na výchozích parametrech popř. na dalších výsledných parametrech. Výsledné parametry jsou většinou významně závislé veličiny. Zpravidla je však možno je vyjádřit samostatně a není tedy třeba při výpočtu k jejich závislosti přihlížet. Výjimkou je takzvané polohově přeurčené osazování, při kterém se současně sleduje více výsledných parametrů (např. šířky spár), které se vzájemně vyrovnávají. V tomto případě není možno tyto výsledné parametry uvažovat odděleně a je nutno přihlížet k jejich vzájemné statistické závislosti prostřednictvím koeficientu korelace (viz příloha 2 k ČSN 73 0205).

Důležité (kritické) geometrické parametry, na něž se přímo vztahují funkční požadavky, však mohou být jak výchozími, tak výslednými parametry. Charakteristiky výsledných parametrů však závisejí na některých (důležitých) výchozích parametrech. Ne všechny výchozí nebo výsledné geometrické parametry jsou důležité, popř. kritické. V běžných případech existuje řada geometrických parametrů, u nichž se uvádějí pouze základní nominální hodnoty x_nom a není třeba předepisovat mezní odchylky δx, popř. tolerance Δx. Symboly δx a Δx mají někdy (např. v Eurokódech) jiný význam než je použit zde; jejich přesnou definici je tedy nutno vždy ověřit.

Zásadním výchozím vodítkem pro určení důležitých a kritických geometrických parametrů a pro celkový postup návrhu geometrické přesnosti jsou funkční požadavky, které závisejí na druhu stavby a charakteru stavby. Funkčním požadavkům je proto věnován následující samostatný oddíl.

3.2 FUNKČNÍ POŽADAVKY

Funkční požadavky na geometrickou přesnost se v současné době odvozují ze základních evropských předpisů pro stavební výrobky, Směrnic rady EHS (dnes EU) a navazujících Interpretačních dokumentů ID 1 až ID 6. Ve Směrnicích je uvedeno šest základních požadavků:

• mechanická odolnost (zahrnující únosnost, použitelnost a trvanlivost);
• požární bezpečnost;
• uživatelská bezpečnost;
• hygiena;
• ochrana proti hluku;
• ochrana energie.

Základní požadavky jsou dále rozvedeny v Interpretačních dokumentech ID 1 až ID 6. Soubor požadavků je převzat do vyhlášky ministerstva pro místní rozvoj (část druhá) č. 137/1998 Sb. Z těchto požadavků vyplývají i funkční požadavky na geometrickou přesnost. V běžných případech se uplatní zejména podmínky bezpečnosti, použitelnosti, trvanlivosti, ochrany energie, ochrany proti hluku a další hlediska.

Souhrnné požadavky na geometrickou přesnost, které zajišťující funkční způsobilost stavby se vyjadřují takzvanými funkčními charakteristikami přesnosti, zejména funkční tolerancí Δx_f nebo funkční mezní odchylkou δx_f. Doporučené (nejvýše přípustné) hodnoty těchto charakteristik, platné po celou dobu předpokládané životnosti stavby, jsou souhrnně uvedeny v příloze 1 k ČSN 73 0205. Uvedené hodnoty jsou stanoveny na základě předchozích zkušeností s ohledem na běžné technologické postupy a materiály. Jde však pouze o doporučené hodnoty, které je nutno v konkrétních případech ověřit s přihlédnutím k charakteru objektu, odpovídající funkční požadavky, současné technologické možnosti a použité materiály.

Požadovaná přesnost většiny geometrických parametrů je v řadě případů nezávislá na konstrukčním materiálu nebo na použité povrchové úpravě (to se týká celé přílohy 1 k ČSN 73 0205). Na druhé straně je však zřejmé, že potřebnou přesnost některých parametrů (např. styčných spár mezi stavebními výrobky a úložných délek) je nutno stanovit s ohledem na navržené konstrukční řešení a použité materiály (na vytvoření styků a spojů). V těchto případech je třeba příslušné funkční charakteristiky stanovit na základě technologických údajů výrobce pro použité materiály.

Velmi důležitou okolností stanovení a interpretace funkčních charakteristik přesnosti je předpokládaná pravděpodobnost jejich dodržení, popř. doplňková pravděpodobnost jejich porušení, tj. podkročení dolní mezní hodnoty a překročení horní mezní hodnoty. V ČSN 73 0205 se předpokládá, že pravděpodobnost dodržení funkčních charakteristik je 90 % a obě dílčí doplňkové pravděpodobnosti mají hodnotu 5 %.

Podle normy ČSN 73 0205 se obecně dává přednost symetrickým tolerancím vzhledem k průměru, který se zpravidla shoduje se základní (nominální) hodnotou x_nom. V odůvodněných případech může být však účelné předepsat nenulovou počáteční systematickou odchylkou δx_c, kdy je základní hodnota x_nom odlišná od průměry μ_X (při vzniku systematických odchylek ve výrobě a během provádění nebo při vlivu časově závislých objemových změn). V těchto případech může účelně stanovená počáteční systematická odchylka δx_c přispět k vyšší celkové přesnosti geometrických parametrů během předpokládané životnosti stavby.

Dalším důležitým předpokladem normy ČSN 73 0205 je pravděpodobnost 0,90, požadovaná pro dodržení funkčních charakteristik přesnosti. Jde o hodnotu, která se běžně uvažuje při ověřování mezních stavů použitelnosti. Předpokládá se proto, že v běžných případech, ve kterých dodržení požadované geometrické přesnosti je stejně závažné jako dodržení mezních stavů použitelnosti, bude tato hodnota vyhovovat také u geometrické přesnosti.

U náročných staveb (např. u kterých může dojít k narušení funkce důležitého strojního vybavení) je však namístě pracovat s větší pravděpodobností, např. 0,99 nebo 0,999. Navrhování, včetně výpočtu přesnosti, se formálně nezmění, pokud se uvažuje stejná pravděpodobnost u všech parametrů (výchozích i výsledných). Jestliže se však u různých parametrů uplatní různé pravděpodobnosti, pak je nutné při navrhování a výpočtu k těmto rozdílům přihlédnout (zjednodušené postupy obsažené v této publikaci nelze použít). Změna požadované pravděpodobnosti se však projeví v postupech kontroly přesnosti.

3.3 ZÁSADY A POSTUPY NAVRHOVÁNÍ

Obecnou zásadou navrhování staveb, konstrukcí a dílců z hlediska geometrické přesnosti je hospodárnost, kontrolovatelnost a reálná možnost provedení. Se zvyšujícími se požadavky na geometrickou přesnost se značně zvyšují náklady na výrobu vytyčování i provádění a je tedy třeba hledat optimální cenu, která je součtem nákladů na zabezpečení geometrické přesnosti a nákladů na nepříznivé následky případných nepřesností. Obecně je taková optimalizace náročným úkolem, který je však v konkrétních případech možno nahradit porovnávací studií několika variant. Omezujícími podmínkami rozhodování je však předpoklad, že předepsané charakteristiky přesnosti je možno kontrolovat, a že jsou z technologického hlediska splnitelné, především vůbec měřitelné (není např. možné předepsat mezní odchylku rovinnosti podlahy 0,1 mm).

Konstrukční řešení stavby (dispozice, tvar a materiál dílců, styků a spojů, postup a technologie provádění) je třeba navrhnout tak, aby se pokud možno omezil nepříznivý vliv nepřesností a odchylek při výrobě, vytyčování a osazování, popř. aby se snížil nepříznivý vliv objemových změn. Z tohoto hlediska je účelné při návrhu usilovat o:

• co nejmenší počet kritických parametrů;
• dostatečnou vůli prostoru vymezeného pro technologická zařízení;
• co nejširší intervaly funkčních tolerancí;
• co nejmenší počet nutných kontrol;
• možnosti vzájemného vyrovnávání spár a styků (přeurčené osazování).

Z hlediska navrhování geometrické přesnosti se ve smyslu ČSN 73 0205 rozlišují tři možné postupy:

• geometrická přesnost se nenavrhuje; jde o konstrukce, u nichž se nevyskytují žádné kritické geometrické parametry, nebo konstrukce, jejichž přesnost je prověřena na předchozích analogických stavbách;
• výchozí odhad přesnosti, jehož cílem je prověřit technologické možnosti dosažení požadované přesnosti omezeného počtu kritických geometrických parametrů;
• podrobný návrh přesnosti, pří kterém se požadovaná přesnost ověřuje u všech kritických parametrů a dále se předepisuje způsob kontroly a metrologického zabezpečení provádění.

Důležitou součástí návrhu přesnosti je výpočet přesnosti, který poskytuje podklady pro stanovení charakteristik přesnosti. V zásadě se dává přednost statistické metodě výpočtu (při které se mezní odchylky sčítají podle pravidla druhých mocnin) před součtovou metodou (při které se sčítají první mocniny mezních odchylek), která se dovoluje nejvýše pro tři nezávislé parametry. V případě vyrovnávání konstrukční výšky nebo délky podle největšího prvku se může uplatnit také metoda statistické extremalizace.

Skutečný trojrozměrný (často velmi složitý) tvar dílců a výrobků je nutno při výpočtu zjednodušit; v závislosti na charakteru výrobků a sestavy se uvažují:

• jednorozměrné tyčové prvky (sloupy, průvlaky, ztužidla, překlady, vazníky);
• dvourozměrné plošné prvky (stěnové a stropní panely);
• trojrozměrné prostorové prvky (bytová jádra, lodžie, výtahové šachty).

Zanedbání jednoho ze tří základních obrysových rozměrů prvku je zpravidla možné, pokud je tento rozměr menší než jedna pětinu ostatních rozměrů (záleží ovšem na charakteru spojů a postupu osazování).

3.4 INHERENTNÍ ODCHYLKY

U konstrukcí z velkorozměrných prvků (s rozměry většími než 2 000 mm) se mohou významně uplatňovat časově závislé objemové změny v důsledku smršťování, bobtnání, teploty a přetvoření v důsledku zatížení, včetně dotvarování. Z hlediska závislosti objemových změn na čase se rozlišují:

• vratné objemové změny (vliv teploty a okamžitá přetvoření od zatížení);
• nevratné objemové změny (smršťování, bobtnání a dotvarování).

Pro výpočet geometrické přesnosti se zřetelem k inherentním odchylkám se definují takzvané výchozí podmínky, které charakterizují podmínky výroby (přejímky) prvku, a které mohou být odlišné od podmínek jeho zabudování do okolní konstrukce, např.:

• teplota (doporučuje se průměrná hodnota +15 °C);
• určitá doba od zhotovení výrobku (např. 28 dnů u betonových prvků);
• určitá vlhkost (v závislosti na technologii výroby a době od zhotovení).

Vedle těchto výchozích podmínek se při výpočtu uplatní montážní podmínky, které charakterizují podmínky zabudování prvku do konstrukce, a podmínky provozní, které charakterizují extrémní podmínky během předpokládané životnosti konstrukce (např. 50 let).

Doporučené teploty pro stanovení účinků teploty pro běžné podmínky na území ČR jsou uvedeny v tab. 1. Při rozboru vlivu teploty na geometrickou přesnost je však třeba tyto hodnoty upravit podle lokálních podmínek a charakteru výrobků.

Tab. 1 Doporučené teploty pro stanovení účinků teploty.

Inherentní odchylky jsou významné zejména u obvodových plášťů z velkorozměrných prvků, u kterých se vedle nevratných objemových změn významně uplatňují vratné objemové změny v důsledku periodických změn teploty.

3.5 KONTROLA PŘESNOSTI

Podrobný návrh geometrické přesnosti má obsahovat rovněž požadavky na kontrolu přesnosti. Kromě kontroly vytyčení (která je nedílnou součástí geodetických prací) se ke kontrole přesnosti zpravidla předepisují:

• kritické parametry konstrukce;
• vybrané parametry výroby a osazení, které významně ovlivňují kritické parametry.

Pokyny pro kontrolu mají obsahovat jednoznačná místa a čas kontroly vztažený k postupu montáže tak, aby kontrolní měření bylo proveditelné. V zásadě se dává přednost kontrole měřením před kontrolou srovnáváním. Rozsah kontroly se stanoví v souladu s pravidly statistické kontroly hromadné výroby. Pouze ve zvlášť důležitých případech se předepisuje stoprocentní kontrola.

3.6 VÝPOČET PŘESNOSTI

Postup zjednodušeného statistického výpočtu přesnosti je stanoven a podrobně popsán v normě ČSN 73 0205. Příloha B této normy přehledně uvádí základní vztahy pro výpočet přesnosti bez zřetele k přetvořením i se zřetelem k těmto časově závislým odchylkám geometrických parametrů. V tomto oddílu jsou pouze zdůrazněny důležité kroky a doplněny některé praktické poznámky.

První důležitým krokem, který předchází vlastnímu výpočtu přesnosti, je pečlivý rozbor všech funkčních požadavků a určení odpovídajících funkčních charakteristik přesnosti kritických (důležitých) parametrů. Výsledky takového rozboru mohou mít zásadní význam pro posouzení vhodného postupu výstavby, včetně výroby, vytyčování a osazování (montáže) i pro další postup ověřování přesnosti výpočtem.

Součástí rozboru funkčních požadavků musí být rovněž stanovení přípustné pravděpodobnosti překročení mezních hodnot kritických parametrů. V běžných případech, jak víme, se doporučuje pro tuto pravděpodobnost hodnota 0,10. U závažných konstrukcí (z hlediska celospolečenského významu i technologického účelu stavby) však to může být hodnota příliš vysoká. Pak je třeba uvažovat o pravděpodobných hodnotách nižších, např. 0,01 nebo dokonce 0,001. Vodítkem zde může být porovnání závažnosti nedodržení předepsané přesnosti s důsledky překročení mezních stavů použitelnosti (pro které se pravděpodobnost překročení uvažuje v širokém rozmezí od 0,001 do 0,1), nebo mezních stavů únosnosti (pro které se však uvažují ještě nižší hodnoty od 10^-6 do 10^-4). Snížení přípustné pravděpodobnosti překročení požadované přesnosti je však třeba navázat na vhodné postupy výstavby a použité metody kontroly dodržení přesnosti. Tyto případy přísnějších požadavků (tj. snížené pravděpodobnosti, která se připouští pro porušení požadavků na geometrickou přesnost) je však vhodné konsultovat s odborníky na výrobu, vytyčování, osazování a metody statistické kontroly jakosti (viz kap. 4.4).

3.7 UVÁDĚNÍ HODNOST GEOMETRICKÉ PŘESNOSTI V PROJEKTOVÉ DOKUMENTACI

3.7.1 Všeobecně

Jak již bylo v předchozích kapitolách zdůrazněno, musí se kontrolou geometrické přesnosti staveb a jejich částí zabývat projektová dokumentace. Jako charakteristiky přesnosti se v projektové dokumentaci určují nejmenší a největší mezní hodnoty (např. 600 min., 600 max.), dolní a horní mezní odchylky od základní hodnoty (např. 600 ±10), tolerance (je absolutní hodnota bez znaménka, vyjadřuje se u stavebních objektů běžně jako ± mezní odchylka“ např. 600 ±10) a odchylka středu tolerančního intervalu od základní hodnoty.

Charakteristiky přesnosti délkových, výškových a úhlových rozměrů se předepisují některým z těchto způsobů:

• číselnými hodnotami za základními hodnotami geometrických parametrů, vyjádřených kótami;
• číselnými hodnotami uvedenými u každého obrazu na výkresu, popř. nad popisovým polem výkresu (např. MEZNÍ ODCHYLKY ROZMĚRU ±10 mm) tehdy, mají-li mít všechny rozměry shodné odchylky;
• uvedením čísla příslušné technické normy nad popisovým polem, popř. v legendě na výkresu (např. PŘESNOST DÉLKOVÝCH A VÝŠKOVÝCH ROZMĚRŮ – ČSN 73 0205);
• specifikací požadavků na přesnost jednotlivých rozměrů nad popisovým polem, popř. v legendě na výkresu, kde se uvede rozsah rozměrů a k nim se přiřadí požadavky na jejich přesnost. Například v souboru výkresů vybraných dílců téhož druhu se vyjádří požadavek na přesnost délky dílců takto:

Charakteristiky se mohou předepsat kombinací podle prvního bodu (připisování odchylek ke kótám) a podle třetího a čtvrtého bodu (uvedením odkazu na normu, popř. specifikací odchylek); nad popisovým polem se např. napíše:

ROZMĚRY, U NICHŽ NEJSOU ZAPSÁNY MEZNÍ ODCHYLKY, PŘESNOST PODLE ČSN 73 0205.

Charakteristiky přesnosti orientace a vzájemné polohy geometrických prvků se předepisují grafickými značkami a číselnými hodnotami obvykle na výkresech, určených pro realizaci stavebních objektů nebo pro výrobu jejich částí. Značky pro jednotlivé druhy tolerancí a odchylek se zapisují ve vztahu k základně tolerančního rámečku, bez ohledu na jeho polohu na výkresu.

3.7.2 Označování přesnosti délkových, výškových a úhlových rozměrů

Předepisují-li se číselné hodnoty mezních odchylek pro nesouměrně rozložené toleranční pole, zapisuje se horní odchylka nad dolní odchylku. Výška číslic odchylek se rovná výšce číslic základního rozměru. Dolní mezní odchylka se zapisuje na stejné čáře jako základní rozměr a horní mezní odchylka se zapisuje o řádek výše.

Při souměrném rozložení tolerančního pole se zapisuje absolutní hodnota odchylky pouze jednou se znaménkem plus minus (±). Přitom se výška číslic odchylky musí rovnat výšce číslic základního rozměru.

Číselné hodnoty mezních odchylek se zapisují do poslední platné číslice; počet znaků horní a dolní odchylky se vyrovná doplněním nulou.

Jestliže je třeba předepsat pouze jeden mezní rozměr (druhý není omezen ve směru zvětšení nebo zmenšení jakoukoli podmínkou), připíše se za tento rozměr odpovídající značka „min.“ nebo „max.“.

Mezní odchylky rozměrů mezi opakujícími se prvky (děrami, drážkami, zuby apod.)

se dovoluje předepisovat v technických požadavcích.

Mezní odchylky úhlových rozměrů se předepisují pouze číselnými hodnotami s označením jednotek (stupňů, minut, vteřin). Stupně a minuty se musí vyjadřovat celými čísly. Mezní odchylky úhlových rozměrů se zapisují podle shodných pravidel jako mezní odchylky délkových rozměrů.

3.7.3 Označování přesnosti orientace, polohy a tvaru

Charakteristiky přesnosti orientace (vzájemné polohy) geometrických prvků povrchů dílců a konstrukcí (jejich os, hran, rovin, ploch atd.) jednoho nebo dvou dílců či konstrukcí, popř. jejich určitých geometrických prvků k určenému směru, se uvádějí číselnými hodnotami mezních odchylek nebo tolerancí.

3.7.4 Označování technologických procesů a funkčních požadavků

Jestliže je nutné rozlišovat na výkresech geometrické parametry vztahující se k různým technologickým procesům a k funkčním požadavkům, k nimž se stanovují charakteristiky přesnosti a požadavky na jejich kontrolu přesnosti, užije se pro jejich rozlišení písmenných značek podle tab. 2.

Písmenné značky se vpisují do předřazeného rámečku umístěného vlevo od tolerančního rámečku, ve kterém se uvádějí označení druhu tolerancí nebo mezních odchylek.

Tab. 2 Písmenné značky technologických procesů

Poznámky:
1. Na výkresu podrobného vytyčení a rozměření se neoznačí geometrické parametry vytyčení, ale označí se písmeny SD geometrické parametry rozměření.
2. Na výkresu půdorysu architektonicko-technického řešení jednoduchého pozemního stavebního objektu, pro jehož provedení není třeba zpracovat výkres podrobného vytyčení a rozměření, se geometrické parametry vytyčení a rozměření označí přímo ve výkresu architektonicko-technického řešení písmennými označeními S, popř. SD, připsanými za příslušnou kótu a mezní odchylku geometrického parametru.
3. Při zobrazení pouze jednoho technologického procesu na výkresu se písmenné označení geometrických parametrů neuvádí.

Pokud se písmenné značky vztahují ke geometrickému parametru., připisuje se písmenná značka procesu bezprostředně za mezní odchylku (např. 6 000 ± 5S).

Zobrazují-li se na jednom výkresu geometrické parametry více technologických procesů, např. parametry podrobného vytyčení a rozměření, nebo parametry rozměření a osazení, pak se geometrické parametry hlavního předmětu zobrazení neoznačují písmennými značkami. Písmennými značkami se označí geometrické parametry následného technologického procesu podle způsobů zápisu požadavků na jejich přesnost.

Na výkresech rozměření a osazení se zapisují požadavky na přesnost geometrických parametrů, podléhajících kontrole přesnosti, jedním z těchto způsobů:

• charakteristika přesnosti (zpravidla mezní odchylka) se připíše ke kótě geometrického parametru a bezprostředně za ni se uvede písmenná značka technologického procesu podle tab. 2;
• charakteristiky přesnosti osazení se zapíší odkazem na ČSN 73 0210-1, uvedeným v technických požadavcích na výkrese nebo v legendě.

Jestliže přesnost některého parametru neodpovídá přesnosti podle souhrnného stanovení přesnosti, podle předchozího bodu, pak se jeho charakteristika přesnosti (zpravidla mezní odchylky) zapíše přímo za základní hodnotu příslušného geometrického parametru a připíše se písmenná značka technologického procesu osazení (např. 200 ± 5E).

3.7.5 Označování přesnosti osazování montážními značkami

Přesnost osazení dílce se stanoví charakteristikou přesnosti geometrického parametru, vyjadřujícího vztah dvou k sobě příslušejících montážních značek. Na výkresech rozměření a osazení, kde se přesnost osazení dílců stanovuje, se uvádějí montážní značky takto:

• vyčerněným trojúhelníkem na vytyčené přímce na montážní rovině nebo na výškové úrovni, popř. na hraně (popř. bodu) dříve osazeného dílce či konstrukce;
• prázdným (nevyčerněným) trojúhelníkem na zobrazované hraně (ose, vyznačeném bodu) stavebního dílce, který má být osazován.

Ve svislém řezu se montážní značka s vyčerněným trojúhelníkem umísťuje na montážní rovině, značící vytyčenou přímku půdorysné osnovy nebo rozměřenou montážní značku pro osazení konstrukce – pod čárou znázorňující montážní rovinu vrcholem trojúhelníka nahoru.

V půdorysu se montážní značka s vyčerněným trojúhelníkem umísťuje na montážní rovině nebo na hraně (ose) dílce symetricky na čáru, k níž se stanovuje přesnost osazení dílce.

Vrcholy trojúhelníků, značící montážní značky (jejichž vzájemným vztahem a jeho přesností se řídí přesnost osazení dílce), musí směřovat proti sobě a být navzájem od sebe jen tak vzdáleny, aby se vyloučila možnost záměn s nesouvisejícími montážními značkami.

Jestliže pomocí montážních značek nelze jednoduše vyjádřit požadavek na přesnost osazení dílce, zejména při požadavku, aby při osazování dílce byly kontrolovány např. úložné délky vodorovného dílce na jeho obou stranách a navzájem vyrovnávány, nebo obdobně aby při osazení dílce do otvoru byly kontrolovány a vyrovnány tloušťky svislých spár na obou stranách dílce apod., lze tento požadavek na přesnost osazení dílce vyjádřit funkční charakteristikou v tolerančním rámečku, přiřazenému k jednomu ze dvou navzájem si odpovídajících parametrů, označených např. písmenným označením l_l, l_p, s_l, s_p,. nebo slovně v technických požadavcích, popř. v legendě na výkresu.

Pokud se uvádí na výkresu funkční charakteristika přesnosti geometrického parametru, např. symetrickými odchylkami, připíše se za hodnoty odchylek označení B (např. pro tloušťku spáry 20 ±10B).

3.8 REALIZAČNÍ PROCESY

Při stanovování charakteristik přesnosti geometrických parametrů je třeba mít vždy na paměti reálnost jejich dosažení. To znamená, že je nutné při návrhu zvážit nejen s jakou přesností (jednotlivých rozměrů, případně tvarů) vstoupí do procesu na staveništi dílce a výrobky zhotovené předem, ale i jaká bude přesnost přístrojů, pomůcek, které budou použity při vytyčování, rozměřování a osazování, a jaká bude přesnost vlastních stavebních procesů na staveništi. V procesech výroby je vytvořen potřebný fyzický tvar dílce (výrobku), ve staveništních jsou výrobky, případně dílce bednění osazovány do navržené – funkčně potřebné polohy. Při tomto osazení může obecně dojít k posunu a pootočení v prostorové pravoúhlé soustavě souřadnic. Tato souřadná soustava je pro ČR definovaná osou -Z, jdoucí vždy ve směru tíže (do středu Země), osou +X směřující k jihu a osou +Y směřující na západ – jedná se o levotočivou souřadnou soustavu, což je rozdíl oproti matematické soustavě, která je pravotočivá.

Jednotlivé prvky (výrobky nebo dílce) se tedy mohou:

• posouvat ve vodorovné rovině (obecně podél osy X i podle osy Y);
• posouvat ve výšce (podél osy Z);
• otáčet kolem všech tří os.

Pokud nejsou některé z posunů a pootočení podchyceny konstrukčním lešením, musí být eliminovány až při staveništních procesech. U většiny konstrukcí lze pootočení a posuny omezit, nikdy však úplně eliminovat. Souhrn odchylek posunutí dílce ve směru os zvoleného systému a odchylek pootočení od základní polohy se označuje jako odchylka polohy a orientace. Tyto odchylky jsou vymezeny při vytyčení, rozměření a osazení dílců (dílů, výrobků) nebo dílců bednění.

Normativní podklady pro vytyčení a rozměření byly popsány v kap. 2.3 této publikace. Jejich rozsah a hodnoty jsou základním předpokladem pro eliminaci hodnot odchylek polohy a orientace. V závislosti na rozsahu podrobného vytyčení je pak stanoven rozsah rozměření. Vytyčení prostorové polohy a vytyčení podrobné musí být prováděno vždy. Rozsah rozměření je pak závislý na úrovni a rozsahu podrobného vytyčení.

V kontextu je nutno si uvědomit, že měření geometrických parametrů neprobíhá na obrazovce počítače, ale v terénu, kde jakékoliv měření musí vycházet z vybudované (tzn. stabilizované, signalizované a zaměřené) vytyčovací sítě (dále ČSN ISO 4463-1 až 3) a tedy i přesnost je přímo navázána, formou hromadění odchylek jednotlivých úkonů, až k vlastnímu jednomu geometrickému parametru. Navrhování v místní vytyčovací síti není v ČR povoleno, neboť platí nařízení vlády č. 430/2006 Sb., o stanovení geodetických referenčních systémů a státních mapových děl závazných na území státu a zásadách jejich používání (dříve NV č. 116/95 Sb.). Z toho pro běžnou praxi vyplývá povinnost navrhovat v polohovém souřadnicovém systému S-JTSK (Souřadnicový systém jednotné trigonometrické sítě katastrální) a výškovém systému Bpv (Balt po vyrovnání).

Polohový systém S-JTSK má několik zvláštností, které je nutno znát a dodržovat:

• osy X, Y jsou v levotočivém systému (viz výše);
• systém má zkreslení délek, které je různé podle polohy na území ČR = Korekce ze zobrazení (pohybuje se od +140 mm/1 km do – 100 mm/1 km) (obr. 5);
• systém je umístěn do úrovně moře, a proto se měřené délky musí redukovat v závislosti na nadmořské výšce = Korekce z nadmořské výšky (je vždy záporná a dosahuje na území ČR až hodnoty 250 mm/1 km) – (obr. 6).

Jednoduše řečeno – v terénu skutečně naměřená délka A = 100,000 m porovnaná s délkou „B“, vypočtená ze souřadnic koncových bodů, udaných v S-JTSK a Bpv, neopravenou o korekci ze zobrazení a nadmořské výšky se bude na území Prahy lišit cca o 140 mm (podle místa) a délka „A“ bude vždy větší.

Obr. 5 Délkové zkreslení při použití systému S-JTSK

Redukce z nadmořské výšky v cm/km

Obr. 6 Korekce naměřených délek z nadmořské výšky v systému S-JTSK, (korekce má zápornou hodnotu v celém rozsahu tabulky)

3.8.1 Osazení stavebních dílců (výrobků)

Do osazení stavebního dílce nebo dílce bednění – viz ČSN 73 0210-1 Geometrická přesnost ve výstavbě. Podmínky provádění – Část 1: Přesnost osazení, jsou zahrnuty všechny operace, které po podrobném vytyčení a rozměření ovlivňují umístění v poloze, předepsané projektem. Z hlediska osazení je montážní značkou (viz 2.2 normy ČSN 73 0210-1) značka podrobného vytyčení, značka při rozměření, ale rovněž osy smluvené (rozuměj projektem, nebo technickými podmínkami či normami zhotovitele) na smontované konstrukci nebo na pomocné konstrukci, případně dílci. Dílec je pak osazován k montážní značce. Přesnost osazení dílců je charakterizována podle citované normy mezními odchylkami shodnosti značek na dílci a značek vytyčených a rozměřených. Vytyčené sekundární přímky pak slouží zároveň pro následnou kontrolu ve smyslu ČSN 73 0212-3.

Na obrázcích jsou uvedeny příklady podchycení nepřesností polohy a orientace při podrobném vytyčení a rozměření při osazení sloupu a stěny (obr. 7 až 10).

Obr. 7 Poloha sloupu v půdorysu

V této souvislosti je nutné upozornit na nepřesnosti, které se občas ještě v praxi vyskytují. Místo mezních odchylek osazení, tedy shody montážních značek, jsou jako odchylky pro osazení nesprávně předepisovány odchylky funkčních parametrů, např. odchylky spáry, jejíž hodnota je výsledkem všech technologických vlivů, tedy odchylek dílců, vytyčení, rozměření a osazení. Odchylka spáry by přitom měla být prokázána v projektové dokumentaci zejména výpočtem přesnosti. Na rozdíl od toho může být předepsaná kontrola (během osazení) spáry v určitém (smluveném) bodě. Pak jde o určení montážních značek. Obdobně může být předepsáno kontrolované uložení vodorovných dílců bednění apod.

Obr. 8 Poloha stěny a stěnových dílců v půdorysu

V normě nemohou být jako informativní příklady uvedeny všechny varianty, které se na staveništi mohou vyskytovat. Příklady i hodnoty jsou uvedeny pro běžné postupy. V každém případě však odvození hodnot shody značek musí vycházet z požadované výsledné funkce konstrukce při návrhu geometrické přesnosti podle ČSN 73 0205.

Obr. 9 Svislost sloupu

Obr. 10 Svislost stěny a stěnových dílců

Přesnost osazení je závislá i na vybavení zhotovitele přístroji a pomůckami pro rozměření a kontrolu při realizačních procesech, tedy i při osazování. Pokud přímo investor nevyžaduje informaci o kvalitě zhotovitele, pak by on sám měl posoudit již vypracování nabídky, jestli a za jakých podmínek je schopen požadovanou přesnost na staveništi dosáhnout.

3.8.2 Přesnost monolitických betonových konstrukcí

Přesnost monolitických konstrukcí byla zmíněna již v minulém odstavci. Bednění je považováno za druh montované konstrukce, u níž mimo přesnosti samotného zhotovení, podrobného vytyčení, rozměření a osazení může působit celá řada vlivů během a po betonáži, které mají vliv na výslednou přesnost monolitické konstrukce. Z těchto důvodů je nutné jako kritérium pro přesnost bednění použít skutečnou přesnost v něm zhotovené konstrukce. V tomto smyslu by měly být i garance zhotovitele bednění. Změny geometrických parametrů, které nastanou v betonové konstrukci po odbednění při zatěžovací pevnosti, by měly být zahrnuty do hodnot mezních odchylek a tolerancí betonové konstrukce, které jsou odvozeny (vypočteny) z funkčních požadavků.

Norma ČSN 73 0210-2 Geometrická přesnost ve výstavbě. Podmínky provádění – Část 2: Přesnost monolitických betonových konstrukcí v části všeobecné doporučuje uplatnění základních zásad návrhu geometrických parametrů monolitických konstrukcí. Tyto zásady v praxi nebývají dodrženy zejména v základním principu, tj. odvození požadavku na přesnost monolitických konstrukcí od požadavku na následné konstrukce a výrobky, jimiž je monolitická konstrukce vybavována – obvodové pláště, výplně otvorů atd. Místo návrhu geometrické přesnosti, včetně výpočtu, bývají často používány hodnoty mezních odchylek a tolerancí podle normy (nebo je s nimi alespoň argumentováno), aniž by vyhovovaly danému projektu. Mezní odchylky v informativní příloze normy byly vybrány na základě analýz měření z dostupné informační báze, přičemž bylo přihlédnuto k zásadám v odst. 4.3 normy tak, že nebyly vybírány hodnoty vyšší přesnosti, než jsou pro vybrané parametry nezbytně nutné.

Obr. 11 Svislost budovy

Podrobné vytyčení a rozměření pro osazení bednění u monolitických konstrukcí by mělo proběhnout se znalostí geometrické přesnosti vlastních bednicích systémů (zde se předpokládá kontrola stoprocentní). Průběžná i výsledná kontrola geometrických parametrů monolitických konstrukcí by měla být prováděna na základě zpracovaného projektu kontrolních měření. Podkladem pro takový projekt je ČSN 73 0212-3. V praxi se osvědčilo zejména u složitějších objektů zpracování projektu podrobného vytyčení a rozměření současně s projektem kontrolních měření.

Jako příklad dílčího geometrického parametru uveďme budovy (obr. 11), kdy je používán svislý sekundární systém (obr. 12) buď vně, nebo uvnitř budovy (obr. 13).

Obr.12 Schéma měření se svislým sekundárním systémem

Obr. 13 Měření svislosti uvnitř budovy

3.8.3 Přesnost rozměrů stavebních dílců

Stavebními dílci rozumíme všechny části stavebních konstrukcí a budov, které byly vyrobeny předem a se kterými se manipuluje samostatně při osazování ve stavebním díle. Je evidentní, že jejich přesnost bude závislá nejen na jejich velikosti (případně hmotnosti), ale i materiálu ze kterého jsou vyrobeny, stupni dokončení a celé řadě dalších vlivů. Je tedy obtížné obecně stanovit jednotně normativní hodnoty odchylek nebo tolerancí. Všechny pokusy o zabednění nebyly úspěšné. Hodnoty odchylek a tvaru stavebních dílců jsou uváděny zpravidla jako součást nabídek výrobců.

Při navrhování geometrické přesnosti pak jsou hodnoty odchylek dílců buď posuzovány (při uvedených odchylkách), nebo navrhovány, pokud odchylky známy nejsou (viz kap. 3.6).

Pro stavební dílce z betonu, železobetonu a předpjatého betonu (pokud nejsou známy hodnoty výrobce), lze použít při posuzování geometrické přesnosti hodnoty podle německé normy DIN 18203-1. Tabulky hodnot odchylek délek, šířek, rozměrů průřezů a toleranci úhlu jsou uvedeny v příloze B.

4 VYTYČOVÁNÍ, KONTROLA GEOMETRICKÉ PŘESNOSTI A POSTUPY MĚŘENÍ

V zavedené soustavě mezinárodních norem ISO je položen zvýšený důraz na měření geometrické přesnosti, na postupy kontroly a hodnocení jejích výsledků. Dokladem tohoto tvrzení je množství norem, které se touto problematikou zabývají.

Normy ISO lze zjednodušeně rozdělit na:

• normy terminologické, sloužící ke sjednocení a dohodě;
• normy charakterizující měřicí přístroje;
• normy měřicích postupů.

Struktura norem slouží jak pro vytyčování, tak pro kontrolní měření s následným vyhodnocením. Publikace stručně uvádí všechny normy, které dosud byly k této problematice v ČR zavedeny do soustavy ČSN i když některé nejsou zahrnuty do skupiny norem, zabývajících se přímo geometrickou přesností. Je nutné upozornit na to, že normy se v řadě případů liší zejména v terminologii od norem, které u nás byly a namnoze ještě jsou používány. V kapitole 3 jsou rovněž uvedeny normy týkající se vytyčování, které sice nejsou do norem o geometrické přesnosti zahrnuty, ale tvoří s ní nedílný celek.

4.1 VŠEOBECNÁ NORMA – NÁZVOSLOVÍ

Zde je třeba upozornit na převzatou normu ČSN ISO 7078:1996 (73 0230) Pozemní stavby – Postupy a měření vytyčování – Slovník a vysvětlivky. Tato převzatá norma ISO obsahuje termíny a jejich výklad hlavně pro oblast inženýrsko-geodetických prací. Termíny jsou uváděny v češtině, angličtině, francouzštině a němčině, definice pak v češtině, angličtině a francouzštině. Spolu se základní terminologickou normou ČSN ISO 1803, citovanou dříve, pokrývají celou oblast geometrické přesnosti.

Tyto normy jsou důležitou pomůckou při studiu cizojazyčných technických předpisů v nichž je tato terminologie běžně používána, a dále při přípravě kontraktů pro zahraničí, resp. se zahraničními investory.

Zde je nutno důrazně připomenout základní změnu v používaných termínech. Jedná se například o nesprávné termíny:

doposud běžně používaný termín chyba měření zaměnit za správný termín odchylka (deviation – v normě 2.27) = algebraický rozdíl mezi měřenou hodnotou

a příslušnou nominální hodnotou,

doposud běžně používaný termín výběrová střední chyba zaměnit za správný termín výběrová směrodatná odchylka (standard deviation – 2.23) = kladná odmocnina výběrového rozptylu, definovaná jako:

\begin{gathered}
s = \sqrt{(\sum (x_\text{i} - x)^2 / (n-1))}
\end{gathered}

kde je

s … výběrová směrodatná odchylka

x_i … měřené hodnoty

x … aritmetický průměr

n … počet měření

4.2 NORMY PRO TVORBU VÝKRESŮ

Z výkresových norem bylo v kap. 3, odst. 3.7 popsáno označování charakteristik přesnosti v projektové dokumentaci. Zde se zmíníme o starší, dosud platné normě, která je zezávazněná vyhláškou ČÚZK č. 31/95 Sb., a to v příloze pod bodem č. 5, a týká se tvorby vytyčovacích výkresů ČSN 01 3419:1987 Výkresy ve stavebnictví. Vytyčovací výkresy staveb.

Jedná se o jednu z norem, která byla již součástí systému technických norem pro oblast stavebnictví vytvořeného již v sedmdesátých letech minulého století.

Norma obsahuje mimo všeobecnou část, rozdělení vytyčovacích výkresů, spojování a nahrazování vytyčovacích výkresů společné požadavky na výkresy, značky, souřadnicový a výškový systém, geodetický (souřadnicový) způsob určení polohy a kótování, údaje o přesnosti vytyčení a písemné označení prvků.

Norma rozděluje vytyčovací výkresy na:

• vytyčovací výkresy prostorové polohy;
• vytyčovací výkresy podrobného vytyčování.

Vytyčovací výkresy prostorové polohy jsou pak rozděleny na:

• vytyčovací výkresy stavebních objektů s prostorovou skladbou;
• vytyčovací výkresy liniových stavebních objektů, kde je popis pro pozemní komunikace, drážní komunikace, mosty, tunely a štoly, hydrotechnické a hydroenergetické stavby, podzemní a nadzemní vedení a hydromeliorace;
• vytyčovací výkresy plošných stavebních objektů.

Další části normy popisují výkresy podrobného vytyčení a místopisy bodů.

V sedmnácti přílohách normy jsou uvedeny příklady různých druhů vytyčovacích výkresů podle druhu stavebního objektu. Norma byla již tehdy zpracována tak, aby podle ní bylo možno zpracovávat vytyčovací výkresy nejen v grafické podobě, ale i digitálně, tzn. s využitím počítačové grafiky.

4.3 MĚŘÍCÍ METODY VE VÝSTAVBĚ

V této skupině norem je citována jako první z řady norma, která sice byla převzata až jako jedna z posledních, vytváří však pro další normy potřebný rámec. Jedná se o normu:

ČSN ISO 4463-1:1999 (73 0411) Měřicí metody ve výstavbě – Vytyčování a měření – Část 1: Navrhování, organizace, postupy měření a přejímací podmínky.

Jde o převzatou normu ISO, která se zabývá jednotlivými etapami vytyčovacích prací ve výstavbě, získáváním informací, zřízením primárního a v případě nutnosti sekundárního systému, vytyčováním výšek bodů sekundárních systémů v různých výškových úrovních, vytyčením podrobných bodů a vybudováním a přenosem výšek výškových bodů. Dále stanoví hodnoty mezních odchylek a podklady k provádění nezávislých kontrolních měření (řízení jakosti) při použití přístrojů a metod v současné době běžně používaných při vytyčování na stavbách.

Vztahuje se na běžné typy stavebních konstrukcí. Zvláštní činnosti, jako je vytyčování technologických zařízení nebo soudní měření ve stavebnictví tak, jak je stanoveno např. v právních předpisech a předpisech o územním plánování nebo v jiných předpisech, nejsou v této normě podchyceny.

Obsahem normy je mimo předmluvy s vymezením předmětu, platnosti, odkazů a definic, oddíl základních požadavků, oddíl plánování a organizace vytyčování, věnovaný plánování a organizaci vytyčování, ve kterém je popsáno získávání informací a popsáno navrhování a vytyčování. V něm pak je popsán průzkum, pravoúhelníkové sítě rozdělené na projektové pravoúhelníkové sítě, staveništní pravoúhelníkové sítě, konstrukční (stavební) pravoúhelníkové a sekundární pravoúhelníkové sítě nebo systémy. Dále se tento oddíl zabývá vytyčovacími výkresy, funkční odpovědností, kvalifikací pracovníků; dále obsahuje články k měřické a stavební dokumentaci a výpočtům.

Třetí oddíl je věnován vlastním postupům vytyčování a měření – zadání přesnosti. Mimo úvod (všeobecně, přístroje, metody, body, přejímací podmínky) obsahuje část věnovanou primárnímu sytému (úvod, průzkum, stabilizace, zaměření primárního systému s měřením vzdáleností a měřením úhlů, přijímacím podmínkám pro polohu primárních bodů v první a druhé etapě), dále část věnovanou sekundárnímu systému (úvod, použití, vytyčování sekundárního systému,

přejímací podmínky pro polohu sekundárních bodů a následky neověření). Dále je v tomto oddíle část zaměřená na podrobné body (úvod, použití, stabilizace, vytyčování podrobných bodů, přejímací podmínky polohy podrobných bodů); další část je zaměřena na provažování a měření výšek (se stejným členěním jako předchozí, tzn. úvod, průzkum, stabilizace, měření, přejímací podmínky a následky neověření).

V příloze je uveden příklad pracovního (inspekčního) harmonogramu při vytyčování s uvedením úkolů a odpovědnosti.

Ve čtvrtém oddíle jsou uvedeny definice termínů, které jsou nezbytně nutné pro pochopení této normy.

Geodet stavby (site surveyor) — osoba pověřená provedením jednoho či více měření v průběhu výstavby. Vzhledem k praxi, která se v jednotlivých zemích liší, se termín geodet stavby používá v této normě k označení kompetentního pracovníka tohoto oboru bez ohledu na jeho formální zařazení. V ČR musí tento pracovník splňovat kvalifikační podmínky definované zákonem č. 200/94 Sb. – mít oprávnění Úředně oprávněný zeměměřický inženýr.

Ověřovací měření (compleance measurement) — měření prováděná pro ověření správnosti geometrických parametrů dokončené etapy stavební činnosti, u nichž je určena mezní odchylka (např. stavební dílce, vytyčování a stavební práce). Tento termín odpovídá dříve používanému pojmu „kontrolní měření dodavatele“, který si tak kontroloval a kontroluje vlastní činnost na vlastní náklady.

Kontrolní měření (check measurement) — nezávislé měření pro kontrolu správnosti a přesnosti předcházejících měření. Této termín odpovídá dříve používanému pojmu „kontrolní měření investora“, které si objednal a hradil investor dnes, objednatel.

Sekundární přímka (secondary line) — přímka sekundárního systému, použitá pro vytyčování navrhovaného objektu a pro kontrolu a ověřování stavební konstrukce a dílců.

Přejímací podmínky (acceptance criteria) — podmínky, které je třeba splnit před přijetím dokončeného úkolu nebo procesu.

Dále tato norma v oddíle 5 podstatně mění u nás lety zažitý systém návaznosti vytyčovacích sítí (Státní nebo lokální síť, „Základní vytyčovací síť“, „Podrobná vytyčovací síť“) a zavádí pojmy „primární“ a „sekundární systém“.

Příklad tří fází vytyčování podle této normy je na obr. 14.

Obr. 14 Příklad tří fází vytyčování podle ČSN ISO 4463-1:1999

Jako příloha je v normě uveden příklad pracovního (inspekčního) harmonogramu při vytyčování s uvedením úkolů a odpovědnosti.

Další přejatou normou ISO je norma měřicích metod:

ČSN ISO 4463-2:1999 (73 0411) Měřicí metody ve výstavbě – Vytyčování a měření – Část 2: Měřické značky.

Norma plně nahrazuje ČSN 73 0416 z 16. 1. 1984.

Norma se zabývá stabilizací a signalizací stanovisek a cílů na staveništích. Stanoví zásady pro navrhování umístění stanovisek a cílů, požadavky na značky a jejich kontrolu. Norma se vztahuje na měřické značky pro všechny typy stavebních konstrukcí.

Měřické značky jsou základem veškerého vytyčování; závisí na nich optimálnost měřických postupů a jejich výsledná přesnost. Je důležité navrhnout a realizovat jednotlivé měřické značky tak, aby splňovaly požadavky na ně kladené a to v průběhu nejen celé výstavby, ale i při provozu. Tyto požadavky zahrnují, kdykoli je to možné, požadavky na stabilitu, přístupnost a viditelnosti, po celou dobu jejich použitelnosti.

Typ, jakost a životnost měřických značek závisí na jednotlivých požadavcích projektu ve vztahu k různým kategoriím vytyčování a měření, popsaných v normě ISO 4463-1.

Návrh a kontrola měřických značek je předpokladem pro zajištění spolehlivých výsledků měření. Je základem opakovatelnosti měření.

V pátém oddílu „Navrhování“ jsou uvedeny zásady, které je nutné dodržovat při výběru:

• umístění;
• schvalování;
• tvorby harmonogramu prací.

V oddílu 6 – „Požadavky na měřické značky“ jsou uvedeny požadavky na:

• stabilitu a životnost;
• ochranu;
• označování.

popis měřických značek.

V oddílu 7 – „Kontrola měřických značek“ jsou uvedeny požadavky na:

• vizuální kontrolu;
• kontrolu měřením.

V příloze A normy jsou příklady různých měřických značek a místopisů převzatých z normy ISO.

V příloze NA normy (Národní příloha) jsou uvedeny všechny značky převzaté z předchozí normy ČSN 73 0416, které je možno použít ve výstavbě a které odpovídají zásadám této přejaté normy ISO.

Z původní normy jsou vypuštěny značky používané pouze pro základní a podrobné bodové pole, které jsou uvedeny v předpisech ČÚZK, který je jejich zřizovatelem a správcem.

Poslední přejatou normou ISO z této řady je norma ČSN ISO 4463-3:1999 (73 0411) Měřicí metody ve výstavbě – Vytyčování a měření – Část 3: Kontrolní seznam geodetických a měřických služeb.

Z hlediska našich dosavadních zvyklostí se nejedná o „technickou normu“, ale o „metodický návod“, který říká, jaký by měl být postup geodetických prací ve „stavbě“. Je to vlastně doporučení, které nezávazně nahrazuje zrušenou vyhlášku č. 10/77, která se v ČR v rámci výstavby zažila a jejím zrušením došlo k určitému právnímu vakuu, neboť většina účastníků výstavby plní pouze to, co je přímo zakotveno v zákoně, ne již ve vyhlášce a ne to, co je technicky opodstatněné. Již v preambuli této normy je to dosti jasně řečeno. Tato část normy ISO 4463 vymezuje a poskytuje vodítko ve formě přehledu geodetických služeb, které mohou být požadovány během přípravy stavby, vlastního provádění stavby a při pomocných pracích.

Přehled je pomůckou těm, kteří se podílejí na specifikaci geodetických služeb potřebných během výstavby tím, že obsahuje přehled požadavků, ze kterých lze provést výběr a do kterého lze doplňovat další položky podle konkrétních potřeb daného projektu. Toto vodítko je vhodné jak pro novou výstavbu, tak pro rekonstrukce.

Norma definuje následující etapy výstavby a v nich nutné činnosti.

Během přípravy a tvorby návrhu, měření, vytyčování a měřických služeb mohou být v kterékoli z následujících etap výstavby požadovány geodetické služby.

Norma dále obsahuje tabulku s doporučenými měřítky výkresů pro jednotlivé výše uvedené etapy.

Doporučená měřítka pro různé druhy výkresů.

Dále norma stanovuje přesnost rozměrů, zjištěných z těchto měřických výkresů v případech, kdy číselné hodnoty nejsou k dispozici a rozměrové údaje musí být odečteny z výkresů; zde musí být vzaty v úvahu meze přesnosti vykreslené lokality.

Očekávané meze přesnosti, pro kterýkoliv nekótovaný rozměr nebo prvek na výkresu, jsou pro jednotlivá měřítka následující:

Norma dále doporučuje určit a zaznamenat místo (archiv), kde budou uloženy všechny měřické záznamy jako zdroj důležitých informací.

Další normou z oblasti měřicích metod je

ČSN ISO 7077:1995 (73 0212) Geometrická přesnost ve výstavbě. Měřické metody ve výstavbě. Všeobecné zásady a postupy pro ověřování správnosti rozměrů.

Jedná se o převzatou normu ISO, která vymezuje zásady pro ověřovací měření rozměrů ve výstavbě. Zabývá se ověřovacím měřením při výrobě a montáži stavebních dílců a na stavební konstrukci jako celku.

Jsou zde definovány pojmy:

Ověřovací měření — měření prováděné pro ověření rozměrů s určenou mezní odchylkou po ukončené etapě stavebního postupu (např. vyrobení stavebního dílce, vytyčený a dokončený stavební objekt). Jedná se o pojem, který nahrazuje v dříve používané terminologii pojem „Kontrolní měření dodavatele“. Jedná se tedy o měření, které si provádí každý měřič (=geodet) pro ověření (=kontrolu) svého měření.

Kontrola přesnosti měření — soubor měření, prováděných pro kontrolu přesnosti ověřovacích měření.

Norma stanovuje, že postupy používané pro ověřovací měření musí zajišťovat dostatečně přesné výsledky a přesnost těchto výsledků musí být podstatně vyšší, než jsou předepsané mezní odchylky ověřovaných činností.

Dále norma uvádí, že je nutno zpracovat časový plán měření, který je součástí kontrolního plánu, měl by se zpracovat vždy a být součástí celkového časového harmonogramu výstavby.

Pro úplnost je uveden i přehled celé sady norem, která je k dispozici pro určování přesnosti měřicích přístrojů. Celá tato oblast prošla na přelomu roku 2005/2006 změnou, která spočívá v tom, že původní řada norem ISO 8322:1994 byla i v ČR nahrazena řadou norem ISO 17 123:2002. Původní normy řady 8322 byly do naší soustavy technických norem převzaty překladem (byly kompletně přeloženy), nová řada 17 123 je převzata pouze v originále (anglická verze) a je přeložena pouze titulní strana s názvem.

Jedná se o problematiku prokazování jakosti jednotlivých geodetických přístrojů a pomůcek po celou dobu jejich používání jak na jedné stavbě, tak po celou dobu aktivní životnosti daného přístroje. Každý přístroj může být po dobu své aktivní životnosti postupně zařazován do různých tříd přesnosti, které jsou nějakým technickým předpisem definovány pro daný přístroj nebo pomůcku. Běžně vychází, že nový přístroj splňuje nejpřísnější technická kritéria přesnosti, která jsou dána pro daný typ přístroje. Postupem doby a opotřebení vlivem používání se zhoršují vlastnosti přístroje a přístroj se postupně stává nepoužitelným pro určité typy prací, které mají definovanou vyšší přesnost než tento přístroj v dané době může splnit.

Proto by měl být každý přístroj před prvním použitím otestován podle předpisů pro daný typ přístroje a pak by měl být podle stejné metodiky testován v pravidelných intervalech, stanovených podle četnosti používání tohoto přístroje a též podle prostředí, v němž je používán. Porovnáním výchozích a okamžitých dat je možno zhodnotit stav používaného přístroje a prokázat objednateli, že byly prokazatelně použity přístroje, které technologie stavby nebo technolog předpokládal, nebo učinit rozhodnutí, že daný přístroj již je na hranici použitelné přesnosti a je třeba ho opravit, rektifikovat nebo vyměnit za nový.

Pro úplnost je nutno uvést nově revidované a v systému zařazené národní normy pro vytyčování:

ČSN 73 0420-1:2002 Přesnost vytyčování staveb – Část 1: Základní požadavky.

ČSN 73 0420-2:2002 Přesnost vytyčování staveb – Část 2: Vytyčovací odchylky.

Tyto normy navázaly na soustavu obdobných norem ČSN 73 0420, 21 a 22 z roku 1986, která byla v době svého zpracování na světové úrovni, vycházela z tehdejší úrovně špičkového poznání. Mezinárodní normalizace se od té doby vyvíjela poněkud odlišným způsobem, což bylo dáno i odlišným pojetím normalizace (nikoliv pojetí přikazovací – závaznost norem, ale jako nástroj, včetně odlišné dikce). Je to patrno z mezinárodních norem, které byly převzaty a o nichž je psáno výše. I na tyto původní normy se doposud odvolávají některé předpisy, a proto se zde o nich zmiňujeme.

Norma ČSN 73 0420-1:2002 Přesnost vytyčování staveb – Část 1: Základní požadavky, specifikuje, že kritériem přesnosti jsou vytyčovací odchylky, které pro jednotlivé druhy staveb stanoví ČSN 73 0420-2; pokud tam nejsou hodnoty uvedeny odvozuje se přesnost vytyčení z tolerance Tx (Δx). Dále specifikuje pojem kontrola vytyčení včetně metod této kontroly. Následně do ČSN zavádí a popisuje primární a sekundární systém a podrobné vytyčení.

Vytyčovací odchylky navazují na výše uvedenou normu ČSN 01 3419 (Vytyčovací výkresy) a na ČSN EN ISO 6284. V normativní příloze jsou uvedeny příklady výpočtu odchylek pro různé případy.

Norma ČSN 73 0420-2:2002 Přesnost vytyčování staveb – Část 2: Vytyčovací odchylky, ve své prvé části definuje pojmy:

• úředně oprávněný zeměměřický inženýr;
• ověřovací měření;
• kontrolní měření přejímací podmínky;
• stavby prostorové;
• stavby liniové;
• stavby plošné.

Následně uvádí, že pro vytvoření sekundárního systému je možno využít:

• body závazných geodetických referenčních systémů (dnes definováno nařízením vlády č. 430/2006 Sb. – reálně pouze v systému S-JTSK a Bpv);
• body speciálně vybudované vytyčovací sítě – primární systém (reálně pouze v systému S-JTSK a Bpv);
• body sekundárního systému pro již dohotovené blízké stavby.

Dále norma uvádí mezní vytyčovací odchylky pro tyto stavby:

• Stavby prostorové:
  • zděné konstrukce;
  • betonové monolitické konstrukce;
  • betonové montované konstrukce;
  • kovové konstrukce;
  • dřevěné konstrukce;
  • konstrukce montované z různých materiálů;
• Stavby liniové:
  • dráhy;
  • tramvajové trati;
  • lanové dráhy;
  • pozemní lanové dráhy;
  • pozemní komunikace;
  • mosty;
  • tunely;
  • průmyslové a vodní štoly a přivaděče, stoky a kolektory;
  • upravené a umělé vodní toky;
  • nadzemní a podzemní vedení;
• Stavby plošné:
  • pohybové plochy letišť;
  • upravená prostranství;
  • úpravy terénu.

4.4 KONTROLA PŘESNOSTI

4.4.1 Základy kontroly

Základní normou pro kontrolu přesnosti je norma ČSN 73 0212-1:1996 Geometrická přesnost ve výstavbě. Kontrola přesnosti – Část 1: Základní ustanovení.

Norma upravila nově zejména pravidla a záznam naměřených výsledků kontrol. Nahradila kapitolu 1, 4 a přílohy 1 a 2 z ČSN 73 0212 ze 17.1.1985. Tím pozbyla norma z roku 1985 platnost v celém svém rozsahu.

Normu lze označit jako základní pro celý soubor norem pro kontrolu geometrické přesnosti stavebních dílců, konstrukcí a budov. Jsou v ní stanoveny zásady kontroly provádění těchto prací. Z hlediska zařazení kontroly do výrobního procesu se rozlišuje vstupní, výrobní a přejímací kontrola (tab. 3). Vstupní kontrolou je ta, kterou vykonává odběratel na dodaných výrobcích nebo konstrukcích. Výrobní (operativní) kontrola je uskutečněna během pracovního procesu, přejímací kontrola je za účelem rozhodování, je-li předávaná dodávka přijatelná.

Dále norma stanovuje přesnost těchto kontrol, přičemž charakteristikou přesnosti kontroly geometrických parametrů je mezní odchylka kontroly δx_met, která se stanovuje dvěma způsoby:

a) v případě, že je předepsána tolerance Δx kontrolovaného parametru pro hodnotu mezní odchylky kontroly, platí

\begin{gathered}
\delta x_\text{met} = 0{,}2
\end{gathered}

b) v případě, že není předepsaná tolerance, se hodnota mezní odchylky stanovuje na základě směrodatné odchylky kontrolního měření

\begin{gathered}
\delta x_\text{met} \text{ jako } \delta x_\text{met} \le t \sigma x_\text{met}
\end{gathered}

kde je

t = 2 … se použije u jednoduchých a snadno kontrolovatelných geometrických parametrů, kde lze zanedbat systematické odchylky,

t = 2,5 … se použije u parametrů obtížněji kontrolovatelných,

t = 3 … se použije při měření za nepříznivých podmínek a při obtížném vyloučení systematických odchylek měření.

Tab. 3 Druhy, metody a předměty kontroly podle etap výroby

ČSN 73 0212-2 – Tato norma nebyla vydána, ale na její místo byl zařazen „starý“ – dnes již formálně neplatný soubor přeložených norem ISO 8322, které se týkají určování přesnosti měřičích přístrojů (viz kap. 4.3)

4.4.2 Kontrola pozemních stavebních objektů

Podrobnou normou pro měření geometrických parametrů pozemních stavebních objektů, která převzala rozhodující část metodických návodů pro kontrolu podle normy ISO 7976-1, je revidovaná česká norma

ČSN 73 0212-3:1997 Geometrická přesnost ve výstavbě. Kontrola přesnosti – Část 3: Pozemní stavební objekty.

Předpokládá se, že podle této normy budou kontrolovány geometrické parametry prostorové polohy (poloha objektu vzhledem k sousedním stavebním objektům) a parametry předepsané ke kontrole v dokumentaci a dalších technických dokumentech (rozměry, tvar, orientace). Norma kontrolované parametry precizuje, a to v článcích 2.1 a 2.1.2. Zdůrazňuje se, že rozměry, tvary, poloha a orientace jsou kontrolovány zejména u kritických geometrických parametrů a dalších vybraných geometrických parametrů z hlediska návaznosti konstrukcí. Tento předpoklad návaznosti projektu a kontroly nebývá v praxi dodržován se všemi z toho plynoucími důsledky, vedoucími mnohdy až k soudním sporům. Pro netolerované geometrické parametry prostorové polohy objektů norma uvádí mezní odchylky kontrolních měření.

Norma je zpracována pro kontrolu přesnosti měřením a neobsahuje ustanovení o kontrole srovnáváním. Pokud by se použila kontrola srovnáváním, je možné při výběru parametrů, stanovení přesnosti, identifikaci omezujících ploch konstrukcí a určování míst postupovat podle této normy.

Pro kontrolní měření geometrických parametrů dílců platí samostatná norma – viz dále. Tato norma dále není zpracována pro kontrolu vytyčení a pro měření posunů a přetvoření stavebních objektů; touto problematikou se zabývá ČSN 73 0415:1997 Měření posunů stavebních objektů.

Obr. 15 Vodorovnost a průhyb průvlaku

Hodnota mezní odchylky kontroly tolerovaných parametrů je v této normě shodná s hodnotou v normě ČSN 73 0212-1 (viz výše). Vyšší přesnost tolerovaných geometrických parametrů, pro kterou se použije podmínka se zúženým tolerančním intervalem – č. 4,3 normy, by měla být používána skutečně jen pro funkční parametry objektů, které jsou rozměrově a tvarově velmi náročné.

Obr. 16 Vodorovnost a celková rovinnost podlahy

Obr. 17 Svislost a celková rovinnost stěny

Příklady vybraných druhů geometrických parametrů a místa měření na objektech, konstrukcích jsou na obr. 15, obr. 16, obr. 17, obr. 18, obr. 19, obr. 20, obr. 21, obr. 22, obr. 23 a obr. 24. Rozměry a tvar členité budovy v půdorysu je uveden na obr. 25. Místa měření jsou vyznačena křížky nebo šipkami a kótami, kontrolované parametry kótovacími čarami. Všechny obrázky byly s úpravou převzaty z normy ISO 7976-2).

Obr. 18 Vodorovné rozměry místností

Obr. 19 Délka uložení vodorovných konstrukcí

Obr. 20 Vodorovné rozměry konstrukce a délka uložení průvlaků

Obr. 21 Svislé vzdálenosti vodorovných dílců konstrukce

Obr. 22 Relativní (konstrukční) výška podlaží

Obr. 23 Rozměry pravoúhlého otvoru

Obr. 24 Tloušťka spáry a odstupy hran dílců ve spáře

Obr. 25 Místní rovinnost podlahy

Obr. 26 Vodorovné rozměry konstrukce a délka uložení průvlaků

Obr. 27 Schéma měření s vodorovným sekundárním systémem

Obr. 28 Přenos při měření výšek

Obr. 29 Měření pomocí sekundární osy stěny

Obr. 30 Měření polohy v různých úrovních

Obr. 31 Použití svislé sekundární roviny pro měření polohy stěn

Obr. 32 Výškové měření stropů a podlah

Obr. 33 Měření svislosti pomocí optického dostřeďovače

Norma dále obsahuje schematický postup a znázornění metod použitých pro kontrolu. Využívá se sekundární systém bodů a přímek, přičemž se předpokládá znalost přesnosti sekundárních bodů a sítí podle ČSN ISO 4463 (část 1, část 2, část 3), resp. ČSN 73 0420. Použité metody předpokládají místa měření podle předchozího odstavce. Schematické vybrané příklady jsou uvedeny na obr. 26 až 35 (všechny obrázky byly převzaty z normy ISO 7976).

Obr. 34 Ověření os při osazení sloupu

Dodržování přesnosti metod a přístrojů je ověřováno postupem podle ČSN ISO 17 123 (dříve ČSN ISO 8322-1 až 8322-8). Jestliže je překročena předepsaná tolerance u kritických funkčních parametrů, měla by být ověřena provedená kontrola v rozsahu nejméně 50 % provedených kontrol, v 10 % ve všech ostatních případech, nejméně však jedním měřením.

Pro rozsáhlejší a složité stavby by měl být vypracován kontrolní plán, včetně předběžného rozboru přesnosti kontroly. Dokumentace výsledků kontrolních měření musí odpovídat ČSN ISO 7737.

Obr. 35 Měření návaznosti (excentricity) pomocí optického dostřeďovače

4.4.3 Kontrola liniových staveb

ČSN 73 0212-4:1994 Geometrická přesnost ve výstavbě. Kontrola přesnosti – Část 4: Liniové stavební objekty.

Norma je podrobnou normou pro kontrolní měření geometrických parametrů liniových staveb. Platí pro kontrolu měřením. Pro kontrolu srovnáváním lze použít normu při výběru parametrů, stanovení přesnosti, identifikaci omezujících ploch a měřených míst. Norma stanoví přesnost kontroly pro vybrané části liniových staveb, vyjmenované v bodech a) až h), uvedené v odd. 1 „Předmět normy“. Kontrola je rozdělena na geometrické parametry prostorové polohy a geometrické parametry předepsané v technické dokumentaci (projektové dokumentaci, ve zkušebních a kontrolních plánech, v normách technologických postupů – ve stavebních postupech) a při požadované dozorčí činnosti ve výstavbě.

Pro přesnost kontroly platí podmínky normy ČSN 73 0212-1, hodnota mezní odchylky kontroly tolerovaných geometrických parametrů musí být rovna nebo menší než dvě desetiny tolerance kontrolovaného parametru. Pro vyšší přesnost kontroly se použije zúžený toleranční interval za stejných podmínek, jak bylo uvedeno u normy kontroly pozemních stavebních objektů.

Prostorová poloha liniové stavby se kontroluje měřením polohy a výšky hlavních bodů trasy v souřadnicovém a výškovém systému, použitém při projektování. Při projektování se musí použít závazné referenční systémy, dané Nařízením vlády č. 430/2006 Sb., o stanovení geodetických referenčních systémů a státních mapových děl závazných na území státu a zásady jejich používání. Hlavní body trasy liniové stavby jsou body v trase této stavby ve vzdálenostech, stanovených pro jednotlivé druhy staveb v normě pro vytyčení liniových objektů ČSN 73 0420-2.

Spojovat kontrolní měření rozměru a tvaru liniového stavebního objektu s kontrolou prostorové polohy je výhodné zejména u silničních komunikací, pokud se zaměřuje polárními souřadnicemi z bodů vytyčovací sítě. Pak se zaměřují hlavní body trasy i body příčných řezů, které definují rozměr a tvar komunikace současně. Tento postup předpokládá použití elektronického tachymetru a vytyčovací síť s odpovídající přesností.

Kontrolovat parametry rozměru a tvaru v místech, pro něž jsou uvedeny údaje v projektové dokumentaci, je jednoduché jen, pokud není třeba před kontrolním měřením znovu vytyčovat měřená místa. Například u komunikací není třeba znovu vytyčovat, pokud se zachovaly body definující příčné řezy. Pak je vytyčení měřených míst jednoduché a jednoduchý je i výpočet skutečných odchylek a hodnocení výsledků kontroly.

U liniových staveb je typický odlišný charakter kontrolních měření geometrických parametrů prostorové polohy na jedné straně a parametrů rozměru a tvaru na straně druhé. Zatímco parametry prostorové polohy se kontrolují u všech liniových staveb stejnými postupy, přístroji a pomůckami a tato kontrolní měření lze počítat za běžný druh geodetických prací ve výstavbě, představuje naproti tomu kontrola parametrů rozměru a tvaru jednotlivých druhů liniových staveb specializované práce, zásadně se lišící metodami měření, používanými přístroji a pomůckami, způsoby výpočtů a hodnocením výsledků kontroly. Jsou to zejména kontrolní měření geometrie koleje drah měřením vzepětí, vozovky silnic měřením obecných příčných řezů a průběhu podzemních vedení ve výkopech. Měření vyžadují znalost speciálních postupů a značné zkušenosti. Kontrolní měření jednotlivých druhů liniových objektů (železniční a kolejový svršek, visuté lanové dráhy, silniční komunikace, tunely, průmyslové a vodovodní štoly a přivaděče, štoly a kolektory, mosty, vodní toky, podzemní a nadzemní vedení) jsou v normě popsána poměrně podrobně. Vzhledem k omezenému rozsahu této publikace a s přihlédnutím k požadavkům na kontrolním měření rozměrů a tvarů se zabýváme jen některými problémy, bez uvádění podrobností a zvláštností jednotlivých postupů měření.

Geometrické parametry křížení a souběhu liniových staveb s jinými stavbami jsou kritickými funkčními parametry a je třeba je kontrolovat s přesností stanovenou normou. U podzemních vedení je nutné měřit tyto parametry samozřejmě před zakrytím, a to obvykle k vytyčovací síti nebo zajišťovacím značkám (u drah), popř. k výškovým stavebním bodům (pomocným výškovým bodům stavby), neboť současný přístup k oběma objektům je jen výjimečný.

Měřit zprostředkující veličiny pro výpočet parametrů křížení nebo souběhu k jiným stavebním objektům vyžaduje dostatečně podrobně popsat vztažné body, případně je vyznačit barvou.

Krytím se rozumí nejmenší vzdálenost horního povrchu komunikace nebo upraveného terénu od povrchu vedení, nebo také nejmenší vzdálenost povrchu dna koryta toku od povrchu podzemního vedení nebo jeho chráničky. Volnou výškou se rozumí svislá vzdálenost mezi povrchem terénu, povrchem komunikace nebo hladinou vodovodního toku při návrhovém průtoku a nejnižší částí konstrukce mostního objektu nebo křižujícího nadchodu vedení. Nemají-li obě stavby, mezi nimiž se podle článku 15.1 měří vzdálenost, stanovenou stejnou přesnost měření, dodrží se přesnost vyšší.

Dodržování přesnosti kontroly se ověřuje v rozsahu nejméně 50 % provedených kontrol, když byla překročena dovolená tolerance u funkčních kritických parametrů, a v rozsahu 10 % u ostatních kontrol jako u předchozí normy pro pozemní stavby. Vyhodnocování a dokumentace kontrol by měla odpovídat vypracovanému kontrolnímu plánu podle ČSN 73 0212, popřípadě v projektové dokumentaci.

4.4.4 Kontrola stavebních dílců

ČSN 73 0212-5:1994 Geometrická přesnost ve výstavbě. Kontrola přesnosti – Část 5: Kontrola přesnosti stavebních dílců

Norma rozpracovává ustanovení ČSN 73 0205 a ČSN 73 0212 pro kontrolu geometrických parametrů dílců, rozuměno rozměrů a tvarů, kontrolu orientace, tj. vzájemného vztahu příslušných geometrických prvků dílce a kontrolu polohu součástí dílce (montážních značek, kotvicích elementů atd.) stavebních dílců rovnoplochých pravoúhlých, složitějších tvarů, dílců kruhovitých a pro otvory v těchto dílcích. Stavební dílce jsou všechny části stavebních konstrukcí a objektů, které byly vyrobeny předem a se kterými se manipuluje samostatně při osazování ve stavebním díle. Platí tedy pro dílce kompletizované, nekompletizované, prostorové, plošné, tyčové, pro dílce různých hmotností. Norma slouží pro obecné použití a stanoví místa měření, přesnosti a vyhodnocení kontrolních měření. Kontrolou přesností rozměrů a tvarů stavebních dílců se zajišťuje shoda skutečných rozměrů a tvarů stavebních dílců s mezními hodnotami stanovenými v projektové dokumentaci, rozuměno i v dokumentaci výrobce dílců.

Kontrola geometrických parametrů je realizována v různých podmínkách, které je nutno vždy popsat (teplota, vlhkost prostředí, směr oslunění, stáří dílců, způsob skladování atd. podle charakteru dílců). S přihlédnutím k podmínkám mohou být základní hodnoty, uvedené v projektové dokumentaci, opraveny na hodnoty uváděné jako směrné. Oprava musí být součástí hodnocení výsledků měření s vymezením dalších podmínek měření, které jsou součástí vlastních podmínek měření.

Pro kontrolu přesnosti tvaru (odchylky sevřených úhlů, přímek nebo rovin, včetně pravoúhlosti, odchylky rovnoběžnosti přímek nebo rovin, včetně pravoúhlosti, odchylky rovnoběžnosti přímek nebo rovin – rovnoběžnost ploch, hran, odchylky rovinnosti, kruhovitosti apod.) jsou použity pojmy obalového a referenčního geometrického útvaru (přímky, roviny, kružnice, válce, popř. profily). Pokud není v dokumentaci definován referenční útvar, je použit útvar obalový. Pokud je v metodice měření použit odlišný geometrický úvar, musí být proveden zpětně přepočet na útvar deklarovaný jako součást vyhodnocení měření.

Drsnost povrchu (podle ČSN 73 2520) není v odchylkách tvaru zahrnuta. Pokud jsou stanoveny odchylky tvaru s uvažováním drsnosti, musí to být výslovně uvedeno.

Pro kontrolu geometrických parametrů dílců je zkušebním vzorkem vždy jeden dílec. Pokud jde o dílec sestavovaný z jednotlivých částí, pak zkušebním vzorkem může být takováto sestava. Ke kontrole jsou vybírány geometrické parametry dílců, které mohou po sestavení v konstrukci ovlivnit plnění kritických funkčních parametrů, a dále dílce, které mohou ovlivnit bezproblémové osazení a sestavení do konstrukce. Výběr parametrů je součástí (měl by být) projektové dokumentace. Rozhodujícím kritériem při výběru dílce pro kontrolu by mělo být funkční užití dílce.

Místa měření pro kontrolu rozměrů, tvaru, pro kontrolu orientace a pro polohu součástí dílce jsou v normě uvedena v souladu s mezinárodní normou ISO 7976-2 Tolerances for building. Methods of measurement of building and building products. Part 2: Position of measuring points (Tolerance ve stavebnictví. Metody měření staveb a stavebních dílců. Část 2: Poloha měřicích bodů).

Pro měření délek bude použita základní metoda mechanického měření dálek měřickým pásmem ocelovým nebo invarovým, délky zpravidla 10 m dělené v mm, komparovaným, tuhým měřidlem teleskopickým nebo posuvným, skládacím nebo stálé délky o max. délce 6 m nebo 3 m, dále stáčecím nebo skládacím měřidlem do 2 m, nebo tuhým měřidlem do 0,5 m. K vymezení koncových bodů mohou být použity pomůcky podle obr. 36, příp. i další.

a) úhlopříček, b) nerovných hran povrchů, c,d) hlavních rozměrů, e) koncové měrky

Obr. 36 Vymezení koncových bodů měřené délky úhlopříček nerovných hran povrchů

C je místo měření, a) vnitřní přiložení úhelníku, b) vnější s konstantními dotyky, c) měření sloupů z průvlaků

Obr. 37 Kontrola pravého úhlu mechanicky

Pro kontrolu pravého úhlu lze použít metodu mechanického měření pomocí kovových úhelníků (obr. 37), nebo měření k záměrným přímkám pomocí teodolitu a měřítka (obr. 38), nebo měření pomocí speciálního měřidla s hranolem (obr. 39). Při kontrole přímosti se rozlišuje metoda měření buď na zjišťování odchylek přímosti k obalové přímce, nebo zjišťování příčných odchylek k vyznačené záměrné přímce. V tomto případě se použije metoda mechanického měření s latí (obr. 40), nebo mechanické měření pomocí struny (obr. 41).

Obr. 38 Kontrola pravého úhlu pomocí teodolitu

Obr. 39 Kontrola pravého úhlu opticky se značkami na rohových přípravcích

Obr. 40 Kontrola přímosti hrany mechanicky latí (pro vztažné délky hrany do 3 000 mm); a) k rohovým přípravkům, b) k osazené vzdálenosti

Obr. 41 Kontrola přímosti pomocí struny (ocel, nylon); a) závaží, b) úhelník, c) měřená odchylka po délce struny

V odůvodněných případech může být použita metoda měření k záměrné přímce pomocí teodolitu a měřítka. Při měření rovnoběžnosti bude nejčastěji užita metoda mechanického měření délek kolmic mezi rovnoběžkami.

Obr. 42 Kontrola rovinnosti opticky

Pro měření rovinnosti konstrukcí se použijí metody optické nivelace (u dílců ve vodorovné poloze), nebo měření od vztažné roviny pomocí teodolitu (u dílců ve svislé poloze) (obr. 41). Při kontrole rovinnosti nivelací nebo pomocí teodolitu lze použít speciální měřítka s dotyky (obr. 42). Rovněž je možno použít metody se speciálními přístroji (obr. 43 a obr. 44).

Obr. 43 Měřidla pro optickou kontrolu rovinnosti; a) u větších ploch, b) u menších ploch

Obr. 44 Kontrola rovinnosti opticky se značkami na rohových přípravcích a přiloženou značkou na měřené ploše

Obr. 45 Speciální měření rovinnosti, kde: D je čtecí a snímací zařízení M je měřící značka

V záznamu z kontrolních měření se uvede zejména:

• název, značka, kontrolovaný parametr (rozměr, tvar atd.);
• schéma měřeného dílce s vyznačením míst měření;
• datum, čas a místo kontroly;
• jména pracovníků kontroly s uvedením zodpovědnosti za kontrolu;
• popis metody (měřidla, pomůcky, postup měření, mezní odchylky dílčích úkonů, omezující podmínky, ověření výsledků měření;
• podmínky v době kontroly (teplota, příp. vlhkost prostředí, oslunění, datum výroby, dílce, případně i datum výstupní kontroly, způsob a podmínky skladování před, kontrolou, poloha dílce při kontrole vzhledem k funkční poloze;
• případně další údaje (teplota a vlhkost hmoty dílce aj.).

4.4.5 Záznamy měření

Poslední normou pro kontrolu je norma, která kontrolu uzavírá jednotným předpisem záznamu dat a naznačuje i způsob využití dat kontroly. Je v naši stavební praxi zcela novou, bohužel velmi zřídka využívanou normou. Je to norma ČSN ISO 7737:1995 (73 0212) Geometrická přesnost ve výstavbě. Záznam dat o přesnosti rozměrů.

Jedná se o převzatou normu ISO, která stanovuje způsob záznamu naměřených dat tak, aby mohla být zpětně použita při analýze. Uvádí pravidla pro sběr a záznam dat o přesnosti rozměrů ve stavební praxi a způsob, jakým se tato data mají uvádět u vybraných stavebních dílců.

Pro naši stavební praxi je poněkud nezvyklý předpoklad normy – pro každou stavební konstrukci a druh dílce se variabilita rozměrů popisuje dvojicí parametrů, a to směrodatnou odchylkou a systematickou odchylkou. Tím i pro každý soubor vyšetřované přesnosti je nutné na počátku určit, je-li variabilita ovlivněna jedním nebo více faktory.

Pro každou konstrukci nebo typ dílce se uvedou tyto informace:

• počet dílčích výběrů zahrnutých do reprezentativního souboru;
• celkový rozsah souboru;
• popis konstrukcí a dílců;
• výkres předmětu měření s vyznačením polohy měřicích bodů;
• výsledky testů normality;
• pokud není test normality, nebo by rozdělení nebylo normální sestaví, se histogram.

V normě je uveden seznam měřených geometrických parametrů vytyčení, dílců a konstrukcí, dále příklady formuláře pro záznam měření dílců a tabulka souhrnných dat o přesnosti pro jeden nebo více projektů a tabulky s příklady vyplněných údajů.

Pokud by byly k dispozici údaje zpracované podle této normy, mohly by sloužit projektantům pro návrh přesnosti dílců, styků, konstrukcí atd. Výrobci stavebních dílců mohou využít výsledky pro přípravu výroby dalších výrobků. Zhotovitelé staveb by mohli připravit staveništní procesy, zabezpečující požadovanou přesnost v ekonomicky přijatelných mezích.

Norma uvádí vzory formulářů pro různé typy kontrolovaných objektů, dále formuláře pro vyhodnocení takto získaných dat a též formuláře se záznamem a vyhodnocením dat pro vybraného dodavatele a výrobce.

5 Statistické zpracování dat, statistická přejímka a statistická regulace

Tato oblast je v praxi velmi důležitá, neboť poskytuje podklady pro postupné nebo jednorázové úpravy stavebních postupů, ale s ohledem na její přímo neviditelné ekonomické přínosy ve výstavbě, značně opomíjená. Používá se běžných metod, a proto dále zmíníme pouze základní obsah norem, jež se tou kterou oblastí zabývají.

5.1 STATISTICKÉ ZPRACOVÁNÍ DAT

Zásady statistického zpracování dat jsou obsaženy v ČSN 73 0212-6 Geometrická přesnost ve výstavbě. Kontrola přesnosti – Část 6: Statistická analýza a přejímka, v kapitolách 1 až 8. Pro obvyklý postup vyhodnocení získaných dat je třeba uvést některé základní termíny a jejich symboly.

Soubor rozsahu n má průměr (střední hodnotu) μ a rozptyl σ₂ (směrodatnou odchylku s). Soubor se někdy považuje za nekonečně velký (n › ∞). Teoretickým modelem je nejčastěji tzv. normální rozdělení pravděpodobností.

Z náhodného výběru rozsahu n (x₁,…x₂,………, x_n) se vypočítá výběrový průměr x

\begin{gathered}
\bar{x} = \frac{1}{n} \sum \limits_{\text{i}=1}^\text{n} x_i
\end{gathered}

(10)

\begin{gathered}
s^2 = \frac{1}{n - 1} \sum\limits_{\text{i}=1}^\text{n} (x_\text{i} - \bar{x})^2
\end{gathered}

(11)

\begin{gathered}
s = + \sqrt{s^2}
\end{gathered}

(12)

Poznámka:
Některé symboly, které se ve statistických rozborech nyní používají, se liší od symbolů uvedených v ČSN 73 0212-6. V době vydání této normy (listopad 1993) ještě nebyly v platnosti terminologické předpisy ČSN ISO 3534-1 a 2, jimiž se řídíme nyní (ty platí od roku 1995). Norma ČSN 73 0112-6 navazovala na termíny stanovené v tehdy platných ČSN 73 0201, ČSN 73 0210-1,2 a ČSN 73 0220.

O způsobu zpracování statistických dat podle vzorců (10) až (12) není třeba se dále šířit, neboť každý čtenář ví, že je obsahují všechny kvalitnější kalkulátory, nemluvě o počítačích.

Statistické zpracování dat, statistická přejímka a statistická regulace

5.2 STATISTICKÁ REGULACE – ZÁSADY

Statistická regulace je druh kontroly jakosti souboru, který se uplatňuje v průběhu výrobního procesu. Proto lze bránit vzniku vadných (neshodných) jednotek již během výroby. To je základní rozdíl od statistické přejímky, která umožňuje kontrolu jakosti až po skončení výrobního procesu. Metody statistické regulace přesnosti geometrických parametrů jsou podány v ČSN 73 0212-7 Geometrická přesnost ve výstavbě. Kontrola přesnosti – Část 7:Statistická regulace.

Při statistické regulaci geometrického parametru v průběhu výroby se sleduje jeho poloha a kolísání vlivem náhodných i zvláštních příčin. Náhodné příčiny jsou vlastní výrobnímu procesu a lze je předvídat. Zvláštní příčiny je nutné odstranit a bránit jejich opětnému výskytu. Výrobní proces, na nějž působí pouze náhodné příčiny, je ve statisticky zvládnutém stavu; sledovaný geometrický parametr je statisticky stabilní.

Základem statistické regulace je vedení regulačního diagramu. Je to grafická pomůcka, do níž se zakresluje průběh některé charakteristiky geometrického parametru (např. průměru). Při výrobě se obvykle v pravidelných kontrolních intervalech odebírají výběry malého rozsahu n – nejčastěji je to 5 až 25 jednotek. Ze zobrazení sledované charakteristiky v regulačním diagramu lze usuzovat na to, zda je výrobní proces ve statisticky zvládnutelném stavu.

V regulačním diagramu je obvykle zakreslena centrální přímka CL, horní regulační mez UCL, nebo dolní regulační mez LCL. Regulační meze se zvolí tak, aby zobrazovaná charakteristika při statisticky zvládnutém stavu vystoupila z regulačních mezí jen s malou pravděpodobností p (často p = 0,05). Takové vybočení mimo regulační meze se považuje za signál k zásahu (obr. 46).

Obr. 46 Regulační diagram

Někdy se vedou dva druhy regulačních mezí: vnitřní (varovné) a vnější (akční) s různou pravděpodobností vybočení z regulačních mezí při statisticky zvládnutém stavu, např. p = 0,05 a p = 0,01.

Rozlišuje se statistická regulace měřením (kdy lze získat numerické hodnoty kontrolovaného geometrického parametru) a statistická regulace srovnáváním (kdy se sledované jednotky pouze rozdělují na dobré a vadné, tj. shodné a neshodné s daným předpisem). Doporučuje se přednostně používat statistickou přejímku měřením, zejména vést regulační diagramy pro průměr a pro směrodatnou odchylku s.

Poznámka:
Vzhledem k tomu, že statistická regulace je specifickou metodou řízení jakosti, jsou v ČSN 73 0212-7 některé názvy a symboly odlišné od ostatních odvětví matematické statistiky, např. výběr (místo náhodný výběr), pro výběrový průměr symbol místo vzhledem k tomu, že tu jde o náhodnou velečinu, označení mezí UCL a LCL. Je to v souladu s ČSN ISO 3534-1, 2.

6 ZÁVĚR

Publikace seznamuje čtenáře z řad odborné veřejnosti, s ČSN v současné době uvedenými v seznamu, které se zabývají geometrickou přesností ve výstavbě a to přímo, nebo nepřímo. Neklade si za cíl objasnit a vysvětlit jednotlivé normy, ale ukázat jejich vzájemnou provázanost. Tato problematika na ČSNI patří pod TNK č. 24.

PŘÍLOHA A

Rejstřík termínů podle ISO 1803:1997

PŘÍLOHA B

Hodnoty odchylek dílců podle normy DIN 18203-1 Tolerance ve výstavbě.

Část 1: Předem zhotovené dílce z betonu, železobetonu a předpjatého betonu

Tab. 1 Mezní rozměry délek a šířek

Tab. 2 Mezní rozměry průřezů

Tab. 3 Tolerance úhlu

LITERATURA:

[1] MATĚJKA, Z., HOLICKÝ, M.,TOMAN, J., ŠANDA, V. Geometrická přesnost staveb. Ostrava: Montanex, 1999

[2] VORLÍČEK, M., HOLICKÝ M. Statistický výpočet tolerancí montovaných konstrukcí. Praha: Academia, 1976

[3] VORLÍČEK, M., HOLICKÝ, M. Geometrická přesnost stavebních konstrukcí. Praha: Academia, 1985

Stav: aktualizace 2024, vydání 2007

S účinností nového stavebního zákona č. 283/2021 Sb. došlo ke zrušení vyhlášky č. 398/2009 Sb. V návaznosti na § 329 odst. 1 přechodného ustanovení k dokumentacím a projektovým dokumentacím je tato pomůcka k vyhlášce č.398/2009 Sb. pro činnost autorizovaných osob platná do 30. 6. 2027.

Pojem bezbariérové užívání staveb je stavebním zákonem č. 283/2021 Sb. rušen a v § 13 písm. d) je zaveden nový pojem stavebního řádu – přístupnost, kterou se rozumí vytváření podmínek pro samostatné a bezpečné využití pozemků a staveb osobami s pohybovým, zrakovým nebo sluchovým postižením, osobami pokročilého věku, těhotnými ženami a osobami doprovázejícími dítě v kočárku nebo dítě do 3 let (dále jen „osoba s omezenou schopností pohybu nebo orientace“) s cílem bezbariérového užívání. 

Přístupnost je podle ustanovení § 145 odst. 1 písm. e) jedním ze základních požadavků na stavby. Podrobné požadavky na přístupnost stanoví vyhláška č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu, která se v § 29 odst. 1 odkazuje na novou závaznou normu ČSN 73 4001 Přístupnost a bezbariérové užívání.

ČSN 73 4001 platí pro navrhování přístupnosti a bezbariérového užívání nových pozemních staveb a staveb dopravní infrastruktury, změny záměru před jeho dokončením, změny dokončené stavby v zastavěném území, v zastavitelných plochách v návaznosti na předpokládané výstavbě. Norma platí pro stavby občanského vybavení, stavby pro bydlení, stavby pro výkon práce, komunikace pro pěší a veřejná prostranství. Norma neplatí pro stavby rodinných domů a stavby pro rodinnou rekreaci včetně přístupů k nim. Základní požadavky na přístupnost se uplatní také u staveb železničních drah, metra, lanovek, přístavišť a civilních letišť sloužících veřejné hromadné dopravě.

Anotace
Hlavním cílem pomůcky, je poskytnout informace o základních principech přístupnosti samotných budov, jejichž základním předpokladem je mimořádně důležité správné zhodnocení omezujících faktorů užívání staveb pro jednotlivé skupiny zdravotně postižených. Na základě jejich potřeb samostatného bezpečného pohybu a orientace a nezbytně nutných manipulačních prostorů pak můžeme přistoupit k vlastnímu návrhu a následně realizaci stavby.

Upozornění k textu

OBSAH

ÚVOD

Současným trendem je objevování nových cest, které umožní lidem se zdravotním postižením zvolit si domov a způsob života podle svých představ a žít tak samostatně. V této souvislosti si musíme uvědomit, že základní podmínkou aktivního zapojení člověka do života společnosti je přístupnost prostranství a staveb, jejich užívání a možnost se v nich volně pohybovat. Jde o naplnění práva na svobodu pohybu v nejširším slova smyslu. Toto právo je u občanů se zdravotním postižením omezováno architektonickými, dopravními a informačními bariérami, jejichž existence je v řadě případů zcela neopodstatněná. Jejich odstranění vede k celkové humanizaci prostředí pro všechny občany. Všeobecně stále přetrvává mylný názor, že bezbariérové řešení staveb a veřejných prostranství se vztahuje jen na trvale zdravotně postižené, a to na osoby na vozíku, neslyšící a nevidomé. Ve skutečnosti se bezbariérovost týká mnohem širšího okruhu osob s ostatními vážnými pohybovými postiženími a omezeními, jako jsou malé děti, lidé s kočárky, cestující se zavazadly, senioři se sníženou pohyblivostí, schopností rychlé reakce a odhadu situace, osoby postižené dočasně vlivem úrazu či lidé malého nebo nadměrného vzrůstu. To ve své podstatě představuje velké procento populace s tím, že v této velké skupině se ocitne každý z nás minimálně dvakrát za život – jako dítě a jako senior.

Na tvorbu prostředí bez bariér musíme nahlížet jako na tvorbu prostředí pro všechny. Přes veškeré úsilí, které bylo vynaloženo na zlepšení informovanosti společnosti o této oblasti, jsou znalosti problematiky bezbariérového užívání odborné i laické veřejnosti neúplné. Velký úkol v řešení bezbariérového prostředí je v předcházení těmto bariérám již v procesu návrhu a vlastního navrhování, tzn. prevenci. Projekční praxe musí v plné míře zohledňovat zmiňovanou problematiku a ve svých návrzích by neměl nikdo opomenout odpověď na otázku, zda uměle vytvořený prostor, který navrhnul nebo na jehož tvorbě se podílel, je uzpůsobený pro všechny jeho budoucí uživatele.

Obsah a cíl pomůcky TP 1.4

Technická pomůcka TP 1.4 se zabývá podmínkami tvorby bezbariérového prostředí na základě nového pohledu a pojetí navrhování staveb, který musí být založen na integrální přístupnosti s cílem směrování vývoje problematiky architektonických bariér k co nejjasnějšímu vymezení spektra základních faktorů, ovlivňujících práci projektanta v oblasti bezbariérového přístupného prostředí. Publikace je rozčleněna na část věnující se principům bezbariérové přístupnosti a legislativním podmínkám bezbariérového užívání staveb, a to především stavebního zákona a jeho prováděcích vyhlášek. Základní vyhláška této problematiky zde není záměrně komentována, neboť požadavky vyhlášky a její komentářové znění jsou obsahem samostatného metodického pokynu A 3.14 Bezbariérové užívání staveb – metodika k vyhlášce č. 398/2009 Sb., o obecných a technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.

Hlavním cílem TP 1.4 je poskytnout informace o základních principech přístupnosti samotných budov, jejichž základním předpokladem je mimořádně důležité správné zhodnocení omezujících faktorů užívání staveb pro jednotlivé skupiny zdravotně postižených. Na základě jejich potřeb samostatného bezpečného pohybu a orientace a nezbytně nutných manipulačních prostorů pak můžeme přistoupit k vlastnímu návrhu a následně realizaci stavby.

Bezbariérové užívání staveb a přístupné prostředí

Výrazný posun v oblasti stavebního práva a problematiky přístupného prostředí nastal v podobě stavebního zákona č. 183/2006 Sb., jenž definuje pojem bezbariérové užívání staveb a staví ho na úroveň obecných požadavků na výstavbu. Každá stavba musí vyhovovat požadavku užívání nejen pro zdravotně postižené s těžkým tělesným či smyslovým poškozením, ale zároveň starším osobám, dočasně postiženým vlivem úrazu, těhotným ženám, osobám s kočárky či s nadměrnými lidskými proporcemi apod. Ve stavební praxi se ujal pojem bezbariérovost, což je mnohdy chápáno jako úprava a technické opatření zajišťující pohyb vozíčkáře. Daleko výstižnější je pracovat s pojmem přístupné prostředí, které již samo o sobě navozuje představu vstřícného prostředí pro každého, bez rozdílu věku či zdravotního postižení. Takto můžeme předejít dalším novým bariérám, které znemožňují plnohodnotné užití veřejných prostor, staveb až samotného interiéru. Uměle vytvořené životní prostředí je součástí rozvoje osobnosti každého člověka a projektanti musí brát v úvahu různorodost společnosti a lidskou potřebu nezávislosti. Přístupnost je oborem, který se významnou měrou neustále vyvíjí. Principy přístupnosti nejsou zaměřeny pouze na handicapované spoluobčany, ale dotýkají se celé populace. Charakteristické znaky přístupného a plnohodnotného prostředí uvádí obr. 1.

Připravovaná vyhláška o požadavcích na výstavbu k novému stavebnímu zákonu č.286/2021 Sb. uvádí nový pojem přístupnost a bezbariérové užívání, kterým se rozumí vytváření podmínek pro samostatné a bezpečné využití pozemků a staveb osobami s pohybovým, zrakovým nebo sluchovým postižením, osobami pokročilého věku, těhotnými ženami a osobami doprovázejícími dítě v kočárku nebo dítě do 3 let (dále jen „osoba s omezenou schopností pohybu nebo orientace“).

Pojem přístupnost je nezbytné vnímat v souvislosti s požadavky ČSN EN 17210 Přístupnost a využitelnost zastavěného prostředí – Funkční požadavky. V této normě je samotný pojem přístupnost definován jako užívání staveb, částí staveb nebo venkovního zastavěného prostředí bez ohledu na zdravotní omezení, věk nebo pohlaví tak, aby byl pro všechny uživatele zabezpečen nezávislý přístup a vstup do objektu, pohybovat se v něm a následně z něho bezpečně odejít.

Obr. 1  Charakteristické znaky přístupného a plnohodnotného prostředí

1 ZÁKLADNÍ POJMY

Osoby s omezenou schopností pohybu a orientace – osoby se zdravotním postižením, senioři, osoby s dočasným pohybovým omezením, osoby doprovázející lidi s mentálním postižením, osoby malého či nadměrného vzrůstu.

Porucha – morfologická nebo funkční porucha na úrovni orgánu či celého systému. Postižený o této poruše nemusí vědět, neboť ji lze diagnostikovat pouze v odborném prostředí. Pokud se tato porucha stále zvětšuje a začne tak omezovat subjekt v některé z běžných životních činností, stává se zdravotním postižením.

Zdravotní postižení – postižení vadou tělesnou, duševní nebo smyslovou, která může mít charakter trvalý nebo dočasný a omezuje vykonávání běžných denních aktivit. Jestliže začne zdravotní postižení omezovat osobu v jejím společenském životě (v zařazení, místu a funkci ve společnosti), jedná se o handicap.

Handicap – ztráta nebo omezení příležitostí mít rovnoprávný podíl na společenském životě. Pojem se nevztahuje výhradně jen na osoby se zdravotním postižením, ale zároveň na osoby, které standardně nejsou za zdravotně postižené osoby považovány, ale jejichž participace na běžném společenském životě je rovněž omezena (senioři, lidé po úrazech, těhotné ženy apod.).

Přístupnost – vlastnost prostředí či charakter poskytování informací a provoz komunikačních prostředků, které nevytvářejí žádným uživatelům omezení participace na společenském životě. Přístupnost je cílovým stavem rovnoprávného začlenění handicapovaných osob do společnosti.

Integrální přístupnost – uspořádání prostředí výstavbou pro každého uživatele bez rozdílu zdravotního stavu tak, aby v něm mohl fungovat nezávisle a co nejpřirozeněji.

Vyrovnání příležitostí – proces, kdy všeobecný systém společnosti (fyzické a kulturní prostředí, bydlení a doprava, sociální a zdravotnické služby, možnosti pracovního zařazení a vzdělání, kulturní, sportovní a společenský život) je dostupný pro všechny.

Bariéry – překážky vytvářející omezení aktivit či participace na společenském životě. V kontextu bezbariérovosti se jedná o bariéry architektonické, dopravní, komunikační a v neposlední řadě bariéry mentální.

Odstraňování bariér – proces odstraňování architektonických, dopravních a komunikačních bariér.

Bezbariérové prostředí – vlastnost prostředí a jeho parametrů, ve kterém nedochází k omezování aktivit nebo participace na společenském životě. Jedná se zároveň o souhrn fyzických a mentálních schopností jednotlivců, které spolu vytvářejí podmínky pro integraci osob s omezenou participací (osob s omezenou schopností pohybu a orientace).

Parametry bezbariérovosti – hodnoty stanovené manipulačními nároky osob s omezenou schopností pohybu a orientace v souladu s platnou legislativou.

2 CHARAKTERISTIKA OMEZENÉ SCHOPNOSTI POHYBU A ORIENTACE

Pod pojem omezená schopnost pohybu a orientace nelze zahrnout pouze osoby se zdravotním postižením, tedy osoby, které z důvodu nemoci nebo vrozeného stavu se mohou jen obtížně pohybovat, vidět, slyšet nebo vnímat. Kromě této skupiny osob sem musíme zahrnout také osoby, které mají dočasně či přechodně omezenou schopnost pohybu a orientace (od zlomené nohy až po skutečnost, že máme malé dítě či několik těžkých nákupních tašek).

Samotný stavební zákon v § 2, odst. (2), písmeno e) definuje obecnými požadavky na výstavbu také obecné technické požadavky zabezpečující bezbariérové užívání staveb, jenž jsou dále stanoveny v prováděcím stavebním předpisu k vyhlášce č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.

Výčet osob, pro které musí být zabezpečeno bezbariérové užívání staveb, stanoví ve vyhlášce č. 398/2009 Sb. § 1, odst. (1). Jedná se o osoby s pohybovým, zrakovým, sluchovým a mentálním postižením, osoby pokročilého věku, těhotné ženy, osoby doprovázející dítě v kočárku nebo dítě do tří let, které jsou dále v tomto předpise uváděny jako „osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace“.

V praktickém životě každý z nás zažije minimálně dvakrát určitý stupeň pohybového omezení, a to jako malé dítě a na sklonku života jako senior. V zásadě lze říci, že lze rozlišit čtyři základní skupiny osob s omezenou schopností pohybu a orientace:

• osoby se zdravotním postižením;
• osoby s těžkým pohybovým postižením;
• osoby se smyslovým postižením zraku;
• osoby se smyslovým postižením sluchu;
• osoby s dočasným zdravotním postižením – osoby s akutním úrazem znemožňujícím pohyb (např. zlomené končetiny) a osoby trpící náhlou zdravotní indispozicí (nevolnost, alergie, epilepsie, astma apod.);
• senioři;
• osoby s dočasným pohybovým omezením (těhotné ženy, rodiče s malými dětmi v kočárcích či bez nich, osoby doprovázející lidi s mentálním postižením, osoby přepravující objemné či těžké nákupy nebo zavazadla);
• osoby malého či nadměrného vzrůstu.

Zvláštním druhem postižení je hluchoslepota, daná různým stupněm souběžného poškození zraku a sluchu. Způsobuje především potíže při komunikaci, prostorové orientaci a samostatném pohybu, sebeobsluze a přístupu k informacím. Hluchoslepotu nelze chápat jako součet dvou postižení – sluchového a zrakového, ani jako součet jejich důsledků. Míra postižení obou smyslů se nesčítá, ale násobí. Hluchoslepý člověk si nemůže postižení jednoho smyslu kompenzovat smyslem druhým. Největší skupinu hluchoslepých osob tvoří lidé se získaným postižením zraku a sluchu ve vyšším věku života, tedy senioři.

Obr. 2  Jednotlivé skupiny osob s omezenou schopností pohybu a orientace a jejich prostorové požadavky zabezpečující snadný pohyb

Každá z uvedených dílčích skupin má svá specifika a potřeby, která musíme respektovat při vytváření jednotného přístupného prostředí. Z této skutečnosti také vychází metodika navrhování staveb na bezbariérové užívání, která je uvedena v kap. 5. Tento základní princip uvedení požadavků pro jednotlivé skupiny zdravotního postižení je aplikován také ve vyhlášce č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb a její přílohové části, ve znění pozdějších předpisů.

Obr. 3  Členění fenoménu omezení podle oblastí postižení

3 ZÁKONNÉ A NORMOVÉ PROSTŘEDÍ VE VZTAHU K BEZBARIÉROVÉM UŽÍVÁNÍ

3.1 BEZBARIÉROVÉ UŽÍVÁNÍ VE STAVEBNÍM ZÁKONĚ A PROVÁDĚCÍCH VYHLÁŠKÁCH

Omezené pohybové možnosti, orientace a samostatný pohyb lidí zdravotně postižených vyžadují stavební a technická řešení, která jim umožní volně se pohybovat ve vnitřním a vnějším prostředí. Tento požadavek se týká všech oblastí výstavby. Pro odstraňování podmínek, které mohou negativně ovlivnit životy osob se zdravotním postižením, je zapotřebí legislativních opatření.

Zatím nejvýraznější posun v oblasti stavebního práva a problematiky přístupného prostředí přinesl až stavební zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu.

Výraznou a podstatnou zásadní změnou je fakt, že bezbariérovému řešení a užívání staveb se podle § 132, odst. (3), písmene e) přiznává veřejný zájem. Stavební úřad může na základě § 137, odst. (1), písmene h) a jistých podmínek nařídit vlastníku stavby, stavebního pozemku nebo zastavěného stavebního pozemku bezbariérový přístup a užívání pozemku nebo stavby. Výrobky pro stavbu podle § 156, odst. (2), které mají rozhodující význam pro výslednou kvalitu stavby a představují zvýšenou míru ohrožení oprávněných zájmů, jsou stanoveny a posuzovány podle zvláštních právních předpisů (viz kap. 3.2).

Není-li projektant způsobilý některou část projektové dokumentace zpracovat sám, je povinen k jejímu zpracování na základě § 159, odst. (2) přizvat osobu s oprávněním pro příslušný obor nebo specializaci.

Detailní řešení všech staveb z hlediska jejich bezbariérové přístupnosti a užívání je v prováděcím předpise stavebního zákona, a to ve vyhlášce č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb, která v přílohové části stanoví obecné technické požadavky na stavby a jejich části tak, aby bylo zabezpečeno bezbariérové užívání osobami s omezenou schopností pohybu a osobám s omezenou schopností orientace – osobám se zrakovým a sluchovým postižením.

Tato řešení musí být srozumitelně vyjádřena v projektové dokumentaci, aby mohla být následně kontrolována v textové a výkresové části. Požadavky na projektovou dokumentaci jsou předmětem vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, která se nevztahuje na projektovou dokumentaci pro stavby letecké, stavby drah, stavby dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací podle § 194, písm. c) stavebního zákona, s výjimkou dokumentace pro vydání společného povolení pro stavby drah, stavby dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací. Pro dopravní stavby je v platnosti vyhláška Ministerstva dopravy č. 146/2008 Sb. o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, ve znění pozdějších předpisů. která stanoví rozsah a obsah projektové dokumentace pro letecké stavby, pro stavby drah, stavby dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací. Tato vyhláška se nevztahuje na dokumentaci pro vydání společného povolení stavby drah a dokumentaci pro vydání společného povolení stavby dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací (toto řeší vyhláška č. 499/2006 Sb.).

Přesná paragrafová znění, včetně krátkého komentáře k jednotlivým právním předpisům, jsou uváděna v následujících kap. 3.1–3.4.

Další podrobné rozpracování požadavků zákona na bezbariérové řešení staveb lze nalézt v českých technických normách.

3.1.1 Zákon o územním plánování a stavebním řádu č. 183/2006 Sb. (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů

Problematika bezbariérového užívání a plnění obecných požadavků na výstavbu je ve stavebním zákoně uváděna v následujících paragrafech:

§ 2

Základní pojmy

(2) V tomto zákoně se dále rozumí

e) obecnými požadavky na výstavbu obecné požadavky na využívání území,

Technické požadavky na stavby a obecné technické požadavky zabezpečující bezbariérové užívání staveb, stanovené prováděcími právními předpisy.

Komentář:
Obecným požadavkem na výstavbu je myšleno také bezbariérové užívání staveb.

§ 89

Stanoviska, námitky a připomínky (územní řízení)

(6) Námitku, o které nedošlo k dohodě mezi účastníky řízení, stavební úřad posoudí na základě obecných požadavků na výstavbu, závazných stanovisek, popřípadě rozhodnutí dotčených orgánů nebo technických norem, pokud taková námitka nepřesahuje rozsah jeho působnosti. Nedošlo-li k dohodě o námitce občanskoprávní povahy, stavební úřad si o ní učiní úsudek a rozhodne ve věci; to neplatí v případě námitek týkajících se existence nebo rozsahu vlastnických nebo jiných věcných práv.

Komentář:
Při územním řízení musí již být jasně definováno bezbariérové užívání staveb, a to jak z pohledu požadavků na využití území pozemků veřejného prostranství definovaných ve vyhlášce č. 501/2006 Sb., tak z pohledu vyhlášky č. 499/2006 Sb. a zvláště pak přílohy č. 1, č. 3, č. 4, č. 8, č. 10 a č. 11.

§ 90

Posuzování záměru žadatele

(1), písmeno a) s požadavky tohoto zákona a jeho prováděcích právních předpisů, zejména s obecnými požadavky na využívání územ

Komentář:
Obecným požadavkem na využívání území je myšleno zároveň bezbariérové užívání.

Ohlášení

§ 106

(1) Je-li ohlášení úplné a je-li ohlášený stavební záměr v souladu s obecnými požadavky na výstavbu, se závaznými stanovisky, popřípadě rozhodnutími dotčených orgánů, s územním rozhodnutím nebo regulačním plánem nebo veřejnoprávní smlouvou územní rozhodnutí nahrazující anebo územním souhlasem, jde-li o stavbu či terénní úpravu podle § 104 odst. 1 písm. a) až i), nebo s územně plánovací dokumentací, jde-li o stavební úpravu podle § 104 odst. 1 písm. k) nebo není přímo dotčeno vlastnické právo nebo právo vyplývající z věcného břemene dalších osob, ledaže by s tím tyto osoby vyslovily souhlas, stavební úřad vydá souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru do 30 dnů ode dne podání ohlášení.

Komentář:
Obecnými požadavky na výstavbu jsou také požadavky na bezbariérové užívání staveb.

§ 111

Stavební řízení

(1) Stavební úřad přezkoumá podanou žádost a připojené podklady z toho hlediska, zda stavbu lze podle nich provést, a ověří zejména, zda:

b) projektová dokumentace je úplná, přehledná, a zda jsou v odpovídající míře řešeny obecné požadavky na výstavbu.

Komentář:
Řešení obecných požadavků na výstavbu, včetně požadavků na bezbariérové užívání staveb.

§ 115

Stavební povolení

(1) Ve stavebním povolení stavební úřad stanoví podmínky pro provedení stavby, a pokud je to třeba, i pro její užívání, a rozhodne o námitkách účastníků řízení. Podmínkami zabezpečí ochranu veřejných zájmů a stanoví zejména návaznost na jiné podmiňující stavby a zařízení, dodržení obecných požadavků na výstavbu, včetně požadavků na bezbariérové užívání stavby, popřípadě technických norem. Podle potřeby stanoví, které fáze výstavby mu stavebník oznámí za účelem provedení kontrolních prohlídek stavby; může též stanovit, že stavbu lze užívat jen na základě kolaudačního souhlasu.

Komentář:
Stavební úřad musí jasně a konkrétně stanovit požadavky na bezbariérové užívání stavby, tzn. že není přípustné ve stavebním povolení se pouze obecně odkázat na dodržení požadavků vyhlášky č. 398/2009 Sb. (viz příklad):

Příklad nevhodně a obecně formulovaných požadavků na bezbariérové užívání staveb:

10. Provedení stavby musí vyhovovat ustanovení vyhlášky č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.

§ 122

Kolaudační souhlas

(3) Je-li žádost o kolaudační souhlas úplná a dokončená stavba, popřípadě část stavby schopná samostatného užívání, je v souladu s povolením stavby a dokumentací, nebo ověřenou projektovou dokumentací, v souladu se stanovisky nebo závaznými stanovisky, popřípadě rozhodnutími dotčených orgánů, byla-li vydána podle zvláštních právních předpisů, jsou dodrženy obecné požadavky na výstavbu a skutečné provedení stavby nebo její užívání nebude ohrožovat život a veřejné zdraví, život nebo zdraví zvířat, bezpečnost anebo životní prostředí, stavební úřad vydá do 15 dnů ode dne provedení závěrečné kontrolní prohlídky kolaudační souhlas, který je dokladem o povoleném účelu užívání stavby.

Komentář:
Dodržení obecných požadavků na výstavbu, včetně požadavků na bezbariérové užívání staveb.

§ 122a

Kolaudační řízení

(5) V kolaudačním rozhodnutí může stavební úřad stanovit podmínky vyplývající z obecných požadavků na výstavbu, podmínky pro odstranění drobných nedostatků skutečného provedení stavby zjištěných při kolaudačním řízení a určit přiměřenou lhůtu k jejich odstranění. Může tak učinit pouze v případě, že jde o nedostatky, které neohrožují život a veřejné zdraví, život nebo zdraví zvířat, bezpečnost anebo životní prostředí a nebrání ve svém souhrnu řádnému a nerušenému užívání stavby k určenému účelu.

Komentář:
Obecnými požadavky na výstavbu jsou také požadavky na bezbariérové užívání staveb.

§ 132

Společné zásady

(3) Veřejným zájmem se rozumí požadavek, aby

e) byly odstraněny stavebně bezpečnostní, požární, hygienické, zdravotní nebo provozní závady na stavbě anebo na stavebním pozemku, včetně překážek bezbariérového užívání stavby.

Komentář:
Přiznání veřejného zájmu pro bezbariérové užívání stavby je výraznou a podstatnou změnou v dosavadní oblasti stavebního práva. Problémem zůstává nedořešená otázka dotčeného orgánu, který by hájil zájmy osob s omezenou schopností pohybu a orientace.

§ 137

Nezbytné úpravy

(1) Stavební úřad může nařídit vlastníku stavby, stavebního pozemku nebo zastavěného stavebního pozemku nezbytné úpravy,

h) jimiž se zajišťuje bezbariérový přístup a užívání pozemku nebo stavby,

(3) Nezbytné úpravy podle odstavce 1 může stavební úřad nařídit pouze v případě, že stavba nebo zařízení nejsou postaveny a užívány v souladu s podmínkami danými povolením stavebního úřadu. Jsou-li stavba nebo zařízení postaveny a užívány v souladu s podmínkami danými povolením stavebního úřadu, může stavební úřad nařídit nezbytné úpravy podle odstavce 1 jen v případě prokazatelně významného ohrožení a za náhradu újmy, kterou by nařízené úpravy vyvolaly.

Komentář:
Pro hájení veřejného zájmu bezbariérového užívání staveb by byl tento paragraf vyhovující, pokud by nenásledoval odst. (3). Zde je na stavebním úřadu, aby striktně dodržoval požadavek § 115, odst. (1) a v podmínkách stavebního povolení jasně a konkrétně stanovil požadavky na bezbariérové užívání stavby.

§ 153

Stavbyvedoucí a stavební dozor

(1) Stavbyvedoucí je povinen řídit provádění stavby v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu a s ověřenou projektovou dokumentací, zajistit dodržování povinností k ochraně života, zdraví, životního prostředí a bezpečnosti práce vyplývajících ze zvláštních právních předpisů, zajistit řádné uspořádání staveniště a provoz na něm a dodržení obecných požadavků na výstavbu (§ 169), popřípadě jiných technických předpisů a technických norem. V případě existence staveb technické infrastruktury v místě stavby je povinen zajistit vytyčení tras technické infrastruktury v místě jejich střetu se stavbou.

Komentář:
Obecnými požadavky na výstavbu jsou také požadavky na bezbariérové užívání staveb. Při provádění stavby a výkopových pracích je zvláště důležité řádně označit překážky na komunikacích pro pěší (pokud jsou stavbou dotčeny) podle požadavků zvláštního právního předpisu (vyhláška o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb), případně zajistit a vyznačit dočasné bezbariérové trasy.

(3) Osoba vykonávající stavební dozor odpovídá spolu se stavebníkem za soulad prostorové polohy stavby s ověřenou dokumentací, za dodržení obecných požadavků na výstavbu, za bezbariérové užívání stavby a jiných technických předpisů a za dodržení rozhodnutí a jiných opatření, vydaných k uskutečnění stavby.

Komentář:
Prostorová poloha stavby musí zabezpečit bezbariérové užívání veřejných prostranství a zajistit bezbariérový přístup.

§ 156

Požadavky na stavby

(1) Pro stavbu mohou být navrženy a použity jen takové výrobky, materiály a konstrukce, jejichž vlastnosti z hlediska způsobilosti stavby pro navržený účel zaručují, že stavba při správném provedení a běžné údržbě po dobu předpokládané existence splní základní požadavky na stavby.

(2) Výrobky pro stavbu, které mají rozhodující význam pro výslednou kvalitu stavby a představují zvýšenou míru ohrožení oprávněných zájmů, jsou stanoveny a posuzovány podle zvláštních právních předpisů.

Komentář:
Zvláště u komunikací pro pěší je nutno používat materiály, které jsou v souladu s nařízením vlády č. 163/2002 Sb. a z něj vycházejících návodů Technického a zkušebního ústavu TN TZÚS 12.03.04 až 06. Při řešení interiéru stavby je nutno pamatovat na výrobky respektující ergonomické požadavky.

§ 159

Projektová činnost ve výstavbě

(2) Projektant odpovídá za správnost, celistvost, úplnost a bezpečnost stavby provedené podle jím zpracované projektové dokumentace a proveditelnost stavby podle této dokumentace, jakož i za technickou a ekonomickou úroveň návrhu technologického zařízení, včetně vlivů na životní prostředí. Je povinen dbát právních předpisů a obecných požadavků na výstavbu, vztahujících se ke konkrétnímu stavebnímu záměru. Statické, popřípadě jiné výpočty musí být vypracovány tak, aby byly kontrolovatelné. Není-li projektant způsobilý některou část projektové dokumentace zpracovat sám, je povinen k jejímu zpracování přizvat osobu s oprávněním pro příslušný obor nebo specializaci, která odpovídá za jí zpracovaný návrh. Odpovědnost projektanta za projektovou dokumentaci stavby jako celku tím není dotčena.

Komentář:
Obor zabývající se otázkou bezbariérovosti a využívání technických prostředků pro vytváření přijatelného životního prostředí pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace se v současnosti velice rychle vyvíjí a ustavuje se jako zvláštní odvětví techniky. Jde o obor, jenž utváří nové postupy vytváření přístupného prostředí; z tohoto důvodu je nutno řešení a úpravy týkající se bezbariérového užívání konzultovat se specialisty (zejména ve vztahu bezbariérového užívání dopravní infrastruktury). Nutno zdůraznit, že v současné době neexistuje žádná profesní organizace odborníků pro bezbariérové užívání staveb ani autorizační obor či specializace.

§ 160

Provádění staveb

(2) Zhotovitel stavby je povinen provádět stavbu v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu a s ověřenou projektovou dokumentací, dodržet obecné požadavky na výstavbu, popřípadě jiné technické předpisy a technické normy a zajistit dodržování povinností k ochraně života, zdraví, životního prostředí a bezpečnosti práce, vyplývajících ze zvláštních právních předpisů.

Komentář:
Jedná se o velmi důležitý paragraf, kdy také zhotovitel nese zodpovědnost za dodržení požadavků na bezbariérové užívání staveb, aniž by jasně a zřetelně byly definovány v projektové dokumentaci.

§ 169 

Obecné požadavky na výstavbu

(1) Právnické osoby, fyzické osoby a příslušné orgány veřejné správy jsou povinny při územně plánovací a projektové činnosti, při povolování, provádění, užívání a odstraňování staveb respektovat záměry územního plánování a obecné požadavky na výstavbu [§ 2 odst. 2 písm. e)] stanovené prováděcími právními předpisy.

Komentář:
Jedná se o základní prováděcí předpis – vyhlášku č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.

(4) O výjimce z technických požadavků na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání stavby rozhoduje stavební úřad, příslušný rozhodnout ve věci.

Komentář:
Dost problematický a diskutabilní paragraf – bude mít stavební úřad dostatek podkladů a odborných znalostí, aby mohl rozhodnout ve věci bezbariérového užívání stavby?

3.1.2 Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů

Ve vyhlášce č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb jsou zahrnuty podmínky a požadavky na srozumitelně vyjádřené a kontrolovatelné řešení staveb s ohledem na přístupnost a užívání osobami s omezenou schopností pohybu a orientace, a to jak v části textové, tak části výkresové. Tato vyhláška se nevztahuje na projektovou dokumentaci pro stavby letecké, stavby drah, stavby dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací podle § 194, písm. c) stavebního zákona, s výjimkou dokumentace pro vydání společného povolení pro stavby drah, stavby dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací. Toto je předmětem vyhlášky Ministerstva dopravy č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, ve znění pozdějších předpisů.

Příloha č.1

Rozsah a obsah dokumentace pro vydání rozhodnutí o umístění stavby

B Souhrnná technická zpráva

B.1 Popis území stavby

k) územně technické podmínky – zejména možnost napojení na stávající dopravní a technickou infrastrukturu, možnost bezbariérového přístupu k navrhované stavbě.

B.2 Celkový popis stavby

B.2.1 Základní charakteristika stavby a jejího užívání

d) informace o vydaných rozhodnutích o povolení výjimky z technických požadavků na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání stavby.

B.2.4 Bezbariérové užívání stavby

Zásady řešení přístupnosti a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace včetně údajů o podmínkách pro výkon práce osob se zdravotním postižením.

B.4 Dopravní řešení

a) popis dopravního řešení včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace.

B.8 Zásady organizace výstavby

d) požadavky na bezbariérové obchozí trasy.

C Situační výkresy

C.4 Speciální situační výkres

Situační výkresy vyhotovené podle potřeby ve vhodném měřítku zobrazující speciální požadavky objektů, technologických zařízení, technických sítí, infrastruktury nebo souvisejících inženýrských opatření, včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace a prvků životního prostředí – soustava chráněných území NATURA 2000, územní systém ekologické stability, významné krajinné prvky, chráněná území apod.

Poznámka:
Speciální výkres zachycující navržené bezbariérové trasy v řešeném území je vhodné vyhotovit v případech, kdy tyto trasy se odlišují od běžných komunikačních pěších tahů nebo jsou odlišné pro pohybové a zrakové omezení z důvodů bezpečnosti, podmínek v území apod. Nejedná se tedy vždy o povinnou přílohu.

Příloha č.2

Rozsah a obsah dokumentace pro vydání rozhodnutí o umístění liniové stavby technické infrastruktury včetně souvisejících technologických objektů

B.2 Celkový popis stavby

B.2.1 Základní charakteristika stavby a jejího užívání

d) informace o vydaných rozhodnutích o povolení výjimky z technických požadavků na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání stavby.

B.8 Zásady organizace výstavby

d) požadavky na bezbariérové obchozí trasy.

Příloha č. 3

Rozsah a obsah dokumentace pro vydání rozhodnutí o umístění stavby dráhy

B.2 Celkový popis stavby

B.2.1 Základní charakteristika stavby a jejího užívání

d) informace o vydaných rozhodnutích o povolení výjimky z technických požadavků na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání stavby nebo souhlasu s odchylným řešením z platných předpisů a norem, případně souhlasu s použitím neschváleného a nezavedeného zařízení.

B.2.4 Bezbariérové užívání stavby

Zásady řešení přístupnosti a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace včetně údajů o podmínkách pro výkon práce osob se zdravotním postižením.

B.4 Dopravní řešení a základní údaje o provozu, provozní a dopravní technologie

b) napojení území na stávající dopravní infrastrukturu, včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace.

C Situační výkresy

C. 4 Speciální výkresy

Situační výkresy vyhotovené podle potřeby ve vhodném měřítku zobrazující speciální požadavky objektů, technologických zařízení, technických sítí, infrastruktury nebo souvisejících inženýrských opatření, včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace a prvků životního prostředí – soustava chráněných území NATURA 2000, územní systém ekologické stability, významné krajinné prvky, chráněná území, apod. Výkresy architektonického řešení stavby nebo význačných objektů, umístění stavby vzhledem k urbanistické struktuře území, vztah k základnímu dopravnímu systému, chráněným územím, vizualizace architektonicky významných objektů.

Příloha č. 4

Rozsah a obsah dokumentace pro vydání rozhodnutí o umístění stavby dálnice, silnice, místní komunikace a veřejné účelové komunikace

B Souhrnná technická zpráva

B.1 Popis území stavby

l) územně technické podmínky – zejména možnost napojení na stávající dopravní a technickou infrastrukturu, možnost bezbariérového přístupu k navrhované stavbě.

B.2 Celkový popis stavby

B.2.1 Základní charakteristika stavby a jejího užívání

d) informace o vydaných rozhodnutích o povolení výjimky z technických požadavků na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání stavby nebo souhlasu s odchylným řešením z platných předpisů a norem.

B.2.4 Bezbariérové užívání stavby

Zásady řešení přístupnosti a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace.

B.4 Dopravní řešení a základní údaje o provozu, provozní a dopravní technologie

a) popis dopravního řešení včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace.

B.8 Zásady organizace výstavby

b) přístup na stavbu po dobu výstavby, popřípadě přístupové trasy,

C.4 Speciální výkresy

Situační výkresy vyhotovené podle potřeby ve vhodném měřítku zobrazující speciální požadavky objektů, technologických zařízení, technických sítí, infrastruktury nebo souvisejících inženýrských opatření, včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace a prvků životního prostředí – soustava chráněných území NATURA 2000, územní systém ekologické stability, významné krajinné prvky, chráněná území apod. Výkresy umístění stavby vzhledem k urbanistické struktuře území, vztah k základnímu dopravnímu systému, chráněným územím.

Poznámka:
Speciální výkres zachycující navržené bezbariérové trasy v řešeném území je vhodné vyhotovit v případech, kdy tyto trasy se odlišují od běžných komunikačních pěších tahů nebo jsou odlišné pro pohybové a zrakové omezení z důvodů bezpečnosti, podmínek v území apod. Nejedná se tedy vždy o povinnou přílohu.

Dokladová část

3. Doklad podle jiného právního předpisu

Pokud je dokumentace zpracována pro soubor staveb, jehož součástí je výrobek plnící funkci stavby, přikládá se doklad podle jiného právního předpisu²⁾ prokazující shodu vlastností tohoto výrobku s požadavky na stavby podle § 156 stavebního zákona nebo technická dokumentace výrobce nebo dovozce, popřípadě další doklad, z něhož je možné ověřit dodržení požadavků na stavby.

Příloha č. 5

Rozsah a obsah dokumentace pro vydání rozhodnutí o umístění souboru staveb v areálu jaderného zařízení

B.2 Celkový popis souboru staveb

B.2.1 Základní charakteristika souboru staveb a jeho užívání

c) informace o vydaných rozhodnutích o povolení výjimky z technických požadavků na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání souboru stavby.

B.2.5.2 Koncepce bezbariérového užívání staveb v areálu jaderného zařízení

B.4 Zásady organizace výstavby

e) požadavky na bezbariérové obchozí trasy.

Příloha č. 7

Rozsah a obsah dokumentace pro vydání rozhodnutí o změně vlivu užívání stavby na území

B.2 Popis navrhované změny vlivu užívání stavby na území

B.2.1 Základní charakteristika stavby a změny v jejím užívání

c) informace o vydaných rozhodnutích o povolení výjimky z technických požadavků na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání stavby.

Příloha č. 8

Rozsah a obsah dokumentace pro vydání společného povolení

B Souhrnná technická zpráva

B.1 Popis území stavby

k) územně technické podmínky – zejména možnost napojení na stávající dopravní a technickou infrastrukturu, možnost bezbariérového přístupu k navrhované stavbě.

B.2 Celkový popis stavby

B.2.1 Základní charakteristika stavby a jejího užívání

d) informace o vydaných rozhodnutích o povolení výjimky z technických požadavků na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání stavby.

B.2.4 Bezbariérové užívání stavby

Zásady řešení přístupnosti a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace včetně údajů o podmínkách pro výkon práce osob se zdravotním postižením.

B.4 Dopravní řešení

a) popis dopravního řešení včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace.

B.8 Zásady organizace výstavby

g) požadavky na bezbariérové obchozí trasy,

l) úpravy pro bezbariérové užívání výstavbou dotčených staveb.

C.4 Speciální situační výkres

Situační výkresy vyhotovené podle potřeby ve vhodném měřítku zobrazující speciální požadavky objektů, technologických zařízení, technických sítí, infrastruktury nebo souvisejících inženýrských opatření, včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace a prvků životního prostředí – soustava chráněných území NATURA 2000, územní systém ekologické stability, významné krajinné prvky, chráněná území, apod.

Poznámka:
Speciální výkres zachycující navržené bezbariérové trasy v řešeném území je vhodné vyhotovit v případech, kdy tyto trasy se odlišují od běžných komunikačních pěších tahů nebo jsou odlišné pro pohybové a zrakové omezení z důvodů bezpečnosti, podmínek v území apod. Nejedná se tedy vždy o povinnou přílohu.

Dokladová část

3. Doklad podle jiného právního předpisu

Pokud je dokumentace zpracována pro soubor staveb, jehož součástí je výrobek plnící funkci stavby, přikládá se doklad podle jiného právního předpisu²⁾ prokazující shodu vlastností tohoto výrobku s požadavky na stavby podle § 156 stavebního zákona nebo technická dokumentace výrobce nebo dovozce, popřípadě další doklad, z něhož je možné ověřit dodržení požadavků na stavby.

Příloha č. 9

Rozsah a obsah dokumentace pro vydání společného povolení liniové stavby technické infrastruktury včetně souvisejících technologických objektů

B.2 Celkový popis stavby

B.2.1 Základní charakteristika stavby a jejího užívání

d) informace o vydaných rozhodnutích o povolení výjimky z technických požadavků na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání stavby,

B.4 Dopravní řešení

a) popis dopravního řešení, včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace,

B.8 Zásady organizace výstavby

g) požadavky na bezbariérové obchozí trasy,

l) úpravy pro bezbariérové užívání výstavbou dotčených staveb.

C.4 Speciální situační výkres

Situační výkresy vyhotovené podle potřeby ve vhodném měřítku zobrazující speciální požadavky objektů, technologických zařízení, technických sítí, infrastruktury nebo souvisejících inženýrských opatření, včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace a prvků životního prostředí – soustava chráněných území NATURA 2000, územní systém ekologické stability, významné krajinné prvky, chráněná území apod.

Poznámka:
Speciální výkres zachycující navržené bezbariérové trasy v řešeném území je vhodné vyhotovit v případech, kdy tyto trasy se odlišují od běžných komunikačních pěších tahů nebo jsou odlišné pro pohybové a zrakové omezení z důvodů bezpečnosti, podmínek v území apod. Nejedná se tedy vždy o povinnou přílohu.

3. Doklad podle jiného právního předpisu

Pokud je dokumentace zpracována pro soubor staveb, jehož součástí je výrobek plnící funkci stavby, přikládá se doklad podle jiného právního předpisu²⁾ prokazující shodu vlastností tohoto výrobku s požadavky na stavby podle § 156 stavebního zákona nebo technická dokumentace výrobce nebo dovozce, popřípadě další doklad, z něhož je možné ověřit dodržení požadavků na stavby.

Příloha č. 10

Rozsah a obsah dokumentace pro vydání společného povolení stavby dráhy

B.2 Celkový popis stavby

B.2.1 Základní charakteristika stavby a jejího užívání

e) informace o vydaných rozhodnutích o povolení výjimky z technických požadavků na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání stavby, nebo souhlasu provozovatele dráhy o udělených výjimkách z platných předpisů a norem a souhlasu provozovatele dráhy s použitím neschváleného a nezavedeného zařízení.

B.2.4 Bezbariérové užívání stavby

Zásady řešení přístupnosti a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace, seznam použitých zvláštních a vybraných stavebních výrobků pro tyto osoby, včetně řešení informačních systémů a údajů o podmínkách pro výkon práce osob se zdravotním postižením.

B.3 Připojení stavby na technickou a dopravní infrastrukturu

c) popis dopravního řešení včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace, napojení na stávající dopravní infrastrukturu, doprava v klidu, pěší a cyklistické stezky.

B.8 Zásady organizace výstavby

B.8.1 Technická zpráva

g) požadavky na bezbariérové obchozí trasy,

l) úpravy pro bezbariérové užívání výstavbou dotčených staveb.

C Situační výkresy

C.4 Speciální výkresy

Situační výkresy vyhotovené podle potřeby ve vhodném měřítku zobrazující speciální požadavky objektů, technologických zařízení, technických sítí, infrastruktury nebo souvisejících inženýrských opatření včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace a prvků životního prostředí – soustava chráněných území NATURA 2000, územní systém ekologické stability, významné krajinné prvky, chráněná území apod. Výkresy architektonického řešení stavby nebo význačných objektů, umístění stavby vzhledem k urbanistické struktuře území, vztah k základnímu dopravnímu systému, chráněným územím, vizualizace architektonicky významných objektů.

Poznámka:
Speciální výkres zachycující navržené bezbariérové trasy v řešeném území je vhodné vyhotovit v případech, kdy tyto trasy se odlišují od běžných komunikačních pěších tahů nebo jsou odlišné pro pohybové a zrakové omezení z důvodů bezpečnosti, podmínek v území apod. Nejedná se tedy vždy o povinnou přílohu.

D Dokumentace objektů a technických a technologických zařízení

D.2 Stavební část

p) řešení přístupu a užívání stavebních objektů osobami s omezenou schopností pohybu nebo orientace.

Dokladová část

3. Doklad podle jiného právního předpisu

Pokud je dokumentace zpracována pro soubor staveb, jehož součástí je výrobek plnící funkci stavby, přikládá se doklad podle jiného právního předpisu²⁾ prokazující shodu vlastností tohoto výrobku s požadavky na stavby podle § 156 stavebního zákona nebo technická dokumentace výrobce nebo dovozce, popřípadě další doklad, z něhož je možné ověřit dodržení požadavků na stavby.

Příloha č. 11

Rozsah a obsah dokumentace pro vydání společného povolení stavby dálnice, silnice, místní komunikace a veřejné účelové komunikace

B Souhrnná technická zpráva

B.1 Popis území stavby

j) územně technické podmínky – zejména možnost napojení na stávající dopravní a technickou infrastrukturu, možnost bezbariérového přístupu k navrhované stavbě.

B.2 Celkový popis stavby

B.2.1 Celková koncepce řešení stavby

d) informace o vydaných rozhodnutích o povolení výjimky z technických požadavků na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání stavby nebo souhlasu s odchylným řešením z platných předpisů a norem.

B.2.4 Bezbariérové užívání stavby

Zásady řešení přístupnosti a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace, seznam použitých zvláštních a vybraných stavebních výrobků pro tyto osoby, včetně řešení informačních systémů.

B.4 Dopravní řešení

a) popis dopravního řešení včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace.

B.8 Zásady organizace výstavby

B.8.1 Technická zpráva

g) požadavky na bezbariérové obchozí trasy,

l) úpravy pro bezbariérové užívání výstavbou dotčených staveb.

C Situační výkresy

C.4 Speciální výkresy

Situační výkresy vyhotovené podle potřeby ve vhodném měřítku zobrazující speciální požadavky objektů, technologických zařízení, technických sítí, infrastruktury nebo souvisejících inženýrských opatření, včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace a prvků životního prostředí – soustava chráněných území NATURA 2000, územní systém ekologické stability, významné krajinné prvky, chráněná území, apod. Výkresy umístění stavby vzhledem k urbanistické struktuře území, vztah k základnímu dopravnímu systému, chráněným územím.

Poznámka:
Speciální výkres zachycující navržené bezbariérové trasy v řešeném území je vhodné vyhotovit v případech, kdy tyto trasy se odlišují od běžných komunikačních pěších tahů nebo jsou odlišné pro pohybové a zrakové omezení z důvodů bezpečnosti, podmínek v území apod. Nejedná se tedy vždy o povinnou přílohu.

D Dokumentace objektů a technických a technologických zařízení

D.1 Stavební část

D.1.1 Objekty pozemních komunikací, včetně propustků

1. Technická zpráva

k) řešení přístupu a užívání veřejně přístupných komunikací a ploch souvisejících se staveništěm osobami s omezenou schopností pohybu nebo orientace.

2. Výkresy

a) Situace pozemní komunikace

Situace všech objektů je uvedena v koordinační situaci stavby v části C. Tam, kde není dostatečně zřejmé řešení objektu z této situace, přiloží se samostatná situace objektu (výřez situace stavby) ve větším měřítku. Situace musí obsahovat schématický zákres úprav pro samostatný a bezpečný pohyb osob s omezenou schopností pohybu nebo orientace.

f) Výkresy obslužných zařízení

Zpracují se, jestliže jsou součástí objektu pozemní komunikace, jedná se o zastávky linkové osobní dopravy, parkoviště a jiné dopravní plochy a odpočívky. Výkresy musí zobrazovat jednoznačně stavebně technické řešení. Měřítko volí projektant s přihlédnutím k povaze zařízení. Výkresy musí obsahovat údaje o bezbariérovém užívání stavby (objektu), včetně detailů příslušných vyhrazených míst a sklonů u přechodů.

g) Dopravní značky, dopravní zařízení, světelné signály, zařízení pro provozní informace a dopravní telematiku

Výkresy navržených dopravních značek a uvedených zařízení v měřítku situace pozemní komunikace nebo jiném měřítku jako samostatné výkresy. U jednoduchých řešení se dopravní značení a všechna další dopravní zařízení vyznačí přímo na situaci pozemní komunikace. Výkresy musí obsahovat údaje o bezbariérovém užívání stavby (objektu), včetně detailů hmatového a akustického vedení a frází orientačních majáčků.

D.1.2 Mostní objekty a zdi

1. Technická zpráva

1.7. Řešení přístupu a užívání stavby osobami s omezenou schopností pohybu nebo orientace

2. Výkresy

a) situace mostního objektu v měřítku 1 : 500 a jeho koordinace s ostatními stavebními objekty stavby pozemní komunikace včetně jejich ochranných pásem, zvláštních omezení a úprav pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace.

D.1.5 Objekty podzemních staveb

1. Technická zpráva

1.2. Technická část

k) požadavky na bezbariérové užívání stavby.

2. Výkresy

b) koordinační situace v měřítku 1 : 500 s označením stavebních objektů a provozních souborů, včetně zakreslení zóny poklesů, ovlivnění a sledování, vedení inženýrských sítí, včetně dočasných, a úprav pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace.

Příloha č. 12

Rozsah a obsah projektové dokumentace pro ohlášení stavby uvedené v § 104 odst. 1 písm. a) až e) stavebního zákona nebo pro vydání stavebního povolení

B Souhrnná technická zpráva

B.1 Popis území stavby

l) územně technické podmínky – zejména možnost napojení na stávající dopravní a technickou infrastrukturu, možnost bezbariérového přístupu k navrhované stavbě.

B.2 Celkový popis stavby

B.2.1 Základní charakteristika stavby a jejího užívání

d) informace o vydaných rozhodnutích o povolení výjimky z technických požadavků na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání stavby.

B.2.4 Bezbariérové užívání stavby

Zásady řešení přístupnosti a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace včetně údajů o podmínkách pro výkon práce osob se zdravotním postižením.

B.4 Dopravní řešení

a) popis dopravního řešení včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace.

B.8 Zásady organizace výstavby

g) požadavky na bezbariérové obchozí trasy,

l) úpravy pro bezbariérové užívání výstavbou dotčených staveb.

C.4 Speciální situační výkresy

Situační výkresy vyhotovené podle potřeby ve vhodném měřítku zobrazující speciální požadavky objektů, technologických zařízení, technických sítí, infrastruktury nebo souvisejících inženýrských opatření, včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace a prvků životního prostředí – soustava chráněných území NATURA 2000, územní systém ekologické stability, významné krajinné prvky, chráněná území apod.

Poznámka:
Speciální výkres zachycující navržené bezbariérové trasy v řešeném území je vhodné vyhotovit v případech, kdy tyto trasy se odlišují od běžných komunikačních pěších tahů nebo jsou odlišné pro pohybové a zrakové omezení z důvodů bezpečnosti, podmínek v území apod. Nejedná se tedy vždy o povinnou přílohu.

Dokladová část

3. Doklad podle jiného právního předpisu

Pokud je dokumentace zpracována pro soubor staveb, jehož součástí je výrobek plnící funkci stavby, přikládá se doklad podle jiného právního předpisu²⁾ prokazující shodu vlastností tohoto výrobku s požadavky na stavby podle § 156 stavebního zákona nebo technická dokumentace výrobce nebo dovozce, popřípadě další doklad, z něhož je možné ověřit dodržení požadavků na stavby.

Příloha č. 13

Rozsah a obsah projektové dokumentace pro provádění stavby

B Souhrnná technická zpráva

B.1 Popis území stavby

l) územně technické podmínky – zejména možnost napojení na stávající dopravní a technickou infrastrukturu, možnost bezbariérového přístupu k navrhované stavbě.

B.2 Celkový popis stavby

d) informace o vydaných rozhodnutích o povolení výjimky z technických požadavků na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání stavby.

Příloha č. 15

Náležitosti dokumentace bouracích prací

B Souhrnná technická zpráva

B.5 Zásady organizace bouracích prací

g) požadavky na bezbariérové obchozí trasy,

k) úpravy pro bezbariérové užívání staveb dotčených odstraněním stavby.

3.1.3 Vyhláška č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, ve znění pozdějších předpisů

Vyhláška č. 146/2008 Sb. stanoví rozsah a obsah projektové dokumentace pro letecké stavby, pro stavby drah, stavby dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací. Tato vyhláška se nevztahuje na dokumentaci pro vydání společného povolení stavby drah a dokumentaci pro vydání společného povolení stavby dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací, toto je předmětem vyhlášky č. 499/2006 Sb.

Obdobně jako ve vyhlášce č. 499/2006 Sb. jsou v této vyhlášce zahrnuty také podmínky a požadavky na srozumitelně vyjádřené a kontrolovatelné řešení dopravních staveb s ohledem na přístupnost a užívání osobami s omezenou schopností pohybu nebo orientace, a to jak v části textové, tak části výkresové.

Příloha č. 1

Rozsah a obsah projektové dokumentace leteckých staveb pro ohlášení stavby uvedené v § 104 odst. 1 písm. a) až e) stavebního zákona nebo pro vydání stavebního povolení

B Souhrnná technická zpráva

B.1 Popis území stavby

l) územně technické podmínky – zejména možnost napojení na stávající dopravní a technickou infrastrukturu, možnost bezbariérového přístupu k navrhované stavbě.

B.2 Celkový popis stavby

B.2.1 Základní charakteristika stavby a jejího užívání

d) informace o vydaných rozhodnutích o povolení výjimky z technických požadavků na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání stavby.

B.2.4 Bezbariérové užívání stavby

Zásady řešení přístupnosti a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace včetně údajů o podmínkách pro výkon práce osob se zdravotním postižením.

B.4 Dopravní řešení

a) popis dopravního řešení včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace.

B.8 Zásady organizace výstavby

g) požadavky na bezbariérové obchozí trasy,

l) úpravy pro bezbariérové užívání výstavbou dotčených staveb.

C Situační výkresy

C.4 Speciální situační výkresy

Situační výkresy vyhotovené podle potřeby ve vhodném měřítku zobrazující speciální požadavky objektů, technologických zařízení, technických sítí, infrastruktury nebo souvisejících inženýrských opatření, včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace a prvků životního prostředí – soustava chráněných území NATURA 2000, územní systém ekologické stability, významné krajinné prvky, chráněná území apod.

Poznámka:
Speciální výkres zachycující navržené bezbariérové trasy v řešeném území je vhodné vyhotovit v případech, kdy tyto trasy se odlišují od běžných komunikačních pěších tahů nebo jsou odlišné pro pohybové a zrakové omezení z důvodů bezpečnosti, podmínek v území apod. Nejedná se tedy vždy o povinnou přílohu.

D Dokumentace objektů a technických a technologických zařízení

D.1 Dokumentace stavebního nebo inženýrského objektu

D.1.1 Architektonicko-stavební řešení

a) Technická zpráva – architektonické, výtvarné, materiálové, dispoziční a provozní řešení, bezbariérové užívání stavby; konstrukční a stavebně technické řešení a technické vlastnosti stavby; stavební fyzika – tepelná technika, osvětlení, oslunění, akustika – hluk, vibrace – popis řešení, výpis použitých norem.

D.2 Dokumentace technických a technologických zařízení

Nevýrobní technologická zařízení jsou například:

• zařízení vertikální a horizontální dopravy osob a nákladů, zařízení pro dopravu osob s omezenou schopností pohybu nebo orientace, požární nebo evakuační výtahy.

Příloha č. 2

Rozsah a obsah projektové dokumentace leteckých staveb pro provádění stavby

B Souhrnná technická zpráva

B.1 Popis území stavby

l) územně technické podmínky – zejména možnost napojení na stávající dopravní a technickou infrastrukturu, možnost bezbariérového přístupu k navrhované stavbě.

B.2 Celkový popis stavby

d) informace o vydaných rozhodnutích o povolení výjimky z technických požadavků na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání stavby.

D Dokumentace objektů

D.1 Dokumentace stavebního nebo inženýrského objektu

D.1.1 Architektonicko-stavební řešení

a) Technická zpráva – účel objektu, funkční náplň, kapacitní údaje; architektonické, výtvarné, materiálové a dispoziční řešení, bezbariérové užívání stavby; celkové provozní řešení, technologie výroby; konstrukční a stavebně technické řešení a technické vlastnosti stavby; bezpečnost při užívání stavby, ochrana zdraví a pracovní prostředí; stavební fyzika – tepelná technika, osvětlení, oslunění, akustika – hluk, vibrace – popis řešení, zásady hospodaření energiemi, ochrana stavby před negativními účinky vnějšího prostředí; požadavky na požární ochranu konstrukcí; údaje o požadované jakosti navržených materiálů a o požadované jakosti provedení; popis netradičních technologických postupů a zvláštních požadavků na provádění a jakost navržených konstrukcí; požadavky na vypracování dokumentace zajišťované zhotovitelem stavby – obsah a rozsah výrobní a dílenské dokumentace zhotovitele; stanovení požadovaných kontrol zakrývaných konstrukcí a případných kontrolních měření a zkoušek, pokud jsou požadovány nad rámec povinných – stanovených příslušnými technologickými předpisy a normami; výpis použitých norem.

c) Dokumenty podrobností – skladby konstrukcí, seznamy částí, výrobků a prací, rozhodující detaily konstrukcí a atypických výrobků, detaily bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace.

D.2 Dokumentace technických a technologických zařízení

Nevýrobní technologická zařízení jsou například:

• zařízení vertikální a horizontální dopravy osob a nákladů, zařízení pro dopravu osob s omezenou schopností pohybu nebo orientace, požární nebo evakuační výtahy,

Příloha č. 3

Rozsah a obsah projektové dokumentace staveb drah a staveb na dráze pro ohlášení stavby uvedené v § 104 odst. 1 písm. a) až e) stavebního zákona nebo pro vydání stavebního povolení

B Souhrnná technická zpráva

B.1 Popis území stavby

l) územně technické podmínky – zejména možnost napojení stavby na stávající technické vybavení území, přeložky inženýrských sítí, možnost bezbariérového přístupu k navrhované stavbě.

B.2 Celkový popis stavby

B.2.1 Základní charakteristika stavby a jejího užívání

f) informace o vydaných rozhodnutích o povolení výjimky z technických požadavků na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání stavby nebo souhlasu provozovatele dráhy o udělených výjimkách z platných předpisů a norem a souhlasu provozovatele dráhy s použitím neschváleného a nezavedeného zařízení.

B.2.4 Bezbariérové užívání stavby

Zásady řešení přístupnosti a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace, seznam použitých zvláštních a vybraných stavebních výrobků pro tyto osoby, včetně řešení informačních systémů a údajů o podmínkách pro výkon práce osob se zdravotním postižením.

B.3 Připojení stavby na technickou a dopravní infrastrukturu

c) popis dopravního řešení, včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace, napojení na stávající dopravní infrastrukturu, doprava v klidu, pěší a cyklistické stezky, včetně provizorních napojení dopravní infrastruktury.

B.8 Zásady organizace výstavby

B.8.1 Technická zpráva

g) požadavky na bezbariérové obchozí trasy,

C Situační výkresy

C.4 Speciální situační výkres

Situační výkresy vyhotovené podle potřeby ve vhodném měřítku zobrazující speciální požadavky objektů, technologických zařízení, technických sítí, infrastruktury nebo souvisejících inženýrských opatření včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace a prvků životního prostředí – soustava chráněných území NATURA 2000, územní systém ekologické stability, významné krajinné prvky, chráněná území, apod. Vizualizace architektonicky významných objektů.

Poznámka:
Speciální výkres zachycující navržené bezbariérové trasy v řešeném území je vhodné vyhotovit v případech, kdy tyto trasy se odlišují od běžných komunikačních pěších tahů nebo jsou odlišné pro pohybové a zrakové omezení z důvodů bezpečnosti, podmínek v území apod. Nejedná se tedy vždy o povinnou přílohu.

D Dokumentace objektů a technických a technologických zařízení

D.2 Stavební část

D.2.4 Ostatní stavební objekty

Obsahové náležitosti dokumentace stavebních objektů.

Pro každý objekt se zpracuje:

a) Technická zpráva, která obsahuje

• řešení přístupu a užívání stavebních objektů osobami s omezenou schopností pohybu a orientace.

Příloha č. 4

Rozsah a obsah projektové dokumentace staveb drah a staveb na dráze pro provádění stavby

D Dokumentace objektů a technických a technologických zařízení

a) Technická zpráva bude doplněna o části, které

• stanovují podrobné požadavky technického a materiálového řešení bezbariérových úprav.

Příloha č. 5

Rozsah a obsah projektové dokumentace staveb dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací pro ohlášení stavby uvedené v § 104 odst. 1 písm. a) až e) stavebního zákona nebo pro vydání stavebního povolení

B Souhrnná technická zpráva

B.1 Popis území stavby

k) územně technické podmínky – zejména možnost napojení na stávající dopravní a technickou infrastrukturu, možnost bezbariérového přístupu k navrhované stavbě.

B.2 Celkový popis stavby

B.2.1 Celková koncepce řešení stavby

d) informace o vydaných rozhodnutích o povolení výjimky z technických požadavků na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání stavby nebo souhlasu s odchylným řešením z platných předpisů a norem.

B.2.4 Bezbariérové užívání stavby

Zásady řešení přístupnosti a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace, seznam použitých zvláštních a vybraných stavebních výrobků pro tyto osoby, včetně řešení informačních systémů.

B.4 Dopravní řešení

a) popis dopravního řešení včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace.

B.8 Zásady organizace výstavby

B.8.1 Technická zpráva

g) požadavky na bezbariérové obchozí trasy,

l) úpravy pro bezbariérové užívání výstavbou dotčených staveb.

C Situační výkresy

C.4 Speciální situační výkres

Situační výkresy vyhotovené podle potřeby ve vhodném měřítku zobrazující speciální požadavky objektů, technologických zařízení, technických sítí, infrastruktury nebo souvisejících inženýrských opatření, včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace a prvků životního prostředí – soustava chráněných území NATURA 2000, územní systém ekologické stability, významné krajinné prvky, chráněná území, apod. Výkresy umístění stavby vzhledem k urbanistické struktuře území, vztah k základnímu dopravnímu systému, chráněným územím.

Poznámka:
Speciální výkres zachycující navržené bezbariérové trasy v řešeném území je vhodné vyhotovit v případech, kdy tyto trasy se odlišují od běžných komunikačních pěších tahů nebo jsou odlišné pro pohybové a zrakové omezení z důvodů bezpečnosti, podmínek v území apod. Nejedná se tedy vždy o povinnou přílohu.

D Dokumentace objektů a technických a technologických zařízení

D.1 Stavební část

D.1.1 Objekty pozemních komunikací včetně propustků

1. Technická zpráva

k) řešení přístupu a užívání veřejně přístupných komunikací a ploch souvisejících se staveništěm osobami s omezenou schopností pohybu nebo orientace.

2. Výkresy

a) Situace pozemní komunikace

Situace všech objektů je uvedena v koordinační situaci stavby v části C. Tam, kde není dostatečně zřejmé řešení objektu z této situace, přiloží se samostatná situace objektu (výřez situace stavby) ve větším měřítku. Situace musí obsahovat schématický zákres úprav pro samostatný a bezpečný pohyb osob s omezenou schopností pohybu nebo orientace.

f) Výkresy obslužných zařízení

Zpracují se, jestliže jsou součástí objektu pozemní komunikace, jedná se o zastávky linkové osobní dopravy, parkoviště a jiné dopravní plochy a odpočívky. Výkresy musí zobrazovat jednoznačně stavebně technické řešení. Měřítko volí projektant s přihlédnutím k povaze zařízení. Výkresy musí obsahovat údaje o bezbariérovém užívání stavby (objektu), včetně detailů vyhrazených míst pro vozidla O1 a sklonů u přechodů.

g) Dopravní značky, dopravní zařízení, světelné signály, zařízení pro provozní informace a dopravní telematiku

Výkresy navržených dopravních značek a uvedených zařízení v měřítku situace pozemní komunikace nebo jiném měřítku jako samostatné výkresy. U jednoduchých řešení se dopravní značení a všechna další dopravní zařízení vyznačí přímo na situaci pozemní komunikace. Výkresy musí obsahovat údaje o bezbariérovém užívání stavby (objektu), včetně detailů hmatového a akustického vedení a frází orientačních majáčků.

D.1.2 Mostní objekty a zdi

1. Technická zpráva

1.7. Řešení přístupu a užívání stavby osobami s omezenou schopností pohybu nebo orientace

2. Výkresy

a) situace mostního objektu v měřítku 1 : 500 a jeho koordinace s ostatními stavebními objekty stavby pozemní komunikace včetně jejich ochranných pásem, zvláštních omezení a úprav pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace,

D.1.5 Objekty podzemních staveb

1. Technická zpráva

1.2. Technická část

l) požadavky na bezbariérové užívání stavby.

2. Výkresy

b) koordinační situace v měřítku 1 : 500 s označením stavebních objektů a provozních souborů, včetně zakreslení zóny poklesů, ovlivnění a sledování, vedení inženýrských sítí – včetně dočasných a úprav pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace,

Příloha 6

Rozsah a obsah projektové dokumentace staveb dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací pro provádění stavby

D Dokumentace objektů a technických a technologických zařízení

D.1 Stavební část

2. Do výkresů se doplní:

e) detaily určující užívání stavby osobami s omezenou schopností pohybu a orientace.

D.2 Technologická část

3. Nevýrobní technologická zařízení jsou:

a) zařízení vertikální a horizontální dopravy osob a nákladů, zařízení pro dopravu osob s omezenou schopností pohybu a orientace, evakuační nebo požární zařízení.

3.2 BEZBARIÉROVÉ UŽÍVÁNÍ V DALŠÍCH PRÁVNÍCH PŘEDPISECH

Na základě požadavku § 156 odst. 2 stavebního zákona je nutné pro stavbu a její bezbariérové užívání používat výrobky, které budou v souladu se zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, ve znění pozdějších předpisů. Jde o tzv. stanovené výrobky, které jsou definovány v příloze 2, bod 12. Stavební výrobky pro hygienická zařízení a ostatní speciální výrobky – Výrobky pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace. Nařízení vlády č. 163/2002 Sb. a detailní charakteristika je uvedena v technických návodech Technického a zkušebního ústavu stavebního. Jde o TN TZÚS 12.03.01 až 07:

• madla pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace podle TN TZÚS 12.03.01;
• sklopná sedátka do sprchových koutů pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace podle TN TZÚS 12.03.02;
• zvedací zařízení pro přemístění osob s omezenou schopností pohybu a orientace podle TN TZÚS 12.03.03;
• betonová zámková dlažba pro signální, varovné a hmatné pásy s výstupky pravidelného tvaru podle TN TZÚS 12.03.04;
• dlažba z umělého kamene pro signální, varovné a hmatné pásy s výstupky pravidelného tvaru podle TN TZÚS 12.03.04;
• betonová dlažba tl. 60 mm pro vodicí linie s funkcí varovného pásu, pro umělé vodicí linie, s drážkami pravidelného tvaru podle TN TZÚS 12.03.06;
• polymerbetonové desky pro varovné pásy na speciální dráze s výstupky pravidelného tvaru podle TN TZÚS 12.03.05;
• dlažba z umělého kamene tl. 25 a 60 mm pro vodicí linie s funkcí varovného pásu, pro umělé vodicí linie, s drážkami pravidelného tvaru podle TN TZÚS 12.03.06;
• plastické pásy pro signální, varovné a hmatné pásy, s vyztuženými výstupky pravidelného tvaru podle nařízení vlády č. 163/2002 Sb. a podle zkušebního protokolu ITC STO-AO224-97/2007;
• akustické orientační a informační majáky pro zrakově postižené pro akustické označení vstupu, informaci směru pohybu ve veřejné dopravě, eskalátorů a travelátorů podle TN TZÚS 12.03.07.

Technické návody TN TZÚS 12.03.01 až 07 s výrobky pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace jsou ke stažení: https://www.tzus.cz/sluzby/certifikace-vyrobku/technicke-navody/12-stavebni-vyrobky-pro-hygienicka-zarizeni-a-ostatni-specialni-vyrobky

3.3 BEZBARIÉROVÉ UŽÍVÁNÍ V ČESKÝCH TECHNICKÝCH NORMÁCH

Další podrobné rozpracování požadavků právních předpisů na bezbariérové řešení staveb lze nalézt v českých technických normách, např.:

• ČSN ISO 3864-1 (ČSN 018011) Grafické značky – Bezpečnostní barvy a bezpečnostní značky – Část 1: Zásady navrhování bezpečnostních značek na pracovištích a ve veřejných prostorech (prosinec 2003);
• ČSN EN 81-70 ed. 2 Bezpečnostní předpisy pro konstrukci a montáž výtahů, Část 70: Zvláštní úprava výtahů určených pro dopravu osob a osob a nákladů – Přístupnost výtahů včetně osob s omezenou schopností pohybu a orientace;
• ČSN EN 81-40 Bezpečnostní předpisy pro konstrukci a montáž výtahů – Zvláštní výtahy pro dopravu osob a nákladů – Část 40: Schodišťové výtahy a šikmé zvedací plošiny pro dopravu osob s omezenou pohyblivostí (březen 2009);
• ČSN EN 81-41 Bezpečnostní předpisy pro konstrukci a montáž výtahů – Zvláštní výtahy pro dopravu osob a nákladů, Část 41: Svislé zdvihací plošiny pro dopravu osob s omezenou schopností pohybu;
• ČSN P CEN/TS 81-76 Bezpečnostní předpisy pro konstrukci a montáž výtahů – Zvláštní úprava výtahů pro dopravu osob a osob nákladů, Část 76: Evakuace osob s omezenou schopností pohybu a orientace za použití výtahů (2012);
• ČSN 73 4130 Schodiště a šikmé rampy – Základní ustanovení (březen 2010);
• ČSN 73 4301 Obytné budovy (červen 2004), Změna Z1 (2005), Změna Z2 (2009), Změna Z3 (2012);
• ČSN 73 4305 Zaříditelnost bytů (1989), Změna Z1 (1994);
• ČSN 73 4959 Nástupiště a nástupištní přístřešky na drahách celostátních, regionálních a vlečkách (duben 2009);
• ČSN 73 5710 Požární stanice a požární zbrojnice (listopad 2006);
• ČSN 73 6056 Odstavné a parkovací plochy silničních vozidel (2011);
• ČSN 73 6058 Jednotlivé, řadové a hromadné garáže (2011);
• ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací (leden 2006), změna Z1 (2010);
• ČSN 73 6380 Železniční přejezdy a přechody (duben 2004);
• ČSN 73 6425-1 Autobusové, trolejbusové a tramvajové zastávky, přestupní uzly a stanoviště, Část 1: Navrhování zastávek (květen 2007);
• ČSN 73 6425-2 Autobusové, trolejbusové a tramvajové zastávky, přestupní uzly a stanoviště, Část 2: Přestupní uzly a stanoviště (září 2009);
• ČSN 74 3305 Ochranná zábradlí (leden 2008).

V říjnu 2013 vstoupila v platnost ČSN P ISO 21542 Pozemní stavby – Přístupnost a využitelnost vybudovaného prostředí.

Tato předběžná norma je českou verzí mezinárodní normy ISO 21542:2011 a je určena k ověření. Doporučuje se postupovat podle této předběžné normy přiměřeně. Revize původních ČSN, budou postupně zohledňovat vydanou ISO 21542:2011. Nutno zdůraznit, že v ČR pro navrhování, provádění a povolování požadavků na bezbariérové užívání staveb platí stavební zákon, jeho prováděcí vyhlášky a příslušné české technické normy. Jednotlivé články této předběžné normy není možné přímo uplatnit v aplikační praxi bez ověření jejich souladu s národním prostředím na úrovni právních i technických předpisů.

V srpnu 2021 byla do českého normového prostředí přijata další mezinárodní norma ČSN EN 17210 Přístupnost a využitelnost zastavěného prostředí – Funkční požadavky a v návaznosti na tuto normu v říjnu 2021 technické normalizační informace TNI CEN TR 17621 Přístupnost a využitelnost zastavěného prostředí – Technické prováděcí požadavky a specifikace a TNI CEN TR 17622 Přístupnost a využitelnost zastavěného prostředí – Posouzení shody. Všechny dokumenty jsou převzaty v anglické verzi a jsou pouze informativní, nikoliv závazné.

4 PRINCIPY PŘÍSTUPNOSTI A BEZBARIÉROVÉ UŽÍVÁNÍ STAVEB

Předpokladem principů přístupnosti je správné zhodnocení omezujících faktorů užívání staveb pro jednotlivé skupiny osob s omezenou schopností pohybu a orientace. Jak vyplývá z vyhlášky č. 398/2009 Sb. o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb a především z Příloh č. 1, 2 a 3, jedná se o tři základní omezení:

• omezení pohybové;
• omezení smyslového vnímání vizuálního;
• omezení smyslového vnímání sluchového.

Při návrhu každé stavby musíme řešit bezbariérové užívání pro výše uvedená omezení samostatně, neboť mají zcela jiné požadavky na jednotlivé úpravy staveb. Častým zdrojem chyb při navrhování, realizaci i při schvalování staveb je nerespektování tohoto základního metodického postupu a nedostatečné rozlišení mezi požadavky na zpřístupnění a užívání staveb pro jednotlivé cílové skupiny s rozdílným omezením.

Pro pohybové omezení jsou základním problémem především fyzické překážky – značné výškové rozdíly, velké podélné sklony pochozích ploch, nedostatečný průjezd či manipulační prostor, umístění ovládacích prvků mimo dosahovou vzdálenost apod. U omezení smyslového vnímání vizuálního (zrakového) je problémem zejména nedostatek a nejednoznačnost informací o stavbě a jejím okolí získávaných nevizuálně – hmatně (především technikou dlouhé bílé hole) a akusticky (u proměnných situací). Potřeby a požadavky pro omezení smyslového vnímání sluchového se vzhledem k vizuální orientaci civilizace týkají především provozních informací a komunikačních problémů při využívání staveb, a to zejména dopravních.

Zvláštní skupinu, která se řadí mezi omezení smyslového vnímání vizuálního a sluchového, tvoří hluchoslepota. Schopnost vidět a slyšet je zásadní pro získávání informací a omezení funkcí těchto dvou smyslů (zraku a sluchu), zprostředkovávajících informace na dálku, zvyšuje potřebu využívání zbývajících smyslů na dotek (hmat, čich a chuť), a také paměti a dedukce.

Odlišení nevidomého od hluchoslepého uvádí vyhláška Ministerstva dopravy č. 294/2015 Sb. , kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích. V § 21, odst. 2 definuje speciální označení nevidomé osoby následovně: „Speciální označení osoby nevidomé je bílá hůl, označení osoby hluchoslepé je hůl s bílými a červenými pruhy o šířce 100 mm. Bílá hůl i hůl s bílými a červenými pruhy musí být opatřena nejméně jedním reflexním bílým pruhem šířky 50 mm a nejméně souvislá třetina její délky musí mít průměr nejméně 12 mm.“

4.1 PODMÍNKY SNADNÉHO POHYBU A ORIENTACE

Omezená schopnost pohybu a orientace je široký pojem pro stanovení jednotných požadavků samostatného a bezpečného pohybu. Každá dílčí skupina má svá specifika a potřeby, která musíme respektovat při vytváření jednotného přístupného prostředí.

Osoby s pohybovým postižením

Osoby s pohybovým postižením jsou jednak osoby s těžkým a vážným pohybovým postižením (osoby na vozíku, osoby s berlemi či francouzskými holemi), osoby s dočasným zdravotním postižením (vlivem úrazu dočasně znemožněn pohyb) či osoby s pohybovým omezením (senioři, těhotné ženy, osoby s kočárky apod.). Pro jejich snadný pohyb je nezbytné eliminovat nebo zajistit možnost překonání rozdílů ve výškových úrovních, neboť výškové rozdíly a délkové mezery, které mohou být snadno překonatelné ostatními uživateli, jsou pro tyto skupiny nepřekonatelnými. Překonání jakéhokoli výškového stupně i minimálního sklonu pochozí plochy vyžaduje pro osobu s omezenou schopností pohybu značnou tělesnou námahu či nepřekonatelnou překážku.

Vážným problémem této skupiny uživatelů staveb jsou nedostatečné manipulační plochy a dosahové úrovně. Manipulační plocha nám musí zajistit podmínky pro změny směru a otáčení nejen osoby na vozíku, ale také osoby s francouzskými holemi nebo s kočárkem. Dispoziční a technické řešení musí odpovídat manévrovacím možnostem těchto prostředků a jejich bezkoliznímu průjezdu všemi prostory a místnostmi jakékoliv budovy. Kromě manipulace horizontální je důležité si uvědomit odlišnou manipulaci vertikální. Jde o dosahové vzdálenosti, jejichž hodnota je proměnlivá vzhledem k různosti tělesných handicapů, dovedností a fyzických schopností, a je především ovlivněna výškou sedu.

Obr. 4  Manipulační nároky dosahových vzdáleností horizontálních a vertikálních osob na vozíku a osob chodících o holi (při různém stupni postižení a možnosti dosahu horních končetin)

Osoby se smyslovým postižením

• Osoby s úplnou nebo částečnou ztrátou zraku – nevidomí a slabozrací.

Osoby s úplnou ztrátou zraku potřebují pro zajištění samostatného a bezpečného pohybu a prostorové orientace srozumitelné a jednoznačně (technikou slepecké hole) identifikovat hmatové prvky a značení, trasování vycházející z prvků a jejich vazeb zjistitelných hmatem a akustické informace. Úpravy jsou zejména zaměřeny na:

• zajištění vodicích linií, tvořených především prvky vystupujícími nad pochozí rovinu, v odůvodněných případech (nástupiště, plochy zastávek, přechody na pozemních komunikacích apod.) prvky vnímatelnými holí a nášlapem umístěnými v pochozí rovině (speciální dlažby z povrchu hmatově charakteristicky odlišného od okolí);
• identifikaci bezprostředního okolí (např. přítomnost prostorových schodišť, lávek, konců nástupišť, čekáren apod.);
• předávání informací o okolí a službách (především akustickým způsobem).

Osobám s částečnou ztrátou zraku pomáhají opatření:

• užití nereflexních značek se silným barevným kontrastem;
• krátké a lehko srozumitelné nápisy psané velkými písmeny;
• plány umístění, pokyny pro nákup jízdenek apod. by měly být čitelné z velmi malé vzdálenosti a provedeny jednoduchým a srozumitelným způsobem.

• Osoby s úplnou nebo částečnou ztrátou sluchu – neslyšící a nedoslýchaví.

Pro bezpečný pohyb osob s úplnou i částečnou ztrátou sluchu jsou nutné vizuálně sdělené informace. Jejich orientaci zkvalitní navržená opatření:

• zavedení vizuálních informačních a orientačních systémů ve vstupních halách, odbavovacích halách dopravního systému, na zastávkách, nástupištích apod.;
• zavedení vizuálního systému varovných signálů – světelná signalizace;
• vybavení přepážek informací, recepcí apod. hovorovým systémem pro nedoslýchavé – indukční smyčky pro přepážky;
• vybavení zasedacích, konferenčních místností, poslucháren indukčními smyčkami.

Obr. 5  Zajištění vodicí linie a minimální manipulační prostor pro samostatný pohyb a orientaci osob se zrakovým postižením

4.2 POŽADAVKY NA POHYB A ORIENTACI V PROSTORU

Při tvorbě a realizaci přístupného prostředí musíme akceptovat rozdílnosti jednotlivých uživatelů. Každý člověk se více či méně liší od průměru. Lidé se od něj odchylují svou postavou, pohybovými schopnostmi, sluchovými a zrakovými vjemy.

Základním problémem pohybu každého zdravotně postiženého jsou jiné prostorové a manipulační požadavky a možnost dobré orientace, vycházející ze způsobu získávání informací o okolním prostoru (případně o jeho návaznostech na vzdálenější objekty a cíle). Obecně lze říci, že při vytváření přístupného prostředí musíme pracovat s větším manipulačním prostorem a respektovat potřebu přehlednosti řešeného prostředí. Každé postižení má svá specifika: pro osoby na vozíku návrh vychází z rozměrových parametrů samotného invalidního vozíku, ze sníženého horizontu pohledu a nižší dosahové vzdálenosti, naproti tomu pohyb nevidomého je závislý na hmatovém značení a trasování s identifikací nebezpečných, nepřístupných a orientačně důležitých míst. Příkladným porovnáním je obr. 6, dokumentující rozdílné manévrovací plochy jednotlivých skupin osob s pohybovým postižením ve srovnání s potřebami zdravého člověka.

Obr. 6  Manipulační nároky jednotlivých skupin uživatelů – průměrný zdravý člověk, osoba se zavazadly, osoba s francouzskými holemi a vozíčkář

4.2.1 Osoby s těžkým pohybovým postižením

Zásadním problémem osob na vozíku je pohyb a práce vsedě. Návrh optimálního prostředí pro těžce pohybově postižené osoby tedy vychází z prostorových nároků, manipulace a rozměrových parametrů invalidního vozíku. Základní rozměrové parametry invalidního vozíku uvedené na obr. 7 jsou pouze orientačními údaji, přesné rozměry jsou závislé od typu vozíku, a zda se jedná o invalidní vozík mechanický nebo elektrický.

Minimální manévrovací plocha pro vozík je podle stávající vyhlášky o bezbariérovém užívání 1 500×1 200 mm, což umožní otočení pouze o 90°. Obytné a pobytové místnosti, komunikační prostory a jiné musí umožnit otáčení vozíku o 180°, resp. 360°. Tomu odpovídá kruhová plocha o minimálním průměru 1 500 mm. Pro pohodlné a komfortní otáčení by mělo být naší snahou navrhnout manévrovací plochu větší, jak je znázorněno na obr. 8. Tyto zvětšené manipulační nároky také odpovídají manévrování s elektrickým vozíkem, což by se mělo odrazit především v řešení budov občanského vybavení.

Obr. 7  Základní rozměrové parametry invalidního vozíku a rozměrové parametry dosahu osoby na invalidním vozíku s napřímenými a s nakloněnými zády

Obr. 8  Manévrovací plochy pro otočení vozíku

Manipulační plochu, jejíž velikost je v závislosti na bočním nebo čelním nástupu, musíme také zajistit při manévrování u svislých konstrukcí. Tato plocha nesmí znesnadnit pohyb dalších osob. Příkladem může být zabezpečení dostatečného prostoru u telefonních automatů, bankomatů apod.

Manipulační prostory uvedené na obr. 9 jsou platné za předpokladu volné okolní plochy. Pokud se jedná o prostor v rámci niky apod., velikost je opět odvislá na přístupu. Pokud má vozíčkář najíždět čelně do niky, parametr šířky musí být odvozen od minimálního průjezdu, tj. 900 mm. Druhá část obr. 9 dokumentuje další možnou manipulaci při najíždění vozíčkáře do vymezeného prostoru bočním přístupem. V tomto případě musí být délka odvozena od manévrovací plochy pro otočení vozíku, tzn. minimálně 1 500 mm. Z uvedených faktů vyplývá, že je velmi důležité si uvědomit způsob přístupu a od něho navrhnout nezbytně nutné volné prostory.

Obr. 9  Manipulační prostor před svislou konstrukcí při čelním a bočním přístupu (horní část obrázku) a manipulační prostor při čelním a bočním přístupu do niky (spodní část obrázku)

Přístup do koutů místností, ke stolům apod. je omezován koly vozíku a vyčnívajícími podpěrkami pro nohy. Z těchto důvodů musíme počítat s volným prostorem, jak je uvedeno na obr. 10.

Obr. 10  Rozměrové parametry při zabezpečení volného prostoru při podjetí

Mimo manipulace horizontální musíme respektovat odlišnou manipulaci osob s tělesným postižením ve vertikálním směru, která má své optimální a maximální výškové parametry. Předměty vybavení a manipulačního zařízení, veškeré prvky ovládané rukou, zejména vypínače, zásuvky, dveřní kliky, držadla apod., musí být umístěny v dosahové vzdálenosti. Tato hodnota je proměnlivá vzhledem k různosti tělesných handicapů, dovedností a fyzických schopností; je především ovlivněna výškou sedu a zároveň v závislosti na manipulaci s napřímenými nebo nakloněnými zády. Stávající vyhláška o bezbariérovém užívání stanovuje pro umístění různých ovládacích prvků a manipulaci maximální výškovou úroveň 1 200 mm od podlahy. Tato hodnota je stanovena pro dospělého vozíčkáře. Na obr. 11 je jasně znázorněna rozdílnost dosahu osoby na vozíku a osoby chodící. Zóna A představuje optimální dosahovou úroveň, kterou jsme povinni respektovat, zóna B je maximálně možnou pro dospělého a zdatného jedince na invalidním vozíku. Při stanovení minimální výškové úrovně od podlahy musíme respektovat možnost dosahu z vozíku a dovednost jednotlivých osob. Tato hodnota se pohybuje v rozmezí 280–450 mm.

Obr. 11  Porovnání dosahových úrovní, A – zóna optimálního dosahu, B – zóna maximálního dosahu

Jestliže hovoříme o minimálních a maximálních dosahových úrovních, nesmíme zapomínat na jednotlivé věkové kategorie zdravotně postižených dětí. Tento fakt je zcela opomíjen při navrhování a provádění školských zařízení. Důvodem je i samotná stávající vyhláška o bezbariérovém užívání, která alternativu staveb pro handicapované děti neuvádí.

Tab. 1  Dosahové vzdálenosti dětí

Obdobně jako u požadavků na horizontální manipulační prostory jsou dosahové vzdálenosti ovlivněny způsobem čelního nebo bočního přístupu a zda musí vozíčkář překonávat překážku, jak je uvedena na následujících obrázcích.

Obr. 12  Minimální a maximální dosahové vzdálenosti při čelním nástupu a s respektováním hloubky překážky

Obr. 13  Minimální a maximální dosahové vzdálenosti při bočním nástupu a s respektováním hloubky překážky

Kromě zvýšených horizontálních a vertikálních parametrů musíme pamatovat také na odlišný horizont pohledu, než je u průměrně vzrostlého dospělého člověka. Snížený horizont má za následek jiné zorné pole, respektive jiný vertikální zorný úhel. Tato skutečnost musí být respektována při umísťování informačních tabulí, instalaci výstav apod. V této souvislosti je nutné si uvědomit, že se nejedná pouze o problém vozíčkářů, ale zároveň malých dětí a osob s malým vzrůstem.

Výšková úroveň sedu je dalším významným parametrem, který ovlivňuje např. výškové osazení zařizovacích předmětů. Důležitý je při sedu zároveň volný prostor pro dolní končetiny, který zvláště u osob špatně chodících a seniorů má odlišné parametry.

Tab. 2  Optimální výškové osazení klozetové mísy

Závažným problémem, který není definován v rámci platné legislativy a zejména vyhlášky o bezbariérovém užívání, je výškové osazení klozetové mísy pro postižené děti na invalidním vozíku. Vzhledem k dětským invalidním vozíkům a jejich vzrůstu není možné aplikovat výškové osazení pro dospělého člověka – viz tab. 2.

Pro snadný pohyb je důležitá průchozí šířka, která vychází z parametrů potřebné manipulace při chůzi jednotlivých skupin uživatelů – osob na invalidním vozíku, osob chodících o berlích či s francouzskými holemi, osob s chodítkem nebo nevidomých osob – viz obr. 2.

Obr. 14  Vertikální a horizontální zorný úhel

a – normální zorný úhel stojící osoby

b – normální zorný úhel sedící osoby

c – limitní hranice pohledu

d – normální zorné pole

e – maximální zorné pole

Při dimenzování komunikačních prostor musíme zajistit průchozí pásmo pro dvě osoby. Pokud uvažujeme s pohybem průměrného člověka, vychází toto pásmo min. šířky 1 200 mm. Při respektování přístupného prostředí, které bude umožňovat pohyb všech skupin zdravotně postižených, musíme brát v úvahu vzájemný pohyb minimálně zdravotně postiženého v jednom proudu a průměrného člověka v druhém proudu. Z toho vyplývá nejmenší šířka komunikačního pásma 1 500 mm v běžných situacích. U budov sociální péče, kde předpokládáme zvýšený pohyb osob zejména s pohybovým postižením, je nutné uvažovat již s šířkou 1 800 mm pro dvě průchozí pásma osob na vozíku.

Obr. 15  Prostorové požadavky rozlišných uživatelů v závislosti na průchozí šířku – minimální průchozí šířka 900 mm při krátkodobém zúžení a šířka 1 200 mm při výjimečných případech (např. bytové domy)

Obr. 16  Prostorové požadavky rozlišných uživatelů v závislosti na průchozí šířku

Nejideálnějším řešením překonání výškových rozdílů pro všechny uživatele je návrh rampy v rámci budovy nebo rampový chodník v exteriéru. Pro pohodlný a neúnavný pohyb je vhodné sklon rampy přizpůsobit její délce s dodržením pravidla, že čím bude rampa delší, tím bude sklon menší. Tento požadavek zvláště platí pro venkovní prostory a chodníky.

Obr. 17  Rampy a požadavky na osazení madla – výška 900 mm je optimální pro všechny uživatele

4.2.2 Osoby s omezeným pohybovým postižením

Při řešení staveb pro skupinu uživatelů s omezeným pohybovým postižením musíme brát v úvahu především manipulační plochy využitelné osobami s francouzskými holemi, berlemi apod., jak je uvedeno na obr. 2.

Pokud uvažujeme o přístupnosti chodících pohybově postižených osob, musíme pro jejich běžný pohyb zajistit rovinu podložky s protiskluzovým povrchem, který bude dostatečnou oporou pro rehabilitační pomůcky (berle, francouzské hole). Nejen pro tyto osoby, ale také malé děti a osoby malého vzrůstu, je velmi problematické překonávat velké výškové rozdíly.

Z uvedených informací vyplývá, že je velmi důležité dbát na dodržení maximální výšky stupně 160 mm, která nakonec umožní pohodlný výstup schodů všem uživatelům. Tento pohodlný výstup musí být dále zabezpečen také optimální šířkou schodišťového stupně, jenž by měl umožnit došlápnutí chodidla po celé své délce. Jestliže hovoříme o přístupném prostředí, pak nesmíme opomíjet zajištění podpory ke snížení únavy formou madla s vhodnou výšku, jež bude vyhovovat všem uživatelům a jehož přesah je důležitou oporou při nástupu či výstupu zvláště osobám pohybujícím se o holi či berlích. Zároveň tvar stupně při výstupu nesmí dát příležitost jakémukoliv zakopnutí.

Obr. 18  Optimální parametry schodiště a tvar stupňů

4.2.3 Osoby se zrakovým postižením – nevidomí

Základní způsob získávání neměnných informací o stavbě a jejím uspořádání je u nevidomých hmatový, především prostřednictvím techniky dlouhé bílé hole a nášlapem. Pro správné řešení stavby zajišťující využití této techniky při samostatném pohybu a orientaci je nutné vždy splnit tyto základní podmínky:

• zajištění volného průchodu podél vodicí linie (při výjimečném umístění této linie do plochy zajištění průchodu po obou stranách vodicí linie) v šíři 1 500 mm, v odůvodněných výjimečných případech lze tento průchod snížit až na minimum 900 mm. Do průchozího prostoru podél vodicí linie neumísťovat žádné překážky;
• dodržení podchodné výšky (v exteriéru 2 200 mm a interiéru 2 100 mm), do které nebudou zasahovat žádné prvky;
• zajištění dostatečného množství přirozených i umělých hmatových prvků (vždy je nutné preferovat ty, které vystupují nad plochu), včetně jejich rozměrů, srozumitelné návaznosti a využitelného překonání vzdálenosti mezi nimi (max. 6 000 mm);
• zajištění hmatového kontrastu vůči okolí u hmatových prvků umístěných v ploše, včetně jejich správného materiálového řešení (materiál pro hmatové prvky nesmí být na veřejně přístupných stavbách použit k jinému účelu).

Při návrhu a realizaci úprav pro nevidomé musíme respektovat správné použití vytvářených hmatových prvků, které mají vždy jednoznačnou funkci. Funkci hmatových prvků určují vždy dva faktory – rozměr prvku a charakter jeho povrchu.

V některých případech je důležité si uvědomit, že je potřeba odlišit úpravy stavby pro zcela nevidomé od úprav pro slabozraké. Příkladem jsou úpravy schodišť, kde se v podstatě neprovádějí žádné specifické úpravy pro nevidomé (mimo hmatných štítků na vnitřní straně madla), ale úpravy, jako je přesah zábradlí, vizuálně kontrastní úprava nástupního a výstupního stupně, jsou důležité pouze pro osoby slabozraké.

4.2.4 Osoby se zrakovým postižením – slabozrací

Usnadnění samostatného pohybu a orientace slabozrakých osob je dosažena pomocí barevných kontrastů, řádným osvětlením, změnou struktury povrchu a jednoduchým dispozičním řešením stavby v pravoúhlém systému. Pro snadnou identifikaci celoskleněných ploch, dveří, nástupních a výstupních schodů, zařizovacích předmětů, ovládacích prvků, madel, klik apod. je nutné používat vizuálního kontrastu. Tito uživatelé potřebují vhodně navržený orientační systém s respektováním velikosti písma a barevností podkladu. Vnitřní prostory je žádoucí řešit bez nežádoucího zrcadlení a odlesků povrchů (matové povrchy podlahovin s vhodnou povrchovou úpravou stěn a stropů).

Obr. 19  Příklady úpravy pro snadný a samostatný pohyb slabozrakých osob

4.2.5 Osoby se sluchovým postižením – neslyšící

Požadavky a potřeby sluchově postižených se týkají zejména provozních informací a komunikačních problémů při využívání staveb, a to zejména dopravních. Z toho vyplývá, že všechny informace sloužící k orientaci veřejnosti podávané akustické podobě musí být převedeny zároveň do optické formy. Zároveň všechny akustické prvky (akustický vrátný, požární alarm apod.) musí mít paralelně i optickou signalizaci.

V budovách správních a v prostorech s možným pobytem těchto osob se pro snadnější odezírání ze rtů mluvících osob tyto prostory a místa vybavují dobrým osvětlením a povrchovou úpravou stěn, interiéru apod. bez odlesku.

4.2.6 Osoby se sluchovým postižením – nedoslýchaví

Nedoslýchaví mají potíže s rozlišením zvuků v hlučném prostředí. Proto prostory, kde se mohou tito lidé pohybovat, je vhodné dobře akusticky izolovat. Prostory pro shromažďování a poskytování informací se musí vybavit bezdrátovým přenosem akustických signálů – indukční smyčkou. V administrativních budovách, včetně staveb pro zaměstnávání, je vhodné u části telefonních přístrojů osadit zesilovací zařízení.

5 METODICKÉ ZAJIŠTĚNÍ PŘÍSTUPNÉHO PROSTŘEDÍ

5.1 PROBLÉMY BEZBARIÉROVÝCH ŘEŠENÍ

Obecným problémem přetrvávajícího nedodržování právních předpisů a velkého rozsahu nesprávných řešení staveb z hlediska jejich přístupnosti a užívání osobami s omezenou schopností pohybu a orientace je zejména:

• nepochopení principů přístupnosti a nízká znalost problematiky jednotlivých druhů postižení a jejich typologie z hlediska prostorových a manipulačních nároků;
• roztříštěnost informací týkajících se požadavků na bezbariérová řešení staveb, včetně samotné tvorby přístupnosti;
• chybějící koncepce bezbariérových tras, jejich provázanost a koordinace základních vztahů mezi dopravní cestou (stavbou), dopravním prostředkem a samotnou budovou;
• nedostatečné finanční prostředky pro odstranění stávajících bariér;
• nedůslednost, nedodržení technických návodů a materiálových řešení při samotném provádění stavby – viz poznámka;
• šíření nekvalifikovaných výkladů k aplikaci základních právních norem formou vydávání publikací, které neprošly oponenturou specialisty na bezbariérové prostředí a mnohdy se neopírají o současné české právní předpisy.

Poznámka:
Jedná se zejména o technické návody v návaznosti na Nařízení vlády č.163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, ve znění pozdějších předpisů a výrobky pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace. Stálým problémem je nesprávně volená hmatná dlažba, ale zejména nezajištěné potřebného hmatového kontrastu pomocí navazujícího  lemování rovinnou dlažbou. Technické návody Technického a zkušebního ústavu (TN TZÚS 12.03.04, TN TZÚS 12.03.0ř a TN TZÚS 12.03.06) přesně specifikují tvarové řešení hmatné dlažby, včetně stanovení požadavku jejich lemování pro zajištění hmatového kontrastu následovně:

TN TZÚS 12.03.04 – Dlažební prvky pro signální, varovný a hmatný pás
Dlažební prvky s výrazně hmatově (vnímatelným slepeckou holí a nášlapem) odlišným povrchem od okolní dlažby, obdélníkového (funkční minimální rozměr 100 x 200 mm), nebo čtvercového tvaru (funkční minimální rozměr 200 x 200 mm), u materiálů používaných výhradně v památkových zónách a rezervacích minimální rozměr 60 x 60 mm) se zkosenou hranou o délce maximálně 2 mm, uložené s šířkou spár maximálně 4 mm u staveb zastávek a nástupišť veřejné dopravy a zpevněných ploch na železnici, u ostatních staveb je možné zvětšit délku sražené hrany na 3 až 4 mm a šířku spár na 8 mm, u konstrukčních prefabrikovaných prvků s integrovanými hmatovými úpravami je na styku těchto prvků možné zvýšit šířku spáry na maximálně 10 mm (dáno konkrétním provedením sražené stykové hrany s výstupky tvaru kulových úsečí s průměrem 20 až 25 mm a výškou 4 až 5,5 mm s roztečí výstupků 50 až 100 mm

• s výstupky tvaru válců a komolých kuželů s průměrem 20 až 25 mm a výškou 4 až 5,5 mm s roztečí výstupků 50 až 100 mm;
• reliéfní povrch s max. výškovými rozdíly 8 mm a s roztečí vrcholů reliéfu (hřebenu reliéfu) 30 až 60 mm, z bezpečnostních důvodů nesmí být dlažební prvky s touto úpravou použity na zastávkách a nástupištích veřejné dopravy;
• s výstupky o rozměrech 25 x 25 mm, 20 x 20 mm a 40 x 40 mm s max. výškovými rozdíly 5 mm a s roztečí vrcholů reliéfu (hřebenu reliéfu) 50 až 60 mm, hrany výstupků jsou zaoblené, z bezpečnostních důvodů nesmí být dlažební prvky s touto úpravou použity na zastávkách a nástupištích veřejné dopravy;
• při použití měkkých materiálů (pryž, recykláty, plasty apod.) musí být výstupky nedílnou součástí pásu, na kterém jsou provedeny, tvořeny jsou vyztuženými kulovými úsečemi o průměru 20 až 24 mm, výšce 4,5 až 5,5 mm a rozteči 50 až 60 mm;
• šířka spár mezi jednotlivými hmatovými prvky nesmí být větší než 4 mm u vybraných staveb (zastávky na nástupiště veřejné dopravy) – analogicky požadavkům na okolí hmatových prvků, u ostatních staveb lze tuto hodnotu zvýšit na 8 mm.

Dlažební prvky pro lemování signálních, varovných a hmatných pásů:
Šířka lemovacího pásu musí být min. 250 mm. Povrch musí být rovinný, bez výstupků, drážek a podobných tvarových úprav.
Dlažební prvky rovinné, bez výstupků a reliéfu, lemující signální, vodicí, varovný a hmatný pás, obdélníkového nebo čtvercového tvaru (bez zkosené hrany, uložené se šířkou spár max. 4 mm při splnění následujících podmínek:

• počet spár mezi dlažebními prvky v délce 1 m lemujícího pásu je max. 5 ks;
• počet spár mezi dlažebními prvky na šířku 250 mm lemujícího pásu je max. 1 ks (tj. minimální osová vzdálenost spár musí být rovna nebo větší 200 mm).

Tento požadavek splňují například rovinné dlaždice o rozměrech 200 x 200 mm, 250 x 250 mm bez sražené hrany. Rovinnost dlažby dle ČSN 74 4505.

TN TZÚS 12.03.05 – Dlažební prvky pro varovný pás na dráze speciální (metro):
Dlažební prvky s výrazně hmatově (vnímatelným slepeckou holí a nášlapem) odlišným povrchem od okolní dlažby, obdélníkového tvaru (doporučený minimální rozměr 150 x 200 mm) bez zkosené hrany, uložené s šířkou spár max. 4 mm

• s výstupky tvaru kulových úsečí s průměrem 10 až 15 mm a výškou 3 až 4,5 mm s roztečí výstupků 40 až 50 mm;
• s výstupky tvaru válců a komolých kuželů s průměrem 10 až 15 mm a výškou 3 až 4,5 mm s roztečí výstupků 40 až 50 mm;
• šířka spár mezi jednotlivými hmatovými prvky nesmí být větší než 4 mm, analogicky požadavkům na okolí hmatových prvků.

Dlažební prvky pro lemování varovného pásu:
Šířka lemovacího pásu musí být min. 250 mm (pozn. v nových OTP bude min. 300 mm). Povrch musí být rovinný, bez výstupků, drážek a podobných tvarových úprav. Dlažební prvky rovinné, bez výstupků a reliéfu, lemující varovný pás, obdélníkového tvaru (doporučený minimální rozměr 100 x 200 mm) nebo čtvercového tvaru (doporučený minimální rozměr 200 x 200 mm), bez zkosené hrany, uložené se šířkou spár max. 4 mm za předpokladu:

• počet spár mezi dlažebními prvky v délce 1 m lemujícího pásu je max. 5 ks;
• počet spár mezi dlažebními prvky na šířku 250 mm lemujícího pásu je max. 1 ks (tj. minimální osová vzdálenost spár může být 200 mm).

Tento požadavek splňují například rovinné dlaždice o rozměrech 200 x 200 mm bez sražené hrany. Rovinnost dlažby dle ČSN 74 4505.

TN TZÚS 12.03.06 – Dlažební prvky pro umělé vodicí linie a vodicí linie s funkcí varovného pásu
Umělou vodicí linii tvoří podélné drážky a její šířka je v interiéru nejméně 300 mm a v exteriéru 400 mm. Vodicí linie s funkcí varovného pásu musí mít šířku 400 mm. Vizuálně kontrastní označení vodicí linie s funkcí varovného pásu se provádí pouze v šířce 150 až 200 mm. Dlažební prvky s výrazně hmatově (vnímatelným slepeckou holí a nášlapem) odlišným povrchem od okolní dlažby, obdélníkového tvaru (doporučený minimální rozměr 100 x 200 mm) nebo čtvercového tvaru (doporučený minimální rozměr 200 x 200 mm), bez zkosené hrany, uložené s šířkou spár max. 4 mm

• s drážkami ve směru vodicí linie s roztečí mezi hranami drážek 20 až 27 mm, hloubkou 4 až 6,0 mm a šířkou drážky v rovině nášlapného povrchu desky 10 až 16 mm. Příčný průřez drážky může tvořit rovnoramenný trojúhelník, obdélník, lichoběžník, vlnovka apod. (jedná se o materiály např. beton, umělý kámen, keramika, kámen, kamenný konglomerát apod.)
• při použití měkkých materiálů (pryž, recykláty, PVC apod.) může být hloubka drážky snížena až na 2 mm, šířka drážky v rovině povrchu desky snížena až na 8 mm (měřeno v rovině nášlapného povrchu desky) a rozteč mezi hranami drážek zmenšena až na 20 mm.

Dlažební prvky pro lemování umělé vodicí linie a vodicí linie s funkcí varovného pásu:
Šířka lemovacího pásu musí být min. 250 mm. Povrch musí být rovinný, bez výstupků, drážek a podobných tvarových úprav. Dlažební prvky rovinné, bez výstupků a reliéfu, lemující umělou vodicí linii a vodicí linii s funkcí varovného pásu, obdélníkového tvaru (doporučený minimální rozměr 100 x 200 mm) nebo čtvercového tvaru (doporučený minimální rozměr 200 x 200 mm), bez zkosené hrany, uložené se šířkou spár max. 4 mm za předpokladu:

• počet spár mezi dlažebními prvky v délce 1 m lemujícího pásu je max. 5 ks;
• počet spár mezi dlažebními prvky na šířku 250 mm lemujícího pásu je max. 1 ks (tj. minimální osová vzdálenost spár může být 200 mm).

Tento požadavek splňují například rovinné dlaždice o rozměrech 200 x 200 mm bez sražené hrany. Rovinnost dlažby dle ČSN 74 4505.

Obr. 20  Základní bariéry přístupného prostředí

Pokud analyzujeme příčiny nedodržování přístupnosti z pohledu jednotlivých druhů zdravotního postižení, hlavní problémy jsou u:

• pohybového postižení – základní úpravy jsou na běžných stavbách navrhovány a prováděny, problémem je však zajištění komplexní přístupnosti se zabezpečením manipulačních ploch a řešení detailů, což ve své podstatě znemožňuje bezbariérové užívání. Dále jsou opomíjena specifická řešení a úpravy některých druhů staveb (sportovní a rekreační, dětská hřiště apod.), pro které chybí návrhová uživatelská kritéria s ohledem na osoby s omezenou schopností pohybu;
• zrakového postižení – základní prvky a podmínky jsou definovány, ale vzhledem k vyšší četnosti detailů a požadavkům na mimořádně přesné vyjádření funkce prvků chybí část používaných materiálů (české technické normy, vzorové listy, technické podmínky apod.);
• sluchového postižení – věcná řešení jsou ovlivňována technickým vývojem (zejména elektronika); chybí přesnější technicky vyjádřené požadavky na některé úpravy staveb.

Z hlediska detailnějšího pohledu na charakteristiku bariér můžeme architektonické a dopravní bariéry rozdělit na základní typy bariér, které jsou prezentovány s uvedenými příklady na obr. 20.

5.2 DETAILNÍ ANALÝZA SOUČASNÉHO STAVU ARCHITEKTONICKÝCH BARIÉR

Následující detailní analýza současného stavu architektonických bariér shrnuje nejčastější chyby při navrhování a provádění staveb v jednotlivých částech samotných budov od vstupní části po interiér. Problematikou vnějšího prostředí se cíleně zabývá metodická pomůcka TP 1.5 Odstraňování bariér v městském inženýrství (dříve MP 1.8).

5.2.1 Vstupy do budov

• nezajištění bezbariérového vstupu prostředky pro samostatný pohyb;
• nevyhovující vodorovná manipulační plocha před vstupem a její zastřešení;
• nevhodné či chybějící kontrastní značení prosklených vstupů a stěn;
• nerespektování minimální světlosti hlavního vstupního křídla a osazení madla;
• osazení ovládacích prvků (vypínače, zvonky apod.) v nevhodné dosahové vzdálenosti;
• chybějící akustické majáčky u vybraných druhů staveb.

5.2.2 Zádveří

• nevhodná hloubka s nerespektováním manipulačních ploch pro pohyb vozíčkářů;
• nevhodný povrch, který nerespektuje úpravy proti skluzu;
• nedostatečné osvětlení vstupních prostor s náhlým světelným kontrastem.

Obr. 21  Analýza bariér – zádveří budovy

5.2.3 Komunikační prostory – chodby

• nedostatečná vodicí linie od vstupu k informační službě;
• chybějící vizuální značení vodicí linie chodbových prostor;
• nedodržení manipulačních ploch a šířky chodby, manipulační plocha před dveřními křídly;
• pro zrakově postižené nevhodné a na nesprávném místě značení místností;
• u vybraných staveb chybějící madla podél stěn;
• nevhodné osazení ovládacích prvků (nejen výškově, ale také ve vzdálenosti od dveřních křídel, rohu místnosti apod.);
• chybějící kontrastní značení prosklených stěn.

Obr. 22  Analýza bariér – komunikační prostory (chodby)

5.2.4 Výtahy

• nevhodný manipulační prostor před vstupem do výtahové kabiny;
• nerespektování rozměrových parametrů výtahové kabiny;
• nedostatečné vybavení výtahové kabiny, chybějící vizuální a především akustické hlášení stanic.

5.2.5 Rampy a schodiště

• nerespektování maximální výšky schodišťového stupně a sklonu schodišťového ramene;
• nevhodně provedená madla z hlediska tvaru, výšky a přesahu, u rampy špatně osazená vodicí tyč;
• chybějící kontrastní značení stupnice nástupního a výstupního schodišťového stupně;
• nedodržení sklonů a délky rampy;
• nevhodné tvary schodišťových stupňů.

5.2.6 Hygienické prostory

• chybějící nebo nedostačující počet WC kabin; totéž platí pro sprchy ve veřejných budovách;
• zcela nevyhovující velikost WC kabiny zvláště u rekonstrukcí a změn staveb;
• nevhodné půdorysné a výškové osazení zařizovacích předmětů, madel a jiného příslušenství ve WC kabinách;
• opomíjení přizpůsobení WC kabiny pro osoby těžce chodící (s berlemi, francouzskými holemi);
• nevhodné uspořádání bezbariérové sprchy, včetně jejího vybavení;
• nepřizpůsobení šaten a převlékacích kabin pro vozíčkáře;
• neexistence nouzového přivolání pomoci.

Obr. 23  Analýza bariér – hygienické prostory

5.2.7 Speciální vybavení

• nepřehlednost dispozice;
• nevhodný či zcela chybějící orientační systém;
• chybějící vybavení zasedacích místností apod. indukční smyčkou;
• chybějící a nedostatečný počet míst v hledištích pro vozíčkáře a zhoršená viditelnost;
• nevhodné výšky pultů u přepážek;
• nedostačující nasvětlení prostor pro komunikaci se sluchově postiženými.

5.2.8 Interiér

• nevhodné materiály a neergonomické výrobky, znesnadňující jejich používání;
• nevhodné výšky parapetu v pobytových prostorách vozíčkářů, znesnadňující výhled;
• nepřizpůsobení vnitřního mikroklimatu.

Obr. 24  Analýza bariér – interiér

5.2.9 Sportovní stavby

• nepřizpůsobení sportovních staveb a areálů pro vlastní sportovní činnost zdravotně postižených, zejména chybějící či nedostatečné hygienické zázemí;
• nerespektování zvýšených manipulačních nároků při použití speciálních sportovních invalidních vozíků;
• nezajištění přístupu ke všem sportovním atrakcím (např. plovárny);
• chybějící místa s dobrou viditelností na zastřešených tribunách.

Obr. 25  Analýza bariér – sportovní stavby

5.2.10 Stavby pro ubytování

• nedostatečný počet či žádný bezbariérový pokoj v stavbách přechodného ubytování;
• nevhodně řešená dispozice, včetně hygienických prostor, s nerespektováním manipulačních ploch a dosahových vzdáleností;
• chybějící výtahy v bytových domech s třemi až čtyřmi nadzemními podlažími;
• neznalost problematiky bezbariérového bydlení.

5.2.11 Odborné publikace

Dost závažným problémem je šíření nekvalifikovaných výkladů k aplikaci základních právních norem formou vydávání publikací, které neprocházejí oponentním řízením specialisty a konzultanty na bezbariérové řešení. Mnohé pasáže a příklady řešení nejrůznějších situací se neopírají o současné české právní předpisy a čerpají ze zahraničních zkušeností. Dokazujícím příkladem je obr. 26 s detailem řešení přechodu pro chodce, který nerespektuje přímou návaznost signálního pásu a vodicí linie a udává nevhodné materiálové řešení.

Obr. 26  Analýza bariér – odborné publikace

Vyhláška č. 369/2001 Sb. byla nahrazena vyhláškou č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.

5.3 METODIKA PŘÍSTUPNÉHO PROSTŘEDÍ

Pro vlastní navrhování staveb a zajištění bezbariérové přístupnosti je důležitý metodický postup, který musí vycházet z faktu správného zhodnocení omezujících faktorů užívání staveb jednotlivých skupin zdravotně postižených, a to především s omezením pohybovým, smyslového vizuálního vnímání a omezením sluchovým. Každé z uvedených omezení má zcela jiné požadavky na úpravy staveb, které je nutno řešit zcela samostatně. Častým zdrojem chyb při navrhování, realizaci a samotném schvalování staveb je právě nedostatečné rozlišení mezi požadavky na zpřístupnění a užívání staveb jednotlivými skupinami zdravotně postižených.

Základem metodického přístupu je stanovení jednotlivých principů a podmínek přístupnosti a užívání staveb pro osoby:

• těžce pohybově postižené;
• omezeně pohybově postižené;
• nevidomé;
• slabozraké;
• neslyšící;
• nedoslýchavé.

Při návrhu, realizaci stavby apod. si musíme postupně zodpovědět na otázky, zda máme splněny veškeré podmínky a úpravy pro tyto dílčí skupiny zdravotně postižených. Při praktickém návrhu vlastní budovy musíme dále sledovat základní aspekty bezbariérového přístupu:

• dostupnost budovy od zastávek veřejné dopravy, komunikací pro pěší a parkovacích ploch;
• vstupní prostory budovy vnější a vnitřní;
• horizontální pohyb v budově a jeho jednotlivých podlaží;
• vertikální pohyb v budově a dostupnost jednotlivých podlaží;
• hygienické prostory a šatny;
• speciální vybavení a interiér;
• informační orientační systém.

Tento metodický princip je součástí stanovení požadavků na řešení bezbariérového užívání staveb přílohové části vyhlášky č. 398/2009 Sb. a nutno jej aplikovat pro veškeré druhy staveb definovaných v § 2, odst. 2 a § 6, odst. 1:

• stavby občanského vybavení;
• stavby pro ubytování;
• dopravní stavby;
• pozemní komunikace;
• zastávky veřejné dopravy a terminály;
• železniční a speciální dráhy;
• apod.

Obecný princip metodiky tvorby přístupného prostředí je patrný z obr. 21.

V následující části jsou uvedeny základní body splnění podmínek přístupnosti a bezbariérového užívání bez stanovení detailnějších parametrů, které budou předmětem komentářového znění nově připravované vyhlášky o obecných technických požadavcích, zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.

Obr. 27   Obecný princip metodiky tvorby přístupného prostředí

5.4 BEZBARIÉROVÝ PŘÍSTUP K BUDOVÁM

5.4.1 Těžce pohybově postižení

• Bezbariérová trasa od zastávek hromadné dopravy a parkovacích ploch k vlastní budově s respektováním maximálního výškového rozdílu, sklonu a šířky komunikací pro pěší.
• Vyhrazená stání na vnějších i vnitřních odstavných a parkovacích plochách.

5.4.2 Omezeně pohybově postižení

• Vyhrazená stání na parkovacích plochách pro rodiny s dětmi v kočárku.

Obr. 28  Řešení rampy musí umožnit současné užívání všech osob – z toho vychází optimální šířka 1 500 mm a ideální sklon do 6 % resp. 1:16 (6,25 %)

5.4.3 Nevidomí

• Vytýčení přístupu ke stavbě přirozenými nebo umělými vodicími liniemi, popřípadě akusticky.
• Zajištění hmatových prvků na bezbariérové trase k budově.

5.4.4 Slabozrací

• Usnadnění orientace barevnými kontrasty hranic nebezpečných či nepřístupných prostorů a podél vodicích linií.

5.4.5 Neslyšící

• Bez požadavků.

5.4.6 Nedoslýchaví

• Bez požadavků.

5.5 VSTUPNÍ PROSTORY

5.5.1 Těžce pohybově postižení

Všechny vstupy pro veřejnost bezbariérově přístupné v úrovni komunikace pro chodce. U změn staveb, kdy je užíván jiný než hlavní bezbariérový vstup, je třeba na vhodném místě u hlavního vstupu umístit informace o umístění tohoto bezbariérového vstupu. Před vstupem do budovy zajištění vodorovné manipulační plochy, jejíž rozměry jsou v závislosti na způsobu otevírání dveřního křídla.

Obr. 29  Velikost manipulační plochy při manévrování s dveřním křídlem je závislá na způsobu otevírání dveřního křídla

• Maximální výškový rozdíl ve vstupu do 20 mm a jeho překonání zajistit rampovým nájezdem.

Obr. 30  Řešení výškového rozdílu ve vstupu

• Vstupní dveře dvoukřídlové s minimální světlou šířkou hlavního dveřního křídla 900 mm.
• Umístění madla na dveřích a zajištění nerozbitné části dveří.

Obr. 31  Vstupní dveře navrhujeme dvoukřídlové s minimální světlou šířkou hlavního křídla 900 mm. Pro usnadnění manipulace je dveřní křídlo vybaveno madlem po celé šířce dveří a ve výšce 800–900 mm nad podložkou

• Karuselové dveře musí umožnit průjezd vozíku bez dalších podmiňujících opatření.

Obr. 32  Řešení vstupu pro veřejnost dveřmi karuselového typu

• Velikost zádveří musí umožnit otevření dveřního křídla a současnou manipulaci vozíku.
• Umístění ovládacích prvků (zvonky, vypínače) musí být takové, aby nedocházelo ke střetu vozíčkáře s dveřním křídlem a ve snadno dosažitelné výšce.

Obr. 33  Velikost zádveří vychází z podmínky zajištění manipulačního prostoru Ø 1 500 mm, do něhož nesmí zasahovat otevíravé dveřní křídlo

Obr. 34  Velikost zádveří u staveb s předpokládaným pobytem osob na vozíku s asistentem musí zabezpečit bezkolizní manévrování. Červeně je vyznačen minimální parametr volné šířky 500 mm.

5.5.2 Omezeně pohybově postižení

• Podlahy musí být provedeny s protiskluzným povrchem.

5.5.3 Nevidomí

• Vybrané vstupy (nemocnice, nádraží apod.) vybavit dálkově ovládaným zvukovým orientačním majáčkem.

5.5.4 Slabozrací

• Vstupy snadno vizuálně rozeznatelné.
• Osvětlení vstupů tak, aby nevznikl náhlý a velký kontrast mezi osvětlením vně a uvnitř budovy.
• Kontrastní označení prosklených stěn a dveří, kontrastní označení schodišťových stupňů, nutný je i přesah zábradlí u schodišťových ramen.
• Vnímat problematiku informačních tabulí se zajištěním správné velikosti textu, výškového osazení, řádného nasvětlení apod.
• Pro snadné ovládání technického vybavení budov je vhodné kontrastní provedení ovládacích prvků (vypínače apod.).

5.5.5 Neslyšící

• Akustický vrátný musí mít i optickou signalizaci.

5.5.6 Nedoslýchaví

• Vybavení recepce, vrátnice apod. oboustranným komunikačním systémem – indukční smyčkou pro přepážky.

5.6 HORIZONTÁLNÍ POHYB V BUDOVĚ

5.6.1 Těžce pohybově postižení

• Výškové rozdíly musí být do 20 mm.
• Zajištění manipulačních ploch před dveřními křídly otevíravými i posuvnými.

Obr. 35  Manipulační plochy před dveřními křídly otevíravými a posuvnými. Červeně je vyznačen minimální parametr volné šířky 500 mm.

• Světlá šířka dveřního křídla nejméně 800 mm.
• Umístění ovládacích prvků v dosahové vzdálenosti vertikální a horizontální.

Obr. 36  Světlá šířka vnitřních dveří musí být nejméně 800 mm

Obr. 37  Umístění ovládacích prvků nesmí ohrozit osobu na vozíku

• Respektování minimální průjezdné šířky průchodů a minimálních světlých šířek komunikačních prostor v závislosti na typu budovy.
• Vybavení dveřních křídel madly ve vhodném výškovém osazení.

Obr. 38  Madlo na dveřích musí být ve výši 800–900 mm a po celé šířce dveřního křídla. Ovládací prvky umísťujeme v minimální vzdálenosti 500 mm od rohu či interiérového vybavení

5.6.2 Omezeně pohybově postižení

• Protiskluznost povrchů.
• U budov s pobytem starších osob (domovy pro seniory, domy s pečovatelskou službou apod.) je nutno na stěnách vnitřních komunikačních prostor umístit madla.
• Dlouhé chodby vybavit odpočívadly s lavičkami, židlemi.

Obr. 39  Madlo na stěně musí respektovat ergonomický tvar a odsazuje se pro snadný úchop v minimální vzdálenosti 60 mm. Výška 900 mm nad podlahou je vyhovující pro různé skupiny uživatelů

5.6.3 Nevidomí

• Zachování vodicí linie a minimální čisté průchozí šířky komunikačního prostoru.
• Podél stěn nesmí být umístěno vybavení stavby.
• Do průchozího prostoru nesmí zasahovat žádné překážky.

Obr. 40  Pro bezpečný pohyb nevidomých podél stěn nesmí být umístěno vybavení stavby a do průchozího prostoru nesmí zasahovat žádné překážky

5.6.4 Slabozrací

• Řádně řešený orientační systém s kontrastním značením a trasováním.
• Vizuálně kontrastní a barevné řešení interiéru.
• Řešení umělého osvětlení.
• Vizuální kontrast prosklených ploch a dveří.

5.6.5 Neslyšící

• Akustické prvky (např. požární alarm) musí mít paralelně i optickou signalizaci.

5.6.6 Nedoslýchaví

• Bez požadavků.

5.7 VERTIKÁLNÍ POHYB V BUDOVĚ

5.7.1 Těžce pohybově postižení

• Bezbariérová přístupnost jednotlivých podlaží užívaných veřejností.
• Velikost výtahové kabiny musí odpovídat manipulaci vozíčkáře, včetně manipulační plochy před výtahovou kabinou, výškové a polohové umístění ovládacích prvků v kabině apod.
• Rampy musí respektovat max. sklon s nutným vybavením madla a vodicí tyče.
• Zajištění manipulačních ploch před výtahovou kabinou, rampou, schodišťovou plošinou.

Obr. 41  Zabezpečení okraje rampy proti sjetí vozíku vodicí tyčí nebo soklem v minimální výši 100 mm nad úrovní rampy

Obr. 42  Manipulační plocha před nástupním místem výtahu a minimální rozměry výtahové kabiny pro bezbariérové užívání

5.7.2 Omezeně pohybově postižení

• Schodiště a rampy vybavit madly s dostatečným přesahem.
• Respektování maximální výšky schodišťového stupně, jeho tvaru a sklonu schodišťového ramene.
• Výtahovou kabinu vybavit sedátkem.

Obr. 43  Tvar schodišťového stupně nesmí umožnit zakopnutí – stupnice a podstupnice musí být k sobě kolmé

Obr. 44  Madlo schodišťového (rampového) zábradlí musí přesahovat první a poslední schodišťový stupeň minimálně o 150 mm a umísťuje se ve výši 900 mm

5.7.3 Nevidomí

• Možnost získání hmatové informace na madle zábradlí.
• Hmatové a akustické úpravy výtahů.

5.7.4 Slabozrací

• Kontrastní označení schodišťových stupňů, kontrastní označení hřebene eskalátorů a travelátorů.
• Nutný přesah zábradlí u schodišťových ramen.

5.7.5 Neslyšící

• Vybavení výtahů vizuální signalizací.

5.7.6 Nedoslýchaví

• Bez požadavků.

5.8 HYGIENICKÉ PROSTORY A ŠATNY

5.8.1 Těžce pohybově postižení

• Na každém podlaží musí být umístěna bezbariérová WC kabina samostatně pro muže a samostatně pro ženy.
• Z důvodů snadné manipulace navrhujeme WC kabinu bez záchodové předsíně.
• Rozměrové parametry WC kabiny musí umožnit různé způsoby nástupu na klozetovou mísu a otočení vozíku o 360°.
• Dveře WC kabiny vždy otevíravé směrem ven a opatřeny zámkem odjistitelným zvenku.
• Zajištění manipulace u sprchového koutu a vany.
• Výškové osazení jednotlivých zařizovacích předmětů a prvků, včetně systému madel ve WC kabinách, umývárnách a sprchách.
• Každá šatna musí splnit požadavek na bezbariérové užívání.
• Hygienické prostory je vhodné vybavit nouzovým přivoláním pomoci.

5.8.2 Omezeně pohybově postižení

• Hygienické prostory pro snadnější pohyb a manipulaci doplnit ergonomickými madly – WC, umývárny apod.
• Vybavení hygienického prostoru přebalovacími místnostmi nebo místy.

Obr. 45  Před klozetovou mísou je nutno zachovat manipulační prostor, umožňující snadné nasednutí z přímého, diagonálního nebo bočního nástupu. Tento manipulační prostor je důležitý také pro osoby s chodítky (vpravo nahoře)

Obr. 46  Příklady optimálních rozměrových parametrů WC kabin, které musí zabezpečit snadnou manipulaci vozíku a jeho otočení. Ideálním řešením je kabina umožňující pravý i levý nástup (obrázek vpravo). Zároveň jde o typ kabiny při využití asistence

Obr. 47  Příklady sloučení bezbariérové WC kabiny s přebalovací místnosti. Na levém obrázku je varianta s pevným přebalovacím pultem a vestavěným umývadlem, obrázek vpravo nabízí variantu se sklápěcím přebalovacím pultem. Podmínkou umístění přebalovacích pultů do těchto WC kabin je, že nesmí zamezovat minimální manipulační prostor

Obr. 48  Řešení hygienického prostoru se sprchovým koutem a vanou. Obdobně jako WC kabiny musí být zajištěna potřebná manipulační plocha; pro snadnější používání se snažíme o umístění zařizovacích předmětů tak, aby byl pro WC a vanu či sprchu využíván jeden společný nasedací prostor

5.8.3 Nevidomí

• Hmatové označení dveří na hygienické zařízení nad klikou štítkem s hmatným orientačním znakem a příslušným nápisem v Braillově písmu.

5.8.4 Slabozrací

• Zajištění kontrastu zařizovacích předmětů vůči obkladu stěn.

5.8.5 Neslyšící

• Bez požadavků.

5.8.6 Nedoslýchaví

• Bez požadavků.

Obr. 49  Přizpůsobení WC kabiny pro osoby s francouzskými holemi

5.9 SPECIÁLNÍ VYBAVENÍ A INTERIÉR

5.9.1 Těžce pohybově postižení

• Řešení počtu bezbariérových pokladen.
• Bezbariérové zkoušecí kabiny s respektováním manipulační plochy.
• Výšková úroveň prodejních pultů, pultů recepcí apod. se zajištěním čelního přístupu a podjetí vozíku.
• Výškové osazení ovládacích prvků, včetně ovládání oken.
• Dodržení manipulační plochy před samoobslužným zařízením.
• Vyhrazená místa pro vozík v hledištích, konferenčních sálech apod.

Obr. 50  Vyhrazená místa pro vozíčkáře se snažíme rovnoměrně rozmístit v celé části hlediště. Jedná se především o místa v přední, střední a zadní části a pokud možno ve středu řad.

Obr. 51  Při umístění vyhrazených míst je nutno počítat s vlastní plochou pro umístění vozíku a manipulační plochou, která umožní najetí na toto vyhrazené místo. Zároveň musíme mít na paměti, že z těchto míst musí být zajištěn řádný výhled na vztažný bod jeviště.

5.9.2 Omezeně pohybově postižení

• Interiérové vybavení respektující ergonomické požadavky – tvary klik, nábytek apod.

5.9.3 Nevidomí

• Půdorysné vyznačení bočních stěn interiérového vybavení a zařízení stavby nesahajícího až k podlaze.

5.9.4 Slabozrací

• Nasvětlení prostor pro podávání informací.
• Vizuální kontrast zařizovacích předmětů, ovládacích prvků, madel, klik apod.
• Vhodná, srozumitelná a přehledná skladba informační tabule.

5.9.5 Neslyšící

• Nasvětlení prostor pro podávání informací.

5.9.6 Nedoslýchaví

• Vybavení zasedacích místností, konferenčních a přednáškových sálů apod. indukční smyčkou.
• Nejméně jeden veřejný telefonní automat opatřen zařízením umožňujícím poslech pomocí sluchadel.

5.10 INFORMAČNÍ ORIENTAČNÍ SYSTÉM

5.10.1 Těžce pohybově postižení

• Výškové osazení informačních a orientačních panelů.
• Označení prostor pro pohybově postižené mezinárodním symbolem přístupnosti.

5.10.2 Omezeně pohybově postižení

• Viz těžce pohybově postižení.

5.10.3 Nevidomí

• Vybavení informačního a orientačního systému akustickými a taktilními prvky.

5.10.4 Slabozrací

• Zajištění vizuálního kontrastu písma, piktogramu apod. oproti podkladu.
• Vhodná velikost písma, která je v závislosti na výšce od podložky a čtecí horizontální vzdálenosti.

Tab. 3  Vhodnost barvy podkladu a písma pro informační grafický systém

5.10.5 Neslyšící

• Vybavení informačního a orientačního systému optickými prvky.

5.10.6 Nedoslýchaví

• Vybavení informačního a orientačního systému optickými prvky.
• Označení prostor s dorozumívacím zařízením pro nedoslýchavé mezinárodním symbolem hluchoty.

Tab. 4  Velikost písma v závislosti na výšce od podložky a horizontální vzdálenosti

6 ZÁVĚR

Úkolem TP 1.4 bylo osvětlit a přiblížit problematiku bezbariérového užívání staveb, a to jak z pohledu současných platných legislativních předpisů – stavebního zákona a jeho prováděcích vyhlášek s komentářem, tak z pohledu základních principů přístupnosti a nastínění metodiky navrhování přístupného prostředí pozemních staveb. Vzhledem k tomu, že v současné době je ve své závěrečné fázi nová podoba vyhlášky o obecných technických požadavcích, zabezpečující bezbariérové užívání staveb, která přinese do této problematiky zcela nové požadavky, není v pomůcce stávající vyhláška záměrně komentována.

Úplným závěrem nutno podotknout, že bezbariérové užívání je natolik obsáhlá problematika, že nelze vždy vystihnout všechny možné varianty řešení. Při návrhu samotné koncepce stavby a jejích jednotlivých úprav je nutné spolupracovat s odbornými konzultanty na bezbariérové prostředí staveb.

7 LITERATURA

[1] Evropská příručka pro přístupné prostředí vytvářené výstavbou. Praha: ABF, 1995. ISBN 80-901608-2-4

[2] European Concept for Accessibility. Luxembourg: ECA, 2003. ISBN 2-919931-24-5

[3] Buildings for Everyone. England: National Disability Authority, 2002. ISBN 1 870499 03 4

[4] SKOPEC, J. Bezbariérové řešení staveb. Praha: ABF ARCH, 2005. ISBN 80-86165-96-5

[5] Vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb

[6] Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů

[7] Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území

[8] Vyhláška č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, ve znění pozdějších předpisů

[9] Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů

[10] ZDAŘILOVÁ, R. Bezbariérové užívání staveb – metodika k vyhlášce č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb. Praha: IC ČKAIT, 2011. ISBN 978-80-87438-17-6

Stav: aktualizace 2024, vydání 2007

S účinností nového stavebního zákona č. 283/2021 Sb. došlo ke zrušení vyhlášky č. 398/2009 Sb. V návaznosti na § 329 odst. 1 přechodného ustanovení k dokumentacím a projektovým dokumentacím je tato pomůcka k vyhlášce č.398/2009 Sb. pro činnost autorizovaných osob platná do 30. 6. 2027.

Pojem bezbariérové užívání staveb je stavebním zákonem č. 283/2021 Sb. rušen a v § 13 písm. d) je zaveden nový pojem stavebního řádu – přístupnost, kterou se rozumí vytváření podmínek pro samostatné a bezpečné využití pozemků a staveb osobami s pohybovým, zrakovým nebo sluchovým postižením, osobami pokročilého věku, těhotnými ženami a osobami doprovázejícími dítě v kočárku nebo dítě do 3 let (dále jen „osoba s omezenou schopností pohybu nebo orientace“) s cílem bezbariérového užívání. 

Přístupnost je podle ustanovení § 145 odst. 1 písm. e) jedním ze základních požadavků na stavby. Podrobné požadavky na přístupnost stanoví vyhláška č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu, která se v § 29 odst. 1 odkazuje na novou závaznou normu ČSN 73 4001 Přístupnost a bezbariérové užívání.

ČSN 73 4001 platí pro navrhování přístupnosti a bezbariérového užívání nových pozemních staveb a staveb dopravní infrastruktury, změny záměru před jeho dokončením, změny dokončené stavby v zastavěném území, v zastavitelných plochách v návaznosti na předpokládané výstavbě. Norma platí pro stavby občanského vybavení, stavby pro bydlení, stavby pro výkon práce, komunikace pro pěší a veřejná prostranství. Norma neplatí pro stavby rodinných domů a stavby pro rodinnou rekreaci včetně přístupů k nim. Základní požadavky na přístupnost se uplatní také u staveb železničních drah, metra, lanovek, přístavišť a civilních letišť sloužících veřejné hromadné dopravě.

V současné době dochází k revizím ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací, ČSN 73 6425-1 Autobusové, trolejbusové a tramvajové zastávky, přestupní uzly a stanoviště – Část 1: Navrhování zastávek a ČSN 73 4959 Nástupiště a nástupištní přístřešky na drahách celostátních, regionálních a vlečkách, v kterých budou upraveny také požadavky na přístupnost a v souladu s ČSN 73 4001.

Anotace:
Základním cílem pomůcky, je poskytnout informace vytváření podmínek bezbariérové přístupnosti prostředí pro aktivní tvorbu a koordinaci řešení území za účelem jeho zkvalitnění a dalšího rozvoje. Pozornost je zaměřena na přístupnost dvou základních skupin zdravotně postižených: tělesně a zrakově. Na základě jejich potřeb samostatného bezpečného pohybu a orientace a nezbytně nutných manipulačních prostorů musíme přistupovat k vlastnímu návrhu a realizaci. Výsledkem by měly být bezbariérové trasy celého řešeného území tak, aby se jednotlivé bezbariérové úpravy a prvky doplňovaly a tvořily jeden funkční celek.

Upozornění k textu

OBSAH

ÚVOD

Základní podmínkou aktivního zapojení člověka do života společnosti je přístupnost prostranství a staveb, jejich užívání a možnost se v nich volně pohybovat. Jde o naplnění práva na svobodu pohybu v nejširším slova smyslu. Toto právo je u občanů se zdravotním postižením omezováno architektonickými, dopravními a informačními bariérami, jejichž existence je v řadě případů zcela neopodstatněná. Jejich odstranění vede k celkové humanizaci prostředí pro všechny občany. Všeobecně stále přetrvává mylný názor, že bezbariérové řešení staveb a veřejných prostranství se vztahuje jen na trvale zdravotně postižené, a to o osoby na vozíku, neslyšící a nevidomé. Ve skutečnosti se bezbariérovost týká mnohem širšího okruhu osob s ostatními vážnými pohybovými postiženími a omezeními, jako jsou malé děti, lidé s kočárky, cestující se zavazadly, senioři se sníženou pohyblivostí, schopností rychlé reakce a odhadu situace, osoby postižené dočasně vlivem úrazu, či lidé malého nebo nadměrného vzrůstu. To ve své podstatě představuje více než 35 % populace s tím, že v této velké skupině se ocitne každý z nás minimálně dvakrát za život – jako dítě a jako senior.

Obsah a cíl technické pomůcky TP 1.5

Technická pomůcka TP 1.5 se zabývá základními problémy a možnostmi řešení přístupného prostředí v městském prostoru staveb pozemních a dopravních. Základ publikace je v grafickém provedení a fotodokumentaci, což výstižněji a srozumitelněji objasní problematiku bezbariérového prostředí pro odstranění stávajících architektonických a dopravních bariér a zabránění vzniku nových. Přesné a úplné znění požadavků na bezbariérového řešení je předmětem prováděcí vyhlášky č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb. Vlastní jádro TP 1.5 se v kapitole 5 Bezbariérové prostředí ve městě a jednotlivých dílčích podkapitolách odvolává na příslušné body Přílohy č. 1 zmiňované vyhlášky.

Základním cílem TP 1.5 je poskytnout informace vytváření podmínek bezbariérové přístupnosti prostředí pro aktivní tvorbu a koordinaci řešení území za účelem jeho zkvalitnění a dalšího rozvoje. Pozornost je zaměřena na přístupnost dvou základních skupin zdravotně postižených: tělesně a zrakově. Na základě jejich potřeb samostatného bezpečného pohybu a orientace a nezbytně nutných manipulačních prostorů musíme přistupovat k vlastnímu návrhu a realizaci. Výsledkem by měly být bezbariérové trasy celého řešeného území tak, aby se jednotlivé bezbariérové úpravy a prvky doplňovaly a tvořily jeden funkční celek

Pojem bezbariérovost a přístup k této problematice

Na základě současných předpisů a zejména vyhlášky č. 398/2009 Sb., jsme povinni při zpracování projektových dokumentací, při povolování, ohlašování a provádění staveb, vydávání kolaudačního souhlasu, při užívání a odstraňování staveb nebo zařízení dodržovat podmínky bezbariérového užívání. Pojem „bezbariérovost“ je mnohdy chápán jako úprava umožňující pohyb a manipulaci vozíčkáře. Jde o mylné chápání tohoto problému. Termín handicap není myšlen pouze pro těžké tělesné či smyslové postižení. Pojmem handicap je obecně myšlena ztráta nebo omezení příležitostí, ať už se jedná o zdravotně postižené, starší osoby, dočasně postižené vlivem úrazu, nebo o osoby s nadměrnými lidskými proporcemi. Proto je daleko výstižnější pracovat s pojmem „přístupné prostředí“, které již samo o sobě navozuje představu vstřícného prostředí pro každého, bez rozdílu věku či zdravotního postižení. Takto můžeme předejít dalším novým bariérám, které znemožňují plnohodnotné užití veřejných prostor, areálů, jednotlivých staveb a jejich vnitřních prostor. Pro přístupné a plnohodnotné prostředí platí šest charakteristických znaků:

• přístupnost.

každý musí mít zajištěn přístup do budov a vnějšího prostředí bez cizí pomoci;

• orientace.

každému musí být umožněno se ve vnějším prostředí a budově orientovat a pohybovat bez cizí pomoci;

• použití.

každý musí v co největší míře používat stavby se stejným vybavením;

• požitek.

každý si zaslouží stejnou radost a požitek z dobře navrženého vstřícného prostředí;

• bezpečnost.

každý má právo na život, práci a odpočinek v bezpečném prostředí. Samotný návrh a vlastní provedení budov a prostor musí zajistit bezpečnost pro všechny uživatele;

• ohleduplnost.

při návrhu a realizaci musíme být ohleduplní k specifickým potřebám a požadavkům přístupného prostředí, neboť ohleduplnost nic nestojí.

Při vytváření přístupného prostředí nesmíme opomenout také na vztahy mezi jednotlivými prvky tohoto prostředí. Příkladem mohou být dopravní stavby – vztah dopravního prostředku a dopravní cesty, nejčastěji vazby mezi plochou nástupiště, skříní vozidla a podlahou vstupu do dopravního prostředku. Nedílnou součástí přístupného prostředí v dopravě je také vlastní řešení dopravních prostředků a využitelnost informatiky pro plánování, přípravu a kontrolovatelný průběh cest.

1 ZÁKLADNÍ POJMY

Osoby s omezenou schopností pohybu a orientace • osoby postižené pohybově, zejména osoby na vozíku pro invalidy, zrakově, sluchově, osoby pokročilého věku, těhotné ženy a osoby doprovázející dítě v kočárku, dítě do tří let, popřípadě osobu s mentálním postižením.

Zdravotní postižení • postižení vadou tělesnou, duševní nebo smyslovou, která může mít charakter trvalý nebo dočasný a omezuje vykonávání běžných denních aktivit. Jestliže začne zdravotní postižení omezovat osobu v jejím společenském životě (v zařazení, místu a funkci ve společnosti), jedná se o handicap.

Handicap • ztráta nebo omezení příležitostí rovnoprávného podílu na společenském životě v důsledku nedostatků tohoto prostředí, které brání zdravotně postiženým ho plnohodnotně a rovnoprávně využívat ve svůj prospěch.

Šikmá rampa • část komunikace nebo samostatná konstrukce, umožňující výhradně vlastní přístup do stavby nebo překonávání výškového rozdílu mezi částmi stavby, přičemž jde o ohraničenou šikmou rovinu, převyšující okolní plochu o více než 20 mm.

Orientační bod pro zrakově postižené osoby • trvalé místo, které je snadno, rychle a jednoznačně vnímatelné především hmatem, popřípadě sluchem a výrazně se odlišuje od okolního prostředí.

Orientační znak pro zrakově postižené osoby • doplňující trvalá informace hmatová, sluchová nebo čichová, vedoucí k vytvoření správné představy zrakově postižených osob o prostředí nebo prostoru.

Vodicí linie • spojnice hmatných orientačních bodů, umístěných v pochozích plochách a na vnitřních i vnějších komunikacích; vodicí linie se dělí na přirozené vodicí linie a umělé vodicí linie; vodicí linií není obrubník chodníku směrem do vozovky.

Přirozená vodicí linie • spojnice hmatných orientačních bodů, vzniklých uspořádáním stavby nebo jejích jednotlivých prvků, umístěných v pochozích plochách a na vnitřních a vnějších komunikacích.

Umělá vodicí linie • spojnice vytvořených hmatných orientačních bodů, umístěných v pochozích plochách a na vnitřních i vnějších komunikacích.

Signální pás • zvláštní forma umělé vodicí linie, určující zrakově postiženým osobám přesný směr chůze, zejména při přecházení vozovky nebo při přístupu k místu nástupu do vozidel hromadné dopravy.

Varovný pás • zvláštní forma umělé vodicí linie, ohraničující místo, které je pro zrakově postižené osoby trvale nebezpečné, zejména označení hranice mezi chodníkem a vozovkou na přechodu, nebo sestupného schodu zapuštěného do chodníku.

Hmatný pás • zvláštní forma varovného pásu, ohraničující místo, které na chodníku s cyklistickou stezkou určuje rozhraní mezi vymezeným prostorem pro cyklisty a chodce, přičemž v ulici v obytné zóně ohraničuje zónu bezpečného pohybu zrakově postižených osob.

Vodicí pás přechodu • pás šířky 550 mm, umístěný ve vozovce, který je součástí vodorovného dopravního značení.

Akustický orientační maják • akustické zařízení s vyhrazenými tóny, případně doplněnými o hlasovou frázi, které je v trvalém provozu, nebo je dálkově spouštěno zrakově postiženými osobami.

2 ZÁKONNÉ PROSTŘEDÍ K ODSTRAŇOVÁNÍ BARIÉR

Jedním z velkých problémů bránících v samostatném pohybu zdravotně postižených občanů jsou architektonické a dopravní bariéry. V tomto směru došlo v oblasti legislativy k výraznému pokroku. Samotné vytváření legislativních podmínek však nestačí, právní předpisy je nutno dodržovat, a to jak ze strany projektantů, stavebních úřadů, tak při vlastní realizaci a užívání stavby.

Základním předpisem upravujícím otázky odstraňování architektonických a dopravních bariér je stavební zákon č. 183/2006 Sb., který v § 2, odst. (2), písm. e) bezbariérové užívání staveb staví na úroveň obecných požadavků na výstavbu, jejichž právní rámec je založen v § 169, odst. (1):

„Právnické osoby, fyzické osoby a příslušné orgány veřejné správy jsou povinny při územně plánovací a projektové činnosti, při povolování, provádění, užívání a odstraňování staveb respektovat záměry územního plánování a obecné požadavky na výstavbu stanovené prováděcími právními předpisy.“ Neméně významný je fakt, že stavební zákon v § 132, odst. (3), písm. e) připisuje bezbariérovému užívání veřejný zájem a s tím související požadavek § 156 na výrobky a materiály splňující podmínky na bezbariérové užívání.

Detailní řešení všech staveb z hlediska jejich bezbariérové přístupnosti a užívání je v prováděcím předpise stavebního zákona, a to ve vyhlášce č. 398/2009 Sb. o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb, ve znění pozdějších předpisů, která v přílohové části stanoví obecné technické požadavky na stavby a jejich části tak, aby bylo zabezpečeno bezbariérové užívání osobami s omezenou schopností pohybu a osobám s omezenou schopností orientace – osobám se zrakovým a sluchovým postižením.

Tato řešení musí být srozumitelně vyjádřena v projektové dokumentaci, aby mohla být následně kontrolována v textové a výkresové části. Požadavky na projektovou dokumentaci jsou předmětem vyhlášky č. 499/2006 Sb. o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, která se nevztahuje na projektovou dokumentaci pro stavby letecké, stavby drah, stavby dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací podle § 194, písm. c) stavebního zákona, s výjimkou dokumentace pro vydání společného povolení pro stavby drah, stavby dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací. Pro dopravní stavby je v platnosti vyhláška Ministerstva dopravy č. 146/2008 Sb. o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, ve znění pozdějších předpisů, která stanoví rozsah a obsah projektové dokumentace pro letecké stavby, pro stavby drah, stavby dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací. Tato vyhláška se nevztahuje na dokumentaci pro vydání společného povolení stavby drah a dokumentaci pro vydání společného povolení stavby dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací (toto řeší vyhláška č. 499/2006 Sb.).

Dopravní bariéry, bariéry v dopravních stavbách (pozemních komunikací a veřejných prostranství) společně s nevyhovujícím řešením dopravních prostředků, jsou jednou z nejzávažnějších překážek, bránících pohybu zdravotně postižených. V této oblasti došlo k výraznému zlepšení situace, neboť problematika bezbariérovosti se stala součástí technických norem:

• ČSN 73 6056 Odstavné a parkovací plochy silničních vozidel (březen 2011);
• ČSN 73 6058 Jednotlivé, řadové a hromadné garáže (září 2011);
• ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací (leden 2006), změna Z1 (únor 2010);
• ČSN 73 6425-1 Autobusové, trolejbusové a tramvajové zastávky, přestupní uzly a stanoviště – Část 1: Navrhování zastávek (květen 2007);
• ČSN 73 6425-2 Autobusové, trolejbusové a tramvajové zastávky, přestupní uzly a stanoviště – Část 2: Přestupní uzly a stanoviště (září 2009);
• ČSN 73 4959 Nástupiště a nástupištní přístřešky na drahách celostátních, regionálních a vlečkách (duben 2009);
• ČSN 73 6380 Železniční přejezdy a přechody (duben 2004), změna Z1 (květen 2008), změna Z3 (srpen 2013).

V říjnu 2013 vstoupila v platnost ČSN P ISO 21542 Pozemní stavby – Přístupnost a využitelnost vybudovaného prostředí. Tato předběžná norma je českou verzí mezinárodní normy ISO 21542:2011 a je určena k ověření. Doporučuje se postupovat podle této předběžné normy přiměřeně. Revize původních ČSN, budou postupně zohledňovat vydanou ISO 21542:2011. Nutno zdůraznit, že v ČR pro navrhování, provádění a povolování požadavků na bezbariérové užívání staveb platí stavební zákon, jeho prováděcí vyhlášky a příslušné české technické normy. Jednotlivé články této předběžné normy není možné přímo uplatnit v aplikační praxi bez ověření jejich souladu s národním prostředím na úrovni právních i technických předpisů.

V srpnu 2021 byla do českého normového prostředí přijata další mezinárodní norma ČSN EN 17210 Přístupnost a využitelnost zastavěného prostředí – Funkční požadavky a v návaznosti na tuto normu v říjnu 2021 technické normalizační informace TNI CEN TR 17621 Přístupnost a využitelnost zastavěného prostředí – Technické prováděcí požadavky a specifikace a TNI CEN TR 17622 Přístupnost a využitelnost zastavěného prostředí – Posouzení shody. Všechny dokumenty jsou převzaty v anglické verzi a jsou pouze informativní, nikoliv závazné.

3 CHARAKTERISTIKA POŽADAVKŮ PŘÍSTUPNÉHO PROSTORU

3.1 PODMÍNKY SNADNÉHO POHYBU A MANIPULACE

Omezená schopnost pohybu a orientace je široký pojem pro stanovení jednotných požadavků samostatného a bezpečného pohybu. Každá dílčí skupina má svá specifika a potřeby, která musíme respektovat při vytváření jednotného přístupného prostředí:

• osoby se zdravotním postižením:
  • osoby s těžkým pohybovým postižením;
  • osoby se smyslovým postižením zraku;
  • osoby se smyslovým postižením sluchu;
  • osoby s dočasným zdravotním postižením – osoby s akutním úrazem znemožňujícím pohyb (např. zlomené končetiny) a osoby trpící náhlou zdravotní indispozicí (nevolnost, alergie, epilepsie, astma apod.);
• senioři;
• osoby s dočasným pohybovým omezením (těhotné ženy, rodiče s malými dětmi v kočárcích či bez nich, osoby doprovázející lidi s mentálním postižením, osoby přepravující objemné či těžké nákupy nebo zavazadla);
• osoby malého či nadměrného vzrůstu.

3.1.1 Osoby se zdravotním postižením

Osoby s pohybovým postižením

Příkladem jsou osoby na vozíku pro invalidy a vážným pohybovým postižením, např. osoby s berlemi či francouzskými holemi. Pro jejich snadný pohyb je nezbytné eliminovat nebo zajistit možnost překonání rozdílů ve výškových úrovních. Výškové rozdíly a délkové mezery, které mohou být snadno překonatelné ostatními uživateli, musí být v co největší míře minimalizovány. Při vytváření vnějšího prostředí musíme vzít také v úvahu stále se zvyšující počet elektrických vozíků, které oproti ručním vozíkům snižují schopnost překonat horizontální a vertikální proluky. Nelze zapomínat ani na to, že vážným problémem této skupiny uživatelů staveb jsou nedostatečné manipulační plochy, zajišťující podmínky pro změny směru a otáčení invalidního vozíku.

Osoby se smyslovým postižením

a) Osoby s úplnou nebo částečnou ztrátou zraku – nevidomí a slabozrací

Osoby s úplnou ztrátou zraku potřebují pro zajištění samostatného a bezpečného pohybu a prostorové orientace srozumitelně a jednoznačně (technikou slepecké hole) identifikovat hmatové prvky a značení, trasování vycházející z prvků a jejich vazeb zjistitelných hmatem a akustické informace. Úpravy jsou zejména zaměřeny na:

• zajištění vodicích linií, tvořených především prvky vystupujícími nad pochozí rovinu, v odůvodněných případech (nástupiště, plochy zastávek, přechody na pozemních komunikacích apod.), prvky vnímatelnými holí a nášlapem, umístěnými v pochozí rovině (speciální dlažby z povrchu hmatově charakteristicky odlišného od okolí);
• identifikaci bezprostředního okolí (např. přítomnost prostorových schodišť, lávek, konců nástupišť, čekáren apod.);
• předávání informací o okolí a službách (především akustickým způsobem).

Osobám s částečnou ztrátou zraku pomáhají opatření:

užití nereflexních značek se silným barevným kontrastem; krátké a lehce srozumitelné nápisy, psané velkými písmeny; plány umístění, pokyny pro nákup jízdenek apod. by měly být čitelné z velmi malé vzdálenosti a provedeny jednoduchým a srozumitelným způsobem.

b) Osoby s úplnou nebo částečnou ztrátou sluchu – neslyšící a nedoslýchaví

Pro bezpečný pohyb osob s úplnou i částečnou ztrátou sluchu jsou nutné vizuálně sdělené informace. Jejich orientaci zkvalitní navržená opatření:

• zavedení vizuálních informačních systémů v odbavovacích halách dopravního systému, na zastávkách, nástupištích, nástupních ostrůvcích apod.;
• zavedení vizuálního systému varovných signálů;
• vybavení přepážek v dopravních systémech hovorovým systémem pro nedoslýchavé.

3.1.2 Senioři

Pro starší osoby nabývá na významu přístupnost a dosažení cíle pomocí chůze. Tato skupina není schopna ujít vzdálenost 350–450 m bez zastávky, což je nutné respektovat při návrhu bezbariérových pěších tras a vhodném umístění mobiliáře (lavičky). Značný problém pro chůzi starších lidí představují výškové rozdíly. Při překonání těchto rozdílů je nutné zajistit různá opatření ke snížení únavy a nesnází použitím podpory, např. zábradlí, madla, podesty apod. Zároveň některá opatření, původně navržená a realizovaná pro jiné skupiny uživatelů (například akustická signalizace na přechodech pro nevidomé a slabozraké), jsou často také využívána staršími osobami.

3.2 ROZMĚROVÉ POŽADAVKY NA POHYB A ORIENTACI V PROSTORU

Základním problémem pohybu každého zdravotně postiženého jsou jiné prostorové a manipulační požadavky a možnost dobré orientace, vycházející ze způsobu získávání informací o okolním prostoru (případně i o jeho návaznostech na vzdálenější objekty a cíle). Obecně lze říci, že při vytváření přístupného prostředí musíme pracovat s větším manipulačním prostorem a respektovat potřebu přehlednosti řešeného prostředí. Každé postižení má svá specifika. Pro osoby na invalidním vozíku návrh vychází z rozměrových parametrů samotného invalidního vozíku, ze sníženého horizontu pohledu a nižší dosahové vzdáleností. Naproti tomu pohyb nevidomého je závislý na hmatovém značení a trasování s identifikací nebezpečných či nepřístupných míst. Pohyb nevidomého je závislý na možnosti získáváním srozumitelných a správně řazených hmatových informací, jejich soustřeďování do tras s identifikací nebezpečných, nepřístupných a orientačně důležitých míst. Doplňkové informace (s výjimkou informací o proměnných situacích – příkladem je akustická signalizace na přechodech přes vozovku a přes těleso dráhy) jsou akustické.

3.2.1 Osoby s pohybovým postižením

Návrh optimálního prostředí pro pohybově postižené osoby vychází z prostorových nároků lidí pohybujících se na invalidním vozíku a z jeho rozměrových parametrů. Kromě zvýšených plošných parametrů musíme pamatovat také na snížený horizont pohledu a tím jiné zorné pole, které ovlivní výškové umístění informačních tabulí.

Obr. 1 Základní rozměrové parametry invalidního vozíku. Jedná se pouze o orientační údaje, přesné rozměry jsou závislé od typu vozíku. Minimální průjezd je 800 mm – platí pouze pro vnitřní prostředí. Pro vnější prostředí musíme zachovat minimální průjezdný profil 900 mm.

Obr. 2 Minimální manévrovací plocha pro vozík je 1 500 x 1 200 mm, což umožní otočení o 180°. Vlastní návrh musí vycházet z možností otočení vozíku o 360° s odpovídající plochou 1 500 x 1 500 mm, resp. Ø 1 500 mm

Obr. 3 Manipulační prostor a rozměrové parametry dosahu osoby na invalidním vozíku s napřímenými zády a s nakloněnými zády

Obr. 4 Výškové umístění mobiliáře a jiných ovládaných prvků je odvozeno od možností čelního nebo bočního přístupu osoby na vozíku. Velmi častým opomíjeným faktem je, že tito lidé ovládají prvky v podstatě z podélné a kolmé osy vozíku (např. nevhodně umístěné zvonky v rohu závětří bez odsazení min. 500 mm)

Často opomíjeným faktem umístění různých ovládacích prvků je dosahová vzdálenost, která je nejvýše 1 200 mm od úrovně podlahy. Tato hodnota je proměnlivá vzhledem k různosti tělesných handicapů, vzrůstu, dovedností a fyzických schopností.

Děti na vozíku jsou zcela opomíjenou skupinou všech návrhů a realizací. Vzhledem k jejich vzrůstu jsou dosahové vzdálenosti zcela odlišné než u dospělých osob. Tyto parametry vycházejí z jednotlivých věkových kategorií.

Tab. 1.  Dosahové vzdálenosti dětí

Obr. 5 Optimální výškové osazení různých prvků s dodržením dosahové vzdálenosti jednotlivých věkových kategorií

Obr. 6 Prostorové požadavky snadného pohybu jednotlivých skupin tělesně postižených. Minimální průchozí šířka 900 mm pro osobu na vozíku je identická také pro osoby chodící o holích, pomocí chodítka nebo pro osoby s dětským kočárkem. Pro snadný provoz je optimální šířka 1 200 mm. Nejmenší průchozí pás chodce a vozíčkáře je 1 500 mm, dvou vozíčkářů 1 800 mm

3.2.2 Osoby se zrakovým postižením

Nevidomý pro samostatný pohyb získává základní poznatky hmatem prostřednictvím bílé slepecké hole a nášlapem. Technika bílé hole se uplatňuje především v exteriéru. Pro osobu chodící se slepeckou holí je potřebný pruh při krátkodobém zúžení nejméně 900 mm, optimálně 1 200 mm. Pokud se nevidomý pohybuje se slepeckou holí a se psem, je nutno k minimální šířce přičíst 400 mm, což vyžaduje celkově nejmenší průchozí pásmo šířky 1 300 mm.

Obr. 7 Optimální rozměrové parametry při samostatném pohybu nevidomého pomocí bílé slepecké hole

3.3 PRVKY PRO SAMOSTATNÝ POHYB OSOB SE ZRAKOVÝM POSTIŽENÍM

Pro samostatný pohyb osob se zrakovým postižením musí mít prvky vnímatelné slepeckou holí a nášlapem zajištěny hmatový kontrast vůči okolí a správně materiálově řešeny. Hmatový prvek je vždy jednoznačně identifikovatelný podle svého rozměru a povrchu.

Poznámka:
* prvek umístěný ve vozovce
** prvek výhradně pro železniční nástupiště

Výrobky pro vytvoření těchto prvků pro samostatný pohyb osob se zrakovým postižením nelze na určených stavbách použít k jinému účelu. Zvláště u komunikací pro pěší je nutno používat ty materiály, které jsou v souladu s Nařízením vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky (Příloha č. 2, bod 12. Stavební výrobky pro hygienická zařízení a ostatní speciální výrobky – Výrobky pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace) a z něj vycházejících návodů Technického a zkušebního ústavu TN TZÚS 12.03.04 až 06:

• betonová zámková dlažba pro signální, varovné a hmatné pásy s výstupky pravidelného tvaru podle TN TZÚS 12.03.04;
• dlažba z umělého kamene pro signální, varovné a hmatné pásy s výstupky pravidelného tvaru podle TN TZÚS 12.03.04;
• betonová dlažba tl. 60 mm pro vodící linie s funkcí varovného pásu, pro umělé vodící linie, s drážkami pravidelného tvaru podle TN TZÚS 12.03.06;
• dlažba z umělého kamene tl. 25 a 60 mm pro vodící linie s funkcí varovného pásu, pro umělé vodící linie, s drážkami pravidelného tvaru podle TN TZÚS 12.03.06;
• plastické pásy pro signální, varovné a hmatné pásy, s vyztuženými výstupky pravidelného tvaru podle nařízení vlády č. 163/2002 Sb. a podle zkušebního protokolu ITC STO-AO224-97/2007.

Jednou ze sledovaných vlastností těchto výrobků je tvarové řešení hmatné dlažby. Aby tato dlažba mohla správně fungovat, je nezbytné zajištění hmatového kontrastu, které je taktéž v technických návodech specifikováno – viz:

TN TZÚS 12.03.04 – Dlažební prvky pro signální, varovný a hmatný pás

Dlažební prvky s výrazně hmatově (vnímatelným slepeckou holí a nášlapem) odlišným povrchem od okolní dlažby, obdélníkového (funkční minimální rozměr 100 x 200 mm), nebo čtvercového tvaru (funkční minimální rozměr 200 x 200 mm), u materiálů používaných výhradně v památkových zónách a rezervacích minimální rozměr 60 x 60 mm) se zkosenou hranou o délce maximálně 2 mm, uložené s šířkou spár maximálně 4 mm u staveb zastávek a nástupišť veřejné dopravy a zpevněných ploch na železnici, u ostatních staveb je možné zvětšit délku sražené hrany na 3 až 4 mm a šířku spár na 8 mm, u konstrukčních prefabrikovaných prvků s integrovanými hmatovými úpravami je na styku těchto prvků možné zvýšit šířku spáry na maximálně 10 mm (dáno konkrétním provedením sražené stykové hrany s výstupky tvaru kulových úsečí s průměrem 20 až 25 mm a výškou 4 až 5,5 mm s roztečí výstupků 50 až 100 mm

• s výstupky tvaru válců a komolých kuželů s průměrem 20 až 25 mm a výškou 4 až 5,5 mm s roztečí výstupků 50 až 100 mm;
• reliéfní povrch s max. výškovými rozdíly 8 mm a s roztečí vrcholů reliéfu (hřebenu reliéfu) 30 až 60 mm, z bezpečnostních důvodů nesmí být dlažební prvky s touto úpravou použity na zastávkách a nástupištích veřejné dopravy;
• s výstupky o rozměrech 25 x 25 mm, 20 x 20 mm a 40 x 40 mm s max. výškovými rozdíly 5 mm a s roztečí vrcholů reliéfu (hřebenu reliéfu) 50 až 60 mm, hrany výstupků jsou zaoblené, z bezpečnostních důvodů nesmí být dlažební prvky s touto úpravou použity na zastávkách a nástupištích veřejné dopravy;
• při použití měkkých materiálů (pryž, recykláty, plasty apod.) musí být výstupky nedílnou součástí pásu, na kterém jsou provedeny, tvořeny jsou vyztuženými kulovými úsečemi o průměru 20 až 24 mm, výšce 4,5 až 5,5 mm a rozteči 50 až 60 mm;
• šířka spár mezi jednotlivými hmatovými prvky nesmí být větší než 4 mm u vybraných staveb (zastávky na nástupiště veřejné dopravy) – analogicky požadavkům na okolí hmatových prvků, u ostatních staveb lze tuto hodnotu zvýšit na 8 mm.

Dlažební prvky pro lemování signálních, varovných a hmatných pásů:

Šířka lemovacího pásu musí být min. 250 mm. Povrch musí být rovinný, bez výstupků, drážek a podobných tvarových úprav.

Dlažební prvky rovinné, bez výstupků a reliéfu, lemující signální, vodicí, varovný a hmatný pás, obdélníkového nebo čtvercového tvaru (bez zkosené hrany, uložené se šířkou spár max. 4 mm při splnění následujících podmínek:

• počet spár mezi dlažebními prvky v délce 1 m lemujícího pásu je max. 5 ks;
• počet spár mezi dlažebními prvky na šířku 250 mm lemujícího pásu je max. 1 ks (tj. minimální osová vzdálenost spár musí být rovna nebo větší 200 mm).

Tento požadavek splňují například rovinné dlaždice o rozměrech 200 x 200 mm, 250 x 250 mm bez sražené hrany. Rovinnost dlažby dle ČSN 74 4505.

TN TZÚS 12.03.05 – Dlažební prvky pro varovný pás na dráze speciální (metro):

Dlažební prvky s výrazně hmatově (vnímatelným slepeckou holí a nášlapem) odlišným povrchem od okolní dlažby, obdélníkového tvaru (doporučený minimální rozměr 150 x 200 mm) bez zkosené hrany, uložené s šířkou spár max. 4 mm

• s výstupky tvaru kulových úsečí s průměrem 10 až 15 mm a výškou 3 až 4,5 mm s roztečí výstupků 40 až 50 mm;
• s výstupky tvaru válců a komolých kuželů s průměrem 10 až 15 mm a výškou 3 až 4,5 mm s roztečí výstupků 40 až 50 mm;
• šířka spár mezi jednotlivými hmatovými prvky nesmí být větší než 4 mm, analogicky požadavkům na okolí hmatových prvků.

Dlažební prvky pro lemování varovného pásu:

Šířka lemovacího pásu musí být min. 250 mm (pozn. v nových OTP bude min. 300 mm). Povrch musí být rovinný, bez výstupků, drážek a podobných tvarových úprav. Dlažební prvky rovinné, bez výstupků a reliéfu, lemující varovný pás, obdélníkového tvaru (doporučený minimální rozměr 100 x 200 mm) nebo čtvercového tvaru (doporučený minimální rozměr 200 x 200 mm), bez zkosené hrany, uložené se šířkou spár max. 4 mm za předpokladu:

• počet spár mezi dlažebními prvky v délce 1 m lemujícího pásu je max. 5 ks;
• počet spár mezi dlažebními prvky na šířku 250 mm lemujícího pásu je max. 1 ks (tj. minimální osová vzdálenost spár může být 200 mm).

Tento požadavek splňují například rovinné dlaždice o rozměrech 200 x 200 mm bez sražené hrany. Rovinnost dlažby dle ČSN 74 4505.

TN TZÚS 12.03.06 – Dlažební prvky pro umělé vodicí linie a vodicí linie s funkcí varovného pásu

Umělou vodicí linii tvoří podélné drážky a její šířka je v interiéru nejméně 300 mm a v exteriéru 400 mm. Vodicí linie s funkcí varovného pásu musí mít šířku 400 mm. Vizuálně kontrastní označení vodicí linie s funkcí varovného pásu se provádí pouze v šířce 150 až 200 mm. Dlažební prvky s výrazně hmatově (vnímatelným slepeckou holí a nášlapem) odlišným povrchem od okolní dlažby, obdélníkového tvaru (doporučený minimální rozměr 100 x 200 mm) nebo čtvercového tvaru (doporučený minimální rozměr 200 x 200 mm), bez zkosené hrany, uložené s šířkou spár max. 4 mm

• s drážkami ve směru vodicí linie s roztečí mezi hranami drážek 20 až 27 mm, hloubkou 4 až 6,0 mm a šířkou drážky v rovině nášlapného povrchu desky 10 až 16 mm. Příčný průřez drážky může tvořit rovnoramenný trojúhelník, obdélník, lichoběžník, vlnovka apod. (jedná se o materiály např. beton, umělý kámen, keramika, kámen, kamenný konglomerát apod.);
• při použití měkkých materiálů (pryž, recykláty, PVC apod.) může být hloubka drážky snížena až na 2 mm, šířka drážky v rovině povrchu desky snížena až na 8 mm (měřeno v rovině nášlapného povrchu desky) a rozteč mezi hranami drážek zmenšena až na 20 mm.

Dlažební prvky pro lemování umělé vodicí linie a vodicí linie s funkcí varovného pásu:

Šířka lemovacího pásu musí být min. 250 mm. Povrch musí být rovinný, bez výstupků, drážek a podobných tvarových úprav. Dlažební prvky rovinné, bez výstupků a reliéfu, lemující umělou vodicí linii a vodicí linii s funkcí varovného pásu, obdélníkového tvaru (doporučený minimální rozměr 100 x 200 mm) nebo čtvercového tvaru (doporučený minimální rozměr 200 x 200 mm), bez zkosené hrany, uložené se šířkou spár max. 4 mm za předpokladu:

• počet spár mezi dlažebními prvky v délce 1 m lemujícího pásu je max. 5 ks;
• počet spár mezi dlažebními prvky na šířku 250 mm lemujícího pásu je max. 1 ks (tj. minimální osová vzdálenost spár může být 200 mm).

Tento požadavek splňují například rovinné dlaždice o rozměrech 200 x 200 mm bez sražené hrany. Rovinnost dlažby dle ČSN 74 4505.

Dokumenty pro certifikaci výrobků nebo při posuzování shody výrobku těchto hmatných dlažeb se vydávají po písemném vyjádření Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých (SONS ČR).

Technické návody TN TZÚS 12.03.04 až 06 s výrobky pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace jsou ke stažení:

Internetový odkaz

4 BEZBARIÉROVÉ PROSTŘEDÍ VE MĚSTĚ

4.1 KOMUNIKACE

4.1.1 Chodníky

Požadavky na chodníky jsou předmětem § 4, odst. (1), Přílohy č. 1, bod 1.1.1., 1.1.2., 1.1.3. a 1.2. a Přílohy č. 2, bod 1. Komunikace pro chodce a vyhrazená stání. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat:

• výškový rozdíl nesmí být vyšší než 20 mm, jinak musí být řešen šikmými rampami (ve vyhlášce č. 398/2009 Sb. je nevhodně formulováno řešení vyšších výškových rozdílů než 20 mm pomocí výtahů či plošinami. Toto řešení je použitelné při překonání výškových rozdílů daleko vyšších, kdy i použití rampy by bylo nevhodné);
• komunikace pro pěší řešit s důsledným dodržením vodicí linie pro zrakově postižené, přičemž obrubník komunikace z bezpečnostních důvodů není nikdy vodicí linií;
• překážky na komunikacích pro pěší osadit se zachováním průchozího profilu šířky nejméně 1 500 mm, výjimečně lze snížit na 900 mm u technického vybavení komunikací a svislého dopravního značení;
• přirozenou vodicí linií pro pohyb nevidomého může tvořit zvýšený obrubník trávníku vyšší než 60 mm, fasáda domu, zábradlí se spodní vodicí tyčí apod. Vodicí linie nemá smysl, pokud není její začátek jasně identifikovatelný;
• přirozená vodicí linie může být opětovně přerušena na vzdálenost max. 6 000 mm. Přerušení v délce větší než 6 000 mm musí být doplněno vodicí linií umělou;
• zvýšené chodníky musí být od vozovky odděleny obrubníky s podstupnicí s výškovým rozdílem (nášlapem) 80–200 mm (viz ČSN 73 6110), jestliže je obrubník snížen na výšku menší než 80 mm, musí být doplněn varovným pásem;
• ve výšce 250 až 2200 mm nad povrchem komunikace pro pěší mohou být umístěny pouze pevné části staveb, které mohou vystoupit z obrysu stěny nejvíce 100 mm (výkladce, vybavení staveb apod.) V případě tohoto vybavení do délky 400 mm (rovnoběžně s fasádou), lze hodnotu 100 mm zvýšit na 300 mm;
• další detailní požadavky na chodníky (pásy pro pěší) stanovuje část 10, ČSN 73 6110.

Poznámka:
Rozdíl mezi chodníkem (pásem pro pěší) a rampou je určen výkladem odboru stavebního řádu MMR. Rozdíl mezi uvedeným prvky staveb je popsán v článku 10.1.3.16 ČSN 73 6110 Navrhování místních komunikací. Z uvedeného vyplývá, že přístup na lávky a do podchodů (bez návaznosti na pozemní stavbu nebo stavbu dopravní) s navazujícími pěšími komunikacemi se řeší výhradně jako komunikace (chodník) s podélným sklonem, dtto vlastní přístup na nástupiště a plochy zastávek veřejné dopravy.

Obr. 8 Chodníky musí být široké nejméně 1 500 mm (volná šířka, např. stavební šířka včetně bezpečnostního odstupu 500 mm od vozovky je potom 2 000 mm (vyhláška č. 398/2009 Sb. mylně uvádí šířku 1 500 mm včetně bezpečnostních odstupů) a smí mít podélný sklon nejvýše 1:12 (8,33 %) a příčný sklon nejvýše 1:50 (2,0 %), u mostních objektů nejvýše v poměru 1:40 (2,5 %). Na úsecích s podélným sklonem větším než 1:20 (5,0 %), delších než 200 m, musí být zřízena odpočívadla o podélném a příčném sklonu nejvýše 1:50 (2,0 %), a to tak, aby v každém místě chodníku zůstal volný průchod 1 500 mm. Při změně stavby může být stavební šířka chodníku až 1 500 mm, výjimečně při zájmu státní památkové péče v památkové zóně min. 900 mm

Obr. 9 Pohyb nevidomého pomocí hmatové informace slepeckou holí v kontaktu s přirozenou vodicí linií obrubníkem výšky 60 mm. Pro slabozraké je výhodné i provedení vizuálního kontrastu v dlažbě u vodicí linie

Obr. 10 Povrch chodníků musí být rovný, pevný a upravený proti skluzu se součinitelem smykového tření min. 0,6. Výškový rozdíl mezi jednotlivými dlaždicemi apod. stejným povrchem smí být nejvýše 5 mm (1), rozdíl mezi rozdílnými povrchy smí být do 20 mm (2)

Obr. 11 Při osazení poklopů na chodník musí být průběžný otvor kolmo na směr chůze s max. velikostí štěrbiny do 15 mm tak, aby se zabránilo propadnutí hole při opření či špatnému pojezdu vozíku.

Max. velikost platí i pro kruhové či čtvercové otvory. Otvory v poklopech a vpustích představují také nebezpečnou překážku pro koncovku slepecké hole

Obr. 12 Pro bezpečnost je důležitá max. výšková překážka mezi chodníkem a komunikací do 500 mm. Ať už z důvodu sníženého horizontu vozíčkáře, nebo dětí, které vzhledem ke své velikosti nejsou často vidět za stojícími auty a překážkami

Obr. 13 Překážky na komunikacích pro pěší musí mít ve výši 1 100 mm pevnou ochranu (např. tyč zábradlí) a ve výši 100–250 mm zarážku pro slepeckou hůl, sledující půdorysný průmět překážky, popřípadě odsunout zarážku za obrys překážky nejvýše o 200 mm. Zábranu ve výši 1,1 m je vhodné navrhnout tak, aby nevyvolávala dojem zábradlí vyzývajícího k uchopení a opírání. Vyznačení zábran musí být vizuálně kontrastní vůči okolí (za denního světla i umělého osvětlení)

Obr. 14 Při řešení prostorů chodníku musíme vždy respektovat manipulační plochu vozíčkáře rozměrů 1 500 x 1 500 mm; nesmíme opomenout dodržet hmatovou informaci pro nevidomé – v daném případě zábradlí musí mít ve spodní části vodicí tyč, která slouží zároveň jako zarážka pro slepeckou hůl

4.1.2 Cyklostezky a pěší

Požadavky na řešení cyklostezek a komunikaci pro pěší jsou formulovány v bodě 1.2.5 Přílohy č. 2, obecný technický požadavek hmatného pásu je uveden v bodě 1.2.5., Přílohy č. 1. Další podmínky návrhu stanovuje také ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací v podobě způsobů řešení přechodů pro chodce, vedených přes jízdní pruh pro cyklisty:

• na rozhraní mezi pásem pro chodce a pásem pro cyklisty musí být zřízen hmatný pás šíře 300 až 400 mm, který je součástí pásu pro chodce;
• stezky pro smíšený provoz cyklistů a pěších se mohou navrhovat výjimečně jen při nižších intenzitách cyklistů a pěších.

Obr. 15 Cyklistické pásy souběžné s chodníky pro pěší musí být odděleny hmatným pásem šířky 300–400 mm z reliéfní a vizuálně kontrastní dlažby, který je součástí plochy chodníku. Hmatný pás má pouze velmi důležitou bezpečnostní funkci – nikdy není vodicí linií. Proto musí být na pásu pro pěší provedena či zajištěna vodicí linie (obrubník trávníku, podezdívka plotů, fasáda domu apod.), která je umístěna na protilehlé hraně rozhraní s cyklistickou stezkou

Obr. 16 Dalším možným oddělením komunikace pro cyklisty od pásu pro chodce je obrubník s výškou nejméně 80 mm. Obdobně jako v obr. 15 není tento oddělující výškový obrubník vodicí linií. Podle výšky obrubníku je stanoven bezpečnostní odstup mezi jízdním pruhem pro cyklisty a pruhem pro chodce. Pokud v nebezpečných úsecích je navrženo oddělení zábradlím, nesmíme opomenout požadavky na zábradlí z hlediska pohybu nevidomých (umístění ve spodní části vodicí tyče, sloužící také jako zarážka)

Obr. 17 Přechod pro chodce vedený přes jízdní pruh pro cyklisty s hmatovými úpravami v místě přechodu podle ČSN 73 6110. Přechod pro chodce vedený přes jízdní pruh pro cyklisty jsme povinni vyznačit dopravním značením

Obr. 18 Nevyhovující řešení přechodu pro chodce přes jízdní pruh pro cyklisty. Zásadním chybným návrhem souběžného cyklistického pásu s chodníkem pro pěší je, že chodci jsou umístění k vozovce, kde nelze standardním způsobem zajistit vodící linii.

Obr. 19 Přechod pro chodce vedený přes jízdní pruh pro cyklisty, navazující na přechod přes jízdní pruh podle ČSN 73 6110. Vodicí pás přechodu zřizujeme pouze při délce přechodu > 8 m

Obr. 20 Nevyhovující řešení přechodu pro chodce přes jízdní pruh pro cyklisty s navazujícím přechodem přes komunikaci

Důležité upozornění:

Hmatově a vizuálně neoddělený způsob vedení cyklistů a pěších na jedné úrovni je v zastavěném území a v rekreačních zónách z bezpečnostních důvodů nepřijatelný. Musíme počítat s proměnným pohybem nevidomých oproti ostatním pěším a cyklistům v jednom směru, což je dáno možným umístěním vodicí linie, rozkmitem slepecké hole (viz obr. 7) a náhlou nepředvídatelnou krátkodobou změnu směru chůze nevidomého. Ten navíc nemůže aktuální přítomnost cyklisty ve své blízkosti zjistit akusticky, neboť jízda na kole je velmi tichá.

4.1.3 Parkování

Požadavky na vyhrazená stání odstavných a parkovacích ploch jsou předmětem § 4, odst. (2) a (3) a Přílohy č. 2, bodu 1.1.4., 1.1.5.

• na všech vyznačených vnějších i vnitřních odstavných a parkovacích plochách a v hromadných garážích pro osobní motorová vozidla musí být nejméně vyhrazených stání vycházejících z celkového počtu:

• u staveb pro obchod, služby a zdravotnictví musí být vyhrazená stání pro osoby doprovázející dítě v kočárku v minimálním počtu 1 % z celkového počtu;
• stanovený počet vyhrazených stání musí být zachován na všech částech odstavných a parkovacích ploch;
• u staveb bytových domů, jejichž součástí jsou garáže, je nutné navrhnout vyhrazená stání pro vozidla zdravotně postižených minimálně v počtu odpovídajícímu počtu upravitelných bytů;
• k vyhrazeným stáním musí být zajištěn přímý bezbariérový přístup z komunikace pro pěší a tato místa umisťujeme v přímé návaznosti na vstupy, výtahy apod.;
• šířka kolmého stání pro osobní automobily musí být nejméně 3 500 mm, která zahrnuje manipulační plochu 1 200 mm. Dvě sousedící stání mohou využít společnou manipulační plochu. Délka stání kolmého je 5 000 mm, délka stání užitkového vozidla nejméně 7 500 mm;
• podélné stání při chodníku musí mít délku stání nejméně 7 000 mm při šířce 3 500 mm;
• podélný sklon stání je nejvýše v poměru 1:50 (2 %) a příčný sklon nejvýše v poměru 1:40 (2,5%).

Obr. 21 Vyhrazené kolmé stání musí respektovat při svém šířkovém parametru manipulační plochu šířky nejméně 1 200 mm pro přesun osoby na vozíku do/z automobilu. Toto stání lze navrhnout samostatné – každé stání s jednou manipulační plochou nebo pro dvě sousedící stání můžeme použít jednu manipulační plochu (optimální šířky 1 500 mm).

Obr. 22 Podélné stání při chodníku musí respektovat manipulační plochu šířky nejméně 1 200 mm a jeho šířka je 3 500 mm. K tomuto stání je nutné zajistit bezprostřední bezbariérový přístup z komunikace pro chodce.

Obr. 23 Značení vyhrazeného parkovacího místa svislou dopravní značkou IP 11a se symbolem přístupnosti s možným doplněním dodatkové tabulky počtu E1 nebo úseku platnosti E8. Zároveň je nutné místo doplnit vodorovným dopravním značením vyhrazeného parkoviště V 10f

Obr. 24 Při zpřístupnění vyhrazeného parkovacího místa na komunikaci pro pěší musíme dodržet vodorovný průchozí pás v prostoru chodníku šířky nejméně 900 mm s příčným sklonem nejvýše 1 : 50 (2 %) a respektovat max. výškový rozdíl 20 mm

Obr. 25 Příklady řešení podélného a kolmého stání užitkových vozidel, zajišťujících přepravu tělesně postižených osob

4.2 PŘECHODY PRO CHODCE, MÍSTA PRO PŘECHÁZENÍ A KORIDORY PRO PŘECHÁZENÍ TRAMVAJOVÉHO PÁSU

Při řešení přechodů pro chodce, míst pro přecházení a koridorů pro přecházení tramvajového pásu musíme klást velký důraz na samostatný a bezpečný pohyb nevidomých a slabozrakých se zajištěním hmatových prvků a akustické signalizace (nedílná součást světelné signalizace). Tyto hmatové a akustické prvky jsou definované v Příloze č. 1, bod 1.2. a jedná se o:

• varovný pás, který hmatově a vizuálně slouží vyznačení rozhraní vstupu do nebezpečného prostoru. Musí mít šířku 400 mm, kterou je nutno dodržet, neboť šířka pásu určuje jeho funkci. Povrch plochy do vzdálenosti nejméně 250 mm od varovného pásu musí být rovinný a musí být vůči němu kontrastní;
• signální pás, jenž označuje orientačně důležité místo a vede nevidomého ve směru chůze. Jeho délka musí být nejméně 1 500 mm a šířka 800–1 000 mm. Signální pásy mají být vedeny přímo a změna směru se provádí především v pravém úhlu. Signální pás musí být ukončen vždy u přirozené vodicí linie. Povrch plochy do vzdálenosti nejméně 250 mm od signálního pásu musí být rovinný a musí být vůči němu kontrastní;
• vodicí pás přechodu se užívá u přechodů a vybraných míst pro přecházení vedených v šikmém směru, delších než 8 000 mm, v oblouku o poloměru menším než 12 000 mm a tam, kde signální pás by byl kratší než 1 500 mm.

Podmínky řešení přechodů pro chodce, míst pro přecházení a koridorů pro přecházení tramvajového pásu jsou stanoveny v Příloze č. 2, bodě 2. Další podmínky jsou také v ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací:

• přechody pro chodce, místa pro přecházení a koridory pro přecházení tramvajového pásu musí mít snížený obrubník na výškový rozdíl maximálně 20 mm oproti vozovce a musí být opatřeny signálními pásy, spojujícími (u míst pro přecházení a koridorů přerušovaně) varovné pásy s vodícími liniemi;
• nájezdy na chodník v místě přechodů a míst pro přecházení přes komunikaci musí být provedeny šikmou rampou ve sklonu max. 12,5 %. Stejný sklon musí mít i šikmé plochy, navazující na nájezd do stran. Nájezdy se provádějí v celé šířce značeného přechodu, nejméně však v šířce 1 500 mm;
• přechody vybavené světelnou signalizací musí být vybaveny také signalizací zvukovou. Sloupek signalizace pro pěší se umísťuje přednostně do signálního pásu (zpravidla do jeho osy) ve vzdálenosti nejvýše 750 mm od bezpečnostního odstupu komunikace, ovládání samoobslužných signalizačních zařízení musí být umístěno nejvýše 1 200 mm od úrovně komunikace pro pěší.

Poznámka:
Není-li možné (např. z důvodu vedení inženýrských sítí apod.) sloupek SSZ umístit do signálního pásu musí být umístěn ve vzdálenosti 900 až 1 200 mm od jeho kraje.

Obr. 26a Přechod pro chodce – standardní hmatové úpravy v místě přechodu podle ČSN 73 6110 s dodržením průchozího prostoru 900 mm

Obr. 26b Přechod pro chodce na chodníku s šířkou menší než 2 400 mm – při respektování minimálního přesahu signálního pásu pásem varovným v šířce nejméně o 800 mm musí být signální pás veden na straně u vodící linie a přesah se potom zřizuje pouze na jedné straně.

Obr. 27 Nároží s přechody pro chodce – standardní hmatové úpravy v místě nároží s přechody podle ČSN 73 6110. Vodicí pásy přechodu prováděné v rámci vodorovného dopravního značení na určených typech přechodů (vedených šikmo, z oblouku, delších než 8 m)

Obr. 28 Špatně provedený přechod – signální pás u přechodu v oblouku musí navázat na vodicí pás přechodu v jeho směru. Jedná se o jediný hmatný prvek umístěný ve vozovce. Na vozovce z asfaltu, asfaltobetonu apod. se vodicí pás přechodu provádí nástřikem (viz TP 65 Zásady pro dopravní značení na pozemních komunikacích Ministerstva dopravy). Na vozovce dlážděné je možno použít hmatné prvky z umělého kamene

Obr. 29 Příklad špatně provedeného přechodu s vodicím pásem přechodu nenavazujícím na signální pás

Obr. 30 Varovný pás šířky 400 mm musí být zřízen po celé délce obrubníku směrem do chodníku. Signální pás nespojuje dvě trasy a je nutno ho provést plný, bez přerušení

Obr. 31 Uspořádání sníženého chodníku při šířce neumožňující standardní uspořádání podle ČSN 73 6110. V místě přechodů je třeba docílit snížení na úroveň 20 mm nad vozovku. Boční rampy tvoří převážně zborcenou plochu – nebezpečné pro vozíčkáře. V případech, kdy mezi koncem rampového nájezdu a domem, plotem apod. není možnost průchodu, resp. průjezdu pro vozík š = 900 mm, je třeba rampový nájezd navrhnout v celé šířce chodníku.

Obr. 32 Varovný pás musí být vždy vizuálně kontrastní (výjimkou jsou pouze památkové zóny). U signálního pásu je vizuální (barevný) kontrast doporučený. Foto uvádí chybné řešení vzhledem ke konkrétní situaci – oba pásy měly mít kromě hmatové úpravy také úpravu vizuálně kontrastní.

Obr. 33 Následující foto dokládá nevhodnost vizuálního kontrastu signálního pásu, který je neestetický a zároveň matoucí pro orientaci slabozrakých – průnik vzorů a barevného signálního pásu vytváří nesrozumitelný barevný obrazec

Obr. 34a Místo pro přecházení se sníženým obrubníkem, které není využíváno jako místo pro přecházení osobami se zrakovým postižením – standardní úpravy podle ČSN 73 6110. V místě sjezdu je nutná maximální výšková úroveň nad vozovkou 20 mm s doplněním hmatové úpravy varovného pásu. Příklad řešení pro chodníky s nedostatečnou šířkou (pod 2 000 mm).

Obr. 34b Místo pro přecházení se sníženým obrubníkem, které je považováno za bezpečné pro přecházení osobami se zrakovým postižením – standardní hmatové úpravy podle ČSN 73 6110, změna Z1. Toto místo pro přecházení se od přechodu pro chodce odlišuje pouze předepsaným odsazením signálního pásu (300–500 mm).

Obr. 34c Místo se sníženým obrubníkem (sjezd), které není využíváno jako místo pro přecházení – standardní hmatové úpravy podle ČSN 73 6110.

Obr. 35 Standardní hmatové úpravy v místě křížení chodníku s tramvajovým pásem podle ČSN 73 6110, změna Z1, ve variantním řešení pro chodník šířky větší než 2 400 mm a menší než 2 400 mm, kdy signální pás se umisťuje k vodící linii a od varovného pásu se odsazuje ve vzdálenosti 300–500 mm.

Obr. 36 Příklad špatného provedení přechodu pro chodce. Signální a varovný pás musí mít dostatečný hmatový a vizuální kontrast. Používáme vždy reliéfní dlažbu s výstupky, nebo reliéfní dlažbu z umělého kamene s nepravidelnými výstupky, kterou je nutno olemovat rovným povrchem (hladkou dlažbou) v šířce pásu >250 mm. Použitý materiál musí být v souladu s nařízením vlády č. 163/2002 Sb. a z něj vycházejících návodů Technického a zkušebního ústavu TN TZÚS 12.03.04 až 06.

Obr. 37 Na přechod byla již použita reliéfní dlažbu z umělého kamene s nepravidelnými výstupky, ale vyhovujícímu řešení chybí nezbytné olemování rovným povrchem (rovinnou dlažbou) v šířce pásu >250 mm podle TN TZÚS 12.03.04

V místech chodníkového přejezdu (vjezdy do dvora, hromadných garáží apod.) řešeného sklopeným obrubníkem (viz ČSN 73 6110) se neprovádějí žádné hmatové úpravy. Je-li však místo vjezdu řešeno se sníženým obrubníkem (viz Obr. 38), musí být v místě sníženého obrubníku proveden varovný pás souběžný s vozovkou, sklon a provedení rampových částí (max 12,5 %) musí splňovat požadavky na bezpečný pohyb vozíčkářů.

Obr. 38 Příklad řešení chodníkového přejezdu (vjezd na parcelu, do garáže, průjezdu apod.), povrch chodníku je zámková dlažba

Obr. 39

Příklad řešení chodníkového přejezdu (vjezd na parcelu, do garáže, průjezdu apod.). Povrch chodníku tvoří kamenná mozaika, varovný pás je proveden z umělého kamene s nepravidelnými výstupky, který je lemován rovným povrchem dlažby.

Obr. 40 Příklad nevhodně provedené projektové dokumentace s vjezdem do dvora přes chodník. Nájezdy na pozemky nebo do domů se upravují tak, aby pěší komunikace byla využitelná jak osobami na vozíku, tak osobami se zrakovým postižením (viz ČSN 73 6110, Obr. 50).

Obr. 41 Nesignalizované přechody delší než 6,5 m (při rekonstrukci 7 m) se musí dělit ochrannými ostrůvky pro chodce o šířce nejméně 2 500 mm (v případě změny stavby výjimečně min. 1 750 mm) tak, aby zde byla dostačující manipulační plocha pro osoby na vozíku. Problematiku detailně řeší ČSN 73 6110 v části 10.1.3. Dodržení maximální délky přechodu je významným prvkem bezbariérového řešení pozemních komunikací. Totéž platí analogicky i o místech pro přecházení.

4.3 PĚŠÍ ZÓNY A OBYTNÉ ULICE

Obytné a pěší zóny mají základní požadavky uvedeny v Příloze č. 2, bodě 1 (jedná se zejména o 1.1.1., 1.1.2., a 1.2.6.). Základními požadavky jsou:

• na začátku/konci obytné/pěší zóny se zřizuje signální a varovný pás. Signální pás označuje vstup ze zóny na chodník, varovný pás označuje vstup ze zóny na vozovku;
• pro ohraničení nezvýšeného autobusového, trolejbusového nebo tramvajového pásu se v obytné/pěší zóně užívá varovný pás;
• na rozlehlých plochách jako jsou náměstí, pěší zóny a v místech, kde nelze pro bezpečný pohyb zrakově postižených použít přirozené vodicí linie nebo kde linie není, se musí zřizovat vodicí linie umělé;
• pro umělé vodicí linie se používá nejčastěji dlažba s podélnými drážkami (podle Přílohy č. 1, bod 1.2.1.2.), délky segmentů by měly být omezeny nanejvýš na 10 m, hmatový prvek vodicí linie nesmí být zaměnitelný s ostatními (z těchto důvodů nelze například vytvořit umělou vodicí linií šíře 0,4 m s povrchem s výstupky – tyto rozměry a hmatové vlastnosti má výhradně varovný pás);
• v obytných zónách, kde není přirozená vodicí linie ani po jedné straně (například jsou po obou stranách parkovací místa), musí být zřízen při jedné straně ve vzdálenosti 800 mm od okraje komunikace hmatný prvek šíře nejméně 400 mm. Jeho vlastnosti nesmí být shodné s rozměry a vlastnostmi signálních a varovných pásů;
• vjezd do obytné zóny bez chodníku s příčným prahem musí mít v prahu zajištěn průjezd osoby na vozíku;
• v místě styku dvou a více linií musí být vodicí linie přerušena hladkou (rovinnou) plochou v délce odpovídající šíři vodicí linie (viz styk signálních pásů podle ČSN 73 6110, resp. obr. 27).

Obr. 42 Vjezd do obytné / pěší zóny – standardní hmatové úpravy podle ČSN 73 6110. Hmatové úpravy zabraňují náhodnému vstupu do vozovky v místě sníženého obrubníku (varovný pás) a také dávají zrakově postiženému informaci o změně (signální pás) dopravního režimu (pohyb vozidel a pěších na jedné úrovni)

Obr. 43 Umělá vodicí linie na rozlehlé ploše náměstí formou dlažby s podélnými drážkami je nevhodným řešením, navíc u záhonového obrubníku výšky 10 mm postrádá smysl. Vodicí linie umístěné v ploše musí být omezovány jak délkou, tak i frekvencí použití – v daném případě bylo nutné kombinovat vodicí linie v ploše (délka jednotlivých segmentů by neměla přestoupit 10 m) s prvky vystouplými nad pochozí plochu (rabátka, obdélníkové květníky apod.)

Obr. 44 Příklad řešení ulice v obytné zóně s hmatným pásem šířky 400 mm pro oddělení bezpečného prostoru od komunikace. Jde spíše o výjimečné řešení, které může vyvolat problémy v místě křižování komunikací v pěší zóně a na podobných místech.

4.4 UMÍSTĚNÍ MOBILIÁŘE

Požadavky na umístění mobiliáře jsou předmětem § 4, odst. (5), technické požadavky řešení jsou stanoveny v Příloze č. 1, bod 1.1.7., 1.1.8., 1.2.10. a Přílohy č. 2, bod 1.2.1., 1.2.2. a 1.2.3.:

• umístění mobiliáře a obdobných zařízení nesmí omezovat přirozený pohyb chodců a zasahovat do průchozího prostoru, resp. je nutné zachovat průchozí prostor podél vodící linie šířky nejméně 1 500 mm;
• nad veřejně přístupnými komunikacemi a plochami mohou být v prostoru ve výšce 250 až 2 200 mm nad povrchem umístěny pouze pevné části stavby, které vystupují z obrysu stěn nejvíce 100 mm, zejména výkladce, technická a jiná zařízení, a dále technické vybavení staveb obdobného charakteru. U zařizovacích předmětů a technického vybavení staveb délky do 400 mm (měřeno souběžně se stěnou budovy) lze tuto hodnotu zvýšit na 300 mm;
• na umělé vodicí linii a v oboustranné vzdálenosti min. 800 mm od její osy nesmí být žádná překážka, na přirozené vodicí linii a 900 mm od ní by překážka být neměla;
• manipulační plocha před veřejným telefonním automatem, jiným obdobným zařízením a poštovní schránkou smí mít sklon nejvýše 1:50 (2,0 %) pouze v jednom směru s nejmenšími půdorysnými rozměry 1 200 mm x 1 500 mm při bočním přístupu, 1 500 x 1 500 mm s přístupem čelním osoby na vozíku;
• výška pro umístění ovládacích prvků mobiliáře a jiných prvků musí být ve výšce 600–1 200 mm a ve vzdálenosti nejméně 500 mm od pevné překážky.

Obr. 45 Při osazení telefonního automatu, bankomatu, poštovní schránky apod. musíme pamatovat na nezbytně nutný manipulační prostor a výškové umístění pro snadné ovládání osob na vozíku

Obr. 46 Nevhodně umístěné poštovní schránky s nedodržením přístupnosti a manipulačního prostoru

Obr. 47 Mobiliář a jiné prvky nesmí ohrozit nevidomé a slabozraké. Principem je zachování volných přirozených vodicích linií. Překážky je nutno zabezpečit zarážkou pro slepeckou hůl, která kopíruje půdorysný průmět překážky

Obr. 48 Obecně platí, že překážky se nemají umísťovat na vodicích liniích. Mají mít hmatné vyznačení půdorysu zarážkou pro slepeckou hůl a vizuálně kontrastní označení. Častým opomenutím zejména u reklamních stojanů je nedostatečné hmatné vyznačení překážky.

Obr. 49 Přístřešek MHD je umístěn příliš blízko přirozené vodicí linie. V odůvodněných případech lze šířku průchodu podél vodicí linie snížit vybavením komunikací a parteru až na 900 mm.

Obr. 50 Při umístění různých prvků musíme respektovat minimální podchodnou výšku 2 200 mm

Obr. 51 Lavičky je třeba vždy umístit mimo vodicí linii, která může být přerušena na maximální vzdálenost 8 000 mm (lépe 6 000 mm). Při realizaci těchto odpočinkových ploch musíme pamatovat také na prostor pro vozíčkáře či rodiče s kočárky

Obr. 52 Ukázky velmi časté a vážné chyby umístění mobiliáře – laviček, odpadkových košů apod. u přirozené vodicí linie

4.5 SCHODIŠTĚ A ŠIKMÉ RAMPY

Podmínky řešení schodišť a šikmých ramp jsou stanoveny v Příloze č. 1, bod 2. a Příloze č. 3, bod. 2.:

• povrch schodišť a šikmých ramp musí být rovný, pevný a upravený proti skluzu;
• sklon schodišťového ramene nesmí být větší než 28° a výška schodišťového stupně větší než 160 mm;
• schodišťová ramena a šikmé rampy musí být po obou stranách opatřeny madly ve výši 900 mm, přičemž se doporučuje také ve výšce 750 mm. Madla musí přesahovat o 150 mm první a poslední schodišťový stupeň, případně začátek a konec šikmé rampy s vyznačením v jejich půdorysném průmětu a s tvarovou úpravou madla pro možnost pevného sevření; u venkovních zábradlí je nutné používat madlo dřevěné nebo z plastu. Šikmé rampy musí mít navíc po obou stranách ve výši 100 až 250 mm vodicí tyč nebo sokl výšky nejméně 100 mm;
• stupnice nástupního a výstupního schodu každého schodišťového ramene nebo vyrovnávacích schodů musí být výrazně kontrastně rozeznatelná od okolí. Ve stavbách pro železnici, metro a odbavovací terminály veřejné dopravy musí být u schodů šířky větší než 3 000 mm kontrastní značení zabezpečeno pruhem žluté barvy šířky 100 mm na celou délku schodu a ve vzdálenosti nejvýše 50 mm od hrany schodu. Kontrastní označení podstupnice je nepřípustné;
• sestupný schod zapuštěný do chodníku musí být ohraničen jako nebezpečné místo varovným pásem s hmatovým a vizuálním kontrastem;
• šikmé rampy musí být široké nejméně 1 500 mm a jejich podélný sklon smí být nejvýše v poměru 1:16 (6,25 %) do délky 9 000 mm. Šikmá rampa delší než 9 000 mm musí být přerušena podestou v délce nejméně 1 500 mm. Podesty musí mít i kruhová nebo jinak zakřivená šikmá rampa;
• není-li šikmá rampa u změn dokončených staveb delší než 3 000 mm, smí mít sklon nejvýše v poměru 1:8 (12,5 %) a pouze jedno rameno; to neplatí u přístupu staveb sociální péče, domů s byty zvláštního určení a staveb pro zaměstnávání osob s těžkým zdravotním postižením;
• v případech, kdy není půdorysné zalomení rampy v pravém úhlu, je nutné sledovat možnost dostatečného prostoru pro nasměrování invalidního vozíku tak, aby obě najíždějící kola byla na stejné vrstevnici rampy, a tím nedocházelo ke křížení konstrukce vozíku;
• schodiště, rampy a konstrukce vybíhající do prostoru musí být upraveny podle požadavku na překážky na komunikacích pro pěší s nutností zřízení pevné ochrany ve výši 1 100 mm a ve výši 100–250 mm se zarážkou pro slepeckou hůl tak, aby bylo zabráněno možnosti vstupu zrakově postižených osob do prostoru s nižší výškou než 2 200 mm v exteriéru a 2 100 mm v interiéru;
• vhodným informačním prvkem jsou hmatné štítky na madlech, např. na vnitřní straně označení přístupu na nástupiště.

Obr. 53 Přesah zábradlí o min. 150 mm je důležitý nejen pro starší osoby se zmenšenou pohyblivostí, neboť jim vytváří nezbytnou oporu při chůzi, ale také pro nevidomé a slabozraké. Pro tyto osoby je zároveň vhodné madlo osadit hmatným prvkem pro signalizaci schodišťového stupně.

Obr. 54 Příklad užití hmatného štítku na vnitřní straně madla schodišťového zábradlí

Obr. 55 Tvar schodišťového či rampového madla musí umožnit pevné sevření. Zároveň je pro pohodlný úchop důležité odsazení od stěnové konstrukce apod.

Obr. 56 Pro bezpečnou chůzi je potřeba věnovat pozornost tvaru schodišťových stupňů

Obr. 57 Velmi časté nedostatky řešení schodišťových ramen – chybné označení stupňů a opomenutí přesahu zábradlí. Tato opatření jsou mimořádně důležitá pro slabozraké i pro pohybově omezené osoby.

Poznámka:
Bezpečný a samostatný pohyb nevidomého při využití techniky dlouhé hole na schodech (včetně eskalátorů a pohyblivých chodníků) nevyžaduje žádná hmatová opatření

Obr. 58 Při návrhu rampy dochází k velmi častým chybám ve sklonu, nedodržení manipulačních ploch a špatnému výškovému osazení vodicí tyče. Rampou je vždy pouze přímý vstup do budovy (viz ČSN 73 6110 – nikdy ne přístup na zastávky veřejné dopravy, nástupiště železnice, propojení dvou úrovní pěších komunikací, lávky přes vozovky apod.).

Obr. 59 Manipulační prostor 1 500 x 1 500 mm a správně umístěný max. sklon 1 : 50 (2 %) je třeba zvláště dodržet u schodišťového ramene a zamezit případnému sjetí vozíku po schodišti

Obr. 60 Příklad chybného návrhu a provedení šikmé rampy (pěší komunikace je přímým vstupem do budovy). Není respektována manipulační plocha 1 500 x 1 500 mm a oboustranné zábradlí.

Obr. 61 Chybějící madlo nebo vodicí tyč rampy je pro vozíčkáře velmi nebezpečné (možnost pádu z výšky)

Obr. 62 Příklad nedostatečného umístění zábradlí u schodišťových stupňů a jejich kontrastního označení. Komunikace vedle schodiště je chodníkem s podélným sklonem a zábradlí na něm neprovádíme. Umístění zábradlí musí být takové, aby bylo použitelné i zrakově postiženými, tj. v bezprostřední návaznosti na schodiště (zábradlí na obrázku je proto nefunkční).

4.6 NÁSTUPIŠTĚ VEŘEJNÉ DOPRAVY

Podmínky řešení nástupišť a přestupních uzlů hromadné dopravy stanoví Příloha č. 2, bod 3., další podmínky jsou uvedeny v ČSN 73 6425-1 Autobusové, trolejbusové a tramvajové zastávky, přestupní uzly a stanoviště – Část 1: Navrhování zastávek a ČSN 73 6425-2 Autobusové, trolejbusové a tramvajové zastávky, přestupní uzly a stanoviště – Část 2: Přestupní uzly a stanoviště:

• nástupiště a nástupní ostrůvky musí mít rovný, nekluzký a zpevněný povrch a musí umožňovat bezbariérové užívání. Přístup přes vozovku musí být vždy po přechodu pro chodce;
• zastávky MHD s nástupem cestujících z úrovně vozovky a z úrovně nižší než je výška chodníku se nedoporučují;
• nástupiště městské hromadné dopravy a linkové dopravy na chodníku i nástupištním ostrůvku musí mít výšku nástupní hrany 200 mm (u změn staveb lze tuto hodnotu snížit na 160 mm) a při svém okraji úpravy pro zrakově postižené osoby, které jsou vnímatelné zbytkem zraku – vizuální kontrast po celé délce nástupiště;
• v ploše nástupiště se smí použít nejvíce dvou barev, pro účel vizuálního kontrastu bezpečnostního odstupu lze použít třetí barvu. Pás šířky 600 mm navazující na bezpečnostní odstup musí být jednobarevný a nesmí být v něm použity žádné vzory;
• nástupiště metra se vybavuje vodící linií a varovným pásem na speciální dráze.

Poznámka:
Požadavek na výšku hrany 200 mm je plnitelný u nekolejové dopravy (autobusy, trolejbusy); u kolejové dopravy je výška hrany přizpůsobena vozovému parku (viz ČSN 73 6425)

• nejmenší šířka (od nástupní hrany k protější nástupištní hraně nebo k zábradlí) je 2 200 mm (doporučuje se 2 500 mm), ve stísněných podmínkách intravilánu min. 1 700 mm (doporučuje se 2 000 mm);
• odstup pevných překážek, včetně čekárenských přístřešků od nástupní hrany mimo označníku a zábradlí u nástupní hrany, musí být nejméně 2 000 mm (v intravilánu min. 1 700 mm);
• nástupní ostrůvky přístupné přes vozovku musí mít alespoň z jedné strany bezbariérový přístup zajištěný nájezdem přes šikmou rampu pro osoby na vozíku a s vodicími liniemi pro zrakově postižené;
• u označníků zastávek MHD zřizujeme signální pás šířky 800–1 000 mm z reliéfní dlažby, který je umístěn 800 mm plus/mínus 200 mm vedle sloupku označníku, kolmo k podélné ose nástupiště a končí 500 mm před hranou nástupiště;
• přes celou šířku vodorovně značeného přechodu přes vozovku musí být v prodloužení obou nástupištních hran provedeno označení varovnými pásy z reliéfní dlažby šířky 400 mm a před nájezdem na šikmou rampu signálním pásem šířky 800–1 000 mm;
• koridor tramvajové tratě není přechodem a označuje se pouze na hraně varovným pásem;
• celoskleněné stěny s parapetem nižším než 800 mm musí být ve výši 1 100–1 600 mm kontrastně;
• označeny páskou šířky nejméně 50 mm nebo pruhem značek jasně viditelnými proti pozadí.

Obr. 63a Standardní řešení úprav na autobusové zastávky v intravilánu pro osoby nevidomé a slabozraké s respektováním ČSN 73 6425-1. Při umístění přístřešku v ploše nástupiště je nutné respektovat nejmenší průchozí šířku podél vodící linie 1 500 mm.

Obr. 63b Standardní řešení úprav tramvajové zastávky na ostrůvku v intravilánu pro osoby nevidomé a slabozraké s respektováním ČSN 73 6425-1.

Poznámka:
Pro bezbariérové řešení zastávek veřejné dopravy je mimořádně důležité (pro zrakově postižené i postižené pohybově) zajištění minimální konstantní mezery mezi skříní vozidla a hrany. Také je nutné dodržet konstantní výškový rozdíl mezi vstupní úrovní podlahy vozidla a plochou zastávky. Uvedené požadavky zajišťuje použití speciálního vodícího obrubníku (viz Obr. 64)

Obr. 64 Speciální obrubník u hrany zastávky zajišťuje přesným vedením vozidla a dodržením konstantního rozdílu výšky podlahy vozidla plochy zastávky plně bezbariérové řešení

Obr. 65 Příklad nevhodného řešení tramvajové zastávky

Obr. 66 Nevhodně řešená autobusová zastávka

4.7 NÁSTUPIŠTĚ NA DRAHÁCH

Podmínky řešení nástupišť drahách stanoví § 5, odst. (2), Příloha č. 1, bod 1.2.8. a 1.2.9., Příloha č. 2, bod 3., další podmínky jsou uvedeny v ČSN 73 4959 Nástupiště a nástupištní přístřešky na drahách celostátních, regionálních a vlečkách:

• na přístupu ke stavbám dopravního systému ve městech, zejména u nádraží, podchodových hal, stanic metra musí být umístěny akustické naváděcí a orientační systémy. Akustické naváděcí systémy se navrhují na základě konzultace s odborníkem na samostatný pohyb zrakově postižených;
• nástupiště musí mít při okraji úpravy pro zrakově postižené osoby, vzhledem k velkému pohybu osob musí být na nástupištích vodicí linie umělé;
• vodicí linie musí být vizuálně a hmatově kontrastní – vnímatelné zbytkem zraku, nášlapem a slepeckou holí;
• vodicí linie a varovný pás jsou sloučeny, šířka linie je 400 mm ve vzdálenosti 800 mm od hrany nástupiště se 150 mm žlutým kontrastním pásem, odstín RAL 6200 (vyznačí se část vodící linie blíže k nástupní hraně);
• konec veřejnosti nepřístupné části nástupiště musí být označen varovným pásem nebo zábradlím se zarážkou pro slepeckou hůl. Také část varovného pásu v šířce 150 mm je nutné kontrastně označit žlutou barvou v blíže nepřístupné části nástupiště;
• ve stísněných poměrech při rekonstrukcích musí být vodící linie s funkcí varovného pásu a průchod pro cestující podél ní zachován alespoň u jedné nástupištní hrany;
• v místě styku signálního nebo varovného pásu s pásem varovným sloučeným s vodicí linií je nutné provést přerušení šířky 250 mm;
• příčný sklon nástupiště musí být 0,5–2 %;
• pro sluchově postižené pamatovat na hlasové komunikace u informačních a prodejních okének;
• podrobnosti k úpravám železničních nástupišť jsou obsaženy ve vzorovém listu Správy železniční dopravní cesty Ž 8.7 Bezpečnostní a orientační pásy na nástupištích.

Obr. 67 U vodicí linie s funkcí varovného pásu jsou sloupy přístřešků. Vodicí linii proto tvoří signální pás, umístěný v dostatečné vzdálenosti od sloupů. Jde o výjimečné řešení na nástupištích s historickými konstrukcemi přístřešků.

Obr. 68 Příklad chybného provedení hmatových úprav železničního nástupiště s pevnou hranou. Návaznost (mezera) mezi hmatovými prvky musí být vždy stejná, mezera 250 mm je dána technologií výroby nástupištních konzolových desek‚ používaných na povětšinou prefabrikovaných nástupištích.

Obr. 69 Vizuální kontrast na železničních nástupištích je zajištěn označením podle ČSN 73 4959, navíce je nástupiště pro zrakově postižené poměrně přesně a jednoduše definovaným identifikovatelným prostorem.

4.8 PARKY A ZAHRADY

Při návrhu zahrad a parků postupujeme obecně podle platných znění vyhlášky, zejména v částech řešení komunikací pro pěší, zachování vodících linií, výškových rozdílů, ale především si musíme uvědomit, že při návštěvě zahrad a parků jsou nejvíce handicapováni nevidomí a slabozrací, u nichž celková vnímatelnost je velmi ztížena nebo zcela nemožná. Proto se snažíme v zahradách a parcích vytvářet místa a zákoutí s vhodně umístěnými rostlinami, s nimiž se mají zdravotně postižení možnost seznámit, zvláště pak nevidomí. Mezi hlavní zásady řešení zahrad a parků pro nevidomé a pohybově postižené patří:

• zajištění vodicích linií na hlavních trasách (např. obrubník trávníku výšky 60 mm) alespoň po jedné straně pěší komunikace;
• rostliny co nejvíce přiblížit návštěvníkovi zřízením zvýšených záhonů (cca 800–850 mm nad úroveň průchozí – pojízdné plochy – cesty);
• záhony mohou být navrženy jako jedno nebo dvoustranně přístupné o šířce 1 000–1 200 mm);
• plocha záhonů má být jednosměrně sledovatelná s určeným směrem prohlídky;
• cesta musí mít vodicí označení (zdrsněný povrch, odlišný typ povrchu, dlažby);
• základní přístupová cesta musí splnit základní rozměrové parametry a úpravu povrchu;
• přechod mezi cestou a konstrukcí stěny záhonu apod. provést zaoblený nebo zkosený;
• nevytvářet prudce lomený průběh a ostrůvky záhonů; podmínkou je plynulost pohybu;
• okraje záhonů opatřit vodicím prvkem;
• nepoužívat schodiště či rampy, výškové rozdíly řešit chodníkem ve sklonu;
• celý areál opatřit informačními tabulemi s dodržením zásad popisů apod., exponáty označit informačními štítky v Braillově písmu;
• ve smyslu kompozice i naučnosti je vhodné celek doplnit vodními prvky s různým charakterem vody v pohybu i klidu, horninami nebo výtvarnými díly, které je možno popisovat hmatem;
• návrh odpočinkových zákoutí s přístřeškem a centrální informace.

Obr. 70 Příklad řešení zahrad a parků. Při návrhu musíme respektovat zvýšené záhony, pamatovat na vodicí linie pochozích ploch.

Obr. 71 Příklad návrhu plánu a informační tabule s mapou značení bezbariérových tras. Další možnost informace se nabízí v podobě reliéfního plánku, jehož podstatou je číst hmatem a vytvořit si představu o daném prostoru.

4.9 DĚTSKÁ HŘIŠTĚ

Konkrétní požadavky v právních předpisech na přístupnost dětských hřišť nejsou stanoveny.

Návrh a realizaci dětských hřišť nesmí opomenout zdravotně postižené děti a snahou musí být vytvářet integrovaná dětská hřiště. Při plánování je důležité vědět, jak prostředí dětského hřiště uzpůsobit, zajistit přístupnými cestami a doplnit bezbariérovými prvky, jejichž počet by měl být závislý na celkovém počtu atrakcí. Jednotlivé prvky dětského hřiště je nutno navrhnout pro jednotlivé věkové kategorie jak z pohledu hry, tak vlastních možností dosahu z vozíku – při návrhu mobiliáře dětského hřiště nesmíme opomenout odlišné dosahové vzdálenosti dětí různých věkových kategorií (viz tab. 1). Velmi důležitý je návrh přístupného povrchu, který postiženým dětem při dětské hře nebude dělat potíže, a vytvoření odpočinkových zákoutí s prostorem pro invalidní vozík.

Tab. 2.  Počet bezbariérových prvků dětského hřiště v závislosti na celkovém počtu atrakcí

Obr. 72 Ukázky prvků bezbariérových dětských hřišť (výrobní sortiment firma HAGS)

4.10 AREÁLY OBCHODNÍCH CENTER A VÝROBY

Podmínky řešení areálů obchodních center a výroby nám obecně stanoví Příloha č. 2, bod 1. a 2. Další podmínky jsou uvedeny v ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací:

• jednotlivé podmínky bezbariérových úprav byly předmětem předcházejících kapitol, zejména v části chodníků, parkování a přechodů;
• na rozlehlých plochách parkovišť, kde nelze pro bezpečný pohyb zrakově postižených použít přirozené vodicí linie, musí být zřízeny vodicí linie umělé, případně s doplněním akustické informace;
• v návaznosti na vstupy situovat vyhrazená parkovací místa, jejichž počet musí odpovídat procentuálnímu podílu z každé parkovací plochy. Pokud jsou navržena podzemní parkovací stání, musí být požadavek na vyhrazená stání splněn také zde;
• nutno zajistit bezbariérový přístup k parkovacímu místu (jeho součástí je také bezpečné překonání výškového rozdílu mezi vozovkou a chodníkem);
• v areálech se stejnou výškovou úrovní jízdního pásu a komunikace nebo plochy pro pěší, musíme navrhnout pro oddělení nebezpečného nebo nepřístupného prostoru varovný pás šířky 400 mm s hmatovým a vizuálním kontrastem; je nutné důsledně hmatně i vizuálně oddělit plochy pro pěší od jízdních pásů pro vozidla. Řešení také musí respektovat zásady samostatného a bezpečného přístupu k budovám.

Obr. 73 Pochozí plocha u vstupu do nákupního centra – standardní hmatové úpravy na ploše a u vstupu podle ČSN 73 6110

Obr. 74 Příklady nevhodných a nedostačujících řešení úprav komunikací u obchodních center pro samostatný, bezpečný pohyb a orientaci osob se zrakovým postižením

4.11 SPORTOVNÍ AREÁLY A REKREAČNÍ PLOCHY

Přístupnost sportovních areálů musí být zajištěna nejen pro diváky, ale také pro handicapované sportovce, neboť řadu sportů mohou provozovat i osoby se zdravotním postižením. Při vlastním návrhu je nutno zajistit bezbariérové trasy od vlastního vstupu přes pokladnu po celém areálu sportoviště s přístupem k jednotlivým prostorům, vyhrazená místa v hledišti a nezbytně nutné hygienické prostory. Pro snadnou a rychlou orientaci je nutné areály vybavit informačním zařízením s vyznačením bezbariérových přístupů a jednotlivých prostorů. Vzhledem k tomu, že některé sportovní areály jsou využívány víceúčelově (zejména haly), je nutné kombinací hmatových a akustických prvků zajistit přístup pro zrakově postižené ke vstupu a k hlavním informacím nebo pokladně. Samostatný pohyb uvnitř haly pro tuto skupinu uživatelů nelze již většinou zajistit.

4.12 BEZBARIÉROVÉ TRASY A VSTUPY DO BUDOV

Podmínky řešení přístupových tras a samotných vstupů jsou uvedeny v § 4, odst. (1), § 5, odst. (1) a odst. (2), Příloze č. 2, bod 1., 2. a 3. a Příloze č. 3, bod 1.

• při řešení přístupové trasy musíme brát v úvahu pohyb osob s tělesným a zrakovým postižením;
• pro samostatný pohyb potřebují osoby se zrakovým postižením hmatové a vizuální informace;
• samotný vstup do budovy řešíme z úrovně přístupové komunikace s max. výškovým rozdílem 20 mm;
• v případě, že okolnosti neumožňují zpřístupnit hlavní vchod (změny stávajících staveb), lze použít vedlejšího vstupu s řádným označením symbolem přístupnosti, včetně vyznačení přístupové cesty k němu;
• před vstupem do budovy musí být vodorovná plocha nejméně 1 500 x 1 500 mm, při otevírání dveří ven nejméně 1 500 x 2 000 mm. Za vodorovnou plochu se považuje i plocha ve sklonu v poměru nejvýše 1:50 (2,0 %);
• prosklené stěny nebo dveře, jejichž zasklení zasahuje níže než 800 mm nad podlahou, musí být ve výšce 800 mm až 1 000 mm a zároveň ve výšce 1 400 až 1 600 mm označeny výraznou páskou šířky nejméně 50 mm, nebo pruhem ze značek o rozměru 50 x 50 mm, vzdálenými od sebe maximálně 150 mm, jasně viditelnými proti pozadí;
• horní hrana zvonkového panelu smí být nejvýše 1 200 mm od úrovně podlahy, ostatní ovládací prvky (vypínače apod.) optimálně ve výši 850–900 mm, nejvýše však 1 100 mm;
• přístup do stavby musí být řešen bez výškových rozdílů z úrovně přilehlého terénu – komunikace pro chodce, v odůvodněných případech lze vstup řešit rampou či zdvižným zařízením;
• vstup musí být osvětlen tak, aby nevznikal náhlý a velký kontrast mezi osvětlením vně a uvnitř budovy;
• vstupní dveře musí mít šířku nejméně 1 250 mm, přičemž hlavní křídlo musí umožnit otevření nejméně 900 mm, smí být zaskleny od výšky 400 mm nebo chráněny proti mechanickému poškození vozíkem;
• otevíravá dveřní křídla musí být ve výši 800–900 mm opatřena vodorovnými madly přes celou jejich šířku, umístěnými na straně tlačené, s výjimkou dveří automaticky ovládaných;
• dveře karuselového provedení musí umožnit průjezd osoby na vozíku bez dalších podmiňujících opatření a musí být doplněny dalšími otevíravými dveřmi;
• zámek dveří musí být umístěn nejvýše 1 000 mm od podlahy, klika nejvýše 1 100 mm.