Stav: vydání 2016

Pomůcka zpracována podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).

Anotace:
Cílem této pomůcky je seznámit projektanty, inženýry a architekty, členy obecní samosprávy a stavební podnikatele s aktuálním legislativním stavem procesu územního plánování. Text je zaměřen na praktické uplatňování stavebního zákona, prohloubení celkového přehledu o nástrojích územního plánování, vysvětleny jsou vzájemné vazby a smysl jednotlivých nástrojů. Důraz je kladen na využití nástrojů územního plánování pro přípravu a umísťování staveb. Dozvíte se aktuální stav právní úpravy územního plánování. Text odpovídá na vybrané nejčastější dotazy z praxe.

Upozornění k textu

OBSAH

ÚVOD

Cílem publikace je seznámit projektanty, inženýry a architekty, členy obecní samosprávy a stavební podnikatele s aktuálním legislativním stavem procesu územního plánování. Text je zaměřen na praktické uplatňování stavebního zákona, prohloubení celkového přehledu o nástrojích územního plánování, vysvětleny jsou vzájemné vazby a smysl jednotlivých nástrojů. Důraz je kladen na využití nástrojů územního plánování pro přípravu a umísťování staveb. Dozvíte se aktuální stav právní úpravy územního plánování. Text odpovídá na vybrané nejčastější dotazy z praxe.

Územní plánování koordinuje svými nástroji soukromé a veřejné zájmy v území. Jedná se o poměrně komplikovaný a často i časově náročný proces. V průběhu pořízení jednotlivých nástrojů územního plánování se do procesu přípravy zapojují mnozí aktéři. Setkáváme se zde s odbornou prací autorizovaného projektanta, vyjadřuje se veřejnost a dotčené orgány, které hájí veřejné zájmy v území, a směřování dalšího vývoje v území ovlivňují i politická rozhodnutí samosprávy (např. územní plán vydává zastupitelstvo obce). Územní plánování je velmi zodpovědná činnost pro všechny zúčastněné. Kvalitní výsledek může vzniknout pouze při správné koordinaci těchto činností.

Územní plán je svou povahou dlouhodobý koncepční materiál, který je ale právně závazný. V územním plánu musí být obsaženy koncepce (urbanistická, krajiny atd.), ale zároveň musí poskytovat jasné, jednoznačné a srozumitelné pokyny pro jejich aplikaci do následných řízení v území. V poslední době nás vývoj legislativy tlačí do pozice právníků, kteří se snaží o nenapadnutelný text územního plánu, protože by jako opatření obecné povahy mohl být zrušen. Často se pak pod tlakem této skutečnosti dopustíme toho, že zapomínáme na účel územního plánu. Přitom autorizovaní urbanisté a architekti jsou s teorií urbanismu dobře seznámeni. Územní plán bude působit na životy lidí dlouhá léta – a na to by se pod tlakem racionálních argumentů i složitých technických a legislativních požadavků nemělo zapomínat.

V této publikaci se dozvíte:

• jaká je působnost orgánů územního plánování, jaké hájí veřejné zájmy;
• jaké jsou územně plánovací podklady, které jsou při rozhodování o území neopominutelným podkladem;
• co řeší a jak se aplikuje politika územního rozvoje, která je závazná pro rozhodování v území;
• jaké jsou druhy územně plánovací dokumentace, jejich závaznost, co je jejich obsahem, k čemu se používají a čím může být podmíněno rozhodování v území;
• jaké jsou formy umísťování staveb a za jakých podmínek je lze využít;
• jaké jsou druhy územních opatření a jaký mají dopad do rozhodování v území.

Podstatnou součástí urbanistické práce je i znalost řešení technické infrastruktury (dopravní obsluha území, zásobování pitnou vodou, kanalizace, zásobování energiemi, informační systémy atd.). Všechny tyto předpoklady a principy jsou již obsáhle publikovány v městském inženýrství, zakotveny v příslušných právních předpisech a definovány normami. Následující text se zaměřil na seznámení se stávající platnou legislativou a dikcí platných stavebních předpisů. Text ilustruje složitou problematiku územního plánování v celé její šíři.

Přeji Vám, aby pro Vás publikace byla přínosem.

Doc. Ing. akad. arch. Jiří Mojžíš

1 PŮSOBNOST AUTORIZOVANÝCH OSOB

Projektová činnost ve výstavbě je podle § 158 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále také jen SZ), vybranou činností ve výstavbě. Vybrané činnosti (jejich výsledek ovlivňuje ochranu veřejných zájmů ve výstavbě) mohou vykonávat pouze fyzické osoby, které získaly oprávnění k jejich výkonu podle zvláštního právního předpisu. Tímto zvláštním předpisem je zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů. Stavební zákon pak v § 22 odst. 4 pro fyzickou osobu oprávněnou k projektové činnosti ve výstavbě zavádí pojem projektant.

Projektovou činností ve výstavbě se na úseku územního plánování rozumí podle § 158 SZ zpracování územně plánovací dokumentace, územní studie, dokumentace pro vydání územního rozhodnutí a pro uzavření veřejnoprávní smlouvy nahrazující územní rozhodnutí.

Projektant je podle § 159 odst. 1 a 2 SZ povinen při zpracování dokumentace dbát právních předpisů (tj. nejen stavebního zákona, ale i předpisů souvisejících) a působit v součinnosti s dotčenými orgány. Projektant odpovídá vždy za správnost, celistvost a úplnost jím zpracované dokumentace, zejména za respektování požadavků z hlediska ochrany veřejných zájmů a za jejich koordinaci. Není-li projektant v rozsahu své specializace způsobilý zpracovat celou dokumentaci sám, musí si k jejímu zpracování přizvat osobu s oprávněním pro příslušný obor, ale za zpracování dokumentace jako celku zodpovídá projektant.

Projektantem územní studie může být autorizovaný architekt (autorizace architektura, územní plánování nebo autorizace se všeobecnou působností) nebo autorizovaný inženýr v rozsahu oboru, popřípadě specializace, pro kterou mu byla udělena autorizace.

Pro zpracování územně plánovací dokumentace, kam patří zásady územního rozvoje, územní plán a regulační plán, může být projektantem autorizovaný architekt (autorizace architektura, územní plánování nebo autorizace se všeobecnou působností). Předpokládá se, že autorizovaný architekt osloví vybrané specialisty, mj. autorizované inženýry, aby zpracovali subdodávky na příslušné části územně plánovací dokumentace podle rozsahu oboru. V současné době je však mnohdy rozhodujícím kritériem cena zakázky, a to se může negativně promítnout do výsledné kvality dokumentace, mj. tím, že nejsou přizváni potřební specialisté. V případě zadávání zakázek je tedy vhodné již předem vyhodnotit jaké autorizace, jaké specializace budeme požadovat, a tyto požadavky na specialisty zahrnout již do zadávací dokumentace pro výběr zpracovatele.

Dokumentace pro územní rozhodnutí vždy musí být zpracována autorizovanou osobou – projektantem. Pokud dokumentace pro vydání územního rozhodnutí není zpracována projektantem, stavební úřad podle § 86 odst. 5 SZ zastaví řízení. Podle zákona č. 360/1992 Sb. může dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí zpracovávat autorizovaný architekt, autorizovaný inženýr a v určitých případech i autorizovaný technik (podrobněji viz. § 17, 18 a 19 zákona č. 360/1992 Sb.). Autorizovaný technik je oprávněn vypracovávat dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí a projektovou dokumentaci, jestliže celá přísluší jeho oboru. V ostatních případech může vypracovávat příslušné části dokumentace pro vydání územního rozhodnutí nebo projektové dokumentace, vždy v rozsahu oboru, popř. specializace, pro který mu byla udělena autorizace; tímto způsobem se může podílet na vypracování dokumentace, zpracovávané autorizovaným architektem nebo autorizovaným inženýrem.

V územním plánu mohou být vymezeny architektonicky nebo urbanisticky významné stavby, pro které může vypracovávat architektonickou část projektové dokumentace jen autorizovaný architekt. Autorizovaný inženýr se v tomto případě podle § 18 písm. a) a b) zákona č. 360/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, může podílet na vypracování projektové dokumentace staveb, ale nemůže ji zpracovávat samostatně. Zpracovávat dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí a projektovou dokumentaci staveb (včetně příslušných územně plánovacích podkladů) může v těchto případech pouze autorizovaný architekt. Specifickým případem jsou pak inženýrské stavby. Podle § 17 písm. b) a d) zákona č. 360/1992 Sb. autorizovaný architekt nemůže u těchto staveb zpracovávat dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí a projektovou dokumentaci staveb (tato působnost náleží autorizovanému inženýru), ale má se podílet na jejím vypracování, pokud jsou tyto stavby označeny za architektonicky nebo urbanisticky významné. Autorizovaný architekt tedy musí vypracovat alespoň architektonickou část dokumentace a ostatní části může zpracovat autorizovaný inženýr.

Dokumentace pro uzavření veřejnoprávní smlouvy nahrazující územní rozhodnutí odpovídá obsahem a rozsahem dokumentaci pro územní rozhodnutí. Tato dokumentace musí být v souladu s § 158 odst. 1 SZ také zpracována autorizovanou osobou.

V soustavě nástrojů územního plánování jsou však i nástroje, jejichž zpracování autorizaci nevyžaduje. Jedná se především o politiku územního rozvoje (na celostátní úrovni) a územně analytické podklady (na úrovni krajů a obcí s rozšířenou působností). Také pro přípravu případných podkladů pro zadání a doplňujících průzkumů a rozborů (podle § 185 odst. 3 SZ) pro zadání územního plánu není zcela nezbytná účast autorizovaného architekta, doplňující průzkumy a rozbory nepatří mezi vybrané činnosti ve výstavbě. Autorizace není třeba i u dokumentace dokládané k žádosti o územní souhlas (tj. pro umístění záměrů, pro které postačí územní souhlas, nahrazující územní rozhodnutí).

2 PRINCIPY PROMÍTNUTÍ CÍLŮ A ÚKOLŮ ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ DO ZPRACOVÁNÍ ÚZEMNĚ PLÁNOVACÍ DOKUMENTACE A DO PŘÍPRAVY STAVEB

Orgány územního plánování svými postupy naplňují cíle a úkoly územního plánování, které jsou popsány v § 18 a § 19 odst. 1 stavebního zákona. V této souvislosti je nutné si uvědomit, že stejně tak, jako dotčené orgány hájí veřejné zájmy, které jsou dány jejich zvláštními předpisy, orgány územního plánování chrání veřejné zájmy dané stavebním zákonem, zejména tyto cíle a úkoly územního plánování.

Cíle a úkoly se pak promítají do územně plánovací dokumentace (dále jen ÚPD), která je závazná pro rozhodování v území, i přímo do rozhodování stavebních úřadů. Například při zpracování územního plánu musí jeho projektant postupovat v souladu s cíli a úkoly územního plánování. Příslušný pořizovatel následně ověřuje soulad územního plánu s cíli a úkoly územního plánování a doplní v tomto smyslu odůvodnění. Příslušné zastupitelstvo obce má před vydáním územního plánu podle stavebního zákona uloženo ověřit soulad s cíli a úkoly územního plánování.

Stavební úřady (dále jen SÚ) mají podle stavebního zákona přidělenou působnost i jako orgány územního plánování. Konkrétní případy, kdy je stavební úřad orgánem územního plánování, stanoví § 6 odst. 3 SZ. Jedná se o působnost na úseku územního rozhodování, tj. SÚ vydávají územní rozhodnutí, územní souhlas, poskytují informace pro pořizování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace a vykonávají další činnosti podle stavebního zákona. Stavební úřad v této roli naplňuje při svém rozhodování cíle a úkoly územního plánování.

Mezi cíle územního plánování, které se vztahují ke zpracování územně plánovací dokumentace, ale také přímo k přípravě a umísťování staveb a jsou aplikovány také při rozhodování stavebního úřadu (svými rozhodnutími je stavební úřad naplňuje), patří například následující:

• vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území (spočívající ve vyváženém vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území);
• zajištění koordinace využití území;
• ve veřejném zájmu chránit a rozvíjet hodnoty území;
• přitom chránit krajinu a s ohledem na to určovat podmínky pro hospodárné využívání zastavěného území, zajišťovat ochranu nezastavěného území a nezastavitelných pozemků.

Co to jsou hodnoty území? Kde je najdeme a jak je zohlednit?
Územní plánování ve veřejném zájmu chrání a rozvíjí přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. Hodnoty území jsou součástí územně analytických podkladů (dále jen ÚAP), kde se v části podkladů pro rozbor udržitelného rozvoje území zpracovává výkres hodnot území. V zásadách územního rozvoje (dále jen ZÚR) a v územním plánu pak nalezneme koncepci ochrany a rozvoje hodnot území. Stavební úřad pak na územně analytické podklady a koncepce obsažené v zásadách územního rozvoje a územním plánu navazuje při svém rozhodování a podle úkolu daného § 19 odst. 1 písm. e) SZ stanovuje podmínky pro provedení změn v území, zejména pak pro umístění a uspořádání staveb s ohledem na stávající charakter a hodnoty území.

S ochranou krajiny, jako jedním z cílů územního plánování, souvisí přísnější ochrana a náročnější povolovací režimy v nezastavěném území. Při umísťování staveb stavební úřad rozhoduje různými postupy podle toho, jestli se dotčené pozemky nacházejí v zastavěném území (§ 2 odst. 1 písm. d) SZ), zastavitelné ploše (§ 2 odst. 1 písm. j) SZ), nebo nezastavěném území (§ 2 odst. 1 písm. f) SZ). V nezastavěném území platí vždy přísnější pravidla a zjednodušující postupy (tzn. vydání územního souhlasu nebo vedení zjednodušeného územního řízení) lze použít pouze v zastavěném území nebo zastavitelné ploše.

Vymezení zastavěného území je vždy součástí územního plánu (dále také jen ÚP).

Ale co dělat, když územní plán pro dané území neexistuje?

Zastavěné území (dále jen ZÚ) může být podle § 2 odst. 1 písm. d) SZ vymezeno následujícími způsoby:

• územním plánem;
• samostatným postupem podle § 59 SZ;
• nebo se jedná o intravilán (zastavěná část obce, vymezená k 1. 9. 1966 a vyznačená v mapách evidence nemovitostí) – toto platí tam, kde není ani ÚP, ani vymezení ZÚ samostatným postupem.

Pořízení územního plánu není ze zákona povinné. O pořízení územního plánu rozhoduje zastupitelstvo obce. Pokud má obec potřebu vymezit nové zastavitelné plochy a stanovit koncepci rozvoje obce, bez územního plánu se neobejde. Zastavitelnou plochou je podle § 2 odst. 1 písm. j) SZ plocha vymezená k zastavění v územním plánu, nebo v zásadách územního rozvoje (u ploch nadmístního významu). Žádným jiným způsobem ji vymezit nelze.

Do zastavěného území se zahrnují pozemky v intravilánu (s výjimkou vinic, chmelnic, zahradnictví nebo pozemků přiléhajících k hranici intravilánu navrácených do orné půdy nebo do lesních pozemků), a dále pozemky vně intravilánu, a to zastavěné stavební pozemky, stavební proluky, pozemní komunikace nebo jejich části, ze kterých jsou vjezdy na ostatní pozemky zastavěného území, ostatní veřejná prostranství, další pozemky, které jsou obklopeny ostatními pozemky zastavěného území, s výjimkou pozemků vinic, chmelnic a zahradnictví.

V případě, že územní plán neexistuje, vstupují do hry i tzv. nezastavitelné pozemky. Jedná se o pozemky, jež nelze zastavět na území obce, která nemá vydaný územní plán (§ 2 odst. 1 písm. e) SZ). Patří sem:

• pozemek veřejné zeleně a parku;
• lesní pozemek nebo jejich soubor nad 0,5 ha, který se nachází v intravilánu.

Na nezastavitelných pozemcích lze výjimečně umístit pouze technickou infrastrukturu způsobem, který neznemožní jejich dosavadní užívání (§ 18 odst. 6 SZ). Tyto nezastavitelné pozemky vydáním územního plánu zanikají (územní plán musí být zpracován pro celé správní území obce a stanoví podmínky využití pro každou plochu).

Při přípravě staveb pozorujeme často tendenci opomíjet existenci nezastavitelných pozemků. V praxi se pak často setkáváme se záměrem umístění staveb v koridoru, vymezeném zásadami územního rozvoje příslušného kraje na území obce, která nemá územní plán. Záměr umístění stavby pak často nezohledňuje nezastavitelné pozemky. Tím, že je v zásadách územního rozvoje pro příslušnou stavbu vymezen koridor, nedojde k tomu, že by nezastavitelné pozemky přestaly existovat (to nastane až účinností územního plánu). Pokud by šlo například o záměr dopravní stavby, který nelze umístit na nezastavitelných pozemcích, muselo by se umístění záměru těmto pozemkům vyhnout. V případě, že by se jednalo o záměr technické infrastruktury, lze do nezastavitelných pozemků tuto stavbu umístit ve výjimečných případech (nelze jinak, musí se odůvodnit) a musela by být splněna podmínka, že umístěním záměru technické infrastruktury nedojde k znemožnění dosavadního užívání (veřejná zeleň, park, lesní pozemek).

Prolomení přísné ochrany nezastavěného území nalezneme v § 18 odst. 5 SZ, podle kterého lze v nezastavěném území v souladu s jeho charakterem umísťovat stavby, zařízení a jiná opatření pouze pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, pro ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků, a dále taková technická opatření a stavby, které zlepší podmínky jeho využití pro účely rekreace a cestovního ruchu, například cyklistické stezky, hygienická zařízení, ekologická a informační centra. Z uvedeného lze dovodit, že v nezastavěném území nikdy nelze umístit stavby pro bydlení, stavby pro pobytovou rekreaci (chaty, penziony, hotely); dále v tomto území nelze povolit výrobu, obchod, služby apod. Důležitý je také dovětek, který přidala novela SZ: Uvedené stavby, zařízení a jiná opatření, včetně staveb, které s nimi bezprostředně souvisejí včetně oplocení, lze v nezastavěném území umísťovat v případech, pokud je územně plánovací dokumentace výslovně nevylučuje. V obsahu územního plánu je pak této problematice věnován prostor (viz část I. odst. 1 písm. f) přílohy č. 7 k vyhlášce č. 500/2006 Sb., ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb.). V územním plánu jsou tedy stanovena nepřípustná využití, včetně stanovení, ve kterých plochách je vyloučeno umísťování staveb, zařízení a jiných opatření pro účely uvedené v § 18 odst. 5 SZ.

Dočasnou možností, jak umísťovat stavby v nezastavěném území, je využití § 188a SZ. Tato možnost platí však jen na území obce nebo části území obce, která nemá platný územní plán, územní plán obce, popřípadě územně plánovací dokumentaci sídelního útvaru nebo zóny. Do doby vydání územního plánu, nejpozději však do 31. prosince 2020, lze umísťovat v nezastavěném území kromě staveb, zařízení a jiných opatření uvedených v § 18 odst. 5 SZ také:

a) stavby, pro které byly podle právních předpisů platných a účinných k 31. prosinci 2006 pravomocně povoleny stavby technické infrastruktury,

b) stavby podle urbanistické studie, byla-li pro území obce opatřena do 31. prosince 2006 a data o ní byla vložena do evidence územně plánovací činnosti,

c) stavby pro bydlení na pozemcích, které mají společnou hranici s pozemky v zastavěném území, které je tvořeno více než jedním zastavěným stavebním pozemkem,

d) stavby pro zemědělství s byty pro trvalé rodinné bydlení; stavba pro zemědělství může mít nejvýše tři samostatné byty, přičemž součet podlahových ploch bytů smí v tomto případě činit nejvýše jednu třetinu celkové podlahové plochy stavby, nejvýše však 300 m²,

e) stavby občanského vybavení na pozemcích, které mají společnou hranici s pozemky v zastavěném území; pozemek, na kterém je stavba umísťována, může mít rozlohu nejvýše 5 000 m².

Umísťovat tyto stavby je však možné jen se souhlasem zastupitelstva obce, na jejímž území má být stavba umístěna. Souhlas zastupitelstva obce může obsahovat podmínky pro umístění takové stavby. V řízení o umísťování těchto staveb má zastupitelstvo obce postavení dotčeného orgánu; v tomto případě není obec účastníkem řízení.

Mezi úkoly územního plánování, dané § 19 SZ, stojí za zmínku zejména následující úkoly, které prosazují orgány územního plánování (včetně SÚ):

• stanovují urbanistické, architektonické a estetické požadavky na umístění, uspořádání a řešení staveb;
• stanovují podmínky pro provedení změn v území, zejména pak pro umístění a uspořádání staveb s ohledem na stávající charakter a hodnoty území (viz výše);
• stanovují pořadí provádění změn v území (etapizaci);
• prověřují a posuzují potřebu změn v území, veřejný zájem na jejich provedení, jejich přínosy, problémy, rizika s ohledem například na veřejné zdraví, životní prostředí, geologickou stavbu území, vliv na veřejnou infrastrukturu a na její hospodárné využívání.

Víte, kde se ve stavebním zákoně setkáváme s úkolem prověřovat a posuzovat vliv na veřejnou infrastrukturu i v konkrétnější podobě?

Např. podle § 88 SZ musí stavební úřad přerušit územní řízení v případě, že záměr klade takové požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, že jej nelze bez vybudování příslušných nových staveb a zařízení nebo úpravy stávajících realizovat.

V takovém případě zároveň vyzve žadatele k předložení plánovací smlouvy (pokud se záměr dotýká veřejné dopravní a technické infrastruktury ve vlastnictví obce), nebo smlouvy s příslušnými vlastníky veřejné dopravní a technické infrastruktury. Pro předložení smluv stanoví stavební úřad přiměřenou lhůtu. Pokud žadatel nepředloží požadované smlouvy ve stanovené lhůtě, stavební úřad územní řízení zastaví.

Za pozornost stojí i zde neuvedené cíle a úkoly územního plánování (§ 18 a 19 SZ). Jak již bylo uvedeno výše, jedná se o veřejné zájmy (mj. stanovovat podmínky pro kvalitní bydlení), které hájí orgán územního plánování, tedy i stavební úřad.

Orgány územního plánování zajišťují plnění těchto cílů a úkolů prostřednictvím nástrojů, které zakotvil stavební zákon. Mezi nástroje územního plánování patří:

• politika územního rozvoje;
• územně plánovací podklady – územně analytické podklady a územní studie;
• územně plánovací dokumentace – zásady územního rozvoje, územní plán a regulační plán;
• územní rozhodování;
• územní opatření – o asanaci území, o stavební uzávěře.

Zvláštní kategorii nástrojů pak tvoří úpravy vztahů v území, kam řadíme předkupní právo a náhrady za změny v území. Stavební zákon dále upravuje mj. i účely vyvlastnění.

3 ÚZEMNĚ PLÁNOVACÍ PODKLADY

Územně plánovací podklady tvoří podle § 25 SZ:

• územně analytické podklady zjišťují a vyhodnocují stav a vývoj území;
• územní studie – ověřují možnosti a podmínky změn v území.

Územně plánovací podklady jsou právně nezávazné, ale při rozhodování o území jsou neopominutelným podkladem. Slouží také jako podklad k pořizování politiky územního rozvoje, územně plánovací dokumentace a jejich změn.

3.1 ÚZEMNĚ ANALYTICKÉ PODKLADY

Územně analytické podklady (dále jen ÚAP) obsahují podle § 26 odst. 1 stavebního zákona zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území, jeho hodnot, limity využití území, záměry na provedení změn v území a rozbor udržitelného rozvoje území. ÚAP se pořizují povinně pro území kraje (ÚAP kraje, pořizovatelem je krajský úřad, podrobnost a rozsah nezbytný pro pořizování zásad územního rozvoje) a pro správní území obce s rozšířenou působností (ÚAP obcí, pořizovatelem je úřad územního plánování, podrobnost a rozsah pro pořízení územních plánu a regulačních plánů).

Limity využití území

Mezi limity využití území řadíme podle § 26 odst. 1 SZ následující druhy omezení změn v území z důvodu ochrany veřejných zájmů:

• vyplývající z právních předpisů (např. ochranná pásma pozemních komunikací, drah, nebo ochranná pásma zařízení elektrizační soustavy – nadzemní vedení, podzemní vedení, elektrické stanice, výrobny elektřiny atd.);
• stanovené na základě zvláštních právních předpisů (např. opatřením obecné povahy stanovené ochranné pásmo vodního zdroje nebo záplavové území a jejich aktivní zóny, dále např. nařízením vlády stanovené národní kulturní památky, nebo rozhodnutím stanovené chráněné ložiskové území apod.);
• vyplývající z vlastností území (např. eroze, sesuvy apod.).

Obsah ÚAP je dán § 26 SZ a § 4 vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb. Jejich součástí jsou podklady pro rozbor udržitelného rozvoje území a s jejich využitím zpracovaný rozbor udržitelného rozvoje území (dále také jen RURÚ), který se zaměřuje na zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území a určení problémů k řešení v územně plánovací dokumentaci.

Územně analytické podklady pořizuje příslušný pořizovatel na základě průzkumů území, na základě údajů o území a dalších dostupných informací, například statistických údajů. Podkladem pro pořízení územně analytických podkladů může být i technická mapa. Podle § 27 odst. 2 SZ jsou údaji o území informace nebo data o stavu území, o právech, povinnostech a omezeních, která se váží k určité části území, například ploše, pozemku, přírodnímu útvaru nebo stavbě, a která vznikla nebo byla zjištěna zejména na základě právních předpisů, a dále informace nebo data o záměrech na provedení změny v území; údaje o území zahrnují i informace o jejich vzniku, pořízení, zpracování, případném schválení nebo nabytí platnosti a účinnosti.

Údaje o území poskytuje pořizovateli podle § 27 odst. 3 SZ poskytovatel údajů (především v digitální formě bezodkladně po jejich vzniku nebo po jejich zjištění); přitom zodpovídá za jejich správnost, úplnost a aktuálnost. Tyto údaje o území může pořizovatel použít jen pro územně plánovací činnost, založení a vedení technické mapy a pro činnost projektanta územně plánovací dokumentace a územní studie.

Údaje o území, poskytovatel údajů:

Poskytovatelem údajů je orgán veřejné správy, jím zřízená právnická osoba a vlastník dopravní a technické infrastruktury. Poskytovatelem údajů o území jsou tedy např. i stavební úřady. Rozhodováním stavebního úřadu vznikají na základě právních předpisů práva, povinnosti a omezení, která se váží k určité části území, například ploše, pozemku, přírodnímu útvaru nebo stavbě. Informace nebo data o nich jsou pak údaji o území. Tato povinnost je i v souladu s § 6 odst. 3 písm. c) SZ, podle kterého SÚ poskytuje informace pro pořizování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace.

Vlastník technické infrastruktury poskytuje úřadu územního plánování v grafickém vyhotovení polohopisnou situaci technické infrastruktury v souřadnicovém systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální v měřítku katastrální mapy, případně v měřítku podrobnějším. Vlastník dopravní a technické infrastruktury je oprávněn požadovat na pořizovateli úhradu nákladů spojených s poskytnutím údajů o území podle tohoto zákona, nejvýše však do výše nákladů na pořízení jejich kopií, nosičů dat a nákladů na doručení pořizovateli.

Údaje o území poskytuje poskytovatel pořizovateli ÚAP podle § 27 odst. 3 SZ především v digitální formě, bezodkladně po jejich vzniku nebo po jejich zjištění, přitom zodpovídá za jejich správnost, úplnost a aktuálnost. Při pořizování úplné aktualizace pak pořizovatel podle § 28 odst. 2 SZ vyzve poskytovatele údajů k potvrzení správnosti, úplnosti a aktuálnosti jimi poskytnutých údajů o území ve lhůtě do 3 měsíců. Pokud tak poskytovatel údajů neučiní v této lhůtě, má se za to, že jejich správnost, úplnost a aktuálnost potvrdil. Poskytovatel údajů, který tyto povinnosti nesplní, je povinen uhradit z toho vyplývající náklady na aktualizaci a změny územně plánovací dokumentace a na aktualizaci územně analytických podkladů (§ 28 odst. 3 SZ).

Údaj o území obsahuje textovou část, grafickou část a pasport údaje o území (informace o jeho vzniku, pořízení, zpracování, případném schválení nebo nabytí účinnosti). Textová část obsahuje popis údaje o území, grafická část obsahuje zobrazení údaje o území, včetně použitého měřítka a legendy. Správnost poskytnutého údaje o území se potvrzuje v pasportu údaje o území. Obsah pasportu je stanoven v příloze č. 2 k vyhlášce č. 500/2006 Sb.

Součástí podkladů pro rozbor udržitelného rozvoje území jsou vždy následující výkresy:

• výkres limitů využití území;
• výkres hodnot území;
• výkres záměrů na provedení změn v území;
• rozbor udržitelného rozvoje území zahrnuje:
  • formou SWOT analýz zpracovaných 10 tematických oblastí (v tematickém členění zejména na horninové prostředí a geologii, vodní režim, hygienu životního prostředí, ochranu přírody a krajiny, zemědělský půdní fond a pozemky určené k plnění funkcí lesa, veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, sociodemografické podmínky, bydlení, rekreaci, hospodářské podmínky);
  • vyhodnocení vyváženosti vztahu územních podmínek pro udržitelný rozvoj území (tj. pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území);
  • určení problémů k řešení v územně plánovacích dokumentacích (zahrnující zejména požadavky na odstranění nebo omezení urbanistických, dopravních a hygienických závad, vzájemných střetů záměrů na provedení změn v území a střetů těchto záměrů s limity využití území, slabých stránek, hrozeb a rizik souvisejících s nevyvážeností územních podmínek udržitelného rozvoje území);
  • výkres problémů k řešení v územně plánovacích dokumentacích.

Územně analytické podklady mohou být doplněny dalšími výkresy, schématy, tabulkami, grafy či kartogramy. ÚAP se v části podkladů pro RURÚ aktualizují průběžně a jednou za dva roky se pořídí úplná aktualizace, tj. zpracuje se i rozbor udržitelného rozvoje území. Stavební úřad podle § 166 odst. 1 SZ obdrží ÚAP a jejich aktualizace v rozsahu potřebném pro výkon své působnosti od příslušného pořizovatele (úřadu územního plánování a krajského úřadu). Pořizovatel zveřejňuje územně analytické podklady a jejich aktualizace v rozsahu a způsobem umožňujícím dálkový přístup; obdobně zveřejňuje informace o technické infrastruktuře a o jejím vlastníkovi, obsažené v údaji o území.

Obr. 1 Schéma obsahu a využití ÚAP, zdroj ÚÚR Brno

3.2 ÚZEMNÍ STUDIE

Územní studie podle § 30 SZ navrhuje, prověřuje a posuzuje možná řešení vybraných problémů, případně úprav nebo rozvoj některých funkčních systémů v území, například veřejné infrastruktury, územního systému ekologické stability, které by mohly významně ovlivňovat nebo podmiňovat využití a uspořádání území nebo jejich vybraných část. Obsahem územní studie (dále jen ÚS) tedy může být řešení jakýchkoliv problémů využití a uspořádání území.

Z hlediska účelu územní studie můžeme uvažovat o dvou druzích ÚS:

• ÚS sloužící jako podklad pro změnu či aktualizaci ÚPD;
• ÚS upřesňující řešení navržené v platné ÚPD, tj. řešící vybranou problematiku v souladu s ÚPD, sloužící jako podklad pro rozhodování o území.

Územní studie je pro stavební úřad neopominutelným podkladem pro rozhodování. Jak bude stavební úřad územní studii využívat? Bude požadováno respektování územní studie při přípravě staveb?

Územní studie je pro stavební úřad podkladem neopominutelným, ale právně nezávazným. SÚ se vždy musí územní studií zabývat a odůvodnit, jak ji při svém rozhodování zohlednil.

V případě, že ÚS slouží jako podklad pro změnu nebo aktualizaci ÚPD, stavební úřad konstatuje, že územní studie není v souladu s platnou ÚPD a že jako podklad pro rozhodování ji nemůže využít. V této souvislosti je třeba dát pozor na situaci, kdy ÚS sice není v souladu např. s územním plánem, ale je v souladu se zásadami územního rozvoje, které byly vydány následně (ÚPD musí být uvedena do souladu s následně vydanou (nadřazenou) dokumentací – do té doby nelze rozhodovat podle těch částí ÚPD, které jsou v rozporu). V takovém případě by SÚ rozhodoval přímo podle ZÚR a územní studie by byla podkladem pro rozhodování.

Pokud je územní studie v souladu s ÚPD, upřesňuje řešení navržené v platné ÚPD, stavební úřad takovou územní studii využije jako podklad pro rozhodování o území. I takové rozhodnutí v souladu s územní studií je však nutné odůvodnit.

Může se ale dokonce stát, že SÚ dospěje k závěru, že existuje řešení lepší, než je řešení navržené územní studií. Protože je územní studie právně nezávazná, může se SÚ od řešení v ÚS odchýlit, ale musí to vždy řádně odůvodnit. Tyto případy nastávají zejména tehdy, pokud je územní studie zaměřena na řešení jednoho izolovaného systému a navržené řešení nezohlednilo komplexně ochranu všech veřejných zájmů, které se v daném území vyskytují.

Pořizovatelem územní studie je vždy orgán územního plánování (Ministerstvo pro místní rozvoj, krajský úřad, úřad územního plánování, obecní úřad splňující kvalifikační požadavky podle § 24 SZ, Ministerstvo obrany). Pořizovatel pořizuje územní studii z vlastního nebo jiného podnětu a v případech, kdy je to uloženo územně plánovací dokumentací. Zásady územního rozvoje mohou uložit pořízení územní studie podle § 36 odst. 2 SZ, územní plán může uložit pořízení územní studie jako podmínky pro rozhodování podle § 43 odst. 2 SZ. V případě podmínění rozhodování územní studií jsou součástí územního plánu podmínky pro její pořízení a přiměřená lhůta pro vložení dat o ní do evidence územně plánovací činnosti, marným uplynutím lhůty omezení změn v území zaniká. V případě, že je uloženo pořízení územní studie jako podmínky pro rozhodování, musí stavební úřad při rozhodování o území ověřit splnění této podmínky. Pořízení územní studie z jiného podnětu může pořizovatel podmínit úplnou nebo částečnou úhradou nákladů od toho, kdo tento podnět podal. V zadání územní studie určí pořizovatel její obsah, rozsah, cíle a účel.

Zpracování územní studie patří podle § 158 odst. 1 stavebního zákona mezi vybrané činnosti ve výstavbě. Projektantem územní studie může být autorizovaný architekt (autorizace architektura, územní plánování nebo autorizace se všeobecnou působností) nebo autorizovaný inženýr v rozsahu oboru, popřípadě specializace, pro kterou mu byla udělena autorizace (podle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů).

Územní studie se neprojednává. Projednání navrženého řešení je až součástí navazujících procesů – tj. územního rozhodování, nebo projednání aktualizace nebo změny ÚPD. Až v těchto navazujících procesech se k navrženému řešení vyjadřují i dotčené orgány (formou stanoviska k návrhu ÚPD nebo závazného stanoviska do řízení), které hájí veřejné zájmy v území. Pořizování ÚS je ukončeno tím, že pořizovatel schválí možnost využití ÚS podle § 25 SZ (mj. využití jako podkladu pro rozhodování o území) a zajistí vložení dat o ní do evidence územně plánovací činnosti. Evidence územně plánovací činnosti je vedena Ústavem územního rozvoje v Brně a je k dispozici na http://www.uur.cz/.

Pořizovatel podle § 166 odst. 3 SZ poskytuje územní studii také stavebnímu úřadu.

Autorizované osoby mohou být developerem požádány o přípravu záměru, který vyžaduje zpracování územní studie. Často má developer tendenci nechat přímo i zpracovat územní studii. Je pak ale pro SÚ podkladem pro rozhodování územní studie zpracovaná na objednávku žadatele (developera)?

O územní studii podle SZ se nejedná, pokud není pořízena k tomu oprávněným pořizovatelem (orgánem územního plánování) a v režimu předepsaném stavebním zákonem. Přestože žadatel nazve svůj podklad územní studií, musíme posoudit skutečnou podstatu takového dokumentu a podle toho k němu přistupovat. Dokument, který je sice nazván územní studií, ale nebyl pořízen podle SZ (mj. i správným pořizovatelem), není pro SÚ podkladem pro rozhodování.

Pořízení územní studie je plně v kompetenci pořizovatele, tj. pořizovatel připravuje její zadání, zajistí zpracování autorizovanou osobou a následně schvaluje její využití.

V evidenci územně plánovací činnosti nalezneme i urbanistické studie, územní generely, územní prognózy zpracované přede dnem nabytí účinnosti tohoto stavebního zákona, tj. do 31. prosince 2006. Podle přechodných ustanovení stavebního zákona (§ 185 odst. 4 SZ) je úřad územního plánování (ve spolupráci s obcemi) nebo krajský úřad (ve spolupráci s úřady územního plánování) prověřil z hlediska aktuálnosti. Pokud potvrdil jejich aktuálnost, podal návrh nebo vložil data o nich do evidence územně plánovací činnosti.

Mohou být dále využívány urbanistické studie, územní generely, územní prognózy zpracované přede dnem nabytí účinnosti tohoto stavebního zákona, tj. do 31. 12. 2006?

Urbanistické studie (příp. územní generely, územní prognózy), u kterých nalezneme v evidenci územně plánovací činnosti potvrzenou jejich aktuálnost, používáme dále jako podklad pro zpracování ÚPD a pro rozhodování v území.

S využitím těchto urbanistických studií počítá i § 188a odst. 1 písm. b) SZ. Do doby vydání územního plánu, nejpozději však do 31. prosince 2020, lze umísťovat v nezastavěném území kromě staveb, zařízení a jiných opatření uvedených v § 18 odst. 5 SZ také stavby podle urbanistické studie, byla-li pro území obce opatřena do 31. prosince 2006 a data o ní byla vložena do evidence územně plánovací činnosti.

V případě, že aktuálnost těchto podkladů nebyla potvrzena, nejsou již podkladem pro zpracování ÚPD a pro rozhodování v území.

4 POLITIKA ÚZEMNÍHO ROZVOJE

Politika územního rozvoje ČR (dále jen PÚR) je nástrojem územního plánování na celostátní úrovni. Pořizuje se vždy pro celé území ČR, řeší tedy otázky územního rozvoje přiměřeně svému obecnému zaměření. Součástí politiky územního rozvoje je i vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území.

K čemu slouží politika územního rozvoje? PÚR:

• koordinuje územní rozvoj na celostátní úrovni (v celorepublikových, přeshraničních a mezinárodních souvislostech), včetně mezinárodních závazků ČR;
• umožňuje efektivně koordinovat jak územně plánovací činnost krajů a obcí, tak i tvorbu resortních koncepcí majících vliv na využití území;
• zajišťuje územní ochranu vhodných území před změnami, které by znemožnily další seriózní prověřování rozvojových záměrů a které by podstatně ztížily budoucí rozhodnutí o případné realizaci, pokud se prokáže jejich potřebnost;
• určuje požadavky a rámce pro konkretizaci úkolů územního plánování (uvedených v SZ) v republikových, přeshraničních a mezinárodních souvislostech, zejména s ohledem na udržitelný rozvoj území (určuje strategii a základní podmínky pro naplňování těchto úkolů);
• poskytuje rámce pro udržitelný rozvoj území a tvorbu hodnot území ČR.

Podle § 31 odst. 4 SZ je PÚR závazná pro pořizování a vydávání územně plánovací dokumentace (zásad územního rozvoje, územních plánů a regulačních plánů) a pro rozhodování v území. Podle § 90 SZ pak stavební úřad v územním řízení mimo jiné posuzuje, zda je záměr žadatele v souladu s požadavky stavebního zákona a jeho prováděcích právních předpisů, tedy i s PÚR. Seznámit se s PÚR je pro autorizované inženýry nezbytné zejména pro pochopení širších souvislostí rozvoje území na celostátní úrovni, požadavky PÚR se promítají nejen do přípravy staveb, ale zejména do zpracování případných územních studií.

PÚR pořizuje Ministerstvo pro místní rozvoj (dále jen MMR). PÚR schvaluje vláda, následně MMR zajistí, aby ve Sbírce zákonů bylo uveřejněno sdělení o schválení politiky územního rozvoje, a celý dokument zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. PÚR není územně plánovací dokumentací, není vydávána jako opatření obecné povahy, tj. nevztahuje se na ni přezkum podle správního řádu, ani soudní přezkum podle soudního řádu správního.

Aktualizace politiky územního rozvoje probíhá podle § 35 SZ na základě zprávy o uplatňování PÚR, kterou MMR zpracovává ve spolupráci s ministerstvy, jinými ústředními správními úřady a kraji každé 4 roky. Na základě zprávy o uplatňování PÚR vláda rozhodne o její aktualizaci, nebo o zpracování nového návrhu PÚR.

Zrychlená aktualizace ve veřejném zájmu

Z důvodu naléhavého veřejného zájmu může vláda podle § 35 odst. 5 SZ rozhodnout o aktualizaci PÚR, jejím obsahu a zkrácení lhůt (daných § 33 SZ) bez předložení zprávy o uplatňování PÚR za minulé období. Při použití tohoto ustanovení lze dosáhnout pořízení a schválení aktualizace PÚR ve výrazně kratším čase.

Obdobné ustanovení je obsaženo ve vztahu k veřejné technické a dopravní infrastruktuře i u aktualizace zásad územního rozvoje, ale s tím rozdílem, že zastupitelstvo kraje sice smí v tomto případě upustit od zpracování a projednání zprávy o uplatňování za minulé období, která je zadáním pro aktualizaci, avšak nemá možnost zkrátit lhůty pro projednání aktualizace.

U územního plánu obdobné ustanovení není.

Politika územního rozvoje ČR 2008 byla schválena usnesením vlády ČR č. 929 ze dne 20. července 2009. Aktualizace č. 1 PÚR ČR byla vládou projednána a schválena dne 15. dubna 2015. Doposud platná Politika územního rozvoje ČR 2008 přestala v měněných částech platit a platí již Politika územního rozvoje ČR, ve znění Aktualizace č. 1. K počátku závaznosti PÚR ČR, ve znění Aktualizace č. 1, vydal odbor územního plánování MMR metodické sdělení, které je k dispozici na www.mmr.cz nebo na www.uur.cz.

Územně plánovací dokumentace (dále jen ÚPD) musí být uvedena do souladu s následně vydanou PÚR. Do té doby nelze rozhodovat podle těch částí ÚPD, které jsou v rozporu s následně schválenou PÚR (u zásad územního rozvoje toto ustanovení nalezneme v § 41 odst. 4 SZ, u územního plánu v § 54 odst. 5 SZ a u regulačního plánu v § 71 odst. 4, 5 a 7 SZ). Co to znamená?

Stavební úřad se může ocitnout v situaci, kdy má jako podklad pro rozhodování v území ÚPD pořízenou a vydanou před schválením PÚR ČR, ve znění Aktualizace č. 1. V takovém případě je nutné, aby stavební úřady uplatňovaly při svém rozhodování ustanovení PÚR ČR, ve znění Aktualizace č. 1, přímo. Části ÚPD, které nejsou v souladu s PÚR, v tomto případě nebude SÚ používat a bude trvat na respektování ustanovení PÚR ČR, ve znění Aktualizace č. 1 (nejedná se jen o plochy a koridory, ale i o ostatní části obsahu PÚR, např. republikové priority).

Pokud byla ÚPD pořízena a vydána po schválení PÚR ČR, ve znění Aktualizace č. 1, musí být v příslušné ÚPD již plně respektována. Stavební úřad v tomto případě postupuje při rozhodování v území v souladu s vydanou ÚPD [§ 90 odst. 1 písm. a) SZ].

Podle § 32 odst. 1 SZ jsou obsahem PÚR:

• republikové priority územního plánování pro zajištění udržitelného rozvoje území;
• rozvojové oblasti a rozvojové osy (oblasti se zvýšenými požadavky na změny v území z důvodů soustředění aktivit mezinárodního a republikového významu, nebo které svým významem přesahují území jednoho kraje);
• specifické oblasti (oblasti se specifickými hodnotami a se specifickými problémy mezinárodního a republikového významu, nebo které svým významem přesahují území jednoho kraje);
• plochy a koridory dopravní a technické infrastruktury mezinárodního a republikového významu, nebo které svým významem přesahují území jednoho kraje;
• úkoly vyplývající z PÚR podle § 31 SZ (mj. pro zajištění koordinace tvorby koncepcí schvalovaných ministerstvy a jinými ústředními správními úřady a záměrů na změny v území republikového významu).

Podle § 32 odst. 1 písm. e) SZ politika územního rozvoje stanoví ve vymezených oblastech, plochách a koridorech kritéria a podmínky pro rozhodování o možných variantách nebo alternativách změn v území a pro jejich posuzování, zejména s ohledem na jejich budoucí význam, možná ohrožení, rozvoj, útlum, preference a rizika. Tato kritéria a podmínky jsou uvedeny přímo v textu PÚR ČR, ve znění Aktualizace č. 1., u konkrétních oblastí, ploch a koridorů. SÚ musí při rozhodování v území vycházet také z článků (38), (67), (79) a (137) PÚR ČR, ve znění Aktualizace č. 1., které se týkají kritérií a podmínek pro rozhodování o změnách v území.

Součástí Politiky územního rozvoje ČR 2008 jsou i republikové priority územního plánování pro zajištění udržitelného rozvoje území (dále jen priority) uvedené v kapitole 2. V článku (11) Politiky územního rozvoje ČR, ve znění Aktualizace č. 1., je uvedeno, že priority určují požadavky na konkretizaci obecně formulovaných cílů a úkolů územního plánování a určují strategii a základní podmínky pro jejich naplňování v územně plánovací činnosti krajů a obcí a při tvorbě resortních koncepcí s důsledky pro území.

Politika územního rozvoje ČR, ve znění Aktualizace č. 1, obsahuje 23 priorit územního plánování. Tyto priority, platné pro celé území státu, vycházejí z potřeb České republiky a zohledňují požadavky na udržitelný rozvoj území, vyjádřené v dokumentech Evropské unie, Rady Evropy a dalších mezinárodních organizací, kterých je ČR členem. Zohledňují také dokumenty Lipská charta o udržitelných evropských městech, Toledská deklarace z roku 2010 a Evropská úmluva o krajině.

Obr. 2 Doprava silniční – schéma z PÚR ČR, ve znění Aktualizace č. 1

Z hlediska přípravy staveb jsou významné zejména následující republikové priority územního plánování:

• čl. (14): Ve veřejném zájmu chránit a rozvíjet přírodní, civilizační a kulturní hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. Zachovat ráz jedinečné urbanistické struktury území, struktury osídlení a jedinečné kulturní krajiny, které jsou výrazem identity území, jeho historie a tradice. Tato území mají značnou hodnotu, např. i jako turistické atraktivity. Jejich ochrana by měla být provázána s potřebami ekonomického a sociálního rozvoje v souladu s principy udržitelného rozvoje. V některých případech je nutná cílená ochrana míst zvláštního zájmu, v jiných případech je třeba chránit, respektive obnovit celé krajinné celky. Krajina je živým, v čase proměnným celkem, který vyžaduje tvůrčí, avšak citlivý přístup k vyváženému všestrannému rozvoji tak, aby byly zachovány její stěžejní kulturní, přírodní a užitné hodnoty. Bránit upadání venkovské krajiny jako důsledku nedostatku lidských zásahů.
• čl. (19): Vytvářet předpoklady pro polyfunkční využívání opuštěných areálů a ploch (tzv. brownfields průmyslového, zemědělského, vojenského a jiného původu). Hospodárně využívat zastavěné území (podpora přestaveb revitalizací a sanací území) a zajistit ochranu nezastavěného území (zejména zemědělské a lesní půdy) a zachování veřejné zeleně, včetně minimalizace její fragmentace. Cílem je účelné využívání a uspořádání území, úsporné v nárocích na veřejné rozpočty na dopravu a energie, které koordinací veřejných a soukromých zájmů na rozvoji území omezuje negativní důsledky suburbanizace pro udržitelný rozvoj území.
• čl. (20a): Vytvářet územní podmínky pro zajištění migrační propustnosti krajiny pro volně žijící živočichy a pro člověka, zejména při umísťování dopravní a technické infrastruktury. V rámci územně plánovací činnosti omezovat nežádoucí srůstání sídel s ohledem na zajištění přístupnosti a prostupnosti krajiny.
• čl. (25): Vytvářet podmínky pro preventivní ochranu území a obyvatelstva před potenciálními riziky a přírodními katastrofami v území (záplavy, sesuvy půdy, eroze atd.) s cílem minimalizovat rozsah případných škod. Zejména zajistit územní ochranu ploch potřebných pro umísťování staveb a opatření na ochranu před povodněmi a pro vymezení území určených k řízeným rozlivům povodní. Vytvářet podmínky pro zvýšení přirozené retence srážkových vod v území s ohledem na strukturu osídlení a kulturní krajinu jako alternativy k umělé akumulaci vod. V zastavěných územích a zastavitelných plochách vytvářet podmínky pro zadržování, vsakování i využívání dešťových vod jako zdroje vody a s cílem zmírňování účinků povodní.
• čl. (26): Vymezovat zastavitelné plochy v záplavových územích a umísťovat do nich veřejnou infrastrukturu jen ve zcela výjimečných a zvlášť odůvodněných případech. Vymezovat a chránit zastavitelné plochy pro přemístění zástavby z území s vysokou mírou rizika vzniku povodňových škod.
• čl. (30): Úroveň technické infrastruktury, zejména dodávku vody a zpracování odpadních vod je nutno koncipovat tak, aby splňovala požadavky na vysokou kvalitu života v současnosti i v budoucnosti.

5 ÚZEMNĚ PLÁNOVACÍ DOKUMENTACE

Územně plánovací dokumentací jsou podle § 2 odst. 1 písm. n) SZ:

• zásady územního rozvoje (dále také jen ZÚR) – pořizují se povinně pro celé území kraje;
• územní plán (dále také jen ÚP) – pořízení není povinné (rozhoduje o něm zastupitelstvo obce), pořizuje se a vydává pro celé území obce, pro celé území hlavního města Prahy (může být pořízen a vydán též pro vymezenou část území hlavního města Prahy), popřípadě se pořizuje a vydává pro celé území vojenského újezdu (o pořízení rozhoduje Ministerstvo obrany);
• regulační plán (dále také jen RP) – pořízení může být uloženo ZÚR nebo ÚP jako podmínka pro rozhodování, pořizuje se pro řešenou plochu, může být vydán krajem (pro plochu nebo koridor vymezený v ZÚR v dohodě s dotčenými obcemi) nebo obcí, popřípadě Ministerstvem obrany pro plochu ve vojenském újezdu.

Zásady územního rozvoje stanoví zejména základní požadavky na účelné a hospodárné uspořádání území kraje, vymezí plochy nebo koridory nadmístního významu a stanoví požadavky na jejich využití, zejména plochy nebo koridory pro veřejně prospěšné stavby, veřejně prospěšná opatření, stanoví kritéria pro rozhodování o možných variantách nebo alternativách změn v jejich využití (§ 36 odst. 1 SZ). Zásady územního rozvoje v nadmístních souvislostech území kraje zpřesňují a rozvíjejí cíle a úkoly územního plánování v souladu s politikou územního rozvoje, určují strategii pro jejich naplňování a koordinují územně plánovací činnost obcí (§ 36 odst. 3 SZ).

Územní plán stanoví základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, urbanistickou koncepci, uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury; vymezí zastavěné území, plochy a koridory, zejména zastavitelné plochy a plochy přestavby, pro veřejně prospěšné stavby, pro veřejně prospěšná opatření a pro územní rezervy a stanoví podmínky pro využití těchto ploch a koridorů (§ 43 odst. 1 SZ). Územní plán v souvislostech a podrobnostech území obce zpřesňuje a rozvíjí cíle a úkoly územního plánování v souladu se zásadami územního rozvoje kraje a s politikou územního rozvoje (§ 43 odst. 3 SZ).

Regulační plán v řešené ploše stanoví podrobné podmínky pro využití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb, pro ochranu hodnot a charakteru území a pro vytváření příznivého životního prostředí. Regulační plán vždy stanoví podmínky pro vymezení a využití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb veřejné infrastruktury a vymezí veřejně prospěšné stavby nebo veřejně prospěšná opatření (§ 61 odst. 1 SZ). Regulační plán může (ale nemusí) nahradit územní rozhodnutí (pokud ho nahrazuje, je to v regulačním plánu uvedeno, jedná se pak o určitou formu skupinového územního rozhodnutí).

Územně plánovací dokumentace je závazná. Pro pořízení a vydání ÚPD (a pro rozhodování o území) je vždy závazná politika územního rozvoje. Zásady územního rozvoje jsou závazné pro pořizování a vydávání územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování v území (§ 36 odst. 5 SZ). Územní plán je závazný pro pořízení a vydání regulačního plánu zastupitelstvem obce, pro rozhodování v území, zejména pro vydávání územních rozhodnutí (§ 43 odst. 5 SZ). Poskytování prostředků z veřejných rozpočtů podle zvláštních právních předpisů na provedení změn v území nesmí být v rozporu s vydaným územním plánem. Územní plán musí být v souladu nejen s PÚR a ZÚR, ale i s regulačním plánem vydaným krajem (§ 61 odst. 2 SZ). Regulační plán je závazný pro rozhodování v území. Regulačním plánem lze nahradit územní rozhodnutí; v tomto případě se v regulačním plánu stanoví, která územní rozhodnutí nahrazuje. RP vydaný krajem musí být v souladu s PÚR a ZÚR. Regulační plány vydávané obcemi musí být v souladu s PÚR, ZÚR, územními plány a RP vydanými krajem (§ 61 odst. 2 SZ).

ÚPD musí být uvedena do souladu s následně vydanou PÚR a následně vydanou nadřazenou ÚPD. Do té doby nelze rozhodovat podle těch částí ÚPD, které jsou v rozporu s následně vydanou PÚR nebo nadřazenou ÚPD (u zásad územního rozvoje toto ustanovení nalezneme v § 41 odst. 4 SZ, u územního plánu v § 54 odst. 5 SZ a u regulačního plánu v § 71 odst. 4, 5 a 7 SZ). Podle § 5 odst. 6 SZ jsou obce a kraje povinny soustavně sledovat uplatňování ÚPD a vyhodnocovat je podle SZ. Dojde-li ke změně podmínek, na základě kterých byla ÚPD vydána, jsou povinny pořídit změnu příslušné ÚPD.

Územně plánovací dokumentace je vydávána formou opatření obecné povahy.

Opatření obecné povahy

Opatření obecné povahy je zakotveno v § 171 až 174 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále též SŘ). Opatření obecné povahy (dále také OOP):

• není právním předpisem (obecně závaznou vyhláškou);
• ani rozhodnutím; stanovuje konkrétní podmínky, povinnosti apod. (jako rozhodnutí);
• má neurčitý okruh adresátů (jako obecně závazná vyhláška;
• vydává se jen v případech, kdy tak stanoví zvláštní zákon (např. stavební zákon).

Formou opatření obecné povahy se podle SZ vydávají územně plánovací dokumentace (ZÚR, ÚP a RP), vymezení zastavěného území (v případě samostatného postupu) a územní opatření (o stavební uzávěře a o asanaci území). Stavební zákon je ve vztahu ke správnímu řádu zákonem speciálním, úprava obsažená ve SZ má přednost před úpravou obsaženou ve SŘ (pokud některé úkony neobsahuje SZ, platí ustanovení SŘ). Při pořizování se použijí tedy nejen § 171 až 174 SŘ, ale také se použije obdobně část první SŘ (§ 1 až 8 SŘ) a přiměřeně část druhá SŘ (§ 9 až 128 SŘ).

OOP se skládá z vlastního opatření obecné povahy („výroku“) a odůvodnění.

Obsah ÚPD vydávaného formou OOP:

„Výroková“ část:

• textová část;
• grafická část.

„Výroková“ část obsahuje jen zásady a pokyny pro rozhodování, a to v rozsahu, o kterém může rozhodovat vydávající zastupitelstvo.

Odůvodnění:

• textová část;
• grafická část.

Opatření obecné povahy se oznámí veřejnou vyhláškou. OOP nabývá účinnosti patnáctým dnem po dni vyvěšení veřejné vyhlášky. Proti OOP není možné podle § 173 odst. 2 SŘ podat opravný prostředek, takže poučení o opravném prostředku není povinnou součástí OOP, ale v rámci dobré správy bývá zvykem poučení uvádět.

OOP může být zrušeno (celé nebo jeho část) na základě rozhodnutí krajského soudu podle § 101d odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (návrh lze podat do 3 let ode dne, kdy návrhem napadené OOP nabylo účinnosti), nebo na základě rozhodnutí krajského úřadu v přezkumném řízení podle § 97 odst. 3 SŘ (tímto rozhodnutím nelze ÚPD změnit).

Podle § 168 SZ OOP po dni nabytí jeho účinnosti opatří příslušný orgán záznamem o jeho účinnosti (záznam o účinnosti je upraven ve vyhlášce č. 500/2006 Sb. takto: § 8 odst. 1 upravuje záznam o účinnosti ZÚR, § 14 odst. 1 záznam o účinnosti ÚP a § 20 odst. 1 záznam o účinnosti RP). ZÚR opatřené záznamem o účinnosti se poskytují v rozsahu potřebném pro výkon působnosti stavebním úřadům (§ 164 SZ). Stavební úřad také obdrží od příslušného pořizovatele ÚP a RP opatřené záznamem o účinnosti (§ 165 SZ).

V případě aktualizace nebo změny ÚPD zajistí příslušný pořizovatel vyhotovení ÚPD zahrnující právní stav po vydání poslední aktualizace nebo změny (právní stav ZÚR podle § 42 odst. 4 SZ, právní stav ÚP podle § 55 odst. 5 SZ). Právní stav RP se obvykle nevyhotovuje, zatím je jeho vyhotovení dobrovolné. Vyhotovení právního stavu opatří pořizovatel záznamem o účinnosti (§ 8 odst. 2 vyhláška č. 500/2006 Sb. upravuje záznam o účinnosti ZÚR, § 14 odst. 2 vyhlášky záznam o účinnosti ÚP a § 20 odst. 2 vyhlášky záznam o účinnosti RP).

Právní stav ÚPD

Platné právní předpisy výslovně neupravují, co je obsahem právního stavu. Proto je třeba dovodit rozsah a účel právního stavu z obecných ustanovení zákonů, především pak stavebního zákona a správního řádu. S ohledem na to, že ÚPD slouží jako instrukce pro rozhodování veřejné správy (zejména stavebních úřadů), je třeba, aby veřejnost neměla pochybnosti o platném znění dokumentace, podle které se rozhoduje. Zvláště v případech, kdy změna nebo aktualizace ÚPD má dopad na zahájená a dosud neukončená řízení (ÚPD nemůže obsahovat přechodná ustanovení, která by umožňovala dokončit zahájená řízení podle územního plánu ve znění před změnou), právní stav (grafická i textová část ÚPD) slouží jako důkaz listinou (§ 53 odst. 3 správního řádu) ve správních řízeních vedených zejména stavebními úřady.

Právní stav je určitá forma úplného znění „výrokové“ části a koordinačního výkresu, která je opatřena záznamem o účinnosti (např. u územního plánu podle § 14 odst. 2 vyhlášky č. 500/2006 Sb.). Záznamem o účinnosti oprávněná úřední osoba pořizovatele osvědčuje, že se jedná o právní stav po vydání poslední změny.

ZÚR ani vyhodnocení jeho vlivů na udržitelný rozvoj území (dále jen URÚ) nesmí obsahovat podrobnosti náležející svým obsahem ÚP, RP nebo navazujícím rozhodnutím (§ 36 odst. 3 SZ). Územní plán ani jeho vyhodnocení vlivů na URÚ nesmí obsahovat podrobnosti náležející svým obsahem regulačnímu plánu nebo územním rozhodnutím (§ 43 odst. 3 SZ).

Jak se budeme řídit územně plánovací dokumentací, která obsahuje přílišné podrobnosti?

Podle bodu 4. přechodných ustanovení zákona č. 350/2012 Sb., kterým byl změněn SZ, se části územně plánovací dokumentace, které nemohou být její součástí podle SZ, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti zákona č. 350/2012 Sb., nepoužijí. Při nejbližší aktualizaci nebo změně územně plánovací dokumentace musí být takové části ÚPD vypuštěny.

To znamená, že stavební úřad může mít jako podklad pro rozhodování územně plánovací dokumentaci, která obsahuje podrobnosti, které do ní nenáleží (v územním plánu jsou stanoveny např. uliční čáry, tvar střechy apod., které náleží do RP nebo do územního rozhodnutí). V takovém případě stavební úřad tuto skutečnost konstatuje a s odkazem na výše zmíněné přechodné ustanovení tyto podrobnosti pro rozhodování nepoužije. Při přípravě staveb lze doporučit tuto problematiku předem konzultovat na příslušném stavebním úřadě. Stavební úřad totiž může dospět k závěru, že sice tyto detaily z ÚPD nepoužije, ale že bude požadovat něco obdobného na základě ustanovení § 19 odst. 1 písm. e) SZ, které umožňuje stavebnímu úřadu stanovit podmínky pro provedení změn v území, zejména pak pro umístění a uspořádání staveb s ohledem na stávající charakter a hodnoty území.

Platnost a závaznost ÚPD schválené do 31. 12. 2006:

ÚPD schválená před 1. 7. 1992: platnost skončila 31. 12. 2009

ÚPD schválená po 1. 7. 1992:

Územní plány velkých územních celků – platnost skončila 31. 12. 2011 ÚPD sídelního útvaru nebo zóny, územní plán obce nebo regulační plán – do vydání nového ÚP nebo RP, max. do 31. 12. 2020

Závaznost ÚPD je po dobu platnosti.

5.1 ZÁSADY ÚZEMNÍHO ROZVOJE

ZÚR stanoví zejména základní požadavky na účelné a hospodárné uspořádání území kraje, vymezí plochy nebo koridory nadmístního významu, včetně ploch a koridorů veřejné infrastruktury a územního systému ekologické stability, a stanoví požadavky na jejich využití, zejména plochy nebo koridory pro veřejně prospěšné stavby, veřejně prospěšná opatření, stanoví kritéria pro rozhodování o možných variantách nebo alternativách změn v jejich využití (§ 36 odst. 1 SZ). Zásady územního rozvoje v nadmístních souvislostech území kraje zpřesňují a rozvíjejí cíle a úkoly územního plánování v souladu s politikou územního rozvoje, určují strategii pro jejich naplňování a koordinují územně plánovací činnost obcí (§ 36 odst. 3 SZ).

Veřejná infrastruktura

Podle § 2 odst. 1 písm. k) SZ se veřejnou infrastrukturou rozumí pozemky, stavby, zařízení, a to:

• dopravní infrastruktura (například stavby pozemních komunikací, drah, vodních cest, letišť a s nimi souvisejících zařízení);
• technická infrastruktura (vedení a stavby a s nimi provozně související zařízení technického vybavení, například vodovody, vodojemy, kanalizace, čistírny odpadních vod, stavby ke snižování ohrožení území živelními nebo jinými pohromami, stavby a zařízení pro nakládání s odpady, trafostanice, energetické vedení, komunikační vedení veřejné komunikační sítě a elektronické komunikační zařízení veřejné komunikační sítě, produktovody);
• občanské vybavení (stavby, zařízení a pozemky sloužící například pro vzdělávání a výchovu, sociální služby a péči o rodiny, zdravotní služby, kulturu, veřejnou správu, ochranu obyvatelstva);
• veřejná prostranství (podle § 34 zákona č. 128/2000 Sb.).

zřizovaná nebo užívaná ve veřejném zájmu (tento dovětek platí pro všechny 4 body).

Veřejně prospěšná stavba (dále jen VPS)

VPS se podle § 2 odst. 1 písm. l) SZ rozumí stavba pro veřejnou infrastrukturu určená k rozvoji nebo ochraně území obce, kraje nebo státu, vymezená ve vydané územně plánovací dokumentaci.

Veřejně prospěšné opatření (dále jen VPO)

VPO se podle § 2 odst. 1 písm. m) SZ rozumí opatření nestavební povahy sloužící ke snižování ohrožení území a k rozvoji anebo k ochraně přírodního, kulturního a archeologického dědictví, vymezené ve vydané územně plánovací dokumentaci.

Záležitosti týkající se rozvoje území státu, které nejsou obsaženy v politice územního rozvoje, mohou být součástí zásad územního rozvoje, pokud to ministerstvo ve stanovisku nadřízeného orgánu k návrhu zásad územního rozvoje (podle § 37 odst. 9 SZ) z důvodů významných negativních vlivů přesahujících hranice kraje nevyloučí. Obdobně záležitosti nadmístního významu, které nejsou řešeny v ZÚR, mohou být součástí územního plánu, pokud to krajský úřad ve stanovisku nadřízeného orgánu z důvodu významných negativních vlivů přesahujících hranice obce nevyloučí. ZÚR ani vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území nesmí obsahovat podrobnosti náležející svým obsahem územnímu plánu, regulačnímu plánu nebo navazujícím rozhodnutím (§ 36 odst. 3 SZ).

Zpracování ZÚR patří podle § 158 odst. 1 SZ mezi vybrané činnosti ve výstavbě, tj. projektantem může být autorizovaný architekt (autorizace architektura, územní plánování nebo autorizace se všeobecnou působností). Předpokládá se, že autorizovaný architekt osloví vybrané specialisty, mj. autorizované inženýry, aby zpracovali subdodávky na příslušné části ZÚR podle rozsahu oboru. V současné době je však mnohdy rozhodujícím kritériem cena zakázky, a to se může negativně promítnout do výsledné kvality dokumentace, mj. tím, že nejsou přizváni potřební specialisté. V případě zadávání zakázek je tedy vhodné již předem vyhodnotit jaké autorizace, jaké specializace budeme požadovat a tyto požadavky na specialisty zahrnout již do zadávací dokumentace pro výběr zpracovatele.

Současně s návrhem ZÚR se zpracovává vyhodnocení vlivu na udržitelný rozvoj území (samostatná dokumentace, výsledky se uvedou v odůvodnění ZÚR). Zde je nutné si uvědomit, že na posouzení vlivů na životní prostředí SEA, které je součástí, je nutná samostatná autorizace podle zákona č. 100/2001 Sb., o posouzení vlivů na životní prostřední. Totéž platí i pro posouzení vlivů na lokality NATURA 2000, kde je také samostatná autorizace podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

ZÚR se pořizují a vydávají povinně vždy pro celé území kraje; pořizovatelem je krajský úřad, vydává je zastupitelstvo kraje. ZÚR se vydávají formou opatření obecné povahy (podle § 171 až 174 správního řádu). Stavební úřad obdrží ZÚR opatřené záznamem o účinnosti (§ 8 odst. 1 vyhlášky č. 500/2006 Sb.) v rozsahu potřebném pro výkon své působnosti od krajského úřadu (§ 164 odst. 1 SZ).

ZÚR jsou podle § 36 odst. 5 SZ závazné pro pořizování a vydávání územních plánů a regulačních plánů a pro rozhodování v území. ZÚR musí být v souladu s PÚR. Pokud byla PÚR vydána následně, musí být ZÚR uvedena do souladu s následně vydanou PÚR, případně její aktualizací. Do té doby nelze rozhodovat podle těch částí ZÚR, které jsou v rozporu s následně schválenou PÚR (§ 41 odst. 4 SZ). Pokud byly ZÚR pořízeny a vydány po schválení PÚR ČR 2008, ve znění Aktualizace č. 1, musí být v ZÚR již PÚR ČR plně respektována a řešení z PÚR ČR musí být v ZÚR zpřesněno. Stavební úřad v tomto případě postupuje při rozhodování v území v souladu s ZÚR (§ 90 odst. 1 písm. a) SZ).

ZÚR mohou ve vybraných plochách nebo koridorech uložit prověření změn jejich využití územní studií (na rozdíl od ÚP nemůže být pořízení ÚS, schválení možnosti jejího využití pořizovatelem a vložení dat o ní do evidence ÚPČ podmínkou pro rozhodování v území). V ZÚR lze vymezit plochu nebo koridor, ve kterých je rozhodování o změnách v území podmíněno vydáním regulačního plánu. V tomto případě je součástí ZÚR jeho zadání, stanovení, zda se jedná o regulační plán z podnětu nebo na žádost, a u RP z podnětu i přiměřená lhůta pro jeho vydání. Vydání RP z podnětu jako podmínka pro rozhodování marným uplynutím uvedené lhůty zaniká. ZÚR mohou stanovit podmínku vydání RP krajem a jeho zadání jen v dohodě s obcemi v řešeném území (§ 36 odst. 2 SZ).

Zásady územního rozvoje mohou vymezit územní rezervy.

Co je to územní rezerva? Co její vymezení znamená pro rozhodování v území?

Územní rezerva je definována v § 36 odst. 1 SZ formou legislativní zkratky. ZÚR (ale i ÚP a RP) mohou vymezit plochu nebo koridor a stanovit jejich využití, jehož potřebu a plošné nároky je nutno prověřit (dále jen „územní rezerva“).

Z uvedeného vyplývá, že po prověření může být od územní rezervy upuštěno. Ploše územní rezervy musí být přiřazeno možné budoucí využití (např. VRT, D-O-L, přeložka silnice, bydlení). V územní rezervě jsou zakázány změny v území (§ 2 odst. 1 písm. a) SZ), které by mohly stanovené využití podstatně ztížit nebo znemožnit. Změnit územní rezervu na plochu nebo koridor umožňující stanovené využití lze jen na základě aktualizace ZÚR, změny ÚP nebo změny RP. Stanovené využití územní rezervy se přitom z hlediska vlivů na ŽP a evropsky významné lokality a ptačí oblasti neposuzuje. K posouzení dochází až v době, kdy je pořizována aktualizace nebo změna ÚPD, která má umožnit realizaci stanoveného využití.

Územní rezervy se vymezují jen tehdy, je-li to účelné. V grafické části ÚPD se územní rezerva vyznačuje jako samostatný jev, jako překryvná vrstva k plochám s rozdílným způsobem využití.

Pro rozhodování o území, které se nachází v ploše nebo koridoru územní rezervy, platí podmínky základní plochy s tou podmínkou, že v územní rezervě jsou zakázány změny v území, které by mohly stanovené využití podstatně ztížit nebo znemožnit. Rozhodnout o změně v území (včetně umísťování staveb) v souladu s prověřovaným využitím lze až po pořízení a vydání změny nebo aktualizace ÚPD.

To znamená, že stavební úřad může dojít k závěru, že by v územní rezervě bylo možné umístit stavbu, která bude v souladu s podmínkami základní plochy, pouze jako stavbu dočasnou. To lze ale pouze v případě, že prověřované využití tím nebude ztíženo nebo znemožněno (tj. stavba bude mj. snadno odstranitelná). U stavby dočasné stavební úřad předem omezí dobu jejího trvání.

Obsah ZÚR je dán přílohou č. 4 vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb. Z hlediska přípravy staveb a rozhodování stavebních úřadů jsou z „výrokové“ části ZÚR (textová část a odpovídající výkresy z grafické části) důležité zejména:

• priority územního plánování v kraji;
• rozvojové oblasti, rozvojové osy a specifické oblasti (zpřesnění republikových, nově nadmístní) a s tím související výkres uspořádání kraje;
• plochy a koridory (zpřesní republikové, nově nadmístního významu), včetně ploch a koridorů veřejné infrastruktury a územního systému ekologické stability, územních rezerv (stanoveno využití, které má být prověřeno), a s tím související výkres ploch a koridorů;
• stanovení cílových charakteristik krajin, včetně územních podmínek pro jejich zachování nebo dosažení, a s tím související výkres typů krajin;
• koncepce ochrany a rozvoje hodnot území;
• veřejně prospěšné stavby (dále jen VPS), veřejně prospěšná opatření (dále jen VPO) a asanace a s tím související výkres VPS, VPO a asanací;
• plochy a koridory, kde je uloženo pořízení územní studie, a plochy a koridory, kde je pořízení a vydání regulačního plánu podmínkou pro rozhodování (u RP z podnětu lhůta), včetně souvisejícího výkresu;
• etapizace, včetně výkresu, je-li to účelné;
• stanovení kompenzačních opatření (podle § 37 odst. 8 SZ v případě negativního vlivu na EVL a ptačí oblasti).

Ve vymezených oblastech, osách, plochách a koridorech jsou stanoveny požadavky na využití, kritéria a podmínky pro následné rozhodování a posuzování.

Textová část odůvodnění ZÚR obsahuje kromě náležitostí popsaných ve výše zmíněné příloze vyhlášky také náležitosti vyplývající ze správního řádu (zejm. rozhodnutí o námitkách a vyhodnocení připomínek) a náležitosti uvedené v § 40 odst. 1 a 2 stavebního zákona. Součástí textové části odůvodnění je mj. vyhodnocení koordinace využívání území z hlediska širších (nadregionálních) vztahů i komplexní zdůvodnění přijatého řešení, včetně vybrané varianty. Z grafické části odůvodnění je nejdůležitější koordinační výkres, tj. výkres zahrnující navržené řešení, neměněný současný stav a důležitá omezení v území, zejména limity využití území (§ 2 odst. 1 písm. b) vyhláška č. 500/2006 Sb.).

Aktualizace ZÚR

Při aktualizaci ZÚR (či pořízení dalších nových ZÚR) je „zadáním“ zpráva o uplatňování ZÚR v uplynulém období. Návrh zprávy pořizovatel (krajský úřad) pořídí a předloží ke schválení zastupitelstvu kraje do 4 let od vydání ZÚR nebo jejich poslední aktualizace (§ 42 SZ a § 9 vyhláška 500/2006 Sb.). Při aktualizaci ZÚR se dále postupuje obdobně jako při pořízení prvních ZÚR (§ 36 až 41 SZ). Aktualizace ZÚR obsahuje jen měněné části (§ 10 vyhláška č. 500/2006 Sb.) a schvaluje ji zastupitelstvo kraje.

V případě aktualizace ZÚR zajistí příslušný krajský úřad (pořizovatel) vyhotovení ZÚR zahrnující právní stav po vydání poslední aktualizace (§ 42 odst. 4 SZ). Vyhotovení právního stavu opatří pořizovatel záznamem o účinnosti (§ 8 odst. 2 vyhláška č. 500/2006 Sb.).

Mimořádný postup při aktualizaci ZÚR (§ 42 odst. 6 SZ)

Dojde-li ke zrušení části ZÚR nebo nelze-li podle nich rozhodovat na základě § 41 odst. 3 a 4 SZ (tj. dojde-li ke změně nebo zrušení rozhodnutí o námitkách, nebo není-li část ZÚR v souladu s později schválenou PÚR) anebo je-li kraji podán oprávněným investorem návrh na aktualizaci ZÚR z důvodu rozvoje veřejné dopravní a technické infrastruktury, zastupitelstvo kraje bezodkladně rozhodne o aktualizaci ZÚR a jejím obsahu. Zpráva o uplatňování ZÚR se v tomto případě nepořizuje, tj. zpracuje se rovnou návrh aktualizace ZÚR a ten se už projednává a vydává jako každá jiná aktualizace ZÚR. U navazujícího projednání aktualizace již žádné úlevy nejsou.

Oprávněný investor

V § 39 odst. 2 SZ je formou legislativní zkratky definován tzv. oprávněný investor. Oprávněný investor je vlastník, správce nebo provozovatel veřejné dopravní nebo veřejné technické infrastruktury.

Oprávněný investor může podat námitky proti návrhu ZÚR (§ 39 odst. 2 SZ) a námitky proti návrhu ÚP (§ 54 odst. 2 SZ).

Na návrh oprávněného investora může zastupitelstvo kraje rozhodnout o aktualizaci ZÚR a stanovit obsah aktualizace bez zprávy o uplatňování ZÚR za uplynulé období, ale pouze ve vztahu k veřejné dopravní a technické infrastruktuře (§ 2 odst. 1 písm. k) SZ). Zastupitelstvo kraje sice smí v tomto případě upustit od zpracování a projednání zprávy o uplatňování za minulé období (§ 42 odst. 6 SZ), která je zadáním pro aktualizaci, avšak nemá možnost zkrátit lhůty pro projednání aktualizace, jako tomu je u zrychleného pořízení aktualizace PÚR ve veřejném zájmu (§ 35 odst. 5 SZ).

U územního plánu obdobné ustanovení není; zde má oprávněný investor možnost podat návrh na pořízení ÚP nebo jeho změny [§ 44 písm. e) SZ].

Pokud je pořízení aktualizace zásad územního rozvoje vyvoláno výhradní potřebou navrhovatele (např. právě oprávněného investora), může kraj podmínit její pořízení částečnou nebo úplnou úhradou nákladů na její zpracování, včetně vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území a úhradou nákladů na vyvolané změny ÚP (podle § 45 odst. 2 SZ) navrhovatelem (zásada – kdo vyvolá, ten platí).

Pokud je pořízení aktualizace ZÚR vyvoláno schválením PÚR nebo její aktualizace, hradí takto vyvolané náklady na aktualizaci ZÚR a náklady na změny ÚP Ministerstvo financí, s výjimkou případů, kdy příslušná část PÚR nebo její aktualizace, která změnu vyvolala, je zjevně ve prospěch rozvoje nebo ochrany hodnot území kraje, nebo byla přijata na návrh kraje (§ 42 odst. 7 SZ).

Musí oprávněný investor po případné aktualizaci ZÚR podat také návrh na změnu územního plánu?

Pokud dojde k aktualizaci ZÚR tak, že územní plán tím není v souladu s následně vydanými ZÚR, využije se ustanovení § 54 odst. 5 SZ. Zde je stanoveno, že obec je povinna uvést do souladu ÚP s územně plánovací dokumentací následně vydanou krajem a následně schválenou politikou územního rozvoje. Do té doby nelze rozhodovat podle částí územního plánu, které jsou v rozporu s územně plánovací dokumentací následně vydanou krajem nebo s politikou územního rozvoje. Při umísťování staveb tedy stavební úřad rozhodne přímo podle ZÚR a nečeká na změnu územního plánu. Celý proces je tím významně zkrácen.

Pokud by se však jednalo o situaci, kdy je ÚP v souladu s ZÚR a investor nedodržuje koridor v ÚP (který byl vymezen v souladu s ZÚR), muselo by dojít ke změně územního plánu.

Koridory dopravní infrastruktury v ZÚR

Požadavky na šířky koridorů dopravní infrastruktury (dále DI) vymezovaných v ZÚR, ani požadavky na jejich průběh (zda má být koridor DI vymezen v konstantní či proměnné šířce) nejsou obecně stanoveny žádným právním předpisem.

Šířka a průběh koridorů DI vymezených v ZÚR je ovlivněn řadou faktorů, např. tím, pro jaký dopravní záměr je koridor vymezován (rozdílné požadavky na šířku koridoru budou nárokovány z důvodů stanovených normových parametrů u dálnice, celostátní železniční trati, než např. u silnic III. třídy, regionální trati či cyklostezky). Dále je vymezení šířky závislé na podmínkách průchodu koridoru daným územím s ohledem na jeho hodnoty, konfiguraci terénu, eliminaci možných střetů s jinými záměry, a také např. na stupni prověření záměru projektovou dokumentací či územní studií. Čím podrobněji je záměr prověřen, tím přesnější může být vymezení šířky koridoru a jeho průběh. Další požadavky na vymezení šířky a průběh koridoru obvykle vyplynou z průběhu projednávání ZÚR na základě uplatněných stanovisek dotčených orgánů, námitek dotčených obcí, oprávněného investora či zástupce veřejnosti a připomínek.

Vymezení šířky a průběhu koridoru musí být s odkazem na grafickou část ZÚR vždy dostatečně popsáno v textové části ZÚR („výroku“) a v textové části odůvodnění musí být uvedeno, proč je koridor vymezen, jaké vazby a jaká spojení bude záměr DI zajišťovat i proč je koridor vymezen v navrženém umístění a v navržené šířce. Co nejpřesnější vymezení koridoru (nikdy však v podrobnosti, která náleží územnímu plánu nebo navazujícím rozhodnutím) je ve prospěch dotčených obcí, vlastníků a veřejných zájmů hájených dotčenými orgány.

Pro oprávněného investora však může být příliš úzce vymezený koridor komplikací, zvláště v případech, kdy v průběhu další přípravy zjistí, že je třeba z nějakého závažného důvodu z vymezeného koridoru vybočit. Pokud taková situace nastane, SÚ nemůže kladně rozhodnout (navrhovaný záměr umístit), dokud nedojde k aktualizaci ZÚR (SÚ postupuje podle § 90 odst. 1 písm. a) SZ při rozhodování v území v souladu s vydanou ÚPD).

Jak postupovat, pokud došlo ke zrušení celých ZÚR?

Pokud dojde ke zrušení celých ZÚR (jako OOP), při pořizování se naváže na poslední úkon, který nebyl zrušením zpochybněn, takže jsou pak ZÚR pořízeny v kratším čase, než kdyby se muselo pořizování zahájit znovu úplně od začátku (§ 42 odst. 6 SZ). V mezidobí je ale nutné, aby stavební úřad rozhodoval o území i bez existence ZÚR.

Pokud připravujeme záměr, který vychází ze schválené PÚR ČR 2008, ve znění Aktualizace č. 1, ale není promítnut do územního plánu (SÚ má jako podklad pro rozhodování v území územní plán pořízený a vydaný před schválením PÚR ČR 2008, ve znění Aktualizace č. 1), je nutné, aby SÚ uplatňovaly při svém rozhodování ustanovení PÚR ČR 2008, ve znění Aktualizace č. 1, přímo. Části územního plánu, které nejsou v souladu s PÚR, v tomto případě nebude SÚ používat.

Pokud byl územní plán pořízen a vydán po schválení PÚR ČR 2008, ve znění Aktualizace č. 1, musí být již PÚR ČR 2008, ve znění Aktualizace č. 1, plně respektována. Stavební úřad v tomto případě postupuje při rozhodování v území v souladu s vydanou ÚPD [§ 90 odst. 1 písm. a) SZ].

5.2 ÚZEMNÍ PLÁN

Územní plán stanoví základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, urbanistickou koncepci, koncepci uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury; vymezí zastavěné území, plochy a koridory, zejména zastavitelné plochy a plochy přestavby, pro veřejně prospěšné stavby, pro veřejně prospěšná opatření a pro územní rezervy a stanoví podmínky pro využití těchto ploch a koridorů (§ 43 odst. 1 SZ).

Územní plán v souvislostech a podrobnostech území obce zpřesňuje a rozvíjí cíle a úkoly územního plánování v souladu se zásadami územního rozvoje kraje a s politikou územního rozvoje (§ 43 odst. 3 SZ). Záležitosti nadmístního významu, které nejsou řešeny v zásadách územního rozvoje, mohou být součástí územního plánu, pokud to krajský úřad ve stanovisku nadřízeného orgánu z důvodu významných negativních vlivů přesahujících hranice obce nevyloučí (§ 43 odst. 1 SZ). Územní plán ani vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území nesmí obsahovat podrobnosti, náležející svým obsahem regulačnímu plánu nebo územním rozhodnutím (§ 43 odst. 3 SZ).

Urbanistická koncepce je koncepce plošného a prostorového uspořádání území obce (§ 43 odst. 1 SZ).

Plochy přestavby jsou plochy vymezené ke změně stávající zástavby, k obnově nebo opětovnému využití znehodnoceného území (§ 43 odst. 1 SZ).

Pořízení územního plánu není povinné, rozhoduje o něm zastupitelstvo obce. ÚP se pořizuje a vydává vždy pro celé území obce (případně pro celé území vojenského újezdu, v případě hlavního města Prahy pro celé území hlavního města Prahy nebo může být pořízen a vydán i pro vymezenou část území hlavního města Prahy).

Pořizovatelem územního plánu může být obecní úřad příslušné obce za podmínky, že zajistí úředníka, který splňuje kvalifikační požadavky pro územně plánovací činnost podle § 24 SZ. V případě, že tuto podmínku obec nesplní, může rada obce o pořízení požádat úřad územního plánování (úřad obce s rozšířenou působností). Další možností je uzavření veřejnoprávní smlouvy o pořízení s jinou obcí ve stejném správním obvodu obce s rozšířenou působností, která tuto podmínku splňuje.

Proces pořízení je schematicky znázorněn v následujícím obrázku.

Obr. 3 Schéma postupu pořízení územního plánu

Poté, co zastupitelstvo obce (dále také jen ZO) rozhodne o pořízení územního plánu, musí určit osobu tzv. určeného zastupitele, který zastupuje zájmy obce při pořizování územního plánu. Určený zastupitel je při procesu pořízení územního plánu v pravidelném kontaktu s pořizovatelem a zároveň je i v kontaktu s projektantem územního plánu. Určený zastupitel tlumočí pořizovateli a projektantovi představy obce o jejím dalším rozvoji. Návrh zadání územního plánu by měl připravit pořizovatel na základě ÚAP, územních studií a doplňujících průzkumů a rozborů. Pro přípravu případných podkladů pro zadání a doplňujících průzkumů a rozborů není zcela nezbytná účast autorizovaného architekta. Zadání územního plánu schvaluje zastupitelstvo obce, pro kterou je územní plán pořizován.

Zpracování ÚP patří podle § 158 odst. 1 SZ mezi vybrané činnosti ve výstavbě, tj. projektantem má být autorizovaný architekt (autorizace architektura, územní plánování nebo autorizace se všeobecnou působností). Předpokládá se, že autorizovaný architekt osloví vybrané specialisty, mj. autorizované inženýry, aby zpracovali subdodávky na příslušné části ÚP podle rozsahu oboru. V současné době je však mnohdy rozhodujícím kritériem cena zakázky, a to se může negativně promítnout do výsledné kvality dokumentace, mj. tím, že nejsou přizváni potřební specialisté. V případě zadávání zakázek je tedy vhodné již předem vyhodnotit jaké autorizace jaké specializace, budeme požadovat a tyto požadavky na specialisty zahrnout již do zadávací dokumentace pro výběr zpracovatele.

Projektant územního plánu má za povinnost zajistit zpracování všech částí územního plánu podle obsahu daného přílohou č. 7 vyhlášky 500/2006 Sb., s výjimkou těch částí, které vyplynou až z procesu projednání – ty následně doplní pořizovatel. Vzhledem k tomu, že územní plán je projednáván v několika krocích (může se projednání i opakovat), předpokládá se, že projektant bude návrh územního plánu postupně upravovat. Přitom je nezbytná úzká spolupráce s pořizovatelem. Projektant by měl také podle § 22 odst. 4 SZ ve spolupráci s pořizovatelem zajistit výklad územního plánu na veřejném projednání.

Pokud má být návrh územního plánu posuzován z hlediska vlivů na životní prostředí nebo pokud příslušný orgán ochrany přírody ve stanovisku podle § 45i zákona o ochraně přírody a krajiny nevyloučil významný vliv na evropsky významnou lokalitu či ptačí oblast, musí být zpracováno vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území (samostatná dokumentace, výsledky se uvedou v odůvodnění ÚP). Zde je nutné si uvědomit, že na posouzení vlivů na životní prostředí SEA, které je součástí, je nutná samostatná autorizace podle zákona č. 100/2001 Sb., o posouzení vlivů na životní prostřední. Totéž platí i pro posouzení vlivů na lokality NATURA 2000, kde je také samostatná autorizace podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Pro zastřešující posouzení vlivů na udržitelný rozvoj území není autorizace předepsána, tj. může je zpracovat i projektant územního plánu. Obsah vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území je dán přílohou č. 5 vyhlášky č. 500/2006 Sb., ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb., přičemž vyhodnocení vlivů na životní prostředí musí být zpracované podle přílohy stavebního zákona.

ÚP vydává zastupitelstvo obce (v případě vojenských újezdů Ministerstvo obrany). Územní plán se vydává formou opatření obecné povahy podle správního řádu (podle § 171 až 174 správního řádu). Po dni nabytí účinnosti opatří pořizovatel ÚP záznamem o jeho účinnosti (§ 168 SZ) podle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 500/2006 Sb. Stavební úřad obdrží od příslušného pořizovatele ÚP opatřený záznamem o účinnosti (§ 165 SZ).

Pořizovatel předloží zastupitelstvu obce nejpozději do 4 let po vydání územního plánu, a poté pravidelně nejméně jednou za 4 roky zprávu o uplatňování územního plánu v uplynulém období (§ 55 odst. 1 SZ). Součástí této zprávy (obsah je dán § 15 vyhlášky č. 500/2006 Sb.) mohou být i pokyny pro zpracování návrhu změny územního plánu.

Přednostně se v ÚP používají pojmy uvedené v právních předpisech (ve významu, v jakém jsou v těchto předpisech používány). Může se ale stát, že bylo třeba použít další pojmy. V takovém případě by měly být pro potřebu ÚP definovány a definice uvedeny v odůvodnění ÚP (včetně výpočtu koeficientů určujících intenzitu využití pozemků v plochách). Pro vyhledání často používaných definic je vhodné využít Slovník územního rozvoje na www.uur.cz.

„Výroková“ část ÚP obsahuje jen to, o čem může rozhodovat zastupitelstvo obce. Měla by být zpracována formou požadavků, podmínek, zásad a pokynů pro rozhodování (může také obsahovat zadání pro pořízení RP či podmínky pro pořízení ÚS, pokud podmiňuje rozhodování v území jejich pořízením), přičemž důraz se klade na koncepci. Vše z „výrokové“ části ÚP je závazné.

ÚP je závazný pro pořízení a vydání regulačního plánu zastupitelstvem obce a pro rozhodování v území (tj. pro koncepční rozhodování, ale i pro rozhodování v jednotlivých případech: pro územní rozhodnutí, územní souhlas, obecně pro jakékoliv rozhodování o území). Poskytování prostředků z veřejných rozpočtů nesmí být v rozporu s vydaným ÚP (§ 43 odst. 5 SZ).

V územním plánu lze vymezit plochu nebo koridor, v němž je rozhodování o změnách v území podmíněno (§ 43 odst. 2 SZ):

• dohodou o parcelaci;
• zpracováním územní studie;
• vydáním regulačního plánu.

Dohoda o parcelaci (§ 43 odst. 2 SZ)

je smlouva s vlastníky pozemků a staveb, které budou dotčeny navrhovaným záměrem, jejímž obsahem musí být:

souhlas s tímto záměrem; souhlas s rozdělením nákladů a prospěchů spojených s jeho realizací.

Účelem dohody o parcelaci je dělení, scelování a výměna (nebo i odprodej) pozemků, které umožní nové využití a uspořádání dotčeného území. Nové parcelní uspořádání pak musí odpovídat návrhu regulačního plánu nebo návrhu dokumentace pro územní rozhodnutí. Podmínkou uzavření dohody o parcelaci je souhlas všech vlastníků pozemků a staveb dotčených navrhovaným záměrem. Lhůta pro uzavření dohody se nestanovuje.

Obsah dohody o parcelaci je dán přílohou č. 12 k vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb. Součástí této dohody je mj. plná moc k podání žádosti o pořízení regulačního plánu nebo o vydání územního rozhodnutí.

Pokud územní plán podmíní rozhodování o změnách v území dohodou o parcelaci, nelze v dotčeném území rozhodovat do té doby, dokud není dohoda o parcelaci uzavřena a předložena jako podklad pro rozhodnutí. Tato podmínka nepřestává platit uplynutím nějaké lhůty, musí být splněna. Jedinou možností, jak uvolnit území pro další rozhodování, pokud se nedaří dohodu o parcelaci zajistit, je případná změna územního plánu. Pokud stavební úřad rozhoduje v území, kde je uložena tato podmínka, a žadatel o územní rozhodnutí přiloží k žádosti dohodu o parcelaci, musí stavební úřad ověřit, že předložená dohoda o parcelaci je skutečně odsouhlasena všemi vlastníky a její obsah odpovídá příloze č. 12 vyhlášky č. 500/2006 Sb., ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb.

V případě podmínění rozhodování územní studií jsou součástí územního plánu podmínky pro její pořízení a přiměřená lhůta pro vložení dat o ní do evidence územně plánovací činnosti (§ 30 odst. 4 SZ). Marným uplynutím lhůty omezení změn v území zaniká.

V případě podmínění rozhodování regulačním plánem je součástí územního plánu zadání regulačního plánu a u regulačního plánu z podnětu přiměřená lhůta pro jeho vydání. Podmínka vydání regulačního plánu z podnětu pozbývá platnosti marným uplynutím uvedené lhůty. Podmínka vydání regulačního plánu na žádost pozbývá platnosti, pokud k vydání nedojde do 1 roku od podání úplné žádosti v souladu se zadáním regulačního plánu.

Obsah územního plánu

Obsah ÚP je dán přílohou č. 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb. Z hlediska rozhodování o území je důležitá zejména textová a grafická část „výrokové“ části ÚP, která by měla být zpracována formou požadavků, podmínek, zásad a pokynů pro rozhodování.

V textové části „výrokové“ části ÚP nalezneme vymezení zastavěného území (část I., odst. 1, písm. a) přílohy č. 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb.). Mělo by zde být uvedeno datum, ke kterému bylo vymezeno, a odkaz na výkresy.

V dalším textu „výrokové“ části ÚP nalezneme popsány nejdůležitější koncepce, které jsou územním plánem řešeny. Při přípravě staveb je nezbytné se s nimi seznámit, protože stavební úřady musí rozhodovat o umísťování staveb tak, aby tyto koncepce nebyly nějakým dílčím rozhodnutím o území narušeny. Jedná se o tyto koncepce podle části I., odst. 1, písm. b) až e) přílohy č. 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb.:

• základní koncepce rozvoje území obce, ochrany a rozvoje jeho hodnot;
• urbanistická koncepce (mj. zde nalezneme koncepci uspořádání jednotlivých sídel včetně plošného a prostorového uspořádání, uspořádání systému center a veřejných prostranství, vymezení systému sídelní zeleně, vymezení zastavitelných ploch, ploch přestavby, vymezení ploch s rozdílným způsobem využití a také prostorové a kompoziční prvky a vazby v území, např. dominanty, významné prostory, hlavní osy, horizonty, průhledy apod.);
• koncepce veřejné infrastruktury (dopravní a technická veřejná infrastruktura, občanské vybavení a veřejná prostranství – včetně podmínek pro její umísťování);
• koncepce uspořádání krajiny (včetně vymezení ploch a stanovení podmínek pro změny v jejich využití, územní systém ekologické stability, prostupnost krajiny, protierozní opatření, ochranu před povodněmi, rekreaci, dobývání ložisek nerostných surovin a mj. zde jsou stanoveny také např. koridory důležitých průhledů a vizuálních vazeb, pohledově dominantní prvky a jejich vzájemné prostorové vazby, drobná architektura v krajině, místa výhledů důležitá pro vnímání rázu krajiny, osy směřující např. na dominantní prvky, významná stromořadí apod.).

V textové části „výrokové“ části ÚP jsou dále podle části I., odst. 1, písm. f) přílohy č. 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb. stanoveny podmínky pro využití ploch s rozdílným způsobem využití (stanovené v souladu s § 3 až § 19 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů) s určením:

• hlavního využití (převažujícího účelu využití), pokud je možné jej stanovit (u ostatních účelů využití SÚ při rozhodování posuzuje slučitelnost s hlavním využitím);
• přípustného využití;
• nepřípustného využití, včetně stanovení, ve kterých plochách je vyloučeno umísťování staveb, zařízení a jiných opatření pro účely uvedené v § 18 odst. 5 SZ;
• popřípadě podmíněně přípustného využití.

V těchto plochách jsou stanoveny podmínky prostorového uspořádání, včetně základních podmínek ochrany krajinného rázu, například:

• výškové regulace zástavby (např. rozmezí nebo max. výšková hladina zástavby nad terénem, možnost dominant);
• charakteru zástavby (např. zástavba s domy výrazně obdélníkového tvaru s podélnou osou kolmou na místní komunikaci apod.);
• struktury zástavby (zástavba dodržující uliční či stavební čáru, bloková zástavba, izolované rodinné domy, řadová zástavba, rozptýlená zástavba apod.);
• stanovení rozmezí výměry pro vymezování stavebních pozemků;
• a intenzity jejich využití (např. koeficienty zastavění pozemku).

Které podmínky prostorového uspořádání patří do územního plánu a které jsou již přílišnou podrobností?

Jak již je uvedeno v kapitole k ÚPD, územní plán ani jeho vyhodnocení vlivů na URÚ nesmí obsahovat podrobnosti náležející svým obsahem regulačnímu plánu nebo územním rozhodnutím (§ 43 odst. 3 SZ). Pokud má SÚ jako podklad pro rozhodování ÚP, který obsahuje podrobnosti, které do něj nenáleží, SÚ tuto skutečnost konstatuje a s odkazem na bod 4. přechodných ustanovení zákona č. 350/2012 Sb., kterým byl změněn SZ, tyto podrobnosti pro rozhodování o území nepoužije.

Které podmínky prostorového uspořádání tedy do územního plánu patří a které ne? V územním plánu může být např.:

• stanovena výšková hladina zástavby, nikoli podlažnost či výška jednotlivých staveb;
• popsán charakter zástavby, např. zástavba s domy výrazně obdélníkového tvaru (mohou být uvedeny i typické regionální charakteristiky), nikoli předepsána půdorysná velikost staveb, objem a tvar pro jednotlivé stavby;
• struktura zástavby stanovena jako zástavba dodržující uliční nebo stavební čáru, přičemž není stanoveno, kde přesně je uliční nebo stavební čára pro jednotlivé stavby, ani není určeno, které části pozemků mohou být zastavěny.

Krajinný ráz

Krajinný ráz je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti (§ 12 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů).

Krajinný ráz je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umísťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině.

K umísťování a povolování staveb, jakož i jiným činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz, je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody. Krajinný ráz se podle § 12 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb. neposuzuje v zastavěném území a v zastavitelných plochách, pro které je ÚP nebo RP stanoveno plošné a prostorové uspořádání a podmínky ochrany krajinného rázu, dohodnuté s orgánem ochrany přírody.

V textové části výrokové části ÚP dále nalezneme vymezení VPS, VPO, staveb a opatření k zajišťování obrany a bezpečnosti státu a ploch pro asanaci, pro které lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit (část I., odst. 1, písm. g) přílohy č. 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb.). Účely vyvlastnění jsou dány § 170 SZ a využití tohoto ustanovení není povinností (jde o možnost vyvlastnění, nikoli o povinnost), tj. je možné, že ÚP žádné vyvlastnění nenavrhne.

Vyvlastnění

Podle § 170 SZ se jedná o tyto možnosti:

• veřejně prospěšné stavby (včetně plochy nezbytné k zajištění jejich výstavby a řádného užívání pro stanovený účel):
  • veřejná dopravní infrastruktura;
  • veřejná technická infrastruktura (včetně staveb ke snižování ohrožení území živelními nebo jinými pohromami);
• veřejně prospěšná opatření, a to:
  • pro snižování ohrožení území povodněmi a jinými přírodními katastrofami;
  • zvyšování retenčních schopností území;
  • založení prvků ÚSES;
  • ochrana archeologického dědictví;
• stavby a opatření k zajišťování obrany a bezpečnosti státu;
• asanaci (ozdravění) území.

V následující kapitole bude stanoveno vymezení VPS a veřejných prostranství, pro které lze uplatnit předkupní právo (opět se jedná o možnost, vymezení není povinností), s uvedením v čí prospěch je předkupní právo zřizováno, parcelních čísel pozemků, názvu katastrálního území a případně dalších údajů podle § 5 odst. 1 katastrálního zákona (část I. odst. 1 písm. h) přílohy č. 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb.).

Předkupní právo

Podle § 101 SZ se jedná o tyto možnosti:

• veřejně prospěšné stavby:
  • dopravní infrastruktury (vhodné až v závěrečné fázi investiční přípravy);
  • technické infrastruktury, pokud pro ni nepostačí zřízení věcného břemene (včetně staveb ke snižování ohrožení území živelními nebo jinými pohromami);
  • veřejného občanského vybavení (pro vzdělávání a výchovu, sociální služby a péči o rodinu, zdravotní služby, kulturu, veřejnou správu a civilní ochranu);
• veřejná prostranství.

V grafice se rozlišuje, zda je dotčen celý pozemek nebo jeho část, v textové části se toto nerozlišuje. K oddělení příslušné části pozemku dochází až při nabídce na odkoupení, a to na náklad oprávněné osoby.

Předkupní právo nemůže být podle stavebního zákona nikdy vymezeno pro veřejně prospěšnou stavbu, pro kterou postačí zřízení věcného břemene.

Dále následuje kapitola týkající se stanovení kompenzačních opatření podle § 50 odst. 6 SZ, pokud byly uloženy (část I., odst. 1, písm. j) přílohy č. 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb.). Kompenzační opatření jsou ukládána na základě ustanovení § 45i zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších přepisů. Kapitola zohledňuje povinnost stanovit v ÚP kompenzační opatření v případě negativního vlivu na území evropsky významných lokalit a ptačích oblastí (Natura 2000), a to v souladu se stanoviskem příslušného orgánu ochrany přírody a krajiny. Kompenzační opatření se odpovídajícím způsobem promítnou i do grafické části dokumentace (zejména zařazení do odpovídající plochy s rozdílným způsobem využití, případně zařazení mezi VPS a VPO).

Pokud je to účelné, textová část výrokové části územního plánu dále obsahuje vymezení ploch a koridorů územních rezerv (včetně stanovení možného budoucího využití a podmínek pro jeho prověření), vymezení ploch, ve kterých je rozhodování o změnách v území podmíněno dohodou o parcelaci, zpracováním územní studie (stanovena lhůta pro vložení dat do evidence územně plánovací činnosti), nebo vydáním regulačního plánu (součástí je zadání RP, stanovení, zda se bude jednat o RP z podnětu nebo na žádost, a u RP z podnětu stanovena lhůta pro vydání). V případě potřeby může být stanovena etapizace (stanovení pořadí změn v území).

Dále mohou být vymezeny architektonicky nebo urbanisticky významné stavby, pro které může vypracovávat architektonickou část projektové dokumentace jen autorizovaný architekt. Autorizovaný inženýr se podle § 18 písm. a) a b) zákona č. 360/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, může na vypracování projektové dokumentace pozemních staveb podílet, ale nemůže ji zpracovávat samostatně. Zpracovávat dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí a projektovou dokumentaci staveb (včetně příslušných územně plánovacích podkladů) může v těchto případech pouze autorizovaný architekt. Trochu odlišná je situace u inženýrských staveb, ale i u těchto musí autorizovaný architekt vypracovat alespoň architektonickou část projektové dokumentace. Ostatní části může vypracovat autorizovaný inženýr. Jako architektonicky nebo urbanisticky významné stavby mohou být vymezeny konkrétní významné stavby (např. budovy veřejných institucí, most), stavby na pozemcích v pohledově významné poloze (na horizontech, v dominantních polohách, v osových průhledech), stavby, které budou mít vliv na vzhled významných veřejných prostranství apod. Pokud územní plán takovéto stavby vymezuje, musí být jejich vymezení patřičně odůvodněno v odůvodnění územního plánu.

Grafická část „výrokové“ části územního plánu obsahuje:

• výkres základního členění území (obsahuje vyznačení hranic, zastavěného území, zastavitelných ploch, ploch přestavby, ploch a koridorů územních rezerv a ploch a koridorů, ve kterých je rozhodování o změnách v území podmíněno uzavřením dohody o parcelaci, zpracováním územní studie nebo vydáním regulačního plánu);
• hlavní výkres (obsahuje urbanistickou koncepci, vymezení ploch s rozdílným způsobem využití, vymezení zastavěného území, zastavitelných ploch a ploch přestavby, dále koncepci uspořádání krajiny, včetně ploch s navrženou změnou využití, koncepci veřejné infrastruktury, včetně vymezení ploch a koridorů pro dopravní a technickou infrastrukturu, ploch a koridorů pro územní rezervy) – v případě potřeby lze zpracovat v samostatných výkresech urbanistickou koncepci, koncepci uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury; vedle těchto výkresů je zpracován vždy hlavní výkres, v něm se samostatně zobrazené koncepce nemusí zakreslovat (bude obsahovat zejména plochy s rozdílným způsobem využití);
• výkres veřejně prospěšných staveb, opatření a asanací, tj. výkres ploch určených pro veřejně prospěšné stavby, veřejně prospěšná opatření, veřejná prostranství, asanace a stavby a opatření pro obranu a bezpečnost státu, ve kterých lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit, nebo ke kterým lze uplatnit předkupní právo (§ 2 odst. 1 písm. a) vyhláška č. 500/2006 Sb.);
• podle potřeby výkres etapizace.

Grafická část může být doplněna schématy. Schématem je podle § 2 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 500/2006 Sb. výkres, ve kterém se zjednodušenou formou zobrazují jevy v měřítku menším, než je stanoveno pro jednotlivé nástroje územního plánování (v případě územního plánu např. v měřítku 1 : 25 000). Schémata jsou vhodná např. pro vyjádření některých koncepcí (včetně prvků urbanistické koncepce). Protože schéma může být součástí grafické části výroku, stává se tím závazným pro rozhodování v území.

Textová část odůvodnění ÚP obsahuje kromě náležitostí popsaných ve výše zmíněné příloze vyhlášky také náležitosti vyplývající ze správního řádu (rozhodnutí o námitkách a vyhodnocení připomínek) a náležitosti uvedené v § 53 odst. 4 a 5 stavebního zákona. Součástí textové části odůvodnění je mj. vyhodnocení koordinace využívání území z hlediska širších (regionálních) vztahů i komplexní zdůvodnění přijatého řešení, včetně vybrané varianty. V textové části odůvodnění je také popsán soulad územního plánu s politikou územního rozvoje a územně plánovací dokumentací vydanou krajem. Součástí textové části odůvodnění je i vyhodnocení účelného využití zastavěného území a vyhodnocení potřeby vymezení zastavitelných ploch.

Náhrady za změnu v území (§ 102 SZ)

Vlastníkovi pozemku, kterému vznikla prokazatelná majetková újma v důsledku zrušení určení pozemku k zastavění na základě změny územního plánu nebo vydáním nového územního plánu, náleží náhrada vynaložených nákladů na přípravu výstavby v obvyklé výši, zejména na koupi pozemku, na projektovou přípravu výstavby nebo v souvislosti se snížením hodnoty pozemku, který slouží k zajištění závazku. Náhrada vlastníkovi nebo oprávněnému nenáleží, jestliže k uvedenému zrušení došlo na základě jeho návrhu nebo po uplynutí 5 let od nabytí účinnosti územního plánu nebo jeho změny, která zastavění dotčeného pozemku umožnila. Ustanovení o uplynutí lhůty 5 let se neuplatní, pokud v této lhůtě:

a) nabylo účinnosti rozhodnutí o umístění stavby nebo územní souhlas pro stavbu, pro kterou bylo zastavění uvedenou územně plánovací dokumentací určeno a toto rozhodnutí nebo souhlas je platné, nebo

b) před uplynutím lhůty 5 let byla uzavřena veřejnoprávní smlouva nahrazující územní rozhodnutí a tato veřejnoprávní smlouva je účinná.

Pokud bylo rozhodování o změnách v území podmíněno vydáním regulačního plánu z podnětu nebo zpracováním územní studie a tento regulační plán nenabyl účinnosti nebo tato studie nebyla zapsána do evidence územně plánovací činnosti do 4 let od vydání ÚPD, která tuto podmínku stanovila, lhůty se prodlužují o dobu, o kterou byla lhůta 4 let překročena.

Povinnost poskytnout náhradu (na základě písemné žádosti) má obec nebo kraj, jejichž orgány vydaly územně plánovací dokumentaci nebo její změnu. Nedojde-li k dohodě o výši náhrady, rozhodne o její výši soud.

V případě, že dojde k následné změně územního plánu a příslušný pozemek, za který byla vyplacena náhrada, se vrátí do původního režimu umožňujícího zastavění, je ten, komu byla náhrada vyplacena, povinen vyplacenou náhradu v plné výši vrátit poskytovateli náhrady do 3 měsíců od vyrozumění o vzniku této povinnosti. Povinnost vrátit náhradu zaniká po 5 letech od nabytí účinnosti změny územního plánu, na jejichž základě náhrada vznikla. Povinnost vrátit náhradu dále zaniká v případech, kdy ten, komu byla náhrada vyplacena, při projednávání návrhu územně plánovací dokumentace, kterou se příslušný pozemek vrátil do původního režimu umožňujícího zastavitelnost, uplatnil proti této zastavitelnosti námitku nebo připomínku.

Obdobně jsou v § 102 SZ řešeny i náhrady v souvislosti se změnou nebo zrušením RP, územního rozhodnutí, územního souhlasu nebo veřejnoprávní smlouvy a náhrady majetkové újmy, způsobené vyhlášením stavební uzávěry.

Z grafické části odůvodnění je pro navazující přípravu staveb nejdůležitější koordinační výkres, tj. výkres zahrnující navržené řešení, neměněný současný stav a důležitá omezení v území, zejména limity využití území (§ 2 odst. 1 písm. b) vyhláška č. 500/2006 Sb.). Za pozornost stojí také výkres širších vztahů, dokumentující vazby na území sousedních obcí, popřípadě krajů a států.

Po vydání a nabytí účinnosti ÚP mohou nastat situace, kdy nelze rozhodovat podle části územního plánu:

• část ÚP byla zrušena (jako OOP);
• dojde ke změně nebo zrušení rozhodnutí o námitkách, obec je povinna uvést územní plán do souladu s tímto rozhodnutím (§ 54 odst. 4 SZ);
• část ÚP je v rozporu s územně plánovací dokumentací následně vydanou krajem nebo s politikou územního rozvoje, obec je povinna ÚP uvést do souladu (§ 54 odst. 5 SZ).

V těchto případech zastupitelstvo obce podle § 55 odst. 3 SZ bezodkladně rozhodne o pořízení územního plánu nebo jeho změny a o jejím obsahu.

Podle čeho se budeme řídit, pokud byla zrušena část ÚP?

V případě, že ÚP byl zrušen např. v části, ve které byla konkrétní pozemková parcela zařazena do funkční plochy, pro danou parcelu neplatí podmínky stanovené pro zrušenou funkční plochu a není pro ni tedy stanoveno žádné funkční využití. To ovšem neznamená, že by pro tuto parcelu neplatila žádná regulace obsažená v ÚP (zrušeno bylo v tomto modelovém příkladu pouze funkční využití plochy). Dále např. bude platit vymezené zastavěné území (zrušení plochy s rozdílným způsobem využití nemá vliv na vymezení zastavěného území) nebo koncepce obsažené v ÚP. Vždy je třeba si uvědomit, která část ÚP je zrušena a jaké další regulace obsažené v ÚP platí obecně pro dané území.

Pokud tedy např. pozemková parcela, které se rozsudek týká, není podle ÚP zahrnuta do vymezeného zastavěného území ani do zastavitelné plochy, je v souladu s § 2 odst. 1 písm. f) stavebního zákona součástí nezastavěného území. Pro rozhodování o umísťování staveb, zařízení a jiných opatření v nezastavěném území platí režim upravený v § 18 odst. 5 stavebního zákona. Podle tohoto ustanovení lze v nezastavěném území umísťovat v souladu s jeho charakterem stavby zde taxativně uvedených kategorií staveb.

Podle čeho budeme postupovat, pokud byl vydaný územní plán zrušen v celém rozsahu? Bude platit dřívější územní plán?

Časté jsou dotazy, zda po zrušení územního plánu (jako OOP) bude opět platit dřívější územní plán (případně územní plán obce podle staré právní úpravy), nebo zastavěné území, které bylo vymezeno samostatným postupem (pořízené podle § 59 SZ) před vydáním zrušeného územního plánu.

Vydáním nového ÚP je zrušen předchozí ÚP (případně územní plán obce podle starší právní úpravy) – to znamená, že pozbyl platnosti. V případě, že by došlo ke zrušení celého územního plánu (což je ovšem málo obvyklé), na území obce je pak třeba pohlížet jako na území bez územního plánu. Stejně tak vymezení zastavěného území pozbývá platnosti vydáním územního plánu (§ 60 odst. 6) SZ).

Zastavěným územím je v případě zrušení celého územního plánu pouze intravilán (§ 2 odst. 1 písm. d) SZ). Aby byl zohledněn stávající stav v území, mělo by tedy dojít k novému vymezení zastavěného území, které by zohlednilo i stavby realizované podle územního plánu v době jeho platnosti.

Zrušením územního plánu tedy nezačne opětovně platit starý územní plán, ani případné vymezení zastavěného území samostatným postupem. Zrušení celého ÚP je však případem zcela výjimečným, zpravidla je rušena jen ta část, která je v rozporu se zákonem.

Pokud dojde ke zrušení celého územního plánu, při pořizování ÚP se naváže na poslední úkon, který nebyl zrušením zpochybněn (§ 55 odst. 3 SZ). ÚP je pak tedy opětovně pořízen a vydán v kratším čase, než kdyby se muselo pořizování zahájit znovu úplně od začátku. V mezidobí je ale nutné, aby SÚ rozhodoval o území i bez existence ÚP. Jak již bylo zmíněno výše, zastavěným územím je v tomto případě intravilán. SÚ bude při rozhodování o území postupovat v souladu s nadřazenou ÚPD (tj. ZÚR a RP vydaným krajem) a PÚR. Opět platí i to, že pokud by část ZÚR nebo RP nebyly v souladu s PÚR, pak se při rozhodování o území nepoužijí.

Pokud byla ÚPD pořízena a vydána po schválení PÚR ČR 2008, ve znění Aktualizace č. 1, musí být PÚR v příslušné ÚPD již plně respektována (to platí tedy i pro ÚP vydaný po schválení PÚR). Stavební úřad v tomto případě postupuje při rozhodování v území v souladu s vydanou ÚPD (§ 90 odst. 1 písm. a) SZ).

Změna územního plánu

Změna ÚP se vydává v rozsahu měněných částí územního plánu (§ 16 vyhláška č. 500/2006 Sb.). Po nabytí účinnosti změny ÚP (kterou pořizovatel opatří záznamem o účinnosti podle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 500/2006 Sb.), zajistí pořizovatel pro obec vyhotovení územního plánu zahrnujícího právní stav po vydání jeho změny, a toto vyhotovení opatří záznamem o účinnosti (§ 55 odst. 5 SZ). Vyhotovení právního stavu opatří pořizovatel záznamem o účinnosti podle § 14 odst. 2 vyhlášky č. 500/2006 Sb.

Další zastavitelné plochy lze podle § 55 odst. 4 stavebního zákona změnou územního plánu vymezit pouze na základě prokázání nemožnosti využít již vymezené zastavitelné plochy a potřeby vymezení nových zastavitelných ploch.

Pro pořizování změny ÚP mohou nastat podle stavebního zákona tři základní situace:

1. Změna ÚP je pořizovaná podle pokynů zprávy o uplatňování (§ 55 odst. 1 SZ) – pokud jsou pokyny pro zpracování návrhu změny územního plánu součástí zprávy o uplatňování ÚP, postupuje se dále v rozsahu této změny obdobně podle ustanovení § 50 až 54 SZ. Zadání je v tomto případě nahrazeno pokyny v uvedené zprávě a projednáno (přiměřeně § 47 odst. 1 až 4 SZ) a schváleno (obdobně § 47 odst. 5 SZ) v rámci této zprávy.

2. Na základě podnětu nebo návrhu na pořízení se zpracuje zadání změny – jedná se o běžně pořizovanou změnu na základě zadání (§ 55 odst. 2 SZ), kdy se postupuje v rozsahu této změny obdobně podle § 43 až 46 SZ a § 50 až 54 SZ a přiměřeně podle § 47 SZ.

3. Změna ÚP je pořizována na základě bezodkladného rozhodnutí zastupitelstva obce (postupem podle § 55 odst. 3 SZ) – tato změna ÚP se pořizuje v situaci, kdy:

a) dojde ke zrušení části ÚP,

b) podle územního plánu nelze rozhodovat, protože došlo ke změně nebo zrušení rozhodnutí o námitkách (§ 54 odst. 4 SZ),

c) podle územního plánu nelze rozhodovat, protože části územního plánu jsou v rozporu s ÚPD následně vydanou krajem, nebo s politikou územního rozvoje (§ 54 odst. 5 SZ).

Zpráva o uplatňování územního plánu ani zadání změny ÚP se v případech a), b), c) nezpracovává. Zastupitelstvo obce bezodkladně rozhodne v uvedených případech o pořízení územního plánu nebo jeho změny a o jejím obsahu. V rozsahu této změny se dále postupuje obdobně podle § 43 až 45 SZ, § 50 odst. 2 až 8 SZ a § 51 až 54 SZ; vyhodnocení vlivů změny územního plánu na udržitelný rozvoj území se při uvedení územního plánu do souladu s územně plánovací dokumentací kraje nezpracovává.

Stavební úřad by měl být schopen informovat žadatele, jehož záměr není v souladu s ÚP (tj. nelze povolit), o případné možnosti podat u příslušné obce návrh na změnu ÚP. Na změnu ÚP ovšem není právní nárok, pořízení změny závisí na vůli zastupitelstva obce (rozhodnutí o pořízení). I pokud bude změna ÚP pořízena, nelze předem předvídat, zda bude výsledná změna ÚP pořízena ke spokojenosti navrhovatele – mohou být zákonné důvody, proč nelze navrhovateli vyhovět (např. ochrana veřejných zájmů, nemožnost vymezit nové zastavitelné plochy, zásah do koncepce apod.).

SÚ by měl zároveň upozornit, že pokud je pořízení změny ÚP vyvoláno výhradní potřebou navrhovatele, může obec podmínit její pořízení částečnou nebo úplnou úhradou nákladů navrhovatelem, včetně případných nákladů na vyhodnocení vlivů na URÚ a na mapové podklady (§ 45 odst. 4 SZ). Pokud pořízení změny územního plánu vyplývá ze ZÚR nebo jejich aktualizace, hradí takto vyvolané náklady kraj, s výjimkou případů, kdy byla příslušná část aktualizace ZÚR vydána na základě výhradní potřeby obce (§ 45 odst. 2 SZ).

Bude nový územní plán nebo jeho změna respektovat vydaná územní rozhodnutí, která byla v souladu s původním územním plánem? Jak se rozhoduje o území, kde je pořizován nový územní plán nebo jeho změna?

Při tvorbě nového územního plánu (změny) by měla být respektována zásada kontinuity, tj. pokud byla na základě původního územního plánu vydána územní rozhodnutí (plocha je tedy součástí platného územního plánu) a pokud tomu nebrání žádný veřejný zájem, měl by projektant nového územního plánu (změny) tyto skutečnosti zohlednit. Rovněž je třeba zohlednit riziko případných náhrad za změnu v území podle § 102 stavebního zákona. Vlastník pozemku má v průběhu pořizování územního plánu (změny) právo podávat námitky.

Nový územní plán či jeho změna mohou vymezit plochy a koridory a stanovit podmínky pro jejich využití odlišným způsobem, než jak dosud stanoví pro některé z pozemků v rámci takové plochy či koridoru dosavadní územní rozhodnutí. Samotné vymezení plochy či koridoru a stanovení podmínek pro jejich využití nemůže samo o sobě přímo zakládat, měnit či rušit práva nebo povinnosti fyzickým a právnickým osobám, tedy ani měnit právní účinky existujících rozhodnutí, představuje však závazný podklad pro rozhodování v území, zejména pro vydávání územních rozhodnutí do budoucna (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu 5 Ao 6/2010-65). Další právní důsledky však s sebou samozřejmě nese případné vymezení VPS, VPO, staveb a opatření k zajišťování obrany a bezpečnosti státu a ploch pro asanaci, pro které lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit, a vymezení VPS a veřejných prostranství, pro které lze uplatnit předkupní právo.

Podle § 90 SZ v územním řízení stavební úřad posuzuje, zda je záměr žadatele v souladu mj. s vydanou územně plánovací dokumentací. Klíčovou pro posouzení souladu s územně plánovací dokumentací, tedy i územním plánem, je doba vydání územního rozhodnutí (rozhodnutí o změně využití území), nikoliv doba nabytí právní moci rozhodnutí. Pokud tedy bude územní rozhodnutí vydáno za doby platnosti a účinnosti stávajícího územního plánu ve znění všech vydaných změn a toto rozhodnutí nebude zrušeno (např. v odvolacím řízení), bude rozhodnutí realizovatelné, i kdyby mezi vydáním rozhodnutí a nabytím jeho právní moci došlo k vydání nového územního plánu (nebo jeho změny), se kterým by bylo vydané rozhodnutí v rozporu.

Pokud však nebylo územní rozhodnutí vydáno před účinností nového územního plánu (změny), posuzoval by stavební úřad soulad záměru žadatele s novým územním plánem (s ÚP po změně), přestože územní řízení bylo zahájeno v době platnosti původního územního plánu. Pokud by byl záměr s novým územním plánem v rozporu, územní rozhodnutí by nemohlo být vydáno. Stejná situace by nastala, pokud by již bylo územní rozhodnutí účinností před vydáním nového územního plánu a v odvolacím řízení by bylo napadené rozhodnutí zrušeno a řízení zastaveno, nebo věc vrácena k novému projednání. V novém řízení by již bylo nutné postupovat podle nového územního plánu.

5.3 REGULAČNÍ PLÁN

Regulační plán v řešené ploše stanoví podrobné podmínky (§ 61 odst. 1 SZ) pro využití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb, pro ochranu hodnot a charakteru území a pro vytváření příznivého životního prostředí. Regulační plán vymezuje stavební pozemky (§ 2 odst. 1 písm. b) SZ).

RP může nahradit územní rozhodnutí (může nahradit územní rozhodnutí i v nezastavěném území). RP nemusí nahradit žádné územní rozhodnutí (např. v případě regulačního plánu městské památkové rezervace). Vždy se proto v regulačním plánu stanoví, která konkrétní územní rozhodnutí nahrazuje (například rozhodnutí o umístění stavby objektu základní školy, rozhodnutí o změně využití území pro skládku apod.). RP musí být vždy vydán v rozsahu, v jakém nahrazuje příslušné územní rozhodnutí. Znamená to, že regulační plán musí obsahovat a splňovat všechny podmínky pro příslušné územní rozhodnutí, musí tedy umísťovat stavby v potřebné podrobnosti. V případě umístění větších záměrů je forma vydání regulačního plánu jako náhrady územního rozhodnutí pro investory vhodnější a i výhodnější. Regulačním plánem nelze nahradit územní rozhodnutí pro záměr, který podléhá posuzování vlivů na životní prostředí podle zvláštního právního předpisu.

Regulační plán se pořizuje pro řešenou plochu (vymezené řešené území). RP může být vydán krajem (pro plochu nebo koridor vymezený v ZÚR v dohodě s dotčenými obcemi) nebo obcí; případně může být vydán Ministerstvem obrany pro plochu, která je součástí vojenského újezdu. Podle postupu pořízení rozlišujeme dva druhy regulačních plánů – RP z podnětu a RP na žádost.

Regulační plán z podnětu

O pořízení RP z vlastního nebo jiného podnětu (dále též RPp) rozhoduje příslušné zastupitelstvo obce nebo kraje. Podnět k pořízení RPp se podává na formuláři, který je upraven přílohou č. 8 vyhlášky č. 500/2006 Sb. Pořizovatel zajistí pořízení zadání (ve struktuře podle přílohy č. 9 vyhlášky č. 500/2006 Sb.), jeho projednání a schválení (je-li zadání v ZÚR či ÚP, uvedené odpadá). Na základě zadání je zpracován návrh regulačního plánu, pořizovatel zajistí jeho projednání s dotčenými orgány a podle výsledků projednání návrh RP upraví. Dále následuje řízení o regulačním plánu (včetně konání veřejného projednání s výkladem) a jeho vydání.

Regulační plán na žádost

RP na žádost (dále též RPž) je možné pořídit pouze tehdy, pokud je zadání již součástí ZÚR nebo ÚP a je v ZÚR nebo ÚP stanoveno, že se jedná o RP na žádost. V tomto případě si návrh RP nechá zpracovat žadatel, následně ho projedná s dotčenými orgány a opět žadatel zajistí úpravu návrhu RP. Teprve tehdy žadatel podá žádost o vydání RPž (formulář pro podání žádosti je dán přílohou č. 10 vyhlášky č. 500/2006 Sb., je nastaven obdobně jako žádost o vydání územního rozhodnutí) a pořizovatel zahájí řízení o RPž. Dál je postup stejný jako u RP z podnětu. Žadatel může získat informace o podmínkách vydání regulačního pánu, včetně seznamu dotčených orgánů, pokud požádá o územně plánovací informaci podle § 21 odst. 1 písm. b) stavebního zákona (více viz příslušná kapitola). Poskytnutá územně plánovací informace pak platí 1 rok ode dne vydání (pokud orgán, který ji vydal, žadateli nesdělí, že došlo ke změně podmínek).

Žadatel o vydání regulačního plánu připojuje k žádosti přímo i návrh regulačního plánu (již projednaný s dotčenými orgány a upravený), který musí obsahem odpovídat příloze č. 11 vyhlášky č. 500/2006 Sb. Žadatel může uzavřít dohodu o parcelaci, která se pak také přikládá k žádosti. Obec nebo kraj mohou podmínit vydání regulačního plánu uzavřením plánovací smlouvy (u RPž se k žádosti přikládá její návrh).

Plánovací smlouva (§ 66 odst. 2 SZ)

Plánovací smlouva je smlouva o spoluúčasti žadatele na vybudování nové nebo na úpravách stávající veřejné infrastruktury (podle § 2 odst. 1 písm. k) SZ se jedná o dopravní a technickou infrastrukturu, občanské vybavení a veřejná prostranství).

Pokud obec nebo kraj podmíní uzavřením plánovací smlouvy vydání RP na žádost, tato smlouva je pak povinnou přílohou žádosti o vydání RP. Smlouva se uzavírá mezi žadatelem a obcí (nebo krajem), která touto smlouvou vydání RP podmínila. U RP na žádost v případě, že záměr klade nové nároky pouze na veřejnou dopravní nebo technickou infrastrukturu nebo na veřejná prostranství, může žadatel místo návrhu plánovací smlouvy doložit smlouvy s příslušnými vlastníky veřejné dopravní nebo technické infrastruktury, které zajistí vybudování nebo úpravu této infrastruktury v rozsahu a čase potřebném pro uskutečnění záměru, a smlouvu s obcí o vybudování veřejných prostranství (§ 66 odst. 3 písm. f) SZ).

U územního řízení se plánovací smlouva dokládá v případě, že záměr vyvolává nároky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu ve vlastnictví obce. Podle § 88 SZ musí SÚ přerušit řízení v případě, že záměr klade takové požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, že jej nelze bez vybudování příslušných nových staveb a zařízení nebo úpravy stávajících realizovat. Zároveň vyzve žadatele k předložení plánovací smlouvy, pokud se záměr dotýká veřejné dopravní a technické infrastruktury ve vlastnictví obce, nebo smlouvy s příslušnými vlastníky veřejné dopravní a technické infrastruktury, a stanoví mu k tomu přiměřenou lhůtu. Pokud žadatel nepředloží požadované smlouvy ve stanovené lhůtě, stavební úřad územní řízení zastaví.

Obsah plánovací smlouvy je dán přílohou č. 13 vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb. Součástí plánovací smlouvy je mj. dokumentace navrhovaných změn stávající veřejné infrastruktury, nebo navrhované nové veřejné infrastruktury. Příslušný pořizovatel RP nebo příslušný SÚ, který vede řízení, musí ověřit, že předložená plánovací smlouva splňuje požadavky dané touto přílohou vyhlášky.

Pořízení regulačního plánu může být uloženo ZÚR nebo ÚP jako podmínka pro rozhodování (v takovém případě je i stanoveno, jestli se jedná o regulační plán z podnětu nebo na žádost, součástí ZÚR nebo ÚP je zadání RP a u RP z podnětu je stanovena přiměřená lhůta pro vydání). Pořízení RP z podnětu jako podmínka pro rozhodování pozbývá pro vybranou plochu nebo koridor platnosti marným uplynutím lhůty (po jejím uplynutí může být vedeno územní řízení). Pořízení RP na žádost jako podmínka pro rozhodování pozbývá pro vybranou plochu nebo koridor platnosti, pokud nedojde k vydání regulačního plánu do 1 roku od podání úplné žádosti (§ 43 odst. 2 SZ). Splnění této skutečnosti dokládá žadatel o vydání územního rozhodnutí.

Pokud nedojde ve výše uvedené lhůtě k vydání regulačního plánu uloženého územním plánem jako podmínka pro rozhodování, jaké podmínky budou platit pro rozhodování v území?

Danou plochu je v tomto případě možné nadále využít v souladu s územním plánem, ostatní části územního plánu zůstávají v platnosti a jsou pro rozhodování v území závazné.

Pokud pořízení RP není uloženo výše uvedeným způsobem, může zastupitelstvo kraje rozhodnout o pořízení RP z podnětu (z vlastního nebo jiného podnětu) v ploše nebo koridoru vymezeném ZÚR a zastupitelstvo obce může rozhodnout o pořízení RP z podnětu (z vlastního nebo jiného podnětu) v ploše nebo koridoru řešeném územním plánem. Pokud není vydán ÚP, může zastupitelstvo obce rozhodnout o vydání RP z podnětu v zastavěném nebo v nezastavěném území jen tehdy, pokud se nemění jeho charakter (§ 62 odst. 2 SZ).

Pořizovatelem RP kraje je krajský úřad. Pořizovatelem RP obce může být obecní úřad příslušné obce za podmínky, že zajistí úředníka, který splňuje kvalifikační požadavky pro územně plánovací činnost podle § 24 SZ. Zpracování RP patří podle § 158 odst. 1 SZ mezi vybrané činnosti ve výstavbě, tj. projektantem může být autorizovaný architekt (autorizace architektura, územní plánování nebo autorizace se všeobecnou působností). Předpokládá se, že autorizovaný architekt osloví vybrané specialisty, mj. autorizované inženýry, aby zpracovali subdodávky na příslušné části územně plánovací dokumentace podle rozsahu oboru.

RP vydává zastupitelstvo kraje nebo obce (v případě vojenských újezdů Ministerstvo obrany). RP se vydává formou opatření obecné povahy podle správního řádu (podle § 171 až 174 správního řádu). Po dni nabytí účinnosti opatří pořizovatel RP záznamem o jeho účinnosti (§ 168 SZ) podle § 20 odst. 1 vyhlášky č. 500/2006 Sb. a poskytne mj. i stavebnímu úřadu (§ 165 SZ).

Závaznost regulačního plánu (§ 61 odst. 2 SZ):

• RP je závazný pro rozhodování v území;
• regulační plán vydaný krajem je závazný i pro ÚP a RP vydávané obcemi;
• regulačním plánem lze nahradit územní rozhodnutí; v tomto případě se v regulačním plánu stanoví, která územní rozhodnutí nahrazuje.

RP obce musí být v souladu s PÚR, ÚPD kraje (ZÚR a RP kraje) a územním plánem. RP kraje musí být v souladu s PÚR a ZÚR. RP z podnětu nemusí být pořizován v souladu s příslušnou částí územního plánu, pokud zastupitelstvo obce rozhodne o souběžném pořízení a vydání regulačního plánu z podnětu a změny územního plánu, která je vyvolána tímto regulačním plánem; vydání uvedené změny územního plánu je podmínkou pro vydání regulačního plánu.

Obsah regulačního plánu

Obsah RP je dán § 61 odst. 1 SZ, náležitosti obsahu RP podrobněji upravuje příloha č. 11 k vyhlášce č. 500/2006 Sb.

V textové části „výrokové“ části RP vždy stanoví vymezení řešené plochy a podrobné podmínky pro:

• vymezení a využití pozemků;
• umístění a prostorové uspořádání staveb veřejné infrastruktury;
• ochranu hodnot a charakteru území;
• vytváření příznivého životního prostředí;
• ochranu veřejného zdraví a pro požární ochranu.

Zároveň vždy vymezí VPS, VPO, veřejná prostranství, stavby a opatření k zajišťování obrany a bezpečnosti státu a pozemky pro asanaci, pro které lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit, nebo pro které lze uplatnit předkupní právo. Vždy se v regulačním plánu uvede výčet konkrétních územních rozhodnutí, která RP nahrazuje.

V grafické části „výrokové“ části RP bude vždy hlavní výkres (obsahuje hranici řešené plochy, vymezení a využití pozemků a graficky vyjádřitelné podmínky umístění staveb veřejné infrastruktury) a výkres VPS, VPO a asanací.

Obsah textové i grafické části „výrokové“ části RP se dále odvíjí od rozsahu jím navržené regulace, zejména podle rozsahu jím nahrazovaných územních rozhodnutí.

Textová část „výrokové“ části dále podle toho obsahuje:

• druh a účel umísťovaných staveb;
• podmínky pro umístění a prostorové řešení staveb, které nejsou zahrnuty do staveb veřejné infrastruktury, včetně urbanistických a architektonických podmínek pro zpracování projektové dokumentace a podmínek ochrany krajinného rázu (např. uliční a stavební čáry, vzdálenost stavby od hranic pozemků a sousedních staveb, půdorysnou velikost stavby, podlažnost, výšku, objem a tvar stavby atd.);
• podmínky pro napojení staveb na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu;
• podmínky pro změnu využití území;
• podmínky pro změnu vlivu užívání stavby na území;
• podmínky pro vymezená ochranná pásma;
• podmínky pro vymezení a využití pozemků územního systému ekologické stability;
• v případě potřeby etapizaci;
• technické podmínky požární bezpečnosti staveb, pro které RP nahrazuje územní rozhodnutí.

Hlavní výkres je podle rozsahu navržené regulace, zejména podle rozsahu nahrazovaných územních rozhodnutí, doplněn o graficky vyjádřitelné podmínky umístění staveb (které nejsou zahrnuty do staveb veřejné infrastruktury), jejich napojení na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, pozemky územních rezerv (je-li účelné je vymezit) a hranice ochranných pásem, pokud vyplývají z návrhu RP. Grafická část dále obsahuje (opět podle rozsahu navržené regulace) výkres etapizace.

V případě potřeby lze graficky vyjádřitelné podmínky umístění a prostorového uspořádání staveb a staveb veřejné dopravní a technické infrastruktury a napojení staveb na ni zpracovat v samostatných výkresech.

Textová část odůvodnění RP obsahuje kromě náležitostí popsaných ve výše zmíněné příloze vyhlášky také náležitosti vyplývající ze správního řádu (rozhodnutí o námitkách a vyhodnocení připomínek) a náležitosti uvedené v § 68 odst. 4 a 5 stavebního zákona. Součástí textové části odůvodnění je mj. vyhodnocení koordinace využívání řešené plochy z hlediska širších územních vztahů, včetně vyhodnocení souladu RP pořizovaného krajem s politikou územního rozvoje a ZÚR, u ostatních RP též souladu s územním plánem. Odůvodnění dále obsahuje komplexní zdůvodnění navržené koncepce řešení.

Z grafické části odůvodnění je pro navazující přípravu staveb nejdůležitější koordinační výkres, tj. výkres zahrnující navržené řešení, neměněný současný stav a důležitá omezení v území, zejména limity využití území (§ 2 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 500/2006 Sb.). Za pozornost stojí také výkres širších vztahů, dokumentující vazby na sousední území.

Doba platnosti, změna a zrušení RP (§ 71 SZ)

Doba platnosti RPp, který nenahrazuje územní rozhodnutí, se nestanovuje. Pokud se změní podmínky, za kterých byl RPp pořízen a vydán, zajistí příslušná obec nebo kraj jeho změnu, nebo jej zruší.

Ustanovení o nahrazení územního rozhodnutí RPp platí 3 roky ode dne nabytí účinnosti (pro ostatní obsah RPp se doba platnosti nestanovuje), není-li v něm v odůvodněných případech stanovena lhůta delší, nejdéle však 5 let; doba platnosti může být v odůvodněných případech prodloužena změnou RP v době jeho platnosti. Regulační plán však nepozbývá platnosti:

• bylo-li na základě žádosti podané v době platnosti vydáno pravomocné stavební povolení nebo jiné obdobné rozhodnutí podle SZ nebo zvláštních právních předpisů, nebo vzniklo-li na základě ohlášení stavebního záměru, podaného v době platnosti právo stavbu provést, nebo
• bylo-li v době platnosti započato s využitím území pro stanovený účel v případech, kdy se povolovací rozhodnutí nebo jiný úkon nevydává, nebo
• vzniklo-li na základě oznámení stavebního záměru posouzeného autorizovaným inspektorem, podaného v době platnosti právo stavební záměr realizovat, nebo
• byla-li na základě návrhu veřejnoprávní smlouvy nahrazující stavební povolení podaného v době platnosti uzavřena veřejnoprávní smlouva a tato veřejnoprávní smlouva nabyla účinnosti.

RPp lze změnit nebo zrušit rozhodnutím příslušného zastupitelstva. Obec je povinna uvést RPp do souladu s následně vydanou ÚPD kraje (ZÚR a RP kraje), následně schválenou PÚR anebo následně vydaným ÚP. Do té doby nelze rozhodovat podle částí RP, které jsou v rozporu s touto ÚPD nebo PÚR. Kraj je povinen uvést do souladu RPp s následně vydanými ZÚR a PÚR. Do té doby nelze postupovat podle částí RP, které jsou v rozporu s těmito ZÚR nebo PÚR.

Doba platnosti RPž je tři roky ode dne nabytí účinnosti, max. pět let, pozbytí platnosti se však vztahuje na celý RP. Zde je významný rozdíl proti RPp, u kterého pozbývá platnosti jen ustanovení o nahrazení územního rozhodnutí. RPž pozbývá také platnosti dnem, kdy stavební úřad obdržel sdělení žadatele, že upustil od záměru, k němuž se regulační plán vztahuje; to neplatí, byla-li realizace záměru již zahájena.

RPž lze změnit nebo zrušit rozhodnutím příslušného zastupitelstva pouze na žádost toho, komu přísluší vykonávat práva z něj vyplývající. Bez takové žádosti lze RPž změnit nebo zrušit z důvodu nesouladu s později vydanou nadřazenou ÚPD nebo později schválenou PÚR, a to jen v záležitostech týkajících se VPS nebo VPO. Při změně nebo zrušení RPž se postupuje jako u změny RPp. Dojde-li z uvedených důvodů veřejného zájmu ke změně RPž a prokáže-li ten, komu přísluší vykonávat práva z RP vyplývající, že mu tím vznikla majetková újma, postupuje se podle § 71 odst. 7 SZ, při její náhradě obdobně podle ustanovení o náhradě za změnu v území (§ 102 SZ).

Dojde-li ke zrušení části RP či změně nebo zrušení rozhodnutí o námitkách, je obec nebo kraj příslušný k vydání tohoto RP povinen bez zbytečného odkladu zajistit pořízení a vydání jeho změny, nebo rozhodnout o jeho zrušení. Dojde-li ke zrušení celého RP, při pořizování se naváže na poslední úkon, který nebyl zrušením zpochybněn, pokud příslušné zastupitelstvo u RP pořizovaného z podnětu nerozhodne, že RP nebude pořizován.

Právní stav RP po případné změně RP se obvykle nevyhotovuje, zatím je jeho vyhotovení dobrovolné. Případné vyhotovení právního stavu opatří pořizovatel záznamem o účinnosti podle § 20 odst. 2 vyhlášky č. 500/2006 Sb.

Jaké jsou možnosti změny či úpravy některých částí regulačního plánu (např. uliční a stavební čáry apod.)?

Regulační plán vydaný od 1. 1. 2007 formou opatření obecné povahy je ve „výrokové“ části celý závazný a lze ho měnit pouze změnou regulačního plánu.

Pokud jde o RP schválený před 1. 1. 2007, postup záleží na tom, jestli je v platném regulačním plánu stavební čára uvedena v závazné části, nebo pouze ve směrné části. O úpravě směrné části regulačního plánu rozhoduje obecní úřad, případně úřad územního plánování a podle přechodných ustanovení § 188 odst. 4 SZ se postupuje podle dosavadní právní úpravy, tj. podle zákona č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Stavební čára je však zpravidla regulativem; bývá tedy součástí závazné části, a pak se už nejedná o úpravu směrné části, ale o změnu regulačního plánu, kterou je nezbytné pořídit v souladu se zákonem č. 183/2006 Sb.

V této souvislosti je nutné si uvědomit, že regulační plány pořízené do konce roku 2006 nemohly nahrazovat územní rozhodnutí, nelze tedy podle nich upustit od vydání územního rozhodnutí (v těchto RP nebyla výslovně uvedena územní rozhodnutí, která regulační plán nahrazuje).

6 ÚZEMNÍ ROZHODOVÁNÍ

Stavební zákon umožňuje využít pět různých forem pro umístění záměru. Základní formou je podle stavebního zákona územní rozhodnutí, vydané v územním řízení (správní řízení ve smyslu správního řádu). Koncepce použití dalších forem je stavebním zákonem nastavena tak, že územní rozhodnutí může být nahrazeno některou další formou (případně se vůbec nevyžaduje). Územní rozhodnutí může být vydáno ve zjednodušeném územním řízení, což je proces, který není správním řízením ve smyslu správního řádu. Dále může být územní rozhodnutí v zákonem stanovených případech nahrazeno územním souhlasem, veřejnoprávní smlouvou nebo regulačním plánem.

Záleží tedy ve značné míře na uvážení žadatele, kterou z těchto pěti forem územního rozhodování si sám zvolí. Stavební zákon ale stanovuje pro každou z těchto forem podmínky, které musí být splněny. Žadatel tedy musí zvážit nejen to, která forma je pro něj výhodnější, ale také to, jestli je možné tu konkrétní formu územního rozhodování v jeho případě využít, jestli splňuje zákonem dané podmínky. K tomu, aby žadatel měl možnost získat předběžné informace o požadovaných postupech a podmínkách využívání území, slouží územně plánovací informace.

Jak již bylo zmíněno v kapitole zabývající se cíli a úkoly územního plánování, základním principem je diferenciace rozhodování v zastavěném a nezastavěném území. Stavební zákon požaduje využití náročnějších povolovacích režimů v nezastavěném území a umožňuje využití zjednodušujících postupů v zastavěném území nebo zastavitelné ploše (vychází z přísnější ochrany nezastavěného území).

6.1 ÚZEMNĚ PLÁNOVACÍ INFORMACE

Územně plánovací informace (§ 21 SZ) je předběžnou informací ve smyslu § 139 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Územně plánovací informace (dále jen ÚPI) má žadateli zajistit možnost získání informací o podmínkách využívání území, možných změnách jeho využití, a také o podmínkách vydání příslušných rozhodnutí apod. Územně plánovací informaci (ÚPI) poskytuje v rámci své působnosti krajský úřad, úřad územního plánování, obecní úřad pověřený pro výkon činnosti pořizovatele, nebo stavební úřad. Stavební zákon umožňuje vydání ÚPI o:

• podmínkách využívání území a změn jeho využití zejména na základě územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace;
• podmínkách vydání regulačního plánu, územního rozhodnutí, včetně seznamu dotčených orgánů;
• podmínkách vydání územního souhlasu v případech, kdy je možno jím nahradit územní rozhodnutí, včetně seznamu dotčených orgánů.

Územně plánovací informace se poskytuje na základě žádosti, která musí splňovat předepsané náležitosti podle § 2 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění vyhlášky č. 63/2013 Sb. Žadatel o územně plánovací informaci musí v žádosti uvést konkrétní požadavky na informaci v souvislosti se svým záměrem na změnu v území a konkrétní údaje o svém záměru, zejména účel a technické provedení stavby nebo jiného opatření v území. K žádosti o územně plánovací informaci žadatel připojí celkovou situaci v měřítku katastrální mapy s vyznačením požadovaného záměru a jeho vazeb na okolí (vzdálenosti od hranic pozemku, napojení na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu apod.).

Poskytnutá ÚPI platí 1 rok ode dne jejího vydání (pokud orgán, který ji vydal, žadateli nesdělí, že došlo ke změně podmínek, za kterých byla vydána). ÚPI je z procesního hlediska sdělením (§ 154 a následující SŘ) a je samostatně přezkoumatelná (§ 156 SŘ).

6.2 ÚZEMNÍ ROZHODNUTÍ

Umísťovat stavby nebo zařízení, jejich změny, měnit vliv jejich užívání na území, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území lze jen na základě územního rozhodnutí (§ 76 odst. 1 SZ), nestanoví-li stavební zákon jinak (může být nahrazeno jinou formou, nebo není ve vyjmenovaných případech vyžadováno). Územní rozhodnutí je základní formou posouzení záměru a vydává se v územním řízení, které je řízením podle správního řádu (stavební zákon upravuje pouze specifika procesu). Jednotlivé druhy územního rozhodnutí jsou upraveny podle toho, co je cílem konkrétního územního rozhodnutí.

Účelem územního rozhodnutí je úprava poměrů v území ve vztahu ke konkrétním pozemkům a konkrétním osobám. Při vydávání územního rozhodnutí dochází k aplikaci cílů a úkolů územního plánování, politiky územního rozvoje, územně plánovací dokumentace a územních opatření (SÚ posuzuje podle § 90 SZ soulad záměru) s tím, že se tyto nástroje územního plánování promítají již do konkrétních podmínek využívání jednotlivých pozemků. Územním rozhodnutím stavební úřad schvaluje navržený záměr a stanoví podmínky pro využití a ochranu území, podmínky pro další přípravu a realizaci záměru, zejména pro projektovou přípravu stavby. Územní rozhodnutí zakládá, mění nebo ruší práva anebo povinnosti konkrétních jmenovitě uvedených osob. Založení, změna nebo rušení práv nebo povinností je u každého druhu územního rozhodnutí odlišné vzhledem k jeho obsahu.

Stavební zákon upravuje pět druhů územních rozhodnutí (§ 77 SZ):

• rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení;
• rozhodnutí o změně využití území;
• rozhodnutí o změně vlivu užívání stavby na území;
• rozhodnutí o dělení nebo scelování pozemků;
• rozhodnutí o ochranném pásmu.

Rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení vymezuje stavební pozemek, umísťuje navrhovanou stavbu, stanoví její druh a účel, podmínky pro její umístění, pro zpracování projektové dokumentace pro vydání stavebního povolení, pro ohlášení stavby a pro napojení na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu (§ 79 odst. 1 SZ). Rozhodnutí o umístění stavby je základním a nejčastějším druhem rozhodnutí.

Zařízením je podle § 3 odst. 2 SZ informační a reklamní panel, tabule, deska či jiná konstrukce a technické zařízení, pokud nejde o stavbu.

Stavbou jsou podle § 2 odst. 3 a 4 SZ veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. Za stavbu se považuje také výrobek plnící funkci stavby, který podle § 103 odst. 1 písm. e) bod 16 stavebního zákona nevyžaduje vydání stavebního povolení ani ohlášení a pro jeho umístění postačí ve smyslu § 96 odst. 2 písm. b) stavebního zákona vydání územního souhlasu. Podle § 2 odst. 4 stavebního zákona se stavbou podle okolností rozumí i její část nebo změna dokončené stavby.

Změna stavby je podle § 2 odst. 5 SZ:

nástavba, kterou se stavba zvyšuje; přístavba, kterou se stavba půdorysně rozšiřuje, přičemž podmínkou je, aby přístavba byla vzájemně provozně propojena s dosavadní stavbou; stavební úprava, při které se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby.

Z hlediska umísťování postačí podle § 96 odst. 2 písm. c) SZ pro územní posouzení nástavby a přístavby vydání územního souhlasu. Stavební úpravy se ve smyslu § 79 odst. 6 SZ neposuzují.

Zařízení o celkové ploše větší než 8 m² se považuje za stavbu pro reklamu, přičemž stavbou pro reklamu je podle § 2 odst. 3 stavebního zákona taková stavba, která slouží reklamním účelům. V pochybnostech, zda se jedná o stavbu nebo zařízení, je podle § 3 odst. 2 stavebního zákona vždy určující stanovisko stavebního úřadu.

V § 79 odst. 2 a 6 SZ jsou stanoveny případy, kdy rozhodnutí o umístění stavby (ani územní souhlas, který ho nahrazuje) není vyžadováno. V § 79 odst. 2 je uvedeno 19 druhů staveb a zařízení, které jsou z hlediska územního méně významné a není u nich potřeba kontroly stavebním úřadem (předpokládá se splnění všech parametrů u každé konkrétní stavby). Současně se jedná o stavby, které podle § 103 odst. 1 písm. a) stavebního zákona nevyžadují vydání stavebního povolení ani ohlášení. Podle § 79 odst. 6 pak rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas nevyžadují stavební úpravy a udržovací práce.

V § 79 odst. 3 a 4 jsou pak uvedeny výjimky, tj. případy, kdy rozhodnutí je vyžadováno, i když se jedná o stavby vyjmenované v § 79 odst. 2. Jedná se o kulturní památky, v některých vybraných případech i o stavby v památkové rezervaci, památkové zóně nebo v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny. Stejně tak se ustanovení odst. 2 nevztahuje na záměry posuzované z hlediska vlivů na životní prostředí (tj. rozhodnutí je vyžadováno).

Kdy není územní rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas vyžadováno?

V § 79 odst. 2 stavebního zákona je uvedeno 19 druhů staveb a zařízení, které nevyžadují rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas. Významné je toto ustanovení především pro doplňkové stavby u rodinných domů a u staveb pro rodinnou rekreaci. Aby stavebník mohl uvedenou stavbu realizovat bez posouzení stavebním úřadem, musí splňovat všechna zákonem stanovená kritéria, za současného dodržování dalších právních předpisů. Patří sem např.:

• stavba do 25 m² zastavěné plochy a do 5 m výšky s jedním nadzemním podlažím, podsklepená nejvýše do hloubky 3 m na pozemku rodinného domu nebo stavby pro rodinnou rekreaci, která souvisí nebo podmiňuje bydlení nebo rodinnou rekreaci, neslouží k výrobě nebo skladování hořlavých látek nebo výbušnin, nejedná se o jaderné zařízení nebo stavbu pro podnikatelskou činnost, je v souladu s územně plánovací dokumentací, je umísťována v odstupové vzdálenosti od společných hranic pozemků nejméně 2 m, plocha části pozemku schopného vsakovat dešťové vody po jejím umístění bude nejméně 50 % z celkové ploch pozemku rodinného domu nebo stavby pro rodinnou rekreaci (§ 79 odst. 2 písm. o) SZ);
• bazén do 40 m² zastavěné plochy na pozemku rodinného domu nebo stavby pro rodinnou rekreaci v zastavěném území, umístěný v odstupové vzdálenosti nejméně 2 m od hranice pozemku (§ 79 odst. 2 písm. p) SZ);
• skleník do 40 m² zastavěné plochy a do 5 m výšky, umístěný v odstupové vzdálenosti nejméně 2 m od hranice pozemku, bez podsklepení (§ 79 odst. 2 písm. n) SZ) – skleníky těchto parametrů a za splnění odstupových vzdáleností lze umístit i v nezastavěném území;
• výměna vedení technické infrastruktury ve smyslu zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, pokud se nemění její trasa (ani ve smyslu určující linie a ani ve smyslu výškového určení) a nedochází k překročení hranice stávajícího ochranného nebo bezpečnostního pásma.

Rozhodnutí o změně využití území stanoví nový způsob užívání pozemku (oproti jeho dosavadnímu využití) a podmínky jeho využití (§ 80 odst. 1 SZ). Územní rozhodnutí o změně využití území představuje rozhodnutí upravující záměry v území nestavebního charakteru.

V § 80 odst. 2 SZ je stanoveno, kdy je vyžadováno rozhodnutí o změně využití území. Následující odst. 3 stanoví, kdy rozhodnutí o změně využití území ani územní souhlas není vyžadován. V odstavcích 4 a 5 jsou opět případy, kdy ustanovení odst. 3 nelze použít – ustanovení odst. 3 se nevztahuje na území, na kterých se prokazatelně nalézají archeologické nálezy, a nevztahuje se na záměry posuzované z hlediska vlivů na životní prostředí a na záměry ve zvláště chráněných územích.

Kdy není vyžadováno územní rozhodnutí o využití území ani územní souhlas?

Taxativní výčet uvedený v § 80 odst. 3 SZ představuje skupinu záměrů, které nevyžadují posouzení ze strany stavebního úřadu, tzn. ani vydání územního rozhodnutí o využití území a ani vydání územního souhlasu. Jedná se o:

• terénní úpravy do 1,5 m výšky nebo hloubky o výměře do 300 m² na pozemcích, které nemají společnou hranici s veřejnou pozemní komunikací nebo veřejným prostranstvím (ve smyslu § 34 zákona č. 128/2000 Sb.), pokud nedochází k nakládání s odpady; terénními úpravami jsou podle § 3 odst. 1 SZ zemní práce a změny terénu, jimiž se podstatně mění vzhled prostředí nebo odtokové poměry, těžební a jim podobné a s nimi související práce; nesmí však jít o hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem. Stavební zákon uvádí příklady terénních úprav jako různé skladovací a odstavné plochy, násypy, zavážky, úpravy pozemků pro zřízení hřišť a sportovišť, těžební práce na povrchu apod.;
• odstavné, manipulační, prodejní, skladové nebo výstavní plochy do 300 m², které neslouží pro skladování nebo manipulaci s hořlavými látkami nebo látkami, které mohou způsobit znečištění životního prostředí; charakteristika hořlavých látek a pravidla pro jejich posuzování vyplývají z právní úpravy zákona o chemických látkách a zákona o požární ochraně;
• změny druhu pozemku o výměře do 300 m²;
• terénní úpravy v přirozených korytech vodních toků a na pozemcích sousedících s nimi, jimiž se podstatně nemění přirozená koryta vodních toků; podle § 15a odst. 3 vodního zákona tyto terénní úpravy nevyžadují ani vydání stavebního povolení, ani ohlášení;
• úpravy pozemků, které mají vliv na schopnost vsakování vody, provedené na pozemku rodinného domu nebo na pozemku stavby pro rodinnou rekreaci, které souvisejí nebo podmiňují bydlení nebo rodinnou rekreaci, neslouží ke skladování hořlavých látek nebo výbušnin, a plocha části pozemku schopného vsakovat dešťové vody po jejich provedení bude nejméně 50 % z celkové plochy pozemku rodinného domu nebo stavby pro rodinnou rekreaci; typickým příkladem jsou různé zpevněné plochy na zahradách (na pozemcích rodinných domů a staveb pro rekreaci), např. kolem bazénu, posezení apod.

Rozhodnutí o změně vlivu užívání stavby na území (§ 81 SZ) stanoví podmínky pro změnu užívání stavby, která má vliv na životní prostředí, nebo nároky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu. Jde o územní rozhodnutí, kterým se stanoví podmínky pro změnu užívání stavby, spočívající pouze ve změně užívání stavby. Jde však o takovou změnu v užívání, která má vliv na životní prostředí, nebo která vyvolá nároky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu.

Rozhodnutí o dělení nebo scelování pozemků stanoví podmínky pro nové rozdělení nebo scelení pozemků (§ 82 SZ). Žádost musí podat všichni vlastníci všech dotčených pozemků, které jsou předmětem rozhodnutí, nebo oprávněná osoba za účelem uplatňování předkupního práva pro veřejně prospěšné stavby. Rozhodnutí se vydává v případech, kdy je třeba stanovit podmínky pro nové dělení nebo scelování. Pokud není nutné stanovovat podmínky, postupuje stavební úřad tak, že vydává pouhé sdělení o dělení nebo scelování pozemků (tím potvrzuje, že není třeba stanovit podmínky a schvaluje navrhovaný záměr).

Rozhodnutí o dělení nebo scelování pozemků se nevydává v případě, že podmínky pro rozdělení nebo scelení pozemků jsou dány regulačním plánem, jiným rozhodnutím stavebního úřadu (např. rozhodnutím o umístění stavby), nebo rozhodnutím podle zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách (komplexními pozemkovými úpravami je již řešeno).

Jak řešit přístup na pozemek?

V případě žádosti o dělení nebo scelování pozemků je třeba, aby byl zajištěn ke všem nově vzniklým pozemkům (scelovaným i rozdělovaným) přístup z veřejně přístupné pozemní komunikace (podle § 12 vyhlášky č. 503/2006 Sb.).

Častou otázkou je, jestli je možné tento přístup zajistit např. zřízením věcného břemene a jestli je to nutné také v případě, kdy sousední pozemek (který již navazuje na veřejnou pozemní komunikaci) je stejného vlastníka jako pozemek bez přístupu. V druhém případě je argumentováno tím, že přístup je v tomto případě „zajištěn“ i bez věcného břemene, jelikož oba pozemky mají stejného vlastníka. To ovšem neřeší případný prodej v budoucnu. Stačí ale zřízení věcného břemene?

Podle § 20 odst. 3 vyhlášky č. 501/2006 Sb. se pozemek vždy vymezuje tak, aby svými vlastnostmi, zejména velikostí, polohou, plošným a prostorovým uspořádáním, umožňoval využití pro navrhovaný účel a byl dopravně napojen na veřejně přístupnou pozemní komunikaci. Z uvedeného vyplývá, že věcné břemeno nestačí.

Rozhodnutí o ochranném pásmu chrání stavbu, zařízení nebo pozemek před negativními vlivy okolí, nebo chrání okolí stavby či zařízení nebo pozemku před jejich negativními účinky (§ 83 SZ). Většinou se toto rozhodnutí vydává současně při rozhodování o příslušném záměru. Podmínky ochrany bývají vyjádřeny formou omezení, zákazů.

Tento druh rozhodnutí může plnit dvě úlohy:

• stanoví podmínky pro ochranu stavby, zařízení nebo pozemku před negativními vlivy okolí;
• nebo se jím chrání okolí stavby či zařízení nebo pozemku před jejich negativními vlivy.

Může být např. určen způsob provádění staveb, těžebních prací, nebo jsou naopak stanovena omezení činností v dotčených stavbách. Důvodů těchto omezení může být celá řada, např. se může jednat o důvody z hlediska ochrany ovzduší, vodních zdrojů, ložisek nerostů apod.

V této souvislosti je nutné si uvědomit, že ne všechna ochranná pásma vznikají územním rozhodnutím. Rozhodnutí o ochranném pásmu se nevydává, jestliže podmínky ochrany jsou stanoveny zvláštním právním předpisem nebo na jeho základě. Pokud je tedy ochranné pásmo konkrétní stavby dáno ze zákona, např. ochranné pásmo dráhy nebo silniční komunikace, vzniká toto ochranné pásmo současně s umístěním dané stavby automaticky (nabytím právní moci rozhodnutí o umístění stavby). Další možností vzniku ochranného pásma je např. vydání opatření obecné povahy, což se využívá např. v případě ochranných pásem vodních zdrojů. Přehled o existujících ochranných pásmech v daném území je možné získat z výkresu limitů využití území, který je součástí územně analytických podkladů.

Územní rozhodnutí vydává:

• místně příslušný obecný stavební úřad (§ 13 odst. 1 SZ);
• ministerstvo pro místní rozvoj (§ 13 odst. 2 nebo § 17 odst. 3 SZ);
• újezdní úřad (§ 16 odst. 1 SZ);
• obvodní báňský úřad (§ 16 odst. 3 SZ);
• případně krajský úřad (§ 17 odst. 2 SZ).

Územní rozhodnutí vydává podle § 84 odst. 1 SZ příslušný stavební úřad na základě územního řízení nebo zjednodušeného územního řízení.

Je-li k územnímu řízení, kterým se vydává rozhodnutí o změně využití území nebo o ochranném pásmu, příslušný podle zvláštních právních předpisů jiný správní orgán než stavební úřad, rozhodne tento orgán podle § 84 odst. 2 SZ jen v souladu se závazným stanoviskem stavebního úřadu.

6.3 ÚZEMNÍ ŘÍZENÍ

Územní řízení je klasickým správním řízením, jehož výsledkem je vydání územního rozhodnutí. Je vedeno postupy podle stavebního zákona a vztahuje se na něj i obecná úprava správního řízení podle správního řádu. Územní řízení je zahájeno dnem podání žádosti.

Žádost o vydání územního rozhodnutí musí podle § 86 SZ obsahovat (kromě obecných náležitostí podle správního řádu) základní údaje o požadovaném záměru a identifikační údaje o pozemku nebo stavbě, na nichž se má záměr uskutečnit. Nedílnou součástí je i uvedení osob, které mají vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním pozemkům nebo stavbám na nich, jestliže může být jejich právo územním rozhodnutím přímo dotčeno. Žadatel tedy musí dodat seznam (identifikaci) těchto dotčených osob. Následně stavební úřad vymezí v souladu s § 85 SZ okruh účastníků řízení. V případě řízení s velkým počtem účastníků (více než 30) se v žádosti o vydání územního rozhodnutí účastníci řízení podle § 85 odst. 2 písm. b) SZ identifikují označením pozemků a staveb evidovaných v katastru nemovitostí dotčených vlivem záměru (§ 86 odst. 6 SZ).

Žádosti o vydání územního rozhodnutí se podávají na formulářích, které jsou uvedeny v přílohách č. 1 až 5 vyhlášky č. 503/2006 Sb. Podávání žádostí na formulářích je ve smyslu § 196 odst. 1 SZ povinné (žádost je možné podat i v elektronické podobě podepsanou elektronickým podpisem). Formuláře žádostí jsou rozděleny na dvě části. V části A je samotný formulář, v části B jsou uvedeny přílohy, které se k žádosti přikládají (rozsah příloh se odvíjí od konkrétního záměru).

K žádosti o vydání územního rozhodnutí žadatel připojí podle § 86 odst. 2 a 3 SZ a vyhlášky č. 503/2006 Sb. zejména:

• doklady prokazující vlastnické právo (nelze-li tato práva ověřit v katastru nemovitostí dálkovým přístupem), nebo doklad o právu založeném smlouvou provést stavbu nebo opatření k pozemkům nebo stavbám, na kterých má být požadovaný záměr uskutečněn; jestliže žadatel nemá vlastnické právo, smlouvu nebo doklad o právu provést stavbu nebo opatření k pozemku nebo stavbě (tj. správní rozhodnutí vydaná podle dříve platných právních předpisů, na základě kterých vznikala věcná břemena opravňující stavebníka provést stavbu – tato věcná břemena se neevidovala a nejsou ani zapsána v katastru nemovitostí, zejména se jedná o věcná břemena u souborů staveb technické infrastruktury na základě zákona č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny a na něj navazujících právních předpisů), předloží souhlas jejich vlastníka; to neplatí, lze-li pozemek nebo stavbu vyvlastnit;
• závazná stanoviska, popřípadě rozhodnutí dotčených orgánů (nejde-li o koordinované závazné stanovisko nebo závazné stanovisko vydávané správním úřadem, který je příslušný vydat územní rozhodnutí); koordinované závazné stanovisko, závazná stanoviska, rozhodnutí, stanoviska, popř. vyjádření dotčených orgánů jsou součástí dokladové části dokumentace;
• stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury (mohou je na základě zmocnění vlastníků infrastruktury nebo na základě smluvních vztahů vydávat i správci nebo provozovatelé) k možnosti a způsobu napojení nebo k podmínkám dotčených ochranných a bezpečnostních pásem (jsou součástí dokladové části dokumentace);
• smlouvy s příslušnými vlastníky veřejné dopravní a technické infrastruktury nebo plánovací smlouvu (v případě infrastruktury ve vlastnictví obce), vyžaduje-li záměr vybudování nové nebo úpravu stávající veřejné dopravní a technické infrastruktury;
• dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí, která obsahuje průvodní zprávu, souhrnnou technickou zprávu, výkresovou dokumentaci a dokladovou část.

Vlastníci technické infrastruktury (§ 161 odst. 1 SZ)

Vlastníci technické infrastruktury jsou povinni vést o ní evidenci. Tato evidence musí obsahovat:

1. polohové umístění;

2. ochranu;

3. v odůvodněných případech i výškové umístění (s ohledem na charakter technické infrastruktury).

Na žádost pořizovatele územně analytických podkladů, územní studie nebo územně plánovací dokumentace, obecního úřadu, žadatele o vydání regulačního plánu nebo územního rozhodnutí, stavebníka nebo osoby jím zmocněné musí vlastník technické infrastruktury ve lhůtě do 30 dnů sdělit údaje o její poloze, podmínkách napojení, ochrany a další údaje nezbytné pro projektovou činnost a provedení stavby.

Informace mohou být poskytnuty v digitální podobě. Vlastník technické infrastruktury je oprávněn požadovat na žadateli úhradu nákladů spojených s poskytnutím požadovaných údajů, nejvýše však do výše nákladů na pořízení jejich kopií, nosičů dat a nákladů na doručení.

Obsah a rozsah dokumentace je uveden v jednotlivých přílohách vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění vyhlášky č. 62/2013 Sb. V příloze č. 1 je uveden obsah a rozsah dokumentace pro vydání rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení, v příloze č. 2 je uveden rozsah a obsah dokumentace pro vydání rozhodnutí o změně využití území a v příloze č. 3 je uveden obsah a rozsah dokumentace pro vydání rozhodnutí o změně vlivu užívání stavby na území. Dokumentace se vždy zpracovává s ohledem na podmínky v území a charakter stavby, nebo s ohledem na charakter navrhované změny.

Dokumentace vždy musí být zpracována autorizovanou osobou – projektantem. Tato povinnost vyplývá z ustanovení § 158 odst. 1 SZ, kde je stanoveno, že vybrané činnosti ve výstavbě mohou vykonávat pouze fyzické osoby, které získaly oprávnění k jejich výkonu podle zvláštního právního předpisu, kterým je zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto zákona může dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí zpracovávat autorizovaný architekt, autorizovaný inženýr a v určitých případech i autorizovaný technik (§ 17, 18 a 19 zákona č. 360/1992 Sb.). Autorizovaný technik je oprávněn vypracovávat dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí a projektovou dokumentaci, jestliže celá přísluší jeho oboru. V ostatních případech může vypracovávat příslušné části dokumentace pro vydání územního rozhodnut, vždy v rozsahu oboru, popř. specializace, pro který mu byla udělena autorizace; tímto způsobem se může podílet na vypracování dokumentace zpracovávané autorizovaným architektem nebo autorizovaným inženýrem.

Projektant je podle § 159 odst. 1 a 2 SZ povinen při zpracování dokumentace dbát právních předpisů (tj. i obecných požadavků na výstavbu) a působit v součinnosti s dotčenými orgány.

Projektant odpovídá vždy za správnost, celistvost a úplnost jím zpracované dokumentace, zejména za respektování požadavků z hlediska ochrany veřejných zájmů a za jejich koordinaci. Není-li projektant způsobilý zpracovat celou dokumentaci sám, musí si přizvat k jejímu zpracování osobu s oprávněním pro příslušný obor, ale za zpracování dokumentace jako celku zodpovídá projektant. Pokud dokumentace pro vydání územního rozhodnutí není zpracována projektantem, stavební úřad podle § 86 odst. 5 SZ zastaví řízení.

Stanoví-li tak zvláštní právní předpis, nebo pokud bude navrhovaný záměr svými negativními vlivy překračovat limitní hodnoty stanovené zvláštními právními předpisy za hranicí pozemku určeného k jeho realizaci, předloží žadatel současně žádost o vydání rozhodnutí o ochranném pásmu (§ 86 odst. 4 SZ).

Po podání žádosti posoudí stavební úřad, zda žádost obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a přílohy. V případě, že není žádost úplná, stavební úřad usnesením řízení přeruší, a vyzve žadatele k odstranění nedostatků žádosti (stanoví lhůtu pro doplnění). Důvodem pro přerušení řízení může být i chybějící posouzení od některého dotčeného orgánu. Řízení stavební úřad přeruší také v tom případě, že záměr klade takové požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, že jej nelze bez vybudování příslušných nových staveb a zařízení nebo úpravy stávajících realizovat. Podle § 88 SZ zároveň vyzve žadatele k předložení plánovací smlouvy, pokud se záměr dotýká veřejné dopravní a technické infrastruktury ve vlastnictví obce, nebo smlouvy s příslušnými vlastníky veřejné dopravní a technické infrastruktury, a stanoví mu k tomu přiměřenou lhůtu. Obsah plánovací smlouvy je upraven v příloze č. 13 k vyhlášce č. 500/2006 Sb. Nebude-li žádost ve stanovené lhůtě doplněna či upravena (dodány požadované smlouvy), stavební úřad usnesením zastaví řízení. Stavební úřad řízení zastaví také v případě, že dokumentace pro vydání územního rozhodnutí není zpracována projektantem. Usnesení o přerušení i zastavení řízení se doručuje pouze žadateli.

V případě, že je žádost o vydání územního rozhodnutí úplná a dalšího projednání schopná, stavební úřad oznámí zahájení územního řízení a k projednání žádosti nařídí ústní jednání. Je-li to účelné, spojí jej s ohledáním na místě. Oznámení o konání ústního jednání se doručí nejméně 15 dnů předem. Oznámení o zahájení územního řízení a další úkony v řízení se doručují účastníkům řízení podle § 85 odst. 1 a 2 SZ a dotčeným orgánům jednotlivě.

Účastníci územního řízení (§ 85 SZ)

Účastníky územního řízení jsou žadatel a obec, na jejímž území má být požadovaný záměr uskutečněn (uplatňuje námitky k ochraně zájmů obce a zájmů občanů obce). Účastníky územního řízení dále jsou:

• vlastník pozemku nebo stavby, na kterých má být požadovaný záměr uskutečněn (není-li sám žadatelem), nebo ten, kdo má jiné věcné právo k tomuto pozemku nebo stavbě;
• osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být územním rozhodnutím přímo dotčeno;
• osoby, o kterých tak stanoví zvláštní právní předpis, tj. zejména občanská sdružení ve smyslu § 70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

Účastníky řízení nejsou nájemci bytů, nebytových prostor nebo pozemků.

V řízení s velkým počtem účastníků (více než 30) se oznámení o zahájení řízení a další úkony v řízení doručují postupem podle § 144 odst. 6 správního řádu, tj. veřejnou vyhláškou. V tomto případě se doručuje jednotlivě pouze účastníkům řízení podle § 27 odst. 1 SŘ. Účastníci řízení podle § 85 odst. 2 písm. b) SZ (osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být územním rozhodnutím přímo dotčeno) se v oznámení o zahájení řízení a v dalších úkonech v řízení doručovaných veřejnou vyhláškou identifikují označením pozemků a staveb evidovaných v katastru nemovitostí dotčených vlivem záměru.

Stavební úřad může upustit od ústního jednání, jsou-li mu dobře známy poměry v území a žádost poskytuje dostatečný podklad pro posouzení záměru. Upustí-li stavební úřad od ústního jednání, stanoví lhůtu, do kdy mohou účastníci řízení uplatnit námitky a dotčené orgány závazná stanoviska; tato lhůta nesmí být kratší než 15 dnů.

V případě některých záměrů stavební úřad nařídí k projednání žádosti veřejné ústní jednání. Stavební úřad může nařídit veřejné ústní jednání v případech záměrů, pro které bylo vydáno stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí (EIA). Veřejné ústní jednání nařídí stavební úřad vždy případech záměrů umísťovaných v území, ve kterém nebyl vydán územní plán. Konání veřejného ústního jednání se oznamuje veřejnosti veřejnou vyhláškou, která musí být vyvěšena nejméně 30 dnů předem. Po tuto dobu musí stavební úřad umožnit každému nahlédnout do podkladů pro vydání rozhodnutí. U záměrů, zasahujících do území několika obcí, se doručuje oznámení o zahájení řízení a další úkony v řízení vyvěšením na úředních deskách příslušných obecních úřadů.

V případě, že bylo nařízeno veřejné ústní jednání, musí žadatel zajistit, aby informace o jeho záměru a o tom, že podal žádost o vydání územního rozhodnutí, byla vyvěšena na místě určeném stavebním úřadem v oznámení (bezodkladně poté, co bylo oznámeno zahájení územního řízení a nařízeno veřejné ústní jednání), a to do doby konání veřejného ústního jednání. Informace obsahuje údaje o žadateli, o předmětu územního řízení a o veřejném ústním jednání. Součástí informace je grafické vyjádření záměru, popřípadě jiný podklad, z něhož lze usuzovat na architektonickou a urbanistickou podobu záměru a na jeho vliv na okolí. Pokud žadatel uvedenou povinnost nesplní, stavební úřad nařídí opakované veřejné ústní jednání, pokud mělo porušení této povinnosti žadatele za následek zkrácení práv účastníků územního řízení. V případě, že se neprokáže opak, má se za to, že žadatel povinnost vyvěšení informace splnil.

Závazná stanoviska dotčených orgánů a námitky účastníků řízení musí být uplatněny nejpozději při ústním jednání, případně při veřejném ústním jednání; jinak se k nim nepřihlíží. Veřejnost uplatňuje připomínky nejpozději při veřejném ústním jednání; jinak se k nim nepřihlíží. Jestliže dojde k upuštění od ústního jednání, musí být závazná stanoviska dotčených orgánů a námitky účastníků řízení uplatněny ve stanovené lhůtě; jinak se k nim nepřihlíží. K závazným stanoviskům a námitkám k věcem, o kterých bylo rozhodnuto při vydání územního nebo regulačního plánu, se nepřihlíží.

V jednoduchých věcech, zejména lze-li rozhodnout na základě dokladů předložených žadatelem, rozhodne stavební úřad bez zbytečného odkladu, nejdéle však do 60 dnů ode dne zahájení územního řízení. Ve zvlášť složitých případech, zejména pokud stavební úřad nařídil k projednání žádosti veřejné ústní jednání, stavební úřad rozhodne nejdéle do 90 dnů.

Stavební úřad je povinen před vydáním územního rozhodnutí (obdobně i u jiného úkonu směřujícího k umístění záměru v území) posoudit soulad záměru s požadavky § 90 stavebního zákona. Stavební úřad posuzuje, zda je záměr žadatele v souladu s vydanou územně plánovací dokumentací a PÚR (závaznost dána stavebním zákonem). Soulad záměru s územně plánovací dokumentací je pro umísťování a prostorové uspořádání staveb rozhodující. Územně plánovací dokumentace mj. chrání veřejné zájmy v území a významným způsobem předurčuje výsledek územního řízení. Stavební úřad dále zkoumá soulad s cíli a úkoly územního plánování (zejména s charakterem území, požadavky na ochranu nezastavěného území), s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území, s požadavky stavebního zákona a jeho prováděcích právních předpisů (mj. obecné požadavky na využívání území, obecné technické požadavky na stavby a obecné technické požadavky na bezbariérové užívání stavby), s požadavky na dopravní a technickou infrastrukturu a s požadavky na ochranu veřejných zájmů podle zvláštních právních předpisů.

Umístění záměru musí splnit mj. požadavky zejména tří prováděcích vyhlášek k SZ:

• vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění vyhlášky č. 269/2009 Sb.;
• vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění vyhlášky č. 20/2012 Sb.;
• vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích, zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.

Stavební úřad je povinen vyhodnotit, zda žadatel průkazným způsobem vyhověl požadavkům daným nejen stavebním zákonem, ale i těmito vyhláškami. Pro umístění záměru je nejdůležitější splnění požadavků vyplývajících z vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, která stanovuje základní požadavky pro vymezování pozemků a požadavky pro umísťování staveb na pozemcích, včetně nezbytných odstupů staveb. Tato vyhláška stanovuje také např. požadavky na řešení odstavných a parkovacích stání, řešení odpadů, vsakování a odvádění dešťových vod atd. V § 26 této vyhlášky jsou uvedena ustanovení, ze kterých je podle § 169 SZ možná výjimka.

Je možné udělovat výjimky ze stavebního zákona?

Ze stavebního zákona výjimky udělovat nelze. Výjimky lze udělit pouze v souladu s ustanovením § 169 stavebního zákona z některých prováděcích vyhlášek k tomuto zákonu, ve kterých je to výslovně uvedeno.

Výsledkem územního řízení je územní rozhodnutí, kterým stavební úřad schvaluje navržený záměr a stanovuje podmínky pro využití a ochranu území, podmínky pro další přípravu a realizaci záměru, zejména pro projektovou přípravu stavby. Vyžaduje-li to posouzení veřejných zájmů při provádění stavby, při kontrolních prohlídkách stavby nebo při vydávání kolaudačního souhlasu, může uložit zpracování prováděcí dokumentace stavby. V rozhodnutí stavební úřad stanoví dobu platnosti rozhodnutí, má-li být delší, než stanoví stavební zákon (standardně 2 roky ode dne nabytí právní moci, stavební úřad může stanovit v odůvodněných případech lhůtu delší, nejdéle však 5 let). U staveb dočasných nebo v rozhodnutí o změně využití území pro dočasné činnosti stanoví lhůtu pro odstranění stavby nebo ukončení činnosti a následný způsob úpravy území.

Není-li záměr žadatele v souladu s požadavky uvedenými v § 90 SZ, nebo jestliže by umístěním a realizací záměru mohly být ohroženy zájmy chráněné stavebním zákonem nebo zvláštními právními předpisy, stavební úřad žádost o vydání územního rozhodnutí zamítne.

Stavební úřad může v územním rozhodnutí u staveb a terénních úprav uvedených v § 104 odst. 1 písm. f) až i) SZ, jestliže to nevylučuje povaha věci, ochrana veřejných zájmů podle zvláštních právních předpisů nebo ochrana práv účastníků řízení, stanovit, že k jejich provedení nebude vyžadovat ohlášení (§ 78 odst. 6 SZ).

Pro doručování územního rozhodnutí platí stejné zásady jako pro doručování oznámení o zahájení územního řízení. Po dni nabytí právní moci územního rozhodnutí stavební úřad doručí žadateli stejnopis písemného vyhotovení územního rozhodnutí, opatřený doložkou právní moci spolu s ověřenou grafickou přílohou (celková situace v měřítku katastrální mapy, popřípadě další vybraná část dokumentace); stejnopis písemného vyhotovení územního rozhodnutí opatřený doložkou právní moci doručí také místně příslušnému obecnímu úřadu, pokud není stavebním úřadem, a jde-li o stavby podle § 15 nebo 16 SZ, také stavebnímu úřadu příslušnému k povolení stavby.

Platnost územního rozhodnutí o umístění stavby, změně využití území, vlivu užívání stavby na území a o dělení nebo scelování pozemků je podle § 93 SZ 2 roky ode dne nabytí právní moci, nestanoví-li stavební úřad v odůvodněných případech lhůtu delší, nejdéle však 5 let. Rozhodnutí o ochranném pásmu platí po dobu trvání stavby, zařízení nebo chráněného útvaru, nestanoví-li stavební úřad jinou lhůtu.

Územní rozhodnutí nepozbývá platnosti:

• bylo-li na základě žádosti podané v době jeho platnosti vydáno pravomocné stavební povolení nebo jiné obdobné rozhodnutí podle SZ nebo zvláštních právních předpisů, nebo nabyl-li v době jeho platnosti právních účinků souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru;
• bylo-li v době jeho platnosti započato s využitím území pro stanovený účel v případech, kdy se povolovací rozhodnutí nebo jiný úkon nevydává;
• vzniklo-li na základě oznámení stavebního záměru posouzeného autorizovaným inspektorem, podaného v době platnosti, právo stavební záměr realizovat;
• byla-li na základě návrhu veřejnoprávní smlouvy nahrazující stavební povolení, podaného v době jeho platnosti, uzavřena tato veřejnoprávní smlouva a tato veřejnoprávní smlouva nabyla účinnosti.

Územní rozhodnutí pozbývá platnosti též dnem, kdy stavební úřad obdržel sdělení žadatele, že upustil od záměru, ke kterému se rozhodnutí vztahuje; to neplatí, byla-li realizace záměru již zahájena.

Územní rozhodnutí lze podle § 94 SZ změnit pouze na žádost oprávněného, jestliže se změnila územně plánovací dokumentace nebo jiné podklady pro územní rozhodnutí nebo podmínky v území, a to tak, že se jeho dosavadní část nahradí novým územním rozhodnutím. Návrh na změnu územního rozhodnutí projedná stavební úřad v rozsahu této změny. Platnost původního územního rozhodnutí není dotčena, pokud není současně výslovně rozhodnuto o změně jeho platnosti podle § 93 odst. 3 SZ. Rozhodnutí o ochranném pásmu lze změnit nebo zrušit i na žádost toho, komu z něj vyplývá povinnost; vyžaduje-li to veřejný zájem, lze rozhodnutí o ochranném pásmu změnit nebo zrušit i z podnětu dotčeného orgánu podle zvláštního právního předpisu. Územní rozhodnutí lze z moci úřední změnit nebo zrušit v řízení o umístění veřejně prospěšné stavby nebo veřejně prospěšného opatření.

Podá-li žadatel na příslušném formuláři žádost o vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení podle § 94a SZ a připojí společnou dokumentaci, je zahájeno společné řízení. Společná dokumentace musí splňovat požadavky na dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí a požadavky na projektovou dokumentaci pro vydání stavebního povolení. Stavební úřad může podle § 78 odst. 3 SZ vést společné územní a stavební řízení, jsou-li podmínky v území jednoznačné, zejména je-li pro území vydán územní plán nebo regulační plán. Pokud povaha věci nebo závazné stanovisko dotčeného orgánu společné řízení vylučuje, rozhodne stavební úřad o vyloučení povolení stavby ze společného řízení a stavební řízení přeruší do nabytí právní moci územního rozhodnutí.

Pravidla pro projednání žádosti, doručování, uplatňování závazných stanovisek dotčených orgánů a námitek účastníků řízení jsou popsána v § 94a SZ a jsou víceméně obdobná jako při územním a stavebním řízení. Před vydáním rozhodnutí stavební úřad přezkoumá žádost podle § 90 a 111 SZ. Výroková část společného rozhodnutí obsahuje 2 výroky – výrok o umístění stavby a výrok o povolení stavby. Výrok o povolení stavby je vykonatelný nabytím právní moci výroku o umístění stavby. Postupy po dni nabytí právní moci výroku o umístění stavby jsou stejné jako v klasickém územním řízení. Po dni nabytí právní moci výroku o povolení stavby postupuje stavební úřad podle § 115 odst. 3 SZ.

Doba platnosti společného rozhodnutí je 2 roky, jestliže stavba byla zahájena do 2 let ode dne, kdy nabylo právní moci. Dobu platnosti společného rozhodnutí může stavební úřad prodloužit na základě odůvodněné žádosti stavebníka podanou před jejím uplynutím.

6.4 ZJEDNODUŠENÉ ÚZEMNÍ ŘÍZENÍ

Zjednodušené územní řízení představuje speciální postup, kdy je územní rozhodnutí vydáno bez předchozího správního řízení. Zjednodušené územní řízení je možné využít pouze pro rozhodnutí o umístění stavby, rozhodnutí o změně využití území, rozhodnutí o změně vlivu užívání stavby na území, rozhodnutí o dělení nebo scelování pozemků. Zjednodušené územní řízení nelze vést v případě rozhodnutí o ochranném pásmu a nelze jej spojit se stavebním řízením.

Zjednodušené územní řízení může být vedeno pouze v tom případě, že jsou splněny podmínky uvedené v § 95 odst. 1 SZ. Zjednodušené územní řízení může být vedeno:

• pokud je záměr v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše (nelze využít v nezastavěném území);
• záměr nevyžaduje posouzení vlivů na životní prostředí;
• žádost je doložena závaznými stanovisky, popř. rozhodnutím dotčených orgánů (mohou, na rozdíl od územního souhlasu, obsahovat podmínky, které pak budou součástí návrhu výroku rozhodnutí);
• žádost je doložena souhlasem účastníků řízení, kteří mají vlastnická nebo jiná věcná práva k pozemkům nebo stavbám na nich, jež jsou předmětem územního řízení, nebo mají společnou hranici s těmito pozemky (souhlas s navrhovaným záměrem musí být vyznačen na situačním výkresu).

Žádost musí mít všechny předepsané náležitosti (nevede se řízení, a proto nelze přerušit řízení a vyzvat žadatele k doplnění žádosti). Žádost o vydání příslušného druhu územního rozhodnutí ve zjednodušeném územním řízení se podává na formulářích, jejichž obsahové náležitosti jsou stanoveny v přílohách č. 1 až 4 vyhlášky č. 503/2006 Sb. K žádosti se přikládají doklady prokazující vlastnické právo žadatele, nebo smlouvu nebo doklad o právu provést stavbu nebo opatření k pozemkům nebo stavbám, na kterých má být požadovaný záměr uskutečněn (tyto doklady se připojují, nelze-li tato práva ověřit v katastru nemovitostí dálkovým přístupem). K žádosti musí být doložena dokumentace ve stejném rozsahu jako k žádosti o vydání územního rozhodnutí v klasickém územním řízení. Součástí této dokumentace, dokladové části E podle přílohy č. 1 až 3 vyhlášky č. 499/2006 Sb., jsou závazná stanoviska dotčených orgánů, popř. jejich rozhodnutí. Stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury se připojují v případě, že bude na tuto infrastrukturu stavba napojena. Stanoviska vlastníků dané infrastruktury se mohou vázat i na podmínky, které vyplývají ze stanovených ochranných a bezpečnostních pásem kolem této infrastruktury.

Pokud žádost nesplňuje podmínky pro zjednodušené územní řízení, stavební úřad rozhodne usnesením o provedení územního řízení (usnesení se oznamuje pouze žadateli a nelze se proti němu odvolat); lhůta pro vydání rozhodnutí začíná běžet od právní moci usnesení a žádost o vydání rozhodnutí ve zjednodušeném územním řízení se dále projednává v klasickém územním řízení. Ve vydaném usnesení lze i vyzvat žadatele k doložení dalších podkladů, potřebných k projednání žádosti a rozhodnutí o umístění záměru (v usnesení stavební úřad stanoví lhůtu pro doložení potřebných dokladů, současně i územní řízení přeruší do doby jejich doložení a poučí žadatele o následcích neodstranění nedostatků ve stanovené lhůtě).

Pokud žádost splňuje podmínky pro zjednodušené územní řízení, stavební úřad posoudí záměr žadatele podle § 90 SZ, vyhotoví návrh výroku rozhodnutí, který vyvěsí na úřední desce po dobu 15 dnů (zveřejňuje pouze výrok, nikoliv celé územní rozhodnutí); návrh výroku se doručí žadateli a dotčeným orgánům jednotlivě.

Žadatel je povinen zajistit vyvěšení informace o návrhu výroku rozhodnutí po dobu 15 dnů na místě určeném stavebním úřadem. Informace obsahuje podle § 95 odst. 4 SZ a § 14 vyhlášky č. 503/2006 Sb. údaje o žadateli, o předmětu územního řízení, návrh výroku příslušného územního rozhodnutí, upozornění o způsobu a lhůtách podávání námitek atd. Součástí informace je grafické vyjádření záměru, popřípadě jiný podklad, z něhož lze usuzovat o architektonické nebo urbanistické podobě záměru a o jeho vlivu na okolí. Grafické vyjádření záměru se odvíjí od vyžadovaného druhu územního rozhodnutí, náležitosti jsou obdobné jako u grafické přílohy rozhodnutí v klasickém správním řízení, např. pro rozhodnutí o umístění stavby obsahuje zejména celkovou situaci v měřítku katastrální mapy se zakreslením stavebního pozemku, požadovaného umístění stavby, s vyznačením vazeb a vlivů na okolí, zejména vzdáleností od hranic pozemku a sousedních staveb. Pokud žadatel informaci nevyvěsí, stavební úřad opakuje vyvěšení návrhu výroku rozhodnutí na úřední desce, nebo rozhodne usnesením o provedení územního řízení, pokud mělo porušení této povinnosti žadatele za následek zkrácení práv účastníků územního řízení.

Proti návrhu výroku rozhodnutí je možno podat výhrady dotčených orgánů (pokud v něm nejsou obsaženy podmínky uplatněné v jejich závazném stanovisku, nebo pokud je záměr navržen v rozporu s jejich rozhodnutím), a námitky účastníků (všichni účastníci ve smyslu § 85 SZ; k námitkám účastníků, kteří souhlasili se záměrem, se nepřihlíží, pokud se nezměnily podklady pro jejich souhlas), a to písemně ve lhůtě 15 dnů ode dne vyvěšení návrhu výroku na úřední desce.

Pokud byly ve lhůtě uplatněny výhrady nebo námitky, rozhodne stavební úřad usnesením o provedení územního řízení. V opačném případě se rozhodnutí pokládá za vydané, nelze se proti němu dále odvolat a následný den po uplynutí lhůty pro uplatnění výhrad nebo námitek nabývá právní moci.

Po dni nabytí právní moci územního rozhodnutí stavební úřad doručí žadateli stejnopis písemného vyhotovení úplného územního rozhodnutí, včetně odůvodnění, opatřený doložkou právní moci spolu s ověřenou grafickou přílohou, kterou tvoří celková situace v měřítku katastrální mapy, popřípadě další vybraná část dokumentace; stejnopis písemného vyhotovení územního rozhodnutí opatřený doložkou právní moci doručí také obci, pokud není stavebním úřadem, a jde-li o stavbu podle § 15 nebo 16 SZ, také stavebnímu úřadu příslušnému k povolení stavby.

6.5 ÚZEMNÍ SOUHLAS

Nejpoužívanější zjednodušující formou územního rozhodování je územní souhlas, a to i přes to, že využití územního souhlasu je vázané na splnění zákonem stanovených podmínek a je možné jen u taxativního výčtu záměrů podle § 96 odst. 2 SZ. Výčet záměrů, které nalezneme v § 96 odst. 2 SZ, představuje skupinu jednodušších záměrů.

Územní souhlas je možné využít pouze tehdy, pokud je záměr v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše (v nezastavěném území nelze územní souhlas využít, a to ani tehdy, jestliže jde o stavbu, pro kterou by územní souhlas běžně postačil). Realizací záměru se nesmí podstatně změnit poměry v území (zde je prostor pro správní uvážení stavebního úřadu) a záměr nesmí vyžadovat nové nároky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu (napojení na stávající infrastrukturu je možné, nesmí být její úpravy, rozšíření, zkapacitnění, budování nové). Stavební zákon ukládá také doložení souhlasných závazných stanovisek, popřípadě souhlasných rozhodnutí dotčených orgánů (čistý souhlas bez podmínek). To znamená, že pokud by dotčený orgán pro umístění záměru ve svém závazném stanovisku stanovil podmínky, které by musely být uloženy rozhodnutím, nelze územní souhlas využít. Za určitých podmínek jsou vyžadovány také souhlasy sousedů se společnou hranicí (více dále v textu). Územní souhlas nelze vydat v případech záměrů posuzovaných ve zjišťovacím řízení, nebo pro které bylo vydáno stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí (EIA) podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.

Žádost o územní souhlas se podává na formuláři, který je v příloze č. 7 vyhlášky č. 503/2006 Sb. K žádosti o územní souhlas žadatel připojí zejména:

• doklady prokazující jeho vlastnické právo, smlouvu nebo doklad o právu provést stavbu nebo opatření k pozemkům nebo stavbám, na kterých má být požadovaný záměr uskutečněn; tyto doklady se připojují, nelze-li tato práva ověřit v katastru nemovitostí. Jestliže žadatel nemá vlastnické právo, smlouvu nebo doklad o právu provést stavbu nebo opatření k pozemku nebo stavbě, předloží souhlas jejich vlastníka; to neplatí, lze-li pozemek nebo stavbu vyvlastnit;
• souhlasná závazná stanoviska, popřípadě souhlasná rozhodnutí dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů, popřípadě rozhodnutí podle § 169 odst. 3 a 4 SZ;
• stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury k možnosti a způsobu napojení, nebo k podmínkám dotčených ochranných a bezpečnostních pásem;
• souhlasy osob, které mají vlastnická nebo jiná věcná práva k pozemkům nebo stavbám na nich a tyto pozemky mají společnou hranici s pozemkem, na kterém má být záměr uskutečněn (souhlasy sousedů se společnou hranicí); souhlas s navrhovaným záměrem musí být vyznačen na situačním výkresu; souhlas se nevyžaduje v případech stavebních záměrů uvedených v § 103 SZ, pokud nejsou umístěny ve vzdálenosti menší než 2 m od společných hranic pozemků;
• jednoduchý technický popis záměru s příslušnými výkresy podle charakteru záměru (zejména půdorysy jednotlivých podlaží a pohledy u budov) a celková situace v měřítku katastrální mapy (včetně parcelních čísel, se zakreslením požadovaného záměru, s vyznačením vazeb a účinků na okolí). Nejedná se o vybranou činnost ve výstavbě, dokumentaci může vypracovat kdokoli, avšak v odpovídající kvalitě;
• rozhodnutí o výjimce z obecných požadavků na využívání území (podle § 169 odst. 3 SZ), pokud je stavební úřad vydal – dokládá se v případě, že se žadatel při umísťování záměru odchyluje od těchto obecných požadavků na využívání území.

Dojde-li stavební úřad k závěru, že žádost nebo záměr nesplňuje podmínky pro vydání územního souhlasu, nebo mohou být přímo dotčena práva dalších osob kromě osob uvedených v § 96 odst. 3 písm. d) SZ (ledaže by s tím tyto osoby vyslovily souhlas), rozhodne podle § 96 odst. 5 SZ usnesením o provedení územního řízení. Také zjištění nových nároků na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, a to ať se jedná o úpravy stávající infrastruktury nebo vybudování zcela nové infrastruktury, by byl důvod pro postup podle § 96 odst. 5 SZ, tzn. vydání usnesení o provedení územního řízení. V konečných důsledcích by v tomto případě mohlo jít i o potřebu uzavření plánovací smlouvy ve smyslu § 88 stavebního zákona, nebo alespoň doložení jednotlivých smluv s jednotlivými vlastníky veřejné dopravní a technické infrastruktury.

Usnesení se oznamuje pouze žadateli a nelze se proti němu odvolat. Žádost o územní souhlas se považuje za žádost o vydání územního rozhodnutí, a pokud je to pro posouzení záměru nezbytné, vyzve stavební úřad žadatele k doplnění žádosti o údaje a podklady přiměřeně k povaze záměru. To znamená, že SÚ požaduje i doložení dokumentace pro územní řízení, která musí být zpracována projektantem ve smyslu § 158 odst. 1 SZ.

Pokud žádost i záměr splňují podmínky pro vydání územního souhlasu, vydá stavební úřad územní souhlas do 30 dnů ode dne podání žádosti bez projednání v územním řízení (nejedná se o správní řízení). Územní souhlas obsahuje identifikační údaje o žadateli, popis záměru, identifikační údaje o pozemku nebo stavbě, na nichž bude záměr uskutečněn, podmínky pro provedení záměru a pro zpracování projektové dokumentace.

Územní souhlas nabývá právních účinků dnem doručení žadateli, který současně obdrží ověřený situační výkres. Územní souhlas s vyznačením účinnosti se doručuje osobám uvedeným v § 96 odst. 3 písm. d) SZ, dotčeným orgánům a místně příslušnému obecnímu úřadu, pokud není stavebním úřadem. Jedná-li o stavbu podle § 15 nebo 16 SZ, také stavebnímu úřadu příslušnému k povolení stavby.

Územní souhlas lze přezkoumat v přezkumném řízení, které lze zahájit do 1 roku ode dne, kdy územní souhlas nabyl právních účinků. Rozhodnutí ve věci v přezkumném řízení v prvním stupni nelze vydat po uplynutí 15 měsíců ode dne, kdy územní souhlas nabyl právních účinků.

Platnost územního souhlasu je 2 roky ode dne jeho vydání, bez možnosti prodloužení doby jeho platnosti.

V případě, že se jedná o záměr, ke kterému postačí územní souhlas a ohlášení stavby, je možné podat současně žádost o územní souhlas a ohlášení stavebního záměru. Jsou-li splněny požadavky uvedené v § 96 a 105 SZ, vydá stavební úřad společný územní souhlas a souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru podle § 96a SZ.

Pokud nejsou splněny podmínky pro vydání územního souhlasu nebo souhlasu s ohlášenou stavbou, nebo mohou být přímo dotčena práva dalších osob kromě sousedů se společnou hranicí, rozhodne stavební úřad usnesením o provedení územního rozhodnutí. Podané ohlášení stavebního záměru nemá v tomto případě právní účinky, což stavební úřad stavebníkovi sdělí.

Společný souhlas spolu s ověřenou dokumentací nebo projektovou dokumentací se doručuje stavebníkovi, vlastníkovi stavby, pokud není stavebníkem, sousedům se společnou hranicí, dotčeným orgánům a místně příslušnému obecnímu úřadu, pokud není stavebním úřadem.

Společný souhlas nabývá právních účinků dnem doručení stavebníkovi. Platí po dobu 2 let ode dne jeho vydání. Nepozbývá však platnosti, pokud v této době bylo s ohlášeným stavebním záměrem započato. Platnost společného souhlasu nelze prodloužit.

6.6 VEŘEJNOPRÁVNÍ SMLOUVA

Možnost uzavřít veřejnoprávní smlouvu s osobou, která by byla žadatelem o vydání správního rozhodnutí, vychází z § 161 správního řádu. Stavební zákon této možnosti využívá a v § 78a SZ umožňuje při splnění zákonných podmínek uzavření veřejnoprávní smlouvy, která může nahradit rozhodnutí o umístění stavby, rozhodnutí o změně využití území a rozhodnutí o změně vlivu užívání stavby na území (u ostatních druhů územních rozhodnutí nelze). Stavební zákon vylučuje použití veřejnoprávní smlouvy v případě záměru, pro který bylo vydáno stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí podle § 10 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů (EIA). Vzhledem k tomu, že při použití veřejnoprávní smlouvy je nezbytné získat souhlasy osob, které by jinak byly účastníky územního řízení (jinak nenabyde smlouva účinnosti), je veřejnoprávní smlouva vhodná v nekonfliktních případech.

V § 78a SZ je upravena i procesní úprava uzavírání veřejnoprávní smlouvy, požadavky na její obsah a její platnost a změny. Obsah veřejnoprávní smlouvy je dále upraven § 16 vyhlášky č. 503/2006 Sb. Žadatel předkládá stavebnímu úřadu návrh veřejnoprávní smlouvy. V návrhu musí být uvedeno:

• označení smluvních stran a označení třetích osob, které by byly účastníky územního řízení;
• náležitosti výroku územního rozhodnutí, včetně všech údajů a podmínek vyplývajících ze závazných stanovisek dotčených orgánů;
• odůvodnění souladu s požadavky § 90 SZ (posouzení souladu s PÚR, ÚPD, cíli a úkoly územního plánování, s požadavky SZ a jeho prováděcích předpisů, s požadavky na veřejnou DaTI atd.).

Přílohy k návrhu veřejnoprávní smlouvy jsou obdobné jako v územním řízení (náležitosti jsou obdobné jako pro ten druh územního rozhodnutí, které veřejnoprávní smlouva nahrazuje). K návrhu veřejnoprávní smlouvy žadatel připojí dokumentaci v rozsahu jako k žádosti o vydání územního rozhodnutí, včetně situačního výkresu na podkladě katastrální mapy. Tato dokumentace musí být v souladu s § 158 odst. 1 SZ zpracována autorizovanou osobou. Na základě dokumentace je také formulován obsah veřejnoprávní smlouvy, stejně jako obsah výroku příslušného územního rozhodnutí. Obsah a rozsah této dokumentace je stanoven v jednotlivých přílohách vyhlášky č. 499/2006 Sb. (ve vazbě na nahrazovaný druh územního rozhodnutí). Přikládají se také závazná stanoviska, popřípadě rozhodnutí dotčených orgánů (v návrhu veřejnoprávní smlouvy musí být zapracovány i podmínky vyplývající ze závazných stanovisek dotčených orgánů). K návrhu veřejnoprávní smlouvy musí být doložena i stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury k možnosti a způsobu napojení nebo k podmínkám ochranných a bezpečnostních pásem, tak jako jsou dokladována k žádosti o vydání územního rozhodnutí (jsou součástí dokladové části dokumentace). Žadatel k návrhu připojí doklad prokazující jeho vlastnické právo k pozemku nebo stavbě, na nichž se má záměr uskutečnit, nebo smlouvu nebo doklad o právu provést stavbu, nebo opatření k pozemkům nebo stavbám (správní rozhodnutí vydaná podle dříve platných právních předpisů, na základě kterých vznikala věcná břemena opravňující stavebníka provést stavbu), anebo souhlas podle § 86 odst. 3 SZ (tj. předkládá se souhlas vlastníka; to neplatí, pokud lze pozemek nebo stavbu vyvlastnit).

Do 30 dnů ode dne předložení návrhu veřejnoprávní smlouvy stavební úřad návrh posoudí. Po obdržení návrhu musí stavební úřad vyvěsit informaci o podaném návrhu veřejnoprávní smlouvy na úřední desce po dobu 8 dnů (pokud se v té době přihlásí občanská sdružení, stavební úřad je zařadí mezi osoby, které by byly účastníky řízení; musí dát k smlouvě souhlas).

Stavební úřad na základě posouzení návrhu veřejnoprávní smlouvy návrh přijme, nebo odmítne (sdělí žadateli důvody odmítnutí). Poté musí žadatel zajistit souhlasy osob, které by byly účastníky územního řízení. Dnem posledního podpisu nabývá smlouva účinnosti. Žadatel následně předloží stavebnímu úřadu veřejnoprávní smlouvu spolu se souhlasy osob, které by byly účastníky územního řízení, a grafickou přílohu k vyznačení účinnosti. Stavební úřad vyvěsí oznámení o uzavření veřejnoprávní smlouvy po vyznačení účinnosti na úřední desce po dobu 15 dnů. Smlouvu s vyznačením účinnosti doručí místně příslušnému obecnímu úřadu, pokud není stavebním úřadem, a jde-li o stavbu podle § 15 nebo 16 SZ také stavebnímu úřadu, příslušnému k povolení stavby (tj. speciálním stavebním úřadům nebo vojenským a jiným stavebním úřadům).

Účinky veřejnoprávní smlouvy zanikají uplynutím 2 let ode dne její účinnosti, není-li dohodnuta doba delší (nejdéle však 5 let). Účinky veřejnoprávní smlouvy nezanikají:

• bylo-li na základě žádosti podané v době její účinnosti vydáno pravomocné stavební povolení nebo jiné obdobné rozhodnutí podle stavebního zákona nebo zvláštních právních předpisů, nebo nabyl-li v době její účinnosti právních účinků souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru;
• bylo-li v době její účinnosti započato s využitím území pro stanovený účel v případech, kdy se povolovací rozhodnutí nebo jiný úkon nevydává;
• vzniklo-li na základě oznámení stavebního záměru posouzeného autorizovaným inspektorem podaného v době její účinnosti právo stavební záměr realizovat;
• byla-li na základě návrhu veřejnoprávní smlouvy nahrazující stavební povolení podaného v době její účinnosti uzavřena tato veřejnoprávní smlouva a tato veřejnoprávní smlouva nabyla účinnosti.

Účinnost veřejnoprávní smlouvy lze prodloužit podle § 78a odst. 7 SZ. Veřejnoprávní smlouva pozbývá účinnosti, když stavební úřad obdržel sdělení žadatele, že upustil od záměru, ke kterému se veřejnoprávní smlouva vztahuje; to neplatí, byla-li realizace záměru již zahájena.

Změna veřejnoprávní smlouvy je možná na základě dohody stavebního úřadu a žadatele za podmínek, které platí pro změnu a zrušení územního rozhodnutí. Změna nebo zrušení veřejnoprávní smlouvy je možná samostatným výrokem v rozhodnutí o umístění veřejně prospěšné stavby nebo veřejně prospěšného opatření.

Veřejnoprávní smlouva je přezkoumatelná podle ustanovení § 165 správního řádu. Přezkumné řízení lze zahájit nejpozději do 1 roku od účinnosti veřejnoprávní smlouvy. Rozhodnutí ve věci v přezkumném řízení v prvním stupni nelze vydat po uplynutí 15 měsíců ode dne účinnosti veřejnoprávní smlouvy.

V § 78 odst. 5 SZ je pak zakotvena možnost vydání veřejnoprávní smlouvy nahrazující současně územní rozhodnutí a stavební povolení (tj. pokud je možné nahradit územní rozhodnutí veřejnoprávní smlouvou; současně je možné nahradit stavební povolení veřejnoprávní smlouvou podle § 116 SZ, lze uzavřít veřejnoprávní smlouvu, která nahradí současně územní rozhodnutí a stavební povolení).

7 ÚZEMNÍ OPATŘENÍ

Podle § 97 SZ rozlišujeme dva druhy územních opatření:

• o stavební uzávěře;
• o asanaci území.

Územní opatření se vydává jako opatření obecné povahy podle správního řádu. Podle § 98 odst. 1 SZ a § 6 odst. 6 písm. c) SZ územní opatření o stavební uzávěře nebo územní opatření o asanaci území vydává v přenesené působnosti rada obce. V obcích, kde se rada nevolí, vydává územní opatření zastupitelstvo obce. Dotýká-li se územní opatření o stavební uzávěře nebo územní opatření o asanaci území více obcí anebo v případě nečinnosti příslušné rady obce, může je vydat v přenesené působnosti rada kraje.

7.1 ÚZEMNÍ OPATŘENÍ O STAVEBNÍ UZÁVĚŘE

Územní opatření o stavební uzávěře omezuje nebo zakazuje v nezbytném rozsahu stavební činnost ve vymezeném území, pokud by mohla ztížit nebo znemožnit budoucí využití území podle připravované ÚPD, jestliže bylo rozhodnuto o jejím pořízení nebo o pořízení její změny, nebo podle jiného rozhodnutí či opatření v území, jímž se upravuje využití území. Územní opatření o stavební uzávěře lze vydat také v případech, jestliže je zrušeno nebo změněno rozhodnutí o námitkách nebo zrušeno opatření obecné povahy o vydání ÚPD, případně jeho část. Územním opatřením o stavební uzávěře nelze omezit nebo zakázat udržovací práce (§ 97 odst. 1 SZ).

Podle § 99 SZ územní opatření o stavební uzávěře stanoví omezení nebo zákaz stavební činnosti ve vymezeném dotčeném území a dobu trvání stavební uzávěry, popřípadě podmínky pro povolení výjimek. Obsah je dán § 17 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění vyhlášky č. 63/2013 Sb. Součástí je grafická příloha v měřítku katastrální mapy (výkres na kopii katastrální mapy) s vyznačením dotčeného území. Příslušná rada může na žádost povolit výjimku z omezení nebo zákazu stavební činnosti podle územního opatření o stavební uzávěře, jestliže povolení výjimky neohrožuje sledovaný účel. Proti rozhodnutí o výjimce se nelze odvolat.

Podle § 102 odst. 1 SZ náleží náhrada vlastníkovi pozemku nebo stavby, jehož práva k pozemku nebo stavbě byla územním opatřením o stavební uzávěře omezena a byla mu tím způsobena majetková újma.

7.2 ÚZEMNÍ OPATŘENÍ O ASANACI ÚZEMÍ

Územní opatření o asanaci území se vydává na území postiženém živelní pohromou nebo závažnou havárií, v jejímž důsledku došlo k podstatnému zásahu do využití území, a je nezbytné stanovit podmínky pro odstranění dopadů živelní pohromy nebo havárie a pro další využití území. Územní opatření o asanaci území se vydává rovněž pro zastavěné území, ve kterém jsou závadné stavby, z důvodů hygienických, bezpečnostních, požárních, provozních a ochrany životního prostředí, u nichž je ve veřejném zájmu nutné nařídit odstranění závad staveb a úpravy staveb a nařídit opatření k asanaci území (§ 97 odst. 2 SZ).

Podle § 100 SZ se územní opatření o asanaci území vydává na základě průzkumu dotčeného území a vyhodnocení stavu staveb a pozemků z hlediska ohrožení života nebo zdraví osob, nebo z hlediska požadavků na využití území v důsledku odstraňování živelní pohromy nebo havárie. Územní opatření o asanaci území stanoví územní a stavebně technické podmínky pro odstraňování dopadů živelní pohromy nebo havárie anebo závad v území a stanoví podmínky pro budoucí využití vymezeného dotčeného území; obsahuje seznam staveb, včetně uvedení pozemků, které musí být odstraněny nebo zabezpečeny z důvodu ohrožení života nebo zdraví osob nebo hrozby značných majetkových škod. Obsah je dán § 18 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění vyhlášky č. 63/2013 Sb. Součástí územního opatření o asanaci je grafická příloha v měřítku katastrální mapy (výkres na kopii katastrální mapy) s vyznačením dotčeného území.

Dnem nabytí účinnosti územního opatření o asanaci území pozbývá v dotčeném území účinnosti vydaná územně plánovací dokumentace do doby vydání její změny, nebo vydání nové územně plánovací dokumentace. Podmínky stanovené územním opatřením o asanaci území nahrazují tedy v tomto případě řešení navržené územním plánem. Územní opatření o asanaci území pozbývá účinnosti dnem vydání nové územně plánovací dokumentace nebo její změny pro dotčené území (§ 100 odst. 4 SZ).

8 LITERATURA

[1] Zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon (dále jen SZ), ve znění pozdějších předpisů.

[2] Vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb.

[3] Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů.

[4] Vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění vyhlášky č. 63/2013 Sb.

[5] Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění vyhlášky č. 62/2013 Sb.

[6] Metodická sdělení odboru územního plánování a odboru stavebního řádu MMR (k dispozici na http://www.mmr.cz/ nebo na http://www.uur.cz/).

9 SLOVNÍČEK POJMŮ

Dohoda o parcelaci (§ 43 odst. 2 SZ) – smlouva s vlastníky pozemků a staveb, které budou dotčeny navrhovaným záměrem, jejímž obsahem musí být souhlas s tímto záměrem a souhlas s rozdělením nákladů a prospěchů spojených s jeho realizací.

Koordinační výkres (§ 2 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 500/2006 Sb.) – výkres zahrnující navržené řešení, neměněný současný stav a důležitá omezení v území, zejména limity využití území.

Koridor (§ 2 odst. 1 písm. i) SZ) – plocha vymezená pro umístění vedení dopravní a technické infrastruktury nebo opatření nestavební povahy.

Limity využití území (§ 26 odst. 1 SZ) – omezení změn v území z důvodu ochrany veřejných zájmů, vyplývajících z právních předpisů nebo stanovených na základě zvláštních právních předpisů, nebo vyplývajících z vlastností území.

Nezastavěné území (§ 2 odst. 1 písm. f) SZ) – pozemky nezahrnuté do zastavěného území nebo do zastavitelné plochy.

Nezastavitelný pozemek (§ 2 odst. 1 písm. e) SZ) – pozemek, jenž nelze zastavět na území obce, která nemá vydaný územní plán, a to:

1. pozemek veřejné zeleně a parku sloužící obecnému užívání;

2. v intravilánu lesní pozemek nebo soubor sousedících lesních pozemků o výměře větší než 0,5 ha.

Oprávněný investor (§ 23a SZ) – vlastník, správce nebo provozovatel veřejné dopravní nebo veřejné technické infrastruktury.

Plánovací smlouva (§ 66 odst. 2 SZ) – smlouva o spoluúčasti žadatele na vybudování nové nebo na úpravách stávající veřejné infrastruktury.

Plocha (§ 2 odst. 1 písm. g) SZ) – část území tvořená jedním či více pozemky nebo jejich částí, která je vymezena v politice územního rozvoje, zásadách územního rozvoje nebo územním plánu, popřípadě v územně plánovacích podkladech s ohledem na stávající nebo požadovaný způsob jejího využití a její význam.

Plocha nadmístního, popř. republikového významu (§ 2 odst. 1 písm. h) SZ) – plocha, která svým významem, rozsahem nebo využitím ovlivní území více obcí, popřípadě území více krajů; v případě hlavního města Prahy se za plochu nadmístního významu považuje plocha celoměstského významu.

Plochy přestavby (§ 43 odst. 1 SZ) – plochy vymezené ke změně stávající zástavby, k obnově nebo opětovnému využití znehodnoceného území.

Pořizovatel (§ 2 odst. 2 písm. a) SZ) – příslušný obecní úřad, krajský úřad, Ministerstvo pro místní rozvoj nebo Ministerstvo obrany, který pořizuje územně plánovací podklady, územně plánovací dokumentaci, vymezení zastavěného území nebo politiku územního rozvoje.

Poskytovatel údajů (§ 27 odst. 3 SZ) – orgán veřejné správy, jím zřízená právnická osoba a vlastník dopravní a technické infrastruktury.

Projektant (§ 22 odst. 4 SZ) – fyzická osoba oprávněná k projektové činnosti ve výstavbě podle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů.

Rodinný dům (§ 2 písm. a) bod 2. vyhlášky č. 501/2006 Sb.) – je stavba pro bydlení, u které více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé rodinné bydlení a je k tomuto účelu určena; rodinný dům může mít nejvýše tři samostatné byty, nejvýše dvě nadzemní a jedno podzemní podlaží a podkroví.

Rozbor udržitelného rozvoje území (§ 26 odst. 1 SZ) – zjišťování a vyhodnocování udržitelného rozvoje území a určení problémů k řešení v územně plánovací dokumentaci.

Rozvojové oblasti a rozvojové osy (§ 32 odst. 1) SZ) – oblasti se zvýšenými požadavky na změny v území z důvodů soustředění aktivit mezinárodního a republikového významu, nebo které svým významem přesahují území jednoho kraje.

Schéma (§ 2 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 500/2006 Sb.) – výkres, ve kterém se zjednodušenou formou zobrazují jevy v měřítku menším, než je stanoveno pro jednotlivé nástroje územního plánování.

Specifické oblasti (§ 32 odst. 1) SZ) – oblasti se specifickými hodnotami a se specifickými problémy mezinárodního a republikového významu, nebo které svým významem přesahují území jednoho kraje.

Stavba (§ 2 odst. 3 a 4 SZ) – veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. Za stavbu se považuje také výrobek plnící funkci stavby. Stavbou se podle okolností rozumí i její část nebo změna dokončené stavby.

Stavba pro reklamu (§ 3 odst. 2 SZ) – zařízení o celkové ploše větší než 8 m², které slouží reklamním účelům.

Stavba pro rodinnou rekreaci (§ 2 písm. b) vyhláška č. 501/2006 Sb.) – stavba, jejíž objemové parametry a vzhled odpovídají požadavkům na rodinnou rekreaci a která je k tomuto účelu určena; stavba pro rodinnou rekreaci může mít nejvýše dvě nadzemní a jedno podzemní podlaží a podkroví.

Stavební pozemek (§ 2 odst. 1 písm. b) SZ) – pozemek, jeho část nebo soubor pozemků, vymezený a určený k umístění stavby územním rozhodnutím anebo regulačním plánem.

Terénní úprava (§ 3 odst. 1 SZ) – zemní práce a změny terénu, jimiž se podstatně mění vzhled prostředí nebo odtokové poměry, těžební a jim podobné a s nimi související práce, nejedná-li se o hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem, například skladovací a odstavné plochy, násypy, zavážky, úpravy pozemků pro zřízení hřišť a sportovišť, těžební práce na povrchu.

Údaj o území (§ 27 odst. 2 SZ) – informace nebo data o stavu území, o právech, povinnostech a omezeních, která se váží k určité části území, například ploše, pozemku, přírodnímu útvaru nebo stavbě, a která vznikla nebo byla zjištěna zejména na základě právních předpisů, a dále informace nebo data o záměrech na provedení změny v území; údaje o území zahrnují i informace o jejich vzniku, pořízení, zpracování, případném schválení nebo nabytí platnosti a účinnosti.

Urbanistická koncepce (§ 43 odst. 1 SZ) – koncepce plošného a prostorového uspořádání území obce.

Územně plánovací dokumentace (§ 2 odst. 1 písm. p) SZ):

1. zásady územního rozvoje;

2. územní plán;

3. regulační plán.

Územní rezerva (§ 36 odst. 1 SZ) – plocha nebo koridor, ve které je stanoveno využití, jehož potřebu a plošné nároky je nutno prověřit.

Veřejná infrastruktura (§ 2 odst. 1 písm. m) SZ) – pozemky, stavby, zařízení, a to:

1. dopravní infrastruktura, například stavby pozemních komunikací, drah, vodních cest, letišť a s nimi souvisejících zařízení;

2. technická infrastruktura, kterou jsou vedení a stavby a s nimi provozně související zařízení technického vybavení, například vodovody, vodojemy, kanalizace, čistírny odpadních vod, stavby ke snižování ohrožení území živelními nebo jinými pohromami, stavby a zařízení pro nakládání s odpady, trafostanice, energetické vedení, komunikační vedení veřejné komunikační sítě a elektronické komunikační zařízení veřejné komunikační sítě, produktovody;

3. občanské vybavení, kterým jsou stavby, zařízení a pozemky sloužící například pro vzdělávání a výchovu, sociální služby a péči o rodiny, zdravotní služby, kulturu, veřejnou správu, ochranu obyvatelstva;

4. veřejné prostranství, zřizované nebo užívané ve veřejném zájmu.

Veřejně prospěšná stavba (§ 2 odst. 1 písm. l) SZ) – stavba pro veřejnou infrastrukturu, určená k rozvoji nebo ochraně území obce, kraje nebo státu, vymezená ve vydané územně plánovací dokumentaci.

Veřejně prospěšné opatření (§ 2 odst. 1 písm. m) SZ) – opatření nestavební povahy, sloužící ke snižování ohrožení území a k rozvoji anebo k ochraně přírodního, kulturního a archeologického dědictví, vymezené ve vydané územně plánovací dokumentaci.

Výkres veřejně prospěšných staveb, opatření a asanací (§ 2 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 500/2006 Sb.) – výkres ploch určených pro veřejně prospěšné stavby, veřejně prospěšná opatření, veřejná prostranství, asanace a stavby a opatření pro obranu a bezpečnost státu, ve kterých lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit, nebo ke kterým lze uplatnit předkupní právo.

Zařízení (§ 3 odst. 2 SZ) – informační a reklamní panel, tabule, deska či jiná konstrukce a technické zařízení, pokud nejde o stavbu.

Zastavěné území (§ 2 odst. 1 písm. d) SZ) – území vymezené územním plánem nebo postupem podle tohoto zákona; nemá-li obec takto vymezené zastavěné území, je zastavěným územím zastavěná část obce vymezená k 1. září 1966 a vyznačená v mapách evidence nemovitostí (dále jen intravilán).

Zastavěný stavební pozemek (§ 2 odst. 1 písm. c) SZ) – pozemek evidovaný v katastru nemovitostí jako stavební parcela a další pozemkové parcely zpravidla pod společným oplocením, tvořící souvislý celek s obytnými a hospodářskými budovami.

Zastavitelná plocha (§ 2 odst. 1 písm. j) SZ) – plocha vymezená k zastavění v územním plánu nebo v zásadách územního rozvoje.

Změna dokončené stavby (§ 2 odst. 5 SZ):

• nástavba, kterou se stavba zvyšuje;
• přístavba, kterou se stavba půdorysně rozšiřuje, přičemž podmínkou je, aby přístavba byla vzájemně provozně propojena s dosavadní stavbou;
• stavební úprava, při které se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby.

Změna v území (§ 2 odst. 1 písm. a) SZ) – změna jeho využití nebo prostorového uspořádání, včetně umísťování staveb a jejich změn.

Stav: aktualizace 2021, vydání 2020

Pomůcka zpracována podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).

Anotace:
Pomůcka cituje vybraná ustanovení stavebního zákona a poskytuje přehled vybrané judikatury k jednotlivým částem.

Jedině soud je oprávněn vykládat zákon, proto poskytuje judikatura jedinečný zdroj informací, jak si vyložit jednotlivá ustanovení zákona. Jejím cílem je zejména projektantům, ale i stavbyvedoucím a dozorům stavby, poskytnout informace pro lepší pochopení stavebního zákona.

Upozornění k textu

OBSAH

Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).

1 ÚVODNÍ USTANOVENÍ (§ 1–4)

1.1 PŘEDMĚT ÚPRAVY (§ 1)

Tento zákon upravuje ve věcech územního plánování zejména cíle a úkoly územního plánování, soustavu orgánů územního plánování, nástroje územního plánování, vyhodnocování vlivů na udržitelný rozvoj území, rozhodování v území, možnosti sloučení postupů podle tohoto zákona s postupy posuzování vlivů záměrů na životní prostředí, podmínky pro výstavbu, rozvoj území a pro přípravu veřejné infrastruktury, evidenci územně plánovací činnosti a kvalifikační požadavky pro územně plánovací činnost.

Tento zákon upravuje ve věcech stavebního řádu zejména povolování staveb a jejich změn, terénních úprav a zařízení, užívaní a odstraňování staveb, dohled a zvláštní pravomoci stavebních úřadů, postavení a oprávnění autorizovaných inspektorů, soustavu stavebních úřadů, povinnosti a odpovědnost osob při přípravě a provádění staveb.

Tento zákon dále upravuje podmínky pro projektovou činnost a provádění staveb, obecné požadavky na výstavbu, účely vyvlastnění, vstupy na pozemky a do staveb, ochranu veřejných zájmů a některé další věci související s předmětem této právní úpravy.

1.2 ZÁKLADNÍ POJMY (§ 2–3)

V tomto zákoně se rozumí

• a) změnou v území změna jeho využití nebo prostorového uspořádání, včetně umisťování staveb a jejich změn;
• b) stavebním pozemkem pozemek, jeho část nebo soubor pozemků, vymezený a určený k umístění stavby územním rozhodnutím, společným povolením, kterým se stavba umisťuje a povoluje (dále jen „společné povolení“), anebo regulačním plánem;
• c) zastavěným stavebním pozemkem pozemek evidovaný v katastru nemovitostí jako stavební parcela a další pozemkové parcely zpravidla pod společným oplocením, tvořící souvislý celek s obytnými a hospodářskými budovami;
• d) zastavěným územím území vymezené územním plánem nebo postupem podle tohoto zákona; nemá-li obec takto vymezené zastavěné území, je zastavěným územím zastavěná část obce vymezená k 1. září 1966 a vyznačená v mapách evidence nemovitostí (dále jen „intravilán“);
• e) nezastavitelným pozemkem pozemek, jenž nelze zastavět na území obce, která nemá vydaný územní plán, a to;
  • a. pozemek veřejné zeleně a parku sloužící obecnému užívání;
  • b. v intravilánu lesní pozemek nebo soubor sousedících lesních pozemků o výměře větší než 0,5 ha;
• f) nezastavěným územím pozemky nezahrnuté do zastavěného území nebo do zastavitelné plochy;
• g) plochou část území tvořená jedním či více pozemky nebo jejich částí, která je vymezena v politice územního rozvoje, územním rozvojovém plánu, zásadách územního rozvoje nebo územním plánu, popřípadě v územně plánovacích podkladech s ohledem na stávající nebo požadovaný způsob jejího využití a její význam;
• h) plochou nadmístního, popřípadě republikového významu plocha, která svým významem, rozsahem nebo využitím ovlivní území více obcí, popřípadě území více krajů; v případě hlavního města Prahy se za plochu nadmístního významu považuje plocha celoměstského významu;
• i) koridorem plocha vymezená pro umístění vedení dopravní a technické infrastruktury nebo opatření nestavební povahy;
• j) zastavitelnou plochou plocha vymezená k zastavění v územním plánu, zásadách územního rozvoje nebo územním rozvojovém plánu;
• k) plochou změny v krajině plocha vymezená v územním plánu, u které se předpokládá změna ze stávajícího využití nezastavěného území na jiné využití nezastavěného území;
• l) plochou přestavby plocha vymezená v územním plánu ke změně stávající zástavby, k obnově nebo opětovnému využití znehodnoceného území;
• m) veřejnou infrastrukturou pozemky, stavby, zařízení, a to;
  • 1. dopravní infrastruktura, například stavby pozemních komunikací, drah, vodních cest, letišť a s nimi souvisejících zařízení;
  • 2. technická infrastruktura, kterou jsou vedení a stavby a s nimi provozně související zařízení technického vybavení, například vodovody, vodojemy, kanalizace, čistírny odpadních vod, stavby ke snižování ohrožení území živelními nebo jinými pohromami, stavby a zařízení pro nakládání s odpady, trafostanice, energetické vedení, komunikační vedení veřejné komunikační sítě a elektronické komunikační zařízení veřejné komunikační sítě, produktovody a zásobníky plynu;
  • 3. občanské vybavení, kterým jsou stavby, zařízení a pozemky sloužící například pro vzdělávání a výchovu, sociální služby a péči o rodiny, zdravotní služby, kulturu, veřejnou správu, ochranu obyvatelstva;
  • 4. veřejné prostranství, zřizované nebo užívané ve veřejném zájmu;
• n) veřejně prospěšnou stavbou stavba pro veřejnou infrastrukturu určená k rozvoji nebo ochraně území obce, kraje nebo státu, vymezená ve vydané územně plánovací dokumentaci;
• o) veřejně prospěšným opatřením opatření nestavební povahy sloužící ke snižování ohrožení území a k rozvoji anebo k ochraně přírodního, kulturního a archeologického dědictví, vymezené ve vydané územně plánovací dokumentaci;
• p) územně plánovací dokumentací;
  • a. územní rozvojový plán;
  • b. zásady územního rozvoje;
  • c. územní plán;
  • d. regulační plán.

V tomto zákoně se dále rozumí

• a) pořizovatelem příslušný obecní úřad, krajský úřad, Ministerstvo pro místní rozvoj (dále jen „ministerstvo“) nebo Ministerstvo obrany, který pořizuje územně plánovací podklady, územně plánovací dokumentaci, vymezení zastavěného území nebo politiku územního rozvoje;
• b) stavebním podnikatelem osoba oprávněná k provádění stavebních nebo montážních prací jako předmětu své činnosti podle zvláštních právních předpisů;
• c) stavebníkem osoba, která pro sebe žádá vydání stavebního povolení nebo ohlašuje provedení stavby, terénní úpravy nebo zařízení, jakož i její právní nástupce, a dále osoba, která stavbu, terénní úpravu nebo zařízení provádí, pokud nejde o stavebního podnikatele realizujícího stavbu v rámci své podnikatelské činnosti; stavebníkem se rozumí též investor a objednatel stavby;
• d) stavebním dozorem odborný dozor nad prováděním stavby svépomocí vykonávaný osobou, která má vysokoškolské vzdělání stavebního nebo architektonického směru nebo střední vzdělání stavebního směru s maturitní zkouškou a alespoň 3 roky praxe při provádění staveb;
• e) obecnými požadavky na výstavbu obecné požadavky na využívání území, technické požadavky na stavby a obecné technické požadavky zabezpečující bezbariérové užívání staveb, stanovené prováděcími právními předpisy.

Stavbou se rozumí veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. Dočasná stavba je stavba, u které stavební úřad předem omezí dobu jejího trvání. Za stavbu se považuje také výrobek plnící funkci stavby. Stavba, která slouží reklamním účelům, je stavba pro reklamu.

Pokud se v tomto zákoně používá pojmu stavba, rozumí se tím podle okolností i její část nebo změna dokončené stavby.

Změnou dokončené stavby je:

• a) nástavba, kterou se stavba zvyšuje;
• b) přístavba, kterou se stavba půdorysně rozšiřuje a která je vzájemně provozně propojena s dosavadní stavbou;
• c) stavební úprava, při které se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby; za stavební úpravu se považuje též zateplení pláště stavby.

Změnou stavby před jejím dokončením se rozumí změna v provádění stavby oproti jejímu povolení nebo dokumentaci stavby ověřené stavebním úřadem, nebo autorizovaným inspektorem.

Souborem staveb se rozumí vzájemně související stavby, jimiž se v rámci jednoho stavebního záměru uskutečňuje výstavba na souvislém území nebo za společným účelem.

Stavbou hlavní souboru staveb se rozumí stavba, která určuje účel výstavby souboru staveb. Vedlejší stavbou v souboru staveb se rozumí stavba, která se stavbou hlavní svým účelem užívání nebo umístěním souvisí a která zabezpečuje uživatelnost stavby hlavní nebo doplňuje účel užívání stavby hlavní.

Terénní úpravou se pro účely tohoto zákona rozumí zemní práce a změny terénu, jimiž se podstatně mění vzhled prostředí nebo odtokové poměry, těžební a jim podobné a s nimi související práce, nejedná-li se o hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem, například skladovací a odstavné plochy, násypy, zavážky, úpravy pozemků pro zřízení hřišť a sportovišť, těžební práce na povrchu.

Zařízením se pro účely tohoto zákona rozumí informační a reklamní panel, tabule, deska či jiná konstrukce a technické zařízení, pokud nejde o stavbu podle § 2 odst. 3. V pochybnostech, zda se jedná o stavbu nebo zařízení, je určující stanovisko stavebního úřadu. Zařízení o celkové ploše větší než 8 m² se považuje za stavbu pro reklamu.

Staveništěm se rozumí místo, na kterém se provádí stavba nebo udržovací práce nebo na kterém se stavba odstraňuje; zahrnuje stavební pozemek, popřípadě zastavěný stavební pozemek nebo jeho část anebo část stavby, popřípadě, v rozsahu vymezeném stavebním úřadem, též jiný pozemek nebo jeho část anebo část jiné stavby.

Údržbou stavby se rozumějí práce, jimiž se zabezpečuje její dobrý stavební stav tak, aby nedocházelo ke znehodnocení stavby a co nejvíce se prodloužila její uživatelnost.

Pokud se v tomto zákoně používá pojmu stavební záměr, rozumí se tím podle okolností stavba, změna dokončené stavby, terénní úprava, zařízení nebo údržba.

1.2.1 Judikatura

Rozsudek NSS ze dne 3. 8. 2016 č.j. 1 As 170/2016-36

„Úprava § 2 odst. 2 písm. c) stavebního zákona nevylučuje, aby se v pozici stavebníka u jednoho stavebního záměru nalézalo více subjektů, kterým přísluší toto postavení z různých titulů.“

Rozsudek NSS ze dne 27. 1. 2016, č.j. 6 As 196/2015-33

„Hlavním úkolem první a druhé části definice je vymezit pojem ‚stavebník‘ pro účely těch procesů podle stavebního zákona, jejichž cílem je vznik veřejného subjektivního práva provést stavbu. První část definice je založena na formálním hledisku. Žadatel o stavební povolení, resp. ten, kdo ohlašuje stavbu, se tedy stává stavebníkem pro účely daného řízení, resp. procesu. Stavební zákon oproti § 27 odst. 1 písm. a) správního řádu pouze doplňuje podmínku, že stavebník musí žádat vydání stavebního povolení ‚pro sebe‘. To znamená, že žádá-li o vydání stavebního povolení stavební podnikatel pro objednatele stavby v rámci inženýrské činnosti, měl by být vybaven plnou mocí, žádost podat objednatelovým jménem a jako stavebník by v žádosti měl být označen objednatel.“ Dále soud konstatoval, že „podíváme-li se nyní na třetí část definice, má být stavebníkem též „osoba, která stavbu, terénní úpravu nebo zařízení provádí, pokud nejde o stavebního podnikatele realizujícího stavbu v rámci své podnikatelské činnosti“. Po vzniku veřejného subjektivního práva provést stavbu se již může „legálním“ stavebníkem stát kdokoliv, nikoliv nutně jen žadatel. Čtvrtá část definice, podle níž se stavebníkem „rozumí též investor a objednatel stavby“, již danou myšlenku pouze rozvádí a rozšiřuje tak dosah definice stavebníka (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. května 2015 č.j. 10 As 14/2015-59). „Její praktický význam spočívá jednak v tom, že demonstrativně, resp. názorně označuje typické stavebníky, jednak v tom, že usnadňuje při realizaci dozorových oprávnění identifikaci osoby stavebníka tam, kde by nalezení osoby provádějící pro sebe stavbu vyžadovalo složité svědecké dokazování, zatímco k identifikaci investora či objednatele zpravidla postačí listinné důkazy.“ Z toho vyplývá závěr, že „kdokoliv, kdo stavbu pro sebe buduje, se stává ze zákona stavebníkem na základě třetí, resp. čtvrté části definice, a tudíž jsou pro něj závazné nejen požadavky, jež na stavebníka klade stavební zákon, nýbrž i podmínky vydaného stavebního povolení, příp. jiného aktu zakládajícího veřejné subjektivní právo stavby na daném místě. Lze tedy říci, že třetí a čtvrtá část definice stavebníka nabývají na významu až po skončení stavebního řízení či korespondujícího zjednodušeného procesu, přičemž se jedná o zvláštní zákonné ustanovení ve smyslu § 73 odst. 2 věta druhá správního řádu, podle níž pro jiné osoby je pravomocné rozhodnutí závazné v případech stanovených zákonem v rozsahu v něm uvedeném“.

Rozsudek NSS ze dne 20. 5. 2015, č.j. 10 As 14/2015-59

Stavebníkem je též investor dle § 67 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny („ten, kdo v rámci výstavby nebo jiného užívání krajiny zamýšlí uskutečnit závažné zásahy, které by se mohly dotknout zájmů chráněných podle části druhé, třetí a páté tohoto zákona“).

Rozsudek NSS ze dne 21. 6. 2012, č.j. 1 Ao 7/2011-526, 2698/2012 Sb. NSS

Soud zde poukázal na odlišnosti v podrobnosti vymezování dopravní a technické infrastruktury v jednotlivých nástrojích územního plánování ve srovnání s jinými regulovanými prvky. „Rozdílná míra podrobnosti vychází již z rozdílu mezi velikostí jednotlivých celků, kterými jsou dané prvky vymezovány. Zatímco ostatní prvky územního plánování jsou v nejvyšších nástrojích územního plánování vymezovány především pomocí oblastí, případně rozvojových os, určitá část dopravní a technické infrastruktury je již od nejvyšší úrovně nástrojů územního plánování vymezována pomocí ploch a koridorů (…). Oblast je větší celek než plocha. V případě vymezování jakýchkoliv prvků na základě oblastí se tak jedná o menší míru podrobnosti oproti vymezování ploch a koridorů (…). Dopravní a technická infrastruktura podléhá oproti ostatním regulovaným prvkům specifické regulaci, kdy její část může být již na úrovní PÚR vymezena pomocí koridorů. Vzhledem k závaznosti vyšších nástrojů územního plánování pro nižší stupně (viz § 36 odst. 5 a § 43 odst. 5 stavebního zákona z roku 2006) tak dochází k pronikání takto vymezených koridorů do nižších stupňů územně plánovacích nástrojů, které jej mohou pouze zpřesňovat. Přestože takto vysoká míra konkretizace daných záměrů je vlastní spíše nižším nástrojům územního plánování, v případě dopravní a technické infrastruktury je podmíněna specifickými potřebami při jejím plánování. Jedna ze specifických potřeb vychází především ze skutečnosti, že pro vymezování dopravní a technické infrastruktury je nutná koordinace příslušných pořizovatelů dle úrovně významu, jakého má daný koridor dosáhnout (…). Dalším specifikem dopravní a technické infrastruktury je její stavebnětechnická povaha. Dopravní a technické stavby jsou typickými představiteli tzv. liniových staveb. Liniové stavby jsou stavby, u nichž podstatně převládá jeden rozměr, tj. délka nad šířkou a výškou; (…). Potřeba jejího vymezení se tedy podstatně liší např. od vymezení nadregionálního biocentra či plochy smíšeně výrobní, kde není ani dopředu známo jejich reálné vytížení, a tyto plochy se budou následně v dalších územně plánovacích nástrojích dále členit a upřesňovat. Specifická stavebnětechnická povaha dopravní a technické infrastruktury se projevuje i ve vzájemném průmětu jednotlivých stupňů územního plánování. Obecně mají být v nejvyšších stupních jednotlivé prvky vymezeny s velkou mírou obecnosti (např. pomocí oblastí), a tyto plochy se mají dále v nižších stupních členit a zpřesňovat dle místních podmínek. V případě koridorů a ploch dopravní a technické infrastruktury však již k dalšímu členění nedochází. V případě vymezování ploch a koridorů dopravní a technické infrastruktury je specifická i míra podrobnosti, se kterou mají být tyto koridory vymezeny v celé své ploše. Ačkoliv ostatní prvky regulované nástroji územního plánování podléhají shodné míře podrobnosti v celé své ploše, dopravní a technická infrastruktura vzhledem k výše uvedeným specifikům podléhá rozdílné míře podrobnosti v koncových bodech a v prostoru mezi nimi. V případě koncových bodů je vzhledem k charakteru těchto staveb nutné zajistit jejich přesnou návaznost.“

Rozsudek NSS ze dne 17. 2. 2012, č. j. 5 As 13/2011-97

Pokud změnou stavby došlo k jak půdorysnému, tak výškovému rozšíření stavby, posuzovanou změnu stavby nelze označit jako stavební úpravu. Jedná se o změny stavby (přístavbu a nástavbu), u kterých stavební zákon z roku 2006 v § 81 (na rozdíl od stavební úpravy) vyžaduje rozhodnutí o změně stavby a o změně vlivu stavby na využití území.

Rozsudek NSS ze dne 22. 12. 2011, č.j. 8 Ao 6/2011-87, č. 2741/2013 Sb. NSS

Nelze popřít, „že vymezení nových zastavitelných ploch je oprávněním obce, která změnou územního plánu reaguje na aktuální situaci v daném území. Vždy je ale nutné, aby obec tyto změny a vymezení nových zastavitelných ploch zdůvodnila“.

Rozsudek NSS ze dne 30. 6. 2011, č.j. 4 Ao 4/2011-59

„Správní orgán není oprávněn domýšlet si vlastní definici tohoto pojmu s poukazem na skutečnost, že stavební pozemek není zastavěn žádnou stavbou ve smyslu katastrálního zákona, ale musí vycházet z toho, jak je obsah tohoto pojmu stanoven v § 2 odst. 1 písm. c) stavebního zákona, a s touto definicí charakteristiku předmětných pozemků porovnat.“

Rozsudek NSS ze dne 16. 12. 2008, č.j. 1 Ao 3/2008-136, 1795/2009 Sb. NSS

„Veřejný zájem na využití území je soustředěn na racionální využívání zastavěného území a vymezování zastavitelných ploch a na ochranu nezastavěného území a nezastavitelných pozemků s cílem snižování nebezpečí nevratného procesu jejich přeměny (…). Právě diferenciace procesních postupů v zastavěném a nezastavěném území a přísná ochrana nezastavěného území je podstatnou změnou přístupu v rozhodování o území provedenou novým stavebním zákonem (č. 183/2006 Sb.) oproti předchozímu stavebnímu zákonu (č. 50/1976 Sb.)“ Nezastavitelný pozemek je „chráněný před změnami v jeho využití do doby vydání územního plánu, kterým lze na základě posouzení všech potřebných souvislostí v území obce stanovit potřebné podmínky další ochrany takovýchto pozemků nebo podmínky změn jejich využití tím, že budou začleněny do zastavitelných ploch“.

Rozsudek NSS ze dne 27. 6. 2007, č.j. 3 As 72/2006-83

Vzájemným provozním propojením ve smyslu § 139b odt. 3 písm. b) stavebního zákona je třeba rozumět stav, kdy je přístavba s dosavadní stavbou propojena komunikačně, např. dveřmi, společnou chodbou apod. Účel, ke kterému je přístavba užívána, není pro posouzení vzájemného provozního propojení rozhodující.

Rozsudek NSS ze dne 11. 4. 2014, č.j. 5 As 91/2013-50

Odmítnout je třeba výklad stěžovatele, že instalaci komína je třeba považovat za nástavbu ve smyslu stavebního zákona, a tedy vyžadující územní rozhodnutí. Pojem nástavby je v ustanovení § 2 odst. 5 písm. a) stavebního zákona definován jako změna stavby spočívající v jejím zvýšení. Uvedené rozhodně nelze vykládat tak, že za takovou změnu je třeba považovat umístění 0,5 metrů nad úroveň atiky domu vysokého komínu pro odvod spalin. Tento výklad nelze než jako absurdní odmítnout, neboť by fakticky znamenal, že umístění jakéhokoli objektu na střechu bytového domu by mělo za následek povinnost vést o dané změně územní řízení; logikou stěžovatele by takovéto řízení pravděpodobně muselo být vedeno i o umístění obyčejné antény na příjem televizního vysílání.

Rozsudek NSS ze dne 16. 1. 2004, č.j. 5 A 23/2000-45

Jestliže původní stavba umístěná na určitém pozemku byla odstraněna (zanikla), je třeba k postavení nové stavby nové stavební povolení, a to i za situace, že se jedná o stavbu z hlediska jejího umístění, stavebnětechnických požadavků i jiných hledisek zcela shodnou se stavbou původní. Pro účely požadovaného stavebního povolení je pak nerozhodné, že původní stavba byla odstraněna v důsledku protiprávního jednání jiné osoby, než je vlastník stavby, a že k odstranění stavby došlo bez povolení příslušného stavebního úřadu (případně jiného orgánu, který působnost stavebního úřadu vykonává).

Rozsudek KS v Praze ze dne 31. 5. 2016, č. j. 45 A 71/2014-84

Stavbu, která spočívá v odstranění všech nadzemních konstrukcí původní stavby a části základových konstrukcí a v postavení nové stavby obdobného charakteru na stejném místě s využitím ponechaných částí základových konstrukcí původní stavby, není změnou dokončené stavby ve smyslu § 2 odst. 5 stavebního zákona z roku 2006, nýbrž zcela novou stavbou. Stavební úřad se musí v řízení o dodatečném povolení takové stavby zabývat tím, zda není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu, zejména s § 25 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území.

Rozsudek KS v Brně ze dne 16. 3. 2016, č. j. 31 A 15/2014-46

Výrobky plnící funkci stavby, na rozdíl od stavby ve smyslu § 2 odst. 3 zákona, nejsou výsledkem stavební činnosti, tj. přesněji řečeno nevznikly s použitím stavební nebo montážní technologie, ale jiné průmyslové, např. strojírenské technologie. Výrobek plnící funkci stavby je zařízením vyrobeným továrním způsobem.

Rozsudek MS v Praze ze dne 8. 12. 2010, č. j. 10 Ca 280/2008-78

Pojmu „výrobek plnící funkci stavby“ je nutno rozumět tak, že se jedná o výrobek, který plní takovou funkci, jakou obvykle plní stavby ve smyslu § 2 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006. Nejpodstatnějším charakteristickým znakem výrobku plnícího funkci stavby ve smyslu stavebního zákona je to, že se jedná o výrobek umístěný na určitém konkrétním místě trvale nebo dlouhodobě. Takovým výrobkem může být např. i silniční vozidlo.

Rozsudek NSS ze dne 28. 1. 2016, č.j. 2 As 191/2015-63

Pro výstavbu nového oplocení odlišných parametrů i materiálu, byť v místě, kde stával původní, zchátralý plot, je třeba požádat stavební úřad předem o územní souhlas. Jelikož tak stěžovatel nepostupoval, zahájil stavební úřad důvodně řízení o odstranění stavby.

Rozsudek NSS ze dne 24. 6. 2009, č.j. 1 As 35/2009-69

NSS se shoduje s hodnocením krajského soudu, že prováděné stavební práce neměly charakter udržovacích prací. V podkroví byly vybourány zcela nové okenní otvory (…). Byl zbudován zcela nový stavební prvek – vikýř a v této souvislosti došlo též k výměně krovu. Nelze hovořit o výměně kus za kus, neboť krov související s vikýřem má jiné rozměry i umístění, což mimochodem vede i ke změně celkového tvaru střechy (…). Uvedené stavební práce rozhodně nesměřují k zabezpečení dobrého stavebního stavu a zamezení ve znehodnocování stavby, ani se tím neprodlužuje její uživatelnost. Práce naopak znamenají změnu stavby oproti ověřené projektové dokumentaci (resp. dokumentaci skutečného provedení stavby), a proto se již pojmově nemůže jednat o udržovací práce. Tyto stavební práce je nutno podřadit pod pojem stavebních úprav (tedy změnu dokončené stavby).

1.3 ÚVODNÍ USTANOVENÍ (§ 4)

Orgány územního plánování a stavební úřady přednostně využívají zjednodušující postupy a postupují tak, aby dotčené osoby byly co nejméně zatěžovány a aby v případě, kdy lze za podmínek tohoto zákona vydat v dané věci, zejména u jednoduchých staveb, pouze jedno rozhodnutí, upustily od dalšího povolování záměru. Pokud je spolu se stavbou hlavní předmětem žádosti nebo ohlášení soubor staveb, stavební úřad všechny stavby projedná v režimu stavby hlavní. Stanoví-li tak tento zákon, mohou orgány územního plánování a stavební úřady uzavřít s žadatelem veřejnoprávní smlouvu místo vydání správního rozhodnutí. Tím nesmí být dotčena práva a oprávněné zájmy dotčených osob a zájmy dotčených orgánů.

Orgány územního plánování a stavební úřady postupují ve vzájemné součinnosti s dotčenými orgány chránícími veřejné zájmy podle zvláštních právních předpisů nebo tohoto zákona. Dotčené orgány vydávají

• a) závazná stanoviska pro rozhodnutí a pro jiné úkony stavebního úřadu nebo úkony autorizovaného inspektora podle tohoto zákona, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak;
• b) stanoviska, která nejsou samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jejichž obsah je závazný pro politiku územního rozvoje a pro opatření obecné povahy podle tohoto zákona.

Pro obsah stanoviska se použije § 149 odst. 2 správního řádu obdobně.

Obsahuje-li posuzovaný návrh varianty řešení, dotčený orgán posuzuje každou variantu samostatně.

Dotčený orgán je vázán svým předchozím stanoviskem nebo závazným stanoviskem. Navazující stanoviska nebo navazující závazná stanoviska mohou dotčené orgány v téže věci uplatňovat pouze na základě nově zjištěných a doložených skutečností, které nemohly být uplatněny dříve a kterými se podstatně změnily podmínky, za kterých bylo původní stanovisko nebo závazné stanovisko vydáno, nebo skutečností vyplývajících z větší podrobnosti pořízené územně plánovací dokumentace nebo podkladů pro rozhodnutí nebo jiný úkon orgánu územního plánování nebo stavebního úřadu podle tohoto zákona, jinak se k nim nepřihlíží.

V řízeních podle části čtvrté tohoto zákona se nepřihlíží k závazným stanoviskům dotčených orgánů ve věcech, o kterých bylo rozhodnuto v územně plánovací dokumentaci, v územním rozhodnutí nebo v územním opatření o stavební uzávěře anebo v územním opatření o asanaci území, nejde-li o závazné stanovisko uplatněné na základě nově zjištěných a doložených skutečností podle ustanovení § 4 odst. 4.

Stanoví-li dotčené orgány ve svém závazném stanovisku podmínky, jsou příslušné kontrolovat jejich dodržování; stavební úřad poskytne součinnost potřebnou ke kontrole těchto podmínek.

Je-li dotčeným orgánem podle zvláštních právních předpisů tentýž orgán veřejné správy, vydává koordinované stanovisko nebo koordinované závazné stanovisko, zahrnující požadavky na ochranu všech dotčených veřejných zájmů, které hájí. Koordinované stanovisko nebo koordinované závazné stanovisko lze vydat pouze v případě, nejsou-li požadavky na ochranu dotčených veřejných zájmů v rozporu. Ustanovení správního řádu o společném řízení se použijí přiměřeně.

Orgány územního plánování a stavební úřady projednávají protichůdná stanoviska nebo protichůdná závazná stanoviska dotčených orgánů. Dojde-li k rozporu mezi příslušnými orgány podle tohoto zákona a dotčenými orgány, jakož i mezi dotčenými orgány navzájem, postupuje se podle správního řádu.

O prodloužení lhůty k vydání závazného stanoviska podle správního řádu vydá dotčený orgán usnesení, které se pouze poznamená do spisu, a dotčený orgán vyrozumí o této skutečnosti žadatele. Jestliže není závazné stanovisko dotčeného orgánu vydáno ve lhůtě pro jeho vydání, považuje se za souhlasné a bez podmínek.

Jestliže v případě uvedeném v § 4 odstavci 9 větě druhé nebyly splněny předpoklady pro vydání souhlasného závazného stanoviska bez podmínek, vydá nadřízený správní orgán nové závazné stanovisko, kterým se závazné stanovisko podle § 4 odstavce 9 ruší. Nové závazné stanovisko lze vydat do 6 měsíců od právní moci rozhodnutí, které bylo závazným stanoviskem podmíněno.

Lhůty pro zahájení přezkumného řízení a zrušení nebo změnu závazného stanoviska v přezkumném řízení u závazného stanoviska podle § 4 odstavce 2 písm. a), které je podkladem pro jiný úkon stavebního úřadu, počínají běžet ode dne, kdy jiný úkon nabyl právních účinků. Lhůty pro zahájení přezkumného řízení a zrušení nebo změnu závazného stanoviska v přezkumném řízení u závazného stanoviska podle § 4 odstavce 2 písm. a), které je podkladem pro vydání certifikátu autorizovaného inspektora, počínají běžet ode dne vzniku práva provést oznámený záměr.

Odstavce 9 a 10 ust. § 4 se nepoužijí na závazné stanovisko

a) k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí,

b) orgánu ochrany přírody podle zákona o ochraně přírody a krajiny, kterým se

• 1. vyslovuje souhlas k zásahům, které by mohly vést k závažnému nebo nevratnému poškození nebo ke zničení přírodního stanoviště v zájmu Evropských společenství nebo druhů v zájmu Evropských společenství;
• 2. uděluje souhlas k činnostem podmíněným souhlasem orgánu ochrany přírody v ptačích oblastech;
• 3. posuzuje splnění podmínek pro povolení výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, které jsou předmětem ochrany podle práva Evropské unie a podle zákona o ochraně přírody a krajiny;
• 4. uděluje souhlas s činnostmi vymezenými v bližších ochranných podmínkách zvláště chráněných území, která byla vyhlášena k zajištění udržení příznivého stavu evropských stanovišť nebo stanovišť evropsky významných druhů, které jsou předmětem ochrany evropsky významných lokalit;
• 5. posuzuje záměr z hlediska zájmů chráněných podle zákona o ochraně přírody a krajiny, a které je vydáno jako jednotné závazné stanovisko k zásahu do přírody a krajiny.

1.3.1 Judikatura

Rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 23. 8. 2011, č.j. 2 As 75/2009-113

Závazná stanoviska vydaná dle § 149 správního řádu z roku 2004 nejsou rozhodnutím ve smyslu § 67 správního řádu ani § 65 s. ř. s., neboť sama o sobě nezakládají, nemění, neruší nebo závazně neurčují práva nebo povinnosti. Soudní přezkum jejich obsahu je v souladu s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod umožněn až v rámci konečného rozhodnutí dle § 75 odst. 2 s. ř. s.

Rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2009, č.j. 6 Ao 4/2009-104

Vysloví-li dotčený orgán souhlas se zpracováním změny územního plánu podle § 47 stavebního zákona z roku 2006, není v rozporu s § 4 odst. 3 citovaného zákona (vázanost dotčeného orgánu jeho předchozím stanoviskem), pokud následně nesouhlasí se zvoleným věcným řešením podle § 50 citovaného zákona.

Rozsudek KS v Praze ze dne 11. 12. 2015, č.j. 45 A 35/2013-66

Závazné stanovisko orgánu ochrany přírody ve věci ochrany krajinného rázu se ve smyslu § 12 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, nevydává tam, kde platný územní či regulační plán pro zastavitelnou plochu mimo zastavěné území stanoví výškové a objemové parametry výstavby a nároky na vnější vzhled či konstrukční charakteristiky nových staveb. Dohoda na těchto podmínkách s orgánem ochrany přírody se s ohledem na závaznost stanovisek uplatňovaných v územním plánování podle § 4 odst. 2 písm. b) stavebního zákona z roku 2006 a presumpci správnosti správních aktů předpokládá, ledaže žalobce namítá opak.

Rozsudek MS v Praze ze dne 23. 7. 2014, č.j. 11 A 109/2013

V pravomoci stavebního úřadu není stanoviska dotčených orgánů státní správy přezkoumávat. Stavební úřad je stanoviskem vázán (§ 89 ve vazbě na § 4 stavebního zákona z roku 2006), avšak zároveň z uvedeného zákona vyplývá jeho povinnost rozhodnout po dohodě nebo se souhlasem příslušného orgánu. Stavební úřad je tak povinen zajistit soulad jednotlivých stanovisek navzájem, ale je rovněž povinen zhodnotit, zda přípustnost návrhu z pohledu jednotlivých chráněných zájmů znamená i přípustnost návrhu v příslušném řízení (zde řízení o umístění stavby) při kumulaci všech dopadů plynoucích z těchto odborných stanovisek v jejich celku. Dopady předpokládaného umístění stavby dle návrhu a jejího vlivu v důsledku následného provozu musí být posuzovány ve vztahu k danému místu a času a musí být respektovány požadavky na ochranu zdraví před nepříznivými účinky hluku, stejně tak požadavky na kvalitu ovzduší stanovené v zájmu ochrany zdraví. Stavební úřad je povinen vyhodnotit dané vlivy ve svém souhrnu zejména v situaci, kdy ze stanovisek plyne zjištění (vycházející z odborných odhadů a studií), které nasvědčuje tomu, že zjištěné hodnoty, pokud jde o účinky samotné stavby jako takové, sice jednotlivě nevykazují nadlimitní či nepřípustné hodnoty, ale stavbu je navrhováno umístit do území, které je již za stávajícího stavu nadlimitně zatíženo, nebo se zjištěné hodnoty přípustné maximální limitní zátěži blíží.

Usnesení KS v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 16. 7. 2009, č.j. 52 Ca 12/2009-82

Závazné stanovisko vydané dle § 77 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, orgánem ochrany zdraví jako dotčeným správním orgánem pro vydání rozhodnutí dle § 4 odst. 2 písm. a) stavebního zákona z roku 2006, není samostatným rozhodnutím ve správním řízení (§ 149 odst. 1 správního řádu z roku 2004), přičemž je lze ve správním řízení napadnout pouze v rámci odvolání podaného proti rozhodnutí vydanému dle stavebního zákona ve věci samé (§ 149 odst. 4 správního řádu z roku 2004). Právní účinky závazného stanoviska vydaného dle § 77 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, mohou vůči účastníkům správního řízení, v němž je vydáváno rozhodnutí dle stavebního zákona z roku 2006, vzniknout a zasáhnout tak jejich právní sféru až v době, kdy je toto rozhodnutí ve stavebním řízení vydáno. Proto je samostatná žaloba proti závaznému stanovisku nepřípustná (§ 68 písm. e), § 70 písm. a), § 65 odst. 1 s. ř. s.). Věcné námitky proti závaznému stanovisku však lze uplatnit v žalobě proti rozhodnutí vydanému dle stavebního zákona z roku 2006, pro které bylo stanovisko orgánem ochrany zdraví vydáno, a to až po vyčerpání řádných opravných prostředků, tj. odvolání podanému proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně směřujícímu proti obsahu závazného stanoviska.

Rozsudek NSS ze dne 18. 2. 2020, č.j. 10 As 275/2018-102

Závazné stanovisko ve smyslu § 149 správního řádu je z procesního hlediska úkonem správního orgánu prováděným podle části čtvrté téhož zákona. V souladu s § 154 správního řádu je však při jeho vydávání možné přiměřeně použít i další ustanovení tohoto zákona, jsou-li potřebná. Podle NSS „s ohledem na zvláštní postavení závazného stanoviska, kdy jeho obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu, je zvlášť významné přiměřené použití ustanovení o obsahu, formě a náležitostech rozhodnutí (§ 67 a 68 správního řádu), především pak ust. § 68 odst. 3 citovaného zákona“. Podle § 68 odst. 3 správního řádu platí, že v odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

NSS je názoru, že § 68 odst. 4 správního řádu se na závazná stanoviska neuplatní, jelikož absence odůvodnění závazného stanoviska bude mít vždy za následek jeho nepřezkoumatelnost. Účastníci správního řízení nemohou nijak zasahovat do procesu vydávání závazného stanoviska. Závazné stanovisko je určeno jinému vykonateli veřejné správy a slouží jako podklad pro konečné rozhodnutí ve správním řízení. Účastníci správního řízení se mohou s okolnostmi, za kterých bylo závazné stanovisko vydáno, seznámit pouze z jeho obsahu, proto je podstatné, aby závazné stanovisko, ať už vyhovující všem účastníkům či souhlasné nebo nesouhlasné, vždy obsahovalo řádné zdůvodnění.

2 ÚZEMNÍ ŘÍZENÍ (§ 84–94, § 94j–94p, § 95–96b)

2.1 PŘÍSLUŠNOST K ÚZEMNÍMU ROZHODNUTÍ (§ 84)

Územní rozhodnutí vydává příslušný stavební úřad na základě územního řízení nebo zjednodušeného územního řízení. Je-li k územnímu řízení, kterým se vydává rozhodnutí o změně využití území nebo o ochranném pásmu, příslušný podle zvláštních právních předpisů jiný správní orgán než stavební úřad, rozhodne tento orgán jen v souladu se závazným stanoviskem podle § 96b.

2.1.1 Judikatura

Rozsudek NSS ze dne 23. 9. 2014, č.j. 1 As 176/2012-140

Souhlas obecného stavebního úřadu podle § 15 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006 je závazným stanoviskem podle § 149 odst. 1 správního řádu z roku 2004.

2.2 ÚČASTNÍCI ÚZEMNÍHO ŘÍZENÍ (§ 85)

Účastníky územního řízení jsou

• a) žadatel;
• b) obec, na jejímž území má být požadovaný záměr uskutečněn.

Účastníky územního řízení dále jsou

• a) vlastník pozemku nebo stavby, na kterých má být požadovaný záměr uskutečněn, není-li sám žadatelem, nebo ten, kdo má jiné věcné právo k tomuto pozemku nebo stavbě;
• b) osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být územním rozhodnutím přímo dotčeno.

2.2.1 Judikatura

Nález ÚS ze dne 7. 4. 2005, sp. zn. III. ÚS 609/04

V odůvodnění nálezu sp. zn. Pl. ÚS 19/99 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 17, nález č. 43, vyhlášen pod č. 96/2000 Sb.) Ústavní soud sice dal najevo nezbytnost individuálních přístupů v jednotlivých konkrétních věcech – to však, jak výslovně uvedl – při posuzování otázky „až kam“ a do jaké šíře či vzdálenosti mohou tzv. sousední pozemky, pokud nebude platit podmínka společné hranice, sahat. Právě z uvedeného je evidentní, že Ústavní soud „mezujícího souseda“ rozhodně nemínil z okruhu účastníků správního řízení vyloučit, možné dotčení jeho práv více méně předpokládal a v podstatě naznačil nutnost extenzivního výkladu příslušných norem otázku účastenství upravujících.

Nález ÚS ze dne 22. 3. 2000, sp. zn. Pl. ÚS 19/99

Napadené ustanovení § 139 písm. c) stavebního zákona tím, že vymezuje pojem „soused“ přímo v zákoně, bere tak správnímu orgánu možnost, aby jako s účastníkem řízení zacházel též s osobou, která očividně může být rozhodnutím vydávaným ve stavebním řízení dotčena ve svých právech, a to i v právech ústavně chráněných, jako je právo na pokojné užívání majetku, případně právo vlastnické (čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, čl. 11 Listiny). To, že je možno takovou osobu přizvat k řízení (nikoliv však jako účastníka) podle ustanovení § 59 odst. 3 stavebního zákona, je nedostatečné, neboť s ohledem na dikci § 250 odst. 2 o. s. ř., vyřazuje napadené ustanovení takovou osobu z práva obrátit se na nezávislý soud. V tomto smyslu tedy je napadené ustanovení zcela evidentně v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny, neboť z práva na přístup k soudu a soudní ochranu vylučuje toho, kdo nejen tvrdí, že může být správním rozhodnutím dotčen ve svých právech, ale kde takové dotčení může být zcela zřejmé.

Rozsudek NSS ze dne 2. 7. 2015, č.j. 9 As 222/2014-147

Usnesení o tom, zda osoba je, či není účastníkem podle § 28 odst. 1 správního řádu z roku 2004, není rozhodnutím, kterým se upravuje vedení řízení před správním orgánem, a proto nespadá pod kompetenční výluku podle § 70 písm. c) s. ř. s. Pokud došlo k vydání rozhodnutí o věci samé, nelze vydat usnesení o tom, zda určitá osoba je, či není účastníkem řízení podle § 28 odst. 1 správního řádu z roku 2004, kromě zákonem předvídaných výjimek.

Rozsudek NSS ze dne 26. 6. 2014, č.j. 5 Aos 3/2012-70

Skutečnost, že občan dá přednost prosazování svého zájmu formou sdružení se s jinými občany, nelze přičítat k jeho tíži. S ohledem na mezinárodní závazky České republiky, unijní právo i na zákonnou úpravu postavení spolků zaměřených na ochranu přírody a krajiny, je nezbytné dospět k závěru, že fyzické osoby, pokud se sdruží do občanského sdružení (spolku), jehož účelem podle stanov je ochrana přírody a krajiny, mohou své právo na příznivé životní prostředí, zakotvené v čl. 35 Listiny základních práv a svobod, realizovat i prostřednictvím tohoto spolku.

Rozsudek NSS ze dne 13. 5. 2014, č.j. 6 As 57/2014-41

V územním řízení může být vlastnické nebo jiné věcné právo určité osoby dotčeno i tehdy, jestliže umístěním záměru do území může dojít k zániku či významnému omezení jediného vhodného přístupu či příjezdu k sousednímu pozemku či stavbě ve vlastnictví takové osoby (§ 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona z roku 2006).

Rozsudek NSS ze dne 12. 3. 2014, č.j. 6 As 132/2013-29

Jestliže všechny otázky, které zakládají přímé dotčení práv vlastníka sousedního pozemku, byly beze zbytku vyřešeny v územním řízení a ve stavebním řízení nedozná toto řešení žádných změn, pak není důvod přibírat takto dotčeného souseda jako účastníka do stavebního řízení (§ 59 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 1976).

Rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2013, č.j. 7 As 17/2013-25

Vymezení okruhu účastníků územního řízení (§ 85 stavebního zákona z roku 2006) vyžaduje s ohledem na konkrétní okolnosti případu komplexní posouzení situace v území a zohlednění nejrůznějších vlivů, neboť v úvahu přichází u vlastníků sousedních staveb a pozemků dotčení nejrůznějšího druhu. Umožňuje-li situace v terénu zhotovit přístup k umísťované stavbě více způsoby (po různých komunikacích), pak v zásadě každý z vlastníků pozemku nebo stavby, jehož práva budou zasažena provozem po těchto komunikacích, může být účastníkem územního řízení (§ 85 stavebního zákona z roku 2006). Rozhodné je, zda intenzita zásahu do jeho vlastnického práva představuje přímé dotčení. Určujícím měřítkem může být intenzita zvýšení dopravy a míra negativních efektů s tím spojených, ale i povaha provozu umísťované stavby a vlastnosti přilehlých komunikací. Pokud je možné vyloučit, že tyto komunikace budou v souvislosti s provozem stavby využívány více než doposud, pak lze zpravidla vyloučit i přímé dotčení vlastníků pozemků, přes které má být příjezd k umísťované stavbě umožněn.

Rozsudek NSS ze dne 14. 11. 2012, č.j. 1 As 85/2012-41

Obec jakožto účastník územního řízení dle § 34 odst. 3 stavebního zákona z roku 1976 je aktivně legitimována k podání žaloby proti rozhodnutí o zastavení územního řízení dle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu z roku 2004 ve spojení s aplikací § 94 odst. 5 stavebního zákona z roku 2006.

Rozsudek NSS ze dne 18. 4. 2012, č.j. 1 As 29/2012-113

Při aplikaci § 84 odst. 3 správního řádu z roku 2004 je třeba rozlišovat případy, kdy s účastníkem správní orgán prvního stupně v řízení jednal, ale pak mu z nějakého důvodu (např. v důsledku opomenutí) rozhodnutí neoznámil, a účastníkem, se kterým správní orgán vůbec nejednal, neboť jej za účastníka řízení nepokládal. Zatímco v prvém případě měl daný účastník možnost hájit svá práva v řízení před správním orgánem prvního stupně, v druhém případě trpí rozhodnutí prvního stupně závažnou vadou již jen proto, že bylo určitému subjektu zcela znemožněno se správního řízení účastnit. Takovou vadu lze zpravidla jen stěží napravit v odvolacím řízení a bude sama o sobě důvodem ke zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání správnímu orgánu prvního stupně. Nelze ale vyloučit, že v konkrétních případech bude na místě i v takových situacích dát přednost dobré víře účastníků v pravomocné rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a odvolání opomenutého účastníka zamítnout.

Rozsudek NSS ze dne 23. 9. 2011, č.j. 2 As 59/2011-101

Oprávnění vydat souhlas k umístění stavby v ochranném pásmu transformační stanice podle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích, nezakládá vlastníku chráněného zařízení postavení účastníka územního či stavebního řízení podle stavebního zákona z roku 1976. K tomu musí být prokázáno vlastnické právo k pozemku nebo skutečnost, že transformační stanice je stavbou.

Rozsudek NSS ze dne 19. 8. 2011, č.j. 2 As 81/2011-131

Osoby, kterým svědčí právo vyplývající ze smlouvy o budoucí kupní smlouvě (tj. právo na budoucí nabytí vlastnického práva k nemovitosti), nelze bez dalšího považovat za osoby mající „jiná práva k pozemkům nebo stavbám“ ve smyslu § 59 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 1976.

Rozsudek NSS ze dne 17. 2. 2011, č.j. 5 As 24/2010-97

Je povinností správních orgánů po celou dobu správního řízení (tzn. i povinností žalovaného v odvolacím řízení) ověřovat okruh účastníků řízení a jednat jako s účastníkem s tím, komu toto postavení svědčí.

Rozsudek NSS ze dne 4. 2. 2010, č.j. 7 As 2/2009-80

S námitkami občanského sdružení, které své postavení účastníka správního řízení odvozuje z § 70 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je správní orgán povinen se věcně vypořádat pouze v případě, že se týkají zájmů, které občanské sdružení ve správním řízení hájí, tj. pokud souvisejí s ochranou přírody a krajiny tak, jak je vymezena citovaným zákonem (srovnej zejména § 1 až § 3 citovaného zákona). V opačném případě postačí, pokud správní orgán přezkoumatelným způsobem zdůvodní, proč se námitky uplatněné občanským sdružením těchto zájmů netýkají.

Rozsudek NSS ze dne 17. 12. 2008, č.j. 1 As 80/2008-68

Podmínkou účastenství v řízení není vyhovění věcným námitkám uplatněným účastníkem. Pro úspěšnost námitky vztahující se k účastenství postačuje potence dotčení práva (§ 27 odst. 2 správního řádu z roku 2004).

Rozsudek NSS ze dne 19. 6. 2009, č.j. 5 As 67/2008-111

Při stanovení určitého kritéria pro vymezení okruhu účastníků v případě stavby, která může mít vliv na široké okolí, nelze takové kritérium měřit pouze hlediskem hospodárnosti a okruh účastníků limitovat stanovením odstupové hranice vyjádřené v metrech bez přihlédnutí k ostatním vlivům. Samotná náročnost takového posuzování nemůže být dostatečným ospravedlněním pro vyloučení osob z okruhu možných účastníků řízení a nemůže obstát zásada „hospodárnosti“ či procesní ekonomie. Poměřuje-li stavební úřad práva dotčených osob a administrativní náročnost řízení, nemůže se přiklonit k variantě druhé. Lze-li možné přímé dotčení na právech shledat u širokého okruhu osob, nutno zvolit i tomu odpovídající formu vedení takového řízení, nemůže však být zužován prostor pro ochranu ústavně zaručených práv.

Rozsudek NSS ze dne 1. 4. 2005, č.j. 5 As 44/2003-119

Je právem občanského sdružení provést ve svých stanovách územní vymezení pro uskutečňování svých aktivit; pokud však takové vymezení neprovede, je třeba jej považovat za občanské sdružení se shodnými právy a povinnostmi na celém území státu (srov. § 70 odst. 2 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 218/2004 Sb.).

Rozsudek KS v Hradci Králové ze dne 26. 2. 2015, č.j. 30 A 2/2015-40

Účastníkem územního řízení podle § 85 odst. 2 písm. a) stavebního zákona není jen vlastník pozemku, na němž má být požadovaný záměr uskutečněn, ale i osoba, která má k němu jiné věcné právo. Odvolání takové osoby proti prvoinstančnímu správnímu rozhodnutí nelze odmítnout jako nepřípustné na základě zjištění nedůvodnosti jí podaných odvolacích námitek, nýbrž je nutno o něm rozhodnout některým ze způsobů stanovených v § 90 správního řádu. Jde totiž o účastníka řízení, přičemž stanovení správného okruhu účastníků je prvotním úkonem, s nímž se musí každý správní orgán vypořádat. Teprve potom může zkoumat odůvodněnost námitek. Budou-li shledány odvolací námitky nedůvodnými, pak je na místě je zamítnout.

Rozsudek KS v Praze ze dne 27. 11. 2014, č.j. 47 A 15/2012-152

Jestliže je usnesení podle § 28 odst. 1 správního řádu o tom, že určitá osoba není účastníkem řízení, později zrušeno v důsledku rozsudku správního soudu, pak by pro další řízení před správním orgánem měl přiměřeně platit § 28 odst. 2 citovaného zákona. To znamená, že opomenutý účastník by měl zmeškaný úkon učinit ve lhůtě 15 dnů od doručení nově vydaného usnesení podle § 28 odst. 1 správního řádu, které správní orgán vydá v návaznosti na zrušující rozsudek správního soudu.

Rozsudek KS v Brně ze dne 9. 2. 2012, č.j. 29 A 21/2011-35

Vymezuje-li stavební zákon z roku 2006 v § 85 odst. 1 a 2 komplexně okruh účastníků pro územní řízení, vylučuje to aplikaci obecné úpravy správního řádu z roku 2004, pro stanovení okruhu účastníků. Stavební zákon je zákonem speciálním ve vztahu k právní úpravě správního řádu.

Rozsudek MS v Praze ze dne 13. 12. 2011, č.j. 8 Ca 318/2008-43

Obsahem a účelem subjektivního práva podle § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona z roku 2006 je ochrana zájmů vlastníka tohoto pozemku. V územním řízení, resp. ve stavebním řízení, a posléze i v řízení o žalobě proti rozhodnutí stavebního úřadu je tedy žalobkyně oprávněna brojit proti všemu, co se podle jejího názoru dotýká jejích subjektivních veřejných práv a co je poškozuje. Není naopak oprávněna domáhat se ochrany práv a zájmů jiných osob a rovněž není zmocněna hájit veřejný zájem.

Rozsudek KS v Plzni ze dne 24. 5. 2011, č.j. 30 A 21/2010-39

Tvrzení o omezení možnosti odstavení vozidla na veřejném prostranství v docházkové vzdálenosti od bytového domu, v němž žalobce vlastní bytovou jednotku a pod nímž spoluvlastní pozemek, nezakládá jeho postavení jako účastníka územního řízení podle § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona z roku 2006, které se nadto týká záměru – relaxačního a sportovního centra – odděleného od bytového domu místní komunikací, řadou dalších bytových domů a městskou zelení.

2.3 ŽÁDOST O VYDÁNÍ ÚZEMNÍHO ROZHODNUTÍ (§ 86)

Žádost o vydání územního rozhodnutí obsahuje kromě obecných náležitostí podle správního řádu základní údaje o požadovaném záměru, identifikační údaje o pozemku nebo stavbě, na nichž se má záměr uskutečnit, uvedení osob, které mají vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním pozemkům nebo stavbám na nich, jestliže může být jejich právo územním rozhodnutím přímo dotčeno.

K žádosti o vydání územního rozhodnutí žadatel připojí

• a) souhlas k umístění stavebního záměru podle § 184a;
• b) závazná stanoviska, popřípadě rozhodnutí dotčených orgánů nebo jiné doklady podle zvláštních právních předpisů nebo tohoto zákona, nevydává-li se koordinované závazné stanovisko podle § 4 odst. 7 nebo závazné stanovisko vydávané správním orgánem, který je příslušný vydat územní rozhodnutí, anebo nepostupuje-li se podle § 96b odst. 2;
• c) stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury k možnosti a způsobu napojení nebo k podmínkám dotčených ochranných a bezpečnostních pásem;
• d) smlouvy s příslušnými vlastníky veřejné dopravní a technické infrastruktury, vyžaduje-li záměr vybudování nové nebo úpravu stávající veřejné dopravní a technické infrastruktury;
• e) dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí, která obsahuje průvodní zprávu, souhrnnou technickou zprávu, situační výkresy, dokumentaci objektů a dokladovou část; u souboru staveb v areálu jaderného zařízení, stanovuje souhrnná technická zpráva základní vlastnosti a limitní požadavky na vstupy a výstupy nezbytné pro jeho umístění, dokumentace objektů se nezpracovává; u výrobku plnícího funkci stavby může být výkresová část dokumentace nahrazena technickou dokumentací výrobce nebo dovozce, nebo jiným dokladem podle zvláštního právního předpisu, z něhož je možné ověřit dodržení technických požadavků na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání stavby.

Stanoví-li tak zvláštní právní předpis, nebo pokud bude navrhovaný záměr svými negativními vlivy překračovat limitní hodnoty stanovené zvláštními právními předpisy za hranicí pozemku určeného k jeho realizaci, předloží žadatel současně žádost o vydání rozhodnutí o ochranném pásmu.

Pokud žádost neobsahuje požadované náležitosti, stavební úřad vyzve žadatele k jejímu doplnění a řízení přeruší; usnesení o přerušení se oznamuje pouze žadateli. Dojde-li k zastavení řízení z důvodů neodstranění vad žádosti, usnesení o zastavení řízení se oznamuje pouze žadateli. Pokud k žádosti o vydání územního rozhodnutí není připojena dokumentace pro vydání územního rozhodnutí nebo pokud není zpracována projektantem, stavební úřad takovou žádost neprojednává a řízení zastaví; usnesení o zastavení řízení se oznamuje pouze žadateli.

V případě řízení s velkým počtem účastníků se v žádosti o vydání územního rozhodnutí účastníci řízení podle § 85 odst. 2 písm. b) identifikují označením pozemků a staveb evidovaných v katastru nemovitostí dotčených vlivem záměru.

Obsahové náležitosti žádosti o vydání územního rozhodnutí a jejích příloh, včetně rozsahu a obsahu dokumentace pro vydání územního rozhodnutí, stanoví prováděcí právní předpis. Dokumentace změny využití území může být nahrazena dokumentací podle zvláštních právních předpisů, které upravují nové využití území, pokud náležitosti takové dokumentace jsou stanoveny zákonem.

2.3.1 Judikatura

Rozsudek KS v Praze ze dne 10. 2. 2016, č.j. 51 A 1/2015-26

Je-li v protokolu o ústním jednání explicitně uvedeno, že adresa uvedená v protokolu je doručovací adresou účastníka řízení, a účastník řízení správnost údajů zaznamenaných v protokolu stvrdí svým vlastnoručním podpisem, aniž by vůči jeho obsahu vznesl námitky, je zřejmé, že účastník řízení ústně do protokolu dle § 37 odst. 4 správního řádu z roku 2004 požádal o doručování na doručovací adresu ve smyslu § 19 odst. 3 téhož zákona.

Rozsudek NSS ze dne 12. 2. 2015, č.j. 2 As 241/2014-36

Nelze přiznat dobrou víru takovému jednání stavebníka, které je bezpochyby v příkrém a naprosto zjevném rozporu se základními zásadami územního plánování, ochrany životního prostředí a veřejného zdraví, a to ani tehdy, pokud stavebník neuvede stavební úřad v omyl a stavební úřad povolení k umístění stavby či ke stavbě v rozporu se zákonem vydá. V ostatních případech však není možno na stavebníka přenášet povinnosti orgánů státní správy. U stavebníků lze předpokládat přirozenou míru nejistoty ohledně souladu jejich záměrů s podrobnou právní regulací. Posouzení souladu záměru stavebníka se zákonnými požadavky je v první řadě úkolem správních orgánů, které k tomu mají disponovat takovým personálním a odborným zázemím, aby jej zevrubně posoudily a v případě rozporu s právními předpisy patřičně reagovaly.

Rozsudek NSS ze dne 10. 9. 2014, č.j. 6 As 136/2013-56

Zastavit řízení pro neodstranění vad žádosti podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu z roku 2004 lze pouze, pokud předcházející výzva k doplnění náležitostí žádosti byla formulována natolik určitě a srozumitelně, aby z ní žadatel mohl zjistit, zda listiny, které k žádosti již přiložil, požadavku správního orgánu vyhovují, nevyhovují či vyhovují jen částečně, a v jakém směru tedy mají být dle správního orgánu doplněny. Prostá citace právního předpisu obsahujícího výčet povinných příloh žádosti bez zohlednění skutečnosti, že žadatel již některé z požadovaných listin předložil, není dostačující.

Rozsudek NSS ze dne 12. 4. 2013, č.j. 5 Ans 4/2012-20

Žádost o vydání územního rozhodnutí či o stavební povolení, která v rozporu s § 196 stavebního zákona z roku 2006 není podána na stanoveném formuláři, je sice žádostí vadnou, nicméně přesto způsobilou zahájit ve smyslu § 44 odst. 1 správního řádu z roku 2004 územní či stavební řízení. Je tedy na stavebním úřadu, aby v takovém případě vyzval žadatele o vydání územního rozhodnutí či stavebníka k doplnění žádosti a současně přerušil do doby odstranění vad žádosti řízení (§ 86 odst. 5 a § 111 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006, § 45 odst. 2 a § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu z roku 2004).

Rozsudek NSS ze dne 16. 12. 2010, č.j. 1 As 90/2010-95

Adresa pro doručování zvolená účastníkem řízení podle § 19 odst. 3 správního řádu z roku 2004 nemůže vyloučit doručování prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, má-li adresát rozhodnutí datovou schránku zřízenu a zpřístupněnu.

Rozsudek NSS ze dne 16. 12. 2010, č.j. 1 Ans 5/2010-172

Z § 11 odst. 3 zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu (ve znění platném v roce 2007), plyne povinnost všech osob posílat datové zprávy související s výkonem veřejné moci vůči fyzickým a právnickým osobám do elektronické podatelny orgánu veřejné moci. Pokud tedy osoba učinila své elektronické podání jinak než prostřednictvím elektronické podatelny (v tomto případě prostřednictvím běžné e-mailové adresy Policie České republiky), nemohlo se jednat o podání, které by splňovalo podmínky elektronického podání podepsaného zaručeným elektronickým podpisem ve smyslu § 37 odst. 4 správního řádu z roku 2004. To platí bez ohledu na to, zda samo elektronické podání bylo či nebylo podepsané zaručeným elektronickým podpisem.

Rozsudek NSS ze dne 23. 10. 2012, č.j. 1 As 145/2012-48

Přispěl-li žadatel o vydání stavebního povolení (§ 115 stavebního zákona z roku 2006) k rozporu rozhodnutí stavebního úřadu s právními předpisy tím, že ve své žádosti uvedl nepravdivé údaje (ať již úmyslně či nikoli), a současně věděl o postupu stavebního úřadu rozporném s právními předpisy (neinformování dotčených orgánů, zahájení spojeného územního a stavebního řízení při nenaplnění zákonných podmínek), povede tato skutečnost zpravidla k tomu, že žadatel práva z rozhodnutí stavebního úřadu nemohl nabýt v dobré víře. V přezkumném řízení v takovém případě není možno postupovat podle § 94 odst. 4 správního řádu.

Rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2010, č.j. 5 As 44/2010-56

Adresa pro doručování dle § 19 odst. 3 správního řádu z roku 2004 sice může být sdělena i pro řízení, která mohou být s dotyčnou osobou vedena i v budoucnu, ale toliko u téhož správního orgánu. Sdělení doručovací adresy dle citovaného ustanovení proto nelze pojímat absolutně a zcela neomezeně pro jakýkoli správní orgán, který kdykoli v budoucnu bude vést s dotyčnou osobou jakékoli správní řízení. Není totiž vyloučeno, aby účastník řízení např. i pro řízení o odvolání, popř. o mimořádném opravném prostředku, si určil, právě např. i z důvodu urychlení řízení, jinou doručovací adresu, popř. adresu elektronickou.

Rozsudek NSS ze dne 23. 9. 2009, č.j. 9 As 90/2008-70

Podání učiněné prostřednictvím veřejné datové sítě – internetu – bez zaručeného elektronického podpisu podle § 37 odst. 4 správního řádu z roku 2004 je úkonem způsobilým vyvolat právní účinky jen za podmínky jeho následného doplnění (do 5 dnů) některou z kvalifikovaných forem podání, tj. písemně, ústně do protokolu nebo elektronicky se zaručeným elektronickým podpisem, aniž by přitom bylo nutné k takovému doplnění podatele vyzývat.

Rozsudek NSS ze dne 11. 9. 2008, č.j. 1 As 30/2008-49

Adresáti veřejných subjektivních práv a povinností v oblasti veřejné správy jsou v převážné většině právní laici, na nichž nelze vyžadovat, aby své žádosti formulovali zcela pregnantně a pojmenovávali věci přesnými zákonnými termíny, případně dokonce citovali v žádostech přesná zákonná ustanovení. Správní orgány musí při výkonu veřejné moci akceptovat užívání běžného neodborného jazyka ze strany uživatelů veřejné správy. Pokud jsou výrazy z oblasti běžného jazyka nedostatečné, vzbuzující právní nejasnost z pohledu správního orgánu, musí správní orgán vyzvat žadatele k upřesnění obsahu žádosti a vysvětlit mu, proč je upřesnění nezbytné. Platí totiž zásada, že podání je nutno vždy posuzovat podle jeho skutečného obsahu (k čemu směřuje), nikoliv formálního označení (§ 19 odst. 2 správního řádu z roku 1967, § 37 odst. 1 správního řádu z roku 2004).

2.4 ZAHÁJENÍ ÚZEMNÍHO ŘÍZENÍ (§ 87)

Stavební úřad oznámí zahájení územního řízení a k projednání žádosti nařídí ústní jednání, a je-li to účelné, spojí jej s ohledáním na místě; oznámení o konání ústního jednání se doručí nejméně 15 dnů předem. Stavební úřad může upustit od ústního jednání, jsou-li mu dobře známy poměry v území a žádost poskytuje dostatečný podklad pro posouzení záměru. Upustí-li stavební úřad od ústního jednání, stanoví lhůtu, do kdy mohou účastníci řízení uplatnit námitky a dotčené orgány závazná stanoviska; tato lhůta nesmí být kratší než 15 dnů. Oznámení o zahájení územního řízení a další úkony v řízení se doručují účastníkům řízení a dotčeným orgánům jednotlivě, nejde-li o řízení s velkým počtem účastníků; v řízení s velkým počtem účastníků se oznámení o zahájení řízení a další úkony v řízení doručují postupem podle § 144 odst. 6 správního řádu, dotčeným orgánům a obci, která je účastníkem řízení podle § 85 odst. 1 písm. b), se doručuje jednotlivě; účastníky řízení podle § 27 odst. 1 správního řádu jsou vždy účastníci řízení podle § 85 odst. 1 písm. a) a § 85 odst. 2 písm. a).

V případech záměrů, pro které je vyžadováno závazné stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí, může stavební úřad nařídit k projednání žádosti veřejné ústní jednání. V případech záměrů umisťovaných v území, ve kterém nebyl vydán územní plán, nařídí stavební úřad veřejné ústní jednání vždy. Pro doručování oznámení o zahájení územního řízení a dalších úkonů v řízení se použije ustanovení § 87 odst. 1 obdobně; konání veřejného ústního jednání se oznamuje veřejnosti veřejnou vyhláškou, která musí být vyvěšena nejméně 30 dnů předem. Po tuto dobu musí stavební úřad umožnit každému nahlédnout do podkladů pro vydání rozhodnutí. Žadatel zajistí, aby informace o jeho záměru a o tom, že podal žádost o vydání územního rozhodnutí, byla bezodkladně poté, co bylo oznámeno zahájení územního řízení a nařízeno veřejné ústní jednání, vyvěšena na místě určeném stavebním úřadem v oznámení, a to do doby konání veřejného ústního jednání. Informace obsahuje údaje o žadateli, o předmětu územního řízení a o veřejném ústním jednání. Součástí informace je grafické vyjádření záměru, popřípadě jiný podklad, z něhož lze usuzovat na architektonickou a urbanistickou podobu záměru a na jeho vliv na okolí. Pokud žadatel uvedenou povinnost nesplní, stavební úřad nařídí opakované veřejné ústní jednání, pokud mělo porušení této povinnosti žadatele za následek zkrácení práv účastníků územního řízení. V případě, že se neprokáže opak, má se za to, že žadatel povinnost vyvěšení informace splnil.

U záměrů zasahujících do území několika obcí se v řízení s velkým počtem účastníků oznámení o zahájení řízení a další úkony v řízení doručují vždy veřejnou vyhláškou podle § 25 odst. 3 správního řádu; jednotlivě se doručuje dotčeným orgánům a účastníkům řízení podle § 85 odst. 1 a 2 písm. a). Účastníci řízení podle § 85 odst. 2 písm. b) se v oznámení o zahájení řízení a v dalších úkonech v řízení doručovaných veřejnou vyhláškou identifikují označením pozemků a staveb evidovaných v katastru nemovitostí dotčených vlivem záměru.

V jednoduchých věcech, zejména lze-li rozhodnout na základě dokladů předložených žadatelem, rozhodne stavební úřad bez zbytečného odkladu, nejdéle však ve lhůtě do 60 dnů ode dne zahájení územního řízení; ve zvlášť složitých případech, zejména při postupu podle ust. § 87 odst. 2, stavební úřad rozhodne nejdéle ve lhůtě do 90 dnů.

Obsahové náležitosti informace uvedené v § 87 odst. 2 stanoví prováděcí právní předpis.

2.4.1 Judikatura

Rozsudek NSS ze dne 8. 6. 2016, č.j. 2 As 47/2016-44

Pokud zákonodárce stanoví povinnost zveřejňovat určitou informaci či písemnost na elektronické úřední desce (§ 25 odst. 2 věta druhá správního řádu), je třeba v rámci úřední činnosti zajistit patřičnou dokumentaci toho, že tak bylo vskutku zákonem stanoveným způsobem učiněno.

Rozsudek MS v Praze ze dne 19. 7. 2017, č.j. 3 A 161/2016-127

Podle § 112 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006 může stavební úřad upustit od ohledání na místě, popř. i od ústního jednání, jsou-li mu dobře známy poměry staveniště a žádost poskytuje dostatečný podklad pro posouzení navrhované stavby a stanovení podmínek k jejímu provádění; postačí, uvede-li v rozhodnutí, zda poměry v dané lokalitě zná ze své úřední činnosti a z jaké konkrétní činnosti jsou mu poměry na staveništi známy.

Rozsudek NSS ze dne 14. 4. 2011, čj. 9 As 5/2011-171

Jsou-li v souvislosti s řízením o umístění stavby (bytová nástavba) vedena další akcesorická řízení (např. umístění parkovacích stání), nelze bez dalších důvodů označit za nezákonné, pokud stavební úřad vede tato řízení odděleně.

Rozsudek NSS ze dne 21. 7. 2015, č.j. 2 As 85/2015-31

Obci se má zásadně doručovat do její datové schránky (viz § 19 odst. 1 větu druhou správního řádu z roku 2004). Jinak než do datové schránky lze postupem podle § 19 odst. 2 správního řádu z roku 2004 doručovat, jen pokud by existovaly konkrétní důvody, pro které nebylo možné doručit písemnost do datové schránky. Nesmělo by se přitom jednat o nemožnost krátkodobou, typicky vyvolanou nepředvídaným přechodným jevem (např. poruchou systému datových schránek, výpadkem dodávky elektrické energie na straně doručujícího apod.), nýbrž o nemožnost povahy trvalejší (např. znepřístupnění příslušné datové schránky – to by u obce však prakticky nemělo připadat v úvahu, viz § 11 odst. 3 a 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů). Za účinné doručení obci ve smyslu § 21 odst. 2 správního řádu z roku 2004 by bylo možno považovat fyzické převzetí písemnosti místostarostou obce, pokud k tomu byl zákonem předepsaným způsobem pověřen. Jen za této podmínky je skutečnost, že místostarosta se nepochybně mohl s obsahem převzatého rozhodnutí seznámit, přičitatelná i obci samotné.

Rozsudek NSS ze dne 23. 10. 2013, č.j. 6 As 38/2013-23

Ustanovení § 70 odst. 3 poslední věta zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, nezakládá samo o sobě oprávnění pro správní orgán, aby občanskému sdružení, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny, doručoval oznámení o zahájení řízení veřejnou vyhláškou, resp. aby libovolně volil mezi individuálním doručením jeho písemného vyhotovení nebo doručením veřejnou vyhláškou, jako by šlo o rovnocenné alternativy na výběr. Toto ustanovení pouze pro oba způsoby doručování upřesňuje, který den se považuje za den sdělení informace o zahájení řízení. Možnost doručovat takové oznámení veřejnou vyhláškou se musí pro dané řízení opírat o jiný právní předpis (např. § 87 odst. 1 věta druhá stavebního zákona z roku 2006, ve znění účinném do 31. 12. 2012, nebo § 144 odst. 2 správního řádu z roku 2004, který upravuje zahájení řízení s velkým počtem účastníků).

Rozsudek NSS ze dne 10. 4. 2013, č.j. 4 As 6/2013-28

Pokud správní orgán účastníku řízení, který měl zřízenu a zpřístupněnu datovou schránku podle § 3 a § 10 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, nesprávně doručoval prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, je vyloučeno uplatnění fikce doručení dle § 24 odst. 1 správního řádu z roku 2004.

Rozsudek NSS ze dne 9. 12. 2009, č.j. 1 As 86/2009-47

Pokud splnění podmínky § 25 odst. 2 věty správního řádu z roku 2004 (zveřejnění písemnosti nebo oznámení způsobem umožňujícím dálkový přístup) nebylo nikým zpochybněno, a naplnění této podmínky vyplývá též z doložky připojené k písemnému vyhotovení vyhlášky, neměl krajský soud důvod se podmínkou zveřejnění vyhlášky způsobem umožňujícím dálkový přístup výslovně zabývat. Účelem § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu z roku 2004 je poskytnutí ochrany účastníkům řízení při provádění jejich procesních úkonů či jiné procesní aktivitě. Pravidlo počítání času tam stanovené se proto neužije pro určení dne doručení písemnosti při doručování veřejnou vyhláškou, neboť na běh této lhůty není vázáno provedení určitého úkonu (§ 25 odst. 2 věta třetí správního řádu z roku 2004).

Rozsudek KS v Ústí nad Labem ze dne 3. 2. 2016, č.j. 15 A 39/2012-74

Z ustanovení § 70 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění novely č. 186/2006 Sb., jednoznačně vyplývá, že za sdělení informace o zahájení řízení se považuje nejen doručení informace o zahájení řízení občanskému sdružení v písemné podobě listovní zásilkou, ale i první den zveřejnění této informace na úřední desce správního orgánu za současného zveřejnění způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Rozsudek MS v Praze ze dne 25. 11. 2014, č.j. 11 A 337/2011-100

V územním řízení vedeném podle stavebního zákona z roku 2006 ve znění účinném do 31. 12. 2012 není nutné nařizovat opakované veřejné ústní jednání k projednání žádosti o vydání územního rozhodnutí v případě jakéhokoliv doplnění žádosti. Takovou povinnost má stavební úřad zásadně tehdy, pokud žadatel obsahově změní navrhovaný záměr tak, že bude způsobilý zatížit své okolí většími vlivy než záměr v původní veřejně projednané podobě. Doručování veřejnou vyhláškou se za účinnosti obou správních řádů provádělo a provádí tak, že se doručovaná písemnost vyvěsí na úřední desku příslušného úřadu, a doba, po kterou je rozhodnutí vyvěšeno, se vyznačí na doručované písemnosti (k § 26 odst. 2 správního řádu z roku 1967 a k § 25 správního řádu z roku 2004).

Rozsudek NSS ze dne 12. 3. 2014, č.j. 6 As 120/2013-41

„Jsou-li stavby (jejich části) jakýmkoli způsobem průchozí (dveřmi, chodbou, přístupem z jedné části stavby na plochou střechu druhé apod.), je … nutno vycházet z toho, že provozní (funkční) propojení mezi nimi dáno je, a to bez ohledu na to, k jakému účelu ta která z nich slouží.“ Nejvyšší správní soud uvedl, že za určitých skutkových okolností vnímá dělení stavby (tvrzení samostatnosti jednotlivých staveb, z nichž záměr sestává) jako účelové obcházení zákona. To platí obzvláště tam, kde jde o použití strategie tzv. „salámové metody“. „Takto bývá v praxi neformálně označována taktika, … kdy se kontroverzní nebo obtížné cíle a řešení, … rozdělí na dílčí kroky a prosazují se postupně.“ Odstranění stavby skladu společně s faktem, že v projektové dokumentaci novostavby rodinného domu je sklad zakreslen již ve své podobě po (teprve následně ohlášených) stavebních úpravách (jak přesvědčivě a srozumitelně vysvětlil v odvolacím rozhodnutí žalovaný), nasvědčuje tomu, že se právě o takovouto taktiku s využitím „salámové metody“ ze strany stěžovatelky jednalo.

Rozsudek KS v Hradci Králové ze dne 7. 9. 2012, č.j. 30 A 38/2011-90

Teprve doručením registrace stanov (§ 9 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů) vzniká občanskému sdružení z materiálního hlediska možnost jednat vůči třetím osobám, neboť teprve poté se skutečně dozví o své způsobilosti k právním úkonům. Prvním dnem sdělení informace sdružení o zahájení řízení, při doručování prostřednictvím úřední desky, není den doručení této písemnosti účastníkům (tj. patnáctý den po vyvěšení – viz § 25 odst. 2 správního řádu z roku 2004), nýbrž první den vyvěšení (zveřejnění) této písemnosti na úřední desce (§ 70 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).

2.5 PŘERUŠENÍ ÚZEMNÍHO ŘÍZENÍ (§ 88)

Stavební úřad územní řízení přeruší, kromě důvodů uvedených ve správním řádu, také v případě, že záměr klade takové požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, že jej nelze bez vybudování příslušných nových staveb a zařízení nebo úpravy stávajících realizovat, a zároveň vyzve žadatele k předložení smlouvy s příslušnými vlastníky veřejné dopravní a technické infrastruktury, a stanoví mu k tomu přiměřenou lhůtu. Pokud žadatel nepředloží požadované smlouvy ve stanovené lhůtě, stavební úřad územní řízení zastaví.

2.5.1 Judikatura

Rozsudek NSS ze dne 12. 4. 2013, č.j. 5 Ans 4/2012-20

Žádost o vydání územního rozhodnutí či o stavební povolení, která v rozporu s § 196 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006 není podána na stanoveném formuláři, je sice žádostí vadnou, nicméně přesto způsobilou zahájit ve smyslu § 44 odst. 1 správního řádu z roku 2004 územní či stavební řízení. Je tedy na stavebním úřadu, aby v takovém případě vyzval žadatele o vydání územního rozhodnutí či stavebníka k doplnění žádosti a současně přerušil do doby odstranění vad žádosti řízení (§ 86 odst. 5 a § 111 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006, § 45 odst. 2 a § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu z roku 2004). V případě přerušení správního řízení podle § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu z roku 2004 spojeného s výzvou k odstranění nedostatků žádosti podle § 45 odst. 2 citovaného zákona se má v souladu s § 65 odst. 1 téhož zákona za to, že pořádková lhůta pro vydání rozhodnutí správního orgánu stanovená v § 71 správního řádu z roku 2004, příp. zvláštním zákonem, neběžela již ode dne podání vadné žádosti, tj. od zahájení správního řízení, a dále neběží až do uplynutí 15 dnů po skončení přerušení řízení. Teprve ode dne, kdy tato lhůta marně uplynula, počíná účastníkům řízení běžet roční lhůta podle § 80 odst. 1 s. ř. s. pro případné podání nečinnostní žaloby. Pokud však k přerušení správního řízení došlo až poté, kdy lhůta pro vydání rozhodnutí správního orgánu již uplynula, nemá toto následné přerušení za následek obnovení lhůty pro rozhodnutí správního orgánu, a tudíž ani nijak neovlivňuje běh lhůty pro podání nečinnostní žaloby.

Rozsudek NSS ze dne 15. 4. 2010, č.j. 8 As 56/2009-99

Lhůtu k doplnění žádosti o stavební povolení podle § 60 odst. 1 stavebního zákona z roku 1976 stanoví stavební úřad podle vlastního uvážení; nejedná se o lhůtu prekluzivní. Pokud stavební úřad akceptoval i podklady dodané po uplynutí jím stanovené lhůty a následně vydal stavební povolení, je tento postup sice formálně nesprávný, nicméně jen to nemůže mít vliv na zákonnost stavebního povolení (§ 89 odst. 2 správního řádu z roku 2004).

Rozsudek NSS ze dne 28. 1. 2010, č.j. 9 As 36/2009-78

Nepředloží-li žadatel o vydání rozhodnutí o umístění stavby doklad o právu založeném smlouvou provést stavbu ve smyslu § 86 odst. 2 písm. a) stavebního zákona z roku 2006 ani po výzvě stavebního úřadu podle § 45 odst. 2 správního řádu z roku 2004, je tato skutečnost důvodem pro zastavení řízení o vydání rozhodnutí o umístění stavby podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu z roku 2004.

Rozsudek NSS ze dne 30. 4. 2008, č.j. 3 As 64/2007-62

Usnesení o přerušení řízení podle § 64 odst. 1 správního řádu z roku 2004 je vyloučeno ze soudního přezkumu podle § 70 písm. c) s. ř. s., byť je proti němu přípustné odvolání.

Rozsudek KS v Plzni ze dne 30. 6. 2015, č.j. 57 A 8/2014-69

Za situace, kdy byly stavebním úřadem dodatečně povoleny a zkolaudovány stavební úpravy provedené osobami zúčastněnými na řízení spočívající ve vybudování dvou okenních otvorů ve štítové zdi stavby na hranici pozemků osob zúčastněných na řízení a následně bylo soudem zrušeno jejich dodatečné povolení, a žalobkyně poté podala návrh na umístění stavby na svém pozemku v místech přímo sousedících s touto štítovou zdí stavby osob zúčastněných na řízení, postupoval stavební úřad v souladu s § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu, když územní řízení zahájené k návrhu žalobkyně přerušil a jako předběžnou otázku ve smyslu § 57 odst. 2 správního řádu řešil dodatečné povolení předmětných stavebních úprav, které byly již zkolaudovány.

Rozsudek MS v Praze ze dne 15. 6. 2016, č.j. 9 A 159/2013-54

V řízení o žádosti (nesporné řízení), v němž lze důvodně předpokládat žadatelův zájem na jejím rychlém vyřízení, a tedy jeho snahu odstranit vady žádosti co nejdříve, není pochybením správního orgánu, pokud ve výzvě podle § 45 odst. 2 správního řádu nestanoví lhůtu k odstranění vad usnesením, ale jen neformálně faktickou výzvou, aby ve stanovené lhůtě žadatel jednal, tím spíše, že mu zákon formu usnesení neukládá (§ 76 odst. 1 správního řádu). Správní orgán I. stupně může v době přerušení řízení pro odstranění vad žádosti vydat i druhou výzvu podle § 45 odst. 2 správního řádu k odstranění následně zjištěných vad, neboť tak činí úkon, kterého je zapotřebí k odstranění důvodů přerušení, respektive úkon, pro který by jinak řízení muselo být podle § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu znovu přerušeno. Obě výzvy totiž směřují ke stejnému účelu, jímž je snaha správního orgánu odstranit nedostatky žádosti, která byla podána neúplně. Formální pokračování řízení a jeho opětovné přerušení by bylo nehospodárné, neboť je správní orgán vázán § 71 odst. 1 správního řádu, podle kterého je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu.

Rozsudek KS v Brně ze dne 20. 5. 2016, č.j. 62 A 22/2016-101

Pokud správní orgán dospěje k závěru, že s ohledem na jiné probíhající správní řízení nemůže o věci rozhodnout, tedy že mu ve vydání rozhodnutí brání nutnost posouzení předběžné otázky, je povinen správní řízení přerušit (§ 64 odst. 1 písm. c) správního řádu). Postup, kdy správní orgán, aniž by správní řízení přerušil podle § 64 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 57 odst. 2 správního řádu, vyčkává při svém rozhodování na jiné rozhodnutí a překročí tak zákonem stanovenou lhůtu pro vydání rozhodnutí, zakládá jeho nečinnost.

Rozsudek MS v Praze ze dne 11. 12. 2013, č.j. 9 A 235/2010-58

V době přerušení řízení podle § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu nemůže správní orgán rozhodnout o věci samé, aniž by účastníky řízení vyrozuměl o pokračování řízení podle § 65 odst. 2 správního řádu a nepoučil je o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí podle § 36 odst. 3 správního řádu.

Rozsudek MS v Praze ze dne 30. 11. 2010, č.j. 11 A 13/2010-25

Smyslem institutu přerušení řízení podle § 64 odst. 2 správního řádu z roku 2004 je zejména umožnit účastníku řízení, aby měl časový prostor k tomu, aby mohl obstarat doklady potřebné pro doložení důvodnosti žádosti o zahájení řízení, popřípadě časový prostor pro to, aby zvážil, zda na své žádosti setrvá. Dobu, na kterou řízení přeruší, pak posuzuje a o její délce rozhoduje správní orgán. Správní úřad není povinen vždy na žádost účastníka řízení podle § 64 odst. 2 správního řádu z roku 2004 řízení přerušit. Je oprávněn tak neučinit s odvoláním na zásady rychlosti a hospodárnosti správního řízení. V případě opaku by soud umožnil výklad, podle něhož by byl účastník správního řízení oprávněn libovolně a případně i bezdůvodně prodlužovat správní řízení.

2.6 ZÁVAZNÁ STANOVISKA, NÁMITKY A PŘIPOMÍNKY (§ 89)

Závazná stanoviska, která mohou dotčené orgány uplatňovat podle § 4 odst. 4, a námitky účastníků řízení a připomínky veřejnosti musí být uplatněny nejpozději při ústním jednání, případně při veřejném ústním jednání, při kterém musí být nejpozději uplatněny také připomínky veřejnosti; jinak se k nim nepřihlíží. Jestliže dojde k upuštění od ústního jednání, musí být závazná stanoviska dotčených orgánů podle § 4 odst. 4 a námitky účastníků řízení a připomínky veřejnosti uplatněny ve stanovené lhůtě; jinak se k nim nepřihlíží.

K závazným stanoviskům a námitkám k věcem, o kterých bylo rozhodnuto při vydání územně plánovací dokumentace, se nepřihlíží.

Účastník řízení ve svých námitkách uvede skutečnosti, které zakládají jeho postavení jako účastníka řízení, a důvody podání námitek; k námitkám, které překračují rozsah stanovený v § 89 odst. 4, se nepřihlíží.

Obec uplatňuje v územním řízení námitky k ochraně zájmů obce a zájmů občanů obce. Osoba, která může být účastníkem řízení podle § 85 odst. 2 písm. a) a b), může uplatňovat námitky proti projednávanému záměru v rozsahu, jakým může být její právo přímo dotčeno. Osoba, která je účastníkem řízení podle zvláštního právního předpisu, může v územním řízení uplatňovat námitky, pouze v rozsahu, v jakém je projednávaným záměrem dotčen veřejný zájem, jehož ochranou se podle zvláštního právního předpisu zabývá. K námitkám, které nesplňují uvedené požadavky, se nepřihlíží.

O podmínkách pro uplatňování námitek podle § 89 odst. 1 až 4 musí být účastníci řízení poučeni v oznámení o zahájení řízení.

Námitku, o které nedošlo k dohodě mezi účastníky řízení, stavební úřad posoudí na základě obecných požadavků na výstavbu, závazných stanovisek, popřípadě rozhodnutí dotčených orgánů nebo technických norem, pokud taková námitka nepřesahuje rozsah jeho působnosti. Nedošlo-li k dohodě o námitce občanskoprávní povahy, stavební úřad si o ní učiní úsudek a rozhodne ve věci; to neplatí v případě námitek týkajících se existence nebo rozsahu vlastnických nebo jiných věcných práv.

2.6.1 Judikatura

Rozsudek NSS ze dne 19. 2. 2015, č.j. 4 As 241/2014-30

Úkon, kterým nadřízený orgán dotčeného orgánu postupem podle § 149 odst. 4 správního řádu z roku 2004 v rámci odvolacího řízení potvrdí nebo změní závazné stanovisko dotčeného orgánu, je z hlediska obsahu i formy opět závazným stanoviskem.

Rozsudek NSS ze dne 27. 4. 2012, č.j. 7 As 25/2012-21

Je-li občanské sdružení založeno teprve po zahájení správního řízení a podá-li žádost podle § 70 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, pak je třeba je informovat o již zahájených řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny, a umožnit mu účast v nich, lze-li toho ještě dosáhnout bez neúnosného prodloužení řízení. Občanské sdružení, které existuje v době, kdy je oznámeno nařízení veřejného ústního jednání (§ 87 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006), se již nemůže po konání tohoto jednání stát účastníkem řízení, a tedy ani uplatňovat námitky.

Rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2011, č.j. Konf 10/2011-7

Týkají-li se námitky vznesené ve stavebním řízení možného budoucího zhoršení pokojného stavu v místě bydlení v důsledku stavebních úprav sousední nemovitosti, zejména orientace oken, vstupů, vzdálenosti k sousední nemovitosti, prašnosti a možných poškození sousední nemovitosti v průběhu stavebních úprav, je k rozhodování o takových námitkách příslušný správní orgán.

Rozsudek NSS ze dne 23. 9. 2010, č.j. 5 As 56/2009-63

Jestliže odvolací orgán rozhodne o odvolání, které směřuje proti obsahu závazného stanoviska dotčeného správního orgánu, aniž by si v souladu s § 149 odst. 4 správního řádu z roku 2004 vyžádal potvrzení či změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného dotčenému správnímu orgánu, dopustí se podstatného porušení ustanovení o řízení, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

Rozsudek NSS ze dne 4. 2. 2010, č.j. 7 As 2/2009-80

S námitkami občanského sdružení, které své postavení účastníka správního řízení odvozuje z § 70 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je správní orgán povinen se věcně vypořádat pouze v případě, že se týkají zájmů, které občanské sdružení ve správním řízení hájí, tj. pokud souvisejí s ochranou přírody a krajiny tak, jak je vymezena citovaným zákonem (srovnej zejména § 1 až § 3 citovaného zákona). V opačném případě postačí, pokud správní orgán přezkoumatelným způsobem zdůvodní, proč se námitky uplatněné občanským sdružením těchto zájmů netýkají.

Rozsudek NSS ze dne 17. 12. 2008, č.j. 1 As 68/2008-126

Jestliže stavební úřad rozhodl o námitce účastníka územního řízení týkající se překročení hygienických limitů hluku, aniž si vyžádal odborné vyjádření orgánu ochrany veřejného zdraví ke vznesené námitce, a naopak vycházel výlučně ze souhlasného stanoviska vydaného orgánem ochrany veřejného zdraví k dokumentaci žádosti o územní rozhodnutí, které nikterak na námitky účastníka řízení nereaguje, a není proto dostatečným odborným podkladem pro rozhodnutí o námitkách účastníka, porušil tím § 37 odst. 2 a § 126 stavebního zákona z roku 1976 a zatížil své řízení vadou, která má vliv na zákonnost rozhodnutí. Stavební úřad je vázán změnou stanoviska dotčeného orgánu státní správy (zde orgánu ochrany veřejného zdraví), ačkoliv k této změně došlo teprve v průběhu odvolacího řízení.

Rozsudek NSS ze dne 14. 5. 2008, č.j. 1 As 46/2007-150

Svěřuje-li zákon rozhodování o občanskoprávních námitkách účastníka územního řízení, týkajících se budoucího narušení výkonu jeho vlastnických práv z důvodů nedbání nad ochranou území jako památkové zóny, stavebnímu úřadu (§ 11 odst. 3 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči), jde o případ, kdy je rozhodování o takové věci svěřeno jinému orgánu než soudu. O námitce proto rozhodne správní orgán.

Rozsudek MS v Praze ze dne 15. 10. 2015, č.j. 6 A 17/2015-87

Nerespektuje-li stavební úřad při vymezování podmínek pro umístění stavby závazné stanovisko dotčeného orgánu, postupuje v rozporu s § 149 odst. 1 správního řádu z roku 2004. Je povinností odvolacího stavebního úřadu, aby v souladu s § 89 odst. 2 větou první téhož zákona přezkoumal i bez uplatněné odvolací námitky soulad rozhodnutí prvního stupně s právními předpisy, a tedy i rozpor mezi podmínkami stanovenými v závazném stanovisku a v rozhodnutí stavebního úřadu. Pokud tak neučiní, zatíží řízení podstatnou vadou, která má za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé, neboť závazné stanovisko dotčeného orgánu není respektováno.

Rozsudek NSS ze dne 23. 4. 2008, č.j. 9 As 61/2007-52

Pro vyslovení závěru, že stavební úřad překročil svou pravomoc, a nebyl tedy kompetentní námitky vznesené ve stavebním řízení (§ 137 stavebního zákona z roku 1976) promítnout do podmínek výroku dodatečného povolení stavby, je nutno posoudit povahu námitek vznesených ve stavebním řízení, zejména jejich způsobilost vyvolat zásah do práv jednotlivých účastníků stavebního řízení. Jako rozhodné kritérium pro určení míry a intenzity potenciálního či alespoň tvrzeného zásahu je tzv. „přípustná míra“ podle stavebně technických předpisů (§ 8 vyhlášky č. 83/1976 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu), kterou je třeba v případě občanskoprávních námitek vznesených ve stavebním řízení rozumět i „míru přiměřenou poměrům“ v intencích § 127 občanského zákoníku. Překračuje-li tvrzený zásah míru přiměřenou poměrům, překračuje vždy zároveň i přípustnou míru.

Rozsudek NSS ze dne 14. 2. 2008, č.j. 1 As 37/2005-154

Rozhodnutí o povolení výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle § 56 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v případě, kdy jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody, musí být vydáno před vydáním rozhodnutí o umístění stavby.

Rozsudek NSS ze dne 11. 7. 2007, č.j. 2 As 10/2007-83

Je-li účastenství určité osoby v územním řízení odvozeno od možnosti dotčení jejích práv, pak v mezích tohoto možného dotčení práv jí přísluší výkon účastnických práv a ochrana jejích hmotných práv. To znamená, že vyjádření a námitky, které je takový účastník v územním řízení oprávněn uplatnit, se musejí vztahovat k jeho právům. Je proto vyloučeno, aby se stěžovatel domáhal ochrany práv jiných účastníků řízení. Dává-li zákon v § 36 odst. 3 zákona č. 50/1976 Sb. účastníku řízení právo vznést námitky a ukládá-li stavebnímu úřadu v § 39 o těchto námitkách rozhodnout, je zřejmé, že se musí jednat o námitky natolik konkrétní, že je možné je jako námitky rozpoznat a posoudit; to znamená, že jsou vzneseny konkrétní výhrady proti umístění stavby, jímž může dojít k dotčení práv účastníka námitku uplatňujícího. Takovou námitkou není požadavek na dodržování právních předpisů v územním řízení.

Rozsudek MS v Praze ze dne 15. 10. 2015, č.j. 6 A 17/2015-87

Nerespektuje-li stavební úřad při vymezování podmínek pro umístění stavby závazné stanovisko dotčeného orgánu, postupuje v rozporu s § 149 odst. 1 správního řádu z roku 2004. Je povinností odvolacího stavebního úřadu, aby v souladu s § 89 odst. 2 větou první téhož zákona přezkoumal i bez uplatněné odvolací námitky soulad rozhodnutí prvního stupně s právními předpisy, a tedy i rozpor mezi podmínkami stanovenými v závazném stanovisku a v rozhodnutí stavebního úřadu. Pokud tak neučiní, zatíží řízení podstatnou vadou, která má za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé, neboť závazné stanovisko dotčeného orgánu není respektováno.

Rozsudek MS v Praze ze dne 29. 5. 2015, č.j. 9 A 219/2012-136

Postup správních orgánů podle § 149 odst. 5 správního řádu z roku 2004 (upravujícího zrušení, resp. změnu nezákonného závazného stanoviska z podnětu správního orgánu) ve věci přezkumu stejné právní otázky je omezen pro případ, že již nedošlo k přezkumu této otázky v rámci odvolacího řízení postupem podle § 149 odst. 4 téhož zákona. Bylo by totiž proti smyslu koncepce přezkumného řízení, aby byla stejná právní otázka přezkoumávána stejným odborným správním orgánem opakovaně.

Rozsudek MS v Praze ze dne 16. 4. 2015, č.j. 11 A 60/2014-39

Vystupuje-li městská část obce v rámci samostatné působnosti a nikoli v působnosti přenesené, její úkony, včetně její pasivity, nemohou být zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s., neboť v takových případech nevystupuje jako správní orgán, oprávněný rozhodovat o právech a povinnostech (§ 4 s. ř. s.).

Rozsudek KS v Praze ze dne 8. 3. 2016, č.j. 46 A 20/2014-88

Účinky koncentrace stavebního řízení dle § 112 odst. 1 věty druhé stavebního zákona z roku 2006 nastanou pouze tehdy, jestliže účastníci řízení byli řádně vyrozuměni o nařízeném ústním jednání a o tom, že námitky je možno uplatnit nejpozději při tomto jednání, jinak se k nim nepřihlédne. Obsah námitek účastníka stavebního řízení, přednesených při ústním jednání, je určen obsahem ústního přednesu, nikoliv obsahem písemného záznamu v protokolu o ústním jednání podle § 18 správního řádu z roku 2004. Zvuková nahrávka pořízená skrytě soukromou osobu (účastníkem řízení), zachycující výlučně průběh ústního jednání nařízeného v rámci správního řízení, je přípustným důkazním prostředkem v soudním řízení správním.

2.7 POSUZOVÁNÍ ZÁMĚRU ŽADATELE (§ 90)

V územním řízení stavební úřad posuzuje, zda je záměr žadatele v souladu s požadavky

• a) tohoto zákona a jeho prováděcích právních předpisů, zejména s obecnými požadavky na využívání území;
• b) na veřejnou dopravní nebo technickou infrastrukturu k možnosti a způsobu napojení nebo k podmínkám dotčených ochranných a bezpečnostních pásem;
• c) zvláštních právních předpisů a se závaznými stanovisky, popřípadě s rozhodnutími dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů nebo tohoto zákona, popřípadě s výsledkem řešení rozporů.

Stavební úřad posuzuje soulad s územně plánovací dokumentací a s cíli a úkoly územního plánování u stavebních záměrů, pro které se nevydává závazné stanovisko podle § 96b; stavební úřad ověří rovněž účinky budoucího užívání stavby, jde-li o stavby, které lze provést bez stavebního povolení nebo souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru.

2.7.1 Judikatura

Rozsudek NSS ze dne 27. 1. 2016, č.j. 6 As 24/2015-24

Odvolací správní orgán je povinen zabývat se i souladem povolované stavby s urbanistickým a architektonickým charakterem okolní zástavby ve smyslu čl. 4 odst. 1 a čl. 13 odst. 1 vyhlášky hlavního města Prahy č. 26/1999 Sb. hlavního města Prahy, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze. Byla-li stavebním úřadem stavba z hlediska urbanistického a architektonického povolena pouze dočasně, nemůže odvolací orgán, aniž by se s důvody tohoto omezení vypořádal, rozhodnutí orgánu prvního stupně změnit odstraněním podmínky dočasnosti pouze s odkazem na skutečnost, že povolovaná stavba je přístavbou stavby trvalé, a podmínka dočasnosti proto nemá oporu v zákoně.

Rozsudek NSS ze dne 26. 9. 2013, č.j. 4 As 73/2013-42

Případná kolize umísťované stavby s některým ochranným pásmem zřízeným ve prospěch vlastníka plynovodní přípojky, elektrické přípojky či přípojky vody a kanalizace a jeho nesouhlas s takovou stavbou představují skutečnosti bránící vydání rozhodnutí o umístění stavby podle § 79 a § 92 stavebního zákona z roku 2006.

Rozsudek NSS ze dne 17. 12. 2007, č.j. 1 As 35/2007-57

Při rozhodování o umístění stavby je stavební úřad povinen posoudit plánovanou stavbu ze všech hledisek obsažených v § 37 odst. 2 stavebního zákona z roku 1976 a v § 4 odst. 1 vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu; k úmyslu souseda postavit na svém pozemku stavbu však přihlíží pouze v případě, zahájil-li tento soused taktéž alespoň řízení o umístění stavby na svém pozemku, nebo vyplývá-li takové využití pozemku souseda zcela jednoznačně a nezvratně z územně plánovací dokumentace či z územně technických podmínek.

Rozsudek NSS ze dne 29. 11. 2012, č.j. 7 As 144/2012-53

Je-li územní plán aplikován v konkrétním případě jako svého druhu podkladový akt, např. v řízení o umístění stavby, je soud oprávněn posoudit zákonnost té části územního plánu, která je podkladem rozhodnutí, a v případě, že by ji shledal nezákonnou, ji neaplikovat (čl. 95 odst. 1 Ústavy).

Rozsudek NSS ze dne 25. 9. 2008, č.j. 6 As 23/2006-98

Pro rozhodnutí o návrhu na umístění stavby je rozhodný právní a skutkový stav v době jeho vydání. Pokud došlo po podání návrhu na vydání rozhodnutí o umístění stavby ke změně územně plánovací dokumentace, je podkladem pro vydání územního rozhodnutí (§ 37 odst. 1 zákona stavebního zákona z roku 1976) již tato změněná územně plánovací dokumentace, nikoliv ta, která platila v době podání návrhu.

Rozsudek NSS ze dne 27. 1. 2016, č.j. 6 As 24/2015-24

Odvolací správní orgán je povinen zabývat se i souladem povolované stavby s urbanistickým a architektonickým charakterem okolní zástavby ve smyslu čl. 4 odst. 1 a čl. 13 odst. 1 vyhlášky hlavního města Prahy č. 26/1999 Sb. hlavního města Prahy, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze. Byla-li stavebním úřadem stavba z hlediska urbanistického a architektonického povolena pouze dočasně, nemůže odvolací orgán, aniž by se s důvody tohoto omezení vypořádal, rozhodnutí orgánu prvního stupně změnit odstraněním podmínky dočasnosti pouze s odkazem na skutečnost, že povolovaná stavba je přístavbou stavby trvalé, a podmínka dočasnosti proto nemá oporu v zákoně.

Rozsudek NSS ze dne 1. 11. 2012, č.j. 8 As 27/2012-113

Mezi jednotlivé činitele ovlivňující pohodu bydlení (kvalitu prostředí) náleží také podstatné snížení odstupové vzdálenosti mezi budovami, úbytek oblohové složky, omezení výhledu, a tedy i míra oslunění a osvětlení bytu, a narušení soukromí, protože i tyto složky se na pohodě bydlení podílejí. Správní orgán při posuzování, zda mohlo dojít k narušení pohody bydlení, musí přihlížet i ke konkrétním zvláštnostem lokality. V lokalitě s vysokou úrovní státní, příp. i mezinárodní památkové ochrany stavební úřady vybírají pouze mírnější a citlivější varianty zásahů do jejího vzhledu.

Rozsudek NSS ze dne 28. 5. 2009, č.j. 7 As 41/2008-201

Nezákonnost územního rozhodnutí nezpůsobuje každá odchylka od územně plánovací dokumentace, nýbrž jen taková, která je v rozporu s její závaznou částí nebo popírá smysl a limity využití území vymezené územně plánovací dokumentací jako celkem (tedy i její směrnou částí, § 29 a § 37 stavebního zákona z roku 1976).

Rozhodnutí NSS ze dne 28. 11. 2008, č.j. 4 As 66/2007-89

Rozhodnutí o zamítnutí návrhu na vydání územního rozhodnutí (zde na umístění stavby skladovacích hal), vydané opětovně poté, co předchozí rozhodnutí bylo správním soudem zrušeno, nelze odůvodňovat pouhým poukazem na mezitím vydané rozhodnutí, jímž bylo nařízeno odstranění téže stavby postavené bez stavebního povolení. Návrh na vydání územního rozhodnutí totiž správní orgán musí posoudit z hlediska podmínek stanovených zákonem pro vydání územního rozhodnutí, nikoli z hlediska podmínek pro (ne)odstranění stavby.

Rozsudek NSS ze dne 25. 9. 2008, č.j. 6 As 23/2006-98

Pro rozhodnutí o návrhu na umístění stavby je rozhodný právní a skutkový stav v době jeho vydání. Pokud došlo po podání návrhu na vydání rozhodnutí o umístění stavby ke změně územně plánovací dokumentace, je podkladem pro vydání územního rozhodnutí (§ 37 odst. 1 zákona stavebního zákona z roku 1976) již tato změněná územně plánovací dokumentace, nikoliv ta, která platila v době podání návrhu.

Rozsudek NSS ze dne 17. 12. 2007, č.j. 1 As 35/2007-57

Při rozhodování o umístění stavby je stavební úřad povinen posoudit plánovanou stavbu ze všech hledisek obsažených v § 37 odst. 2 stavebního zákona z roku 1976 a v § 4 odst. 1 vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu; k úmyslu souseda postavit na svém pozemku stavbu však přihlíží pouze v případě, zahájil-li tento soused taktéž alespoň řízení o umístění stavby na svém pozemku, nebo vyplývá-li takové využití pozemku souseda zcela jednoznačně a nezvratně z územně plánovací dokumentace či z územně technických podmínek.

Rozsudek NSS ze dne 14. 2. 2008, č.j. 1 As 37/2005-154

Rozhodnutí o povolení výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle § 56 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v případě, kdy jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody, musí být vydáno před vydáním rozhodnutí o umístění stavby.

Rozsudek KS v Praze ze dne 10. 12. 2015, č.j. 47 A 15/2013-165

Hodnotícím kritériem dle § 90 písm. e) stavebního zákona z roku 2006 není to, zda záměr žadatele bude ekonomicky výhodnější či technicky efektivnější než jiné podobné projekty, a to ani v případech, kdy je žadatelem obec a navrhovaným záměrem má být veřejně prospěšná stavba. Opačný přístup by byl nepřípustným zásahem státní moci do práva obce na samosprávu (čl. 101 odst. 4 Ústavy; § 7 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích).

Rozsudek KS v Ostravě ze dne 23. 9. 2015, č.j. 22 A 104/2013-62

Pro posouzení souladu záměru žalobce s územním plánem není rozhodná skutečnost, že faktický stav na předmětné parcele neodpovídá funkčnímu zařazení v územním plánu. V takovém případě je povinností osoby, která chce provést svůj záměr na pozemku, jehož funkční zařazení v územním plánu neodpovídá faktickému stavu a na němž dle jeho funkčního zařazení a regulativů pro dané území nelze záměr provést, požádat o změnu územního plánu (§ 44 a násl. stavebního zákona z roku 2006), aby funkční vymezení plochy bylo v souladu s plánovaným záměrem.

Rozsudek MS v Praze ze dne 29. 4. 2015, č.j. 9 A 21/2012-44

Jestliže stavební úřad zamítne žádost o vydání rozhodnutí o dělení pozemku z důvodu nesouhlasu předloženého záměru s požadavky uvedenými v § 90 písm. a) a b) stavebního zákona z roku 2006, nelze tento zákonem aprobovaný postup označit za nepřípustné omezení vlastnického práva vlastníka předmětného pozemku.

Rozsudek NSS ze dne 13. 8. 2014, č.j. 2 As 91/2014-36

Pokud šlo o otázku narušení pohody bydlení možným zastíněním nemovitosti stěžovatele, naznal městský soud, že ze spisového materiálu vyplývá, že součástí projednané dokumentace byl též odborný posudek zastínění stěžovatelova domu, z něhož plyne, že plánovaná stavba nebude zastiňovat stěžovatelův dům způsobem odporujícím platné ČSN. Městský soud tak uzavřel, že se stěžovatelem sice lze souhlasit, že i při splnění limitů stanovených právními předpisy může dojít ke snížení pohody bydlení, nicméně, sám tento fakt ještě nutně neznamená rozpor takové stavby s právními předpisy a je právě účelem územního řízení posouzení přípustnosti míry takového snížení.

I při splnění limitů stanovených právními předpisy může dojít ke snížení pohody bydlení, nicméně pouze tato skutečnost nemůže být sama o sobě důvodem pro zamítnutí návrhu na umístění stavby. V zásadě každá nová stavba s sebou nese možné negativní vlivy a je právě účelem územního řízení posoudit přípustnou míru těchto negativních vlivů a stanovit, zda je umístění navrhované stavby možné či nikoli.

Rozsudek NSS ze dne 23. 11. 2020, č.j. 10 As 148/2020-69

Je namístě, aby ten, kdo se cítí obtěžován pohledem, sám provedl přiměřená opatření – tedy např. pořídil záclony či závěsy. To neplatí, jde-li o obtěžování skutečně mimořádné; „zpravidla by šlo o případy, kdy vlastnické právo by bylo zneužíváno k nahlížení do sousední nemovitosti za účelem narušování soukromí sousedů anebo by došlo ke stavební změně, umožňující nahlížení do dosud uzavřených prostor, přičemž tuto změnu by neodůvodňovaly oprávněné zájmy toho, kdo změnu provedl“.

O mimořádný zásah do soukromí stěžovatele se však v této věci nejedná. Z obsahu správního i soudního spisu jasně plyne (jak z nákresů budovy, tak fotografií výhledu z oken), že nově instalovaná střešní okna jsou umístěna naproti střeše hospodářského stavení stěžovatele a výhled z těchto oken směřuje především tímto směrem, nikoliv do stěžovatelovy koupelny v patře jeho domu. Jak již správně uvedl krajský soud, případné pohledy směrem k oknu stěžovatelovy koupelny sice nelze zcela vyloučit, v žádném případě však nelze uvažovat o tom, že by šlo o mimořádné obtěžování. Krajský soud také správně uvedl, že je nyní na stěžovateli, aby okno koupelny vybavil např. závěsem, vadí-li mu nedostatek soukromí. Na tom nic nemění ani poznámka stěžovatele, že v chodbě nebude dostatek světla dopadajícího skrze okno koupelny.

2.8 ÚZEMNÍ ROZHODNUTÍ (§ 92)

Územním rozhodnutím stavební úřad schvaluje navržený záměr, vymezí pozemky pro jeho realizaci, případně stanoví podmínky pro dělení nebo scelování pozemků, a stanoví podmínky pro využití a ochranu území, podmínky pro další přípravu a realizaci záměru, zejména pro projektovou přípravu stavby; vyžaduje-li to posouzení veřejných zájmů při provádění stavby, při kontrolních prohlídkách stavby nebo při vydávání kolaudačního souhlasu, může uložit zpracování dokumentace pro provádění stavby; tato dokumentace musí být zpracována vždy u stavebních záměrů podle § 103 odst. 1 písm. e) bodů 4 až 8. V rozhodnutí stavební úřad stanoví dobu platnosti rozhodnutí, má-li být delší, než stanoví tento zákon, a v odůvodnění vždy vyhodnotí připomínky veřejnosti. U staveb dočasných nebo v rozhodnutí o změně využití území pro dočasné činnosti stanoví lhůtu pro odstranění stavby nebo ukončení činnosti a následný způsob úpravy území. V případech podle § 78 odst. 6 stanoví v potřebném rozsahu podmínky pro provedení záměru.

Není-li záměr žadatele v souladu s požadavky uvedenými v § 90, nebo jestliže by umístěním a realizací záměru mohly být ohroženy zájmy chráněné tímto zákonem nebo zvláštními právními předpisy, stavební úřad žádost o vydání územního rozhodnutí zamítne.

Územní rozhodnutí se doručuje podle § 87 odst. 1 až 3. V případě doručování územního rozhodnutí veřejnou vyhláškou se v něm účastníci řízení podle § 85 odst. 2 písm. b) identifikují označením pozemků a staveb evidovaných v katastru nemovitostí dotčených vlivem záměru.

Po dni nabytí právní moci územního rozhodnutí stavební úřad doručí žadateli stejnopis písemného vyhotovení územního rozhodnutí opatřený doložkou právní moci spolu s ověřenou grafickou přílohou, kterou tvoří celková situace v měřítku katastrální mapy, popřípadě další vybraná část dokumentace; stejnopis písemného vyhotovení územního rozhodnutí opatřený doložkou právní moci doručí jde-li o stavby podle § 15 nebo § 16, také stavebnímu úřadu příslušnému k povolení stavby.

Obsahové náležitosti jednotlivých druhů územních rozhodnutí stanoví prováděcí právní předpis.

2.8.1 Judikatura

Rozsudek NSS ze dne 4. 9. 2015, č.j. 8 As 174/2014-30

Předpokladem řádného doručení územního rozhodnutí veřejnou vyhláškou podle § 92 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2012, je jeho uveřejnění na úřední desce stavebního úřadu, který takové rozhodnutí vydal (§ 25 odst. 2 správního řádu z roku 2004). Neuveřejnění tohoto rozhodnutí způsobem umožňujícím dálkový přístup, na úřední desce obecního úřadu obce, v níž se nachází rozhodnutím dotčená nemovitost, na účinky doručení vliv nemá.

Rozsudek NSS ze dne 28. 3. 2013, č.j. 4 As 18/2012-29

Stavební úřad je podle § 92 stavebního zákona z roku 2006 a § 9 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření, povinen všem účastníkům územního řízení doručit rozhodnutí o umístění stavby i s ověřenou grafickou přílohou obsahující celkovou situaci v měřítku katastrální mapy, se zakreslením stavebního pozemku, požadovaného umístění stavby, s vyznačením vazeb a vlivů na okolí, zejména vzdáleností od hranic pozemku a sousedních staveb.

Rozsudek NSS ze dne 7. 10. 2009, č.j. 6 As 24/2009-80

Nevyplývá-li ze spisu zcela jednoznačně odpověď na spornou otázku v řízení, a sice zda a případně v jakém časovém rozmezí bylo správní rozhodnutí zveřejněno na elektronické úřední desce podle § 92 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006, a odvolací orgán si z tohoto důvodu opatří doklad, kterým tento údaj ověřuje, jedná se o opatření nového podkladu rozhodnutí, ve smyslu § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu z roku 2004. Odvolateli tak musí být dána možnost se k tomuto dokladu vyjádřit (§ 36 odst. 3 správního řádu z roku 2004).

Rozsudek NSS ze dne 23. 7. 2009, č.j. 9 As 71/2008-109

Funkcí odůvodnění správního rozhodnutí je zejména doložit správnost a nepochybně i zákonnost postupu správního orgánu, jakož i vydaného rozhodnutí, jehož jedna z nejdůležitějších vlastností je přesvědčivost. Je proto nutné, aby se správní orgán v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu vypořádal s námitkami účastníků řízení, přičemž z odůvodnění jeho rozhodnutí musí být seznatelné, z jakého důvodu považuje námitky účastníka řízení za liché, mylné anebo vyvrácené.

Rozsudek NSS ze dne 11. 8. 2004, č.j. 5 A 48/2001

Pokud spis obsahuje podklady pro rozhodnutí, jejichž obsahem jsou protichůdná sdělení příslušných orgánů, a správní orgán v odůvodnění rozhodnutí nevyloží, které podklady vzal v úvahu jako podklady pro své rozhodnutí a které vyloučil a proč, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů (§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.).

Rozsudek KS v Plzni ze dne 22. 12. 2014, č.j. 57 A 52/2013-74

Zastavení stavebního řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu z roku 2004 přichází v úvahu v případě, kdy žadatel nedoplní žádost o vydání stavebního povolení v rozsahu požadovaném stavebním úřadem a žádost tak neobsahuje všechny podklady pro rozhodnutí.

Rozsudek KS v Ostravě ze dne 19. 11. 2014, č.j. 22 A 87/2012-252

Postup posouzení vlivu na stínění okolních budov při doplňování stávající souvislé zástavby výstavbou v prolukách, popřípadě formou nástaveb a přístaveb, podle § 12 odst. 5 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, znamená, že se porovnává teoretický model původní souvislé zástavby a model konkrétního záměru, a pokud jsou hodnoty shodné či vyšší, platí, že jsou vyhovující.

Rozsudek MS v Praze ze dne 8. 6. 2011, č.j. 10 A 50/2011-39

Po účinnosti stavebního zákona z roku 2006 již mohou v určitých případech právní následky rozhodnutí o umístění stavby (resp. zde rozhodnutí o jeho změně) znamenat nenahraditelnou újmu. Za splnění dalších zákonných podmínek lze žalobě proti takovému rozhodnutí přiznat odkladný účinek.

Rozsudek NSS ze dne 13. 11. 2020, č.j. 5 As 469/2019-26

Stanoví-li tak zvláštní právní předpis, nebo pokud bude navrhovaný záměr svými negativními vlivy překračovat limitní hodnoty stanovené zvláštními právními předpisy za hranicí pozemku určeného k jeho realizaci, předloží žadatel současně žádost o vydání rozhodnutí o ochranném pásmu (§ 86 odst. 3 stavebního zákona). Stavební úřad předložení tohoto rozhodnutí, resp. žádosti o ně, vyžadoval, aniž by však svůj požadavek podložil příslušnou právní úpravou, ze které by vyplynulo překročení jakýchkoli limitních hodnot.

Platná právní úprava stanoví, že rozhodnutí o ochranném pásmu má dvojí funkci: chránit stavby, ale i zařízení nebo pozemek před negativními vlivy, které na ně může mít jejich okolí, nebo naopak chránit okolí stavby, popřípadě zařízení nebo pozemku před jejich negativními účinky. Jimi se rozumí negativní účinky zejména některých staveb, jejichž užívání (provoz) může okolí obtěžovat hlukem, zápachem nebo jinými nežádoucími vlivy (provozovny s hlučným provozem, stavby pro velkochovy zvířectva apod.). Rozhodnutí o ochranném pásmu je možné vydat buď, což bude v praxi pravidlem, v rámci rozhodování v územním řízení, tj. spojit toto rozhodnutí např. s rozhodnutím o umístění stavby, anebo je vydat samostatně.

2.9 DOBA PLATNOSTI ÚZEMNÍHO ROZHODNUTÍ (§ 93)

Územní rozhodnutí o umístění stavby, změně využití území, změně vlivu užívání stavby na území a o dělení nebo scelování pozemků platí 2 roky ode dne nabytí právní moci, nestanoví-li stavební úřad v odůvodněných případech lhůtu delší, nejdéle však 5 let.

Podmínky územního rozhodnutí o umístění stavby, změně využití území nebo změně vlivu užívání stavby na území platí po dobu trvání stavby či zařízení nebo užívání území, nedošlo-li z povahy věci k jejich konzumaci.

Dobu platnosti územního rozhodnutí může stavební úřad na odůvodněnou žádost prodloužit; podáním žádosti se běh lhůty platnosti rozhodnutí staví. Na řízení o prodloužení lhůty platnosti rozhodnutí se vztahují přiměřeně ustanovení o územním řízení s tím, že veřejné ústní jednání se nekoná a závazná stanoviska, námitky nebo připomínky lze podat ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení oznámení o zahájení řízení, jinak se k nim nepřihlíží.

Územní rozhodnutí nepozbývá platnosti,

• a) bylo-li na základě žádosti podané v době jeho platnosti vydáno pravomocné stavební povolení nebo jiné obdobné rozhodnutí podle tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů, nebo nabyl-li v době jeho platnosti právních účinků souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru;
• b) bylo-li v době jeho platnosti započato s využitím území pro stanovený účel v případech, kdy se povolovací rozhodnutí nebo jiný úkon nevydává;
• c) vzniklo-li na základě oznámení stavebního záměru posouzeného autorizovaným inspektorem podaného v době platnosti právo stavební záměr realizovat, nebo
• d) byla-li na základě návrhu veřejnoprávní smlouvy nahrazující stavební povolení podaného v době jeho platnosti uzavřena tato veřejnoprávní smlouva a tato veřejnoprávní smlouva nabyla účinnosti.

Územní rozhodnutí pozbývá platnosti též dnem, kdy stavební úřad obdržel sdělení žadatele, že upustil od záměru, ke kterému se rozhodnutí vztahuje; to neplatí, byla-li realizace záměru již zahájena.

Rozhodnutí o ochranném pásmu platí po dobu trvání stavby, zařízení nebo chráněného útvaru, nestanoví-li stavební úřad jinou lhůtu.

2.9.1 Judikatura

Rozsudek NSS ze dne 18. 8. 2016, č.j. 9 As 204/2015-40

Sdělení stavebního úřadu o tom, že došlo k pozbytí platnosti územního rozhodnutí o umístění stavby uplynutím času podle § 93 stavebního zákona z roku 2006, není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s.

Rozsudek NSS ze dne 22. 12. 2015, č.j. 4 As 232/2015-46

Rozhodnutí v řízení o prodloužení stavebního povolení (§ 115 odst. 4 stavebního zákona z roku 2006) je výsledkem samostatné a poměrně široké správní úvahy podmíněné žádostí účastníka. Nejedná se o řízení toliko formální, které by vedlo k automatickému prodlužování platnosti stavebního povolení.

Rozsudek NSS ze dne 20. 8. 2014, č.j. 7 As 111/2014-43

V řízení o prodloužení platnosti územního rozhodnutí ve smyslu § 93 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006 se posuzuje zachování práva žadatele provést stavbu na základě již vydaného a pravomocného územního rozhodnutí.

Rozsudek NSS ze dne 29. 6. 2011, č.j. 9 As 33/2011-151

Pokud neuplynula lhůta dvou let ode dne nabytí právní moci územního rozhodnutí (§ 93 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006), případně nejsou prokázány jiné důvody pro pozbytí platnosti územního rozhodnutí o umístění stavby, nepozbývá územní rozhodnutí platnosti pouze v důsledku zastavení stavebního řízení.

Rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2008, č.j. 5 As 80/2006-73

Podání žádosti o prodloužení doby platnosti územního rozhodnutí podle § 40 odst. 3 stavebního zákona (č. 50/1976 Sb.) staví běh lhůty platnosti tohoto rozhodnutí.

Rozsudek KS v Praze ze dne 13. 11. 2014, č.j. 45 A 66/2012-144

Není-li podána úplná žádost o vydání stavebního povolení či učiněn obdobný úkon směřující k realizaci vydaného územního rozhodnutí ve lhůtě dvou let od jeho právní moci, může sice dojít podle § 93 odst. 4 stavebního zákona z roku 2006, ve znění účinném do 31. 12. 2012, k zániku územního rozhodnutí, nicméně tento zánik je s ohledem na zásadu ochrany legitimních očekávání účastníků řízení pouze částečný a dotýká se pouze těch částí územního rozhodnutí, jež nebyly využity ani nepřímo. Došlo-li proto na základě podání žádosti o stavební povolení na stavbu rodinného domu na jednom, z územním rozhodnutím řešených pozemků k aplikaci části územního rozhodnutí, umisťující na jiný z územním rozhodnutím řešených pozemků přístupovou komunikaci tím, že pro účely stavebního povolení bylo předpokládáno využívání této komunikace (aniž by žádost o stavební povolení na samotnou komunikaci byla podána), stala se část výroku územního rozhodnutí týkající se komunikace neoddělitelnou od již realizované části výroku umisťující rodinný dům. Marným uplynutím zákonné lhůty proto již v dané části územní rozhodnutí platnosti pozbýt nemůže.

2.10 ZMĚNA A ZRUŠENÍ ÚZEMNÍHO ROZHODNUTÍ (§ 94)

Územní rozhodnutí lze změnit na odůvodněnou žádost oprávněného, a to tak, že se jeho dosavadní část nahradí novým územním rozhodnutím. Návrh na změnu územního rozhodnutí projedná stavební úřad v rozsahu této změny. Platnost původního územního rozhodnutí není dotčena, pokud není současně výslovně rozhodnuto o změně jeho platnosti podle § 93 odst. 3.

Rozhodnutí o ochranném pásmu lze změnit nebo zrušit i na žádost toho, komu z něj vyplývá povinnost; vyžaduje-li to veřejný zájem, lze rozhodnutí o ochranném pásmu změnit nebo zrušit i z podnětu dotčeného orgánu podle zvláštního právního předpisu. Z rozhodnutí o ochranném pásmu může stavební úřad na žádost toho, komu z něj vyplývá povinnost, povolit časově omezenou výjimku za účelem uskutečnění jednorázové činnosti.

Územní rozhodnutí lze z moci úřední změnit nebo zrušit v řízení o umístění veřejně prospěšné stavby nebo veřejně prospěšného opatření.

Při změně nebo zrušení územního rozhodnutí anebo při povolení výjimky se použijí ustanovení o územním řízení obdobně.

Dojde-li ke zrušení územního rozhodnutí po povolení stavby, územní rozhodnutí se již nevydává; to neplatí, bylo-li zrušeno územní rozhodnutí pro záměr, pro který bylo vydáno závazné stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.

2.10.1 Judikatura

Rozsudek NSS ze dne 15. 2. 2012, č.j. 1 As 73/2011-316

V řízení o žádosti o změnu územního rozhodnutí je třeba s ohledem na § 94 odst. 4 stavebního zákona z roku 2006, vždy posoudit obsah navrhované změny z hledisek uvedených v § 90 téhož zákona. Při posuzování souladu žádosti o změnu územního rozhodnutí s územně plánovací dokumentací (§ 90 odst. 1 písm. a) stavebního zákona z roku 2006) je třeba vycházet z územně plánovací dokumentace platné v době rozhodování stavebního úřadu o této žádosti, nikoliv z územně plánovací dokumentace platné v době vydání původního územního rozhodnutí.

Rozsudek NSS ze dne 17. 6. 2011, č.j. 7 As 27/2011-102

Pásmo hygienické ochrany zřízené kolem kravína znamená významné omezení možností využití pozemků, na nichž je zřízeno, neboť na těchto pozemcích je za existence pásma zpravidla nepřípustné budovat například rodinné domy. Proto může být pásmo zachováno, jen pokud trvá účel, pro který bylo zřízeno.

2.11 SPOLEČNÉ ÚZEMNÍ A STAVEBNÍ ŘÍZENÍ (§ 94j–94p)

U staveb v působnosti obecného stavebního úřadu, staveb vymezených v § 15 odst. 1 písm. b) až d) a staveb vymezených v § 16 odst. 2 písm. d) lze vydat společné povolení. Příslušným k vydání společného povolení je stavební úřad příslušný k povolení stavby podle § 13 odst. 1, § 15 odst. 1 písm. b) až d) nebo § 16 odst. 2 písm. d).

U souboru staveb se příslušnost k vydání společného povolení řídí příslušností k povolení stavby hlavní souboru staveb. Stavební úřady příslušné k umístění nebo povolení vedlejších staveb souboru jsou ve společném územním a stavebním řízení dotčenými orgány a pro potřeby vydání společného povolení vydávají namísto rozhodnutí závazná stanoviska.

Stavební úřad, který vydal společné povolení, je příslušný k provedení kontrolní prohlídky rozestavěné stavby, k povolení změny stavby před dokončením podle § 118, k vydání rozhodnutí o odstranění stavby podle § 129 odst. 1 písm. b), bude-li jím povolená stavba prováděna v rozporu s povolením, popřípadě ji dodatečně povolit.

Účastníkem společného územního a stavebního řízení je

• a) stavebník;
• b) obec, na jejímž území má být požadovaný stavební záměr uskutečněn;
• c) vlastník stavby, na které má být požadovaný stavební záměr uskutečněn, není-li sám stavebníkem, nebo ten, kdo má ke stavbě jiné věcné právo, není-li sám stavebníkem;
• d) vlastník pozemku, na kterém má být požadovaný stavební záměr uskutečněn, není-li sám stavebníkem, nebo ten, kdo má jiné věcné právo k tomuto pozemku;
• e) osoba, jejíž vlastnické právo nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být společným povolením přímo dotčeno.

Žádost o vydání společného povolení obsahuje kromě obecných náležitostí podle správního řádu dále

• a) základní údaje o požadovaném záměru, jeho rozsahu a účelu, způsobu a době provádění, u dočasné stavby rovněž dobu jejího trvání a návrh úpravy pozemku po jejím odstranění;
• b) identifikační údaje o pozemku nebo stavbě, na nichž se má stavební záměr uskutečnit;
• c) údaj o tom, kdo bude stavební záměr provádět, je-li znám.

K žádosti o vydání společného povolení stavebník připojí

• a) souhlas k umístění a provedení stavebního záměru podle § 184a;
• b) závazná stanoviska, popřípadě rozhodnutí dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů nebo tohoto zákona, a jiné doklady vyžadované zvláštními právními předpisy, nevydává-li se koordinované závazné stanovisko podle § 4 odst. 7, nebo nepostupuje-li se podle § 96b odst. 2;
• c) stanoviska vlastníků veřejné dopravní nebo technické infrastruktury k možnosti a způsobu napojení nebo k podmínkám dotčených ochranných a bezpečnostních pásem;
• d) smlouvy s příslušnými vlastníky veřejné dopravní nebo technické infrastruktury, vyžaduje-li záměr vybudování nové nebo úpravu stávající veřejné dopravní nebo technické infrastruktury;
• e) dokumentaci pro vydání společného povolení, která obsahuje průvodní zprávu, souhrnnou technickou zprávu, situační výkresy, dokumentaci objektů a technických a technologických zařízení a dokladovou část;
• f) návrh plánu kontrolních prohlídek stavby.

V případě řízení s velkým počtem účastníků se v žádosti o vydání společného povolení účastníci řízení podle § 94k písm. e) identifikují označením pozemků a staveb evidovaných v katastru nemovitostí dotčených vlivem stavebního záměru.

Dokumentace pro vydání společného povolení se připojuje ve dvojím vyhotovení, a není-li stavebník vlastníkem stavby, připojuje se jedno další vyhotovení. Další vyhotovení dokumentace se připojuje v případě souboru staveb, pokud k umístění nebo povolení vedlejší stavby není příslušný stavební úřad, který společné územní a stavební řízení vede, a to v počtu, který odpovídá počtu stavebních úřadů, které jsou v řízení dotčenými orgány; tato dokumentace musí vždy obsahovat průvodní zprávu, souhrnnou technickou zprávu, situační výkresy a dokumentaci objektů a technických a technologických zařízení, které jsou částmi vedlejší stavby, k jejímuž umístění nebo povolení je příslušný jiný stavební úřad než stavební úřad, který společné územní a stavební řízení vede.

Pokud k žádosti o vydání společného povolení není připojena dokumentace pro vydání společného povolení nebo pokud není zpracována projektantem, stavební úřad takovou žádost neprojednává a řízení zastaví; usnesení o zastavení řízení se oznamuje pouze stavebníkovi.

Pokud žádost o vydání společného povolení neobsahuje požadované náležitosti, stavební úřad vyzve stavebníka k jejímu doplnění a řízení přeruší; usnesení o přerušení řízení se oznamuje pouze stavebníkovi. Ustanovení § 88 o přerušení řízení se použije obdobně. Dojde-li k zastavení řízení z důvodů neodstranění vad žádosti, usnesení o zastavení řízení se oznamuje pouze stavebníkovi.

Obsahové náležitosti žádosti a jejích příloh, včetně rozsahu a obsahu dokumentace pro vydání společného povolení, stanoví prováděcí právní předpis.

Stavební úřad oznámí účastníkům řízení a dotčeným orgánům zahájení řízení nejméně 15 dnů před ústním jednáním, které spojí s ohledáním na místě, je-li to účelné. Zároveň upozorní dotčené orgány a účastníky řízení, že závazná stanoviska a námitky mohou uplatnit nejpozději při ústním jednání, jinak že k nim nebude přihlédnuto. V případech záměrů umisťovaných v území, ve kterém nebyl vydán územní plán, nařídí stavební úřad veřejné ústní jednání vždy.

Oznámení o zahájení společného územního a stavebního řízení a další úkony v řízení se doručují účastníkům řízení a dotčeným orgánům jednotlivě, nejde-li o řízení s velkým počtem účastníků. V případě řízení s velkým počtem účastníků stavební úřad doručuje oznámení o zahájení řízení a další úkony v řízení účastníkům řízení podle § 94k písm. a) až d) a dotčeným orgánům jednotlivě; účastníky podle § 27 odst. 1 správního řádu jsou vždy účastníci podle § 94k písm. a), c) a d). U stavebních záměrů zasahujících do území několika obcí se v řízení s velkým počtem účastníků oznámení o zahájení řízení a další úkony v řízení doručují vždy veřejnou vyhláškou podle § 25 odst. 3 správního řádu; jednotlivě se doručuje dotčeným orgánům a účastníkům řízení podle § 94k písm. a) až d). Účastníci řízení podle § 94k písm. e) se v oznámení o zahájení řízení a v dalších úkonech v řízení doručovaných veřejnou vyhláškou identifikují označením pozemků a staveb evidovaných v katastru nemovitostí dotčených vlivem stavebního záměru.

Od ohledání na místě, popřípadě i od ústního jednání, může stavební úřad upustit, jsou-li mu dobře známy poměry staveniště a žádost poskytuje dostatečný podklad pro posouzení stavebního záměru a stanovení podmínek k jeho provádění. Upustí-li od ústního jednání, určí lhůtu, která nesmí být kratší než 15 dnů, do kdy mohou dotčené orgány uplatnit závazná stanoviska a účastníci řízení své námitky. Zároveň je upozorní, že k později uplatněným závazným stanoviskům, námitkám, nebude přihlédnuto. Ustanovení § 113 odst. 1 a 2 se použije obdobně.

Závazná stanoviska, která mohou dotčené orgány uplatňovat podle § 4 odst. 4, musí být uplatněna nejpozději při ústním jednání, případně při veřejném ústním jednání, jinak se k nim nepřihlíží. Jestliže dojde k upuštění od ústního jednání, musí být uplatněna ve stanovené lhůtě, jinak se k nim nepřihlíží. Připomínky veřejnosti musí být uplatněny nejpozději při veřejném ústním jednání, jinak se k nim nepřihlíží.

K závazným stanoviskům a námitkám k věcem, o kterých bylo rozhodnuto při vydání územně plánovací dokumentace, se nepřihlíží.

Osoba, která je účastníkem řízení podle § 94k písm. c) až e), může uplatňovat námitky proti projednávanému stavebnímu záměru, dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavebního záměru nebo požadavkům dotčených orgánů, pokud jimi může být přímo dotčeno jeho vlastnické nebo jiné věcné právo k pozemku nebo stavbě. Obec uplatňuje ve společném územním a stavebním řízení námitky k ochraně zájmů obce a zájmů občanů obce. Osoba, která je účastníkem řízení podle zvláštního právního předpisu, může v řízení uplatňovat námitky pouze v rozsahu, v jakém je projednávaným stavebním záměrem dotčen veřejný zájem, jehož ochranou se podle zvláštního právního předpisu zabývá. K námitkám, které nesplňují uvedené požadavky, se nepřihlíží. Účastník řízení ve svých námitkách uvede skutečnosti, které zakládají jeho postavení jako účastníka řízení, a důvody podání námitek.

Námitky stavební úřad posoudí na základě obecných požadavků na výstavbu, závazných stanovisek, popřípadě rozhodnutí dotčených orgánů nebo technických norem, pokud taková námitka nepřesahuje rozsah jeho působnosti. O námitce občanskoprávní povahy si stavební úřad učiní úsudek a rozhodne ve věci; to neplatí v případě námitek týkajících se existence nebo rozsahu vlastnických nebo jiných věcných práv. O podmínkách pro uplatňování námitek musí být účastníci řízení poučeni v oznámení o zahájení řízení.

Ve společném územním a stavebním řízení stavební úřad posuzuje, zda je stavební záměr v souladu s požadavky

• a) tohoto zákona a jeho prováděcích právních předpisů;
• b) na veřejnou dopravní nebo technickou infrastrukturu k možnosti a způsobu napojení nebo k podmínkám dotčených ochranných a bezpečnostních pásem;
• c) zvláštních právních předpisů a se závaznými stanovisky, popřípadě s rozhodnutími dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů nebo tohoto zákona, popřípadě s výsledkem řešení rozporů.

Stavební úřad dále ověří zejména, zda

• a) dokumentace je úplná, přehledná, a zda jsou v odpovídající míře řešeny obecné požadavky na výstavbu;
• b) je zajištěn příjezd ke stavbě, včasné vybudování technického, popřípadě jiného vybavení potřebného k řádnému užívání stavby vyžadovaného zvláštním právním předpisem.

Stavební úřad ověří rovněž účinky budoucího užívání stavby.

Stavební úřad ve společném povolení schvaluje stavební záměr, vymezí pozemky pro jeho realizaci a stanoví podmínky pro umístění a provedení stavby, případně stanoví podmínky pro dělení nebo scelování pozemků, a pokud je to třeba také pro její užívání. V případě souboru staveb se stanoví společné, případně specifické podmínky pro umístění a povolení stavby hlavní a vedlejších staveb v souboru staveb. Podmínkami zabezpečí ochranu veřejných zájmů a stanoví zejména návaznost na jiné podmiňující stavby a zařízení, dodržení obecných požadavků na výstavbu, popřípadě technických norem. Podle potřeby stanoví, které fáze výstavby mu stavebník oznámí za účelem provedení kontrolních prohlídek stavby. Vyžaduje-li to posouzení veřejných zájmů při provádění stavby, při kontrolních prohlídkách stavby nebo při kolaudaci, může uložit zpracování dokumentace pro provádění stavby. U staveb dočasných stanoví lhůtu pro odstranění stavby. Ustanovení § 115 odst. 2 se použije obdobně.

Není-li stavební záměr v souladu s požadavky uvedenými v § 94o, stavební úřad žádost zamítne.

V jednoduchých věcech, zejména lze-li rozhodnout na základě dokladů předložených stavebníkem, rozhodne stavební úřad bez zbytečného odkladu, nejdéle však ve lhůtě do 60 dnů ode dne zahájení řízení; ve zvlášť složitých případech stavební úřad rozhodne nejdéle ve lhůtě do 90 dnů.

Po dni nabytí právní moci společného povolení stavební úřad zašle stejnopis písemného vyhotovení společného povolení opatřený doložkou právní moci a vyhotovení ověřené dokumentace stavebníkovi, vlastníkovi stavby, pokud není stavebníkem, dotčeným orgánům a stavebnímu úřadu příslušnému k umístění nebo povolení vedlejší stavby v souboru staveb, a obecnému stavebnímu úřadu, nejde-li o soubor staveb. Stavebníkovi zašle také štítek obsahující identifikační údaje o povoleném stavebním záměru.

Společné povolení platí 2 roky ode dne nabytí právní moci, nestanoví-li stavební úřad v odůvodněných případech lhůtu delší, nejdéle však 5 let. Společné povolení pozbývá platnosti, jestliže stavba nebyla zahájena v době jeho platnosti. Společné povolení pozbývá platnosti též dnem, kdy stavební úřad obdrží oznámení stavebníka o tom, že od provedení svého stavebního záměru upouští; to neplatí, jestliže stavba již byla zahájena. Dobu platnosti společného povolení může stavební úřad prodloužit na odůvodněnou žádost stavebníka podanou před jejím uplynutím. Podáním žádosti se staví běh lhůty platnosti společného povolení.

Shledá-li ministerstvo, že společné povolení vydané stavebním úřadem uvedeným v § 15 odst. 1 písm. b) až d) nebo v § 16 odst. 2 písm. d) je v rozporu se závazným stanoviskem vydaným podle § 96b, je oprávněno podat z tohoto důvodu proti společnému povolení ve lhůtě 6 měsíců ode dne jeho právní moci žalobu ve správním soudnictví.

Obsahové náležitosti společného povolení stanoví prováděcí právní předpis.

2.12 ZJEDNODUŠENÉ ÚZEMNÍ ŘÍZENÍ (§ 95)

Stavební úřad rozhodne o umístění stavby, o změně využití území, o změně vlivu užívání stavby na území a o dělení nebo scelování pozemků ve zjednodušeném územním řízení, jestliže

• a) záměr je v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše;
• b) se nejedná o záměr, pro který je vyžadováno závazné stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí;
• c) žádost je doložena závaznými stanovisky, popřípadě rozhodnutími dotčených orgánů;
• d) žádost je doložena souhlasem účastníků řízení, kteří mají vlastnická nebo jiná věcná práva k pozemkům nebo stavbám na nich, jež jsou předmětem územního řízení nebo jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům a stavbám na nich může být umístěním stavebního záměru přímo dotčeno; souhlas s navrhovaným záměrem musí být vyznačen na situačním výkresu.

Zjednodušené územní řízení nelze spojit se stavebním řízením.

Nemá-li žádost předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže stavební úřad žadateli nedostatky odstranit na místě nebo jej vyzve k jejich odstranění, poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučí jej o následcích neodstranění nedostatků v této lhůtě. Pokud žádost nesplňuje podmínky pro zjednodušené územní řízení, stavební úřad rozhodne usnesením o provedení územního řízení; toto usnesení se oznamuje pouze žadateli a nelze se proti němu odvolat. Právní mocí usnesení je zahájeno územní řízení. Žádost o vydání rozhodnutí ve zjednodušeném územním řízení se dále projednává v územním řízení podle § 87 až 92. Pokud žádost splňuje podmínky pro zjednodušené územní řízení, stavební úřad posoudí záměr žadatele podle § 90, vyhotoví návrh výroku rozhodnutí, který vyvěsí na úřední desce po dobu 15 dnů; návrh výroku se doručí žadateli a dotčeným orgánům jednotlivě.

Žadatel zajistí, aby informace o návrhu výroku rozhodnutí byla bezodkladně poté, co jej žadatel obdrží, vyvěšena na místě určeném v něm stavebním úřadem, a to po dobu 15 dnů. Informace obsahuje údaje o žadateli a předmětu územního řízení. Součástí informace je grafické vyjádření záměru, popřípadě jiný podklad, z něhož lze usuzovat o architektonické nebo urbanistické podobě záměru a o jeho vlivu na okolí. Pokud žadatel informaci nevyvěsí, stavební úřad opakuje vyvěšení návrhu výroku rozhodnutí na úřední desce podle § 95 odst. 3, nebo rozhodne usnesením o provedení územního řízení, pokud mělo porušení této povinnosti žadatele za následek zkrácení práv účastníků územního řízení. V případě, že se neprokáže opak, má se za to, že žadatel povinnost vyvěšení informace splnil.

Námitky účastníků proti návrhu výroku rozhodnutí lze podat písemně ve lhůtě 15 dnů ode dne vyvěšení návrhu výroku na úřední desce. K námitkám účastníků řízení uvedených v § 95 odst. 1 písm. d), pokud se nezměnily podklady pro jejich souhlas, se nepřihlíží. Dotčené orgány mohou nejpozději ve stejné lhůtě podat výhrady proti návrhu výroku rozhodnutí, pokud v něm nejsou obsaženy podmínky uplatněné v jejich závazném stanovisku nebo pokud je záměr navržen v rozporu s jejich rozhodnutím. Po podání výhrady nebo námitky postupuje stavební úřad obdobně podle § 95 odst. 3. Pokud nebyly ve lhůtě uplatněny výhrady nebo námitky, rozhodnutí se pokládá za vydané, nelze se proti němu dále odvolat a následný den po uplynutí lhůty pro uplatnění výhrad nebo námitek nabývá právní moci.

Po dni nabytí právní moci územního rozhodnutí stavební úřad doručí žadateli stejnopis písemného vyhotovení úplného územního rozhodnutí, včetně odůvodnění, opatřený doložkou právní moci spolu s ověřenou grafickou přílohou, kterou tvoří celková situace v měřítku katastrální mapy, popřípadě další vybraná část dokumentace; stejnopis písemného vyhotovení územního rozhodnutí opatřený doložkou právní moci doručí také obci, pokud není stavebním úřadem, a jde-li o stavbu podle § 15 nebo 16, také stavebnímu úřadu příslušnému k povolení stavby.

Obsahové náležitosti žádosti o vydání územního rozhodnutí ve zjednodušeném územním řízení a jejích příloh a obsahové náležitosti informace uvedené v § 95 odst. 4 stanoví prováděcí právní předpis.

2.12.1 Judikatura

Rozsudek KS v Plzni ze dne 16. 3. 2016, č.j. 57 A 122/2014-109

Je v zájmu účastníka řízení, aby se se stavebníkem předkládaným územním záměrem před vyslovením souhlasu podle § 95 odst. 1 písm. d) zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, řádně seznámil, neboť na jeho následné námitky odvozené od toho, že se snad nedůsledně zabýval tím, co podepisuje, nemůže být na základě § 95 odst. 5 věta druhá téhož zákona brán zřetel.

2.13 ÚZEMNÍ SOUHLAS (§ 96)

Místo územního rozhodnutí stavební úřad vydá územní souhlas, pokud je záměr v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše, poměry v území se podstatně nemění a záměr nevyžaduje nové nároky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu. Územní souhlas nelze vydat v případech záměrů, pro které je vyžadováno závazné stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.

Územní souhlas postačí v případech

• a) stavebních záměrů uvedených v § 103;
• b) ohlašovaných staveb, jejich změn a zařízení;
• c) změn staveb;
• d) změn druhu pozemku a způsobu využití pozemků o výměře nad 300 m² nejvíce však do 1 000 m²;
• e) staveb umisťovaných v uzavřených prostorech ohraničených existujícími budovami, pokud odpovídají jejich způsobu užívání, nemění se vnější půdorysné ohraničení a výškové uspořádání prostoru;
• f) terénních úprav do 1,5 m výšky nebo hloubky o výměře nad 300 m² nejvíce však do 1 000 m² na pozemcích, které nehraničí s veřejnými pozemními komunikacemi nebo veřejným prostranstvím, pokud nedochází k nakládání s odpady;
• g) odstavných, manipulačních, prodejních, skladových nebo výstavních ploch nad 300 m² nejvíce však do 1 000 m², které neslouží pro skladování nebo manipulaci s hořlavými látkami nebo látkami, které mohou způsobit znečištění životního prostředí.

Oznámení záměru obsahuje kromě obecných náležitostí údaje o požadovaném záměru a identifikační údaje dotčených pozemků a staveb. K oznámení oznamovatel připojí

• a) souhlas k umístění stavebního záměru podle § 184a;
• b) souhlasná závazná stanoviska, popřípadě souhlasná rozhodnutí dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů nebo tohoto zákona, popřípadě rozhodnutí podle § 169 odst. 3 a 4, nebo nepostupuje-li se podle § 96b odst. 2;
• c) stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury k možnosti a způsobu napojení nebo k podmínkám dotčených ochranných a bezpečnostních pásem;
• d) souhlasy osob, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být umístěním stavebního záměru přímo dotčeno; souhlas s navrhovaným záměrem musí být vyznačen na situačním výkresu; souhlas se nevyžaduje v případech stavebních záměrů uvedených v § 103, pokud nejsou umístěny ve vzdálenosti od společných hranic pozemků menší než 2 m;
• e) jednoduchý technický popis záměru s příslušnými výkresy.

Je-li oznámení záměru úplné a je-li záměr v souladu s požadavky uvedenými v § 90, vydá stavební úřad územní souhlas do 30 dnů ode dne podání oznámení. Oznámení záměru se neprojednává v územním řízení podle § 87. O námitkách osob podle § 96 odst. 3 písm. d) se nerozhoduje. Na vydávání územního souhlasu se nevztahují části druhá a třetí správního řádu. Územní souhlas obsahuje identifikační údaje o oznamovateli, popis záměru, identifikační údaje o pozemku nebo stavbě, na nichž bude záměr uskutečněn. Ustanovení § 92 odst. 1 se použije přiměřeně. Územní souhlas nabývá právních účinků dnem doručení oznamovateli. Územní souhlas lze přezkoumat v přezkumném řízení, které lze zahájit do 1 roku ode dne, kdy územní souhlas nabyl právních účinků. Rozhodnutí ve věci v přezkumném řízení v prvním stupni nelze vydat po uplynutí 15 měsíců ode dne, kdy územní souhlas nabyl právních účinků. K přezkumnému řízení je příslušný správní orgán nadřízený stavebnímu úřadu, který souhlas vydal. Územní souhlas se doručuje oznamovateli spolu s ověřeným situačním výkresem; dále se doručuje vlastníkovi pozemku nebo stavby, pokud není oznamovatelem, osobám uvedeným v § 96 odst. 3 písm. d), dotčeným orgánům, a jde-li o stavbu podle § 15 nebo 16, také stavebnímu úřadu příslušnému k povolení stavby.

Nemá-li oznámení předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže stavební úřad oznamovateli nedostatky odstranit na místě nebo jej vyzve k jejich odstranění, poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučí jej o následcích neodstranění nedostatků v této lhůtě. Dojde-li stavební úřad k závěru, že oznámení nebo záměr nesplňuje podmínky pro vydání územního souhlasu, nebo mohou být přímo dotčena práva dalších osob kromě osob uvedených v § 96 odst. 3 písm. d), ledaže by s tím tyto osoby vyslovily souhlas, rozhodne usnesením o provedení územního řízení; toto usnesení se oznamuje pouze oznamovateli a nelze se proti němu odvolat. Oznámení záměru se považuje za žádost o vydání územního rozhodnutí, a pokud je to pro posouzení záměru nezbytné, vyzve stavební úřad žadatele k doplnění žádosti o údaje a podklady přiměřeně k povaze záměru, včetně dokumentace, která musí být u staveb podle § 96 odst. 2 písm. e) a u ohlašovaných staveb podle § 104 odst. 1 písm. a) až e) zpracována projektantem v rozsahu dokumentace k žádosti o vydání územního rozhodnutí. Právní mocí usnesení je zahájeno územní řízení.

Zjistí-li stavební úřad, že stavba, pro kterou postačí územní souhlas, byla zahájena bez tohoto souhlasu, oznámení záměru odloží a postupuje podle § 129 odst. 2 a 3. Usnesení o odložení se pouze poznamená do spisu. O odložení stavební úřad oznamovatele vyrozumí.

Dojde-li ke zrušení územního souhlasu po povolení stavby, územní souhlas ani územní rozhodnutí se již nevydává.

Územní souhlas platí 2 roky ode dne jeho vydání. Dobu platnosti územního souhlasu nelze prodloužit.

Územní souhlas nepozbývá platnosti,

• a) bylo-li na základě žádosti podané v době jeho platnosti vydáno pravomocné stavební povolení nebo jiné obdobné rozhodnutí podle tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů, nebo nabyl-li v době jeho platnosti právních účinků souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru;
• b) bylo-li v době jeho platnosti započato s využitím území pro stanovený účel v případech, kdy se povolovací rozhodnutí nebo jiný úkon nevydává;
• c) vzniklo-li na základě oznámení stavebního záměru posouzeného autorizovaným inspektorem podaného v době platnosti právo stavební záměr realizovat, nebo
• d) byla-li na základě návrhu veřejnoprávní smlouvy nahrazující stavební povolení podaného v době jeho platnosti uzavřena tato veřejnoprávní smlouva a tato veřejnoprávní smlouva nabyla účinnosti.

Územní souhlas pozbývá platnosti dnem, kdy stavební úřad obdržel sdělení oznamovatele, že upustil od záměru, ke kterému se územní souhlas vztahuje; to neplatí, byla-li realizace záměru již zahájena. Územní souhlas lze změnit na základě oznámení oprávněného územním souhlasem nebo územním rozhodnutím za podmínek § 94 odst. 1 a změnit nebo zrušit za podmínek § 94 odst. 3.

Obsahové náležitosti oznámení záměru a jeho příloh a obsahové náležitosti územního souhlasu a jeho příloh stanoví prováděcí právní předpis.

2.13.1 Judikatura

Rozsudek NSS ze dne 14. 1. 2015, č.j. 6 As 189/2014-38

Aby bylo možné konkrétní záměr, spadající typově do některé z kategorií vymezených v § 96 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006, umístit do území formou územního souhlasu, musí být splněny též podmínky vymezené v odstavci prvním citovaného ustanovení. Jakýkoliv výraznější nárůst hluku způsobený záměrem, který může zatěžovat a obtěžovat okolí, představuje podstatnou změnu poměrů v území (§ 96 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006), a to i kdyby výsledný hluk neměl dosáhnout takové intenzity, že by hrozilo překročení veřejnoprávních hygienických limitů (§ 30 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví).

Rozsudek NSS ze dne 27. 3. 2014, č.j. 4 Aps 7/2013-25

Zákonnost souhlasů vydávaných podle stavebního zákona z roku 2006 (zde územní souhlas dle § 96 citovaného zákona) lze přezkoumat v přezkumném řízení podle § 156 odst. 2 ve spojení s hlavou IX části druhé správního řádu z roku 2004, které lze zahájit pouze z moci úřední. Jakmile však přezkumné řízení bylo zahájeno, je správní orgán povinen vydat ve věci rozhodnutí, které lze vymáhat i cestou žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu dle § 79 a násl. s. ř. s.

Rozsudek NSS ze dne 18. 4. 2013, č.j. 4 Aps 1/2013-25

V případě, že žalobce brojí proti územnímu souhlasu podle § 96 stavebního zákona z roku 2006 žalobou na ochranu proti nezákonnému zásahu správního orgánu podle § 82 a násl. s. ř. s., pak objektivní (dvouletá) lhůta pro podání žaloby stanovená v § 84 odst. 1 s. ř. s. běží ode dne, kdy byl územní souhlas vydán. Subjektivní dvouměsíční lhůta pak začíná běžet ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o vydání územního souhlasu. V případě uplynutí lhůt nelze argumentovat tím, že důsledky takového zásahu v podobě oprávnění žadatele realizovat záměr povolený územním souhlasem nadále trvají.

Rozsudek NSS ze dne 12. 4. 2013, č.j. 5 Ans 4/2012-20

Žádost o vydání územního rozhodnutí či o stavební povolení, která v rozporu s § 196 stavebního zákona z roku 2006 není podána na stanoveném formuláři, je sice žádostí vadnou, nicméně přesto způsobilou zahájit ve smyslu § 44 odst. 1 správního řádu z roku 2004 územní či stavební řízení. Je tedy na stavebním úřadu, aby v takovém případě vyzval žadatele o vydání územního rozhodnutí či stavebníka k doplnění žádosti a současně přerušil do doby odstranění vad žádosti řízení (§ 86 odst. 5 a § 111 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006, § 45 odst. 2 a § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu z roku 2004).

Rozsudek NSS ze dne 22. 1. 2009, č.j. 1 As 92/2008-76

Územní souhlas vydaný na základě § 96 stavebního zákona z roku 2006 je rozhodnutím ve smyslu § 67 odst. 1 správního řádu z roku 2004, a proto je odvolání proti němu přípustné. Sdělení odvolacího orgánu, kterým byly námitky vznesené proti územnímu souhlasu shledány neopodstatněnými, je třeba považovat z materiálního hlediska za rozhodnutí o odvolání, které je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., a není tedy vyloučeno ze soudního přezkumu dle § 70 písm. a) s. ř. s.

Rozsudek KS v Hradci Králové ze dne 28. 7. 2015, č.j. 30 A 110/2014-55

Stavební zákon v § 103 a § 104 vymezuje stavby, které nevyžadují stavební povolení či ohlášení a které lze provést jen na základě ohlášení. To však neznamená, že k jejich realizaci může stavebník přistoupit bez dalšího, tedy že si není povinen případně opatřit k nim ještě další doklady. Tak např. podle § 96 odst. 2 stavebního zákona je nezbytný alespoň územní souhlas u stavebních záměrů uvedených v jeho § 103, u ohlašovaných staveb, jejich změn, změn staveb atd. Neučiní-li tak stavebník a provede takovou stavbu bez něho, musí s ním být vedeno řízení o odstranění stavby (viz § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona).

Usnesení KS v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2010, č.j. 30 Ca 119/2009-28

Rozhodnutí stavebního úřadu o tom, že projedná oznámení žadatele o záměru v území, v územním řízení není rozhodnutím ve věci, neboť se jím pouze stanoví forma procesu, v němž bude toto oznámení, a to již jako žádost o vydání územního rozhodnutí, projednána. Není proto ani rozhodnutím způsobilým soudního přezkumu ve správním soudnictví, neboť se jím žádné právo nezakládá ani neodnímá, ani se jím nestanoví nová právní povinnost, která tu předtím nebyla. Žalobu proti takovému rozhodnutí proto soud jako nepřípustnou (§ 68 písm. e) s. ř. s.) podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítne.

2.14 SPOLEČNÝ ÚZEMNÍ SOUHLAS A SOUHLAS S PROVEDENÍM OHLÁŠENÉHO STAVEBNÍHO ZÁMĚRU (§ 96a)

U staveb v působnosti obecného stavebního úřadu, staveb vymezených v § 15 odst. 1 písm. b) až d), staveb vymezených v § 16 odst. 2 písm. d) lze vydat společný územní souhlas a souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru (dále jen „společný souhlas“), kterým se stavba umisťuje a povoluje. Příslušným k vydání společného souhlasu je stavební úřad příslušný k povolení stavby podle § 13 odst. 1, § 15 odst. 1 písm. b) až d) nebo § 16 odst. 2 písm. d).

Podá-li stavebník oznámení záměru podle § 96 a ohlášení stavebního záměru podle § 105 (dále jen „společné oznámení záměru“), vydá stavební úřad společný souhlas, za předpokladu, že jsou splněny požadavky a podmínky § 96 a 105. Ke společnému oznámení záměru stavebník připojí doklady podle § 96 odst. 3 písm. a) až e) a dokumentaci podle povahy záměru uvedenou v § 105 odst. 2 až 6.

Stavební úřad při posuzování oznámení záměru a ohlášení stavebního záměru postupuje podle § 96 odst. 4 s přihlédnutím k § 106.

Stavebník může ohlášený stavební záměr podle § 104 odst. 1 a 2 provést na základě společného souhlasu. Společný souhlas se doručuje stavebníkovi, vlastníkovi pozemku nebo stavby, pokud není stavebníkem, dotčeným orgánům a osobám uvedeným v § 96 odst. 3 písm. d) a v § 105 odst. 1 písm. f), vyjma staveb v působnosti vojenského nebo jiného stavebního úřadu. Stavebníkovi a vlastníkovi pozemku nebo stavby, pokud není stavebníkem, se společný souhlas doručuje spolu s ověřenou dokumentací nebo projektovou dokumentací a stavebníkovi spolu se štítkem obsahujícím identifikační údaje o ohlašovaném stavebním záměru.

Nemá-li společné oznámení záměru předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže stavební úřad stavebníkovi nedostatky odstranit na místě nebo jej vyzve k jejich odstranění, poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučí jej o následcích neodstranění nedostatků v této lhůtě. Dojde-li stavební úřad k závěru, že společné oznámení záměru nesplňuje podmínky pro vydání územního souhlasu nebo souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru, nebo mohou být přímo dotčena práva dalších osob kromě osob uvedených v § 96 odst. 3 písm. d) a v § 105 odst. 2 písm. f), rozhodne usnesením o provedení společného územního a stavebního řízení. Právní mocí usnesení je zahájeno společné územní a stavební řízení. Společné oznámení záměru se považuje za žádost o vydání společného povolení.

Společný souhlas nabývá právních účinků dnem doručení stavebníkovi. Platí po dobu 2 let ode dne jeho vydání. Nepozbývá však platnosti, pokud v této době bylo s ohlášeným stavebním záměrem započato. Platnost společného souhlasu nelze prodloužit.

Obsahové náležitosti společného oznámení záměru, jeho příloh a obsahové náležitosti společného souhlasu stanoví prováděcí právní předpis.

2.15 ZÁVAZNÉ STANOVISKO ORGÁNU ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ (§ 96b)

Jestliže vydání rozhodnutí nebo jiného úkonu podle části třetí hlavy III dílů 4 a 5, § 126, 127, 129 odst. 2 a 3 nebo podle zvláštního zákona závisí na posouzení jím vyvolané změny v území, je podkladem tohoto rozhodnutí nebo jiného úkonu závazné stanovisko orgánu územního plánování. Závazné stanovisko orgánu územního plánování se nevydává pro

• a) záměry uvedené v § 79 odst. 2;
• b) záměry uvedené v § 80 odst. 3;
• c) záměry uvedené v § 103 odst. 1 písm. c) až e), které nezasahují do nezastavěného území;
• d) dělení a scelování pozemků v nezastavěném území, nejedná-li se o pozemkové úpravy;
• e) studny individuálního zásobování vodou;
• f) stavby nebo zařízení na zastavěných stavebních pozemcích rodinných domů související s bydlením či bydlení podmiňující a terénní úpravy potřebné k řádnému a bezpečnému užívání těchto pozemků, staveb a zařízení na nich;
• g) stavby pro podnikatelskou činnost do 25 m² zastavěné plochy a do 5 m výšky s jedním nadzemním podlažím, podsklepené nejvýše do hloubky 3 m na zastavěných stavebních pozemcích rodinných domů;
• h) stavby nebo zařízení na zastavěných stavebních pozemcích staveb pro rodinnou rekreaci související s rodinnou rekreací či rodinnou rekreaci podmiňující a terénní úpravy potřebné k řádnému a bezpečnému užívání těchto pozemků, staveb a zařízení na nich.

Pokud je stavební úřad zároveň orgánem územního plánování příslušným k vydání závazného stanoviska, obstarává závazné stanovisko orgánu územního plánování stavební úřad, není-li toto závazné stanovisko součástí koordinovaného závazného stanoviska.

V závazném stanovisku orgán územního plánování určí, zda je záměr přípustný z hlediska souladu s politikou územního rozvoje a územně plánovací dokumentací a z hlediska uplatňování cílů a úkolů územního plánování, či nikoliv. Jestliže shledá záměr přípustným, může stanovit podmínky pro jeho uskutečnění.

Vydání závazného stanoviska není překážkou vydání závazného stanoviska týkajícího se jiného záměru v daném území.

Závazné stanovisko platí 2 roky ode dne vydání, nestanoví-li orgán územního plánování v odůvodněných případech lhůtu delší, nejdéle však 3 roky.

Platnost závazného stanoviska nelze prodloužit, pokud se změnily podmínky v území.

Závazné stanovisko nepozbývá platnosti,

• a) bylo-li na základě žádosti podané v době jeho platnosti vydáno územní rozhodnutí, společné povolení nebo jiné obdobné rozhodnutí podle jiného zákona a toto rozhodnutí nabylo právní moci;
• b) byla-li na základě návrhu veřejnoprávní smlouvy nahrazující územní rozhodnutí nebo společné povolení podaného v době jeho platnosti uzavřena veřejnoprávní smlouva a tato veřejnoprávní smlouva nabyla účinnosti, nebo
• c) nabyl-li právních účinků územní souhlas nebo společný územní souhlas anebo souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru vydaný k oznámení stavebního záměru učiněného v době platnosti závazného stanoviska.

3 POVOLENÍ A OHLÁŠENÍ (§ 103–118)

3.1 STAVBY, TERÉNNÍ ÚPRAVY, ZAŘÍZENÍ A UDRŽOVACÍ PRÁCE NEVYŽADUJÍCÍ STAVEBNÍ POVOLENÍ ANI OHLÁŠENÍ (§ 103)

Stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu nevyžadují

• a) stavební záměry uvedené v § 79 odst. 2;
• b) terénní úpravy uvedené v § 80 odst. 3 písm. a) nebo úpravy pozemků uvedené v § 80 odst. 3 písm. e);
• c) udržovací práce, jejichž provedení nemůže negativně ovlivnit zdraví osob, požární bezpečnost, stabilitu, vzhled stavby, životní prostředí nebo bezpečnost při užívání a nejde o udržovací práce na stavbě, která je kulturní památkou;
• d) stavební úpravy, pokud se jimi nezasahuje do nosných konstrukcí stavby, nemění se vzhled stavby ani způsob užívání stavby, nevyžadují posouzení vlivů na životní prostředí a jejich provedení nemůže negativně ovlivnit požární bezpečnost stavby a nejde o stavební úpravy stavby, která je kulturní památkou;
• e) stavby a zařízení, a to například;
  • stavby o jednom nadzemním podlaží do 25 m² zastavěné plochy a do 5 m výšky, nepodsklepené, jestliže neobsahují obytné ani pobytové místnosti, hygienická zařízení ani vytápění, neslouží k ustájení nebo chovu zvířat, neslouží k výrobě nebo skladování hořlavých kapalin nebo hořlavých plynů a nejedná se o úložiště radioaktivních odpadů obsahující výlučně přírodní radionuklidy nebo jaderná zařízení;
  • stavby pro chovatelství o jednom nadzemním podlaží o zastavěné ploše do 16 m² a do 5 m výšky, podsklepené nejvýše do hloubky 3 m;
  • nadzemní a podzemní komunikační vedení sítí elektronických komunikací, jejich antény a stožáry, včetně opěrných bodů nadzemního, nebo vytyčovacích bodů podzemního komunikačního vedení, telefonní budky a přípojná komunikační vedení sítě elektronických komunikací a související komunikační zařízení, včetně jejich elektrických přípojek, s výjimkou budov;
  • distribuční soustava v elektroenergetice s výjimkou budov;
  • distribuční soustava v plynárenství s výjimkou budov a těžební plynovody;
  • rozvodné tepelné zařízení s výjimkou budov;
  • vedení sítí veřejného osvětlení, včetně stožárů a systémů řídící, zabezpečovací, informační a telekomunikační techniky;
  • vodovodní, kanalizační a energetické přípojky a přípojky elektronických komunikací včetně připojení stavby a odběrných zařízení vedených mimo budovu nebo připojení staveb plnících doplňkovou funkci ke stavbě hlavní na rozvodné sítě a kanalizaci stavby hlavní;
  • zásobníky na vodu nebo jiné nehořlavé kapaliny do objemu 50 m³ a do výšky 3 m;
  • nádrže na vodu do 100 m³ obsahu ve vzdálenosti nejméně 50 m od budov s obytnými nebo pobytovými místnostmi, pokud nejde o vodní díla;
  • oplocení;
  • reklamní a informační zařízení;
  • výrobky plnící funkci stavby, včetně základových konstrukcí pro ně;
  • odstavné, manipulační, prodejní, skladové nebo výstavní plochy do 300 m², které neslouží pro skladování nebo manipulaci s hořlavými látkami nebo látkami, které mohou způsobit znečištění životního prostředí;
  • bazén nebo skleník včetně souvisejícího technického zařízení na zastavěném stavebním pozemku rodinného domu nebo stavby pro rodinnou rekreaci;
  • stožáry pro vlajky výšky nad 8 m.

3.1.1 Judikatura

Rozsudek NSS ze dne 12. 4. 2013, č.j. 5 Ans 4/2012-20

Každý úkon účastníka správního řízení má být v souladu s § 37 odst. 1 správního řádu posuzován podle svého obsahu, nikoliv formy. Je-li tedy z obsahu podání zjevné, že jím účastník žádá o vydání územního rozhodnutí či o stavební povolení, je třeba ho za takovou žádost považovat, byť není podána na stanoveném formuláři. Jedná se tedy o žádost sice vadnou, ale přesto způsobilou zahájit správní řízení.

Rozsudek NSS ze dne 17. 2. 2012, č.j. 5 As 13/2011-97

Pokud změnou stavby došlo k jak půdorysnému, tak výškovému rozšíření stavby, posuzovanou změnu stavby nelze označit jako stavební úpravu. Jedná se o změny stavby (přístavbu a nástavbu), u kterých stavební zákon z roku 2006 (pozn.: ve znění do 31. 12. 2012) v § 81 (na rozdíl od stavební úpravy) vyžaduje rozhodnutí o změně stavby a o změně vlivu stavby na využití území.

Rozsudek NSS ze dne 12. 7. 2011, č.j. 8 As 39/2010-114

Rozhodným kritériem, zda je či není třeba pro stavební úpravu stavební povolení, je pouhá možnost, že provedení negativně ovlivní požární bezpečnost, nikoli jistota v tom, že k tomu skutečně dojde. Tvrzení, že předmětná stavební úprava nezvyšuje požární zatížení objektu, tudíž nemusí automaticky znamenat, že požární bezpečnost ani ovlivnit nemůže.

Usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 7. 2009, č.j. 6 Ads 88/2006-132

Správní praxe zakládající legitimní očekávání je ustálená, jednotná a dlouhodobá činnost (příp. i nečinnost) orgánů veřejné správy, která opakovaně potvrzuje určitý výklad a použití právních předpisů. Takovou praxí je správní orgán vázán. Lze ji změnit, pokud je změna činěna do budoucna, dotčené subjekty mají možnost se s ní seznámit a je řádně odůvodněna závažnými okolnostmi.

Usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 23. 3. 2005, č.j. 6 A 25/2002-42

Absolutní či neomezené správní uvážení v moderním právním státě neexistuje. Každé správní uvážení má své meze, vyplývající v prvé řadě z ústavních principů zákazu libovůle, principu rovnosti, zákazu diskriminace, příkazu zachovávat lidskou důstojnost, principu proporcionality atd. Dodržení těchto mezí podléhá soudnímu přezkumu.

Rozsudek NSS ze dne 4. 9. 2003, č.j. 7 A 178/2002-36

Územní rozhodnutí se nevyžaduje jenom pro stavební úpravy, při nichž se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby (§ 32 odst. 2 písm. a) a § 139b odst. 3 písm. c) zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona). Takovou stavební úpravou však není stavba protihlukové stěny u dálnice, neboť jí dochází ke změně výškového ohraničení stavby dálnice (pozn.: protihluková stěna je dle ustanovení § 12 odst. 1 písm. e) zákona o pozemních komunikacích, součástí „stavby“ dálnice).

Rozsudek KS v Hradci Králové ze dne 21. 9. 2015, č.j. 30 A 68/2014-95

Podle § 103 odst. 1 písm. e) bodu 9. stavebního zákona, v platném znění, nevyžadují stavební povolení ani ohlášení stavby pro výrobu energie s celkovým instalovaným výkonem do 20 kW s výjimkou stavby vodního díla. To, že předmětné FTV – fotovoltaické panely (cca 10 kW výkonu) nevyžadují stavební povolení ani ohlášení, však ještě neznamená, že nevyžaduje ničeho dalšího podle tohoto zákona, jinými slovy, že si je vlastník rodinného domu může instalovat, jak jej napadne, bez přivolení stavebního úřadu. Tato skutečnost vyplývá z ustanovení § 79 odst. 2 stavebního zákona, v němž jsou taxativně vyjmenovány stavby a zařízení, která nevyžadují rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas. Stavby pro výrobu elektrické energie, jak jsou zmíněny v ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) bodu 9 novelizovaného stavebního zákona ani zařízení sloužící tomuto účelu, mezi nimi uvedeny nejsou. To tedy znamená, že umístění FTV na konstrukce zvyšující stavbu, v přezkoumávané věci rodinného domu, vyžaduje územní rozhodnutí.

Rozsudek MS v Praze ze dne 8. 12. 2010, č.j. 10 Ca 280/2008-78

Pojmu „výrobek plnící funkci stavby“ je nutno rozumět tak, že se jedná o výrobek, který plní takovou funkci, jakou obvykle plní stavby ve smyslu § 2 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006. Nejpodstatnějším charakteristickým znakem výrobku plnícího funkci stavby ve smyslu stavebního zákona je to, že se jedná o výrobek umístěný na určitém konkrétním místě trvale nebo dlouhodobě. Takovým výrobkem může být např. i silniční vozidlo.

3.2 JEDNODUCHÉ STAVBY, TERÉNNÍ ÚPRAVY A UDRŽOVACÍ PRÁCE, U KTERÝCH POSTAČÍ OHLÁŠENÍ (§ 104)

Ohlášení stavebnímu úřadu postačí u

• a) stavby pro bydlení a pro rodinnou rekreaci s jedním podzemním podlažím do hloubky 3 m a nejvýše s dvěma nadzemními podlažími a podkrovím;
• b) podzemní stavby do 300 m² celkové zastavěné plochy a hloubky do 3 m, pokud nejsou vodním dílem nebo stavbou podle § 16 odst. 2 písm. d);
• c) stavby do 300 m² celkové zastavěné plochy a výšky do 10 m, s výjimkou staveb pro bydlení, a haly do 1 000 m² celkové zastavěné plochy a výšky do 15 m, pokud tyto stavby a haly budou nejvýše s jedním nadzemním podlažím, nepodsklepené a dočasné na dobu nejdéle 3 let; dobu dočasnosti nelze prodloužit;
• d) stavby do 70 m² celkové zastavěné plochy a do 5 m výšky s jedním nadzemním podlažím, podsklepené nejvýše do hloubky 3 m;
• e) stavby pro reklamu podle § 3 odst. 2;
• f) stavby odstavných, manipulačních, prodejních, skladových nebo výstavních ploch o výměře nad 300 m² nejvíce však do 1 000 m², které neslouží pro skladování nebo manipulaci s hořlavými látkami nebo látkami, které mohou způsobit znečištění životního prostředí;
• g) stavby zařízení staveniště, neuvedené v § 103 odst. 1 písm. e) bodě 1;
• h) stavby opěrných zdí do výšky 1 m, které hraničí s veřejně přístupnými pozemními komunikacemi nebo s veřejným prostranstvím,
• i) terénní úpravy neuvedené v § 103 odst. 1 písm. b);
• j) udržovací práce na stavbě neuvedené v § 103 odst. 1 písm. c);
• k) stavební úpravy pro změny v užívání části stavby, kterými se nezasahuje do nosných konstrukcí stavby, nemění se její vzhled a nevyžadují posouzení vlivů na životní prostředí.

Ohlášení postačí u změn dokončených staveb uvedených v § 104 odst. 1, pokud jejich provedením nebudou překročeny uvedené parametry. Ohlášení nevyžadují stavby a terénní úpravy, u kterých to stavební úřad podle § 78 odst. 6 stanovil. Ohlášení je vyloučeno u záměrů, pro které je vyžadováno závazné stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí.

3.2.1 Judikatura

Rozsudek NSS ze dne 10. 9. 2015, č.j. 9 As 137/2015-30

Ustanovení § 103 odst. 1 písm. c) stavebního zákona stanovuje podmínky, při jejichž současném naplnění není pro udržovací práce vyžadováno stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu. Jedna z těchto podmínek spočívá v tom, že se nejedná o udržovací práce na stavbě, která je kulturní památkou. Z § 104 odst. 1 písm. j) stavebního zákona plyne, že ohlášení stavebnímu úřadu vyžadují udržovací práce na stavbě neuvedené v § 103 odst. 1 písm. c) stavebního zákona. Uvedené ustanovení je třeba vykládat tak, že ohlášení stavebnímu úřadu vyžadují i udržovací práce na kulturní památce.

Usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 18. 9. 2012, č.j. 2 As 86/2010-76

Souhlasy vydávané dle stavebního zákona z roku 2006, zejména dle § 96, § 106, § 122 a § 127, které stavební úřad výslovně či mlčky činí k ohlášení či oznámení, jsou jinými úkony dle části čtvrté správního řádu z roku 2004. Tyto souhlasy nejsou rozhodnutími ve smyslu § 65 s. ř. s.; soudní ochrana práv třetích osob je zaručena žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu dle § 82 s. ř. s. Žadatel o vydání souhlasu či oznamovatel může být v soudním řízení správním, vedeném na základě žaloby třetí osoby napadající tento souhlas, v postavení osoby zúčastněné na řízení dle § 34 s. ř. s.

Usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 7. 2009, č.j. 6 Ads 88/2006-132

Správní praxe zakládající legitimní očekávání je ustálená, jednotná a dlouhodobá činnost (příp. i nečinnost) orgánů veřejné správy, která opakovaně potvrzuje určitý výklad a použití právních předpisů. Takovou praxí je správní orgán vázán. Lze ji změnit, pokud je změna činěna do budoucna, dotčené subjekty mají možnost se s ní seznámit a je řádně odůvodněna závažnými okolnostmi.

Rozsudek NSS ze dne 24. 6. 2009, č.j. 1 As 35/2009-69

Práce vedoucí ke změně stavby oproti ověřené projektové dokumentaci či dokumentaci skutečného provedení stavby jsou stavebními úpravami dle § 2 odst. 5 písm. c) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Představují-li navíc změnu vzhledu stavby či zásah do jejích nosných konstrukcí, je k nim nezbytné stavební povolení (§ 103 odst. 1 písm. h) a § 104 odst. 2 písm. n) zákona č. 183/2006 Sb. a contrario]. Shodnou úpravu obsahoval i zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v § 86 odst. 1, § 139b odst. 3 a § 55 odst. 2 písm. b).

Rozsudek VS v Praze ze dne 18. 12. 1998, č.j. 5 A 67/96-29

Ohlášení udržovacích prací na nemovitosti, která není kulturní památkou, ale je v památkové rezervaci, v památkové zóně nebo v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace, nebo památkové zóny, je spojeno s počátkem běhu třicetidenní lhůty k jeho posouzení stavebním úřadem podle § 57 odst. 2 stavebního zákona (pozn.: z roku 1976) jen tehdy, je-li současně doloženo závazným stanoviskem orgánu památkové péče dle § 14 odst. 2 zákona 20/1987 Sb., o státní památkové péči.

3.3 OHLÁŠENÍ (§ 105–107)

Ohlášení obsahuje identifikační údaje o stavebníkovi, o pozemku, o ohlašovaném stavebním záměru, jeho rozsahu a účelu, způsobu a době provádění, údaj o tom, kdo bude stavební záměr provádět, zda se k jeho provedení má použít sousední nemovitost, v tom případě souhlas vlastníka této nemovitosti; u dočasné stavby rovněž dobu jejího trvání a návrh úpravy pozemku po jejím odstranění. K ohlášení stavebník připojí

• a) souhlas k provedení stavebního záměru podle § 184a;
• b) územní rozhodnutí nebo veřejnoprávní smlouvu územní rozhodnutí nahrazující anebo územní souhlas, pokud je jejich vydání tímto zákonem vyžadováno a nevydal je stavební úřad příslušný k povolení stavby;
• c) závazná stanoviska, popřípadě rozhodnutí dotčených orgánů nebo jiné doklady podle zvláštních právních předpisů nebo tohoto zákona, ne vydává-li se společné závazné stanovisko podle § 4 odst. 7, popřípadě povolení podle § 169 odst. 4;
• d) stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury k možnosti a způsobu napojení nebo k podmínkám dotčených ochranných a bezpečnostních pásem;
• e) projektovou dokumentaci nebo dokumentaci ve dvojím vyhotovení; není-li obecní úřad obce, jejíhož území se stavební záměr dotýká, stavebním úřadem, předkládá se trojmo, vyjma stavby v působnosti vojenského nebo jiného stavebního úřadu; pokud stavebník není vlastníkem stavby, připojuje se jedno další vyhotovení;
• f) souhlasy osob, jejichž vlastnické právo nebo právo odpovídající věcnému břemenu k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být prováděním stavebního záměru přímo dotčeno; souhlas musí být vyznačen na situačním výkresu.

K ohlášení stavby stavebník připojí projektovou dokumentaci, případně dokumentaci, která obsahuje předepsané náležitosti dle § 105 odst. 2 až odst. 9.

Je-li ohlášení úplné a je-li ohlášený stavební záměr v souladu s obecnými požadavky na výstavbu, se závaznými stanovisky, popřípadě rozhodnutími dotčených orgánů, s územním rozhodnutím nebo regulačním plánem nebo veřejnoprávní smlouvou územní rozhodnutí nahrazující anebo územním souhlasem, jde-li o stavbu či terénní úpravu podle § 104 odst. 1 písm. a) až i), nebo s územně plánovací dokumentací, jde-li o stavební úpravu podle § 104 odst. 1 písm. k), stavební úřad vydá souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru do 30 dnů ode dne podání ohlášení. Ohlášení se neprojednává ve stavebním řízení podle § 111 až 113. Na vydání souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru se nevztahují části druhá a třetí správního řádu. Souhlas obsahuje identifikační údaje o stavebníkovi, popis druhu a účelu stavebního záměru a dobu trvání u dočasné stavby, identifikační údaje o pozemku nebo stavbě, na nichž má být stavební záměr uskutečněn. Ustanovení § 115 odst. 1 se použije přiměřeně. Souhlas se doručuje stavebníkovi, vlastníkovi stavby, pokud není stavebníkem, osobám uvedeným v § 105 odst. 2 písm. f), a místně příslušnému obecnímu úřadu, pokud není stavebním úřadem, vyjma staveb v působnosti vojenského nebo jiného stavebního úřadu. Stavebníkovi, vlastníkovi stavby, pokud není stavebníkem, a místně příslušnému obecnímu úřadu, pokud není stavebním úřadem, se souhlas doručuje spolu s ověřenou dokumentací nebo projektovou dokumentací a stavebníkovi spolu se štítkem obsahujícím identifikační údaje o ohlášeném stavebním záměru. Souhlas nabývá právních účinků dnem doručení stavebníkovi. Souhlas lze přezkoumat v přezkumném řízení, které lze zahájit do 1 roku ode dne, kdy souhlas nabyl právních účinků. Rozhodnutí ve věci v přezkumném řízení v prvním stupni nelze vydat po uplynutí 15 měsíců ode dne, kdy souhlas nabyl právních účinků. K přezkumnému řízení je příslušný správní orgán nadřízený stavebnímu úřadu, který souhlas vydal. Souhlas platí 2 roky ode dne jeho vydání. Dobu platnosti nelze prodloužit. Souhlas s provedením nepozbývá platnosti, bylo-li s prováděním ohlášeného stavebního záměru započato ve lhůtě platnosti. Souhlas s provedením pozbývá platnosti též dne, kdy stavební úřad obdržel sdělení stavebníka, že upustil od provádění stavebního záměru, na který byl souhlas vydán; to neplatí, bylo-li s prováděním stavebního záměru již započato. Obsahové náležitosti ohlášení a jeho příloh a obsahové náležitosti souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru a jeho příloh stanoví prováděcí právní předpis.

Nemá-li ohlášení předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže stavební úřad stavebníkovi nedostatky odstranit na místě nebo jej vyzve k jejich odstranění, poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučí jej o následcích neodstranění nedostatků v této lhůtě. Dojde-li stavební úřad k závěru, že ohlášení není úplné nebo záměr nesplňuje podmínky pro vydání souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru, rozhodne usnesením o provedení stavebního řízení; toto usnesení se oznamuje pouze stavebníkovi a nelze se proti němu odvolat. Právní mocí usnesení je zahájeno stavební řízení. Podané ohlášení se považuje za žádost o stavební povolení. Pokud je to pro posouzení stavebního záměru nezbytné, vyzve stavební úřad stavebníka k doplnění žádosti, maximálně však v rozsahu jako k žádosti o stavební povolení. Zjistí-li stavební úřad, že ohlášená stavba byla zahájena bez souhlasu s provedením, ohlášení odloží a postupuje podle § 129 odst. 2 a 3. Usnesení o odložení se pouze poznamená do spisu. O odložení ohlášení stavební úřad stavebníka vyrozumí. Ohlášení stavby, u které nepostačí ohlášení, není ohlášením podle tohoto zákona a stavební úřad je usnesením odloží; spolu s oznámením usnesení stavebníka poučí o správném postupu a o tom, že se stavbou nelze započít.

3.3.1 Judikatura

Usnesení ÚS ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. II. ÚS 443/06

Je povinností stavebníka zajistit, aby při realizaci práva stavby, která probíhá v zjednodušeném režimu ohlášení, dodržoval příslušné právní předpisy. V opačném případě se vystavuje riziku, že stavba, k jejíž realizaci zákon nepožaduje stavební povolení, bude považována za protiprávní. Zjednodušený proces v režimu ohlášení umožňuje stavebníkům rychlejší realizaci staveb, současně však na ně klade náročnější sebekontrolu při dodržování právních předpisů regulujících stavební řízení. (pozn.: ke stavebnímu zákonu z roku 1976)

Rozsudek NSS ze dne 10. 9. 2015, č.j. 9 As 137/2015-30

(část odůvodnění rozsudku) Ustanovení § 103 odst. 1 písm. c) stavebního zákona stanovuje podmínky, při jejichž současném naplnění není pro udržovací práce vyžadováno stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu. Jedna z těchto podmínek spočívá v tom, že se nejedná o udržovací práce na stavbě, která je kulturní památkou. Z § 104 odst. 1 písm. j) stavebního zákona plyne, že ohlášení stavebnímu úřadu vyžadují udržovací práce na stavbě neuvedené v § 103 odst. 1 písm. c) stavebního zákona. Uvedené ustanovení je třeba vykládat tak, že ohlášení stavebnímu úřadu vyžadují i udržovací práce na kulturní památce. Stavební zákon v § 105 vypočítává náležitosti a přílohy, které má stavební ohlášení obsahovat. Ustanovení § 105 odst. 1 obsahuje výčet náležitostí, které jsou obecné, týkající se všech stavebních záměrů včetně udržovacích prací na kulturní památce. Pokud zákon v uvedeném ustanovení výslovně nepoužívá pojem kulturní památka, neznamená to, že se požadavek na náležitosti a přílohy ohlášení stavebních záměrů týkajících se kulturních památek nevztahoval, neboť se vztahuje obecně na všechny ohlašované stavební záměry. Nad rámec obecných náležitosti obsažených v § 105 odstavci 1 stavební zákon ve zbývajících odstavcích daného ustanovení vypočítává další zvláštní náležitosti a přílohy, které se dotýkají pouze některých kategorií záměrů. (Pozn.: u kategorie staveb zařazených pod ustanovení § 104 odst. 1 písm. j) stavebního zákona jde o § 105 odst. 7, který stanoví doložení dokumentace obsahující technický popis provedení udržovacích prací, a vyžaduje-li to zvláštní právní předpis, přikládá stavebník k ohlášení i požárně bezpečnostní řešení).

Rozsudek NSS ze dne 22.7.2014, čj. 9 As 101/2014-98

Povinnost prokazatelně informovat vlastníky sousedních pozemků podle § 104 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006 (ve znění do 31. 12. 2012) se vztahuje ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2000, sp. zn. Pl. ÚS 19/99, i na vlastníky tzv. „nemezujících“ sousedních pozemků, a to za předpokladu, že může být ohlašovanou stavbou přímo dotčeno jejich vlastnické právo. (pozn.: s účinností od 1. 1. 2013 bylo citované ustanovení změněno novelizačním zákonem č. 350/2012 Sb., který současně vyloučil i možnost vzniku fikce „uděleného souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru“)

Rozsudek NSS ze dne 5. 4. 2013, č.j. 7 As 109/2012-23

Souhlas stavebního úřadu se změnou užívání spojenou se stavebními úpravami nelze považovat za souhlasný projev vůle Městské části Praha 1 jako spoluvlastníka, který souhlasem realizuje jeden z atributů vlastnického práva nebýt od určité míry rušen ve výkonu svého vlastnického práva změnou užívání majetku jiného vlastníka v domě. Stavební úřad naopak vystupuje z pozice ochrany veřejného zájmu a dozoru nad dodržováním stavebních a souvisejících právních předpisů.

Rozsudek NSS ze dne 25. 6. 2009, č.j. 7 As 10/2009-86

Je-li podáno ohlášení na stavbu, jež podléhá řízení o povolení stavby, stavební úřad takové podání odloží podle § 105 odst. 4 stavebního zákona z roku 2006. Institut odložení podání zajišťuje, že o podání stavebníka bude rozhodnuto v zákonem stanovené lhůtě, že bude poučen, co může dále ve věci stavby činit, že proti usnesení o odložení může podat odvolání a případně, že rozhodnutí odvolacího orgánu může napadnout žalobou podle § 65 a násl. s. ř. s. (pozn.: s účinností od 1. 1. 2013 bylo citované ustanovení změněno novelizačním zákonem č. 350/2012 Sb.)

Rozsudek KS v Praze ze dne 22. 10. 2015, č.j. 48 A 27/2015-98

Nepřevzetí podmínek závazného stanoviska vydaného podle § 11 odst. 3 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, (s výjimkou podmínek, které jsou prostou reprodukcí povinností plynoucích již ze zákona nebo které nejsou způsobilé ovlivnit právní sféru vlastníka nemovitosti) do výrokové části kolaudačního souhlasu je nezákonným zásahem. Soud zpravidla nemůže stavebnímu úřadu uložit povinnost kolaudační souhlas zrušit, neboť od 1. 1. 2013 se souhlasy podle stavebního zákona ruší či mění v „klasickém“ přezkumném řízení, kde pravomoc zrušit či změnit souhlas náleží podle § 95 odst. 1 správního řádu z roku 2004 nadřízenému správnímu orgánu. Může mu však uložit povinnost bezodkladně spis předložit nadřízenému správnímu orgánu s podnětem k provedení přezkumného řízení. Podle § 54 odst. 6 s. ř. s. je výrok rozsudku deklarující nezákonnost napadeného kolaudačního souhlasu závazný i pro nadřízený správní orgán, který je povinen přezkumné řízení zahájit a v něm posoudit, zda jsou naplněny podmínky pro změnu či zrušení napadeného kolaudačního souhlasu.

Rozsudek KS v Praze ze dne 13. 6. 2014, č.j. 45 A 40/2013-55

Není-li k ohlášení stavby připojeno závazné stanovisko dotčeného orgánu vyžadované zvláštním právním předpisem (§ 105 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006), soud určí, že žalobou napadený souhlas s provedením ohlášené stavby je nezákonný, zakáže žalovanému pokračovat v porušování práv žalobce a přikáže mu obnovit stav před zásahem tak, že mu uloží napadený souhlas zrušit (§ 87 odst. 2 s. ř. s., § 156 odst. 2 správního řádu z roku 2004).

Rozsudek MS v Praze ze dne 3. 7. 2015, č.j. 11 A 154/2012-41

Z § 104 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění do 31. 12. 2012, vyplývá, že u staveb, které nespadají pod odst. 2 písm. a) až d) citovaného ustanovení, tedy i u žalobcem ohlášené stavby uvedené pod písm. j), nepostačí ohlášení bez předchozího územního rozhodnutí nebo územního souhlasu. Pokud tedy žalobce v době, kdy ohlásil stavbu, územní souhlas neměl, nemohl stavební úřad postupovat jinak, než dle § 107 odst. 2 téhož zákona stavbu zakázat. (pozn.: s účinností od 1. 1. 2013 bylo citované ustanovení změněno novelizačním zákonem č. 350/2012 Sb.)

3.4 STAVEBNÍ ŘÍZENÍ (§ 108–113)

Stavební povolení se vyžaduje u staveb všeho druhu bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, účel a dobu trvání, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. Stavební povolení vyžadují změny staveb uvedených v § 104, jejichž provedení by mělo za následek překročení jejich parametrů. Stavební řízení se vede také tehdy, jestliže stavební úřad rozhodl usnesením podle § 107, že ohlášený stavební záměr projedná ve stavebním řízení. Stavební řízení se nevede, je-li podána žádost o stavební povolení u stavebních záměrů podle § 103. Takovou žádost stavební úřad odloží a poučí stavebníka o oprávnění provést stavební záměr. Je-li stavebníkem u stavebních záměrů podle § 104 namísto ohlášení podaná žádost o stavební povolení, stavební úřad ji projedná ve stavebním řízení. Stavební povolení lze nahradit veřejnoprávní smlouvou za podmínek uvedených v § 116 nebo oznámením stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora za podmínek uvedených v § 117. Stavební povolení se nevydává, pokud je vydáno společné povolení.

Účastníkem stavebního řízení je

• a) stavebník;
• b) vlastník stavby, na níž má být provedena změna, není-li stavebníkem;
• c) vlastník pozemku, na kterém má být stavba prováděna, není-li stavebníkem, může-li být jeho vlastnické právo k pozemku prováděním stavby přímo dotčeno;
• d) vlastník stavby na pozemku, na kterém má být stavba prováděna, a ten, kdo má k tomuto pozemku nebo stavbě právo odpovídající věcnému břemenu, mohou-li být jejich práva prováděním stavby přímo dotčena;
• e) vlastník sousedního pozemku nebo stavby na něm, může-li být jeho vlastnické právo prováděním stavby přímo dotčeno;
• f) ten, kdo má k sousednímu pozemku nebo stavbě na něm právo odpovídající věcnému břemenu, může-li být toto právo prováděním stavby přímo dotčeno.

Žádost o stavební povolení obsahuje identifikační údaje o stavebníkovi, o pozemku, základní údaje o požadovaném záměru, jeho rozsahu a účelu, způsobu a době provádění, údaj o tom, kdo bude stavební záměr provádět, a vyjádření vlastníka sousední nemovitosti, je-li třeba, aby umožnil provedení stavebního záměru ze své nemovitosti; u dočasné stavby rovněž dobu jejího trvání a návrh úpravy pozemku po jejím odstranění.

K žádosti o stavební povolení stavebník připojí

• a) souhlas k provedení stavebního záměru podle § 184a;
• b) územní rozhodnutí nebo veřejnoprávní smlouvu územní rozhodnutí nahrazující anebo územní souhlas, pokud je jejich vydání tímto zákonem vyžadováno a nevydal je stavební úřad příslušný k povolení stavby;
• c) závazná stanoviska, popřípadě rozhodnutí dotčených orgánů nebo jiné doklady podle zvláštních právních předpisů nebo tohoto zákona, nevydává-li se společné závazné stanovisko podle § 4 odst. 7;
• d) stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury k možnosti a způsobu napojení nebo k podmínkám dotčených ochranných a bezpečnostních pásem;
• e) projektovou dokumentaci zpracovanou projektantem, která obsahuje průvodní zprávu, souhrnnou technickou zprávu, situační výkresy, dokumentaci objektů a technických a technologických zařízení a dokladovou část;
• f) návrh plánu kontrolních prohlídek stavby.

Projektová dokumentace se předkládá ve dvojím vyhotovení, a není-li obecní úřad v místě stavby stavebním úřadem, vyjma staveb v působnosti vojenských a jiných stavebních úřadů, předkládá se trojmo. Pokud stavebník není vlastníkem stavby, připojuje se jedno další vyhotovení. Pokud k žádosti o stavební povolení není připojena projektová dokumentace nebo pokud není zpracována oprávněnou osobou, stavební úřad takovou žádost neprojednává a řízení zastaví; usnesení o zastavení řízení se oznamuje pouze stavebníkovi. Obsahové náležitosti žádosti o stavební povolení, rozsah a obsah projektové dokumentace stanoví prováděcí právní předpis. Stavebník podzemních staveb podléhajících tomuto zákonu není povinen prokazovat vlastnické právo nebo právo založené smlouvou provést stavbu nebo opatření nebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku nebo stavbě, jde-li o veřejně prospěšné stavby, které funkčně ani svou konstrukcí nesouvisejí se stavbami na pozemku ani s provozem na něm a které ani jinak nemohou mít vliv na využití pozemku k účelu, pro který je určen. V případě řízení s velkým počtem účastníků se v žádosti o stavební povolení účastníci řízení podle § 109 písm. e) a f) identifikují označením pozemků a staveb evidovaných v katastru nemovitostí přímo dotčených vlivem záměru.

Stavební úřad přezkoumá podanou žádost a připojené podklady z toho hlediska, zda stavbu lze podle nich provést, a ověří zejména, zda

• a) projektová dokumentace je zpracována v souladu s územním rozhodnutím nebo regulačním plánem nebo veřejnoprávní smlouvou územní rozhodnutí nahrazující anebo územním souhlasem, a v případě stavebních úprav podmiňujících změnu v užívání stavby její soulad s územně plánovací dokumentací;
• b) projektová dokumentace je úplná, přehledná, a zda jsou v odpovídající míře řešeny obecné požadavky na výstavbu;
• c) je zajištěn příjezd ke stavbě, včasné vybudování technického, popřípadě jiného vybavení potřebného k řádnému užívání stavby vyžadovaného zvláštním právním předpisem;
• d) předložené podklady vyhovují požadavkům uplatněným dotčenými orgány.

Stavební úřad ověří rovněž účinky budoucího užívání stavby. Pokud žádost neobsahuje požadované náležitosti, stavební úřad vyzve stavebníka k jejímu doplnění a řízení přeruší; usnesení o přerušení se oznamuje pouze stavebníkovi. Dojde-li k zastavení řízení z důvodů neodstranění vad žádosti, usnesení o zastavení řízení se oznamuje pouze stavebníkovi.

Stavební úřad oznámí účastníkům řízení, kteří jsou mu známi, a dotčeným orgánům zahájení stavebního řízení nejméně 10 dnů před ústním jednáním, které spojí s ohledáním na místě, je-li to účelné. Zároveň upozorní dotčené orgány a účastníky řízení, že závazná stanoviska a námitky, popřípadě důkazy mohou uplatnit nejpozději při ústním jednání, jinak že k nim nebude přihlédnuto. Oznámení o zahájení stavebního řízení a další písemnosti v řízení se doručují účastníkům řízení a dotčeným orgánům jednotlivě, nejde-li o řízení s velkým počtem účastníků; v řízení s velkým počtem účastníků se oznámení o zahájení řízení a další písemnosti v řízení doručují postupem podle § 144 odst. 6 správního řádu, dotčeným orgánům se doručuje jednotlivě; účastníky řízení podle § 27 odst. 1 správního řádu jsou vždy účastníci řízení podle § 109 písm. a) až d). U stavebních záměrů zasahujících do území několika obcí se v řízení s velkým počtem účastníků oznámení o zahájení řízení a další písemnosti v řízení doručují vždy veřejnou vyhláškou podle § 25 odst. 3 správního řádu; jednotlivě se doručuje dotčeným orgánům a účastníkům řízení podle § 109 písm. a) až d). V případě řízení s velkým počtem účastníků se v oznámení o zahájení řízení a v dalších úkonech řízení účastníci řízení podle § 109 písm. e) a f) identifikují označením pozemků a staveb evidovaných v katastru nemovitostí přímo dotčených vlivem záměru. Od ohledání na místě, popřípadě i od ústního jednání může stavební úřad upustit, jsou-li mu dobře známy poměry staveniště a žádost poskytuje dostatečný podklad pro posouzení navrhované stavby a stanovení podmínek k jejímu provádění. Upustí-li od ústního jednání, určí lhůtu, která nesmí být kratší než 10 dnů, do kdy mohou dotčené orgány uplatnit závazná stanoviska a účastníci řízení své námitky, popřípadě důkazy. Zároveň je upozorní, že k později uplatněným závazným stanoviskům, námitkám, popřípadě důkazům nebude přihlédnuto. V jednoduchých věcech, zejména lze-li rozhodnout na základě dokladů předložených stavebníkem, rozhodne stavební úřad bez zbytečného odkladu, nejdéle však ve lhůtě do 60 dnů ode dne zahájení stavebního řízení; ve zvlášť složitých případech stavební úřad rozhodne nejdéle ve lhůtě do 90 dnů.

Stavební úřad může ve stavebním řízení na svůj náklad přizvat autorizovaného inspektora; navrhne-li stavebník přizvat autorizovaného inspektora, hradí jeho náklady. Stavební úřad může ve stavebním řízení přizvat na svůj náklad projektanta, kterého stavebník pověřil koordinací projektové dokumentace stavby zpracovávané více projektanty nebo koordinací autorského dozoru (dále jen „hlavní projektant“); navrhne-li stavebník přizvání hlavního projektanta, hradí jeho náklady. Doručuje-li se účastníkům řízení oznámení o zahájení řízení veřejnou vyhláškou, stavebníkovi a vlastníkovi stavby, na které má být provedena změna, se oznámení doručuje do vlastních rukou.

3.4.1 Judikatura

Rozsudek NSS ze dne 22. 7. 2016, č.j. 5 As 21/2016-56

Stavební zákon z roku 2006 výslovně stanoví, v jakých případech a u jakých staveb je vyžadováno stavební povolení, resp. ohlášení, resp. které stavby a stavební úpravy je nevyžadují. Nelze proto vydávat stavební povolení i tam, kde je zákon nevyžaduje, a to zcela účelově dle potřeby stavebníka; je nutno vždy zkoumat zákonné podmínky, nikoli individuální „potřebu“ žadatele.

Rozsudek NSS ze dne 16. 1. 2004, č.j. 5 A 23/2000-45

Jestliže původní stavba umístěná na určitém pozemku byla odstraněna (zanikla), je třeba k postavení nové stavby nové stavební povolení, a to i za situace, že se jedná o stavbu z hlediska jejího umístění, stavebně technických požadavků i jiných hledisek zcela shodnou se stavbou původní. Pro účely požadovaného stavebního povolení je pak nerozhodné, že původní stavba byla odstraněna v důsledku protiprávního jednání jiné osoby, než je vlastník stavby, a že k odstranění stavby došlo bez povolení příslušného stavebního úřadu (případně jiného orgánu, který působnost stavebního úřadu vykonává).

Rozsudek NSS ze dne 27. 1. 2016, č.j. 6 As 196/2015-33

Žadatel o stavební povolení, resp. ten, kdo ohlašuje stavbu, se stává stavebníkem pro účely daného řízení, resp. procesu. Stavební zákon oproti § 27 odst. 1 písm. a) správního řádu pouze doplňuje podmínku, že stavebník musí žádat vydání stavebního povolení „pro sebe“. To znamená, že žádá-li o vydání stavebního povolení stavební podnikatel pro objednatele stavby v rámci inženýrské činnosti, měl by být vybaven plnou mocí, žádost podat objednatelovým jménem a jako stavebník by v žádosti měl být označen objednatel (…). Nezanikne-li žadatel jako osoba, zůstává stavebníkem i po skončení daného procesu, a to v rozsahu povolení k provedení stavby (…). V průběhu řízení, stejně jako po jeho skončení, může ke změně osoby stavebníka dojít právním nástupnictvím.

Rozsudek NSS ze dne 25. 9. 2014, č.j. 10 As 84/2014-59

Ve stavebním řízení o změně způsobu vytápění vedeném podle § 77 odst. 5 zákona č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích, ve spojení s § 16 odst. 7 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, není provozovatel soustavy zásobování tepelnou energií účastníkem řízení na základě posuzování ekonomické přijatelnosti změny způsobu vytápění pro stavebníka.

Rozsudek NSS ze dne 18. 9. 2014, č.j. 7 As 162/2014-34

Má-li stavba spočívající ve změně způsobu vytápění a ohřevu teplé užitkové vody zasáhnout do rozvodů, na které je stále napojena soustava zásobování tepelnou energií, může být její provozovatel stavbou přímo dotčen ve svých právech k této soustavě ve smyslu § 109 písm. d) či e) stavebního zákona z roku 2006. Tento provozovatel by tudíž byl účastníkem stavebního řízení, pokud by bylo vedeno. Je-li namísto stavebního řízení vydán certifikát autorizovaného inspektora, musí být v takovém případě opatřen souhlas tohoto provozovatele s ohlášeným stavebním záměrem, a to bez ohledu na to, zda aktuálně vůbec něco vůči stavebnímu záměru namítá.

Rozsudek NSS ze dne 14. 2. 2014, č.j. 6 As 10/2013-58

Podle § 109 odst. 1 písm. e) stavebního zákona z roku 2006 účinného do 31. 12. 2012 mohlo dojít k dotčení práv vlastníka sousedního pozemku či stavby na něm nejen samotnou výstavbou, nýbrž i následným užíváním stavby.

Rozsudek NSS ze dne 17. 12. 2013, č.j. 4 As 126/2013-37

Stavebník není odpovědný za správné vymezení účastníků řízení o dodatečné povolení stavby a nemohl tedy předpokládat, že stavební úřad některé osoby, jimž právo účastenství svědčilo, v řízení opomenul. Žalovaný nepochybil, pokud na základě poměření oprávněného zájmu stavebníka vyplývajícího z dobré víry v právní moc rozhodnutí o dodatečném povolení změny stavby a práv stěžovatele přistoupil výjimečně k tomu, že rozhodnutí stavebního úřadu nezrušil, nýbrž sám odstranil zjištěné procesní pochybení spočívající v opomenutí stěžovatele v řízení před stavebním úřadem (…). V řešeném případě by totiž bylo projevem přepjatého formalismu, pokud by žalovaný zrušil rozhodnutí stavebního úřadu a věc mu vrátil k novému projednání zjevně nedůvodných námitek stěžovatele, když bylo zřejmé, že by stavební úřad opětovně vydal rozhodnutí o dodatečném povolení předmětné změny stavby.

Rozsudek NSS ze dne 10. 10. 2012, č.j. 1 As 147/2012-66

Situace, kdy posouzení námitek v odvolacím řízení bude postačovat, představuje výjimku z pravidla, nicméně lze o ní uvažovat v případě, že námitky opomenutého účastníka jsou zjevně nedůvodné a jeho účast již v řízení u prvostupňového orgánu by neměla vliv na výsledek celého řízení, či postup opomenutého účastníka bude zjevně šikanózního charakteru, představující zneužití práva.

Rozsudek NSS ze dne 18. 4. 2012, č.j. 1 As 29/2012-113

Při aplikaci § 84 odst. 3 správního řádu z roku 2004 je třeba rozlišovat případy, kdy s účastníkem správní orgán prvního stupně v řízení jednal, ale pak mu z nějakého důvodu (např. v důsledku opomenutí) rozhodnutí neoznámil, a účastníkem, se kterým správní orgán vůbec nejednal, neboť jej za účastníka řízení nepokládal. Zatímco v prvém případě měl daný účastník možnost hájit svá práva v řízení před správním orgánem prvního stupně, v druhém případě trpí rozhodnutí prvního stupně závažnou vadou již jen proto, že bylo určitému subjektu zcela znemožněno se správního řízení účastnit. Takovou vadu lze zpravidla jen stěží napravit v odvolacím řízení a bude sama o sobě důvodem ke zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání správnímu orgánu prvního stupně. Nelze ale vyloučit, že v konkrétních případech bude na místě i v takových situacích dát přednost dobré víře účastníků v pravomocné rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a odvolání opomenutého účastníka zamítnout.

Rozsudek NSS ze dne 12. 4. 2012, č.j. 9 As 78/2011-69

Pokud může navrhovaná stavba studny ovlivnit kvalitu a množství vody v již zbudované studni náležící sousedovi, může jít o důvod účastenství tohoto souseda v řízení o stavebním povolení takto navrhované studny, a to dle § 109 odst. 1 písm. e) stavebního zákona z roku 2006 ve spojení s § 115 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách.

Rozsudek NSS ze dne 1. 6. 2011, č.j. 1 As 6/2011-347

Taxativní výčet účastníků stavebního řízení obsažený v § 109 stavebního zákona z roku 2006 má za následek vyloučení obecné definice účastníků řízení obsažené v § 27 správního řádu z roku 2004.

Rozsudek MS v Praze ze dne 19. 7. 2017, č.j. 3 A 161/2016-127

Podle § 112 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006 může stavební úřad upustit od ohledání na místě, popř. i od ústního jednání, jsou-li mu dobře známy poměry staveniště a žádost poskytuje dostatečný podklad pro posouzení navrhované stavby a stanovení podmínek k jejímu provádění; postačí, uvede-li v rozhodnutí, zda poměry v dané lokalitě zná ze své úřední činnosti a z jaké konkrétní činnosti jsou mu poměry na staveništi známy.

Rozsudek NSS ze dne 19. 6. 2009, č.j. 5 As 67/2008-111

Při stanovení určitého kritéria pro vymezení okruhu účastníků v případě stavby, která může mít vliv na široké okolí, nelze takové kritérium měřit pouze hlediskem hospodárnosti a okruh účastníků limitovat stanovením odstupové hranice vyjádřené v metrech bez přihlédnutí k ostatním vlivům. Samotná náročnost takového posuzování nemůže být dostatečným ospravedlněním pro vyloučení osob z okruhu možných účastníků řízení a nemůže obstát zásada „hospodárnosti“ či procesní ekonomie. Poměřuje-li stavební úřad práva dotčených osob a administrativní náročnost řízení, nemůže se přiklonit k variantě druhé. Lze-li možné přímé dotčení na právech shledat u širokého okruhu osob, nutno zvolit i tomu odpovídající formu vedení takového řízení, nemůže však být zužován prostor pro ochranu ústavně zaručených práv.

Rozsudek NSS ze dne 5. 11. 2007, č.j. 8 As 27/2006-70

Pojem sousedních pozemků je nutné vykládat v rámci stavebního řízení extenzivně a není možné omezit jej na nemovitosti, které bezprostředně hraničí se stavebním pozemkem.

Rozsudek MS v Praze ze dne 30. 5. 2013, č.j. 9 Ca 348/2009-35

Každý subjekt, na jehož pozemku má být povolovaná stavba prováděna a který není stavebníkem, musí být vždy bez dalšího vzat za účastníka stavebního řízení týkajícího se takové stavby. Vlastník pozemku musí mít právo účastnit se řízení ohledně stavby, která má být postavena na jeho pozemku, aby se mohl k takové stavbě vyjádřit a aby mohl v řízení uplatňovat další práva, která účastníkům řízení zákon přiznává.

Rozsudek NSS ze dne 27. 11. 2013, č.j. 4 As 141/2013-28

Povinnost správního orgánu hodnotit podání podle jeho obsahu (§ 37 odst. 1 věta druhá správního řádu z roku 2004) rozhodně neznamená, že by správní orgán měl oprávnění nebo dokonce povinnost bez dalšího podsouvat účastníkovi řízení tvrzení, námitky, návrhy nebo argumenty, které jeho podání vůbec neobsahuje. Stavební povolení může být vydáno pouze na základě žádosti stavebníka (§ 110 stavebního zákona z roku 2006).

Rozsudek NSS ze dne 23. 10. 2012, č.j. 1 As 145/2012-48

Přispěl-li žadatel o vydání stavebního povolení (§ 115 stavebního zákona z roku 2006) k rozporu rozhodnutí stavebního úřadu s právními předpisy tím, že ve své žádosti uvedl nepravdivé údaje (ať již úmyslně či nikoli), a současně věděl o postupu stavebního úřadu rozporném s právními předpisy (neinformování dotčených orgánů, zahájení spojeného územního a stavebního řízení při nenaplnění zákonných podmínek), povede tato skutečnost zpravidla k tomu, že žadatel práva z rozhodnutí stavebního úřadu nemohl nabýt v dobré víře. V přezkumném řízení v takovém případě není možno postupovat podle § 94 odst. 4 správního řádu.

Rozsudek NSS ze dne 28. 1. 2010, č.j. 9 As 36/2009-78

Nepředloží-li žadatel o vydání rozhodnutí o umístění stavby doklad o právu založeném smlouvou provést stavbu ve smyslu § 86 odst. 2 písm. a) stavebního zákona z roku 2006 ani po výzvě stavebního úřadu podle § 45 odst. 2 správního řádu z roku 2004, je tato skutečnost důvodem pro zastavení řízení o vydání rozhodnutí o umístění stavby podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu z roku 2004.

Rozsudek NSS ze dne 23. 9. 2009, č.j. 9 As 90/2008-70

Podání učiněné prostřednictvím veřejné datové sítě – internetu – bez zaručeného elektronického podpisu podle § 37 odst. 4 správního řádu z roku 2004 je úkonem způsobilým vyvolat právní účinky jen za podmínky jeho následného doplnění (do 5 dnů) některou z kvalifikovaných forem podání, tj. písemně, ústně do protokolu nebo elektronicky se zaručeným elektronickým podpisem, aniž by přitom bylo nutné k takovému doplnění podatele vyzývat.

Rozsudek NSS ze dne 11. 9. 2008, č.j. 1 As 30/2008-49

Adresáti veřejných subjektivních práv a povinností v oblasti veřejné správy jsou v převážné většině právní laici, na nichž nelze vyžadovat, aby své žádosti formulovali zcela pregnantně a pojmenovávali věci přesnými zákonnými termíny, případně dokonce citovali v žádostech přesná zákonná ustanovení. Správní orgány musí při výkonu veřejné moci akceptovat užívání běžného neodborného jazyka ze strany uživatelů veřejné správy. Pokud jsou výrazy z oblasti běžného jazyka nedostatečné, vzbuzující právní nejasnost z pohledu správního orgánu, musí správní orgán vyzvat žadatele k upřesnění obsahu žádosti a vysvětlit mu, proč je upřesnění nezbytné. Platí totiž zásada, že podání je nutno vždy posuzovat podle jeho skutečného obsahu (k čemu směřuje), nikoliv formálního označení (§ 19 odst. 2 správního řádu z roku 1967, § 37 odst. 1 správního řádu z roku 2004).

Rozsudek KS v Hradci Králové ze dne 28. 4. 2014, č.j. 30 A 80/2012-37

Přestože není obecně stanovena doba platnosti požadavků dotčených orgánů veřejné správy, uplatněných jimi ve stavebním řízení (§ 126 odst. 1 stavebního zákona z roku 1976), nelze je akceptovat jako podklady stavebního povolení, jsou-li starší dvou let. Tento závěr lze analogicky dovodit z doby platnosti samotného stavebního povolení (srov. § 114 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006), byť pro čas posunutý ještě před jeho vydáním.

Rozsudek KS v Hradci Králové ze dne 9. 7. 2012, č.j. 30 A 39/2011-66

Předloží-li stavebník spolu se žádostí o vydání stavebního povolení (§ 110 stavebního zákona z roku 2006) na novou stavbu příslušný dokument, podle něhož budou po její realizaci dodrženy normové hodnoty pro zastínění či proslunění sousedních staveb, netřeba opatřovat jako důkaz v tomto směru novou (další) studii, omezí-li stavebník v průběhu stavebního řízení svůj záměr (rozhodne se pro stavbu nižší či menšího objemu na stejném místě). Byly-li normové hodnoty dodrženy při vyšší (větší) stínící překážce, tím spíše budou dodrženy, dojde-li k jejímu zmenšení.

Rozsudek NSS ze dne 4. 4. 2013, č.j. 1 As 186/2012-39

Stavební úřad je povinen i v rámci řízení o vydání dodatečného stavebního povolení (§ 129 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006) zkoumat, zda existuje k dodatečně povolované stavbě příjezd (§ 111 odst. 1 písm. c) téhož zákona). V některých sporných případech nemusí být pro ověření této skutečnosti dostatečné ani vyjádření příslušného silničního správního úřadu o tom, že ke stavbě vede přístup po veřejně přístupné účelové komunikaci. Je-li otázka přístupu ke stavbě zpochybňována účastníky řízení, existence takové komunikace nebyla řešena v předchozích stavebních řízeních či v územním řízení a komunikace není evidována v pasportu veřejně přístupných účelových komunikacích, je na místě, aby tuto otázku vyřešil stavební úřad jako předběžnou otázku podle § 57 odst. 1 písm. b) správního řádu z roku 2004.

Rozsudek NSS ze dne 19. 9. 2012, č.j. 3 As 33/2012-47

Z tvrzení žalobce, že v projektové dokumentaci záměru pro umístění stavby v územním řízení přesahuje rozloha prodejních ploch obchodního centra maximální povolený limit 10 000 m² stanovený územně plánovací dokumentací, nelze dovozovat nezákonnost územního rozhodnutí o umístění stavby (§ 39 stavebního zákona z roku 1976), jestliže toto rozhodnutí ve své závazné podmínce stanoví, že návazná projektová dokumentace pro stavební řízení bude řešena tak, aby prodejní plochy obchodního centra prokazatelně nepřekročily výše stanovený limit.

Rozsudek NSS ze dne 12. 9. 2012, č.j. 1 As 107/2012-139

Stavební úřad není ve stavebním řízení oprávněn posuzovat soulad projektové dokumentace s územním plánem, který nabyl účinnosti poté, co v předcházejícím územním řízení bylo vydáno pravomocné územní rozhodnutí (§ 111 stavebního zákona z roku 2006). Takový postup stavebního úřadu by představoval nepřípustný zásah do práv účastníků územního (resp. stavebního) řízení nabytých v dobré víře (§ 2 odst. 3 správního řádu z roku 2004).

Rozsudek NSS ze dne 31. 8. 2009, č.j. 8 As 51/2008-101

Na stavebním úřadu je, aby vždy posoudil kvalifikaci předmětné stavby (v daném případě zda se jedná o rodinný či bytový dům), přičemž vychází ze všech skutečností zjištěných v průběhu stavebního řízení, především z projektové dokumentace. Samotné nepřesné označení v žádosti o povolení stavby či v projektové dokumentaci nemůže být zásadní překážkou pro vyhovění žádosti stavebníka za situace, kdy se jedná toliko o formální nepřesnost bez dopadu na hmotná či procesní práva účastníků řízení, či bez vlivu na jiné skutečnosti, které by bránily vydání stavebního povolení.

Rozsudek KS v Plzni ze dne 22. 12. 2014, č.j. 57 A 52/2013-74

Zastavení stavebního řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu z roku 2004 přichází v úvahu v případě, kdy žadatel nedoplní žádost o vydání stavebního povolení v rozsahu požadovaném stavebním úřadem a žádost tak neobsahuje všechny podklady pro rozhodnutí.

Rozsudek KS v Hradci Králové ze dne 5. 8. 2014, č.j. 30 A 14/2013-147

Nejen v územním řízení, ale i ve stavebním řízení je zkoumán vliv stavby na její okolí a důsledky její budoucí existence a provozu na něj. Svědčí o tom náležitosti projektové dokumentace ke stavebnímu povolení podle vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ať již ve znění platném v době vydání územního rozhodnutí (zde rok 2012), kdy musela mimo jiné obsahovat zhodnocení vlivu stavby na životní prostředí a řešení jeho ochrany, specifikaci vlivu stavby na okolní pozemky a stavby, řešení ochrany stavby před negativními účinky provádění stavby a po jejím dokončení, resp. jejich minimalizace, ochranu proti hluku, musel v ní být stanoven účel, funkce, kapacita a hlavní technické parametry technologického zařízení, popis technologie výroby atd., nebo po 29. 3. 2013 (den, kdy nabyla účinnosti poslední novelizace uvedené vyhlášky). Stanovení těchto náležitostí projektové dokumentace nebylo samoúčelné, neboť projektová dokumentace představuje základ pro postup stavebního úřadu podle § 111 odst. 1 a 2 stavebního zákona z roku 2006, kdy v rámci stavebního řízení musí ověřit účinky budoucího provozu stavby (tedy v rámci stavebního řízení, při přezkoumávání žádosti o stavební povolení).

Rozsudek KS v Hradci Králové ze dne 26. 4. 2012, č.j. 30 A 6/2011-77

Požadavky na technickou infrastrukturu a její umístění jsou posuzovány v rámci územního řízení (§ 90 písm. d) stavebního zákona z roku 2006). Ve stavebním řízení již pro jejich posouzení není místo, respektive ve smyslu § 114 odst. 2 téhož zákona k nim nelze přihlížet.

Rozsudek NSS ze dne 12. 4. 2013, č.j. 5 Ans 4/2012-20

Žádost o vydání územního rozhodnutí či o stavební povolení, která v rozporu s § 196 stavebního zákona z roku 2006 není podána na stanoveném formuláři, je sice žádostí vadnou, nicméně přesto způsobilou zahájit ve smyslu § 44 odst. 1 správního řádu z roku 2004 územní či stavební řízení. Je tedy na stavebním úřadu, aby v takovém případě vyzval žadatele o vydání územního rozhodnutí či stavebníka k doplnění žádosti a současně přerušil do doby odstranění vad žádosti řízení (§ 86 odst. 5 a § 111 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006, § 45 odst. 2 a § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu z roku 2004). V případě přerušení správního řízení podle § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu z roku 2004 spojeného s výzvou k odstranění nedostatků žádosti podle § 45 odst. 2 citovaného zákona se má v souladu s § 65 odst. 1 téhož zákona za to, že pořádková lhůta pro vydání rozhodnutí správního orgánu stanovená v § 71 správního řádu z roku 2004, příp. zvláštním zákonem, neběžela již ode dne podání vadné žádosti, tj. od zahájení správního řízení, a dále neběží až do uplynutí 15 dnů po skončení přerušení řízení. Teprve ode dne, kdy tato lhůta marně uplynula, počíná účastníkům řízení běžet roční lhůta podle § 80 odst. 1 s. ř. s. pro případné podání nečinnostní žaloby. Pokud však k přerušení správního řízení došlo až poté, kdy lhůta pro vydání rozhodnutí správního orgánu již uplynula, nemá toto následné přerušení za následek obnovení lhůty pro rozhodnutí správního orgánu, a tudíž ani nijak neovlivňuje běh lhůty pro podání nečinnostní žaloby.

Rozsudek NSS ze dne 22. 7. 2010, č.j. 9 As 36/2010-127

Pokud je na základě námitky účastníka stavebního řízení uplatněné dle § 114 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006 provedena úprava projektové dokumentace, je stavební úřad povinen před vydáním stavebního povolení dát účastníkům řízení možnost uplatnit případné námitky k projektové dokumentaci v upravené podobě.

Rozsudek KS v Praze ze dne 8. 3. 2016, č.j. 46 A 20/2014-88

Účinky koncentrace stavebního řízení dle § 112 odst. 1 věty druhé stavebního zákona z roku 2006 nastanou pouze tehdy, jestliže účastníci řízení byli řádně vyrozuměni o nařízeném ústním jednání a o tom, že námitky je možno uplatnit nejpozději při tomto jednání, jinak se k nim nepřihlédne.

Rozsudek KS v Praze ze dne 30. 9. 2015, č.j. 46 A 103/2013-42

Určuje-li stavební úřad lhůtu k uplatnění námitek podle § 112 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006, je povinen dbát na to, aby délka stanovené lhůty účastníkům umožnila v souladu s § 4 odst. 4 správního řádu z roku 2004 uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy.

Rozsudek VS v Praze ze dne 17. 5. 1999, sp. zn. 6 A 95/94

Koncentrační zásada v řízení o povolení stavby (§ 61 odst. 1, 3 stavebního zákona) má omezené užití v tom smyslu, že porušení kogentního právního předpisu hmotného nebo procesního práva v řízení nesmí správní orgán přejít již z úřední povinnosti. Je-li námitka účastníka, poukazující na porušení takového právního předpisu, učiněna v průběhu řízení jeho účastníkem i po uplynutí lhůty k námitkám stanovené, nemůže ji správní úřad odmítnout jako opožděně podanou, ale musí se jí věcně zabývat.

3.5 NÁMITKY ÚČASTNÍKŮ ŘÍZENÍ (§ 114)

Účastník řízení může uplatnit námitky proti projektové dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavby nebo požadavkům dotčených orgánů, pokud je jimi přímo dotčeno jeho vlastnické právo nebo právo založené smlouvou provést stavbu nebo opatření nebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku nebo stavbě. Osoba, která je účastníkem řízení podle zvláštního právního předpisu, může ve stavebním řízení uplatňovat námitky pouze v rozsahu, v jakém je projednávaným záměrem dotčen veřejný zájem, jehož ochranou se podle zvláštního právního předpisu zabývá. Účastník řízení ve svých námitkách uvede skutečnosti, které zakládají jeho postavení jako účastníka řízení, a důvody podání námitek; k námitkám, které překračují rozsah uvedený ve větě první a druhé, se nepřihlíží. K námitkám účastníků řízení, které byly nebo mohly být uplatněny při územním řízení, při pořizování územně plánovací dokumentace nebo při vydání územního opatření o stavební uzávěře anebo územního opatření o asanaci území, se nepřihlíží. Námitku, o které nedošlo k dohodě mezi účastníky řízení, stavební úřad posoudí na základě obecných požadavků na výstavbu, závazných stanovisek, popřípadě rozhodnutí dotčených orgánů nebo technických norem, pokud taková námitka nepřesahuje rozsah jeho působnosti. Nedošlo-li k dohodě o námitce občanskoprávní povahy, stavební úřad si o ní učiní úsudek a rozhodne ve věci; to neplatí v případě námitek týkajících se existence práva nebo rozsahu vlastnických práv. O podmínkách pro uplatňování námitek podle § 114 odst. 1 a 2 musí být účastníci řízení poučeni v oznámení o zahájení řízení.

3.5.1 Judikatura

Usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů ze dne 27. 7. 2011, č.j. Konf 10/2011-7

Týkají-li se námitky vznesené ve stavebním řízení možného budoucího zhoršení pokojného stavu v místě bydlení v důsledku stavebních úprav sousední nemovitosti, zejména orientace oken, vstupů, vzdálenosti k sousední nemovitosti, prašnosti a možných poškození sousední nemovitosti v průběhu stavebních úprav, je k rozhodování o takových námitkách příslušný správní orgán.

Rozsudek NSS ze dne 22. 7. 2010, č.j. 9 As 36/2010-127

Pokud je na základě námitky účastníka stavebního řízení uplatněné dle § 114 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006 provedena úprava projektové dokumentace, je stavební úřad povinen před vydáním stavebního povolení dát účastníkům řízení možnost uplatnit případné námitky k projektové dokumentaci v upravené podobě.

Rozsudek NSS ze dne 17. 12. 2008, č.j. 1 As 80/2008-68

Podmínkou účastenství v řízení není vyhovění věcným námitkám uplatněným účastníkem. Pro úspěšnost námitky vztahující se k účastenství postačuje potence dotčení práva (§ 27 odst. 2 správního řádu z roku 2004). Námitky uplatněné účastníky v řízeních dle stavebního zákona (§ 114 stavebního zákona z roku 2006) mají dvojí povahu, jednak se v nich tvrdí skutečnosti, které zakládají dané osobě postavení účastníka řízení, jednak představují věcné výtky směřované proti záměru. Stavební úřad je povinen posoudit uplatněné námitky nejprve z toho pohledu, zda zakládají účastenství v řízení (§ 192 téhož zákona a § 27 odst. 2 správního řádu z roku 2004). Teprve pokud je odpověď na tuto otázku kladná, projedná věcné námitky proti záměru. Oba okruhy námitek přitom mohou být po obsahové stránce shodné.

Rozsudek NSS ze dne 11. 7. 2007, č.j. 2 As 10/2007-83

Je-li účastenství určité osoby v územním řízení odvozeno od možnosti dotčení jejích práv, pak v mezích tohoto možného dotčení práv jí přísluší výkon účastnických práv a ochrana jejích hmotných práv. To znamená, že vyjádření a námitky, které je takový účastník v územním řízení oprávněn uplatnit, se musejí vztahovat k jeho právům. Je proto vyloučeno, aby se stěžovatel domáhal ochrany práv jiných účastníků řízení. Dává-li zákon v § 36 odst. 3 zákona č. 50/1976 Sb. účastníku řízení právo vznést námitky a ukládá-li stavebnímu úřadu v § 39 o těchto námitkách rozhodnout, je zřejmé, že se musí jednat o námitky natolik konkrétní, že je možné je jako námitky rozpoznat a posoudit; to znamená, že jsou vzneseny konkrétní výhrady proti umístění stavby, jímž může dojít k dotčení práv účastníka námitku uplatňujícího. Takovou námitkou není požadavek na dodržování právních předpisů v územním řízení.

Usnesení NS ze dne 22. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2929/99

Svěřuje-li příslušný zákon rozhodování o námitkách účastníka stavebního řízení týkajících se zastínění budov povolovanou stavbou stavebnímu úřadu, jde o případ, kdy je občanskoprávní věc svěřena k rozhodnutí jinému orgánu než soudu. Rozhodování o námitce vznesené ve stavebním řízení, že povolovaná stavba způsobí zastínění sousední stavby, proto není v pravomoci soudu, a to ani v případě, že stavební úřad účastníka na soud s touto námitkou odkáže.

Rozsudek MS v Praze ze dne 19. 5. 2016, č.j. 11 A 329/2011-154

Z § 114 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006 vyplývá, že si stavební úřad nemůže učinit úsudek a ve věci rozhodnout o občanskoprávních námitkách pouze v případě, že jde o námitky týkající se existence práva nebo rozsahu vlastnických práv.

Rozsudek KS v Brně ze dne 30. 10. 2014, č.j. 62 A 26/2013-177

Námitka, že kanalizační přípojka, do níž má být nová stavba napojena, je ve vlastnictví namítajícího účastníka řízení a nikoli stavebníka, je námitkou občanskoprávní povahy, o níž si stavební úřad nemůže učinit úsudek sám (§ 114 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006). Pokud nedošlo k dohodě mezi účastníky, stavební úřad vyzve namítajícího účastníka, popřípadě stavebníka, aby se ve lhůtě stanovené stavebním úřadem obrátil na soud.

Rozsudek KS v Plzni ze dne 29. 11. 2013, č.j. 57 A 76/2011-172

Stavební úřad podle § 115 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006 stanoví ve stavebním povolení podmínky pro provedení stavby. Pouze v rámci stavebního řízení mohou účastníci uplatnit ve smyslu § 114 uvedeného zákona své námitky, se kterými je stavební úřad povinen se vypořádat. Konkrétní provedení základů stavby nelze řešit podmínkou ve stavebním povolení, že bude před zahájením stavby proveden realizační projekt výstavby základů poté, kdy bude proveden podrobnější inženýrsko-geologický průzkum. Stavba se zásadně realizuje na základě pravomocného stavebního povolení.

Rozsudek KS v Brně ze dne 21. 3. 2013, č.j. 62 A 83/2012-124

Pokud z určitého podání podaného ke stavebnímu úřadu vyplývá, že se vztahuje ke konkrétní stavbě, o níž je v rozhodnou dobu vedeno stavební řízení, navíc se jedná o podání, které je činěno účastníkem tohoto stavebního řízení a je jím zpochybňován materiál, který má být k předmětné stavbě použit, je třeba takové podání zásadně považovat za námitku účastníka stavebního řízení podle § 114 stavebního zákona z roku 2006.

Rozsudek KS v Ústí nad Labem, pobočky Liberec, ze dne 23. 1. 2013, č.j. 59 A 93/2011-144

Postup, kdy stavební úřad posoudil některé konkrétní námitky žalobce směřující do stavebně technického řešení odvodnění zpevněné plochy (konkrétně nasvahování plochy, barevné odlišení, výsadba keřů, zachování výškového řešení vstupu u zahrady ve vlastnictví žalobce, technické řešení včetně situace a příčných řezů, ze kterého bude vyplývat odvodnění plochy) za důvodné a v důsledku toho v podmínce pro provedení stavby stavebníku uložil, aby zmíněné otázky následně řešil v prováděcí dokumentaci (§ 92 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006), je v rozporu s § 111 stavebního zákona z roku 2006 a požadavkem na určitost stavebního povolení, v němž má stavební úřad podle § 115 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006 stanovit podmínky pro provedení konkrétní stavby podle jím ověřené dokumentace, která musí být úplná, přesvědčivá a musí v odpovídající míře řešit, jak bude povolována stavba provedena. V důsledku tohoto postupu stavebního úřadu se žalobce nemohl seznámit s projektovou dokumentací a uplatnit proti ní námitky ve smyslu § 114 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006 ve stavu, kdy byla otázka odvodnění zpevněné plochy vyřešena v konečné podobě. Právo seznámit se s následně vypracovanou prováděcí dokumentací stavby již účastníkům řízení stavební zákon nepřiznává.

Rozsudek KS v Hradci Králové ze dne 26. 4. 2012, č.j. 30 A 6/2011-77

Požadavky na technickou infrastrukturu a její umístění jsou posuzovány v rámci územního řízení (§ 90 písm. d) stavebního zákona z roku 2006). Ve stavebním řízení již pro jejich posouzení není místo, respektive ve smyslu § 114 odst. 2 téhož zákona k nim nelze přihlížet.

Rozsudek KS v Hradci Králové ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. 30 Ca 58/2001

Námitky účastníků územního či stavebního řízení, týkající se obtěžování výhledem, kouřem, hlučností, prašností, zápachem z budoucího provozu, zastínění pozemků a staveb apod., nepřekračují rozsah pravomoci stavebního úřadu a dotčených orgánů státní správy. Jde o námitky územně technického či stavebně technického charakteru, které stavební úřad posoudí ve své pravomoci, aniž by s nimi účastníky řízení odkazoval na soud podle § 137 odst. 2 stavebního zákona.

3.6 STAVEBNÍ POVOLENÍ (§ 115)

Ve stavebním povolení stavební úřad stanoví podmínky pro provedení stavby, a pokud je to třeba, i pro její užívání. Podmínkami zabezpečí ochranu veřejných zájmů a stanoví zejména návaznost na jiné podmiňující stavby a zařízení, dodržení obecných požadavků na výstavbu, včetně požadavků na bezbariérové užívání stavby, popřípadě technických norem. Podle potřeby stanoví, které fáze výstavby mu stavebník oznámí za účelem provedení kontrolních prohlídek stavby; může též stanovit, že stavbu lze užívat jen na základě kolaudačního souhlasu. U stavby obsahující technologické zařízení, u něhož je třeba ověřit způsobilost k bezpečnému užívání, dodržení podmínek stavebního povolení nebo integrovaného povolení podle zvláštního právního předpisu, stavební úřad může uložit ve stavebním povolení provedení zkušebního provozu. V takovém případě předem projedná se stavebníkem dobu trvání zkušebního provozu. Po dni nabytí právní moci stavebního povolení stavební úřad zašle stavebníkovi jedno vyhotovení ověřené projektové dokumentace spolu se štítkem obsahujícím identifikační údaje o povolené stavbě. Další vyhotovení ověřené projektové dokumentace zašle vlastníkovi stavby, pokud není stavebníkem. Stavební povolení pozbývá platnosti, jestliže stavba nebyla zahájena do 2 let ode dne, kdy nabylo právní moci. Dobu platnosti stavebního povolení může stavební úřad prodloužit na odůvodněnou žádost stavebníka podanou před jejím uplynutím. Podáním žádosti se staví běh lhůty platnosti stavebního povolení. Na řízení o prodloužení lhůty platnosti stavebního povolení se vztahují přiměřeně ustanovení o stavebním řízení. Stavební povolení pozbývá platnosti též dnem, kdy stavební úřad obdrží oznámení stavebníka o tom, že od provedení svého záměru upouští; to neplatí, jestliže stavba již byla zahájena. Účastníkům řízení, kteří byli o zahájení stavebního řízení uvědoměni veřejnou vyhláškou, se stavební povolení oznamuje doručením veřejnou vyhláškou. Stavebníkovi a vlastníkovi stavby, na které má být provedena změna, se však doručuje stavební povolení do vlastních rukou. Obsahové náležitosti stavebního povolení a štítku s identifikačními údaji stanoví prováděcí právní předpis.

3.6.1 Judikatura

Rozsudek NSS ze dne 22. 12. 2015, č.j. 4 As 232/2015-46

Rozhodnutí v řízení o prodloužení stavebního povolení (§ 115 odst. 4 stavebního zákona z roku 2006) je výsledkem samostatné a poměrně široké správní úvahy podmíněné žádostí účastníka. Nejedná se o řízení toliko formální, které by vedlo k automatickému prodlužování platnosti stavebního povolení.

Rozsudek NSS ze dne 26. 9. 2012, č.j. 9 As 74/2012-39

Účelem časového omezení je, aby bylo se stavbou započato v aktuálním, reálném čase. Jedině tak lze eliminovat nežádoucí důsledky plynutí času, kdy by bylo možno postavit stavbu např. po deseti či dvaceti letech od získání stavebního povolení, ačkoli se již mohly zásadním způsobem změnit např. podmínky v území či požadavky na projektovou dokumentaci a technické parametry u mnohých staveb. V tom je potřeba spatřovat hlavní smysl a účel omezení platnosti stavebního povolení, které ovšem lze v odůvodněných případech prolomit a platnost stavebního povolení prodloužit. Ustanovení § 115 odst. 4 stavebního zákona přitom parametry pro případné prodloužení platnosti stavebního povolení nijak nespecifikuje a prodloužení váže pouze na odůvodněnou žádost stavebníka a na správní uvážení stavebního úřadu vyjádřeného v předmětném paragrafu dikcí „může… prodloužit“.

Rozsudek KS v Brně ze dne 20. 10. 2014, č.j. 62 A 74/2012-224

Také v řízení o prodloužení stavebního povolení podle § 115 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, je stavební úřad povinen posuzovat okolnosti spočívající v případném negativním dopadu časového faktoru týkajícího se provádění stavby na životní prostředí. Zejména v případě staveb, které představují výraznější zásah do životního prostředí a vyžadují aktivaci řízení o výjimce podle § 56 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (výjimky ze zákazů u památných stromů a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů), je nutné vážit i časový aspekt provádění stavby, a to s ohledem na minimalizaci negativních dopadů stavební činnosti na životní prostředí, a co nejrychlejší realizaci následných kompenzací zásahů do životního prostředí, případně rekultivace, či realizaci ochranných opatření ve vztahu k biotopům chráněných živočichů.

Rozsudek KS v Plzni ze dne 29. 11. 2013, č.j. 57 A 76/2011-172

Stavební úřad podle § 115 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006 stanoví ve stavebním povolení podmínky pro provedení stavby. Pouze v rámci stavebního řízení mohou účastníci uplatnit ve smyslu § 114 uvedeného zákona své námitky, se kterými je stavební úřad povinen se vypořádat. Konkrétní provedení základů stavby nelze řešit podmínkou ve stavebním povolení, že bude před zahájením stavby proveden realizační projekt výstavby základů poté, kdy bude proveden podrobnější inženýrsko-geologický průzkum. Stavba se zásadně realizuje na základě pravomocného stavebního povolení.

Rozsudek KS v Ústí nad Labem, pobočky Liberec, ze dne 23. 1. 2013, č.j. 59 A 93/2011-144

Postup, kdy stavební úřad posoudil některé konkrétní námitky žalobce směřující do stavebně technického řešení odvodnění zpevněné plochy (konkrétně nasvahování plochy, barevné odlišení, výsadba keřů, zachování výškového řešení vstupu u zahrady ve vlastnictví žalobce, technické řešení včetně situace a příčných řezů, ze kterého bude vyplývat odvodnění plochy) za důvodné a v důsledku toho v podmínce pro provedení stavby stavebníku uložil, aby zmíněné otázky následně řešil v prováděcí dokumentaci (§ 92 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006), je v rozporu s § 111 stavebního zákona z roku 2006 a požadavkem na určitost stavebního povolení, v němž má stavební úřad podle § 115 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006 stanovit podmínky pro provedení konkrétní stavby podle jím ověřené dokumentace, která musí být úplná, přesvědčivá a musí v odpovídající míře řešit, jak bude povolována stavba provedena. V důsledku toho postupu stavebního úřadu se žalobce nemohl seznámit s projektovou dokumentací a uplatnit proti ní námitky ve smyslu § 114 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006 ve stavu, kdy byla otázka odvodnění zpevněné plochy vyřešena v konečné podobě. Právo seznámit se s následně vypracovanou prováděcí dokumentací stavby již účastníků řízení stavební zákon nepřiznává.

Rozsudek NSS dne 24. 9. 2008, č.j. 3 As 17/2008-68

„Zahájením stavby se rozumí takové práce, které jsou prováděny a směřují jednoznačně k realizaci stavby podle vydaného stavebního povolení a schválené projektové dokumentace“. Nejvyšší správní soud dále dodává, že pod pojmem „stavba“ v obecném smyslu je třeba rozumět všechny práce, jichž je ke zřízení reklamního zařízení zapotřebí, a které se fyzicky projevují nějakou změnou na staveništi samém. Protože ze žádného stavebního předpisu taktéž jednoznačně nevyplývá, kdy dochází k zahájení stavby, je třeba vycházet z konkrétních okolností případu, z charakteru stavby a z toho, jakým způsobem ve vztahu k této stavbě může být stavba zahájena. Skrývkou ornice nedošlo k reálnému zahájení stavby tak, aby byl zjevný určitý hmotný projev zahájené stavby ověřitelný dle projektové dokumentace (jímž by mohlo být např. provedení výkopu základu reklamního zařízení). Skrývku ornice je třeba považovat za přípravné práce směřující k přípravě terénu pro provedení stavby, která ovšem vlastním provedením stavby ještě není, obdobně je pak třeba nahlížet na vytýčení osy sloupu reklamního zařízení. Tyto svým charakterem přípravné práce nelze podle názoru soudu považovat za zahájení stavby ve smyslu vydaného stavebního povolení. Skutečnosti, že stěžovatel realizoval toliko staveništní přípravu koresponduje podle zdejšího soudu i ustanovení § 75 stavebního zákona, z něhož lze dovodit, že vytýčení stavby je třeba provést ještě před jejím zahájením. Správní orgány a soud proto nepochybily, pokud tyto práce – faktickou skrývku ornice a vytýčení osy sloupu reklamního zařízení vzhledem k jejich charakteru a účelu – změny kultury a pozemku a lokalizaci reklamního zařízení nepovažovaly za zahájení stavby.

3.7 VEŘEJNOPRÁVNÍ SMLOUVA (§ 116)

U staveb vyžadujících stavební povolení může stavební úřad uzavřít se stavebníkem veřejnoprávní smlouvu o provedení stavby, která nahradí stavební povolení. Veřejnoprávní smlouvu nelze uzavřít v případě záměru, pro který je vyžadováno závazné stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí. Stavebník předloží stavebnímu úřadu návrh veřejnoprávní smlouvy, který obsahuje označení smluvních stran, základní údaje o požadovaném záměru, jeho rozsahu a účelu, způsobu a době provádění, u dočasné stavby rovněž dobu jejího trvání a návrh úpravy pozemku po jejím odstranění, označení pozemků, na kterých se stavba povoluje, podmínky pro provádění stavby, popřípadě pro její užívání a podmínky vyplývající ze závazných stanovisek dotčených orgánů, k jejichž splnění se zavazuje. Stavebník v návrhu veřejnoprávní smlouvy uvede osoby, které by byly účastníky stavebního řízení, pokud by bylo vedeno. K návrhu připojí projektovou dokumentaci a další podklady v rozsahu jako k žádosti o stavební povolení. Projektová dokumentace se předkládá ve dvojím vyhotovení, a není-li obecní úřad v místě stavby stavebním úřadem, vyjma staveb v působnosti vojenských a jiných stavebních úřadů, předkládá se trojmo. Pokud stavebník není vlastníkem stavby, připojuje se jedno další vyhotovení. Stavební úřad vyvěsí informaci o podaném návrhu veřejnoprávní smlouvy na úřední desce po dobu 8 dnů. Stavební úřad přezkoumá, zda návrh veřejnoprávní smlouvy obsahuje náležitosti podle § 116 odst. 2, zda projektová dokumentace byla zpracována projektantem a zda návrh splňuje hlediska uvedená v § 111 odst. 1 a 2. Stavební úřad návrh veřejnoprávní smlouvy do 30 dnů ode dne předložení přijme, nebo odmítne a sdělí stavebníkovi důvody odmítnutí; návrh odmítne vždy, pokud projektová dokumentace není zpracována projektantem. Stavebník zajistí souhlasy osob, které by byly účastníky stavebního řízení, s uzavřenou veřejnoprávní smlouvou. Stavebník je povinen předložit stavebnímu úřadu veřejnoprávní smlouvu k vyznačení účinnosti spolu se souhlasy osob, které by byly účastníky stavebního řízení. Po vyznačení účinnosti smlouvy stavební úřad ověří projektovou dokumentaci. Jedno její vyhotovení si ponechá, druhé bez zbytečného odkladu doručí stavebníkovi spolu se štítkem obsahujícím identifikační údaje o povolené stavbě. Další vyhotovení ověřené projektové dokumentace doručí vlastníkovi stavby, pokud není stavebníkem, a místně příslušnému obecnímu úřadu, pokud není stavebním úřadem, vyjma stavby v působnosti vojenského nebo jiného stavebního úřadu. Účinky veřejnoprávní smlouvy zanikají uplynutím 2 let ode dne její účinnosti, nebyla-li stavba v této lhůtě zahájena. Účinky veřejnoprávní smlouvy lze prodloužit; § 116 odst. 1 až 4 se použijí přiměřeně. Návrh na prodloužení účinnosti musí být předložen před zánikem účinků veřejnoprávní smlouvy. V případě, že osoba, která by byla účastníkem stavebního řízení, nevyjádří souhlas s prodloužením účinnosti veřejnoprávní smlouvy, stavební úřad rozhodne o jejím prodloužení postupem podle § 115 odst. 4; v takovém případě se návrh na prodloužení účinnosti veřejnoprávní smlouvy považuje za žádost podle § 115 odst. 4. Stavebník může odstoupit od veřejnoprávní smlouvy na základě oznámení stavebnímu úřadu, že od svého záměru upouští; to neplatí, jestliže stavba již byla zahájena. Veřejnoprávní smlouvu lze změnit na základě dohody stavebního úřadu a stavebníka postupem podle § 116 odst. 1 až 4. Veřejnoprávní smlouvu lze přezkoumat z moci úřední v přezkumném řízení podle správního řádu. Přezkumné řízení lze zahájit nejpozději do 1 roku od účinnosti veřejnoprávní smlouvy. Rozhodnutí ve věci v přezkumném řízení v prvním stupni nelze vydat po uplynutí 15 měsíců ode dne účinnosti veřejnoprávní smlouvy. Obsahové náležitosti veřejnoprávní smlouvy, která nahradí stavební povolení, a obsah a rozsah projektové dokumentace stanoví prováděcí právní předpis.

3.7.1 Judikatura

Rozsudek NSS dne 5. 12. 2014, č.j. 4 As 182/2014-28

Z dikce stavebního zákona (srov. ustanovení § 78a citovaného předpisu) vyplývá, že stěžovatelka nemá zaručeno právo na uzavření veřejnoprávní smlouvy, neboť se jedná o alternativu k vydání klasického správního rozhodnutí v gesci správního orgánu. Nelze proto hovořit o tom, že by byla zkrácena na svých právech v tom smyslu, že by samotné neuzavření veřejnoprávní smlouvy nemohla přezkoumat správním soudem, protože zákon jí negarantuje právo na uzavření veřejnoprávní smlouvy. Na sdělení správního orgánu o neuzavření veřejnoprávní smlouvy je aplikovatelná právní úprava části čtvrté správního řádu, včetně § 156 odst. 2 správního řádu o přezkumu takového sdělení.

Rozsudek NSS ze dne 28. 8. 2014, č.j. 7 As 100/2014-52

Osoba, která tvrdí, že k uzavření veřejnoprávní smlouvy dle § 161 správního řádu z roku 2004 nebyl vyžadován její souhlas, ačkoliv vyžadován měl být, může využít jako prostředek ochrany svých práv žádost podle § 142 odst. 1 citovaného zákona. Na určení věcné příslušnosti pro rozhodnutí o žádosti podle § 142 odst. 1 správního řádu z roku 2004 o určení, že veřejnoprávní smlouva dle § 161 téhož zákona není účinná, je nutno analogicky aplikovat § 165 odst. 5, resp. § 169 odst. 1 písm. d) správního řádu z roku 2004. Věcně příslušným je tak správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který je stranou veřejnoprávní smlouvy.

Rozsudek KS v Hradci Králové ze dne 3. 2. 2011, č.j. 52 A 77/2010-121

Veřejnoprávní smlouva o povolení stavby podle § 116 stavebního zákona z roku 2006 je dvoustranným právním úkonem, kterým se stavebníkovi jako účastníku této smlouvy zakládá veřejné právo, a to právo zahájit a provést stavbu. Tato veřejnoprávní smlouva není samostatně přezkoumatelná ve správním soudnictví podle § 65 a násl. s. ř. s.; protože je však aktem způsobilým zasáhnout veřejná subjektivní práva a povinnosti i těch osob, které by byly v případě stavebního řízení jeho účastníky, tak absence jejich souhlasu s uzavřením této smlouvy (§ 161 odst. 1 správního řádu z roku 2004) má za následek její neúčinnost. V takovém případě se uvedené osoby mohou domáhat u příslušného správního orgánu vydání deklaratorního rozhodnutí dle § 142 správního řádu o tom, že veřejnoprávní smlouva o povolení stavby je neúčinná a právo stavby dle § 116 stavebního zákona stavebníkovi nevzniklo, přičemž až toto rozhodnutí, po vyčerpání řádného opravného prostředku, podléhá přezkumu ve správním soudnictví.

3.8 OZNÁMENÍ STAVEBNÍHO ZÁMĚRU S CERTIFIKÁTEM AUTORIZOVANÉHO INSPEKTORA (§ 117)

Uzavře-li stavebník smlouvu s autorizovaným inspektorem o kontrole projektové dokumentace stavby, kterou hodlá provést, může autorizovaný inspektor posoudit projektovou dokumentaci místo stavebního úřadu z hledisek uvedených v § 111 odst. 1 a 2, pokud nejde o stavbu, která je označena zvláštním právním předpisem jako nezpůsobilá k posouzení autorizovaným inspektorem, nebo u záměrů, pro které je vyžadováno závazné stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí, nebo u stavby, o které tak rozhodl stavební úřad v územním rozhodnutí v případě významných vlivů na jiné pozemky a stavby se společnou hranicí se stavebním pozemkem. Uzavření smlouvy je autorizovaný inspektor povinen oznámit stavebnímu úřadu bez zbytečného odkladu. Stavebník je oprávněn provést stavbu vyžadující jinak stavební povolení na základě oznámení stavebního záměru stavebnímu úřadu autorizovaným inspektorem, který posoudil projektovou dokumentaci stavby a k oznámení připojil

• a) certifikát autorizovaného inspektora, ne starší 3 měsíců;
• b) projektovou dokumentaci zpracovanou projektantem;
• c) plán kontrolních prohlídek;
• d) doklad o právu stavebníka podle § 110 odst. 2;
• e) závazná stanoviska, popřípadě rozhodnutí dotčených orgánů nebo jiné doklady vyžadované zvláštními právními předpisy;
• f) souhlasy osob, které by byly jinak účastníky stavebního řízení podle § 109, s oznamovaným stavebním záměrem, včetně souhlasů vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury k možnosti a způsobu napojení.

Projektová dokumentace se předkládá v jednom vyhotovení; není-li obecní úřad stavebním úřadem, předkládá se dvojmo. Autorizovaný inspektor vystavením certifikátu osvědčuje, že posoudil projektovou dokumentaci stavby a k ní připojené doklady podle § 111 odst. 1 a 2 a navrhovaná stavba splňuje zákonem stanovené podmínky pro její provedení z těchto hledisek. Na projektové dokumentaci stavby tuto skutečnost vyznačí, uvede své jméno a příjmení, datum vystavení certifikátu a opatří je svým podpisem a otiskem razítka s malým státním znakem. Certifikát autorizovaného inspektora musí obsahovat kromě identifikačních údajů stavebníka, druhu, účelu a doby trvání stavby a identifikačních údajů o projektové dokumentaci stavby vyhodnocení, zda a jak jsou splněny požadavky § 111 odst. 1 a 2 s podrobným popisem posuzování navrhované stavby s uvedením, jak jsou respektovány zejména podmínky územního rozhodnutí nebo územního souhlasu anebo veřejnoprávní smlouvy nahrazující územní rozhodnutí, popřípadě regulačního plánu, obecné požadavky na výstavbu a požadavky uplatněné dotčenými orgány a vlastníky dopravní a technické infrastruktury. K certifikátu autorizovaný inspektor vždy připojí návrh plánu kontrolních prohlídek stavby. Souhlas osob, které by byly jinak účastníky stavebního řízení podle § 109, se stavbou musí být vyznačen v rozhodující výkresové části projektové dokumentace stavby; stavební úřad sdělí na požádání informace o osobách, které by byly účastníky stavebního řízení podle zvláštního právního předpisu. Stavební úřad vyvěsí do 5 dnů od obdržení na úřední desce oznámení stavebního záměru po dobu nejméně 15 dnů a osobám, které by jinak byly účastníky stavebního řízení, umožní nahlížet do podkladů připojených k oznámení stavebního záměru včetně certifikátu. Ve lhůtě 15 dnů ode dne vyvěšení oznámení stavebního záměru mohou tyto osoby podat proti oznámenému stavebnímu záměru námitky pouze z důvodu, že neodpovídá podkladům, na základě kterých udělily svůj souhlas, nebo z důvodu, že jejich souhlas nebyl opatřen; k jiným námitkám se nepřihlíží. Ve stejné lhůtě může stavební úřad nebo dotčený orgán uplatnit proti oznámení stavebního záměru výhrady, má-li za to, že se jedná o stavbu nezpůsobilou k posouzení autorizovaným inspektorem podle § 117 odst. 1, oznámení nesplňuje zákonem stanovené podmínky a neobsahuje náležitosti podle § 117 odst. 2, autorizovaný inspektor porušil při vystavení certifikátu zákaz činnosti podle § 148, při posouzení stavby nebyly splněny požadavky podle § 111 odst. 1 a 2 nebo ve věci probíhá stavební řízení, které nebylo dosud pravomocně ukončeno. Podání námitky nebo uplatnění výhrady podle § 117 odst. 4 má odkladný účinek a právo provést stavbu nevznikne. Stavební úřad oznámí podání námitek nebo uplatnění výhrady stavebníkovi a věc předloží do 15 dnů k rozhodnutí správnímu orgánu, který by byl jinak příslušný k odvolání proti stavebnímu povolení. Správní orgán přezkoumá oznámení stavebního záměru z hlediska souladu s právními předpisy podle § 117 odst. 4 a rozhodne

• a) o tom, že oznámení nemá právní účinky, jestliže oznámený stavební záměr je v rozporu s právními předpisy, nebo
• b) zamítnutí námitek nebo výhrad pro nepřípustnost nebo pro nedůvodnost nebo opožděnost.

Rozhodnutí, které je prvním úkonem v řízení, se doručuje stavebníkovi, autorizovanému inspektorovi a osobám, které podaly námitky. Proti rozhodnutí se nelze odvolat. Spis se ukládá u stavebního úřadu. Stavebníkovi vznikne právo provést oznámený stavební záměr marným uplynutím lhůty podle § 117 odst. 4 nebo dnem následujícím po dni, kdy mu bylo oznámeno rozhodnutí podle § 117 odst. 5 písm. b). Stavební úřad na požádání stavebníka vyznačí vznik oprávnění na kopii oznámení s uvedením označení stavebního úřadu, čísla jednacího, data vyznačení, jména a příjmení oprávněné osoby s připojením podpisu a otisku úředního razítka. Po vzniku práva provést oznámený stavební záměr stavební úřad zašle stavebníkovi štítek obsahující identifikační údaje o povolené stavbě, včetně uvedení identifikačních údajů autorizovaného inspektora a uvedení dne vzniku práva provést stavbu. Právo provést stavbu zanikne, nebyla-li stavba zahájena do dvou let. Lhůta začíná běžet dnem následujícím po dni vzniku oprávnění podle § 117 odst. 6. Stavební úřad může tuto lhůtu prodloužit na odůvodněnou žádost stavebníka podanou před jejím uplynutím. Podáním žádosti se běh lhůty staví. Oznámení stavebního záměru, certifikát, ověřenou projektovou dokumentaci stavby eviduje a ukládá stavební úřad (§ 167). Obsahové náležitosti oznámení stavebního záměru, certifikátu a štítku podle § 117 odst. 7 stanoví prováděcí právní předpis.

3.8.1 Judikatura

Usnesení ÚS ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. II. ÚS 439/16

Stěžovatel (autorizovaný inspektor vydávající certifikát podle ustanovení § 117 stavebního zákona) v řízení předcházejícím podání ústavní stížnosti vystupoval ve vrchnostenské pozici, tedy jako nositel veřejné moci. Proto nemůže být zároveň považován za nositele základních práv a svobod, a tudíž ani za osobu aktivně legitimovanou k podání ústavní stížnosti.

Rozsudek NSS ze dne 5. 11. 2014, č.j. 1 As 130/2014-29

V řízení o námitkách podle § 117 odst. 4 stavebního zákona z roku 2006 se řeší pouze otázka potenciálního přímého dotčení práv, nikoliv samotná důvodnost výtek směřujících věcně proti danému záměru. Usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 6. 9. 2012, č.j. Konf 25/2012-9 Autorizovaný inspektor jmenovaný podle § 143 a násl. stavebního zákona z roku 2006 není správním orgánem ve smyslu § 1 odst. 1 správního řádu z roku 2004 a § 4 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního. Jím vydaný certifikát (§ 117 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006) není rozhodnutím správního orgánu (§ 67 správního řádu z roku 2004, § 65 s. ř. s.) přezkoumatelným ke správní žalobě soudem, ale plněním ze soukromoprávní smlouvy uzavřené se stavebníkem.

Rozsudek NSS ze dne 4. 8. 2010, č.j. 9 As 63/2010-111

Postup autorizovaného inspektora ve zkráceném stavebním řízení lze označit za veřejnoprávní a výsledkem jeho činnosti je, za podmínky oznámení certifikátu stavebnímu úřadu podle § 117 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006, akt, který je způsobilý zasáhnout veřejná subjektivní práva a povinnosti.

Rozsudek KS v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 16. 7. 2014, č.j. 59 A 88/2013-65

Rozhodnutí o námitkách, vydané žalovaným krajským úřadem jako nadřízeným správním orgánem stavebnímu úřadu podle § 117 odst. 5 písm. b) stavebního zákona, ve znění účinném po 1. 1. 2013, je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., neboť je schopno významně zasáhnout do právního postavení žalobce tím, že mu znemožňuje uplatnit výhrady proti stavebnímu záměru posuzovanému autorizovaným inspektorem.

3.9 ZMĚNA STAVBY PŘED JEJÍM DOKONČENÍM (§ 118)

Stavebník je povinen provádět stavbu v souladu s jejím povolením vydaným podle tohoto zákona. Za povolení stavby se považuje souhlas stavebního úřadu s provedením ohlášeného stavebního záměru podle § 106, stavební povolení podle § 115, veřejnoprávní smlouva podle § 116, oznámení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora podle § 117, společné povolení, opakované stavební povolení nebo dodatečné povolení stavby podle § 129, územní rozhodnutí, ve kterém stavební úřad podle § 78 odst. 6 stanovil, že k provedení stavby nebude vyžadovat ohlášení, územní rozhodnutí nebo veřejnoprávní smlouva podle § 78a anebo územní souhlas u stavebních záměrů podle § 103. Změnu stavby před jejím dokončením lze povolit před zahájením stavby nebo v průběhu provádění stavby. Změnu stavby před jejím dokončením lze povolit jen v souladu s územním rozhodnutím nebo jiným úkonem nahrazujícím územní rozhodnutí. Vyžaduje-li změna stavby před jejím dokončením změnu územního rozhodnutí, je možné rozhodnout o této změně ve společném územním a stavebním řízení, ustanovení § 94 se použije přiměřeně; to neplatí, bylo-li vedeno společné územní a stavební řízení. Stavební úřad může na žádost stavebníka nebo jeho právního nástupce povolit změnu stavby před jejím dokončením. Žádost obsahuje kromě obecných náležitostí popis změn a jejich porovnání s povolením stavby a s ověřenou projektovou dokumentací. K žádosti připojí projektovou dokumentaci změn stavby, popřípadě kopii ověřené projektové dokumentace, do které projektant vyznačí navrhované změny. Žádost o změnu stavby před dokončením stavební úřad projedná s účastníky stavebního řízení a dotčenými orgány v rozsahu, v jakém se změna přímo dotýká práv účastníků stavebního řízení, jakož i zájmů chráněných zvláštními právními předpisy. Na řízení a povolení změny stavby před dokončením se vztahují přiměřeně ustanovení o stavebním řízení. Změnu ohlášené stavby lze provést na základě ohlášení. Přitom se postupuje přiměřeně podle § 105 až 107. To platí i pro změnu stavby prováděné podle územního rozhodnutí (§ 78 odst. 6) nebo územního souhlasu (§ 78 odst. 4). Změnu stavby před dokončením je možné provést na základě veřejnoprávní smlouvy za podmínek § 116, změnu stavby prováděné podle veřejnoprávní smlouvy lze dohodnout podle § 166 správního řádu, podmínkou účinnosti veřejnoprávní smlouvy v těchto případech je souhlas osob, které by byly účastníky stavebního řízení podle § 118 odst. 3. Změna stavby před dokončením může být prováděna na základě oznámení stavebnímu úřadu za podmínek § 117; to neplatí u záměrů, pro které je vyžadováno závazné stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí. Změnu stavby, která se nedotýká práv ostatních účastníků stavebního řízení, může stavební úřad schválit rozhodnutím vydaným na místě při kontrolní prohlídce stavby. Rozhodnutí je stavebníkovi oznámeno zápisem do stavebního deníku nebo jednoduchého záznamu o stavbě; stavební úřad jej následně bez zbytečného odkladu zaznamená do spisu, podle okolností vyznačí změnu též v ověřené projektové dokumentaci. Může tak učinit, jen pokud se změna nedotýká podmínek územního rozhodnutí, veřejných zájmů chráněných zvláštními právními předpisy nebo v případě, kdy příslušný dotčený orgán písemně anebo prohlášením do protokolu se změnou souhlasí. Pokud změna stavby spočívá v nepodstatných odchylkách od ověřené dokumentace nebo ověřené projektové dokumentace, kdy se nemění půdorysný ani výškový rozsah stavby, nezasahuje se do nosných konstrukcí stavby, nemění se vzhled stavby ani způsob užívání stavby, změna nevyžaduje posouzení vlivů na životní prostředí, její provedení nemůže negativně ovlivnit požární bezpečnost stavby a nejde o změnu stavby, která je kulturní památkou, může stavební úřad stavebníkovi na základě žádosti obsahující popis navrhovaných nepodstatných odchylek sdělit, že změnu projedná při vydání kolaudačního souhlasu nebo kolaudačního rozhodnutí. Může tak učinit, jen pokud se změna nedotýká práv ostatních účastníků stavebního řízení, podmínek územního rozhodnutí, veřejných zájmů chráněných zvláštními právními předpisy nebo v případě, kdy příslušný dotčený orgán písemně se změnou souhlasí. Nebude-li záměr stanovené podmínky splňovat, vyzve stavební úřad stavebníka k doplnění podkladů a postupuje podle § 118 odst. 3.

3.9.1 Judikatura

Rozsudek NSS ze dne 20. 5. 2010, č.j. 7 As 17/2010-101

Postup podle § 118 stavebního zákona z roku 2006 (žádost o změnu stavby před dokončením) lze použít pouze tak, že stavebník nejprve získá povolení ke změně stavby před jejím dokončením a teprve pak změnu stavby skutečně provede. Provede-li stavebník změnu stavby bez toho, aby k ní před jejím skutečným provedením získal povolení, lze ji v závislosti na její povaze a rozsahu legalizovat toliko postupem podle § 121 stavebního zákona z roku 2006, jde-li o nepodstatnou odchylku oproti vydanému stavebnímu povolení (předloží dokumentaci skutečného provedení stavby spolu s oznámením o užívání stavby), anebo dodatečným povolením stavby postupem podle § 129 citovaného zákona, jde-li o podstatnější změnu.

Rozsudek NSS ze dne 26. 11. 2009, č.j. 1 As 89/2009-73

V řízení o povolení změny stavby před jejím dokončením spočívajícím v prodloužení lhůty k dokončení stavby navrhovatel vymezuje předmět řízení a stavební úřad tak nemůže rozhodovat o jiné změně stavby před jejím dokončením než o prodloužení lhůty k dokončení stavy, a současně nemůže stanovit k dokončení stavby lhůtu delší, než požadoval stavebník. Lhůtu kratší však stanovit může.

Rozsudek KS v Hradci Králové ze dne 15. 7. 2014, č.j. 30 A 32/2013-128

Jsou-li nepodstatné odchylky, vzniklé při provádění stavby, stavebním úřadem projednány v řízení o povolení změny stavby před jejím dokončením (dle § 118 stavebního zákona z roku 2006), namísto v řízení o odstranění a v jeho rámci o jejich dodatečném povolení (§ 129 a násl. stejného zákona), šlo by o přepjatý formalismus, pokud by jen na základě této skutečnosti mělo být vydané povolení o změně stavby před jejím dokončením rušeno. Materiální rozdíl mezi oběma řízeními a výslednými rozhodnutími totiž v konečném výsledku není.

Rozsudek KS v Ostravě ze dne 27. 11. 2012, č.j. 22 A 59/2011-57

V řízení o změně stavby před jejím dokončením (§ 118 stavebního zákona z roku 2006) stavební úřad určí znovu samostatně okruh účastníků řízení, kdy účastníkem řízení o změně stavby je ten, jehož práv se právě projednávaná změna dotýká (§ 109 písm. e) citovaného zákona).

4 KOLAUDACE (§ 119–127)

4.1 KOLAUDACE (§ 119–121)

Dokončenou stavbu, popřípadě část stavby schopnou samostatného užívání, uvedenou v § 103 odst. 1 písm. e) bodech 4 až 8, nebo stavbu, u které postačí ohlášení stavebnímu úřadu podle § 104 odst. 1 písm. a) až d) a k) nebo podle zvláštního právního předpisu, nebo pokud vyžaduje stavební povolení, a jedná-li se o

• a) stavbu veřejné infrastruktury;
• b) stavbu, jejíž vlastnosti nemohou budoucí uživatelé ovlivnit;
• c) stavbu, u které bylo stanoveno provedení zkušebního provozu;
• d) změnu stavby, která je kulturní památkou;
• e) vodní dílo podle § 15a odst. 3 vodního zákona.

lze užívat pouze na základě kolaudačního souhlasu, nebo kolaudačního rozhodnutí. Stavebník zajistí, aby byly před započetím užívání stavby provedeny a vyhodnoceny zkoušky a měření předepsané zvláštními právními předpisy. Kolaudační souhlas nebo kolaudační rozhodnutí vydává ten stavební úřad, který vydal povolení stavby. Dojde-li během provádění stavby ke změně českých technických norem nebo jiných technických předpisů, podle nichž byla zpracována dokumentace nebo projektová dokumentace, posuzuje se stavba podle technických norem nebo jiných technických předpisů, které platily v době, kdy byla dokumentace nebo projektová dokumentace zpracována.

Stavebník předloží stavebnímu úřadu spolu se žádostí o vydání kolaudačního souhlasu, údaje určující polohu definičního bodu stavby a adresního místa, dokumentaci skutečného provedení stavby, pokud při jejím provádění došlo k nepodstatným odchylkám oproti ověřené dokumentaci nebo ověřené projektové dokumentaci uvedeným v § 118 odst. 7. Jde-li o stavbu technické nebo dopravní infrastruktury, předloží dokumentaci geodetické části skutečného provedení stavby. Pokud je stavba předmětem evidence v katastru nemovitostí nebo její výstavbou dochází k rozdělení pozemku, doloží stavebník též geometrický plán. Pokud se stavba nachází na území obce, která vede technickou mapu obce a pro účely jejího vedení vydala obecně závaznou vyhlášku, stavebník rovněž doloží doklad o tom, že příslušnému obecnímu úřadu byly ohlášeny a doloženy změny týkající se obsahu technické mapy obce. Pokud stavbou vzniká nová budova, které se přiděluje číslo popisné nebo evidenční, případně číslo orientační, stavební úřad po předložení podkladů uvedených v § 121 odst. 1 vyzve písemně příslušnou obec o přidělení čísla popisného nebo evidenčního, případně orientačního.

4.1.1 Judikatura

Rozsudek NSS ze dne 24. 7. 2015, č.j. 2 As 37/2015-46

Ustanovení § 119 odst. 2 stavebního zákona je určitou obdobou ustanovení § 90 a § 111 tohoto zákona v případě územního a stavebního řízení, posuzované základní okruhy vlivů stavby jsou nicméně hodnoceny ve vztahu k uvádění stavby do užívání, tedy v rámci aktivních povolovacích režimů – oznámení záměru o užívání stavby a kolaudačního souhlasu.

Rozsudek NSS ze dne 16. 1. 2014, č.j. 3 As 69/2013-29

Za situace, kdy povolení k nakládání s vodami předpokládá určitý způsob zajištění minimálního zůstatkového průtoku s využitím rybího přechodu, je zjevné, že MVE (pozn.: malá vodní elektrárna) jako část stavby nelze užívat bez dokončeného rybího přechodu (…). Povolení užívání MVE jako části stavby bez rybího přechodu by vedlo k tomu, že by užíváním stavby byly porušeny podmínky stanovené povolením k nakládání s vodami a zároveň by byl negován biologický smysl stanovení způsobu zajištění minimálního zůstatkového průtoku mimo stavidlo právě rybím přechodem. Vzhledem k tomu, že vodoprávní úřad při rozhodování o povolení užívat část stavby zkoumá také to, zda užívání navržené části stavby nebude ohrožovat veřejné zájmy, musel by vodoprávní úřad, i kdyby dospěl k závěru, že část stavby (malou vodní elektrárnu) lze užívat samostatně, dospět k závěru, že by takové užití MVE samostatně bez rybího přechodu bylo v rozporu s veřejnými zájmy, protože by povolení takového samostatného užívání MVE vedlo nutně k porušení smyslu podmínek povolení k nakládání s vodami.

Rozsudek NSS ze dne 26. 6. 2008, č.j. 2 As 39/2007-80

Nevybočí-li způsob užívání bytu z mezí daných hledisky stavebně právními, tj. byt bude užíván k přebývání oprávněných osob způsobem odpovídajícím povaze bytu, nepřipadá v úvahu postih podle § 106 odst. 3 písm. c) in fine stavebního zákona z roku 1976. Takový postih proto zásadně nepřipadá v úvahu, ani je-li byt pronajímán krátkodobě či střednědobě a jsou-li spolu s bydlením poskytovány další doprovodné služby.

Rozsudek KS v Ústí nad Labem ze dne 19. 4. 2006, č.j. 15 Ca 219/2004-44

V kolaudačním řízení o části stavby je stavební úřad povinen nejprve posoudit, zdali tato část je schopná samostatného užívání, tedy zda ostatní části stavby mají nějaký vliv na využití její užitné hodnoty. Dále zkoumá, zda navržená část stavby byla provedena podle dokumentace ověřené ve stavebním řízení, zda byly dodrženy podmínky stanovené v územním rozhodnutí a ve stavebním povolení a zda skutečné provedení této části stavby nebo její užívání nebude ohrožovat veřejné zájmy, především z hlediska ochrany života a zdraví osob, životního prostředí, bezpečnosti práce a technických zařízení. Tato kritéria uvedená v § 81 odst. 1 stavebního zákona z roku 1976 však posuzuje toliko ve vztahu k navržené části stavby, nikoliv k celé stavbě. Proto závady bránící užívání ostatních částí stavby nemají vliv na kolaudaci té části stavby, kterou stavebník navrhl.

Rozsudek KS v Hradci Králové ze dne 19. 12. 1997, č.j. 31 Ca 68/97-11

Při posuzování správního deliktu užívání stavby v rozporu s kolaudačním rozhodnutím podle § 106 odst. 3 písm. c) stavebního zákona z roku 1976 nelze zaměňovat označení stavby s účelem jejího užívání. Pouhá změna v osobě vlastníka – uživatele stavby a s tím spojená změna v předmětu skladování nepostačuje k závěru, že je stavba užívána v rozporu s kolaudačním rozhodnutím. K tomu může dojít pouze tehdy, pokud změna v předmětu skladování zasahuje do ochrany veřejných zájmů natolik, že k ní bylo třeba změny k užívání stavby, jak ji má na mysli § 85 stavebního zákona z roku 1976.

Rozsudek NSS ze dne 11. 7. 2013, č.j. 6 As 63/2012-72

Stavební zákon rozlišuje dvě skupiny případů: stavby provedené nebo prováděné bez příslušného rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu a stavby provedené nebo prováděné v rozporu s vydaným rozhodnutím nebo opatřením stavebního úřadu. U druhé skupiny staveb musí jít o podstatnější odchylku od vydaného rozhodnutí nebo opatření. V případě pouze nepodstatných odchylek postupuje stavební úřad podle § 121 stavebního zákona, když je poté, kdy je stavebník vyznačí v dokumentaci skutečného provedení stavby, kterou stavebnímu úřadu předloží spolu s oznámením o užívání stavby podle § 120 odst. 1 stavebního zákona nebo se žádostí o vydání kolaudačního souhlasu podle § 122 odst. 1 zákona, pouze fakticky vezme na vědomí, aniž by nějak formálně reagoval. V prvně uvedeném případě, kdy příslušné rozhodnutí nebo povolení nebylo vůbec vydáno, však stavebnímu úřadu nedává stavební zákon prostor pro uvážení, zda byly překročeny limity stanovené stavebním zákonem pro stavby nevyžadující stavební povolení ani ohlášení podstatně nebo nepodstatně.

Rozsudek NSS ze dne 7. 12. 2012, č.j. 9 As 82/2011-86

V případě provedení nepodstatných odchylek oproti vydanému stavebnímu povolení lze takovou situaci řešit až v souvislosti s žádostí o vydání kolaudačního souhlasu podle ustanovení § 121 stavebního zákona. Je pak na posouzení příslušného správního orgánu, zda rozdíly skutečně provedené stavby oproti projektové dokumentaci schválené ve stavebním řízení posoudí jako nepodstatnou odchylku, nebo již jako nepovolenou stavbu a přistoupí proto k postupu podle § 129 stavebního zákona. Samozřejmostí je, že volba mezi těmito procesními postupy je závislá na míře odchylky změny stavby od původní projektové dokumentace. Posouzení povahy příslušné změny přísluší podle stavebního zákona stavebnímu úřadu, neboť je to právě stavební úřad, kdo má při svém rozhodování povinnost dbát na to, aby byla zajištěna ochrana veřejných zájmů a práv a právních zájmů dotčených fyzických a právnických osob.

Rozsudek NSS ze dne 20. 5. 2010, č.j. 7 As 17/2010-101

Provede-li stavebník změnu stavby bez toho, aby k ní před jejím skutečným provedením získal povolení, lze ji v závislosti na její povaze a rozsahu legalizovat toliko postupem podle § 121 stavebního zákona z roku 2006, jde-li o nepodstatnou odchylku oproti vydanému stavebnímu povolení (předloží dokumentaci skutečného provedení stavby spolu s oznámením o užívání stavby), anebo dodatečným povolením stavby postupem podle § 129 citovaného zákona, jde-li o podstatnější změnu.

4.2 KOLAUDAČNÍ SOUHLAS (§ 122)

Souhlas vydává na žádost stavebníka příslušný stavební úřad. Stavebník v žádosti uvede identifikační údaje o stavbě a předpokládaný termín jejího dokončení. Pro vydání kolaudačního souhlasu stavebník opatří závazná stanoviska dotčených orgánů k užívání stavby vyžadovaná zvláštními právními předpisy. Stavební úřad do 15 dnů ode dne doručení žádosti stavebníka stanoví termín provedení závěrečné kontrolní prohlídky stavby a současně uvede, které doklady při ní stavebník předloží. Závěrečná kontrolní prohlídka stavby musí být vykonána do 45 dnů ode dne doručení žádosti o vydání kolaudačního souhlasu. Při závěrečné kontrolní prohlídce stavební úřad projedná nepodstatné odchylky od ověřené dokumentace nebo ověřené projektové dokumentace uvedené v § 118 odst. 7. Je-li žádost o kolaudační souhlas úplná a dokončená stavba, popřípadě část stavby schopná samostatného užívání, je v souladu s povolením stavby a dokumentací, nebo ověřenou projektovou dokumentací, v souladu se stanovisky nebo závaznými stanovisky, popřípadě rozhodnutími dotčených orgánů, byla-li vydána podle zvláštních právních předpisů, jsou dodrženy obecné požadavky na výstavbu a skutečné provedení stavby nebo její užívání nebude ohrožovat život a veřejné zdraví, život nebo zdraví zvířat, bezpečnost anebo životní prostředí, stavební úřad vydá do 15 dnů ode dne provedení závěrečné kontrolní prohlídky kolaudační souhlas, který je dokladem o povoleném účelu užívání stavby. Souhlas se doručuje stavebníkovi, vlastníkovi stavby, pokud není stavebníkem, místně příslušnému obecnímu úřadu, pokud není stavebním úřadem, vyjma staveb v působnosti vojenského nebo jiného stavebního úřadu. Souhlas nabývá právních účinků dnem doručení stavebníkovi. Na vydávání kolaudačního souhlasu se nevztahují části druhá a třetí správního řádu. Souhlas lze přezkoumat v přezkumném řízení, které lze zahájit do 1 roku ode dne, kdy souhlas nabyl právních účinků. Rozhodnutí ve věci v přezkumném řízení v prvním stupni nelze vydat po uplynutí 15 měsíců ode dne, kdy souhlas nabyl právních účinků. K přezkumnému řízení je příslušný správní orgán nadřízený stavebnímu úřadu, který souhlas vydal. Dojde-li stavební úřad k závěru, že žádost není úplná nebo nejsou splněny podmínky pro vydání kolaudačního souhlasu, rozhodne usnesením o provedení kolaudačního řízení; toto usnesení se oznamuje pouze stavebníkovi a nelze se proti němu odvolat. Právní mocí usnesení je zahájeno kolaudační řízení. Žádost o kolaudační souhlas se považuje za žádost o vydání kolaudačního rozhodnutí; pokud je to pro posouzení záměru nezbytné, vyzve stavební úřad žadatele k doplnění žádosti. Stavebník může doložit žádost o vydání kolaudačního souhlasu podle § 122 odst. 1 též odborným posudkem (certifikátem) autorizovaného inspektora. V takovém případě může stavební úřad upustit od závěrečné kontrolní prohlídky stavby a vydat kolaudační souhlas na základě tohoto posudku. V případě podzemních staveb technické infrastruktury, s ohledem na jejich rozsah a charakter může stavební úřad upustit od závěrečné kontrolní prohlídky a vydat kolaudační souhlas na základě předložených dokladů. Upustí-li stavební úřad od konání závěrečné kontrolní prohlídky a jsou-li splněny podmínky podle § 122 odst. 3, stavební úřad vydá kolaudační souhlas ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení žádosti o vydání kolaudačního souhlasu. Obsahové náležitosti žádosti o vydání kolaudačního souhlasu a jejích příloh, obsahové náležitosti kolaudačního souhlasu a obsah a strukturu certifikátu stanoví prováděcí právní předpis.

4.2.1 Judikatura

Rozsudek NSS ze dne 24. 7. 2015, č.j. 2 As 37/2015-46

Osobám, které brojí proti kolaudačnímu souhlasu, již nesvědčí námitky, které měly být uplatněny v řízení o umístění nebo povolení stavby a týkají se toliko otázek posuzovaných v těchto řízeních, tedy souvisejících s umístěním nebo provedením stavby, bez návaznosti na její užívání. Jedná se totiž o otázky, o kterých již bylo pravomocně rozhodnuto. V opačném případě by došlo k prolomení návaznosti jednotlivých povolovacích procesů a narušení právní jistoty stavebníka a dalších osob.

Rozsudek KS v Praze ze dne 22. 10. 2015, č.j. 48 A 27/2015-98

Nepřevzetí podmínek závazného stanoviska vydaného podle § 11 odst. 3 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, (s výjimkou podmínek, které jsou prostou reprodukcí povinností plynoucích již ze zákona nebo které nejsou způsobilé ovlivnit právní sféru vlastníka nemovitosti) do výrokové části kolaudačního souhlasu je nezákonným zásahem. Soud zpravidla nemůže stavebnímu úřadu uložit povinnost kolaudační souhlas zrušit, neboť od 1. 1. 2013 se souhlasy podle stavebního zákona ruší či mění v „klasickém“ přezkumném řízení, kde pravomoc zrušit či změnit souhlas náleží podle § 95 odst. 1 správního řádu z roku 2004 nadřízenému správnímu orgánu. Může mu však uložit povinnost bezodkladně spis předložit nadřízenému správnímu orgánu s podnětem k provedení přezkumného řízení. Podle § 54 odst. 6 s. ř. s. je výrok rozsudku deklarující nezákonnost napadeného kolaudačního souhlasu závazný i pro nadřízený správní orgán, který je povinen přezkumné řízení zahájit a v něm posoudit, zda jsou naplněny podmínky pro změnu či zrušení napadeného kolaudačního souhlasu.

4.3 KOLAUDAČNÍ ŘÍZENÍ (§ 122a)

Účastníkem kolaudačního řízení je

• a) stavebník;
• b) vlastník stavby, není-li stavebníkem.

Vyžaduje-li to zjištění při kontrolní prohlídce, vyzve stavební úřad stavebníka ke zjednání nápravy ve stanovené lhůtě nebo postupuje podle § 129 odst. 1 písm. b), a kolaudační řízení přeruší. Nezjedná-li stavebník nápravu ve lhůtě stanovené ve výzvě, stavební úřad žádost o kolaudační rozhodnutí zamítne. Stavební úřad provede vždy závěrečnou kontrolní prohlídku stavby. V kolaudačním řízení stavební úřad projedná nepodstatné odchylky od ověřené dokumentace nebo ověřené projektové dokumentace uvedené v § 118 odst. 7. Jsou-li splněny podmínky podle § 122 odst. 3, stavební úřad vydá kolaudační rozhodnutí. Kolaudačním rozhodnutím povoluje užívání stavby k určenému účelu, a je-li to zapotřebí, stanoví se podmínky pro užívání stavby. V kolaudačním rozhodnutí může stavební úřad stanovit podmínky vyplývající z obecných požadavků na výstavbu, podmínky pro odstranění drobných nedostatků skutečného provedení stavby zjištěných při kolaudačním řízení a určit přiměřenou lhůtu k jejich odstranění. Může tak učinit pouze v případě, že jde o nedostatky, které neohrožují život a veřejné zdraví, život nebo zdraví zvířat, bezpečnost anebo životní prostředí a nebrání ve svém souhrnu řádnému a nerušenému užívání stavby k určenému účelu.

4.4 PŘEDČASNÉ UŽÍVÁNÍ STAVBY (§ 123)

Stavební úřad může na žádost stavebníka vydat časově omezené povolení k předčasnému užívání stavby před jejím úplným dokončením, pokud to nemá podstatný vliv na uživatelnost stavby, neohrozí to bezpečnost a zdraví osob nebo zvířat anebo životní prostředí. U stavby prováděné dodavatelsky stavebník k žádosti připojí dohodu se zhotovitelem stavby, obsahující jeho souhlas, popřípadě sjednané podmínky předčasného užívání stavby; u ostatních staveb navrhne stavebník podmínky předčasného užívání stavby v žádosti. Účastníkem řízení je stavebník, zhotovitel stavby a vlastník stavby. Stavebník k žádosti o předčasné užívání stavby doloží závazná stanoviska, popřípadě stanoviska dotčených orgánů a údaje určující polohu definičního bodu stavby a adresního místa. Pokud stavební úřad vydá povolení k předčasnému užívání stavby, stavební úřad postupuje obdobně podle § 121 odst. 2. Nejsou-li splněny podmínky podle § 123 odst. 1 pro povolení předčasného užívání stavby, stavební úřad žádost zamítne. Po dokončení stavby se podle okolností postupuje podle § 122, popřípadě podle § 124. Náležitosti žádosti o předčasné užívání stavby stanoví prováděcí právní předpis.

4.4.1 Judikatura

Rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2011, č.j. 7 As 94/2011-109

V nyní účinném stavebním zákoně (pozn.: zákon č. 183/2006 Sb.) jsou již, na rozdíl od předchozí právní úpravy, účastníci řízení o povolení předčasného užívání stavby definováni. Podle ustanovení § 123 odst. 1 jsou jimi pouze stavebník, zhotovitel stavby a vlastník stavby. Jedná se o výčet taxativní a speciální vůči obecnému ustanovení § 27 správního řádu. K subsidiárnímu užití ustanovení § 27 správního řádu dochází v případě, kdy stavební zákon neobsahuje žádné ustanovení, kterým by okruh účastníků vymezoval.

Rozsudek NS ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2252/2007

Délka řízení o povolení předčasného užívání nemovitosti nepředstavuje nesprávný úřední postup, když nebyla způsobena nečinností stavebního úřadu, nýbrž tím, že žalobce postavil stavbu v rozporu se stavebním povolením i s jeho změnami. Postupem stavebního úřadu tak nemohla být způsobena tvrzená újma, která má spočívat v tom, že dovolatel nemohl již v letech 1999 a 2000 provádět daňové odpisy z příjmů, jichž dosáhl v tomto období užíváním provozovny v rozporu se stavebním zákonem (srov. § 82 odst. 3 stavebního zákona z r. 1976).

4.5 ZKUŠEBNÍ PROVOZ (§ 124)

Zkušebním provozem stavby se ověřuje funkčnost a vlastnosti provedené stavby podle dokumentace či projektové dokumentace. Zkušební provoz stavební úřad povolí na odůvodněnou žádost stavebníka nebo nařídí na základě požadavku dotčeného orgánu nebo v jiném odůvodněném případě. V rozhodnutí uvede zejména dobu trvání zkušebního provozu stavby, a je-li to nutné, stanoví pro něj podmínky, popřípadě podmínky pro plynulý přechod zkušebního provozu do užívání stavby. Vyhodnocení výsledků zkušebního provozu stavebník připojí k žádosti o vydání kolaudačního souhlasu. Zkušební provoz lze povolit jen na základě souhlasného závazného stanoviska, popřípadě rozhodnutí dotčeného orgánu. Stavební úřad může též v případě nutnosti pro provedení zkušebního provozu uloženého podle § 115 odst. 2 stanovit novým rozhodnutím další podmínky. Za doby trvání zkušebního provozu lze bez předchozího řízení vydat nové rozhodnutí o prodloužení doby trvání zkušebního provozu. Účastníkem řízení podle § 124 odst. 1 je stavebník a vlastník stavby.

4.5.1 Judikatura

Rozsudek NSS ze dne 31. 5. 2016, č.j. 4 As 17/2016-44

Při povolování zkušebního provozu podle § 124 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006 je stavební úřad povinen posoudit mj. obecné podmínky pro uvádění staveb do provozu stanovené v § 119 odst. 2 téhož zákona, včetně souladu s veřejným zájmem na ochraně veřejného zdraví a ze spisu zřejmými oprávněnými zájmy dotčených osob, které nejsou účastníky řízení (§ 2 odst. 3 správního řádu). Pokud stavební úřad stanoví podmínky pro zkušební provoz (podle § 124 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006) za účelem ochrany veřejného zájmu nebo oprávněných zájmů dotčených osob, je povinen tyto podmínky formulovat takovým způsobem, aby byla ochrana takových zájmů při výkonu práv z rozhodnutí efektivně zajištěna.

Rozsudek NSS ze dne 24. 7. 2015, č.j. 2 As 37/2015-46

Účelem zkušebního provozu podle § 124 stavebního zákona z roku 2006 ve znění zákona č. 350/2012 Sb. není ověřit projevy každé vlastnosti stavby v praxi, ale v zásadě posoudit hlavní vlastnosti a negativní důsledky určitého technologického zařízení, které je součástí stavby. Časové omezení zkušebního provozu slouží k určení období dostatečného pro ověření vybraných vlastností stavby. Jeho účelem není, aby se stavba nacházela ve zkušebním provozu po celou předepsanou dobu, ale aby byl zkušební provoz do uvedeného data ukončen. Dojde-li k ověření vlastností stavby, postrádá další pokračování ve zkušebním provozu smysl, takže po stavebníkovi nelze požadovat, aby nesl další náklady se zkušebním provozem spojené. Naopak jsou-li v průběhu zkušebního provozu zjištěny vady nebo nesoulad s předchozími rozhodnutími, není důvodu, aby osoby dotčené provozem stavby musely dále snášet rušící projevy provozu.

4.6 DOKUMENTACE SKUTEČNÉHO PROVEDENÍ STAVBY (§ 125)

Vlastník stavby je povinen uchovávat po celou dobu trvání stavby ověřenou dokumentaci odpovídající jejímu skutečnému provedení podle vydaných povolení. V případech, kdy dokumentace stavby nebyla vůbec pořízena, nedochovala se nebo není v náležitém stavu, je vlastník stavby povinen pořídit dokumentaci skutečného provedení stavby. Při změně vlastnictví ke stavbě odevzdá dosavadní vlastník dokumentaci novému vlastníkovi stavby. Nejsou-li zachovány doklady, z nichž by bylo možné zjistit účel, pro který byla stavba povolena, platí, že stavba je určena k účelu, pro který je svým stavebně technickým uspořádáním vybavena. Jestliže vybavení stavby vyhovuje několika účelům, má se za to, že stavba je určena k účelu, ke kterému se užívá bez závad. Neplní-li vlastník stavby povinnost podle § 125 odst. 1, stavební úřad mu nařídí, aby pořídil dokumentaci skutečného provedení stavby. Pokud není nezbytná úplná dokumentace skutečného provedení stavby, uloží stavební úřad pouze pořízení zjednodušené dokumentace (pasport stavby), pokud ji stavebník nepořídil sám. Není-li třeba dokumentaci pořízenou podle § 125 odst. 1 nebo 3 doplnit, změnit nebo jinak přepracovat, stavební úřad ji ověří a po jednom ověřeném vyhotovení zašle vlastníkovi stavby a obecnímu úřadu, v jehož správním obvodu se stavba nachází, není-li sám stavebním úřadem, vyjma stavby v působnosti vojenského nebo jiného stavebního úřadu. To platí i pro dokumentaci skutečného provedení stavby předloženou stavebnímu úřadu spolu se žádostí o vydání kolaudačního souhlasu. Za vlastníka stavby podle § 125 odst. 1, 3 a 4 se považuje společenství vlastníků jednotek podle zvláštního právního předpisu. Rozsah a obsah dokumentace skutečného provedení stavby stanoví prováděcí právní předpis.

4.6.1 Judikatura

Rozsudek MS v Praze ze dne 25. 3. 2015, č.j. 5 A 289/2010-53

Soud se ztotožňuje se stanoviskem Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 26. září 2003 (žalovaný je cituje ve svém rozhodnutí ze dne 16. června 2009), dle nějž nelze pohlížet na stavby, u nichž neexistuje konkrétní důkaz, že byly provedeny na základě povolení stavebního úřadu, jako na stavby nepovolené: u staré zástavby, kde může být prokazování legálnosti provedených staveb značně obtížné, by tak totiž mohlo docházet k neodůvodněným tvrdostem. Snaha zamezit neodůvodněným tvrdostem však nemůže jít tak daleko, aby zakládala majitelům takových starých stavebních objektů právo na „věčnou“ existenci těchto staveb v místech, kde by podle nové právní úpravy nemohly být povoleny. Jakékoli úpravy těchto staveb (spočívající např. ve zvýšení zdi nebo v umístění plného oplocení na stávající zeď) musejí být posuzovány s ohledem na stávající stavebně technické požadavky a jejich další zachování (zvýšení, rozšíření) musí být řádně zdůvodněno zejména tehdy, provedl-li stavebník úpravy bez svolení stavebního úřadu. Obzvláště přesvědčivě musí být splnění zákonných požadavků na stavbu zdůvodněno v případě, že pod stavební úpravou stávající stavby se skrývá spíše stavba nová.

4.7 ZMĚNA V UŽÍVÁNÍ STAVBY (§ 126–127)

Stavbu lze užívat jen k účelu vymezenému zejména v kolaudačním rozhodnutí, v oznámení o užívání stavby nebo v kolaudačním souhlasu. Nevyžaduje-li stavba kolaudaci podle § 119 odst. 1, lze ji užívat jen k účelu vymezenému v povolení stavby. Změna v účelu užívání stavby, v jejím provozním zařízení, ve způsobu výroby nebo v jejím podstatném rozšíření a změna v činnosti, jejíž účinky by mohly ohrozit život a veřejné zdraví, život a zdraví zvířat, bezpečnost nebo životní prostředí, nebo změna doby trvání dočasné stavby nebo změna dočasné stavby na stavbu trvalou, je přípustná jen na základě souhlasu nebo povolení stavebního úřadu. Ustanovení § 81 není dotčeno. Změna v užívání stavby musí být v souladu s územně plánovací dokumentací, s cíli a úkoly územního plánování, s obecnými požadavky na výstavbu, s veřejnými zájmy chráněnými tímto zákonem a se zvláštními právními předpisy. Pokud je změna v užívání stavby podmíněna změnou dokončené stavby, která vyžaduje ohlášení nebo stavební povolení, stavební úřad projedná změnu dokončené stavby. Podle charakteru změny dokončené stavby se postupuje podle § 78 až 96a a § 104 až 117. V ohlášení nebo v žádosti o stavební povolení nebo v oznámení podle § 117 se současně uvede navrhovaná změna v užívání. Po dokončení změny stavby se podle okolností postupuje podle § 122; v oznámení užívání nebo v žádosti o kolaudační souhlas se současně uvede nový účel užívání.

Změnu v užívání stavby, která není podmíněna změnou dokončené stavby, oznamuje stavebnímu úřadu osoba, která má ke stavbě vlastnické právo nebo prokáže právo změnit užívání stavby. Oznámení obsahuje popis a odůvodnění zamýšlené změny, její rozsah a důsledky. K oznámení se připojí doklad o vlastnickém právu ke stavbě, nelze-li vlastnické právo ověřit v katastru nemovitostí dálkovým přístupem, popřípadě souhlas vlastníka stavby se změnou v užívání, a v případě změny v užívání stavby spočívající v prodloužení doby trvání dočasné stavby nebo změny dočasné stavby na stavbu trvalou se připojí též souhlas vlastníka pozemku, na kterém je stavba umístěna, dokumentace s vyznačením stávajícího a nového způsobu užívání jednotlivých místností a prostorů, stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury, na kterou je stavba napojena, pokud to změna v užívání stavby vyžaduje, a závazná stanoviska, popřípadě rozhodnutí dotčených orgánů vyžadovaná zvláštními právními předpisy nebo tímto zákonem. Je-li oznámení úplné a oznámená změna v účelu užívání splňuje podmínky podle § 126 odst. 3, nedotýká se práv třetích osob, nejde o záměr, pro který je vyžadováno závazné stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí, nevyžaduje podrobnější posouzení účinků na okolí, nevyžaduje zkušební provoz nebo není třeba stanovit podmínky pro užívání nebo podmínky k zajištění ochrany veřejných zájmů, stavební úřad vydá souhlas se změnou v užívání stavby do 30 dnů ode dne podání oznámení. Na vydání souhlasu se změnou v užívání stavby se nevztahují části druhá a třetí správního řádu. Souhlas obsahuje identifikační údaje o oznamovateli, popis stavby, dosavadní účel užívání a vymezení nového účelu užívání. Souhlas nabývá právních účinků dnem doručení oznamovateli. Souhlas se doručí dotčeným orgánům a vlastníkovi stavby, pokud není oznamovatelem. Oznamovateli se doručí spolu s ověřenou dokumentací nebo projektovou dokumentací. Souhlas lze přezkoumat v přezkumném řízení, které lze zahájit do 1 roku ode dne, kdy souhlas nabyl právních účinků. Rozhodnutí ve věci v přezkumném řízení v prvním stupni nelze vydat po uplynutí 15 měsíců ode dne, kdy souhlas nabyl právních účinků. K přezkumnému řízení je příslušný správní orgán nadřízený stavebnímu úřadu, který souhlas vydal. Dojde-li stavební úřad k závěru, že oznámení není úplné nebo změna v užívání stavby nesplňuje podmínky pro vydání souhlasu se změnou v užívání stavby, rozhodne usnesením, že oznámenou změnu v užívání projedná v řízení; toto usnesení se oznamuje pouze oznamovateli a nelze se proti němu odvolat. Podané oznámení se považuje za žádost o povolení změny v užívání stavby; řízení je zahájeno právní mocí usnesení. Pokud je to pro posouzení změny v užívání stavby nezbytné, vyzve stavební úřad oznamovatele k doplnění dalších podkladů. Bude-li oprávněnou osobou podána žádost o povolení, je zahájeno řízení a usnesení se nevydává. Povolení ke změně v užívání stavby obsahuje kromě náležitostí souhlasu podmínky pro nový účel užívání stavby, kterými se zajistí ochrana veřejných zájmů nebo práv účastníků řízení. Je-li nezbytné posouzení vlivů užívání stavby na území, vyzve stavební úřad současně s vydáním usnesení podle § 127 odst. 4 oznamovatele k podání žádosti podle § 81. V takovém případě stavební úřad může spojit řízení o změně vlivu užívání stavby na území s řízením o změně v užívání stavby; písemnosti ve společném řízení se doručují podle § 87. Obsahové náležitosti oznámení a jeho příloh, souhlasu, rozhodnutí o změně v užívání stavby a jejich příloh stanoví prováděcí právní předpis.

4.7.1 Judikatura

Usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 10. 5. 2016, č.j. 8 As 79/2014-108

Prodloužení trvání dočasné stavby nebo její změnu na stavbu trvalou bez stavebnětechnických změn stavební úřad projedná v řízení o povolení změny v užívání stavby podle § 85 odst. 1 stavebního zákona z roku 1976. Žadatel o takovou změnu v užívání stavby je povinen doložit, že je vlastníkem pozemku, na němž je stavba umístěna, anebo že má k němu jiné právo, které jej opravňuje k (dalšímu) umístění stavby na cizím pozemku.

Rozsudek NSS ze dne 25. 3. 2015, č.j. 8 As 126/2014-36

Závadou ve smyslu § 134 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006 ve znění do 31. 12. 2012, který upravuje kontrolní prohlídku stavby, je i užívání stavby k jinému než povolenému účelu, nebo jiným než stanoveným způsobem.

Rozsudek NSS ze dne 26. 6. 2008, č.j. 2 As 39/2007-80

Nevybočí-li způsob užívání bytu z mezí daných hledisky stavebně právními, tj. byt bude užíván k přebývání oprávněných osob způsobem odpovídajícím povaze bytu, nepřipadá v úvahu postih podle § 106 odst. 3 písm. c) in fine stavebního zákona z roku 1976. Takový postih proto zásadně nepřipadá v úvahu, ani je-li byt pronajímán krátkodobě či střednědobě a jsou-li spolu s bydlením poskytovány další doprovodné služby.

Rozsudek NSS ze dne 22. 4. 2008, č.j. 1 Afs 13/2008-74

Kolaudační rozhodnutí, které účastníku povoluje užívání stavby čerpací stanice, jej tím automaticky neopravňuje k prodeji lihovin a tabákových výrobků v areálu čerpací stanice (§ 133 odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních). To platí tím spíše, pokud prostor, v němž účastník toto zboží prodával, byl zkolaudován jako „objekt pro obsluhu“.

Rozsudek NSS ze dne 15. 3. 2007, č.j. 8 As 28/2005-120

V případě, že vlastník dočasné stavby v průběhu řízení o jejím odstranění podle § 88 odst. 1 písm. d) stavebního zákona z r. 1976 podá žádost o změnu užívání této stavby nebo prodloužení doby jejího trvání, stavební úřad řízení o odstranění stavby přeruší a vede řízení o podané žádosti. Pokud této žádosti stavební úřad vyhoví, řízení o odstranění zastaví; v opačném případě v řízení o odstranění stavby pokračuje.

Rozsudek NSS ze dne 13. 12. 2004, č.j. 7 As 12/2004-47

V případě, že stavebník hodlá provést změnu stavby stojící na cizím pozemku, kterou se nemění její půdorysné ohraničení, tj. nástavbu nebo přestavbu, musí prokázat podle § 58 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, právo, které jej opravňuje provést změnu stavby, a to nejen ke stavbě, ale i k pozemku, na němž tato stavba stojí.

Rozsudek NS ze dne 4. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1589/2012

Změny v užívání stavby se ve smyslu § 85 zákona č. 50/1976 Sb. týkají změn ve způsobu užívání stavby, v jejím provozním zařízení, ve způsobu nebo podstatném rozšíření výroby, popř. činností, které by mohly ohrozit zdraví, život osob nebo životní prostředí. Při posuzování otázky, zda v konkrétním případě dochází, či naopak nedochází ke změně v užívání stavby, je třeba vycházet z požadavků zvláštních předpisů chránících veřejné zájmy. Není tedy nutné, aby schválení stavebního úřadu podléhala každá, byť sebemenší změna v užívání stavby, při níž prakticky nedochází k žádným stavebním zásahům (změna hračkářství na květinářství, změna knihkupectví na galanterii apod.). Naproti tomu však změny v užívání stavby, k nimž z povahy věci nemůže dojít bez provedení zásadních stavebních úprav, schválení stavebního úřadu podléhají. Je přitom nepochybné, že změna klenotnictví na provozovnu s prodejem masa, uzenin a občerstvení, tedy provoz, při němž navíc (na rozdíl od provozování klenotnictví) může reálně dojít k ohrožení zdraví zákazníků, náleží do posledně uvedené skupiny. Tento závěr by pak platil tím spíše, pokud by předmětné prostory byly zkolaudovány jako prodejna již v 19. století. Je totiž zcela zřejmé, že bez podstatných stavebních úprav by v těchto prostorách o více než sto let později nemohlo být provozováno řeznictví a uzenářství. Konečně, existuje evidentní a velmi silný veřejný zájem na tom, aby byly užívány jen zkolaudované stavby (tedy např. nikoliv stavby postavené bez stavebního povolení a ohrožující své okolí). Odporovalo by proto smyslu celého kolaudačního řízení, pokud by kolaudační rozhodnutí bylo možno takříkajíc „vydržet“. Jinak řečeno, protiprávní stav spočívající v užívání předmětných prostor bez náležitého kolaudačního rozhodnutí nemohl být zhojen ani tím, že k němu (protiprávnímu užívání) docházelo po dobu dvaceti let.

Rozsudek KS v Ústí nad Labem ze dne 13. 12. 2011, č.j. 59 A 5/2011-46

Pokud stavební zákon z roku 2006 v § 126 odst. 3 jako podmínku pro udělení souhlasu se změnou užívání stavby stanoví mimo jiné soulad takové změny se záměry územního plánování, nelze souhlas se změnou užívání stavby udělit a je třeba změnu v užívání stavby zakázat, je-li taková změna v rozporu s platným územním plánem.

Rozsudek KS v Ostravě ze dne 23. 10. 2008, č.j. 22 Ca 312/2007-34

Jestliže je stavba užívána k účelu, který není specificky vymezen v kolaudačním rozhodnutí či stavebním povolení, neznamená to bez dalšího naplnění skutkové podstaty správního deliktu, neboť jedním z jeho pojmových znaků je společenská škodlivost. Společenská škodlivost musí být v případě správního deliktu, jehož skutková podstata je vymezena stavebním zákonem (§ 180 odst. 1 písm. h) stavebního zákona č. 183/2006 Sb.), posuzována z hlediska stavebnětechnického, což předpokládá odborné posouzení stavebnětechnického uspořádání stavby, jejích stavebnětechnických vlastností a následně také vlivu nevhodného užívání stavby na okolí jakožto vyhodnocení následku škodlivého jednání.

Rozsudek KS v Hradci Králové ze dne 19. 12. 1997, č.j. 31 Ca 68/97-11

Při posuzování správního deliktu užívání stavby v rozporu s kolaudačním rozhodnutím podle § 106 odst. 3 písm. c) stavebního zákona z roku 1976 nelze zaměňovat označení stavby s účelem jejího užívání. Pouhá změna v osobě vlastníka – uživatele stavby a s tím spojená změna v předmětu skladování nepostačuje k závěru, že je stavba užívána v rozporu s kolaudačním rozhodnutím. K tomu může dojít pouze tehdy, pokud změna v předmětu skladování zasahuje do ochrany veřejných zájmů natolik, že k ní bylo třeba změny k užívání stavby, jak ji má na mysli § 85 stavebního zákona z roku 1976.

Rozsudek KS v Praze ze dne 22. 10. 2015, č.j. 48 A 27/2015-98

Nepřevzetí podmínek závazného stanoviska vydaného podle § 11 odst. 3 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, (s výjimkou podmínek, které jsou prostou reprodukcí povinností plynoucích již ze zákona nebo které nejsou způsobilé ovlivnit právní sféru vlastníka nemovitosti) do výrokové části kolaudačního souhlasu je nezákonným zásahem. Soud zpravidla nemůže stavebnímu úřadu uložit povinnost kolaudační souhlas zrušit, neboť od 1. 1. 2013 se souhlasy podle stavebního zákona ruší či mění v „klasickém“ přezkumném řízení, kde pravomoc zrušit či změnit souhlas náleží podle § 95 odst. 1 správního řádu z roku 2004 nadřízenému správnímu orgánu. Může mu však uložit povinnost bezodkladně spis předložit nadřízenému správnímu orgánu s podnětem k provedení přezkumného řízení. Podle § 54 odst. 6 s. ř. s. je výrok rozsudku deklarující nezákonnost napadeného kolaudačního souhlasu závazný i pro nadřízený správní orgán, který je povinen přezkumné řízení zahájit a v něm posoudit, zda jsou naplněny podmínky pro změnu či zrušení napadeného kolaudačního souhlasu.

5 ODSTRAŇOVÁNÍ STAVEB, TERÉNNÍCH ÚPRAV A ZAŘÍZENÍ (§ 128–131a)

5.1 POVOLENÍ ODSTRANĚNÍ STAVBY, TERÉNNÍCH ÚPRAV A ZAŘÍZENÍ (§ 128)

Vlastník stavby je povinen ohlásit stavebnímu úřadu záměr odstranit stavbu, s výjimkou staveb uvedených v § 103, nejde-li o stavbu podle § 103 odst. 1 písm. e) bodů 4 až 8 nebo stavbu, v níž je obsažen azbest. Ohlášení obsahuje základní údaje o stavbě, předpokládaný termín započetí a ukončení prací, způsob odstranění stavby, identifikaci sousedních pozemků nezbytných k provedení bouracích prací, statistické ukazatele u budov obsahujících byty. Jde-li o stavby, které vyžadují stavební povolení nebo ohlášení podle § 104 odst. 1 písm. a) až e), připojí k ohlášení dokumentaci bouracích prací, závazná stanoviska, popřípadě rozhodnutí dotčených orgánů ke způsobu odstranění vyžadovaná zvláštními právními předpisy, vyjádření dotčených vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury; doklad prokazující vlastnické právo ke stavbě připojí, nelze-li vlastnické právo ověřit v katastru nemovitostí dálkovým přístupem. Dokumentace bouracích prací, která obsahuje situaci odstraňované stavby, její stručný popis, organizaci bouracích prací, informaci o dodržení požadavků dotčených orgánů, se předkládá ve dvojím vyhotovení, a není-li obecní úřad v místě stavby stavebním úřadem, vyjma staveb v působnosti vojenských a jiných stavebních úřadů, předkládá se trojmo. Ohlášení záměru odstranit stavbu se podává u stavebního úřadu, který stavbu povolil; zanikl-li, podává se u stavebního úřadu, který by byl příslušný k povolení. Je-li ohlášení úplné, záměr se nedotýká práv třetích osob nebo není třeba stanovit podmínky pro odstranění stavby nebo podmínky k zajištění ochrany veřejných zájmů a nejde o případ podle § 128 odst. 6, stavební úřad vydá souhlas s odstraněním stavby do 30 dnů ode dne podání ohlášení. Na vydání souhlasu s odstraněním stavby se nevztahují části druhá a třetí správního řádu. Souhlas obsahuje identifikační údaje o vlastníkovi, údaje o místu a účelu stavby a způsob provedení bouracích prací. Souhlas nabývá právních účinků dnem doručení vlastníkovi. Souhlas se doručí dotčeným orgánům a vlastníkovi. Vlastníkovi se doručí spolu s ověřenou dokumentací bouracích prací. Souhlas lze přezkoumat v přezkumném řízení, které lze zahájit do 1 roku ode dne, kdy souhlas nabyl právních účinků. Rozhodnutí ve věci v přezkumném řízení v prvním stupni nelze vydat po uplynutí 15 měsíců ode dne, kdy souhlas nabyl právních účinků. K přezkumnému řízení je příslušný správní orgán nadřízený stavebnímu úřadu, který souhlas vydal. Dojde-li stavební úřad k závěru, že ohlášení není úplné nebo nejsou splněny podmínky pro vydání souhlasu, rozhodne usnesením, že ohlášený záměr odstranit stavbu projedná v řízení; toto usnesení se oznamuje pouze stavebníkovi; proti tomuto usnesení se nelze odvolat. Podané ohlášení se považuje za žádost o povolení odstranění stavby, řízení je zahájeno právní mocí usnesení. Pokud je to pro posouzení odstranění stavby nezbytné, vyzve stavební úřad současně vlastníka k doplnění žádosti o další podklady. Bude-li vlastníkem stavby v uvedených případech podána přímo žádost o povolení odstranění, usnesení se nevydává; pro obsah žádosti se použije § 128 odst. 1 obdobně. Účastníkem řízení není nájemce bytu, nebytového prostoru nebo pozemku. Povolení k odstranění stavby obsahuje kromě náležitostí souhlasu podmínky pro odstranění stavby, kterými se zajistí ochrana veřejných zájmů nebo práv účastníků řízení. Vlastník stavby je povinen zajistit, aby odstranění stavby bylo provedeno stavebním podnikatelem. Stavbu, která k uskutečnění nevyžaduje stavební povolení, může její vlastník odstranit svépomocí, pokud zajistí provádění stavebního dozoru. U staveb, v nichž je obsažen azbest, zajistí provádění dozoru osobou, která má oprávnění pro odborné vedení provádění stavby podle zvláštního právního předpisu. Povinnosti vlastníka odstraňované stavby, stanovené zvláštními právními předpisy, nejsou dotčeny. O povolení odstranění se vede řízení, pokud se ohlášený záměr odstranit stavbu nebo terénní úpravy týká nemovitosti, která není kulturní památkou, ale je v památkové rezervaci, památkové zóně nebo ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny, a závazné stanovisko orgánu státní památkové péče stanoví podmínky pro provedení tohoto záměru. Řízení o povolení odstranění se vede také v případě, kdy se ohlášený záměr odstranit stavbu týká nemovitosti, v níž je obsažen azbest, a závazné stanovisko orgánu ochrany veřejného zdraví stanoví podmínky pro provedení tohoto záměru. Podané ohlášení odstranění se v uvedených případech považuje za žádost a dnem jeho podání je zahájeno řízení o povolení odstranění stavby. Účastníkem řízení není nájemce bytu, nebytového prostoru nebo pozemku. U odstranění terénních úprav a zařízení se použije ustanovení § 128 odst. 1 až 6 přiměřeně. Obsahové náležitosti ohlášení a jeho příloh, dokumentace bouracích prací, souhlasu, rozhodnutí a jeho příloh stanoví prováděcí právní předpis.

5.1.1 Judikatura

Rozsudek NSS ze dne 25. 5. 2016, č.j. 1 As 35/2016-38

Dle § 27 odst. 2 správního řádu jsou účastníky správního řízení „další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech“. Právě ty skutečnosti, pro které soud neshledal naplnění přímého dotčení žalobce „nad míru přiměřenou poměrům“, jsou předmětem řízení o povolení stavby, nemohou být správním orgánem presumovány na samém počátku řízení a jsou důvodem pro připuštění dotčených osob jako jeho účastníků. V něm mohou, na základě seznámení se s dokumentací pro odstranění stavby namítat případnou nedostatečnost přijatých opatření, resp. přijetí dalších konkrétních opatření. Stavební úřad pak jejich požadavkům vyhoví a v rámci podmínek pro provedení odstranění stavby taková opatření uloží, nebo bude konstatovat dostatečnost žadatelem navržených opatření. To vše ale v rámci meritorního projednání žádosti za účasti potenciálně přímo dotčených třetích osob.

Usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 18. 9. 2012, č.j. 2 As 86/2010-76

Řízení před soudem: ochrana práv třetích osob proti souhlasu stavebního úřadu Souhlasy vydávané dle stavebního zákona z roku 2006, zejména dle § 96, § 106, § 122 a § 127, které stavební úřad výslovně či mlčky činí k ohlášení či oznámení, jsou jinými úkony dle části čtvrté správního řádu z roku 2004. Tyto souhlasy nejsou rozhodnutími ve smyslu § 65 s. ř. s.; soudní ochrana práv třetích osob je zaručena žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu dle § 82 s. ř. s. Žadatel o vydání souhlasu či oznamovatel může být v soudním řízení správním, vedeném na základě žaloby třetí osoby napadající tento souhlas, v postavení osoby zúčastněné na řízení dle § 34 s. ř. s.

Rozsudek KS v Praze ze dne 22. 10. 2015, č.j. 48 A 27/2015-98

Soud zpravidla nemůže stavebnímu úřadu uložit povinnost kolaudační souhlas zrušit, neboť od 1. 1. 2013 se souhlasy podle stavebního zákona ruší či mění v „klasickém“ přezkumném řízení, kde pravomoc zrušit či změnit souhlas náleží podle § 95 odst. 1 správního řádu z roku 2004 nadřízenému správnímu orgánu.

5.2 NAŘÍZENÍ ODSTRANĚNÍ STAVBY, TERÉNNÍCH ÚPRAV A ZAŘÍZENÍ (§ 129–131a)

Stavební úřad nařídí odstranění stavby

• a) vlastníku stavby, která svým závadným stavem ohrožuje život nebo zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost, životní prostředí anebo majetek třetích osob, a její vlastník přes rozhodnutí stavebního úřadu ve stanovené lhůtě neodstranil závadný stav stavby; jde-li o stavbu, která je kulturní památkou, postupuje se podle zvláštního právního předpisu;
• b) vlastníku stavby nebo s jeho souhlasem stavebníkovi stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření vyžadovaného stavebním zákonem nebo bez opatření nebo jiného úkonu toto rozhodnutí nahrazující anebo v rozporu s ním, a stavba nebyla dodatečně povolena;
• c) vlastníku stavby, u níž bylo stavební povolení zrušeno podle § 176 odst. 5;
• d) vlastníku stavby, která nevyžaduje územní rozhodnutí, stavební povolení ani ohlášení stavby, ale je prováděna nebo byla provedena v rozporu s právními předpisy, nebo vlastníkovi pozemku, na kterém byla provedena, není-li vlastník stavby znám;
• e) vlastníku nebo stavebníkovi stavby prováděné nebo provedené podle rozhodnutí nebo opatření vyžadovaného stavebním zákonem, které bylo pravomocně zrušeno a stavba nebyla povolena v opakovaném stavebním řízení;
• f) vlastníku stavby dočasné, u které uplynula stanovená doba jejího trvání a nebyla povolena změna v užívání, nebo
• g) vlastníku stavby dočasné podle § 104 odst. 1 písm. c), u které uplynula stanovená doba jejího trvání.

Stavební úřad zahájí řízení o odstranění stavby uvedené v § 129 odst. 1 písm. b). V oznámení zahájení řízení vlastníka nebo stavebníka poučí o možnosti podat ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení žádost o dodatečné povolení stavby. Byla-li žádost o dodatečné povolení podána před zahájením řízení o odstranění stavby, má se za to, že byla podána v okamžiku zahájení řízení o odstranění stavby. Pokud stavebník nebo vlastník stavby požádá ve stanovené lhůtě o její dodatečné povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti. Jde-li o stavbu vyžadující stavební povolení, žadatel předloží podklady předepsané k žádosti o stavební povolení. Jde-li o stavbu vyžadující pouze územní rozhodnutí, žadatel předloží podklady předepsané k žádosti o územní rozhodnutí. V řízení o dodatečném povolení stavby stavební úřad postupuje přiměřeně podle § 90 a § 110 až 115; ohledání na místě je povinné. Účastníky řízení o dodatečném povolení stavby jsou osoby uvedené v § 109, a pokud je v řízení posuzováno umístění stavby nebo změna oproti územnímu rozhodnutí, rovněž osoby uvedené v § 85. Na uplatňování námitek účastníků řízení o dodatečném povolení stavby se obdobně použijí ustanovení o uplatňování námitek v územním a stavebním řízení. Stavbu uvedenou v § 129 odst. 1 písm. b) lze dodatečně povolit, pokud stavebník nebo její vlastník prokáže, že

• a) není umístěna v rozporu s cíli a úkoly územního plánování, politikou územního rozvoje, s územně plánovací dokumentací a s územním opatřením o stavební uzávěře nebo s územním opatřením o asanaci území nebo s předchozími rozhodnutími o území;
• b) není prováděna či provedena na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje nebo omezuje;
• c) není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem.

Bude-li stavba dodatečně povolena, stavební úřad řízení o odstranění stavby zastaví. Dodatečné povolení nahrazuje v příslušném rozsahu územní rozhodnutí. Bude-li předmětem dodatečného povolení rozestavěná stavba, stavební úřad stanoví podmínky pro její dokončení. Bude-li předmětem dodatečného povolení dokončená stavba uvedená v § 119 odst. 1, může stavební úřad po ověření splnění podmínek podle § 122 odst. 3 na žádost stavebníka současně samostatným výrokem rozhodnout o povolení užívání stavby a případně stanovit podmínky pro její užívání. U stavby podle § 129 odst. 1 písm. d) stavební úřad nenařídí odstranění stavby, pokud nebylo prokázáno porušení právních předpisů nebo vlastník porušení právních předpisů dodatečně napravil; stavební úřad řízení o odstranění stavby zastaví usnesením poznamenaným do spisu. Dodatečné povolení se nevydává. U stavby podle § 129 odst. 1 písm. e) vede stavební úřad opakované stavební řízení. Za žádost se pro tento účel považuje žádost nebo podání, k nimž bylo dle stavebního zákona vydáno následně zrušené rozhodnutí nebo opatření. V opakovaném stavebním řízení postupuje stavební úřad podle § 109 až 115; doplnění podkladů požaduje pouze v rozsahu nezbytném pro opakované projednání stavby. Lhůta pro vydání rozhodnutí začíná běžet dnem následujícím po nabytí právní moci zrušujícího rozhodnutí. Nebude-li v opakovaném stavebním řízení stavba povolena, stavební úřad bez předchozího řízení rozhodnutím nařídí odstranění stavby. Stavební úřad zahájí řízení o odstranění stavby podle § 129 odst. 1 písm. f). V oznámení zahájení řízení vlastníka poučí o možnosti podat ve lhůtě 30 dnů žádost o změnu v užívání dočasné stavby spočívající v prodloužení doby jejího trvání nebo ve změně na stavbu trvalou. Pokud vlastník stavby tuto žádost podá, stavební úřad řízení o odstranění stavby přeruší a vede řízení o podané žádosti; na řízení se přiměřeně vztahuje ustanovení § 127. Bude-li žádosti vyhověno, stavební úřad řízení o odstranění stavby zastaví. U terénních úprav a zařízení se postupuje podle § 129 odst. 2 až 6 přiměřeně. Vydané dodatečné povolení nahrazuje územní rozhodnutí. Pokud je třeba nařídit obnovení předcházejícího stavu stavby, u které byly bez stavebního povolení nebo ohlášení stavebnímu úřadu anebo v rozporu s ním provedeny stavební úpravy spočívající v odstranění některé části stavby, postupuje stavební úřad podle § 129 odst. 2 a 3 přiměřeně. V případě nařízení odstranění části stavby, které bude vyžadovat provedení prací k zabezpečení stavebně technického stavu stavby a podmínek pro její užívání a k jejich provedení je nezbytná projektová dokumentace nebo jiné podklady, nařídí stavební úřad vlastníku stavby, na které má být nařízení odstranění její části provedeno, aby je opatřil ve stanovené lhůtě. Nesplní-li vlastník uvedenou povinnost, opatří projektovou dokumentaci nebo jiné podklady stavební úřad na náklady vlastníka stavby; na tento postup musí vlastníka stavby předem upozornit. Účastníky řízení o nařízení odstranění stavby jsou povinný, osoby, které mají vlastnická nebo jiná věcná práva k pozemkům, na kterých je odstraňovaná stavba umístěna nebo stavbám na nich, jakož i osoby, které mají vlastnická nebo jiná věcná práva k sousedním pozemkům a stavbám na nich, a tato práva mohou být odstraňováním stavby přímo dotčena.

V povolení nebo nařízení odstranění stavby, terénních úprav anebo zařízení stanoví stavební úřad podmínky vyplývající z technických požadavků na stavby, podmínky pro archivování dokumentace, popřípadě požadavky k úpravě pozemku po odstranění stavby. Může též uložit vlastníku stavby povinnost předložit návrh technologického postupu prací při odstraňování stavby, včetně nutných opatření k vyloučení, omezení či ke kompenzaci případných negativních důsledků na životní prostředí v okolí stavby. Jestliže o odstranění stavby rozhodl soud, požádá povinná osoba stavební úřad o stanovení podmínek pro odstranění stavby; rozhodnutí, kterým se podmínky stanoví, je prvním úkonem v řízení.

Náklady na odstranění stavby nese ten, komu bylo odstranění stavby nařízeno. Ten, komu bylo odstranění stavby nařízeno, odpovídá za škodu, která v souvislosti s odstraňováním stavby vznikla na sousední stavbě nebo pozemku, pokud nebyla způsobena jejich závadným stavem. Náklady nutných zabezpečovacích prací, které je nutno provést pro závadný stav sousední stavby, nese vlastník této stavby.

Vlastník stavby, popřípadě jiná osoba, která odstranila stavbu, oznámí tuto skutečnost do 30 dnů po odstranění stavby příslušnému stavebnímu úřadu.

5.2.1 Judikatura

Rozsudek NS ze dne 17. 7. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1506/2008

Rozhodný je okamžik, v němž je stavba vybudována minimálně do takového stadia, od něhož počínaje všechny další práce směřují k dokončení druhově i individuálně určené věci.

Rozsudek NSS ze dne 9. 9. 2011, č.j. 7 As 92/2011-93

Zjistí-li stavební úřad, že je či byla prováděna stavba bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného stavebním zákonem z roku 2006 anebo v rozporu s takovým rozhodnutím nebo opatřením, musí si předtím, než učiní další kroky, ujasnit, kdo je vlastníkem stavby, neboť pouze tomu, popř. s jeho souhlasem jiné osobě, může nařídit odstranění stavby podle § 129 uvedeného zákona.

Rozsudek NSS ze dne 8. 7. 2009, č.j. 3 Ans 1/2009-58

Žalobou na ochranu proti nečinnosti podle § 79 odst. 1 s. ř. s. se nelze úspěšně domáhat vydání rozhodnutí v případech, kdy je možno správní řízení zahájit jen z moci úřední a správní orgán při vyřízení podnětu k jeho zahájení postupoval podle § 42 správního řádu z roku 2004. Toto ustanovení ukládá správnímu orgánu pouze povinnost podnět v zákonné lhůtě vyřídit a podatele o tom informovat, nelze z něj však dovodit právo na vyhovění podnětu a tomu odpovídající vynutitelnou povinnost správního orgánu řízení zahájit. Je tomu tak především proto, že možnost zahájit správní řízení z moci úřední slouží prvořadě k tomu, aby ve veřejném zájmu byla určitá věc správním orgánem autoritativně vyřešena, resp. rozhodnuta, a nikoliv k realizaci individuálních veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob. Dalším důvodem nepochybně je i skutečnost, že podnět k zahájení řízení z moci úřední může podat kdokoliv, tedy i ten, o jehož právech či povinnostech by nebylo v řízení jednáno a jehož práv či povinností by se výsledné rozhodnutí správního orgánu nijak nedotklo. Takový podatel by tedy nebyl účastníkem tohoto řízení a nebylo by tudíž ani účelné mu právě jen pro tuto fázi řízení přiznávat nějaká procesní práva. V souhrnu zde tedy není dán legitimní zájem na tom, aby zahájení správního řízení z moci úřední bylo vynutitelné na základě pouhého podnětu.

Rozsudek NSS ze dne 21. 4. 2016, č.j. 5 As 48/2015-43

Nezařazení územního rozhodnutí mezi záměry územního plánování neznamená, že lze dříve vydané územní rozhodnutí v řízení o dodatečném povolení stavby zcela pominout; tím spíše v případě, kdy na ně odkazuje územní plán, který mezi záměry územního plánování podle § 129 odst. 2 písm. a) stavebního zákona nesporně patří…, …například pokud by z důvodu ochrany životního prostředí stavební úřad stanovil v územním rozhodnutí nejvyšší možnou výšku stavby a realizovaná stavba by ji překročila. V takových situacích územní rozhodnutí chrání veřejný zájem, pro nějž bude jen stěží představitelné dodatečné povolení stavby realizované v rozporu s tímto územním rozhodnutím. Stavební úřad by musel velmi přesvědčivě vysvětlit odchýlení se od tohoto předchozího rozhodnutí, zakládajícího legitimní očekávání (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č.j. 6 As 73/2015-40, publ. pod č. 3343/2016 Sb. NSS, bod 22).

Rozsudek NSS ze dne 4. 4. 2013, č.j. 1 As 186/2012-39

Stavební úřad je povinen i v rámci řízení o vydání dodatečného stavebního povolení (§ 129 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006) zkoumat, zda existuje k dodatečně povolované stavbě příjezd (§ 111 odst. 1 písm. c) téhož zákona). V některých sporných případech nemusí být pro ověření této skutečnosti dostatečné ani vyjádření příslušného silničního správního úřadu o tom, že ke stavbě vede přístup po veřejně přístupné účelové komunikaci. Je-li otázka přístupu ke stavbě zpochybňována účastníky řízení, existence takové komunikace nebyla řešena v předchozích stavebních řízeních či v územním řízení a komunikace není evidována v pasportu veřejně přístupných účelových komunikací, je na místě, aby tuto otázku vyřešil stavební úřad jako předběžnou otázku podle § 57 odst. 1 písm. b) správního řádu z roku 2004.

Rozsudek NSS ze dne 17. 12. 2015, č.j. 2 As 252/2015-29

Protože stavba byla povolena jen na omezenou dobu, její vlastník po uplynutí této doby nemohl legitimně očekávat, že jeho stavba bude stále požívat ochrany dané čl. 11 odst. 1 Listiny.

Rozsudek NSS ze dne 27. 8. 2015, č.j. 2 As 166/2015-33

Řízení o dodatečném povolení stavby je specifickým prostředkem navázaným na řízení o odstranění stavby, pomocí něhož lze zabránit odstranění stavby, která je v rozporu s rozhodnutím stavebního úřadu nebo je postavena bez takového rozhodnutí. Řízení o odstranění stavby a řízení o jejím dodatečném povolení spolu velmi úzce souvisí: řízení o odstranění stavby je řízením prvotním, obligatorním, které musí být, jsou-li pro to splněny zákonné podmínky, zahájeno vždy, zatímco řízení o dodatečném povolení stavby je řízením fakultativním, neboť záleží pouze na žádosti stavebníka (a splnění dalších zákonných podmínek), zda bude zahájeno a vedeno.

Rozsudek NSS ze dne 7. 7. 2015, č.j. 4 As 106/2015-55

Činnosti provedené stěžovatelem, při nichž stavba zanikla, není možné považovat za rekonstrukci či záchovnou údržbu stavby. Posudek statika, který uvádí, že je stavba ve špatném technickém stavu, nemohl bez dalšího založit oprávnění stavbu bez ohlášení odstranit a nahradit stavbou novou.

Rozsudek NSS ze dne 23. 4. 2015, č.j. 3 As 96/2014-40

Řízení o odstranění stavby je jednoznačně řízením zahajovaným z úřední povinnosti stavebního úřadu; toto řízení na návrh zahájit nelze. Je to pouze a jen stavební úřad, který může zahájit řízení o odstranění stavby, z moci úřední. Zahájit řízení o odstranění stavby je přitom povinností stavebního úřadu, pokud zjistí, že jsou k tomu splněny podmínky (to se dozví například na základě podnětu). Řízení o odstranění stavby je řízením vedeným ve veřejném zájmu, v němž stavební úřad vystupuje jako garant dodržování stavebního zákona při výstavbě.

Rozsudek NSS ze dne 18. 8. 2014, č.j. 2 As 14/2013-51

Má-li být v tomto řízení uvažováno o dodatečném povolení stavby, musí být její soulad s veřejným zájmem (tedy i s cíli a záměry územního plánování) hodnocen vždy v kontextu aktuální územně plánovací dokumentace (územně plánovacích podkladů), jako by tomu bylo u běžného rozhodování o žádosti o vydání stavebního povolení.

Rozsudek NSS ze dne 16. 7. 2014, č.j. 5 As 161/2012-36

K dodatečnému povolení stavby dle § 129 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006, ve znění účinném do 31. 12. 2012, provedené bez příslušného rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu v nezastavěném území nepostačuje, je-li tato stavba formálně označena v žádosti o dodatečné povolení a v projektové dokumentaci jako jedna z těch staveb, které lze dle taxativního výčtu uvedeného v § 18 odst. 5 stejného zákona v nezastavěném území umisťovat (např. jako stavba informačního centra), ale musí být jednoznačně prokázáno, že se materiálně o takovou stavbu skutečně jedná a že veřejný zájem na jejím provozování převažuje nad veřejným zájmem na ochraně nezastavěného území. Důkazní břemeno k prokázání těchto skutečností přitom nese žadatel o dodatečné povolení stavby (tj. stavebník nebo vlastník stavby).

Rozsudek NSS ze dne 28. 7. 2011, č.j. 5 As 30/2011-93

Pokud stavební úřad dospěje k závěru, že se nejedná o „černou“ stavbu, je oprávněn učinit výrok, kterým odstranění stavby nenařídí. Proti takovému rozhodnutí by bylo odvolání účastníků řízení přípustné.

Rozsudek NSS ze dne 13. 10. 2010, č.j. 1 As 51/2010-214

Poučovací povinnost nezahrnuje poskytování komplexního návodu účastníkovi, ale jen pomoc, aby mohl zákonem stanoveným způsobem dát najevo, co hodlá v řízení učinit.

Rozsudek NSS ze dne 31. 8. 2010, č.j. 8 As 7/2010-99

Pokud stavebník v řízení o odstranění stavby podá dle § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 1976 žádost o její dodatečné povolení a mimo jiné tvrdí, že vydržel právo k pozemku, na kterém stavba (zde sklad nářadí nacházející se v proluce mezi sousedícími rodinnými domy) stojí, je třeba mu umožnit uplatnění takového práva u soudu podle § 137 tohoto zákona. Pokud však této možnosti nevyužije, učiní si následně stavební úřad úsudek o věci sám a přitom posoudí, zda stavebník prokázal vlastnické či jiné právo k pozemku, které jej opravňovalo zřídit na něm dodatečně povolovanou stavbu. Od situace, kdy stavebník nesplní povinnost založenou § 58 odst. 2 stavebního zákona, tedy neunese důkazní břemeno prokázat vlastnické nebo jiné právo k pozemku nebo ke stavbě, je třeba odlišit situaci, kdy stavebník k žádosti o povolení stavby např. doloží výpis z katastru nemovitostí, jiný účastník řízení – vlastník sousedící nemovitosti, bude v rámci stavebního řízení prostřednictvím námitek stavebníkovo vlastnické právo zpochybňovat. Tvrzení stavebníků o vydržení jiného práva lze v řízení o odstranění stavby chápat jako „námitku“ vůči samotné oprávněnosti zahájení daného řízení.

Rozsudek NSS ze dne 2. 7. 2008, č.j. 1 Afs 90/2008-225

Skutečnost, zda je stavba dočasná, musí vyplývat ze stavebního povolení a z žádosti o ně. Dočasnost stavby nelze založit kolaudačním rozhodnutím.

Rozsudek NSS ze dne 16. 7. 2015, č.j. 7 As 119/2015-31

Podle ust. § 130 odst. 1 věty první stavebního zákona v povolení nebo nařízení odstranění stavby, terénních úprav anebo zařízení stanoví stavební úřad podmínky vyplývající z technických požadavků na stavby, podmínky pro archivování dokumentace, popřípadě požadavky k úpravě pozemku po odstranění stavby. Toto ustanovení neukládá stavebnímu úřadu vždy stanovit veškeré uvedené podmínky a požadavky v rozhodnutí o odstranění stavby. V případě požadavků k úpravě pozemku po odstranění stavby je to zřejmé již ze samotného použití slova „popřípadě“. Stanovení těchto požadavků tedy evidentně není nezbytné. Nařizuje-li stavební úřad odstranění stavby, je zcela zřejmé, že terén má být uveden do takového stavu, že na něm již stavba jednoduše stát nebude, tedy do stavu, jako by stavba nebyla vůbec provedena.

Rozsudek NSS ze dne 16. 5. 2012, č.j. 3 As 24/2011-67

Požadavek stavebního úřadu na předložení návrhu technologického postupu při odstraňování stavby dle § 130 odst. 1 věty druhé stavebního zákona je fakultativní podmínkou rozhodnutí o povolení k odstranění stavby, případně rozhodnutí o nařízení odstranění stavby. Nebylo úmyslem zákonodárce, aby stavební úřad uložil tuto podmínku vlastníkovi stavby před vydáním rozhodnutí. Zákonodárce vycházel z předpokladu, že povinnost vlastníka stavby předložit technologický postup při odstraňování stavby bude součástí výroku rozhodnutí. V případě rozhodnutí o nařízení odstranění stavby postupuje stavební úřad většinou proti vůli jejího vlastníka. Lze tedy předpokládat, že v těchto případech nebude vlastník stavby jemu uloženou povinnost respektovat vůbec nebo že se bude chovat při jejím splnění obstrukčně (například předloží návrh technologického postupu v nerealizovatelné podobě). V takových případech bude na správním orgánu, aby vykonatelnost rozhodnutí o nařízení odstranění stavby s využitím příslušných ustanovení správního řádu zajistil.

Rozsudek KS Ústí nad Labem ze dne 29. 1. 2015, č.j. 59 A 34/2014-48

Z logiky věci vyplývá, že požadavky k úpravě pozemku po odstranění stavby mohou směřovat nejen k pozemku ve vlastnictví toho, komu je odstranění stavby nařízeno, ale také k pozemkům ve vlastnictví jiných osob, pokud byly nepovolenou stavbou zasaženy. K této otázce se vyslovil již Krajský soud v Hradci Králové v rozsudku ze dne 21. 4. 2001, č.j. 30 Ca 113/2000-20, publ. v SJS 743/2001), v němž dospěl k závěru, že vlastníku odstraňované stavby lze nařídit i úpravy cizího pozemku, na kterém stavba stojí, a to stanovením přiměřených podmínek, jimiž bude zajištěn stav před realizací stavby, resp. přijatelný estetický stav takového pozemku. Ačkoliv byly tyto závěry přijaty za účinnosti staré právní úpravy (§ 88 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu), jsou plně aplikovatelné i na § 130 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006, neboť co do řešení dané otázky se tyto právní úpravy zásadně neliší.

Rozsudek NSS ze dne 23. 11. 2020, č.j. 2 As 145/2019-42

„Nejvyšší správní soud se předně neztotožňuje s krajským soudem v jeho právním názoru, jímž nazíral celou nyní posuzovanou věc, totiž že nové rozhodnutí je třeba mít za výjimečné opatření, které se podobá mimořádnému opravnému prostředku, jakým je obnova řízení povolená na žádost účastníka, či dozorčím prostředkům. Výjimečnost či mimořádnost tohoto institutu totiž správní řád nikde nestanovuje, nelze ji dovodit ani z příslušné důvodové zprávy (citované v napadeném rozsudku), neshledala ji odborná komentářová literatura ani dosavadní (byť skoupá) judikatura Nejvyššího správního soudu. Tento závěr krajského soudu se tak opírá pouze o systematické zařazení daného institutu v příslušném předpise a o srovnání s dalšími procesními prostředky upravenými ve správním řádu. Je sice pravdou, že s obnovou řízení má nové rozhodnutí některé postupy shodné (ostatně jsou upraveny jakožto společná ustanovení v § 102 správního řádu), to však samo o sobě není dostatečným podkladem pro dovozování exkluzivity nového rozhodnutí; navíc ani v případě obnovy řízení správní řád v § 100 odst. 1 výslovně neuvádí požadavek vážnosti důvodů. Nejvyšší správní soud má za to, že se v případě nového rozhodnutí jedná o nikterak výjimečný (avšak, pravda, ne příliš běžně využívaný) institut správního řádu, který fakticky pouze stanoví výčet případů, kdy se neuplatní překážka věci rozhodnuté; jsou-li proto naplněny zákonné podmínky některého z důvodů uvedených v § 101 pod písm. a) až e) správního řádu a nebude-li tím nepřiměřeně zasaženo do právní jistoty třetích osob, lze i bez prokázání jakéhokoli vážného důvodu provést nové řízení a vydat v něm nové rozhodnutí.“

Rozsudek KS v Praze ze dne 22. 3. 2016, č.j. 45 A 30/2014-39

V případě podání žádosti o vydání nového rozhodnutí podle § 101 písm. b) správního řádu z roku 2004 je původní rozhodnutí pravomocně zamítající dodatečné povolení stavby [§ 129 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)] pravomocné a vykonatelné až do okamžiku, kdy vydáním nového rozhodnutí odpadne vykonatelnost původního rozhodnutí, ledaže stavební úřad vedoucí nové řízení výslovně pozastaví vykonatelnost původního rozhodnutí již v průběhu nového řízení.

Rozsudek KS v Ostravě ze dne 21. 2. 2018, č.j. 65 A 60/2016-41

Nebylo by v souladu s principem proporcionality, aby k odstranění staveb provedených bez rozhodnutí či opatření stavebního úřadu došlo vždy a za všech okolností, neboť by tak mohlo dojít k nepřiměřenému zásahu do práv vlastníka stavby či stavebníka. Z tohoto důvodu zákon umožňuje (za kumulativního splnění několika podmínek), aby byla černá stavba dodatečně povolena. Pro dodatečné povolení stavby zákon konstruuje speciální řízení zahajované na žádost stavebníka nebo vlastníka poté, co je již z moci úřední vedeno řízení o odstranění stavby. Řízení o dodatečném povolení stavby je tak specifickým prostředkem navázaným na řízení o odstranění stavby, pomocí něhož lze zabránit odstranění stavby, která je v rozporu s rozhodnutím stavebního úřadu nebo je postavena bez takového rozhodnutí. Řízení o odstranění stavby a řízení o jejím dodatečném povolení spolu velmi úzce souvisí. Řízení o odstranění stavby je řízením prvotním, obligatorním, které musí být, jsou-li pro to splněny zákonné podmínky, zahájeno vždy. Řízení o dodatečném povolení stavby je naproti tomu řízením fakultativním, neboť záleží pouze na žádosti stavebníka (a splnění dalších zákonných podmínek), zda bude zahájeno a vedeno.

Akcesorická povaha řízení o dodatečném povolení stavby je ostatně patrná již ze znění stavebního zákona, konkrétně z povinnosti stavebního úřadu přerušit řízení o odstranění stavby, je-li zahájeno řízení o dodatečném povolení stavby (§ 129 odst. 2 stavebního zákona), resp. z povinnosti stavebního úřadu řízení o odstranění stavby zastavit, byla-li stavba dodatečně povolena (§ 129 odst. 3 stavebního zákona). V řízení o odstranění stavby tak není možné vydat rozhodnutí dříve, než bude rozhodnuto o žádosti o dodatečné povolení stavby; tím spíše nelze zahájit samostatné řízení o dodatečném povolení stavby po pravomocném rozhodnutí o odstranění stavby (tedy v době existence pravomocného rozhodnutí, které právní postavení nepovolené části stavby již závazně vyřešilo) (…) Samostatné vedení řízení o dodatečném povolení stavby je přitom nejen formálně v rozporu se stavebním zákonem a se závěry shora citované judikatury, ale způsobovalo by rovněž nerozumné praktické důsledky (…) Mohlo by docházet k tomu, že vlastník stavby by v podstatě bez časového omezení (pouze na základě tvrzení nových skutečností) mohl iniciovat nová řízení o dodatečném povolení stavby, jejichž cílem by bylo pozastavit (a případně zvrátit) výsledky již skončeného řízení o odstranění stavby. Rozhodnutí o odstranění stavby by se tak stalo v podstatě nevykonatelným a celý proces odstraňování černých staveb by tak byl paralyzován. Nejvyšší správní soud tedy shrnuje, že správní orgány závažně pochybily, když za procesní situace popsané v odst. [10] tohoto rozsudku, zejména pak za existence pravomocného rozhodnutí o odstranění stavby, vedly samostatné řízení o žádosti stěžovatele o dodatečné povolení stavby a meritorně o ní rozhodly (…) Stěžovatelova žádost o dodatečné stavební povolení tedy byla na první pohled a bez dalšího zjišťování či dokazování (tj. bez dokazování týkajícího se meritorního posuzování žádosti, nikoli ověřování splnění základních procesních podmínek pro vedení řízení) nepřípustná.

6 STAVEBNÍ DOZOR A ZVLÁŠTNÍ PRAVOMOCI STAVEBNÍHO ÚŘADU (§ 132–137, § 139–142)

6.1 SPOLEČNÉ ZÁSADY (§ 132)

Stavební úřady vykonávají soustavný dozor nad zajišťováním ochrany veřejných zájmů, ochrany práv a oprávněných zájmů právnických a fyzických osob a nad plněním jejich povinností vyplývajících z tohoto zákona a právních předpisů vydaných k jeho provedení. Stavební úřad je oprávněn ve veřejném zájmu

• a) provádět kontrolní prohlídky stavby;
• b) nařizovat neodkladné odstranění stavby;
• c) nařizovat nutné zabezpečovací práce na stavbě;
• d) nařizovat nezbytné úpravy na stavbě, stavebním pozemku nebo na zastavěném stavebním pozemku;
• e) nařizovat provedení udržovacích prací;
• f) nařizovat vyklizení stavby;
• g) ukládat opatření na sousedním pozemku nebo stavbě.

Veřejným zájmem se rozumí požadavek, aby

• a) stavba byla prováděna v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu;
• b) stavba byla užívána jen k povolenému účelu;
• c) stavba neohrožovala život a zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost, životní prostředí, zájmy státní památkové péče, archeologické nálezy a sousední stavby, popřípadě nezpůsobovala jiné škody či ztráty;
• d) se při výstavbě a užívání stavby a stavebního pozemku předcházelo důsledkům živelních pohrom nebo náhlých havárií, čelilo jejich účinkům nebo aby se nebezpečí takových účinků snížilo;
• e) byly odstraněny stavebně bezpečnostní, požární, hygienické, zdravotní nebo provozní závady na stavbě anebo na stavebním pozemku, včetně překážek bezbariérového užívání stavby.

Ustanovení § 132 odst. 2 se vztahuje obdobně na terénní úpravy a zařízení. Stavební úřad v rozhodnutí odůvodní konkrétní veřejný zájem, který zásah vyžaduje.

6.1.1 Judikatura

Nález ÚS ze dne 28. 3. 1996, sp. zn. I. ÚS 198/95

Nelze přehlédnout, že ne každý kolektivní zájem lze označit za veřejný zájem společnosti na zachování neoprávněné stavby. V této souvislosti je možno dovodit, že pojem „veřejný zájem“ je třeba chápat jako takový zájem, který by bylo možno označit za obecný či obecně prospěšný zájem. Veřejný zájem v konkrétní věci je zjišťován v průběhu správního řízení na základě poměřování nejrůznějších partikulárních zájmů, po zvážení všech rozporů a připomínek. Z odůvodnění rozhodnutí, jehož ústředním bodem je otázka existence veřejného zájmu, pak musí zřetelně vyplynout, proč veřejný zájem převážil nad řadou soukromých, partikulárních zájmů. Veřejný zájem je třeba nalézt v procesu rozhodování o určité otázce (typicky např. o vyvlastňování) a nelze jej v konkrétní věci a priori stanovit. Z těchto důvodů je zjišťování veřejného zájmu v konkrétním případě typicky pravomocí moci výkonné, a nikoliv zákonodárné.

Rozsudek NSS ze dne 19. 3. 2014, č.j. 6 AS 151/2013-27

Jakkoliv situace souseda žalobců (osoby zúčastněné na řízení) je nezáviděníhodná a lze kvitovat snahu krajského úřadu nežádoucí situaci urychleně řešit, nelze zájem konkrétní osoby nebýt obtěžována stékajícími splašky označit za zájem veřejný. Jde naopak o jednu z četných situací, kdy stavební právo do jisté míry chrání též zájmy soukromé, jejichž ochrana však neumožňuje odvolacímu orgánu využít procesní oprávnění, k němuž v daném případě sáhl (odstranění části nepovoleného napojení splaškové kanalizace na kanalizaci dešťovou).

Rozsudek NSS ze dne 10. 5. 2013, č.j. 6 As 65/2012-161

Žalovaný nedostatečně odůvodnil, že zájem na výstavbě bytů je skutečně veřejným zájmem (a nejen soukromým zájmem investora) a že tento zájem převažuje nad veřejným zájmem na ochraně zvláště chráněných živočichů. Veřejný zájem musí být výslovně formulován ve vztahu ke konkrétní posuzované záležitosti a musí být přesvědčivě odlišen od zájmu soukromého. Veřejný zájem je přitom třeba vyvodit z právní úpravy, z právní politiky a z posouzení různých hodnotových hledisek podle úkolů veřejné správy v příslušné oblasti (sociální, kulturní, ochrany životního prostředí apod.).

Rozsudek NSS ze dne 24. 6. 2009, č.j. 1 As 35/2009-69

Společenský zájem na respektování stavebního zákona není samoúčelný a nejedná se o svévolnou perzekuci či šikanu jednotlivců, neboť tento zákon chrání přímo či zprostředkovaně celou řadu společenských zájmů – ochranu vlastnického práva a ochranu zdraví a bezpečnosti osob a majetku, ochranu životního prostředí apod. Ochrana těchto zájmů je následně zajišťována v řízeních a procesních postupech vedených dle stavebního zákona a nástroji, které tento zákon k takové ochraně stanoví.

6.2 KONTROLNÍ PROHLÍDKA STAVBY (§ 133–134)

Stavební úřad provádí kontrolní prohlídku rozestavěné stavby ve fázi uvedené v podmínkách stavebního povolení, v plánu kontrolních prohlídek stavby, před vydáním kolaudačního souhlasu a v případech, kdy má být nařízeno neodkladné odstranění stavby, nutné zabezpečovací práce, nezbytné úpravy nebo vyklizení stavby; může provést kontrolní prohlídku též u nařízených udržovacích prací, u odstraňované stavby a v jiných případech, kdy je to pro plnění úkolů stavebního řádu potřebné. Při kontrolní prohlídce stavební úřad zjišťuje zejména

• a) dodržení rozhodnutí nebo jiného opatření stavebního úřadu týkajícího se stavby anebo pozemku;
• b) zda je stavba prováděna podle ověřené dokumentace nebo ověřené projektové dokumentace, v souladu s § 160, a zda je řádně veden stavební deník nebo jednoduchý záznam o stavbě;
• c) stavebně technický stav stavby, zda není ohrožován život a zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost anebo životní prostředí;
• d) zda prováděním nebo provozem stavby není nad přípustnou míru obtěžováno její okolí, jsou prováděny předepsané zkoušky a zda je veden stavební deník nebo jednoduchý záznam o stavbě;
• e) zda stavebník plní povinnosti vyplývající z § 152;
• f) zda je stavba užívána jen k povolenému účelu a stanoveným způsobem;
• g) zda je řádně prováděna údržba stavby;
• h) zda je zajištěna bezpečnost při odstraňování stavby.

Kontrolní prohlídka probíhá na podkladě ověřené projektové dokumentace, popřípadě dokumentace zpracované do úrovně dokumentace pro provedení stavby. Na výzvu stavebního úřadu jsou podle povahy věci povinni zúčastnit se kontrolní prohlídky vedle stavebníka též projektant nebo hlavní projektant, stavbyvedoucí a osoba vykonávající stavební dozor. Ke kontrolní prohlídce stavební úřad podle potřeby přizve též dotčené orgány, autorizovaného inspektora nebo koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, působí-li na staveništi. Stavební úřad vede jednoduchou evidenci o vykonaných kontrolních prohlídkách jednotlivých staveb. Z této evidence musí být patrné, kdy byla kontrolní prohlídka provedena, které stavby se týkala a jaký je její výsledek. Na provádění prohlídek stavby se nevztahují zvláštní právní předpisy o státní kontrole. Pro vstup na pozemek a do stavby při kontrolní prohlídce platí ustanovení § 172 odst. 2 až 6 obdobně.

Stavební úřad může při kontrolní prohlídce schválit změnu stavby před jejím dokončením (§ 118 odst. 6). Zjistí-li stavební úřad při kontrolní prohlídce stavby závadu nebo vyžaduje-li to přesnost a úplnost zjištění podle § 133 odst. 2, vyzve podle povahy věci stavebníka, osobu, která zabezpečuje odborné vedení provádění stavby a má pro tuto činnost oprávnění podle zvláštního právního předpisu (dále jen „stavbyvedoucí“) nebo osobu vykonávající stavební dozor anebo vlastníka stavby, aby ve stanovené lhůtě zjednali nápravu. Stavební úřad může tyto osoby rovněž vyzvat, aby předložily potřebné doklady, například certifikáty o vhodnosti použitých stavebních výrobků. Nebude-li výzvě ve stanovené lhůtě vyhověno, vydá stavební úřad rozhodnutí, kterým zjednání nápravy nařídí; při provádění stavby může rozhodnout o přerušení prací a stanovit podmínky pro jejich pokračování. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, rozhodne bez předchozí výzvy. Rozhodnutí stavebního úřadu je prvním úkonem v řízení, odvolání proti němu nemá odkladný účinek. Pokud je stavba prováděna nebo odstraňována bez rozhodnutí nebo opatření vyžadovaného stavebním zákonem anebo v rozporu s ním, vyzve stavební úřad podle povahy věci stavebníka nebo vlastníka stavby k bezodkladnému zastavení prací a zahájí řízení podle § 129. Není-li výzvě vyhověno, stavební úřad vydá rozhodnutí, kterým nařídí zastavení prací na stavbě. Rozhodnutí je prvním úkonem v řízení, odvolání proti němu nemá odkladný účinek. Pokud není stavba užívána k povolenému účelu nebo stanoveným způsobem anebo je užívána bez povolení, vyzve stavební úřad vlastníka stavby, aby nepovolený způsob užívání stavby bezodkladně ukončil. Současně jej poučí o postupu podle § 126 a 127. Není-li výzvě vyhověno, stavební úřad vydá rozhodnutí, kterým užívání stavby zakáže. Rozhodnutí je prvním úkonem v řízení, odvolání proti němu nemá odkladný účinek. Ustanovení § 133 a § 134 odst. 1 až 5 platí přiměřeně i pro kontrolní prohlídku staveb podle § 103 a 104, výrobku, který plní funkci stavby, terénních úprav a zařízení a pro kontrolní prohlídku na stavebním pozemku. Rozsah a obsah dokumentace pro provádění stavby, náležitosti výzvy a rozsah zjišťování prováděného při kontrolní prohlídce rozestavěné stavby stanoví prováděcí právní předpis.

6.2.1 Judikatura

Rozsudek NSS ze dne 25. 3. 2015, č.j. 8 As 126/2014-36

Pojem „závada“ je v systematice § 132 až 134 stavebního zákona nutné vztáhnout na jakékoliv porušení povinností stavebníka, které narušují veřejný zájem dle § 132 odst. 3 stavebního zákona a které je stavební úřad oprávněn kontrolovat podle § 133 odst. 2 stavebního zákona. Závadou ve smyslu § 134 odst. 2 stavebního zákona je i užívání stavby k jinému než povolenému účelu nebo jiným než stanoveným způsobem. Výzva ke zjednání nápravy podle § 134 odst. 2 stavebního zákona se může týkat posouzení užívání stavby v souladu s jejím povoleným účelem a stanoveným způsobem. Jakékoliv poskytnutí stavby k aktivitě, která mohla být opětovně v rozporu s kolaudačním rozhodnutím, plně opravňovalo stavební úřad, v případě, že dospěje na základě relevantních zjištění k závěru o možnosti porušení kolaudačního rozhodnutí, vyzvat žalobce ke zjednání nápravy.

Rozsudek NSS ze dne 12. 1. 2012, č.j. 7 As 114/2011-69

Kontrolní prohlídku stavby lze provádět také u dokončených staveb, což vyplývá nejen ze smyslu a účelu tohoto institutu, ale také z okruhu zjišťovaných skutečností, jejichž demonstrativní výčet je obsažen v § 133 odst. 2 stavebního zákona. Kontrolní prohlídka stavby umožňuje stavebnímu úřadu vytvořit si úsudek o stavu kontrolované stavby, o povaze probíhajících prací a následně přijmout opatření k odstranění zjištěných nedostatků. Je tedy důležitým úkonem směřujícím ke zjištění skutkového stavu věci a je zcela spravedlivé po vlastníkovi požadovat, aby ji i svojí přítomností v potřebném rozsahu umožnil. Je na vlastníkovi, zda se prohlídky zúčastní sám, anebo zda k tomu pověří jinou osobu, která bude schopna v patřičném rozsahu poskytnout potřebnou součinnost. Je však povinen svou účast nebo účast takové pověřené osoby zajistit. Kontrolní prohlídka stavby nepředstavuje prostor pro odbornou diskuzi či rozporování poznatků stavebního úřadu, nýbrž je nástrojem ke zjištění a zaznamenání skutkového stavu.

Rozsudek KS v Brně ze dne 21. 9. 2015, č.j. 29 A 36/2013-65

Rozhodné bylo, že původní žalobce byl jako vlastník posuzovaných nemovitostí uveden v katastru nemovitostí v rozhodném období, tedy v době adresování jednotlivých výzev k součinnosti stavebním úřadem, v době kontrolní prohlídky. Stavební úřad tak žalobce vyzval k součinnosti zcela po právu, neboť byl k tomu osobou legitimovanou jako vlastník nemovitostí a na tom nic nemohlo změnit ani podání výše citované žaloby o určení vlastnického práva k nemovitostem. Protože se ale žalobce jako vlastník neúčastnil kontrolní prohlídky předmětných nemovitostí a současně ani nezajistil zástupce k umožnění vstupu do nich, znemožnil tak provedení kontrolní prohlídky. O následcích neumožnění kontrolní prohlídky, tj. o možnosti uložení pořádkové pokuty byl žalobce předem žalovaným (stavebním úřadem) poučen. Následný postup žalovaného spočívajícího ve vydání rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty žalobci tak nebyl nepřiměřený ani šikanózní.

Rozsudek KS v Brně ze dne 20. 11. 2014, č.j. 62 A 69/2013-230

Skutečnost, že bude vykonána kontrolní prohlídka, oznamuje stavební úřad dotčeným osobám prostřednictvím výzvy k účasti na jejím provedení. Je to přitom stavební úřad, kdo určí, zda je na prohlídce účast stavebníka či jiných osob nezbytná. Tyto osoby, pokud jsou stavebním úřadem vyzvány, jsou povinny se kontrolní prohlídky zúčastnit. V případě dokončené stavby je povinnost umožnit kontrolní prohlídku a taky se jí zúčastnit stanovena vlastníkovi stavby. Vždy však v situaci, kdy je vlastník stavby k účasti na kontrolní prohlídce vyzván stavebním úřadem. Je tedy na stavebním úřadu, aby posoudil, zda bude na kontrolní prohlídce třeba součinnosti stavebníka či nikoliv. Lze si totiž také představit situace, kdy by účast stavebníka na kontrolní prohlídce mohla účel této prohlídky zmařit. Vždy je však třeba, aby účastníci řízení (stavebníci) měli možnost se se zjištěními učiněnými při kontrolních prohlídkách seznámit a vyjádřit se k nim.

Rozsudek NSS ze dne 1. 7. 2015, č.j. 1 As 10/2015-50 (ve vazbě na rozsudek NSS ze dne 2. 12. 2010, č.j. 5 Ans 11/2010-104)

Žalobou proti nečinnosti se nelze úspěšně domáhat ochrany v případě jakékoli pasivity správního orgánu, ale pouze v případech, kdy správní orgán má povinnost vydat ve správním řízení rozhodnutí ve věci samé nebo má povinnost vydat osvědčení. Soud při rozhodování o žalobách na ochranu před nečinností nepředjímá ani jakkoli nepresumuje meritorní rozhodnutí správního orgánu, neboť tato úvaha náleží pouze správním orgánům vedoucím příslušná správní řízení. S ohledem na uvedené žalobou proti nečinnosti se nelze domáhat, aby soud uložil žalovanému (správnímu orgánu), aby zastavil práce na stavbě dle § 134 odst. 4 stavebního zákona.

6.3 NEODKLADNÉ ODSTRANĚNÍ STAVBY A NUTNÉ ZABEZPEČOVACÍ PRÁCE (§ 135–136)

Stavební úřad nařídí vlastníku stavby neodkladné odstranění stavby a zabezpečí její odstranění, jsou-li ohroženy životy osob nebo zvířat tím, že stavba hrozí zřícením. Stavební úřad nařídí vlastníku stavby provedení nutných zabezpečovacích prací, jestliže stavba svým technickým stavem ohrožuje zdraví a životy osob nebo zvířat, není-li nutné ji neodkladně odstranit. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, zajistí odstranění stavby nebo nutné zabezpečovací práce podle § 135 odst. 1 a 2 stavební úřad prostřednictvím stavebního podnikatele, který je k jejich provedení odborně vybaven; takovému podnikateli může stavební úřad provedení prací nařídit. V případech uvedených v § 135 odst. 1 a 2 stavební úřad kontrolní prohlídkou stavby, na kterou přizve účastníky řízení, zjišťuje pouze její skutečný stav a rozhodne o nařízení neodkladného odstranění stavby, nutných zabezpečovacích prací, popřípadě vyklizení stavby. Odvolání proti rozhodnutí nemá odkladný účinek. Odstranění stavby, nutné zabezpečovací práce, popřípadě vyklizení stavby může stavební úřad nařídit i bez předchozího projednání s vlastníkem stavby. Náklady vynaložené na neodkladné odstranění stavby a na nutné zabezpečovací práce nese vlastník stavby. Pokud stavební úřad zajistil provedení prací podle § 135 odst. 3 stavebním podnikatelem a vlastník se s tímto podnikatelem nedohodl na úhradě nákladů, uhradí je a na vlastníkovi vymáhá obec, jejíž obecní úřad je stavebním úřadem.

Neodkladné odstranění stavby, provedení nutných zabezpečovacích prací, popřípadě vyklizení stavby může stavební úřad nařídit i ústně při kontrolní prohlídce, pokud jsou závadným stavem stavby bezprostředně ohroženy životy a zdraví osob nebo zvířat. O průběhu kontrolní prohlídky podle § 136 odst. 1 pořídí stavební úřad protokol, který obsahuje zjištěné skutečnosti a má náležitosti potvrzení o ústně vyhlášeném rozhodnutí podle správního řádu; obdrží jej účastníci kontrolní prohlídky. Písemné vyhotovení vyhlášeného rozhodnutí doručí stavební úřad účastníkům řízení bez zbytečného odkladu dodatečně. Zvláštní právní předpisy upravující postup při řešení havarijních stavů a zabezpečovacích prací nejsou dotčeny.

6.3.1 Judikatura

Rozsudek NSS ze dne 7. 7. 2015, č.j. 4 As 106/2015

Soud dospěl k závěru, že původní stavba zanikla ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 22 Cdo 2088/2001. Činnosti, při nichž stavba zanikla, není možné považovat za rekonstrukci či záchovnou údržbu stavby. Soud připomněl, že závažný technický stav stavby nezbavil stěžovatele povinnosti postupovat podle stavebního zákona a ke svým činnostem si vyžádat odpovídající povolení. Posudek statika, který uvádí, že stavba je ve špatném technickém stavu, nemohl bez dalšího založit oprávnění stavbu bez ohlášení odstranit a nahradit stavbou novou. Stěžovatel podal proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ústavní stížnost. Ústavní soud jí odmítl.

Rozsudek NS ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 22 Cdo 2088/2001

Nadzemní stavba zaniká a přestává být věcí ve smyslu práva tehdy, není-li již patrno dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží. Stavby zanikají vždy destrukcí obvodového zdiva pod úroveň stropu nad prvním nadzemním podlažím (obvykle při současném odstranění zdiva příček), v důsledku čehož zaniká stav poskytující obraz o dispozičním řešení původní stavby.

Rozsudek KS v Praze ze dne 16. 2. 2016, č.j. 46 A 111/2015-33

Žalobou na ochranu proti nečinnosti není možné se domáhat vydání rozhodnutí o nařízení neodkladného odstranění stavby či provedení nutných zabezpečovacích prací. Důvodem je skutečnost, že řízení o neodkladném odstranění stavby podle § 135 stavebního zákona je řízením zahajovaným z moci úřední a nikoliv řízením návrhovým, proto podání, kterým dotčená osoba navrhuje zahájení tohoto řízení, není návrhem, který by ve smyslu § 44 správního řádu řízení zahajoval. Podaná žaloba může být úspěšná pouze tehdy, jestliže žalovaný (tj. správní úřad) požadované řízení zahájil sám z moci úřední, čímž mu počala plynout lhůta pro vydání rozhodnutí upravená v ustanovení § 71 správního řádu, a toto řízení ani ke dni vydání tohoto rozsudku neukončil vydáním rozhodnutí ve věci samé.

Rozsudek KS v Hradci Králové ze dne 9. 6. 2015, č.j. 30 A 81/2014-42

Předmětem sporu byla otázka, zda může stavební úřad nařídit provedení zabezpečovacích prací dle § 135 odst. 2 stavebního zákona, provedení nutných zabezpečovacích prací na hřbitovní zdi, toliko vlastníkovi stavby nebo zda tak může učinit i ve vztahu k jiné osobě, v přezkoumávané věci k provozovateli veřejného pohřebiště. Soud spor uzavřel, že je to vlastník stavby, komu je stavební úřad oprávněn (a současně povinen) uložit provedení nutných zabezpečovacích prací na stavbě. Pokud povinnost spravovat či provozovat stavbu svědčí jinému subjektu, ať už z obecně závazného právního předpisu či ze smluvního ujednání, jedná se o vztah mezi vlastníkem stavby a tímto subjektem, jehož obsah není povinen stavební úřad při uložení uvedené povinnosti vlastníkovi stavby nikterak zohledňovat.

Rozsudek KS v Plzni ze dne 19. 3. 2013, č.j. 30 A 3/2012-84

Stavební úřad má v případě nařízení neodkladného odstranění stavby, provedení nutných zabezpečovacích prací nebo vyklizení stavby dle § 135 stavebního zákona jakožto mimořádného institutu pro případ ohrožení životů a zdraví osob nebo zvířat zákonnou možnost upustit od předchozího projednání s účastníky, včetně výzvy dle § 36 odst. 3 správního řádu k vyjádření se k podkladům rozhodnutí, pokud to okolnosti případu vyžadují, zejména pokud by v důsledku prodlení hrozila okamžitá závažná újma.

6.4 NEZBYTNÉ ÚPRAVY (§ 137)

Stavební úřad může nařídit vlastníku stavby, stavebního pozemku nebo zastavěného stavebního pozemku nezbytné úpravy

• a) jimiž se docílí, aby užívání stavby nebo jejího zařízení neohrožovalo životní prostředí, nepřiměřeně neobtěžovalo její uživatele a okolí hlukem, exhalacemi včetně zápachu, otřesy, vibracemi, účinky neionizujícího záření anebo světelným zářením;
• b) jimiž se odstraňují jiné hygienické, bezpečnostní, požární a provozní závady a závady na elektrickém zařízení stavby;
• c) jimiž bude vyhověno požadavkům obrany, bezpečnosti a ochrany obyvatelstva uplatněným příslušnými orgány (§ 175);
• d) v zájmu bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích;
• e) spočívající v připojení stavby na technickou infrastrukturu a dále úpravy, jimiž se stavba vybavuje sociálním nebo jiným hygienickým zařízením;
• f) k zajištění účinného odvádění a zneškodňování odpadních vod v souladu s právními předpisy, k usnadnění průtoku přívalových vod nebo k zamezení vnikání povrchových vod do staveb a na přilehlé pozemky;
• g) spočívající v konzervaci rozestavěné stavby, jejíž provádění bylo přerušeno nebo zastaveno;
• h) jimiž se zajišťuje bezbariérový přístup a užívání pozemku nebo stavby;
• i) jimiž se zajišťuje ochrana architektonického a archeologického dědictví.

Ustanovení § 137 odst. 1 platí přiměřeně i pro terénní úpravy a zařízení podle tohoto zákona. Nezbytné úpravy podle § 137 odst. 1 může stavební úřad nařídit pouze v případě, že stavba nebo zařízení nejsou postaveny a užívány v souladu s podmínkami danými povolením stavebního úřadu. Jsou-li stavba nebo zařízení postaveny a užívány v souladu s podmínkami danými povolením stavebního úřadu, může stavební úřad nařídit nezbytné úpravy podle § 137 odst. 1 jen v případě prokazatelně významného ohrožení a za náhradu újmy, kterou by nařízené úpravy vyvolaly. Nevyžaduje-li nezbytná úprava, která má být nařízena, projektovou dokumentaci nebo jiné podklady, nařídí stavební úřad provedení úpravy a stanoví rozsah, způsob a podmínky jejího provedení. Vyžaduje-li provedení nezbytných úprav projektovou dokumentaci nebo jiné podklady, stavební úřad nejdříve nařídí jejich opatření vlastníku stavby nebo stavebního pozemku, na kterých mají být úpravy provedeny, a stanoví lhůtu k jejich předložení. Současně rozhodne o poskytnutí zálohy stavebního příspěvku na úhradu nákladů na pořízení této dokumentace a o podmínkách jejího vyplacení. Nesplní-li vlastník uloženou povinnost, opatří potřebné podklady stavební úřad na jeho náklad; na tento postup musí vlastníka předem upozornit. Po opatření dokumentace či jiných podkladů postupuje stavební úřad obdobně jako v § 137 odst. 4. Ukončení prací spojených s nezbytnými úpravami vlastník stavby nebo stavebního pozemku oznámí stavebnímu úřadu.

6.4.1 Judikatura

Rozsudek NSS ze dne 24. 6. 2015, č.j. 1 As 11/2015-50

Žalobou na ochranu proti nečinnosti, a to z toho důvodu, že jim na základě ustanovení § 42 správního řádu ani jiného ustanovení tohoto zákona žádné takové právo nevniká. Toto ustanovení totiž ukládá správnímu orgánu pouze povinnost podnět v zákonné lhůtě vyřídit a podatele o tom informovat, nelze z něj však dovodit právo na vyhovění podnětu a tomu odpovídající vynutitelnou povinnost správního orgánu řízení zahájit.

6.5 ÚDRŽBA STAVBY (§ 139)

Není-li stavba řádně udržována, může stavební úřad vlastníkovi stavby nařídit zjednání nápravy. Náklady udržovacích prací nese vlastník stavby. Nájemci bytů a nebytových prostor jsou povinni umožnit provedení nařízených udržovacích prací. U stavby určené k užívání veřejností může stavební úřad nařídit jejímu vlastníkovi, aby mu předložil časový a věcný plán udržovacích prací na jednotlivých částech stavby a na technologickém či jiném zařízení.

6.5.1 Judikatura

Rozsudek NSS ze dne 19. 4. 2013, č.j. 8 As 31/2007-165

Odstranění převážné většiny původní stavby až do základů a následnou realizaci nové stavby s využitím několika fragmentů stavby původní nelze hodnotit jako stavební úpravu.

Rozsudek MS v Praze ze dne 4. 8. 2015, č.j. 3 A 43/2014-15

Soud konstatoval, že žalobce se mýlí v tvrzení, že podáním učiněným u stavebního úřadu označeným „Plíseň v nájemním bytě – žádost“ je podáním způsobilým vyvolat zahájení řízení. Předmětné podání může toliko sloužit jako podnět upozorňující správní orgán (stavební úřad) na možné porušení zákona. Řízení podle § 139 odst. 1 stavebního zákona je řízení zahajované ex offo a i v tomto řízení platí obecná ustanovení, a proto se žalobce úspěšně nemůže žalobou proti nečinnosti správního orgánu domáhat ochrany veřejných subjektivních práv, neboť on je toliko tím, který podal v dané věci podnět k zahájení řízení ex offo.

Rozsudek MS v Praze ze dne 22. 2. 2006, č.j. 9 Ca 257/2004-48

Při ubourání převážné většiny původní stavby a následná realizaci nové stavby s využitím zbylých částí stavby původní nelze hovořit o tom, že původní stavba byla zachována; jedná se o zhotovení nové stavby, do níž byly toliko zakomponovány zachované prvky původní, jinak z valné části odstraněné stavby.

6.6 VYKLIZENÍ STAVBY (§ 140)

Jestliže jsou závadami na stavbě bezprostředně ohroženy životy nebo zdraví osob či zvířat, anebo má být nařízeno neodkladné odstranění stavby nebo nutné zabezpečovací práce podle § 135 odst. 1 a 2, stavební úřad nařídí všem osobám, které se ve stavbě zdržují, aby ji neprodleně vyklidily. Podle okolností též nařídí, aby ze stavby byla vyvedena zvířata. Stavební úřad může nařídit provedení vyklizovacích prací oprávněné osobě, která je způsobilá vyklizení provést. Může jí též nařídit odstranění přenosných věcí nebo i částí stavby a zařízení, které je možné bez ohrožení života a zdraví osob ze stavby vyjmout. Nařizuje-li stavební úřad vyklizení stavby a hrozí nebezpečí z prodlení, omezí řízení na zjištění stavu kontrolní prohlídkou a na vydání ústního nařízení vyklizení; o jeho obsahu musí být sepsán protokol, který má náležitosti potvrzení o ústně vyhlášeném rozhodnutí podle správního řádu. Písemné vyhotovení rozhodnutí o nařízení vyklizení stavby doručí stavební úřad vyklizovaným osobám, vlastníkovi stavby, vyklizující osobě a obci bez zbytečného odkladu dodatečně. Má-li být nařízeno vyklizení bytu nebo místnosti sloužící k bydlení, musí být pro vyklizované osoby zajištěno alespoň přístřeší; obce jsou povinny v mezích své působnosti na výzvu stavebního úřadu poskytnout potřebnou součinnost. Zvláštní právní předpisy upravující vyklizování staveb pro bezprostřední ohrožení života nebo zdraví osob nejsou dotčeny.

6.7 OPATŘENÍ NA SOUSEDNÍM POZEMKU NEBO STAVBĚ (§ 141)

Pro vytvoření podmínek k provedení stavby nebo její změny, nutných zabezpečovacích prací, nezbytných úprav, udržovacích prací a k odstranění stavby nebo zařízení může stavební úřad uložit těm, kteří mají vlastnická nebo jiná věcná práva k sousedním pozemkům či stavbám na nich, aby umožnili provedení prací ze svých pozemků nebo staveb, pokud mezi zúčastněnými osobami nedošlo k dohodě. Účastníkem řízení je ten, v jehož prospěch má být povinnost uložena, a ten, z jehož pozemku nebo stavby mají být práce prováděny. Ten, v jehož prospěch byla povinnost podle § 141 odst. 1 uložena, musí dbát, aby co nejméně rušil užívání sousedních pozemků nebo staveb a aby prováděnými pracemi nevznikly škody, kterým je možno zabránit. Po skončení prací je povinen uvést sousední pozemek nebo stavbu do předchozího stavu; nesplní-li tuto povinnost nebo nedojde k jiné dohodě, postupuje se podle obecných právních předpisů o náhradě škody.

6.7.1 Judikatura

Rozsudek NSS ze dne 28. 8. 2009, č.j. 5 As 5/2009-76

Pokud by bylo se stavebním řízením spojeno řízení o opatřeních na sousedním pozemku nebo stavbě a ve stavebním povolení bylo uloženo sousedům, aby strpěli provedení některých prací ze svého pozemku nebo stavby, nepochybně by i tito sousedé byli účastníky řízení dle § 27 odst. 1 písm. a) správního řádu, neboť rozhodnutím se jim ukládá povinnost strpět zásah do vlastnického práva. Všechny uvedené osoby, při splnění podmínky hmotněprávního dotčení, je povinen správní orgán uvést ve výrokové části rozhodnutí.

Rozsudek KS v Brně ze dne 13. 11. 2014, č.j. 30 A 20/2014-54

Žalobu na ochranu proti nečinnosti lze úspěšně podat pouze ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce domáhá ochrany, marně proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí nebo osvědčení, a není-li taková lhůta stanovena, ode dne, kdy byl žalobcem vůči správním orgánům nebo správním orgánem proti žalobci učiněn poslední úkon (§ 80 odst. 1 a 2 soudního řádu správního). Pro rozhodnutí v řízení o opatření na sousedním pozemku nebo stavbě je stanovena lhůta, a to v rámci ustanovení § 71 správního řádu, neboť stavební zákon nestanoví lhůtu jinou, přičemž podle ustanovení § 192 tohoto zákona platí, že na postupy a řízení se použijí ustanovení správního řádu, pokud tento zákon nestanoví jinak.

6.8 ÚČASTNÍCI ŘÍZENÍ (§ 142)

Účastníkem řízení podle § 135, 137, 139 a 140 je osoba, která má vlastnické právo nebo jiné věcné právo k dotčeným pozemkům a stavbám na nich, včetně sousedních pozemků a staveb na nich, jestliže toto právo může být rozhodnutím přímo dotčeno. Nájemci bytů a nebytových prostor jsou účastníky řízení, jen pokud jejich práva vyplývající z nájmu mohou být přímo dotčena realizací nařízení stavebního úřadu podle § 142 odst. 1. Účastníkem řízení je i stavební podnikatel, kterému má být nařízeno provedení neodkladného odstranění stavby nebo nutných zabezpečovacích prací podle § 135 odst. 3, a oprávněná osoba, které bylo nařízeno provedení vyklizovacích prací podle § 140 odst. 2. Uplatní-li účastník řízení podle § 142 odst. 1 až 3 námitku občanskoprávní povahy, o které stavební úřad nemůže rozhodnout na základě obecných požadavků na výstavbu, závazných stanovisek dotčených orgánů nebo technických norem, a jde o řízení, kde hrozí nebezpečí z prodlení, učiní si stavební úřad o námitce úsudek a rozhodne ve věci. Účastníka řízení poučí o právu uplatnit námitku u soudu.

6.8.1 Judikatura

Rozsudek NSS ze dne 25. 5. 2016, č.j. 2 As 3/2016-54

Vzdálenost stěžovatelova pozemku od plánované stavby sice není rozhodujícím faktorem pro posouzení dotčení vlastnického práva, je nicméně jedním z aspektů vedle velikosti stavebního pozemku, rozměrů stavby či účelu jejího užívání, které je třeba vzít v úvahu při posuzování přímého dotčení vlastnického práva potenciálního účastníka řízení.

Rozsudek NSS ze dne 25. 5. 2016, č.j. 1 As 35/2016-38

Pro přiznání pozice účastníka řízení postačí pouhá možnost přímého dotčení jeho práv. Posouzení, které soud provedl, tuto skutečnost nereflektuje. Přeskakuje otázku možnosti a rovnou věcně posuzuje, zda práva dotčena budou, nebo nebudou, a dospívá k závěru, že pokud budou ve věci dodrženy veřejnoprávní požadavky, práva sousedů dotčena nebudou. Je nutné poznamenat, že pokud by soudy takto presumovaly správnost postupu správních orgánů, nebyl by pro existenci správního soudnictví důvod. Přijetí takovéto konstrukce by znamenalo, že účastenství vlastníků sousedních nemovitostí by se omezovalo pouze na ty situace, kde by bylo z obsahu správního spisu patrno, že některé veřejnoprávní limity nebudou dodrženy. Tedy na situace, kdy bude prakticky jisté, že jejich práva dotčena budou. Takový závěr by však koncepci účastenství v řízení, kdy pro jeho přiznání postačuje pouhá možnost dotčení, odporoval.

Rozsudek NSS ze dne 10. 9. 2014, č.j. 1 As 76/2014-34

Jestliže osoba namítá, že vlastní v sousedství pozemek a že by mohla být dotčena „různými imisemi“ a nespecifikuje, o jaké imise se mělo jednat. Stavební úřad musí sám posoudit, zda je zde alespoň „potence“, neboli pouhá možnost přímého dotčení.

Rozsudek NSS ze dne 29. 6. 2011, č.j. 7 As 54/2011-85

Přímým dotčením je nutno rozumět takovou možnou změnu poměrů v lokalitě vyvolanou zamýšlenou stavbou, která nemá vliv na podstatu, obsah nebo výkon vlastnických či jiných relevantních práv těmi, kdo tato práva mají.

Rozsudek KS v Praze ze dne 26. 2. 2016, č.j. 48 A 18/2015-68

Pravomoc stavebního úřadu učinit si úsudek o námitce občanskoprávní povahy v režimu citovaného § 142 odst. 4 stavebního zákona v sobě zahrnuje i možnost učinit si v nezbytně nutné míře též úsudek o otázce existence či rozsahu vlastnického práva, neboť zmiňované ustanovení představuje speciální úpravu vůči § 89 odst. 6 a § 114 odst. 3 stavebního zákona. Stěžejním důvodem pro tento mimořádný postup při výkonu stavebního dozoru je právě nebezpečí z prodlení hrozící v souvislosti s nežádoucím technickým stavem určité stavby, který vyžaduje rychlé řešení některým ze způsobů předvídaných ve stavebním zákoně. Pokud tedy technický stav stavby ohrožuje zdraví a životy osob nebo zvířat, je řešitelný jinak než neodkladným odstraněním stavby, ale řešení je současně třeba zajistit neprodleně, pak se stavebnímu úřadu otevírá možnost učinit si úsudek též o otázce týkající se rozsahu či existence vlastnického práva. Nutno poznamenat, že takovýto úsudek o vlastnickém právu bude použitelný výlučně pro účely nařízení zabezpečovacích prací, rozhodně ale nemůže mít všeobecnou závaznost (definitivní určení, kdo je či není vlastníkem sporné věci, tak i nadále spadá do kompetencí občanskoprávních soudů).

Rozsudek KS v Ústí nad Labem ze dne 6. 1. 2014, č.j. 15 A 22/2012-62

Ustanovení § 142 odst. 4 stavebního zákona z roku 2006 umožňuje, aby si stavební úřad pro účely jím vedeného řízení (odlišně územního a stavebního řízení) učinil úsudek i o otázce existence vlastnického práva určité osoby ke konkrétní stavbě, hrozí-li nebezpečí z prodlení. Nebezpečí z prodlení hrozí tehdy, pokud by v průběhu případného občanskoprávního řízení o určení vlastnického práva mohlo dojít k závaznému porušení veřejného zájmu, včetně zájmu na ochraně bezpečnosti, zdraví osob nebo zvířat.

7 POVINNOST A ODPOVĚDNOST OSOB PŘI PŘÍPRAVĚ, PROVÁDĚNÍ A UŽÍVÁNÍ STAVEB (§ 152–157)

7.1 STAVEBNÍK (§ 152)

Stavebník je povinen dbát na řádnou přípravu a provádění stavby; tato povinnost se týká i terénních úprav a zařízení. Přitom musí mít na zřeteli zejména ochranu života a zdraví osob nebo zvířat, ochranu životního prostředí a majetku, i šetrnost k sousedství. K tomu je povinen zajistit provedení a vyhodnocení zkoušek a měření předepsaných zvláštními právními předpisy. Tyto povinnosti má i u staveb a jejich změn nevyžadujících stavební povolení ani ohlášení nebo u jiného obdobného záměru, například zřízení reklamního zařízení. U staveb prováděných svépomocí je stavebník rovněž povinen uvést do souladu prostorové polohy stavby s ověřenou projektovou dokumentací. O zahájení prací na stavbách osvobozených od povolení je povinen v dostatečném předstihu informovat osoby těmito pracemi přímo dotčené. Stavebník je povinen pro účely projednání záměru podle tohoto zákona opatřit předepsanou dokumentaci. Vyžaduje-li zákon zpracování projektové dokumentace osobou k tomu oprávněnou, je stavebník povinen zajistit zpracování projektové dokumentace takovou osobou, pokud nemá potřebné oprávnění sám. Při provádění stavby, pokud vyžadovala stavební povolení nebo ohlášení stavebnímu úřadu, je stavebník povinen

• a) oznámit stavebnímu úřadu předem termín zahájení stavby, název a sídlo stavebního podnikatele, který bude stavbu provádět, u svépomocné formy výstavby jméno a příjmení stavbyvedoucího nebo osoby, která bude vykonávat stavební dozor; změny v těchto skutečnostech oznámí neprodleně stavebnímu úřadu;
• b) před zahájením stavby umístit na viditelném místě u vstupu na staveniště štítek o povolení stavby a ponechat jej tam až do dokončení stavby, případně do vydání kolaudačního souhlasu; rozsáhlé stavby se mohou označit jiným vhodným způsobem s uvedením údajů ze štítku;
• c) zajistit, aby na stavbě nebo na staveništi byla k dispozici ověřená dokumentace stavby a všechny doklady týkající se prováděné stavby nebo její změny, popřípadě jejich kopie;
• d) ohlašovat stavebnímu úřadu fáze výstavby podle plánu kontrolních prohlídek stavby, umožnit provedení kontrolní prohlídky, a pokud tomu nebrání vážné důvody, této prohlídky se zúčastnit;
• e) ohlásit stavebnímu úřadu neprodleně po jejich zjištění závady na stavbě, které ohrožují životy a zdraví osob, nebo bezpečnost stavby; tuto povinnost má stavebník i u staveb podle § 103;
• f) oznámit stavebnímu úřadu předem zahájení zkušebního provozu.

U stavby financované z veřejného rozpočtu, kterou provádí stavební podnikatel jako zhotovitel, je stavebník povinen zajistit technický dozor stavebníka nad prováděním stavby fyzickou osobou oprávněnou podle zvláštního právního předpisu. Pokud zpracovala projektovou dokumentaci pro tuto stavbu osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu, zajistí stavebník autorský dozor projektanta, případně hlavního projektanta nad souladem prováděné stavby s ověřenou projektovou dokumentací. Dokončení stavby, která byla prováděna na základě povolení vydaného podle tohoto zákona, ale nepodléhá kolaudaci, je stavebník povinen neprodleně ohlásit stavebnímu úřadu. V ohlášení stavebník uvede číslo geometrického plánu, pokud je stavba předmětem evidence v katastru nemovitostí nebo její výstavbou dochází k rozdělení pozemku; identifikátor záznamu, ve kterém byly zapsány změny týkající se obsahu digitální technické mapy kraje nebo předány podklady pro jejich zápis, pokud jsou údaje o stavbě obsahem digitální technické mapy kraje. U stavby, která je předmětem veřejné zakázky v nadlimitním režimu, je stavebník povinen zajistit vedení stavebního deníku v elektronické formě.

7.1.1 Judikatura

Rozsudek NSS ze dne 27. 1. 2016, č.j. 6 As 196/2015-33

Definice pojmu „stavebník“ si klade za úkol podchytit řadu jevů a naplnit více účelů spojených s veřejnoprávní regulací výstavby. Snaží se vymezit nejen okruh účastníků řízení, ale též nejrůznějších zjednodušených procesů podle stavebního zákona. Dále usiluje o zachycení faktu, že pro práva a povinnosti účastníků stavebního řízení je určující právo k nemovité věci. Tudíž veřejná subjektivní práva vyplývající z rozhodnutí či jiného opravňujícího aktu by měla předcházet spolu s vlastnictvím k dané věci a veřejné subjektivní povinnosti by měly být vynutitelné v zásadě bez ohledu na to, kdo stavbu fakticky realizuje. A konečně určitou roli plní pojem „stavebník“ též v případě realizace výstavby bez potřebného veřejnoprávního svolení, tzv. načerno.

7.2 STAVBYVEDOUCÍ A STAVEBNÍ DOZOR (§ 153)

Stavbyvedoucí je povinen řídit provádění stavby v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu a s ověřenou projektovou dokumentací, zajistit dodržování povinností k ochraně života, zdraví, životního prostředí a bezpečnosti práce vyplývajících ze zvláštních právních předpisů, zajistit řádné uspořádání staveniště a provoz na něm a dodržení obecných požadavků na výstavbu (§ 169), popřípadě jiných technických předpisů a technických norem. V případě existence staveb technické infrastruktury v místě stavby je povinen zajistit vytýčení tras technické infrastruktury v místě jejich střetu se stavbou. Stavbyvedoucí je dále povinen působit k odstranění závad při provádění stavby a neprodleně oznámit stavebnímu úřadu závady, které se nepodařilo odstranit při vedení stavby, vytvářet podmínky pro kontrolní prohlídku stavby, spolupracovat s osobou vykonávající technický dozor stavebníka nebo autorský dozor projektanta, pokud jsou zřízeny, a s koordinátorem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, působí-li na staveništi. Osoba vykonávající stavební dozor odpovídá spolu se stavebníkem za soulad prostorové polohy stavby s ověřenou dokumentací, za dodržení obecných požadavků na výstavbu, za bezbariérové užívání stavby a jiných technických předpisů a za dodržení rozhodnutí a jiných opatření vydaných k uskutečnění stavby. Osoba vykonávající stavební dozor sleduje způsob a postup provádění stavby, zejména bezpečnost instalací a provozu technických zařízení na staveništi, vhodnost ukládání a použití stavebních výrobků, materiálů a konstrukcí a vedení stavebního deníku nebo jednoduchého záznamu o stavbě; působí k odstranění závad při provádění stavby, a pokud se jí nepodaří takové závady v rámci vykonávání dozoru odstranit, oznámí je neprodleně stavebnímu úřadu.

7.2.1 Judikatura

Rozsudek MS v Praze ze dne 12. 4. 2016, č.j. 6 A 54/2011-47

Soud přijal názor, že neuvedení konkrétní osoby stavbyvedoucího či osoby, která by na stavbě prováděla stavební dozor v tomto konkrétním případě (šlo o dodatečné povolení změny stavby, která byla již dokončena), není v rozporu s § 132 a násl. stavebního zákona, neboť stavba již byla provedena.

7.3 VLASTNÍK STAVBY A ZAŘÍZENÍ (§ 154–155)

Vlastník stavby je povinen

• a) udržovat stavbu podle § 3 odst. 4 po celou dobu její existence;
• b) neprodleně ohlásit stavebnímu úřadu závady na stavbě, které ohrožují životy či zdraví osob nebo zvířat;
• c) umožnit kontrolní prohlídku stavby, a pokud tomu nebrání vážné důvody, této prohlídky se zúčastnit;
• d) uchovávat stavební deník po dobu 10 let od vydání kolaudačního souhlasu, popřípadě od dokončení stavby, pokud se kolaudační souhlas nevyžaduje;
• e) uchovávat po celou dobu trvání stavby dokumentaci jejího skutečného provedení, rozhodnutí, osvědčení, souhlasy, ověřenou projektovou dokumentaci, popřípadě jiné důležité doklady týkající se stavby.

Vlastník zařízení, které podléhá tomuto zákonu, je povinen

• a) udržovat zařízení v řádném stavu po celou dobu jeho existence;
• b) neprodleně ohlásit stavebnímu úřadu závady na zařízení, které ohrožují životy či zdraví osob nebo zvířat;
• c) umožnit kontrolní prohlídku zařízení, a pokud tomu nebrání vážné důvody, této prohlídky se zúčastnit;
• d) uchovávat dokumentaci skutečného provedení zařízení, rozhodnutí, souhlasy a jiné důležité doklady týkající se zařízení po celou dobu jeho existence.

Stavební podnikatelé, stavbyvedoucí, osoby vykonávající stavební dozor, autorizovaní inspektoři, stavebníci a vlastníci staveb jsou povinni bezodkladně oznamovat příslušnému stavebnímu úřadu a ministerstvu výskyt závady, poruchy nebo havárie stavby a výsledky šetření jejich příčin, došlo-li při nich ke ztrátám na životech, k ohrožení života osob nebo zvířat nebo ke značným majetkovým škodám. Oznámení musí obsahovat zejména místo, čas, popis oznamované události a jejích důsledků, povahu stavby, popřípadě další okolnosti důležité pro správné posouzení příčin; nezabývá se hodnocením či posuzováním viny nebo odpovědnosti. Rozsah a způsob oznamování výskytu závady, poruchy nebo havárie stavby a výsledky šetření jejich příčin stanoví prováděcí právní předpis.

7.4 POŽADAVKY NA STAVBY (§ 156)

Pro stavbu mohou být navrženy a použity jen takové výrobky, materiály a konstrukce, jejichž vlastnosti z hlediska způsobilosti stavby pro navržený účel zaručují, že stavba při správném provedení a běžné údržbě po dobu předpokládané existence splní základní požadavky na stavby. Výrobky pro stavbu, které mají rozhodující význam pro výslednou kvalitu stavby a představují zvýšenou míru ohrožení oprávněných zájmů, jsou stanoveny a posuzovány podle zvláštních právních předpisů.

7.5 STAVEBNÍ DENÍK (§ 157)

Při provádění stavby vyžadující stavební povolení nebo ohlášení stavebnímu úřadu musí být veden stavební deník, do něhož se pravidelně zaznamenávají údaje týkající se provádění stavby; u ohlašovaných staveb uvedených v § 104 odst. 1 písm. e) až k) postačí jednoduchý záznam o stavbě. Stavební deník nebo jednoduchý záznam o stavbě je povinen vést zhotovitel stavby, u stavby prováděné svépomocí stavebník. Záznamy do nich jsou oprávněni provádět stavebník, stavbyvedoucí, osoba vykonávající stavební dozor, osoba provádějící kontrolní prohlídku stavby a osoba odpovídající za provádění vybraných zeměměřických prací. Záznamy jsou dále oprávněny provádět osoby vykonávající technický dozor stavebníka a autorský dozor, jsou-li takové dozory zřízeny, koordinátor bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, působí-li na staveništi, autorizovaný inspektor u stavby, pro jejíž provedení vydal certifikát podle § 117, a další osoby oprávněné plnit úkoly správního dozoru podle zvláštních právních předpisů. Po dokončení stavby předá její zhotovitel originál stavebního deníku nebo jednoduchého záznamu o stavbě stavebníkovi. Obsahové náležitosti stavebního deníku a jednoduchého záznamu o stavbě a způsob jejich vedení stanoví prováděcí právní předpis.

7.5.1 Judikatura

Rozsudek NSS ze dne 11. 11. 2014, č.j. 6 As 207/2014-36

Směřují-li námitky vlastníka sousední nemovitosti proti způsobu provedení stavby a dokládá-li tato svá tvrzení důkazy, jako jsou fotografie z doby provádění stavby a odborné znalecké posouzení, pak k vyvrácení jeho námitek nepostačují jen výkresy, ale měly by být předloženy důkazy stejně pádné (např. stavební deník, fotografie průběhu stavby, ohledání dokončené stavby, odborné posouzení jejího provedení apod.).

Rozsudek KS v Praze ze dne 25. 4. 2016, č.j. 45 A 25/2014-127

V obecné rovině lze přisvědčit žalobci, že pořízení kopie stavebního deníku přímo v rámci kontrolní prohlídky může zamezit provádění dodatečných zápisů, resp. takovéto zápisy následně snadno odhalit. Žalobce však pomíjí, že provedení kontrolní prohlídky stavby bylo osobě zúčastněné na řízení (tj. stavebníkovi) vždy předem oznámeno, takže mohla eventuálně stavební deník „doplnit“ již před kontrolou.

8 VYBRANÉ ČINNOSTI VE VÝSTAVBĚ A SOUČINNOST VLASTNÍKŮ TECHNICKÉ INFRASTRUKTURY (§ 158–161, § 168)

8.1 VYBRANÉ ČINNOSTI VE VÝSTAVBĚ (§ 158)

Vybrané činnosti, jejichž výsledek ovlivňuje ochranu veřejných zájmů ve výstavbě, mohou vykonávat pouze fyzické osoby, které získaly oprávnění k jejich výkonu podle zvláštního právního předpisu. Vybranými činnostmi jsou projektová činnost ve výstavbě, kterou se rozumí zpracování územně plánovací dokumentace, územní studie, dokumentace pro vydání územního rozhodnutí a pro uzavření veřejnoprávní smlouvy nahrazující územní rozhodnutí a projektové dokumentace podle § 158 odst. 2, a odborné vedení provádění stavby nebo její změny. Projektovou dokumentací je dokumentace

• a) stavby podle § 104 odst. 1 písm. a) až e);
• b) stavby pro vydání stavebního povolení podle § 115;
• c) k uzavření veřejnoprávní smlouvy podle § 116;
• d) k posouzení autorizovaným inspektorem podle § 117;
• e) stavby pro vydání společného povolení;
• f) změn staveb uvedených v písmenech a) až e) před jejím dokončením podle § 118;
• g) staveb uvedených v písmenech a) až f) k opakovanému stavebnímu řízení nebo dodatečnému povolení stavby podle § 129;
• h) pro provádění stavby;
• i) pro nezbytné úpravy podle § 137, nebo
• j) vodního díla k ohlášení podle § 15a odst. 1 nebo 3 vodního zákona.

8.2 JUDIKATURA

Rozsudek KS v Brně ze dne 3. 12. 2015, č.j. 30 A 11/2014-176

Výpočet oslunění (zastínění) interiéru budov je takový úkon, který nespadá pod rozsah vybraných činností ve výstavbě ve smyslu § 158 stavebního zákona vymezující tzv. vybrané činnosti ve výstavbě a není pro něj tedy zapotřebí autorizace ve smyslu zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů.

8.3 PROJEKTOVÁ ČINNOST VE VÝSTAVBĚ (§ 159)

Projektant odpovídá za správnost, celistvost a úplnost jím zpracované územně plánovací dokumentace, územní studie a dokumentace pro vydání územního rozhodnutí, zejména za respektování požadavků z hlediska ochrany veřejných zájmů a za jejich koordinaci. Je povinen dbát právních předpisů a působit v součinnosti s příslušnými orgány územního plánování a dotčenými orgány. Projektant územně plánovací dokumentace zpracovává a pořizovateli předává vybrané části územně plánovací dokumentace v jednotném standardu. Projektant odpovídá za správnost, celistvost, úplnost a bezpečnost stavby provedené podle jím zpracované projektové dokumentace a proveditelnost stavby podle této dokumentace, jakož i za technickou a ekonomickou úroveň projektu technologického zařízení, včetně vlivů na životní prostředí. Je povinen dbát právních předpisů a obecných požadavků na výstavbu vztahujících se ke konkrétnímu stavebnímu záměru a působit v součinnosti s příslušnými dotčenými orgány. Statické, popřípadě jiné výpočty musí být vypracovány tak, aby byly kontrolovatelné. Není-li projektant způsobilý některou část projektové dokumentace zpracovat sám, je povinen k jejímu zpracování přizvat osobu s oprávněním pro příslušný obor nebo specializaci, která odpovídá za jí zpracovaný návrh. Odpovědnost projektanta za projektovou dokumentaci stavby jako celku tím není dotčena. Dokumentaci ohlašovaných staveb uvedených v § 104 odst. 1 písm. f) až i) a k) může kromě projektanta zpracovat též osoba, která má vysokoškolské vzdělání stavebního nebo architektonického směru anebo střední vzdělání stavebního směru s maturitní zkouškou a alespoň 3 roky praxe v projektování staveb. Na tuto osobu se přiměřeně vztahuje ustanovení § 159 odst. 3.

8.3.1 Judikatura

Rozsudek NSS ze dne 27. 1. 2015, č.j. 8 As 41/2014-40

Stavební úřad nemůže pouze nekriticky přejímat veškeré informace k vydání územního rozhodnutí z dokumentace předložené žadatelem, resp. spokojit se s tvrzeními projektanta, aniž by věc sám posoudil. Stavební úřad je povinen zjistit všechny okolnosti potřebné k vypořádání námitek a k ochraně práv účastníků řízení, musí sám dostatečně zjistit a prokázat, zda záměr neohrožuje práva účastníků řízení či jiné zákonem chráněné zájmy. Odpovědnost za zjištění skutkového stavu v žádném případě nemůže přenést na projektanta, který zpracoval dokumentaci, jež tvoří povinnou přílohu žádosti o vydání územního rozhodnutí. § 159 odst. 1 stavebního zákona odráží profesní odpovědnost autorizovaných inženýrů a architektů, která je dále specifikována v zákoně o výkonu povolání (pozn. – v autorizačním zákoně). V žádném případě ustanovení § 159 stavebního zákona neznamená, že by autorizované osoby měly suplovat roli stavebního úřadu nebo že by stavební úřady mohly na tyto osoby přenášet odpovědnost za dostatečné zjištění skutkového stavu potřebné k vydání územního rozhodnutí.

8.4 PROVÁDĚNÍ STAVEB (§ 160)

Provádět stavbu může jako zhotovitel jen stavební podnikatel, který při její realizaci zabezpečí odborné vedení provádění stavby stavbyvedoucím, pokud v § 160 odst. 3 a 4 není stanoveno jinak. Dále je povinen zabezpečit, aby práce na stavbě, k jejichž provádění je předepsáno zvláštní oprávnění, vykonávaly jen osoby, které jsou držiteli takového oprávnění. Zhotovitel stavby je povinen provádět stavbu v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu a s ověřenou projektovou dokumentací, dodržet obecné požadavky na výstavbu, popřípadě jiné technické předpisy a technické normy a zajistit dodržování povinností k ochraně života, zdraví, životního prostředí a bezpečnosti práce vyplývajících ze zvláštních právních předpisů. Svépomocí může stavebník sám pro sebe provádět

• a) stavby, terénní úpravy, zařízení a udržovací práce uvedené v § 103, s výjimkou § 103 odst. 1 písm. e) bodů 4 až 8;
• b) stavby, terénní úpravy, zařízení a udržovací práce uvedené v § 104.

Stavby uvedené v § 160 odst. 3 lze provádět svépomocí, pokud stavebník zajistí stavební dozor, není-li pro takovou činnost sám odborně způsobilý. Jde-li však o stavbu pro bydlení nebo změnu stavby, která je kulturní památkou, je stavebník povinen zajistit odborné vedení provádění stavby stavbyvedoucím.

8.4.1 Judikatura

Rozsudek NSS ze dne 27. 1. 2016, č.j. 6 As 196/2015-33

Po vzniku veřejného subjektivního práva provést stavbu se již může „legálním“ stavebníkem stát kdokoliv, nikoliv nutně jen žadatel. Musí však stavbu provádět pro sebe, tedy nikoliv pro jiného jako stavební podnikatel či zhotovitel (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. května 1999 čj. 5 A 63/97-20). Stavba se tedy nestává stavbou nepovolenou jen proto, že ji pro sebe realizuje jiná osoba, než která žádala o stavební povolení, podávala ohlášení, uzavřela veřejnoprávní smlouvu či smlouvu s autorizovaným inspektorem o kontrole projektové dokumentace stavby, příp. než právní nástupce takovéto osoby. Taková stavba může být samozřejmě stavbou neoprávněnou z hlediska soukromého práva. To však není starost stavebního úřadu, takový spor musí jeho účastníci řešit soudní cestou.

8.5 VLASTNÍCI TECHNICKÉ INFRASTRUKTURY (§ 161)

Vlastníci technické infrastruktury jsou povinni vést o ní evidenci, která musí obsahovat polohové umístění a ochranu, a v odůvodněných případech, s ohledem na charakter technické infrastruktury, i výškové umístění. Na žádost pořizovatele územně analytických podkladů, územní studie nebo územně plánovací dokumentace, obecního úřadu, žadatele o vydání regulačního plánu nebo územního rozhodnutí, stavebníka nebo osoby jím zmocněné sdělí vlastník technické infrastruktury ve lhůtě do 30 dnů údaje o její poloze, podmínkách napojení, ochrany a další údaje nezbytné pro projektovou činnost a provedení stavby. Informace mohou být poskytnuty v digitální podobě. Vlastník technické infrastruktury je oprávněn požadovat na žadateli úhradu nákladů spojených s poskytnutím požadovaných údajů, nejvýše však do výše nákladů na pořízení jejich kopií, nosičů dat a nákladů na doručení. Na výzvu orgánu územního plánování a stavebního úřadu jsou vlastníci technické infrastruktury povinni jim bez průtahů poskytnout nezbytnou součinnost při plnění úkolů podle tohoto zákona.

8.6 DOKUMENTACE (§ 168)

Vedení spisové služby a nahlížení do spisu se řídí ustanoveními správního řádu a zvláštního právního předpisu. Kopii dokumentace stavby stavební úřad poskytne, pokud žadatel předloží souhlas toho, kdo dokumentaci pořídil, případně souhlas vlastníka stavby, které se dokumentace týká. V odůvodněných případech lze usnesením odepřít nahlížení do vybraných částí dokumentace u staveb důležitých pro obranu státu, staveb civilní ochrany a bezpečnosti, popřípadě z důvodů ochrany osob a jejich majetku.

8.6.1 Judikatura

Rozsudek NSS ze dne 21. 12. 2011, č.j. 1 As 112/2011-100

Stavební zákon ve vztahu k nahlížení do spisu, resp. pořizování kopií projektové dokumentace, v § 168 odst. 2 stanoví: „Vedení spisové služby a nahlížení do spisu se řídí ustanoveními správního řádu a zvláštního právního předpisu. Kopii dokumentace stavby stavební úřad poskytne, pokud žadatel předloží souhlas toho, kdo dokumentaci pořídil, případně souhlas vlastníka stavby, které se dokumentace týká.“ Věta druhá tohoto ustanovení tedy představuje odchylnou, speciální úpravu ve vztahu k § 38 odst. 4 správního řádu pro případy poskytování kopií spisu, konkrétně pak pro poskytování kopií dokumentace stavby. Nejvyšší správní soud je přesvědčen, že pořizování kopií projektové dokumentace v rámci stavebního řízení je součástí práva nahlížet do spisu a pořizovat si z něj opisy. Stavební zákon pro možnost jeho výkonu pouze stanovuje zvláštní podmínky (nutnost doložení souhlasu pořizovatele dokumentace či vlastníka stavby). Lze tedy učinit dílčí závěr, že pořizování kopií projektové dokumentace je součástí práva nahlížet do spisu, konkrétně pak práva činit si výpisy a práva na to, aby správní orgán pořídil kopie spisu nebo jeho části.

9 OBECNÉ POŽADAVKY NA VÝSTAVBU A ÚPRAVA NĚKTERÝCH DALŠÍCH PRÁV A POVINNOSTÍ (§ 169, § 172–173, § 177)

9.1 OBECNÉ POŽADAVKY NA VÝSTAVBU (§ 169)

Právnické osoby, fyzické osoby a příslušné orgány veřejné správy jsou povinny při územně plánovací a projektové činnosti, při povolování, provádění, užívání a odstraňování staveb respektovat záměry územního plánování a obecné požadavky na výstavbu (§ 2 odst. 2 písm. e)) stanovené prováděcími právními předpisy. Výjimku z obecných požadavků na výstavbu, jakož i řešení územního plánu nebo regulačního plánu odchylně od nich lze v jednotlivých odůvodněných případech povolit pouze z těch ustanovení prováděcího právního předpisu, ze kterých tento předpis povolení výjimky výslovně umožňuje, a jen pokud se tím neohrozí bezpečnost, ochrana zdraví a života osob a sousední pozemky nebo stavby. Řešením podle povolené výjimky musí být dosaženo účelu sledovaného obecnými požadavky na výstavbu. O výjimce z obecných požadavků na využívání území při pořizování územního plánu a regulačního plánu rozhoduje příslušný pořizovatel. O výjimce z obecných požadavků na využívání území při stanovení požadavků na vymezování pozemků a umisťování staveb na nich rozhoduje stavební úřad příslušný rozhodnout ve věci. O výjimce z technických požadavků na stavby a technických požadavků zabezpečujících bezbariérové užívání stavby rozhoduje stavební úřad příslušný rozhodnout ve věci. Řízení o výjimce se vede na žádost buď samostatně, nebo může být spojeno s územním, stavebním nebo jiným řízením podle tohoto zákona; nemusí však být ukončeno společným správním aktem. Rozhodnutí o povolení výjimky nebo odchylného řešení podle § 169 odst. 2 až 5 lze vydat jen v dohodě nebo se souhlasem dotčeného orgánu, který hájí zájmy chráněné podle zvláštních právních předpisů, kterých se odchylné řešení týká.

9.1.1 Judikatura

Rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 30. 7. 2013, č.j. 8 As 8/2011-66

Rozhodnutí o výjimce z obecných požadavků na výstavbu zpravidla nezakládá práva a povinnosti fyzických a právnických osob samo o sobě, ale až ve spojení s navazujícím aktem správního orgánu, kterým je rozhodováno o celém předmětu řízení. Takové rozhodnutí lze proto soudně přezkoumat pouze v režimu § 75 odst. 2 s. ř. s. Samostatně soudně přezkoumatelným ve smyslu § 65 s. ř. s. by bylo rozhodnutí o výjimce z obecných požadavků na výstavbu pouze v případě, pokud by po jeho vydání nebylo k uskutečnění příslušného stavebního záměru zapotřebí žádného navazujícího úkonu stavebního úřadu.

Rozsudek NSS ze dne 1. 11. 2012, č.j. 8 As 27/2012-113

Mezi jednotlivé činitele ovlivňující pohodu bydlení (kvalitu prostředí) náleží také podstatné snížení odstupové vzdálenosti mezi budovami, úbytek oblohové složky, omezení výhledu, a tedy i míra oslunění a osvětlení bytu, a narušení soukromí, protože i tyto složky se na pohodě bydlení podílejí. Správní orgán při posuzování, zda mohlo dojít k narušení pohody bydlení, musí přihlížet i ke konkrétním zvláštnostem lokality. V lokalitě s vysokou úrovní státní, příp. i mezinárodní památkové ochrany stavební úřady vybírají pouze mírnější a citlivější varianty zásahů do jejího vzhledu. Jakkoli výhled z oken určité nemovitosti nemůže být v průběhu času absolutně neměnný, lze důvodně očekávat, že pokud dojde v okruhu několika málo metrů od nemovitosti jednotlivce k zásadní změně výhledových poměrů jako nepochybné složce pohody bydlení, která přímo souvisí i s posuzováním oslunění nemovitosti a stíněním okolních budov, bude se moci dotčená osoba k těmto změnám vyjádřit ve správním řízení, bude-li se toho domáhat. Článek 8 odst. 2 vyhlášky č. 26/1999 Sb. hlavního města Prahy, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze, který upravuje požadavky na odstupy mezi sousedícími stavbami pro bydlení, se dle své poslední věty obdobně použije i na vzájemné odstupy staveb pro bydlení a všech ostatních staveb. Současně se vždy uplatní i čl. 8 odst. 1 citované vyhlášky, který upravuje obecné požadavky na odstupy staveb. Pokud vzhledem k historické zástavbě požadovaný odstup staveb dle čl. 8 odst. 2 vyhlášky č. 26/1999 Sb. hlavního města Prahy, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze, nebyl dodržen ani před vydáním stavebního povolení, musí správní orgán o to přísněji vážit, zda další zmenšování tohoto prostoru povolí (např. prostřednictvím výjimky podle čl. 63 citované vyhlášky). V tom případě však bude nezbytné přihlížet k obecným požadavkům na odstupy staveb dle čl. 8 odst. 1 uvedené vyhlášky, zejména hygienickým, veterinárním, požární ochrany, civilní ochrany a požadavkům na osvětlení a oslunění i zachování pohody bydlení.

Rozsudek MS v Praze ze dne 19. 1. 2012, č.j. 10 A 215/2010-39

Za současného stavu bude zcela v souladu se všemi právními předpisy, pokud bude žalobce příslušnou část své stavby užívat jako jídelnu, neboť je k tomuto účelu kolaudována. Tento stav přitom předpokládá existenci celkem 48 parkovacích stání. Je-li stav vyžadující 48 parkovacích stání v souladu s právními předpisy, postrádá rozumného důvodu žalobci bránit v tom, aby vliv stavby na okolí (tj. požadavky na zajištění dopravy v klidu) snižoval. Se žalobcem lze souhlasit v tom, že je zcela irelevantní zkoumat, zda tato parkovací stání jsou nebo nejsou někde zajištěna a zda jsou řešena jako součást stavby nebo na jejím pozemku, neboť potřebný počet parkovacích stání se snižuje, žádná další parkovací stání tedy nejsou třeba. I v případě, pokud by tato parkovací stání vůbec nebyla zajištěna, došlo by tím k tomu, že míra protiprávnosti současného stavu (tj. nezajištěná doprava v klidu) se sníží, což je nepochybně důsledek žádoucí.

Rozsudek NSS ze dne 30. 7. 2013, č.j. 4 As 97/2013-40

Požadavek žalobkyně, aby vlastník sousední nemovitosti odstranil (§ 129 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006) stavební úpravy (zde terasu), jež umožňují ve vysoké míře zasahovat do dlouhodobě zavedené úrovně soukromí v daném místě, je oprávněný bez ohledu na to, zda došlo ke konkrétním zásahům do práva žalobkyně na soukromí, či nikoliv. Rozhodující je skutečnost, že stavba terasy svým vysokým potenciálem způsobovat zásahy nad míru přiměřenou poměrům narušila zavedený a žalobkyní legitimně očekávaný rozsah soukromí.

Rozsudek NSS ze dne 13. 9. 2019, č.j. 1 As 329/2018-66

Obtěžování (imise) pohledem v současnosti přicházejí od náhodných třetích osob, které jsou návštěvníky muzea, informačního centra či se bezděčně uchýlí na workshop či jinou „akci“. Nejde o imise sousedů, se kterými se lze na lecčem domluvit mezi čtyřmi očima, případně jim „pohled vrátit“. Tyto neznámé třetí osoby, které se žalobcem zpravidla nebude pojit žádné pouto, nemají žádný zájem na udržení dobrých sousedských vztahů či obavu z možné sousedské reciprocity. V projednávané věci proto nelze závěry vystavěné na imisích rozdílné kvality bez dalšího převzít a stanovit žalobci povinnost provést opatření proti imisím.

Rozsudek NSS ze dne 14. 7. 2011, č.j. 1 As 69/2011-176

Pojem „okna z obytných místností v protilehlých stěnách“ obsažený v § 25 odst. 2 a 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb. je nutné chápat jako jakákoliv okna, jež vedou z obytných místností, umístěná po celé délce protilehlých stěn, bez ohledu na odlišnou délku protilehlých stěn. Požádá-li v rámci řízení o dodatečném povolení stavby stavebník o udělení výjimky z obecných požadavků na výstavbu (§ 169 stavebního zákona z roku 2006), je stavební úřad povinen zohlednit především charakter vedeného řízení (zde: provádění stavby v rozporu se stavebním povolením) a pokusit se o dohodu mezi účastníky řízení. Nebude-li taková dohoda uzavřena, stavební úřad, s respektem k vlastnickému právu a k právu na ochranu soukromí dotčených osob, zváží jejich požadavky na provedení stavebnětechnických úprav, zejména pokud budou požadavky konstruktivně vyjádřeny (např. stanovením podmínek pro udělení výjimky), a včlení je jako podmínky do rozhodnutí o udělení výjimky, příp. přezkoumatelným způsobem odůvodní, proč takovému požadavku vlastníka sousední nemovitosti nebylo možné vyhovět.

Rozsudek NSS ze dne 27. 1. 2011, č.j. 1 As 96/2010-141

Výjimka povolená stavebním úřadem nesmí popřít samotnou podstatu a smysl ustanovení, z něhož byla udělena.

Rozsudek MS v Praze ze dne 23. 4. 2013, č.j. 10 A 141/2011-120

Prvním předpokladem pro povolení výjimky z obecných technických požadavků na výstavbu podle § 169 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006 je fakt, že se jedná o „jednotlivý odůvodněný případ“. Pro povolení výjimky tedy musí existovat závažný důvod, tedy jinými slovy řečeno určité závažné důvody musí vylučovat, aby stavba byla realizována v souladu s obecnými technickými požadavky na výstavbu (tak, aby povolení výjimky nebylo třeba). Takovým důvodem není sám o sobě fakt, že stavebník o povolení takové výjimky požádal – jinými slovy přání stavebníka zde není oním dostatečným důvodem, který má zákon na mysli.

Rozsudek KS v Českých Budějovicích ze dne 23. 9. 2011, č.j. 10 A 53/2011-39

Řízení o výjimce je konečným rozhodnutím ohledně výměry doplňkové stavby, proto je na stavebním úřadu, aby v souladu se zásadou subsidiarity v tomto řízení stanovil takové podmínky pro stavebníka, které by přispěly k ochraně práv dotčených vlastníků. Bude proto na dotčených vlastnících, aby v součinnosti se stavebním úřadem a se stavebníkem formulovali své požadavky. Nelze připustit, aby vlastník sousední nemovitosti byl krácen na vlastnických právech postupem stavebníka, který postaví stavbu bez stavebního povolení.

9.2 VSTUPY NA POZEMKY A DO STAVEB (§ 172)

Pověřený zaměstnanec stavebního úřadu, orgánu územního plánování a orgánu obce (dále jen „oprávněná úřední osoba“), pokud plní úkoly podle tohoto zákona, je oprávněn vstupovat na cizí pozemky, stavby a do staveb s vědomím jejich vlastníků při

• a) zjišťování stavu stavby a pozemku;
• b) opatřování důkazů a dalších podkladů pro vydání správního rozhodnutí nebo opatření.

V případě bezprostředního ohrožení života nebo zdraví osob či zvířat, které nastalo v souvislosti s přípravou a prováděním neodkladného odstranění stavby, nutných zabezpečovacích prací nebo vyklizení stavby ve veřejném zájmu, může oprávněná úřední osoba vstoupit na pozemek, stavbu a do stavby i bez vědomí jejich vlastníka. O tom musí vlastníka bez zbytečného odkladu informovat a uvést důvody, které k tomu vedly. Do obydlí může oprávněná úřední osoba vstoupit, jen pokud je to nezbytné pro ochranu života, zdraví nebo bezpečnosti osob. Pokud je obydlí užíváno také pro podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti, může do něj oprávněná úřední osoba vstoupit též, je-li to nezbytné pro plnění úkolů veřejné správy podle tohoto zákona. Uživatel obydlí je v uvedených případech povinen oprávněné úřední osobě vstup do obydlí umožnit. Oprávnění ke vstupu se prokazuje zvláštním průkazem, ve kterém je uvedeno jméno, příjmení, zaměstnavatel a funkce oprávněné úřední osoby, rozsah oprávnění a vymezení platnosti průkazu. Průkaz musí být opatřen otiskem úředního razítka a podepsán s uvedením jména, příjmení a funkce osoby, která pověření vydala. Pokud je to třeba, přizve oprávněná úřední osoba na pozemek, stavbu a do stavby znalce, autorizovaného inspektora nebo pověřeného pracovníka dotčeného orgánu, popřípadě další osoby z důvodu jejich odborných znalostí. Vlastník je povinen umožnit pro účely podle § 172 odst. 1 vykonání nezbytných zkoušek a měření použitím nezbytných technických zařízení či prostředků. Oprávněné úřední osoby i přizvané osoby jsou povinny dbát, aby při vstupu na pozemek, stavbu nebo do stavby nedošlo ke škodě, které bylo možno zabránit. Pokud vlastník pozemku nebo stavby bude bránit vstupu oprávněné úřední osobě nebo jí přizvané osobě, může mu stavební úřad rozhodnutím, které je prvním úkonem v řízení, umožnění vstupu nařídit. Odvolání proti takovému rozhodnutí nemá odkladný účinek. Zvláštní právní předpisy o vstupu na pozemky nebo do staveb v okruhu zájmů obrany, bezpečnosti nebo jiného zájmu státu nejsou dotčeny.

9.2.1 Judikatura

Nález ÚS ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 3/09

V případě výkonu domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor se jedná zejména o omezení základního práva osoby na nedotknutelnost jejího obydlí, kterou garantuje čl. 12 odst. 1 Listiny, podle něhož „Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí.“. Rovněž Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) v čl. 8 odst. 1 garantuje toto základní právo, když stanoví že: „Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence.“, a stejně tak Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (dále jen „Pakt“) v čl. 17 garantuje jednotlivci toto základní právo chránící jej proti „svévolnému zasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence“. Listina ani Úmluva blíže nespecifikuje obsah institutu obydlí. Judikaturou obecných soudů i českou trestněprávní doktrínou je institut obydlí definován jako prostor sloužící k bydlení (byty, rodinné domky, rekreační chaty, bytové náhrady, místnosti v zařízeních určených k trvalému bydlení jako koleje a ubytovny, ale i pronajatý hotelový pokoj apod.) a prostory k němu náležející, za které je třeba považovat všechny prostory, k jejichž užívání opravňuje vlastnický titul nebo jiný právní titul, který opravňuje k užívání daného prostoru k bydlení či obývání. Zpravidla půjde o nájemní či podnájemní smlouvu, avšak titulem může být např. i věcné břemeno. Práva na nedotknutelnost obydlí se dle panujících názorů nemůže domáhat ten, kdo v něm bydlí neoprávněně.

Rozsudek NSS ze dne 20. 11. 2014, č.j. 2 As 69/2014-57

Ze samotného znění § 172 stavebního zákona, resp. z jeho gramatického výkladu, skutečně nevyplývá, že by účastníci řízení měli být na pozemku osoby zúčastněné na řízení při ohledání její stavby přítomni. Tuto situaci je však třeba posuzovat v širším kontextu, daném základními principy správního řízení. Z nich mimo jiné plyne, že všichni účastníci správního řízení mají právo osobně se dokazování zúčastnit. Jedním z účelů ústního jednání spojeného s ohledáním na místě je přispět ke zjištění stavu věci bez důvodných pochybností (§ 3 správního řádu). Ohledání je jeden z nejbezpečnějších důkazů umožňujících správnímu orgánu, aby si mohl na základě vlastního pozorování a přímého srovnání zjištění skutečností s výsledky dosavadního šetření učinit potřebné závěry pro rozhodnutí, a účastníci řízení musí být k ohledání přizvání, mají právo klást otázky svědkům, popřípadě znalcům, jsou-li přítomni. Výše uvedené obecné principy správního řízení se samozřejmě nedají bezvýjimečně aplikovat za každé myslitelné situace. Zpravidla tedy bude na správním orgánu, aby zjistil, zda v určité situaci právní řád neupřednostňuje před jejich uplatňováním ochranu jiných právních statků. Na aplikaci § 172 stavebního úřadu musí být tedy nahlíženo z hlediska proporcionality zásahu do práv jiných osob, zde konkrétně osoby zúčastněné na řízení jako stavebníka a vlastníka pozemku.

Rozsudek MS v Praze ze dne 3. 12. 2014, č.j. 8 A 75/2010,26

Pojem „obydlí“ není stavebním zákonem vymezen, nicméně toto ustanovení chrání nedotknutelnosti obydlí a je tak prováděcím ustanovením k čl. 12 Listiny základních práv a svobod, v němž je nedotknutelnost obydlí ústavně zakotvena. Vzhledem k tomu, že předmětné ustanovení slouží k ochraně soukromí jednotlivce v jím obývaném prostoru, nelze za obydlí považovat stavbu využívanou výhradně k podnikatelské činnosti, byť by byla povolena a realizována jako obytný dům, čehož si byl stavební úřad před započetím kontrolní prohlídky vědom, když uvedl, že konal právě na základě obdržených informací, že ve stavbě je provozováno zdravotnické zařízení a není využívána k bydlení. Postup podle § 172 odst. 3 stavebního zákona tudíž v dané věci nebyl na místě.

9.3 POŘÁDKOVÁ POKUTA (§ 173)

Stavební úřad může rozhodnutím uložit pořádkovou pokutu do 50 000 Kč tomu, kdo závažným způsobem ztěžuje postup v řízení nebo provedení kontrolní prohlídky, anebo plnění úkolů podle § 172 tím, že

• a) znemožňuje oprávněné úřední osobě nebo osobě jí přizvané vstup na svůj pozemek nebo stavbu;
• b) na výzvu stavebního úřadu se nezúčastní kontrolní prohlídky, ač je k tomu podle tohoto zákona povinen.

Pořádkovou pokutu do 50 000 Kč může stavební úřad uložit vlastníku technické infrastruktury, který neposkytl nezbytnou součinnost podle § 161 odst. 2, ačkoli byl k tomu vyzván. Při ukládání pořádkové pokuty podle § 173 odst. 1 a 2 se postupuje podle ustanovení správního řádu o pořádkové pokutě.

9.3.1 Judikatura

Usnesení ÚS ze dne 11. 8. 2011 sp. zn. III ÚS 1556/11

Ve věci rozsudku NSS ze dne 23. 2. 2011, č.j. 4 As 22/2010-54 pro uložení pořádkové pokuty je klíčový postup stěžovatelky. Ta se kontrolních prohlídek nezúčastnila, ačkoliv o této povinnosti byla prokazatelně a opakovaně stavební úřadem poučena. Svým jednáním tak naplnila skutkovou podstatu pořádkového deliktu. Ačkoliv právní úprava připouští, aby se vlastník stavby nemusel kontrolní prohlídky zúčastnit, nezbytnou podmínkou k tomu je existence vážných důvodů. V takovém případě je ovšem třeba splnit druhou povinnost a po omluvě neúčasti umožnit vstup na pozemek nebo stavbu. Pokud stěžovatelka za vážné důvody bere ohrožení výkonu jejího vlastnického práva a práva na ochranu soukromí a nedotknutelnost obydlí, NSS konstatuje, že tato práva sama o sobě nevylučují osobní účast na kontrolní prohlídce. Stěžovatelka se mohla a měla kontrolní prohlídky zúčastnit a teprve v jejím rámci mohla uvést své námitky a výhrady vůči postupu stavebního úřadu, což však neučinila. Nelze zaměňovat námitky proti kontrolní prohlídce a námitky proti vstupu úřední osoby do obydlí. Navíc zde stavební zákon, a v souladu s ním i výzva, používají obratu úřední osobou „přizvané“ osoby. Stavební zákon přitom jejich účast za stanovených podmínek umožňuje, aniž to (stejně jako provedení samotné prohlídky) váže na souhlas vlastníka kontrolované stavby. Jinak by mohl být zmařen vlastní účel takové prohlídky.

Rozsudek NSS ze dne 26. 2. 2012, č.j. 7 As 113/2011-70

Výklad stěžovatele, že pro uložení pořádkové pokuty podle § 173 odst. 1 písm. a) stavebního zákona se musí jednat o opakované nebo trvalé znemožnění vstupu na pozemek nebo stavbu, je podle NSS značně zjednodušující. Jednání osoby, která znemožňuje oprávněné úřední osobě nebo osobě jí přizvané vstup na svůj pozemek nebo stavbu, je třeba posuzovat z hlediska smyslu a povahy institutu kontrolní prohlídky, tedy především zda za konkrétních okolností závažným způsobem ztěžuje postup v řízení nebo provedení kontrolní prohlídky. To se týká i trvání nebo četnosti takového aktivního či pasivního jednání. Odmítnutí vstupu, tedy neposkytnutí součinnosti při kontrolní prohlídce, nastane-li taková potřeba, zpravidla ztíží provedení kontrolní prohlídky závažným způsobem, takže jsou naplněny podmínky pro uložení pořádkové pokuty ve smyslu stavebního zákona.

Rozsudek NSS ze dne 25. 1. 2012, č.j. 1 As 148/2011-52

Pořádkovou pokutou se trestá porušování povinností vyplývajících z práva formálního, procesního. Nejde tu o postih za porušování práva hmotného, ale o sankci za neplnění povinností stanovené k zajištění průběhu a účelu řízení před správním orgánem. Správní soudy zásadně nemohou napravovat procesní pasivitu účastníka řízení, který nebyl v průběhu správního řízení co do svých tvrzení a co do návrhů důkazů nijak aktivní, a skutková tvrzení uplatnit poprvé teprve v řízení před správními soudy. V souzené věci skutečnost, že stěžovatelka nové skutečnosti poprvé uplatnila až v řízení před správními soudy, nemohly ovlivnit zákonnost uložené pořádkové pokuty. Stěžovatelka totiž byla povinna vážné důvody bránící provedení prohlídky sdělit správním orgánům obratem, tj. nejlépe již před prováděním kontrolní prohlídky, případně neprodleně po datu jejího konání. NSS uzavřel, že přílišná pasivita účastníka pak může vést k negativním důsledkům v podobě uložení pořádkové pokuty správním orgánem.

Rozsudek NSS ze dne 17. 8. 2011, č.j. 9 As 38/2011-83, Rozsudek NSS ze dne 17. 8. 2011, č.j. 9 As 39/2011-87.

K ukládání pořádkových pokut dochází vydáním písemného správního rozhodnutí, které musí splňovat předepsané formální i obsahové náležitosti. Obsahové náležitosti rozhodnutí vycházejí z § 68 odst. 1 správního řádu, a jsou jimi: výroková část, odůvodnění a poučení účastníků. Těžiště rozhodnutí spočívá v jeho výrokové části, v níž se uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle kterých bylo rozhodováno, a označení účastníků řízení. Řádně formulovaný výrok včetně konkrétního popisu skutku a uvedení právního ustanovení, podle kterého bylo rozhodováno, představuje nezastupitelnou součást rozhodnutí. Pouze z výroku rozhodnutí lze zjistit, zda a jaká povinnost byla porušena a jaké opatření či sankce byla uložena, jen výrok rozhodnutí (a nikoliv jeho odůvodnění) může být vynucen správní exekucí apod. Na výrokové části správního rozhodnutí je rozhodnutí jako celek postaveno. NSS v projednávané věci vytýkal správním orgánům, že nepostavily najisto, za jaké konkrétní jednání byl stěžovatel postižen, což lze zaručit pouze konkretizací údajů obsahujících popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, případně i uvedením jiných skutečností, které by mohly jednání stěžovatele blíže charakterizovat, a dále aby takto popsané jednání bylo jednoznačně právně kvalifikováno, tj. podřazeno pod skutkovou podstatu konkrétního zákonného ustanovení. Uvedení těchto náležitostí ve výroku rozhodnutí má význam zejména z hlediska zajištění řádného práva na obhajobu stěžovatele a jeho případnou možnost se odpovědnosti zprostit (vyvinit).

Rozsudek KS v Brně ze dne 21. 9. 2015, č.j. 29 A 36/2013-65

K námitce žalobce, že nebyl dostatečně seznámen se záměry a plány řízení, dále s obsahem správního spisu a že mu bylo odepřeno právo na řádné prošetření věci, soud uvedl: Žalobci byla uložena pořádková pokuta dle § 173 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, přičemž § 173 odst. 3 stavebního zákona k tomu doplňuje, že při ukládání pořádkové pokuty se postupuje podle ustanovení správního řádu o pořádkové pokutě. Dle § 62 odst. 5 správního řádu platí, že prvním úkonem v řízení ve věci uložení pořádkové pokuty je vydání rozhodnutí. Vzhledem k této dikci zákona nemohl být žalobce zkrácen na svých právech, neboť prvním úkonem v řízení bylo právě uložení pořádkové pokuty. Žalobci nebylo odepřeno ani právo na řádné prošetření věci, neboť po vydání rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty podal řádné odvolání, kterým se žalovaný (odvolací orgán) řádně zabýval a řádným způsobem jej vyřídil, přičemž nedůvodnost jednotlivých odvolacích námitek odůvodnil v souladu se zákonem.

9.4 MIMOŘÁDNÉ POSTUPY (§ 177)

Pokud při vyhlášení stavu nebezpečí, nouzového stavu, stavu ohrožení státu nebo válečného stavu podle zvláštního právního předpisu anebo při bezprostředně hrozící živelní pohromě či závažné havárii je třeba bezodkladně provést opatření k odvrácení nebo zmírnění možných dopadů mimořádné události, lze se v mezích § 177 odst. 2 až 4 odchýlit od postupů stanovených tímto zákonem. Opatření na stavbách a pozemcích spočívající podle okolností i v provádění staveb, terénních úprav nebo odstraňování staveb, jimiž se předchází bezprostředně hrozícím důsledkům živelní pohromy nebo závažné havárie, čelí jejich účinkům a zabraňuje ohrožení života nebo zdraví osob, popřípadě jiným škodám, mohou být zahájena bez předchozího rozhodnutí nebo jiného opatření podle tohoto zákona, nestanoví-li zvláštní právní předpisy jinak. Stavebnímu úřadu však musí být neprodleně oznámeno, že jsou taková opatření prováděna; následně lze postupovat podle § 177 odst. 5 a 6. Jestliže se stavby nebo terénní úpravy zničené nebo poškozené živelní pohromou nebo závažnou havárií mohou v souladu se zvláštními právními předpisy obnovit ve shodě s původními rozhodnutími nebo jinými opatřeními stavebního úřadu, postačí, že takové opatření bylo předem stavebnímu úřadu ohlášeno. Pro tento postup platí ustanovení § 106 odst. 1 obdobně s tím, že lhůta pro písemné sdělení stavebního úřadu, že proti obnovení stavby nemá námitek, činí 7 dnů. V ohlášení se uvedou údaje o stavbě nebo terénních úpravách, které mají být obnoveny, jednoduchý technický popis prací a osoba, která bude činnost provádět. Souhlas stavebního úřadu podle § 177 odst. 3 platí po dobu 12 měsíců; nepozbývá však platnosti, pokud v této době bylo s prováděním ohlášených prací započato. Lhůta začíná běžet dnem následujícím po dni, kdy byl stavebníkovi doručen písemný souhlas. U staveb a terénních úprav, které je nezbytné bezodkladně provést ke zmírnění nebo odvrácení dopadů živelní pohromy nebo závažné havárie stavby, může být

• a) po projednání se stavebním úřadem upuštěno od vydání územního rozhodnutí nebo územního souhlasu, popřípadě stanoveno, že k provedení stavby nebo terénních úprav postačí souhlas stavebního úřadu s jejich ohlášením;
• b) po projednání se stavebním úřadem omezen obsah žádosti a jejích příloh na nejnutnější míru nezbytnou pro rozhodnutí;
• c) stanoveno v rozhodnutí, že některé doklady předepsané jako přílohy k žádosti, popřípadě jiné doklady budou předloženy ve stanovené lhůtě dodatečně;
• d) v odůvodněných případech vydáno předběžné povolení, v němž se stanoví lhůta dodatečného předložení podkladů; po jejich předložení se provede řízení a vydá rozhodnutí;
• e) zkrácena lhůta pro provedení právního úkonu účastníků řízení, nejvýše však na polovinu lhůty stanovené tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem; o zkrácení lhůt stavební úřad poučí účastníky řízení v oznámení o zahájení řízení.

Odvolání proti rozhodnutí vydanému v řízení podle § 177 odst. 5 nemá odkladný účinek. Dokončení staveb a prací provedených podle § 177 odst. 2, 3 a 5 je stavebník povinen bezodkladně oznámit stavebnímu úřadu.

9.4.1 Judikatura

Rozsudek MS v Praze ze dne 28. 4. 2016, č.j. 3 A 48/2014-29

Z hlediska běhu času zákonodárce neomezil podání ohlášení stavebnímu úřadu podle § 177 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006 a striktní nepřekročitelné časové omezení ani nenaznačil, zjevně na rozdíl od situací, na něž míří právní úprava odstavců 2 a 5 citovaného ustanovení.

Rozsudek MS v Praze ze dne 18. 3. 2014, č.j. 1 A 59/2013-38

Dne 17. 3. 2012 bylo žalobkyni prokazatelně doručeno rozhodnutí o zastavení prací a muselo jí tudíž být jasné, že stavební úřad nesouhlasí s dalším pokračováním stavby. Také z protokolu o provedené kontrole ze dne 7. 3. 2012 zcela zřejmě vyplývalo, že stavební úřad neshledal jako zákonný její dosavadní postup při zajišťování stavby. Ve chvíli, kdy tento postoj stavebního úřadu ignorovala a pokračovala nadále v budování přístavby k původnímu rodinnému domku, musela být si žalobkyně plně vědoma toho, že jedná protiprávně. V tomto směru nelze než souhlasit s žalovaným, že smyslem mimořádných postupů dle § 177 stavebního zákona je provádění bezodkladných úkonů, jež mají zabránit potenciálním a bezprostředně hrozícím škodám. Mimořádné události však nemohu být zneužívány k provádění stavebních úprav, jež zcela zřejmě smysl zabezpečovacích prací přesahují. Ustanovení § 177 odst. 3 dopadá na situace, kdy dochází k obnově staveb zničených či poškozených živelnými pohromami či závažnými haváriemi ve shodě s původním rozhodnutím. V posuzovaném případě žalobkyně namísto dřívější garáže postavila čtyřpodlažní přístavbu včetně podkrovní nástavby a jednoho podzemního podlaží, a tudíž nelze hovořit o situaci, že by postiženou stavbu obnovovala dle původního rozhodnutí.

10 SOUHLAS VLASTNÍKA A NAVAZUJÍCÍ ŘÍZENÍ (§ 184a)

Není-li žadatel vlastníkem pozemku nebo stavby a není-li oprávněn ze služebnosti nebo z práva stavby požadovaný stavební záměr nebo opatření uskutečnit, dokládá souhlas vlastníka pozemku nebo stavby. Není-li žadatel o povolení změny dokončené stavby jejím vlastníkem, dokládá souhlas vlastníka stavby. K žádosti o povolení změny dokončené stavby v bytovém spoluvlastnictví vlastník jednotky dokládá souhlas společenství vlastníků, nebo správce, pokud společenství vlastníků nevzniklo. Souhlas s navrhovaným stavebním záměrem musí být vyznačen na situačním výkresu dokumentace, nebo projektové dokumentace. Souhlas se nedokládá, je-li pro získání potřebných práv k pozemku nebo stavbě pro požadovaný stavební záměr nebo opatření stanoven účel vyvlastnění zákonem. Ustanovení § 184a odst. 1 a 2 se použijí obdobně u postupů podle části třetí hlavy III a části čtvrté hlavy I, které nejsou správním řízením.

Je-li řízení podle stavebního zákona navazujícím řízením podle § 3 písm. g) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, postupuje stavební úřad též podle § 9b až 9e zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. V případě vedení navazujícího řízení podle § 3 písm. g) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí může veřejnost uplatnit připomínky nejpozději při veřejném ústním jednání, je-li konáno; jinak se k nim nepřihlíží. Upustí-li stavební úřad od ústního jednání, lze připomínky uplatnit ve lhůtě stanovené stavebním úřadem, jinak se k nim nepřihlíží.