Stav: vydání 2022

Pomůcka zpracována podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).

Anotace:
Průvodce pro projektanty a stavebníky, jehož cílem je usnadnění orientace a volby nejjednodušších postupů v průběhu přípravy a provádění staveb. Poskytuje přehled právních předpisů stavebního práva a formulářů, které jsou nezbytné  pro některá podání. Přináší odpovědi na otázky, jaké jsou technické požadavky na stavby, kdo může zpracovat dokumentaci stavby, jaké je postavení sousedů v řízeních apod.

Upozornění k textu

Obsah

USPOŘÁDÁNÍ POMŮCKY A POUŽITÉ ZKRATKY

V řadě kapitol této pomůcky je třeba uvádět odkazy na právní předpisy, příslušný paragraf, odstavec a písmeno. Pro snadnější orientaci v textu a jeho přehlednost jsou ustanovení právních předpisů umístěny samostatně. Pro právní předpisy jsou přitom používány obvyklé zkratky, které v přehledu uvádíme.

V textu pomůcky jsou dále použity následující zkratky:

1 PŘEDPISY STAVEBNÍHO PRÁVA A OCHRANA VEŘEJNÝCH ZÁJMŮ

Dne 1. ledna 2007 došlo k nabytí účinnosti zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon, dále SZ). Od té doby bylo však přijato 28 novel SZ, které zásadním způsobem změnily původní právní úpravu posuzování, povolování i kolaudování staveb, proto byla zpracována tato pomůcka, která vychází z právního stavu k 1. 1. 2022.

Právní úprava současného SZ je dlouhodobě kritizována především pro svou četnost různých forem umisťování a povolování staveb, nepřehlednost organizace stavebních úřadů a zdlouhavost povolovacích procesů. Proto v roce 2018 začala příprava nového stavebního zákona a legislativní proces byl dovršen přijetím SZ č. 283/2021 Sb., a doprovodného zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím SZ (celkem 58 zákonů), zákon č. 284/2021 Sb. Oba zákony nabývají účinnosti postupně v několika fázích. Dnem 30. 7. 2021 nabylo účinnosti několik ustanovení SZ, převážně v oblasti územního plánování.

Od 1. 1. 2022 se zřizuje nová soustava státní stavební správy – Nejvyšší stavební úřad se sídlem v Ostravě, Specializovaný a odvolací stavební úřad se sídlem v Praze a Krajské stavební úřady. Po přechodnou dobu tak budou vedle sebe existovat stávající stavební úřady a nové stavební úřady. Nové stavební úřady se nejprve mají soustředit především na vybudování své struktury, kterou má vytvářet Nejvyšší stavební úřad. Od 1. 1. 2023 nabyde účinnosti další část zákona umožňující zahájení dalšího kroku vytváření struktury státní stavební správy, a to řešení přechodu stávajících úředníků stavebních úřadů z územně samosprávných celků, uzavíráním trojstranných dohod mezi úředníkem, Nejvyšším stavebním úřadem a územně samosprávným celkem, který dosud úředníka zaměstnával.

Poslední fází účinnosti je 1. 7. 2023. K tomuto datu nabývá účinnosti celý zákon a nově vytvořené stavební úřady budou postupovat podle nové úpravy. Podle přechodných ustanovení se i řízení zahájená před 1. 7. 2023 dokončí podle nové právní úpravy.

Také úpravy provedené v zákonech tvořících tzv. „právní okolí“ SZ, budou nabývat účinnosti postupně ve třech fázích – k 31. 8. 2021, 1. 1. 2022 a 1. 7. 2023.

Do té doby budou stavební úřady postupovat podle právních předpisů stavebního práva v současnosti platných, které tvoří:

Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Stavební zákon (dále jen SZ), oproti předchozímu stavebnímu zákonu č. 50/1976 Sb.:

• neřeší vyvlastnění;
• zdůrazňuje význam územního plánování včetně umísťování staveb;
• chrání významně krajinu;
• přináší nové instituty, jako jsou veřejnoprávní smlouvy, kterými lze nahradit rozhodování stavebních úřadů;
• umožňuje nahradit činnost stavebního úřadu autorizovaným inspektorem;
• pro užívání staveb v mnoha případech nevyžaduje kolaudaci;
• upravuje zvláštní pravomoci stavebních úřadů, zejména výkon stavebního dozoru;
• stanoví konkrétní povinnosti stavebníka a dalších osob zúčastněných na výstavbě;
• upravuje skutkové podstaty přestupků proti stavebnímu řádu.

Prováděcí předpisy SZ tvoří následující vyhlášky:

Vyhláška MMR č. 498/2006 Sb., o autorizovaných inspektorech

Vyhláška je zajímavá zejména pro osoby, které se hodlají stát autorizovaným inspektorem; mohou ve vyhlášce najít rámcový obsah zkoušky a průběh zkoušky, jejíž úspěšné složení je jednou ze zákonných podmínek pro jmenování autorizovaného inspektora.

Vyhláška MMR č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb (dále jen VDS)

Tato vyhláška se nevztahuje na projektovou dokumentaci pro stavby letecké, stavby drah, stavby dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací, s výjimkou dokumentace pro vydání společného povolení. Tato vyhláška ve svých přílohách stanoví rozsah a obsah následujících dokumentací a projektových dokumentací:

Příloha č. 1 – Rozsah a obsah dokumentace pro vydání rozhodnutí o umístění stavby.

Příloha č. 2 – Rozsah a obsah dokumentace pro vydání rozhodnutí o umístění liniové stavby technické infrastruktury včetně souvisejících technologických objektů.

Příloha č. 3 – Rozsah a obsah dokumentace pro vydání rozhodnutí o umístění stavby dráhy.

Příloha č. 4 – Rozsah a obsah dokumentace pro vydání rozhodnutí o umístění stavby dálnice, silnice, místní komunikace a veřejné účelové komunikace.

Příloha č. 5 – Rozsah a obsah dokumentace pro vydání rozhodnutí o umístění souboru staveb v areálu jaderného zařízení.

Příloha č. 6 – Rozsah a obsah dokumentace pro vydání rozhodnutí o změně využití území.

Příloha č. 7 – Rozsah a obsah dokumentace pro vydání rozhodnutí o změně vlivu užívání stavby na území.

Příloha č. 8 – Rozsah a obsah dokumentace pro vydání společného povolení.

Příloha č. 9 – Rozsah a obsah dokumentace pro vydání společného povolení liniové stavby technické infrastruktury včetně souvisejících technologických objektů.

Příloha č. 10 – Rozsah a obsah dokumentace pro vydání společného povolení stavby dráhy.

Příloha č. 11 – Rozsah a obsah dokumentace pro vydání společného povolení stavby dálnice, silnice, místní komunikace a veřejné účelové komunikace.

Příloha č. 12 – Rozsah a obsah dokumentace pro ohlášení stavby uvedené v § 104 odst. 1 písm. a) až e) stavebního zákona nebo pro vydání stavebního povolení.

Příloha č. 13 – Rozsah a obsah projektové dokumentace pro provádění stavby.

Příloha č. 14 – Rozsah a obsah dokumentace skutečného provedení stavby.

Příloha č. 15 – Náležitosti dokumentace bouracích prací.

Příloha č. 16 – Náležitosti a způsob vedení stavebního deníku a jednoduchého záznamu o stavbě.

Vyhláška MMR č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti

Uvádí se v tomto výčtu pro úplnost, pro účely naší příručky není důležitá. Je potřebná pro osoby, které se zabývají pořizováním územně plánovacích dokumentů, o nichž vyhláška pojednává.

Vyhláška MMR č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (dále jen OPVÚ)

Vyhláška stanoví obecné požadavky na využívání území při vymezování ploch a pozemků, podmínky pro jejich využívání a umísťování staveb na nich a rozhodování o změně stavby a změně vlivů stavby na využití území. Z vyhlášky se např. dozvíme, jaké jsou požadavky na vymezení stavebních pozemků, co na nich musí být vyřešeno, jaké jsou obecné požadavky na umísťování staveb, zvláštní požadavky na umísťování některých staveb, na vzájemné odstupy staveb, požadavky na umísťování některých staveb, jako jsou rodinné domy. Dozvíme se také, ze kterých ustanovení vyhlášky může stavební úřad povolit výjimku.

Vyhláška MMR č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu (dále jen VPÚ)

Pro stavebníky je zajímavá zejména tím, že obsahuje formuláře, které je nezbytné použít pro některá podání a upravuje také náležitosti některých žádostí a rozhodnutí nebo úkonů stavebního úřadu, rozsah zjišťování při kontrolní prohlídce stavby a podrobnější úpravu stavebně technické prevence.

V příloze jsou formuláře následujících podání:

Příloha č. 1 – Žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby.

Příloha č. 2 – Žádost o vydání rozhodnutí o změně využití území.

Příloha č. 3 – Žádost o vydání rozhodnutí o změně vlivu užívání stavby na území.

Příloha č. 4 – Žádost o vydání rozhodnutí o dělení nebo scelování pozemků.

Příloha č. 5 – Žádost o vydání rozhodnutí o ochranném pásmu.

Příloha č. 6 – Žádost o vydání společného povolení.

Příloha č. 7 – Oznámení záměru.

Příloha č. 8 – Ohlášení stavby.

Příloha č. 9 – Žádost o stavební povolení.

Příloha č. 10 – Oznámení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora (Příloha č. 11 byla zrušená).

Příloha č. 12 – Žádost o vydání kolaudačního souhlasu.

Příloha č. 13 – Žádost o povolení předčasného užívání stavby.

Příloha č. 14 – Oznámení změny v užívání stavby.

Příloha č. 15 – Ohlášení odstranění.

Příloha č. 16 – Společné oznámení záměru.

Vyhláška MMR č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby (dále jen OTP)

Stanoví technické požadavky na stavby, které náleží do působnosti obecných stavebních úřadů, včetně ustanovení, ze kterých konkrétních požadavků lze povolit výjimku. Najdeme zde požadavky na bezpečnost a vlastnosti staveb, požadavky na stavební konstrukce staveb, na technická zařízení staveb i zvláštní požadavky pro vybrané druhy staveb. Vyhláška se nevztahuje na území hlavního města Prahy, kde platí nařízení hlavního města Prahy č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze (dále jen PSP). Podle současného právního stavu se vyhláška č. 268/2009 Sb. nedá (v případech PSP neupravených) použít ani subsidiárně.

Vyhláška MMR č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb (dále jen OTP-BbS)

Podle této vyhlášky se postupuje při zpracování dokumentace pro vydání územního rozhodnutí (územního souhlasu), při zpracování projektové dokumentace, při povolování nebo ohlašování a provádění staveb, při vydávání kolaudačního souhlasu, při užívání a odstraňování staveb a při kontrolních prohlídkách staveb:

a) pozemních komunikací a veřejného prostranství;

b) občanského vybavení v částech určených pro užívání veřejností;

c) společných prostor a domovního vybavení bytového domu obsahujícího více než 3 byty, upravitelného bytu a bytu zvláštního určení;

d) staveb pro výkon práce celkově 25 a více osob, pokud provoz v těchto stavbách umožňuje zaměstnávat osoby se zdravotním postižením nebo pro výkon práce osob s těžkým zdravotním postižením.

Vyhláška se použije také při provádění změn dokončených staveb a změn v užívání staveb, pokud to závažné důvody nevylučují. U staveb, které jsou kulturními památkami, se ustanovení této vyhlášky použijí s ohledem na zájmy státní památkové péče. Vyhláška upravuje možnost povolení výjimky z konkrétních ustanovení.

Vyhláška č. 239/2017 Sb., o technických požadavcích pro stavby pro plnění funkcí lesa

Vyhláška stanoví technické požadavky pro stavby lesních cest, stavby hrazení bystřin a strží, stavby pro úpravu vodního režimu lesních půd. Stanovené technické požadavky platí bez ohledu na to, zda se stavby pro plnění funkcí lesa nacházejí v lese.

Vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany

Provádí zákon o požární ochraně, stanoví technické podmínky požární ochrany pro navrhování, provádění a užívání staveb. Vyhláška odkazuje na řadu ČSN uvedených jmenovitě v příloze č. 1 vyhlášky.

Povolování staveb leteckých, staveb drah, pozemních komunikací (dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací) a vodních děl je upraveno zvláštními (speciálními) předpisy, kterými jsou:

• zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví;
• zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách;
• zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích;
• zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (VZ);
• vyhláška č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích. Vyhláška vymezuje stavební úpravy pozemních komunikací, které nevyžadují stavební povolení ani ohlášení, jednak ty, které vyžadují ohlášení;
• vyhláška č. 183/2018 Sb., o náležitostech rozhodnutí a dalších opatření vodoprávního úřadu a o dokladech předkládaných vodoprávnímu úřadu. Tato vyhláška je prováděcí vyhláškou k VZ a stanoví doklady přikládané k žádostem, nebo ohlášení, a dále náležitosti rozhodnutí, souhlasů, závazných stanovisek a vyjádření, opatření obecné povahy vydávaných podle VZ.

Speciální úpravu obsahují:

Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí (dále jen EIA)

Zákon upravuje posuzování vlivů na ŽP a veřejné zdraví. Posouzení vlivů záměru na ŽP zákon vymezuje jako proces, který sestává z vypracování a projednání dokumentace, zpracování posudku, vydání stanoviska a jeho zahrnutí do příslušného rozhodnutí vydaného v navazujícím řízení. Navazujícím řízením podle § 3 písm. g) zákona EIA je řízení vedené k záměru nebo jeho změně, které podléhají posouzení vlivů záměru na ŽP, podle SZ konkrétně územní řízení, stavební řízení, společné územní a stavební řízení, opakované stavební řízení, řízení o dodatečném povolení stavby. V případě, že stavební úřad vede podle SZ řízení, které je navazujícím řízením, postupuje též podle speciální úpravy § 9b až 9e zákona EIA. Speciální úprava se týká doručování, zveřejňování, poskytnutí předběžné informace, soudní ochrany, účasti veřejnosti a dotčené veřejnosti, rozšíření okruhu účastníků řízení.

Zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon, dále jen LZ)

Liniový zákon upravuje postupy při přípravě, umisťování, povolování a kolaudování staveb dopravní, vodní, energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací s cílem jejich urychlení. Kategorie staveb vymezuje pro účely LZ. Ve vztahu k SZ se jedná o speciální úpravu. Některá speciální úprava se týká pouze určitých druhů staveb (dopravní/vodní/energetická/elektronické komunikace), nebo dokonce pouze konkrétních staveb jednoho druhu, jiná dopadá na všechny stavby, na které se LZ vztahuje, např.:

• výslovně poučit účastníky řízení, že stavební úřad v řízení postupuje také podle LZ (zvláště důležité pro soudní ochranu, protože LZ lhůty pro podání žalob zkracuje na polovinu);
• ustanovit opatrovníka účastníkovi řízení do 30 dnů ode dne, kdy stavební úřad zjistil, že zemřela, a nepodaří se mu zjistit osoby, které by se místo ní staly účastníky vedeného řízení;
• doručování veřejnou vyhláškou v řízení s velkým počtem účastníků, kdy se oznámení o zahájení řízení doručuje jednotlivě pouze žadateli, obci, a „dotčeným vlastníkům“ a ostatní písemnosti v řízení se doručují jednotlivě pouze žadateli a obci, ostatním účastníkům se doručují veřejnou vyhláškou, o čemž musí být poučeni v oznámení o zahájení řízení; pokud se doručuje jednotlivě do ciziny, platí, že dnem doručení je třicátý den ode dne, kdy byla písemnost odeslána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb;
• pokud je povolení podle SZ podmíněno závazným stanoviskem dotčeného orgánu a ten je nevydá ani ve lhůtě do 60 dní ode dne, kdy k tomu byl vyzván, platí, že rozhodnutí není podmíněno tímto závazným stanoviskem a k případnému později vydanému se nepřihlíží (fikce závazného stanoviska).

Speciální úprava u jednotlivých druhů staveb a řízení je uvedena v příslušných kapitolách níže.

Vyhláška č. 583/2020 Sb., kterou se stanoví podrobnosti obsahu dokumentace pro vydání společného povolení u staveb dopravní infrastruktury (pro stavby dráhy a pozemní komunikace). Jedná se o prováděcí vyhlášku k LZ.

Zákon č. 263/2016 Sb., atomový zákon, který obsahuje komplexní úpravu otázek spojených s mírovým využíváním jaderné energie a ionizujícího záření. Upravuje tak mimo jiné činnosti související s využíváním jaderné energie, prevenci pronikání radonu do stavby či ochranu před přírodním ozářením ve stavbě.

Ochrana veřejného zájmu

Předpisy stavebního práva upravují mj. rozhodování v území, povolování staveb a jejich změn, terénních úprav a zařízení, užívaní a odstraňování staveb, dohled a zvláštní pravomoci stavebních úřadů, postavení a oprávnění autorizovaných inspektorů, soustavu stavebních úřadů, povinnosti a odpovědnost osob při přípravě a provádění staveb. Dále upravují podmínky pro projektovou činnost a provádění staveb, obecné požadavky na výstavbu, účely vyvlastnění, vstupy na pozemky a do staveb. Jejich cílem je chránit veřejné zájmy a práva a oprávněné zájmy právnických a fyzických osob. K tomu SZ zavazuje nejen orgány územního plánování a stavební úřady, ale také další osoby, jako jsou projektanti, stavbyvedoucí, osoby vykonávající stavební dozor. Nástrojem k účinné ochraně veřejných zájmů ve výstavbě je soustavný státní dozor vykonávaný stavebními úřady při kontrolních prohlídkách a zvláštní pravomoci stavebního úřadu vymezené v § 132 odst. 2 SZ. Zákon zde dovoluje stavebnímu úřadu, aby ve veřejném zájmu zasáhl do vlastnického práva, které je jako jedno ze základních lidských práv chráněno Listinou základních práv a svobod. Ochrana veřejného zájmu může být uplatňována jen na základě a v mezích zákona. Proto musí být v rozhodnutí, jímž se tato opatření ukládají, vždy konkrétně odůvodněn veřejný zájem, který si zásah vyžádal. Z těchto důvodů je v § 132 odst. 3 SZ uváděno, co lze rozumět pod pojmem veřejný zájem pro účely uplatnění zvláštních pravomocí stavebního úřadu. Jde o požadavek, aby zejména:

• a) stavba byla prováděna v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu;
• b) stavba byla užívána jen k povolenému účelu;
• c) stavba neohrožovala život a zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost, ŽP zájmy státní památkové péče, archeologické nálezy a sousední stavby, popřípadě nezpůsobovala jiné škody či ztráty;
• d) se při výstavbě a užívání stavby a stavebního pozemku předcházelo důsledkům živelních pohrom nebo náhlých havárií, čelilo jejich účinkům, nebo aby se nebezpečí takových účinků snížilo;
• e) byly odstraněny stavebně bezpečnostní, požární, hygienické, zdravotní nebo provozní závady na stavbě anebo na stavebním pozemku, včetně překážek bezbariérového užívání stavby.

Právní předpisy na úseku stavebního práva doplňují české technické normy (ČSN), zejména ČSN tříd 73, 74 a 75, tj. technické normy pro navrhování a provádění staveb. Technické normy nejsou obecně závazné, i když jsou platné. Závaznost konkrétní ČSN musí být stanovena zákonem nebo jiným právním předpisem. Řešení podle příslušné ČSN nebo jejích jednotlivých článků může být součástí smlouvy o dílo mezi projektantem a stavebníkem, nebo mezi zhotovitelem stavby a stavebníkem; pak se rovněž stává závazným.

V uvedených prováděcích vyhláškách OTP je při stanovování konkrétních požadavků často odkazováno na soulad s normovými hodnotami. Normovou hodnotou se rozumí konkrétní technický požadavek, zejména limitní hodnota, návrhová metoda, národně stanovené parametry, technické vlastnosti stavebních konstrukcí a technických zařízení, obsažený v příslušné české technické normě, jehož dodržení se považuje za splnění požadavků konkrétního ustanovení vyhlášky.

2 KDE LZE ZÍSKAT PRÁVNÍ PŘEDPISY A ČESKÉ TECHNICKÉ NORMY (ČSN)

2.1 PRÁVNÍ PŘEDPISY

Právní předpisy jsou publikovány ve Sbírce zákonů České republiky, ta je k dispozici i v elektronické podobě na internetové adrese Ministerstva vnitra. Ministerstvo vnitra zpřístupňuje všechny částky Sbírky zákonů a Sbírky mezinárodních smluv publikované od 4. 5. 1945 a k datu jejich vyhlášení zveřejňuje všechny nově publikované částky Sbírky zákonů a Sbírky mezinárodních smluv. Předpisy stavebního práva jsou uveřejňovány také na internetové adrese Ministerstva pro místní rozvoj.

V dnešní době jsou běžně využívány různé právní informační systémy (Zákony pro lidi, ASPI, Beck-online, …), kde lze najít vedle textů právních předpisů rozsáhlé komentáře, související judikaturu soudů, odborné články i publikace. Úplná znění předpisů stavebního práva v tištěné podobě vydává např. Nakladatelství SEVT, Nakladatelství Sagit, a.s., Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o. a další.

2.2 NORMY

Tvorbu, vydávání a distribuci českých technických norem zajišťuje Česká agentura pro standardizaci (ČAS), která také vede databázi ČSN a jiných technických předpisů. K plnění těchto úkolů ji zřídil Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (UNMZ). Informace k prodeji ČSN, o informačním portálu k normám, nebo o placeném portálu pro přístup k plným textům všech platných ČSN lze najít na stránkách ČAS. Od začátku roku 2021 je zavedený tzv. sponzorovaný přístup k českým technickým normám a jiným technickým dokumentům, zajišťující bezplatný přístup konkrétně k těm technickým normám, které jsou prostřednictvím právního předpisu, který na ně odkazuje, obecně závazné. Sponzorovaný přístup tedy zajišťuje přístup pouze k „odkazovaným normám“, přístup bezplatný, přístup pro koncové registrované uživatele a přístup uskutečněný způsobem umožňujícím dálkový přístup. Sponzorovaný přístup k technickým normám je povinné zajistit ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad, do jejichž působnosti spadá právní předpis, který na sponzorované (odkazované) normy odkazuje. Databáze sponzorovaných norem je přístupná na stánkách agentury ČAS Sponzorovaný přístup k ČSN.

3 ZÁKLADNÍ POJMY

Pro účely této pomůcky je třeba vysvětlit některé pojmy definované SZ nebo jeho prováděcími předpisy, používané ve stavební praxi a také v textu této příručky.

Stavbou rozumí SZ veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. Stavba, která slouží reklamním účelům, je stavba pro reklamu. Pokud SZ používá pojmu stavba, rozumí se tím podle okolností i její část nebo změna dokončené stavby.

Dočasná stavba je stavba, u které stavební úřad předem omezí dobu jejího trvání.

Za stavbu se považuje také výrobek plnící funkci stavby.

Příkladem výrobku plnícího funkci stavby je mobilní dům. K jejich umístění a provedení vydalo MMR metodickou pomůcku Mobilní domy.

Poznámka:
SZ § 2 odst. 3 a 4

Souborem staveb se rozumí vzájemně související stavby, jimiž se v rámci jednoho stavebního záměru uskutečňuje výstavba na souvislém území nebo za společným účelem.

Poznámka:
SZ § 2 odst. 8

Stavbou hlavní v souboru staveb se rozumí stavba, která určuje účel výstavby souboru staveb.

Vedlejší stavbou v souboru staveb se rozumí stavba, která se stavbou hlavní svým účelem užívání nebo umístěním souvisí a která zabezpečuje uživatelnost stavby hlavní nebo doplňuje účel užívání stavby hlavní.

Poznámka:
SZ § 2 odst. 9

Stavebníkem se ve SZ rozumí osoba, která pro sebe žádá vydání stavebního povolení nebo ohlašuje provedení stavby, terénní úpravy nebo zařízení, jakož i její právní nástupce, a dále osoba, která stavbu, terénní úpravu nebo zařízení provádí, pokud nejde o stavebního podnikatele realizujícího stavbu v rámci své podnikatelské činnosti; stavebníkem se rozumí též investor a objednatel stavby.

Poznámka:
SZ § 2 odst. 2 písm. c)

Pokud se ve SZ používá pojmu stavební záměr, rozumí se tím podle okolností stavba, změna dokončené stavby, terénní úprava, zařízení nebo údržba.

Poznámka:
SZ § 3 odst. 5

Budova je nadzemní stavba včetně její podzemní části prostorově soustředěná a navenek převážně uzavřená obvodovými stěnami a střešní konstrukcí.

Poznámka:
OTP § 3 písm. a

Bytový dům je stavba pro bydlení, ve které více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé bydlení a je k tomuto účelu určena.

Poznámka:
OPVÚ § 2 písm. a) bod 1

Rodinný dům je stavba pro bydlení, ve které více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé rodinné bydlení a je k tomuto účelu určena. Rodinný dům může mít nejvýše tři samostatné byty, nejvýše dvě nadzemní a jedno podzemní podlaží a podkroví.

Poznámka:
OPVÚ § 2 písm. a) bod 2

Byt je soubor místností, popřípadě jednotlivá obytná místnost, který svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení a je k tomuto účelu užívání určen.

Poznámka:
OTP § 3, písm. g)

Místnost je prostorově uzavřená část stavebního díla, vymezená podlahou, stropem nebo konstrukcí krovu a pevnými stěnami.

Poznámka:
OTP § 3, písm. h)

Změnou dokončené stavby je:

a) nástavba, kterou se stavba zvyšuje;

b) přístavba, kterou se stavba půdorysně rozšiřuje a která je vzájemně provozně propojena s dosavadní stavbou;

c) stavební úprava, při které se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby; za stavební úpravu se považuje též zateplení pláště stavby.

Poznámka:
SZ § 2 odst. 5 písm. a), b), c)

Změnou stavby před jejím dokončením se rozumí změna v provádění stavby oproti jejímu povolení nebo dokumentaci stavby ověřené stavebním úřadem, nebo autorizovaným inspektorem.

Poznámka:
SZ § 2 odst. 6

Terénní úpravou se pro účely SZ rozumí zemní práce a změny terénu, jimiž se podstatně mění vzhled prostředí nebo odtokové poměry, těžební a jim podobné a s nimi související práce, nejedná-li se o hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem, například skladovací a odstavné plochy, násypy, zavážky, úpravy pozemků pro zřízení hřišť a sportovišť, těžební práce na povrchu.

Poznámka:
SZ § 3 odst. 1

Zařízením se pro účely SZ rozumí informační a reklamní panel, tabule, deska či jiná konstrukce a technické zařízení, pokud nejde o stavbu. Zařízení (reklamní, informační) o celkové ploše větší než 8 m² se považuje za stavbu pro reklamu. V pochybnostech, zda se jedná o stavbu nebo zařízení, je určující stanovisko stavebního úřadu.

Poznámka:
SZ § 3 odst. 2

Údržbou stavby se rozumějí práce, jimiž se zabezpečuje její dobrý stavební stav tak, aby nedocházelo ke znehodnocení stavby a co nejvíce se prodloužila její uživatelnost.

Poznámka:
SZ § 3 odst. 4

Staveništěm se rozumí místo, na kterém se provádí stavba nebo udržovací práce nebo na kterém se stavba odstraňuje; zahrnuje stavební pozemek, popřípadě zastavěný stavební pozemek nebo jeho část anebo část stavby, popřípadě, v rozsahu vymezeném stavebním úřadem, též jiný pozemek nebo jeho část anebo část jiné stavby.

Poznámka:
SZ § 3 odst. 3

Vybrané činnosti ve výstavbě jsou činnosti, jejichž výsledek ovlivňuje ochranu veřejných zájmů. Mohou je vykonávat pouze fyzické osoby, které získaly oprávnění (autorizaci) k jejich výkonu podle AZ. Vybranými činnostmi jsou projektová činnost ve výstavbě a odborné vedení provádění stavby nebo její změny.

Poznámka:
SZ § 158 odst. 1

Autorizovanými osobami ve výstavbě jsou fyzické osoby, kterým byla udělena autorizace k výkonu vybraných činností podle SZ. Jsou to autorizovaný architekt, autorizovaný inženýr a autorizovaný technik.

Poznámka:
AZ § 2 a 3

4 KDO MŮŽE ZPRACOVAT DOKUMENTACI STAVBY

V názvu kapitoly je použita zkratka pro veškerou dokumentaci, která se zpracovává k jednotlivým návrhům předkládaným stavebnímu úřadu, jako jsou například žádost o vydání územního rozhodnutí, žádost o vydání stavebního povolení, společného povolení, k oznámení záměru pro vydání územního souhlasu, ohlášení stavby stavebnímu úřadu, dokumentace skutečného provedení stavby, dokumentace ke změně užívání stavby, dokumentace pro nezbytné stavební úpravy.

Dokumentace, která se přikládá k žádosti o vydání územního rozhodnutí, musí být zpracována osobou autorizovanou v příslušném oboru podle druhu stavby. Zpracování této dokumentace je kvalifikováno jako vybraná činnost ve výstavbě. Dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí může zpracovat jak autorizovaný architekt, s výjimkou staveb inženýrských, tak autorizovaný inženýr, s výjimkou těch pozemních staveb, které jsou zvláštním předpisem, územním plánem nebo rozhodnutím orgánu územního plánování označeny za architektonicky nebo urbanisticky významné (tato výjimka se nedotýká uzavírání závazkových vztahů podle obecných právních předpisů). Dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí může zpracovat samostatně též autorizovaný technik, jestliže celá přísluší jeho oboru. Dokumentaci, která sestává z několika částí příslušných různým oborům, popřípadě specializacím autorizace, zpracovává autorizovaný technik ve spolupráci s dalšími v příslušných oborech autorizovanými osobami. Každá autorizovaná osoba odpovídá za odbornou úroveň jí zpracované dokumentace, a proto je povinna dokumentaci, kterou vyhotovila, opatřit vlastnoručním podpisem a otiskem autorizačního razítka.

Poznámka:
SZ § 158 odst. 1
AZ § 17 až 19, § 12 odst. 1, § 13 odst. 3
K rozsahu oprávnění autorizovaného technika pro výkon činností ve výstavbě přijalo MMR s ČKAIT společné stanovisko.

Je-li projektant oprávněn zpracovat dokumentaci komplexně, podepíše a orazítkuje všechny její dílčí části; zpracuje-li však určitou dílčí část dokumentace další oprávněný projektant, musí ji tento přizvaný zpracovatel podepsat a orazítkovat, čímž potvrzuje svoji odpovědnost za odbornou úroveň části dokumentace, kterou zpracoval. Totéž platí i pro zpracování projektové dokumentace stavby.

Dokumentace k územnímu řízení se zpracovává v rozsahu předepsaném prováděcí vyhláškou.

Poznámka:
VDS § 1a, přílohy č. 1 až 5

K oznámení záměru stavby, pro který postačí územní souhlas, vyžaduje SZ pouze jednoduchý technický popis záměru. Vypracování technického popisu není z hlediska zákona ani vybranou činností ani činností vyžadující určitou kvalifikaci.

Poznámka:
SZ § 96

Pokud stavební úřad stanoví, že oznámený záměr vyžaduje posouzení v územním řízení, dokumentace staveb podle § 96 odst. 2 písm. e) a ohlašovaných staveb podle § 104 odst. 1 písm. a) až e) musí být zpracována projektantem v rozsahu dokumentace k žádosti o územní rozhodnutí, v ostatních případech postačí jednoduchý technický popis záměru i pro projednání v územním řízení.

Poznámka:
SZ § 96 odst. 5

Dokumentace přikládaná k žádosti o stavební povolení je SZ označena jako projektová dokumentace, její zpracování je vybranou činností ve výstavbě, a proto musí být zpracována osobou autorizovanou v oboru příslušném povolované stavbě. Stavební povolení lze nahradit veřejnoprávní smlouvou nebo oznámením záměru autorizovaným inspektorem, proto i tato dokumentace je považována za projektovou dokumentaci, stejně jako dokumentace pro vydání společného povolení, protože v případě vydání společného povolení se stavební povolení nevydává. Konkrétní rozsah oprávnění je dán AZ.

Poznámka:
SZ § 158 odst. 1
AZ § 17 až 19

Projektant odpovídá za správnost, celistvost, úplnost a bezpečnost stavby provedené podle jím zpracované projektové dokumentace a proveditelnost stavby podle této dokumentace, jakož i za technickou a ekonomickou úroveň projektu technologického zařízení, včetně vlivů na ŽP. Je povinen dbát právních předpisů a obecných požadavků na výstavbu, vztahujících se ke konkrétnímu stavebnímu záměru a působit v součinnosti s příslušnými dotčenými orgány. Statické, popřípadě jiné výpočty musí být vypracovány tak, aby byly kontrolovatelné. Není-li projektant způsobilý některou část projektové dokumentace zpracovat sám, je povinen k jejímu zpracování přizvat osobu s oprávněním pro příslušný obor nebo specializaci, která odpovídá za jí zpracovaný návrh. Odpovědnost projektanta za projektovou dokumentaci stavby jako celku tím není dotčena.

Poznámka:
SZ § 159 odst. 3

Pokud se týká oprávnění autorizovaného technika ke zpracování projektové dokumentace pro vydání stavebního povolení, platí, co již bylo řečeno výše ke zpracování dokumentace přikládané k žádosti o vydání územního rozhodnutí.

Poznámka:
AZ § 19

Vybranou činností ve výstavbě je též zpracování projektové dokumentace pro nezbytné úpravy. Stavební zákon nerozlišuje, na jaké stavbě mají být nezbytné úpravy provedeny. Z logiky věci vyplývá, že vybranou činností ve výstavbě je zpracování projektové dokumentace pro stavební úpravy staveb, které vyžadovaly stavební povolení anebo se jedná o nezbytnou úpravu stavby realizované na základě ohlášení, ke kterému se přikládá dokumentace zpracovaná autorizovanou osobou.

Poznámka:
SZ § 158 odst. 1, § 104 odst. 1

Zákonem je dále přesně stanoveno, pro které stavby podléhající ohlášení je vyžadováno zpracování projektové dokumentace autorizovanou osobou.

Poznámka:
SZ § 158 odst. 1, § 104 odst. 1 písm. a) až e)

Projektová dokumentace pro změny stavby, jako jsou nástavba, přístavba je považována za vybranou činnost ve výstavbě, jde-li o stavby, které samy vyžadovaly projektovou dokumentaci. Tato zásada platí též u změn staveb před dokončením.

Oprávnění ke zpracování dokumentace stavebních úprav se bude lišit podle toho, půjde-li o stavební úpravy nevyžadující ani ohlášení ani stavební povolení, stavební úpravy na ohlášení, anebo stavební úpravy vyžadující stavební povolení.

Zpracování dokumentace stavebních úprav nevyžadujících ani stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu, není stavebním zákonem předepsáno. Nepochybně každý vlastník stavby prováděné stavební úpravy zachytí ve výkresech. Je povinen uchovávat dokumentaci skutečného provedení stavby. Nejsou tedy pochybnosti o tom, že stavebník musí nechat vyhotovit výkresy shora uvedených stavebních úprav, aby vyhověl zákonnému požadavku uchovávat dokumentaci skutečného provedení stavby. Pro zpracování těchto výkresů není vyžadována žádná kvalifikace.

Poznámka:
SZ § 103 odst. 1 písm. d), § 125 odst. 1

Zpracování dokumentace stavebních úprav pro změny užívání stavby, k jejichž realizaci postačí ohlášení, není vybranou činností ve výstavbě. Stavební zákon ke zpracování této dokumentace vyžaduje nicméně určitou kvalifikaci. Tuto dokumentaci je oprávněn zpracovat každý, kdo má vysokoškolské vzdělání stavebního nebo architektonického směru, anebo střední vzdělání stavebního směru s maturitní zkouškou a alespoň 3 roky praxe v projektování staveb (kvalifikovaná osoba). Samozřejmě i autorizovaná osoba, není však podmínkou. Protože zpracování dokumentace těchto výše uvedených stavebních úprav není vybranou činností ve výstavbě, nerozhoduje obor autorizace. Podle zákona obsahuje dokumentace přikládaná k ohlášení jednoduchý technický popis jejich provedení a stavební nebo montážní výkresy specifikující navrhované stavební úpravy. Na základě požadavku jiného předpisu stavebník musí doložit i požárně bezpečnostní řešení.

Poznámka:
SZ § 104 odst. 1 písm. k), § 159 odst. 4, § 105 odst. 8

Projektová dokumentace stavebních úprav, vyžadujících stavební povolení, musí být zpracována osobou autorizovanou v oboru příslušném stavbě, na které mají být stavební úpravy prováděny.

Poznámka:
SZ § 158 odst. 1 a 2

Projektovou dokumentací je i dokumentace pro provádění stavby. Její obsah a rozsah je stanoven prováděcí vyhláškou.

Poznámka:
VDS § 3, příloha č. 13

Zpracování dokumentace skutečného provedení stavby není z hlediska SZ považováno za vybranou činnost ve výstavbě. Pořizuje-li vlastník stavby dokumentaci stavby, která se nezachovala, není v náležitém stavu, není zákonem stanoveno, kdo tuto dokumentaci je oprávněn vyhotovit. Stavební úřad nemůže vyžadovat, aby dokumentace byla zpracována autorizovanou nebo kvalifikovanou osobou.

Poznámka:
SZ § 125 odst. 1 a 3

Projektová dokumentace je SZ vyžadována i k opakovanému stavebnímu řízení nebo dodatečnému povolení stavby postavené bez rozhodnutí, opatření nebo jiného úkonu vyžadovaného SZ nebo v rozporu s nimi. Je-li předmětem dodatečného povolení stavba vyžadující stavební povolení, žadatel předloží podklady předepsané k žádosti o stavební povolení. Vede-li se řízení o dodatečném povolení stavby, která vyžaduje pouze územní rozhodnutí, předloží žadatel o dodatečné povolení podklady předepsané k žádosti o územní rozhodnutí. Oprávnění projektanta ke zpracování projektové dokumentace se bude řídit tím, jaká stavba (část stavby) je předmětem řízení o jejím dodatečném povolení.

Poznámka:
SZ § 129 odst. 2

Projektovou dokumentací je též dokumentace vodního díla na ohlášení podle vodního zákona (vodní dílo určené pro čištění odpadních vod do kapacity 50 ekvivalentních obyvatel a vodní dílo do plochy 20 000 m² s výškou hráze do 2,5 m, které slouží ke vzdouvání a akumulaci vod).

Poznámka:
VZ § 15a odst. 1 a 3

Autorizovaná osoba opatřuje dokumenty související s výkonem její činnosti vlastnoručním podpisem a otiskem razítka, na kterém je státní znak České republiky, jméno autorizované osoby, číslo, pod nímž je zapsána v seznamu autorizovaných osob vedeném příslušnou Komorou a vyznačený obor, popřípadě specializace autorizace.

Poznámka:
AZ § 13, odst. 3

Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT) sdružuje jako řádné členy všechny autorizované inženýry a techniky (autorizované stavitele).

Česká komora architektů (ČKA) sdružuje jako řádné členy všechny autorizované architekty.

Komory vedou seznamy členů, a to i způsobem, umožňujícím dálkový přístup. Seznam je přístupný na internetových adresách Komor: www.cka.cz a www.ckait.cz.

Poznámka:
AZ § 23 odst. 2 a odst. 6 písm. d)

Autorizační zákon upravuje disciplinární odpovědnost autorizovaných osob. Stavovský soud příslušné Komory projednává porušení povinností autorizované osoby a za závažné nebo opětovné porušení povinností jí uloží některé z disciplinárních opatření (písemná důtka, pokuta až do výše 50 tis. Kč, pozastavení autorizace na dobu nejvýše tří let, odnětí autorizace).

Poznámka:
AZ § 20 odst. 1

Autorizovaná osoba je povinna uzavřít pojištění z odpovědnosti za škody způsobené výkonem této činnosti. Doklad o uzavření pojištění je autorizovaná osoba povinna předložit klientovi, pokud ji o to klient požádá.

Poznámka:
AZ § 16

Komory (ČKA a ČKAIT) jsou ze zákona oprávněny vydávat vnitřní předpisy (řády), které jsou pro jejich členy závazné. Řády upravují proces autorizace, vnitřní organizaci Komor, volby do orgánů Komor, jejich postavení, způsob jednání a usnášení. Profesní a etické zásady, kterými se řídí členové Komor ve vztahu ke klientovi, k profesi, ke kolegům a ke komorám upravují profesní a etické řády (Profesní a etický řád ČKA a Profesní a etický řád ČKAIT), které jsou přístupné na internetových adresách Komor.

Poznámka:
AZ § 23 odst. 6 písm. i)

5 KONTROLA DODRŽOVÁNÍ PŘEDPISŮ VE VÝSTAVBĚ

Jako předběžnou kontrolu můžeme označit kontrolu souladu návrhů a záměrů stavebníků s právními předpisy upravujícími povolování staveb, kterou provádějí v průběhu řízení či jiných postupů směřujících k povolení staveb, resp. k povolení umístění a provádění staveb především stavební úřady, které jsou správními orgány ve smyslu správního řádu. Protože tyto správní orgány nemohou samy obsáhnout ochranu všech veřejných zájmů, které mohou být navrhovanou stavbou zasaženy (např. požární bezpečnost, ochrana životního prostředí, státní památkové péče), postupují stavební úřady v součinnosti s tzv. dotčenými orgány. To platí při umísťování staveb, při povolení jejich provedení, povolení užívání i při odstraňování staveb.

Poznámka:
SZ § 90, § 94o, § 106, § 111, § 4
SŘ § 1 odst. 1

Stavební úřad není jediný, kdo může povolit provádění stavby. Jeho činnost může nahradit autorizovaný inspektor, který na základě smlouvy uzavřené se stavebníkem provede kontrolu projektové dokumentace a dalších podkladů ze stejných hledisek jako stavební úřad. Pokud shledá vše v pořádku, nevydává stavební povolení, ale tzv. certifikát autorizovaného inspektora, kterým osvědčí, že stavbu lze podle této dokumentace provést. Certifikát autorizovaný inspektor přiloží k oznámení stavebního záměru, který zašle stavebnímu úřadu. Oznámení podává na formuláři předepsaném prováděcí vyhláškou. Autorizovaný inspektor může na základě smlouvy se stavebníkem také kontrolovat, zda je stavba prováděna řádně a v souladu s projektovou dokumentací. V tomto případě nejde o technický dozor stavebníka.

Poznámka:
SZ § 117 v souvislosti s § 143 a následujícími, § 152 odst. 4
VPÚ příloha č. 10

Další kontrolu provádějí stavební úřady při provádění stavby ve fázi uvedené v podmínkách povolení, v plánu kontrolních prohlídek stavby a před vydáním kolaudačního souhlasu. K tomu jim slouží kontrolní prohlídky stavby. Při kontrolní prohlídce stavební úřad zjišťuje zejména dodržení rozhodnutí, zda je stavba prováděna podle ověřené dokumentace, zda je prováděna oprávněnými osobami, zda stavebník plní své zákonné povinnosti, zda je řádně veden stavební deník nebo jednoduchý záznam o stavbě, zda prováděním stavby není nad přípustnou míru obtěžováno okolí, jsou prováděny předepsané zkoušky a měření. Kontrolní prohlídku nemusí stavební úřad provádět pouze prostřednictvím svých pracovníků, resp. oprávněných úředních osob, ale může k nim přizvat další osoby. Povinni zúčastnit se je vedle stavebníka také projektant nebo hlavní projektant, stavbyvedoucí a osoba vykonávající stavební dozor. Stavební úřad může podle potřeby využít expertní součinnosti odborníků a přizvat například koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud na staveništi působí. Přítomnost hlavního projektanta nebo autorizovaného inspektora při kontrolní prohlídce může navrhnout také stavebník. V takovém případě hradí náklady spojené s účastí odborníka při kontrolní prohlídce stavby.

Poznámka:
SZ § 132 odst. 2 písm. a), § 133 a 134, § 113

Dalším nástrojem, který umožní kvalifikovanou kontrolu provádění stavby, je oprávnění stavebního úřadu v územním rozhodnutí uložit zpracování dokumentace pro provádění stavby. Její obsah a rozsah je stanoven VDS. Pokud je tato dokumentace zpracována, postupuje se při kontrolní prohlídce podle ní. Dlužno říci, že stavební úřad kontroluje i to, jak si počínají ostatní účastníci výstavby, např. stavební podnikatel jako zhotovitel stavby, stavbyvedoucí jako osoba odpovědná za odborné vedení provádění stavby nebo osoba, která u staveb prováděných svépomocí vykonává stavební dozor.

Poznámka:
SZ § 92 odst. 1
VDS příloha č. 13

Význam této „následné kontroly“ vzrůstá vzhledem k tomu, že u staveb nevyžadujících povolení ani ohlášení stavební úřad „předběžně“ kontroluje pouze dodržení předpisů souvisejících s jejich umísťováním. Odpovědnost za jejich provedení je zcela na stavebníkovi. Stavebníkovi je výslovně uloženo dbát na řádnou přípravu a provádění staveb, mít přitom na zřeteli, mimo jiné, také šetrnost k sousedství.

6 POVOLENÍ POTŘEBNÁ K PROVÁDĚNÍ STAVEB

Stavební zákon upravuje několik forem povolení umístění staveb i jejich provedení. Základní formou umisťování je územní rozhodnutí vydané jako výsledek klasického správního řízení. Zákon upravuje i zjednodušené územní řízení. Územní rozhodnutí lze, za splnění zákonem daných podmínek, nahradit územním souhlasem nebo veřejnoprávní smlouvou. Územní rozhodnutí se nevydává, pokud jej nahrazuje regulační plán.

Poznámka:
SZ § 78

Základní formou u povolení provádění staveb je vydání stavebního povolení. Za určitých podmínek lze stavební povolení nahradit veřejnoprávní smlouvou nebo oznámením stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora. Zákon připouští, že u konkrétních stavebních záměrů místo stavebního povolení postačí ohlášení stavebnímu úřadu.

Poznámka:
SZ § 108

Územní rozhodnutí o umístění stavby, ani stavební povolení se samostatně nevydávají, pokud si stavebník zvolí jinou cestu, a to vydání společného povolení. Společně je možné vydat i územní souhlas a souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru a veřejnoprávní smlouvu, která nahrazuje územní rozhodnutí i stavební povolení.

Pro zjednodušení textu je termín „povolení k provádění staveb“ použit pro všechna rozhodnutí nebo jiné úkony stavebního úřadu, které jsou pro stavebníka potřebné k tomu, aby mohl provádět stavbu, změnu stavby, údržbu stavby, terénní úpravy nebo zařízení a použít výrobek, který plní funkci stavby.

6.1 STAVBY NEVYŽADUJÍCÍ STAVEBNÍ POVOLENÍ ANI OHLÁŠENÍ

Pro stavby, které nevyžadují stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu, je povolením stavby pouze územní souhlas, jenž postačí, jsou-li splněny zákonem dané požadavky, nebo pravomocné územní rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení, o umístění změny stavby. Územní souhlas může nahradit územní rozhodnutí pouze v případech uvedených v § 96 odst. 2 SZ za splnění podmínek uvedených v § 96 odst. 1 SZ.

Poznámka:
SZ § 103 odst. 1, § 96 odst. 1 a odst. 2 písm. a), § 96 odst. 1 a 2

Stavební úřad zkoumá pouze umístění navrhované stavby, nezabývá se jejím prováděním. To platí i pro závazná stanoviska dotčených orgánů. Pokud tato obsahují podmínky týkající se pouze provedení stavby, nemůže to být důvodem pro nevydání územního souhlasu. Za provedení stavby a respektování k tomu se vztahujících závazných stanovisek či vyjádření dotčených orgánů odpovídá pouze stavebník.

Poznámka:
SZ § 152

Oznámení o záměru v území k vydání územního souhlasu se podává na formuláři, který je uveden v příloze prováděcí vyhlášky. Pokud je podané oznámení úplné a oznámený záměr splňuje podmínky pro vydání územního rozhodnutí, vydá stavební úřad územní souhlas do 30 dnů ode dne podání oznámení, v opačném případě rozhodne usnesením o provedení územního řízení. Toto usnesení se oznamuje pouze oznamovateli a nelze se proti němu odvolat. Oznámení záměru se považuje za žádost o vydání územního rozhodnutí, a pokud je to pro posouzení záměru nezbytné, vyzve stavební úřad žadatele k doplnění.

Poznámka:
VPÚ § 15a, příloha č. 7
SZ § 90, § 96 odst. 4 a 5

Při vedení územního řízení je nutné počítat s tím, že k projednání záměru musí stavební úřad nařídit vždy veřejné ústní jednání v případech záměrů umisťovaných v území, ve kterém nebyl vydán územní plán. Jeho konání se veřejnosti oznamuje veřejnou vyhláškou, která musí být vyvěšena nejméně 30 dnů předem. To znamená, že se vyvěšuje na úřední desce stavebního úřadu a musí být zveřejněno též způsobem umožňujícím dálkový přístup. Patnáctý den po vyvěšení se považuje oznámení za doručené. S těmito lhůtami (celkem 45 dnů) je třeba počítat při plánování realizace stavby.

V ostatních případech není veřejné ústní jednání povinné, ale stavební úřad může podle § 49 SŘ nařídit neveřejné ústní jednání, považuje-li to za nezbytné ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků.

Poznámka:
SZ § 87 odst. 1
SŘ § 25 odst. 2

Každý může požádat stavební úřad o územně plánovací informaci (ÚPI) o podmínkách vydání územního souhlasu v případech, kdy je možno jím nahradit územní rozhodnutí, včetně seznamu dotčených orgánů, jejichž závazná stanoviska, popřípadě vyjádření je třeba opatřit. ÚPI je tzv. předběžnou informací podle správního řádu, platí jeden rok od vydání. Pokud by došlo v této době ke změně podmínek, za kterých byla vydána, musí o tom stavební úřad žadatele informovat. Podrobnější úprava náležitostí žádosti o vydání ÚPI je upravena v prováděcí vyhlášce.

Poznámka:
SZ § 21 odst. 1 písm. c) a odst. 2 a 3
SŘ § 139
VPÚ § 2

Výjimku tvoří stavební úpravy a udržovací práce, které územní souhlas ani územní rozhodnutí nevyžadují.

Speciální úpravu územního řízení u vybraných staveb energetické infrastruktury nebo komunikačního vedení veřejné komunikační sítě a souvisejícího komunikačního zařízení, včetně jejich elektrických přípojek, má LZ. Od 1. 1. 2021 upravuje LZ také přípolož, kterou se podle LZ rozumí podzemní stavba infrastruktury elektronických komunikací, která se přikládá ke stavbě pozemní komunikace nebo dráhy, nebo k podzemní stavbě kanalizace, energetického vedení, veřejného osvětlení, produktovodu nebo vedení sítě elektronických komunikací. Stavba přípolože za podmínek daných LZ nevyžaduje územní rozhodnutí ani územní souhlas, je samostatnou stavbou a v řízeních a postupech podle SZ vedených o stavbě, ke které se přípolož přikládá, stavební úřad k přípoloži nepřihlíží.

Poznámka:
SZ § 79 odst. 5
LZ § 2c a § 2i

6.2 STAVBY, U KTERÝCH POSTAČÍ OHLÁŠENÍ STAVEBNÍMU ÚŘADU

Takové stavby jsou uvedeny v § 104 odst. 1 SZ a pro své umístění potřebují územní rozhodnutí, které je možné u všech ohlašovaných staveb nahradit územním souhlasem, jenž postačí, jsou-li splněny zákonem dané požadavky.

To však k realizaci stavby nepostačí, ještě je třeba stavbu ohlásit stavebnímu úřadu a získat souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru. Povolením je souhlas, který nabyl právních účinků.

Poznámka:
SZ § 104, § 96, § 79

Na ohlášení může stavební úřad reagovat několika způsoby. Pokud je ohlášení úplné a ohlášený stavební záměr splňuje zákonné požadavky, stavební úřad vydá souhlas s provedením ohlášeného záměru do 30 dnů od podání ohlášení. V opačném případě rozhodne usnesením o provedení stavebního řízení. Toto usnesení se oznamuje pouze stavebníkovi a nelze se proti němu odvolat. Podané ohlášení se považuje za žádost o stavební povolení, stavebník tak nemusí podávat žádnou další žádost. Pokud je to pro posouzení stavebního záměru nezbytné, vyzve stavební úřad stavebníka k doplnění, maximálně však v rozsahu jako k žádosti o stavební povolení.

Poznámka:
SZ § 106 a 107

Souhlas s ohlášenou stavbou platí 2 roky. Lhůta začíná běžet dnem vydání souhlasu. Pokud je ohlášená stavba ve lhůtě platnosti zahájená, souhlas platit nepřestává.

Poznámka:
SZ § 106 odst. 3

Z jednoduchých staveb, u kterých postačí ohlášení, SZ uplatňuje přísnější požadavky u následujících staveb:

a) stavby pro bydlení a pro rodinnou rekreaci s jedním podzemním podlažím do hloubky 3 m a nejvýše dvěma nadzemními podlažími a podkrovím;

b) podzemní stavby do 300 m² celkové zastavěné plochy a hloubky do 3 m, pokud nejsou vodním dílem nebo stavbou v působnosti MPO;

c) stavby do 300 m² celkové zastavěné plochy a výšky do 10 m, s výjimkou staveb pro bydlení, a haly do 1 000 m² celkové zastavěné plochy a výšky do 15 m, pokud tyto stavby a haly budou nejvýše s jedním nadzemním podlažím, nepodsklepené a dočasné na dobu nejdéle 3 let; dobu dočasnosti nelze prodloužit;

d) stavby do 70 m² celkové zastavěné plochy a do 5 m výšky s jedním nadzemním podlažím, podsklepené nejvýše do hloubky 3 m;

e) stavby pro reklamu.

Poznámka:
SZ § 104 odst. 1 písm. a) až e)

Ohlášení těchto staveb musí být povinně provedeno na formuláři, který je přílohou prováděcí vyhlášky. Projektová dokumentace musí být zpracována autorizovaným projektantem. Rozsah a obsah projektové dokumentace je obsažen v prováděcí vyhlášce.

Poznámka:
VPÚ příloha č. 8
SZ § 158 odst. 1
VDS příloha č. 12

Výjimky z tohoto postupu

Stavební zákon umožňuje vydat společný územní souhlas a souhlas s ohlášenou stavbou.

Poznámka:
SZ § 96a

V územním rozhodnutí lze stanovit, že u taxativně uvedených staveb již není třeba ohlášení. Pak je povolením ke stavbě pravomocné územní rozhodnutí.

Poznámka:
SZ § 78 odst. 6

6.3 STAVBY VYŽADUJÍCÍ ÚZEMNÍ ROZHODNUTÍ A STAVEBNÍ POVOLENÍ

Stavební povolení zákon vyžaduje u staveb všeho druhu bez zřetel na jejich stavebně technické provedení, účel a dobu trvání, pokud SZ nebo zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Jinak stanoví v § 103 a 104 SZ. Stavby vyžadující stavební povolení vyžadují též územní rozhodnutí. Žádost o územní rozhodnutí se podává na příslušném formuláři určeném v příloze prováděcí vyhlášky, včetně dokumentace. Její rozsah a obsah stanoví prováděcí vyhláška podle druhu stavby. Dokumentaci pro územní rozhodnutí musí zpracovat autorizovaný projektant a přikládá ji ve dvou vyhotoveních.

Poznámka:
SZ § 77 písm. a) a c), § 108, § 158 odst. 1
VPÚ § 3 a 5, přílohy č. 1, 3
VDS § 1a a přílohy č. 1 až 5

Územní řízení je klasické správní řízení o žádosti, v jehož závěru vydá stavební úřad územní rozhodnutí, nebo může žádost o jeho vydání zamítnout. Povolení vydá, pokud je záměr žadatele v souladu s požadavky SZ a jeho prováděcích předpisů, požadavky dotčených orgánů chránících veřejné zájmy podle zvláštních zákonů a s požadavky na veřejnou dopravní nebo technickou infrastrukturu k možnosti a způsobu napojení nebo k podmínkám dotčených ochranných a bezpečnostních pásem.

Poznámka:
SZ § 90

Výjimky z tohoto postupu

Územní řízení s posouzením vlivů na životní prostředí. Stavebník má možnost volby, buď u stavebního záměru posouzení vlivů na ŽP nechá posoudit samostatně před podáním žádosti o územní rozhodnutí, nebo žádá o společný postup, tzn. vydání územního rozhodnutí a posouzení vlivů na ŽP v jednom řízení. Územní řízení vede obecný stavební úřad a žádost projedná v součinnosti s úřadem příslušným k posouzení vlivů na ŽP, který vydá závazné stanovisko. Žádost se podává na formuláři a podle druhu stavby žadatel připojí dokumentaci podle prováděcí vyhlášky, a navíc dokumentaci vlivů záměru na ŽP.

Poznámka:
SZ § 94a a násl.
VPÚ příloha č. 1
VDS přílohy č. 1 až 5
EIA § 10 a příloha č. 4

Jsou-li splněny podmínky stanovené zákonem, může být územní rozhodnutí vydáno ve zjednodušeném řízení.

Poznámka:
SZ § 95

Stručně řečeno, zjednodušené územní řízení spočívá v tom, že se po dobu 15 dnů na úřední desce zveřejní přímo návrh výroku rozhodnutí (nikoli oznámení o zahájení územního řízení). To je povinností stavebního úřadu. Žadatel zajistí, aby informace o návrhu výroku rozhodnutí byla po dobu 15 dnů vyvěšena na vhodném místě určeném stavebním úřadem. Aby byla informace pro veřejnost úplná, vyvěšuje se současně grafické vyjádření záměru, popř. jiné podklady, ze kterých je patrné architektonické nebo urbanistické řešení záměru a jeho vliv na okolí.

Poznámka:
VPÚ § 14

Pokud proti návrhu rozhodnutí nebudou účastníky řízení uplatněny námitky nebo výhrady dotčených orgánů, pokládá se územní rozhodnutí za vydané, nelze se proti němu odvolat a nabývá právní moci.

Namísto vydání územního rozhodnutí může stavební úřad s žadatelem uzavřít veřejnoprávní smlouvu za podmínek daných zákonem.

Poznámka:
SZ § 78a

Územní rozhodnutí se nevydává, pokud jej nahrazuje regulační plán.

U nástaveb a přístaveb, které vyžadují vydání stavebního povolení, postačí územní souhlas, pokud jsou pro to splněny zákonem stanovené podmínky.

Poznámka:
SZ § 96 odst. 1 a odst. 2 písm. c)

Speciální úprava

U územního řízení, které má charakter navazujícího řízení podle zákona EIA, postupuje stavební úřad nejen podle SZ, ale též podle zákona EIA.

Poznámka:
EIA § 9b až 9e

Speciální úpravu územního řízení má také liniový zákon (dále LZ) u staveb dopravní infrastruktury, na které se jeho úprava vztahuje. Jde o stanovení náležitostí dohody o finanční spoluúčasti nebo zajištění věcného plnění účastníkem územního řízení, který v řízení uplatnil požadavek na vybudování související stavby, která překračuje rámec řešení navrženého v dokumentaci záměr. Dohodu uzavírá tento účastník s žadatelem o územní rozhodnutí.

Podle LZ je k vedení územního řízení o dopravní infrastruktuře příslušný krajský úřad (Magistrát hl. m. Prahy) a pokud se stavba liniové dopravní infrastruktury má uskutečnit na území více krajů, povede řízení ten krajský úřad, u kterého byla podána žádost.

Liniový zákon dále obsahuje speciální úpravu pro infrastrukturu elektronických komunikací, která je předmětem jeho úpravy. Přípojky elektronických komunikací do délky 100 metrů nevyžadují rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas. Ostatní územní posouzení vyžadují a LZ má speciální úpravu pro vedení územního řízení u staveb infrastruktury elektronických komunikací. Speciální úpravu pro řízení o vydání územního rozhodnutí má také pro vybrané stavby energetické infrastruktury.

Poznámka:
LZ § 1 odst. 2 a 4, § 2a, 2c,2e

Společná metodická pomůcka MMR a MPO k elektronickým komunikacím:

Po povolení umístění (jakoukoli výše uvedenou formou) je třeba ještě získat stavební povolení, nebo jinou formu povolení pro provádění stavby.

Poznámka:
SZ § 110 a 115

Stavební povolení vydá stavební úřad v závěru řízení zahájeného na žádost stavebníka, která se podává na formuláři obsaženém v prováděcí vyhlášce.

Poznámka:
VPÚ § 18c, příloha č. 9

Projektovou dokumentaci stavby musí zpracovat autorizovaný projektant. Pokud je dokumentace zpracována neoprávněnou osobou, stavební úřad stavební řízení zastaví a žádostí se po věcné stránce nezabývá.

Poznámka:
SZ § 158 odst. 1, § 110 odst. 4

Obsah a rozsah projektové dokumentace je stanoven prováděcí vyhláškou.

Poznámka:
VDS příloha č. 12

Za podmínek daných zákonem lze stavební povolení nahradit veřejnoprávní smlouvou nebo oznámením stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora. Veřejnoprávní smlouvu o provedení stavby uzavírá stavebník se stavebním úřadem. Namísto podání žádosti a vedení řízení podá stavebník na stavební úřad návrh smlouvy a přiloží k ní stejné doklady jako k žádosti o stavební povolení, tzn. i projektovou dokumentaci zpracovanou oprávněnou osobou v rozsahu jako pro vydání stavebního povolení. Stavební úřad návrh smlouvy přijme, nebo jej odmítne (odmítne vždy, není-li projektová dokumentace zpracována projektantem). Stavebník může také uzavřít smlouvu s autorizovaným inspektorem o kontrole projektové dokumentace. Ten po kontrole vydává certifikát, kterým osvědčuje, že ověřil projektovou dokumentaci a připojené podklady ze stejných hledisek jako stavební úřad ve stavebním řízení, a že navrhovaná stavba může být provedena. Takovou stavbu autorizovaný inspektor stavebnímu úřadu pouze oznámí. Oznámení se podává na formuláři předepsaném prováděcí vyhláškou.

Poznámka:
SZ § 116, § 117
VPÚ příloha č. 10

Vznik a zánik funkce autorizovaného inspektora, jeho oprávnění a povinnosti upravuje SZ.

Poznámka:
SZ § 143 an.

V případech, kdy podle zákona může veřejnoprávní smlouva nahradit územní rozhodnutí (o umístění stavby, změně využití území a změně vlivu užívání stavby na území) a stavební povolení, je možné uzavřít společnou veřejnoprávní smlouvu.

Stavební zákon upravuje také opakované stavební řízení, které se vede v případě, kdy stavebník prováděl stavbu podle povolení vyžadovaném stavebním zákonem, ale toto povolení bylo následně pravomocně zrušeno. Stavební úřad v opakovaném řízení postupuje jako ve stavebním řízení. Stavební úřad znovu projedná původní žádost nebo podání, k nimž bylo vydáno následně zrušené rozhodnutí nebo opatření.

Poznámka:
SZ § 129 odst. 5

Podle obecné úpravy správního řádu může správní orgán na požádání účastníka nebo z moci úřední usnesením spojit různá řízení, ke kterým je příslušný, pokud se týkají téhož předmětu řízení nebo spolu jinak věcně souvisí nebo se týkají stejných účastníků. Této obecné úpravy SZ využil tak, že obecný stavební úřad mohl u obecných staveb spojit územní a stavební řízení, protože k vedení obou řízení byl příslušný, a spojené řízení vedl i bez vydání usnesení. Od 1. 1. 2018 SZ úpravu institutu společného územního a stavebního řízení dále rozšířil. U obecných staveb, nově též speciálních staveb (s výjimkou leteckých) a staveb v působnosti MPO je možné vydat společné povolení jako výsledek společného řízení. Vést společné řízení je možné u jedné stavby i souboru staveb. Příslušným k vedení řízení a vydání společného povolení je u jedné stavby stavební úřad příslušný k povolení stavby (obecný, speciální, MPO), u souboru staveb stavební úřad příslušný k povolení stavby hlavního souboru (obecný, speciální, MPO). Stavební úřady příslušné k umístění nebo povolení vedlejších staveb souboru mají ve společném řízení postavení dotčených orgánů a namísto povolení vedlejších staveb vydávají závazná stanoviska.

Poznámka:
SŘ § 140
SZ § 94j až 94p

Žádost o společné povolení stavebník podává na formuláři předepsaném prováděcí vyhláškou. K žádosti přikládá projektovou dokumentaci a její rozsah a obsah je předepsaný prováděcí vyhláškou podle druhu stavby. Dokumentace pro vydání společného povolení souboru staveb musí vždy obsahovat části A – průvodní zpráva, B – souhrnná technická zpráva, C – situační výkresy zpracované pro celý soubor staveb a část D – dokumentace objektů a technických a technologických zařízení se pro jednotlivé stavby souboru staveb zpracovává podle příslušné přílohy odpovídající druhu stavby.

Poznámka:
VPÚ příloha č. 6
VDS § 6a, příloha č. 8 až 11

Výsledkem společného řízení je společné povolení, ve kterém stavební úřad schválí stavební záměr, vymezí pozemky pro jeho realizaci a stanoví podmínky pro umístění a provedení stavby. V případě souboru staveb se stanoví společné, případně specifické podmínky pro umístění a povolení stavby hlavní a vedlejších staveb v souboru staveb. Stavební úřad může uložit zpracování dokumentace pro provádění stavby. Rozsah a obsah dokumentace je upraven prováděcí vyhláškou.

Poznámka:
VDS příloha č. 13

Stavební zákon dává stavebníkovi možnost jít „starou cestou“ a požádat o samostatné posouzení vlivů stavebního záměru na ŽP, požádat o samostatně vydané územní rozhodnutí a následně stavební povolení, nebo využít možnosti požádat o vydání společného povolení s posouzením vlivů na ŽP. Stavební úřad příslušný k vedení společného řízení (obecný, speciální, MPO) postupuje v řízení v součinnosti s příslušným posuzujícím úřadem podle zákona EIA. Společné řízení má charakter navazujícího řízení, proto stavební úřad postupuje podle úpravy SZ a také souvisejících ustanovení zákona EIA. K žádosti, která se podává na formuláři, žadatel připojí také přílohy uvedené v části C formuláře a dokumentaci, jejíž obsah a rozsah stanoví podle druhu stavby prováděcí vyhláška. Dále je povinen přiložit dokumentaci vlivů záměru na ŽP podle zákona EIA. Žádost a dokumentace vlivů záměru na ŽP se připojuje také v elektronické podobě. Pokud některá dokumentace není doložená nebo není zpracována projektantem nebo osobou s příslušnou autorizací, stavební úřad řízení zastaví. Ve společném řízení se uplatňuje koncentrační zásada. V první fázi, po oznámení zahájení řízení, mohou účastníci řízení a veřejnost uplatnit připomínky pouze z hlediska vlivů na ŽP. V druhé fázi, po vydání závazného stanoviska posuzujícího úřadu, uplatňují účastníci řízení námitky a veřejnost připomínky k povolovanému záměru, a to v rozsahu stanoveném zákonem. Výsledkem řízení je společné povolení.

Poznámka:
SZ § 94q až 94z
EIA § 9b až 9e, § 10 a příloha č. 4
VPÚ § 7a, příloha č. 6
VDS příloha 8 až 11

Speciální úprava

U společného řízení, které má charakter navazujícího řízení podle zákona EIA, postupuje stavební úřad nejen podle SZ, ale též podle zákona EIA.

Poznámka:
EIA § 9b až 9e

Speciální úpravu u určitých druhů staveb má také LZ. O vydání společného povolení může stavebník požádat také u energetické infrastruktury. Pokud půjde o vybrané stavby energetické infrastruktury, které vymezuje LZ, musí stavební úřad při vedení společného řízení zohledňovat také speciální úpravu LZ.

Poznámka:
LZ § 1 odst. 4, § 2c

Podle LZ lze dokumentaci, přikládanou k žádosti o vydání společného povolení u dopravní infrastruktury, zpracovat v omezeném rozsahu. Podrobnosti o obsahu dokumentace stanovilo Ministerstvo dopravy vyhláškou č. 583/2020 Sb. pro stavby dráhy a pozemní komunikace. Využije-li stavebník této možnosti, je povinen zpracovat dokumentaci pro provádění stavby a předat ji stavebnímu úřadu nejpozději 5 dnů před zahájením stavby.

Poznámka:
LZ § 2j

Liniový zákon také stanoví jediný případ povinného vedení společného územního a stavebního řízení. Povinně se společné řízení vede u projektů společného zájmu energetické infrastruktury, příslušný k vedení takového řízení je MPO a LZ upravuje speciální postup.

Poznámka:
LZ § 5a až 5d

Liniový zákon od 1. 1. 2021 upravuje zcela nový typ společného řízení, kdy stavebník může příslušný stavební úřad společně s žádostí o vydání rozhodnutí podle a (územní, stavební, společné) požádat o vydání mezitímního rozhodnutí (vyvlastnění). U mezitímního rozhodnutí jde také o speciální úpravu LZ a jeho podstatou je možnost u určitých staveb a za splnění určitých podmínek rozhodnout o základu věci (vyvlastnění), a až následně rozhodnout o zbytku věci (náhradě za vyvlastnění). Vést toto speciální společné řízení je možné podle LZ u staveb:

• dálnic nebo silnic I. třídy nebo staveb s nimi souvisejícími;
• dráhy celostátní nebo staveb s nimi souvisejícími;
• a zařízení přenosové soustavy;
• výrobny elektřiny o celkovém instalovaném elektrickém výkonu 100 MW a více.

Poznámka:
LZ § 4a až 4d

Ve stavebním zákoně je u záměrů, které podléhají posouzení vlivů na ŽP, vyloučeno využití zjednodušujících forem umístění nebo povolení (souhlasy, veřejnoprávní smlouvy, certifikát autorizovaného inspektora). Vždy musí být vedeno správní řízení. Takové řízení má charakter navazujícího řízení (navazujícího na posouzení vlivů záměru na ŽP) a stavební úřad při takovém řízení postupuje podle SZ a také podle speciální úpravy navazujícího řízení podle zákona EIA.

Poznámka:
SZ § 184b
EIA § 3 písm. g), § 9b až 9e

7 CO JE TŘEBA K REALIZACI VNITŘNÍCH INSTALACÍ

Z hlediska povolování vnitřních instalací a jejich napojení na sítě veřejné technické infrastruktury můžeme rozlišovat mezi tím, zda jsou prováděny současně s novostavbou, nebo formou stavebních úprav stávající stavby.

Přípojky vodovodní, kanalizační, energetické i přípojky elektronických komunikací včetně připojení stavby a odběrných zařízení vedených mimo budovu nebo připojení staveb plnících doplňkovou funkci ke stavbě hlavní na rozvodné sítě a kanalizaci stavby hlavní jsou stavbami, které nevyžadují povolení ani ohlášení.

Poznámka:
SZ § 103 odst. 1 písm. e) Bod 10

U novostavby, která vyžaduje územní rozhodnutí a stavební povolení, se bude otázka připojení na veřejné rozvodné sítě řešit již v územním řízení, bez ohledu na délku přípojky.

Jde-li o novou stavbu, k jejíž realizaci postačí ohlášení, pak je nutno rozlišovat mezi stavbami, které nevyžadují územní rozhodnutí ani územní souhlas, a stavbami, které tyto územně plánovací dokumenty vyžadují. Hlavní stavba, za podmínek stanovených zákonem nevyžaduje ani územní rozhodnutí ani územní souhlas, ale přípojka vyžaduje vždy minimálně územní souhlas. Jde-li o stavbu, k jejíž realizaci postačí ohlášení, ale musí mít územní rozhodnutí (územní souhlas), pak lze současně v územním rozhodnutí (územním souhlasu) pro stavbu hlavní řešit ve stejném režimu i umístění přípojek.

Poznámka:
SZ § 104 odst. 1, § 79 odst. 2, § 96 odst. 2

Vnitřní rozvody

Je-li stavba povolována jako novostavba, jsou vnitřní rozvody povolovány současně se stavbou.

Zřizují-li se vnitřní rozvody u existujících staveb, pak výkresová dokumentace obsahuje pouze základní orientační schémata jednotlivých vnitřních rozvodů a zařízení, jejich základní dimenze a vedení, dále případné umístění zařizovacích předmětů, požadavky na stavební úpravy. Vnitřní rozvody se provádějí jako stavební úpravy. Stavební úpravy nevyžadují ani územní rozhodnutí, ani územní souhlas. A pokud tyto stavební úpravy nebudou spojeny se změnou užívání stavby, mohou být prováděny i bez stavebního povolení či ohlášení stavebnímu úřadu. V případě, že stavební úpravy pro vnitřní rozvody jsou prováděny s cílem změny i způsobu užívání, pak je nutné jejich ohlášení stavebnímu úřadu. V ostatních případech vyžadují stavební povolení.

Poznámka:
SZ § 79 odst. 5, § 103 odst. 1 písm. b), § 104 odst. 1 písm. k)

Na konkrétní problémy praxe s navrhováním, posuzováním, prováděním tepelných čerpadel reagovalo MMR vydáním stanoviska Tepelná čerpadla.

MMR reagovalo také na požadavky z praxe a vydalo pomůcku Údržba a výměna výtahů.

8 VYŽADUJÍ VŠECHNY STAVBY POVOLENÍ?

Stavby, které jsou uvedeny v § 79 odst. 2 SZ, nepotřebují územní souhlas ani územní rozhodnutí. Podle § 103 odst. 1 písm. a) nevyžadují stavební povolení ani ohlášení. Jsou tak mimo povolovací režim SZ. Pokud by však byly provedeny v rozporu s jinými právními předpisy, nařídí stavební úřad jejich odstranění, pokud jejich vlastník dodatečně nenapraví porušení právních předpisů.

Poznámka:
SZ § 79 odst. 2, § 129 odst. 1 písm. d) a odst. 4

Zákon uvádí 20 konkrétních staveb, jako příklad lze uvést:

• skleník do 40 m² zastavěné plochy a do 5 m výšky umístěný v odstupové vzdálenosti nejméně 2 m od hranice pozemku, bez podsklepení;
• opěrné zdi do výšky 1 m nebo oplocení do výšky 2 m, které nehraničí s veřejně přístupnými pozemními komunikacemi nebo s veřejným prostranstvím a které se nacházejí v zastavěném území či v zastavitelné ploše;
• výměna vedení technické infrastruktury, pokud nedochází k překročení hranice stávajícího ochranného nebo bezpečnostního pásma;
• bazén do 40 m² zastavěné plochy na zastavěném stavebním pozemku rodinného domu nebo stavby pro rodinnou rekreaci v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše umístěný v odstupové vzdálenosti nejméně 2 m od hranice pozemku, a jeho související technické zařízení.

Za jejich provedení je odpovědný stavebník, který musí respektovat jak zájmy veřejné, tak práva a oprávněné zájmy sousedů.

Poznámka:
SZ § 152 odst. 1

Územní souhlas ani územní rozhodnutí nepotřebují ani stavební úpravy a udržovací práce. Potřeba povolení k jejich provedení závisí od rozsahu a charakteru prací. Ty uvedené v § 103 odst. 1 SZ nepotřebují stavební povolení ani ohlášení. Ohlášení postačí u stavebních úprav pro změny v užívání části stavby, kterými se nezasahuje do nosných konstrukcí stavby, nemění se její vzhled a nevyžadují posouzení vlivů na ŽP; ostatní vyžadují stavební povolení.

Poznámka:
SZ § 79 odst. 5, § 103 odst. 1 písm. c) a d), § 104 odst. 1 písm. j) a k)

Stavební zákon v § 103 má výčet 19 konkrétních staveb, které ke svému provedení nevyžadují stavební povolení ani ohlášení, vyžadují však některou formu umístění stavby.

Jako příklad lze uvést:

• výrobky plnící funkci stavby, včetně základových konstrukcí pro ně;
• oplocení;
• reklamní a informační zařízení;
• bazén nebo skleník včetně souvisejícího technického zařízení na zastavěném stavebním pozemku rodinného domu nebo stavby pro rodinnou rekreaci;
• distribuční soustava v elektroenergetice a plynárenství, s výjimkou budov;
• rozvodné tepelné zařízení s výjimkou budov;
• vodovodní, kanalizační a energetické přípojky a přípojky elektronických komunikací včetně připojení stavby a odběrných zařízení vedených mimo budovu nebo připojení staveb plnících doplňkovou funkci ke stavbě hlavní na rozvodné sítě a kanalizaci stavby hlavní.

Rozsah této pomůcky nedovoluje vyjmenovat všechny jednotlivé případy.

Poznámka:
SZ § 103 odst. 1 písm. e)

9 POSTAVENÍ „SOUSEDŮ“ V ŘÍZENÍCH PODLE STAVEBNÍHO ZÁKONA

9.1 ÚČASTNÍCI ŘÍZENÍ

V názvu této části je použit pojem „soused“ jako zkratka pro souhrnné označení vlastníků sousedních pozemků a staveb na nich a dále osob, které mají k sousedním pozemkům a stavbám jiná věcná práva, se kterými zákon spojuje účastenství v řízeních.

Věcná práva upravuje OBčZ a kromě vlastnictví (spoluvlastnictví, bytového spoluvlastnictví) a držby jsou jinými věcnými právy právo stavby, věcná břemena (služebnosti), zástavní (podzástavní) právo, zadržovací právo.

Poznámka:
ObčZ § 987 an.

Osoby, které mají zákonem stanovená práva k sousedním pozemkům a stavbám, tzv. sousedé, jsou účastníky jednotlivých správních řízení vedených podle SZ. Sousedním pozemkem je nutno rozumět nejen pozemek, který má společnou hranici s pozemkem stavebním, ale každý další pozemek, na kterém se může projevit vliv činností podle vydaného rozhodnutí a těmito vlivy je přímo dotčeno vlastnické nebo jiné věcné právo.

Osoby, jejichž práva k pozemkům nebo stavbám mohou být v konkrétním řízení přímo dotčena, jsou v souladu se SŘ účastníky řízení. Správní řád také obecně upravuje jejich práva a povinnosti.

Účastníci řízení mají právo podávat k navrhovanému záměru své námitky. Nemají právo veta. K vedení řízení o umístění nebo povolení provedení stavby či vydání jiného rozhodnutí není vyžadován jejich souhlas nebo vyjádření, s výjimkou případů v zákoně výslovně uvedených. Souhlas sousedů s navrhovaným záměrem zákon vyžaduje ke zjednodušenému územnímu řízení a musí být vyznačen na situačním výkresu.

Poznámka:
SZ § 95 odst. 1 písm. d)

9.2 ÚZEMNÍ ŘÍZENÍ

Okruh účastníků územního řízení je stanoven SZ. Účastníkem je i osoba, která má k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbách na nich vlastnické nebo jiné věcné právo a toto právo může být územním rozhodnutím přímo dotčeno.

Poznámka:
SZ § 85 odst. 2 písm. b)

V územním řízení může účastník řízení uplatňovat námitky proti projednávanému záměru, musí uvést, jaké má k nemovitosti právo a jak toto jeho právo bude přímo dotčeno. Pokud uplatní jakékoliv jiné námitky, stavební úřad je neposuzuje a nepřihlíží k nim.

Poznámka:
SZ § 89 odst. 3 a 4

Mezi vlastníky sousední stavby je nutno počítat i vlastníky sousedních jednotek (bytových i nebytových) v domě v bytovém spoluvlastnictví. Vlastníci bytů jsou současně spoluvlastníky společných částí domu.

Poznámka:
ObčZ § 1158 an.

V případě, že sousední pozemek či stavba na něm je ve spoluvlastnictví, je každý spoluvlastník účastníkem řízení. Každý ze spoluvlastníků sousedního pozemku má právo samostatně uplatňovat své námitky. Pokud spoluvlastníci vyjadřují v řízení shodný zájem, může je stavební úřad vyzvat, aby si určili společného zmocněnce; pokud tak neučiní, sám jim určí společného zástupce. Veškeré písemnosti doručuje tomuto společnému zmocněnci (zástupci), který v řízení vystupuje jménem zastoupených.

Poznámka:
SŘ § 35

Je-li sousední pozemek či stavba na sousedním pozemku předmětem společného jmění manželů, je účastníkem řízení každý manžel samostatně, který se může dát druhým manželem zastupovat.

Poznámka:
ObčZ § 708 an.

9.3 STAVEBNÍ ŘÍZENÍ

Okruh osob, které mají práva k sousedním pozemkům nebo stavbám na nich a mohou z tohoto titulu být účastníkem řízení, je stanoven stavebním zákonem.

Poznámka:
SZ § 109 písm. e) a f)

Účastníkem řízení je vlastník sousedního pozemku nebo stavby na něm a ten, kdo má k sousednímu pozemku nebo stavby na něm právo odpovídající věcnému břemenu.

I zde platí, že účastníkem řízení je ten vlastník (spoluvlastník) či oprávněný z věcného břemene, jestliže prováděním stavby může být toto jeho právo přímo dotčeno. Své námitky může uplatnit proti projektové dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavby, nebo požadavkům dotčených orgánů, pokud je jimi přímo dotčeno jejich právo. K jiným námitkám stavební úřad nepřihlíží, neposuzuje je. Soused je podle zákona povinen ve svých námitkách uvést skutečnosti, které zakládají jeho postavení jako účastníka řízení (vlastník sousedního pozemku, stavby na něm, oprávněný z věcného břemene k nim), a důvody podání námitek.

Poznámka:
SZ § 114 odst. 1

9.4 SPOLEČNÉ ŘÍZENÍ

Účastníky společného územního a stavebního řízení zákon vymezuje a jsou jimi i sousedé, konkrétně osoby, jejich vlastnické právo nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být společným povolením přímo dotčeno. Uplatňování námitek sousedů a jejich posuzování je upraveno shodně jako u stavebního řízení.

Poznámky:
SZ § 94k písm. e)

Územní řízení, stavební řízení, společné řízení může mít charakter navazujícího řízení, řízení s posouzením vlivů na ŽP, bez ohledu, zda je posouzení záměru provedeno samostatně nebo v řízení podle SZ. Okruh účastníků těchto řízení stanovený SZ se rozšiřuje o další účastníky podle zákona EIA, jejich účastenství není vázáno na přímé dotčení vlastnických nebo jiných práv.

9.5 KOLAUDAČNÍ ŘÍZENÍ

Stavební zákon účastníky kolaudačního řízení vymezuje, sousedé účastníky nejsou. Účastníkem kolaudačního řízení je pouze stavebník a vlastník stavby. Od 1. 1. 2021 není účastníkem kolaudačního řízení ani vlastník pozemku.

Poznámka:
SZ § 122a odst. 1

9.6 PŘEDČASNÉ UŽÍVÁNÍ STAVBY, ZKUŠEBNÍ PROVOZ

Účastníkem těchto řízení není žádná osoba mající právo k sousednímu pozemku nebo stavbě na něm. Podle SZ jsou účastníky řízení o povolení předčasného užívání stavby pouze stavebník, zhotovitel stavby a vlastník stavby, řízení o povolení nebo nařízení zkušebního provozu pouze stavebník a vlastník stavby.

Poznámka:
SZ § 123 a 124

9.7 ZMĚNA UŽÍVÁNÍ STAVBY

Stavební zákon nevymezuje postavení vlastníků sousedních nemovitostí v případě, že změna užívání stavby vyžaduje povolení formou správního rozhodnutí. Určení okruhu účastníků řízení se řídí správním řádem. Podle SŘ je účastníkem řízení žadatel, a další dotčené osoby, na které se pro společenství práv nebo povinností s žadatelem musí vztahovat rozhodnutí správního orgánu, a dále osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech. V podmínkách řízení o změně užívání stavby jsou to vedle vlastníka (uživatele) stavby též osoby mající jakékoli právo k sousedním pozemkům a stavbám, může-li být toto jejich právo změnou užívání dotčeno. Účastníkem ve smyslu výše uvedeného je tedy i nájemce stavby, o jejíž změnu v užívání jde.

Poznámka:
SZ § 126 a 127
SŘ § 27

9.8 ODSTRANĚNÍ STAVBY

Stavební zákon neupravuje okruh účastníků řízení v případech, kdy rozhodnutím povoluje odstranění stavby, naopak výslovně uvádí, kdo účastníkem takového řízení není – není jím nájemce, bytu, nebytového prostoru nebo pozemku. U řízení o nařízení odstranění stavby SZ okruh účastníků upravuje a sousedé jsou mezi nimi.

Poznámka:
SZ § 128 odst. 4, § 129 odst. 10
SŘ § 27

9.9 OSTATNÍ ŘÍZENÍ

Okruh účastníků řízení o nařízení neodkladného odstranění stavby, nutných zabezpečovacích prací, nezbytných úprav, údržby stavby a vyklizení stavby je upraven stavebním zákonem. Osoby, které mají k sousedním pozemkům a stavbám na nich vlastnické nebo jiné věcné právo, které by mohlo být ve výše zmíněném řízení přímo dotčeno, jsou účastníky řízení. Zákon dále výslovně upravuje, že nájemci bytů a nebytových prostor jsou účastníky uvedených řízení pouze v případě, pokud jejich práva, vyplývající z nájmu mohou, být přímo dotčena prováděním opatření nařízených stavebním úřadem.

Poznámka:
SZ § 142

Stavební zákon dále neupravuje okruh účastníků řízení o povolení výjimky z obecných požadavků na výstavbu, i v těchto řízeních se postupuje podle obecné úpravy dané SŘ (viz výše).

Poznámka:
SZ § 169, § 184b

Pokud řízení podle SZ je také navazujícím řízením podle zákona o posuzování vlivů na ŽP, postupuje stavební úřad také podle úpravy tohoto zvláštního zákona, který má i speciální úpravu o účastnících navazujícího řízení, ale tato se netýká sousedů.

Poznámka:
EIA § 3 písm. g), § 9b a 9e

U jiných forem povolení stavební úřad nevede správní řízení, nelze tedy hovořit o účastnících řízení. Na ochranu osob, které by byly účastníky řízení, kdyby se řízení vedlo, tedy i sousedů, však pamatuje. K ohlášení i žádosti o územní souhlas nebo společný souhlas musí být souhlasy těchto osob doloženy, jen tak může stavební úřad vydat souhlas. Na stavebním úřadě je finální posouzení toho, které osoby mohou být na svém vlastnickém či jiném právu přímo dotčeny, čí souhlasy je tak v konkrétním případě potřeba vyznačit na situačním výkresu. Pokud nejsou doloženy souhlasy všech dotčených osob, ani je žadatel nedoplní k výzvě stavebního úřadu, je podání neúplné, stavební úřad souhlas nevydá a usnesením rozhodne o vedení řízení (územního, stavebního, společného). Osoby přímo dotčené na svých právech jsou pak účastníky takového řízení.

Poznámka:
SZ § 96 odst. 3 písm. d), § 96a odst. 2, § 105 odst. 2 písm. f)

Ani v případě, kdy je namísto správního rozhodnutí uzavřena veřejnoprávní smlouva, nelze hovořit o řízení a účastnících řízení. Jejich práva jsou přesto hájena. Stavebník má povinnost zajistit souhlasy osob, které by byly účastníky řízení s uzavřenou veřejnoprávní smlouvou a smlouva nabývá účinnosti teprve v okamžiku, kdy s ní všechny tyto osoby vysloví písemný souhlas.

Poznámka:
SZ § 78a, § 116
SŘ § 168

Souhlasy osob, které by byly jinak účastníky řízení, musí obstarat a doložit autorizovaný inspektor k oznámení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora. Ani zde není možné hovořit o klasickém správním řízení k žádosti, stavebníkovi vzniká právo provést stavbu ze zákona, pokud nikdo neuplatní námitky (mohou i sousedé), nebo vznesené námitky jsou zamítnuty.

Poznámka:
SZ § 117

10 MUSÍ STAVEBNÍK VLASTNIT STAVEBNÍ POZEMEK?

Vlastník může disponovat s pozemkem nebo stavbou a uskutečnit určitý stavební záměr může také vyplývat z práva stavby nebo ze služebnosti. Vlastník a oprávnění z uvedených věcných práv tak mohou bez dalšího žádat o vydání povolení podle SZ a stavební úřad existenci a rozsah práv ověří v katastru nemovitostí.

Poznámka:
ObčZ § 1011 a násl., § 1240 a násl., § 1257 a násl.

SZ umožňuje, že stavebník nemusí být vlastníkem pozemku nebo stavby, potom je ale povinen k žádosti doložit souhlas vlastníka pozemku nebo stavby.

Poznámka:
SZ § 184a
MMR stanovisko

Má-li být na pozemku či stavbě ve spoluvlastnictví více osob provedena stavba nebo změna dokončené stavby, pak takové nakládání se společnou (nemovitou) věcí není možné považovat za běžnou správu, o které rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů, ale bude se jednat o významnou záležitost, ke které je třeba alespoň dvoutřetinové většiny hlasů spoluvlastníků.

Vlastník jednotky k žádosti o povolení změny dokončené stavby v bytovém spoluvlastnictví dokládá souhlas společenství vlastníků, nebo správce, pokud společenství vlastníků nevzniklo.

Zákon předepisuje též formu souhlasu. Souhlas musí být vyznačen na situačním výkresu dokumentace, nebo projektové dokumentace. Zákon neukládá, aby byl souhlas doplněný ověřeným podpisem, ale je třeba, aby souhlas obsahoval základní identifikační údaje vlastníka (spoluvlastníků), aby bylo zřejmé, kdo souhlas uděluje, komu jej uděluje a k jakému konkrétnímu záměru jej uděluje.

Zákon upravuje i případy, kdy žadatel souhlas nemusí dokládat. Jde o případy, kdy pro získání potřebných práv k pozemku nebo stavbě pro požadovaný stavební záměr je zákonem stanovený účel vyvlastnění. Účely, pro které lze pozemky stavby a práva k nim vyvlastnit, jsou upraveny jednak v § 170 SZ, jednak v řadě jiných zákonů.

Poznámka:
SZ § 170

Stavebník dále není povinen dokládat souhlas vlastníka u podzemních staveb, pokud se jedná o veřejně prospěšné stavby, které funkčně ani svou konstrukcí nesouvisejí se stavbami na pozemku ani provozem na něm a které ani jinak nemohou mít vliv na využití pozemku k účelu, pro který je určen.

Poznámka:
SZ § 110 odst. 6

Udělený souhlas vlastníka či spoluvlastníků nic nemění na jejich postavení účastníků řízení a s tím spojeném právu účastnit se jednání, seznamovat se s podklady pro rozhodnutí, právu podávat námitky nebo odvolání.

11 TECHNICKÉ POŽADAVKY NA STAVBY

Zákon ukládá všem osobám, které se podílejí na přípravě, povolování, provádění, užívání a odstraňování staveb, respektovat vedle záměrů územního plánování též obecné požadavky na výstavbu stanovené prováděcími předpisy.

Poznámka:
SZ § 169

Obecnými požadavky na výstavbu se rozumí obecné požadavky na využívání území, technické požadavky na stavby a obecné technické požadavky zabezpečující bezbariérové užívání staveb, stanovené prováděcími právními předpisy.

Poznámka:
SZ § 2 odst. 2 písm. e)

Zákon respektuje skutečnost, že ne vždy mohou být dodrženy právním předpisem stanovené požadavky. Předpokládá možnost udělení výjimky v jednotlivých odůvodněných případech z těch ustanovení prováděcího právního předpisu, ze kterých tento předpis povolení výjimky výslovně umožňuje, a jen pokud se tím neohrozí bezpečnost, ochrana zdraví a života osob a sousední pozemky nebo stavby. Řešením podle povolené výjimky musí být dosaženo účelu sledovaného obecnými požadavky na výstavbu.

Poznámka:
OTP, PSP, OPVÚ, PPO, OTP-BbS

O výjimce z obecných požadavků na využívání území při stanovení požadavků na vymezování pozemků a umisťování staveb rozhoduje stavební úřad příslušný rozhodnout ve věci, k vydání územního rozhodnutí.

Poznámka:
SZ § 169 odst. 3, 4, 6
SŘ § 140

O výjimce z technických požadavků na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání stavby rozhoduje stavební úřad, příslušný k vydání stavebního povolení (společného povolení).

Řízení o výjimce se vede na žádost buď samostatně, nebo může být spojeno s územním, stavebním nebo jiným řízením. Rozhodnutí o povolení výjimky může být vydáno samostatně, nebo formou druhého výroku jednoho rozhodnutí.

Výjimku z technických požadavků lze vydat jen v dohodě nebo se souhlasem dotčeného orgánu, který hájí zájmy chráněné podle zvláštních právních předpisů, kterých se odchylné řešení týká.

12 TRVÁNÍ PLATNOSTI POVOLENÍ A SOUHLASU STAVEBNÍHO ÚŘADU

Územní rozhodnutí o umístění stavby, změně využití území, změně vlivu užívání stavby na území a o dělení nebo scelování pozemků platí 2 roky ode dne nabytí právní moci, nestanoví-li v něm stavební úřad v odůvodněných případech lhůtu delší, nejdéle však 5 let.

Poznámka:
SZ § 93 odst. 1

Podmínky územního rozhodnutí o umístění stavby, změně využití území nebo změně vlivu užívání stavby na území platí po dobu trvání stavby či zařízení nebo užívání území, nedošlo-li z povahy věci k jejich konzumaci.

Poznámka:
SZ § 93 odst. 2

Rozhodnutí o ochranném pásmu platí po dobu trvání stavby, nestanoví-li stavební úřad jinou lhůtu.

Poznámka:
SZ § 93 odst. 6

Územní rozhodnutí nepozbývá platnosti:

a) bylo-li na základě žádosti podané v době jeho platnosti vydáno pravomocně stavební povolení nebo jiné obdobné rozhodnutí podle tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů, nebo nabyl-li v době jeho platnosti právních účinků souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru;

b) bylo-li v době jeho platnosti započato s využitím území pro stanovený účel v případech, kdy se povolovací rozhodnutí nebo jiný úkon nevydává;

c) vzniklo-li na základě oznámení stavebního záměru posouzeného autorizovaným inspektorem podaného v době platnosti právo stavební záměr realizovat, nebo

d) byla-li na základě návrhu veřejnoprávní smlouvy nahrazující stavební povolení podaného v době jeho platnosti uzavřena tato veřejnoprávní smlouva a tato veřejnoprávní smlouva nabyla účinnosti.

Pro zjištění platnosti územního rozhodnutí má zásadní význam den, kdy územní rozhodnutí nabylo právní moci. Na požádání účastníka řízení vyznačí stavební úřad doložku o právní moci na stejnopis, „kopii“ rozhodnutí, který mu byl doručen. Pokud o to účastník požádá, vyhotoví mu stavební úřad kopii s vyznačením doložky o právní moci.

Poznámka:
SŘ § 75 odst. 2

Dobu platnosti územního rozhodnutí může stavební úřad na odůvodněnou žádost rozhodnutím prodloužit. Dnem, kdy je žádost podána stavebnímu úřadu, přestává lhůta platnosti běžet. Jde tedy jen o to, podat takovou žádost před jejím uplynutím.

Poznámka:
SZ § 93 odst. 3

Stavební úřad může namísto vydání územního rozhodnutí uzavřít s žadatelem veřejnoprávní smlouvu o umístění stavby, o změně využití území a o změně vlivu užívání stavby na území. Účinky takové veřejnoprávní smlouvy zanikají uplynutím 2 let ode dne její účinnosti, není-li dohodnuta doba delší, nejdéle však 5 let. Nabytí účinnosti vyznačí stavební úřad. Účinnost veřejnoprávní smlouvy lze prodloužit. Zákon stanoví konkrétní případy, kdy účinky veřejnoprávní smlouvy nezanikají. Jedná se o shodné případy jako u nepozbytí platnosti územního rozhodnutí.

Poznámka:
SZ § 78a odst. 6

Společné povolení platí 2 roky ode dne nabytí právní moci, nestanoví-li stavební úřad v odůvodněných případech lhůtu delší, nejdéle však 5 let. Společné povolení pozbývá platnosti, jestliže stavba nebyla zahájena v době jeho platnosti. Dobu platnosti společného povolení může stavební úřad prodloužit na odůvodněnou žádost stavebníka podanou před jejím uplynutím. Podáním žádosti se staví běh lhůty platnosti společného povolení.

Poznámka:
SZ § 115 odst. 4

Stavební povolení pozbývá platnosti, jestliže stavba nebyla zahájena do 2 let ode dne, kdy nabylo právní moci. Na odůvodněnou žádost stavebníka může stavební úřad rozhodnutím tuto lhůtu prodloužit. Podáním žádosti se běh dvouleté lhůty staví. Je však třeba požádat včas, ještě před jejím uplynutím. Na platnost stavebního povolení nemá vliv nedodržení lhůty stanovené v něm k dokončení stavby.

Požádat o prodloužení lhůt platnosti územního rozhodnutí nebo stavebního povolení může i právní nástupce původního žadatele/stavebníka.

Poznámka:
SZ § 115 odst. 4

Stavební povolení lze nahradit veřejnoprávní smlouvou nebo oznámením stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora. Účinky veřejnoprávní smlouvy zanikají uplynutím dvou let ode dne její účinnosti, pokud stavba v této lhůtě nebyla zahájena. Účinky veřejnoprávní smlouvy lze prodloužit. Při oznámení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora vzniká stavebníkovi právo provést stavbu ze zákona a toto právo zanikne, nebyla-li stavba zahájena do dvou let. Stavební úřad může tuto lhůtu prodloužit na odůvodněnou žádost stavebníka podanou před jejím uplynutím. Podáním žádosti se běh lhůty staví.

Poznámka:
SZ § 116 odst. 5, § 117 odst. 7

Platnost úkonů je upravena jednotně. Územní souhlas, souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru i jejich společný souhlas platí 2 roky ode dne vydání a dobu jeho platnosti nelze prodloužit.

Poznámka:
SZ § 96 odst. 8, § 96a odst. 6, § 106 odst. 3

Všechna povolení a souhlasy pozbývají platnosti též dnem, kdy stavební úřad obdrží oznámení stavebníka o tom, že od provedení svého stavebního záměru upouští; to neplatí, jestliže stavba již byla zahájena.

U všech správních rozhodnutí je důležitá jeho závaznost. Závaznost rozhodnutí je stanovena obecně ve správním řádu tak, že pravomocné rozhodnutí je závazné pro účastníky řízení a pro všechny správní orgány. Pravomocné rozhodnutí je závazné i pro právní nástupce účastníků řízení v případech, kdy je pro práva a povinnosti účastníků určující právo k movité nebo nemovité věci, což u rozhodnutí vydaných podle SZ je.

Poznámka:
SŘ § 73 odst. 2

13 KDY MŮŽE STAVEBNÍK ZAHÁJIT PROVÁDĚNÍ STAVBY

Stavební zákon výslovně neupravuje otázku, kdy může stavebník právem zahájit provádění stavby, aby práce na stavbě nebyly považovány za nepovolené. Jestliže je stavba zahájena bez příslušného povolení, stavební úřad z moci úřední zahájí řízení o odstranění stavby; mimoto musí zahájit řízení o přestupku.

Stavba může být zahájena na základě:

a) stavebního povolení;

b) veřejnoprávní smlouvy;

c) oznámení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora;

d) souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru;

e) územního souhlasu či územního rozhodnutí;

f) společného povolení.

13.1 STAVEBNÍ POVOLENÍ

Je vyžadováno vždy, kdy podle SZ nepostačí ohlášení, anebo se nejedná o stavbu nevyžadující ani stavební povolení ani ohlášení. Stavební povolení lze nahradit veřejnoprávní smlouvou nebo certifikátem autorizovaného inspektora. Stavební povolení se nevydává, pokud je vydáno společné povolení (viz níže). Stavebnímu povolení musí předcházet vydání územního rozhodnutí o umístění stavby, pokud stavebník nepožádal o společné řízení, tam obě řízení – o umístění stavby a o jejím povolení – vede stavební úřad společně a vydává společné povolení.

Poznámka:
SZ § 109 až 115

Stavební povolení musí být pravomocné. Tento požadavek vyplývá ze správního řádu, podle kterého je rozhodnutí vykonatelné nabytím právní moci. Rozhodnutí je v právní moci, jestliže proti němu nelze podat odvolání. Odvolání nelze podat proti prvoinstančnímu správnímu rozhodnutí, nebylo-li odvolání podáno nejpozději do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí. Odvolání dále nelze podat proti rozhodnutí o odvolání. Právní moc rozhodnutí k žádosti účastníka řízení potvrzuje prvoinstanční stavební úřad.

Poznámka:
SŘ § 73, 74, 75 odst. 2

Po dni nabytí právní moci stavebního povolení stavební úřad zašle stavebníkovi jedno vyhotovení ověřené projektové dokumentace spolu se štítkem s identifikačními údaji povolené stavby. Náležitosti štítku upravuje prováděcí vyhláška.

Poznámka:
VPÚ § 18d

13.2 VEŘEJNOPRÁVNÍ SMLOUVA

Veřejnoprávní smlouva nahrazuje stavební povolení. Veřejnoprávní smlouvu lze uzavřít, požádá-li o její uzavření stavebník, lépe řečeno dohodnou-li se na uzavření smlouvy strany, kterými jsou stavebník na straně jedné a správní orgán, který je stavebním úřadem. Samo uzavření veřejnoprávní smlouvy ještě neopravňuje k zahájení realizace stavby. Smlouva musí nabýt účinnosti. Podmínkou účinnosti veřejnoprávní smlouvy je souhlas ostatních osob, které by byly účastníky řízení. Souhlas třetích osob může být dán až po uzavření veřejnoprávní smlouvy. Souhlasy je povinen zajistit stavebník. Účinnost smlouvy vyznačí stavební úřad a ověří projektovou dokumentaci.

Poznámka:
SZ § 116
SŘ § 161 až 168

13.3 OZNÁMENÍ STAVEBNÍHO ZÁMĚRU S CERTIFIKÁTEM AUTORIZOVANÉHO INSPEKTORA

Stavební zákon připouští, že je stavebník oprávněn provést stavbu vyžadující jinak stavební povolení na základě oznámení stavebního záměru stavebnímu úřadu autorizovaným inspektorem, který k oznámení připojí certifikát a další předepsané doklady. Na takové oznámení předepisuje prováděcí vyhláška formulář.

Poznámka:
SZ § 117
VPÚ § 18f, příloha č. 10

Autorizovaný inspektor vystavením certifikátu osvědčuje, že posoudil projektovou dokumentaci stavby a k ní připojené doklady ze stejných hledisek jako stavební úřad a že navrhovaná stavba splňuje zákonem stanovené podmínky pro její provedení. Stavebník nemůže zahájit stavbu pouze na základě vystaveného certifikátu. U této formy povolení spolupůsobí také stavební úřad a stavebníkovi vzniká právo provést stavbu ze zákona za splnění určitých podmínek.

Stavební úřad má za povinnost došlé oznámení do pěti dnů vyvěsit na úřední desce. Ve lhůtě 15 dnů od vyvěšení mohou podat námitky ty osoby, které by jinak byly účastníky stavebního řízení. Ve stejné lhůtě mohou podat výhrady dotčené orgány, nebo sám stavební úřad. Pokud nebudou námitky ani výhrady podány, vzniká stavebníkovi právo provést stavbu. Pokud budou podány, ale nadřízený správní orgán je zamítne, stavebníkovi též vzniká právo provést stavbu. Na požádání stavebníka vyznačí stavební úřad konkrétní den vzniku oprávnění na kopii oznámení.

Poznámka:
SZ § 117 odst. 6 a 7

13.4 SOUHLAS S PROVEDENÍM OHLÁŠENÉHO STAVEBNÍHO ZÁMĚRU

Ohlášení stavebnímu úřadu podléhají stavby ve stavebním zákoně taxativně uvedené. Pokud je ohlášení úplné a ohlášený stavební záměr splňuje zákonné požadavky, vydá stavební úřad souhlas s provedením. Souhlas nabývá právních účinků dnem doručení stavebníkovi. Stavební úřad doručuje souhlas stavebníkovi spolu s ověřenou dokumentací nebo projektovou dokumentací a se štítkem s identifikačními údaji o ohlášeném záměru.

Poznámka:
SZ § 104 až 107

Stavebník tedy může započít s prováděním stavby ihned po doručení souhlasu stavebního úřadu.

13.5 ÚZEMNÍ SOUHLAS ČI ÚZEMNÍ ROZHODNUTÍ

Územní souhlas či územní rozhodnutí je podmínkou realizace stavby, která sice nepodléhá ani stavebnímu povolení ani ohlášení, ale vyžaduje územní souhlas, a nepostačí-li tato forma, vyžaduje územní rozhodnutí.

V takovém případě se územní souhlas nebo územní rozhodnutí považuje za povolení stavby.

Stavebník může započít s prováděním stavby, u které postačí územní souhlas, ihned po nabytí jeho účinků. Územní souhlas nabývá právních účinků dnem doručení stavebníkovi. Územní souhlas platí 2 roky ode dne jeho vydání a dobu platnosti nelze prodloužit. Stavebník proto musí stavbu zahájit nejpozději do dvou let od vydání územního souhlasu. Za vydání se považuje den, kdy písemnost (územní souhlas) byla předána poštovní přepravě. Územní souhlas se doručuje spolu s ověřeným situačním výkresem.

Poznámka:
SZ § 96

Stavba, pro jejíž realizaci není vyžadováno povolení ani ohlášení, ale vyžadující územní rozhodnutí, může být zahájena po právní moci rozhodnutí, nejpozději však ve lhůtě platnosti tohoto rozhodnutí. Po dni nabytí právní moci územního rozhodnutí stavební úřad doručí stavebníkovi stejnopis písemného vyhotovení územního rozhodnutí opatřený doložkou právní moci spolu s ověřenou grafickou přílohou, kterou tvoří celková situace v měřítku katastrální mapy, popřípadě další vybraná část dokumentace.

Poznámka:
SZ § 92

Postup stavebního úřadu po nabytí právní moci územního rozhodnutí je stejný i v případě vedení územního řízení s posouzením vlivů na ŽP. V tomto řízení může však nastat situace, že byla žadateli uložena kompenzační opatření podle zákona o ochraně přírody a krajiny. V takovém případě stavební úřad ve výroku územního rozhodnutí rozhodne o posunu vykonatelnosti. Takové rozhodnutí je vykonatelné dnem vydání vyjádření orgánu ochrany přírody o potvrzení zajištění kompenzačních opatření. Pokud by pro provedení záměru nepostačilo jen vydání územního rozhodnutí, pak o odkladu vykonatelnosti rozhodne stavební úřad ve stavebním povolení.

13.6 SPOLEČNÉ POVOLENÍ

SZ zákon připouští vést u určitých staveb společné územní a stavební řízení, pokud o to stavebník požádá. Výsledkem řízení je v kladném případě vydání společného povolení. Na základě společného povolení může stavebník zahájit výstavbu po nabytí právní moci takového povolení.

Poznámka:
SZ § 94y odst. 3

U společného řízení s posouzením vlivů na ŽP může nastat situace, že ve výroku společného povolení stavební úřad rozhodne, že vydané rozhodnutí je vykonatelné (až) dnem vydání vyjádření orgánu ochrany přírody o potvrzení zajištění kompenzačních opatření. Takové rozhodnutí je pravomocné, ale je odložena jeho vykonatelnost. Tento odklad se nevztahuje na výkup či vyvlastnění potřebných pozemků.

Pokud stavebník zahájí stavbu dříve, než povolení (stavební, územní, společné) nabyde právní moci, nebo dříve než jiné úkony či opatření nabydou právních účinků (územní souhlas, souhlas s ohlášením, veřejnoprávní smlouva), nebo dříve, než mu vznikne právo ze zákona u oznámení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora, jedná se o stavbu nepovolenou a stavební úřad musí zahájit řízení o odstranění stavby.

14 ODCHYLKY OD OVĚŘENÉ PROJEKTOVÉ DOKUMENTACE

Stavebník je povinen provádět stavbu v souladu s jejím povolením vydaným podle SZ. Za povolení zákon považuje souhlas stavebního úřadu s provedením ohlášeného stavebního záměru, stavební povolení, veřejnoprávní smlouvu, oznámení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora, společný souhlas, společné povolení, opakované stavební povolení nebo dodatečné povolení stavby, územní rozhodnutí nebo územní souhlas u staveb nevyžadujících ani povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu.

Poznámka:
SZ § 118 odst. 1

Stavebník je povinen dbát na řádnou přípravu a provádění stavby. I on musí mít aktivní zájem, a to nejen u staveb prováděných svépomocí, aby stavební podnikatel prováděl stavbu v souladu s ověřenou dokumentací. Pokud zanedbá tuto zákonem uloženou povinnost, dopouští se přestupku.

Poznámka:
SZ § 152 odst. 1, § 178 odst. 2 písm. k)

Podle SZ rozeznáváme podstatné a nepodstatné odchylky od stavebních plánů. Provedené podstatné odchylky musí být posouzeny v rámci řízení o odstranění stavby. Z hlediska SZ jde o stavbu prováděnou v rozporu s rozhodnutím vyžadovaným SZ nebo v rozporu s opatřením nebo jiným úkonem, které rozhodnutí nahrazuje. V rámci řízení o odstranění stavby stavební úřad zkoumá i možnost dodatečného povolení stavby (části stavby), prováděné v rozporu s příslušnými povoleními.

Poznámka:
SZ § 129 odst. 1 písm. b) a odst. 2 a 3

Mezi změny, spočívající v podstatných odchylkách, zahrnujeme stavby prováděné nejen v rozporu se zmíněnými povolovacími dokumenty, ale i s podmínkami územního rozhodnutí. Dále odchylky od závazných stanovisek dotčených orgánů, ať již zahrnutých mezi podmínky povolení, anebo vydaných formou samostatného správního rozhodnutí. Za podstatnou odchylku nutno považovat i takovou, která se dotýká práv třetích osob, či je v rozporu s technickými požadavky na výstavbu.

Změnu stavby, která se nedotýká práv ostatních účastníků stavebního řízení, může stavební úřad předem schválit rozhodnutím vydaným na místě při kontrolní prohlídce stavby. Rozhodnutí je stavebníkovi oznámeno zápisem do stavebního deníku nebo jednoduchého záznamu o stavbě. Stavební úřad rozhodnutí vydané na místě následně bez zbytečného odkladu zaznamená do spisu a podle okolností vyznačí změnu též v ověřené projektové dokumentaci. Takto může stavební úřad postupovat, jen pokud se změna nedotýká podmínek územního rozhodnutí, veřejných zájmů chráněných zvláštními právními předpisy nebo v případě, kdy příslušný dotčený orgán se změnou souhlasí, a to písemně nebo prohlášením do protokolu.

Poznámka:
SZ § 118 odst. 6

SZ vymezuje nepodstatné odchylky od ověřené dokumentace nebo ověřené projektové dokumentace. Odchylka se považuje za nepodstatnou, pokud se nemění půdorysný ani výškový rozsah stavby, nezasahuje se do nosných konstrukcí stavby, nemění se vzhled stavby ani způsob užívání stavby, změna nevyžaduje posouzení vlivů na ŽP, její provedení nemůže negativně ovlivnit požární bezpečnost stavby a nejde o změnu stavby, která je kulturní památkou. Pokud změna stavby spočívá v uvedených nepodstatných odchylkách, může stavební úřad stavebníkovi na základě žádosti, která obsahuje popis navrhovaných nepodstatných odchylek, sdělit, že změnu projedná při vydání kolaudačního souhlasu nebo kolaudačního rozhodnutí. Může tak učinit za stejných podmínek jako vydat rozhodnutí na místě, tzn. změna se nedotýká práv ostatních účastníků stavebního řízení, podmínek územního rozhodnutí, veřejných zájmů chráněných zvláštními právními předpisy nebo v případě, kdy příslušný dotčený orgán písemně se změnou souhlasí.

Poznámka:
SZ § 118 odst. 7

Mimo tyto případy stavební úřad k odůvodněné žádosti stavebníka může vydat rozhodnutí o povolení změny stavby před jejím dokončením. Takovou změnu lze povolit před zahájením stavby nebo v průběhu provádění stavby, vždy však před provedením vlastní změny. Změnu stavby před jejím dokončením je možné povolit jen tehdy, je-li v souladu s územním rozhodnutím, jinak je třeba nejdříve změnit územní rozhodnutí.

Poznámka:
SZ § 118 odst. 1

V žádosti musí být popis navrhovaných změn a jejich porovnání s povolením stavby a s projektovou dokumentací ověřenou stavebním úřadem. K žádosti se připojí projektová dokumentace změn stavby, nebo kopie ověřené projektové dokumentace s vyznačením navrhovaných změn.

Poznámka:
SZ § 118 odst. 3, 4, 5

Žádost o změnu stavby před dokončením stavební úřad projedná s účastníky stavebního řízení a dotčenými orgány v rozsahu, v jakém se změna přímo dotýká práv účastníků stavebního řízení, jakož i zájmů chráněných zvláštními právními předpisy a rozhodne o ní. Na řízení a povolení se vztahují přiměřeně ustanovení o stavebním řízení.

SZ upravuje několik forem povolení, upravuje proto i několik forem projednání změny stavby před dokončením:

• změnu ohlášené stavby lze provést na základě ohlášení, to platí i pro změnu stavby prováděné na základě územního souhlasu nebo územního rozhodnutí;
• změnu je možné provést na základě veřejnoprávní smlouvy;
• změnu stavby prováděné na základě veřejnoprávní smlouvy lze provést písemnou dohodou smluvních stran;
• změna může být prováděna na základě oznámení záměru autorizovaným inspektorem.

15 PROVÁDĚNÍ STAVEB

Stavební zákon požaduje, aby stavby byly zásadně prováděny dodavatelsky k tomu oprávněným stavebním podnikatelem. Stavebním podnikatelem je osoba, která v předmětu své činnosti má provádění stavebních nebo montážních prací. Ve smyslu živnostenského zákona to jsou osoby, které tuto činnost mají zapsanou jako předmět podnikání v obchodním rejstříku.

Poznámka:
SZ § 2 odst. 2 písm. b)

Stavební podnikatel je podle zákona povinen zajistit odborné vedení provádění stavby stavbyvedoucím. Stavbyvedoucím smí být osoba, která získala oprávnění k výkonu vybrané činnosti ve výstavbě (tj. autorizaci), a to v oboru, pro který byla osobě autorizace udělena. Dále je stavební podnikatel povinen zabezpečit, aby práce na stavbě, u kterých je předepsáno zvláštní oprávnění, např. zeměměřické, vykonávaly jen osoby s potřebným oprávněním.

Poznámka:
SZ § 160 odst. 1
AZ § 17 až 19

Zhotovitel stavby je povinen provádět stavbu v souladu s rozhodnutím stavebního úřadu a s ověřenou projektovou dokumentací, dodržet obecné požadavky na výstavbu, popřípadě jiné technické předpisy a technické normy a zajistit dodržování povinností k ochraně života, zdraví, ŽP a bezpečnosti práce vyplývajících ze zvláštních právních předpisů.

Výjimečně je zákonem připuštěna možnost provádění stavby svépomocí. Tato forma výstavby je přípustná u staveb nepodléhajících ani stavebnímu povolení ani ohlášení (s určitými výjimkami u staveb energetických a staveb vedení sítí elektronických komunikací), a dále u staveb, k jejichž realizaci za podmínek stanovených zákonem postačí ohlášení (a to i v případě, kdy stavební úřad u podaného ohlášení rozhodne o vedení řízení). SZ nedefinuje pojem stavby prováděné svépomocí. Je jím však nutno rozumět každé provádění stavby, které stavební podnikatel jako celek nerealizuje na zakázku. Stavba je prováděna svépomocí, jsou-li práce na stavbě zcela nebo zčásti zajišťovány osobami bez oprávnění v oboru podnikání „stavebnictví“, osobami, které mají oprávněny provádět řemeslné nebo vázané živnosti (zedník, podlahář, elektrikář). Stavba je prováděna svépomocí i tehdy, jestliže provedení některých částí stavebník zajistí u stavebního podnikatele, např. podzemní část stavby.

Poznámka:
SZ § 103 a § 104 až 108

U staveb prováděných svépomocí postačí, aby stavebník zajistil stavební dozor, tzn. odborný dozor nad touto činností osobou, která má vysokoškolské vzdělání stavebního nebo architektonického směru, nebo střední vzdělání stavebního směru s maturitní zkouškou a alespoň 3 roky praxe při provádění staveb. Způsob dokládání praxe není zákonem upraven. Je věcí osoby, která má vykonávat odborný dozor, aby průkazným způsobem svoji praxi prokázala například potvrzením zaměstnavatele nebo potvrzením osoby, pod jejímž dozorem praxi vykonávala. Vždy musí být uvedeno, v čem praxe spočívala, aby byl naplněn zákonný požadavek „praxe při provádění staveb“.

Poznámka:
SZ § 2 odst. 2 písm. d)

Doklad o vzdělání a praxi musí být, v případě staveb podléhajících ohlášení, součástí dokladů přikládaných k ohlášení. U staveb nepodléhajících stavebnímu povolení ani ohlášení, je povinností stavebníka, aby kdykoli podle potřeby prokázal, že odborný dozor vykonává osoba k této činnosti způsobilá. Tato stavebníkova povinnost vyplývá z jeho zákonem stanovené povinnosti dbát na řádné provádění stavby.

Je-li formou svépomoci realizována stavba pro bydlení nebo změna stavby, která je kulturní památkou, musí stavebník zajistit odborné vedení stavby osobou autorizovanou v příslušném oboru.

16 PRÁVO UŽÍVAT STAVBU

Nejprve je nutné upozornit na přechodná ustanovení SZ. U staveb, které byly pravomocně povoleny před 1. lednem 2007, se kolaudační řízení provede podle § 76 a následujícího zákona č. 50/1976 Sb. Nezáleží na tom, že konkrétní stavba již podle platného SZ kolaudační rozhodnutí ani kolaudační souhlas nevyžaduje. Stavebnímu úřadu proto musí být podána žádost o vydání kolaudačního rozhodnutí.

Poznámka:
SZ § 190 odst. 1
SZ § 190 odst. 3

Právní úprava uvádění staveb do užívání prošla několika zásadními změnami přispívajícími k postupné deregulaci kolaudování staveb.

Poznámka:
SZ § 119 odst. 1

Povinnost užívat dokončenou stavbu, popřípadě část stavby schopnou samostatného užívání, pouze na základě kolaudačního souhlasu nebo kolaudačního rozhodnutí, dopadá na stavby jen v těch případech, kdy jsou současně splněny dvě podmínky, tzn. jedná se o stavbu:

a) uvedenou v § 103 odst. 1 písm. e) bodech 4 až 8;

b) na ohlášení podle § 104 odst. 1 písm. a) až d) a k);

c) vyžadující stavební povolení (popřípadě byla provedena na základě společného povolení, veřejnoprávní smlouvy nebo certifikátu autorizovaného inspektora).

A současně se jedná o:

a) stavbu veřejné infrastruktury;

b) stavbu, jejíž vlastnosti nemohou budoucí uživatelé ovlivnit;

c) stavbu, u které byl stanoven zkušební provoz;

d) změnu stavby, která je kulturní památkou;

e) vodní dílo podle § 15a odst. 3 VZ.

Nejvíc otázek vyvolalo kolaudování rodinných domů, proto MMR zpracovalo k tomuto problému podrobné stanovisko.

Speciální úpravu má liniový zákon, podle kterého se u staveb infrastruktury elektronických komunikací nevyžaduje kolaudační souhlas ani kolaudační rozhodnutí podle SZ.

Kolaudační souhlas nebo kolaudační rozhodnutí vydává ten stavební úřad, který vydal povolení stavby.

Kolaudační souhlas se vydává na žádost stavebníka, podanou na formuláři uvedeném v prováděcí vyhlášce. Stavebník se žádostí mimo jiné předloží:

• údaje určující polohu definičního bodu stavby a adresního místa;
• dokumentaci skutečného provedení stavby, došlo-li při provádění stavby k nepodstatným odchylkám od ověřené dokumentace;
• dokumentaci geodetické části skutečného provedení stavby, jde-li o stavbu technické nebo dopravní infrastruktury;
• geometrický plán, pokud je stavba předmětem evidence v katastru nemovitostí nebo její výstavbou dochází k rozdělení pozemku. Geometrický plán má povinnost doložit i stavebník k ohlášení dokončení stavby nepodléhající kolaudaci.
• doklad o tom, že příslušnému obecnímu úřadu byly doloženy změny, týkající se obsahu technické mapy obce, pokud ji vede. Tento doklad má povinnost doložit i stavebník k ohlášení dokončení stavby nepodléhající kolaudaci.

Poznámka:
VPÚ § 18i, příloha č. 12

Závazná stanoviska dotčených orgánů, která jsou vyžadována jinými právními předpisy, je podle zákona povinen opatřit stavebník. Ten má také ze zákona povinnost zajistit provedení a vyhodnocení předepsaných zkoušek a měření. Tuto povinnost má vždy, bez ohledu na to, zda stavba kolaudaci vyžaduje, či nikoliv. Jde zejména o provedení a vyhodnocení předepsaných zkoušek – např.:

• měření hluku pro ověření účinnosti protihlukových opatření;
• předepsané revize a tlakové zkoušky zdravotně technických instalací;
• zkoušky vodotěsnosti vodovodních nádrží;
• revize a zkoušky plynového zařízení.

Poznámka:
SZ § 119 odst. 1

Kontrolní prohlídka dává stavebnímu úřadu možnost ověřit, jak byly tyto povinnosti splněny a v případě zjištěných nedostatků zjednat nápravu.

Jako příklad dalších dokumentů, které má mít stavebník na konci realizační fáze stavby, lze uvést:

• stavební deník (jednoduchý záznam o stavbě) – jeho originál stavebníkovi předá po dokončení stavby zhotovitel;
• průkaz energetické náročnosti budovy podle zákona o hospodaření energií, který informuje o tom, jak energeticky náročný je provoz dané budovy;
• u vodního díla rozhodnutí o zařazení do kategorie technickobezpečnostního dohledu, pokud vodní dílo tomuto dohledu podléhá.

Pro zrychlení uvádění dokončených staveb do užívání stanoví zákon lhůty, ve kterých je stavební úřad povinen po obdržení žádosti provést jednotlivé úkony. Do 15 dnů stanoví termín provedení závěrečné prohlídky stavby, a tu vykoná do 45 dnů od doručení žádosti. Závěrečná kontrolní prohlídka je povinná, zákon však upravuje dva případy, kdy stavební úřad může od ní upustit. Jednak může stavebník využít služeb autorizovaného inspektora a opatřit si u něj odborný posudek (certifikát) o tom, že stavba byla provedena podle povolení a ověřené dokumentace a její provedení odpovídá požadavkům na řádné a bezpečné užívání. Za takové situace dává zákon stavebnímu úřadu možnost (nikoli povinnost) upustit od závěrečné kontrolní prohlídky a vydat kolaudační souhlas jen na podkladě žádosti a k ní přiložených podkladů. Druhým případem možného upuštění od závěrečné kontrolní prohlídky je kolaudace podzemních staveb technické infrastruktury. V případech, kdy se závěrečná kontrolní prohlídka nekoná, vydá stavební úřad kolaudační souhlas do 30 dnů od doručení žádosti, v případech, kdy se koná, vydá souhlas do 15 dnů od jejího provedení, pokud jsou splněny podmínky kolaudace. V opačném případě vydá usnesení o provedení kolaudačního řízení, které končí vydáním kolaudačního rozhodnutí, nebo zamítnutím žádosti, pokud nejsou splněny zákonné podmínky kolaudace. V kolaudačním řízení nelze upustit od závěrečné kontrolní prohlídky.

Poznámka:
SZ § 122

Podmínky pro vydání kolaudačního souhlasu a kolaudačního rozhodnutí jsou splněny, pokud je dokončená stavba v souladu s povolením stavby a ověřenou dokumentací, je v souladu s požadavky dotčených orgánů, jsou dodrženy obecné požadavky na výstavbu a skutečné provedení stavby nebo její užívání nebude ohrožovat život a veřejné zdraví, život nebo zdraví zvířat, bezpečnost anebo ŽP.

Poznámka:
SZ § 122 odst. 3

Stavební zákon výslovně uvádí zásadu, podle které se stavby, u kterých dojde během jejich provádění ke změně ČSN nebo jiných technických předpisů, podle nichž byla zpracována dokumentace, posuzují podle těch norem a předpisů, které platily v době, kdy byla dokumentace zpracována.

Poznámka:
SZ § 119 odst. 3

Užívání stavby bez kolaudace (pokud ji vyžaduje) nebo bez zajištění zkoušek a měření a jejich vyhodnocení, stejně jako umožnění takového jednání jiné osobě, je přestupkem.

Poznámka:
SZ § 178 odst. 1 písm. e) a f)

Jak bylo shora uvedeno, kolaudaci vyžadují pouze určité stavby. Dokončení stavby, která byla prováděna na základě povolení stavebního úřadu, ale nepodléhá kolaudaci, protože nejde o stavbu podle § 119 odst. 1 SZ, je stavebník povinen neprodleně ohlásit stavebnímu úřadu. Rozumí se, že stavba musí být užívána k účelu, který byl deklarován v povolení stavby.

Poznámka:
SZ § 152 odst. 5

Stavební zákon stanoví podmínky, za kterých je možné povolit předčasné užívání stavby před jejím úplným dokončením. Upravuje též případy, kdy je třeba před vydáním kolaudačního souhlasu provést zkušební provoz, a ověřit tím funkčnost a vlastnosti provedené stavby podle projektové dokumentace.

Poznámka:
SZ § 123 a 124, § 126 odst. 1

Stavbu lze legálně užívat jen k „povolenému účelu“. Legální účel lze zjistit z kolaudačního rozhodnutí, z kolaudačního souhlasu, z oznámení o užívání stavby. Pokud stavba podle zákona kolaudaci nevyžaduje, je možné ji užívat jen k účelu vymezenému v povolení stavby.

Poznámka:
SZ § 118 odst. 1

Za povolení stavby se podle SZ považuje souhlas stavebního úřadu s provedením ohlášeného stavebního záměru, stavební povolení, veřejnoprávní smlouva, oznámení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora, společné povolení, opakované stavební povolení nebo dodatečné povolení stavby, územní rozhodnutí, územní souhlas.

Poznámka:
SZ § 178 odst. 1 písm. g) a h)

Užívání stavby v rozporu s povoleným účelem je přestupkem proti stavebnímu řádu.

Poznámka:
SZ § 126 odst. 2

Změna v užívání stavby spočívající ve změně v účelu užívání stavby, v jejím provozním zařízení, ve způsobu výroby nebo v jejím podstatném rozšíření, nebo změna v činnosti, jejíž účinky by mohly ohrozit život a veřejné zdraví, život a zdraví zvířat, bezpečnost nebo ŽP, nebo změna doby trvání dočasné stavby nebo změna dočasné stavby na stavbu trvalou, je přípustná jen na základě souhlasu nebo povolení stavebního úřadu.

Poznámka:
VPÚ příloha č. 4

Změnu musí vlastník stavby, nebo ten, komu dal vlastník souhlas, oznámit stavebnímu úřadu. Oznámení obsahuje popis a odůvodnění zamýšlené změny, její rozsah a důsledky. Prováděcí vyhláška pro oznámení předepisuje formulář. Kladné vyřízení může vlastník očekávat pouze v případě, kdy změna v užívání stavby je v souladu s územně plánovací dokumentací, s cíli a úkoly územního plánování, s obecnými požadavky na výstavbu, s veřejnými zájmy chráněnými stavebním zákonem a se zvláštními právními předpisy.

Poznámka:
SZ § 126 odst. 3, § 81 odst. 2

V některých případech bude nezbytné posoudit navrhovanou změnu účelu užívání také v územním řízení z hlediska jejích případných nároků na okolí, na ŽP, na veřejnou infrastrukturu.

Poznámka:
SZ § 126 odst. 4

Pokud je změna v užívání stavby spojená se stavební činností, je podmíněná změnou dokončené stavby (nástavba, přístavba, stavební úprava), posuzuje stavební úřad tuto změnu.

Následně vydaný kolaudační souhlas, ve kterém stavební úřad vyjádří souhlas s užíváním provedené změny dokončené stavby k novému účelu užívání, pak bude současně dokladem o povoleném účelu užívání stavby.

17 SPRÁVNÍ POPLATKY

Správní poplatky za vydání územního rozhodnutí, stavebního nebo společného povolení, za vydání osvědčení o jmenování autorizovaného inspektora a další povolení stavebního řádu jsou stanoveny v příloze zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, Sazebník správních poplatků, v položce 17, 18 a 20 takto:

Položka 17

Osvobození

Od poplatku je osvobozeno vydání územního rozhodnutí nebo uzavření veřejnoprávní smlouvy územní rozhodnutí nahrazující v případě staveb pozemních komunikací a veřejně prospěšných staveb realizovaných státem nebo územním samosprávným celkem.

Poznámky
1. Je-li jedním územním rozhodnutím nebo územním souhlasem nebo veřejnoprávní smlouvou nebo společným územním souhlasem a souhlasem s provedením ohlášeného stavebního záměru umisťováno více staveb, které jsou uvedeny pod různými písmeny této položky, vybírá se poplatek ve výši součtu sazeb poplatků stanovených v jednotlivých písmenech této položky.
2. Za vydání územního rozhodnutí ve zjednodušeném územním řízení vybere správní úřad poplatek ve výši poloviny sazby příslušného poplatku.
3. Za vydání územního souhlasu vybere správní úřad poplatek ve výši poloviny sazby příslušného poplatku.
4. Za uzavření veřejnoprávní smlouvy16 vybere správní úřad poplatek ve výši poloviny sazby příslušného poplatku.
5. Za vydání změny územního rozhodnutí vybere správní úřad poplatek ve výši poloviny sazby příslušného poplatku.
6. Za vydání rozhodnutí o prodloužení doby platnosti územního rozhodnutí vybere správní úřad poplatek ve výši poloviny sazby příslušného poplatku.
7. Za vydání společného rozhodnutí podle správního řádu vybere správní úřad poplatek ve výši součtu sazeb poplatků stanovených v příslušných bodech této položky, popřípadě této položky a položky 18.
8. Za uzavření společné veřejnoprávní smlouvy o umístění stavby a o provedení stavby vybere správní úřad poplatek ve výši součtu sazeb poplatků stanovených za uzavření veřejnoprávní smlouvy o umístění stavby a za uzavření veřejnoprávní smlouvy o provedení stavby.
9. Za vydání společného územního souhlasu a souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru vybere správní úřad poplatek ve výši součtu polovin sazeb příslušných poplatků.
10. Správním úřadem příslušným k vybrání poplatku podle této položky je i újezdní úřad ve smyslu § 16 odst. 1 stavebního zákona a obvodní báňský úřad ve smyslu § 16 odst. 3 stavebního zákona.

Položka 18

Osvobození

Od poplatku je osvobozeno vydání stavebního povolení ke změně stavby pro bydlení z důvodu ztíženého užívání této stavby občanovi se zvlášť těžkým zdravotním postižením, kterému byly přiznány mimořádné výhody II. nebo III. stupně (držiteli průkazu ZTP nebo ZTP/P), má-li ve stavbě pro bydlení místo trvalého pobytu.

Od poplatku je osvobozeno vydání stavebního povolení nebo uzavření veřejnoprávní smlouvy stavební povolení nahrazující v případě staveb pozemních komunikací a veřejně prospěšných staveb realizovaných státem nebo územním samosprávným celkem.

Předmětem poplatku není

Ověření dokumentace skutečného provedení stavby pořizované z důvodu, že se nedochovala bez zavinění vlastníka, např. zničení při požáru, povodni atd.

Poznámky
1. Je-li jedním stavebním povolením, společným povolením, kterým se stavba umisťuje a povoluje, nebo veřejnoprávní smlouvou povolováno provádění více staveb, které jsou uvedeny pod různými písmeny této položky, vybírá se poplatek ve výši součtu sazeb poplatků stanovených v jednotlivých písmenech této položky.
2. Za vydání stavebního povolení na změnu dokončené stavby uvedené v bodě 1 této položky vybere správní úřad poplatek ve výši poloviny sazby příslušného poplatku.
3. Za uzavření veřejnoprávní smlouvy o provedení stavby vybere správní úřad poplatek ve výši poloviny sazby příslušného poplatku.
4. Za vydání dodatečného povolení stavby vybere správní úřad poplatek ve výši součtu sazeb poplatků stanovených v příslušných bodech této položky a položky 17.
5. Za vydání společného rozhodnutí podle správního řádu vybere správní úřad poplatek ve výši součtu sazeb poplatků stanovených v příslušných bodech této položky, popřípadě této položky a položky 17.
6. Správním úřadem příslušným k vybrání poplatku podle této položky je i speciální stavební úřad ve smyslu § 15 odst. 1 stavebního zákona, újezdní úřad ve smyslu § 16 odst. 1 stavebního zákona a jiné stavební úřady ve smyslu § 16 odst. 2 a 3 stavebního zákona.

Položka 20

Osvobození

Od poplatku podle této položky je osvobozeno místní šetření nebo ohledání na místě prováděné při mimořádných hromadných událostech nebo nehodách, místní šetření nebo ohledání na místě prováděné podle daňového řádu, místní šetření prováděné katastrálním úřadem podle katastrálního zákona místní šetření prováděné podle zákona upravujícího integrovanou prevenci.

Předmětem poplatku není

1. Místní šetření nebo ohledání na místě prováděné za účelem vydání rozhodnutí zpoplatňovaného podle položek 17 až 19, s výjimkou dodatečného povolení stavby podle § 129 odst. 2 stavebního zákona a položky 21 a 60.

2. Místní šetření provedené v kolaudačním řízení u staveb pravomocně povolených za účinnosti zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

3. Kontrolní prohlídka stavby konaná podle plánu kontrolních prohlídek nebo kontrolní prohlídka stavby při oznámení záměru započít s užíváním stavby anebo závěrečná kontrolní prohlídka stavby pro vydání kolaudačního souhlasu.

4. Místní šetření nebo ohledání na místě prováděné za účelem vyřízení stížností, podnětů a oznámení.

Poznámky
1. Poplatek podle této položky vybere správní úřad za závěrečnou kontrolní prohlídku stavby, byla-li žádost o vydání kolaudačního souhlasu podána po lhůtě k dokončení stavby.
2. Poplatek podle této položky vybere správní úřad za místní šetření při kolaudaci, byl-li návrh na vydání kolaudačního rozhodnutí podán po lhůtě k dokončení stavby.
3. Poplatek podle této položky vybere správní úřad za kontrolní prohlídku, kterou provedl při výkonu zvláštních pravomocí podle § 132 odst. 2 a § 171 stavebního zákona.
4. Poplatek podle této položky vybere správní úřad i za místní šetření nebo ohledání na místě z podnětu účastníka řízení, které provedl správní úřad na dožádání jiného správního úřadu vyřizujícího podání účastníka řízení.
5. Poplatek podle této položky vyměří správní úřad po ukončení místního šetření, ohledání na místě nebo kontrolní prohlídky.

18 POVINNOSTI A ODPOVĚDNOST OSOB PŘI PŘÍPRAVĚ A PROVÁDĚNÍ STAVEB

Stavební zákon ukládá jednotlivým osobám zúčastněným na přípravě, provádění a užívání staveb povinnosti, jejichž nedodržení je zákonem kvalifikováno jako přestupek.

Poznámka:
SZ § 178 až 180

Především je to osoba stavebníka, jemuž zákon ukládá určité povinnosti u staveb nevyžadujících stavební povolení ani ohlášení. Stavebník je povinen dbát na řádnou přípravu a provádění stavby, přitom musí mít na zřeteli zejména ochranu života a zdraví osob nebo zvířat, ochranu ŽP a majetku, i šetrnost k sousedství. S šetrností k sousedství souvisí i další povinnost stavebníka, a to informovat v dostatečném předstihu osoby stavebními pracemi přímo dotčené. Sousedství je zde třeba chápat v širším rozsahu, nejde pouze o omezující sousedy. Do obecného výčtu povinností stavebníka, které má u staveb nepodléhajících posouzení stavebním úřadem, patří povinnost zajistit provedení a vyhodnocení zkoušek a měření předepsaných zvláštními právními předpisy, např. předepsané revize, měření hluku, tlakové zkoušky zdravotně technických instalací.

Poznámka:
SZ § 152 odst. 1

Zákonem uložené veřejnoprávní odpovědnosti se stavebník nezbavuje tím, že zajištění prací na zpracování projektové dokumentace a zajištění stavebních prací, včetně dohledu nad nimi, smluvně zadal osobě k těmto činnostem oprávněné.

Pokud stavebník zamýšlí provést stavbu, pro jejíž provedení je nutné povolení podle SZ, musí pro posouzení stavebním úřadem opatřit předepsanou dokumentaci. U kterých staveb je vyžadovaná projektová dokumentace, kterou mohou vypracovat pouze osoby s oprávněním podle AZ, a u kterých staveb stačí dokumentace zpracovaná osobou kvalifikovanou, stanoví SZ. Nemá-li sám stavebník potřebné oprávnění k jejímu vypracování, musí zajistit vypracování potřebné dokumentace oprávněnou osobou.

Poznámka:
SZ § 158 odst. 2, § 159 odst. 4
AZ § 17 až 19

Řadu dalších zákonných povinností má stavebník u staveb podléhajících stavebnímu povolení nebo ohlášení:

• oznámit stavebnímu úřadu předem termín zahájení stavby, název a sídlo stavebního podnikatele, u svépomocné formy výstavby jméno a příjmení stavbyvedoucího nebo osoby, která bude vykonávat stavební dozor, stejně tak změny oznámených údajů;

Poznámka:
SZ § 152 odst. 3 písm. a)

• před zahájením stavby umístit na viditelném místě u vstupu na staveniště štítek o povolení stavby;
• zajistit, aby na stavbě nebo na staveništi byla k dispozici ověřená dokumentace stavby a všechny doklady týkající se prováděné stavby (jejich kopie).

Poznámka:
SZ § 152 odst. 3 písm. b) a c)

• včas stavebnímu úřadu ohlašovat fáze výstavby podle plánu kontrolních prohlídek stavby, umožnit provedení kontrolní prohlídky a této prohlídky se zúčastnit;

Poznámka:
SZ § 152 odst. 3 písm. d)

• hlásit stavebnímu úřadu závady na stavbě, kterými by mohly být ohroženy životy a zdraví osob, nebo bezpečnost stavby;
• oznámit stavebnímu úřadu předem zahájení zkušebního provozu.

Poznámka:
SZ § 152 odst. 3 písm. e) a f)

Povinnostmi stanovenými zákonem je stavebník vázán bez ohledu na to, zda stavbu provádí svépomocí, nebo zda je do určité míry přenese na zhotovitele stavby. Specificky pro svépomocné provádění jsou stavebníkovi stanoveny další povinnosti:

• zajistit odborné vedení provádění stavby stavbyvedoucím, nebo stavební dozor;
• uvést do souladu prostorovou polohu stavby s ověřenou projektovou dokumentací;
• zajistit, aby dnem zahájení stavby byl veden stavební deník, popřípadě jednoduchý záznam o stavbě, do kterého oprávněné osoby provádějí záznamy o průběhu stavebních prací.

Poznámka:
SZ § 160 odst. 4, § 152 odst. 1, § 157 odst. 2

V návaznosti na rozšiřování počtu staveb, které k zahájení užívání nevyžadují kolaudaci, má stavebník u stavby, která byla prováděna na základě povolení, ale nepodléhá kolaudaci, povinnost neprodleně ohlásit stavebnímu úřadu její dokončení a k ohlášení připojit předepsané doklady.

Poznámka:
SZ § 152 odst. 5

S účinností od 1. 1. 2021 byla novelou SZ doplněna další povinnost stavebníka, kterou lze (se zohledněním přechodných ustanovení) formulovat tak, že stavebník je povinen zajistit vedení stavebního deníku v elektronické formě u stavby, která je předmětem veřejné zakázky v nadlimitním režimu, a jejíž zadávací řízení bylo zahájeno po 1. 1. 2021.

Poznámka:
SZ § 152 odst. 6

Povinnosti stavebníka u staveb financovaných z veřejného rozpočtu

U stavby financované z veřejného rozpočtu, kterou provádí stavební podnikatel jako zhotovitel, je stavebník povinen zajistit technický dozor stavebníka nad prováděním stavby fyzickou osobou oprávněnou podle AZ.

Poznámka:
SZ § 152 odst. 4
AZ § 17 až 19

MMR vydalo k zákonné povinnosti stavebníka zajistit technický dozor následující metodickou pomůcku Výkon technického dozoru stavebníka (§ 152 odst. 4 stavebního zákona).

Provádění technického dozoru není podle SZ vybranou činností, nicméně technický dozor stavebníka musí být v uvedených případech vykonáván autorizovanou osobou. U jiných staveb záleží pouze na stavebníkovi, zda při provádění stavby bude technický dozor mít, či ne, zda se bude jednat o osobu autorizovanou či ne. Autorizovaná osoba může na jedné stavbě vykonávat současně autorský a technický dozor. Povinnost stavebníka zřídit technický dozor se týká pouze staveb. Udržovací práce a terénní úpravy této povinnosti nepodléhají.

Pokud projektovou dokumentaci pro stavbu financovanou z veřejného rozpočtu, zpracovala osoba oprávněná podle AZ, má stavebník povinnost zajistit autorský dozor projektanta, popřípadě hlavního projektanta nad souladem prováděné stavby s ověřenou projektovou dokumentací.

SZ nestanoví žádné omezení rozsahu ani výše finanční náročnosti stavby, u kterých na stavebníka tato povinnost dopadá. Pojem „autorský dozor“ projektanta není SZ blíže definován, není ani blíže upravena náplň činnosti při výkonu autorského a technického dozoru, povinnosti nebo odpovědnost těchto osob. Jejich rozsah tak bude záviset na smluvním ujednání, které s nimi stavebník uzavře.

S veřejnými rozpočty souvisí také zadávání veřejných zakázek. Zákon o zadávání veřejných zakázek zavedl možnost využití metody BIM (informační model budovy) při realizaci veřejných zakázek ve stavebnictví. Podle ZZVZ může zadavatel uvést doporučený způsob zpracování nabídky. V případě veřejných zakázek na stavební práce i projektové činnosti může zadavatel v zadávací dokumentaci uvést závazný požadavek na použití zvláštních elektronických formátů včetně nástrojů BIM a uvést požadavky na obsah, strukturu nebo formát dat. Pokud tyto formáty nejsou běžně dostupné, zajistí k nim zadavatel dodavatelům přístup. Uvedené ustanovení směřuje primárně k možnosti užívání principů IM i v oblasti zadávání veřejných zakázek. BIM je určitý otevřený standard dat a pracovních postupů při projektování, realizaci, provozu a správě staveb. Umožňuje sledovat kompletní proces výstavby od projektování přes její provedení až po celý proces jejího využití, tj. její celý životní cyklus. Například v rámci zadávacích řízení může zadavatel požadovat zpracování projektové dokumentace stavby v modelu BIM, aby ji měl k dispozici pro další fáze procesu. Dále v zadávacích podmínkách veřejné zakázky na stavební práce může zadavatel požadovat využití nástrojů v procesu výstavby a do budoucna se nabízí i další možnosti, například jejich využití při hodnocení nákladů životního cyklu apod.

Poznámka:
ZZVZ § 103 odst. 2 a 3

Funkci stavbyvedoucího vykonává osoba, která je oprávněna vést provádění stavby na základě autorizace v oboru odpovídajícím prováděné stavbě. Zákonnou povinností stavbyvedoucího je řídit provádění stavby, a to v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu a s ověřenou projektovou dokumentací, zajistit dodržování povinností k ochraně života, zdraví, ŽP a bezpečnosti práce vyplývajících ze zvláštních právních předpisů, zajistit řádné uspořádání staveniště a provoz na něm a dodržení obecných požadavků na výstavbu, popřípadě jiných technických předpisů a technických norem. V případě existence staveb technické infrastruktury v místě stavby je stavbyvedoucí povinen zajistit vytyčení tras technické infrastruktury v místě jejich střetu se stavbou další. Jedná se o výkon vybrané činnosti ve výstavbě. Stavbyvedoucí jako osoba autorizovaná je povinen své činnosti vykonávat osobně, s jinými autorizovanými osobami nebo s jinými osobami pod jeho vedením.

Poznámka:
SZ § 153 odst. 1

Stavbyvedoucí je dále povinen působit k odstranění závad při provádění stavby a neprodleně oznámit stavebnímu úřadu závady, které se nepodařilo odstranit. K jeho povinnostem patří též vytvářet podmínky pro kontrolní prohlídku stavby, spolupracovat s osobou vykonávající technický dozor stavebníka nebo autorský dozor projektanta a s koordinátorem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Poznámka:
SZ § 153 odst. 2

U staveb prováděných dodavatelsky stavebním podnikatelem provádí stavbyvedoucí záznamy do stavebního deníku (jednoduchého záznamu o stavbě). Záznamy o postupu prací se do stavebního deníku zapisují tentýž den, nejpozději následující den, kdy se na stavbě pracuje. Pokud se záznamy provádějí v delších intervalech, nejvýše však v intervalu jednoho týdne, musí k tomu být opatřen souhlas stavebního úřadu.

Poznámka:
SZ § 157 ve vztahu k § 160 odst. 1
VDS příloha 16

V právní úpravě vedení stavebního deníku došlo k několika změnám, kterým se věnují tato stanoviska MMR:

Vedení stavebního deníku v elektronické formě

Změny stavebního deníku od 1. ledna 2021

Osoba vykonávající stavební dozor odpovídá spolu se stavebníkem za soulad prostorové polohy stavby s ověřenou dokumentací, za dodržení obecných požadavků na výstavbu, za bezbariérové užívání stavby a jiných technických předpisů a za dodržení rozhodnutí a jiných opatření vydaných k uskutečnění stavby.

Poznámka:
SZ § 153 odst. 3 a 4

Osoba vykonávající stavební dozor nemá povinnost práce na stavbě řídit, ale sledovat způsob a postup provádění stavby, zejména bezpečnost instalací a provozu technických zařízení na staveništi, vhodnost ukládání a použití stavebních výrobků, materiálů a konstrukcí. Stejně jako stavbyvedoucí působí k odstranění závad při provádění stavby, a pokud se jí nepodaří takové závady v rámci vykonávání dozoru odstranit, oznámí je neprodleně stavebnímu úřadu. Mimo zákonem stanovenou povinnost jsou další jeho povinnosti smluvně dohodnuté se stavebníkem.

Stavební dozor postačí u staveb prováděných svépomocí, tj. u staveb nevyžadujících stavební povolení ani ohlášení a u staveb na ohlášení, s výjimkou staveb pro bydlení a u změn staveb, které jsou kulturní památkou.

Poznámka:
SZ § 160 odst. 3 a 4, § 157

Osoba vykonávající stavební dozor je oprávněna vedle stavebníka činit záznamy do stavebního deníku.

Vlastník stavby je povinen udržovat stavbu v řádném stavebně technickém stavu po celou dobu jejího trvání, umožnit kontrolní prohlídku stavby a zúčastnit se jí, uchovávat stavební deník po dobu 10 let od vzniku práva užívat stavbu a uchovávat dokumentaci skutečného provedení stavby a další doklady po celou dobu trvání její existence.

Poznámka:
SZ § 154 odst. 1

Každá stavba musí po celou dobu své existence vyhovovat zákonem stanoveným základním požadavkům na stavby, kterými jsou požadavky na:

• mechanickou odolnost a stabilitu;
• požární bezpečnost;
• hygienu, ochranu zdraví a ŽP;
• bezpečnost při užívání stavby včetně bezbariérového užívání stavby;
• ochranu proti hluku;
• úsporu energie a tepelnou ochranu.

Zákon proto vyžaduje, aby pro stavbu byly navrženy a použity takové výrobky, materiály a konstrukce, které zabezpečí zmíněné vlastnosti stavby. Za splnění této zákonem stanovené povinnosti odpovídá projektant při navrhování materiálů, výrobků a konstrukcí; stavebník, odpovídající za řádnou přípravu a provádění stavby; a stavební podnikatel, který zabudovává konkrétní materiály, výrobky a konstrukce.

Poznámka:
SZ § 156, OTP, PSP, PPO, OTP-BbS

Stav: kontrola 2022, aktualizace 2019

Anotace:
Tato pomůcka pojednává o udržování, změnách a obnově dokončených staveb v právních předpisech ČR a EU, především ve stavebním zákoně a jeho prováděcích vyhláškách. Konkrétní technické požadavky, řešení a postupy při navrhování a provádění staveb obsahují české technické normy (ČSN), případně do soustavy českých technických norem převzaté evropské a mezinárodní normy (EN, ISO).

Upozornění k textu

OBSAH

1 DOKONČENÉ STAVBY V PŘEDPISECH STAVEBNÍHO PRÁVA

1.1 ZÁKLADNÍ PŘEDPISY STAVEBNÍHO PRÁVA

Stavebním právem se rozumí veřejnoprávní předpisy, které upravují řízení o stavbách. K základním předpisům stavebního práva patří stavební zákon a jeho prováděcí vyhlášky. Konkrétní technické požadavky, řešení a postupy při navrhování a provádění staveb obsahují české technické normy (ČSN), případně do soustavy českých technických norem převzaté evropské a mezinárodní normy (EN, ISO).

Stavební zákon a jeho prováděcí vyhlášky

Platný stavební zákon (zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů) ukládá vlastníkovi stavby a zařízení povinnost udržovat stavbu a zařízení v dobrém a řádném stavu po celou dobu jejich existence (§ 154). V souvislosti s péčí o dokončené stavby používá stavební zákon termín údržba stavby, případně udržovací práce a termín změny dokončených staveb, kterými rozumí nástavby, přístavby a stavební úpravy. Naproti tomu stavební zákon nezná a nepoužívá termíny oprava, rekonstrukce či modernizace, případně jiné termíny.

Základní pojmy, které stevební zákon používá, jsou definovány v § 2 a § 3. Podle § 3 odst. 4 se „údržbou stavby rozumějí práce, jimiž se zabezpečuje její dobrý stavební stav tak, aby nedocházelo ke znehodnocení stavby a co nejvíce se prodloužila její uživatelnost“. V dalších ustanoveních stavebního zákona je reflektován ve stejném významu termín udržovací práce.

Podle § 79 odst. 5 udržovací práce nevyžadují rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas. Územním opatřením o stavební uzávěře nelze omezit nebo zakázat udržovací práce (§ 97 odst. 1). Udržovací práce, jejichž provedení může negativně ovlivnit zdraví osob, požární bezpečnost, stabilitu a vzhled stavby, životní prostředí a bezpečnost při užívání a udržovací práce na stavbě, která je kulturní památkou, vyžadují ohlášení stavebnímu úřadu (§ 104 odst. 1 písm. 1). Ostatní udržovací práce nevyžadují stavební povolení ani ohlášení (§ 103, odst. 1 písm. c). K ohlášení udržovacích prací podle § 104 odst. 1 písm. j) stavebník připojí dokumentaci obsahující technický popis jejich provedení. Vyžaduje-li to zvláštní právní předpis, stavebník přikládá k ohlášení udržovacích prací a stavebních úprav požárně bezpečnostní řešení, jehož obsah a rozsah vymezuje tento zvláštní právní předpis, kterým je vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci). Udržovací práce uvedené v § 103 a § 104 může stavebník provádět svépomocí. Není-li stavba řádně udržována, může stavební úřad nařídit vlastníkovi stavby provedení udržovacích prací. U stavby určené k užívání veřejností může stavební úřad nařídit jejímu vlastníkovi, aby mu předložil časový a věcný plán udržovacích prací na jednotlivých částech stavby a na technologickém a jiném zařízení.

Podle § 2 odst. 5 stavebního zákona změnou dokončené stavby je

a) nástavba, kterou se stavba zvyšuje;

b) přístavba, kterou se stavba půdorysně rozšiřuje a která je vzájemně provozně propojena s dosavadní stavbou;

c) stavební úprava, při které se zachovává vnější půdorysné a výškové ohraničení stavby; za stavební úpravu se považuje též zateplení pláště stavby.

Územní souhlas postačí u změn staveb (§ 96 odst. 2 písm. f). Stavební úpravy nevyžadují rozhodnutí o umístění stavby, ani územní souhlas (§ 79 odst. 5).

Stavební povolení ani ohlášení nevyžadují stavby a zařízení uvedené v § 103 odst. 1 písm. e) do stanovených parametrů. Toto neplatí, pokud by provedení jejich změn mělo za následek překročení uvedených parametrů.

Stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu nevyžadují stavební úpravy, pokud se jimi nezasahuje do nosných konstrukcí stavby, nemění se vzhled stavby ani způsob užívání stavby, nevyžadují posouzení vlivů na životní prostředí a jejich provedení nemůže negativně ovlivnit požární bezpečnost stavby a nejde o stavební úpravy stavby, která je kulturní památkou (§ 103 odst. 1 písm. d)).

Ohlášení stavebnímu úřadu vyžadují stavební úpravy pro změny v užívání části stavby, kterými se nezasahuje do nosných konstrukcí stavby, nemění se její vzhled a nevyžadují posouzení vlivů na životní prostředí (§ 104 odst. 1 písm. k)). Stavby, u nichž postačí ohlášení, uvádí jmenovitě § 104 odst. 1. Ohlášení postačí rovněž u jejich změn, pokud nedojde k překročení stanovených parametrů.

Pojmy nástavba a přístavba vymezuje NSZ jednoznačně. Naproti tomu obsah pojmu udržovací práce a stavební úpravy není v NSZ ani jeho prováděcích vyhláškách blíže vymezen (s výjimkou dodatečné tepelné izolace budov, kterou stavební zákon jednoznačně určuje jako stavební úpravu (§ 2 odst. 5 písm. c) – zateplení pláště stavby). To v praxi přináší problémy a záleží na jednotlivém stavebním úřadu, jaký výklad v případě dané stavby, jejích udržovacích prací nebo stavebních úprav zvolí.

Již zrušená prováděcí vyhláška k předchozímu stavebnímu zákonu (vyhláška č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona) uváděla příkladem v § 14 některé druhy udržovacích prací:

„Udržovacími pracemi, které nevyžadují ohlášení stavebnímu úřadu, jsou zejména:

a) opravy fasády a vnitřních omítek, obkladů stěn, podlah a dlažeb, výměna a opravy střešní krytiny, opravy povrchu plochých střech, komínových těles, opravy vnitřních instalací, výměna, opravy a nátěry oplechování střech, žlabů a odpadních dešťových svodů, opravy oken a dveří a jejich nátěry, výměna dveří a oken a opravy oplocení, nemění-li se jimi vzhled stavby;

b) výměna nepodstatných částí konstrukcí stavby;

c) opravy ústředního vytápění, větracího a klimatizačního zařízení a výtahů, budou-li je provádět oprávněné osoby;

d) výměna zařizovacích předmětů (např. kuchyňských linek, van) a jiného běžného vybavení stavby;

e) práce stanovené zvláštními předpisy (vyhláška č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích).“.

Příklad stavebních úprav obsahovala již zrušená vyhláška č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu: „… např. přestavby, vestavby, podstatné změny vnitřního zařízení, podstatné změny vzhledu stavby.“

Z uvedeného vyplývá, že stavební předpisy zahrnovaly pod pojem udržovací práce také opravy, které nejsou v základních předpisech stavebního práva samostatnou kategorií. Praxe stavebních úřadů ukazuje, že se těmito příkladnými výčty, byť právně nezávaznými, nadále řídí.

1.2 SPECIÁLNÍ PŘEDPISY STAVEBNÍHO PRÁVA

Řízení o speciálních stavbách, jimiž jsou

• stavby vodních děl;
• stavby pozemních komunikací;
• stavby drah a na dráze;
• stavby letecké;
• upravují samostatné zákony, které jsou ve vztahu ke stavebnímu zákonu předpisy zvláštními (speciálními).

1.2.1 Vodní zákon a jeho prováděcí předpisy

Povolování vodních děl a staveb k vodohospodářským melioracím pozemků upravuje zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. K provedení vodních děl, k jejich změnám a změnám jejich užívání, jakož i k jejich odstranění je třeba stavební povolení vodoprávního úřadu. Ke stavbám, zařízením nebo činnostem, k nimž není třeba stavební povolení podle vodního zákona, které však mohou ovlivnit vodní poměry, je třeba souhlas nebo vyjádření vodoprávního úřadu. Vodní zákon používá termíny udržovací práce, údržba a obnova vodních děl, ale nedefinuje je.

Podle § 15a odst. 3 je vlastník vodního díla povinen ohlásit vodoprávnímu úřadu udržovací práce, které by mohly negativně ovlivnit životní prostředí nebo stabilitu vodního díla a vodohospodářské úpravy. Ohlášení podléhá i obnova vodních děl zničených živelní pohromou nebo havárií. V případech ohlášení činí lhůta pro sdělení vodoprávního úřadu, že proti obnovení nemá námitek, 15 dnů. Povolení k některým vybraným činnostem uvedeným v § 14 vodního zákona, pokud je vykonává vlastník vodního díla v souvislosti s údržbou vodní nádrže. Vlastníci staveb, které nejsou vodními díly, nebo zařízení v korytech vodních toků, popřípadě sousedících s nimi, jsou povinni ve veřejném zájmu dbát o jejich statickou bezpečnost a celkovou údržbu, aby neohrožovaly plynulý odtok povrchových vod, a zabezpečit je proti škodám působeným vodou a odchodem ledu (§ 52 odst. 2). Pokud má bezprostřední prospěch z vodního díla jiná oprávněná osoba než vlastník tohoto vodního díla, je povinen podílet se na úhradě nákladů na údržbu tohoto vodního díla (§ 57). Vlastníci pozemků sousedících s vodním dílem jsou povinni po předchozím projednání s nimi umožnit za účelem provozu a provádění údržby vodních děl v nezbytném rozsahu vstup a vjezd na své pozemky těm, kteří zajišťují provoz nebo provádějí údržbu těchto vodních děl (§ 60).

Definici pojmu „údržba staveb k vodohospodářským melioracím pozemků“ najdeme ve vyhlášce č. 225/2002 Sb., o podrobném vymezení staveb k vodohospodářským melioracím pozemků a jejich částí a způsobu a rozsahu péče o ně: „Péči o stavby k vodohospodářským melioracím pozemků a jejich částí provádí jejich vlastník údržbou těchto staveb. Údržba staveb k vodohospodářským melioracím pozemků a jejich částí se provádí za účelem zpomalení procesu fyzického opotřebení a zabezpečení spolehlivého a bezpečného provozu těchto staveb. Rozsah údržby vychází ze zápisu o udržovací prohlídce“ (§ 3 odst. 1). Udržovací prohlídka se provádí nejméně jedenkrát ročně, o jejím výsledku se pořizuje zápis. Zápis obsahuje mj. soupis závad zjištěných při prohlídce. Vyhláška uvádí dále výčtem jednotlivá technická opatření a postupy, které jsou obsahem údržby staveb k vodohospodářským melioracím pozemků, staveb k závlaze pozemků, staveb k odvodnění pozemků a staveb k ochraně pozemků před erozní činností vody

1.2.2 Zákon o pozemních komunikacích a jeho prováděcí předpisy

Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, stanoví v § 16 odst. 4: „Prováděcí předpis vymezí, pro které stavební úpravy dálnice, silnice a místní komunikace prováděné na silničním pozemku postačí místo stavebního povolení ohlášení speciálnímu stavebnímu úřadu a pro které udržovací práce není třeba ani toto ohlášení. Prováděcí předpis dále stanoví obecné technické požadavky pro stavbu dálnice, silnice a místní komunikace.“

Tímto prováděcím předpisem zákona o pozemních komunikacích je vyhláška č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích; ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška rozumí

• opravou komunikace změnu dokončené stavby, při které se zachovává vnější ohraničení stavby a při které se zlepšují její parametry a zvyšuje bezpečnost provozu (§ 1 odst. 1 písm. b));
• údržbou komunikace soubor prací, kterým se komunikace udržuje v provozně a technicky vyhovujícím stavu za všech povětrnostních podmínek a odstraňují se vady a nedostatky uvedením do původního stavu, (§ 1 odst. 1 písm. c)).

V porovnání s již zmíněnou zrušenou vyhláškou č. 132/1998 Sb., jako prováděcím předpisem starého stavebního zákona (zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu) je výklad pojmů oprava a údržba odlišný. Zatímco vyhláška č. 132/1998 Sb. zahrnovala pod pojem udržovací práce také opravy, vyhláška č. 104/1997 Sb., považuje opravy za změnu dokončené stavby, resp. úžeji za stavební úpravy.

Pro stavbu dálnice, silnice, místní komunikace a veřejně přístupné účelové komunikace je speciálním stavebním úřadem příslušný silniční správní úřad.

Vyhláška č. 104/1997 Sb., ukládá povinnost vlastníkovi nebo správci provádět běžné, hlavní a mimořádné prohlídky komunikací a o jejich výsledku vést záznamy. Vlastník nebo správce zabezpečuje rovněž běžné, hlavní, kontrolní a mimořádné prohlídky mostů. Vyhláška se dále podrobně věnuje údržbě a opravám komunikací a mostů. Obsahuje rozdělení údržby a oprav do jednotlivých kategorií a vymezení obsahu těchto kategorií. Údržbu a opravy komunikací rozděluje vyhláška na

• běžnou údržbu komunikací (v příloze č. 5 zřejmě omylem nazvanou „běžnou úpravou komunikací);
• souvislou údržbu komunikací, sloužící k zachování a obnově původních vlastností komunikace;
• opravy komunikací.

„§ 9 Údržba a opravy komunikací

(1) Cílem údržby a oprav je odstranit závady ve sjízdnosti, opotřebení nebo poškození komunikace, jejich součástí a příslušenství. Rozsah a způsob provedení závisí na vyhodnocení výsledků prohlídek, popř. na doporučeních systému hospodaření s vozovkou.

(2) Součástí údržby jsou také opatření, která neprodleně po zjištění závady zajišťují usměrnění dopravy na závadných úsecích komunikací. Jde zejména o:

a) uzavírku závadného (včetně zavátého) úseku,

b) vyznačení objížďky a umístění příslušných dopravních značek a zařízení,

c) okamžité provizorní zajištění bezpečnosti provozu (např. optická náhrada záchytných zařízení, nouzové podepření nebo překrytí propadů a sesuvů, odstranění pevných překážek).

Opatření provedená podle písmen a) a b) je správce povinen neprodleně oznámit příslušnému silničnímu správnímu úřadu.

(3) Dle rozsahu a povahy prací se činnosti podle předchozích odstavců rozdělují na běžnou a souvislou údržbu a na opravy.

(4) Běžná údržba zahrnuje zejména drobné místně vymezené práce, včetně ošetřování silniční vegetace.

(5) Souvislá údržba zahrnuje zejména rozsáhlejší práce sloužící k zachování a k obnově původních vlastností vozovky komunikace obnovením či zlepšením proměnných parametrů její obrusné vrstvy.

(6) Stavebními pracemi se v rámci opravy odstraňují vady, opotřebení nebo poškození komunikace, jejích součástí a příslušenství, popř. se zlepšuje kvalita stavby a zvyšuje bezpečnost provozu. Opravou dochází k obnově či zlepšení všech parametrů vozovky, popřípadě také ke zlepšení některých parametrů dalších součástí a příslušenství komunikace.

(7) Rozsah a způsob údržby a oprav komunikací je stanoven v příloze č. 5.

Příloha č. 5 k vyhlášce č. 104/1997 Sb.

Údržba a opravy komunikací

1 Běžná úprava komunikací

Běžná údržba zahrnuje drobné, místně vymezené práce, jejichž potřeba byla zjištěna v rámci prohlídek komunikací.

Jedná se především o následující práce:

1 údržba vozovky a krajnic

• vysprávka asfaltových krytů;
• vysprávka cementobetonových krytů;
• vyrovnání a údržba dlážděných krytů;
• údržba štěrkových krytů;
• seříznutí, doplnění, zpevnění a čištění krajnic.

1.2 údržba dopravního značení, dopravních zařízení a dalšího příslušenství

(svislé a vodorovné dopravní značky a zařízení, zrcadla, hlásky, veřejné osvětlení, světelná signalizační zařízení sloužící k řízení dopravy, zábradlí, odrazníky, svodidla, pružidla, směrové sloupky, zásněžky, zásobníky a skládky údržbových hmot apod.)

1.3 údržba odvodňovacích zařízení

(propustky, příkopy, rigoly, skluzy, trativody a vsakovací jímky, silniční kanalizace, uliční vpusti a lapače splavenin)

1.4 údržba svahů a násypů zemního tělesa komunikace

1.5 údržba chodníků a dalších nemotoristických komunikací, dělicích pásů a dopravních ostrůvků

1.6 údržba ploch a vybavení odpočívek, odstavných a parkovacích ploch a dalších součástí komunikace

(staničníky, mezníky, zpomalovací prahy, únikové zóny, protihlukové zdi a valy)

1.7 údržba objektů

(tunely, galerie, opěrné, zárubní, obkladní a parapetní zdi, tarasy)

1.8 ošetřování silniční vegetace

2 Souvislá údržba komunikací

Souvislá údržba zahrnuje rozsáhlejší práce v souvislých úsecích sloužící k zachování a obnově původních vlastností. Podkladem pro rozhodnutí o jejím provedení jsou výsledky systémů hospodaření s vozovkou, případně vyhodnocené údaje z prohlídek komunikací.Jedná se především o následující práce:

2.1 obnova opotřebované obrusné vrstvy, zpevnění a úprava krajnic, chodníků a dalších nemotoristických komunikací

• vozovky s asfaltovým krytem.

obnova krytu

obnova protismykových vlastností krytu

obnova rovnosti krytu

metody využívající recyklace původního krytu

• vozovky s cementobetonovým krytem.

obnova protismykových vlastností krytu

obnova rovnosti krytu

• vozovky s dlážděným krytem nebo s krytem ze silničních dílců.

obnova protismykových vlastností i rovnosti krytu

zesílení

• štěrkové vozovky.

obnova rovnosti krytu

zesílení

2.2 obnova jednotlivých druhů součástí a příslušenství komunikací (v souvislém tahu)

2.3 úprava zemního tělesa a jeho zabezpečení zřízením zdí

2.4 odstranění výmrazků v souvislých úsecích

2.5 obnova silniční vegetace v souvislých úsecích

3 Opravy

Opravy zahrnují především následující práce:

3.1 zesílení nebo rozšíření vozovky a krajnic

3.2 zřízení chodníků, jejich zesílení, popř. zvýšení nivelety

3.3 odstranění sesuvů, zpevňování hornin v zářezech a odřezech

3.4 odstranění důlních škod na tělese komunikace

3.5 oprava koruny komunikace včetně součástí a příslušenství

3.6 obnova objektů uvedených v bodu 1.7.“

V případě údržby a oprav mostů odkazuje vyhláška na českou technickou normu. Seznam českých technických norem, na které se odkazuje v textu vyhlášky č. 104/1997 Sb., uvádí příloha č. 1 vyhlášky v rozdělení na závazné a doporučené ČSN (tj. závazné ve vztahu ke splnění technických požadavků vyhlášky č. 104/1997 Sb.). To je v rozporu s evropským právem a např. s českým zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Technické normy jsou v zemích EU obecně nezávazné.

§ 10 Údržba a opravy mostů

(1) Údržba a opravy mostů se provádějí v rámci technické péče o mosty na základě technické dokumentace, výsledků prohlídek, diagnostického průzkumu, popř. dokumentace opravy. Povinnost vykonávat údržbu a opravy mostu začíná dnem vydání kolaudačního rozhodnutí a trvá i v době před uvedením mostu do provozu a v době jeho dočasného vyloučení z provozu.

(2) Údržbu a opravy mostů (včetně násypových a zářezových svahů pod nimi) zabezpečuje vlastník (správce) mostu. Údržbu a opravy komunikace, vodního toku, nádrže, jiného objektu nebo území pod mostem (s výjimkou svahů), popř. cizího zařízení na mostě nebo pod ním zabezpečuje příslušný vlastník (správce) tohoto zařízení nebo území, a to vždy po dohodě s vlastníkem (správcem) mostu.

(3) Při údržbě a opravách mostu nesmí dojít ke znečištění prostoru pod mosty, zejména vodních toků a chráněného vodohospodářského území.

(4) Údržbu mostů tvoří souhrn prací, kterými se mosty a jejich vybavení udržují v řádném technickém, bezpečném a sjízdném stavu za všech povětrnostních a za běžných dopravních podmínek. Tato údržba se provádí průběžně po celý rok.

(5) Při opravě mostu se stavebními pracemi prováděnými podle schválené dokumentace odstraňují zjištěná poškození nebo vady.

(6) Bližší podrobnosti o údržbě a opravách mostů obsahuje doporučená ČSN 73 6221.

Platná ČSN 73 6221. Prohlídky mostů pozemních komunikací byla vydána v lednu 2018. Před ní existovaly dvě české technické normy stejného označení (tj. čísla i slovního názvu), které byly postupně zrušeny. Norma vydaná v červenci 1996 a zrušená k 1. 4. 2011; další byla vydána v březnu 2011 a zrušena k 1. 2. 2018.

Stavební úpravy komunikací a udržovací práce na nich, které vyžadují ohlášení speciálnímu stavebnímu úřadu, jsou uvedeny výčtem v § 14 vyhlášky č. 104/1997 Sb. Stavební úpravy a práce, které nevyžadují ohlášení, uvádí § 15 vyhlášky č. 104/1997 Sb. Stavební úpravy a práce nevyžadující ohlášení podrobněji specifikuje příloha vyhlášky č. 5 (viz výše) a příloha vyhlášky č. 6 (Plán a organizace zimní údržby) a č. 7 (Technologie zimní údržby).

1.2.3 Zákon o dráhách a jeho prováděcí předpisy

Zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, upravuje mj. podmínky pro stavbu drah železničních, tramvajových, trolejbusových a lanových a stavby na těchto dráhách. Podle zákona o dráhách je

• stavbou dráhy stavba cesty určené k pohybu drážních vozidel a stavba, která rozšiřuje, doplňuje, mění nebo zabezpečuje dráhu bez ohledu, zda je v obvodu dráhy či nikoliv;
• stavbou na dráze jsou všechny stavby a zařízení v obvodu dráhy, které nejsou stavbou dráhy, bez ohledu na účel, jemuž slouží.

Speciálním stavebním úřadem pro stavby dráhy a stavby na dráze je drážní správní úřad.

Vlastník dráhy je povinen zajistit údržbu a opravu dráhy v rozsahu nezbytném pro její provozuschopnost a umožnit styk dráhy s jinými drahami. Vlastník celostátní dráhy a regionální dráhy je dále povinen pečovat o rozvoj a modernizaci dráhy v rozsahu nezbytném pro zajištění dopravních potřeb státu a dopravní obslužnosti území kraje (zákon č. 266/1994 Sb., § 20).

Technické podmínky a požadavky pro stavbu dráhy a stavby na dráze stanoví vyhláška č. 177/1995 Sb., kterou se vydává stavební a technický řád drah, ve znění pozdějších předpisů. Přílohou vyhlášky je seznam 177 českých technických norem (ČSN, ČSN EN) a technických norem železnic (TNŽ); na jejichž požadavky a ustanovení se vyhláška ve svém textu odvolává, čímž je dána povinnost je respektovat a naplnit.

Zákon o dráhách a jeho prováděcí předpisy používají termíny údržba a opravy, obnova, rozšíření dráhy, rekonstrukce nebo modernizace dráhy, blíže je však nedefinují.

1.2.4 Zákon o civilním letectví

Podle zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, leteckou stavbou je

a) stavba letiště a stavba v prostoru letiště;

b) stavba sloužící k zajištění letového provozu mimo prostor letiště.

Stavbami sloužícími k zajištění letového provozu mimo prostor letiště se rozumí stavby pro radiolokační, radionavigační, telekomunikační a radiokomunikační služby, leteckou meteorologickou a leteckou informační službu, pro službu pátrání a záchrany a denní, světelná a rádiová návěstidla.

Speciálním stavebním úřadem pro letecké stavby je Úřad pro civilní letectví. Úřad vydává kolaudační souhlas podle stavebního zákona na základě posouzení provozní způsobilosti letecké stavby z hlediska bezpečnosti leteckého provozu.

Provozováním letiště se rozumí také údržba a rozvoj letiště, v rozsahu a podle podmínek stanovených pro provozování letiště. Technické a provozní podmínky pro provozování letiště stanoví prováděcí předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 108/1997 Sb., kterou se provádí zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Technické a provozní podmínky jednotlivých druhů letišť jsou uvedeny v příloze č. 3 vyhlášky. Technické a provozní údaje o provozovaném letišti obsahuje tzv. letištní příručka. Obsahové náležitosti letištní příručky stanoví příloha č. 5 vyhlášky. Mezi tyto náležitosti letištní příručky patří mj. postupy a provádění údržby a stavebních prací na letišti.

Zákon o civilním letectví a jeho prováděcí předpisy používají termíny udržovací práce, pravidelná a mimořádná údržba, které ale blíže nedefinují.

2 DOKONČENÉ STAVBY V DAŇOVÝCH A ÚČETNÍCH PŘEDPISECH

Zákon o daních z příjmů (zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů ve znění pozdějších předpisů) rozlišuje v souvislosti s užíváním dokončených staveb dvě kategorie nákladů:

a) Opravy, údržbu, udržování hmotného majetku, sloužící k dosažení zdanitelných příjmů, které jsou daňově uznatelným výdajem v tom zdaňovacím období (roce), kdy byly vynaloženy.

b) Technické zhodnocení hmotného majetku, které zvyšuje vstupní (zůstatkovou) cenu příslušného majetku ve zdaňovacím období, kdy bylo technické zhodnocení uvedeno do užívání, a do daňového základu vstupuje formou ročních daňových odpisů.

Zákon o dani z příjmů vymezuje v § 33 technické zhodnocení majetku; pojem oprava, údržba nebo udržování tento zákon sice na několika místech používá, ale blíže nespecifikuje.

„§ 33

(1) Technickým zhodnocením se pro účely tohoto zákona rozumí vždy výdaje na dokončené nástavby, přístavby a stavební úpravy, rekonstrukce a modernizace majetku, pokud převýšily u jednotlivého majetku v úhrnu ve zdaňovacím období 1995 částku 10 000 Kč a počínaje zdaňovacím obdobím 1996 částku 20 000 Kč a počínaje zdaňovacím obdobím 1998 částku 40 000 Kč. Technickým zhodnocením jsou i uvedené výdaje nepřesahující stanovené částky, které poplatník na základě svého rozhodnutí neuplatní jako výdaj (náklad) podle § 24 odst. 2 písm. zb).

(2) Rekonstrukcí se pro účely tohoto zákona rozumí zásahy do majetku, které mají za následek změnu jeho účelu nebo technických parametrů.

(3) Modernizací se pro účely tohoto zákona rozumí rozšíření vybavenosti nebo použitelnosti majetku.“

Zákon o dani z příjmů ponechává na daňovém poplatníkovi, aby odlišil technické zhodnocení a opravy ve svém daňovém přiznání a případně prokázal správci daně (finančnímu úřadu) charakter výdajů, stav nemovitosti před úpravou a po úpravě. Z pohledu daňového poplatníka je výhodnější kategorie oprav; pro stát (správce daně) z hlediska daňových příjmů je výhodnější kategorie technického zhodnocení. Povinností daňového poplatníka je shromáždit důkazní prostředky pro zařazení výdajů do příslušné kategorie, správce daně tyto důkazní prostředky posoudí a rozhodne o zařazení do kategorie oprava nebo technické zhodnocení.

Termíny rekonstrukce a modernizace, které používá zákon o daních z příjmů, neznají předpisy stavebního práva. Termín technický parametr není definován v žádném daňovém, resp. účetním předpisu, nedefinuje jej vlastně žádný obecně závazný právní předpis. Slovník pojmů ve výstavbě (DOS M 01.01, vydalo IC ČKAIT, Praha 2000) definuje termín „technický parametr“ následovně:

„Parametry jsou základní konstrukční, provozní, technické a jiné údaje, sloužící k určení charakteru procesu nebo produktu (díla, výrobku) a sloužící k jeho posuzování a hodnocení. Parametry jsou obvykle hodnoceny ve vztahu k určeným standardům (normám).“

Největší potíže způsobuje v praxi aplikace výkladu termínu rekonstrukce a modernizace na stavby (nemovitosti). Přitom se však přehlíží první část definice technického zhodnocení v § 33 zákona o dani z příjmů: „Technickým zhodnocením se rozumí vždy výdaje na dokončené nástavby, přístavby a stavební úpravy …“ což je přesná terminologie stavebního zákona. Zákon o dani z příjmů tak u technického zhodnocení v případě nemovitostí jednoznačně odkazuje na stavební předpisy; za technické zhodnocení označuje změny dokončených staveb. Druhou část definice technického zhodnocení v § 33 (rekonstrukce a modernizace) můžeme ponechat pro technické zhodnocení dalšího hmotného investičního majetku, (stroje, automobily, výpočetní technika aj.).

Zákon o dani z příjmu uvádí v § 24 Výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů mezi daňově odečitatelnými náklady také „výdaje (náklady) na dokončenou nástavbu, přístavbu a stavební úpravy, rekonstrukci a modernizaci jednotlivého majetku, které nejsou technickým zhodnocením podle § 33 odst. 1″ (§ 24 odst. 2 písm. zb). To jsou především výdaje nepřesahující stanovené limity pro technické zhodnocení podle § 33.

Mezi daňově uznatelné náklady zahrnuje § 24 také „výdaje (náklady), k jejichž úhradě je poplatník povinen podle zvláštních zákonů“. (§ 24 odst. 2 písm. p). Tato podmínka bude splněna např. u dodatečné tepelné izolace (dodatečné zateplení budovy je podle stavebního zákona stavební úpravou, tedy technickým zhodnocením hmotného majetku podle zákona o dani z příjmů), které vlastník budovy musí provést, pokud budova nesplňuje stanovené požadavky na energetickou náročnost podle zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů, a podle prováděcí vyhlášky č. 78/2013 Sb., o energetické náročnosti budov. Zákon č. 406/2000 Sb., stanoví v § 7 Snižování energetické náročnosti budov: „(1) V případě výstavby nové budovy je stavebník povinen plnit požadavky na energetickou náročnost budovy podle prováděcího právního předpisu … (2) V případě větší změny dokončené budovy jsou stavebník, vlastník budovy nebo společenství vlastníků jednotek povinni plnit požadavky na energetickou náročnost budovy podle prováděcího právního předpisu …“.

K účetním předpisům patří také zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů. Rezervy na opravy hmotného majetku se mohou vytvářet pouze na opravy, nikoliv na technické zhodnocení nebo udržování/ údržbu majetku. Zákon o rezervách pojem opravy hmotného majetku, udržovací práce, technického zhodnocení majetku blíže neurčuje; v praxi je pak obtížné rozhodnout, o jakou kategorii se jedná.

Oporou tu může být vyhláška MF ze dne 5.12.2002 č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví, která stanoví v § 47 odst. 2 písm. a):

„Opravou se odstraňují účinky částečného fyzického opotřebení nebo poškození za účelem uvedení do předchozího nebo provozuschopného stavu. Uvedením do provozuschopného stavu se rozumí provedení opravy i s použitím jiných než původních materiálů, dílů, součástí nebo technologií, pokud tím nedojde k technickému zhodnocení. Údržbou se rozumí soustavná činnost, kterou se zpomaluje fyzické opotřebení a předchází poruchám a odstraňují se drobnější závady, …“

A v § 47 odst. 4 najdeme vysvětlení technického zhodnocení:

„Technickým zhodnocením se rozumí zásahy do majetku uvedeného do užívání, které mají za následek změnu jeho účelu nebo technických parametrů, nebo rozšíření vybavenosti nebo použitelnosti majetku, včetně nástaveb, přístaveb a stavebních úprav, pokud vynaložené náklady dosáhnou ocenění určeného účetní jednotkou pro vykazování jednotlivého dlouhodobého majetku …“.

3 UDRŽOVÁNÍ, OPRAVY A STAVEBNÍ ÚPRAVY V OBČANSKÉM ZÁKONÍKU

Občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů) používá ve svých ustanoveních (týkajících se např. bytového spoluvlastnictví, nájmu, zvláštních ustanovení o nájmu bytu a nájmu domu, smlouvy o dílo) termíny stavebního zákona. Vedle toho používá také termíny oprava, přestavba; rozlišuje běžnou údržbu a ostatní údržbu.

„§ 1189

(1) Správa domu a pozemku zahrnuje vše, co nenáleží vlastníku jednotky a co je v zájmu všech spoluvlastníků nutné nebo účelné pro řádnou péči o dům a pozemek jako funkční celek a zachování nebo zlepšení společných částí. Správa domu zahrnuje i činnosti spojené s přípravou a prováděním změn společných částí domu nástavbou, přístavbou, stavební úpravou nebo změnou v užívání, jakož i se zřízením, udržováním nebo zlepšením zařízení v domě nebo na pozemku sloužících všem spoluvlastníkům domu.

§ 1172

(1) Má-li jednotka vzniknout nástavbou, přístavbou nebo stavební úpravou domu …

§ 1183

(1) Vlastník jednotky se zdrží všeho, co brání údržbě, opravě, úpravě, přestavbě či jiné změně domu nebo pozemku, o nichž bylo řádně rozhodnuto; jsou-li prováděny uvnitř bytu nebo na společné části, která slouží výlučně k užívání vlastníka jednotky, umožní do nich přístup, pokud k tomu byl předem vyzván osobou odpovědnou za správu domu. To platí i pro umístění, údržbu a kontrolu zařízení pro měření spotřeby vody, plynu, tepla a jiných energií.

§ 2587

Dílem se rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Dílem se rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části.“

Některé tyto pojmy vymezuje prováděcí předpis občanského zákoníku, kterým je nařízení vlády č. 308/2015 Sb., o vymezení pojmů běžná údržba a drobné opravy související s užíváním bytu:

Vláda nařizuje k provedení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník:

§ 1 Úvodní ustanovení

Toto nařízení vymezuje pojmy běžná údržba bytu a drobné opravy související s užíváním bytu.

§ 2 Běžná údržba bytu

Běžnou údržbou bytu se rozumí udržování a čištění bytu včetně zařízení a vybavení bytu, které se provádí obvykle při užívání bytu. Jde zejména o malování, opravu omítek, tapetování a čištění podlah včetně podlahových krytin, obkladů stěn a čištění zanesených odpadů až ke svislým rozvodům. Dále se běžnou údržbou rozumí udržování zařízení bytu ve funkčním stavu, pravidelné prohlídky a čištění předmětů uvedených v § 4 písm. g), kontrola funkčnosti termostatických hlavic s elektronickým řízením, kontrola funkčnosti hlásiče kouře včetně výměny zdroje, kontrola a údržba vodovodních baterií s elektronickým řízením.

§ 3 Drobné opravy bytu

Za drobné opravy se považují opravy bytu a jeho vnitřního vybavení, pokud je toto vybavení součástí bytu a je ve vlastnictví pronajímatele, a to podle věcného vymezení nebo podle výše nákladů.

§ 4 Drobné opravy podle věcného vymezení

Podle věcného vymezení se za drobné opravy považují

a) opravy jednotlivých vrchních částí podlah, opravy podlahových krytin a výměny prahů a lišt,

b) opravy jednotlivých částí dveří a oken a jejich součástí, kování a klik, výměny zámků včetně elektronického otevírání vstupních dveří bytu a opravy kování, klik, rolet a žaluzií u oken zasahujících do vnitřního prostoru bytu,

c) opravy a výměny elektrických koncových zařízení a rozvodných zařízení, zejména vypínačů, zásuvek, jističů, zvonků, domácích telefonů, zásuvek rozvodů datových sítí, signálů analogového i digitálního televizního vysílání a výměny zdrojů světla v osvětlovacích tělesech, opravy zařízení pro příjem satelitního televizního vysílání, opravy audiovizuálních zařízení sloužících k otevírání vchodových dveří do domu, opravy řídicích jednotek a spínačů ventilace, klimatizace a centrálního vysavače, opravy elektronických systémů zabezpečení a automatických hlásičů pohybu,

d) výměny uzavíracích ventilů u rozvodu plynu s výjimkou hlavního uzávěru pro byt,

e) opravy a výměny uzavíracích armatur na rozvodech vody s výjimkou hlavního uzávěru pro byt, výměny sifonů a lapačů tuku,

f) opravy a certifikace bytových měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění a opravy a certifikace bytových vodoměrů teplé a studené vody, opravy hlásičů požáru a hlásičů kouře, opravy regulátorů prostorové teploty u systémů vytápění umožňujících individuální regulaci teploty,

g) opravy vodovodních výtoků, zápachových uzávěrek, odsavačů par, digestoří, mísicích baterií, sprch, ohřívačů vody, bidetů, umyvadel, van, výlevek, dřezů, splachovačů, kuchyňských sporáků, pečicích trub, vařičů, infrazářičů, kuchyňských linek, vestavěných a přistavěných skříní,

h) opravy kamen na pevná paliva, plyn a elektřinu, kouřovodů, kotlů etážového topení na elektřinu, kapalná a plynná paliva, kouřovodů a uzavíracích a regulačních armatur a ovládacích termostatů etážového topení; nepovažují se však za ně opravy radiátorů a rozvodů ústředního topení,

i) výměny drobných součástí předmětů uvedených v písmenech g) a h).

§ 5 Drobné opravy podle výše nákladů

Podle výše nákladů se za drobné opravy považují další opravy bytu a jeho vybavení a výměny jednotlivých předmětů nebo jejich součástí, které nejsou uvedeny v § 4, jestliže náklad na jednu opravu nepřesáhne částku 1 000 Kč. Provádí-li se na téže věci několik oprav, které spolu souvisejí a časově na sebe navazují, je rozhodující součet nákladů na související opravy. Náklady na dopravu a jiné náklady spojené s opravou se do nákladů na tuto opravu nezapočítávají a hradí je nájemce.

§ 6 Roční limit nákladů

(1) Přesáhne-li součet nákladů za drobné opravy uvedené v § 4 a 5 v kalendářním roce částku rovnající se 100 Kč/m² podlahové plochy bytu, další opravy v daném kalendářním roce se nepovažují za drobné opravy.

(2) Podlahovou plochou bytu se pro účely tohoto nařízení rozumí součet podlahových ploch bytu a všech prostorů, které jsou s bytem užívány, a to i mimo byt, pokud jsou užívány výhradně nájemcem bytu; podlahová plocha sklepů, které nejsou místnostmi, a podlahová plocha balkonů, lodžií a teras se započítává pouze jednou polovinou.

§ 7 Účinnost

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2016.

4 UDRŽOVÁNÍ A ŽIVOTNOST STAVEB V PŘEDPISECH A DOKUMENTECH EVROPSKÉHO PRÁVA

Evropské právo je svou povahou fragmentární, to znamená, že nereguluje všechny oblasti práva. S přihlédnutím k různým zeměpisným, klimatickým, historickým a jiným podmínkám nereguluje stavební právo. Přesto se některé akty evropského práva dotýkají výstavby a stavebnictví nepřímo, ovšem velmi významně. Jedná se zejména o oblast volného pohybu stavebních výrobků na jednotném evropském trhu, energetických požadavků na budovy a oblast stavebních odpadů.

V případě stavebních výrobků je základním dokumentem evropského práva Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 Sb. ze dne 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS.

Článek 2 Nařízení definuje:

• stavební výrobek, jako výrobek nebo sestavu, které jsou vyrobeny a uvedeny na trh za účelem trvalého zabudování do stavby nebo její části a jejichž vlastnosti ovlivňují vlastnost stavby s ohledem na základní požadavky na stavby;
• stavbu jako pozemní a inženýrské stavby;
• životní cyklus (stavebního výrobku) jako po sobě následující a propojené fáze doby životnosti stavebního výrobku, od získání suroviny nebo vytvoření z přírodních zdrojů až po jeho konečnou likvidaci.

Sedm základních požadavků na stavby (viz kapitola Veřejný zájem) stanoví Nařízení v příloze č. 1. Úvodem se konstatuje:

„Stavby jako celek i jejich jednotlivé části musejí vyhovovat zamýšlenému použití, zejména s přihlédnutím k bezpečnosti a ochraně zdraví osob v průběhu celého životního cyklu staveb. Po dobu ekonomicky přiměřené životnosti musí stavby při běžné údržbě plnit tyto základní požadavky na stavby.“

Vydáním Nařízení byla zrušena Směrnice Rady 89/106/EHS ze dne 21. prosince 1988 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se stavebních výrobků, jejíž přílohou byly rovněž základní požadavky na stavby (první až šestý požadavek; sedmý požadavek byl připojen až v Nařízení 305/2011). Sdělením Komise 94/C62/01 bylo oznámeno vydání šesti interpretačních dokumentů ke Směrnici Rady 89/106/EHS, které dávaly konkrétní podobu šesti základním požadavkům.

Interpretační dokumenty konkretizují základní požadavky, sjednocují terminologii a technické podklady, případně uvádějí třídy nebo úrovně pro každý požadavek. Interpretační dokumenty sloužily jako podklad pro vypracování harmonizovaných evropských norem a řídících pokynů pro evropská technická schválení a pro uznání národních technických specifikací. Byť interpretační dokumenty vážou na již zrušenou evropskou směrnici o stavebních výrobcích, v praxi členských zemí EU se stále používají.

V interpretačních dokumentech je definována mj. stavba, údržba (stavby), běžná údržba (stavby) a životnost (stavby):

Stavby – pod stavbami se rozumí všechno, co bylo postavené nebo vzniklo ve stavebním procesu a je pevně spojené se zemí. Termín zahrnuje pozemní a inženýrské stavby. Stavby jsou např.: obytné budovy, průmyslové budovy, budovy pro obchod, administrativu, zdravotnictví, školství, volný čas a zemědělství, mosty, silnice a dálnice, železnice, potrubní sítě, stadiony, plavecké bazény, loděnice, nástupiště, doky, propustky, kanály, přehrady, věže, nádrže, tunely atd.

Údržba je řada preventivních a jiných opatření, prováděných na stavbě tak, aby po dobu své životnosti mohla stavba plnit všechny své funkce. Patří sem čištění, provozní údržba, natírání, opravy a výměna částí stavby, je-li nutná atd.

Běžná údržba obecně zahrnuje kontrolní prohlídky a provádí se v termínu, kdy náklady na zásah, který je nutno učinit, jsou přiměřené hodnotě příslušné části stavby s přihlédnutím k vyvolaným nákladům.

Životnost je časový úsek, ve kterém budou ukazatele užitných vlastností stavby udržovány na úrovni slučitelné s plněním základních požadavků.

Ekonomicky přiměřená životnost předpokládá, že budou uvažována všechna příslušná hlediska, jako jsou:

• náklady na návrh, stavbu a její užívání;
• náklady vznikající z provozních překážek;
• rizika a následky poruch stavby během její životnosti a náklady na pojištění k pokrytí těchto rizik;
• plánovaná částečná obnova;
• náklady na kontrolní prohlídky, údržbu, péči a opravy;
• provozní a správní náklady;
• odstranění;
• hlediska životního prostředí.

Evropské energetické směrnice jsou transponovány do českého právního řádu zákonem č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů, případně prováděcími předpisy tohoto zákona. Tento zákon rozumí:

• větší změnou dokončené budovy – změnu dokončené budovy na více než 25 % celkové plochy obálky budovy;
• podstatnou rekonstrukcí – změnu dokončené stavby, jejíž předpokládané náklady by přesáhly 50 % investičních nákladů na novou srovnatelnou stavbu;
• celkovou energeticky vztažnou plochou – vnější půdorysná plocha všech prostorů s upravovaným vnitřním prostředím v celé budově, vymezená vnějšími povrchy konstrukcí obálky budovy;
• obálkou budovy – soubor všech teplosměnných konstrukcí na systémové hranici celé budovy nebo zóny, které jsou vystaveny přilehlému prostředí, jež tvoří venkovní vzduch, přilehlá zemina, vnitřní vzduch v přilehlém nevytápěném prostoru, sousední nevytápěné budově nebo sousední zóně budovy vytápěné na nižší vnitřní návrhovou teplotu;
• technickým systémem budovy – zařízení určené k vytápění, chlazení, větrání, úpravě vlhkosti vzduchu, přípravě teplé vody, osvětlení budovy nebo její ucelené části nebo pro kombinaci těchto účelů.

Nelze považovat za systémové, že energetické požadavky na budovy jsou v českém právu řešeny samostatně, mimo oblastí stavebního práva a mimo stavební kompetence a odbornosti.

5 PÉČE O STAVEBNÍ PAMÁTKY

Zvláštní pozornost je věnována v předpisech stavebního práva a v dalších právních předpisech ochraně a péči o stavební památky. Součástí právního pořádku České republiky je také Evropská úmluva o krajině (Sdělení č. 13/2005 Sb. m. smluv), Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví (Sdělení č. 159/1991 Sb. m. smluv), Úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy (Sdělení č. 73/2000 Sb. m. smluv), Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy (Sdělení č. 99/2000 Sb. m. smluv). Podle těchto mezinárodních dokumentů je povinností každého státu zabezpečit označení, ochranu, zachování, prezentování a předávání budoucím generacím kulturního a přírodního dědictví nacházejícího se na jeho území. Státy jsou povinny zavést patřičné procedury dohledu včetně příslušných národních právních předpisů, omezit fyzické chátrání architektonického dědictví, předcházet znetvoření, zchátrání nebo demolici chráněných statků, poskytovat prostřednictvím veřejných úřadů finanční podporu na údržbu a restaurování architektonického dědictví na svém území. Chráněné statky mají být využívány s ohledem na potřeby současného života, státy mají podporovat adaptaci starých budov pro nové účely, je-li to vhodné. Státy přijmou opatření nutná k zajištění toho, aby důsledky zpřístupnění nemovitých památek, zvláště jakékoli stavební úpravy, neovlivnily negativně architektonický a historický charakter chráněných statků a jejich okolí. Státům se ukládá povinnost podporovat výuku různých povolání a řemeslných živností, spjatých s konzervací architektonického dědictví.

Integrovaná politika konzervace architektonického dědictví

Úmluva o ochraně architektonického dědictví Evropy zavazuje jednotlivé státy, které přijaly tuto úmluvu, přijmout integrovanou politiku konzervace, která:

1. stanovuje ochranu architektonického dědictví jako základní cíl plánování územního rozvoje města a venkova a zajišťuje ohled na tento požadavek ve všech fázích jak přípravy plánů výstavby, tak procesu schvalování prací;

2. podporuje programy restaurování a údržby architektonického dědictví;

3. učiní z konzervace, propagace a zhodnocování architektonického dědictví významný prvek kulturní politiky, politiky životního prostředí a územního plánování;

4. kdykoli je to možné, podpoří v rámci procesu územního plánování měst a venkova konzervaci a užívání určitých budov, jejichž vlastní význam by nebyl dostatečným důvodem k památkové ochraně, ale které jsou zajímavé z hlediska svého umístění v městském nebo venkovském prostředí a z hlediska kvality života;

5. podporuje užívání a rozvoj tradičních dovedností a materiálů jako nezbytných složek pro budoucnost architektonického dědictví.

5.1 STAVEBNÍ ZÁKON A PAMÁTKOVÁ PÉČE

Veřejný zájem na úseku památkové péče se zohledňuje v ustanoveních stavebního zákona na úseku územního plánování, při výkonu státního dozoru. Mezi dotčené orgány chránícími veřejné zájmy podle zvláštních právních předpisů patří podle stavebního zákona orgány státní památkové péče, jimiž jsou Ministerstvo kultury, krajské úřady a obecné úřady obcí s rozšířenou působností. Ministerstvu kultury je podřízena odborná organizace státní památkové péče (Národní památkový ústav). Zvláštním právním předpisem na úseku památkové péče je zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů.

Stavební zákon rozumí veřejně prospěšným opatřením opatření nestavební povahy sloužící ke snižování ohrožení území a k rozvoji anebo k ochraně přírodního, kulturního a archeologického dědictví, vymezené ve vydané územně plánovací dokumentaci (§ 2 odst. 1 písm. m)).

Nadřízený stavební úřad si může vyhradit pravomoc stavebního úřadu prvního stupně u jednotlivých technicky zvlášť obtížných nebo neobvyklých staveb nebo u opatření s rozsáhlejšími účinky na životní prostředí, kulturní památku, památkovou rezervaci nebo památkovou zónu v jejich okolí (§ 17 odst. 1).

K cílům územního plánování patří ochrana a rozvíjení přírodních, kulturních a civilizačních hodnot území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví (§ 18 odst. 4).

Úkolem územního plánování je zejména zjišťovat a posuzovat stav území, jeho přírodní, kulturní a civilizační hodnoty (§ 19 odst. 1 písm. a)), uplatňovat poznatky zejména z oborů architektury, urbanismu, územního plánování a ekologie a památkové péče (§ 19 odst. 1 písm. o)).

Udržovací práce a stavební úpravy na stavbě, která je kulturní památkou, vyžadují vždy stavební povolení nebo ohlášení stavebnímu úřadu (§ 103 odst. 1 písm. c) a d)).

Výjimky u rozhodnutí o změně využití území ani územního souhlasu nelze uplatnit pro území, a kterých se prokazatelně nalézají archeologické nálezy (§ 80 odst. 4).

U změny stavby, která je kulturní památkou, nelze použít zjednodušený postup podle § 118 odst. 6 a 7).

Změnu stavby, která je kulturní památkou, lze užívat pouze na základě kolaudačního souhlasu, nebo kolaudačního rozhodnutí (§ 119 odst. 1).

O povolení odstranění stavby se vede řízení, pokud se ohlášený záměr odstranit stavbu nebo terénní úpravy týká nemovitosti, která není kulturní památkou, ale je v památkové rezervaci, památkové zóně nebo ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny, a závazné stanovisko orgánu státní památkové péče stanoví podmínky pro provedení tohoto záměru (§ 128 odst. 6).

Stavební úřad nařídí odstranění stavby vlastníku stavby, která svým závadným stavem ohrožuje život nebo zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost, životní prostředí anebo majetek třetích osob, a její vlastník přes rozhodnutí stavebního úřadu ve stanovené lhůtě neodstranil závadný stav stavby; jde-li o stavbu, která je kulturní památkou, postupuje se podle zvláštního právního předpisu, kterým je zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (§ 129 odst. 1 písm. a)).

Veřejným zájmem se rozumí mj. požadavek, aby stavba neohrožovala zájmy státní památkové péče, archeologické nálezy a sousední stavby (§ 132 odst. 2 písm. c)).

Stavební úřad může nařídit vlastníku stavby, stavebního pozemku nebo zastavěného stavebního pozemku nezbytné úpravy, jimiž se zajišťuje ochrana architektonického a archeologického dědictví (§ 137 odst. 1 písm. i)).

Provádí-li stavebník svépomocí změnu stavby, která je kulturní památkou, je povinen zajistit odborné vedení provádění stavby stavbyvedoucím (§ 160 odst. 4).

Práva k pozemkům a stavbám lze omezit, jde-li o ochranu archeologického dědictví (§ 170 odst. 1 písm. b)).

Dojde-li při postupu podle tohoto zákona nebo v souvislosti s tím k nepředvídaným nálezům kulturně cenných předmětů, detailů stavby nebo chráněných částí přírody anebo k archeologickým nálezům, je stavebník povinen neprodleně oznámit nález stavebnímu úřadu a orgánu státní památkové péče nebo orgánu ochrany přírody a zároveň učinit opatření nezbytná k tomu, aby nález nebyl poškozen nebo zničen, a práce v místě nálezu přerušit. Tuto povinnost může stavebník přenést smlouvou na stavebního podnikatele nebo na osobu zabezpečující přípravu stavby či provádějící jiné práce podle tohoto zákona. Stavební úřad v dohodě s příslušným dotčeným orgánem stanoví podmínky k zabezpečení zájmů státní památkové péče a ochrany přírody a krajiny, popřípadě rozhodne o přerušení prací. (§ 176 odst. 1) Ministerstvo kultury může na návrh orgánu státní památkové péče nebo Archeologického ústavu Akademie věd České republiky rozhodnout, že se jedná o nález mimořádného významu, a z vlastního podnětu jej prohlásí za kulturní památku. (§ 176 odst. 4)

5.2 ZÁKON O DANI Z PŘÍJMŮ A KULTURNÍ PAMÁTKY

Podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů jsou movité kulturní památky a soubory movitých kulturních památek hmotným majetkem vyloučeným z odpisování (§ 27 odst. 1 písm. e). U technického zhodnocení provedeného na nemovité kulturní památce (§ 29 odst. 3) se roční odpis stanoví ve výši jedné patnáctiny vstupní ceny (§ 30 odst. 6) .

5.3 ZÁKON O STÁTNÍ PAMÁTKOVÉ PÉČI

Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, rozumí státní památkovou péčí péči státu o kulturní památky Za kulturní památky prohlašuje Ministerstvo kultury nemovité a movité věci pro jejich historickou, uměleckou, vědeckou a technickou hodnotu. Za národní kulturní památky prohlašuje vláda České republiky kulturní památky, které tvoří nejvýznamnější součást kulturního bohatství národa.

Zákon o státní památkové péči používá pro péči a zásahy do staveb, které jsou kulturními památkami, nacházejí se v památkové rezervaci nebo památkové zóně, případně v jejich ochranném pásmu, souhrnně termín obnova: „Zamýšlí-li vlastník kulturní památky provést údržbu, opravu, rekonstrukci, restaurování nebo jinou úpravu kulturní památky nebo jejího prostředí (dále jen „obnova“) …“ (§ 14 odst. 1).

Povinnosti při obnově kulturních památek ukládá jejich vlastníkům zákon o státní památkové péči v § 14. Vlastník kulturní památky je povinen si předem vyžádat závazné stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností; jde-li o národní kulturní památku, závazné stanovisko krajského úřadu. Vlastník nemovitosti, která není kulturní památkou, ale je v památkové rezervaci, v památkové zóně nebo v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace, nebo památkové zóny, je povinen k zamýšlené stavbě, změně stavby, terénním úpravám, umístění nebo odstranění zařízení, odstranění stavby, úpravě dřevin nebo udržovacím pracím na této nemovitosti si předem vyžádat závazné stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností.

V závazném stanovisku se vyjádří, zda práce tam uvedené jsou z hlediska zájmů státní památkové péče přípustné a stanoví se základní podmínky, za kterých lze tyto práce připravovat a provést. Základní podmínky musí vycházet ze současného stavu poznání kulturně historických hodnot, které je nezbytné zachovat při umožnění realizace zamýšleného záměru.

V územním řízení, při vydání územního souhlasu a v řízení o povolení staveb, změn staveb, terénních úprav, umístění nebo odstranění zařízení, odstranění stavby a udržovacích prací, prováděném v souvislosti s úpravou území, na němž uplatňuje svůj zájem státní památková péče, nebo v souvislosti s obnovou nemovité kulturní památky, popřípadě se stavbou, změnou stavby, terénními úpravami, umístěním nebo odstraněním zařízení, odstraněním stavby nebo udržovacími pracemi na nemovitosti v památkové rezervaci, v památkové zóně nebo v ochranném pásmu kulturní památky, rozhoduje stavební úřad v souladu se závazným stanoviskem obecního úřadu obce s rozšířenou působností, jde-li o nemovitou národní kulturní památku, se závazným stanoviskem krajského úřadu.

Lze-li zamýšlenou obnovu nemovité kulturní památky, popřípadě nemovitosti v památkové rezervaci, v památkové zóně nebo v ochranném pásmu kulturní památky, provést na základě ohlášení, může stavební úřad dát souhlas pouze v souladu se závazným stanoviskem obecního úřadu obce s rozšířenou působností, nebo jde-li o nemovitou národní kulturní památku, krajského úřadu.

Orgán státní památkové péče vydá závazné stanovisko po předchozím písemném vyjádření odborné organizace státní památkové péče, se kterou projedná na její žádost před ukončením řízení návrh tohoto závazného stanoviska. Písemné vyjádření předloží odborná organizace státní památkové péče příslušnému orgánu státní památkové péče nejpozději ve lhůtě 20 dnů ode dne doručení žádosti o jeho vypracování, nestanoví-li orgán státní památkové péče ve zvlášť složitých případech lhůtu delší, maximálně o 10 dnů. Pokud ve lhůtě 20 dnů nebo v prodloužené lhůtě příslušný orgán státní památkové péče písemné vyjádření neobdrží, vydá závazné stanovisko bez tohoto vyjádření.

Projektovou dokumentaci obnovy nemovité kulturní památky nebo nemovitosti v památkové rezervaci, v památkové zóně nebo v ochranném pásmu kulturní památky, vlastník kulturní památky nebo projektant projedná v průběhu zpracování s odbornou organizací státní památkové péče z hlediska splnění podmínek závazného stanoviska. Při projednávání poskytuje odborná organizace státní památkové péče potřebné podklady, informace a odbornou pomoc. Ke každé úrovni dokumentace zpracuje odborná organizace státní památkové péče písemné vyjádření jako podklad pro závazné stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností, jde-li o nemovitou národní kulturní památku, jako podklad pro závazné stanovisko krajského úřadu.

Restaurování kulturních památek nebo jejich částí, které jsou díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi, mohou provádět fyzické osoby na základě povolení, vydaného podle zákona o státní památkové péči. Restaurováním se rozumí souhrn specifických výtvarných, uměleckořemeslných a technických prací, respektujících technickou a výtvarnou strukturu originálu.

Vlastník kulturní památky je povinen odevzdat odborné organizaci státní památkové péče na její žádost 1 vyhotovení dokumentace.

Vyhláška č. 66/1988 Sb., kterou se provádí zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, ukládá vlastníkovi kulturní památky povinnost zajistit včasnou přípravu a řádné provedení všech prací a jiných opatření potřebných k zabezpečení péče o kulturní památku, zejména:

a) dobrý technický stav a estetický vzhled kulturní památky;

b) vhodné a přiměřené užívání kulturní památky;

c) příznivé prostředí kulturní památky, popřípadě jejího přemístění na jiné vhodné místo.

Podle vyhlášky č. 66/1988 Sb., se jinou úpravou kulturní památky podle § 14 odst. 1 zákona o státní památkové péči rozumí modernizace budovy při nezměněné funkci nebo využití kulturní památky, dále nástavba či přístavba. V souvislosti s obnovou může dojít i ke změně funkce využití kulturní památky, pokud se touto změnou docílí vhodnějšího uplatnění jejích kulturně společenských hodnot.

Závazné stanovisko vydané orgánem státní památkové péče ve věci, o které není příslušný rozhodovat stavební úřad podle stavebního zákona, je samostatným rozhodnutím ve správním řízení. Pokud je závazné stanovisko vydáno ve věci, o které rozhoduje stavební úřad, je úkonem učiněným dotčeným orgánem pro řízení vedené stavebním úřadem.

5.4 MEZINÁRODNÍ DOKUMENTY ICOMOS

Mezinárodní rada pro památky a sídla (International Council of Monuments and Sites – ICOMOS) je nevládní organizací a poradním orgánem UNESCO v oblasti kulturního dědictví. V České republice působí Český národní komitét ICOMOS.

Mezinárodní rada pro památky a sídla se zabývá otázkami teorie a praxe památkové péče, ochranou, konzervací, restaurováním a prezentací nemovitých kulturních památek a sídel. Zpravidla na svých generálních shromážděních, konaných každé tři roky, přijímá mezinárodní dokumenty památkové ochrany (mezinárodní charty), upřesňující odborný přístup k péči o kulturní dědictví. Tyto dokumenty nejsou právně závazné, ale při schválení všemi národními komitéty ICOMOS tvoří základ pro praxi v ochraně památek v členských zemích. Mj. jsou v nich vysvětlovány principy a definovány základní pojmy v oblasti péče o nemovité kulturní památky.

K mezinárodním dokumentům ICOMOS o ochraně kulturního dědictví patří mj.:

• Mezinárodní charta o konzervaci a restaurování památek a sídel, Benátky 1964;
• Mezinárodní charta pro záchranu historických měst, Washington 1987;
• Mezinárodní charta o lidovém stavebním dědictví, Mexiko 1999;
• Principy impregnace historických dřevěných konstrukcí, Mexiko 1999;
• Dokument o autenticitě, Nara (Japonsko) 1994;
• Charta ICOMOS – Principy posuzování, konzervace a restaurování architektonického dědictví, Victoria Falls (Zimbabwe) 2003;
• Burrská charta (Charta Australského národního komitétu ICOMOS) pro místa kulturního významu, Burra (Jižní Austrálie) 1999.

Ve výkladu vybraných pojmů z oblasti péče o stavební památky a stavební fond obecně v kap. 6 je přihlédnuto také k obsahu těchto dokumentů.

Pojem historické památky (historic monument) v dokumentech ICOMOS zahrnuje architektonické dílo buď osamocené, nebo městské či venkovské sídlo, které podává svědectví o svébytné civilizaci, historickém vývoji nebo události. Konzervace a restaurování památek představuje disciplinu, která s využitím vědy a techniky chce přispět ke studiu a k záchraně historických památek. Zachování památky podpoří určení jejího dalšího využití. Tato užitná funkce památky nesmí narušit její památnou hodnotu.

Ochrana/zachování památky (preservation) znamená udržování její materiální podstaty ve stávajícím stavu a zpomalování jejího chátrání. Je třeba vzít v úvahu, že jednotlivé památky a sídla se během času mění různou rychlostí. Nové stavební práce lze provádět jen tehdy, je-li jejich účelem ochrana materiální podstaty památky, např. stabilizace.

Konzervace památky (conservation) znamená především soustavné provádění její údržby. Zahrnuje zachování původního prostředí památky a jejího měřítka. Konzervace je založena na šetrném přístupu k památce. Je prováděna na základě respektování existující materiální podstaty, způsobu užívání, vztahů mezi lidmi a památkou a jejího významu.

Příklad: Stopy přístavků, přestaveb a předchozích zásahů do materiální podstaty památky jsou svědectvím jejího historického vývoje a užívání. Konzervace musí usnadňovat nikoliv ztěžovat jejich pochopení.

Údržba (maintenance) je základem konzervace a znamená soustavnou ochrannou péči o stavební konstrukci (fabric) a rámec památky/lokality. Údržbu je nutno odlišit od opravy (repair). Oprava zahrnuje restaurování a rekonstrukci.

Příklad: Uvedené rozlišení znamená např. v případě střešního okapu: údržbou jsou pravidelné prohlídky a čištění žlabů; opravou znamenající restaurování je navrácení vyvrácených žlabů na původní místo; opravou znamenající rekonstrukci je výměna zničených žlabů.

Restaurování památky znamená navrácení stávající materiální podstaty do známého dřívějšího stavu odstraněním přístaveb, nebo sestavením dochovaných částí bez použití nepůvodních materiálů. Je vhodné pouze tehdy, existuje-li ověřené svědectví o dřívějším stavu materiální podstaty památky.

Restaurování (restoration) má zachovat a zdůraznit její výjimečný charakter. Je založeno na respektování podstaty památky a autentických dokumentů. Odhaluje a zachovává estetické a historické hodnoty památky. Zastavuje se tam, kde začíná hypotéza. Vlastnímu restaurování musí předcházet, resp. je doprovázet historický (archeologický) průzkum. Jestliže se tradiční techniky ukáží jako nedostatečné, je možné provést zabezpečení památky moderními konzervačními a stavebními technikami, jejichž účinnost byla vědecky prokázána a prakticky vyzkoušena a ověřena.

Cílem restaurování nemá být dosažení jednoty stylu; respektovány mají být hodnotné přínosy různých dob, které přispěly k budování památky. Jestliže budova vykazuje více na sebe navrstvených slohů, pak návrat ke stavu ukrytému uvnitř památky je možno provést jen výjimečně, za podmínek, že odstraňované prvky nemají historickou hodnotu a že původní kompozice je dokladem vysoké historické, archeologické nebo estetické hodnoty.

Rekonstrukce památky (reconstruction) znamená, podobně jako restaurace, navrácení do známého předchozího stavu. Od restaurování se liší tím, že do materiální podstaty památky zabudovává nové (tj. nepůvodní, ale tradiční) materiály. Mohou to být např. historické materiály, získané z odpadu z jiných památek.

Rekonstrukce je vhodná pouze tam, kde je památka neúplná v důsledku poškození nebo přestavby a kde je dostatek průkazných podkladů pro reprodukci dřívějšího stavu materiální podstaty památky. Rekonstrukce musí být rozeznatelná při podrobné prohlídce památky.

Adaptace památky (adaptation) znamená úpravu památky pro stávající nebo navrhované využití. Adaptace je přijatelná pouze tam, kde má minimální dopad na kulturní význam památky. Adaptace může např. zahrnovat montáž nových instalací, nebo úpravy potřebné k ochraně památky.

Konzervační a restaurátorské práce musí být vždy doprovázeny vyhotovením přesné dokumentace ve formě zpráv doprovázených kresbami a fotografiemi. Ve zprávách musí být zachyceny všechny fáze průzkumných, konsolidačních, rekompozičních a integračních prací, všechny prvky technické a tvaroslovné povahy, zjištěné v průběhu prací.

Slučitelné užívání (compatible use) znamená užívání, které respektuje kulturní význam památky. Slučitelné užívání znamená žádné nebo jen minimální ovlivnění kulturního významu památky.

Památka je neoddělitelná od historie, jíž je svědkem, a od prostředí, v němž je umístěna. Přemístění celé nebo části památky připadá v úvahu jen tehdy, kdy to vyžaduje záchrana památky. Sochařské, malířské a jiné prvky výzdoby, tvořící nedílnou součást památky, mohou být od ní odděleny jen tehdy, kdy toto opatření představuje jediný prostředek, který je schopen zaručit jejich zachování.

Nové stavby, jako např. přístavby k památce, mohou být přijatelné pouze tam, kde nedeformují její kulturní význam, nesnižují její interpretaci a hodnocení. Umístění, hmota, tvar, měřítko, povaha, barva, textura a materiál nové přístavby by měl být podobný materiální podstatě památky, je však třeba se vyhnout napodobeninám (imitacím). Nové stavby musí být na první pohled rozeznatelné.

Pro ochranu památek by měly být vyčleněny dostatečné zdroje. Nejlepší ochrana je často spojena s minimálními pracemi a může být finančně nenáročná.

6 VÝKLAD ZÁKLADNÍ POJMŮ Z OBLASTI PÉČE O STAVEBNÍ FOND

Uvádíme dále výklad často frekventovaných výrazů v technické teorii a praxi péče o stavení fond, zejména v oblasti péče o stavební památky. Ve výkladu je přihlédnuto k historickému vzniku, vývoji a kontextu při užívání jednotlivých termínů. Jak z výkladu vyplývá, většina termínů byla používána nejdříve v oblasti péče o stavební památky, později se jejich užití rozšířilo obecně na udržování a úpravy staveb.

Adaptace

Z latinského adaptatio – přizpůsobení. Přizpůsobení, úprava stavby k jinému lepšímu účelu. Úprava, přestavba a dostavba starší budovy při zachování její podstaty.

Anastylóza

Z řeckého anastylosis – opětné zvednutí sloupu. Původně obnovení antického chrámu tím, že byly znovu vztyčeny rozvalené sloupy. Později obecně obnova zřícené stavby sestavením zachovalých částí a článků.

Architektonické dědictví

Podle Úmluvy o ochraně architektonického dědictví Evropy (Sdělení č. 73/2000 Sb. m. smluv) se architektonickým dědictvím rozumí následující nemovité statky:

1. památky: všechny budovy a konstrukce pozoruhodné svým historickým, archeologickým, uměleckým, vědeckým, společenským nebo technickým významem, včetně jejich vestavěného zařízení a výbavy,

2. architektonické soubory: homogenní skupiny městských nebo venkovských budov pozoruhodné svým historickým, archeologickým, uměleckým, vědeckým, společenským nebo technickým významem, které jsou navzájem dostatečně spojité, aby představovaly topograficky vymezitelné jednotky,

3. místa: kombinovaná díla člověka a přírody, jimiž jsou oblasti částečně zastavěné a dostatečně charakteristické a homogenní, aby byly topograficky vymezitelnými jednotkami, která jsou pozoruhodná svým historickým, archeologickým, uměleckým, vědeckým, společenským nebo technickým významem.

Asanace

Z latinského sanatio – ozdravění. Ozdravění domovního bloku, městské čtvrti apod. zbouráním zdravotně závadných staveb, uvolnění širšího území od nevhodných, hygienicky, komunikačně či jinak nevyhovujících staveb.

Konverze

Přeměna, změna, obrat. Ve stavebnictví přestavba spojená se změnou účelu stavby (např. průmyslové budovy na společenské a kulturní centrum, obchodního domu na bytový dům).

Konzervace

Z latinského conservo – zachovat, uchovat, uchránit. Odborné zajištění stavby (památky) před chátráním a rozpadem, aniž se mění (jako je tomu např. při restaurování nebo rekonstrukci), doplňuje nebo rekonstruuje stav, v jakém se dochovala.

Modernizace

Podle zákona o dani z příjmů (zákon č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů) je modernizace technickým zhodnocením hmotného investičního majetku. Pro účely zákona o dani z příjmů se modernizací rozumí rozšíření vybavenosti nebo použitelnosti majetku.

Přizpůsobení nejnovějším potřebám a požadavkům. Stavební zásahy, které odstraňují morální opotřebení staveb, při nichž se nemění hmotová a prostorová skladba a účel stavby. Zlepšení původního stavu podle současných požadavků na kvalitu (např. bydlení), zvýšení vybavenosti, zlepšení funkčních a užitkových vlastností stavby. Při modernizaci se používají nová technická, technologická a materiálová řešení, odpovídající současnému stupni poznání a technického rozvoje.

V teorii inovací představuje modernizace pátý stupeň inovace (nová varianta produktu modernizací dílčích funkcí); viz kap. 8 Inovační řády.

Reanimace

Z latinského re – znovu, opět; animace – oživit, vdechnout život. Postup při rekonstrukci stavební památky, jímž získá novou funkci, nový účel (např. úprava klášterního ambitu na galerii).

Regenerace

Z latinského regenerare – znovu zrodit, obrodit. Obnovení původního stavu. Ve výstavbě zásah do stavebního fondu, který nemění hmotové a prostorové poměry v obraze města. V památkové péči dlouhodobý proces stálého udržování památky ve stavu, který odpovídá soudobým podmínkám (technickým, společenským, hospodářským). V teorii inovací (viz kap. 8) představuje regenerace nultý stupeň, tj. „obnovu původních kvalit odstraněním závad“.

Rehabilitace

Z latinského re – znovu, opět, habere – udržet. Navrácení, obnovení (cti, práv, postavení). V památkové péči úprava památky, která ji všestranně zhodnocuje (esteticky, funkčně, technicky apod.).

Rekonstrukce

Z latinského reconstructio – znovuzřízení.

Podle zákona o dani z příjmů se rekonstrukcí pro účely tohoto zákona rozumí zásahy do majetku, které mají za následek změnu jeho účelu nebo technických parametrů.

Ve výstavbě původně obnova měst v oblastech zničených přírodními katastrofami nebo válečnými událostmi, prováděná buď způsobem vracejícím městu původní podobu, nebo novou výstavbou odlišnou ve struktuře, uliční síti apod. a jen částečně využívající hodnotné stavby a technická zařízení. V péči stavební fond navrácení do známého původního stavu, kterým se docílí obnovení funkčnosti alespoň v rozsahu, pro který byla stavba postavena.

V památkové péči způsob obnovy stavební památky, navrácení do známého původního stavu. Od restaurování se liší tím, že do materiální podstaty zabudovává nové (tj. nepůvodní, ale tradiční) materiály. Základními metodami rekonstrukce stavební památky je analytická a syntetická metoda. V 19. století byla rozšířena (v současné době odmítaná) puristická metoda. Rozlišuje se rekonstrukce exaktní (podle doloženého stavu – vrácení částí stavby na ověřené původní místo); rekonstrukce analogická (na základě analogie s jinými, typově, časově aj. blízkými stavbami); rekonstrukce hypotetická (na základě vědecky podložené hypotézy); rekonstrukce náznaková (doplňuje chybějící části památky jejich náznakem).

V teorii inovací představuje rekonstrukce šestý stupeň, tj. „novou generaci produktu, jeho úplnou rekonstrukcí při zachování původní koncepce“.

Rekultivace

Opětná kultivace zanedbané, poškozené půdy. Uvedení narušené krajiny do přírodní rovnováhy. Postup, vedoucí k opětovnému využití devastované plochy k produkčním účelům. Rekultivují se nejčastěji haldy, výsypky, lomy, odkaliště, skládky odpadu, kontaminované půdy.

Renovace

Z latinského renovo – obnovit. Úplná obnova poškozené, zchátralé stavby do původního stavu. Na renovovaných stavebních památkách byla obnova často připomenuta nápisem RENOVATUM (obnoveno) s připojeným letopočtem.

Restaurace, restaurování

Z latinského restaurare – opět vystavět, obnovit. V památkové péči navrácení materiální podstaty do známého dřívějšího stavu odstraněním přístaveb nebo sestavením stávajících součástí bez použití nepůvodních materiálů.

Restituce

Z latinského restiture – znovu zřídit, uvést do původního stavu. V majetkovém právu vydání majetku nebo poskytnutí náhrady původním vlastníkům. V památkové péči způsob obnovy památky, jímž se stavba vrací do původní podoby odstraněním všech pozdějších zásahů, změn a doplňků (uvolnění dodatečně zazděného podloubí apod.).

Resuscitace

Z latinského resuscitare – znovu rozdmýchat, znovu oživit. V památkové péči proces v rámci rekonstrukce stavební památky, jímž se památka vrací po stadiu nevhodného užívání k původní funkci.

Revitalizace

Z latinského re – znovu, vitalis – životní, tedy znovuoživení. Uvádění do stavu, který by přinášel užitek, např. revitalizace krajiny, hospodářského života, továrního prostoru. V památkové péči postup, kterým se zanedbaná památka vrací do života s původní funkcí. V ochraně životního prostředí soubor opatření vedoucích k obnovení nebo k nápravě přirozených funkcí člověkem poškozených ekosystémů, společenstev, stanovišť, krajinných celků. Používá se nejčastěji ve spojení s nápravou režimu toků a částí jejich povodí. Revitalizace je také odstranění příčin degradace prostředí, odstraňování nevhodné vegetace či dosadba vegetace původní a návrat původního typu obhospodařování.

Sanace

Ve stavebnictví ozdravění, zlepšení hygienických a životních podmínek stavby. Termín frekventovaný koncem 19. a začátkem 20. století (viz asanace); nyní používaný ve spojeních sanace betonových konstrukcí, sanační malty. Jeho používání se rozšiřuje vlivem němčiny, kde výraz Sanierung zahrnuje nejrůznější procesy zásahů do dokončené stavby.

Substituce

Z latinského substitutio – náhrada, zastoupení, změna. Odborný zásah v rámci památkové péče, kterým se chybějící část památky (popř. celá památka) nahradí stavbou hmotově novou, ale stejného vzhledu. Substituce se v památkové péči považuje za krajní možnost, oprávněnou pouze v případě nenapravitelně narušené nebo tektonicky ohrožené konstrukce.

7 ŽIVOTNOST STAVEB

Významným faktorem v péči o stavební fond je životnost staveb. Právní předpisy tento termín užívají, ale nedefinují jej. Životnost (obecně) je časový úsek, po který výrobek, zařízení nebo stavba může vykonávat stanovenou funkci. V kap. 4 je uvedena definice životnosti podle interpretačních dokumentů, které konkretizují základní požadavky na stavby (životnost je časový úsek, ve kterém budou ukazatele užitných vlastností stavby udržovány na úrovni slučitelné s plněním základních požadavků). Ve stavební teorii a praxi je rozlišovány různé druhy životnosti, zejména:

Technická životnost (také fyzická životnost) – doba od začátku užívání stavby až do okamžiku, kdy stavba technicky ztratí schopnost plnit svou funkci při zohlednění podmínek užívání. K fyzickému opotřebení stavby dochází vlivem působení fyzických procesů na stavební konstrukce, konstrukční prvky a materiály.

Morální životnost – doba od začátku užívání stavby až do chvíle, kdy při změně standardu požadovaného uživatelem není efektivní stavební úprava, ale je ekonomicky účelná náhrada novou stavbou. Morální opotřebení stavby je ztráta hodnoty stavby vlivem postupujícího technického pokroku, změny životního stylu uživatelů.

Ekonomická životnost – časový úsek, po kterou je stavba schopna efektivně plnit svou funkci při zohlednění nákladů na její provoz, užívání a udržování.

Zbytková životnost – zbývající čas pro užívání stavby, limitovaný technickým stavem jejích rozhodujících konstrukčních část

Návrhová životnost – teoretická (předpokládaná) životnost uvažovaná v návrhu stavby, v projektové studii, technické normě nebo jiném dokumentu, stanovená metodou výpočtu ze životnosti jednotlivých částí stavby. Předpokládaná doba, po kterou má být stavba používána k navrženému účelu při běžné údržbě.

Porucha stavební konstrukce – změna konstrukce proti původnímu stavu, která zhoršuje její spolehlivost, případně snižuje její bezpečnost, předpokládanou ekonomickou životnost, užitnou jakost apod. Porucha stavební konstrukce má technické důsledky.

Vada konstrukce – nedostatek konstrukce, způsobený chybným návrhem nebo provedením. Vada konstrukce má technické i právní důsledky.

Závada – stav určité části zařízení, který není změnou proti původnímu stavu, ale vznikl nevhodným či nedokonalým provedením, nebo vyplývá z přehodnocení stavby, konstrukce nebo prvku podle v současnosti platných předpisů a norem.

Předpokládanou životnost staveb uvádí např. vyhláška č. 441/2013 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, příloha č. 21 vyhlášky Opotřebení staveb. Předpokládaná životnost při běžné údržbě činí zpravidla u budov, hal, rodinných domů, rekreačních chalup a rekreačních domků se zděnými, betonovými a ocelovými svislými nosnými konstrukcemi 100 let; u ostatních druhů konstrukcí 80 let a méně, zděných rekreačních chat 80 let, u dřevěných rekreačních chat 60 let, u inženýrských a speciálních pozemních staveb 50 až 100 let podle druhu konstrukce. V tabulkových přehledech uvádí vyhláška podrobně předpokládanou životnost prvků venkovního vybavení; stavebních konstrukcí a vybavení (např. svislé konstrukce 80–200 let, střešní krytina 40–80 let, vnitřní keramické obklady 80–200 let, elektroinstalace 25–50 let).

Jiným vyjádřením předpokládané životnosti staveb je metodika odpisování hmotného majetku podle zákona č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Paragraf 30 zákona o dani z příjmů stanoví roční odpisové sazby pro odpisové skupiny 1 až 6. Zatřídění hmotného majetku do odpisových skupin je uvedeno v příloze č. 1 zákona o dani z příjmů. Stavby a jejich části jsou zařazeny do odpisové skupiny 3 až 6, to znamená, že se odepisují po dobu 10 až 40 let. Stanovení odpisové doby nesouvisí s reálnou životností stavby.

Životní cyklus stavby – časové období zahrnující přípravu a pořízení stavby, její provoz a užívání i její demolici.

8 INOVAČNÍ ŘÁDY

Terminologii změn, které probíhají během životního cyklu stavby, můžeme porovnat s terminologií inovačních řádů. Teorie inovačních řádů se uplatňuje především v oblasti ekonomiky a managementu změny, úzce souvisí také s projektovým řízením (Project management), které nachází uplatnění zejména při řízení (managementu) stavebních projektů.

Ve struktuře výrobní organizace probíhají změny v oblasti technické, technologické, ekonomické či organizační, které ve svém důsledku ovlivňují kvantitu či kvalitu výsledku výrobního procesu. Základem řízení (managementu) změn výrobní organizace je teorie inovací. Klasik v oblasti teorie inovací, Joseph Alois Schumpeter (1883–1950), moravský rodák, rakouský ekonom a profesor Harvardské univerzity, označuje inovace za podstatu ekonomického vývoje tržních ekonomik, za ekonomicky aplikovanou invenci. Definoval inovaci jako každou změnu v organismu firmy, která vede k novému stavu. Inovace narušují existující rovnováhu a opět ji navozují, ovšem na kvalitativně vyšší úrovni. Kvalitativní změny v podobě inovací jako důsledek aktivit podnikatele mají závažné důsledky pro celou ekonomiku, neboť předurčují cyklický vývoj. Inovace je klíčem k úspěchu vnější podnikatelské činnosti (u zákazníka); hlavním zdrojem inovační aktivity je vnitřní podnikatelská činnost.

Změna/inovace je pozitivní nebo negativní kvantitativní či kvalitativní posun prvků ekonomického organismu nebo vztahů mezi nimi. Klasifikace intenzity inovační změny, počínaje dílčími kvantitativními změnami a konče výraznými změna kvality, je vyjádřena v inovačních řádech. Původních pět inovačních řádů J. A. Schumpetera bylo později (v 60. letech 20. století) rozšířeno na sedm; dnes se uvádí devět inovačních řádů, plus nulový řád a jeden záporný řád (viz následující tabulka)

Inovační řády

Nultý až čtvrtý řád se obvykle řeší jednoduchými projekty organizačními a technologickými. Řád čtvrtý až šestý již může vyžadovat projekty speciální. Řešení inovací šestého až osmého řádu předpokládá komplexní projekty. Šestý a zejména sedmý a osmý řád inovace obvykle vyvolává vznik dalších navazujících inovací, které společně vytvářejí tzv. komplexní inovaci.

9 TECHNICKÉ NORMY

K obvyklé struktuře českých technických norem (ČSN, ČSN EN, ČSN EN ISO) patří pravidelně samostatná kapitola nazvaná „Termíny a definice“, u starších ČSN „Názvosloví“, uvádějící definice (výklad) pojmů používaných v textu technické normy. U přejímaných evropských nebo mezinárodních technických norem (ČSN EN, ČSN EN ISO) jde o překlad definic z angličtiny. Definice a používání pojmů v českých technických normách nepředstavují sjednocený, vzájemně provázaný systém (na rozdíl např. od Velké Británie, kde existuje samostatná skupina stavebních terminologických norem), takže se můžeme setkat s použitím stejného pojmu ve více technických normách s odlišným významem.

Problém dále komplikují překlady z angličtiny, k nimž dochází při přebírání evropských a mezinárodních norem. Doslovné překlady jednotlivých termínů pak mění často smysl věty či celého požadavku.

V českých technických normách je definována řada pojmů z oblasti udržovacích prací a změn dokončených staveb. Dále uvádíme z tohoto pohledu výběr nejdůležitějších ČSN, v nich používaných pojmů a jejich definic. Připomínáme, že podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, nejsou české technické normy závazné.

Odborné názvosloví je velmi podrobné u technických norem v oblasti pozemních komunikací a mostů na pozemních komunikacích. U nové ČSN ISO 13822:2014 (73 0038) Zásady navrhování konstrukcí – Hodnocení existujících konstrukcí jsou definice pojmů (např. modernizace) v rozporu s definicemi a použitím těchto pojmů v právních předpisech a technické praxi; uvádíme je pro doplnění celkového přehledu terminologie v oblasti udržovacích prací a změn dokončených staveb.

ČSN 73 6100:2008 Názvosloví silničních komunikací – Část 1: Základní názvosloví

Oprava – soubor prací neinvestičního charakteru, kterými se na silniční komunikaci odstraňují vady a nedostatky uvedením do původního stavu, nebo se zlepšují její parametry

Údržba – soubor prací, kterými se silniční komunikace udržuje v techniky a provozně vyhovujícím stavu za všech povětrnostních podmínek. Činnost údržby silničních komunikací zahrnuje stavební údržbu, nestavební údržbu a zimní údržbu.

Stavební údržba – údržba, při které se odstraňují během celého roku následky vlivu provozu na pozemních komunikacích, přírodních vlivů, opotřebení a stárnutí silniční komunikace a jejího vybavení. Podle časového provedení a účelu se stavební údržba člení na preventivní údržbu a následnou údržbu; podle rozsahu prací se rozeznává běžná údržba a souvislá údržba.

Běžná údržba – stavební údržba zahrnující drobné, lokálně vymezené údržbové práce.

Souvislá údržba – stavební údržba zahrnující údržbové práce v ucelených úsecích.

Čištění – činnost údržby, kterou se ze silniční komunikace odstraňuje znečištění zhoršující stav komunikace z hlediska bezpečnosti silničního provozu na pozemních komunikacích, hygienických podmínek a estetického vzhledu.

Zimní údržba – činnost pro zmírňování závad ve sjízdnosti, případně schůdnosti, vznikající povětrnostními vlivy a podmínkami za zimních situací

Nestavební údržba – údržba pozemní komunikace nestavební povahy včetně jejích součástí a příslušenství.

Údržba stavebního objektu – činnost, zajišťující řádný stavební stav vymezené části pozemní komunikace a jejích součástí.

Rekonstrukce – oprava pozemní komunikace a její součásti, při které dochází k výměně její konstrukce

Rekonstrukce asfaltového krytu – souvislá výměna asfaltového krytu vozovky s případnými lokálními stavebními úpravami podkladních vrstev.

Rekonstrukce cementobetonového krytu – souvislá výměna krytu vozovky (betonových desek) novým cementobetonovým nebo asfaltovým krytem s případnými lokálními stavebními úpravami podkladních vrstev nebo podloží.

Oprava vozovky s CB krytem – stavební operace:

a) lokálního charakteru uskutečněná na části desky nebo na omezeném počtu desek (obvykle menším než 10 v souvislém sledu), jejímž cílem je odstranění poruch vozovky a prodloužení její doby životnosti;

b) velkoplošného charakteru, jejímž cílem je zlepšení povrchových vlastností krytu vozovky technologiemi, jejichž tloušťka je menší než tloušťka zesílení (obvykle Ł 30 mm).

Oprava asfaltového krytu – oprava krytu pozemní komunikace pro zajištění sjízdnosti a zlepšení stavebního stavu.

ČSN 73 6221:2018 Prohlídky mostů pozemních komunikací

Údržba mostů – údržbu mostu tvoří souhrn prací neinvestičního charakteru, kterými se most udržuje v řádném technickém stavu tak, aby byla za všech klimatických a běžných dopravních podmínek zajištěna jeho spolehlivost a bezpečnost provozu. Údržba mostu zahrnuje také provádění prohlídek podle této normy a drobné úpravy zajišťující řádný technický stav mostu, včetně jeho vybavení. Údržba mostu se provádí průběžně po celý rok (letní i zimní) a zahrnuje rovněž úseky silnice před a za mostem (předpolí mostu) do vzdálenosti stanovené podle uspořádání mostu a skutečných poměrů na převáděné komunikaci (až 100 m od mostního závěru). Z hlediska druhů údržby se rozeznává:

• nestavební údržba zahrnující nestavební práce, čištění a kontrolu mostu;
• stavební údržba zahrnující stavební práce malého rozsahu.

Nestavební údržba zahrnuje zejména tyto práce

• pravidelné čištění (ometání, oškrabání, ostříkání) povrchu vozovek, krajnic, zvýšených proužků, odrazných obrubníků, chodníků, záchytného systému (svodidla, zábradlí), průběžných dělících pásů a dopravního značení;
• pravidelné čištění odvodňovacích zařízení (odvodňovačů, svodů odvodnění, žlabů apod.), skluzů odvodnění u křídel a šachet kanalizace zasahujících do prostoru mostu;
• pravidelné čištění povrchu říms a nosné konstrukce;
• pravidelné čištění nosných konstrukcí, zejména detailů, kde se hromadí nečistota, přičemž zvláštní pozornost je nutno věnovat styčníkům ocelových a dřevěných konstrukcí a oblasti podporových příčníků;
• pravidelné čištění ložisek a údržba ocelových ložisek (promazání) – vždy po dvou letech provozu;
• pravidelné čištění mostních závěrů a dotahování šroubů upevnění;
• čištění šachet a stavebního zařízení sdělovacího vedení náležících k převáděné komunikaci;
• čištění a kontrola zařízení proti dotyku;
• odstraňování uchycené vegetace ze všech částí mostu;
• odstraňování usazenin a naplavenin v korytě pod mostem, včetně čištění dlažby a odstranění vegetace v prostoru pod mostem i v jeho blízkosti (provádí vlastník/správce příslušného toku);4);
• čištění a kontrola zábran proti pádu osob a protihlukových stěn;
• odstraňování sněhu a náledí (zimní údržba);
• očištění mostu od posypových prostředků po zimním období.

Stavební údržba zahrnuje zejména tyto práce

• vysprávky krytu vozovek, chodníků a tramvajových tratí, obnova těsnění spár ve vozovce, podél mostních závěrů a na římsách;
• povrchové úpravy neporušeného záchytného zařízení (nátěry, omítky);
• opravy záchytného zařízení;
• obnova vodorovného dopravního značení a svislých dopravních značek, včetně tabulky s označením letopočtu;
• oprava osvětlovacích těles, elektrických rozvodů, zabezpečovacího systému uvnitř mostu a jejich udržování v provozu;
• spárování zdiva;
• vysprávky omítek a krycích vrstev výztuže;
• vyplňování dutin ve zdivu podpěr a kleneb;
• pravidelné dotahování šroubových a svorníkových spojů (nejedná se o vysokopevnostní šrouby);
• pravidelné dorážení skob, klínů a trnů, dotahování závlaček;
• obnova ochranných nátěrů a povlaků betonových a ocelových konstrukcí a částí mostu, provádění impregnačních nátěrů dřevěných konstrukcí;
• oprava a/nebo výměna dřevěných mostin;
• oprava a/nebo výměna protikouřových a protidotykových zábran a/nebo jejich částí, popř. krycích izolačních zábran;
• oprava a/nebo výměna zábran proti pádu osob a protihlukových stěn;
• vysprávky odláždění svahů (obsypaných podpěr, křídel a svahů pod mostem);
• údržba ochranného zařízení proti bludným proudům;
• opravy opevnění a ochranných zařízení spodní stavby (ledolamy, ochrany proti nárazu, apod.), oprava povrchů poškozených klimatickými vlivy.

Oprava mostu – je zlepšení stavu mostu nebo jeho části obnovou nebo nahrazením poškozených prvků nebo částí mostu. Oprava mostu je charakterizována větším rozsahem stavebních úprav neinvestičního charakteru, prováděných podle projektové dokumentace, zpracované na základě hlavní nebo mimořádné prohlídky a/nebo diagnostického průzkumu. Oprava mostu zahrnuje zejména tyto práce:

• podchycení stávajících základů a podpěr, popř. výměna nebo obnova jejich částí;
• injektáž trhlin;
• oprava, obnova nebo výměna spodní stavby, včetně přechodových oblastí;
• opravy nosné konstrukce spojené s výměnou nosných prvků nebo částí (příčníků, podélníků apod.), opravou styků a/nebo opravou trhlin ve svarech nebo v základním materiálu;
• výměna, popř. doplnění, volných kabelů u mostů z předpjatého betonu a oprava injektáže kabelových kanálků;
• dočasné podepření nebo jiné zajištění poškozených částí mostu;
• výměna, obnova nebo rektifikace ložisek a oprava či výměna posunutých bloků pod ložisky, popř. oprava celých úložných prahů;
• oprava, obnova nebo výměna mostních závěrů;
• oprava, popř. výměna, mostního svršku, včetně izolace mostovky a odvodnění;
• výměna mostního vybavení;
• výšková a šířková úprava říms, odrazných proužků nebo chodníků;
• oprava zpevnění svahů a koryta toků pod mostem (provádí vlastník/správce příslušného toku);
• rektifikace mostů a jejich částí na poddolovaném území, včetně úprav v přechodových oblastech a na předpolích mostu;
• zvýšení únosnosti mostu zesílením nebo výměnou nosné konstrukce a úpravou spodní stavby.

ČSN EN 1990:2004 (730002) Eurokód: Zásady navrhování konstrukcí

Údržba (maintenance) – souhrn všech činností prováděných během životnosti konstrukce, které umožňují splnit požadavky na spolehlivost.

Poznámka: Činnosti spojené s obnovením konstrukce po mimořádné události či seizmické aktivitě jsou obvykle mimo rámec údržby.

Spolehlivost (reliability) – schopnost konstrukce nebo nosného prvku plnit stanovené požadavky během návrhové životnosti. Spolehlivost se obvykle vyjadřuje prostřednictvím pravděpodobností ukazatelů. Spolehlivost zahrnuje bezpečnost, použitelnost a trvanlivost konstrukce.

Oprava (repair) – činnosti prováděné za čelem zachování nebo obnovení funkce konstrukce, které jsou mimo rámec definice údržby.

informativní zbytková životnost – je období, po které očekává, že most za stanovených podmínek (plánovaná údržba, omezená zatížitelnost, atd.) splňuje požadavky na odolnost, spolehlivost a bezpečnost provozu

ČSN ISO 13822:2014 (73 0038) Zásady navrhování konstrukcí – Hodnocení existujících konstrukcí

Tato norma je českou verzí mezinárodní normy ČSN ISO 13822:2014, nahrazuje ČSN 73 0038:2005. Norma ČSN ISO 13822 uvádí mezinárodně platné postupy hodnocení spolehlivosti existujících konstrukcí. Poskytuje obecné pokyny pro návrh opravy nebo modernizaci konstrukce.

poškození (damage) – nepříznivá změna stavu konstrukce, která může ovlivnit její funkční způsobilost.

degradace (deterioration) – proces, který nepříznivě ovlivňuje funkční způsobilost, včetně spolehlivosti v čase vlivem

• přirozeně se vyskytujících chemických, fyzikálních nebo biologických vlivů;
• opakovaných zatížení, která mohou vyvolat únavu;
• obvyklých či nepříznivých vlivů prostředí;
• opotřebení v důsledku způsobu používání;
• nesprávného provozu nebo údržby konstrukce.

údržba (maintenance) – obvyklá opatření pro zachování odpovídající funkční způsobilosti konstrukce.

obnova (rehabilitation) – práce potřebné k opravě, popř. k modernizaci existující konstrukce.

zbytková životnost (remaining working life) – období, po které se za předpokladu plánované údržby uvažuje/očekává, že je existující konstrukce provozuschopná

oprava (konstrukce) (repair (of a structure) – zlepšení stavu konstrukce obnovením či nahrazením poškozených existujících prvků

modernizace, rekonstrukce, přestavba (upgrading) – úpravy existující konstrukce za účelem zlepšení její funkční způsobilosti

Příloha I (informativní): Konstrukce objektů kulturních památek

konzervace (conservation) – všechny činnosti nebo procesy zaměřené na zachování charakteristických prvků kulturní památky, jejího odkazu a prodloužení její životnosti

Poznámka 1 Ve světě se používá několik termínů pro popis činností a postupů pro zachování a prodloužení životnosti památky: konzervace, památková obnova a restaurace. UNESCO a World Heritage používají pojem konzervace.

10 ZÁVĚR

Při používání termínů z oblasti udržování, změn a obnovy dokončených staveb je třeba mít na zřeteli, k čemu bude příslušný dokument (dokumentace) sloužit: zda k veřejnoprávnímu řízení ve výstavbě, či půjde o zásah v rámci péče o kulturní památku, zda bude mít dokument vliv na kvalifikaci stavebních prací pro potřeby zákona o dani z příjmů (udržování nebo technické zhodnocení hmotného majetku), nebo pro potřeby zákona o rezervách. Obecně lze vycházet z kapitoly 6 tohoto dokumentu, která respektuje historické, právní a technické souvislosti obsahu jednotlivých pojmů.

Pokud se týče pořadí důležitosti a závaznosti normativních dokumentů, v nichž jsou termíny z oblasti údržby a změn dokončených staveb použity, nejvyšší právní závaznost mají mezinárodní úmluvy a smlouvy, k nimž Česká republika přistoupila (tj. které byly publikovány ve Sbírce mezinárodních smluv). Mají přednost před „národními“ právními předpisy.

Na rozdíl od základních předpisů stavebního práva jsou speciální předpisy stavebního práva – zejména v případě dopravních staveb – mnohem podrobnější v definicích a popisech obsahu termínů údržba a opravy. Dochází však k odlišnému či opačnému pojetí termínů oprava a stavební úprava.

Používání termínů z oblasti udržování, změn a obnovy dokončených staveb se neomezuje jen na stavební předpisy, ale setkáváme se s nimi v občanském zákoníku, v daňových a účetních předpisech.

Pozornost je třeba věnovat překladům dokumentů evropského práva: český překlad by neměl být pouhým mechanickým překladem anglických termínů. Jestliže např. evropské energetické směrnice používají termín renovace budov, při transpozici do českého právního řádu prostřednictvím zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů, je správné použití termínu změny dokončených budov.

Terminologie v oblasti památkové péče se vyvíjela historicky, výklad a používání jednotlivých termínů je podporováno mezinárodními dokumenty. Rozumným a praktickým se ukazuje shrnující termín obnova, který používá zákon o památkové péči.

Terminologie v českých technických normách pro navrhování a provádění staveb byla konzistentní a poměrně přesná do doby přebírání evropských, resp. mezinárodních norem. Problémy způsobují mechanické překlady anglických termínů.