Stav: aktualizace 2024, vydání 2007

S účinností nového stavebního zákona č. 283/2021 Sb. došlo ke zrušení vyhlášky č. 398/2009 Sb. V návaznosti na § 329 odst. 1 přechodného ustanovení k dokumentacím a projektovým dokumentacím je tato pomůcka k vyhlášce č.398/2009 Sb. pro činnost autorizovaných osob platná do 30. 6. 2027.

Pojem bezbariérové užívání staveb je stavebním zákonem č. 283/2021 Sb. rušen a v § 13 písm. d) je zaveden nový pojem stavebního řádu – přístupnost, kterou se rozumí vytváření podmínek pro samostatné a bezpečné využití pozemků a staveb osobami s pohybovým, zrakovým nebo sluchovým postižením, osobami pokročilého věku, těhotnými ženami a osobami doprovázejícími dítě v kočárku nebo dítě do 3 let (dále jen „osoba s omezenou schopností pohybu nebo orientace“) s cílem bezbariérového užívání. 

Přístupnost je podle ustanovení § 145 odst. 1 písm. e) jedním ze základních požadavků na stavby. Podrobné požadavky na přístupnost stanoví vyhláška č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu, která se v § 29 odst. 1 odkazuje na novou závaznou normu ČSN 73 4001 Přístupnost a bezbariérové užívání.

ČSN 73 4001 platí pro navrhování přístupnosti a bezbariérového užívání nových pozemních staveb a staveb dopravní infrastruktury, změny záměru před jeho dokončením, změny dokončené stavby v zastavěném území, v zastavitelných plochách v návaznosti na předpokládané výstavbě. Norma platí pro stavby občanského vybavení, stavby pro bydlení, stavby pro výkon práce, komunikace pro pěší a veřejná prostranství. Norma neplatí pro stavby rodinných domů a stavby pro rodinnou rekreaci včetně přístupů k nim. Základní požadavky na přístupnost se uplatní také u staveb železničních drah, metra, lanovek, přístavišť a civilních letišť sloužících veřejné hromadné dopravě.

Anotace
Hlavním cílem pomůcky, je poskytnout informace o základních principech přístupnosti samotných budov, jejichž základním předpokladem je mimořádně důležité správné zhodnocení omezujících faktorů užívání staveb pro jednotlivé skupiny zdravotně postižených. Na základě jejich potřeb samostatného bezpečného pohybu a orientace a nezbytně nutných manipulačních prostorů pak můžeme přistoupit k vlastnímu návrhu a následně realizaci stavby.

Upozornění k textu

OBSAH

ÚVOD

Současným trendem je objevování nových cest, které umožní lidem se zdravotním postižením zvolit si domov a způsob života podle svých představ a žít tak samostatně. V této souvislosti si musíme uvědomit, že základní podmínkou aktivního zapojení člověka do života společnosti je přístupnost prostranství a staveb, jejich užívání a možnost se v nich volně pohybovat. Jde o naplnění práva na svobodu pohybu v nejširším slova smyslu. Toto právo je u občanů se zdravotním postižením omezováno architektonickými, dopravními a informačními bariérami, jejichž existence je v řadě případů zcela neopodstatněná. Jejich odstranění vede k celkové humanizaci prostředí pro všechny občany. Všeobecně stále přetrvává mylný názor, že bezbariérové řešení staveb a veřejných prostranství se vztahuje jen na trvale zdravotně postižené, a to na osoby na vozíku, neslyšící a nevidomé. Ve skutečnosti se bezbariérovost týká mnohem širšího okruhu osob s ostatními vážnými pohybovými postiženími a omezeními, jako jsou malé děti, lidé s kočárky, cestující se zavazadly, senioři se sníženou pohyblivostí, schopností rychlé reakce a odhadu situace, osoby postižené dočasně vlivem úrazu či lidé malého nebo nadměrného vzrůstu. To ve své podstatě představuje velké procento populace s tím, že v této velké skupině se ocitne každý z nás minimálně dvakrát za život – jako dítě a jako senior.

Na tvorbu prostředí bez bariér musíme nahlížet jako na tvorbu prostředí pro všechny. Přes veškeré úsilí, které bylo vynaloženo na zlepšení informovanosti společnosti o této oblasti, jsou znalosti problematiky bezbariérového užívání odborné i laické veřejnosti neúplné. Velký úkol v řešení bezbariérového prostředí je v předcházení těmto bariérám již v procesu návrhu a vlastního navrhování, tzn. prevenci. Projekční praxe musí v plné míře zohledňovat zmiňovanou problematiku a ve svých návrzích by neměl nikdo opomenout odpověď na otázku, zda uměle vytvořený prostor, který navrhnul nebo na jehož tvorbě se podílel, je uzpůsobený pro všechny jeho budoucí uživatele.

Obsah a cíl pomůcky TP 1.4

Technická pomůcka TP 1.4 se zabývá podmínkami tvorby bezbariérového prostředí na základě nového pohledu a pojetí navrhování staveb, který musí být založen na integrální přístupnosti s cílem směrování vývoje problematiky architektonických bariér k co nejjasnějšímu vymezení spektra základních faktorů, ovlivňujících práci projektanta v oblasti bezbariérového přístupného prostředí. Publikace je rozčleněna na část věnující se principům bezbariérové přístupnosti a legislativním podmínkám bezbariérového užívání staveb, a to především stavebního zákona a jeho prováděcích vyhlášek. Základní vyhláška této problematiky zde není záměrně komentována, neboť požadavky vyhlášky a její komentářové znění jsou obsahem samostatného metodického pokynu A 3.14 Bezbariérové užívání staveb – metodika k vyhlášce č. 398/2009 Sb., o obecných a technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.

Hlavním cílem TP 1.4 je poskytnout informace o základních principech přístupnosti samotných budov, jejichž základním předpokladem je mimořádně důležité správné zhodnocení omezujících faktorů užívání staveb pro jednotlivé skupiny zdravotně postižených. Na základě jejich potřeb samostatného bezpečného pohybu a orientace a nezbytně nutných manipulačních prostorů pak můžeme přistoupit k vlastnímu návrhu a následně realizaci stavby.

Bezbariérové užívání staveb a přístupné prostředí

Výrazný posun v oblasti stavebního práva a problematiky přístupného prostředí nastal v podobě stavebního zákona č. 183/2006 Sb., jenž definuje pojem bezbariérové užívání staveb a staví ho na úroveň obecných požadavků na výstavbu. Každá stavba musí vyhovovat požadavku užívání nejen pro zdravotně postižené s těžkým tělesným či smyslovým poškozením, ale zároveň starším osobám, dočasně postiženým vlivem úrazu, těhotným ženám, osobám s kočárky či s nadměrnými lidskými proporcemi apod. Ve stavební praxi se ujal pojem bezbariérovost, což je mnohdy chápáno jako úprava a technické opatření zajišťující pohyb vozíčkáře. Daleko výstižnější je pracovat s pojmem přístupné prostředí, které již samo o sobě navozuje představu vstřícného prostředí pro každého, bez rozdílu věku či zdravotního postižení. Takto můžeme předejít dalším novým bariérám, které znemožňují plnohodnotné užití veřejných prostor, staveb až samotného interiéru. Uměle vytvořené životní prostředí je součástí rozvoje osobnosti každého člověka a projektanti musí brát v úvahu různorodost společnosti a lidskou potřebu nezávislosti. Přístupnost je oborem, který se významnou měrou neustále vyvíjí. Principy přístupnosti nejsou zaměřeny pouze na handicapované spoluobčany, ale dotýkají se celé populace. Charakteristické znaky přístupného a plnohodnotného prostředí uvádí obr. 1.

Připravovaná vyhláška o požadavcích na výstavbu k novému stavebnímu zákonu č.286/2021 Sb. uvádí nový pojem přístupnost a bezbariérové užívání, kterým se rozumí vytváření podmínek pro samostatné a bezpečné využití pozemků a staveb osobami s pohybovým, zrakovým nebo sluchovým postižením, osobami pokročilého věku, těhotnými ženami a osobami doprovázejícími dítě v kočárku nebo dítě do 3 let (dále jen „osoba s omezenou schopností pohybu nebo orientace“).

Pojem přístupnost je nezbytné vnímat v souvislosti s požadavky ČSN EN 17210 Přístupnost a využitelnost zastavěného prostředí – Funkční požadavky. V této normě je samotný pojem přístupnost definován jako užívání staveb, částí staveb nebo venkovního zastavěného prostředí bez ohledu na zdravotní omezení, věk nebo pohlaví tak, aby byl pro všechny uživatele zabezpečen nezávislý přístup a vstup do objektu, pohybovat se v něm a následně z něho bezpečně odejít.

Obr. 1  Charakteristické znaky přístupného a plnohodnotného prostředí

1 ZÁKLADNÍ POJMY

Osoby s omezenou schopností pohybu a orientace – osoby se zdravotním postižením, senioři, osoby s dočasným pohybovým omezením, osoby doprovázející lidi s mentálním postižením, osoby malého či nadměrného vzrůstu.

Porucha – morfologická nebo funkční porucha na úrovni orgánu či celého systému. Postižený o této poruše nemusí vědět, neboť ji lze diagnostikovat pouze v odborném prostředí. Pokud se tato porucha stále zvětšuje a začne tak omezovat subjekt v některé z běžných životních činností, stává se zdravotním postižením.

Zdravotní postižení – postižení vadou tělesnou, duševní nebo smyslovou, která může mít charakter trvalý nebo dočasný a omezuje vykonávání běžných denních aktivit. Jestliže začne zdravotní postižení omezovat osobu v jejím společenském životě (v zařazení, místu a funkci ve společnosti), jedná se o handicap.

Handicap – ztráta nebo omezení příležitostí mít rovnoprávný podíl na společenském životě. Pojem se nevztahuje výhradně jen na osoby se zdravotním postižením, ale zároveň na osoby, které standardně nejsou za zdravotně postižené osoby považovány, ale jejichž participace na běžném společenském životě je rovněž omezena (senioři, lidé po úrazech, těhotné ženy apod.).

Přístupnost – vlastnost prostředí či charakter poskytování informací a provoz komunikačních prostředků, které nevytvářejí žádným uživatelům omezení participace na společenském životě. Přístupnost je cílovým stavem rovnoprávného začlenění handicapovaných osob do společnosti.

Integrální přístupnost – uspořádání prostředí výstavbou pro každého uživatele bez rozdílu zdravotního stavu tak, aby v něm mohl fungovat nezávisle a co nejpřirozeněji.

Vyrovnání příležitostí – proces, kdy všeobecný systém společnosti (fyzické a kulturní prostředí, bydlení a doprava, sociální a zdravotnické služby, možnosti pracovního zařazení a vzdělání, kulturní, sportovní a společenský život) je dostupný pro všechny.

Bariéry – překážky vytvářející omezení aktivit či participace na společenském životě. V kontextu bezbariérovosti se jedná o bariéry architektonické, dopravní, komunikační a v neposlední řadě bariéry mentální.

Odstraňování bariér – proces odstraňování architektonických, dopravních a komunikačních bariér.

Bezbariérové prostředí – vlastnost prostředí a jeho parametrů, ve kterém nedochází k omezování aktivit nebo participace na společenském životě. Jedná se zároveň o souhrn fyzických a mentálních schopností jednotlivců, které spolu vytvářejí podmínky pro integraci osob s omezenou participací (osob s omezenou schopností pohybu a orientace).

Parametry bezbariérovosti – hodnoty stanovené manipulačními nároky osob s omezenou schopností pohybu a orientace v souladu s platnou legislativou.

2 CHARAKTERISTIKA OMEZENÉ SCHOPNOSTI POHYBU A ORIENTACE

Pod pojem omezená schopnost pohybu a orientace nelze zahrnout pouze osoby se zdravotním postižením, tedy osoby, které z důvodu nemoci nebo vrozeného stavu se mohou jen obtížně pohybovat, vidět, slyšet nebo vnímat. Kromě této skupiny osob sem musíme zahrnout také osoby, které mají dočasně či přechodně omezenou schopnost pohybu a orientace (od zlomené nohy až po skutečnost, že máme malé dítě či několik těžkých nákupních tašek).

Samotný stavební zákon v § 2, odst. (2), písmeno e) definuje obecnými požadavky na výstavbu také obecné technické požadavky zabezpečující bezbariérové užívání staveb, jenž jsou dále stanoveny v prováděcím stavebním předpisu k vyhlášce č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.

Výčet osob, pro které musí být zabezpečeno bezbariérové užívání staveb, stanoví ve vyhlášce č. 398/2009 Sb. § 1, odst. (1). Jedná se o osoby s pohybovým, zrakovým, sluchovým a mentálním postižením, osoby pokročilého věku, těhotné ženy, osoby doprovázející dítě v kočárku nebo dítě do tří let, které jsou dále v tomto předpise uváděny jako „osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace“.

V praktickém životě každý z nás zažije minimálně dvakrát určitý stupeň pohybového omezení, a to jako malé dítě a na sklonku života jako senior. V zásadě lze říci, že lze rozlišit čtyři základní skupiny osob s omezenou schopností pohybu a orientace:

• osoby se zdravotním postižením;
• osoby s těžkým pohybovým postižením;
• osoby se smyslovým postižením zraku;
• osoby se smyslovým postižením sluchu;
• osoby s dočasným zdravotním postižením – osoby s akutním úrazem znemožňujícím pohyb (např. zlomené končetiny) a osoby trpící náhlou zdravotní indispozicí (nevolnost, alergie, epilepsie, astma apod.);
• senioři;
• osoby s dočasným pohybovým omezením (těhotné ženy, rodiče s malými dětmi v kočárcích či bez nich, osoby doprovázející lidi s mentálním postižením, osoby přepravující objemné či těžké nákupy nebo zavazadla);
• osoby malého či nadměrného vzrůstu.

Zvláštním druhem postižení je hluchoslepota, daná různým stupněm souběžného poškození zraku a sluchu. Způsobuje především potíže při komunikaci, prostorové orientaci a samostatném pohybu, sebeobsluze a přístupu k informacím. Hluchoslepotu nelze chápat jako součet dvou postižení – sluchového a zrakového, ani jako součet jejich důsledků. Míra postižení obou smyslů se nesčítá, ale násobí. Hluchoslepý člověk si nemůže postižení jednoho smyslu kompenzovat smyslem druhým. Největší skupinu hluchoslepých osob tvoří lidé se získaným postižením zraku a sluchu ve vyšším věku života, tedy senioři.

Obr. 2  Jednotlivé skupiny osob s omezenou schopností pohybu a orientace a jejich prostorové požadavky zabezpečující snadný pohyb

Každá z uvedených dílčích skupin má svá specifika a potřeby, která musíme respektovat při vytváření jednotného přístupného prostředí. Z této skutečnosti také vychází metodika navrhování staveb na bezbariérové užívání, která je uvedena v kap. 5. Tento základní princip uvedení požadavků pro jednotlivé skupiny zdravotního postižení je aplikován také ve vyhlášce č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb a její přílohové části, ve znění pozdějších předpisů.

Obr. 3  Členění fenoménu omezení podle oblastí postižení

3 ZÁKONNÉ A NORMOVÉ PROSTŘEDÍ VE VZTAHU K BEZBARIÉROVÉM UŽÍVÁNÍ

3.1 BEZBARIÉROVÉ UŽÍVÁNÍ VE STAVEBNÍM ZÁKONĚ A PROVÁDĚCÍCH VYHLÁŠKÁCH

Omezené pohybové možnosti, orientace a samostatný pohyb lidí zdravotně postižených vyžadují stavební a technická řešení, která jim umožní volně se pohybovat ve vnitřním a vnějším prostředí. Tento požadavek se týká všech oblastí výstavby. Pro odstraňování podmínek, které mohou negativně ovlivnit životy osob se zdravotním postižením, je zapotřebí legislativních opatření.

Zatím nejvýraznější posun v oblasti stavebního práva a problematiky přístupného prostředí přinesl až stavební zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu.

Výraznou a podstatnou zásadní změnou je fakt, že bezbariérovému řešení a užívání staveb se podle § 132, odst. (3), písmene e) přiznává veřejný zájem. Stavební úřad může na základě § 137, odst. (1), písmene h) a jistých podmínek nařídit vlastníku stavby, stavebního pozemku nebo zastavěného stavebního pozemku bezbariérový přístup a užívání pozemku nebo stavby. Výrobky pro stavbu podle § 156, odst. (2), které mají rozhodující význam pro výslednou kvalitu stavby a představují zvýšenou míru ohrožení oprávněných zájmů, jsou stanoveny a posuzovány podle zvláštních právních předpisů (viz kap. 3.2).

Není-li projektant způsobilý některou část projektové dokumentace zpracovat sám, je povinen k jejímu zpracování na základě § 159, odst. (2) přizvat osobu s oprávněním pro příslušný obor nebo specializaci.

Detailní řešení všech staveb z hlediska jejich bezbariérové přístupnosti a užívání je v prováděcím předpise stavebního zákona, a to ve vyhlášce č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb, která v přílohové části stanoví obecné technické požadavky na stavby a jejich části tak, aby bylo zabezpečeno bezbariérové užívání osobami s omezenou schopností pohybu a osobám s omezenou schopností orientace – osobám se zrakovým a sluchovým postižením.

Tato řešení musí být srozumitelně vyjádřena v projektové dokumentaci, aby mohla být následně kontrolována v textové a výkresové části. Požadavky na projektovou dokumentaci jsou předmětem vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, která se nevztahuje na projektovou dokumentaci pro stavby letecké, stavby drah, stavby dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací podle § 194, písm. c) stavebního zákona, s výjimkou dokumentace pro vydání společného povolení pro stavby drah, stavby dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací. Pro dopravní stavby je v platnosti vyhláška Ministerstva dopravy č. 146/2008 Sb. o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, ve znění pozdějších předpisů. která stanoví rozsah a obsah projektové dokumentace pro letecké stavby, pro stavby drah, stavby dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací. Tato vyhláška se nevztahuje na dokumentaci pro vydání společného povolení stavby drah a dokumentaci pro vydání společného povolení stavby dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací (toto řeší vyhláška č. 499/2006 Sb.).

Přesná paragrafová znění, včetně krátkého komentáře k jednotlivým právním předpisům, jsou uváděna v následujících kap. 3.1–3.4.

Další podrobné rozpracování požadavků zákona na bezbariérové řešení staveb lze nalézt v českých technických normách.

3.1.1 Zákon o územním plánování a stavebním řádu č. 183/2006 Sb. (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů

Problematika bezbariérového užívání a plnění obecných požadavků na výstavbu je ve stavebním zákoně uváděna v následujících paragrafech:

§ 2

Základní pojmy

(2) V tomto zákoně se dále rozumí

e) obecnými požadavky na výstavbu obecné požadavky na využívání území,

Technické požadavky na stavby a obecné technické požadavky zabezpečující bezbariérové užívání staveb, stanovené prováděcími právními předpisy.

Komentář:
Obecným požadavkem na výstavbu je myšleno také bezbariérové užívání staveb.

§ 89

Stanoviska, námitky a připomínky (územní řízení)

(6) Námitku, o které nedošlo k dohodě mezi účastníky řízení, stavební úřad posoudí na základě obecných požadavků na výstavbu, závazných stanovisek, popřípadě rozhodnutí dotčených orgánů nebo technických norem, pokud taková námitka nepřesahuje rozsah jeho působnosti. Nedošlo-li k dohodě o námitce občanskoprávní povahy, stavební úřad si o ní učiní úsudek a rozhodne ve věci; to neplatí v případě námitek týkajících se existence nebo rozsahu vlastnických nebo jiných věcných práv.

Komentář:
Při územním řízení musí již být jasně definováno bezbariérové užívání staveb, a to jak z pohledu požadavků na využití území pozemků veřejného prostranství definovaných ve vyhlášce č. 501/2006 Sb., tak z pohledu vyhlášky č. 499/2006 Sb. a zvláště pak přílohy č. 1, č. 3, č. 4, č. 8, č. 10 a č. 11.

§ 90

Posuzování záměru žadatele

(1), písmeno a) s požadavky tohoto zákona a jeho prováděcích právních předpisů, zejména s obecnými požadavky na využívání územ

Komentář:
Obecným požadavkem na využívání území je myšleno zároveň bezbariérové užívání.

Ohlášení

§ 106

(1) Je-li ohlášení úplné a je-li ohlášený stavební záměr v souladu s obecnými požadavky na výstavbu, se závaznými stanovisky, popřípadě rozhodnutími dotčených orgánů, s územním rozhodnutím nebo regulačním plánem nebo veřejnoprávní smlouvou územní rozhodnutí nahrazující anebo územním souhlasem, jde-li o stavbu či terénní úpravu podle § 104 odst. 1 písm. a) až i), nebo s územně plánovací dokumentací, jde-li o stavební úpravu podle § 104 odst. 1 písm. k) nebo není přímo dotčeno vlastnické právo nebo právo vyplývající z věcného břemene dalších osob, ledaže by s tím tyto osoby vyslovily souhlas, stavební úřad vydá souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru do 30 dnů ode dne podání ohlášení.

Komentář:
Obecnými požadavky na výstavbu jsou také požadavky na bezbariérové užívání staveb.

§ 111

Stavební řízení

(1) Stavební úřad přezkoumá podanou žádost a připojené podklady z toho hlediska, zda stavbu lze podle nich provést, a ověří zejména, zda:

b) projektová dokumentace je úplná, přehledná, a zda jsou v odpovídající míře řešeny obecné požadavky na výstavbu.

Komentář:
Řešení obecných požadavků na výstavbu, včetně požadavků na bezbariérové užívání staveb.

§ 115

Stavební povolení

(1) Ve stavebním povolení stavební úřad stanoví podmínky pro provedení stavby, a pokud je to třeba, i pro její užívání, a rozhodne o námitkách účastníků řízení. Podmínkami zabezpečí ochranu veřejných zájmů a stanoví zejména návaznost na jiné podmiňující stavby a zařízení, dodržení obecných požadavků na výstavbu, včetně požadavků na bezbariérové užívání stavby, popřípadě technických norem. Podle potřeby stanoví, které fáze výstavby mu stavebník oznámí za účelem provedení kontrolních prohlídek stavby; může též stanovit, že stavbu lze užívat jen na základě kolaudačního souhlasu.

Komentář:
Stavební úřad musí jasně a konkrétně stanovit požadavky na bezbariérové užívání stavby, tzn. že není přípustné ve stavebním povolení se pouze obecně odkázat na dodržení požadavků vyhlášky č. 398/2009 Sb. (viz příklad):

Příklad nevhodně a obecně formulovaných požadavků na bezbariérové užívání staveb:

10. Provedení stavby musí vyhovovat ustanovení vyhlášky č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.

§ 122

Kolaudační souhlas

(3) Je-li žádost o kolaudační souhlas úplná a dokončená stavba, popřípadě část stavby schopná samostatného užívání, je v souladu s povolením stavby a dokumentací, nebo ověřenou projektovou dokumentací, v souladu se stanovisky nebo závaznými stanovisky, popřípadě rozhodnutími dotčených orgánů, byla-li vydána podle zvláštních právních předpisů, jsou dodrženy obecné požadavky na výstavbu a skutečné provedení stavby nebo její užívání nebude ohrožovat život a veřejné zdraví, život nebo zdraví zvířat, bezpečnost anebo životní prostředí, stavební úřad vydá do 15 dnů ode dne provedení závěrečné kontrolní prohlídky kolaudační souhlas, který je dokladem o povoleném účelu užívání stavby.

Komentář:
Dodržení obecných požadavků na výstavbu, včetně požadavků na bezbariérové užívání staveb.

§ 122a

Kolaudační řízení

(5) V kolaudačním rozhodnutí může stavební úřad stanovit podmínky vyplývající z obecných požadavků na výstavbu, podmínky pro odstranění drobných nedostatků skutečného provedení stavby zjištěných při kolaudačním řízení a určit přiměřenou lhůtu k jejich odstranění. Může tak učinit pouze v případě, že jde o nedostatky, které neohrožují život a veřejné zdraví, život nebo zdraví zvířat, bezpečnost anebo životní prostředí a nebrání ve svém souhrnu řádnému a nerušenému užívání stavby k určenému účelu.

Komentář:
Obecnými požadavky na výstavbu jsou také požadavky na bezbariérové užívání staveb.

§ 132

Společné zásady

(3) Veřejným zájmem se rozumí požadavek, aby

e) byly odstraněny stavebně bezpečnostní, požární, hygienické, zdravotní nebo provozní závady na stavbě anebo na stavebním pozemku, včetně překážek bezbariérového užívání stavby.

Komentář:
Přiznání veřejného zájmu pro bezbariérové užívání stavby je výraznou a podstatnou změnou v dosavadní oblasti stavebního práva. Problémem zůstává nedořešená otázka dotčeného orgánu, který by hájil zájmy osob s omezenou schopností pohybu a orientace.

§ 137

Nezbytné úpravy

(1) Stavební úřad může nařídit vlastníku stavby, stavebního pozemku nebo zastavěného stavebního pozemku nezbytné úpravy,

h) jimiž se zajišťuje bezbariérový přístup a užívání pozemku nebo stavby,

(3) Nezbytné úpravy podle odstavce 1 může stavební úřad nařídit pouze v případě, že stavba nebo zařízení nejsou postaveny a užívány v souladu s podmínkami danými povolením stavebního úřadu. Jsou-li stavba nebo zařízení postaveny a užívány v souladu s podmínkami danými povolením stavebního úřadu, může stavební úřad nařídit nezbytné úpravy podle odstavce 1 jen v případě prokazatelně významného ohrožení a za náhradu újmy, kterou by nařízené úpravy vyvolaly.

Komentář:
Pro hájení veřejného zájmu bezbariérového užívání staveb by byl tento paragraf vyhovující, pokud by nenásledoval odst. (3). Zde je na stavebním úřadu, aby striktně dodržoval požadavek § 115, odst. (1) a v podmínkách stavebního povolení jasně a konkrétně stanovil požadavky na bezbariérové užívání stavby.

§ 153

Stavbyvedoucí a stavební dozor

(1) Stavbyvedoucí je povinen řídit provádění stavby v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu a s ověřenou projektovou dokumentací, zajistit dodržování povinností k ochraně života, zdraví, životního prostředí a bezpečnosti práce vyplývajících ze zvláštních právních předpisů, zajistit řádné uspořádání staveniště a provoz na něm a dodržení obecných požadavků na výstavbu (§ 169), popřípadě jiných technických předpisů a technických norem. V případě existence staveb technické infrastruktury v místě stavby je povinen zajistit vytyčení tras technické infrastruktury v místě jejich střetu se stavbou.

Komentář:
Obecnými požadavky na výstavbu jsou také požadavky na bezbariérové užívání staveb. Při provádění stavby a výkopových pracích je zvláště důležité řádně označit překážky na komunikacích pro pěší (pokud jsou stavbou dotčeny) podle požadavků zvláštního právního předpisu (vyhláška o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb), případně zajistit a vyznačit dočasné bezbariérové trasy.

(3) Osoba vykonávající stavební dozor odpovídá spolu se stavebníkem za soulad prostorové polohy stavby s ověřenou dokumentací, za dodržení obecných požadavků na výstavbu, za bezbariérové užívání stavby a jiných technických předpisů a za dodržení rozhodnutí a jiných opatření, vydaných k uskutečnění stavby.

Komentář:
Prostorová poloha stavby musí zabezpečit bezbariérové užívání veřejných prostranství a zajistit bezbariérový přístup.

§ 156

Požadavky na stavby

(1) Pro stavbu mohou být navrženy a použity jen takové výrobky, materiály a konstrukce, jejichž vlastnosti z hlediska způsobilosti stavby pro navržený účel zaručují, že stavba při správném provedení a běžné údržbě po dobu předpokládané existence splní základní požadavky na stavby.

(2) Výrobky pro stavbu, které mají rozhodující význam pro výslednou kvalitu stavby a představují zvýšenou míru ohrožení oprávněných zájmů, jsou stanoveny a posuzovány podle zvláštních právních předpisů.

Komentář:
Zvláště u komunikací pro pěší je nutno používat materiály, které jsou v souladu s nařízením vlády č. 163/2002 Sb. a z něj vycházejících návodů Technického a zkušebního ústavu TN TZÚS 12.03.04 až 06. Při řešení interiéru stavby je nutno pamatovat na výrobky respektující ergonomické požadavky.

§ 159

Projektová činnost ve výstavbě

(2) Projektant odpovídá za správnost, celistvost, úplnost a bezpečnost stavby provedené podle jím zpracované projektové dokumentace a proveditelnost stavby podle této dokumentace, jakož i za technickou a ekonomickou úroveň návrhu technologického zařízení, včetně vlivů na životní prostředí. Je povinen dbát právních předpisů a obecných požadavků na výstavbu, vztahujících se ke konkrétnímu stavebnímu záměru. Statické, popřípadě jiné výpočty musí být vypracovány tak, aby byly kontrolovatelné. Není-li projektant způsobilý některou část projektové dokumentace zpracovat sám, je povinen k jejímu zpracování přizvat osobu s oprávněním pro příslušný obor nebo specializaci, která odpovídá za jí zpracovaný návrh. Odpovědnost projektanta za projektovou dokumentaci stavby jako celku tím není dotčena.

Komentář:
Obor zabývající se otázkou bezbariérovosti a využívání technických prostředků pro vytváření přijatelného životního prostředí pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace se v současnosti velice rychle vyvíjí a ustavuje se jako zvláštní odvětví techniky. Jde o obor, jenž utváří nové postupy vytváření přístupného prostředí; z tohoto důvodu je nutno řešení a úpravy týkající se bezbariérového užívání konzultovat se specialisty (zejména ve vztahu bezbariérového užívání dopravní infrastruktury). Nutno zdůraznit, že v současné době neexistuje žádná profesní organizace odborníků pro bezbariérové užívání staveb ani autorizační obor či specializace.

§ 160

Provádění staveb

(2) Zhotovitel stavby je povinen provádět stavbu v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu a s ověřenou projektovou dokumentací, dodržet obecné požadavky na výstavbu, popřípadě jiné technické předpisy a technické normy a zajistit dodržování povinností k ochraně života, zdraví, životního prostředí a bezpečnosti práce, vyplývajících ze zvláštních právních předpisů.

Komentář:
Jedná se o velmi důležitý paragraf, kdy také zhotovitel nese zodpovědnost za dodržení požadavků na bezbariérové užívání staveb, aniž by jasně a zřetelně byly definovány v projektové dokumentaci.

§ 169 

Obecné požadavky na výstavbu

(1) Právnické osoby, fyzické osoby a příslušné orgány veřejné správy jsou povinny při územně plánovací a projektové činnosti, při povolování, provádění, užívání a odstraňování staveb respektovat záměry územního plánování a obecné požadavky na výstavbu [§ 2 odst. 2 písm. e)] stanovené prováděcími právními předpisy.

Komentář:
Jedná se o základní prováděcí předpis – vyhlášku č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.

(4) O výjimce z technických požadavků na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání stavby rozhoduje stavební úřad, příslušný rozhodnout ve věci.

Komentář:
Dost problematický a diskutabilní paragraf – bude mít stavební úřad dostatek podkladů a odborných znalostí, aby mohl rozhodnout ve věci bezbariérového užívání stavby?

3.1.2 Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů

Ve vyhlášce č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb jsou zahrnuty podmínky a požadavky na srozumitelně vyjádřené a kontrolovatelné řešení staveb s ohledem na přístupnost a užívání osobami s omezenou schopností pohybu a orientace, a to jak v části textové, tak části výkresové. Tato vyhláška se nevztahuje na projektovou dokumentaci pro stavby letecké, stavby drah, stavby dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací podle § 194, písm. c) stavebního zákona, s výjimkou dokumentace pro vydání společného povolení pro stavby drah, stavby dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací. Toto je předmětem vyhlášky Ministerstva dopravy č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, ve znění pozdějších předpisů.

Příloha č.1

Rozsah a obsah dokumentace pro vydání rozhodnutí o umístění stavby

B Souhrnná technická zpráva

B.1 Popis území stavby

k) územně technické podmínky – zejména možnost napojení na stávající dopravní a technickou infrastrukturu, možnost bezbariérového přístupu k navrhované stavbě.

B.2 Celkový popis stavby

B.2.1 Základní charakteristika stavby a jejího užívání

d) informace o vydaných rozhodnutích o povolení výjimky z technických požadavků na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání stavby.

B.2.4 Bezbariérové užívání stavby

Zásady řešení přístupnosti a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace včetně údajů o podmínkách pro výkon práce osob se zdravotním postižením.

B.4 Dopravní řešení

a) popis dopravního řešení včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace.

B.8 Zásady organizace výstavby

d) požadavky na bezbariérové obchozí trasy.

C Situační výkresy

C.4 Speciální situační výkres

Situační výkresy vyhotovené podle potřeby ve vhodném měřítku zobrazující speciální požadavky objektů, technologických zařízení, technických sítí, infrastruktury nebo souvisejících inženýrských opatření, včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace a prvků životního prostředí – soustava chráněných území NATURA 2000, územní systém ekologické stability, významné krajinné prvky, chráněná území apod.

Poznámka:
Speciální výkres zachycující navržené bezbariérové trasy v řešeném území je vhodné vyhotovit v případech, kdy tyto trasy se odlišují od běžných komunikačních pěších tahů nebo jsou odlišné pro pohybové a zrakové omezení z důvodů bezpečnosti, podmínek v území apod. Nejedná se tedy vždy o povinnou přílohu.

Příloha č.2

Rozsah a obsah dokumentace pro vydání rozhodnutí o umístění liniové stavby technické infrastruktury včetně souvisejících technologických objektů

B.2 Celkový popis stavby

B.2.1 Základní charakteristika stavby a jejího užívání

d) informace o vydaných rozhodnutích o povolení výjimky z technických požadavků na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání stavby.

B.8 Zásady organizace výstavby

d) požadavky na bezbariérové obchozí trasy.

Příloha č. 3

Rozsah a obsah dokumentace pro vydání rozhodnutí o umístění stavby dráhy

B.2 Celkový popis stavby

B.2.1 Základní charakteristika stavby a jejího užívání

d) informace o vydaných rozhodnutích o povolení výjimky z technických požadavků na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání stavby nebo souhlasu s odchylným řešením z platných předpisů a norem, případně souhlasu s použitím neschváleného a nezavedeného zařízení.

B.2.4 Bezbariérové užívání stavby

Zásady řešení přístupnosti a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace včetně údajů o podmínkách pro výkon práce osob se zdravotním postižením.

B.4 Dopravní řešení a základní údaje o provozu, provozní a dopravní technologie

b) napojení území na stávající dopravní infrastrukturu, včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace.

C Situační výkresy

C. 4 Speciální výkresy

Situační výkresy vyhotovené podle potřeby ve vhodném měřítku zobrazující speciální požadavky objektů, technologických zařízení, technických sítí, infrastruktury nebo souvisejících inženýrských opatření, včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace a prvků životního prostředí – soustava chráněných území NATURA 2000, územní systém ekologické stability, významné krajinné prvky, chráněná území, apod. Výkresy architektonického řešení stavby nebo význačných objektů, umístění stavby vzhledem k urbanistické struktuře území, vztah k základnímu dopravnímu systému, chráněným územím, vizualizace architektonicky významných objektů.

Příloha č. 4

Rozsah a obsah dokumentace pro vydání rozhodnutí o umístění stavby dálnice, silnice, místní komunikace a veřejné účelové komunikace

B Souhrnná technická zpráva

B.1 Popis území stavby

l) územně technické podmínky – zejména možnost napojení na stávající dopravní a technickou infrastrukturu, možnost bezbariérového přístupu k navrhované stavbě.

B.2 Celkový popis stavby

B.2.1 Základní charakteristika stavby a jejího užívání

d) informace o vydaných rozhodnutích o povolení výjimky z technických požadavků na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání stavby nebo souhlasu s odchylným řešením z platných předpisů a norem.

B.2.4 Bezbariérové užívání stavby

Zásady řešení přístupnosti a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace.

B.4 Dopravní řešení a základní údaje o provozu, provozní a dopravní technologie

a) popis dopravního řešení včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace.

B.8 Zásady organizace výstavby

b) přístup na stavbu po dobu výstavby, popřípadě přístupové trasy,

C.4 Speciální výkresy

Situační výkresy vyhotovené podle potřeby ve vhodném měřítku zobrazující speciální požadavky objektů, technologických zařízení, technických sítí, infrastruktury nebo souvisejících inženýrských opatření, včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace a prvků životního prostředí – soustava chráněných území NATURA 2000, územní systém ekologické stability, významné krajinné prvky, chráněná území apod. Výkresy umístění stavby vzhledem k urbanistické struktuře území, vztah k základnímu dopravnímu systému, chráněným územím.

Poznámka:
Speciální výkres zachycující navržené bezbariérové trasy v řešeném území je vhodné vyhotovit v případech, kdy tyto trasy se odlišují od běžných komunikačních pěších tahů nebo jsou odlišné pro pohybové a zrakové omezení z důvodů bezpečnosti, podmínek v území apod. Nejedná se tedy vždy o povinnou přílohu.

Dokladová část

3. Doklad podle jiného právního předpisu

Pokud je dokumentace zpracována pro soubor staveb, jehož součástí je výrobek plnící funkci stavby, přikládá se doklad podle jiného právního předpisu²⁾ prokazující shodu vlastností tohoto výrobku s požadavky na stavby podle § 156 stavebního zákona nebo technická dokumentace výrobce nebo dovozce, popřípadě další doklad, z něhož je možné ověřit dodržení požadavků na stavby.

Příloha č. 5

Rozsah a obsah dokumentace pro vydání rozhodnutí o umístění souboru staveb v areálu jaderného zařízení

B.2 Celkový popis souboru staveb

B.2.1 Základní charakteristika souboru staveb a jeho užívání

c) informace o vydaných rozhodnutích o povolení výjimky z technických požadavků na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání souboru stavby.

B.2.5.2 Koncepce bezbariérového užívání staveb v areálu jaderného zařízení

B.4 Zásady organizace výstavby

e) požadavky na bezbariérové obchozí trasy.

Příloha č. 7

Rozsah a obsah dokumentace pro vydání rozhodnutí o změně vlivu užívání stavby na území

B.2 Popis navrhované změny vlivu užívání stavby na území

B.2.1 Základní charakteristika stavby a změny v jejím užívání

c) informace o vydaných rozhodnutích o povolení výjimky z technických požadavků na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání stavby.

Příloha č. 8

Rozsah a obsah dokumentace pro vydání společného povolení

B Souhrnná technická zpráva

B.1 Popis území stavby

k) územně technické podmínky – zejména možnost napojení na stávající dopravní a technickou infrastrukturu, možnost bezbariérového přístupu k navrhované stavbě.

B.2 Celkový popis stavby

B.2.1 Základní charakteristika stavby a jejího užívání

d) informace o vydaných rozhodnutích o povolení výjimky z technických požadavků na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání stavby.

B.2.4 Bezbariérové užívání stavby

Zásady řešení přístupnosti a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace včetně údajů o podmínkách pro výkon práce osob se zdravotním postižením.

B.4 Dopravní řešení

a) popis dopravního řešení včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace.

B.8 Zásady organizace výstavby

g) požadavky na bezbariérové obchozí trasy,

l) úpravy pro bezbariérové užívání výstavbou dotčených staveb.

C.4 Speciální situační výkres

Situační výkresy vyhotovené podle potřeby ve vhodném měřítku zobrazující speciální požadavky objektů, technologických zařízení, technických sítí, infrastruktury nebo souvisejících inženýrských opatření, včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace a prvků životního prostředí – soustava chráněných území NATURA 2000, územní systém ekologické stability, významné krajinné prvky, chráněná území, apod.

Poznámka:
Speciální výkres zachycující navržené bezbariérové trasy v řešeném území je vhodné vyhotovit v případech, kdy tyto trasy se odlišují od běžných komunikačních pěších tahů nebo jsou odlišné pro pohybové a zrakové omezení z důvodů bezpečnosti, podmínek v území apod. Nejedná se tedy vždy o povinnou přílohu.

Dokladová část

3. Doklad podle jiného právního předpisu

Pokud je dokumentace zpracována pro soubor staveb, jehož součástí je výrobek plnící funkci stavby, přikládá se doklad podle jiného právního předpisu²⁾ prokazující shodu vlastností tohoto výrobku s požadavky na stavby podle § 156 stavebního zákona nebo technická dokumentace výrobce nebo dovozce, popřípadě další doklad, z něhož je možné ověřit dodržení požadavků na stavby.

Příloha č. 9

Rozsah a obsah dokumentace pro vydání společného povolení liniové stavby technické infrastruktury včetně souvisejících technologických objektů

B.2 Celkový popis stavby

B.2.1 Základní charakteristika stavby a jejího užívání

d) informace o vydaných rozhodnutích o povolení výjimky z technických požadavků na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání stavby,

B.4 Dopravní řešení

a) popis dopravního řešení, včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace,

B.8 Zásady organizace výstavby

g) požadavky na bezbariérové obchozí trasy,

l) úpravy pro bezbariérové užívání výstavbou dotčených staveb.

C.4 Speciální situační výkres

Situační výkresy vyhotovené podle potřeby ve vhodném měřítku zobrazující speciální požadavky objektů, technologických zařízení, technických sítí, infrastruktury nebo souvisejících inženýrských opatření, včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace a prvků životního prostředí – soustava chráněných území NATURA 2000, územní systém ekologické stability, významné krajinné prvky, chráněná území apod.

Poznámka:
Speciální výkres zachycující navržené bezbariérové trasy v řešeném území je vhodné vyhotovit v případech, kdy tyto trasy se odlišují od běžných komunikačních pěších tahů nebo jsou odlišné pro pohybové a zrakové omezení z důvodů bezpečnosti, podmínek v území apod. Nejedná se tedy vždy o povinnou přílohu.

3. Doklad podle jiného právního předpisu

Pokud je dokumentace zpracována pro soubor staveb, jehož součástí je výrobek plnící funkci stavby, přikládá se doklad podle jiného právního předpisu²⁾ prokazující shodu vlastností tohoto výrobku s požadavky na stavby podle § 156 stavebního zákona nebo technická dokumentace výrobce nebo dovozce, popřípadě další doklad, z něhož je možné ověřit dodržení požadavků na stavby.

Příloha č. 10

Rozsah a obsah dokumentace pro vydání společného povolení stavby dráhy

B.2 Celkový popis stavby

B.2.1 Základní charakteristika stavby a jejího užívání

e) informace o vydaných rozhodnutích o povolení výjimky z technických požadavků na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání stavby, nebo souhlasu provozovatele dráhy o udělených výjimkách z platných předpisů a norem a souhlasu provozovatele dráhy s použitím neschváleného a nezavedeného zařízení.

B.2.4 Bezbariérové užívání stavby

Zásady řešení přístupnosti a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace, seznam použitých zvláštních a vybraných stavebních výrobků pro tyto osoby, včetně řešení informačních systémů a údajů o podmínkách pro výkon práce osob se zdravotním postižením.

B.3 Připojení stavby na technickou a dopravní infrastrukturu

c) popis dopravního řešení včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace, napojení na stávající dopravní infrastrukturu, doprava v klidu, pěší a cyklistické stezky.

B.8 Zásady organizace výstavby

B.8.1 Technická zpráva

g) požadavky na bezbariérové obchozí trasy,

l) úpravy pro bezbariérové užívání výstavbou dotčených staveb.

C Situační výkresy

C.4 Speciální výkresy

Situační výkresy vyhotovené podle potřeby ve vhodném měřítku zobrazující speciální požadavky objektů, technologických zařízení, technických sítí, infrastruktury nebo souvisejících inženýrských opatření včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace a prvků životního prostředí – soustava chráněných území NATURA 2000, územní systém ekologické stability, významné krajinné prvky, chráněná území apod. Výkresy architektonického řešení stavby nebo význačných objektů, umístění stavby vzhledem k urbanistické struktuře území, vztah k základnímu dopravnímu systému, chráněným územím, vizualizace architektonicky významných objektů.

Poznámka:
Speciální výkres zachycující navržené bezbariérové trasy v řešeném území je vhodné vyhotovit v případech, kdy tyto trasy se odlišují od běžných komunikačních pěších tahů nebo jsou odlišné pro pohybové a zrakové omezení z důvodů bezpečnosti, podmínek v území apod. Nejedná se tedy vždy o povinnou přílohu.

D Dokumentace objektů a technických a technologických zařízení

D.2 Stavební část

p) řešení přístupu a užívání stavebních objektů osobami s omezenou schopností pohybu nebo orientace.

Dokladová část

3. Doklad podle jiného právního předpisu

Pokud je dokumentace zpracována pro soubor staveb, jehož součástí je výrobek plnící funkci stavby, přikládá se doklad podle jiného právního předpisu²⁾ prokazující shodu vlastností tohoto výrobku s požadavky na stavby podle § 156 stavebního zákona nebo technická dokumentace výrobce nebo dovozce, popřípadě další doklad, z něhož je možné ověřit dodržení požadavků na stavby.

Příloha č. 11

Rozsah a obsah dokumentace pro vydání společného povolení stavby dálnice, silnice, místní komunikace a veřejné účelové komunikace

B Souhrnná technická zpráva

B.1 Popis území stavby

j) územně technické podmínky – zejména možnost napojení na stávající dopravní a technickou infrastrukturu, možnost bezbariérového přístupu k navrhované stavbě.

B.2 Celkový popis stavby

B.2.1 Celková koncepce řešení stavby

d) informace o vydaných rozhodnutích o povolení výjimky z technických požadavků na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání stavby nebo souhlasu s odchylným řešením z platných předpisů a norem.

B.2.4 Bezbariérové užívání stavby

Zásady řešení přístupnosti a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace, seznam použitých zvláštních a vybraných stavebních výrobků pro tyto osoby, včetně řešení informačních systémů.

B.4 Dopravní řešení

a) popis dopravního řešení včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace.

B.8 Zásady organizace výstavby

B.8.1 Technická zpráva

g) požadavky na bezbariérové obchozí trasy,

l) úpravy pro bezbariérové užívání výstavbou dotčených staveb.

C Situační výkresy

C.4 Speciální výkresy

Situační výkresy vyhotovené podle potřeby ve vhodném měřítku zobrazující speciální požadavky objektů, technologických zařízení, technických sítí, infrastruktury nebo souvisejících inženýrských opatření, včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace a prvků životního prostředí – soustava chráněných území NATURA 2000, územní systém ekologické stability, významné krajinné prvky, chráněná území, apod. Výkresy umístění stavby vzhledem k urbanistické struktuře území, vztah k základnímu dopravnímu systému, chráněným územím.

Poznámka:
Speciální výkres zachycující navržené bezbariérové trasy v řešeném území je vhodné vyhotovit v případech, kdy tyto trasy se odlišují od běžných komunikačních pěších tahů nebo jsou odlišné pro pohybové a zrakové omezení z důvodů bezpečnosti, podmínek v území apod. Nejedná se tedy vždy o povinnou přílohu.

D Dokumentace objektů a technických a technologických zařízení

D.1 Stavební část

D.1.1 Objekty pozemních komunikací, včetně propustků

1. Technická zpráva

k) řešení přístupu a užívání veřejně přístupných komunikací a ploch souvisejících se staveništěm osobami s omezenou schopností pohybu nebo orientace.

2. Výkresy

a) Situace pozemní komunikace

Situace všech objektů je uvedena v koordinační situaci stavby v části C. Tam, kde není dostatečně zřejmé řešení objektu z této situace, přiloží se samostatná situace objektu (výřez situace stavby) ve větším měřítku. Situace musí obsahovat schématický zákres úprav pro samostatný a bezpečný pohyb osob s omezenou schopností pohybu nebo orientace.

f) Výkresy obslužných zařízení

Zpracují se, jestliže jsou součástí objektu pozemní komunikace, jedná se o zastávky linkové osobní dopravy, parkoviště a jiné dopravní plochy a odpočívky. Výkresy musí zobrazovat jednoznačně stavebně technické řešení. Měřítko volí projektant s přihlédnutím k povaze zařízení. Výkresy musí obsahovat údaje o bezbariérovém užívání stavby (objektu), včetně detailů příslušných vyhrazených míst a sklonů u přechodů.

g) Dopravní značky, dopravní zařízení, světelné signály, zařízení pro provozní informace a dopravní telematiku

Výkresy navržených dopravních značek a uvedených zařízení v měřítku situace pozemní komunikace nebo jiném měřítku jako samostatné výkresy. U jednoduchých řešení se dopravní značení a všechna další dopravní zařízení vyznačí přímo na situaci pozemní komunikace. Výkresy musí obsahovat údaje o bezbariérovém užívání stavby (objektu), včetně detailů hmatového a akustického vedení a frází orientačních majáčků.

D.1.2 Mostní objekty a zdi

1. Technická zpráva

1.7. Řešení přístupu a užívání stavby osobami s omezenou schopností pohybu nebo orientace

2. Výkresy

a) situace mostního objektu v měřítku 1 : 500 a jeho koordinace s ostatními stavebními objekty stavby pozemní komunikace včetně jejich ochranných pásem, zvláštních omezení a úprav pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace.

D.1.5 Objekty podzemních staveb

1. Technická zpráva

1.2. Technická část

k) požadavky na bezbariérové užívání stavby.

2. Výkresy

b) koordinační situace v měřítku 1 : 500 s označením stavebních objektů a provozních souborů, včetně zakreslení zóny poklesů, ovlivnění a sledování, vedení inženýrských sítí, včetně dočasných, a úprav pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace.

Příloha č. 12

Rozsah a obsah projektové dokumentace pro ohlášení stavby uvedené v § 104 odst. 1 písm. a) až e) stavebního zákona nebo pro vydání stavebního povolení

B Souhrnná technická zpráva

B.1 Popis území stavby

l) územně technické podmínky – zejména možnost napojení na stávající dopravní a technickou infrastrukturu, možnost bezbariérového přístupu k navrhované stavbě.

B.2 Celkový popis stavby

B.2.1 Základní charakteristika stavby a jejího užívání

d) informace o vydaných rozhodnutích o povolení výjimky z technických požadavků na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání stavby.

B.2.4 Bezbariérové užívání stavby

Zásady řešení přístupnosti a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace včetně údajů o podmínkách pro výkon práce osob se zdravotním postižením.

B.4 Dopravní řešení

a) popis dopravního řešení včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace.

B.8 Zásady organizace výstavby

g) požadavky na bezbariérové obchozí trasy,

l) úpravy pro bezbariérové užívání výstavbou dotčených staveb.

C.4 Speciální situační výkresy

Situační výkresy vyhotovené podle potřeby ve vhodném měřítku zobrazující speciální požadavky objektů, technologických zařízení, technických sítí, infrastruktury nebo souvisejících inženýrských opatření, včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace a prvků životního prostředí – soustava chráněných území NATURA 2000, územní systém ekologické stability, významné krajinné prvky, chráněná území apod.

Poznámka:
Speciální výkres zachycující navržené bezbariérové trasy v řešeném území je vhodné vyhotovit v případech, kdy tyto trasy se odlišují od běžných komunikačních pěších tahů nebo jsou odlišné pro pohybové a zrakové omezení z důvodů bezpečnosti, podmínek v území apod. Nejedná se tedy vždy o povinnou přílohu.

Dokladová část

3. Doklad podle jiného právního předpisu

Pokud je dokumentace zpracována pro soubor staveb, jehož součástí je výrobek plnící funkci stavby, přikládá se doklad podle jiného právního předpisu²⁾ prokazující shodu vlastností tohoto výrobku s požadavky na stavby podle § 156 stavebního zákona nebo technická dokumentace výrobce nebo dovozce, popřípadě další doklad, z něhož je možné ověřit dodržení požadavků na stavby.

Příloha č. 13

Rozsah a obsah projektové dokumentace pro provádění stavby

B Souhrnná technická zpráva

B.1 Popis území stavby

l) územně technické podmínky – zejména možnost napojení na stávající dopravní a technickou infrastrukturu, možnost bezbariérového přístupu k navrhované stavbě.

B.2 Celkový popis stavby

d) informace o vydaných rozhodnutích o povolení výjimky z technických požadavků na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání stavby.

Příloha č. 15

Náležitosti dokumentace bouracích prací

B Souhrnná technická zpráva

B.5 Zásady organizace bouracích prací

g) požadavky na bezbariérové obchozí trasy,

k) úpravy pro bezbariérové užívání staveb dotčených odstraněním stavby.

3.1.3 Vyhláška č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, ve znění pozdějších předpisů

Vyhláška č. 146/2008 Sb. stanoví rozsah a obsah projektové dokumentace pro letecké stavby, pro stavby drah, stavby dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací. Tato vyhláška se nevztahuje na dokumentaci pro vydání společného povolení stavby drah a dokumentaci pro vydání společného povolení stavby dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací, toto je předmětem vyhlášky č. 499/2006 Sb.

Obdobně jako ve vyhlášce č. 499/2006 Sb. jsou v této vyhlášce zahrnuty také podmínky a požadavky na srozumitelně vyjádřené a kontrolovatelné řešení dopravních staveb s ohledem na přístupnost a užívání osobami s omezenou schopností pohybu nebo orientace, a to jak v části textové, tak části výkresové.

Příloha č. 1

Rozsah a obsah projektové dokumentace leteckých staveb pro ohlášení stavby uvedené v § 104 odst. 1 písm. a) až e) stavebního zákona nebo pro vydání stavebního povolení

B Souhrnná technická zpráva

B.1 Popis území stavby

l) územně technické podmínky – zejména možnost napojení na stávající dopravní a technickou infrastrukturu, možnost bezbariérového přístupu k navrhované stavbě.

B.2 Celkový popis stavby

B.2.1 Základní charakteristika stavby a jejího užívání

d) informace o vydaných rozhodnutích o povolení výjimky z technických požadavků na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání stavby.

B.2.4 Bezbariérové užívání stavby

Zásady řešení přístupnosti a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace včetně údajů o podmínkách pro výkon práce osob se zdravotním postižením.

B.4 Dopravní řešení

a) popis dopravního řešení včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace.

B.8 Zásady organizace výstavby

g) požadavky na bezbariérové obchozí trasy,

l) úpravy pro bezbariérové užívání výstavbou dotčených staveb.

C Situační výkresy

C.4 Speciální situační výkresy

Situační výkresy vyhotovené podle potřeby ve vhodném měřítku zobrazující speciální požadavky objektů, technologických zařízení, technických sítí, infrastruktury nebo souvisejících inženýrských opatření, včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace a prvků životního prostředí – soustava chráněných území NATURA 2000, územní systém ekologické stability, významné krajinné prvky, chráněná území apod.

Poznámka:
Speciální výkres zachycující navržené bezbariérové trasy v řešeném území je vhodné vyhotovit v případech, kdy tyto trasy se odlišují od běžných komunikačních pěších tahů nebo jsou odlišné pro pohybové a zrakové omezení z důvodů bezpečnosti, podmínek v území apod. Nejedná se tedy vždy o povinnou přílohu.

D Dokumentace objektů a technických a technologických zařízení

D.1 Dokumentace stavebního nebo inženýrského objektu

D.1.1 Architektonicko-stavební řešení

a) Technická zpráva – architektonické, výtvarné, materiálové, dispoziční a provozní řešení, bezbariérové užívání stavby; konstrukční a stavebně technické řešení a technické vlastnosti stavby; stavební fyzika – tepelná technika, osvětlení, oslunění, akustika – hluk, vibrace – popis řešení, výpis použitých norem.

D.2 Dokumentace technických a technologických zařízení

Nevýrobní technologická zařízení jsou například:

• zařízení vertikální a horizontální dopravy osob a nákladů, zařízení pro dopravu osob s omezenou schopností pohybu nebo orientace, požární nebo evakuační výtahy.

Příloha č. 2

Rozsah a obsah projektové dokumentace leteckých staveb pro provádění stavby

B Souhrnná technická zpráva

B.1 Popis území stavby

l) územně technické podmínky – zejména možnost napojení na stávající dopravní a technickou infrastrukturu, možnost bezbariérového přístupu k navrhované stavbě.

B.2 Celkový popis stavby

d) informace o vydaných rozhodnutích o povolení výjimky z technických požadavků na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání stavby.

D Dokumentace objektů

D.1 Dokumentace stavebního nebo inženýrského objektu

D.1.1 Architektonicko-stavební řešení

a) Technická zpráva – účel objektu, funkční náplň, kapacitní údaje; architektonické, výtvarné, materiálové a dispoziční řešení, bezbariérové užívání stavby; celkové provozní řešení, technologie výroby; konstrukční a stavebně technické řešení a technické vlastnosti stavby; bezpečnost při užívání stavby, ochrana zdraví a pracovní prostředí; stavební fyzika – tepelná technika, osvětlení, oslunění, akustika – hluk, vibrace – popis řešení, zásady hospodaření energiemi, ochrana stavby před negativními účinky vnějšího prostředí; požadavky na požární ochranu konstrukcí; údaje o požadované jakosti navržených materiálů a o požadované jakosti provedení; popis netradičních technologických postupů a zvláštních požadavků na provádění a jakost navržených konstrukcí; požadavky na vypracování dokumentace zajišťované zhotovitelem stavby – obsah a rozsah výrobní a dílenské dokumentace zhotovitele; stanovení požadovaných kontrol zakrývaných konstrukcí a případných kontrolních měření a zkoušek, pokud jsou požadovány nad rámec povinných – stanovených příslušnými technologickými předpisy a normami; výpis použitých norem.

c) Dokumenty podrobností – skladby konstrukcí, seznamy částí, výrobků a prací, rozhodující detaily konstrukcí a atypických výrobků, detaily bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace.

D.2 Dokumentace technických a technologických zařízení

Nevýrobní technologická zařízení jsou například:

• zařízení vertikální a horizontální dopravy osob a nákladů, zařízení pro dopravu osob s omezenou schopností pohybu nebo orientace, požární nebo evakuační výtahy,

Příloha č. 3

Rozsah a obsah projektové dokumentace staveb drah a staveb na dráze pro ohlášení stavby uvedené v § 104 odst. 1 písm. a) až e) stavebního zákona nebo pro vydání stavebního povolení

B Souhrnná technická zpráva

B.1 Popis území stavby

l) územně technické podmínky – zejména možnost napojení stavby na stávající technické vybavení území, přeložky inženýrských sítí, možnost bezbariérového přístupu k navrhované stavbě.

B.2 Celkový popis stavby

B.2.1 Základní charakteristika stavby a jejího užívání

f) informace o vydaných rozhodnutích o povolení výjimky z technických požadavků na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání stavby nebo souhlasu provozovatele dráhy o udělených výjimkách z platných předpisů a norem a souhlasu provozovatele dráhy s použitím neschváleného a nezavedeného zařízení.

B.2.4 Bezbariérové užívání stavby

Zásady řešení přístupnosti a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace, seznam použitých zvláštních a vybraných stavebních výrobků pro tyto osoby, včetně řešení informačních systémů a údajů o podmínkách pro výkon práce osob se zdravotním postižením.

B.3 Připojení stavby na technickou a dopravní infrastrukturu

c) popis dopravního řešení, včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace, napojení na stávající dopravní infrastrukturu, doprava v klidu, pěší a cyklistické stezky, včetně provizorních napojení dopravní infrastruktury.

B.8 Zásady organizace výstavby

B.8.1 Technická zpráva

g) požadavky na bezbariérové obchozí trasy,

C Situační výkresy

C.4 Speciální situační výkres

Situační výkresy vyhotovené podle potřeby ve vhodném měřítku zobrazující speciální požadavky objektů, technologických zařízení, technických sítí, infrastruktury nebo souvisejících inženýrských opatření včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace a prvků životního prostředí – soustava chráněných území NATURA 2000, územní systém ekologické stability, významné krajinné prvky, chráněná území, apod. Vizualizace architektonicky významných objektů.

Poznámka:
Speciální výkres zachycující navržené bezbariérové trasy v řešeném území je vhodné vyhotovit v případech, kdy tyto trasy se odlišují od běžných komunikačních pěších tahů nebo jsou odlišné pro pohybové a zrakové omezení z důvodů bezpečnosti, podmínek v území apod. Nejedná se tedy vždy o povinnou přílohu.

D Dokumentace objektů a technických a technologických zařízení

D.2 Stavební část

D.2.4 Ostatní stavební objekty

Obsahové náležitosti dokumentace stavebních objektů.

Pro každý objekt se zpracuje:

a) Technická zpráva, která obsahuje

• řešení přístupu a užívání stavebních objektů osobami s omezenou schopností pohybu a orientace.

Příloha č. 4

Rozsah a obsah projektové dokumentace staveb drah a staveb na dráze pro provádění stavby

D Dokumentace objektů a technických a technologických zařízení

a) Technická zpráva bude doplněna o části, které

• stanovují podrobné požadavky technického a materiálového řešení bezbariérových úprav.

Příloha č. 5

Rozsah a obsah projektové dokumentace staveb dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací pro ohlášení stavby uvedené v § 104 odst. 1 písm. a) až e) stavebního zákona nebo pro vydání stavebního povolení

B Souhrnná technická zpráva

B.1 Popis území stavby

k) územně technické podmínky – zejména možnost napojení na stávající dopravní a technickou infrastrukturu, možnost bezbariérového přístupu k navrhované stavbě.

B.2 Celkový popis stavby

B.2.1 Celková koncepce řešení stavby

d) informace o vydaných rozhodnutích o povolení výjimky z technických požadavků na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání stavby nebo souhlasu s odchylným řešením z platných předpisů a norem.

B.2.4 Bezbariérové užívání stavby

Zásady řešení přístupnosti a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace, seznam použitých zvláštních a vybraných stavebních výrobků pro tyto osoby, včetně řešení informačních systémů.

B.4 Dopravní řešení

a) popis dopravního řešení včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace.

B.8 Zásady organizace výstavby

B.8.1 Technická zpráva

g) požadavky na bezbariérové obchozí trasy,

l) úpravy pro bezbariérové užívání výstavbou dotčených staveb.

C Situační výkresy

C.4 Speciální situační výkres

Situační výkresy vyhotovené podle potřeby ve vhodném měřítku zobrazující speciální požadavky objektů, technologických zařízení, technických sítí, infrastruktury nebo souvisejících inženýrských opatření, včetně bezbariérových opatření pro přístupnost a užívání stavby osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace a prvků životního prostředí – soustava chráněných území NATURA 2000, územní systém ekologické stability, významné krajinné prvky, chráněná území, apod. Výkresy umístění stavby vzhledem k urbanistické struktuře území, vztah k základnímu dopravnímu systému, chráněným územím.

Poznámka:
Speciální výkres zachycující navržené bezbariérové trasy v řešeném území je vhodné vyhotovit v případech, kdy tyto trasy se odlišují od běžných komunikačních pěších tahů nebo jsou odlišné pro pohybové a zrakové omezení z důvodů bezpečnosti, podmínek v území apod. Nejedná se tedy vždy o povinnou přílohu.

D Dokumentace objektů a technických a technologických zařízení

D.1 Stavební část

D.1.1 Objekty pozemních komunikací včetně propustků

1. Technická zpráva

k) řešení přístupu a užívání veřejně přístupných komunikací a ploch souvisejících se staveništěm osobami s omezenou schopností pohybu nebo orientace.

2. Výkresy

a) Situace pozemní komunikace

Situace všech objektů je uvedena v koordinační situaci stavby v části C. Tam, kde není dostatečně zřejmé řešení objektu z této situace, přiloží se samostatná situace objektu (výřez situace stavby) ve větším měřítku. Situace musí obsahovat schématický zákres úprav pro samostatný a bezpečný pohyb osob s omezenou schopností pohybu nebo orientace.

f) Výkresy obslužných zařízení

Zpracují se, jestliže jsou součástí objektu pozemní komunikace, jedná se o zastávky linkové osobní dopravy, parkoviště a jiné dopravní plochy a odpočívky. Výkresy musí zobrazovat jednoznačně stavebně technické řešení. Měřítko volí projektant s přihlédnutím k povaze zařízení. Výkresy musí obsahovat údaje o bezbariérovém užívání stavby (objektu), včetně detailů vyhrazených míst pro vozidla O1 a sklonů u přechodů.

g) Dopravní značky, dopravní zařízení, světelné signály, zařízení pro provozní informace a dopravní telematiku

Výkresy navržených dopravních značek a uvedených zařízení v měřítku situace pozemní komunikace nebo jiném měřítku jako samostatné výkresy. U jednoduchých řešení se dopravní značení a všechna další dopravní zařízení vyznačí přímo na situaci pozemní komunikace. Výkresy musí obsahovat údaje o bezbariérovém užívání stavby (objektu), včetně detailů hmatového a akustického vedení a frází orientačních majáčků.

D.1.2 Mostní objekty a zdi

1. Technická zpráva

1.7. Řešení přístupu a užívání stavby osobami s omezenou schopností pohybu nebo orientace

2. Výkresy

a) situace mostního objektu v měřítku 1 : 500 a jeho koordinace s ostatními stavebními objekty stavby pozemní komunikace včetně jejich ochranných pásem, zvláštních omezení a úprav pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace,

D.1.5 Objekty podzemních staveb

1. Technická zpráva

1.2. Technická část

l) požadavky na bezbariérové užívání stavby.

2. Výkresy

b) koordinační situace v měřítku 1 : 500 s označením stavebních objektů a provozních souborů, včetně zakreslení zóny poklesů, ovlivnění a sledování, vedení inženýrských sítí – včetně dočasných a úprav pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace,

Příloha 6

Rozsah a obsah projektové dokumentace staveb dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací pro provádění stavby

D Dokumentace objektů a technických a technologických zařízení

D.1 Stavební část

2. Do výkresů se doplní:

e) detaily určující užívání stavby osobami s omezenou schopností pohybu a orientace.

D.2 Technologická část

3. Nevýrobní technologická zařízení jsou:

a) zařízení vertikální a horizontální dopravy osob a nákladů, zařízení pro dopravu osob s omezenou schopností pohybu a orientace, evakuační nebo požární zařízení.

3.2 BEZBARIÉROVÉ UŽÍVÁNÍ V DALŠÍCH PRÁVNÍCH PŘEDPISECH

Na základě požadavku § 156 odst. 2 stavebního zákona je nutné pro stavbu a její bezbariérové užívání používat výrobky, které budou v souladu se zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, ve znění pozdějších předpisů. Jde o tzv. stanovené výrobky, které jsou definovány v příloze 2, bod 12. Stavební výrobky pro hygienická zařízení a ostatní speciální výrobky – Výrobky pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace. Nařízení vlády č. 163/2002 Sb. a detailní charakteristika je uvedena v technických návodech Technického a zkušebního ústavu stavebního. Jde o TN TZÚS 12.03.01 až 07:

• madla pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace podle TN TZÚS 12.03.01;
• sklopná sedátka do sprchových koutů pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace podle TN TZÚS 12.03.02;
• zvedací zařízení pro přemístění osob s omezenou schopností pohybu a orientace podle TN TZÚS 12.03.03;
• betonová zámková dlažba pro signální, varovné a hmatné pásy s výstupky pravidelného tvaru podle TN TZÚS 12.03.04;
• dlažba z umělého kamene pro signální, varovné a hmatné pásy s výstupky pravidelného tvaru podle TN TZÚS 12.03.04;
• betonová dlažba tl. 60 mm pro vodicí linie s funkcí varovného pásu, pro umělé vodicí linie, s drážkami pravidelného tvaru podle TN TZÚS 12.03.06;
• polymerbetonové desky pro varovné pásy na speciální dráze s výstupky pravidelného tvaru podle TN TZÚS 12.03.05;
• dlažba z umělého kamene tl. 25 a 60 mm pro vodicí linie s funkcí varovného pásu, pro umělé vodicí linie, s drážkami pravidelného tvaru podle TN TZÚS 12.03.06;
• plastické pásy pro signální, varovné a hmatné pásy, s vyztuženými výstupky pravidelného tvaru podle nařízení vlády č. 163/2002 Sb. a podle zkušebního protokolu ITC STO-AO224-97/2007;
• akustické orientační a informační majáky pro zrakově postižené pro akustické označení vstupu, informaci směru pohybu ve veřejné dopravě, eskalátorů a travelátorů podle TN TZÚS 12.03.07.

Technické návody TN TZÚS 12.03.01 až 07 s výrobky pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace jsou ke stažení: https://www.tzus.cz/sluzby/certifikace-vyrobku/technicke-navody/12-stavebni-vyrobky-pro-hygienicka-zarizeni-a-ostatni-specialni-vyrobky

3.3 BEZBARIÉROVÉ UŽÍVÁNÍ V ČESKÝCH TECHNICKÝCH NORMÁCH

Další podrobné rozpracování požadavků právních předpisů na bezbariérové řešení staveb lze nalézt v českých technických normách, např.:

• ČSN ISO 3864-1 (ČSN 018011) Grafické značky – Bezpečnostní barvy a bezpečnostní značky – Část 1: Zásady navrhování bezpečnostních značek na pracovištích a ve veřejných prostorech (prosinec 2003);
• ČSN EN 81-70 ed. 2 Bezpečnostní předpisy pro konstrukci a montáž výtahů, Část 70: Zvláštní úprava výtahů určených pro dopravu osob a osob a nákladů – Přístupnost výtahů včetně osob s omezenou schopností pohybu a orientace;
• ČSN EN 81-40 Bezpečnostní předpisy pro konstrukci a montáž výtahů – Zvláštní výtahy pro dopravu osob a nákladů – Část 40: Schodišťové výtahy a šikmé zvedací plošiny pro dopravu osob s omezenou pohyblivostí (březen 2009);
• ČSN EN 81-41 Bezpečnostní předpisy pro konstrukci a montáž výtahů – Zvláštní výtahy pro dopravu osob a nákladů, Část 41: Svislé zdvihací plošiny pro dopravu osob s omezenou schopností pohybu;
• ČSN P CEN/TS 81-76 Bezpečnostní předpisy pro konstrukci a montáž výtahů – Zvláštní úprava výtahů pro dopravu osob a osob nákladů, Část 76: Evakuace osob s omezenou schopností pohybu a orientace za použití výtahů (2012);
• ČSN 73 4130 Schodiště a šikmé rampy – Základní ustanovení (březen 2010);
• ČSN 73 4301 Obytné budovy (červen 2004), Změna Z1 (2005), Změna Z2 (2009), Změna Z3 (2012);
• ČSN 73 4305 Zaříditelnost bytů (1989), Změna Z1 (1994);
• ČSN 73 4959 Nástupiště a nástupištní přístřešky na drahách celostátních, regionálních a vlečkách (duben 2009);
• ČSN 73 5710 Požární stanice a požární zbrojnice (listopad 2006);
• ČSN 73 6056 Odstavné a parkovací plochy silničních vozidel (2011);
• ČSN 73 6058 Jednotlivé, řadové a hromadné garáže (2011);
• ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací (leden 2006), změna Z1 (2010);
• ČSN 73 6380 Železniční přejezdy a přechody (duben 2004);
• ČSN 73 6425-1 Autobusové, trolejbusové a tramvajové zastávky, přestupní uzly a stanoviště, Část 1: Navrhování zastávek (květen 2007);
• ČSN 73 6425-2 Autobusové, trolejbusové a tramvajové zastávky, přestupní uzly a stanoviště, Část 2: Přestupní uzly a stanoviště (září 2009);
• ČSN 74 3305 Ochranná zábradlí (leden 2008).

V říjnu 2013 vstoupila v platnost ČSN P ISO 21542 Pozemní stavby – Přístupnost a využitelnost vybudovaného prostředí.

Tato předběžná norma je českou verzí mezinárodní normy ISO 21542:2011 a je určena k ověření. Doporučuje se postupovat podle této předběžné normy přiměřeně. Revize původních ČSN, budou postupně zohledňovat vydanou ISO 21542:2011. Nutno zdůraznit, že v ČR pro navrhování, provádění a povolování požadavků na bezbariérové užívání staveb platí stavební zákon, jeho prováděcí vyhlášky a příslušné české technické normy. Jednotlivé články této předběžné normy není možné přímo uplatnit v aplikační praxi bez ověření jejich souladu s národním prostředím na úrovni právních i technických předpisů.

V srpnu 2021 byla do českého normového prostředí přijata další mezinárodní norma ČSN EN 17210 Přístupnost a využitelnost zastavěného prostředí – Funkční požadavky a v návaznosti na tuto normu v říjnu 2021 technické normalizační informace TNI CEN TR 17621 Přístupnost a využitelnost zastavěného prostředí – Technické prováděcí požadavky a specifikace a TNI CEN TR 17622 Přístupnost a využitelnost zastavěného prostředí – Posouzení shody. Všechny dokumenty jsou převzaty v anglické verzi a jsou pouze informativní, nikoliv závazné.

4 PRINCIPY PŘÍSTUPNOSTI A BEZBARIÉROVÉ UŽÍVÁNÍ STAVEB

Předpokladem principů přístupnosti je správné zhodnocení omezujících faktorů užívání staveb pro jednotlivé skupiny osob s omezenou schopností pohybu a orientace. Jak vyplývá z vyhlášky č. 398/2009 Sb. o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb a především z Příloh č. 1, 2 a 3, jedná se o tři základní omezení:

• omezení pohybové;
• omezení smyslového vnímání vizuálního;
• omezení smyslového vnímání sluchového.

Při návrhu každé stavby musíme řešit bezbariérové užívání pro výše uvedená omezení samostatně, neboť mají zcela jiné požadavky na jednotlivé úpravy staveb. Častým zdrojem chyb při navrhování, realizaci i při schvalování staveb je nerespektování tohoto základního metodického postupu a nedostatečné rozlišení mezi požadavky na zpřístupnění a užívání staveb pro jednotlivé cílové skupiny s rozdílným omezením.

Pro pohybové omezení jsou základním problémem především fyzické překážky – značné výškové rozdíly, velké podélné sklony pochozích ploch, nedostatečný průjezd či manipulační prostor, umístění ovládacích prvků mimo dosahovou vzdálenost apod. U omezení smyslového vnímání vizuálního (zrakového) je problémem zejména nedostatek a nejednoznačnost informací o stavbě a jejím okolí získávaných nevizuálně – hmatně (především technikou dlouhé bílé hole) a akusticky (u proměnných situací). Potřeby a požadavky pro omezení smyslového vnímání sluchového se vzhledem k vizuální orientaci civilizace týkají především provozních informací a komunikačních problémů při využívání staveb, a to zejména dopravních.

Zvláštní skupinu, která se řadí mezi omezení smyslového vnímání vizuálního a sluchového, tvoří hluchoslepota. Schopnost vidět a slyšet je zásadní pro získávání informací a omezení funkcí těchto dvou smyslů (zraku a sluchu), zprostředkovávajících informace na dálku, zvyšuje potřebu využívání zbývajících smyslů na dotek (hmat, čich a chuť), a také paměti a dedukce.

Odlišení nevidomého od hluchoslepého uvádí vyhláška Ministerstva dopravy č. 294/2015 Sb. , kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích. V § 21, odst. 2 definuje speciální označení nevidomé osoby následovně: „Speciální označení osoby nevidomé je bílá hůl, označení osoby hluchoslepé je hůl s bílými a červenými pruhy o šířce 100 mm. Bílá hůl i hůl s bílými a červenými pruhy musí být opatřena nejméně jedním reflexním bílým pruhem šířky 50 mm a nejméně souvislá třetina její délky musí mít průměr nejméně 12 mm.“

4.1 PODMÍNKY SNADNÉHO POHYBU A ORIENTACE

Omezená schopnost pohybu a orientace je široký pojem pro stanovení jednotných požadavků samostatného a bezpečného pohybu. Každá dílčí skupina má svá specifika a potřeby, která musíme respektovat při vytváření jednotného přístupného prostředí.

Osoby s pohybovým postižením

Osoby s pohybovým postižením jsou jednak osoby s těžkým a vážným pohybovým postižením (osoby na vozíku, osoby s berlemi či francouzskými holemi), osoby s dočasným zdravotním postižením (vlivem úrazu dočasně znemožněn pohyb) či osoby s pohybovým omezením (senioři, těhotné ženy, osoby s kočárky apod.). Pro jejich snadný pohyb je nezbytné eliminovat nebo zajistit možnost překonání rozdílů ve výškových úrovních, neboť výškové rozdíly a délkové mezery, které mohou být snadno překonatelné ostatními uživateli, jsou pro tyto skupiny nepřekonatelnými. Překonání jakéhokoli výškového stupně i minimálního sklonu pochozí plochy vyžaduje pro osobu s omezenou schopností pohybu značnou tělesnou námahu či nepřekonatelnou překážku.

Vážným problémem této skupiny uživatelů staveb jsou nedostatečné manipulační plochy a dosahové úrovně. Manipulační plocha nám musí zajistit podmínky pro změny směru a otáčení nejen osoby na vozíku, ale také osoby s francouzskými holemi nebo s kočárkem. Dispoziční a technické řešení musí odpovídat manévrovacím možnostem těchto prostředků a jejich bezkoliznímu průjezdu všemi prostory a místnostmi jakékoliv budovy. Kromě manipulace horizontální je důležité si uvědomit odlišnou manipulaci vertikální. Jde o dosahové vzdálenosti, jejichž hodnota je proměnlivá vzhledem k různosti tělesných handicapů, dovedností a fyzických schopností, a je především ovlivněna výškou sedu.

Obr. 4  Manipulační nároky dosahových vzdáleností horizontálních a vertikálních osob na vozíku a osob chodících o holi (při různém stupni postižení a možnosti dosahu horních končetin)

Osoby se smyslovým postižením

• Osoby s úplnou nebo částečnou ztrátou zraku – nevidomí a slabozrací.

Osoby s úplnou ztrátou zraku potřebují pro zajištění samostatného a bezpečného pohybu a prostorové orientace srozumitelné a jednoznačně (technikou slepecké hole) identifikovat hmatové prvky a značení, trasování vycházející z prvků a jejich vazeb zjistitelných hmatem a akustické informace. Úpravy jsou zejména zaměřeny na:

• zajištění vodicích linií, tvořených především prvky vystupujícími nad pochozí rovinu, v odůvodněných případech (nástupiště, plochy zastávek, přechody na pozemních komunikacích apod.) prvky vnímatelnými holí a nášlapem umístěnými v pochozí rovině (speciální dlažby z povrchu hmatově charakteristicky odlišného od okolí);
• identifikaci bezprostředního okolí (např. přítomnost prostorových schodišť, lávek, konců nástupišť, čekáren apod.);
• předávání informací o okolí a službách (především akustickým způsobem).

Osobám s částečnou ztrátou zraku pomáhají opatření:

• užití nereflexních značek se silným barevným kontrastem;
• krátké a lehko srozumitelné nápisy psané velkými písmeny;
• plány umístění, pokyny pro nákup jízdenek apod. by měly být čitelné z velmi malé vzdálenosti a provedeny jednoduchým a srozumitelným způsobem.

• Osoby s úplnou nebo částečnou ztrátou sluchu – neslyšící a nedoslýchaví.

Pro bezpečný pohyb osob s úplnou i částečnou ztrátou sluchu jsou nutné vizuálně sdělené informace. Jejich orientaci zkvalitní navržená opatření:

• zavedení vizuálních informačních a orientačních systémů ve vstupních halách, odbavovacích halách dopravního systému, na zastávkách, nástupištích apod.;
• zavedení vizuálního systému varovných signálů – světelná signalizace;
• vybavení přepážek informací, recepcí apod. hovorovým systémem pro nedoslýchavé – indukční smyčky pro přepážky;
• vybavení zasedacích, konferenčních místností, poslucháren indukčními smyčkami.

Obr. 5  Zajištění vodicí linie a minimální manipulační prostor pro samostatný pohyb a orientaci osob se zrakovým postižením

4.2 POŽADAVKY NA POHYB A ORIENTACI V PROSTORU

Při tvorbě a realizaci přístupného prostředí musíme akceptovat rozdílnosti jednotlivých uživatelů. Každý člověk se více či méně liší od průměru. Lidé se od něj odchylují svou postavou, pohybovými schopnostmi, sluchovými a zrakovými vjemy.

Základním problémem pohybu každého zdravotně postiženého jsou jiné prostorové a manipulační požadavky a možnost dobré orientace, vycházející ze způsobu získávání informací o okolním prostoru (případně o jeho návaznostech na vzdálenější objekty a cíle). Obecně lze říci, že při vytváření přístupného prostředí musíme pracovat s větším manipulačním prostorem a respektovat potřebu přehlednosti řešeného prostředí. Každé postižení má svá specifika: pro osoby na vozíku návrh vychází z rozměrových parametrů samotného invalidního vozíku, ze sníženého horizontu pohledu a nižší dosahové vzdálenosti, naproti tomu pohyb nevidomého je závislý na hmatovém značení a trasování s identifikací nebezpečných, nepřístupných a orientačně důležitých míst. Příkladným porovnáním je obr. 6, dokumentující rozdílné manévrovací plochy jednotlivých skupin osob s pohybovým postižením ve srovnání s potřebami zdravého člověka.

Obr. 6  Manipulační nároky jednotlivých skupin uživatelů – průměrný zdravý člověk, osoba se zavazadly, osoba s francouzskými holemi a vozíčkář

4.2.1 Osoby s těžkým pohybovým postižením

Zásadním problémem osob na vozíku je pohyb a práce vsedě. Návrh optimálního prostředí pro těžce pohybově postižené osoby tedy vychází z prostorových nároků, manipulace a rozměrových parametrů invalidního vozíku. Základní rozměrové parametry invalidního vozíku uvedené na obr. 7 jsou pouze orientačními údaji, přesné rozměry jsou závislé od typu vozíku, a zda se jedná o invalidní vozík mechanický nebo elektrický.

Minimální manévrovací plocha pro vozík je podle stávající vyhlášky o bezbariérovém užívání 1 500×1 200 mm, což umožní otočení pouze o 90°. Obytné a pobytové místnosti, komunikační prostory a jiné musí umožnit otáčení vozíku o 180°, resp. 360°. Tomu odpovídá kruhová plocha o minimálním průměru 1 500 mm. Pro pohodlné a komfortní otáčení by mělo být naší snahou navrhnout manévrovací plochu větší, jak je znázorněno na obr. 8. Tyto zvětšené manipulační nároky také odpovídají manévrování s elektrickým vozíkem, což by se mělo odrazit především v řešení budov občanského vybavení.

Obr. 7  Základní rozměrové parametry invalidního vozíku a rozměrové parametry dosahu osoby na invalidním vozíku s napřímenými a s nakloněnými zády

Obr. 8  Manévrovací plochy pro otočení vozíku

Manipulační plochu, jejíž velikost je v závislosti na bočním nebo čelním nástupu, musíme také zajistit při manévrování u svislých konstrukcí. Tato plocha nesmí znesnadnit pohyb dalších osob. Příkladem může být zabezpečení dostatečného prostoru u telefonních automatů, bankomatů apod.

Manipulační prostory uvedené na obr. 9 jsou platné za předpokladu volné okolní plochy. Pokud se jedná o prostor v rámci niky apod., velikost je opět odvislá na přístupu. Pokud má vozíčkář najíždět čelně do niky, parametr šířky musí být odvozen od minimálního průjezdu, tj. 900 mm. Druhá část obr. 9 dokumentuje další možnou manipulaci při najíždění vozíčkáře do vymezeného prostoru bočním přístupem. V tomto případě musí být délka odvozena od manévrovací plochy pro otočení vozíku, tzn. minimálně 1 500 mm. Z uvedených faktů vyplývá, že je velmi důležité si uvědomit způsob přístupu a od něho navrhnout nezbytně nutné volné prostory.

Obr. 9  Manipulační prostor před svislou konstrukcí při čelním a bočním přístupu (horní část obrázku) a manipulační prostor při čelním a bočním přístupu do niky (spodní část obrázku)

Přístup do koutů místností, ke stolům apod. je omezován koly vozíku a vyčnívajícími podpěrkami pro nohy. Z těchto důvodů musíme počítat s volným prostorem, jak je uvedeno na obr. 10.

Obr. 10  Rozměrové parametry při zabezpečení volného prostoru při podjetí

Mimo manipulace horizontální musíme respektovat odlišnou manipulaci osob s tělesným postižením ve vertikálním směru, která má své optimální a maximální výškové parametry. Předměty vybavení a manipulačního zařízení, veškeré prvky ovládané rukou, zejména vypínače, zásuvky, dveřní kliky, držadla apod., musí být umístěny v dosahové vzdálenosti. Tato hodnota je proměnlivá vzhledem k různosti tělesných handicapů, dovedností a fyzických schopností; je především ovlivněna výškou sedu a zároveň v závislosti na manipulaci s napřímenými nebo nakloněnými zády. Stávající vyhláška o bezbariérovém užívání stanovuje pro umístění různých ovládacích prvků a manipulaci maximální výškovou úroveň 1 200 mm od podlahy. Tato hodnota je stanovena pro dospělého vozíčkáře. Na obr. 11 je jasně znázorněna rozdílnost dosahu osoby na vozíku a osoby chodící. Zóna A představuje optimální dosahovou úroveň, kterou jsme povinni respektovat, zóna B je maximálně možnou pro dospělého a zdatného jedince na invalidním vozíku. Při stanovení minimální výškové úrovně od podlahy musíme respektovat možnost dosahu z vozíku a dovednost jednotlivých osob. Tato hodnota se pohybuje v rozmezí 280–450 mm.

Obr. 11  Porovnání dosahových úrovní, A – zóna optimálního dosahu, B – zóna maximálního dosahu

Jestliže hovoříme o minimálních a maximálních dosahových úrovních, nesmíme zapomínat na jednotlivé věkové kategorie zdravotně postižených dětí. Tento fakt je zcela opomíjen při navrhování a provádění školských zařízení. Důvodem je i samotná stávající vyhláška o bezbariérovém užívání, která alternativu staveb pro handicapované děti neuvádí.

Tab. 1  Dosahové vzdálenosti dětí

Obdobně jako u požadavků na horizontální manipulační prostory jsou dosahové vzdálenosti ovlivněny způsobem čelního nebo bočního přístupu a zda musí vozíčkář překonávat překážku, jak je uvedena na následujících obrázcích.

Obr. 12  Minimální a maximální dosahové vzdálenosti při čelním nástupu a s respektováním hloubky překážky

Obr. 13  Minimální a maximální dosahové vzdálenosti při bočním nástupu a s respektováním hloubky překážky

Kromě zvýšených horizontálních a vertikálních parametrů musíme pamatovat také na odlišný horizont pohledu, než je u průměrně vzrostlého dospělého člověka. Snížený horizont má za následek jiné zorné pole, respektive jiný vertikální zorný úhel. Tato skutečnost musí být respektována při umísťování informačních tabulí, instalaci výstav apod. V této souvislosti je nutné si uvědomit, že se nejedná pouze o problém vozíčkářů, ale zároveň malých dětí a osob s malým vzrůstem.

Výšková úroveň sedu je dalším významným parametrem, který ovlivňuje např. výškové osazení zařizovacích předmětů. Důležitý je při sedu zároveň volný prostor pro dolní končetiny, který zvláště u osob špatně chodících a seniorů má odlišné parametry.

Tab. 2  Optimální výškové osazení klozetové mísy

Závažným problémem, který není definován v rámci platné legislativy a zejména vyhlášky o bezbariérovém užívání, je výškové osazení klozetové mísy pro postižené děti na invalidním vozíku. Vzhledem k dětským invalidním vozíkům a jejich vzrůstu není možné aplikovat výškové osazení pro dospělého člověka – viz tab. 2.

Pro snadný pohyb je důležitá průchozí šířka, která vychází z parametrů potřebné manipulace při chůzi jednotlivých skupin uživatelů – osob na invalidním vozíku, osob chodících o berlích či s francouzskými holemi, osob s chodítkem nebo nevidomých osob – viz obr. 2.

Obr. 14  Vertikální a horizontální zorný úhel

a – normální zorný úhel stojící osoby

b – normální zorný úhel sedící osoby

c – limitní hranice pohledu

d – normální zorné pole

e – maximální zorné pole

Při dimenzování komunikačních prostor musíme zajistit průchozí pásmo pro dvě osoby. Pokud uvažujeme s pohybem průměrného člověka, vychází toto pásmo min. šířky 1 200 mm. Při respektování přístupného prostředí, které bude umožňovat pohyb všech skupin zdravotně postižených, musíme brát v úvahu vzájemný pohyb minimálně zdravotně postiženého v jednom proudu a průměrného člověka v druhém proudu. Z toho vyplývá nejmenší šířka komunikačního pásma 1 500 mm v běžných situacích. U budov sociální péče, kde předpokládáme zvýšený pohyb osob zejména s pohybovým postižením, je nutné uvažovat již s šířkou 1 800 mm pro dvě průchozí pásma osob na vozíku.

Obr. 15  Prostorové požadavky rozlišných uživatelů v závislosti na průchozí šířku – minimální průchozí šířka 900 mm při krátkodobém zúžení a šířka 1 200 mm při výjimečných případech (např. bytové domy)

Obr. 16  Prostorové požadavky rozlišných uživatelů v závislosti na průchozí šířku

Nejideálnějším řešením překonání výškových rozdílů pro všechny uživatele je návrh rampy v rámci budovy nebo rampový chodník v exteriéru. Pro pohodlný a neúnavný pohyb je vhodné sklon rampy přizpůsobit její délce s dodržením pravidla, že čím bude rampa delší, tím bude sklon menší. Tento požadavek zvláště platí pro venkovní prostory a chodníky.

Obr. 17  Rampy a požadavky na osazení madla – výška 900 mm je optimální pro všechny uživatele

4.2.2 Osoby s omezeným pohybovým postižením

Při řešení staveb pro skupinu uživatelů s omezeným pohybovým postižením musíme brát v úvahu především manipulační plochy využitelné osobami s francouzskými holemi, berlemi apod., jak je uvedeno na obr. 2.

Pokud uvažujeme o přístupnosti chodících pohybově postižených osob, musíme pro jejich běžný pohyb zajistit rovinu podložky s protiskluzovým povrchem, který bude dostatečnou oporou pro rehabilitační pomůcky (berle, francouzské hole). Nejen pro tyto osoby, ale také malé děti a osoby malého vzrůstu, je velmi problematické překonávat velké výškové rozdíly.

Z uvedených informací vyplývá, že je velmi důležité dbát na dodržení maximální výšky stupně 160 mm, která nakonec umožní pohodlný výstup schodů všem uživatelům. Tento pohodlný výstup musí být dále zabezpečen také optimální šířkou schodišťového stupně, jenž by měl umožnit došlápnutí chodidla po celé své délce. Jestliže hovoříme o přístupném prostředí, pak nesmíme opomíjet zajištění podpory ke snížení únavy formou madla s vhodnou výšku, jež bude vyhovovat všem uživatelům a jehož přesah je důležitou oporou při nástupu či výstupu zvláště osobám pohybujícím se o holi či berlích. Zároveň tvar stupně při výstupu nesmí dát příležitost jakémukoliv zakopnutí.

Obr. 18  Optimální parametry schodiště a tvar stupňů

4.2.3 Osoby se zrakovým postižením – nevidomí

Základní způsob získávání neměnných informací o stavbě a jejím uspořádání je u nevidomých hmatový, především prostřednictvím techniky dlouhé bílé hole a nášlapem. Pro správné řešení stavby zajišťující využití této techniky při samostatném pohybu a orientaci je nutné vždy splnit tyto základní podmínky:

• zajištění volného průchodu podél vodicí linie (při výjimečném umístění této linie do plochy zajištění průchodu po obou stranách vodicí linie) v šíři 1 500 mm, v odůvodněných výjimečných případech lze tento průchod snížit až na minimum 900 mm. Do průchozího prostoru podél vodicí linie neumísťovat žádné překážky;
• dodržení podchodné výšky (v exteriéru 2 200 mm a interiéru 2 100 mm), do které nebudou zasahovat žádné prvky;
• zajištění dostatečného množství přirozených i umělých hmatových prvků (vždy je nutné preferovat ty, které vystupují nad plochu), včetně jejich rozměrů, srozumitelné návaznosti a využitelného překonání vzdálenosti mezi nimi (max. 6 000 mm);
• zajištění hmatového kontrastu vůči okolí u hmatových prvků umístěných v ploše, včetně jejich správného materiálového řešení (materiál pro hmatové prvky nesmí být na veřejně přístupných stavbách použit k jinému účelu).

Při návrhu a realizaci úprav pro nevidomé musíme respektovat správné použití vytvářených hmatových prvků, které mají vždy jednoznačnou funkci. Funkci hmatových prvků určují vždy dva faktory – rozměr prvku a charakter jeho povrchu.

V některých případech je důležité si uvědomit, že je potřeba odlišit úpravy stavby pro zcela nevidomé od úprav pro slabozraké. Příkladem jsou úpravy schodišť, kde se v podstatě neprovádějí žádné specifické úpravy pro nevidomé (mimo hmatných štítků na vnitřní straně madla), ale úpravy, jako je přesah zábradlí, vizuálně kontrastní úprava nástupního a výstupního stupně, jsou důležité pouze pro osoby slabozraké.

4.2.4 Osoby se zrakovým postižením – slabozrací

Usnadnění samostatného pohybu a orientace slabozrakých osob je dosažena pomocí barevných kontrastů, řádným osvětlením, změnou struktury povrchu a jednoduchým dispozičním řešením stavby v pravoúhlém systému. Pro snadnou identifikaci celoskleněných ploch, dveří, nástupních a výstupních schodů, zařizovacích předmětů, ovládacích prvků, madel, klik apod. je nutné používat vizuálního kontrastu. Tito uživatelé potřebují vhodně navržený orientační systém s respektováním velikosti písma a barevností podkladu. Vnitřní prostory je žádoucí řešit bez nežádoucího zrcadlení a odlesků povrchů (matové povrchy podlahovin s vhodnou povrchovou úpravou stěn a stropů).

Obr. 19  Příklady úpravy pro snadný a samostatný pohyb slabozrakých osob

4.2.5 Osoby se sluchovým postižením – neslyšící

Požadavky a potřeby sluchově postižených se týkají zejména provozních informací a komunikačních problémů při využívání staveb, a to zejména dopravních. Z toho vyplývá, že všechny informace sloužící k orientaci veřejnosti podávané akustické podobě musí být převedeny zároveň do optické formy. Zároveň všechny akustické prvky (akustický vrátný, požární alarm apod.) musí mít paralelně i optickou signalizaci.

V budovách správních a v prostorech s možným pobytem těchto osob se pro snadnější odezírání ze rtů mluvících osob tyto prostory a místa vybavují dobrým osvětlením a povrchovou úpravou stěn, interiéru apod. bez odlesku.

4.2.6 Osoby se sluchovým postižením – nedoslýchaví

Nedoslýchaví mají potíže s rozlišením zvuků v hlučném prostředí. Proto prostory, kde se mohou tito lidé pohybovat, je vhodné dobře akusticky izolovat. Prostory pro shromažďování a poskytování informací se musí vybavit bezdrátovým přenosem akustických signálů – indukční smyčkou. V administrativních budovách, včetně staveb pro zaměstnávání, je vhodné u části telefonních přístrojů osadit zesilovací zařízení.

5 METODICKÉ ZAJIŠTĚNÍ PŘÍSTUPNÉHO PROSTŘEDÍ

5.1 PROBLÉMY BEZBARIÉROVÝCH ŘEŠENÍ

Obecným problémem přetrvávajícího nedodržování právních předpisů a velkého rozsahu nesprávných řešení staveb z hlediska jejich přístupnosti a užívání osobami s omezenou schopností pohybu a orientace je zejména:

• nepochopení principů přístupnosti a nízká znalost problematiky jednotlivých druhů postižení a jejich typologie z hlediska prostorových a manipulačních nároků;
• roztříštěnost informací týkajících se požadavků na bezbariérová řešení staveb, včetně samotné tvorby přístupnosti;
• chybějící koncepce bezbariérových tras, jejich provázanost a koordinace základních vztahů mezi dopravní cestou (stavbou), dopravním prostředkem a samotnou budovou;
• nedostatečné finanční prostředky pro odstranění stávajících bariér;
• nedůslednost, nedodržení technických návodů a materiálových řešení při samotném provádění stavby – viz poznámka;
• šíření nekvalifikovaných výkladů k aplikaci základních právních norem formou vydávání publikací, které neprošly oponenturou specialisty na bezbariérové prostředí a mnohdy se neopírají o současné české právní předpisy.

Poznámka:
Jedná se zejména o technické návody v návaznosti na Nařízení vlády č.163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, ve znění pozdějších předpisů a výrobky pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace. Stálým problémem je nesprávně volená hmatná dlažba, ale zejména nezajištěné potřebného hmatového kontrastu pomocí navazujícího  lemování rovinnou dlažbou. Technické návody Technického a zkušebního ústavu (TN TZÚS 12.03.04, TN TZÚS 12.03.0ř a TN TZÚS 12.03.06) přesně specifikují tvarové řešení hmatné dlažby, včetně stanovení požadavku jejich lemování pro zajištění hmatového kontrastu následovně:

TN TZÚS 12.03.04 – Dlažební prvky pro signální, varovný a hmatný pás
Dlažební prvky s výrazně hmatově (vnímatelným slepeckou holí a nášlapem) odlišným povrchem od okolní dlažby, obdélníkového (funkční minimální rozměr 100 x 200 mm), nebo čtvercového tvaru (funkční minimální rozměr 200 x 200 mm), u materiálů používaných výhradně v památkových zónách a rezervacích minimální rozměr 60 x 60 mm) se zkosenou hranou o délce maximálně 2 mm, uložené s šířkou spár maximálně 4 mm u staveb zastávek a nástupišť veřejné dopravy a zpevněných ploch na železnici, u ostatních staveb je možné zvětšit délku sražené hrany na 3 až 4 mm a šířku spár na 8 mm, u konstrukčních prefabrikovaných prvků s integrovanými hmatovými úpravami je na styku těchto prvků možné zvýšit šířku spáry na maximálně 10 mm (dáno konkrétním provedením sražené stykové hrany s výstupky tvaru kulových úsečí s průměrem 20 až 25 mm a výškou 4 až 5,5 mm s roztečí výstupků 50 až 100 mm

• s výstupky tvaru válců a komolých kuželů s průměrem 20 až 25 mm a výškou 4 až 5,5 mm s roztečí výstupků 50 až 100 mm;
• reliéfní povrch s max. výškovými rozdíly 8 mm a s roztečí vrcholů reliéfu (hřebenu reliéfu) 30 až 60 mm, z bezpečnostních důvodů nesmí být dlažební prvky s touto úpravou použity na zastávkách a nástupištích veřejné dopravy;
• s výstupky o rozměrech 25 x 25 mm, 20 x 20 mm a 40 x 40 mm s max. výškovými rozdíly 5 mm a s roztečí vrcholů reliéfu (hřebenu reliéfu) 50 až 60 mm, hrany výstupků jsou zaoblené, z bezpečnostních důvodů nesmí být dlažební prvky s touto úpravou použity na zastávkách a nástupištích veřejné dopravy;
• při použití měkkých materiálů (pryž, recykláty, plasty apod.) musí být výstupky nedílnou součástí pásu, na kterém jsou provedeny, tvořeny jsou vyztuženými kulovými úsečemi o průměru 20 až 24 mm, výšce 4,5 až 5,5 mm a rozteči 50 až 60 mm;
• šířka spár mezi jednotlivými hmatovými prvky nesmí být větší než 4 mm u vybraných staveb (zastávky na nástupiště veřejné dopravy) – analogicky požadavkům na okolí hmatových prvků, u ostatních staveb lze tuto hodnotu zvýšit na 8 mm.

Dlažební prvky pro lemování signálních, varovných a hmatných pásů:
Šířka lemovacího pásu musí být min. 250 mm. Povrch musí být rovinný, bez výstupků, drážek a podobných tvarových úprav.
Dlažební prvky rovinné, bez výstupků a reliéfu, lemující signální, vodicí, varovný a hmatný pás, obdélníkového nebo čtvercového tvaru (bez zkosené hrany, uložené se šířkou spár max. 4 mm při splnění následujících podmínek:

• počet spár mezi dlažebními prvky v délce 1 m lemujícího pásu je max. 5 ks;
• počet spár mezi dlažebními prvky na šířku 250 mm lemujícího pásu je max. 1 ks (tj. minimální osová vzdálenost spár musí být rovna nebo větší 200 mm).

Tento požadavek splňují například rovinné dlaždice o rozměrech 200 x 200 mm, 250 x 250 mm bez sražené hrany. Rovinnost dlažby dle ČSN 74 4505.

TN TZÚS 12.03.05 – Dlažební prvky pro varovný pás na dráze speciální (metro):
Dlažební prvky s výrazně hmatově (vnímatelným slepeckou holí a nášlapem) odlišným povrchem od okolní dlažby, obdélníkového tvaru (doporučený minimální rozměr 150 x 200 mm) bez zkosené hrany, uložené s šířkou spár max. 4 mm

• s výstupky tvaru kulových úsečí s průměrem 10 až 15 mm a výškou 3 až 4,5 mm s roztečí výstupků 40 až 50 mm;
• s výstupky tvaru válců a komolých kuželů s průměrem 10 až 15 mm a výškou 3 až 4,5 mm s roztečí výstupků 40 až 50 mm;
• šířka spár mezi jednotlivými hmatovými prvky nesmí být větší než 4 mm, analogicky požadavkům na okolí hmatových prvků.

Dlažební prvky pro lemování varovného pásu:
Šířka lemovacího pásu musí být min. 250 mm (pozn. v nových OTP bude min. 300 mm). Povrch musí být rovinný, bez výstupků, drážek a podobných tvarových úprav. Dlažební prvky rovinné, bez výstupků a reliéfu, lemující varovný pás, obdélníkového tvaru (doporučený minimální rozměr 100 x 200 mm) nebo čtvercového tvaru (doporučený minimální rozměr 200 x 200 mm), bez zkosené hrany, uložené se šířkou spár max. 4 mm za předpokladu:

• počet spár mezi dlažebními prvky v délce 1 m lemujícího pásu je max. 5 ks;
• počet spár mezi dlažebními prvky na šířku 250 mm lemujícího pásu je max. 1 ks (tj. minimální osová vzdálenost spár může být 200 mm).

Tento požadavek splňují například rovinné dlaždice o rozměrech 200 x 200 mm bez sražené hrany. Rovinnost dlažby dle ČSN 74 4505.

TN TZÚS 12.03.06 – Dlažební prvky pro umělé vodicí linie a vodicí linie s funkcí varovného pásu
Umělou vodicí linii tvoří podélné drážky a její šířka je v interiéru nejméně 300 mm a v exteriéru 400 mm. Vodicí linie s funkcí varovného pásu musí mít šířku 400 mm. Vizuálně kontrastní označení vodicí linie s funkcí varovného pásu se provádí pouze v šířce 150 až 200 mm. Dlažební prvky s výrazně hmatově (vnímatelným slepeckou holí a nášlapem) odlišným povrchem od okolní dlažby, obdélníkového tvaru (doporučený minimální rozměr 100 x 200 mm) nebo čtvercového tvaru (doporučený minimální rozměr 200 x 200 mm), bez zkosené hrany, uložené s šířkou spár max. 4 mm

• s drážkami ve směru vodicí linie s roztečí mezi hranami drážek 20 až 27 mm, hloubkou 4 až 6,0 mm a šířkou drážky v rovině nášlapného povrchu desky 10 až 16 mm. Příčný průřez drážky může tvořit rovnoramenný trojúhelník, obdélník, lichoběžník, vlnovka apod. (jedná se o materiály např. beton, umělý kámen, keramika, kámen, kamenný konglomerát apod.)
• při použití měkkých materiálů (pryž, recykláty, PVC apod.) může být hloubka drážky snížena až na 2 mm, šířka drážky v rovině povrchu desky snížena až na 8 mm (měřeno v rovině nášlapného povrchu desky) a rozteč mezi hranami drážek zmenšena až na 20 mm.

Dlažební prvky pro lemování umělé vodicí linie a vodicí linie s funkcí varovného pásu:
Šířka lemovacího pásu musí být min. 250 mm. Povrch musí být rovinný, bez výstupků, drážek a podobných tvarových úprav. Dlažební prvky rovinné, bez výstupků a reliéfu, lemující umělou vodicí linii a vodicí linii s funkcí varovného pásu, obdélníkového tvaru (doporučený minimální rozměr 100 x 200 mm) nebo čtvercového tvaru (doporučený minimální rozměr 200 x 200 mm), bez zkosené hrany, uložené se šířkou spár max. 4 mm za předpokladu:

• počet spár mezi dlažebními prvky v délce 1 m lemujícího pásu je max. 5 ks;
• počet spár mezi dlažebními prvky na šířku 250 mm lemujícího pásu je max. 1 ks (tj. minimální osová vzdálenost spár může být 200 mm).

Tento požadavek splňují například rovinné dlaždice o rozměrech 200 x 200 mm bez sražené hrany. Rovinnost dlažby dle ČSN 74 4505.

Obr. 20  Základní bariéry přístupného prostředí

Pokud analyzujeme příčiny nedodržování přístupnosti z pohledu jednotlivých druhů zdravotního postižení, hlavní problémy jsou u:

• pohybového postižení – základní úpravy jsou na běžných stavbách navrhovány a prováděny, problémem je však zajištění komplexní přístupnosti se zabezpečením manipulačních ploch a řešení detailů, což ve své podstatě znemožňuje bezbariérové užívání. Dále jsou opomíjena specifická řešení a úpravy některých druhů staveb (sportovní a rekreační, dětská hřiště apod.), pro které chybí návrhová uživatelská kritéria s ohledem na osoby s omezenou schopností pohybu;
• zrakového postižení – základní prvky a podmínky jsou definovány, ale vzhledem k vyšší četnosti detailů a požadavkům na mimořádně přesné vyjádření funkce prvků chybí část používaných materiálů (české technické normy, vzorové listy, technické podmínky apod.);
• sluchového postižení – věcná řešení jsou ovlivňována technickým vývojem (zejména elektronika); chybí přesnější technicky vyjádřené požadavky na některé úpravy staveb.

Z hlediska detailnějšího pohledu na charakteristiku bariér můžeme architektonické a dopravní bariéry rozdělit na základní typy bariér, které jsou prezentovány s uvedenými příklady na obr. 20.

5.2 DETAILNÍ ANALÝZA SOUČASNÉHO STAVU ARCHITEKTONICKÝCH BARIÉR

Následující detailní analýza současného stavu architektonických bariér shrnuje nejčastější chyby při navrhování a provádění staveb v jednotlivých částech samotných budov od vstupní části po interiér. Problematikou vnějšího prostředí se cíleně zabývá metodická pomůcka TP 1.5 Odstraňování bariér v městském inženýrství (dříve MP 1.8).

5.2.1 Vstupy do budov

• nezajištění bezbariérového vstupu prostředky pro samostatný pohyb;
• nevyhovující vodorovná manipulační plocha před vstupem a její zastřešení;
• nevhodné či chybějící kontrastní značení prosklených vstupů a stěn;
• nerespektování minimální světlosti hlavního vstupního křídla a osazení madla;
• osazení ovládacích prvků (vypínače, zvonky apod.) v nevhodné dosahové vzdálenosti;
• chybějící akustické majáčky u vybraných druhů staveb.

5.2.2 Zádveří

• nevhodná hloubka s nerespektováním manipulačních ploch pro pohyb vozíčkářů;
• nevhodný povrch, který nerespektuje úpravy proti skluzu;
• nedostatečné osvětlení vstupních prostor s náhlým světelným kontrastem.

Obr. 21  Analýza bariér – zádveří budovy

5.2.3 Komunikační prostory – chodby

• nedostatečná vodicí linie od vstupu k informační službě;
• chybějící vizuální značení vodicí linie chodbových prostor;
• nedodržení manipulačních ploch a šířky chodby, manipulační plocha před dveřními křídly;
• pro zrakově postižené nevhodné a na nesprávném místě značení místností;
• u vybraných staveb chybějící madla podél stěn;
• nevhodné osazení ovládacích prvků (nejen výškově, ale také ve vzdálenosti od dveřních křídel, rohu místnosti apod.);
• chybějící kontrastní značení prosklených stěn.

Obr. 22  Analýza bariér – komunikační prostory (chodby)

5.2.4 Výtahy

• nevhodný manipulační prostor před vstupem do výtahové kabiny;
• nerespektování rozměrových parametrů výtahové kabiny;
• nedostatečné vybavení výtahové kabiny, chybějící vizuální a především akustické hlášení stanic.

5.2.5 Rampy a schodiště

• nerespektování maximální výšky schodišťového stupně a sklonu schodišťového ramene;
• nevhodně provedená madla z hlediska tvaru, výšky a přesahu, u rampy špatně osazená vodicí tyč;
• chybějící kontrastní značení stupnice nástupního a výstupního schodišťového stupně;
• nedodržení sklonů a délky rampy;
• nevhodné tvary schodišťových stupňů.

5.2.6 Hygienické prostory

• chybějící nebo nedostačující počet WC kabin; totéž platí pro sprchy ve veřejných budovách;
• zcela nevyhovující velikost WC kabiny zvláště u rekonstrukcí a změn staveb;
• nevhodné půdorysné a výškové osazení zařizovacích předmětů, madel a jiného příslušenství ve WC kabinách;
• opomíjení přizpůsobení WC kabiny pro osoby těžce chodící (s berlemi, francouzskými holemi);
• nevhodné uspořádání bezbariérové sprchy, včetně jejího vybavení;
• nepřizpůsobení šaten a převlékacích kabin pro vozíčkáře;
• neexistence nouzového přivolání pomoci.

Obr. 23  Analýza bariér – hygienické prostory

5.2.7 Speciální vybavení

• nepřehlednost dispozice;
• nevhodný či zcela chybějící orientační systém;
• chybějící vybavení zasedacích místností apod. indukční smyčkou;
• chybějící a nedostatečný počet míst v hledištích pro vozíčkáře a zhoršená viditelnost;
• nevhodné výšky pultů u přepážek;
• nedostačující nasvětlení prostor pro komunikaci se sluchově postiženými.

5.2.8 Interiér

• nevhodné materiály a neergonomické výrobky, znesnadňující jejich používání;
• nevhodné výšky parapetu v pobytových prostorách vozíčkářů, znesnadňující výhled;
• nepřizpůsobení vnitřního mikroklimatu.

Obr. 24  Analýza bariér – interiér

5.2.9 Sportovní stavby

• nepřizpůsobení sportovních staveb a areálů pro vlastní sportovní činnost zdravotně postižených, zejména chybějící či nedostatečné hygienické zázemí;
• nerespektování zvýšených manipulačních nároků při použití speciálních sportovních invalidních vozíků;
• nezajištění přístupu ke všem sportovním atrakcím (např. plovárny);
• chybějící místa s dobrou viditelností na zastřešených tribunách.

Obr. 25  Analýza bariér – sportovní stavby

5.2.10 Stavby pro ubytování

• nedostatečný počet či žádný bezbariérový pokoj v stavbách přechodného ubytování;
• nevhodně řešená dispozice, včetně hygienických prostor, s nerespektováním manipulačních ploch a dosahových vzdáleností;
• chybějící výtahy v bytových domech s třemi až čtyřmi nadzemními podlažími;
• neznalost problematiky bezbariérového bydlení.

5.2.11 Odborné publikace

Dost závažným problémem je šíření nekvalifikovaných výkladů k aplikaci základních právních norem formou vydávání publikací, které neprocházejí oponentním řízením specialisty a konzultanty na bezbariérové řešení. Mnohé pasáže a příklady řešení nejrůznějších situací se neopírají o současné české právní předpisy a čerpají ze zahraničních zkušeností. Dokazujícím příkladem je obr. 26 s detailem řešení přechodu pro chodce, který nerespektuje přímou návaznost signálního pásu a vodicí linie a udává nevhodné materiálové řešení.

Obr. 26  Analýza bariér – odborné publikace

Vyhláška č. 369/2001 Sb. byla nahrazena vyhláškou č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.

5.3 METODIKA PŘÍSTUPNÉHO PROSTŘEDÍ

Pro vlastní navrhování staveb a zajištění bezbariérové přístupnosti je důležitý metodický postup, který musí vycházet z faktu správného zhodnocení omezujících faktorů užívání staveb jednotlivých skupin zdravotně postižených, a to především s omezením pohybovým, smyslového vizuálního vnímání a omezením sluchovým. Každé z uvedených omezení má zcela jiné požadavky na úpravy staveb, které je nutno řešit zcela samostatně. Častým zdrojem chyb při navrhování, realizaci a samotném schvalování staveb je právě nedostatečné rozlišení mezi požadavky na zpřístupnění a užívání staveb jednotlivými skupinami zdravotně postižených.

Základem metodického přístupu je stanovení jednotlivých principů a podmínek přístupnosti a užívání staveb pro osoby:

• těžce pohybově postižené;
• omezeně pohybově postižené;
• nevidomé;
• slabozraké;
• neslyšící;
• nedoslýchavé.

Při návrhu, realizaci stavby apod. si musíme postupně zodpovědět na otázky, zda máme splněny veškeré podmínky a úpravy pro tyto dílčí skupiny zdravotně postižených. Při praktickém návrhu vlastní budovy musíme dále sledovat základní aspekty bezbariérového přístupu:

• dostupnost budovy od zastávek veřejné dopravy, komunikací pro pěší a parkovacích ploch;
• vstupní prostory budovy vnější a vnitřní;
• horizontální pohyb v budově a jeho jednotlivých podlaží;
• vertikální pohyb v budově a dostupnost jednotlivých podlaží;
• hygienické prostory a šatny;
• speciální vybavení a interiér;
• informační orientační systém.

Tento metodický princip je součástí stanovení požadavků na řešení bezbariérového užívání staveb přílohové části vyhlášky č. 398/2009 Sb. a nutno jej aplikovat pro veškeré druhy staveb definovaných v § 2, odst. 2 a § 6, odst. 1:

• stavby občanského vybavení;
• stavby pro ubytování;
• dopravní stavby;
• pozemní komunikace;
• zastávky veřejné dopravy a terminály;
• železniční a speciální dráhy;
• apod.

Obecný princip metodiky tvorby přístupného prostředí je patrný z obr. 21.

V následující části jsou uvedeny základní body splnění podmínek přístupnosti a bezbariérového užívání bez stanovení detailnějších parametrů, které budou předmětem komentářového znění nově připravované vyhlášky o obecných technických požadavcích, zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.

Obr. 27   Obecný princip metodiky tvorby přístupného prostředí

5.4 BEZBARIÉROVÝ PŘÍSTUP K BUDOVÁM

5.4.1 Těžce pohybově postižení

• Bezbariérová trasa od zastávek hromadné dopravy a parkovacích ploch k vlastní budově s respektováním maximálního výškového rozdílu, sklonu a šířky komunikací pro pěší.
• Vyhrazená stání na vnějších i vnitřních odstavných a parkovacích plochách.

5.4.2 Omezeně pohybově postižení

• Vyhrazená stání na parkovacích plochách pro rodiny s dětmi v kočárku.

Obr. 28  Řešení rampy musí umožnit současné užívání všech osob – z toho vychází optimální šířka 1 500 mm a ideální sklon do 6 % resp. 1:16 (6,25 %)

5.4.3 Nevidomí

• Vytýčení přístupu ke stavbě přirozenými nebo umělými vodicími liniemi, popřípadě akusticky.
• Zajištění hmatových prvků na bezbariérové trase k budově.

5.4.4 Slabozrací

• Usnadnění orientace barevnými kontrasty hranic nebezpečných či nepřístupných prostorů a podél vodicích linií.

5.4.5 Neslyšící

• Bez požadavků.

5.4.6 Nedoslýchaví

• Bez požadavků.

5.5 VSTUPNÍ PROSTORY

5.5.1 Těžce pohybově postižení

Všechny vstupy pro veřejnost bezbariérově přístupné v úrovni komunikace pro chodce. U změn staveb, kdy je užíván jiný než hlavní bezbariérový vstup, je třeba na vhodném místě u hlavního vstupu umístit informace o umístění tohoto bezbariérového vstupu. Před vstupem do budovy zajištění vodorovné manipulační plochy, jejíž rozměry jsou v závislosti na způsobu otevírání dveřního křídla.

Obr. 29  Velikost manipulační plochy při manévrování s dveřním křídlem je závislá na způsobu otevírání dveřního křídla

• Maximální výškový rozdíl ve vstupu do 20 mm a jeho překonání zajistit rampovým nájezdem.

Obr. 30  Řešení výškového rozdílu ve vstupu

• Vstupní dveře dvoukřídlové s minimální světlou šířkou hlavního dveřního křídla 900 mm.
• Umístění madla na dveřích a zajištění nerozbitné části dveří.

Obr. 31  Vstupní dveře navrhujeme dvoukřídlové s minimální světlou šířkou hlavního křídla 900 mm. Pro usnadnění manipulace je dveřní křídlo vybaveno madlem po celé šířce dveří a ve výšce 800–900 mm nad podložkou

• Karuselové dveře musí umožnit průjezd vozíku bez dalších podmiňujících opatření.

Obr. 32  Řešení vstupu pro veřejnost dveřmi karuselového typu

• Velikost zádveří musí umožnit otevření dveřního křídla a současnou manipulaci vozíku.
• Umístění ovládacích prvků (zvonky, vypínače) musí být takové, aby nedocházelo ke střetu vozíčkáře s dveřním křídlem a ve snadno dosažitelné výšce.

Obr. 33  Velikost zádveří vychází z podmínky zajištění manipulačního prostoru Ø 1 500 mm, do něhož nesmí zasahovat otevíravé dveřní křídlo

Obr. 34  Velikost zádveří u staveb s předpokládaným pobytem osob na vozíku s asistentem musí zabezpečit bezkolizní manévrování. Červeně je vyznačen minimální parametr volné šířky 500 mm.

5.5.2 Omezeně pohybově postižení

• Podlahy musí být provedeny s protiskluzným povrchem.

5.5.3 Nevidomí

• Vybrané vstupy (nemocnice, nádraží apod.) vybavit dálkově ovládaným zvukovým orientačním majáčkem.

5.5.4 Slabozrací

• Vstupy snadno vizuálně rozeznatelné.
• Osvětlení vstupů tak, aby nevznikl náhlý a velký kontrast mezi osvětlením vně a uvnitř budovy.
• Kontrastní označení prosklených stěn a dveří, kontrastní označení schodišťových stupňů, nutný je i přesah zábradlí u schodišťových ramen.
• Vnímat problematiku informačních tabulí se zajištěním správné velikosti textu, výškového osazení, řádného nasvětlení apod.
• Pro snadné ovládání technického vybavení budov je vhodné kontrastní provedení ovládacích prvků (vypínače apod.).

5.5.5 Neslyšící

• Akustický vrátný musí mít i optickou signalizaci.

5.5.6 Nedoslýchaví

• Vybavení recepce, vrátnice apod. oboustranným komunikačním systémem – indukční smyčkou pro přepážky.

5.6 HORIZONTÁLNÍ POHYB V BUDOVĚ

5.6.1 Těžce pohybově postižení

• Výškové rozdíly musí být do 20 mm.
• Zajištění manipulačních ploch před dveřními křídly otevíravými i posuvnými.

Obr. 35  Manipulační plochy před dveřními křídly otevíravými a posuvnými. Červeně je vyznačen minimální parametr volné šířky 500 mm.

• Světlá šířka dveřního křídla nejméně 800 mm.
• Umístění ovládacích prvků v dosahové vzdálenosti vertikální a horizontální.

Obr. 36  Světlá šířka vnitřních dveří musí být nejméně 800 mm

Obr. 37  Umístění ovládacích prvků nesmí ohrozit osobu na vozíku

• Respektování minimální průjezdné šířky průchodů a minimálních světlých šířek komunikačních prostor v závislosti na typu budovy.
• Vybavení dveřních křídel madly ve vhodném výškovém osazení.

Obr. 38  Madlo na dveřích musí být ve výši 800–900 mm a po celé šířce dveřního křídla. Ovládací prvky umísťujeme v minimální vzdálenosti 500 mm od rohu či interiérového vybavení

5.6.2 Omezeně pohybově postižení

• Protiskluznost povrchů.
• U budov s pobytem starších osob (domovy pro seniory, domy s pečovatelskou službou apod.) je nutno na stěnách vnitřních komunikačních prostor umístit madla.
• Dlouhé chodby vybavit odpočívadly s lavičkami, židlemi.

Obr. 39  Madlo na stěně musí respektovat ergonomický tvar a odsazuje se pro snadný úchop v minimální vzdálenosti 60 mm. Výška 900 mm nad podlahou je vyhovující pro různé skupiny uživatelů

5.6.3 Nevidomí

• Zachování vodicí linie a minimální čisté průchozí šířky komunikačního prostoru.
• Podél stěn nesmí být umístěno vybavení stavby.
• Do průchozího prostoru nesmí zasahovat žádné překážky.

Obr. 40  Pro bezpečný pohyb nevidomých podél stěn nesmí být umístěno vybavení stavby a do průchozího prostoru nesmí zasahovat žádné překážky

5.6.4 Slabozrací

• Řádně řešený orientační systém s kontrastním značením a trasováním.
• Vizuálně kontrastní a barevné řešení interiéru.
• Řešení umělého osvětlení.
• Vizuální kontrast prosklených ploch a dveří.

5.6.5 Neslyšící

• Akustické prvky (např. požární alarm) musí mít paralelně i optickou signalizaci.

5.6.6 Nedoslýchaví

• Bez požadavků.

5.7 VERTIKÁLNÍ POHYB V BUDOVĚ

5.7.1 Těžce pohybově postižení

• Bezbariérová přístupnost jednotlivých podlaží užívaných veřejností.
• Velikost výtahové kabiny musí odpovídat manipulaci vozíčkáře, včetně manipulační plochy před výtahovou kabinou, výškové a polohové umístění ovládacích prvků v kabině apod.
• Rampy musí respektovat max. sklon s nutným vybavením madla a vodicí tyče.
• Zajištění manipulačních ploch před výtahovou kabinou, rampou, schodišťovou plošinou.

Obr. 41  Zabezpečení okraje rampy proti sjetí vozíku vodicí tyčí nebo soklem v minimální výši 100 mm nad úrovní rampy

Obr. 42  Manipulační plocha před nástupním místem výtahu a minimální rozměry výtahové kabiny pro bezbariérové užívání

5.7.2 Omezeně pohybově postižení

• Schodiště a rampy vybavit madly s dostatečným přesahem.
• Respektování maximální výšky schodišťového stupně, jeho tvaru a sklonu schodišťového ramene.
• Výtahovou kabinu vybavit sedátkem.

Obr. 43  Tvar schodišťového stupně nesmí umožnit zakopnutí – stupnice a podstupnice musí být k sobě kolmé

Obr. 44  Madlo schodišťového (rampového) zábradlí musí přesahovat první a poslední schodišťový stupeň minimálně o 150 mm a umísťuje se ve výši 900 mm

5.7.3 Nevidomí

• Možnost získání hmatové informace na madle zábradlí.
• Hmatové a akustické úpravy výtahů.

5.7.4 Slabozrací

• Kontrastní označení schodišťových stupňů, kontrastní označení hřebene eskalátorů a travelátorů.
• Nutný přesah zábradlí u schodišťových ramen.

5.7.5 Neslyšící

• Vybavení výtahů vizuální signalizací.

5.7.6 Nedoslýchaví

• Bez požadavků.

5.8 HYGIENICKÉ PROSTORY A ŠATNY

5.8.1 Těžce pohybově postižení

• Na každém podlaží musí být umístěna bezbariérová WC kabina samostatně pro muže a samostatně pro ženy.
• Z důvodů snadné manipulace navrhujeme WC kabinu bez záchodové předsíně.
• Rozměrové parametry WC kabiny musí umožnit různé způsoby nástupu na klozetovou mísu a otočení vozíku o 360°.
• Dveře WC kabiny vždy otevíravé směrem ven a opatřeny zámkem odjistitelným zvenku.
• Zajištění manipulace u sprchového koutu a vany.
• Výškové osazení jednotlivých zařizovacích předmětů a prvků, včetně systému madel ve WC kabinách, umývárnách a sprchách.
• Každá šatna musí splnit požadavek na bezbariérové užívání.
• Hygienické prostory je vhodné vybavit nouzovým přivoláním pomoci.

5.8.2 Omezeně pohybově postižení

• Hygienické prostory pro snadnější pohyb a manipulaci doplnit ergonomickými madly – WC, umývárny apod.
• Vybavení hygienického prostoru přebalovacími místnostmi nebo místy.

Obr. 45  Před klozetovou mísou je nutno zachovat manipulační prostor, umožňující snadné nasednutí z přímého, diagonálního nebo bočního nástupu. Tento manipulační prostor je důležitý také pro osoby s chodítky (vpravo nahoře)

Obr. 46  Příklady optimálních rozměrových parametrů WC kabin, které musí zabezpečit snadnou manipulaci vozíku a jeho otočení. Ideálním řešením je kabina umožňující pravý i levý nástup (obrázek vpravo). Zároveň jde o typ kabiny při využití asistence

Obr. 47  Příklady sloučení bezbariérové WC kabiny s přebalovací místnosti. Na levém obrázku je varianta s pevným přebalovacím pultem a vestavěným umývadlem, obrázek vpravo nabízí variantu se sklápěcím přebalovacím pultem. Podmínkou umístění přebalovacích pultů do těchto WC kabin je, že nesmí zamezovat minimální manipulační prostor

Obr. 48  Řešení hygienického prostoru se sprchovým koutem a vanou. Obdobně jako WC kabiny musí být zajištěna potřebná manipulační plocha; pro snadnější používání se snažíme o umístění zařizovacích předmětů tak, aby byl pro WC a vanu či sprchu využíván jeden společný nasedací prostor

5.8.3 Nevidomí

• Hmatové označení dveří na hygienické zařízení nad klikou štítkem s hmatným orientačním znakem a příslušným nápisem v Braillově písmu.

5.8.4 Slabozrací

• Zajištění kontrastu zařizovacích předmětů vůči obkladu stěn.

5.8.5 Neslyšící

• Bez požadavků.

5.8.6 Nedoslýchaví

• Bez požadavků.

Obr. 49  Přizpůsobení WC kabiny pro osoby s francouzskými holemi

5.9 SPECIÁLNÍ VYBAVENÍ A INTERIÉR

5.9.1 Těžce pohybově postižení

• Řešení počtu bezbariérových pokladen.
• Bezbariérové zkoušecí kabiny s respektováním manipulační plochy.
• Výšková úroveň prodejních pultů, pultů recepcí apod. se zajištěním čelního přístupu a podjetí vozíku.
• Výškové osazení ovládacích prvků, včetně ovládání oken.
• Dodržení manipulační plochy před samoobslužným zařízením.
• Vyhrazená místa pro vozík v hledištích, konferenčních sálech apod.

Obr. 50  Vyhrazená místa pro vozíčkáře se snažíme rovnoměrně rozmístit v celé části hlediště. Jedná se především o místa v přední, střední a zadní části a pokud možno ve středu řad.

Obr. 51  Při umístění vyhrazených míst je nutno počítat s vlastní plochou pro umístění vozíku a manipulační plochou, která umožní najetí na toto vyhrazené místo. Zároveň musíme mít na paměti, že z těchto míst musí být zajištěn řádný výhled na vztažný bod jeviště.

5.9.2 Omezeně pohybově postižení

• Interiérové vybavení respektující ergonomické požadavky – tvary klik, nábytek apod.

5.9.3 Nevidomí

• Půdorysné vyznačení bočních stěn interiérového vybavení a zařízení stavby nesahajícího až k podlaze.

5.9.4 Slabozrací

• Nasvětlení prostor pro podávání informací.
• Vizuální kontrast zařizovacích předmětů, ovládacích prvků, madel, klik apod.
• Vhodná, srozumitelná a přehledná skladba informační tabule.

5.9.5 Neslyšící

• Nasvětlení prostor pro podávání informací.

5.9.6 Nedoslýchaví

• Vybavení zasedacích místností, konferenčních a přednáškových sálů apod. indukční smyčkou.
• Nejméně jeden veřejný telefonní automat opatřen zařízením umožňujícím poslech pomocí sluchadel.

5.10 INFORMAČNÍ ORIENTAČNÍ SYSTÉM

5.10.1 Těžce pohybově postižení

• Výškové osazení informačních a orientačních panelů.
• Označení prostor pro pohybově postižené mezinárodním symbolem přístupnosti.

5.10.2 Omezeně pohybově postižení

• Viz těžce pohybově postižení.

5.10.3 Nevidomí

• Vybavení informačního a orientačního systému akustickými a taktilními prvky.

5.10.4 Slabozrací

• Zajištění vizuálního kontrastu písma, piktogramu apod. oproti podkladu.
• Vhodná velikost písma, která je v závislosti na výšce od podložky a čtecí horizontální vzdálenosti.

Tab. 3  Vhodnost barvy podkladu a písma pro informační grafický systém

5.10.5 Neslyšící

• Vybavení informačního a orientačního systému optickými prvky.

5.10.6 Nedoslýchaví

• Vybavení informačního a orientačního systému optickými prvky.
• Označení prostor s dorozumívacím zařízením pro nedoslýchavé mezinárodním symbolem hluchoty.

Tab. 4  Velikost písma v závislosti na výšce od podložky a horizontální vzdálenosti

6 ZÁVĚR

Úkolem TP 1.4 bylo osvětlit a přiblížit problematiku bezbariérového užívání staveb, a to jak z pohledu současných platných legislativních předpisů – stavebního zákona a jeho prováděcích vyhlášek s komentářem, tak z pohledu základních principů přístupnosti a nastínění metodiky navrhování přístupného prostředí pozemních staveb. Vzhledem k tomu, že v současné době je ve své závěrečné fázi nová podoba vyhlášky o obecných technických požadavcích, zabezpečující bezbariérové užívání staveb, která přinese do této problematiky zcela nové požadavky, není v pomůcce stávající vyhláška záměrně komentována.

Úplným závěrem nutno podotknout, že bezbariérové užívání je natolik obsáhlá problematika, že nelze vždy vystihnout všechny možné varianty řešení. Při návrhu samotné koncepce stavby a jejích jednotlivých úprav je nutné spolupracovat s odbornými konzultanty na bezbariérové prostředí staveb.

7 LITERATURA

[1] Evropská příručka pro přístupné prostředí vytvářené výstavbou. Praha: ABF, 1995. ISBN 80-901608-2-4

[2] European Concept for Accessibility. Luxembourg: ECA, 2003. ISBN 2-919931-24-5

[3] Buildings for Everyone. England: National Disability Authority, 2002. ISBN 1 870499 03 4

[4] SKOPEC, J. Bezbariérové řešení staveb. Praha: ABF ARCH, 2005. ISBN 80-86165-96-5

[5] Vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb

[6] Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů

[7] Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území

[8] Vyhláška č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, ve znění pozdějších předpisů

[9] Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů

[10] ZDAŘILOVÁ, R. Bezbariérové užívání staveb – metodika k vyhlášce č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb. Praha: IC ČKAIT, 2011. ISBN 978-80-87438-17-6

Stav: aktualizace 2024, vydání 2007

S účinností nového stavebního zákona č. 283/2021 Sb. došlo ke zrušení vyhlášky č. 398/2009 Sb. V návaznosti na § 329 odst. 1 přechodného ustanovení k dokumentacím a projektovým dokumentacím je tato pomůcka k vyhlášce č.398/2009 Sb. pro činnost autorizovaných osob platná do 30. 6. 2027.

Pojem bezbariérové užívání staveb je stavebním zákonem č. 283/2021 Sb. rušen a v § 13 písm. d) je zaveden nový pojem stavebního řádu – přístupnost, kterou se rozumí vytváření podmínek pro samostatné a bezpečné využití pozemků a staveb osobami s pohybovým, zrakovým nebo sluchovým postižením, osobami pokročilého věku, těhotnými ženami a osobami doprovázejícími dítě v kočárku nebo dítě do 3 let (dále jen „osoba s omezenou schopností pohybu nebo orientace“) s cílem bezbariérového užívání. 

Přístupnost je podle ustanovení § 145 odst. 1 písm. e) jedním ze základních požadavků na stavby. Podrobné požadavky na přístupnost stanoví vyhláška č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu, která se v § 29 odst. 1 odkazuje na novou závaznou normu ČSN 73 4001 Přístupnost a bezbariérové užívání.

ČSN 73 4001 platí pro navrhování přístupnosti a bezbariérového užívání nových pozemních staveb a staveb dopravní infrastruktury, změny záměru před jeho dokončením, změny dokončené stavby v zastavěném území, v zastavitelných plochách v návaznosti na předpokládané výstavbě. Norma platí pro stavby občanského vybavení, stavby pro bydlení, stavby pro výkon práce, komunikace pro pěší a veřejná prostranství. Norma neplatí pro stavby rodinných domů a stavby pro rodinnou rekreaci včetně přístupů k nim. Základní požadavky na přístupnost se uplatní také u staveb železničních drah, metra, lanovek, přístavišť a civilních letišť sloužících veřejné hromadné dopravě.

V současné době dochází k revizím ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací, ČSN 73 6425-1 Autobusové, trolejbusové a tramvajové zastávky, přestupní uzly a stanoviště – Část 1: Navrhování zastávek a ČSN 73 4959 Nástupiště a nástupištní přístřešky na drahách celostátních, regionálních a vlečkách, v kterých budou upraveny také požadavky na přístupnost a v souladu s ČSN 73 4001.

Anotace:
Základním cílem pomůcky, je poskytnout informace vytváření podmínek bezbariérové přístupnosti prostředí pro aktivní tvorbu a koordinaci řešení území za účelem jeho zkvalitnění a dalšího rozvoje. Pozornost je zaměřena na přístupnost dvou základních skupin zdravotně postižených: tělesně a zrakově. Na základě jejich potřeb samostatného bezpečného pohybu a orientace a nezbytně nutných manipulačních prostorů musíme přistupovat k vlastnímu návrhu a realizaci. Výsledkem by měly být bezbariérové trasy celého řešeného území tak, aby se jednotlivé bezbariérové úpravy a prvky doplňovaly a tvořily jeden funkční celek.

Upozornění k textu

OBSAH

ÚVOD

Základní podmínkou aktivního zapojení člověka do života společnosti je přístupnost prostranství a staveb, jejich užívání a možnost se v nich volně pohybovat. Jde o naplnění práva na svobodu pohybu v nejširším slova smyslu. Toto právo je u občanů se zdravotním postižením omezováno architektonickými, dopravními a informačními bariérami, jejichž existence je v řadě případů zcela neopodstatněná. Jejich odstranění vede k celkové humanizaci prostředí pro všechny občany. Všeobecně stále přetrvává mylný názor, že bezbariérové řešení staveb a veřejných prostranství se vztahuje jen na trvale zdravotně postižené, a to o osoby na vozíku, neslyšící a nevidomé. Ve skutečnosti se bezbariérovost týká mnohem širšího okruhu osob s ostatními vážnými pohybovými postiženími a omezeními, jako jsou malé děti, lidé s kočárky, cestující se zavazadly, senioři se sníženou pohyblivostí, schopností rychlé reakce a odhadu situace, osoby postižené dočasně vlivem úrazu, či lidé malého nebo nadměrného vzrůstu. To ve své podstatě představuje více než 35 % populace s tím, že v této velké skupině se ocitne každý z nás minimálně dvakrát za život – jako dítě a jako senior.

Obsah a cíl technické pomůcky TP 1.5

Technická pomůcka TP 1.5 se zabývá základními problémy a možnostmi řešení přístupného prostředí v městském prostoru staveb pozemních a dopravních. Základ publikace je v grafickém provedení a fotodokumentaci, což výstižněji a srozumitelněji objasní problematiku bezbariérového prostředí pro odstranění stávajících architektonických a dopravních bariér a zabránění vzniku nových. Přesné a úplné znění požadavků na bezbariérového řešení je předmětem prováděcí vyhlášky č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb. Vlastní jádro TP 1.5 se v kapitole 5 Bezbariérové prostředí ve městě a jednotlivých dílčích podkapitolách odvolává na příslušné body Přílohy č. 1 zmiňované vyhlášky.

Základním cílem TP 1.5 je poskytnout informace vytváření podmínek bezbariérové přístupnosti prostředí pro aktivní tvorbu a koordinaci řešení území za účelem jeho zkvalitnění a dalšího rozvoje. Pozornost je zaměřena na přístupnost dvou základních skupin zdravotně postižených: tělesně a zrakově. Na základě jejich potřeb samostatného bezpečného pohybu a orientace a nezbytně nutných manipulačních prostorů musíme přistupovat k vlastnímu návrhu a realizaci. Výsledkem by měly být bezbariérové trasy celého řešeného území tak, aby se jednotlivé bezbariérové úpravy a prvky doplňovaly a tvořily jeden funkční celek

Pojem bezbariérovost a přístup k této problematice

Na základě současných předpisů a zejména vyhlášky č. 398/2009 Sb., jsme povinni při zpracování projektových dokumentací, při povolování, ohlašování a provádění staveb, vydávání kolaudačního souhlasu, při užívání a odstraňování staveb nebo zařízení dodržovat podmínky bezbariérového užívání. Pojem „bezbariérovost“ je mnohdy chápán jako úprava umožňující pohyb a manipulaci vozíčkáře. Jde o mylné chápání tohoto problému. Termín handicap není myšlen pouze pro těžké tělesné či smyslové postižení. Pojmem handicap je obecně myšlena ztráta nebo omezení příležitostí, ať už se jedná o zdravotně postižené, starší osoby, dočasně postižené vlivem úrazu, nebo o osoby s nadměrnými lidskými proporcemi. Proto je daleko výstižnější pracovat s pojmem „přístupné prostředí“, které již samo o sobě navozuje představu vstřícného prostředí pro každého, bez rozdílu věku či zdravotního postižení. Takto můžeme předejít dalším novým bariérám, které znemožňují plnohodnotné užití veřejných prostor, areálů, jednotlivých staveb a jejich vnitřních prostor. Pro přístupné a plnohodnotné prostředí platí šest charakteristických znaků:

• přístupnost.

každý musí mít zajištěn přístup do budov a vnějšího prostředí bez cizí pomoci;

• orientace.

každému musí být umožněno se ve vnějším prostředí a budově orientovat a pohybovat bez cizí pomoci;

• použití.

každý musí v co největší míře používat stavby se stejným vybavením;

• požitek.

každý si zaslouží stejnou radost a požitek z dobře navrženého vstřícného prostředí;

• bezpečnost.

každý má právo na život, práci a odpočinek v bezpečném prostředí. Samotný návrh a vlastní provedení budov a prostor musí zajistit bezpečnost pro všechny uživatele;

• ohleduplnost.

při návrhu a realizaci musíme být ohleduplní k specifickým potřebám a požadavkům přístupného prostředí, neboť ohleduplnost nic nestojí.

Při vytváření přístupného prostředí nesmíme opomenout také na vztahy mezi jednotlivými prvky tohoto prostředí. Příkladem mohou být dopravní stavby – vztah dopravního prostředku a dopravní cesty, nejčastěji vazby mezi plochou nástupiště, skříní vozidla a podlahou vstupu do dopravního prostředku. Nedílnou součástí přístupného prostředí v dopravě je také vlastní řešení dopravních prostředků a využitelnost informatiky pro plánování, přípravu a kontrolovatelný průběh cest.

1 ZÁKLADNÍ POJMY

Osoby s omezenou schopností pohybu a orientace • osoby postižené pohybově, zejména osoby na vozíku pro invalidy, zrakově, sluchově, osoby pokročilého věku, těhotné ženy a osoby doprovázející dítě v kočárku, dítě do tří let, popřípadě osobu s mentálním postižením.

Zdravotní postižení • postižení vadou tělesnou, duševní nebo smyslovou, která může mít charakter trvalý nebo dočasný a omezuje vykonávání běžných denních aktivit. Jestliže začne zdravotní postižení omezovat osobu v jejím společenském životě (v zařazení, místu a funkci ve společnosti), jedná se o handicap.

Handicap • ztráta nebo omezení příležitostí rovnoprávného podílu na společenském životě v důsledku nedostatků tohoto prostředí, které brání zdravotně postiženým ho plnohodnotně a rovnoprávně využívat ve svůj prospěch.

Šikmá rampa • část komunikace nebo samostatná konstrukce, umožňující výhradně vlastní přístup do stavby nebo překonávání výškového rozdílu mezi částmi stavby, přičemž jde o ohraničenou šikmou rovinu, převyšující okolní plochu o více než 20 mm.

Orientační bod pro zrakově postižené osoby • trvalé místo, které je snadno, rychle a jednoznačně vnímatelné především hmatem, popřípadě sluchem a výrazně se odlišuje od okolního prostředí.

Orientační znak pro zrakově postižené osoby • doplňující trvalá informace hmatová, sluchová nebo čichová, vedoucí k vytvoření správné představy zrakově postižených osob o prostředí nebo prostoru.

Vodicí linie • spojnice hmatných orientačních bodů, umístěných v pochozích plochách a na vnitřních i vnějších komunikacích; vodicí linie se dělí na přirozené vodicí linie a umělé vodicí linie; vodicí linií není obrubník chodníku směrem do vozovky.

Přirozená vodicí linie • spojnice hmatných orientačních bodů, vzniklých uspořádáním stavby nebo jejích jednotlivých prvků, umístěných v pochozích plochách a na vnitřních a vnějších komunikacích.

Umělá vodicí linie • spojnice vytvořených hmatných orientačních bodů, umístěných v pochozích plochách a na vnitřních i vnějších komunikacích.

Signální pás • zvláštní forma umělé vodicí linie, určující zrakově postiženým osobám přesný směr chůze, zejména při přecházení vozovky nebo při přístupu k místu nástupu do vozidel hromadné dopravy.

Varovný pás • zvláštní forma umělé vodicí linie, ohraničující místo, které je pro zrakově postižené osoby trvale nebezpečné, zejména označení hranice mezi chodníkem a vozovkou na přechodu, nebo sestupného schodu zapuštěného do chodníku.

Hmatný pás • zvláštní forma varovného pásu, ohraničující místo, které na chodníku s cyklistickou stezkou určuje rozhraní mezi vymezeným prostorem pro cyklisty a chodce, přičemž v ulici v obytné zóně ohraničuje zónu bezpečného pohybu zrakově postižených osob.

Vodicí pás přechodu • pás šířky 550 mm, umístěný ve vozovce, který je součástí vodorovného dopravního značení.

Akustický orientační maják • akustické zařízení s vyhrazenými tóny, případně doplněnými o hlasovou frázi, které je v trvalém provozu, nebo je dálkově spouštěno zrakově postiženými osobami.

2 ZÁKONNÉ PROSTŘEDÍ K ODSTRAŇOVÁNÍ BARIÉR

Jedním z velkých problémů bránících v samostatném pohybu zdravotně postižených občanů jsou architektonické a dopravní bariéry. V tomto směru došlo v oblasti legislativy k výraznému pokroku. Samotné vytváření legislativních podmínek však nestačí, právní předpisy je nutno dodržovat, a to jak ze strany projektantů, stavebních úřadů, tak při vlastní realizaci a užívání stavby.

Základním předpisem upravujícím otázky odstraňování architektonických a dopravních bariér je stavební zákon č. 183/2006 Sb., který v § 2, odst. (2), písm. e) bezbariérové užívání staveb staví na úroveň obecných požadavků na výstavbu, jejichž právní rámec je založen v § 169, odst. (1):

„Právnické osoby, fyzické osoby a příslušné orgány veřejné správy jsou povinny při územně plánovací a projektové činnosti, při povolování, provádění, užívání a odstraňování staveb respektovat záměry územního plánování a obecné požadavky na výstavbu stanovené prováděcími právními předpisy.“ Neméně významný je fakt, že stavební zákon v § 132, odst. (3), písm. e) připisuje bezbariérovému užívání veřejný zájem a s tím související požadavek § 156 na výrobky a materiály splňující podmínky na bezbariérové užívání.

Detailní řešení všech staveb z hlediska jejich bezbariérové přístupnosti a užívání je v prováděcím předpise stavebního zákona, a to ve vyhlášce č. 398/2009 Sb. o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb, ve znění pozdějších předpisů, která v přílohové části stanoví obecné technické požadavky na stavby a jejich části tak, aby bylo zabezpečeno bezbariérové užívání osobami s omezenou schopností pohybu a osobám s omezenou schopností orientace – osobám se zrakovým a sluchovým postižením.

Tato řešení musí být srozumitelně vyjádřena v projektové dokumentaci, aby mohla být následně kontrolována v textové a výkresové části. Požadavky na projektovou dokumentaci jsou předmětem vyhlášky č. 499/2006 Sb. o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, která se nevztahuje na projektovou dokumentaci pro stavby letecké, stavby drah, stavby dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací podle § 194, písm. c) stavebního zákona, s výjimkou dokumentace pro vydání společného povolení pro stavby drah, stavby dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací. Pro dopravní stavby je v platnosti vyhláška Ministerstva dopravy č. 146/2008 Sb. o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, ve znění pozdějších předpisů, která stanoví rozsah a obsah projektové dokumentace pro letecké stavby, pro stavby drah, stavby dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací. Tato vyhláška se nevztahuje na dokumentaci pro vydání společného povolení stavby drah a dokumentaci pro vydání společného povolení stavby dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací (toto řeší vyhláška č. 499/2006 Sb.).

Dopravní bariéry, bariéry v dopravních stavbách (pozemních komunikací a veřejných prostranství) společně s nevyhovujícím řešením dopravních prostředků, jsou jednou z nejzávažnějších překážek, bránících pohybu zdravotně postižených. V této oblasti došlo k výraznému zlepšení situace, neboť problematika bezbariérovosti se stala součástí technických norem:

• ČSN 73 6056 Odstavné a parkovací plochy silničních vozidel (březen 2011);
• ČSN 73 6058 Jednotlivé, řadové a hromadné garáže (září 2011);
• ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací (leden 2006), změna Z1 (únor 2010);
• ČSN 73 6425-1 Autobusové, trolejbusové a tramvajové zastávky, přestupní uzly a stanoviště – Část 1: Navrhování zastávek (květen 2007);
• ČSN 73 6425-2 Autobusové, trolejbusové a tramvajové zastávky, přestupní uzly a stanoviště – Část 2: Přestupní uzly a stanoviště (září 2009);
• ČSN 73 4959 Nástupiště a nástupištní přístřešky na drahách celostátních, regionálních a vlečkách (duben 2009);
• ČSN 73 6380 Železniční přejezdy a přechody (duben 2004), změna Z1 (květen 2008), změna Z3 (srpen 2013).

V říjnu 2013 vstoupila v platnost ČSN P ISO 21542 Pozemní stavby – Přístupnost a využitelnost vybudovaného prostředí. Tato předběžná norma je českou verzí mezinárodní normy ISO 21542:2011 a je určena k ověření. Doporučuje se postupovat podle této předběžné normy přiměřeně. Revize původních ČSN, budou postupně zohledňovat vydanou ISO 21542:2011. Nutno zdůraznit, že v ČR pro navrhování, provádění a povolování požadavků na bezbariérové užívání staveb platí stavební zákon, jeho prováděcí vyhlášky a příslušné české technické normy. Jednotlivé články této předběžné normy není možné přímo uplatnit v aplikační praxi bez ověření jejich souladu s národním prostředím na úrovni právních i technických předpisů.

V srpnu 2021 byla do českého normového prostředí přijata další mezinárodní norma ČSN EN 17210 Přístupnost a využitelnost zastavěného prostředí – Funkční požadavky a v návaznosti na tuto normu v říjnu 2021 technické normalizační informace TNI CEN TR 17621 Přístupnost a využitelnost zastavěného prostředí – Technické prováděcí požadavky a specifikace a TNI CEN TR 17622 Přístupnost a využitelnost zastavěného prostředí – Posouzení shody. Všechny dokumenty jsou převzaty v anglické verzi a jsou pouze informativní, nikoliv závazné.

3 CHARAKTERISTIKA POŽADAVKŮ PŘÍSTUPNÉHO PROSTORU

3.1 PODMÍNKY SNADNÉHO POHYBU A MANIPULACE

Omezená schopnost pohybu a orientace je široký pojem pro stanovení jednotných požadavků samostatného a bezpečného pohybu. Každá dílčí skupina má svá specifika a potřeby, která musíme respektovat při vytváření jednotného přístupného prostředí:

• osoby se zdravotním postižením:
  • osoby s těžkým pohybovým postižením;
  • osoby se smyslovým postižením zraku;
  • osoby se smyslovým postižením sluchu;
  • osoby s dočasným zdravotním postižením – osoby s akutním úrazem znemožňujícím pohyb (např. zlomené končetiny) a osoby trpící náhlou zdravotní indispozicí (nevolnost, alergie, epilepsie, astma apod.);
• senioři;
• osoby s dočasným pohybovým omezením (těhotné ženy, rodiče s malými dětmi v kočárcích či bez nich, osoby doprovázející lidi s mentálním postižením, osoby přepravující objemné či těžké nákupy nebo zavazadla);
• osoby malého či nadměrného vzrůstu.

3.1.1 Osoby se zdravotním postižením

Osoby s pohybovým postižením

Příkladem jsou osoby na vozíku pro invalidy a vážným pohybovým postižením, např. osoby s berlemi či francouzskými holemi. Pro jejich snadný pohyb je nezbytné eliminovat nebo zajistit možnost překonání rozdílů ve výškových úrovních. Výškové rozdíly a délkové mezery, které mohou být snadno překonatelné ostatními uživateli, musí být v co největší míře minimalizovány. Při vytváření vnějšího prostředí musíme vzít také v úvahu stále se zvyšující počet elektrických vozíků, které oproti ručním vozíkům snižují schopnost překonat horizontální a vertikální proluky. Nelze zapomínat ani na to, že vážným problémem této skupiny uživatelů staveb jsou nedostatečné manipulační plochy, zajišťující podmínky pro změny směru a otáčení invalidního vozíku.

Osoby se smyslovým postižením

a) Osoby s úplnou nebo částečnou ztrátou zraku – nevidomí a slabozrací

Osoby s úplnou ztrátou zraku potřebují pro zajištění samostatného a bezpečného pohybu a prostorové orientace srozumitelně a jednoznačně (technikou slepecké hole) identifikovat hmatové prvky a značení, trasování vycházející z prvků a jejich vazeb zjistitelných hmatem a akustické informace. Úpravy jsou zejména zaměřeny na:

• zajištění vodicích linií, tvořených především prvky vystupujícími nad pochozí rovinu, v odůvodněných případech (nástupiště, plochy zastávek, přechody na pozemních komunikacích apod.), prvky vnímatelnými holí a nášlapem, umístěnými v pochozí rovině (speciální dlažby z povrchu hmatově charakteristicky odlišného od okolí);
• identifikaci bezprostředního okolí (např. přítomnost prostorových schodišť, lávek, konců nástupišť, čekáren apod.);
• předávání informací o okolí a službách (především akustickým způsobem).

Osobám s částečnou ztrátou zraku pomáhají opatření:

užití nereflexních značek se silným barevným kontrastem; krátké a lehce srozumitelné nápisy, psané velkými písmeny; plány umístění, pokyny pro nákup jízdenek apod. by měly být čitelné z velmi malé vzdálenosti a provedeny jednoduchým a srozumitelným způsobem.

b) Osoby s úplnou nebo částečnou ztrátou sluchu – neslyšící a nedoslýchaví

Pro bezpečný pohyb osob s úplnou i částečnou ztrátou sluchu jsou nutné vizuálně sdělené informace. Jejich orientaci zkvalitní navržená opatření:

• zavedení vizuálních informačních systémů v odbavovacích halách dopravního systému, na zastávkách, nástupištích, nástupních ostrůvcích apod.;
• zavedení vizuálního systému varovných signálů;
• vybavení přepážek v dopravních systémech hovorovým systémem pro nedoslýchavé.

3.1.2 Senioři

Pro starší osoby nabývá na významu přístupnost a dosažení cíle pomocí chůze. Tato skupina není schopna ujít vzdálenost 350–450 m bez zastávky, což je nutné respektovat při návrhu bezbariérových pěších tras a vhodném umístění mobiliáře (lavičky). Značný problém pro chůzi starších lidí představují výškové rozdíly. Při překonání těchto rozdílů je nutné zajistit různá opatření ke snížení únavy a nesnází použitím podpory, např. zábradlí, madla, podesty apod. Zároveň některá opatření, původně navržená a realizovaná pro jiné skupiny uživatelů (například akustická signalizace na přechodech pro nevidomé a slabozraké), jsou často také využívána staršími osobami.

3.2 ROZMĚROVÉ POŽADAVKY NA POHYB A ORIENTACI V PROSTORU

Základním problémem pohybu každého zdravotně postiženého jsou jiné prostorové a manipulační požadavky a možnost dobré orientace, vycházející ze způsobu získávání informací o okolním prostoru (případně i o jeho návaznostech na vzdálenější objekty a cíle). Obecně lze říci, že při vytváření přístupného prostředí musíme pracovat s větším manipulačním prostorem a respektovat potřebu přehlednosti řešeného prostředí. Každé postižení má svá specifika. Pro osoby na invalidním vozíku návrh vychází z rozměrových parametrů samotného invalidního vozíku, ze sníženého horizontu pohledu a nižší dosahové vzdáleností. Naproti tomu pohyb nevidomého je závislý na hmatovém značení a trasování s identifikací nebezpečných či nepřístupných míst. Pohyb nevidomého je závislý na možnosti získáváním srozumitelných a správně řazených hmatových informací, jejich soustřeďování do tras s identifikací nebezpečných, nepřístupných a orientačně důležitých míst. Doplňkové informace (s výjimkou informací o proměnných situacích – příkladem je akustická signalizace na přechodech přes vozovku a přes těleso dráhy) jsou akustické.

3.2.1 Osoby s pohybovým postižením

Návrh optimálního prostředí pro pohybově postižené osoby vychází z prostorových nároků lidí pohybujících se na invalidním vozíku a z jeho rozměrových parametrů. Kromě zvýšených plošných parametrů musíme pamatovat také na snížený horizont pohledu a tím jiné zorné pole, které ovlivní výškové umístění informačních tabulí.

Obr. 1 Základní rozměrové parametry invalidního vozíku. Jedná se pouze o orientační údaje, přesné rozměry jsou závislé od typu vozíku. Minimální průjezd je 800 mm – platí pouze pro vnitřní prostředí. Pro vnější prostředí musíme zachovat minimální průjezdný profil 900 mm.

Obr. 2 Minimální manévrovací plocha pro vozík je 1 500 x 1 200 mm, což umožní otočení o 180°. Vlastní návrh musí vycházet z možností otočení vozíku o 360° s odpovídající plochou 1 500 x 1 500 mm, resp. Ø 1 500 mm

Obr. 3 Manipulační prostor a rozměrové parametry dosahu osoby na invalidním vozíku s napřímenými zády a s nakloněnými zády

Obr. 4 Výškové umístění mobiliáře a jiných ovládaných prvků je odvozeno od možností čelního nebo bočního přístupu osoby na vozíku. Velmi častým opomíjeným faktem je, že tito lidé ovládají prvky v podstatě z podélné a kolmé osy vozíku (např. nevhodně umístěné zvonky v rohu závětří bez odsazení min. 500 mm)

Často opomíjeným faktem umístění různých ovládacích prvků je dosahová vzdálenost, která je nejvýše 1 200 mm od úrovně podlahy. Tato hodnota je proměnlivá vzhledem k různosti tělesných handicapů, vzrůstu, dovedností a fyzických schopností.

Děti na vozíku jsou zcela opomíjenou skupinou všech návrhů a realizací. Vzhledem k jejich vzrůstu jsou dosahové vzdálenosti zcela odlišné než u dospělých osob. Tyto parametry vycházejí z jednotlivých věkových kategorií.

Tab. 1.  Dosahové vzdálenosti dětí

Obr. 5 Optimální výškové osazení různých prvků s dodržením dosahové vzdálenosti jednotlivých věkových kategorií

Obr. 6 Prostorové požadavky snadného pohybu jednotlivých skupin tělesně postižených. Minimální průchozí šířka 900 mm pro osobu na vozíku je identická také pro osoby chodící o holích, pomocí chodítka nebo pro osoby s dětským kočárkem. Pro snadný provoz je optimální šířka 1 200 mm. Nejmenší průchozí pás chodce a vozíčkáře je 1 500 mm, dvou vozíčkářů 1 800 mm

3.2.2 Osoby se zrakovým postižením

Nevidomý pro samostatný pohyb získává základní poznatky hmatem prostřednictvím bílé slepecké hole a nášlapem. Technika bílé hole se uplatňuje především v exteriéru. Pro osobu chodící se slepeckou holí je potřebný pruh při krátkodobém zúžení nejméně 900 mm, optimálně 1 200 mm. Pokud se nevidomý pohybuje se slepeckou holí a se psem, je nutno k minimální šířce přičíst 400 mm, což vyžaduje celkově nejmenší průchozí pásmo šířky 1 300 mm.

Obr. 7 Optimální rozměrové parametry při samostatném pohybu nevidomého pomocí bílé slepecké hole

3.3 PRVKY PRO SAMOSTATNÝ POHYB OSOB SE ZRAKOVÝM POSTIŽENÍM

Pro samostatný pohyb osob se zrakovým postižením musí mít prvky vnímatelné slepeckou holí a nášlapem zajištěny hmatový kontrast vůči okolí a správně materiálově řešeny. Hmatový prvek je vždy jednoznačně identifikovatelný podle svého rozměru a povrchu.

Poznámka:
* prvek umístěný ve vozovce
** prvek výhradně pro železniční nástupiště

Výrobky pro vytvoření těchto prvků pro samostatný pohyb osob se zrakovým postižením nelze na určených stavbách použít k jinému účelu. Zvláště u komunikací pro pěší je nutno používat ty materiály, které jsou v souladu s Nařízením vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky (Příloha č. 2, bod 12. Stavební výrobky pro hygienická zařízení a ostatní speciální výrobky – Výrobky pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace) a z něj vycházejících návodů Technického a zkušebního ústavu TN TZÚS 12.03.04 až 06:

• betonová zámková dlažba pro signální, varovné a hmatné pásy s výstupky pravidelného tvaru podle TN TZÚS 12.03.04;
• dlažba z umělého kamene pro signální, varovné a hmatné pásy s výstupky pravidelného tvaru podle TN TZÚS 12.03.04;
• betonová dlažba tl. 60 mm pro vodící linie s funkcí varovného pásu, pro umělé vodící linie, s drážkami pravidelného tvaru podle TN TZÚS 12.03.06;
• dlažba z umělého kamene tl. 25 a 60 mm pro vodící linie s funkcí varovného pásu, pro umělé vodící linie, s drážkami pravidelného tvaru podle TN TZÚS 12.03.06;
• plastické pásy pro signální, varovné a hmatné pásy, s vyztuženými výstupky pravidelného tvaru podle nařízení vlády č. 163/2002 Sb. a podle zkušebního protokolu ITC STO-AO224-97/2007.

Jednou ze sledovaných vlastností těchto výrobků je tvarové řešení hmatné dlažby. Aby tato dlažba mohla správně fungovat, je nezbytné zajištění hmatového kontrastu, které je taktéž v technických návodech specifikováno – viz:

TN TZÚS 12.03.04 – Dlažební prvky pro signální, varovný a hmatný pás

Dlažební prvky s výrazně hmatově (vnímatelným slepeckou holí a nášlapem) odlišným povrchem od okolní dlažby, obdélníkového (funkční minimální rozměr 100 x 200 mm), nebo čtvercového tvaru (funkční minimální rozměr 200 x 200 mm), u materiálů používaných výhradně v památkových zónách a rezervacích minimální rozměr 60 x 60 mm) se zkosenou hranou o délce maximálně 2 mm, uložené s šířkou spár maximálně 4 mm u staveb zastávek a nástupišť veřejné dopravy a zpevněných ploch na železnici, u ostatních staveb je možné zvětšit délku sražené hrany na 3 až 4 mm a šířku spár na 8 mm, u konstrukčních prefabrikovaných prvků s integrovanými hmatovými úpravami je na styku těchto prvků možné zvýšit šířku spáry na maximálně 10 mm (dáno konkrétním provedením sražené stykové hrany s výstupky tvaru kulových úsečí s průměrem 20 až 25 mm a výškou 4 až 5,5 mm s roztečí výstupků 50 až 100 mm

• s výstupky tvaru válců a komolých kuželů s průměrem 20 až 25 mm a výškou 4 až 5,5 mm s roztečí výstupků 50 až 100 mm;
• reliéfní povrch s max. výškovými rozdíly 8 mm a s roztečí vrcholů reliéfu (hřebenu reliéfu) 30 až 60 mm, z bezpečnostních důvodů nesmí být dlažební prvky s touto úpravou použity na zastávkách a nástupištích veřejné dopravy;
• s výstupky o rozměrech 25 x 25 mm, 20 x 20 mm a 40 x 40 mm s max. výškovými rozdíly 5 mm a s roztečí vrcholů reliéfu (hřebenu reliéfu) 50 až 60 mm, hrany výstupků jsou zaoblené, z bezpečnostních důvodů nesmí být dlažební prvky s touto úpravou použity na zastávkách a nástupištích veřejné dopravy;
• při použití měkkých materiálů (pryž, recykláty, plasty apod.) musí být výstupky nedílnou součástí pásu, na kterém jsou provedeny, tvořeny jsou vyztuženými kulovými úsečemi o průměru 20 až 24 mm, výšce 4,5 až 5,5 mm a rozteči 50 až 60 mm;
• šířka spár mezi jednotlivými hmatovými prvky nesmí být větší než 4 mm u vybraných staveb (zastávky na nástupiště veřejné dopravy) – analogicky požadavkům na okolí hmatových prvků, u ostatních staveb lze tuto hodnotu zvýšit na 8 mm.

Dlažební prvky pro lemování signálních, varovných a hmatných pásů:

Šířka lemovacího pásu musí být min. 250 mm. Povrch musí být rovinný, bez výstupků, drážek a podobných tvarových úprav.

Dlažební prvky rovinné, bez výstupků a reliéfu, lemující signální, vodicí, varovný a hmatný pás, obdélníkového nebo čtvercového tvaru (bez zkosené hrany, uložené se šířkou spár max. 4 mm při splnění následujících podmínek:

• počet spár mezi dlažebními prvky v délce 1 m lemujícího pásu je max. 5 ks;
• počet spár mezi dlažebními prvky na šířku 250 mm lemujícího pásu je max. 1 ks (tj. minimální osová vzdálenost spár musí být rovna nebo větší 200 mm).

Tento požadavek splňují například rovinné dlaždice o rozměrech 200 x 200 mm, 250 x 250 mm bez sražené hrany. Rovinnost dlažby dle ČSN 74 4505.

TN TZÚS 12.03.05 – Dlažební prvky pro varovný pás na dráze speciální (metro):

Dlažební prvky s výrazně hmatově (vnímatelným slepeckou holí a nášlapem) odlišným povrchem od okolní dlažby, obdélníkového tvaru (doporučený minimální rozměr 150 x 200 mm) bez zkosené hrany, uložené s šířkou spár max. 4 mm

• s výstupky tvaru kulových úsečí s průměrem 10 až 15 mm a výškou 3 až 4,5 mm s roztečí výstupků 40 až 50 mm;
• s výstupky tvaru válců a komolých kuželů s průměrem 10 až 15 mm a výškou 3 až 4,5 mm s roztečí výstupků 40 až 50 mm;
• šířka spár mezi jednotlivými hmatovými prvky nesmí být větší než 4 mm, analogicky požadavkům na okolí hmatových prvků.

Dlažební prvky pro lemování varovného pásu:

Šířka lemovacího pásu musí být min. 250 mm (pozn. v nových OTP bude min. 300 mm). Povrch musí být rovinný, bez výstupků, drážek a podobných tvarových úprav. Dlažební prvky rovinné, bez výstupků a reliéfu, lemující varovný pás, obdélníkového tvaru (doporučený minimální rozměr 100 x 200 mm) nebo čtvercového tvaru (doporučený minimální rozměr 200 x 200 mm), bez zkosené hrany, uložené se šířkou spár max. 4 mm za předpokladu:

• počet spár mezi dlažebními prvky v délce 1 m lemujícího pásu je max. 5 ks;
• počet spár mezi dlažebními prvky na šířku 250 mm lemujícího pásu je max. 1 ks (tj. minimální osová vzdálenost spár může být 200 mm).

Tento požadavek splňují například rovinné dlaždice o rozměrech 200 x 200 mm bez sražené hrany. Rovinnost dlažby dle ČSN 74 4505.

TN TZÚS 12.03.06 – Dlažební prvky pro umělé vodicí linie a vodicí linie s funkcí varovného pásu

Umělou vodicí linii tvoří podélné drážky a její šířka je v interiéru nejméně 300 mm a v exteriéru 400 mm. Vodicí linie s funkcí varovného pásu musí mít šířku 400 mm. Vizuálně kontrastní označení vodicí linie s funkcí varovného pásu se provádí pouze v šířce 150 až 200 mm. Dlažební prvky s výrazně hmatově (vnímatelným slepeckou holí a nášlapem) odlišným povrchem od okolní dlažby, obdélníkového tvaru (doporučený minimální rozměr 100 x 200 mm) nebo čtvercového tvaru (doporučený minimální rozměr 200 x 200 mm), bez zkosené hrany, uložené s šířkou spár max. 4 mm

• s drážkami ve směru vodicí linie s roztečí mezi hranami drážek 20 až 27 mm, hloubkou 4 až 6,0 mm a šířkou drážky v rovině nášlapného povrchu desky 10 až 16 mm. Příčný průřez drážky může tvořit rovnoramenný trojúhelník, obdélník, lichoběžník, vlnovka apod. (jedná se o materiály např. beton, umělý kámen, keramika, kámen, kamenný konglomerát apod.);
• při použití měkkých materiálů (pryž, recykláty, PVC apod.) může být hloubka drážky snížena až na 2 mm, šířka drážky v rovině povrchu desky snížena až na 8 mm (měřeno v rovině nášlapného povrchu desky) a rozteč mezi hranami drážek zmenšena až na 20 mm.

Dlažební prvky pro lemování umělé vodicí linie a vodicí linie s funkcí varovného pásu:

Šířka lemovacího pásu musí být min. 250 mm. Povrch musí být rovinný, bez výstupků, drážek a podobných tvarových úprav. Dlažební prvky rovinné, bez výstupků a reliéfu, lemující umělou vodicí linii a vodicí linii s funkcí varovného pásu, obdélníkového tvaru (doporučený minimální rozměr 100 x 200 mm) nebo čtvercového tvaru (doporučený minimální rozměr 200 x 200 mm), bez zkosené hrany, uložené se šířkou spár max. 4 mm za předpokladu:

• počet spár mezi dlažebními prvky v délce 1 m lemujícího pásu je max. 5 ks;
• počet spár mezi dlažebními prvky na šířku 250 mm lemujícího pásu je max. 1 ks (tj. minimální osová vzdálenost spár může být 200 mm).

Tento požadavek splňují například rovinné dlaždice o rozměrech 200 x 200 mm bez sražené hrany. Rovinnost dlažby dle ČSN 74 4505.

Dokumenty pro certifikaci výrobků nebo při posuzování shody výrobku těchto hmatných dlažeb se vydávají po písemném vyjádření Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých (SONS ČR).

Technické návody TN TZÚS 12.03.04 až 06 s výrobky pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace jsou ke stažení:

Internetový odkaz

4 BEZBARIÉROVÉ PROSTŘEDÍ VE MĚSTĚ

4.1 KOMUNIKACE

4.1.1 Chodníky

Požadavky na chodníky jsou předmětem § 4, odst. (1), Přílohy č. 1, bod 1.1.1., 1.1.2., 1.1.3. a 1.2. a Přílohy č. 2, bod 1. Komunikace pro chodce a vyhrazená stání. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat:

• výškový rozdíl nesmí být vyšší než 20 mm, jinak musí být řešen šikmými rampami (ve vyhlášce č. 398/2009 Sb. je nevhodně formulováno řešení vyšších výškových rozdílů než 20 mm pomocí výtahů či plošinami. Toto řešení je použitelné při překonání výškových rozdílů daleko vyšších, kdy i použití rampy by bylo nevhodné);
• komunikace pro pěší řešit s důsledným dodržením vodicí linie pro zrakově postižené, přičemž obrubník komunikace z bezpečnostních důvodů není nikdy vodicí linií;
• překážky na komunikacích pro pěší osadit se zachováním průchozího profilu šířky nejméně 1 500 mm, výjimečně lze snížit na 900 mm u technického vybavení komunikací a svislého dopravního značení;
• přirozenou vodicí linií pro pohyb nevidomého může tvořit zvýšený obrubník trávníku vyšší než 60 mm, fasáda domu, zábradlí se spodní vodicí tyčí apod. Vodicí linie nemá smysl, pokud není její začátek jasně identifikovatelný;
• přirozená vodicí linie může být opětovně přerušena na vzdálenost max. 6 000 mm. Přerušení v délce větší než 6 000 mm musí být doplněno vodicí linií umělou;
• zvýšené chodníky musí být od vozovky odděleny obrubníky s podstupnicí s výškovým rozdílem (nášlapem) 80–200 mm (viz ČSN 73 6110), jestliže je obrubník snížen na výšku menší než 80 mm, musí být doplněn varovným pásem;
• ve výšce 250 až 2200 mm nad povrchem komunikace pro pěší mohou být umístěny pouze pevné části staveb, které mohou vystoupit z obrysu stěny nejvíce 100 mm (výkladce, vybavení staveb apod.) V případě tohoto vybavení do délky 400 mm (rovnoběžně s fasádou), lze hodnotu 100 mm zvýšit na 300 mm;
• další detailní požadavky na chodníky (pásy pro pěší) stanovuje část 10, ČSN 73 6110.

Poznámka:
Rozdíl mezi chodníkem (pásem pro pěší) a rampou je určen výkladem odboru stavebního řádu MMR. Rozdíl mezi uvedeným prvky staveb je popsán v článku 10.1.3.16 ČSN 73 6110 Navrhování místních komunikací. Z uvedeného vyplývá, že přístup na lávky a do podchodů (bez návaznosti na pozemní stavbu nebo stavbu dopravní) s navazujícími pěšími komunikacemi se řeší výhradně jako komunikace (chodník) s podélným sklonem, dtto vlastní přístup na nástupiště a plochy zastávek veřejné dopravy.

Obr. 8 Chodníky musí být široké nejméně 1 500 mm (volná šířka, např. stavební šířka včetně bezpečnostního odstupu 500 mm od vozovky je potom 2 000 mm (vyhláška č. 398/2009 Sb. mylně uvádí šířku 1 500 mm včetně bezpečnostních odstupů) a smí mít podélný sklon nejvýše 1:12 (8,33 %) a příčný sklon nejvýše 1:50 (2,0 %), u mostních objektů nejvýše v poměru 1:40 (2,5 %). Na úsecích s podélným sklonem větším než 1:20 (5,0 %), delších než 200 m, musí být zřízena odpočívadla o podélném a příčném sklonu nejvýše 1:50 (2,0 %), a to tak, aby v každém místě chodníku zůstal volný průchod 1 500 mm. Při změně stavby může být stavební šířka chodníku až 1 500 mm, výjimečně při zájmu státní památkové péče v památkové zóně min. 900 mm

Obr. 9 Pohyb nevidomého pomocí hmatové informace slepeckou holí v kontaktu s přirozenou vodicí linií obrubníkem výšky 60 mm. Pro slabozraké je výhodné i provedení vizuálního kontrastu v dlažbě u vodicí linie

Obr. 10 Povrch chodníků musí být rovný, pevný a upravený proti skluzu se součinitelem smykového tření min. 0,6. Výškový rozdíl mezi jednotlivými dlaždicemi apod. stejným povrchem smí být nejvýše 5 mm (1), rozdíl mezi rozdílnými povrchy smí být do 20 mm (2)

Obr. 11 Při osazení poklopů na chodník musí být průběžný otvor kolmo na směr chůze s max. velikostí štěrbiny do 15 mm tak, aby se zabránilo propadnutí hole při opření či špatnému pojezdu vozíku.

Max. velikost platí i pro kruhové či čtvercové otvory. Otvory v poklopech a vpustích představují také nebezpečnou překážku pro koncovku slepecké hole

Obr. 12 Pro bezpečnost je důležitá max. výšková překážka mezi chodníkem a komunikací do 500 mm. Ať už z důvodu sníženého horizontu vozíčkáře, nebo dětí, které vzhledem ke své velikosti nejsou často vidět za stojícími auty a překážkami

Obr. 13 Překážky na komunikacích pro pěší musí mít ve výši 1 100 mm pevnou ochranu (např. tyč zábradlí) a ve výši 100–250 mm zarážku pro slepeckou hůl, sledující půdorysný průmět překážky, popřípadě odsunout zarážku za obrys překážky nejvýše o 200 mm. Zábranu ve výši 1,1 m je vhodné navrhnout tak, aby nevyvolávala dojem zábradlí vyzývajícího k uchopení a opírání. Vyznačení zábran musí být vizuálně kontrastní vůči okolí (za denního světla i umělého osvětlení)

Obr. 14 Při řešení prostorů chodníku musíme vždy respektovat manipulační plochu vozíčkáře rozměrů 1 500 x 1 500 mm; nesmíme opomenout dodržet hmatovou informaci pro nevidomé – v daném případě zábradlí musí mít ve spodní části vodicí tyč, která slouží zároveň jako zarážka pro slepeckou hůl

4.1.2 Cyklostezky a pěší

Požadavky na řešení cyklostezek a komunikaci pro pěší jsou formulovány v bodě 1.2.5 Přílohy č. 2, obecný technický požadavek hmatného pásu je uveden v bodě 1.2.5., Přílohy č. 1. Další podmínky návrhu stanovuje také ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací v podobě způsobů řešení přechodů pro chodce, vedených přes jízdní pruh pro cyklisty:

• na rozhraní mezi pásem pro chodce a pásem pro cyklisty musí být zřízen hmatný pás šíře 300 až 400 mm, který je součástí pásu pro chodce;
• stezky pro smíšený provoz cyklistů a pěších se mohou navrhovat výjimečně jen při nižších intenzitách cyklistů a pěších.

Obr. 15 Cyklistické pásy souběžné s chodníky pro pěší musí být odděleny hmatným pásem šířky 300–400 mm z reliéfní a vizuálně kontrastní dlažby, který je součástí plochy chodníku. Hmatný pás má pouze velmi důležitou bezpečnostní funkci – nikdy není vodicí linií. Proto musí být na pásu pro pěší provedena či zajištěna vodicí linie (obrubník trávníku, podezdívka plotů, fasáda domu apod.), která je umístěna na protilehlé hraně rozhraní s cyklistickou stezkou

Obr. 16 Dalším možným oddělením komunikace pro cyklisty od pásu pro chodce je obrubník s výškou nejméně 80 mm. Obdobně jako v obr. 15 není tento oddělující výškový obrubník vodicí linií. Podle výšky obrubníku je stanoven bezpečnostní odstup mezi jízdním pruhem pro cyklisty a pruhem pro chodce. Pokud v nebezpečných úsecích je navrženo oddělení zábradlím, nesmíme opomenout požadavky na zábradlí z hlediska pohybu nevidomých (umístění ve spodní části vodicí tyče, sloužící také jako zarážka)

Obr. 17 Přechod pro chodce vedený přes jízdní pruh pro cyklisty s hmatovými úpravami v místě přechodu podle ČSN 73 6110. Přechod pro chodce vedený přes jízdní pruh pro cyklisty jsme povinni vyznačit dopravním značením

Obr. 18 Nevyhovující řešení přechodu pro chodce přes jízdní pruh pro cyklisty. Zásadním chybným návrhem souběžného cyklistického pásu s chodníkem pro pěší je, že chodci jsou umístění k vozovce, kde nelze standardním způsobem zajistit vodící linii.

Obr. 19 Přechod pro chodce vedený přes jízdní pruh pro cyklisty, navazující na přechod přes jízdní pruh podle ČSN 73 6110. Vodicí pás přechodu zřizujeme pouze při délce přechodu > 8 m

Obr. 20 Nevyhovující řešení přechodu pro chodce přes jízdní pruh pro cyklisty s navazujícím přechodem přes komunikaci

Důležité upozornění:

Hmatově a vizuálně neoddělený způsob vedení cyklistů a pěších na jedné úrovni je v zastavěném území a v rekreačních zónách z bezpečnostních důvodů nepřijatelný. Musíme počítat s proměnným pohybem nevidomých oproti ostatním pěším a cyklistům v jednom směru, což je dáno možným umístěním vodicí linie, rozkmitem slepecké hole (viz obr. 7) a náhlou nepředvídatelnou krátkodobou změnu směru chůze nevidomého. Ten navíc nemůže aktuální přítomnost cyklisty ve své blízkosti zjistit akusticky, neboť jízda na kole je velmi tichá.

4.1.3 Parkování

Požadavky na vyhrazená stání odstavných a parkovacích ploch jsou předmětem § 4, odst. (2) a (3) a Přílohy č. 2, bodu 1.1.4., 1.1.5.

• na všech vyznačených vnějších i vnitřních odstavných a parkovacích plochách a v hromadných garážích pro osobní motorová vozidla musí být nejméně vyhrazených stání vycházejících z celkového počtu:

• u staveb pro obchod, služby a zdravotnictví musí být vyhrazená stání pro osoby doprovázející dítě v kočárku v minimálním počtu 1 % z celkového počtu;
• stanovený počet vyhrazených stání musí být zachován na všech částech odstavných a parkovacích ploch;
• u staveb bytových domů, jejichž součástí jsou garáže, je nutné navrhnout vyhrazená stání pro vozidla zdravotně postižených minimálně v počtu odpovídajícímu počtu upravitelných bytů;
• k vyhrazeným stáním musí být zajištěn přímý bezbariérový přístup z komunikace pro pěší a tato místa umisťujeme v přímé návaznosti na vstupy, výtahy apod.;
• šířka kolmého stání pro osobní automobily musí být nejméně 3 500 mm, která zahrnuje manipulační plochu 1 200 mm. Dvě sousedící stání mohou využít společnou manipulační plochu. Délka stání kolmého je 5 000 mm, délka stání užitkového vozidla nejméně 7 500 mm;
• podélné stání při chodníku musí mít délku stání nejméně 7 000 mm při šířce 3 500 mm;
• podélný sklon stání je nejvýše v poměru 1:50 (2 %) a příčný sklon nejvýše v poměru 1:40 (2,5%).

Obr. 21 Vyhrazené kolmé stání musí respektovat při svém šířkovém parametru manipulační plochu šířky nejméně 1 200 mm pro přesun osoby na vozíku do/z automobilu. Toto stání lze navrhnout samostatné – každé stání s jednou manipulační plochou nebo pro dvě sousedící stání můžeme použít jednu manipulační plochu (optimální šířky 1 500 mm).

Obr. 22 Podélné stání při chodníku musí respektovat manipulační plochu šířky nejméně 1 200 mm a jeho šířka je 3 500 mm. K tomuto stání je nutné zajistit bezprostřední bezbariérový přístup z komunikace pro chodce.

Obr. 23 Značení vyhrazeného parkovacího místa svislou dopravní značkou IP 11a se symbolem přístupnosti s možným doplněním dodatkové tabulky počtu E1 nebo úseku platnosti E8. Zároveň je nutné místo doplnit vodorovným dopravním značením vyhrazeného parkoviště V 10f

Obr. 24 Při zpřístupnění vyhrazeného parkovacího místa na komunikaci pro pěší musíme dodržet vodorovný průchozí pás v prostoru chodníku šířky nejméně 900 mm s příčným sklonem nejvýše 1 : 50 (2 %) a respektovat max. výškový rozdíl 20 mm

Obr. 25 Příklady řešení podélného a kolmého stání užitkových vozidel, zajišťujících přepravu tělesně postižených osob

4.2 PŘECHODY PRO CHODCE, MÍSTA PRO PŘECHÁZENÍ A KORIDORY PRO PŘECHÁZENÍ TRAMVAJOVÉHO PÁSU

Při řešení přechodů pro chodce, míst pro přecházení a koridorů pro přecházení tramvajového pásu musíme klást velký důraz na samostatný a bezpečný pohyb nevidomých a slabozrakých se zajištěním hmatových prvků a akustické signalizace (nedílná součást světelné signalizace). Tyto hmatové a akustické prvky jsou definované v Příloze č. 1, bod 1.2. a jedná se o:

• varovný pás, který hmatově a vizuálně slouží vyznačení rozhraní vstupu do nebezpečného prostoru. Musí mít šířku 400 mm, kterou je nutno dodržet, neboť šířka pásu určuje jeho funkci. Povrch plochy do vzdálenosti nejméně 250 mm od varovného pásu musí být rovinný a musí být vůči němu kontrastní;
• signální pás, jenž označuje orientačně důležité místo a vede nevidomého ve směru chůze. Jeho délka musí být nejméně 1 500 mm a šířka 800–1 000 mm. Signální pásy mají být vedeny přímo a změna směru se provádí především v pravém úhlu. Signální pás musí být ukončen vždy u přirozené vodicí linie. Povrch plochy do vzdálenosti nejméně 250 mm od signálního pásu musí být rovinný a musí být vůči němu kontrastní;
• vodicí pás přechodu se užívá u přechodů a vybraných míst pro přecházení vedených v šikmém směru, delších než 8 000 mm, v oblouku o poloměru menším než 12 000 mm a tam, kde signální pás by byl kratší než 1 500 mm.

Podmínky řešení přechodů pro chodce, míst pro přecházení a koridorů pro přecházení tramvajového pásu jsou stanoveny v Příloze č. 2, bodě 2. Další podmínky jsou také v ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací:

• přechody pro chodce, místa pro přecházení a koridory pro přecházení tramvajového pásu musí mít snížený obrubník na výškový rozdíl maximálně 20 mm oproti vozovce a musí být opatřeny signálními pásy, spojujícími (u míst pro přecházení a koridorů přerušovaně) varovné pásy s vodícími liniemi;
• nájezdy na chodník v místě přechodů a míst pro přecházení přes komunikaci musí být provedeny šikmou rampou ve sklonu max. 12,5 %. Stejný sklon musí mít i šikmé plochy, navazující na nájezd do stran. Nájezdy se provádějí v celé šířce značeného přechodu, nejméně však v šířce 1 500 mm;
• přechody vybavené světelnou signalizací musí být vybaveny také signalizací zvukovou. Sloupek signalizace pro pěší se umísťuje přednostně do signálního pásu (zpravidla do jeho osy) ve vzdálenosti nejvýše 750 mm od bezpečnostního odstupu komunikace, ovládání samoobslužných signalizačních zařízení musí být umístěno nejvýše 1 200 mm od úrovně komunikace pro pěší.

Poznámka:
Není-li možné (např. z důvodu vedení inženýrských sítí apod.) sloupek SSZ umístit do signálního pásu musí být umístěn ve vzdálenosti 900 až 1 200 mm od jeho kraje.

Obr. 26a Přechod pro chodce – standardní hmatové úpravy v místě přechodu podle ČSN 73 6110 s dodržením průchozího prostoru 900 mm

Obr. 26b Přechod pro chodce na chodníku s šířkou menší než 2 400 mm – při respektování minimálního přesahu signálního pásu pásem varovným v šířce nejméně o 800 mm musí být signální pás veden na straně u vodící linie a přesah se potom zřizuje pouze na jedné straně.

Obr. 27 Nároží s přechody pro chodce – standardní hmatové úpravy v místě nároží s přechody podle ČSN 73 6110. Vodicí pásy přechodu prováděné v rámci vodorovného dopravního značení na určených typech přechodů (vedených šikmo, z oblouku, delších než 8 m)

Obr. 28 Špatně provedený přechod – signální pás u přechodu v oblouku musí navázat na vodicí pás přechodu v jeho směru. Jedná se o jediný hmatný prvek umístěný ve vozovce. Na vozovce z asfaltu, asfaltobetonu apod. se vodicí pás přechodu provádí nástřikem (viz TP 65 Zásady pro dopravní značení na pozemních komunikacích Ministerstva dopravy). Na vozovce dlážděné je možno použít hmatné prvky z umělého kamene

Obr. 29 Příklad špatně provedeného přechodu s vodicím pásem přechodu nenavazujícím na signální pás

Obr. 30 Varovný pás šířky 400 mm musí být zřízen po celé délce obrubníku směrem do chodníku. Signální pás nespojuje dvě trasy a je nutno ho provést plný, bez přerušení

Obr. 31 Uspořádání sníženého chodníku při šířce neumožňující standardní uspořádání podle ČSN 73 6110. V místě přechodů je třeba docílit snížení na úroveň 20 mm nad vozovku. Boční rampy tvoří převážně zborcenou plochu – nebezpečné pro vozíčkáře. V případech, kdy mezi koncem rampového nájezdu a domem, plotem apod. není možnost průchodu, resp. průjezdu pro vozík š = 900 mm, je třeba rampový nájezd navrhnout v celé šířce chodníku.

Obr. 32 Varovný pás musí být vždy vizuálně kontrastní (výjimkou jsou pouze památkové zóny). U signálního pásu je vizuální (barevný) kontrast doporučený. Foto uvádí chybné řešení vzhledem ke konkrétní situaci – oba pásy měly mít kromě hmatové úpravy také úpravu vizuálně kontrastní.

Obr. 33 Následující foto dokládá nevhodnost vizuálního kontrastu signálního pásu, který je neestetický a zároveň matoucí pro orientaci slabozrakých – průnik vzorů a barevného signálního pásu vytváří nesrozumitelný barevný obrazec

Obr. 34a Místo pro přecházení se sníženým obrubníkem, které není využíváno jako místo pro přecházení osobami se zrakovým postižením – standardní úpravy podle ČSN 73 6110. V místě sjezdu je nutná maximální výšková úroveň nad vozovkou 20 mm s doplněním hmatové úpravy varovného pásu. Příklad řešení pro chodníky s nedostatečnou šířkou (pod 2 000 mm).

Obr. 34b Místo pro přecházení se sníženým obrubníkem, které je považováno za bezpečné pro přecházení osobami se zrakovým postižením – standardní hmatové úpravy podle ČSN 73 6110, změna Z1. Toto místo pro přecházení se od přechodu pro chodce odlišuje pouze předepsaným odsazením signálního pásu (300–500 mm).

Obr. 34c Místo se sníženým obrubníkem (sjezd), které není využíváno jako místo pro přecházení – standardní hmatové úpravy podle ČSN 73 6110.

Obr. 35 Standardní hmatové úpravy v místě křížení chodníku s tramvajovým pásem podle ČSN 73 6110, změna Z1, ve variantním řešení pro chodník šířky větší než 2 400 mm a menší než 2 400 mm, kdy signální pás se umisťuje k vodící linii a od varovného pásu se odsazuje ve vzdálenosti 300–500 mm.

Obr. 36 Příklad špatného provedení přechodu pro chodce. Signální a varovný pás musí mít dostatečný hmatový a vizuální kontrast. Používáme vždy reliéfní dlažbu s výstupky, nebo reliéfní dlažbu z umělého kamene s nepravidelnými výstupky, kterou je nutno olemovat rovným povrchem (hladkou dlažbou) v šířce pásu >250 mm. Použitý materiál musí být v souladu s nařízením vlády č. 163/2002 Sb. a z něj vycházejících návodů Technického a zkušebního ústavu TN TZÚS 12.03.04 až 06.

Obr. 37 Na přechod byla již použita reliéfní dlažbu z umělého kamene s nepravidelnými výstupky, ale vyhovujícímu řešení chybí nezbytné olemování rovným povrchem (rovinnou dlažbou) v šířce pásu >250 mm podle TN TZÚS 12.03.04

V místech chodníkového přejezdu (vjezdy do dvora, hromadných garáží apod.) řešeného sklopeným obrubníkem (viz ČSN 73 6110) se neprovádějí žádné hmatové úpravy. Je-li však místo vjezdu řešeno se sníženým obrubníkem (viz Obr. 38), musí být v místě sníženého obrubníku proveden varovný pás souběžný s vozovkou, sklon a provedení rampových částí (max 12,5 %) musí splňovat požadavky na bezpečný pohyb vozíčkářů.

Obr. 38 Příklad řešení chodníkového přejezdu (vjezd na parcelu, do garáže, průjezdu apod.), povrch chodníku je zámková dlažba

Obr. 39

Příklad řešení chodníkového přejezdu (vjezd na parcelu, do garáže, průjezdu apod.). Povrch chodníku tvoří kamenná mozaika, varovný pás je proveden z umělého kamene s nepravidelnými výstupky, který je lemován rovným povrchem dlažby.

Obr. 40 Příklad nevhodně provedené projektové dokumentace s vjezdem do dvora přes chodník. Nájezdy na pozemky nebo do domů se upravují tak, aby pěší komunikace byla využitelná jak osobami na vozíku, tak osobami se zrakovým postižením (viz ČSN 73 6110, Obr. 50).

Obr. 41 Nesignalizované přechody delší než 6,5 m (při rekonstrukci 7 m) se musí dělit ochrannými ostrůvky pro chodce o šířce nejméně 2 500 mm (v případě změny stavby výjimečně min. 1 750 mm) tak, aby zde byla dostačující manipulační plocha pro osoby na vozíku. Problematiku detailně řeší ČSN 73 6110 v části 10.1.3. Dodržení maximální délky přechodu je významným prvkem bezbariérového řešení pozemních komunikací. Totéž platí analogicky i o místech pro přecházení.

4.3 PĚŠÍ ZÓNY A OBYTNÉ ULICE

Obytné a pěší zóny mají základní požadavky uvedeny v Příloze č. 2, bodě 1 (jedná se zejména o 1.1.1., 1.1.2., a 1.2.6.). Základními požadavky jsou:

• na začátku/konci obytné/pěší zóny se zřizuje signální a varovný pás. Signální pás označuje vstup ze zóny na chodník, varovný pás označuje vstup ze zóny na vozovku;
• pro ohraničení nezvýšeného autobusového, trolejbusového nebo tramvajového pásu se v obytné/pěší zóně užívá varovný pás;
• na rozlehlých plochách jako jsou náměstí, pěší zóny a v místech, kde nelze pro bezpečný pohyb zrakově postižených použít přirozené vodicí linie nebo kde linie není, se musí zřizovat vodicí linie umělé;
• pro umělé vodicí linie se používá nejčastěji dlažba s podélnými drážkami (podle Přílohy č. 1, bod 1.2.1.2.), délky segmentů by měly být omezeny nanejvýš na 10 m, hmatový prvek vodicí linie nesmí být zaměnitelný s ostatními (z těchto důvodů nelze například vytvořit umělou vodicí linií šíře 0,4 m s povrchem s výstupky – tyto rozměry a hmatové vlastnosti má výhradně varovný pás);
• v obytných zónách, kde není přirozená vodicí linie ani po jedné straně (například jsou po obou stranách parkovací místa), musí být zřízen při jedné straně ve vzdálenosti 800 mm od okraje komunikace hmatný prvek šíře nejméně 400 mm. Jeho vlastnosti nesmí být shodné s rozměry a vlastnostmi signálních a varovných pásů;
• vjezd do obytné zóny bez chodníku s příčným prahem musí mít v prahu zajištěn průjezd osoby na vozíku;
• v místě styku dvou a více linií musí být vodicí linie přerušena hladkou (rovinnou) plochou v délce odpovídající šíři vodicí linie (viz styk signálních pásů podle ČSN 73 6110, resp. obr. 27).

Obr. 42 Vjezd do obytné / pěší zóny – standardní hmatové úpravy podle ČSN 73 6110. Hmatové úpravy zabraňují náhodnému vstupu do vozovky v místě sníženého obrubníku (varovný pás) a také dávají zrakově postiženému informaci o změně (signální pás) dopravního režimu (pohyb vozidel a pěších na jedné úrovni)

Obr. 43 Umělá vodicí linie na rozlehlé ploše náměstí formou dlažby s podélnými drážkami je nevhodným řešením, navíc u záhonového obrubníku výšky 10 mm postrádá smysl. Vodicí linie umístěné v ploše musí být omezovány jak délkou, tak i frekvencí použití – v daném případě bylo nutné kombinovat vodicí linie v ploše (délka jednotlivých segmentů by neměla přestoupit 10 m) s prvky vystouplými nad pochozí plochu (rabátka, obdélníkové květníky apod.)

Obr. 44 Příklad řešení ulice v obytné zóně s hmatným pásem šířky 400 mm pro oddělení bezpečného prostoru od komunikace. Jde spíše o výjimečné řešení, které může vyvolat problémy v místě křižování komunikací v pěší zóně a na podobných místech.

4.4 UMÍSTĚNÍ MOBILIÁŘE

Požadavky na umístění mobiliáře jsou předmětem § 4, odst. (5), technické požadavky řešení jsou stanoveny v Příloze č. 1, bod 1.1.7., 1.1.8., 1.2.10. a Přílohy č. 2, bod 1.2.1., 1.2.2. a 1.2.3.:

• umístění mobiliáře a obdobných zařízení nesmí omezovat přirozený pohyb chodců a zasahovat do průchozího prostoru, resp. je nutné zachovat průchozí prostor podél vodící linie šířky nejméně 1 500 mm;
• nad veřejně přístupnými komunikacemi a plochami mohou být v prostoru ve výšce 250 až 2 200 mm nad povrchem umístěny pouze pevné části stavby, které vystupují z obrysu stěn nejvíce 100 mm, zejména výkladce, technická a jiná zařízení, a dále technické vybavení staveb obdobného charakteru. U zařizovacích předmětů a technického vybavení staveb délky do 400 mm (měřeno souběžně se stěnou budovy) lze tuto hodnotu zvýšit na 300 mm;
• na umělé vodicí linii a v oboustranné vzdálenosti min. 800 mm od její osy nesmí být žádná překážka, na přirozené vodicí linii a 900 mm od ní by překážka být neměla;
• manipulační plocha před veřejným telefonním automatem, jiným obdobným zařízením a poštovní schránkou smí mít sklon nejvýše 1:50 (2,0 %) pouze v jednom směru s nejmenšími půdorysnými rozměry 1 200 mm x 1 500 mm při bočním přístupu, 1 500 x 1 500 mm s přístupem čelním osoby na vozíku;
• výška pro umístění ovládacích prvků mobiliáře a jiných prvků musí být ve výšce 600–1 200 mm a ve vzdálenosti nejméně 500 mm od pevné překážky.

Obr. 45 Při osazení telefonního automatu, bankomatu, poštovní schránky apod. musíme pamatovat na nezbytně nutný manipulační prostor a výškové umístění pro snadné ovládání osob na vozíku

Obr. 46 Nevhodně umístěné poštovní schránky s nedodržením přístupnosti a manipulačního prostoru

Obr. 47 Mobiliář a jiné prvky nesmí ohrozit nevidomé a slabozraké. Principem je zachování volných přirozených vodicích linií. Překážky je nutno zabezpečit zarážkou pro slepeckou hůl, která kopíruje půdorysný průmět překážky

Obr. 48 Obecně platí, že překážky se nemají umísťovat na vodicích liniích. Mají mít hmatné vyznačení půdorysu zarážkou pro slepeckou hůl a vizuálně kontrastní označení. Častým opomenutím zejména u reklamních stojanů je nedostatečné hmatné vyznačení překážky.

Obr. 49 Přístřešek MHD je umístěn příliš blízko přirozené vodicí linie. V odůvodněných případech lze šířku průchodu podél vodicí linie snížit vybavením komunikací a parteru až na 900 mm.

Obr. 50 Při umístění různých prvků musíme respektovat minimální podchodnou výšku 2 200 mm

Obr. 51 Lavičky je třeba vždy umístit mimo vodicí linii, která může být přerušena na maximální vzdálenost 8 000 mm (lépe 6 000 mm). Při realizaci těchto odpočinkových ploch musíme pamatovat také na prostor pro vozíčkáře či rodiče s kočárky

Obr. 52 Ukázky velmi časté a vážné chyby umístění mobiliáře – laviček, odpadkových košů apod. u přirozené vodicí linie

4.5 SCHODIŠTĚ A ŠIKMÉ RAMPY

Podmínky řešení schodišť a šikmých ramp jsou stanoveny v Příloze č. 1, bod 2. a Příloze č. 3, bod. 2.:

• povrch schodišť a šikmých ramp musí být rovný, pevný a upravený proti skluzu;
• sklon schodišťového ramene nesmí být větší než 28° a výška schodišťového stupně větší než 160 mm;
• schodišťová ramena a šikmé rampy musí být po obou stranách opatřeny madly ve výši 900 mm, přičemž se doporučuje také ve výšce 750 mm. Madla musí přesahovat o 150 mm první a poslední schodišťový stupeň, případně začátek a konec šikmé rampy s vyznačením v jejich půdorysném průmětu a s tvarovou úpravou madla pro možnost pevného sevření; u venkovních zábradlí je nutné používat madlo dřevěné nebo z plastu. Šikmé rampy musí mít navíc po obou stranách ve výši 100 až 250 mm vodicí tyč nebo sokl výšky nejméně 100 mm;
• stupnice nástupního a výstupního schodu každého schodišťového ramene nebo vyrovnávacích schodů musí být výrazně kontrastně rozeznatelná od okolí. Ve stavbách pro železnici, metro a odbavovací terminály veřejné dopravy musí být u schodů šířky větší než 3 000 mm kontrastní značení zabezpečeno pruhem žluté barvy šířky 100 mm na celou délku schodu a ve vzdálenosti nejvýše 50 mm od hrany schodu. Kontrastní označení podstupnice je nepřípustné;
• sestupný schod zapuštěný do chodníku musí být ohraničen jako nebezpečné místo varovným pásem s hmatovým a vizuálním kontrastem;
• šikmé rampy musí být široké nejméně 1 500 mm a jejich podélný sklon smí být nejvýše v poměru 1:16 (6,25 %) do délky 9 000 mm. Šikmá rampa delší než 9 000 mm musí být přerušena podestou v délce nejméně 1 500 mm. Podesty musí mít i kruhová nebo jinak zakřivená šikmá rampa;
• není-li šikmá rampa u změn dokončených staveb delší než 3 000 mm, smí mít sklon nejvýše v poměru 1:8 (12,5 %) a pouze jedno rameno; to neplatí u přístupu staveb sociální péče, domů s byty zvláštního určení a staveb pro zaměstnávání osob s těžkým zdravotním postižením;
• v případech, kdy není půdorysné zalomení rampy v pravém úhlu, je nutné sledovat možnost dostatečného prostoru pro nasměrování invalidního vozíku tak, aby obě najíždějící kola byla na stejné vrstevnici rampy, a tím nedocházelo ke křížení konstrukce vozíku;
• schodiště, rampy a konstrukce vybíhající do prostoru musí být upraveny podle požadavku na překážky na komunikacích pro pěší s nutností zřízení pevné ochrany ve výši 1 100 mm a ve výši 100–250 mm se zarážkou pro slepeckou hůl tak, aby bylo zabráněno možnosti vstupu zrakově postižených osob do prostoru s nižší výškou než 2 200 mm v exteriéru a 2 100 mm v interiéru;
• vhodným informačním prvkem jsou hmatné štítky na madlech, např. na vnitřní straně označení přístupu na nástupiště.

Obr. 53 Přesah zábradlí o min. 150 mm je důležitý nejen pro starší osoby se zmenšenou pohyblivostí, neboť jim vytváří nezbytnou oporu při chůzi, ale také pro nevidomé a slabozraké. Pro tyto osoby je zároveň vhodné madlo osadit hmatným prvkem pro signalizaci schodišťového stupně.

Obr. 54 Příklad užití hmatného štítku na vnitřní straně madla schodišťového zábradlí

Obr. 55 Tvar schodišťového či rampového madla musí umožnit pevné sevření. Zároveň je pro pohodlný úchop důležité odsazení od stěnové konstrukce apod.

Obr. 56 Pro bezpečnou chůzi je potřeba věnovat pozornost tvaru schodišťových stupňů

Obr. 57 Velmi časté nedostatky řešení schodišťových ramen – chybné označení stupňů a opomenutí přesahu zábradlí. Tato opatření jsou mimořádně důležitá pro slabozraké i pro pohybově omezené osoby.

Poznámka:
Bezpečný a samostatný pohyb nevidomého při využití techniky dlouhé hole na schodech (včetně eskalátorů a pohyblivých chodníků) nevyžaduje žádná hmatová opatření

Obr. 58 Při návrhu rampy dochází k velmi častým chybám ve sklonu, nedodržení manipulačních ploch a špatnému výškovému osazení vodicí tyče. Rampou je vždy pouze přímý vstup do budovy (viz ČSN 73 6110 – nikdy ne přístup na zastávky veřejné dopravy, nástupiště železnice, propojení dvou úrovní pěších komunikací, lávky přes vozovky apod.).

Obr. 59 Manipulační prostor 1 500 x 1 500 mm a správně umístěný max. sklon 1 : 50 (2 %) je třeba zvláště dodržet u schodišťového ramene a zamezit případnému sjetí vozíku po schodišti

Obr. 60 Příklad chybného návrhu a provedení šikmé rampy (pěší komunikace je přímým vstupem do budovy). Není respektována manipulační plocha 1 500 x 1 500 mm a oboustranné zábradlí.

Obr. 61 Chybějící madlo nebo vodicí tyč rampy je pro vozíčkáře velmi nebezpečné (možnost pádu z výšky)

Obr. 62 Příklad nedostatečného umístění zábradlí u schodišťových stupňů a jejich kontrastního označení. Komunikace vedle schodiště je chodníkem s podélným sklonem a zábradlí na něm neprovádíme. Umístění zábradlí musí být takové, aby bylo použitelné i zrakově postiženými, tj. v bezprostřední návaznosti na schodiště (zábradlí na obrázku je proto nefunkční).

4.6 NÁSTUPIŠTĚ VEŘEJNÉ DOPRAVY

Podmínky řešení nástupišť a přestupních uzlů hromadné dopravy stanoví Příloha č. 2, bod 3., další podmínky jsou uvedeny v ČSN 73 6425-1 Autobusové, trolejbusové a tramvajové zastávky, přestupní uzly a stanoviště – Část 1: Navrhování zastávek a ČSN 73 6425-2 Autobusové, trolejbusové a tramvajové zastávky, přestupní uzly a stanoviště – Část 2: Přestupní uzly a stanoviště:

• nástupiště a nástupní ostrůvky musí mít rovný, nekluzký a zpevněný povrch a musí umožňovat bezbariérové užívání. Přístup přes vozovku musí být vždy po přechodu pro chodce;
• zastávky MHD s nástupem cestujících z úrovně vozovky a z úrovně nižší než je výška chodníku se nedoporučují;
• nástupiště městské hromadné dopravy a linkové dopravy na chodníku i nástupištním ostrůvku musí mít výšku nástupní hrany 200 mm (u změn staveb lze tuto hodnotu snížit na 160 mm) a při svém okraji úpravy pro zrakově postižené osoby, které jsou vnímatelné zbytkem zraku – vizuální kontrast po celé délce nástupiště;
• v ploše nástupiště se smí použít nejvíce dvou barev, pro účel vizuálního kontrastu bezpečnostního odstupu lze použít třetí barvu. Pás šířky 600 mm navazující na bezpečnostní odstup musí být jednobarevný a nesmí být v něm použity žádné vzory;
• nástupiště metra se vybavuje vodící linií a varovným pásem na speciální dráze.

Poznámka:
Požadavek na výšku hrany 200 mm je plnitelný u nekolejové dopravy (autobusy, trolejbusy); u kolejové dopravy je výška hrany přizpůsobena vozovému parku (viz ČSN 73 6425)

• nejmenší šířka (od nástupní hrany k protější nástupištní hraně nebo k zábradlí) je 2 200 mm (doporučuje se 2 500 mm), ve stísněných podmínkách intravilánu min. 1 700 mm (doporučuje se 2 000 mm);
• odstup pevných překážek, včetně čekárenských přístřešků od nástupní hrany mimo označníku a zábradlí u nástupní hrany, musí být nejméně 2 000 mm (v intravilánu min. 1 700 mm);
• nástupní ostrůvky přístupné přes vozovku musí mít alespoň z jedné strany bezbariérový přístup zajištěný nájezdem přes šikmou rampu pro osoby na vozíku a s vodicími liniemi pro zrakově postižené;
• u označníků zastávek MHD zřizujeme signální pás šířky 800–1 000 mm z reliéfní dlažby, který je umístěn 800 mm plus/mínus 200 mm vedle sloupku označníku, kolmo k podélné ose nástupiště a končí 500 mm před hranou nástupiště;
• přes celou šířku vodorovně značeného přechodu přes vozovku musí být v prodloužení obou nástupištních hran provedeno označení varovnými pásy z reliéfní dlažby šířky 400 mm a před nájezdem na šikmou rampu signálním pásem šířky 800–1 000 mm;
• koridor tramvajové tratě není přechodem a označuje se pouze na hraně varovným pásem;
• celoskleněné stěny s parapetem nižším než 800 mm musí být ve výši 1 100–1 600 mm kontrastně;
• označeny páskou šířky nejméně 50 mm nebo pruhem značek jasně viditelnými proti pozadí.

Obr. 63a Standardní řešení úprav na autobusové zastávky v intravilánu pro osoby nevidomé a slabozraké s respektováním ČSN 73 6425-1. Při umístění přístřešku v ploše nástupiště je nutné respektovat nejmenší průchozí šířku podél vodící linie 1 500 mm.

Obr. 63b Standardní řešení úprav tramvajové zastávky na ostrůvku v intravilánu pro osoby nevidomé a slabozraké s respektováním ČSN 73 6425-1.

Poznámka:
Pro bezbariérové řešení zastávek veřejné dopravy je mimořádně důležité (pro zrakově postižené i postižené pohybově) zajištění minimální konstantní mezery mezi skříní vozidla a hrany. Také je nutné dodržet konstantní výškový rozdíl mezi vstupní úrovní podlahy vozidla a plochou zastávky. Uvedené požadavky zajišťuje použití speciálního vodícího obrubníku (viz Obr. 64)

Obr. 64 Speciální obrubník u hrany zastávky zajišťuje přesným vedením vozidla a dodržením konstantního rozdílu výšky podlahy vozidla plochy zastávky plně bezbariérové řešení

Obr. 65 Příklad nevhodného řešení tramvajové zastávky

Obr. 66 Nevhodně řešená autobusová zastávka

4.7 NÁSTUPIŠTĚ NA DRAHÁCH

Podmínky řešení nástupišť drahách stanoví § 5, odst. (2), Příloha č. 1, bod 1.2.8. a 1.2.9., Příloha č. 2, bod 3., další podmínky jsou uvedeny v ČSN 73 4959 Nástupiště a nástupištní přístřešky na drahách celostátních, regionálních a vlečkách:

• na přístupu ke stavbám dopravního systému ve městech, zejména u nádraží, podchodových hal, stanic metra musí být umístěny akustické naváděcí a orientační systémy. Akustické naváděcí systémy se navrhují na základě konzultace s odborníkem na samostatný pohyb zrakově postižených;
• nástupiště musí mít při okraji úpravy pro zrakově postižené osoby, vzhledem k velkému pohybu osob musí být na nástupištích vodicí linie umělé;
• vodicí linie musí být vizuálně a hmatově kontrastní – vnímatelné zbytkem zraku, nášlapem a slepeckou holí;
• vodicí linie a varovný pás jsou sloučeny, šířka linie je 400 mm ve vzdálenosti 800 mm od hrany nástupiště se 150 mm žlutým kontrastním pásem, odstín RAL 6200 (vyznačí se část vodící linie blíže k nástupní hraně);
• konec veřejnosti nepřístupné části nástupiště musí být označen varovným pásem nebo zábradlím se zarážkou pro slepeckou hůl. Také část varovného pásu v šířce 150 mm je nutné kontrastně označit žlutou barvou v blíže nepřístupné části nástupiště;
• ve stísněných poměrech při rekonstrukcích musí být vodící linie s funkcí varovného pásu a průchod pro cestující podél ní zachován alespoň u jedné nástupištní hrany;
• v místě styku signálního nebo varovného pásu s pásem varovným sloučeným s vodicí linií je nutné provést přerušení šířky 250 mm;
• příčný sklon nástupiště musí být 0,5–2 %;
• pro sluchově postižené pamatovat na hlasové komunikace u informačních a prodejních okének;
• podrobnosti k úpravám železničních nástupišť jsou obsaženy ve vzorovém listu Správy železniční dopravní cesty Ž 8.7 Bezpečnostní a orientační pásy na nástupištích.

Obr. 67 U vodicí linie s funkcí varovného pásu jsou sloupy přístřešků. Vodicí linii proto tvoří signální pás, umístěný v dostatečné vzdálenosti od sloupů. Jde o výjimečné řešení na nástupištích s historickými konstrukcemi přístřešků.

Obr. 68 Příklad chybného provedení hmatových úprav železničního nástupiště s pevnou hranou. Návaznost (mezera) mezi hmatovými prvky musí být vždy stejná, mezera 250 mm je dána technologií výroby nástupištních konzolových desek‚ používaných na povětšinou prefabrikovaných nástupištích.

Obr. 69 Vizuální kontrast na železničních nástupištích je zajištěn označením podle ČSN 73 4959, navíce je nástupiště pro zrakově postižené poměrně přesně a jednoduše definovaným identifikovatelným prostorem.

4.8 PARKY A ZAHRADY

Při návrhu zahrad a parků postupujeme obecně podle platných znění vyhlášky, zejména v částech řešení komunikací pro pěší, zachování vodících linií, výškových rozdílů, ale především si musíme uvědomit, že při návštěvě zahrad a parků jsou nejvíce handicapováni nevidomí a slabozrací, u nichž celková vnímatelnost je velmi ztížena nebo zcela nemožná. Proto se snažíme v zahradách a parcích vytvářet místa a zákoutí s vhodně umístěnými rostlinami, s nimiž se mají zdravotně postižení možnost seznámit, zvláště pak nevidomí. Mezi hlavní zásady řešení zahrad a parků pro nevidomé a pohybově postižené patří:

• zajištění vodicích linií na hlavních trasách (např. obrubník trávníku výšky 60 mm) alespoň po jedné straně pěší komunikace;
• rostliny co nejvíce přiblížit návštěvníkovi zřízením zvýšených záhonů (cca 800–850 mm nad úroveň průchozí – pojízdné plochy – cesty);
• záhony mohou být navrženy jako jedno nebo dvoustranně přístupné o šířce 1 000–1 200 mm);
• plocha záhonů má být jednosměrně sledovatelná s určeným směrem prohlídky;
• cesta musí mít vodicí označení (zdrsněný povrch, odlišný typ povrchu, dlažby);
• základní přístupová cesta musí splnit základní rozměrové parametry a úpravu povrchu;
• přechod mezi cestou a konstrukcí stěny záhonu apod. provést zaoblený nebo zkosený;
• nevytvářet prudce lomený průběh a ostrůvky záhonů; podmínkou je plynulost pohybu;
• okraje záhonů opatřit vodicím prvkem;
• nepoužívat schodiště či rampy, výškové rozdíly řešit chodníkem ve sklonu;
• celý areál opatřit informačními tabulemi s dodržením zásad popisů apod., exponáty označit informačními štítky v Braillově písmu;
• ve smyslu kompozice i naučnosti je vhodné celek doplnit vodními prvky s různým charakterem vody v pohybu i klidu, horninami nebo výtvarnými díly, které je možno popisovat hmatem;
• návrh odpočinkových zákoutí s přístřeškem a centrální informace.

Obr. 70 Příklad řešení zahrad a parků. Při návrhu musíme respektovat zvýšené záhony, pamatovat na vodicí linie pochozích ploch.

Obr. 71 Příklad návrhu plánu a informační tabule s mapou značení bezbariérových tras. Další možnost informace se nabízí v podobě reliéfního plánku, jehož podstatou je číst hmatem a vytvořit si představu o daném prostoru.

4.9 DĚTSKÁ HŘIŠTĚ

Konkrétní požadavky v právních předpisech na přístupnost dětských hřišť nejsou stanoveny.

Návrh a realizaci dětských hřišť nesmí opomenout zdravotně postižené děti a snahou musí být vytvářet integrovaná dětská hřiště. Při plánování je důležité vědět, jak prostředí dětského hřiště uzpůsobit, zajistit přístupnými cestami a doplnit bezbariérovými prvky, jejichž počet by měl být závislý na celkovém počtu atrakcí. Jednotlivé prvky dětského hřiště je nutno navrhnout pro jednotlivé věkové kategorie jak z pohledu hry, tak vlastních možností dosahu z vozíku – při návrhu mobiliáře dětského hřiště nesmíme opomenout odlišné dosahové vzdálenosti dětí různých věkových kategorií (viz tab. 1). Velmi důležitý je návrh přístupného povrchu, který postiženým dětem při dětské hře nebude dělat potíže, a vytvoření odpočinkových zákoutí s prostorem pro invalidní vozík.

Tab. 2.  Počet bezbariérových prvků dětského hřiště v závislosti na celkovém počtu atrakcí

Obr. 72 Ukázky prvků bezbariérových dětských hřišť (výrobní sortiment firma HAGS)

4.10 AREÁLY OBCHODNÍCH CENTER A VÝROBY

Podmínky řešení areálů obchodních center a výroby nám obecně stanoví Příloha č. 2, bod 1. a 2. Další podmínky jsou uvedeny v ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací:

• jednotlivé podmínky bezbariérových úprav byly předmětem předcházejících kapitol, zejména v části chodníků, parkování a přechodů;
• na rozlehlých plochách parkovišť, kde nelze pro bezpečný pohyb zrakově postižených použít přirozené vodicí linie, musí být zřízeny vodicí linie umělé, případně s doplněním akustické informace;
• v návaznosti na vstupy situovat vyhrazená parkovací místa, jejichž počet musí odpovídat procentuálnímu podílu z každé parkovací plochy. Pokud jsou navržena podzemní parkovací stání, musí být požadavek na vyhrazená stání splněn také zde;
• nutno zajistit bezbariérový přístup k parkovacímu místu (jeho součástí je také bezpečné překonání výškového rozdílu mezi vozovkou a chodníkem);
• v areálech se stejnou výškovou úrovní jízdního pásu a komunikace nebo plochy pro pěší, musíme navrhnout pro oddělení nebezpečného nebo nepřístupného prostoru varovný pás šířky 400 mm s hmatovým a vizuálním kontrastem; je nutné důsledně hmatně i vizuálně oddělit plochy pro pěší od jízdních pásů pro vozidla. Řešení také musí respektovat zásady samostatného a bezpečného přístupu k budovám.

Obr. 73 Pochozí plocha u vstupu do nákupního centra – standardní hmatové úpravy na ploše a u vstupu podle ČSN 73 6110

Obr. 74 Příklady nevhodných a nedostačujících řešení úprav komunikací u obchodních center pro samostatný, bezpečný pohyb a orientaci osob se zrakovým postižením

4.11 SPORTOVNÍ AREÁLY A REKREAČNÍ PLOCHY

Přístupnost sportovních areálů musí být zajištěna nejen pro diváky, ale také pro handicapované sportovce, neboť řadu sportů mohou provozovat i osoby se zdravotním postižením. Při vlastním návrhu je nutno zajistit bezbariérové trasy od vlastního vstupu přes pokladnu po celém areálu sportoviště s přístupem k jednotlivým prostorům, vyhrazená místa v hledišti a nezbytně nutné hygienické prostory. Pro snadnou a rychlou orientaci je nutné areály vybavit informačním zařízením s vyznačením bezbariérových přístupů a jednotlivých prostorů. Vzhledem k tomu, že některé sportovní areály jsou využívány víceúčelově (zejména haly), je nutné kombinací hmatových a akustických prvků zajistit přístup pro zrakově postižené ke vstupu a k hlavním informacím nebo pokladně. Samostatný pohyb uvnitř haly pro tuto skupinu uživatelů nelze již většinou zajistit.

4.12 BEZBARIÉROVÉ TRASY A VSTUPY DO BUDOV

Podmínky řešení přístupových tras a samotných vstupů jsou uvedeny v § 4, odst. (1), § 5, odst. (1) a odst. (2), Příloze č. 2, bod 1., 2. a 3. a Příloze č. 3, bod 1.

• při řešení přístupové trasy musíme brát v úvahu pohyb osob s tělesným a zrakovým postižením;
• pro samostatný pohyb potřebují osoby se zrakovým postižením hmatové a vizuální informace;
• samotný vstup do budovy řešíme z úrovně přístupové komunikace s max. výškovým rozdílem 20 mm;
• v případě, že okolnosti neumožňují zpřístupnit hlavní vchod (změny stávajících staveb), lze použít vedlejšího vstupu s řádným označením symbolem přístupnosti, včetně vyznačení přístupové cesty k němu;
• před vstupem do budovy musí být vodorovná plocha nejméně 1 500 x 1 500 mm, při otevírání dveří ven nejméně 1 500 x 2 000 mm. Za vodorovnou plochu se považuje i plocha ve sklonu v poměru nejvýše 1:50 (2,0 %);
• prosklené stěny nebo dveře, jejichž zasklení zasahuje níže než 800 mm nad podlahou, musí být ve výšce 800 mm až 1 000 mm a zároveň ve výšce 1 400 až 1 600 mm označeny výraznou páskou šířky nejméně 50 mm, nebo pruhem ze značek o rozměru 50 x 50 mm, vzdálenými od sebe maximálně 150 mm, jasně viditelnými proti pozadí;
• horní hrana zvonkového panelu smí být nejvýše 1 200 mm od úrovně podlahy, ostatní ovládací prvky (vypínače apod.) optimálně ve výši 850–900 mm, nejvýše však 1 100 mm;
• přístup do stavby musí být řešen bez výškových rozdílů z úrovně přilehlého terénu – komunikace pro chodce, v odůvodněných případech lze vstup řešit rampou či zdvižným zařízením;
• vstup musí být osvětlen tak, aby nevznikal náhlý a velký kontrast mezi osvětlením vně a uvnitř budovy;
• vstupní dveře musí mít šířku nejméně 1 250 mm, přičemž hlavní křídlo musí umožnit otevření nejméně 900 mm, smí být zaskleny od výšky 400 mm nebo chráněny proti mechanickému poškození vozíkem;
• otevíravá dveřní křídla musí být ve výši 800–900 mm opatřena vodorovnými madly přes celou jejich šířku, umístěnými na straně tlačené, s výjimkou dveří automaticky ovládaných;
• dveře karuselového provedení musí umožnit průjezd osoby na vozíku bez dalších podmiňujících opatření a musí být doplněny dalšími otevíravými dveřmi;
• zámek dveří musí být umístěn nejvýše 1 000 mm od podlahy, klika nejvýše 1 100 mm.

Obr. 75 Vstup musí být řádně osvětlen, aby nevznikal náhlý a velký kontrast mezi osvětlením vně a uvnitř budovy

Obr. 76 Při návrhu bezbariérových tras musíme zajistit přístup pro osoby na vozíku. Pokud bezbariérový vstup do budovy je řešen vedlejším vstupem, musíme vyznačit přístupovou cestu k němu.

Obr. 77 V případě rekonstrukcí, kde stávající terén a řešení stavby neumožňuje přímý vstup, lze k vyrovnání výškového rozdílu použít rampy nebo zvedacího zařízení. Zařízení musí respektovat požadavky na zvedací plošiny, které jsou předmětem Přílohy č. 1, bod 3. Schodiště na fotografii nemá předepsané vizuálně kontrastní označení nástupního a výstupního stupně.

Obr. 78 Před vstupem do budovy musí být manipulační vodorovná plocha nejméně 1 500 x 1 500 mm, při otevírání dveří ven nejméně 1 500 x 2 000 mm. Za vodorovnou plochu se považuje i plocha ve sklonu v poměru nejvýše 1:50 (2,0 %), ale pouze v jednom směru.

Obr. 79 Příklad nevhodného málo kontrastního označení proskleného vstupu

Obr. 80 Nevhodně umístěný zvonek, nerespektující manipulaci vozíčkáře

5 INFORMAČNÍ SYSTÉM

5.1 PIKTOGRAMY PRO JEDNOTLIVÉ SKUPINY

Prostory vyhrazené pro osoby se zdravotním postižením musí být označeny symboly, které udává Příloha č. 3.

Symbol zařízení nebo prostoru pro osoby na vozíku

Symbol je čtverec modré barvy, na němž je vyobrazena bílou čarou stylizovaná postava sedící na vozíku pro invalidy. Nejmenší rozměry symbolu jsou 100 mm x 100 mm.

Symbol zařízení nebo prostoru pro osoby se zrakovým postižením

Symbol je čtverec modré barvy, na němž je vyobrazena bílou barvou stylizovaná jdoucí postava, držící v ruce bílou hůl. Nejmenší rozměry symbolu jsou 100 mm x 100 mm.

Symbol zařízení nebo prostoru pro osoby se sluchovým postižením

Symbol je čtverec modré barvy, na němž je vyobrazen bílou čarou stylizovaný boltec ucha, který přerušuje diagonála vedené z pravého horního rohu čtverce. Nejmenší rozměry symbolu jsou 100 x 100 mm; u symbolu umístěného v kleci výtahu pak nejméně 50 mm x 50 mm.

Symbol zařízení nebo prostoru pro osoby doprovázející dítě v kočárku

Symbol je čtverec modré barvy, na němž je vyobrazen bílou barvou stylizovaný dětský kočárek. Nejmenší rozměry symbolu jsou 100 x 100 mm.

Symbol prostoru s přebalovacím pultem

Symbol je čtverec modré barvy, na němž je vyobrazen bílou barvou přebalovací pult s dítětem. Nejmenší rozměry symbolu jsou 100 x 100 mm.

5.2 VYTVÁŘENÍ INFORMAČNÍHO SYSTÉMU PROSTŘEDÍ

Podmínky nejrůznějších infosystémů – akustických, tabulových apod. lze najít v § 5, odst. (2), § 9, odst. (1) a odst. (2), Příloze č. 1, bod 1.2.8. a 1.2.9., Příloze č. 3, bod 5.2.

Nedílnou a zároveň i povinnou součástí orientačního infosystému v každé budově a areálu jsou různé bezpečnostní tabulky a značení s piktogramy. Ty, stejně jako i ostatní výrobky této skupiny, tvoří spolu s různými cedulemi a štítky jednotný vizuální i materiálový celek. Tato problematika je zpracována v Nařízení vlády č. 375/2017 Sb., o vzhledu, umístění a provedení bezpečnostních značek a značení a zavedení signálů, které upravuje vzhled, umístění a provedení bezpečnostních značek a značení a zavedení signálů. V příloze k Nařízení vlády č. 375/2017 Sb. se stanoví vzhled značek, kódy zvukových signálů, signály dávané rukou a hlasové signály s tím, že jsou uvedeny barvy značek červená, žlutá (nebo oranžová nebo zelenožlutá), modtá, zelená a světelných signálů na základě významu nebo účelu.

Informační zařízení musí být zhotovena z odolných materiálů; pokud nejsou zhotovena z fotoluminiscenčního nebo reflexního materiálu, musí při snížené viditelnosti vydávat světlo nebo být osvětlena. Pro nevidomé je velmi důležité zřizování systému akustických nebo taktilních informací. Pro nedoslýchavé a neslyšící je nutné v některých případech (zejména pro ohlášení mimořádných stavů v dopravních stavbách) zřizovat panely s běžícím textem (které jsou často za standardních podmínek využívány k reklamním účelům, při mimořádných událostech zobrazují důležité dopravní informace).

Text a piktogram všech bezpečnostních značek musí být kontrastní vůči pozadí.

Obr. 81 Bezpečnostní značky – zákazu, výstrahy, příkazu a informativní

Informační systém pro orientaci musí obsahovat značení i pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace. Pro osoby se smyslovým postižením musí být doplněn akustickými, taktilními a optickými prvky. Základní informační grafické zařízení pro orientaci veřejnosti musí splnit několik podmínek:

• navrhnout umístění pro snadné čtení nebo snadné získání taktilní (hmatové) informace;
• dostatečně velké a osvětlené;
• samotná informační tabule a její uspořádání musí být přehledné;
• při instalaci informační tabule neopomíjet rozdílný výškový horizont sedící osoby na vozíku;
• dodržení jednotných a srozumitelných piktogramů, barvy a velikosti písma;
• text matový a barevně kontrastní;
• min. výška písma 15 mm, resp. velikost musí vycházet od horizontální vzdálenosti čtené informace a vertikální výšky od podložky;
• možnost přenést informace pomocí hmatu;
• umístění a návrh textu informačního zařízení provádět ve spolupráci s odborníkem pro zrakově postižené.

Tab. 3.  Vhodnost barvy podkladu a písma pro informační grafický systém

Obr. 82 Při skladbě informační tabule se snažíme pro snadnější srozumitelnost a orientaci piktogramy pro různé směry od sebe oddělit a neseskupovat do jednoho celku

Obr. 83 Příklad informační orientační tabule

Obr. 84 Hmatové informace na zastávkovém sloupku městské hromadné dopravy

Obr. 85 Příklad získání taktilní informace – orientační reliéfní plán metra Stuttgart. Nutno podotknout, že hmatové reliéfní mapy jsou zbytečné, pokud osoba s úplnou ztrátou zraku neví, kde a jak je má najít. Obdobná hmatová informace je na stanici Skalka pražského metra. Praxe však ukázala, že mapy nejsou zrakově postiženými využívány (přestože jsou taktilně srozumitelné), proto se od nich ustoupilo a plány stanic páteřní dopravy jsou vydávány v hmatovém provedení jako knihy, které umožňuji zrakově postiženému si svoji cestu ozřejmit a připravit předem.

Pro pohyb a orientaci zrakově postižených ve velkých dopravních stavbách (metro, železnice, autobusové terminály, letiště) jsou mimořádně důležité informace získávané akusticky (uživatelem dálkově ovládanými majáčky s trylkem a akustickou frází). Příklady standardních situaci uvádí Příručka pro standardní řešení akustického vedení a informací, která je přístupná na internetových stránkách Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ( www.sons.cz ).

Příkladem využití akustických informací je například ozvučení eskalátorů z podchodů metra na povrch. Zrakově postižený dostává nejen informaci o tom, kde eskalátor je (trylkem, který je součástí základní fráze), ale i o místě výstupu na povrch (součást základní fráze – např. výstup Karlovo náměstí). Rozšířená fráze majáčku (je aktivována jiným povelem vysílačky než fráze základní) dává zrakově postiženému důležité informace o návaznosti dopravy nebo prostoru (příklad rozšířené fráze navazující na frázi základní – přestup na tramvaj směr centrum a Vinohrady).

Rozvoj systému elektronických informací přináší mnohá zlepšení pro orientaci a samostatný pohyb nevidomých a slabozrakých. Mnohdy jsou však (v rozporu s vyhláškou č. 398/2009 Sb.) uváděny do provozu informační systémy, které komunikaci s nevidomým neumožňují (chybí hlasový výstup, systém je ovládán dotykovou obrazovkou, řazení informací není bez vizuální kontroly srozumitelné apod.).

6 NEJČASTĚJŠÍ CHYBY PROJEKTOVÝCH DOKUMENTACÍ

Nejčastější chyby projektových dokumentací na stavby bezbariérových pěších tras a cyklistických stezek předkládaných v rámci žádostí o příspěvky z rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI) z hlediska bezbariérového užívání staveb podle vyhlášky č. 398/2009 Sb., vyhlášky č. 146/2008 Sb. a příslušných českých technických norem jsou z pohledu SFDI následující:

• Komunikace pro chodce často navržena v šíři menší než 1,5 m bez vydané výjimky. Výjimku podle § 14 vyhlášky č. 398/2009 Sb. a v souladu s § 169 Zákona č. 183/2006 Sb. je nutno doložit byť i jen na lokální zúžení. Šíře cyklostezky často neodpovídá předpokládaným intenzitám dopravy. Šíře není zvětšena ve stoupáních nad 6 % nebo v obloucích.
• Délka přechodů pro chodce a míst pro přecházení (MP) není dodržena v maximální délce 6,5 m u novostaveb a 7 m u změn dokončených staveb. Při prodloužení délek přechodů (MP) nejvíce o 1 m (u změn staveb do 8 m, u novostaveb do 7,5 m), chybí zdůvodnění podle čl. 2.0.3. Přílohy č. 2 vyhlášky č. 398/2009 Sb., při větším prodloužení bez doložení výjimky podle § 14 vyhlášky č. 398/2009 Sb. (prodloužení podle ČSN 73 6110 Z1 až o 3 m tedy do 9,5 m resp. 10 m). Často není v situaci uvedena kóta, případně je přechod či místo pro přecházení okótováno chybně (v nejužším místě, mělo by být kótováno v ose, případně při signálním pásu).
• Délky samostatných sjezdů (délka snížené hrany obruby) větší než 6 m (ČSN 73 6110, čl. 10.1.2.12) bez zdůvodnění, bez dodatečných bezpečnostních prvků (sloupky), bez umělé vodící linie v délce přerušení více než 8 m.
• Chybné nebo chybějící zatřídění komunikací podle Zákona č. 13/1997 Sb. a v návaznosti na to chybné řešení – chodníkový přejezd (sjezd) x místo pro přecházení (přechod). Zatřídění komunikací musí být v souladu s pasportem komunikací obce.
• Obecně chybné a často nelogické řešení hmatových prvků – signální a varovné pásy, použití vodících linií a vodících pásů přechodu v rozporu s vyhláškou č. 398/2009 Sb. (i vysloveně nebezpečná řešení – např. signální pásy směřující mimo osu přecházení, v některých případech přímo do křižovatky).
• Chybné řešení odsazených signálních pásů u míst pro přecházení, často navrženy kratší než 1,5 m (resp. 1 m u změn dokončených staveb) a nedodržení přesahů 0,80 m, netvoří přímou linii – nenavazují, příp. chybí zdůvodnění jejich vypuštění podle ČSN 73 6110 Z1 čl. 10.1.3.1.14.
• Snížení výšky obruby u chodníku pod 80 mm (někdy i do úrovně vozovky) ve velkém rozsahu např. u ploch parkoviště, veřejných prostranství, provozoven. I přes umístění varovného pásu jde o nebezpečné řešení v rozporu s vyhláškou č. 398/2009 Sb. a ČSN 73 6110 Z1.
• Chybné nebo chybějící řešení rampových částí chodníku se zákresem v situaci, nezachování min. průchozího prostoru 900 mm s příčným sklonem max. 2 %. Navazující šikmé plochy přechodu (rampové části) přesahují maximální povolený sklon v poměru 1:8 (tj. 12,5 %), přičte-li se vlastní podélný sklon pěší trasy.
• Chybějící výškové řešení nebo chybné – nedodržení podélného sklonu komunikace pro chodce nejvýše 8,33 % a na úsecích s podélným sklonem větším než 5 % a delším než 200 m, bez zřízení odpočívadla o délce nejméně 1,5m, s jeho podélným sklonem v jednom směru max. 2 %. U cyklostezek není při podélném sklonu větším než 3 % omezena délka stoupání.
• Není dodržen příčný sklon komunikace pro chodce nejvýše 2 %. U cyklostezek (C8) není dodržen příčný sklon nejméně 2 %.
• Řešení a popis vodicí linie a umělé vodicí linie často chybí.
• Při navrhování autobusových zastávek je často menší výška nástupiště autobusů než předepsaná min. 20 cm u novostaveb a 16 cm u změn dokončených staveb, podle vyhlášky č. 398/2009 Sb., obvykle bez výjimky podle § 14 vyhlášky č. 398/2009 Sb. na výšku hrany nástupiště.
• Nedodržení minimální šířky nástupiště 2,2 m, příp. 1,7 m (ve stísněných podmínkách) podle ČSN 73 6425-1 čl. 6.2.2.5.
• Neuvedena materiálová specifikace pro hmatovou dlažbu (materiál použitý pro hmatové úpravy musí splňovat NV č. 163/2002 Sb. (nařízení vlády) a TN TZÚS 12.03.04. – 06 (technický návod Technického a zkušebního ústavu stavebního).
• Neuvedený nebo špatně řešený barevný kontrast hmatových prvků u přechodů, míst pro přecházení a vjezdů.
• Překážky na komunikaci pro chodce a technické vybavení komunikace (chodníku) nejsou okótovány a není zachován min. průchozí prostor 1,5 m (resp. 0,9 m u technického vybavení komunikace), nevyhovují bodu 1.2.1., 1.2.2. a 1.2.3. Přílohy č. 2 vyhlášky č. 398/2009 Sb.
• Nedoložení celistvosti trasy – pokud je trasa přerušena a v místě přerušení je již úsek vyhovující z hlediska bezbariérového užívání, je třeba jej řádně popsat, zdokumentovat a doložit.
• Návaznosti na začátku a konci budovaného úseku – nejsou popsány a často jsou řešeny chybně (šířka napojení navazující pěší trasy, délka a řešení přechodů, míst pro přecházení apod.).
• Není doložena ověřená projektová dokumentace ve stavebním řízení od příslušného speciálního stavebního úřadu. Není možné předložit kopie čelních stran s ověřením a k žádosti přiložit projektovou dokumentaci upravenou bez ověření. Často chybí ověření stavebním úřadem úplně.
• Projektová dokumentace bývá předkládána bez vyznačení autorizace zpracovatele projektové dokumentace.
• Členění PD není podle vyhlášky č. 146/2008 Sb. (členění i názvy jednotlivých kapitol neodpovídají vyhlášce, často některé důležité součásti projektové dokumentace chybí – výkresy bezbariérového užívaní staveb (BUS), výkres podélného profilu, výkresy příčných řezů, dopravní značení, zásady organizace výstavby s řešením bezbariérového užívání po dobu výstavby, dokladová část atd.).
• Odchylky od platných předpisů nejsou popsány a zdůvodněny v technické zprávě ve vazbě na výkresovou část projektové dokumentace.

Další nedostatky předkládaných žádostí:

• Doložené stavební povolení není vydáno příslušným speciálním stavebním úřadem podle § 15 odst. 1 písm. c) Zákona č. 183/2006 Sb. a podle § 40 Zákona č. 13/1997 Sb. Často není vydáno stavební povolení ani souhlas s provedením ohlášené stavby s odkazem na § 15 odst. 1 vyhlášky č. 104/1997 Sb. (na běžnou údržbu nelze podle Pravidel poskytnout příspěvek).
• Není dostatečně prokázáno, že na cyklostezkách nebude provoz motorových vozidel a že okolní pozemky budou přístupny jinak než z cyklostezky. Z programu „cyklostezky“ není možné realizovat cyklotrasy. Tolerován je pojezd vozidel (např. povodí, výjimečně dalších) v souladu s poznámkou č. 1 k čl. 1 Pravidel.
• Rozhledové poměry nejsou řešeny, případně jsou nevyhovující.
• Většina návrhů řeší nedostatečně koncepci bezpečného uspořádání dopravního prostoru, tj. správné členění šířkového uspořádání pro chodce, cyklisty, klidovou dopravu a hlavní dopravní prostor. Optimalizace šířkového uspořádání dopravního prostoru bohužel je stále výjimkou. Zbytečně velký podíl projektové dokumentace je oprava / rekonstrukce chodníků v původním půdoryse chodníků.

SFDI spustil nové webové stránky pro žadatele a příjemce příspěvků z rozpočtu SFDI s užitečnými radami, informacemi a inspirací – https://www.ceskobezbarier.cz/

Zde je možné získat aktuální informace také k nejčastějším chybám předkládaných projektových dokumentací na stavby bezbariérových pěších tras z hlediska bezbariérového užívání staveb podle vyhlášky č. 398/2009 Sb., vyhlášky č. 146/2008 Sb., resp. vyhlášky č. 499/2006 Sb. a příslušných ČSN – bližší informace na https://www.ceskobezbarier.cz/nejcastejsi-chyby.

7 ZÁVĚR

Úkolem TP 1.5 je přiblížit a ukázat problematiku odstraňování bariér v prostředí pozemních komunikací a veřejných prostranství pro přístupné a vstřícné prostředí všech jeho uživatelů. Problematika je natolik obsáhlá, že nelze vystihnout všechny možné příklady a způsoby řešení. Při návrhu jednotlivých úprav je nutné zajistit samostatný pohyb osob s pohybovým postižením při respektování jejich zvětšených manipulačních ploch a nižších dosahových úrovní, na druhé straně pro osoby nevidomé a slabozraké musíme mít na paměti samostatnou orientaci se zajištěním prvků s hmatovým a vizuálním kontrastem. Návrhy řešení (zvláště složitých situací) je vhodné a mnohdy žádoucí prokonzultovat s odborníky na bezbariérové prostředí staveb, a to zejména ke vztahu úprav pro osoby se zrakovým postižením, neboť nevhodným projektovým řešením a následně realizací můžeme velmi snadno tyto osoby ohrozit na jejich životě.

8 LITERATURA

[1] ZDAŘILOVÁ, R. Bezbariérové užívání staveb – metodika k vyhlášce č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb. Praha: IC ČKAIT, 2011, ISBN 978-80-87438-17-6.

[2] DUDR, V., LNĚNIČKA, P. Navrhování staveb pro samostatný a bezpečný pohyb nevidomých a slabozrakých osob. Praha: IC ČKAIT, 2002, ISBN 80-86364-63-1.

[3] Vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.

[4] ČSN 73 6110:2006 Projektování místních komunikací, změna Z1 (únor 2010). Praha: Český normalizační institut.

[5] ČSN 73 6425-1:2007 Autobusové, trolejbusové a tramvajové zastávky, přestupní uzly a stanoviště – Část 1: Navrhování zastávek. Praha: ÚNMZ.

[6] ČSN 73 6425-2:2009 Autobusové, trolejbusové a tramvajové zastávky, přestupní uzly a stanoviště – Část 2: Přestupní uzly a stanoviště. Praha: ÚNMZ.

[7] ČSN 73 4959:2009 Nástupiště a nástupištní přístřešky na drahách celostátních, regionálních a vlečkách. Praha: ÚNMZ.

[8] ČSN 73 6056:2011 Odstavné a parkovací plochy silničních vozidel. Praha: ÚNMZ.

[9] ČSN 73 6058:2011 Jednotlivé, řadové a hromadné garáže. Praha: ÚNMZ.

[10] ČSN ISO 3864-1:2012 Grafické značky – Bezpečnostní barvy a bezpečnostní značky – Část 1: Zásady navrhování bezpečnostních značek a bezpečnostního značení. Praha: ÚNMZ.