Stav: aktualizace 2022

Anotace:
Metodická pomůcka se věnuje širšímu pohledu na nařízení EP a Rady (EU) č. 305/2011, o stavebních výrobcích, které stanoví jednotný postup při uvádění harmonizovaných stavebních výrobků na vnitřní trh (EU).

Neharmonizovanou oblast stavebních výrobků si jednotlivé státy upravují vlastními právními předpisy. V České republice je úprava dána zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, a k němu příslušným nařízením vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky pro vybrané stavební výrobky, ve znění pozdějších předpisů. Tato oblast je již dostatečně popsána např. na stránkách Úřadu pro normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ).

Upozornění k textu

OBSAH

ÚVOD

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh, a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS, vstoupilo v platnost 24. dubna 2011 (dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku EU).

Od 1. července 2013, kdy je nařízení plně účinné ve všech svých částech, platí pro stavební výrobky s označením CE harmonizovaná pravidla pro uvádění a dodávání na trh.

Cílem metodické pomůcky je přehledně představit nařízení č. 305/2011 v jeho aktuální podobě, neboť předpis byl od svého vstupu v platnost již několikrát aktualizován a doplněn.

Vedle odpovědí na často kladené dotazy byly do textu zařazeny kapitoly, které vhodně doplňují komplexní informace k dané oblasti, včetně vysvětlení vazby mezi nařízením č. 305/2011 a českými právními a technickými předpisy pro stavebnictví.

1 VNITŘNÍ TRH

1.1 JEDNOTNÁ PRAVIDLA VNITŘNÍHO TRHU

Evropský jednotný trh, vnitřní trh nebo také společný trh v rámci Evropské unie je definován jako prostor bez vnitřních hranic, v němž platí volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu.

Unie zahájila tvorbu vnitřního trhu v roce 1985, kdy byla mj. stanovena jednotná pravidla pro uvádění výrobků na trh, jejich distribuci a použití. Obdobná pravidla sice existovala již v před touto regulací, nicméně každý stát postupoval podle vlastní národní úpravy. Pro podniky, které měly zájem své výrobky uplatnit v rámci Unie, to však znamenalo další finanční zátěž, neboť musely překonávat řadu překážek, zejména z důvodu různých požadavků cílového trhu.

V dalším textu se budeme cíleně věnovat pravidlům pro volný pohyb zboží, konkrétně stavebních výrobků. K získání nadhledu nad smyslem jednotlivých částí nařízení č. 305/2011, o stavebních výrobcích, je vhodné koncepci vnitřního trhu rozložit do několika bodů, kdy:

• zákonodárce (Evropský parlament) při tvorbě koncepce vnitřního trhu stanovil základní požadavky na stavby, pokud jde o bezpečnost, zdraví a jiné veřejné zájmy, pro tvorbu mandátů k vypracování harmonizovaných norem, ve kterých stanovil základní charakteristiky pro zamýšlená použití vedoucí ke splnění těchto požadavků;
• povinností výrobců potom je prokázat, že jejich výrobky jsou v souladu s těmito základními požadavky;
• výrobce je povinen před uvedením na trh prokázat, že výrobky jsou ve shodě se základními požadavky podle příslušné harmonizované normy. To znamená, že výrobce stavebních výrobků je povinen zajistit posouzení a ověření stálosti vlastností v souladu s harmonizovanou normou, a pokud vlastnosti vyhovují zamýšlenému použití podle této normy, vypracuje prohlášení o vlastnostech a k výrobku připojí označení CE. Výrobce je rovněž povinen zajistit stálost deklarovaných vlastností. Pouze takové výrobky mohou být volně obchodovány v rámci celého vnitřního trhu.

Tato jednotná právní úprava požadavků přinesla trh „bez hranic“ pro průmyslové výrobky (vč. stavebních výrobků). Omezila tak překážky přístupu na trh pro průmysl a podnikům usnadnila působení na celoevropských trzích.

Harmonizační předpisy byly vypracovány pro vybraný okruh průmyslových (nepotravinářských) produktů vyráběných průmyslovým procesem. Jedná se zejména o širokou škálu výrobků jako jsou elektrické a elektronické přístroje, stavební výrobky, různé druhy strojů, rádiová zařízení, hračky, ale i další.

Jednotná pravidla vnitřního trhu (harmonizační právní předpisy vč. předpisů pro vzájemné uznávání) sledují dvojí cíl:

• zajistit, aby výrobky uvedené na evropský trh zaručovaly vysoké úrovně ochrany veřejného zájmu, tj. zdraví, bezpečnosti a životního prostředí, a dále
• zajistit volný pohyb výrobků nahrazením vnitrostátních pravidel jednotným harmonizovaným souborem podmínek pro uvádění výrobků na vnitřní trh tak, aby se výrobky mohly volně pohybovat.

Výrobci normy nemusí jen pasivně akceptovat. Mají možnost aktivně se podílet na jejich tvorbě v odborných skupinách Evropského výboru pro normalizaci (CEN), a to zejména prostřednictvím průmyslových sdružení.

Výhodou harmonizovaných norem je bezesporu skutečnost, že se jedná o „pružný“ nástroj, který dokáže poměrně dobře reagovat na aktuální potřeby trhu, případně na nové požadavky průmyslu. Normy tak lze v relativně přijatelném čase upravovat zúžením, nebo naopak rozšířením k pokrytí nové, inovativní výrobkové skupiny. V odůvodněných případech je možné vypracovat zcela novou normu.

1.2 PROČ BYL ZMĚNĚN HARMONIZOVANÝ RÁMEC EU PRO TRH SE STAVEBNÍMI VÝROBKY?

Pravidla vnitřního trhu nebyla stanovena okamžitě a zpočátku se opírala zejména o rámcové právní předpisy typu směrnice. Předpis tohoto typu však není účinný přímo.

1.2.1 Specifika směrnice

Směrnici je třeba nejprve legislativním procesem zapracovat (transponovat) zvláštním předpisem do právního řádu členského státu. Nejčastějším nástrojem používaným k transpozici směrnice je parlamentem schvalovaný zákon, patří sem ale také podzákonné právní předpisy, jako například nařízení.

Směrnice 89/106/EHS, o stavebních výrobcích označovaných CE, byla přijata v roce 1989. Po cca patnácti letech od zavedení směrnice však bylo zřejmé, že stávající právní úprava vykazuje řadu nedostatků a nedokáže také v potřebné míře reagovat na aktuální požadavky trhu. Analýza Komise ukázala, že jednou z hlavních příčin byla nejednotná transpozice. V případě směrnice totiž platí, že je závazná pouze co do výsledku, kterého je potřeba dosáhnout, a volba prostředků je ponechána členským státům. Komisi se však některé členské státy dlouhodobě nedařilo přimět, aby směrnici do svých právních řádů zavedly korektně a bez národních výjimek. Nedůsledné respektování pravidel daných směrnicí potom vedlo k roztříštěnosti trhu se stavebními výrobky, kdy některé státy kladly na výrobky další, a tedy neoprávněné požadavky nad rámec směrnice.

Po konzultacích s členskými státy, zástupci průmyslu a s dalšími odborníky proto Komise přistoupila k razantnímu, ale jedinému možnému řešení: směrnici zrušit a nahradit ji novým typem předpisu, kterým je nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU).

1.2.2 Co očekávat od předpisu typu nařízení?

Právní předpis typu nařízení je v současné době preferovaným nástrojem k provádění harmonizačních právních předpisů EU. Členské státy jej povinně k určenému datu beze změny přijímají do svých právních řádů. Kromě rizika rozdílné transpozice se tak eliminuje také nejednotný výklad předpisu, a tedy i jeho použití v praxi.

K získání uceleného pohledu na nařízení č. 305/2011 a jeho dopad na oblast stavebnictví je vhodné předeslat, že ani tento unijní předpis není zcela dokonalý. Do kompromisního znění se promítly požadavky některých zájmových skupin, které se později ukázaly jako problematické, a rozhodně nepřispěly ke snaze zjednodušit a zprůhlednit právní úpravu pro trh se harmonizovanými stavebními výrobky.

Komise v souladu s legislativním postupem předložila návrh nařízení Radě (EU). Konečná podoba návrhu byla po několikaměsíčním projednávání schválena Hospodářským a sociálním výborem Evropského parlamentu (9. března 2011). Nařízení vstoupilo v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku EU (24. dubna 2011).

Obr. 1 Rozhodovací proces: EP a Rada (EU)

Přechod na nový předpis neproběhl okamžitě. K datu platnosti nařízení nabyly účinnosti pouze části, které sektoru stavebnictví umožnily adaptaci na nové podmínky. V průběhu takto vzniklého „přechodného”, více než dvouletého období, stále ještě platily postupy podle směrnice 89/106/EHS, která byla zrušena až k datu 30. června 2013. 

1.3 PRÁVO EU A JEHO VLIV NA STAVEBNÍ PŘEDPISY ČR

Právo Evropské unie je základem evropské integrace, sleduje cíl jednotného společného práva ve všech členských zemích a je vždy nadřazeno právním systémům jednotlivých států. To mj. znamená, že právní předpisy EU upravující vnitřní trh se stavebními výrobky (směrnice 89/106/EHS, a nově nařízení č. 305/2011) nutně ovlivnily příslušné předpisy členských států.

Směrnice používaná zejména v prvním období integrace „pouze“ukládá členským státům povinnost dosáhnout konkrétního cíle. Znamená to, že musí být přijata (transponována) do právních řádů členských států zvláštním předpisem (zákon, nařízení vlády). Kromě toho musí být současně upraveny vnitrostátní právní řády členských států tak, aby bylo zajištěno efektivní uplatňování směrnice (implementace).

Nařízení, které stále častěji přejímá úlohu hlavního unijního předpisu a postupně se objevuje i v oblastech, ve kterých prozatím dominovaly směrnice, je oproti směrnici platné přímo (přímo použitelný předpis) a transpozici nevyžaduje. I v tomto případě je nezbytné, aby podobně jako u směrnice bylo dáno do souladu s právními řády členských států a byly vytvořeny podmínky pro efektivní uplatňování práva EU (implementace).

Na tomto místě je vhodné upozornit, že pojmy transpozice a implementace jsou v praxi často používány jako synonyma, a co do významu nejsou interpretovány správně.

PŘÍKLAD 1. Transpozice a implementace směrnice 89/106/EHS do právního řádu ČR

Česká republika při svém vstupu do EU (v roce 2004) transponovala směrnici 89/106/EHS nařízením vlády č. 190/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označované CE. Související právní předpisy (např. zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon) byly novelizovány, aby nebyly v rozporu se směrnicí (implementace).

PŘÍKLAD 2. Implementace nařízení č. 305/2011 do právního řádu ČR

Nařízení č. 305/2011 je přímo platný právní předpis EU, transpozice (zapracování zvláštním předpisem do právního řádu členského státu) se z tohoto důvodu neprovádí. V rámci implementace byla provedena změna zákona č. 22/1997 Sb., a zrušeno NV č. 190/2002 Sb., které bylo technickou transpozicí směrnice 89/106/EHS, a byly upraveny související předpisy.

Nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky je národní úpravou pro výrobky, na které se nevztahují harmonizované normy nebo pro které nebylo vypracováno evropské technické schválení (ETA), zůstalo v platnosti. Bylo však novelizováno a dáno do souladu s nařízením č. 305/2011.

2 ROZDĚLENÍ PRAVOMOCÍ MEZI UNIÍ A ČLENSKÝMI STÁTY

Pravidla vnitřního trhu jsou postavena na rozdělení pravomocí mezi Unií a členskými státy. V případě regulace trhu se stavebními výrobky platí, že:

• Unie se omezuje na vytváření harmonizovaných podmínek pro uvádění na trh, a to prostřednictvím postupů podle nařízení č. 305/2011;
• členské státy jsou oprávněny zavést vnitrostátní předpisy na navrhování a provádění staveb (stavební zákony, řády apod.), odvozené od základních požadavků na stavby podle přílohy I nařízení č. 305/2011, a to tak, aby v odůvodněné míře zajistily ochranu oprávněného zájmu podle národních zvyklostí, to je bezpečnost, ochranu zdraví, majetku a životního prostředí.

2.1 PRINCIP SUBSIDIARITY

Základní požadavky na stavby podle přílohy I nařízení č. 305/2011 představují základ pro vypracování harmonizovaných technických specifikací (harmonizovaných norem (hEN) a evropských dokumentů pro posuzování (EAD)).

Znamená to, že národní stavební předpisy členských států nesmí podle tzv. principu subsidiarity klást požadavky na stavební výrobky označením CE pro jejich uvádění na trh nad rámec harmonizovaných technických specifikací.

Na ustanovení přílohy I nařízení č. 305/2011 věnované základním požadavkům, odkazují (české) národní předpisy pro stavebnictví, např. stavební zákon.

Podle přílohy I:

• stavby jako celek i jejich jednotlivé části musí vyhovovat zamýšlenému použití, zejména s přihlédnutím k bezpečnosti a ochraně zdraví osob v průběhu celého životního cyklu staveb;
• po dobu ekonomicky přiměřené životnosti rovněž musí při běžné údržbě plnit základní požadavky na stavby, kterými jsou:
  1. Mechanická odolnost a stabilita
  2. Požární bezpečnost
  3. Hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí
  4. Bezpečnost a přístupnost při užívání
  5. Ochrana proti hluku
  6. Úspora energie a tepla
  7. Udržitelné využívání přírodních zdrojů

Nařízení č. 305/2011 v souladu s aktuálními trendy zavedlo další, v pořadí již sedmý požadavek zaměřený na environmentální aspekt.

2.2 DOHLED NAD TECHNICKÝMI PŘEDPISY ČLENSKÝCH STÁTŮ

Přes jasně vymezené pravomoci Unie a členských států není výjimkou, že některé členské státy rozdělení rolí stále vědomě nerespektují. Požadují například další ověření vlastností výrobků podle vlastních, národních norem nebo přezkoušení nad rámec, který předepisuje harmonizovaná norma. Děje se tak často pod záminkou udělení národních značek, které vyžadují některé stavební úřady, pojišťovny, nebo tyto značky jsou v daném státě podmínkou pro získání finanční pobídky.

Následující příklad dobře ilustruje postup Komise zodpovědné za provádění nařízení č. 305/2011, která v případě opakovaného porušení principu subsidiarity musí s příslušným členským státem zahájit dialog, a v krajním případě vymáhat nápravu soudní cestou.

PŘÍKLAD 3. Komise vs. Německo (případ C-100/13)

Komise ve své zprávě o provádění nařízení č. 305/2011 z července 2016 odkázala na letitý spor vedený před Evropským soudním dvorem. Soud svým rozsudkem nakonec potvrdil názor Komise, že Německo neplní řádně povinnosti členského státu, neboť neustoupilo od dříve zavedené praxe a použití určitého okruhu výrobků do staveb podmiňuje dodatečnými zkouškami podle norem z tzv. Bauregellisten (seznam vnitrostátních stavebních norem). Podrobnosti k rozsudku Soudního dvora EU v případu C-100/13 ze dne 16. října 2014 lze nalézt v Úředním věstníku EU nebo na portálu judikátů EU.

Komise s odkazem na výsledek sporu s Německem vyzvala členské státy, aby své národní předpisy uvedly do souladu s nařízením č. 305/2011. Ve snaze zabránit dalšímu překračování kompetencí členských států při tvorbě vnitrostátních technických předpisů zavedla informační systém o technických předpisech členských států, které se týkají výrobků (průmyslových i zemědělských).

Systém vychází ze směrnice EP a Rady (EU) č. 2015/1535, která ukládá členským státům povinnost oznámit (notifikovat) návrhy technických předpisů ještě před jejich schválením. Evropská komise i členské státy tak mohou k návrhu předpisu v průběhu tříměsíční odkladné lhůty předkládat věcné připomínky. Ty sice mají povahu doporučení, ale předkladatel by je měl vzít v úvahu a zapracovat do návrhu nebo zdůvodnit, proč doporučení odmítá akceptovat. Členský stát nesmí schválit návrh technického předpisu před uplynutím této lhůty.

Každý členský stát je povinen zřídit jediné kontaktní místo k notifikacím podle směrnice č. 2015/1535. Kontaktní místo pro Českou republiku zabezpečuje Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.

Členský stát tak musí právní předpis (např. zákon nebo vyhlášku) nejprve notifikovat, a po vypořádání připomínek vznesených ze strany Evropské komise a členských států jej může zavést do svého právního řádu.

3 HARMONIZOVANÉ TECHNICKÉ SPECIFIKACE

Harmonizovanými technickými specifikacemi pro účely posuzování vlastností stavebních výrobků se ve smyslu čl. 2 odst. 10 nařízení č. 305/2011 rozumí:

• evropské harmonizované normy (hEN), angl. European Harmonised Standards;
• evropské dokumenty pro posuzování (EAD), angl. European Assessment Documents.

Harmonizované technické specifikace:

• zaručují spolehlivé informace umožňující porovnat vlastnosti výrobků;
• zahrnují zkoušky, výpočty a další způsoby vymezené ve vztahu k základním charakteristikám stavebních výrobků;

• v příloze ZA stanovují základní charakteristiky v souladu se zamýšleným použitím;
• vnitrostátní orgány mohou s odkazem na hEN nebo na EAD stanovit národní požadavky týkající se vlastností;
• projektanti nebo zhotovitelé staveb mohou s odkazem na hEN nebo EAD lépe vymezit svoje požadavky týkající se vlastností výrobků pro konkrétní použití;
• výrobky jsou testovány pouze jednou, a to v souladu s hEN nebo EAD. Členské státy tedy nemohou vznášet požadavky na opakované zkoušení, pokud byly vlastnosti posouzeny a ověřeny stanovenou metodou a k tomu určeným subjektem;
• orgány dozoru nad trhem se mohou spolehnout na jednu společnou strukturu informací.

3.1 HARMONIZOVANÉ NORMY (hEN)

Normy harmonizované k nařízení č. 305/2011 jsou evropské normy výrobků jako každé jiné s tím rozdílem, že jejich nedílnou součástí je zvláštní příloha ZA stanovující požadavky a postupy ověřování stálosti vlastností pro uvedení a dodávání výrobku na trh. Tím se odlišují od harmonizovaných norem pro jiné výrobkové oblasti vypracovaných na základě harmonizovaných právních předpisů EU, které plně vycházejí z nového právního rámce.

Harmonizované normy pro stavební výrobky s označením CE uvádí ve zvláštní příloze obvykle označované ZA:

• metody a kritéria k posuzování a ověřování stálosti vlastností ve vztahu k základním charakteristikám stavebních výrobků;
• systémy, které musí být při posuzování a ověřování stálosti vlastností použity. Tyto systémy jsou popsány v příloze V nařízení č. 305/2011 a specifikují úkoly výrobce, úkoly třetí nezávislé strany (oznámených subjektů) a míru jejich zapojení do procesu posuzování a ověřování stálosti vlastností;
• povinnou účast třetí strany, oznámeného subjektu (notifikované osoby) při posuzování stálosti vlastností výrobku.

Databáze norem harmonizovaných k nařízení č. 305/2011 je dostupná v Úředním věstníku EU (OJEU).

Informace k harmonizovaným normám soustředěné do přehledných a pravidelně aktualizovaných databází jsou dostupné také např. na stránkách Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ) v sekci stavebních výrobků – Harmonizované normy, Horizontální specifikace k nařízení č. 305/2011 a v sekci Uvádění výrobků na trh. Komplexní informace včetně odkazů na zveřejněné normy jsou k dispozici také na portále Komise v databázi NANDO.

Databáze ČSN online České agentury pro standardizaci nabízí přístup k plným textům všech norem, tedy nejen těch, které jsou v působnosti nařízení č. 305/2011 (placená služba). Některé normy jsou bezplatně po registraci přístupné na https://sponzorpristup.agentura-cas.cz/.

Harmonizované normy mají velký dopad na trh se stavebními výrobky, je proto důležité, aby dosahovaly vysoké kvality. Řada harmonizovaných norem pochází ještě z období, kdy byla uplatňována směrnice 89/106/EHS. Komise proto normy ve spolupráci s Evropským výborem pro normalizaci (CEN) průběžně analyzuje a upravuje, aby po formální i obsahové stránce odpovídaly aktuálním potřebám technického pokroku a vývoji trhu. To se odrazilo např. v začlenění nového environmentálního prvku do nařízení, kterým je 7. základní požadavek na stavby (viz příloha I nařízení č. 305/2011), který se soustředí na:

• udržitelné využívání přírodních zdrojů s ohledem na možnosti recyklace staveb, jejich materiálů a částí po demolici;
• životnost staveb;
• využívání surovin a druhotných materiálů šetrných k životnímu prostředí na stavbách.

Harmonizované technické specifikace nicméně neobsahují všechny vlastnosti výrobků nezbytné pro návrhu výrobku do stavby tak, aby stavba se zabudovaným výrobkem splňovala všechny požadavky právních předpisů.

3.2 EVROPSKÉ DOKUMENTY PRO POSUZOVÁNÍ (EAD)

Evropské dokumenty pro posuzování jsou vhodným nástrojem pro výrobce, kteří si přejí uvést na trh stavební výrobek s označením CE, avšak:

• výrobek nespadá do oblasti působnosti stávající harmonizované normy; nebo
• pro alespoň jednu základní charakteristiku výrobku není metoda posouzení stanovená v hEN vhodná; nebo
• hEN nestanoví žádnou metodu posuzování ve vztahu k alespoň jedné základní charakteristice tohoto výrobku.

Výrobce má v takovém případě možnost postupovat podle čl. 19, 20, 21 a 24 nařízení č. 305/2011. Evropská organizace pro technická schvalování (EOTA) na žádost výrobce vypracuje a přijme EAD (viz příloha II nařízení č. 305/2011). Návrh EAD podléhá schválení Komisí:

• po schválení a zveřejnění odkazu na EAD v Úředním věstníku EU se výrobce v dalším kroku obrátí na subjekt pro technické posuzování (Technical Assessment Body – TAB), který je způsobilý provádět úkoly třetích stran v postupu posuzování a ověřování stálosti vlastností;
• TAB na žádost výrobce vydá evropské technické posouzení (European Technical Assessment – ETA) vypracované na základě příslušného EAD;
• výrobce na základě ETA a posouzení vlastností vypracuje PoV, SV opatří označením CE a uvede na trh.

ETA je zdokumentované posouzení vlastností stavebního výrobku ve vztahu k jeho základním charakteristikám. Je mj. výhodné pro inovativní výrobky, na které se nevztahuje nebo plně nevztahuje harmonizovaná norma. Obsahuje zejména:

• obecné informace o výrobci a typu výrobku;
• popis výrobku a jeho zamýšlené použití;
• vlastnosti výrobku a odkazy na metody použité pro jeho posouzení;
• použité systémy posouzení a ověření stálosti vlastností a související technické informace.

Poznámka:
Postup podle EAD/ETA je placená služba. Je také časově náročný. Komise proto usiluje o jeho zjednodušení a zkrácení při zachování vysoké kvality poskytované služby.

4 UVÁDĚNÍ A DODÁVÁNÍ NA TRH

Má-li být systém předávání informací o vlastnostech stavebních výrobků efektivní, je výrobce při uvádění na trh povinen respektovat postupy podle nařízení č. 305/2011.

4.1 STAVEBNÍ VÝROBKY S OZNAČENÍM CE: PODMÍNKY UVÁDĚNÍ NA TRH

Vztahuje-li se na výrobek harmonizovaná norma (hEN) nebo je-li pro něj na základě evropského dokumentu pro posuzování (EAD) vystaveno evropské technické posouzení (ETA), výrobce vypracuje prohlášení o vlastnostech ve vztahu k základním charakteristikám a připojí k výrobku označení CE.

K označení CE v souladu s požadavky uvedenými v čl. 9 (2) nařízení č. 305/2011 výrobce doplní:

• dvě poslední číslice roku, v němž bylo označení poprvé připojeno;
• název a sídlo výrobce nebo identifikační značka umožňující snadnou a jednoznačnou identifikaci jména či firmy a adresy výrobce;
• jedinečný identifikační kód typu výrobku;
• referenční číslo prohlášení o vlastnostech;
• úrovně nebo třídy vlastností uvedených v prohlášení;
• odkaz na použitou harmonizovanou technickou specifikaci, případně identifikační číslo oznámeného subjektu;
• zamýšlené použití, jak je stanoveno v příslušné harmonizované technické specifikaci.

Prohlášení o vlastnostech je za podmínek stanovených nařízením přikládáno k výrobku v tištěné podobě, jestliže to objednatel požaduje, nebo musí být poskytováno elektronicky nebo prostřednictvím internetové stránky výrobce / dodavatele, vždy v českém jazyce.

Existují však výjimky, kdy výrobce není povinen opatřit svůj výrobek označením CE,ani v případě, že výrobek a jeho zamýšlené použití spadá do oblasti působnosti harmonizované normy. Jedná se o výjimky, kdy stavební výrobek:

• je vyroben jednotlivě nebo nesériově na zakázku na zvláštní objednávku a je nainstalován do jedné konkrétní stavby výrobcem, který je odpovědný za bezpečné zabudování výrobku do stavby, v souladu s příslušnými vnitrostátními předpisy, a na odpovědnost osob odpovědných podle příslušných vnitrostátních předpisů za bezpečné provedení prací;
• je vyroben na staveništi za účelem jeho zabudování do příslušné stavby v souladu s příslušnými vnitrostátními předpisy a na odpovědnost osob odpovědných podle příslušných vnitrostátních předpisů za bezpečné provedení staveb; nebo
• je vyroben tradičním způsobem či způsobem vhodným z hlediska zachování kulturního dědictví a neprůmyslovým postupem pro odpovídající renovaci staveb oficiálně chráněných jako součást vymezeného prostředí nebo z důvodu zvláštní architektonické nebo historické hodnoty v souladu s příslušnými vnitrostátními předpisy.

Pokud výrobce chce jedné z těchto výjimek využít, měl by se ujistit, že výjimka se na jeho případ vztahuje, neboť jinak může dojít k problémům s orgány dozoru nad trhem.

Obr. 2 Uvádění stavebních výrobků (harmonizovaných a neharmonizovaných) na trh na území ČR

Komise vypracovala příručku s názvem: Označení CE stavebních výrobků krok za krokem, která je v českém jazyce dostupná např. na stránkách ÚNMZ.

4.2 PŘIDANÁ HODNOTA OZNAČENÍ CE

Označení CE je určené pro vybraný okruh průmyslových (nepotravinářských) produktů vyráběných průmyslovým procesem. Jedná se o širokou škálu výrobků jako jsou elektrické a elektronické přístroje, stavební výrobky, různé druhy strojů, rádiová zařízení, hračky, ale i další, na něž se vztahují harmonizační předpisy.

Výrobky opatřené označením CE:

• mají bez omezení přístup na všechny trhy na území EU;     
• orgány veřejné moci nejsou oprávněny vymáhat, aby např. byly opatřeny dalšími značkami, byla k nim vypracována jiná osvědčení, tím méně aby prošly dalšími zkouškami;
• mohou být obchodovány v kterékoliv ze zemí v rámci evropského vnitřního trhu s toutéž dokumentací;
• zákazníci, tak také koncoví uživatelé mohou lépe kontrolovat vlastnosti výrobků a porovnávat jej s výrobky jinými, a to na základě téhož technického přístupu.

Pokud výrobce stavebního výrobku připojí k výrobku označení CE, poskytuje tím ujištění, že nese odpovědnost za to, že vlastnosti výrobku odpovídají vlastnostem, které deklaruje v prohlášení o vlastnostech, a za soulad s požadavky nařízení č. 305/2011 a dalších příslušných harmonizačních právních předpisů.

Označení CE obsahuje některé základní informace o výrobku a uvádí odkaz na další dokumenty s důležitými informacemi. Vlastnosti uvedené na štítku CE jsou pouze informativní, jedná se o nezávaznou informaci. Právní závaznost má výlučně prohlášení o vlastnostech.

4.3 SYSTÉMY POSUZOVÁNÍ A OVĚŘOVÁNÍ STÁLOSTI VLASTNOSTÍ STAVEBNÍCH VÝROBKŮ (POSV)

Předtím než výrobce opatří výrobek označením CE, musí splnit řadu úkolů.

V nařízení č. 305/2011 je tento proces popsán pod souhrnným názvem posuzování a ověřování stálosti vlastností (POSV) a třetí strana, resp. strany provádějící ověření jsou popsány pod názvem oznámené subjekty.

Výrobce

• odpovídá za posouzení vlastností výrobku a zavedení postupu řízení výroby. Výsledky posouzení a řízení výroby umožní ověřit, že se vlastnosti s časem nemění;
• identifikuje základní charakteristiky, které mají význam pro zamýšlené použití výrobku, provede kontrolu, jaké postupy (např. zkušební metody, tabulkové hodnoty atd.) je při deklaraci vlastností každé ze základních charakteristik zapotřebí uplatnit;
• v závislosti na dotčeném systému POSV ke splnění souvisejících úkolů ve stanovených konkrétních případech zapojí jednoho nebo více oznámených subjektů (v roli třetí nezávislé strany).

Posouzení vlastností výrobku spočívá ve stanovení hodnoty řady charakteristik nazývaných základní charakteristiky. Jejich úplný seznam je uveden v příloze ZA harmonizovaných norem a v evropských dokumentech pro posuzování. Seznam základních charakteristik může být u každého jednotlivého zamýšleného použití odlišný.

Součástí tohoto seznamu je také systém posuzování a ověřování stálosti vlastností pro každé určené použití. V závislosti na dotčeném systému POSV je potom ke splnění souvisejících úkolů zapotřebí zapojení jednoho nebo více oznámených subjektů.

Jakmile výrobce identifikuje ty základní charakteristiky, které mají význam pro zamýšlené použití výrobku v návaznosti na jedinečný identifikační kód výrobku, provede kontrolu, jaké postupy (např. zkušební metody, tabulkové hodnoty atd.) je při deklaraci vlastností každé ze základních charakteristik zapotřebí uplatnit.

Tyto postupy jsou závazné. V některých konkrétních případech je výrobce povinen do procesu POSV zapojit oznámený subjekt v roli třetí nezávislé strany. Následující tabulka ukazuje úkoly, které musí výrobce a oznámený subjekt v závislosti na systému splnit.

Obr. 3 Systémy POSV

Zdroj: Příručka Evropské komise (Označení CE stavebních výrobků krok za krokem)

Pokud všechny úkoly výrobce výrobku spadají pod systém 4, výrobce se nemusí na oznámený subjekt obrátit. Výjimkou je, kdy v úkolech výrobce je provést vybranou zkoušku u zkušební laboratoře oznámeného subjektu, většinou se jedná o reakci na oheň.

V případě systému 3 však musí výrobek odzkoušet oznámený subjekt v rozsahu stanoveném v příloze ZA, přičemž tento subjekt může být u každé jednotlivé základní charakteristiky jiný.

Pokud charakteristiky výrobku spadají pod systém 1, 1+ bude v průběhu posouzení oznámený subjekt spolupracovat s výrobcem a bude plnit své některé úkoly v místě výroby. V takovém případě lze doporučit obrátit se ve věci provedení všech těchto úkolů pouze na jeden oznámený subjekt, který je k těmto úkolům pověřen.

Poznámka:
Oficiální seznam oznámených subjektů pověřených plněním úkolů třetích stran je zveřejněn na stránkách Evropské komise v databázi NANDO. Seznam českých oznámených subjektů je dostupný na stránkách ÚNMZ v sekci Státního zkušebnictví. Výrobce se může rozhodnout pro jeden či více oznámených subjektů z kterékoliv ze zemí.

Členské státy s ohledem na různé klimatické podmínky a odlišné místní zvyklosti zavedly různé požadavky na základní charakteristiky výrobků, které se v každé z jednotlivých zemí používají. Více informací mohou poskytnout kontaktní místa, která disponují seznamy výrobků s přiřazenými požadavky na základní charakteristiky v dané zemi. Výrobce při volbě cílového trhu by měl zvážit, které z charakteristik bude deklarovat. Více ke kontaktním místům viz kap. 5.1.

Pokud se výrobce rozhodne v prohlášení některou z charakteristik nedeklarovat, uvede pouze, že žádná vlastnost není stanovena (NPD – No Performance Determined). To je přípustné, pokud v prohlášení uvede alespoň jednu charakteristiku. Více informací je pro takový případ uvedeno v příloze ZA příslušné normy.

4.4 OZNAČENÍ CE KROK ZA KROKEM

Evropská komise v souvislosti s přechodem ze směrnice 89/106/EHS na nařízení č. 305/2011 zveřejnila příručku Označení CE stavebních výrobků krok za krokem.

Od 1. 7. 2013, kdy nařízení č. 305/2011 vstoupilo v účinnost ve všech svých částech, je výrobce při uvádění na trh stavebních výrobků s označením CE povinen vypracovat prohlášení o vlastnostech se všemi náležitostmi podle nového právního předpisu.

Tato povinnost se vztahuje na harmonizované stavební výrobky, tedy výrobky pokryté harmonizovanou normou (hEN) nebo výrobky, pro které bylo na základě evropského dokumentu pro posuzování (EAD) vypracováno evropské technické posouzení (ETA).

Stavební výrobky uvedené na trh v souladu se směrnicí 89/106/EHS přede dnem 1. 7. 2013, se považují za výrobky, které jsou v souladu s nařízením č. 305/2011, není třeba je stahovat z oběhu a mohou být takto doprodány.

Stavební výrobky uvedené na trh po 1. 7. 2013 musí výrobce doprovodit prohlášením o vlastnostech podle čl. 6 nařízení č. 305/2011 a přílohy k nařízení Evropské komise v přenesené pravomoci (EU) č. 574/2014, která ruší a nahrazuje přílohu III k 305/2011 a výrobek označit CE.

Povinnosti výrobce:

• vypracuje prohlášení o vlastnostech (DoP) podle vzoru uvedeného v příloze III nařízení č. 305/2011 (ve znění nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 574/2014). Nová právní úprava obsahuje oproti původnímu znění nařízení z roku 2011 také návod k vypracování DoP pro různé druhy výrobků;
• nese odpovědnost za správnost údajů uvedených v DoP;
• poskytuje prohlášení o vlastnostech v tištěné podobě nebo elektronickými prostředky nebo na svých webových stránkách v souladu s požadavky nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 157/2014. Musí zajistit, aby se obsah elektronicky zveřejněného DoP nedal měnit, bylo poskytované zdarma (tedy ne např. po placeném přístupu na stránku) a webová stránka zůstala přístupná po dobu nejméně deseti let od uvedení stavebního výrobku na trh. K dispozici je norma k inteligentnímu označení CE stavebních výrobků CWA 17316 Smart CE marking for the construction industry, výrobce může zpřístupnit strojově čitelné DoP na svých webových stránkách (formát XML).

Součástí prohlášení o vlastnostech jsou také informace o látkách. Výrobce je povinen tyto informace v dodavatelském řetězci poskytovat prostřednictvím bezpečnostních listů (v souladu s čl. 31 a čl. 33 nařízení č. 1907/2006 – nařízení REACH).

Obsah CE označení je definován slovně (viz čl. 9 odst. 2 nařízení č. 305/2011), uvádí se v kap. 4.1.

Grafickou podobu označení CE upravuje příloha II nařízení č. 765/2008.

4.5 NEHARMONIZOVANÉ STAVEBNÍ VÝROBKY VE VZTAHU K NAŘÍZENÍ Č. 305/2011

Nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, které je národní úpravou pro stanovené stavební výrobky, na které se nevztahují harmonizované normy nebo pro které nebylo vypracováno evropské technická posouzení (ETA).

Cílem této národní úpravy je zajistit, že použití stanovených stavebních výrobků do stavby nebude představovat riziko pro splnění základních požadavků na stavby podle stavebního zákona, prováděcích vyhlášek, popřípadě jiných související zákonů, např. atomového zákona.

Koncepce NV č. 163/2002 Sb. vychází ze směrnice 89/106/EHS. Poslední novela tohoto nařízení převzala z nařízení č. 305/2011 definici sestavy, upravila některá svá ustanovení, dala na rovnost dovozce a distributora apod. Nepřevzala ovšem institut prohlášení o vlastnostech. Tedy nadále výrobce/dovozce/distributor vydává prohlášení o shodě, které neobsahuje seznam ověřených a garantovaných vlastností výrobků uváděných a dodávaného na trh.

Při posuzování shody se využívá určených norem k NV č. 163/2002 Sb., které podrobněji stanoví požadavky na stavební výrobky. V případě, že určená norma přejímá evropskou normu, a tato dříve nebo později se stane evropskou normou harmonizovanou k nařízení č. 305/2011, je pro výrobce přechod z režimu NV č. 163/2002 Sb. do režimu nařízení č. 305/2011 ve většině případů nenáročný, neboť národní požadavky na stanovené výrobky vychází z požadavků evropské normy, včetně aplikovaných zkušebních postupů.

Komise stanoví v OJEU u nově harmonizovaných norem, nebo jejich změn datum souběžné existence, tedy přechodné období, během něhož:

• lze výrobky uvádět na trh podle národní právní úpravy, nebo již podle evropské právní úpravy, při změně normy, dle předešlého znění normy. Toto rozhodnutí je v kompetenci subjektu, který výrobek uvádí na trh. Po ukončení přechodného období je nutné uvádět výrobek na trh již výhradně podle harmonizované normy;
• výrobce má dost času, aby se adaptoval na požadavky nařízení č. 305/2011 a příslušné harmonizované normy nebo její změny, zejména aby zajistil posouzení stálosti vlastností výrobku podle harmonizované normy, vypracoval příslušnou technickou dokumentaci, prohlášení o vlastnostech a výrobek označil CE.

Prohlášení o vlastnostech vydané podle § 13 NV č. 163/2002 Sb. na výrobky, které následně přešly do harmonizované sféry, pozbývají platnost den po ukončení přechodného období. Je proto vhodné, aby výrobci sledovali aktuální vývoj harmonizace v OJEU a včas na tyto změny reagovali.

Autorizované osoby působící v oblasti NV č. 163/2002 Sb. mohou písemně informovat držitele dokumentů vydaných podle NV č. 163/2002 Sb. o konci jejich platnosti a o nutnosti dalšího postupu při dodávání výrobků na trh podle nařízení č. 305/2011. Nejsou však oprávněny takové certifikáty z výše uvedeného důvodu samy rušit. Pokud však existuje důvodná obava z možného zneužití neplatného certifikátu, může autorizovaná osoba (v souladu se svými interními předpisy) takový certifikát zrušit formou „Rozhodnutí o zrušení certifikátu“. O zrušení certifikátu následně informuje ÚNMZ a Českou obchodní inspekci.

5 POVINNOSTI ČLENSKÝCH STÁTŮ V SOUVISLOSTI S PROVÁDĚNÍM NAŘÍZENÍ Č. 305/2011

Již na jiných místech této metodické pomůcky bylo zdůrazněno, že nařízení EP a Rady (EU) č. 305/2011 jako právní předpis EU je přímo platné a členské státy jsou povinny jej beze změny přijmout do svého právního řádu.

Členské státy odpovídají za zajištění účinného provádění nařízení na svém území, a to prostřednictvím vnitrostátních pravidel (v daném případě právních a na ně navazujících technických předpisů). Neznamená to však, že by se členské státy mohly od nařízení odklonit a stanovit dodatečné požadavky nad rámec tohoto harmonizačního předpisu upravujícího trh se stavebními výrobky a jejich použití do staveb.

Členské státy v souvislosti s prováděním nařízení:

• stanoví postupy k posuzování způsobilosti subjektů, které jsou v roli třetí nezávislé strany oprávněny k posuzování shody k příslušným výrobkovým skupinám, provádějí dohled nad jejich činností, a také stanoví postupy k jejich notifikaci (oznamování) Komisi;
• poskytují podnikům bezplatnou informační podporu pro oblast spadající do působnosti nařízení;
• zabezpečují dozor nad trhem a prosazování předpisů k dané oblasti.

5.1 INFORMAČNÍ POVINNOSTI PODLE ČL. 10

Kontaktní místa pro stavební výrobky s označením CE

Členské státy jsou vázány povinností zřídit a provozovat kontaktní místa pro stavební výrobky s označením CE. Úkolem těchto míst je poskytovat podnikatelům bezplatné informace:

• o vnitrostátních technických pravidlech členského státu EU, v němž zamýšlejí uvádět své výrobky na trh;
• o pravidlech použitelných na zabudování, sestavování nebo instalaci konkrétního typu stavebního výrobku.

Informace poskytují do patnácti pracovních dnů od přijetí žádosti.

České (národní) kontaktní místo pro stavební výrobky s označením CE k nařízení č. 305/2011 spravuje Ministerstvo průmyslu a obchodu.

Kontaktní místa pro stavební výrobky jsou zřízena ve všech členských státech EU. Poskytují zejména:

• bezplatné poradenství a informace o uvádění výrobků (tedy ne pouze stavebních) na vnitřní trh EU;
• informace o zásadě vzájemného uznávání a o uplatňování nařízení o vzájemném uznávání;
• kontaktní údaje, s jejichž pomocí lze kontaktovat příslušné orgány v daném členském státě;
• informace o právních prostředcích a postupech ochrany na území svého členského státu v případě sporu mezi orgány státní správy a podnikateli včetně možného využití služby SOLVIT.

Služba SOLVIT nabízí rychlé a efektivní řešení sporů občanů i podnikatelů s úřady v rámci celé EU a rovněž v Norsku, Lichtenštejnsku a na Islandu. Služba je poskytována bezplatně a nabízí efektivní alternativu ke zdlouhavým a mnohdy nákladným soudním řízením.

Komise činnost kontaktních míst průběžně sleduje, poskytuje jim metodické vedení a usiluje o další zlepšení přístupnosti k informacím ohledně vnitřního trhu. Nyní Komise pracuje na vybudování robustního informačního systému, jednotné digitální brány (Single Digital Way), která propojí systémy eGovernmentu v rámci EU. Cílem je zefektivnit stávající informační databáze týkající se práv souvisejících s jednotným trhem. Kromě informací o platných vnitrostátních předpisech (např. uznání kvalifikace, zahájení podnikání, prodej výrobků), nejrůznějších postupech (např. povolení k trvalému pobytu, registrace do sociálního systému) se soustředí na rozvoj kvalitního online poradenského systému.

Seznam kontaktních míst k nařízení č. 305/2011 je k dispozici na stránkách Evropské komise.

Kontaktní místo pro stavební výrobky označované CE odpovídá také dotazy směřující k neharmonizovaným stavebním výrobkům.

5.2 INFORMAČNÍ POVINNOSTI PODLE ČL. 39

Čl. 39 nařízení č. 305/2011 ukládá členským státům oznamovací povinnost vůči Komisi a ostatním členským státům ohledně jmenování subjektů oprávněných provádět úkoly třetích stran v postupu posuzování a ověřování stálosti stavebních výrobků s označením CE podle nařízení č. 305/2011 (oznámené subjekty).

Členský stát za tímto účelem určí oznamující orgán odpovědný za

• oznamování subjektů s oprávněním provádět úkoly třetích stran v postupu posuzování a ověřování stálosti vlastností pro účely nařízení č. 305/2011, a 
• kontrolu oznámených subjektů (jejich soulad s požadavky podle čl. 43 nařízení č. 305/2011).

Rolí českého oznamujícího orgánu byl pověřen Úřad pro normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví se sídlem v Praze (www.unmz.cz). Požadavky týkající se oznamujících orgánů jsou upraveny čl. 41 nařízení č. 305/2011.

Oznamující orgány:

• musí být zřízeny takovým způsobem, aby nedocházelo ke střetu zájmů s oznámenými subjekty;
• musí být organizovány a provozován tak, aby byla zaručena objektivita a nestrannost jejich činností;
• každé rozhodnutí o oznámení subjektu, který má oprávnění provádět úkoly třetích stran v postupu posuzování a ověřování stálosti vlastností, musí provádět způsobilé osoby, jiné než osoby, které provedly posouzení;
• nesmí nabízet ani poskytovat žádné činnosti, které vykonávají oznámené subjekty, ani poradenské služby na komerčním nebo konkurenčním základě;
• musí zachovávat důvěrnost získaných informací a mít k dispozici dostatečný počet způsobilých pracovníků, aby mohli řádně plnit své úkoly.

Oznámené subjekty

Důvěryhodnost systému zřízeného na základě nařízení č. 305/2011 závisí mj. na subjektech, které byly pověřeny v roli nezávislé třetí strany k výkonu úkolů při posuzování a ověřování stálosti vlastností u stavebních výrobků.

Tyto subjekty musí splnit přísné požadavky, pokud jde o technickou způsobilost, nestrannost a odpovědnost podle čl. 43 nařízení č. 305/2011.

Oznámené subjekty se v souladu s požadavkem čl. 55 nařízení č. 305/2011 sdružují v koordinační skupině (kontrolované Komisí) s cílem zabezpečit jednotný postup při uplatňování stanovených pravidel.

Komise na základě několikaletých zkušeností činností oznámených subjektů upravila některé podmínky tak, aby mohly lépe plnit povinnosti třetí nezávislé strany. Za tímto účelem vydala nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 568/2014, které s platností od 18. února 2014 nahradilo původní znění přílohy V nařízení č. 305/2011.

Provedené úpravy odpovídají technickému pokroku a vyjasňují specifický případ výrobků, pro něž byla vydána evropská technická posouzení (ETA), kdy bod 1.6 přílohy V stanoví, že:

Oznámené subjekty vykonávající úkoly v rámci systému 1+, 1 a 3, jakož i výrobci vykonávající úkoly v rámci systému 2+ a 4, považují evropské technické posouzení, které bylo vydáno pro dotyčný stavební výrobek, za posouzení vlastností tohoto výrobku.

Komise po analýze dosavadních zkušeností s aktivitami oznámených subjektů dospěla k závěru, že některá pravidla upravující činnost oznámených subjektů a oznamujících orgánů by mohla být vymezena přesněji.

Seznamy oznámených subjektů včetně informací o jejich působnosti, EAD, ETA a hEN jsou dostupné v na oficiálních stránkách Evropské komise, v databázi Komise NANDO a také například na stránkách ÚNMZ.

5.3 DOZOR NAD TRHEM

Právní úprava EU

V Úředním věstníku Evropské unie (OJEU)bylo dne 25. června 2019 zveřejněno nařízení EP a Rady (EU) č. 2019/1020 o dozoru nad trhem. Toto nařízení je plně použitelné od 16. července 2021, je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

Novým nařízením o dozoru se stanoví zejména:

• další povinnosti hospodářských subjektů v souvislosti s výrobky, např. povinnost uvádět na trh EU výrobky pouze v případě, že existuje hospodářský subjekt usazený v EU;
• povinnost hospodářských subjektů spolupracovat s orgány dozoru;
• požadavky na činnost orgánů dozoru nad trhem s výrobky, jejich minimální pravomoci a opatření vč. určitých procesních pravidel;
• postupy a oprávnění orgánů dozoru v případě přeshraniční spolupráce mezi orgány dozoru jednotlivých členských států EU;
• užší spolupráce orgánů dozoru prostřednictvím ústředních styčných úřadů;
• sdílení informací o šetřeních a nelegálních výrobcích prostřednictvím IT nástrojů;
• posílení dozoru na vnějších hranicích EU a posílení spolupráce mezi orgány dozoru nad trhem a orgány celní správy;
• zřízení sítě EU pro shodu výrobků.

Nařízení 2019/1020 mění od 16. července 2021 čl. 56 odst. 1 nařízení č. 305/2011, který je nahrazen tímto:

1. Pokud orgány dozoru nad trhem jednoho členského státu mají dostatečné důvody domnívat se, že stavební výrobek, na nějž se vztahuje harmonizovaná norma nebo pro nějž bylo vydáno evropské technické posouzení, nesplňuje vlastnosti uvedené v prohlášení a představuje riziko pro splnění základních požadavků na stavby, na něž se vztahuje toto nařízení, provedou hodnocení toho, zda dotčený výrobek splňuje všechny příslušné požadavky stanovené tímto nařízením. Příslušné hospodářské subjekty spolupracují v nezbytné míře s orgány dozoru nad trhem.

V souvislosti s výše uvedenou změnou čl. 56 odst. 1 nařízení č. 305/2011 se od 16. července 2021 mění také znění § 18 zákona č. 22/1997 Sb., týkající se dozoru nad trhem stavebních výrobků.

Komise, která intenzivně podporuje provádění dozoru nad trhem se stavebními výrobky, významně přispěla k rozvoji několika informačních systémů:

Informační a komunikační systém pro dozor nad trhem (ICSMS)

Systém ICSMS představuje komplexní komunikační platformu pro dozor nad trhem s nepotravinářskými výrobky a pro vzájemné uznávání zboží.

Platforma ICSMS

• umožňuje mj. rychlou a spolehlivou výměnu informací mezi orgány dozoru nad trhem;
• ve veřejné části jsou spotřebitelům i hospodářským subjektům zpřístupněny základní informace o výrobcích a jejich neshodách s příslušnými evropskými nebo národními právními normami;
• v neveřejné části určené dozorovým orgánům, orgánům celní správy a administrativy EU jsou obsaženy informace týkající se kontroly výrobků zařazených do systému ICSMS.

Výstražný informační systém Safety Gate

Systém Safety Gate o nebezpečných spotřebitelských výrobcích (dříve RAPEX) je rychlý výstražný informační systém Evropské unie o nebezpečných spotřebitelských výrobcích nepotravinářského charakteru, výjimkou jsou farmaceutické výrobky. Slouží k oznamování přímého i nepřímého rizika ohrožení zdraví nebo bezpečnosti spotřebitelů, kteří by se s nebezpečnými výrobky mohli dostat do styku.

Cílem systému Safety Gate je zajistit rychlou výměnu informací mezi členskými státy EU, Islandem, Lichtenštejnskem, Norskem a Evropskou komisí o opatřeních, která státy přijaly, aby zabránily, omezily nebo podmínily uvádění na trh nebo používání výrobků, jež mohou představovat výše uvedená rizika. Součástí oznamování do systému Safety Gate jsou vedle donucovacích opatření uložených příslušnými dozorovými orgány také dobrovolná opatření výrobců a distributorů.

Kontaktním místem pro ICSMS a Safety Gate za Českou republiku vůči Evropské komisi je Ministerstvo průmyslu a obchodu (www.mpo.cz), více informací je také k dispozici na stránkách České obchodní inspekce (www.coi.cz).

Právní úprava ČR

Právní úprava České republiky pro zabezpečení dozoru nad trhem nesmí být v rozporu s právem EU, nicméně každý členský stát může mít vlastní předpisy pro provádění této oblasti.

Klíčovým českým předpisem pro dozor nad trhem je zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů.

Dozor nad trhem v ČR upravuje zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (ve znění pozdějších předpisů). V přípravě je novela tohoto zákona, která vymezuje institucionální uspořádání dozoru nad trhem s výrobky, doplňuje některé pravomoci orgánů dozoru, stanoví opatření v případě zjištění porušení požadavků právních předpisů nebo ohrožení veřejného zájmu.

Cílem novely je zajistit, aby spotřebitelé, kteří nakupují zboží a služby v jiné zemi EU, ať už on-line nebo osobně, nebyli diskriminováni, pokud jde o přístup ke zboží či službám, cenu, podmínky prodeje či platební podmínky.

6 VÝJIMKY Z NAŘÍZENÍ Č. 305/2011 A ZJEDNODUŠENÉ POSTUPY

Nařízení č. 305/2011 ve svých úvodních ustanoveních poukazuje na potřebu zavést do systému výjimky a zjednodušené postupy, které může vybraný okruh podniků využít při uvádění výrobků na trh.

Cílem těchto úlev bylo přispět ke zvýšení konkurenceschopnosti prostřednictvím snížení nákladů na uvádění stavebních výrobků na trh za předpokladu, že s dotčenými výrobky nejsou spojena významná bezpečnostní rizika.

6.1 VÝJIMKA Z VYPRACOVÁNÍ PROHLÁŠENÍ O VLASTNOSTECH (ČL. 5)

Podle čl. 5 nařízení č. 305/2011 může výrobce, který spadá do kategorie malého nebo středního podniku nebo mikropodniku, využít výjimku z povinnosti vypracovat prohlášení o vlastnostech pro výrobek, na který se vztahuje harmonizovaná norma.

Tato výjimka je však spojená s požadavkem na neexistenci předpisů Unie nebo vnitrostátních předpisů, které vyžadují prohlášení o základních charakteristikách, kde se tyto stavební výrobky zamýšlejí používat. Průkaz neexistence výše uvedených požadavků je však často velmi náročný.

Výrobce může výjimku použít pouze pro vymezený okruh výrobků, kdy  

• stavební výrobek je vyroben jednotlivě nebo nesériově na zakázku na zvláštní objednávku a výrobce jej nainstaluje do jedné konkrétní stavby výrobcem. Výrobce odpovídá za bezpečné zabudování výrobku do stavby v souladu s příslušnými vnitrostátními předpisy;
• stavební výrobek je vyroben na staveništi za účelem jeho zabudování do příslušné stavby v souladu s příslušnými vnitrostátními předpisy;
• stavební výrobek je vyroben tradičním způsobem či způsobem vhodným z hlediska zachování kulturního dědictví a neprůmyslovým postupem pro odpovídající renovaci staveb oficiálně chráněných jako součást vymezeného prostředí nebo z důvodu zvláštní architektonické nebo historické hodnoty v souladu s příslušnými vnitrostátními předpisy.

Komise později k ustanovení čl. 5 zveřejnila dodatečné vysvětlení. V příručce z roku 2015 Označení CE stavebních výrobků krok za krokem ke zjednodušeným postupům konstatovala, že…

… výrobce při splnění určitých podmínek není povinen opatřit svůj výrobek označením CE ani v případě, že výrobek vč. jeho zamýšleného použití spadají do oblasti působnosti harmonizované normy. Jedná se o případy, kdy je výrobek k danému použití vyroben jednotlivě nebo na zakázku, nebo je při jeho výrobě nutno dodržet tradiční postupy, které zaručí ochranu oficiálně chráněných staveb (staveb, jež jsou součástí kulturního dědictví, staveb historických apod.). Pokud výrobce chce některou z těchto výjimek využít, důrazně se doporučuje, aby se ujistil, že se výjimka na jeho výrobek skutečně vztahuje: v opačném případě totiž může mít problémy s orgány dozoru nad trhem. Pokud má výrobce ohledně svých výrobků otázky, měl by se obrátit na kontaktní místo pro výrobky v zemi, v níž hodlá výrobek prodávat…

Ani zde však Komise nesdělila nic, co by přispělo k vyjasnění textu. Text pouze shrnuje obsah čl.5 a výrobce upozorňuje na možné sankce ze strany dozorových orgánů v případě pochybení a doporučuje konzultaci s příslušným kontaktním místem pro stavební výrobky.

6.2 ZJEDNODUŠENÉ POSTUPY PŘI HODNOCENÍ VLASTNOSTÍ VÝROBKŮ (ČL. 36)

Ustanovení odst. 1 čl. 36 nařízení č. 305/2011 dává výrobci možnost nahradit zkoušky při určování typu výrobku nebo nahradit výpočty pro typ výrobku příslušnou technickou dokumentací prokazující, že:

• ohledně jedné nebo několika základních charakteristik stavebního výrobku lze považovat výrobek za dosahující určité úrovně nebo třídy vlastností bez zkoušek nebo výpočtů, nebo bez dalších zkoušek nebo výpočtů, v souladu s podmínkami stanovenými v příslušné harmonizované technické specifikaci nebo v rozhodnutí Komise;
• výrobek odpovídá typu stavebního výrobku vyrobeného jiným výrobcem, který již byl vyzkoušen v souladu s příslušnou harmonizovanou normou.

Pokud jsou tyto podmínky splněny, výrobce je oprávněn vydat prohlášení o vlastnostech, které zcela či z části odpovídá výsledkům zkoušek provedených na takovém jiném výrobku. Výsledky zkoušek získané jiným výrobcem může použít pouze pokud

• získal povolení od tohoto výrobce, který nadále zůstává odpovědný za přesnost, spolehlivost a stálost takových výsledků;
• stavební výrobek je systémem sestávajícím ze součástí, které výrobce sestavuje za řádného dodržení přesných pokynů stanovených poskytovatelem takového systému nebo jeho součástí, který již u tohoto systému nebo součásti zkoušel jednu nebo více základních charakteristik v souladu s příslušnou harmonizovanou technickou specifikací. Výrobce je oprávněn vydat prohlášení o vlastnostech, které se zcela či z části shoduje s výsledky zkoušek provedených na takovém systému nebo součásti, které mu byly poskytnuty.

Ustanovení odst. 2 čl. 36 nařízení č. 305/2011 dále konstatuje, že pokud stavební výrobek uvedený v odst. 1 patří do skupiny výrobků, pro něž je systémem pro posuzování a ověřování stálosti vlastností systém 1+ nebo 1, jak stanoví příloha V, ověří příslušnou technickou dokumentaci uvedenou v odstavci 1 oznámený subjekt pro osvědčení výrobku, jak je uvedeno v příloze V.

6.3 JINÉ ZJEDNODUŠENÉ POSTUPY (ČL. 38)

1. Pro stavební výrobky, na něž se vztahují harmonizované normy a které jsou vyráběny jednotlivě nebo nesériově na zakázku na zvláštní objednávku a zabudovány do jedné stanovené stavby, může být část posouzení vlastností příslušného systému, jak stanoví příloha V, nahrazena ze strany výrobce specifickou technickou dokumentací prokazující soulad výrobku s příslušnými požadavky a to, že použité postupy odpovídají postupům stanoveným v harmonizovaných normách.

2. Pokud stavební výrobek uvedený v odstavci 1 patří do skupiny stavebních výrobků, na něž se vztahuje systém pro posuzování a ověřování stálosti vlastností 1+ nebo 1, jak stanoví příloha V, ověří specifickou technickou dokumentaci oznámený subjekt pro osvědčení výrobku, jak je uvedeno v příloze V.

Nařízení č. 305/2011 v čl. 2 odst. 15 definuje specifickou technickou dokumentací jako dokumentaci prokazující, že metody v rámci příslušného systému pro posuzování a ověřování stálosti vlastností byly nahrazeny jinými metodami, pokud jsou výsledky získané těmito jinými metodami rovnocenné s výsledky získanými zkušebními metodami příslušných harmonizovaných norem.

Kolem specifické technické dokumentace se zejména mezi výrobci objevila řada nejasností a otázek. Komise se proto v podpůrném dokumentu (Často kladené otázky k nařízení č. 305/2011), pokusila vysvětlit, že se jedná o:

… dokumentaci, kterou výrobce považuje za přiměřenou k oprávnění způsobu, který používá při vypracování prohlášení o vlastnostech výrobku v případech uvedených v čl. 36 … a může se lišit případ od případu nebo výrobek od výrobku, a to podle zvláštností každého případu.

Vysvětlení Komise uzavřela konstatováním, že je na výrobci, aby před orgánem dozoru nad trhem byl schopen obhájit, bude-li o to požádán, že STD je vhodným podkladem pro vypracování prohlášení o vlastnostech.

Jak Komise ve své zprávě EP a Radě (EU) o provádění nařízení č. 305/2011 ze dne 7. července 2016 sama připustila, v současné fázi provádění nařízení jsou zkušenosti s praktickým používáním postupů podle čl. 5 a čl. 36–38 velmi omezené. Podle informací komise ani neexistují žádné listinné důkazy o používání postupů podle čl. 5 a čl. 36–38.

Jedinou výjimkou jsou některé postupy podle čl. 36, kdy výrobce za určitých podmínek může například použít výsledky zkoušek získané jiným výrobcem.

Komise ve zprávě identifikovala hlavní důvody pro omezené uplatňování výjimek. Patří mezi ně:

• nízká informovanost o možnostech výjimky uplatňovat;
• nejednotné postupy a výklady v jednotlivých členských státech;
• nejistota ohledně správného pochopení relevantních částí nařízení k uplatnění výjimek;
• problémy s prokazováním „srovnatelnosti“ nebo poskytováním alternativní technické dokumentace;
• nejistota, zda úřady nebo uživatelé stavebních výrobků (návrháři, projektanti) akceptují výrobky uvedené na trh na základě alternativních postupů.

Komise bude hledat vhodná řešení k zajištění k efektivnosti čl. 5 a čl. 36–38. V případě potřeby nevylučuje ani úpravu předmětných částí nařízení.

7 AKTY V PŘENESENÉ PRAVOMOCI PODLE ČL. 60–63

K dosažení cílů nařízení č. 305/2011 je Komise oprávněna ve smyslu čl. 60–63 přijímat akty v přenesené pravomoci. Jedná se o zcela nový a poměrně „pružný“ nástroj, který předchozí právní úprava, směrnice 89/106/EHS, pro tuto oblast neznala. Komise má v odůvodněných případech možnost reagovat na potřeby trhu se stavebními výrobky a upravit vybrané části nařízení, a to zejména za účelem odstranění a zabránění vzniku omezení týkajících se dodání stavebních výrobků na trh.

Více o mechanismu aktů v přenesené pravomoci je uvedeno na oficiálních stránkách Evropské komise.

Komise v případě nařízení č. 305/2011 prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci mimo jiné upravila:

• formát evropského technického posouzení (EAD);
• podmínky týkající se zpřístupňování prohlášení o vlastnostech stavebních výrobků na internetové stránce výrobce;
• vzor pro vypracování prohlášení o vlastnostech stavebních výrobků (viz příloha III nařízení č. 305/2011).

Aktuální informace o přijatých a rozpracovaných aktech v přenesené pravomoci jsou kromě stránek Evropské komise dostupné v aktuálním znění na stránkách Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ) v sekci stavebních výrobků.

8 UDRŽITELNÉ VYUŽÍVÁNÍ PŘÍRODNÍCH ZDROJŮ PODLE ZÁKLADNÍHO POŽADAVKU Č. 7

Příloha I nařízení č. 305/2011 byla v porovnání s předchozí právní úpravou (směrnice 89/106/EHS) rozšířena o Základní požadavek č. 7, podle kterého stavba musí být navržena, provedena a zbourána takovým způsobem, aby bylo zajištěno udržitelné využití přírodních zdrojů, a zejména:

• opětovné využití nebo recyklovatelnost staveb, použitých materiálů a částí po zbourání;
• životnost staveb;
• použití surovin a druhotných materiálů šetrných k životnímu prostředí při stavbě.

Environmentální koncepce v normách pro výrobky a služby předpokládá, že většina norem má (nebo bude mít) přímý nebo nepřímý dopad na životní prostředí, a toto je třeba vzít v úvahu během jejich přípravy.

Evropský výbor pro normalizaci (CEN), kterému mj. přísluší tvorba harmonizovaných norem pro stavební výrobky s označením CE, již připravuje obecný rámec na podporu a zajištění lepšího začlenění environmentálních aspektů do evropských norem.

Environmentální přístup, který přijala Technická rada CEN (CEN Technical Board) v roce 2010:

• popisuje postupy, nástroje, pracovní postupy a obecné aspekty atd., které jsou nutné k lepšímu řešení environmentálních problémů v evropských normalizačních činnostech;
• identifikuje role a odpovědnosti různých stran zapojených do procesu.

Systematickým řešením environmentálních problémů ve standardizaci lze přímé, nepřímé dopady na životní prostředí zmírnit, omezit nebo snížit.

Jak se promítne environmentální přístup do tvorby norem?

S jistotou lze očekávat, že nově vypracované normy budou nést zapracované environmentální prvky. Stávající normy budou revidovány a v tomto smyslu patřičně rozšířeny.

V případě norem harmonizovaných k nařízení č. 305/2011 již příslušné technické komise při Evropském výboru pro normalizaci (CEN/TC pro stavební výrobky) zahájily práce na návrzích norem se zapracovaným 7. základním požadavkem. Předpokládaným výstupem by mohlo být posouzení deklarace dopadů ve smyslu environmentálního prohlášení výrobku (EPD) na základě analýzy životního cyklu (LCA).

Analýza životního cyklu LCA (Life Cycle Assessment) jako metoda posuzování životního cyklu produktu nebo služby z hlediska jeho působení na životní prostředí:

• bere v úvahu procesy od těžby nerostných surovin přes dopravu, výrobu, užití až ke konečnému zpracování jako odpadu;
• zohledňuje energetické a surovinové náklady a dopad na životní prostředí pro každý z nich;
• slouží jako podklad pro vypracování EPD.

U stavebních výrobků je důležité hodnotit zejména emise do ovzduší, vody i půdy a spotřebu energie a surovin

Environmentální prohlášení výrobku EPD (Environmental Product Declaration) jako nástroj pro objektivní posouzení výrobku podle jeho environmentálních vlastností

• kvantifikuje environmentální dopady v souladu s ČSN EN 15804+A2 Udržitelnost staveb – Environmentální prohlášení o produktu – Základní pravidla pro produktovou kategorii stavebních produktů  
• informuje o převažujícím materiálovém složení výrobku;
• informuje o spotřebě surovin a energie v jednotlivých fázích jeho životního cyklu;
• umožňuje porovnávat výrobky plnící stejnou funkci a podporuje tak poptávku po výrobcích a službách šetrnějších k životnímu prostředí.

Výstupy EPD

• environmentální vlastnosti výrobků jsou využívány při návrhu šetrných budov k životnímu prostředí;
• jsou využívány v metodách komplexního hodnocení kvality budov z hlediska jejich celého životního cyklu;
• přispívají k naplňování zásad „udržitelné výstavby“ v oblasti stavebnictví;
• jsou předmětem splnění 7. základního požadavku na stavbu.

Nezávislé ověření EPD, obvykle prováděné akreditovaným certifikačním orgánem, je podmínkou pro registraci tohoto dokumentu v Národním systému environmentálního značení (CENIA) a dále k využití údajů z EPD pro environmentální komunikaci mezi podniky a spotřebiteli (B2C).

V ČR se při výkonu státního zkušebnictví, posuzování stavebních výrobků k požadavkům NV č. 163/2002 Sb., přistupuje k 7. základnímu požadavku tak, že nezávisle ověřené EPD je považováno za splnění 7. základního požadavku, a toto se uvádí na certifikátu výrobku nebo protokolu o ověření shody vydávané autorizovanou osobou. 

V České republice je již služba nezávislého ověřování EPD běžně dostupná a nabízejí ji vybrané akreditované certifikační orgány pro produkty – viz databáze akreditovaných subjektů veřejně přístupná na stránkách Českého institutu pro akreditaci.

9 ZÁKON O STAVEBNÍCH VÝROBCÍCH

Pro stavební výrobky zpracovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) nový samostatný zákon o stavebních výrobcích a jejich použití do staveb, který má komplexně řešit jak uvádění stavebních výrobků na trh, tak i pravidla pro jejich použití do staveb na území ČR, včetně oblasti dozoru, a to obdobným způsobem, jak to již funguje ve většině evropských států.

Vládní návrh zákona byl projednán na jednání vlády dne 21. 12. 2020 (viz Usnesení vlády ČR ze dne 21. prosince 2020 č. 1343). Vláda (Ministerstvo průmyslu a obchodu) předložila tento návrh Poslanecké sněmovně dne 15. 1. 2021, všechny materiály viz Sněmovní tisk 1130/0. Poslanecká sněmovna do 20. 10. 2021 nestihla projednat návrh zákona ani v 1. čtení.

Účinnost zákona měla být od 1. ledna 2023, s výjimkou ustanovení § 3 odst. 2 písm. b) a § 3 odst. 4 písm. b), § 17, 29 a 30, která měla nabýt účinnosti dnem 1. ledna 2022. Vzhledem k tomu, že PS do 20. 10. 2021 nestihla projednat návrh zákona ani v 1. čtení, lze předpokládat posun účinnosti. Více informací viz Informační portál ÚNMZ – stavební výrobky.

Hlavní principy:

Pro stavební výrobky s označením CE, jejichž uvádění na trh je regulováno na evropské úrovni přímo použitelným předpisem (nařízení č. 305/2011), zákon přebírá adaptační ustanovení ze zákona č. 22/1997 Sb.:

• upravuje výkon státní správy, jímž je právní úprava pověřování, koordinace a kontroly subjektů pro technické posuzování (MPO);
• stanovuje oznamující orgán (ÚNMZ) a orgán dozoru nad trhem (ČOI);
• pověřuje MPO výkonem činnosti kontaktního místa pro stavební výrobky.

Stanovuje právní úpravu přestupků a sankcí.

Požadavky na vybrané stavební výrobky (neharmonizovaná oblast) se podle návrhu tohoto zákona nově nazývají „stanovené stavební výrobky“. Nařízení vlády č. 163/2002 Sb. pro vybrané stavební výrobky má být tímto zákonem zrušeno. 

Pro stanovené stavební výrobky zákon:

• upravuje podmínky uvádění na trh v České republice pro stanovené stavební výrobky regulované na národní úrovni;
• stanoví povinnosti hospodářských subjektů, autorizovaných osob, národních subjektů pro technické posuzování;
• upravuje výkon státní správy, jež zahrnuje právní úpravu pověřování národních subjektů pro technické posuzování, právní úpravu autorizace, právní úpravu dozoru nad těmito výrobky právní úpravu přestupků a sankcí v této oblasti.

Přibližují se pravidla pro harmonizovanou a neharmonizovanou oblast stavebních výrobků tak, že místo „prohlášení o shodě“ podle NV č. 163/2002 Sb. se má vydávat tzv. „národní prohlášení o vlastnostech“ (obdoba ES prohlášení o vlastnostech podle nařízení č. 305/2011) a má být používán obdobný systém posuzování a ověřování stálosti vlastností I+, I, II+, III a IV jako u nařízení. 

Dále zákon upravuje podmínky pro návrh a použití stavebních výrobků (stanovených i s označením CE) do staveb v České republice, přičemž se váže na požadavky stavebního zákona.

Komplexní průvodce k tématu včetně nového stavebního zákona je dostupný na stránkách Informačního portálu ÚNMZ specializovaného na právní a technické dokumenty v oblasti uvádění stavebních výrobků na jednotný evropský trh. Průvodce je měsíčně aktualizovaný.

10 REVIZE A PŘEPRACOVÁNÍ NAŘÍZENÍ Č. 305/2011

Nařízení č. 305/2011 bylo od data, kdy vstoupilo v účinnost (1. červenec 2013), ve všech svých částech již několikrát pozměněno. Tyto kroky vždy iniciovala Evropská komise jako orgán pověřený dohledem nad fungováním nařízení, a to po předchozí diskusi s členskými státy a se zástupci průmyslu. Až dosud to však byly pouze dílčí změny zaměřené na odstranění formálních chyb, vyjasnění některých ustanovení a na doplnění o akty v přenesené pravomoci (více viz kap. 7).

Komise ve svých pravidelných hodnotících zprávách o provádění nařízení adresovaných Hospodářskému a sociálnímu výboru (EP) však opakovaně upozornila, že hlavní cíle, které sledují zlepšení fungování trhu se stavebními výrobky se daří naplňovat, nicméně nařízení ne zcela splňuje původní očekávání.

Z veřejných konzultací a analýz, které pro Komisi vypracovaly nezávislé konzultační orgány vyplývá, že zavedený systém je stále zbytečně složitý.

Evropská komise na základě získaných poznatků představila dne 30. 3. 2022 návrh novely stávajícího nařízení (EU) č. 305/2011, která by měla odstranit zejména identifikované nedostatky aktuálně platného nařízení.

Návrh novely zejména:

• sleduje cíle tzv. Zelené dohody pro Evropu (Green Deals) specifikované v rámci Akčního plánu pro oběhové hospodářství či Sdělení k renovační vlně;
• upřesňuje rozsah regulované oblasti (včetně zahrnutí opakovaně použitých a 3D tištěných stavebních výrobků a prefabrikovaných domů);
• zavádí environmentální, funkční a bezpečnostní požadavky na stavební výrobky;
• specifikuje tzv. harmonizované zóny (oblast, v jejímž rámci členské státy EU nebudou moci uplatňovat své vlastní národní požadavky, při současném zavedení zvláštního mechanismu, který umožní zohlednit specifické národní požadavky v rámci harmonizovaných technických specifikací;
• upravuje stanovení požadavků na udržitelnost stavebních výrobků, snížení administrativní zátěže pro malé a střední podniky a mikropodniky;
• posiluje vymáhací pravomoci dozorových orgánů;
• rozšiřuje úlohy Kontaktních míst pro stavební výrobky.

Více informací viz stránky Evropské komise.

Text nařízení, včetně příloh a souvisejících dokumentů, je k dispozici na níže uvedených odkazech:

• návrh nařízení o stavebních výrobcích;
• vysvětlující dokument k návrhu (Questions & Answers);
• a tzv. factsheet k návrhu nařízení.

Na veřejném portálu Evropské komise lze do 1. 6. 2022 v rámci všeobecné diskuse k návrhu nařízení uplatnit připomínky, viz “Have to say” Construction products – review of EU rules (europa.eu).

11 ČASTO KLADENÉ OTÁZKY K NAŘÍZENÍ Č. 305/2011

Evropská komise zveřejnila na svých stránkách často kladené otázky (FAQ) k nařízení č. 305/2011 (pouze v anglickém jazyce). České překlady (v pracovním znění) jsou dostupné rovněž např. na stránkách MPO v sekci Kontaktní místo pro stavební výrobky.

1. Jaký je význam označení CE na stavebním výrobku?
Nařízení č. 305/2011 v čl. 8 odst. 2 uvádí: Připojením označení CE …výrobci dávají na vědomí, že nesou odpovědnost za shodu stavebního výrobku s vlastnostmi uvedenými v prohlášení, jakož i za soulad se všemi příslušnými požadavky stanovenými tímto nařízením a jinými příslušnými harmonizačními právními předpisy Unie, které stanoví jeho připojování.
Pokud se na stavební výrobek vztahuje harmonizovaná norma (hEN), nebo pro něj bylo vydáno evropské technické posouzení (ETA), potom označení CE potvrzuje shodu výrobku s vlastnostmi uvedenými v prohlášení ve vztahu k základním charakteristikám podle harmonizované normy nebo evropského technického posouzení.

Stavební výrobek označený CE lze obchodovat po celém trhu EU trhu bez toho, že by bylo vyžadováno jeho další přezkoušení. Prohlášení o vlastnostech poskytuje přesné a spolehlivé informace o vlastnostech získané posuzováním a ověřováním stálosti vlastností, jak stanoví příslušné harmonizované technické specifikace (harmonizované normy a evropské dokumenty pro posuzování EAD).

Poznámka:
Většina stavebních výrobků může mít značně rozdílná určená použití v pozemních nebo inženýrských stavbách a musí splňovat různé požadavky podle funkce výrobku ve stavbě. Je vždy odpovědností projektanta, aby vybral vhodný stavební výrobek pro použití v konkrétní stavební konstrukci stavby. Úkolem zhotovitele stavby je zabudovat do stavby takový výrobek, aby konstrukce plnila požadavky stanovené právními předpisy a technickými normami.

2. Co se stane, když stavební výrobek spadá pod více legislativních aktů EU?
Na jeden a tentýž výrobek se může vztahovat nejen nařízení o stavebních výrobcích, ale i další harmonizační právní předpisy EU. Např. na garážová dálkově ovládaná vrata se vztahuje jak nařízení o stavebních výrobcích, tak směrnice o strojních zařízeních, směrnice o zařízeních nízkého napětí a směrnice o elektromagnetické kompatibilitě. 
K výrobku lze nicméně připit jen jedno (souhrnné) označení CE, jak je objasněno v čl. 8 odst. 2 nařízení č. 305/2011.

3. Pro které základní charakteristiky výrobku by výrobce měl učinit prohlášení o vlastnostech?
Výrobce vždy musí učinit prohlášení o vlastnostech alespoň jedné základní charakteristiky (čl. 6 odst. 3 písm. c) nařízení č. 305/2011. Při rozhodování by měl vzít v úvahu platná (vnitrostátní, regionální a místní) ustanovení ve vztahu k funkci výrobku ve stavbě a z toho plynoucí specifické požadavky.  Při označení rozhodných užitných vlastností NPD se velmi omezí použití výrobku ve stavbě.

Dále také učiní prohlášení o vlastnostech konkrétní základní charakteristiky,

• pokud akt v přenesené pravomoci (na základě čl. 3 odst. 3 a čl. 60 písm. a) ukládá výrobci povinnost deklarovat vlastnosti daného výrobku (podle čl. 6 odst. 3 písm. d) (ať už včetně nebo bez mezní úrovně rovněž vymezené v tomto aktu);
• nebo pokud bylo pro tento výrobek vydáno evropské technické posouzení (ETA) (čl. 6 odst. 3 písm. g), povinnost učinit prohlášení se týká všech základních charakteristik obsažených v daném ETA.

Pokud byla navíc v harmonizované normě stanovena mezní úroveň pro vlastnosti určité základní charakteristiky výrobku, výrobce zajistí, že vlastnosti jeho výrobku tuto mezní úroveň splňují.

Pro uvedené základní charakteristiky, pro něž nebylo učiněno prohlášení, do prohlášení o vlastnostech uvede NPD („No Performance Determined“ – bez určených vlastností) (čl. 6 odst. 3 písm. f) nařízení č. 305/2011).

4. Kde najdu bližší informace o harmonizovaných normách k nařízení č. 305/2011?
Právně závazné informace poskytuje Úřední věstník Evropské unie – řada C. V něm Komise uveřejňuje názvy všech harmonizovaných evropských norem pro stavební výrobky přijatých v rámci nařízení č. 305/2011.
Databáze NANDO, kterou Komise spravuje, se pravidelně aktualizuje, poskytuje také informace o oznámených subjektech. Přesto ji však není možné používat jako právně závazný odkaz, ačkoli lze předpokládat, že její obsah bude totožný s odkazy v Úředním věstníku EU.

5. Co se rozumí mikropodnikem, na který se mohou vztahovat zjednodušené postupy?
Do kategorie mikropodniků a malých a středních podniků (SME) spadají podniky, které zaměstnávají méně než 250 osob a jejichž roční obrat nepřesahuje 50 milionů eur, nebo jejichž bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 43 milionů eur. Definice SME a další relevantní informace jsou uvedeny na stránkách Komise.

6. Je použití přílohy ZA nařízení o stavebních výrobcích povinné?
Příloha ZA je součástí norem harmonizovaných k nařízení č. 305/2011. Pokud výrobce používá normu jakožto harmonizovanou normu v souladu s nařízením č. 305/2011, potom je povinen postupovat podle přílohy ZA.

7. Kdy je výrobek je stavebním výrobkem podléhajícím nařízení č. 305/2011?
Výrobek je stavebním výrobkem ve smyslu nařízení č. 305/2011, pokud jde o výrobek nebo sestavu, které jsou vyrobeny nebo uvedeny na trh za účelem trvalého zabudování do stavby (pozemní nebo jakékoli inženýrské stavby) nebo její části a jejichž vlastnosti ovlivňují vlastnost stavby s ohledem na základní požadavky na stavby.

Základní požadavky na stavby jsou:

• Mechanická odolnost a stabilita
• Požární bezpečnost
• Hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí
• Bezpečnost a přístupnost při užívání
• Ochrana proti hluku
• Úspora energie a tepla
• Udržitelné využívání přírodních zdrojů

Pokud je tedy výrobek stavebním výrobkem, existují tři možnosti:
Povinné označení CE v případě, že se na výrobek vztahuje harmonizovaná norma.  Výrobce je povinen ji uplatnit, vypracovat prohlášení o vlastnostech a připojit označení CE.
Dobrovolné označení CE: Pokud se na výrobek harmonizovaná norma nevztahuje, může výrobce požádat o evropské technické posouzení (ET) a na jeho základě vypracovat prohlášení o vlastnostech a připojit označení CE.
Vzájemné uznání: Pokud se na výrobek nevztahuje harmonizovaná norma nebo pro něj nebylo vydáno posouzení ETA, nesmí nést označení CE a může být obchodován na území EU na základě vzájemného uznání.

8. V kterých jazycích musí být průvodní dokumentace a označení CE stavebního výrobku?
Prohlášení o vlastnostech musí být poskytnuto v jazyce nebo v jazycích požadovaných členským státem, v němž je výrobek dodáván na trh.

Bezpečnostní informace a pokyny musí výrobci poskytnout v jazyce či jazycích, kterým uživatelé snadno rozumějí – tento jazyk či jazyky určí členský stát, v němž je výrobek dodáván na trh.

9. Jaké jsou povinnosti obchodníka, který prodává stavební výrobky pod jménem výrobce?
Obchodníci (v nařízení č. 305/2011 označovaní jako distributoři) zajistí, že výrobek, pokud je to požadováno, nese označení CE a je k němu připojena kopie prohlášení o vlastnostech a případně bezpečnostní list (viz čl. 6 odst. 5) a pokyny a bezpečnostní informace v jazyce určeném členským státem, ve kterém je výrobek uváděn na trh.

Obchodníci (v nařízení č. 305/2011 označovaní jako distributoři) zajistí, že výrobek, pokud je to požadováno, nese označení CE. V případě že kupující výslovně požaduje, je povinen distributor k výrobku poskytnout kopii v tištěné podobě. Vždy je povinen prohlášení o vlastnostech zpřístupnit v elektronické verzi a případně bezpečnostní list (viz čl. 6 odst. 5) a pokyny a bezpečnostní informace v jazyce určeném členským státem, ve kterém je výrobek uváděn na trh.

10. Jaké požadavky jsou kladeny na stavební výrobek označením CE po 30. 6. 2013?
Od 1. 7. 2013, kdy nařízení č. 305/2011 vstoupilo v plnou účinnost, je povinností výrobce při uvedení na trh v rámci EU vypracovat prohlášení o vlastnostech a připojit označení CE, pokud:

• na výrobek se vztahuje harmonizovaná norma (hEN) a skončilo období souběžné platnosti, nebo
• pro tento výrobek bylo vydáno evropské technické posouzení (European Technical Assessment – ETA).

Poznámka:
Pokud lze uplatnit některou z výjimek uvedených v čl. 5 nařízení č. 305/2015, je výrobce oprávněn upustit od vydání prohlášení o vlastnostech a připojení označení CE. Je pouze na rozhodnutí výrobce, zda takovém případě vydá prohlášení o vlastnostech a připojí označení CE.

11. Výrobce prodával výrobek s označením CE v EU již před 1. 7. 2013. Co musí udělat, aby mohl výrobek prodávat v EU i po 1. 7. 2013?
Výrobce může po 1. 7. 2013 nadále uvádět výrobek na trh EU za předpokladu, že vypracuje prohlášení o vlastnostech (DoP) podle vzoru uvedeného v příloze III nařízení č. 305/2011 (ve znění nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 574/2014). Nová právní úprava obsahuje oproti původnímu znění nařízení z roku 2011 také návod k vypracování DoP pro různé druhy výrobků.

Výrobce může vypracovat prohlášení o vlastnostech:

• na základě certifikátu shody výrobku nebo prohlášení o shodě, které byly vydány v souladu se směrnicí 89/106/EHS o stavebních výrobcích před 1. 7. 2013;
• připojí označení CE doplněné informacemi požadovanými v čl. 9 odst. 2 nařízení č. 305/2011;
• a zdrží se připojení označení, známek nebo popisu výrobku, které by mohly uvést třetí strany v omyl, pokud jde o význam nebo formu označení CE.

12. Je obchodník povinen stáhnout po 1. 7. 2013 z prodeje stavební výrobky, které obdržel před 1. 7. 2013, a které byly opatřeny označením CE v souladu se směrnicí 89/106/EHS o stavebních výrobcích, ale nejsou doprovázeny prohlášením o vlastnostech?
Obchodník (podle nařízení č. 305/2011 označovaný jako distributor) může pokračovat v prodeji těchto výrobků do vyprodání zásob dodaných před 1. 7. 2013. Pro všechny nové dodávky stavebních výrobků, které mu budou doručeny výrobcem po 1. 7. 2013 musí distributor požádat výrobce o poskytnutí prohlášení o vlastnostech pro tyto výrobky.

13. Jaký je význam výrazu „uvádění na trh“?
Uvedením na trh se rozumí první dodání na trh, tj. první prodej (individuálního) výrobku v rámci vnitřního evropského trhu. Každý výrobek nebo výrobní várka (např. každé okno, každé balení/náklad cihel) jsou umístěny na trh samostatně. Pro výrobky uváděné na trh od 1. 7. 2013 výrobce musí vypracovat Prohlášení o vlastnostech (DoP) a v souladu s požadavky nařízení č. 305/2011 připojit označení CE, a to i v případě, že podobné výrobky byly uvedeny na trh již před tímto datem.

14. Je výrobce i v případě, že uvádí na trh totožný výrobek s tím, který prodával před 1. 7. 2013, povinen obnovit po 1. 7. 2013 existující protokol o zkoušce nebo protokol o posouzení nebo požadovat od oznámeného subjektu (dříve notifikované osoby) nové certifikáty, které by nahradily ty, které byly vydané před 1. 7. 2013?
Jsou-li zachovány vlastnosti výrobku uvedené v prohlášení o vlastnostech, nemusí být po 1. 7. 2013 vypracována nová posouzení ani obnoveny certifikáty.

Pokud výrobce nezměnil nic na svém výrobku, stávající protokoly a certifikáty budou muset být obnoveny pouze v případě, že harmonizovaná norma byla změněna/doplněna o další požadavky na posouzení a ověření stálosti vlastností z hlediska základních charakteristik (v příloze ZA).

Pokud došlo ke změně výrobku nebo výrobního postupu a vlastnosti výrobku se liší od vlastností uvedených v prohlášení o vlastnostech, výrobce musí zajistit nové posouzení výrobku.

15. Může být evropské technické schválení využito pro uvedení výrobku na trh po 1. 7. 2013? Pokud ano, na jak dlouho?
Čl. 66 nařízení č. 305/2011 předpokládá, že výrobci mohou použít evropská technická schválení vydaná před 1. 7. 2013 jako evropská technická posouzení po celou dobu platnosti těchto evropských technických schválení.

Výrobce může na základě stávajícího evropského technického schválení vypracovat prohlášení o vlastnostech, připojit označení CE a prodávat výrobek v EU.

V případě, že je evropské technické schválení před vypršením platnosti, může výrobce žádat o evropské technické posouzení od jednoho z příslušných subjektů pro technické posuzování určených podle nařízení č. 305/2011.

16. Co je „příslušná technická dokumentace“ podle čl. 36 nařízení č. 305/2011?
Jedná se o dokumentaci, kterou výrobce považuje za přiměřenou k oprávnění způsobu, který používá při vypracování prohlášení o vlastnostech výrobku v případech uvedených v čl. 36 nařízení č. 305/2011.

V případě uvedeném v čl. 36, odst. 1a) může být příslušná technická dokumentace využita například k prokázání, že jsou splněny konkrétní podmínky rozhodnutí Komise pro použití výrobku, které vymezují jeho třídu reakce na oheň.

V případech čl. 36 (1b) nebo 36 (1c) příslušná technická dokumentace může například sestávat z výsledků zkoušek získaných jiným výrobcem nebo poskytovatelem systému spolu s jeho oprávněním k využívání těchto výsledků a ověření shody dotčených výrobků (bod b) nebo dodržováním uvedených pokynů (bod c).

Je zřejmé, že příslušná technická dokumentace se může lišit případ od případu nebo výrobek od výrobku, podle zvláštností každého případu. To ovšem musí být evidováno výrobcem v technické dokumentaci výrobku, aby bylo možné řádně odůvodnit prohlášení o vlastnostech v případě, že o to orgány dozoru nad trhem nebo jiné orgány požádají.

17. Kde lze získat informace o požadavcích vztahujících se na výrobek v určitém členském státě?
Informace je možné získat prostřednictvím kontaktního místa pro stavební výrobky s označením CE, které bylo za tímto účelem zřízeno v každém členském státu.

18. Je úkolem oznámených subjektů kontrolovat, zda výrobce plní své povinnosti podle nařízení č. 305/2011?
Příloha V nařízení č. 305/2011 specifikuje systémy posuzování a ověřování stálosti vlastností včetně zapojení oznámených subjektů v roli třetí nezávislé strany.

Úkolem oznámených subjektů není kontrolovat, zda výrobce řádně vyplnil např. prohlášení o vlastnostech nebo správně připojil označení CE.

19. Jaký je význam výrazu „dvě poslední číslice roku, v němž bylo označení připojeno“ v čl. 9 odst. 2 nařízení č. 305/2011?
Tyto číslice se vztahují k roku, v němž byly poprvé tyto druhy výrobků dodány na trh, a proto zůstanou beze změny do té doby, dokud se vlastnosti výrobku nezmění. Pokud tedy výrobce uvedl na trh výrobky s označením CE, které odpovídají určitému souboru vlastností (pro daný typ výrobku) poprvé v roce 2009, uvádí k označení CE číslice 09 i po 1. 7. 2013, kdy doznalo označení CE v důsledku nařízení č. 305/2011 změn.

20. Jaký je význam manuálu/pokynů pro instalaci?
Očekává se, že deklarované vlastnosti výrobku budou dosaženy za podmínky, že je výrobek správně instalován. To je důležité zejména pro výrobky, které se prodávají jako sestava s tím, že budou instalovány v dokončené stavbě.

Proto je role manuálu nebo pokynů pro instalaci, které mají být poskytnuty výrobcem podle čl. 11 odst. 6 nařízení č. 305/2011 velmi důležitá pro zajištění správné instalace výrobku.

21. Mohou členské státy stanovit další požadavky týkající se např. chemického složení výrobků s cílem chránit zdraví pracovníků v oblasti stavebnictví a dalších osob? Pokud tato možnost existuje, není v rozporu s volným pohybem zboží?
Členské státy si ponechávají pravomoc stanovit technické požadavky na vlastnosti stavebních výrobků, zejména pak na konkrétní účel použití v pozemních či inženýrských stavbách (např. požadavky na únikové cesty z hlediska požární bezpečnosti). V případě, že vnitrostátní technické požadavky omezují použití stavebních výrobků s označením CE, musí být tato omezení řádně odůvodněná a přiměřená. Evropský soudní dvůr vykládá seznam výjimek, které se všechny týkají jiných než ekonomických zájmů, úzce. Každé opatření musí být navíc v souladu se zásadou proporcionality a nesmí představovat prostředek svévolné diskriminace či zastřeného omezování obchodu mezi členskými státy. Důkazní břemeno spočívající v odůvodnění opatření však v každém případě nese členský stát, nikoli hospodářský subjekt.

22. Obchodník prodává pod svým jménem výrobek, který sám nevyrobil. Smí použít prohlášení o vlastnostech vypracované skutečným výrobcem? V případě, že nikoli, musí prohlášení o vlastnostech vypracované obchodníkem vycházet z osvědčení vydaných oznámeným subjektem?
Obchodníci (v nařízení č. 305/2011 označovaní jako distributoři), kteří uvádí stavební výrobky na trh pod svým (obchodním) jménem, jsou považováni za výrobce (viz čl. 15) se všemi povinnostmi, které nařízení stanoví, a tedy musí vypracovat vlastní prohlášení o vlastnostech.

23. Co jsou „příslušné vnitrostátní orgány“ podle čl. 11 odst. 8, které mohou požadovat, aby jim výrobce poskytl všechny informace a dokumentaci nezbytnou k prokázání shody stavebního výrobku s prohlášením o vlastnostech a souladu s jinými příslušnými požadavky?
Pod pojmem „příslušné vnitrostátní orgány“ je třeba chápat nejen orgány dozoru nad trhem (organizované na vnitrostátní, regionální nebo i lokální úrovni), ale také každý orgán, který má podle zákonů členského státu právo požadovat informace o vlastnostech stavebních výrobků.

Může to být např. stavební úřad v regionu, který má právo požadovat informace o vlastnostech výrobků instalovaných v budově, a to v rámci kontroly, zda stavba splňuje podmínky stavebního povolení.

24. Musí výrobce zahrnout do označení CE také základní charakteristiky, které v prohlášení o vlastnostech označil jako NPD?
V čl. 9 odst. 2 nařízení je jasně uvedeno, že „K označení CE se doplní …, referenční číslo prohlášení o vlastnostech a úrovně nebo třídy vlastností uvedených v prohlášení, odkaz na …“ Protože písmena NPD (= No Performance Determined) u základních charakteristik znamenají, že vlastnosti nejsou v prohlášení uvedeny, výrobce neuvádí v označení CE základní charakteristiky, které v Prohlášení o vlastnostech označil jako NPD.

25. Musí se kontaktní adresa požadovaná podle čl. 11 odst. 5 nařízení nacházet v členském státě, v němž je příslušný výrobek na trhu? Nebo může být kontaktní adresa v kterémkoli členském státě EU?
Kontaktní adresa může být kdekoli na světě (buď v zemi EU, nebo v jakékoli třetí zemi).

26. Jak zjistím, zda osvědčení k výrobku/zpráva o zkouškách nejsou zfalšovány?
V prvé řadě je nejlepší kontaktovat výrobce výrobku nebo oprávněného zástupce uvedeného na prohlášení o vlastnostech. Za prošetření podezřelých případů týkajících se pravosti osvědčení o vlastnostech vydaných podle nařízení je možné kontaktovat orgány dozoru nad trhem. Lze však provést rychlou předběžnou kontrolu pomocí informačního nástroje NANDO (na stránkách Komise) a zjistit tak, zda oznámený subjekt, citovaný v prohlášení o vlastnostech, byl kompetentní vydat daný dokument, který byl výstupem jeho činnosti dle uvedeného systému posuzování.  

Kliknutím v systému NANDO na příslušnou EN normu se objeví na seznam všech oznámených subjektů, které mají oprávnění vydávat příslušné dokumenty v závislosti na systémech posuzování pro konkrétní výrobek. Pokud byl dokument vydán jedním ze subjektů uvedených na tomto seznamu, je reference na oznámený subjekt s velkou pravděpodobností správná, ale to nemusí značit pravost prohlášení o vlastnostech

V případě pochybností lze doporučit kontaktovat orgány dozoru nad trhem v zemi, kde je tento výrobek prodáván.

Soubor často kladených dotazů byl vypracován s využitím volně dostupných databází na stránkách Komise v sekci Vnitřní trh, průmysl, podnikání a malé a střední podniky.

12 NĚKOLIK SLOV NA ZÁVĚR

Dosavadní zkušenosti s uplatňováním nařízení č. 305/2011, o stavebních výrobcích ukazují, že nebylo dosaženo všech cílů, o jejichž naplnění Evropská komise odpovědná za dohled nad prováděním předpisu usiluje. 

Komise již zahájila první kroky ke změnám, které se stavebních výrobků označovaných CE v menší, či větší míře dotknou. Z tohoto důvodu budeme další vývoj předpisu na těchto stránkách průběžně sledovat.

INFORMAČNÍ ZDROJE

[1] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 z 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS

[2] Portál Úředního věstníku Evropské unie

[3] Portál Evropské komise 

[4] Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě o provádění nařízení č. 305/2011, COM(2016) 445 final, 7. 7. 2016

[5] Analýza EK k implementaci nařízení č. 305/2011; Ref. (ARES) 4343250, 10/2015, ISBN 978-92-79-51985-7

[6] Rozhodnutí Komise ze dne 1. června 2016 o schválení a podepsání společné iniciativy v oblasti normalizace, C (2016) 3211

[7] Směrnice EP a Rady (EU) č. 2015/1535 ze dne 9. září 2015, o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti

[8] Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě o výkonu pravomoci přijímat akty v přenesené pravomoci svěřené Komisi podle nařízení (EU) č. 305/2011, COM(2015) 449 final, 16. 9. 2015

[9] Příručka Evropské komise: Označení CE stavebních výrobků krok za krokem, 2015

[10] Často kladené otázky k nařízení č. 305/2011.

[11] Portál Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO)

[12] Portál Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ)

[13] Portál České agentury pro standardizaci (ČAS)

[14] Databáze NANDO

[15] Judikáty Evropského soudního dvora/

[16] Akty v přenesené pravomoci k nařízení č. 305/2011 (v aktuálním znění dostupné na portále ÚNMZ)

PŘÍLOHA

Stav: vydání 2016

Anotace:
Pomůcka „Navrhování kontaktních systémů (ETICS)“ je určena pro navrhování ETICS z pěnového polystyrenu (EPS), nebo z minerální vlny (MW), s omítkou, případně s omítkou a nátěrem, přičemž jeho spojení se zateplovanou konstrukcí je zajištěno pomocí lepicí hmoty nebo lepicí hmoty a hmoždinek. Obsahuje souvisící základní pojmy, přehled hlavních souvisících norem a předpisů, informace k souvisícím dokumentacím, přehled základního rozdělení ETICS a hlavní legislativní podmínky pro uvádění ETICS na trh. V oblasti samotného navrhování vychází ze základních požadavků na stavby podle vyhlášky č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby.

Upozornění k textu

Obsah

ÚVOD

Požadavky na snižování energetické náročnosti budov a zvyšování jejich tepelné ochrany se od devadesátých let vyznačují trvale rostoucími nároky. V poslední době tento trend zesílil požadavky plynoucími z přijatých nových evropských směrnic. Ty vyústily v ČR do novel zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií ve znění pozdějších předpisů.

V praxi se výše uvedené projevuje větším množstvím zateplených vnějších obvodových stěn. To se provádí především pomocí vnějších tepelně izolačních kontaktních systémů (External Thermal Insulation Composite Systém – ETICS).

ETICS je podle stávajících právních předpisů stanovený výrobek. Před zabudováním ETICS do stavby je potřebné ho navrhovat s ohledem na jeho parametry a konkrétní dané podmínky pro jeho zabudování do stavby. Optimální posouzení všech nutných návrhových hledisek a následný výběr ETICS pro konkrétní případ jeho zabudování do stavby je součástí dokumentace k provádění ETICS, jejíž součástí se stává i projektová dokumentace.

Pomůcka má sloužit pro zmiňované navrhování. Obsahuje související základní pojmy, přehled hlavních souvisejících norem a předpisů, včetně přehledu základního rozdělení ETICS a hlavní právní předpisy pro uvádění ETICS na trh. V oblasti navrhování vychází z níže uvedených základních požadavků na stavby podle vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby:

• mechanická odolnost a stabilita;
• požární bezpečnost;
• ochrana zdraví, osob a zvířat, zdravých životních podmínek a životního prostředí;
• ochrana proti hluku;
• bezpečnost při užívání;
• úspora energie a tepelná ochrana.

Konkretizace návrhových hledisek plyne z uvedených základních požadavků, upravených ve vazbě na harmonizovanou technickou specifikaci pro ETICS (v současnosti Řídicí pokyn ETAG 004).

Pomůcka vychází především ze souboru vlastností ETICS, potřebných pro jeho navrhování. Úrovně vlastností se uvádí v příslušné dokumentaci ETICS. Soubor vlastností pro navrhování je v zásadě určen stávajícími evropskými předpisy pro ETICS.

Pomůcka je určena pro navrhování ETICS z pěnového polystyrenu (EPS), nebo z minerální vlny (MW), s omítkou, případně s omítkou a nátěrem, přičemž jeho spojení se zateplovanou konstrukcí je zajištěno pomocí lepicí hmoty nebo lepicí hmoty a hmoždinek.

Realizace ETICS bez správného návrhu představuje riziko vadného provedení zateplení a jeho vadné funkce, se všemi negativními dopady jak pro projektanta, tak pro zhotovitele nebo stavebníka.

1 ZÁKLADNÍ POJMY

Vnější tepelně izolační kontaktní (kompozitní) systém (ETICS) – sestava z průmyslově zhotovených výrobků, dodávaná výrobcem ETICS, uplatňovaná a zabudovávaná přímo na stavbě zhotovitelem stanoveným způsobem podle dokumentace ETICS, se specifikací výrobce ETICS, a to povinně nejméně z těchto součástí:

• v systému specifikovaná lepicí hmota;
• v systému specifikovaný tepelněizolační výrobek;
• v systému specifikované mechanicky upevňovací prostředky, pokud jsou součástí ETICS;
• v systému specifikovaná základní vrstva sestávající se ze specifikované stěrkové hmoty a specifikované výztuže;
• v systému specifikovaná konečná povrchová úprava.

Sestava těchto součástí ETICS jako průmyslově zhotovených výrobků je stavební výrobek, uvedený na trh jedním výrobcem.

Poznámka:
Ve zvláštních případech může být nezbytnou součástí sestavy ETICS výrobek tvořící příslušenství ETICS.

Obr. 1 ETICS – sestava součástí (1 – stavební podklad, 2 – lepicí hmota, 3 – tepelněizolační výrobek, 4 – stěrková hmota tvořící základní vrstvu, 5 – výztuž základní vrstvy, 6 – konečná povrchová úprava, 7 – mechanicky upevňovací prostředek – hmoždinka)

Lepicí hmota – součást ETICS, určená k lepení tepelněizolačního výrobku k podkladu.

Tepelněizolační výrobek – součást ETICS zajišťující požadované tepelněizolační vlastnosti stěny nebo podhledu, dodávaná ve formě desek.

Poznámka:
Desky z minerální vlny (MW) mohou být s vlákny s převážně podélnou nebo s převážně kolmou orientací vláken k určenému vnějšímu líci tepelněizolačního výrobku. Desky s převážně kolmou orientací vláken mohou být nazývány lamelami.

Poznámka:
Požadavky na vlastnosti desek EPS pro ETICS jsou obsaženy v ČSN 72 7221-2.

Hmoždinka – druh mechanicky upevňovacího prostředku, sestávající z plastového kotevního pouzdra s talířkem a z rozpěrného prvku (kovového nebo na bázi polymerů), případně kombinovaného s tepelněizolační krytkou, který slouží k přenesení sil působících kolmo k povrchu ETICS. Hmoždinka může být doplněna přídavným rozšiřovacím talířkem.

Poznámka:
Hmoždinky nebo jiné upevňovací prostředky spojené s tepelněizolačním výrobkem pouze soudržností přes vrstvu lepicí hmoty se nepovažují za mechanicky upevňovací prostředky.

Výztuž – skleněná povrchově upravená síťovina jako součást ETICS.

Stěrková hmota – součást ETICS pro vytváření základní vrstvy.

Základní vrstva – vrstva z jedné nebo více vrstev stěrkové hmoty, nanášená na vrstvu tepelněizolačních výrobků, kde nejméně jedna vrstva obsahuje výztuž; vytváří se nanesením stěrkové hmoty a vtlačením výztuže; významně přispívá k přenášení sil působících na ETICS.

Konečná povrchová úprava – omítka jako součást ETICS s případně určenou základní nátěrovou hmotou na základní vrstvu a s případně určeným nátěrem na omítku.

Základní nátěrová hmota – průmyslově zhotovený výrobek pro případnou úpravu povrchu základní vrstvy před nanášením omítky případně omítky s nátěrem, specifikovaný jako součást ETICS.

Součást ETICS – průmyslově zhotovený výrobek určený výrobcem v dokumentaci ETICS jako vhodný pro zabudování do tohoto ETICS na stavbě.

Příslušenství ETICS – průmyslově zhotovené výrobky pro provádění ETICS nezahrnuté v povinné specifikaci (např. zakládací, napojovací, rohové lišty); stávají se součástí ETICS, pokud jsou výrobcem jako součást v dokumentaci ETICS určeny.

Napojovací lišta – průmyslově zhotovený výrobek pro napojení ETICS na přilehlou konstrukci s možností kompenzace vznikajících napětí.

Rohová lišta – průmyslově zhotovený výrobek pro zpevnění hran ETICS (nároží, nadpraží, ostění apod.) a zajištění jejich požadované přímosti; může být s okapnicí.

Dilatační lišta – průmyslově zhotovený výrobek pro provedení spáry v ETICS zatížené dilatačními pohyby.

Zakládací lišta – průmyslově zhotovený výrobek pro vytvoření roviny založení ETICS a osazení první řady tepelněizolačních výrobků.

Těsnicí páska – průmyslově zhotovený výrobek ve formě komprimované pásky, která po osazení zvětšuje svůj objem pro případné vyplnění spár mezi ETICS a navazující nebo prostupující částí stavby.

Podklad ETICS – vrstva nebo souvrství při povrchu nové nebo stávající stěny nebo podhledu, včetně případných lokálně tepelně izolovaných tepelných mostů; stěna i podhled mohou být povrchově upraveny minerálními nebo organickými omítkami nebo nátěrovými hmotami nebo obkladem na anorganické bázi.

Nosná vrstva podkladu – vrstva, do níž bude mechanicky upevňovací prostředek přenášet zatížení.

Soudržnost podkladu – napětí v tahu kolmo k podkladu potřebné k porušení podkladu.

Vyrovnávací hmota – hmota pro zajištění potřebné rovinnosti podkladu zaručující požadovanou soudržnost podkladu.

Přídržnost lepicí hmoty k podkladu – napětí v tahu kolmo k podkladu potřebné k odtržení lepicí hmoty od podkladu.

Světelná odrazivost konečné povrchové úpravy – podíl z dopadajícího viditelného světelného záření na vnější povrch ETICS, který se od tohoto povrchu odrazí (v procentech).

Poznámka:
Kromě světelné odrazivosti v oblasti viditelného světelného záření se v poslední době nově zavádí stanovení odraženého podílu z celkového dopadajícího záření, tj. nejen z viditelného záření, ale z celkového záření, včetně ultrafialové a infračervené části, které se označuje TSR (Total Solar Reflectance); dosavadní obvyklé označování světelné odrazivosti v oblasti viditelného světelného záření je HBW (Hellbezugswert).

Výrobce ETICS – fyzická nebo právnická osoba, která uvádí na trh pod svým jménem či firmou ETICS, který vyrábí nebo který si nechává navrhnout nebo vyrobit a je za něj odpovědná.

Dokumentace ETICS – dokumentace dodávaná výrobcem nebo jeho zplnomocněným zástupcem.

Poznámka:
Obsahuje zejména specifikaci všech součástí ETICS, dokumentaci pro uvádění výrobku na trh (především prohlášení o vlastnostech nebo prohlášení o shodě, včetně určeného zamýšleného použití), deklarované vlastnosti ETICS, vztahující se k zamýšlenému použití v případě, že nejsou součástí dokumentace pro uvádění výrobku na trh, montážní pokyny, vzorové detaily, podmínky a postupy pro skladování a manipulaci součástí ETICS, podmínky a postupy pro nakládání s odpady, ustanovení týkající se kvalifikace pracovníků, pokyny k užívání, údržbě a k opravám.

Dokumentace k provádění ETICS – soubor dokumentů pro dodávku a provedení ETICS; obsahuje především dokumentaci ETICS a specifikuje přesné skladby ETICS, včetně typů a tlouštěk tepelněizolačních výrobků, počet, rozmístění, polohu vůči výztuži a vůči povrchu tepelněizolačních výrobků, určených mechanicky upevňovacích prostředků, řešení detailů; v případě zpracované projektové dokumentace je tato rovněž její součástí.

Zhotovitel ETICS – právnická nebo fyzická osoba způsobilá k provádění zateplení plášťů staveb pomocí ETICS podle zvláštních předpisů (např. zákon č. 183/2006 Sb.).

Poznámka:
Kromě požadavků vyplývajících ze zvláštních předpisů, dokládá zhotovitel ETICS svoji odbornou způsobilost také např. dokladem o proškolení pracovníků výrobcem ETICS.
Zamýšlené použití ETICS – určené použití vyplývající z dokumentace ETICS.

2 ZKRATKY

3 SOUVISEJÍCÍ NORMY

V pomůcce jsou použita ustanovení a odkazy z níže uvedených norem ve znění platném k datu vydání této pomůcky.

ČSN EN 1542 Výrobky a systémy pro ochranu a opravy betonových konstrukcí – Zkušební metody – Stanovení soudržnosti odtrhovou zkouškou

ČSN EN 1991-1-4 Eurokód 1: Zatížení konstrukcí – Část 1-4: Obecná zatížení – Zatížení větrem

ČSN EN 13501-1 Požární klasifikace stavebních výrobků a konstrukcí staveb – Část 1: Klasifikace podle výsledků zkoušek reakce na oheň

ČSN EN ISO 13788 Tepelně-vlhkostní chování stavebních dílců a stavebních prvků – Vnitřní povrchová teplota pro vyloučení kritické povrchové vlhkosti a kondenzace uvnitř konstrukce – Výpočtové metody

ČSN 72 7221-2 Tepelně izolační výrobky pro použití ve stavebnictví – Část 2: Průmyslově vyráběné výrobky z pěnového polystyrenu (EPS)

ČSN 73 0532 Akustika – Ochrana proti hluku v budovách a posuzování akustických vlastností stavebních výrobků – Požadavky

ČSN 73 0540-1 Tepelná ochrana budov – Část 1: Terminologie

ČSN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov – Část 2: Požadavky

ČSN 73 0540-3 Tepelná ochrana budov – Část 3: Výpočtové hodnoty veličin pro navrhování a ověřování

ČSN 73 0540-4 Tepelná ochrana budov – Část 4: Výpočtové metody

ČSN 73 0802 Požární bezpečnost staveb – Nevýrobní objekty

ČSN 73 0804 Požární bezpečnost staveb – Výrobní objekty

ČSN 73 0810 Požární bezpečnost staveb – Společná ustanovení

ČSN 73 0822 Požárně technické vlastnosti hmot – Šíření plamene po povrchu stavebních hmot

ČSN 73 2901 Provádění vnějších tepelně izolačních kompozitních systémů (ETICS)

ČSN 73 2902 Vnější tepelně izolační kompozitní systémy (ETICS) – Navrhování a použití mechanického upevnění pro spojení s podkladem

4 SOUVISEJÍCÍ PŘEDPISY

V pomůcce jsou použity odkazy na níže uvedené předpisy ve znění pozdějších předpisů.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011, ze dne 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS.

Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu.

Zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií.

Vyhláška č. 264/2020 Sb., o energetické náročnosti budov (vyhláška č. 78/2013 Sb., o energetické náročnosti budov, byla zrušena k 31. 8. 2020).

Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby.

Nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky.

ETAG 004 – Řídicí pokyn pro evropská technická schválení vnějších tepelně izolačních kompozitních systémů s omítkou (ETICS).

TP CZB 01-2013 – Technická pravidla – Výskyt řas na ETICS.

TP CZB 01-2014 – Technická pravidla – Zdvojení ETICS (Podmínky a způsoby řešení).

5 ZÁKLADNÍ ROZDĚLENÍ ETICS

Podle druhu podkladu, pro které je ETICS ve smyslu zamýšleného použití určen:

• beton (monolitický, prefabrikované dílce);
• zdivo z cihel, bloků, kamene;
• desky na bázi dřeva (např. dřevotřískové desky, cementotřískové desky);
• ostatní.

Podle způsobu připevnění se ETICS dělí na:

• lepené ETICS:
  • výlučně lepené;
  • lepené s doplňkovými mechanicky upevňovacími prostředky;
• mechanicky připevňované ETICS:
  • mechanicky připevňované s doplňkovou lepicí hmotou;
  • výlučně mechanicky připevňované.

Mechanicky připevňovací prostředky představují v ČR především hmoždinky, a to jak v případě lepených ETICS s doplňkovými mechanickými připevňovacími prostředky, tak v případě mechanicky připevňovaných ETICS s doplňkovou lepicí hmotou.

Podle způsobu lepení mohou být ETICS:

• celoplošně lepené (obr. 2);
• částečně lepené (formou pásu lepicí hmoty naneseného po obvodu desky tepelněizolačního výrobku a současně terčů lepicí hmoty nanesených v ploše tepelněizolačního výrobku – obr. 3).

Podle specifikovaného tepelněizolačního výrobku jsou ETICS:

• z pěnového polystyrenu (EPS) – desky;
• z minerální vlny (MW) – desky (převážně podélná orientace vláken k určenému vnějšímu lící), lamely (převážně kolmá orientace k určenému vnějšímu líci).

Obr. 2 Nanesení lepicí hmoty při celoplošném lepení

Obr. 3 Nanesení lepicí hmoty při částečném lepení

Podle reakce na oheň existují převážně ETICS zařazené do tříd reakce na oheň A1, A2, B ze škály A1, A2 až F. U některých tříd (A2, B, C, D) se může uvádět doplňková klasifikace. Ta charakterizuje tvorbu kouře (s1, s2, s3) a odpadávající hořící kapky/částice (d0, d1, d2).

Podle odolnosti ETICS proti mechanickému poškození při zatížení rázem 3 J a 10 J se tyto dělí do těchto kategorií:

• Kategorie I
  Oblast zateplení snadno přístupná veřejnosti na úrovni přízemí, vystavená nárazům tvrdých těles, ale ne abnormálně hrubému zacházení.

• Kategorie II
  Oblast zateplení ETICS vystavená nárazům vrhaných nebo kopaných předmětů, ale na takových veřejných prostranstvích, kde výška ETICS omezuje rozsah nárazů, nebo v nižších úrovních, kde je budova přístupná hlavně osobám, které mají zájem ji šetřit.

• Kategorie III
  Oblast zateplení, která s největší pravděpodobností nebude poškozována nárazy vyvolanými lidmi nebo vrhanými nebo kopanými předměty.

Podle způsobilosti užití vzhledem k délkovým rozměrům zateplovaných podkladů budov se rozeznávají ETICS:

• bez omezení délkových rozměrů podkladu;
• s omezením, tj. s určenými maximálními délkovými rozměry podkladu.

Rozdělení ETICS podle materiálové formy a převažujícího pojiva lepicích a stěrkových hmot, omítek:

Lepicí hmoty, stěrkové hmoty pro základní vrstvu a omítky mohou být dodávány ve formě:

• suchých směsí;
• past.

Podle převažujícího pojiva se lepicí a stěrkové hmoty dělí na:

• disperzní, kde převažujícím pojivem jsou syntetické polymery dispergované ve vodě;
• minerální, kde převažujícím pojivem je cement.

Omítky mohou být:

• minerální, vyráběné na bázi především maltovinových pojiv a vybraných plniv a přísad;
• disperzní, vyráběné na bázi syntetických polymerů dispergovaných ve vodě jako pojiv a vybraných plniv a přísad;
• silikátové, vyráběné především na bázi křemičitanových pojiv a vybraných plniv a přísad;
• silikonové, silikonakrylátové, vyráběné na bázi syntetických polymerů dispergovaných ve vodě, silikonů a vybraných plniv a přísad.

Dodávají se s možností provedení v různých tloušťkách, které většinou určuje maximální velikost obsaženého zrna (obvykle 1,5; 2,0; 3,0 mm). Jejich struktury bývají rýhované nebo roztírané (zatírané).

Jeden ETICS může mít i několik variant lepicích hmot, stěrkových hmot (pro vytváření základní vrstvy) a omítek.

6 PODMÍNKY PRO UVÁDĚNÍ ETICS NA TRH

6.1 ETICS – STANOVENÝ VÝROBEK

Sestava – vnější tepelně izolační kontaktní (kompozitní) systém s omítkou (případně s omítkou a nátěrem) je stanovený výrobek s jednoznačně určenými součástmi. Stanovené výrobky ve stavebnictví jsou takové, jejichž uvedení na trh, návrh a výběr a následné zabudování do stavby bez předchozího ověření a specifikace jeho vlastností by přinášelo ohrožení základních požadavků, které jsou na stavby kladeny. S ohledem na složitost takovýchto výrobků nemůže laik ověřování provádět sám. Proto jsou pro ověřování před uvedením na trh určeny postupy a k tomu zároveň nezávislé právnické osoby pro ověřování. ETICS s omítkou případně s omítkou a následným nátěrem může být tedy uveden na trh jen po odpovídajícím ověření určeným postupem. Na základě daných podmínek musí být k ETICS jeho výrobcem vydáno prohlášení o vlastnostech nebo prohlášení o shodě. To potom také svědčí o skutečnosti, že ETICS prošel ověřením určeným postupem. Uvádění ETICS na trh bez prohlášení o vlastnostech nebo bez prohlášení o shodě je protizákonné.

Každý ETICS má své určené zamýšlené použití např. ETICS pro betonové a zděné podklady.

ETICS musí být uváděn na trh tak, aby ho zákazník mohl koupit v rámci jedné obchodní transakce od jednoho dodavatele.

6.2 PROHLÁŠENÍ O VLASTNOSTECH, OZNAČENÍ CE, PROHLÁŠENÍ O SHODĚ

České právní předpisy umožňují v současnosti uvádět na trh ETICS jak podle evropských harmonizovaných podmínek, tak podle národních podmínek.

6.2.1 Prohlášení o vlastnostech, označení CE

Výrobce vydává prohlášení o vlastnostech, pokud ETICS uvádí na trh podle evropských harmonizovaných podmínek stanovených v nařízení evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 (CPR), především na základě Evropského technického posouzení – ETA (dříve Evropské technické schválení – ETA). ETA vydává určená nezávislá osoba, včetně příslušného osvědčení. Prohlášení o vlastnostech obsahuje, kromě jiného, vlastnosti vyjádřené úrovní, třídou nebo popisem, které výrobce vždy dodržuje. Prohlášení má obsahovat harmonizované vlastnosti s přihlédnutím k ustanovením týkajícím se určeného zamýšleného použití (normy, právní a správní předpisy) tam, kde se ETICS uvádí na trh. Připojením označení CE dává výrobce ETICS mj. na vědomí, že nese odpovědnost za dodržování jeho vlastností podle údajů uvedených v prohlášení.

Poznámka:
Evropské technické schválení ETICS (ETA) se vydávalo na základě Řídicího pokynu pro evropská technická schválení ETAG 004. Po přechodnou dobu, do nahrazení pokynu ETAG 004 dokumentem pro posuzování (EAD), se na základě ETAG 004 vydává i evropské technické posouzení (ETA). To je podle harmonizovaných podmínek stanovených v CPR vyžadováno při uvádění výrobku na trh a při jeho označování CE. Vydané evropské technické schválení (ETA) zpracované na základě ETAG 004 do 1. července 2013 je možné, po dobu platnosti tohoto schválení, použít jako evropské technické posouzení.

6.2.2 Prohlášení o shodě

Prohlášení o shodě vydává výrobce v případě uvádění ETICS na trh národní cestou na základě především stavebně technického osvědčení (STO). STO vydává určená nezávislá osoba podle příslušných právních předpisů (v současnosti nařízení vlády č. 163/2002 Sb., o technických požadavcích na vybrané stavební výrobky). Na základě technických zjištění se v STO vymezují technické vlastnosti ETICS. Příslušný certifikát ETICS, který vydává rovněž nezávislá osoba, potom potvrzuje splnění požadavků plynoucích z STO a technických předpisů.

7 DOKUMENTACE

Údaje k ETICS obsahuje dokumentace ETICS, kterou dodává jeho výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce. Dokumentace obsahuje pouze základní rámcové podmínky zabudování dotčeného ETICS do stavby (montážní pokyny) a zároveň parametry potřebné pro konkrétní návrh. Povinnost zpracování projektové dokumentace týkající se provádění ETICS ze současných souvisejících právních předpisů, jednoznačně nevyplývá. Dodávka a provedení ETICS se dokladuje souborem dokumentů – dokumentací k provádění ETICS. Pokud je zpracována projektová dokumentace, je součástí dokumentace k provádění ETICS. Dokumentaci k provádění ETICS obvykle zajišťuje stavebník nebo zhotovitel. Zodpovědnost za případnou chybu v této dokumentaci nese osoba, která příslušnou část dokumentace zpracovala.

V případech daných právními předpisy se pro budovu zateplovanou pomocí ETICS zpracovává průkaz energetické náročnosti budovy (PENB).

7.1 DOKUMENTACE ETICS

Dokumentace ETICS obsahuje zejména:

a) specifikaci všech součástí ETICS;

b) dokumentaci pro uvádění výrobku na trh (především prohlášení o vlastnostech nebo prohlášení o shodě, včetně určeného zamýšleného použití);

c) deklarované vlastností ETICS, jejichž potřeba vyplývá z platných ustanovení (normy, právní a správní předpisy), pokud nejsou součástí odpovídajícího prohlášení;

d) montážní pokyny (pokyny pro zabudování ETICS do stavby, včetně uvedení popisu zvláštních montážních technik);

e) vzorové detaily;

f) ustanovení týkající se kvalifikace provádějících pracovníků;

g) podmínky a postupy pro skladování, manipulaci a nakládání s odpady;

h) pokyny k užívání, údržbě a opravám.

7.2 Dokumentace k provádění ETICS

Dokumentace k provádění ETICS obsahuje především:

a) dokumentaci ETICS [specifikace všech součástí ETICS, dokumentace pro uvádění výrobku na trh (především prohlášení o vlastnostech nebo prohlášení o shodě, včetně určeného zamýšleného použití), deklarované vlastnosti ETICS, jejichž potřeba vyplývá z platných ustanovení (normy, právní a správní předpisy), pokud nejsou součástí odpovídajícího prohlášení, montážní pokyny, vzorové detaily, podmínky a postupy pro skladování a manipulaci součástí ETICS, podmínky a postupy pro nakládání s odpady, ustanovení týkající se kvalifikace pracovníků, pokyny k užívání, údržbě a k opravám];

b) specifikaci přesné skladby ETICS, včetně typů a tlouštěk tepelněizolačních výrobků;

c) počet, rozmístění, polohu vůči výztuži a vůči povrchu tepelněizolačních výrobků určených hmoždinek;

d) řešení konkrétních potřebných detailů.

8 NAVRHOVÁNÍ ETICS

Určené zamýšlené použití, skladba/skladby součástí ETICS a montážní pokyny jsou výrobcem ETICS jednoznačně stanovené v dokumentaci ETICS. Stanovené skutečnosti nelze v rámci návrhu měnit. Pro konkrétní návrh je tak potřebné vybrat takový ETICS, který z níže uvedených návrhových hledisek konkrétnímu zabudování do stavby vyhovuje.

8.1 NÁVRHOVÁ HLEDISKA

ETICS pro konkrétní zabudování se ve vazbě na základní požadavky a předpisy pro jeho ověřování navrhuje především z těchto hledisek:

• stabilita objektu (mechanická odolnost a stabilita samotného ETICS je předmětem jeho navrhování z hlediska bezpečnosti při užívání);
• požární bezpečnost;
• hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí (úprava znění návrhového hlediska oproti základnímu požadavku podle vyhlášky č. 268/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, není relevantní a vyplývá z existujících předpisů pro hodnocení ETICS, v současnosti ETAG 004);
• ochrana proti hluku;
• bezpečnost při užívání;
• úspora energie a tepelná ochrana.

Při navrhování ETICS je v některých případech potřebné zohlednit i tato specifická návrhová hlediska:

• zdvojení ETICS;
• výskyt řas na povrchu ETICS.

8.1.1 Stabilita objektu

ETICS je tvořen nenosnými součástmi a nepůsobí přímo ke zvýšení stability podkladní stavební konstrukce, na níž je aplikován.

Přitížení vyvozené ETICS obvykle nepředstavuje významné riziko z hlediska stability stavby. Doporučuje se však důsledek přitížení prověřit.

Před zahájením návrhu je nutné ověřit a posoudit základní stavebně technický stav objektu a jeho statickou způsobilost pro zateplení (narušení konstrukcí, míra zanedbané údržby, nesprávné užívání).

Požadavky:

Samotná stabilita ETICS je předmětem jeho navrhování z hlediska bezpečnosti při užívání (odst. 8.1.5).

8.1.2 Požární bezpečnost

Základním upřesňujícím předpisem, který slouží k navrhování ETICS z hlediska požární bezpečnosti ve vztahu k ČSN 73 0802 a ČSN 73 0804 a k navazujícím normám, podle nichž je navrhována požární bezpečnost stavebních a technologických objektů je ČSN 73 0810.

Zateplení pomocí ETICS provedené podle zásad této normy se považuje za povrchovou úpravu a může se použít v požárních pásech i v požárně nebezpečném prostoru požárních úseků téhož objektu a neovlivňuje druh stavební konstrukce (DPx), ani konstrukční systém objektu ve smyslu požárních norem. V normě jsou také uvedeny zásady pro zdvojení ETICS, tj. pro provedení nového ETICS na ETICS stávající.

Uvedené zásady v ČSN 73 0810 platí podle znění této normy pro všechny typy objektů, tj. výrobní a nevýrobní objekty, novostavby, rekonstrukce a změny staveb. Mohou být dále upřesněny dalšími normami požární bezpečnosti staveb pro konkrétní charakter objektu např. budovy zdravotnických zařízení a sociální péče.

Při navrhování je tedy nutné zohlednit především níže uvedená základní kritéria ve vztahu k požadavkům uvedeným v ČSN 73 0810. Následně je třeba zohlednit také případné další požadavky v souvisejících normách řady ČSN 73 08xx. Požárně bezpečnostní řešení, popsaná konkrétně v ČSN 73 0810, mají v některých případech povolena ekvivalentní řešení, která se dokladují příslušným požárně klasifikačním osvědčením, vydaným na základě provedených zkoušek.

Základní kritéria pro navrhování jsou tato:

• druh tepelněizolačního výrobku jako součásti ETICS;
• Požární výška h (m);
• třída reakce na oheň ETICS;
• třída reakce na oheň tepelněizolačního výrobku v ETICS;
• index šíření plamene po povrchu ETICS i_s (mm/min);
• způsob lepení ETICS.

Druh tepelněizolačního výrobku jako součásti ETICS, třídu reakce na oheň, jak ETICS, tak tepelněizolačního výrobku v ETICS, index šíření plamene po povrchu ETICS a způsob lepení ETICS dokladuje jeho výrobce.

Skutečnost, jestli se jedná o dodatečné zateplení (zateplení stávajících objektů) nebo o zateplení novostavby, nehraje z hlediska požárně bezpečnostních řešení podle nových normových požadavků žádnou roli. Při návrhu se tedy nezohledňuje.

Druh tepelněizolačního výrobku jako součásti ETICS

ETICS s tepelněizolačním výrobkem z MW desek, lamel jsou obvykle klasifikovány ve třídě reakce na oheň A1 nebo A2.

ETICS s tepelněizolačním výrobkem z EPS desek jsou obvykle klasifikovány ve třídě reakce na oheň B.

Požadavky:

Požadavky na druh tepelněizolačního výrobku vyplývají ze záměrů stavebníka, korigovaných souvisejícími technickými předpisy.

Požární výška h (m)

Požární výška h je základním určujícím kritériem pro navrhování ETICS z hlediska požární bezpečnosti. Požární výškou h se v případě navrhování ETICS rozumí výška poslední užitné podlahy nad podlahou prvního nadzemního podlaží. Z hlediska požární bezpečnosti se za nadzemní podlaží považuje každé podlaží, které nemá povrch podlahy níže než 1,5 m pod nejvyšším bodem přilehlého terénu, ležícím ve vzdálenosti do 3 m od objektu (obr. 4). Upřesnění způsobů stanovení požární výšky jsou uvedena v ČSN 73 0802.

Základní rozdělení objektů podle požární výšky h (měřeno od podlahy prvního nadzemního podlaží k podlaze posledního užitného nadzemního podlaží) s ohledem na návrh ETICS je následující (obr. 5):

• jednopodlažní objekty s požární výškou h = 0 m;
• objekty s požární výškou h ≤ 12,0 m;
• objekty s požární výškou 12,0 m < h ≤ 22,5 m;
• objekty s požární výškou h > 22,5 m.

Požadavky:

Soubor základních požadavků pro navrhování z hlediska požární bezpečnosti pro jednotlivé požární výšky je uveden v ČSN 73 0810.

Obr. 4 Nadzemní podlaží z hlediska požární bezpečnosti

Obr. 5 Rozhodující požární výšky

Třída reakce na oheň ETICS

Vliv ETICS na vznik a šíření požáru je stanoven především jeho klasifikací do třídy reakce na oheň podle ČSN EN 13501-1 (A1, A2 až F). Nejčastěji jsou ETICS klasifikovány do tříd A2, B. ETICS s tepelněizolačním výrobkem z MW desek, lamel jsou obvykle klasifikovány ve třídě reakce na oheň A2. ETICS s tepelněizolačním výrobkem z EPS desek jsou obvykle klasifikovány ve třídě reakce na oheň B. U některých tříd se uvádí pomocí indexů i doplňková klasifikace. Ta charakterizuje vývoj kouře (s1, s2, s3) a odpadávající hořící kapky/částice (d0, d1, d2).

Požadavky:

Základní požadavky na dosaženou klasifikaci ETICS z hlediska třídy reakce na oheň v závislosti na požární výšce, poloze zateplení vzhledem k otvorovým výplním a terénu, střešní konstrukci, poloze únikových cest z objektu, na jeho situování a na přítomnosti rozvodných skříní a vyústění VZT, jsou uvedeny v ČSN 73 0810, včetně případných možností ekvivalentních řešení dokladovaných požárně klasifikačním osvědčením. V základních požadavcích se nebere zřetel na zmíněnou doplňkovou klasifikaci. Pokud i v ostatních normách řady ČSN 73 08xx nebo v jiných požárních předpisech není jmenovitě uveden požadavek na tuto doplňkovou klasifikaci, nebere se rovněž v potaz.

Třída reakce na oheň tepelněizolačního výrobku v ETICS

Požadavky:

Při zateplení pomocí ETICS z EPS musí být tento EPS klasifikován ve třídě reakce na oheň nejhůře E.

Index šíření plamene po povrchu ETICS i_s (mm/min)

Index šíření plamene i_s charakterizuje rychlost šíření plamene po vnějším povrchu ETICS. Stanovuje se podle ČSN 73 0822.

Požadavky:

Při návrhu ETICS pro objekty vyšší než jednopodlažní (h = 0 m) a také pro rodinné domy (OB1) se vždy vyžadují ETICS s indexem šíření plamene po jeho povrchu i_s = 0 mm/min.

Způsob lepení ETICS – kontaktní spojení

Kontaktní spojení tepelněizolačního výrobku s podkladem ve smyslu ČSN 73 0810 je při ručním nanášení zajištěno nanesením lepicí hmoty na rubový povrch desky tepelněizolačního výrobku postupem podle ČSN 73 2901, tj. buď ve formě pásu po obvodě desky doplněné nanesením minimálně tří terčů v ploše desky, nebo také celoplošným nanesením této lepicí hmoty.

Požadavky:

Při návrhu ETICS z EPS pro objekty vyšší než jednopodlažní (h = 0 m) se vyžadují ETICS s popsaným kontaktním spojením tepelněizolačního výrobku s podkladem.

8.1.3 Hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí

Zateplené stěny pomocí ETICS mají odolávat pronikání deště a sněhu do budovy; nemají být poškozovány deštěm a sněhem a nemají přenášet vlhkost do žádné části stavby, kde by mohla způsobit škodu. Požadavky k navrhování ETICS z hlediska odolnosti proti pronikání a přenášení vlhkosti vyjádřené požadovanými konkrétními úrovněmi nejsou dosud v plném rozsahu zpracovány tak jako např. v oblasti navrhování ETICS z hlediska požární bezpečnosti nebo z hlediska tepelné ochrany budov.

K zachování odolnosti proti pronikání deště a sněhu, proti poškozování deštěm a sněhem a proti přenášení vlhkosti si musí navržený ETICS udržet své vlastnosti při nárazech způsobených normálním provozem a užíváním, tj. např. opřením běžných předmětů o ETICS. Z uvedeného vyplývá potřeba navrhnout ETICS s ohledem na jeho odolnost proti mechanickému poškození.

ETICS musí být navržen tak, aby nedocházelo ke škodlivé kondenzaci v souvislosti s propustností vodních par zateplované stěnové konstrukce (odst. 8.1.6). Dále musí být vždy navržen tak, aby intenzita uvolňování případných znečišťujících látek do ovzduší, půdy a vody z něho byla v souladu s právními a správními předpisy. Po zabudování ETICS musí být zajištěno splnění požadavků národních ustanovení na uvolňování nebezpečných látek.

Účelem vnějšího zateplení pomocí ETICS není zajišťování neprůvzdušnosti budovy.

Základní kritéria pro navrhování jsou:

• nasákavost vnějšího souvrství ETICS (kg/m²);
• odolnost ETICS proti mechanickému poškození;
• propustnost vodních par vnějším souvrstvím ETICS sd (m).

Návrhu podle uvedených základních kritérií předchází úvodní stanovení druhu ETICS podle typu tepelněizolačního výrobku (EPS nebo MW). Platí zásada, že při řešení zateplení specifických částí stavby (např. odstřikové oblasti) je potřebné navrhovat tepelněizolační výrobky se sníženou nasákavostí a v návrhu tak neuplatňovat tepelněizolační výrobky z MW, avšak vždy dodržet požadavky požární bezpečnosti. Údaje o nasákavosti vnějšího souvrství ETICS, odolnosti ETICS proti mechanickému poškození a propustnosti vodních par vnějším souvrstvím, dokladuje výrobce ETICS. Navrhování ETICS z hlediska propustnosti vodních par je součástí tepelně technického posouzení (odst. 8.1.6).

Nasákavost vnějšího souvrství ETICS (kg/m²)

Nasákavost vnějšího souvrství ETICS stanovená podle ETAG 004 charakterizuje jeho kapilární nasákavost. Vnější souvrství představuje všechny vrstvy vně tepelněizolačního výrobku, tj. základní vrstvu a omítku s případným základním nátěrem nebo i s případným vnějším nátěrem na omítku. Zohledňuje se a posuzuje nasákavost v kg/m2 za 24 hodin.

Požadavky:

Návrh ETICS z hlediska nasákavosti zohledňuje konkrétní podmínky stavby, tj. především lokalitu a geometrii budovy. Ve většině případů platí, že čím nižší bude hodnota nasákavosti, tím větší bude jistota v zajištění odolnosti ETICS především vůči vlhkostnímu klimatickému namáhání. V této souvislosti je však potřebné vzít v potaz, že nižší hodnoty nasákavosti mohou být v některých případech spojeny s nežádoucím snížením propustnosti vodních par vnějším souvrstvím, což je nezbytné při návrhu správně vyhodnotit (např. posouzení vzniku škodlivé kondenzace).

Odolnost ETICS proti mechanickému poškození

Odolnost ETICS proti mechanickému poškození se hodnotí po nárazu definovaného tělesa na jeho povrch. Na základě získaných výsledků zkoušek se ETICS zařazuje do kategorie I, nebo kategorie II, nebo kategorie III.

Požadavky:

Podle zařazení ETICS do konkrétní kategorie je potřebné při návrhu uvažovat s použitím v těchto oblastech zateplení pomocí ETICS:

• Kategorie I
  Oblast zateplení snadno přístupná veřejnosti na úrovni přízemí, vystavená nárazům tvrdých těles, ale ne abnormálně hrubému zacházení.

• Kategorie II
  Oblast zateplení ETICS vystavená nárazům vrhaných nebo kopaných předmětů, ale na takových veřejných prostranstvích, kde výška ETICS omezuje rozsah nárazů, nebo v nižších úrovních, kde je budova přístupná hlavně osobám, které mají zájem ji šetřit.

• Kategorie III
  Oblast zateplení, která s největší pravděpodobností nebude poškozována nárazy vyvolanými lidmi nebo vrhanými nebo či kopanými předměty.

Propustnost vodních par vnějším souvrstvím ETICS s_d (m)

Propustnost vodních par vnějším souvrstvím, udávaná jako jeho ekvivalentní difuzní tloušťka s_d (m), je důležitým parametrem zohledňovaným v souvislosti s případnou škodlivou kondenzací difundujících vodních par, přičemž souvisejí i s již zmiňovanou nasákavostí.

Požadavky:

Propustnost vodních par se při návrhu podrobně posuzuje v rámci tepelně technického posouzení (odst. 8.1.6).

8.1.4 Ochrana proti hluku

Z pohledu ochrany vnitřního prostředí proti hluku musí splňovat celá zateplená stěnová konstrukce, včetně oken, požadavky na zvukovou izolaci podle ČSN 73 0532. Ty jsou vyjadřovány požadavkem na hodnotu vzduchové neprůzvučnosti. Požadavek tedy musí splňovat jak stěnová konstrukce s navrhovaným ETICS, tak okna.

Základní kritéria pro navrhování:

• hodnota vážené vzduchové neprůzvučnosti stěnové konstrukce s navrhovaným ETICS R_w (dB);
• hodnota vážené vzduchové neprůzvučnosti oken ve stěnové konstrukci s navrhovaným ETICS R_w (dB);
• rozdíl vážené vzduchové neprůzvučnosti při navržení ETICS oproti stávající stěnové konstrukci bez navrženého ETICS ΔR_w (dB).

Hodnota vážené vzduchové neprůzvučnosti stěnové konstrukce s navrhovaným ETICS R_w (dB)

Požadavky:

Požadavky na hodnoty vážené vzduchové neprůzvučnosti stěnové konstrukce s navrhovaným ETICS jsou uvedeny v ČSN 73 0532.

Poznámka:
V ČSN 73 0532 jsou kromě požadavků na prvky obvodového pláště uváděny i požadavky na obvodový plášť jako celek.

Hodnota vážené vzduchové neprůzvučnosti oken ve stěnové konstrukci s navrhovaným ETICS R_w (dB)

Požadavky:

Požadavky na hodnoty vážené vzduchové neprůzvučnosti oken jsou uvedeny v ČSN 73 0532. Jsou shodné s požadavky na stěnovou konstrukci a lze je podle této normy ponížit za předpokladu, že hodnota vážené vzduchové neprůzvučnosti plné části, tj. stěnové konstrukce s navrhovaným ETICS, při pohledu z místnosti, je nejméně o 10 dB vyšší než hodnota vážené vzduchové neprůzvučnosti okna.

Rozdíl vážené vzduchové neprůzvučnosti při navržení ETICS oproti stávající stěnové konstrukci bez navrženého ETICS ΔR_w (dB)

Hodnota ΔR_w představuje zlepšení (kladná hodnota) nebo zhoršení (záporná hodnota) vzduchové neprůzvučnosti při zateplení ETICS oproti stěnové konstrukci bez ETICS. Hodnota je obvykle uváděna v dokumentaci ETICS a vztahuje se vždy k určitému druhu stěnové konstrukce z hlediska její objemové hmotnosti (např. těžká stěna). Pokud v dokumentaci ETICS není deklarována hodnota rozdílu ΔR_w, je potřebné pro navrhování použít hodnotu ΔR_w = – 8 dB. Obecně pro ETICS z hlediska jeho vzduchové neprůzvučnosti platí, že neprůzvučnost je horší při:

• vyšší dynamické tuhosti tepelněizolačního výrobku;
• nižším odporu proti proudění vzduchu tepelněizolačním výrobkem;
• vyšším počtu hmoždinek, zejména u hmoždinek s kovovým rozpěrným prvkem;
• větší ploše slepu nanesené lepicí hmoty.

Naopak neprůzvučnost je lepší při větší tloušťce tepelněizolačního výrobku a větší plošné hmotnosti vnějšího souvrství ETICS (obr. 6).

Poznámka:
Jednotlivé tepelněizolační výrobky stejné materiálové báze se z hlediska neprůzvučnosti mohou mezi sebou i znatelně odlišovat – např. výrobky z EPS a výrobky z elastifikovaného EPS.

Požadavky:

Požadavky na stěnovou konstrukci s ETICS i na stěnovou konstrukci s ETICS, včetně oken, vyplývají z ČSN 73 0532.

Obr. 6 Rozdíl vážené vzduchové neprůzvučnosti ΔR_w těžké stěny s ETICS oproti stěně bez ETICS v závislosti na tloušťce tepelněizolačního výrobku – příklad ETICS z MW

8.1.5 Bezpečnost při užívání

Navrhovaný ETICS musí být odolný vůči namáháním vyvolanými zatížením větrem, dilatačními pohyby samotného ETICS (především při teplotním namáhání) a pohyby podkladní stěnové konstrukce. Maximální možná navrhovaná tloušťka ETICS, spolupodílející se na jeho zatížení vlastní hmotností, je stanovena v dokumentaci ETICS.

Základní kritéria pro navrhování:

• stav a materiálové řešení podkladu;
• způsob spojení a připevnění ETICS k podkladu;
• přídržnost lepicí hmoty k podkladu;
• maximální délkové rozměry ETICS a kompenzace napětí při napojování ETICS;
• návrhová odolnost mechanického upevnění ETICS hmoždinkami na účinky sání větru (při navrhování podle tohoto kritéria je třeba vzít v potaz i způsob montáže hmoždinek – povrchová, zápustná, speciální – obr. 7);
• světelná odrazivost povrchu ETICS.

Obr. 7 Způsoby montáže hmoždinek

Údaje o způsobu spojení a připevnění ETICS k podkladu, maximálních délkových rozměrech ETICS, údaje k vybraným charakteristikám pro stanovení návrhové odolnosti a o světelné odrazivosti dokladuje výrobce ETICS.

Stav a materiálové řešení podkladu

Při návrhu je třeba zohledňovat:

• druh a typ podkladu (v souladu s určeným zamýšleným použitím ETICS);
• vhodnost podkladu (vyzrálost, bez prachu, bez mastnot, bez výkvětů, puchýřů a bez biotického napadení apod.);
• soudržnost podkladu (jednotlivá minimální hodnota, doporučená průměrná hodnota);
• rovinnost podkladu (maximální odchylky rovinnosti v závislosti na způsobu spojení ETICS s podkladem);
• stávající povrchové úpravy podkladu (omítky, nátěry, nástřiky, obklady);
• vlhkost podkladu;
• savost podkladu;
• nosnou vrstvu podkladu z hlediska odolnosti hmoždinky proti vytažení (viz poznámka).

Požadavky:

Požadavky na stav a materiálové řešení podkladu, včetně možných postupů na jejich splnění, kromě požadavku na odolnost hmoždinky proti vytažení, jsou uvedeny v ČSN 73 2901. Zohlednění odolnosti hmoždinky proti vytažení z podkladu je součástí návrhu z hlediska odolnosti mechanického připevnění ETICS hmoždinkami vůči účinkům sání větru.

Poznámka:
Odolnost proti vytažení je dána charakteristickou únosnosti hmoždinky v tahu N_Rk (kN) pro definovaný podklad uvedený v dokumentaci ETICS nebo je stanovována podle ČSN 73 2902 na základě výsledků zkoušek in situ, podle přílohy A této normy. Pro navrhování se bere v potaz vždy hodnota nižší z hodnoty uvedené v dokumentaci nebo z hodnoty vyplývající z výsledků zkoušek.

Způsob spojení a připevnění ETICS k podkladu

Podle způsobu připevnění se ETICS dělí na:

• lepené ETICS:
  • výlučně lepené;
  • lepené s doplňkovými mechanicky upevňovacími prostředky;
• mechanicky připevňované ETICS:
  • mechanicky připevňované s doplňkovou lepicí hmotou;
  • výlučně mechanicky připevňované.

Požadavky:

Související požadavky na podklad jsou dány ČSN 73 2901. Výlučně lepené ETICS nesmí mít podklad vytvořený nátěrovými hmotami (nátěry, nástřiky), obkladem na anorganické bázi nebo omítkou a musí splňovat požadavky na rovinnost podle ČSN 73 2901.

Přídržnost lepicí hmoty k podkladu

Přídržnost lepicí hmoty k podkladu je součástí posouzení ETICS před uvedením na trh, avšak takováto přídržnost se hodnotí jen na standardním podkladu vyplývajícím z určeného zamýšleného použití (např. podklad z betonu nebo ze zdiva). Vzhledem k tomu, že reálný stav podkladu se může od standardního podkladu v určeném zamýšleném použití ve svých vlastnostech lišit (např. degradace, úprava nátěry), je potřebné při návrhu posoudit přídržnosti navrhované lepicí hmoty k takovému konkrétnímu podkladu. Zkouška přídržnosti lepicí hmoty se provádí podle ČSN EN 1542 přiměřeně postupem in situ.

Požadavky:

V případě výlučně lepených ETICS se doporučuje průměrná hodnota přídržnosti lepicí hmoty k podkladu nejméně 200 kPa s tím, že nejmenší jednotlivá přípustná hodnota musí být alespoň 80 kPa. V případě lepených ETICS s doplňkovými mechanicky upevňovacími prostředky a ETICS mechanicky připevňovaných s doplňkovou lepicí hmotou jsou požadavky stejné jak v případě výlučně lepených ETICS.

Maximální délkové rozměry ETICS a kompenzace při napojování ETICS

Posuv ETICS vlivem smršťování a tepelné roztažnosti může způsobovat nežádoucí posuvy na jeho okrajích. Proto je potřeba této okolnosti věnovat při návrhu pozornost. Veškerá napojení ETICS na přilehlé konstrukce nebo prostupující prvky musí být navrženy tak, aby napojení umožnilo kompenzovat vznikající napětí a nedocházelo tak ke vzniku škodlivých trhlin, netěsností a tím k pronikání vody do ETICS.

Požadavky:

Maximální délkové rozměry ETICS a z toho plynoucí případná potřeba navržení dilatačních spár v ETICS vyplývají z vlastností ETICS a jsou uvedeny v jeho dokumentaci. V úvahu musí být brány za situace, že se jedná o navrhovaný ETICS s tloušťkou tepelněizolačního výrobku menší než 120 mm, o lepený ETICS a o mechanicky připevňovaný ETICS s plochou doplňkového lepení menší než 20 % plochy tepelněizolačního výrobku.

Kompenzaci vznikajícího napětí při napojování ETICS je třeba řešit použitím napojovacích lišt, těsnících pásek, tmelů. V případě napojení ETICS na rámy otvorových výplní je potřebné řešit kompenzaci napětí vždy návrhem napojovacích lišt.

Návrhová odolnost mechanického upevnění ETICS hmoždinkami na účinky sání větru

Návrhová odolnost mechanického upevnění ETICS hmoždinkami na účinky sání větru R_d (kN) se stanovuje jako menší z těchto hodnot:

• charakteristická únosnost hmoždinky v tahu N_Rk (kN) vynásobená počtem příslušných hmoždinek na 1 m² (v ploše a ve spárách), korigovaná součinitelem bezpečnosti upevnění při montáži hmoždinky
  (R_d = N_Rk · (n_panel + n_joint / Y_Mc)
  

• součet průměrné odolnosti hmoždinky proti protažení tepelněizolačním výrobkem na jednu hmoždinku umístěnou v ploše výrobku R_panel vynásobené počtem těchto hmoždinek na 1 m² a průměrné odolnosti hmoždinky umístěné ve spárách výrobku proti protažení R_joint vynásobené počtem těchto hmoždinek na 1 m²; součet se koriguje součinitelem pro stanovení charakteristické hodnoty a součinitelem bezpečnosti upevnění
  (R_d = (R_panel · n_panel + R_joint) · k_k / Y_Mb)
  

Požadavky:

Při podrobném návrhu se postupuje podle ČSN 73 2902. Stanovená návrhová odolnost musí být vždy větší nebo rovna návrhové hodnotě účinku zatížení větrem. Účinky zatížení větrem se stanoví podle ČSN EN 1991-1-4.

Při návrhu mechanického upevnění hmoždinkami je možné podle ČSN 73 2902 využít zjednodušený návrh, založený na principu zařazování hmoždinek do tříd únosnosti hmoždinek podle tuhosti jejich talířku c (kN/mm) a podle návrhové odolnosti hmoždinky vůči účinkům sání větru R_d,hm (kN). Podle zjištěné třídy únosnosti hmoždinky (obr. 8) a větrové oblasti, kategorie terénu uvedených v ČSN 73 2902 a výšky konkrétní budovy udává tato norma v příslušných tabulkách přímo potřebné počty hmoždinek na 1 m² pro okrajové oblasti navrhovaného ETICS. Takto zjištěné počty hmoždinek lze pro vnitřní (neokrajové) plochy ETICS ve zjednodušeném návrhu snížit způsobem podle ČSN 73 2902.

Poznámka:
V současné době jsou na trhu v ČR ETICS s hmoždinkami určenými jen pro přenášení sil působících kolmo k povrchu ETICS.

Obr. 8 Tuhost talířku hmoždinky – schéma uspořádání zkoušky

Světelná odrazivost

Vnější povrch ETICS absorbuje záření, tvořené jak jeho viditelnou částí, tak částí neviditelnou. Absorpce záření způsobuje zahřívání povrchu ETICS a může vyvolávat jeho nežádoucí tepelné namáhání. Při náhlých změnách teploty může k tomu přistoupit i namáhání teplotními šoky, např. při prudkém ochlazení deštěm. Oproti tradičním povrchovým úpravám nemohou povrchové úpravy ETICS odvádět teplo do podkladní stavební konstrukce vzhledem k tomu, že pod jeho povrchovou úpravou je umístěn tepelněizolační výrobek, který tomuto odvodu tepla zabraňuje. Obecně platí, že čím je barevný tón povrchu ETICS tmavší, tím více je jeho povrch tepelně namáhán. Čím více záření bude povrch ETICS odrážet, tím méně záření bude absorbováno. Schopnost odrážet záření charakterizuje v případě konečných povrchových úprav ETICS jejich odrazivost. Odrazivost je v současnosti nejčastěji udávána hodnotou světelné odrazivosti, označované HBW. Čím vyšší bude tato hodnota, tím méně bude záření absorbováno a povrch bude méně zahříván. Obdobné platí i v případě hodnoty alternativního vyjádření celkové odrazivosti, tj. nejen světelného viditelného záření, pomoci hodnoty označované TSR.

Požadavky:

Je nutné dodržovat hraniční hodnoty pro odrazivost konečných povrchových úprav ETICS (tj. hodnoty HBW, popř. TSR), stanovené v dokumentaci ETICS. Dosahované hodnoty HBW (popř. TSR) u jednotlivých barevných tónů jsou obvykle uváděny v barevných vzorkovnicích k příslušnému ETICS.

8.1.6 Úspora energie a tepelná ochrana

V případě výstavby nové budovy a větší změny dokončené budovy je povinnost zajistit plnění požadavků na energetickou náročnost budovy ve smyslu zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 264/2020 Sb. o energetické náročnosti budov (vyhláška č. 78/2013 Sb., o energetické náročnosti budov, byla zrušena k 31. 8. 2020).

Splnění požadavků na energetickou náročnost budovy se prokazuje průkazem energetické náročnosti budovy (PENB). Ten obsahuje protokol a shrnující grafické znázornění. Protokol zahrnuje především účel zpracování průkazu, základní informace o budově, konstrukcích a technických systémech, související výsledky výpočtů a posouzení, včetně případných doporučených opatření. Stavebník, vlastník budovy nebo společenství vlastníků jednotek mají povinnost opatřit si PENB při výstavbě nové budovy nebo při větších změnách dokončených budov. Větší změnou dokončené budovy je změna na více než 25 % celkové plochy obálky budovy. Změnou dokončené budovy se v tomto případě rozumí i provedení ETICS, ale také např. výměna oken.

PENB musí být zpracován pouze příslušným energetickým specialistou. Podkladem pro jeho zpracování je dokumentace stavby (např. projektová dokumentace, zdokumentovaný aktuální stav budovy).

Základním technickým předpisem, ze kterého je třeba při navrhování ETICS z tepelně technického hlediska vycházet, je soubor norem ČSN 73 0540-1 až 4 a to ve vazbě na zákon č. 406/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 264/2020 Sb. o energetické náročnosti budov (vyhláška č. 78/2013 Sb., o energetické náročnosti budov, byla zrušena k 31. 8. 2020).

Základní kritéria pro takovéto navrhování ETICS jsou především:

• součinitel prostupu tepla jednotlivou konstrukcí obálky budovy U (W/m²K);
• průměrný součinitel prostupu tepla budovy nebo vytápěné zóny budovy U_em (W/m²K);
• nejnižší vnitřní povrchová teplota konstrukce;
• zkondenzovaná vodní pára uvnitř konstrukce M_c (kg/m²rok);
• roční bilance kondenzace a vypařování vodní páry uvnitř konstrukce.

Vstupní rozhodující údaje pro komplexní tepelně technický výpočet a posouzení ve smyslu souboru ČSN 73 0540 (nejčastěji výpočtovým softwarem) jsou tloušťky d (m), součinitelé tepelné vodivosti λ (W/m·K), objemové hmotnosti ρ (kg/m³), měrné tepelné kapacity c (J/kg K), faktory difuzního odporu μ (-) jednotlivých vrstev zateplované stěnové konstrukce a ETICS a okrajové teplotní a vlhkostní podmínky, včetně hodnot odporu při přestupu tepla.

Při tomto výpočtu, jehož primárním účelem je dimenzování tloušťky navrhované tepelněizolační vrstvy ETICS (při zajištění všech ostatních tepelně technických požadavků), je potřebné také dodržet a uplatnit:

• použití návrhových hodnot součinitele tepelné vodivosti jednotlivých materiálů λ_u (W/mK) (výrobci ETICS uvádí ve své dokumentaci, v souladu s evropskými normami, deklarované hodnoty součinitelů tepelné vodivosti λ_D (W/mK), což jsou hodnoty naměřené v suchém stavu, které nemohou být pro výpočet přímo použity);
• případné zvýšení součinitele prostupu tepla zateplované konstrukce vlivem použitých hmoždinek v ETICS v závislosti na jejich bodovém činiteli prostupu tepla χ (W/K) a jejich počtu.

Součinitel prostupu tepla jednotlivou konstrukcí obálky budovy U (W/m²K)

Součinitel prostupu tepla jednotlivou konstrukcí budovy U (W/m²K) vyjadřuje celkovou výměnu tepla v ustáleném stavu mezi dvěma prostředími, tj. mezi vnějším a vnitřním prostředím oddělenými stavební konstrukcí případně stavební konstrukcí s ETICS o určitém tepelném odporu, včetně odporů při přestupu tepla. Tepelný odpor jednotlivé vrstvy konstrukce je dán jako podíl příslušné tloušťky vrstvy d a příslušného součinitele tepelné vodivosti λ. Tepelný odpor celé konstrukce při prostupu tepla, např. i včetně ETICS, RT (m² K/W), je dán součtem tepelných odporů jednotlivých vrstev a příslušných odporů při přestupu tepla na vnější a vnitřní straně konstrukce. Součinitel prostupu tepla U jednotlivou konstrukcí budovy je potom převrácenou hodnotou tepelného odporu konstrukce při prostupu tepla RT. Postup výpočtu vyplývá ze souboru norem ČSN 73 0540 za použití jak tabulkových normových hodnot, tak hodnot z dokumentace ETICS. Výpočet probíhá obvykle v jednom kroku v rámci komplexního výpočtu a posouzení.

Požadavky:

Požadavky na hodnoty součinitele prostupu tepla U (W/m²K) u budov s požadovaným stavem vnitřního prostředí při jejich užívání vyplývají z ČSN 73 0540-2 a z vyhlášky č. 264/2020 Sb. o energetické náročnosti budov (vyhláška č. 78/2013 Sb., o energetické náročnosti budov, byla zrušena k 31. 8. 2020). Hodnoty uváděné v ČSN 73 0540-2 jako hodnoty požadované se pro vlastní dimenzování tloušťky tepelněizolační vrstvy až na výjimky, nepoužívají. Pro zajištění spolehlivosti návrhu tloušťky tepelněizolační vrstvy se pro dimenzování používají nejčastěji hodnoty, uváděné v normě jako hodnoty doporučené a nižší. Dimenzování tlouštěk tepelněizolační vrstvy ETICS u konstrukcí jednotlivých částí budovy pouze podle hodnot součinitele prostupu tepla U (W/m²K) je možno použít jen v případě hodnocení energetické náročnosti budovy způsobem „pro všechny měněné stavební prvky obálky budovy“.

Průměrný součinitel prostupu tepla budovy nebo vytápěné zóny budovy U_em (W/m²K)

Průměrný součinitel prostupu tepla budovy U_em (W/m²K) je v principu podíl součinu jednotlivých součinitelů prostupu tepla tvořící obálku budovy s odpovídajícími plochami a součtu odpovídajících ploch celé obálky budovy. V součinu jsou dále uplatněny odpovídající teplotní redukční činitele a lineární a bodové činitele prostupu tepla. Způsob výpočtu je uveden v souboru norem ČSN 73 0540 při použití hodnot plynoucích ze stávajícího stavu budovy a ze zpracovávané dokumentace, nebo jen ze zpracovávané dokumentace v případě novostavby. Výpočet probíhá v jednom kroku v rámci komplexního výpočtu a posouzení.

Výše uvedené platí obdobně i pro vytápěnou zónu budovy.

Poznámka:
Požadavky na lineární a bodový činitel prostupu tepla tepelných vazeb mezi konstrukcemi jsou uvedeny v ČSN 73 0540-2.

Požadavky:

Požadavky na průměrný součinitel prostupu tepla budovy nebo vytápěné zóny budovy U_em (W/m²K) vyplývají z výpočtového postupu stanoveného v ČSN 73 0540-4 a následně z postupu uvedeného ve vyhlášce č. 264/2020 Sb. o energetické náročnosti budov (vyhláška č. 78/2013 Sb., o energetické náročnosti budov, byla zrušena k 31. 8. 2020). Tento postup podle vyhlášky využívá tzv. referenční budovu, což je výpočtově definovaná budova téhož druhu jako budova hodnocená, charakterizovaná především stejným tvarem a velikostí, stejnou orientací ke světovým stranám, stejným typickým užíváním, stejnými uvažovanými klimatickými údaji, avšak s referenčními hodnotami vlastností budovy, jejich konstrukcí a technických systémů. Referenční hodnoty jsou uvedeny ve zmiňované vyhlášce.

Požadavek na průměrný součinitel prostupu tepla U_em (W/m²K) není třeba brát v potaz v případě hodnocení energetické náročnosti budovy způsobem „pro všechny měněné stavební prvky obálky budovy“. V takovémto případě však součinitel prostupu tepla U (W/m²K) měněného stavebního prvku musí vyhovět doporučené hodnotě podle ČSN 73 0540-2.

Nejnižší vnitřní povrchová teplota konstrukce

Stavební konstrukce a styky stavebních konstrukcí v prostorech s požadovaným stavem vnitřního prostředí (návrhová vnitřní teplota, návrhová relativní vlhkost vnitřního prostředí) musí v zimním období zajistit v každém místě přípustnou nejnižší vnitřní povrchovou teplotu. Ta je vyjádřena tzv. teplotním faktorem vnitřního povrchu f_Rsi (-).

Požadavky:

Stavební konstrukce a styky stavebních konstrukcí v prostorech s požadovaným stavem vnitřního prostředí musí zajistit splnění požadované hodnoty nejnižšího teplotního faktoru vnitřního povrchu f_Rsi,N (-), stanoveného postupem podle ČSN 73 0540-2.

Poznámka:
Splnění požadavku je prevencí rizika vnitřní povrchové kondenzace vodní páry a růstu plísní na vnitřním povrchu stavebních konstrukcí a jejich styků.

Zkondenzovaná vodní pára uvnitř konstrukce M_c (kg/m²rok)

Vodní pára šířící se difuzí konstrukcí může vlivem změny teploty v tloušťce konstrukce zkondenzovat a případně tak ohrozit její požadovanou funkci. Množství zkondenzované vodní páry uvnitř konstrukce M_c (kg/m²rok) se stanovuje výpočtem podle souboru norem ČSN 73 0540 a ČSN EN ISO 13788 na základě jak tabulkových normových hodnot, tak hodnot z dokumentace ETICS. Výpočet probíhá v jednom kroku v rámci komplexního výpočtu a posouzení.

Požadavky:

Přípustnost samotné kondenzace a přípustné množství zkondenzované vodní páry uvnitř stěnové konstrukce, tedy i stěnové konstrukce s ETICS, uvádí ČSN 73 0540-2.

Roční bilance kondenzace a vypařování vodní páry uvnitř konstrukce

Případně zkondenzovaná vodní pára uvnitř konstrukce M_c (kg/m²rok) se během roku, v závislosti na klimatických podmínkách a skladbě konstrukce, odpařuje. Z roční bilance potom vyplývá, zda uvnitř konstrukce dochází nebo nedochází k hromadění zkondenzované vodní páry. Bilance se provádí s hodnotami případně zkondenzovaného množství vodní páry uvnitř konstrukce M_c v porovnání s hodnotami vypařitelného množství vodní páry M_ev (kg/m²rok) stanovené výpočtem, postupem podle souboru norem ČSN 73 0540, na základě jak tabulkových normových hodnot, tak hodnot z dokumentace ETICS použitých již při předchozím výpočtu zkondenzované vodní páry uvnitř konstrukce. Výpočet probíhá v jednom kroku v rámci komplexního výpočtu a posouzení.

Požadavky:

Požadavky na roční množství zkondenzované vodní páry uvnitř konstrukce, a tedy i uvnitř konstrukce s ETICS, s připuštěnou omezenou kondenzací, uvádí ČSN 73 0540-2.

8.1.7 Zdvojení ETICS

Požadavky na vyšší energetickou účinnost budov vyvolávají také potřebu věnovat se již dříve provedeným zateplením a to s cílem i zde zajistit dosažení úrovně tepelněizolační funkce podle aktuálních tepelně technických a energetických požadavků. V praxi to znamená mj. i zvyšování tlouštěk tepelněizolačních vrstev nejen u nově navrhovaných zateplení, ale i u dříve provedených zateplení pomocí ETICS.

Zvyšování tlouštěk tepelněizolační vrstvy u již provedených zateplení pomocí ETICS je možné provést těmito základními způsoby:

• provedení nového ETICS na ETICS stávající (zdvojení ETICS);
• provedení nového ETICS na ETICS stávající po předchozím strhnutí vnějšího souvrství stávajícího ETICS (specifický případ zdvojení ETICS);
• provedení nového ETICS na původní podkladní stěnovou konstrukci po demontáži celého stávajícího ETICS.

Způsob zvyšování tlouštěk tepelněizolační vrstvy je závislý především na:

• druhu a stavu původní podkladní stěnové konstrukce (včetně její případné povrchové úpravy);
• způsobu a stavu upevnění lepením stávajícího ETICS k původní stěnové konstrukci;
• druhu a stavu tepelněizolační vrstvy stávajícího ETICS;
• stavu a případně i druhu vnějšího souvrství stávajícího ETICS.

Pro provedení zesílení tepelněizolační vrstvy je potřebné zpracovat projektovou dokumentaci. Nutným podkladem pro její zpracování – s důrazem na část tepelně technickou, statickou a část týkající se požární bezpečnosti – jsou konkrétní výsledky zjištění a posouzení stavu dříve provedeného, stávajícího ETICS, včetně nezbytných sondážních šetření.

Zjišťování a posuzování potřebné k zajištění podkladů pro zpracování projektové dokumentace pro zdvojování ETICS představují u dříve provedeného, stávajícího ETICS tyto činnosti:

• zjištění a posouzení stavu a rozsahu jeho původní dokumentace;
• celkové vizuální posouzení;
• posouzení podkladní stěnové konstrukce;
• posouzení způsobu a stavu lepení ETICS;
• zjištění a posouzení připevnění ETICS hmoždinkami;
• zjištění a posouzení tepelněizolační vrstvy;
• zjištění a posouzení vnějšího souvrství;
• zjištění a posouzení z hlediska požární bezpečnosti.

Uvedené činnosti se vztahují k provádění zdvojení ETICS pomocí nového ETICS z EPS nebo z MW s omítkou, jednoznačně určeného pro podklad z ETICS, spojovaného s ním lepicí hmotou a s původním podkladem dříve provedeného ETICS hmoždinkami. Jedná se o způsob zdvojování ETICS, pro který již profesní sdružení CZB zpracovalo technická pravidla (TP CZB 01-2014).

Výše uvedené činnosti se nevztahují na zdvojení ETICS s předchozím strhnutím vnějšího souvrství dříve provedeného ETICS.

Požadavky:

Možnost navržení zdvojení ETICS výše popsaným způsobem (zdvojení ETICS pomocí nového ETICS z EPS nebo z MW s omítkou, jednoznačně určeného pro podklad z ETICS, spojovaného s ním lepicí hmotou a s původním podkladem dříve provedeného ETICS hmoždinkami) závisí na výsledcích zjištění a posouzení a na splnění souvisejících požadavků. Soubor požadavků je uveden v technických pravidlech TP CZB 01-2014 – Zdvojení ETICS (Podmínky a způsoby řešení).

Výskyt řas na ETICS

Pokud jsou podmínky pro růst řas splněny, mohou řasy růst na povrchu většiny základních stavebních materiálů. V případě ETICS je situace specifická především v důsledku jeho skladby, kdy na tepelněizolační vrstvě je obvykle jen relativně tenká vrstva vnějšího souvrství. Takováto tenká vrstva akumuluje jen velmi málo tepla, navíc v důsledku izolačního účinku tepelněizolační vrstvy ETICS, umístěné bezprostředně pod ní, je výrazně omezen přísun tepla z interiéru. Daná situace způsobuje, že v důsledku vyzařování tepla za jasných nocí povrchem ETICS do vnějšího prostoru se vyzáří více tepla, než je doplňováno přísunem z podkladní stěnové konstrukce a interiéru. Teplota na povrchu ETICS potom poklesne pod teplotu okolního vzduchu. V závislosti na obsahu vlhkosti v okolním vzduchu dochází na takto podchlazeném povrchu ke kondenzaci vodních par. Výsledkem je skutečnost, že se tak na povrchu ETICS, i bez srážek, vyskytuje vlhkost v míře potřebné pro růst řas.

Riziko růstu řas je kromě uvedeného specifika ještě zvyšováno dalšími ovlivňujícími podmínkami jako např. vyšší srážkovou činností, chybějícím přímým slunečním svitem, SV a SZ orientací povrchu ETICS, porosty v blízkosti ETICS, nevhodně řešenými odstřikovými zónami atd.

Požadavky:

Při navrhování ETICS musí být zohledněny ovlivňující podmínky pro růst řas a uplatněny hlavní známé související projektové zásady.

Ovlivňující podmínky a související hlavní projektové zásady jsou například zpracovány v technických pravidlech TP CZB 01-2013 – Výskyt řas na ETICS.