Stav: aktualizace 2022

Anotace:
Metodická pomůcka se věnuje širšímu pohledu na nařízení EP a Rady (EU) č. 305/2011, o stavebních výrobcích, které stanoví jednotný postup při uvádění harmonizovaných stavebních výrobků na vnitřní trh (EU).

Neharmonizovanou oblast stavebních výrobků si jednotlivé státy upravují vlastními právními předpisy. V České republice je úprava dána zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, a k němu příslušným nařízením vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky pro vybrané stavební výrobky, ve znění pozdějších předpisů. Tato oblast je již dostatečně popsána např. na stránkách Úřadu pro normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ).

Upozornění k textu

OBSAH

ÚVOD

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh, a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS, vstoupilo v platnost 24. dubna 2011 (dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku EU).

Od 1. července 2013, kdy je nařízení plně účinné ve všech svých částech, platí pro stavební výrobky s označením CE harmonizovaná pravidla pro uvádění a dodávání na trh.

Cílem metodické pomůcky je přehledně představit nařízení č. 305/2011 v jeho aktuální podobě, neboť předpis byl od svého vstupu v platnost již několikrát aktualizován a doplněn.

Vedle odpovědí na často kladené dotazy byly do textu zařazeny kapitoly, které vhodně doplňují komplexní informace k dané oblasti, včetně vysvětlení vazby mezi nařízením č. 305/2011 a českými právními a technickými předpisy pro stavebnictví.

1 VNITŘNÍ TRH

1.1 JEDNOTNÁ PRAVIDLA VNITŘNÍHO TRHU

Evropský jednotný trh, vnitřní trh nebo také společný trh v rámci Evropské unie je definován jako prostor bez vnitřních hranic, v němž platí volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu.

Unie zahájila tvorbu vnitřního trhu v roce 1985, kdy byla mj. stanovena jednotná pravidla pro uvádění výrobků na trh, jejich distribuci a použití. Obdobná pravidla sice existovala již v před touto regulací, nicméně každý stát postupoval podle vlastní národní úpravy. Pro podniky, které měly zájem své výrobky uplatnit v rámci Unie, to však znamenalo další finanční zátěž, neboť musely překonávat řadu překážek, zejména z důvodu různých požadavků cílového trhu.

V dalším textu se budeme cíleně věnovat pravidlům pro volný pohyb zboží, konkrétně stavebních výrobků. K získání nadhledu nad smyslem jednotlivých částí nařízení č. 305/2011, o stavebních výrobcích, je vhodné koncepci vnitřního trhu rozložit do několika bodů, kdy:

• zákonodárce (Evropský parlament) při tvorbě koncepce vnitřního trhu stanovil základní požadavky na stavby, pokud jde o bezpečnost, zdraví a jiné veřejné zájmy, pro tvorbu mandátů k vypracování harmonizovaných norem, ve kterých stanovil základní charakteristiky pro zamýšlená použití vedoucí ke splnění těchto požadavků;
• povinností výrobců potom je prokázat, že jejich výrobky jsou v souladu s těmito základními požadavky;
• výrobce je povinen před uvedením na trh prokázat, že výrobky jsou ve shodě se základními požadavky podle příslušné harmonizované normy. To znamená, že výrobce stavebních výrobků je povinen zajistit posouzení a ověření stálosti vlastností v souladu s harmonizovanou normou, a pokud vlastnosti vyhovují zamýšlenému použití podle této normy, vypracuje prohlášení o vlastnostech a k výrobku připojí označení CE. Výrobce je rovněž povinen zajistit stálost deklarovaných vlastností. Pouze takové výrobky mohou být volně obchodovány v rámci celého vnitřního trhu.

Tato jednotná právní úprava požadavků přinesla trh „bez hranic“ pro průmyslové výrobky (vč. stavebních výrobků). Omezila tak překážky přístupu na trh pro průmysl a podnikům usnadnila působení na celoevropských trzích.

Harmonizační předpisy byly vypracovány pro vybraný okruh průmyslových (nepotravinářských) produktů vyráběných průmyslovým procesem. Jedná se zejména o širokou škálu výrobků jako jsou elektrické a elektronické přístroje, stavební výrobky, různé druhy strojů, rádiová zařízení, hračky, ale i další.

Jednotná pravidla vnitřního trhu (harmonizační právní předpisy vč. předpisů pro vzájemné uznávání) sledují dvojí cíl:

• zajistit, aby výrobky uvedené na evropský trh zaručovaly vysoké úrovně ochrany veřejného zájmu, tj. zdraví, bezpečnosti a životního prostředí, a dále
• zajistit volný pohyb výrobků nahrazením vnitrostátních pravidel jednotným harmonizovaným souborem podmínek pro uvádění výrobků na vnitřní trh tak, aby se výrobky mohly volně pohybovat.

Výrobci normy nemusí jen pasivně akceptovat. Mají možnost aktivně se podílet na jejich tvorbě v odborných skupinách Evropského výboru pro normalizaci (CEN), a to zejména prostřednictvím průmyslových sdružení.

Výhodou harmonizovaných norem je bezesporu skutečnost, že se jedná o „pružný“ nástroj, který dokáže poměrně dobře reagovat na aktuální potřeby trhu, případně na nové požadavky průmyslu. Normy tak lze v relativně přijatelném čase upravovat zúžením, nebo naopak rozšířením k pokrytí nové, inovativní výrobkové skupiny. V odůvodněných případech je možné vypracovat zcela novou normu.

1.2 PROČ BYL ZMĚNĚN HARMONIZOVANÝ RÁMEC EU PRO TRH SE STAVEBNÍMI VÝROBKY?

Pravidla vnitřního trhu nebyla stanovena okamžitě a zpočátku se opírala zejména o rámcové právní předpisy typu směrnice. Předpis tohoto typu však není účinný přímo.

1.2.1 Specifika směrnice

Směrnici je třeba nejprve legislativním procesem zapracovat (transponovat) zvláštním předpisem do právního řádu členského státu. Nejčastějším nástrojem používaným k transpozici směrnice je parlamentem schvalovaný zákon, patří sem ale také podzákonné právní předpisy, jako například nařízení.

Směrnice 89/106/EHS, o stavebních výrobcích označovaných CE, byla přijata v roce 1989. Po cca patnácti letech od zavedení směrnice však bylo zřejmé, že stávající právní úprava vykazuje řadu nedostatků a nedokáže také v potřebné míře reagovat na aktuální požadavky trhu. Analýza Komise ukázala, že jednou z hlavních příčin byla nejednotná transpozice. V případě směrnice totiž platí, že je závazná pouze co do výsledku, kterého je potřeba dosáhnout, a volba prostředků je ponechána členským státům. Komisi se však některé členské státy dlouhodobě nedařilo přimět, aby směrnici do svých právních řádů zavedly korektně a bez národních výjimek. Nedůsledné respektování pravidel daných směrnicí potom vedlo k roztříštěnosti trhu se stavebními výrobky, kdy některé státy kladly na výrobky další, a tedy neoprávněné požadavky nad rámec směrnice.

Po konzultacích s členskými státy, zástupci průmyslu a s dalšími odborníky proto Komise přistoupila k razantnímu, ale jedinému možnému řešení: směrnici zrušit a nahradit ji novým typem předpisu, kterým je nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU).

1.2.2 Co očekávat od předpisu typu nařízení?

Právní předpis typu nařízení je v současné době preferovaným nástrojem k provádění harmonizačních právních předpisů EU. Členské státy jej povinně k určenému datu beze změny přijímají do svých právních řádů. Kromě rizika rozdílné transpozice se tak eliminuje také nejednotný výklad předpisu, a tedy i jeho použití v praxi.

K získání uceleného pohledu na nařízení č. 305/2011 a jeho dopad na oblast stavebnictví je vhodné předeslat, že ani tento unijní předpis není zcela dokonalý. Do kompromisního znění se promítly požadavky některých zájmových skupin, které se později ukázaly jako problematické, a rozhodně nepřispěly ke snaze zjednodušit a zprůhlednit právní úpravu pro trh se harmonizovanými stavebními výrobky.

Komise v souladu s legislativním postupem předložila návrh nařízení Radě (EU). Konečná podoba návrhu byla po několikaměsíčním projednávání schválena Hospodářským a sociálním výborem Evropského parlamentu (9. března 2011). Nařízení vstoupilo v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku EU (24. dubna 2011).

Obr. 1 Rozhodovací proces: EP a Rada (EU)

Přechod na nový předpis neproběhl okamžitě. K datu platnosti nařízení nabyly účinnosti pouze části, které sektoru stavebnictví umožnily adaptaci na nové podmínky. V průběhu takto vzniklého „přechodného”, více než dvouletého období, stále ještě platily postupy podle směrnice 89/106/EHS, která byla zrušena až k datu 30. června 2013. 

1.3 PRÁVO EU A JEHO VLIV NA STAVEBNÍ PŘEDPISY ČR

Právo Evropské unie je základem evropské integrace, sleduje cíl jednotného společného práva ve všech členských zemích a je vždy nadřazeno právním systémům jednotlivých států. To mj. znamená, že právní předpisy EU upravující vnitřní trh se stavebními výrobky (směrnice 89/106/EHS, a nově nařízení č. 305/2011) nutně ovlivnily příslušné předpisy členských států.

Směrnice používaná zejména v prvním období integrace „pouze“ukládá členským státům povinnost dosáhnout konkrétního cíle. Znamená to, že musí být přijata (transponována) do právních řádů členských států zvláštním předpisem (zákon, nařízení vlády). Kromě toho musí být současně upraveny vnitrostátní právní řády členských států tak, aby bylo zajištěno efektivní uplatňování směrnice (implementace).

Nařízení, které stále častěji přejímá úlohu hlavního unijního předpisu a postupně se objevuje i v oblastech, ve kterých prozatím dominovaly směrnice, je oproti směrnici platné přímo (přímo použitelný předpis) a transpozici nevyžaduje. I v tomto případě je nezbytné, aby podobně jako u směrnice bylo dáno do souladu s právními řády členských států a byly vytvořeny podmínky pro efektivní uplatňování práva EU (implementace).

Na tomto místě je vhodné upozornit, že pojmy transpozice a implementace jsou v praxi často používány jako synonyma, a co do významu nejsou interpretovány správně.

PŘÍKLAD 1. Transpozice a implementace směrnice 89/106/EHS do právního řádu ČR

Česká republika při svém vstupu do EU (v roce 2004) transponovala směrnici 89/106/EHS nařízením vlády č. 190/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označované CE. Související právní předpisy (např. zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon) byly novelizovány, aby nebyly v rozporu se směrnicí (implementace).

PŘÍKLAD 2. Implementace nařízení č. 305/2011 do právního řádu ČR

Nařízení č. 305/2011 je přímo platný právní předpis EU, transpozice (zapracování zvláštním předpisem do právního řádu členského státu) se z tohoto důvodu neprovádí. V rámci implementace byla provedena změna zákona č. 22/1997 Sb., a zrušeno NV č. 190/2002 Sb., které bylo technickou transpozicí směrnice 89/106/EHS, a byly upraveny související předpisy.

Nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky je národní úpravou pro výrobky, na které se nevztahují harmonizované normy nebo pro které nebylo vypracováno evropské technické schválení (ETA), zůstalo v platnosti. Bylo však novelizováno a dáno do souladu s nařízením č. 305/2011.

2 ROZDĚLENÍ PRAVOMOCÍ MEZI UNIÍ A ČLENSKÝMI STÁTY

Pravidla vnitřního trhu jsou postavena na rozdělení pravomocí mezi Unií a členskými státy. V případě regulace trhu se stavebními výrobky platí, že:

• Unie se omezuje na vytváření harmonizovaných podmínek pro uvádění na trh, a to prostřednictvím postupů podle nařízení č. 305/2011;
• členské státy jsou oprávněny zavést vnitrostátní předpisy na navrhování a provádění staveb (stavební zákony, řády apod.), odvozené od základních požadavků na stavby podle přílohy I nařízení č. 305/2011, a to tak, aby v odůvodněné míře zajistily ochranu oprávněného zájmu podle národních zvyklostí, to je bezpečnost, ochranu zdraví, majetku a životního prostředí.

2.1 PRINCIP SUBSIDIARITY

Základní požadavky na stavby podle přílohy I nařízení č. 305/2011 představují základ pro vypracování harmonizovaných technických specifikací (harmonizovaných norem (hEN) a evropských dokumentů pro posuzování (EAD)).

Znamená to, že národní stavební předpisy členských států nesmí podle tzv. principu subsidiarity klást požadavky na stavební výrobky označením CE pro jejich uvádění na trh nad rámec harmonizovaných technických specifikací.

Na ustanovení přílohy I nařízení č. 305/2011 věnované základním požadavkům, odkazují (české) národní předpisy pro stavebnictví, např. stavební zákon.

Podle přílohy I:

• stavby jako celek i jejich jednotlivé části musí vyhovovat zamýšlenému použití, zejména s přihlédnutím k bezpečnosti a ochraně zdraví osob v průběhu celého životního cyklu staveb;
• po dobu ekonomicky přiměřené životnosti rovněž musí při běžné údržbě plnit základní požadavky na stavby, kterými jsou:
  1. Mechanická odolnost a stabilita
  2. Požární bezpečnost
  3. Hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí
  4. Bezpečnost a přístupnost při užívání
  5. Ochrana proti hluku
  6. Úspora energie a tepla
  7. Udržitelné využívání přírodních zdrojů

Nařízení č. 305/2011 v souladu s aktuálními trendy zavedlo další, v pořadí již sedmý požadavek zaměřený na environmentální aspekt.

2.2 DOHLED NAD TECHNICKÝMI PŘEDPISY ČLENSKÝCH STÁTŮ

Přes jasně vymezené pravomoci Unie a členských států není výjimkou, že některé členské státy rozdělení rolí stále vědomě nerespektují. Požadují například další ověření vlastností výrobků podle vlastních, národních norem nebo přezkoušení nad rámec, který předepisuje harmonizovaná norma. Děje se tak často pod záminkou udělení národních značek, které vyžadují některé stavební úřady, pojišťovny, nebo tyto značky jsou v daném státě podmínkou pro získání finanční pobídky.

Následující příklad dobře ilustruje postup Komise zodpovědné za provádění nařízení č. 305/2011, která v případě opakovaného porušení principu subsidiarity musí s příslušným členským státem zahájit dialog, a v krajním případě vymáhat nápravu soudní cestou.

PŘÍKLAD 3. Komise vs. Německo (případ C-100/13)

Komise ve své zprávě o provádění nařízení č. 305/2011 z července 2016 odkázala na letitý spor vedený před Evropským soudním dvorem. Soud svým rozsudkem nakonec potvrdil názor Komise, že Německo neplní řádně povinnosti členského státu, neboť neustoupilo od dříve zavedené praxe a použití určitého okruhu výrobků do staveb podmiňuje dodatečnými zkouškami podle norem z tzv. Bauregellisten (seznam vnitrostátních stavebních norem). Podrobnosti k rozsudku Soudního dvora EU v případu C-100/13 ze dne 16. října 2014 lze nalézt v Úředním věstníku EU nebo na portálu judikátů EU.

Komise s odkazem na výsledek sporu s Německem vyzvala členské státy, aby své národní předpisy uvedly do souladu s nařízením č. 305/2011. Ve snaze zabránit dalšímu překračování kompetencí členských států při tvorbě vnitrostátních technických předpisů zavedla informační systém o technických předpisech členských států, které se týkají výrobků (průmyslových i zemědělských).

Systém vychází ze směrnice EP a Rady (EU) č. 2015/1535, která ukládá členským státům povinnost oznámit (notifikovat) návrhy technických předpisů ještě před jejich schválením. Evropská komise i členské státy tak mohou k návrhu předpisu v průběhu tříměsíční odkladné lhůty předkládat věcné připomínky. Ty sice mají povahu doporučení, ale předkladatel by je měl vzít v úvahu a zapracovat do návrhu nebo zdůvodnit, proč doporučení odmítá akceptovat. Členský stát nesmí schválit návrh technického předpisu před uplynutím této lhůty.

Každý členský stát je povinen zřídit jediné kontaktní místo k notifikacím podle směrnice č. 2015/1535. Kontaktní místo pro Českou republiku zabezpečuje Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.

Členský stát tak musí právní předpis (např. zákon nebo vyhlášku) nejprve notifikovat, a po vypořádání připomínek vznesených ze strany Evropské komise a členských států jej může zavést do svého právního řádu.

3 HARMONIZOVANÉ TECHNICKÉ SPECIFIKACE

Harmonizovanými technickými specifikacemi pro účely posuzování vlastností stavebních výrobků se ve smyslu čl. 2 odst. 10 nařízení č. 305/2011 rozumí:

• evropské harmonizované normy (hEN), angl. European Harmonised Standards;
• evropské dokumenty pro posuzování (EAD), angl. European Assessment Documents.

Harmonizované technické specifikace:

• zaručují spolehlivé informace umožňující porovnat vlastnosti výrobků;
• zahrnují zkoušky, výpočty a další způsoby vymezené ve vztahu k základním charakteristikám stavebních výrobků;

• v příloze ZA stanovují základní charakteristiky v souladu se zamýšleným použitím;
• vnitrostátní orgány mohou s odkazem na hEN nebo na EAD stanovit národní požadavky týkající se vlastností;
• projektanti nebo zhotovitelé staveb mohou s odkazem na hEN nebo EAD lépe vymezit svoje požadavky týkající se vlastností výrobků pro konkrétní použití;
• výrobky jsou testovány pouze jednou, a to v souladu s hEN nebo EAD. Členské státy tedy nemohou vznášet požadavky na opakované zkoušení, pokud byly vlastnosti posouzeny a ověřeny stanovenou metodou a k tomu určeným subjektem;
• orgány dozoru nad trhem se mohou spolehnout na jednu společnou strukturu informací.

3.1 HARMONIZOVANÉ NORMY (hEN)

Normy harmonizované k nařízení č. 305/2011 jsou evropské normy výrobků jako každé jiné s tím rozdílem, že jejich nedílnou součástí je zvláštní příloha ZA stanovující požadavky a postupy ověřování stálosti vlastností pro uvedení a dodávání výrobku na trh. Tím se odlišují od harmonizovaných norem pro jiné výrobkové oblasti vypracovaných na základě harmonizovaných právních předpisů EU, které plně vycházejí z nového právního rámce.

Harmonizované normy pro stavební výrobky s označením CE uvádí ve zvláštní příloze obvykle označované ZA:

• metody a kritéria k posuzování a ověřování stálosti vlastností ve vztahu k základním charakteristikám stavebních výrobků;
• systémy, které musí být při posuzování a ověřování stálosti vlastností použity. Tyto systémy jsou popsány v příloze V nařízení č. 305/2011 a specifikují úkoly výrobce, úkoly třetí nezávislé strany (oznámených subjektů) a míru jejich zapojení do procesu posuzování a ověřování stálosti vlastností;
• povinnou účast třetí strany, oznámeného subjektu (notifikované osoby) při posuzování stálosti vlastností výrobku.

Databáze norem harmonizovaných k nařízení č. 305/2011 je dostupná v Úředním věstníku EU (OJEU).

Informace k harmonizovaným normám soustředěné do přehledných a pravidelně aktualizovaných databází jsou dostupné také např. na stránkách Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ) v sekci stavebních výrobků – Harmonizované normy, Horizontální specifikace k nařízení č. 305/2011 a v sekci Uvádění výrobků na trh. Komplexní informace včetně odkazů na zveřejněné normy jsou k dispozici také na portále Komise v databázi NANDO.

Databáze ČSN online České agentury pro standardizaci nabízí přístup k plným textům všech norem, tedy nejen těch, které jsou v působnosti nařízení č. 305/2011 (placená služba). Některé normy jsou bezplatně po registraci přístupné na https://sponzorpristup.agentura-cas.cz/.

Harmonizované normy mají velký dopad na trh se stavebními výrobky, je proto důležité, aby dosahovaly vysoké kvality. Řada harmonizovaných norem pochází ještě z období, kdy byla uplatňována směrnice 89/106/EHS. Komise proto normy ve spolupráci s Evropským výborem pro normalizaci (CEN) průběžně analyzuje a upravuje, aby po formální i obsahové stránce odpovídaly aktuálním potřebám technického pokroku a vývoji trhu. To se odrazilo např. v začlenění nového environmentálního prvku do nařízení, kterým je 7. základní požadavek na stavby (viz příloha I nařízení č. 305/2011), který se soustředí na:

• udržitelné využívání přírodních zdrojů s ohledem na možnosti recyklace staveb, jejich materiálů a částí po demolici;
• životnost staveb;
• využívání surovin a druhotných materiálů šetrných k životnímu prostředí na stavbách.

Harmonizované technické specifikace nicméně neobsahují všechny vlastnosti výrobků nezbytné pro návrhu výrobku do stavby tak, aby stavba se zabudovaným výrobkem splňovala všechny požadavky právních předpisů.

3.2 EVROPSKÉ DOKUMENTY PRO POSUZOVÁNÍ (EAD)

Evropské dokumenty pro posuzování jsou vhodným nástrojem pro výrobce, kteří si přejí uvést na trh stavební výrobek s označením CE, avšak:

• výrobek nespadá do oblasti působnosti stávající harmonizované normy; nebo
• pro alespoň jednu základní charakteristiku výrobku není metoda posouzení stanovená v hEN vhodná; nebo
• hEN nestanoví žádnou metodu posuzování ve vztahu k alespoň jedné základní charakteristice tohoto výrobku.

Výrobce má v takovém případě možnost postupovat podle čl. 19, 20, 21 a 24 nařízení č. 305/2011. Evropská organizace pro technická schvalování (EOTA) na žádost výrobce vypracuje a přijme EAD (viz příloha II nařízení č. 305/2011). Návrh EAD podléhá schválení Komisí:

• po schválení a zveřejnění odkazu na EAD v Úředním věstníku EU se výrobce v dalším kroku obrátí na subjekt pro technické posuzování (Technical Assessment Body – TAB), který je způsobilý provádět úkoly třetích stran v postupu posuzování a ověřování stálosti vlastností;
• TAB na žádost výrobce vydá evropské technické posouzení (European Technical Assessment – ETA) vypracované na základě příslušného EAD;
• výrobce na základě ETA a posouzení vlastností vypracuje PoV, SV opatří označením CE a uvede na trh.

ETA je zdokumentované posouzení vlastností stavebního výrobku ve vztahu k jeho základním charakteristikám. Je mj. výhodné pro inovativní výrobky, na které se nevztahuje nebo plně nevztahuje harmonizovaná norma. Obsahuje zejména:

• obecné informace o výrobci a typu výrobku;
• popis výrobku a jeho zamýšlené použití;
• vlastnosti výrobku a odkazy na metody použité pro jeho posouzení;
• použité systémy posouzení a ověření stálosti vlastností a související technické informace.

Poznámka:
Postup podle EAD/ETA je placená služba. Je také časově náročný. Komise proto usiluje o jeho zjednodušení a zkrácení při zachování vysoké kvality poskytované služby.

4 UVÁDĚNÍ A DODÁVÁNÍ NA TRH

Má-li být systém předávání informací o vlastnostech stavebních výrobků efektivní, je výrobce při uvádění na trh povinen respektovat postupy podle nařízení č. 305/2011.

4.1 STAVEBNÍ VÝROBKY S OZNAČENÍM CE: PODMÍNKY UVÁDĚNÍ NA TRH

Vztahuje-li se na výrobek harmonizovaná norma (hEN) nebo je-li pro něj na základě evropského dokumentu pro posuzování (EAD) vystaveno evropské technické posouzení (ETA), výrobce vypracuje prohlášení o vlastnostech ve vztahu k základním charakteristikám a připojí k výrobku označení CE.

K označení CE v souladu s požadavky uvedenými v čl. 9 (2) nařízení č. 305/2011 výrobce doplní:

• dvě poslední číslice roku, v němž bylo označení poprvé připojeno;
• název a sídlo výrobce nebo identifikační značka umožňující snadnou a jednoznačnou identifikaci jména či firmy a adresy výrobce;
• jedinečný identifikační kód typu výrobku;
• referenční číslo prohlášení o vlastnostech;
• úrovně nebo třídy vlastností uvedených v prohlášení;
• odkaz na použitou harmonizovanou technickou specifikaci, případně identifikační číslo oznámeného subjektu;
• zamýšlené použití, jak je stanoveno v příslušné harmonizované technické specifikaci.

Prohlášení o vlastnostech je za podmínek stanovených nařízením přikládáno k výrobku v tištěné podobě, jestliže to objednatel požaduje, nebo musí být poskytováno elektronicky nebo prostřednictvím internetové stránky výrobce / dodavatele, vždy v českém jazyce.

Existují však výjimky, kdy výrobce není povinen opatřit svůj výrobek označením CE,ani v případě, že výrobek a jeho zamýšlené použití spadá do oblasti působnosti harmonizované normy. Jedná se o výjimky, kdy stavební výrobek:

• je vyroben jednotlivě nebo nesériově na zakázku na zvláštní objednávku a je nainstalován do jedné konkrétní stavby výrobcem, který je odpovědný za bezpečné zabudování výrobku do stavby, v souladu s příslušnými vnitrostátními předpisy, a na odpovědnost osob odpovědných podle příslušných vnitrostátních předpisů za bezpečné provedení prací;
• je vyroben na staveništi za účelem jeho zabudování do příslušné stavby v souladu s příslušnými vnitrostátními předpisy a na odpovědnost osob odpovědných podle příslušných vnitrostátních předpisů za bezpečné provedení staveb; nebo
• je vyroben tradičním způsobem či způsobem vhodným z hlediska zachování kulturního dědictví a neprůmyslovým postupem pro odpovídající renovaci staveb oficiálně chráněných jako součást vymezeného prostředí nebo z důvodu zvláštní architektonické nebo historické hodnoty v souladu s příslušnými vnitrostátními předpisy.

Pokud výrobce chce jedné z těchto výjimek využít, měl by se ujistit, že výjimka se na jeho případ vztahuje, neboť jinak může dojít k problémům s orgány dozoru nad trhem.

Obr. 2 Uvádění stavebních výrobků (harmonizovaných a neharmonizovaných) na trh na území ČR

Komise vypracovala příručku s názvem: Označení CE stavebních výrobků krok za krokem, která je v českém jazyce dostupná např. na stránkách ÚNMZ.

4.2 PŘIDANÁ HODNOTA OZNAČENÍ CE

Označení CE je určené pro vybraný okruh průmyslových (nepotravinářských) produktů vyráběných průmyslovým procesem. Jedná se o širokou škálu výrobků jako jsou elektrické a elektronické přístroje, stavební výrobky, různé druhy strojů, rádiová zařízení, hračky, ale i další, na něž se vztahují harmonizační předpisy.

Výrobky opatřené označením CE:

• mají bez omezení přístup na všechny trhy na území EU;     
• orgány veřejné moci nejsou oprávněny vymáhat, aby např. byly opatřeny dalšími značkami, byla k nim vypracována jiná osvědčení, tím méně aby prošly dalšími zkouškami;
• mohou být obchodovány v kterékoliv ze zemí v rámci evropského vnitřního trhu s toutéž dokumentací;
• zákazníci, tak také koncoví uživatelé mohou lépe kontrolovat vlastnosti výrobků a porovnávat jej s výrobky jinými, a to na základě téhož technického přístupu.

Pokud výrobce stavebního výrobku připojí k výrobku označení CE, poskytuje tím ujištění, že nese odpovědnost za to, že vlastnosti výrobku odpovídají vlastnostem, které deklaruje v prohlášení o vlastnostech, a za soulad s požadavky nařízení č. 305/2011 a dalších příslušných harmonizačních právních předpisů.

Označení CE obsahuje některé základní informace o výrobku a uvádí odkaz na další dokumenty s důležitými informacemi. Vlastnosti uvedené na štítku CE jsou pouze informativní, jedná se o nezávaznou informaci. Právní závaznost má výlučně prohlášení o vlastnostech.

4.3 SYSTÉMY POSUZOVÁNÍ A OVĚŘOVÁNÍ STÁLOSTI VLASTNOSTÍ STAVEBNÍCH VÝROBKŮ (POSV)

Předtím než výrobce opatří výrobek označením CE, musí splnit řadu úkolů.

V nařízení č. 305/2011 je tento proces popsán pod souhrnným názvem posuzování a ověřování stálosti vlastností (POSV) a třetí strana, resp. strany provádějící ověření jsou popsány pod názvem oznámené subjekty.

Výrobce

• odpovídá za posouzení vlastností výrobku a zavedení postupu řízení výroby. Výsledky posouzení a řízení výroby umožní ověřit, že se vlastnosti s časem nemění;
• identifikuje základní charakteristiky, které mají význam pro zamýšlené použití výrobku, provede kontrolu, jaké postupy (např. zkušební metody, tabulkové hodnoty atd.) je při deklaraci vlastností každé ze základních charakteristik zapotřebí uplatnit;
• v závislosti na dotčeném systému POSV ke splnění souvisejících úkolů ve stanovených konkrétních případech zapojí jednoho nebo více oznámených subjektů (v roli třetí nezávislé strany).

Posouzení vlastností výrobku spočívá ve stanovení hodnoty řady charakteristik nazývaných základní charakteristiky. Jejich úplný seznam je uveden v příloze ZA harmonizovaných norem a v evropských dokumentech pro posuzování. Seznam základních charakteristik může být u každého jednotlivého zamýšleného použití odlišný.

Součástí tohoto seznamu je také systém posuzování a ověřování stálosti vlastností pro každé určené použití. V závislosti na dotčeném systému POSV je potom ke splnění souvisejících úkolů zapotřebí zapojení jednoho nebo více oznámených subjektů.

Jakmile výrobce identifikuje ty základní charakteristiky, které mají význam pro zamýšlené použití výrobku v návaznosti na jedinečný identifikační kód výrobku, provede kontrolu, jaké postupy (např. zkušební metody, tabulkové hodnoty atd.) je při deklaraci vlastností každé ze základních charakteristik zapotřebí uplatnit.

Tyto postupy jsou závazné. V některých konkrétních případech je výrobce povinen do procesu POSV zapojit oznámený subjekt v roli třetí nezávislé strany. Následující tabulka ukazuje úkoly, které musí výrobce a oznámený subjekt v závislosti na systému splnit.

Obr. 3 Systémy POSV

Zdroj: Příručka Evropské komise (Označení CE stavebních výrobků krok za krokem)

Pokud všechny úkoly výrobce výrobku spadají pod systém 4, výrobce se nemusí na oznámený subjekt obrátit. Výjimkou je, kdy v úkolech výrobce je provést vybranou zkoušku u zkušební laboratoře oznámeného subjektu, většinou se jedná o reakci na oheň.

V případě systému 3 však musí výrobek odzkoušet oznámený subjekt v rozsahu stanoveném v příloze ZA, přičemž tento subjekt může být u každé jednotlivé základní charakteristiky jiný.

Pokud charakteristiky výrobku spadají pod systém 1, 1+ bude v průběhu posouzení oznámený subjekt spolupracovat s výrobcem a bude plnit své některé úkoly v místě výroby. V takovém případě lze doporučit obrátit se ve věci provedení všech těchto úkolů pouze na jeden oznámený subjekt, který je k těmto úkolům pověřen.

Poznámka:
Oficiální seznam oznámených subjektů pověřených plněním úkolů třetích stran je zveřejněn na stránkách Evropské komise v databázi NANDO. Seznam českých oznámených subjektů je dostupný na stránkách ÚNMZ v sekci Státního zkušebnictví. Výrobce se může rozhodnout pro jeden či více oznámených subjektů z kterékoliv ze zemí.

Členské státy s ohledem na různé klimatické podmínky a odlišné místní zvyklosti zavedly různé požadavky na základní charakteristiky výrobků, které se v každé z jednotlivých zemí používají. Více informací mohou poskytnout kontaktní místa, která disponují seznamy výrobků s přiřazenými požadavky na základní charakteristiky v dané zemi. Výrobce při volbě cílového trhu by měl zvážit, které z charakteristik bude deklarovat. Více ke kontaktním místům viz kap. 5.1.

Pokud se výrobce rozhodne v prohlášení některou z charakteristik nedeklarovat, uvede pouze, že žádná vlastnost není stanovena (NPD – No Performance Determined). To je přípustné, pokud v prohlášení uvede alespoň jednu charakteristiku. Více informací je pro takový případ uvedeno v příloze ZA příslušné normy.

4.4 OZNAČENÍ CE KROK ZA KROKEM

Evropská komise v souvislosti s přechodem ze směrnice 89/106/EHS na nařízení č. 305/2011 zveřejnila příručku Označení CE stavebních výrobků krok za krokem.

Od 1. 7. 2013, kdy nařízení č. 305/2011 vstoupilo v účinnost ve všech svých částech, je výrobce při uvádění na trh stavebních výrobků s označením CE povinen vypracovat prohlášení o vlastnostech se všemi náležitostmi podle nového právního předpisu.

Tato povinnost se vztahuje na harmonizované stavební výrobky, tedy výrobky pokryté harmonizovanou normou (hEN) nebo výrobky, pro které bylo na základě evropského dokumentu pro posuzování (EAD) vypracováno evropské technické posouzení (ETA).

Stavební výrobky uvedené na trh v souladu se směrnicí 89/106/EHS přede dnem 1. 7. 2013, se považují za výrobky, které jsou v souladu s nařízením č. 305/2011, není třeba je stahovat z oběhu a mohou být takto doprodány.

Stavební výrobky uvedené na trh po 1. 7. 2013 musí výrobce doprovodit prohlášením o vlastnostech podle čl. 6 nařízení č. 305/2011 a přílohy k nařízení Evropské komise v přenesené pravomoci (EU) č. 574/2014, která ruší a nahrazuje přílohu III k 305/2011 a výrobek označit CE.

Povinnosti výrobce:

• vypracuje prohlášení o vlastnostech (DoP) podle vzoru uvedeného v příloze III nařízení č. 305/2011 (ve znění nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 574/2014). Nová právní úprava obsahuje oproti původnímu znění nařízení z roku 2011 také návod k vypracování DoP pro různé druhy výrobků;
• nese odpovědnost za správnost údajů uvedených v DoP;
• poskytuje prohlášení o vlastnostech v tištěné podobě nebo elektronickými prostředky nebo na svých webových stránkách v souladu s požadavky nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 157/2014. Musí zajistit, aby se obsah elektronicky zveřejněného DoP nedal měnit, bylo poskytované zdarma (tedy ne např. po placeném přístupu na stránku) a webová stránka zůstala přístupná po dobu nejméně deseti let od uvedení stavebního výrobku na trh. K dispozici je norma k inteligentnímu označení CE stavebních výrobků CWA 17316 Smart CE marking for the construction industry, výrobce může zpřístupnit strojově čitelné DoP na svých webových stránkách (formát XML).

Součástí prohlášení o vlastnostech jsou také informace o látkách. Výrobce je povinen tyto informace v dodavatelském řetězci poskytovat prostřednictvím bezpečnostních listů (v souladu s čl. 31 a čl. 33 nařízení č. 1907/2006 – nařízení REACH).

Obsah CE označení je definován slovně (viz čl. 9 odst. 2 nařízení č. 305/2011), uvádí se v kap. 4.1.

Grafickou podobu označení CE upravuje příloha II nařízení č. 765/2008.

4.5 NEHARMONIZOVANÉ STAVEBNÍ VÝROBKY VE VZTAHU K NAŘÍZENÍ Č. 305/2011

Nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, které je národní úpravou pro stanovené stavební výrobky, na které se nevztahují harmonizované normy nebo pro které nebylo vypracováno evropské technická posouzení (ETA).

Cílem této národní úpravy je zajistit, že použití stanovených stavebních výrobků do stavby nebude představovat riziko pro splnění základních požadavků na stavby podle stavebního zákona, prováděcích vyhlášek, popřípadě jiných související zákonů, např. atomového zákona.

Koncepce NV č. 163/2002 Sb. vychází ze směrnice 89/106/EHS. Poslední novela tohoto nařízení převzala z nařízení č. 305/2011 definici sestavy, upravila některá svá ustanovení, dala na rovnost dovozce a distributora apod. Nepřevzala ovšem institut prohlášení o vlastnostech. Tedy nadále výrobce/dovozce/distributor vydává prohlášení o shodě, které neobsahuje seznam ověřených a garantovaných vlastností výrobků uváděných a dodávaného na trh.

Při posuzování shody se využívá určených norem k NV č. 163/2002 Sb., které podrobněji stanoví požadavky na stavební výrobky. V případě, že určená norma přejímá evropskou normu, a tato dříve nebo později se stane evropskou normou harmonizovanou k nařízení č. 305/2011, je pro výrobce přechod z režimu NV č. 163/2002 Sb. do režimu nařízení č. 305/2011 ve většině případů nenáročný, neboť národní požadavky na stanovené výrobky vychází z požadavků evropské normy, včetně aplikovaných zkušebních postupů.

Komise stanoví v OJEU u nově harmonizovaných norem, nebo jejich změn datum souběžné existence, tedy přechodné období, během něhož:

• lze výrobky uvádět na trh podle národní právní úpravy, nebo již podle evropské právní úpravy, při změně normy, dle předešlého znění normy. Toto rozhodnutí je v kompetenci subjektu, který výrobek uvádí na trh. Po ukončení přechodného období je nutné uvádět výrobek na trh již výhradně podle harmonizované normy;
• výrobce má dost času, aby se adaptoval na požadavky nařízení č. 305/2011 a příslušné harmonizované normy nebo její změny, zejména aby zajistil posouzení stálosti vlastností výrobku podle harmonizované normy, vypracoval příslušnou technickou dokumentaci, prohlášení o vlastnostech a výrobek označil CE.

Prohlášení o vlastnostech vydané podle § 13 NV č. 163/2002 Sb. na výrobky, které následně přešly do harmonizované sféry, pozbývají platnost den po ukončení přechodného období. Je proto vhodné, aby výrobci sledovali aktuální vývoj harmonizace v OJEU a včas na tyto změny reagovali.

Autorizované osoby působící v oblasti NV č. 163/2002 Sb. mohou písemně informovat držitele dokumentů vydaných podle NV č. 163/2002 Sb. o konci jejich platnosti a o nutnosti dalšího postupu při dodávání výrobků na trh podle nařízení č. 305/2011. Nejsou však oprávněny takové certifikáty z výše uvedeného důvodu samy rušit. Pokud však existuje důvodná obava z možného zneužití neplatného certifikátu, může autorizovaná osoba (v souladu se svými interními předpisy) takový certifikát zrušit formou „Rozhodnutí o zrušení certifikátu“. O zrušení certifikátu následně informuje ÚNMZ a Českou obchodní inspekci.

5 POVINNOSTI ČLENSKÝCH STÁTŮ V SOUVISLOSTI S PROVÁDĚNÍM NAŘÍZENÍ Č. 305/2011

Již na jiných místech této metodické pomůcky bylo zdůrazněno, že nařízení EP a Rady (EU) č. 305/2011 jako právní předpis EU je přímo platné a členské státy jsou povinny jej beze změny přijmout do svého právního řádu.

Členské státy odpovídají za zajištění účinného provádění nařízení na svém území, a to prostřednictvím vnitrostátních pravidel (v daném případě právních a na ně navazujících technických předpisů). Neznamená to však, že by se členské státy mohly od nařízení odklonit a stanovit dodatečné požadavky nad rámec tohoto harmonizačního předpisu upravujícího trh se stavebními výrobky a jejich použití do staveb.

Členské státy v souvislosti s prováděním nařízení:

• stanoví postupy k posuzování způsobilosti subjektů, které jsou v roli třetí nezávislé strany oprávněny k posuzování shody k příslušným výrobkovým skupinám, provádějí dohled nad jejich činností, a také stanoví postupy k jejich notifikaci (oznamování) Komisi;
• poskytují podnikům bezplatnou informační podporu pro oblast spadající do působnosti nařízení;
• zabezpečují dozor nad trhem a prosazování předpisů k dané oblasti.

5.1 INFORMAČNÍ POVINNOSTI PODLE ČL. 10

Kontaktní místa pro stavební výrobky s označením CE

Členské státy jsou vázány povinností zřídit a provozovat kontaktní místa pro stavební výrobky s označením CE. Úkolem těchto míst je poskytovat podnikatelům bezplatné informace:

• o vnitrostátních technických pravidlech členského státu EU, v němž zamýšlejí uvádět své výrobky na trh;
• o pravidlech použitelných na zabudování, sestavování nebo instalaci konkrétního typu stavebního výrobku.

Informace poskytují do patnácti pracovních dnů od přijetí žádosti.

České (národní) kontaktní místo pro stavební výrobky s označením CE k nařízení č. 305/2011 spravuje Ministerstvo průmyslu a obchodu.

Kontaktní místa pro stavební výrobky jsou zřízena ve všech členských státech EU. Poskytují zejména:

• bezplatné poradenství a informace o uvádění výrobků (tedy ne pouze stavebních) na vnitřní trh EU;
• informace o zásadě vzájemného uznávání a o uplatňování nařízení o vzájemném uznávání;
• kontaktní údaje, s jejichž pomocí lze kontaktovat příslušné orgány v daném členském státě;
• informace o právních prostředcích a postupech ochrany na území svého členského státu v případě sporu mezi orgány státní správy a podnikateli včetně možného využití služby SOLVIT.

Služba SOLVIT nabízí rychlé a efektivní řešení sporů občanů i podnikatelů s úřady v rámci celé EU a rovněž v Norsku, Lichtenštejnsku a na Islandu. Služba je poskytována bezplatně a nabízí efektivní alternativu ke zdlouhavým a mnohdy nákladným soudním řízením.

Komise činnost kontaktních míst průběžně sleduje, poskytuje jim metodické vedení a usiluje o další zlepšení přístupnosti k informacím ohledně vnitřního trhu. Nyní Komise pracuje na vybudování robustního informačního systému, jednotné digitální brány (Single Digital Way), která propojí systémy eGovernmentu v rámci EU. Cílem je zefektivnit stávající informační databáze týkající se práv souvisejících s jednotným trhem. Kromě informací o platných vnitrostátních předpisech (např. uznání kvalifikace, zahájení podnikání, prodej výrobků), nejrůznějších postupech (např. povolení k trvalému pobytu, registrace do sociálního systému) se soustředí na rozvoj kvalitního online poradenského systému.

Seznam kontaktních míst k nařízení č. 305/2011 je k dispozici na stránkách Evropské komise.

Kontaktní místo pro stavební výrobky označované CE odpovídá také dotazy směřující k neharmonizovaným stavebním výrobkům.

5.2 INFORMAČNÍ POVINNOSTI PODLE ČL. 39

Čl. 39 nařízení č. 305/2011 ukládá členským státům oznamovací povinnost vůči Komisi a ostatním členským státům ohledně jmenování subjektů oprávněných provádět úkoly třetích stran v postupu posuzování a ověřování stálosti stavebních výrobků s označením CE podle nařízení č. 305/2011 (oznámené subjekty).

Členský stát za tímto účelem určí oznamující orgán odpovědný za

• oznamování subjektů s oprávněním provádět úkoly třetích stran v postupu posuzování a ověřování stálosti vlastností pro účely nařízení č. 305/2011, a 
• kontrolu oznámených subjektů (jejich soulad s požadavky podle čl. 43 nařízení č. 305/2011).

Rolí českého oznamujícího orgánu byl pověřen Úřad pro normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví se sídlem v Praze (www.unmz.cz). Požadavky týkající se oznamujících orgánů jsou upraveny čl. 41 nařízení č. 305/2011.

Oznamující orgány:

• musí být zřízeny takovým způsobem, aby nedocházelo ke střetu zájmů s oznámenými subjekty;
• musí být organizovány a provozován tak, aby byla zaručena objektivita a nestrannost jejich činností;
• každé rozhodnutí o oznámení subjektu, který má oprávnění provádět úkoly třetích stran v postupu posuzování a ověřování stálosti vlastností, musí provádět způsobilé osoby, jiné než osoby, které provedly posouzení;
• nesmí nabízet ani poskytovat žádné činnosti, které vykonávají oznámené subjekty, ani poradenské služby na komerčním nebo konkurenčním základě;
• musí zachovávat důvěrnost získaných informací a mít k dispozici dostatečný počet způsobilých pracovníků, aby mohli řádně plnit své úkoly.

Oznámené subjekty

Důvěryhodnost systému zřízeného na základě nařízení č. 305/2011 závisí mj. na subjektech, které byly pověřeny v roli nezávislé třetí strany k výkonu úkolů při posuzování a ověřování stálosti vlastností u stavebních výrobků.

Tyto subjekty musí splnit přísné požadavky, pokud jde o technickou způsobilost, nestrannost a odpovědnost podle čl. 43 nařízení č. 305/2011.

Oznámené subjekty se v souladu s požadavkem čl. 55 nařízení č. 305/2011 sdružují v koordinační skupině (kontrolované Komisí) s cílem zabezpečit jednotný postup při uplatňování stanovených pravidel.

Komise na základě několikaletých zkušeností činností oznámených subjektů upravila některé podmínky tak, aby mohly lépe plnit povinnosti třetí nezávislé strany. Za tímto účelem vydala nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 568/2014, které s platností od 18. února 2014 nahradilo původní znění přílohy V nařízení č. 305/2011.

Provedené úpravy odpovídají technickému pokroku a vyjasňují specifický případ výrobků, pro něž byla vydána evropská technická posouzení (ETA), kdy bod 1.6 přílohy V stanoví, že:

Oznámené subjekty vykonávající úkoly v rámci systému 1+, 1 a 3, jakož i výrobci vykonávající úkoly v rámci systému 2+ a 4, považují evropské technické posouzení, které bylo vydáno pro dotyčný stavební výrobek, za posouzení vlastností tohoto výrobku.

Komise po analýze dosavadních zkušeností s aktivitami oznámených subjektů dospěla k závěru, že některá pravidla upravující činnost oznámených subjektů a oznamujících orgánů by mohla být vymezena přesněji.

Seznamy oznámených subjektů včetně informací o jejich působnosti, EAD, ETA a hEN jsou dostupné v na oficiálních stránkách Evropské komise, v databázi Komise NANDO a také například na stránkách ÚNMZ.

5.3 DOZOR NAD TRHEM

Právní úprava EU

V Úředním věstníku Evropské unie (OJEU)bylo dne 25. června 2019 zveřejněno nařízení EP a Rady (EU) č. 2019/1020 o dozoru nad trhem. Toto nařízení je plně použitelné od 16. července 2021, je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

Novým nařízením o dozoru se stanoví zejména:

• další povinnosti hospodářských subjektů v souvislosti s výrobky, např. povinnost uvádět na trh EU výrobky pouze v případě, že existuje hospodářský subjekt usazený v EU;
• povinnost hospodářských subjektů spolupracovat s orgány dozoru;
• požadavky na činnost orgánů dozoru nad trhem s výrobky, jejich minimální pravomoci a opatření vč. určitých procesních pravidel;
• postupy a oprávnění orgánů dozoru v případě přeshraniční spolupráce mezi orgány dozoru jednotlivých členských států EU;
• užší spolupráce orgánů dozoru prostřednictvím ústředních styčných úřadů;
• sdílení informací o šetřeních a nelegálních výrobcích prostřednictvím IT nástrojů;
• posílení dozoru na vnějších hranicích EU a posílení spolupráce mezi orgány dozoru nad trhem a orgány celní správy;
• zřízení sítě EU pro shodu výrobků.

Nařízení 2019/1020 mění od 16. července 2021 čl. 56 odst. 1 nařízení č. 305/2011, který je nahrazen tímto:

1. Pokud orgány dozoru nad trhem jednoho členského státu mají dostatečné důvody domnívat se, že stavební výrobek, na nějž se vztahuje harmonizovaná norma nebo pro nějž bylo vydáno evropské technické posouzení, nesplňuje vlastnosti uvedené v prohlášení a představuje riziko pro splnění základních požadavků na stavby, na něž se vztahuje toto nařízení, provedou hodnocení toho, zda dotčený výrobek splňuje všechny příslušné požadavky stanovené tímto nařízením. Příslušné hospodářské subjekty spolupracují v nezbytné míře s orgány dozoru nad trhem.

V souvislosti s výše uvedenou změnou čl. 56 odst. 1 nařízení č. 305/2011 se od 16. července 2021 mění také znění § 18 zákona č. 22/1997 Sb., týkající se dozoru nad trhem stavebních výrobků.

Komise, která intenzivně podporuje provádění dozoru nad trhem se stavebními výrobky, významně přispěla k rozvoji několika informačních systémů:

Informační a komunikační systém pro dozor nad trhem (ICSMS)

Systém ICSMS představuje komplexní komunikační platformu pro dozor nad trhem s nepotravinářskými výrobky a pro vzájemné uznávání zboží.

Platforma ICSMS

• umožňuje mj. rychlou a spolehlivou výměnu informací mezi orgány dozoru nad trhem;
• ve veřejné části jsou spotřebitelům i hospodářským subjektům zpřístupněny základní informace o výrobcích a jejich neshodách s příslušnými evropskými nebo národními právními normami;
• v neveřejné části určené dozorovým orgánům, orgánům celní správy a administrativy EU jsou obsaženy informace týkající se kontroly výrobků zařazených do systému ICSMS.

Výstražný informační systém Safety Gate

Systém Safety Gate o nebezpečných spotřebitelských výrobcích (dříve RAPEX) je rychlý výstražný informační systém Evropské unie o nebezpečných spotřebitelských výrobcích nepotravinářského charakteru, výjimkou jsou farmaceutické výrobky. Slouží k oznamování přímého i nepřímého rizika ohrožení zdraví nebo bezpečnosti spotřebitelů, kteří by se s nebezpečnými výrobky mohli dostat do styku.

Cílem systému Safety Gate je zajistit rychlou výměnu informací mezi členskými státy EU, Islandem, Lichtenštejnskem, Norskem a Evropskou komisí o opatřeních, která státy přijaly, aby zabránily, omezily nebo podmínily uvádění na trh nebo používání výrobků, jež mohou představovat výše uvedená rizika. Součástí oznamování do systému Safety Gate jsou vedle donucovacích opatření uložených příslušnými dozorovými orgány také dobrovolná opatření výrobců a distributorů.

Kontaktním místem pro ICSMS a Safety Gate za Českou republiku vůči Evropské komisi je Ministerstvo průmyslu a obchodu (www.mpo.cz), více informací je také k dispozici na stránkách České obchodní inspekce (www.coi.cz).

Právní úprava ČR

Právní úprava České republiky pro zabezpečení dozoru nad trhem nesmí být v rozporu s právem EU, nicméně každý členský stát může mít vlastní předpisy pro provádění této oblasti.

Klíčovým českým předpisem pro dozor nad trhem je zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů.

Dozor nad trhem v ČR upravuje zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (ve znění pozdějších předpisů). V přípravě je novela tohoto zákona, která vymezuje institucionální uspořádání dozoru nad trhem s výrobky, doplňuje některé pravomoci orgánů dozoru, stanoví opatření v případě zjištění porušení požadavků právních předpisů nebo ohrožení veřejného zájmu.

Cílem novely je zajistit, aby spotřebitelé, kteří nakupují zboží a služby v jiné zemi EU, ať už on-line nebo osobně, nebyli diskriminováni, pokud jde o přístup ke zboží či službám, cenu, podmínky prodeje či platební podmínky.

6 VÝJIMKY Z NAŘÍZENÍ Č. 305/2011 A ZJEDNODUŠENÉ POSTUPY

Nařízení č. 305/2011 ve svých úvodních ustanoveních poukazuje na potřebu zavést do systému výjimky a zjednodušené postupy, které může vybraný okruh podniků využít při uvádění výrobků na trh.

Cílem těchto úlev bylo přispět ke zvýšení konkurenceschopnosti prostřednictvím snížení nákladů na uvádění stavebních výrobků na trh za předpokladu, že s dotčenými výrobky nejsou spojena významná bezpečnostní rizika.

6.1 VÝJIMKA Z VYPRACOVÁNÍ PROHLÁŠENÍ O VLASTNOSTECH (ČL. 5)

Podle čl. 5 nařízení č. 305/2011 může výrobce, který spadá do kategorie malého nebo středního podniku nebo mikropodniku, využít výjimku z povinnosti vypracovat prohlášení o vlastnostech pro výrobek, na který se vztahuje harmonizovaná norma.

Tato výjimka je však spojená s požadavkem na neexistenci předpisů Unie nebo vnitrostátních předpisů, které vyžadují prohlášení o základních charakteristikách, kde se tyto stavební výrobky zamýšlejí používat. Průkaz neexistence výše uvedených požadavků je však často velmi náročný.

Výrobce může výjimku použít pouze pro vymezený okruh výrobků, kdy  

• stavební výrobek je vyroben jednotlivě nebo nesériově na zakázku na zvláštní objednávku a výrobce jej nainstaluje do jedné konkrétní stavby výrobcem. Výrobce odpovídá za bezpečné zabudování výrobku do stavby v souladu s příslušnými vnitrostátními předpisy;
• stavební výrobek je vyroben na staveništi za účelem jeho zabudování do příslušné stavby v souladu s příslušnými vnitrostátními předpisy;
• stavební výrobek je vyroben tradičním způsobem či způsobem vhodným z hlediska zachování kulturního dědictví a neprůmyslovým postupem pro odpovídající renovaci staveb oficiálně chráněných jako součást vymezeného prostředí nebo z důvodu zvláštní architektonické nebo historické hodnoty v souladu s příslušnými vnitrostátními předpisy.

Komise později k ustanovení čl. 5 zveřejnila dodatečné vysvětlení. V příručce z roku 2015 Označení CE stavebních výrobků krok za krokem ke zjednodušeným postupům konstatovala, že…

… výrobce při splnění určitých podmínek není povinen opatřit svůj výrobek označením CE ani v případě, že výrobek vč. jeho zamýšleného použití spadají do oblasti působnosti harmonizované normy. Jedná se o případy, kdy je výrobek k danému použití vyroben jednotlivě nebo na zakázku, nebo je při jeho výrobě nutno dodržet tradiční postupy, které zaručí ochranu oficiálně chráněných staveb (staveb, jež jsou součástí kulturního dědictví, staveb historických apod.). Pokud výrobce chce některou z těchto výjimek využít, důrazně se doporučuje, aby se ujistil, že se výjimka na jeho výrobek skutečně vztahuje: v opačném případě totiž může mít problémy s orgány dozoru nad trhem. Pokud má výrobce ohledně svých výrobků otázky, měl by se obrátit na kontaktní místo pro výrobky v zemi, v níž hodlá výrobek prodávat…

Ani zde však Komise nesdělila nic, co by přispělo k vyjasnění textu. Text pouze shrnuje obsah čl.5 a výrobce upozorňuje na možné sankce ze strany dozorových orgánů v případě pochybení a doporučuje konzultaci s příslušným kontaktním místem pro stavební výrobky.

6.2 ZJEDNODUŠENÉ POSTUPY PŘI HODNOCENÍ VLASTNOSTÍ VÝROBKŮ (ČL. 36)

Ustanovení odst. 1 čl. 36 nařízení č. 305/2011 dává výrobci možnost nahradit zkoušky při určování typu výrobku nebo nahradit výpočty pro typ výrobku příslušnou technickou dokumentací prokazující, že:

• ohledně jedné nebo několika základních charakteristik stavebního výrobku lze považovat výrobek za dosahující určité úrovně nebo třídy vlastností bez zkoušek nebo výpočtů, nebo bez dalších zkoušek nebo výpočtů, v souladu s podmínkami stanovenými v příslušné harmonizované technické specifikaci nebo v rozhodnutí Komise;
• výrobek odpovídá typu stavebního výrobku vyrobeného jiným výrobcem, který již byl vyzkoušen v souladu s příslušnou harmonizovanou normou.

Pokud jsou tyto podmínky splněny, výrobce je oprávněn vydat prohlášení o vlastnostech, které zcela či z části odpovídá výsledkům zkoušek provedených na takovém jiném výrobku. Výsledky zkoušek získané jiným výrobcem může použít pouze pokud

• získal povolení od tohoto výrobce, který nadále zůstává odpovědný za přesnost, spolehlivost a stálost takových výsledků;
• stavební výrobek je systémem sestávajícím ze součástí, které výrobce sestavuje za řádného dodržení přesných pokynů stanovených poskytovatelem takového systému nebo jeho součástí, který již u tohoto systému nebo součásti zkoušel jednu nebo více základních charakteristik v souladu s příslušnou harmonizovanou technickou specifikací. Výrobce je oprávněn vydat prohlášení o vlastnostech, které se zcela či z části shoduje s výsledky zkoušek provedených na takovém systému nebo součásti, které mu byly poskytnuty.

Ustanovení odst. 2 čl. 36 nařízení č. 305/2011 dále konstatuje, že pokud stavební výrobek uvedený v odst. 1 patří do skupiny výrobků, pro něž je systémem pro posuzování a ověřování stálosti vlastností systém 1+ nebo 1, jak stanoví příloha V, ověří příslušnou technickou dokumentaci uvedenou v odstavci 1 oznámený subjekt pro osvědčení výrobku, jak je uvedeno v příloze V.

6.3 JINÉ ZJEDNODUŠENÉ POSTUPY (ČL. 38)

1. Pro stavební výrobky, na něž se vztahují harmonizované normy a které jsou vyráběny jednotlivě nebo nesériově na zakázku na zvláštní objednávku a zabudovány do jedné stanovené stavby, může být část posouzení vlastností příslušného systému, jak stanoví příloha V, nahrazena ze strany výrobce specifickou technickou dokumentací prokazující soulad výrobku s příslušnými požadavky a to, že použité postupy odpovídají postupům stanoveným v harmonizovaných normách.

2. Pokud stavební výrobek uvedený v odstavci 1 patří do skupiny stavebních výrobků, na něž se vztahuje systém pro posuzování a ověřování stálosti vlastností 1+ nebo 1, jak stanoví příloha V, ověří specifickou technickou dokumentaci oznámený subjekt pro osvědčení výrobku, jak je uvedeno v příloze V.

Nařízení č. 305/2011 v čl. 2 odst. 15 definuje specifickou technickou dokumentací jako dokumentaci prokazující, že metody v rámci příslušného systému pro posuzování a ověřování stálosti vlastností byly nahrazeny jinými metodami, pokud jsou výsledky získané těmito jinými metodami rovnocenné s výsledky získanými zkušebními metodami příslušných harmonizovaných norem.

Kolem specifické technické dokumentace se zejména mezi výrobci objevila řada nejasností a otázek. Komise se proto v podpůrném dokumentu (Často kladené otázky k nařízení č. 305/2011), pokusila vysvětlit, že se jedná o:

… dokumentaci, kterou výrobce považuje za přiměřenou k oprávnění způsobu, který používá při vypracování prohlášení o vlastnostech výrobku v případech uvedených v čl. 36 … a může se lišit případ od případu nebo výrobek od výrobku, a to podle zvláštností každého případu.

Vysvětlení Komise uzavřela konstatováním, že je na výrobci, aby před orgánem dozoru nad trhem byl schopen obhájit, bude-li o to požádán, že STD je vhodným podkladem pro vypracování prohlášení o vlastnostech.

Jak Komise ve své zprávě EP a Radě (EU) o provádění nařízení č. 305/2011 ze dne 7. července 2016 sama připustila, v současné fázi provádění nařízení jsou zkušenosti s praktickým používáním postupů podle čl. 5 a čl. 36–38 velmi omezené. Podle informací komise ani neexistují žádné listinné důkazy o používání postupů podle čl. 5 a čl. 36–38.

Jedinou výjimkou jsou některé postupy podle čl. 36, kdy výrobce za určitých podmínek může například použít výsledky zkoušek získané jiným výrobcem.

Komise ve zprávě identifikovala hlavní důvody pro omezené uplatňování výjimek. Patří mezi ně:

• nízká informovanost o možnostech výjimky uplatňovat;
• nejednotné postupy a výklady v jednotlivých členských státech;
• nejistota ohledně správného pochopení relevantních částí nařízení k uplatnění výjimek;
• problémy s prokazováním „srovnatelnosti“ nebo poskytováním alternativní technické dokumentace;
• nejistota, zda úřady nebo uživatelé stavebních výrobků (návrháři, projektanti) akceptují výrobky uvedené na trh na základě alternativních postupů.

Komise bude hledat vhodná řešení k zajištění k efektivnosti čl. 5 a čl. 36–38. V případě potřeby nevylučuje ani úpravu předmětných částí nařízení.

7 AKTY V PŘENESENÉ PRAVOMOCI PODLE ČL. 60–63

K dosažení cílů nařízení č. 305/2011 je Komise oprávněna ve smyslu čl. 60–63 přijímat akty v přenesené pravomoci. Jedná se o zcela nový a poměrně „pružný“ nástroj, který předchozí právní úprava, směrnice 89/106/EHS, pro tuto oblast neznala. Komise má v odůvodněných případech možnost reagovat na potřeby trhu se stavebními výrobky a upravit vybrané části nařízení, a to zejména za účelem odstranění a zabránění vzniku omezení týkajících se dodání stavebních výrobků na trh.

Více o mechanismu aktů v přenesené pravomoci je uvedeno na oficiálních stránkách Evropské komise.

Komise v případě nařízení č. 305/2011 prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci mimo jiné upravila:

• formát evropského technického posouzení (EAD);
• podmínky týkající se zpřístupňování prohlášení o vlastnostech stavebních výrobků na internetové stránce výrobce;
• vzor pro vypracování prohlášení o vlastnostech stavebních výrobků (viz příloha III nařízení č. 305/2011).

Aktuální informace o přijatých a rozpracovaných aktech v přenesené pravomoci jsou kromě stránek Evropské komise dostupné v aktuálním znění na stránkách Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ) v sekci stavebních výrobků.

8 UDRŽITELNÉ VYUŽÍVÁNÍ PŘÍRODNÍCH ZDROJŮ PODLE ZÁKLADNÍHO POŽADAVKU Č. 7

Příloha I nařízení č. 305/2011 byla v porovnání s předchozí právní úpravou (směrnice 89/106/EHS) rozšířena o Základní požadavek č. 7, podle kterého stavba musí být navržena, provedena a zbourána takovým způsobem, aby bylo zajištěno udržitelné využití přírodních zdrojů, a zejména:

• opětovné využití nebo recyklovatelnost staveb, použitých materiálů a částí po zbourání;
• životnost staveb;
• použití surovin a druhotných materiálů šetrných k životnímu prostředí při stavbě.

Environmentální koncepce v normách pro výrobky a služby předpokládá, že většina norem má (nebo bude mít) přímý nebo nepřímý dopad na životní prostředí, a toto je třeba vzít v úvahu během jejich přípravy.

Evropský výbor pro normalizaci (CEN), kterému mj. přísluší tvorba harmonizovaných norem pro stavební výrobky s označením CE, již připravuje obecný rámec na podporu a zajištění lepšího začlenění environmentálních aspektů do evropských norem.

Environmentální přístup, který přijala Technická rada CEN (CEN Technical Board) v roce 2010:

• popisuje postupy, nástroje, pracovní postupy a obecné aspekty atd., které jsou nutné k lepšímu řešení environmentálních problémů v evropských normalizačních činnostech;
• identifikuje role a odpovědnosti různých stran zapojených do procesu.

Systematickým řešením environmentálních problémů ve standardizaci lze přímé, nepřímé dopady na životní prostředí zmírnit, omezit nebo snížit.

Jak se promítne environmentální přístup do tvorby norem?

S jistotou lze očekávat, že nově vypracované normy budou nést zapracované environmentální prvky. Stávající normy budou revidovány a v tomto smyslu patřičně rozšířeny.

V případě norem harmonizovaných k nařízení č. 305/2011 již příslušné technické komise při Evropském výboru pro normalizaci (CEN/TC pro stavební výrobky) zahájily práce na návrzích norem se zapracovaným 7. základním požadavkem. Předpokládaným výstupem by mohlo být posouzení deklarace dopadů ve smyslu environmentálního prohlášení výrobku (EPD) na základě analýzy životního cyklu (LCA).

Analýza životního cyklu LCA (Life Cycle Assessment) jako metoda posuzování životního cyklu produktu nebo služby z hlediska jeho působení na životní prostředí:

• bere v úvahu procesy od těžby nerostných surovin přes dopravu, výrobu, užití až ke konečnému zpracování jako odpadu;
• zohledňuje energetické a surovinové náklady a dopad na životní prostředí pro každý z nich;
• slouží jako podklad pro vypracování EPD.

U stavebních výrobků je důležité hodnotit zejména emise do ovzduší, vody i půdy a spotřebu energie a surovin

Environmentální prohlášení výrobku EPD (Environmental Product Declaration) jako nástroj pro objektivní posouzení výrobku podle jeho environmentálních vlastností

• kvantifikuje environmentální dopady v souladu s ČSN EN 15804+A2 Udržitelnost staveb – Environmentální prohlášení o produktu – Základní pravidla pro produktovou kategorii stavebních produktů  
• informuje o převažujícím materiálovém složení výrobku;
• informuje o spotřebě surovin a energie v jednotlivých fázích jeho životního cyklu;
• umožňuje porovnávat výrobky plnící stejnou funkci a podporuje tak poptávku po výrobcích a službách šetrnějších k životnímu prostředí.

Výstupy EPD

• environmentální vlastnosti výrobků jsou využívány při návrhu šetrných budov k životnímu prostředí;
• jsou využívány v metodách komplexního hodnocení kvality budov z hlediska jejich celého životního cyklu;
• přispívají k naplňování zásad „udržitelné výstavby“ v oblasti stavebnictví;
• jsou předmětem splnění 7. základního požadavku na stavbu.

Nezávislé ověření EPD, obvykle prováděné akreditovaným certifikačním orgánem, je podmínkou pro registraci tohoto dokumentu v Národním systému environmentálního značení (CENIA) a dále k využití údajů z EPD pro environmentální komunikaci mezi podniky a spotřebiteli (B2C).

V ČR se při výkonu státního zkušebnictví, posuzování stavebních výrobků k požadavkům NV č. 163/2002 Sb., přistupuje k 7. základnímu požadavku tak, že nezávisle ověřené EPD je považováno za splnění 7. základního požadavku, a toto se uvádí na certifikátu výrobku nebo protokolu o ověření shody vydávané autorizovanou osobou. 

V České republice je již služba nezávislého ověřování EPD běžně dostupná a nabízejí ji vybrané akreditované certifikační orgány pro produkty – viz databáze akreditovaných subjektů veřejně přístupná na stránkách Českého institutu pro akreditaci.

9 ZÁKON O STAVEBNÍCH VÝROBCÍCH

Pro stavební výrobky zpracovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) nový samostatný zákon o stavebních výrobcích a jejich použití do staveb, který má komplexně řešit jak uvádění stavebních výrobků na trh, tak i pravidla pro jejich použití do staveb na území ČR, včetně oblasti dozoru, a to obdobným způsobem, jak to již funguje ve většině evropských států.

Vládní návrh zákona byl projednán na jednání vlády dne 21. 12. 2020 (viz Usnesení vlády ČR ze dne 21. prosince 2020 č. 1343). Vláda (Ministerstvo průmyslu a obchodu) předložila tento návrh Poslanecké sněmovně dne 15. 1. 2021, všechny materiály viz Sněmovní tisk 1130/0. Poslanecká sněmovna do 20. 10. 2021 nestihla projednat návrh zákona ani v 1. čtení.

Účinnost zákona měla být od 1. ledna 2023, s výjimkou ustanovení § 3 odst. 2 písm. b) a § 3 odst. 4 písm. b), § 17, 29 a 30, která měla nabýt účinnosti dnem 1. ledna 2022. Vzhledem k tomu, že PS do 20. 10. 2021 nestihla projednat návrh zákona ani v 1. čtení, lze předpokládat posun účinnosti. Více informací viz Informační portál ÚNMZ – stavební výrobky.

Hlavní principy:

Pro stavební výrobky s označením CE, jejichž uvádění na trh je regulováno na evropské úrovni přímo použitelným předpisem (nařízení č. 305/2011), zákon přebírá adaptační ustanovení ze zákona č. 22/1997 Sb.:

• upravuje výkon státní správy, jímž je právní úprava pověřování, koordinace a kontroly subjektů pro technické posuzování (MPO);
• stanovuje oznamující orgán (ÚNMZ) a orgán dozoru nad trhem (ČOI);
• pověřuje MPO výkonem činnosti kontaktního místa pro stavební výrobky.

Stanovuje právní úpravu přestupků a sankcí.

Požadavky na vybrané stavební výrobky (neharmonizovaná oblast) se podle návrhu tohoto zákona nově nazývají „stanovené stavební výrobky“. Nařízení vlády č. 163/2002 Sb. pro vybrané stavební výrobky má být tímto zákonem zrušeno. 

Pro stanovené stavební výrobky zákon:

• upravuje podmínky uvádění na trh v České republice pro stanovené stavební výrobky regulované na národní úrovni;
• stanoví povinnosti hospodářských subjektů, autorizovaných osob, národních subjektů pro technické posuzování;
• upravuje výkon státní správy, jež zahrnuje právní úpravu pověřování národních subjektů pro technické posuzování, právní úpravu autorizace, právní úpravu dozoru nad těmito výrobky právní úpravu přestupků a sankcí v této oblasti.

Přibližují se pravidla pro harmonizovanou a neharmonizovanou oblast stavebních výrobků tak, že místo „prohlášení o shodě“ podle NV č. 163/2002 Sb. se má vydávat tzv. „národní prohlášení o vlastnostech“ (obdoba ES prohlášení o vlastnostech podle nařízení č. 305/2011) a má být používán obdobný systém posuzování a ověřování stálosti vlastností I+, I, II+, III a IV jako u nařízení. 

Dále zákon upravuje podmínky pro návrh a použití stavebních výrobků (stanovených i s označením CE) do staveb v České republice, přičemž se váže na požadavky stavebního zákona.

Komplexní průvodce k tématu včetně nového stavebního zákona je dostupný na stránkách Informačního portálu ÚNMZ specializovaného na právní a technické dokumenty v oblasti uvádění stavebních výrobků na jednotný evropský trh. Průvodce je měsíčně aktualizovaný.

10 REVIZE A PŘEPRACOVÁNÍ NAŘÍZENÍ Č. 305/2011

Nařízení č. 305/2011 bylo od data, kdy vstoupilo v účinnost (1. červenec 2013), ve všech svých částech již několikrát pozměněno. Tyto kroky vždy iniciovala Evropská komise jako orgán pověřený dohledem nad fungováním nařízení, a to po předchozí diskusi s členskými státy a se zástupci průmyslu. Až dosud to však byly pouze dílčí změny zaměřené na odstranění formálních chyb, vyjasnění některých ustanovení a na doplnění o akty v přenesené pravomoci (více viz kap. 7).

Komise ve svých pravidelných hodnotících zprávách o provádění nařízení adresovaných Hospodářskému a sociálnímu výboru (EP) však opakovaně upozornila, že hlavní cíle, které sledují zlepšení fungování trhu se stavebními výrobky se daří naplňovat, nicméně nařízení ne zcela splňuje původní očekávání.

Z veřejných konzultací a analýz, které pro Komisi vypracovaly nezávislé konzultační orgány vyplývá, že zavedený systém je stále zbytečně složitý.

Evropská komise na základě získaných poznatků představila dne 30. 3. 2022 návrh novely stávajícího nařízení (EU) č. 305/2011, která by měla odstranit zejména identifikované nedostatky aktuálně platného nařízení.

Návrh novely zejména:

• sleduje cíle tzv. Zelené dohody pro Evropu (Green Deals) specifikované v rámci Akčního plánu pro oběhové hospodářství či Sdělení k renovační vlně;
• upřesňuje rozsah regulované oblasti (včetně zahrnutí opakovaně použitých a 3D tištěných stavebních výrobků a prefabrikovaných domů);
• zavádí environmentální, funkční a bezpečnostní požadavky na stavební výrobky;
• specifikuje tzv. harmonizované zóny (oblast, v jejímž rámci členské státy EU nebudou moci uplatňovat své vlastní národní požadavky, při současném zavedení zvláštního mechanismu, který umožní zohlednit specifické národní požadavky v rámci harmonizovaných technických specifikací;
• upravuje stanovení požadavků na udržitelnost stavebních výrobků, snížení administrativní zátěže pro malé a střední podniky a mikropodniky;
• posiluje vymáhací pravomoci dozorových orgánů;
• rozšiřuje úlohy Kontaktních míst pro stavební výrobky.

Více informací viz stránky Evropské komise.

Text nařízení, včetně příloh a souvisejících dokumentů, je k dispozici na níže uvedených odkazech:

• návrh nařízení o stavebních výrobcích;
• vysvětlující dokument k návrhu (Questions & Answers);
• a tzv. factsheet k návrhu nařízení.

Na veřejném portálu Evropské komise lze do 1. 6. 2022 v rámci všeobecné diskuse k návrhu nařízení uplatnit připomínky, viz “Have to say” Construction products – review of EU rules (europa.eu).

11 ČASTO KLADENÉ OTÁZKY K NAŘÍZENÍ Č. 305/2011

Evropská komise zveřejnila na svých stránkách často kladené otázky (FAQ) k nařízení č. 305/2011 (pouze v anglickém jazyce). České překlady (v pracovním znění) jsou dostupné rovněž např. na stránkách MPO v sekci Kontaktní místo pro stavební výrobky.

1. Jaký je význam označení CE na stavebním výrobku?
Nařízení č. 305/2011 v čl. 8 odst. 2 uvádí: Připojením označení CE …výrobci dávají na vědomí, že nesou odpovědnost za shodu stavebního výrobku s vlastnostmi uvedenými v prohlášení, jakož i za soulad se všemi příslušnými požadavky stanovenými tímto nařízením a jinými příslušnými harmonizačními právními předpisy Unie, které stanoví jeho připojování.
Pokud se na stavební výrobek vztahuje harmonizovaná norma (hEN), nebo pro něj bylo vydáno evropské technické posouzení (ETA), potom označení CE potvrzuje shodu výrobku s vlastnostmi uvedenými v prohlášení ve vztahu k základním charakteristikám podle harmonizované normy nebo evropského technického posouzení.

Stavební výrobek označený CE lze obchodovat po celém trhu EU trhu bez toho, že by bylo vyžadováno jeho další přezkoušení. Prohlášení o vlastnostech poskytuje přesné a spolehlivé informace o vlastnostech získané posuzováním a ověřováním stálosti vlastností, jak stanoví příslušné harmonizované technické specifikace (harmonizované normy a evropské dokumenty pro posuzování EAD).

Poznámka:
Většina stavebních výrobků může mít značně rozdílná určená použití v pozemních nebo inženýrských stavbách a musí splňovat různé požadavky podle funkce výrobku ve stavbě. Je vždy odpovědností projektanta, aby vybral vhodný stavební výrobek pro použití v konkrétní stavební konstrukci stavby. Úkolem zhotovitele stavby je zabudovat do stavby takový výrobek, aby konstrukce plnila požadavky stanovené právními předpisy a technickými normami.

2. Co se stane, když stavební výrobek spadá pod více legislativních aktů EU?
Na jeden a tentýž výrobek se může vztahovat nejen nařízení o stavebních výrobcích, ale i další harmonizační právní předpisy EU. Např. na garážová dálkově ovládaná vrata se vztahuje jak nařízení o stavebních výrobcích, tak směrnice o strojních zařízeních, směrnice o zařízeních nízkého napětí a směrnice o elektromagnetické kompatibilitě. 
K výrobku lze nicméně připit jen jedno (souhrnné) označení CE, jak je objasněno v čl. 8 odst. 2 nařízení č. 305/2011.

3. Pro které základní charakteristiky výrobku by výrobce měl učinit prohlášení o vlastnostech?
Výrobce vždy musí učinit prohlášení o vlastnostech alespoň jedné základní charakteristiky (čl. 6 odst. 3 písm. c) nařízení č. 305/2011. Při rozhodování by měl vzít v úvahu platná (vnitrostátní, regionální a místní) ustanovení ve vztahu k funkci výrobku ve stavbě a z toho plynoucí specifické požadavky.  Při označení rozhodných užitných vlastností NPD se velmi omezí použití výrobku ve stavbě.

Dále také učiní prohlášení o vlastnostech konkrétní základní charakteristiky,

• pokud akt v přenesené pravomoci (na základě čl. 3 odst. 3 a čl. 60 písm. a) ukládá výrobci povinnost deklarovat vlastnosti daného výrobku (podle čl. 6 odst. 3 písm. d) (ať už včetně nebo bez mezní úrovně rovněž vymezené v tomto aktu);
• nebo pokud bylo pro tento výrobek vydáno evropské technické posouzení (ETA) (čl. 6 odst. 3 písm. g), povinnost učinit prohlášení se týká všech základních charakteristik obsažených v daném ETA.

Pokud byla navíc v harmonizované normě stanovena mezní úroveň pro vlastnosti určité základní charakteristiky výrobku, výrobce zajistí, že vlastnosti jeho výrobku tuto mezní úroveň splňují.

Pro uvedené základní charakteristiky, pro něž nebylo učiněno prohlášení, do prohlášení o vlastnostech uvede NPD („No Performance Determined“ – bez určených vlastností) (čl. 6 odst. 3 písm. f) nařízení č. 305/2011).

4. Kde najdu bližší informace o harmonizovaných normách k nařízení č. 305/2011?
Právně závazné informace poskytuje Úřední věstník Evropské unie – řada C. V něm Komise uveřejňuje názvy všech harmonizovaných evropských norem pro stavební výrobky přijatých v rámci nařízení č. 305/2011.
Databáze NANDO, kterou Komise spravuje, se pravidelně aktualizuje, poskytuje také informace o oznámených subjektech. Přesto ji však není možné používat jako právně závazný odkaz, ačkoli lze předpokládat, že její obsah bude totožný s odkazy v Úředním věstníku EU.

5. Co se rozumí mikropodnikem, na který se mohou vztahovat zjednodušené postupy?
Do kategorie mikropodniků a malých a středních podniků (SME) spadají podniky, které zaměstnávají méně než 250 osob a jejichž roční obrat nepřesahuje 50 milionů eur, nebo jejichž bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 43 milionů eur. Definice SME a další relevantní informace jsou uvedeny na stránkách Komise.

6. Je použití přílohy ZA nařízení o stavebních výrobcích povinné?
Příloha ZA je součástí norem harmonizovaných k nařízení č. 305/2011. Pokud výrobce používá normu jakožto harmonizovanou normu v souladu s nařízením č. 305/2011, potom je povinen postupovat podle přílohy ZA.

7. Kdy je výrobek je stavebním výrobkem podléhajícím nařízení č. 305/2011?
Výrobek je stavebním výrobkem ve smyslu nařízení č. 305/2011, pokud jde o výrobek nebo sestavu, které jsou vyrobeny nebo uvedeny na trh za účelem trvalého zabudování do stavby (pozemní nebo jakékoli inženýrské stavby) nebo její části a jejichž vlastnosti ovlivňují vlastnost stavby s ohledem na základní požadavky na stavby.

Základní požadavky na stavby jsou:

• Mechanická odolnost a stabilita
• Požární bezpečnost
• Hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí
• Bezpečnost a přístupnost při užívání
• Ochrana proti hluku
• Úspora energie a tepla
• Udržitelné využívání přírodních zdrojů

Pokud je tedy výrobek stavebním výrobkem, existují tři možnosti:
Povinné označení CE v případě, že se na výrobek vztahuje harmonizovaná norma.  Výrobce je povinen ji uplatnit, vypracovat prohlášení o vlastnostech a připojit označení CE.
Dobrovolné označení CE: Pokud se na výrobek harmonizovaná norma nevztahuje, může výrobce požádat o evropské technické posouzení (ET) a na jeho základě vypracovat prohlášení o vlastnostech a připojit označení CE.
Vzájemné uznání: Pokud se na výrobek nevztahuje harmonizovaná norma nebo pro něj nebylo vydáno posouzení ETA, nesmí nést označení CE a může být obchodován na území EU na základě vzájemného uznání.

8. V kterých jazycích musí být průvodní dokumentace a označení CE stavebního výrobku?
Prohlášení o vlastnostech musí být poskytnuto v jazyce nebo v jazycích požadovaných členským státem, v němž je výrobek dodáván na trh.

Bezpečnostní informace a pokyny musí výrobci poskytnout v jazyce či jazycích, kterým uživatelé snadno rozumějí – tento jazyk či jazyky určí členský stát, v němž je výrobek dodáván na trh.

9. Jaké jsou povinnosti obchodníka, který prodává stavební výrobky pod jménem výrobce?
Obchodníci (v nařízení č. 305/2011 označovaní jako distributoři) zajistí, že výrobek, pokud je to požadováno, nese označení CE a je k němu připojena kopie prohlášení o vlastnostech a případně bezpečnostní list (viz čl. 6 odst. 5) a pokyny a bezpečnostní informace v jazyce určeném členským státem, ve kterém je výrobek uváděn na trh.

Obchodníci (v nařízení č. 305/2011 označovaní jako distributoři) zajistí, že výrobek, pokud je to požadováno, nese označení CE. V případě že kupující výslovně požaduje, je povinen distributor k výrobku poskytnout kopii v tištěné podobě. Vždy je povinen prohlášení o vlastnostech zpřístupnit v elektronické verzi a případně bezpečnostní list (viz čl. 6 odst. 5) a pokyny a bezpečnostní informace v jazyce určeném členským státem, ve kterém je výrobek uváděn na trh.

10. Jaké požadavky jsou kladeny na stavební výrobek označením CE po 30. 6. 2013?
Od 1. 7. 2013, kdy nařízení č. 305/2011 vstoupilo v plnou účinnost, je povinností výrobce při uvedení na trh v rámci EU vypracovat prohlášení o vlastnostech a připojit označení CE, pokud:

• na výrobek se vztahuje harmonizovaná norma (hEN) a skončilo období souběžné platnosti, nebo
• pro tento výrobek bylo vydáno evropské technické posouzení (European Technical Assessment – ETA).

Poznámka:
Pokud lze uplatnit některou z výjimek uvedených v čl. 5 nařízení č. 305/2015, je výrobce oprávněn upustit od vydání prohlášení o vlastnostech a připojení označení CE. Je pouze na rozhodnutí výrobce, zda takovém případě vydá prohlášení o vlastnostech a připojí označení CE.

11. Výrobce prodával výrobek s označením CE v EU již před 1. 7. 2013. Co musí udělat, aby mohl výrobek prodávat v EU i po 1. 7. 2013?
Výrobce může po 1. 7. 2013 nadále uvádět výrobek na trh EU za předpokladu, že vypracuje prohlášení o vlastnostech (DoP) podle vzoru uvedeného v příloze III nařízení č. 305/2011 (ve znění nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 574/2014). Nová právní úprava obsahuje oproti původnímu znění nařízení z roku 2011 také návod k vypracování DoP pro různé druhy výrobků.

Výrobce může vypracovat prohlášení o vlastnostech:

• na základě certifikátu shody výrobku nebo prohlášení o shodě, které byly vydány v souladu se směrnicí 89/106/EHS o stavebních výrobcích před 1. 7. 2013;
• připojí označení CE doplněné informacemi požadovanými v čl. 9 odst. 2 nařízení č. 305/2011;
• a zdrží se připojení označení, známek nebo popisu výrobku, které by mohly uvést třetí strany v omyl, pokud jde o význam nebo formu označení CE.

12. Je obchodník povinen stáhnout po 1. 7. 2013 z prodeje stavební výrobky, které obdržel před 1. 7. 2013, a které byly opatřeny označením CE v souladu se směrnicí 89/106/EHS o stavebních výrobcích, ale nejsou doprovázeny prohlášením o vlastnostech?
Obchodník (podle nařízení č. 305/2011 označovaný jako distributor) může pokračovat v prodeji těchto výrobků do vyprodání zásob dodaných před 1. 7. 2013. Pro všechny nové dodávky stavebních výrobků, které mu budou doručeny výrobcem po 1. 7. 2013 musí distributor požádat výrobce o poskytnutí prohlášení o vlastnostech pro tyto výrobky.

13. Jaký je význam výrazu „uvádění na trh“?
Uvedením na trh se rozumí první dodání na trh, tj. první prodej (individuálního) výrobku v rámci vnitřního evropského trhu. Každý výrobek nebo výrobní várka (např. každé okno, každé balení/náklad cihel) jsou umístěny na trh samostatně. Pro výrobky uváděné na trh od 1. 7. 2013 výrobce musí vypracovat Prohlášení o vlastnostech (DoP) a v souladu s požadavky nařízení č. 305/2011 připojit označení CE, a to i v případě, že podobné výrobky byly uvedeny na trh již před tímto datem.

14. Je výrobce i v případě, že uvádí na trh totožný výrobek s tím, který prodával před 1. 7. 2013, povinen obnovit po 1. 7. 2013 existující protokol o zkoušce nebo protokol o posouzení nebo požadovat od oznámeného subjektu (dříve notifikované osoby) nové certifikáty, které by nahradily ty, které byly vydané před 1. 7. 2013?
Jsou-li zachovány vlastnosti výrobku uvedené v prohlášení o vlastnostech, nemusí být po 1. 7. 2013 vypracována nová posouzení ani obnoveny certifikáty.

Pokud výrobce nezměnil nic na svém výrobku, stávající protokoly a certifikáty budou muset být obnoveny pouze v případě, že harmonizovaná norma byla změněna/doplněna o další požadavky na posouzení a ověření stálosti vlastností z hlediska základních charakteristik (v příloze ZA).

Pokud došlo ke změně výrobku nebo výrobního postupu a vlastnosti výrobku se liší od vlastností uvedených v prohlášení o vlastnostech, výrobce musí zajistit nové posouzení výrobku.

15. Může být evropské technické schválení využito pro uvedení výrobku na trh po 1. 7. 2013? Pokud ano, na jak dlouho?
Čl. 66 nařízení č. 305/2011 předpokládá, že výrobci mohou použít evropská technická schválení vydaná před 1. 7. 2013 jako evropská technická posouzení po celou dobu platnosti těchto evropských technických schválení.

Výrobce může na základě stávajícího evropského technického schválení vypracovat prohlášení o vlastnostech, připojit označení CE a prodávat výrobek v EU.

V případě, že je evropské technické schválení před vypršením platnosti, může výrobce žádat o evropské technické posouzení od jednoho z příslušných subjektů pro technické posuzování určených podle nařízení č. 305/2011.

16. Co je „příslušná technická dokumentace“ podle čl. 36 nařízení č. 305/2011?
Jedná se o dokumentaci, kterou výrobce považuje za přiměřenou k oprávnění způsobu, který používá při vypracování prohlášení o vlastnostech výrobku v případech uvedených v čl. 36 nařízení č. 305/2011.

V případě uvedeném v čl. 36, odst. 1a) může být příslušná technická dokumentace využita například k prokázání, že jsou splněny konkrétní podmínky rozhodnutí Komise pro použití výrobku, které vymezují jeho třídu reakce na oheň.

V případech čl. 36 (1b) nebo 36 (1c) příslušná technická dokumentace může například sestávat z výsledků zkoušek získaných jiným výrobcem nebo poskytovatelem systému spolu s jeho oprávněním k využívání těchto výsledků a ověření shody dotčených výrobků (bod b) nebo dodržováním uvedených pokynů (bod c).

Je zřejmé, že příslušná technická dokumentace se může lišit případ od případu nebo výrobek od výrobku, podle zvláštností každého případu. To ovšem musí být evidováno výrobcem v technické dokumentaci výrobku, aby bylo možné řádně odůvodnit prohlášení o vlastnostech v případě, že o to orgány dozoru nad trhem nebo jiné orgány požádají.

17. Kde lze získat informace o požadavcích vztahujících se na výrobek v určitém členském státě?
Informace je možné získat prostřednictvím kontaktního místa pro stavební výrobky s označením CE, které bylo za tímto účelem zřízeno v každém členském státu.

18. Je úkolem oznámených subjektů kontrolovat, zda výrobce plní své povinnosti podle nařízení č. 305/2011?
Příloha V nařízení č. 305/2011 specifikuje systémy posuzování a ověřování stálosti vlastností včetně zapojení oznámených subjektů v roli třetí nezávislé strany.

Úkolem oznámených subjektů není kontrolovat, zda výrobce řádně vyplnil např. prohlášení o vlastnostech nebo správně připojil označení CE.

19. Jaký je význam výrazu „dvě poslední číslice roku, v němž bylo označení připojeno“ v čl. 9 odst. 2 nařízení č. 305/2011?
Tyto číslice se vztahují k roku, v němž byly poprvé tyto druhy výrobků dodány na trh, a proto zůstanou beze změny do té doby, dokud se vlastnosti výrobku nezmění. Pokud tedy výrobce uvedl na trh výrobky s označením CE, které odpovídají určitému souboru vlastností (pro daný typ výrobku) poprvé v roce 2009, uvádí k označení CE číslice 09 i po 1. 7. 2013, kdy doznalo označení CE v důsledku nařízení č. 305/2011 změn.

20. Jaký je význam manuálu/pokynů pro instalaci?
Očekává se, že deklarované vlastnosti výrobku budou dosaženy za podmínky, že je výrobek správně instalován. To je důležité zejména pro výrobky, které se prodávají jako sestava s tím, že budou instalovány v dokončené stavbě.

Proto je role manuálu nebo pokynů pro instalaci, které mají být poskytnuty výrobcem podle čl. 11 odst. 6 nařízení č. 305/2011 velmi důležitá pro zajištění správné instalace výrobku.

21. Mohou členské státy stanovit další požadavky týkající se např. chemického složení výrobků s cílem chránit zdraví pracovníků v oblasti stavebnictví a dalších osob? Pokud tato možnost existuje, není v rozporu s volným pohybem zboží?
Členské státy si ponechávají pravomoc stanovit technické požadavky na vlastnosti stavebních výrobků, zejména pak na konkrétní účel použití v pozemních či inženýrských stavbách (např. požadavky na únikové cesty z hlediska požární bezpečnosti). V případě, že vnitrostátní technické požadavky omezují použití stavebních výrobků s označením CE, musí být tato omezení řádně odůvodněná a přiměřená. Evropský soudní dvůr vykládá seznam výjimek, které se všechny týkají jiných než ekonomických zájmů, úzce. Každé opatření musí být navíc v souladu se zásadou proporcionality a nesmí představovat prostředek svévolné diskriminace či zastřeného omezování obchodu mezi členskými státy. Důkazní břemeno spočívající v odůvodnění opatření však v každém případě nese členský stát, nikoli hospodářský subjekt.

22. Obchodník prodává pod svým jménem výrobek, který sám nevyrobil. Smí použít prohlášení o vlastnostech vypracované skutečným výrobcem? V případě, že nikoli, musí prohlášení o vlastnostech vypracované obchodníkem vycházet z osvědčení vydaných oznámeným subjektem?
Obchodníci (v nařízení č. 305/2011 označovaní jako distributoři), kteří uvádí stavební výrobky na trh pod svým (obchodním) jménem, jsou považováni za výrobce (viz čl. 15) se všemi povinnostmi, které nařízení stanoví, a tedy musí vypracovat vlastní prohlášení o vlastnostech.

23. Co jsou „příslušné vnitrostátní orgány“ podle čl. 11 odst. 8, které mohou požadovat, aby jim výrobce poskytl všechny informace a dokumentaci nezbytnou k prokázání shody stavebního výrobku s prohlášením o vlastnostech a souladu s jinými příslušnými požadavky?
Pod pojmem „příslušné vnitrostátní orgány“ je třeba chápat nejen orgány dozoru nad trhem (organizované na vnitrostátní, regionální nebo i lokální úrovni), ale také každý orgán, který má podle zákonů členského státu právo požadovat informace o vlastnostech stavebních výrobků.

Může to být např. stavební úřad v regionu, který má právo požadovat informace o vlastnostech výrobků instalovaných v budově, a to v rámci kontroly, zda stavba splňuje podmínky stavebního povolení.

24. Musí výrobce zahrnout do označení CE také základní charakteristiky, které v prohlášení o vlastnostech označil jako NPD?
V čl. 9 odst. 2 nařízení je jasně uvedeno, že „K označení CE se doplní …, referenční číslo prohlášení o vlastnostech a úrovně nebo třídy vlastností uvedených v prohlášení, odkaz na …“ Protože písmena NPD (= No Performance Determined) u základních charakteristik znamenají, že vlastnosti nejsou v prohlášení uvedeny, výrobce neuvádí v označení CE základní charakteristiky, které v Prohlášení o vlastnostech označil jako NPD.

25. Musí se kontaktní adresa požadovaná podle čl. 11 odst. 5 nařízení nacházet v členském státě, v němž je příslušný výrobek na trhu? Nebo může být kontaktní adresa v kterémkoli členském státě EU?
Kontaktní adresa může být kdekoli na světě (buď v zemi EU, nebo v jakékoli třetí zemi).

26. Jak zjistím, zda osvědčení k výrobku/zpráva o zkouškách nejsou zfalšovány?
V prvé řadě je nejlepší kontaktovat výrobce výrobku nebo oprávněného zástupce uvedeného na prohlášení o vlastnostech. Za prošetření podezřelých případů týkajících se pravosti osvědčení o vlastnostech vydaných podle nařízení je možné kontaktovat orgány dozoru nad trhem. Lze však provést rychlou předběžnou kontrolu pomocí informačního nástroje NANDO (na stránkách Komise) a zjistit tak, zda oznámený subjekt, citovaný v prohlášení o vlastnostech, byl kompetentní vydat daný dokument, který byl výstupem jeho činnosti dle uvedeného systému posuzování.  

Kliknutím v systému NANDO na příslušnou EN normu se objeví na seznam všech oznámených subjektů, které mají oprávnění vydávat příslušné dokumenty v závislosti na systémech posuzování pro konkrétní výrobek. Pokud byl dokument vydán jedním ze subjektů uvedených na tomto seznamu, je reference na oznámený subjekt s velkou pravděpodobností správná, ale to nemusí značit pravost prohlášení o vlastnostech

V případě pochybností lze doporučit kontaktovat orgány dozoru nad trhem v zemi, kde je tento výrobek prodáván.

Soubor často kladených dotazů byl vypracován s využitím volně dostupných databází na stránkách Komise v sekci Vnitřní trh, průmysl, podnikání a malé a střední podniky.

12 NĚKOLIK SLOV NA ZÁVĚR

Dosavadní zkušenosti s uplatňováním nařízení č. 305/2011, o stavebních výrobcích ukazují, že nebylo dosaženo všech cílů, o jejichž naplnění Evropská komise odpovědná za dohled nad prováděním předpisu usiluje. 

Komise již zahájila první kroky ke změnám, které se stavebních výrobků označovaných CE v menší, či větší míře dotknou. Z tohoto důvodu budeme další vývoj předpisu na těchto stránkách průběžně sledovat.

INFORMAČNÍ ZDROJE

[1] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 z 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS

[2] Portál Úředního věstníku Evropské unie

[3] Portál Evropské komise 

[4] Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě o provádění nařízení č. 305/2011, COM(2016) 445 final, 7. 7. 2016

[5] Analýza EK k implementaci nařízení č. 305/2011; Ref. (ARES) 4343250, 10/2015, ISBN 978-92-79-51985-7

[6] Rozhodnutí Komise ze dne 1. června 2016 o schválení a podepsání společné iniciativy v oblasti normalizace, C (2016) 3211

[7] Směrnice EP a Rady (EU) č. 2015/1535 ze dne 9. září 2015, o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti

[8] Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě o výkonu pravomoci přijímat akty v přenesené pravomoci svěřené Komisi podle nařízení (EU) č. 305/2011, COM(2015) 449 final, 16. 9. 2015

[9] Příručka Evropské komise: Označení CE stavebních výrobků krok za krokem, 2015

[10] Často kladené otázky k nařízení č. 305/2011.

[11] Portál Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO)

[12] Portál Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ)

[13] Portál České agentury pro standardizaci (ČAS)

[14] Databáze NANDO

[15] Judikáty Evropského soudního dvora/

[16] Akty v přenesené pravomoci k nařízení č. 305/2011 (v aktuálním znění dostupné na portále ÚNMZ)

PŘÍLOHA