Stav: aktualizace 2020

Anotace:
Pomůcka obsahuje výběr norem pro vybraná technologická zařízení, plynárenská a plynová, elektronická komunikační, zdroje tepelné energie a rozvodná tepelná zařízení, vybrané druhy zdvihacích zařízení a navrhování elektrických rozvodů. Třídění norem je provedeno podle druhů vybraných zařízení.

Upozornění k textu

OBSAH

Úvod

1 Plynárenská a plynová zařízení

2 Elektronická komunikační zařízení

3 Zdroje tepelné energie a rozvodná tepelná zařízení

4 Elektroenergetická zařízení

5 Vybrané druhy zdvihacích zařízení

6 Navrhování elektrických rozvodů

Autor aktualizace 2022: Ing. Jindřich Pater

Stav: aktualizace 2022, vydání 2005

Anotace:
Tato pomůcka se zaměřuje zejména na činnosti AO TZSp v procesu navrhování staveb, týká se ale i projektantů dalších odborných činností, kteří také často do procesu vstupují a s nimiž AO TZSp mnohdy spolupracují. Zahrnuje všechny druhy technologických zařízení a technologických staveb, s nimiž se AO TZSp setkává, ať již při výstavbě, změnách dokončených staveb, nebo také při udržovacích pracích technologických zařízení. Vztahuje se na všechny AO TZSp v oboru TZS bez rozlišení na dílčí profesní zaměření v oboru, autorizované inženýry i techniky, a to bez ohledu na způsob výkonu povolání. Popisuje především obvyklé výkony AO TZSp při zpracování dokumentace ve smyslu zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon dále SZ), ve znění pozdějších předpisů a vazbu na zákony, nařízení vlády, vyhlášky a další předpisy.

Upozornění k textu

K 30. 6. 2022 byly ve sbírce zákonů ČR vydány (a tudíž platné) k problematice stavebního zákona následující právní předpisy:

• zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)
  zrušen k 1. 7. 2023 novým stavebním zákonem č. 283/2021 Sb.; podle novely č. 195/2022 Sb. zákona č. 283/2021 Sb. se za den nabytí nové komplexní účinnosti zákona č. 283/2021 Sb. ale považuje až 1. 7. 2024, kdy tedy dojde k definitivnímu zrušení zákona č. 183/2006 Sb.
• zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon
  účinnost od 1. 7. 2023; podle „malé novely“ zákona č 283/2021 Sb., tj. podle zákona č. 195/2022 Sb. se za den nabytí účinnosti některých paragrafů zákona č. 283/2021 Sb. považuje 1. 7. 2024; připravována je ještě „velká novela“ zákona č. 283/2021 Sb. s účinností od 2024
• zákon č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona
  účinnost od 1. 7. 2023; v rámci „velké novely“ zákona č. 283/2021 Sb. připravována je i novela tohoto změnového zákona s účinností od 2024
• zákon č. 197/2022 Sb., o zvláštních postupech v oblasti územního plánování a stavebního řádu v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace
  účinnost od 1. 7. 2022; upravuje zákon č. 183/2006 Sb. a zavádí pojem nezbytná stavba, tj. stavba dočasná, jejíž doba trvání nesmí přesáhnout 3 roky ode dne nabytí právních účinků společného územního souhlasu a souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru

Další text je stále vázán pouze na zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a k němu vydané prováděcí předpisy, neboť vývoj v oblasti změn stavebního zákona k dnešnímu datu 30. 6. 2022 není ukončen.

OBSAH

ÚVOD

Metodická pomůcka MP 1.5 Technologická zařízení staveb – Obecné zásady činnosti AO TZS pro projektovou činnost (AO pro navrhování technologických zařízení staveb) navazuje na vydané metodické pomůcky MP 1 Projektová činnost, MP 2 Provádění staveb a MP 2.5.1 Vedení provádění technologických staveb v rámci projektu PROFESIS ČKAIT. Pomůcka je součástí soustavy metodických pomůcek, popisujících činnosti autorizovaných osob. Podrobněji a detailněji rozpracovává MP 1 se zaměřením na činnost AO v oboru Technologická zařízení staveb (TZS) a je věnována oblasti navrhování.

Úkolem vypracování této pomůcky byla Radou pro podporu rozvoje profese pověřena profesní skupina pro obor Technologická zařízení staveb (TZS). Zaměřuje se zejména na činnosti AO TZSp v procesu navrhování staveb, týká se ale i projektantů dalších odborných činností, kteří také často do procesu vstupují a s nimiž AO TZSp mnohdy spolupracují. Zahrnuje všechny druhy technologických zařízení a technologických staveb, s nimiž se AO TZSp setkává, ať již při výstavbě, změnách dokončených staveb, nebo také při udržovacích pracích technologických zařízení. Vztahuje se na všechny AO TZSp v oboru TZS bez rozlišení na dílčí profesní zaměření v oboru, autorizované inženýry i techniky, a to bez ohledu na způsob výkonu povolání.

Metodická pomůcka MP 1.5 si klade za úkol popsat především obvyklé výkony AO TZSp při zpracování dokumentace ve smyslu zákona č. 183/2006 Sb., SZ ve znění pozdějších předpisů (poslední novela zákona č. 183/2006 Sb. provedena zákonem č. 197/2022 Sb.). Snaží se jednotně používat základní terminologii a zkratky, jak jsou v ČKAIT užívány, a detailněji popsat vazby na obecně závazné platné právní předpisy, pokud se tak již nestalo v MP 1. Popisuje vazbu na zákony, nařízení vlády, vyhlášky a další předpisy. Dává tím základ pro podrobné propracování činností v jednotlivých úrovních zpracování dokumentace profesně zaměřeného oboru ve stadiu přípravy, stanovení základních podmínek návrhu řešení, jeho zpracování a projednání.

Tato metodická pomůcka si neklade za cíl postihnout celou problematiku navrhování TZS a jít do podrobností na širší úrovni profesního zaměření, než jaká se ukazuje z praktických potřeb při přípravě technologické stavby, při územním a stavebním řízení a také při dopracování dokumentace pro realizaci a provozování stavby. Hloubka zpracování technologické dokumentace je vždy vymezena rámcem zákona, ale také druhem dokumentace, velikostí stavby nebo díla obecně, jeho složitostí, technickou a technologickou náročností při realizaci, uvádění do provozu a při vlastním provozování technologického zařízení stavby. Účelem MP 1.5 je především popis běžné úrovně výkonu činnosti autorizovaných osob technologického zaměření, přenesení zkušeností pro ty, kteří do profese teprve vstupují, a upozornění na etické či právní limity jejích výkonů. Měla by se stát základem celého systému informací v oblasti navrhování technologických zařízení staveb.

Pomůcka není jediným průvodcem a předepsaným postupem při vypracování projektové dokumentace TZS, nýbrž jen jednou z možností vytvořit si celkový obraz o potřebách a rozsahu projektové dokumentace, podle níž technologická stavba nebo celek či jeho část vzniká a je provozována.

Na MP 1.5 Technologická zařízení staveb navazují další dílčí metodické postupy MP 1.5.X, vypracované s detailnějším profesním zaměřením:

• MP 1.5.1 Plynárenská a plynová zařízení (PLZ);
• MP 1.5.2 Elektroenergetická zařízení (ELZ);
• MP 1.5.3 Elektronická komunikační zařízení (EKZ);
• MP 1.5.4 Zdroje tepelné energie, rozvodné tepelné zařízení (ZRT);
• MP 1.5.5 Zdvihací zařízení (ZZ);
• MP 1.5.6 Technologické stavby na poddolovaném území;
• MP 1.5.7 Projektování ocelových konstrukcí pro technologické stavby;
• MP 1.5.8 Zařízení horizontální a vertikální dopravy.

1 ZÁKLADNÍ POJMY A POUŽÍTÉ ZKRATKY

1.1 DEFINICE A VÝKLAD POJMŮ V OBLASTI TECHNOLOGICKÝCH ZAŘÍZENÍ STAVEB

V textu metodické pomůcky MP 1.5 jsou termíny použity ve významu, který mají pro obor Technologická zařízení staveb (TZS). V tradičním pojetí zůstává nejpoužívanější a nejdůležitější vztah mezi stavebníkem, projektantem a zhotovitelem stavby nebo díla obecně.

Výklad dalších pojmů

Dodavatel dokumentace – smluvní strana, která se zavázala nebo se může zavázat druhé straně (obecně označována jako odběratel nebo zákazník) k plnění předmětu díla, kterým je dokumentace nebo projektová dokumentace stavby. Podle potřeb si sjednává dílčí plnění od dalšího dodavatele projektové dokumentace.

Dokumentace – je označována dokumentace společného názvu pro dokumentaci všech fázi předinvestiční a projektové přípravy stavby, fáze provádění a provozování stavby. Pro dokumentaci pro stavební řízení a pro provádění stavby a pro nezbytné úpravy stavby je ve shodě se SZ používán pojem projektová dokumentace.

Dozor nad projektovou přípravou a prováděním staveb je v textu MP 1 použit ve významu

• dozor autorský (projektanta, případně hlavního projektanta), který je dozorem  autorizované osoby na základě samostatného smluvního vztahu; podle § 152 odst. 4 SZ u stavby financované z veřejného rozpočtu, kterou provádí stavební podnikatel jako zhotovitel , u níž zpracovala projektovou dokumentaci autorizovaná osoba, je stavebník autorský dozor projektanta nebo hlavního projektanta nad souladem prováděné stavby s ověřenou projektovou dokumentací povinen zajistit;
• technický dozor stavebníka je dozorem nad prováděním stavby, vykonávaný zástupcem stavebníka; u stavby financované z veřejného rozpočtu, kterou provádí stavební podnikatel jako zhotovitel, je stavebník podle § 152 odst. 4 SZ povinen zajistit technický dozor stavebníka opět fyzickou osobou oprávněnou podle autorizačního zákona (AZ); výkon technického dozoru stavebníka však není zahrnut mezi tzv. „vybrané činnosti“ vymezené v § 158 odst. 1 SZ – jedná se podle AZ o „další odbornou činnost autorizované osoby“;
• stavební dozor je dozor nad prováděním staveb, terénních úprav, zařízení a udržovacích prací nevyžadujících stavební povolení ani ohlášení ve smyslu § 103 SZ (s výjimkou staveb uvedených v § 103 odst. 1 písm. e) body 4 až 8 SZ) a staveb vyžadujících ohlášení ve smyslu § 104, pokud tyto stavby provádí stavebník svépomocí za podmínek podle § 160 odst. 4 SZ; vykonává jej osoba s kvalifikací stanovenou v § 2 odst. 2 písm. d) SZ.;
• dozor stavebního úřadu (jakož i orgánů uvedených v § 171 odst. 1 SZ) je průběžným kontrolním procesem orgánu státní správy nad průběhem přípravy, realizace a užívání stavby. Při své kontrolní činnosti využívá spolupráci s ostatními orgány státní správy (například KHES, OŽP, památkáři, archeologové a další).

Hlavní projektant – pojem je uveden v § 113 odst. 2 SZ. Jedná se o projektanta, kterého stavebník smluvně pověřil koordinací projektové dokumentace stavby, zpracovávané více projektanty, nebo koordinací autorského dozoru. Jedná se o fyzickou osobu oprávněnou podle AZ k projektové činnosti ve výstavbě. Hlavní projektant může být přizván ke stavebnímu řízení, a to na náklad stavebního úřadu, nebo na náklad stavebníka (pokud jeho přizvání navrhl).

Koordinátor bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi – fyzická nebo právnická osoba určená stavebníkem (zadavatelem stavby) k provádění stanovených činností při přípravě stavby, popřípadě při realizaci stavby na staveništi podle § 14 zákona č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Koordinátorem nemůže být zhotovitel, jeho zaměstnanec, ani fyzická osoba, která odborně vede realizaci stavby (stavbyvedoucí). Posouzení potřeby koordinátora BOZP na staveništi je nutno provést podle vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, v příloze č. 8 – Rozsah a obsah společné dokumentace pro vydání společného povolení, část B.8 písm. j), dále v příloze č. 12 – Rozsah a obsah projektové dokumentace pro ohlášení stavby uvedené v § 104 odst. 1 písm. a) až e) SZ nebo pro vydání stavebního povolení část B.8 písm. j) a v příloze č. 15 – Náležitosti dokumentace bouracích prací, část B.5 písm. i).

Oprávněný investor – vlastník, správce nebo provozovatel veřejné dopravní nebo veřejné technické infrastruktury, oprávněný podle § 23a zákona č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, požadovat, aby byl informován o úkonech správního orgánu při projednávání zásad územního rozvoje, územního plánu nebo regulačního plánu.

Plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi – na stavbách, u nichž vzniká povinnost ohlásit OIP zahájení prací, a dále na stavbách, u nichž budou vykonávány práce a činnosti vystavující fyzickou osobu zvýšenému ohrožení života nebo poškození zdraví (stanovené přílohou č. 5 NV č. 591/2006 Sb.., ve znění NV č. 136/2016 Sb.), zadavatel stavby (stavebník) zajistí podle § 15 odst. 2 zákona č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, aby byl při přípravě stavby zpracován plán podle druhu a velikosti stavby plně vyhovující potřebám zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce, a aby byl při realizaci stavby aktualizován. Požadavky na zpracování plánu BOZP na staveništi je nutno specifikovat podle vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, v příloze č. 13 – Rozsah a obsah dokumentace pro provádění stavby, část B písm. b). Zpracovává jej odborně způsobilá osoba, tedy koordinátor BOZP na staveništi. Rozsah a obsah plánu je stanoven přílohou č. 6 NV č. 591/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Prozatím jediná novela nařízení vlády č. 591/2006 Sb.

Plán organizace výstavby (POV) – tento pojem není ve stavebním zákoně uveden, jedná se o dokument zhotovitele stavby vyjadřující způsob a postup přípravy, provádění a užívání stavby, podklad pro kontrolu průběhu výstavby. Může být na smluvním základě zpracován jako součást dodavatelské dokumentace zhotovitele stavby. POV obvykle obsahuje časový plán výstavby (harmonogram), technickou zprávu zahrnující organizaci prací na staveništi v průběhu výstavby, údaje o ZS (rozmístění objektů a ploch) a podmínky přípravy a užívání, výkresy s průjezdnými trasami a manipulačními a skladovými plochami aj. vyznačenými. Jeho zpracování vychází ze zásad organizace výstavby (ZOV), které jsou součástí projektové dokumentace, přikládané k žádosti o stavební povolení podle vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů.

Poddodavatel dokumentace – dodavatel všech dílčích dodávek projektových prací a služeb, který není v přímém smluvním vztahu se stavebníkem nebo s dodavatelem projektové dokumentace pro stavebníka. Naopak dílčí zpracování projektové dokumentace v rámci jednoho právního subjektu zajišťuje zpracovatel.

Pracovník – obecné označení pro všechny osoby podílející se na přípravě a realizaci stavby, bez ohledu na to, v jakém poměru k obchodní firmě tuto činnost vykonávají (zaměstnanec, dodavatel, živnostník atd.).

Proces – výstavba formou přerušovaného procesu, např. zpracování dokumentace pro územní řízení, projektové dokumentace pro stavební řízení nebo pro provedení stavby. Realizace jednotlivých procesů se uskutečňuje postupy a dílčími postupy, které jsou naplňovány činností autorizovaných a dalších osob.

Projektant – pojem projektanta je uveden v § 22 odst. 4 SZ. Jedná se o fyzickou osobu oprávněnou podle AZ k projektové činnosti ve výstavbě. V textu je termín používán pro označení nositele projektové činnosti, fyzické či právnické osoby, pro označení účastníka výstavby. Dále je použit ve významu fyzické osoby, a to buď AO vykonávající činnost podle § 158 SZ (projektovou činnost ve výstavbě), nebo v obecném pojetí ve významu fyzické osoby bez ohledu na konkrétní postavení ve firmě (hlavní, vedoucí, zodpovědný projektant). Ve smyslu nositele zakázky je projektant v postavení svobodného povolání, osoby samostatně výdělečně činné či obchodní firmy. Pokud se jedná o závazkové vztahy, je projektant označován za zhotovitele dokumentace a vystupuje v nich pod svou obchodní firmou. Povinnosti a odpovědnost projektanta z hlediska stavebního práva jsou vymezeny v § 159 SZ.

Projektová dokumentace – je SZ označována dokumentace zpracovaná pro vydání stavebního povolení, dokumentace k uzavření veřejnoprávní smlouvy, dokumentace k posouzení autorizovaným inspektorem, dokumentace změn vymezených staveb, pro ohlašování zákonem vymezených staveb, pro provádění stavby a pro nezbytné úpravy stavby.

Projektování ve výstavbě – vázaná živnost podle živnostenského zákona (ŽZ), ve znění pozdějších předpisů. Podmínkou pro získání oprávnění k provozování této živnosti je, že výkon odpovědného zástupce za tuto živnost vykonává AO s příslušným oprávněním. Působnost autorizovaného inženýra a autorizovaného technika v oblasti projektování ve výstavbě je blíže určena v AZ, ve znění pozdějších předpisů.

Provozní celek (PC) – souhrn vzájemně funkčně navazujících provozních souborů, vykonávající úplný technologický proces jednoho druhu, určený dokumentací stavby a uváděný do provozu zpravidla v souvislém čase. V hlavních rysech je charakterizován druhem procesu, pro který je pořizován. Člení se na provozní soubory obvykle se zaměřením na strojní, elektrotechnické, hydraulické, vzduchotechnické a další zařízení.

Ve smyslu SZ, ve znění pozdějších předpisů, lze provozní celek TZS chápat jako stavbu, kde technologické zařízení je určující. Stavba se může skládat z provozních celků, provozních souborů, dílčích provozních souborů, provozních jednotek a základních jednotek.

Provozní jednotka (PJ) – funkčně ucelená část provozního souboru nebo dílčího provozního souboru, tvořená souhrnem technologického zařízení a vykonávající ucelenou část dílčího technologického procesu, určeného dokumentací stavby. Může se členit na základní jednotky. Její funkci lze ověřit jen současným vyzkoušením příslušných základních jednotek.

Provozní soubor (PS) – funkčně ucelená část provozního celku nebo technologické části stavby, tvořená souhrnem technologických zařízení, vykonávající ucelený dílčí, popř. speciální technologický proces, nebo úplný technologický proces doplňkový. PS je určen dokumentací stavby a uváděn do provozu zpravidla v souvislém čase. Jako provozní soubor může být označen také soubor strojů a zařízení, tvořící samostatný funkční celek.

Provozní soubor se zpravidla člení na:

• dílčí provozní soubory;
• provozní jednotky (PJ);
• základní jednotky (ZJ).

Stavební podnikatel – osoba oprávněná k provádění stavebních nebo montážních prací jako předmět své činnosti podle zvláštních právních předpisů, subjekt podnikající podle zákona č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů, ve vázané živnosti „Provádění staveb, jejich změn a odstraňování“. Smluvní podnikatel nebo také zhotovitel stavby je označení smluvní strany ve smlouvě o dílo, v níž je předmětem plnění stavba nebo její část. Ve stavební praxi se také používá termín dodavatel stavby. V průběhu výběrového řízení je označen jako nabízející.

Stavebník – v textu je termín použit pro označení základního partnera investiční výstavby, osoby (fyzické nebo právnické), která investuje finanční prostředky do stavby (investor). Ve vztahu ke správním řízením ve výstavbě a dalším ustanovením SZ je označován jako stavebník (§ 2 odst. 2 písm. c) SZ), jehož základní povinnosti a odpovědnost při přípravě, provádění a užívání staveb jsou vymezeny v § 152 SZ. Pokud jde o oblast obchodních vztahů, může být označen i jako zákazník, klient (z pohledu etického řádu ČKAIT). Ve smluvních vztazích je potom adekvátním označením termín objednatel nebo odběratel. Z hlediska budoucího užití stavby je zpravidla jejím uživatelem. Z pohledu předpisů BOZP (např. zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů) je označován jako zadavatel stavby. Pojem zadavatel používá též zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, (ale v jiném smyslu – jako objednatel veřejné zakázky).

Stavby veřejné technické infrastruktury – jedná se o vedení a stavby a s nimi provozně související zařízení technického vybavení, například vodovody, vodojemy, kanalizace, čistírny odpadních vod, stavby a zařízení pro nakládání s odpady, trafostanice, energetické vedení, komunikační vedení veřejné komunikačním sítě a elektronické komunikační zařízení veřejné komunikační sítě, produktovody atd. (§ 2 odst. 1 písm. k) bod 2 SZ).

Staveniště – podle § 3 odst. 3 SZ je staveništěm nejen místo, na kterém se provádí stavba nebo udržovací práce, ale i místo, na kterém se stavba odstraňuje. Pojem je dále specifikován ve vyhlášce č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění vyhlášky č. 164/2022 Sb.

Technologická stavba – stavba s technologickým zařízením výrobním i nevýrobním pro těžbu a úpravu uhlí, rud a nerostných surovin, plynárenství, výrobu a rozvod technických a topných plynů a kapalin včetně souvisejících zařízení, energetiku, teplárenství, výrobu elektrické energie včetně přípojných a rozvodných sítí a souvisejících zařízení, hutní a metalurgickou výrobu, strojírenskou výrobu, chemický, farmaceutický a potravinářský průmysl, spotřební průmysl, průmysl stavebních hmot a keramiky, dopravu a skladování, elektronická komunikační podzemní i nadzemní vedení sloužící pro rozvod informačních služeb všech typů (např. hlas, video, data atd.), zařízení pošt a pro poštovní služby, zemědělskou a lesnickou výrobu, zařízení staveb zahrnující vyhrazená technická zařízení a prostředky k ochraně životního a pracovního prostředí, zařízení staveb občanské vybavenosti a zařízení na kontrolu a řízení technologických procesů.

Vyhrazená technická zařízení – zařízení se zvýšenou mírou ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku (elektrická, plynová, tlaková a zvedací), která podléhají dozoru podle zákona č. 250/2021 Sb., o bezpečnosti práce v souvislosti s provozem vyhrazených technických zařízení a k němu vydaných NV č. 190 až č. 194/2022 Sb., o vyhrazených technických zařízení elektrických, plynových, tlakových a zvedacích zařízeních. Podle stupně nebezpečnosti se vyhrazená technická zařízení zařazují do tříd, popřípadě skupin a stanoví se způsob prověřování odborné způsobilosti organizací, podnikajících fyzických osob a fyzických osob k činnostem na těchto zařízeních.

Základní jednotka (ZJ) – finální výrobek dodávaný jedním výrobcem, který má jako celek samostatné určení, plní určitou vymezenou a trvalou provozně technickou funkci hlavní nebo pomocnou. Základní jednotka se v dokumentaci dále nedělí. Pojem základní jednotka má v podstatě charakter kusové dodávky, jde o označení samostatného stroje nebo zařízení.

Zásady organizace výstavby (ZOV) – termín označuje stanovení zásad organizace výstavby v projektové dokumentaci, jmenovitě v projektové dokumentaci pro vydání stavebního povolení. Zásady organizace výstavby jsou vypracovávány podle vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, příloha č. 1, č. 2, č. 3, č. 4 a č. 5 a příloha č. 8, č. 9, č. 10, č. 11, č. 12 a č. 15. Zásady zpracovává autorizovaná osoba (autor návrhu stavby či hlavní projektant stavby), nebo pro ni příslušný specialista. Organizace výstavby je pojem zahrnující širší problematiku, vyplývající z realizace výstavby v prostoru, v daných ekonomických, environmentálních a technických vazbách, jehož součástí je i vlastní řízení (management výstavby) a orientační lhůty výstavby. Dříve používaný termín POV – Plán organizace výstavby není ve stavebním zákoně uveden. Jeho použití se dá předpokládat v dokumentaci zhotovitele stavby, jako detailní pokyn pro postupy stavbyvedoucího na stavbě.

Zhotovitel stavby – (dodavatel stavby), označení smluvní strany ve smlouvě o dílo, v níž je předmětem plnění stavba. Stavební zákon (§ 2 odst. 2 písm. b) používá pojem stavební podnikatel, kterým je osoba oprávněná k provádění stavebních nebo montážních prací jako předmětu své činnosti podle ŽZ. Jako zhotovitel může provádět stavbu jen stavební podnikatel, který při její realizaci zabezpečí odborné vedení provádění stavby stavbyvedoucím. Povinnosti zhotovitele stavby a stavbyvedoucího jsou vymezeny v § 160 odst. 1 a 2 a v § 153 odst. 1 a 2 SZ.

Zhotovitelem stavby může být:

• stavební podnikatel – osoba oprávněná k provádění stavebních a montážních prací jako předmětu své činnosti (zákon č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů);
• dodavatel nebo zhotovitel – v obchodních vztazích;
• zadavatel stavby – podle předpisů BOZP;
• stavebník, provádějící pro sebe stavby a stavební práce svépomocí (pokud zajistí stavební dozor podle § 160 odst. 3 a 4 SZ).

Zkratky použité v pomůcce

2 AUTORIZOVANÉ OSOBY (AO) V OBORU TECHNOLOGICKÁ ZAŘÍZENÍ STAVEB (TZS)

2.1 RÁMEC ČINNOSTI AO TZSp PŘI NAVRHOVÁNÍ TZS

2.1.1 Obor Technologická zařízení staveb (TZS)

Rozsah oboru pro autorizované inženýry a techniky:

Obor TZS zahrnuje výkon činností AO TZSp, kde technologické zařízení je pro stavbu určující, jak definuje pomůcka A 2.1 v kap. 2.2.1.5 (viz v dalším textu kap. 4.2). Jedná se zejména o stavby s technologickým zařízením výrobním i nevýrobním pro těžbu a úpravu uhlí, rud a nerostných surovin, plynárenství, výrobu a rozvod technických a topných plynů a kapalin, včetně souvisejících zařízení, energetiku, teplárenství, výrobu elektrické energie, včetně přípojných a rozvodných sítí a souvisejících zařízení, hutní a metalurgickou výrobu, strojírenskou výrobu, chemický, farmaceutický a potravinářský průmysl, spotřební průmysl, průmysl stavebních hmot a keramiky, dopravu a skladování, slaboproudá a spojová zařízení, zemědělskou a lesnickou výrobu, zařízení staveb, zahrnující vyhrazená technická zařízení a prostředky k ochraně životního a pracovního prostředí, zařízení staveb občanské vybavenosti a zařízení na kontrolu a řízení technologických procesů. Tento obor zahrnuje jak výkon AO při navrhování, tak i pro realizaci TZS.

2.1.2 Rozsah působnosti MP 1.5

Pomůcka MP 1.5 se vztahuje na AO TZSp v procesu vypracování dokumentace staveb pro územní řízení a projektové dokumentace pro stavební řízení a pro provádění stavby. Je obecnějšího charakteru; je vhodná pro ostatní stupně dokumentace a jako podklad pro vypracování dalších metodických pomůcek řady MP 1.5.X pro rozhodující dílčí profesní zaměření v oboru TZS (Plynárenská a plynová zařízení – PLZ, Elektroenergetická zařízení – ELZ, Elektronická komunikační zařízení – EKZ, Zdroje a rozvody tepla – ZRT, Zdvihací zařízení – ZZ) a pro další druhy dokumentace.

Rámec výkonu činnosti AO upravuje AZ, ve znění pozdějších předpisů. Autorizace v oboru Technologická zařízení staveb (TZS) podle AZ je nutná při výkonu vybraných činností ve výstavbě (v evropském právu jsou uváděny jako regulované činnosti).

Vybrané činnosti jsou definovány v § 158 SZ, byly rozšířeny o projektovou dokumentaci staveb pro vydání společného povolení.

Projektová činnost ve výstavbě je definována v § 159 SZ, ve znění pozdějších předpisů.

2.2 PRÁVNÍ VYMEZENÍ V PROCESU PROJEKTOVÁNÍ

Při navrhování z obecného pohledu vycházíme především ze znalostí dále uváděných obecně závazných předpisů (zákony, nařízení vlády, vyhlášky). Ochrana veřejného zájmu je jednou z priorit činnosti AO při navrhování TZS, kterému se snaží napomoci i ČKAIT svými metodickými pomůckami.

V právním řádu ČR je pojem „ochrana veřejného zájmu“ poměrně často užíván, avšak jeho úplnou definici právní předpisy neobsahují. Právnické slovníky definují veřejný zájem jako opak soukromého zájmu, resp. jako obecně prospěšný zájem či celospolečenský zájem. Podobně Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 28. 3. 1996, sp. zn. I. ÚS 198/1995, konstatuje, že „… ne každý kolektivní zájem lze označit za veřejný zájem společnosti na zachování neoprávněné stavby. … pojem veřejný zájem je třeba chápat jako takový zájem, který by bylo možno označit za obecný či obecně prospěšný zájem“.

Ochrana veřejného zájmu je zajištěna celou soustavou předpisů obchodního a stavebního práva v určité hierarchické stupnici, odpovídající složitosti a významu stavby. Za klíčové je nutno považovat v tomto směru:

• pojetí SZ, který klade rozdílné požadavky odpovídající druhu a významu stavby, přičemž s významem, složitostí a určením užití staveb způsob ochrany roste;
• princip autorizace pro vybrané druhy projektové činnosti a provádění staveb;
• principy ochrany autorizací u dalších druhů činností (instalace elektro, plyn apod.);
• vstup orgánů státu do stavebního řízení (u složitějších druhů staveb);
• veřejná forma projednání minimálně do fází územního rozhodnutí;
• nová forma zvýšené kontroly prostřednictvím autorizovaných inspektorů (je-li jejich působení v rámci stavby sjednáno);
• princip stanovisek a rozhodnutí orgánů chránících veřejný zájem;
• princip ochrany práv vlastníků a sousedů;
• povinné kontrolní prohlídky staveb;
• princip ochrany zájmů dalších osob, zejména vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury;
• princip ochrany nezastavěného území;
• a konečně princip udržitelného rozvoje území, spočívající ve vyváženém vztahu podmínek pro životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území, který uspokojuje potřeby současné generace, aniž by ohrožoval podmínky života generací budoucích.

Principy ochrany veřejného zájmu jsou ve své podstatě zásadní a správné, je jich však velmi mnoho a jsou mnohdy násobné. Zákon mnohdy klade formální záležitosti (stanoviska, vyjádření apod.) nad skutečnou odbornost a odpovědnost odborníků ve stavebnictví. Z toho vyplývá zdlouhavost a náročnost procesu přípravy staveb.

Jedním z pilířů k zajištění veřejného zájmu, a to především bezpečnosti a spolehlivosti technologických zařízení, je právní základna na úrovni předpisů:

• závazných – zákonů, nařízení vlády a vyhlášek;
• nezávazných – českých technických norem (ČSN), technických standardů ČKAIT(TS ČKAIT), metodických a technických pomůcek ČKAIT (MP, TP), technických pravidel (TPG), technických doporučení (TDG) a technických instrukcí (TI), technicko-dodacích podmínek (TDP), všeobecných obchodních podmínek (VOP); detailnější rozbor problematiky českých technických norem je obsažen ve složce České technické normy.

Základní schéma předpisového zajištění:

• právní předpisy (zákony, nařízení vlády, vyhlášky);
• nezávazné předpisy – normativní dokumenty;
• veřejný zájem – základní požadavky na stavbu:
  • mechanická odolnost a stabilita;
  • požární bezpečnost;
  • ochrana zdraví osob a zvířat, zdravých životních podmínek a (ŽP);
  • bezpečnost při užívání;
  • ochrana proti hluku;
  • úspora energie a tepelná ochrana.

Profesní výkony pro projektovou i ostatní činnost můžeme rozdělit do několika postupů AO TZSp.

O bližším dělení těchto možných postupů a jejich obsahu pojednává MP 1 v kap. 1.4.

Souhrnně celé dílčí postupy popisují metodické pomůcky MP 1 Projektová činnost a tato MP 1.5.

V procesu přípravy projektové dokumentace jde smluvně o dvoustranný vztah stavebník – projektant. V nejběžnější obecné variantě vystupuje stavebník jako objednatel, smluvní partner, jemuž jsou poskytovány služby projektově inženýrské povahy. Jejich rozsah v dílčích procesech musí být upraven smluvně a je odvislý od odborných předpokladů stavebníka zvládnout potřebné úkony. Druhou smluvní stranou je projektant.

2.2.1 Základní přístupy k právním předpisům

Právní předpisy významné pro proces zpracování dokumentace nebo projektové dokumentace stavby a pro další přímo související činnosti zpracovatelů dokumentace je účelné členit zejména podle dvou významných hledisek, a to jako oblast práva soukromého a oblast práva veřejného. Předpisy práva soukromého upravují vztahy mezi osobami (právnickými a fyzickými) a pro daný účel se uplatňují zejména v závazkových vztazích mezi účastníky výstavby. Jedná se o rovnoprávné vztahy mezi partnery. Předpisy práva veřejného upravují vztahy mezi státem a osobami a pro daný účel se uplatňují zejména při ochraně veřejných zájmů v procesu přípravy a provádění staveb. Jedná se obvykle o vztah mezi orgány veřejné správy a účastníky výstavby. V této souvislosti je pro daný účel významná také ochrana práv osob příslušnými zákony.

Právní řád tvoří souhrn všech právních norem, platných na území státu. Českým právním řádem se v oblasti závazkových vztahů řídí vztahy, jejichž oba účastníci mají bydliště nebo sídlo organizace v ČR. Pokud tomu tak není, řídí se jejich závazkové vztahy právním řádem, na kterém se oba účastníci dohodli. V oblasti práva veřejného jsou právní normy týkající se výstavby závazné pro všechny stavby na území ČR.

Autorizovaná osoba (AO) je odpovědna za dodržování platných právních předpisů, vztahujících se k dané stavbě jak v přípravě, tak i při realizaci stavby. AO posuzuje dostatečnost opatření navržených na průběh výstavby, zejména dbá na dodržování základních požadavků SZ a prováděcích vyhlášek, ve znění pozdějších předpisů.

Přehled právních předpisů týkajících se oboru TZS je uveden v pomůcce A 3.4 Přehled právních předpisů ve stavebnictví.

2.2.2 Uplatňování právních předpisů v procesu projektování

Právní řád, kterým se bude proces projektování řídit, druh a úroveň příslušných právních předpisů, které bude nutné respektovat a jejich konkrétní výběr je nutné si uvědomit před zahájením procesu projektování, nebo před zahájením účasti na něm. Především je třeba provést příslušnou analýzu.

Je nutno vyjít z charakteristiky smluvních závazků v oblasti projektování a uplatňování předpisů, z občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jimiž se řídí závazkové vztahy v této oblasti.

Ovlivnění obsahu projektové dokumentace stavby právními předpisy je odlišeno v několika oblastech:

• přímé ovlivnění obsahu a způsobu zpracování dokumentace stavby, která je předkládána ke správnímu řízení v souladu se SZ a jeho prováděcími předpisy ve znění pozdějších předpisů a na němž se AO TZSp vždy podílí;
• požadavky různých právních předpisů chránící veřejné zájmy, požadavky na výrobky zahrnuté do stavby; na stanovené výrobky, na ochranu ŽP, na bezpečnost při výstavbě, požadavky na vyhrazená technická zařízení, souvislosti s uváděním staveb do provozu a jejich provozováním;
• okruh zákonem chráněných práv osob, o autorském právu a průmyslových právech v oblasti projektování;
• je nutné vždy ověřit, zda pro konkrétní případ neplatí také další podrobná pravidla v předpisech nižší právní síly.

2.2.3 Funkce standardů v procesu projektování

Významnou úlohu v procesu projektování mají doporučené standardy a technické normy, které nejsou právními předpisy; představují však pravidla nebo řešení obvyklá, optimální, vyhovující většině případů, a proto mají charakter nezávaznosti, doporučení, ale představují také velkou právní sílu.

Závaznými se normy stávají:

• obecně, pokud právní předpis stanoví povinnost dodržet normové hodnoty;
• v rozsahu, který je stanoven předpisem;
• pro účastníky smlouvy, jestliže se na tom smluvní strany dohodnou, v souladu s občanským zákoníkem č. 89/1012 Sb., ve znění pozdějších předpisů;
• rozhodnutím dotčeného orgánu státní správy (DOSS).

Normy mají často nezastupitelný význam při řešení sporů, protože představují technické či obchodní zvyklosti, tj. postupy, uspořádání nebo parametry apod., které je možné považovat za obvyklé a doporučené. Proto je účelné vycházet z údajů takto použitelných standardů již v procesu projektování a volit odchylky od nich pouze v odůvodněných případech. V případě použití platných ČSN formou závaznou je nutno zajistit prokazatelné seznámení všech pracovníků, kteří s těmito normami pracují.

Mezi standardy běžně používané v procesu projektování patří zejména normy české technické (ČSN), normy evropské (EN) a normy mezinárodní (ISO), na určitých úrovních harmonizace označované jako normy ČSN EN, ČSN ISO nebo ČSN EN ISO, složka České technické normy a Informace o technických normách v systému PROFESIS ČKAIT.

Poznámka:
Prodej, distribuci a přidělování licenčního přístupu k normám místo ÚNMZ převzal ČAS – Česká agentura pro standardizaci. Ceny produktů a služeb jsou zveřejněny na stránkách agentury ČAS.
Samostatnou, pro výstavbu velmi důležitou oblastí, jsou všechny požadavky uvedené ve stavebním zákoně a v jeho prováděcích předpisech, ve znění pozdějších předpisů. Tyto, právními předpisy v budoucnosti vyžadované normy, jsou tzv. „sponzorované normy“, veřejně bezplatně přístupné.

Poznámka:
V 07/2022 vydal odbor stavebního řádu MMR ČR pracovní pomůcku „Povolování výjimek z obecných požadavků na výstavbu“ – která se týká požadavků z vyhlášek č. 501/2006 Sb., č. 268/2009 Sb. a č. 398/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

2.3 ZÁVAZKOVÉ VZTAHY V POSTUPU NAVRHOVÁNÍ

Kvalita procesu projektování a kvalita projektové dokumentace stavby má významný vliv nejen na úroveň řešení stavby, ale také na kvalitu jejího provádění a na dosažení stanovených cílů.

Rozhodujícím hlediskem pro volbu určitého způsobu výstavby, a tím také pro volbu určité struktury účastníků procesu projektování, je hledisko odpovědnosti, převzetí rizik za řešení investičního celku a poskytnutí příslušných záruk.

Vykonavatelem a zhotovitelem v procesu projektování všech stupňů dokumentace a projektové dokumentace je obvykle projektant. Tomu může stavebník zadat zpracování předinvestiční a projektové přípravy stavby s požadavkem na záruky, že projektová dokumentace prokáže reálnou možnost dosáhnout požadovaných cílů stavby. Musí však projektantovi umožnit jak výkon zpracování dokumentace pro provedení stavby, tak i výkon autorského dozoru při provádění stavby. V opačném případě mu zadá stavebník pouze zpracování dokumentace podle vlastních představ s tím, že odpovědnost za dosažení cílů projektu zůstává plně na stavebníkovi. Podle SZ u staveb financovaných z veřejného rozpočtu, pokud projektovou dokumentaci může zpracovat jen autorizovaná osoba, zajistí stavebník autorský dozor projektanta, případně hlavního projektanta nad souladem prováděné stavby s ověřenou projektovou dokumentací.

2.3.1 Přehled obvyklých smluvních vztahů v procesu navrhování

V závazkových vztazích zabezpečujících proces projektování, tj. zpracování dokumentace stavby, je účelné odlišit:

• závazkové vztahy ve fázi předprojektové přípravy, zabezpečující proces navrhování často i v různých variantách, kdy není stavebníkem rozhodnuto, zda investiční dílo bude realizováno;
• závazkové vztahy po rozhodnutí stavebníka o realizaci stavby, tj. ve fázích projektové přípravy, provádění a provozování.

Fáze předprojektové přípravy

Ve fázi předprojektové přípravy se jedná obvykle o smluvní vztahy mezi stavebníkem a projektantem jako zpracovatelem příslušných studií, zadání nebo návrhu řešení stavby. Sem spadá dokumentace k žádosti o územní rozhodnutí (DÚR), jejíž skladba je uvedena v příloze č. 1, 2, 3, 4, 5, 6 a 7 popř. 8, 9, 10 a 11 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů.

Fáze projektové přípravy, fáze provádění a fáze provozování stavby

V těchto fázích se jedná o závazek vypracování projektové dokumentace k žádosti o stavební povolení, projektové dokumentace pro provádění stavby, průvodní a dodavatelské dokumentace, dokumentace pro uvedení stavby do provozu, dokumentace pro užívání stavby (součástí je i dokumentace skutečného provedení stavby), dokumentace k souvisejícím změnovým řízením, a všechny související výkony zpracovatelů těchto dokumentací. Každý z účastníků výstavby, který odpovídá za zpracování příslušné části dokumentace, může zadat zpracování takové dokumentace nebo její části svému dodavateli, aniž by tím byla dotčena jeho odpovědnost za ni.

Smluvní vztah mezi stavebníkem a projektantem, spolu se smluvním vztahem mezi stavebníkem a zhotovitelem stavby, představuje v ČR tu lepší formu obvyklého způsobu výstavby s kompletovanými vyššími dodávkami.

Projektant zpravidla zabezpečí:

• zpracování úplné dokumentace projektové přípravy, projektové dokumentace k žádosti o stavební povolení, popř. projektové dokumentace pro provádění stavby, pro stavby s příspěvkem z veřejných prostředků, pokud se pro její vypracování stavebník rozhodne, nebo jiné potřebné dokumentace;
• zpracování podkladů pro poptávku, nebo tendrové podmínky pro výběr zhotovitele stavby v souladu s touto dokumentací;
• dokumentaci pro užívání stavby a případné změny stavby před jejím dokončením;
• výkon autorského dozoru (AD).

Míra ovlivňování řešení stavby stavebníkem, důsledky pro převzetí záruk projektanta a komplexnost řešení k dosažení cílů stavby jsou významnou součástí smluvních ujednání.

2.3.2 Smluvní vztahy v procesu projektování podle právního řádu

Závazkové vztahy v procesu projektování se v ČR řídí občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jsou-li účastníci smlouvy podnikateli (právnické či fyzické osoby). V procesu projektování jde nejčastěji o zabezpečení dodávky projektové dokumentace stavby v rozsahu celé stavby nebo její části a o zabezpečení s tím souvisejících činností a to formou smlouvy o dílo podle § 2623 ve vazbě na § 2586 občanského zákoníku.

Nejčastěji používaným smluvním typem je smlouva o dílo. Ujednání ve smlouvě mohou být nahrazena standardy, označenými obvykle jako všeobecné obchodní podmínky, smlouva však musí obsahovat jejich jednoznačné označení nebo obchodní podmínky. Využity mohou být standardy ČKAIT A 4.1 nebo jiné, vždy je však nutné přesně určit části standardů, které mají charakter smluvního ujednání.

Stanovení odpovědnosti zhotovitele dokumentace je důležitou součástí závazku pro zabezpečení kvality stavby, zejména půjde-li o dokumentaci pro územní a o projektovou dokumentaci pro stavební řízení a pro provádění stavby. Pokud je projektová dokumentace součástí vyšší dodávky, pak se taková odpovědnost promítá do souborných záruk zhotovitele za stavbu. Jestliže však takovou projektovou dokumentaci zpracovává projektant (jako dodavatel stavebníka), pak provádění podle ní zabezpečuje zhotovitel stavby (jako dodavatel převážně kompletované vyšší dodávky). Je nutné přesně dohodnout rozdělení odpovědnosti a ručení mezi zhotovitele projektové dokumentace (za řešení stavby, prokazující možnost dosažení cílů stavby) a mezi zhotovitele stavby nebo její části (za provedení díla podle projektové dokumentace, předané mu stavebníkem).

Zvláštním případem závazkových vztahů jsou vztahy při zabezpečování veřejných zakázek, které se řídí ustanoveními zákona o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů.

2.4 ODPOVĚDNOSTI A PRAVOMOCI, CHRÁNĚNÁ PRÁVA

2.4.1 Odpovědnosti a pravomoci

Rozsah působnosti AO stanovuje část třetí AZ, ve znění pozdějších předpisů, tj. ustanovení § 12 až § 19, přičemž obecný rámec odpovědnosti je uveden v § 12 až § 16. Podle těchto ustanovení je autorizovaná osoba zejména odpovědná za odbornou úroveň výkonu své činnosti a dalších odborných činností, pro které jí byla autorizace udělena. Je povinna činnost vykonávat osobně, nebo ve spolupráci se specialisty s příslušným oprávněním, chránit autorská práva a další práva k duševnímu vlastnictví, dbát platných obecně závazných právních předpisů a předpisů profesních, vystříhat se střetu zájmů, případně nekonat činnosti s vybranými činnostmi neslučitelné. Dále odborně se vzdělávat, vykonávat práce pouze v rozsahu, pro které jí byla udělena autorizace, užívat jen takové označení, k němuž je autorizací oprávněna. Opatřovat zpracované dokumenty autorizačním razítkem a svoji činnost evidovat, vykonávat činnost předepsanou formou jako svobodné povolání, podnikání podle zvláštních předpisů nebo zaměstnanecky a být pojištěna.

SZ ve znění pozdějších předpisů považuje za vybrané činnosti ve výstavbě pouze vymezenou projektovou činnost a odborné vedení provádění stavby nebo její změny. Pro výkon ostatních odborných činností uvedených v AZ ve znění pozdějších předpisů, pak platí, že AO má prokázanou odbornou způsobilost. Vymezené dokumenty z této činnosti mají charakter veřejných listin; ty pak musí AO označit autorizačním razítkem a vlastnoručním podpisem. Dokumenty opatřené autorizačním razítkem musí být jednoznačně identifikovatelné v prostoru a čase (místo stavby, zákazník, stavebník, datum odevzdání apod.) a vztaženy k příslušnému zápisu v deníku AO ČKAIT.

Rozsah působnosti autorizovaného inženýra – projektanta vymezuje § 18 AZ ve znění pozdějších předpisů.

Autorizovaný inženýr v oboru TZS je v rámci stavby, příslušející oboru jeho autorizace, oprávněn vykonávat i všechny odborné činnosti oboru technika prostředí staveb (TPS) a PO staveb. Přitom je vždy povinen splnit příslušná ustanovení SZ a AZ, ve znění pozdějších předpisů.

Rozsah působnosti autorizovaného technika – projektanta vymezuje § 19 AZ, ve znění pozdějších předpisů.

Autorizovaný technik může vypracovávat příslušné dílčí části dokumentace stavby. Rozumí se tím ucelený díl komplexní dokumentace stavby, náležející oboru autorizovaného technika. Technik autorizovaný v oboru technologická zařízení staveb (TZS) může samostatně vypracovat a předložit ke stavebnímu řízení projektovou dokumentaci stavby, která celá přísluší oboru, pro nějž je autorizován.

Autorizaci podle AZ, ve znění pozdějších předpisů, musí mít autorizovaný inženýr – projektant pro obor technologická zařízení staveb (TZS), který je oprávněn vykonávat a provádět níže uvedené vybrané a další odborné činnosti a vypracovávat u staveb s převažující technologickou částí:

• územně plánovací dokumentace, územní studie a dokumentace pro vydání územního rozhodnutí (záměr);
• projektovou dokumentaci staveb;
• statické a dynamické výpočty staveb;
• stavebně technické nebo inženýrské průzkumy;
• zkoušení a diagnostiku staveb;
• vydávat odborná stanoviska;
• odborné vedení provádění staveb;
• provádět geodetická měření pro projektovou činnost;
• vykonávat autorský dozor (AD) nebo technický dozor nad prováděním stavby;
• zastupovat stavebníka při územním, stavebním řízení nebo řízení k vydání kolaudačního souhlasu.

Autorizaci podle AZ, ve znění pozdějších předpisů nemusí mít projektant TZSp, který vypracovává:

• dokumentaci staveb nevyžadující stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu;
• výrobní a montážní;
• dokumentaci pro užívání stavby;
• dokumentaci pro uvedení do provozu;
• dokumentaci skutečného provedení stavby.

Je potřebné, aby si AO TZSp uvědomovala, jaký rozsah odpovědnosti na sebe přejímá osoba, která vykonává vybrané činnosti ve výstavbě. Odpovědnost, kterou AO TZSp svým pověřeným výkonem vůči klientovi i společnosti přejímá, se týká nejen veškerých fází plánovací a projektové činnosti, provádění staveb, ale i činností souvisejících, zejména výkonu autorského dozoru (AD) nad souladem prováděné stavby s ověřenou projektovou dokumentací. Tento rozsah vyplývá z odpovědnosti podle zvláštních předpisů o odpovědnosti občanskoprávní a předpisů o odpovědnosti správní, ale i obecných předpisů, včetně odpovědnosti trestní, s výkonem činnosti AO bezprostředně spjaté. Ustanovení o odpovědnosti fyzických osob je potvrzeno a posíleno také obecnými ustanoveními občanského zákoníku, neboť předmět podnikání může obchodní společnost vykonávat pouze prostřednictvím osob, které jsou k tomu oprávněny. Zanedbáním profesních povinností se může AO TZSp dopustit škod i obecného ohrožení.

AO TZSp musí vyvíjet úsilí, aby u vlastnoručně vypracované projektové dokumentace pro stavební povolení vykonávala AD, a to jak ve fázi vypracování projektové dokumentace pro provedení stavby, pokud ji sám nezpracovává, tak i při realizaci stavby, zkouškách a uvádění stavby do zkušebního a předčasného provozu a užívání. Pokud si vysloveně stavebník vymíní, že tyto činnosti u AO TZSp nesjedná, pak je třeba tento stav dokumentem zachytit a upozornit jej na nebezpečí s tím pro něj spojená. Zprostit se odpovědnosti se bude moci AO TZSp jen při splnění výše uvedeného předpokladu. U staveb financovaných z veřejných prostředků je povinností stavebníka autorský dozor zajistit.

2.4.2 Chráněná práva

Stavebním zákonem, ve znění pozdějších předpisů, a jeho prováděcími předpisy jsou chráněna také práva osob, která by mohla být dotčena výstavbou. Proto jsou v plném rozsahu a způsobem stanoveným předpisy účastníky příslušných správních řízení, nebo musí být o stavebním záměru prokazatelně informováni. Ochrana jejich zájmů podle rozhodnutí stavebních úřadů se musí projevit také v procesu projektování v příslušných druzích dokumentace.

Zvláštní pozornost si zaslouží právní ochrana projektové dokumentace stavby nebo částí takové dokumentace, jako díla na straně jedné a práce s prvky chráněnými autorským právem nebo průmyslovými právy v procesu projektování na straně druhé. V procesu projektování, při zpracování projektové dokumentace stavby a při souvisejících činnostech přichází v úvahu ochrana podle autorského zákona č. 121/2000 Sb., zákona o vynálezech a zlepšovacích návrzích č. 527/1990 Sb., zákona o ochraně průmyslových vzorů č. 207/2000 Sb. a zákona o užitných vzorech č. 478/1992 Sb., vše ve znění pozdějších předpisů.

Pokud se v procesu projektování, při zpracování projektové dokumentace stavby nebo v souvisejících činnostech AO TZSp střetnou zejména s problémy patentové ochrany, ale i s jinými problémy ochrany průmyslových práv nebo autorského práva, pak je vždy účelné přizvat k jejich řešení příslušné odborníky – specialisty.

3 POSTUPY AUTORIZOVANÝCH OSOB (AO)

3.1 DOKUMENTACE VE FÁZI PŘEDPROJEKTOVÉ PŘÍPRAVY STAVBY

3.1.1 Příprava zakázky

Postup 3.1.1 řeší analýzu problémů, formulace úkolu a obstarání podkladů, souvisejících s požadavkem na přípravu projektového řešení stavby podle požadavků a představ zákazníka. S výjimkou jasně definovaných podkladů je vypracování zadání většinou již součástí řešení vlastního úkolu.

Proces řeší zpracování podkladů stavby ve fázi předprojektové přípravy, zahrnující podle velikosti a složitosti stavby různé analýzy, sloužící stavebníkovi k ověření jeho investičního záměru. Cílem je definovat stavbu a její základní technické, technologické a provozní parametry v podrobnostech, nutných pro rozhodnutí z hlediska koncepční varianty řešení, umístění, provedení, ekonomie a dalších souvislostí. Analýzy, popř. různé stupně investičních záměrů, zpracovává stavebník, popř. projektant na základě podkladů předaných zákazníkem/stavebníkem.

Proces řeší většinou návrh a vývoj technologických staveb. Jedná se o náročné výrobní podniky, provozy, energetická a hutnická zařízení a další obdobná díla. Cílem je nalézt nejlepší technické a technologické řešení a jeho základní technicko-ekonomické parametry v podrobnostech, nutných pro rozhodnutí z hlediska budoucího provádění a možnosti dosáhnout vytčeného cíle.

Bude-li se jednat o procesy a činnosti velkého rozsahu nebo významu či náročnosti, kdy stavebníkem bude například zahraniční subjekt, nebo se bude uvažovat s účastí zahraničních zhotovitelů, setká se projektant asi s požadavky programu UNIDO. Tato organizace ve svém manuálu detailně uvádí obsah a rozsah studie možností (Opportunity Study), předběžné studie proveditelnosti (Pre-feasibility Study) nebo studie proveditelnosti (Feasibility Study).

Vstupem do postupu 3.1.1 je záměr stavebníka, formulovaný v poptávce nebo návrhu na smluvní ujednání.

V rámci postupu se provádí:

• vyhodnocení a odsouhlasení cílových představ a mezních podmínek se stavebníkem;
• koordinace profesí a zapracování profesních požadavků;
• vyřešení podstatných tvůrčích, technických, technologických a provozních, stavebně fyzikálních a ekonomických vazeb a vztahů;
• předběžné projednání s úřady, třetími osobami a organizacemi za účelem získání jejich kladného stanoviska k uvažované stavbě;
• součinnost při přípravném řízení z hlediska stavebního práva;
• shrnutí dosažených předchozích výsledků;
• předběžný odhad investičních nákladů;
• postupné ověřování, konzultace a validace návrhu;
• analýza základních provozně technických, provozních a tvůrčích problémů, které mají být dokumentací řešeny, a obhlídka staveniště;
• návrhy na případné přizvání odborníků, formulace jejich úkolů, funkcí a odpovědností;
• specifikace podkladů a průzkumů nutných pro zpracování zakázky;
• shrnutí výsledků a závěry;
• analýza základních finančních a právních problémů, včetně posouzení vlivů na životní prostředí;
• analýza požadavků a podkladů stavebníka;
• obstarání příslušných nezbytných podkladů;
• sestavení časového postupu, prostorového a funkčního programu;
• prověření stavu staveniště, okolí a vazeb;
• stanovení způsobu konzultace návrhu řešení a spoluúčasti stavebníka na řešení;
• vypracování podkladů ve fázi předprojektové přípravy v potřebném rozsahu tak, aby dala celkový obraz budoucího díla, tvořila dostatečný rámec a určovala strukturu pro zpracování dokumentace v dalších fázích činnosti a tvořila podklad pro dokumentaci pro územní řízení a pro projektovou dokumentaci pro stavební řízení.

Tato dokumentace obsahuje obvykle podle povahy záměru i variantní řešení, řeší vztah k okolní krajině, závěry z marketingu, technicko-ekonomické řešení, návrh technologických procesů a systému jejich řízení, materiálové vstupy a zdroje pro realizaci stavby a pro užívání stavby, jako jsou suroviny, energie, popisuje prostředí stavby, inženýrské sítě, dopravní obslužnost, technické a environmentální souvislosti a řešení, začlenění stavby do jiných organizačních struktur, nároky na personál při výstavbě i užívání stavby, finanční analýzu a analýzu rizik.

Výstupem postupu 3.1.1 je zpracovaná dokumentace se základní koncepcí, která se mnohdy stává podkladem nebo i součástí nabídky, v případě její úspěšnosti součástí návrhu smlouvy o dílo na projektovou přípravu stavby, včetně rámcového stanovení dosažitelných a měřitelných výsledků práce.

Výstup postupu slouží pro rozhodnutí stavebníka o tom, zda je vhodné investiční záměr realizovat a zda má reálný předpoklad dosáhnout definovaných cílů. Stává se vstupním podkladem pro vypracování dokumentace dalšího stupně a pro uzavření smlouvy o dílo na tuto dokumentaci. Může také dát podnět k přepracování návrhu dokumentace stavby s novými podklady, či zastavení prací.

3.1.2 Studie stavby, návrh řešení stavby

Rozsah podkladů z předprojektové přípravy uvádějí pro jednotlivé profese TZS metodické pokyny, označené MP 1.5.X.

Rámcový obsah těchto dokumentací lze rovněž nalézt v aktualizovaných pomůckách MP 1 a MP 2.

3.1.3 Dokumentace pro vydání územního rozhodnutí

Postup 3.1.3 řeší zpracování dokumentace k žádosti o územní rozhodnutí (DÚR), jejíž skladba je uvedena v příloze č. 1–7 popř. 8–11 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, a v odpovídající míře platí i u veřejnoprávní smlouvy a územního opatření. Stavební úřad může v konkrétním případě při umístění stavby souhlasit s omezením rozsahu dokumentace s ohledem na charakter stavby, její umístění a její vliv na území. Tuto dokumentaci řadíme do předprojektové přípravy stavby.

Vstupem postupu 3.1.3 je dokumentace zpracovaná při přípravě zakázky (viz kap. 3.1.1) a studie stavby, návrhy řešení stavby (viz kap. 3.1.2). Podle stavebního zákona lze umísťovat stavby, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území jen na základě nástrojů územního plánování. Územní rozhodnutí a územní souhlas (zjednodušený postup podle SZ, nahrazující územní rozhodnutí) jsou nástroje územního plánování. Vydává jej stavební úřad na základě územního řízení nebo zjednodušeného územního řízení. Územním rozhodnutím stavební úřad schvaluje navržený záměr a stanoví podmínky pro využití a ochranu území, podmínky pro další přípravu a realizaci záměru, zejména pro projektovou přípravu stavby. Bez vypracování a doložení dokumentace záměru pro územní řízení nelze požádat příslušný stavební úřad o zahájení územního řízení a získat územní rozhodnutí. Kladné územní rozhodnutí umožňuje stavebníkovi pokračovat v zabezpečení projektové dokumentace k žádosti o stavební povolení ve fázi projektové přípravy stavby (viz kap. 3.2.1).

Územní řízení k získání rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení se obvykle zahajuje na písemný návrh žadatele, který je doložen dokumentací záměru a doklady, stanovenými SZ, ve znění pozdějších předpisů. Získání takových dokladů může vyvolat potřebu připravit v předstihu dokumentaci pro zvláštní jednání s orgány veřejné správy nebo pro správní řízení. Příkladem může být získání stanoviska příslušného úřadu jako výsledku posuzování vlivu na ŽP, jedná-li se o technologické stavby, které svým charakterem a rozsahem mohou významně ovlivnit okolní ŽP. Stanoví také podmínky k zajištění ochrany stavby před škodlivými vlivy a účinky.

Účastníkem územního řízení o umístění stavby je žadatel a dále osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám nebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být územním rozhodnutím přímo dotčeno. Účastníkem je vždy také obec a ten, komu zvláštní právní předpis toto postavení přiznává.

Stavební úřad v územním řízení posoudí návrh především z hlediska péče o ŽP a potřeb požadovaného opatření v území a jeho důsledků. Posoudí stanoviska dotčených orgánů státní správy a vyjádření nebo námitky účastníků řízení. Podkladem pro vydání územního rozhodnutí je územně plánovací dokumentace.

Uspořádání, obsah a rozsah dokumentace záměru, přikládané k žádosti o vydání rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení

Dokumentace pro vydání územního rozhodnutí stavby obvykle přebírá údaje z ostatní dokumentace předprojektové přípravy stavby, ale zároveň ji doplňuje a plní současně funkci návrhu komplexního řešení stavby.

Obsah a rozsah dokumentace k žádosti o vydání rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení je rozpracován v aktualizované pomůcce MP 1 Projektová činnost.

Obsah a rozsah dokumentace k žádosti o vydání rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení (DÚR) nebo rozhodnutí o změně využití území a o změně vlivu užívání stavby na území je v příloze č. 1 až 7 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů. Hlavní části této dokumentace tvoří:

A. Průvodní zpráva
B. Souhrnná technická zpráva
C. Situační výkresy
D. Dokumentace objektů
K dokumentaci se přikládá dokladová část.

Pro technologické stavby je postup podle MP 1 totožný; dále se jen uvádí obsahová část, zaměřená na TZS.

Základní údaje o provozu, popřípadě výrobním programu a technologii:

• popis navrhovaného provozu, případně výrobního programu;
• předpokládané kapacity;
• popis technologií, výrobního programu, popřípadě manipulace s materiálem, vnitřního i vnějšího dopravního řešení, systému skladování a pomocných provozů;
• návrh řešení dopravy v klidu;
• odhad potřeby materiálů, surovin;
• řešení likvidace odpadů nebo jejich využití (recyklace apod.), řešení likvidace splaškových a dešťových vod;
• odhad potřeby vody a energií pro výrobu;
• řešení ochrany ovzduší;
• řešení ochrany proti hluku;
• řešení ochrany stavby před vniknutím nepovolaných osob.

Výstupem postupu 3.1.3 je dokumentace záměru, přikládaná k žádosti o vydání územního rozhodnutí.

3.2 DOKUMENTACE VE FÁZI PROJEKTOVÉ PŘÍPRAVY STAVBY

3.2.1 Projektová dokumentace pro vydání stavebního povolení

Postup 3.2.1 řeší zpracování projektové dokumentace předkládané podle § 110 odst. 2 písm. b) SZ k žádosti o stavební povolení, podle § 105 odst. 5 SZ k ohlášení stavby uvedené v § 104 odst. 2 písm. a) až e) SZ, nebo k předložení veřejnoprávní smlouvy podle § 116 a k oznámení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora podle § 117 odst. 2 SZ v rozsahu a podrobnostech podle vyhlášky č. 499/2006 Sb. o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů.

Vstupem do postupu 3.2.1 je dokumentace záměru podle kap. 3.1.3. Není-li tento stupeň dokumentace vypracován, je pak vstupem do postupu zadání stavebníka a příslušná smlouva o dílo. Projektovou dokumentaci stavby přikládá stavebník k žádosti o stavební povolení ve skladbě dané prováděcí vyhláškou ke stavebnímu zákonu. Obsahové náležitosti stavebního povolení stanoví prováděcí právní předpis.

Projektová dokumentace může být považována někdy i za formu projektové dokumentace pro provádění stavby. Podle této dokumentace může být stavba provedena, nenařídí-li stavební úřad vypracování dokumentace pro provádění stavby, což může vyhovět zejména pro menší a jednodušší stavby. Cílem projektové dokumentace je definovat stavbu a její základní technicko-ekonomické parametry v podrobnostech, nutných pro vydání stavebního povolení v souladu s platnými dokumenty příslušné lokality (regulační plán, územní rozhodnutí, územní souhlas, veřejně právní smlouva, či podmínky územně plánovací informace) a v souladu s obecně závaznými právními předpisy. Zpracování dokumentace zajišťuje AO (hlavní projektant) se svými spolupracovníky.

Předpis předpokládá, že současně se stavebním povolením může stavební úřad vyžádat předložení podrobnější dokumentace ještě před zahájením stavby, potřebné ke kontrole dodržení podmínek pro provedení stavby. U staveb obsahujících technologická zařízení, u nichž je třeba ověřit způsobilost k bezpečnému užívání, může stavební úřad uložit ve stavebním povolení provedení zkušebního provozu.

Vstupem postupu je provedená příprava zakázky v rozsahu návrhu řešení. Úloha AO spočívá především v převzetí komplexní odpovědnosti z hlediska ochrany veřejného zájmu za práci svou i ostatních osob, které se na zakázce podílejí. Tuto odpovědnost přebírá především výkonem soustavného dohledu nad zpracováním, koordinací činnosti dalších AO a kontrolou v závěru prací.

V příloze č. 5.1 A této MP 1.5 je uvedena skladba požadované projektové dokumentace.

Výstupem postupu 3.2.1 je projektová dokumentace předkládaná k žádosti o stavební povolení, k ohlášení stavby nebo k předložení veřejnoprávní smlouvy a k oznámení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora. Po vydání stavebního povolení se stává projektovou dokumentací, ověřenou ve stavebním řízení (viz MP 1 a MP 2).

Projektová dokumentace musí vždy obsahovat části A až E členěné na jednotlivé položky s tím, že rozsah jednotlivých částí musí odpovídat druhu a významu stavby, stavebně technickému provedení, účelu využití, vlivu na životní prostředí a době trvání stavby.

3.2.2 Projektová dokumentace pro provádění stavby

Postup 3.2.2 řeší zpracování projektové dokumentace pro provádění stavby do úrovně, umožňující stavebníkovi provádění stavby a ke kontrolním prohlídkám. Navazuje a rozpracovává předchozí stupeň projektové dokumentace k žádosti o stavební povolení. Vypracovává se, pokud povinnost jejího vypracování vyplývá z územního rozhodnutí (§ 92 SZ). Tuto projektovou dokumentaci může vypracovat jen AO; činnost spadá mezi vybrané činnosti ve výstavbě. Tato dokumentace musí být podle § 92 SZ ale zpracována vždy u stavebních záměrů podle § 103 odst. 1 písm. e) bodů 4 až 8 (nadzemní a podzemní komunikační vedení sítí elektronických komunikací, distribuční soustava v elektroenergetice ev. v plynárenství, rozvodné tepelné zařízení a vedení sítí veřejného osvětlení).

Vstupem do postupu 3.2.2 je projektová dokumentace podle 3.2.1 této MP 1.5, která byla podkladem pro vydání stavebního povolení se splněnými podmínkami stavebního úřadu a veřejnoprávních orgánů, stanovenými pro úpravu této projektové dokumentace ve stavebním povolení nebo certifikátu, vydaném autorizovaným inspektorem.

V rámci postupu se provádí vypracování projektové dokumentace pro provádění stavby. Dokumentaci zajišťuje stavebník buď na základě povinnosti uložené mu územním rozhodnutím podle § 92 odst. 1 SZ, nebo z vlastní iniciativy. Dokumentace je v tom případě využívána pro kontrolní prohlídky. Její rozsah lze však upravit, musí odpovídat druhu a významu stavby, jejímu umístění stavebně technickému provedení, účelu využití, vlivu na ŽP a době trvání stavby. Zpracovávají se pouze ty části dokumentace pro provádění, které nejsou dostatečně definovány pro provedení projektovou dokumentací pro stavební řízení, nebo pro zkrácené stavební řízení.

Z vlastní iniciativy zajišťuje stavebník tuto dokumentaci např. chce-li mít kvalitnější podklady pro specifikaci dodávky, pro výkon dozoru nad prováděním nebo pro výběr zhotovitele, v tom případě rozšířenou o podrobný výkaz výměr, eventuelně položkový rozpočet. Efektivnost jejího zpracování je ale nižší, protože bez spolupráce se zhotovitelem nelze řešit podrobnosti, vyplývající z jeho technologických postupů.

Zpracování dokumentace pro provádění stavby je podle § 158 SZ činností vybranou, musí být tedy zpracována AO. Je žádoucí, aby tuto dokumentaci zpracovala tatáž autorizovaná osoba, která zpracovala dokumentaci předchozího stupně. Pokud tomu tak není, je v zájmu stavebníka zajistit dohled nad jejím zpracováním prostřednictvím autorského dozoru.

Projektová dokumentace pro provádění stavby, nazývaná také často realizační dokumentace, rozpracovává předchozí stupeň projektové dokumentace nejen do úrovně umožňující vlastní realizaci stavby, ale stává se i podkladem pro navazující inovace, racionalizace a změny dokončené stavby.

Příloha č. 13 vyhlášky č. 499/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, specifikující rozsah a obsah dokumentace pro provádění stavby, je využívána i při zpracování příslušné dokumentace, jenž je součástí zadávacích podmínek (§ 92 ZZVZ) v souladu s vyhláškou č. 169/2016 Sb. , o stanovení rozsahu dokumentace veřejné zakázky na stavební práce a soupisu stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr, ve znění vyhlášky č. 405/2017 Sb. Výše uvedená příloha č. 13 je podkladem pro zadávací podmínky podle zákona o zadávání veřejných zakázek č. 134/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

V průběhu zpracování a při dalším využití plní projektová dokumentace pro provádění stavby zejména následující funkce:

• umožňuje provádění stavby;
• je podkladem pro výběr a smluvní zabezpečení provádění díla zhotovitelem nebo zhotoviteli, pro objednávání zařízení a výrobků, zadávání prací a služeb dodavatelům;
• je podkladem pro zpracování výrobní dokumentace a průvodní technické dokumentace nestandardních výrobků a zařízení, pro zpracování montážní dokumentace na staveništi a dokumentace o nestandardních výrobcích a pracích na staveništi, požadované příslušnými právními předpisy;
• vyjmenovává stanovené výrobky podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů;
• je podkladem pro vypracování POV;
• slouží stavebníkovi k výkonu kontrolních činností, dohledu a dozorů, jako podklad k uvedení stavby do provozu, k pořízení dokumentace skutečného provedení stavby, k povolení užívání, k provozování stavby a využití pro navazující inovace stavby nebo jejích částí;
• je podkladem pro případná změnová řízení.

Ve vyhlášce č. 499/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, došlo také k rozšíření 9 příloh na 16 a ke změnám v jejich číslování. Příloha č. 8 stanoví rozsah a obsah dokumentace pro vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení, příloha č. 12 stanoví rozsah a obsah projektové dokumentace pro ohlášení stavby uvedené v § 104 odst. 1 písm. a) až e) SZ, nebo pro vydání stavebního povolení, příloha č. 13 stanoví rozsah a obsah dokumentace pro provádění stavby, příloha č. 14 stanoví rozsah a obsah dokumentace skutečného provedení stavby, příloha č. 15 stanoví náležitosti dokumentace pro bourání staveb, příloha č. 16 stanoví náležitosti a způsob vedení stavebního deníku.

Projektová dokumentace pro provádění stavby v technologické části dokumentace je obvykle tvořena souhrnnou částí na úrovni složky pro každý jednotlivý provozní celek a provozní soubor. Technická zpráva se zpracovává ve stejné skladbě a členění jako projektová dokumentace pro stavební povolení, z níž příslušné údaje přebírá s tím, že se:

• zpřesňují, doplňují a zdůvodňují veškeré údaje a odchylky oproti ověřené projektové dokumentaci;
• zdůvodňují a zpřesňují technická, konstrukční, materiálová nebo dispoziční řešení;
• případně stanoví zvláštní podmínky pro provádění, montáž nebo technologické postupy.

Pro práce na této projektové dokumentaci je významná také potřeba předávání dílčích projektových výsledků, obvykle mezi zpracovateli provozních souborů a stavebních děl, podkladů pro výpočty, pro energetické a jiné rozvody apod., a to i mezi různými subjekty podílejícími se na těchto pracích.

Součástí projektové dokumentace pro provádění stavby není dokumentace pro pomocné práce, výrobně technická dokumentace a dokumentace výrobků dodaných na stavbu. Pokud je pro stanovení podrobností nutná některá z výše uvedených dokumentací, musí být tento požadavek uveden v projektové dokumentaci pro provádění stavby.

Projektová dokumentace pro provádění stavby poskytuje také informace pro základní úroveň plánování, pro operativní řízení a sledování rozpracovanosti díla, kontrolní činnosti a provádění operativních zásahů v zájmu odstraňování odchylek od plánovaného stavu.

Oprávnění k vypracování projektové dokumentace pro provádění stavby má jen AO.

Dokumentace se zpracovává podle společných zásad samostatně pro jednotlivé stavby (pozemní a inženýrské), případně provozní (technologické) soubory, pokud se ve stavbě vyskytují a vycházejí z projektové dokumentace ověřené ve stavebním řízení.

V každé části je:

• Technická zpráva
  Zpracovává se ve stejné skladbě a členění jako v projektové dokumentaci pro povolení stavby, z níž příslušné údaje přebírá s tím, že se:
  • zpřesňují, doplňují a zdůvodňují veškeré údaje a odchylky oproti ověřené projektové dokumentaci;
  • zdůvodňují a zpřesňují technická, konstrukční, materiálová nebo dispoziční řešení;
  • případně stanoví zvláštní podmínky pro provádění, montáž nebo technologické postupy.
• Výkresová část
  Zpracovává se v měřítku přiměřeném jejich účelu (obvykle 1 : 50):
  • výkresová dokumentace;
  • výkresy podrobností (detailů) zobrazují pro dodavatele závazné, nebo tvarově složité konstrukce (prvky), na které klade projektant zvláštní požadavky a které je nutné při provádění stavby respektovat;
  • legendy doplňují výkresy jen v nezbytném rozsahu o údaje, které nelze vyjádřit graficky.

• Výpočty
  • zpracovávají se v potřebném rozsahu a kontrolovatelné formě. Výpočty jsou součástí dokumentace a připojují se jako doklady ve dvou vyhotoveních.

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že projektová dokumentace pro provádění stavby se člení na:

Stavební objekty

Inženýrské objekty

Technická nebo technologická zařízení

Dokumentace pro Technická nebo technologická zařízení se zpracovává podle svého rozsahu a charakteru v samostatných částech:

1. Technická zpráva

2. Výkresová část

3. Seznam strojů a zařízení

Dokumentace každého z provozního souborů (PS), popř. dílčích provozních souborů, obsahuje také zejména:

• označení a název PS, dílčího PS;
• údaje o osobě odpovědné za zpracování dokumentace;
• údaje o styčných místech s jinými PS, dílčími PS a návaznostmi na jiná zařízení, provozy, sítě, budovy;
• podrobné položkové rozpočty, pokud je jejich zpracování dohodnuto s objednatelem, nebo je potřebné pro vnitřní potřebu zhotovitele;
• údaje o vyhrazených technických zařízeních a stanovených výrobcích.

Rozsah a obsah projektové dokumentace staveb podle vyhlášky o dokumentaci staveb vztahující se k PS je uveden dále v této MP 1.5.

K obsahu projektové dokumentace pro provádění stavby je účelné připojit ještě následující vysvětlující poznámky:

• součástí této dokumentace stavby není dokumentace výrobní, dokumentace dílenská, dokumentace montážní, dokumentace průvodní technická, ani dokumentace zařízení staveniště. Tyto druhy dokumentace na předmětnou dokumentaci stavby navazují, nebo s ní jinak souvisejí. Do projektové dokumentace pro provádění stavby může být zahrnuta dokumentace k vyzkoušení, průkazům, převzetí a užívání stavby;
• pro zpracování projektové dokumentace pro provádění stavby používají její zpracovatelé v určitých oborech a pro určité druhy staveb řadu standardů různé úrovně;
• změnovým řízením na úrovni managementu stavby při provádění stavby procházejí povinně ty části projektové dokumentace pro provádění stavby, které jsou uplatňovány jako podklad pro příslušný systém managementu stavby, nebo jsou předávány stavebníkovi pro jiné účely;
• se změnovým řízením souvisí také management rizik. Na úrovni projektové dokumentace pro provádění stavby mají být ošetřena dříve přijatá rizika, definovaná již v předchozím stupni dokumentace stavby, s cílem jejich snížení;
• způsob a postupy práce na projektové dokumentaci pro provádění stavby jsou do značné míry ovlivněny způsoby řízení provádění stavby. Ovlivněny jsou také volbou technologie projektování, započatou zpracováním dokumentace pro územní řízení.

Výstupem postupu 3.2.2 je projektová dokumentace pro provádění stavby.

3.3 DOKUMENTACE VE FÁZI PROVÁDĚNÍ A PROVOZOVÁNÍ STAVBY

3.3.1 Dokumentace pro uvedení stavby do provozu

Postup 3.3.1 řeší zpracování dokumentace pro provedení zkoušek, průkazů, uvedení do provozu, předání a převzetí a pro zahájení užívání stavby.

Vstupem do postupu 3.3.1 je zpracovaná projektová dokumentace ověřená ve stavebním řízení a projektová dokumentace pro provádění stavby.

V rámci postupu se provádí vypracování dokumentace pro uvedení stavby do provozu a pro získání kolaudačního souhlasu k jejímu trvalému užívání. Na zpracování této dokumentace se obvykle podílí většina účastníků výstavby, podle zvoleného způsobu provádění. Praktické řešení vychází z projektové dokumentace ověřené ve stavebním řízení a z projektové dokumentace pro provedení stavby. V nich má být rozpracování dokumentace natolik zřejmé, aby se stalo spolu s ostatními podklady a doklady zadáním pro vlastní zpracování dokumentace pro uvedení stavby do provozu a pro zahájení užívání stavby.

Dokumentace pro uvedení stavby do provozu a pro zahájení užívání někdy bývá již součástí projektové dokumentace pro provádění stavby, nebo je zpracována samostatně, jako dokumentace svého druhu.

Ta obsahuje požadavky pro provedení individuálních zkoušek strojů a zařízení, komplexních a garančních zkoušek, zkušebního a garančního provozu a k zpracování provozní dokumentace a zásad provozování stavby.

Součástí tohoto stupně dokumentace mohou být také postupy pro spuštění technologických linek a celků, a to buď pouze pro první uvedení do provozu, nebo pro každé spouštění po provozní odstávce, případně obdobně i pro odstavení linek a celků z provozu. V této fázi v časovém úseku mezi ukončením provádění a začátkem užívání probíhá vyzkoušení a průkazy, dokumentační zachycení skutečného stavu. Na základě komplexního vyzkoušení dochází k předání a převzetí technologických celků a stavby uživateli; většinou návazně následuje zkušební provoz a prokázání projektovaných parametrů garančními zkouškami.

Rozsah dokumentace pro tuto fázi výstavby bude vždy specifický podle toho, jaká jsou stanovena kritéria, o jaký druh a složitost stavby a technologického zařízení se jedná, jaký druh technologických procesů v ní probíhá, jaké jsou stanoveny cíle i jaké jsou vztahy mezi účastníky výstavby. Tato pomůcka nerozpracovává všechny možné formy dokumentace pro povolení užívání, vypracovávané zejména vyššími dodavateli nebo formou kompletované dodávky. Vychází jen z nejčastějšího vztahu zajišťování investorským způsobem, pro něhož je partnerem v této oblasti projektant.

V průběhu zpracování a při dalším využití plní tato dokumentace pro daný soubor zařízení zejména následující funkce:

• ujasnění rozsahu a obsahu činností k prokázání dosažení stanovených cílů;
• stanovení podmínek k dosažení těchto cílů;
• umožnění zkontrolování dokumentů o kvalitě v dosavadní přípravě a realizaci;
• ujasnění vztahů k obecně závazným předpisům a k ochraně veřejných zájmů;
• stanovení podmínek pro uvádění do provozu (včetně vyhrazených technických zařízení);
• stanovení náběhové křivky pro výrobní zařízení;
• stanovení požadavků na průvodní dokumentaci k výrobkům;
• stanovení programu a rozsahu kontrol, měření, inspekcí a zkoušek;
• stanovení požadavků na kvalitu a úplnost dokladů ze zkoušek a průkazů;
• stanovení podmínek ke snížení technických a technologických rizik;
• stanovení bezpečnostních a protipožárních podmínek;
• stanovení účelu a technických podmínek pro individuální vyzkoušení a jeho průběh;
• stanovení účelu a technických podmínek pro přípravu pro komplexní vyzkoušení a komplexní vyzkoušení a jeho průběh;
• stanovení účelu a technických podmínek pro zkušební provoz a jeho průběh;
• ujasnění podmínek pro předání a převzetí;
• ujasnění podmínek pro povolení k předběžnému a k trvalému provozu;
• stanovení technických podmínek pro garanční zkoušky k prokázání parametrů;
• stanovení technických podmínek, souvisejících se záruční lhůtou;
• umožnění sběru, zpracování a přenosu informací k rozhodovacím prostředkům.

Pro předání stavby do užívání jsou stanoveny také veřejnoprávní podmínky. Ty jsou stanoveny v souladu s právními předpisy pro výstavbu při správních řízeních, podmiňujících předání a převzetí stavby nebo její části do zkušebního, předčasného užívání a do trvalého provozu. Rozhodujícím podkladem pro posouzení dodržování stanovených podmínek je kromě projektové dokumentace ověřené ve stavebním řízení nebo při povolení změny před jejím dokončením i dokumentace skutečného stavu. Tuto dokumentaci zpracovává projektant na základě výsledků úprav zařízení, ke kterým došlo v průběhu jejich provádění, zkoušek a průkazů. K tomu slouží i dokumentace této fáze výstavby, určující i obvykle plynulý přechod od komplexního vyzkoušení do zkušebního provozu, která je potřebná k získání kolaudačního souhlasu od stavebního úřadu.

Dokumentace skutečného provedení stavby

Dokumentace skutečného provedení stavby zachycuje odchylky, k nimž došlo při realizaci stavby. Dokladuje, zda stavba byla provedena podle ověřené projektové dokumentace ve stavebním řízení a podle projektové dokumentace pro provádění stavby (pokud se zpracovává), nebo zda v průběhu výstavby došlo k podstatnějším odchylkám, vyžadujícím změnové řízení před dokončením stavby. Ve výkresové části obsahuje i základní schémata, dokladující účel a úroveň navrhovaného výrobního procesu. Také dispozice a umístění hlavních strojů a zařízení a způsob jejich zabudování (půdorysy, řezy zpravidla v měřítku 1 : 100). Je využívána pro vydání kolaudačního souhlasu k užívání dokončené stavby. K tomuto řízení, je-li to účelné, může být projektant přizván stavebním úřadem. Stručný rozsah a obsah dokumentace skutečného provedení technologické stavby je dále v této MP 1.5. Rozsah a obsah dokumentace skutečného stavu stavby je uveden v příloze č. 14 vyhlášky č. 499/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Nepodstatné odchylky od ověřené dokumentace nebo ověřené projektové dokumentace jsou specifikovány v § 118 odst. 7 SZ.

Smluvní vztah mezi stavebníkem a projektantem je závislý od zvoleného způsobu výstavby. Je-li tento vztah vytvořen i pro fázi uvádění stavby do provozu, je účelné, aby se projektant účastnil všech zkoušek a průkazů, definovaných v jím zpracované dokumentaci.

Výstupem postupu 3.3.1 je dokumentace k užívání stavby, tj. v podstatě k uvedení stavby do provozu, zahrnující i dokumentaci skutečného provedení stavby, která je přikládána k žádosti o vydání kolaudačního souhlasu stavebním úřadem.

3.3.2 Dokumentace pro užívání a provozování stavby

Postup 3.3.2 řeší zpracování dokumentace pro užívání a provozování stavby, její údržby a změny dokončené stavby.

Vstupem do postupu 3.3.2 je zpracovaná dokumentace předchozích stupňů. V rámci postupu se provádí vypracování dokumentace pro provozování stavby, její údržby a podchycování změn dokončené stavby i jako podklad k budoucím inovacím a renovacím. Bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, zařízení a nářadí jsou stanoveny NV č. 378/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, včetně rozsahu požadované průvodní dokumentace, tj. pasportů od jednotlivých strojů a zařízení (viz kap. 5.2).

Na zpracování dokumentace k užívání stavby, označované také jako provozní dokumentace, se obvykle podílí většina účastníků výstavby, podle zvoleného způsobu provádění. Řešení z předchozích stupňů dokumentace má být natolik určující, aby se stalo zadáním pro vlastní zpracování provozní dokumentace. Někdy bývá již součástí dokumentace k povolení užívání stavby, nebo je častěji vypracována samostatně, jako dokumentace svého druhu. V odůvodněných případech bývá navíc samostatně zpracovávána provozní dokumentace i pro každé spouštění po provozní odstávce.

AO se na zpracování této dokumentace již většinou nepodílí, její spoluúčast je však velmi potřebná a vhodná. Provozní dokumentaci si zajišťuje stavebník nejčastěji u zhotovitele stavby. Projektant v předchozích stupních dokumentace by však měl vyspecifikovat její rozsah. Pokud se AO TZSp na zpracování dokumentace k užívání a k provozování stavby i přímo podílí, je jeho činnost výkonem nad obvyklý rámec. Na kvalitu provozní dokumentace je kladen oprávněně vysoký nárok, neboť technologická stavba má svoji efektivnost především z jejího provozování.

Z výše uvedených důvodů je pojednání o provozní dokumentaci věnována v dalším textu patřičná pozornost.

Specifika zpracování provozní dokumentace

Souborně lze poslání dokumentace pro užívání a pro provozování stavby (provozní dokumentace) vyjádřit jako snahu dokumentovat aktuální strukturu stavby v členění podle provozních souborů zařízení, staveb, nebo také strukturu organizačních jednotek a útvarů organizace, v nichž probíhají procesy vedoucí k dosažení cílů stavby. Tuto strukturu je nutné dokumentovat v rozsahu potřebném pro provozování stavby a následné inovace všech úrovní. Je dána i potřebou udržovat aktuální strukturu řízených procesů, které zajistí dosažení cílů stavby a dosahování po dobu životnosti stavby, včetně běžných inovačních procesů, pokud nenabudou úrovně nového projektu spojeného s výstavbou, nebo úrovně změny dokončené stavby.

Při předání a převzetí stavby k běžnému užívání od fáze uvedení stavby do provozu je předávána provozní dokumentace v aktuálním stavu ke dni předání a převzetí. Je povinností uživatele stavby, aby udržoval aktuální stav dokumentace skutečného provedení stavby po celou dobu životnosti stavby v souladu s požadavky SZ č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a dodržoval tak požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, zařízení, přístrojů a nářadí.

Jako specifika lze pro zařazování provozní dokumentace do souboru dokumentace stavby označit následující skutečnosti:

• zařazení provozní dokumentace do projektové dokumentace stavby je netradiční. Většinou je provozní dokumentace z postupu navrhování odsunuta jako záležitost dohody uživatele stavby se zhotovitelem stavby, nebo dokonce s jeho poddodavateli. Vedle cílů obvyklých pro hodnocení stavby je rozhodující dosažení cílů při užívání stavby, věcně i ekonomicky vyjádřených v čase. Postupné zpracování provozní dokumentace se pak musí stát rovnocennou složkou postupu navrhování stavby;
• závislost na organizačním uspořádání organizace uživatele;
• potřeba aktualizace dokumentace skutečného provedení stavby po celou dobu životnosti stavby vyvolává jednak potřebu zpracovat a udržovat také provozní dokumentaci aktuální na vhodných médiích, z nichž lze pořídit aktuální varianty provozních příruček, manuálů a jiných provozních podkladů, ale také potřebu podporovat inovační procesy různých úrovní. Změnová řízení v dokumentaci stavby pro pořízení stavby se často týkají změn inovačních. Využití provozní dokumentace není spojeno pouze s opakovanými produkčními nebo regeneračními procesy (údržbou, obnovou), ale má podporovat také nestandardní řešení, racionalizaci procesů ve spojení s modernizací zařízení a vybavení stavby;
• závislost rozsahu a obsahu provozní dokumentace na druhu stavby a procesů, kterým stavba slouží. V tomto případě nejde o specifika provozní dokumentace. Druh stavby a druhy postupů ovlivňují také jiné části dokumentace stavby. V některých případech může optimalizace provozního využívání stavby značně ovlivnit náklady stavby;
• SZ ani jeho prováděcí předpisy ve znění pozdějších předpisů nepředepisují obsah provozní dokumentace. Provozní dokumentace a její obsah může však být určen i zvláštním předpisem, v němž je stanoven např. provozní, manipulační a havarijní řád, požadavky na ŽP a požadavky k hygieně práce. Obsah musí být promítnut do všech provozních a jiných pravidel.

Úrovně a formy zpracování provozní dokumentace

Počet úrovní zpracování provozní dokumentace je odvislý od velikosti a složitosti stavby, technologického zařízení a od způsobu řízení jejího provozu. Provozní dokumentace bývá zpracována:

• na jediné úrovni celé stavby ve struktuře, která spojuje funkce stavby i její ucelené části;
• na dvou úrovních, považovaných za obvyklé na úrovni stavby, jejíž provoz je současně organizován jako provoz organizace nebo její části, jako je provoz, závod, pobočka, a na úrovni ucelených částí stavby, provozních celků nebo provozních souborů či staveb;
• na více než dvou úrovních, půjde-li o obzvlášť rozsáhlé nebo složité stavby, technologii nebo technologická zařízení.

Provozní dokumentace na úrovni stavby zahrnuje obvykle i dokumentaci, označovanou často jako dokumentace skutečného provedení stavby a provedenou již pro oznámení nebo povolení k užívání, nebo z ní vycházející. Tato dokumentace slouží také pro potřebu inovací aktuálního stavu provozované stavby a další části dokumentace stavby, sloužící vedení organizace nebo organizační jednotky především k managementu, jako je plánování, organizování, operativnímu řízení nebo kontrolingu.

Dokumentace na úrovni jednotky organizační struktury stavby je zpracována jako základní úroveň provozní dokumentace technologických celků, provozních souborů, stavebních děl nebo organizačních útvarů ve formě provozních knih (provozních příruček, provozních manuálů), využívajících příslušné části datové základny organizace a obsahujících vše potřebné k provozování příslušné části stavby.

Obsah provozní dokumentace na úrovni stavby

Pokud je provozní dokumentace zpracována na dvou úrovních, potom dokumentace zpracovaná na úrovní stavby obvykle zahrnuje:

• dokumentaci skutečného provedení stavby zpracovanou k povolení nebo oznámení užívání stavby, určující současně provozní strukturu stavby (viz další podkapitola);
• dokumentaci o systému ochrany veřejných práv;
• provozní řád stavby;
• pravidla krizového provozování stavby;
• pravidla pro dozory nad provozem;
• pravidla pro údržbu a obnovu;
• pravidla pro modernizaci zařízení a racionalizaci procesů;
• pravidla pro účast lidského činitele na provozování.

Pokud je provozní dokumentace, zejména pro menší a jednodušší stavby, zpracována na jediné úrovni, pak je výběr výše uvedených částí dokumentace zpracován do formy provozní knihy (provozního manuálu). Úplná provozní dokumentace je pak uchovávána pro potřeby údržby a inovací stavby a jejích technických a technologických zařízení.

Dokumentace určující provozní strukturu stavby

Tato dokumentace zahrnuje úplnou dokumentaci vypracovanou v průběhu výstavby a dokumentaci skutečného stavu k povolení změny stavby před jejím dokončením, s doklady o všech změnách této dokumentace.

V dokumentaci se zaznamenává také:

• organizační struktura, jako jsou provozní celky a provozní soubory, organizační útvary a další podrobnější členění;
• struktura procesů řízených, řídicích a výrobních v členění podle provozních souborů, staveb a organizačních útvarů, v souladu se strukturou řízení jejího užívání a provozování až do úrovně dílčích činností;
• přiřazení funkcí do této struktury, s vyjádřením nároků na každou z nich.

V souladu s touto dokumentací jsou pak pořízeny výkresy a náčrty pro provozní příručky. Úplná dokumentace je uchovávána rovněž pro potřeby přípravy inovací na úrovni změn dokončené stavby.

Dokumentace systému ochrany veřejných práv

Dokumentace již provozované stavby je dána jejími specifickými potřebami. Obsahuje výběr ustanovení předpisů z oblasti ochrany veřejných práv a souvisejících standardů (norem), vztahujících se k provozované stavbě. Obsahuje dále uspořádané informace o promítnutí příslušných údajů a pravidel do dalších částí provozní dokumentace a o promítnutí příslušných údajů a pravidel do provozních příruček.

Jedná se zejména o ustanovení:

• SZ a souvisejících právních předpisů, ve znění pozdějších předpisů;
• předpisů vztahujících se k bezpečnosti práce a bezpečnosti provozování stavby obecně;
• předpisů vztahujících se k PO stavby;
• předpisů vztahujících se k bezpečnosti výrobků, používaných nebo vyráběných v souvislosti s provozovanou stavbou;
• zvláštních předpisů, vztahujících se k provozovaným stavbám určitých druhů.

Pravidla ekonomického provozování stavby

Pravidla bývají uspořádána do formy provozního řádu stavby a rozlišují:

• standardy průběhu opakovaných postupů a jejich řízení zpracované podrobněji;
• zásady průběhu nestandardních dějů a jejich řízení.

Pravidla mají stanovit podmínky ekonomického provozování takovým způsobem, aby nedošlo k ohrožení zdraví zúčastněných osob, ohrožení majetku, k poškození stavby, zařízení nebo k jejímu nadměrnému opotřebení oproti předpokladům v dokumentaci stavby.

Pravidla krizového provozování stavby

Dokumentace především určuje situace, které přicházejí v úvahu jako krizové, kdy obvykle zahájí činnost krizový management provozu:

• působení vnitřních vlivů provozované stavby (havárií zařízení nebo konstrukcí při provozování, při požárech, při výbuších apod.);
• působení vnějších vlivů (živelních pohrom apod.).

Pravidla dozorů nad provozem

Jedná se obvykle o pravidla pro dozory, dohledy, inspekce a technické prohlídky, zaměřená na všechny technické faktory při provozování stavby a jejího zařízení.

Pravidla lze členit do tří částí:

• pravidla pro externí dozory orgánů veřejné správy mají v souladu s platnými předpisy obsahovat zejména přehled dozorů, které pro provozování příslušné stavby přicházejí v úvahu. Typickým příkladem takového dozoru je soustavný dozor nad zajišťováním ochrany veřejných zájmů, vykonávaný stavebním úřadem, který se týká prakticky všech staveb a je podle SZ, ve znění pozdějších předpisů uplatňován po celou dobu užívání stavby;
• pravidla pro externí a interní inspekce procesů, technických a organizačních struktur se týkají inspekcí prováděných na základě dohod s dodavateli zařízení, jako jejich obchodně technické služby, servis nebo podle interních směrnic podniku prováděných vlastním personálem. Předmětem inspekcí bývá obvykle úroveň procesů při provozování stavby a jejich řízení, způsob namáhání a míra opotřebení částí stavby a zařízení, úroveň a parametry vstupů do procesů a výstupů z nich, kvalifikace a celková úroveň provozního personálu a jeho managementu;
• pravidla pro technické periodické prohlídky stavby, souborů zařízení a konstrukcí, jako jsou technické prohlídky, které mají předejít závadám při užívání a provozování stavby a včasným zásahem snížit náklady na opravy a předejít vzniku škod. Obvykle se zpracovává plán prohlídek s odkazem na typ kontrolního úkonu (vizuální kontrola, měření, zkoušky apod.) a na odpovědnou fyzickou osobu.

Pravidla pro dozory, inspekce a technické prohlídky se aktualizují nejen v souladu se změnami předpisů, prováděnou racionalizací nebo modernizací, ale také v souladu se získanými provozními zkušenostmi. Mezi dozorové orgány patří stavební úřady, odbory ŽP, ČIŽP, hygienické stanice, ČBÚ, Česká obchodní inspekce, Úřad inspekce práce apod.

Pravidla regenerace spojené s modernizací zařízení a racionalizací procesů

Dokumentace stanoví pravidla pro regeneraci, jako je prosté obnovení formou údržby, oprav, popř. výměny dílců zařízení a konstrukcí, ale také pro obnovení technických faktorů, jakým jsou třeba technologické postupy a principy i vstupní technické prvky. Tato pravidla však mají současně podněcovat k optimalizaci těchto faktorů a k racionalizaci příslušných procesů v zájmu dosahování celkové vyšší efektivnosti provozování stavby.

Udržovací práce se obvykle provádějí v souladu s plánem údržby a oprav. Plán údržby a oprav je pak rozpracováván na základní úroveň pro jednotlivé části zařízení. Smyslem technických prohlídek a preventivních oprav je předejít poruchám a haváriím. Přesto je nutné předpokládat také opravy v důsledku poruch. Zkušenosti z poruch a havárií se musí promítat do aktualizovaného plánu údržby a oprav.

Provozní předpisy, které mohou mít charakter standardu, podrobně zpracovaného pro cyklicky opakované procesy, jako je opakovaná výroba nebo služby, nebo jen rámcové děje, musí vždy zahrnovat také pravidla a požadavky, odpovídající příslušným právním předpisům. Jako příklad lze uvést vyhrazená technická zařízení, podléhající státnímu odbornému dozoru nad bezpečností práce. U nich se musí vždy, co do postupů jejich spouštění a užívání i co do kvalifikace obsluhujícího personálu a dozorů, vyhovět požadavkům zákona č. 250/2021 Sb. a jeho prováděcích předpisů, zejména vyhlášky č. 48/1982 Sb., kterou se stanoví základní požadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení a NV č. 101/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Další požadavky na zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou formulovány ve zcela novém zákoně č. 309/2006 Sb., zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů. Poslední novela zákona č. 309/2006 Sb. provedena zákonem č. 250/2021 Sb.

Pravidla pro účast lidského činitele při provozování zařízení a stavby

Tato část dokumentace má stanovit zejména organizační schéma funkcí s uvedením kvalifikačních požadavků na každou z funkcí, včetně manažerů příslušných úrovní, podle zařazení útvarů ve struktuře provozované stavby, a požadavky na další vzdělávání, školení, přezkoušení každé kvalifikační skupiny funkčních míst.

Výstupem postupu 3.3.2 je dokumentace stavby pro užívání a pro provozování stavby, pro udržování stanovené technické úrovně stavby a k následným inovacím.

4 DOPROVODNÉ POSTUPY AUTORIZOVANÝCH OSOB (AO)

4.1 DÍLČÍ POSTUPY AO TZSp

4.1.1 Autorský dozor (AD)

Autorským dozorem (AD) se obvykle označuje činnost AO TZSp, která ověřuje soulad prováděné stavby s ověřenou dokumentací v průběhu výstavby. Zjištěné nedostatky a návrh na způsob i postup jejich odstranění jsou obvykle předmětem zápisu do stavebního deníku nebo autorského deníku. Působnost autorského dozoru se vztahuje již na fázi projektové přípravy projektu (zpracování projektové dokumentace pro provádění stavby) a souvisí jak s prováděním stavby, tak s jejím vyzkoušením a průkazy před užíváním. AD je vykonáván na základě smlouvy se stavebníkem a nejlépe AO, která zpracovala projektovou dokumentaci stavby pro stavební povolení. Na významných, technicky a technologicky náročných stavbách je obvykle autorský dozor trvalý, na ostatních stavbách občasný, podle potřeby.

AD není jako pojem definován právně, ale používá jej jak SZ, tak AZ, ve znění pozdějších předpisů. Obsah a rozsah AD musí být vymezen smlouvou. U staveb financovaných z veřejných prostředků je podle § 152 odst. 4 SZ tento dozor povinný.

Rozsah autorského dozoru

Do výkonu AD se zpravidla zahrnuje:

• účast na veřejnoprávních (správních) řízeních a jednáních za účelem ujasnění nebo vysvětlení souvislostí s příslušnou částí dokumentace projektové přípravy stavby, popř. s jejími přijatými či navrhovanými změnami;
• dozor při zpracování projektové dokumentace pro provádění stavby s vysvětlením příslušných vazeb, popř. s koordinační působností mezi jednotlivými zpracovateli, k zabezpečení souladu s dokumentací, ověřenou ve stavebním řízení;
• dozor při zpracování dokumentace dočasných ZS nebo úprav trvalých staveb, k zabezpečení souladu s dokumentací komplexního řešení stavby;
• dozor nad zabezpečením úrovně staveniště, předpokládanou dokumentací při předání zhotoviteli stavby, autorský dozor při vytyčovacích pracích;
• autorský dozor při provádění stavby k zabezpečení souladu s projektovou dokumentací ověřenou ve stavebním řízení, jak pokud jde o vlastní řešení stavby, tak také z hlediska postupu a respektování podmínek výstavby;
• posuzování návrhů účastníků výstavby na odchylky a změny, týkající se dokumentace stavby;
• navrhování a projednávání změn a odchylek od vlastního řešení stavby, která mohou přispět ke zvýšení efektivnosti dříve přijatého řešení, nebo ke snížení či odstranění definovaných rizik, včetně účasti na souvisejících změnových řízeních;
• operativní zpracování návrhů přijatých drobných úprav a změn dokumentace a projednávání postupů a podmínek prací na změnách většího rozsahu, včetně účasti na souvisejících změnových řízeních;
• účast na kontrolních jednáních o výstavbě (kontrolních dnech);
• dozor nad průběhem zkoušek (např. individuálních vyzkoušení či komplexního vyzkoušení), popř. zkušebního provozu, předpokládaných dokumentací k povolení užívání stavby nebo smlouvou, účast při předání a převzetí stavby, tak také k běžnému užívání, za účelem poskytování informací a vyjadřování stanovisek, vztahujících se k výkonu autorského dozoru;
• dozor nad způsobem užívání či provozování stavby v rozsahu a způsobem sjednaným ve smlouvě, souvisejícím obvykle se zárukami za kvalitu řešení stavby, navrženého v dokumentaci pro provozování a užívání stavby, která zabezpečí dosažení předpokládaných cílů.

Fyzická osoba pověřená výkonem autorského dozoru zaznamenává svá zjištění, požadavky a návrhy do autorského nebo stavebního deníku. Bližší informace o stavebním deníku viz MP 3.2.2 Technický dozor ve výstavbě, vedení stavebního deníku.

4.1.2 Určování vnějších vlivů a činnost odborné komise

Pro provádění technických nebo organizačních opatření před zahájením provozování technických zařízení i při provozování technických zařízení je nutno klasifikovat prostory s prostředím nebezpečí výbuchu podle nařízení vlády č. 406/2004 Sb., o bližších požadavcích na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v prostředí s nebezpečím výbuchu (např. prostředí s nebezpečím výbuchu, prostředí bez nebezpečí výbuchu, protokol o určení vnějších vlivů/prostředí pro bezpečnost elektrozařízení atd.).

Posuzují se vnější i vnitřní prostory budov, jakož i prostředí uvnitř technologických zařízení, protože teprve poté je možno stanovit prostředí kolem něj. O určení vnějších vlivů a o opatřeních, které určené vnější vlivy podmiňují, musí být písemný doklad – protokol o určení vnějších vlivů. Protokol je součástí dokladové části dokumentace, která musí být po dobu životnosti zařízení, provozu či budovy uchovávána.

Účelem je upozornit odpovědné projektanty na důležitost a včasné zpracování protokolu o určení vnějších vlivů, který je nezbytným výchozím podkladem především pro projekty elektro – silnoproudu, slaboproudu, ASŘTP a strojní části (například výběr motorů k poháněným zařízením atd.). Nutno upozornit, že vlivy se stanovují i v prostorách, ve kterých se nenachází elektrozařízení (sila na mouku, cukr, kakao, zásobníky plynu atd.).

Pro určení vnějších vlivů v prostorách s nebezpečím výbuchu hořlavých plynů a par je nutná znalost technologie, charakteristiky strojního zařízení, větrání a příslušných bezpečnostních a protipožárních předpisů, podložená zkušeností. Aplikace předmětných norem vyžaduje v konkrétních případech kritické hodnocení vlivů vyplývajících z dispozičního uspořádání strojů a zařízení, beroucí v úvahu místní provozní podmínky, úroveň obsluhy atd.

Komise pro určování vnějších vlivů

Odborná komise jmenovaná rozhodnutím ředitele projektové organizace určuje vnější vlivy v souladu s normou ČSN 33 2000-1 ed. 2 Elektrické instalace nízkého napětí – Část 1: Základní hlediska, stanovení základních charakteristik, definice, ČSN EN 60079-10-1 ed. 2 Výbušné atmosféry – Část 10-1: Určování nebezpečných prostorů – Výbušné plynné atmosféry a ČSN EN 60079-10ed. 2 Výbušné atmosféry – Část 10-2: Určování nebezpečných prostorů – Výbušné atmosféry s hořlavým prachem.

Komisi tvoří předseda komise, místopředseda, odborný projektant – specialista technolog, odborní projektanti – specialisté elektro, odborný projektant – požární specialista; tito členové komise jsou stálými členy. Dalšími členy komise jsou vedoucí projektant dané akce, odpovědní projektanti – specialisté, např. stavební, vzduchotechniky, měření a regulace, technologie, případně další podle potřeby.

Kromě stálých členů komise mohou být na jednání komise přizváni další pracovníci, jako např. odborní a odpovědní projektanti, interní a externí specialisté.

Komise řeší všechny případy, kdy je provozní výskyt hořlavých plynů, kapalin, prachů nebo kombinace těchto látek nazývaná hybridní směsí (nejběžnější kombinací bývá směs hořlavého plynu a hořlavého prachu) blízký teplotám jejich vzplanutí, nebo se vyskytují v množstvích, která ve směsi se vzduchem mohou vytvořit výbušnou koncentraci. V uvedených případech se stanoví zóny podle platných norem. O závěrech komise musí být sepsán protokol, podepsaný členy komise.

Odbornou komisi svolává její předseda na žádost vedoucího projektanta (hlavního inženýra projektu), případně zodpovědného projektanta strojní části daného obchodního případu.

Protokol o určení vnějších vlivů

Výsledkem jednání komise je „Protokol o určení vnějších vlivů“. Vzhledem k tomu, že tento protokol tvoří důležitý podklad pro zpracování návrhů silnoproudu, slaboproudu, ASŘTP a pro poptávání strojního zařízení obsahujícího elektrotechnické přístroje a motory, je nutné, aby byl protokol vypracován ve fázi projektových prací, jakmile je známo technologické a dispoziční řešení.

Případné změny v dispozičním řešeni, stavební úpravy, požadavky na větrání apod. vyplývající z „Protokolu o určení vnějších vlivů“ uplatňuje u příslušných profesí zodpovědný projektant strojní části.

Protokol o určení vnějších vlivů vypracovaný odbornou komisí se vyhotoví nejméně ve 3 vyhotoveních. Jedno vyhotovení je určeno pro odbornou komisi, druhé vyhotovení obdrží žadatel, třetí vyhotovení projektant akce jako doklad do projektové dokumentace.

Spisové složky vyřízených problémů se uchovávají podle spisového řádu v dokumentaci obchodního případu.

Při uvádění díla do provozu je nutno ověřit, zda předpoklady při vypracování „Protokolu“ v projektové fázi byly naplněny či nikoli. V negativním případě je nutno analyzovat příčinu a provést nápravu formou opatření. V případě, že se v technologickém procesu vyskytují látky nebezpečné výbuchem, je povinností zaměstnavatele mít podle NV č. 406/2004 Sb., vypracovanou „Dokumentaci o ochraně před výbuchem“, jejíž součástí je rovněž „Protokol o stanovení vnějších vlivů“ a stanovení opatření eliminujících nebo zmírňujících následky výbuchu.

Obdobně se postupuje, dojde-li v průběhu provozování díla k úpravám, které mohou ovlivnit prostředí.

4.1.3 Bezpečnost technických zařízení

Výklad některých pojmů, související s bezpečností výrobků a technických zařízení

Bezpečný výrobek – je výrobek, který za běžných nebo rozumně předvídatelných podmínek užití nepředstavuje po dobu stanovenou výrobcem nebo po dobu obvyklé použitelnosti nebezpečí, nebo jehož užití představuje pro spotřebitele vzhledem k bezpečnosti a ochraně zdraví pouze minimální nebezpečí, při užívání výrobku, přičemž se sledují z hlediska rizika pro bezpečnost a ochranu zdraví spotřebitele zejména tato kritéria:

• vlastnosti výrobku, jeho životnost, složení, způsob balení, poskytnutí návodu na jeho montáž a uvedení do provozu, dostupnost, obsah a srozumitelnost návodu, způsob užití včetně vymezení prostředí užití, způsob označení, způsob provedení a označení výstrah návod na údržbu a likvidaci, srozumitelnost a rozsah dalších údajů a informací poskytovaných výrobcem; údaje a informace musí být vždy v českém jazyce;
• vliv na další výrobek, za předpokladu jeho užívání s dalším výrobkem;
• způsob předvádění výrobku;
• rizika pro spotřebitele, kteří mohou být ohroženi při užití výrobku, zejména děti a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace.

CE (označení) – označení shody, která vyjadřuje, že výrobek splňuje technické požadavky stanovené ve všech nařízeních vlády, které se na něj vztahují a které toto označení stanovují nebo umožňují, a že byl při posouzení jeho shody dodržen stanovený postup. Vyjadřuje skutečnost, že fyzická nebo právnická osoba, která uvedené označení na výrobek připojila nebo za jeho připojení odpovídá, ověřila, že výrobek je ve shodě se všemi směrnicemi Společenství pro plnou harmonizaci, které se na něj vztahují, a že byl podroben všem příslušným postupům posuzování shody.

Dovozce – ten, kdo uvede na trh výrobek z jiného než z členského státu Evropské unie nebo uvedení takového výrobku na trh zprostředkuje.

ES prohlášení o shodě (o vlastnostech) – dokument, na jehož základě výrobci nebo dovozci označují tzv. stanovený výrobek uváděný na trh označením shody CE. ES Prohlášení o shodě (o vlastnostech) je vždy v písemné formě a jeho náležitosti jsou podrobně uvedeny ve směrnici upravující technické požadavky na stanovený výrobek. Prohlášení o vlastnostech bylo zavedeno pro stanovené stavební výrobky v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011.

Harmonizovaná česká technická norma – česká technická norma, která přejímá plně požadavky stanovené evropskou normou nebo harmonizačním dokumentem, které uznaly orgány Evropského společenství jako harmonizovanou evropskou normu, nebo evropskou normou, která byla jako harmonizovaná evropská norma stanovena v souladu s právem Evropských společenství společnou dohodou notifikovaných osob.

Místní provozní bezpečnostní předpis – předpis zaměstnavatele upravující zejména pracovní technologické postupy pro používání zařízení a pravidla pohybu zařízení a zaměstnanců v prostorech a na pracovištích zaměstnavatele.

Normová hodnota – konkrétní technický požadavek obsažený v příslušné české technické normě.

Posouzení shody – prokázání, že specifikované požadavky vztahující se k produktu, procesu, systému, osobě nebo orgánu jsou splněny.

Postupy posuzování shody – postupy a úkony, které musí být splněny při posuzování shody.

Program posuzování shody – vztahující se ke specifickým předmětům posuzování shody, na které jsou kladeny specifické požadavky, specifická pravidla a postupy.

Stanovený výrobek – výrobek, který představuje zvýšenou míru ohrožení oprávněného zájmu a u kterého proto musí být posouzena shoda.

Technický požadavek na výrobek – technická specifikace obsažená v právním předpisu, technickém dokumentu nebo technické normě, která stanoví požadované charakteristiky výrobku, jakými jsou úroveň jakosti, užitné vlastnosti, bezpečnost a rozměry včetně požadavků na jeho název, pod kterým je prodáván, úpravu názvosloví, symbolů, zkoušení výrobku a zkušebních metod, požadavky na balení, označování výrobku nebo opatřování štítkem, postupy posuzování shody výrobku s právními předpisy nebo s technickými normami, výrobní metody a procesy mající vliv na charakteristiku výrobku.

Určená norma – česká technická norma, další technické normy nebo technické dokumenty mezinárodních, popřípadě zahraničních organizací, nebo jiné technické dokumenty, obsahující podrobnější technické požadavky určené Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví po dohodě s ministerstvy a jinými ústředními a správními úřady, jejichž působnosti se příslušná oblast týká, pro specifikaci technických požadavků na výrobky, vyplývajících z nařízení vlády nebo jiného příslušného technického předpisu.

Uvedení výrobku na trh – okamžik, kdy je výrobek na trhu Evropského společenství poprvé úplatně nebo bezúplatně předán nebo nabídnut k předání za účelem distribuce nebo používání nebo kdy jsou k němu poprvé převedena vlastnická práva, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Za uvedené na trh se považují i výrobky vyrobené nebo dovezené pro provozní potřeby při vlastním podnikání výrobců nebo dovozců a výrobky poskytnuté k opakovanému použití, je-li u nich před opakovaným použitím posuzována shoda s právními předpisy, pokud to stanoví nařízení vlády.

Vadný výrobek – výrobek, který z hlediska bezpečnosti svého užití nezaručuje vlastnosti, které lze od něj oprávněně očekávat, zejména s ohledem na:

• prezentaci výrobku včetně poskytování informací nebo;
• předpokládaný účel, ke kterému má výrobek sloužit nebo;
• dobu, kdy byl výrobek uveden na trh.

Technické požadavky na výrobky

Základním právním předpisem, který upravuje:

• způsob stanovení technických požadavků na výrobky, které by mohly ve zvýšené míře ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob, majetek nebo ŽP, popřípadě jiný veřejný zájem;
• práva a povinnosti osob, které uvádějí na trh nebo distribuují, popřípadě uvádějí do provozu výrobky, které by mohly ve zvýšené míře ohrozit oprávněný zájem; tím nejsou dotčena ustanovení zvláštních právních předpisů pro provoz výrobků;
• zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů (zákon doplňuje více než 20 prováděcích nařízení vlády), ve kterém jsou stanoveny technické požadavky na výrobek a tento požadavek je uveden jako:
  • technická specifikace obsažená v právním předpisu, technickém dokumentu nebo technické normě, která stanoví požadované charakteristiky výrobku, jakými jsou úroveň jakosti, užitné vlastnosti, bezpečnost a rozměr, včetně požadavků na jeho název, pod kterým je prodáván, úpravu názvosloví, symbolů, zkoušení výrobku a zkušebních meto, požadavky na balení, označování výrobku nebo opatřování štítkem, postupy posuzování shody výrobku s právními předpisy nebo s technickými normami, výrobní metody a procesy mající vliv na charakteristiky výrobků;
  • jiné požadavky nezbytné z důvodu ochrany oprávněného zájmu nebo ochrany spotřebitele, které se týkají životního cyklu výrobku poté, co je uveden na trh, popřípadě do provozu, např. podmínky používání, recyklace, opětovného použití nebo zneškodnění výrobku, pokud takové podmínky mohou výrazně ovlivnit složení nebo povahu výrobku nebo jeho uvedení na trh;
  • vedle zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, doplněného 11 prováděcími nařízeními vlády, platí pro oblast požadavků na výrobky ještě další zákon č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh, doplněný 12 prováděcími nařízeními vlády.

Technické požadavky na výrobky, popřípadě pravidla pro služby nebo upravující povinnosti při uvádění výrobků na trh, popřípadě do provozu, při jeho používání nebo při poskytování nebo zřizování služby nebo zakazující výrobu, dovoz, prodej či používání určitého výrobku nebo používání, poskytování nebo zřizování služby jsou obsaženy v technických předpisech pro jednotlivé skupiny stanovených výrobků.

Pro strojní zařízení platí:

• Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/37/ES ze dne 22. června 1998 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se strojních zařízení;
• Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/42/ES ze dne 17. května 2006 o strojních zařízeních;
• Nařízení vlády č. 176/2008 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na strojní zařízení;
• Nařízení vlády č. 9/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska emisí hluku;
• souběh s dalšími nařízeními vlády.

Pro stavební výrobky platí:

• Nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky
• Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS.

V této souvislosti nutno upozornit že od 1. 7. 2013 je zaveden pojem pro stanovené stavební výrobky s označením CE tzv. Prohlášení o vlastnostech.

ES prohlášení o shodě (o vlastnostech)

Ve směrnicích EU je uloženo výrobci nebo jeho zplnomocněnému zástupci se sídlem v EU vypracovat pro výrobek při jeho uvádění na trh ES prohlášení o shodě. V závislosti na použitém postupu musí být v ES prohlášení o shodě vyjádřeno ujištěním, že výrobek buď vyhovuje základním požadavkům směrnic, které se na něj vztahují, nebo je ve shodě s typem, kterému byl vydán certifikát přezkoušení typu, a že splňuje základní požadavky příslušných směrnic.

ES prohlášení o shodě musí být uchováno po dobu nejméně deseti let od posledního data výroby výrobku, nestanoví-li směrnice výslovně jinou dobu. Odpovídá za to výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce se sídlem v EU. V některých případech musí tuto odpovědnost převzít dovozce nebo osoba odpovědná za uvedení výrobku na trh. Obsah ES prohlášení o shodě je u jednotlivých směrnic stanoven podle příslušných výrobků.

Prohlášení o shodě není formalizováno. Má však obsahovat alespoň následující informace:

• jméno a adresu výrobce nebo jeho zplnomocněného zástupce, který vydává prohlášení;
• identifikaci výrobku (název, typ nebo číslo modelu, číslo dodávky, série, dávky, původ a počet jednotek apod.;
• výčet všech příslušných ustanovení, která jsou splněna;
• přesné, úplné a jasné odkazy na normy nebo jiné normativní dokumenty;
• všechny doplňující informace, které mohou být vyžadovány;
• název, adresu a identifikační číslo notifikovaného orgánu (pokud se podílí na posouzení shody), číslo a datum vydání jeho nálezu (certifikátu nebo jiného dokumentu);
• datum vydání prohlášení;
• funkci a podpis nebo odpovídající označení odpovědné osoby;
• vyjádření, že prohlášení o shodě je vydáváno výlučně na vlastní odpovědnost výrobce, popřípadě jeho zplnomocněného zástupce.

V případě, že se na výrobek vztahuje několik směrnic, může výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce sloučit všechna prohlášení do jednoho dokumentu.

ES prohlášení o shodě musí být na vyžádání dáno ihned k dispozici orgánu dozoru. Ve směrnicích týkajících se strojního zařízení, plynových spotřebičů, prostředí s nebezpečím výbuchu, rekreačních plavidel a výtahů je požadováno, aby ES prohlášení o shodě bylo přiloženo k výrobkům. Výrobky, k nimž musí být prohlášení o shodě přiloženo, ho musejí mít vypracováno v českém jazyce a přeloženo do úředního jazyka země určení.

Pro označení CE platí následující obecné zásady:

• označení CE vyjadřuje shodu se všemi požadavky kladenými na výrobce ohledně jeho výrobku na základě směrnic Rady stanovujících jeho připojení;
• označení CE, kterým je výrobek opatřen, představuje prohlášení fyzické nebo právnické osoby, která je připojila nebo odpovídala za jeho připojení, že stanovený výrobek vyhovuje všem příslušným předpisům a podstoupil všechny náležité postupy posouzení shody;
• členské státy nemohou omezovat uvádění výrobků s označením CE na trh a do provozu, pokud nejsou tato opatření oprávněná na základě důkazu o neshodě výrobku;
• jelikož všechny výrobky, na které se vztahují směrnice nového přístupu, nesou označení CE, není toto označení určeno k tomu, aby sloužilo k obchodním účelům;
• označení CE rovněž není označením původu, protože neudává, že výrobek byl vyroben na území EU;
• grafická podoba označení CE se odvozuje ze směrnice Rady 93/68/EHS.

Označení CE vyjadřuje shodu se základními veřejnými (oprávněnými) zájmy v oblasti působnosti příslušných směrnic. Označením CE má být zpravidla opatřen výrobek nebo jeho štítek s údaji. Kromě toho může být označením CE opatřen například obal nebo přiložené dokumenty.

S účinností Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh od 1. 7. 2013 se pro stavební výrobky, k nimž byly vydány harmonizované evropské normy, vydávají Prohlášení o vlastnostech a tyto výrobky se rovněž označují CE. Pro ocelové a hliníkové stavební konstrukce byl termín účinnosti příslušných technických norem a povinné vydávání Prohlášení o vlastnostech, posunut na 1. 7. 2014.

Poznámka:
Zákonem č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh, byl okruh povinností výrobců v této oblasti rozšířen. Zákon byl doplněn následujícími prováděcími nařízeními vlády zasahujícími do výstavby, ve znění pozdějších předpisů:
č. 97/2016 Sb., o technických požadavcích na výbušniny;
č. 116/2016 Sb., o posuzování shody zařízení a ochranných systémů určených k použití v prostředí s nebezpečím výbuchu při jejich dodávání na trh;
č. 117/2016 Sb., o posuzování shody výrobků z hlediska elektromagnetické kompatibility při jejich dodávání na trh;
č. 118/2016 Sb., o posuzování shody elektrických zařízení určených pro používání v určitých mezích napětí při jejich dodávání na trh;
č. 119/2016 Sb., o posuzování shody jednoduchých tlakových nádob při jejich dodávání na trh;
č. 120/2016 Sb., o posuzování shody měřidel při jejich dodávání na trh;
č. 121/2016 Sb., o posuzování shody vah s neautomatickou činností při jejich dodávání na trh;
č. 122/2016 Sb., o posuzování shody výtahů a jejich bezpečnostních komponent;
č. 219/2016 Sb., o posuzování shody tlakových zařízení při jejich dodávání na trh;
č. 426/2016 Sb., o posuzování shody rádiových zařízení při jejich dodávání na trh.

4.2 DOPLŇKOVÉ POSTUPY AO TZSp

4.2.1 Speciální a zvláštní postupy

Speciálními postupy při navrhování technologických zařízení staveb můžeme označit ty postupy, které kladou zvýšenou náročnost v tomto oboru s ohledem na charakter navrhovaného zařízení zejména po stránce technické a technologické, bezpečnosti, jakosti, ochrany ŽP při výstavbě i provozování, znalost právního prostředí, technických norem, stavu techniky a vyžadují velmi kvalifikovanou sílu s praktickými zkušenostmi a dovednostmi. Mezi ně lze zařadit i technologické stavby, do nichž se zabudovávají vyhrazená technická zařízení (zdvihací, plynová, elektrická, tlaková a jaderná zařízení). Návazně na tuto obecnější metodickou pomůcku pro navrhování technologických zařízení staveb jsou postupně vydávány další detailnější pomůcky pro navrhování TZS dílčích profesních zaměření s označením MP 1.5.X, v nichž se vyspecifikují i konkrétní předpisy, požadavky a normy, vztahující se k dané problematice.

Speciálními postupy mohou být také jiné, v této pomůcce nevyjmenované druhy dokumentace (Basic Design, Detail Design), dokumentace pro určující technologický proces, nabídková dokumentace, nebo dokumentace pro vyhledání zhotovitele stavby.

Zvláštní požadavky na projektovou dokumentaci jsou kladeny v případech, kdy má být realizována technologická stavba, která při svém provozování a působení může významněji ovlivnit zdraví a ŽP, ať již ve vlastních provozovnách, nebo vnějšího okolí, nebo je svým objemem výroby možným zdrojem nadměrných exhalací a znečištění. V takovém případě je povinností stavebníka předložit ve správním řízení i dokumentaci vlivů a účinků stavby na ŽP, včetně návrhů na opatření k odstranění nebo minimalizování negativních účinků, popř. návrhu na zřízení ochranného pásma. Projektant tuto dokumentaci vypracuje v rozsahu předepsaném platným právním předpisem.

Základním a nejefektivnějším článkem bezpečnosti při práci a prevence úrazovosti a jiného možného poškození zdraví je návrh správného technického a organizačního řešení navrhované stavby a technologie ve stadiu projektové přípravy. Zpracovatel projektové dokumentace odpovídá i za úplnost, správnost a celistvost navrhovaného řešení a odpovídá i za bezpečnost stavby provedené podle jím zpracované projektové dokumentace, jakož i technických zařízení, dodržení hygienických požadavků, PO, pracovní prostředí a pracovní podmínky v navrhovaných stavbách. Při navrhování stavby je důležitou složkou aplikace bezpečnosti a hygieny práce do projektové dokumentace, ať již pro přípravu staveniště a realizaci stavby, nebo pro zkoušky, provozování, údržbu a opravy. Požadavky na bezpečnost práce musí být v potřebném rozsahu uvedeny a popsány v technické zprávě projektové dokumentace. Povinnost zpracovat bezpečnostní požadavky do projektové dokumentace je dána vyhláškou č. 48/1982 Sb., kterou se stanoví základní požadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení, ve znění pozdějších předpisů, s tím, že je nutné respektovat příslušná ustanovení SZ a jeho prováděcích vyhlášek, ve znění pozdějších předpisů. Bezpečnost práce a technických zařízení je disciplínou, která zasahuje do mnoha oborů lidské činnosti a profesí.

Bezpečnostní požadavky, které je nutno respektovat při navrhování staveb různého účelu, jsou obsaženy ve značném množství zákonů, vyhlášek a nařízení. Pro projektanta je vždy důležitý rozbor a ocenění bezpečnostních rizik, která se v navrhované stavbě budou vyskytovat.

Nejčetnějšími a nejzávažnějšími bezpečnostními riziky možného ohrožení života nebo zdraví jsou zejména:

• zvýšené nebezpečí úrazů mechanickými a dopravními stroji nebo jejich částmi, zdvihadly, pádem břemene, pádem osob do nezajištěných prostor;
• nebezpečí výbuchu nebo požáru hořlavých plynů, par a prachů;
• nebezpečí výbuchu tlakových nádob;
• nebezpečí působení vysokých nebo nízkých teplot povrchů zařízení nebo materiálů;
• působení nebezpečných látek, zejména žíravých nebo toxických;
• zvýšené nebezpečí ohrožení elektrickým proudem nebo elekrostatickými náboji;
• ohrožení nadměrným hlukem, otřesy, vibracemi.

4.2.2 Zásady organizace výstavby (ZOV)

Zásady organizace výstavby (ZOV) tvoří povinnou součást každé projektové dokumentace stavby předkládané k žádosti o stavební povolení. ZOV prokazují technickou reálnost a optimální způsob výstavby na konkrétním staveništi z hlediska požadavků na ZS, skladovací prostory pro potřeby výstavby, dopravní přístupnost. Stanovují podmínky a nároky na provádění stavby, využití mechanismů, napojení energií, inženýrských sítí, určují potřebu předmontážních a montážních zón, zabývají se bezpečností, vlivem stavby a požadavky na ochranu ŽP. Řeší také lhůty výstavby, časový plán a průběh výstavby a organizaci práce na staveništi. Jedním z nástrojů informačního charakteru, kterým se příprava a provádění stavby může řídit, je síťová analýza, zahrnující časovou, zdrojovou a nákladovou analýzu i kritickou cestu v posloupnosti činností. Jsou podkladem pro zpracování Plánu organizace výstavby (POV), který se zpracovává v projektové dokumentaci pro provádění stavby (kap. 3.2.2). POV nemá v současném právním řádu oporu. O POV pojednává MP 1.1.2 Zásady organizace výstavby.

4.2.3 Metodický postup při navrhování

Převratné změny v rozsahu, kompletnosti a vědecké úrovni výrobního procesu, přicházející s vědeckotechnickou revolucí, vyžadují vyšší kvalitu přípravných fází, které předcházejí tomuto procesu. Proto podle výsledků analýz stále více vstupuje do popředí fáze přípravy výroby a v ní především projektová činnost. Úsilí usměrnit budoucí procesy materiální povahy a produkci stále rostoucího objemu informací na nejvyšší úroveň bude nejefektivnější, když projektová dokumentace bude na nejvyšší úrovni. Navrhování je předvýrobou, přičemž v celém systému přípravy a provádění investic je jen jednou, ale velmi důležitou dominantní fází. Konečným cílem navrhování, nezávisle na jeho rozsahu, je nejen nějaké technické řešení s nějakými hospodářskými výsledky, ale optimální celkové řešení s nejlepšími technickými výsledky, které z něho vyplývají, s příznivými pracovními podmínkami a nejvyšším dosažitelným hospodářským efektem. Navrhování zahrnuje komplex věcných, lidských a časových vztahů.

Podle zásady postupnosti probíhá navrhování v ohraničených, částečně se překrývajících stupních nebo fázích, jejichž pořadí a rozsah jsou určeny daným cílem úkolu. Ve všech fázích dokumentace, které označujeme jako předprojektovou přípravu, projektovou přípravu, fáze provádění a provozování stavby, lze stanovit podobný metodický postup, čímž se do procesu vnáší současně určitá logika. Rozdíly mezi nimi tvoří hloubka a tím i přesnost zpracování.

Jednotlivé, nejčastěji se vyskytující kroky je možno u technologické stavby charakterizovat následovně:

• hrubá technologie je prvním obrazovým znázorněním uvažovaného technologického procesu v různých variantách. Stává se východiskem všech úvah o dalším postupu;
• schéma podniku je znázorněním všech hlavních úseků podniku, jejich technologicky podmíněných vztahů a ideálního toku materiálů;
• funkční schéma jako vyčerpávající znázornění průběhu výroby a funkčně podmíněného vzájemného přiřazení jednotlivých stupňů výroby;
• schéma materiálového toku, vyhodnocujícího přezkoumání existujícího nebo navrhovaného toku materiálů, doplněného o množství materiálů přemísťovaných za časovou jednotku a vytvoření základu pro volbu dopravních prostředků a organizaci dopravy;
• prostorový plán jako soubor všech důležitých požadavků a ovlivňujících činitelů pro návrh technologických plánů dílen a provozoven;
• tok výroby s obrazovým znázorněním charakteristického toku výroby všemi výrobními, kontrolními a skladovacími prostory, s rozměry a hmotnostmi technologických zařízení;
• volba budovy, konstrukčních prvků, zachycující rozhodnutí o umístění zařízení na volném prostranství nebo v zastřešených prostorách, speciálních víceúčelových halách;
• dispozice strojů a zařízení, ukazující vzájemné uspořádání strojů, konstrukcí ve vazbě na výrobní program a technologický tok a druh a organizaci výrobního procesu;
• zastavovací plán, zohledňující velikost prostoru, který je k dispozici, potřeby a krytí energií, dostupnost kvalifikovaných pracovních sil jako východisko pro reálný plán;
• generální plán (komplet), shrnující všechny samostatné části dokumentace, technologická schémata, obslužné provozy a zapojení stavby do okolí.

4.2.4 Spolupráce projektantů

Navrhování vyžaduje optimální řešení daných úkolů ve vzájemné spolupráci všech členů kolektivu projektantů. Jak již vyplývá ze SZ, ve znění pozdějších předpisů, je projektant povinen přizvat ke zpracování dílčích částí PD další oprávněné projektanty s oprávněním pro příslušný obor nebo specializací, není-li způsobilý některou část projektové dokumentace zpracovat sám. Zásady činnosti a vzájemné spolupráce AO popisují pravidla v pomůcce A 2.1 Autorizovaný inženýr a technik v procesu výstavby.

Vycházíme-li z klasického postupu při zajišťování PD, zejména větší a složitější technologické stavby, pak si jistě stavebník z praktických důvodů vyhledá projektovou organizaci, která z velké části bude sama schopna pokrýt většinu profesí, bude mít dostatečný počet autorizovaných a kvalifikovaných projektantů, bude schopna pověřit řízením PD ze svých řad hlavního projektanta a koordinovat PD ve všech projektových stupních a detailech. AO, která je pověřena výkonem vedení při vypracování příslušné PD, je také hlavním, rozhodujícím a koordinujícím článkem komplexního vypracování a projektových prací jednotlivých profesních řešení. Sestavuje dílčí týmy pro řešení jednotlivých technologických uzlů. Úzce spolupracuje nejen se svými spolupracovníky v organizaci, ale je také koordinátorem a ověřovatelem i kontrolním článkem výkonu činností dodavatelského článku.

Významným činitelem v projektové organizaci zabezpečující kvalitu prací je také vybudování, zavedení, udržování a zdokonalování systému managementu jakosti, případně systému integrovaného managementu podle požadavku mezinárodní normy ČSN EN ISO 9001:2016 (kvalita), ČSN EN ISO 14001:2016 (ŽP) nebo ČSN ISO 45001:2018 (BOZP).

Mnohé i menší projektové organizace jsou schopny pokrýt řadu profesí, jako jsou elekro, hydraulika, vzduchotechnika, potrubní rozvody, rozvody energií, automatizovaný systém řízení, návaznosti na stavební část, ale chybí jim odbornost v oblasti technologických znalostí a zkušeností v oboru připravovaného technologického celku.

Schválení a ověření PD ze strany AO TZSp v souladu s vydanými pravidly ČKAIT pro používání autorizačního razítka předkládané ke správnímu řízení se musí stát zárukou, že tato dokumentace je vypracována v dostatečném rozsahu a potřebné kvalitě a je podle ní možno stavbu provést a ekologicky i bezpečně provozovat. AO zaznamenává a dokládá svou vybranou činnost v Deníku autorizované osoby.

Ke spolupráci při vypracování PD je třeba přizvat i stavebníka a budoucího provozovatele, ať již formou konzultací, kontrolních dnů nebo v jiné formě, zejména při řešení technických detailů. Konzultace náročných postupů a technologií, při vypracování průvodní dokumentace, dokumentace pro zkoušky, při stanovení rozsahu autorského dozoru, při vymezování stanovených výrobků, v oblasti bezpečnosti, PO, pracovních podmínek, hygieny, jsou rovněž základem týmové práce více projektantů.

Spolupráce projektanta se váže také na součinnost s budoucími dodavateli na předávání informací a poskytování podkladů o charakteristikách strojů a zařízení, technologiích, způsobu manipulace a obsluhy zařízení, o podmínkách při dodávkách, realizaci stavby, montáži za provozu, práce za ztížených podmínek v nebezpečném prostoru nebo prostředí. Měla by zahrnout i spolupráci při řešení technických problémů a změn v dokumentaci, řešení neshod a odstraňování chyb návrhů, postup, zdokumentování a zachycení změn v dokumentaci během stavby a pro zachycení skutečného stavu v dokumentaci.

Významným činitelem, ovlivňujícím kvalitu návrhu, je i spolupráce nejen mezi zpracovateli dokumentace jednotlivých profesí a hlavním projektantem v příslušném stupni zpracování projektové dokumentace, ale i mezi stavebníkem nebo jeho smluvním mandatářem a projektovou složkou:

• u udržovacích prací a změn dokončené stavby stávajících staveb a zařízení je velmi důležitá spolupráce provozovatele k zjištění skutečného stávajícího stavu, na nějž dokumentace navazuje, vč. geometrického zaměření styčných bodů (např. potrubí). S odstupem času a dříve provedených změn, dokumentačně nezachycených, často skutečný stav neodpovídá stavu v podkladové dokumentaci. Tyto skutečnosti nutno upřesnit ve smluvním vztahu – buď podklady od skutečného stávajícího stavu předá (ověří) stavebník, nebo si na základě smlouvy zjistí skutečný stav sám projektant přímo ověřením na stavbě;
• konzultace PD všech stupňů v průběhu zpracování se uskutečňuje na pravidelných jednáních (kontrolních dnech) zpravidla u projektanta. Účastníky jsou kromě projektanta (vč. příslušných specialistů, příp. jeho dodavatele projektových prací) stavebník (obvykle se zástupci budoucího provozovatele stavby a údržby a zástupci zhotovitele stavby, včetně přizvaných specialistů);
• změny technického řešení v průběhu provádění stavby, navržené dodavateli ať již z důvodů změn materiálů, nedostatků v návrhu nebo možného zlepšení, konzultuje a odsouhlasuje stavebník s projektantem. Tyto změny jednotliví zhotovitelé zaznamenávají a předávají podklady projektantovi (podle způsobu provádění stavby přímo, nebo prostřednictvím stavebníka), který je zapracuje do dokumentace skutečného provedení.

5 PŘÍLOHY

5.1 Obsah projektové dokumentace v části TZS technologické stavby pro stavební povolení, pro provádění stavby, skutečného provedení stavby

PŘÍLOHA 5.1 A

Rozsah a obsah projektové dokumentace pro ohlášení stavby uvedené v § 104 odst. 1 písm. a) až e) SZ nebo pro vydání stavebního povolení (podle přílohy č. 12 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů).

Dokumentace obsahuje části:

A Průvodní zpráva
B Souhrnná technická zpráva
C Situační výkresy
D Dokumentace objektů a technických a technologických zařízení

K dokumentaci se přikládá dokladová část.

D.1 Dokumentace stavebního nebo inženýrského objektu

D.1.1 Architektonicko-stavební řešení

D.1.2 Stavebně konstrukční řešení

D.1.3 Požárně bezpečnostní řešení

D.1.4 Technika prostředí staveb

D.2 Dokumentace technických a technologických zařízení

PŘÍLOHA 5.1 B

Rozsah a obsah dokumentace pro provádění stavby podle přílohy č. 13 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů.

Dokumentace obsahuje části:

A Průvodní zpráva
B Souhrnná technická zpráva
C Situační výkresy
D Dokumentace objektů a technických a technologických zařízení

K dokumentaci se přikládá dokladová část.

Společné zásady:
Projektová dokumentace pro provádění stavby se zpracovává samostatně pro jednotlivé pozemní a inženýrské objekty a pro technologická zařízení.

Vychází se ze schválené projektové dokumentace pro ohlášení stavby nebo pro vydání stavebního povolení, u staveb technické infrastruktury nevyžadující stavební povolení ani ohlášení se vychází z dokumentace pro vydání územního rozhodnutí nebo územního souhlasu. Projektová dokumentace se zpracovává v podrobnostech umožňujících vypracovat soupis stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr.

Projektová dokumentace obsahuje též technické charakteristiky, popisy a podmínky provádění stavebních prací.

Výkresy podrobností (detailů) zobrazují pro dodavatele závazné, nebo tvarově složité konstrukce (prvky), na které klade projektant zvláštní požadavky a které je nutné při provádění stavby respektovat.

Součástí projektové dokumentace pro provádění stavby není dokumentace pro pomocné práce a konstrukce, výrobně technická dokumentace, dokumentace výrobků dodaných na stavbu, výkresy prefabrikátů a montážní dokumentace. Pokud je nutno zpracovat některou z těchto dokumentací, jde vždy o součást dodavatelské dokumentace.

D.1 Dokumentace stavebního nebo inženýrského objektu

D.1.1 Architektonicko-stavební řešení

D.1.2 Stavebně konstrukční řešení

D.1.3 Požárně bezpečnostní řešení

D.1.4 Technika prostředí staveb

D.2 Dokumentace technických a technologických zařízení

Stavbu lze, podle charakteru, členit na provozní celky. Technologická zařízení jsou výrobní a nevýrobní.

PŘÍLOHA 5.1 C

Dokumentace skutečného provedení

Rozsah a obsah dokumentace skutečného provedení stavby podle přílohy č. 14 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů.

Dokumentace obsahuje části:

A Průvodní zpráva
B Souhrnná technická zpráva
C Situační výkresy
D Výkresová dokumentace

Zjednodušená dokumentace (pasport stavby):

Zjednodušená dokumentace obsahuje části:

A Průvodní zpráva
B Souhrnná technická zpráva
C Zjednodušený situační nákres
D Zjednodušená výkresová dokumentace

5.2 Ochranná pásma sítí dopravní a technické infrastruktury

Problematika ochranných a bezpečnostních pásem je soustředěna do MP 10.3 Ochranná a bezpečnostní pásma.

Ochranná a bezpečnostní pásma jsou stanovena proto, aby nedocházelo k poškozování inženýrských sítí zejména při výkopových pracích, případně aby nedošlo k úrazu při práci v blízkosti sítě. Narušení sítí dopravní a technické infrastruktury a kolize s nimi znamenají vždy zdržení prací, dodatečné náklady na opravy, náklady na pokuty.

Ochranné pásmo je stanoveno jako prostor, vymezený rovinami v určených vzdálenostech od vedení. Vymezení je stanoveno obecnými právními předpisy, normou nebo požadavkem správce sítě.

5.2.1 Zařízení elektrizační soustavy

Ochranná pásma zařízení elektrizační soustavy stanoví § 46 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů. Ochranné pásmo vzniká dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí.

Ochranná pásma

• (1) Ochranným pásmem zařízení elektrizační soustavy je prostor v bezprostřední blízkosti tohoto zařízení, určený k zajištění jeho spolehlivého provozu a k ochraně života, zdraví a majetku osob. Ochranné pásmo vzniká dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí o umístění stavby, společného povolení, kterým se stavba umisťuje a povoluje, nabytí účinnosti veřejnoprávní smlouvy územní rozhodnutí nahrazující nebo právními účinky územního souhlasu s umístěním stavby, pokud není podle stavebního zákona vyžadován ani jeden z těchto dokladů, potom dnem uvedení zařízení elektrizační soustavy do provozu.
• (2) Ochrannými pásmy jsou chráněna nadzemní vedení, podzemní vedení, elektrické stanice, výrobny elektřiny a vedení měřicí, ochranné, řídicí, zabezpečovací, informační a telekomunikační techniky.
• (3) Ochranné pásmo nadzemního vedení je souvislý prostor vymezený svislými rovinami, vedenými po obou stranách vedení ve vodorovné vzdálenosti měřené kolmo na vedení, která činí od krajního vodiče vedení na obě jeho strany:

• (4) V lesních průsecích udržuje provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel příslušné distribuční soustavy na vlastní náklad volný pruh pozemků o šířce 4 m po jedné straně základů podpěrných bodů nadzemního vedení podle odstavce 3 písm. a) bodu 1 a písm. b), c), d) a e), pokud je takový volný pruh třeba; vlastníci či uživatelé dotčených nemovitostí jsou povinni jim tuto činnost umožnit.
• (5) Ochranné pásmo podzemního vedení elektrizační soustavy do 110 kV včetně a vedení řídicí, měřicí a zabezpečovací techniky činí 1 m po obou stranách krajního kabelu, nad 110 kV činí 3 m po obou stranách krajního kabelu.
• (6) Ochranné pásmo elektrické stanice je vymezeno svislými rovinami, vedenými ve vodorovné vzdálenosti:
  • a) u venkovních elektrických stanic a dále stanic s napětím větším než 52 kV v budovách 20 m od oplocení nebo od vnějšího líce obvodového zdiva;
  • b )u stožárových elektrických stanic a věžových stanic s venkovním přívodem s převodem napětí z úrovně nad 1 kV a menší než 52 kV na úroveň nízkého napětí 7 m;
  • c )u kompaktních a zděných elektrických stanic s převodem napětí z úrovně nad 1 kV a menší než 52 kV na úroveň nízkého napětí 2 m;
  • d) u vestavěných elektrických stanic 1 m od obestavění.
• (7) Ochranné pásmo výrobny elektřiny je souvislý prostor vymezený svislými rovinami vedenými v kolmé vzdálenosti
  • a) 20 m vně oplocení, nebo v případě, že výrobna elektřiny není oplocena, 20 m od vnějšího líce obvodového zdiva výrobny elektřiny připojené k přenosové soustavě, nebo distribuční soustavě s napětím větším než 52 kV;
  • b) 7 m vně oplocení, nebo v případě, že výrobna elektřiny není oplocena, 7 m od vnějšího líce obvodového zdiva výrobny elektřiny připojené k distribuční soustavě s napětím nad 1 kV do 52 kV včetně;
  • c) 1 m vně oplocení výrobny elektřiny s instalovaným výkonem nad 10 kW a připojené k distribuční soustavě s napětím do 1 kV včetně;
  • d) v případě, že výrobna elektřiny není oplocena, 1 m od vnějšího líce obvodového zdiva, nebo od obalové křivky vedené vnějšími líci krajních komponentů výrobny elektřiny s instalovaným výkonem nad 10 kW a připojené k distribuční soustavě s napětím do 1 kV včetně;
  • e) 1 m od vnějšího líce obvodového zdiva budovy, na které je výrobna elektřiny umístěna, u výroben elektřiny připojených k distribuční soustavě s napětím do 1 kV včetně s instalovaným výkonem nad 10 kW.
  • Pro výrobnu elektřiny připojenou k distribuční soustavě s napětím do 1 kV včetně s instalovaným výkonem do 10 kW včetně se ochranné pásmo nestanovuje.
• (8) V ochranném pásmu nadzemního a podzemního vedení, výrobny elektřiny a elektrické stanice je zakázáno
  • a) zřizovat bez souhlasu vlastníka těchto zařízení stavby či umisťovat konstrukce a jiná podobná zařízení, jakož i uskladňovat hořlavé a výbušné látky;
  • b) provádět bez souhlasu jeho vlastníka zemní práce;
  • c) provádět činnosti, které by mohly ohrozit spolehlivost a bezpečnost provozu těchto zařízení nebo ohrozit život, zdraví či majetek osob;
  • d) provádět činnosti, které by znemožňovaly nebo podstatně znesnadňovaly přístup k těmto zařízením.
• (9) V ochranném pásmu nadzemního vedení je zakázáno vysazovat chmelnice a nechávat růst porosty nad výšku 3 m.
• (10) V ochranném pásmu podzemního vedení je zakázáno vysazovat trvalé porosty a přejíždět vedení mechanizmy o celkové hmotnosti nad 6 t.
• (11) Pokud to technické a bezpečnostní podmínky umožňují a nedojde-li k ohrožení života, zdraví, bezpečnosti nebo majetku osob, vlastník příslušné části elektrizační soustavy
  • a) stanoví písemně podmínky pro realizaci veřejně prospěšné stavby, pokud stavebník prokáže nezbytnost jejího umístění v ochranném pásmu;
  • b) udělí písemný souhlas se stavbou neuvedenou v písmenu a) nebo s činností v ochranném pásmu, který musí obsahovat podmínky, za kterých byl udělen.
• (12) V ochranném pásmu i mimo ně je každý povinen zdržet se jednání, kterým by mohl poškodit elektrizační soustavu nebo omezit nebo ohrozit její bezpečný a spolehlivý provoz a veškeré činnosti musí být prováděny činnosti tak, aby nedošlo k poškození energetických zařízení.
• (13) Fyzické či právnické osoby zřizující zařízení napájená stejnosměrným proudem v bezprostřední blízkosti ochranného pásma s možností vzniku bludných proudů poškozujících podzemní vedení jsou povinny tyto skutečnosti oznámit provozovateli přenosové soustavy nebo příslušnému provozovateli distribuční soustavy a provést opatření k jejich omezení.
• (14) Vzdálenost mezi nejbližším vodičem nadzemního vedení o napětí vyšším než 52 kV a koncem listu rotoru větrné elektrárny v nejbližší vzdálenosti od vedení musí být v případě, že
  • a) na vedení není realizováno opatření proti kmitání vodičů nejméně trojnásobkem průměru rotoru,
  • b) na vedení je realizováno opatření proti kmitání vodičů nejméně rovnající se průměru rotoru nebo výšce větrné elektrárny.
• (15) Vzdálenost mezi oplocením elektrické stanice o napětí vyšším než 52 kV a koncem listu rotoru větrné elektrárny v nejbližší vzdálenosti od vedení za bezvětří musí být minimálně rovna výšce větrné elektrárny.
• (16) Ochranné pásmo zařízení elektrizační soustavy zaniká trvalým odstraněním stavby na základě příslušného souhlasu nebo povolení v souladu se stavebním zákonem.

5.2.2 Plynárenská zařízení

Ochranná pásma plynárenských zařízení stanoví § 68 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů. Ochranným pásmem se rozumí souvislý prostor v bezprostřední blízkosti plynárenského zařízení vymezený svislými rovinami vedenými ve vodorovné vzdálenosti od jeho půdorysu.

Plynárenská a plynová zařízení (PLZ) jsou chráněna v souladu s energetickým zákonem ochrannými pásmy k zajištění jejich bezpečného a spolehlivého provozu. Ochranné pásmo vzniká dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí.

Ochranná pásma

• (1) Plynárenská zařízení jsou chráněna ochrannými pásmy k zajištění jejich bezpečného a spolehlivého provozu. Ochranné pásmo vzniká dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí o umístění stavby nebo společného povolení, kterým se stavba umisťuje a povoluje, nebo dnem, kdy nabude právních účinků územní souhlas s umístěním stavby, pokud není podle stavebního zákona vyžadován ani jeden z těchto dokladů, potom dnem uvedení plynárenského zařízení do provozu.
• (2) Ochranným pásmem se pro účely tohoto zákona rozumí souvislý prostor vymezený svislými rovinami vedenými ve vodorovné vzdálenosti od půdorysu plynárenského zařízení měřeno kolmo na jeho obrys, který činí:
  • a) u plynovodů a plynovodních přípojek o tlakové úrovni do 4 bar včetně, umístěných v zastavěném území obce 1 m na obě strany a umístěných mimo zastavěné území obce 2 m na obě strany,
  • b) u plynovodů a plynovodních přípojek nad 4 bar do 40 bar včetně 2 m na obě strany,
  • c) u plynovodů nad 40 bar 4 m na obě strany,
  • d) u technologických objektů 4 m na každou stranu od objektu,
  • e) u sond zásobníku plynu 30 m od osy jejich ústí,
  • f) u zásobníků plynu 30 m vně od jejich oplocení,
  • g) u zařízení katodické protikorozní ochrany a vlastní telekomunikační sítě držitele licence 1 m na obě strany.

5.2.3 Zařízení pro výrobu a rozvod tepelné energie

Ochranná pásma zařízení pro výrobu nebo rozvod tepelné energie stanoví § 87 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů.

Ochranná pásma

• (1) Ochranným pásmem se rozumí souvislý prostor v bezprostřední blízkosti zařízení pro výrobu či rozvod tepelné energie, určený k zajištění jeho spolehlivého provozu a ochraně života, zdraví, bezpečnosti a majetku osob. Ochranné pásmo vzniká dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí o umístění stavby nebo společného povolení, kterým se stavba umisťuje a povoluje, nebo dnem, kdy nabude právních účinků územní souhlas s umístěním stavby, pokud není podle stavebního zákona vyžadován ani jeden z těchto dokladů, potom dnem uvedení zařízení pro výrobu či rozvod tepelné energie do provozu.
• (2) Ochranné pásmo je vymezeno svislými rovinami vedenými po obou stranách zařízení na výrobu či rozvod tepelné energie ve vodorovné vzdálenosti měřené kolmo k tomuto zařízení a vodorovnou rovinou, vedenou pod zařízením pro výrobu nebo rozvod tepelné energie ve svislé vzdálenosti, měřené kolmo k tomuto zařízení a činí 2,5 m.
• (3) U předávacích stanic, které jsou umístěny v samostatných budovách, je ochranné pásmo vymezeno svislými rovinami vedenými ve vodorovné vzdálenosti 2,5 m kolmo na půdorys těchto stanic a vodorovnou rovinou, vedenou pod těmito stanicemi ve svislé vzdálenosti 2,5 m.
• (4) V ochranném pásmu i mimo ně je každý povinen zdržet se jednání, kterým by mohl poškodit zařízení pro výrobu nebo rozvod tepelné energie nebo omezit nebo ohrozit jeho bezpečný a spolehlivý provoz a veškeré činnosti musí být prováděny tak, aby nedošlo k poškození zařízení pro výrobu nebo rozvod tepelné energie. Pro realizaci veřejně prospěšné stavby, pokud se prokáže nezbytnost jejího umístění v ochranném pásmu, stanoví provozovatel tohoto zařízení podmínky. Ostatní stavební činnosti, umisťování staveb, zemní práce, uskladňování materiálu, zřizování skládek a vysazování trvalých porostů v ochranných pásmech je možno provádět pouze po předchozím písemném souhlasu provozovatele tohoto zařízení. Podmínky pro realizaci veřejně prospěšné stavby nebo souhlas, který musí obsahovat podmínky, za kterých byl udělen, se připojují k návrhu regulačního plánu nebo návrhu na vydání územního rozhodnutí nebo oznámení záměru v území o vydání územního souhlasu; orgán, který je příslušný k vydání regulačního plánu nebo územního rozhodnutí nebo územního souhlasu, podmínky nepřezkoumává.
• (5) Prochází-li zařízení pro rozvod tepelné energie budovami, ochranné pásmo se nevymezuje. Při provádění stavebních činností musí vlastník dotčené stavby dbát na zajištění bezpečnosti tohoto zařízení.
• (6) Vlastníci nemovitostí jsou povinni umožnit provozovateli zařízení přístup k pravidelné kontrole a provádění nezbytných prací na zařízení pro rozvod tepelné energie umístěném v jejich nemovitostech. Pokud to technické a bezpečnostní podmínky umožňují a nedojde k ohrožení života, zdraví nebo bezpečnosti osob, je provozovatel zařízení před zahájením prací povinen vlastníka nebo správce nemovitosti o rozsahu a době trvání prací informovat a po ukončení prací uvést dotčené prostory do původního stavu, a není-li to s ohledem na povahu provedených prací možné, do stavu odpovídajícímu předchozímu účelu nebo užívání nemovitosti.
• (7) Ochranné pásmo zařízení pro výrobu nebo rozvod tepelné energie zaniká trvalým odstraněním stavby na základě příslušného souhlasu nebo povolení v souladu se stavebním zákonem.

5.2.4 Zařízení elektronických komunikací

Ochranná pásma komunikačního vedení jsou uvedena v § 102 a § 103 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů.

Ochranné pásmo komunikačního vedení

• (1) Ochranné pásmo podzemního komunikačního vedení vzniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí o umístění stavby, nebo právními účinky územního souhlasu s umístěním stavby. Pokud není podle stavebního zákona vyžadováno ani jedno z uvedených povolení, potom dnem uvedení sítě nebo zařízení elektronických komunikací do užívání.
• (2) Ochranné pásmo podzemního komunikačního vedení činí 0,5 m po stranách krajního vedení.
• (3) V ochranném pásmu podzemního komunikačního vedení je zakázáno
  • a) bez souhlasu jeho vlastníka nebo rozhodnutí stavebního úřadu provádět zemní práce nebo terénní úpravy,
  • b) bez souhlasu jeho vlastníka nebo rozhodnutí stavebního úřadu zřizovat stavby či umísťovat konstrukce nebo jiná podobná zařízení,
  • c) bez souhlasu jeho vlastníka vysazovat trvalé porosty.
• (4) Činnosti v ochranném pásmu podzemního komunikačního vedení, které by znemožňovaly nebo podstatně znesnadňovaly přístup k tomuto vedení nebo které by mohly ohrozit bezpečnost a spolehlivost jeho provozu, je možné vykonávat jen po předchozím souhlasu vlastníka vedení.
• (5) Ochranné pásmo nadzemního komunikačního vedení vzniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí vydaného podle zvláštního právního předpisu. Parametry tohoto ochranného pásma, rozsah omezení a podmínky ochrany stanoví na návrh vlastníka tohoto vedení příslušný stavební úřad v tomto rozhodnutí. Přitom musí být šetřeno práv vlastníků nemovitostí nacházejících se v ochranném pásmu nadzemního komunikačního vedení.

Ochranné pásmo rádiového zařízení a rádiového směrového spoje

• (1) Ochranné pásmo rádiového zařízení a rádiového směrového spoje vzniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí vydaného podle zvláštního právního předpisu. Parametry těchto ochranných pásem, rozsah omezení a podmínky ochrany stanoví na návrh vlastníka těchto zařízení a spojů příslušný stavební úřad v tomto rozhodnutí. Přitom musí být šetřeno práv vlastníků nemovitostí nacházejících se v ochranném pásmu rádiového zařízení a rádiového směrového spoje.
• (2) V řízeních o ochranných pásmech nadzemního komunikačního vedení, rádiového zařízení a rádiového směrového spoje je Úřad dotčeným správním úřadem.

5.2.5 Stavby vodního hospodářství

a) Ochranná pásma vodovodních řadů a kanalizačních stok
Stanoví se podle § 23 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích:

• (1) K bezprostřední ochraně vodovodních řadů a kanalizačních stok před poškozením se vymezují ochranná pásma vodovodních řadů a kanalizačních stok (dále jen „ochranná pásma“).
• (2) Ochrannými pásmy se rozumí prostor v bezprostřední blízkosti vodovodních řadů a kanalizačních stok určený k zajištění jejich provozuschopnosti. Ochranná pásma vodních zdrojů podle zvláštního zákona tímto nejsou dotčena.
• (3) Ochranná pásma jsou vymezena vodorovnou vzdáleností od vnějšího líce stěny potrubí nebo kanalizační stoky na každou stranu
  • a) u vodovodních řadů a kanalizačních stok do průměru 500 mm včetně, 1,5 m,
  • b) u vodovodních řadů a kanalizačních stok nad průměr 500 mm, 2,5 m,
  • c) u vodovodních řadů nebo kanalizačních stok o průměru nad 200 mm, jejichž dno je uloženo v hloubce větší než 2,5 m pod upraveným povrchem, se vzdálenosti podle písmene a) nebo b) od vnějšího líce zvyšují o 1,0 m.
• (4) Výjimku z ochranného pásma uvedeného v odstavci 3 může povolit v odůvodněných případech vodoprávní úřad. Při povolování výjimky přihlédne vodoprávní úřad k technickým možnostem řešení při současném zabezpečení ochrany vodovodního řadu nebo kanalizační stoky a k technickobezpečnostní ochraně zájmů dotčených osob.
• (5) V ochranném pásmu vodovodního řadu nebo kanalizační stoky lze
  • a) provádět zemní práce, stavby, umísťovat konstrukce nebo jiná podobná zařízení či provádět činnosti, které omezují přístup k vodovodnímu řadu nebo kanalizační stoce nebo které by mohly ohrozit jejich technický stav nebo plynulé provozování,
  • b) vysazovat trvalé porosty,
  • c) provádět skládky mimo skládek jakéhokoliv odpadu,
  • d) provádět terénní úpravy,
• jen s písemným souhlasem vlastníka vodovodu nebo kanalizace, popřípadě provozovatele, pokud tak vyplývá ze smlouvy uzavřené podle § 8 odst. 2.
• (6) Nezíská-li osoba, která hodlá provádět činnosti uvedené v odstavci 5, souhlas podle odstavce 5, může požádat vodoprávní úřad o povolení k těmto činnostem. Vodoprávní úřad může v těchto případech tyto činnosti v ochranném pásmu povolit a současně stanovit podmínky pro jejich provedení.
• (7) Při porušení povinnosti stanovené v odstavci 5 nařídí obnovit předešlý stav příslušný vodoprávní úřad u činnosti uvedené pod písmenem b) a příslušný úřad podle zvláštních právních předpisů u činností uvedených pod písmeny a), c) a d).
• (8) Vlastník vodovodu nebo kanalizace, popřípadě provozovatel, pokud tak vyplývá ze smlouvy uzavřené podle § 8 odst. 2, je povinen na žádost poskytnout informaci žadateli o možném střetu jeho záměru s ochranným pásmem vodovodního řadu nebo kanalizační stoky a další údaje podle zvláštního zákona. Při zasahování do terénu, včetně zásahů do pozemních komunikací nebo jiných staveb v ochranném pásmu, je stavebník, v jehož zájmu se tyto zásahy provádějí, povinen na svůj náklad neprodleně přizpůsobit nové úrovni povrchu veškerá zařízení a příslušenství vodovodního řadu a kanalizační stoky mající vazbu na terén, pozemní komunikaci nebo jinou stavbu. Tyto práce smí provádět pouze s vědomím a se souhlasem vlastníka vodovodu nebo kanalizace, popřípadě provozovatele, pokud tak vyplývá ze smlouvy uzavřené podle § 8 odst. 2.

b) Ochranné pásmo vodních děl stanoví na návrh vlastníka vodního díla vodoprávní úřad, přičemž může zde zakázat nebo omezit umisťování a provádění některých staveb nebo činností – § 58 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) ve znění pozdějších předpisů. § 30 téhož zákona vymezuje ochranná pásma vodních zdrojů využívaných nebo využitelných pro zásobování pitnou vodou (obvykle s průměrem více než 10 000 m³ za rok). Ochranná pásma vodních zdrojů se dělí na ochranná pásma I. stupně (slouží k ochraně vodního zdroje v bezprostředním okolí jímacího nebo odběrného zařízení) a II. stupně (k ochraně vodního zdroje v územích stanovených vodoprávním úřadem tak, aby nedocházelo k ohrožení jeho vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti) a stanoví je vodoprávní úřad na návrh nebo z vlastního podnětu rozhodnutím. Bližší podrobnosti k těmto ochranným pásmům jsou uvedeny v § 30 citovaného zákona.

Ochranná pásma vodních zdrojů

• (1) K ochraně vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti zdrojů podzemních nebo povrchových vod využívaných nebo využitelných pro zásobování pitnou vodou s průměrným odběrem více než 10 000 m³ za rok a zdrojů podzemní vody pro výrobu balené kojenecké vody nebo pramenité vody stanoví vodoprávní úřad ochranná pásma opatřením obecné povahy. Vyžadují-li to závažné okolnosti, může vodoprávní úřad stanovit ochranná pásma i pro vodní zdroje s nižší kapacitou, než je uvedeno v první větě. Vodoprávní úřad může ze závažných důvodů ochranné pásmo změnit, popřípadě je zrušit. Stanovení ochranných pásem je vždy veřejným zájmem.
• (2) Ochranná pásma se dělí na ochranná pásma I. stupně, která slouží k ochraně vodního zdroje v bezprostředním okolí jímacího nebo odběrného zařízení, a ochranná pásma II. stupně, která slouží k ochraně vodního zdroje v územích stanovených vodoprávním úřadem tak, aby nedocházelo k ohrožení jeho vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti.
• (3) Ochranné pásmo I. stupně stanoví vodoprávní úřad jako souvislé území
  • a) u vodárenských nádrží a u dalších nádrží určených výhradně pro zásobování pitnou vodou minimálně pro celou plochu hladiny nádrže při maximálním vzdutí,
  • b) u ostatních nádrží s vodárenským využitím než uvedených pod písmenem a) s minimální vzdáleností hranice jeho vymezení na hladině nádrže 100 m od odběrného zařízení,
  • c) u vodních toků
• 1. s jezovým vzdutím na břehu odběru minimálně v délce 200 m nad místem odběru proti proudu, po proudu do vzdálenosti 100 m nebo k hraně vzdouvacího objektu a šířce ochranného pásma 15 m, ve vodním toku zahrnuje minimálně jednu polovinu jeho šířky v místě odběru,
• 2. bez jezového vzdutí na břehu odběru minimálně v délce 200 m nad místem odběru proti proudu, po proudu do vzdálenosti 50 m od místa odběru a šířce ochranného pásma 15 m, ve vodním toku zahrnuje minimálně jednu třetinu jeho šířky v místě odběru,
  • d) u zdrojů podzemní vody s minimální vzdáleností hranice jeho vymezení 10 m od odběrného zařízení,
  • e) v ostatních případech individuálně.
• (4) Vodoprávní úřad může stanovit v odůvodněných případech ochranné pásmo I. stupně v rozsahu menším, než je uveden v odstavci 3 písm. a) až d).
• (5) Ochranné pásmo II. stupně se stanoví vně ochranného pásma I. stupně; může být tvořeno jedním souvislým nebo více od sebe oddělenými územími v rámci hydrologického povodí nebo hydrogeologického rajonu. Vodoprávní úřad může ochranné pásmo II. stupně, je-li to účelné, stanovovat postupně po jednotlivých územích.
• (6) Ochranná pásma stanoví vodoprávní úřad na návrh nebo z vlastního podnětu. Nepodají-li návrh na jejich stanovení ti, kteří mají právo vodu z vodního zdroje odebírat, popřípadě ti, kteří o povolení k takovému odběru žádají, u vodárenských nádrží pak ti, kteří vlastní vodní díla sloužící ke vzdouvání vody v takových nádržích nebo jsou jejich stavebníky, může jim předložení tohoto návrhu s potřebnými podklady vodoprávní úřad uložit. Za vodárenské nádrže podle předchozí věty se považují nádrže uvedené v seznamu podle odstavce 13.
• (7) Do ochranného pásma I. stupně je zakázán vstup a vjezd; to neplatí pro osoby, které mají právo vodu z vodního zdroje odebírat, a u vodárenských nádrží pro osoby, které tato vodní díla vlastní. Vodoprávní úřad může stanovit rozhodnutím nebo opatřením obecné povahy i další výjimky ze zákazu vstupu a vjezdu.
• (8) V ochranném pásmu I. a II. stupně je zakázáno provádět činnosti poškozující nebo ohrožující vydatnost, jakost nebo zdravotní nezávadnost vodního zdroje, jejichž rozsah je vymezen v opatření obecné povahy o stanovení nebo změně ochranného pásma.
• (9) Odpadne-li důvod ochrany, vodoprávní úřad ochranné pásmo opatřením obecné povahy zruší.
• (10) V opatření obecné povahy o stanovení nebo změně ochranného pásma vodního zdroje vodoprávní úřad stanoví, které činnosti poškozující nebo ohrožující vydatnost, jakost nebo zdravotní nezávadnost vodního zdroje nelze v tomto pásmu provádět, jaká technická opatření jsou v ochranném pásmu povinny provést osoby podle odstavce 12, popřípadě způsob a dobu omezení užívání pozemků a staveb v tomto pásmu ležících.
• (11) Za prokázané omezení užívání pozemků a staveb v ochranných pásmech vodních zdrojů náleží vlastníkům nebo nájemcům nebo pachtýřům těchto pozemků a staveb náhrada, kterou jsou povinni na jejich žádost poskytnout v případě vodárenských nádrží vlastníci vodních děl umožňujících v nich vzdouvání vody, v ostatních případech oprávnění (§ 8) k odběru vody z vodního zdroje; je-li jich více, poměrně podle povoleného množství odebírané vody. Nedojde-li o poskytnutí náhrady k dohodě, rozhodne o jednorázové náhradě soud.
• (12) Náklady spojené s technickými úpravami v ochranných pásmech vodních zdrojů uloženými vodoprávním úřadem k ochraně vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti nesou ti, kteří jsou oprávněni vodu z těchto vodních zdrojů odebírat, popřípadě o povolení k jejímu odběru žádají, u vodárenských nádrží pak vlastníci nebo stavebníci vodních děl sloužících ke vzdouvání vody.
• (13) Ministerstvo životního prostředí vyhláškou stanoví seznam vodárenských nádrží a zásady pro stanovení a změny ochranných pásem vodních zdrojů.

5.2.6 Silniční ochranná pásma

K ochraně dálnic, silnic a místních komunikací I. nebo II. třídy a provozu na nich mimo souvisle zastavěné území obcí, vymezuje § 30 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.

Bližší podrobnosti k povolení a provádění staveb, zřizování a provozování reklamních zařízení či jiných objektů, výsadbě stromů, keřů či kultur apod. uvádí §30–§35 uvedeného zákona.

OCHRANA POZEMNÍCH KOMUNIKACÍ A JEJICH STYK S OKOLÍM

Silniční ochranná pásma

§ 30

• (1) K ochraně dálnice, silnice a místní komunikace I. nebo II. třídy a provozu na nich mimo souvisle zastavěné území obcí slouží silniční ochranná pásma. Silniční ochranné pásmo pro nově budovanou nebo rekonstruovanou dálnici, silnici a místní komunikaci I. nebo II. třídy vzniká na základě rozhodnutí o umístění stavby nebo společného povolení, kterým se stavba umisťuje a povoluje.
• (2) Silničním ochranným pásmem se pro účely tohoto zákona rozumí prostor ohraničený svislými plochami vedenými do výšky 50 m a ve vzdálenosti
  • a) 100 m od osy přilehlého jízdního pásu dálnice anebo od osy větve její křižovatky s jinou pozemní komunikací; pokud by takto určené pásmo nezahrnovalo celou plochu odpočívky, tvoří hranici pásma hranice silničního pozemku,
  • b) 50 m od osy vozovky nebo přilehlého jízdního pásu silnice I. třídy nebo místní komunikace I. třídy,
  • c) 15 m od osy vozovky nebo od osy přilehlého jízdního pásu silnice II. třídy nebo III. třídy a místní komunikace II. třídy.
• (3) Souvisle zastavěným územím obce (dále jen „území“) je pro účely určení silničního ochranného pásma podle tohoto zákona území, které splňuje tyto podmínky:
  • a) na území je postaveno pět a více budov odlišných vlastníků, kterým bylo přiděleno popisné nebo evidenční číslo a které jsou evidovány v katastru nemovitostí,
  • b) mezi jednotlivými budovami, jejichž půdorys se pro tyto účely zvětší po celém obvodu o 5 m, nebude spojnice delší než 75 m. Spojnice tvoří rohy zvětšeného půdorysu jednotlivých budov (u oblouků se použijí tečny). Spojnice mezi zvětšenými půdorysy budov, spolu se stranami upravených půdorysů budov, tvoří území.
• Ochranné pásmo může být zřízeno s ohledem na stanovené podmínky pouze po jedné straně dálnice, silnice nebo místní komunikace I. a II. třídy.
• (4) Hranice silničního ochranného pásma definovaná v § 30 odst. 2 písm. a) je pro případ povolování zřizování a provozování reklamních zařízení, které by byly viditelné uživateli dotčené pozemní komunikace, posunuta ze 100 metrů na 250 metrů.

§ 31

• (1) Zřízení a provozování reklamního zařízení v silničním ochranném pásmu podléhá povolení.
• (2) Zřízení a provozování reklamního zařízení lze povolit pouze, není-li zaměnitelné s dopravními značkami, světelnými signály, zařízeními pro provozní informace nebo s dopravními zařízeními a nemůže-li oslnit uživatele dotčené pozemní komunikace nebo jinak narušit provoz na pozemních komunikacích.
• (3) Jedná-li se o reklamní zařízení viditelné z pozemní komunikace v silničním ochranném pásmu dálnice a silnice I. třídy, lze jeho zřízení a provozování povolit pouze pokud splňuje podmínky podle odstavce 2 a slouží-li k označení provozovny, která se nachází v silničním ochranném pásmu ve vzdálenosti do 200 metrů od reklamního zařízení.
• (4) Povolení podle odstavce 1 vydává příslušný silniční správní úřad po předchozím souhlasu
  • a) vlastníka dotčené nemovitosti, na které má být reklamní zařízení zřizováno a provozováno,
  • b) Ministerstva vnitra, jde-li o silniční ochranné pásmo dálnice,
  • c) Policie České republiky, jde-li o silniční ochranné pásmo silnice a místní komunikace.
• (5) Silniční správní úřad vydá rozhodnutí o povolení zřizovat a provozovat reklamní zařízení právnické nebo fyzické osobě na základě písemné žádosti na dobu určitou, nejdéle na dobu pěti let, a v rozhodnutí stanoví podmínky zřizování a provozování reklamního zařízení.
• (6) Vlastník nemovitosti v silničním ochranném pásmu je oprávněn v obecném zájmu umístit na své nemovitosti pouze reklamní zařízení, které bylo povoleno.
• (7) Porušuje-li právnická nebo fyzická osoba podmínky stanovené v rozhodnutí o vydání povolení ke zřizování a provozování reklamních zařízení, silniční správní úřad rozhodne o odnětí povolení. Právnické nebo fyzické osobě, které bylo odňato povolení, lze udělit povolení na základě znovu podané žádosti nejdříve po uplynutí tří let ode dne, kdy rozhodnutí o odnětí povolení nabylo právní moci.
• (8) Silniční správní úřad může rozhodnout o změně vydaného povolení na základě odůvodněné žádosti držitele povolení.
• (9) Silniční správní úřad je povinen do 7 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o zřízení nebo existenci reklamního zařízení umístěného v rozporu s odstavcem 2, 3 nebo 5 v silničním ochranném pásmu bez povolení vydaného příslušným silničním správním úřadem podle odstavce 1, vyzvat vlastníka reklamního zařízení k jeho odstranění. Vlastník reklamního zařízení je povinen reklamní zařízení neprodleně, nejdéle do pěti pracovních dnů po doručení výzvy příslušného silničního správního úřadu, odstranit. Neučiní-li tak, silniční správní úřad zajistí do 15 pracovních dnů zakrytí reklamy a následně zajistí odstranění a likvidaci reklamního zařízení na náklady vlastníka tohoto zařízení. Odstranění reklamního zařízení a jeho likvidace bude provedeno bez ohledu na skutečnost, zda reklamní zařízení bylo povoleno stavebním úřadem.
• (10) Nemůže-li příslušný silniční správní úřad zjistit vlastníka reklamního zařízení zřizovaného nebo provozovaného bez povolení podle odstavce 1, zveřejní výzvu k odstranění reklamního zařízení způsobem v místě obvyklým a po marném uplynutí lhůty deseti dnů ode dne zveřejnění výzvy je povinen reklamu do 15 pracovních dnů zakrýt a následně zajistit odstranění a likvidaci reklamního zařízení na náklady vlastníka dotčené nemovitosti, na které je reklamní zařízení umístěno. Odstranění reklamního zařízení a jeho likvidace bude provedeno bez ohledu na skutečnost, zda reklamní zařízení bylo povoleno stavebním úřadem.
• (11) Vlastník nemovitosti, na které je zřízeno a provozováno reklamní zařízení bez povolení podle odstavce 1, je povinen umožnit na nezbytnou dobu a v nezbytné míře vstup na svoji nemovitost za účelem zakrytí reklamy a za účelem odstranění a likvidace tohoto reklamního zařízení. Vznikne-li tím škoda na nemovitosti, je ten, kdo škodu způsobil, povinen ji nahradit; této odpovědnosti se nemůže zprostit.

§ 32

• (1) V silničních ochranných pásmech lze jen na základě povolení vydaného silničním správním úřadem a za podmínek v povolení uvedených
  • a) umisťovat a provádět stavby, které podle zvláštních předpisů vyžadují povolení, souhlas nebo ohlášení stavebnímu úřadu,
  • b) provádět terénní úpravy, jimiž by se úroveň terénu snížila nebo zvýšila ve vztahu k niveletě vozovky.
• Ustanoveními tohoto odstavce nejsou dotčeny předpisy o územním plánování a o stavebním řádu.
• (2) Povolení podle předchozího odstavce se nevyžaduje pro stavby čekáren linkové osobní dopravy, zařízení tramvajových a trolejbusových drah, telekomunikačních a energetických vedení a pro stavby související s úpravou odtokových poměrů.
• (3) V územním, stavebním nebo společném územním a stavebním řízení je povolení nahrazeno závazným stanoviskem příslušného silničního správního úřadu.

§ 33

V silničním ochranném pásmu na vnitřní straně oblouku silnice a místní komunikace I. nebo II. třídy o poloměru 500 m a menším a v rozhledových trojúhelnících prostorů úrovňových křižovatek těchto pozemních komunikací se nesmí zřizovat a provozovat jakékoliv objekty, vysazovat stromy nebo vysoké keře a pěstovat takové kultury, které by svým vzrůstem a s přihlédnutím k úrovni terénu rušily rozhled potřebný pro bezpečnost silničního provozu; to neplatí pro lesní porosty s keřovým parkem zajišťující stabilitu okraje lesa. Strany rozhledových trojúhelníků se stanovují 100 m u silnice označené dopravní značkou podle zvláštního předpisu jako silnice hlavní a 55 m u silnice označené dopravní značkou podle zvláštního předpisu jako silnice vedlejší.

§ 34

• (1) Vlastník, popřípadě správce dálnice, silnice a místní komunikace I. nebo II. třídy je oprávněn v silničním ochranném pásmu na nezbytnou dobu a v nezbytné míře vstupovat na cizí pozemky, nebo na stavby na nich stojící, za účelem oprav, údržby, umístění zásněžek, odstraňování následků nehod a jiných překážek omezujících silniční provoz. Přitom je povinen dbát toho, aby tím byla co nejméně rušena práva vlastníků a aby vstupem a činnostmi nevznikly škody, kterým je možno zabránit. Vznikne-li tím škoda na pozemku nebo na stavbě, je ten, kdo škodu způsobil, povinen ji nahradit; této odpovědnosti se nemůže zprostit.
• (2) Jedná-li se o pozemní komunikaci nebo její část, pro kterou se nezřizuje silniční ochranné pásmo, platí toto ustanovení pro vstup vlastníka, popřípadě správce pozemní komunikace na sousední pozemky.
• (3) Nelze-li dosáhnout požadovaného účelu jinak, je vlastník, popřípadě správce dálnice, silnice nebo místní komunikace oprávněn ve stavu nouze nebo v naléhavém veřejném zájmu na zachování sjízdnosti a schůdnosti této pozemní komunikace na nezbytnou dobu, v nezbytné míře a za náhradu použít nemovitost vlastníka v silničním ochranném pásmu, a není-li silniční ochranné pásmo zřízeno, vlastníka sousední nemovitosti.

§ 35

Ochrana dálnice, silnice a místní komunikace

• (1) Vlastníci nemovitostí v sousedství dálnice, silnice a místní komunikace jsou povinni strpět, aby na jejich pozemcích byla provedena nezbytná opatření k zabránění sesuvů půdy, padání kamenů, lavin a stromů nebo jejich částí, vznikne-li toto nebezpečí výstavbou nebo provozem dálnice, silnice a místní komunikace nebo přírodními vlivy; vznikne-li toto nebezpečí z jednání těchto vlastníků, jsou povinni učinit nezbytná opatření na svůj náklad. O rozsahu a způsobu provedení nezbytných opatření a o tom, kdo je provede, rozhodne silniční správní úřad.
• (2) Silniční správní úřad zjišťuje zdroje ohrožování dálnice, silnice a místní komunikace a zdroje rušení silničního provozu na nich. Zjistí-li zdroj ohrožení jiný, než je uveden v odstavci 1, nařídí silniční správní úřad jeho provozovateli nebo vlastníku odstranění zdroje tohoto ohrožení. Nevyhoví-li provozovatel nebo vlastník zdroje ohrožení, silniční správní úřad rozhodne o odstranění zdroje ohrožení na jeho náklady.
• (3) Vlastník nemovitosti sousedící s průjezdním úsekem silnice nebo s místní komunikací v zastavěném území obce je v nezbytně nutných případech povinen za jednorázovou úhradu strpět zřízení věcného břemene na své nemovitosti spočívajícího v umístění veřejného osvětlení, dopravních značek světelných signálů, dopravních zařízení a zařízení pro provozní informace a tabulek s označením místních názvů. Rozhodnutí o zřízení věcného břemene a o výši úhrady vydává příslušný silniční správní úřad u dopravních značek světelných signálů, dopravních zařízení a zařízení pro provozní informace na základě stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích nebo zařízení pro provozní informace.

5.2.7 Ochranné pásmo dráhy

Ochranné pásmo dráhy stanovuje § 8 až § 10 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů.

Ochranné pásmo dráhy

§ 8

• (1) Ochranné pásmo dráhy tvoří prostor po obou stranách dráhy, jehož hranice jsou vymezeny svislou plochou vedenou
  • a) u dráhy celostátní a u dráhy regionální 60 m od osy krajní koleje, nejméně však ve vzdálenosti 30 m od hranic obvodu dráhy,
  • b) u dráhy celostátní, vybudované pro rychlost větší než 160 km/h, a u dráhy zkušební 100 m od osy krajní koleje, nejméně však 30 m od hranic obvodu dráhy,
  • c) u dráhy místní a vlečky 30 m od osy krajní koleje,
  • d) u speciální dráhy 30 m od hranic obvodu dráhy, u tunelů speciální dráhy 35 m od osy krajní koleje,
  • e) u dráhy lanové 10 m od nosného lana, dopravního lana nebo osy krajní koleje,
  • f) u dráhy tramvajové a dráhy trolejbusové 30 m od osy krajní koleje nebo krajního trolejového drátu.
• (2) Pro dráhu vedenou po pozemních komunikacích a vlečku v uzavřeném prostoru provozovny nebo v obvodu přístavu se ochranné pásmo nezřizuje.

§ 9

• (1) V ochranném pásmu dráhy lze provádět hornickou činnost a činnost prováděnou hornickým způsobem, provozovat střelnici, skladovat výbušniny, nebezpečné odpady a zřizovat světelné zdroje a barevné plochy zaměnitelné s návěstními znaky jen se souhlasem drážního správního úřadu a za podmínek jím stanovených.
• (2) Provozovatel dráhy a dopravce je oprávněn v ochranném pásmu dráhy vstupovat na cizí pozemky, popřípadě na stavby na nich stojící, za účelem oprav, údržby a provozování dráhy, odstraňování následků nehod nebo poškození dráhy a za účelem odstraňování jiných překážek omezujících provozování drážní dopravy. Přitom je povinen dbát toho, aby užívání pozemků, popřípadě staveb na nich stojících, bylo co nejméně rušeno a aby vstupem a činnostmi nevznikly škody, kterým je možno zabránit. Výkon těchto oprávnění musí být omezen na nezbytnou dobu a nezbytnou míru. Tímto ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody podle občanského zákoníku.
• (3) Provozovatel dráhy a dopravce je oprávněn ve stavu nouze nebo v naléhavém veřejném zájmu na provozování dráhy nebo na provozování drážní dopravy na nezbytnou dobu v nezbytné míře a za náhradu použít nemovitou věc vlastníka v ochranném pásmu dráhy, nelze-li dosáhnout účelu jinak.
• (4) Vlastník nemovité věci přilehlé k dráze tramvajové nebo dráze trolejbusové je v nezbytně nutných případech na nezbytnou dobu povinen za jednorázovou úhradu strpět omezení vlastnického práva ke své nemovité věci spočívající v umístění a provozování pevných trakčních, signalizačních nebo zabezpečovacích zařízení. Rozhodnutí o omezení vlastnického práva a o výši úhrady vydává na návrh provozovatele dráhy tramvajové nebo trolejbusové drážní správní úřad. Provozovatel dráhy je povinen při umístění a odstranění tohoto zařízení na cizí nemovité věci uvést nemovitou věc při ukončení prací do původního stavu, a není-li to možné s ohledem na povahu provedených prací, do stavu odpovídajícího původnímu účelu nebo užití dotčené nemovité věci.

§ 10

Ochrana dráhy

• (1) Vlastníci nemovité věci v sousedství dráhy jsou povinni strpět, aby na jejich pozemcích byla provedena nezbytná opatření k zabránění sesuvů půdy, padání kamenů a lavin, vznikne-li toto nebezpečí výstavbou nebo provozem dráhy nebo přírodními vlivy; vznikne-li toto nebezpečí z jednání těchto vlastníků, jsou povinni učinit nezbytná opatření na svůj náklad. O rozsahu a způsobu provedení nezbytných opatření a o tom, kdo je provede, rozhodne drážní správní úřad.
• (2) Drážní správní úřad zjišťuje zdroje ohrožování dráhy a zdroje rušení drážního provozu na nich. Zjistí-li zdroj ohrožení jiný, než je uveden v odstavci 1, nařídí drážní správní úřad jeho provozovateli nebo vlastníku odstranění zdroje tohoto ohrožení. Nevyhoví-li provozovatel nebo vlastník zdroje ohrožení, drážní správní úřad rozhodne o odstranění zdroje ohrožení na jeho náklady.
• (3) Provozovatel dráhy má právo odstraňovat a oklešťovat stromoví a jiné porosty ohrožující bezpečnost nebo plynulost drážní dopravy anebo provozuschopnost dráhy v případě, kdy tak po předchozím upozornění provozovatele dráhy neučinil jejich vlastník v přiměřené lhůtě a v rozsahu, které jsou stanoveny v tomto upozornění. Stromoví a jiné porosty, které při svém pádu mohou zasáhnout do průjezdného průřezu dráhy, jsou stromovím ohrožujícím bezpečnost nebo plynulost drážní dopravy nebo provozuschopnost dráhy.
• (4) Provozovatel dráhy je povinen při výkonu jeho práva podle odstavce 3 co nejvíce šetřit práv vlastníků a uživatelů dotčených nemovitostí a vstup na jejich nemovitosti jim předem oznámit. Po skončení prací je povinen uvést nemovitost do předchozího stavu, a není-li to možné s ohledem na povahu provedených prací, do stavu odpovídajícího jejímu předchozímu účelu nebo způsobu užívání. Provozovatel dráhy je rovněž povinen na žádost vlastníka dotčené nemovitosti na svůj náklad provést likvidaci vzniklého klestu a zbytků po těžbě.
• (5) Byl-li vlastník nebo uživatel nemovitosti v důsledku výkonu práva provozovatele dráhy podle odstavce 3 omezen v obvyklém užívání nemovitosti nebo vznikla-li mu škoda, má právo na přiměřenou jednorázovou náhradu; toto právo lze uplatnit u provozovatele dráhy do 2 let ode dne, kdy k omezení nebo vzniku škody došlo, jinak právo zaniká.

Organizace, které spravují podzemní kabelová vedení, zpravidla požadují i dodržování ČSN 73 6133 Návrh a provádění zemního tělesa pozemních komunikací a ČSN EN 1610 Provádění stok a kanalizačních přípojek a jejich zkoušení a ČSN 73 6005 – Prostorové uspořádání sítí technického vybavení.

5.3 Právní předpisy pro stavebnictví

Právní předpisy týkající se stavebnictví jsou uvedeny v pomůcce A 3.4 Přehled právních předpisů ve stavebnictví.

1. PŘEHLED PŘEDPISŮ EU

2. PŘEHLED NOREM SIM

Autor aktualizace 2022: Ing. Jindřich Pater

Stav: aktualizace 2022, vydání 2005

Anotace:
Tato pomůcka navazuje na metodickou pomůcku MP 1.5 Technologická zařízení staveb – Obecné zásady činnosti AO TZS pro projektovou činnost v rámci projektu PROFESIS ČKAIT. Je součástí soustavy metodických pomůcek, popisujících činnosti autorizovaných osob, která podrobněji a detailněji rozpracovává MP 1.5 se zaměřením na činnost AO v oboru plynová zařízení (PLZ), spadajících mezi vyhrazená technická zařízení. Popisuje obvyklé výkony AO TZS – PLZ při zpracování projektové dokumentace ve smyslu stavebního zákona a vazby na obecně závazné platné právní předpisy, týkající se plynových zařízení (PLZ).

Upozornění k textu

30. 6. 2022 byly ve sbírce zákonů ČR vydány (a tudíž platné) k problematice stavebního zákona následující právní předpisy:

• zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)
  zrušen k 1. 7. 2023 novým stavebním zákonem č. 283/2021 Sb.; podle novely č. 195/2022 Sb. zákona č. 283/2021 Sb. se za den nabytí nové komplexní účinnosti zákona č. 283/2021 Sb. ale považuje až 1. 7. 2024, kdy tedy dojde k definitivnímu zrušení zákona č. 183/2006 Sb.
• zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon
  účinnost od 1. 7. 2023; podle „malé novely“ zákona č 283/2021 Sb., tj. podle zákona č. 195/2022 Sb. se za den nabytí účinnosti některých paragrafů zákona č. 283/2021 Sb. považuje 1. 7. 2024; připravována je ještě „velká novela“ zákona č. 283/2021 Sb. s účinností od 2024
• zákon č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona
  účinnost od 1. 7. 2023; v rámci „velké novely“ zákona č. 283/2021 Sb. připravována je i novela tohoto změnového zákona s účinností od 2024
• zákon č. 197/2022 Sb., o zvláštních postupech v oblasti územního plánování a stavebního řádu v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace
  účinnost od 1. 7. 2022; upravuje zákon č. 183/2006 Sb. a zavádí pojem nezbytná stavba, tj. stavba dočasná, jejíž doba trvání nesmí přesáhnout 3 roky ode dne nabytí právních účinků společného územního souhlasu a souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru

Další text je stále vázán pouze na zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a k němu vydané prováděcí předpisy, neboť vývoj v oblasti změn stavebního zákona k dnešnímu datu 30. 6. 2022 není ukončen.

OBSAH

ÚVOD

Metodická pomůcka MP 1.5.1 Technologická zařízení staveb – Plynová zařízení (dále jen PLZ ve smyslu pojmů této kapitoly) navazuje na vydanou metodickou pomůcku MP 1.5 Technologická zařízení staveb – Obecné zásady činnosti AO TZS pro projektovou činnost v rámci projektu PROFESIS ČKAIT. Je součástí soustavy metodických pomůcek, popisujících činnosti autorizovaných osob, která podrobněji a detailněji rozpracovává MP 1.5 se zaměřením na činnost AO v oboru PLZ, spadajících mezi vyhrazená technická zařízení. Základní zákonnou normou pro podnikání a výkon státní správy v energetických odvětvích (elektroenergetika, plynárenství a teplárenství) je energetický zákon. Pro vyhrazená plynová zařízení platí nařízení vlády č. 191/2022 Sb., o vyhrazených technických plynových zařízeních a požadavcích na zajištění jejich bezpečnosti.

Pro účely tohoto nařízení se rozumí plynem jakákoli látka, která je při 1,013 baru a +20 °C zcela v plynném stavu nebo má tlak par větší než 3 bary při +50 °C; za plyn se považuje i směs plynů splňující kritéria podle části věty před středníkem.

Vyhrazená plynová zařízení se zařazují jako zařízení pro:

a) výrobu a úpravu plynů do skupiny A,
b) skladování plynů do skupiny B,
c) plnění nádob plyny, tlakové stanice, zařízení pro plnění a čerpání nádrží vozidel plyny do skupiny C,
d) zkapalňování a odpařování plynů do skupiny D,
e) zvyšování a snižování tlaku plynů do skupiny E,
f) rozvod plynů do skupiny F,
g) spotřebu plynů spalováním včetně stabilních plynových motorů ve strojovnách nebo v kotelnách do skupiny G,
h) vypouštění hasebních plynů do skupiny H.

Poznámka:
Třídění skupin je předmětem NV č. 191/2022 Sb., o vyhrazených technických plynových zařízeních a požadavcích na zajištění jejich bezpečnosti.

Vyhrazenými plynovými zařízeními nejsou:

a) výrobní zařízení, ve kterých plyny vznikají jako vedlejší výrobní produkt s výjimkou plynového hospodářství čistíren odpadních vod;
b) zařízení chemických výrob, kde plyny vznikají jako meziprodukty, které se dále zpracovávají na jiné než plynné produkty;
c) stavební objekty pro skladování tlakových nádob k dopravě plynů, skříně pro umístění tlakových stanic, jednotlivé tlakové nádoby k dopravě plynů, nádoby na plyny s vodním objemem do 0,22 litru, nádoby na plyny používané jako části strojů, například vstřikovací a spouštěcí lahve spalovacích motorů, jestliže jsou stále spojeny se zdrojem tlaku, lahve pracující jako odlučovače oleje, hydraulické akumulátory, nádoby na zkapalněné plyny s kritickou teplotou nižší než -10 °C, například kapalný vzduch, kapalný kyslík a nádoby na plyny s kritickou teplotou vyšší než -10 °C, ale nižší než +70 °C, dopravované v cisternách v kapalném stavu hluboko ochlazené, například oxid uhličitý nebo ethen;
d) vzorkovací a kalibrační lahve do objemu 3 litry pro laboratorní účely, pro které platí právní a ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci;
e) zařízení, která jsou součástí samostatných pracovních strojů nebo přístrojů, anebo samostatné přenosné hasicí přístroje;
f) samostatně pracující kompresory, které nejsou trvale napojeny na dlouhodobě provozované potrubí plynů, vývěvy, samostatně pracující lahvové regulátory a regulační zařízení, která jsou součástí jiné skupiny plynového zařízení;
g) rozvody médií pro měřicí a regulační techniku;
h) zařízení pro přepouštění plynů v rámci jednoho pracoviště;
i) klimatizační zařízení;
j) vzduchotechnické systémy, odtahy spalin a spalinové cesty;
k) samostatně pracující hořáky na plynná paliva do 10 kW v uzavřeném prostoru, ve volném prostoru bez omezení, zejména laboratorní, sklářské kahany, svářecí a pájecí soupravy, a venkovní a campingové vybavení;
l) zařízení, v nichž se plyny spotřebovávají jiným způsobem než spalováním, zejména zařízení procesu syntézy při výrobě čpavku, etanolu;
m) rozvody vzduchu do provozního přetlaku 16 barů;
n) palivové nádrže a plynové motory dopravních prostředků.

Pokud vyhrazené plynové zařízení svým charakterem a technickými hodnotami splňuje podmínky pro zařazení do několika skupin, je pro zařazení rozhodující základní technologická funkce vyhrazeného plynového zařízení. V průvodní dokumentaci vyhrazeného plynového zařízení musí být zároveň vždy určena hranice mezi zařazením vyhrazeného plynového zařízení do jednotlivých skupin.

Státní odborný dozor nad bezpečností vyhrazených technických zařízení vykonávají organizace státního odborného dozoru, zřízené výhradně k tomuto účelu v souladu se zákonem č. 250/2021 Sb., o bezpečnosti práce v souvislosti s provozem vyhrazených technických zařízení a o změně souvisejících zákonů. Organizace státního odborného dozoru jsou podřízeny Státnímu úřadu inspekce práce.

Tzv. pověřenou organizací pro dozor nad vyhrazenými technickými plynovými zařízeními je Technická inspekce České republiky – TIČR.

Metodická pomůcka MP 1.5.1 si klade za úkol popsat obvyklé výkony AO TZS – PLZ při zpracování projektové dokumentace ve smyslu stavebního zákona a vyhlášky o dokumentaci staveb č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů.

Popisuje vazbu na základní ČSN, zákony, nařízení vlády, vyhlášky a další předpisy, s nimiž se projektant v denním styku setkává.

Jejím účelem je především popis běžné úrovně výkonu činnosti autorizovaných osob se zaměřením na PLZ, přenesení zkušeností pro ty, kteří do profese teprve vstupují, a upozornění na etické či právní limity jejích výkonů. Měla by se stát základem celého systému informací v oblasti navrhování staveb s PLZ.

Pomůcka není jediným průvodcem a předepsaným postupem při vypracování projektové dokumentace staveb s PLZ, nýbrž jen jednou z možností vytvořit si celkový obraz o potřebách, rozsahu a obsahu takové dokumentace, podle níž technologický celek nebo jeho část vzniká a je provozován. Projektanti i realizátoři mají přístup a jsou jim průběžně dostupné ucelené aktuální informace z oboru plynárenství prostřednictvím publikací Informačního servisu centra plynárenských informací společnosti GAS s.r.o. ( www.gasinfo.cz ).

Upozornění:
Rozhodující právní předpisy v oblasti energetiky (elektro, plyn a teplo) jsou průběžně novelizovány s ohledem na turbulentní vývoj v energetické oblasti: jedná se zejména o zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů včetně k nim vydaných právních prováděcích předpisů.

Ochranná pásma u plynových zařízení, důležitá pro výstavbu, jsou specifikována právě v zákonu č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů.

1 ZÁKLADNÍ POJMY A POUŽÍVANÉ ZKRATKY

1.1 DEFINICE A VÝKLAD POJMŮ V OBLASTI TECHNOLOGICKÝCH ZAŘÍZENÍ STAVEB

Definice pojmů, vyplývajících z energetického zákona ve znění pozdějších předpisů:

Distribuční soustava – vzájemně propojený soubor vysokotlakých, středotlakých a nízkotlakých plynovodů, plynovodních přípojek ve vlastnictví provozovatele distribuční soustavy a souvisejících technologických staveb, včetně systému řídicí a zabezpečovací techniky a zařízení k převodu informací pro činnosti výpočetní techniky a informačních systémů, který není přímo propojen s kompresními stanicemi a na kterém zajišťuje distribuci plynu držitel licence na distribuci plynu; distribuční soustava je zřizována a provozována ve veřejném zájmu.

Hlavní uzávěr plynu – uzavírací armatura odběrného plynového zařízení, která odděluje odběrné plynové zařízení od plynovodní přípojky.

Odběrné místo – místo, kde je instalováno odběrné plynové zařízení pro jednoho konečného zákazníka, do něhož se uskutečňuje dodávka plynu, měřená měřicím zařízením.

Odběrné plynové zařízení – veškerá zařízení počínaje hlavním uzávěrem plynu, včetně zařízení pro konečné využití plynu; není jím měřicí zařízení.

Plynárenská soustava – vzájemně propojený soubor zařízení pro výrobu, přepravu, distribuci a uskladnění plynu, včetně systému řídicí a zabezpečovací techniky a zařízení k převodu informací pro činnosti výpočetní techniky a informačních systémů, které slouží k provozování těchto zařízení.

Plynárenská zařízení – zařízení výrobny plynu, přepravní soustavy, distribuční soustavy, zásobníku plynu, těžebního plynovodu a přímého plynovodu.

Plynovodní přípojka – zařízení začínající odbočením z plynovodu přepravní nebo distribuční soustavy a ukončené před hlavním uzávěrem plynu; toto zařízení slouží k připojení odběrného plynového zařízení.

Plynová zařízení – plynárenská zařízení, plynovodní přípojky, které nejsou ve vlastnictví provozovatele distribuční soustavy, odběrná plynová zařízení, zásobníky zkapalněných plynů, plynojemy, plnírny, zkapalňovací a odpařovací stanice.

Plynovod – zařízení k potrubní dopravě plynu přepravní nebo distribuční soustavou a přímé a těžební plynovody.

Podzemní zásobník plynu – plynové zařízení, včetně souvisejících technologických staveb a systému řídicí a zabezpečovací techniky a zařízení k převodu informací pro činnosti výpočetní techniky a informačních systémů, sloužící k uskladňování plynu; podzemní zásobník plynu je zřizován a provozován ve veřejném zájmu.

Přepravní soustava – vzájemně propojený soubor vysokotlakých plynovodů a kompresních stanic a souvisejících technologických staveb, včetně systémů řídicí a zabezpečovací techniky a zařízení k přenosu informací pro činnosti výpočetní techniky a informačních systémů, propojený s plynárenskými soustavami v zahraničí, na kterém zajišťuje přepravu plynu držitel licence na přepravu plynu; přepravní soustava je zřizována a provozována ve veřejném zájmu.

Výrobna plynu – zařízení na výrobu nebo těžbu plynu nebo terminál zkapalněného zemního plynu včetně stavební části a nezbytných pomocných zařízení, kde uskutečňuje svoji činnost držitel licence na výrobu plynu.

Technické pravidlo – pravidlo vyjadřující stav technického poznání a techniky v odvětví plynárenství (TPG).

Tlaková úroveň – maximální provozní tlak pro plynová zařízení, uvedený v technických normách nebo technických pravidlech.

Výklad dalších pojmů:

Hlavní projektant – pojem je uveden v § 113 odst. 2 SZ. Jedná se o projektanta, kterého stavebník smluvně pověřil koordinací projektové dokumentace stavby, zpracovávané více projektanty, nebo koordinací autorského dozoru. Hlavní projektant může být přizván ke stavebnímu řízení, a to na náklad stavebního úřadu, nebo na náklad stavebníka (pokud jeho přizvání navrhl).

Plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi – na stavbách, u nichž vzniká povinnost ohlásit OIP zahájení prací, a dále na stavbách, u nichž budou vykonávány práce a činnosti vystavující fyzickou osobu zvýšenému ohrožení života, nebo poškození zdraví (stanovené v NV č. 591/2006 Sb., ve znění NV č. 136/2016 Sb.), zadavatel stavby (stavebník) zajistí podle § 15 odst. 2 zákona č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, aby byl při přípravě stavby zpracován plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi, podle druhu a velikosti plně vyhovující potřebám zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce, a aby byl při realizaci stavby aktualizován – rozsah a obsah plánu – viz příloha č. 6 NV č. 591/2006 Sb., ve znění NV č. 136/2016 Sb. (více v kap. 3.4).

Projektant – nositel projektové činnosti, fyzická či právnická osoba, který je účastníkem výstavby. Jde zejména o subjekt podnikající ve vázané živnosti „Projektová činnost ve výstavbě“. Termín je také použit ve významu fyzické osoby (§ 22 odst. 4 SZ), a to buď autorizované osoby vykonávající činnost podle § 158 SZ (projektovou činnost), nebo v obecném pojetí.

Projektování ve výstavbě – vázaná živnost pro projektování ve výstavbě podle živnostenského zákona ve znění pozdějších předpisů. Podmínkou pro získání oprávnění k provozování této živnosti je, že výkon odpovědného zástupce za tuto živnost vykonává AO s příslušným oprávněním. Působnost autorizovaného inženýra a autorizovaného technika v oblasti projektování ve výstavbě je blíže určena v autorizačním zákoně ve znění pozdějších předpisů.

Revize zařízení – celkové posouzení zařízení, při kterém se prohlídkou, vyzkoušením, případně i měřením zajišťuje provozní bezpečnost a spolehlivost zařízení nebo jeho částí a posoudí se i technická dokumentace a odborná způsobilost obsluhy. Revize zařízení jsou výchozí a provozní. Revizi může provádět jen revizní technik s platným oprávněním v souladu s NV č. 191/2022 Sb., o vyhrazených technických plynových zařízeních a požadavcích na zajištění jejich bezpečnosti.

Revizní technik – technik, který musí mít pro provádění revizí a zkoušek zařízení osvědčení o odborné způsobilosti, vydané orgánem dozoru na základě vykonané zkoušky.

Stavebník – osoba, která pro sebe žádá vydání stavebního povolení nebo ohlašuje provedení stavby, terénní úpravy nebo zařízení (§ 2 odst. 2 písm. c) SZ), jakož i její právní nástupce, a dále osoba, která stavbu, terénní úpravu nebo zařízení provádí, pokud nejde o stavebního podnikatele realizujícího stavbu v rámci své podnikatelské činnosti; stavebníkem se rozumí též investor a objednatel stavby.

Vyhrazená technická zařízení – zařízení se zvýšenou mírou ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku, která podléhají dozoru podle zákona o státním odborném dozoru. Jsou to technická zařízení tlaková, zdvihací, elektrická a plynová. Spadá do nich i jaderná energetika. Podle stupně nebezpečnosti se vyhrazená technická zařízení zařazují do tříd, popřípadě skupin a stanoví se způsob prověřování odborné způsobilosti organizací, podnikajících fyzických osob a fyzických osob k činnostem na těchto zařízeních.

Vyhrazená zařízení plynová – zařízení pro výrobu a úpravu plynů, skladování a přepravu plynů, plnění nádob plyny, tlakové stanice, zkapalňování a odpařování plynů, zvyšování a snižování tlaku plynů, rozvody plynů a spotřebu plynů spalováním (viz předchozí text k NV č. 191/2022 Sb., o vyhrazených technických plynových zařízeních a požadavcích na zajištění jejich bezpečnosti). Tato zařízení podléhají státnímu odbornému dozoru nad bezpečností práce vykonávaném Státním úřadem inspekce práce a Oblastními inspektoráty práce podle zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů.

Zásady organizace výstavby (ZOV) – termín označuje stanovení zásad organizace výstavby v jednotlivých stupních projektové dokumentaci. Zásady organizace výstavby jsou vypracovávány podle vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, viz přílohy k této vyhlášce. Organizace výstavby je pojem zahrnující širší problematiku, vyplývající z realizace výstavby v prostoru, v daných ekonomických, environmentálních a technických vazbách, jehož součástí je i vlastní řízení (management výstavby).

Zhotovitel stavby – (dodavatel stavby), označení smluvní strany ve smlouvě o dílo, v níž je předmětem plnění stavba. Stavební zákon (§ 2 odst. 2 písm. b) používá pojem stavební podnikatel, kterým je osoba oprávněná k provádění stavebních nebo montážních prací jako předmětu své činnosti podle živnostenského zákona. Jako zhotovitel může provádět stavbu jen stavební podnikatel, který při její realizaci zabezpečí odborné vedení provádění stavby stavbyvedoucím. Povinnosti zhotovitele stavby a stavbyvedoucího jsou vymezeny v § 160 odst. 1 a 2 a v § 153 odst. 1 a 2 stavebního zákona.

Zkratky používané v pomůcce

2 AUTORIZOVANÉ OSOBY (AO) V OBORU TECHNOLOGICKÁ ZAŘÍZENÍ STAVEB (TZS) – PLYNOVÁ ZAŘÍZENÍ (PLZ)

2.1 RÁMEC ČINNOSTI AO TZS PŘI NAVRHOVÁNÍ TZS – PLZ

2.1.1 Obor Technologická zařízení staveb (TZS)

Rozsah oboru pro autorizované inženýry a techniky:

Obor TZS zahrnuje výkon činností AO TZS, kde technologické zařízení je pro stavbu určující. Jedná se zejména o stavby s technologickým zařízením výrobním i nevýrobním pro těžbu a úpravu uhlí, rud a nerostných surovin, plynárenství, výrobu a rozvod technických a topných plynů a kapalin včetně souvisejících zařízení, energetiku, teplárenství, výrobu elektrické energie včetně přípojných a rozvodných sítí a souvisejících zařízení, hutní a metalurgickou výrobu, strojírenskou výrobu, chemický, farmaceutický a potravinářský průmysl, spotřební průmysl, průmysl stavebních hmot a keramiky, dopravu a skladování, slaboproudá a spojová zařízení, zemědělskou a lesnickou výrobu, zařízení staveb zahrnující vyhrazená technická zařízení a prostředky k ochraně životního a pracovního prostředí, zařízení staveb občanské vybavenosti a zařízení na kontrolu a řízení technologických procesů. Tento obor zahrnuje jak výkon AO TZS při projektování, tak i pro realizaci TZS.

2.1.2 Rozsah působnosti MP 1.5.1

Tato pomůcka se vztahuje na AO TZS – Plynová zařízení (PLZ) v procesu vypracování projektové dokumentace staveb pro územní a stavební řízení a pro další druhy projektové dokumentace v tomto oboru.

3 POSTUPY AUTORIZOVANÝCH OSOB (AO)

Příprava dokumentace staveb je uceleným procesem, směřujícím k provádění stavby. Proces probíhá kontinuálně nebo přetržitě. Nositelem procesu je stavebník. Ten je objednatelem ve vztahu k projektantovi nebo zhotoviteli stavby.

Zpracovaná dokumentace je pouze předpisem pro provádění stavby. Účast AO je nutná v určitých etapách předepsaných zákonem. Žádoucí ovšem je, aby AO – autor díla – byla nositelem celé přípravy projektové dokumentace a dohlížela i na provádění stavby. Tento požadavek je nutno za všech okolností propagovat a požadovat, což nijak nesnižuje úlohu dalších kvalifikovaných osob v tomto procesu.

3.1 DOKUMENTACE VE FÁZI PŘEDPROJEKTOVÉ PŘÍPRAVY STAVBY

3.1.1 Příprava zakázky

Příprava zakázky řeší analýzu problémů, formulaci úkolu a obstarání podkladů souvisejících s návrhem řešení stavebního díla. Vstupem do zakázky je záměr stavebníka, formulovaný v objednávce a smluvním ujednání.

3.1.2 Studie stavby, návrh řešení stavby

Pro výběr návrhu řešení stavby může posloužit vypracování variantních studií návrhu stavby. Zpracovaná studie stavby (nebo několik studií), návrh řešení stavby s plynovým zařízením slouží stavebníkovi k ověření jeho investičního záměru. Cílem je definovat stavbu, dílo s plynovým zařízením a její základní technické, technologické a provozní parametry v podrobnostech, nutných pro rozhodnutí z hlediska technického řešení, provedení, ekonomie a dalších souvislostí. Studii zpracuje projektant na základě podkladů předaných zákazníkem. Pokud se podílí na jejím zpracování autorizovaná osoba, v řešení studií prosazuje zásadní požadavky, které musí uplatňovat z titulu výkonu své činnosti při zpracování další přípravy stavby.

Studie většinou řeší návrh a vývoj složitých technologických staveb s PLZ. Jedná se např. o zařízení pro výrobu a úpravu plynu, podzemní zásobníky plynu, zásobníky zkapalněných plynů, plynojemy, plnírny, zkapalňovací, odpařovací, kompresní předávací stanice, rozsáhlé plynovody přepravní a tranzitní soustavy apod. Studie stavby může obsahovat podle dohody jen určité části, může řešit pouze ekonomickou problematiku a nemusí být zpracována autorizovanou osobou.

V rámci postupu projektant PLZ provádí zejména:

• analýzu podkladů, vypracování a stanovení cílů (cílových představ);
• vyhodnocení a odsouhlasení cílových představ a mezních podmínek se stavebníkem;
• varianty řešení, blokové technologické schéma;
• koordinaci profesí a zapracování profesních požadavků;
• vyřešení podstatných, tvůrčích, technických, technologických a provozních urbanistických, stavebně fyzikálních a ekonomických vazeb a vztahů;
• koncepci řešení systému řízení technologického procesu;
• návrh řešení energetických, hospodářských, biologických a environmentálních souvislostí a vazeb na okolí;
• základní energetické spotřeby ve vazbě k vlastnímu zdroji nebo k veřejné síti;
• umístění stavby, koncepce stavební části, návrh skladby objektů;
• zdrojovou analýzu;
• předběžné projednání s úřady, třetími osobami a organizacemi za účelem získání jejich kladného stanoviska ke stavbě;
• součinnost při přípravném řízení z hlediska stavebního práva;
• shrnutí dosažených předchozích výsledků;
• předběžný odhad investičních nákladů;
• zpracování variant řešení;
• postupné ověřování návrhu, konzultace k návrhu.

Výstupem postupu je studie stavby, která se předá po projednání a doplnění stavebníkovi jako samostatný výstup ve variantách. Studie slouží stavebníkovi k zásadnímu rozhodnutí o realizaci obchodního případu, variantě řešení a jako podklad konzultačních jednání v rámci inženýrské přípravy stavby.

3.1.3 Dokumentace pro vydání územního rozhodnutí

Pro územní rozhodování ve smyslu SZ je pro plynárenské stavby relevantní proces územního řízení o umístění stavby, jehož konečným výstupem je pravomocné územní rozhodnutí o umístění stavby. Územní rozhodnutí lze nahradit územním souhlasem za podmínek uvedených v § 96 nebo veřejnoprávní smlouvou za podmínek uvedených v § 78a SZ.

Celý proces činnosti autorizované osoby ve fázi vypracování dokumentace pro vydání územního rozhodnutí (dokumentace záměru) je popsán v MP 1 Projektová činnost.

K žádosti o vydání územního rozhodnutí žadatel připojí, mimo dalších dokladů a stanovisek specifikovaných v § 86 SZ, dokumentaci pro vydání rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení, jejíž rozsah a obsah je podrobně specifikován v příloze č. 1 až č. 5 k vyhlášce č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů.

Dokumentace obsahuje části:

A Průvodní zpráva
B Souhrnná technická zpráva
C Situační výkresy
D Výkresová dokumentace
K dokumentaci se přikládá dokladová část.

Dokumentace musí vždy obsahovat výše uvedené části s tím, že rozsah a obsah jednotlivých částí bude přizpůsoben druhu a významu stavby a podmínkám v území (pro srovnání lze např. uvést přípravu stavby podzemního zásobníku plynu na straně jedné a běžné distribuční plynovodní přípojky na straně druhé).

Obsahové náležitosti žádosti o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby a jejích příloh jsou specifikovány v příloze č. 1 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů.

V této souvislosti se připomíná, že distribuční plynárenská soustava, přepravní soustava a zásobníky plynu v rozsahu definovaném energetickým zákonem jsou zřizovány a provozovány ve veřejném zájmu a jejich provozovatelé mají právo v souladu se SZ č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech plynárenská zařízení. Tím je v širších souvislostech deklarována možnost pro výstavbu výše uvedených plynárenských zařízení pozemek nebo stavbu vyvlastnit.

Proces územního rozhodování nabyl u staveb plynárenských zařízení na vysokém významu přijetím novely SZ, zákonem č. 350/2012 Sb., podle které stavby vedení přepravní nebo distribuční soustavy plynu a související technologické objekty, včetně systémů řídící, zabezpečovací, informační a telekomunikační techniky, s výjimkou budov, nevyžadují stavební povolení ani ohlášení.

3.2 DOKUMENTACE VE FÁZI PROJEKTOVÉ PŘÍPRAVY STAVBY

3.2.1 Projektová dokumentace k žádosti o stavební povolení a ohlášení stavby

Cílem projektové dokumentace je definovat stavbu a její základní technicko-ekonomické parametry v podrobnostech, nutných pro vydání stavebního povolení v souladu s platnými dokumenty příslušné lokality (regulační plán, územní rozhodnutí, územní souhlas, veřejně právní smlouva, či podmínky územně plánovací informace) a v souladu s obecně závaznými právními předpisy.

Nositelem postupu je vždy autorizovaná osoba. Zpracování projektové dokumentace všech druhů je vybranou činností ve výstavbě podle § 158 SZ.

Rozsah a obsah dokumentace pro vydání společného povolení je uveden v příloze č. 8 až č. 11 k vyhlášce č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů.

Rozsah a obsah projektové dokumentace pro ohlášení stavby uvedené v § 104 odst. 1 písm. a) až k) SZ nebo pro vydání stavebního povolení je uveden v příloze č. 12 k vyhlášce č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů.

Dokumentace obsahuje vždy části:

A Průvodní zpráva
B Souhrnná technická zpráva
C Situační výkresy
D Dokumentace objektů a technických a technologických zařízení
K dokumentaci se přikládá dokladová část.

Rozsah a obsah jednotlivých částí bude přizpůsoben druhu a významu stavby, jejímu umístění, stavebně technickému provedení, účelu využití, vlivu na ŽP a době trvání stavby.

3.2.2 Projektová dokumentace pro provádění stavby

Zpracování dokumentace pro provádění stavby je ve smyslu § 158 SZ činností vybranou – pokud se tedy zpracovává, musí být zpracována osobou autorizovanou. To ovšem neznamená její povinné zpracování ze zákona, i když je ve většině případů plně žádoucí. Pokud je dokumentace pro provádění stavby zpracována, stává se rovněž podkladem pro plán kontrolních prohlídek stavby. Z tohoto hlediska je plně žádoucí, aby projektovou dokumentaci pro provádění stavby zpracovala tatáž autorizovaná osoba, která zpracovala projektovou dokumentaci pro stavební povolení, či dokumentaci pro územní rozhodnutí, pokud se dokumentace pro stavební povolení nezpracovává (viz vazba na § 103 odst. 1 písm. e) SZ. Pokud tomu tak není, je v zájmu stavebníka zajistit dohled nad jejím zpracováním prostřednictvím autorského dozoru projektanta.

Z vlastní iniciativy zajišťuje stavebník tuto dokumentaci, například chce-li mít kvalitnější podklady specifikaci dodávky, pro výkon dozoru nad prováděním nebo pro výběr zhotovitele, v tom případě rozšířenou o podrobný výkaz výměr, eventuelně položkový rozpočet.

Projektová dokumentace pro provádění stavby slouží dodavatelům jako podklad k vlastnímu provádění stavby a stavebníkovi společně s dokumentací pro stavební řízení či územní řízení k výkonu technického dozoru stavby. Pokud ji stavebník použije k výběru dodavatele, slouží rovněž k vymezení rozsahu díla pro nabídkové řízení.

Projektová dokumentace pro provádění stavby, nazývaná také špatně často realizační dokumentace, rozpracovává předchozí stupeň projektové dokumentace nejen do úrovně umožňující vlastní realizaci stavby, ale stává se i podkladem pro navazující inovace, racionalizace a změny dokončené stavby.

Rozsah a obsah dokumentace pro provádění stavby je popsán v příloze č. 13 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb ve znění pozdějších předpisů:

Projektová dokumentace obsahuje části:

A Průvodní zpráva
B Souhrnná technická zpráva
C Situační výkresy
D Dokumentace objektů a technických a technologických zařízení
K dokumentaci se přikládá dokladová část.

Projektová dokumentace musí vždy obsahovat výše uvedené části s tím, že rozsah a obsah jednotlivých částí bude přizpůsoben druhu a významu stavby, jejímu umístění, stavebně technickému provedení, účelu využití, vlivu na ŽP a době trvání stavby.

Společné zásady:

Projektová dokumentace pro provádění stavby se zpracovává samostatně pro jednotlivé pozemní a inženýrské objekty a pro technologická zařízení.

Vychází se ze schválené projektové dokumentace pro ohlášení stavby nebo pro vydání stavebního povolení, u staveb technické infrastruktury nevyžadující stavební povolení ani ohlášení se vychází z dokumentace pro vydání územního rozhodnutí nebo územního souhlasu. Projektová dokumentace se zpracovává v podrobnostech umožňujících vypracovat soupis stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr. Projektová dokumentace obsahuje též technické charakteristiky, popisy a podmínky provádění stavebních prací.

Výkresy podrobností (detailů) zobrazují pro dodavatele závazné nebo tvarově složité konstrukce (prvky), na které klade projektant zvláštní požadavky a které je nutné při provádění stavby respektovat.

Součástí projektové dokumentace pro provádění stavby není dokumentace pro pomocné práce a konstrukce, výrobně technická dokumentace, dokumentace výrobků dodaných na stavbu, výkresy prefabrikátů a montážní dokumentace. Pokud je nutno zpracovat některou z těchto dokumentací, jde vždy o součást dodavatelské dokumentace.

3.3 DOKUMENTACE VE FÁZI REALIZACE STAVBY

3.3.1 Stavební deník

Stavební deník se vede ode dne předání a převzetí staveniště do dne dokončení stavby, popřípadě do odstranění vad a nedodělků zjištěných při kontrolní prohlídce stavby. Stavební deník musí být na stavbě přístupný kdykoliv v průběhu práce na staveništi všem oprávněným osobám.

Obsahové náležitosti a způsob vedení stavebního deníku jsou přílohou č. 16 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů.

Správa a vedení Stavebního deníku náleží zhotoviteli stavby, jeho archivace pak stavebníkovi.

Poznámka:
Podle § 152 odst. 6 stavebního zákona platí od 1. 1. 2021, že u stavby, která je předmětem veřejné zakázky v nadlimitním režimu (nad 140,888 mil Kč), je stavebník povinen zajistit vedení stavebního deníku v elektronické formě.
Podle § 157 odst. 4 stavebního zákona platí od 1. 7. 2023, že stavební deník lze vést též elektronickou formou.
Rozpor těchto dvou požadavků se stávající přílohou č. 16 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, je řešen ve Stanovisku MMR ČR: STAVEBNÍ DENÍK – ZMĚNY OD 1. LEDNA 2021, které je k dispozici na www.ckait.cz.
ČKAIT zavedla pro AO systém tzv. kvalifikovaného elektronického podpisu (viz www.ckait.cz).

3.3.2 Dokumentace pro uvedení stavby do provozu

V rámci postupu se provádí vypracování dokumentace pro provedení zkoušek, průkazů uvedení do provozu, předání a převzetí a dokumentace skutečného provedení stavby k oznámení o užívání stavby nebo k vydání kolaudačního souhlasu.

V odůvodněných případech bývá samostatně zpracovávána dokumentace pro uvedení stavby do provozu. Na zpracování této dokumentace se obvykle podílí většina účastníků výstavby, podle zvoleného způsobu realizace. Dokumentace obsahuje požadavky k provedení individuálních zkoušek, přípravy ke komplexnímu vyzkoušení a komplexnímu vyzkoušení, zkušebního provozu a garančních zkoušek a pro zpracování průvodní a provozní dokumentace, vztahující se k přehledu významných předpisů a standardů, k zásadám provozování stavby a také postupy pro spuštění technologických plynových zařízení a celků, a to buď pouze pro první uvedení do provozu, nebo pro každé spouštění po provozní odstávce, případně obdobně i pro odstavení zařízení a celků z provozu. V této fázi v časovém úseku mezi ukončením realizace a začátkem užívání probíhá vyzkoušení a průkazy, dokumentační zachycení skutečného stavu. Na základě komplexního vyzkoušení dochází k předání a převzetí provozních souborů, technologických celků a stavby uživateli. Většinou návazně následuje potřebný nebo stavebním úřadem určený zkušební provoz a prokázání projektovaných parametrů garančními zkouškami. Výsledky této činnosti jsou pak zachyceny v dokumentaci skutečného provedení, kterou stavebník předkládá stavebnímu úřadu spolu s oznámením o užívání stavby, popřípadě se žádostí o vydání kolaudačního souhlasu, pokud při jejím provádění došlo k nepodstatným odchylkám oproti ověřené projektové dokumentaci. Jde-li o stavbu technické nebo dopravní infrastruktury, předloží dokumentaci skutečného provedení vždy. Stavební úřad užívání stavby zakáže, jestliže na základě závěrečné kontrolní prohlídky zjistí, že nejsou splněny podmínky pro její užívání.

Výstupem postupu je dokumentace k povolení užívání stavby, tj. v podstatě k uvedení stavby do provozu, zahrnující dokumentaci skutečného provedení stavby, která je přikládána k oznámení o užívání stavby, popřípadě se žádostí o vydání kolaudačního souhlasu.

Zkoušky před dokončením stavby

Montáž technologické části stavby je ukončena zkouškami smontovaného zařízení, předepsanými v Plánu zkoušek na jednotlivá zařízení (stavební zkouška, tlaková zkouška apod.).

Vlastní uvádění stavby do užívání zahrnuje období od ukončení montáže do doby uvedení stavby do trvalého provozu. Pro vymezení pojmů je toto období rozděleno následovně:

• individuální vyzkoušení;
• příprava ke komplexnímu vyzkoušení – specifikuje činnosti spadající do přípravných prací před zahájením komplexního vyzkoušení;
• komplexní vyzkoušení – vyzkoušení dodávky s cílem prokázat kvalitu a splnění podmínek jejího určení (schopnost zahájení zkušebního provozu).

Jestliže podle smlouvy má být řádné provedení díla prokázáno provedením dohodnutých zkoušek, považuje se provedení díla za dokončené teprve, když tyto zkoušky byly úspěšně provedeny.

Pro tyto zkoušky se stanoví:

• rozsah zkoušeného zařízení;
• rozsah individuálních zkoušek strojů a zařízení, včetně kritérií hodnocení;
• program přípravy na komplexní vyzkoušení a komplexního vyzkoušení.

Pro individuální vyzkoušení, komplexní vyzkoušení a zkušební provoz zařízení, která jsou součástí technologické dodávky stavby, musí být podmínky pro provedení zkoušek a zkušebních operací dohodnuty již ve smlouvách o dílo s poddodavateli a v technické přípravě stavby. O výsledcích jednotlivých zkoušek je vypracován protokol, který podepisují zástupci stavebníka a zhotovitele.

Dokumentace skutečného provedení stavby

Dokumentace skutečného provedení stavby zachycuje odchylky, k nimž došlo při provádění stavby.

Rozsah a obsah dokumentace skutečného provedení stavby je stanoven v příloze č. 14 k vyhlášce č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů.

Dokumentace obsahuje části:

A Průvodní zpráva
B Souhrnná technická zpráva
C Situační výkresy
D Výkresová dokumentace

Rozsah a obsah jednotlivých částí bude přizpůsoben druhu a významu stavby, jejímu umístění, stavebně technickému provedení, účelu využití a vlivu na ŽP.

V případě dohody stavebníka se zhotovitelem stavby, při respektování požadavků příslušného stavebního úřadu, se zpracování „Zjednodušené dokumentace (pasport stavby)“, jejíž rozsah je rovněž upraven vyhláškou č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, v příloze č. 14.

Zjednodušená dokumentace obsahuje části:

A Průvodní zpráva
B Souhrnná technická zpráva
C Zjednodušený situační výkres
D Zjednodušená výkresová dokumentace

3.4 BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI PRÁCI (BOZP) V PROJEKTOVÉ ČINNOSTI

Dokumentace staveb musí obsahovat i stanovení způsobu zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení pro výstavbu a budoucí provoz. Odborná a závazná stanoviska o tom, zda jsou při navrhování, konstrukci, výrobě, montáži, provozu, obsluze, opravách, údržbě a revizi vyhrazených zařízení splněny požadavky bezpečnosti technických zařízení, vydává organizace státního odborného dozoru při provádění dozoru nad bezpečností vyhrazených technických zařízení. Organizace státního odborného dozoru jsou podřízeny Státnímu úřadu inspekce práce. Odborná a závazná stanoviska vydávají Oblastní inspektoráty práce (OIP).

OIP se vyjadřují k vybraným projektovým dokumentacím staveb, určených pro užívání ve veřejném zájmu nebo jako pracoviště fyzických osob, zda splňují požadavky právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení. Požadavek na zapracování bezpečnostních hledisek do PD vyplývá ze základních požadavků k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení a prováděcích vyhlášek k SZ (dokumentace pro stavební řízení), které shodně říkají, že „dokumentace staveb musí obsahovat i stanovení způsobu zajištění bezpečnosti práce pro výstavbu a budoucí provoz“.

Budou-li na staveništi vykonávány práce a činnosti vystavující fyzickou osobu zvýšenému ohrožení života nebo poškození zdraví, kterými jsou:

• práce vystavující zaměstnance riziku poškození zdraví nebo smrti sesuvem uvolněné zeminy ve výkopu o hloubce větší než 5 m;
• práce související s používáním nebezpečných vysoce toxických chemických látek a přípravků nebo při výskytu biologických činitelů podle zvláštních právních předpisů;
• práce se zdroji ionizujícího záření, pokud se na ně nevztahují zvláštní právní předpisy;
• práce nad vodou nebo v její těsné blízkosti spojené s bezprostředním nebezpečím utonutí;
• práce, při kterých hrozí pád z výšky nebo do volné hloubky více než 10 m;
• práce vykonávané v ochranných pásmech energetických vedení, popřípadě zařízení technického vybavení;
• studnařské práce, zemní práce prováděné protlačováním nebo mikrotunelováním z podzemního díla, práce při stavbě tunelů, pokud nepodléhají dozoru orgánů státní báňské správy;
• práce prováděné ve zvýšeném tlaku vzduchu (v kesonu);
• práce s použitím výbušnin podle zvláštních právních předpisů;
• práce spojené s montáží a demontáží těžkých konstrukčních stavebních dílů kovových, betonových, a dřevěných určených pro trvalé zabudování do staveb;
• stejně jako v případech, kdy při realizaci stavby:
  • celková předpokládaná doba trvání prací a činností je delší než 30 pracovních dnů, ve kterých budou vykonávány práce a činnosti a bude na nich pracovat současně více než 20 fyzických osob po dobu delší než 1 pracovní den, nebo
  • celkový plánovaný objem prací a činností během realizace díla přesáhne 500 pracovních dnů v přepočtu na jednu fyzickou osobu.

Zadavatel stavby zajistí, aby byl při přípravě stavby zpracován plán BOZP na staveništi (dále jen „plán“) podle druhu a velikosti plně vyhovující potřebám zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce, a aby byl při realizaci stavby aktualizován. V plánu je nutné uvést potřebná opatření z hlediska časové potřeby i způsobu provedení; musí být rovněž přizpůsoben skutečnému stavu a podstatným změnám během realizace stavby.

Plán musí být zpracován odborně způsobilou osobou, tj. koordinátorem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi podle přílohy č. 6 NV č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, ve znění NV č. 136/2016 Sb..

Dotčeným orgánem (DO) při posuzování PD z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je zásadně místně příslušný OIP (rozhodující je místo stavby) v souladu se zákonem č. 251/2005 Sb. o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů.

Zásady výběru projektových dokumentací k dozoru a vyjádření

Oblastní inspektorát práce se vyjadřuje vždy u projektových dokumentací staveb a jejich změn a změn v užívání staveb:

• pro průmyslovou výrobu, pokud slouží k zaměstnávání osob a součástí stavby jsou provozní, výrobní nebo technická zařízení;
• skladů a výroben nebezpečných látek, s výjimkou skladů a výroben výbušnin (např. pracoviště, kde se budou vyrábět, používat, dopravovat, zpracovávat nebo skladovat nebezpečné látky, výrobny a sklady hořlavin, výrobní budovy pro energetiku, produktovody apod.);
• ve kterých s ohledem na výrobu, technologické postupy a manipulaci existuje riziko výbuchu, s výjimkou skladů a výroben výbušnin;
• v nichž jsou řešeny, nebo jsou jejich součástí technologická zařízení, stroje a pohonné jednotky s pohybujícími se částmi s ručním přísunem, nebo vkládáním a vyjímáním obrobků nebo výrobků, technologie, u nichž může dojít k úniku médií, energie nebo škodlivin (chemické provozy, kotelny apod.), technologie umístěné na špatně přístupných místech, nebo ve výšce (v kolektorech, pod vodou, na stožárech apod.), technologické linky, které by svým provozem mohly ohrozit veřejný zájem technologie, u nichž se k výrobě používá nebezpečných látek, nebo se nebezpečné látky vyrábějí.

O dozoru nad dokumentacemi ostatních staveb a technologií rozhodne vedoucí inspektor OIP, nebo pracovník jím pověřený s přihlédnutím k charakteru a účelu stavby nebo technologie.

PD k posouzení může předkládat na OIP projektant, stavebník, nebo jiná osoba, vždy však musí být PD kompletní, tedy včetně technologie, řemesel atd. Lhůta pro vyřízení žádosti o vyjádření je 30 dní. Žadatel o vydání územního rozhodnutí, územního souhlasu nebo stavebního povolení se ve svém podání musí vypořádat s připomínkami DO, tedy i OIP.

Které dokumentace je nutno s OIP projednat, stanoví příslušný stavební úřad. Z došlých žádostí OIP vybere k posouzení ty PD, které splňují výše uvedená kritéria. PD, které nebyly vybrány k vyjádření, neboť nepředstavují závažné riziko z hlediska BPTZ, vrátí OIP bez posouzení.

Příslušným pro vyjádření k projektovým dokumentacím staveb je OIP, v jehož územní působnosti se bude stavba realizovat, nebo technologie provozovat.

Při posouzení se ověřuje zejména:

• zda souhrnná technická zpráva obsahuje:
  • údaje o stávajících inženýrských sítích a ochranných pásmech;
  • údaje o bezpečnostních opatřeních při přípravě staveniště a v průběhu výstavby;
  • údaje o technickém nebo výrobním zařízení stavby;
  • řešení dopravy a skladování;
  • údaje o zdrojích a parametrech energií;
  • zásady řešení stavby z hlediska její údržby a životnosti;
  • způsob zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení pro výstavbu i budoucí provoz;
  • přívod (odvod) energií, odpadů, emisí a produktů.
• zda v celkové situaci stavby jsou zakreslena:
  • prostorová označení všech stávajících základních prostředků, zejména podzemních inženýrských sítí a jiných zakrytých zařízení;
  • ochranná pásma a bezpečnostní vzdálenosti stávajících a navrhovaných staveb;
  • polohové a výškové vyznačení navrhované výstavby, včetně napojení na pozemní a inženýrské stavby.
• zda dokumentace obsahuje:
  • odkazy na platné předpisy (obecně závazné, technické normy, pravidla apod.);
  • řešení přístupnosti pro osoby s omezenou schopností pohybu;
  • dispoziční řešení (prostorové, plošné a výškové uspořádání stavby, rozmístění vnitřních zařízení, technologií apod.);
  • druhy podlah, prosklených stěn, schodišť, zábradlí apod.;
  • údaje o řešení technického vybavení a zařízení stavby (vytápění, elektrické a plynové rozvody a zařízení apod.).
• zda stať pro staveniště a provádění výstavby obsahuje:
  • údaje o způsobu provádění stavby v rozsahu stanoveném zákonem č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů a jeho prováděcích vyhlášek, nařízením vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky, NV č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, ve znění NV č. 136/2016 Sb., a NV č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí, ve znění pozdějších předpisů;
  • konkrétní opatření pro práce za mimořádných podmínek;
  • způsoby řešení stavebních prací (počínaje zemními a konče dokončovacími);
  • návrhy a zakreslení provozních zařízení stavenišť;
  • způsoby řešení dopravy a manipulace s materiálem;
  • důležité údaje (podklady) pro zpracování dodavatelské dokumentace.
• zda v dokumentaci technologie je řešeno:
  • umístění a prostorové uspřádání strojů a zařízení;
  • zabezpečovací, pojistná a regulační zařízení;
  • vhodné signalizování výskytu škodlivin (plynů, par apod.).

4 DOPROVODNÉ POSTUPY AUTORIZOVANÝCH OSOB (AO)

4.1 DÍLČÍ POSTUPY AO TZS – PLZ

4.1.1 Autorský dozor projektanta (AD)

Vstupem do postupu je smlouva o zpracování další projektové dokumentace, případně o výkonu autorského dozoru.

Autorským dozorem je postup AO TZS, která vypracovala projektovou dokumentaci stavby pro vydání stavebního povolení, případně dokumentaci pro provedení stavby, k ověřování souladu provádění stavby s touto dokumentací v průběhu výstavby. U staveb financovaných z veřejných prostředků je výkon autorského dozoru ze zákona povinný.

Pro AD platí tyto hlavní zásady:

• Autorský dozor projektanta vykonává povinnosti podle smlouvy se stavebníkem a ověřuje dodržení technicko-ekonomického, architektonického a výtvarného řešení projektové dokumentace do závěrečného hodnocení stavby.
• Na významných, technicky a architektonicky složitých stavbách je zpravidla AD projektanta trvalý. Na ostatních stavbách se zajišťuje AD projektanta občasný. Způsob a podmínky výkonu autorského dozoru projektanta sjednává AO se stavebníkem ve smlouvě.
• Provádění AD projektanta autorizovanou osobou nezbavuje stavebníka odpovědnosti za řádné provádění technického dozoru stavebníka a dodavatele odpovědnosti za řádné provádění dodávek.
• Zjistí-li projektant při výkonu AD projektanta nedodržení projektové dokumentace, popřípadě nedodržení právních předpisů, zejména technických norem, uvědomí bez zbytečného odkladu, zpravidla zápisem ve stavebním (montážním) deníku, stavebníka.
• Jestliže závažné vytýkané závady nebyly včas odstraněny, nebo jestliže by mohly být jinak ohroženy důležité veřejné zájmy, může projektant požadovat, aby nebyly zahájeny nebo aby byly zastaveny práce, a zároveň může o takovém požadavku uvědomit příslušný stavební úřad; to nezbavuje stavebníka povinnosti ohlásit závažné závady neprodleně stavebnímu úřadu.

4.1.2 Rozsah autorského dozoru projektanta

Ve výkonu autorského dozoru projektanta (AD) je zpravidla nutno:

• v období zpracování dokumentace pro provádění stavby:
  • zajišťovat v rozsahu, který si vyhradí při projednávání smlouvy, soulad zpracovávané dokumentace pro provádění stavby;
  • poskytovat vysvětlení, potřebná pro vypracování dokumentace pro provádění stavby;
  • navrhovat stavebníkovi opatření, zjistí-li odchylky od schválené projektové dokumentace pro stavební povolení.
• v období provádění stavby:
  • účastnit se předání staveniště dodavatelům;
  • zajistit dodržení dokumentace pro provádění stavby s přihlédnutím k podmínkám stanoveným stavebním povolením a poskytovat vysvětlení potřebná pro plynulost stavby;
  • řešit změny nebo doplnění PD způsobené novými skutečnostmi, zjištěnými v průběhu provádění stavby;
  • posuzovat návrhy dodavatelů na odchylku a změny;
  • dávat k nim stanovisko a účastnit se jejich projednávání se stavebníkem, popřípadě s orgány státní správy;
  • účastnit se kontrolních dnů stavby;
  • sledovat postup výstavby z technického hlediska;
  • plnit další povinnosti u staveb, které to svým charakterem vyžadují;
  • účastnit se odevzdání a převzetí stavby nebo její ucelené části, včetně komplexního vyzkoušení.
• po dokončení stavby nebo její ucelené části nebo etapy zúčastnit se:
  • zkušebního provozu;
  • závěrečné kontrolní prohlídky a poskytovat přitom potřebné vysvětlení a spolupráci, vypracovat ke zprávě o hodnocení stavby zpracované stavebníkem stanovisko projektanta.

4.2 DOPLŇKOVÉ POSTUPY A INFORMACE AO TZS – PLZ

4.2.1 Informace o vlastnostech některých plynů

Plynem je jakákoli látka, která je při 1,013 baru a +20 °C zcela v plynném stavu nebo má tlak par větší než 3 bary při +50 °C; za plyn se považuje i směs plynů splňující kritéria podle části věty před středníkem.

Topné plyny patří mezi látky označované jako paliva. Mezi primární plynná paliva patří zejména zemní plyn, propan-butan, případně důlní plyny. Do sekundárních plynných paliv zařazujeme koksárenský plyn, generátorové plyny, vysokopecní a konvertorový plyn, rafinérské plyny, biometan, vodík a další. V současné době představuje v celosvětovém měřítku nejrozšířenější oblast využití topných plynů vytápění budov.

Jako dominantní plynové palivo je využíván zemní plyn. Charakteristickým znakem zemního plynu je vysoký obsah metanu CH4, který vysoce převažuje nad jinými hořlavými složkami. Dále se v domácnostech využívají zkapalněné uhlovodíkové plyny LPG, získávané při zpracování ropy (propan, butan). Tyto plyny, obsahující převážně uhlovodíky C3–C4 (propan, butan), se k odběratelům dodávají zkapalněné v tlakových nádobách. Spalovací pochody představují určitou skupinu oxidačních chemických reakcí, spojených s uvolňováním značného množství tepla.

Metan

Základní vlastnosti

Metan je za normálních podmínek plyn s chemickým označením CH₄. Je hořlavý, bez barvy, bez zápachu a bez chuti. Je hlavní složkou zemního a důlního plynu a je přítomen v ovzduší uhelných dolů. Má zanedbatelné toxické účinky. Minimální teplota vznícení ve směsi se vzduchem při tlaku 1,01325 bar je 540 °C. Rozsah koncentrace metanu tvořící se vzduchem výbušnou směs, činí 5–15 obj. % (tzn. meze zápalnosti při 20°C).

Propan

Základní vlastnosti

Propan je za normálních podmínek plyn těžší než vzduch. Je hořlavý, bezbarvý, bez zápachu a nekorozivní. Snadno zkapalňuje při běžné atmosférické teplotě. Je netoxický, ale má narkotické účinky na centrální nervovou soustavu, které vedou k depresím. Při delším vdechování vyšších koncentrací má anestetické účinky. Při působení zkapalněného propanu na pokožku dochází k omrzlinám, které způsobují poškození podobná popáleninám. Minimální teplota vznícení ve směsi se vzduchem při tlaku 1,01325 bar je 450 °C.

Butan

Základní vlastnosti

Butan je za normálních podmínek plyn těžší než vzduch. Je hořlavý, bezbarvý, bez zápachu a nekorozivní. Snadno zkapalňuje při běžné atmosférické teplotě. Je netoxický, ale má narkotické účinky na centrální nervovou soustavu, které vedou k depresím. Při delším vdechování vyšších koncentrací má anestetické účinky. Při působení zkapalněného butanu na pokožku dochází k omrzlinám, které způsobují její poškození podobné popáleninám. Minimální teplota vznícení ve směsi se vzduchem při tlaku 1,01325 bar je 365 °C.

Kyslík

Základní vlastnosti

Kyslík je za normálních podmínek plyn s označením O2. Je nezbytným faktorem života a hoření. Je bezbarvý, bez chuti a zápachu. Jeho koncentrace ve vzduchu je 20,94 % objemových. Kyslík je velmi reaktivním plynem, který při dosažení určité teploty vytváří s většinou prvků kysličníky (oxidy). Některé prvky reagují s kyslíkem spontánně při relativně nízkých teplotách. Reaguje snadno s organickými látkami. Proto pracovníci nesmí mít na sobě v prostředí s vyšší koncentrací kyslíku zamaštěný oděv nebo používat oleje a tuky. Kapalný kyslík má ještě větší oxidační účinky a je schopen způsobit požár nebo výbuch při styku s dřevem, papírem, textiliemi nebo plasty. Některé látky, jako např. oxidy železa (rez) nebo oxid křemičitý (křemen), zvyšují pravděpodobnost výbuchu těchto a jiných látek v přítomnosti kapalného kyslíku. Kyslík je při nízkých teplotách a za normální teploty nekorozivní, a proto při konstrukcích lze použít všech běžných kovových materiálů.

4.2.2 Průmyslové plynovody

ČSN EN 15001-1 řeší podrobné funkční požadavky pro projektování, materiály, stavbu, kontrolu a zkoušení plynovodů s provozním tlakem vyšším než 0,5 bar pro průmyslové využití a plynovody s provozním tlakem vyšším než 5 bar pro průmyslové a neprůmyslové využití.

TPG 703 01 navazují na ČSN EN 15001-1, 2 a jsou považována za podrobnější národní předpis – pravidla správné praxe.

Průmyslový plynovod – plynovod s plyny pro průmyslové využití, počínaje hlavním uzávěrem plynu (HUP) na konci plynovodní přípojky provozovatele přepravní a distribuční soustavy, nebo s plynu vznikajícími jako produkt výrobních technologických procesů, až ke vstupnímu připojení plynových spotřebičů a technologických zařízení, ve kterých se plyn spaluje.

Plynovod pro průmyslové využití je plynovod, na který se připojují spotřebiče a technologická zařízení zákazníků – právnických a podnikajících fyzických osob, které vyrábějí průmyslovým způsobem výrobky pro trh a vlastní potřebu.

Plynovod pro neprůmyslové využití je plynovod, na který se připojují spotřebiče zákazníků v obytných, komerčních a veřejně přístupných budovách (např. obytný dům, administrativní budova, divadlo, nemocnice apod.).

4.2.3 Ochranná a bezpečnostní pásma plynárenských a plynových zařízení (viz MP 10.3)

Ochranná a bezpečnostní pásma jsou definována v § 68 a § 69 zákona č. 458/2000 Sb., (energetický zákon).

Ochranná pásma

Plynárenská zařízení (PLZ) jsou chráněna v souladu s energetickým zákonem v platném znění ochrannými pásmy k zajištění jejich bezpečného a spolehlivého provozu. Ochranné pásmo vzniká dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí o umístění stavby nebo územního souhlasu s umístěním stavby, pokud není podle SZ vyžadován ani jeden z těchto dokladů, potom dnem uvedení plynárenského zařízení do provozu.

Ochranné pásmo plynárenského zařízení zaniká trvalým odpojením zařízení od plynárenské soustavy nebo odstraněním stavby.

Ochranným pásmem se rozumí souvislý prostor vymezený svislými rovinami vedenými ve vodorovné vzdálenosti od půdorysu plynárenského zařízení měřeno kolmo na jeho obrys, který činí:

• a) u plynovodů a plynovodních přípojek o tlakové úrovni do 4 bar včetně, umístěných v zastaveném území obce 1 m na obě strany, a umístěných mimo zastavěné území obce 2 m na obě strany;
• b) u plynovodů a plynovodních přípojek nad 4 bar do 40 bar včetně 2 m na obě strany;
• c) u plynovodů nad 40 bar 4 m na obě strany;
• d) u technologických objektů 4 m na každou stranu od objektu;
• e) u sond zásobníku plynu 30 m od osy jejich ústí;
• f) u zásobníků plynu 30 m vně od jejich oplocení;
• g) u zařízení katodické protikorozní ochrany a vlastní telekomunikační sítě držitele licence 1 m na obě strany.

V ochranném pásmu i mimo ně je každý povinen zdržet se jednání, kterým by mohl poškodit plynárenskou soustavu nebo omezit nebo ohrozit její bezpečný a spolehlivý provoz a veškeré činnosti musí být prováděny tak, aby nedošlo k poškození energetických zařízení.

Bezpečnostní pásma

Bezpečnostní pásma jsou určena k zamezení nebo zmírnění účinků případných havárií plynových zařízení a k ochraně života, zdraví a majetku osob. Bezpečnostní pásmo vzniká dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí o umístění stavby, nebo dnem vydání územního souhlasu s umístěním stavby. Bezpečnostní pásmo plynového zařízení zaniká trvalým odpojením zařízení od plynárenské soustavy nebo trvalým ukončením provozu plynového zařízení nebo odstraněním stavby.

Bezpečnostní pásma plynových zařízení:

4.2.4 Technická dokumentace pro stavbu plynovodu, zkoušení a předání stavby

a) Dokumentace stavební

Dokumentace, kterou stanoví SZ včetně prováděcích právních předpisů pro povolení stavby a užívání stavby.

b) Dokumentace ostatní

Dokumentace, jejíž rozsah a formu stanoví stavebník, popř. provozovatel v souladu s platnou legislativou a technickými pravidly. Zejména jde o dokumentaci, která slouží k ověření a prokázání.

• odborné způsobilosti zhotovitele stavby a jeho subdodavatelů;
• použitých materiálů pro výstavbu;
• kvality stavby (revizní zpráva, tlaková zkouška, funkční zkouška atd.);
• skutečného provedení stavby (geodetické zaměření, projektová dokumentace vč. vyznačených změn).

Poznámka:
1. Zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), upravuje postupy při přípravě, umisťování a povolování staveb dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací, při získávání práv k pozemkům a stavbám potřebných pro uskutečnění uvedených staveb a uvádění těchto staveb do užívání s cílem urychlit jejich majetkoprávní přípravu, umisťování, povolování a povolování jejich užívání, jakož i vydávání podmiňujících podkladových správních rozhodnutí, a urychlení následného soudního přezkumu všech správních rozhodnutí v souvislosti s těmito stavbami.

Podle § 4a odst. 4 liniového zákona se do energetické infrastruktury zahrnují i plynárenské soustavy a stavby s nimi související.
Vybranými stavbami plynárenské soustavy energetické infrastruktury se rozumí mj.

• zásobníky plynu;
• stavby a zařízení ropovodů a produktovodů;
• stavby a zařízení vysokotlakých plynovodů distribuční soustavy.

2. Zákon č. 416/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů řeší i tzv. Projekty společného zájmu energetické infrastruktury.
Předkladatel projektu společného zájmu energetické infrastruktury předloží MPO ČR písemné oznámení o projektu k posouzení zralosti projektu pro další projednávání a povolování.

5 STAVEBNÍ PRÁCE NA STÁVAJÍCÍCH PLYNÁRENSKÝCH ZAŘÍZENÍCH

5.1 ÚDRŽBA A ÚPRAVY

5.1.1 Udržovací práce

Podle § 3 odst. 4 SZ se údržbou stavby rozumějí práce, jimiž se zabezpečuje její dobrý stavební stav tak, aby nedocházelo ke znehodnocení stavby a co nejvíce se prodloužila její uživatelnost. Podle § 79 odst. 5 SZ udržovací práce nevyžadují rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas.

Udržovací práce, jejichž provedení nemůže negativně ovlivnit zdraví osob, požární bezpečnost, stabilitu a vzhled stavby, ŽP a bezpečnost při užívání a nejde o udržovací práce na stavbě, která je kulturní památkou, nevyžadují stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu (§ 103 odst. 1 písm. c) SZ). V případě, že nejsou dodrženy tyto podmínky, postačí pro udržovací práce podle § 104 odst. 1 písm. j) SZ ohlášení stavebnímu úřadu. Typickými příklady udržovacích prací u staveb PZ jsou výměny trasových uzávěrů ve stejném místě, výměny přípojek, nátěry nadzemních částí, opravy izolace, opravy poruch potrubí, výměny a opravy chrániček apod. V případě přemístění stávajícího trasového uzávěru na jiné místo nebo osazení nového trasového uzávěru, pokud si jeho umístění vyžaduje zábor pozemku mimo vlastní linii (půdorysný průmět) plynovodu, se postupuje jako u nových staveb.

5.1.2 Stavební úpravy

Stavební úpravy si nevyžadují rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas (§ 79 odst. 5 SZ).

Stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu nevyžadují stavební úpravy, pokud se jimi nezasahuje do nosných konstrukcí stavby, nemění se vzhled stavby ani způsob užívání stavby, nevyžadují posouzení vlivů na ŽP a jejich provedení nemůže negativně ovlivnit požární bezpečnost stavby a nejde o stavební úpravy stavby, která je kulturní památkou (§ 103 odst. 1 písm. d) SZ).

Za stavební úpravu se považuje osazení nového trasového uzávěru bez obtoku, jehož umístění nevyžaduje zábor pozemku mimo vlastní linii (půdorysný průmět) plynovodu.

5.1.3 Výměna vedení technické infrastruktury

Podle § 79 odst. 2 písm. s) SZ si výměna vedení technické infrastruktury, pokud se nemění jejich trasa a nedochází k překročení hranice stávajícího ochranného nebo bezpečnostního pásma, nevyžaduje rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas.

Pokud při výměně potrubí dochází k významnému zvýšení jeho kapacity (dimenze) tak, že si výměna potrubí vyžaduje posouzení z hlediska vlivu na ŽP (zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů) nebo se výměna potrubí nachází v památkovém území, vyžaduje si výměna potrubí územní rozhodnutí nebo územní souhlas.

Za výměnu vedení technické infrastruktury se u staveb plynárenských zařízení považuje výměna potrubí plynovodu, a to včetně souvisejících technologických objektů, tj. zejména výměny RS a OS nebo jejich technologických částí za podmínky, že se nezvětší zastavěná plocha, aniž by se přihlíželo k tomu, zda se mění jejich výkonové nebo tlakové parametry a také dílčí úpravy potrubních systémů v uzavřených areálech.

5.2 UMÍSŤOVÁNÍ STAVEB

Podle § 76 SZ lze umisťovat stavby nebo zařízení, jejich změny, měnit vliv jejich využívání na území, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území jen na základě územního rozhodnutí nebo územního souhlasu, nestanoví-li SZ jinak.

Nové stavby plynárenských zařízení a přeložky stávajících zařízení včetně plynovodních přípojek vyžadují podle § 77 písm. a) SZ rozhodnutí o umístění stavby, a pokud stavba splňuje podmínky uvedené v § 96 odst. 1 SZ, pak postačí územní souhlas.

Územnímu posouzení podléhá též přemístění stávajícího trasového uzávěru na jiné místo nebo osazení nového trasového uzávěru, pokud si jeho umístění vyžaduje zábor pozemku mimo vlastní linii (půdorysný průmět) plynovodu, s výjimkou osazení nového trasového uzávěru bez obtoku, jehož umístění nevyžaduje zábor pozemku mimo vlastní linii (půdorysný průmět) plynovodu.

O umístění stavby může být rovněž rozhodnuto ve zjednodušeném územním řízení za splnění podmínek podle § 95 odst. 1 SZ.

Územní rozhodnutí může být nahrazeno veřejnoprávní smlouvou.

Územní rozhodnutí ani územní souhlas nevyžadují záměry uvedené v § 79 odst. 2 SZ (s výjimkou případů uvedených v odst. 3 a 4 tohoto ustanovení) a dále stavební úpravy a udržovací práce (§ 79 odst. 5 SZ).

Žádost o územní rozhodnutí/územní souhlas se podává:

a) Stavby přepravní soustavy a zásobníků plynu

Pro celé stavby přepravní soustavy a pro stavby zařízení na uskladňování plynu vykonává působnost stavebního úřadu k vydání územního rozhodnutí, územního souhlasu nebo uzavření veřejnoprávní smlouvy Ministerstvo pro místní rozvoj.

Za celou stavbu plynovodu je považován plynovod od kompresní stanice k další kompresní stanici, nebo plynovod od předávací stanice k regulační stanici, nebo plynovodu od trasového uzávěru k dalšímu trasovému uzávěru. Tato zásada bude zachována i v případě změn dokončených staveb, které vyžadují územní rozhodnutí. V případě pochybností, zda se jedná o celou stavbu či nikoliv, bude rozhodující stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj.

Pro ostatní stavby přepravní soustavy vykonává působnost stavebního úřadu místně příslušný obecný stavební úřad.

b) Stavby distribuční soustavy

Pro všechny stavby distribuční soustavy a stavby samostatných plynovodních přípojek vykonává působnost stavebního úřadu místně příslušný obecný stavební úřad.

Poznámka:
K žádosti o územní rozhodnutí se nepředkládají souhlasy vlastníků pozemků, na nichž má být stavební záměr plynárenského zařízení uskutečněn, protože lze pozemek na základě EZ vyvlastnit.

5.3 POVOLOVÁNÍ STAVEB PZ

Stavby vedení přepravní nebo distribuční soustavy plynu a související technologické objekty, včetně systémů řídící, zabezpečovací, informační a telekomunikační techniky, s výjimkou budov podle § 103 odst. 1. písm. e) bod 6 SZ, nevyžadují stavební povolení ani ohlášení. Pro tyto stavby musí být na základě § 92 odst. 1 vždy zpracována dokumentace pro provádění staveb podle přílohy č. 13 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů. Tyto stavební záměry musí být realizovány dodavatelsky (nikoliv svépomoci), jak zdůrazňuje § 160 odst. 4 SZ. Povolení k užívání vyžaduje kolaudační souhlas podle § 122 SZ.

Z plynárenských zařízení se za budovy považují atypové regulační stanice, jejichž stavební část je budována klasickou technologií na místě, dále pak předávací stanice, měřící stanice a kompresní stanice.

Stavební povolení ani ohlášení nevyžadují podle § 103 odst. 1 písm. e) bod 1 SZ rovněž stavby (budovy) o jednom nadzemním podlaží do 25 m² celkové zastavěné plochy a do 5 m výšky, nepodsklepené, jestliže neobsahují obytné ani pobytové místnosti, hygienická zařízení ani vytápění, neslouží k ustájení nebo chovu zvířat, neslouží k výrobě nebo skladování hořlavých kapalin nebo hořlavých plynů a nejedná se o jaderná zařízení.

Podle § 103 odst. 1 písm. e) bod 16 SZ stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu nevyžadují výrobky plnící funkci stavby včetně základových konstrukcí pro ně. Takovými výrobky plnícími funkci stavby jsou typové regulační stanice v prefabrikovaném provedení bez omezení velikosti jejich zastavěné plochy, odorizační stanice a také objekty budov stanic katodické ochrany.

U staveb (budovy) do 70 m² celkové zastavěné plochy a do 5 m výšky s jedním nadzemním podlažím, podsklepené nejvýše do hloubky 3 m si podle § 104 odst. 1 písm. d) SZ postačí ohlášení stavebnímu úřadu. Podle tohoto ustanovení si stavby atypických regulačních stanic a měřicích stanic o celkové zastavěné ploše nad 25 m² do 50 m² vyžadují ohlášení.

Stavby (budovy) nad 70 m² a nad 5 m výšky si vyžadují stavební povolení. Stavební povolení může být nahrazeno veřejnoprávní smlouvou nebo oznámením stavebnímu úřadu s certifikátem autorizovaného inspektora. Stavební povolení si tedy vyžadují stavby atypických regulačních stanic, měřicích stanic a kompresních stanic o celkové zastavěné ploše nad 50 m².

Stavebnímu povolení ani ohlášení nepodléhají podle § 103 odst. 1 písm. f) bod 6 SZ distribuční soustavy v plynárenství s výjimkou budov a těžební plynovody.

Žádost o stavební povolení se podává:

a) Pro stavby přepravní soustavy a zásobníků plynu

stavebnímu úřadu Ministerstva průmyslu a obchodu.

b) Pro stavby distribuční soustavy

místně příslušnému obecnému stavebnímu úřadu.

5.4 ZAHAJOVÁNÍ STAVEB

K zahájení stavby podle bodu 3.2 a 3.3 může stavebník přistoupit po nabytí oprávnění provést stavbu podle SZ (viz bod 3.2 a 3.3) a po nabytí věcného práva k pozemkům (uzavření smlouvy o smlouvě budoucí na zřízení věcného břemene nebo uzavření smlouvy na zřízení věcného břemene, smlouvou o zřízení služebnosti inženýrské sítě nebo uzavřením smlouvy o právu provést stavbu nebo nabytí právní moci vyvlastňovacího rozhodnutí). Stavby se provádí podle dokumentace pro provádění stavby s výjimkou odstraňování havarijních stavů řešených podle § 177 SZ.

Na základě § 152 odst. 3 písm. a) SZ je u staveb podléhajících stavebnímu povolení nebo ohlášení stavebnímu úřadu stavebník mj. povinen předem oznámit termín zahájení stavby, název a sídlo stavebního podnikatele, který bude stavbu provádět.

Oznámení se podává:

a) Pro stavby přepravní soustavy a zásobníků plynu

Ministerstvu průmyslu a obchodu.

b) Pro stavby distribuční soustavy

místně příslušnému obecnému stavebnímu úřadu.

5.5 ZMĚNA STAVBY PŘED DOKONČENÍM

Stavebník je povinen provádět stavbu v souladu s jejím povolením vydaným podle stavebního zákona (§ 115 SZ).

Změnou stavby před jejím dokončením (§ 118 odst. 1 SZ) se rozumí podle § 2 odst. 6 SZ změna v provádění stavby oproti jejímu povolení nebo dokumentaci stavby ověřené stavebním úřadem nebo autorizovaným inspektorem.

Platí zásada, že změna stavby před jejím dokončením musí být nejprve s příslušným stavebním úřadem kladně projednána a teprve poté může být s její realizací započato.

Změnu stavby před jejím dokončením lze povolit jen v souladu s územním rozhodnutím nebo jiným úkonem nahrazujícím územní rozhodnutí; vyžaduje-li změna stavby před jejím dokončením změnu územního rozhodnutí, je možné rozhodnout ve spojeném řízení.

Změnu ohlášené stavby lze provést na základě ohlášení. To platí i pro změnu stavby prováděné podle územního rozhodnutí nebo územního souhlasu.

Změnu stavby před jejím dokončením, která se nedotýká práv ostatních účastníků stavebního řízení, nedotýká se podmínek územního rozhodnutí, veřejných zájmů chráněných zvláštními právními předpisy nebo v případě, kdy příslušný dotčený orgán písemně anebo prohlášením do protokolu se změnou souhlasí, může stavební úřad takovou změnu stavby schválit rozhodnutím vydaným na místě při kontrolní prohlídce stavby.

Žádost nebo ohlášení se podává:

a) Pro stavby přepravní soustavy a zásobníků plynu

Ministerstvu průmyslu a obchodu.

b) Pro stavby distribuční soustavy

místně příslušnému obecnému stavebnímu úřadu.

6 UŽÍVÁNÍ STAVEB PLYNÁRENSKÝCH ZAŘÍZENÍ

6.1 PROPOJOVACÍ PRÁCE NA STÁVAJÍCÍ PLYNÁRENSKOU SOUSTAVU

Způsob napojování stavby plynárenského zařízení na stávající plynárenskou soustavu je řešen v dokumentaci pro územní rozhodnutí a upřesněn v dokumentaci pro provádění stavby. Propojovací práce je možno provést současně s vpuštěním plynu buď do celé stavby, nebo do jednotlivých ucelených dílčích částí stavby po provedení úspěšné tlakové zkoušky a vyhotovení výchozí revizní zprávy a jejich přeložení provozovateli. O vpuštění plynu do plynovodu a odvzdušnění plynovodu se sepíše zápis.

Po provedení propojovacích prací a vpuštění plynu do stavby plynárenského zařízení není vyžadován žádný správní úkon stavebního úřadu.

6.2 UŽÍVÁNÍ DOKONČENÉ STAVBY

Dokončenou stavbu, popřípadě část stavby schopnou samostatného užívání uvedenou v § 103 odst. 1 písm. e) bod 4 až 8 SZ lze užívat pouze na základě kolaudačního souhlasu (§ 122 SZ).

Pro realizaci těchto staveb musí být k dispozici dokumentace pro provádění stavby podle přílohy č. 13 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb. Provádět tyto stavby může pouze stavení podnikatel s příslušnou vázanou živností podle zákona č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon.

Po provedení propojovacích prací a úplném dokončení stavby v souladu s vydaným veřejnoprávním titulem, zajistí stavebník provedení a vyhodnocení zkoušek předepsaných zvláštními právními předpisy.

Ke kolaudaci stavebník dále opatří závazná stanoviska dotčených orgánů k užívání stavby vyžadovaná zvláštními právními předpisy, a pokud je stavba předmětem evidence v katastru nemovitostí, zajistí i geometrický plán (§ 122, resp. § 121 SZ).

Stavby vedení přepravní nebo distribuční soustavy plynu a související technologické objekty si vyžadují dokumentaci geodetické části skutečného provedení stavby.

Žádost o kolaudaci se podává:

a) Pro stavby přepravní soustavy a zásobníků plynu

Ministerstvu průmyslu a obchodu.

b) Pro stavby distribuční soustavy

místně příslušnému obecnému stavebnímu úřadu.

7 ODSTRANĚNÍ STAVBY PLYNÁRENSKÉHO ZAŘÍZENÍ

Vlastník stavby je povinen ohlásit stavebnímu úřadu záměr odstranit stavbu, s výjimkou staveb uvedených v § 103 SZ, nejde-li o stavbu podle § 103 odst. 1 písm. e) bodů 4 až 8 SZ nebo stavbu, v níž je obsažen azbest. Ohlášení obsahuje základní údaje o stavbě, předpokládaný termín započetí a ukončení prací, způsob odstranění stavby a identifikaci sousedních pozemků nezbytných k provedení bouracích prací (§ 128 odst. 1 SZ). To znamená, že stavby vedení přepravní nebo distribuční soustavy plynu, stavby zásobníků plynu a stavby budov nad 25 m² celkové zastavěné plochy je možno odstranit na základě souhlasu stavebního úřadu.

Likvidace samostatných plynovodních přípojek, typových regulačních stanic, budov do 25 m² celkové zastavěné plochy (tj. včetně atypových regulačních stanic a objektů budov SKAO) si nevyžaduje ohlášení stavebnímu úřadu.

8 PŘÍLOHY

8.1 Právní předpisy PRO TZS – PLZ

Právní předpisy týkající se TZS – PLZ jsou uvedeny v pomůcce A 3.4 Přehled právních předpisů ve stavebnictví.

8.2 Technická pravidla (TPG) a technická doporučení (TDG)

Technická pravidla (TPG) a technická doporučení (TDG) jsou nezávazné dokumenty, které konkretizují obecně formulovaná ustanovení právních předpisů a českých technických norem. Technická řešení zakotvená v těchto pravidlech odpovídají stavu vědeckých a technických poznatků, známých v době vydání těchto předpisů. Jsou zde formulovány požadavky profesní sféry na příslušné materiály, zařízení, jejich konstrukci, stavbu, instalaci a provoz. Subjekt, který postupuje podle uvedených předpisů, má tak jistotu, že aplikoval požadavky stavu vědeckých a technických poznatků v příslušné oblasti a že učinil optimální opatření, sloužící k prevenci nehod a havárií technických zařízení a k ochraně veřejného zájmu. (Použito výtahu z Informačního servisu GAS – www.gasinfo.cz )

1. Základní technická pravidla TPG v plynárenství

Registrací u HK ČR se stávají TPG pravidly správné a uznávané praxe ve smyslu ČSN EN 45020. V případě revize nebo změny TPG se registrační číslo HK ČR nemění.

Seznam TPG, TDG, TIN registrovaných HKČR je uváděn na www.cgoa.cz.

8.3 NORMY PRO PLYNÁRENSKÁ ZAŘÍZENÍ

Normy pro plynárenská a plynová zařízení jsou uvedeny v kap. 1 pomůcky A 5.1 Dokumenty k technickým normám.

Stav: aktualizace 2021, vydání 2004

Anotace:
Tato pomůcka navazuje na pomůcku MP 1.5 Obecné zásady činnosti TZS pro projektovou činnost a popisuje obvyklé výkony AO TZSp – ELZ při zpracování projektové dokumentace ve smyslu stavebního zákona a detailněji popisuje vazby na platné obecně závazné právní předpisy týkající se elektrických zařízení, pokud se tak již nestalo v MP 1.5. Popisuje vazbu na základní ČSN, zákony, nařízení vlády, vyhlášky a další předpisy, s nimiž přichází projektant do denního styku.

Upozornění k textu

OBSAH

ÚVOD

Metodická pomůcka MP 1.5.2 Technologická zařízení staveb – Elektroenergetická zařízení (dále jen ELZ) navazuje na vydanou metodickou pomůcku MP 1.5 Technologická zařízení staveb – Obecné zásady činnosti AO TZS pro projektovou činnost v rámci projektu PROFESIS IC ČKAIT. Je součástí soustavy metodických pomůcek, popisujících činnosti autorizovaných osob (AO), která podrobněji a detailněji rozpracovává MP 1.5 se zaměřením na činnost AO v oboru elektroenergetických zařízení (ELZ), spadajících mezi vyhrazená technická zařízení. Základní zákonnou normou pro podnikání a výkon státní správy v energetických odvětvích (elektroenergetika, plynárenství a teplárenství) je energetický zákon.

Upravuje ochranu veřejného zájmu v předmětných odvětvích. Pro vyhrazená elektrická zařízení platí vyhláška č. 73/2010 Sb., o stanovení vyhrazených elektrických technických zařízení, jejich zařazení do tříd a skupin a o bližších podmínkách jejich bezpečnosti (vyhláška o vyhrazených elektrických technických zařízeních).

Vyhrazená elektrická zařízení jsou zařízení:

• pro výrobu, přeměnu, rozvod a odběr elektrické energie;
• určená k ochraně před účinky atmosférické nebo statické elektřiny.

Státní odborný dozor nad bezpečností vyhrazených technických zařízení vykonávají organizace státního odborného dozoru podle zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru, Státní úřad inspekce práce a Oblastní inspektoráty práce podle zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce (dříve Českým úřadem bezpečnosti práce a Inspektoráty bezpečnosti práce) ve znění pozdějších předpisů.

Metodická pomůcka MP 1.5.2 si klade za úkol popsat obvyklé výkony AO TZSp – ELZ při zpracování projektové dokumentace ve smyslu stavebního zákona (SZ). Snaží se jednotně používat základní terminologii, zkratky a značky tak, jak jsou v ČKAIT užívány, a detailněji popsat vazby na platné obecně závazné právní předpisy týkající se elektrických zařízení, pokud se tak již nestalo v MP 1.5. Popisuje vazbu na základní ČSN, zákony, nařízení vlády, vyhlášky a další předpisy, s nimiž přichází projektant do denního styku. Dává tím základ pro podrobné propracování a rozpracování činností projektanta v jednotlivých úrovních realizace výkonu při navrhování elektrických zařízení ve stadiu přípravy, stanovení základních podmínek návrhu řešení, vlastního vypracování projektové dokumentace a projednávání.

Vychází z potřeb praxe a jde do obvyklé hloubky zpracování projektové dokumentace, nezbytné pro přípravu stavby s elektroenergetickým zařízením (ELZ) ve všech úrovních navrhování stavby, zejména však těch, které mohou být vypracovány jen AO TZSp – ELZ, tj. pro územní a stavební řízení a projektovou dokumentaci pro provádění staveb. Zahrnuje i ostatní fáze pro přípravu stavby, jako je zadání, studie, souhrnná řešení a také pro dopracování projektové dokumentace pro provádění stavby nebo projektové dokumentace pro nezbytné úpravy a pro užívání stavby. Pro všechny fáze zpracování projektové dokumentace je základem uzavřený smluvní vztah se stavebníkem, v němž se dohodne konkrétní předmět, podklady, termíny, cenové i finanční a realizaci díla, uvádění do provozu a pro provozování. Pro všechny fáze zpracování projektové dokumentace je základem uzavřený smluvní vztah s investorem, v němž se dohodne konkrétní předmět, podklady, termíny cenové i finanční a ostatní podmínky. Hloubka zpracování technologické projektové dokumentace pro technologické stavby s ELZ je vždy vymezena rámcem zákona, ale také druhem dokumentace, velikostí stavby nebo díla obecně, jeho složitostí, technické a technologické náročnosti při realizaci, uvádění do provozu a vlastního provozování technologického zařízení. Jejím účelem je především popis běžné úrovně výkonu činnosti autorizovaných osob se zaměřením na ELZ, přenesení zkušeností pro ty, kteří do profese teprve vstupují, a upozornění na etické či právní limity jejích výkonů. Měla by se stát základem celého systému informací v oblasti navrhování staveb s ELZ.

Pomůcka není jediným průvodcem a předepsaným postupem při vypracování projektové dokumentace staveb s ELZ, nýbrž jen jednou z možností vytvořit si celkový obraz o potřebách rozsahu a obsahu takové dokumentace, podle níž technologický celek nebo jeho část vzniká a je provozován. Projektanti i realizátoři mají přístup a jsou jim průběžně dostupné ucelené aktuální informace z oblasti elektro prostřednictví Internetu, např. na stránkách www.elektrika.cz nebo www.iisel.com v odborných časopisech, např. Elektro, Světlo, Elektroinstalatér, Automatizace, Elektrotechnický magazín a v řadě dalších odborných publikací.

1 ZÁKLADNÍ POJMY A POUŽITÉ ZKRATKY

1.1 DEFINICE A VÝKLAD POJMŮ V OBLASTI TECHNOLOGICKÝCH STAVEB

Výklad základních pojmů a přehled používaných zkratek, obsažených v metodické pomůcce MP 0 Základ systému podpory profese. Dále je doplněna terminologie vztahující se k technologickým zařízením staveb (TZS), elektroenergetickým zařízením (ELZ) a dalším technologickým zařízením.

Vymezení pojmů v elektroenergetice, vyplývajících z energetického zákona:

Distribuční soustava – vzájemně propojený soubor vedení a zařízení 110 kV, s výjimkou vybraných vedení a zařízení 110 kV, která jsou součástí přenosové soustavy, a vedení a zařízení o napětí 0,4/0,23 kV, 3 kV, 6 kV, 10 kV, 22 kV nebo 35 kV, sloužící k zajištění distribuce elektřiny na vymezeném území České republiky, včetně systémů měřicí, ochranné, řídicí, zabezpečovací, informační a telekomunikační techniky; distribuční soustava je zřizována a provozována ve veřejném zájmu.

Elektrická přípojka – zařízení, které začíná odbočením od spínacích prvků nebo přípojnic v elektrické stanici a mimo ni odbočením od vedení distribuční soustavy směrem k odběrateli, a je určeno k připojení odběrných elektrických zařízení.

Elektrická stanice – soubor staveb a zařízení elektrizační soustavy, který umožňuje transformaci, kompenzaci, přeměnu nebo přenos a distribuci elektřiny, včetně prostředků nezbytných pro zajištění jejich provozu.

Elektrizační soustava – vzájemně propojený soubor zařízení pro výrobu, přenos, transformaci a distribuci elektřiny, včetně elektrických přípojek a přímých vedení, a systémy měřicí, ochranné, řídicí, zabezpečovací, informační a telekomunikační techniky a to na území České republiky (dále jen „elektrizační soustava“).

Měřicí zařízení – veškerá zařízení pro měření, přenos a zpracování naměřených hodnot.

Odběrné místo – místo, kde je instalováno odběrné elektrické zařízení jednoho zákazníka, včetně měřicích transformátorů, do něhož se uskutečňuje dodávka elektřiny

Odchylka – součet rozdílů skutečných a sjednaných dodávek nebo odběrů elektřiny v daném časovém úseku.

Podpůrné služby – činnosti fyzických či právnických osob, jejichž zařízení jsou připojena k elektrizační soustavě, které jsou určeny k zajištění systémových služeb a po jejichž aktivaci zpravidla dochází k dodávce elektřiny.

Přímé vedení – vedení elektřiny spojující výrobnu elektřiny, která není připojena k přenosové soustavě nebo k distribuční soustavě, a odběrné místo, které není elektricky propojeno s přenosovou soustavou nebo s distribuční soustavou, nebo elektrické vedení zabezpečující přímé zásobování vlastních provozoven výrobce elektřiny, jeho ovládaných společností nebo zákazníků, a není vlastněno provozovatelem přenosové soustavy ani provozovatelem distribuční soustavy

Přenosová soustava – vzájemně propojený soubor vedení a zařízení 400 kV, 220 kV a vybraných vedení a zařízení 110 kV, uvedených v příloze Pravidel provozování přenosové soustavy, sloužící pro zajištění přenosu elektřiny pro celé území České republiky a propojení s elektrizačními soustavami sousedních států, včetně systémů měřicí, ochranné, řídicí, zabezpečovací, informační a telekomunikační techniky; přenosová soustava je zřizována a provozována ve veřejném zájmu

Regulační energie – elektřina zajišťovaná aktivací podpůrných služeb nebo na vyrovnávacím trhu s regulační energií nebo elektřina obstaraná provozovatelem přenosové soustavy v zahraničí

Subjekt zúčtování – fyzická nebo právnická osoba, pro kterou operátor trhu na základě smlouvy o zúčtování odchylek provádí vyhodnocení, zúčtování a vypořádání odchylek

Systémové služby – činnosti provozovatele přenosové soustavy pro zajištění spolehlivého provozu elektrizační soustavy s ohledem na provoz v rámci propojených elektrizačních soustav

Typový diagram – diagram charakterizující roční průběh spotřeby elektřiny u zákazníka, který se používá pro vyhodnocování odchylek

Vertikálně integrovaným podnikatelem – držitel licencí nebo skupina držitelů licencí na přenos elektřiny, distribuci elektřiny, obchod s elektřinou nebo výrobu elektřiny, nad kterými je tatáž osoba oprávněna nebo jsou tytéž osoby oprávněny, a to přímo nebo nepřímo, vykonávat kontrolu, a z nichž alespoň 1 držitel licence vykonává činnost přenosu elektřiny nebo distribuce elektřiny a alespoň 1 držitel licence vykonává činnost výroby elektřiny nebo obchodu s elektřinou

Vyrovnávací trh s regulační energií – trh s regulační energií vypořádaný a organizovaný operátorem trhu v součinnosti s provozovatelem přenosové soustavy

Zákazník – fyzická či právnická osoba odebírající elektřinu odběrným elektrickým zařízením, které je připojeno k přenosové nebo distribuční soustavě, která nakoupenou elektřinu pouze spotřebovává nebo přeúčtovává,

Výrobna elektřiny – energetické zařízení pro přeměnu různých forem energie na elektřinu, zahrnující všechna nezbytná zařízení; výrobna elektřiny o celkovém instalovaném elektrickém výkonu 100 MW a více, s možností poskytovat podpůrné služby k zajištění provozu elektrizační soustavy, je zřizována a provozována ve veřejném zájmu

Účastníci trhu s elektřinou:

• a) výrobci elektřiny
• b) provozovatel přenosové soustavy
• c) provozovatelé distribučních soustav
• d) operátor trhu
• e) obchodníci s elektřinou
• f) zákazníci

Výklad dalších pojmů:

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci – podmínky a činitelé, které ovlivňují zdraví zaměstnanců, dočasných pracovníků, zaměstnanců dodavatele, návštěvníků a všech dalších osob na pracovišti. Cílem zajištění BOZP je předcházet nebo omezovat rizika ohrožující životy a zdraví zaměstnanců při práci.

Bezpečnosti práce a technických zařízení (BPTZ) – stav pracovních podmínek, zabraňujících působení nebezpečných činitelů pracovního procesu na zaměstnance, popřípadě na další osoby. BPTZ je zajišťována zejména stanovením a dodržováním požadavků na pracoviště (uspořádání, vybavení), bezpečností technických zařízení, vhodnou organizací práce, vhodnými technologickými a pracovními postupy, požadavky na zdravotní a odbornou způsobilost zaměstnanců.

Bezpečnost ve výstavbě – obecně ochrana lidského života, zdraví, životního prostředí a majetku v procesu pořízení i užívání stavby před jakýmkoliv nebezpečím (úraz, nemoc, poškození, zničení, odcizení, projevy vandalismu, kriminality a terorismu).

Dokumentace – obecně může znamenat soubor dokumentů, které jsou zdrojem a nosičem informací. Pro potřeby přípravy a realizace projektů spojených s výstavbou je dokumentace duševním dílem, poskytujícím informace o projektu, o jeho členění i o způsobu a postupu jeho realizace. Poskytuje tyto informace v různé míře podrobností, na různých nosných médiích, pro různé použití, související především s přípravou a realizací stavby.

Dozor – nad projektovou přípravou a prováděním staveb je v textu tohoto MP použit ve významu:

• autorský dozor, který je dohledem autorizované osoby – autora díla – nad postupem další přípravy, zpracováním dokumentace i nad prováděním stavby, na základě samostatného smluvního vztahu. U stavby financované z veřejného rozpočtu podle § 152 odst. 4 SZ, ve znění pozdějších předpisů, je stavebník autorský dozor povinen zajistit;
• technický dozor stavebníka nad prováděním stavby u stavby financované z veřejného rozpočtu, kterou provádí stavební podnikatel jako zhotovitel je stavebník povinen zajistit technický dozor stavebníka nad prováděním stavby fyzickou osobou oprávněnou podle zákona č. 360/1992 Sb. (AZ), podle § 152 odst. 4 SZ, ve znění pozdějších předpisů;
• stavební dozor je dozor nad prováděním stavby jednoduché ve smyslu § 103 a § 104 stavebního zákona, pokud tyto stavby provádí stavebník svépomocí – viz § 160 odst. 4 SZ, ve znění pozdějších předpisů.
• dozor stavebního úřadu (jakož i orgánů uvedených v § 171 odst. 1 SZ) je průběžným kontrolním procesem orgánu státní správy nad průběhem přípravy, realizace a užívání stavby. Při své kontrolní činnosti využívá spolupráci s ostatními orgány státní správy (například KHES, OŽP, památkáři, archeologové a další).

Hlavní projektant – pojem hlavního projektanta je uveden v § 113 odst. 2 SZ, ve znění pozdějších předpisů. Funkcí hlavního projektanta může smluvně pověřit stavebník, anebo jej může pověřit stavební úřad koordinací projektové dokumentace stavby, zpracovávané více projektanty nebo koordinací autorského dozoru.

Koordinátor bezpečnosti a ochrany zdraví při práci – fyzická nebo právnická osoba určená stavebníkem (zadavatelem stavby) k provádění stanovených činností při přípravě stavby, popřípadě při realizaci stavby na staveništi. Koordinátor nemůže být zhotovitel, jeho zaměstnanec, ani fyzická osoba, která odborně vede realizaci stavby.

Plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi – na stavbách u nichž vzniká povinnost ohlásit OIP zahájení prací a dále na stavbách u nichž budou vykonávány práce a činnosti vystavující fyzickou osobu zvýšenému ohrožení života, nebo poškození zdraví (stanovené NV č. 591/2006 Sb.), zadavatel stavby (stavebník) zajistí podle § 15 odst. 2 zákona 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, aby byl při přípravě stavby zpracován plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi, podle druhu a velikosti plně vyhovující potřebám zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce, a aby byl při realizaci stavby aktualizován. Plán zpracovává koordinátor BOZP na staveništi. Rozsah a obsah plánu specifikuje příloha č. 6 nařízení vlády č. 591/2006 Sb. Jeho zpracovatelem musí být odborně způsobilá osoba podle zákona č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tedy koordinátor bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi.

Projektant – nositel projektové činnosti, fyzické či právnické osoby, pro označení účastníka výstavby. Jde zejména o subjekt, podnikající ve vázané živnosti Projektová činnost ve výstavbě. Termín je také použit ve významu fyzické osoby (§ 22 odst. 4 SZ), a to buď autorizované osoby vykonávající činnost podle § 158 SZ, ve znění pozdějších předpisů (projektová činnost), nebo v obecném pojetí ve významu fyzické osoby bez ohledu na konkrétní funkci v organizaci (hlavní – § 133 odst. 2 SZ, vedoucí, odpovědný projektant, jehož postavení se zaznamená do rohového razítka na dokumentaci). Ve smyslu nositele zakázky je projektant v postavení svobodného povolání, osoby samostatně výdělečně činné či zaměstnance obchodní společnosti. Pokud se jedná o závazkové vztahy, je projektant označován za zhotovitele projektové dokumentace a vystupuje v nich pod svým obchodním jménem.

Projektování ve výstavbě – vázaná živnost pro projektování ve výstavbě podle živnostenského zákona č. 455/1991 Sb. Podmínkou pro získání oprávnění k provozování této živnosti je, že výkon odpovědného zástupce za tuto živnost vykonává AO s příslušným oprávněním. Působnost autorizovaného inženýra a autorizovaného technika v oblasti projektování ve výstavbě je blíže určena v autorizačním zákoně.

Provozní celek (PC) – je souhrn vzájemně funkčně navazujících provozních souborů, vykonávající úplný technologický proces jednoho druhu, určený dokumentací stavby a uváděný do provozu zpravidla v souvislém čase. V hlavních rysech je charakterizován druhem procesu, pro který je pořizován. Člení se na provozní soubory obvykle se zaměřením na strojní, elektrotechnické a další zařízení.

Provozní soubor (PS) – je funkčně ucelená část provozního celku nebo technologické části stavby, tvořená souhrnem technologických zařízení, vykonávající ucelený dílčí technologický proces (popř. speciální), nebo úplný technologický proces doplňkový. PS je určen projektovou dokumentací stavby a uváděn do provozu zpravidla v souvislém čase. Jako provozní soubor může být označen také soubor strojů a zařízení, tvořící samostatný funkční celek. Provozní soubor se zpravidla člení na dílčí provozní soubory a na provozní jednotky, nebo provozní jednotky a základní jednotky, anebo přímo na základní jednotky.

Provozní jednotka (PJ) – funkčně ucelená část provozního souboru nebo dílčího provozního souboru, tvořená souhrnem technologického zařízení a vykonávající ucelenou část dílčího technologického procesu, určeného dokumentací stavby. Může se členit na základní jednotky. Její funkci lze ověřit jen současným vyzkoušením příslušných základních jednotek.

Revize zařízení – celkové posouzení zařízení, při kterém se prohlídkou, vyzkoušením, případně i měřením zajišťuje provozní bezpečnost a spolehlivost zařízení nebo jeho částí a posoudí se i technická dokumentace a odborná způsobilost obsluhy. Revize zařízení jsou výchozí a následné (pravidelné). Revizi může provádět jen revizní technik (kompetentní osoba) s platným oprávněním v souladu s vyhláškou ČÚBP č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice, ve znění pozdějších předpisů.

Revizní technik (kompetentní osoba) – technik, který musí mít pro provádění revizí a zkoušek zařízení osvědčení o odborné způsobilosti, vydané orgánem dozoru na základě vykonané zkoušky.

Stavba technologická – stavba, pro kterou je určující technologické zařízení stavby (TZS), zabezpečující technologický proces nebo proces technologický speciální. Člení se zpravidla na část stavby strojně technologickou a na část stavby stavební. Technologická stavba se kromě skladby objektů může skládat z provozních celků (PC), provozních souborů (PS), dílčích provozních souborů, provozních jednotek (PJ) a základních jednotek (ZJ).

Stavebník – v textu je termín použit pro označení základního partnera investiční výstavby (§ 2 odst. 2 písm. c) SZ), osoby (fyzické nebo právnické), která investuje finanční prostředky do stavby ve smyslu § 152 SZ. Ve vztahu ke správním řízením ve výstavbě a dalším ustanovením stavebního zákona je označován jako stavebník. Pokud jde o oblast obchodních vztahů, může být označen i jako zákazník, klient (z pohledu etického řádu ČKAIT). Ve smluvních vztazích je potom adekvátním označením termín objednatel nebo odběratel. Z hlediska budoucího užití stavby je zpravidla jejím uživatelem. Zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, používá též pojem zadavatel stavby.

Vyhrazená technická zařízení – zařízení se zvýšenou mírou ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku, která podléhají dozoru podle zákona č. 175/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce. Jsou to technická zařízení tlaková, zdvihací, elektrická a plynová. Spadá do nich i jaderná energetika. Podle stupně nebezpečnosti se vyhrazená technická zařízení zařazují do tříd, popřípadě skupin, a stanoví se způsob prověřování odborné způsobilosti organizací, podnikajících fyzických osob a fyzických osob k činnostem na těchto zařízeních.

Vyhrazená elektrická zařízení

• pro výrobu, přeměnu, rozvod a odběr elektrické energie;
• určená k ochraně před účinky atmosférické nebo statické elektřiny.

Tato zařízení podléhají státnímu odbornému dozoru nad bezpečností práce podle zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru, vykonávaném Státním úřadem inspekce práce a Oblastními inspektoráty práce podle zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů.

Vyhláška č. 73/2010 Sb., o stanovení vyhrazených elektrických zařízení, ve znění pozdějších předpisů, jejich zařazení do tříd a skupin a o bližších podmínkách jejich bezpečnosti:

• definuje vyhrazená elektrická zařízení;
• vyhláška neřeší přechodná ustanovení o stávajících oprávněních firem;
• zůstává oznamovací povinnost o realizaci staveb (zařízení třídy I. podle vyhlášky) na TIČR. Zařízení třídy I. lze uvést do provozu jen na základě odborného a závazného stanoviska organizace SOD (TIČR);
• definuje podmínky pro získání oprávnění k podnikání v oblasti elektro;
• stanoví povinnost provádění revizí elektrických zařízení.

Základní jednotka (ZJ) – finální výrobek dodávaný jedním výrobcem, který má jako celek samostatné určení, plní určitou vymezenou a trvalou provozně technickou funkci hlavní nebo pomocnou. Základní jednotka se v dokumentaci dále nedělí. Pojem základní jednotka má v podstatě charakter kusové dodávky, jde o označení samostatného stroje nebo zařízení.

Zásady organizace výstavby (ZOV) – termín označuje stanovení zásad organizace výstavby v projektové dokumentaci, jmenovitě v projektové dokumentaci pro vydání stavebního povolení. Zásady organizace výstavby jsou vypracovávány podle vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů. Zásady zpracovává autorizovaná osoba (autor návrhu stavby či hlavní projektant stavby), nebo pro ni příslušný specialista. Organizace výstavby je pojem zahrnující širší problematiku, vyplývající z realizace výstavby v prostoru, v daných ekonomických, environmentálních a technických vazbách, jehož součástí je i vlastní řízení (management výstavby).

Zhotovitel stavby – (dodavatel stavby), označení smluvní strany ve smlouvě o dílo, v níž je předmětem plnění stavba. Stavební zákon používá pojem stavební podnikatel (§ 2 odst. 2 písm. b) stavebního zákona), kterým je osoba oprávněná k provádění stavebních nebo montážních prací jako předmětu své činnosti podle živnostenského zákona. Jako zhotovitel může provádět stavbu jen stavební podnikatel, který při její realizaci zabezpečí odborné vedení provádění stavby stavbyvedoucím. Povinnosti zhotovitele stavby a stavbyvedoucího jsou vymezeny v § 160 odst. 1 a 2 a v § 153 odst. 1 a 2 stavebního zákona.

Zkratty použité v pomůcce

2 AUTORIZOVANÉ OSOBY (AO) V OBORU TECHNOLOGICKÁ ZAŘÍZENÍ STAVEB (TZS) – ELEKTROENERGETICKÁ ZAŘÍZENÍ (ELZ)

2.1 RÁMEC ČINNOSTI AO TZSP PŘI NAVRHOVÁNÍ TZS

2.1.1 Obor Technologická zařízení staveb (TZS)

Rozsah oboru pro autorizované inženýry a techniky:

Obor TZS zahrnuje výkon činností AO TZSp, kde technologické zařízení je pro stavbu určující, jak definuje základní knižnice odborných činností ve výstavbě v pomůcce Autorizovaný inženýr a technik v procesu výstavby v kap. 2.2.1.5. Jedná se zejména o stavby s technologickým zařízením výrobním i nevýrobním pro těžbu a úpravu uhlí, rud a nerostných surovin, plynárenství, výrobu a rozvod technických a topných plynů a kapalin, včetně souvisejících zařízení, energetiku, teplárenství, výrobu elektrické energie, včetně přípojných a rozvodných sítí a souvisejících zařízení, hutní a metalurgickou výrobu, strojírenskou výrobu, chemický, farmaceutický a potravinářský průmysl, spotřební průmysl, průmysl stavebních hmot a keramiky, dopravu a skladování, slaboproudá a spojová zařízení, zemědělskou a lesnickou výrobu, zařízení staveb zahrnující vyhrazená technická zařízení a prostředky k ochraně životního a pracovního prostředí, zařízení staveb občanské vybavenosti a zařízení na kontrolu a řízení technologických procesů. Tento obor zahrnuje jak výkon AO TZSp při navrhování, tak i pro realizaci TZS.

2.1.2 Rozsah působnosti MP 1.5.2

Tato pomůcka se vztahuje na AO TZSp – Elektroenergetická zařízení (ELZ) v procesu vypracování projektové dokumentace staveb pro územní a stavební řízení a pro další druhy projektové dokumentace v tomto oboru.

Rámec výkonu činnosti AO upravuje autorizační zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (AZ), ve znění pozdějších předpisů. Autorizace v oboru Technologická zařízení staveb (TZS) podle tohoto zákona je nutná při výkonu vybraných činností ve výstavbě (v evropském právu jsou uváděny jako regulované činnosti).

Vybrané činnosti jsou definovány v § 158 SZ, ve znění pozdějších předpisů. Byly rozšířeny o projektovou dokumentaci staveb pro vydání společného povolení.

Projektová činnost ve výstavbě je popsána v § 159 SZ.

2.2 PRÁVNÍ VYMEZENÍ V PROCESU PROJEKTOVÁNÍ

Při navrhování z obecného pohledu vycházíme především ze znalostí dále uváděných obecně závazných předpisů (zákony, nařízení vlády, vyhlášky, zezávazněné ČSN). Ochrana veřejného zájmu je jednou z priorit při činnosti AO při navrhování TZS, kterému se snaží napomoci i ČKAIT svými metodickými pomůckami.

Jedním z pilířů k zajištění veřejného zájmu, a to především bezpečnosti a spolehlivosti technologických zařízení, je právní základna na úrovni předpisů:

• závazných – zákonů, nařízení vlády a vyhlášek;
• nezávazných – českých technických norem (ČSN), metodických a technických pomůcek ČKAIT (MP, TP), technických pravidel, technických doporučení (TD) a technických instrukcí (TI), technicko-dodacích podmínek (TDP), všeobecných obchodních podmínek (VOP).

Základní schéma předpisového zjištění:

• právní předpisy (zákony, nařízení vlády, vyhlášky);
• nezávazné předpisy – normativní dokumenty;
• veřejný zájem – základní požadavky na stavbu:
  • mechanická odolnost a stabilita;
  • požární bezpečnost;
  • ochrana zdraví, zdravých životních podmínek a životního prostředí (ŽP);
  • bezpečnost při užívání;
  • ochrana proti hluku;
  • úspora energie a ochrana tepla;
  • udržitelné využívání přírodních zdrojů.

Závaznými se normy stávají:

• obecně, pokud právní předpis stanoví povinnost dodržet normové hodnoty (např. plnění opatření v prevenci rizik § 102 odstavec 1 ZP, což podle § 349 odstavec 1 ZP je i plněním požadavku norem k zajištění ochrany života a zdraví);
• v rozsahu, který je stanoven předpisem;
• pro účastníky smlouvy, jestliže se na tom smluvní strany dohodnou, v souladu se zákonem č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, popř. občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů;
• rozhodnutím dotčeného orgánu státní správy (DOSS).

Další právní vymezení je citováno v kap. 2.2 a 2.3.

Profesní výkony pro projektovou i ostatní činnost můžeme rozdělit do několika postupů AO TZSp. O bližším dělení těchto možných postupů a jejich obsahu pojednává MP 1 v kap. 1.4. Souhrnně celé dílčí postupy popisují metodické pomůcky MP 1 Projektová činnost a MP 1.5.

V procesu přípravy projektové dokumentace jde smluvně o dvoustranný vztah stavebník – projektant. V nejběžnější obecné variantě vystupuje stavebník jako objednatel, smluvní partner, jemuž jsou poskytovány služby projektově inženýrské povahy. Jejich rozsah v dílčích procesech musí být upraven smluvně a je odvislý od odborných předpokladů stavebníka zvládnout potřebné úkony. Druhou smluvní stranou je projektant (§ 22 odst. 4 SZ). Stavebník – zadavatel stavby je převážně i uživatelem – provozovatelem stavby se zájmem bezproblémově a bezpečně provozovat budoucí stavbu.

2.3 ODPOVĚDNOSTI A PRAVOMOCI, CHRÁNĚNÁ PRÁVA

2.3.1 Odpovědnosti a pravomoci

Rozsah působnosti autorizovaných/registrovaných osob stanovuje třetí část AZ, tj. ustanovení § 12 až § 19, přičemž obecný rámec odpovědnosti je uveden v § 12 až § 16. Podle těchto ustanovení je autorizovaná/registrovaná osoba zejména odpovědná za odbornou úroveň výkonu své činnosti a dalších odborných činností, pro které jí byla autorizace udělena. Je povinna činnost vykonávat osobně, popř. ve spolupráci se specialisty s příslušným oprávněním, chránit autorská práva a další práva k duševnímu vlastnictví, dbát platných obecně závazných právních předpisů a předpisů profesních, vystříhat se střetu zájmů, popř. nekonat činnosti s vybranými činnostmi neslučitelné. Dále odborně se vzdělávat, vykonávat práce pouze v rozsahu, pro které jí byla udělena autorizace, užívat jen takové označení, k němuž je autorizací oprávněna. Opatřovat jí zpracované dokumenty řádným způsobem a svoji činnost evidovat, vykonávat činnost předepsanou formou jako svobodné povolání, podnikání podle zvláštních předpisů nebo zaměstnanecky a být pojištěna.

SZ považuje za vybrané činnosti ve výstavbě, ovlivňující ochranu veřejných zájmů ve výstavbě, projektovou činnost a vedení provádění stavby nebo její změny. Pro výkon ostatních odborných činností uvedených v AZ pak platí, že autorizovaná osoba má prokázanou odbornou způsobilost.

Dokumenty z této činnosti, pokud mají charakter veřejných listin, mohou AO označit autorizačním razítkem a vlastnoručním podpisem. Dokumenty opatřené autorizačním razítkem musí být jednoznačně identifikovatelné v prostoru a čase (místo stavby, zákazník, stavebník, datum odevzdání apod.) a vztaženy k příslušnému zápisu v deníku AO ČKAIT.

Rozsah působnosti autorizovaného inženýra – projektanta vymezuje § 18 AZ. Autorizovaný inženýr v oboru TZS je v rámci stavby, příslušející oboru jeho autorizace, oprávněn vykonávat i všechny odborné činnosti oboru technika prostředí staveb a požární bezpečnost staveb. Přitom je vždy povinen splnit příslušná ustanovení stavebního zákona a autorizačního zákona.

Rozsah působnosti autorizovaného technika – projektanta vymezuje § 19 AZ. Autorizovaný technik může vypracovávat příslušné dílčí části projektové dokumentace stavby. Rozumí se tím ucelený díl komplexní projektové dokumentace stavby, náležející oboru autorizovaného technika. Technik autorizovaný v oboru technologická zařízení staveb může samostatně vypracovat a předložit ke stavebnímu řízení projektovou dokumentaci stavby, která celá přísluší oboru, pro který je autorizován.

Autorizaci podle AZ musí mít autorizovaný inženýr – projektant pro obor technologická zařízení staveb (TZS), který vypracovává u staveb s převažující technologickou částí:

• územně plánovací podklady a příslušné části územně plánovací dokumentace;
• projektovou dokumentaci staveb;
• statické a dynamické výpočty staveb;
• stavebně technické nebo inženýrské průzkumy;
• zkoušení a diagnostiku staveb;
• vydává odborná stanoviska;
• provádění staveb;
• provádí geodetická měření pro projektovou činnost;
• provádí autorský dozor (AD) nebo technický dozor nad prováděním stavby;
• zastupuje stavebníka při územním, stavebním nebo kolaudačním řízení.

Autorizaci podle autorizačního zákona nemusí mít projektant, který vypracovává:

• přípravné práce;
• průzkumy a rozbory;
• dokumentaci staveb a zařízení nevyžadující ohlášení ani stavební řízení;
• dokumentaci vymezených ohlašovaných jednoduchých staveb a jejich změn;
• dokumentaci skutečného provedení stavby;
• dokumentaci pro uvedení do provozu;
• dokumentaci pro užívání stavby.

Je třeba, aby si AO TZSp uvědomovala, jaký rozsah odpovědnosti na sebe přejímá osoba, která vykonává vybrané činnosti ve výstavbě. Odpovědnost, kterou AO TZSp svým pověřeným výkonem vůči klientovi i společnosti přejímá, se týká nejen veškerých fází plánovací a projektové činnosti, provádění staveb, ale i činností souvisejících, zejména výkonu autorského dozoru nad prováděním stavby. Tento rozsah vyplývá z odpovědnosti podle zvláštních předpisů o odpovědnosti občanskoprávní a předpisů o odpovědnosti správní, ale i obecných předpisů, včetně odpovědnosti trestní, s výkonem činnosti autorizované osoby bezprostředně spjaté. Ustanovení o odpovědnosti fyzických osob je potvrzeno a posíleno také obecnými ustanoveními občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích, neboť předmět podnikání může obchodní společnost vykonávat pouze prostřednictvím osob, které jsou k tomu oprávněny. Zanedbáním profesních povinností se může AO TZSp dopustit škod i obecného ohrožení.

Autorský dozor projektanta nad souladem prováděné stavby s ověřenou projektovou dokumentací se povinně vykonává u staveb financovaných z veřejného rozpočtu.

AO TZSp musí vyvíjet úsilí, aby u své vlastní vypracované dokumentace pro stavební povolení vykonávala autorský dozor, a to jak ve fázi vypracování projektové dokumentace pro provedení stavby, pokud ji sám nezpracovává, tak i při realizaci stavby, zkouškách a uvádění stavby do zkušebního a trvalého provozu a užívání. Pokud si vysloveně stavebník vymíní, že tyto činnosti u AO TZSp nesjedná, pak je třeba tento stav dokumentem zachytit a upozornit jej na nebezpečí s tím pro něj spojená. Zprostit se odpovědnosti bude moci AO TZSp jen při splnění výše uvedeného předpokladu.

2.3.2 Chráněná práva

Stavebním zákonem a jeho prováděcími vyhláškami jsou chráněna také práva osob, která by mohla být dotčena výstavbou. Z tohoto důvodu jsou v rozsahu a způsobem stanoveným předpisy účastníky příslušných správních řízení. Ochrana jejich zájmů podle rozhodnutí stavebních úřadů se musí projevit také v procesu projektování v příslušných druzích dokumentace.

Zvláštní pozornost si zaslouží právní ochrana projektové dokumentace stavby nebo částí takové dokumentace, jako díla na straně jedné a práce s prvky chráněnými autorským právem nebo průmyslovými právy v procesu projektování na straně druhé. V procesu projektování, při zpracování projektové dokumentace stavby a při souvisejících činnostech přichází v úvahu ochrana podle autorského zákona, zákona o vynálezech a zlepšovacích návrzích, zákona o ochraně průmyslových vzorů a zákona o užitných vzorech.

Pokud se v tomto procesu, při zpracování projektové dokumentace stavby nebo v souvisejících činnostech AO TZSp střetnou zejména s problémy patentové ochrany, ale i s jinými problémy ochrany průmyslových práv nebo autorského práva, popř. s jinými obdobnými problémy, pak je vždy účelné přizvat k jejich řešení příslušné odborníky – specialisty.

2.4 BEZPEČNOST PRÁCE A TECHNICKÝCH ZAŘÍZENÍ (BPTZ) V PROJEKTOVÉ ČINNOSTI

Dokumentace staveb musí obsahovat i stanovení způsobu zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení pro výstavbu a budoucí provoz. Odborná a závazná stanoviska o tom, zda jsou při navrhování konstrukcí, výrobě, montáži, provozu, obsluze, opravách, údržbě a revizi vyhrazených zařízení splněny požadavky bezpečnosti technických zařízení, vydává organizace státního odborného dozoru při provádění dozoru nad bezpečností vyhrazených technických zařízení. Organizace státního odborného dozoru jsou podřízeny Státnímu úřadu inspekce práce. Odborná a závazná stanoviska vydávají Oblastní inspektoráty práce (OIP).

OIP se vyjadřují k vybraným projektovým dokumentacím staveb, určených pro užívání ve veřejném zájmu nebo jako pracoviště fyzických osob, zda splňují požadavky právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení. Požadavek na zapracování bezpečnostních hledisek do PD vyplývá ze základních požadavků k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení a prováděcích vyhlášek k stavebnímu zákonu (dokumentace pro stavební řízení), které shodně říkají, že „dokumentace staveb musí obsahovat i stanovení způsobu zajištění bezpečnosti práce pro výstavbu a budoucí provoz“.

Budou-li na staveništi vykonávány práce a činnosti vystavující fyzickou osobu zvýšenému ohrožení života nebo poškození zdraví, kterými jsou podle přílohy č. 5 NV č. 591/2006 Sb.:

• práce vystavující zaměstnance riziku poškození zdraví nebo smrti sesuvem uvolněné zeminy ve výkopu o hloubce větší než 5 m;
• práce související s používáním nebezpečných vysoce toxických chemických látek a přípravků nebo při výskytu biologických činitelů podle zvláštních právních předpisů;
• práce se zdroji ionizujícího záření, pokud se na ně nevztahují zvláštní právní předpisy;
• práce nad vodou nebo v její těsné blízkosti spojené s bezprostředním nebezpečím utonutí;
• práce, při kterých hrozí pád z výšky nebo do volné hloubky více než 10 m;
• práce vykonávané v ochranných pásmech energetických vedení, popřípadě zařízení technického vybavení;
• studnařské práce, zemní práce prováděné protlačováním nebo mikro tunelováním z podzemního díla, práce při stavbě tunelů, pokud nepodléhají dozoru orgánů státní báňské správy;
• práce prováděné ve zvýšeném tlaku vzduchu (v kesonu);
• práce s použitím výbušnin podle zvláštních právních předpisů;
• práce spojené s montáží a demontáží těžkých konstrukčních stavebních dílů kovových, betonových a dřevěných určených pro trvalé zabudování do staveb.

Stejně jako v případech, kdy při realizaci stavby podle zákona č. 309/2006 Sb.:

• celková předpokládaná doba trvání prací a činností je delší než 30 pracovních dnů, ve kterých budou vykonávány práce a činnosti a bude na nich pracovat současně více než 20 fyzických osob po dobu delší než 1 pracovní den, nebo
• celkový plánovaný objem prací a činností během realizace díla přesáhne 500 pracovních dnů v přepočtu na jednu fyzickou osobu.

Zadavatel stavby zajistí, aby před zahájením prací na staveništi byl zpracován plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi (dále jen „plán“) podle druhu a velikosti stavby tak, aby plně vyhovoval potřebám zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce. V plánu je nutné uvést potřebná opatření z hlediska časové potřeby i způsobu provedení; musí být rovněž přizpůsoben skutečnému stavu a podstatným změnám během realizace stavby. Plán zpracovává koordinátor BOZP na staveništi. Plán musí být zpracován odborně způsobilou osobou, tedy koordinátorem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi podle zákona č. 309/2006 Sb.

Zásady BOZP na staveništi jsou obsahem části B/ B.8/j) příl. č. 12 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb. Obdobně je tomu tak i pro vydání společné územní a stavebního povolení, tj. příl. č. 8 vyhlášky č. 499/2006 Sb. Požadavky na zpracování plánu BOZP na staveništi jsou obsahem části B) příl. č. 8, 12 a 13 vyhlášky č. 499/2006 Sb.

V případě, že nenastanou podmínky týkající se objemu nebo zvýšeného ohrožení je nutné uvést důvod nezpracování „plánu“. Zhotovitel stavby je povinen zúčastňovat se zpracování plánu, tento plán dodržovat, zúčastňovat se kontrolních dnů a postupovat podle dohodnutých opatření, a to v rozsahu, způsobem a ve lhůtách uvedených v plánu.

V případech, kdy budou konkrétní definovanou stavbu provádět zaměstnanci více zhotovitelů stavby a je podle § 14 zákona č. 309/2006 Sb., nezbytný koordinátor během přípravy stavby a realizace stavby, tento zabezpečuje, aby plán obsahoval, přiměřeně povaze a rozsahu stavby a místním a provozním podmínkám staveniště, údaje, informace a postupy zpracované v podrobnostech nezbytných pro zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce, a aby byl odsouhlasen a podepsán všemi zhotoviteli, pokud jsou v době zpracování plánu známi.

Stanovená opatření v oblasti BPTZ musí být vždy konkrétní. Za správnost, úplnost a proveditelnost zpracované projektové dokumentace odpovídá projektant podle stavebního zákona. Dotčeným orgánem státní správy (DOSS) při posuzování PD z hlediska BPTZ je zásadně místně příslušný OIP (rozhodující je místo stavby) v souladu se zákonem o inspekci práce.

Zásady výběru projektových dokumentací k dozoru a vyjádření

Oblastní inspektorát práce se vyjadřuje vždy u projektových dokumentací staveb a jejich změn a změn v užívání staveb:

• pro průmyslovou výrobu, pokud slouží k zaměstnávání osob a součástí stavby jsou provozní, výrobní nebo technická zařízení;
• skladů a výroben nebezpečných látek, s výjimkou skladů a výroben výbušnin (např. pracoviště, kde se budou vyrábět, používat, dopravovat, zpracovávat nebo skladovat nebezpečné látky, výrobny a sklady hořlavin, výrobní budovy pro energetiku, produktovody apod.);
• ve kterých s ohledem na výrobu, technologické postupy a manipulaci existuje riziko výbuchu, s výjimkou skladů a výroben výbušnin;
• v nichž jsou řešeny, nebo jsou jejich součástí technologická zařízení, stroje a pohonné jednotky s pohybujícími se částmi s ručním přísunem, nebo vkládáním a vyjímáním obrobků nebo výrobků, technologie, u nichž může dojít k úniku médií, energie nebo škodlivin (chemické provozy, kotelny apod.), technologie umístěné na špatně přístupných místech, nebo ve výšce (v kolektorech, pod vodou, na stožárech apod.), technologické linky, které by svým provozem mohly ohrozit veřejný zájem technologie, u nichž se k výrobě používá nebezpečných látek, nebo se nebezpečné látky vyrábějí.

O dozoru nad dokumentacemi ostatních staveb a technologií rozhodne vedoucí inspektor OIP, nebo pracovník jím pověřený s přihlédnutím k charakteru a účelu stavby nebo technologie.

PD k posouzení může předkládat na OIP projektant, stavebník, nebo jiná osoba, vždy však musí být PD kompletní, tedy včetně technologie, řemesel atd. Lhůta pro vyřízení žádosti o vyjádření je 30 dní. Žadatel o vydání územního rozhodnutí, územního souhlasu nebo stavebního povolení se ve svém podání musí vypořádat s připomínkami DOSS, tedy i OIP.

Které dokumentace je nutno s OIP projednat, stanoví příslušný stavební úřad. Z došlých žádostí OIP vybere k posouzení ty PD, které splňují výše uvedená kritéria. PD, které nebyly vybrány k vyjádření, neboť nepředstavují závažné riziko z hlediska BPTZ, vrátí OIP bez posouzení.

Příslušným pro vyjádření k projektovým dokumentacím staveb je OIP, v jehož územní působnosti se bude stavba realizovat, nebo technologie provozovat.

Při posouzení se ověřuje zejména:

• zda souhrnná technická zpráva obsahuje:
  • údaje o stávajících inženýrských sítích a ochranných pásmech;
  • údaje o bezpečnostních opatřeních při přípravě staveniště a v průběhu výstavby;
  • údaje o technickém nebo výrobním zařízení stavby;
  • řešení dopravy a skladování;
  • údaje o zdrojích a parametrech energií;
  • zásady řešení stavby z hlediska její údržby a životnosti;
  • způsob zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení pro výstavbu i budoucí provoz;
  • přívod (odvod) energií, odpadů, emisí a produktů;
• zda v celkové situaci stavby jsou zakreslena:
  • prostorová označení všech stávajících základních prostředků, zejména podzemních inženýrských sítí a jiných zakrytých zařízení;
  • ochranná pásma a bezpečnostní vzdálenosti stávajících a navrhovaných staveb;
  • polohové a výškové vyznačení navrhované výstavby, včetně napojení na pozemní a inženýrské stavby;
• zda dokumentace obsahuje:
  • odkazy na platné předpisy (obecně závazné, technické normy, pravidla apod.);
  • řešení přístupnosti pro osoby s omezenou schopností pohybu;
  • dispoziční řešení (prostorové, plošné a výškové uspořádání stavby, rozmístění vnitřních zařízení, technologií apod.);
  • druhy podlah, prosklených stěn, schodišť, zábradlí apod.;
  • údaje o řešení technického vybavení a zařízení stavby (vytápění, elektrické a plynové rozvody a zařízení apod.);
• zda stať pro staveniště a provádění výstavby obsahuje:
  • údaje o způsobu provádění stavby v rozsahu stanoveném zákonem č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů a jeho prováděcích vyhlášek, nařízením vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky, nařízením vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, nařízení vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí;
  • konkrétní opatření pro práce za mimořádných podmínek;
  • způsoby řešení stavebních prací (počínaje zemními a konče dokončovacími);
  • návrhy a zakreslení provozních zařízení stavenišť;
  • způsoby řešení dopravy a manipulace s materiálem;
  • důležité údaje (podklady) pro zpracování dodavatelské dokumentace;
• zda v dokumentaci technologie je řešeno:
  • umístění a prostorové uspřádání strojů a zařízení;
  • zabezpečovací, pojistná a regulační zařízení;
  • vhodné signalizování výskytu škodlivin (plynů, par apod.).

K 1. 1. 2010 zřizuje MPSV organizaci Technická inspekce České republiky, která nahrazuje Institut technické inspekce Praha – organizace státního odborného dozoru, která provádí výkon státního odborného dozoru nad bezpečností vyhrazených technických zařízení v rozsahu ustanovení zákona č. 174/1968 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Předmětem činnosti je zejména:

• podání odborných a závazných stanovisek o tom, zda jsou při projektování, konstrukci, výrobě, montáži, provozu, obsluze, opravách, údržbě a revizi vyhrazených technických zařízeních splněny požadavky bezpečnosti technických zařízení; bez tohoto stanoviska by stavební úřad u elektrických zařízení 1. třídy neměl uzavírat kolaudační proces stavby;
• ve stanovených případech provádění prohlídek, řízení a vyhodnocování zkoušek, kterými osvědčuje, zda vyhrazená technická zařízení materiály, použité k jejich zhotovení splňují požadavky předpisů k zajištění bezpečnosti technických zařízení, ve stanovených případech potvrzuje úspěšné výsledky zkoušek;
• ve stanovených případech prověřování odborné způsobilosti organizací a podnikajících fyzických osob k výrobě, montáži, opravám, revizím a zkouškám vyhrazených technických zařízení a plnění nádob plyny vydávání jim k tomu oprávnění;
• prověřování odborné způsobilosti fyzických osob ke zkouškám, revizím, opravám, montážím, nebo obsluze vyhrazených technických zařízení a vydání jim o tom osvědčení.

3 POSTUPY AUTORIZOVANÝCH OSOB (AO)

Příprava dokumentace staveb je uceleným procesem, směřujícím k provádění stavby. Proces probíhá kontinuálně nebo přetržitě. Nositelem procesu je stavebník. Ten je objednatelem ve vztahu k projektantovi nebo zhotoviteli stavby. Touto funkcí může pro celý proces nebo pro jednotlivé dílčí části pověřit svého zástupce.

Zpracovaná dokumentace je pouze předpisem pro provádění stavby. Účast AO je nutná v určitých etapách předepsaných zákonem. Žádoucí ovšem je, aby AO, autor díla byla nositelem celé přípravy projektové dokumentace a dohlížela i na provádění stavby. Tento požadavek je nutno za všech okolností propagovat a požadovat, což nijak nesnižuje úlohu dalších kvalifikovaných osob v tomto procesu.

3.1 POSTUPY V PŘÍPRAVĚ STAVBY

3.1.1 Příprava zakázky

Příprava zakázky řeší analýzu problémů, formulaci úkolu a obstarání podkladů souvisejících s návrhem řešení stavebního díla. Vstupem do zakázky je záměr stavebníka, formulovaný v objednávce a smluvním ujednání. V zásadě lze konstatovat, že postup úzce navazuje a je kompatibilní s A 3.21 Smluvní vztahy ve výstavbě. Projednání většinou probíhá na úrovni smluvních stran, AO se podle svého postavení v obchodní firmě na něm podílí z hlediska odborného, případně obchodního.

V rámci postupu se AO spoluúčastní na přípravě zakázky. V rámci obchodních vztahů se jedná především o přezkoumání požadavku stavebníka po všech stránkách a ve všech souvislostech (technických, termínových, podkladových, právních atd.). Toto přezkoumání končí nabídkou.

Po dohodě se stavebníkem může být příprava zakázky rozšířena o další výkony:

• analýza dílčího souboru zakázky z hlediska základních sociologických, provozně technických, tvůrčích a dalších problémů;
• předběžný průzkum staveniště a jeho okolí, prověření a posouzení vhodnosti staveniště pro daný účel;
• specifikace potřebných podkladů a průzkumů, prováděných specialisty koordinovanými zhotovitelem, a to podle charakteru zakázky;
• zadání různých druhů studií;
• předběžné vymezení a upřesnění potřebných dílčích projektových prací ve speciálních profesích a určení rozsahu těchto prací;
• shrnutí a závěry, projednání a odsouhlasení dalšího postupu zpracování a spolupráce při tvorbě podkladů pro uzavření smlouvy se stavebníkem či dodavatelem komplexní projektové dokumentace;
• sestavení funkčního a prostorového dílčího programu stavby a vypracování podrobnějšího harmonogramu zpracování;
• provedení částí nezbytných předběžných průzkumů specialisty, koordinovanými autorizovanými osobami pověření stavebníka (klienta);
• soupis požadavků stavebníka;
• předběžná finanční analýza jako podklad pro stanovení dílčí smluvní ceny.

Na základě pokynů stavebníka AO v průběhu přípravné fáze konzultuje se stavebníkem podrobnosti, týkající se projektové dokumentace, a ve vzájemné koordinaci upřesňuje zadání zakázky.

Výstupem jsou podklady konzultované s AO pro uzavření smlouvy o dílo (případně jiného smluvního typu) obchodní společností na další přípravu dokumentace stavby. Příprava zakázky je obecným postupem před uzavřením smluvních vztahů na všechny druhy projektových i následných prací a není sama o sobě obchodním případem. Výsledek slouží pro nabídku projektanta na převzetí zakázky za reálných předpokladů a k rozhodování investora o výběru projektanta, následně i k uzavření smluvního vztahu se stavebníkem podle postupu A 3.21.

3.1.2 Studie stavby, návrh řešení stavby

Podkladem jsou veškeré předchozí analýzy a záměry stavebníka, citované v kap. 3.1.1. Pro výběr návrhu řešení stavby může posloužit vypracování variantních studií návrhu stavby. Zpracovaná studie stavby (nebo několik studií), návrh řešení s elektroenergetickým zařízením slouží stavebníkovi k ověření jeho investičního záměru. Cílem je definovat stavbu, dílo s elektroenergetickým zařízením (ELZ) a její základní technické, technologické a provozní parametry v podrobnostech nutných pro rozhodnutí z hlediska technického řešení, provedení, ekonomie a dalších souvislostí. Studii zpracuje projektant na základě podkladů předaných zákazníkem. Pokud se podílí na jejím zpracování autorizovaná osoba, v řešení studií prosazuje zásadní požadavky, které musí uplatňovat z titulu výkonu své činnosti při zpracování další přípravy stavby.

Studie většinou řeší návrh a vývoj složitých technologických staveb s ELZ. Jedná se o zařízení pro výrobu, přeměnu, distribuci a odběr elektrické energie a o zařízení určená k ochraně před účinky atmosférické nebo statické elektřiny, případně další nebo obdobná díla. Cílem je nalézt nejlepší technické a technologické řešení a jeho základní technicko-ekonomické parametry v podrobnostech nutných pro rozhodnutí stavebníka k další projektové přípravě stavby. Studie může obsahovat podle dohody jen určité části, může řešit pouze ekonomickou problematiku a nemusí být zpracována autorizovanou osobou.

V rámci studie stavby/návrhu řešení projektant ELZ provádí zejména:

• analýzu podkladů, vypracování a stanovení cílů (cílových představ);
• vyhodnocení a odsouhlasení cílových představ a mezních podmínek se stavebníkem;
• varianty řešení, blokové technologické schéma;
• koordinaci profesí a zapracování profesních požadavků;
• vyřešení podstatných, tvůrčích, technických, technologických a provozních urbanistických, stavebně fyzikálních a ekonomických vazeb a vztahů;
• koncepce řešení systému řízení technologického procesu;
• návrh řešení energetických, hospodářských, biologických a environmentálních souvislostí a vazeb na okolí;
• základní energetické spotřeby ve vazbě k vlastnímu zdroji nebo k veřejné síti;
• umístění stavby, koncepce stavební části, návrh skladby objektů;
• zdrojovou analýzu;
• předběžné projednání s úřady, třetími osobami a organizacemi za účelem získání jejich kladného stanoviska ke stavbě;
• součinnost při přípravném řízení z hlediska stavebního práva;
• shrnutí dosažených předchozích výsledků;
• předběžný odhad investičních nákladů;
• zpracování variant řešení;
• postupné ověřování návrhu, konzultace k návrhu.

Studie stavby, návrh řešení stavby obsahuje zpravidla koncepci technologické části ELZ:

• výrobní program, hlavní výrobní činnosti, projektovanou kapacitu, roční časový fond, vytížení rozhodujících strojů a zařízení, výrobní nebo jiné kooperace;
• popis celkového technologického postupu výroby podle toku materiálu s objasněním funkčních vazeb příslušných PS a základní požadavky na pomocné provozy;
• koncepce manipulace s materiálem, vnitrozávodní a venkovní dopravu;
• skladování surovin, plynů, materiálů a výrobků;
• řízení technologických a výrobních procesů;
• požadavky na automatizaci řízení technologických a výrobních procesů (údaje o koncepci), případně požadavky vyplývající z vyšších úrovní řízení;
• požadavky na související investice;
• vliv na životní prostředí (ŽP);
• vliv na odpadové hospodářství;
• energetické hospodářství;
• vodní hospodářství;
• zdůvodnění zvolené výrobní technologie a porovnání její úrovně s průměrnou a světovou špičkovou úrovní;
• údaje o technické úrovni, kvalitě a užitkové hodnotě výrobků a porovnání s průměrnou a světovou špičkovou úrovní;
• možnosti intenzifikace, rozšíření výroby (provozu).

Výstupem je studie stavby, která se předá po projednání a doplnění stavebníkovi jako samostatný výstup ve variantách. Studie slouží stavebníkovi k zásadnímu rozhodnutí o realizaci obchodního případu, variantě řešení a jako podklad konzultačních jednání v rámci inženýrské přípravy stavby.

Stavebníkem odsouhlasený návrh se stává vstupem do dalšího postupu prací. Poslouží stavebníkovi k rozhodnutí o rozpracování obchodního případu do úrovně dokumentace pro územní rozhodnutí. V případě, že není na zakázce pokračováno, studie se uchová ve spisovně a vyhodnotí se její neúspěšnost.

3.1.3 Dokumentace pro vydání územního rozhodnutí

Celý proces činnosti AO ve fázi vypracování dokumentace pro územní rozhodnutí (dokumentace záměru) je popsán v MP 1 Projektová činnost kap. 2.1.4 a v MP 1.5 Technologická zařízení staveb – obecné zásady činností AO TZS pro projektovou činnost, kap. 2.3.1 a 3.1.3.

K zahájení územního řízení přikládá stavebník podle § 86 odst. 2. písm. d) stavebního zákona, DÚR – dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí. Vypracování dokumentace záměru, jakožto dokumentace přikládané k žádosti o vydání územního rozhodnutí, je součástí fáze přípravy stavby.

Vstupem postupu je zpracovaná studie stavby nebo návrh řešení stavby.

Obsah a rozsah dokumentace k žádosti o vydání rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení je rozpracován v novelizované MP 1 Projektová činnost. Nositelem postupu je vždy autorizovaná osoba, jejíž role je ve smyslu platných právních předpisů nezastupitelná.

Pro technologické stavby se zaměřením na PLZ je postup podle MP 1 a MP 2 totožný.

Výstupem je dokumentace pro vydání územního rozhodnutí (dokumentace záměru).

Obsah a rozsah dokumentace k žádosti pro vydání rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení je možno najít v příloze č. 1 vyhlášky č. 499/2006 Sb.

Obsah dokumentace pro vydání rozhodnutí o změně využití území je možno najít v příloze č. 6 vyhlášky č. 499/2006 Sb.

Obsah dokumentace pro vydání rozhodnutí o změně vlivu užívání stavby na území je možno najít v příloze č. 7 vyhlášky č. 499/2006 Sb.

Obsah dokumentace pro vydání společného povolení je možno najít v příloze č. 8 vyhlášky č. 499/2006 Sb.

Výstup – DÚR dokumentace pro vydání územního rozhodnutí (dokumentace záměru) – slouží stavebníkovi k podání žádosti o vydání územního rozhodnutí a v případě jeho vydání k dopracování dokumentace do úrovně projektové dokumentace pro stavební povolení.

Územní řízení z pohledu bezpečnosti práce a technických zařízení (BPTZ)

Požadavek na zpracování způsobu zajištění BPTZ pro výstavbu a budoucí provoz není podle vyhlášky č. 503/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Povinnou součástí žádosti o vydání územního rozhodnutí. V zásadách řešení základních požadavků na stavby je nutno doložit zajištění ochrany zdraví, zdravých životních podmínek a životního prostředí, bezpečnost při užívání stavby i dodržení požadavků požární bezpečnosti. Musí zde ale být např. údaje o provozu a výrobě, včetně základních technických parametrů o navrhovaných technologiích, údaje o vlivu stavby na zdraví a životní prostředí, údaje o ochranných pásmech (např. inženýrských sítí…), údaje o rozsahu a uspořádání staveniště, a to jsou již údaje důležité pro BPTZ.

3.2 POSTUPY V PROJEKTOVÉ PŘÍPRAVĚ

3.2.1 Projektová dokumentace pro ohlášení stavby uvedené v § 104 odst. 1 písm. a) až e) SZ nebo pro vydání stavebního povolení

Podkladem slouží provedená příprava obchodního případu v rozsahu návrhu řešení a územní informace (územní rozhodnutí nebo územní souhlas) vydané stavebním úřadem (pokud nejde o dokumentaci pro sloučené řízení).

Projektová dokumentace stavby, přikládaná k žádosti o stavební povolení podle § 110 odst. 2 písm. b stavebního zákona, podle § 105 odst. 5 stavebního zákona k ohlášení stavby uvedené v § 104 odst. 2 písm. a) až e) stavebního zákona, podle § 137 pro nezbytné úpravy nebo k oznámení stavby ve zkráceném řízení podle § 116 a § 117 odst. 2 stavebního zákona, řeší stavbu z hlediska urbanistického, architektonického a stavebně technického. Dopracovává do potřebných podrobností dokumentaci podle vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb. Závazné členění a směrný rozsah této projektové dokumentace je uveden v příloze vyhlášky. Rozsah a obsah dokumentace se použije úměrně druhu, povaze, významu a velikosti stavby.

U staveb obsahující technologické zařízení, u něhož je třeba ověřit způsobilost k bezpečnému užívání nebo dodržení podmínek stavebního povolení, stavební úřad může uložit ve stavebním povolení provedení zkušebního provozu.

Nositelem postupu je vždy autorizovaná osoba. Zpracování projektové dokumentace všech druhů je vybranou činností ve výstavbě podle § 158 stavebního zákona.

Obsah a rozsah dokumentace k žádosti o vydání rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení je rozpracován v novelizované MP 1 Projektová činnost.

Rozvedení statě o obsahu projektové dokumentace přikládané k žádosti pro stavební povolení je vhodné zde doplnit jen pro technologickou část stavby nad rámec uvedený v MP 1.5 podle stavebního zákona, kde je uveden nezbytný rozsah a obsah a uspořádání této dokumentace v souladu s vyhláškou o dokumentaci staveb.

Základní členění PD pro vydání stavebního povolení je možno najít v příloze č. 12 vyhlášky č. 499/2006 Sb.

Zásady organizace výstavby (ZOV)

Zásady organizace výstavby (ZOV) tvoří součást projektové dokumentace stavby podle části B Souhrnná technická zpráva/B.8 ZOV, předkládané k žádosti pro stavební povolení. Zásady organizace výstavby (ZOV) prokazují technickou reálnost a optimální způsob výstavby na konkrétním staveništi z hlediska požadavků na zařízení staveniště (ZS), skladovací prostory pro potřeby výstavby, dopravní přístupnost. Stanovují podmínky a nároky na provádění stavby, využití mechanismů, napojení energií, inženýrských sítí, určují potřebu předmontážních a montážních zón, zabývají se bezpečností, vlivem stavby a požadavky na ochranu životního prostředí (ŽP).

U staveb, při jejíž realizaci se předpokládá, že:

• celková doba trvání prací a činností bude delší než 30 pracovních dnů, ve kterých budou vykonávány práce a činnosti, na nichž bude současně pracovat více než 20 fyzických osob po dobu delší než 1 pracovní den, nebo
• celkový plánovaný objem prací a činností během realizace díla přesáhne 500 pracovních dnů v přepočtu na jednu fyzickou osobu.

je stavebník (zadavatel) stavby povinen doručit oznámení o zahájení prací oblastnímu inspektorátu práce, nejpozději 8 dnů před předáním staveniště zhotoviteli. Stejnopis oznámení musí být vyvěšen na viditelném místě u vstupu na staveniště po celou dobu provádění stavby až do předání stavby stavebníkovi k užívání.

V tomto případě, a budou-li na staveništi vykonávány práce a činnosti vystavující fyzickou osobu zvýšenému ohrožení života nebo poškození zdraví (NV č. 591/2006 Sb., příloha č. 5) stavebník zajistí, aby byl při přípravě stavby zpracován plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi podle druhu a velikosti stavby plně vyhovující potřebám zajištění koordinace bezpečné a zdraví neohrožující práce, a aby byl při realizaci stavby aktualizován. V plánu se uvedou potřebná opatření z hlediska časové potřeby i způsobu provedení; musí být rovněž přizpůsoben skutečnému stavu a podstatným změnám během provádění stavby (podrobněji zákon č. 309/2006 Sb.). Rozsah a obsah plánu specifikuje příloha č. 6 nařízení vlády č. 591/2006 Sb.

Obsahuje popis samostatných staveb zařízení staveniště, vyžadujících stavební povolení. Řeší také orientační lhůty výstavby a přehled rozhodujících dílčích termínů. Jedním z nástrojů informačního charakteru, kterým se příprava a provádění stavby může řídit, je síťová analýza, zahrnující časovou, zdrojovou a nákladovou analýzu i kritickou cestu v posloupnosti činností.

Blíže o ZOV pojednává MP 1.1.2 Zásady organizace výstavby.

Stavební řízení z pohledu bezpečnosti práce a technických zařízení (BPTZ)

Tento stupeň PD je pro posouzení způsobu řešení BPTZ pro výstavbu a budoucí provoz rozhodující. Posuzuje se soulad předkládané PD s platnými předpisy.

Připomínky a požadavky DOSS musí žadatel o stavební povolení splnit a jejich splnění v žádosti doložit.

Ústních jednání nařízených příslušným stavebním úřadem ve věci územního, nebo stavebního řízení se OIP, až na výjimky svého práva nevyužívá.

Výsledkem postupu je projektová dokumentace předkládaná ke stavebnímu řízení; po vydání stavebního povolení se stává dokumentací ověřenou ve stavebním řízení (viz MP 1 a MP 2).

3.2.2 Dokumentace pro provádění stavby

Dodržení podmínek pro provádění stavby, které stanovil stavební úřad ve stavebním povolení, může být prokázáno dalším dopracováním projektové dokumentace, popřípadě i částí dokumentace pro provádění stavby, kterou zajišťuje stavebník.

Zpracování dokumentace pro provádění stavby je ve smyslu § 158 SZ činností vybranou – pokud se tedy zpracovává, musí být zpracována osobou autorizovanou. To ovšem neznamená její povinné zpracování ze zákona (mimo § 92 SZ, podle nějž může být její zpracování uloženo územním rozhodnutím), i když je ve většině případů plně žádoucí. Pokud je dokumentace pro provádění stavby zpracována, stává se rovněž podkladem pro plán kontrolních prohlídek stavby. Z tohoto hlediska je plně žádoucí, aby projektovou dokumentaci pro provádění stavby zpracovala tatáž autorizovaná osoba, která zpracovala projektovou dokumentaci pro stavební povolení. Pokud tomu tak není, je nutné zajistit alespoň plnohodnotný výkon autorského dozoru nad jejím zpracováním.

Projektová dokumentace pro provádění stavby slouží dodavatelům jako podklad k vlastnímu provádění stavby a stavebníkovi společně s dokumentací pro stavební řízení, k výkonu technického dozoru stavby. Pokud ji stavebník použije k výběru dodavatele, slouží rovněž k vymezení rozsahu díla pro nabídkové řízení.

Tato dokumentace je obvykle zpracována na základě smlouvy o zhotovení příslušné části stavby a je součástí plnění zhotovitele pro potřeby realizace díla podle této smlouvy (viz. kap. 5.2 MP 1.5). Dokumentace se zpracovává samostatně pro jednotlivé stavby nebo technologické provozní soubory, pokud se ve stavbě vyskytují.

Rozsah a obsah dokumentace pro provádění stavby je možno najít v příloze č. 13 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb.

Tuto přílohu lze použít i v případě zpracovávání zadávacích podmínek podle zákona č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek.

3.3 POSTUPY PŘI PROVÁDĚNÍ A PRO PROVOZOVÁNÍ STAVBY

3.3.1 Dokumentace pro uvedení stavby do provozu

V rámci postupu se provádí vypracování dokumentace pro provedení zkoušek, průkazů uvedení do provozu, předání a převzetí a dokumentace skutečného provedení stavby k oznámení o užívání stavby, nebo k vydání kolaudačního souhlasu.

V odůvodněných případech bývá samostatně zpracovávána dokumentace pro uvádění stavby do provozu. Na zpracování této dokumentace se obvykle podílí většina účastníků výstavby, podle zvoleného způsobu realizace. Dokumentace obsahuje požadavky k provedení individuálních, komplexních zkoušek, zkušebního a garančního provozu a pro zpracování anotace, vztahující se k přehledu významných předpisů a standardů, k zásadám provozování stavby.

Také postupy pro spuštění technologických zařízení a celků, a to buď pouze pro první uvedení do provozu, nebo pro každé spouštění po provozní odstávce, případně obdobně i pro odstavení zařízení a celků z provozu. V této fázi v časovém úseku mezi ukončením realizace a začátkem užívání probíhá vyzkoušení a průkazy, dokumentační zachycení skutečného stavu. Na základě komplexního vyzkoušení dochází k předání a převzetí provozních souborů, technologických celků a stavby uživateli. Většinou návazně následuje potřebný nebo stavebním úřadem určený zkušební provoz a prokázání navrhovaných parametrů garančními zkouškami. Výsledky této činnosti jsou pak zachyceny v dokumentaci skutečného provedení, kterou stavebník předkládá stavebnímu úřadu spolu s oznámením o užívání stavby, popřípadě se žádostí o vydání kolaudačního souhlasu, pokud při jejím provádění došlo k nepodstatným odchylkám oproti ověřené projektové dokumentaci. Jde-li o stavbu technické nebo dopravní infrastruktury, předloží dokumentaci skutečného provedení vždy.

Stavební úřad užívání stavby zakáže, jestliže na základě závěrečné kontrolní prohlídky zjistí, že nejsou splněny podmínky pro její užívání.

Výstupem je dokumentace k povolení užívání stavby, tj. v podstatě k uvedení stavby do provozu, zahrnující dokumentaci skutečného provedení stavby, která je přikládána k oznámení o užívání stavby popřípadě se žádostí o vydání kolaudačního souhlasu.

Dokumentace skutečného provedení stavby

Dokumentace skutečného provedení zachycuje odchylky, k nimž došlo při provádění stavby. Dokladuje, zda stavba byla provedena podle ověřené projektové dokumentace ve stavebním řízení, nebo zda v průběhu výstavby došlo k podstatnějším odchylkám, vyžadujícím změnové řízení. Ve výkresové části obsahuje i základní schémata, dokladující účel a úroveň navrhovaného výrobního procesu. Také dispozice a umístění hlavních strojů a zařízení a způsob jejich zabudování (půdorysy, řezy zpravidla v měřítku 1 : 100).

Dokumentaci skutečného provedení stavby předkládá stavebník spolu s oznámením o užívání stavby, případně se žádostí o vydání kolaudačního souhlasu pokud při jejím provádění došlo k nepodstatným odchylkám oproti vydanému stavebnímu povolení, ohlášení stavebnímu úřadu nebo ověřené projektové dokumentaci.

Podle § 125 stavebního zákona je vlastník stavby povinen uchovávat po celou dobu trvání stavby ověřenou dokumentaci, odpovídající jejímu skutečnému provedení podle vydaných povolení. Při změně vlastnictví ke stavbě odevzdá dosavadní vlastník dokumentaci novému vlastníkovi stavby. Není-li třeba dokumentaci skutečného provedení doplnit, změnit nebo jinak přepracovat, stavební úřad ji ověří a po jednom ověřeném vyhotovení zašle vlastníkovi stavby a obecnímu úřadu, v jehož správním obvodu se stavba nachází, není-li sám stavebním úřadem. To platí i pro dokumentaci skutečného provedení stavby, předloženou stavebnímu úřadu spolu s oznámením o užívání stavby podle § 120 odst. 1 SZ, popř. se žádostí o vydání kolaudačního souhlasu. Z toho vyplývá, že dokumentace skutečného provedení je nutno vždy předat stavebníkovi ve dvojím vyhotovení. Rozsah a obsah dokumentace skutečného provedení stavby stanoví příl. č. 14 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb.

Smluvní vztah mezi stavebníkem a projektantem je závislý od zvoleného způsobu výstavby. Je-li tento vztah vytvořen i pro fázi uvádění stavby do provozu, je účelné, aby se projektant účastnil všech zkoušek a průkazů, definovaných v jím zpracované dokumentaci.

Individuální a komplexní vyzkoušení, zkušební provoz

Individuálním vyzkoušením se rozumí provedení vyzkoušení jednotlivých elementů (např. ventilátory, klapky, spínače apod.) v rozsahu nutném k prověření úplnosti a správnosti montáže. Jestliže podle smlouvy má být řádné provedení díla prokázáno provedením dohodnutých zkoušek, považuje se provedení díla za dokončené teprve, když tyto zkoušky byly úspěšně provedeny.

Komplexním vyzkoušením prokazuje zhotovitel, že stavební dílo s technologickým zařízením je řádně dokončeno, je kvalitní, případně že je jako celek schopno zkušebního provozu, je-li sjednán. Jestliže má být řádné provedení díla prokázáno provedením dohodnutých zkoušek, považuje se provedení díla za dokončené, teprve když tyto zkoušky byly úspěšně provedeny. Povinnosti stavebníka je, že v rozsahu smluvního ujednání obstará na svůj náklad kvalifikované pracovníky, suroviny, provozní materiály, energie, a jiné prostředky potřebné ke komplexnímu vyzkoušení a po případě též pro přípravu k němu. Náklady komplexního vyzkoušení hradí stavebník, produkce získaná komplexním vyzkoušením náleží stavebníkovi.

Zkušební provoz technologického zařízení provádí, je-li tak sjednáno ve smlouvě o dílo stavebník na převzatém díle po úspěšném komplexním vyzkoušení zhotovitelem a za součinnosti zhotovitele. Zkušebním provozem se prověřuje, zda zařízení je za předpokládaných provozních a výrobních podmínek schopno dosahovat výkonů v kvalitě a množství stanovených projektovou dokumentací.

Pokud zkušební provoz v dohodnuté lhůtě neprokáže splnění v projektové dokumentaci stanovených parametrů, smluvní strany sjednají jeho prodloužení. Náklady prodlouženého zkušebního provozu hradí zhotovitel, pokud byl zkušební provoz neúspěšný z příčin na jeho straně. Vyhodnocení výsledků zkušebního provozu stavebník připojí k žádosti o vydání kolaudačního souhlasu.

Pokud nebylo provedení zkušebního provozu uloženo stavebním povolení, může stavební úřad na podkladě požadavku dotčeného orgánu nebo žádosti stavebníka anebo v jiném odůvodněném případě stanovit rozhodnutím, které je prvním úkonem v řízení, že kolaudační souhlas lze vydat jen po provedení zkušebního provozu.

Nutno naplánovat a stanovit:

• rozsah zkoušeného zařízení;
• rozsah individuálních zkoušek strojů a zařízení, včetně kritérií hodnocení;
• program předkomplexního a komplexního vyzkoušení;
• rozsah předkomplexních zkoušek;
• popis zkoušek jednotlivých podsystémů se specifikací sledovaných parametrů, vyznačením přípustných hodnot a se sestavením provozních a poruchových stavů;
• dobu a rozsah komplexního vyzkoušení se specifikací zkoušených provozních a poruchových (havarijních) stavů, včetně stanovení kritérií úspěšného komplexního vyzkoušení;
• podmínky zkušebního provozu, pokud budou prováděny.

Zásady zpracování provozních předpisů

Budou vycházet z pravidel pro provozování elektrických zařízení, která platí pro jejich provoz nejen v energetických organizacích, ale i v dalších organizacích, které tato zařízení zřizují a provozují.

Při zpracování provozních předpisů je možno obecně vycházet z ČSN EN 62079 Zhotovování návodů – strukturování, obsah a prezentace. Souběžně s touto normou platí ČSN EN 82079-1 z 5/2013, která tuto normu zcela nahradila ke 12. 9. 2015.

Podle anotace ČSN EN 62079 jsou návody prostředky, jakými přenášíme informace na uživatele – jak produkt používat správným a bezpečným způsobem v závislosti na charakteristikách produktu, složitosti, riziku a právních požadavcích. Obsah a rozsah návodů, které je nutno poskytnout, závisí též na regionálních nebo národních zákonných předpisech, například na Směrnici pro strojní zařízení (EU).

Pro dodávky kompletních strojů pro průmyslové použití nebo kompletních technologických linek se zpracovávají Provozní předpisy a Předpisy pro údržbu. Podrobnosti zpracovávaných předpisů a jejich rozsah bývá specifikován ve smlouvě o dílo, s ohledem na provozovatele energetických zařízení a v souladu s jeho požadavky.

Zásady havarijních a bezpečnostních předpisů

Budou vycházet z koncepce záchranné a havarijní služby pro danou lokalitu a z pravidel o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci v energetice. Jsou zpracovány pro provoz jednotlivých energetických zařízení podle obdobných zásad výše uvedených. V tomto oboru je nutná i návaznost na mezinárodní systém havarijní služby pro případ vzniku havárie většího rozsahu.

Práce na uvedených velice specializovaných předpisech jsou tak složité, že jejich rozsah, náplň i zaměření musí být projednány po uplatnění požadavku podrobně ještě před uzavřením smlouvy o dílo nebo jiného smluvního vztahu.

Vyhláška č. 80/2010 Sb., o stavu nouze v elektroenergetice a o obsahových náležitostech havarijního plánu.

Provozně technická dokumentace

Jedná se o dokumentaci, kterou potřebuje uživatel k užívání (provozu) stavby. Části dokumentace pro vyhrazená zařízení jsou podmínkou užívání stavby podle právních předpisů, zpracování jiných závisí na dohodě v příslušné smlouvě. Zpracovatelem dokumentace je obvykle vyšší dodavatel, nebo dodavatel technologie.

Její rozsah i obsah závisí velmi významně nejen na druhu stavby, ale zejména na druhu procesu, který ve stavbě probíhá, od bydlení nebo skladování, až po špičkové výrobní technologie.

Provozní dokumentaci lze členit na:

• dokumentaci pro provoz vyhrazených technických zařízení nebo jiných zařízení, podléhajících dohledu dotčených orgánů státní správy, popř. procesů podléhajících takovému dohledu nebo osvědčujících jakost i uspokojení technických požadavků na výrobky nebo výstavbu, podle příslušných (v dané zemi platných) předpisů a podle smluvních ujednání. Jedná se o dokumentaci, která musí být povinně předána uživateli pro užívání a může být předmětem státního stavebního dohledu při užívání stavby;
• dokumentaci pro řízení technologických nebo obdobných procesů, mnohdy s vazbami na řízení příslušného podniku (firmy), obvykle včetně dokumentace o zavádění příslušných aplikačních (uživatelských) softwarových produktů (provozních příruček nebo manuálů);
• jiné typy dokumentace, podmiňující provoz nebo užívání stavby, podle specifických podmínek. Pro některé složité technologické nebo obdobné procesy a systémy, ve kterých procesy probíhají, může tvořit samostatnou část této dokumentace, dokumentace pro uvádění do provozu (dokumentace pro spouštění);
• dokumentace zařízení staveniště (ZS), tj. dokumentace pro zařízení přechodně budovaná, pro úpravu stávajících nebo v předstihu budovaných částí stavby (pro tyto účely) nebo pro repase, popř. likvidaci zařízení. Lze ji charakterizovat jako souborné řešení, dopracované do úrovně realizační dokumentace (jednostupňovou dokumentaci) pro dočasnou stavbu. Zpracovává ji obvykle projektant na základě zadání příslušného účastníka výstavby, nebo vyšší dodavatel pro svoji potřebu. V zájmu hospodárného řešení zařízení staveniště je obvyklé, že dohodou hlavních účastníků výstavby je zařízení staveniště budováno pro společné využití. Pokud je zařízení staveniště dočasnou stavbou, podléhá kolaudačnímu řízení.

Užívání staveb a bezpečnost práce a technických zařízení (BPTZ)

OIP se zúčastňuje jako DOSS závěrečné kontrolní prohlídky před vydáním kolaudačního souhlasu podle zákona o inspekci práce, v němž je uvedeno, že OIP uplatňuje při povolování staveb požadavky předpisů k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení.

Má-li být stavba užívána, musí požadavky na BPTZ vždy splňovat.

Pro vydání kolaudačního souhlasu stavebník opatří závazné stanovisko Technické inspekce České republiky k elektrickým zařízením I. třídy dle vyhlášky o vyhrazených zařízeních č. 73/2010 Sb. Pro provedení závěrečné kontrolní prohlídky stavby stanoví stavební úřad, které doklady stavebník při ní předloží. Skutečné provedení stavby nebo její užívání nesmí ohrožovat život a veřejné zdraví, život a zdraví zvířat, bezpečnost nebo životní prostředí.

Při závěrečné kontrolní prohlídce stavby se ověřuje splnění požadavků bezpečnosti práce a technických zařízení, a to zejména, zda:

• byly odstraněny závady a nedostatky zjištěné při posouzení dokumentace stavby;
• byly odstraněny závady a nedostatky zjištěné v průběhu výstavby;
• je stavba provedena podle schváleného projektu s eventuálními změnami nebo doplňky;
• jsou k dispozici doklady o komplexním vyzkoušení technických zařízení, včetně protokolů o zkouškách a revizní zprávy, případně zda jsou splněna stanoviska organizace státního odborného dozoru;
• provedení stavby odpovídá požadavkům platných bezpečnostních předpisů, případně jsou-li provedena vyhovující náhradní opatření;
• je vypracována předepsaná provozní dokumentace (návody k obsluze a údržbě provozovaných zařízení v českém jazyce, provozní řády apod.);
• jsou stanoveny kvalifikační požadavky pro zaměstnance, kteří zde budou zaměstnáváni;
• je k dispozici záznam o výsledku zkušebního provozu;
• provozní prostory, technická zařízení, rozvody médií apod. jsou opatřeny stanoveným bezpečnostním označením;
• stavba je vybavena doklady o organizačním zajištění trvalého provozu (např. provozní řády apod.);
• jsou pro pracoviště a činnosti, při kterých se používají nebezpečné látky a nebezpečné přípravky, k dispozici bezpečnostní listy, vypracovány technologické, nebo pracovní postupy, včetně stanovení postupu pro případ vzniku havárie (havarijní plány, evakuační plány, vybavení osobními ochrannými pracovními prostředky apod.).

3.3.2 Výrobní dokumentace

Výrobní dokumentace slouží jako podklad pro výrobu dílců a dalších prvků provozních souborů, jako např.:

• výrobní výkresy prvků, dílů a jejich styků;
• technologické postupy výroby;
• podklady pro zpracování výztuže;
• optimalizační výpočty pro výrobní linky;
• statické a dynamické výpočty prvků;
• výkresy a specifikace prvků a spojovacího materiálu konstrukcí podle členění v kap. 3.2.2.

3.3.3 Dokumentace pro užívání a pro provozování stavby

Postup řeší zpracování dokumentace pro užívání a pro provozování stavby, její údržby a změny dokončené stavby.

Podkladem je zpracovaná dokumentace předchozích stupňů. V rámci postupu se provádí vypracování dokumentace pro užívání stavby, její údržby a podchycování změn dokončené stavby i jako podklad k budoucím inovacím a renovacím. Bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, zařízení a nářadí jsou stanoveny NV č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí, ve znění pozdějších předpisů, včetně rozsahu požadované průvodní dokumentace, tj. pasportů od jednotlivých strojů a zařízení (viz kap. 4.2).

Na zpracování dokumentace k provozování stavby, označované také jako provozní dokumentace, se obvykle podílí většina účastníků výstavby, podle zvoleného způsobu provádění. Řešení z předchozích úrovní dokumentace má být natolik určující, aby se stalo zadáním pro vlastní zpracování provozní dokumentace. Někdy bývá již součástí dokumentace k povolení užívání stavby, nebo je častěji vypracována samostatně, jako dokumentace svého druhu.

Dokumentace pro užívání stavby by měla obsahovat návody a závazná doporučení k užívání stavby jako celku, dodržení potřebných stavebně fyzikálních vlastností, návody k obsluze jednotlivých strojů, zařízení a výrobků. Dále by měla obsahovat úměrné předepsané cykly údržby jednotlivých dílů stavby. V odůvodněných případech bývá navíc samostatně zpracovávána provozní dokumentace i pro každé spouštění po provozní odstávce.

Autorizovaná osoba se na zpracování dokumentace již většinou nepodílí. Její spoluúčast je však velmi potřebná a vhodná. Provozní dokumentaci si zajišťuje stavebník nejčastěji u zhotovitele stavby, projektant v předchozích stupních dokumentace by však měl vyspecifikovat její rozsah. Pokud se AO TZSp na zpracování dokumentace k užívání a k provozování stavby i přímo podílí, je jeho činnost výkonem nad obvyklý rámec. Na kvalitu provozní dokumentace je kladen oprávněně vysoký nárok, neboť technologická stavba má svoji efektivnost především z jejího provozování.

4 DOPROVODNÉ POSTUPY AUTORIZOVANÝCH OSOB (AO)

4.1 DÍLČÍ POSTUPY AO TZSp – PLZ

4.1.1 Autorský dozor (AD)

Podkladem je smlouva o zpracování další projektové dokumentace, případně o výkonu autorského dozoru.

Autorským dozorem je postup AO TZSp, která vypracovala projektovou dokumentaci stavby pro vydání stavebního povolení, případně projektovou dokumentaci pro provádění stavby, k ověřování souladu provádění stavby s touto dokumentací v průběhu výstavby.

Pro autorský dozor platí tyto hlavní zásady:

• autorský dozor vykonává povinnosti podle smlouvy se stavebníkem a ověřuje dodržení technicko-ekonomického, architektonického a výtvarného řešení projektové dokumentace do závěrečného hodnocení stavby;
• na významných, technicky a architektonicky složitých stavbách je zpravidla autorský dozor trvalý. Na ostatních stavbách se zajišťuje autorský dozor občasný. Způsob a podmínky výkonu autorského dozoru sjednává AO se stavebníkem ve smlouvě;
• provádění autorského dozoru AO nezbavuje stavebníka odpovědnosti za řádné provádění technického dozoru a zhotovitele odpovědnosti za řádné provádění dodávek;
• zjistí-li projektant při výkonu autorského dozoru (AD) nedodržení projektové dokumentace, popřípadě nedodržení právních předpisů, zejména technických norem, uvědomí bez zbytečného odkladu, zpravidla zápisem ve stavebním (montážním) deníku, stavebníka a dodavatele;
• jestliže závažné vytýkané závady nebyly včas odstraněny, nebo jestliže by mohly být jinak ohroženy důležité veřejné zájmy, může projektant požadovat, aby nebyly zahájeny nebo aby byly zastaveny práce, a zároveň může o takovém požadavku uvědomit příslušný stavební úřad; to nezbavuje stavebníka povinnosti ohlásit závažné závady neprodleně stavebnímu úřadu.

Fyzická osoba pověřená výkonem autorského dozoru zaznamenává svá zjištění, požadavky a návrhy do autorského nebo stavebního deníku. Náležitosti a způsob vedení stavebního deníku a jednoduchého záznamu o stavbě jsou uvedeny v příloze č. 16 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb.

4.1.2 Rozsah dozoru

Ve výkonu autorského dozoru (AD) je zpravidla třeba:

• v období zpracování dokumentace pro provádění stavby:
  • zajišťovat v rozsahu, který si vyhradí při projednávání smlouvy, soulad zpracovávané dokumentace pro provádění stavby;
  • poskytovat vysvětlení, potřebná pro vypracování dokumentace pro provádění stavby;
  • navrhovat stavebníkovi opatření, zjistí-li odchylky od projektové dokumentace schválené ve stavebním řízení;
• v období provádění stavby:
  • účastnit se předání staveniště dodavatelům;
  • zajistit dodržení dokumentace pro provádění stavby s přihlédnutím k podmínkám stanoveným stavebním povolením a poskytovat vysvětlení potřebná pro plynulost stavby;
  • řešit změny nebo doplnění PD způsobené novými skutečnostmi, zjištěnými v průběhu provádění stavby;
  • posuzovat návrhy dodavatelů na odchylky a změny;
  • dávat k nim stanovisko a účastnit se jejich projednávání se stavebníkem, popřípadě s orgány státní správy;
  • účastnit se kontrolních dnů stavby;
  • sledovat postup výstavby z technického hlediska;
  • plnit další povinnosti u staveb, které to svým charakterem vyžadují;
  • účastnit se odevzdání a převzetí stavby nebo její ucelené části, včetně komplexního vyzkoušení;
• po dokončení stavby nebo její ucelené části či etapy zúčastnit se:
  • zkušebního provozu;
  • závěrečné kontrolní prohlídky a poskytovat přitom potřebné vysvětlení a spolupráci, vypracovat ke zprávě o hodnocení stavby zpracované stavebníkem stanovisko projektanta.

U stavby financované z veřejného rozpočtu, kterou provádí stavební podnikatel jako zhotovitel, je stavebník povinen zajistit autorský dozor (§ 152 odst. 4 SZ).

4.2 DOPLŇKOVÉ POSTUPY A INFORMACE AO TZSP – ELZ

4.2.1 Ochranná pásma, přeložky a styk zařízení

Ochranná pásma elektrických zařízení

(podle § 46 energetického zákona č. 458/2000 Sb.)

Ochranným pásmem zařízení elektrizační soustavy je prostor v bezprostřední blízkosti tohoto zařízení, určený k zajištění jeho spolehlivého provozu a k ochraně života, zdraví a majetku osob. Ochranné pásmo vzniká dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí.

Ochrannými pásmy jsou chráněna nadzemní vedení, podzemní vedení, elektrické stanice, výrobny elektřiny a vedení měřicí, ochranné, řídicí, zabezpečovací, informační a telekomunikační techniky.

Ochranné pásmo nadzemního vedení je souvislý prostor vymezený svislými rovinami, vedenými po obou stranách vedení ve vodorovné vzdálenosti měřené kolmo na vedení, která činí od krajního vodiče vedení na obě jeho strany:

a) u napětí nad 1 kV a do 35 kV, včetně;
1. pro vodiče bez izolace … 7 m;
2. pro vodiče s izolací základní … 2 m;
3. pro závěsná kabelová vedení … 1 m;
b) u napětí nad 35 kV do 110 kV, včetně;
1. pro vodiče bez izolace … 12 m;
2. pro vodiče s izolací základní … 5 m;
c) u napětí nad 110 kV do 220 kV včetně … 15 m;
d) u napětí nad 220 kV do 400 kV včetně … 20 m;
e) u napětí nad 400 kV … 30 m;
f) u závěsného kabelového vedení 110 kV … 2 m;
g) u zařízení vlastní telekomunikační sítě držitele licence … 1 m.

V lesních průsecích udržuje provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel příslušné distribuční soustavy na vlastní náklad volný pruh pozemků o šířce 4 m po jedné straně základů podpěrných bodů nadzemního vedení podle odstavce 3 písm. a) bodu 1 a písm. b), c), d) a e), pokud je takový volný pruh třeba; vlastníci či uživatelé dotčených nemovitostí jsou povinni jim tuto činnost umožnit.

Ochranné pásmo podzemního vedení elektrizační soustavy do 110 kV včetně a vedení řídicí, měřicí a zabezpečovací techniky činí 1 m po obou stranách krajního kabelu, nad 110 kV činí 3 m po obou stranách krajního kabelu.

• Ochranné pásmo elektrické stanice je vymezeno svislými rovinami, vedenými ve vodorovné vzdálenosti:
  • a) u venkovních elektrických stanic a dále stanic s napětím větším než 52 kV v budovách 20 m od oplocení nebo od vnějšího líce obvodového zdiva;
  • b) u stožárových elektrických stanic a věžových stanic s venkovním přívodem s převodem napětí z úrovně nad 1 kV a menší než 52 kV na úroveň nízkého napětí 7 m od vnější hrany půdorysu stanice ve všech směrech;
  • c) u kompaktních a zděných elektrických stanic s převodem napětí z úrovně nad 1 kV a menší než 52 kV na úroveň nízkého napětí 2 m od vnějšího pláště stanice ve všech směrech;
  • d) u vestavěných elektrických stanic 1 m od obestavění.

• Ochranné pásmo výrobny elektřiny je vymezeno svislými rovinami, vedenými ve vodorovné vzdálenosti:
  • a) 20 m vně oplocení, nebo v případě, že výrobna elektřiny není oplocena, 20 m od vnějšího líce obvodového zdiva výrobny elektřiny připojené k přenosové soustavě, nebo distribuční soustavě s napětím vyšším než 52 kV;
  • b) 7 m vně oplocení, nebo v případě, že výrobna elektřiny není oplocena, 7 m od vnějšího líce obvodového zdivy výrobny elektřiny připojené k distribuční soustavě s napětím na d 1 kV do 52 kV;
  • c) 1 m vně oplocení výrobny elektřiny s instalovaným výkonem nad 10 kW a připojené k distribuční soustavě s napětím do 1 kV včetně;
  • d) v případě, že výrobna elektřiny není oplocena, 1 m od vnějšího líce obvodového zdiva, nebo od obalové křivky vedené vnějšími líci krajních komponentů výrobny elektřiny s instalovaným výkonem nad 10 kW a připojené k distribuční soustavě s napětím do 1 kV včetně;
  • e) 1 m od vnějšího líce obvodového zdiva budovy, na které je výrobna elektřiny umístěna, u výroben elektřiny připojených k distribuční soustavě s napětím do 1 kV včetně s instalovaným výkonem nad 10kW.

• V ochranném pásmu nadzemního a podzemního vedení, výrobny elektřiny a elektrické stanice je zakázáno:
  • a) zřizovat bez souhlasu vlastníka těchto zařízení stavby či umísťovat konstrukce a jiná podobná zařízení, jakož i uskladňovat hořlavé a výbušné látky;
  • b) provádět bez souhlasu jeho vlastníka zemní práce;
  • c) provádět činnosti, které by mohly ohrozit spolehlivost a bezpečnost provozu těchto zařízení, nebo ohrozit život, zdraví či majetek osob;
  • d) provádět činnosti, které by znemožňovaly nebo podstatně znesnadňovaly přístup k těmto zařízením.

V ochranném pásmu nadzemního vedení je zakázáno vysazovat chmelnice a nechávat růst porosty nad výšku 3 m.

V ochranném pásmu podzemního vedení je zakázáno vysazovat trvalé porosty a přejíždět vedení mechanismy o celkové hmotnosti nad 6 t.

• Pokud to technické a bezpečnostní podmínky umožňují a nedojde k ohrožení života, zdraví nebo bezpečnosti osob, vlastník příslušné části elektrizační soustavy:
  • a) stanoví písemně podmínky pro realizaci veřejně prospěšné stavby, pokud stavebník prokáže nezbytnost jejího umístění v ochranném pásmu;
  • b) udělí písemný souhlas se stavbou neuvedenou v písmenu a) nebo s činností v ochranném pásmu, který musí obsahovat podmínky, za kterých byl udělen.

V ochranném pásmu i mimo ně musí být prováděny činnosti tak, aby nedošlo k poškození energetických zařízení.

Fyzické či právnické osoby zřizující zařízení napájená stejnosměrným proudem v bezprostřední blízkosti ochranného pásma s možností vzniku bludných proudů poškozujících podzemní vedení jsou povinny tyto skutečnosti oznámit provozovateli přenosové soustavy nebo příslušnému provozovateli distribuční soustavy a provést opatření k jejich omezení.

• Vzdálenost mezi nejbližším vodičem nadzemního vedení o napětí vyšším než 52 kV a koncem listu rotoru větrné elektrárny v nejbližší vzdálenosti od vedení musí být v případě, že:
  • a) na vedení není realizováno opatření proti kmitání vodičů nejméně trojnásobkem průměru rotoru;
  • b) na vedení je realizováno opatření proti kmitání vodičů nejméně rovnající se průměru rotoru nebo výšce větrné elektrárny.

Vzdálenost mezi oplocením elektrické stanice o napětí vyšším než 52 kV a koncem listu rotoru větrné elektrárny v nejbližší vzdálenosti od vedení za bezvětří musí být minimálně rovna výšce větrné elektrárny.

Ochranné pásmo zařízení elektrizační soustavy zaniká trvalým odstraněním stavby na základě příslušného souhlasu nebo povolení v souhlasu se stavebním zákonem.

Přeložky zařízení

(podle § 47 energetického zákona č. 458/2000 Sb.)

Přeložkou zařízení přenosové soustavy a zařízení distribuční soustavy se rozumí dílčí změna trasy vedení, nebo přemístění některých prvků tohoto zařízení.

Přeložku zařízení přenosové soustavy a zařízení distribuční soustavy zajišťuje jeho vlastník na náklady toho, kdo potřebu přeložky vyvolal. Provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy je povinen seznámit toho, kdo potřebu přeložky vyvolal, se způsobem provedení přeložky a předpokládanými náklady na její provedení. Náklady na provedení přeložky mohou zahrnovat pouze nezbytně nutné náklady.

Vlastnictví zařízení přenosové soustavy a zařízení distribuční soustavy po provedení přeložky se nemění.

Styk zařízení

(podle § 48 energetického zákona č. 458/2000 Sb.)

Zařízení přenosové soustavy, distribučních soustav a elektrických přípojek může za předpokladu, že neohrozí život, zdraví či majetek osob, křížit pozemní komunikace, dráhy, vodní toky, telekomunikační vedení, veškeré potrubní systémy a ostatní zařízení, při dodržení podmínek stanovených zvláštními právními předpisy nebo být s nimi v souběhu, a to způsobem přiměřeným ochraně životního prostředí tak, aby byly co nejméně dotčeny zájmy zúčastněných vlastníků. Souběhem se rozumí stav, kdy jedno zařízení zasahuje svým ochranným pásmem do ochranného, případně bezpečnostního pásma druhého zařízení

Při opravách poruch a při stavebních úpravách zařízení je provozovatel těchto zařízení povinen plně respektovat vyjádření ostatních uživatelů trasy, zejména předepsaný technologický postup při zemních pracích, aby byly co nejméně dotčeny zájmy zúčastněných vlastníků zařízení a nemovitostí.

4.2.2 Požadavky na převzetí díla

Před převzetím díla se podrobně projde a prověří celé zařízení, včetně všech dokladů připravených dodavatelem a odběratelem. O předání a převzetí se podle zjištěných skutečností sepíše zápis – protokol o předání a převzetí kompletního díla.

Nedílnou součástí zápisu o předání a převzetí díla jsou zejména:

• zpráva o výchozí revizi elektrického zařízení;
• zápisy o závěrečných zkouškách (protokol o zkouškách elektrické části strojního zařízení podle čl. 19 normy ČSN EN 60204-1 ed. 2 od výrobce);
• dodavatelská dokumentace;
• montážní deníky;
• ES prohlášení o shodě strojního zařízení (strojní zařízení je označeno značkou CE);
• provozní manuály pro provozování a údržbu;
• soupis vad a nedodělků, nebránících bezpečnému provozování zařízení, s termíny jejich odstranění;
• stavební povolení;
• zprávy o výchozích revizích ostatních vyhrazených technických zařízení, která jsou součástí díla (plynová, tlaková, elektro, zdvihací).

Pokud je ve smlouvě dohodnuto, mohou být součástí předání a převzetí díla také:

• dokumentace skutečného provedení;
• školení obsluhy a údržby uživatele;
• seznam náhradních dílů pro dvouletý provoz.

Výchozí revize elektrického zařízení

Účelem revize elektrických zařízení je ověřit jejich stav z hlediska bezpečnosti. Bezpečnost elektrických zařízení je schopnost neohrožovat za stanovených podmínek provozu lidské zdraví, užitková zvířata nebo majetek a okolní prostředí elektrickým proudem nebo napětím, případně jevy vyvolanými účinky elektřiny. Pojem bezpečnost elektrického zařízení zahrnuje i požární bezpečnost z hlediska možného vzniku požáru působením proudu nebo napětí.

Obvykle se provádí celkové posouzení zařízení dodavatelskou organizací před uvedením zařízení do provozu, včetně vyhotovení zprávy o revizi. Každé elektrické zařízení musí být podle ČSN 33 2000-1 ed. 2 a ČSN 33 1500 během výstavby nebo po dokončení, před tím než je uživatel uvede do provozu, prohlédnuto a vyzkoušeno v rámci výchozí revize. Účelem je ověření, pokud je to možné, zda jsou splněny alespoň požadavky normy ČSN 33 2000-6 ed.2 , vydané v 03/2017, přičemž ČSN 33 2000-6 ed. 1 byla zrušena 1. 6. 2019 (takže obě normy byly v souběhu do 1. 6. 2019), a ČSN 33 1500.

K revizím náleží všechna opatření, jimiž se zjišťuje, zda provedení elektrických zařízení odpovídá těmto požadavkům. Revize zahrnuje: Prohlídku – zkoušení – měření.

• Prohlídka – vědomé prohlédnutí elektrického zařízení za účelem zjištění jeho řádného stavu. Je předpokladem pro zkoušení a měření.
• Zkoušení – činnost prováděná na elektrických zařízeních, kterou se má prokázat účinnost ochranných a signálních zařízení, např. proudových chráničů, zařízení pro hlídání izolačního stavu, zařízení pro nouzové vypínání.
• Měření – zjišťování hodnot nutných pro posouzení účinnosti ochranného zařízení pomocí vhodných měřicích přístrojů, nedají-li se zjišťovat prohlídkou nebo zkoušením.

Při výchozí revizi se prověří zejména:

• úplnost a správnost technické dokumentace zařízení;
• zda byly na zařízení provedeny předepsané zkoušky, a správnost a úplnost dokladů o zkouškách;
• zda zařízení odpovídá předpisům a požadavkům bezpečnosti práce a technických zařízení požární ochrany;
• zda je zařízení vybaveno předepsanými měřicími, kontrolními a bezpečnostními zařízeními;
• kvalita montážních prací;
• zda byly montážní práce provedeny pracovníky s předepsanou odbornou způsobilostí;
• kvalita vedení montážní dokumentace;
• zda byla uskutečněna revize i na zařízeních plynových, tlakových, zdvihacích nebo jiných, pokud jsou součástí revidovaného zařízení;
• jiné okolnosti, důležité z hlediska bezpečnosti a spolehlivosti provozu a požární ochrany, požadované technologickým postupem.

Vypracování zprávy o výchozí revizi

Po dokončení revize nové instalace musí být zpracována zpráva o výchozí revizi – viz kapitola 6.4.4 ČSN 33 2000-6 ed.2. Tento dokument musí obsahovat podrobnosti o rozsahu instalace, kterého se zpráva týká, spolu se záznamem prohlídky a výsledků zkoušek.

Jakékoliv závady nebo opomenutí odhalené v průběhu revize se musí odstranit předtím, než osoba provádějící revizi prohlásí, že instalace odpovídá souboru IEC 60364.

Podle článku 6.1.2 ČSN 33 1500 se v závěru zprávy o revizi uvádí, zda je elektrické zařízení z hlediska bezpečnosti schopné provozu.

ČSN 33 2000-6 ed.2, v Přílohách E, F a G uvádí vzorové formuláře zpráv a seznamů, které mohou být použity pro zpracování výchozí a pravidelné revize instalace, které jsou zvlášť vhodné pro domovní instalace.

Následná (pravidelná) revize zařízení

Provádí se na provozovaných elektrických zařízeních a povinné lhůty pravidelných revizí se ruší. Odpovědní provozovatelé je mohou nahradit odbornými prohlídkami, uskutečňovanými v jejich zájmu kompetentními osobami, které je vykonávají jako inspekci. Doporučené lhůty revizí – viz ČSN 33 2000-6 ed. 2.

Na vedeních přenosové a distribuční soustavy, transformovnách vn/nn a rozvodných zařízeních nn distribuční soustavy podle ČSN 33 3200 se nemusí provádět pravidelné revize, pokud bezpečnost elektrických zařízení je zajišťována pravidelnými kontrolami a údržbou podle vlastního řádu preventivní údržby.

4.2.3 Doporučený rozsah průvodně technické dokumentace montážních prací

Stanovení rozsahu dokumentace provedených prací je třeba vždy posuzovat případ od případu, protože před vystavením dokladu o provedených pracích musí být provedeny určité kontroly a zkoušky a tato činnost si vyžaduje určitý čas a finanční náklady. Je proto třeba mít na zřeteli, které kontroly a zkoušky jsou nezbytně nutné za účelem prokázání a dokumentování stanovené kvality prací a veškeré tyto činnosti uvést do smluv uzavíraných s dodavateli.

Pokud budou práce prováděny a dokumentovány podle ČSN, je třeba tyto normy ve smlouvě konkrétně citovat.

Všeobecným dokladem o kontrolách a zkouškách je stavební deník nebo samostatný deník kontrol a zkoušek, který vede dodavatel prací. Pokud se na určité kontroly a zkoušky vystavují samostatné protokoly, tyto protokoly zástupci objednatele ověřují svým podpisem. Rozsah těchto činností je třeba sjednat ve smlouvě s dodavatelem prací.

Osvědčení o jakosti a kompletnosti provedených prací nemusí být vystavováno na každé zařízení samostatně, ale může být vystaveno na provozní soubor nebo stavbu, musí v něm však být uvedena všechna namontovaná zařízení s označením podle dokumentace. Ve smyslu ČSN EN ISO/IEC 17050-1 může být osvědčení o jakosti a kompletnosti nahrazeno tiskopisem „Prohlášení shody“. U zařízení, na něž se vztahuje zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů, musí být vydáno prohlášení o shodě. Je vhodné, aby určení stanovených výrobků v souladu s tímto zákonem a souvisejícími nařízeními vlády bylo provedeno v dokumentaci pro realizaci stavby, nebo stanoveno v ní jako požadavek pro dodavatelskou průvodní dokumentaci. Obdobně je vhodné postupovat v případě zákona č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh, a k němu vydaných prováděcích nařízení vlády č. 116/2016 Sb., nařízení vlády č. 117/2016 Sb., a nařízení vlády č. 118/2016 Sb.

U všech zakázek musí být specifikace provedené práce zpracována podle podmínek, dohodnutých ve smlouvě dané zakázky. Podle podmínek uzavřené smlouvy je součástí předávané dokumentace provedených prací dokumentace se zakreslenými změnami a úpravami, provedenými během prací.

Vyhrazená elektrická zařízení podle vyhlášky č. 73/2010 Sb., musí být stanovena projektovou dokumentací stavby.

Oprávnění montážní organizace o odborné způsobilosti k montáži elektrických zařízení ve smyslu zákona č. 174/1968 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyhlášky č. 50/1978 Sb. (poslední novela č. 98/1982 Sb.) a č. 73/2010 Sb., musí být požadováno již při uzavírání smlouvy s montážní organizací.

Mezi základní povinnosti organizací patří:

Dodavatelská organizace je povinna před předáním zařízení odběrateli zajistit v rozsahu a za podmínek stanovených předpisy kontrolu zařízení (revize, zkoušky apod.), pořídit o tom doklady (zprávu o revizích, protokoly o zkouškách, osvědčení o jakosti a kompletnosti apod.) a odevzdat je spolu se zařízením odběrateli.

(1) Organizace, která vykonává montáž zařízení

na výrobu, přeměnu a rozvod elektrické energie

• v elektrárnách se jmenovitým výkonem větším než 5 MW;
• ve spínacích stanicích vysokého, velmi vysokého a zvlášť vysokého napětí;
• v transformovnách se jmenovitým výkonem jednotlivých transformátorů;
• větším než 1 MW.

na přeměnu, rozvod a odběr elektrické energie

• s celkovým jmenovitým výkonem větším než 0,3 MW;
• instalovaného v prostředí s nebezpečím výbuchu nebo v prostorách z hlediska úrazu elektrickým proudem zvlášť nebezpečných;
• v budovách určených ke shromažďování více než 250 osob.

je povinna oznámit nejméně 15 dnů předem příslušnému orgánu dozoru, v jehož obvodu působnosti byly montážní práce vykonány, ukončení montáže jako celku.

(2) Skládá-li se zařízení z více částí, které lze samostatně provozovat, může organizace oznámit ukončení montáže takových částí jednotlivě.

(3) Organizace provozující zařízení (dále jen „provozovatel“) jsou povinny zajistit v rámci preventivní údržby vykonání předepsaných kontrol zařízení (revize, zkoušky, prohlídky apod.) se zřetelem k podmínkám, za nichž je zařízení provozováno. Pro účely revizí se stavby dělí na

• A stavby bez nebezpečí výbuchu;
• B stavby s nebezpečím výbuchu.

(4) Záznamy a doklady, které je provozovatel povinen pořizovat o provozu, revizích, zjištěných závadách, opravách a rekonstrukcích zařízení, musí uschovat, pokud není stanoveno jinak, do doby odstranění závad, nejméně však do příští revize či kontroly stejného rozsahu.

(5) Výchozí a pravidelné revize mohou vykonávat jen revizní technici. Požadavky na jejich odbornou způsobilost stanoví zvláštní předpis.

Zařazení zařízení do tříd a skupin lze najít ve vyhlášce č. 73/2010 Sb., příloha 1.

Tato vyhláška říká, že:

• u zařízení musí být před jeho uvedením do provozu osvědčena jeho bezpečnost v rozsahu a za podmínek stanovených právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a v souladu s technickou dokumentací; osvědčení provádí revizní technik s platným osvědčením příslušného druhu a rozsahu podle jiného právního předpisu;
• zahájení montáže zařízení třídy I. oznamuje osoba uvedená v bodu 1 (právnické osoby a podnikající fyzické osoby, které mohou provádět montáž, opravy, revize a zkoušky zařízení na základě oprávnění vydaného organizací státního odborného dozoru) bez zbytečného odkladu organizací státního odborného dozoru;
• zařízení třídy I. lze uvést do provozu jen na základě odborného a závazného stanoviska organizace státního odborného dozoru.

4.2.4 Elektrické přípojky

(podle § 45 energetického zákona č. 458/2000 Sb.)

Elektrická přípojka musí být zřízena a provozována v souladu se smlouvou o připojení a s Pravidly provozování příslušné distribuční soustavy.

• Elektrickou přípojku nízkého napětí zřizuje na své náklady
  • a) v zastavěném území podle zvláštního předpisu provozovatel distribuční soustavy;
  • b) mimo zastavěné území podle zvláštního právního předpisu, je-li její délka do 50 m včetně, provozovatel distribuční soustavy;
  • c) mimo zastavěné území podle zvláštního právního předpisu, je-li její délka nad 50 m, žadatel o připojení.

Ostatní elektrické přípojky zřizuje na své náklady žadatel o připojení.

Vlastníkem přípojky je ten, kdo uhradil náklady na její zřízení.

Vlastník elektrické přípojky je povinen zajistit její provoz, údržbu a opravy tak, aby se nestala příčinou ohrožení života a zdraví osob či poškození majetku.

Provozovatel distribuční soustavy je povinen za úplatu elektrickou přípojku provozovat, udržovat a opravovat, pokud o to vlastník písemně požádá.

Při připojení odběrného zařízení pomocí smyčky se nejedná o přípojku.

Elektrická přípojka nízkého napětí slouží k připojení jedné nemovitosti, na základě souhlasu vlastníka přípojky a provozovatele distribuční soustavy lze připojit i více nemovitosti. Elektrická přípojka nízkého napětí končí u venkovního vedení hlavní domovní pojistkovou skříní, u kabelového vedení hlavní domovní kabelovou skříní. Tyto skříně jsou součástí přípojky. Hlavní domovní pojistková skříň, popřípadě hlavní domovní kabelová skříň se umísťuje na objektu zákazníka nebo na hranici jeho nemovitosti.

Není-li na nemovitosti zákazníka zřízena hlavní domovní pojistková skříň, končí venkovní přípojka nízkého napětí posledním kotevním bodem umístěným na této nemovitosti nebo na svorkách hlavního jističe objektu. Tento kotevní bod je součástí přípojky.

Společné domovní elektrické instalace v domech sloužící pro připojení více zákazníků z jedné elektrické přípojky nejsou součástí elektrické přípojky. Společná domovní elektrická instalace je součástí nemovitosti.

Projektová dokumentace elektrické přípojky

K projednávání provádění elektrické přípojky je nezbytné vyhotovit projektovou dokumentaci. Projektování elektrických zařízení je ve smyslu nařízení vlády č. 278/2008 Sb. živností volnou, pro jejíž provozování zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání ve znění pozdějších předpisů (podle § 25) nevyžaduje prokazování odborné ani jiné způsobilosti. Projektovou dokumentaci elektrické přípojky může vypracovat fyzická osoba mající živnostenské oprávnění k projektování elektrického zařízení. Odbornou způsobilost projektantů elektrických zařízení stanovuje vyhláška č. 50/1978 Sb. v § 10.

Pro vydání stavebního povolení musí však být projektová dokumentace přípojky zastřešena autorizovanou osobou ve smyslu zákona č. 360/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

5 PŘÍLOHY

5.1 PRÁVNÍ PŘEDPISY PRO TZS – ELZ

Právní předpisy týkající se TZS – ELZ jsou uvedeny v pomůcce A 3.4 Přehled právních předpisů ve stavebnictví.

5.2 NORMY PRO TZS – ELZ

České technické normy

České technické normy podle § 4 zákona č. 22/1997 Sb.:

Česká technická norma není obecně závazná. Z toho vyplývá, že ČSN nejsou považovány za právní předpisy a není stanovena obecná povinnost jejich dodržování. To neznamená, že taková povinnost nemůže vyplynout z jiného právního aktu.

Normy týkající se TZS – ELZ jsou uvedeny v kapitole 4 pomůcky A 5.1.

V praxi nastávají tyto možné případy:

• Pokyn nadřízeného – v zaměstnaneckých vztazích pří řádném seznámení zaměstnance. Jestliže k tomu dojde, je dodržování ČSN pracovně právní povinností.
• Smlouva – jestliže mezi účastníky obchodního vztahu, založeného smlouvou podle občanského zákoníku nebo zákona o obchodních korporacích, dojde k ujednání o tom, že např. zboží nebo činnosti, které jsou předmětem této smlouvy, musí splňovat požadavky konkrétní ČSN, stává se plnění této ČSN právní povinností. Její nedodržení pak způsobuje právní následky, stanovené pro případ nedodržení smlouvy.
• Rozhodnutí správního orgánu – povinnost dodržet určitou ČSN může být stanovena v rozhodnutí, které správní orgán vydá na základě zmocnění, uvedeného v zákoně. Jako příklad lze uvést právní úpravu, uvedenou v zákoně č. 183/2006 Sb., (SZ ve znění pozdějších předpisů).
• Právní předpisy – některé právní předpisy (tj. předpisy publikované ve sbírce zákonů, případně i vyhlášky obcí) určitým způsobem odkazují na ČSN. Stanoví tak přímo nebo nepřímo povinnost dodržovat technické normy, ale jen těm subjektům, kterým daný právní předpis stanoví konkrétní povinnosti.
• Na zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, navazuje řada nařízení vlády, která ovlivňují nejen výrobkovou základnu pro elektrotechniku, ale i vlastní navrhování a provádění elektrických rozvodů.

Jedná se především o tato nařízení vlády:

• č. 118/2016 Sb., o posuzování shody elektrických zařízení určených pro používání v určitých mezích napětí při jejich dodávání na trh (nahrazuje NV č. 17/2003 Sb.);
• č. 117/2016 Sb., o posuzování shody výrobků z hlediska elektromagnetické kompatibility při jejich dodávání na trh (nahrazuje NV č. 616/2006 Sb.);
• č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky. Toto nařízení zcela nahradilo nařízení vlády č. 178/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Na tato vládní nařízení navazují tzv. „harmonizované a určené normy“ (viz § 4 zákona č. 22/1997 Sb.), obsahující požadavky, které musí jednotlivé prvky elektrického zařízení splnit. Tyto požadavky se vztahují jednak na elektrická zařízení – výrobky dodávané od dodavatelů nebo výrobců na stavbu, ale i na „výrobky“ provedené na stavbě – tedy na vlastní elektrickou instalaci.

Z hlediska navrhování elektrických rozvodů souvisejících s provozem budov je především nutno vzít na vědomí soubory harmonizovaných a určených norem podle nařízení vlády č. 163/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Ve vydávaném Seznamu českých technických norem jsou ČSN pro elektrická zařízení řazeny do tříd 33 až 38; ty jsou dále členěny do skupin:

Harmonizované a určené normy

Vybrané harmonizované a určené normy pro navrhování elektrických rozvodů (výrobky zabudované do stavby).

Je třeba upozornit na to, že v jednotlivých normách jsou jednoznačné odkazy na ustanovení v dalších normách, které tyto články, kapitoly nebo i celé normy staví na úroveň normy harmonizované.

Důležitou okolností pro pochopení úlohy harmonizovaných norem je uvědomit si jejich úlohu v praxi. To plyne již z § 8 odst. 5 zákona č. 22/1997 Sb., „Za bezpečný se považuje výrobek splňující požadavky příslušného technického předpisu…“. Příslušným technickým předpisem je v tomto případě příslušné nařízení vlády č. 163/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Pojem výrobek je v tomto případě definován v nařízení vlády jako „každý výrobek určený pro trvalé zabudování do staveb“.

Zcela jednoznačně je řečeno, že pokud jsou základní požadavky konkretizovány harmonizovanými a určenými českými technickými normami a vlastnosti výrobku jsou s nimi v souladu, má se za to, že jsou tyto základní požadavky splněny.

Z formulací vyplývá, že dodržování ustanovení harmonizovaných norem (i když nezávazných) usnadňuje jejich uživateli práci v tom smyslu, že využije-li je, automaticky splnil požadavky zákona č. 22/1997 Sb., a navazujících nařízení vlády; pokud však například projektant zvolí originální řešení mimo rámec harmonizovaných norem ČSN, což je jeho právo, musí dokázat, že jeho řešení je ve sledovaných parametrech.

Technická normalizační informace (TNI)

TNI je produktem Českého normalizačního institutu. Tento produkt se označuje zkratkou TNI a šestimístným číslem podle zásad shodných s tříděním technických norem (ČSN). TNI jsou technické normalizační dokumenty informativního charakteru a obsahují:

• technické požadavky, které ještě nemají předpoklad pro zpracování na úrovni norem, kde (z různých důvodů) existuje perspektivní, nikoliv však okamžitá možnost vydání normy, nebo;
• jsou do nich převzaty některé osvědčené údaje ze zrušených ČSN, jejichž zachování a využití (po případné aktualizaci) je účelné, případně;
• jsou do nich převzaty některé jiné normativní dokumenty, které nelze vydat jako ČSN.

V době aktualizace této metodické pomůcky je vypracováno cca 30 TNI, přičemž některé kmenové normy, které byly v TNI komentovány, byly zrušeny. Pro elektro zařízení jsou zpracovávány následující TNI obsahující komentáře ke kmenovým normám:

Normy pro bezpečnost práce a technických zařízení (BPTZ)

Podle NV č. 378/2001 Sb., Požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, je nutno brát v úvahu při navrhování technologických zařízení na území ČR.

Elektrická zařízení tvoří z hlediska bezpečnosti celého strojního zařízení nikoli nepodstatnou část. Pro řešení bezpečnostních funkcí (např. Nouzový stop…) je nutno vycházet při řešení elektrických obvodů z doporučení těchto norem:

Normy typu A – základní bezpečnostní normy

Normy typu B1 – skupinové bezpečnostní normy – jednotlivé bezpečnostní aspekty

Normy typu B2 – skupinové bezpečnostní normy – bezpečnostní zařízení a součásti

Normy typu C – bezpečnostní normy pro jednotlivé stroje nebo skupiny strojů

Autoři aktualizace 2022: Ing. Jiří Kliner, Ing. Jindřich Pater, Ing. Vilém Řechtáček

Stav: aktualizace 2022, vydání 2005

Anotace:
Tato pomůcka navazuje na metodickou pomůcku MP 1.5 Obecné zásady činnosti AO TZS pro projektovou činnost a podrobněji ji rozpracovává, se zaměřením na činnost AO v oboru elektronických komunikací (EK). Dalším cílem této MP je informovat o rozsahu a obsahu dokumentací mimo rámec vybraných činností ve výstavbě. MP chce také upozornit na skutečnost, že v současnosti je často kladen požadavek na urychlení výstavby EK a že jsou využívány postupy nevyžadující výrok, nebo souhlas stavebního úřadu. Popisuje vazbu na základní ČSN, zákony, nařízení vlády, vyhlášky a další předpisy, s nimiž přichází projektant do denního styku. Vychází z potřeb praxe a jde do obvyklé hloubky zpracování projektové dokumentace, nezbytné pro přípravu stavby s elektronickým komunikačním zařízením (EKZ) ve všech úrovních navrhování stavby, zejména však těch, které mohou být vypracovány jen AO TZSp – EKZ. Předložený text MP je vyjádřením aktuálního stavu a lze očekávat řadu změn ve vazbě na připravovaný nový stavební zákon a další právní předpisy.

Upozornění k textu

K 30. 6. 2022 byly ve sbírce zákonů ČR vydány (a tudíž platné) k problematice stavebního zákona následující právní předpisy:

• zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)
  zrušen k 1. 7. 2023 novým stavebním zákonem č. 283/2021 Sb.; podle novely č. 195/2022 Sb. zákona č. 283/2021 Sb. se za den nabytí nové komplexní účinnosti zákona č. 283/2021 Sb. ale považuje až 1. 7. 2024, kdy tedy dojde k definitivnímu zrušení zákona č. 183/2006 Sb.
• zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon
  účinnost od 1. 7. 2023; podle „malé novely“ zákona č 283/2021 Sb., tj. podle zákona č. 195/2022 Sb. se za den nabytí účinnosti některých paragrafů zákona č. 283/2021 Sb. považuje 1. 7. 2024; připravována je ještě „velká novela“ zákona č. 283/2021 Sb. s účinností od 2024
• zákon č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona
  účinnost od 1. 7. 2023; v rámci „velké novely“ zákona č. 283/2021 Sb. připravována je i novela tohoto změnového zákona s účinností od 2024
• zákon č. 197/2022 Sb., o zvláštních postupech v oblasti územního plánování a stavebního řádu v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace
  účinnost od 1. 7. 2022; upravuje zákon č. 183/2006 Sb. a zavádí pojem nezbytná stavba, tj. stavba dočasná, jejíž doba trvání nesmí přesáhnout 3 roky ode dne nabytí právních účinků společného územního souhlasu a souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru

Další text je stále vázán pouze na zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a k němu vydané prováděcí předpisy, neboť vývoj v oblasti změn stavebního zákona k dnešnímu datu 30. 6. 2022 není ukončen.

Poznámka:

Pro oblast elektronických komunikací je v praxi rozhodující další zákon ze kterého vychází tato MP 1.5.3:

• zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), ve znění pozdějších předpisů
  účinnost od 27. 11. 2009

OBSAH

ÚVOD

Metodická pomůcka MP 1.5.3 Technologická zařízení staveb – Elektronická komunikační zařízení (EKZ) navazuje na vydanou metodickou pomůcku MP 1.5 Technologická zařízení staveb – Obecné zásady činnosti AO TZS pro projektovou činnost a popisuje činnost v oboru EKZ v rámci projektu PROFESIS. Je součástí soustavy metodických pomůcek, popisujících činnosti autorizovaných osob (AO), která podrobněji a detailněji rozpracovává MP 1.5 se zaměřením na činnost AO v oboru elektronických komunikací (EKZ). Základními zákonnými normami pro zřizování, provozování, podnikání a výkon státní správy oboru elektronických komunikací je zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (ZEK), a zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon (SZ), ve znění pozdějších předpisů. Nelze opominout zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 194/2017 Sb., o opatřeních ke snížení nákladů na zavádění vysokorychlostních sítí elektronických komunikací a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, podle kterých jsou některé stavby povolovány, respektive provozovány.

Dále nutno připomenout některé předpisy z oblasti zavádění digitalizace výstavby:

• zákon č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci;
• zákon č. 99/2017 Sb., o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací a o změně zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů;
• zákon č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů;
• zákon č. 261/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s další elektronizací postupů orgánů veřejné moci;
• zákon č. 325/2021 Sb., o elektronizaci zdravotnictví;
• zákon č. 326/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o elektronizaci zdravotnictví.

Pomůcka upravuje ochranu veřejných zájmů v oblasti elektronických komunikačních zařízení (EKZ).

Elektronická komunikační zařízení (EKZ) jsou zařízení:

• pro přenos signálu různými prostředky – sítěmi EKZ;
• podzemního a nadzemního komunikačního vedení;
• pro poskytování služeb EKZ;
• pro provozování přístrojů EKZ;
• samotné podzemní a nadzemní vedení elektronických komunikací.

Speciálním právním předpisem pro oblast elektronických komunikací je zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 194/2017 Sb. o opatřeních ke snížení nákladů na zavádění vysokorychlostních sítí elektronických komunikací a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, aplikující Směrnici Evropského Parlamentu a Rady EU č. 2014/61 do právního řádu ČR a zákon č. 416/2009 Sb. o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), ve znění pozdějších předpisů. Dále je nutno upozornit na schválený Plán rozvoje sítí. Rozvoj sítí EK je zapracován do řady dokumentů vlády ČR jako například schválený Národní plán rozvoje sítí s velmi vysokou kapacitou, včetně mapy „Pokrytí ČR sítí NGA“ zpracovanou ČTÚ, Implementace a rozvoj sítí 5G v České republice – Cesta k digitální ekonomice, Akční plán 2.0 a další.

Pomůcka, ve vazbě na výše uvedené předpisy, popisuje především obvyklé výkony nejen AO TZS, ale i dalších osob v procesu přípravy a výstavby EKZ ve smyslu SZ, ve znění pozdějších předpisů, zejména pak § 153, § 158, § 159, § 160 a dalších SZ. Snaží se jednotně používat základní terminologii a zkratky, jak jsou v ČKAIT užívány, a detailněji popsat vazby na obecně závazné platné právní předpisy, pokud se tak již nestalo v MP 1.5. Popisuje vazbu na základní ČSN, zákony, nařízení vlády, vyhlášky a další předpisy. Dává tím základ pro podrobné propracování a rozpracování činností v jednotlivých fázích realizace výkonu při navrhování elektronických komunikačních zařízení (EKZ) ve stadiu přípravy, stanovení základních podmínek návrhu řešení, vlastního vypracování projektové dokumentace a projednávání a realizace.

Vychází z potřeb praxe a jde do obvyklé hloubky zpracování projektové dokumentace, nezbytné pro přípravu stavby s elektronickým komunikačním zařízením (EKZ) ve všech úrovních navrhování stavby, zejména však těch, které mohou být vypracovány AO TZSp – EKZ. Pro přehled je níže uveden souhrn základních typů staveb sítí EK ve vazbě na způsob povolení těchto staveb.

Obr. 1 – Základní typy staveb sítí EK

Pomůcka MP 1.5.3 se zabývá dokumentací pro územní řízení a projektovou dokumentací pro provádění stavby. Zahrnuje i ostatní fáze pro přípravu stavby, jako je zadání, studie, souhrnná řešení, územní souhlas a také pro dopracování projektové dokumentace pro provádění stavby, nebo projektové dokumentace pro nezbytné úpravy a pro užívání stavby. Pro všechny druhy dokumentací a jednotlivých fází projektové přípravy a realizace stavby je základem uzavřený smluvní vztah se stavebníkem (resp. s objednatelem), v němž se dohodne konkrétní předmět, podklady, termíny, cenové i finanční a ostatní podmínky pro realizaci díla, uvádění do provozu a pro provozování. Rozsah zpracování projektové dokumentace pro technologické stavby s EKZ je vždy vymezena rámcem zákona, ale také druhem dokumentace, velikostí stavby nebo díla obecně, jeho složitostí, technické a technologické náročnosti při provádění, uvádění do provozu a vlastního užívání technologického zařízení. Při návrhu řešení je nutno respektovat, zda se jedná o veřejnou nebo neveřejnou síť EK (rozdíly v povolování a užívání stavby). Jejím účelem je především popis běžné úrovně výkonu činnosti EKZ, přenesení zkušeností pro ty, kteří do profese teprve vstupují, a upozornění na etické či právní limity jejích výkonů. Měla by se stát základem celého systému informací v oblasti navrhování staveb s EKZ.

Pomůcka není jediným průvodcem a předepsaným postupem při vypracování projektové dokumentace staveb s EKZ, nýbrž jen jednou z možností vytvořit si celkový obraz o potřebách rozsahu a obsahu takové dokumentace, podle níž technologický celek nebo jeho část vzniká a je provozován. Projektanti i realizátoři mají přístup a jsou jim průběžně dostupné ucelené aktuální informace z oblasti elektronických komunikací prostřednictvím internetu, např. na stránkách www.ctu.cz , www.mpo.cz , www.mmr.cz, www.bconetwork.cz nebo v odborných časopisech.

1 ZÁKLADNÍ POJMY A POUŽÍVANÉ ZKRATKY

1.1 DEFINICE A VÝKLAD POJMŮ V OBLASTI TECHNOLOGICKÝCH ZAŘÍZENÍ STAVEB

Pojmy vyplývající z právních předpisů a technických norem:

Elektronické komunikační zařízení – technické zařízení pro vysílání, přenos, směrování, spojování nebo příjem signálů prostřednictvím elektromagnetických vln.

• Fyzická infrastruktura – fyzickou infrastrukturou se rozumí prvek sítě elektronických komunikací, který je určen k umístění jiných prvků sítě, aniž by se sám stal aktivním prvkem sítě; jedná se zejména o potrubí, stožáry, kabelovody, kolektory, inspekční komory, vstupní šachty, rozvodné skříně, budovy nebo vstupy do budov, anténní nosiče, věže a podpůrné konstrukce; fyzickou infrastrukturou nejsou kabely, včetně nenasvícených optických vláken, a vodovody sloužící k rozvodu pitné vody – § 2 písm. a) zákona č. 194/2017 Sb., o opatřeních ke snížení nákladů na zavádění vysokorychlostních sítí elektronických komunikací a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Hloubka uložení kabelu – vzdálenost spodního vnějšího líce kabelu a jeho součásti, případně spodního vnějšího líce chráničky, od povrchu stávajícího nebo projektovaného povrchu.

Jednotné informační místo (JIM) – je podle zákona č. 194/2017 Sb. o opatřeních ke snížení nákladů na zavádění vysokorychlostních sítí elektronických komunikací a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, Český telekomunikační úřad s následujícími úkoly – evidovat a sdělovat informace o podmínkách a postupech umožňujících urychlení výstavby sítí EK a to zejména v oblasti koordinace výstavby inženýrských sítí s cílem snížení nákladů a urychlení přípravy staveb IS a jejich následnou realizaci.

Kabelová rýha – upravený výkop pro uložení kabelů a jejich součástí.

Koncový bod sítě (KBS) – fyzický bod, ve kterém je účastníkovi poskytován přístup k veřejné komunikační síti; v případě sítí zahrnujících komutaci nebo směrování je tento bod určen specifickou síťovou adresou, která může být spojena s číslem nebo jménem účastníka.

Koncový uživatel – uživatel, který nezajišťuje veřejné komunikační sítě nebo veřejně dostupné služby elektronických komunikací, ale pouze je užívá na základě smluvního vztahu.

Krytí – vzdálenost horního vnějšího líce kabelu a jeho součásti, případně horního vnějšího líce chráničky, od povrchu stávajícího nebo projektovaného povrchu.

Křížení – místo, v němž se sítě technického vybavení v půdorysném průmětu vzájemně nebo s jinými zařízeními technické infrastruktury protínají, aniž jsou vzájemně propojeny (normové hodnoty viz ČSN 73 6005).

Nadzemní komunikační vedení – drátové, kabelové nebo bezdrátové vedení, včetně souvisejícího elektronického komunikačního zařízení, postavené nad zemí, vně nebo uvnitř budov. Opěrnými body nadzemního komunikačního vedení jsou konstrukce, nesoucí nebo podpírající vodiče nebo kabely či související elektronická komunikační zařízení (EKZ) tohoto vedení (sloup, střešník, zadní konzola, anténní stožár, anténní nosič – věž).

Ochranná trubka (např. HDPE) – zařízení pro mechanickou ochranu kabelu, mající funkci přídavného pláště kabelu.

Operátor – podnikatel v elektronických komunikacích, právnická nebo fyzická osoba, která zajišťuje nebo je oprávněna zajišťovat veřejnou komunikační síť nebo přiřazené prostředky a která obdržela „Osvědčení“ od ČTÚ k této činnosti.

Oprávněná osoba – provozovatel veřejné komunikační sítě a povinný orgán

Podzemní komunikační vedení – kabelové vedení, včetně kabelových souborů a zařízení uložených pod povrchem země a kabelových rozvaděčů umístěných nad úrovní terénu. Kabelovými soubory a zařízeními jsou zejména spojky, kabelové doplňky, průběžné zesilovače, opakovače, zařízení k ochraně kabelu před korozí, před přepětím, zařízení pro tlakovou ochranu kabelu, ochranné trubky kabelů. Vytyčovacími body podzemního komunikačního vedení jsou kabelové označníky, patníky nebo sloupky, určující polohu kabelových souborů a zařízení, křižovatky kabelů s komunikacemi, dráhou, vodními toky, polohové změny trasy kabelu v obcích nebo ve volném terénu.

Povinná osoba –

1. provozovatel veřejné komunikační sítě,

2. provozovatel fyzické infrastruktury určené pro poskytování služeb přepravy, přenosu nebo distribuce plynu nebo elektřiny včetně veřejného osvětlení, rozvodu tepelné energie, rozvodu vody včetně odstraňování nebo čištění odpadních a kanalizačních vod a odvodňovacích systémů,

3. provozovatel fyzické infrastruktury určené k poskytování dopravních služeb včetně železnic, silnic, přístavů a letišť,

4. investor pro účely poskytováni údajů o stavebních pracích a pro účely koordinace stavebních prací financovaných z veřejných prostředků,

5. vlastník fyzické infrastruktury uvedené v bodech 1 až 4 nebo osoba oprávněná z jiných práv k této fyzické infrastruktuře, není-li provozovatel této fyzické infrastruktury jejím vlastníkem a nemá k ní taková práva, která by mu umožňovala plnit povinnosti povinné osoby podle tohoto zákona; povinnou osobou nejsou Ministerstvo obrany, Ministerstvo vnitra a bezpečnostní sbory, provozovatel veřejné komunikační sítě a povinný orgán.

Přípojka elektronických komunikací – část sítě elektronických komunikací, která umožňuje připojení koncového bodu sítě k rozhraní veřejné komunikační sítě. Zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), ve znění pozdějších předpisů, výslovně stanoví zvláštní pravidla pro výstavbu přípojek elektronických komunikací do délky 100 m s tím, že na stavbu přípojky SEK do délky 100 m se nevztahuje žádný z povolovacích procesů podle stavebního zákona, pokud není vyžadováno závazné stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.

Přístupová síť (PPS) – souhrn všech technických prostředků, které umožňují přístup zákazníka ke službám poskytovaným operátorem.

Přístupový bod budovy – pod pojmem přístupový bod budovy se § 2 písm. f) zákona č. 194/2017 Sb., rozumí fyzický bod, jehož prostřednictvím je více operátorům sítí elektronických komunikací současně umožněno připojení k fyzické infrastruktuře uvnitř budovy připravené pro připojení o rychlosti nejméně 30 Mb/s.

Přeložka (překládka) sítí elektronických komunikací – je stavební činnost spočívající ve změně trasy stávajícího komunikačního vedení SEK (tj. v umístění nové stavby komunikačního vedení SEK), kdy změna trasy je vyvolána stavbou, zemními pracemi nebo jinou činností stavebníka. Je-li pro umístění stavby, provedení zemních prací nebo jiných činností třeba rozhodnutí o umístění stavby a taková stavba nebo zemní práce a/nebo jiné činnosti vyvolají překládku SEK, pak stavebník k žádosti o vydání územního rozhodnutí podle § 86 odst. 2 SZ přikládá mimo jiné smlouvu s vlastníkem veřejné komunikační sítě o provedení překládky SEK nebo o podmínkách provedení překládky SEK. Zákon č. 127/2005 Sb. v § 104 odst. 17 ukládá stavebníkovi, který vyvolal svojí činností překládku nadzemního či podzemního vedení veřejné komunikační sítě zajistit její realizaci a hradit náklady na její realizaci.

Přílož či přípolož podzemního vedení EK – je samostatnou stavbou, která je technicky oddělena od stavby, ke které se přípolož přikládá. V řízeních a postupech podle stavebního zákona týkajících se stavby, ke které se přikládá přípolož, se k přípoloži nepřihlíží. Stavba přípolože nevyžaduje územní rozhodnutí ani územní souhlas stavebního úřadu, ani závazné stanovisko orgánu státní památkové péče, pokud:

• a) ochranné pásmo přípolože nepřekročí hranici ochranného pásma stavby, v jehož prostoru se přípolož přikládá, a
• b) stavebník přípolože a stavebník stavby, ke které se přípolož přikládá, uzavřeli dohodu o přípoloži, v níž sjednali svá práva a povinnosti při provádění stavby a následném provozování obou staveb a určili jejich vzájemnou polohu.

Realizovat přípoložení nelze bez písemné dohody mezi stavebníkem a žadatelem o přípoložení.

Rozhraní

• koncový bod veřejné pevné komunikační sítě;
• rozhraní pro propojování veřejných komunikačních sítí nebo přístup k nim;
• rádiové rozhraní pro cestu rádiových vln mezi rádiovými zařízeními (koncový bod veřejné mobilní sítě) a jeho technické specifikace.

Sdružená trasa – směrově a výškově koordinované sjednocení minimálně dvou podzemních sítí, uložených do kolektoru, technické chodby, technického kanálu nebo formou suterénních rozvodů.

Síť elektronických komunikací – přenosové systémy, popřípadě spojovací nebo směrovací zařízení a jiné prostředky, které umožňují přenos signálů po vedení, rádiem, optickými nebo jinými elektromagnetickými prostředky, včetně družicových sítí, pevných sítí s komutací okruhů nebo paketů a mobilních zemských sítí, sítí pro rozvod elektrické energie v rozsahu, v jakém jsou používány pro přenos signálů, sítí pro rozhlasové a televizní vysílání a sítí kabelové televize, bez ohledu na druh přenášené informace.

Souběh – sblížení v půdorysném průmětu směrově koordinovaných sítí technického vybavení.

Společná trasa – směrově a výškově koordinované sjednocení minimálně dvou podzemních sítí technického vybavení, ukládaných do společného výkopu.

Spotřebitel – každá fyzická osoba, která využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací pro účely mimo rámec její podnikatelské činnosti.

Stavba sítě elektronických komunikací (Stavba SEK) – každá stavba SEK splňující definici stavby ve smyslu § 2 odst. 3 SZ (tj. jde o veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání) pokud tato stavba slouží účelu zřízení a provozu sítě elektronických komunikací.

Strukturovaná kabeláž – universální kabelový systém elektronických komunikací, který je schopen podporovat široký rozsah aplikací (služeb).

Technická infrastruktura – jeden ze základních typů veřejné infrastruktury podle § 2 odst. 1 písm. m) SZ. Z hlediska sítí elektronických komunikací jsou výslovně (demonstrativně) jako technická infrastruktura vyjmenovány komunikační vedení veřejné komunikační sítě, a elektronické komunikační zařízení veřejné komunikační sítě.

Uživatel – každý, kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací, pokud zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, nestanoví jinak (§ 87 odst. 1).

Účastník – každý, kdo uzavřel s podnikatelem, poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací, smlouvu na poskytování těchto služeb.

Veřejná komunikační síť – síť elektronických komunikací, která slouží zcela nebo převážně k poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, a která podporuje přenos informací mezi koncovými body sítě, nebo síť elektronických komunikací, jejímž prostřednictvím je poskytována služba šíření rozhlasového a televizního vysílání.

Neveřejná komunikační síť – síť elektronických komunikací, která slouží k poskytování služeb privátních provozovatelů a není komerčně využívána.

Věcné břemeno – služebnost inženýrské sítě – představuje soubor právních norem, které věcně právně omezují vlastníka nemovité věci (stavby či pozemku) ve prospěch jiného subjektu tak, že je povinen něco konat, nebo něco strpět, nebo něčeho se zdržet.

Zajišťování sítě elektronických komunikací – zřízení této sítě, její provozování a dohled nad ní, nebo její zpřístupnění.

Základní sídelní jednotka (ZSJ) – je část území obce (podle metodiky Českého statistického úřadu) s jednoznačnými územně technickými a urbanistickými podmínkami ve vybraných městech nebo spádových oblastech.

Síť nové generace (NGA) – jedná se o vyspělé sítě nové generace, za které jsou podle nynějšího stadia vývoje trhu, technologií a nároků na služby považovány zejména přístupové sítě z optických vláken, případně modernizované vyspělé metalické kabelové sítě a nejsou vyloučeny ani některé vyspělé bezdrátové sítě. Tyto sítě mají umožňovat spolehlivé připojení účastníka k internetu s reálnou přenosovou rychlostí 30Mbit/s a od roku 2020 100 Mbit/s.

Síť s velmi vysokou kapacitou (VHCN) – síť elektronických komunikací, která zcela sestává z optických prvků přinejmenším do rozvodného bodu v obslužném místě, nebo síť elektronických komunikací, která je schopna za obvyklých podmínek v době špičky dosahovat podobné výkonnosti, pokud jde o dostupnou šířku pásma pro downlink a uplink, odolnost, parametry související s chybovostí a latenci včetně kolísání těchto parametrů.

Výklad dalších pojmů:

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP) – podmínky a činitelé které ovlivňují zdraví zaměstnanců, dočasných pracovníků, zaměstnanců dodavatele, návštěvníků a všech dalších osob na pracovišti. Cílem zajištění BOZP je předcházet nebo omezovat rizika ohrožující životy a zdraví zaměstnanců při práci.

Bezpečnost práce a technických zařízení (BPTZ) – stav pracovních podmínek, zabraňujících působení nebezpečných činitelů pracovního procesu na zaměstnance, popřípadě na další osoby. BPTZ je zajišťována zejména stanovením a dodržováním požadavků na pracoviště (uspořádání, vybavení), bezpečností technických zařízení, vhodnou organizací práce, vhodnými technologickými a pracovními postupy, požadavky na zdravotní a odbornou způsobilost zaměstnanců.

Bezpečnost ve výstavbě – obecně ochrana lidského života, zdraví, životního prostředí a majetku v procesu provádění i užívání stavby před jakýmkoliv nebezpečím (úraz, nemoc, poškození, zničení, odcizení, projevy vandalismu, kriminality a terorismu).

Dokumentace – obecně může znamenat soubor dokumentů, které jsou zdrojem a nosičem informací. Pro potřeby přípravy a realizace projektů spojených s výstavbou je dokumentace duševním dílem, poskytujícím informace o projektu, o jeho členění i o způsobu a postupu jeho realizace. Poskytuje tyto informace v různé míře podrobností, na různých nosných médiích, pro různé použití, související především s přípravou a realizací stavby.

Dozor

Dozor nad projektovou přípravou a prováděním staveb je v textu tohoto MP použit ve významu

• dozor autorský, který je dohledem projektanta (podle SZ i autorizované osoby) – doporučuje se autora díla – nad postupem další přípravy, zpracováním dokumentace i nad prováděním stavby, na základě samostatného smluvního vztahu; u stavby financované z veřejného rozpočtu podle § 152 odst. 4 SZ, ve znění pozdějších předpisů, je stavebník autorský dozor povinen zajistit;
• dozor technický je podle definice dozorem nad prováděním stavby, vykonávaný zástupcem stavebníka; u stavby financované z veřejného rozpočtu podle § 152 odst. 4 SZ, ve znění pozdějších předpisů, je stavebník technický dozor povinen zajistit. U staveb financovaných z veřejného rozpočtu musí technický dozor vykonávat AO;
• dozor stavební je dozor nad prováděním stavby jednoduché ve smyslu § 103 a § 104 SZ, ve znění pozdějších předpisů, pokud tyto stavby provádí stavebník svépomocí – viz § 160 odst. 3, 4 stavebního zákona.

Hlavní projektant – pojem hlavního projektanta je uveden v § 113 odst. 2 stavebního zákona – funkcí hlavního projektanta může smluvně pověřit stavebník, anebo jej může pověřit stavební úřad koordinací projektové dokumentace stavby, zpracovávané více projektanty, nebo koordinací autorského dozoru.

Koordinátor bezpečnosti a ochrany zdraví při práci – fyzická nebo právnická osoba určená stavebníkem (zadavatelem stavby) podle § 14 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, k provádění stanovených činností při přípravě stavby, popřípadě při realizaci stavby na staveništi. Koordinátorem nemůže být zhotovitel, jeho zaměstnanec, ani fyzická osoba, která odborně vede realizaci stavby.

Plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi – na stavbách u nichž vzniká povinnost ohlásit OIP zahájení prací a dále na stavbách u nichž budou vykonávány práce a činnosti vystavující fyzickou osobu zvýšenému ohrožení života, nebo poškození zdraví (stanovené NV č. 591/2006 Sb.), o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, ve znění nařízení vlády č. 136/2016 Sb., zadavatel stavby (stavebník) zajistí podle § 15 odst. 2 zákona 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, aby byl při přípravě stavby zpracován plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi, podle druhu a velikosti stavby plně vyhovující potřebám zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce a aby byl při realizaci stavby aktualizován. Plán BOZP na staveništi zpracovává odborně způsobilá osoba, tedy Koordinátor BOZP na staveništi. Bližší údaje k této problematice jsou uvedeny v MP 2.6.2 Koordinátor BOZP na staveništi.

Projektant – nositel projektové činnosti, fyzické či právnické osoby (§ 22 odst. 4 SZ), pro označení účastníka výstavby. Jde zejména o subjekt podnikající ve vázané živnosti „Projektová činnost ve výstavbě“. Termín je také použit ve významu fyzické osoby, a to buď AO vykonávající činnost podle § 158 SZ (projektovou činnost), ve znění pozdějších předpisů nebo v obecném pojetí ve významu fyzické osoby bez ohledu na konkrétní funkci v organizaci (hlavní, vedoucí, odpovědný projektant, jehož postavení se zaznamená do rohového razítka na dokumentaci).

Ve smyslu nositele zakázky je projektant v postavení svobodného povolání, osoby samostatně výdělečně činné či zaměstnance obchodní společnosti. Pokud se jedná o závazkové vztahy, je projektant označován za zhotovitele projektové dokumentace a vystupuje v nich pod svým obchodním jménem.

Projektování ve výstavbě – vázaná živnost pro projektování ve výstavbě podle živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů. Podmínkou pro získání oprávnění k provozování této živnosti je, že výkon odpovědného zástupce za tuto živnost vykonává AO s příslušným oprávněním. Působnost autorizovaného inženýra a autorizovaného technika v oblasti navrhování ve výstavbě je blíže určena v autorizačním zákoně, ve znění pozdějších předpisů.

Provozní celek (PC) – souhrn vzájemně funkčně navazujících provozních souborů, vykonávající úplný technologický proces jednoho druhu, určený dokumentací stavby a uváděný do provozu zpravidla v souvislém čase. V hlavních rysech je charakterizován druhem procesu, pro který je pořizován. Člení se na provozní soubory (PS) obvykle se zaměřením na strojní, elektrotechnické a další zařízení.

Provozní jednotka (PJ) – funkčně ucelená část provozního souboru nebo dílčího provozního souboru), tvořená souhrnem technologického zařízení a vykonávající ucelenou část dílčího technologického procesu, určeného dokumentací stavby. Může se členit na základní jednotky. Její funkci lze ověřit jen současným vyzkoušením příslušných základních jednotek.

Provozní soubor (PS) – funkčně ucelená část provozního celku (PC) nebo technologické části stavby, tvořená souhrnem technologických zařízení, vykonávající ucelený dílčí technologický proces (popř. speciální) nebo úplný technologický proces doplňkový, určená projektovou dokumentací stavby a uváděná do provozu zpravidla v souvislém čase. Jako provozní soubor může být označen také soubor strojů a zařízení tvořící samostatný funkční celek. Provozní soubor se zpravidla člení na dílčí provozní soubory a na provozní jednotky, nebo provozní jednotky a základní jednotky, anebo přímo na základní jednotky.

Sdílená sít elektronických komunikací – podzemní nebo nadzemní vedení (síť) využívaná více operátory – podnikateli v elektronických komunikacích k poskytování služeb.

Stavba technologická – stavba, pro kterou je určující technologické zařízení stavby (TZS), zabezpečující technologický proces nebo proces technologický speciální. Člení se zpravidla na technologickou část stavby a na část stavby stavební.

Technologická stavba se kromě skladby objektů může skládat z provozních celků, provozních souborů, dílčích provozních souborů, provozních jednotek a základních jednotek. Zahrnuje i stavby inženýrských sítí jako stavby samostatné či stavby související se stavbou hlavní.

Stavebník – v textu je termín použit pro označení základního partnera investiční výstavby, osoby (fyzické nebo právnické), která investuje finanční prostředky do stavby ve smyslu § 152 SZ. Ve vztahu ke správním řízením ve výstavbě a dalším ustanovením SZ je označován jako stavebník v souladu s § 2 odst. 2 písm. c) SZ, ve znění pozdějších předpisů. Pokud jde o oblast obchodních vztahů, může být označen i jako zákazník, klient (z pohledu etického řádu ČKAIT). Ve smluvních vztazích je potom adekvátním označením termín objednatel, investor nebo odběratel. Z hlediska budoucího užití stavby je zpravidla jejím uživatelem, provozovatelem. Zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci používá pojem zadavatel stavby.

Zásady organizace výstavby (ZOV) – termín označuje stanovení zásad organizace výstavby v projektové dokumentaci, jmenovitě v projektové dokumentaci pro vydání stavebního povolení. Zásady organizace výstavby jsou vypracovávány podle vyhlášky o dokumentaci staveb (prováděcí vyhlášky k zákonu č. 183/2006 Sb. SZ, ve znění pozdějších předpisů. Zásady zpracovává AO (autor návrhu stavby či hlavní projektant stavby), nebo pro ni příslušný specialista. Organizace výstavby je pojem zahrnující širší problematiku, vyplývající z realizace výstavby v prostoru, v daných ekonomických, environmentálních a technických vazbách, jehož součástí je i vlastní řízení (management výstavby).

Zhotovitel stavby – (dodavatel stavby, realizátor stavby), označení smluvní strany ve smlouvě o dílo, v níž je předmětem plnění stavba. SZ používá pojem stavební podnikatel (§ 2 odst. 2 písm. b) SZ), kterým je osoba oprávněná k provádění stavebních nebo montážních prací jako předmětu své činnosti podle živnostenského zákona č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů. Jako zhotovitel může provádět stavbu jen stavební podnikatel, který při její realizaci zabezpečí odborné vedení provádění stavby stavbyvedoucím. Povinnosti zhotovitele stavby a stavbyvedoucího jsou vymezeny v § 160 odst. 1 a 2 a v § 153 odst. 1 a 2 SZ.

Zkratky použité v pomůcce

2 AUTORIZOVANÉ OSOBY (AO) V OBORU TECHNOLOGICKÁ ZAŘÍZENÍ STAVEB (TZS) – ELEKTRONICKÁ KOMUNIKAČNÍ ZAŘÍZENÍ (EKZ)

2.1 RÁMEC ČINNOSTI AO TZSp PŘI NAVRHOVÁNÍ TZS – EKZ

2.1.1 Obor Technologická zařízení staveb (TZS)