Stav: aktualizace 2020

Anotace:
Pomůcka obsahuje výběr norem pro vybraná technologická zařízení, plynárenská a plynová, elektronická komunikační, zdroje tepelné energie a rozvodná tepelná zařízení, vybrané druhy zdvihacích zařízení a navrhování elektrických rozvodů. Třídění norem je provedeno podle druhů vybraných zařízení.

Upozornění k textu

OBSAH

Úvod

1 Plynárenská a plynová zařízení

2 Elektronická komunikační zařízení

3 Zdroje tepelné energie a rozvodná tepelná zařízení

4 Elektroenergetická zařízení

5 Vybrané druhy zdvihacích zařízení

6 Navrhování elektrických rozvodů

Autoři aktualizace 2022: Ing. Jiří Kliner, Ing. Jindřich Pater, Ing. Vilém Řechtáček

Stav: aktualizace 2022, vydání 2005

Anotace:
Tato pomůcka navazuje na metodickou pomůcku MP 1.5 Obecné zásady činnosti AO TZS pro projektovou činnost a podrobněji ji rozpracovává, se zaměřením na činnost AO v oboru elektronických komunikací (EK). Dalším cílem této MP je informovat o rozsahu a obsahu dokumentací mimo rámec vybraných činností ve výstavbě. MP chce také upozornit na skutečnost, že v současnosti je často kladen požadavek na urychlení výstavby EK a že jsou využívány postupy nevyžadující výrok, nebo souhlas stavebního úřadu. Popisuje vazbu na základní ČSN, zákony, nařízení vlády, vyhlášky a další předpisy, s nimiž přichází projektant do denního styku. Vychází z potřeb praxe a jde do obvyklé hloubky zpracování projektové dokumentace, nezbytné pro přípravu stavby s elektronickým komunikačním zařízením (EKZ) ve všech úrovních navrhování stavby, zejména však těch, které mohou být vypracovány jen AO TZSp – EKZ. Předložený text MP je vyjádřením aktuálního stavu a lze očekávat řadu změn ve vazbě na připravovaný nový stavební zákon a další právní předpisy.

Upozornění k textu

K 30. 6. 2022 byly ve sbírce zákonů ČR vydány (a tudíž platné) k problematice stavebního zákona následující právní předpisy:

• zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)
  zrušen k 1. 7. 2023 novým stavebním zákonem č. 283/2021 Sb.; podle novely č. 195/2022 Sb. zákona č. 283/2021 Sb. se za den nabytí nové komplexní účinnosti zákona č. 283/2021 Sb. ale považuje až 1. 7. 2024, kdy tedy dojde k definitivnímu zrušení zákona č. 183/2006 Sb.
• zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon
  účinnost od 1. 7. 2023; podle „malé novely“ zákona č 283/2021 Sb., tj. podle zákona č. 195/2022 Sb. se za den nabytí účinnosti některých paragrafů zákona č. 283/2021 Sb. považuje 1. 7. 2024; připravována je ještě „velká novela“ zákona č. 283/2021 Sb. s účinností od 2024
• zákon č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona
  účinnost od 1. 7. 2023; v rámci „velké novely“ zákona č. 283/2021 Sb. připravována je i novela tohoto změnového zákona s účinností od 2024
• zákon č. 197/2022 Sb., o zvláštních postupech v oblasti územního plánování a stavebního řádu v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace
  účinnost od 1. 7. 2022; upravuje zákon č. 183/2006 Sb. a zavádí pojem nezbytná stavba, tj. stavba dočasná, jejíž doba trvání nesmí přesáhnout 3 roky ode dne nabytí právních účinků společného územního souhlasu a souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru

Další text je stále vázán pouze na zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a k němu vydané prováděcí předpisy, neboť vývoj v oblasti změn stavebního zákona k dnešnímu datu 30. 6. 2022 není ukončen.

Poznámka:

Pro oblast elektronických komunikací je v praxi rozhodující další zákon ze kterého vychází tato MP 1.5.3:

• zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), ve znění pozdějších předpisů
  účinnost od 27. 11. 2009

OBSAH

ÚVOD

Metodická pomůcka MP 1.5.3 Technologická zařízení staveb – Elektronická komunikační zařízení (EKZ) navazuje na vydanou metodickou pomůcku MP 1.5 Technologická zařízení staveb – Obecné zásady činnosti AO TZS pro projektovou činnost a popisuje činnost v oboru EKZ v rámci projektu PROFESIS. Je součástí soustavy metodických pomůcek, popisujících činnosti autorizovaných osob (AO), která podrobněji a detailněji rozpracovává MP 1.5 se zaměřením na činnost AO v oboru elektronických komunikací (EKZ). Základními zákonnými normami pro zřizování, provozování, podnikání a výkon státní správy oboru elektronických komunikací je zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (ZEK), a zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon (SZ), ve znění pozdějších předpisů. Nelze opominout zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 194/2017 Sb., o opatřeních ke snížení nákladů na zavádění vysokorychlostních sítí elektronických komunikací a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, podle kterých jsou některé stavby povolovány, respektive provozovány.

Dále nutno připomenout některé předpisy z oblasti zavádění digitalizace výstavby:

• zákon č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci;
• zákon č. 99/2017 Sb., o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací a o změně zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů;
• zákon č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů;
• zákon č. 261/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s další elektronizací postupů orgánů veřejné moci;
• zákon č. 325/2021 Sb., o elektronizaci zdravotnictví;
• zákon č. 326/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o elektronizaci zdravotnictví.

Pomůcka upravuje ochranu veřejných zájmů v oblasti elektronických komunikačních zařízení (EKZ).

Elektronická komunikační zařízení (EKZ) jsou zařízení:

• pro přenos signálu různými prostředky – sítěmi EKZ;
• podzemního a nadzemního komunikačního vedení;
• pro poskytování služeb EKZ;
• pro provozování přístrojů EKZ;
• samotné podzemní a nadzemní vedení elektronických komunikací.

Speciálním právním předpisem pro oblast elektronických komunikací je zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 194/2017 Sb. o opatřeních ke snížení nákladů na zavádění vysokorychlostních sítí elektronických komunikací a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, aplikující Směrnici Evropského Parlamentu a Rady EU č. 2014/61 do právního řádu ČR a zákon č. 416/2009 Sb. o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), ve znění pozdějších předpisů. Dále je nutno upozornit na schválený Plán rozvoje sítí. Rozvoj sítí EK je zapracován do řady dokumentů vlády ČR jako například schválený Národní plán rozvoje sítí s velmi vysokou kapacitou, včetně mapy „Pokrytí ČR sítí NGA“ zpracovanou ČTÚ, Implementace a rozvoj sítí 5G v České republice – Cesta k digitální ekonomice, Akční plán 2.0 a další.

Pomůcka, ve vazbě na výše uvedené předpisy, popisuje především obvyklé výkony nejen AO TZS, ale i dalších osob v procesu přípravy a výstavby EKZ ve smyslu SZ, ve znění pozdějších předpisů, zejména pak § 153, § 158, § 159, § 160 a dalších SZ. Snaží se jednotně používat základní terminologii a zkratky, jak jsou v ČKAIT užívány, a detailněji popsat vazby na obecně závazné platné právní předpisy, pokud se tak již nestalo v MP 1.5. Popisuje vazbu na základní ČSN, zákony, nařízení vlády, vyhlášky a další předpisy. Dává tím základ pro podrobné propracování a rozpracování činností v jednotlivých fázích realizace výkonu při navrhování elektronických komunikačních zařízení (EKZ) ve stadiu přípravy, stanovení základních podmínek návrhu řešení, vlastního vypracování projektové dokumentace a projednávání a realizace.

Vychází z potřeb praxe a jde do obvyklé hloubky zpracování projektové dokumentace, nezbytné pro přípravu stavby s elektronickým komunikačním zařízením (EKZ) ve všech úrovních navrhování stavby, zejména však těch, které mohou být vypracovány AO TZSp – EKZ. Pro přehled je níže uveden souhrn základních typů staveb sítí EK ve vazbě na způsob povolení těchto staveb.

Obr. 1 – Základní typy staveb sítí EK

Pomůcka MP 1.5.3 se zabývá dokumentací pro územní řízení a projektovou dokumentací pro provádění stavby. Zahrnuje i ostatní fáze pro přípravu stavby, jako je zadání, studie, souhrnná řešení, územní souhlas a také pro dopracování projektové dokumentace pro provádění stavby, nebo projektové dokumentace pro nezbytné úpravy a pro užívání stavby. Pro všechny druhy dokumentací a jednotlivých fází projektové přípravy a realizace stavby je základem uzavřený smluvní vztah se stavebníkem (resp. s objednatelem), v němž se dohodne konkrétní předmět, podklady, termíny, cenové i finanční a ostatní podmínky pro realizaci díla, uvádění do provozu a pro provozování. Rozsah zpracování projektové dokumentace pro technologické stavby s EKZ je vždy vymezena rámcem zákona, ale také druhem dokumentace, velikostí stavby nebo díla obecně, jeho složitostí, technické a technologické náročnosti při provádění, uvádění do provozu a vlastního užívání technologického zařízení. Při návrhu řešení je nutno respektovat, zda se jedná o veřejnou nebo neveřejnou síť EK (rozdíly v povolování a užívání stavby). Jejím účelem je především popis běžné úrovně výkonu činnosti EKZ, přenesení zkušeností pro ty, kteří do profese teprve vstupují, a upozornění na etické či právní limity jejích výkonů. Měla by se stát základem celého systému informací v oblasti navrhování staveb s EKZ.

Pomůcka není jediným průvodcem a předepsaným postupem při vypracování projektové dokumentace staveb s EKZ, nýbrž jen jednou z možností vytvořit si celkový obraz o potřebách rozsahu a obsahu takové dokumentace, podle níž technologický celek nebo jeho část vzniká a je provozován. Projektanti i realizátoři mají přístup a jsou jim průběžně dostupné ucelené aktuální informace z oblasti elektronických komunikací prostřednictvím internetu, např. na stránkách www.ctu.cz , www.mpo.cz , www.mmr.cz, www.bconetwork.cz nebo v odborných časopisech.

1 ZÁKLADNÍ POJMY A POUŽÍVANÉ ZKRATKY

1.1 DEFINICE A VÝKLAD POJMŮ V OBLASTI TECHNOLOGICKÝCH ZAŘÍZENÍ STAVEB

Pojmy vyplývající z právních předpisů a technických norem:

Elektronické komunikační zařízení – technické zařízení pro vysílání, přenos, směrování, spojování nebo příjem signálů prostřednictvím elektromagnetických vln.

• Fyzická infrastruktura – fyzickou infrastrukturou se rozumí prvek sítě elektronických komunikací, který je určen k umístění jiných prvků sítě, aniž by se sám stal aktivním prvkem sítě; jedná se zejména o potrubí, stožáry, kabelovody, kolektory, inspekční komory, vstupní šachty, rozvodné skříně, budovy nebo vstupy do budov, anténní nosiče, věže a podpůrné konstrukce; fyzickou infrastrukturou nejsou kabely, včetně nenasvícených optických vláken, a vodovody sloužící k rozvodu pitné vody – § 2 písm. a) zákona č. 194/2017 Sb., o opatřeních ke snížení nákladů na zavádění vysokorychlostních sítí elektronických komunikací a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Hloubka uložení kabelu – vzdálenost spodního vnějšího líce kabelu a jeho součásti, případně spodního vnějšího líce chráničky, od povrchu stávajícího nebo projektovaného povrchu.

Jednotné informační místo (JIM) – je podle zákona č. 194/2017 Sb. o opatřeních ke snížení nákladů na zavádění vysokorychlostních sítí elektronických komunikací a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, Český telekomunikační úřad s následujícími úkoly – evidovat a sdělovat informace o podmínkách a postupech umožňujících urychlení výstavby sítí EK a to zejména v oblasti koordinace výstavby inženýrských sítí s cílem snížení nákladů a urychlení přípravy staveb IS a jejich následnou realizaci.

Kabelová rýha – upravený výkop pro uložení kabelů a jejich součástí.

Koncový bod sítě (KBS) – fyzický bod, ve kterém je účastníkovi poskytován přístup k veřejné komunikační síti; v případě sítí zahrnujících komutaci nebo směrování je tento bod určen specifickou síťovou adresou, která může být spojena s číslem nebo jménem účastníka.

Koncový uživatel – uživatel, který nezajišťuje veřejné komunikační sítě nebo veřejně dostupné služby elektronických komunikací, ale pouze je užívá na základě smluvního vztahu.

Krytí – vzdálenost horního vnějšího líce kabelu a jeho součásti, případně horního vnějšího líce chráničky, od povrchu stávajícího nebo projektovaného povrchu.

Křížení – místo, v němž se sítě technického vybavení v půdorysném průmětu vzájemně nebo s jinými zařízeními technické infrastruktury protínají, aniž jsou vzájemně propojeny (normové hodnoty viz ČSN 73 6005).

Nadzemní komunikační vedení – drátové, kabelové nebo bezdrátové vedení, včetně souvisejícího elektronického komunikačního zařízení, postavené nad zemí, vně nebo uvnitř budov. Opěrnými body nadzemního komunikačního vedení jsou konstrukce, nesoucí nebo podpírající vodiče nebo kabely či související elektronická komunikační zařízení (EKZ) tohoto vedení (sloup, střešník, zadní konzola, anténní stožár, anténní nosič – věž).

Ochranná trubka (např. HDPE) – zařízení pro mechanickou ochranu kabelu, mající funkci přídavného pláště kabelu.

Operátor – podnikatel v elektronických komunikacích, právnická nebo fyzická osoba, která zajišťuje nebo je oprávněna zajišťovat veřejnou komunikační síť nebo přiřazené prostředky a která obdržela „Osvědčení“ od ČTÚ k této činnosti.

Oprávněná osoba – provozovatel veřejné komunikační sítě a povinný orgán

Podzemní komunikační vedení – kabelové vedení, včetně kabelových souborů a zařízení uložených pod povrchem země a kabelových rozvaděčů umístěných nad úrovní terénu. Kabelovými soubory a zařízeními jsou zejména spojky, kabelové doplňky, průběžné zesilovače, opakovače, zařízení k ochraně kabelu před korozí, před přepětím, zařízení pro tlakovou ochranu kabelu, ochranné trubky kabelů. Vytyčovacími body podzemního komunikačního vedení jsou kabelové označníky, patníky nebo sloupky, určující polohu kabelových souborů a zařízení, křižovatky kabelů s komunikacemi, dráhou, vodními toky, polohové změny trasy kabelu v obcích nebo ve volném terénu.

Povinná osoba –

1. provozovatel veřejné komunikační sítě,

2. provozovatel fyzické infrastruktury určené pro poskytování služeb přepravy, přenosu nebo distribuce plynu nebo elektřiny včetně veřejného osvětlení, rozvodu tepelné energie, rozvodu vody včetně odstraňování nebo čištění odpadních a kanalizačních vod a odvodňovacích systémů,

3. provozovatel fyzické infrastruktury určené k poskytování dopravních služeb včetně železnic, silnic, přístavů a letišť,

4. investor pro účely poskytováni údajů o stavebních pracích a pro účely koordinace stavebních prací financovaných z veřejných prostředků,

5. vlastník fyzické infrastruktury uvedené v bodech 1 až 4 nebo osoba oprávněná z jiných práv k této fyzické infrastruktuře, není-li provozovatel této fyzické infrastruktury jejím vlastníkem a nemá k ní taková práva, která by mu umožňovala plnit povinnosti povinné osoby podle tohoto zákona; povinnou osobou nejsou Ministerstvo obrany, Ministerstvo vnitra a bezpečnostní sbory, provozovatel veřejné komunikační sítě a povinný orgán.

Přípojka elektronických komunikací – část sítě elektronických komunikací, která umožňuje připojení koncového bodu sítě k rozhraní veřejné komunikační sítě. Zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), ve znění pozdějších předpisů, výslovně stanoví zvláštní pravidla pro výstavbu přípojek elektronických komunikací do délky 100 m s tím, že na stavbu přípojky SEK do délky 100 m se nevztahuje žádný z povolovacích procesů podle stavebního zákona, pokud není vyžadováno závazné stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.

Přístupová síť (PPS) – souhrn všech technických prostředků, které umožňují přístup zákazníka ke službám poskytovaným operátorem.

Přístupový bod budovy – pod pojmem přístupový bod budovy se § 2 písm. f) zákona č. 194/2017 Sb., rozumí fyzický bod, jehož prostřednictvím je více operátorům sítí elektronických komunikací současně umožněno připojení k fyzické infrastruktuře uvnitř budovy připravené pro připojení o rychlosti nejméně 30 Mb/s.

Přeložka (překládka) sítí elektronických komunikací – je stavební činnost spočívající ve změně trasy stávajícího komunikačního vedení SEK (tj. v umístění nové stavby komunikačního vedení SEK), kdy změna trasy je vyvolána stavbou, zemními pracemi nebo jinou činností stavebníka. Je-li pro umístění stavby, provedení zemních prací nebo jiných činností třeba rozhodnutí o umístění stavby a taková stavba nebo zemní práce a/nebo jiné činnosti vyvolají překládku SEK, pak stavebník k žádosti o vydání územního rozhodnutí podle § 86 odst. 2 SZ přikládá mimo jiné smlouvu s vlastníkem veřejné komunikační sítě o provedení překládky SEK nebo o podmínkách provedení překládky SEK. Zákon č. 127/2005 Sb. v § 104 odst. 17 ukládá stavebníkovi, který vyvolal svojí činností překládku nadzemního či podzemního vedení veřejné komunikační sítě zajistit její realizaci a hradit náklady na její realizaci.

Přílož či přípolož podzemního vedení EK – je samostatnou stavbou, která je technicky oddělena od stavby, ke které se přípolož přikládá. V řízeních a postupech podle stavebního zákona týkajících se stavby, ke které se přikládá přípolož, se k přípoloži nepřihlíží. Stavba přípolože nevyžaduje územní rozhodnutí ani územní souhlas stavebního úřadu, ani závazné stanovisko orgánu státní památkové péče, pokud:

• a) ochranné pásmo přípolože nepřekročí hranici ochranného pásma stavby, v jehož prostoru se přípolož přikládá, a
• b) stavebník přípolože a stavebník stavby, ke které se přípolož přikládá, uzavřeli dohodu o přípoloži, v níž sjednali svá práva a povinnosti při provádění stavby a následném provozování obou staveb a určili jejich vzájemnou polohu.

Realizovat přípoložení nelze bez písemné dohody mezi stavebníkem a žadatelem o přípoložení.

Rozhraní

• koncový bod veřejné pevné komunikační sítě;
• rozhraní pro propojování veřejných komunikačních sítí nebo přístup k nim;
• rádiové rozhraní pro cestu rádiových vln mezi rádiovými zařízeními (koncový bod veřejné mobilní sítě) a jeho technické specifikace.

Sdružená trasa – směrově a výškově koordinované sjednocení minimálně dvou podzemních sítí, uložených do kolektoru, technické chodby, technického kanálu nebo formou suterénních rozvodů.

Síť elektronických komunikací – přenosové systémy, popřípadě spojovací nebo směrovací zařízení a jiné prostředky, které umožňují přenos signálů po vedení, rádiem, optickými nebo jinými elektromagnetickými prostředky, včetně družicových sítí, pevných sítí s komutací okruhů nebo paketů a mobilních zemských sítí, sítí pro rozvod elektrické energie v rozsahu, v jakém jsou používány pro přenos signálů, sítí pro rozhlasové a televizní vysílání a sítí kabelové televize, bez ohledu na druh přenášené informace.

Souběh – sblížení v půdorysném průmětu směrově koordinovaných sítí technického vybavení.

Společná trasa – směrově a výškově koordinované sjednocení minimálně dvou podzemních sítí technického vybavení, ukládaných do společného výkopu.

Spotřebitel – každá fyzická osoba, která využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací pro účely mimo rámec její podnikatelské činnosti.

Stavba sítě elektronických komunikací (Stavba SEK) – každá stavba SEK splňující definici stavby ve smyslu § 2 odst. 3 SZ (tj. jde o veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání) pokud tato stavba slouží účelu zřízení a provozu sítě elektronických komunikací.

Strukturovaná kabeláž – universální kabelový systém elektronických komunikací, který je schopen podporovat široký rozsah aplikací (služeb).

Technická infrastruktura – jeden ze základních typů veřejné infrastruktury podle § 2 odst. 1 písm. m) SZ. Z hlediska sítí elektronických komunikací jsou výslovně (demonstrativně) jako technická infrastruktura vyjmenovány komunikační vedení veřejné komunikační sítě, a elektronické komunikační zařízení veřejné komunikační sítě.

Uživatel – každý, kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací, pokud zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, nestanoví jinak (§ 87 odst. 1).

Účastník – každý, kdo uzavřel s podnikatelem, poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací, smlouvu na poskytování těchto služeb.

Veřejná komunikační síť – síť elektronických komunikací, která slouží zcela nebo převážně k poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, a která podporuje přenos informací mezi koncovými body sítě, nebo síť elektronických komunikací, jejímž prostřednictvím je poskytována služba šíření rozhlasového a televizního vysílání.

Neveřejná komunikační síť – síť elektronických komunikací, která slouží k poskytování služeb privátních provozovatelů a není komerčně využívána.

Věcné břemeno – služebnost inženýrské sítě – představuje soubor právních norem, které věcně právně omezují vlastníka nemovité věci (stavby či pozemku) ve prospěch jiného subjektu tak, že je povinen něco konat, nebo něco strpět, nebo něčeho se zdržet.

Zajišťování sítě elektronických komunikací – zřízení této sítě, její provozování a dohled nad ní, nebo její zpřístupnění.

Základní sídelní jednotka (ZSJ) – je část území obce (podle metodiky Českého statistického úřadu) s jednoznačnými územně technickými a urbanistickými podmínkami ve vybraných městech nebo spádových oblastech.

Síť nové generace (NGA) – jedná se o vyspělé sítě nové generace, za které jsou podle nynějšího stadia vývoje trhu, technologií a nároků na služby považovány zejména přístupové sítě z optických vláken, případně modernizované vyspělé metalické kabelové sítě a nejsou vyloučeny ani některé vyspělé bezdrátové sítě. Tyto sítě mají umožňovat spolehlivé připojení účastníka k internetu s reálnou přenosovou rychlostí 30Mbit/s a od roku 2020 100 Mbit/s.

Síť s velmi vysokou kapacitou (VHCN) – síť elektronických komunikací, která zcela sestává z optických prvků přinejmenším do rozvodného bodu v obslužném místě, nebo síť elektronických komunikací, která je schopna za obvyklých podmínek v době špičky dosahovat podobné výkonnosti, pokud jde o dostupnou šířku pásma pro downlink a uplink, odolnost, parametry související s chybovostí a latenci včetně kolísání těchto parametrů.

Výklad dalších pojmů:

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP) – podmínky a činitelé které ovlivňují zdraví zaměstnanců, dočasných pracovníků, zaměstnanců dodavatele, návštěvníků a všech dalších osob na pracovišti. Cílem zajištění BOZP je předcházet nebo omezovat rizika ohrožující životy a zdraví zaměstnanců při práci.

Bezpečnost práce a technických zařízení (BPTZ) – stav pracovních podmínek, zabraňujících působení nebezpečných činitelů pracovního procesu na zaměstnance, popřípadě na další osoby. BPTZ je zajišťována zejména stanovením a dodržováním požadavků na pracoviště (uspořádání, vybavení), bezpečností technických zařízení, vhodnou organizací práce, vhodnými technologickými a pracovními postupy, požadavky na zdravotní a odbornou způsobilost zaměstnanců.

Bezpečnost ve výstavbě – obecně ochrana lidského života, zdraví, životního prostředí a majetku v procesu provádění i užívání stavby před jakýmkoliv nebezpečím (úraz, nemoc, poškození, zničení, odcizení, projevy vandalismu, kriminality a terorismu).

Dokumentace – obecně může znamenat soubor dokumentů, které jsou zdrojem a nosičem informací. Pro potřeby přípravy a realizace projektů spojených s výstavbou je dokumentace duševním dílem, poskytujícím informace o projektu, o jeho členění i o způsobu a postupu jeho realizace. Poskytuje tyto informace v různé míře podrobností, na různých nosných médiích, pro různé použití, související především s přípravou a realizací stavby.

Dozor

Dozor nad projektovou přípravou a prováděním staveb je v textu tohoto MP použit ve významu

• dozor autorský, který je dohledem projektanta (podle SZ i autorizované osoby) – doporučuje se autora díla – nad postupem další přípravy, zpracováním dokumentace i nad prováděním stavby, na základě samostatného smluvního vztahu; u stavby financované z veřejného rozpočtu podle § 152 odst. 4 SZ, ve znění pozdějších předpisů, je stavebník autorský dozor povinen zajistit;
• dozor technický je podle definice dozorem nad prováděním stavby, vykonávaný zástupcem stavebníka; u stavby financované z veřejného rozpočtu podle § 152 odst. 4 SZ, ve znění pozdějších předpisů, je stavebník technický dozor povinen zajistit. U staveb financovaných z veřejného rozpočtu musí technický dozor vykonávat AO;
• dozor stavební je dozor nad prováděním stavby jednoduché ve smyslu § 103 a § 104 SZ, ve znění pozdějších předpisů, pokud tyto stavby provádí stavebník svépomocí – viz § 160 odst. 3, 4 stavebního zákona.

Hlavní projektant – pojem hlavního projektanta je uveden v § 113 odst. 2 stavebního zákona – funkcí hlavního projektanta může smluvně pověřit stavebník, anebo jej může pověřit stavební úřad koordinací projektové dokumentace stavby, zpracovávané více projektanty, nebo koordinací autorského dozoru.

Koordinátor bezpečnosti a ochrany zdraví při práci – fyzická nebo právnická osoba určená stavebníkem (zadavatelem stavby) podle § 14 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, k provádění stanovených činností při přípravě stavby, popřípadě při realizaci stavby na staveništi. Koordinátorem nemůže být zhotovitel, jeho zaměstnanec, ani fyzická osoba, která odborně vede realizaci stavby.

Plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi – na stavbách u nichž vzniká povinnost ohlásit OIP zahájení prací a dále na stavbách u nichž budou vykonávány práce a činnosti vystavující fyzickou osobu zvýšenému ohrožení života, nebo poškození zdraví (stanovené NV č. 591/2006 Sb.), o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, ve znění nařízení vlády č. 136/2016 Sb., zadavatel stavby (stavebník) zajistí podle § 15 odst. 2 zákona 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, aby byl při přípravě stavby zpracován plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi, podle druhu a velikosti stavby plně vyhovující potřebám zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce a aby byl při realizaci stavby aktualizován. Plán BOZP na staveništi zpracovává odborně způsobilá osoba, tedy Koordinátor BOZP na staveništi. Bližší údaje k této problematice jsou uvedeny v MP 2.6.2 Koordinátor BOZP na staveništi.

Projektant – nositel projektové činnosti, fyzické či právnické osoby (§ 22 odst. 4 SZ), pro označení účastníka výstavby. Jde zejména o subjekt podnikající ve vázané živnosti „Projektová činnost ve výstavbě“. Termín je také použit ve významu fyzické osoby, a to buď AO vykonávající činnost podle § 158 SZ (projektovou činnost), ve znění pozdějších předpisů nebo v obecném pojetí ve významu fyzické osoby bez ohledu na konkrétní funkci v organizaci (hlavní, vedoucí, odpovědný projektant, jehož postavení se zaznamená do rohového razítka na dokumentaci).

Ve smyslu nositele zakázky je projektant v postavení svobodného povolání, osoby samostatně výdělečně činné či zaměstnance obchodní společnosti. Pokud se jedná o závazkové vztahy, je projektant označován za zhotovitele projektové dokumentace a vystupuje v nich pod svým obchodním jménem.

Projektování ve výstavbě – vázaná živnost pro projektování ve výstavbě podle živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů. Podmínkou pro získání oprávnění k provozování této živnosti je, že výkon odpovědného zástupce za tuto živnost vykonává AO s příslušným oprávněním. Působnost autorizovaného inženýra a autorizovaného technika v oblasti navrhování ve výstavbě je blíže určena v autorizačním zákoně, ve znění pozdějších předpisů.

Provozní celek (PC) – souhrn vzájemně funkčně navazujících provozních souborů, vykonávající úplný technologický proces jednoho druhu, určený dokumentací stavby a uváděný do provozu zpravidla v souvislém čase. V hlavních rysech je charakterizován druhem procesu, pro který je pořizován. Člení se na provozní soubory (PS) obvykle se zaměřením na strojní, elektrotechnické a další zařízení.

Provozní jednotka (PJ) – funkčně ucelená část provozního souboru nebo dílčího provozního souboru), tvořená souhrnem technologického zařízení a vykonávající ucelenou část dílčího technologického procesu, určeného dokumentací stavby. Může se členit na základní jednotky. Její funkci lze ověřit jen současným vyzkoušením příslušných základních jednotek.

Provozní soubor (PS) – funkčně ucelená část provozního celku (PC) nebo technologické části stavby, tvořená souhrnem technologických zařízení, vykonávající ucelený dílčí technologický proces (popř. speciální) nebo úplný technologický proces doplňkový, určená projektovou dokumentací stavby a uváděná do provozu zpravidla v souvislém čase. Jako provozní soubor může být označen také soubor strojů a zařízení tvořící samostatný funkční celek. Provozní soubor se zpravidla člení na dílčí provozní soubory a na provozní jednotky, nebo provozní jednotky a základní jednotky, anebo přímo na základní jednotky.

Sdílená sít elektronických komunikací – podzemní nebo nadzemní vedení (síť) využívaná více operátory – podnikateli v elektronických komunikacích k poskytování služeb.

Stavba technologická – stavba, pro kterou je určující technologické zařízení stavby (TZS), zabezpečující technologický proces nebo proces technologický speciální. Člení se zpravidla na technologickou část stavby a na část stavby stavební.

Technologická stavba se kromě skladby objektů může skládat z provozních celků, provozních souborů, dílčích provozních souborů, provozních jednotek a základních jednotek. Zahrnuje i stavby inženýrských sítí jako stavby samostatné či stavby související se stavbou hlavní.

Stavebník – v textu je termín použit pro označení základního partnera investiční výstavby, osoby (fyzické nebo právnické), která investuje finanční prostředky do stavby ve smyslu § 152 SZ. Ve vztahu ke správním řízením ve výstavbě a dalším ustanovením SZ je označován jako stavebník v souladu s § 2 odst. 2 písm. c) SZ, ve znění pozdějších předpisů. Pokud jde o oblast obchodních vztahů, může být označen i jako zákazník, klient (z pohledu etického řádu ČKAIT). Ve smluvních vztazích je potom adekvátním označením termín objednatel, investor nebo odběratel. Z hlediska budoucího užití stavby je zpravidla jejím uživatelem, provozovatelem. Zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci používá pojem zadavatel stavby.

Zásady organizace výstavby (ZOV) – termín označuje stanovení zásad organizace výstavby v projektové dokumentaci, jmenovitě v projektové dokumentaci pro vydání stavebního povolení. Zásady organizace výstavby jsou vypracovávány podle vyhlášky o dokumentaci staveb (prováděcí vyhlášky k zákonu č. 183/2006 Sb. SZ, ve znění pozdějších předpisů. Zásady zpracovává AO (autor návrhu stavby či hlavní projektant stavby), nebo pro ni příslušný specialista. Organizace výstavby je pojem zahrnující širší problematiku, vyplývající z realizace výstavby v prostoru, v daných ekonomických, environmentálních a technických vazbách, jehož součástí je i vlastní řízení (management výstavby).

Zhotovitel stavby – (dodavatel stavby, realizátor stavby), označení smluvní strany ve smlouvě o dílo, v níž je předmětem plnění stavba. SZ používá pojem stavební podnikatel (§ 2 odst. 2 písm. b) SZ), kterým je osoba oprávněná k provádění stavebních nebo montážních prací jako předmětu své činnosti podle živnostenského zákona č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů. Jako zhotovitel může provádět stavbu jen stavební podnikatel, který při její realizaci zabezpečí odborné vedení provádění stavby stavbyvedoucím. Povinnosti zhotovitele stavby a stavbyvedoucího jsou vymezeny v § 160 odst. 1 a 2 a v § 153 odst. 1 a 2 SZ.

Zkratky použité v pomůcce

2 AUTORIZOVANÉ OSOBY (AO) V OBORU TECHNOLOGICKÁ ZAŘÍZENÍ STAVEB (TZS) – ELEKTRONICKÁ KOMUNIKAČNÍ ZAŘÍZENÍ (EKZ)

2.1 RÁMEC ČINNOSTI AO TZSp PŘI NAVRHOVÁNÍ TZS – EKZ

2.1.1 Obor Technologická zařízení staveb (TZS)

Rozsah oboru pro autorizované inženýry a techniky:

Obor TZS zahrnuje výkon činností AO TZSp, kde technologické zařízení je pro stavbu určující, jak definuje pomůcka A 2.1 Autorizovaný inženýr a technik v procesu výstavby. Jedná se zejména o stavby s technologickým zařízením výrobním i nevýrobním pro těžbu a úpravu uhlí, rud a nerostných surovin, plynárenství, výrobu a rozvod technických a topných plynů a kapalin, včetně souvisejících zařízení, energetiku, teplárenství, výrobu elektrické energie, včetně přípojných a rozvodných sítí a souvisejících zařízení, hutní a metalurgickou výrobu, strojírenskou výrobu, chemický, farmaceutický a potravinářský průmysl, spotřební průmysl, průmysl stavebních hmot a keramiky, dopravu a skladování, rozvodné – přípojné sítě zařízení elektronických komunikací, zemědělskou a lesnickou výrobu, zařízení staveb zahrnující vyhrazená technická zařízení a prostředky k ochraně životního a pracovního prostředí, zařízení staveb občanské vybavenosti a zařízení na kontrolu a řízení technologických procesů. Tento obor zahrnuje jak výkon AO TZSp při navrhování, tak i pro realizaci TZS.

2.1.2 Rozsah působnosti MP 1.5.3

Tato pomůcka se vztahuje na AO TZSp – Elektronická komunikační zařízení (EKZ) v procesu vypracování dokumentace staveb pro územní řízení a pro další druhy dokumentace.

Rámec výkonu činnosti AO osoby upravuje autorizační zákon, ve znění pozdějších předpisů. Autorizace v oboru Technologická zařízení staveb (TZS) podle tohoto zákona je nutná při výkonu vybraných činností ve výstavbě (v evropském právu jsou uváděny jako regulované činnosti). Ty jsou definovány v § 158 SZ, ve znění pozdějších předpisů.

Projektová činnost ve výstavbě je popsána v § 159 SZ, ve znění pozdějších předpisů.

2.2 PRÁVNÍ VYMEZENÍ V PROCESU NAVRHOVÁNÍ

Při navrhování z obecného pohledu vycházíme především ze znalostí dále uváděných obecně závazných předpisů (zákony, nařízení vlády, vyhlášky, zezávazněné ČSN). Ochrana veřejného zájmu je jednou z priorit při činnosti AO při navrhování TZS, kterému se snaží nápomoci i ČKAIT svými metodickými pomůckami.

Jedním z pilířů k zajištění veřejného zájmu, a to především bezpečnosti a spolehlivosti technologických zařízení, je právní základna na úrovni předpisů:

• závazných – zákonů, nařízení vlády a vyhlášek;
• nezávazných – českých technických norem (ČSN), metodických a informačních pomůcek ČKAIT (MP, IP), technických normalizačních informací (TNI) a technicko-dodacích podmínek (TDP), všeobecných obchodních podmínek (VOP).

Základní schéma předpisového zjištění:

• zákony;
• podzákonné normy;
• nezávazné předpisy – normativní dokumenty;
• veřejný zájem – základní požadavky na stavbu:
  • mechanická odolnost a stabilita;
  • požární bezpečnost;
  • hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí;
  • bezpečnost a přístupnost při užívání;
  • ochrana proti hluku;
  • úspora energie a ochrana tepla;
  • udržitelné využívání přírodních zdrojů.

Významnou úlohu mají v procesu projektování doporučené standardy a technické normy

Závaznými se normy stávají:

• obecně, pokud právní předpis stanoví povinnost dodržet normové hodnoty (např. plnění opatření v prevenci rizik § 102 odstavec 1 zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, což podle § 349 odstavec 1 je i plněním požadavku norem k zajištění ochrany života a zdraví);
• v rozsahu, který je stanoven předpisem;
• pro účastníky smlouvy, jestliže se na tom smluvní strany dohodnou, v souladu obchodním, popř. občanským zákoníkem ve znění pozdějších předpisů;
• rozhodnutím dotčeného orgánu státní správy (DOOS).

Další právní vymezení je citováno v MP 1.5. Profesní výkony pro projektovou i ostatní činnost můžeme rozdělit do několika postupů AO TZSp. O bližším dělení těchto možných postupů a jejich obsahu pojednává MP 1.

Souhrnně celé dílčí postupy popisují metodické pomůcky MP 1 Projektová činnost a MP 1.5.

V procesu přípravy projektové dokumentace jde smluvně o dvoustranný vztah stavebník – projektant. V nejběžnější obecné variantě vystupuje stavebník jako objednatel, buď v přímém vztahu, nebo prostřednictvím dodavatele stavby a je tedy smluvním partnerem, jemuž jsou poskytovány služby projektově inženýrské povahy. Jejich rozsah v dílčích procesech musí být upraven smluvně a je odvislý od odborných předpokladů stavebníka zvládnout potřebné úkony. Druhou smluvní stranou je projektant.

Stavebník – zadavatel stavby je převážně i uživatelem – provozovatelem stavby se zájmem bezproblémově a bezpečně provozovat budoucí stavbu.

2.3 ODPOVĚDNOSTI A PRAVOMOCI, CHRÁNĚNÁ PRÁVA

2.3.1 Odpovědnosti a pravomoci

Rozsah působnosti AO stanovuje část třetí autorizačního zákona, ve znění pozdějších předpisů. Podle těchto ustanovení je AO zejména odpovědná za odbornou úroveň výkonu své činnosti a dalších odborných činností, pro které jí byla autorizace udělena. Je povinna činnost vykonávat osobně, popř. ve spolupráci se specialisty s příslušným oprávněním, chránit autorská práva a další práva k duševnímu vlastnictví, dbát platných obecně závazných právních předpisů a předpisů profesních, vystříhat se střetu zájmů, popř. nekonat činnosti s vybranými činnostmi neslučitelné. Dále odborně se vzdělávat, vykonávat práce pouze v rozsahu, pro které jí byla udělena autorizace, užívat jen takové označení, k němuž je autorizací oprávněna. Opatřovat jí zpracované dokumenty řádným způsobem a svoji činnost evidovat, vykonávat činnost předepsanou formou jako svobodné povolání, podnikání podle zvláštních předpisů nebo zaměstnanecky a být pojištěna.

SZ považuje za vybrané činnosti ve výstavbě, ovlivňující ochranu veřejných zájmů ve výstavbě, projektovou činnost a vedení provádění stavby nebo její změny. Pro výkon ostatních odborných činností, uvedených v autorizačním zákoně ve znění pozdějších předpisů, pak platí, že AO má prokázanou odbornou způsobilost. Dokumenty z této činnosti, pokud mají charakter veřejných listin, mohou AO označit autorizačním razítkem a vlastnoručním podpisem. Dokumenty opatřené autorizačním razítkem musí být jednoznačně identifikovatelné v prostoru a čase (místo stavby, zákazník, stavebník, datum odevzdání apod.) a vztaženy k příslušnému zápisu v deníku AO ČKAIT.

Rozsah působnosti autorizovaného inženýra – projektanta vymezuje § 18 autorizačního zákona č. 360/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Autorizovaný inženýr v oboru TZS je v rámci stavby, příslušející oboru jeho autorizace, oprávněn vykonávat i všechny odborné činnosti oboru technika prostředí staveb a požární bezpečnost staveb. Přitom je vždy povinen splnit příslušná ustanovení stavebního zákona a autorizačního zákona, ve znění pozdějších předpisů.

Rozsah působnosti autorizovaného technika – projektanta vymezuje § 19 autorizačního zákona č. 360/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Autorizovaný technik může vypracovávat příslušné části projektové dokumentace stavby. Rozumí se tím ucelený díl komplexní projektové dokumentace stavby, náležející oboru autorizovaného technika. Technik autorizovaný v oboru technologická zařízení staveb může samostatně vypracovat a předložit k územnímu řízení dokumentaci pro územní rozhodnutí a dále ke stavebnímu řízení projektovou dokumentaci stavby, která celá přísluší oboru, pro nějž je autorizován. Rovněž může být zpracovatelem projektové dokumentace pro provádění stavby. Dále může být pověřen vedením provádění staveb.

Autorizaci podle autorizačního zákona ve znění pozdějších předpisů, musí mít autorizovaný inženýr – projektant pro obor technologická zařízení staveb (TZS), který vypracovává u staveb s převažující technologickou částí:

• územně plánovací podklady a příslušné části územně plánovací dokumentace;
• dokumentaci k žádosti o rozhodnutí o umístění stavby;
• projektovou dokumentaci staveb;
• projektovou dokumentaci pro provádění stavby;
• statické a dynamické výpočty staveb;
• stavebně technické nebo inženýrské průzkumy;
• zkoušení a diagnostiku staveb;
• vydávat odborná stanoviska;
• vede provádění staveb;
• provádí geodetická měření pro projektovou činnost;
• provádí autorský dozor projektanta (AD) nebo technický dozor nad prováděním stavby;
• zastupuje stavebníka při územním a stavebním řízení;
• může být pověřen odborným vedením provádění stavby.

Autorizaci podle autorizačního zákona nemusí mít projektant, který vypracovává:

• přípravné práce;
• průzkumy a rozbory;
• dokumentaci pro územní souhlas;
• dokumentaci staveb a zařízení nevyžadující ohlášení ani stavební povolení;
• dokumentaci vymezených ohlašovaných jednoduchých staveb a jejich změn;
• dokumentaci dílenskou, resp. výrobní;
• dokumentaci montážní (pokyny pro montáž či její postup);
• dokumentaci skutečného provedení stavby (§ 125 SZ);
• dokumentaci pro uvedení do provozu;
• dokumentaci pro užívání stavby.

Je třeba, aby si AO TZSp uvědomovala, jaký rozsah odpovědnosti na sebe přejímá osoba, která vykonává vybrané činnosti ve výstavbě. Odpovědnost, kterou AO TZSp svým pověřeným výkonem vůči klientovi i společnosti přejímá, se týká nejen veškerých fází plánovací a projektové činnosti, realizace staveb, ale i činností souvisejících, zejména výkonu autorského dozoru nad prováděním stavby. Tento rozsah vyplývá z odpovědnosti podle zvláštních předpisů o odpovědnosti občanskoprávní a předpisů o odpovědnosti správní, ale i obecných předpisů, včetně odpovědnosti trestní, s výkonem činnosti AO bezprostředně spjaté. Ustanovení o odpovědnosti fyzických osob je potvrzeno a posíleno také obecnými ustanoveními občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích, neboť předmět podnikání může obchodní společnost vykonávat pouze prostřednictvím osob, které jsou k tomu oprávněny. Zanedbáním profesních povinností se může AO TZSp dopustit škod i obecného ohrožení.

Autorský dozor projektanta nad souladem prováděné stavby s ověřenou projektovou dokumentací se povinně vykonává u staveb financovaných z veřejného rozpočtu

AO TZSp musí vyvíjet úsilí, aby u své vlastní vypracované dokumentace pro územní rozhodnutí vykonávala autorský dozor. A to jak ve fázi vypracování projektové dokumentace pro provádění stavby, pokud ji sám nezpracovává, tak i při realizaci stavby, zkouškách a uvádění stavby do zkušebního a trvalého provozu a užívání. Pokud si vysloveně stavebník ve smluvním vztahu vymíní, že tyto činnosti u AO TZSp nesjedná, pak je třeba tento stav písemně zachytit a upozornit jej na nebezpečí s tím pro něj spojená. Zprostit se odpovědnosti bude moci AO TZSp jen při splnění výše uvedeného předpokladu.

2.3.2 Chráněná práva

Stavebním zákonem, ve znění pozdějších předpisů, a jeho prováděcími předpisy jsou chráněna také práva osob, která by mohla být dotčena výstavbou. Z tohoto důvodu jsou v rozsahu a způsobem stanoveným předpisy účastníky příslušných správních řízení. Ochrana jejich zájmů podle rozhodnutí stavebních úřadů se musí projevit také v procesu projektování v příslušných druzích dokumentace.

Zvláštní pozornost si zaslouží právní ochrana projektové dokumentace stavby nebo částí takové dokumentace, jako díla na straně jedné a práce s prvky chráněnými autorským právem nebo průmyslovými právy v procesu projektování na straně druhé. V procesu projektování, při zpracování projektové dokumentace stavby a při souvisejících činnostech přichází v úvahu ochrana podle autorského zákona, zákona o vynálezech a zlepšovacích návrzích, zákona o ochraně průmyslových vzorů a zákona o užitných vzorech.

Pokud se v procesu projektování, při zpracování projektové dokumentace stavby nebo v souvisejících činnostech AO TZSp střetnou zejména s problémy patentové ochrany, ale i s jinými problémy ochrany průmyslových práv nebo autorského práva, popř. s jinými obdobnými problémy, pak je vždy účelné přizvat k jejich řešení příslušné odborníky – specialisty.

2.4 BEZPEČNOST PRÁCE A TECHNICKÝCH ZAŘÍZENÍ (BPTZ) V PROJEKTOVÉ ČINNOSTI

Dokumentace staveb musí obsahovat i stanovení způsobu zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení pro výstavbu a budoucí provoz. Odborná a závazná stanoviska o tom, zda jsou při navrhování konstrukcí, montáži, provozu, obsluze, opravách, údržbě zařízení splněny požadavky bezpečnosti technických zařízení, vydává organizace státního odborného dozoru při provádění dozoru nad bezpečností vyhrazených technických zařízení. Organizace státního odborného dozoru jsou podřízeny Státnímu úřadu inspekce práce. Odborná a závazná stanoviska vydávají Oblastní inspektoráty práce (OIP).

OIP se vyjadřují k vybraným projektovým dokumentacím staveb, určených pro užívání ve veřejném zájmu nebo jako pracoviště fyzických osob, zda splňují požadavky právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení. Požadavek na zapracování bezpečnostních hledisek do PD vyplývá ze základních požadavků k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení a prováděcích vyhlášek k SZ (dokumentace pro stavební povolení), které shodně říkají, že „dokumentace staveb musí obsahovat i stanovení způsobu zajištění bezpečnosti práce pro výstavbu a budoucí provoz“.

Stavby veřejných komunikačních sítí elektronických komunikací nevyžadují stavební povolení ani ohlášení (viz § 103, odst. 1, písm. e, bod 4 a bod 10 SZ (přípojky EK)). Je proto nutné, aby AO požadavky bezpečnosti práce zapracovala do dokumentace pro provádění stavby, která je u těchto staveb povinná (příloha č. 13 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb), u staveb kde je nebezpečí rizik (podle zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů a nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, ve znění nařízení vlády č. 136/2016 Sb., např. ochranná pásma energetiky) musí být vždy v PD zpracován plán bezpečnosti práce na staveništi včetně určení rizik.

Požadavek lze splnit buď zpracováním samostatné kapitoly o BPTZ do technické zprávy (DÚR, DUS, případně DPS), nebo popisem řešení BPTZ v jednotlivých částech PD (stavební část, technická zařízení, výrobní technologie apod.).

Stanovení opatření v oblasti BPTZ musí být vždy konkrétní. Za správnost, úplnost a proveditelnost zpracované projektové dokumentace odpovídá projektant podle SZ. Dotčeným orgánem státní správy (DOSS) při posuzování PD z hlediska BPTZ je u vyhrazených technických zařízení – elektro zařízení, tlaková zařízení a plynová zařízení – místně příslušný inspektorát TI ČR (Technická inspekce České republiky), a u celé stavby místně příslušný OIP (rozhodující je místo stavby) v souladu se zákonem o inspekci práce č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů.

3 POSTUPY AUTORIZOVANÝCH OSOB (AO)

Upozorňujeme, že následující text reflektuje současnou právní úpravu a standardně používané postupy. Při změně citovaných právních předpisů je nutno postupovat podle znění platné právní úpravy.

Příprava dokumentace staveb je uceleným procesem, směřujícím k provádění stavby. Proces probíhá kontinuálně nebo přetržitě. Nositelem procesu je stavebník. Ten je objednatelem ve vztahu k projektantovi nebo zhotoviteli stavby. Touto funkcí může pro celý proces nebo pro jednotlivé dílčí části pověřit svého zástupce.

Zpracovaná dokumentace je pouze předpisem pro provádění stavby. Účast AO je nutná v určitých etapách předepsaných zákonem. Žádoucí ovšem je, aby AO – autor díla – byla nositelem celé přípravy projektové dokumentace a dohlížela i na provádění stavby. Tento požadavek je nutno za všech okolností propagovat a požadovat, což nijak nesnižuje úlohu dalších kvalifikovaných osob v tomto procesu.

Upozorňujeme, že vedení realizace staveb EKZ musí být zabezpečeno AO v oboru TZS.

3.1 POSTUPY V PŘÍPRAVĚ STAVBY

Následující obsah vychází ze současně platné vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, u které jsou očekávány zásadní změny vycházející z nového stavebního zákona a souvisejících právních předpisů. V návaznosti na změny výše uvedené vyhlášky předpokládáme také změny v MP 1.5.3 a její aktualizaci v následujícím období.

3.1.1 Příprava zakázky

Postup 3.1.1 řeší analýzu problémů, formulaci úkolu a obstarání podkladů souvisejících s návrhem řešení stavebního díla. Vstupem do zakázky je záměr stavebníka, formulovaný v objednávce a smluvním jednání. Projednání většinou probíhá na úrovni smluvních stran, AO se podle svého postavení v obchodní firmě na něm podílí z hlediska odborného, případně obchodního.

V rámci postupu 3.1.1 AO se spoluúčastní na přípravě zakázky. V rámci obchodních vztahů se jedná především o přezkoumání požadavku stavebníka po všech stránkách a ve všech souvislostech (technických, termínových, podkladových, právních atd.). Toto přezkoumání končí nabídkou.

Po dohodě se stavebníkem může být příprava zakázky rozšířena o další výkony:

• analýza dílčího souboru zakázky z hlediska základních sociologických, provozně technických, tvůrčích a dalších problémů;
• předběžný průzkum staveniště a jeho okolí, prověření a posouzení vhodnosti staveniště pro daný účel;
• specifikace potřebných podkladů a průzkumů, prováděných specialisty koordinovanými zhotovitelem, a to podle charakteru zakázky;
• zadání různých druhů studií;
• předběžné vymezení a upřesnění potřebných dílčích projektových prací ve speciálních profesích a určení rozsahu těchto prací;
• shrnutí a závěry, projednání a odsouhlasení dalšího postupu zpracování a spolupráce při tvorbě podkladů pro uzavření smlouvy se stavebníkem či dodavatelem komplexní projektové dokumentace;
• sestavení funkčního a prostorového dílčího programu stavby v oboru zařízení techniky prostředí staveb a vypracování podrobnějšího harmonogramu zpracování;
• provedení částí nezbytných předběžných průzkumů specialisty, koordinovanými AO z pověření objednatele (klienta);
• soupis požadavků objednatele;
• předběžná finanční analýza jako podklad pro stanovení dílčí smluvní ceny;
• zpracování žádosti o územně plánovací informaci v rozsahu podle § 2 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů.

Na základě pokynů stavebníka AO v průběhu přípravy zakázky konzultuje se stavebníkem podrobnosti, týkající se projektové dokumentace, a ve vzájemné koordinaci upřesňuje zadání zakázky.

Výstupem postupu 3.1.1 jsou podklady konzultované s AO pro uzavření smlouvy o dílo (případně jiného smluvního typu) obchodní společností na další přípravu dokumentace stavby. Příprava zakázky je obecným postupem před uzavřením smluvních vztahů na všechny druhy projektových i následných prací a není sama o sobě obchodním případem. Výsledek slouží pro nabídku projektanta na převzetí zakázky za reálných předpokladů a k rozhodování stavebníka o výběru projektanta, následně i k uzavření smluvního vztahu stavebníkem.

3.1.2 Studie stavby, návrh řešení stavby. Studie proveditelnosti. Dokumentace záměru stavby.

Vstupem postupu 3.1.2 jsou veškeré předchozí analýzy a záměry stavebníka, citované v kap. 3.1.1. Pro výběr návrhu řešení stavby může posloužit vypracování variantních studií návrhu stavby. Zpracovaná studie stavby (nebo několik studií), studie proveditelnosti, návrh řešení s elektronickým komunikačním zařízením slouží stavebníkovi k ověření jeho investičního záměru. Cílem je definovat stavbu, dílo s komunikačním zařízením nebo komunikační sítí a její základní technické, technologické a provozní parametry v podrobnostech, nutných pro rozhodnutí z hlediska technického řešení, provedení, ekonomie a dalších souvislostí. Studii zpracuje projektant na základě podkladů předaných zákazníkem. Pokud se podílí na jejím zpracování AO, v řešení studií prosazuje zásadní požadavky, které musí uplatňovat z titulu výkonu své činnosti při zpracování další přípravy stavby.

Studie zpravidla řeší návrh a vývoj složitých sítí pro elektronickou komunikaci. Jedná se např. o komunikační sítě regionálního významu nebo rozlehlé metropolitní sítě. Studie stavby může obsahovat podle dohody jen určité části, může řešit pouze ekonomickou problematiku a nemusí být zpracována AO.

V rámci postupu 3.1.2 projektant EKZ provádí zejména:

• analýzu podkladů, vypracování a stanovení cílů (cílových představ);
• vyhodnocení a odsouhlasení cílových představ a mezních podmínek se stavebníkem;
• varianty řešení, blokové technologické schéma;
• koordinaci profesí a zapracování profesních požadavků;
• vyřešení podstatných, tvůrčích, technických, technologických a provozních urbanistických, stavebně fyzikálních a ekonomických vazeb a vztahů;
• návrh řešení energetických, hospodářských, biologických a environmentálních souvislostí a vazeb na okolí;
• základní energetické spotřeby ve vazbě k vlastnímu zdroji nebo k veřejné síti;
• umístění stavby, koncepce stavební části, návrh stavby objektů;
• zdrojovou analýzu;
• předběžné projednání s úřady, třetími osobami a organizacemi za účelem získání jejich kladného stanoviska ke stavbě;
• součinnost při přípravném řízení z hlediska stavebního práva;
• shrnutí dosažených předchozích výsledků;
• předběžný odhad investičních nákladů;
• zpracování variant řešení;
• postupné ověřování návrhu, konzultace k návrhu.

Studie stavby, návrh řešení stavby obsahuje zpravidla koncepci technologické části zařízení pro elektronickou komunikaci:

• navrhovaná kapacita, vytížení zařízení, možnost rozšiřitelnosti, forma přenosu informace;
• popis celkového postupu výstavby;
• koncepce výstavby;
• požadavky na související investice;
• vliv na životní prostředí (ŽP);
• vliv na odpadové hospodářství;
• energetické hospodářství;
• zdůvodnění zvolené technologie zařízení a porovnání její úrovně s průměrnou a světovou špičkovou úrovní, konkurencí;
• např. údaje o technické úrovni, kvalitě a užitkové hodnotě zařízení a porovnání s průměrnou a světovou špičkovou úrovní, možnosti intenzifikace, rozšíření zařízení (provozu);
• zpracování koncepce celé soustavy informačních technologií ve vazbě na požadovanou „inteligenci“ stavby, z které pak vyplyne požadavek na výběrové řízení na „operátora“, případně provozovatele služeb elektronických komunikačních zařízení.

Výstupem postupu 3.1.2 je studie stavby, která se předá po projednání a doplnění stavebníkovi jako samostatný výstup ve variantách. Studie slouží stavebníkovi k zásadnímu rozhodnutí o realizaci obchodního případu, variantě řešení a jako podklad konzultačních jednání v rámci inženýrské přípravy stavby.

Investorem odsouhlasený návrh se stává vstupem do dalšího postupu prací. Doporučuje se využít této dokumentace a podat žádost o územně plánovací informaci (viz § 2 vyhlášky č. 503/2006 Sb.). Ta následně poslouží stavebníkovi k rozhodnutí o rozpracování obchodního případu do úrovně dokumentace k žádosti buď o územní souhlas, nebo (ve většině případů) k žádosti o územní rozhodnutí. V případě, že není na zakázce pokračováno, studie se uchová ve spisovně a vyhodnotí se její neúspěšnost.

3.1.3 Dokumentace k žádosti o územní rozhodnutí, případně k žádosti o územní souhlas

Celý proces činnosti AO ve fázi vypracování dokumentace pro vydání územního rozhodnutí (dokumentace záměru) je popsán v MP 1 Projektová činnost a v MP 1.5 Technologická zařízení staveb – Obecné zásady činností AO TZS pro projektovou činnost, kap. 2.3.1 a 3.1.3. K zahájení územního řízení žádá stavebník buď o územní souhlas podle § 96 a v rozsahu oznámení záměru podle přílohy č. 7 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů, nebo stavebník je povinen požádat o vydání rozhodnutí o umístění stavby podle přílohy č. 2 vyhlášky č. 503/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ke které přikládá stavebník podle § 86, SZ DÚR – dokumentaci k žádosti o vydání rozhodnutí o umístění liniové stavby technické infrastruktury v rozsahu podle přílohy č. 2 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů. Vypracování dokumentace záměru, jakožto dokumentace přikládané k žádostem při územním řízení, je součástí přípravy stavby.

Vstupem postupu 3.1.3 je zpracovaná studie stavby nebo návrh řešení stavby nebo územně plánovací informace.

Nositelem postupu je vždy AO, jejíž role je ve smyslu platných právních předpisů nezastupitelná.

Výstupem postupu 3.1.3 je dokumentace k žádostem o územní souhlas (oznámení záměru) nebo o vydání rozhodnutí o umístění stavby (dokumentace záměru).

Obsah a rozsah dokumentace k žádosti o vydání rozhodnutí o umístění liniové stavby technické infrastruktury je v příloze č. 2 vyhlášky stavebního zákona č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů Hlavní části této dokumentace tvoří:

A. Průvodní zpráva

B. Souhrnná technická zpráva

C. Situační výkresy

D. Dokumentace objektů

K dokumentaci se přikládá dokladová část

Dokumentace musí vždy obsahovat části A až D včetně dokladové části s tím, že rozsah a obsah jednotlivých částí bude přizpůsoben druhu a významu stavby nebo zařízení a podmínkám v území. Pro TZS se doporučuje:

• základní údaje o provozu, případně výrobního programu;
• předpokládané kapacity;
• popis technologií, výrobního programu, popř. manipulace s materiálem, vnitřního i vnějšího dopravního řešení, systému skladování a pomocných provozů;
• návrh řešení dopravy v klidu;
• odhad potřeby materiálů, surovin;
• řešení likvidace odpadů nebo jejich využití (recyklace apod.), řešení likvidace splaškových a dešťových vod;
• odhad potřeby vody a energií pro výrobu a provoz;
• řešení ochrany ovzduší;
• řešení ochrany proti hluku;
• řešení ochrany stavby před vniknutím nepovolaných osob;
• řešení požární ochrany;
• řešení vlivů elektromagnetického záření;
• řešení majetkoprávních vztahů (souhlasy, VBŘ).

Výstup – DÚR dokumentace k žádosti o vydání rozhodnutí o umístění stavby (dokumentace záměru) – slouží stavebníkovi k podání žádosti o vydání územního rozhodnutí a v případě jeho vydání (není-li využito územního souhlasu) k dopracování dokumentace do požadované úrovně (projektová dokumentace pro provádění stavby, dodavatelská, realizační dokumentace).

Územní řízení z pohledu bezpečnosti práce a technických zařízení (BPTZ)

Požadavek na zpracování způsobu zajištění BPTZ pro výstavbu a budoucí provoz není podle prováděcí vyhlášky k stavebnímu zákonu povinnou součástí žádosti o vydání územního rozhodnutí. V zásadách řešení základních požadavků na stavby je nutno doložit zajištění ochrany zdraví, zdravých životních podmínek a životního prostředí, bezpečnost při užívání stavby i dodržení požadavků požární bezpečnosti. Musí zde ale být např. údaje o provozu a výrobě, včetně základních technických parametrů o navrhovaných technologiích, údaje o vlivu stavby na zdraví a životní prostředí, údaje o ochranných pásmech (např. inženýrských sítí), údaje o rozsahu a uspořádání staveniště, a to jsou již údaje důležité pro BPTZ.

3.2 POSTUPY V PROJEKTOVÉ PŘÍPRAVĚ

3.2.1 Projektová dokumentace k žádosti o stavební povolení nebo k ohlášení stavby

Stavby EK nevyžadují dokumentaci pro stavební povolení nebo ohlášení (viz obr. 1). Dokumentace pro stavební povolení je vyžadována u staveb datových center a u antén nad 8 m včetně jejich nosných konstrukcí a souvisejících EKZ umísťovaných samostatně na pozemku nebo na budovách.

Vstupem do postupu 3.2.1 je provedená příprava obchodního případu v rozsahu návrhu řešení a územní informace (územní rozhodnutí nebo územní souhlas), vydané stavebním úřadem (pokud nejde o dokumentaci pro sloučené řízení). Protože stavby veřejné technické infrastruktury podle Stavebního zákona – § 103 nevyžadují stavební povolení ani ohlášení může být podle požadavku stavebního úřadu a stavebníka dokumentace pro stavební řízení u staveb elektronických komunikací zpracovávána pouze v případech samostatných provozních souborů pro pozemní, dopravní a inženýrské stavby.

Pokud je požadováno stavební řízení, tak projektová dokumentace stavby přikládaná k žádosti o stavební povolení podle § 110 odst. 2 písm. b) stavebního zákona, podle § 105 odst. 5 stavebního zákona k ohlášení stavby uvedené v § 104 stavebního zákona, podle § 137 pro nezbytné úpravy nebo k oznámení stavby ve zkráceném řízení podle § 116 a § 117 SZ řeší stavbu z hlediska urbanistického, architektonického a stavebně technického. Dopracovává do potřebných podrobností dokumentaci podle vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů (prováděcí vyhlášky k zákonu č. 183/2006 Sb.).

Závazné členění a směrný rozsah této projektové dokumentace je uveden v příloze výše citované vyhlášky. Rozsah a obsah dokumentace se použije úměrně druhu, povaze, významu a velikosti stavby.

U staveb obsahujících technologické zařízení, u něhož je třeba ověřit způsobilost k bezpečnému užívání nebo dodržení podmínek stavebního povolení, stavební úřad může uložit ve stavebním povolení provedení zkušebního provozu.

Nositelem postupu je vždy AO. Zpracování projektové dokumentace všech druhů je vybranou činností ve výstavbě podle § 158 stavebního zákona.

Podle § 103 odst. 1, písm. e, bod 4 SZ ve znění pozdějších předpisů, nevyžaduje stavební povolení ani ohlášení stavby nadzemní ani podzemní komunikační vedení sítí elektronických komunikací, včetně jejich opěrných a vytyčovacích bodů. Proto není běžně zpracovávána AO dokumentace pro stavební povolení a autoři MP 1.5.3 tuto problematiku v tomto vydání naznačují pouze schematicky.

Ze stejných důvodů se požadavky DOSS nebo správců sítí technického vybavení řeší na žádost stavebního úřadu v rámci územního řízení, nebo jsou zapracovány AO do projektové dokumentace pro provádění stavby (např. odsouhlasení technického řešení zásahu do ochranných pásem sítí technického vybavení s jejich správci).

3.2.2 Projektová dokumentace pro provádění stavby

Dodržení podmínek pro provádění stavby, které stanovil stavební úřad v územním řízení, případně ve stavebním povolení, může být prokázáno dalším dopracováním projektové dokumentace, popřípadě i částí projektové dokumentace pro provádění stavby, kterou zajišťuje stavebník. U staveb EK podle § 103, odst. 1, písm. e, bod 4 a 10 SZ je zpracování dokumentace pro provádění stavby požadováno vždy (§ 92 odst. 1 stavebního zákona). Upozorňujeme však, že zpracování DPS není povinné u staveb EK podle § 79 SZ a § 2i zákona č. 416/2009 Sb., liniového zákona, ve znění pozdějších předpisů.

Zpracování projektové dokumentace pro provádění stavby je ve smyslu § 158 stavebního zákona činností vybranou.

Rozsah a obsah projektové dokumentace pro provádění stavby je popsán v příloze č. 13 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, k zákonu č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (SZ), ve znění pozdějších předpisů.

3.2.3 Realizační dokumentace stavby (RDS)

Realizační dokumentace stavby vychází z dokumentace pro provádění stavby, případně z dokumentace záměru stavby a dopracovává její části do detailu konkrétního technického řešení včetně pracovních postupů a údajů o použitých materiálech a komponentech stavby, na základě kterých lze zpracovat rozpočet stavby.

Rozsah a obsah realizační dokumentace stavby je sjednán ve smluvním vztahu mezi objednatelem a zhotovitelem realizační dokumentace a zpravidla obsahuje následující části:

A. Průvodní zpráva

B. Souhrnná technická zpráva

C. Výkresová dokumentace

D. Dokladová část

E. Rozpočet

Rozsah a obsah jednotlivých částí bude přizpůsoben druhu a významu stavby. Při zpracování se vychází z dokumentace pro provádění stavby, případně z dokumentace záměru stavby a zpracovává se v podrobnostech umožňujících vlastní realizaci stavby. Obsahuje též technické charakteristiky, popisy a podmínky provádění stavebních a montážních prací, včetně specifikace použitých materiálů a komponentů stavby.

Upozorňujeme, že dokladová část RDS by měla obsahovat doklady a dokumenty specifikované v SOD, zejména:

• územní rozhodnutí o umístění stavby, nebo územního souhlasu s umístěním stavby, které nabylo právní moci;
• dokladová část dokumentace k žádosti o vydání územního rozhodnutí;
• uzavřené smlouvy a dohody zabezpečované projektantem na základě SOD;
• vydané výjimky (podle charakteru stavby);
• osvědčení ČTÚ k činnostem podle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů – doloží operátor – podnikatel v elektronických komunikacích (stavebník);
• smlouvy o smlouvách budoucích o zřízení věcného břemene (služebnosti inženýrské sítě) k stavbou dotčeným nemovitostem, pokud jsou zajišťovány projektantem na základě SOD;
• katalogové listy použitých komponentů.

3.2.4 Dokumentace skutečného provedení stavby

Dokumentace skutečného provedení stavby zachycuje odchylky, k nimž došlo při provádění stavby. Dokladuje, zda stavba byla provedena podle ověřené dokumentace v územním řízení, případně ve stavebním řízení, nebo zda v průběhu výstavby došlo k podstatnějším odchylkám, vyžadujícím změnové řízení. Podle § 125 a § 154 stavebního zákona je vlastník stavby povinen uchovávat po celou dobu trvání stavby ověřenou dokumentaci, odpovídající jejímu skutečnému provedení podle vydaných povolení. Při změně vlastnictví ke stavbě odevzdá dosavadní vlastník dokumentaci novému vlastníkovi stavby. Není-li třeba dokumentaci skutečného provedení doplnit, změnit nebo jinak přepracovat, stavební úřad ji ověří a po jednom ověřeném vyhotovení zašle vlastníkovi stavby a obecnímu úřadu, v jehož správním obvodu se stavba nachází, není-li sám stavebním úřadem. To platí i pro dokumentaci skutečného provedení stavby, předloženou stavebnímu úřadu spolu se žádostí o vydání kolaudačního souhlasu podle § 122 SZ. Z toho vyplývá, že dokumentaci skutečného provedení je nutno vždy předat stavebníkovi ve dvojím vyhotovení. Rozsah a obsah dokumentace skutečného provedení stavby stanoví v příloze č. 14 vyhlášky č. 499/2006 Sb.., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů.

Smluvní vztah mezi stavebníkem a projektantem je závislý od zvoleného způsobu výstavby. Je-li tento vztah vytvořen i pro fázi uvádění stavby do provozu, je účelné, aby se projektant zúčastnil všech zkoušek a průkazů, definovaných v jím zpracované dokumentaci.

4 DOPROVODNÉ POSTUPY AUTORIZOVANÝCH OSOB (AO)

4.1 DÍLČÍ POSTUPY AO TZSp EKZ

Podle § 152, odst. 4 SZ je u stavby financované z veřejného rozpočtu, kterou provádí stavební podnikatel jako zhotovitel, stavebník povinen zajistit technický dozor stavebníka nad prováděním stavby fyzickou osobou oprávněnou podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 360/1992 Sb., autorizační zákon, ve znění pozdějších předpisů). Pokud zpracovala projektovou dokumentaci pro tuto stavbu osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu, zajistí stavebník autorský dozor projektanta, případně hlavního projektanta nad souladem prováděné stavby s ověřenou projektovou dokumentací.

4.1.1 Autorský dozor projektanta (AD)

Vstupem do procesu 4.1.1 je smlouva o zpracování další projektové dokumentace, případně o výkonu autorského dozoru.

Autorským dozorem projektanta je postup AO TZS, nejlépe té, která vypracovala projektovou dokumentaci pro povolení stavby, případně projektovou dokumentaci pro provádění stavby, k ověřování souladu provádění stavby s touto dokumentací v průběhu výstavby.

Pro autorský dozor projektanta platí tyto hlavní zásady:

• Autorský dozor projektanta vykonává povinnosti podle smlouvy se stavebníkem; ověřuje dodržení technicko-ekonomického, architektonického a výtvarného řešení projektové dokumentace do závěrečného hodnocení stavby.
• Na významných, technicky a architektonicky složitých stavbách je zpravidla autorský dozor trvalý. Na ostatních stavbách se zajišťuje autorský dozor občasný. Způsob a podmínky výkonu autorského dozoru sjednává AO se stavebníkem ve smlouvě.
• Provádění autorského dozoru AO nezbavuje stavebníka odpovědnosti za řádné provádění technického dozoru a zhotovitele odpovědnosti za řádné provádění dodávek.
• Zjistí-li projektant při výkonu autorského dozoru projektanta (AD) nedodržení projektové dokumentace, popřípadě nedodržení právních předpisů, zejména technických norem, uvědomí bez zbytečného odkladu, zpravidla zápisem ve stavebním (montážním) deníku, stavebníka a dodavatele.
• Jestliže závažné vytýkané závady nebyly včas odstraněny, nebo jestliže by mohly být jinak ohroženy veřejné zájmy, může projektant požadovat, aby nebyly určité práce zahájeny a zároveň může o takovém požadavku uvědomit příslušný stavební úřad; to nezbavuje stavebníka povinnosti ohlásit závažné závady neprodleně stavebnímu úřadu.

Fyzická osoba pověřená výkonem AD projektanta zaznamenává svá zjištění, požadavky a návrhy do stavebního deníku. Náležitosti a způsob vedení stavebního deníku a jednoduchého záznamu o stavbě jsou uvedeny v příloze č. 16 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů.

Rozsah dozoru

Rozsah výkonu AD je dán uzavřenou SOD. Zpravidla obsahuje:

• v období zpracování projektové dokumentace pro provádění stavby:
  • zajišťovat v rozsahu, který si vyhradí při projednávání smlouvy, soulad zpracovávané projektové dokumentace pro provádění stavby se záměrem stavebníka;
  • poskytovat vysvětlení, potřebná pro vypracování dokumentace pro provádění stavby;
  • navrhovat stavebníkovi opatření, zjistí-li odchylky od projektové dokumentace schválené v povolovacím řízení;
• v období provádění stavby:
  • účastnit se předání staveniště dodavatelům;
  • zajistit dodržení projektové dokumentace pro provádění stavby s přihlédnutím k podmínkám stanoveným povolením stavby a poskytovat vysvětlení, potřebná pro plynulost stavby;
  • řešit změny nebo doplnění PD způsobené novými skutečnostmi, zjištěnými v průběhu provádění stavby;
  • posuzovat návrhy dodavatelů na odchylku a změny;
  • dávat k nim stanovisko a účastnit se jejich projednávání se stavebníkem, popřípadě s orgány státní správy;
  • účastnit se kontrolních dnů stavby;
  • sledovat postup výstavby z technického hlediska;
  • plnit další povinnosti u staveb, které to svým charakterem vyžadují;
  • účastnit se odevzdání a převzetí stavby nebo její ucelené části, včetně komplexního vyzkoušení;
• po dokončení stavby nebo její ucelené části či etapy zúčastnit se:
  • zkušebního provozu;
  • závěrečné kontrolní prohlídky a poskytovat přitom potřebné vysvětlení a spolupráci, vypracovat ke zprávě o hodnocení stavby zpracované stavebníkem stanovisko projektanta.

4.1.2 Technický dozor stavebníka (TDS)

Vstupem do procesu 4.1.1 je smlouva o provedení technického dozoru stavebníka.

Technickým dozorem stavebníka je postup AO TZS, jako zástupce stavebníka na základě uzavřené smlouvy (smlouvy o dílo, příkazní nebo pracovní smlouva), k ověřování souladu provádění stavby s dokumentací schválenou v povolovacím řízení.

Pro technický dozor stavebníka platí tyto hlavní zásady:

• Technický dozor stavebníka vykonává povinnosti podle smlouvy se stavebníkem; ověřuje dodržení technicko-ekonomického, architektonického a výtvarného řešení projektové dokumentace do závěrečného hodnocení stavby.
• Na významných, technicky a architektonicky složitých stavbách je zpravidla technický dozor stavebníka trvalý. Na ostatních stavbách se zajišťuje technický dozor stavebníka občasný. Způsob a podmínky výkonu technického dozoru sjednává AO se stavebníkem ve smlouvě.
• Provádění technického dozoru AO nezbavuje stavebníka odpovědnosti za řádné provádění stavby.
• Zjistí-li technický dozor stavebníka při výkonu své činnosti nedodržení projektové dokumentace, popřípadě nedodržení právních předpisů, zejména technických norem, uvědomí bez zbytečného odkladu, zpravidla zápisem ve stavebním (montážním) deníku, stavebníka a dodavatele.
• Jestliže závažné vytýkané závady nebyly včas odstraněny, nebo jestliže by mohly být jinak ohroženy veřejné zájmy a zájmy stavebníka, může TDS požadovat, aby nebyly určité práce zahájeny nebo aby byly takové práce zastaveny, a zároveň může o takovém požadavku uvědomit příslušný stavební úřad; to nezbavuje stavebníka povinnosti ohlásit závažné závady neprodleně stavebnímu úřadu.

Fyzická osoba pověřená výkonem TDS zaznamenává svá zjištění, požadavky a návrhy do stavebního deníku. Náležitosti a způsob vedení stavebního deníku a jednoduchého záznamu o stavbě jsou uvedeny v příloze č. 16 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů.

Rozsah dozoru

Rozsah výkonu TDS je dán uzavřenou SOD. Zpravidla obsahuje:

• v období zpracování projektové dokumentace pro provádění stavby:
  • zajišťovat v rozsahu, který si vyhradí při projednávání smlouvy, soulad zpracovávané projektové dokumentace pro provádění stavby se záměrem stavebníka;
  • poskytovat vysvětlení, potřebná pro vypracování dokumentace pro provádění stavby;
  • navrhovat stavebníkovi opatření, zjistí-li odchylky od projektové dokumentace schválené v povolovacím řízení;
• v období provádění stavby:
  • účastnit se předání staveniště dodavatelům;
  • zajistit dodržení projektové dokumentace pro provádění stavby s přihlédnutím k podmínkám stanoveným povolením stavby a poskytovat vysvětlení, potřebná pro plynulost stavby;
  • řešit změny způsobené novými skutečnostmi, zjištěnými v průběhu provádění stavby;
  • posuzovat návrhy dodavatelů na odchylku a změny;
  • dávat k nim stanovisko a účastnit se jejich projednávání se stavebníkem a projektantem provádějícím autorský dozor projektanta, popřípadě s orgány státní správy;
  • účastnit se kontrolních dnů stavby;
  • sledovat postup výstavby z technického hlediska;
  • plnit další povinnosti u staveb, které to svým charakterem vyžadují;
  • účastnit se odevzdání a převzetí stavby nebo její ucelené části, včetně komplexního vyzkoušení;
• po dokončení stavby nebo její ucelené části či etapy zúčastnit se:
  • zkušebního provozu;
  • závěrečné kontrolní prohlídky a poskytovat přitom potřebné vysvětlení a spolupráci, vypracovat ke zprávě o hodnocení stavby zpracované stavebníkem stanovisko projektanta.

4.2 DOPLŇKOVÉ POSTUPY A INFORMACE Z OBORU TZSp – EKZ

4.2.1 Ochranná pásma a styk zařízení

Ochranná pásma elektronických komunikací

Zařízení pro elektronickou komunikaci jsou chráněna ochrannými pásmy k zajištění jejich bezpečného a spolehlivého provozu. Ochranné pásmo vzniká dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí.

Ochranná pásma podle § 102 zákona o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, činí:

• ochranné pásmo podzemního komunikačního vedení činí 0,5 m po stranách krajního vedení;
• ochranné pásmo nadzemního komunikačního vedení vzniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí, vydaného podle zvláštního právního předpisu. Parametry tohoto ochranného pásma, rozsah omezení a podmínky ochrany stanoví na návrh vlastníka tohoto vedení příslušný stavební úřad v tomto rozhodnutí. Přitom musí být šetřeno práv vlastníků nemovitostí, nacházejících se v ochranném pásmu nadzemního komunikačního vedení.

Styk zařízení s okolím a oprávnění k využívání cizích nemovitostí

Styk komunikačního vedení veřejné komunikační sítě s okolím je definován v § 101 zákona o elektronických komunikacích.

Oprávnění k využívání cizích nemovitostí je definováno v § 104 zákona o elektronických komunikacích. Zde je nutno upozornit na novelu zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, (ZEK) zákonem č. 374/2021 Sb. Zejména na nový § 104a Oprávnění k využívání cizích nemovitostí ve vlastnictví státu.

Zdůrazňujeme nutnost řešení majetkoprávních vztahů (VBŘ, vstupy, náhrady atd.).

4.3 SCHEMATICKÉ ZNÁZORNĚNÍ POSTUPU PROJEKTOVÁNÍ A INŽENÝRSKÉ ČINNOSTI PRO PODZEMNÍ KABELOVÁ VEDENÍ EKZ

4.3.1 Stavba podle § 103 SZ

Obr. 2 Projektová příprava pro získání ÚR

Obr. 3 Proces výstavby od pravomocného ÚR po vklad VBř do KN

4.3.2 Stavba podle § 79 realizační SZ

Obr. 4 Proces realizace stavby podle § 79 SZ

4.3.3 Stavba podle § 1, § 2i odst. 1) – přípojka do 100 m

Obr. 5 Realizace přípojky SEK do 100 m

4.3.4 Stavba podle § 2i, odst. 3 a 4 – přípolož

Obr. 6 Realizace stavby přípoloží

5 PŘÍLOHY

5.1 PRÁVNÍ PŘEDPISY PRO TZS – EKZ

Právní předpisy týkající se TZS – EKZ jsou uvedeny v pomůcce A 3.4 Přehled právních předpisů ve stavebnictví.

5.2 NORMY PRO TZS – EKZ

České technické normy

K tzv. určeným normám je službou agentury ČAS umožněn přístup zdarma – sponzorovaný přístup. Sponzorem těchto vybraných norem jsou orgány státní správy, které v právních předpisech vyžadují povinné dodržování příslušné určené normy.

České technické normy podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, § 4:

Česká technická norma není obecně závazná. Z toho vyplývá, že ČSN nejsou považovány za právní předpisy a není stanovena obecná povinnost jejich dodržování. To neznamená, že taková povinnost nemůže vyplynout z jiného právního aktu.

Normy týkající se TZS – EKZ jsou uvedeny v kapitole 2 pomůcky A 5.1.

V praxi nastávají tyto možné případy, které určují použití technické normy, respektive normových hodnot:

• Pokyn nadřízeného – v zaměstnaneckých vztazích při řádném seznámení zaměstnance. Jestliže k tomu dojde, je dodržování ČSN pracovně právní povinností.
• Smlouva – jestliže mezi účastníky obchodního vztahu, založeného smlouvou podle občanského nebo obchodního zákoníku, dojde k ujednání o tom, že např. zboží nebo činnosti, které jsou předmětem této smlouvy, musí splňovat požadavky konkrétní ČSN, stává se plnění této ČSN právní povinností. Její nedodržení pak způsobuje právní následky, stanovené pro případ nedodržení smlouvy.
• Rozhodnutí správního orgánu – povinnost dodržet určitou ČSN může být stanovena v rozhodnutí, které správní orgán vydá na základě zmocnění, uvedeného v zákoně. Pokud tedy ve stavebním povolení je stanoveno, že stavba musí splňovat požadavky určitých ČSN, jde o povinnost právní.
• Právní předpisy – některé právní předpisy (tj. předpisy publikované ve sbírce zákonů, případně i vyhlášky obcí) určitým způsobem odkazují na ČSN. Stanoví tak přímo nebo nepřímo povinnost dodržovat technické normy, ale jen těm subjektům, kterým daný právní předpis stanoví konkrétní povinnosti.
• Na zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, navazuje řada nařízení vlády, která ovlivňují nejen výrobkovou základnu pro elektrotechniku, ale i vlastní navrhování a provádění elektrických rozvodů. Na zákon č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, s 11 nařízeními vlády, navazuje zákon č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh, ve znění pozdějších předpisů a k němu vydaných již dalších 12 nařízení vlády, z nichž některé již zrušily původní nařízení vlády k zákonu č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Jedná se především o tato nařízení vlády ve znění pozdějších předpisů:

• č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky;
• č. 176/2008 Sb., o technických požadavcích na strojní zařízení;
• č. 481/2012 Sb., o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízení;
• č. 116/2016 Sb., o posuzování shody zařízení a ochranných systémů určených k použití v prostředí s nebezpečím výbuchu při jejich dodávání na trh;
• č. 117/2016 Sb., o posuzování shody výrobků z hlediska elektromagnetické kompatibility při jejich dodávání na trh;
• č. 118/2016 Sb., o posuzování shody elektrických zařízení určených pro používání v určitých mezích napětí při jejich dodávání na trh; 
• č. 426/2016 Sb., o posuzování shody rádiových zařízení při jejich dodávání na trh.

Na tato vládní nařízení navazují tzv. harmonizované a určené normy (viz § 4 zákona č. 22/1997 Sb.), o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, obsahující požadavky, které musí jednotlivé prvky elektrického zařízení splnit. Tyto požadavky se vztahují jednak na elektrická zařízení – výrobky dodávané od dodavatelů nebo výrobců na stavbu, ale i na výrobky provedené na stavbě – tedy na vlastní elektrickou instalaci.

Z hlediska navrhování elektrických rozvodů souvisejících s provozem budov je především nutno vzít na vědomí soubory harmonizovaných a určených norem podle nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, ve znění pozdějších předpisů.

V Seznamu českých technických norem jsou ČSN pro elektrická zařízení řazeny do tříd 33–38 a 73.

Harmonizované a určené normy

Vybrané harmonizované a určené normy pro navrhování elektrických rozvodů (výrobky zabudované do stavby):

Je třeba upozornit na to, že v jednotlivých normách jsou jednoznačné odkazy na ustanovení v dalších normách, které tyto články, kapitoly nebo i celé normy staví na úroveň normy harmonizované. Jako příklad je možno uvést odkaz článku 400.1.1.N1 ČSN 33 2000-4-41 ed. 2 na klasifikaci vnějších vlivů a přiřazení vlivů prostředí prostorům v článku 413.1.2.2 je odkaz na další požadavky, vyplývající z jednotlivých oddílů části 7. To však lze zobecnit pro všechny harmonizované normy.

Důležitou okolností pro pochopení úlohy harmonizovaných norem je uvědomění si jejich úlohy v praxi. To plyne již z § 8 odst. 5 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů: „Za bezpečný se považuje výrobek splňující požadavky příslušného technického předpisu…“ Příslušným technickým předpisem je v tomto případě příslušné nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, ve znění pozdějších předpisů.

Pojem výrobek je v tomto případě definován v nařízení vlády jako „každý výrobek určený pro trvalé zabudování do staveb“.

Zcela jednoznačně je řečeno, že pokud jsou základní požadavky konkretizovány harmonizovanými a určenými českými technickými normami a vlastnosti výrobku jsou s nimi v souladu, má se za to, že jsou tyto základní požadavky splněny.

Z formulací vyplývá, že dodržování ustanovení harmonizovaných norem (i když nezávazných) usnadňuje jejich uživateli práci v tom smyslu, že využije-li je, automaticky splnil požadavky zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů a navazujících nařízení vlády; pokud však například projektant zvolí originální řešení mimo rámec harmonizovaných norem ČSN, což je jeho právo, musí dokázat, že jeho řešení je ve sledovaných parametrech.

S ohledem na průběžný vývoj seznamu harmonizovaných ČSN i možnosti úprav ve výše uvedených nařízeních vlády je nutno sledovat informace v odborném tisku (Sbírka zákonů, Věstník ÚNMZ atd.).

Normy týkající se TZS – EKZ jsou uvedeny v kap. 2 pomůcky A 5.1.

Technické normalizační informace (TNI)

TNI je produktem Českého normalizačního institutu. Tento produkt se označuje zkratkou TNI a šestimístným číslem podle zásad shodných s tříděním technických norem (ČSN). TNI, jsou technické normalizační dokumenty informativního charakteru a obsahují:

• technické požadavky, ještě nemají předpoklad pro zpracování na úrovni norem, kde (z různých důvodů) existuje perspektivní, nikoliv však okamžitá možnost vydání normy, nebo
• jsou do nich převzaty některé osvědčené údaje ze zrušených ČSN, jejichž zachování a využití (po případné aktualizaci) je účelné, případně;
• jsou do nich převzaty některé jiné normativní dokumenty, které nelze vydat jako ČSN.

V době vydání této metodické pomůcky, jsou zpracovávány následující TNI:

• TNI 34 3100 Obsluha a práce na elektrických zařízeních – Komentář k ČSN EN 50110-1 ed. 3;
• TNI 33 2000-7-711 Elektrické instalace budov – Část 7-711: Zařízení jednoúčelová a ve zvláštních objektech – Výstavy, přehlídky a stánky – Komentář k ČSN 33 2000-7-711;
• TNI 33 2000-4-41 Elektrické instalace nízkého napětí – Ochrana před úrazem elektrickým proudem – Komentář k ČSN 33 2000-4-41 ed. 2;
• TNI 33 2000–5–51 Elektrické instalace nízkého napětí – Vnější vlivy, jejich určování, protokol – Komentář k ČSN 33 2000-5-51 ed. 3;
• TNI 33 2130 Elektrické instalace nízkého napětí – Vnitřní elektrické rozvody – Komentář k ČSN 33 2130 ed. 3.

Normy bezpečnosti práce a technických zařízení (BPTZ)

Nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí (zpracované v souladu s direktivou EU 98/37/EG pro nová zařízení, resp. 89/655/ECC pro stará zařízení) je nutno brát v úvahu při navrhování technologických zařízení na území ČR.

Elektrická zařízení tvoří z hlediska bezpečnosti celého strojního zařízení nikoli nepodstatnou část. Pro řešení bezpečnostních funkcí (např. Nouzový stop…) je nutno vycházet při řešení elektrických obvodů z doporučení těchto norem:

Normy typu A – základní bezpečnostní normy

Normy typu B 1 – skupinové bezpečnostní normy – jednotlivé bezpečnostní aspekty

Normy typu C – bezpečnostní normy pro jednotlivé stroje nebo skupiny strojů

5.3 Logická struktura sítě nové generace