Web ministerstva: www.mze.gov.cz

Metodické pokyny, dokumenty, mapy, aplikace a právní předpisy.
Aplikace a mapy MZe jsou vytvořeny ve spolupráci se Státním pozemkovým úřadem nebo Výzkumným ústavem monitoringu a ochrany půdy, v.v.i. a jsou zveřejněny na jejich portálech.

Voda

• právní předpisy (právo ČR a EU)
• metodické pokyny, výklady
• vodovody a kanalizace

Les

• právní předpisy (právo ČR a EU)
• publikace (např. Technická doporučení pro hrazení bystřin a strží)

Půda

• právní předpisy (právo ČR a EU)
• ochrana půdy a krajiny
• aplikace (např. limity využití půdy, Informační systém melioračních staveb)
• mapy (např. Celostátní databáze BPEJ, půda v mapách)
• dokumenty – zprávy, metodické pokyny
• publikace

Životní prostředí

• legislativa OZE (ČR, EU)

Stav: kontrola 2020, aktualizace 2018, vydání 2010

Anotace:
Tato metodická pomůcka popisuje obvyklé výkony autorizovaných osob při vedení provádění staveb ve smyslu zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 158–§ 160. Snaží se jednotně použít základní terminologii, zkratky a popsat vazby na závazné obecně platné předpisy, ČSN a další předpisy. Popisuje činnost v jednotlivých fázích realizace vodohospodářských staveb. Řeší spolupráci s dalšími autorizovanými osobami a spolupracovníky. Zabývá se ukončením zakázky, jejím předáním a dalším vývojem, včetně řešení možných konfliktních situací a problémů při realizaci díla a v záruční době.

Upozornění k textu

OBSAH

ÚVOD

Tato metodická pomůcka si klade za úkol popsat obvyklé výkony autorizovaných osob při vedení realizace vodohospodářských staveb ve smyslu zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu – stavební zákon (SZ), zejména § 158–160. Snaží se jednotně použít základní terminologii, zkratky a popsat vazby na závazné obecně platné předpisy, ČSN a další předpisy. Popisuje činnosti v jednotlivých fázích realizace stavby, řeší spolupráci s dalšími autorizovanými osobami a spolupracovníky. Zabývá se ukončením zakázky, jejím předáním a dalším vývojem, včetně řešení možných konfliktních situací a problémů při realizaci díla a v záruční době.

Činnosti autorizovaných osob jsou vyjmenovány s uvedením potřebné míry odpovědnosti těchto osob na základě zákonných předpisů, smluvních ujednání, zvyklostí i profesního a etického řádu ČKAIT vůči společnosti a zákazníkovi. V dílčích postupech jsou tyto činnosti rozpracovány pro jednotlivé etapy realizace stavby a s ohledem na splnění specifických podmínek obchodních smluv.

Metodická pomůcka si neklade za cíl postihnout celou problematiku výstavby. Jejím účelem je popis běžné úrovně výkonu činnosti autorizovaných osob, přenesení zkušeností pro ty, kteří do profese teprve vstupují, a upozornění na etické či právní limity výkonu profese. Měla by se stát počátkem budování celého systému pro základní činnost vedení realizace staveb.

Popisy postupů, vztahů a odpovědnosti jsou v této metodické pomůcce uvedeny pro případ kompletního zajišťování díla zhotovitelem stavby. U poddodávek stavebních a stavebně montážních prací se popsané principy uplatňují přiměřeně. Pokud v rámci dohodnutého dodavatelského systému některé části stavby zajišťuje samostatně jiný dodavatel nebo investor (technologické části, speciální dodávky apod.), popsané činnosti autorizovaných osob a řídícího týmu stavby se na ně nevztahují (např. 3.14).

1 PRÁVNÍ RÁMEC ČINNOSTI AUTORIZOVANÝCH OSOB

1.1 ZÁKLADNÍ POJMY A UŽITÉ ZKRATKY

Základní terminologie a zkratky jsou uvedeny v metodické pomůcce MP 0  Základ systému podpory profese ČKAIT. Podrobnější výklad pojmů používaných ve stavebních a dalších s výstavbou souvisejících předpisech, v oblasti organizace a řízení výstavby (management), smluvních vztahů apod. je v pomůcce S 1.02 Slovník pojmů ve výstavbě. V textu metodické pomůcky MP 2.3.1 jsou tyto termíny použity ve významu, který mají v návaznosti na obvyklou hierarchii vztahů v přípravě výstavby v ČR, reprezentovanou v tradičním pojetí trojúhelníkem:

Dále jsou použity pojmy odvozené od této základní hierarchie v synonymech a významech s následujícím odlišením:

Projektant (AO)

• nositel projektové činnosti, a to fyzická nebo právnická osoba, účastník výstavby, podnikající ve vázané živnosti „projektová činnost ve výstavbě“;
• projektant je zhotovitelem projektové dokumentace pro stavbu;
• pojem zahrnuje jak fyzické osoby, vykonávající činnost podle § 158 SZ, tj. autorizované osoby, tak i ostatní zpracovatele projektové dokumentace, případně i funkci „hlavního projektanta“, uvedené v § 113, odst. 2 SZ;
• ve smyslu nositele zakázky je projektant v postavení obchodní firmy, svobodného povolání nebo osoby samostatně výdělečně činné;
• povinnosti a odpovědnost projektanta z hlediska stavebního práva jsou vymezeny v § 159 SZ.

Stavebník (investor)

• stavebník je základním partnerem investiční výstavby, který může být:
  • stavebníkem (§ 2, odst. 2, písm. c) SZ);
  • investorem (vkládá investiční prostředky);
  • zákazníkem, objednatelem, odběratelem (v oblasti smluvních vztahů);
  • uživatelem (budoucí provozovatel nebo uživatel stavby);
  • vlastníkem stavby;
  • nebo současně nositelem všech uvedených funkcí;
  • povinnosti a odpovědnost stavebníka viz § 152 SZ.

Zhotovitel stavby

Zhotovitelem stavby může být:

• stavební podnikatel – osoba oprávněná k provádění stavebních a montážních prací jako předmětu své činnosti (zákon č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů);
• dodavatel nebo zhotovitel – v obchodních vztazích;
• stavebník, provádějící pro sebe stavby a stavební práce svépomocí (pokud zajistí stavební dozor podle § 160 odst. 3 a 4 SZ).

Stavbyvedoucí

Stavbyvedoucím je ve smyslu stavebního zákona:

• osoba, která zabezpečuje odborné vedení provádění stavby a má pro tuto činnost oprávnění (zákon č. 360/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů);
• zabezpečuje odborné vedení stavby pro zhotovitele – výkon vybrané činnosti ve výstavbě (§ 158 a § 160 SZ);
• má povinnosti a odpovědnost stavbyvedoucího viz § 153 odst. 1 a 2 SZ.

Manažer stavby

Manažery se nazývají ostatní odborní nebo odpovědní pracovníci zhotovitele, a to:

• osoby, vykonávající pro stavbu činnosti, které nejsou „vybranými činnostmi ve výstavbě“;
• manažeři mohou být pracovníci, zajišťující např.:
  • výrobní přípravu;
  • řízení úseků stavby nebo prací (dílčí stavbyvedoucí, technici apod.);
  • zásobování stavby, dopravu a mechanizaci;
  • bezpečnost prací (koordinátoři BOZP zhotovitele);
  • ekonomické a finanční oblasti;
  • kontroly a přejímky dodávek;
  • řízení jakosti apod.

Poddodavatel (subdodavatel)

• souhrnné označení pro jiné právní subjekty (osoby nebo firmy), zajišťující dílčí práce, dodávky, montáže nebo služby pro zhotovitele stavby.

Obchodní firma

Všechny autorizované osoby svou činnost vykonávají v rámci obchodní firmy: buď jsou sami jejím majitelem (svobodné povolání, osoby samostatně výdělečně činné – OSVČ – na základě živnostenského listu); nebo jsou společníky – členy statutárních orgánů právnických osob; nebo v zaměstnaneckém či jiném pracovně právním vztahu – např. ve funkci odpovědného zástupce; činnost pro obchodní firmu však mohou vykonávat i na základě jiného smluvního vztahu – smlouvy o dílo či smlouvy mandátní. Obecným pojmem pro metody, postupy a pravidla organizace a řízení obchodní firmy je vedení nebo management.

Dozor

Dozor nad projektovou přípravou a prováděním staveb je v textu pomůcky použit ve významu:

• dozor autorský, který je dohledem autorizované osoby – projektanta – nad postupem technické přípravy, zpracováním dalších stupňů dokumentace i nad realizací stavby, na základě samostatného smluvního vztahu viz § 152 odst. 4 SZ; u stavby financované z veřejného rozpočtu, pro kterou zpracovala projektovou dokumentaci autorizovaná osoba, je podle § 152 odst. 4 SZ stavebník autorský dozor projektanta, příp. hlavního projektanta nad souladem prováděné stavby s ověřenou projektovou dokumentací povinen zajistit;
• dozor technický je podle definice dozorem nad prováděním stavby, vykonávaný zástupcem investora; u stavby financované z veřejného rozpočtu je stavebník povinen zajistit technický dozor nad prováděním stavby fyzickou osobou oprávněnou podle autorizačního zákona (č. 360/1992 Sb.), tj. autorizovanou osobou, viz § 152 odst. 4 SZ;
• stavební dozor a zvláštní pravomoci stavebního úřadu § 132 a 133 SZ;
• dozor stavební je odborný dozor nad prováděním stavby svépomocí, vykonávaný osobou kvalifikovanou (VŠ a SŠ stavebního směru a alespoň 3 roky praxe při provádění staveb, viz § 2 odst. 2, písm. d), § 153 odst. 3 a 4 a § 160 odst. 4 SZ).

Stavba

Podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), § 2 odst. 3.4, se za stavbu považují veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, účel a dobu trvání. Za stavbu se považuje též, podle okolností, i její část nebo změna dokončené stavby nebo také výrobek plnící funkci stavby. Stavba pro reklamu je stavba, která slouží reklamním účelům (zařízení o celkové ploše větší než 8 m²).

Vodohospodářské stavby

Jsou charakterizovány nakládáním s vodami, např. jímání, úprava, akumulace, rozvody, meliorace, odvádění a zneškodňování odpadních vod, využívání a ochrana podzemních a srážkových vod, včetně vodotečí a staveb na nich. Tyto stavby mohou zahrnovat jak stavební část, tak technologické stroje a zařízení.

Členění stavby

Ve stavební praxi ČR je obvyklé členění staveb s použitím termínů, používaných a definovaných v dřívějších stavebních předpisech z období centrálního řízení výstavby (v současné době již neplatných). Jako soubor staveb se označují vzájemně provozně a ekonomicky související stavby, jimiž se uskutečňuje rozsáhlá nebo dlouhodobá výstavba na souvislém území nebo ke společnému účelu na různých místech.

Provozní soubor (dílčí provozní soubor) je funkčně propojený souhrn strojů a zařízení, včetně jejich montáží a příslušenství, který slouží k zajištění samostatného (dílčího) procesu určeného projektovou dokumentací a je uváděn do provozu zpravidla v souvislém čase.

Provozní celek je souhrn vzájemně funkčně navazujících provozních souborů, včetně jejich montáží a příslušenství, který slouží k zajištění samostatného uceleného procesu určeného projektovou dokumentací a je uváděn do provozu zpravidla v souvislém čase.

Stavební objekt, současně platné stavební předpisy pojem „stavební objekt“ nepoužívají. Ojediněle je v dalších právních předpisech pojem stavební objekt používán ve významu stavba, stavební dílo (např. zákon č. 526/1990 Sb., o cenách; vyhláška č. 498/2000 Sb., o plánování a provádění hospodářských opatření pro krizové stavy aj. ve znění pozdějších předpisů); v některých již zrušených předpisech sloužil k označení stavební části stavby (např. pokyny a sdělení ministerstva financí). Stavební objekt je ucelená, účelově vymezená samostatná část stavby (její stavební části), způsobilá bezpečného užívání a provozu.

Stavební deník

Dokument, do něhož se pravidelně zaznamenávají údaje týkající se provádění stavby. Musí být veden při provádění stavby vyžadující stavební povolení (vždy) nebo ohlášení stavebnímu úřadu (s výjimkou případů, kdy podle stavebního zákona postačí jednoduchý záznam o stavbě). Podrobnosti ke stavebnímu deníku viz § 157 SZ, upravuje vyhláška č. 499/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Výstavba

V širším významu komplexní proces plánování, organizování, pořizování, změn, správy a likvidace stavebních děl, rozvoj sídel a území, včetně regulace těchto činností orgány veřejné správy ve veřejném zájmu (zahrnuje rovněž územní plánování, zadávání veřejných zakázek, uplatňování ochrany veřejných zájmů cestou přijímání a uplatňování předpisů veřejného stavebního práva, smluvní vztahy ve výstavbě, hospodárnost a efektivnost stavebních investic a dále i postup realizace stavby a jejich změn. Jedná se o proces, který lze vztáhnout k území (např. výstavba obce nebo v obci), ke stavbě nebo pouze ke staveništi. Pokud je vztažen ke stavbě, jedná se o proces vymezený prvním podnětem k definování záměru pořídit stavbu a ověřením, že předem definovaný záměr byl uskutečněn.

Proces

• souhrn činností potřebných pro zhotovení díla nebo jeho části (např. projektová dokumentace, realizace stavby);
• postup a dílčí postup je souhrnem činností k zabezpečení procesů;
• dílčí postupy týkající se přípravy a realizace staveb a činností autorizovaných osob jsou popsány v této metodické pomůcce.

Koordinátor bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi

fyzická nebo právnická osoba určená stavebníkem (investorem) k provádění stanovených činností při přípravě stavby, popř. Při realizaci stavby na staveništi (viz zákon č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Koordinátorem BOZP nemůže být zhotovitel, jeho zaměstnanec, ani fyzická osoba, která odborně vede realizaci stavby podle § 153 a § 160 SZ (stavbyvedoucí). Vyloučit nelze ani výkon funkce koordinátora BOZP a technického dozoru stavebníka, ev. projektanta stavby jednou osobou, jde-li o osobu s příslušným oprávněním, a není-li to na úkor kvality výkonu těchto funkcí.

Koordinátor pro ochranu životního prostředí a hospodaření s odpady

• fyzická nebo právnická osoba určená stavebníkem (investorem) k provádění stanovených činností při přípravě stavby, popř. při realizaci stavby na staveništi. Musí splňovat předpoklady odborné způsobilosti a postupovat zejména podle zákona č. 350/2011 Sb.  o chemických látkách a chemických směsích a č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů.

Pracovník

Termín je používán jako obecné označení pro všechny osoby podílející se na přípravě a realizaci stavby, bez ohledu na to, v jakém poměru k obchodní firmě tuto činnost vykonávají (zaměstnanec, poddodavatel, svobodné povolání, živnostník atd.) a jaký je charakter jejich práce (řídící, kontrolní, výkonná atd.).

Projektová dokumentace (PD)

V této MP je pojem užíván souhrnně pro všechny fáze a stupně dokumentace v procesech stavebního řízení a realizace stavby. Vyjadřuje výstup projektové činnosti, sloužící ve smyslu § 158 (2) SZ jako:

• projektová dokumentace k ohlášení stavby (§ 104 odst. 1 písm. a) až e);
• projektová dokumentace pro vydání stavebního povolení podle § 115;
• k uzavření veřejnoprávní smlouvy podle § 116;
• k posouzení autorizovaným inspektorem podle § 117;
• stavby pro vydání společného povolení;
• změn staveb uvedených v písmenech a) až d) před jejím dokončením podle § 118;
• staveb uvedených v písmenech a) až e) k opakovanému stavebnímu řízení nebo dodatečnému povolení stavby podle § 129;
• projektová dokumentace pro provádění stavby;
• projektová dokumentace pro nezbytné úpravy podle § 137;
• projektová dokumentace vodního díla k ohlášení podle § 15a odst. 2 písm. c) vodního zákona.

Dále může pojem vyjadřovat i jiné druhy projektové dokumentace – např.:

• součást dokumentace pro výběr zhotovitele;
• dokumentaci pro bourací a demoliční práce;
• dokumentaci skutečného provedení stavby (§ 125 SZ).

Správce stavby

Představuje komplexní výkon inženýrské činnosti, technického dozoru, finanční kontroly a zpracování celé administrativy při realizaci významných staveb (IN > 300 mil. Kč), které jsou zpravidla finančně podporovány z prostředků EU.

Zkratky použité v pomůcce

1.2 OBECNÝ POSTUP ČINNOSTI AO PŘI PROVÁDĚNÍ STAVEB

1.2.1 Právní rámec činnosti autorizované osoby je vymezen zejména těmito předpisy.

1.2.2 Další zákony a vyhlášky jsou uvedené v příslušných statích této metodické pomůcky nebo v odkazech.

1.2.3 Technické předpisy a normy, vztahující se k dané stavbě, uplatněné a výslovně citované v projektové dokumentaci a ve smluvních ujednáních.

1.2.4 Rámec činností, povinností a odpovědnosti autorizované osoby v procesu provádění staveb je dán ustanoveními § 158, § 160 a § 153 stavebního zákona.

1.3 PRINCIPY OCHRANY VEŘEJNÝCH ZÁJMŮ

1.3.1 Veřejným zájmem ve smyslu § 132, odst. 3 SZ se obecně rozumí požadavek, aby

a) stavba byla prováděna v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu

b) stavba byla užívána jen k povolenému účelu

c) stavba neohrožovala život a zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost životního prostředí, zájmy státní památkové péče, archeologické nálezy a sousední stavby, případně nezpůsobovala jiné škody či ztráty

d) při výstavbě a užívání stavby a stavebního pozemku se předcházelo důsledkům živelních pohrom nebo náhlých havárií, čelilo jejich účinkům, nebo aby se nebezpečí takových účinků snížilo

e) byly odstraněny stavebně bezpečnostní, požární, hygienické, zdravotní nebo provozní závady na stavbě anebo na stavebním pozemku, včetně překážek bezbariérového užívání stavby

1.3.2 Stavební úřad ve svém rozhodnutí určí a odůvodní konkrétní veřejný zájem, který zásah vyžaduje.

1.3.3 Základní podmínky ochrany veřejných zájmů musí být specifikovány zejména v těchto dokumentech:

• projektové dokumentaci;
• stavebním povolení, příp. veřejnoprávní smlouvě, oznámení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora, opakované stavební povolení, dodatečné povolení;
• zásadách organizace výstavby;
• výstupech výrobní přípravy zhotovitele;
• vyjádřeních a stanoviscích dotčených orgánů, vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury a dotčených osob.

1.3.4 Autorizovaná osoba, pověřená odborným vedením stavby, dbá na to, aby při všech činnostech, souvisejících s přípravou a realizací dané stavby, byly oprávněné veřejné zájmy respektovány a zhotovitel, včetně svých poddodavatelů, zabezpečil, že tyto zájmy nebudou omezovány nebo poškozovány.

1.3.5 Stavební úřad provádí kontrolní prohlídku rozestavěné stavby (§ 133 odst. 1–6 a § 134 odst. 1–6 SZ)

1.4 Principy spolupráce autorizovaných osob

1.4.1 Autorizovaná osoba, pověřená odborným vedením stavby, aktivně spolupracuje s orgány a osobami, které se podílejí na přípravě a provádění stavby, a to obzvlášť s:

• zástupci stavebníka (technický dozor, stavební dozor);
• autorský dozor projektanta;
• autorizovaným inspektorem (bylo-li vedeno zkrácené stavební řízení, resp. působí-li na stavbě);
• útvary zhotovitele stavby (výrobní příprava, ekonomické, obchodní, právní útvary apod.);
• pracovníky stavebního úřadu při kontrolních prohlídkách stavby (§ 132 – § 134 SZ);
• koordinátorem BOZP (pokud byl ustanoven);
• zástupci poddodavatelů, dopravců a dodavatelů technologických zařízení;
• pracovníky geodetických služeb;
• oprávněnými zástupci orgánů státní správy, zejména s územně příslušným stavebním úřadem a dále zástupci složek hygienických, dopravních, bezpečnostních, požárních a jiných služeb;
• správci dotčených podzemních a nadzemních vedení a komunikací (vlastníky dotčené veřejné dopravní a technické infrastruktury);
• majiteli nebo uživateli dotčených pozemků a jiných nemovitostí;
• orgány inspekce práce (zákon č. 251/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

1.4.2 Působí-li na stavbě víc autorizovaných osob (např. pro dopravní stavby, technická a technologická zařízení apod.), autorizovaná osoba, pověřená zhotovitelem stavby pro odborné vedení provádění stavby ve funkci stavbyvedoucího (AO-S), obeznámí ostatní AO se základními principy, podmínkami a požadavky, které je nutno respektovat, koordinuje a usměrňuje jejich stanoviska s cílem zajištění časových, ekonomických, bezpečnostních, kvalitativních a provozně uživatelských parametrů stavby jako celku.

1.4.3 AO při spolupráci a jednáních uplatňuje podmínky stavebního povolení, schválené projektové dokumentace a principy efektivního provádění dané stavby. Vždy při tom zohledňuje místní, topografické, hydrogeologické i klimatické podmínky, právní a technické předpisy a ochranu veřejných zájmů.

1.4.4 AO vede jednání s cílem optimálního řešení vzniklé problematiky v zájmu plynulého postupu prací při respektování oprávněných požadavků zúčastněných.

1.4.5 Pokud AO nemůže uspokojivě jednáním problematiku vyřešit z důvodu svých kompetencí nebo při neshodách stanovisek partnerů, postoupí rozhodnutí příslušným útvarům nebo vedení firmy zhotovitele.

2 VYBRANÉ POSTUPY ČINNOSTI AUTORIZOVANÉ OSOBY PŘI PROVÁDĚNÍ VODOHOSPODÁŘSKÝCH STAVEB

2.1 PŘEHLED ROZHODUJÍCÍCH POSTUPŮ

LEGENDA

AO-S – autorizovaná osoba – stavbyvedoucí, zabezpečující odborné vedení provádění stavby
o – součinnost
● – odpovědnost
DP – dílčí postup

2.2 DÍLČÍ POSTUPY

Číslování odstavců a článků v těchto kapitolách je vždy přiřazeno k číslu popisovaného dílčího postupu (DP).

DP 1 – VÝROBNÍ PŘÍPRAVA STAVBY

Tento dílčí postup poskytuje komplexní přehled hlavních činností, souvisejících s přípravou staveb. Podle charakteru dané stavby, zejména jejího rozsahu, technické, organizační a ekonomické náročnosti a případných požadavků investora rozhodne zhotovitel stavby o formě a obsahu výrobní přípravy. Popisy a přehledy zde uvedené poslouží jako pomůcka při rozhodování a pro přípravné práce na zakázce.

Návrh organizace a přípravy staveb je podrobněji řešen v metodické pomůcce MP 1.1.2 Zásady organizace výstavby.

1.0 Úloha AO-S v procesu přípravy stavby

1.0.1 Pokud to organizační podmínky umožňují, je vhodné, aby AO-S pověřená vedením realizace stavby se aktivně účastnila i fáze výrobní přípravy.

1.0.2 V případě, kdy AO-S byla zhotovitelem stavby jmenována v předstihu, spolupracuje při přípravě stavby s pověřenými pracovníky formou konzultací, koordinace a kontrol zejména v oblastech:

• analýzy podkladů;
• souladu dodavatelské dokumentace s projektovou dokumentací stavby;
• časového a ekonomického plánu zakázky;
• návrhu zařízení staveniště;
• technologické přípravy;
• podmínek zajištění BOZP, PO a ochrany ŽP;
• respektování veřejných zájmů;
• dodržení platných právních předpisů, vztahujících se k dané stavbě.

1.0.3 Pokud je AO-S jmenována až před zahájením vlastní stavby:

• převezme a prověří závěry výrobní přípravy (viz odst. 1.18);
• uplatní a řeší případné připomínky a zjištěné neshody, týkající se její zákonné odpovědnosti.

1.1 Podklady pro stavbu

1.1.1 Podklady pro stavbu tvoří tyto základní dokumenty:

• smlouva o dílo, včetně příloh;
• položkový rozpočet (u veřejných zakázek soupis prací, dodávek a služeb s výkazem výměr);
• zásady BOZP a PO jako součást smluvních ujednání;
• stavební povolení (§ 115 SZ), veřejnoprávní smlouva (§ 116 SZ), oznámení autorizovaného inspektora (§ 117 SZ) případně povolení speciálních;
• vojenských a jiných stavebních úřadů (§ 15 a 16 SZ);
• dokumentace, nebo projektová dokumentace, ověřená stavebním úřadem, včetně zásad organizace výstavby (ZOV);
• projektová dokumentace pro provádění stavby (pokud není součástí dodávky zhotovitele);
• povolení, případně nařízení odstranění stavby, terénních úprav a zařízení, je-li toto předmětem nebo součástí díla (§ 128 a 129 SZ);
• smlouvy o budoucí smlouvě o zřízení věcného břemene;
• vyjádření správců dotčených sítí a komunikací;
• výsledky průzkumů zajišťovaných stavebníkem a zhotovitelem.

Doplňující podklady:

• obecně závazné předpisy, vztahující se ke stavbě;
• platné ČSN (příloha č. 1 této MP);
• informace a požadavky, poskytnuté investorem nebo projektantem;
• vlastní poznatky dodavatele o stavbě a staveništi, jeho zkušenosti a informační základna technicko-ekonomických podkladů;
• informace o provozu stavebníka na staveništi.

1.1.2 Podklady prověří pověřený pracovník zejména z hledisek:

• stávajících inženýrských sítí, jejich přeložek a jiných překážek;
• nezávadnosti z pohledu ochrany veřejných zájmů (ŽP, odpady, ovzduší, voda, hygiena, doprava, hluk apod.);
• vyřešení majetkových vztahů (staveniště, přístupy, skládky);
• vlivů činností investora (práce za provozu apod.);
• základních podmínek BOZP a PO při výstavbě (zejména při změnách dokončených staveb nebo souběhu činností);
• respektování podmínek stavebního povolení, včetně vyjádření účastníků řízení a dotčených orgánů a organizací;
• zohlednění případné ochrany kulturních, historických nebo přírodních památek;
• technologie a rentability provádění;
• případných práv třetích osob a věcných břemen na staveništi;
• zda projektová dokumentace pro provádění stavby, předaná investorem, je v souladu s PD, ověřenou ve stavebním řízení;
• časové platnosti vyjádření dotčených subjektů v rámci stavebního řízení;
• souladu tendrové a realizační dokumentace stavby;
• možných rizik.

1.1.3 Technici výrobní přípravy provedou analýzu podkladů k určení:

• potřeby dopracování projektové dokumentace, předané stavebníkem ve SOD, včetně POV;
• nezbytného rozsahu výrobní přípravy pro stavbu;
• základní koncepce řízení a provádění stavby;
• zajištění ochrany veřejných zájmů;
• případných neshod a jejich řešení.

1.2 Dodavatelská a výrobní dokumentace (DD)

1.2.1 Podle charakteru stavby nebo dodávky, podrobnosti předané projektové dokumentace a vlastní potřeby zabezpečí dodavatel (zhotovitel) v rámci své výrobní přípravy zpracování dokumentace pro detailní zajištění výroby a montáží.

1.2.2 Hlavní druhy dodavatelské dokumentace:

• podrobné výkresy výztuže železobetonových konstrukcí;
• výkresy výztuže železobetonových prefabrikátů;
• dílenské výkresy kovových konstrukcí a OK;
• výrobní výkresy dřevěných konstrukcí;
• výkresy skladby keramických konstrukcí;
• dokumentace objektů zařízení staveniště;
• svorková schémata elektrických instalací;
• montážní dokumentace, technologické postupy pro speciální práce apod.;
• provozní předpisy pro chod zařízení, pravidla údržby, oprav apod. (výměníkové stanice, systémy požární ochrany, čerpací stanice, ČOV, výtahy atd.);
• automatizovaný systém řízení technologických procesů (ASŘTP) – návod k užívání a popis funkce.

1.2.3 Zajištění DD

• vlastními kvalifikovanými kapacitami;
• objednáním u projektanta stavby;
• objednáním u jiného kvalifikovaného projektanta;
• uplatněním u výrobců a poddodavatelů v rámci jejich dodávek.

1.3 Výrobní kalkulace

1.3.1 Výrobní kalkulace slouží k:

• posouzení a výběru optimální technologie výstavby;
• podrobnému stanovení rozsahu a množství dodávek a prací;
• určení druhů a množství materiálů, výrobků apod.;
• určení podílu lidské práce (normohodin);
• propočtu interních cen a nákladů a k průběžnému sledování ekonomie stavby;
• k stanovení rozsahu a druhu nasazení mechanizačních prostředků;
• přímému řízení a zabezpečování prací na stavbě.

1.3.2 O potřebě a rozsahu zpracování výrobních kalkulací rozhoduje dodavatelská firma na základě:

• charakteru stavby (zejména složitosti a rozsahu);
• své vnitřní organizační struktury;
• náročnosti řídicích procesů a ekonomiky.

1.3.3 U jednodušších zakázek se příprava omezuje na kalkulace množství materiálů, rozvahu o nasazení pracovníků, poddodavatelů a mechanismů a rámcový plán výnosů a nákladů.

1.3.4 Výrobní kalkulace se případně zpracovává na základě dokumentace pro provádění stavby, výkazů výměr a specifikací, dodaných projektantem a investorem, případně DD.

1.3.5 Do výrobních kalkulací se promítají výsledky technologické přípravy, zejména volba pracovních postupů, materiálů, řešení dopravy a mechanizace, technicko-organizační podmínky, ekonomika a interní ceny dodavatelské firmy.

1.4 ZOV – Časový plán

1.4.1 Časový plán (harmonogram) výstavby je základním dokumentem pro řízení průběhu výstavby v čase, s cílem zabezpečení postupných i konečných termínů dokončení stavby v souladu s uzavřenou SOD. Časový plán stanovuje zejména tyto hlavní údaje:

• technologicky uspořádaný průběh prací a jejich návazností;
• nasazování pracovních sil;
• termíny dodávek hlavních materiálů, konstrukcí a zařízení;
• nástupy poddodavatelů;
• lhůty stavebních připraveností a zpětného předávání;
• nasazení mechanismů;
• lhůty ovlivnění přímého okolí stavby (výluky, dočasné zábory ploch apod.);
• rozhodující uzlové body, zajišťující konečné plnění (kontrolní etapy);
• plán kontrolních prohlídek stavby (§ 133 SZ), pokud jsou stanoveny;
• čerpání nákladů v čase;
• termíny zkoušek individuálního vyzkoušení, komplexních zkoušek a zahájení zkušebního provozu;
• případné předčasné užívání částí stavby investorem;
• termíny postupného a konečného předávání díla.

1.4.2 O formě a hloubce zpracování harmonogramu stavby rozhoduje vedení firmy případ od případu podle povahy a rozsahu zakázky, uzavřené SOD, i podle vnějších dopadů výstavby (výluky v dopravě, zabezpečování budoucího provozu atd.).

1.4.3 U jednoduchých zakázek postačí termínové určení pro:

• pracovní síly, mechanizaci a poddodávky;
• dodávky materiálů;
• finanční tok.

1.4.4 Podrobný časový plán zpracovává dodavatel na základě projektové dokumentace, technologické přípravy a termínů potvrzených ve smlouvě o dílo.

1.4.5 V průběhu stavby se musí časový plán upřesňovat při odchylkách od předpokladů. Při zpožďování výstavby je nutno stanovit též opatření k nápravě.

1.4.6 Pokud z objektivních příčin nelze splnit smluvní termín ukončení stavby nebo i dílčí termín (např. živelní pohroma, opožděná dodávka zařízení či materiálů zajišťovaných přímo investorem, nutnost zabezpečit archeologický průzkum, nepředvídatelné překážky na staveništi apod.), je nutno se stavebníkem projednat změnu SOD.

1.4.7 Podrobněji k vypracování časového plánu viz MP 1.1.2.

1.5 ZOV – Finanční plán zakázky

1.5.1 Ekonomický a finanční plán zakázky zahrnuje plánované výnosy a náklady (příjmy a výdaje) zakázky, včetně nákladů režijních. Základní kritéria:

• výnosy zakázky musí pokrývat náklady zakázky, včetně podílu zakázky na úhradě správních a výrobních režií, stanovených příslušnou sazbou, a přiměřeného zisku;
• pozitivní finanční tok zakázky musí zajišťovat průběžnou schopnost společnosti plnit své finanční závazky vůči věřitelům a musí vytvářet zdroje pro krytí režijních nákladů;
• rozdíl mezi smluvní cenou zakázky a kalkulací nákladů tvoří plánovaný zisk.

1.5.2 Sestavení plánu

Výnosy (příjmy) zakázky zahrnují:

• výnosy z realizace zakázky v rámci ceny sjednané ve smlouvě o dílo a případných víceprací, objednaných investorem;
• výnosy z vyúčtování případných služeb, poskytovaných v rámci stavby poddodavatelům.

Náklady (výdaje) zakázky zahrnují:

• přímé náklady;
• materiál;
• mzdy;
• poddodávky (práce výrobní povahy);
• služby (práce strojů, energie, voda, telefony apod.);
• ostatní přímé náklady (cestovné, diety, PHM apod.);
• nepřímé náklady;
• výrobní režie;
• správní režie.

1.5.3 Termíny a odpovědnosti

Ekonomický a finanční plán se v první podobě tvoří ve fázi přípravy a podání nabídky. V případě uzavření smlouvy je zpracován detailně a upřesněn podle výsledků sjednávání poddodavatelských smluv. Plán tvoří manažer nákladů zakázky ve spolupráci s ekonomickým úsekem. Průběžně je plán vyhodnocován měsíčně na základě skutečnosti – provádí ekonomický nebo obchodní úsek dodavatele.

1.5.4 Ekonomický útvar dodavatele dále zabezpečuje pojištění stavby, finanční krytí potřebných nákupů a všechny další náležitosti, jako zálohy, půjčky, bankovní garance za kvalitní a včasné zhotovení díla a za odstraňování závad, vzniklých v záruční době (pokud jsou stavebníkem vyžadovány) apod.

1.6 ZOV – Zařízení staveniště (ZS)

1.6.1 Zařízení staveniště navrhuje a řeší zhotovitel stavby na základě:

• rozsahu a náročnosti zakázky;
• vlastních potřeb a podmínek;
• podmínek stavebního povolení;
• ekonomické rozvahy;
• možnosti využití existujících nebo rozestavěných staveb, přípojek, komunikací a zařízení;
• hlediska optimálního řešení obslužnosti objektů a tras liniových staveb.

1.6.2 Jednoduché ZS bez vnějších dopadů uživatelských, dopravních apod. se řeší přímo na staveništi, bez samostatné dokumentace.

1.6.3 Rozsáhlejší zařízení vyžaduje dokumentaci dočasných objektů ZS, případně podle situace i ohlášení stavebnímu úřadu v souladu s § 104 SZ.

1.6.4 Návrh ZS řeší tyto hlavní oblasti:

• sociální zařízení pro pracovníky;
• skladové objekty a plochy;
• provozní zařízení;
• výrobní zařízení;
• označení stavby a staveniště (viz stavební zákon);
• provizorní příjezdové a vnitrostaveništní komunikace (event. využití stávajících nebo vybudovaných v předstihu) a podle potřeby určení přístupových a příjezdových tras ke staveništím;
• zpevněné plochy pro těžké mechanismy, nebo jeřábové dráhy;
• zdroje, připojení a staveništní rozvody el. energie, vody, příp. tepla a telefonu;
• odvedení splaškových a dešťových vod z objektů ZS a staveniště;
• ochrana staveniště proti přírodním vlivům;
• zabezpečení bezpečného přístupu na staveniště a ostraha areálu;
• manipulace, ukládání a likvidace odpadů;
• úpravy stávajících staveb pro účely ZS;
• případné dočasné zábory pozemků;
• činnosti a omezení v ochranných pásmech komunikací, zdrojů vod, VN apod.;
• umístění deponií a mezideponií zemin, dopravní trasy;
• zajištění služeb (doprava pracovníků, ubytování, stravování, lékařská péče (první pomoc), požární ochrana apod.) podle charakteru stavby, území a místních podmínek;
• provozování, údržba a odstranění dočasných objektů ZS a uvedení do původního stavu po skončení stavby, zpětné předání dočasně zabraných pozemků.

1.6.5 V rámci návrhu ZOV a ZS dodavatel řeší rovněž kancelářské vybavení, zejména HW a SW a systém jejich využití pro efektivní řídicí procesy, komunikaci a dokumentování průběhu stavby.

1.6.6 Zpracovatel dokumentace ZS je povinen podle povahy případu projednat technické podmínky se správci dotčených sítí, komunikací apod., sjednat s nimi podmínky odběru energií, vod apod. a s orgány státní správy (stavební úřad, DI, orgány hygienické služby, HZS apod.).

1.6.7 Náklady na pořízení, provozování a likvidaci ZS jsou součástí celkových nákladů stavby.

1.6.8 Podrobněji k návrhu a řešení zařízení staveniště viz MP 1.1.2

1.7 Plán jakosti

1.7.1 Plán jakosti je pro účely přípravy stavby tvořen souborem opatření, kontrol a pravidel pro organizaci firmy a staveb, řízení činností, odpovědnost osob, pracovní vztahy a řešení neshod, zajišťujících kvalitu prací a dodávek v souladu s:

• podmínkami sjednanými ve SOD;
• obecnými technickými požadavky na výrobky a na výstavbu;
• platnými právními i vnitropodnikovými předpisy, případně ČSN, vztahujícími se k danému dílu;
• stavebním povolením.

1.7.2 Pokud je dodavatelská firma nositelem certifikátu jakosti podle norem ČSN EN ISO řady 9001, ČSN EN ISO 14001 a specifikace ČSN ISO 45001:2018, řídí se ustanoveními příslušné dokumentace.

1.7.3 Pro firmu, která nemá výše uvedené certifikace, platí podmínky SOD a předpisů, vztahujících se k dané zakázce.

1.7.4 Příprava zakázky z hlediska řízení jakosti zahrnuje:

• výcvik (obecně);
• určení povinností a odpovědností zaměstnanců;
• určení individuálních a týmových cílů – hodnocení a odměňování;
• časový plán stavby z pohledu řízení jakosti;
• ZOV;
• kvalifikaci zaměstnanců;
• přezkoumání projektové dokumentace;
• BOZP a PO;
• ochranu ŽP.

1.7.5 Plán jakosti je součástí výrobní přípravy stavby.

1.8 Kapacitní plánování zakázky

1.8.1 Kapacitní plánování zakázky spočívá v komplexním vyhodnocení potřeb a zdrojů:

• pracovních sil;
• materiálně technického zásobení a vybavení stavby;
• energií, vod atd.;
• nároků na dopravu;
• výrobních a montážních kapacit.

1.8.2 Jako podklad pro plánování slouží:

• projektová dokumentace;
• časový plán stavby;
• SOD (platební podmínky, cash flow …);
• technologické podmínky stavby.

1.8.3 Kapacitní plánování řídí manažer výrobní přípravy a může konzultovat AO-S.

1.8.4 Podrobněji viz téžnásledné odstavce těchto postupů 1.9–1.12.

1.9 Materiálové zdroje

1.9.1 Zhotovitel stavby v rámci své přípravy prověří vhodné zdroje stavebních materiálů, dodavatele výrobků a zařízení zvláště z těchto hledisek:

• kvalita dodávek, včetně garancí;
• dopravní dostupnost;
• záruky plnění v souladu s harmonogramem stavby;
• cenové a platební podmínky;
• spolehlivost a operativnost zdroje;
• dřívější zkušenosti a výhody pro další možnou spolupráci;
• nabídka množstevních slev a dopravních podmínek (fco výrobna, fco stavba apod.).

U rozhodujících dodávek organizuje výběrová řízení.

1.9.2 Podkladem pro oslovení a výběr potenciálních dodavatelů materiálů a výrobků jsou:

• výkazy výměr a specifikace z projektové dokumentace;
• výstupy výrobních kalkulací;
• přehledy a seznamy dodavatelů a výrobců;
• katalogové a materiálové listy z informační základny firmy;
• technické a obchodní údaje výrobců nebo prodejců.

1.9.3 Materiály a výrobky, které nejsou běžně vyráběny, skladovány a dodávány, vyžadují zajišťování a objednání v dostatečném předstihu. Zvlášť se jedná o tyto případy:

• speciální materiály a výrobky;
• zvláštní požadavky na vlastnosti, kvalitu, úpravy apod.;
• dodávky ze zahraničí.

1.9.4 Zhotovitel stavby včas sjednává s vybranými dodavateli plnění pro stavbu formou potvrzených objednávek nebo smluv.

1.9.5 Pokud některé materiály nebo výrobky zajišťuje přímo investor nebo závazně určí dodavatele, musí být ve SOD specifikována jeho konkrétní odpovědnost za kvalitu, termín dodávky, zabudování do stavby a záruky.

1.9.6 Při výběru dodavatelů materiálů a výrobků dbá zhotovitel stavby rovněž na dodržení ustanovení § 156 SZ (použití a ověření vlastností výrobků).

1.10 Personální zajištění stavby

1.10.1 Personální obsazení stavby je rozhodující pro úspěšné plnění zakázky. Podle velikosti a náročnosti stavby, své vnitřní organizační struktury a dohodnutého dodavatelského systému jmenuje a zajišťuje vedení firmy:

• řídicí (realizační) tým;
• výkonné pracovní síly.

1.10.2 Řídicí tým:

u jednoduchých obchodních případů může být přípravou a řízením stavby pověřen jeden odpovědný pracovník, u náročných případů se jmenují týmy kvalifikovaných pracovníků. Vždy však musí být zajištěny tyto hlavní funkce:

• stavbyvedoucí – autorizovaná osoba (AO-S), zabezpečující odborné vedení provádění stavby (§ 153, § 158 a § 160 SZ);
• podle potřeby další řídící pracovníci – dílčí nebo úsekoví stavbyvedoucí a mistři (při velkém počtu pracovníků);

technici odpovědní:

• za přípravu technologické části stavby;
• za přípravu elektročásti;
• za zásobování, mechanizaci atd.;
• sledování nákladů, ekonomické a finanční činnosti;
• řízení a koordinace BOZP, ochrany ŽP a PO;
• řízení jakosti;
• koordinační činnosti (zvlášť při větším počtu dodavatelů nebo poddodavatelů).

1.10.3 Funkcemi dílčích (event. úsekových) stavbyvedoucích a dalších členů řídicího týmu stavby se pověřují pracovníci, kteří svým vzděláním a praxí prokázali odbornost, organizační a řídicí schopnosti, odpovědnost za výsledky svých rozhodnutí i za práci druhých. Tito pracovníci nemusí mít autorizaci, pokud je zajištěno vedení provádění stavby autorizovanou osobou.

1.10.4 Do pozic mistrů a vedoucích pracovních čet (šéfmontérů, příp. předáků) se ustavují pracovníci odborně zdatní, znalí pracovních postupů a schopní přímého řízení určených činností. Pokud jsou k tomu vybráni noví absolventi škol, vyžaduje se zvýšený dozor a kontrola jejich působení po dobu zapracování.

1.10.5 Výkonné pracovní síly:

provádění stavebních a montážních prací zajišťuje firma kvalifikovanými a nekvalifikovanými pracovníky, nasazovanými v počtu a čase podle postupu prací a harmonogramu výstavby. K tomu využívá:

• vlastní zaměstnance;
• krátkodobě zaměstnané jiné pracovníky (pracovní smlouvy na dobu určitou);
• cizí pracovníky, sjednávané na určité druhy prací nebo dobu činnosti na stavbě formou SOD (poddodávky).

1.11 Mechanizační prostředky

1.11.1 V rámci výrobní přípravy rozhodne vedení firmy nebo pověřený pracovník o nasazení prostředků těžké mechanizace:

• s využitím vlastních mechanismů;
• pronájmem strojů;
• zadáním příslušné části prací specializované a vybavené firmě (zvláštní zakládání, speciální zdvihací zařízení, velkorozměrové zařízení, doprava apod.).

1.11.2 Prostředky malé mechanizace pro své pracovníky obvykle firma zajišťuje jejich nákupem, případně krátkodobým zapůjčením.

1.11.3 Vedení firmy určí technika, odpovědného za vlastní mechanizační a dopravní prostředky. Ten zajišťuje zejména:

• nákup, evidenci, vyřazování prostředků a ekonomiku jejich provozu;
• pravidelné revize a opravy;
• zásobování PHM, náhradními díly;
• likvidaci ropných produktů, poškozených součástek, pneumatik apod. v souladu s předpisy o nakládání s odpady;
• spolupráci se stavbyvedoucími při nasazování a využívání mechanizace.

1.11.4 Při přípravě stavby musí být zohledněny a projednány podmínky pro přepravu velkých strojů na a ze staveniště (dopravní omezení, určení trasy apod.) a též pro jejich provozování (např. beranicí zařízení štětových a pilotových stěn, velkorozměrové vrtací a protláčecí zařízení).

1.12 Poddodávky

1.12.1 Při kapacitním plánování zakázky (viz odst. 1.8 těchto postupů) firma vyhodnotí, které práce a dodávky zajistí vlastními silami a prostředky a které budou zadány jiným subjektům. Kritéria pro rozhodnutí jsou:

• vlastní kapacity;
• odborná způsobilost a vybavenost;
• speciální druhy prací a dodávek;
• lhůty výstavby;
• ekonomická účelnost.

1.12.2 V dostatečném předstihu je nutno zajišťovat zejména tyto poddodávky:

• konstrukce pro montované části (OK, prefabrikace);
• strojní a technologická zařízení;
• práce rozhodujících poddodavatelů;
• dovozy ze zahraničí;
• speciální technické části stavby (protipožární, zabezpečovací, dopravní, izolační apod.).

1.12.3 Pro volbu poddodavatelů firma organizuje výběrová řízení, nebo může využít svůj seznam způsobilých poddodavatelů. Do něj si zařazuje dodavatele podle profesního zaměření, kvality jejich práce a poznatků z dosavadní spolupráce (přístup, záruky, komplexnost apod.).

1.12.4 Při výběrovém řízení musí být potenciální zájemci vybaveni stejnými podklady a informacemi.

1.12.5 Součástí poptávek, objednávek nebo smluv případ od případu obecně jsou:

• předběžné specifikace požadovaného zboží nebo služeb;
• přesné specifikace druhu, typu, množství dodávek;
• charakteristika a rozsah požadovaných činností a služeb;
• příslušná část projektové dokumentace;
• kvalitativní, výkonové a jiné parametry;
• údaje pro dopravu;
• lhůty dodávek, montáží a prací;
• cenové a platební podmínky, případně způsob stanovení ceny;
• záruční podmínky (vady poddodávky a garance);
• údaje o prostředí, ve kterém bude výrobek zabudován a provozován.

1.12.6 S vybraným poddodavatelem pro ucelenou část stavby se uzavírá řádná smlouva o dílo, ve které se vedle základních ujednání o předmětu, ceně a termínech musí dohodnout i další podmínky, zvláště:

• rozsah, cena, lhůty a podmínky vzájemně poskytovaných služeb – např.:
  • doprava, ubytování, stravování a jiné služby pro pracovníky poddodavatelů;
  • poskytování energií, vod a médií pro práce a zkoušky;
  • využívání a provozování zařízení staveniště a vnitrostaveništní dopravy;
  • ostraha staveniště (nebo pracovišť);
  • způsob přejímky a skladování dodávek materiálů a zařízení před nástupem subdodavatele;
  • zpevněné plochy;
  • stavební výpomoci (sekání, lešení, zálivky apod.);
  • sjednání podmínek stavebních připraveností a podmínek vzájemného předávání pracovišť;
  • předání podkladů (projektových, geodetických apod.);
  • předání upřesňujících podkladů a požadavků pro instalaci technologického zařízení;
  • vedení záznamů o stavebně montážních pracích, vč. evidence pracovníků;
  • bezpečnostní a protipožární opatření;
  • kontroly prací, zkoušky a přejímky poddodávky;
  • smluvní pokuty, podmínky při odstoupení od smlouvy;
  • řešení vzniklých škod;
  • určení a vymezení odpovědnosti (navzájem).

1.12.7 Snahou dodavatele je, aby poddodavatel zajistil řízení prací a převzetí odpovědnosti za svoji činnost vlastní autorizovanou osobou s autorizací pro daný obor.

1.13 Technologická příprava

1.13.1 Podkladem pro technologickou přípravu stavby jsou:

• projektová dokumentace pro provedení stavby;
• dodavatelská a výrobní dokumentace;
• databáze technologických postupů;
• poznatky o nových technologických postupech, materiálech, pomůckách apod.;
• technicko-informační základna firmy (ČSN, vypracované vlastní technologické postupy apod.).

1.13.2 Technologická příprava zahrnuje tyto hlavní oblasti:

• sestavení pracovních postupů;
• řešení návazností a souběhu pracovních operací;
• určení způsobů vodorovné a svislé dopravy;
• vypracování montážních pokynů, montážních schémat a postupů;
• návrh použití strojů, mechanismů a speciálních pracovních prostředků;
• volbu druhů a typů pomocných stavebních konstrukcí (lešení, podpěry, pažení, provizorní zajišťování);
• vypracování technických a bezpečnostních pravidel (zejména při bouracích pracích, pracích za provozu, v ochranných pásmech apod.);
• zpracování technologických postupů pro méně obvyklé, nové nebo náročné a nebezpečné práce;
• zpracování plánu bezpečnosti a ochrany zdraví na staveništi a při stavebních a montážních pracích;
• vypracování zásad pro ochranu ŽP na staveništi i okolí (doprava, hluk, prašnost, odpady apod.);
• stanovení opatření pro práce za mimořádných podmínek (vítr, mrazy, podzemní vody, výbušné prostředí apod.);
• projednání a vyřízení zákonem a předpisy stanovených povolení (správci sítí, ČD …);
• zhodnocení rizikových činností.

1.13.3 V rámci technologické přípravy je nutno též stanovit opatření pro případy:

• souběhu prací několika dodavatelů;
• montáží a zkoušek technologických zařízení;
• postupného předávání objektů nebo částí stavby;
• předčasného užívání investorem;
• ohrožení stavby a staveniště přírodními vlivy (záplavy, sesuvy půdy, požár apod.);
• ekologických nehod;
• zachování provozu pro chod stávajících provozních zařízení.

1.13.4 Rozsah a forma technologické přípravy je dána zejména velikostí a složitostí stavby. Pro jednoduché obchodní případy a práce malého rozsahu bez rizik postačí určení hlavních zásad postupu, návaznosti a bezpečnosti prací s jejich nezbytným zabezpečením.

1.13.5 Technologická příprava se může v mimořádných případech dotýkat i některých složitých objektů zařízení staveniště u velkých staveb (např. velké mezideponie, dočasná staveništní vedení energií a dopravy přes veřejná území).

1.13.6 Pro rozsáhlé a náročné stavby, demolice, změny dokončených staveb a podobné práce tvoří technologická příprava elaborát v písemné nebo digitální formě, který je jedním z nezbytných dokumentů pro realizaci stavby.

1.14 Zákony, předpisy a technické normy

1.14.1 Obecně platné právní předpisy, vztahující se ke stavebním činnostem, zahrnují následující oblasti:

• předpisy pro výstavbu;
• veřejná správa;
• péče o zdraví a hygienu, bezpečnost práce (BOZP) a požární ochranu (PO);
• péče o přírodní a krajinné bohatství;
• péče o kulturní bohatství;
• dopravní a technická infrastruktura;
• technická normalizace, metrologie a zkušebnictví;
• občanské a obchodní právo a podnikání;
• práva k duševnímu vlastnictví;
• sociální právo a zabezpečení;
• trestní a přestupkové právo.

1.14.2 České technické normy (ČSN) nejsou od 1. 1. 2000 závazné, ale jsou nadále platné. Povinnost jejich dodržování však může vyplynout z jiných právních aktů, např.:

• příkaz nadřízeného (zaměstnavatele);
• ujednání obchodní smlouvy;
• rozhodnutí správního orgánu;
• některé právní předpisy (odvolávky na ČSN apod.).

Vzhledem ke skutečnosti, že v ČSN je uložen kvalitní odborný potenciál, že i v EU probíhají procesy, směřující ke standardizaci, že normy dávají technické, kvalitativní, technologické i bezpečnostní parametry a sjednocující principy, doporučuje se obecně jejich uplatňování ve stavební praxi.

Výběr ČSN pro výstavbu, nutných k činnosti autorizovaných osob, je uveden v příloze č. 1 této metodické pomůcky.

1.14.3 Pokud zaměstnavatel (nadřízený) vyžaduje od svých pracovníků dodržování určitých ČSN, musí zajistit řádné a prokazatelné seznámení pracovníků s těmito normami.

1.15 Podmínky zajištění BOZP a PO

1.15.1 Zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) a požární ochrany (PO) musí být zohledněno v přípravě všech staveb, bez ohledu na jejich velikost a složitost. Investor zajišťuje ve stanovených případech zpracování plánu BOZP podle § 15 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, obvykle u koordinátora BOZP.

1.15.2 Při přípravě stavby musí být vzaty v úvahu všechny faktory dané lokality, charakteru stavby, druhů stavebních a montážních technologií, zejména:

• ochranná pásma veřejných komunikací a vedení;
• přístup a příjezd na staveniště;
• zabezpečení staveniště proti přístupu cizích osob a bezpečnosti třetích osob i občanů;
• organizace pohybu pracovníků, strojů a dopravních prostředků na staveništi (vodorovná i svislá doprava);
• souběhy prací dodavatelů, montáží, dokončovacích prací apod.;
• práce bourací, demolice a změny dokončených staveb;
• práce za provozu výrobních zařízení, dopravy apod.;
• práce ve výškách;
• bezpečnost při skladování výrobků, prefabrikátů apod.;
• zajištění stability částí konstrukcí při montážích, rekonstrukcích a demolicích;
• práce stavebních strojů a mechanismů;
• všechny druhy zemních prací;
• klimatické vlivy, hydrogeologické podmínky atd.;
• protipožární opatření při skladování, montážích, dokončovacích pracích, zkušebním provozu atd.;
• specifikace možných rizik, vč. návrhu na opatření pro jejich předcházení;
• základní a speciální školení pracovníků;
• zajištění první pomoci při úrazech, lékařské péče a zásahu hasičského sboru;
• součinnost vedení stavby s orgány státní správy (Státní úřad inspekce práce, orgány hygienické služby, dozoru stavebního úřadu (§ 132 SZ) apod.);
• spolupráce s koordinátorem BOZP, pokud jej na stavbě stavebník ustaví.

1.15.3 Už v přípravě stavby musí být zajištěno, aby pracovní podmínky z hlediska bezpečnosti práce odpovídaly bezpečnostním a hygienickým požadavkům zejména na:

• uspořádání pracoviště (staveniště);
• pracovní prostředí;
• vhodnost a způsobilost strojů a technických zařízení;
• organizaci práce a pracovní postupy;
• bezpečnostní značky, značení a signály;
• omezení nebo vyloučení vlivů rizikových faktorů (hluk, vibrace, prach, chemikálie, nadměrná fyzická nebo psychická zátěž, práce s azbestem apod.).

Viz § 2 až 8 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

1.15.4 U staveb, uvedených v § 14 zák. č. 309/2006 Sb., spolupracuje zhotovitel během přípravy díla s koordinátorem BOZP, určeným zadavatelem stavby (stavebníkem). Koordinátor přitom včas předá projektantovi i zhotoviteli stavby veškeré informace o bezpečnostních a zdravotních rizicích, které jsou mu známy a které se dotýkají jejich činnosti.

1.15.5 Zaměstnavatel je ve všech svých činnostech povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na možná rizika v souladu s § 101 až 108 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, a tuto povinnost musí promítnout i do výrobní přípravy stavby.

1.15.6 Návrh zásad BOZP a PO pro stavbu a staveniště je podrobně popsán též v metodické pomůcce MP 1.1.2.

1.16 Podmínky pro ochranu životního prostředí

1.16.1 Výrobní příprava stavby zahrnuje stanovení základních pravidel a opatření pro zajišťování ochrany ŽP při všech stavebních činnostech a ve všech lokalitách, dotčených výstavbou.

1.16.2 Při přípravě musí být ve vazbě na charakter stavby zohledněna ochrana:

• vod;
• půdy;
• ovzduší;
• přírody a krajiny;
• proti prachu a hluku.

1.16.3 V přípravě stavby se stanovují pravidla a opatření pro:

• zabránění znečišťování vod (kanalizace, podzemní vody, vodní toky a zdroje);
• zachování kvality půd (ornice) a proti kontaminaci zemin (staveniště, cesty, skládky);
• nepřekračování limitů látek, unikajících do ovzduší (plyny, provizorní vytápění, spalování odpadů apod.);
• omezení prašnosti při zemních pracích, dopravě, bourání apod. pro ochranu pracovníků stavby i okolí;
• dodržení maximálních emisí hluku stavebních strojů (zejména při práci ve dnech pracovního klidu a v noci);
• ochranu dřevin na staveništi, podmínky pro jejich zachování nebo kácení, příp. pro ochranu živočichů, biotopu apod.;
• manipulaci, ukládání a zneškodnění odpadů a zvlášť kategorie nebezpečných odpadů.

Pravidla a opatření se zapracují do havarijních plánů, které slouží k likvidaci mimořádných událostí, vzniklých při realizaci stavby.

1.16.4 Základní právní předpisy pro ochranu ŽP, platné v době zpracování této publikace:

• zákon č.17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 69/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů;
• nařízení vlády č. 9/2002 Sb., které stanoví max. požadavky na emise hluku stavebních strojů, ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 350/2011 Sb. zákon o chemických látkách a chemických směsích, ve znění pozdějších předpisů.

1.16.5 Podrobnosti k návrhu opatření pro ochranu ŽP viz MP 1.1.2.

1.17 Povodňové plány

1.17.1 Povodňové plány zajišťují ochranu před povodněmi, stanovují opatření k předcházení a zamezení škod při povodních na životech a majetku občanů, společnosti a na životním prostředí. Zásady jsou stanoveny zákonem č. 254/2001 Sb., zákon o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

1.17.2 Přípravná opatření a opatření při nebezpečí povodně jsou stanovena v § 65 zák. č. 254/2001 Sb.

1.17.3 Povodňovými plány (§ 71 zák. č. 254/2001 Sb.) se pro účely tohoto zákona rozumějí dokumenty, které obsahují způsob zajištění včasných a spolehlivých informací o vývoji povodně, možnosti ovlivnění odtokového režimu, organizaci a přípravu zabezpečovacích prací.

1.17.4 Obsah povodňových plánů se dělí na:

a) věcnou část,

b) organizační část,

c) grafickou část.

1.17.5 Pro stavby ohrožené povodněmi, které se nacházejí v záplavovém území nebo mohou zhoršit průběh povodně, zpracovávají povodňové plány pro svou potřebu a pro součinnost s povodňovým orgánem obce jejich vlastníci. V pochybnosti o rozsahu této povinnosti nebo o tom, které stavby mohou zhoršit průběh povodně, rozhodne k návrhu jejich vlastníků vodoprávní úřad.

1.17.6 Další podrobnosti jsou uvedeny v § 71 až § 87 zák. č. 254/2001 Sb., zákon o vodách a o změně některých zákonů.

1.18 Závěry výrobní přípravy

1.18.1 Výstupem z výrobní přípravy je dokumentace ke komplexnímu zabezpečení organizačních a technologických podmínek pro efektivní provedení stavby podle smlouvy o dílo a obecně platných předpisů pro výstavbu.

1.18.2 U jednoduchých obchodních případů probíhá příprava formou ústních dohod, pokynů, propočtů a opatření; její výstup je dokumentován pouze v nezbytném rozsahu, zachycujícím rozhodující podmínky pro řádný průběh prací.

Tento dílčí postup (DP1), popsaný v odstavcích 1.1–1.17, slouží v tomto případě k posouzení procesů, týkajících se dané zakázky a volbě formy a rozsahu činností, potřebných pro její přípravu.

1.18.3 U dodavatelů s členitou organizační strukturou a pro rozsáhlé nebo technicky náročné stavby je zapotřebí, aby výrobní příprava obsáhla všechny aspekty zde uvedené.

1.18.4 Technik odpovědný za přípravu stavby shrne, zkoordinuje a zkompletuje výsledky celého přípravného procesu a předloží je vedení k projednání a schválení.

1.18.5 Vedení dodavatelské firmy (případně pověřený útvar) posoudí materiál zejména z hledisek:

• dodržení podmínek SOD a předpisů;
• zajištění výrobních kapacit;
• vhodnosti navržených technologií;
• časového průběhu realizace;
• ekonomiky a efektivnosti.

Po vyřešení případných neshod a úprav dokumentace závěry výrobní přípravy schválí.

1.18.6 Závěry komplexní výrobní přípravy tvoří elaborát v písemné nebo digitální formě, který se po schválení stává řídicím dokumentem pro realizaci stavby.

1.18.7 Výchozím dokumentem pro zahájení a provedení stavby je obvykle výrobní příkaz, vydaný vedením firmy zhotovitele, který obsahuje obvykle tyto údaje a přílohy:

• podklady a dokumenty pro stavbu (viz odst. 3.2);
• časové, finanční a ekonomické podmínky;
• organizační strukturu řízení stavby;
• projektovou dokumentaci ověřenou ve stavebním řízení a stavební povolení (obvykle dokumentuje stavebník);
• smlouvu o dílo s objednatelem stavby (vč. dodatků);
• projektovou dokumentaci pro provádění stavby a dokumentaci dodavatelskou;
• výstupy z výrobní přípravy (POV, projekty ZS, harmonogram, výrobní kalkulace, technologické předpisy, plán jakosti apod. podle charakteru stavby a rozsahu přípravy);
• přehled poddodávek (včetně uzavřené SOD);
• stavební deník;
• deník BOZP.

DP 2 – PŘEJÍMKA STAVENIŠTĚ

2.1 Kontrola podkladů a dokladů

2.1.1 K přejímce staveniště jsou zapotřebí tyto dokumenty:

• projektová dokumentace;
• závěry výrobní přípravy (zejména umístění objektů ZS);
• pravomocné stavební povolení s vyjádřeními orgánů a organizací;
• smlouva o dílo;
• smlouvy o budoucích smlouvách a zřízení věcného břemene;
• případné další doklady, vztahující se k budoucímu staveništi, zejména vyznačení podzemních sítí i vzdušných vedení, doklady o vytyčení hlavních směrových i výškových bodů atd.

2.1.2 Pokud je předmětem nebo součástí díla změna v užívání nebo odstranění stavby, terénních úprav a zařízení, předloží stavebník písemný souhlas, povolení nebo nařízení stavebního úřadu (viz § 126–§ 131 SZ).

2.1.3 AO-S s pracovníky přípravy provedou kontrolu těchto dokumentů, při níž ověřují úplnost dokladů, vztahy a podmínky, které mají vliv na staveniště a na výstavbu. Zjištěné neshody řeší bezprostředně se stavebníkem, projektantem a s odpovědnými zástupci zhotovitele.

Zvlášť je nutné prověřit:

• vyřešení majetkoprávních vztahů;
• případnou existenci konkrétních nároků třetích osob;
• podmínky uvnitř areálů závodů, komplexů budov, řešení vlivů veřejné dopravy apod.;
• oprávněné nároky jiných vlastníků nebo uživatelů, zejména sousedních nemovitostí, dotčených činnostmi na staveništi;
• překážky na staveništi;
• splnění povinnosti stavebníka (zadavatele stavby) doručit oznámení o zahájení prací oblastnímu inspektorátu práce nejméně 8 dnů před předáním staveniště zhotoviteli u staveb, uvedených v § 15 zákona č. 309/2006 Sb.

2.2 Přejímka – místní šetření

2.2.1 Staveniště se přejímá jako celek. U plošně rozsáhlých staveb nebo více staveništích je možné přejímat ucelené části po etapách. Staveniště liniových staveb se přejímá zpravidla po objektech nebo částech SO.

2.2.2 Staveniště musí být předáno zhotoviteli prosté všech překážek a právních nároků a vyklizeno tak, aby bylo umožněno okamžité zahájení stavebních prací (pokud vyklizení není součástí díla).

2.2.3 Autorizovaná osoba (AO-S) při místním šetření prověří a přebírá:

• hranice obvodu staveniště;
• základní směrové a výškové vytyčovací body, stabilizované v souladu s územním rozhodnutím a stavebním povolením;
• přístupy a příjezdy ke staveništi;
• vytyčení dotčených stávajících podzemních sítí a staveb;
• připojovací místa energií a vody, příp. telefonu;
• odvodnění staveniště (pokud není v povinnostech zhotovitele);
• omezující vlivy na staveništi (činnosti investora, bezpečnostní opatření, podmínky stavebního povolení apod.);
• skládky ornice, zemin, odpadů, zemníky a přístupy k nim.

2.2.4 Při zjištění vážných nedostatků, bránících bezpečnému a plynulému rozběhu stavebních prací, AO-S staveniště nepřevezme. Bezprostředně informuje odpovědné zástupce zhotovitele a předá jim podklady pro další jednání s investorem o opatřeních k odstranění nedostatků, případně i o změně termínů plnění díla ve SOD.

2.2.5 Při předávání staveniště nebo jeho částí poddodavatelům se postupuje přiměřeně obdobně. Ověřuje se i to, jestli předávané části realizované stavby rozměrově, únosností a kompletností odpovídají projektu a podmínkám SOD. Současně je poddodavatel seznámen se všemi činnostmi, vazbami, povinnostmi a riziky, které se na stavbě vyskytují.

2.3 Protokol o předání a převzetí staveniště

2.3.1 Pokud se při prověrce podkladů a místním šetření nezjistí závady, AO-S převezme staveniště od stavebníka.

2.3.2 O předání a převzetí staveniště sepíší účastníci přejímacího řízení zápis, který podepíší odpovědní zástupci obou stran a AO-S (vzor viz příloha č. 2 této MP).

2.3.3 V zápisu se mohou specifikovat zjištěné drobné nedostatky, které nebrání celkovému převzetí staveniště. Současně se uvedou podmínky a lhůty pro jejich odstranění.

2.3.4 Převzetím staveniště přebírá zhotovitel stavby plnou odpovědnost za dění na něm.

DP 3 – PROVÁDĚNÍ STAVBY

V tomto dílčím postupu metodické pomůcky jsou obecně popsány hlavní činnosti při řízení a provádění vodohospodářských staveb. Zvlášť je rozvedena úloha a odpovědnost autorizovaných osob, pověřených vedením provádění staveb ve funkci stavbyvedoucího (AO-S).

3.1 Vedení provádění stavby

3.1.1 Odborné vedení provádění stavby nebo její změny je vybranou činností ve výstavbě (§ 158 SZ). Tuto činnost mohou provádět pouze fyzické osoby, které získaly oprávnění k jejich výkonu, což splňují osoby s autorizací v příslušném oboru podle zákona č. 360/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

3.1.2 Jako zhotovitel může stavbu provádět jen stavební podnikatel, který při její realizaci zabezpečí odborné vedení stavbyvedoucím. Současně je povinen zabezpečit, aby všechny práce na stavbě, k jejichž provádění je předepsáno zvláštní oprávnění (např. zákon č. 360/1992 Sb. a zákon č. 200/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů), vykonávaly osoby, které jsou držiteli takového oprávnění (§ 160 SZ).

3.1.3 Zhotovitel stavby je povinen provádět stavbu v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu a s ověřenou projektovou dokumentací, dodržet obecné požadavky na výstavbu, případně jiné technické předpisy a technické normy a zajistit dodržování povinností k ochraně života, zdraví, životního prostředí a bezpečnosti práce, vyplývajících ze zvláštních předpisů (§ 160, odst. 2 SZ).

3.1.4 Zhotovitel je povinen doložit nejpozději do osmi dnů před zahájením prací na staveništi, že informoval koordinátora BOZP na staveništi (je-li určen stavebníkem) o rizicích vznikajících při pracovních nebo technologických postupech, které zvolil (§ 16 zákona č. 309/2006 Sb.). Dále je zhotovitel povinen poskytovat koordinátorovi BOZP na staveništi součinnost potřebnou pro plnění jeho úkolů po dobu přípravy a realizace stavby, předložit podklady pro vypracování Plánu BOZP, zúčastňovat se jeho zpracování a dodržovat jej a brát v úvahu pokyny a podněty koordinátora BOZP.

3.1.5 Autorizovaná osoba, pověřená odborným vedením stavby ve funkci stavbyvedoucího (AO-S), je povinna řídit provádění stavby v souladu s ustanoveními § 153, odst. 1 a 2 SZ v těchto hlavních oblastech:

• řízení (management) výstavby;
• ekonomika výrobních procesů;
• kontrolní činnosti;
• dodržování požadavků na jakost;
• zastupování vedení stavby vůči stavebníkovi, orgánům státní správy SD, AD a třetím osobám;
• BOZP, PO a ochrana ŽP;
• dodržení požadavků na stavby (viz § 156 a § 169 SZ).

Podrobněji jsou činnosti a odpovědnost AO-S rozvedeny v dalších odstavcích tohoto postupu.

3.1.6 AO-S je při vedení provádění stavby podřízena statutárním orgánům zhotovitele (pokud jím není sama), a to v souladu se svým pracovně právním vztahem (zaměstnanec, OSVČ, společník, odpovědný zástupce apod.).

3.1.7 Ve funkci stavbyvedoucího je AO-S nadřízena ostatním řídícím pracovníkům zhotovitele stavby ve všech oblastech svého působení a odpovědnosti. Nadřízenost a podřízenost AO-S je dána též organizačním uspořádáním firmy a funkčním postavením AO-S v ní.

3.1.8 AO-S v počátku své činnosti založí stavební deník a zajistí jeho vedení v souladu s § 157 SZ a vyhlášky č. 499/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

3.1.9 Na úvodní list stavebního deníku AO provede zápis o své osobě, oboru autorizace, případně specializaci a opatří deník otiskem svého autorizačního razítka, datem a svým podpisem. Tím dokladuje svou odbornou způsobilost pro vedení stavby. Souběžně o tomto úkonu provede záznam do svého deníku autorizované osoby.

Dále do stavebního deníku uvede jména všech odpovědných pracovníků, pověřených řízením prací na stavbě a rozsahu jejich zmocnění k odborným činnostem. Příloha č. 16 vyhlášky č. 499/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Doporučuje se provedení podpisových vzorů těchto pracovníků, zástupců stavebníka i pracovníků AD a TD.

3.1.10 Před zahájením prací AO-S prokazatelně seznámí všechny odpovědné pracovníky s:

• dokumenty a dokumentací pro provádění stavby (viz odst. 3.2);
• rozsahem jejich práv, povinností a odpovědnosti;
• konkrétními úkoly jednotlivých členů řídicího týmu;
• technickými, organizačními a technologickými zásadami řízení stavby.

3.1.11 AO-S prokazatelně zajistí vstupní a bezpečnostní proškolení všech pracovníků se zaměřením na problematiku daného staveniště a stavebně montážních prací stavby (viz odst. 3.21).

3.1.12 Pokud dojde v průběhu stavby k personální změně AO-S, musí osoba předávající i přebírající provést zápis o přejímce rozestavěné stavby do stavebního deníku. Nastupující AO provede zápis o své osobě (viz odst. 3.1.8); o tomto úkonu provede rovněž záznam do svého deníku AO.

3.2 Dokumentace pro provádění stavby

3.2.1 Pro odborné vedení provádění stavby, řízení výrobních postupů a kontrolní činnosti orgánů státní správy musí být na stavbě tyto dokumenty:

• projektová dokumentace ověřená ve stavebním řízení a stavební povolení (obvykle dokumentuje stavebník);
• smlouva o dílo s objednatelem stavby (vč. dodatků);
• smlouvy o dílo s poddodavateli (postupně po jejich uzavírání);
• všeobecné obchodní podmínky pro zhotovení stavby;
• zvláštní obchodní podmínky pro zhotovení stavby;
• oceněný výkaz výměr a technické specifikace prací a dodávek;
• projektová dokumentace pro provádění stavby a dokumentace dodavatelská;
• výstupy z výrobní přípravy (POV, projektová dokumentace ZS, časový plán, výrobní kalkulace, rozpočty, technologické předpisy, plán jakosti apod. podle charakteru stavby a rozsahu přípravy);
• podnikové předpisy (pracovní, mzdové, organizační, technologické apod.);
• předpisy BOZP a PO, případně odvolávky na ně;
• potřebné technické normy (ČSN), případně odvolávky na ně;
• plán bezpečnosti a ochrany zdraví na staveništi (pokud je zpracován);
• stavební deník;
• deník BOZP;
• dokumenty systému managementu jakosti (pokud dodavatelská firma vlastní certifikát podle ČSN EN ISO řady 9000);
• dokumenty přijaté od podzhotovitelů a partnerů o rizicích vyplývajících z jejich činnosti.

3.2.2 Všechny dokumenty musí být řádně uloženy a chráněny před zcizením, zneužitím nebo znehodnocením povětrností apod. Stavební deník musí být přístupný oprávněným osobám.

3.2.3 Štítek potvrzující povolení stavby musí být vyvěšen na viditelném místě při vstupu na staveniště (je to povinnost stavebníka), nebo údaje z něj uvedeny na informační tabuli, označující rozsáhlejší stavby (§ 152, odst. 3, písm. b) SZ).

3.2.4 Jedna kopie projektové dokumentace se používá výhradně pro zachycení změn v průběhu výstavby pro vypracování dokumentace skutečného provedení před předáním díla a nepoužívá se tedy k řízení stavebních procesů.

3.3 Zajištění staveniště

3.3.1 Nařízení vlády č. 591/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, uvádí povinnosti, týkající se oplocení, označení a osvětlení staveniště.

3.3.2 Pro zajištění staveniště se využívá:

• stávajícího oplocení a střežení areálu (čistírny odpadních vod, úpravny vody, vodojemy, čerpací stanice);
• dočasného provizorního staveništního oplocení s uzamykatelnými vstupy;
• definitivního oplocení nově budovaného objektu, vybudovaného v první fázi výstavby;
• zábran, ohrazení, zábradlí apod. (převážně u směrových staveb);
• předepsaných tabulek a značek;
• strážní služby, kamerových systémů apod. (u náročných staveb);
• dopravní značení včetně specifických podmínek pro zajištění staveniště, stanovených příslušnými orgány.

3.3.3 Staveniště musí být vždy zabezpečeno vhodnými opatřeními proti vstupu nepovolaných osob a riziku jejich úrazu. Tato opatření musí být provedena před zahájením stavebních prací, a to i na jiných staveništích stavby, skládkách apod.

3.3.4 Skládky a sklady cenných materiálů, výrobků, zařízení, nebezpečných látek apod. musí být řádně zajištěny proti povětrnostním vlivům, zcizení nebo poškození.

3.3.5 Konkrétní opatření pro zajištění staveniště jsou zahrnuta v plánu ZOV (zpracovaného podle MP 1.1.2). Obecně vždy musí splňovat podmínky stavebního povolení a zohledňovat rizika ze stavebních činností a jejich dopadů na bezpečnost osob a okolí staveniště.

3.4 Podrobné vytyčení stavebních objektů (SO)

3.4.1 K vytyčení stavby a jednotlivých objektů slouží:

• základní pevné směrové a výškové body, zajištěné stavebníkem a protokolárně převzaté při přejímce staveniště;
• hranice pozemků z geodetických podkladů, předaných stavebníkem;
• zastavovací a vytyčovací plány z projektové dokumentace;
• pomocné souřadnicové systémy;
• absolutní a relativní výšky, udané v projektové dokumentaci.

3.4.2 Autorizovaný inženýr (§ 18 autorizačního zákona č. 360/1992 Sb.) může vytyčovací práce na staveništi provádět sám, nebo je zajistit prostřednictvím odborné organizace.

Autorizovaný technik vytyčovací práce na staveništi sám vykonávat nemůže. Může však provádět podrobná měření, vycházející z vytyčovacích bodů, potřebná pro stavební a montážní práce.

Pokud jsou u účastníků výstavby zřízeny funkce odpovědného geodeta investora (OGI) a odpovědného geodeta dodavatele (OGD), provádějí vytyčovací práce tito pracovníci a výsledky měření si vzájemně protokolárně předávají. AO-S přitom kontroluje soulad prostorové polohy se schválenou projektovou dokumentací.

3.4.3 Všechny pevné body polohového a výškového vytyčení musí být na staveništi umístěny, stabilizovány a zajištěny tak, aby byly chráněny před poškozením, nebo aby je nebylo třeba odstranit při zemních a následných pracích.

3.4.4 Dokladem o vytyčení stavby je vytyčovací protokol.

3.5 Průzkumné práce při provádění staveb

3.5.1 V případech, kdy je realizační dokumentace součástí dodávky stavby a tendrová dokumentace neobsahuje dostatečný geotechnický průzkum, je vhodné ho provést za účelem ověření proveditelnosti řešení, získání údajů o vlastnostech zemin pro provádění prací a vypracování statického řešení, včetně zjištění kvality případné podzemní vody z hlediska agresivity na navržené konstrukce.

3.5.2 Před zahájením zemních prací ověřit ručně kopanými sondami průběh stávajících inženýrských sítí podle projektové dokumentace a podkladů správců sítí (polohově i výškově).

3.5.3 V případě nalezení podzemního vedení, neuvedeného v podkladech z předání staveniště ani projektové dokumentaci, kontaktovat stavebníka, projektanta a správce sítí.

3.5.4 Vhodnou metodou (např. penetrací) ověřit výhodnost navržených způsobů ochrany stavebních jam a reálnost možnosti beranění do potřebných hloubek z hlediska zajištění těsnosti larsenové stěny vetknutím do vhodného geologického podloží.

3.5.5 Před zahájením zemních prací provést pasportizaci stávajícího stavu budov, případně dalších objektů (např. studní), které by mohly být dotčeny výstavbou.

3.6 Vybudování objektů zařízení staveniště (ZS)

3.6.1 V první etapě výstavby zhotovitel vybuduje dočasné objekty, komunikace, přípojky, rozvody a zařízení a instaluje mobilní objekty, potřebné pro zřízení zázemí řídících a výrobních pracovníků, skladování, přípravu montáží, údržbu a jiné stavebně montážní práce. Rozsah ZS je dán charakterem stavby a dokumentací výrobní přípravy.

Po dohodě s investorem lze pro ZS využít po nezbytných úpravách stávajících budov, komunikací, přípojek apod., nebo rozestavěných budov stavby.

3.6.2 Návrh zařízení staveniště je popsán v odstavci 1.6.

3.6.3 Stavbyvedoucí (AO-S) pověřený vedením stavby:

• organizačně zajišťuje vybudování zařízení staveniště, sám nebo prostřednictvím pověřených osob;
• dbá na provoz a údržbu objektů ZS zejména z pohledu ochrany veřejných zájmů (splaškové vody, nebezpečné látky, odpady, čistota komunikací atd.);
• zajišťuje včasné odstranění ZS ve lhůtách podle SOD.

3.7 Řízení výrobních postupů

3.7.1 Dodavatelský systém výstavby vyplývá z charakteru stavby, jejího členění (stavební objekty, provozní soubory) a vztahů mezi účastníky stavebního a investičního procesu. Systém a vzájemné vazby účastníků jsou sjednány ve SOD.

3.7.2 Podle dohodnutého dodavatelského systému a své vnitřní organizační struktury jmenuje zhotovitel odpovědné řídící pracovníky pro stavbu (nebo i stavby), viz odst. 1.10. Organizační systém řízení a odpovědnosti za realizaci dané stavby je uveden ve výrobním příkazu.

3.7.3 Řídicí tým pro větší zakázky obvykle tvoří:

• odpovědný pracovník ve smyslu § 160 a § 153 SZ, plnící povinnost odborného vedení provádění stavby stavbyvedoucím (ředitel projektu, hlavní stavbyvedoucí, stavbyvedoucí);
• stavební technici:
  • dílčí (úsekoví) stavbyvedoucí;
  • mistři, asistenti, šéfmontéři;
• manažeři, např.:
  • projektové dokumentace;
  • nákladů;
  • prací stavebních (HSV) a prací řemesel (PSV);
  • koordinátoři prací poddodavatelů;
  • technologických částí;
  • pro komunikace a inženýrské sítě;
  • materiálového zásobování, dopravy, mechanizace;
  • kvality;
  • BOZP, PO a OŽP;
  • administrativy.

3.7.4 Z hlediska veřejnoprávní odpovědnosti za odborné vedení stavby stavbyvedoucím (viz § 160 SZ) při takovém organizačním uspořádání musí být odpovědný pracovník autorizovanou osobou (AO-S).

V jiných případech může funkci stavbyvedoucího (AO-S) pro jednu nebo více staveb vykonávat například majitel firmy, odpovědný zástupce nebo smluvně sjednaný externí pracovník, pokud mají autorizaci v příslušném oboru.

3.7.5 Stavbyvedoucí (manažer projektu) řídí a kontroluje postup výstavby prostřednictvím pokynů, příkazů, rozhodnutí a opatření, vydávaných technikům a manažerům; je celkově odpovědný za odborné a řádné provádění stavby.

3.7.6 Dílčí (úsekoví) stavbyvedoucí řídí ve svěřené části stavby (stavební objekt, skupina objektů apod.) práce vlastních výrobních kapacit, koordinují je s poddodavateli, kontrolují postupy a nesou za ně přímou odpovědnost AO-S.

3.7.7 Technici (mistři, šéfmontéři) denně organizují, zajišťují a kontrolují docházku a práce přidělených pracovníků nebo montážníků podle postupu výstavby a příkazů stavbyvedoucích.

3.7.8 Manažeři v plném rozsahu zabezpečují práce, dodávky, kontroly a opatření podle povahy svého úkolu a pověření.

3.7.9 Při jednodušším systému řízení se činnosti a odpovědnost kumulují, avšak vždy tak, aby pověřený pracovník (pracovníci) pokrýval (pokrývali) potřeby řádného plnění zakázky.

3.7.10 K rozdělení kompetencí, úkolů a odpovědnosti jednotlivých pracovníků mohou sloužit postupy, popsané v této metodické pomůcce, zvláště pak v DP 1 a DP 3.

3.7.11 Vedení firmy určí povinnosti pracovníků v popisech pracovních činností, které jsou součástí pracovních smluv zaměstnanců, a upřesní je případ od případu podle druhu stavby a formy dodávky.

3.7.12 Pro průběžné ověřování postupu výstavby, koordinaci činností, řešení závažnějších technických problémů, změn rozsahu dodávek a prací a neshod se na stavbách organizují kontrolní dny. Kontrolní dny svolává investor, případně pověřený účastník výstavby v pravidelných termínech nebo podle aktuální potřeby, a pořizuje z nich zápis. Kontrolních dnů se zúčastňují zástupci:

• investora (stavebníka);
• technického dozoru;
• dotačních subjektů;
• zhotovitele (včetně AO-S);
• projektanta (AD) – podle potřeby;
• určených poddodavatelů;
• případně dalších přizvaných (výrobců, kontrolních orgánů, správců dotčených sítí a zařízení apod., podle povahy řešené problematiky).

3.7.13 Vedení stavby zhotovitele podle potřeby svolává operativní (koordinační) porady pracovníků k přímé informovanosti o úkolech a způsobech jejich zajišťování.

3.7.14 Vedle vlastního řízení a organizování prací musí být při stavbě obecně zajištěny i následující oblasti:

• geodetické činnosti;
• prostředky komunikace (síť PC, telefony atd.);
• evidence pracovníků a zajištění jejich pracovně právních podmínek;
• administrativa;
• prostředky pro ošetření poranění a první pomoc;
• evidence pohybu vozidel a mechanismů;
• evidence materiálů, strojů, zařízení apod.;
• pořádek na staveništi i na jednotlivých pracovištích a na skládkách;
• opatření proti krádežím nebo poškozování věcí;
• označení stavby a staveniště (stavenišť);
• případně grafické pracoviště pro zachycování technických detailů, změn a skutečného provedení díla (u rozsáhlejších staveb);
• prostředky havarijní připravenosti.

3.8 Koordinace prací

Vymezují se funkce stavbyvedoucího AO-S z hlediska jeho řídící a organizátorské funkce na stavbě, který má povinnosti podle SZ z hlediska ochrany veřejného zájmu.

3.8.1 Koordinace prací představuje souhrn rozhodnutí, opatření, pokynů nebo příkazů, jimiž vedoucí pracovníci stavby přímo řídí postup stavebně montážních prací na základě:

• všech dostupných informací, ovlivňujících efektivní rozhodování a řízení;
• technologických zásad, předpisů a návaznosti prací;
• projektové dokumentace;
• povětrnostních podmínek;
• časového a finančního plánu stavby.

Podle dodavatelského systému výstavby mohou být zřízeni i samostatní koordinátoři dodávek a prací sjednaných dodavatelů.

3.8.2 Stavbyvedoucí koordinují tyto hlavní činnosti:

• celkové postupy prací;
• nástupy pracovních čet;
• nástupy řemesel, poddodavatelů, montážních čet nebo firem;
• zajištění stavební připravenosti, předávání pracoviště poddodavatelům a jejich zpětné převzetí;
• manipulace se zeminami;
• provádění inženýrských sítí a komunikací;
• přípravu a provádění všech druhů zkoušek (tlakových, vodotěsnosti, plynotěsnosti, hutnitelnosti);
• přístupnost staveniště a průjezdnost komunikací (překopy vozovek);
• posloupnost provádění instalačních prací a následných povrchových úprav;
• nezbytné technologické přestávky (zrání betonů, pokládka dlažeb apod.);
• plynulý přísun hlavních materiálů a dodávek;
• dokončovací práce po montážích;
• budování a likvidaci zařízení staveniště;
• kontrolní činnosti podle plánu řízení jakosti;
• přípravu technických podkladů pro předávání objektů a stavby;
• nasazování a ukončení prací strojů a mechanismů;
• vyklízení staveniště;
• postupy a návaznosti prací z hlediska BOZP a ochrany ŽP.

3.8.3 Mistři a vedoucí pracovních čet (předáci) koordinují:

• úkoly a činnosti pracovníků uvnitř čet;
• součinnost pracovních čet mezi sebou;
• manipulaci s materiály a jejich přísun na jednotlivá pracoviště;
• práce přidělených mechanismů a jejich efektivní využívání;
• plnění koordinačních pokynů stavbyvedoucích;
• zajišťování BOZP a PO.

3.8.4 Autorizovaná osoba (AO-S) v rámci svých koordinačních činností:

• rozhoduje o postupu, návaznostech a ukončení ucelených činností (zemní práce, stavební práce, montáže strojně technologické a elektrotechnické části, hlavní poddodavatelé apod.);
• při koordinaci prací dbá na dodržování technických norem, technologických předpisů, podmínek daných projektovou dokumentací, SOD, uplatňování kvalitativních a bezpečnostních podmínek, environmentálních podmínek, provozních vlivů uživatelů;
• usměrňuje provádění prací tak, aby následujícími operacemi nedocházelo k jejich vzájemnému poškozování;
• dbá na koordinaci činností v oblasti BOZ z hlediska povinností vyplývajících z ustanovení zákoníku práce, včetně zaměstnanců poddodavatelů;
• spolupracuje s koordinátorem bezpečnosti práce, pokud je na stavbě ustaven.

3.9 Součinnost s poddodavateli

3.9.1 Poddodavatelé odpovídají za:

• včasné, úplné a kvalitní provedení své dodávky v souladu se SOD, s projektovou dokumentací, normami a předpisy a technickými požadavky na výrobky a na výstavbu;
• vybavení pracoviště a svých pracovníků potřebnou mechanizací, pomůckami a ochrannými prostředky;
• bezpečnost a proškolení svých pracovníků z předpisů BOZP a dodržování podmínek BOZP, PO a ochrany ŽP jejich pracovníky na stavbě;
• včasné schválení případných změn a víceprací (technické i cenové);
• vedení dokumentace o své dodávce, včetně stavebního (příp. montážního) deníku;
• splnění projektovaných parametrů svých zařízení, prokázané výsledkem nezbytných zkoušek (individuálních, komplexních, garančních);
• případné škody, vzniklé z jejich činnosti;
• splnění svých závazků a dalších ujednání, sjednaných v obchodních smlouvách s dodavatelem stavby;
• předání technické, výrobní nebo provozní dokumentace svých dodávek, včetně zachycení jejich změn a nezbytné zaškolení obsluhy pro řádný provoz zařízení.

3.9.2 Před zahájením činnosti poddodavatelů vedení stavby zajišťuje vytvoření podmínek pro jejich práci v souladu s uzavřenými obchodními smlouvami a technickými podmínkami.

Stavbyvedoucí zejména:

• rozhodují o reálných termínech nástupu;
• zajišťují skladovací podmínky a podmínky pro jejich pracovníky v rozsahu, daném příslušnou SOD;
• zajišťují stavební a montážní připravenosti v souladu s ustanoveními SOD, POV nebo technologické přípravy;
• zajišťují uvolnění příslušných pracovišť a přístupů k nim (celkově nebo etapově);
• připravují zpevněné plochy pro stroje a mechanismy, pokud bylo sjednáno ve SOD;
• v souladu se SOD poskytují zdroje energií a médií;
• předávají informace o rizikách při provádění prací v oblasti BOZP.

AO-S zejména:

• podle charakteru poddodávek předává poddodavateli celé staveniště nebo příslušné části (viz též DP 2 – Přejímka staveniště);
• předává základní geodetické údaje (osy a výšky pro zemní práce, zakládání nebo montáže potrubí a technologického zařízení, vytyčovací body pro liniové stavby, komunikace, sítě apod.).

3.9.3 Během prací poddodavatelů:

Stavbyvedoucí zejména:

• provádějí kontroly prací a dodávek podle plánu řízení jakosti;
• koordinují souběhy a návaznosti činností a provádějí nezbytná operativní a organizační opatření, umožňující plynulou činnost poddodavatelů i vlastních pracovníků;
• provádějí kontrolu a odsouhlasení rozsahu provedených prací, dodávek a víceprací;
• reklamují a řeší běžné neshody.

AO-S zejména:

• kontroluje shodu dodávek a prací s projektovou dokumentací a specifikacemi;
• dbá na dodržování hlavních zásad BOZP, PO a ochrany ŽP pracovníky poddodavatelů (zejména zvláštních podmínek konkrétní stavby a staveniště);
• uplatňuje u poddodavatelů připravenost fází jejich činností ke kontrolním prohlídkám stavby, pokud se jich dotýkají;
• projednává případné změny projektu se zástupci poddodavatele a podle potřeby s investorem nebo projektantem.

3.9.4 V závěru prací poddodavatelů:

Stavbyvedoucí nebo pověření odborní pracovníci dodavatele

• provádějí výstupní kontrolu poddodávky (geometrická přesnost, kompletnost dodávky, výsledky funkčních zkoušek, plnění parametrů a podmínek SOD atd.);
• zajišťují média, energie a suroviny pro zkoušky (pokud bylo sjednáno);
• dohlížejí na likvidaci a odklizení zbytků materiálů a odpadů a uvolnění pracoviště pro následné činnosti, včetně potřebného čištění;
• zajišťují podklady pro finanční vyrovnání poddodávky.

AO-S:

• řeší závažnější neshody a vícepráce;
• přebírá dokončené poddodávky, včetně dokladů a dokumentů.

3.9.5 Služby, které zajišťuje zhotovitel stavby pro své poddodavatele (sociální, skladovací, výpomoci, energie, materiály apod.), se obvykle poskytují za úhradu, pokud není sjednáno jinak.

3.10 Kontrolní činnosti, řízení jakosti

3.10.1 Zásady kontrolních činností zajišťujících jakost prací a dodávek jsou obsaženy ve výstupu výrobní přípravy (viz též odst. 1.7).

Plán jakosti obchodního případu je dokument uvádějící specifické způsoby zabezpečující jakost. Plán zkoušek je dokument, ve kterém jsou uvedeny požadavky zhotovitele na zkoušky, přejímky a kontroly jakosti na dodávaný výrobek nebo službu od podzhotovitelů. Plán kontrol kvality je dokument zpracovaný obvykle zhotovitelem, uvádějící všechny kontrolní úkony, které zahrnují výrobu, montáž a služby při realizaci předmětu smlouvy s vyznačením stupně důležitosti.

3.10.2 Realizace zakázky z hlediska řízení jakosti obecně zahrnuje:

• oprávněné požadavky specifikované zákazníkem;
• požadavky, které zákazník neuvedl, ale vyplývají z technologických podmínek a norem;
• požadavky a povinnosti vyplývající z právních předpisů;
• jakékoliv doplňující požadavky, určené dodavatelskou organizací;
• ovlivňování výběru dodavatelů – doplňování seznamu způsobilých dodavatelů;
• řízení neshod v oblasti jakosti;
• identifikaci a sledovanost zabudovaných materiálů a technologických prvků;
• ochranu produktu;
• řízení činnosti monitorovacích a měřicích zařízení (metrologie);
• návrhy opatření k nápravě;
• preventivní opatření.

3.10.3 Rozhodující oblasti kontrol:

• vstupní kontroly materiálů výrobků a zařízení při jejich dodání na stavbu (podrobněji viz odst. 3.12);
• mezioperační kontroly souladu prováděných prací s projektovou dokumentací, ustanoveními ČSN a příslušných předpisů;
• kontroly poddodávek (viz odst. 3.9);
• kontroly polohového, směrového a výškového provedení díla nebo jeho části;
• kontroly částí stavby před zakrytím;
• kontroly dodržování zásad BOZP, PO a ochrany ŽP;
• kontroly zabezpečení staveniště a uskladněných dodávek;
• výstupní kontrola částí stavby nebo stavby jako celku před jejich předáním objednateli.

3.10.4 V souladu s § 132, § 133 a § 134 SZ provádí stavební úřad dozor nad zajišťováním ochrany veřejných zájmů, ochrany práv dotčených právnických a fyzických osob a nad plněním povinností, vyplývajících z tohoto zákona a právních předpisů, vydaných k jeho provedení.

Stavební úřady provádí kontrolní prohlídku rozestavěné stavby ve fázi, určené v podmínkách stavebního povolení, v plánu kontrolních prohlídek, před vydáním kolaudačního souhlasu a v dalších případech, uvedených v § 133 SZ.

3.10.5 Stavbyvedoucí (AO-S) zajišťuje připravenost stavby ke kontrolním prohlídkám ve fázích, uvedených v podmínkách stavebního povolení; na výzvu stavebního úřadu se jich zúčastňuje. K tomu v dostatečném předstihu oznámí stavebníkovi (resp. z jeho pověření stavebnímu úřadu) datum, k němuž je příslušná fáze stavby ukončena, a připraví potřebné podklady, zejména:

• ověřenou projektovou dokumentaci;
• dokumentaci pro provádění stavby (pokud byla zpracována, včetně zakreslení skutečného provedení);
• doklady o kvalitě a o použití stanovených stavebních výrobků, materiálů a konstrukcí;
• doklady o provádění předepsaných zkoušek;
• stavební deník;
• případně další podklady a dokumenty podle povahy stavby a fáze, ve které kontrolní prohlídka probíhá.

3.10.6 Autorizovaná osoba provádí kontroly sama, nebo jimi pověřuje odborně způsobilé techniky stavby (u větších staveb se ustanovuje manažer řízení jakosti).

AO-S při vstupních kontrolách materiálů a výrobků pro stavbu zajišťuje, aby byly použity jen takové výrobky a konstrukce, které splňují ustanovení § 156 SZ a u rozhodujících dodávek byly jejich vlastnosti posouzeny a ověřeny (viz odst. 3.12.4).

AO-S prověřuje a shromažďuje doklady o výsledcích kontrol, zkoušek, revizí a dokumentaci o shodě výrobků s normami a požadavky na výrobky.

AO-S odpovídá za to, že nebudou zabudovány výrobky nebo zařízení, nesplňující požadované vlastnosti, nebo že se nebude pokračovat v chybných technologických postupech. Souhlas s pokračováním prací nebo použitím výrobků může vydat až po vyřešení vzniklých neshod.

3.11 Ochrana proti klimatickým vlivům

3.11.1 Staveniště, stavba, objekty i jejich rozestavěné části musí být po celou dobu zabezpečovány proti poškození nebo znehodnocení mimořádnými povětrnostními nebo jinými přírodními vlivy. K nim patří:

• silné deště a zaplavení staveniště;
• půdní sesuvy;
• silné mrazy;
• účinky větru;
• účinky blesku (ohně);
• zemětřesení (v určených lokalitách).

3.11.2 Hlavní opatření k ochraně:

• systém odvodnění (pohotovost čerpání, provizorní rigoly …);
• zabezpečení základových spár, rýh, jam a plání (podkladní vrstvy, zakrytí …);
• pažení stěn výkopů;
• zimní opatření;
• zajištění skládek materiálů a výrobků (zakrytí, zatížení …);
• zajištění stability konstrukcí a jejich částí v průběhu montáže (montážní a provizorní zavětrování …);
• kotvení věžových jeřábů vždy po ukončení práce;
• uzemnění kovových konstrukcí, jeřábových drah, kovových lešení apod.;
• protipovodňová opatření podle povodňového plánu viz 1.17 této MP.

3.11.3 Stavbyvedoucí vydává příslušné pokyny k zabezpečení stavby a kontroluje plnění nařízených opatření (zejména před dny pracovního klidu, nebo podle předpovědi počasí).

3.11.4 V případě mimořádné události vedení stavby operativně vytváří podmínky pro minimalizaci následků a škod. Současně zajišťuje bezprostřední ohlášení pojistné události pojišťovně, u které má dodavatel sjednáno pojištění stavby.

3.12 Materiálové zásobování

3.12.1 Po podpisu SOD na realizaci stavby pověřené pracoviště (nebo pracovník) zhotovitel zajišťuje smluvní dodávky materiálů pro předmětnou stavbu formou uzavření obchodních smluv, nebo potvrzení objednávek s vybranými (nebo dlouhodobě sjednanými) dodavateli a výrobci (viz odst. 1.9).

3.12.2 Lhůty jednotlivých dodávek se řídí harmonogramem výstavby a upřesňují v týdenních nebo měsíčních požadavcích stavbyvedoucích.

3.12.3 Dodávky betonové směsi nebo operativní nákupy menších množství materiálů si obvykle zajišťují stavbyvedoucí přímo (většinou na základě rámcových smluv firmy s dodavateli).

3.12.4 Vstupní kontrolou dodávek (materiály, dílce, zařízení, výrobky apod.) se na stavbě prověřuje množství a jakost dodávek. Ověřuje se, zda jsou výrobky nakupovány a dodávány v souladu se smluvními podmínkami, objednávkami, projektovou dokumentací, technickými normami nebo i jinými předpisy, vztahujícími se na ně (např. zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, nařízení vlády č. 163/2002 Sb. ) a zda splňují ustanovení § 156 SZ. Vedle tohoto zákona je uveden v účinnost další zákon č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh, který má již cca 11 NV (např. NV č. 116 až 122, 219, 426/2016 Sb. atd.), vše ve znění pozdějších předpisů.

U technologických, případně jiných vybraných strojů a zařízení je možno provádět vstupní kontrolu dodávek přímo u výrobce v průběhu vlastní výroby.

Přejímající při vstupní kontrole současně přebírá doklady o dodávce (dodací listy, technickou dokumentaci, certifikáty kvality, prohlášení o shodě apod.).

3.12.5 Vstupní kontrolu provádí určený pracovník, mající k tomu potřebné znalosti a zkušenosti. K technicky a odborně náročnějším přejímkám nebo ke sporným případům může být přizván specialista, nebo se využije služeb inspekčního orgánu.

3.12.6 Při kvantitativní přejímce se kontroluje množství odpovídající dodacímu listu, poškození obalů, kompletnost dodávky apod.

3.12.7 Při kvalitativní přejímce se zejména kontroluje shoda dodávky s předepsanou nebo sjednanou jakostí, technickými normami apod., úplnost dokladů a dokumentace dodávky.

3.12.8 Nejsou-li zjištěny závady, přejímající potvrdí příjem na dodacím listu a uvede místo pro uložení, případné zabudování materiálu či zařízení (SO, PS) a pro jeho následnou identifikaci a zajistí podklady pro zúčtování dodávky.

V případě zjištěné neshody se sepíše reklamační zápis a zajistí podpis přepravce. Protokoly o neshodách z kvantitativních i kvalitativních přejímek předává přejímající tomu, kdo obchodní případ sjednal, k provedení reklamačního řízení.

3.12.9 V případech, kdy je výrobek nutné zabudovat dříve, než může být zkontrolována jeho jakost (např. betonová směs), musí být tato dodávka identifikována a sledována záznamem ve stavebním deníku (tj. přesně popsáno místo jeho zabudování a musí být zajištěn odběr vzorků). Při následném zjištění neshody musí tyto záznamy umožnit jednoznačné určení míst, kde bude nutno provést nápravná opatření.

3.13 Mechanizace pro provádění stavby

3.13.1 Pracovník nebo útvar, pověřený ve firmě zajišťováním a provozováním mechanizačních a dopravních prostředků, odpovídá zejména za:

• pořizování, odepisování a vyřazování prostředků a ekonomiku jejich provozu;
• jejich evidenci (uložení dokladů, inventarizace, dokumentace o provozu a opravách apod.);
• provádění kontrol (elektro, STK vozidel apod.);
• pravidelné revize a opravy;
• sjednání pojištění, vedení dokladů o technickém stavu prostředků apod.
• likvidaci ropných produktů, poškozených součástek, pneumatik apod.

3.13.2 Mechanizační prostředky pro potřeby stavby se přidělují na stavby podle požadavků stavbyvedoucího. Po převzetí mechanizačního prostředku odpovídá za jeho provoz, údržbu a náklady s tím spojené středisko (stavba), kterému byl prostředek přidělen (pokud náklady nejsou součástí ceny za pronájem nebo jiných ujednání).

Nasazení a využívání mechanizačních prostředků vychází ze závěrů výrobní přípravy stavby a konkrétních podmínek dodavatele (viz odst. 1.11).

Pracovníci, jimž byly mechanizační prostředky, včetně malé mechanizace poskytnuty, musí být prokazatelně poučeni o jejich bezpečném užívání, udržování a ochraně proti zneužití nebo zcizení.

3.13.3 Referentská vozidla se přidělují příslušným pracovníkům podle pravidel, daných organizačním a pracovním řádem firmy. Vedení firmy odpovídá za provoz těchto vozidel a za pravidelné školení jejich řidičů.

3.13.4 Vedení stavby odpovídá za čistění vozidel a mechanismů, vyjíždějících ze stavby na veřejné komunikace nebo plochy.

3.14 Technologická zařízení a vybavení stavby

3.14.1 K vybavení staveb patří případ od případu zejména tyto druhy zařízení:

• čerpací stanice, úpravny vod a ČOV;
• el. rozvodny, trafostanice, nouzové zdroje;
• výtahy, jeřáby;
• vodní elektrárny;
• protipožární a zabezpečovací systémy;
• skladová hospodářství.

3.14.2 Způsob a forma zajišťování, skladování, zabudování a uvádění těchto zařízení do provozu jsou odvislé od:

• dohodnutého dodavatelského systému stavby;
• podmínek sjednaných v obchodních smlouvách;
• charakteru zařízení.

3.14.3 Vedení stavby v souladu s ujednáními příslušných SOD zajišťuje:

• přejímky dodávek od dopravců a jejich předání pro montáže;
• jejich uskladnění a zabezpečení;
• stavební připravenost pro montáže;
• vlastní montáž a instalace;
• koordinační a kontrolní činnosti během montáží;
• stavební výpomoci a dokončovací stavební práce;
• bezpečnost prací a montáží;
• individuální a komplexní vyzkoušení;
• zkušební provoz a přejímky zařízení.

Viz též návazné kapitoly této MP.

3.15 Provozně nevyzkoušená zařízení a technologické postupy

3.15.1 Provozně nevyzkoušené stroje, zařízení a technologické postupy jsou uplatňovány s cílem využití nejnovějších poznatků vědy a techniky, inovačních procesů a nových technologií.

3.15.2 Provozně nevyzkoušenými stroji a zařízeními se rozumí stroje nebo zařízení:

jejichž vývoj v době navrhování není zcela ukončen, anebo již byly vyvinuty a nelze je vyzkoušet jinak než v podmínkách odpovídajících budoucímu provozu,

• mají být bez úprav nebo po provedení nutných úprav poprvé použity v mimořádných technologických podmínkách, nebo v jiných podmínkách, než pro které jsou běžně určeny.

3.15.3 Provozně nevyzkoušenými soubory se rozumějí soubory, které buď celé nebo jejich rozhodující části (stroje a zařízení určující funkci a výkon souboru) splňují podmínky provozně nevyzkoušených strojů a zařízení.

3.15.4 Za provozně nevyzkoušený systém se považuje takové uspořádání souboru strojů a zařízení, které byly v praxi samostatně vyzkoušené, a nyní mají být funkčně uspořádány způsobem, který dosud nebyl v praxi vyzkoušen.

3.15.5 Při navrhování provozně nevyzkoušených strojů, zařízení a systémů v projektu zhotovitel odůvodní použití dohodnutých provozně nevyzkoušených strojů, zařízení a systémů, uvede předpokládané výhody a upozorní na případná rizika.

3.15.6 Zhotovitel zpracuje na žádost objednatele za samostatnou úhradu potřebná projektová řešení k eliminaci negativních důsledků a k zajištění realizace náhradního řešení, tj. navrhne náhradní řešení pro případ, že by se provozně nevyzkoušené stroje, zařízení nebo systém v praxi zcela neosvědčily (neplnily projektem předpokládané funkce a parametry).

3.16 Dílčí kontroly a přejímky prací

3.16.1 V průběhu výstavby dochází k dílčím kontrolám a převzetí provedených prací a dodávek v těchto obvyklých případech:

• zakrytí prací dalším postupem (výztuže ŽB konstrukcí, podzemní vedení, základové spáry, hutněné pláně atd.);
• polohy konstrukcí, strojů apod. před zalitím kotevních šroubů, otvorů, kalichů apod.;
• ukončení prací poddodavatelů;
• po tlakových a funkčních zkouškách kanalizace, potrubních vedení a zařízení;
• zkoušky vodotěsnosti nádrží;
• pro předčasné užívání části stavby investorem.

3.16.2 Při provádění dílčích kontrol a přejímek se postupuje podle ujednání SOD (např. termín a forma výzvy k přejímce, opakování přejímky, úspěšnost zkoušek apod.).

3.16.3 Těchto dílčích přejímek se účastní pověření zástupci dodavatele (AO-S, stavbyvedoucí, šéfmontér) a objednatele (obvykle odborný technický dozor), případně provozovatel a uživatel. Ke kontrolám podzemních vedení a napojovacích míst pro nově zřizovaná vedení musí být přizváni správci sítí.

3.16.4 Výsledek dílčích přejímek se zapisuje do stavebního deníku. U náročnějších případů (např. ukončená poddodávka) se navíc sepíše samostatný protokol. Zápisy a protokoly podepisují a kopie obdrží vždy odpovědní zástupci všech zúčastněných stran.

3.16.5 Stavbyvedoucí (AO-S) na stavbě:

• organizuje tyto dílčí přejímky, účastní se jich osobně, nebo pověří odpovědného pracovníka vedení stavby;
• přebírá všechny doklady o přejímkách a dokumentaci předaných zařízení nebo prací a ukládá je pro závěrečné předání stavby;
• řeší případné neshody a rozpory;
• nedá souhlas s převzetím nebo pokračováním v chybném postupu, pokud nejsou uspokojivě vyřešeny zjištěné neshody.

3.17 Vedení dokumentů a dokumentace stavby

3.17.1 Přehled dokumentů potřebných pro řízení stavby je uveden v odst. 3.2.

3.17.2 V průběhu výstavby se vedou následující dokumenty a dokumentace:

• stavební deník;
• montážní deník, deník BOZP, environmentální deník;
• zápisy z koordinačních porad a kontrolních dnů;
• zápisy a doklady o kontrolách jakosti a zkouškách;
• záznamy o dílčích přejímkách, revizní zprávy apod.;
• doklady o schválení změn a víceprací;
• dodací listy materiálů, výrobků a zařízení, atesty, zkušební protokoly;
• doklady o provedených kontrolách dotčených orgánů;
• změny obchodních smluv;
• soupisy provedených prací a fakturace;
• evidence zaměstnanců, doklady o docházce, odměňování atd.;
• evidence pracovníků poddodavatelů (zvlášť pro účely BOZP);
• protokoly o úrazech, pojistných událostech apod.;
• záznamy o školeních, prověrkách BOZP a PO;
• dokumentace změn a skutečného provedení stavby nebo jejich částí v příslušné kopii PD;
• doklady o zprovoznění a provozování stavebních mechanismů a zařízení (jeřáby, výtahy, elektrická zařízení, rozvody, dílny atd.);
• zápisy z přerušení prací, o mimořádných událostech a případné jiné záznamy (demolice, havárie …) podle charakteru stavby;
• doklady o nakládání se zeminami (ornice, skládky) a o likvidaci odpadů.

3.17.3 Dokumentace stavby musí prokazatelně zachycovat průběh výstavby a všechny dohody a vlivy, které mají dopad na:

• věcné, časové a finanční plnění SOD;
• dodržování podmínek stavebního povolení;
• kvalitu prací;
• bezpečnost osob, prací a ochranu ŽP;
• dodržení projektové dokumentace a výkonových parametrů;
• řešení škod, úrazů a nehod, vzniklých při výstavbě.

3.17.4 Pokud se o určitém aktu sepisuje samostatný zápis nebo protokol (kontroly, přejímky, školení, změny apod.), vždy se o tom provede i záznam do stavebního deníku.

AO-S vždy kontroluje a zajišťuje úplnost dokladů a dokumentů z hledisek, uvedených v odst. 3.17.3. 

AO-S dbá na řádné, přehledné a bezpečné uložení dokumentů až do jejich předání stavebníkovi při přejímce stavby.

3.17.5 Autorizovaná osoba (AO-S) u jednodušších staveb vede dokumentaci v rozsahu podle charakteru zakázky. U rozsáhlých staveb AO-S pověří vedením částí dokumentace stavbyvedoucí, kteří jsou odpovědni za kompletní a správné vedení příslušné dokumentace.

3.18 Technické řešení provádění stavby

3.18.1 Stavbyvedoucí (AO-S) spolupracuje s technickým úsekem nebo technikem (manažerem) přípravy dodavatele, technickým dozorem investora (TD) a autorským dozorem projektanta (AD) – pokud byl ustanoven – při řešení všech důležitých postupů a prací obzvlášť v následujících oblastech:

• řešení technických detailů (pokud nejsou zřejmé z PD);
• konzultace náročných postupů a technologií;
• změn nebo náhrad materiálů a výrobků;
• změn projektové dokumentace (vyvolaných ze strany stavebníka, projektanta nebo i dodavatele);
• řešení neshod v kvalitě, vad projektové dokumentace atd.;
• změn SOD vyplývajících ze změněného rozsahu prací, vyvolaných změnami záměru stavebníka a podmínek správců dotčených komunikací a zařízení, dopadů rizik nebo požadovanými vícepracemi, včetně jejich vlivu na lhůty a cenu díla;
• zjištěných neshod s obecnými technickými požadavky na výstavbu;
• s bezpečnostními podmínkami a veřejnými zájmy.

3.18.2 Pokud dojde ke změně stavby před jejím dokončením, musí stavebník vyřídit povolení od stavebního úřadu (§ 118 SZ). Změnu stavby, která se nedotýká práv účastníků stavebního řízení, může stavební úřad schválit rozhodnutím vydaným na místě, zápisem do stavebního deníku, při kontrolní prohlídce stavby (§ 134 SZ).

3.18.3 Stavbyvedoucí (AO-S) nebo pověřený pracovník dodavatele zapisují změny a výsledky dohod o technických řešeních do stavebního deníku, případně do deníku změn, a dbají na to, aby byly opatřeny podpisy oprávněných osob všech zúčastněných stran. Zápisy slouží k dokumentování ujednání, při řešení reklamací a při změnách smluvních podmínek.

3.18.4 Pokud jakákoli vyvolaná změna vyžaduje změnu projektové dokumentace, případně má vliv i na podmínky stavebního povolení, AO-S uplatňuje řešení případu u TD a AD v zájmu plynulého postupu prací. V případě změny stavby před dokončením AO ověří souhlas příslušného stavebního úřadu s touto změnou.

3.18.5 Jestliže změna vyvolá omezení nebo přerušení prací, stavbyvedoucí (AO-S) operativně řeší její organizační a smluvní dopady (přesun pracovníků a mechanismů, zabezpečení rozpracovaného díla, změny lhůt, případně i vliv na cenu).

3.18.6 Změny rozsahu stavebně montážních prací se řeší přípočty nebo odpočty formou dodatků k původně sjednaným cenám. Oprávněnost dodatků musí dodavatel stavby vždy zdůvodnit a odsouhlasit s objednatelem, případně i projektantem, a to v souladu s ustanoveními SOD. Údaje o těchto změnách mohou být vedeny na samostatných změnových listech nebo v deníku změn.

3.18.7 AO-S postupuje obdobně při řešení technických, termínových a cenových problémů i u svých poddodavatelů. Vůči stavebníkovi, příp. projektantovi, je odpovědnou osobou za řešení problematiky stavby jako celku.

3.18.8 AO-S odpovídá za to, že všechny úpravy a změny projektu během stavby budou zachyceny v dokumentaci skutečného provedení stavby (viz odst. 3.28).

3.19 Řešení neshod a rozporů

3.19.1 Hlavní neshody a rozpory vznikají při realizaci stavby obzvlášť při:

• nedodržování sjednaného časového harmonogramu, resp. lhůt věcného a časového plnění;
• uplatňování vyšších finančních nároků oproti uzavřené SOD (event. srážek z ceny);
• nedodržování jakosti;
• špatné koordinaci prací a činnostech poddodavatelů s ohledem na uzavřené podmínky ve SOD;
• nedostatečné ochraně ŽP a veřejných zájmů;
• vzniku vad a škod;
• nedodržování podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a požární ochrany;
• nedodržení požadavků na výsledky zkoušek a plnění výkonových parametrů zařízení;
• dotčení zájmů občanů.

3.19.2 AO-S zajišťuje, aby žádný neshodný výrobek nebyl zabudován nebo neshodný postup nebyl dále uplatňován bez řádného vyřešení neshod (viz též odstavce 3.10, 3.12 a 3.16).

3.19.3 O vzniku a řešení neshod a rozporů se vždy provádí zápisy do stavebního deníku. U firem, které mají certifikovaný systém managementu řízení jakosti, se použijí zavedené formuláře a postupy.

3.20 Jednání s orgány a třetími osobami

3.20.1 Stavbyvedoucí (AO-S) projednává otázky provádění stavby podle potřeby s dotčenými orgány, vlastníky technické infrastruktury i s dotčenými osobami buď z titulu své odpovědnosti za realizovanou stavbu, nebo na základě pověření stavebníka.

Pokud tato jednání mají dopad na smluvní závazky, AO-S odsouhlasí stanoviska a podmínky s příslušnými odpovědnými pracovníky a statutárním orgánem dodavatele.

3.20.2 Některé příklady jednání a projednání:

• zábor veřejného prostranství;
• omezení dopravy, překopy, přechody, protlaky;
• uložení inženýrských sítí v komunikacích;
• zřízení přechodných skládek;
• snížení účinnosti čištění při rekonstrukcích ČOV;
• ovlivnění režimu vodoteče;
• součinnost s dozorem stavebního úřadu (§ 132 SZ) a autorizovaným inspektorem (§ 149, odst. (1) a (2) SZ);
• památková péče, archeologické nálezy, chráněná území;
• BOZP, PO, hygienická služba;
• oprávněné zájmy obecních a městských samospráv a soukromých vlastníků;
• dopady stavby na technickou infrastrukturu;
• ukládání a zneškodnění nebezpečných odpadů;
• odstávka provozovaného zařízení.

3.20.3 Dojde-li při stavebních činnostech k nepředvídaným nálezům kulturně cenných předmětů, detailů staveb, chráněných částí přírody nebo k archeologickým nálezům, postupuje stavbyvedoucí se stavebníkem podle ustanovení § 176 SZ.

3.20.4 Stavbyvedoucí AO-S zaznamenává výsledky jednání a dohody vždy do stavebního deníku, v případě potřeby pořizuje navíc samostatné zápisy.

3.21 Zabezpečení BOZP a PO

3.21.1 Výčet hlavních rizikových faktorů a činností z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) a požární ochrany (PO), včetně příslušných právních předpisů a technických norem, vztahujících se na tyto oblasti, je uveden v odst. 1.15 a též v příloze č. 1 této MP. Podrobněji je problematika rozvedena v MP 1.1.2 a MP 2.6.

3.21.2 Zhotovitel stavby jako zaměstnavatel je povinen soustavně vytvářet podmínky pro zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků při práci na svých pracovištích a stavbách v souladu s ustanoveními § 101 až § 108 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a prováděcích předpisů a vyhlášek, ve znění pozdějších předpisů.

3.21.3 Hlavní požadavky, kladené na staveništi pro ochranu zdraví při práci:

• uspořádání staveniště podle dokumentace ZS, udržování pořádku a čistoty;
• stanovení komunikačních tras pro příchod a pohyb fyzických osob, dopravních, výrobních a pracovních prostředků (vodorovná i svislá doprava);
• podmínky pro uskladnění a manipulaci s materiály;
• splnění požadavků na odbornou způsobilost osob, konajících práce na staveništi;
• uskladňování manipulace a odstraňování zbytků materiálů, odpadů a zvlášť nebezpečných odpadů;
• předcházení rizikům;
• vedení evidence přítomnosti zaměstnanců a jiných osob na staveništi a v jeho těsném okolí;
• vhodnost a technická způsobilost strojů, technických zařízení, pomůcek a dopravních prostředků;
• stanovení pracovních postupů, koordinace a organizace práce;
• označení nebezpečných a rizikových úseků (bezpečnostní značky, signály apod.);
• opatření k omezení, případně vyloučení rizikových faktorů;
• zákazy výkonu některých činností.

Podrobněji viz § 2 až § 8 zákona č. 309/2006 Sb.

3.21.4 Zhotovitel stavby jako zaměstnavatel je povinen zajišťovat a provádět úkoly v hodnocení a prevenci rizik, je-li k tomu způsobilý sám; jinak je povinen zajistit tyto úkoly odborně způsobilým zaměstnancem, nebo jinou odborně způsobilou osobou (viz § 9 až § 11 zákona č. 309/2006 Sb.).

3.21.5 Na stavbách, pro které určil zadavatel stavby (stavebník) jednoho nebo více koordinátorů BOZP podle § 14 zákona č. 309/2006 Sb., zhotovitel i jiné fyzické osoby, které se osobně podílejí na zhotovení stavby, aktivně spolupracují s tímto koordinátorem. Zhotovitel je při tom povinen:

• nejpozději do 8 dnů před zahájením prací na staveništi doložit, že informoval koordinátora o rizicích, vznikajících při pracovních a technologických postupech;
• poskytovat koordinátorovi součinnost pro plnění jeho úkolů po celou dobu svého zapojení do přípravy a realizace stavby.

Viz § 16 a 17 zákona č. 309/2006 Sb.

3.21.6 Koordinátor BOZP je při realizaci stavby povinen:

• informovat všechny dotčené zhotovitele stavby o bezpečnostních a zdravotních rizicích na staveništi;
• koordinovat dokumentaci BOZP několika zhotovitelů na staveništi;
• upozornit zhotovitele na nedostatky v uplatňování požadavků na BOZP, vyžadovat zjednání nápravy, případně navrhovat přiměřená opatření;
• pokud zhotovitel neplní přiměřená opatření ke zjednání nápravy zjištěných nedostatků v oblasti BOZP, oznámit tuto skutečnost stavebníkovi.

Viz § 18 zákona č. 309/2006 Sb.

3.21.7 Pravidla pro zajištění BOZP jsou stanovena v nových právních předpisech, zejména v nařízení vlády č. 362/2005 Sb. a č. 591/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Pravidla pro zajištění požární bezpečnosti určuje zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů.

3.21.8 Stavbyvedoucí (AO-S) je povinen v souladu s § 153 SZ při řízení stavby zajistit dodržování povinností k ochraně života, zdraví a bezpečnosti práce. Jeho úloha spočívá především v uplatňování bezpečnostních předpisů v reálných podmínkách dané stavby, a to obzvláště:

• celkové zabezpečení staveniště, přístupy a příjezdy;
• školením pracovníků;
• volbou opatření a koordinací činností vlastních pracovníků i pracovníků ostatních dodavatelů pro oblasti BOZP a PO;
• soustavnou kontrolou dodržování předpisů a zásad BOZP a PO;
• součinností s koordinátorem BOZP, pokud byl zřízen;
• zajištěním bezpečnosti třetích osob, občanů, veřejných komunikací, prostranství a zařízení, provozů investora a jiných subjektů, dotčených výstavbou;
• dodržováním havarijních a požárních plánů a plánů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi;
• volbou preventivních opatření pro předcházení úrazům nebo požáru;
• včasným specifikováním možných rizik a jejich prevencí.

3.21.9 Způsobilost pracovníků k činnostem na stavbě se zajišťuje zejména následujícími formami:

• vstupním školením všech pracovníků před zahájením prací – včetně poddodavatelů;
• seznámením čet s předepsanými technologickými postupy a předpisy BOZP a PO, vztahujícími se k jejich činnostem;
• školením k zákoníku práce (§ 101–§ 108);
• základním školením k bezpečnosti v elektrotechnice;
• školením o povinnostech všech pracovníků při vzniku pracovního úrazu;
• speciálními školeními (vazači, obsluhy mechanismů, řidiči, jeřábníci, elektrikáři …);
• kontrolou průkazů a osvědčení (obsluhy mechanismů, řidiči, jeřábníci, elektrikáři …);
• zajišťováním periodických opakování školení a lékařských prohlídek.

3.21.10 O bezpečnostních školeních pracovníků stavby (vlastních i poddodavatelů) se pořizují zápisy, obsahující témata školení a opatřené datem konání a podpisy všech účastníků.

Zápisy se obvykle provádějí v deníku BOZP. Záznam o školení se provede i do stavebního deníku.

Do deníku BOZP se zapisují též výsledky kontrol, případy úrazů a mimořádných událostí.

3.21.11 Stavbyvedoucí a odpovědní pracovníci dodavatele v oblasti bezpečnosti práce zajišťují zejména:

• havarijní a požární plány;
• vybavení zaměstnanců osobními ochrannými pracovními prostředky (OOPP) a kontrolu jejich používání;
• kontrolu pracovních postupů;
• organizaci skladování a dopravy;
• provozování strojů, mechanismů, elektrických zařízení a staveništních rozvodů;
• umístění výstražných značek, tabulek, ohrazení apod., včetně jejich údržby;
• celkové zabezpečení staveniště i jednotlivých pracovišť, přístupů a příjezdů;
• volbu preventivních opatření pro předcházení úrazům nebo požáru;
• evidenci o školeních (zápisy, obsah, podpisy pracovníků);
• včasné a pravdivé sepsání protokolů o úrazech;
• poskytování první pomoci a zajištění lékařské služby;
• zásah požární jednotky HZS;
• opatření pro omezení škod.

3.21.12 AO-S spolupracuje:

• při šetření příčin úrazů a požárů (Státní úřad inspekce práce, PO, PČR …);
• při odstraňování následků mimořádných událostí;
• při likvidaci škod a náhrad (regresy, pojišťovna, osobní odpovědnost …).

3.21.13 AO-S a jím pověření technici po dobu zhotovování díla zabezpečují také jeho ochranu před poškozením nebo zcizením až do dne, kdy podle SOD převezme odpovědnost za ochranu díla objednatel (ukončením přejímacího řízení a podepsáním protokolu).

3.22 Ochrana ŽP při realizaci stavby

3.22.1 Podmínky pro ochranu životního prostředí (ŽP) musí být specifikovány přiměřenou formou a rozsahem už v technické přípravě stavby (viz odst. 1.16).

3.22.2 Autorizovaná osoba (AO-S) při výstavbě uplatňuje podmínky dané právními předpisy, ujednáními SOD, stavebním povolením a výstupy z výrobní přípravy jak u vlastních pracovníků, tak i u poddodavatelů.

3.22.3 Stavbyvedoucí (AO-S) je mimo jiné povinen řídit provádění stavby tak, aby zajistil dodržování povinností k ochraně života, zdraví, životního prostředí a bezpečnosti práce, uspořádání staveniště a provozu na něm, a působit k odstranění závad při provádění vzniklých (viz § 153 SZ). Současně má povinnost bezodkladně oznamovat příslušnému stavebnímu úřadu a ministerstvu výskyt závady, poruchy nebo havárie stavby a výsledky šetření jejich příčin, pokud by došlo při nich ke ztrátám na životech, k ohrožení života osob nebo zvířat nebo ke značným majetkovým škodám (§ 155 SZ).

3.22.4 Při výstavbě liniových staveb je stavbyvedoucí povinen dbát na dodržování podmínek při činnostech v ochranných pásmech vodních zdrojů a minimalizaci škod na pozemcích, kulturách, vegetaci a lesu, zejména při dotčení majetku občanů.

3.22.5 AO-S musí dbát na minimalizaci dopadů, vyplývajících ze stavebních prací (bourání, prašnost, hlučnost mechanismů, vibrace, znečištění vodních toků), na pracovníky i na okolí (např. práce v noci, v blízkosti škol, zdravotnických zařízení apod.).

3.22.6 Pověřený pracovník zhotovitele vede evidenci o nakládání s odpady (§ 39, zákona č. 185/2001 Sb.), tj. zejména doklady ze skládek, z likvidace nebezpečných odpadů oprávněnými pracovišti apod. Tato evidence je předepsanou a povinnou součástí dokumentace, předkládané ke kolaudačnímu řízení.

3.22.7 Při vzniku havárie nebo poškození ŽP vedení stavby, případně v součinnosti s dalšími útvary dodavatele, operativně provádí nezbytná opatření k omezení ekonomických i environmentálních dopadů. Podle havarijních plánů, rozsahu a náročnosti škod zajistí odstranění následků vlastními silami nebo hasiči, případně odborně způsobilými a vybavenými firmami.

3.23 Odpadové hospodářství

3.23.1 Požadavky právních předpisů vycházejí ze zákona č. 185/2001 Sb. (zákon o odpadech), ve znění pozdějších předpisů. Jedná se zejména o důslednou separaci, označení a ukládání odpadů, jejich případné předávání oprávněným osobám, vedení průběžné evidence odpadů, vyhotovení ročních hlášení apod.

3.23.2 V případě, kdy při stavební činnosti dochází i ke vzniku odpadů kategorie „N“ (nebezpečné), je třeba požádat příslušný orgán životního prostředí o udělení souhlasu k nakládání s nebezpečnými odpady.

3.23.3 Pokud je zhotovitel nositelem certifikátu podle ČSN EN ISO 14001, řídí se ustanoveními příslušné dokumentace.

3.24 Ekonomika zakázky, fakturace

3.24.1 Řízení ekonomiky zakázky využívá ekonomického a finančního plánu zakázky, vytvořeného manažerem nákladů zakázky ve spolupráci s ekonomickým úsekem. Manažer nákladů zakázky kontroluje a řídí náklady v souladu s ekonomickým a finančním plánem ještě před jejich vynaložením, případný nesoulad s plánem signalizuje předem a společně s vedoucím zakázky navrhuje opatření k nápravě. Na základě podkladů od vedení stavby ekonomický úsek průběžně zpracovává nabíhající náklady a výnosy zakázky a provádí porovnání s plánem zakázky. Pokud je skutečnost rozdílná od plánu, ekonomický úsek s manažerem nákladů provede rozbor příčin tohoto nesouladu (např. vícepráce, chyba v rozpočtu apod.) a navrhne opatření k nápravě.

3.24.2 Kontrola nákladů probíhá podle jednotlivých druhů nákladů, zahrnutých do plánu nákladů zakázky podle odst. 1.5:

• přímé náklady;
• materiály;
• mzdy;
• poddodávky (práce výrobní povahy);
• služby (práce strojů, energie, voda, telefony …);
• ostatní přímé náklady (cestovné, diety, PHM …);
• nepřímé náklady;
• výrobní režie;
• správní režie.

Zahrnuje rovněž kontrolu fakturace dodavatelů materiálů a služeb ve vazbě smlouvy. Věcnou správnost došlých faktur prověřuje manažer nákladů zakázky (oprávněnost fakturace, správnost rozsahu plnění, soulad fakturované ceny se smluvním ujednáním apod.), formální správnost došlých faktur prověřuje ekonomický úsek (náležitosti daňových dokladů, uskutečnění zdanitelného plnění apod.).

3.24.3 Fakturace na zakázce probíhá v termínech podle smlouvy o dílo. Podkladem pro vystavení faktury je soupis provedených prací, vzájemně odsouhlasený a podepsaný oprávněnými zástupci objednatele a zhotovitele. Soupis provedených prací zpracovává odpovědný pracovník zhotovitele (stavbyvedoucí, manažer nákladů apod.); obsahuje přehled prací a dodávek uskutečněných ve sledovaném období nebo etapě v jednotkách množství, včetně jednotkových cen a souhrnného finančního vyjádření. Pro průběžné sledování celkem provedeného rozsahu obsahuje i finanční vyjádření provedených prací od počátku výstavby.

3.24.4 Vlastní faktura (daňový doklad) obsahuje povinné a ostatní náležitosti:

• povinné náležitosti daňového dokladu:
  • obchodní firma nebo jméno a příjmení, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje plnění;
  • DIČ plátce, který uskutečňuje plnění;
  • obchodní firma nebo jméno a příjmení, sídlo nebo místo podnikání osoby, pro níž se uskutečňuje plnění;
  • DIČ, pokud je osoba, pro kterou se uskutečňuje plnění, plátcem;
  • evidenční číslo daňového dokladu;
  • rozsah a předmět plnění;
  • datum vystavení daňového dokladu;
  • datum uskutečnění zdanitelného plnění, pokud se liší od data vystavení daňového dokladu;
  • fakturovaná cena bez daně;
  • základ daně (DPH);
  • základní nebo snížená sazba daně nebo sdělení, že se jedná o plnění osvobozené od daně, a odkaz na příslušné ustanovení zákona č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů;
  • výše daně uvedená v korunách a haléřích, popřípadě zaokrouhlená na desítky haléřů nebo na padesátihaléře;
  • celková fakturovaná částka, včetně DPH;
• ostatní náležitosti daňového dokladu:
  • údaj o splatnosti daňového dokladu (faktury) v souladu se smluvními podmínkami;
  • odpočet zádržného, bylo-li ve smlouvě dohodnuto;
  • odpočet přijatých záloh, byly-li poskytnuty;
  • celková částka k úhradě.

3.24.5 Při ukončení zakázky je vystavována závěrečná (konečná) faktura, ve které je provedena rekapitulace veškeré fakturace na zakázce (odděleně od daňového základu závěrečné /konečné/ faktury). Obsahem konečné faktury jsou rovněž dopady všech případných změn, vzniklých v průběhu stavby (vícepráce nebo méněpráce).

3.24.6 Celkové výnosy jsou tvořeny fakturací provedených prací a plateb za poskytnuté služby. Po odpočtu všech nákladů se zakázkou spojených vzniká skutečný zisk na zakázce. Zisk je základní podmínkou pro existenci a rozvoj stavební firmy. Jeho využití se řídí vnitřními ekonomickými pravidly.

3.24.7 Každý podnikatel je povinen na všech svých obchodních listinách (objednávkách, obchodních dopisech, fakturách) uvádět kompletní identifikační údaje o své firmě, tj. jméno, název, sídlo nebo místo podnikání, identifikační číslo. Podnikatelé zapsaní v obchodním rejstříku též údaje o tomto zápisu, včetně spisové značky, respektive údaj o zápisu do jiné evidence.

3.24.8 Stavbyvedoucí (AO-S) je v souladu se svým pracovněprávním postavením odpovědný nebo spoluodpovědný zejména za:

• efektivní využívání pracovních sil, zařízení a mechanismů během výstavby;
• řádnou přípravu podkladů pro fakturaci (soupisy provedených prací) a pro závěrečné vyúčtování zakázky;
• dokumentování a projednání změn, víceprací a skutečností, ovlivňujících cenu díla, prací a služeb;
• minimalizaci případných škod nebo finančních ztrát při stavebních činnostech.

3.25 Zkoušky smontovaných zařízení

3.25.1 V průběhu a po skončení montáží provozních celků, dílčích provozních celků, provozních jednotek, strojních potrubních a kabelových rozvodů, strojního zařízení, vybavení a elektrických zařízení se provádějí následující druhy zkoušek:

• tlakové zkoušky;
• zatěžovací zkoušky;
• revize instalací;
• zkoušky technologického zařízení (individuální vyzkoušení, komplexní vyzkoušení, zkušební provoz a garanční zkoušky);
• předepsané zkoušky vybraných technologických zařízení;
• zkoušky povrchových úprav;
• zkoušky svarů.

3.25.2 Cílem zkoušek je průkaz zajištění:

• těsnosti rozvodů a zařízení;
• pevnosti, únosnosti;
• bezpečnosti zařízení a obsluh;
• funkčnosti zařízení a řídicích systémů;
• spotřeb energií a médií;
• množství odpadů a emisí;
• výkonových parametrů;
• kvality produktů;
• zácviku obsluh.

Výstupem úspěšných zkoušek je zápis nebo protokol, ve kterém se potvrzuje, že výsledky zkoušek odpovídají příslušným předpisům, normovým hodnotám, projektovaným parametrům a požadavkům SOD. Tím se stvrzuje souhlas s pokračováním v následných pracovních postupech, nebo s převzetím zařízení do zkušebního provozu.

O výsledcích zkoušek se rovněž pořizuje zápis do stavebního deníku.

3.25.3 Zhotovitel stavby:

• spolupracuje s dodavateli zařízení (šéfmontéry) při přípravě zkoušek;
• zajišťuje služby pro provedení zkoušek (energie, média, materiály apod.) v rozsahu a za podmínek sjednaných v obchodních smlouvách – obvykle za úhradu.

3.25.4 Stavbyvedoucí (AO-S)

• zúčastňuje se zkoušek osobně, nebo pověřuje odborně způsobilé techniky;
• s dodavateli, investorem a případně s projektantem řeší vzniklé neshody;
• shromažďuje doklady o úspěšně provedených zkouškách (Seznam dokladů pro přejímku díla).

3.26 Individuální, komplexní a garanční zkoušky

3.26.1 Individuální vyzkoušení

• Zhotovitel provede u jednotlivých strojů a zařízení, které jsou předmětem montáže, individuální vyzkoušení za účelem ověření jakosti montáže a funkčnosti jednotlivých strojů a jejich připravenosti k provedení komplexních zkoušek, a to vč. provozního seřízení a prokázání kvality, provozní spolehlivosti a bezpečnosti provozu dodávaného zařízení.
• Výsledky všech zkoušek podléhají schválení objednatelem, kterému je zhotovitel předloží v písemné podobě. Zkoušky nelze považovat za úspěšně provedené, dokud jejich výsledky objednatel neschválí.
• Podmínkou pro zahájení těchto zkoušek je ukončení montáže příslušného provozního souboru (PS), dílčího provozního souboru (DPS), případně ucelené části dílčího provozního souboru, jež bude doloženo zejména následujícími dokumenty:
  • protokoly o provedení stavebních a tlakových zkoušek, případně dalších zkoušek v souladu s platnými normami a právními předpisy u tlakových a plynových zařízení;
  • protokoly o vyrovnání spojek, přírub apod. u točivých strojů;
  • dílčími revizními zprávami u zařízení elektro;
  • dále musí být u všech provozních souborů, dílčích provozních souborů či ucelených částí dílčích provozních souborů před zahájením těchto zkoušek vystaven protokol o ukončení montáže podle odsouhlaseného návrhu stavby.
• V rámci individuálního vyzkoušení budou provedeny zejména následující zkoušky:
  • ověření mechanické funkce a seřízení chodu u jednotlivých strojů a zařízení, případně souborů;
  • vyzkoušení funkce ovládání jednotlivých strojů a zařízení;
  • vyzkoušení funkce měřicích okruhů souvisejících s daným technologickým zařízením;
  • nastavení a ověření funkce ochran a blokád;
  • vyzkoušení a ověření funkce řídicího systému.
• Kritéria úspěšnosti těchto zkoušek:
  • vystavení protokolů o úspěšném provedení zkoušek mechanického chodu zařízení pro daný provozní soubor;
  • vystavení protokolů o ověření funkce jednotlivých měřicích okruhů;
  • vystavení protokolů o provedení zkoušek ovládání jednotlivých strojů a souborů ve všech úrovních řízení a statickém seřízení regulačních okruhů;
  • vystavení protokolů o nastavení a vyzkoušení ochran a blokovacích podmínek jednotlivých strojů a zařízení či souborů.
• Toto individuální vyzkoušení je součástí montážních prací a objednatel má možnost se jej zúčastnit, případně, uzná-li to za potřebné, zajistí i účast budoucího provozovatele předmětného díla. Zhotovitel oznámí objednateli provádění těchto zkoušek písemně nebo pokud bude později dohodnuto jinak, pak zápisem v montážním deníku sedm dní předem. V montážním nebo stavebním deníku bude také zachycen výsledek těchto zkoušek.
• Na základě sledování průběhu montáže a individuálních zkoušek je objednatel povinen sdělovat zhotoviteli zpravidla zápisem v montážním deníku stanoviska k zjištěným skutečnostem a výsledkům, která by mohla mít vliv na objednatelovo stanovisko při odevzdání a převzetí dodávky.
• Objednatel v rámci svého podstatného spolupůsobení poskytne (zajistí) zhotoviteli pro individuální vyzkoušení potřebné prostředky, média a energie, zejména el. energii, vodu, mazací prostředky a další média v případě, že o ně zhotovitel požádá písemně nejméně 7 dní předem.

3.26.2 Komplexní zkoušky

• Komplexní vyzkoušení může být zahájeno pouze v případě, že individuální zkoušky neprokáží vady a nedodělky jednotlivých strojů a zařízení tvořících součást díla, případně pokud drobné vady zjištěné při individuálních zkouškách a potvrzené v zápise byly řádně odstraněny a odstranění bylo zápisem potvrzeno.
• Komplexním vyzkoušením je v podstatě prověřena správnost řešení projektu, funkce strojů a zařízení jednotlivě i ve vzájemných funkčních vazbách, též správnost montážních prací a mechanická funkčnost provozních souborů jako provozního celku.
• Komplexním vyzkoušením se prokazuje zásadně to, čeho je dodané dílo – zařízení (nebo jeho příslušná část), vzhledem k náběhové křivce, schopno dosáhnout na počátku zkušebního provozu.
• Případně zjištěné závady při KZ musí být odstraněny včas tak, aby nezpozdily získání rozhodnutí stavebního úřadu o povolení prozatímního užívání díla (stavby) ke zkušebnímu provozu a zahájení zkušebního provozu (to zpravidla před vydáním kolaudačního souhlasu).
• Komplexní vyzkoušení, jehož součástí je i jeho příprava, bude provedeno v technicky a ekonomicky zdůvodněném rozsahu.
• Příprava komplexního vyzkoušení zahrnuje pro provedení KV, zejména:
  • ověření potřeby, počtu a kvality provozních pracovníků;
  • ověření potřeby množství a kvality provozních hmot, energií a jiných potřebných prostředků;
  • provedení zkoušek potřebných k předběžnému ověření kvality a funkce zařízení, dále jeho zařízení (zejména při zatížení), spuštění a jiné slaďování (přičemž některé zkoušky se provedou v rámci individuálního vyzkoušení).
• Návrh rozsahu charakteru komplexního vyzkoušení zpracuje zhotovitel v dokumentaci pro provedení stavby a v programu komplexních zkoušek, zhotoveném nejméně jeden měsíc před provedením komplexního vyzkoušení.
• Bude-li to vyžadovat charakter dodávky, zpracuje dodavatel samostatný projekt komplexních zkoušek, který bude vycházet z požadavků odběratele, uplatněných při zpracování a projednání koncepčního návrhu stavby.
• Komplexní vyzkoušení bude trvat 72 hodin nepřetržitého provozu.
• Komplexní vyzkoušení se bude pokládat za úspěšné, jestliže zkoušené zařízení předmětného provozního souboru bylo řádně v chodu – provozu nepřetržitě po dobu 72 hodin. Vyskytnou-li se větší závady na zkoušeném zařízení z příčin na straně zhotovitele, odstraní je zhotovitel během chodu na svůj náklad.
• Je-li předmětem, popř. součástí díla, systém řízení, musí být při komplexním vyzkoušení prokázána jeho funkce, která je nezbytná k bezpečnému komplexnímu vyzkoušení.
• Objednatel v rámci svého podstatného spolupůsobení poskytne bezplatně zhotoviteli pro komplexní vyzkoušení potřebná média a energie, zejména el. energii, vodu, palivo apod. v dohodnutém rozsahu podle specifikace, kterou předloží zhotovitel objednateli spolu s věcným a časovým harmonogramem provádění zkoušek.

3.26.3 Garanční zkoušky

• Garančními zkouškami zhotovitel objednateli (či provozovateli) prokáže rozhodující funkční a výkonnostní vlastnosti dodaného souboru, tedy že zařízení dosahuje požadovaných hodnot pro plný provoz. Úspěšné provedení garančních zkoušek je specifickým způsobem průkazu o tom, že dílo (tj. dodaný soubor strojů a zařízení) bylo řádně provedeno.
• Zhotovitel podrobí dílo garančním zkouškám, kterými se rozumí sjednaná doba provozu, při které zařízení při projektovaných podmínkách musí bez jiných než běžných údržbových zásahů pracovat bezvadně, a v jejímž průběhu zhotovitel prokáže měřeními a výpočty rozhodující funkční a výkonnostní vlastnosti, tj. že zařízení dosahuje jakostně technických ukazatelů a požadovaných hodnot, tj. kvalitativních i kvantitativních stanovených v této smlouvě, nejsou-li pak v samostatné smlouvě výslovně sjednaných anebo jakostně technických ukazatelů a hodnot vybraných z ukazatelů předepsaných projektovou dokumentací jako ukazatelů rozhodujících, a to s maximálními časovými, materiálovými a energetickými úsporami. GZ zhotovitel objednateli prokazuje kvalitu díla vyžadovanou pro plný provoz.
• Obsah konkrétní garance za výkon (druh, obsah, a počet vybraných parametrů):
  • záruka za výslednou kapacitu;
  • záruka za spotřební ukazatele;
  • záruka z dosažení kvality výsledných produktů.

3.27 Podmínky prací za provozu

3.27.1 V průběhu výstavby se stavební práce mohou dotýkat provozu cizích zařízení, zařízení investora nebo zařízení, smontovaných jako součást dodávky stavby.

3.27.2 Zařízení jiných vlastníků mohou být například:

• pozemní komunikace a objekty na nich;
• tělesa a objekty ČD;
• stavby a zařízení MHD a veřejné dopravy;
• stavby a vedení energetických sítí;
• stavby vodovodů a kanalizací;
• stavby a zařízení telekomunikací, případně radiokomunikací;
• zařízení školská, zdravotnická, veřejné správy, církevní apod.

3.27.3 Pro práce na těchto objektech nebo v souběhu s nimi (v ochranných pásmech, křížení a napojování sítí apod.) musí být základní podmínky obsaženy už v projektové dokumentaci a ve stavebním povolení.

Před vlastním prováděním prací zhotovitel stavby za součinnosti s objednatelem písemně dohodnou s dotčenými orgány státní správy, majiteli a správci objektů nebo sítí podrobné podmínky, které zahrnují případ od případu:

• vymezení dotčených ploch, prostor, bodů a druhy činností;
• omezení nebo výluky v dopravě;
• zajištění bezpečnosti (značení, ohrazení, osvětlení …);
• omezení dodávek médií;
• omezení nebo přerušení provozu technických zařízení;
• časové lhůty nebo limity omezení;
• uvedení do původního nebo do projektovaného stavu;
• mimořádná opatření podle charakteru zařízení a provozu;
• ochranu provozovaných staveb, jejich částí nebo zařízení proti prachu, hluku, vibracím apod.

3.27.4 Při stavebních pracích v prostorách s provozem technologických zařízení investora (výrobní a skladová zařízení apod.) musí být obdobně sjednány podmínky pro zajištění provozu jak technologických zařízení, tak i pro provádění stavebních prací, obzvlášť:

• provoz výrobních vodohospodářských a souvisejících technologických zařízení;
• vymezení pracovních prostor, úkonů a operací;
• bezpečnost prací a požární ochrana;
• zásobovací a expediční trasy;
• čistota prostředí (laboratoře, zdravotnická zařízení);
• příjezd vozidel záchranné služby a HZS;
• práce ve zvláštních podmínkách (chov zvířat, nebezpečné prostory, pohyb cestujících nebo jiných osob atd.).

3.27.5 Pro individuální kompletní vyzkoušení a zkušební provoz zařízení, která jsou součástí dodávky stavby, musí být podmínky pro provedení zkušebních operací dohodnuty již ve smlouvách o dílo s poddodavateli technologie a v technické přípravě stavby.

3.27.6 Stavbyvedoucí (AO-S) odpovídá za to, aby obecně vždy byly:

• jasně vymezeny dotčené prostory, plochy a místa;
• určena odpovědnost konkrétních osob;
• řádně převzato pracoviště před zahájením prací a předáno po jejich skončení;
• učiněna opatření pro zajištění BOZP a PO;
• ochráněny veřejné zájmy;
• určeny a dodrženy časové lhůty při těchto pracích.

3.28 Dokumentace skutečného provedení stavby

3.28.1 Změny a úpravy projektové dokumentace, provedené v průběhu výstavby, se řeší a potvrzují podle postupu, uvedeného v odst. 3.18. 

3.28.2 Pověřený pracovník zhotovitele stavby shromažďuje dokumenty o všech schválených a provedených změnách vyvolaných dodavatelem, poddodavateli, stavebníkem nebo projektantem; před předáním díla zajistí jejich zaznamenání do dokumentace skutečného provedení stavby.

3.28.3 Dokumentaci skutečného provedení zabezpečuje zhotovitel stavby podle složitosti a rozsahu změn a charakteru stavby, případně podle požadavku stavebníka:

• ručně graficky nebo popisem do vyhrazené kopie projektové dokumentace;
• digitálně změnou nebo úpravou dotčených výkresů, zpráv a specifikací;
• zadáním zpracování kompletní dokumentace skutečného provedení (u rozsáhlých změn a náročných staveb) u jiného dodavatele (např. u projektanta stavby, geodeta).

3.28.4 Zhotovitel stavby označí dokumentaci skutečného provedení stavby vhodným způsobem a opatří ji svým razítkem.

3.28.5 Stavbyvedoucí (AO-S) předává dokumentaci skutečného provedení stavby objednateli při přejímce díla. Ten se pak řídí ustanoveními § 121 SZ.

DP 4 – PŘEDÁNÍ STAVBY

4.1 Výstupní kontrola zhotovitele

4.1.1 Zhotovitel (dodavatel) stavby si obvykle provádí vlastní výstupní kontrolu díla, kterou prověřuje jeho způsobilost k předání investorovi nebo objednateli. Výstupní kontrolu uskuteční v dostatečném předstihu před předáním díla, aby byl čas na odstranění zjištěných neshod.

4.1.2 Výstupní kontrolu provádí pracovník nebo pracovníci dodavatele, odborně způsobilí a pověření k této činnosti. Po dohodě se výstupní kontroly může účastnit i TD objednatele.

4.1.3 Výstupní kontrola se zaměřuje zejména na tyto oblasti:

• vizuální prohlídka stavby;
• úplnost dodávky v souladu se SOD;
• funkčnost částí stavby (strojně technologická část, měření a regulace, ASŘTP);
• výsledky mezioperačních kontrol a zkoušek;
• revizní zprávy;
• příprava dokladů pro přejímku.

4.1.4 Autorizovaná osoba (AO-S) se seznámí s výsledky výstupní kontroly a činí rozhodnutí k odstranění zjištěných neshod.

AO-S kontroluje, zda byly splněny obecné technické požadavky na výstavbu, platné předpisy a též podmínky stavebního povolení.

4.2 Doklady k přejímce díla

4.2.1 Pověřený pracovník dodavatele shromažďuje všechny doklady, které se vyžadují při přejímce díla investorem (objednatelem) a následně k úřední kolaudaci; pořizuje jejich seznam, případně potřebné kopie.

4.2.2 AO-S prověří jejich platnost a úplnost.

4.2.3 Součástí předání vodohospodářského díla zhotovitelem je včasné dodání následujících dokumentů v písemné podobě a českém jazyce objednateli:

• dodavatelské (resp. výrobní) dokumentace v potřebném rozsahu;
• obvyklé průvodní technické dokumentace jednotlivých strojů a zařízení;
• dokumentace skutečného provedení stavby v jasné, snadno srozumitelné formě, vč. jejího geodetického plánu zpracovaného odpovědným geodetem a také soupisu změn a víceprací a méněprací, odsouhlasených písemně předem TD (správcem stavby) a objednatelem;
• originál stavebního deníku (§ 157 odst. 3 SZ);
• revizních zpráv o potřebných příslušných revizních zkouškách a prohlídkách zařízení;
• seznamů strojů a zařízení, které jsou součástí odevzdávané dodávky, jejich pasporty a seznamy náhradních dílů;
• atestů dodávek, tj. osvědčení o jakosti a kompletnosti výrobků a jeho výkonnostních parametrech, vč. předepsaných certifikátů, materiálů a konstrukcí, které to vyžadují;
• atestů o kvalitě pitné vody podle vyhlášky č. 409/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů;
• prohlášení o shodě ev. prohlášení o vlastnostech (pro stanovené stavební výrobky) podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů;
• zhodnocených výsledků i případně zpracovaných programů individuálního a komplexního vyzkoušení a výsledků případně ve smlouvě sjednaných měření a zkoušek, vč. zkoušek přejímacích;
• předpisů pro montáž, správný a bezpečný provoz, obsluhu a údržbu, včetně závazných podkladů pro zpracování provozního řádu pro zkušební provoz předmětného díla;
• zápisů a osvědčení o provedených zkouškách použitých materiálů a výrobků; v případě dodávky stavební části stavebního díla jde o provedení zkoušek betonových směsí a betonů, betonových konstrukcí, zkoušky zemin a zemních prací, zkoušky vodotěsnosti, tlakové zkoušky vodovodních přípojek, vč. přípojky plynu a dalších rozvodů po ČOV, zkoušky vodotěsnosti kanalizace, zkoušky ÚT, vzduchotechniky, odsávání apod.;
• provozních řádů pro zkušební provoz v souladu s normou TNV 756911;
• zápisů o prověření prací a konstrukcí zakrytých v průběhu prací a o smontovaném zařízení;
• zápisů o vyzkoušení smontovaného zařízení – např. tlakových zkouškách, zkouškách plynotěsnosti apod.;
• prohlášení o původu zboží, je-li toto dodáno ze zahraničí (tj. mimo země objednatele);
• dokladů o splnění podmínek pro případné uvedení do užívání stanovených rozhodnutím úřadu v zemi objednatele vč. případné dokumentace (manipulační řády apod.);
• montážních nebo stavebních deníků, vč. deníku víceprací;
• předávacích protokolů;
• podkladů pro finanční vypořádání realizovaného díla;
• uživatelského programového vybavení pro automatizaci řízení, vč. zajištění potřebných licencí;
• manuálu pro obsluhu vizualizačního programu řídicího systému;
• podkladů pro kolaudaci díla;
• případné oznámení o archeologickém nálezu;
• zprávy o provádění archeologického dohledu s konstatováním, že zhotovitel postupoval podle zákona č. 20/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů;
• fotografie díla v jeho postupných rozhodujících etapách realizace;
• záručních listů jednotlivých strojů a zařízení;
• výsledků chemických rozborů vody na ČOV;
• zhodnocení chování se díla během zkušebního provozu, vč. závěrečného zhodnocení ZP;
• dokladů o likvidaci veškerých odpadů vzniklých při realizaci díla v souladu s požadavky příslušných zákonů;
• protokolů o výsledcích seřízení a optimalizaci obvodů automatického řízení a regulace;
• výpočtů nastavení všech elektrických ochran.

4.3 Přejímka díla

4.3.1 Na základě smlouvy o dílo, úspěšného ukončení výstupní kontroly, výsledků zkoušek, kontroly dokladů a podle druhu stavby vyzve zhotovitel objednatele (investora) k převzetí:

• stavby jako celku;
• ucelené části stavby (SO, PS a provozní celek).

4.3.2 Výzvu k přejímce provede dodavatel (zhotovitel) písemně zápisem ve stavebním deníku, který může doplnit i samostatným dopisem, obvykle 2 týdny před navrhovaným termínem přejímky.

4.3.3 Přejímky díla se účastní odpovědní (pověření) zástupci dodavatele (zhotovitele) a stavebníka (objednatele).

4.3.4 Podle povahy případu mohou být k přejímce přizváni:

• projektant;
• zástupci poddodavatelů nebo výrobců;
• zástupci provozovatele, uživatele apod.;
• vlastníci a správci dotčených veřejných sítí a komunikací;
• další odpovědní nebo odborní pracovníci dodavatele i investora.

4.3.5 Autorizovaná osoba (AO-S) se účastní přejímacího řízení. Při tom předá všechny požadované doklady (viz odst. 4.2), dokumentaci skutečného provedení stavby (viz odst. 3.28) a případný soupis vad a nedodělků.

4.3.6 Účastníci přejímacího řízení provedou podrobnou prohlídku stavby (předávané části), kontrolu shody s projektovou dokumentací, stavebním povolením, smlouvou o dílo a kontrolu předaných dokladů a podle výsledku rozhodnou, zda dílo je způsobilé převzetí.

4.3.7 Pokud dílo splňuje vlastnosti a parametry dané v projektové dokumentaci, smlouvě o dílo v platných předpisech a technických normách, respektuje podmínky stavebního povolení a zjištěné neshody a nedodělky nebrání převzetí, sepíší zápis (protokol) o předání a převzetí díla a v něm uvedenou zejména:

• číslo smlouvy o dílo a identifikace předávané stavby (nebo části);
• identifikaci zhotovitele a objednatele a jejich oprávněných osob;
• datum zahájení a ukončení přejímacího řízení;
• stručný popis přejímané stavby (části), případně odkaz na PD;
• prohlášení zhotovitele, že předává a potvrzení objednatele, že přebírá dané dílo ke dni podepsání protokolu;
• seznam předávané dokumentace a dokladů;
• soupis neshod (vad) a nedodělků nebránících provozu, s uvedením lhůty a podmínek pro jejich odstranění;
• datum počátku a ukončení záruční doby;
• termín pro úplné vyklizení staveniště;
• dohodu o finančním, příp. jiném vypořádání;
• identifikaci ostatních účastníků řízení.

Zápis (protokol) se v závěru opatří datem a podpisy odpovědných zástupců zhotovitele a objednatele.

Vzor zápisu o odevzdání a převzetí dokončených staveb a jejich ucelených částí viz příloha č. 3 této MP.

Tímto aktem přecházejí všechna práva, nároky a odpovědnost k předávanému dílu na přebírajícího.

4.3.8 AO-S učiní o přejímce a jejím výsledku záznam do stavebního deníku a tento zápis opatří svým autorizačním razítkem. O použití autorizačního razítka provede záznam i do svého deníku AO.

4.3.9 V případě, že závady zjištěné při přejímce brání řádnému převzetí a užívání díla, stavebník přejímací řízení přeruší nebo zruší. Zhotovitel odstraní tyto závady nebo zajistí jejich odstranění u svých poddodavatelů a provede novou výzvu k přejímce. K řešení případných rozporů při přejímce si může zhotovitel nebo stavebník získat nestranný odborný posudek.

Má-li tato skutečnost vliv na lhůty, cenu nebo vzniklé ztráty uživatele, postupuje se podle ujednání smlouvy o dílo, případně podle ustanovení obchodního (občanského) zákoníku.

4.3.10 Při neshodách vzniklých na straně investora (vadná dodávka, opoždění sjednaného plnění, znemožnění dokončovacích prací nebo jejich poškození provozem investora) platí rovněž smluvní ujednání (převzetí díla s neshodami, odstranění bez nároku investora na sankce, případně s úhradou vícenákladů dodavatele).

4.3.11 Dodavatel je povinen odstranit vady a nedodělky ve lhůtách sjednaných v přejímacím protokolu nebo ve SOD. Pokud okamžitému odstranění vadí jiné podmínky (např. klimatické), dohodne se přiměřeně delší doba.

4.3.12 V případě, že odstranění neshod, vad a nedodělků představuje změnu rozsahu plnění (redukce nebo rozšíření rozsahu prací), sjednají zástupci stran finanční vyrovnání, případně změnu lhůt plnění.

4.3.13 O odstranění neshod, vad a nedodělků sepíší zástupci obou stran po kontrole provedených prací zápisy, navazující na body a ujednání z přejímacího protokolu.

4.4 Vyklizení staveniště

4.4.1 Podmínky a lhůty pro úplné vyklizení staveniště po dokončení stavby jsou obsaženy ve SOD a upřesněny v předávacím protokolu.

4.4.2 Dodavatel při tom:

• odstraní provizorní objekty, komunikace, oplocení a rozvody, a to včetně jejich základů nebo podloží;
• odklidí stavební stroje, mechanismy, poškozené díly apod.;
• vyklidí zbytky stavebních materiálů a lešení;
• odveze a řádně likviduje vzniklé odpady (obaly, stav. suť, nátěrové hmoty, zbytky ropných látek, lepenky atd.);
• uvede dotčené plochy, budovy, komunikace apod. do původního stavu, včetně oprav jejich poškození, vzniklých jeho stavební činností, nebo je uvede do stavu určeného projektovou dokumentací;
• vede si evidenci o přesunu materiálů, zařízení a objektů ZS.

Všechny tyto činnosti provádí dodavatel na své náklady, pokud nebylo ve SOD sjednáno něco jiného.

4.4.3 Jsou-li k likvidaci ZS a vyklízení staveniště potřebné některé provizorní části zařízení (panelové vozovky, hygienická zařízení apod.), dohodne dodavatel s investorem termíny pro jejich postupné vyklízení.

4.4.4 Pokud některé části nebo objekty zařízení staveniště převezme stavebník pro další využití, dohodne s dodavatelem příslušné právní a finanční náležitosti dodatkem ke SOD.

Stavebník k tomu předem vyřídí souhlas stavebního úřadu se změnou v užívání a s nezbytnými stavebními úpravami (viz § 126 a § 127 SZ).

4.4.5 Stavbyvedoucí (AO-S) odpovídá při vyklízení staveniště za:

• dodržení smluvních ujednání;
• bezpečné a ekologické provádění demolic a prací;
• nepoškozování veřejných zájmů.

O ukončení vyklízení staveniště sepíše se stavebníkem zápis.

4.4.6 U liniových staveb se vyklízení staveniště zpravidla provádí po dílčích úsecích podle dohody s objednatelem a terénních a klimatických podmínek.

4.5 Zahájení zkušebního provozu a účast na ZP

• Zkušebním provozem se ověřuje funkčnost a vlastnosti provedené stavby podle projektové dokumentace (viz § 124 SZ).
• Den zahájení zkušebního provozu předmětného provozního souboru bude stanoven dohodou stran nejpozději při odevzdání a převzetí dodávky, v souladu s příslušnou částí návrhu stavby.
• Zkušební provoz se provádí na již objednatelem převzatém (části) díle za podmínek uvedených v provozním řádu pro zkušební provoz, který dodá zhotovitel.
• Zkušební provoz je zpravidla prováděn pracovníky objednatele pod technickým vedením a podle dispozic pracovníků zhotovitele. O povolení k zahájení zkušebního provozu požádá objednatel příslušné orgány.
• Účelem zkušebního provozu je dosažení stabilizovaného provozu jednotlivých provozních souborů, technologického celku a celého díla.
• Zkušební provoz se bude považovat za úspěšně skončený tehdy, bude-li postupně dosaženo plné funkčnosti a dosáhnou-li parametry hodnot uvedených ve zpracovaném, projednaném projektu či případně hodnot následně upravených v rozhodnutí příslušných orgánů.
• Po dobu zkušebního provozu je zhotovitel oprávněn odstraňovat vyskytnuvší se vady a provádět případná seřízení nutná k dosažení ustáleného chodu; objednatel je povinen běžně vyhovět případné žádosti zhotovitele a sjednanou dobu zkušebního provozu přerušit.
• O průběhu zkušebního provozu jsou strany povinny vést průběžně záznamy v provozním deníku ZP vedeném objednatelem, které si vzájemně potvrzují. V záznamech musí být zejména zachyceno každé přerušení zkušebního provozu a jeho příčiny, a to s ohledem na průběh záruční doby.
• Do provozního deníku musí zhotovitel zaznamenávat také všechny připomínky, příkazy objednatele, vložená opatření, rozhodnutí o výsledcích své činnosti.
• Výsledky zkušebního provozu z hlediska úspěšnosti jeho ukazatelů se zachytí ve zvláštním protokolu, který obě strany podepíší. V protokolu se mj. zachytí i den, od něhož počíná běžet stanovená záruční doba.
• Náklady zkušebního provozu, včetně technicky nutné účasti zhotovitele, hradí objednatel. Pokud zkušební provoz byl neúspěšný z příčin na straně zhotovitele, potom příslušné náklady prodlouženého ZP hradí zhotovitel.

4.6 Provozní řád

4.6.1 Provozní řád obsahuje předpisy, pokyny a dokumentaci pro provozování vodohospodářské stavby. Zpravidla se zpracovává jako provozní řád pro zkušební provoz a po ukončení zkušebního provozu zapracováním výsledků ZP vzniká provozní řád pro trvalý provoz. Provozní řád zajišťuje objednatel a zpravidla zpracovává buď projektant, nebo zhotovitel, většinou zhotovitel technologické části.

4.6.2 Provozní řád obsahuje textovou část s titulním listem a s vlastním textem a výkresovou část.

4.6.3 Titulní list textové části provozního řádu obsahuje zejména název díla, jméno (název) a adresu objednatele, provozovatele, projektanta, zhotovitele stavební a technologické části, zpracovatele provozního řádu, datum zahájení zkušebního a trvalého provozu, podpis a datum schválení provozního řádu.

4.6.4 Vlastní text provozního řádu obsahuje základní údaje o stavbě a pokyny pro její provozování.

4.6.5 V základních údajích o stavbě se uvede:

• stručná charakteristika stavby (např. druh a typ, situování a velikost, počet jednotek a jejich řazení, technologie provozu);
• přehled objektů, jejich hlavní parametry stavební, technologické a kapacitní, jejich funkce v rámci stavby;
• možnosti vypojení, obtoku a přepadu u jednotlivých objektů;
• údaje o jakosti médií;
• základní údaje o vodním recipientu, který je stavbou dotčen;
• seznam a popis míst měření množství a odběrů vzorků;
• případné údaje o řídícím provozním středisku pro dálkové řízení, včetně spojovacích cest a automatizace technologických postupů;
• způsob napájení objektů a zařízení stavby elektrickou energií;
• seznam a popis míst uložení inventáře a materiálů potřebných pro provoz;
• seznam orgánů a organizací, kterým se hlásí mimořádné události;
• seznam hlavních bezpečnostních a hygienických předpisů.

4.6.6 Pokyny pro provozování stavby, kromě základních povinností provozovatele, obsahují zejména:

• požadavky na hlavní úkony provozní, kontrolní, obslužné a udržovací, s uvedením jejich četnosti;
• popis manipulace s hmotami včetně způsobu a podmínek jejich zneškodňování (případně využívání);
• vyjmenování možných závažných poruch v provozu stavby a uvedení postupů k jejich odstranění;
• popis provozu v zimním období;
• popis provozu při mimořádných okolnostech, jako při povodni, požáru, přerušení dodávky elektrického proudu, při havarijním přítoku toxických látek apod.;
• popis obsluhy dálkového ovládání a automatizace řízení technologických procesů;
• pokyny k preventivní kontrole objektů a zařízení čistírny, včetně vedení knihy revizí a oprav;
• popis údržby stavebních objektů;
• způsob vedení provozního deníku, záznamů denních činností, pracovních pokynů a záznamů o průběhu směny;
• stanovení směnnosti obsluhy u jednotlivých objektů a zařízení stavby;
• pokyny pro bezpečnost a hygienu práce.

4.6.7 Výkresová část provozního řádu stavby obsahuje zejména tyto přílohy:

• situaci v měřítku 1 : 200 až 1 : 500 se zakreslením stok, spojovacích potrubí, žlabů, el. kabelů a ostatních sítí technického vybavení;
• přehledný podélný profil stavby;
• charakteristické řezy hlavních objektů stavby;
• celkové provozní a průtokové schéma stavby;
• schéma napájení objektů stavby elektrickou energií a napájení spotřebičů, včetně příslušného měření;
• schéma dálkového ovládání a automatizace řízení technologických procesů;
• výkres nebo schéma snímače provozních veličin se znázorněním způsobu a místa vyhodnocení;
• křivky a diagramy potřebné pro provoz;
• tabelární přehled parametrů zařízení, strojů a přístrojů;
• případné další výkresy podle složitosti a velikosti stavby.

4.6.8 Provozní řád schvaluje vlastník vodohospodářského díla.

4.7 Užívání stavby

4.7.1 Dokončenou stavbu, případně její část schopnou samostatného užívání, vymezenou v § 119 SZ, lze užívat na základě kolaudačního souhlasu.

Žádost o kolaudační souhlas podává stavebník na základě úspěšného dokončení stavby, výsledků zkoušek a přejímacího řízení mezi ním a zhotovitelem stavby (viz odst. 4.3), a to v souladu s ustanoveními § 119, 121 a § 122 SZ.

4.7.2 K zjištění způsobilosti stavby k jejímu užívání stanoví stavební úřad termín konání závěrečné kontrolní prohlídky (§ 122 odst. 2 a § 133 SZ).

4.7.3 Pokud to vyžaduje budoucí provozování stavby a bylo sjednáno ve smlouvě o dílo, může zhotovitel předat části nedokončené stavby k předčasnému užívání stavebníkovi za účelem např.:

• postupného zprovoznění dílčí části liniového objektu;
• montáže jeho zařízení nebo vybavení;
• navážení materiálů, zboží apod.;
• zkušebního provozu apod.

Povolení pro časově omezené předčasné užívání stavby nebo její části před jejím úplným dokončením vydá v odůvodněném případě stavebníkovi stavební úřad v souladu s § 123 SZ. Žádost podává stavebník; musí k ní mimo jiné doložit i dohodu se zhotovitelem stavby o jeho souhlasu nebo podmínkách, sjednaných pro toto užívání.

4.7.4 Při dílčí přejímce stavby (nebo její části) pro její předčasné užívání musí být mezi stavebníkem a zhotovitelem zejména dohodnuty následující podmínky:

• přesné vymezení rozsahu (dílčí provozní celek, trasa, úsek);
• ohraničení, případně uzavření předávané části stavby;
• technická způsobilost nedokončených stavebních prvků a zařízení;
• odpovědnost za bezpečnost a požární ochranu;
• dokončování stavebních prací (zpětné předání, souběh činností apod.);
• podmínky při poškození stavebního díla nebo věcí investora;
• finanční otázky (služby, výpomoci, energie, krytí ztrát apod.).

4.7.5 Je-li podmínkou užívání díla zkušební provoz stavby nebo jejího zařízení, stavebník připojí k žádosti o vydání kolaudačního souhlasu vyhodnocení výsledků zkušebního provozu, jímž prokazuje funkčnost a vlastnosti provedené stavby podle projektové dokumentace (§ 124 SZ).

4.7.6 Zhotovitel stavby je účastníkem řízení v případě předčasného užívání stavby (viz odst. 4.7.3). Účast jeho zástupců, zejména stavbyvedoucího (AO-S) na ostatních jednáních o povolení užívání stavby, je však vhodná zvlášť pro obhajobu provedeného díla a pro operativní řešení případných úprav stavby, které mohou z řízení vyplynout.

4.8 Manipulační řád

4.8.1 Manipulační řád vodního díla ve smyslu vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 216/2011 Sb. je soubor zásad a pokynů pro manipulaci s vodou k jejímu účelnému a hospodárnému využití podle povolení k nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami a stavebního povolení k vodnímu dílu, ke snižování nepříznivých účinků povodní, sucha a ledových jevů, k ochraně a zlepšení jakosti vody, jakož i k zajištění bezpečnosti, stability a spolehlivosti vodního díla a soubor zásad, pokynů a dokumentace pro obsluhu a údržbu objektů a zařízení vodního díla.

4.8.2 Náležitosti manipulačního řádu jsou:

• identifikační a informační údaje;
• technické údaje o vodním díle;
• základní požadavky, zásady a pokyny pro manipulaci na vodním díle;
• pokyny pro manipulaci s vodou, při mimořádném bezpečnostním opatření;
• požadavky na druh, způsob, rozsah a četnost měření a pozorování na vodním díle potřebných pro manipulaci;
• seznamy důležitých adres a komunikačních spojení;
• zásady spolupráce při manipulaci s vodou mezi vlastníky nebo uživateli souvisejících vodních děl;
• ostatní ustanovení (způsob a četnost provádění kontrolních měření, určení období pro provádění revizí a údržby, pravidla pro provedení záznamů);
• přílohy manipulačního řádu.

4.8.3 Manipulační řád schvaluje vodoprávní úřad.

DP 5 – Ukončení zakázky

5.1 Záruka za jakost

5.1.1 Dílo může vykazovat vady, jestliže v průběhu provozování díla jsou zjištěny závady neodpovídající požadovanému výsledku práce dodavatele, určenému ve smlouvě. Za vady, na něž se vztahuje záruka za jakost, odpovídá zhotovitel v rozsahu této záruky. Záruční lhůta je sjednána ve SOD a začíná běžet dnem předání díla nebo jeho ucelené části.

5.1.2 Obecně o vadách a zárukách za jakost viz zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

5.1.3 Reklamace uplatněné stavebníkem po předání díla („skryté vady“) se posuzují z hlediska:

• ustanovení SOD a obecně platných předpisů;
• lhůty podání;
• oprávněnosti reklamace.

K posouzení si zhotovitel stavby může přizvat výrobce nebo poddodavatele, případně projektanta nebo znalce.

5.1.4 Je-li reklamace uznána jako oprávněná, zhotovitel postupuje následovně:

• pověří pracovníka, odpovědného za její vyřízení (AO-S, úsekový stavbyvedoucí, příslušný manažer apod.);
• pokud se reklamace dotýká poddodávky, neprodleně ji uplatní u poddodavatele v souladu s příslušnou smlouvou;
• vyřeší technické, právní a finanční dopady;
• má-li zhotovitel zaveden systém managementu jakosti, postupuje podle dokumentovaného postupu v systému;
• po vyřízení reklamace vyzve stavebníka k převzetí odstranění neshody a uzavření protokolu (zápisu) o předání a převzetí reklamovaného případu.

5.1.5 V případě sporné reklamace:

• zhotovitel projedná se stavebníkem technická, obchodní a právní stanoviska;
• s patřičným zdůvodněním reklamaci odmítne a vyčká dalších kroků investora;
• při rozporném postoji stavebníka se spor řeší ve smyslu obchodního zákoníku;
• pokud je výsledek sporu ve prospěch stavebníka, postupuje zhotovitel podle odst. 5.1.4; 
• je-li výsledek sporu ve prospěch zhotovitele, může být reklamovaný problém odstraněn na základě objednávky jako nová zakázka (změna nebo vícepráce).

5.1.6 Pokud je stavbyvedoucí (AO-S) statutárním orgánem nebo zaměstnancem firmy zhotovitele, obvykle přímo řeší problémy, spojené se zárukami a reklamacemi.

V jiných případech vyplyne jeho účast ze smluvního vztahu, osobní odpovědnosti nebo odpovědnosti z titulu obecně závazných právních předpisů.

5.1.7 Doporučuje se, aby zhotovitel na základě poznatků z problematiky vzniku a existence vad uskutečnil nápravná a preventivní opatření k jejich předcházení.

Opatření se mohou týkat:

• personální politiky firmy;
• organizačních vazeb;
• výběru poddodavatelů;
• přípravy staveb;
• kontrolních mechanismů;
• ekonomických a mzdových dopadů.

5.2 Řešení právních sporů

5.2.1 Rozhodujícími dokumenty pro řešení právních sporů mezi zhotovitelem a objednatelem jsou:

• Smlouva o dílo, včetně uzavřených dodatků;
• Zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů;
• Zákon č. 134/2016 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů;
• Zákon č. 360/1992 Sb., autorizační zákon, ve znění pozdějších předpisů;
• Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů;
• Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů;
• Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů;
• Zákon č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů;
• Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů;
• Zákon č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh, ve znění pozdějších předpisů.

5.2.2 Autorizovaná osoba (AO-S), vykonávající na stavbě funkci stavbyvedoucího podle § 153 a § 160 SZ, nese odpovědnost i po předání díla obzvlášť v oblastech:

• trestního práva (při vážném porušení díla, škodě na zdraví nebo majetku jiných osob apod.);
• disciplinárního řízení orgánů ČKAIT (při přestupcích proti profesnímu a etickému řádu ČKAIT);
• morální a etické odpovědnosti za provedené a dokončené dílo;
• hmotné a finanční odpovědnosti, pokud byla sjednána v pracovní smlouvě, nebo vyplývá z pracovněprávního vztahu AO-S.

5.3 Finanční a ekonomické uzavření zakázky

5.3.1 Finanční vypořádání zakázky probíhá průběžně po celou dobu její realizace a po jejím ukončení dojde ke konečnému vypořádání. Průběžně po dobu realizace probíhá inkaso vystavených dodavatelských faktur podle dohodnutých platebních podmínek. Dodržování splatnosti kontroluje ekonomický (obchodní) úsek. V případě porušení platebních podmínek urguje platby u objednatele a uplatňuje případné sankce. Souběžně s tím sleduje splatnosti došlých faktur a provádí jejich úhradu, zajišťuje zpracování a výplatu mezd.

5.3.2 Konečné finanční vypořádání zakázky je provedeno po jejím ukončení; zahrnuje úhradu veškerých vydaných a přijatých faktur na zakázce, úhradu veškerých mezd a k nim příslušných odvodů, úhradu veškerých souvisejících poplatků a ostatních nákladů na zakázce vzniklých, úhradu podílu na správní a výrobní režii. Pokud je ve smlouvě o dílo sjednáno zádržné, je jeho finanční vypořádání provedeno v souladu se smlouvou. Stejným způsobem je naloženo s případným zádržným, pokud bylo sjednáno s poddodavateli.

5.3.3 Po celkovém finančním vypořádání zakázky se kladný zůstatek finančních prostředků stává volnými zdroji společnosti. Se zůstatkem finančních prostředků nakládá management firmy podle vnitřních a ekonomických pravidel.

5.3.4 Ekonomické vyhodnocení zakázky

Po provozním ukončení zakázky provádí ekonomický úsek její ekonomické vyhodnocení. Skutečně dosažený hospodářský výsledek zakázky zobrazený v účetnictví se porovná s finančně ekonomickým plánem zakázky. Pokud skutečnost není v souladu s plánovaným výsledkem zakázky, provede s manažerem nákladů zakázky rozbor jednotlivých nákladových položek, pro identifikaci příčin. Zpracovaný výsledek zakázky je předmětem projednání s vedoucím zakázky a vedením společnosti. Výstupem je protokol z projednání hospodářského výsledku zakázky, s případným návrhem na opatření pro další realizované zakázky.

5.3.5 Ekonomický (obchodní) úsek provádí archivaci veškerých účetních dokladů v souladu se zákonnými předpisy.

5.4 Uložení dokumentů

5.4.1 Po ukončení zakázky zhotovitel ukládá a udržuje důležitou dokumentaci vztahující se ke stavbě, zvlášť z hlediska eventuálního budoucího řešení sporů.

Dokumentace technická:

• projektová dokumentace (se zachycením změn a úprav);
• výrobní příprava stavby;
• doklady o dodávkách a kvalitě materiálů, výrobků a zabudovaných zařízení;
• technická dokumentace poddodávek;
• protokoly o zkouškách a dílčích přejímkách;
• doklady o provedených kontrolách;
• zápisy z jednání a řešení problémů, včetně kontrolních dnů stavby;
• protokoly o předání a převzetí díla (vč. příloh);
• kopie stavebního deníku;
• deník BOZP.

Dokumentace ostatní:

• SOD, dodatky, poddodavatelé;
• důležitá korespondence;
• účetní, finanční a ekonomická dokumentace;
• pracovněprávní doklady;
• dokumenty o úrazech, vzniku škod, pojistných událostech apod.

5.4.2 Zhotovitel ukládá dokumentaci zakázky v chráněných a zabezpečených prostorách. Dokumentace se eviduje pod číslem zakázky (SOD). Pravidla a podmínky ukládání dokumentace zakázek se řídí organizačními podmínkami a uspořádáním firmy.

5.4.3 Stavbyvedoucí (AO-S) dbá na postupné shromažďování a evidenci veškerých písemností a dokumentů během výstavby.

Po dokončení zakázky odpovědný pracovník předá uspořádanou dokumentaci se seznamy k jejímu uložení (do spisovny, osobě pověřené, přímo do určených prostor apod., v závislosti na zavedeném pořádku ve firmě).

5.4.4 Po skončení vedení stavebního deníku (tj. po odstranění všech vad a nedodělků) předá zhotovitel stavebníkovi originál deníku (§ 157 odst. 3 SZ).

Doporučuje se, aby zhotovitel uchoval své kopie stavebního deníku a nejdůležitější doklady o stavbě po dobu shodnou s povinností stavebníka podle SZ, tj. 10 let od vydání kolaudačního souhlasu, popřípadě od dokončení stavby (§ 154 odst. 1 písm. d) SZ), minimálně však po dobu záruční lhůty.

5.4.5 Podmínky ukládání a skartace dokumentace jsou obsaženy v zákonu č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, ve znění pozdějších předpisů a v metodické pomůcce MP 6 Spisová agenda.

3 PŘÍLOHY

3.1 Příloha č. 1. Seznam základních ČSN pro činnost AO při realizaci vodohospodářských staveb

3.2 Příloha č. 2. Vzor – zápis o předání a převzetí staveniště (části staveniště)

3.3 Příloha č. 3. Vzor – zápis o odevzdání a převzetí dokončených staveb a jejich ucelených částí

Poznámka:
Vzory uvedené pod 3.2 a 3.3 jsou uloženy v editovatelném formátu DOC (Word).

Stav: kontrola 2022, aktualizace 2012, vydání 2010

Anotace:
Snahou tohoto textu je reagovat na vzniklou situaci a shrnout problematiku návrhu, výstavby a provozování malých vodních nádrží (včetně suchých). Z pochopitelných důvodů si autoři nekladou nárok na úplnost tohoto textu a přednášek, důraz je kladen zejména na kritické momenty návrhu, provádění a provozu těchto vodních děl. V případě speciálních otázek hydrologických, hydraulického návrhu, statického řešení apod. odkazujeme na bohatou dostupnou literaturu v oboru. V publikaci bylo využito poznatků získaných při řešení výzkumných projektů NAZV č. QH81223 – Návrhy na zvýšení spolehlivosti ochranných hrází ve změněných klimatických podmínkách a NAZV č. QI92A139 – Výzkum metod zvyšujících vodohospodářskou účinnost malých vodních nádrží s ohledem na rizika předpokládaných klimatických změn.

Upozornění k textu

OBSAH

ÚVOD

Na našem území je v provozu cca 20 000 vodních děl IV. kategorie, přičemž podstatnou část z nich tvoří malé vodní nádrže. V souvislosti s výskytem extrémních povodní v posledním desetiletí lze zaznamenat rozmach v budování suchých nádrží odpovídajících svými parametry malým vodním nádržím. V rámci vládních programů pro ochranu před povodněmi je jen v povodí Moravy a Odry uvažováno s více než cca 45 novými suchými nádržemi. Mimo to jsou obnovovány nebo odbahňovány stávající malé nádrže a je rekonstruováno jejich funkční zařízení.

Příprava výstavby nových vodních děl (VD) i rekonstrukcí stávajících vyžaduje kvalifikované odborné zázemí. V řadě případů však financování, přípravu, návrhy a výstavbu hrází, funkčního zařízení a souvisejících úprav provádějí subjekty bez elementárních znalostí z hydrologie, hydrauliky, geotechniky, mechaniky zemin a dalších souvisejících disciplín, což mnohdy vede k hrubým chybám při návrhu a provádění těchto VD. V odborných kruzích se často hovoří o „krizi v navrhování a budování hrází malých nádrží“. Průvodními jevy jsou podcenění podkladů pro řešení z důvodů „finančních úspor“ (tento nedostatek jde obvykle na vrub investora), nedostatečné vodohospodářské řešení, nevhodný návrh, absence technické kontroly investora a projektanta, výběr nevhodného dodavatele a celkové nerespektování profesní etiky požadované ČKAIT v poměrně širokém záběru oboru vodních staveb a vodního hospodářství.

Malé vodní nádrže (MVN), resp. suché nádrže (SN) popisované v tomto textu mají objem nádrže do 2 mil. m³ a největší hloubka nádrže nepřesahuje 9 m.

A Některé související termíny

Bezpečnost – vlastnost systému (např. stavby) neohrožovat lidské zdraví nebo životní prostředí při plnění předepsané funkce po stanovenou dobu a za stanovených podmínek.

Dílo vodní – stavba, která slouží ke vzdouvání a zadržování vod, umělému usměrňování odtokového režimu povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání s vodami a ochraně před škodlivými účinky vod, k úpravě vodních poměrů nebo k jiným účelům sledovaným zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách. Mezi vodní díla patří přehrady, hráze a vodní nádrže.

Dílo vodní určené – dílo podléhající technicko-bezpečnostnímu dohledu.

Doba opakování – počet let, v jejichž průběhu bývá hodnota hydrologického prvku (např. kulminačního průtoku) průměrně jedenkrát dosažena nebo překročena.

Dohled technicko-bezpečnostní nad vodními díly – zjišťování technického stavu vodních děl sloužících ke vzdouvání nebo zadržování vody, a to z hlediska bezpečnosti, stability a možných příčin jejich poruch.

Dozor autorský – vykonává zhotovitel projektové dokumentace k žádosti o stavební povolení (DSP) na základě smlouvy s objednatelem. Účelem je dohled nad souladem zhotovení stavby s DSP a řešení případných pozměňovacích návrhů připravených jinou osobou.

Dozor stavební – souhrn veškerých činností, vyplývajících z práv objednatele podle smlouvy o dílo (SOD), které zajišťuje a vykonává správce stavby od zahájení stavby až po její kolaudaci a při jejím předání uživateli, včetně vyzkoušení a zkušebního provozu.

Hodnota kritická – hodnota veličin popisujících jevy a skutečnosti, které signalizují stavy ohrožení bezpečnosti, stability a mechanické pevnosti vodního díla podle vyhlášky č. 471/2001 Sb..

Hodnota mezní – předem stanovená limitní hodnota sledovaných veličin popisujících jevy a skutečnosti na vodním díle, popřípadě jejich časové vývoje pro zvolený zatěžovací stav. Přehled mezních hodnot sledovaných jevů a skutečností ovlivňujících bezpečnost, stabilitu a mechanickou pevnost určeného vodního díla a jím ohroženého území obsahuje program technicko-bezpečnostního dohledu (TBD). Zjištění mezních, popřípadě kritických hodnot hlásí obsluha určeného vodního díla neprodleně určené fyzické osobě odpovědné za dohled a pověřené odborně způsobilé osobě.

Kategorizace určeného vodního díla – rozdělení určených vodních děl do kategorií. Základním hlediskem je odstupňování klasifikace škod, k nimž by došlo, kdyby se vzdouvací konstrukce určeného vodního díla protrhla při plném vzdutí vody [8].

Nádrž malá vodní (MVN) – vodní nádrž s objemem do 2 mil. m³ a největší hloubkou nádrže 9 m [ČSN 75 2410].

Nádrž suchá (SN) – vodní nádrž určená k ochraně před účinky povodní, ve které je celkový objem nádrže téměř shodný se součtem ovladatelného a neovladatelného ochranného prostoru. Může mít v poměru k celkovému objemu zanedbatelné stálé nadržení, které plní krajinotvornou či environmentální funkci [TNV 75 2415].

Objednatel – právnická nebo fyzická osoba, která smlouvou o dílo objednává zhotovení určitého díla a zavazuje se zaplatit cenu za jeho provedení. Objednatelem se stává investor v závazkovém vztahu k zajištění přípravy, zhotovení dokumentace a zhotovení stavby.

Parametr návrhový je soubor hodnot či požadavků předurčujících technické řešení. Řada návrhových parametrů vstupuje do řešení jako závazné nebo směrné hodnoty a také jako požadavky odvozené ze zákonných nebo technických předpisů, resp. požadavky zadavatele.

Povodeň – ve vztahu ke vzniku povodňových škod e definována jako přechodné výrazné zvýšení hladiny ve vodních tocích nebo jiných povrchových vodách (nádržích), při kterém již voda zaplavuje území mimo koryto vodního toku a může způsobit škody. Rozlišuje se povodeň:

• přirozená, která může být způsobena přírodními jevy, zejména táním, dešťovými srážkami nebo chodem ledů;
• zvláštní (ZPV) je průtoková vlna způsobená umělými vlivy.

Projektant – zhotovitel dokumentace – právnická nebo fyzická osoba oprávněná k projektové činnosti, která se smlouvou o dílo zavazuje ke zhotovení dokumentace stavby, popřípadě zajišťuje autorský dozor nebo expertní činnost.

Přehrada – vzdouvací stavba přehrazující vodní tok a jeho údolí a vytvářející vodní nádrž. Přehradu tvoří přehradní hráz spolu s funkčním zařízením (výpusti, přelivy, odběry apod.), které může být umístěno přímo v hrázi nebo v samostatných objektech.

Spolehlivost – vlastnost stavby spočívající ve schopnosti plnit požadované funkce při zachování hodnot stanovených provozních ukazatelů v daných mezích a v čase podle stanovených technických podmínek.

Správce stavby – právnická nebo fyzická osoba určená objednatelem (pověřený útvar objednatele nebo odborná firma) k vykonávání činnosti stavebního dozoru podle SOD.

Stav mezní – stav, který se považuje za charakteristický pro popis spolehlivosti konstrukce, popř. objektu. Po překročení mezního stavu nastává porucha konstrukce, základové půdy, popř. objektu [ČSN 73 0020].

Stav nouze – stav vyvolaný neočekávanou, zvláště nebezpečnou událostí nebo situací. Do této kategorie patří jevy a jimi vyvolané situace, jakými jsou katastrofické povodně, zemětřesení, rozsáhlé sesuvy, sucho, intoxikace vodního zdroje s následným výrazným zhoršením jakosti vody, havárie na vodním díle apod.

Stupeň bezpečnosti – definován jako poměr zobecněných sil přispívajících ke stabilitě hodnoceného tělesa (např. hráze) ku silám snažícím se tuto stabilitu narušit. Pod pojmem zobecněná síla rozumíme sílu, moment nebo také napětí (při hodnocení lokálního stupně bezpečnosti). Při řešení stability hrází se někdy stupeň bezpečnosti definuje jako číslo, kterým je třeba dělit parametry pevnosti, aby bylo dosaženo stavu mezní rovnováhy.

Údržba – kombinace všech technických a administrativních činností, včetně činností technicko-bezpečnostního dohledu, zaměřených na udržení ve stavu nebo navrácení stavby do stavu, v němž může plnit požadovanou funkci.

Zhotovitel – právnická nebo fyzická osoba, která se smlouvou o dílo zavazuje k provedení určitého díla. Zhotovitel ve vztahu k objednateli je tedy subjekt zajišťující zhotovení díla (stavby). Zákon  č. 134/2016 Sb. o veřejných zakázkách, označuje tuto osobu dodavatelem a zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), stavebním podnikatelem. Zhotovitelem je také projektant zhotovující dokumentaci stavby.

B Návrhové parametry vodních děl

Na vodní díla (např. přehrady, hráze a vodní nádrže) a jejich části je kladena řada požadavků. U technických děl, malé a suché nádrže nevyjímaje, se předepsáním určitých měřitelných veličin (parametrů) předurčují technické, ekonomické nebo provozní vlastnosti díla. Zpravidla jde o vlastnosti, které jsou důležité pro dosažení účelu díla nebo pro zajištění vlastností, které jsou předmětem společenského zájmu (bezpečnost, spolehlivost apod.). Návrhové parametry jsou tedy nejčastěji definovány jako požadavky:

• zadavatele návrhu (parametry předurčující užitky díla, typicky objem nádrže apod.);
• zákonných nebo technických předpisů (požadavky vyjadřující společenský zájem).

Z podstaty návrhu díla vyplývá možnost:

• měnit parametry s cílem dosáhnout požadovaných cílů návrhu (například velikost nádrže, velikost průtoků, rozměrů zařízení apod.);
• zpracovávat varianty pro různé kombinace parametrů.

Součástí návrhu je zpravidla hodnocení a porovnávání variant ve vztahu k určitým standardům a kritériím. Ty se ovšem mohou v průběhu času měnit. Podstatou posuzování je zjištění, v jakém vztahu jsou návrhové parametry k definovaným kritériím.

Je vhodné odlišovat posuzování návrhů vodních děl jako nových staveb či změn staveb a posuzování existujících vodních děl. Vodní díla jsou totiž stavby s dlouhou životností, během níž může docházet ke změnám souvisejících standardů i způsobu jejich uplatňování. To vede k situaci, kdy návrhové parametry historického vodního díla (např. malé nádrže) by ve vztahu k aktuálnímu standardu mohly být hodnoceny jako nevyhovující. Z uvedeného důvodu je účelné považovat návrhové parametry vodního díla za subjektivní vlastnosti díla definované v době vzniku díla a dosažení takových vlastností by mělo být v průběhu provozu požadováno. Potenciální schopnost VD způsobit za určitých okolností ztráty na lidských životech a hmotné škody je důvodem, proč je u určených VD vykonáván technicko-bezpečnostní dohled, jehož součástí je i porovnávání vybraných parametrů vodních děl s aktuálními standardy a je definován i postup řešení případného nesouladu. Specifika stanovení návrhových parametrů vodních děl spočívají i v podmínkách, ve kterých díla plní svou funkci.

Vodní díla jsou složitými systémy, u nichž chování ovlivňuje soubor návrhových parametrů jednotlivých součástí díla. Bezpečnost vzdouvací stavby za povodní je například závislá na náhodných charakteristikách povodně (velikost průtoků v čase, objem povodňové vlny apod.) a na parametrech jednotlivých částí vodního díla, jako jsou například:

• členění prostorů v nádrži pro různé účely vodního díla;
• výšková úroveň koruny hráze;
• výšková úroveň těsnicího jádra;
• kapacita spodních výpustí;
• kapacita bezpečnostních objektů.

Jednotlivé části VD mohou mít své návrhové parametry, které ovlivňují chování celku. Navíc jsou zatěžovací stavy vodních děl v řadě případů vyvolány nahodilými přírodními jevy, jejichž průběh v dané situaci obvykle nelze ovlivnit. Specifikem stanovení návrhových parametrů vodních děl a jejich posuzování je tedy i reálná existence scénářů, kdy budou stanovené návrhové parametry překročeny. Důležitý je způsob definování návrhových parametrů VD. Výškovou úroveň koruny hráze lze považovat za návrhový parametr. Při návrhu byla například úroveň koruny hráze odvozena z požadavku bezpečného převedení návrhového průtoku stanoveného např. jako kulminační průtok Q100 a tento parametr měl své číselné vyjádření. Návrhovým parametrem od toho okamžiku je ona hodnota návrhového průtoku vyjádřená číselně a nikoliv pravděpodobnostní charakteristika (doba opakování), která je závislá na délce pozorování, metodice stanovení a jež může být měněna v čase podle nových poznatků.

Návrhovým parametrem vzdouvacích staveb a jejich částí je proto vždy číselná hodnota návrhového průtoku, konkrétní časový průběh vyjádřený jako hydrogram a podobně. Požadované návrhové parametry vodních děl jsou často odvozovány s odkazem na technické předpisy. Ve vztahu k technickým předpisům a standardům je třeba věnovat pozornost zařazení vzdouvací stavby, její kategorizaci a klasifikaci. Pro různé třídy vodních děl a jejich konstrukcí udávají totiž příslušné předpisy různá kritéria pro posouzení návrhových parametrů.

Při stanovení návrhových parametrů vzdouvacích staveb a jejich posuzování se v ČR postupuje zejména podle vyhlášky č. 590/2002 Sb., ČSN 75 2340, ČSN 75 2405 , ČSN 75 2310, ČSN 75 2410, TNV 75 2415, TNV 75 2935 apod. Doporučení k volbě jednotlivých návrhových parametrů jsou uvedena v příslušných kapitolách.

C Bezpečnost vodních staveb se vzdouvací funkcí

Zajištění bezpečnosti vodních děl je v obecné rovině upraveno zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách. Kvantifikátorem bezpečnosti je například stupeň bezpečnosti. Bezpečnost díla se v pojetí novějších předpisů doporučuje posuzovat metodou podle mezních stavů.

Zajištění bezpečnosti vodního díla je jedním z prvořadých cílů, které má zajistit jeho návrh. Odpovídající bezpečnost je vyžadována i při provozu vodního díla. Vyhláška č. 590/2002 Sb., o technických požadavcích pro vodní díla, ve znění pozdějších předpisů, vymezuje požadavky na konstrukční prvky přehrad z pohledu jejich bezpečnosti. Zvláštní pozornost zasluhuje zajištění dostatečné bezpečnosti díla a zejména hráze při extrémním zatížení, tj. při povodních. Bezpečnost se podle vyhlášky č. 590/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v tomto případě posuzuje odstupňovaně podle významu vodního díla z pohledu možných dopadů při jejím poškození. Význam určeného vodního díla (např. vzdouvací stavby) z hlediska potenciálních dopadů při jeho protržení se odvozuje podle zařazení do kategorie. Požadovaná bezpečnost je vyjádřena pravděpodobností překročení kulminačního průtoku kontrolní povodňové vlny (KPV), kterou je třeba přes vzdouvací konstrukci vodního díla převést, aniž by došlo k jejímu protržení. S bezpečností vodního díla přímo souvisí i kontrola jeho skutečného technického stavu, která probíhá v rámci (TBD), jak je zakotveno v zákoně č. 254/2001 Sb., o vodách, a v jeho prováděcí vyhlášce č. 471/2001 Sb. Zajištění bezpečnosti vodního díla v průběhu jeho provozu je upraveno též ustanoveními provozního a manipulačního řádu. Obsah těchto dokumentů vymezují vyhláška č. 216/2011 Sb., a normy TNV 75 2910 a TNV 75 2920.

D Technicko-bezpečnostní dohled

Technicko-bezpečnostní dohled (TBD) nad vodními díly je definován jako odborná činnost ke zjišťování technického stavu vodních děl, sloužících ke vzdouvání nebo zadržování vody, z hlediska jejich bezpečnosti, stability a možných příčin poruch. TBD je zaměřen zejména na posuzování bezpečnosti a provozní spolehlivosti vodních děl, na předcházení vzniku jejich poruch a na hledání efektivních nápravných opatření. Péče o bezpečnost a provozní spolehlivost VD zahrnuje:

• soubor povinností uložených subjektům, které se podílejí na přípravě a výstavbě VD a vlastníkům VD pro jejich provoz, včetně všech období oprav a změn až po eventuální ukončení provozu;
• činnost státu spočívající ve vymezení povinností a úkolů pro výše uvedené subjekty a následně pak v kontrole plnění uložených povinností.

Systém TBD je legislativně vymezen zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách.

Vyhláška č. 471/2001 Sb., o technickobezpečnostním dohledu nad vodními díly ve znění pozdějších předpisů, stanoví podrobnosti pro vymezení vodních děl podléhajících dohledu a odstupňovaně pro jednotlivé kategorie děl upravuje rozsah a četnost provádění dohledu v jednotlivých etapách jejich přípravy, výstavby, rekonstrukce nebo provozu. TBD provází vodní díla od úvodních studií a projektových řešení přes období výstavby až po celé období provozu až do případného ukončení funkce díla, kdy budou stavby vodního díla odstraněny nebo stanoveným způsobem upraveny. TBD je nedílnou součástí komplexní protipovodňové ochrany a prevence před vznikem zvláštních povodní.

Kontrolní činnost orgánů státní správy v rámci TBD je ze zákona uložena úřadům obcí s rozšířenou působností a krajským úřadům, které ji provádějí jako součást vodoprávního dozoru nad vodními díly, jejichž stav by mohl ohrozit bezpečnost osob nebo majetku. Orgány státní správy dozírají, jak vlastníci či uživatelé vodních děl zajišťují TBD a jak provádějí potřebná opatření k zajištění jejich bezpečnosti. Hlavním podkladem pro kontrolu jsou písemné dokumenty TBD. K TBD vzdouvacích staveb se váží podklady [1], [2], [5] až [8], [10].

1 SOUVISEJÍCÍ PŘEDPISY

V rámci navrhování MVN a SN je zapotřebí dodržovat ustanovení závazných předpisů, kterými jsou především zákony, vyhlášky a nařízení vlády, dále pak příslušné metodické pokyny. Současně je ve většině případů účelné dodržovat ustanovení a doporučení souvisejících platných norem, technických standardů a typizačních předpisů. Ty jsou obvykle odrazem a souhrnem současného stavu poznání v dané problematice.

1.1 PRÁVNÍ PŘEDPISY A METODICKÉ POKYNY

1.1.1 Všeobecně

Obecně závaznými předpisy upravujícími v ČR oblast související s vodními díly jsou v současnosti především zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů, a jeho prováděcí předpisy (vyhlášky). Vyhláška č. 590/2002 Sb., o technických požadavcích pro vodní díla, ve znění pozdějších předpisů, stanoví technické požadavky pro vodní díla. Tato vyhláška byla vydána ve vazbě na zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), a uplatňuje se při povolování vodohospodářských staveb. Jedná se tedy o případy, kdy se postupuje podle stavebního zákona. V územním řízení vydává příslušné rozhodnutí místně příslušný stavební úřad. Ve stavebním řízení je zvláštním stavebním úřadem příslušný vodoprávní úřad. Vybavení hrází vodních nádrží přelivem a související dodržení standardu při posuzování bezpečnosti za povodní se podle vyhlášky č. 590/2002 Sb., vedle nových staveb vztahuje i na změny staveb.

U existujících vodních děl se zpravidla vychází z návrhových parametrů vodních děl v době jejich vzniku, tedy z návrhových parametrů, se kterými byla vodní díla připravována, povolována a kolaudována. V průběhu provozu však může dojít k významným změnám technického stavu, vývoji poznání nebo ke změnám standardů, které by měly vést k úpravám technického řešení či změnám v užívání díla. Současná právní úprava vycházející z vodního zákona již dnes obsahuje nástroje potřebné k prosazení příslušných standardů bezpečnosti. Podmínkou je aktivní uplatnění systému dohledu nad vodními díly a dozoru vodoprávních úřadů. Vzdouvací stavby jsou tzv. určenými vodními díly, na nichž se provádí TBD. Ten se uplatňuje jak v období přípravy díla, tak v období provozu. Na existujících provozovaných vodních dílech by měl systém dohledu prováděný odborně způsobilými osobami a dozor vodoprávních úřadů teoreticky vést k postupnému prosazení aktuálních technických standardů, neboť minimálně při zpracování souhrnných etapových zpráv o dohledu by měly být provedeny příslušné analýzy s použitím aktuálních podkladů, metodických postupů na úrovni doby a současného poznání. Praxe ukazuje, že dodatečné prosazování nových, zpravidla přísnějších standardů bezpečnosti u existujících vodních děl, je problematické a mnohdy není důsledné.

Projektantem se v odborné praxi nazývá osoba, která vykonává projektovou činnost, a to buď v postavení svobodného povolání, osoby samostatně výdělečně činné nebo jako zaměstnanec projekční firmy. Ve smyslu ustanovení zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), jde o tzv. vybranou činnost ve výstavbě, kterou mohou vykonávat pouze fyzické osoby, které získaly oprávnění k výkonu těchto činností. U projekční činnosti se jedná o zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Zejména zákony, vyhláškami, nařízeními vlády apod. se projektant musí řídit vždy. Normy jsou pro projektanty doporučené. Normy vycházejí z dlouhodobých zkušeností v příslušném oboru, z výsledků výzkumů a z analýzy možných problémů a poruch, proto je třeba na ně nahlížet jako na velmi důležitý podklad usnadňující práci projektanta. Normy jsou základní pomůckou projektanta a jejich znalost je podmínkou zpracování projektové dokumentace bez výrazných technických vad. Jejich používání usnadní projektantovi návrh konstrukcí, vyhne se určitému „experimentování“, které má mnohdy za následek návrh nestabilní, případně nevhodné konstrukce, která může být příčinou dalších problémů při jejím provozu.

Závaznými se normy stávají:

• na základě obecně závazného právního předpisu, tj. odvolávkou na konkrétní normy (např. v zákoně č. 254/2001 Sb., o vodách, jsou odvolávky na ČSN a TNV);
• na základě rozhodnutí vydaného orgánem státní správy (územní rozhodnutí, stavební povolení), v případě, že dojde k ujednání na základě smlouvy mezi účastníky obchodního vztahu, že zboží nebo činnosti musí splňovat požadavky konkrétních norem;
• jestliže to požaduje zaměstnavatel v rámci pracovně-právních povinností.

Pro potřeby návrhu MVN je možné uvést následující stručný výčet a charakteristiku legislativních, normativních a dalších podkladů. Přitom je třeba sledovat jejich vývoj a aktualizaci. Zde lze využít různých služeb, které umožní snadnější orientaci v platných předpisech (školení, další vzdělávání, materiály ČKAIT apod.).

1.1.2 Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů

Účelem zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, „…je chránit povrchové a podzemní vody, stanovit podmínky pro hospodárné využívání vodních zdrojů a pro zachování i zlepšení jakosti povrchových a podzemních vod, vytvořit podmínky pro snižování nepříznivých účinků povodní a sucha a zajistit bezpečnost vodních děl v souladu s právem Evropských společenství. Účelem tohoto zákona je též přispívat k ochraně vodních ekosystémů a na nich přímo závisejících suchozemských ekosystémů“.

Zákon mimo jiné upravuje problematiku vodních toků, správy povodí, vodních děl a ochrany před povodněmi. Ukládá povinnost ohlášení při obnově vodních děl zničených živelnou pohromou nebo havárií. V § 8 zákon stanoví, že ke vzdouvání vod, popřípadě k jejich akumulaci, je třeba povolení k nakládání s vodami. V § 15 se stanoví, že vodoprávní úřad vykonává působnost speciálního stavebního úřadu podle zvláštního zákona (má se na mysli stavební zákon). Vzdouvacích staveb se týká především hlava VIII Vodní díla. Vzdouvací stavby jsou definovány jako stavby, které slouží ke vzdouvání a zadržování vody, k umělému upravování odtokového režimu, k nakládání s vodami, ochraně před škodlivými účinky vod. Do této skupiny lze mimo jiné zařadit i hráze a vodní nádrže. § 59 definuje povinnosti vlastníků vodních děl, především pak povinnost udržovat vodní dílo v řádném stavu, manipulovat podle schváleného manipulačního řádu a provádět TBD.

Z hlediska TBD se vodní díla rozdělují do I. až IV. kategorie podle míry ohrožení lidských životů, možných škod na majetku v území pod vodním dílem a ztrát z omezení funkcí a užitků ve veřejném zájmu. Vymezení vodních děl podléhajících TBD, stanovení kritérií pro jednotlivé kategorie vodních děl, rozsah a četnost provádění TBD u jednotlivých kategorií vodních děl v jednotlivých etapách jejich přípravy, výstavby, rekonstrukce nebo provozu stanoví podle tohoto zákona MZe vyhláškou č. 471/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Dále vodní zákon upravuje náležitosti ohledně TBD při dokončení, či změně vodního díla.

Provádět TBD nad vodními díly I. až III. kategorie a zpracovávat posudky pro zařazení vodních děl do I. až IV. kategorie z hlediska TBD mohou jen odborně způsobilé subjekty pověřené k tomu MZe. Je-li taková osoba vlastníkem vodního díla I. nebo II. kategorie, nesmí na něm sama vykonávat TBD. U VD zařazených do I. a II. kategorie je povinen jejich vlastník, popřípadě stavebník zajistit TBD prostřednictvím pověřené odborně způsobilé osoby a účastnit se jeho provádění v rozsahu stanoveném vyhláškou. U vodních děl III. kategorie může TBD provádět vlastník, případně stavebník sám, pokud je pověřenou osobou. U vodních děl IV. kategorie, jimiž jsou obvykle malé nádrže, může TBD provádět vlastník, případně stavebník sám. O povinnosti zajistit na vodním díle technicko-bezpečnostní dohled, o jeho rozsahu, případně o podmínkách jeho provádění a o zařazení vodního díla do kategorie I. až IV., rozhodne vodoprávní úřad.

Další paragrafy vodního zákona týkající se nebo upravující provoz vodních děl se vztahují k ochraně před povodněmi, především pak ke zvláštní povodni a k povinnostem při průchodu povodňové vlny. Souvisejícími paragrafy jsou také § 104 týkající se vodoprávních úřadů, § 115 vodoprávní řízení a § 127 přechodná ustanovení týkající se TBD.

Podle § 104 vodního zákona vykonávají státní správu ve vodním hospodářství vodoprávní úřady, které provádějí dozor nad vodními díly, zejména nad těmi, jejichž stav by mohl ohrozit bezpečnost osob nebo majetku a která podléhají technicko-bezpečnostnímu dohledu. Subjekty oprávněné k provádění TBD nad vodními díly pověřuje MZe. Podle stavu k 1. září 2012 existuje jedna společnost pověřená výkonem TBD bez omezení kategorie a 13 společností s omezením ve vztahu k provádění TBD nad vodními díly do III. kategorie.

1.1.3 Vyhláška č. 471/2001 Sb., o technicko-bezpečnostním dohledu nad vodními díly

S odkazem na § 61 a § 62 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, byla MZe vydána vyhláška č. 471/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, která mimo jiné vymezuje VD podléhající dohledu. Dohledu podléhají tzv. určená vodní díla, mezi něž patří veškerá VD, která lze charakterizovat jako vzdouvací stavby (přehrady, hráze a jezy, stavby na ochranu před povodněmi, stavby odkališť, jiné stavby potřebné k nakládání s vodami a sloužící ke vzdouvání nebo akumulaci vod).

Stanovená kritéria pro jednotlivé kategorie určených VD jsou podle přílohy 1 vyhlášky č. 471/2001 Sb., uvedena v tab. 1.1. Uvedenou tabulku je třeba chápat jako pouze orientační, konečné zařazení se provádí podle bodového ohodnocení ve smyslu postupu podle metodického pokynu [8]. Vyhláška č. 471/2001 Sb., stanovuje rozsah, způsob provádění a náležitosti TBD. V příloze 2 udává přehled sledovaných jevů a skutečností a způsob jejich sledování na VD různých kategorií. Dále určuje v závislosti na kategorii VD způsob zpracování výsledků pozorování a měření, četnost prohlídek VD apod. Vyhláška definuje projekt měření a program dohledu a jejich obsah, v příloze 3 vyhláška uvádí náležitosti jednotlivých druhů zpráv o dohledu.

Tab. 1.1 Kritéria pro jednotlivé kategorie určených vodních děl podle vyhlášky č. 471/2001 Sb.

Konkrétní dílo se zařazuje do kategorie na základě bodového hodnocení podle metodického pokynu MZe [8] ke zpracování posudků pro zařazení VD do kategorie z hlediska TBD.

Vyhotovovat posudky pro zařazení vodních děl do kategorie z hlediska TBD je oprávněna pouze společnost VODNÍ DÍLA – TBD, a.s.

1.1.4 Vyhláška č. 216/2011 Sb., o náležitostech manipulačních řádů a provozních řádů vodních děl

Jde o prováděcí vyhlášku vydanou ve vazbě na § 59 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách. Vyhláška obsahuje výpis požadovaných údajů, které musí manipulační a provozní řády obsahovat. Jde jednak o obecné informace o správě a dohledu nad vodním dílem, dále jsou požadovány informace týkající se vlastního vodního díla (technické údaje o VD a povodí, kategorie VD, povolení o nakládání s vodami atd.).

Nejdůležitější částí manipulačního řádu je pasáž o manipulaci na VD v případě běžných provozních a mimořádných situací a provádění bezpečnostních opatření. Ta se týkají zejména ochrany před povodněmi, které překračují návrhové parametry VD a situací při ohrožení stability a mechanické pevnosti hráze či objektů VD. Provozní řády a jejich náležitosti jsou obdobného charakteru. Liší se v uvedení provozních údajů a ukazatelů nutných pro zajištění řádného a spolehlivého provozu daného vodního díla a pokyny pro provoz, údržbu a obsluhu.

Vyhláška uvádí jen základní náležitosti a informace o skladbě a obsahu manipulačních a provozních řádů vodních děl, obsahuje několik odkazů na další předpisy. Vyhláška odkazuje na související starší TNV 75 2910 a TNV 75 2920. Ty je možné využít k upřesnění skladby jednotlivých částí manipulačních řádů nebo provozních řádů, jejichž náležitosti jsou podrobně uvedeny v odstavci 1) § 2 a § 3 vyhlášky.

1.1.5 Vyhláška č. 590/2002 Sb., o technických požadavcích pro vodní díla, ve znění pozdějších předpisů

Jedná se o prováděcí vyhlášku týkající se vodních děl definovaných v § 55 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, ve vazbě na stavební zákon. Vyhláška byla změněna novelou vyhlášky č. 367/2005 Sb. Vyhláška vymezuje pojmy jako „návrhový průtok, kontrolní průtok, návrhová povodňová vlna a kontrolní povodňová vlna“.

Vyhláška uvádí základní obecné požadavky, které musí být zohledněny při návrhu a provedení vodních děl. Ty vyplývají především z účelu VD a z dalších požadavků kladených na dílo (např. mechanická odolnost, ochrana zdraví, bezpečnost při jeho používaní apod.). Dalšími důležitými činiteli jsou pak morfologické, geologické a hydrogeologické podmínky uvažované lokality. Založení a návrh vodního díla musí splňovat požadavky:

• na stabilitu a odolnost pro krajně nepříznivý zatěžovací stav účinků vody a účinků možných nahodilých zatížení při současném uvážení změn průtokových poměrů a režimu podzemních vod;
• na zajištění filtrační stability tělesa hráze včetně podloží a omezení průsakového množství vody;
• na odolnost VD vůči všem předvídatelným zatížením a jiným vlivům, které se mohou při provádění a užívání vyskytnout; tato zatížení nesmí způsobit nepřípustné přetvoření stavební konstrukce, poškození nebo ohrožení provozuschopnosti technických zařízení.

V § 5 vyhlášky č. 590/2002 Sb., se v příslušných odstavcích kromě jiného stanoví, že:

(1) Návrh a provedení stavební konstrukce nebo stavebního prvku VD musí splňovat požadavky určené účelem VD a požadavky na odolnost proti všem předvídatelným zatížením a jiným vlivům, které se mohou při provádění a užívání vodního díla vyskytnout (například škodlivé působení prostředí, povodně, ledové jevy, mechanické působení plovoucích předmětů, koroze, otřesy, teplotní změny).

(2) Předvídatelná zatížení a škodlivé vlivy nesmí způsobit:

• nepřípustné přetvoření stavební konstrukce (například deformaci nebo vznik trhlin), které by mohlo narušit mechanickou odolnost, stabilitu a užívání vodního díla nebo jeho části;
• poškození nebo ohrožení provozuschopnosti připojených technických zařízení v důsledku deformace stavební konstrukce;
• změny hladiny podzemní vody nepříznivě ovlivňující základové poměry ostatních staveb v okolí vodního díla.

(6) Bezpečnost vzdouvací stavby za povodně se posuzuje odstupňovaně podle jejího významu z hlediska možných škod při jejím poškození, který se odvozuje podle zařazení hráze do kategorie podle vyhlášky č. 471/2001 Sb. Požadovaná míra bezpečnosti vyjádřená pravděpodobností překročení kulminačního průtoku KPV, kterou je třeba přes VD bezpečně převést, je upravena v příloze k této vyhlášce. Podmínky převedení KPV přes VD jsou upraveny normovými hodnotami (TNV 75 2935).

Vyhláška č. 590/2002 Sb., o technických požadavcích pro vodní díla, dále upravuje obecné technické požadavky na VD, především posuzování bezpečnosti hráze vzdouvací stavby za povodně, a to odstupňovaně podle zařazení VD do kategorie s odhledem na možné škody. Vyhláška stanoví, že podmínky převedení kontrolní povodňové vlny přes VD jsou upraveny normovými hodnotami podle TNV 75 2935. Dále upravuje požadavky na spodní výpusti a u nově prováděných přehrad požaduje vybavení bezpečnostním zařízením (přelivem). Příloha vyhlášky, která udává požadovanou míru bezpečnosti VD při povodni (tab. 1.2), je převzata z normy TNV 75 2935 Posuzování bezpečnosti vodních děl při povodních. V praxi se požadovaná míra bezpečnosti odvozuje z kategorie vodního díla se zvláštním důrazem na ztráty lidských životů.

U hrází se kóta koruny odvozuje při zvážení všech vlivů (maximální hladiny, větrových vln apod.). Návodní líc sypané hráze se opevňuje způsobem zajišťujícím stabilitu hráze i jejího opevnění vůči usmýknutí při všech zatěžovacích stavech. U každé nově prováděné hráze malé vodní nádrže, popř. v případě změny stavby stávající vodní nádrže se VD vybavuje bezpečnostním přelivem pro bezpečné převádění vody za povodní.

Z hlediska bezpečnosti je významné, že novela vyhlášky vztahuje povinnost vybavit nově prováděná díla bezpečnostním přelivem pro bezpečné převádění vody za povodní a tutéž povinnost ukládá při změně stavby stávající vodní nádrže. Požadovaná míra bezpečnosti za povodní se stanovuje přímým odkazem na TNV 75 2935.

Při vydávání prováděcích vyhlášek je otázkou, zda je možné, aby obecně platné předpisy činily ustanovení technických norem odkazem závazná. Normy přitom nejsou volně dostupné a jejich šíření je omezeno. Vydáním vyhlášky č. 367/2005 Sb., došlo oproti dřívější praxi k posunu, kdy je možno při návrhu, popř. posuzování hrází účinněji zohlednit výši potenciálních škod. Z tohoto pohledu je možné u zcela nevýznamných vodních děl volit kontrolní povodňovou vlnu s dobou opakování N = 20 let, u nejvýznamnějších děl pak povodňovou vlnu s dobou opakování N = 10 000 let.

Tab. 1.2 Požadovaná míra ochrany vodních děl při povodni podle vyhlášky č. 367/2005 Sb.

1.1.6 Metodický pokyn MZe ke zpracování posudků pro zařazení VD do kategorie

Metodický pokyn MZe [8] byl publikován v roce 2010. Metodicky pokyn má zajistit jednotný postup a podmínky při rozhodování o zařazení VD do kategorie z hlediska TBD nad vodními díly. Kategorizace určených vodních děl v ČR je založena výhradně na kvantifikaci potenciálního nebezpečí, vyplývajícího z pouhé existence VD. Toto potenciální nebezpečí se kvantifikuje potenciálem škod, který se skládá z těchto dílčích částí:

• ohrožení lidských životů průlomovou vlnou;
• přímé škody na určeném vodním díle samém;
• přímé škody na toku pod určeným vodním dílem;
• nepřímé škody v území pod určeným vodním dílem;
• ztráty užitku vyřazením určeného vodního díla z provozu.

Hodnocení jednotlivých částí se provádí bodovým systémem, dílčí výsledky se sečtou a podle dosažené hodnoty se dílo zařadí do kategorie I až IV. Při kategorizaci určeného vodního díla se nezvažuje jeho technický stav, stupeň stability konstrukce, vlastnosti podloží, vlivy prostředí atd. To vše je součástí povinného TBD nad vodním dílem. Kategorizací určeného vodního díla je pouze stanoven minimální rozsah tohoto dohledu v souladu s příslušnými ustanoveními vyhlášky č. 471/2001 Sb. V případě zhoršeného technického stavu vodního díla může být rozsah dohledu přechodně podstatně zvýšen, a to až do doby realizace nápravných opatření. To však není důvodem ke změně kategorie, do níž je dílo zařazeno. Kategorizace se provádí ve fázi zpracování DÚŘ. Důvodem pro změnu kategorie však mohou být změny v území pod vodním dílem.

1.2 TECHNICKÉ NORMY V OBORU MALÝCH VODNÍCH A SUCHÝCH NÁDRŽÍ

1.2.1 Všeobecně

Řada malých vodních nádrží v ČR byla vybudována v období, kdy bylo dodržování technických norem závazné ze zákona. Dřívější závaznost československých technických norem byla nejdříve omezena zákonem č. 142/1991 Sb., do 31.12.1994. Poté ještě existovala možnost, aby oprávněné ústřední orgány státní správy uplatnily závaznost některých ustanovení norem nebo celých norem. Závaznost norem byla definitivně ukončena k 31.12.1999.

Otázky platnosti, resp. závaznosti technických norem jsou upraveny zákonem č. 71/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, kde se v § 4 přímo uvádí, že „… česká technická norma není obecně závazná“. Na platnosti norem se tímto ustanovením nic nemění. Seznam platných norem vydává pověřená organizace Český normalizační institut prostřednictvím Věstníku. Vedle toho existuje systém oborových norem vodního hospodářství garantovaný Ministerstvem zemědělství ČR.

Odpovědnost za uplatňování adekvátního technického řešení přešla na autorizovanou osobu. Technické normy lze v současnosti považovat za metodický návod, který se uplatňuje „…pro obecné a opakované používání…“. Autorizovaná osoba se nemůže zprostit odpovědnosti za konkrétní technický návrh pouze dodržením ustanovení určité technické normy. To je třeba mít na paměti při úvahách, zda má přednost individuální posouzení daného případu nebo ustanovení normy. Hlavní rozdíl v přístupu spočívá v možnosti, jak uplatnit technické normy v konkrétním návrhu. Z existujících postupů, jak prosadit ustanovení technických norem při výkonu odborné činnosti jako závazné, připadají pro státní správu v úvahu tyto dvě možnosti (viz též kap. 1.1.1):

• Rozhodnutí správního orgánu: jestliže správní orgán na základě zmocnění uvedeného v zákoně takovou povinnost uloží, musí být dodrženy podmínky určitých technických norem.
• Znění obecně závazných právních předpisů, kdy některé právní předpisy odkazují na povinnost dodržet normové hodnoty. Tím je zpravidla míněno dodržení konkrétního požadavku obsaženého v příslušné technické normě. Často se má na mysli například limitní hodnota či postup z příslušné aktuálně platné technické normy.

Pro státní správu ve vodním hospodářství při povolování vodních děl je tedy významná možnost aktivního využití systému technických standardů v zájmu bezpečnosti vodních děl.

Obdobně jako u právních předpisů, i při uplatnění technických norem nastává problém, do jaké míry je možné uplatnit nové, zpravidla přísnější standardy na existující vodní díla. Některé technické normy byly za tímto účelem přímo vydány (např. TNV 75 2935), zcela běžné však je, že se normy vztahují k návrhům nových staveb. Některé normy předpokládají přiměřené užití svých ustanovení i pro rekonstrukce. I zde existuje možnost využití systému technických standardů při dozoru nad existujícími vodními díly. V následujícím přehledu jsou uvedeny technické normy, které mají největší význam z pohledu stanovení návrhových parametrů přehrad, zejména MVN a SN. Přehled není zdaleka vyčerpávající, v systému norem lze vysledovat odkazy na další normy (kap. 10.3).

1.2.2 ČSN 75 2340 Navrhování přehrad – Hlavní parametry a vybavení

Norma je uvedena pro úplnost vzhledem ke skutečnosti, že obecně může být malá vodní nebo suchá nádrž zařazena do II. kategorie z hlediska TBD. Touto normou z 1.10.2004 byla nahrazena ČSN 73 6814 z 29.6.1972. Jde o základní technickou normu oboru přehradního stavitelství. Norma platí pro navrhování přehrad (hráze, bezpečnostní přelivy, výpusti, hydro-energetická díla apod.) a jejich vybavení. Přestože její skladba a obsah jsou velmi podobné předchozímu vydání, přináší novela některé závažné změny, které se projevují v:

• rozšíření působnosti normy na rekonstrukce přehrad, pokud rekonstrukce zasahují do částí přehrad, jejichž parametry a vybavení předepisují ustanovení této normy, ustanovení týkající se bezpečnosti vodního díla platí v plném rozsahu;
• rozšíření platnosti normy na hlavní parametry hrází suchých nádrží, bočních nádrží, obvodových hrází, hrází derivačních kanálů a hrází jezových zdrží s hladinou vzdutou nad úroveň terénu;
• promítnutí novelizovaných standardů pro posuzování bezpečnosti přehrad za povodní.

Norma uvádí základní obecné požadavky návrhu a zabývá se hlavními parametry hráze a bezpečnostních objektů. Návrhová hladina v nádrži je stanovena na úrovni neovladatelného retenčního prostoru pro stanovenou návrhovou povodeň v závislosti na kategorii vodního díla (tab. 1.3). Od této hladiny se pak následně odvozuje i kóta koruny hráze, převýšení koruny hráze se stanoví s ohledem na zabránění nebezpečnému nebo provozně nepřípustnému přelévání vln.

Tab. 1.3 Pravděpodobnost překročení kulminace návrhové povodně

Požadavky na hydraulické dimenzování a zásady navrhování funkčních objektů a zařízení se týkají bezpečnostních přelivů (kapacita stanovena vodohospodářským řešením se splněním podmínek TNV 75 2935), spodních výpustí a odběrných zařízení. Obecně každá přehrada musí mít, vyjma definovaných výjimek (např. malých nádrží), nejméně dvě samostatně použitelné, na sobě funkčně nezávislé spodní výpusti. ČSN 75 2340 definuje, že základním úkolem návrhu přehrady je zajistit její bezpečnost při předpokládaných mezních povodňových situacích podle TNV 75 2935 včetně stanovení nouzových opatření pro případ extrémních situací.

1.2.3 ČSN 75 2405 Vodohospodářská řešení vodních nádrží

Norma platí pro zpracování vodohospodářských řešení a vodohospodářských plánů nádrží s celkovým prostorem větším než 10 000 m³, které jsou samostatně řízeny a ovlivňují svojí funkcí průtoky, vodní stavy a jakost vody ve vodních tocích.

Vodohospodářské řešení nádrže se zabývá objemy jednotlivých prostorů nádrže, cílem je stanovit požadavky na parametry jednotlivých staveb a zařízení přehrady s ohledem na hospodaření s vodou v nádrži, na manipulaci s hladinami v nádrži a na ochranu před povodněmi.

Ochranná funkce nádrže se řeší v rámci ochranného prostoru nádrže, výsledkem řešení této funkce je mimo jiné i stanovení maximální hladiny v nádrži. Dimenzování přelivů se provádí s ohledem na požadavky souvisejících norem na podkladě hydrogramů příslušných povodňových vln při současném respektování spolehlivosti hydrologických údajů. Výstupem z řešení ochranné funkce nádrže je stanovení úrovní hladiny v nádrži pro posouzení bezpečnosti vodního díla podle TNV 75 2935 a ČSN 75 2340. Při posuzování vodních děl za extrémních povodní norma připouští stoupnutí hladiny v nádrži nad stanovenou maximální hladinu, musí však být zachována bezpečnost vodního díla.

Kontrolní maximální hladina je obvykle výše než maximální vodoprávně schválená hladina. V praxi, zejména při projektování malých vodních nádrží, je nicméně vodoprávně projednaná a schválená hladina často nesprávně považována za nejvyšší hladinu uvažovanou při provozu VD.

1.2.4 ČSN 75 2410 Malé vodní nádrže

Norma platí pro navrhování, výstavbu, rekonstrukci a provoz vodních nádrží se sypanými hrázemi, u kterých jsou splněny současně následující podmínky:

• objem nádrže po hladinu ovladatelného prostoru není větší než 2 miliony m³;
• největší hloubka nádrže nepřesahuje 9 m.

Norma se nevztahuje na nádrže s potenciálním rizikem ohrožení lidských životů při jejich havárii, na nádrže přečerpávacích vodních elektráren a odkališť, norma neplatí pro nádrže s přítokem a odtokem propustným horninovým prostředím dna a svahů nádrže (např. štěrkoviště). Norma se doporučuje pro rekonstrukce historických rybníků, jejichž parametry splňují uvedené podmínky. Pro nádrže s objemem menším než 5 000 m³ se doporučuje normu použít přiměřeně podle místních podmínek.

Norma slouží k návrhu nových, popř. obnovy existujících malých vodních nádrží a specifikuje hlediska pro posouzení návrhu. Těmi jsou zejména bezpečnost a spolehlivost VD, soulad s územně plánovací dokumentací apod. Přitom se vyžaduje vypracování „Posudku bezpečnosti vodohospodářského díla za povodní“ podle „Směrnice pro navrhování a posuzování VH děl za povodní“ (1999), která předcházela vydání TNV 75 2935 v roce 2003.

Technické požadavky kladené na nízké sypané hráze se týkají především převýšení a šířky koruny hráze, kde je na rozdíl od ČSN 75 2340 je možný zjednodušený postup. Při návrhu se vyžaduje kvantifikace rezervy v kapacitě bezpečnostních zařízení hydraulickými výpočty až do úrovně koruny hráze. Zásady pro návrh hráze uvádějí požadavky kladené na hráz, specifikovány jsou vybrané parametry prvků hráze (např. šířka koruny, těsnicího jádra apod.).

Otázka převádění KPV je v normě implicitně řešena odkazem na „Směrnici pro navrhování a posuzování vodohospodářských děl za povodní“ (1997). Tato směrnice byla nakonec vydána jako metodický pokyn [1]. To při návrhu malých vodních nádrží mnohdy v praxi vede k opomenutí odkazu a následně k poddimenzování bezpečnostních zařízení. Z charakteru děl by se mohlo zdát, že hráze malých nádrží spadají do skupiny děl C, která nemusí podle vyhlášky č. 367/2005 Sb., korespondovat s parametry malých nádrží, ale odráží dopady při havárii díla. Ty mohou být i při nízké hrázi s relativně malým objemem v některých případech významné (připomínáme protržení řady malých hrází na Blatensku při povodni v roce 2002). Platnost normy se omezuje na nádrže, které nemohou způsobit ohrožení lidských životů. Těmi by byly podle slovního výkladu kritérií pro kategorizaci jen vodní díla kategorie IV podle vyhlášky č. 471/2001 Sb.

1.2.5 TNV 75 2415 Suché nádrže

Tato norma je určena pro navrhování suchých nádrží a posuzování jejich účinků a platí pro výstavbu a provoz nových i rekonstrukci stávajících suchých nádrží. Platí pro suché nádrže protékané i neprotékané. Hlavním účelem suché nádrže je zadržování vody při povodni a tím snižování vybraných Nletých průtoků. Její zátopa se obvykle zemědělsky nebo lesnicky využívá. Doporučuje se vytvoření stálého nadržení s nevýznamným objemem z důvodů udržení trvalého vodního režimu v základové spáře hráze a jejích objektů.

1.2.6 TNV 75 2935 Posuzování bezpečnosti vodních děl při povodních

Norma se věnuje především posuzování bezpečnosti VD při povodních, nevěnuje se detailnímu posouzení jejich technického stavu. Posuzování se provádí jednak v rámci zpracování souhrnných hodnotících zpráv o výsledcích TBD, jednak je posouzení součástí návrhu, neboť na tuto normu odkazují příslušné zákonné předpisy a normy. Norma nově zavádí některé pojmy, jako například „mezní bezpečná hladina“ (MBH) a „kontrolní maximální hladina“ (KMH).

Posouzení bezpečnosti při povodni se týká určených vodních děl, tj. děl na nichž se provádí technicko-bezpečnostní dohled a u nichž nelze vyloučit přelití koruny s nebezpečím jejího porušení v případě mimořádné hydrologické situace. Norma se vztahuje i na návrhy nových děl. Požadovaná míra bezpečnosti při povodni se stanoví pro jednotlivé skupiny vodních děl s ohledem na možné dopady při havárii VD. To zavádí do hodnocení bezpečnosti přehrad principy vycházející z teorie rizika.

Stanovení MBH se provede na základě konkrétních podmínek posuzovaného vodního díla. Stanoví se jako hladina v nádrži, při jejímž překročení začíná být aktuální nebezpečí havárie vodního díla. Posuzují se možné příčiny protržení hráze (povrchová eroze, porušení filtrační stability, posunutí po smykové ploše a překlopení). MBH je nutné srovnat s maximální hladinou vody v nádrži. Je-li MBH vyšší než maximální hladina, je nutné prověřit bezpečnost hráze.

KPV tvoří jedna nebo více povodňových vln s dobou opakování rovnou požadované míře ochrany podle skupiny díla A až C. KPV je určena kulminačním průtokem, objemem povodňové vlny a pravděpodobným časovým průběhem.

KMH je maximální dosažená úroveň hladiny vody v nádrži při posuzované KPV. Stanoví se podle předpokladů a podmínek převádění KPV (transformace povodňové vlny retenčním účinkem nádrže). Výchozí hladina v nádrži i manipulace se uvažuje podle manipulačního řádu nebo při nejnepříznivější možné situaci.

Výsledkem hodnocení je posouzení relace mezi MBH a KMH a případný návrh nápravných a nouzových opatření. Obecně se vodní dílo pro převedení KPV předpokládá za bezpečné, pokud platí relace KMH < MBH.

Norma obsahuje soupis a způsob získání požadovaných podkladů, které jsou nutné pro vypracování posudku, a návrh možných nápravných opatření. Norma byla částečně zapracována do vyhlášky č. 367/2005 Sb. Odkazem v této vyhlášce lze postup posuzování za povodní považovat za závazný. To vede k prosazení individuálního přístupu při návrhu míry bezpečnosti u jednotlivých přehrad a vyššího standardu bezpečnosti za povodní rovněž u řady starších VD.

1.2.7 ČSN EN 1997 Eurokód 7: Navrhování geotechnických konstrukcí

ČSN EN 1997-1 a ČSN EN 1997-2 zastupují dnes již neplatnou předběžnou normu ČSN P 75 0290 Navrhování zemních konstrukcí hydrotechnických objektů. Platí mimo jiné pro vyšetřování spolehlivosti zemních konstrukcí hydrotechnických objektů. Vychází z pravděpodobnostní metody mezních stavů, podle které se dimenzují, resp. posuzují zemní konstrukce hydrotechnických objektů včetně podloží. Spolehlivost zemní konstrukce se vyšetřuje statickým výpočtem, který prokáže správnost volby a návrhu vhodného typu zemní konstrukce, a to podle vybraných mezních stavů:

• mezního stavu stability polohy (posunutí po smykové ploše);
• mezního stavu vzniku havarijních trhlin (porušení tahem);
• mezního stavu přetvoření (použitelnosti);
• mezního stavu filtrační stability (průsaky vody, vnitřní eroze).

Rozsah a podrobnost výpočtu se stanoví podle stupně projektové dokumentace. Při vyšetřování se zavádí systém dílčích součinitelů spolehlivosti, jejichž stanovení je uvedeno jak v samotném Eurokódu, tak v řadě norem týkajících se zatížení vodních staveb a spolehlivosti stavebních konstrukcí, souhrn viz též [36].

2 KONCEPČNÍ PŘÍPRAVA MALÝCH VODNÍCH A SUCHÝCH NÁDRŽÍ

Výběr místa hráze, koncepce řešení a volba typu hráze a objektů vychází v každém konkrétním případě z přírodních podmínek místa, z nichž nejpodstatnější jsou geologické, hydrogeologické a morfologické podmínky. Při návrhu a stavbě hráze malé vodní nádrže (MVN) je nutno brát v úvahu především faktory jako jsou účel a provoz díla, jeho bezpečnost, vztah k přírodnímu a životnímu prostředí a podmínky výstavby. Důležité je přitom posouzení vlivu MVN v celém komplexu jak na vodohospodářské poměry soustavy (množství, jakost vody), tak i na životní prostředí (fauna, flóra, …). Možnými účely díla a hlavní funkce nádrže jsou:

• zásobní;
• ochranná – retenční;
• rybochovná funkce;
• rekreační;
• energetické využití apod.

Při realizaci záměru je třeba prokázat splnění účelu, kdy bývá primární vodohospodářské řešení a technicko-ekonomické hodnocení. Realizovatelnost je třeba prokázat řešením územních a majetkoprávních otázek, souladem s územně plánovací dokumentací a vodohospodářským plánem, kvantifikací vlivů díla, splněním stavebně-technických předpokladů a požadavků na bezpečnost a spolehlivost díla (zejména při povodních) a doložením finančního krytí. Ve všech stupních zpracování dokumentace (IZ, DÚŘ, DSP, realizační dokumentace) i v průběhu provádění díla je bezpodmínečně nutná kvalifikovaná technická supervize investora (známou skutečností je, že „stavbu staví investor“). Důležitými faktory jsou začlenění díla do krajiny, ochrana přírody, potřeby zemědělství a lesnictví, stavebně-konstrukční řešení, umístění nádrže a hráze a další.

Již při koncepčních úvahách je třeba vymezit alespoň rámcově návrhové parametry díla. V případě bezpečnosti a spolehlivosti díla je třeba vycházet z platných předpisů a zásad. Co se týká plnění jednotlivých účelů díla, provádí se volba návrhových parametrů a jejich kvantitativní vyjádření do jisté míry individuálně. I v těchto případech je však vhodné přidržet se osvědčených zásad.

Při volbě návrhového a kontrolního průtoku se vychází z kategorie a skupiny vodního díla. Zde je základním vstupním údajem odvozená kategorie VD. Při stanovení návrhového průtoku se vychází z tab. 1.3, při stanovení kontrolního průtoku pak z tab. 1.2. Přitom posouzení bezpečnosti díla v případě povodně se postupuje v souladu s TNV 75 2935 (kap. 1.2.6).

Při návrhu retenční (suché) nádrže je návrhovým parametrem neškodný odtok, který je vypouštěn spodní výpustí až do naplnění nádrže, kdy hladina dosáhne bezpečnostního přelivu. Ten je třeba odvodit z kapacity koryta toku pod suchou nádrží. Dalšími parametry může být jakost vody v jednotlivých ukazatelích požadovaná v závislosti na účelu nádrže nařízením vlády č. 401/2015 Sb..

3 PODKLADY PRO NÁVRH

Rozsah podkladů a jejich podrobnost je úměrná stupni pořizované dokumentace. Bude se lišit u studií a investičních záměrů, dále u dokumentace pro územní rozhodnutí, pro stavební povolení a pro provádění stavby. Podceňování podkladů, zejména v počátcích řešení MVN (studie, investiční záměr a DÚŘ) může mít za následek výrazné zvýšení investičních nákladů, resp. omezení či vyloučení realizace MVN. Základním podkladem pro návrh MVN je průzkum území a jeho vyhodnocení. Podrobný popis podkladů pro návrh MVN uvádí TNV 75 2401. V dalším textu uvádíme pouze zjednodušený výběr. Mezi hlavní podklady patří

• mapové a geodetické;
• hydrologické a klimatické;
• inženýrsko-geologické, hydrogeologické a pedologické;
• další podklady.

3.1 MAPOVÉ A GEODETICKÉ PODKLADY

Mezi mapové podklady patří státní mapy velkého až středního měřítka (např. ZM10, SM5, SMO5), a to jak v digitální, tak v papírové formě. V současné době můžeme pracovat s mapovým podkladem ZABAGED (základní báze geodetických dat – vektorová i rastrová forma). Dále sem patří další účelové mapy, ze kterých uvádíme ZVHM (základní vodohospodářská mapa), ortofotomapy, mapy BPEJ, mapa komplexního průzkumu zemědělských půd (KPZP), mapy katastru nemovitostí (KM, PK, GP, DKM, KMD, KM-D) a další mapy podle účelu. V současné době lze k některým mapovým podkladům přistupovat prostřednictvím služby WMS (Web Map Service).

U vodohospodářských studií, resp. při zpracování investičního záměru lze vystačit s výše uvedenými mapovými podklady. Zpracování navazujících stupňů dokumentace (viz níže) pouze s použitím výše uvedených mapových podkladů není možné. Obvykle dochází k výraznému zkreslení navrhovaného řešení (zejména určení polohy staveb a jejich návrhových parametrů, zkreslení velikosti objemu funkčních prostorů, a tím i zkreslení transformačního účinku nebo zabezpečenosti odběru apod.).

Pro potřeby dokumentace pro územní řízení, pro stavební povolení, resp. dokumentaci pro provádění stavby je třeba pracovat s mapovým podkladem, který vznikl na základě podrobného pozemního geodetického zaměření (obr. 3.1, 3.2) řešeného území (profil hráze a zátopa). Zaměření musí být v souřadnicovém systému S-JTSK a výškovém systému Balt po vyrovnání a mělo by být provedeno s určitým přesahem umožňujícím modifikovat technické řešení a provést dořešení souvislostí návrhu (příjezdní komunikace, úpravy v zátopě apod.). Výškový odstup vrstevnic odvozených ze zaměření by měl být 0,5 až 1,0 m.

Obr. 3.1 Výřez RZM 1 : 10 000 s vyznačením hráze a zátopy nádrže

Obr. 3.2 Ukázka vrstevnicového plánu vytvořeného na základě podrobného zaměření. Rozsah i podrobnost odpovídá potřebám všech stupňů PD s rezervou pro případnou úpravu polohy hrázového profilu. Zvýrazněný výřez představuje rozsah obr. 3.3.

Obr. 3.3 Ukázka podrobného zaměření – výřez. Vzdálenost křížků ortogonální sítě je 50 m, z obrázku je patrná především hustota bodového pole, která má vliv mj. na přesnost výpočtů kubatur při zpracování rozpočtu.

3.2 HYDROLOGICKÉ A KLIMATICKÉ PODKLADY

Pro potřeby návrhu MVN jde především o základní údaje ve smyslu ČSN 75 1400. Z pohledu projektanta je možné rozdělit hydrologické podklady na údaje o průtocích. Sem lze zařadit např.:

Q_a – dlouhodobý průměrný roční průtok,

Q_Md – Mdenní průtoky (např. Q355d – 355 denní průtok),

Q_N – Nleté průtoky (např. Q100 stoletý průtok),

q_a – dlouhodobý průměrný specifický odtok.

Pro potřeby návrhu zásobní nádrže jsou to údaje o rozdělení průtoku během roku, např.:

Q_m – průměrný měsíční průtok,

Q_I až Q_XII – dlouhodobý průměrný měsíční průtok, resp. řada měsíčních průtoků (reálná, odvozená, umělá).

Dále je třeba zajistit údaje o objemech odtoku. Jsou to Nletý objem W_N povodně a tvar povodňové vlny (hydrogram teoretické povodně). Pro návrh suché nádrže je třeba doložit účinnost pro známé historické povodně, které svými parametry převyšují návrhovou povodeň (TNV 75 2415). Jedná se pouze o případy, kde jsou tyto povodně zaznamenány.

Alternativou je zajištění hydrologické studie, v níž se řeší na povodí nádrže srážko-odtokový proces odpovídající reálné extrémní srážce zaznamenané na hydrologicky podobném povodí. Posouzení funkce nádrže při takovéto povodňové epizodě může přispět ke zpřesnění kvantifikace přínosů i potenciálních rizik vyplývajících z existence předmětné nádrže. V případě studii lze využívat pro výpočet parametrů přítoku (Q_N, W_N a tvar povodňové vlny) metody používané v inženýrské praxi (např. metoda CN-křivek, model DESQ apod.). Vždy je třeba znát zjednodušující předpoklady a omezení platnosti těchto metod. V rámci těchto studií jsou často pro odhad tvaru povodně, a tím i jejího objemu WN využívány výsledky výpočtu maximálního návrhového průtoku Q_N vyvolaného kritickou srážkou. Za objem povodně se uvažuje objem povrchového odtoku z kritické srážky, který ale bývá výrazně nižší než objemy udávané ČHMÚ. Tento způsob stanovení objemu povodně nezohledňuje např. skutečnost, že největší objemy odtoku jsou v období jarního tání nebo objemy odtoku z dlouhotrvajících přívalových srážek apod. To vede k poddimenzování navrhovaného objemu retenčního prostoru nádrží a zkreslení jejich transformačního účinku. U retenčních nádrží je třeba ověřit případný vliv nádrží položených výše na toku na hodnoty těchto údajů.

Mezi klimatické údaje patří údaje o srážkách, teplotách, výparu, směru a rychlosti větru a údaje o mrazových obdobích. Pro potřeby navrhování MVN musí být výše uvedené údaje minimálně ověřeny ČHMÚ, lépe je tyto údaje od ČHMÚ přímo získat.

3.3 INŽENÝRSKO-GEOLOGICKÉ, HYDROLOGICKÉ A PEDOLOGICKÉ PODKLADY

Geologické a hydrogeologické podmínky spolu s geotechnickými vlastnostmi materiálů podloží dominantně ovlivňují bezpečnost a hospodárnost díla. V řadě případů jsou z hlediska realizovatelnosti a finančních nákladů limitujícím faktorem.

Z tohoto pohledu je důležité provedení kvalifikovaného a adekvátního geologického a geotechnického průzkumu lokality. Při nedostatečně provedeném a neúplně zhodnoceném průzkumu došlo v minulosti u řady děl k problémům při výstavbě, ke změnám projektu, ke zdražení stavby, k obtížím při provozu hotového díla, ale i ke katastrofám. Hydrogeologický průzkum doplňuje informace o výskytu a o vlastnostech podzemních vod a o propustnosti hornin v podloží. Předmětem geologického průzkumu musí být jak místo hráze, tak i oblast nádrže s přilehlým územím (abraze břehů, sesuvy, propustnost dna a břehů nádrže apod.) a naleziště materiálů pro stavbu hráze (soudržných zemin, štěrkopísků, kamene apod.).

Pro zajištění průzkumu je třeba nejprve zpracovat tzv. „technické zadání“ (TZ), kterým objednatel specifikuje všechny základní otázky, které mají být inženýrsko-geologickým průzkumem (IGP) a hydrogeologickým průzkumem (HGP) řešeny. TZ musí obsahovat alespoň předběžné umístění a parametry staveb.

Za samozřejmé se považuje rozdělení průzkumu na etapy v závislosti na otázkách, které vzniknou během přípravy a návrhu projektu:

• 1. etapa – zhodnocení veškerých dostupných informací a dokumentů (rešerše), návrh programu a rozsahu průzkumu = návrh průzkumných prací;
• 2. etapa – předběžný průzkum;
• 3. etapa – podrobný průzkum.

Podklady uvedené v 1. a 2. etapě je účelné pořídit nejpozději v rámci zpracování DÚŘ, neboť geologické a hydrogeologické podmínky mohou výrazně ovlivnit umístění, tvar a rozměry tělesa hráze. V rámci průzkumu se především zjišťují skladba a propustnost vrstev podloží.

U hrází se geologický průzkum provádí kopanými sondami, jádrovými vrty, rýhami, průzkumnými štolami či šachtami. Výstupem je kromě zprávy zejména geologický profil napříč údolím v místě hráze. Přitom se sleduje také úroveň hladiny podzemní vody (HPV) a propustnost materiálů např. pomocí nalévacích zkoušek. Průzkum je třeba provést v profilu hráze i v zátopě (materiálové naleziště, propustnost dna a břehů nádrže). Průzkum naleziště má za cíl ověřit množství a vlastnosti materiálů na výstavbu hráze. Hydrogeologický průzkum zahrnuje zkoumání režimu podzemních vod, podmínky infiltrace a propustnost, vliv prosakující vody na podloží hráze, na okolní prostředí, na stabilitu břehů nádrže a také na vodohospodářskou bilanci. Geotechnický průzkum slouží k získání kvantitativních údajů o vlastnostech a chování zemin podloží, resp. tělesa hráze. Geotechnický rozbor zemin slouží k objasnění poměrů lokality, zejména místa hráze a objektů a podmínek v zemníku. Provádí se:

• stanovení zrnitosti;
• zatřídění zemin podle ČSN EN ISO 14689 a ČSN EN 1997-1;
• posouzení vhodnosti materiálů pro zamýšlené použití;
• stanovení konzistence a konzistenčních mezí (I_p, w_L,…);
• stanovení základních fyzikálních charakteristik (γ_Z, φ, c, E_def);
• zkoušky zhutnitelnosti – Proctor standard;
• stanovení obsahu organických látek.

Třetí etapa, zahrnující podrobný průzkum, se provádí pro projektovou dokumentaci k žádosti o stavební povolení, pro zadávací dokumentaci a projektovou dokumentaci pro provádění stavby na základě prostorového řešení (rozměry a umístění hráze a hlavních objektů, typ hráze a kubatury materiálů, maximální a minimální úroveň hladiny v nádrži).

Součástí podrobného průzkumu by mělo být provedení hutnícího pokusu pro stanovení vhodného postupu hutnění tělesa hráze. Hutnicí pokus lze zajistit až bezprostředně před zahájením prací v rámci dodávky stavby. Zhotovitel díla zpracuje program zhutňovací zkoušky pro všechny materiály hráze na základě inženýrsko-geologické a geotechnické znalosti podloží a s využitím projektem určených nalezišť potřebných materiálů. Také se musí použít konkrétní hutnicí prostředky, které bude mít dodavatel k dispozici v době výstavby. Hutnicí pokus je možné provádět až po odsouhlasení „Programu zhutňovací zkoušky“ objednatelem (správcem stavby) a za jeho účasti. Výsledné vyhodnocení hutnícího pokusu podléhá schválení objednatelem (správcem stavby) a projektantem.

V praxi je inženýrsko-geologický a geotechnický průzkum z „úsporných důvodů“ často podceňován, což vede v řadě případů k vážným potížím při výstavbě i k poruchám existujících děl.

Pedologický průzkum je zaměřen na stanovení mocnosti půdní vrstvy a bonitaci půd, což je důležité pro návrh úprav v zátopě MVN a dále pro potřeby stanovení podkladů pro vynětí za zemědělského a lesnického půdního fondu.

3.4 DALŠÍ PODKLADY

Mezi další podklady nutné k vypracování projektové dokumentace MVN, resp. SN je možné zařadit zejména podklady územního plánování.

Sem patří:

• územně plánovací podklady, kterými jsou:
  • územně analytické podklady – zjišťují a vyhodnocují stav a vývoj území;
  • územní studie – ověřují možnosti a podmínky změn v území;
  • zásady územního rozvoje – stanoví zejména základní požadavky na účelné a hospodárné uspořádání území kraje, vymezí plochy nebo koridory nadmístního významu a stanoví požadavky na jejich využití;
• územně plánovací dokumentace (ÚPD), kterou tvoří:
  • územní plán – stanoví základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání, uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury;
  • regulační plán – stanoví v řešené ploše podrobné podmínky pro vymezení a využití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb, pro ochranu hodnot a charakteru území a pro vytváření příznivého životního prostředí a vymezí veřejně prospěšné stavby nebo veřejně prospěšná opatření.

Dále jsou významné podklady:

• vymezující veškerá podzemní i nadzemní vedení v navrhované lokalitě;
• projektové dokumentace vztahující se k řešenému území (zejména meliorační stavby, ÚSES apod.);
• rozvojové studie a koncepce (zaměřené zejména na protipovodňovou ochranu);
• podklady o ochranných pásmech;
• veškerá vyjádření dotčených orgánů státní správy a dalších právnických a fyzických osob.

Dalšími nezbytnými podklady jsou související předpisy, normy, odborná literatura zaměřená na řešení MVN a další technické pomůcky, jako jsou typizační a oborové směrnice (kap. 10).

4 VODOHOSPODÁŘSKÉ ŘEŠENÍ MALÝCH VODNÍCH NÁDRŽÍ

Vodohospodářské řešení je základem pro efektivní návrh nádrže z hlediska jejího objemu a jeho rozdělení pro plnění jednotlivých požadavků, které jsou na nádrž kladeny viz ČSN 75 2405. Rozsah je dán významem nádrže a její funkcí. Vždy by mělo vodohospodářské řešení být uspořádáno a doloženo tak, aby byla možná kontrola jeho významných fází a výsledků.

4.1 ÚČEL VODOHOSPODÁŘSKÉHO ŘEŠENÍ NÁDRŽE

Účelem vodohospodářského řešení nádrže je:

• stanovit objemy jednotlivých prostorů (podle funkce nádrže);
• vyřešit optimální způsoby řízení odtoku z nádrže (odběry, minimální zůstatkový průtok, energetický spád, jakost vody, míra ochrany před povodněmi);
• stanovit požadavky na parametry jednotlivých staveb a jejich uspořádání;
• zjistit vliv nádrže na průtok vody ve vodním toku a na vodní díla pod nádrží (vodohospodářská bilance);
• poskytnout spolehlivé podklady pro návrh funkčních objektů nádrže a hráze z pohledu bezpečnosti a provozuschopnosti vodního díla;
• poskytnout podklady pro vypracování vodohospodářského plánu nádrže, jejího manipulačního řádu a pro příslušná rozhodnutí vodoprávního úřadu;
• poskytnout podklady pro posouzení environmentálních účinků nádrže.

U nově navrhované nádrže obsahuje vodohospodářské řešení rovněž výpočty pro období realizace a těsně po jejím ukončení. Zde se jedná o:

• převádění vody přes staveniště během výstavby;
• první plnění nádrže;
• první prázdnění nádrže.

4.2 ROZDĚLENÍ PROSTORŮ V NÁDRŽI

Rozdělení prostorů v nádrži je patrné z obr. 4.1.

Obr. 4.1 Rozdělení prostorů v nádrži podle ČSN 75 2405

M_max … poloha maximální hladiny

M_m … poloha hladiny mrtvého prostoru

M_s … poloha hladiny stálého nadržení

M_z … poloha hladiny zásobního prostoru

M_o … poloha hladiny ovladatelného prostoru

M_ro … poloha hladiny ovladatelného retenčního prostoru

M_rn … poloha hladiny neovladatelného retenčního prostoru

V_c … objem celkového prostoru

V_m … objem mrtvého prostoru

V_s … objem prostoru stálého nadržení

V_z … objem zásobního prostoru

V_r … objem ochranného prostoru

V_o … objem ovladatelného prostoru

V_n … objem neovladatelného prostoru

V_ro … objem ovladatelného ochranného prostoru

V_rn … objem neovladatelného ochranného prostoru

U rybníků se často užívá pojmu „normál“ nádrže, kterým se míní poloha hladiny dlouhodobě udržovaná výpustným, popř. přelivným zařízením. Bývá často v úrovni koruny bezpečnostního přelivu, resp. 0,05 až 0,1 m pod ní. Jejím ekvivalentem je hladina zásobního prostoru. U nádrží rybničního typu se můžeme setkat někdy s tzv. „zálohovým prostorem“, který se nachází nad prostorem zásobním a pod korunou bezpečnostního přelivu. Tento prostor bývá využíván k různým účelům (např. k vytvoření určité zálohy pro suché období, resp. snížení kulminačního přítoku apod.).

Z účelu nádrže vyplývají požadavky na stanovení jednotlivých funkčních prostorů. V rámci tohoto textu je podrobněji rozvedeno stanovení objemu zásobního prostoru a objemu ochranného prostoru.

4.3 STANOVENÍ OBJEMU ZÁSOBNÍHO PROSTORU

V tomto případě se jedná o vyřešení bilance mezi požadavky na odběr vody a kapacitou zdroje vody. Důležitou roli hrají ztráty vody, které jsou přičítány k vlastnímu odběru, neboť představují nárok na zdroj vody.

Už ve fázi studií, investičních záměrů, ale i pro DÚŘ se u malých vodních nádrží doporučuje posoudit bilanci vody v profilu uvažované nádrže. Zejména u drobných vodních toků, kde není měření průtoků, je tento požadavek opodstatněný. Pro bilanci je důležité posoudit nejen stavy průměrné (dlouhodobý průměr), ale také stavy sucha (průměrný roční průtok Q_r je překročen s pravděpodobností P = 60 %, resp. 80 %). Pokud neřešíme zabezpečení odběru vody z nádrže, postačí orientační bilance ročního objemu přítoku. V případě, že je tato bilance napjatá, je třeba provést podrobnější řešení na základě podkladů ČHMÚ, nebo úměrně snížit objem nádrže, případně na tuto skutečnost upozornit investora a projednat možné důsledky. Pro odhad bilance využíváme hodnoty dlouhodobého průměrného specifického odtoku q_a. Metody výpočtu odtoku a stanovení čáry překročení ročních průtoků Q_r jsou uvedeny např. v publikaci [32]. Výpočtem bilance vody v uvažovaném profilu nádrže předejdeme možným následným problémům při jejím provozu.

4.3.1 Ztráty vody v nádržích

U vodohospodářského řešení malých vodních nádrží se jedná o ztráty výparem z vodní hladiny a vodních rostlin, infiltrací do dna nádrže, průsakem hrází a podložím hráze a o provozní ztráty.

4.3.1.1 Ztráta výparem

Pro odhad ztráty výparem je možné využít řadu metod. Máme-li k dispozici údaje z klimatických stanic, je možné stanovit výpar z volné hladiny podle nomogramu na obr. 4.2, kde je denní výpar v určitém období funkcí průměrné měsíční teploty vzduchu a průměrného měsíčního tlaku vodních par. Celková ztráta za delší období se určí jako součet ztrát za dílčí období. Pokud je teplota vzduchu záporná, s výparem neuvažujeme.

Obr. 4.2 Nomogram pro stanovení průměrného denního výparu [40]

Další možností je výpočet denního výparu H_d v [mm/den] podle vztahu:

\begin{gathered}
H_\text{d}=13{,}5\cdot\frac{T_\text{m}}{W_\text{r}}
\end{gathered}

(4.1)

kde je

T_m … průměrná měsíční teplota vzduchu [°C],

W_r … průměrná měsíční relativní vlhkost vzduchu v [%].

Platnost vzorce je pro T_m > 5 °C, pro nižší teploty se uvažuje H_d = 0.

U malých vodních nádrží je možné počítat ztrátu výparem orientačně také podle ČSN 75 2410 s využitím nomogramu, který stanoví závislost mezi průměrnou nadmořskou výškou a roční hodnotou výparu (obr. 4.3). Tuto hodnotu pak rozpočítáme podle procentního ročního rozdělení uvedeného v tab. 4.1.

Zavedení zvýšení výparu v závislosti na procentu zarostlé plochy je možné zjednodušeně počítat vynásobením výparu z volné hladiny opravným součinitelem podle tab. 4.2, a to v období růstové fáze vegetace (květen až říjen). V období maximálního růstu vlhkomilných rostlin (červenec – srpen) je ztráta vody transpirací 3,5 až 5 krát vyšší než ztráta výparem z volné hladiny.

Tab. 4.1 Rozdělení ročního výparu ČSN 75 2410

Tab. 4.2 Opravný koeficient – zarostlá plocha [40]

Obr. 4.3 Nomogram pro stanovení ročního výparu podle ČSN 75 2410

4.3.1.2 Ztráta vody infiltrací do dna

Tato ztráta se uvažuje při prvním napouštění nádrže, resp. při opětovném napouštění, kdy byla nádrž delší dobu bez vody. U nádrží, které se po vypuštění opět ihned napouštějí, tuto ztrátu neuvažujeme. Ztráta závisí na ploše dna, morfologii nádržní pánve, hloubce vysušení půdního profilu dna, materiálu dna a na geologických podmínkách podloží. Za předpokladu, že je hladina podzemní vody rovnoběžná se dnem nádrže, lze určit ztrátu Z_d vsakem do dna v [m³] podle Isajeva [40]:

\begin{gathered}
Z_\text{d}=\frac{n_\text{dna}}{100}\cdot(h_\text{pv}-h_\text{kap})S
\end{gathered}

(4.2)

kde je

n_dna … pórovitost materiálu dna nad výškou kapilárního vzlínání v [%],

h_pv … hloubka hladiny podzemní vody pod dnem nádrže v [m],

h_kap … kapilární výška odpovídající materiálu dna nádrže v [m],

S … plocha nádrže v [m²].

Při nehomogenním dně se počítá průměrná pórovitost dna ndna po úroveň kapilárního zdvihu ze vztahu:

\begin{gathered}
n_\text{dna}=\frac{n_1h_1+n_2h_2+n_\text{i}h_\text{i}}{h_1+h_2+h_\text{i}}
\end{gathered}

(4.3)

kde je

n_i … pórovitost ité vrstvy v [%],

h_i … mocnost ité vrstvy v [m].

4.3.1.3 Ztráty průsakem hrází a jejím podložím

Při řešení ztráty průsakem hrází a jejím podložím lze využít moderní metody výpočtu uvedené v odborné literatuře [25, 33, 35], které jsou základem běžně dostupných výpočetních programů, např. [29].

Pro jednodušší případy lze využít následující zjednodušené postupy stanovení specifického průsaku, kdy můžeme rozlišit čtyři možné typy úloh:

homogenní hráz na nepropustném podloží, nehomogenní hráz na nepropustném podloží, homogenní hráz na propustném podloží, nehomogenní hráz na propustném podloží.

Z důvodu omezeného rozsahu tohoto textu je podrobněji uvedena jen první úloha. Podrobný popis úloh uvádí např. [42].

Homogenní hráz na nepropustném podloží

Při výpočtu průsaku vycházíme z předpokladu ustáleného rovnoměrného proudění. Výpočet provádíme na jednotku šířky hráze. Specifický průsak q v [m³/(s·m)] stanovujeme podle vztahu:

\begin{gathered}
q=k\frac{H^2}{2L}
\end{gathered}

(4.4)

kde je

k … hydraulická vodivost zeminy hráze v [m/s],

H … hloubka vody v nádrži v [m],

L … v [m] je počítáno podle vztahu:

\begin{gathered}
L=\lambda\cdot H+A+B+C
\end{gathered}

(4.5)

kde λ se počítá podle vztahu:

\begin{gathered}
\lambda=\frac{m}{1+2m}
\end{gathered}

(4.6)

Rovnice depresní křivky má tvar:

\begin{gathered}
\gamma^2=\frac{H^2}{L}x
\end{gathered}

(4.7)

Veličiny uvedené v rovnicích odpovídají schématu na obr. 4.4.

Obr 4.4 Schéma veličin – výpočet průsaku homogenní hrází na nepropustném podloží

4.3.1.4 Provozní ztráty

Mezi tyto ztráty patří například ztráta proplachováním objemu rybochovných nádrží. Pro tyto nádrže je třeba zajistit stálý přítok vody v množství 0,5 až 1 l/s na hektar plochy nádrže. Pro intenzivní chov ryb se tento přítok zvyšuje až na 5 l/s na hektar. Dále je možné uvažovat ztráty netěsností provozních uzávěrů, které udává výrobce zařízení.

4.3.2 Metody stanovení objemu zásobního prostoru nádrže

Řešení zásobní funkce nádrže vychází ze základní rovnice nádrže

\begin{gathered}
Q(t)+O(t)-\frac{dV(t)}{dt};\space\space O(t)=O(V(t))
\end{gathered}

(4.8)

kde je

Q(t) a O(t) … přítok a odtok vody do a z nádrže,

dV(t)/dt … okamžitá změna objemu vody v nádrži.

Při vodohospodářském řešení hledáme vztah mezi objemem zásobního prostoru nádrže V_z, hodnotou nalepšeného odtoku O_P a jeho zabezpečeností (např. P_t – podle trvání) při známem přítoku do nádrže Q. Podrobněji je o dané problematice pojednáno v odborné literatuře [39]. U většiny malých vodních nádrží lze předpokládat, že řízení odtoku bude roční, případně sezónní. V dalším textu je uvedeno pouze řešení velikosti objemu zásobního prostoru V_z pro danou hodnotu nalepšeného odtoku O_P se zabezpečeností P_t odpovídající zabezpečenosti návrhového roku.

4.3.2.1 Zjednodušená metoda – čára překročení Mdenních průtoků

Pro předběžné návrhy lze využít jednoduchou metodu, která využívá čáru překročení Mdenních průtoků v suchém roce (pravděpodobnost překročení Q_r – 60–80 %). Její využití je však omezeno předpokladem ročního řízení odtoku a konstantního odběru během celého roku. Za jiných podmínek je údaj získaný touto metodou pouze orientační a je třeba na něj také tak nahlížet. Princip metody je uveden na obr. 4.5. Objem zásobního prostoru je vyznačen šrafovanou plochou.

Obr. 4.5 Určení zásobního prostoru z čáry překročení průměrných denních průtoků

4.3.2.2 Metoda simulační, postupně bilanční

Podmínkou využití této metody je znalost průtokové řady toku v profilu nádrže (přítok do nádrže Q) a znalost průměrných hodnot dalších veličin (celkový odběr z nádrže O_p, minimální zůstatkový průtok MZP a výpar z volné hladiny O_výp). Tato metoda simuluje provoz nádrže a postupně bilancuje na zvoleném časovém období, kterým je pro roční řízení odtoku vodohospodářský rok (začátek paušálně 1. duben, v horských oblastech 1. květen), objem vody přiteklý do nádrže s požadavky na odběr vody z nádrže včetně pokrytí požadavků na zachování MZP a ztrát výparem. Časový krok Δt, který slouží pro bilancování objemů je v případě ročního řízení odtoku jeden měsíc. Za návrhový rok se volí nejčastěji suchý rok, resp. rok, ve kterém je zabezpečenost průměrného ročního průtoku Q_r rovna zabezpečenosti požadovaného odběru. Při řešení je třeba prověřit tzv. stacionaritu řady. To znamená, že ve dvou po sobě následujících stejných, návrhových rocích musíme posoudit, zda ve druhém testovacím roce dojde k opětovnému naplnění nádrže. Metodu lze ilustrovat tab. 4.3. V prvním sloupci je uveden příslušný měsíc. Ve sloupci 2 až 5 jsou uvedeny bilancované měsíční objemy vypočtené jako součin příslušné průměrné měsíční hodnoty veličiny (přítok do nádrže Q, celkový odběr z nádrže Op, minimální zůstatkový průtok MZP a výpar z volné hladiny O_výp) vynásobený délkou časového kroku Δt = 1 měsíc. V šestém sloupci je uvedena měsíční bilance objemů. Pro tuto bilanci je objem přítoku je uvažován záporně, ostatní objemy (celkový odběr, MZP, výpar) jsou uvažovány kladně. V případě, že přítok do nádrže nepokrývá požadavky na celkový odtok z nádrže (O_p+MZP+O_výp) dochází k prázdnění nádrže a kladná hodnota v tomto sloupci signalizuje nárok na potřebný zásobní objem. V sedmém sloupci je znázorněna postupná roční simulace provozu nádrže. Kladné hodnoty odpovídají postupnému prázdnění resp. plnění zásobního prostoru. Počáteční podmínka simulace je, že nádrž je na začátku řešeného období plná. Změna objemu nádrže na konci každého měsíce se postupně získá tak, že se dílčí bilance v příslušném měsíci (sloupec sedm) přičte ke stavu plnění na konci předchozího měsíce (hodnota ve sloupci sedm v předchozím měsíci). Pokud je nádrž plná (např. počáteční krok, resp. dosažení záporné hodnoty po přičtení dílčí bilance) nelze ji dále plnit tímto přebytkem přiteklého množství (záporná hodnota ve sloupci šest). Dochází k vynucení zvýšeného odtoku a v sedmém sloupci v příslušném měsíci píšeme nulu. V osmém sloupci je uveden slovní popis stavu nádrže. Hledaným objemem zásobního prostoru V_z je pak maximální kladná hodnota ve sloupci sedm (423 022 m³). Tuto hodnotu pak posoudíme s možnostmi údolí, kde chceme nádrž budovat. Pokud zde není dostatečný prostor pro navrhovaný zásobní objem V_z, je třeba omezit odběr nebo hledat další možné řešení, kterým může být např. kombinace nádrží v kaskádě.

Tab. 4.3 Stanovení zásobního prostoru simulační metodou postupně bilanční

4.4 STANOVENÍ OBJEMU OCHRANNÉHO PROSTORU V_r

Stanovení objemu ochranného prostoru vyžaduje vyřešení transformačního účinku nádrže. Řešení vychází z rovnice nádrže (4.8). Cílem je stanovení objemu retenčních prostorů V_rn resp. V_ro. Na obr. 4.6 je naznačen průběh transformace přítoku nádrží.

Z rovnice (4.8) vyplývá, že řešení retenční funkce vyžaduje znalost přítoku do nádrže Q(t) (hydrogram povodně) a vyřešení odtoku vody z nádrže O(t), který je funkcí polohy hladiny v nádrži a parametrů spodních výpustí a bezpečnostního přelivu a případně manipulačních pravidel. Návrhové parametry hydrogramu jsou dány jednak normou ČSN 75 2410, resp. TNV 75 2935. Dalším důležitým podkladem je určení neškodného odtoku pod nádrží. Tato hodnota podstatně ovlivňuje výsledky řešení. U nově navrhovaných nádrží řešíme úlohu, kdy hledáme velikost retenčních prostorů tak, aby došlo k požadovanému účinku, kterým je snížení kulminačního průtoku návrhového hydrogramu na hodnotu neškodného odtoku O_ne v předepsaném profilu toku pod nádrží. Podrobně jsou způsoby řešení popsány v odborné literatuře [39]. V dalším textu jsou popsány pouze hlavní zásady pro MVN. U MVN se předpokládá nehrazený bezpečnostní přeliv. U hrazeného přelivu je třeba prokázat výpočtem, že při chybné obsluze (uzávěr zůstane uzavřen) nebude ohrožena bezpečnost díla. Do výpočtu retenčního účinku jsou započítávány odtoky spodními výpustmi, které bývají u MVN často bez regulačních uzávěrů. Pro SN musí být kapacita těchto výpustí při maximální hladině menší než neškodný odtok O_ne. Výsledek je potřeba z pohledu bezpečnosti díla (návrh MBH) přešetřit při zavřených výpustech a počáteční hladině na kótě koruny přelivu.

U MVN se nepředpokládá ve fázi plnění retenčních prostorů řízení odtoku spodními výpustmi. Hledání velikosti objemu retenčních prostorů vede na optimalizační úlohu, kdy pro dané parametry spodní výpusti a bezpečnostního přelivu hledáme optimální rozdělení objemů retenčních prostorů V_rn a V_ro tak, aby jejich velikost byla pro požadovaný retenční účinek minimální. Při řešení musíme respektovat určité konstrukční zásady (např. výrobní řadu profilů potrubí spodní výpusti, navrhování „rozumné“ délky přelivné hrany apod.). Plnění ovladatelného retenčního prostoru s objemem V_ro je pouze funkcí kapacity spodních výpustí, plnění retenčního prostoru neovladatelného s objemem V_rn závisí též na kapacitě přelivu. Účinnost retenčních prostorů je patrná z obr. 4.7, kde Q_max značí kulminační přítok v [m³/s] (u návrhu objemu retenčního prostoru se jedná o Q_H) a O_max je maximální odtok z nádrže v [m³/s] (u návrhu objemu retenčního prostoru se jedná o O_ne).

Řešení rovnice (4.8) lze provést:

• „klasickou“ graficko-početní metodou podle Klemeše [39];
• tabelárním výpočtem sestaveným např. v tabulkovém procesoru (např. MS Excel), kdy je přesnost výpočtu omezená především délkou časového kroku;
• s využitím existujících programů, např. pro řešení neustáleného proudění v tocích (HEC-RAS);
• vlastním programem ve vhodném programovacím jazyce; zde je třeba připomenout nutnost validace programu s využitím úloh se známým řešením. Výhodou je otevřený kód umožňující doplnění nestandardních úloh (variantní a optimalizační úlohy).

Obr. 4.6 Transformační účinek izolované nádrže

Obr. 4.7 Účinnost retenčních prostorů

V současnosti jsou využívány především numerické metody řešení [39]. Postupně simulujeme provoz nádrže při průchodu návrhové povodně pro zadanou polohu a délku přelivné hrany a zvolený průměr spodních výpustí. Výsledné plnění nádrže porovnáváme s objemem údolí ve zvoleném profilu nádrže. Z hlediska účinnosti retenčních prostorů je výrazné transformace dosaženo pouze retenčním prostorem pod korunou bezpečnostního přelivu.

U soustavy MVN je třeba respektovat vzájemné spolupůsobení nádrží (doby doběhu odtoku z jednotlivých nádrží) směrem po toku. V tomto případě je možné využít simulačních modelů s řešením průtoku říční sítí. Toto řešení vyžaduje speciální software, např. MIKE-BASIN, HEC-HMS, HYDROG a další.

U návrhu retenčních nádrží, zejména SN, je třeba vždy prověřit jejich vliv s ohledem na možnost souběhu kulminací pod soutokem. Jedná se o případy, kdy v určité vzdálenosti pod retenční nádrží je soutok s vodním tokem s významnou plochou povodí. Zde se může projevit nepříznivě souběh povodňových vln. Možný nepříznivý efekt takového souběhu je patrný z obr. 4.8.

Obr. 4.8 Možný nepříznivý účinek suché nádrže pod soutokem dvou toků (upraveno podle P. Křivky)

4.5 NÁVRH SPODNÍCH VÝPUSTÍ

U MVN jsou v současné době nejvíce navrhovány trubní výpusti. Ve většině případů se jedná o trubní výpust požerákového typu a trubní výpust hrazenou kanalizačním šoupátkem [41]. S otevřenými výpustmi se můžeme setkat spíše na historických nádržích, rovněž tak s lopatovými nebo šikmými stavidlovými uzávěry na návodní straně nebo čepovými uzávěry. Proto jsou v dalším textu podrobněji rozvedeny pouze trubní výpusti. V případě SN doporučuje norma TNV 75 2415 bezobslužné výpusti, které musí umožnit úplné vypuštění nádrže. Kapacita výpustí SN při maximální hladině musí být nižší než neškodný odtok O_ne. Konstrukce výpusti SN by měla umožnit řízené napuštění nádrže a provedení ověřovacího provozu. Zásady dimenzování výpustí u MVN a SN jsou popsány v dostupné literatuře, např. [41, 43]. Na obr. 4.9 je uveden schématický náčrt trubní výpusti požerákového typu. V náčrtu jsou vyznačeny profily 1 až 4, které postupně určují profily, kde posuzujeme kapacitu.

Profil 1 je profil dlužové stěny. Projektant navrhne délku dlužové stěny (dřevěné fošny 150 až 200 mm široké uložené na výšku). Kapacita je počítána jako dokonalý přepad s uvažováním bočních kontrakcí (účinná délka přelivu). V případě, že kóta horní hrany požeráku je níže než maximální hladina v nádrži a požerák není shora uzavřen, dochází i k přepadu přes zbývající tři horní hrany konstrukce, čímž se prodlužuje délka přelivné hrany.

Profil 2 je profil zúžení výtokového otvoru do odpadního potrubí. U trubní výpusti s kanalizačním šoupětem se jedná o profil, kde počítáme její kapacitu. Výpočet provádíme jako výtok otvorem. Průměr otvoru d = 0,5 D, kde D je průměr odpadního potrubí. Přitom je nutné uvažovat se zavzdušněním potrubí za zúžením (nad maximální hladinu vyvedeným potrubím o průměru 0,2 D až 0,25 D). Zavzdušnění je součástí požeráku.

Profil 3 je profil odpadního potrubí. Zde by měl být průtok o volné hladině. V případě zahlcení šachty požeráku při maximální hladině musí odpadní potrubí (profil 3 – viz dále) provést při volné hladině odpovídající průtok.

Profil 4 je profil, kde navrhujeme opatření k utlumení energie vytékajícího proudu vody. Jako opatření je podle režimu proudění v korytě možné zvolit buď umělé zdrsnění koryta toku nebo vývar. Výsledkem návrhu spodní výpusti je měrná křivka spodní výpusti, která popisuje závislost mezi plněním nádrže a odtokem spodní výpustí. Na obr. 4.10 je ukázka měrné křivky. Část křivky představující „volný přepad“ je vynesena pouze pro jednu polohu horní hrany dlužové stěny. Část křivky označená „tlakový průtok“ představuje závislost průtoku na poloze hladiny v nádrži při zatopení šachty požeráku (kapacita v profilu 2).

Obr. 4.9 Výpočtové schéma spodní výpusti

Obr. 4.10 Měrná křivka spodní výpusti

4.6 NÁVRH BEZPEČNOSTNÍHO PŘELIVU

Výchozím podkladem pro návrh parametrů bezpečnostního přelivu je návrhový průtok Q_H (podle tab. 1.3, u MVN nejčastěji Q₁₀₀) a počáteční volba přepadové výšky (obvykle 0,3 až 0,6 m). Bezpečnostní přeliv se skládá z přepadové části, skluzu (u sdružených funkčních bloků odpadní chodby) a zařízení k tlumení kinetické energie (vývar, zdrsněné koryto). Podrobný výpočet parametrů je uveden např. v [41, 43]. Je třeba dodržet následující konstrukční zásady:

• Hloubka spadiště v nejhlubším místě se navrhuje alespoň 2h_k při Q_H. Šířka spadiště by neměla klesnout pod 2 m, výjimečně pod 1,5 m. Měrný průtok nemá překročit 15 m²/s.
• Skluz, pokud prochází hrází, musí bezpečně převést průtok 2Q_H (u přemostění je třeba dodržet bezpečnostní převýšení). Totéž platí pro odpadní chodbu od sdruženého funkčního bloku.
• Hloubka skluzu vychází z hloubky vody při návrhovém průtoku Q_H zvětšené o účinek provzdušnění a bezpečnostní rezervu uvažovanou obvykle 0,60 m. Zjednodušeně lze u kratších skluzů uvažovat s jejich hloubkou odpovídající 1,8·h_k při návrhovém průtoku.
• Sdružené funkčních bloky a šachtové přelivy musí tento průtok převést o volné hladině (odpadní chodba).
• Kruhové profily odpadní chodby (potrubí) se navrhují do Q_H = 5 m³/s.
• Podélný sklon skluzu se pro všechny hodnocené průtoky volí větší než je kritický sklon.
• Šířka vývaru v úrovni prahu by měla být o 0,4 až 1,0 m širší než skluz a o 0,8 až 1,0 m širší u odpadní chodby. Navrhuje se lichoběžníkový příčný profil se sklony bočních zdí 5 : 1 až 4 : 1. Do výpočtu se zavádí náhradní obdélníkový profil se šířkou rovnou šířce v úrovni prahu.

Pro ilustraci je na obr. 4.11 ukázka měrné křivky přelivu. Zde jsou vyznačeny tři možné stavy přepadu vody podle hloubky vody ve spadišti. Při úplném zatopení spadiště ovlivňuje kapacitu rozměr skluzu v místě, kde prochází hrází. Tento profil je kritický při dodržení podmínky provedení dvojnásobku návrhového průtoku Q_H.

Obr. 4.11 Měrná křivka přelivu

4.7 PRVNÍ NAPLNĚNÍ NÁDRŽE

Výpočet prvního naplnění nádrže je důležitou součástí jejího vodohospodářského řešení. U méně důležitých nádrží lze provést výpočet zjednodušenou metodou s využitím součtových čar Mdenních průtoků [42]. Problematické je zavedení ztrát do této metody (např. ztráty vsakem do dna, pokud byla nádrž delší období vypuštěná) a zohlednění požadavku na minimálního zůstatkového průtoku MZP. Vhodnější je využít simulační postupně bilanční metodu [39], případně metodu, která počítá plnění z jarních zvýšených průtoků [42].

4.8 PRÁZDNĚNÍ NÁDRŽE

Prázdnění nádrže závisí na typu a parametrech spodních výpustí. Jedná se o postupné vypouštění objemu nádrže. U spodních výpustí požerákového typu se postupně vyjímají dluže tak, aby maximální výška přepadového paprsku byla rovna dvojnásobku výšky dluže a minimální výška rovna jedné výšce dluže. Celková doba prázdnění t_c v [s] je dána součtem dob prázdnění Δt_i dílčích objemů nádrže:

\begin{gathered}
t_\text{c}=\sum\limits_{\text{i}=1}^\text{n}\Delta t_\text{i}=\frac{0{,}132}{mxb_0}(\frac{S_0}{2}+S_{\text{n}-1}+\frac{S_\text{n}}{2})\frac{1}{Z^{0{,}5}}
\end{gathered}

(4.9)

kde je

S_o-n … plochy nádrže odpovídající dělení objemu vody v nádrži podle výšky dluže v [m²],

z … výška dluže v [m],

m … přepadový součinitel,

b₀ … účinná šířka dluže v [m].

Orientačně lze stanovit celkovou dobu prázdnění t_c [s] ze vztahu:

\begin{gathered}
t_\text{c}=\frac{0{,}132V}{mb_0Z^{1{,}5}}
\end{gathered}

(4.10)

kde je

V … objem nádrže [m³].

U trubních spodních výpustí hrazených kanalizačním šoupátkem počítáme celkovou dobu prázdnění t_c jako součet dob prázdnění Δt_i dílčích objemů nádrže podle vztahu:

\begin{gathered}
t_\text{c}=\sum\limits_{\text{i}=1}^\text{n}\Delta T_\text{i}
\end{gathered}

(4.11)

kde Δt_i počítáme podle vztahu:

\begin{gathered}
\Delta t_\text{i}=\frac{2S_\text{x}}{S_\text{p}\mu_\text{v}(2g)^{0{,}5}}\cdot(h_\text{j}^{0{,}5}-h_{\text{j}-1}^{0{,}5})
\end{gathered}

(4.12)

kde je

S_x … střední plocha hladiny v intervalu hloubek (h_i, h_i-1),

h … rozdíl hladiny v nádrži a osy výpustného potrubí [m],

i a i-1 … začátek a konec intervalu prázdnění Δt_i,

S_p … plocha výpustného potrubí [m²],

μ_v … výtokový součinitel.

5 KONSTRUKČNÍ ŘEŠENÍ HRÁZÍ A FUNKČNÍCH OBJEKTŮ

5.1 HRÁZE MALÝCH VODNÍCH NÁDRŽÍ

5.1.1 Zeminy pro sypání hrází

Protože u MVN a SN převažují hráze z místních materiálů (sypané), budeme se v textu zabývat především jimi. Při návrhu je třeba pamatovat, že hráz je geotechnickou konstrukcí, jejíž nedílnou součástí je i podloží. Otázky geologického a geotechnického průzkumu byly zmíněny výše. U nízkých hrází přichází v úvahu uspořádání jak homogenní (obr. 5.7, 5.8), tak nehomogenní sestávající z těsnicí a stabilizační části (obr. 5.9 až 5.11).

Pro funkci zemních hrází je významný výběr těsnicí zeminy. Volba zemníku se má opírat o technicko-ekonomické srovnání různých lokalit, na kterých se provádí geologický průzkum. Při srovnání je třeba zohlednit jakost a vlastnosti zeminy, možnosti dopravy a obtížnost těžby. Doporučuje se zemník otevřít nedaleko hráze. Přitom je třeba přihlédnout k nebezpečí porušení přirozených nepropustných pokryvných vrstev a k možnému zhoršení průsakových poměrů v podloží hráze, nad a pod hrází.

Před započetím těžby v zemníku se musí v předstihu odstranit porost, ornice a nevhodné zeminy. Pokud se sejmutá ornice použije pro stavbu hráze (např. ohumusování svahů), je třeba ji uložit na mezideponii tak, aby nedošlo k jejímu poškození. Po skončení těžby zemin se dotčené území upraví a rekultivuje. Zeminy pro těleso homogenní hráze, popř. pro těsnicí část nehomogenní hráze, těsnicí zářezy a těsnicí koberce musí splňovat tyto požadavky:

• čára zrnitosti leží v zóně 2, popř. 1 podle obr. 5.1;
• obsah organických látek nepřesahuje 5 %;
• mez tekutosti není vyšší než 50 %;
• maximální průměr zrna zeminy je 100 mm;
• u zemin skupiny ML, CL, CS, MS je index plasticity I_P = w_L – w_P > 8.

Starší ČSN 73 6824 Nízke sypané priehrady z roku 1964 doporučovala pro tyto části hráze zeminy s hydraulickou vodivostí menší než k = 10^-8 m/s.

Pro stabilizační část by měla být zrnitost materiálu v oblasti 4, popř. 3 podle obr. 5.1. Sypanina musí zůstat po zhutnění propustná, objemově stálá vůči změnám počasí, nesmí obsahovat organické látky. Vhodnost zemin pro hráze MVN uvádí tab. 5.1.

Obr. 5.1 Mezní čáry zrnitosti zemin

Tab. 5.1 Vhodnost zemin podle ČSN 75 2410, zatřídění podle ČSN EN ISO 14689, ČSN EN 1997-1 a ČSN EN 1997-2

Požadavky na sypaniny a ostatní materiály pro stavbu hrází suchých nádrží se obecně řídí ustanoveními ČSN 75 2310, pro výběr zemin lze použít tab. 5.2. Výjimkou jsou SN, které mají parametry MVN. Přitom je třeba vyloučit zeminy, které jsou náchylné k vysychání a změnám fyzikálně mechanických vlastností při náhlých změnách polohy hladiny v nádrži (rychlé stoupání a poklesy hladiny).

Tab. 5.2 Vhodnost zemin pro různé zóny sypané hráze SN (ČSN 75 2310)

*) je-li zemina štěrkovitá

**) pozor na navětralé části

***) pro návodní těsnění nevhodná

Pro užití jsou vhodné i typy přechodné – na homogenní hráze a těsnicí části zeminy typu GW-GC, SW-SC apod.

5.1.2 K vysychání zemin

Obecně platí, že ke vzniku trhlin vysycháním dochází většinou v horní části hráze či jejího těsnicího prvku, kde může dojít k největšímu vysychání hráze (absence, popř. zaklesnutí průsakové křivky, v důsledku výparu atd.). V horní části hráze či těsnicího prvku je současně nejnižší přitížení od vlastní tíhy. V extrémních podmínkách mohou takto vzniklé trhliny zasahovat až do hloubky 5 m pod povrch hráze [45].

V počáteční fázi (po dosypání tělesa hráze) problém vysychání prakticky nehrozí, protože zeminy mají poměrně vysoký stupeň nasycení, odpovídající optimální vlhkosti při hutnění. Naopak tato etapa je provázena vyššími tlaky vody v pórech, které se však v důsledku primární konsolidace zemin postupně snižují. U hrází SN se v jejich tělese může snižovat stupeň nasycení v důsledku výparu z povrchu vlastního tělesa, popř. těsnicího jádra a zemina nabývá charakteru nenasycené zóny, což může za specifických klimatických podmínek (dlouhodobě vysoké teploty) způsobit trhliny vlivem vysychání.

Na rozdíl od trhlin způsobených sedáním, je struktura trhlin od vysychání tvořena systémem drobných trhlin, které mohou velmi rychle přispět k vytvoření dalších trhlin, propagujících se ve všech směrech. Ty pak tvoří předurčené průsakové dráhy v tělese hráze a zejména po naplnění SN při povodních usnadňují rozvoj vnitřní eroze, sesuv líce hráze v důsledku zvýšených pórových tlaků při zatopení trhlin vodou, snadnější přístup pro živočichy vytvářející chodby, které umožňují následný rozvoj vnitřní eroze.

O tom, zda bude vysychání významně ovlivňovat chování zeminy, lze předběžně usuzovat podle jejího zatřídění. K tvorbě trhlin vysycháním jsou nejvíce náchylné jemnozrnné zeminy charakteristické velkým obsahem částic menších než 0,063 mm. Podle [38] nejsou na vysychání náchylné zeminy, které mají index plasticity I_p menší než 25, množství organických látek menší než 5 % a maximální obsah prachových částic do 65 %. K těmto požadavkům se doporučuje přihlédnout při návrhu materiálového složení hrází suchých nádrží umístěných v sušších a teplejších oblastech.

5.1.3 Příčný řez tělesem hráze

Vnější obrys tělesa hráze je dán výškou hráze nad terénem, parametry koruny hráze a sklony svahů, resp. jejich členěním na lavičky.

Šířka koruny vychází z jejího účelu, její minimální šířka se navrhuje 3 m. Kóta koruny hráze se stanoví jako vyšší z následujících úrovní:

• poloha hladiny při návrhové povodni zvýšená o příslušné převýšení;
• poloha hladiny při kontrolní povodňové vlně vázaná na mezní bezpečnou hladinu.

Návrhová a kontrolní povodňová vlna se stanoví na základě kategorie (tab. 1.1), resp. skupiny vodních děl podle tab. 1.2 a 1.3. Poloha hladiny při návrhové a kontrolní povodni se stanoví vodohospodářským řešením (kap. 4.4 a 4.6).

Převýšení koruny hráze lze rovněž odvodit z ČSN 75 2410 v závislosti na sklonu svahu, délce rozběhu větru a materiálu návodního líce. Podrobnější výpočet výběhu vlny na svah lze provést podle ČSN 75 0255. Při návrhu převýšení je vhodné přihlédnout k nejistotám při stanovení návrhové povodňové vlny.

Poloha mezní bezpečné hladiny se u sypaných hrází stanoví podle složení tělesa hráze na úrovni koruny hráze (po proběhlém sednutí, které lze orientačně uvažovat max. 1 % výšky hráze) nebo na úrovni koruny těsnicího prvku.

Návrh sklonů svahů hráze vychází z posouzení její stability s přihlédnutím k její údržbě a jejímu začlenění do okolní krajiny. Dalšími faktory při stanovení sklonů svahů je dostupnost ploch a stávající využití území a jeho zábor. Obecně jsou pro hráze MVN a SN vhodné sklony 1 : 2 a mírnější. Ploché svahy s měnícím se sklonem svahu a se zakřivenými lavičkami či přísypy osazenými dřevinami podporují začlenění hrází do krajiny. Hráze MVN s mírnějšími sklony jsou také odolnější proti porušení činností hlodavců.

Sklony svahů hrází přesahujících výšku 6 m se doporučuje posoudit stabilitním výpočtem. Přitom je třeba přihlédnout k fyzikálně-mechanickým vlastnostem materiálů hráze a podloží, hydrogeologickým poměrům lokality, k průsakovým poměrům v tělese hráze a jejímu odvodnění a k době zatížení ochranné hráze a podloží při povodni.

Pro nižší hráze lze bez podrobnějších výpočtů použít sklony svahů podle ČSN 75 2410, pokud jsou těleso i podloží hráze řádně odvodněny a materiál hráze je řádně zhutněn. Pro nejčastěji používané homogenní ochranné hráze lze sklony svahů volit podle tab. 5.3.

Tab. 5.3 Orientační sklony svahů hrází (upraveno podle ČSN 75 2410)

¹⁾ U velmi propustného materiálu, popř. se zřetelem k rychlosti poklesu hladiny lze zvětšit až na 1 : 2,25

²⁾ Je-li v podloží hráze materiál s min.tg φ_ef = 0,74, je možné zvětšit na 1 : 1,8

³⁾ Je-li v podloží hráze materiál s min.tg φ_ef = 0,74, je možné zvětšit na 1 : 2

⁴⁾ Uvedený sklon návodního svahu se použije pod nejvyšší dlouhodobě udržovanou hladinou. Nad ní lze použít sklon 1 : (x – 0,5)

⁵⁾ U hrází do výšky 4 m se může sklon návodního svahu zvětšit na 1 : (x – 0,5)

U nízkých hrází se hodnocení bezpečnosti (spolehlivosti) ve smyslu mezních stavů podle ČSN EN 1997-1, popř. podle dnes již neplatné ČSN P 75 0290, provádí pouze přiměřeně, zejména v komplikovanějších případech a při méně příznivé skladbě podloží. Jde zejména o zajištění statické a filtrační stability hráze a podloží, potřebnou vodotěsnost, bezpečnost proti přelití a porušení hráze a o životnost díla. Pro řešení mezního stavu stability polohy se používá klasických metod hodnocení globální stability (Pettersson, Bishop,…). Mezní stav vzniku trhlin se vyšetřuje jen za předpokladu nerovnoměrného sedání a u vyšších hrází. Hodnocení mezního stavu přetvoření přichází v úvahu u návodních plášťů. Nejzávažnějším typem poruch je mezní stav filtračních deformací, kdy se posuzuje možnost vzniku kontaktní sufoze, kontaktního vymývání, hydraulického porušení nebo vzniku privilegované cesty.

V případě nehomogenní hráze se navrhuje zemní těsnicí jádro tloušťky min L‚ výšky hráze nad příslušnou úrovní, min. tloušťka hlinitého jádra je 1,5 m (obr. 5.9).

Vybrané příklady uspořádání příčného řezu homogenních a nehomogenních hrází jsou uvedeny na obr. 5.2, 5.7 až 5.11.

Obr. 5.2 Schématické uspořádání nehomogenní hráze zavázané do skalního podloží

a – humózní hlína, b – náplavová písčitá hlína, c – údolní zahliněný štěrk, d – skalní hornina, t – terén, z – zatravnění, 1 – nepropustná zemina těsnicího jádra, 2 – propustná zemina stabilizační části, 3 – štěrkopískový drenážní koberec se svodným drénem, 4 – betonový zavazovací bloček, 5 – připojovací injektáž

5.1.4 Sypání hráze

Před zahájením zemních prací musí zhotovitel objednateli (správci stavby) předložit k odsouhlasení příslušný technologický postup (TP). Ten je třeba vypracovat pro konkrétní hráz na takové úrovni a tak podrobně, aby podle něj bylo možné uvažovanou technologii provádět v souladu se zadávací dokumentace stavby (ZDS). TP je určen pro pracovníky zhotovitele, pro které je závazný. Objednateli slouží TP ke kontrole správného postupu prováděných prací – více viz kap. 8.2 (popř. kap. 3.3).

Dovážená sypanina musí být ukládána podle zásad stanovených v návrhu tak, aby byl zaručen předepsaný tvar a skladba příčného profilu hráze. Sypání hráze by mělo být prováděno po vrstvách nejvýše 0,2 m mocných (před zhutněním) se zhutněním, mělo by být zajištěno dokonalé odvodnění pláně. Pokud je hmotnost hutnicího stroje menší než 10 t, tloušťka vrstev se přiměřeně zmenší. Hutnění zemin pouhým proléváním je nepřípustné. Možnosti použití jednotlivých typů hutnicích prostředků jsou uvedeny v tab. 5.4. Další vrstva se smí navážet až na zhutněnou předchozí vrstvu, jejíž povrch musí být urovnaný, bez kaluží vody, bez přeschlé nebo rozbahněné zeminy a bez nevhodných předmětů. Zemina znehodnocená mrazem, deštěm apod. se musí odstranit stejně jako sníh a led z povrchu násypu. Sypání soudržných zemin se neprovádí za deštivého počasí, při sněžení a při mrazu. Pokud je povrch soudržné zeminy příliš vyschlý nebo hladký, musí se před navážením další vrstvy navlhčit, popř. zdrsnit. Málo propustné sypaniny se proto sypou vždy ve vrstvách skloněných k líci nebo k propustné části.

Vlhkost soudržné zeminy se musí pohybovat v mezích předepsaných návrhem, obvykle na základě zkoušek zhutnitelnosti, popř. hutnicího pokusu. Zvláštní pozornost je třeba věnovat kypřejším zeminám uskladněným delší dobu na skládce, u nichž lze předpokládat větší obohacení srážkovou vodou a nepřípustně zvýšenou vlhkost. Hutnění zajišťuje zvyšování smykové pevnosti, snižování stlačitelnosti a snížení propustnosti tělesa hráze. Rozbory poruch hrází ukazují, že stupeň zhutnění má zásadní vliv na bezpečnost hráze. Požadované zhutnění u soudržné zeminy je alespoň na 95 % objemové hmotnosti podle Proctor Standard (obr. 5.3), vlhkost musí být v mezích -2 % až +3 % optimální vlhkosti.

Obr. 5.3 Postup stanovení optimální vlhkosti – Proctor Standard

Stabilizační část hráze by měla být vybudována a zhutněna zpravidla najednou po vrstvách po celé délce. Soudržné zeminy jsou umístěny při návodní straně, propustnější půdy na vzdušní straně, zejména při patě hráze. Při sypání v oddělených částech (figurách) je třeba zajistit jejich napojení tak, aby na styku nevznikla nezhutněná místa. Toho lze dosáhnout např. mírnějším sklonem figury, zazubením, odstraněním méně zhutněné sypaniny apod. Zvláštní pozornost je třeba věnovat sypání v místech křížení s původním korytem toku, popř. v jiných přirozených či uměle vytvořených prohlubních. Sypké zeminy musí být zhutněny na 0,7 relativní hutnosti I_D. Sypanina přitom nesmí obsahovat kořeny, dřevo a materiál, který může časem degradovat (např. tlít) a překážet hutnění.

Velikost ojedinělých zrn se připouští:

• u těsnicí zeminy nejvýše 1/2 tloušťky vrstvy po zhutnění, nejvýše však 100 mm;
• u sypkých zemin a kamenité sypaniny nejvýše 3/4 tloušťky vrstvy po zhutnění.

Pevnostní charakteristiky jsou nezbytným vstupem pro stabilitní analýzu. Jde zejména o úhel vnitřního tření φ a soudržnost c. Jejich stanovení se provádí smykovou krabicovou zkouškou, příklad vyhodnocení je uveden na obr. 5.4. Přetvárné charakteristiky jako deformační modul E_def a Poissonův koeficient ě se u nízkých hrází běžně nestanovují.

Obr. 5.4 Příklad vyhodnocení smykové krabicové zkoušky

Tab. 5.4 Vhodnost hutnicích zařízení [18]

Legenda:

+ vhodný, doporučený

o zpravidla vhodný

5.1.5 Filtry

U nehomogenních hrází se na rozhraní materiálů různé granulometrie zřizují filtry. Jde zejména o styk materiálu jádra a stabilizační části, dále pak o styk stabilizační části s drenážním prvkem, např. patkou nebo drenážním kobercem. Filtrační kritéria musí splňovat i styk jednotlivých vrstev podloží (obr. 5.5, 5.16).

Filtry jsou plošné prvky, které mohou být vodorovné, svislé nebo skloněné. Mohou být jednovrstvé nebo vícevrstvé. S ohledem na provádění je vhodné omezit počet vrstev filtru na minimum. Konstrukčním materiálem filtrů mohou být přirozené zeminy (písky, štěrkopísky, štěrky), drcené kamenivo (drtě) nebo umělé porézní hmoty (tkaniny – geotextilie). Tloušťka jednotlivých vrstev filtru musí zajistit jeho bezpečnou funkci, tj. musí být funkční při všech očekávaných deformacích hráze během její stavby a provozu. Přitom musí být zaručena homogenita sypaniny filtru. Rozměry filtru musí odpovídat postupu jeho zřizování a hutnění, u svislých a šikmých filtrů z přírodních materiálů je vhodné jejich šířku u vyšších hrází volit alespoň 2,0 m. Použijí-li se pro filtr přírodní materiály, nemá být největší zrno filtru větší než 63 mm a nesmí obsahovat více než 5 % zrn pod 0,063 mm. Nejmenší tloušťka jedné vrstvy filtru je 0,25 m, u svislých a šikmých filtrů lépe 0,5 m. Filtry musí být zhutněny s ohledem na očekávané sedání okolní sypaniny. Relativní hutnost má být I_D > 0,67.

Obr. 5.5 Místa náchylná ke vzniku filtračních deformací

Provádění vícevrstvých tenkých filtrů je technologicky náročné a může zejména u nízkých a dlouhých hrází prodlužovat dobu výstavby a po dlouhou dobu vázat velké množství pracovníků. Tenké filtry jsou náročné na dodržení podmínky homogenity a neumožňují rozvinout a použít výkonnou mechanizaci pro jejich ukládání a zhutňování. Zrnitost filtru musí podle ČSN 75 2410 vyhovovat geometrickým kritériím bezpečnosti proti kontaktní sufozi. Pro nestejnozrnitou sypaninu s číslem nestejnozrnnosti filtru C_U = d₆₀^f / d₁₀^f < 5 musí platit.

\begin{gathered}
5\lt\frac{d_{50}^\text{f}}{d_{50}^\text{z}}\lt10
\end{gathered}

(5.1)

Pro stejnozrnitou sypaninu s číslem nestejnozrnnosti filtru C_U = d₆₀^f / d₁₀^f > 5 musí platit:

\begin{gathered}
12\le\frac{d_{15}^\text{f}}{d_{15}^\text{z}}\le40,\space12\le\frac{d_{50}^\text{f}}{d_{50}^\text{z}}\le50
\end{gathered}

(5.2)

5.1.6 Odvodnění tělesa hráze a podloží

Neškodné odvodnění tělesa hráze a jejího podloží se zabezpečuje drenážní (odvodňovací) soustavou, jejímž účelem je zachytit a neškodně odvést prosakující vodu (obr. 5.6 a). Použití typu drénu a celé drenážní soustavy úzce souvisí s typem a s vlastnostmi sypanin a geologickými poměry podloží. U homogenních hrází, kde je zaručena dostatečná propustnost sypaniny vzdušní části není obvykle nutné drenážní soustavu navrhovat. Pro odvodnění a kontrolu průsaku tělesem hráze a jejím podložím se používají hlavně patní drény, popř. drenážní koberce. Přitom je vhodné oddělit vodu prosakovanou tělesem hráze a podložím. S ohledem na nejistoty ve filtračních charakteristikách materiálu hráze a podloží musí být kapacita drenážní soustavy navržena vzhledem k předpokládaným průsakům nejméně s trojnásobnou bezpečností. V drenáži a jejím bezprostředním okolí nesmí nastat nepřípustné filtrační deformace sypanin (vnitřní, resp. kontaktní sufoze, eroze, kolmatace, rozplavování), které by mohly způsobit její sedání a zmenšování propustnosti nebo až úplné ucpání drenáže. Drenážní soustava musí být účinná i při maximální hladině dolní vody, její funkce nesmí být narušena mrazem a její konstrukce musí být jednoduchá a snadno proveditelná.

Obr. 5.6 a) Příklady uspořádání drenážního systému [34]

1 – depresní křivka, 2 – ochranné filtry, 3 – materiál drenážní patky, 4 – drenážní potrubí, 5 – drenážní koberec, 6 – odvodňovací potrubí (štola), 7 – odvodňovací příkop

Návrh odvodňovacího systému a jeho jednotlivých prvků se ověřuje výpočtem. Kromě hladiny prosakující vody, která musí mít polohu vyhovující z hlediska stability hráze i z hlediska vzlínavosti a namrzavosti zemin, se výpočtem dále určí velikost celkových i lokálních průsaků, rychlosti filtrace a prokáže se účinnost odvodnění tělesa hráze, jejího podloží a území v prostoru vzdušní paty. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat anizotropii v propustnosti materiálů podloží a tělesa hráze a jejímu vlivu na průběh a velikost průsaků. Konstrukčním materiálem drenážních a ochranných prvků bývá dobře zrněný kámen nebo štěrk. Pro zvýšení průtočnosti vkládáme do kamenných nebo štěrkových drénů perforované trouby, jejichž průměr závisí na množství prosáklé a dotékající vody a na jejich podélném sklonu. U všech drenážních prvků požadujeme, aby jimi prosáklá voda odtékala prouděním o volné hladině. Prosáklá voda zachycená drenážní soustavou se svádí do míst, kde lze celkový nebo dílčí průsak hrází a podložím v potřebném rozsahu pozorovat a měřit (množství, zákal atd.).

Takovými místy jsou drenážní šachtice (obr. 5.6 b), koryto řečiště, vývar apod., kde můžeme za všech průtoků v odpadním korytě pozorovat, resp. měřit množství prosáklých vod. Patní drény se používají u hrází s propustnější vzdušní stabilizační částí. Jejich výška a šířka musí zabezpečit bezpečné snížení hladiny prosáklé vody pod vzdušním lícem hráze a musí být tak široké, aby drén bylo možno při provádění mechanicky hutnit. Výška drénu bývá od 5 % do 20 % výšky hráze. Potřebu filtrů je nejlepší posoudit na základě hydraulického výpočtu vycházejícího ze znalosti křivek zrnitosti drénu, materiálu vzdušní stabilizační části a materiálu podloží.

Obr. 5.6 b) Šachta pro měření průsaků na drenážním potrubí

Pokud patním drénem nelze snížit hladinu prosakující vody do bezpečné hloubky pod vzdušním lícem hráze, je možné drén vsunout do tělesa hráze. Vznikne tzv. vnitřní drén, jehož tvar a zapuštění závisí na propustnosti podloží a sypaniny hráze. Pokud je těleso z méně propustných materiálů se součinitelem anizotropie blízkým jedné, používáme k oddálení hladiny prosakující vody od vzdušního líce plošné vodorovné drenážní prvky, tzv. drenážní koberce. Jejich tloušťka je zpravidla rovna dvojnásobku tloušťky filtru a drén zasahuje do 1/3, nejvíce však do 2/3 šířky základu. Drén zasahující od vzdušní paty hlouběji do přehradního tělesa oddaluje hladinu prosáklé vody od vzdušního líce, zvyšuje však průsak, střední hydraulické gradienty, a tím i nebezpečí porušení filtrační stability zemin v podloží a v tělese hráze. Od drenážních koberců musí být prosáklá voda svedena ke vzdušní patě přehrady podélnými drény ze štěrků nebo trubek. Nevýhodou vnitřních drenážních prvků je, že se nedají během provozu dodatečně opravovat. Proto je důležité věnovat jejich návrhu a provádění zvýšenou pozornost. K odvodnění anizotropního podloží a podloží složeného z několika vrstev značně rozdílné propustnosti, nebo ke snížení vztlaku u vzdušní paty hráze se zpravidla navrhují odvodňovací studny.

Obsyp drenážní trubky umístěné v patním drénu musí zamezit vyplavování jemnozrnných částic do potrubí. Průměr otvorů v trubce d_OTVORU (perforace) musí splňovat kritérium

\begin{gathered}
\frac{d_{85}^\text{f}}{d_\text{otvoru}}\ge2
\end{gathered}

(5.3)

kde je

d₈₅^f … průměr zrna filtru (obsypu) odpovídajícího 85% propadu.

5.1.7 Založení sypané hráze

Způsob založení sypané hráze často podstatně ovlivňuje návrh jejího příčného profilu. Významné jsou zejména mocnost a charakter pokryvných útvarů, únosnost a propustnost jednotlivých vrstev podloží, vlastnosti hornin skalního podkladu atd. Z hlediska stability lze sypané hráze běžně zakládat na neskalním podloží, tj. na pokryvných útvarech po odstranění povrchové vrstvy humusu, kořenů a jiných nevhodných vrstev (zbahněné polohy, rašelina). Při málo únosných vrstvách v podloží je třeba upravit příčný profil (zmírnit sklony svahů, vybudovat přitěžovací lavice atd.). V takových případech je vhodné porovnat varianty, z nichž jedna předpokládá založení na málo únosném podloží a ve druhé se navrhuje odstranění nevhodných vrstev a hlubší založení, při hospodárnějším návrhu hrázového tělesa. V běžných případech, kdy podloží ve dně údolí tvoří ulehlé náplavy a svahy sutě, popř. říční terasy, nebývá zpravidla návrh tělesa vlastnostmi podloží podstatně ovlivněn.

Základová spára stabilizačních částí hráze se očistí od předmětů, které v konstrukci nejsou přípustné, urovná se, popř. na svazích mírně upraví tak, aby nedocházelo k ostrým lomům nebo převisům skalních výchozů. Neskalní podloží se na povrchu pečlivě zhutní. Pokud by hrozilo riziko zabořování zrn kamene do podložní vrstvy, nebo naopak vyplavování jemných zrn podloží do hrubozrnného materiálu tělesa hráze, je třeba v základové spáře zřídit ochrannou přechodovou vrstvu ze zeminy vhodné zrnitosti nebo kámen uložit na geotextilii. Těsnění sypaných hrází je třeba zavázat do podloží velmi pečlivě, ve většině případů spolehlivým napojením těsnicího prvku tělesa hráze na těsnění podloží např. přes betonovou desku. Při zavázání zemního těsnění (popř. homogenního zemního tělesa) do nepropustného podloží v relativně malé hloubce (bez velkého objemu výkopů) se povrch zeminy v základové spáře nakypří do hloubky 0,15 až 0,2 m, popř. se navlhčí tak, aby bylo dosaženo vlhkosti větší než optimální, a pak se zhutní způsobem předepsaným pro materiál těsnicího prvku. Napojení těsnicího prvku sypané hráze na skalní podloží se obvykle zajišťuje prostřednictvím ozubu nebo zídky.

Zvláštní péči je nutno věnovat vyplnění trhlin a sanaci poruch a také vývěrům vody, popř. pramenům v základové spáře. Pokud se je nepodaří jednoduše utěsnit, je třeba je dočasně odvést a později sanovat. Při velké mocnosti propustných pokryvných útvarů je třeba těsnění hráze napojit na zvláštní těsnicí stěnu (protínající propustné vrstvy na celou výšku) nebo výjimečně na injekční clonu zajišťující utěsnění podložních zemin. Někdy je nezbytné zřídit předložený těsnicí koberec (ze zemin), popř. v kombinaci s těsnicí stěnou.

Těsnění podloží nízkých hrází se provádí podzemními stěnami, při malých hloubkách nepropustného podloží zavazovacím ozubem. K těsnicímu prvku lze počítat také předložené těsnicí koberce. U těsnicích koberců nejde o těsnění podloží, ale o zmenšení hydraulických gradientů, a tím i celkového průsaku prodloužením průsakové dráhy. Vodorovné těsnicí prvky umístěné při povrchu propustného podloží prodlužují těsnění hráze směrem proti vodě. Mnohdy mohou být jediným a poměrně hospodárným opatřením pro zmenšení průsaku a snížení nebezpečí filtračních deformací v podloží. V praxi se běžně navrhují koberce o délce rovné pěti až patnáctinásobku hloubky vody v nádrži. Při porušeném podloží se volí délky podstatně větší, např. až dvacetinásobek hloubky vody v nádrži. Koberce lze rovněž kombinovat s jinými protiprůsakovými opatřeními. Těsnicí stěny se běžně uplatňují u neskalního podloží, pokud povrch skalního podkladu, popř. nepropustné vrstvy jsou v ekonomicky dostupné hloubce. Lze je uplatnit i jako plovoucí (nezavázané), popř. v kombinaci s těsnicím kobercem.

Zvláštní pozornost zasluhuje koncepce těsnění podloží suchých nádrží, u nichž při přerušení proudu podzemní vody může dojít k podmáčení zátopy a k jejímu znehodnocení pro další zemědělské využití. Navázání tělesa hráze, zejména těsnicího prvku, na betonové objekty vyžaduje použití zeminy s větší vlhkostí. Tvar betonových konstrukcí musí umožnit dotlačování zeminy na stěny objektu, stěny betonových konstrukcí musí být hladké, bez hnízd, je nepřípustné stěny omítat. Doporučuje se jejich zkosení ve sklonu 10 : 1 až 5 : 1. Pokud hrozí promrzání betonové konstrukce, provede se zavázání ozubem, jehož rozměry odpovídají nezámrzné hloubce.

Příklady způsobů založení hrází malých a suchých nádrží jsou uvedeny na obr. 5.7 až 5.11.

Obr. 5.7 Schéma homogenní ochranné hráze na nepropustném podloží

Obr. 5.8 Homogenní ochranná hráz s drenážní patkou

Obr. 5.9 Nehomogenní ochranná hráz

a) se středním těsnicím prvkem, b) s těsněním při návodním líci

Obr. 5.10 Schéma nehomogenní (zonální) ochranné hráze

S – propustná stabilizační část, D – těsnicí zemina, U (U´) – varianty hloubky nepropustného podloží, W – těsnicí prvek podloží, K – drenážní patka

Obr. 5.11 Uspořádání ochranné hráze s návodním těsnicím kobercem

5.2 POSOUZENÍ STABILITY HRÁZÍ MALÝCH VODNÍCH A SUCHÝCH NÁDRŽÍ

5.2.1 Všeobecně

Posouzení stability hrází MVN a SN se provádí pouze v případě vyšších hrází (cca nad 6 m) nebo v případě obtížných základových poměrů nebo netypického uspořádání konstrukce. Posouzení se provede v souladu s ustanoveními ČSN 73 1000. Přitom se musí uvažovat jak dočasné, tak trvalé návrhové situace. Ochranné hráze musí být stabilní pro všechny mezní stavy stanovené v ČSN 73 1000. Obecně je nutné provést následující hodnocení:

• celková ztráta rovnováhy konstrukce nebo základové půdy (mezní stav stability polohy); jde především o stabilitu svahů na návodní, tak i vzdušní straně, posouzení rovnováhy „nadzvednutím“ v důsledku vztlaků vody, hydraulickým prolomením;
• vnitřní porušení nebo nadměrné přetvoření konstrukce ochranné hráze, podloží a dalších prvků (mezní stav přetvoření);
• bezpečnost proti vzniku filtračních deformací zemin tělesa hráze a podloží (mezní stav filtrační stability).

Přitom je prakticky vždy třeba řešit průsak hrází a jejím podložím a zohlednit jeho účinek na stabilitu hráze. Zvláštní význam má poloha vodní hladiny v tělese hráze. Průběh a doba trvání povodně ve vazbě na propustnost materiálu v hrázi jsou hlavním faktorem, který určuje, zda jsou hráze vystaveny částečnému nebo úplnému průsaku dosahujícímu až na vzdušní líc hráze (obr. 5.12). U stability návodního svahu může být kritickým stav při poklesu hladiny vody v nádrži, např. u SN (obr. 5.13).

Obr. 5.12 Průsaková křivka v tělese hráze bez patního drénu – pro návrhovou hladinu při ustáleném stavu filtrace se zobrazením příkladu smykové plochy na vzdušním svahu

Obr. 5.13 Průsaková křivka v tělese hráze při klesající hladině vody v toku při neustáleném stavu filtrace se zobrazením příkladu smykové plochy na návodním svahu

Po rychlém snížení hladiny vody v suché nádrži u hrází s návodním těsněním, popř. souvislým opevněním návodního líce může hladina v nádrži klesat rychleji než hladina vody ve vzdušní stabilizační části hráze dosažená během povodně. V takových případech může být návodní těsnění namáháno tlakem vody také ze vzdušní strany (vztlakem).

Pro stabilitní řešení se vymezí charakteristické příčné profily hráze, které jsou podkladem pro posouzení stability. V převážné většině případů se stabilita ochranných hrází řeší jako rovinná úloha (úloha rovinného přetvoření).

Ve smyslu ustanovení ČSN 73 1000 spadají významnější hráze MVN do geotechnické kategorie 2, nižší a méně významné hráze většinou spadají do 1. geotechnické kategorie, u níž je možné zajistit, že základní požadavky budou splněny se zanedbatelným rizikem na základě zkušenosti a kvalitativního geotechnického průzkumu. Jde o konstrukce, u nichž je zanedbatelné riziko ztráty celkové stability anebo pohybů základové půdy. Konstrukce je založena v jednoduchých základových poměrech, které jsou známé a lze u nich uplatnit běžné postupy vycházející ze zkušeností a rutinní metody návrhu. Jde obvykle o situace, kdy není zakládání prováděno pod hladinou podzemní vody nebo pokud výkop pod hladinou podzemní vody nebude komplikovaný. Pouze výjimečně může jít u hrází MVN o vysoké geotechnické riziko a klasifikaci v geotechnické kategorii 3, a to v případech, kdy jde o neobvyklé konstrukční řešení ve složitých základových poměrech s nezanedbatelným účinkem podzemní vody, u lokalit s vysokým stupněm seismicity, v poddolovaném území a v oblastech pravděpodobné nestability území.

U konstrukcí v kategorii 1 lze použít doporučených návrhových parametrů (sklony svahů, převýšení koruny hráze,…) uvedených v předchozím textu. Při hodnocení stability se rozeznává trojí rozsah a podrobnost výpočtu:

• předběžný výpočet – zjednodušený průkaz stability polohy, výjimečně napětí a přetvoření;
• podrobný výpočet – provádí se u konečných návrhů na mezní stavy uvedené v předchozí kapitole (viz též dále);
• kontrolní výpočet – ověření výpočtů s použitím naměřených veličin.

Posouzení se doporučuje provádět metodou podle mezních stavů podle postupů uvedených v ČSN 73 1000, případně modifikovaných pro podmínky hrází MVN a SN, viz též [36]. V případě hrází určených vodních děl jsou mezní stavy obvykle definovány s ohledem na podmínky možného porušení a na specifika těchto děl:

• mezní stav stability polohy;
• mezní stav vzniku havarijních trhlin;
• mezní stav přetvoření;
• mezní stav filtrační stability.

Hodnocení podle prvních tři mezní stavů je v dostupné literatuře dostatečně podrobně popsáno, popř. se u hrází malých vodních nádrží provádí pouze zřídka. Pro tyto případy je v dalších kapitolách uveden stručný komentář. Mezní stav filtrační stability není v dostupných podkladech a normách dostatečně popsán a proto je mu v textu věnována větší pozornost.

5.2.2 Návrhové situace

Z hlediska doby trvání se rozeznávají tyto návrhové situace (ČSN EN 1990), pro které musí být prokázána spolehlivost všech konstrukcí:

• trvalá návrhová situace, jejíž doba trvání je obdobného řádu jako doba životnosti objektu a která je charakterizována nejnepříznivějším provozním stavem konstrukce; součinitel návrhové situace se uvažuje γ_sit = 1;
• dočasná návrhová situace, která se může vyskytnout při výstavbě, generální opravě nebo rekonstrukci hráze či souvisejících objektů, jejíž doba trvání je srovnatelně kratší než doba životnosti objektu; součinitel návrhové situace se uvažuje u zemních konstrukcí hodnotou γ_sit = 0,9, u betonových γ_sit = 1,0;
• nehodová návrhová situace, která má velmi malou pravděpodobnost vzniku a krátkou dobu trvání a je charakterizována výskytem mimořádných zatížení při výbuchu, zemětřesení, selhání bezpečnostního zařízení a při tlaku vody při kontrolní či jiné katastrofální povodni; součinitel návrhové situace se uvažuje γ_sit = 0,9.

Doba životnosti objektů ve vodním hospodářství (např. čerpacích stanic, výpustí apod.) se podle ČSN EN 1990  obvykle uvažuje 80 let, životnost hrází odpovídá 120 rokům.

5.2.3 Parametry materiálů a základových půd

Základními parametry materiálu jsou normové hodnoty pevnosti, jejichž pravděpodobnostní záruka nesmí být menší než 95 %. Je dovoleno je stanovit z norem (např. ČSN EN 1997-1) pro příslušný materiál.

Normové hodnoty ostatních charakteristik se odvodí ze střední hodnoty rozdělení pravděpodobnosti dané veličiny. Výpočtovou hodnotou dané charakteristiky je hodnota získaná násobením příslušné normové hodnoty součinitelem spolehlivosti základové půdy, resp. Materiálu γ_m. Hodnoty součinitele spolehlivosti se mohou lišit jak pro různé materiálové charakteristiky, tak také pro různé mezní stavy a návrhové situace.

5.2.4 Parametry zatížení

Základními parametry zatížení jsou jeho normové hodnoty. Ty se stanoví následovně (ČSN EN 1990):

• pro zatížení od vlastní tíhy na základě projektovaných parametrů a na základě průměrných hodnot objemových hmotností, popř. s využitím údajů od zhotovitele;
• pro klimatické zatížení na základě nejvyšších hodnot zjištěných ve volených pozorovacích obdobích při dané době opakování;
• pro statická užitná zatížení na základě očekávaných největších hodnot při užívání;
• pro dynamická užitná zatížení na základě hodnot parametrů dynamických zatížení;
• pro havarijní zatížení na základě rozborů nejnepříznivějších projevů příslušného jevu.

Odchylky zatížení od normové hodnoty způsobené proměnlivostí a nejistotami v zatížení jsou vystiženy součiniteli spolehlivosti zatížení γ_fv. Součinitele se mohou lišit pro různé mezní stavy a návrhové situace. ČSN 75 0250 a ČSN 73 1208 doporučují hodnoty součinitele zatížení vodním tlakem γ_fv:

5.2.5 Zatěžovací stavy, klasifikace a kombinace zatížení

Při dimenzování konstrukcí a základových půd se pro jednotlivé návrhové situace přihlíží k možným nepříznivým kombinacím zatížení, která se podle délky trvání dělí na (ČSN EN 1990):

• stálá – vlastní tíha konstrukce ochranné hráze včetně neodstranitelných technologických částí, tlak zemin a hornin, předpětí a jiné trvalé účinky;
• nahodilá;
  • dlouhodobá – tlak zemin (přísypy, sedimenty), zatížení odstranitelným technologickým zařízením, klimatické a technologické účinky, namáhání nerovnoměrným sedáním apod.;
  • krátkodobá – hydrostatický a hydrodynamický tlak vody odpovídající návrhové hladině vody v toku, odpovídající síly od vody prosakující tělesem hráze a podložím, síly vznikající při výstavbě (dopravní mosty, vodní žlaby), tíha pohyblivých dopravních prostředků, vliv běžného snížení hladiny v nádrži apod.;
  • mimořádná – přírůstek tlaku vody při hladině v nádrži odpovídající koruně hráze (při kontrolní povodni) a odpovídající síly od prosakující vody, seizmické účinky, účinky výbuchu, přetvoření základové půdy, poruchy zařízení, neočekávané snížení hladiny v nádrži (obr. 5.13).

Uvažují se tyto kombinace zatížení:

• základní – skládají se ze zatížení stálých, nahodilých dlouhodobých a krátkodobých;
• mimořádné – skládají se ze zatížení stálých, nahodilých dlouhodobých, nahodilých krátkodobých a jednoho mimořádného.

Při zatížení konstrukce dvěma a více nahodilými zatíženími se jejich výpočtová hodnota násobí součinitelem kombinace ř_c, který je různý pro krátkodobá a dlouhodobá nahodilá zatížení:

• nahodilá dlouhodobá zatížení ψ_c = 0,95;
• nahodilá dlouhodobá zatížení a jedno nahodilé krátkodobé ψ_c = 0,9;
• při nahodilých dlouhodobých zatíženích a větším počtu nahodilých krátkodobých zatíženích lze použít dva způsoby výpočtu;
  • pokud zatížení nelze zatřídit podle míry působení na stav napjatosti nebo přetvoření, potom pro kombinaci dvou nebo tří nahodilých krátkodobých zatížení použijeme součinitel ψ_c = 0,9, pro čtyři a více zatížení ψ_c = 0,8;
  • pokud je možné zatížení zatřídit, potom druhé zatížení redukujeme součinitelem ψ_c = 0,8 a další součinitelem ψ_c = 0,6.

5.2.6 Vyjádření významu objektu

Význam objektu se při výpočtu vyjadřuje pomocí součinitele účelu γ_n. V souladu s ČSN 75 0250 lze u významných a vysokých hrází ohrožujících značný majetek a velký počet obyvatel volit γ_n = 1,2, u méně významných hrází s výškou cca do 3 až 5 m se doporučuje γ_n = 1,1.

5.2.7 Mezní stav stability polohy

U zemních hrází se vyšetřuje ztráta celkové stability nebo únosnosti při dosažení a překročení mezní pevnosti ve smyku v zemní konstrukci a základové půdě na smykové ploše, popř. ztráta stability „nadzvednutím“ části konstrukce popř. základové půdy. Podmínkou je znalost průsakových poměrů a vývoje pórových tlaků.

Provádí se zejména posouzení ztráty stability usmýknutím podél smykové plochy, kdy je třeba posoudit všechny potenciální smykové plochy včetně plochy kritické. Při řešení MVN se používá výhradně metod mezní rovnováhy (Petterson, Bishop).

Podmínka spolehlivosti podél válcové smykové plochy ve smyslu metody Pettersona (obr. 5.14) má tvar:

\begin{gathered}
\gamma_\text{sit}\gamma_\text{n}\psi_\text{c}\sum\limits_\text{i}G_\text{i}\cdot\sin\alpha_\text{i}\le\gamma_\text{stp}\sum\limits_\text{i}(\Delta l_\text{i}c_\text{i}\gamma_\text{mc}+G_\text{i}\cdot\cos\alpha_\text{i}\cdot \tg\varphi_\text{i}\cdot\gamma_\text{mj})
\end{gathered}

(5.4)

kde je

G_i … výpočtová tíha itého proužku zeminy nad smykovou plochou,

Δl_i … výpočtová délka smykové plochy příslušná proužku,

α_i … úhel, který svírá tečna k smykové ploše ve středu itého proužku s vodorovnou,

tgφ_i a c_i … ormové hodnoty tangenty úhlu vnitřního tření a soudržnosti materiálu na části válcové plochy příslušející itému proužku,

γ_mc a γ_mφ … dílčí součinitele spolehlivosti úhlu vnitřního tření a soudržnosti materiálu uvažované hodnotami (ČSN EN 1997-1):

\begin{gathered}
\gamma_\text{mc}=0{,}5
\end{gathered}

(5.4a)

\begin{gathered}
\gamma_{\text{m}\varphi}=\frac{1}{1{,}5}\space\text{v případě}\space0\lt\varphi\lt12\degree
\end{gathered}

(5.4b)

\begin{gathered}
\gamma_{\text{m}\varphi}=\frac{\varphi-4}{\varphi}\space\text{v případě}\space\varphi\ge12\degree
\end{gathered}

(5.4c)

γ_stp … součinitel stability polohy uvažovaný hodnotou podle tab. 5.5,

γ_n … součinitel významu objektu (kap. 5.2.6),

γ_sit … součinitel návrhové situace (kap. 5.2.2),

ψ_c … součinitel kombinace zatížení (kap. 5.2.5).

Tab. 5.5 Hodnoty součinitele stability polohy

Obr. 5.14 Schéma k Petterssonově metodě

Opatřeními vedoucími ke zvýšení odolnosti proti usmýknutí svahu jsou jednak snížení sklonu svahu, popř. vybudování přísypů a laviček, dále pak drenážní prvky snižující pórové tlaky v tělese hráze a jejím podloží. Podrobnosti k hodnocení stability zemních hrází jsou uvedeny v dostupné literatuře, např. [42, 26] a v dalších pramenech.

K tzv. hydraulickému prolomení (prolomení pokryvu, ztrátě stability „nadzvednutím“) dochází tehdy, jestliže v propustné vrstvě pod pokryvem nevelké mocnosti vznikne vztlak vedoucí k místnímu prolomení pokryvu a ke vzniku trhliny, jíž voda vysakuje značnou rychlostí. V blízkosti místa prolomení může dojít ke ztekucení zeminy, voda se zeminou vytvoří suspenzi, která prakticky nevzdoruje smykovým silám. Suspenze je trhlinou vynášena na terén, porucha se rychle šíří a její dodatečná sanace je poměrně obtížná. Hydraulické prolomení může následnou progresí popsaného jevu vést k provalení základu vzdouvací konstrukce. Pro případ porušení hydraulickým prolomením se vychází z obecné podmínky mezního stavu modifikované pro hydraulické prolomení (obr. 5.15):

\begin{gathered}
\gamma_\text{sit}\cdot\gamma_\text{n}\cdot\gamma_\text{fv}\cdot\gamma_\text{W}\cdot(h_\text{MAX}-K_\text{BS})\le\gamma_\text{fg}\cdot\gamma_\text{Z}\cdot(K_\text{T}-K_\text{BS})
\end{gathered}

(5.5)

kde je

γ_sit  … součinitel návrhové situace,

γ_n … součinitel významu konstrukce,

γ_fv … součinitel zatížení tlakem vody,

γ_W … objemová tíha vody,

h_MAX … maximální normová piezometrická výška v daném místě,

K_BS … kóta báze stropního izolátoru,

γ_fg … součinitel zatížení vlastní tíhou uvažovaný hodnotou 0,9, který zahrnuje nejistotu v K_BS a objemové tíze zeminy γ_Z,

K_T … kóta terénu za hrází.

Obr 5.15 Schéma ke vztahu (5.5)

Součinitel zatížení hydrodynamickým tlakem γ_fv se stanoví s ohledem na časoprostorový průběh okrajových podmínek, hydraulické vodivosti k, zásobnosti S, mocnosti zvodně b, popř. dalších parametrů. Lze jej stanovit podle způsobu stanovení maximální piezometrické výšky, resp. tlaku vody. Jednou z možností, jak dosáhnout stability proti hydraulickému prolomení je přísyp hráze na její vzdušní straně, popř. ve tvaru svahové lavičky dostatečné mocnosti. Přísyp musí být tak široký, aby případné možné trhliny ve stropním izolátoru byly dostatečně vzdálené od paty hráze a nemohly způsobit její porušení. Přísyp musí být propustný tak, aby byla odvedena průsaková voda a zatížení přísypu nebylo sníženo vztlakem. Na styku přísypu a stropního izolátoru musí být splněny geometrické podmínky zajišťující odolnost vůči kontaktní sufozi. Dalším možným opatřením je odlehčení tlaku drenážními prvky. To vyžaduje umístění filtru v okolí odvodňovacího prvku. Opatření vede ke zvýšenému průsaku vody, který obvykle nelze podstatně snížit.

5.2.8 Mezní stav vzniku havarijních trhlin

Podkladem pro vyšetřování vzniku havarijních trhlin je výpočet napjatosti a přetvoření zemního tělesa. Výpočty se u hrází MVN provádějí pouze výjimečně, a to numericky, nejčastěji metodou konečných prvků. Při výpočtu je třeba vystihnout očekávané velké, popř. nerovnoměrné sedání násypu, resp. základové půdy. Přitom se často přistupuje ke schematizacím obecně prostorového chování konstrukce dvojrozměrným modelem za předpokladu rovinného přetvoření v řezu vedeném buď kolmo na osu hráze nebo rovnoběžně s ní. Předpoklad rovinného chování obvykle není splněn v místech zavázání zemního tělesa do výše položeného terénu, v místech napojení na betonové objekty apod.

5.2.9 Mezní stav přetvoření

Mezní stav přetvoření se vyšetřuje pouze doplňkově, a to v případech, kdy lze očekávat ztrátu použitelnosti zemní konstrukce např. výrazným poklesem koruny ochranné hráze, vybočením líců hráze v důsledku sedání podloží, poruch svahu vlivem vegetace apod. U poddajného podloží tvořeného soudržnými materiály je třeba provést hodnocení možnosti rozšiřování v základové spáře způsobující ujíždění paty hráze.

5.2.10 Mezní stav filtrační stability

Při návrzích zemních hrází je třeba posoudit filtrační stabilitu a možnost vzniku vnitřní eroze zemin. Filtrační deformací se rozumí změny struktury a vlastností zeminy v prostoru a v čase způsobené prosakující vodou. Jde zejména o změny granulometrického složení zeminy, pórovitosti, propustnosti, objemové tíhy případně celistvosti a neporušenosti. Procesy vedoucí k filtrační nestabilitě zahrnují rozsáhlou a rozmanitou oblast problémů. Tyto procesy a jejich iniciace jsou výrazně ovlivněny vlastnostmi zeminy a průsakovým režimem charakterizovaným jeho stavovými veličinami (zejména směr proudění, hydraulický gradient, specifický průsak apod.). Na problematiku filtrační stability je možno pohlížet ze dvou základních hledisek, přičemž rozlišujeme stabilitu lokální a stabilitu globální:

• Lokální filtrační nestabilitou se rozumí stav, kdy v určité prostorově omezené oblasti konstrukce či podloží může dojít ke vzniku místních poruch. Ty mohou být neškodné, kdy není ohrožena bezpečnost konstrukce jako celku, nebo mohou vyústit v postupné celkové poškození či k havárii konstrukce. Při objasňování lokální filtrační nestability porézního prostředí hrají významnou roli experimenty prováděné v laboratorních podmínkách na vzorcích zeminy, jejichž vyhodnocení poskytuje cenný materiál rozšiřující stupeň poznání v této oblasti. U hrází MVN a SN přicházejí v úvahu tyto způsoby porušení (obr. 5.16):
  • kontaktní sufoze, popř. eroze na styku materiálů různých zrnitostí, a to při proudění kolmém (typ A1), popř. rovnoběžném (typ A2) s hranicí jednotlivých materiálů (kontaktní rozmývání);
  • vnitřní sufoze popř. eroze materiálu (typ B);
  • vnější sufoze, popř. ztekucení nesoudržné zeminy v místě vysakování v zahrází (typ C).
• Globální stabilita je vázána na zamezení vzniku tzv. privilegovaných cest, někdy také nazývaných „krátkými průsakovými dráhami“, náhodně vytvořených v zóně průsaků. Počátkem vzniku spojité průsakové cesty je prakticky vždy kombinace výše uvedených typů A až C lokálních filtračních poruch, popř. ve vazbě na prolomení pokryvné vrstvy (viz též kap. 5.2.7).

Podkladem pro hodnocení jsou hydraulické výpočty proudění vody zemní konstrukcí, popř. jejím podložím. Vždy je nejprve třeba provést analýzu a výčet všech možných způsobů a míst porušení v důsledku filtračních deformací zemin v hrázi a v jejím podloží (obr. 5.16).

Obr. 5.16 Možnosti vzniku jednotlivých typů filtračních deformací [19]

Typ A1 – k sufozi dochází u nestejnozrnné základní zeminy, kdy je do sousedního hrubozrnného materiálu vyplavena pouze její jemná frakce. V případě kontaktní eroze dojde ke ztekucení stejnozrnné základní zeminy a k jejímu vyplavení do hrubozrnného sousedního materiálu. Sufoze či eroze na kontaktu nesoudržných zemin různé granulometrie závisí na zrnitosti, tvaru zrn, pórovitosti a rozměrech pórů sousedících zemin, dále na režimu a směru proudění vody a velikosti specifického průtoku. Ke kontaktní sufozi dochází pouze při proudění ze zeminy jemnozrnné do zeminy hrubozrnnější. Nejčastěji se tak stává v oblasti vstupu filtračního proudění do drénu hydrotechnické stavby v místech, kde dochází k největším specifickým průtokům a gradientům. V případě soudržných zemin dochází obvykle k odlupování celých hrudek zeminy – tzv. exfoliaci v důsledku snížené soudržnosti.

Při posouzení nesoudržných zemin se používají vztahy např. podle ČSN 75 2410 (viz kap. 5.1.5). V případě soudržné základní zeminy lze použít v souladu geometrická kritéria podle tab. 5.6. Zrnitost filtru se odvíjí od indexu plasticity I_p a soudržnosti c základní zeminy.

Tab. 5.6 Doporučená zrnitost filtru u soudržné základní zeminy

Současně je potřeba zajistit dostatečnou průtočnou kapacitu filtru. Ta je zajištěna za následujících podmínek:

• u nesoudržných zemin;
  • při dynamickém hydraulickém zatížení musí platit d₅₀^f > d₅₀^z a d₁₀^f > 2 d₁₀^z;
  • při statickém hydraulickém zatížení musí platit k_f > 25·k_z;
• u soudržných zemin musí platit k_f > 100·k_z.

kde je

k_f  … hydraulická vodivost filtru,

k_z … hydraulická vodivost základní zeminy.

Filtr kolem perforovaných trubních drénů nebo jiných otvorů v konstrukci by měl splňovat podmínku (6.3).

Typ A2 – kontaktní rozmývání na rozhraní nesoudržných zemin je sufoze, popř. eroze způsobená vodou proudící rovnoběžně se stykovou plochou jemnozrnné a hrubozrnné zeminy, u soudržných zemin pak tzv. exfoliace. Podmínka, při jejímž splnění nedochází ke vzniku kontaktního rozmývání, má tvar:

\begin{gathered}
\frac{d_{10}^\text{f}}{d_{10}^\text{z}}\lt10
\end{gathered}

(5.6)

kde je

d₁₀^f, resp. d₁₀^z … charakteristické zrno hrubozrnné zeminy (filtru), resp. jemnozrnné zeminy.

Typ B – vnitřní sufoze v porézním prostředí nastává, jestliže v příslušném objemu homogenní zeminy dochází k pohybu jemných frakcí v pórech. To způsobuje zvětšení pórovitosti a propustnosti postiženého materiálu. Dojde-li k vyplavení rovněž větších zrn tvořících skelet prostředí, může vnitřní sufoze způsobit sedání zeminy. Vnitřní sufozi lze zabránit snížením hydraulického gradientu a v některých případech také řádným zhutněním zeminy.

Geometrická kritéria vnitřní sufoze jsou vázána na charakteristiky zrnitostní křivky materiálu, zejména na číslo nestejnozrnitosti:

• C_U < 10 – nesufózní zeminy;
• 10 ≤ C_U ≤ 20 – přechodná oblast (zemina může, ale nemusí být sufózní);
• C_U > 20 – sufózní zeminy.

Za nesufózní lze považovat zeminu, jejíž složení vyhovuje vztahu:

\begin{gathered}
\frac{d_3}{d_{17}}\ge(0{,}32+0{,}016C_\text{U})\sqrt[6]{C_\text{U}}\frac{n}{1-n}
\end{gathered}

(5.7)

kde je

d_X … průměr zrna odpovídající na čáře zrnitosti X procentům celkové hmotnosti vzorku,

C_U … číslo nestejnozrnitosti,

n … pórovitost.

Pokud zemina nesplňuje geometrická kritéria, použijí se hydraulická kritéria. Ta předepisují kritický specifický průtok q_K [m/s], který ještě nezpůsobí vnitřní sufozi porézního prostředí. Je porovnáván se specifickým průtokem, který nastane v zemině. Kritický specifický průtok je možné stanovit např. ze vztahu [44]:

\begin{gathered}
q_\text{k}=\frac{k^{0{,}356}}{200}
\end{gathered}

(5.8)

kde je

k … hydraulická vodivost [m/s].

Pro ustálené horizontální proudění DenAdel a kol. [28] zjistili hodnotu kritického hydraulického gradientu i_K = 0,16 až 0,17; pro vzestupné vertikální proudění Skempton, Brogan [37] udávají i_K = 0,2 až 0,34.

Soudržné materiály jsou ve vztahu ke vzniku vnitřní sufoze velmi odolné. Za nesufozní jsou považovány zeminy s indexem plasticity I_p > 5. Istomina [30] dospěla k závěru, že vnitřní sufoze v soudržných materiálech může vzniknout pouze při vysokých hydraulických gradientech překračujících i_K = 7 až 10.

Typ C – ztekucení nastává u stejnozrnitých zemin s číslem nestejnozrnitosti cca C_U < 20. Mechanická sufoze vzniká odplavením jemných částic z objemu zeminy. Je charakteristická pro nestejnozrnité zeminy s vyšším číslem nestejnozrnitosti C_U > 10. V případě středně nestejnozrnitých zemin vyhovujících podmínce 10 < C_U < 20 mohou nastat oba uvedené jevy. Při hodnocení možnosti vzniku vnější sufoze, popř. ztekucení je třeba posoudit, zda hydraulické gradienty i v místě vysakování vody z podloží konstrukce nepřekračují kritickou mez, tzv. kritický hydraulický gradient i_K pro konkrétní materiál. Istomina [30] vymezila oblast kritických hydraulických gradientů i_K jako dolní obálku experimentálně zjištěných hodnot (obr. 5.17) v závislosti na čísle nestejnozrnitosti C_U.

Dostatečnou bezpečnost zaručují přípustné hodnoty výstupního gradientu obsažené v tab. 5.7, v níž je rovněž uveden převládající typ porušení vzorku.

Tab. 5.7 Přípustné gradienty při povrchovém prolomení zeminy