Autor Aktualizace 2022: Ing. Jindřich Pater

Stav: aktualizace 2022, vydání 2010

Anotace:
Některé činnosti při zajišťování provozu a údržby nelze bezpečně provádět, bez vybavení stavby vhodným zařízením určeným k ochraně proti pádu. Tato technická pomůcka je zaměřena především na navrhování systémů zadržení pádu a systémů zachycení pádu pro práce na střechách a jiných plochách s rizikem pádu z výšky nebo do hloubky a na navrhování systémů určených k údržbě fasády při práci formou lanového přístupu – pracovním polohováním za využití míst kotvení případně kotvícího zařízení. Jednotlivé kapitoly obsahují základní pojmy z oblasti bezpečnosti práce, popisují bezpečnost a přístupnost při užívání stavby, zejména bezpečnost udržovacích prací v příslušných právních předpisech a technických normách. Dále je zde popsána ochrana proti pádu z výšky, využití prefabrikovaného příslušenství pro střešní krytiny, bezpečnostních střešních háků podle ČSN EN 517 – Prefabrikované příslušenství pro střešní krytiny – bezpečnostní střešní háky, principy a způsoby navrhování systémů zadržení a zachycení pádu, příklady řešení plochých, pultových střech a dalších ploch s rizikem pádu za použití míst kotvení, pravidla instalace kotvícího zařízení, povinnosti projektanta ve vztahu k budoucí údržbě stavby a zhotovitele stavby.

Upozornění k textu

K 30. 6. 2022 byly ve sbírce zákonů ČR vydány (a tudíž platné) k problematice stavebního zákona následující právní předpisy:

• zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)
  Zrušen k 1. 7. 2023 novým stavebním zákonem č. 283/2021 Sb.; podle novely č. 195/2022 Sb. zákona č. 283/2021 Sb. se za den nabytí nové komplexní účinnosti zákona č. 283/2021 Sb. ale považuje až 1. 7. 2024, kdy tedy dojde k definitivnímu zrušení zákona č. 183/2006 Sb.
• zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon
  Účinnost od 1. 7. 2023; podle „malé novely“ zákona č. 283/2021 Sb., tj. podle zákona č. 195/2022 Sb. se za den nabytí účinnosti některých paragrafů zákona č. 283/2021 Sb. považuje 1. 7. 2024; připravována je ještě „velká novela“ zákona č. 283/2021 Sb. s účinností od 2024.
• zákon č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona
  Účinnost od 1. 7. 2023; v rámci „velké novely“ zákona č. 283/2021 Sb. připravována je i novela tohoto změnového zákona s účinností od 2024.
• zákon č. 197/2022 Sb., o zvláštních postupech v oblasti územního plánování a Stavebního řádu v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace
  Účinnost od 1. 7. 2022; upravuje zákon č. 183/2006 Sb. a zavádí pojem nezbytná stavba, tj. stavba dočasná, jejíž doba trvání nesmí přesáhnout 3 roky ode dne nabytí právních účinků společného územního souhlasu a souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru.

Další text je stále vázán pouze na zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a k němu vydané prováděcí předpisy, neboť vývoj v oblasti změn stavebního zákona k dnešnímu datu 30. 6. 2022 není ukončen.

OBSAH

ÚVOD

Zajištění bezpečnosti a přístupnosti stavby při užívání je základním požadavkem na stavby a je jednou ze základních podmínek uchování stavby v dobrém provozuschopném stavu. Řada zařízení umístěných na stavbě, ale i některé její součásti vyžadují kromě péče o jejich funkčnost také provádění pravidelných kontrol, prohlídek a revizí. Rizika, která hrozí pracovníkům, kteří tyto činnosti vykonávají, jsou mnohé; jedním z nejvážnějších je riziko pádu z výšky nebo do hloubky, které může mít i fatální následky. Zatímco bezpečná péče o fasádu je v naprosté většině projektových dokumentací vyřešena, na možnost bezpečného provádění udržovacích, kontrolních a revizních prací, prováděných zejména na střeše stavby, naopak většina projektantů a zhotovitelů staveb zapomíná. Přitom je nezbytné si uvědomit, že některé udržovací práce, bez toho, aby stavba byla vybavena příslušnými zařízeními, nelze bezpečně provádět. Proto je tato pomůcka zaměřena především na navrhování zadržovacích systémů a systémů zachycení pádu při pracích na střechách a dalších plochách s rizikem pádu.

Povinnost vyřešit i bezpečnost a přístupnost stavby při užívání (myšleno i kontrolních a revizních činností apod.) je zakotvena v řadě právních předpisů. Jsou-li naplněny podmínky pro to, aby již projektová dokumentace se tímto problémem zabývala, není na vůli projektanta, zda tuto oblast bude řešit. V oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou pravidla stanovena právními předpisy, a to zpravidla jednoznačně a taxativně. Právní předpisy v oblasti bezpečnosti ochrany zdraví při práci jsou národní. Základní požadavky na stavby, tedy včetně bezpečnosti a přístupnosti při užívání, jsou stanoveny v Příloze č. I Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011.

Tato pomůcka má pomoci zejména projektantům a zhotovitelům v orientaci, kdy jsou povinni v rámci zpracovaných projektových podkladů a při realizaci stavby vyřešit bezpečnost při provádění udržovacích prací zejména ve vztahu k riziku pádu z výšky nebo do hloubky navržením zařízení určených k ochraně proti pádu.

Pro posuzování nutnosti řešit bezpečnost udržovacích prací (také přístupnost) na střechách a plochách s rizikem pádu/na střechy – plochy s rizikem pádu nelze vždy používat pouze technické normy. Zejména při posuzování rizika pádu podle sklonů pracovních ploch nelze vycházet z  ČSN 73 1901 Navrhování střech – Základní ustanovení. Oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se řídí zejména nařízením vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky. Řada technických norem již obsahuje také samostatnou kapitolu „bezpečnost při užívání“.

Zásady pro navrhování zadržovacích systémů a systémů zachycení pádu lze vztáhnout i na jiné plochy než střechy, pokud při pohybu po těchto plochách hrozí riziko pádu z výšky nebo do hloubky. Pozornost je nutné věnovat i riziku uklouznutí při práci na žebříku položeném na střeše u sklonů střech nad 45° – viz Příloha VI. Práce na střeše nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky.

Žádná, ani tato pomůcka nemůže zahrnout všechny případy, které ve stavebnictví mohou nastat, autor si však klade za cíl poskytnout základní pravidla a principy pro navrhování zadržovacích systémů a systémů zachycení pádu. Rovněž rád poskytne i případné konzultace i poradenství.

Tato metodika vychází z použití kotvicích zařízení, odpovídajících normě ČSN EN 795 Prostředky ochrany osob proti pádu – Kotvicí zařízení, ČSN P CEN/TS 16415 Prostředky ochrany osob proti pádu – Kotvicí zařízení – Doporučení pro kotvicí zařízení v případě použití více než jednou osobou současněa ČSN EN 517 Prefabrikované příslušenství pro střešní krytiny – Bezpečnostní střešní háky.

1 ZÁKLADNÍ POJMY

Zachycení pádu – zabránění uživateli (ochrana uživatele) systému ochrany osob proti pádu před kolizí se zemí, konstrukcí nebo jakoukoliv jinou překážkou při volném pádu. Případný pád je bezpečně zachycen.

Zamezení pádu – zabránění uživateli (ochrana uživatele) systému ochrany osob proti pádu, aby se nedostal do volného pádu.

Systém ochrany osob proti pádu – sestava součástí určených k ochraně uživatele proti pádům z výšky – do hloubky, včetně zařízení držícího tělo a připojovacího systému, který může být připojen ke spolehlivému kotvicímu bodu (kotvicímu zařízení, místu kotvení).

Zadržovací systém ochrany proti pádu – systém ochrany osob proti pádu, který zabrání dosažení zón, kde existuje riziko pádu z výšky nebo do hloubky.

Systém zachycení pádu – systém ochrany osob proti pádu, který omezuje rázovou sílu působící na tělo uživatele v průběhu zachycení pádu

Systém lanového přístupu – systém ochrany osob proti pádu, který umožňuje uživateli dostat se na pracovní místo a z pracovního místa takovým způsobem, že je zabráněno volnému pádu nebo je případný pád zachycen, použitím pracovního vedení a bezpečnostního vedení, odděleně připojenými ke vhodným kotvicím bodům (kotvicímu zařízení, místu kotvení).

Pracovní polohovací systém – systém ochrany osob proti pádu, který umožňuje, aby uživatel pracoval. V podepření nebo v zavěšení takovým způsobem, že je zabráněno volnému pádu.

Vhodným prostředkem pro držení těla by byl pás pro pracovní polohování odpovídající EN 358, sedací postroj odpovídající EN 813 nebo pás pro pracovní polohování odpovídající EN 358 začleněný do zachycovacího postroje odpovídajícího EN 361. Sedací postroj nebo pás pro pracovní polohování začleněný do zachycovacího postroje by byly vhodnější než samostatně používaný pás pro pracovní polohování, např. z ergonomických důvodů a zajištění připojovacích prvků pro záchranuꓼ

Vhodným spojovacím prostředkem by byl pracovní polohovací spojovací prostředek odpovídající EN 358 nebo nastavitelný spojovací prostředek odpovídající EN 354ꓼ

V systému pracovního polohování uživatel obvykle spoléhá na podpůrné vybavení. Proto by mělo existovat záložní zajištění, např. zabezpečení hran, systém zachycení pádu.

Osobní ochranné pracovní prostředky proti pádu (dále jen OOPP) – podle závislosti na míře možného nebezpečí spojeného s používáním výrobku jsou rozděleny do tří skupin (kategorií). Nařízení vlády vyjmenovává dvě skupiny, nevyjmenované jsou zařazeny do třetí skupiny.

• Osobní ochranné pomůcky jednoduché konstrukce, jejichž návrh vychází z toho, že uživatel může sám zhodnotit úroveň ochrany proti nízkým a rozpoznatelným rizikům. Tato skupinu výrobků je označována jako první kategorie. Patří sem například OOPP chránící proti povrchovému mechanickému působení (zahradnické rukavice), slabě agresivním čisticím prostředkům, proti teplotám do 50 °C, klimatickým vlivům, které však nejsou extrémní, drobnějším nárazům nebo slunečnímu záření (sluneční brýle).
• Do třetí kategorie patří osobní ochranné pomůcky, které jsou určeny k ochraně proti smrtelnému nebezpečí nebo proti nebezpečím, která mohou vážně a nevratně poškodit zdraví a kde návrh vychází z toho, že jejich bezprostřední účinky uživatel nemůže včas rozpoznat. Do této kategorie patří OOPP k ochraně dýchacích orgánů, ochrana proti teplotám nad 100 °C nebo nižší než -50 °C, všechny OOPP na ochranu proti pádu apod.

Zbývající osobní ochranné pomůcky, které svým charakterem nevyhovují definici první ani třetí kategorie, se řadí do kategorie druhé.

Poznámka:
Vybavení pracovníků OOPP zajišťuje podle zákoníku práce zaměstnavatel, není povinnou součástí dodávky systému k ochraně proti pádu.

Pád z výšky nebo do hloubky – (pro účely této pomůcky) pád z výšky nebo do hloubky, pokud je pracoviště 1,5 m nad okolní úrovní, případně pokud pod ním volná hloubka přesahuje 1,5 m.

Tlumiče pádu – jednoúčelové bezpečnostní prvky, které umožňují utlumit pád pracovníka z výšky nebo do volné hloubky a které zajistí, aby při zachycení pádu nepřesáhla síla působící na tělo 6 kN.

Kotvicí zařízení – sestava prvků, které zahrnují jeden nebo více kotvicích bodů nebo pohyblivé kotvicí body, které mohou obsahovat upevňovací prvek, je určena pro použití jako část systému ochrany osob proti pádu, je určena, aby byla odstranitelná z konstrukce a aby byla částí kotvicího systému. Kotvicí zařízení se dělí na typy A, B, C, D a E.

Kotvicí bod – bod na kotvicím systému, který je určen pro připojení prostředku ochrany osob proti pádu.

Konstrukční kotvení – prvek nebo prvky, které jsou navrženy pro použití ve spojení se systémem ochrany osob proti pádu a byly trvale začleněny do konstrukce.

Koncové a střední kotvení – prvek, který připojuje konec poddajného kotvicího vedení nebo pevného kotvicího vedení ke konstrukci, nebo prvek (střední kotvení) umístěný mezi koncová kotvení.

Poddajné kotvicí vedení – poddajné kotvicí vedení mezi koncovým kotvením, ke kterému může být prostředek ochrany osob proti pádu připojen, buď přímo spojkou, nebo pohyblivým kotvicím bodem. Může být tvořeno drátěným kabelem nebo textilním lanem.

Pevné kotvicí vedení – pevné kotvicí vedení mezi koncovým kotvením, ke kterému může být prostředek ochrany osob proti pádu připojen, buď přímo spojkou, nebo pohyblivým kotvicím bodem.

Místo kotvení – místo kotvení osobního ochranného pracovního prostředku proti  pádu, které musí být ve směru pádu dostatečně odolné.

Poznámka:
pevnostní požadavky na místo kotvení lze dovodit z ČSN EN 795, pro 1 osobu je stanovena statická pevnost 12 kN. Tato hodnota vychází z minimálního koeficientu bezpečnosti dva.

Bezpečnost a přístupnost při užívání – stavba musí být navržena a provedena takovým způsobem, aby při jejím užívání nebo provozu nevznikalo nepřijatelné nebezpečí nehod nebo poškození, např. uklouznutím, pádem, nárazem, popálením, zásahem elektrickým proudem, zraněním a vloupáním. Stavba musí být navržena tak, aby byla zohledněna přístupnost pro osoby se zdravotním postižením a použití těmito osobami.

2 BEZPEČNOST A PŘÍSTUPNOST PŘI PROVÁDĚNÍ UDRŽOVACÍCH PRACÍ NA STŘECHÁCH

Práce prováděné na střechách nesou téměř vždy výrazné riziko pádu z výšky. Udržovací práce je nutné často provádět v každém ročním období a za nepříznivých povětrnostních podmínek. Například odstranění nadměrného množství sněhu nebo odstranění vzniklých rampouchů nesnese odkladu.

Způsob údržby střešního pláště a zařízení na něm umístěných, včetně možnosti bezpečného odstranění nadměrného množství sněhu, je nutné vyřešit již ve stadiu projektových prací. Ve smyslu ČSN 73 1901 autor návrhu střechy stanoví režim prohlídek, kontrol, údržby a obnovy. Dodatečné řešení bezpečnosti práce na střechách po dokončení stavby je často problematické a také bývá výrazně dražší, než když jsou příslušná opatření navržena v projektové dokumentaci a provedena při vlastní výstavbě. Návrh stavby, který neřeší bezpečnost a přístupnost při užívání, lze považovat za chybný.

Vhodně navržené kotvicí zařízení nebo bezpečnostní střešní háky určené pro provoz, údržbu a správu budovy je možné použít jako bezpečnostní prvky i při organizaci výstavby a tím snížit náklady i zvýšit bezpečnost stavebních prací.

Pro pohyb na střeše, který vyžaduje použití OOPP je nutné vyřešit možnost uchycení osobního ochranného prostředku k staticky odpovídajícímu kotvicímu bodu/prvku/místu kotvení. Pokud není řešením systém kolektivní ochrany bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (např. zábradlí), je nutné zajistit možnost individuální ochrany osob proti pádu, které se budou na střeše pohybovat.

Poznámka: 
Nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky a zákoník práce č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, upřednostňuje kolektivní ochranu proti pádu.

Poznámka:
Atiku lze považovat za kolektivní ochranu pouze tehdy, pokud svou výškou odpovídá požadavkům ČSN 74 3305 Ochranná zábradlí.

Mezi nejčastější důvody, proč vstupovat na střechu pro zajištění údržby, patří:

• kontrola střechy;
• kontrola, revize a obsluha zařízení umístěných na střeše (např. klimatizační jednotky, vzduchotechnika apod.);
• kontrola a údržba zařízení na ochranu proti blesku;
• kontrola, revize a čištění spalinových cest/komínů;
• údržba fotovoltaických a solárních systémů;
• péče o světlíky a RWA klapky (otvory nechráněné proti propadnutí);
• čištění střešních vpustí;
• čistění okapových žlabů;
• odstranění nadměrného množství sněhu a rampouchů;
• péče a údržba střešní zeleně;
• provádění oprav a údržbové práce obecně atd.

Poznámka:
Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci zahrnuje do oblasti údržby zejména tyto oblasti: prohlídky, zkoušky, měření, výměny, úpravy, opravy a zjišťování poruch.

ČSN 73 1901 Navrhování střech – Část 1: Základní ustanovení stanovuje požadavky na bezpečnost a přístupnost při užívání v oddílu 5.6. V příloze „H“ této normy jsou dále uvedeny doporučené a orientační cykly údržby a obnovy vybraných konstrukcí střechy.

Při posuzování, zda a jak řešit v již v projektové dokumentaci bezpečnost a přístupnost při užívání střechy, je nutné brát úvahu, zejména že:

• pracovník vykonává různorodé pracovní činnosti;
• pracovník může přenášet břemena nebo rozměrné předměty;
• při práci může nastat náhlá změna povětrnostních podmínek (poryv větru, déšť, námraza apod.);
• vznik rizika uklouznutí, zejména na fóliových povlakových krytinách;
• nerespektování vyznačených tras;
• a další.

Přístupnost střechy: podle čl. 6.6.1 ČSN 73 1901 na střechu musí být zajištěn bezpečný přístup přednostně ze společných prostorů budovy. Podle čl. 6.6.6 ČSN 73 1901 přístup na střechu včetně opatření se vymezí v provozním řádu střechy.

Ukázka možného vhodného způsobu zabezpečení přístupu na střechu proti nepovolaným osobám

Řešení bezpečného udržování střechy musí pamatovat na všechny předvídatelné případy! V §8 odst. 2) se požaduje, aby bylo zajištěno bezpečné užívání při běžné údržbě a působení běžně předvídatelných vlivů po dobu plánované životnosti. Například odstraňování nadměrného množství sněhu lze zařadit mezi předvídatelné skutečnosti.

Poznámka:
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 nově specifikuje základní požadavky na stavby. Novela stavebního zákona z roku 2018 ukládá dodržovat požadavky tohoto nařízení. Novela stavebního zákona již nedává výčet základních požadavků na stavby. K seznámení se s těmito povinnostmi je potřebné použít Přílohu č. I Základní požadavky a stavby Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011.

Obecně je nutné se držet pravidla, že pokud pracovník musí při výkonu pracovní činnosti při udržovacích prací použít OOPP k ochraně proti pádu, musí být zpravidla již v projektové dokumentaci vyřešeno, k jakým kotvicím zařízením/prvků, místům kotvení, případně bezpečnostním střešním hákům bude možné připojit spojovací prostředek OOPP.

3 BEZPEČNOST A PŘÍSTUPNOST STAVBY PŘI UŽÍVÁNÍ V PRÁVNÍCH PŘEDPISECH

3.1 ZÁKON Č. 183/2006 SB. O ÚZEMNÍM PLÁNOVÁNÍ A STAVEBNÍM ŘÁDU (STAVEBNÍ ZÁKON), VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ

Údržbou stavby (v jiných předpisech je používán termín „udržovací práce“, bezpečnost a přístupnost při užívání) se podle stavebního zákona rozumějí práce, jimiž se zabezpečuje její dobrý stavební stav tak, aby nedocházelo ke znehodnocení stavby a co nejvíce se prodloužila její uživatelnost.

Poznámka:
Technické požadavky na stavby podle vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů, náleží mezi obecné požadavky podle stavebního zákona.

V požadavcích na stavby stavební zákon ukládá, aby pro stavbu byly navrženy a použity jen takové výrobky, materiály a konstrukce, jejichž vlastnosti z hlediska způsobilosti stavby pro daný účel zaručují, že stavba při správném provedení a běžné údržbě po dobu předpokládané životnosti plní požadavky na bezpečnost při udržování. Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 tuto oblast rozšiřuje a požaduje splnit požadavek na bezpečnost a přístupnost při užívání.

Projektant odpovídá zejména za respektování požadavků z hlediska ochrany veřejných zájmů, je povinen dbát právních předpisů. Projektant dále odpovídá za správnost, celistvost, úplnost a bezpečnost stavby. Dále je povinen dbát právních předpisů a obecných požadavků na výstavbu (tedy i základních technických požadavků podle vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů), vztahujících se ke konkrétnímu stavebnímu záměru. Obecné požadavky na výstavbu jsou pak upraveny v příslušné vyhlášce – viz dále.

Zhotovitel stavby je povinen provádět stavbu v souladu s ověřenou projektovou dokumentací, zajistit dodržování povinností k ochraně života a bezpečnosti práce vyplývajících ze zvláštních právních předpisů, včetně Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011.

Je pochopitelné, že stavební zákon používá obecnější formulace a že konkrétní zásady a povinnosti jsou stanoveny v prováděcích předpisech, jejichž vydání tento zákon předpokládá, nebo přímo ukládá.

3.2 VYHLÁŠKA Č. 499/2006 SB., O DOKUMENTACI STAVEB, VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ

I přesto, že tato vyhláška není v některých částech detailní a jednoznačná, oblast bezpečnosti a ochrany zdraví je uvedena zcela jednoznačně. Jednotlivá pravidla, povinnosti a zásady řeší také její přílohy.

Souhrnná technická zpráva musí obsahovat bod pátý, který je nazván „bezpečnost při užívání“. V této kapitole je potřebné také uvést, jaká stavebně technická opatření pro bezpečnost udržovacích prací – nově podle novely stavebního zákona – bezpečnost a přístupnost při užívání bude nutné provést. Rozsah a charakter výkresové části není pro tento účel z vyhlášky jednoznačně čitelný. Autor se však domnívá, že podrobnost výkresové části by měla vycházet kromě zásad stanovených v této vyhlášce i z dohody mezi objednavatelem projektové dokumentace a projektantem. Projektant je pro zadavatele projektové dokumentace odborným garantem, že stavbu bude možné také bezpečně užívat, a že bude naplněn základní požadavek na stavby – bezpečnost a přístupnost při užívání. Od zhotovitele se očekává, že nemožnost bezpečnosti a přístupnosti při užívání stavby rozpozná a na tuto vadu upozorní.

3.3 VYHLÁŠKA Č. 268/2009 SB., O TECHNICKÝCH POŽADAVCÍCH NA STAVBY, VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ

Tato vyhláška stanoví základní technické požadavky na stavby, které náleží do působnosti obecných stavebních úřadů. Vyhlášku č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů je potřeba rozšířit nejméně v §8 o základní požadavky na stavby podle Přílohy č. I Základní požadavky na stavby Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011.

Ustanovení vyhlášky se uplatní též u zařízení, změn dokončených staveb, udržovacích pracích, změn v užívání staveb, u dočasných staveb zařízení staveniště, jakož i u staveb, které jsou kulturními památkami, nebo jsou v památkových rezervacích nebo památkových zónách, pokud to závažné územně technické nebo stavebně technické důvody nevylučují. Požadavky obsažené v části druhé až páté vyhlášky platí pro všechny druhy staveb a zařízení, které náleží do působnosti obecných stavebních úřadů, není-li v části šesté uvedeno jinak. Tyto části se vztahují také na bezpečnost a přístupnost při užívání staveb, podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 na bezpečnost a přístupnost při užívání.

Ve třetí části vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, jsou uvedeny požadavky na bezpečnost a vlastnosti staveb. Jeden z hlavních požadavků podle vyhlášky, je bezpečnost při užívání (nově bezpečnost a přístupnost při užívání). „Stavba musí splňovat požadavky uvedené v odstavci 1 § 8 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů při běžné údržbě a působení běžně předvídatelných vlivů po dobu plánované životnosti stavby.“ Výrobky, materiály a konstrukce navržené a použité pro stavbu musí tyto požadavky zaručit. Současně je nutné naplnit základní požadavky na stavby podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011.

Poznámka:
1. Základní požadavky na stavby jsou nově určeny a rozšířeny v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011. V tomto nařízení byl pojem „bezpečnost při užívání“, který je uveden ve vyhlášce č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů,nahrazen termínem „bezpečnost a přístupnost při užívání“.

2. Pro výstavbu v hl. m. Prahy platí nařízení č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze (Pražské stavební předpisy), ve znění nařízení č. 14/2018 Sb. hl. m. Prahy. I pro území hlavního města Prahy však platí Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011.

Velmi důležité je také znění § 55 odst. 2) vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů, kde je uvedeno, že odchylky od norem jsou přípustné pouze tehdy, pokud se prokáže, že navržené řešení odpovídá nejméně základním požadavkům na stavby uvedeným v § 8. Mezi základní požadavky na stavby patří také bezpečnost při užívání (nyní bezpečnost a přístupnost při užívání). Bezpečnost a přístupnost při užívání představuje rovněž možnost provádět bezpečně údržbu budovy/střechy a zařízení na n umístěných.

Pochůzné střechy a terasy musí mít zajištěn bezpečný přístup a musí být na nich provedena opatření zajišťující bezpečnost provozu.

ČSN 73 1901 Navrhování střech – Část 1: Základní ustanovení používá jiné dělení střech z hlediska pohybu osob po střeše a to:

Střechy bez provozu plní především základní funkci. U střech bez provozu se počítá jen s pohybem poučených osob po střešní ploše, zajišťujících kontrolu a běžnou údržbu samotné střechy a souvisejících prvků, konstrukcí a zařízení.

Poznámka:
střechy bez provozu se také nazývají střechy nepochůzné.

Střechy s provozem plní kromě základní funkce i další funkce. Na střechách s provozem je třeba uvažovat také pohyb osob nepoučených.

Poznámka:
Střechy s provozem se také nazývají pochůzné nebo pojížděné.

Střecha musí být přiměřeně plánovanému provozu vybavena zábradlím nebo systémem pro možnost jištění pracovníků údržby a pro upevnění jejich pomůcek při provádění kontroly, údržby i oprav střechy nebo zařízení a konstrukcí přístupných ze střešní plochy. Projektant je tedy povinen posoudit rozsah těchto prací a vyhodnotit rizika, která budou hrozit a tomu přizpůsobit řešení střechy, včetně navržený potřebných opatření k ochraně proti pádu.

Podle čl. 6.6.2 ČSN 73 1901 ochrana proti pádu z výšky je stanovena nařízením vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky. Požadavky na systémy zachycení pádu jsou uvedeny v ČSN EN 363.

Poznámka:
ČSN 73 1901 uvádí pouze odkaz na systémy zachycení pádu podle ČSN EN 363. Na střechách je však možné navrhovat také jiné systémy ochrany proti pádu, např. zadržení pádu, pracovního polohování a další podle ČSN EN 363.

Čl. 7.2.12 ČSN 73 1901 Zajištění bezpečnosti při užívání požaduje, že na střechách musí být zajištěn bezpečný pohyb osob v trasách jejich pohybu a ochrana proti pádu osob z výšky. V případě nebezpečí pádu z výšky se řeší ochrana podle zvláštního právního předpisu (nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky) s využitím výrobků podle ČSN EN 516 a ČSN EN 517, nebo ochranným zábradlím.

Poznámka autora:
zpracovatelé ČSN 73 1901 neuvedli ve výčtu možných výrobků, výrobky podle ČSN EN 795, tedy navrhování kotvicího zařízení jako prostředku určeného k ochraně proti pádu. Autor je přesvědčený, že vynechání této normy je neúmyslné a že navrhování kotvicího zařízení podle ČSN EN 795 je plně v souladu s požadavky zajištění ochrany proti pádu a je plně v souladu s nařízením vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky, na které se norma odkazuje.

3.4 ZÁKONY A NAŘÍZENÍ VLÁDY SE VZTAHEM K BEZPEČNOSTI PROVÁDĚNÍ UDRŽOVACÍCH PRACÍ

Jednotlivé zákony a nařízení vlády ČR k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci nevycházejí pouze ze stavebního zákona, jde o obecně závazná právní ustanovení. Projektová dokumentace stavby, resp. organizace údržbových prací musí dodržovat zásady pro bezpečné vykonávání těchto prací. Projektant se tak bez jejich znalosti neobejde. Je nezbytné mít na zřeteli, že tyto předpisy jsou národní a mohou se v jednotlivých zemích EU lišit. Často tak nelze převzít návrhy a řešení podle zahraničních zvyklostí.

3.4.1 Nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky

Základní požadavek je, že zaměstnavatel přijímá technická a organizační opatření k zabránění pádu zaměstnanců z výšky nebo do hloubky, propadnutí nebo sklouznutí nebo k jejich bezpečnému zachycení (dále jen „ochrana proti pádu“) a zajistí jejich provádění, a to i na všech ostatních pracovištích a přístupových komunikacích, pokud leží ve výšce nad 1,5 m nad okolní úrovní, případně pokud pod nimi volná hloubka přesahuje 1,5 m. Aby však mohl zaměstnavatel tomuto úkolu dostát, je nutné v řadě případů již ve stadiu projekce stavby navrhnout stavebně technická opatření, která to umožní, např. navrhnout systém zachycení pádu, nebo určit místa kotvení pro provádění budoucí údržby apod.

Ochranu proti pádu zajišťuje zaměstnavatel přednostně pomocí prostředků kolektivní ochrany, kterými jsou zejména technické konstrukce, například ochranná zábradlí a ohrazení, poklopy, záchytná lešení, ohrazení nebo sítě a dočasné stavební konstrukce, například lešení nebo pracovní plošiny. Kolektivní ochranu proti pádu – zábradlí, je nutné navrhnout vždy tam, kde bude umožněn vstup jiných osob, než osob povolaných, osob řádně vyškolených a vybavených OOPP.

Prostředky osobní ochrany, kterými jsou osobní ochranné pracovní prostředky proti pádu, se použijí v případě, kdy povaha práce vylučuje použití prostředků kolektivní ochrany nebo není-li použití prostředků kolektivní ochrany s ohledem na povahu, předpokládaný rozsah a dobu trvání práce a počet dotčených zaměstnanců účelné nebo s ohledem na bezpečnost zaměstnance dostatečné. Zde projektant vychází také z doporučených cyklů kontroly přístupných a kontrolovaných částí střech a odhadu cyklů obnovy – viz Příloha B ČSN 73 1901.

Náklady na individuální opatření proti pádu bývají zpravidla nižší, než náklady na kolektivní ochranu. Je tedy nutné velmi přesně v jednotlivých případech určit, kdy lze navrhnout „pouze“ řešení bezpečné práce ve výšce za použití osobních ochranných prostředků proti pádu. Osobní ochranu proti pádu lze použít při dodržení požadavků nařízení vlády č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů, pouze na plochách, kam mají přístup vyslaní, proškolení a náležitě ochrannými prostředky vybavení pracovníci. Na všech ostatních plochách je nutné použít kolektivní opatření, zpravidla odpovídající ochranné zábradlí – viz ČSN 74 3305 Ochranná zábradlí.

Zaměstnavatel zajistí, aby na všech plochách, které nezaručují, že jsou při zatížení osobami, včetně nářadí, pracovních pomůcek a materiálu bezpečné proti prolomení, případně, na nichž toto zatížení není vhodně rozloženo technickou konstrukcí (pracovní, popř. přístupová podlaha apod.), bylo provedeno zajištění proti propadnutí. U dokončených staveb lze odůvodněně předpokládat, že toto riziko nebude časté. Pozornost je potřebné věnovat zatížení při odstraňování nadměrného množství sněhu ze střešního pláště a možnosti bezpečného odstranění nadměrného množství sněhu ze střešního pláště. Při posuzování opatření pro bezpečné odstranění nadměrného množství sněhu je nutné vzít v úvahu, že pracovníci se budou pohybovat po kluzké ploše. Je tedy nutné eliminovat i riziko uklouznutí s možným následkem pádu.

Ochranu proti pádu není nutné provádět:

• na souvislé ploše, jejíž sklon od vodorovné roviny nepřesahuje 10°, pokud pracoviště, popř. přístupová komunikace, jsou vymezena vhodnou ochranou proti pádu, například zábranou umístěnou ve vzdálenosti nejméně 1,5 m od okraje, na němž hrozí nebezpečí pádu (termín „zábrana“ není blíže definován, je tedy možné volit různé druhy zábran).

Poznámka:
Pokud se jedná o kluzkou plochu nelze toto pravidlo aplikovat a je nutné se zabývat i zbývající plochou s ohledem na charakter a rozsah předpokládaných činností.

• podél volných okrajů otvorů, jejichž půdorysné rozměry alespoň vjednom směru nepřesahují 0,25 m.

Práce na střeše mají některé upřesňující požadavky:

Zaměstnance vykonávající práci na střeše je nutné chránit také proti:

• pádu ze střešních plášťů na volných okrajích;
• sklouznutí z plochy střechy při jejím sklonu nad 25°, (lze odvodit, že plocha se sklonem nad 25° je považována vždy za kluzkou);
• propadnutí střešní konstrukcí;
• propadnutí otvorem nechráněným proti propadnutí – zpravidla střešním světlíkem (za otvor nechráněný proti propadnutí se považuje každý otvor, jehož jedna strana přesahuje 25 cm).

Pro zajištění proti sklouznutí u střech se sklonem nad 45° od vodorovné roviny je nutno použít při práci na žebříku položeném na střeše osobní ochranné pracovní prostředky proti pádu. Lze dovodit, že u této střechy i pracovník stojící na lávce, která nemá zábradlí ve všech směrech možného pádu, musí být zajištěn osobním ochranným prostředkem proti pádu. Na tuto skutečnost nelze opomenout u navrhování např. lávek pro přístup ke spalinovým cestám.

Pro přístup ke spalinovým cestám lze použít také vhodné nášlapné lávky. Nášlapné lávky, plošiny ani nášlapné stupně, které jsou toho času na trhu, nejsou certifikovány jako kotvicí zařízení a nelze se k nim připevnit. Neplní funkci bodu kotvicího zařízení ve smyslu ČSN EN 795 a ČSN P CEN/TS 16415, ani bezpečnostního střešního háku podle ČSN EN 517. Nášlapné lávky, plošiny a stupně jsou posuzovány podle ČSN EN 516.

Doporučený postup při rozhodování, v rámci zpracování projektové dokumentace zda je kotvicí zařízení potřebné navrhnout:

4 PROSTŘEDKY OCHRANY OSOB PROTI PÁDU – KOTVICÍ ZAŘÍZENÍ PODLE ČSN EN 795 a ČSN P CEN/TS 16415 PROSTŘEDKY OCHRANY OSOB PROTI PÁDU – KOTVICÍ ZAŘÍZENÍ – DOPORUČENÍ PRO KOTVICÍ ZAŘÍZENÍ V PŘÍPADĚ POUŽITÍ VÍCE NEŽ JEDNOU OSOBOU SOUČASNĚ

Tyto harmonizované normy (ČSN P CEN/TS 16415 a ČSN EN 795) specifikují požadavky, zkušební metody a návody k používání a značení pro kotvicí zařízení navržená výlučně pro používání s osobním ochranným prostředkem proti pádu z výšky. Dále stanovují požadavky na instalaci kotvicího zařízení a určují obsah instalační dokumentace dodávané ke kotvicímu zařízení. Normy se nevztahují ani na bezpečnostní střešní háky (ČSN EN 517) nebo obslužné lávky, plošiny a stupně (ČSN EN 516).

ČSN EN 795 je určena pro použití jednou osobou, ale tyto definice jsou shodné s ČSN P CEN/TS 16415, která platí pro kotvicí zařízení určené pro více osob). Norma člení kotvicí zařízení do několika typů:

• Typ A: Kotvicí zařízení a systémy s jedním nebo vice stabilními kotvicími body, pokud jsou používány, a s potřebou konstrukčního kotvení (konstrukčních kotvení) nebo upevňovacího prvku (upevňovacích prvků) k připevnění ke konstrukci, viz obrázky 3 a 4 normy.
• Typ B: Kotvicí zařízení a systémy s jedním nebo vice stabilními kotvicími body bez potřeby konstrukčního kotvení (konstrukčních kotvení) nebo upevňovacího prvku (upevňovacích prvků) k připevnění ke konstrukci, viz obrázek 5 normy.
• Typ C: Kotvicí zařízení a systémy využívající poddajné vedení s odchylkou od horizontály ne víc než 15° (pokud se měří mezi vnějšími a středními kotveními v jakémkoliv bodě po jeho délce), viz obrázek 6 normy.
• Typ D: Kotvicí zařízení a systémy využívající pevné kotvicí vedení s odchylkou od horizontály ne víc než 15° (pokud se měří mezi vnějšími a středními kotveními v jakémkoliv bodě po jeho délce), viz obrázek 7 normy.
• Typ E: Kotvicí zařízení a systémy pro použití na površích do 5°od horizontály, kde provedení spočívá výhradně na hmotnosti a tření mezi ním samotným a povrchem, viz obrázek 8 normy.

5 PREFABRIKOVANÉ PŘÍSLUŠENSTVÍ PRO STŘEŠNÍ KRYTINY – BEZPEČNOSTNÍ STŘEŠNÍ HÁKY PODLE ČSN EN 517

ČSN EN 517 platí pro bezpečnostní střešní háky (stavební výrobky) umístěné na povrchu šikmých střech a trvale připevněné k nosné konstrukci střechy. Háky jsou určeny pro připevnění žebříků pro pracovníka, pro podepření pracovních plošin a jako kotevní body, ke kterým se připevňují osobní ochranné prostředky proti pádu nebo slouží pro přidržení.

Norma stanovuje základní rozměry, použité materiály, požadavky s ohledem na únosnost bezpečnostních střešních háků připevněných ke střešní konstrukci včetně jejich upevňovacího systému a rozsah zkoušek.

Bezpečnostní střešní háky se dělí do dvou kategorií:

• Typ A: Háky umožňující zatížení pouze jedním směrem. Tyto háky nelze osadit tam, kde by mohlo dojít k zatížení jiným směrem, než pro který je hák konstruován.
• Typ B: Háky umožňující zatížení všemi směry. Umožňují všestrannější využití.

6 PRINCIPY NAVRHOVÁNÍ ZADRŽOVACÍCH A ZÁCHYTNÝCH SYSTÉMŮ PROTI PÁDU OSOB

Základním kritériem pro rozhodování projektanta při volbě systému určeného k ochraně proti pádu je charakter, četnost, náročnost jednotlivých aktivit na posuzované ploše. Pokud projektant dospěje k závěru, že daná plocha bude určena pouze pro pohyb pracovníků (pověřených výkonem práce, vybavených a řádně poučených), může navrhnou systém zadržení nebo zachycení pádu, resp. kotvicích zařízení, případně na šikmí střeše navržením bezpečnostních střešních háků. Dále je nutné definovat případná rizika, ke kterým může při práci na střechách/plochách s rizikem pádu docházet. Práce lze charakterizovat jako běžné, plánované a nahodilé, či okamžité vynucené. Je nutné také zvážit, zda pravidelnou práci, nebo nahodilou či okamžitou, je nutné provádět i v extrémních podmínkách, za deště, sněžení, mrazu, v situaci, kdy bude plocha s rizikem pádu kluzká apod. Tyto nepříznivé podmínky jsou vždy náročné na zajištění bezpečnosti práce. Současně je nezbytné respektovat požadavky nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky v nutnosti navrhnout kolektivní ochranu proti pádu.

Rozdílný bude přístup k řešení „pouze“ ochrany proti pádu při kontrolních činností a jiná řešení vyžadují aktivity, při nichž pracovník vykonává některé náročnější úkony, nebo dochází k přenášení břemen. Není možné zapomínat i na bezpečnou možnost dostat se na místo výkonu konkrétní práce. Po určení pracovních aktivit se zjistí, na kterých plochách (na celé ploše nebo pouze některých jejích částech) se budou pracovníci pohybovat a pracovat a zda pracovníkům bude hrozit riziko pádu. Tyto plochy je pak nutné odpovídajícím způsobem vybavit zařízením určeným pro ochranu proti pádu. Jedním z možných řešení je i kombinace kolektivní ochrany (např. ochranné zábradlí) na určité části plochy a na zbývající části zadržovací systémy a systémy zachycení pádu jako prostředek osobní ochrany proti pádu. V žádném případě nelze zapomínat i na péči o světlíky, pokud nejsou chráněny proti propadnutí, například vloženou záchytnou sítí/mříží podle ČSN EN 1263-1 Dočasné stavební konstrukce – Záchytné sítě – Část 1: Bezpečnostní požadavky, zkušební postupy.

Poznámka:
Podle ČSN EN 14963 Prvky střešního pláště – Pásové plastové střešní světlíky s podstavcem nebo bez podstavce – Klasifikace, požadavky a zkušební metody, nejsou tyto světlíky pochozí. Nejsou tedy odolné proti propadnutí.

Určení vhodného typu kotvicích zařízení / bezpečnostních střešních háků

Rozhodující roli hraje doba, náročnost i způsob používání při:

• krátkodobé činnosti;
• dlouhodobé činnosti;
• pravidelné činnosti;
• činnosti, které vykonává více osob současně;
• nahodilé činnosti;
• akutní a neodkladné činnosti;
• pracích vyžadujících velký rádius pohybu;
• práci s břemeny;
• zvláště rizikových pracích apod.

Pro pravidelné práce volíme zejména zařízení s permanentním kotvicím poddajným/pevným vedením (viz typ C podle ČSN EN 795), pro práce vyžadující velký rozsah pohybu pak poddajné kotvicí vedení průjezdné, tedy takové, které nevyžaduje převazování mezi jednotlivými poli poddajného/pevného kotvicího vedení.

Poznámka:
Poddajné kotvicí vedení může být ocelové i textilní lano. Textilní lano je přenosné a umožňuje osazení v místě práce. Nevyhovuje však pokud není možné bezpečné osazení tohoto lana (např. pracovník je trvale na ploše, kde mu hrozí trvalé riziko pádu a nemůže tak bezpečně propojovat samostatné kotvicí body, v situaci, kdy plocha je kluzká a při uklouznutí hrozí riziko pádu z výšky.

Obdobně postupujeme, když opatření pro práce neodkladné, prováděné často v mimořádných situacích (např. kluzkých plochách), pro práce, které je nutné provádět za nepříznivých povětrnostních podmínek, a také těch, které nesnesou odkladu, např. odstraňování nadměrného množství sněhu ze střešního pláště.

Důležitou, i když obtížně řešitelnou skutečností je, že pracovník se nemusí chovat tak, jak projektant předpokládá. Je nutné zvážit všechny eventuality, které mohou nastat a s jejich řešením se vypořádat. Např. pouze barevně označené cesty pro pohyb pracovníka nemusí znamenat, že se pracovník nebude pohybovat mimo tuto plochu v období, kdy bude sněhová pokrývka. Rovněž způsob navržení zadržovacího systému musí eliminovat všechna případná rizika, spočívající v nesprávném použití (systém zadržení pádu musí znemožnit dostat se na místa, kde by pád mohl nastat). Návrh systému zachycení pádu musí brát v úvahu výšku pro bezpečné zachycení pádu, možnost v případě zachycení pádu kontaktu s fasádou, s prosklenou částí fasády, různými výstupky na fasádě apod. S ohledem na riziko síly působící na tělo pracovníka při zachycení pádu je nutné považovat za maximální délku přesahu spojovacího prostředku s tlumičem 1500 mm. Potřebnou výšku pro bezpečné zachycení pádu je potřebné odvodit podle těchto pravidel:

U ploch s výškou cca 5 metrů a méně je nutné s ohledem na bezpečné zachycení pádu postupovat mimořádně pozorně. Pro určení potřebné výšky pro bezpečné zachycení pádu je nutné zahrnout přesah spojovacího prostředku, případný průvěs poddajného kotvícího vedení (u přenosného poddajného kotvicího vedení může být až 3 500 mm), délku rozvinutého tlumiče pádu, výšku osoby i rezervu 1 m.

Poznámka:
Maximální délka přesahu spojovacího prostředku vychází z vymezení „nebezpečné plochy“ u ploch se sklonem do 10° v šíři 1 500 mm.

Systémy ochrany proti pádu je nutné navrhovat tak, aby byly uživatelsky „pochopitelné“:

• je-li to možné, je vhodné navrhnout jednu maximální délku spojovacího prostředku pro celou střechu;
• pokud to není možné, pak volit délky spojovacího prostředku s ohledem na možnost vysvětlení a používání, např. jednu délku při práci u volného okraje střechy a druhou při práci u nezabezpečených otvorů, např. světlíků.

Projektant si potřebuje osvojit i znalosti o navrhování a používání certifikovaných výrobků. Výrobci použití svých výrobků vždy omezují jen na předem definované účely a způsoby instalace. Bez této znalosti lze systémy ochrany proti pádu navrhovat jen obtížně. V případě, že výrobce nedokládá zkoušky o upevnění na konstrukci, nese projektant odpovědnost za propojení kotvicího zařízení – prvků s konstrukcí.

Poznámka: 
Na trhu jsou kotvicí zařízení, která byla odzkoušena oprávněnou laboratoří na upevnění daného kotvicího zařízení a určitý druh nosné konstrukce, u ostatních je odpovědností projektanta za upevnění na nosnou konstrukci.

Ve smyslu ČSN 73 1901 musí být dokumentace střechy zpracována v souladu s příslušným právním předpisem (vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, ve znění pozdějších předpisů, ve znění vyhlášky č. 268/2011 Sb.) a nejméně v rozsahu stanoveném příslušným prováděcím předpisem (nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky).

V dokumentaci pro stavební povolení se doporučuje z hlediska požadavků na střechy uvést (mimo jiné), zejména:

• zatížení střechy a jejich částí zohledňující zatížení prováděním údržbyꓼ
• požadované technické vlastnosti navržených výrobků, podle možností uvedené referenčním typem výrobků, a další.

V dokumentaci pro provedení stavby se dále doporučuje z hlediska požadavků na střechy uvést (mimo jiné), zejména:

• zásady kontrolního a zkušebního plánuꓼ
• zásady kontrol a podmínky běžné údržby a další.

Pro stavební úpravy se tyto požadavky uplatní přiměřeně.

6.1 PLOCHY SE SKLONEM DO 10° (BEZ KLUZKÉHO POVRCHU)

U těchto ploch se předpokládá povinnost řešit ochranu proti pádu v zóně nejméně 1 500 mm od volného okraje střechy – plochy, nebo od hrany otvoru nezabezpečeného proti propadnutí.

Toto vymezení (vzdálenosti 1 500 mm) nelze vztahovat na plochy, které jsou kluzké (viz nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky). Na těchto plochách lze navrhovat kotvicí zařízení s poddajným/pevným kotvicím vedením. V případě, že na těchto plochách jsou vykonávány činnosti, při kterých by se mohlo i nedopatřením vstoupit do „rizikové“ zóny 1 500 mm od volného kraje nebo nezabezpečené hrany otvoru, musí být tato riziková zóna odpovídajícím způsobem vymezena zábranou. Za zábranu lze v dané konkrétní situace (vždy podle vyhodnocení rozsahu, četnosti, období provádění prací apod.) považovat také viditelnou linii kotvícího zařízení. Obecně pouhé barevné označení na povlakové krytině nelze vždy považovat za dostatečné (například při sněhové pokrývce).

Poznámka:
Nařízením vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky se vyžaduje vymezení zóny 1 500 mm vhodnou zábranou. Termín zábrana není v tomto nařízení vlády blíže definován.

6.2 PLOCHY SE SKLONEM NAD 25º A PLOCHY NAD 45º (NUTNÉ ZAJIŠTĚNÍ I PROTI UKLOUZNUTÍ, RESP. V CELÉ PLOŠE)

Plochy nad 25° se považují vždy za kluzké (viz nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky), bez ohledu na to, jaký mají povrch. Plochy se sklonem na 45° vyžadují, pokud není pracovník ve všech směrech možného pádu chráněn ochranným zábradlím, použití OOPP proti pádu. Pracovníka je nutné jistit i v případě, že stojí na lávce, která není opatřena ochranným zábradlím ve všech směrech možného pádu a ve všech směrech, kde by hrozilo riziko pádu.

6.3 PLOCHY SE ZVLÁŠTNÍMI TVARY SE SKLONEM DO 10°

Tyto plochy nepravidelných tvarů je nutné řešit vždy s ohledem na způsob výkonu pracovních aktivit a místa výskytu pracovníků na ploše.

Shrnutí:

U ploch se sklonem do 10°, bez rizika uklouznutí, je nutné počítat s použitím OOPP na definovaných rizikových plochách – viz nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky. U ploch s rizikem uklouznutí (tedy také u ploch se sklonem do 10°), u ploch s plastovým hydroizolačním povrchem (za vlhka), nebo nutností vstupovat na plochu i v zimním období, je nutné individuální posouzení možných rizik i v jiných případech, tedy i mimo plochu ve vzdálenosti 1 500 mm od volného okraje. U ploch se sklonem nad 25º je nutné navíc uvažovat vždy i s ochranou proti uklouznutí v celé ploše bez ohledu na charakter povrchu, vždy s ochranou proti pádu za použití OOPP, u ploch se sklonem nad 45° pak v celé ploše mimo plochy zabezpečené zábradlím osazeným ve všech směrech možného pádu.

7 PŘÍKLADY ŘEŠENÍ PLOCHÝCH A PULTOVÝCH STŘECH A STŘECH S RIZIKEM PÁDU ZA POUŽITÍ KOTVICÍCH ZAŘÍZENÍ

Řešení systémů ochrany osob proti pádu podle způsobu řešení lze rozdělit na tři typy:

• systém tvořený samostatnými kotvicími zařízeními/prvky;
• systém s poddajným/pevným kotvicím vedením tvořený kotvicím zařízení typu C, kdy je použito jako poddajné kotvicí vedení drátěný kabel nebo textilní lano;
• kombinovaný systém (kombinace kotvicího zařízení s poddajným/pevným kotvicím vedením a samostatných kotvicích zařízení/prvků).

7.1 SYSTÉM TVOŘENÝ KOTVICÍM ZAŘÍZENÍM SLOŽENÝM ZE SAMOSTATNÝCH KOTVICÍCH ZAŘÍZENÍ/PRVKŮ

Toto řešení vykazuje převážně nevýhody, je použitelné na malých plochách, kde by jiný způsob nebyl efektivní.

Mezi nevýhody patří zejména:

• velké množství prostupů střešním pláštěm;
• při větším rozsahu pohybu – nastává nutnost častého „překládání“ karabiny spojovacího prostředku z jednoho bodu na druhý pro dodržení povolené délky pádu na spojovacím prostředku;
• riziko nesprávné délky spojovacího prostředku;
• u větších ploch určených k ochraně proti pádu také vyšší cena.

7.2 HORIZONTÁLNÍ KOTVICÍ ZAŘÍZENÍ S PODDAJNÝM KOTVICÍM VEDENÍM, PŘÍPADNĚ PEVNÝM KOTVICÍM VEDENÍM

Systém tvořený kotvicím zařízením, je složený ze samostatných kotvicích prvků s možností propojení poddajným kotvicím vedením (textilním lanem):

Mezi výhody patří:

• větší pracovní komfort;
• nižší riziko nesprávné délky spojovacího prostředku.

Mezi nevýhody patří:

• obtížné řešení rohových (vzdálených) ploch;
• obtížné řešení nepravidelných tvarů střechy;
• nutnost přemísťování poddajného kotvícího vedení – v provedení textilní lano.

7.3 KOMBINOVANÝ SYSTÉM (KOMBINACE PODDAJNÉHO/PEVNÉHO KOTVICÍHO VEDENÍ A SAMOSTATNÝCH KOTVICÍCH ZAŘÍZENÍ/PRVKŮ)

Výhody tohoto řešení:

• optimální počet kotvicích zařízení – prvků;
• dobrý pracovní komfort;
• možnost řešení i složitých a nepravidelných tvarů zabezpečované plochy.

8 ZPŮSOBY NAVRHOVÁNÍ ZADRŽOVACÍCH SYSTÉMŮ A SYSTÉMŮ ZACHYCENÍ PÁDU

Při navrhování kotvicích zařízení/prvků je nutno dodržovat některé zásady, které v maximální míře vyloučí chybu při nesprávném nastavení délky spojovacího prostředku. Následky pádu z výšky velmi často závažné následky, rychlost záchrany je vždy rozhodujícím činitelem. Doba vyproštění pracovníka, jehož pád byl bezpečně zachycen, nemá překročit 10 až 20 minut. Rozhodující vliv na případné zranění má zejména potřebná výška pro bezpečné zachycení pádu. Při navrhování kotvicích zařízení je nutné počítat vždy s nejvíce nepříznivou situací, která může nastat. Systém je třeba volit tak, aby co nejvíce eliminoval možné chyby v jeho použití.

Některé zásady navrhování kotvicích bodů

Výška případného pádu na spojovacím prostředku nesmí být více než 1,5 m. Při výpočtu potřebné výšky pro bezpečné zachycení pádu je nutné počítat i s prodloužením/průvěsem poddajného kotvicího vedení.

Poznámka:
Výška volného pádu je definována jako délka spojovacího prostředku od hrany pádu k upevněné osobě. U kotvicích zařízení určených zejména pro bezpečnost udržovacích prací je nutné mít na paměti, že je již dokončena fasáda ve fasádě mohou být prosklené otvory a že na fasádě mohou být také různé výstupy. To vše může způsobit zranění při zachycení pádu. Proto je délka pádu na spojovacím prostředku často kratší, než umožňuje využití OOPP při zhotovování stavby. Vhodnější než systém zachycení pádu, je navržení zadržovacího systému, který neumožňuje dosažení ploch, kde by mohl nastat volný pád.

Výšku volného pádu také vymezují rovněž výrobci OOPP a je nutné důsledně respektovat i jejich návody k použití.

Samostatné kotvicí zařízení/prvky pro účely ochrany proti pádu (zadržovací systémy a systémy zachycení pádu) nemohou být umísťovány na hranu možného pádu. Takto umístěné kotvicí zařízení – prvky neumožňují bezpečný pohyb po ploše mezi jednotlivými kotvicími body, pracovník se trvale pohybuje po ploše, kde je ohrožený pádem. U ploch se sklonem do 10° je bezpečné dosažení kotvicího zařízení/prvků, které jsou umístěny blíže k nezabezpečené hraně, než je 1 500 mm, nemožné bez použití dalšího kotvicího zařízení – prvku.

Kotvicí zařízení s permanentním poddajným/pevným kotvicím vedením (drátěný kabel) je možné umístit i na hranu možného pádu. Způsob umístění kotvicích zařízení v ploše, musí být vždy v souladu s návody výrobce. Zejména vzdálenosti mezi jednotlivými kotvicími zařízeními/prvky jsou limitující.

Kotvicí zařízení/prvek smí být osazen jen na takový konstrukční prvek stavby, který splňuje podmínky pro osazení konkrétního typu konstrukčního kotvení.

Zatížení při případném zachycení pádu se přenáší nejen na nosný prvek, ale i na konstrukční kotvení kotvicího zařízení a konstrukci, na kterou je kotvicí zařízení upevněno. V případě pochybnosti o vhodnosti použít nosný prvek k upevnění kotvicího zařízení/prvku je nutné řešení konzultovat s autorizovanou osobou v oboru statiky a dynamiky staveb. Minimální statická pevnost kotvícího bodu pro 1 osobu je 12 kN – viz ČSN EN 795.

Návrh rozmístění kotvicího zařízení/prvků se provádí vždy pro daný systém daného výrobce, obecný návrh bez respektování požadavků výrobce je obtížné. Instalace výrobků jiného než uvažovaného výrobce, zpravidla vede k nutnosti přepracovat návrh zadržovacích systémů nebo systémů zachycení pádu.

Záměna výrobků by mohla vést k nesprávné funkci systému.

Určení délky spojovacího prostředku:

8.1 NEJČASTĚJŠÍ CHYBY V UMÍSTĚNÍ KOTVICÍCH ZAŘÍZENÍ

Umístění kotvicího zařízení/prvku do středu čtvercové plochy přináší riziko překročení povolené délka přesahu spojovacího prostředku:

Tato varianta vyžaduje použití spojovacího prostředku OOPP do nejvzdálenějšího místa plochy. V místě nejkratší vzdálenosti je však překročena povolená výška pádu a hrozí riziko úrazu. Ani dva body nesprávně umístěné na téže ploše nemusí tuto situaci řešit.

Rovněž v tomto případě hrozí riziko „nadměrného“ pádu na spojovacím prostředku v nejbližším místě hrany od osazeného kotvicího zařízení.

Pracovníkovi, který spadne v rohu plochy, se spojovací prostředek posune na kolmici k volnému okraji plochy.

Více nemusí vždy znamenat lépe:

8.2 URČENÍ DÉLKY SPOJOVACÍHO PROSTŘEDKU OOPP BEZ POMOCNÉHO KOTVICÍCHO ZAŘÍZENÍ – PRVKU

Toto řešení nevyhovuje zásadám pro umístění kotvicího zařízení pro překročení povoleného přesahu délky spojovacího prostředku

Poznámka:
Pracovník nemusí vždy vstoupit na volný okraj/atiku, ale postačí, pokud stojí v dostatečné vzdálenosti od volného okraje.

8.3 URČENÍ DÉLKY SPOJOVACÍHO PROSTŘEDKU S POMOCNÝM KOTVICÍM ZAŘÍZENÍM

V tomto případě, kdy je kotvicí zařízení/prvek ve větší vzdálenosti od nejbližší hrany pádu, musí být na diagonále ve směru k rohovému bodu umístěn ještě jeden kotvicí bod, umístěný 10 m od základního kotvicího bodu. Toto řešení vyžaduje při práci v rohových částech řešené plochy použít dvě délky spojovacího prostředku.

8.4 PŘÍKLADY ŘEŠENÍ PLOCH SE SKLONEM DO 10° ZA POMOCI JEDNOTLIVÝCH KOTVICÍCH ZAŘÍZENÍ – PRVKŮ

Příklad použití kotvicího zařízení – prvků.

U tohoto způsobu se projevují tyto nevýhody:

• mnoho míst kotvení;
• mnoho prostupů střešním pláštěm;
• nebezpečí pochybení při volbě délky spojovacího prostředku;
• časté přemísťování spojovacího prostředku.

I v případě, že jsou dodrženy správné vzdálenosti od volného okraje, může nastat situace, kdy pracovník nesprávně posoudí potřebnou délku spojovacího prostředku. Takto navržený systém nezajišťuje dostatečné vyloučení nesprávného postupu.

Vzdálenost kotvicích zařízení/prvků od hrany je správná. Hrozí však riziko špatné volby délky spojovacího prostředku. Například při vzdálenosti mezi kotvicím zařízením/prvky 7,50 m a vzdálenosti kotvicího zařízení/prvků od hrany střechy 2,5 m, délka spojovacího prostředku překročí 4,0 m.

8.5 PŘÍKLADY ŘEŠENÍ PLOCH SE SKLONEM DO 10° ZA POMOCI KOTVICÍCH ZAŘÍZENÍ S PODDAJNÝM/PEVNÝM KOTVICÍM VEDENÍM

Pro tento případ jsou použity kotvicí zařízení/prvky s možnou vzdáleností mezi sebou 10,0 m

Takto zvolené řešení umožní přístup ke hraně plochy i ke všem světlíkům. Při pravidelné práci na a v blízkosti světlíků je vhodné zvolit kotvicí zařízení s poddajným/pevným kotvicím vedením mezi všemi řadami světlíků.

Upozornění:

Pracovník vykonávající práce musí být upozorněn na povinnost přístupu ke světlíkům pouze ze strany poddajného kotvicího vedení. Pod světlíkem se nemůže vyskytovat překážka, na kterou by pracovník při zachycení pádu narazil.

Každý typ certifikovaných kotvicích zařízení prvků má přesně stanovenou maximální vzdálenost mezi jednotlivými kotvicími zařízeními – prvky! Tu je potřebné respektovat.

8.6 PŘÍKLADY ŘEŠENÍ PLOCH SE SKLONEM DO 10° ZA POMOCI KOMBINACE JEDNOTLIVÝCH KOTVICÍCH ZAŘÍZENÍ S PODDAJNÝM/PEVNÝM KOTVICÍM VEDENÍM A SAMOSTATNÝCH KOTVICÍCH ZAŘÍZENÍ/PRVKŮ

Vysvětlivky: EAP = samostatné kotvicí zařízení/prvek

Správné umístění pomocných kotvicích prvků je velmi důležité!

8.7 PLOCHY S NEDOSTATEČNOU VÝŠKOU PRO BEZPEČNÉ ZACHYCENÍ PÁDU

Tato varianta je nutná vždy tam, kde není dostatečná výška pro bezpečné zchycení pádu nejméně 3 až 3,5 m – spojovacího prostředku, plus průvěs/průhyb poddajného kotvicího vedení, plus výška těla 2,0 m, plus rezerva 1,0 m. Systém musí být navržen jako systém zadržení pádu. Pracovník se nesmí dostat do pozice, kdy by mohl pád nastat.

Nevýhody této varianty:

• na střeše by měli být pracovníci vybavení zatahovacím zachycovačem pádu;
• při nutnost okamžitého zásahu na střeše nemusí být pracovníci takto vybaveni a je nutné volit zkrácení spojovacího prostředku v místech malé výšky pro bezpečné zachycení pádu;
• nutnost mít tuto skutečnost trvale na paměti.

Mnohem vhodnější je v úsecích, kde není dostatečná výška pro bezpečné zachycení pádu, kotvicí zařízení/prvky oddálit tak, aby byla na celé ploše jednotná délka spojovacího prostředku.

Upozornění:

Zatahovací zachycovač pádu nezkracuje délku pádu na spojovacím prostředku přesahujícím přes volný okraj.

Pracovník se nesmí dostat do situace, kdy by došlo k pádu na níže ležící plochu!

8.8 PŘÍKLAD ŘEŠENÍ PLOCHÝCH STŘECH SE ZVLÁŠTNÍMI TVARY S POUŽITÍM SAMOSTATNÝCH KOTVICÍCH ZAŘÍZENÍ/PRVKŮ A KOTVICÍCH ZAŘÍZENÍ S PODDAJNÝM/PEVNÝM KOTVICÍM VEDENÍM

Vysvětlivky: EAP samostatný kotvicí bod

Obdobným způsobem se lze vypořádat s většinou případů, které mohou nastat. Kombinace systému s poddajným/pevným kotvicím vedením a samostatných kotvicích prvků umožňuje různé kombinace. Vždy je však nutné dbát na zásadu správného navrhování: konkrétní řešení bezpečné práce na plochách s rizikem pádu musí v nejvyšší míře vyloučit případné chyby, ke kterým by i nepozorností mohlo dojít!

Platí zásada: pokud k chybě při použití zadržovacích nebo systémů zachycení pádu může dojít, také k ní zpravidla dojde!

8.9 PŘÍKLAD ŘEŠENÍ SEDLOVÉ STŘECHY POMOCÍ KOMBINACE SYSTÉMU S PODDAJNÝM KOTVICÍM VEDENÍM A SAMOSTATNÝCH KOTVICÍCH ZAŘÍZENÍ/PRVKŮ

Pro tato řešení platí pravidla uvedená v předchozích odstavcích. U pultové střechy je nutné počítat s rizikem pádu po celém obvodu střechy. V případě, že jsou kotvicí body osazeny ve středové části a sklon je nad 10°, nebo povrch lze považovat za kluzký, je nutné také vyřešit způsob, jak se pracovník bezpečně dostane ke kotvicím zařízením/prvkům. Nejvhodnější bývá možnost výlezu v blízkosti kotvicích zařízení/prvků nebo v blízkosti poddajného kotvicího vedení.

Vysvětlivka: EAP – samostatné kotvicí zařízení – prvek

Pro tato řešení platí také pravidla uvedená v předchozích kapitolách.

8.10 PŘÍKLADY ŘEŠENÍ ŠIKMÝCH STŘECH ZA POUŽITÍ KOTVICÍCH ZAŘÍZENÍ S PODDAJNÝM KOTVICÍM VEDENÍM

Způsob řešení:

• systém s poddajným/pevným kotvicím vedením – varianta přes hřeben je povolena pouze do 15° (poddajné kotvicí vedení se nesmí odchýlit od vertikály více než 15°).

Volba vhodného typu a způsobu řešení kotvicího zařízení je také limitována typem krytiny.

8.11 PŘÍKLADY ŘEŠENÍ SEDLOVÉ STŘECHY POMOCÍ HORIZONTÁLNÍHO SYSTÉMU S PODDAJNÝM/PEVNÝM KOTVICÍM VEDENÍM (SCHEMATICKÉ ZNÁZORNĚNÍ MOŽNÉHO ŘEŠENÍ NEPŘEDPOKLÁDÁ MOŽNOST PROPADNUTÍ STŘECHOU)

Možná rizika:

• pád na volném okraji;
• uklouznutí po povrchu střechy.

8.12 PŘÍKLADY ŘEŠENÍ POCHOZÍCH ŽLABŮ A OKAPŮ (SCHEMATICKÉ ZNÁZORNĚNÍ MOŽNÉHO ŘEŠENÍ)

8.13 PŘÍKLADY ŘEŠENÍ STŘECH SE SKLONEM NAD 25º ZA POUŽITÍ KOTVICÍCH ZAŘÍZENÍ (SCHEMATICKÉ ZNÁZORNĚNÍ MOŽNÉHO ŘEŠENÍ)

Upozornění:

U těchto střech je nutné vždy považovat povrch za kluzký, viz nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky.

Možná rizika:

• pád na volném okraji;
• uklouznutí po povrchu střechy a pád ze střechy.

Poznámka:
U střech nad 45° je nutné osobní zajištění proti pádu ve všech směrech možného pádu.

8.14 PŘÍKLADY ŘEŠENÍ STŘECH SE SKLONEM DO 25° ZA POUŽITÍ BEZPEČNOSTNÍCH STŘEŠNÍCH HÁKŮ PODLE ČSN EN 517 (SCHEMATICKÉ ZNÁZORNĚNÍ MOŽNÉHO ŘEŠENÍ, NEPŘEDPOKLÁDÁ SE MOŽNOST PROPADNUTÍ STŘECHOU) PODLE ČSN EN 517

Možná rizika:

• pád na volném okraji,
• uklouznutí po povrchu střechy.

Při použití tohoto typu řešení musí být respektována vzdálenost a rozmístění krokví. Tyto příklady předpokládají celoplošný pohyb. Na šikmých střechách je pravidla pohyb nutný pouze v některých částech střechy.

8.15 PŘÍKLADY ŘEŠENÍ SEDLOVÝCH STŘECH SE SKLONEM NAD 25º S POUŽITÍM BEZPEČNOSTNÍCH STŘEŠNÍCH HÁKŮ PODLE ČSN EN 517 (SCHEMATICKÉ ZNÁZORNĚNÍ MOŽNÉHO ŘEŠENÍ, NEPŘEDPOKLÁDÁ MOŽNOST PROPADNUTÍ STŘECHOU) PODLE ČSN EN 517

Možná rizika:

• pád na volném okraji;
• uklouznutí po povrchu střechy.

Tento typ střechy vyžaduje ochranu proti uklouznutí v celé ploše střechy viz nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky. Takto navržené rozmístění bezpečnostních střešních háků je možné použít i při montáži střešního pláště. Při údržbě a obsluze šikmé střechy není zpravidla nutné celoplošné řešení. Při využití dalšího nejbližšího bezpečnostního střešního háku se předpokládá používání teleskopické tyče pro zachycení k dalšímu bezpečnostnímu střešnímu háku za využití dvou spojovacích prostředků. Tyto příklady předpokládají celoplošný pohyb. Na šikmých střechách je pravidla pohyb nutný pouze v některých částech střechy.

8.16 PŘÍKLADY ŘEŠENÍ VALBOVÝCH STŘECH SE SKLONEM NAD 25º S POUŽITÍM BEZPEČNOSTNÍCH STŘEŠNÍCH HÁKŮ PODLE ČSN EN 517 (SCHEMATICKÉ ZNÁZORNĚNÍ MOŽNÉHO ŘEŠENÍ, NEPŘEDPOKLÁDÁ MOŽNOST PROPADNUTÍ STŘECHOU) PODLE ČSN EN 517

Možná rizika:

• pád na volném okraji;
• uklouznutí po povrchu střechy.

Doplňující informace

Bezpečnostní střešní háky (viz ČSN EN 517) na rozdíl od sněhových háků nezvyšují množství zadržovaného sněhu a tím zatížení střechy. Některé typy bezpečnostních střešních háků umožňují osazení montážních lávek i položení žebříku zpravidla délky do 3,0 m. Také tento sklon střechy vyžaduje ochranu proti uklouznutí v celé ploše střechy. Takto navržené rozmístění bezpečnostních střešních háků je možné použít i při montáži střešního pláště. Tyto příklady předpokládají celoplošný pohyb. Na šikmých střechách je pravidla pohyb nutný pouze v některých částech střechy.

9 PRAVIDLA INSTALACE

Instalace kotvicích zařízení a závěsných bezpečnostních střešních háků lze provádět výhradně:

• podle zpracovaného návrhu – viz nařízení vlády č. 362/2005 Sb., přílohy I odst. 1, bod 3);
• instalovat lze pouze výrobky, který byly řádně certifikovány nebo navrženy autorizovanou osobu v oboru statiky a dynamiky stavebꓼ
• důsledně podle instalačního návodu dodaného pro dané kotvicí zařízení/prvek;
• je povolena instalace pouze řádně certifikovaných prvků a systémů. Jiné výrobky musí být doloženy statickým výpočtem;
• upevnění na nosnou konstrukci stavby musí být doloženo protokolem o provedení zkoušky upevnění na daných typ konstrukce od akreditované laboratoře nebo statickým výpočtemꓼ
• o instalaci je vedena předepsaná instalační dokumentace – viz Příloha A ČSN EN 795;
• instalaci smí provádět pouze oprávněná osoba nebo organizace, která je k tomuto účelu řádně vyškolena oprávněnou osobou, je vyškolená, zaučená, u které byly ověřené znalosti systému, který je instalován;
• kotvicí zařízení a součásti kotvicího zařízení musí být bez koroze, poškození a deformací, kotvicí zařízení musí být dostatečně odolné vůči korozi – viz ČSN EN 795;
• je nutné dodržovat doporučení k použití ostatních výrobků v souvislosti s tímto výrobkem (např. OOPP);
• kotvicí zařízení a bezpečnostní střešní háky nesmí zpravidla přijít do styku s chemikáliemi nebo jinými agresivními látkami;
• v případě pochybností o funkčnosti a způsobu instalace je nutné se vždy obrátit na výrobce;
• zabezpečení volných okrajů střechy musí být spolehlivé, musí zabránit volnému pádu pracovníků a musí být instalováno před započetím prací na střeše/ploše;
• samostatně je nutné řešit zajištění bezpečné práce pro firmu instalující kotvicí zařízení.

Informace o instalaci je povinen dodávat výrobce/dovozce a instalační firma a měly by být poskytnuty v českém jazyce. ČSN EN 795 Příloha A uvádí, které informace musí výrobce poskytnout.

Dokumentace dodávaná po instalaci je uvedena v ČSN EN 795 Příloha A. Součástí instalační dokumentace je i fotografická dokumentace, zvláště tam, kde upevnění není po dokončení instalace viditelné.

Upozornění:

Kotvicí zařízení a bezpečnostní střešní háky navrhované podle ČSN EN 795 nejsou určeny k trvalému zatěžování ani k přepravě materiálu a osob!

Pro navrhování umístění kotvicích zařízení a bezpečnostních střešních háků je nezbytná znalost jednotlivých typů a instalační dokumentace dodané výrobcem!

Jiný způsob instalace než jaký určuje výrobce, není dovolen!

Upevnění kotvicího zařízení/prvků: Pokud výrobky nejsou doloženy protokolem od akreditované laboratoře o zkouškách na typ upevnění na danou konstrukci, musí být upevnění doloženo výpočtem autorizovanou osobou v oboru statiky a dynamiky staveb – viz ČSN EN 795 Příloha A.

Periodické prohlídky: kotvicí zařízení podléhají periodickým prohlídkám. Rozsah a charakter periodické prohlídky je obsažen v ČSN EN 795 Příloha A3. Periodické prohlídky kotvícího zařízení se provádějí v souladu s ČSN EN 365.

10 ZÁSADY PRO NAVRHOVÁNÍ ZAŘÍZENÍ URČENÝCH PRO PRÁCI FORMOU LANOVÉHO PŘÍSTUPU PRO PRACOVNÍ POLOHOVÁNÍ ČSN EN 363

Při rozhodování, zda řešit údržbu fasády (mytí, výměna dílů apod.) přístupem ze země například pomocí zdvižných plošin nebo systémem lanového přístupu nebo pracovního polohování je potřebné vzít také v úvahu náklady na provádění údržby ve vztahu k ceně práce a k ceně navrženého systému.

10.1 PRACOVNÍ POLOHOVACÍ SYSTÉM

Je systém ochrany proti pádu, který umožňuje, aby uživatel pracoval podepřený v napnutí nebo zavěšení takovým způsobem, že je zabráněno pádu. Tento systém není pro údržbu fasády zpravidla vhodný, vyžaduje možnost dostat se bezpečně na pracovní místo. Lze jej většinou použít tam, kde máme vhodný/bezpečný přístup na pracovní místo, např. střešním oknem. V pracovních polohovacích systémech se pracovník spoléhá zejména na prostředek pro podporu. Proto je nutné věnovat podpoře náležitou pozornost. Podpora musí být nejen dostatečně únosná, ale musí umožňovat i bezpečnou podporu, např. protiskluzovou úpravou podpory. Pracovník musí mít také možnost záložního zajištění, jako je např. systém zachycení pádu. Tento systém se zpravidla skládá z kotvicího prvku (bodu), zachycovacího postroje a polohovacího spojovacího prostředku.

10.2 SYSTÉM LANOVÉHO PŘÍSTUPU

Je systém ochrany osob proti pádu, který umožňuje uživateli dostat se na pracovní místo a z pracovního místa v podepření nebo zavěšení takovým způsobem, že je zabráněno volnému pádu nebo je volný pád bezpečně zachycen.

Systém lanového přístupu

• poskytuje přístup k pracovnímu místu a/nebo z pracovního místa v podepření nebo zavěšení;
• zabraňuje volnému pádu nebo bezpečně zachycuje volný pád uživatele;
• umožňuje uživateli pohyb vyššími a nižšími pozicemi a může dovolit pohyb do boku;
• používá dolní připojovací prvek (bod) na postroji k připojení na pracovní vedení;
• zahrnuje pracovní vedení a bezpečnostní vedení, která jsou odděleně připojena ke konstrukci (z obsahu ČSN EN 795 lze dovodit, že každé z vedení má být připojeno k jinému místu kotvení;
• může být použit pro pracovní polohování, potom, co bylo dosaženo pracovního místa (tento požadavek je zvlášť významný u fasád s nestejným sklonem v jedné ploše).

Pokud je v záchranné situaci na systému více než jedna osoba, musí jmenovité zatížení odpovídat přinejmenším celkové hmotnost osob. Je nutné uvažovat i s hmotností vybavení pracovníků.

10.3 PRAVIDLA PRO NAVRHOVÁNÍ UMÍSTĚNÍ KOTVICÍCH ZAŘÍZENÍ/PRVKŮ

Pro umisťování kotvicích zařízení/prvků neexistuje technický (s výjimkou požadavků daných výrobcem) ani právní předpis. Vždy je však nutné dodržet některá obecná pravidla, kterými jsou zejména:

• kotvicí zařízení/prvky musí být bezpečně přístupné;
• vzdálenost mezi samostatnými kotvicími body musí odpovídat maximálně dvojnásobku pracovního dosahu;
• pro systém lanového přístupu kotvicí zařízení/prvky musí umožňovat odpovídající upevnění pracovního i záložního jištění;
• kotvicí zařízení/prvky mohou být použity pro upevnění pracovního i záložního (bezpečnostního) vedení;
• v návrhu je nutno stanovit podmínky užívání kotvicích zařízení/prvků;
• délka pracovního vedení by neměla překročit 30 až 35 m. Při větší délce dochází k průvěsu lana a snadnému rozkolísání pracovníka například poryvem větru. U vyšších staveb je potřebné vložit další prvky.

Poznámka:
Ne všechna kotvicí zařízení, která jsou na trhu umožňují použít jako místo kotvení pro práci formou lanového přístupu.

Při celoplošné údržbě fasády lze za maximální vzdálenost mezi dvěma sousedícími kotvicími zařízeními/prvky cca 2 800 mm. Případně takovou vzdálenost, která umožní, aby pracovník obsáhl 1/2 vzdálenosti mezi dvěma zavěšeními.

10.4 NAVRHOVÁNÍ SYSTÉMOVÝCH KOTVICÍCH ZAŘÍZENÍ

Kotvicí zařízení je určeno pro použití jako součást systému zachycení, zadržení pádu osob, systém lanového přístupu a pro práci formou pracovního polohování, který zahrnuje kotvicí zařízení/prvky bod a/nebo kotvicí zařízení a/nebo prvek a/nebo upevňovací prvek a/nebo konstrukční vedení.

Systémové kotvicí zařízení podléhá od února 2013 zkouškám prováděným podle ČSN EN 795. Tato norma je použitelná pro kotvicí systémy určené pro použití jednou osobou. Mezi nové důležité požadavky této normy patří maximální možná deformace každé z částí kotvicího zařízení 10 mm při statickém zatížení 0,7 kN působícím ve směru předpokládaného zatížení. Kotvicí zařízení určené pro použití více než jednou osobou současně se zkouší a certifikuje podle ČSN P CEN/TS 16415.

Kotvicí zařízení se člení na typy – viz článek 4 této TP.

10.5 NAVRHOVÁNÍ KOTVICÍCH SYSTÉMŮ (ZAŘÍZENÍ) FORMOU „ZÁMEČNICKÝCH“ VÝROBKŮ

V souladu se zněním §55 odst. 2) vyhlášky č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů, se uvádí, že odchylky od norem jsou přípustné, pokud se prokáže, že navržené řešení odpovídá nejméně základním požadavkům na stavby uvedeným v §8 této vyhlášky – „základní požadavky na stavby“ (nově „bezpečnost a přístupnost při užívání“), tedy v případě bezpečnosti užívání („bezpečnost a přístupnost při užívání“), je nutné považovat nároky ČSN EN 795 (ČSN P CEN/TS 16415) za minimální.

Pro navrhování kotvicích zařízení/systémů platí shodné požadavky uvedené v čl. 10.4 této TP, navíc:

• nutnost naplnit nejméně požadavky ČSN EN 795 a v případě, že kotvicí zařízení/systém bude sloužit pro užívání více než jednou osobou současně, pak i požadavky ČSN P CEN/TS 16415,
• stanovit četnost a způsob provádění periodických prohlídek.

11 ZÁVĚR

Cílem této technické pomůcky je objasnit podmínky, důvody a způsoby řešení ochrany proti pádu při provádění údržby stavby za využití kotvicích zařízení, rozmístění míst kotvení a bezpečnostních střešních háků a docílit tak zlepšení situace v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ve výšce. Pomůcka nemůže a ani není jejím cílem objasnit všechny postupy, možnosti a pravidla. Poskytuje základní přehled o právních normách platných v době poslední revize tohoto dokumentu a o způsobech navrhování systémů, které v době sepsání byly používány.

Autor si vyhrazuje právo tuto pomůcku změnit a doplnit podle vývoje v oblasti pravidel pro práci ve výšce, kotvicích zařízení a bezpečnostních střešních háků a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Každá budova je specifická a zde uvedené návody je nutno aplikovat na objekt, způsob pohybu na ploše s rizikem pádu a charakter prováděných prací. Autor neručí za navržená a provedená řešení, která neodsouhlasil. Případné dotazy a požadavky na vaše konkrétní řešení je možno konzultovat s autorem.

12 OBRAZOVÁ PŘÍLOHA

Obr. P1 Bezpečnostní střešní hák na šikmé střechy

Obr. P2 Bezpečnostní střešní hák na šikmé střechy

Obr. P3 Kotvicí zařízení – pro lanový systém

Obr. P4 Kotvicí zařízení – k osazení na železobetonovou desku

Obr. P5 Kotvicí zařízení – na nosný trapézový plech

Obr. P6 Masivní kotvicí zařízení – zateplený – umožňuje upevnění pro systém lanového přístupu

Obr. P7 Kotvicí zařízení určené k osazení na atiku

Obr. P8 Kotvicí zařízení určené k upevnění na krytinu se stojatou drážkou – rohový

Obr. P9 Kotvicí zařízení určené k upevnění na krytinu se stojatou drážkou průběžný

Obr. P10 Rohové průjezdné zařízení – kotvicí bod

Obr. P11 Průběžná karabina na systém s poddajným kotvicím vedením

Obr. P12 Kotvicí zařízení – bod typu D podle ČSN EN 795

Obr. P13 Systémové poddajné kotvicí vedení ve formě textilního lana k propojení kotvicích zařízení/prvků

Obr. P14 Skryté kotvicí zařízení – s vyjímatelnou karabinou

Obr. P15 Vertikální jištění

Obr. P16 Bezpečnostní lano

Obr. P17 Karabina

Obr. P18 Karabina

Obr. P19 Vázací popruh

Obr. P20 Pomocné lano

Obr. P21 Postroj

Obr. P22 Polohovací prostředek

Obr. P23 Polohovací lano s karabinou

Obr. P24 Zatahovací zachycovač pádu

Obr. P25 Zatahovací zachycovač pádu

Obr. P26 Tlumič pádu s 1 lanem

Obr. P27 Tlumič pádu se 2 lany

Obr. P28 Polohovací pás

Obr. P29 Zachycovací postroj bez pásu

Obr. P30 Zachycovací postroj s pásem

Obr. P31 Ukázka zabezpečení žebříku proti přístupu nepovolaných osob