Stav: aktualizace 2022

Anotace:
Vysvětlení a informace o podmínkách výkonu činnosti autorizovaných osob (dále AO) podle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (autorizační zákon dále AZ) v intencích dalších právních předpisů (stavební zákon, zákon o živnostenském podnikání, zákon o zadávání veřejných zakázek), jejich jednotná aplikace v praxi. Pomůcka je určena především autorizovaným inženýrům a technikům – členům ČKAIT, slouží také jako potřebná pomůcka pracovníkům stavebních úřadů, živnostenských úřadů, případně investorům veřejných zakázek; usnadňuje orientaci při posuzování působnosti autorizovaných osob ve výstavbě v návaznosti na obor či specializaci autorizace. Definuje obsah oborů a specializací autorizace, rozsah působnosti a výkon činnosti autorizovaného inženýra a technika. Uvádí základní pojmy z oblasti živnostenského podnikání ve výstavbě. V příloze jsou v plném znění publikovány důležité dokumenty; např. stanoviska k výkonu vybraných činností autorizovaným technikem, k požárně bezpečnostní problematice ve výstavbě, k používání autorizačního razítka, k projektování oprav mostů aj.

Upozornění k textu

OBSAH

ÚVOD

Toto aktualizované vydání reaguje na změny právních předpisů se vztahem k výkonu činnosti AO, které byly vydány, resp. nabyly účinnosti zejména po 1.1. 2018. Jedná se hlavně o tzv. další „velkou novelu“ zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon, dále SZ), provedenou s účinností od 1.1. 2018 zákonem č. 225/2017 Sb. a související novelizaci prováděcích předpisů k tomuto zákonu, zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů a následné vydání prováděcích předpisů upravujících mj.  rozsah dokumentace pro zadání veřejné zakázky na stavební práce a soupis stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr, úpravy zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, a vydání nových zásadních prováděcích vyhlášek, zaměřených (zejména v souladu s novými předpisy EU) především na úspory energie v budovách, přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh (přímo platného v právních předpisech ČR) a související úpravy zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, nový zákon o ochraně ovzduší a o řadu dalších legislativních úprav, souvisejících s činností autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. ČKAIT považuje za nutné poskytnout svým členům potřebné informace a vysvětlení k nejčastějším otázkám k výkonu činnosti a postavení AO, a to počínaje podmínkami pro získání autorizace, přes práva a povinnosti AO, praktický výkon odborných činností, až po ukončení členství.

Nedílnou součástí činnosti AO je také možnost jejího působení v rámci jednotného vnitřního trhu zemí Evropské unie (EU). Poskytnout k této otázce vyčerpávající informace leží mimo možnosti a účel této pomůcky; neboť každá ze zemí EU má svůj vlastní právní řád, svá profesní pravidla a své zvyklosti. Informace zde uvedené seznamují pouze s rámcovými podmínkami výkonu činnosti AO ve výstavbě, vyplývajícími ze směrnic Evropského společenství (ES) a z právních předpisů jednotlivých států, pokud upravují vstup do profese.

Základní informace o činnosti AO a o aktivitách ČKAIT jsou poskytovány na webové stránce www.ckait.cz, která je průběžně aktualizována. Další informace pro všechny členy Komory zajišťuje Středisko vzdělávání a informací ČKAIT, mj. prostřednictvím Profesního informačního systému ČKAIT (PROFESIS). PROFESIS obsahuje ucelené řady metodických a technických pomůcek a pomůcek podnikatelského servisu k činnosti AO. Dále zahrnuje odkazy na oficiální dokumenty orgánů veřejné správy (např. ministerstev), časopisy a další dokumenty. Umožňuje tak AO i odborné veřejnosti rychlý přístup k aktuálním informacím.

Cílem pomůcky je poskytnout autorizovaným inženýrům a technikům činným ve výstavbě, pokud možno ucelenou informaci o rozsahu jejich práv a povinností a o podmínkách výkonu činnosti ve vazbě na výše uvedené právní předpisy tak, aby byla usnadněna jejich jednotná aplikace v praxi. Autorizovaná osoba je vázána především AZ, zejména v něm obsaženým slibem ve znění:

„Slibuji na svou občanskou čest a své svědomí, že jako autorizovaný inženýr (technik) budu při své práci usilovat o vytváření kvalitních stavebních děl, budu ctít zájmy klientů, jakož i zájmy veřejné, budu respektovat přírodní a kulturní hodnoty a budu se vždy řídit profesní etikou autorizovaného inženýra (technika)“,

dále vnitřními řády Komory a ostatními obecně závaznými právními předpisy. Text slibu jednoznačně stanoví, že AO musí být pro tvorbu kvalitních stavební děl odborně zdatná, a to na úrovni současného stavu poznání, tzn. musí se soustavně odborně vzdělávat. Výkon činnosti AO se řídí zájmy klientů, v jejich prospěch a za jejich prostředky se stavební díla vytváří. Ctít veřejné zájmy znamená převzít určitou odpovědnost, vyplývající z delegování pravomocí veřejné správy na AO v záležitostech daných právními předpisy. Jako představitel stavební profese je AO povinna respektovat přírodní a kulturní hodnoty, po staletí vytvářené našimi předchůdci, a konečně jako čestný občan se řídit profesní etikou. Tyto povinnosti jsou dále podrobně uvedeny v Profesním a etickém řádu ČKAIT, který je závazným vnitřním řádem Komory.

Složením slibu a zapsáním do seznamu autorizovaných osob se AO osoba stává automaticky řádným členem ČKAIT se všemi právy a povinnostmi z členství vyplývajícími, což je dáno § 9 a § 23 AZ. Stejné postavení má také osoba usazená podle § 30a AZ. Na hostující osoby, které jsou registrovány u Komory, ale nejsou jejími členy, se vztahují povinnosti vést seznam dokumentů, být pojištěn při výkonu činnosti a přiměřeně také disciplinární odpovědnost.

Pomůcka je určena především autorizovaným inženýrům a technikům – členům ČKAIT. Může sloužit také jako pomůcka pro pracovníky stavebních úřadů, živnostenských úřadů, případně i investorům – zejména u veřejných zakázek – k usnadnění orientace při posuzování profesní působnosti AO v návaznosti na obor či specializaci jejich autorizace. Stručně pomůcka pojednává rovněž o výkonu dalších činností ve výstavbě, pro které autorizaci právní předpisy nevyžadují. Jde zejména o případy odborných, souvisejících a navazujících činností.

Pomůcka nemůže vyčerpávajícím způsobem reagovat na všechny možné varianty činnosti AO, ani na všechny druhy realizovaných staveb.

V praxi je nutné, aby při posuzování jednotlivých případů byla vždy zvažována odbornost AO ve vztahu ke konkrétní stavbě, podle jejího charakteru. Přestože jsou teoretické znalosti AO obvykle širší, než je dáno oborem autorizace, jejich odborná praxe je nutně vede k určité specializaci, v níž získaly i potřebné zkušenosti. Je proto povinností AO při řešení konkrétního úkolu zvážit své schopnosti a podle potřeby přizvat k řešení úkolu i další AO. Je nutno mít na zřeteli, že zásady ČKAIT nepřipouštějí, aby AO vykonávaly činnosti, k nimž nemají dostatek odborných vědomostí a praktických zkušeností. Komora může disciplinárně postihnout AO v případech, kdy nedodrží zásady Profesního a etického řádu ČKAIT a kdy výkon jejich činnosti nemá požadovanou odbornou úroveň a kvalitu. Stejně tak je nutno mít na zřeteli, že výkon některých činností ve výstavbě je podmíněn splněním dalších požadavků vyplývajících z jiných právních předpisů, které zde nejsou s ohledem na účel pomůcky uváděny.

1 ZÁKLADNÍ ÚDAJE

1.1 ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ PŘEDPISY

Základními právními předpisy, kterými se řídí výkon činnosti AO, jsou:

1.1.1 Zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (AZ), ve znění pozdějších předpisů

Zákon upravuje postavení, práva a povinnosti autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, způsob a podmínky udělování autorizace, vznik, pravomoc a působnost České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (dále jen Komory) a podmínky pro výkon vybraných činností ve výstavbě v souladu s právem Evropského společenství.

Autorizační zákon definuje vybrané a další odborné činnosti ve výstavbě, které jsou oprávněny vykonávat osoby autorizované podle tohoto zákona. Zákon dále upravuje výkon činnosti svobodných inženýrů, vykonávajících činnost podle tohoto zákona. Podle čl. II Přechodná ustanovení odst. 3 zákona č. 224/2003 Sb., zanikla oprávnění zvláštní způsobilosti, udělená podle dřívějších předpisů, ke dni 31. 12. 2004.

1.1.2 Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů

Stavební zákon upravuje zejména cíle a úkoly územního plánování, orgány a nástroje územního plánování, podmínky pro výstavbu a rozvoj území. Dále upravuje povolování staveb a jejich změn, působnost stavebních úřadů, oprávnění autorizovaných inspektorů a podmínky pro projektovou činnost a provádění staveb, včetně obecných požadavků na výstavbu a ochranu veřejných zájmů. Definuje vybrané činnosti ve výstavbě, jež mohou vykonávat pouze fyzické osoby, které získaly oprávnění k jejich výkonu podle AZ.

Na SZ navazují další zákony:

• zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 186/2006 Sb., o změně některých zákonů souvisejících s přijetím SZ a zákona o vyvlastněn, ve znění pozdějších předpisů;

Ke stavebnímu zákonu byly vydány prováděcí předpisy, kterými jsou:

• vyhláška č. 498/2006 Sb., o autorizovaných inspektorech;
• vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb; ve znění pozdějších předpisů;
• vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění pozdějších předpisů;
• vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů;
• vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů;
• vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů;
• vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb;
• vyhláška č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, ve znění vyhlášky č. 251/2018 Sb.;
• vyhláška č. 239/2017 Sb., o technických požadavcích pro stavby pro plnění funkcí lesa;
• vyhláška č. 590/2002 Sb., o technických požadavcích pro vodní díla, ve znění vyhlášky č. 367/2005 Sb.;
• nařízení č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze (pražské stavební předpisy);

1.1.3 Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů

Živnostenský zákon upravuje výkon povolání živnostenským způsobem (podmínky živnostenského podnikání a kontrolu nad jejich dodržováním). Na něj navazuje nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, ve znění pozdějších předpisů.

1.1.4 Ostatní obecně závazné právní předpisy

Autorizovaná osoba je povinna se řídit i všemi ostatními obecně závaznými právními předpisy, z nichž s výkonem její činnosti nejčastěji souvisejí následující:

• zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů, čl. 79;
• usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb., čl. 2, čl. 4, čl. 11 a čl. 12;
• zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů;
• nařízení vlády č. 172/2016 Sb., o stanovení finančních limitů pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů;
• vyhláška č. 168/2016 Sb., o uveřejňování formulářů pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek a náležitostech profilu zadavatele;
• vyhláška č. 169/2016 Sb., o stanovení rozsahu dokumentace veřejné zakázky a soupisu stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr, ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů;
• nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 ze dne 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje Směrnice Rady 89/106/EHS o stavebních výrobcích;
• nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (s účinností od 1.1.2014 při současném zrušení zákona č. 40/1964 Sb. a zákona č. 513/1991 Sb.);
• zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů;
• vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, ve znění vyhlášky č. 268/2011 Sb.;
• vyhláška č. 460/2021 Sb., o kategorizaci staveb z hlediska požární bezpečnosti a ochrany obyvatelstva;
• zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 62/1988 Sb., o geologických pracích a o Českém geologickém úřadu, ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů;
• vyhláška č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů;
• vyhláška č. 177/1995 Sb., kterou se vydává stavební a technický řád drah, ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů;
• vyhláška č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací, ve znění pozdějších předpisů (liniový zákon);
• vyhláška č. 583/2020 Sb., kterou se stanoví podrobnosti obsahu dokumentace pro vydání společného povolení u staveb dopravní infrastruktury;
• zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 263/2016 Sb., atomový zákon, ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 194/2017 Sb., o opatřeních ke snížení nákladů na zavádění vysokorychlostních sítí elektronických komunikací a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů;
• nařízení vlády č. 232/2015 Sb., o státní energetické koncepci a o územní energetické koncepci;
• vyhláška č. 193/2007 Sb., kterou se stanoví podrobnosti účinnosti užití energie při rozvodu tepelné energie a vnitřním rozvodu tepelné energie a chladu;
• vyhláška č. 194/2007 Sb., kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé vody, měrné ukazatele spotřeby tepelné energie pro vytápění a pro přípravu teplé vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům, ve znění vyhlášky č. 237/2014 Sb.;
• vyhláška č. 319/2019 Sb., o energetickém štítkování a ekodesignu výrobků spojených se spotřebou energie;
• vyhláška č. 140/2021 Sb., o energetickém auditu;
• vyhláška č. 264/2020 Sb., o energetické náročnosti budov;
• vyhláška č. 4/2020 Sb., o energetických specialistech;
• vyhláška č. 193/2013 Sb., o kontrole klimatizačních systémů;
• vyhláška č. 194/2013 Sb., o kontrole kotlů a rozvodů tepelné energie;
• zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivu na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů;
• vyhláška č. 590/2002 Sb., o technických požadavcích pro vodní díla, ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů;
• nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů;
• nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů;
• zákon č. 250/2021 Sb., o bezpečnosti práce v souvislosti s provozem vyhrazených technických zařízení a o změně souvisejících zákonů;
• zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů;

a další, podle povahy činnosti.

1.1.5 Vnitřní řády ČKAIT

Dalšími závaznými předpisy jsou vnitřní řády České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT):

Autorizační řád ČKAIT

Organizační řád ČKAIT

Profesní a etický řád ČKAIT

Disciplinární a smírčí řád ČKAIT

Volební a jednací řád ČKAIT

Tyto řády jsou vydávány ve smyslu § 23 odst. 6 písm. i) AZ a zpřístupněny všem členům Komory v písemné nebo elektronické formě. Autorizované a usazené osoby jsou povinny se jimi řídit, hostující osoby jsou povinny dodržovat předpisy uvedené v § 30c odst. 2 AZ, ve znění zákona č. 189/2008 Sb.

1.2 VÝZNAM ZÁKLADNÍCH POJMŮ

Tato kapitola obsahuje vysvětlení významu nejfrekventovanějších pojmů pomůcky.

Autorizace

Podle AZ se autorizací rozumí oprávnění fyzických osob k výkonu odborných činností ve výstavbě. Autorizace v příslušném oboru, popř. specializace, opravňuje k výkonu vybraných činností ve výstavbě. ČKAIT uděluje autorizaci „autorizovaný inženýr“ nebo „autorizovaný technik (stavitel)“ v příslušném oboru nebo specializaci autorizace.

Autorizovaný inspektor

Autorizovaný inspektor je fyzická osoba jmenovaná ministrem pro místní rozvoj, oprávněná, na základě smlouvy uzavřené se stavebníkem podle § 117 SZ k posouzení projektové dokumentace, vystavení certifikátu a k oznámení stavebního záměru stavebnímu úřadu. Podmínky jmenování a působnost autorizovaného inspektora jsou uvedeny v hlavě III čtvrté části SZ.

Autorský dozor

Autorský dozor je zpravidla činnost zpracovatele projektové dokumentace pro vydání stavebního povolení, popř. dokumentace pro provádění stavby, prováděná obvykle na základě smluvního ujednání mezi projektantem a stavebníkem po dobu provádění stavby. Autorským dozorem se ověřuje zejména soulad prováděné stavby s ověřenou projektovou dokumentací. U stavby financované z veřejného rozpočtu, kterou provádí stavební podnikatel jako zhotovitel a pokud zpracovala projektovou dokumentaci pro tuto stavbu osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu, zajistí stavebník autorský dozor projektanta, případně hlavního projektanta nad souladem prováděné stavby s ověřenou projektovou dokumentací (§ 152 odst. 4 SZ). Autorizovaný inženýr a autorizovaný technik, resp. autorizovaný stavitel, je oprávněn vykonávat autorský dozor v rozsahu oboru, případně specializace, pro kterou mu byla udělena autorizace. Podrobný výklad obsahuje pomůcka MP 3.2 Technický dozor stavebníka.

Technický dozor stavebníka

Je dozorem nad prováděním stavby, vykonávaným zástupcem stavebníka. U stavby financované z veřejného rozpočtu, kterou provádí stavební podnikatel jako zhotovitel, je stavebník povinen zajistit technický dozor stavebníka nad prováděním stavby fyzickou osobou oprávněnou podle zvláštního právního předpisu (tj. AO podle zákona č. 360/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (dále jen Komora nebo ČKAIT)

Komora je zřízena AZ (§ 23 odst. 1); sdružuje jako řádné členy všechny autorizované inženýry a autorizované techniky činné ve výstavbě a registruje osoby usazené a osoby hostující z členských států Evropské unie, jiného smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru (Island, Lichtenštejnsko, Norsko) nebo Švýcarské konfederace nebo jejich rodinné příslušníky, nebo státní příslušníky jiného členského státu za podmínek uvedených v § 7 odst. 1 písm. b).

Příslušná část projektové dokumentace

Příslušné části projektové dokumentace jsou ucelené části projektové dokumentace stavby, zpracovávané jednotlivými projektanty podle oborů (specializací) autorizace (viz kap. 2.2).

Kvalifikovaná osoba

Kvalifikovanou osobou pro zpracování dokumentace ohlašovaných staveb uvedených v § 104 odst. 1 písm. f) až i) a k) SZ a terénních úprav podle § 15b odst. 1 vodního zákona je podle § 159 odst. 4 SZ fyzická osoba, která má odborné vysokoškolské vzdělání stavebního nebo architektonického směru, nebo střední vzdělání stavebního směru s maturitní zkouškou a alespoň 3 roky praxe v projektování staveb. Na jeho činnost se přiměřeně vztahuje odpovědnost projektanta uvedená v § 159 odst. 3 SZ. Tyto podmínky splňuje také osoba autorizovaná podle zákona č. 360/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Obory autorizace

Pro autorizované inženýry a autorizované techniky jsou obory autorizace stanoveny v § 5 odst. 3 AZ. Dílčí specializace v rámci oborů stanoví Komora podle § 6 tohoto zákona; přehled všech oborů, specializací a jejich obsah je uveden v kap. 2.2.

Odborná způsobilost

Odborná způsobilost představuje souhrn teoretických vědomostí, praktických zkušeností, znalostí obecně závazných právních předpisů, technických norem a dalších předpisů, potřebných pro výkon činnosti. Ve smyslu SZ se ověřenou odbornou způsobilostí rozumí autorizace v příslušném oboru podle AZ. Živnostenský zákon stanoví požadovanou odbornou způsobilost pro řemeslné živnosti v § 21 a § 22, pro živnosti vázané v příloze č. 2, pro koncesované živnosti v příloze č. 3 k tomuto zákonu.

Stavební dozor

Ve smyslu § 2 odst. 2 písm. d) SZ se jedná o odborný dozor nad prováděním stavby svépomocí vykonávaný osobou, která má vysokoškolské vzdělání stavebního nebo architektonického směru anebo střední vzdělání stavebního směru s maturitní zkouškou a alespoň 3 roky praxe při provádění staveb. Povinnosti fyzické osoby vykonávající stavební dozor stanoví SZ v § 153 odst. 3 a 4. Podrobný výklad obsahuje pomůcka MP 3.2 Technický dozor stavebníka.

Ostatní autorizace

S termínem „autorizace“, „autorizovaná osoba“ se setkáváme v oblasti výstavby vedle oprávnění k výkonu vybraných činnosti ve výstavbě podle SZ též v souvislosti s technickými požadavky na výrobky (zákon č. 22/1997 Sb.). Autorizované osoby podle tohoto zákona jsou právnické osoby, pověřené Úřadem pro normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví k činnostem při posuzování shody stanovených výrobků v regulované oblasti.

Pojem „autorizace“ používají i jiné zákonné předpisy. Činnosti a oprávnění jednotlivých AO jsou vždy vymezeny příslušnými právními předpisy, podle nichž byly autorizace uděleny, a nemohou se tedy zaměňovat ani překrývat.

Povinné pojištění

Autorizovaná osoba je ze zákona povinna se před započetím výkonu své činnosti pojistit z odpovědnosti za škodu a dokladem o pojištění se prokázat klientovi. To neplatí, vykonává-li činnost v pracovním, služebním, členském nebo jiném obdobném poměru (§ 16 AZ). ČKAIT zajišťuje základní pojištění AO (viz kap. 4.8).

Profesní a etické požadavky

Profesní a etický řád ČKAIT upravuje jednání, práva a povinnosti AO ve vztahu ke společnosti, ke klientovi, k profesi, ke kolegům a ke Komoře. Řád vyžaduje, aby AO chránila zájmy svého klienta, pracovala na zakázce s vysokým profesionálním úsilím na úrovni odpovídající současnému stavu poznání a při dodržení zásad etiky a kolegiality. Za nedodržení zásad etického řádu je AO disciplinárně postižitelná.

Projektová činnost

Ve smyslu § 158 SZ a v souvislosti s oprávněním AO se projektovou činností rozumí zpracování územně plánovací dokumentace, územní studie, dokumentace pro vydání územního rozhodnutí a pro uzavření veřejnoprávní smlouvy nahrazující územní rozhodnutí a projektové dokumentace:

• stavby podle § 104 odst. 1 písm. a) až e) SZ;
• stavby pro vydání stavebního povolení podle § 115 SZ;
• k uzavření veřejnoprávní smlouvy podle § 116 SZ;
• k posouzení autorizovaným inspektorem podle § 117 SZ;
• stavby pro vydání společného povolení;
• změn staveb uvedených v § 158 odst. 2 písm. a) až e) SZ před jejím dokončením podle § 118 SZ;
• staveb uvedených v § 158 odst. 2 písm. a) až f) SZ k opakovanému stavebnímu řízení nebo dodatečnému povolení stavby podle § 129 SZ;
• pro provádění stavby;
• pro nezbytné úpravy podle § 137 SZ; nebo;
• vodního díla k ohlášení podle § 15a odst. 1 nebo 3 vodního zákona.

Projektovou činností je též zpracování dokumentace ostatních ohlašovaných staveb vyjmenovaných v § 104 odst.1 písm. f) až i) a k) SZ a terénních úprav podle § 15b odst. 1 vodního zákona (může být kromě autorizovaného projektanta zpracována též osobou s kvalifikací uvedenou v § 159 odst. 4 SZ).

Působnost autorizované osoby (AO)

Působnost AO je vymezena v § 18 (autorizovaný inženýr) a § 19 (autorizovaný technik) AZ; zahrnuje jak vybrané činnosti ve výstavbě podle SZ, tak i další odborné činnosti.

Vedení realizace staveb

Stavební zákon nazývá tuto vybranou činnost ve výstavbě „odborné vedení provádění stavby nebo její změny“. Autorizační zákon používá někdy též termín „realizace stavby“.

Vybrané činnosti ve výstavbě

Vybrané činnosti, jejichž výsledek ovlivňuje ochranu veřejných zájmů ve výstavbě, a které mohou vykonávat pouze fyzické osoby, které získaly autorizaci, vymezuje § 158 SZ; rozumí se jimi projektová činnost ve výstavbě a odborné vedení provádění stavby nebo její změny.

Veřejná listina

Veřejná listina je listina vydaná orgánem veřejné moci v souvislosti s výkonem jeho pravomoci a za účelem, ke kterému je právně určena, nebo listina, která byla právním předpisem za takovou vyhlášena. Veřejné listiny mají průkazní moc, tzn. že osvědčení uvedená v nich se považují za pravdivá, není-li prokázán opak. Veškeré veřejné listiny podléhají ochraně proti padělání a pozměňování podle § 348 trestního zákona. Dokumenty opatřené vlastnoručním podpisem a otiskem autorizačního razítka AO jsou pro úřední účely veřejnými listinami.

Veřejný zájem

• Veřejným zájmem se rozumí podle SZ (§ 132 odst. 3) požadavek, aby:
  • a) stavba byla prováděna v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu,
  • b) stavba byla užívána jen k povolenému účelu,
  • c) stavba neohrožovala život a zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost, životní prostředí, zájmy státní památkové péče, archeologické nálezy a sousední stavby, popřípadě nezpůsobovala jiné škody či ztráty,
  • d) se při výstavbě a užívání stavby a stavebního pozemku předcházelo důsledkům živelních pohrom nebo náhlých havárií, čelilo jejich účinkům, nebo aby se nebezpečí takových účinků snížilo,
  • e) byly odstraněny stavebně bezpečnostní, požární, hygienické, zdravotní nebo provozní závady na stavbě anebo na stavebním pozemku, včetně překážek bezbariérového užívání stavby.

Konkretizací veřejného zájmu ve výstavbě ve vztahu k vlastnosti stavby jsou základní požadavky na stavby podle přílohy č. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 ze dne 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS. Toto nařízení je součástí našeho právního řádu (přímo použitelný předpis EU pro stavební výrobky). V příloze č. 1 stanoví, že stavby jako celek i jejich jednotlivé části musí vyhovovat zamýšlenému použití, zejména s přihlédnutím k bezpečnosti a ochraně zdraví osob v průběhu celého životního cyklu staveb. Po dobu ekonomicky přiměřené životnosti musí stavby při běžné údržbě plnit základní požadavky na stavby, kterými jsou: mechanická odolnost a stabilita, požární bezpečnost, hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí, bezpečnost a přístupnost při užívání, ochrana proti hluku, úspora energie a tepla, udržitelné využívání přírodních zdrojů. Uvedené základní požadavky byly do nového nařízení převzaty z dřívější směrnice Rady 89/106/EHS, o stavebních výrobcích (většina z nich nedoznala výrazných změn, nově je však zaveden sedmý požadavek „udržitelné využívání přírodních zdrojů“). Základní požadavky na stavby podle této směrnice byly transponovány do právního řádu ČR např. vyhláškou č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů, kde se v § 8 uvádí:

• (1) Stavba musí být navržena a provedena tak, aby byla při respektování hospodárnosti vhodná pro určené využití a aby současně splnila základní požadavky, kterými jsou
  • a) mechanická odolnost a stabilita,
  • b) požární bezpečnost ⁸⁾,
  • c) ochrana zdraví osob a zvířat, zdravých životních podmínek a životního prostředí ⁹⁾,
  • d) ochrana proti hluku,
  • e) bezpečnost při užívání,
  • f) úspora energie a tepelná ochrana ¹¹⁾

⁸⁾ Vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb.
⁹⁾ Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů. Vyhláška č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva.
¹¹⁾ Zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 148/2007 Sb., o energetické náročnosti budov.

Poznámka:
Sedmý požadavek, tj. udržitelné využívání přírodních zdrojů, v rámci platných novel vyhlášky č. 268/2009 Sb. dosud nebyl doplněn a stejně tak i v Nařízení č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy (pražských stavebních předpisech).

(2) Stavba musí splňovat požadavky uvedené v odst. 1 při běžné údržbě a působení běžně předvídatelných vlivů po dobu plánované životnosti stavby.

(3) Výrobky, materiály a konstrukce navržené a použité pro stavbu musí zaručit, že stavba splní požadavky podle odstavce (1).

Stejné základní požadavky na stavby obsahuje SZ v § 156 odst. 1 SZ ve vztahu k návrhu a zabudování stavebních výrobků:

(1) Pro stavbu mohou být navrženy a použity jen takové výrobky, materiály a konstrukce, jejichž vlastnosti z hlediska způsobilosti stavby pro navržený účel zaručují, že stavba při správném provedení a běžné údržbě po dobu předpokládané existence splní základní požadavky na stavby ⁷³⁾.

(2) Výrobky pro stavbu, které mají rozhodující význam pro výslednou kvalitu stavby a představují zvýšenou míru ohrožení oprávněných zájmů, jsou stanoveny a posuzovány podle zvláštních právních předpisů ³⁹⁾

³⁹⁾ Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky.
Nařízení vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označované CE, ve znění nařízení vlády č. 251/2003 Sb. a nařízení vlády č. 128/2004 Sb. (pozn. autora: zrušeno zákonem č. 100/2013 Sb.).
⁷³⁾ Příloha I nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 ze dne 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS.

Bližší podmínky k převzetí sedmého požadavku podle nařízení EP a Rady (EU) č. 305/2011 („udržitelné využívání přírodních zdrojů“) se připravují.

Zadávací podmínky, zadávací dokumentace a technické podmínky veřejné zakázky na stavební práce

Řídí se zákonem č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“) a vyhláškou č. 169/2016 Sb., ve znění vyhlášky č. 405/2017 Sb.

Zadávacími podmínkami se podle § 28 odst. 1 písm. a) ZZVZ rozumí veškeré zadavatelem stanovené/á

• podmínky průběhu zadávacího řízení;
• podmínky účasti v zadávacím řízení;
• pravidla pro snížení počtu účastníků zadávacího řízení nebo snížení počtu předběžných nabídek nebo řešení;
• pravidla pro hodnocení nabídek;
• další podmínky pro uzavření smlouvy na veřejnou zakázku podle § 104 ZZVZ.

Zadávací dokumentací jsou v souladu s § 28 odst. 1 písm. b) ZZVZ veškeré písemné dokumenty obsahující zadávací podmínky zveřejňované nebo zpřístupňované účastníkům zadávacího řízení, vč. příslušných formulářů a výzev.

Podmínky účasti v zadávacím řízení (§ 37 odst. 1 ZZVZ) může zadavatel stanovit jako

• podmínky kvalifikace;
• technické podmínky vymezující předmět veřejné zakázky včetně podmínek nakládání s právy k průmyslovému nebo duševnímu vlastnictví;
• obchodní nebo jiné smluvní podmínky vztahující se k předmětu veřejné zakázky, nebo;
• zvláštní podmínky plnění veřejné zakázky (zejm. v oblasti vlivu zakázky na životní prostředí, sociálních důsledků vyplývajících z předmětu veřejné zakázky aj.).

Technické podmínky veřejné zakázky na stavební práce zadávané v nadlimitním režimu jsou stanoveny v podrobnostech:

a) dokumentace podle § 92 odst. 1 písm. a) ZZVZ v rozsahu stanoveném v § 2 vyhlášky č. 169/2016 Sb., ve znění vyhlášky č. 405/2017 Sb. (dokumentace pro zadání stavebních prací). Ta svým rozsahem odpovídá:

• projektové dokumentaci pro provádění staveb podle vyhlášky o dokumentaci staveb;
• projektové dokumentaci pro provádění staveb podle vyhlášky č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, ve znění vyhlášky č. 251/2018 Sb. nebo;
• dokumentaci bouracích prací podle vyhlášky o dokumentaci staveb.

b) soupisu stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr podle § 92 odst. 1 písm. b) ZZVZ v rozsahu stanoveném v § 3 a násl. vyhlášky č. 169/2016 Sb., ve znění vyhlášky č. 405/2017 Sb.

Tyto dokumenty mohou být částečně nebo zcela nahrazeny jinými požadavky na výkon nebo funkci.

Způsob výkonu činnosti autorizované osoby

Autorizované osoby mohou vykonávat činnosti, pro které jim byla udělena autorizace, jako svobodní inženýři vykonávající činnost podle AZ, osoby vykonávající činnosti podle živnostenského zákona, zaměstnanci v pracovním, služebním, členském nebo jiném obdobném poměru, společníci veřejné obchodní společnosti. Na základě ustanovení § 14 odst. 2 zákona č. 360/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jsou AO povinny způsob výkonu činnosti oznámit ČKAIT.

Zvláštní způsobilost

Oprávnění k projektování a k provádění staveb, resp. oprávnění k projektové činnosti nebo osvědčení zvláštní způsobilosti k výkonu činnosti ve výstavbě (tzv. průkazy zvláštní způsobilosti), udělená podle dříve platných předpisů, zanikla dnem 31. 12. 2004.

1.3 OBECNÉ PODMÍNKY VÝKONU ČINNOSTI AUTORIZOVANÉ OSOBY

Podmínky výkonu činnosti stanoví § 12 AZ, z něhož vyplývá:

Autorizovaná osoba odpovídá za odbornou úroveň výkonu veškerých odborných činností poskytovaných v souvislosti s udělenou autorizací, za porušení obecně závazných právních předpisů při výkonu takových činností a za porušení vnitřních předpisů Komory. Odpovědnost podle obecných předpisů tím není dotčena. Autorizovaná osoba je povinna tyto činnosti vykonávat osobně, případně ve spolupráci s dalšími AO, nebo ve spolupráci s jinými fyzickými osobami pracujícími pod jejím vedením. Autorizovaná osoba nesmí vykonávat činnosti a funkce, v nichž by docházelo ke střetu zájmů (např. AO by rozhodovala o výsledcích vlastní činnosti). Jednou z rozhodujících zásad je, že AO vykonává jen činnosti, které jsou dány jejím oborem autorizace a o kterých má dostatečné odborné znalosti; jinak je povinna zajistit spolupráci osoby s autorizací a odbornými znalostmi v příslušném oboru.

Oprávnění autorizovaného inženýra v rozsahu jeho oboru (specializace) autorizace je uvedeno v § 18 AZ. Oprávnění autorizovaného technika v rozsahu jeho oboru (specializace) autorizace je uvedeno v § 19 tohoto zákona.

Povinností AO, stanovenou v § 12 odst. 5 AZ, je odborně se vzdělávat a sledovat informace nezbytné pro výkon jejich činnosti. Cílem tohoto ustanovení je zajistit, aby odborná úroveň činnosti AO odpovídala současnému stavu poznání. Do působnosti ČKAIT ve smyslu § 23 odst. 6 AZ patří péče o vysokou úroveň činnosti AO, podpora odborného vzdělávání a šíření odborných informací. Komora organizuje systém celoživotního vzdělávání (CŽV) svých členů. V jeho rámci poskytuje zejména právní informace a informace týkající se výkonu profese. V oblasti odborného vzdělávání Komora organizuje vlastní vzdělávací akce a akredituje odborné akce pořádané jinými vzdělávacími zařízeními a provozuje na svých internetových stránkách průběžně aktualizovanou databázi o těchto programech.

Stejná práva a povinnosti při výkonu své činnosti má i osoba usazená, působící v ČR nebo osoba hostující (§ 30c AZ), s jediným rozdílem, že se na osoby hostující, tj. na osoby, které vykonávají vybrané činnosti v ČR dočasně nebo příležitostně, nevztahují ustanovení o členství v ČKAIT.

2 OPRÁVNĚNÍ AUTORIZOVANÉ OSOBY

2.1 OPRÁVNĚNÍ VE VZTAHU KE STAVEBNÍMU ZÁKONU – VYBRANÉ ČINNOSTI VE VÝSTAVBĚ

Autorizace v příslušném oboru, případně specializaci, podle AZ je nutná při výkonu vybraných činností ve výstavbě. Vybrané činnosti definuje § 158 SZ takto:

§ 158

Vybrané činnosti ve výstavbě

(1) Vybrané činnosti, jejichž výsledek ovlivňuje ochranu veřejných zájmů ve výstavbě, mohou vykonávat pouze fyzické osoby, které získaly oprávnění k jejich výkonu podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 360/1992 Sb.). Vybranými činnostmi jsou projektová činnost ve výstavbě, kterou se rozumí zpracování územně plánovací dokumentace, územní studie, dokumentace pro vydání územního rozhodnutí a pro uzavření veřejnoprávní smlouvy nahrazující územní rozhodnutí a projektové dokumentace podle odstavce 2, a odborné vedení provádění stavby nebo její změny.

• (2) Projektovou dokumentací je dokumentace
  • a) stavby podle § 104 odst. 1 písm. a) až e),
  • b) stavby pro vydání stavebního povolení podle § 115,
  • c) k uzavření veřejnoprávní smlouvy podle § 116,
  • d) k posouzení autorizovaným inspektorem podle § 117,
  • e) stavby pro vydání společného povolení
  • f) změn staveb uvedených v písmenech a) až e) před jejím dokončením podle § 118,
  • g) staveb uvedených v písmenech a) až f) k opakovanému stavebnímu řízení nebo dodatečnému povolení stavby podle § 129,
  • h) pro provádění stavby,
  • i) pro nezbytné úpravy podle § 137, nebo
  • j) vodního díla k ohlášení podle § 15a odst. 1 nebo 3 vodního zákona.

2.1.1 Projektová činnost

Projektová činnost ve výstavbě je definována v § 159 SZ:

§ 159

Projektová činnost ve výstavbě

(1) Projektant odpovídá za správnost, celistvost a úplnost jím zpracované územně plánovací dokumentace, územní studie a dokumentace pro vydání územního rozhodnutí, zejména za respektování požadavků z hlediska ochrany veřejných zájmů a za jejich koordinaci. Je povinen dbát právních předpisů a působit v součinnosti s příslušnými orgány územního plánování a dotčenými orgány.

(2) Projektant územně plánovací dokumentace zpracovává a pořizovateli předává vybrané části územně plánovací dokumentace v jednotném standardu.

(3) Projektant odpovídá za správnost, celistvost, úplnost a bezpečnost stavby provedené podle jím zpracované projektové dokumentace a proveditelnost stavby podle této dokumentace, jakož i za technickou a ekonomickou úroveň projektu technologického zařízení, včetně vlivů na životní prostředí. Je povinen dbát právních předpisů a obecných požadavků na výstavbu vztahujících se ke konkrétnímu stavebnímu záměru. Statické, popřípadě jiné výpočty musí být vypracovány tak, aby byly kontrolovatelné. Není-li projektant způsobilý některou část projektové dokumentace zpracovat sám, je povinen k jejímu zpracování přizvat osobu s oprávněním pro příslušný obor nebo specializaci, která odpovídá za jí zpracovaný návrh. Odpovědnost projektanta za projektovou dokumentaci stavby jako celku tím není dotčena.

(4) Dokumentaci ohlašovaných staveb uvedených v § 104 odst. 1 písm. f) až i) a k) a terénních úprav podle § 15b vodního zákona  může kromě projektanta zpracovat též osoba, která má vysokoškolské vzdělání stavebního nebo architektonického směru, anebo střední vzdělání stavebního směru s maturitní zkouškou a alespoň 3 roky praxe v projektování staveb. Na tuto osobu se přiměřeně vztahuje ustanovení odstavce 3.

U stavby financované z veřejného rozpočtu, kterou provádí stavební podnikatel jako zhotovitel, je stavebník povinen zajistit technický dozor stavebníka nad prováděním stavby fyzickou osobou oprávněnou podle AZ. Pokud zpracovala projektovou dokumentaci pro tuto stavbu osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 360/1992 Sb.), zajistí stavebník autorský dozor projektanta, případně hlavního projektanta nad souladem prováděné stavby s ověřenou projektovou dokumentací (§ 152 odst. 4 SZ).

Hlavní projektant je definován v § 113 odst. 2 SZ. Je to projektant, kterého stavebník pověřil koordinací projektové dokumentace stavby zpracované více projektanty, nebo koordinací autorského dozoru.

Fyzická osoba se podle § 180 odst. 1 SZ dopustí přestupku tím, že provádí bez oprávnění podle zvláštního předpisu (zákon č. 360/1992 Sb.) vybranou činnost ve výstavbě (§ 158 SZ). Za takový přestupek lze uložit pokutu do 200 000 Kč (§ 180 odst. 5 SZ).

Autorizaci podle AZ nemusí mít osoba, která vypracovává dokumentaci ohlašovaných staveb uvedených v § 104 odst. 1 písm. f) až i) a k) SZ a terénních úprav podle § 15b odst. 1 vodního zákona – dokumentaci těchto staveb může kromě AO zpracovat též osoba, která má vysokoškolské vzdělání stavebního nebo architektonického směru, nebo střední vzdělání stavebního směru s maturitní zkouškou a alespoň 3 roky praxe v projektování staveb (§ 159 odst. 4 SZ).

• Jedná se o dokumentaci následujících staveb:
  • f) stavby odstavných, manipulačních, prodejních, skladových nebo výstavních ploch o výměře nad 300 m² nejvíce však do 1 000 m², které neslouží pro skladování nebo manipulaci s hořlavými látkami nebo látkami, které mohou způsobit znečištění životního prostředí,
  • g) stavby zařízení staveniště, neuvedené v § 103 odst. 1 písm. e) bod 1,
  • h) stavby opěrných zdí do výšky 1 m, které hraničí s veřejně přístupnými pozemními komunikacemi nebo s veřejným prostranstvím,
  • i) terénní úpravy neuvedené v § 103 odst. 1 písm. b),
  • k) stavební úpravy pro změny v užívání části stavby, kterými se nezasahuje do nosných konstrukcí stavby, nemění se její vzhled a nevyžadují posouzení vlivů na životní prostředí.

Autorizaci podle AZ ani kvalifikaci podle § 159 odst. 4 SZ nemusí mít osoba, která vypracovává:

• dokumentaci skutečného provedení stavby;
• dokumentaci bouracích prací;
• jednoduchý technický popis záměru s příslušnými výkresy, které se připojují k žádosti o územní souhlas.

2.1.2 Vedení provádění staveb

Oprávnění k provádění staveb je upraveno v § 160 SZ:

§ 160

Provádění staveb

(1) Provádět stavbu může jako zhotovitel jen stavební podnikatel, který při její realizaci zabezpečí odborné vedení provádění stavby stavbyvedoucím, pokud v odstavcích 3 a 4 není stanoveno jinak. Dále je povinen zabezpečit, aby práce na stavbě, k jejichž provádění je předepsáno zvláštní oprávnění (např. zákon č. 360/1992 Sb., zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění pozdějších předpisů), vykonávaly jen osoby, které jsou držiteli takového oprávnění.

(2) Zhotovitel stavby je povinen provádět stavbu v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu a s ověřenou projektovou dokumentací, dodržet obecné požadavky na výstavbu, popřípadě jiné technické předpisy a technické normy a zajistit dodržování povinností k ochraně života, zdraví, životního prostředí a bezpečnosti práce vyplývajících ze zvláštních právních předpisů.

• (3) Svépomocí může stavebník sám pro sebe provádět
  • a) stavby, terénní úpravy, zařízení a udržovací práce uvedené v § 103, s výjimkou § 103 odst. 1 písm. e) bodů 4 až 8
  • b) stavby, terénní úpravy, zařízení a udržovací práce uvedené v § 104.

(4) Stavby uvedené v odst. 3 lze provádět svépomocí, pokud stavebník zajistí stavební dozor, není-li pro takovou činnost sám odborně způsobilý. Jde-li však o stavbu pro bydlení nebo změnu stavby, která je kulturní památkou, je stavebník povinen zajistit odborné vedení provádění stavby stavbyvedoucím.

Povinnosti stavbyvedoucího jsou specifikovány v § 153 SZ:

(1) Stavbyvedoucí je povinen řídit provádění stavby v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu a s ověřenou projektovou dokumentací, zajistit dodržování povinností k ochraně života, zdraví, životního prostředí a bezpečnost práce vyplývajících ze zvláštních předpisů, zajistit řádné uspořádání staveniště a provoz na něm a dodržení obecných požadavků na výstavbu (§ 169 stavebního zákona), popřípadě jiných technických předpisů a technických norem. V případě existence staveb technické infrastruktury v místě stavby je povinen zajistit vytyčení tras technické infrastruktury v místě jejich střetu se stavbou.

(2) Stavbyvedoucí je dále povinen působit k odstranění závad při provádění stavby a neprodleně oznámit stavebnímu úřadu závady, které se nepodařilo odstranit při vedení stavby, vytvářet podmínky pro kontrolní prohlídku stavby, spolupracovat s osobou vykonávající technický dozor stavebníka nebo autorský dozor projektanta, pokud jsou zřízeny, a s koordinátorem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, působí-li na staveništi.

Z výše uvedeného vyplývá, že autorizaci podle AZ musí mít stavbyvedoucí, tj. osoba, která zabezpečuje odborné vedení provádění stavby povolené ve stavebním řízení (§ 108 až § 115 SZ), realizované podle veřejnoprávní smlouvy (§ 116 SZ) nebo na základě oznámení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora (§ 117 SZ) pro společné povolení a dále pro stavby realizované na základě ohlášení, které jsou prováděny dodavatelsky stavebním podnikatelem. Stavebník musí zajistit stavbyvedoucího i v tom případě, jde-li o stavbu pro bydlení nebo změnu stavby, která je kulturní památkou (§ 160 odst. 4 SZ) a tyto stavby jsou realizované na základě ohlášení svépomocí.

Pokud vlastník stavby odstraňuje stavbu, ve které je přítomen azbest (§ 128 odst. 5 SZ), musí zajistit provádění dozoru osobou, která má oprávnění pro odborné vedení provádění stavby podle zvláštního předpisu (zákon č. 360/1992 Sb.).

Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že provádí bez oprávnění vybranou činnost ve výstavbě (§ 158 SZ) podle zvláštního předpisu (zákona č. 360/1992 Sb.). Za takový přestupek lze uložit pokutu do 200 000 Kč (§ 180 odst. 1 a 5 SZ).

Autorizaci podle AZ nemusí mít osoba, která je stavebníkem pověřena prováděním stavebního dozoru. Jedná se o stavby, které může stavebník provádět svépomocí sám pro sebe, tj. stavby, terénní úpravy, zařízení a udržovací práce uvedené v § 103 (s výjimkou staveb podle § 103 odst. 1 písm. e) bod 4 až 8) a § 104 SZ, kromě stavby pro bydlení nebo změny stavby, která je kulturní památkou.

Stavební dozorem je podle § 2 odst. 2 písm. d) SZ odborný dozor nad prováděním stavby svépomocí vykonávaný osobou, která má vysokoškolské vzdělání stavebního nebo architektonického směru, anebo střední vzdělání stavebního směru s maturitní zkouškou a alespoň 3 roky praxe při provádění staveb.

Povinnosti osoby provádějící stavební dozor jsou vedeny v § 153 SZ:

(3) Osoba vykonávající stavební dozor odpovídá spolu se stavebníkem za soulad prostorové polohy stavby s ověřenou dokumentací, za dodržení obecných požadavků na výstavbu, za bezbariérové užívání stavby a jiných technických předpisů a za dodržení rozhodnutí a jiných opatření vydaných k uskutečnění stavby.

(4) Osoba vykonávající stavební dozor sleduje způsob a postup provádění stavby, zejména bezpečnost instalací a provozu technických zařízení na staveništi, vhodnost ukládání a použití stavebních výrobků, materiálů a konstrukcí a vedení stavebního deníku nebo jednoduchého záznamu o stavbě; působí k odstranění závad při provádění stavby, a pokud se jí nepodaří takové závady v rámci vykonávání dozoru odstranit, oznámí je neprodleně stavebnímu úřadu.

2.2 OBORY A SPECIALIZACE

Podle § 5 odst. 3 zákona č. 360/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů a na základě zmocnění podle § 6 tohoto zákona uděluje ČKAIT fyzickým osobám autorizaci pro obory a specializace podle následující tabulky:

Viz Pokyny pro vyplnění žádosti o udělení autorizace

2.2.1 Rozsah oborů a specializací

Obory a specializace autorizace odpovídají příslušným studijním oborům požadovaného vzdělání a Komora v tomto smyslu stanovuje jejich rozsah.

2.2.1.1 Pozemní stavby

Rozsah oboru pro autorizované inženýry, techniky a stavitele (IP00, TP00, SP00):

Budovy pro bydlení, budovy a haly občanské výstavby, budovy a haly pro výrobu a služby, stavby pro zemědělství, skladování a stavby průmyslové.

2.2.1.2 Dopravní stavby

Rozsah oboru pro autorizované inženýry (ID00):

Dopravní stavby a související objekty, zařízení pro dopravu nekolejovou, kolejovou, leteckou a speciální (podzemní, pozemní a nadzemní), sloužící dopravě v klidu i pohybu, v extravilánu i intravilánu, včetně lesních cest.

Rozsah specializace doprava kolejová pro autorizované techniky a stavitele (TD01, SD01):

Dopravní stavby a jejich části a zařízení pro dopravu kolejovou.

Rozsah specializace doprava nekolejová pro autorizované techniky a stavitele (TD02, SD02):

Dopravní stavby a jejich části a zařízení pro dopravu nekolejovou, sloužící dopravě v pohybu i v klidu, včetně lesních cest.

2.2.1.3 Stavby vodního hospodářství a krajinného inženýrství

Zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon, ve znění pozdějších předpisů, definuje v § 55 a § 56 vodní díla a stavby k vodohospodářským melioracím pozemků, které schvaluje speciální stavební úřad, a pro které je třeba autorizace v oboru stavby vodního hospodářství a krajinného inženýrství, nebo ve specializacích tohoto oboru.

Poznámka:
Dříve udělená autorizace v oboru vodohospodářské stavby, nebo v jeho specializacích, je shodná s autorizací v oboru stavby vodního hospodářství a krajinného inženýrství, nebo v jeho specializacích. Vydaná osvědčení o autorizaci a autorizační razítka zůstávají v platnosti.

Rozsah oboru pro autorizované inženýry (IV00):

Stavby, které slouží ke vzdouvání a zadržování vod, umělému usměrňování odtokového režimu povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání s vodami, ochraně před škodlivými účinky vod, k úpravě vodních poměrů nebo k jiným účelům sledovaným vodním zákonem. Součástí oboru jsou i stavby trubních dálkovodů, činnosti spojené se zřizováním a výstavbou skládek odpadů, stavby pro úpravu krajiny a stavby pro plnění funkce lesa.

Rozsah specializace stavby hydrotechnické pro autorizované techniky a stavitele (TV01, SV01):

Přehrady, ostatní vodní nádrže, úpravy vodních toků, malé vodní elektrárny, stavby na ochranu před povodněmi a stavby k plavebním účelům.

Rozsah specializace stavby zdravotně technické pro autorizované techniky a stavitele (TV02, SV02):

Soubor činností staveb a zařízení zajišťujících odběr, úpravu, akumulaci, dopravu a svod vody pro potřeby obyvatelstva, průmyslu a zemědělství. Činnosti, stavby a zařízení zajišťující příjem, čistění a odvádění odpadních vod a vod z atmosférických srážek z území, obytných, průmyslových a zemědělských zón, včetně likvidace nebo zpracování kalů. Stavby trubních dálkovodů.

Rozsah specializace stavby meliorační a sanační pro autorizované techniky a stavitele (TV03, SV03):

Soubor činností, staveb a zařízení zajišťujících zlepšení přírodních podmínek a využívání půdy úpravou vodních poměrů v půdě. Stavby k zavlažování a odvodňování pozemků, úpravy drobných vodních toků a malých vodních nádrží, lesotechnické meliorace, hrazení bystřin a pozemkové úpravy včetně polních a lesních cest, stavby sanační a stavby pro nakládání s odpady.

2.2.1.4 Mosty a inženýrské konstrukce

Rozsah oboru pro autorizované inženýry, techniky i stavitele (IM00, TM00, SM00):

Mosty, konstrukce pozemních staveb, inženýrské konstrukce a všechny stavby se zvýšenými nároky na statické nebo dynamické posouzení, zejména těžní věže, haly velkých rozpětí, tribuny, vysoké komíny, rozhledny, stožáry a věže, nádrže, zásobníky, opěrné zdi a zvláštní objekty ozbrojených složek. Autorizovaný inženýr (IM00) je oprávněn vykonávat i činnosti v rozsahu oboru statika a dynamika staveb (IS00).

2.2.1.5 Technologická zařízení staveb

Rozsah oboru pro autorizované inženýry a techniky (IT00, TT00):

Stavby, kde technologické zařízení je pro stavbu určující. V rámci oboru se řeší technologická a technická zařízení také v rámci stavebních objektů. Jedná se zejména o stavby s technologickým zařízením výrobním i nevýrobním pro těžbu a úpravu uhlí, rud a nerostných surovin, plynárenství, výrobu a rozvod technických a topných plynů a kapalin včetně souvisejících zařízení, energetiku, teplárenství, výrobu elektrické energie včetně přípojných a rozvodných sítí a souvisejících zařízení, veřejné osvětlení, které není součástí stavby, hutní a metalurgickou výrobu, strojírenskou výrobu, chemický, farmaceutický a potravinářský průmysl, spotřební průmysl, průmysl stavebních hmot a keramiky, dopravu a skladování, sítě a zařízení elektronických komunikací včetně zařízení informačních technologií, vedení a zařízení pro přenos dat a další veřejnou technickou infrastrukturu, zemědělskou a lesnickou výrobu., stavby technologických zařízení čistíren odpadních vod instalovaných do kanalizačních systémů a technických zařízení na vnitřní kanalizaci podléhající zákonu o vodách. Dále stavby a zařízení staveb zahrnující vyhrazená technická zařízení, vyhrazená požárně bezpečnostní zařízení a prostředky k ochraně životního a pracovního prostředí, zařízení staveb občanské vybavenosti a zařízení na kontrolu a řízení technologických procesů. Řešení využití netradičních forem energie.

Pro odborné vedení provádění staveb technologického zařízení v souladu s § 2 odst. 4 SZ, ve znění pozdějších předpisů vyplývá, že stavba technologického zařízení může podle okolnosti představovat:

• celou stavbu, popř. její změnu;
• funkčně ucelenou část stavby, popř. její změnu;
• Pokud je technologické zařízení stavbou, její provádění jednoznačně podléhá režimu SZ, přičemž:
  • a) odborné vedení provádění stavby nebo její změny vykonává stavbyvedoucí, kterým může být jen autorizovaný inženýr anebo autorizovaný technik pro obor technologická zařízení staveb, popř. technika prostředí staveb podle AZ č. 360/1992 Sb.
  • b) práce na stavbě – vedení montážních prací, (montáž, opravy, zkoušky, revize), k jejichž provádění je předepsáno zvláštní oprávnění, mohou vykonávat jen osoby s takovým oprávněním, resp. jen fyzické osoby, které jsou odborně způsobilé a držiteli příslušného osvědčení.

Vstup do povolání (autorizace) a činnost stavbyvedoucích kontroluje ČKAIT podle AZ č. 360/1992 Sb. v rámci své kontrolní a disciplinární pravomoci.

2.2.1.6 Technika prostředí staveb

Rozsah specializace technická zařízení pro autorizované inženýry (IE01):

Činnosti a zařízení pro úpravu vnitřního a vnějšího prostředí staveb. Do oboru náleží zejména vzduchotechnika, chlazení, vytápění a zásobování teplem, rozvody topných a chladících médií, akustické prostředí uvnitř staveb, vliv okolí na stavby a vliv zařízení a vybavení staveb na vnější prostředí, vibrace, zdravotní technika a instalace, rozvody topných a technických plynů. Součástí jsou i zařízení a rozvody médií související s funkcí systémů pro úpravu vnitřního prostředí stavby, i když jsou situovány mimo stavební objekty. Řešení využití netradičních forem energie. Dále zařízení staveb zahrnující vyhrazená technická zařízení, vyhrazená požárně bezpečnostní zařízení apod.

V rámci specializace se také projektují čistírny odpadních vod instalované do kanalizačních systémů, technická zařízení na vnitřní kanalizaci podléhající zákonu č. 254/2001 Sb. (vodnímu zákonu), ve znění pozdějších předpisů. Jde o typové odlučovače tuků a ropných látek, jsou-li umístěny v objektu nebo jeho bezprostřední blízkosti a jsou součástí vnitřní nebo objektové kanalizace. Typová zařízení musí mít nezbytná osvědčení a dodavatelskou průvodní dokumentaci. Totéž platí pro malé čistírny odpadních vod pro rodinné domy. Dále požární vodovody neveřejné vnější, vnitřní, zavodněné, nezavodněné. Součástí specializace je technické a technologické vybavení pro domovní a neveřejné studny. Předmětem není vyhodnocení zdrojů vody, její kvalita, umístění studny a její stavební provedení (tj. již obor vodohospodářské stavby).

Rozsah specializace vytápění a vzduchotechnika pro autorizované techniky (TE01):

Činnosti a zařízení pro úpravu vnitřního a vnějšího prostředí staveb: zejména vzduchotechnika, chlazení, vytápění a zásobování teplem, rozvody topných a chladicích médií, akustické prostředí uvnitř staveb, vliv okolí na stavby a vliv zařízení a vybavení staveb na vnější prostředí, vibrace. Součástí jsou i zařízení a rozvody médií bezprostředně související s funkcí systémů pro úpravu vnitřního prostředí stavby, i když jsou situovány mimo stavební objekty. Řešení využití netradičních forem energie.

Dále zařízení staveb zahrnující vyhrazená technická zařízení a vyhrazená požárně bezpečnostní zařízení.

Rozsah specializace zdravotní technika pro autorizované techniky (TE02):

Činnosti a práce související se zásobováním staveb vodou, rozvody topných a technických plynů, likvidace odpadních vod (domovní čistírny odpadních vod, ze kterých nejsou vypouštěny odpadní vody do vod povrchových). Součástí jsou i zařízení a rozvody plynů a kapalin související s funkcí systémů a zařízení uvnitř stavby, i když jsou situovány mimo stavební objekt. Řešení využití netradičních forem energie.

V rámci specializace se také projektují čistírny odpadních vod instalované do kanalizačních systémů, technická zařízení na vnitřní kanalizaci podléhající vodnímu zákonu č. 254/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Jde o typové odlučovače tuků a ropných látek, jsou-li umístěny v objektu nebo jeho bezprostřední blízkosti a jsou součástí vnitřní nebo objektové kanalizace. Typová zařízení musí mít nezbytná osvědčení a dodavatelskou průvodní dokumentaci. Totéž platí pro malé čistírny odpadních vod pro rodinné domy. Dále požární vodovody neveřejné vnější, vnitřní, zavodněné, nezavodněné. Součástí specializace je technické a technologické vybavení pro domovní a neveřejné studny. Předmětem není vyhodnocení zdrojů vody, její kvalita, umístění studny a její stavební provedení (tj. již obor vodohospodářské stavby).

Rozsah specializace elektrotechnická zařízení pro autorizované inženýry a techniky (IE02, TE03):

Do oboru náleží zejména elektroinstalace, umělé i veřejné osvětlení, technologické napájecí systémy, rozvody vysokého napětí a nízkého napětí a trafostanice vn/nn v rámci areálu staveb, sloužící pro jejich napájení. Dále vedení a zařízení elektronických komunikací v rámci areálu staveb (vnitřní rozvody), vedení a zařízení pro šíření služeb elektronických komunikací v rámci stavby včetně přenosu dat, včetně systémů zabezpečovacích, požárních, informačních, měřících a regulačních. Součástí jsou i zařízení a elektro (napájecí) rozvody souvisící s funkcí systémů pro úpravu vnitřního prostředí stavby, i když jsou situovány mimo stavební objekt. Dále zařízení staveb zahrnující vyhrazená technická zařízení a vyhrazená požárně bezpečnostní zařízení. Řešení využití netradičních forem energie.

2.2.1.7 Statika a dynamika staveb

Rozsah oboru pro autorizované inženýry (IS00):

Navrhování a činnosti související s projektováním a prováděním nosných konstrukcí staveb. Součástí oboru jsou i rozhledny, stožáry a věže, komíny, nádrže, zásobníky a opěrné zdi.

2.2.1.8 Městské inženýrství

Rozsah oboru pro autorizované inženýry (II00):

Koncepce, koordinace a řešení technického vybavení území, zejména rozsáhlých bytových, průmyslových, obchodních, skladových a podobných ploch a území, dále terénní úpravy, hřiště, prostranství, místní komunikace a městský mobiliář, trubní vedení, kabelová a vrchní vedení; rovněž tak společné liniové trasy, kabelovody, kolektory atd.

2.2.1.9 Geotechnika

Rozsah oboru pro autorizované inženýry a techniky (IG00, TG00):

Zakládání staveb, podzemní stavby, zemní a horninové konstrukce ve složitých případech a stavby pro ukládání odpadů.

2.2.1.10 Požární bezpečnost staveb

Rozsah oboru pro autorizované inženýry a techniky (IH00, TH00):

Zpracování požárně bezpečnostního zajištění staveb z hlediska možnosti vzniku a rozšíření požáru.

2.2.1.11 Stavby pro plnění funkce lesa

Rozsah oboru pro autorizované inženýry (IL00):

Stavby lesních cest, stavby hrazení bystřin a strží, stavby odvodnění lesní půdy a malé vodní nádrže v lesích (vyhláška č. 239/2017 Sb. o technických požadavcích pro stavby pro plnění funkce lesa).

2.2.1.12 Zkoušení a diagnostika staveb

Rozsah specializace pro autorizované inženýry (IZ00):

Specializace zahrnuje zkoušení a diagnostiku hmot a výrobků pro výstavbu, dílů a konstrukcí staveb pozemních, inženýrských, dopravních a vodohospodářských. Účelem je stanovení mechanické odolnosti, životnosti a trvanlivosti výrobků a díla jako celku a průkazu jeho jakosti.

Poznámka:
Nejedná se o autorizaci podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky.

2.2.1.13 Energetické auditorství

Rozsah specializace pro autorizované inženýry (IA00):

Podmínkou získání této autorizace je autorizace v oboru pozemní stavby, nebo technologická zařízení staveb, nebo technika prostředí staveb.

Autorizovaná osoba ve specializaci energetické auditorství v projektové dokumentaci zpracovávané v souladu s vyhláškou č. 62/2013 Sb., kterou se novelizuje vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb ověřuje splnění požadavků na energetickou náročnost budov podle zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů.

Při zpracování dokumentace se postupuje v souladu s vyhláškou č. 78/2013 Sb., o energetické náročnosti budov, ve znění vyhlášky č. 230/2015 Sb. a vyhláškou č. 480/2012 Sb. o energetickém auditu a energetickém posudku, ve znění vyhlášky č. 309/2016 Sb.

Průkaz energetické náročnosti budov podle § 7a zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií a energetický posudek, ve znění vyhlášky č. 480/2012 Sb., o energetickém auditu a energetickém posudku, může vypracovat pouze energetický specialista jmenovaný podle § 10 zákona č. 406/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR podle prováděcího předpisu a zapsaný do seznamu energetických specialistů vedeného Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR.

2.2.2 Požadavky na vzdělání

Vzděláním se pro autorizaci autorizovaný inženýr rozumí vysokoškolské vzdělání (§ 44 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů) získané studiem ve studijním oboru v oblasti uvedené v § 5 odst. 3 AZ, nebo v příbuzném studijním oboru v bakalářském studijním programu se standardní dobou studia nejméně čtyři roky, nebo v magisterském studijním programu.

Vzděláním se pro autorizaci autorizovaný technik (stavitel) rozumí vysokoškolské vzdělání (§ 44 zákona č. 111/1998 Sb.) získané studiem ve studijním oboru v oblasti uvedené v § 5 odst. 3 zákona č. 360/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů nebo příbuzném studijním oboru, v bakalářském studijním programu, nebo v magisterském studijním programu, anebo střední či vyšší odborné vzdělání obdobného studijního směru.

Za ukončené studium s magisterským studijním programem se považuje úspěšné složení státní závěrečné zkoušky, včetně obhajoby diplomové práce. Bakalářský studijní program je ukončen státní závěrečnou zkouškou, jejíž obvyklou součástí je zpravidla obhajoba bakalářské práce. Úspěšné ukončení středoškolského vzdělání se prokazuje maturitním vysvědčením podle § 72 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Původní inženýrské studium odpovídá současnému studiu magisterskému.

Jiné školy nebo jiné studijní obory mohou být uznány výjimkou Autorizační rady ČKAIT na základě předložených studijních plánů. Podmínkou udělené výjimky může být povinnost složení rozdílové zkoušky před vlastní autorizační zkouškou. Cílem rozdílové zkoušky je prověření odborných znalostí u uchazečů o autorizaci, kteří v oboru nedosáhli požadované vzdělání a podle současných právních předpisů se přesto mohou o autorizaci ucházet.

Výuka na některých technických vysokých a středních odborných školách je zaměřena na vzdělání okrajově zaměřené k oblasti převládající výuky (např. strojně technické, průmyslové školy s okrajovou výukou projektování a provádění staveb). Zákon v takových případech umožňuje uchazeči, aby potřebné znalosti k zamýšlené autorizaci prokázal zkouškou, ve které se podle § 8 odst. 7 písm. a) autorizačního zákona ověřují odborné znalosti, pokud nejsou v plném rozsahu součástí uchazečova odborného vzdělání. Zkouška je označována jako „rozdílová zkouška“. K žádosti o výjimku ze vzdělání slouží krycí list absolvované praxe. Ke stažení jsou i tematické okruhy a otázky pro obory autorizace k rozdílové zkoušce.

2.2.3 Požadavky na praxi

Délka odborné praxe je stanovena autorizačním zákonem. Pro autorizaci autorizovaný inženýr činí nejméně 3 roky, je-li uchazeč absolventem magisterského studijního programu, nebo nejméně 5 let, je-li uchazeč absolventem čtyřletého bakalářského studijního programu nebo jiného příbuzného vzdělání. Pro autorizaci autorizovaný technik a autorizovaný stavitel činí nejméně 3 roky, má-li uchazeč požadované vysokoškolské vzdělání magisterského nebo bakalářského studijního programu, a nejméně 5 roků, má-li uchazeč požadované středoškolské vzdělání. Požadavky na praxi jsou upraveny Závazným pokynem Autorizační rady ČKAIT č. 1/2010 k prokazování odborné praxe ze dne 10.2.2010 a Stanoviskem Autorizační rady ČKAIT č.1/2011 k problematice odborné praxe vykonávané během studia ze dne 8.6.2011

Požadavky na praxi jsou upraveny

• Závazným pokynem Autorizační rady ČKAIT č. 1/2010 k prokazování odborné praxe ze dne 10. 2. 2010.

Uchazeč o získání autorizace musí podle AZ prokázat, že získal požadované odborné vzdělání a vykonal odbornou praxi v předepsané délce podle § 7 odst. 1 písm. f) AZ. V těchto případech je délka praxe stanovena § 8 odst. 6 písm. b) a c) AZ.

Od těchto zákonem stanovených požadavků na délku odborné praxe je třeba odlišit případy, kdy lze ve výjimečných případech, podložených zejména úspěšnou odbornou činností uchazeče, povolit výjimku z předepsaného vzdělání.

1. V prvním případě jde o prokazování odborné praxe uchazeče, který získal požadované vzdělání nebo vzdělání v příbuzném oboru nebo směru (§ 8 odst. 3 AZ).

Podle § 4 Autorizačního řádu ČKAIT (dále AŘ) se k žádosti o udělení autorizace přikládá mimo jiné doklad o vykonané odborné praxi v oboru požadované autorizace.

Aby mohla být získaná praxe považována za odbornou praxi ve smyslu § 7 odst. 1 písm. f) zákona č. 360/1992 Sb. musí prováděná praxe přímo souviset s vybranými a odbornými činnostmi ve výstavbě v oboru nebo specializaci požadované autorizace. Praxe přitom musí být vykonána v zákonem předepsané délce, a to v letech po sobě jdoucích. Další požadavek AŘ ČKAIT je, že mezi vykonanou praxí a žádostí o autorizaci neuplynula doba delší než 5 let (§ 5 odst. 1 AŘ).

Z ustanovení § 4 odst. 1 písm. d) AŘ vyplývá, že za uznanou odbornou praxi se považuje výkon činností při realizaci stavby, spoluúčast na projektová činnosti, vydané odborné posudky, statě a publikace, patenty. Musí vždy být vyjádřen vlastní autorský podíl. Proto AŘ ČKAIT vyžaduje soupis těchto činností, popřípadě popis dosavadní odborné činnosti; soupis musí být potvrzen osobou, pod jejímž odborným vedením byla praxe vykonávána.

Z předloženého dokumentu o absolvování odborné praxe musí být proto zřejmé, kdy byla odborná praxe vykonávána a co bylo jejím obsahem. V zájmu jistoty je vyžadováno, aby doklad o odborné praxi potvrdila osoba, pod jejímž odborným vedením byla praxe vykonávána. Takovou osobou se podle AŘ rozumí AO zaměstnavatel, společník firmy. Autorizační řád nekonkretizuje, kdo za zaměstnavatele potvrzuje doklad o praxi. To je věcí vnitřních předpisů zaměstnavatele.

Vždy však v dokladu musí být uvedeno, v jakém období byla praxe vykonávána a v čem odborná praxe spočívala.

Pokud osoba ucházející se o autorizaci svoji praxi vykonávala na různých místech, musí být vždy uvedeno, v čem praxe spočívala a v jakém období byla vykonávána.

Jedině tak lze prokázat, že praxe přímo souvisela s vybranými a odbornými činnostmi ve výstavbě v oboru nebo specializaci požadované autorizace, že byla vykonána v zákonem předepsané délce v letech po sobě jdoucích a že od výkonu praxe k žádosti o autorizaci neuplynula doba delší než 5 let. I na výkon projektové činnosti (spoluúčasti na ní), odborné posudky, statě a publikace, kterými se prokazuje odborná praxe, se vztahuje požadavek § 5 odst. 4 AŘ, podle kterého se musí jednat o práce vykonávané v požadované lhůtě, v letech po sobě jdoucích a mezi praxí a žádostí o autorizaci nesmí uplynout doba delší než 5 let. Tento závěr je v souladu s § 5 odst. 4 AŘ, podle kterého se délka odborné praxe prokazuje na základě listinných dokladů (potvrzení, osvědčení apod.), ve kterých musí být vždy specifikovaná odborná činnost ve výstavbě a určena osoba, po níž žadatel tuto činnost vykonával.

Jedinou výjimku z požadavku kontinuálnosti praxe obsahuje § 5 odst. 2 AŘ, podle kterého lze uznat i praxi vykonávanou po dokončení bakalářského studia, jestliže chybějící roky praxe byly žadatelem absolvovány v bezprostřední návaznosti na ukončení magisterského studia.

Z tohoto ustanovení lze dovodit, že:

• nelze uznat praxi vykonávanou před dokončením studia s výjimkou případu uvedeného v § 5 odst. 2;
• Autorizační řád ČKAIT nepředpokládal uznání praxe vykonávané při studiu, a to ani v případě možnosti započtení praxe po dokončení bakalářského studia (viz požadavek, že „zbývající praxe bude vykonávána v bezprostřední návaznosti na ukončení magisterského studia“);
• text výše zmíněného ustanovení § 5 odst. 2 AŘ lze vztahovat pouze na případy, kdy bakalář vstoupí do praxe a po určité době se rozhodne pro magisterské studium.

2. Uchazeč, který nezískal předepsané vzdělání ani vzdělání v příbuzném oboru, a přesto se uchází u udělení autorizace v určitém oboru, musí předložit doklady, z kterých je zřejmé, že lze povolit výjimku ze vzdělání. Zákon výslovně pamatuje na ty případy, kdy důvody udělení výjimky jsou podpořeny úspěšnou odbornou činností.

Z povahy věci vyplývá, že zmiňovaná odborná činnost musí přímo souviset s vybranými a odbornými činnostmi ve výstavbě v oboru nebo specializaci požadované autorizace. I v těchto případech musí být požadováno, aby se jednalo o výkon činností při realizaci stavby, spoluúčast na projektové činnosti, vydané odborné posudky, statě a publikace, patenty. Musí vždy být vyjádřen vlastní autorský podíl.

Nelze uplatňovat požadavek minimální délky praxe podle § 8 odst. 6 písm. b) a c) zákona. Zákonem stanovená minimální délka praxe vychází z toho, že uchazeč odbornou praxí získal v potřebné míře praktické zkušenosti, kterými doplnil své teoretické znalosti.

O takový případ se nejedná, jestliže uchazeči potřebné vzdělání chybí. Tříletá nebo i pětiletá praxe nemůže sama o sobě nahradit nedostatečnost vzdělání. Z dokladů musí být zřejmé, že odbornou praxí získané zkušenosti a znalosti jsou schopny nahradit chybějící vzdělání. Je na uchazeči, aby sám doložil, v čem spočívala výjimečnost jeho činnosti – viz  Stanovisko Autorizační rady ČKAIT č. 1/2011 k problematice odborné praxe vykonávané během studia ze dne 8. 6. 2011.

Podle § 7 odst. 1 písm. e) a f) zákona č. 360/1992 Sb. se udělí autorizace tomu, kdo získal požadované vzdělání a vykonal odbornou praxi v předepsané délce.

Vzhledem k případům z praxe je nutno se zabývat otázkou, zda potřebnou praxi lze zcela nebo zčásti získat v průběhu studia.

Zákon vyžaduje, aby teoretické znalosti, jejichž součástí může být se vzděláváním související studijní praxe, byly doplněny odbornou praxí. Vyplývá to z ustanovení § 8 odst. 6 písm. a) až c) AZ. Délka praxe je stanovena podle uchazečova dosaženého vzdělání – magisterského či bakalářského studijního programu nebo středoškolského vzdělání. Z čehož plyne, že započitatelná praxe musí být prováděna po ukončení studia a nelze do délky požadované praxe započítávat např. prázdninové praxe na stavbě či v projektové kanceláři.

V tomto ohledu nevznikly při interpretaci zákona pochybnosti.

Otázky vyvstávají tehdy, když po ukončení magisterského vzdělání absolvent pokračuje ve svém vzdělání doktorandským studiem. V průběhu tohoto studia vykonává odbornou praxi.

Zákon vyžaduje prokázání praxe v potřebné délce pěti či tří let v závislosti na dosaženém vzdělání.

Nelze uznat praxi, která byla sice vykonána v předepsané délce (období 3 či 5 let), ale nejednalo se o činnost soustavnou. Uchazeč musí doložit soustavnost výkonu své praxe (např. zaměstnanec v pracovním poměru, OSVČ) a její odbornost ve vztahu k požadované autorizaci.

Stejnou problematikou se zabývala Česká komora architektů, která přijala závěr, že doktorandské studium je pro výkon praxe nepodstatné, že rozhodující je okamžik ukončení magisterského studia. S tímto závěrem se lze ztotožnit. Žadatelovu praxi nelze odmítnout pouze s poukazem na to, že ji vykonával v průběhu doktorandského studia. Lze však uchazečovu žádost odmítnout, jestliže neprokázal, že v průběhu doktorandského studia vykonával praxi v potřebné délce plných tří let. K průkazu praxe a její odbornosti viz výše. Z povahy věci vyplývá i to, že nelze započítávat praxi vykonávanou v různých na sebe nenavazujících časových úsecích. Cílem zákona je, aby uchazeč své teoretické vzdělání prohloubil systematickou odbornou praxí. Z tohoto závěru lze vycházet i v otázce, zda lze uchazeči se středoškolským vzděláním přiznat jako odbornou praxi tu, kterou vykonával po ukončení středoškolského studia, ale v průběhu navazujícího vysokoškolského studia. Je nutno analogicky postupovat podle § 5 AŘ. Ten v odst. 2 nepřipouští, aby absolventu byla přiznávána jiná praxe než ta, která byla vykonávaná mezi řádně ukončeným bakalářským studiem a zahájením magisterského studia. Pokud žadatel v tomto období nedosáhl potřebné roky praxe, pak mu mohou být chybějící roky praxe přiznány, jestliže byly žadatelem absolvovány v bezprostřední návaznosti na ukončení magisterského studia.

Pokud by byl přijat závěr, že lze započítávat praxi vykonávanou po ukončení středoškolského studia v průběhu vysokoškolského studia, pak bychom dospěli k absurdnímu závěru: uchazeč by předepsanou tříletou praxi pro autorizaci inženýr získal ještě před ukončením studia. Zákon nerozlišuje mezi obsahem odborné praxe pro autorizovaného technika a pro autorizovaného inženýra.

2.3 PŮSOBNOST AUTORIZOVANÉ OSOBY PODLE AUTORIZAČNÍHO ZÁKONA

Stavební zákon považuje za vybrané činnosti ve výstavbě pouze projektovou činnost ve výstavbě a odborné vedení provádění stavby nebo její změny. Pro výkon ostatních odborných činností uvedených v AZ (§ 18, § 19) pak platí, že AO má prokázanou odbornou způsobilost. Dokumenty z těchto činností, pokud mají charakter veřejných listin, mohou AO opatřit autorizačním razítkem a vlastnoručním podpisem.

Autorizační zákon v § 12 odst. 1 uvádí:

Autorizovaná osoba odpovídá za odbornou úroveň výkonu vybraných činností a dalších odborných činností, pro které jí byla udělena autorizace. Odpovědnost podle obecných předpisů tím není dotčena.

Působnost AO podle § 158 odst. 1 a 2 SZ v rozsahu oboru autorizace, případně specializace, je uvedena v následující tabulce:

a dále další odborné činnosti podle § 18 a § 19 AZ.

2.3.1 Působnost autorizovaného inženýra

Působnost autorizovaného inženýra vymezuje § 18 AZ takto:

• Autorizovaný inženýr je v rozsahu oboru (§ 5), popř. specializace, pro kterou mu byla udělena autorizace, oprávněn vykonávat tyto vybrané a další odborné činnosti:
  • a) vypracovávat dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí a projektovou dokumentaci staveb (včetně příslušných územně plánovacích podkladů) s výjimkou těch pozemních staveb, které jsou zvláštním předpisem, územním plánem nebo rozhodnutím orgánu územního plánování označeny za architektonicky nebo urbanisticky významné; tato výjimka se nedotýká uzavírání závazkových vztahů podle obecných právních předpisů
  • b) podílet se na vypracování projektové dokumentace pozemních staveb, které jsou zvláštním předpisem, územním plánem nebo rozhodnutím orgánu územního plánování označeny za architektonicky nebo urbanisticky významné a které jsou vypracovávané autorizovaným architektem,
  • c) vypracovávat územně plánovací podklady a příslušné části územně plánovací dokumentace,
  • d) provádět statické a dynamické výpočty staveb,
  • e) provádět stavebně technické nebo inženýrské průzkumy,
  • f) provádět zkoušení a diagnostiku staveb, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak,
  • g) vydávat stanoviska a zpracovávat dokumenty a posudky pro dílčí hodnocení vlivu staveb na životní prostředí ⁸⁾, a to i pro účely řízení před státními orgány,
  • h) vést realizaci stavby,
  • i) provádět geodetická měření pro projektovou činnost a vytyčovací práce, pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak,
  • j) provádět autorský nebo technický dozor nad realizací stavby,
  • k) zastupovat stavebníka, resp. navrhovatele na podkladě zmocnění při územním a stavebním nebo kolaudačním řízení,
  • l) vykonávat v orgánech státní správy odborné funkce na úseku stavebního řádu nebo územního plánování, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak.

⁸⁾ Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí.
Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.
⁹⁾ Zákon č. 513/1991 Sb.

Rozsah působnosti autorizovaného inženýra

Inženýr autorizovaný v oboru pozemní stavby nebo dopravní stavby, nebo stavby vodního hospodářství a krajinného inženýrství, nebo mosty a inženýrské konstrukce, nebo městské inženýrství, nebo technologická zařízení staveb, je v celém rozsahu stavby, příslušející oboru jeho autorizace, oprávněn vypracovávat všechny oborově vydělené části této dokumentace/projektové dokumentace, tzn. části příslušející oborům technika prostředí staveb, statika a dynamika staveb, geotechnika a požární bezpečnost staveb.

Při tom je vždy povinen splnit příslušná ustanovení SZ a AZ, zejména § 12 odst. 6 AZ:

K zajištění řádného výkonu vybraných činností ve výstavbě, přesahující rozsah oboru, popřípadě specializace, k jejímuž výkonu byla autorizované osobě autorizace udělena, je autorizovaná osoba povinna zajistit spolupráci osoby s autorizací v příslušném oboru, popřípadě specializaci.

2.3.1.1 Působnost a odpovědnost autorizovaného inženýra – projektanta

Projektant je osoba vykonávající vybranou činnost ve výstavbě uvedenou v § 158 odst. 1 až 2 SZ, kterou vykonává svým jménem a na svoji odpovědnost. Tato osoba musí být autorizovaná v oboru, do kterého projektovaná stavba náleží.

Všechny dílčí části projektové dokumentace stavby mohou být zpracovány buď samotným projektantem, nebo projektantem – AO, kterou si projektant přizve. Oprávněná osoba – projektant – opatří svým autorizačním razítkem a vlastnoručním podpisem podle „Pravidel pro používání autorizačního razítka“ (příloha 6.1) všechny dílčí části projektové dokumentace, které zpracoval on sám. Části, které zpracovaly jiné AO, musí být opatřeny jejich autorizačními razítky a vlastnoručními podpisy. Pokud zpracovává dílčí část projektové dokumentace osoba neautorizovaná pod odborným vedením osoby autorizované, je AO povinna opatřit i tuto část projektové dokumentace svým autorizačním razítkem a vlastnoručním podpisem.

Za výběr spolupracujícího projektanta je odpovědná oprávněná osoba – projektant (§ 159 odst. 3 SZ):

Není-li projektant způsobilý některou část projektové dokumentace zpracovat sám, je povinen k jejímu zpracování přizvat osobu s oprávněním pro příslušný obor nebo specializaci, která odpovídá za jí zpracovaný návrh. Odpovědnost projektanta za projektovou dokumentaci stavby jako celku tím není dotčena.

2.3.1.2 Působnost autorizovaného inženýra v oblasti vedení provádění staveb

Autorizovaný inženýr je oprávněn vést realizaci stavby, která spadá do oboru, pro který mu byla udělena autorizace.

Nemá-li osoba, která vede provádění stavby, pro jednotlivé druhy prací odbornou způsobilost v příslušném oboru, je povinna přizvat jinou odborně způsobilou AO.

2.3.2 Působnost autorizovaného technika/stavitele podle AZ

Působnost autorizovaného technika a autorizovaného stavitele vymezuje § 19 AZ takto:

• Autorizovaný technik je v rozsahu oboru (§ 5), popř. specializace, pro který mu byla udělena autorizace, oprávněn vykonávat tyto vybrané a další odborné činnosti:
  • a) vypracovávat dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí nebo projektovou dokumentaci, jestliže celá přísluší jeho oboru, v ostatních případech vypracovávat příslušné části dokumentace pro vydání územního rozhodnutí a projektové dokumentace; v případě oboru pozemní stavby též vypracovávat dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí pro stavby nevyžadující stavební povolení ani ohlášení, dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí nebo projektovou dokumentaci pro stavby vyžadující ohlášení s výjimkou rodinných domů a staveb pro rodinnou rekreaci a dále dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí nebo projektovou dokumentaci pro garáže a ostatní pozemní stavby bezprostředně související a podmiňující bydlení³⁰⁾ na pozemku stavby pro bydlení,
  • b) podílet se na vypracování projektové dokumentace zpracovávané autorizovaným architektem nebo autorizovaným inženýrem,
  • c) provádět stavebně technické průzkumy,
  • d) vést realizaci stavby,
  • e) provádět autorský nebo technický dozor nad realizací stavby,
  • f) řídit příslušné odborné a montážní práce,
  • g) zastupovat stavebníka na podkladě zmocnění při stavebním nebo kolaudačním řízení,
  • h) vykonávat odborné funkce v orgánech státní správy na úseku stavebního řádu.

³⁰⁾ § 21 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území.

V souladu se zněním Společného stanoviska Ministerstva pro místní rozvoj ČR a České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě k rozsahu oprávnění autorizovaného technika pro výkon vybraných činností ve výstavbě (příloha 6.2) v případě dokumentace pro vydání územního rozhodnutí a projektové dokumentace u staveb rodinných domů a staveb pro rodinnou rekreaci (§ 104 odst. 1 písm. a) SZ) tak může autorizovaný technik v oboru pozemní stavby i nadále vypracovávat pouze příslušné části.

Označení „autorizovaný stavitel“ je ve smyslu AZ pouze variantní označení, které si uchazeč o autorizaci, působící v oblasti realizace staveb, sám zvolil. Autorizovaný stavitel má ze zákona stejnou působnost a stejná práva a povinnosti jako autorizovaný technik.

2.3.2.1 Působnost a odpovědnost autorizovaného technika/stavitele – projektanta

Pro sjednocení aplikace ustanovení o rozsahu oprávnění autorizovaného technika/stavitele pro výkon vybraných činností ve výstavbě podle AZ v kontextu s příslušnými ustanoveními SZ vydalo dne 9. 7. 2013 Ministerstvo pro místní rozvoj ČR a Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě společné stanovisko (viz příloha 6.2).

Funkce a oprávnění autorizovaného technika/stavitele – projektanta stanoví stavební a autorizační zákon.

Autorizovaný technik/stavitel je fyzickou osobou oprávněnou podle AZ. Vykonává-li projektovou činnost ve výstavbě, vztahuje se na něho označení „projektant“ (§ 22 odst. 4 SZ), popř. „hlavní projektant“ (§ 113 odst. 2 SZ).

Z ustanovení § 113, § 158 a § 159 SZ vyplývá, že autorizovaný technik/stavitel může vykonávat vybranou činnost ve výstavbě – projektovou činnost, resp. zastávat funkci projektanta, popř. hlavního projektanta – pouze na základě a v rozsahu uděleného oprávnění (autorizace). Primárně je rozsah oprávnění autorizovaného technika/stavitele – projektanta vymezen ustanovením § 19 písm. a) a b) AZ.

Oprávnění autorizovaného technika/stavitele vypracovávat příslušné části projektové dokumentace

Příslušná část projektové dokumentace je zásadně vymezena pouze daným odborným obsahem řešené problematiky, který odpovídá oboru, popř. specializaci autorizace udělené autorizovanému technikovi. Takové vymezení tedy nebere zřetel na formu dokumentování (grafická či textová) nebo na to, v jaké povinné části projektové dokumentace je položka s daným odborným obsahem obsažena.

Z ustanovení § 19 AZ je zřejmé, že i v případě, že by autorizovanému technikovi (staviteli) byla udělena autorizace pro všechny obory autorizace a specializace, nebyl by takový projektant oprávněn v projektové dokumentaci pro povolování staveb staticky posuzovat stavebně konstrukční části stavby a v projektové dokumentaci pro provádění stavby zpracovávat podrobný statický výpočet.

Z § 159 odst. 3 SZ vyplývá, že není-li autorizovaný technik/stavitel oprávněn (způsobilý) některé části projektové dokumentace zpracovat sám, je povinen k jejich zpracování přizvat další projektanty s oprávněním pro příslušný obor nebo specializaci, přičemž každý z nich odpovídá za jím zpracované řešení. V takovém případě autorizovaný technik/stavitel odpovídá za projektovou dokumentaci stavby jako celek, zejména za koordinaci a kompletaci jednotlivých částí dokumentace, a to i tehdy, nebyl-li stavebníkem pověřen funkcí hlavního projektanta podle § 113 odst. 2 SZ.

Za projektanta přizvaného v uvedeném smyslu však nelze považovat osobu, která ke zpracování projektové dokumentace přispěla jen poskytnutím administrativní či technické pomoci nebo odborné konzultace ke speciální dílčí otázce (např. při navrhování neobvyklého konstrukčního řešení), protože takovou asistencí nemůže být dotčena uvedená odpovědnost projektanta.

Projektová dokumentace musí být uspořádána, upravena a opatřena tak, aby bylo možné jednoznačně identifikovat projektanta (autora) každé z jejích příslušných částí (§ 13 odst. 3 AZ) a určit tak podíl jeho právní odpovědnosti za odbornou úroveň navrhovaného řešení (§ 159 odst. 2 SZ a § 12 odst. 1 AZ).

2.3.2.2 Působnost autorizovaného technika/stavitele v oblasti vedení provádění staveb

Na autorizovaného technika/stavitele, který vykonává vybranou činnost ve výstavbě (odborné vedení provádění stavby) se vztahuje označení „stavbyvedoucí“ (§ 134 odst. 2 SZ).

Z ustanovení § 153, § 158 a § 160 SZ vyplývá, že autorizovaný technik/stavitel může vykonávat vybranou činnost ve výstavbě – odborné vedení provádění stavby, resp. zastávat funkci stavbyvedoucího pouze na základě a v rozsahu uděleného oprávnění (autorizace). Nemá-li osoba, která vede provádění stavby, pro jednotlivé druhy prací odbornou způsobilost v příslušném oboru, je povinna přizvat jinou odborně způsobilou AO.

3 VÝKON ČINNOSTI AUTORIZOVANÉ OSOBY

Výkon činnosti AO je upraven ustanoveními § 14, § 15, § 15a, § 15b, § 15c zákona č. 360/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Podle § 14 odst. 1 autorizované osoby vykonávají činnosti, pro které jim byla udělena autorizace, jako

• a) svobodní architekti nebo svobodní inženýři vykonávající činnost podle tohoto zákona,
• b) osoby vykonávající činnost podle živnostenského zákona,
• c) zaměstnanci v pracovním poměru, služebním, členském nebo jiném obdobném poměru,
• d) společníci veřejné obchodní společnosti zřízené za účelem výkonu povolání.
• e) společníci společnosti s ručením omezeným zřízené za účelem výkonu povolání.

Podle § 14 odst. 2 autorizovaná osoba oznámí Komoře bez zbytečného prodlení způsob výkonu činnosti podle odstavce 1, jakož i změny tohoto způsobu.

Oznámení změny výkonu činnosti se provede buď písemně, nebo emailem u příslušné oblastní kanceláři. Tuto informaci Komora uveřejní ve veřejně přístupném seznamu autorizovaných osob.

3.1 SVOBODNÉ POVOLÁNÍ

3.1.1 Individuální výkon svobodného povolání

Činnost autorizovaných architektů a autorizovaných inženýrů činných ve výstavbě, kteří vykonávají svoji činnost jako svobodní architekti a svobodní inženýři, není živností podle § 3 odst. 2 písm. i) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů.

Svobodný architekt nebo svobodný inženýr

• vykonává projektovou činnost a poskytuje související odborné služby nezávisle, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a za odměnu;
• může současně vykonávat pouze činnost pedagogickou, přednáškovou nebo publikační, nesmí však vykonávat činnosti nebo zaměstnání, při nichž by ohrozil nezávislost svého postavení;
• je oprávněn zaměstnávat další osoby.

Místem podnikání svobodného architekta nebo svobodného inženýra je místo podnikání zapsané v seznamu vedeném Komorou (§ 15 odst. 1 a 2 AZ).

V rámci svobodného povolání může autorizovaný inženýr vykonávat v rozsahu oboru, popřípadě specializace, pro kterou mu byla udělena autorizace, projektovou činnost a s ní související odborné služby uvedené v § 18 AZ s výjimkou činnosti uvedené pod písm. h) – vedení realizace stavby, resp. odborné vedení provádění stavby nebo její změny (§ 158 odst. 1 SZ).

Vedle povinnosti oznámit Komoře způsob výkonu činnosti a místo podnikání je možno upozornit na povinnost požádat před zahájením činnosti Český statistický úřad o přidělení identifikačního čísla používaného v obchodním styku; k žádosti je nutno doložit kopii osvědčení o autorizaci. Po přidělení identifikačního čísla je nutno přihlásit se na příslušném finančním úřadě, aby mohly být splněny daňové povinnosti vyplývající z příslušných právních předpisů. Dále je pak nutno přihlásit se jako OSVČ na příslušné správě sociálního zabezpečení a u příslušné zdravotní pojišťovny.

Nejpozději při započetí výkonu své činnosti je AO povinna uzavřít pojištění z odpovědnosti za škody způsobené výkonem této činnosti; to neplatí, vykonává-li AO tuto činnost v pracovním, služebním, členském nebo jiném obdobném poměru. Pojištění musí trvat po celou dobu výkonu této činnosti. Doklad o uzavření pojištění je AO povinna předložit objednavateli a na vyžádání též příslušnému orgánu Komory.

3.1.2 Kolektivní forma výkonu svobodného povolání

Autorizační zákon umožňuje kolektivní výkon svobodného povolání AO formou společnosti (§ 15a).

Společnost

Vykonávají-li svobodní architekti nebo svobodní inženýři povolání společně, upraví si vzájemné vztahy písemnou smlouvou. Společníky mohou být výlučně svobodní architekti nebo svobodní inženýři. Společnost musí mít společné sídlo.

Vznik společnosti, práva a povinnosti společníků navzájem, správu společnosti, práva a povinnosti společníků k třetím osobám, zánik členství, zánik společnosti upravují ustanovení § 2716 až § 2746 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

Zaváže-li se smlouvou několik osob sdružit jako společníci za společným účelem činnosti nebo věci, vzniká společnost. Bylo-li ujednáno sdružení majetku, vyžaduje se k platnosti smlouvy soupis vkladů společníků jimi podepsaný. Má se za to, že sdruženo bylo jen to, co uvádí soupis.

Vloží-li společník do společnosti veškeré své jmění, má se za to, že se jedná o jmění přítomné k účinnosti smlouvy. Peněžní prostředky a zuživatelné věci, jakož i věci určené podle druhu vložené do společnosti, se stávají spoluvlastnictvím společníků, kteří vklady přispěli; jiné věci se stávají jejich spoluvlastnictvím jen tehdy, byly-li oceněny penězi. Spoluvlastnické podíly společníků se určí poměrem hodnot majetku, který každý společník do společnosti vložil. K jinému předmětu vkladu nabývají společníci právo bezplatného požívání. Společník, který se zavázal přispět společnému účelu jen činností, má právo na podíl na zisku a právo užívat věci vložené do společnosti, nemá však právo tyto věci požívat, ani se nestává spoluvlastníkem podle § 2719 odst. 1. O vzájemných právech a povinnostech společníků platí obdobně ustanovení o spoluvlastnictví. Kdo se zavázal přispět společnosti jen činností, není povinen k jinému příspěvku. Kdo se zavázal přispět jen majetkem, není povinen přičinit se o dosažení společného účelu jiným způsobem. Ujedná-li se jen, co má být do společnosti celkem vloženo, přispěje každý ze společníků rovným dílem. O dosažení společného účelu se všichni společníci přičiňují zpravidla stejnou měrou. Zařídil-li společník společnou záležitost v dobré víře, má právo na náhradu jako příkazník.

Společník vykonává činnost pro společnost osobně a není oprávněn členství ve společnosti zřídit jiné osobě, ani jí své členství postoupit. Společník nesmí bez souhlasu ostatních společníků činit na vlastní nebo cizí účet nic, co má vzhledem ke společnému účelu konkurenční povahu. Stane-li se tak, mohou se ostatní společníci domáhat, aby se tento společník takového jednání zdržel. Neurčí-li smlouva poměr, jakým se společníci podílejí na majetku nabytém za trvání společnosti, na zisku a na ztrátě společnosti, jsou jejich podíly stejné. Určí-li smlouva poměr, jakým se společník podílí buď jen na majetku, anebo jen na zisku nebo na ztrátě, platí stejný poměr i pro ostatní případy. Rozhodnutí o záležitostech společnosti se přijímají většinou hlasů; každý společník má jeden hlas. Ujednání nebo rozhodnutí společníků bránící některému společníkovi účastnit se rozhodování nemá právní účinky. Rozhodnutí, jímž se mění společenská smlouva, musí být přijato jednomyslně.

3.2 ŽIVNOSTENSKÉ PODNIKÁNÍ

Živnostenské podnikání je upraveno zákonem č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon, nebo ŽZ), ve znění pozdějších předpisů. Na základě zmocnění v ŽZ bylo vydáno nařízení, které stanoví obsahovou náplň jednotlivých živností a oborů činností živnosti volné (nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, ve znění pozdějších předpisů).

3.2.1 Základní pojmy z oblasti živnostenského podnikání

Živností se rozumí soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených ŽZ.

Živnosti jsou rozděleny na ohlašovací (při splnění stanovených podmínek smějí být provozovány na základě ohlášení) a koncesované (smějí být provozovány na základě koncese).

• Živnosti ohlašovací jsou:
  • živnosti řemeslné – je-li podmínkou provozování živnosti odborná způsobilost uvedená v § 21 a § 22 živnostenského zákona;
  • živnosti vázané – je-li podmínkou provozování živnosti odborná způsobilost uvedená v příloze č. 2 k živnostenskému zákonu;
  • živnost volná – odborná způsobilost není stanovena jako podmínka provozování živnosti; živnost volná a obory činností, které náleží do živnosti volné, jsou uvedeny v příloze č. 4 k živnostenskému zákonu.

Živnosti koncesované jsou živnosti uvedené v příloze č. 3 k živnostenskému zákonu; odborná způsobilost je stanovena přílohou č. 3 k ŽZ, nebo je upravena zvláštními právními předpisy uvedenými v této příloze.

Všeobecné podmínky provozování živnosti – plná svéprávnost, kterou lze nahradit přivolením soudu k souhlasu zákonného zástupce nezletilého k samostatnému provozování podnikatelské činnosti, a bezúhonnost.

Zvláštní podmínky provozování živnosti – odborná nebo jiná způsobilost, pokud je ŽZ nebo zvláštní předpisy vyžadují.

Živnostenské oprávnění – oprávnění provozovat živnost.

Průkaz živnostenského oprávnění – výpis ze živnostenského rejstříku

Rozsah živnostenského oprávnění – posuzuje se podle předmětu podnikání uvedeného ve výpisu; živnostenské oprávnění k výkonu živnosti volné opravňuje k výkonu činností uvedených v příloze č. 4 k ŽZ; to neplatí pro obory činností živnosti volné podle přílohy č. 6 k ŽZ, které lze vykonávat pouze, pokud byly ohlášeny; je-li provozování živnosti podle příloh č. 2 a 3 vázáno na doklad vydaný zvláštním orgánem podle zvláštního právního předpisu, je rozsah živnostenského oprávnění vymezen uvedeným dokladem; v pochybnostech o rozsahu oprávnění rozhodne na žádost podnikatele živnostenský úřad.

Odpovědný zástupce – fyzická osoba ustanovená podnikatelem, jejímž prostřednictvím může podnikatel provozovat živnost; odpovědný zástupce odpovídá podnikateli za řádný provoz živnosti a za dodržování živnostenskoprávních předpisů a je k němu ve smluvním vztahu. Nikdo nemůže být ustanoven do funkce odpovědného zástupce pro více než čtyři podnikatele; odpovědný zástupce musí splňovat všeobecné i zvláštní podmínky provozování živnosti podle § 6 a § 7 živnostenského zákona.

Česká osoba – fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem na území České republiky; bydlištěm na území České republiky se pro účely živnostenského zákona rozumí místo trvalého pobytu na jejím území.

Zahraniční osoba – fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem mimo území České republiky.

Provozovna – prostor (jakýkoliv), v němž je živnost provozována; za provozovnu se považuje i automat nebo obdobné zařízení sloužící k prodeji zboží nebo poskytování služeb a mobilní provozovna; mobilní provozovna je provozovna, která je přemístitelná a není umístěna na jednom místě po dobu delší než tři měsíce. Živnost může být provozována ve více provozovnách, pokud podnikatel má právní důvod pro jejich užívání. Na žádost živnostenského úřadu je podnikatel povinen prokázat právní důvod pro užívání provozovny; to neplatí pro mobilní provozovny a automaty. Je-li provozovna umístěna v bytě a není-li podnikatel vlastníkem tohoto bytu, může v něm provozovat živnost pouze se souhlasem vlastníka. Podnikatel je povinen zahájení a ukončení provozování živnosti v provozovně oznámit předem živnostenskému úřadu; to neplatí pro zahájení provozování živnosti v provozovně, která je uvedena v ohlášení živnosti nebo v žádosti o koncesi a pro automaty a mobilní provozovny. Podnikatel je povinen zajistit, aby provozovna byla způsobilá pro provozování živnosti podle zvláštních právních předpisů (například zákon č. 183/2006 Sb., SZ). Pro každou provozovnu musí být ustanovena osoba odpovědná za činnost provozovny; to neplatí pro automaty. Provozovna musí být trvale a zvenčí viditelně označena obchodní firmou nebo názvem nebo jménem a příjmením podnikatele a jeho identifikačním číslem osoby.

Živnostenský rejstřík – informační systém veřejné správy vedený v elektronické podobě, ve kterém jsou evidovány údaje uvedené v odstavci 2 § 60 ZŽ a údaje statistického a evidenčního charakteru související s provozováním živnosti.

Ohlášení živnosti, žádost o koncesi

Ohlásit živnost, resp. podat žádost o koncesi podle ZŽ, lze učinit u kteréhokoliv obecního živnostenského úřadu. Podání podle ZŽ obecnímu živnostenskému úřadu lze učinit prostřednictvím kontaktního místa veřejné správy (Czech POINT).

Ohlašovatel je povinen vymezit předmět podnikání uvedený v ohlášení, resp. žádosti o koncesi, s dostatečnou určitostí a jednoznačností. U ohlášení živnosti volné ohlašovatel uvede obory činností, které bude v rámci svého podnikání vykonávat. Předmět podnikání živnosti volné musí být ohlášen v souladu s názvem oboru činnosti uvedeným v příloze č. 4 k ZŽ. Předmět podnikání živnosti řemeslné a vázané musí být ohlášen v souladu s přílohami č. 1 a 2 k ZŽ v úplném nebo částečném rozsahu, předmět podnikání v žádosti o koncesi je třeba uvést v úplném nebo v částečném rozsahu podle přílohy č. 3. Ohlášení živnosti nebo žádosti o koncesi se předkládají na tiskopise vydaném Ministerstvem průmyslu a obchodu. Fyzická osoba může společně s ohlášením živnosti nebo žádostí o koncesi na živnostenském úřadu též oznámit zahájení samostatné výdělečné činnosti podle zákona upravujícího organizaci a provádění sociálního zabezpečení, podat přihlášku k důchodovému pojištění, podat přihlášku k nemocenskému pojištění, oznámit vznik volného pracovního místa nebo jeho obsazení, podat oznámení podle zákona o veřejném zdravotním pojištění. Právnická osoba může společně s ohlášením živnosti nebo žádostí o koncesi na živnostenském úřadu, též oznámit vznik volného pracovního místa nebo jeho obsazení. Podnikatel může na živnostenském úřadě ve lhůtě stanovené zvláštními právními předpisy oznámit též změnu údajů uvedených v přihláškách nebo oznámeních a obsažených na tiskopise. Osoba může společně s ohlášením živnosti nebo žádostí o koncesi na živnostenském úřadu učinit též podání obsahující údaje požadované v přihlášce k registraci k dani z příjmů nebo k dani silniční a podání obsahující údaje požadované v oznámení o vstupu do paušálního režimu daně z příjmů. Podnikatel může na živnostenském úřadu učinit též podání obsahující údaje požadované v oznámení o změně registračních údajů vztahující se k registraci k dani z příjmů nebo k dani silniční.

Fyzická osoba připojí k ohlášení:

• doklad prokazující její odbornou způsobilost, popřípadě odbornou způsobilost odpovědného zástupce, pokud ji zákon vyžaduje;
• doklad prokazující právní důvod pro užívání prostor, do nichž umístila sídlo, liší-li se od jejího bydliště; k doložení právního důvodu pro užívání prostor postačí písemné prohlášení vlastníka nemovitosti, bytu nebo nebytového prostoru, kde jsou prostory umístěny, že s umístěním souhlasí;
• prohlášení odpovědného zástupce, že souhlasí s ustanovením do funkce; podpis na prohlášení musí být úředně ověřen, neučinil-li odpovědný zástupce prohlášení osobně před živnostenským úřadem nebo nezaslal-li odpovědný zástupce prohlášení tomuto úřadu podepsané způsobem, se kterým zvláštní právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu;
• doklad o zaplacení správního poplatku podle zvláštního právního předpisu.

Právnická osoba připojí k ohlášení:

• doklad prokazující odbornou způsobilost odpovědného zástupce; je-li odpovědný zástupce občanem členského státu Evropské unie, doklady podle § 46 odst. 1 písm. a) ŽZ; tyto doklady nesmí být starší než 3 měsíce;
• doklad o tom, že právnická osoba byla zřízena nebo založena, pokud zápis do obchodního nebo obdobného rejstříku nebyl ještě proveden, anebo doklad o tom, že právnická osoba je zapsána do příslušného rejstříku, s výjimkou obchodního nebo jiného veřejného rejstříku, pokud byl již zápis proveden; výpis z rejstříku nesmí být starší než 3 měsíce;
• doklad prokazující právní důvod pro užívání prostor, v nichž má právnická osoba na území České republiky sídlo, není-li ohlašovaná adresa sídla již zapsána v obchodním rejstříku nebo jiné evidenci, pokud je tento doklad stanoven zvláštním právním předpisem jako podmínka zápisu do této evidence; k doložení právního důvodu pro užívání prostor postačí písemné prohlášení vlastníka nemovitosti, bytu nebo nebytového prostoru, kde jsou prostory umístěny, že s umístěním souhlasí;
• prohlášení odpovědného zástupce, že souhlasí s ustanovením do funkce; podpis na prohlášení musí být úředně ověřen, neučinil-li odpovědný zástupce prohlášení osobně před živnostenským úřadem nebo nezaslal-li odpovědný zástupce prohlášení tomuto úřadu podepsané způsobem, se kterým jiný právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu;
• doklad o zaplacení správního poplatku podle zvláštního právního předpisu.

Ohlašovatel není povinen připojit k ohlášení doklady uvedené v odstavcích 1 a 2 § 46 ŽZ, pokud‘ dokládané skutečnosti jsou zjistitelné ze základních registrů nebo pokud si tyto skutečnosti může živnostenský úřad ověřit bezúplatně dálkovým přístupem z údajů katastru nemovitostí. Ohlašovatel dále není povinen připojit doklady podle odstavce 1 písm. a), b), d) a f) a odstavce 2 písm. a), b), d), f), g) a i) § 46 ŽZ vztahující se k osobě zapsané v živnostenském rejstříku, pokud tyto doklady byly již připojeny k některému z ohlášení, k některé žádosti o koncesi nebo k oznámení změny a pokud skutečnosti, které tyto doklady osvědčují, zůstaly beze změny; doklady uvedené v odstavci 1 písm. a) a b) a v odstavci 2 písm. a) a b) § 46 nesmí být starší než 3 měsíce.

Pokud je ohlášeno více živností současně nebo podáno současně více žádostí o koncesi, poplatek se vybírá jen jednou. Poplatek se vybere rovněž jen jednou, pokud je současně ohlášena živnost a podána žádost o koncesi. Je-li současně učiněno více úkonů podléhajících poplatku, vybere správní úřad jen jeden poplatek ve výši odpovídající nejvyšší sazbě. Předmětem poplatku není vydání prvního výpisu ze živnostenského rejstříku po provedení zápisu podnikatele do živnostenského rejstříku, změna podmínek provozování podnikatelské činnosti provedená správním úřadem z vlastního podnětu, schválení odpovědného zástupce, je-li provedeno současně s rozhodnutím o udělení koncese, změna oboru činnosti v rámci živnosti volné.

3.2.2 Živnostenské podnikání v odvětví stavebnictví – vázané živnosti

Odborná způsobilost pro vázané živnosti „Projektová činnost ve výstavbě“ a „Provádění staveb, jejich změn a odstraňování“ je stanovena přílohou č. 2 k živnostenskému zákonu. Živnost „Projektová činnost ve výstavbě“ je vymezena shodně jako vybraná činnost ve výstavbě podle SZ. Živnost „Provádění staveb, jejich změn a odstraňování“ úzce souvisí s vybranou činností „odborné vedení provádění stavby nebo její změny“. Provádět stavbu (pro jiného) může jako zhotovitel jen stavební podnikatel, který při její realizaci zabezpečí odborné vedení provádění stavby stavbyvedoucím.

Obsahové náplně vázaných živností stanoví příloha č. 2 k nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, ve znění pozdějších předpisů.

3.2.2.1 Živnost „Projektová činnost ve výstavbě“

Obsahovou náplní této živnosti je zpracování plánovací dokumentace, územní studie, dokumentace pro vydání územního rozhodnutí nebo dokumentace pro uzavření veřejnoprávní smlouvy nahrazující územní rozhodnutí, projektové dokumentace podle SZ.

Projektová činnost ve výstavbě je podle § 158 zákona č. 183/2006 Sb. (SZ), ve znění pozdějších předpisů, vybranou činností ve výstavbě. Projektovou činností se rozumí zpracování územně plánovací dokumentace, územní studie, dokumentace pro vydání územního rozhodnutí a pro uzavření veřejnoprávní smlouvy nahrazující územní rozhodnutí a projektové dokumentace podle odstavce 2 § 158 SZ.

Vybrané činnosti, jejichž výsledek ovlivňuje ochranu veřejných zájmů ve výstavbě, mohou vykonávat pouze fyzické osoby, které získaly oprávnění k jejich výkonu podle zákona č. 360/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Projektant je fyzická osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 360/1992 Sb. AZ) k projektové činnosti ve výstavbě (§ 22 odst. 4 SZ).

Projektant odpovídá za správnost, celistvost a úplnost jím zpracované územně plánovací dokumentace, územní studie a dokumentace pro vydání územního rozhodnutí, zejména za respektování požadavků z hlediska ochrany veřejných zájmů a za jejich koordinaci. Je povinen dbát právních předpisů a působit v součinnosti s příslušnými orgány územního plánování a dotčenými orgány.

Projektant odpovídá za správnost, celistvost, úplnost a bezpečnost stavby provedené podle jím zpracované projektové dokumentace a proveditelnost stavby podle této dokumentace, jakož i za technickou a ekonomickou úroveň projektu technologického zařízení, včetně vlivů na životní prostředí. Je povinen dbát právních předpisů a obecných požadavků na výstavbu vztahujících se ke konkrétnímu stavebnímu záměru a působit v součinnosti s příslušnými dotčenými orgány. Statické, popřípadě jiné výpočty musí být vypracovány tak, aby byly kontrolovatelné. Není-li projektant způsobilý některou část projektové dokumentace zpracovat sám, je povinen k jejímu zpracování přizvat osobu s oprávněním pro příslušný obor nebo specializaci, která odpovídá za jí zpracovaný návrh. Odpovědnost projektanta za projektovou dokumentaci stavby jako celku tím není dotčena.

Dokumentaci ohlašovaných staveb uvedených v § 104 odst. 1 písm. f) až i) a k) a terénních úprav podle § 15b odst. 1 vodního zákona může kromě projektanta zpracovat též osoba, která má vysokoškolské vzdělání stavebního nebo architektonického směru anebo střední vzdělání stavebního směru s maturitní zkouškou a alespoň 3 roky praxe v projektování staveb. Na tuto osobu se přiměřeně vztahuje ustanovení odstavce 3 § 159 SZ.

3.2.2.2 Živnost „Provádění staveb, jejich změn a odstraňování“

Obsahovou náplní této živnosti je provádění stavebních a montážních prací při novostavbách, změnách dokončených staveb (nástavby, přístavby, stavební úpravy), údržbě staveb a jejich odstraňování podle SZ, včetně vedení realizace staveb a jejich změn. Při provádění uvedených stavebních prací mohou být vykonány i činnosti související s realizací staveb, které jsou předmětem živností řemeslných, případně živnosti volné.

Podle příslušných ustanovení SZ může provádět stavbu jako zhotovitel jen stavební podnikatel, který při její realizaci zabezpečí odborné vedení provádění stavby stavbyvedoucím. Odborné vedení provádění stavby nebo její změny je podle § 158 SZ vybranou činností ve výstavbě, tzn. činností, kterou mohou vykonávat pouze fyzické osoby, které získaly oprávnění k jejímu výkonu podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 360/1992 Sb., AZ, ve znění pozdějších předpisů).

Zhotovitel je povinen zabezpečit, aby práce na stavbě, k jejichž provádění je předepsáno zvláštní oprávnění, vykonávaly jen osoby, které jsou držiteli takového oprávnění.

Zhotovitel stavby je povinen provádět stavbu v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu a s ověřenou projektovou dokumentací, dodržet obecné požadavky na výstavbu, popřípadě jiné technické předpisy a technické normy a zajistit dodržování povinností k ochraně života, zdraví, životního prostředí a bezpečnosti práce, vyplývajících ze zvláštních právních předpisů.

Na základě živnostenského oprávnění pro vázanou živnost „Provádění staveb, jejich změn a odstraňování“ lze samostatně vykonávat činnost odborné vedení provádění stavby (stavbyvedoucí).

3.2.3 Živnostenské podnikání v odvětví stavebnictví – řemeslné živnosti

Živnosti řemeslné jsou živnosti uvedené v příloze č. 1 k živnostenskému zákonu:

• zpracování kamene;
• zámečnictví, nástrojářství;
• výroba instalace, opravy elektrických strojů a přístrojů, elektronických a telekomunikačních zařízení;
• truhlářství, podlahářství;
• zednictví;
• montáž, opravy, revize a zkoušky elektrických zařízení;
• montáž, opravy a rekonstrukce chladicích zařízení a tepelných čerpadel;
• vodoinstalatérství, topenářství;
• montáž, opravy, revize a zkoušky plynových zařízení a plnění nádob plyny;
• montáž, opravy, revize a zkoušky tlakových zařízení a nádob na plyny;
• montáž, opravy, revize a zkoušky zdvihacích zařízení;
• izolatérství;
• malířství, lakýrnictví, natěračství;
• pokrývačství, tesařství;
• klempířství a oprava karoserií;
• kamnářství;
• kominictví.

Odbornou způsobilost pro živnosti řemeslné stanoví § 21 a § 22 živnostenského zákona. Činnosti, které jsou obsahem uvedených řemeslných živností, lze vykonávat i v rámci živnostenského oprávnění k provozování vázané živnosti „Provádění staveb, jejich změn a odstraňování“. Obsahovou náplň řemeslných živností stanoví příloha č.1 k nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, ve znění pozdějších předpisů.

3.2.4 Živnostenské podnikání v dalších činnostech v odvětví stavebnictví

V odvětví stavebnictví lze dále vykonávat činnosti, které jsou obsahem živnosti volné. Živnost volná je živnost opravňující k výkonu činností, pro jejichž provozování ŽZ nevyžaduje prokazování odborné ani jiné způsobilosti. K získání živnostenského oprávnění pro živnost volnou musí být splněny všeobecné podmínky provozování živnosti podle § 6 odst. 1 živnostenského zákona. Živnost volná (předmět podnikání „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“) a obory činností, které náleží do živnosti volné (82. Výroba, obchod a služby jinde nezařazené), jsou uvedeny v příloze č. 4 k živnostenskému zákonu.

3.2.4.1 Činnost „45. Přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti“

Obsahovou náplní této činnosti je úprava terénu pro stavby a v okolí staveb a přípravné práce pro stavby, zejména zemní práce, terénní úpravy prováděné v souvislosti se stavební činností, výkopové práce, průzkumné vrtné práce sloužící k získání doplňujících údajů pro dokumentaci staveb, odvodňování staveniště, provádění technické rekultivace (využití skrývaných zemin, terénní úpravy pozemků, výsypek, odvalů včetně přípravy pozemků pro biologickou rekultivaci, úprava vodního režimu, meliorační opatření) a podobně. Činnosti spojené zejména s dokončováním, úpravou a obnovou staveb prováděné bez přímé vazby na vlastní stavební činnost, zejména tapetování, pokládání textilních podlahových krytin, montáž okenního a dveřního těsnění, markýz, rolet, žaluzií, protislunečních fólií, čištění fasád domů horkou párou, pískem, spárování panelů a další obdobné práce. Specializované stavební činnosti, zejména studnařské práce (čištění a dezinfekce studní, zřizování trubních, to je vrtaných studní v délce do 30 m, pokud nejde o hydrogeologický průzkum, vystrojování trubních studní, rekonstrukce povrchových studní, pramenních jímek z prefa výpustí, podchycování a odvádění pramenů trubkami, zachycování plošných průsaků vybetonováním a podobně), dlaždičské práce (zhotovování dlažeb pozemních komunikací a podobně), potrubářské práce, šamotářské práce, včetně provádění vyzdívek průmyslových pecí, vložkování komínů a jiná obdobná činnost. Provádění lešenářských prací (montáže a demontáže lešení a pracovních plošin). Činnosti spojené s prováděním drobných bouracích prací a úklidových prací na stavbách.

Obsahem činnosti nejsou zemní práce, které jsou hornickou činností nebo činností prováděnou hornickým způsobem, ani odstraňování staveb podle SZ. Obsahem činnosti dále nejsou zednické, stavebně-tesařské, pokrývačské, kamnářské, obkladačské, štukatérské, malířské, lakýrnické a natěračské práce, obkládání sádrokartonem a další práce, jež jsou předmětem řemeslných živností, ani kladení podlah vlysových, parketových, palubových, korkových, mozaikových, štěrkových a litých.

3.2.4.2 Činnost „60. Poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků“

Obsahovou náplní této činnosti jsou poradenské služby technického charakteru ve specifikované oblasti činnosti, zejména ve stavebnictví a architektuře, strojírenství, hutnictví, energetice (např. činnost energetického specialisty), chemii, potravinářství, textilním a oděvním průmyslu a dalších průmyslových odvětvích, zemědělství a lesnictví, poradenské služby v oblasti finančních záležitostí (poskytování úvěrů, zhodnocení kapitálu a podobně), podnikatelských aktivit, organizačních a ekonomických otázek v obchodních záležitostech, při plánování, organizaci, kontrole, v oblasti řízení a podobně. Poskytování odborné pomoci, posudků, rad, doporučení a stanovisek k zabezpečení přípravy a realizace staveb. Posuzování vlivů připravovaných staveb, jejich změn a změn v jejich užívání, činností a technologií na životní prostředí, to znamená zpracování posudku dokumentace o hodnocení vlivu stavby, činnosti nebo technologie na životní prostředí. Posuzování zahrnuje zejména zjištění, popis a hodnocení předpokládaných přímých a nepřímých vlivů stavby, činnosti nebo technologie na klimatické poměry, ovzduší, povrchové a podzemní vody, půdu, horninové prostředí, způsob využívání krajiny, chráněná území, flóru, faunu, funkčnost a stabilitu ekosystémů, obyvatelstvo, využívání přírodních zdrojů, kulturní památky, životní prostředí v obcích a městech, porovnání navržených variant řešení a výběr nejvhodnější varianty, navržení opatření a podmínek, které vyloučí nebo sníží předpokládané nepříznivé vlivy, popřípadě zvýší pozitivní vlivy stavby, činnosti nebo technologie, hodnocení důsledků případného neprovedení stavby, činnosti nebo technologie. Zpracování odborných posudků v oblasti ochrany ovzduší a zpracování rozptylových studií. Poradenská činnost v oblasti společenských věd (sociologie, filozofie, historie, demografie, lingvistiky a podobně), v oblasti společenského vystupování, rozvoje osobnosti a udržování fyzické kondice, vizážistika, barvové poradenství, logopedie s výjimkou klinické logopedie a podobně.

Obsahem činnosti není vlastní realizace technických činností, projektování staveb, ani jejich provádění aj.

3.2.4.3 Činnost „62. Příprava a vypracování technických návrhů, grafické a kresličské práce“

Obsahovou náplní činnosti je příprava a vypracování technických návrhů strojních a technologických zařízení pro různá odvětví hospodářství, zejména konstruktérská činnost ve strojírenství, vypracování technologických návrhů a projektů zařízení pro chemický, hutní, potravinářský průmysl a další odvětví průmyslu a pro zemědělskou výrobu, vypracování návrhů protipožárního vybavení provozů a rozvodů počítačových sítí. Zpracování grafických návrhů a grafických úprav textů, i na projekčních fóliích, náčrtků, návrhů, příprava digitálních vstupů, přenos digitalizovaných údajů z databáze na procesory a další grafické práce. Zhotovování technických výkresů, náčrtků a webových stránek. Písmomalířství.

Obsahem činnosti není projektová činnost ve výstavbě, projektování pozemkových úprav aj.

3.2.4.4 Činnost „70. Služby v oblasti administrativní správy a služby organizačně hospodářské povahy“

Obsahovou náplní této činnosti jsou služby v oblasti administrativní správy, zejména sekretářské a podobné služby. Poskytování služeb při výkonu zadavatelských činností pro zadávání veřejných zakázek a další služby obdobné povahy. Technická činnost, jejímž obsahem je výkon technického dozoru, včetně provádění příslušných záznamů ve stavebních denících, spolupráce s autorským dozorem projektanta a zástupci budoucích uživatelů a provozovatelů staveb a další související činnosti.

Obsahem činnosti není výkon stavebního dozoru, projektování staveb, ani jejich provádění.

Inženýrská činnost ve výstavbě je začleněna do oborů „Poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků“ a „Služby v oblasti administrativní správy a služby organizačně hospodářské povahy“.

3.2.4.5 Technický dozor, stavební dozor, autorský dozor

Technický dozor (§ 152 odst. 4 SZ) stavebníka nad prováděním stavby je povinen zajistit stavebník u stavby financované z veřejného rozpočtu, kterou provádí stavební podnikatel jako zhotovitel. Osoby vykonávající technický dozor stavebníka provádějí příslušné záznamy ve stavebních denících, spolupracují s autorským dozorem projektanta a zástupci budoucích uživatelů a provozovatelů staveb a provádějí další související činnosti.

Stavebním dozorem (§ 2 odst. 2 písm. d) SZ) se ve smyslu příslušných ustanovení SZ rozumí odborný dozor nad prováděním stavby svépomocí vykonávaný osobou, která má vysokoškolské vzdělání stavebního nebo architektonického směru, nebo střední vzdělání stavebního směru s maturitní zkouškou a alespoň 3 roky praxe při provádění staveb (svépomocí může stavebník sám pro sebe provádět stavby, terénní úpravy, zařízení a udržovací práce uvedené v § 103 a § 104 SZ; uvedené stavby lze provádět svépomocí, pokud stavebník zajistí stavební dozor, není-li pro takovou činnost sám odborně způsobilý; jde-li o stavbu pro bydlení nebo změnu stavby, která je kulturní památkou, je stavebník povinen zajistit odborné vedení provádění stavby stavbyvedoucím, které je podle § 158 SZ vybranou činností ve výstavbě). Osoba vykonávající stavební dozor (§ 153 odst. 3 a 4 SZ) odpovídá spolu se stavebníkem za soulad prostorové polohy stavby s ověřenou dokumentací, za dodržení obecných požadavků na výstavbu, za bezbariérové užívání stavby a jiných technických předpisů a za dodržení rozhodnutí a jiných opatření vydaných k uskutečnění stavby; sleduje způsob a postup provádění stavby, zejména bezpečnost instalací a provozu technických zařízení na staveništi, vhodnost ukládání a použití stavebních výrobků, materiálů a konstrukcí a vedení stavebního deníku nebo jednoduchého záznamu o stavbě; působí k odstranění závad při provádění stavby, a pokud se jí nepodaří takové závady v rámci vykonávání dozoru odstranit, oznámí je neprodleně stavebnímu úřadu. Činnost stavební dozor lze vykonávat na základě živnostenského oprávnění pro vázanou živnost „Provádění staveb, jejich změn a odstraňování“.

Autorský dozor je prováděn zpravidla zpracovatelem projektové dokumentace stavby pro vydání stavebního povolení. V rámci autorského dozoru jsou zajišťovány zejména tyto činnosti:

• účast na odevzdání staveniště zhotoviteli stavby;
• dohled nad dodržováním dokumentace stavby s přihlédnutím k podmínkám stavebního povolení, s poskytováním vysvětlení potřebných pro plynulost výstavby;
• účast při výběru zařizovacích předmětů a materiálů pro povrchové úpravy;
• posuzování návrhů zhotovitelů na změny a odchylky v částech dokumentace zpracovávané zhotoviteli z hlediska dodržení technickoekonomických parametrů stavby, případně dalších údajů;
• vyjádření k požadavkům na větší množství výrobků a výkonů oproti projektové dokumentaci;
• sledování postupu výstavby z technického hlediska;
• účast na odevzdání a převzetí stavby nebo její části, včetně komplexního vyzkoušení.

Případné projektové práce nejsou součástí autorského dozoru.

Pokud projektovou dokumentaci pro stavbu financovanou z veřejného rozpočtu, kterou provádí stavební podnikatel jako zhotovitel, zpracovala osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu (tj. podle zákona č. 360/1992 Sb. AZ), zajistí stavebník autorský dozor projektanta, popřípadě hlavního projektanta nad souladem prováděné stavby s ověřenou projektovou dokumentací.

Osoby vykonávající stavební dozor a osoby vykonávající technický dozor stavebníka a autorský dozor, jsou-li takové dozory zřízeny, jsou oprávněny provádět záznamy do stavebního deníku nebo jednoduchého záznamu o stavbě, který je povinen vést zhotovitel stavby, u stavby prováděné svépomocí stavebník.

Autorizovaný inženýr a autorizovaný technik jsou podle zákona č. 360/1992 Sb. (AZ), ve znění pozdějších předpisů, mimo jiné oprávněni provádět autorský nebo technický dozor nad realizací stavby v rozsahu oboru, popřípadě specializace, pro kterou jim byla udělena autorizace.

3.2.5 Odpovědný zástupce

Podnikatel může provozovat živnost prostřednictvím odpovědného zástupce. Odpovědný zástupce je fyzická osoba ustanovená podnikatelem, kterému odpovídá za řádný provoz živnosti a za dodržování živnostenskoprávních předpisů a je k němu ve smluvním vztahu. Nikdo nemůže být ustanoven do funkce odpovědného zástupce pro více než čtyři podnikatele. Odpovědný zástupce musí splňovat všeobecné i zvláštní podmínky provozování živnosti podle § 6 a § 7 ŽZ.

Osoba, které byl uložen zákaz činnosti, nemůže být po dobu trvání tohoto zákazu odpovědným zástupcem pro živnost, do jejíž obsahové náplně tato činnost spadá. Odpovědným zástupcem pro stejnou živnost nemůže být ani osoba, které bylo zrušeno živnostenské oprávnění podle § 58 odst. 2 nebo 3, a to po dobu 1 roku od nabytí právní moci rozhodnutí o zrušení živnostenského oprávnění.

Odpovědného zástupce je povinen ustanovit podnikatel, který je fyzickou osobou a nesplňuje zvláštní podmínky provozování živnosti podle § 7 ŽZ.

Odpovědného zástupce je povinen ustanovit podnikatel, který je právnickou osobou, pro živnosti vyžadující splnění zvláštních podmínek provozování živnosti (§ 7). Do funkce odpovědného zástupce ustanoví česká právnická osoba osobu, která je členem jejího statutárního orgánu a která splňuje podmínky pro výkon funkce odpovědného zástupce podle živnostenského zákona. Zahraniční právnická osoba ustanoví do funkce odpovědného zástupce vedoucího odštěpného závodu umístěného na území České republiky, který splňuje podmínky pro výkon funkce odpovědného zástupce podle živnostenského zákona. Nelze-li odpovědného zástupce ustanovit z uvedených osob, ustanovuje podnikatel odpovědného zástupce z jiných osob. Odpovědným zástupcem právnické osoby nemůže být člen kontrolního orgánu této právnické osoby.

Ustanovení odpovědného zástupce pro živnost ohlašovací i ukončení výkonu jeho funkce je podnikatel povinen oznámit živnostenskému úřadu do 15 dnů ode dne, kdy uvedená skutečnost nastala. Oznámí-li ukončení výkonu funkce sám odpovědný zástupce, musí současně prokázat, že o ukončení výkonu své funkce informoval předem písemně podnikatele. Nelze-li určit den ukončení výkonu funkce odpovědného zástupce podle oznámení podnikatele, končí výkon funkce odpovědného zástupce dnem doručení oznámení odpovědného zástupce živnostenskému úřadu. Uvedl-li odpovědný zástupce ve svém oznámení jako den ukončení výkonu své funkce den pozdější, končí výkon jeho funkce tímto dnem. Odpovědný zástupce pro živnost ohlašovací může vykonávat svoji funkci ode dne ustanovení, splňuje-li podmínky vyžadované ŽZ. Přestane-li odpovědný zástupce vykonávat funkci nebo nesplňuje-li podmínky, musí podnikatel nejpozději do 15 dnů ustanovit nového odpovědného zástupce. To neplatí, je-li provozování živnosti pozastaveno, nebo oznámí-li podnikatel živnostenskému úřadu, že provozování živnosti je dočasně přerušeno (§ 31 odst. 11 ŽZ).

Podnikatel může ustanovit odpovědného zástupce i v případech, kdy to ŽZ.

Pokud podnikatelem ustanovený odpovědný zástupce přestal vykonávat funkci nebo přestal splňovat zákonem stanovené požadavky, může podnikatel provozovat živnost bez odpovědného zástupce jen v případě, že tak stanoví jiný právní předpis, a za podmínek jím stanovených.

3.2.6 Zánik živnostenského oprávnění

Živnostenské oprávnění zaniká mimo jiné zánikem právnické osoby, nejde-li o případy podle § 14 živnostenského zákona, uplynutím doby, pokud bylo živnostenské oprávnění omezeno na dobu určitou, stanoví-li tak zvláštní právní předpis, rozhodnutím živnostenského úřadu o zrušení živnostenského oprávnění. Živnostenský úřad zruší živnostenské oprávnění, jestliže podnikatel již nesplňuje podmínky způsobilosti k právním úkonům a bezúhonnosti, nastanou překážky podle § 8 živnostenského zákona, nejedná-li se o překážku podle § 8 odst. 5 u živnosti volné, nebo podnikatel o to požádá, nebo podnikatel neprokáže právní důvod užívání prostor podle § 31 odst. 2. Živnostenský úřad může živnostenské oprávnění zrušit nebo v odpovídajícím rozsahu provozování živnosti pozastavit, jestliže podnikatel závažným způsobem porušil nebo porušuje podmínky stanovené rozhodnutím o udělení koncese, ŽZ nebo zvláštními právními předpisy. Živnostenský úřad může živnostenské oprávnění zrušit též na návrh příslušné správy sociálního zabezpečení, jestliže podnikatel neplní závazky vůči státu. Živnostenský úřad může zrušit podnikateli živnostenské oprávnění, jestliže podnikatel neprovozuje živnost po dobu delší než 4 roky; to neplatí, pokud podnikatel oznámil přerušení provozování živnosti podle § 31 odst. 11. Živnostenský úřad zruší živnostenské oprávnění na žádost podnikatele ke dni, který mu podnikatel oznámí, nejdříve však ke dni doručení žádosti. Není-li datum zrušení podnikatelem uvedeno, je živnostenské oprávnění zrušeno ke dni nabytí právní moci rozhodnutí živnostenského úřadu. V rozhodnutí o pozastavení provozování živnosti živnostenský úřad stanoví dobu, po kterou nelze živnost provozovat. Doba pozastavení provozování živnosti nesmí být delší než 1 rok.

3.2.7 Podnikání osob ze zemí Evropské unie

Občan členského státu Evropské unie, který je na území členského státu Evropské unie oprávněn provozovat podnikatelskou činnost, může na území České republiky dočasně poskytovat služby v rozsahu svého podnikatelského oprávnění. Právnická osoba, jejíž vnitřní poměry se řídí právem členského státu Evropské unie a která má sídlo, ústřední správu nebo hlavní místo své podnikatelské činnosti v některém z členských států Evropské unie a je na území členského státu Evropské unie oprávněna provozovat podnikatelskou činnost, může na území České republiky dočasně poskytovat služby v rozsahu svého podnikatelského oprávnění.

Pro účely živnostenského zákona se považuje za občana členského státu Evropské unie i občan jiného smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru, občan Švýcarské konfederace a, osoba, která má na území České republiky povolen trvalý pobyt, a její rodinný příslušník, občan třetí země, kterému bylo na území České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie přiznáno právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta, občan třetí země, kterému byl na území České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie povolen pobyt za účelem vědeckého výzkumu, studia, stáže nebo dobrovolnické služby v Evropské dobrovolné službě, občan třetí země, který je obětí obchodování s lidmi nebo obdržel pomoc k nedovolenému přistěhovalectví a který spolupracuje s příslušnými orgány, byl-li mu na území České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie povolen pobyt za tímto účelem, držitel modré karty Evropské unie. Za právnickou osobu se sídlem na území členského státu Evropské unie se pro účely živnostenského zákona považuje právnická osoba, jejíž vnitřní poměry se řídí právním řádem členského státu Evropské unie, nebo jiného smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru, a která má sídlo, ústřední správu nebo hlavní místo své podnikatelské činnosti na území členského státu Evropské unie, nebo jiného smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru, a právnická osoba, jejíž vnitřní poměry se řídí právním řádem Švýcarské konfederace a má sídlo, ústřední správu nebo hlavní místo své podnikatelské činnosti na území Švýcarské konfederace.

3.3 AUTORIZOVANÁ OSOBA JAKO ZAMĚSTNANEC

Práva a povinnosti zaměstnance upravuje zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Zaměstnanec, který odpovídá za škodu, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Výše požadované náhrady škody způsobené nedbalostí nesmí přesáhnout částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu.

3.3.1 Projektová činnost ve výstavbě – projektant

Autorizovaná osoba zaměstnaná ve firmě, která je držitelem živnostenského oprávnění pro vázanou živnost „Projektová činnost ve výstavbě“, vykonává v pracovním poměru obvykle vybranou činnost ve výstavbě v rámci svého oboru autorizace. Působnost AO při projektování je uvedena v kap. 2.

Projektant, vykonávající projektovou činnost ve výstavbě, která je podle § 158 SZ vybranou činností ve výstavbě, jako svobodné povolání, podnikatel či jako zaměstnanec, odpovídá za správnost, celistvost a úplnost jím zpracované územně plánovací dokumentace, územní studie a dokumentace pro vydání územního rozhodnutí, zejména za respektování požadavků z hlediska ochrany veřejných zájmů a za jejich koordinaci. Je povinen dbát právních předpisů a působit v součinnosti s příslušnými orgány územního plánování a dotčenými orgány. Projektant odpovídá za správnost, celistvost, úplnost a bezpečnost stavby provedené podle jím zpracované projektové dokumentace a proveditelnost stavby podle této dokumentace, jakož i za technickou a ekonomickou úroveň projektu technologického zařízení, včetně vlivů na životní prostředí. Je povinen dbát právních předpisů a obecných požadavků na výstavbu vztahujících se ke konkrétnímu stavebnímu záměru a působit v součinnosti s příslušnými dotčenými orgány. Statické, popřípadě jiné výpočty musí být vypracovány tak, aby byly kontrolovatelné. Není-li projektant způsobilý některou část projektové dokumentace zpracovat sám, je povinen k jejímu zpracování přizvat osobu s oprávněním pro příslušný obor nebo specializaci, která odpovídá za jí zpracovaný návrh. Odpovědnost projektanta za projektovou dokumentaci stavby jako celku tím není dotčena. Dokumentaci ohlašovaných staveb uvedených v § 104 odst. 1 písm. f) až i) a k) SZ může kromě projektanta zpracovat též osoba, která má vysokoškolské vzdělání stavebního nebo architektonického směru anebo střední vzdělání stavebního směru s maturitní zkouškou a alespoň 3 roky praxe v projektování staveb. Na tuto osobu se přiměřeně vztahuje ustanovení odst. 2 § 159 SZ.

3.3.2 Odborné vedení provádění stavby nebo její změny – stavbyvedoucí

Činnost „odborné vedení provádění stavby nebo její změny“ je podle § 158 SZ vybranou činností ve výstavbě, kterou mohou vykonávat pouze fyzické osoby, které získaly oprávnění k jejich výkonu podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 360/1992 Sb., AZ); tuto činnost může vykonávat pouze autorizovaný inženýr nebo autorizovaný technik/stavitel v oboru, pro který mu byla udělena autorizace.

Osoba, která zabezpečuje odborné vedení provádění stavby a má pro tuto činnost oprávnění podle zvláštního právního předpisu (stavbyvedoucí), je povinna řídit provádění stavby v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu a s ověřenou projektovou dokumentací, zajistit dodržování povinností k ochraně života, zdraví, životního prostředí a bezpečnosti práce vyplývajících ze zvláštních právních předpisů, zajistit řádné uspořádání staveniště a provoz na něm a dodržení obecných požadavků na výstavbu, popřípadě jiných technických předpisů a technických norem. V případě existence staveb technické infrastruktury v místě stavby je povinna zajistit vytyčení tras technické infrastruktury v místě jejich střetu se stavbou.

Stavbyvedoucí je dále povinen působit k odstranění závad při provádění stavby a neprodleně oznámit stavebnímu úřadu závady, které se nepodařilo odstranit při vedení stavby, vytvářet podmínky pro kontrolní prohlídku stavby, spolupracovat s osobou vykonávající technický dozor stavebníka nebo autorský dozor projektanta, pokud jsou zřízeny, a s koordinátorem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, působí-li na staveništi.

Stavbyvedoucí je oprávněn provádět záznamy do stavebního deníku nebo jednoduchého záznamu o stavbě, který je povinen vést zhotovitel stavby, popřípadě stavebník u stavby prováděné svépomocí.

3.4 AUTORIZOVANÁ OSOBA JAKO SPOLEČNÍK OBCHODNÍ SPOLEČNOSTI

Zákon č. 360/1992 Sb., (AZ) ve znění pozdějších předpisů, umožňuje AO vykonávat povolání jako společníci veřejné obchodní společnosti založené za účelem výkonu povolání nebo společností s ručením omezeným zřízeným za účelem výkonu povolání (§ 15b a § 15c AZ).

3.4.1 Veřejná obchodní společnost založená za účelem výkonu povolání

Vykonávají-li AO povolání jako společníci veřejné obchodní společnosti, musí být společníky pouze AO. Autorizované osoby, které jsou společníky společnosti, vykonávají povolání jménem společnosti a na její účet.

Veřejná obchodní společnost je upravena § 95 až § 117 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů. Veřejná obchodní společnost je společnost alespoň dvou osob, které se účastní na jejím podnikání nebo správě jejího majetku a ručí za její dluhy společně a nerozdílně. Společníkem nemůže být ten, na jehož majetek byl v posledních 3 letech vyhlášen konkurs, nebo byl návrh na zahájení insolvenčního řízení zamítnut pro nedostatek majetku, anebo byl konkurs zrušen proto, že je jeho majetek zcela nepostačující. Kdo tento zákaz poruší, nestane se společníkem, i když společnost vznikne. Z ustanovení § 15b AZ vyplývá, že společníkem veřejné obchodní společnosti založené za účelem výkonu povolání nemůže být právnická osoba, jak to umožňuje § 95 odst. 2 zákona o obchodních korporacích.

3.4.2 Společnosti s ručením omezeným zřízené za účelem výkonu povolání

Vykonávají-li AO povolání jako společníci společnosti s ručením omezeným, zřízené za účelem výkonu povolání podle AZ, musí být v takové společnosti většinově zastoupeny AO mezi společníky i mezi jednateli; má-li daná společnost jediného společníka nebo jednatele, může jím být pouze autorizovaná osoba. Autorizované osoby, které jsou společníky společnosti, vykonávají povolání jménem společnosti a na její účet; ustanovení AZ o odpovědnosti AO za výkon povolání nejsou tímto ustanovením dotčena.

Společnosti s ručením omezeným jsou upraveny § 132 až § 242 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů.

Podle § 11 odst. 4 písm. b) živnostenského zákona je podnikatel, který je právnickou osobou, povinen ustanovit odpovědného zástupce, a to pro živnosti vyžadující splnění zvláštních podmínek provozování živnosti. Do funkce odpovědného zástupce česká právnická osoba ustanoví osobu, která je členem jejího statutárního orgánu a která splňuje podmínky pro výkon funkce odpovědného zástupce podle živnostenského zákona. Zahraniční právnická osoba ustanoví do funkce odpovědného zástupce vedoucího odštěpného závodu umístěného na území České republiky, který splňuje podmínky pro výkon funkce odpovědného zástupce podle živnostenského zákona. Nelze-li odpovědného zástupce ustanovit z uvedených osob, ustanovuje podnikatel odpovědného zástupce z jiných osob. Odpovědným zástupcem právnické osoby nemůže být člen kontrolního orgánu této právnické osoby.

Pro vázané živnosti „Projektová činnost ve výstavbě“ a „Provádění staveb, jejich změn a odstraňování“ je podmínkou jejich provozování splnění příslušné odborné způsobilosti stanovené přílohou č. 2 k živnostenskému zákonu. Odborná způsobilost spočívá buď v autorizaci nebo zápisu do seznamu registrovaných osob podle AZ, nebo v různém stupni vzdělání zaměřeném na stavebnictví nebo architekturu spolu s příslušnou praxí. Ustanovení živnostenského zákona nevylučují, aby odpovědným zástupcem byla osoba, která není členem statutárního orgánu. Úprava směřuje k tomu, aby odpovědní zástupci byli vybíráni přednostně z okruhu osob, které jsou členy statutárního orgánu. Odpovědný zástupce může zároveň odbornou způsobilost doložit i jinými doklady, než je osvědčení o autorizaci.

4 PODMÍNKY ČINNOSTI AUTORIZOVANÉ OSOBY

4.1 ZÍSKÁNÍ AUTORIZACE

• Autorizační zákon stanoví v § 7 odst. 1 podmínky pro udělení autorizace. Žadatel:
  • a) je občanem České republiky, nebo
  • b) je státním příslušníkem členského státu Evropské unie, jiného smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederace (dále jen „členský stát“) nebo jeho rodinným příslušníkem ^3a), nebo je státním příslušníkem jiného než členského, pokud mu
    • 1. v České republice nebo jiném členském státě bylo přiznáno právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství ^3b),
    • 2. v České republice byl povolen pobyt za účelem vědeckého výzkumu ^3c),
    • 3. byl v České republice udělen azyl nebo doplňková ochrana, nebo je rodinným příslušníkem osoby uvedené v bodě 1 nebo 2, pokud mu byl na území České republiky povolen dlouhodobý pobyt ^3d), nebo udělen azyl nebo doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny ^3e),
    • 4. v České republice nebo jiném členském státě byl povolen pobyt za účelem studia, výměnných pobytů žáků, neplacené odborné přípravy nebo dobrovolné služby ^3f),
    • 5. v České republice nebo jiném členském státě byl povolen pobyt, protože je obětí obchodování s lidmi nebo obdržel pomoc k nedovolenému přistěhovalectví a spolupracuje s příslušnými orgány ^3g), a
  • c) je plně způsobilý k právním úkonům,
  • d) je bezúhonný,
  • e) získal požadované vzdělání,
  • f) vykonal odbornou praxi v potřebné délce,
  • g) úspěšně složil zkoušku odborné způsobilosti,
  • h) složil předepsaný slib.

^3a) Článek 23 a 24 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS.
^3b) Článek 11 odst. 1 písm. a) a c) a článek 21 odst. 1 směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty.
^3c) Článek 12 písm. a) směrnice Rady 2005/71/ES ze dne 12. října 2005 o zvláštním postupu pro přijímání státních příslušníků třetích zemí pro účely vědeckého výzkumu.
^3d) Článek 14 odst. 1 písm. b) směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny.
^3e) Článek 26 odst. 1 a 3 a článek 27 odst. 3 směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany.
^3f) Článek 17 odst. 1 směrnice Rady 2004/114/ES ze dne 13. prosince 2004 o podmínkách přijímání státních příslušníků třetích zemí za účelem studia, výměnných pobytů žáků, neplacené odborné přípravy nebo dobrovolné služby.
^3g) Článek 11 odst. 1 směrnice Rady 2004/81/ES ze dne 29. dubna 2004 o povolení k pobytu vydávaném státním příslušníkům třetích zemí, kteří jsou oběťmi obchodování s lidmi nebo obdrželi pomoc k nedovolenému přistěhovalectví a kteří spolupracují s příslušnými orgány.
^3h) § 44 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách).

Způsob prokazování podmínek a další podrobnosti jsou upraveny Autorizačním řádem ČKAIT. Případné výjimky v rámci svého oprávnění uděluje Autorizační rada ČKAIT.

Autorizace se uděluje ke dni složení předepsaného slibu. Současně AO obdrží osvědčení o autorizaci a autorizační razítko s malým státním znakem České republiky, jménem AO a číslem, pod nímž je zapsána v seznamu AO vedeném Komorou s vyznačeným oborem, popř. specializací její autorizace. K tomuto datu je AO zapsána do seznamu autorizovaných osob a ve smyslu § 23 odst. 2 AZ se stává řádným členem Komory.

Požadované vzdělání stanoví AZ v § 8 odst. 2. Podrobnosti jsou uvedeny v kap. 2.2.2. Délka odborné praxe je stanovena v § 8 AZ. Konkrétní podmínky jsou uvedeny v kap. 2.2.3. Občané ostatních členských států Evropské unie se řídí ustanoveními kap. 5 Výkon činnosti v rámci Evropské unie.

4.2 ROZŠÍŘENÍ AUTORIZACE

Autorizovaná osoba má možnost rozšířit svou autorizaci i na další obory či specializace, jestliže prokáže požadované vzdělání a požadovanou praxi v oboru. V případě odlišného vzdělání, než je požadovaný obor autorizace, žádá AO o uznání výjimky ze vzdělání (kap. 2.2.2). Odbornou praxi prokazuje v rozsahu požadovaném pro získání autorizace. Ostatní doklady předané v původní žádosti se již nepřikládají.

4.3 POUŽÍVÁNÍ OZNAČENÍ AUTORIZOVANÉ OSOBY

Autorizovaná osoba je oprávněna používat označení „autorizovaný inženýr“, „autorizovaný technik“ a „autorizovaný stavitel“, případně zkrácené označení „aut. ing.“, „aut. tech.“, „aut. stav.“, a to ve spojení s označením oboru, či specializace, pro kterou jí byla autorizace udělena. Označení bude uváděno za jménem nositele, oddělené čárkou. Uvedené označení je chráněno AZ a nesmí být použito žádnými jinými osobami, a to ani ve spojení s dalšími slovy.

Autorizační razítko, jako součást označení AO, smí být použito pouze v dokumentech stanovených v Pravidlech pro používání razítka při výkonu povolání autorizovaného inženýra a autorizovaného technika (příloha 6.1).

Logo ČKAIT mohou využívat pouze kanceláře a orgány Komory.

4.4 POUŽÍVÁNÍ RAZÍTKA PŘI VÝKONU POVOLÁNÍ AUTORIZOVANÉHO INŽENÝRA A AUTORIZOVANÉHO TECHNIKA A VEDENÍ DENÍKU AUTORIZOVANÉ OSOBY

Aktuální pravidla pro použití elektronického razítka AO a informace k deníku AO i elektronickému deníku AO jsou uveřejněna na webu ČKAIT.

4.5 DISCIPLINÁRNÍ ODPOVĚDNOST AUTORIZOVANÉ OSOBY

Podle AZ se autorizací rozumí oprávnění fyzických osob k výkonu odborných činností ve výstavbě. Autorizovaná osoba odpovídá za odbornou úroveň výkonu vybraných činností ve výstavbě a dalších odborných činností, pro které jí byla udělena autorizace. Při výkonu své činnosti je AO osoba povinna dbát platných obecně závazných právních předpisů, jakož i předpisů vydaných Komorou.

Autorizační zákon ukládá AO řadu povinností uvedených v § 12 a následujících, které jsou dále upřesněny v Profesním a etickém řádu ČKAIT. Disciplinární odpovědnost AO, podle § 12 zákona č. 360/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zahrnuje nejen činnosti vybrané, ale i „ostatní odborné činnosti“, ve smyslu § 18 a § 19 tohoto zákona. Z tohoto hlediska není tedy rozhodující ani forma výkonu činnosti, ani použití či absence autorizačního razítka v rámci výkonu činnosti.

Autorizační zákon umožňuje vést proti AO při porušení stanovených povinností disciplinární řízení před Stavovským soudem ČKAIT. Návrh na disciplinární řízení, který musí být skutkově vymezen ve vztahu k AZ nebo Profesnímu a etickému řádu ČKAIT, podává Dozorčí rada ČKAIT. Stavovský soud ČKAIT uloží podle § 20 odst. 1 AZ v případě porušení povinností AO některé z disciplinárních opatření:

• a) písemnou důtku;
• b) pokutu až do výše 50 000 Kč;
• c) pozastavení autorizace na dobu nejvýše 3 let;
• d) odejmutí autorizace.

Proti rozhodnutí o uložení disciplinárního opatření se může AO odvolat prostřednictvím Stavovského soudu ČKAIT. O odvolání rozhoduje s konečnou platností představenstvo Komory. Bližší podrobnosti jsou uvedeny v § 20, § 21 a § 22 AZ, v Profesním a etickém řádu ČKAIT a v Disciplinárním a smírčím řádu ČKAIT.

4.6 ZÁNIK, ODEJMUTÍ A POZASTAVENÍ AUTORIZACE

Dnem pozastavení či ukončení autorizace přestává být fyzická osoba osobou autorizovanou. Současně přestává být členem ČKAIT a není oprávněna používat autorizační razítko, které může odevzdat do příslušné oblastní kanceláře.

O zrušení či pozastavení autorizace na vlastní žádost požádá AO Komoru písemně. O pozastavení nebo zániku autorizace informuje Komora prostřednictvím veřejného seznamu AO, vedeného na www.ckait.cz.

Osoba s pozastavenou autorizací může, jakmile pominuly důvody pozastavení, požádat písemně o obnovení autorizace. Aby žádosti bylo vyhověno, musí AO vyrovnat dlužné částky vůči ČKAIT. Jestliže osoba s pozastavenou autorizací po dobu delší než 5 let nevykonává činnost, pro kterou jí byla autorizace udělena, může Komora požadovat ověření její odborné způsobilosti přezkoušením.

Autorizované osobě může být pozastavena či odňata autorizace v důsledku disciplinárního opatření uděleného Stavovským soudem ČKAIT. V tomto případě je AO povinna odevzdat autorizační razítko, příp. splnit další povinnosti uvedené v rozhodnutí. Kancelář ČKAIT oznámí AO ukončení lhůty pozastavení autorizace a obnovení členství v Komoře.

4.7 ČLENSTVÍ V ČESKÉ KOMOŘE AUTORIZOVANÝCH INŽENÝRŮ A TECHNIKŮ ČINNÝCH VE VÝSTAVBĚ

Povinnost členství AO v Komoře je dána § 23 odst. 2 AZ. Členství v Komoře vzniká automaticky poté, kdy fyzické osobě byla udělena autorizace, nebo usazená osoba byla registrována a zapsána Komorou do seznamu AO, zveřejněném na www.ckait.cz. Tyto osoby se sdružují v České komoře autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě jako řádní členové. Pokud AO zanikne autorizace, zaniklo jí i členství v Komoře. Pokud Komora AO odejmula autorizaci, není splněna zákonná podmínka § 23 odst. 2, a tím jí skončilo členství v Komoře. Jestliže Komora AO pozastavila autorizaci, bylo jí pozastaveno i členství. Autorizovaná a usazená osoba je povinna dbát platných obecně závazných právních předpisů, jakož i řádů a předpisů vydaných Komorou (§ 12 odst. 3 a 5 AZ). Podrobnosti o právech a povinnostech AO Profesní a etický řád ČKAIT vydaný podle § 30 odst. 1 AZ, který v § 6 uvádí:

• Vůči Komoře je člen Komory zejména povinen:Vůči Komoře je člen Komory zejména povinen:
  • a) do posledního dne měsíce března běžného roku uhradit na účet Komory členský příspěvek ve výši stanovené shromážděním delegátů Komory;
  • b) do 15 dnů oznámit oblastní kanceláři Komory, u které je evidován, všechny změny, mající vliv na výkon vybraných činností nebo vedení zákonem určené evidence, např. změnu adresy, změnu kontaktní adresy, změnu způsobu výkonu činnosti, ukončení aktivní činnosti, případně informaci o zahájení trestního řízení proti němu samému;
  • c) na výzvu disciplinárních orgánů Komory předložit ve stanoveném termínu a na stanoveném místě ke kontrole svůj deník autorizované osoby;
  • d) předložit disciplinárním orgánům Komory činným v disciplinárním šetření a disciplinárním řízení, tedy dozorčí radě Komory, stavovskému soudu Komory a představenstvu Komory veškeré vyžádané podklady, jejichž obsah považují tyto orgány za významný pro zjištění skutkové podstaty věci a zajištění spravedlivého rozhodnutí o disciplinárním provinění;
  • e) dostavit se na písemné vyzvání disciplinárních orgánů Komory k jednání v určený čas a na určené místo;
  • f) plně respektovat pravomocné rozhodnutí o uložení disciplinárního opatření,

Nesplnění těchto povinností má za následek disciplinární řízení.

Autorizovaná a usazená osoba má všechna práva a všechny povinnosti, které se vztahují na člena ČKAIT.

Zákon nepřipouští, aby fyzická osoba, která nemá statut autorizované či usazené osoby, byla řádným členem Komory. Vznik řádného členství v Komoře je vázán jen na udělení autorizace či registraci, nikoli naopak.

4.8 POJIŠTĚNÍ AUTORIZOVANÉ OSOBY

Autorizační zákon v § 16 ukládá autorizované osobě povinnost uzavřít pojištění z odpovědnosti za škody způsobené výkonem činnosti. Pro naplnění této povinnosti zajistila Komora pojištění všem řádným členům, s limitem pojistného plnění ve výši 250 000 Kč ročně při spoluúčasti 10 000 Kč. Spoluúčast se sníží na 5 000 Kč v případě, že AO prokáže stanoveným způsobem účast na celoživotním vzdělávání. Limit pojistného plnění ve výši 250 000 Kč může AO uplatnit jako svou spoluúčast při sjednání pojištění s vyšším limitem pojistného plnění. Pojištění profesní odpovědnosti zabezpečuje též pojištění odpovědnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli do výše 4,5násobku měsíčního platu stanoveného § 257 odst. 2 zákoníku práce. Pojištění se vztahuje na činnosti označené a zapsané stanoveným způsobem v deníku AO, nebo činnosti související s oprávněním uvedeným v ustanoveních § 18 a § 19 AZ. Pojistné je součástí ročního členského příspěvku. Podrobnosti jsou uvedeny v informacích o pojištění, jejichž text je uveden na webových stránkách ČKAIT.

Hlášení pojistné události

Na základě smlouvy o zprostředkování zastupuje ČKAIT i jednotlivé AO zplnomocněný makléř, který je oprávněn zastupovat AO ve škodných případech v jednání s pojišťovnou, řešit za ně jejich pojistné události a poskytovat jim veškerou součinnost, poradenskou a konzultační službu. Vznik škodní události je nutno ohlásit prostřednictvím zplnomocněného makléře:

GrECo International s.r.o.
Ing. Petra Bartoníčková
GrECo International s.r.o. Veveří 111, 616 00 Brno
Gsm:+420 728 130 266
p.bartonickova@greco.services

Mgr. Jakub Doležel
GrECo International s.r.o. Veveří 111, 616 00 Brno
Gsm:+420 725 321 530
j.dolezel@greco.services

5 VÝKON ČINNOSTI V RÁMCI EVROPSKÉ UNIE

5.1 OPRÁVNĚNÍ K VÝKONU VYBRANÝCH ČINNOSTÍ OBČANY EVROPSKÉ UNIE V ČR

Základním předpisem upravujícím přístup odborně kvalifikovaných občanů členských států Evropské unie, smluvních států Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederace k výkonu povolání na území těchto států je Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 6. července 2005, aktualizovaná 20. listopadu 2013 jako Směrnice EP a Rady 2013/55/EU o uznávání odborných kvalifikací (podle čl. 39, 43 a 49 Smlouvy o založení Evropského společenství). Tato Směrnice je interpretována v národních právních řádech smluvních států v různém stupni závaznosti v závislosti na tom, zda je nebo není dané povolání v tom kterém státě regulované. V právním řádu České republiky jsou příslušná ustanovení Směrnice zakotvena v zákoně č. 18/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace).

Vzhledem k tomu, že odborné činnosti (projektová činnost a ve výstavbě a odborné vedení provádění stavby) ve smyslu stavebního zákona jsou v České republice činnostmi regulovanými, byly zásady tohoto zákona implementovány do samostatné části 6 AZ, který přisuzuje ČKAIT kompetence k uznávání odborné kvalifikace a registraci občanů členských států EU, kteří hodlají v ČR vykonávat vybrané činnosti ve výstavbě.

5.2 OBČANÉ ČLENSKÝCH STÁTŮ EU V ČESKÉ REPUBLICE

Vybrané činnosti ve výstavbě lze vykonávat v případě, že uchazeč hodlá v ČR působit soustavně, nebo na území České republiky má podnik nebo organizační složku jako osoba usazená, v případě, že se jedná o činnosti dočasné nebo příležitostné, jako osoba hostující. V obou případech posuzuje ČKAIT kompetenci uchazečů na základě jimi předložených dokladů a rozhoduje o uznání jejich kvalifikace pro statut osoby usazené, či osoby hostující.

Uchazeči předkládají ČKAIT žádosti o uznání odborné kvalifikace pro statut osoby usazené nebo oznámení o výkonu vybrané činnosti pro statut osoby hostující na předepsaných formulářích doplněných doklady podle seznamu uvedeného v těchto formulářích a ČKAIT o nich rozhoduje v souladu s AZ a dalšími předpisy.

Poznámka:
Směrnice ČKAIT pro uznávání odborné kvalifikace osoby usazené, resp. pro ověření odborné kvalifikace osoby hostující (uvedeno na www.ckait.cz, také v příloze 6.6).

V případě uznání odborné kvalifikace se stává osoba usazená řádným členem ČKAIT se všemi právy a povinnostmi, osoba hostující po registraci sice není členem ČKAIT, ale předpokládá se, že bude dodržovat ustanovení jejího Profesního a etického řádu ČKAIT, Disciplinárního a smírčího řádu ČKAIT a Soutěžního řádu ČKAIT.

5.3 OBČANÉ ČR V ČLENSKÝCH ZEMÍCH EU

Podmínky přístupu českých autorizovaných inženýrů a techniků k výkonu odborné činnosti v členských státech EU se vzájemně velmi liší. Ve státech, kde jsou vybrané činnosti ve výstavbě regulovanými profesemi, rozhodují o přístupu našich AO na místní stavební trh státní či pověřené profesní instituce jejichž adresy a příslušné informace o uznávacích procesech lze získat na stránkách Evropské komise. Přístup do oboru ve státech neregulujících se řídí v zásadě obecnými zákony a předpisy o vstupu do podnikání s případnými doplňujícími požadavky na garance či doporučení odborných institucí.

ČKAIT svým členům, kteří hodlají vykonávat stavební profesi ve státech EU, na požádání vydává potvrzení o oboru a specializaci, pro které jsou v ČR autorizováni, a o kontinuitě výkonu vybrané činnosti v ČR, což může být významným dokladem pro uznání v hostitelském státě. ČKAIT na svých webových stránkách rovněž umístila informace o podmínkách a postupu uznávání odborné kvalifikace v některých zemích EU.

6 PŘÍLOHY

PŘÍLOHA 6.1

Pravidla pro používání razítka

PŘÍLOHA 6.2

Společné stanovisko MMR ČR a ČKAIT k rozsahu oprávnění autorizovaného technika

PŘÍLOHA 6.3

Stanovisko MMR

(Stanovisko odboru stavebního řádu č. j. 11950/01-32/K-263/01 ze dne 25.06.2001)

Rozsah oprávnění autorizovaného stavitele

K Vaší žádosti o stanovisko k rozsahu působnosti autorizované osoby používající označení „autorizovaný stavitel“, jak to umožňuje § 13 odst. 1 zákona ČNR č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů, resp. k tomu, zda autorizovaný stavitel je oprávněn k výkonu projektové činnosti (stejně jako autorizovaný technik nebo autorizovaný inženýr) v oboru, ve kterém mu byla udělena autorizace, sdělujeme:

V § 13 odst. 1 uvedeného zákona se stanoví, že autorizovaný inženýr nebo technik činný v oblasti realizace staveb, může používat označení „autorizovaný stavitel“. Z toho lze logicky vyvodit, že i když je autorizovaný inženýr nebo technik činný v oblasti realizace staveb, označení „autorizovaný stavitel“ používat nemusí, neprojeví-li o to výslovně zájem. Ze žádného ustanovení citovaného zákona nevyplývá, že volba označení „autorizovaný stavitel“ jakkoli omezuje rozsah oprávnění autorizovaného inženýra a autorizovaného technika (§ 18 a § 19 citovaného zákona).

PŘÍLOHA 6.4

Stanovisko ke způsobu prokazování oprávněností ke zpracování dokumentace předkládané k územnímu a stavebnímu řízení

PŘÍLOHA 6.5

Stanovisko MMR k dotazu ve věci projektování oprav mostů

PŘÍLOHA 6.6

Směrnice pro uznávání odborné kvalifikace osoby usazené, resp. pro ověření odborné kvalifikace osoby hostující

Stav: aktualizace 2022, vydání 2021

Anotace:
Pomůcka se zabývá způsoby výkonu činnosti autorizovaných osob se zaměřením zejména na výkon činnosti v režimu zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Upozornění k textu

OBSAH

ÚVOD

Práva a povinnosti autorizovaných osob stanoví ustanovení § 12 až § 16 zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „autorizační zákon“ nebo „AZ“).

Podle ustanovení § 14 AZ vykonávají autorizované osoby činnosti, pro které jim byla udělena autorizace, jako svobodní architekti nebo svobodní inženýři vykonávající činnost podle AZ, osoby vykonávající činnost podle živnostenského zákona, zaměstnanci v pracovním poměru, služebním, členském nebo jiném obdobném poměru, společníci veřejné obchodní společnosti zřízené za účelem výkonu povolání, společníci společnosti s ručením omezeným zřízené za účelem výkonu povolání. Výběr formy výkonu činnosti je projevem svobodné vůle autorizované osoby.

1 VÝKON ČINNOSTI JAKO SVOBODNÉ POVOLÁNÍ

Autorizované osoby mohou vykonávat činnosti, pro které jim byla udělena autorizace, jako svobodní architekti nebo svobodní inženýři (§ 14 AZ). Podle autorizačního zákona mohou toto povolání vykonávat fyzické osoby za podmínek uvedených v ustanovení § 15. Svobodný architekt nebo svobodný inženýr vykonává projektovou činnost a poskytuje související odborné služby nezávisle, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a za odměnu, nesmí vykonávat činnosti nebo zaměstnání, při nichž by ohrozil nezávislost svého postavení, je oprávněn zaměstnávat další osoby. Místem podnikání svobodného inženýra je místo podnikání zapsané v seznamu vedeném Komorou.

Svobodní architekti nebo svobodní inženýři mohou toto povolání vykonávat jako společnost, tedy jako právnická osoba, za podmínek uvedených v ustanovení § 15a AZ Vykonávají-li svobodní architekti nebo svobodní inženýři povolání společně jako společnost [§ 2716 až § 2746 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“ nebo „OZ“)], upraví si vzájemné vztahy písemnou smlouvou. Společníky mohou být výlučně svobodní inženýři, společníci musí mít společné sídlo.

Společnost vzniká. zaváže-li se smlouvou několik osob sdružit jako společníci za společným účelem činnosti nebo věci. Bylo-li ujednáno sdružení majetku, vyžaduje se k platnosti smlouvy soupis vkladů společníků jimi podepsaný. Má se za to, že sdruženo bylo jen to, co uvádí soupis. Vkládá-li společník do společnosti věc, použijí se přiměřeně ustanovení o koupi; vkládá-li však jen právo věc užívat, použijí se přiměřeně ustanovení o nájmu, a vkládá-li právo věc požívat, použijí se přiměřeně ustanovení o pachtu. Zavazuje-li se společník k činnosti pro společnost, použijí se přiměřeně ustanovení o díle, nebo o příkazu. O dosažení společného účelu se všichni společníci přičiňují zpravidla stejnou měrou. Zařídil-li společník společnou záležitost v dobré víře, má právo na náhradu jako příkazník. Společník vykonává činnost pro společnost osobně, nesmí bez souhlasu ostatních společníků činit na vlastní nebo cizí účet nic, co má vzhledem ke společnému účelu konkurenční povahu. Rozhodnutí o záležitostech společnosti se přijímají většinou hlasů; každý společník má jeden hlas. Ujednání nebo rozhodnutí společníků bránící některému společníkovi účastnit se rozhodování nemá právní účinky. Rozhodnutí, jímž se mění společenská smlouva, musí být přijato jednomyslně. Společníci si mohou rozdělit působnost při spravování společných záležitostí způsobem, jaký uznají za vhodný. Neučiní-li to, je každý společník vzhledem k těmto záležitostem příkazníkem ostatních společníků. Správou společných věcí mohou společníci pověřit někoho ze svého středu, anebo i třetí osobu. Byl-li správce jmenován ve společenské smlouvě, lze ho odvolat jen z vážného důvodu, jinak lze jeho pověření zrušit obdobně jako u příkazu. Je-li pověřeno více správců, aniž je blíže upravena jejich působnost, jedná každý z nich v záležitostech společnosti samostatně. Jedná-li společník ve společné záležitosti s třetí osobou, považuje se za příkazníka všech společníků. Ujednají-li si společníci něco jiného, nelze to namítnout vůči třetí osobě, která jedná v dobré víře. Společník může ze společnosti vystoupit, a to i bylo-li trvání společnosti ujednáno na dobu určitou; ne však v nevhodné době nebo k újmě ostatních společníků. Z vážných důvodů však může vystoupit kdykoli, a to i když byla dohodnuta výpovědní doba. Společnost zaniká, dohodnou-li se o tom společníci, splní-li se podmínky ujednané ve společenské smlouvě, uplyne-li doba, na kterou byla společnost ujednána, dosáhne-li se účelu, k němuž byla společnost zřízena, anebo stane-li se tento účel nemožným. Zanikne-li společnost, podá správce vyúčtování podle § 2734 OZ, nejpozději do dvou měsíců od jejího zániku. Společníkům se vydá, co je jejich vlastnictvím, a společný majetek se rozdělí podle ustanovení o vypořádání spoluvlastnictví.

2 VÝKON ČINNOSTI PODLE ŽIVNOSTENSKÉHO ZÁKONA

Živnostenské podnikání představuje specifickou oblast podnikání v oblasti výroby, obchodu a poskytování služeb a v současné době je nejrozšířenější formu podnikání. Živnostenské podnikání je upraveno zákonem č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „živnostenský zákon“ nebo „ŽZ“). Živnostenský zákon je součástí soukromého práva, byl přijat v roce 1991, účinný je od roku 1992. Tento zákon upravuje podmínky živnostenského podnikání (živnost), a to nejen podmínky při vstupu do tohoto druhu podnikání, ale i v jeho průběhu při vlastním výkonu podnikatelské činnosti, a kontrolu nad jejich dodržováním. Vymezuje se tak působnost živnostenského zákona pro určitou zákonem definovanou oblast podnikání. Živnostenský zákon je obecnou právní normou pro všechny podnikatele podnikající v režimu živnostenského zákona. Vymezuje jim základní práva, stanovuje jim základní povinnosti a podmínky pro jejich podnikání, upravuje také jejich odpovědnost a stanovuje pravidla pro kontrolu dodržování těchto povinností a podmínek. Kontrolu provádějí obecní živnostenské úřady, kterými jsou odbory obcí s rozšířenou působností v rámci přeneseného výkonu státní správy, nebo příslušný odbor městských částí Hlavního města Prahy.

Živnostenský zákon upravuje pojem živnost, stanoví činnosti vyloučené z jeho režimu, podmínky provozování živnosti, rozdělení živností, vznik živnostenského oprávnění, provozování živnosti prostřednictvím odpovědného zástupce, definuje pro účely tohoto zákona provozovnu včetně stanovení souvisejících podmínek, zmocňuje obec k vydání tržního řádu, zabývá se jednotlivými druhy živností – živnosti ohlašovací (živnosti řemeslné, vázané, živnost volná), živnosti koncesované, a podmínkami provozování živnosti, upravuje prokazování odborné či jiné způsobilosti, rozsah živnostenského oprávnění a povinnosti podnikatele, vznik, změnu a zánik živnostenského oprávnění, živnostenský rejstřík, živnostenskou kontrolu a přestupky včetně sankcí. V přílohách č. 1 až 4 k zákonu je uveden seznam jednotlivých druhů živností včetně odborné či jiné způsobilosti pro jejich výkon, v příloze č. 5 je pak uveden seznam živností, jejichž výkon je podnikatel povinen zajistit pouze fyzickými osobami splňujícími odbornou způsobilost, a odborné způsobilosti pro výkon těchto činností.

Subjekty oprávněné provozovat živnost – podle § 5 ŽZ může provozovat živnost každá fyzická nebo právnická osoba, splní-li podmínky dané zákonem (podnikatel český i zahraniční). Státní povolení k provozování živnosti (koncese) se vyžaduje jen v případech vymezených živnostenským zákonem, pod něž stavební činnosti a činnosti běžně se stavebnictvím související nespadají. Podnikat na území české republiky mohou i tzv. zahraniční osoby, a to za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako česká osoba, pokud ze živnostenského zákona nebo zvláštního zákona nevyplývá něco jiného.

Obecný právní status osob jako právních subjektů živnostenský zákon neřeší. V rámci vymezení pojmu právnická a fyzická osoba vychází z úpravy provedené občanským zákoníkem, a to zejména v § 23 (obecné ustanovení), § 30 (zletilost), § 33 (souhlas k provozování obchodního závodu nebo jiné výdělečné činnosti) pro fyzické osoby a v § 118, § 122 a § 126 pro právnické osoby.

Základním předpokladem pro vznik živnostenského oprávnění k provozování živnosti je splnění veřejnoprávních podmínek stanovených živnostenským zákonem, které zákon označuje jako „podmínky provozování živnosti“. Splnění podmínek se posuzuje ve vztahu k určité fyzické osobě, ať už k osobě podnikatele či ve vybraných případech k osobám, které byly ustanoveny do funkce odpovědného zástupce. Tyto podmínky musejí být splněny jak při vzniku oprávnění, tak i po celou dobu provozování živnosti; jakmile je podnikatel přestane splňovat, je to důvod k pozastavení provozování živnosti nebo ke zrušení živnostenského oprávnění.

Povinnosti podnikatele související s výkonem podnikatelské činnosti jsou vymezeny v § 31 živnostenského zákona. Tyto je možno rozlišit na povinnosti, které jsou v zájmu ochrany potencionálních zákazníků, a na povinnosti, které musí podnikatel plnit ve vztahu k živnostenskému úřadu. Nejedná se o konečný výčet, neboť mnohé další, které mají přímý vztah k provozování živnosti, vyplývají z dalších ustanovení živnostenského zákona a plynou i z právních předpisů, které mají souvislost se vstupem podnikatele do podnikání (daňové a jiné zákony).

2.1 ZÁKLADNÍ POJMY V OBLASTI ŽIVNOSTENSKÉHO PODNIKÁNÍ

Živnost (§ 2 ŽZ) – živností je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem. Živnost je charakterizována šesti znaky, přičemž musí být splněno všech šest výše uvedených znaků živnosti současně. aby bylo jednoznačné, že daná činnost je živností, tedy podnikáním v režimu živnostenského zákona. Pokud by nebyl splněn některý ze znaků, pak se o živnostenské podnikání nejedná. To, zda jsou naplněny všechny znaky živnosti, musí živnostenský úřad zkoumat v případě, kdy má podezření, že se fyzická nebo právnická osoba dopustila neoprávněného podnikání – v rámci této činnosti jsou naplněny všechny uvedené znaky živnosti a podnikatel nevlastní příslušné živnostenské oprávnění. Neoprávněné podnikání (provozování činnosti, která je živností, bez živnostenského oprávnění) je přestupkem podle živnostenského zákona, za který může být uložena fyzické a právnické osobě pokuta až do výše 500 000 Kč v případě živnosti volné a 750 000 Kč v případě živnosti vázané (§ 61 odst. 3, 4 a § 63 odst. 1, 2 ŽZ).

Prvním znakem, který musí daná činnost splňovat, aby byla živností, je soustavnost. Jedná se o činnost trvalejšího charakteru, vykonávanou opakovaně a pravidelně, i kdyby se jednalo o činnost vykonávanou pravidelně a opakovaně vždy jednou za rok. Takovou činností může být například sezónní prodej, prodej vánočních stromků, provozování tábořiště. Důležitá je také skutečnost, že subjekt má v úmyslu tuto činnost opakovat. Nejedná se tedy o činnost nahodilou, kdy je zřejmé, že subjekt, který činnost vykonává, nehodlá tuto činnost opakovat. Za soustavnou se považuje i taková činnost, kdy si dosažení daného cíle vyžaduje delší dobu, například realizace stavby obchodního centra nebo průmyslového komplexu. Soustavnost je jedním ze znaků, jehož výklad má velký význam při posuzování neoprávněného podnikání. Druhým znakem je samostatnost. Ta je základním rysem podnikatelské činnosti, kterým se tato činnost odlišuje od zaměstnaneckého vztahu, který se naopak vyznačuje závislostí na zaměstnavateli. Samostatnost spočívá v tom, že výkon dané činnosti je organizován a řízen osobou (podnikatelem), u které byla činnost objednána. Buď ji provádí na objednávku sám podnikatel, nebo osoba, která ji vykonává jeho jménem, např. jeho zaměstnanec. Podnikatel tak rozhoduje o způsobu, rozsahu, době a místu této činnosti. Naplnění této podmínky však nikdy není absolutní. Podnikatel je při podnikání vázán právními předpisy, smluvními vztahy a jinými skutečnostmi. Problémy s naplněním pojmového znaku samostatnosti mohou vznikat při franchisingu a podobných smluvních formách, kdy dochází k určitému omezení samostatnosti při podnikatelské činnosti. Samostatnost je důležitým znakem zejména při odlišování skrytého pracovního poměru ve smyslu zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“ nebo „ZP“). Třetím znakem živnosti je výkon činnosti vlastním jménem. Podstatou tohoto znaku živnosti je to, že činnost je vykonávána pod firmou osoby zapsané v obchodním rejstříku (§ 423 až § 429 OZ), u fyzických osob nezapsaných do obchodního rejstříku pod jménem a příjmením fyzické osoby s případným dodatkem (§ 422 OZ), případně pod jménem osoby, pod kterým je zapsána do veřejného rejstříku. Přitom není rozhodující, zda činnost vykonává přímo podnikatel nebo jím pověřená osoba. Tento znak úzce souvisí s předchozím znakem – samostatností. Živnostenským podnikáním – živností určitého subjektu není ta činnost, kterou vykonává subjekt, jenž nejedná jménem svým, ale jménem jiné osoby; v tomto případě by se mohlo jednat o skrytý zaměstnanecký poměr. Dalším znakem, kterým je živnost charakterizována, je vlastní odpovědnost – subjekt (podnikatel), který činnost vykonává, odpovídá za uzavřené závazky, porušení právních předpisů, odpovídá také za výsledek dané činnosti, ručí za danou činnost svým majetkem. U fyzických osob se jedná i o osobní majetek, u právnických osob pak o obchodní majetek. V podstatě jde o to, že živnost je provozována na vlastní účet a vlastní nebezpečí. Pátým znakem živnosti je výkon činnosti, která je provozována za účelem dosažení zisku, kdy rozhodující je to, že podnikatel měl úmysl nebo snahu svou činností dosáhnout zisku. Nerozhoduje ani to, zda bylo ve skutečnosti touto činností zisku dosaženo. V konkrétním případě může podnikatelův úmysl dosáhnout zisku ve skutečnosti skončit ztrátou. Podstatou je, že je patrné, že při zahájení dané činnosti zisku dosáhnout chtěl. Zisk – hospodářská výhoda může být u právnické osoby posuzována i z hlediska dosažení výhody pro členy právnické osoby. Všechny uvedené znaky jsou shodné s obecnou definicí podnikatele uvedenou v občanském zákoníku. Pojem živnost je však pojmem užším, proto živnostenský zákon zavedl pro definici živnosti ještě jeden znak navíc, a to, že živnost je činností, která je vykonávaná za podmínek stanovených živnostenským zákonem. Jedná se tedy o podnikání, které je upraveno živnostenským zákonem. Živností tak nejsou ty činnosti, u kterých je podnikání upraveno v jiných právních předpisech, a proto, i když ve skutečnosti jde o podnikatelskou činnost, se o živnostenské podnikání nejedná. Může se jednat též o činnosti, které nelze jako podnikatelskou činnost vykonávat.

Negativní vymezení živnosti je uvedeno v § 3 živnostenského zákona, kde jsou taxativně uvedeny činnosti, které sice znaky živnosti uvedené v pozitivní definici živnosti naplňují, ale tyto činnosti živnostmi nejsou. jsou z režimu živnostenského zákona vyloučeny – nelze je vykonávat v režimu živnostenského zákona. Zpravidla je úprava podnikání v těchto činnostech regulována jiným zákonem. Živností nejsou ani činnosti, které jsou komplexně upraveny zvláštními zákony a mohou být vykonávány pouze fyzickými osobami – profesní činnosti, které mohou být vykonávány podle zvláštních zákonů pouze fyzickými osobami; právnická osoba je může vykonávat pouze prostřednictvím fyzických osob splňujících podmínky příslušného zvláštního zákona. Živností tak například není činnost autorizovaných architektů a autorizovaných inženýrů činných ve výstavbě, kteří vykonávají svoji činnost jako svobodní architekti a svobodní inženýři (§ 3 písm. i) ŽZ).

Všeobecné podmínky provozování živnosti (§ 6 odst. 1 ŽZ) – plná svéprávnost, kterou lze nahradit přivolením soudu k souhlasu zákonného zástupce nezletilého k samostatnému provozování podnikatelské činnosti, a bezúhonnost. Za bezúhonnou se pro účely živnostenského zákona nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena.

Zvláštní podmínky provozování živnosti (§ 7 ŽZ) – odborná nebo jiná způsobilost, pokud je živnostenský zákon nebo zvláštní předpisy vyžadují. Odbornou způsobilost může občan České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie prokázat též doklady o odborné kvalifikaci, které osvědčují, že předmětnou činnost vykonával v jiném členském státě Evropské unie. Tyto podmínky jsou stanoveny živnostenským zákonem, případně přílohami k živnostenskému zákonu a v návaznosti na ně zvláštními právními předpisy. Výkon činností, které jsou obsahem živností uvedených v příloze č. 5 k živnostenskému zákonu, je podnikatel povinen zajistit pouze fyzickými osobami splňujícími požadavky odborné způsobilosti, které jsou v této příloze stanoveny. Podnikatel vede o osobách splňujících podmínky odborné způsobilosti evidenci a uchovává kopie dokladů prokazujících tuto způsobilost minimálně 3 roky ode dne ukončení výkonu činností těmito osobami.

Rozdělení živností (§ 9 ŽZ)

• ohlašovací, které při splnění stanovených podmínek smějí být provozovány na základě ohlášení,
• koncesované, které smějí být provozovány na základě koncese.

Živnostenské oprávnění (§ 10 ŽZ) – oprávnění provozovat živnost – vzniká právnickým osobám již zapsaným do obchodního nebo obdobného rejstříku, právnickým osobám, které se do obchodního nebo obdobného rejstříku nezapisují, a fyzickým osobám u ohlašovacích živností dnem ohlášení, případně dnem zápisu právnické osoby do obchodního nebo obdobného rejstříku, je-li prokázáno, že právnická osoba byla založena, u koncesovaných živností dnem nabytí právní moci rozhodnutí o udělení koncese (§ 10 odst. 1, 2 ŽZ). Živnostenské oprávnění nemůže být přeneseno na jinou osobu (§ 10 odst. 7 ŽZ). Jiná osoba je může vykonávat, jen stanoví-li to živnostenský zákon (např. pokračování v provozování živnosti při úmrtí podnikatele, pokračování v provozování živnosti zaniklé nebo rozdělované obchodní společnosti nebo družstva při fúzi nebo rozdělení obchodní společnosti nebo družstva nebo při převodu jmění na společníka postupem podle zvláštního právního předpisu). Živnostenské oprávnění zaniká smrtí podnikatele, nejde-li o případy podle § 13, zánikem právnické osoby, nejde-li o případy podle § 14, uplynutím doby, pokud bylo živnostenské oprávnění omezeno na dobu určitou, výmazem zahraniční osoby povinně zapsané v obchodním rejstříku nebo jejího předmětu podnikání z obchodního rejstříku, stanoví-li tak zvláštní právní předpis, rozhodnutím živnostenského úřadu o zrušení živnostenského oprávnění (§ 57 ŽZ).

Průkaz živnostenského oprávnění – podnikatel prokazuje své živnostenské oprávnění výpisem ze živnostenského rejstříku (výpis), případně do vydání výpisu stejnopisem ohlášení s prokázaným doručením živnostenskému úřadu, a to i prostřednictvím kontaktního místa veřejné správy, nebo pravomocným rozhodnutím o udělení koncese (§ 10 odst. 3 ŽZ).

Odpovědný zástupce (§ 11 ŽZ)– fyzická osoba ustanovená podnikatelem, kterému odpovídá za řádný provoz živnosti a za dodržování živnostenskoprávních předpisů a je k němu ve smluvním vztahu, jejímž prostřednictvím podnikatel může provozovat živnost; odpovědný zástupce musí splňovat všeobecné i zvláštní podmínky provozování živnosti podle § 6 a 7 ŽZ. Nikdo nemůže být ustanoven do funkce odpovědného zástupce pro více než čtyři podnikatele.

Provozovnou se pro účely živnostenského zákona rozumí prostor (jakýkoli), v němž je živnost provozována (§ 17 ŽZ); za provozovnu se považuje i automat nebo obdobné zařízení sloužící k prodeji zboží nebo poskytování služeb a mobilní provozovna (provozovna, která je přemístitelná a není umístěna na jednom místě po dobu delší než tři měsíce). Živnost může být provozována ve více provozovnách, pokud podnikatel má právní důvod pro jejich užívání. Je-li provozovna umístěna v bytě a není-li podnikatel vlastníkem tohoto bytu, může v něm provozovat živnost pouze se souhlasem vlastníka. Podnikatel je povinen zajistit, aby provozovna byla způsobilá pro provozování živnosti podle zvláštních právních předpisů. Pro každou provozovnu musí být ustanovena osoba odpovědná za činnost provozovny, provozovna musí být trvale a zvenčí viditelně označena obchodní firmou nebo názvem nebo jménem a příjmením podnikatele a jeho identifikačním číslem osoby. Provozovna určená pro prodej zboží nebo poskytování služeb musí být trvale a zvenčí viditelně označena mj. také jménem a příjmením osoby odpovědné za činnost provozovny, prodejní nebo provozní dobou (§ 17 odst. 7, 8 ŽZ). Podnikatel je povinen zahájení a ukončení provozování živnosti v provozovně oznámit předem živnostenskému úřadu; to neplatí pro zahájení provozování živnosti v provozovně, ve které bude provozování živnosti zahájeno bezprostředně po vzniku živnostenského oprávnění.

Živnosti ohlašovací (§ 19 a násl. ŽZ)

• živnosti řemeslné, je-li podmínkou provozování živnosti odborná způsobilost uvedená v § 21 a § 22 ŽZ; živnosti řemeslné jsou živnosti uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu;
• živnosti vázané, je-li podmínkou provozování živnosti odborná způsobilost uvedená v příloze č. 2 k ŽZ, není-li stanoveno jinak; živnosti vázané jsou živnosti uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu;
• živnost volná, u které není jako podmínka provozování živnosti odborná způsobilost stanovena; živnost volná je živnost opravňující k výkonu činností, pro jejichž provozování ŽZ nevyžaduje prokazování odborné ani jiné způsobilosti; k získání živnostenského oprávnění pro živnost volnou musí být splněny všeobecné podmínky (§ 6 odst. 1 ŽZ); živnost volná a obory činností náležející do živnosti volné jsou uvedeny v příloze č. 4 k tomuto zákonu; předmět podnikání živnosti volné je Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona.

Živnosti koncesované (§ 26 a násl. ŽZ) – živnosti uvedené v příloze č. 3 k ŽZ; odborná způsobilost pro koncesované živnosti je stanovena přílohou č. 3 k tomuto zákonu nebo je upravena zvláštními právními předpisy uvedenými v této příloze. Živnostenský úřad stanoví nebo změní podnikateli podmínky provozování živnosti na základě živnostenského zákona anebo na základě zvláštních právních předpisů.

Rozsah živnostenského oprávnění (§ 28 ŽZ) – rozsah oprávnění – posuzuje se podle předmětu podnikání uvedeného ve výpisu; živnostenské oprávnění k výkonu živnosti volné opravňuje k výkonu činností uvedených v příloze č. 4 k ŽZ; to neplatí pro obory činností živnosti volné podle přílohy č. 6 k ŽZ, které lze vykonávat pouze, pokud byly ohlášeny; je-li provozování živnosti podle příloh č. 2 a č. 3 vázáno na doklad vydaný zvláštním orgánem podle zvláštního právního předpisu, je rozsah živnostenského oprávnění vymezen uvedeným dokladem; v pochybnostech o rozsahu oprávnění rozhodne na žádost podnikatele živnostenský úřad.

Živnostenský rejstřík (§ 60 ŽZ) – informační systém veřejné správy vedený v elektronické podobě, ve kterém jsou evidovány údaje uvedené v § 60 odst. 2 ŽZ a údaje statistického a evidenčního charakteru související s provozováním živnosti.

Živnostenská kontrola (§ 60a ŽZ) – živnostenskou kontrolu provádějí v rámci své působnosti živnostenské úřady, které sledují, zda a jak jsou plněny povinnosti stanovené živnostenským zákonem, ustanoveními zvláštních právních předpisů vztahujícími se na živnostenské podnikání, poskytování služeb podle § 69a a na podmínky provozování živnosti uložené v rozhodnutí o udělení koncese; přestupky fyzických osob a právnických a podnikajících fyzických osob upravují ustanovení § 61 až § 63 ŽZ; přestupky podle tohoto zákona v prvním stupni projednávají obecní živnostenské úřady, pokuty vybírá a vymáhá orgán, který je uložil. 

Obsahové náplně živností a oborů činností živnosti volné stanoví nařízení č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, ve znění pozdějších předpisů (§ 73a ŽZ); obsahové náplně živností řemeslných jsou uvedeny v příloze č. 1 k tomuto nařízení, obsahové náplně živností vázaných jsou uvedeny v příloze č. 2 k tomuto nařízení, obsahové náplně živností koncesovaných jsou uvedeny v příloze č. 3 k tomuto nařízení, obsahová náplň živnosti volné podle jednotlivých oborů činností je uvedena v příloze č. 4 k tomuto nařízení.

2.2 PROVOZOVÁNÍ ŽIVNOSTI PROSTŘEDNICTVÍM ODPOVĚDNÉHO ZÁSTUPCE

Podnikatel může provozovat živnost prostřednictvím odpovědného zástupce (§ 11 ŽZ). Odpovědný zástupce je fyzická osoba ustanovená podnikatelem, jejímž prostřednictvím podnikatel může provozovat živnost; odpovědný zástupce odpovídá podnikateli za řádný provoz živnosti a za dodržování živnostenskoprávních předpisů a je k němu ve smluvním vztahu; nikdo nemůže být ustanoven do funkce odpovědného zástupce pro více než čtyři podnikatele; odpovědný zástupce musí splňovat všeobecné i zvláštní podmínky provozování živnosti podle § 6 a § 7 ŽZ. Osoba, které byl uložen zákaz činnosti, nemůže být po dobu trvání tohoto zákazu odpovědným zástupcem pro živnost, do jejíž obsahové náplně tato činnost spadá. Odpovědným zástupcem pro stejnou živnost nemůže být ani osoba, které bylo zrušeno živnostenské oprávnění podle § 58 odst. 2 nebo 3, a to po dobu 1 roku od nabytí právní moci rozhodnutí o zrušení živnostenského oprávnění. Odpovědným zástupcem právnické osoby nemůže být člen kontrolního orgánu této právnické osoby.

Odpovědného zástupce je povinen ustanovit podnikatel, který je fyzickou osobou a nesplňuje zvláštní podmínky provozování živnosti (§ 7), podnikatel, který je právnickou osobou, pro živnosti vyžadující splnění zvláštních podmínek provozování živnosti (§ 7). Do funkce odpovědného zástupce ustanoví česká právnická osoba osobu, která je členem jejího statutárního orgánu a která splňuje podmínky pro výkon funkce odpovědného zástupce podle tohoto zákona. Nelze-li odpovědného zástupce ustanovit z uvedených osob, ustanovuje podnikatel odpovědného zástupce z jiných osob.

Ustanovení odpovědného zástupce pro živnost ohlašovací i ukončení výkonu jeho funkce je podnikatel povinen oznámit živnostenskému úřadu do 15 dnů ode dne, kdy uvedená skutečnost nastala. Oznámí-li ukončení výkonu funkce sám odpovědný zástupce, musí současně prokázat, že o ukončení výkonu své funkce informoval předem písemně podnikatele. Nelze-li určit den ukončení výkonu funkce odpovědného zástupce podle oznámení podnikatele, končí výkon funkce odpovědného zástupce dnem doručení oznámení odpovědného zástupce živnostenskému úřadu. Uvedl-li odpovědný zástupce ve svém oznámení jako den ukončení výkonu své funkce den pozdější, končí výkon jeho funkce tímto dnem. Odpovědný zástupce pro živnost ohlašovací může vykonávat svoji funkci ode dne ustanovení, splňuje-li podmínky vyžadované tímto zákonem, ustanovení odpovědného zástupce pro živnost koncesovanou předloží podnikatel ke schválení živnostenskému úřadu. Přestane-li odpovědný zástupce vykonávat funkci nebo nesplňuje-li podmínky, musí podnikatel nejpozději do 15 dnů ustanovit nového odpovědného zástupce. To neplatí, je-li provozování živnosti pozastaveno nebo oznámí-li podnikatel živnostenskému úřadu, že provozování živnosti je dočasně přerušeno.

Podnikatel může ustanovit odpovědného zástupce i v případech, kdy to živnostenský zákon nevyžaduje. Pokud podnikatelem ustanovený odpovědný zástupce přestal vykonávat funkci nebo přestal splňovat zákonem stanovené požadavky, může podnikatel provozovat živnost bez odpovědného zástupce jen v případě, že tak stanoví jiný právní předpis, a za podmínek jím stanovených. Podnikatel, který provozuje živnost prostřednictvím odpovědného zástupce (§ 11 ŽZ), je povinen zajistit jeho účast při provozování živnosti v potřebném rozsahu (§ 31 odst. 1 ŽZ).

Funkci odpovědného zástupce pro podnikatele, ať fyzickou či právnickou osobu, je možno vykonávat v zásadě dvěma způsoby, a to formou pracovněprávního či obdobného vztahu podle zákoníku práce, nebo na základě příkazní smlouvy uzavírané podle příslušných ustanovení občanského zákoníku (§ 2430 až § 2444). Specifické postavení má pak smlouva manažerská.

Pokud se jedná o smluvní vztah mezi podnikatelem a odpovědným zástupcem sjednaný na základě  zákoníku práce, půjde zpravidla o pracovní poměr založený pracovní smlouvou (§ 30 a násl. ZP), případně o dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr (§ 74 až § 77 ZP), tzn. dohodu o provedení práce (§ 75 ZP), nebo dohodu o pracovní činnosti (§ 76 ZP).

Volba konkrétního smluvního vztahu závisí vždy na okolnostech toho, kterého případu. Obecně platí, že zaměstnavatel má zajišťovat plnění svých úkolů především zaměstnanci v pracovním poměru. V dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr není zaměstnavatel povinen rozvrhnout zaměstnanci pracovní dobu.

V této souvislosti je s přihlédnutím k tomu, že funkce odpovědného zástupce může být vykonávána až pro čtyři podnikatele, třeba pro úplnost uvést, že zaměstnanci mohou vedle svého zaměstnání vykonávaného v základním pracovněprávním vztahu vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, u něhož jsou zaměstnáni, jen s jeho předchozím písemným souhlasem. Jestliže zaměstnavatel souhlas odvolá, musí být odvolání písemné; zaměstnavatel je povinen v něm uvést důvody změny svého rozhodnutí. Zaměstnanec je pak povinen bez zbytečného odkladu výdělečnou činnost skončit způsobem vyplývajícím pro její skončení z příslušných právních předpisů (§ 304 ZP).

Pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem se zakládápracovní poměr, není-li v zákoníku práce stanoveno jinak (§ 33 ZP). Pracovní smlouva musí obsahovat druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce vykonávána, den nástupu do práce; pracovní smlouva musí být uzavřena písemně (§ 34 ZP). Před uzavřením pracovní smlouvy je zaměstnavatel povinen seznámit fyzickou osobu s právy a povinnostmi, které by pro ni z pracovní smlouvy, popřípadě ze jmenování na pracovní místo vyplynuly, a s pracovními podmínkami a podmínkami odměňování, za nichž má práci konat, a povinnostmi, které vyplývají ze zvláštních právních předpisů vztahujících se k práci, která má být předmětem pracovního poměru (§ 31 ZP).

Dohoda o provedení práce se uzavírá na rozsah práce, který nesmí být větší než 300 hodin v kalendářním roce. Do rozsahu práce se započítává také doba práce konaná zaměstnancem pro zaměstnavatele v témže kalendářním roce na základě jiné dohody o provedení práce. V dohodě o provedení práce musí být uvedena doba, na kterou se tato dohoda uzavírá.

Dohodu o pracovní činnosti může zaměstnavatel s fyzickou osobou uzavřít, i když rozsah práce nebude přesahovat v témže kalendářním roce 300 hodin. Na základě dohody o pracovní činnosti není možné vykonávat práci v rozsahu překračujícím v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby. Dodržování sjednaného a nejvýše přípustného rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby se posuzuje za celou dobu, na kterou byla dohoda o pracovní činnosti uzavřena, nejdéle však za období 52 týdnů. V dohodě o pracovní činnosti musí být uvedeny sjednané práce, sjednaný rozsah pracovní doby a doba, na kterou se dohoda uzavírá.

Dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti musí být uzavřena písemně. Není-li v zákoně stanoveno jinak, vztahuje se na práci konanou na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr úprava pro výkon práce v pracovním poměru. U dohody o provedení práce a dohody o pracovní činnosti musí být vždy dodržena úprava podle § 191 až § 198 a § 206 ZP. Pokud není sjednán způsob zrušení právního vztahu založeného dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti, je možné ho zrušit dohodou smluvních stran ke sjednanému dni, výpovědí danou z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu s patnáctidenní výpovědní dobou, která začíná dnem, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně, nebo okamžitým zrušením; okamžité zrušení právního vztahu založeného dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti však může být sjednáno jen pro případy, kdy je možné okamžitě zrušit pracovní poměr. Pro zrušení právního vztahu založeného dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti se vyžaduje písemná forma, jinak se k jeho výpovědi nebo okamžitému zrušení nepřihlíží.

Příkazní smlouva je smlouva, kterou se příkazník (mandatář) zavazuje, že pro příkazce (mandanta) obstará nějakou záležitost. Pokud by někdo obstaral cizí záležitost bez uzavření této smlouvy, šlo by o tzv. nepřikázané jednatelství. Příkazník může pracovat za odměnu, je-li předem dohodnuta nebo pokud je zejména vzhledem k jeho povolání obvyklá, jinak svou činnost vykonává bezplatně.

Příkazní smlouva je upravena občanským zákoníkem v ustanoveních § 2430 až § 2444. Příkazní smlouvu lze obecně charakterizovat jako smlouvu o vynaložení úsilí, nikoli smlouvu o výsledku (ustanovení § 2438 odst. 2 OZ stanoví, že příkazce poskytne odměnu, i když výsledek nenastal, ledaže byl nezdar způsoben tím, že příkazník porušil své povinnosti, to platí i v případě, že splnění příkazu zmařila náhoda, ke které příkazník nedal podnět). Kromě obecné úpravy v občanském zákoníku mohou pak zvláštní úpravu obsahovat jiné předpisy (např. zákon o obchodních korporacích). Mezi příkazní smlouvy patří například smlouvy uzavřené mezi notáři, patentovými zástupci, daňovými poradci či exekutory a jejich příkazníky a smlouvy o výkonu funkce člena obchodní korporace. Příkazní smlouva nemá předepsanou písemnou formu. Je-li však k obstarání záležitosti potřebná plná moc a je-li obsažena přímo v příkazní smlouvě, pak bude příkazní smlouva písemná. Povinnost uzavřít smlouvu v písemné formě mohou pro určené případy upravovat i jiné předpisy (např. zákon o advokacii). 

Příkazník musí jednat podle svých schopností a držet se pokynů příkazce. Od nich se může odchýlit pouze tehdy, pokud nemůže včas získat jeho souhlas a je-li to zároveň v jeho zájmu. Na nesprávný příkaz musí příkazce upozornit, ale jestliže na něm příkazce trvá, je povinen jej provést. Obstarat danou záležitost má zásadně osobně, pokud by to svěřil jinému, odpovídá za výsledek jeho činnosti, jako by ji provedl sám. Příkazník musí také příkazci na vyžádání podávat zprávy a na závěr provést vyúčtování.

Příkazce poskytne příkazníkovi odměnu, byla-li ujednána nebo je-li obvyklá, zejména vzhledem k příkazcovu podnikání. Přitom je stanoveno, že obstará-li někdo určité záležitosti jako podnikatel, má povinnost, byl-li o obstarání takové záležitosti požádán, dát druhé straně bez zbytečného odkladu výslovně najevo, zda na sebe obstarání záležitosti bere nebo ne; jinak nahradí škodu tím způsobenou (§ 2431 OZ). Tato povinnost (tj. dát druhé straně bez zbytečného odkladu najevo, zda může či nikoli s obstaráním počítat) se nevztahuje na podnikatele obecně, ale na podnikatele, obstarávají-li takovéto záležitosti (obstarávanou záležitostí může být například obstarání stavebního povolení apod.); vztahuje se mj. na podnikatele podnikající podle zvláštního předpisu, tj. zejména na advokáty, notáře, exekutory, daňové poradce, autorizované inženýry.

Příkazce musí na žádost poskytnout zálohu a hradit vzniklé náklady, a to i tehdy, pokud by se žádaný výsledek činnosti příkazníka nedostavil. To platí i pro případnou odměnu. Příkazce má také povinnost k náhradě škody, která příkazníkovi vznikla. Vyžaduje-li obstarání záležitosti, aby příkazník za příkazce právně jednal, vystaví příkazce příkazníkovi včas plnou moc. Plná moc může být obsažena už v samotné příkazní smlouvě. Není-li plná moc ve smlouvě obsažena, nenahrazuje ji ujednané převzetí povinnosti příkazce jednat jménem příkazníka; to platí i v případě, že třetí osoba, se kterou příkazník právně jedná, o této povinnosti ví.

Příkazník může příkaz vypovědět nejdříve ke konci měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena. Vypoví-li příkazník příkaz před obstaráním záležitosti, kterou byl zvlášť pověřen, nebo s jejímž obstaráním začal podle všeobecného pověření, nahradí škodu z toho vzešlou podle obecných ustanovení. Výpověď nemusí být jakkoli odůvodněna. Příkazce může příkaz odvolat podle libosti, nahradí však příkazníkovi náklady, které do té doby měl, a škodu, pokud ji utrpěl, jakož i část odměny přiměřenou vynaložené námaze příkazníka.

Příkazní smlouva zaniká, kromě obstarání dohodnuté záležitosti, pokud příkazce odvolá příkaz nebo pokud příkazník vypoví příkaz. Závazek z příkazu zaniká rovněž smrtí příkazce i smrtí příkazníka; to platí i tehdy, zanikne-li právnická osoba, aniž má právního nástupce. Je-li příkazce nebo příkazník právnickou osobou, pak práva a povinnosti plynoucí z příkazní smlouvy přecházejí na právního nástupce. Při zániku příkazu odvoláním, výpovědí, anebo smrtí, zařídí příkazník vše, co nesnese odklad, dokud příkazce nebo jeho právní nástupce neprojeví jinou vůli. Ustanovení o příkazu se použijí přiměřeně i na případy, kdy má někdo podle smlouvy nebo podle jiných ustanovení zákona povinnost zařídit záležitost na účet jiného (§ 2444 OZ).

V této souvislosti lze pro úplnost uvést, že smlouvami příkazního typu jsou vedle příkazní smlouvy smlouva o zprostředkování, komisionářská smlouva, zasílatelská smlouva, smlouva o obchodním zastoupení.

V případě, že odpovědným zástupcem bude člen statutárního orgánu nebo statutární orgán podnikatele, půjde o smlouvu manažerskou.

Podle zákoníku práce může být pracovní poměr mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem založen pouze uzavřením pracovní smlouvy, jmenováním nebo volbou. Manažerská smlouva tedy sama o sobě nezakládá pracovněprávní vztah. Sjednává-li se však takto označená smlouva v souvislosti s pracovním poměrem, který nevzniká na základě volby či jmenování a obsahuje-li všechny podstatné náležitosti pracovní smlouvy (druh práce, místo výkonu práce a den nástupu do práce), jedná se vlastně o pracovní smlouvu, i když takto pojmenována není. Je-li manažerská smlouva uzavřena „jen“ v souvislosti s volbou či jmenováním (fyzické osoby) do funkce, nezakládá pracovněprávní vztah, mohou v ní ale být upraveny jiné otázky.

Manažerská smlouva neodpovídá žádnému z typů smluv, které jsou výslovně upraveny zvláštními ustanoveními závazkového práva v občanském zákoníku. Jde o smlouvu nepojmenovanou podle § 1746 odst. 2 OZ. Zatímco u pojmenovaných smluv občanský zákoník obsahuje vedle obecných ustanovení ještě další (speciální) ustanovení, u nepojmenovaných smluv taková ustanovení zákona chybí. Pro právní vztahy vyplývající z těchto tzv. inominátních smluv je rozhodující obsah smlouvy (vlastního smluvního ujednání), tedy to, jak jsou vymezena vzájemná práva a povinnosti smluvních stran; takto stanovené povinnosti jsou pak pro ně závazné. Aby byla mezi smluvními stranami uzavřena inominátní smlouva, musí být mezi smluvními stranami ujednán a určen obsah závazků, jinak smlouva nevznikne (§ 1725 OZ). Pouze za situace, kdy není mezi účastníky v určité otázce smluveno ničeho, použijí se na závazkový právní vztah vzniklý z nepojmenované smlouvy analogicky ta ustanovení občanského zákoníku, která upravují závazkový právní vztah obsahem a účelem mu nejbližší. Tato smlouva nezakládá pracovní poměr (nenahrazuje smlouvu pracovní), nýbrž si v ní zaměstnavatel a zaměstnanec (obvykle manažer) sjednávají určité další podmínky pracovního poměru – obvykle mzdu a další požitky spojené s výkonem funkce (cestovní náhrady, poskytnutí služebního auta, telefonu atp.). Uzavírá se vedle pracovní smlouvy, případně samostatně, vzniká-li pracovní poměr volbou nebo jmenováním.

Zastává-li však ve společnosti jmenovaná osoba zároveň i funkci statutárního orgánu či člena takovéhoto orgánu, je potřeba přísně odlišovat podmínky výkonu obou těchto funkcí a je vhodné na každou z nich uzavřít jiný typ smlouvy – manažerskou smlouvu pro úpravu podmínek výkonu jmenované funkce v souladu s pracovněprávními předpisy a příkazní smlouvu pro výkon funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu.

V této souvislosti lze uvést, že podle ustanovení § 59 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obchodních korporacích“ nebo „ZOK“), se práva a povinnosti mezi obchodní korporací a členem jejího orgánu řídí přiměřeně ustanoveními občanského zákoníku o příkazu, ledaže ze smlouvy o výkonu funkce, byla-li uzavřena, nebo z tohoto zákona plyne něco jiného. Smlouva o výkonu funkce se v kapitálové společnosti sjednává písemně a schvaluje ji, včetně jejích změn, nejvyšší orgán společnosti.

2.3 VZNIK, ZMĚNA A ZÁNIK ŽIVNOSTENSKÉHO OPRÁVNĚNÍ

Fyzická nebo právnická osoba, která hodlá provozovat ohlašovací živnost, je povinna to ohlásit živnostenskému úřadu,osoba, která hodlá provozovat koncesovanou živnost, podá u živnostenského úřadu žádost o vydání koncese. Pro náležitosti ohlášení platí ustanovení § 45 odst. 2, 3 a 5 a § 46 ŽZ, pro náležitosti žádosti o koncesi platí tato ustanovení obdobně. Ohlašovatel je povinen vymezit předmět podnikání uvedený v ohlášení s dostatečnou určitostí a jednoznačností. U ohlášení živnosti volné ohlašovatel uvede obory činností, které bude v rámci svého podnikání vykonávat. Předmět podnikání živnosti volné musí být ohlášen v souladu s názvem oboru činnosti uvedeným v příloze č. 4 k ŽZ. Předmět podnikání živnosti řemeslné a vázané musí být ohlášen v souladu s přílohami č. 1 a 2 k ŽZ v úplném nebo částečném rozsahu, předmět podnikání v žádosti o koncesi je třeba uvést v úplném nebo v částečném rozsahu podle přílohy č. 3 k ŽZ.

2.4 ŽIVNOSTENSKÉ PODNIKÁNÍ V OBLASTI STAVEBNICTVÍ

Živnosti související s výkonem činnosti autorizovaných osob podle živnostenského zákona jsou vázanými živnostmi „Projektová činnost ve výstavbě“ a „Provádění staveb, jejich změn a odstraňování“. Autorizace podle autorizačního zákona je pouze jedním z možných průkazů odborné způsobilosti stanovených přílohou č. 2 k ŽZ pro výkon uvedených živností v režimu živnostenského zákona.

2.5 ŽIVNOST „PROJEKTOVÁ ČINNOST VE VÝSTAVBĚ“

Projektová činnost ve výstavbě je zařazena mezi živnosti ohlašovací vázané uvedené v příloze č. 2 k ŽZ; odborná způsobilost pro tuto živnost je stanovena touto přílohou. Podle nařízení vlády č. 278/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů, které upravuje obsahové náplně jednotlivých živností, je podnikatel v rámci této živnosti oprávněn zpracovávat územně plánovací dokumentace, územní studie, dokumentace pro vydání územního rozhodnutí nebo dokumentace pro uzavření veřejnoprávní smlouvy nahrazující územní rozhodnutí a projektové dokumentace podle stavebního zákona.

V této souvislosti lze uvést, že projektová činnost ve výstavbě je podle ustanovení § 158 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“ nebo „SZ“), vybranou činností ve výstavbě, kterou mohou vykonávat pouze fyzické osoby, které získaly oprávnění k jejich výkonu podle zvláštního právního předpisu, tj. podle autorizačního zákona. Definice projektové činnosti ve výstavbě, kterou se podle cit. ustanovení stavebního zákona rozumí zpracování územně plánovací dokumentace, územní studie, dokumentace pro vydání územního rozhodnutí a pro uzavření veřejnoprávní smlouvy nahrazující územní rozhodnutí a projektové dokumentace podle odstavce 2 § 158 SZ, je shodná s obsahovou náplní dané živnosti.

Rozsah působnosti autorizovaných inženýrů a techniků stanoví příslušná ustanovení autorizačního zákona (§ 18 a § 19). Projektant je podle ustanovení § 22 odst. 4 SZ fyzická osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu k projektové činnosti ve výstavbě, tzn. podle autorizačního zákona. Projektová činnost ve výstavbě je upravena v ustanovení § 159 SZ včetně činností, které mohou vykonávat osoby bez autorizace (na § 158 a § 159 SZ odkazuje příloha č. 2 k ŽZ). Obecně platí, že v rámci provozování té, které živnosti musejí být vždy dodržovány právní předpisy upravující vykonávané činnosti.

Povinnosti projektanta upravuje ustanovení § 159 odst. 1 až 4 SZ, podle něhož projektant odpovídá za správnost, celistvost a úplnost jím zpracované územně plánovací dokumentace, územní studie a dokumentace pro vydání územního rozhodnutí, zejména za respektování požadavků z hlediska ochrany veřejných zájmů a za jejich koordinaci. Je povinen dbát právních předpisů a působit v součinnosti s příslušnými orgány územního plánování a dotčenými orgány. Projektant územně plánovací dokumentace zpracovává a pořizovateli předává vybrané části územně plánovací dokumentace v jednotném standardu. Projektant odpovídá za správnost, celistvost, úplnost a bezpečnost stavby provedené podle jím zpracované projektové dokumentace a proveditelnost stavby podle této dokumentace, jakož i za technickou a ekonomickou úroveň projektu technologického zařízení, včetně vlivů na životní prostředí. Projektant je povinen dbát právních předpisů a obecných požadavků na výstavbu vztahujících se ke konkrétnímu stavebnímu záměru a působit v součinnosti s příslušnými dotčenými orgány. Statické, popřípadě jiné výpočty musí být vypracovány tak, aby byly kontrolovatelné. Není-li projektant způsobilý některou část projektové dokumentace zpracovat sám, je povinen k jejímu zpracování přizvat osobu s oprávněním pro příslušný obor nebo specializaci, která odpovídá za jí zpracovaný návrh. Odpovědnost projektanta za projektovou dokumentaci stavby jako celku tím není dotčena. Dokumentaci ohlašovaných staveb uvedených v § 104 odst. 1 písm. f) až i) a k) a terénních úprav podle § 15b odst. 1 vodního zákona může kromě projektanta zpracovat též osoba, která má vysokoškolské vzdělání stavebního nebo architektonického směru anebo střední vzdělání stavebního směru s maturitní zkouškou a alespoň 3 roky praxe v projektování staveb; na tuto osobu se přiměřeně vztahuje ustanovení odstavce 3 § 159 SZ.

Pro úplnost informací je možno závěrem zmínit, že u stavby financované z veřejného rozpočtu, kterou provádí stavební podnikatel jako zhotovitel, pokud zpracovala projektovou dokumentaci pro tuto stavbu osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu, zajistí stavebník autorský dozor projektanta, případně hlavního projektanta nad souladem prováděné stavby s ověřenou projektovou dokumentací. S osobou vykonávající autorský dozor projektanta, pokud byl zřízen, je povinen spolupracovat stavbyvedoucí. Osoby vykonávající autorský dozor jsou oprávněny provádět záznamy do stavebního deníku nebo jednoduchého záznamu o stavbě.

2.6 ŽIVNOST „PROVÁDĚNÍ STAVEB, JEJICH ZMĚN A ODSTRAŇOVÁNÍ“

Provádění staveb, jejich změn a odstraňování je živnost ohlašovací vázaná uvedená v příloze č. 2 k ŽZ; odborná způsobilost pro tuto živnost je stanovena touto přílohou. Podle nařízení vlády č. 278/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je obsahovou náplní této živnosti provádění stavebních a montážních prací při novostavbách, změnách dokončených staveb (nástavby, přístavby, stavební úpravy), údržbě staveb a jejich odstraňování podle stavebního zákona, včetně vedení realizace staveb a jejich změn. Při provádění uvedených stavebních prací mohou být vykonány i činnosti související s realizací stavby, které jsou předmětem živností řemeslných, případně živnosti volné. Činnosti související s prováděním staveb, jejich změnami a odstraňováním mohou být podle okolností prováděny prostřednictvím odborně způsobilých osob. Živnostenské oprávnění opravňuje podnikatele k provádění všech druhů staveb, nikoliv pouze v oboru jeho kvalifikace či autorizace.

Autorizovaný inženýr i technik jsou v rozsahu oboru, popřípadě specializace, pro kterou jim byla udělena autorizace podle AZ (§ 18 a § 19), oprávněni mj. vést realizaci stavby; odborné vedení provádění stavby nebo její změny je podle ustanovení § 158 odst. 1 SZ vybranou činností ve výstavbě, kterou mohou vykonávat pouze fyzické osoby, které získaly oprávnění k jejich výkonu podle zvláštního právního předpisu, tj. podle autorizačního zákona.

Provádění staveb upravuje ustanovení § 160 SZ, na které odkazuje příloha č. 2 k ŽZ. Provádět stavbu může jako zhotovitel jen stavební podnikatel, který při její realizaci zabezpečí odborné vedení provádění stavby stavbyvedoucím, pokud není v § 160 odst. 3 a 4 SZ stanoveno jinak. Dále je stavební podnikatel povinen zabezpečit, aby práce na stavbě, k jejichž provádění je předepsáno zvláštní oprávnění, vykonávaly jen osoby, které jsou držiteli takového oprávnění. Zhotovitel stavby je povinen provádět stavbu v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu a s ověřenou projektovou dokumentací, dodržet obecné požadavky na výstavbu, popřípadě jiné technické předpisy a technické normy a zajistit dodržování povinností k ochraně života, zdraví, životního prostředí a bezpečnosti práce vyplývajících ze zvláštních právních předpisů. Podle ustanovení § 160 odst. 4 SZ lze stavby uvedené v odstavci 3 § 160 SZ provádět svépomocí, pokud stavebník zajistí stavební dozor, není-li pro takovou činnost sám odborně způsobilý. Jestliže však jde o stavbu pro bydlení nebo změnu stavby, která je kulturní památkou, je stavebník povinen zajistit odborné vedení provádění stavby stavbyvedoucím; povinnosti stavbyvedoucího jsou pak upraveny v ustanovení § 153 odst. 1 a 2 SZ. Využití stavebního dozoru je uvedeno v § 160 odst. 4 SZ, jeho povinnosti stanoví § 153 odst. 3 a 4 SZ.

V této souvislosti lze pro úplnost uvést, že na základě živnostenského oprávnění pro vázanou živnost „Provádění staveb, jejich změn a odstraňování“ lze vykonávat činnost stavební dozor (která byla v minulosti obsahem živnosti „Inženýrská činnost v investiční výstavbě“) vzhledem k tomu, že stavebním dozorem se ve smyslu příslušných ustanovení stavebního zákona rozumí odborný dozor nad prováděním stavby svépomocí vykonávaný osobou, která má vysokoškolské vzdělání stavebního nebo architektonického směru nebo střední vzdělání stavebního směru s maturitní zkouškou a alespoň 3 roky praxe při provádění staveb.Osoba vykonávající stavební dozor odpovídá spolu se stavebníkem za soulad prostorové polohy stavby s ověřenou dokumentací, za dodržení obecných požadavků na výstavbu, za bezbariérové užívání stavby a jiných technických předpisů a za dodržení rozhodnutí a jiných opatření vydaných k uskutečnění stavby, sleduje způsob a postup provádění stavby, zejména bezpečnost instalací a provozu technických zařízení na staveništi, vhodnost ukládání a použití stavebních výrobků, materiálů a konstrukcí a vedení stavebního deníku nebo jednoduchého záznamu o stavbě; působí k odstranění závad při provádění stavby, a pokud se jí nepodaří takové závady v rámci vykonávání dozoru odstranit, oznámí je neprodleně stavebnímu úřadu.

K otázce odborné způsobilosti je možno závěrem připomenout, že podle živnostenského zákona je podnikatel, který je fyzickou osobou a nesplňuje zvláštní podmínky provozování živnosti (§ 7 ŽZ), podnikatel, který je právnickou osobou, pro živnosti vyžadující splnění zvláštních podmínek provozování živnosti (§ 7 ŽZ) povinen ustanovit odpovědného zástupce (§ 11 odst. 4 ŽZ). Do funkce odpovědného zástupce ustanoví česká právnická osoba osobu, která je členem jejího statutárního orgánu a která splňuje podmínky pro výkon funkce odpovědného zástupce podle tohoto zákona. Ustanovení živnostenského zákona nevylučují, aby odpovědným zástupcem byla osoba, která není statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu.

Podle živnostenského zákona je pro vázané živnosti „Projektová činnost ve výstavbě“ a „Provádění staveb, jejich změn a odstraňování“ podmínkou jejich provozování splnění příslušné odborné způsobilosti stanovené přílohou č. 2 k ŽZ, která spočívá buď v autorizaci nebo zápisu do seznamu registrovaných osob podle AZ, nebo v různém stupni vzdělání zaměřeném na stavebnictví nebo architekturu spolu s příslušnou praxí. Pro provozování těchto živnosti (tj. ve smyslu vzniku živnostenského oprávnění) jsou směrodatné možné způsoby získání odborné způsobilosti uvedené ve sloupci 2 přílohy č. 2 k ŽZ – zde je 5, resp. 6, různých způsobů získání odborné způsobilosti k provozování živnosti, tj. nejde pouze o autorizaci nebo o zápis do seznamu registrovaných osob podle AZ. Pokud podnikatel – fyzická osoba, právnická osoba při ohlašování uvedených živností nebo v průběhu provozování živností nesplňuje podmínku odborné způsobilosti, může ustanovit odpovědného zástupce, který splňuje jakoukoliv ze stanovených podmínek. Odpovědný zástupce může tedy odbornou způsobilost doložit i jinými doklady, než je osvědčení o autorizaci.

Pokud jde o předmětné „stavební“ živnosti, ve sloupci 3 přílohy č. 2 (poznámka) je pak uveden odkaz na § 158 a § 159, resp. § 160 SZ, avšak tato vazba na stavební zákon zde nemá význam pro vlastní vznik živnostenského oprávnění k provozování dané živnosti, ale až (jako podmínka) pro přímý výkon činnosti, která je obsahem příslušné vázané živnosti.

Institut odpovědného zástupce slouží pro účely vstupu do živnostenského podnikání jako takového, příp. splnění podmínky odborné způsobilosti při vlastním provozování živností, u kterých to stanoví živnostenský zákon, přičemž tento zákon zároveň umožňuje vykonávat funkci odpovědného zástupce až pro čtyři podnikatele. „Provozování živnosti“ je co do obsahu širší pojem než pojem „výkon činnosti“, tyto dva pojmy nelze spolu co do obsahu vzájemně ztotožňovat. K provozování živnosti podle živnostenského zákona dochází na základě vzniku příslušného živnostenského oprávnění; ke vzniku živnostenského oprávnění (a tudíž k „provozování živnosti“) je nutno splnit podle živnostenského zákona všeobecné a zvláštní podmínky; zvláštní podmínkou provozování živnosti je odborná způsobilost.

Protože odpovědný zástupce, jehož prostřednictvím může podnikatel živnost provozovat (§ 11 ŽZ), odpovídá za řádný provoz živnosti, musí stejně jako podnikatel splňovat (kromě všeobecných podmínek) tytéž zvláštní podmínky provozování živnosti podle živnostenského zákona (§ 7 ŽZ, u vázaných živností z oblasti stavebnictví viz § 24 odst. 1 ŽZ, příloha č. 2 k ŽZ, sloupec 2, nebo i § 24 odst. 2 ŽZ). Důležitý je nejen § 24 odst. 1 ŽZ, ale i § 24 odst. 2 ŽZ, podle něhož mohou občané ČR (nebo jiného státu EU) prokázat odbornou způsobilost dokladem o uznání odborné kvalifikace vydaným uznávacím orgánem podle zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace, ve znění pozdějších předpisů. Jestliže by měl odpovědný zástupce sám osobně vykonávat činnost, která je obsahem některé z obou vázaných živností z oblasti stavebnictví, pak by ovšem musel splňovat i ty požadavky, které vyplývají z vazby živnostenského zákona na § 158 a § 159 (či § 160) SZ pro přímý výkon takové činnosti.

Pokud jde o odbornou způsobilost, platí tedy pro odpovědného zástupce u vázaných živností z oblastí stavebnictví totéž, co je uvedeno výše, tj. musí získat odbornou způsobilost pro provozování živnosti podle § 24 odst. 1 ŽZ (viz některé z mnoha možností uvedených ve sloupci 2 přílohy č. 2 k ŽZ), popř. podle § 24 odst. 2 ŽZ.

2.7 ŽIVNOST VOLNÁ „VÝROBA, OBCHOD A SLUŽBY NEUVEDENÉ V PŘÍLOHÁCH 1 AŽ 3 ŽIVNOSTENSKÉHO ZÁKONA“

Obory činností živnosti volné související s výkonem činnosti autorizovaných osob – příloha č. 4 k nařízení vlády č. 278/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů

2.7.1 Obor činnosti „Poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků“

Inženýrská činnost ve výstavbě není samostatným oborem živnosti. Poradenské služby technického charakteru ve specifikované oblasti činnosti, zejména ve stavebnictví a architektuře, poskytování odborné pomoci, posudků, rad, doporučení a stanovisek k zabezpečení přípravy a realizace staveb, posuzování vlivů připravovaných staveb, jejich změn a změn v jejich užívání, činností a technologií na životní prostředí, to znamená zpracování posudku dokumentace o hodnocení vlivu stavby, činnosti nebo technologie na životní prostředí, jsou obsahem oboru činnosti „60. Poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků“ živnosti volné. Dále je možno v rámci této živnosti (činnosti) posuzovat vliv připravovaných staveb, jejich změn a změn v jejich užívání, činností a technologií na životní prostředí, tzn. zpracování posudku dokumentace o hodnocení vlivu stavby, činnosti nebo technologie na životní prostředí. Posuzování zahrnuje zejména zjištění, popis a hodnocení předpokládaných přímých a nepřímých vlivů stavby, činnosti nebo technologie na klimatické poměry, ovzduší, povrchové a podzemní vody, půdu, horninové prostředí, způsob využívání krajiny, chráněná území, flóru, faunu, funkčnost a stabilitu ekosystémů, obyvatelstvo, využívání přírodních zdrojů, kulturní památky, životní prostředí v obcích a městech, porovnání navržených variant řešení a výběr nejvhodnější varianty, navržení opatření a podmínek, které vyloučí nebo sníží předpokládané nepříznivé vlivy, popřípadě zvýší pozitivní vlivy stavby, činnosti nebo technologie, hodnocení důsledků případného neprovedení stavby, činnosti nebo technologie. Obsahem činnosti není vlastní realizace technických činností, projektování staveb, ani jejich provádění, technicko-organizační činnost v oblasti požární ochrany.

Z hlediska výkonu činnosti autorizovaných osob jsou autorizované osoby obou úrovní (autorizovaný inženýr i autorizovaný technik) oprávněny na základě § 18 a § 19 AZ zastupovat stavebníka na podkladě zmocnění při stavebním nebo kolaudačním řízení, autorizovaný inženýr je oprávněn vydávat odborná stanoviska, zpracovávat dokumentaci a posudky pro dílčí hodnocení vlivu staveb na životní prostředí, a to i pro účely řízení před stavebním úřadem.

2.7.2 Obor činnosti „Služby v oblasti administrativní správy a služby organizačně hospodářské povahy“

Obsahovou náplní tohoto oboru činnosti živnosti volné jsou služby v oblasti administrativní správy, zejména sekretářské a podobné služby, mimo jiné poskytování služeb při výkonu zadavatelských činností pro zadávání veřejných zakázek a další služby obdobné povahy, technická činnost, jejímž obsahem je výkon technického dozoru, včetně provádění příslušných záznamů ve stavebních denících, spolupráce s autorským dozorem projektanta a zástupci budoucích uživatelů a provozovatelů staveb a další související činnosti. Obsahem činnosti není mj. výkon stavebního dozoru, projektování staveb, ani jejich provádění.

V této souvislosti lze zmínit, že u stavby financované z veřejného rozpočtu, kterou provádí stavební podnikatel jako zhotovitel, je stavebník povinen zajistit technický dozor stavebníka nad prováděním stavby fyzickou osobou oprávněnou podle zvláštního právního předpisu (AZ). S osobou vykonávající technický dozor stavebníka je povinen spolupracovat stavbyvedoucí, osoby vykonávající technický dozor stavebníka jsou oprávněny provádět záznamy do stavebního deníku nebo jednoduchého záznamu o stavbě.

3 VÝKON ČINNOSTI JAKO ZAMĚSTNANEC

Autorizované osoby mohou vykonávat povolání, resp. činnosti, pro které jim byla udělena autorizace, jako závislou práci v pracovněprávním režimu. Výkon činnosti autorizovaných osob v pozici „zaměstnance“ je poněkud specifický, protože pracovněprávní vztahy tvoří relativně samostatné odvětví práva, které se nevztahuje k autorizačnímu zákonu, stavebnímu zákonu a dalším souvisejícím obecně závazným právním předpisům, tedy k těm právním normám, jejichž respektování je východiskem pro řádný výkon činnosti autorizovaných osob.

Právní vztahy vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli – vztahy pracovněprávní upravuje zákoník práce.

Smysl a účel ustanovení tohoto zákona vyjadřují i základní zásady pracovněprávních vztahů, jimiž jsou zejména zvláštní zákonná ochrana postavení zaměstnance, uspokojivé a bezpečné podmínky pro výkon práce, spravedlivé odměňování zaměstnance, řádný výkon práce zaměstnancem v souladu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, rovné zacházení se zaměstnanci a zákaz jejich diskriminace. Zásady zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance, uspokojivých a bezpečných pracovních podmínek pro výkon práce, spravedlivého odměňování zaměstnance, rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace vyjadřují hodnoty, které chrání veřejný pořádek.

Pracovněprávní vztahy se řídí zákoníkem práce; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.

3.1 VYBRANÁ PROBLEMATIKA Z OBLASTI PRACOVNĚPRÁVNÍCH VZTAHŮ

Zaměstnanec – fyzická osoba, která se zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu (§ 6 ZP). Zaměstnanecje jedním z účastníků pracovněprávního vztahu (druhým je zaměstnavatel). Úkolem zaměstnance je vykonávat určitou závislou činnost pro zaměstnavatele, za kterou mu přísluší mzda či plat. Právní způsobilost být zaměstnancem má osoba, která v den sjednání pracovního poměru dosáhne 15 let věku, musí však mít ukončenou povinnou školní docházku. Svéprávnost – způsobilost právně jednat, nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat), například uzavírat jakékoli smlouvy (včetně tzv. hmotné odpovědnosti), získá zaměstnanec zletilostí, tzn. dovršením 18 let (§ 30 OZ).

Zaměstnavatel – osoba, pro kterou se fyzická osoba zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu (§ 7 ZP).

Vedoucí zaměstnanec zaměstnavatele – zaměstnanec, který je na jednotlivých stupních řízení zaměstnavatele oprávněni stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny. Vedoucím zaměstnancem je nebo se za vedoucího zaměstnance považuje rovněž vedoucí organizační složky státu.

Závislá práce – práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. Závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě. Závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy. Základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr (§ 2 a § 3 ZP).

3.2 PRACOVNÍ POMĚR

Obecně platí, že zaměstnavatel má zajišťovat plnění svých úkolů především zaměstnanci v pracovním poměru. V dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr není zaměstnavatel povinen rozvrhnout zaměstnanci pracovní dobu. Dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr jsou dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti.

Pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v zákoníku práce stanoveno jinak (§ 33 ZP). Před uzavřením pracovní smlouvy je zaměstnavatel povinen seznámit fyzickou osobu s právy a povinnostmi, které by pro ni z pracovní smlouvy, popřípadě ze jmenování na pracovní místo vyplynuly, a s pracovními podmínkami a podmínkami odměňování, za nichž má práci konat, a povinnostmi, které vyplývají ze zvláštních právních předpisů vztahujících se k práci, která má být předmětem pracovního poměru (§ 31 ZP).

Pracovní smlouva musí obsahovat druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce vykonávána, den nástupu do práce. Pracovní smlouva musí být uzavřena písemně (§ 34 ZP).

Zaměstnanci v pracovním poměru musí být přidělována práce v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby, s výjimkou konta pracovní doby (§ 86 a § 87 ZP). Zaměstnanec v dalším základním pracovněprávním vztahu u téhož zaměstnavatele nesmí vykonávat práce, které jsou stejně druhově vymezeny (§ 34b ZP).

Neobsahuje-li pracovní smlouva údaje o právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru, je zaměstnavatel povinen zaměstnance o nich písemně informovat, a to nejpozději do 1 měsíce od vzniku pracovního poměru; to platí i o změnách těchto údajů. Povinnost písemně informovat zaměstnance o základních právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru se nevztahuje na pracovní poměr na dobu kratší než 1 měsíc. Při nástupu do práce musí být zaměstnanec seznámen s pracovním řádem a s právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jež musí při své práci dodržovat. Zaměstnanec musí být také seznámen s kolektivní smlouvou a vnitřními předpisy (§ 37 ZP).

Smluvní strany si mohou sjednat zkušební dobu (§ 35 ZP). Zákoník práce rozlišuje sjednání zkušební doby s řadovým zaměstnancem a s vedoucím zaměstnancem s tím, že lze zkušební dobu sjednat v rozsahu ne delším než 3 měsíce po sobě jdoucí ode dne vzniku pracovního poměru (§ 36 ZP) pro řadového zaměstnance a 6 měsíců po sobě jdoucích ode dne vzniku pracovního poměru u vedoucího zaměstnance. Zkušební dobu je možné sjednat nejpozději v den, který byl sjednán jako den nástupu do práce. Sjednaná zkušební doba nesmí být dodatečně prodlužována, i když je sjednána na dobu kratší než zákon umožňuje. Zkušební doba se však prodlužuje o dobu celodenních překážek v práci, pro které zaměstnanec nekoná práci v průběhu zkušební doby, a o dobu celodenní dovolené. Zkušební doba musí být sjednána písemně.

Pracovní poměr vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce nebo dnem, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance (§ 36 ZP). Od vzniku pracovního poměru je zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem, zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru (§ 38 ZP). Obsah pracovního poměru je možné změnit jen tehdy, dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na jeho změně. Za změnu pracovního poměru se považuje také jmenování na vedoucí pracovní místo podle § 33 odst. 3, k němuž dojde po vzniku pracovního poměru (§ 40 ZP).

Pracovní poměr může být rozvázán jen dohodou, výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době. Pracovní poměr na dobu určitou končí také uplynutím sjednané doby. Pracovní poměr zaniká smrtí zaměstnance. Zánik pracovního poměru v případě smrti zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, upravuje § 342 odst. 1 (§ 48 ZP).

Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z těchto důvodů:

• a) ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část;
• b) přemísťuje-li se zaměstnavatel nebo jeho část;
• c) stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách;
• d) nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně lékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice;
• e) pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně lékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní způsobilost;
• f) nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce; spočívá-li nesplňování těchto požadavků v neuspokojivých pracovních výsledcích, je možné zaměstnanci z tohoto důvodu dát výpověď, jen jestliže byl zaměstnavatelem v době posledních 12 měsíců písemně vyzván k jejich odstranění a zaměstnanec je v přiměřené době neodstranil;
• g) jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi;
• h) poruší-li zaměstnanec zvlášť hrubým způsobem jinou povinnost zaměstnance stanovenou v § 301 a (§ 52 ZP).
• 
  

Zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy,

• a) byl-li zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší než 1 rok, nebo byl-li pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu nejméně 6 měsíců;
• b) porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem (§ 55 ZP).

Podle ustanovení § 56 ZP zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže,

• a) podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovně lékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví a zaměstnavatel mu neumožnil v době 15 dnů ode dne předložení tohoto posudku výkon jiné pro něho vhodné práce, nebo
• b) zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1 ZP).

Zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Pro účely náhrady mzdy nebo platu se použije § 67 odst. 3 nebo § 56 ZP.

Pro porušení jiné povinnosti zaměstnance stanovené v § 301a zvlášť hrubým způsobem [§ 52 písm. h)] může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď pouze do 1 měsíce ode dne, kdy se o tomto důvodu k výpovědi dověděl, nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy takový důvod k výpovědi vznikl (§ 57 ZP).

Pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl (§ 58 ZP).

Zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení dověděl, nejpozději do 1 roku ode dne, kdy tento důvod vznikl (§ 59 ZP). V okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží (§ 60 ZP).

Zaměstnavatel i zaměstnanec mohou zrušit pracovní poměr ve zkušební době z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Zaměstnavatel nesmí ve zkušební době zrušit pracovní poměr v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény) zaměstnance. Pro zrušení pracovního poměru ve zkušební době se vyžaduje písemná forma, jinak se k němu nepřihlíží. Pracovní poměr skončí dnem doručení zrušení, není-li v něm uveden den pozdější (§ 66 ZP).

Dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru. V případě, že zaměstnavatel zrušil pracovní poměr neplatně, avšak zaměstnanec neoznámí, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel zaměstnával dále, platí, pokud se se zaměstnavatelem nedohodne písemně na jiném dnu skončení, že jeho pracovní poměr skončil dohodou, uplynutím výpovědní doby, pokud byla dána neplatná výpověď; jestliže byl pracovní poměr neplatně zrušen okamžitě nebo ve zkušební době, tak dnem, kdy měl pracovní poměr tímto zrušením skončit. V těchto případech má zaměstnanec právo na náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu výpovědní doby (§ 69 ZP).

Práva a povinnosti zaměstnance upravuje ustanovení § 106 ZP, podle něhož má zaměstnanec právo na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, na informace o rizicích jeho práce a na informace o opatřeních na ochranu před jejich působením; informace musí být pro zaměstnance srozumitelná. Zaměstnanec je oprávněn odmítnout výkon práce, o níž má důvodně za to, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život nebo zdraví, popřípadě život nebo zdraví jiných fyzických osob; takové odmítnutí není možné posuzovat jako nesplnění povinnosti zaměstnance. Zaměstnanec má právo a povinnost podílet se na vytváření bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí, a to zejména uplatňováním stanovených a zaměstnavatelem přijatých opatření a svou účastí na řešení otázek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Každý zaměstnanec je povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí při práci. Znalost základních povinností vyplývajících z právních a ostatních předpisů a požadavků zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je nedílnou a trvalou součástí kvalifikačních předpokladů zaměstnance.

Zaměstnanec je povinen:

• a) účastnit se školení zajišťovaných zaměstnavatelem zaměřených na bezpečnost a ochranu zdraví při práci včetně ověření svých znalostí,
• b) podrobit se pracovně lékařským prohlídkám, vyšetřením nebo očkováním stanoveným zvláštními právními předpisy,
• c) dodržovat právní a ostatní předpisy a pokyny zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, s nimiž byl řádně seznámen, a řídit se zásadami bezpečného chování na pracovišti a informacemi zaměstnavatele,
• d)dodržovat při práci stanovené pracovní postupy, používat stanovené pracovní prostředky, dopravní prostředky, osobní ochranné pracovní prostředky a ochranná zařízení a svévolně je neměnit a nevyřazovat z provozu,
• e)nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště, nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště zaměstnavatele a nekouřit na pracovištích a v jiných prostorách, kde jsou účinkům kouření vystaveni také nekuřáci; zákaz požívání alkoholických nápojů se nevztahuje na zaměstnance, kteří pracují v nepříznivých mikroklimatických podmínkách, pokud požívají pivo se sníženým obsahem alkoholu, a na zaměstnance, u nichž požívání těchto nápojů je součástí plnění pracovních úkolů nebo je s plněním těchto úkolů obvykle spojeno,
• f)oznamovat svému nadřízenému vedoucímu zaměstnanci nedostatky a závady na pracovišti, které ohrožují nebo by bezprostředně a závažným způsobem mohly ohrozit bezpečnost nebo zdraví zaměstnanců při práci, zejména hrozící vznik mimořádné události nebo nedostatky organizačních opatření, závady nebo poruchy technických zařízení a ochranných systémů určených k jejich zamezení,
• g) s ohledem na druh jím vykonávané práce se podle svých možností podílet na odstraňování nedostatků zjištěných při kontrolách orgánů, kterým přísluší výkon kontroly podle zvláštních právních předpisů,
• h)bezodkladně oznamovat svému nadřízenému vedoucímu zaměstnanci svůj pracovní úraz, pokud mu to jeho zdravotní stav dovolí, a pracovní úraz jiného zaměstnance, popřípadě úraz jiné fyzické osoby, jehož byl svědkem, a spolupracovat při objasňování jeho příčin,
• i) podrobit se na pokyn oprávněného vedoucího zaměstnance písemně určeného zaměstnavatelem zjištění, zda není pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek.
• 
  

Podle ustanovení § 230 ZP je zaměstnanec povinen prohlubovat si svoji kvalifikaci k výkonu sjednané práce. Zaměstnavatel je oprávněn uložit zaměstnanci účast na školení a studiu, nebo jiných formách přípravy k prohloubení jeho kvalifikace, popřípadě na zaměstnanci požadovat, aby prohlubování kvalifikace absolvoval i u jiné právnické nebo fyzické osoby. Prohlubováním kvalifikace se rozumí její průběžné doplňování, kterým se nemění její podstata a které umožňuje zaměstnanci výkon sjednané práce; za prohlubování kvalifikace se považuje též její udržování a obnovování.

Základní povinnosti zaměstnanců a vedoucích zaměstnanců vyplývající z pracovního poměru stanoví ustanovení § 301 ZP, podle něhož jsou zaměstnanci povinni:

a)pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci,

b) využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly,

c)dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni,

d)řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

Zaměstnanci mohou vedle svého zaměstnání vykonávaného v základním pracovněprávním vztahu vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, u něhož jsou zaměstnáni, jen s jeho předchozím písemným souhlasem. Jestliže zaměstnavatel souhlas odvolá, musí být odvolání písemné; zaměstnavatel je povinen v něm uvést důvody změny svého rozhodnutí. Zaměstnanec je pak povinen bez zbytečného odkladu výdělečnou činnost skončit způsobem vyplývajícím pro její skončení z příslušných právních předpisů (§ 304 ZP).

Za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených zákoníkem práce, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak Mzda je peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak (§ 109 ZP). Za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejná mzda, plat nebo odměna z dohody (§ 110 ZP). (Platje peněžité plnění poskytované zaměstnanci jakožto odměna za práci pro zaměstnavatele, který je veřejnou institucí – stát, obec, kraj, státní fond, příspěvková organizace, kde se platy hradí z rozpočtu jejího zřizovatele, školská právnická osoba apod. (§ 109 odst. 3 ZP). Plat lze dostávat na základě splnění státem stanovených podmínek platového tarifu. Zaměstnanci vyplácení podle tabulkového platu jsou zvláštním případem zaměstnanců, na rozdíl od běžných zaměstnanců v tzv. soukromém sektoru, kteří z pohledu státu pracují pro jiného zaměstnavatele a dostávají tudíž mzdu, ne však plat.)

Mzda se sjednává ve smlouvě nebo ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem anebo určuje mzdovým výměrem, není-li v odstavci 2 § 113 ZP stanoveno jinak. Je-li zaměstnanec statutárním orgánem zaměstnavatele, sjednává s ním mzdu nebo mu ji určuje ten, kdo ho na pracovní místo ustanovil, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. Mzda musí být sjednána, stanovena nebo určena před začátkem výkonu práce, za kterou má tato mzda příslušet. Zaměstnavatel je povinen v den nástupu do práce vydat zaměstnanci písemný mzdový výměr, který obsahuje údaje o způsobu odměňování, o termínu a místě výplaty mzdy, jestliže tyto údaje neobsahuje smlouva nebo vnitřní předpis. Dojde-li ke změně skutečností uvedených ve mzdovém výměru, je zaměstnavatel povinen tuto skutečnost zaměstnanci písemně oznámit, a to nejpozději v den, kdy změna nabývá účinnosti (§ 113 ZP).

3.3 DOHODY O PRACÍCH KONANÝCH MIMO PRACOVNÍ POMĚR

V dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr není zaměstnavatel povinen rozvrhnout zaměstnanci pracovní dobu.

Dohoda o provedení práce (§ 75 ZP) se uzavírá na rozsah práce, který nesmí být větší než 300 hodin v kalendářním roce. Do rozsahu práce se započítává také doba práce konaná zaměstnancem pro zaměstnavatele v témže kalendářním roce na základě jiné dohody o provedení práce. V dohodě o provedení práce musí být uvedena doba, na kterou se tato dohoda uzavírá.

Dohodu o pracovní činnosti (§ 76 ZP) může zaměstnavatel s fyzickou osobou uzavřít, i když rozsah práce nebude přesahovat v témže kalendářním roce 300 hodin. Na základě dohody o pracovní činnosti není možné vykonávat práci v rozsahu překračujícím v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby. Dodržování sjednaného a nejvýše přípustného rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby se posuzuje za celou dobu, na kterou byla dohoda o pracovní činnosti uzavřena, nejdéle však za období 52 týdnů. V dohodě o pracovní činnosti musí být uvedeny sjednané práce, sjednaný rozsah pracovní doby a doba, na kterou se dohoda uzavírá.

Dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti musí být uzavřena písemně. Není-li v zákoně stanoveno jinak, vztahuje se na práci konanou na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr úprava pro výkon práce v pracovním poměru. To však neplatí, pokud jde o převedení na jinou práci a přeložení, dočasné přidělení, odstupné, pracovní dobu a dobu odpočinku; výkon práce však nesmí přesáhnout 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích, překážky v práci na straně zaměstnance, dovolenou, skončení pracovního poměru, odměňování (odměna z dohody), s výjimkou minimální mzdy, a cestovní náhrady. U dohody o provedení práce a dohody o pracovní činnosti musí být vždy dodržena úprava podle § 191 až § 198 a § 206 ZP. Není-li sjednán způsob zrušení právního vztahu založeného dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti, je možné ho zrušit dohodou smluvních stran ke sjednanému dni, výpovědí danou z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu s patnáctidenní výpovědní dobou, která začíná dnem, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně, nebo okamžitým zrušením; okamžité zrušení právního vztahu založeného dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti však může být sjednáno jen pro případy, kdy je možné okamžitě zrušit pracovní poměr. Pro zrušení právního vztahu založeného dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti se vyžaduje písemná forma, jinak se k jeho výpovědi nebo okamžitému zrušení nepřihlíží (§ 77 ZP).

4 VÝKON ČINNOSTI JAKO SPOLEČNÍK VEŘEJNÉ OBCHODNÍ SPOLEČNOSTI

Autorizované osoby mohou vykonávat povolání jako společníci veřejné obchodní společnosti založené za účelem výkonu povolání (§ 15b AZ). Vykonávají-li autorizované osoby povolání jako společníci veřejné obchodní společnosti, musí být společníky pouze autorizované osoby.Autorizované osoby, které jsou společníky této společnosti, vykonávají povolání jménem společnosti a na její účet; ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti autorizovaných osob za výkon povolání tím nejsou dotčena.

Veřejná obchodní společnost je upravena zákonem o obchodních korporacích.

Veřejná obchodní společnost (§ 95 až § 117 ZOK) je taková společnost, v níž podnikají minimálně dvě osoby a ručí za její dluhy celým svým majetkem, a to společně a nerozdílně. Právě to je velkou nevýhodou této právní formy podnikání (v případě krachu společnosti může její spoluvlastník přijít o všechno, co vlastní). Společnost se zakládá společenskou smlouvou, která musí obsahovat firmu společnosti, společníky a předmět podnikání. Ve společenské smlouvě společníci zpravidla uvedou dělení majetku společnosti mezi sebe v případě, že bude někdy zrušena, nebo také rozdělení zisku. Společenská smlouva může určit, že statutárním orgánem společnosti jsou pouze někteří společníci, kteří splňují požadavky stanovené v § 46 ZOK, nebo jeden z nich. Společnost vznikne ke dni zápisu do obchodního rejstříku.

Společníkem nemůže být ten, na jehož majetek byl v posledních 3 letech prohlášen konkurs, nebo byl konkurs zrušen proto, že je jeho majetek zcela nepostačující; kdo tento zákaz poruší, se společníkem nestane, i když společnost vznikne. K rozhodování ve všech věcech společnosti je zapotřebí souhlasu všech společníků, ledaže společenská smlouva určí jinak.

Nejvyšším orgánem veřejné obchodní společnosti jsou všichni její společníci (§ 44 odst. 1 ZOK), statutárním orgánem společnosti jsou všichni společníci (§ 44 odst. 4 ZOK), kteří splňují požadavky stanovené v § 46 ZOK, podle něhož osoba, která je členem orgánu a je do funkce volena, jmenována či jinak povolávána, musí být také bezúhonná podle zákona o živnostenském podnikání a nesmí u ní existovat překážka provozování živnosti. Kdo se má stát členem voleného orgánu obchodní korporace, předem zakladatele nebo obchodní korporaci informuje, zda ohledně jeho majetku nebo majetku obchodní korporace, v níž působí nebo působil v posledních 3 letech jako člen voleného orgánu, bylo vedeno insolvenční řízení podle jiného právního předpisu nebo řízení podle § 63 tohoto zákona anebo zda u něho není dána překážka výkonu funkce.

Ustanovení § 51 a násl. ZOK upravuje pravidla jednání členů orgánu. Pečlivě a s potřebnými znalostmi jedná ten, kdo mohl při podnikatelském rozhodování v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu obchodní korporace; to neplatí, pokud takovéto rozhodování nebylo učiněno s nezbytnou loajalitou.

Pravidla o střetu zájmů upravuje ustanovení § 54 a násl. ZOK. Dozví-li se člen orgánu obchodní korporace, že může při výkonu jeho funkce dojít ke střetu jeho zájmu se zájmem obchodní korporace, informuje o tom bez zbytečného odkladu ostatní členy orgánu, jehož je členem, a kontrolní orgán, byl-li zřízen, jinak nejvyšší orgán. Tímto ustanovením není dotčena povinnost člena orgánu obchodní korporace jednat v zájmu obchodní korporace. Hodlá-li člen orgánu obchodní korporace uzavřít s touto korporací smlouvu, informuje o tom bez zbytečného odkladu orgán, jehož je členem, a kontrolní orgán, byl-li zřízen, jinak nejvyšší orgán. Zároveň uvede, za jakých podmínek má být smlouva uzavřena. Uzavření smlouvy, které není v zájmu obchodní korporace, může její nejvyšší nebo kontrolní orgán zakázat. Kontrolní nebo nejvyšší orgán může na vymezenou dobu pozastavit členu voleného orgánu při střetu zájmů, výkon jeho funkce.

Podle ustanovení § 59 ZOK se práva a povinnosti mezi obchodní korporací a členem jejího orgánu řídí přiměřeně ustanoveními občanského zákoníku o příkazu, ledaže ze smlouvy o výkonu funkce, byla-li uzavřena, nebo z tohoto zákona plyne něco jiného. Smlouva o výkonu funkce se v kapitálové společnosti sjednává písemně a schvaluje ji, včetně jejích změn, nejvyšší orgán společnosti.

Ustanovení § 109 ZOK upravuje konkurenční jednání, kdy společník nesmí bez svolení všech ostatních společníků podnikat v předmětu podnikání společnosti, a to ani ve prospěch jiných osob, ani zprostředkovávat obchody společnosti pro jiného. Společník nesmí být ani členem statutárního nebo jiného orgánu jiné obchodní korporace s obdobným předmětem podnikání, ledaže se jedná o koncern. Společenská smlouva může zákaz konkurence upravit odlišně.

5 VÝKON ČINNOSTI JAKO SPOLEČNÍK SPOLEČNOSTI S RUČENÍM OMEZENÝM

Autorizované osoby mohou vykonávat povolání jako společníci společnosti s ručením omezeným, zřízené za účelem výkonu povolání (§ 15c AZ). Podle ustanovení § 15c odst. 1 autorizačního zákona musí být v takové společnosti většinově zastoupeny autorizované osoby mezi společníky i mezi jednateli. Pokud má společnost jediného společníka nebo jednatele, může jím být pouze autorizovaná osoba. Autorizované osoby, které jsou společníky společnosti, vykonávají povolání jménem společnosti a na její účet. Ustanovení autorizačního zákona o odpovědnosti autorizovaných osob za výkon povolání nejsou tímto ustanovením dotčena.

Společnost s ručením omezeným je nejrozšířenější formou podnikání, kterou upravuje zákon o obchodních korporacích (§ 132 a násl.).

Společnost s ručením omezeným je společnost, za jejíž dluhy ručí společníci společně a nerozdílně do výše, v jaké nesplnili vkladové povinnosti podle stavu zapsaného v obchodním rejstříku v době, kdy byli věřitelem vyzváni k plnění. Ručí tedy i společník, který svou část vkladu již splatil, jestliže zbylí společníci ještě nesplatili svoje vklady. Podíl společníka ve společnosti s ručením omezeným se určuje podle poměru jeho vkladu na tento podíl připadající k výši základního kapitálu, ledaže společenská smlouva určí jinak.

Společnost tohoto typu může založit jediný společník nebo více společníků. Společníci se zapisují do seznamu společníků, který vede společnost. Společnost s ručením omezeným jako kapitálová společnost má zvláštní strukturu orgánů, nevylučuje manažerské řízení prostřednictvím „nespolečníka“, jednateli tak mohou být společníci, nebo jiné osoby – jednatelé mohou být jmenování společenskou smlouvou nebo valnou hromadou. Proto není právem společníka být jednatelem či členem jiného orgánu společnosti (kromě valné hromady). Právo podílet se na řízení společnosti uskutečňuje společník prostřednictvím své účasti na valné hromadě. Práva a povinnosti společníků upravují ustanovení § 150 až § 166 ZOK. Společnost bez ohledu na den svého založení vznikne až zápisem do obchodního rejstříku.

Nejvyšším orgánem společnosti s ručením omezeným je valná hromada (§ 44 odst. 1 ZOK), členy valné hromady jsou všichni společníci (tedy majitelé, vlastníci); v jednočlenné společnosti vykonává působnost valné hromady její společník. Statutárním orgánem společnosti s ručením omezeným je každý jednatel, ledaže společenská smlouva určí, že více jednatelů tvoří kolektivní orgán (§ 44 odst. 5 ZOK). Nepovinně vytvářeným orgánem, který dohlíží na činnost jednatelů, kontroluje účetní dokumentaci, jednou ročně předkládá zprávu o své činnosti valné hromadě, je dozorčí rada.

Statutárním orgánem, který je oprávněn společnost zastupovat, je jednatel; jednateli přísluší obchodní vedení společnosti. Podle ustanovení § 46 ZOK členem orgánu obchodní korporace nemůže být ten, kdo není bezúhonný ve smyslu zákona o živnostenském podnikání, a ani ten, u koho nastala skutečnost, která je překážkou provozování živnosti. Na zástupce právnické osoby, která je členem voleného orgánu obchodní korporace, se použijí ustanovení tohoto zákona o střetu zájmů, nepřípustnosti konkurenčního jednání a ustanovení občanského zákoníku a tohoto zákona o povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře a následcích porušení této povinnosti (§ 46 odst. 5 ZOK).

Ustanovení § 51 a násl. ZOK upravuje pravidla jednání členů orgánu. Pečlivě a s potřebnými znalostmi jedná ten, kdo mohl při podnikatelském rozhodování v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu obchodní korporace; to neplatí, pokud takovéto rozhodování nebylo učiněno s nezbytnou loajalitou.

Pravidla o střetu zájmů upravuje ustanovení § 54 a násl. ZOK. Dozví-li se člen orgánu obchodní korporace, že může při výkonu jeho funkce dojít ke střetu jeho zájmu se zájmem obchodní korporace, informuje o tom bez zbytečného odkladu orgán, jehož je členem, a kontrolní orgán, byl-li zřízen, jinak nejvyšší orgán. To platí obdobně pro možný střet zájmů osob členovi voleného orgánu obchodní korporace blízkých nebo osob jím ovlivněných nebo ovládaných. Tímto ustanovením není dotčena povinnost člena orgánu obchodní korporace jednat v zájmu obchodní korporace. Hodlá-li člen orgánu obchodní korporace uzavřít s touto korporací smlouvu, informuje o tom bez zbytečného odkladu orgán, jehož je členem, a kontrolní orgán, byl-li zřízen, jinak nejvyšší orgán; zároveň uvede, za jakých podmínek má být smlouva uzavřena. Uzavření smlouvy, která není v zájmu obchodní korporace, může její nejvyšší nebo kontrolní orgán zakázat. Kontrolní nebo nejvyšší orgán může na vymezenou dobu pozastavit členu voleného orgánu při střetu zájmů výkon jeho funkce.

Podle ustanovení § 59 ZOK se práva a povinnosti mezi obchodní korporací a členem jejího orgánu řídí přiměřeně ustanoveními občanského zákoníku o příkazu, ledaže ze smlouvy o výkonu funkce, byla-li uzavřena, nebo z tohoto zákona plyne něco jiného. Smlouva o výkonu funkce se v kapitálové společnosti sjednává písemně a schvaluje ji, včetně jejích změn, nejvyšší orgán společnosti; bez tohoto schválení nenabude smlouva účinnosti. Nerozhodl-li nejvyšší orgán společnosti jinak, je schválená smlouva účinná ode dne jejího uzavření, nebo ode dne vzniku funkce, podle toho, který z těchto dnů nastal později.

Podle ustanovení § 199 ZOK jednatel nesmí, neurčí-li společenská smlouva jinak, podnikat v předmětu činnosti nebo podnikání společnosti, a to ani ve prospěch jiných osob, ani zprostředkovávat obchody společnosti pro jiného, být členem statutárního orgánu jiné právnické osoby s obdobným předmětem činnosti nebo podnikání nebo osobou v obdobném postavení, ledaže se jedná o koncern, nebo účastnit se na podnikání jiné obchodní korporace jako společník s neomezeným ručením nebo jako ovládající osoba jiné osoby se stejným nebo obdobným předmětem činnosti nebo podnikání.

Ustanovení § 432 a § 433 OZ upravují zákaz konkurence, kdy osoba, která vystupuje jako podnikatelův zástupce při provozu obchodního závodu, nesmí bez souhlasu podnikatele činit na vlastní nebo cizí účet nic, co spadá do oboru obchodního závodu. Stane-li se tak, může se podnikatel domáhat, aby se jeho zástupce takového jednání zdržel. Jednal-li zástupce na vlastní účet, může se podnikatel domáhat, aby zástupcovo jednání bylo prohlášeno za učiněné na jeho účet. Jednal-li zástupce na cizí účet, může se podnikatel domáhat, aby mu bylo postoupeno právo na odměnu nebo aby mu byla vydána odměna již poskytnutá. Tato práva zanikají, pokud nebyla uplatněna do tří měsíců ode dne, kdy se podnikatel o jednání dozvěděl, nejpozději však rok ode dne, kdy k jednání došlo.

Prolomení zákazu konkurence, který se vztahuje na jednatele, umožňuje ustanovení § 199 ZOK, v jehož smyslu je možné schválit konkurenční jednání rozhodnutím všech společníků zakotveným ve společenské smlouvě, resp. cestou změny společenské smlouvy (například přímo ve společenské smlouvě stanovit svolení ke konkurenčnímu jednání). Výčet konkurenčního jednání může být společenskou smlouvou oproti zákonné úpravě, jak rozšířen, tak zúžen. V této souvislosti lze zmínit, že podle současné právní úpravy nelze rozšířit zákaz konkurence na společníky, vzhledem k tomu, že tuto možnost již zákon o obchodních korporacích neobsahuje.

Podle ustanovení § 437 OZ zastoupit jiného nemůže ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného, ledaže při smluvním zastoupení zastoupený o takovém rozporu věděl nebo musel vědět. Dodržením ustanovení § 59 ZOK je překonán střet zájmů podle § 437 OZ.

Závěrem je možno zmínit přelomový rozsudek Nejvyššího soudu České republiky v otázce manažerských smluv (31 Cdo 4831/2017), v němž se podřídil právnímu názoru Ústavního soudu. Na základě tohoto rozsudku Nejvyšší soud výslovně umožňuje, aby společnost se svým jednatelem (nebo členem představenstva či jiným členem statutárního orgánu) platně uzavřela tzv. manažerskou smlouvu na pozici ředitele a tuto smlouvu podřídila režimu zákoníku práce. Nicméně i přesto, že manažerská smlouva odkazuje na zákoník práce, nic to nemění na obchodněprávním charakteru vztahu mezi členem statutárního orgánu a společností. Jednatel se na základě manažerské smlouvy nestává zaměstnancem společnosti a ustanovení zákoníku práce se použijí pouze v omezené míře. Jednatel se nemůže dovolávat ochrany zaměstnance podle zákoníku práce, jež by byla v rozporu s donucujícími pravidly korporátního práva. Na ustanovení zákoníku práce je tedy nutné pohlížet spíše jako na „všeobecné smluvní podmínky“ či dodatek ke smlouvě o výkonu funkce.

Přínosný je rozsudek Nejvyššího soudu v tom, že příkladmo vypočítává, jaká konkrétní korporátní pravidla nelze manažerskou smlouvou podřízenou zákoníku práce obejít. Těmi pravidly jsou:

• jednatel může být odvolán společností kdykoliv, a to i bez udání důvodu, neuplatní se proto výpovědní důvody podle zákoníku práce a jednatel není chráněn „výpovědní dobou“, ledaže by stanovy/společenská smlouva společnosti stanovily jinak;
• manažerská smlouva musí být písemná a musí ji schválit valná hromada – totéž platí i pro jakoukoliv odměnu („mzdu“) jednatele;
• jednatel je povinen vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře a zachovávat mlčenlivost o důvěrných informacích a skutečnostech;
• v případě způsobení škody není odpovědnost k náhradě škody limitována podle zákoníku práce, nýbrž je jednatele povinen škodu uhradit v plné výši.

Nejvyšší soud uzavřel, že spory z manažerské smlouvy jsou vždy sporem mezi statutárním orgánem a společností, k jehož projednání a rozhodnutí jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy (a nikoliv soudy okresní, jak by tomu bylo v případě pracovněprávního sporu).

6 SOUVISEJÍCÍ PRÁVNÍ PŘEDPISY

Zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů (AZ).

Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (ŽZ).

Nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (SZ).

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (OZ).

Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů (ZOK).

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (ZP).

7 PŘÍKLADY SMLUV

Úvodem je nutno uvést, že uvedené příklady dokumentů mají obecnou informativní povahu a je třeba brát v úvahu, že každý případ je individuální a příklady nepokrývají všechny situace, které mohou v praxi nastat.

7.1 PRACOVNÍ SMLOUVA

(§ 33 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů)

7.2 DOHODA O PROVEDENÍ PRÁCE

(§ 75 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů)

7.3 DOHODA O PRACOVNÍ ČINNOSTI

(§ 76 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů)

7.4 PŘÍKAZNÍ SMLOUVA + PLNÁ MOC

(§ 2430 až § 2444 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů)

7.5 SMLOUVA O INDIVIDUÁLNÍCH PRACOVNÍCH A MZDOVÝCH PODMÍNKÁCH (MANAŽERSKÁ SMLOUVA)

(zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů)

7.6 SMLOUVA O VÝKONU FUNKCE JEDNATELE

(§ 59 a násl. a § 194 a násl. zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů)

Stav: aktualizace 2022

Anotace:
Metodická pomůcka se věnuje širšímu pohledu na nařízení EP a Rady (EU) č. 305/2011, o stavebních výrobcích, které stanoví jednotný postup při uvádění harmonizovaných stavebních výrobků na vnitřní trh (EU).

Neharmonizovanou oblast stavebních výrobků si jednotlivé státy upravují vlastními právními předpisy. V České republice je úprava dána zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, a k němu příslušným nařízením vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky pro vybrané stavební výrobky, ve znění pozdějších předpisů. Tato oblast je již dostatečně popsána např. na stránkách Úřadu pro normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ).

Upozornění k textu

OBSAH

ÚVOD

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh, a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS, vstoupilo v platnost 24. dubna 2011 (dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku EU).

Od 1. července 2013, kdy je nařízení plně účinné ve všech svých částech, platí pro stavební výrobky s označením CE harmonizovaná pravidla pro uvádění a dodávání na trh.

Cílem metodické pomůcky je přehledně představit nařízení č. 305/2011 v jeho aktuální podobě, neboť předpis byl od svého vstupu v platnost již několikrát aktualizován a doplněn.

Vedle odpovědí na často kladené dotazy byly do textu zařazeny kapitoly, které vhodně doplňují komplexní informace k dané oblasti, včetně vysvětlení vazby mezi nařízením č. 305/2011 a českými právními a technickými předpisy pro stavebnictví.

1 VNITŘNÍ TRH

1.1 JEDNOTNÁ PRAVIDLA VNITŘNÍHO TRHU

Evropský jednotný trh, vnitřní trh nebo také společný trh v rámci Evropské unie je definován jako prostor bez vnitřních hranic, v němž platí volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu.

Unie zahájila tvorbu vnitřního trhu v roce 1985, kdy byla mj. stanovena jednotná pravidla pro uvádění výrobků na trh, jejich distribuci a použití. Obdobná pravidla sice existovala již v před touto regulací, nicméně každý stát postupoval podle vlastní národní úpravy. Pro podniky, které měly zájem své výrobky uplatnit v rámci Unie, to však znamenalo další finanční zátěž, neboť musely překonávat řadu překážek, zejména z důvodu různých požadavků cílového trhu.

V dalším textu se budeme cíleně věnovat pravidlům pro volný pohyb zboží, konkrétně stavebních výrobků. K získání nadhledu nad smyslem jednotlivých částí nařízení č. 305/2011, o stavebních výrobcích, je vhodné koncepci vnitřního trhu rozložit do několika bodů, kdy:

• zákonodárce (Evropský parlament) při tvorbě koncepce vnitřního trhu stanovil základní požadavky na stavby, pokud jde o bezpečnost, zdraví a jiné veřejné zájmy, pro tvorbu mandátů k vypracování harmonizovaných norem, ve kterých stanovil základní charakteristiky pro zamýšlená použití vedoucí ke splnění těchto požadavků;
• povinností výrobců potom je prokázat, že jejich výrobky jsou v souladu s těmito základními požadavky;
• výrobce je povinen před uvedením na trh prokázat, že výrobky jsou ve shodě se základními požadavky podle příslušné harmonizované normy. To znamená, že výrobce stavebních výrobků je povinen zajistit posouzení a ověření stálosti vlastností v souladu s harmonizovanou normou, a pokud vlastnosti vyhovují zamýšlenému použití podle této normy, vypracuje prohlášení o vlastnostech a k výrobku připojí označení CE. Výrobce je rovněž povinen zajistit stálost deklarovaných vlastností. Pouze takové výrobky mohou být volně obchodovány v rámci celého vnitřního trhu.

Tato jednotná právní úprava požadavků přinesla trh „bez hranic“ pro průmyslové výrobky (vč. stavebních výrobků). Omezila tak překážky přístupu na trh pro průmysl a podnikům usnadnila působení na celoevropských trzích.

Harmonizační předpisy byly vypracovány pro vybraný okruh průmyslových (nepotravinářských) produktů vyráběných průmyslovým procesem. Jedná se zejména o širokou škálu výrobků jako jsou elektrické a elektronické přístroje, stavební výrobky, různé druhy strojů, rádiová zařízení, hračky, ale i další.

Jednotná pravidla vnitřního trhu (harmonizační právní předpisy vč. předpisů pro vzájemné uznávání) sledují dvojí cíl:

• zajistit, aby výrobky uvedené na evropský trh zaručovaly vysoké úrovně ochrany veřejného zájmu, tj. zdraví, bezpečnosti a životního prostředí, a dále
• zajistit volný pohyb výrobků nahrazením vnitrostátních pravidel jednotným harmonizovaným souborem podmínek pro uvádění výrobků na vnitřní trh tak, aby se výrobky mohly volně pohybovat.

Výrobci normy nemusí jen pasivně akceptovat. Mají možnost aktivně se podílet na jejich tvorbě v odborných skupinách Evropského výboru pro normalizaci (CEN), a to zejména prostřednictvím průmyslových sdružení.

Výhodou harmonizovaných norem je bezesporu skutečnost, že se jedná o „pružný“ nástroj, který dokáže poměrně dobře reagovat na aktuální potřeby trhu, případně na nové požadavky průmyslu. Normy tak lze v relativně přijatelném čase upravovat zúžením, nebo naopak rozšířením k pokrytí nové, inovativní výrobkové skupiny. V odůvodněných případech je možné vypracovat zcela novou normu.

1.2 PROČ BYL ZMĚNĚN HARMONIZOVANÝ RÁMEC EU PRO TRH SE STAVEBNÍMI VÝROBKY?

Pravidla vnitřního trhu nebyla stanovena okamžitě a zpočátku se opírala zejména o rámcové právní předpisy typu směrnice. Předpis tohoto typu však není účinný přímo.

1.2.1 Specifika směrnice

Směrnici je třeba nejprve legislativním procesem zapracovat (transponovat) zvláštním předpisem do právního řádu členského státu. Nejčastějším nástrojem používaným k transpozici směrnice je parlamentem schvalovaný zákon, patří sem ale také podzákonné právní předpisy, jako například nařízení.

Směrnice 89/106/EHS, o stavebních výrobcích označovaných CE, byla přijata v roce 1989. Po cca patnácti letech od zavedení směrnice však bylo zřejmé, že stávající právní úprava vykazuje řadu nedostatků a nedokáže také v potřebné míře reagovat na aktuální požadavky trhu. Analýza Komise ukázala, že jednou z hlavních příčin byla nejednotná transpozice. V případě směrnice totiž platí, že je závazná pouze co do výsledku, kterého je potřeba dosáhnout, a volba prostředků je ponechána členským státům. Komisi se však některé členské státy dlouhodobě nedařilo přimět, aby směrnici do svých právních řádů zavedly korektně a bez národních výjimek. Nedůsledné respektování pravidel daných směrnicí potom vedlo k roztříštěnosti trhu se stavebními výrobky, kdy některé státy kladly na výrobky další, a tedy neoprávněné požadavky nad rámec směrnice.

Po konzultacích s členskými státy, zástupci průmyslu a s dalšími odborníky proto Komise přistoupila k razantnímu, ale jedinému možnému řešení: směrnici zrušit a nahradit ji novým typem předpisu, kterým je nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU).

1.2.2 Co očekávat od předpisu typu nařízení?

Právní předpis typu nařízení je v současné době preferovaným nástrojem k provádění harmonizačních právních předpisů EU. Členské státy jej povinně k určenému datu beze změny přijímají do svých právních řádů. Kromě rizika rozdílné transpozice se tak eliminuje také nejednotný výklad předpisu, a tedy i jeho použití v praxi.

K získání uceleného pohledu na nařízení č. 305/2011 a jeho dopad na oblast stavebnictví je vhodné předeslat, že ani tento unijní předpis není zcela dokonalý. Do kompromisního znění se promítly požadavky některých zájmových skupin, které se později ukázaly jako problematické, a rozhodně nepřispěly ke snaze zjednodušit a zprůhlednit právní úpravu pro trh se harmonizovanými stavebními výrobky.

Komise v souladu s legislativním postupem předložila návrh nařízení Radě (EU). Konečná podoba návrhu byla po několikaměsíčním projednávání schválena Hospodářským a sociálním výborem Evropského parlamentu (9. března 2011). Nařízení vstoupilo v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku EU (24. dubna 2011).

Obr. 1 Rozhodovací proces: EP a Rada (EU)

Přechod na nový předpis neproběhl okamžitě. K datu platnosti nařízení nabyly účinnosti pouze části, které sektoru stavebnictví umožnily adaptaci na nové podmínky. V průběhu takto vzniklého „přechodného”, více než dvouletého období, stále ještě platily postupy podle směrnice 89/106/EHS, která byla zrušena až k datu 30. června 2013. 

1.3 PRÁVO EU A JEHO VLIV NA STAVEBNÍ PŘEDPISY ČR

Právo Evropské unie je základem evropské integrace, sleduje cíl jednotného společného práva ve všech členských zemích a je vždy nadřazeno právním systémům jednotlivých států. To mj. znamená, že právní předpisy EU upravující vnitřní trh se stavebními výrobky (směrnice 89/106/EHS, a nově nařízení č. 305/2011) nutně ovlivnily příslušné předpisy členských států.

Směrnice používaná zejména v prvním období integrace „pouze“ukládá členským státům povinnost dosáhnout konkrétního cíle. Znamená to, že musí být přijata (transponována) do právních řádů členských států zvláštním předpisem (zákon, nařízení vlády). Kromě toho musí být současně upraveny vnitrostátní právní řády členských států tak, aby bylo zajištěno efektivní uplatňování směrnice (implementace).

Nařízení, které stále častěji přejímá úlohu hlavního unijního předpisu a postupně se objevuje i v oblastech, ve kterých prozatím dominovaly směrnice, je oproti směrnici platné přímo (přímo použitelný předpis) a transpozici nevyžaduje. I v tomto případě je nezbytné, aby podobně jako u směrnice bylo dáno do souladu s právními řády členských států a byly vytvořeny podmínky pro efektivní uplatňování práva EU (implementace).

Na tomto místě je vhodné upozornit, že pojmy transpozice a implementace jsou v praxi často používány jako synonyma, a co do významu nejsou interpretovány správně.

PŘÍKLAD 1. Transpozice a implementace směrnice 89/106/EHS do právního řádu ČR

Česká republika při svém vstupu do EU (v roce 2004) transponovala směrnici 89/106/EHS nařízením vlády č. 190/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označované CE. Související právní předpisy (např. zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon) byly novelizovány, aby nebyly v rozporu se směrnicí (implementace).

PŘÍKLAD 2. Implementace nařízení č. 305/2011 do právního řádu ČR

Nařízení č. 305/2011 je přímo platný právní předpis EU, transpozice (zapracování zvláštním předpisem do právního řádu členského státu) se z tohoto důvodu neprovádí. V rámci implementace byla provedena změna zákona č. 22/1997 Sb., a zrušeno NV č. 190/2002 Sb., které bylo technickou transpozicí směrnice 89/106/EHS, a byly upraveny související předpisy.

Nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky je národní úpravou pro výrobky, na které se nevztahují harmonizované normy nebo pro které nebylo vypracováno evropské technické schválení (ETA), zůstalo v platnosti. Bylo však novelizováno a dáno do souladu s nařízením č. 305/2011.

2 ROZDĚLENÍ PRAVOMOCÍ MEZI UNIÍ A ČLENSKÝMI STÁTY

Pravidla vnitřního trhu jsou postavena na rozdělení pravomocí mezi Unií a členskými státy. V případě regulace trhu se stavebními výrobky platí, že:

• Unie se omezuje na vytváření harmonizovaných podmínek pro uvádění na trh, a to prostřednictvím postupů podle nařízení č. 305/2011;
• členské státy jsou oprávněny zavést vnitrostátní předpisy na navrhování a provádění staveb (stavební zákony, řády apod.), odvozené od základních požadavků na stavby podle přílohy I nařízení č. 305/2011, a to tak, aby v odůvodněné míře zajistily ochranu oprávněného zájmu podle národních zvyklostí, to je bezpečnost, ochranu zdraví, majetku a životního prostředí.

2.1 PRINCIP SUBSIDIARITY

Základní požadavky na stavby podle přílohy I nařízení č. 305/2011 představují základ pro vypracování harmonizovaných technických specifikací (harmonizovaných norem (hEN) a evropských dokumentů pro posuzování (EAD)).

Znamená to, že národní stavební předpisy členských států nesmí podle tzv. principu subsidiarity klást požadavky na stavební výrobky označením CE pro jejich uvádění na trh nad rámec harmonizovaných technických specifikací.

Na ustanovení přílohy I nařízení č. 305/2011 věnované základním požadavkům, odkazují (české) národní předpisy pro stavebnictví, např. stavební zákon.

Podle přílohy I:

• stavby jako celek i jejich jednotlivé části musí vyhovovat zamýšlenému použití, zejména s přihlédnutím k bezpečnosti a ochraně zdraví osob v průběhu celého životního cyklu staveb;
• po dobu ekonomicky přiměřené životnosti rovněž musí při běžné údržbě plnit základní požadavky na stavby, kterými jsou:
  1. Mechanická odolnost a stabilita
  2. Požární bezpečnost
  3. Hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí
  4. Bezpečnost a přístupnost při užívání
  5. Ochrana proti hluku
  6. Úspora energie a tepla
  7. Udržitelné využívání přírodních zdrojů

Nařízení č. 305/2011 v souladu s aktuálními trendy zavedlo další, v pořadí již sedmý požadavek zaměřený na environmentální aspekt.

2.2 DOHLED NAD TECHNICKÝMI PŘEDPISY ČLENSKÝCH STÁTŮ

Přes jasně vymezené pravomoci Unie a členských států není výjimkou, že některé členské státy rozdělení rolí stále vědomě nerespektují. Požadují například další ověření vlastností výrobků podle vlastních, národních norem nebo přezkoušení nad rámec, který předepisuje harmonizovaná norma. Děje se tak často pod záminkou udělení národních značek, které vyžadují některé stavební úřady, pojišťovny, nebo tyto značky jsou v daném státě podmínkou pro získání finanční pobídky.

Následující příklad dobře ilustruje postup Komise zodpovědné za provádění nařízení č. 305/2011, která v případě opakovaného porušení principu subsidiarity musí s příslušným členským státem zahájit dialog, a v krajním případě vymáhat nápravu soudní cestou.

PŘÍKLAD 3. Komise vs. Německo (případ C-100/13)

Komise ve své zprávě o provádění nařízení č. 305/2011 z července 2016 odkázala na letitý spor vedený před Evropským soudním dvorem. Soud svým rozsudkem nakonec potvrdil názor Komise, že Německo neplní řádně povinnosti členského státu, neboť neustoupilo od dříve zavedené praxe a použití určitého okruhu výrobků do staveb podmiňuje dodatečnými zkouškami podle norem z tzv. Bauregellisten (seznam vnitrostátních stavebních norem). Podrobnosti k rozsudku Soudního dvora EU v případu C-100/13 ze dne 16. října 2014 lze nalézt v Úředním věstníku EU nebo na portálu judikátů EU.

Komise s odkazem na výsledek sporu s Německem vyzvala členské státy, aby své národní předpisy uvedly do souladu s nařízením č. 305/2011. Ve snaze zabránit dalšímu překračování kompetencí členských států při tvorbě vnitrostátních technických předpisů zavedla informační systém o technických předpisech členských států, které se týkají výrobků (průmyslových i zemědělských).

Systém vychází ze směrnice EP a Rady (EU) č. 2015/1535, která ukládá členským státům povinnost oznámit (notifikovat) návrhy technických předpisů ještě před jejich schválením. Evropská komise i členské státy tak mohou k návrhu předpisu v průběhu tříměsíční odkladné lhůty předkládat věcné připomínky. Ty sice mají povahu doporučení, ale předkladatel by je měl vzít v úvahu a zapracovat do návrhu nebo zdůvodnit, proč doporučení odmítá akceptovat. Členský stát nesmí schválit návrh technického předpisu před uplynutím této lhůty.

Každý členský stát je povinen zřídit jediné kontaktní místo k notifikacím podle směrnice č. 2015/1535. Kontaktní místo pro Českou republiku zabezpečuje Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.

Členský stát tak musí právní předpis (např. zákon nebo vyhlášku) nejprve notifikovat, a po vypořádání připomínek vznesených ze strany Evropské komise a členských států jej může zavést do svého právního řádu.

3 HARMONIZOVANÉ TECHNICKÉ SPECIFIKACE

Harmonizovanými technickými specifikacemi pro účely posuzování vlastností stavebních výrobků se ve smyslu čl. 2 odst. 10 nařízení č. 305/2011 rozumí:

• evropské harmonizované normy (hEN), angl. European Harmonised Standards;
• evropské dokumenty pro posuzování (EAD), angl. European Assessment Documents.

Harmonizované technické specifikace:

• zaručují spolehlivé informace umožňující porovnat vlastnosti výrobků;
• zahrnují zkoušky, výpočty a další způsoby vymezené ve vztahu k základním charakteristikám stavebních výrobků;

• v příloze ZA stanovují základní charakteristiky v souladu se zamýšleným použitím;
• vnitrostátní orgány mohou s odkazem na hEN nebo na EAD stanovit národní požadavky týkající se vlastností;
• projektanti nebo zhotovitelé staveb mohou s odkazem na hEN nebo EAD lépe vymezit svoje požadavky týkající se vlastností výrobků pro konkrétní použití;
• výrobky jsou testovány pouze jednou, a to v souladu s hEN nebo EAD. Členské státy tedy nemohou vznášet požadavky na opakované zkoušení, pokud byly vlastnosti posouzeny a ověřeny stanovenou metodou a k tomu určeným subjektem;
• orgány dozoru nad trhem se mohou spolehnout na jednu společnou strukturu informací.

3.1 HARMONIZOVANÉ NORMY (hEN)

Normy harmonizované k nařízení č. 305/2011 jsou evropské normy výrobků jako každé jiné s tím rozdílem, že jejich nedílnou součástí je zvláštní příloha ZA stanovující požadavky a postupy ověřování stálosti vlastností pro uvedení a dodávání výrobku na trh. Tím se odlišují od harmonizovaných norem pro jiné výrobkové oblasti vypracovaných na základě harmonizovaných právních předpisů EU, které plně vycházejí z nového právního rámce.

Harmonizované normy pro stavební výrobky s označením CE uvádí ve zvláštní příloze obvykle označované ZA:

• metody a kritéria k posuzování a ověřování stálosti vlastností ve vztahu k základním charakteristikám stavebních výrobků;
• systémy, které musí být při posuzování a ověřování stálosti vlastností použity. Tyto systémy jsou popsány v příloze V nařízení č. 305/2011 a specifikují úkoly výrobce, úkoly třetí nezávislé strany (oznámených subjektů) a míru jejich zapojení do procesu posuzování a ověřování stálosti vlastností;
• povinnou účast třetí strany, oznámeného subjektu (notifikované osoby) při posuzování stálosti vlastností výrobku.

Databáze norem harmonizovaných k nařízení č. 305/2011 je dostupná v Úředním věstníku EU (OJEU).

Informace k harmonizovaným normám soustředěné do přehledných a pravidelně aktualizovaných databází jsou dostupné také např. na stránkách Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ) v sekci stavebních výrobků – Harmonizované normy, Horizontální specifikace k nařízení č. 305/2011 a v sekci Uvádění výrobků na trh. Komplexní informace včetně odkazů na zveřejněné normy jsou k dispozici také na portále Komise v databázi NANDO.

Databáze ČSN online České agentury pro standardizaci nabízí přístup k plným textům všech norem, tedy nejen těch, které jsou v působnosti nařízení č. 305/2011 (placená služba). Některé normy jsou bezplatně po registraci přístupné na https://sponzorpristup.agentura-cas.cz/.

Harmonizované normy mají velký dopad na trh se stavebními výrobky, je proto důležité, aby dosahovaly vysoké kvality. Řada harmonizovaných norem pochází ještě z období, kdy byla uplatňována směrnice 89/106/EHS. Komise proto normy ve spolupráci s Evropským výborem pro normalizaci (CEN) průběžně analyzuje a upravuje, aby po formální i obsahové stránce odpovídaly aktuálním potřebám technického pokroku a vývoji trhu. To se odrazilo např. v začlenění nového environmentálního prvku do nařízení, kterým je 7. základní požadavek na stavby (viz příloha I nařízení č. 305/2011), který se soustředí na:

• udržitelné využívání přírodních zdrojů s ohledem na možnosti recyklace staveb, jejich materiálů a částí po demolici;
• životnost staveb;
• využívání surovin a druhotných materiálů šetrných k životnímu prostředí na stavbách.

Harmonizované technické specifikace nicméně neobsahují všechny vlastnosti výrobků nezbytné pro návrhu výrobku do stavby tak, aby stavba se zabudovaným výrobkem splňovala všechny požadavky právních předpisů.

3.2 EVROPSKÉ DOKUMENTY PRO POSUZOVÁNÍ (EAD)

Evropské dokumenty pro posuzování jsou vhodným nástrojem pro výrobce, kteří si přejí uvést na trh stavební výrobek s označením CE, avšak:

• výrobek nespadá do oblasti působnosti stávající harmonizované normy; nebo
• pro alespoň jednu základní charakteristiku výrobku není metoda posouzení stanovená v hEN vhodná; nebo
• hEN nestanoví žádnou metodu posuzování ve vztahu k alespoň jedné základní charakteristice tohoto výrobku.

Výrobce má v takovém případě možnost postupovat podle čl. 19, 20, 21 a 24 nařízení č. 305/2011. Evropská organizace pro technická schvalování (EOTA) na žádost výrobce vypracuje a přijme EAD (viz příloha II nařízení č. 305/2011). Návrh EAD podléhá schválení Komisí:

• po schválení a zveřejnění odkazu na EAD v Úředním věstníku EU se výrobce v dalším kroku obrátí na subjekt pro technické posuzování (Technical Assessment Body – TAB), který je způsobilý provádět úkoly třetích stran v postupu posuzování a ověřování stálosti vlastností;
• TAB na žádost výrobce vydá evropské technické posouzení (European Technical Assessment – ETA) vypracované na základě příslušného EAD;
• výrobce na základě ETA a posouzení vlastností vypracuje PoV, SV opatří označením CE a uvede na trh.

ETA je zdokumentované posouzení vlastností stavebního výrobku ve vztahu k jeho základním charakteristikám. Je mj. výhodné pro inovativní výrobky, na které se nevztahuje nebo plně nevztahuje harmonizovaná norma. Obsahuje zejména:

• obecné informace o výrobci a typu výrobku;
• popis výrobku a jeho zamýšlené použití;
• vlastnosti výrobku a odkazy na metody použité pro jeho posouzení;
• použité systémy posouzení a ověření stálosti vlastností a související technické informace.

Poznámka:
Postup podle EAD/ETA je placená služba. Je také časově náročný. Komise proto usiluje o jeho zjednodušení a zkrácení při zachování vysoké kvality poskytované služby.

4 UVÁDĚNÍ A DODÁVÁNÍ NA TRH

Má-li být systém předávání informací o vlastnostech stavebních výrobků efektivní, je výrobce při uvádění na trh povinen respektovat postupy podle nařízení č. 305/2011.

4.1 STAVEBNÍ VÝROBKY S OZNAČENÍM CE: PODMÍNKY UVÁDĚNÍ NA TRH

Vztahuje-li se na výrobek harmonizovaná norma (hEN) nebo je-li pro něj na základě evropského dokumentu pro posuzování (EAD) vystaveno evropské technické posouzení (ETA), výrobce vypracuje prohlášení o vlastnostech ve vztahu k základním charakteristikám a připojí k výrobku označení CE.

K označení CE v souladu s požadavky uvedenými v čl. 9 (2) nařízení č. 305/2011 výrobce doplní:

• dvě poslední číslice roku, v němž bylo označení poprvé připojeno;
• název a sídlo výrobce nebo identifikační značka umožňující snadnou a jednoznačnou identifikaci jména či firmy a adresy výrobce;
• jedinečný identifikační kód typu výrobku;
• referenční číslo prohlášení o vlastnostech;
• úrovně nebo třídy vlastností uvedených v prohlášení;
• odkaz na použitou harmonizovanou technickou specifikaci, případně identifikační číslo oznámeného subjektu;
• zamýšlené použití, jak je stanoveno v příslušné harmonizované technické specifikaci.

Prohlášení o vlastnostech je za podmínek stanovených nařízením přikládáno k výrobku v tištěné podobě, jestliže to objednatel požaduje, nebo musí být poskytováno elektronicky nebo prostřednictvím internetové stránky výrobce / dodavatele, vždy v českém jazyce.

Existují však výjimky, kdy výrobce není povinen opatřit svůj výrobek označením CE,ani v případě, že výrobek a jeho zamýšlené použití spadá do oblasti působnosti harmonizované normy. Jedná se o výjimky, kdy stavební výrobek:

• je vyroben jednotlivě nebo nesériově na zakázku na zvláštní objednávku a je nainstalován do jedné konkrétní stavby výrobcem, který je odpovědný za bezpečné zabudování výrobku do stavby, v souladu s příslušnými vnitrostátními předpisy, a na odpovědnost osob odpovědných podle příslušných vnitrostátních předpisů za bezpečné provedení prací;
• je vyroben na staveništi za účelem jeho zabudování do příslušné stavby v souladu s příslušnými vnitrostátními předpisy a na odpovědnost osob odpovědných podle příslušných vnitrostátních předpisů za bezpečné provedení staveb; nebo
• je vyroben tradičním způsobem či způsobem vhodným z hlediska zachování kulturního dědictví a neprůmyslovým postupem pro odpovídající renovaci staveb oficiálně chráněných jako součást vymezeného prostředí nebo z důvodu zvláštní architektonické nebo historické hodnoty v souladu s příslušnými vnitrostátními předpisy.

Pokud výrobce chce jedné z těchto výjimek využít, měl by se ujistit, že výjimka se na jeho případ vztahuje, neboť jinak může dojít k problémům s orgány dozoru nad trhem.

Obr. 2 Uvádění stavebních výrobků (harmonizovaných a neharmonizovaných) na trh na území ČR

Komise vypracovala příručku s názvem: Označení CE stavebních výrobků krok za krokem, která je v českém jazyce dostupná např. na stránkách ÚNMZ.

4.2 PŘIDANÁ HODNOTA OZNAČENÍ CE

Označení CE je určené pro vybraný okruh průmyslových (nepotravinářských) produktů vyráběných průmyslovým procesem. Jedná se o širokou škálu výrobků jako jsou elektrické a elektronické přístroje, stavební výrobky, různé druhy strojů, rádiová zařízení, hračky, ale i další, na něž se vztahují harmonizační předpisy.

Výrobky opatřené označením CE:

• mají bez omezení přístup na všechny trhy na území EU;     
• orgány veřejné moci nejsou oprávněny vymáhat, aby např. byly opatřeny dalšími značkami, byla k nim vypracována jiná osvědčení, tím méně aby prošly dalšími zkouškami;
• mohou být obchodovány v kterékoliv ze zemí v rámci evropského vnitřního trhu s toutéž dokumentací;
• zákazníci, tak také koncoví uživatelé mohou lépe kontrolovat vlastnosti výrobků a porovnávat jej s výrobky jinými, a to na základě téhož technického přístupu.

Pokud výrobce stavebního výrobku připojí k výrobku označení CE, poskytuje tím ujištění, že nese odpovědnost za to, že vlastnosti výrobku odpovídají vlastnostem, které deklaruje v prohlášení o vlastnostech, a za soulad s požadavky nařízení č. 305/2011 a dalších příslušných harmonizačních právních předpisů.

Označení CE obsahuje některé základní informace o výrobku a uvádí odkaz na další dokumenty s důležitými informacemi. Vlastnosti uvedené na štítku CE jsou pouze informativní, jedná se o nezávaznou informaci. Právní závaznost má výlučně prohlášení o vlastnostech.

4.3 SYSTÉMY POSUZOVÁNÍ A OVĚŘOVÁNÍ STÁLOSTI VLASTNOSTÍ STAVEBNÍCH VÝROBKŮ (POSV)

Předtím než výrobce opatří výrobek označením CE, musí splnit řadu úkolů.

V nařízení č. 305/2011 je tento proces popsán pod souhrnným názvem posuzování a ověřování stálosti vlastností (POSV) a třetí strana, resp. strany provádějící ověření jsou popsány pod názvem oznámené subjekty.

Výrobce

• odpovídá za posouzení vlastností výrobku a zavedení postupu řízení výroby. Výsledky posouzení a řízení výroby umožní ověřit, že se vlastnosti s časem nemění;
• identifikuje základní charakteristiky, které mají význam pro zamýšlené použití výrobku, provede kontrolu, jaké postupy (např. zkušební metody, tabulkové hodnoty atd.) je při deklaraci vlastností každé ze základních charakteristik zapotřebí uplatnit;
• v závislosti na dotčeném systému POSV ke splnění souvisejících úkolů ve stanovených konkrétních případech zapojí jednoho nebo více oznámených subjektů (v roli třetí nezávislé strany).

Posouzení vlastností výrobku spočívá ve stanovení hodnoty řady charakteristik nazývaných základní charakteristiky. Jejich úplný seznam je uveden v příloze ZA harmonizovaných norem a v evropských dokumentech pro posuzování. Seznam základních charakteristik může být u každého jednotlivého zamýšleného použití odlišný.

Součástí tohoto seznamu je také systém posuzování a ověřování stálosti vlastností pro každé určené použití. V závislosti na dotčeném systému POSV je potom ke splnění souvisejících úkolů zapotřebí zapojení jednoho nebo více oznámených subjektů.

Jakmile výrobce identifikuje ty základní charakteristiky, které mají význam pro zamýšlené použití výrobku v návaznosti na jedinečný identifikační kód výrobku, provede kontrolu, jaké postupy (např. zkušební metody, tabulkové hodnoty atd.) je při deklaraci vlastností každé ze základních charakteristik zapotřebí uplatnit.

Tyto postupy jsou závazné. V některých konkrétních případech je výrobce povinen do procesu POSV zapojit oznámený subjekt v roli třetí nezávislé strany. Následující tabulka ukazuje úkoly, které musí výrobce a oznámený subjekt v závislosti na systému splnit.

Obr. 3 Systémy POSV

Zdroj: Příručka Evropské komise (Označení CE stavebních výrobků krok za krokem)

Pokud všechny úkoly výrobce výrobku spadají pod systém 4, výrobce se nemusí na oznámený subjekt obrátit. Výjimkou je, kdy v úkolech výrobce je provést vybranou zkoušku u zkušební laboratoře oznámeného subjektu, většinou se jedná o reakci na oheň.

V případě systému 3 však musí výrobek odzkoušet oznámený subjekt v rozsahu stanoveném v příloze ZA, přičemž tento subjekt může být u každé jednotlivé základní charakteristiky jiný.

Pokud charakteristiky výrobku spadají pod systém 1, 1+ bude v průběhu posouzení oznámený subjekt spolupracovat s výrobcem a bude plnit své některé úkoly v místě výroby. V takovém případě lze doporučit obrátit se ve věci provedení všech těchto úkolů pouze na jeden oznámený subjekt, který je k těmto úkolům pověřen.

Poznámka:
Oficiální seznam oznámených subjektů pověřených plněním úkolů třetích stran je zveřejněn na stránkách Evropské komise v databázi NANDO. Seznam českých oznámených subjektů je dostupný na stránkách ÚNMZ v sekci Státního zkušebnictví. Výrobce se může rozhodnout pro jeden či více oznámených subjektů z kterékoliv ze zemí.

Členské státy s ohledem na různé klimatické podmínky a odlišné místní zvyklosti zavedly různé požadavky na základní charakteristiky výrobků, které se v každé z jednotlivých zemí používají. Více informací mohou poskytnout kontaktní místa, která disponují seznamy výrobků s přiřazenými požadavky na základní charakteristiky v dané zemi. Výrobce při volbě cílového trhu by měl zvážit, které z charakteristik bude deklarovat. Více ke kontaktním místům viz kap. 5.1.

Pokud se výrobce rozhodne v prohlášení některou z charakteristik nedeklarovat, uvede pouze, že žádná vlastnost není stanovena (NPD – No Performance Determined). To je přípustné, pokud v prohlášení uvede alespoň jednu charakteristiku. Více informací je pro takový případ uvedeno v příloze ZA příslušné normy.

4.4 OZNAČENÍ CE KROK ZA KROKEM

Evropská komise v souvislosti s přechodem ze směrnice 89/106/EHS na nařízení č. 305/2011 zveřejnila příručku Označení CE stavebních výrobků krok za krokem.

Od 1. 7. 2013, kdy nařízení č. 305/2011 vstoupilo v účinnost ve všech svých částech, je výrobce při uvádění na trh stavebních výrobků s označením CE povinen vypracovat prohlášení o vlastnostech se všemi náležitostmi podle nového právního předpisu.

Tato povinnost se vztahuje na harmonizované stavební výrobky, tedy výrobky pokryté harmonizovanou normou (hEN) nebo výrobky, pro které bylo na základě evropského dokumentu pro posuzování (EAD) vypracováno evropské technické posouzení (ETA).

Stavební výrobky uvedené na trh v souladu se směrnicí 89/106/EHS přede dnem 1. 7. 2013, se považují za výrobky, které jsou v souladu s nařízením č. 305/2011, není třeba je stahovat z oběhu a mohou být takto doprodány.

Stavební výrobky uvedené na trh po 1. 7. 2013 musí výrobce doprovodit prohlášením o vlastnostech podle čl. 6 nařízení č. 305/2011 a přílohy k nařízení Evropské komise v přenesené pravomoci (EU) č. 574/2014, která ruší a nahrazuje přílohu III k 305/2011 a výrobek označit CE.

Povinnosti výrobce:

• vypracuje prohlášení o vlastnostech (DoP) podle vzoru uvedeného v příloze III nařízení č. 305/2011 (ve znění nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 574/2014). Nová právní úprava obsahuje oproti původnímu znění nařízení z roku 2011 také návod k vypracování DoP pro různé druhy výrobků;
• nese odpovědnost za správnost údajů uvedených v DoP;
• poskytuje prohlášení o vlastnostech v tištěné podobě nebo elektronickými prostředky nebo na svých webových stránkách v souladu s požadavky nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 157/2014. Musí zajistit, aby se obsah elektronicky zveřejněného DoP nedal měnit, bylo poskytované zdarma (tedy ne např. po placeném přístupu na stránku) a webová stránka zůstala přístupná po dobu nejméně deseti let od uvedení stavebního výrobku na trh. K dispozici je norma k inteligentnímu označení CE stavebních výrobků CWA 17316 Smart CE marking for the construction industry, výrobce může zpřístupnit strojově čitelné DoP na svých webových stránkách (formát XML).

Součástí prohlášení o vlastnostech jsou také informace o látkách. Výrobce je povinen tyto informace v dodavatelském řetězci poskytovat prostřednictvím bezpečnostních listů (v souladu s čl. 31 a čl. 33 nařízení č. 1907/2006 – nařízení REACH).

Obsah CE označení je definován slovně (viz čl. 9 odst. 2 nařízení č. 305/2011), uvádí se v kap. 4.1.

Grafickou podobu označení CE upravuje příloha II nařízení č. 765/2008.

4.5 NEHARMONIZOVANÉ STAVEBNÍ VÝROBKY VE VZTAHU K NAŘÍZENÍ Č. 305/2011

Nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, které je národní úpravou pro stanovené stavební výrobky, na které se nevztahují harmonizované normy nebo pro které nebylo vypracováno evropské technická posouzení (ETA).

Cílem této národní úpravy je zajistit, že použití stanovených stavebních výrobků do stavby nebude představovat riziko pro splnění základních požadavků na stavby podle stavebního zákona, prováděcích vyhlášek, popřípadě jiných související zákonů, např. atomového zákona.

Koncepce NV č. 163/2002 Sb. vychází ze směrnice 89/106/EHS. Poslední novela tohoto nařízení převzala z nařízení č. 305/2011 definici sestavy, upravila některá svá ustanovení, dala na rovnost dovozce a distributora apod. Nepřevzala ovšem institut prohlášení o vlastnostech. Tedy nadále výrobce/dovozce/distributor vydává prohlášení o shodě, které neobsahuje seznam ověřených a garantovaných vlastností výrobků uváděných a dodávaného na trh.

Při posuzování shody se využívá určených norem k NV č. 163/2002 Sb., které podrobněji stanoví požadavky na stavební výrobky. V případě, že určená norma přejímá evropskou normu, a tato dříve nebo později se stane evropskou normou harmonizovanou k nařízení č. 305/2011, je pro výrobce přechod z režimu NV č. 163/2002 Sb. do režimu nařízení č. 305/2011 ve většině případů nenáročný, neboť národní požadavky na stanovené výrobky vychází z požadavků evropské normy, včetně aplikovaných zkušebních postupů.

Komise stanoví v OJEU u nově harmonizovaných norem, nebo jejich změn datum souběžné existence, tedy přechodné období, během něhož:

• lze výrobky uvádět na trh podle národní právní úpravy, nebo již podle evropské právní úpravy, při změně normy, dle předešlého znění normy. Toto rozhodnutí je v kompetenci subjektu, který výrobek uvádí na trh. Po ukončení přechodného období je nutné uvádět výrobek na trh již výhradně podle harmonizované normy;
• výrobce má dost času, aby se adaptoval na požadavky nařízení č. 305/2011 a příslušné harmonizované normy nebo její změny, zejména aby zajistil posouzení stálosti vlastností výrobku podle harmonizované normy, vypracoval příslušnou technickou dokumentaci, prohlášení o vlastnostech a výrobek označil CE.

Prohlášení o vlastnostech vydané podle § 13 NV č. 163/2002 Sb. na výrobky, které následně přešly do harmonizované sféry, pozbývají platnost den po ukončení přechodného období. Je proto vhodné, aby výrobci sledovali aktuální vývoj harmonizace v OJEU a včas na tyto změny reagovali.

Autorizované osoby působící v oblasti NV č. 163/2002 Sb. mohou písemně informovat držitele dokumentů vydaných podle NV č. 163/2002 Sb. o konci jejich platnosti a o nutnosti dalšího postupu při dodávání výrobků na trh podle nařízení č. 305/2011. Nejsou však oprávněny takové certifikáty z výše uvedeného důvodu samy rušit. Pokud však existuje důvodná obava z možného zneužití neplatného certifikátu, může autorizovaná osoba (v souladu se svými interními předpisy) takový certifikát zrušit formou „Rozhodnutí o zrušení certifikátu“. O zrušení certifikátu následně informuje ÚNMZ a Českou obchodní inspekci.

5 POVINNOSTI ČLENSKÝCH STÁTŮ V SOUVISLOSTI S PROVÁDĚNÍM NAŘÍZENÍ Č. 305/2011

Již na jiných místech této metodické pomůcky bylo zdůrazněno, že nařízení EP a Rady (EU) č. 305/2011 jako právní předpis EU je přímo platné a členské státy jsou povinny jej beze změny přijmout do svého právního řádu.

Členské státy odpovídají za zajištění účinného provádění nařízení na svém území, a to prostřednictvím vnitrostátních pravidel (v daném případě právních a na ně navazujících technických předpisů). Neznamená to však, že by se členské státy mohly od nařízení odklonit a stanovit dodatečné požadavky nad rámec tohoto harmonizačního předpisu upravujícího trh se stavebními výrobky a jejich použití do staveb.

Členské státy v souvislosti s prováděním nařízení:

• stanoví postupy k posuzování způsobilosti subjektů, které jsou v roli třetí nezávislé strany oprávněny k posuzování shody k příslušným výrobkovým skupinám, provádějí dohled nad jejich činností, a také stanoví postupy k jejich notifikaci (oznamování) Komisi;
• poskytují podnikům bezplatnou informační podporu pro oblast spadající do působnosti nařízení;
• zabezpečují dozor nad trhem a prosazování předpisů k dané oblasti.

5.1 INFORMAČNÍ POVINNOSTI PODLE ČL. 10

Kontaktní místa pro stavební výrobky s označením CE

Členské státy jsou vázány povinností zřídit a provozovat kontaktní místa pro stavební výrobky s označením CE. Úkolem těchto míst je poskytovat podnikatelům bezplatné informace:

• o vnitrostátních technických pravidlech členského státu EU, v němž zamýšlejí uvádět své výrobky na trh;
• o pravidlech použitelných na zabudování, sestavování nebo instalaci konkrétního typu stavebního výrobku.

Informace poskytují do patnácti pracovních dnů od přijetí žádosti.

České (národní) kontaktní místo pro stavební výrobky s označením CE k nařízení č. 305/2011 spravuje Ministerstvo průmyslu a obchodu.

Kontaktní místa pro stavební výrobky jsou zřízena ve všech členských státech EU. Poskytují zejména:

• bezplatné poradenství a informace o uvádění výrobků (tedy ne pouze stavebních) na vnitřní trh EU;
• informace o zásadě vzájemného uznávání a o uplatňování nařízení o vzájemném uznávání;
• kontaktní údaje, s jejichž pomocí lze kontaktovat příslušné orgány v daném členském státě;
• informace o právních prostředcích a postupech ochrany na území svého členského státu v případě sporu mezi orgány státní správy a podnikateli včetně možného využití služby SOLVIT.

Služba SOLVIT nabízí rychlé a efektivní řešení sporů občanů i podnikatelů s úřady v rámci celé EU a rovněž v Norsku, Lichtenštejnsku a na Islandu. Služba je poskytována bezplatně a nabízí efektivní alternativu ke zdlouhavým a mnohdy nákladným soudním řízením.

Komise činnost kontaktních míst průběžně sleduje, poskytuje jim metodické vedení a usiluje o další zlepšení přístupnosti k informacím ohledně vnitřního trhu. Nyní Komise pracuje na vybudování robustního informačního systému, jednotné digitální brány (Single Digital Way), která propojí systémy eGovernmentu v rámci EU. Cílem je zefektivnit stávající informační databáze týkající se práv souvisejících s jednotným trhem. Kromě informací o platných vnitrostátních předpisech (např. uznání kvalifikace, zahájení podnikání, prodej výrobků), nejrůznějších postupech (např. povolení k trvalému pobytu, registrace do sociálního systému) se soustředí na rozvoj kvalitního online poradenského systému.

Seznam kontaktních míst k nařízení č. 305/2011 je k dispozici na stránkách Evropské komise.

Kontaktní místo pro stavební výrobky označované CE odpovídá také dotazy směřující k neharmonizovaným stavebním výrobkům.

5.2 INFORMAČNÍ POVINNOSTI PODLE ČL. 39

Čl. 39 nařízení č. 305/2011 ukládá členským státům oznamovací povinnost vůči Komisi a ostatním členským státům ohledně jmenování subjektů oprávněných provádět úkoly třetích stran v postupu posuzování a ověřování stálosti stavebních výrobků s označením CE podle nařízení č. 305/2011 (oznámené subjekty).

Členský stát za tímto účelem určí oznamující orgán odpovědný za

• oznamování subjektů s oprávněním provádět úkoly třetích stran v postupu posuzování a ověřování stálosti vlastností pro účely nařízení č. 305/2011, a 
• kontrolu oznámených subjektů (jejich soulad s požadavky podle čl. 43 nařízení č. 305/2011).

Rolí českého oznamujícího orgánu byl pověřen Úřad pro normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví se sídlem v Praze (www.unmz.cz). Požadavky týkající se oznamujících orgánů jsou upraveny čl. 41 nařízení č. 305/2011.

Oznamující orgány:

• musí být zřízeny takovým způsobem, aby nedocházelo ke střetu zájmů s oznámenými subjekty;
• musí být organizovány a provozován tak, aby byla zaručena objektivita a nestrannost jejich činností;
• každé rozhodnutí o oznámení subjektu, který má oprávnění provádět úkoly třetích stran v postupu posuzování a ověřování stálosti vlastností, musí provádět způsobilé osoby, jiné než osoby, které provedly posouzení;
• nesmí nabízet ani poskytovat žádné činnosti, které vykonávají oznámené subjekty, ani poradenské služby na komerčním nebo konkurenčním základě;
• musí zachovávat důvěrnost získaných informací a mít k dispozici dostatečný počet způsobilých pracovníků, aby mohli řádně plnit své úkoly.

Oznámené subjekty

Důvěryhodnost systému zřízeného na základě nařízení č. 305/2011 závisí mj. na subjektech, které byly pověřeny v roli nezávislé třetí strany k výkonu úkolů při posuzování a ověřování stálosti vlastností u stavebních výrobků.

Tyto subjekty musí splnit přísné požadavky, pokud jde o technickou způsobilost, nestrannost a odpovědnost podle čl. 43 nařízení č. 305/2011.

Oznámené subjekty se v souladu s požadavkem čl. 55 nařízení č. 305/2011 sdružují v koordinační skupině (kontrolované Komisí) s cílem zabezpečit jednotný postup při uplatňování stanovených pravidel.

Komise na základě několikaletých zkušeností činností oznámených subjektů upravila některé podmínky tak, aby mohly lépe plnit povinnosti třetí nezávislé strany. Za tímto účelem vydala nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 568/2014, které s platností od 18. února 2014 nahradilo původní znění přílohy V nařízení č. 305/2011.

Provedené úpravy odpovídají technickému pokroku a vyjasňují specifický případ výrobků, pro něž byla vydána evropská technická posouzení (ETA), kdy bod 1.6 přílohy V stanoví, že:

Oznámené subjekty vykonávající úkoly v rámci systému 1+, 1 a 3, jakož i výrobci vykonávající úkoly v rámci systému 2+ a 4, považují evropské technické posouzení, které bylo vydáno pro dotyčný stavební výrobek, za posouzení vlastností tohoto výrobku.

Komise po analýze dosavadních zkušeností s aktivitami oznámených subjektů dospěla k závěru, že některá pravidla upravující činnost oznámených subjektů a oznamujících orgánů by mohla být vymezena přesněji.

Seznamy oznámených subjektů včetně informací o jejich působnosti, EAD, ETA a hEN jsou dostupné v na oficiálních stránkách Evropské komise, v databázi Komise NANDO a také například na stránkách ÚNMZ.

5.3 DOZOR NAD TRHEM

Právní úprava EU

V Úředním věstníku Evropské unie (OJEU)bylo dne 25. června 2019 zveřejněno nařízení EP a Rady (EU) č. 2019/1020 o dozoru nad trhem. Toto nařízení je plně použitelné od 16. července 2021, je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

Novým nařízením o dozoru se stanoví zejména:

• další povinnosti hospodářských subjektů v souvislosti s výrobky, např. povinnost uvádět na trh EU výrobky pouze v případě, že existuje hospodářský subjekt usazený v EU;
• povinnost hospodářských subjektů spolupracovat s orgány dozoru;
• požadavky na činnost orgánů dozoru nad trhem s výrobky, jejich minimální pravomoci a opatření vč. určitých procesních pravidel;
• postupy a oprávnění orgánů dozoru v případě přeshraniční spolupráce mezi orgány dozoru jednotlivých členských států EU;
• užší spolupráce orgánů dozoru prostřednictvím ústředních styčných úřadů;
• sdílení informací o šetřeních a nelegálních výrobcích prostřednictvím IT nástrojů;
• posílení dozoru na vnějších hranicích EU a posílení spolupráce mezi orgány dozoru nad trhem a orgány celní správy;
• zřízení sítě EU pro shodu výrobků.

Nařízení 2019/1020 mění od 16. července 2021 čl. 56 odst. 1 nařízení č. 305/2011, který je nahrazen tímto:

1. Pokud orgány dozoru nad trhem jednoho členského státu mají dostatečné důvody domnívat se, že stavební výrobek, na nějž se vztahuje harmonizovaná norma nebo pro nějž bylo vydáno evropské technické posouzení, nesplňuje vlastnosti uvedené v prohlášení a představuje riziko pro splnění základních požadavků na stavby, na něž se vztahuje toto nařízení, provedou hodnocení toho, zda dotčený výrobek splňuje všechny příslušné požadavky stanovené tímto nařízením. Příslušné hospodářské subjekty spolupracují v nezbytné míře s orgány dozoru nad trhem.

V souvislosti s výše uvedenou změnou čl. 56 odst. 1 nařízení č. 305/2011 se od 16. července 2021 mění také znění § 18 zákona č. 22/1997 Sb., týkající se dozoru nad trhem stavebních výrobků.

Komise, která intenzivně podporuje provádění dozoru nad trhem se stavebními výrobky, významně přispěla k rozvoji několika informačních systémů:

Informační a komunikační systém pro dozor nad trhem (ICSMS)

Systém ICSMS představuje komplexní komunikační platformu pro dozor nad trhem s nepotravinářskými výrobky a pro vzájemné uznávání zboží.

Platforma ICSMS

• umožňuje mj. rychlou a spolehlivou výměnu informací mezi orgány dozoru nad trhem;
• ve veřejné části jsou spotřebitelům i hospodářským subjektům zpřístupněny základní informace o výrobcích a jejich neshodách s příslušnými evropskými nebo národními právními normami;
• v neveřejné části určené dozorovým orgánům, orgánům celní správy a administrativy EU jsou obsaženy informace týkající se kontroly výrobků zařazených do systému ICSMS.

Výstražný informační systém Safety Gate

Systém Safety Gate o nebezpečných spotřebitelských výrobcích (dříve RAPEX) je rychlý výstražný informační systém Evropské unie o nebezpečných spotřebitelských výrobcích nepotravinářského charakteru, výjimkou jsou farmaceutické výrobky. Slouží k oznamování přímého i nepřímého rizika ohrožení zdraví nebo bezpečnosti spotřebitelů, kteří by se s nebezpečnými výrobky mohli dostat do styku.

Cílem systému Safety Gate je zajistit rychlou výměnu informací mezi členskými státy EU, Islandem, Lichtenštejnskem, Norskem a Evropskou komisí o opatřeních, která státy přijaly, aby zabránily, omezily nebo podmínily uvádění na trh nebo používání výrobků, jež mohou představovat výše uvedená rizika. Součástí oznamování do systému Safety Gate jsou vedle donucovacích opatření uložených příslušnými dozorovými orgány také dobrovolná opatření výrobců a distributorů.

Kontaktním místem pro ICSMS a Safety Gate za Českou republiku vůči Evropské komisi je Ministerstvo průmyslu a obchodu (www.mpo.cz), více informací je také k dispozici na stránkách České obchodní inspekce (www.coi.cz).

Právní úprava ČR

Právní úprava České republiky pro zabezpečení dozoru nad trhem nesmí být v rozporu s právem EU, nicméně každý členský stát může mít vlastní předpisy pro provádění této oblasti.

Klíčovým českým předpisem pro dozor nad trhem je zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů.

Dozor nad trhem v ČR upravuje zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (ve znění pozdějších předpisů). V přípravě je novela tohoto zákona, která vymezuje institucionální uspořádání dozoru nad trhem s výrobky, doplňuje některé pravomoci orgánů dozoru, stanoví opatření v případě zjištění porušení požadavků právních předpisů nebo ohrožení veřejného zájmu.

Cílem novely je zajistit, aby spotřebitelé, kteří nakupují zboží a služby v jiné zemi EU, ať už on-line nebo osobně, nebyli diskriminováni, pokud jde o přístup ke zboží či službám, cenu, podmínky prodeje či platební podmínky.

6 VÝJIMKY Z NAŘÍZENÍ Č. 305/2011 A ZJEDNODUŠENÉ POSTUPY

Nařízení č. 305/2011 ve svých úvodních ustanoveních poukazuje na potřebu zavést do systému výjimky a zjednodušené postupy, které může vybraný okruh podniků využít při uvádění výrobků na trh.

Cílem těchto úlev bylo přispět ke zvýšení konkurenceschopnosti prostřednictvím snížení nákladů na uvádění stavebních výrobků na trh za předpokladu, že s dotčenými výrobky nejsou spojena významná bezpečnostní rizika.

6.1 VÝJIMKA Z VYPRACOVÁNÍ PROHLÁŠENÍ O VLASTNOSTECH (ČL. 5)

Podle čl. 5 nařízení č. 305/2011 může výrobce, který spadá do kategorie malého nebo středního podniku nebo mikropodniku, využít výjimku z povinnosti vypracovat prohlášení o vlastnostech pro výrobek, na který se vztahuje harmonizovaná norma.

Tato výjimka je však spojená s požadavkem na neexistenci předpisů Unie nebo vnitrostátních předpisů, které vyžadují prohlášení o základních charakteristikách, kde se tyto stavební výrobky zamýšlejí používat. Průkaz neexistence výše uvedených požadavků je však často velmi náročný.

Výrobce může výjimku použít pouze pro vymezený okruh výrobků, kdy  

• stavební výrobek je vyroben jednotlivě nebo nesériově na zakázku na zvláštní objednávku a výrobce jej nainstaluje do jedné konkrétní stavby výrobcem. Výrobce odpovídá za bezpečné zabudování výrobku do stavby v souladu s příslušnými vnitrostátními předpisy;
• stavební výrobek je vyroben na staveništi za účelem jeho zabudování do příslušné stavby v souladu s příslušnými vnitrostátními předpisy;
• stavební výrobek je vyroben tradičním způsobem či způsobem vhodným z hlediska zachování kulturního dědictví a neprůmyslovým postupem pro odpovídající renovaci staveb oficiálně chráněných jako součást vymezeného prostředí nebo z důvodu zvláštní architektonické nebo historické hodnoty v souladu s příslušnými vnitrostátními předpisy.

Komise později k ustanovení čl. 5 zveřejnila dodatečné vysvětlení. V příručce z roku 2015 Označení CE stavebních výrobků krok za krokem ke zjednodušeným postupům konstatovala, že…

… výrobce při splnění určitých podmínek není povinen opatřit svůj výrobek označením CE ani v případě, že výrobek vč. jeho zamýšleného použití spadají do oblasti působnosti harmonizované normy. Jedná se o případy, kdy je výrobek k danému použití vyroben jednotlivě nebo na zakázku, nebo je při jeho výrobě nutno dodržet tradiční postupy, které zaručí ochranu oficiálně chráněných staveb (staveb, jež jsou součástí kulturního dědictví, staveb historických apod.). Pokud výrobce chce některou z těchto výjimek využít, důrazně se doporučuje, aby se ujistil, že se výjimka na jeho výrobek skutečně vztahuje: v opačném případě totiž může mít problémy s orgány dozoru nad trhem. Pokud má výrobce ohledně svých výrobků otázky, měl by se obrátit na kontaktní místo pro výrobky v zemi, v níž hodlá výrobek prodávat…

Ani zde však Komise nesdělila nic, co by přispělo k vyjasnění textu. Text pouze shrnuje obsah čl.5 a výrobce upozorňuje na možné sankce ze strany dozorových orgánů v případě pochybení a doporučuje konzultaci s příslušným kontaktním místem pro stavební výrobky.

6.2 ZJEDNODUŠENÉ POSTUPY PŘI HODNOCENÍ VLASTNOSTÍ VÝROBKŮ (ČL. 36)

Ustanovení odst. 1 čl. 36 nařízení č. 305/2011 dává výrobci možnost nahradit zkoušky při určování typu výrobku nebo nahradit výpočty pro typ výrobku příslušnou technickou dokumentací prokazující, že:

• ohledně jedné nebo několika základních charakteristik stavebního výrobku lze považovat výrobek za dosahující určité úrovně nebo třídy vlastností bez zkoušek nebo výpočtů, nebo bez dalších zkoušek nebo výpočtů, v souladu s podmínkami stanovenými v příslušné harmonizované technické specifikaci nebo v rozhodnutí Komise;
• výrobek odpovídá typu stavebního výrobku vyrobeného jiným výrobcem, který již byl vyzkoušen v souladu s příslušnou harmonizovanou normou.

Pokud jsou tyto podmínky splněny, výrobce je oprávněn vydat prohlášení o vlastnostech, které zcela či z části odpovídá výsledkům zkoušek provedených na takovém jiném výrobku. Výsledky zkoušek získané jiným výrobcem může použít pouze pokud

• získal povolení od tohoto výrobce, který nadále zůstává odpovědný za přesnost, spolehlivost a stálost takových výsledků;
• stavební výrobek je systémem sestávajícím ze součástí, které výrobce sestavuje za řádného dodržení přesných pokynů stanovených poskytovatelem takového systému nebo jeho součástí, který již u tohoto systému nebo součásti zkoušel jednu nebo více základních charakteristik v souladu s příslušnou harmonizovanou technickou specifikací. Výrobce je oprávněn vydat prohlášení o vlastnostech, které se zcela či z části shoduje s výsledky zkoušek provedených na takovém systému nebo součásti, které mu byly poskytnuty.

Ustanovení odst. 2 čl. 36 nařízení č. 305/2011 dále konstatuje, že pokud stavební výrobek uvedený v odst. 1 patří do skupiny výrobků, pro něž je systémem pro posuzování a ověřování stálosti vlastností systém 1+ nebo 1, jak stanoví příloha V, ověří příslušnou technickou dokumentaci uvedenou v odstavci 1 oznámený subjekt pro osvědčení výrobku, jak je uvedeno v příloze V.

6.3 JINÉ ZJEDNODUŠENÉ POSTUPY (ČL. 38)

1. Pro stavební výrobky, na něž se vztahují harmonizované normy a které jsou vyráběny jednotlivě nebo nesériově na zakázku na zvláštní objednávku a zabudovány do jedné stanovené stavby, může být část posouzení vlastností příslušného systému, jak stanoví příloha V, nahrazena ze strany výrobce specifickou technickou dokumentací prokazující soulad výrobku s příslušnými požadavky a to, že použité postupy odpovídají postupům stanoveným v harmonizovaných normách.

2. Pokud stavební výrobek uvedený v odstavci 1 patří do skupiny stavebních výrobků, na něž se vztahuje systém pro posuzování a ověřování stálosti vlastností 1+ nebo 1, jak stanoví příloha V, ověří specifickou technickou dokumentaci oznámený subjekt pro osvědčení výrobku, jak je uvedeno v příloze V.

Nařízení č. 305/2011 v čl. 2 odst. 15 definuje specifickou technickou dokumentací jako dokumentaci prokazující, že metody v rámci příslušného systému pro posuzování a ověřování stálosti vlastností byly nahrazeny jinými metodami, pokud jsou výsledky získané těmito jinými metodami rovnocenné s výsledky získanými zkušebními metodami příslušných harmonizovaných norem.

Kolem specifické technické dokumentace se zejména mezi výrobci objevila řada nejasností a otázek. Komise se proto v podpůrném dokumentu (Často kladené otázky k nařízení č. 305/2011), pokusila vysvětlit, že se jedná o:

… dokumentaci, kterou výrobce považuje za přiměřenou k oprávnění způsobu, který používá při vypracování prohlášení o vlastnostech výrobku v případech uvedených v čl. 36 … a může se lišit případ od případu nebo výrobek od výrobku, a to podle zvláštností každého případu.

Vysvětlení Komise uzavřela konstatováním, že je na výrobci, aby před orgánem dozoru nad trhem byl schopen obhájit, bude-li o to požádán, že STD je vhodným podkladem pro vypracování prohlášení o vlastnostech.

Jak Komise ve své zprávě EP a Radě (EU) o provádění nařízení č. 305/2011 ze dne 7. července 2016 sama připustila, v současné fázi provádění nařízení jsou zkušenosti s praktickým používáním postupů podle čl. 5 a čl. 36–38 velmi omezené. Podle informací komise ani neexistují žádné listinné důkazy o používání postupů podle čl. 5 a čl. 36–38.

Jedinou výjimkou jsou některé postupy podle čl. 36, kdy výrobce za určitých podmínek může například použít výsledky zkoušek získané jiným výrobcem.

Komise ve zprávě identifikovala hlavní důvody pro omezené uplatňování výjimek. Patří mezi ně:

• nízká informovanost o možnostech výjimky uplatňovat;
• nejednotné postupy a výklady v jednotlivých členských státech;
• nejistota ohledně správného pochopení relevantních částí nařízení k uplatnění výjimek;
• problémy s prokazováním „srovnatelnosti“ nebo poskytováním alternativní technické dokumentace;
• nejistota, zda úřady nebo uživatelé stavebních výrobků (návrháři, projektanti) akceptují výrobky uvedené na trh na základě alternativních postupů.

Komise bude hledat vhodná řešení k zajištění k efektivnosti čl. 5 a čl. 36–38. V případě potřeby nevylučuje ani úpravu předmětných částí nařízení.

7 AKTY V PŘENESENÉ PRAVOMOCI PODLE ČL. 60–63

K dosažení cílů nařízení č. 305/2011 je Komise oprávněna ve smyslu čl. 60–63 přijímat akty v přenesené pravomoci. Jedná se o zcela nový a poměrně „pružný“ nástroj, který předchozí právní úprava, směrnice 89/106/EHS, pro tuto oblast neznala. Komise má v odůvodněných případech možnost reagovat na potřeby trhu se stavebními výrobky a upravit vybrané části nařízení, a to zejména za účelem odstranění a zabránění vzniku omezení týkajících se dodání stavebních výrobků na trh.

Více o mechanismu aktů v přenesené pravomoci je uvedeno na oficiálních stránkách Evropské komise.

Komise v případě nařízení č. 305/2011 prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci mimo jiné upravila:

• formát evropského technického posouzení (EAD);
• podmínky týkající se zpřístupňování prohlášení o vlastnostech stavebních výrobků na internetové stránce výrobce;
• vzor pro vypracování prohlášení o vlastnostech stavebních výrobků (viz příloha III nařízení č. 305/2011).

Aktuální informace o přijatých a rozpracovaných aktech v přenesené pravomoci jsou kromě stránek Evropské komise dostupné v aktuálním znění na stránkách Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ) v sekci stavebních výrobků.

8 UDRŽITELNÉ VYUŽÍVÁNÍ PŘÍRODNÍCH ZDROJŮ PODLE ZÁKLADNÍHO POŽADAVKU Č. 7

Příloha I nařízení č. 305/2011 byla v porovnání s předchozí právní úpravou (směrnice 89/106/EHS) rozšířena o Základní požadavek č. 7, podle kterého stavba musí být navržena, provedena a zbourána takovým způsobem, aby bylo zajištěno udržitelné využití přírodních zdrojů, a zejména:

• opětovné využití nebo recyklovatelnost staveb, použitých materiálů a částí po zbourání;
• životnost staveb;
• použití surovin a druhotných materiálů šetrných k životnímu prostředí při stavbě.

Environmentální koncepce v normách pro výrobky a služby předpokládá, že většina norem má (nebo bude mít) přímý nebo nepřímý dopad na životní prostředí, a toto je třeba vzít v úvahu během jejich přípravy.

Evropský výbor pro normalizaci (CEN), kterému mj. přísluší tvorba harmonizovaných norem pro stavební výrobky s označením CE, již připravuje obecný rámec na podporu a zajištění lepšího začlenění environmentálních aspektů do evropských norem.

Environmentální přístup, který přijala Technická rada CEN (CEN Technical Board) v roce 2010:

• popisuje postupy, nástroje, pracovní postupy a obecné aspekty atd., které jsou nutné k lepšímu řešení environmentálních problémů v evropských normalizačních činnostech;
• identifikuje role a odpovědnosti různých stran zapojených do procesu.

Systematickým řešením environmentálních problémů ve standardizaci lze přímé, nepřímé dopady na životní prostředí zmírnit, omezit nebo snížit.

Jak se promítne environmentální přístup do tvorby norem?

S jistotou lze očekávat, že nově vypracované normy budou nést zapracované environmentální prvky. Stávající normy budou revidovány a v tomto smyslu patřičně rozšířeny.

V případě norem harmonizovaných k nařízení č. 305/2011 již příslušné technické komise při Evropském výboru pro normalizaci (CEN/TC pro stavební výrobky) zahájily práce na návrzích norem se zapracovaným 7. základním požadavkem. Předpokládaným výstupem by mohlo být posouzení deklarace dopadů ve smyslu environmentálního prohlášení výrobku (EPD) na základě analýzy životního cyklu (LCA).

Analýza životního cyklu LCA (Life Cycle Assessment) jako metoda posuzování životního cyklu produktu nebo služby z hlediska jeho působení na životní prostředí:

• bere v úvahu procesy od těžby nerostných surovin přes dopravu, výrobu, užití až ke konečnému zpracování jako odpadu;
• zohledňuje energetické a surovinové náklady a dopad na životní prostředí pro každý z nich;
• slouží jako podklad pro vypracování EPD.

U stavebních výrobků je důležité hodnotit zejména emise do ovzduší, vody i půdy a spotřebu energie a surovin

Environmentální prohlášení výrobku EPD (Environmental Product Declaration) jako nástroj pro objektivní posouzení výrobku podle jeho environmentálních vlastností

• kvantifikuje environmentální dopady v souladu s ČSN EN 15804+A2 Udržitelnost staveb – Environmentální prohlášení o produktu – Základní pravidla pro produktovou kategorii stavebních produktů  
• informuje o převažujícím materiálovém složení výrobku;
• informuje o spotřebě surovin a energie v jednotlivých fázích jeho životního cyklu;
• umožňuje porovnávat výrobky plnící stejnou funkci a podporuje tak poptávku po výrobcích a službách šetrnějších k životnímu prostředí.

Výstupy EPD

• environmentální vlastnosti výrobků jsou využívány při návrhu šetrných budov k životnímu prostředí;
• jsou využívány v metodách komplexního hodnocení kvality budov z hlediska jejich celého životního cyklu;
• přispívají k naplňování zásad „udržitelné výstavby“ v oblasti stavebnictví;
• jsou předmětem splnění 7. základního požadavku na stavbu.

Nezávislé ověření EPD, obvykle prováděné akreditovaným certifikačním orgánem, je podmínkou pro registraci tohoto dokumentu v Národním systému environmentálního značení (CENIA) a dále k využití údajů z EPD pro environmentální komunikaci mezi podniky a spotřebiteli (B2C).

V ČR se při výkonu státního zkušebnictví, posuzování stavebních výrobků k požadavkům NV č. 163/2002 Sb., přistupuje k 7. základnímu požadavku tak, že nezávisle ověřené EPD je považováno za splnění 7. základního požadavku, a toto se uvádí na certifikátu výrobku nebo protokolu o ověření shody vydávané autorizovanou osobou. 

V České republice je již služba nezávislého ověřování EPD běžně dostupná a nabízejí ji vybrané akreditované certifikační orgány pro produkty – viz databáze akreditovaných subjektů veřejně přístupná na stránkách Českého institutu pro akreditaci.

9 ZÁKON O STAVEBNÍCH VÝROBCÍCH

Pro stavební výrobky zpracovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) nový samostatný zákon o stavebních výrobcích a jejich použití do staveb, který má komplexně řešit jak uvádění stavebních výrobků na trh, tak i pravidla pro jejich použití do staveb na území ČR, včetně oblasti dozoru, a to obdobným způsobem, jak to již funguje ve většině evropských států.

Vládní návrh zákona byl projednán na jednání vlády dne 21. 12. 2020 (viz Usnesení vlády ČR ze dne 21. prosince 2020 č. 1343). Vláda (Ministerstvo průmyslu a obchodu) předložila tento návrh Poslanecké sněmovně dne 15. 1. 2021, všechny materiály viz Sněmovní tisk 1130/0. Poslanecká sněmovna do 20. 10. 2021 nestihla projednat návrh zákona ani v 1. čtení.

Účinnost zákona měla být od 1. ledna 2023, s výjimkou ustanovení § 3 odst. 2 písm. b) a § 3 odst. 4 písm. b), § 17, 29 a 30, která měla nabýt účinnosti dnem 1. ledna 2022. Vzhledem k tomu, že PS do 20. 10. 2021 nestihla projednat návrh zákona ani v 1. čtení, lze předpokládat posun účinnosti. Více informací viz Informační portál ÚNMZ – stavební výrobky.

Hlavní principy:

Pro stavební výrobky s označením CE, jejichž uvádění na trh je regulováno na evropské úrovni přímo použitelným předpisem (nařízení č. 305/2011), zákon přebírá adaptační ustanovení ze zákona č. 22/1997 Sb.:

• upravuje výkon státní správy, jímž je právní úprava pověřování, koordinace a kontroly subjektů pro technické posuzování (MPO);
• stanovuje oznamující orgán (ÚNMZ) a orgán dozoru nad trhem (ČOI);
• pověřuje MPO výkonem činnosti kontaktního místa pro stavební výrobky.

Stanovuje právní úpravu přestupků a sankcí.

Požadavky na vybrané stavební výrobky (neharmonizovaná oblast) se podle návrhu tohoto zákona nově nazývají „stanovené stavební výrobky“. Nařízení vlády č. 163/2002 Sb. pro vybrané stavební výrobky má být tímto zákonem zrušeno. 

Pro stanovené stavební výrobky zákon:

• upravuje podmínky uvádění na trh v České republice pro stanovené stavební výrobky regulované na národní úrovni;
• stanoví povinnosti hospodářských subjektů, autorizovaných osob, národních subjektů pro technické posuzování;
• upravuje výkon státní správy, jež zahrnuje právní úpravu pověřování národních subjektů pro technické posuzování, právní úpravu autorizace, právní úpravu dozoru nad těmito výrobky právní úpravu přestupků a sankcí v této oblasti.

Přibližují se pravidla pro harmonizovanou a neharmonizovanou oblast stavebních výrobků tak, že místo „prohlášení o shodě“ podle NV č. 163/2002 Sb. se má vydávat tzv. „národní prohlášení o vlastnostech“ (obdoba ES prohlášení o vlastnostech podle nařízení č. 305/2011) a má být používán obdobný systém posuzování a ověřování stálosti vlastností I+, I, II+, III a IV jako u nařízení. 

Dále zákon upravuje podmínky pro návrh a použití stavebních výrobků (stanovených i s označením CE) do staveb v České republice, přičemž se váže na požadavky stavebního zákona.

Komplexní průvodce k tématu včetně nového stavebního zákona je dostupný na stránkách Informačního portálu ÚNMZ specializovaného na právní a technické dokumenty v oblasti uvádění stavebních výrobků na jednotný evropský trh. Průvodce je měsíčně aktualizovaný.

10 REVIZE A PŘEPRACOVÁNÍ NAŘÍZENÍ Č. 305/2011

Nařízení č. 305/2011 bylo od data, kdy vstoupilo v účinnost (1. červenec 2013), ve všech svých částech již několikrát pozměněno. Tyto kroky vždy iniciovala Evropská komise jako orgán pověřený dohledem nad fungováním nařízení, a to po předchozí diskusi s členskými státy a se zástupci průmyslu. Až dosud to však byly pouze dílčí změny zaměřené na odstranění formálních chyb, vyjasnění některých ustanovení a na doplnění o akty v přenesené pravomoci (více viz kap. 7).

Komise ve svých pravidelných hodnotících zprávách o provádění nařízení adresovaných Hospodářskému a sociálnímu výboru (EP) však opakovaně upozornila, že hlavní cíle, které sledují zlepšení fungování trhu se stavebními výrobky se daří naplňovat, nicméně nařízení ne zcela splňuje původní očekávání.

Z veřejných konzultací a analýz, které pro Komisi vypracovaly nezávislé konzultační orgány vyplývá, že zavedený systém je stále zbytečně složitý.

Evropská komise na základě získaných poznatků představila dne 30. 3. 2022 návrh novely stávajícího nařízení (EU) č. 305/2011, která by měla odstranit zejména identifikované nedostatky aktuálně platného nařízení.

Návrh novely zejména:

• sleduje cíle tzv. Zelené dohody pro Evropu (Green Deals) specifikované v rámci Akčního plánu pro oběhové hospodářství či Sdělení k renovační vlně;
• upřesňuje rozsah regulované oblasti (včetně zahrnutí opakovaně použitých a 3D tištěných stavebních výrobků a prefabrikovaných domů);
• zavádí environmentální, funkční a bezpečnostní požadavky na stavební výrobky;
• specifikuje tzv. harmonizované zóny (oblast, v jejímž rámci členské státy EU nebudou moci uplatňovat své vlastní národní požadavky, při současném zavedení zvláštního mechanismu, který umožní zohlednit specifické národní požadavky v rámci harmonizovaných technických specifikací;
• upravuje stanovení požadavků na udržitelnost stavebních výrobků, snížení administrativní zátěže pro malé a střední podniky a mikropodniky;
• posiluje vymáhací pravomoci dozorových orgánů;
• rozšiřuje úlohy Kontaktních míst pro stavební výrobky.

Více informací viz stránky Evropské komise.

Text nařízení, včetně příloh a souvisejících dokumentů, je k dispozici na níže uvedených odkazech:

• návrh nařízení o stavebních výrobcích;
• vysvětlující dokument k návrhu (Questions & Answers);
• a tzv. factsheet k návrhu nařízení.

Na veřejném portálu Evropské komise lze do 1. 6. 2022 v rámci všeobecné diskuse k návrhu nařízení uplatnit připomínky, viz “Have to say” Construction products – review of EU rules (europa.eu).

11 ČASTO KLADENÉ OTÁZKY K NAŘÍZENÍ Č. 305/2011

Evropská komise zveřejnila na svých stránkách často kladené otázky (FAQ) k nařízení č. 305/2011 (pouze v anglickém jazyce). České překlady (v pracovním znění) jsou dostupné rovněž např. na stránkách MPO v sekci Kontaktní místo pro stavební výrobky.

1. Jaký je význam označení CE na stavebním výrobku?
Nařízení č. 305/2011 v čl. 8 odst. 2 uvádí: Připojením označení CE …výrobci dávají na vědomí, že nesou odpovědnost za shodu stavebního výrobku s vlastnostmi uvedenými v prohlášení, jakož i za soulad se všemi příslušnými požadavky stanovenými tímto nařízením a jinými příslušnými harmonizačními právními předpisy Unie, které stanoví jeho připojování.
Pokud se na stavební výrobek vztahuje harmonizovaná norma (hEN), nebo pro něj bylo vydáno evropské technické posouzení (ETA), potom označení CE potvrzuje shodu výrobku s vlastnostmi uvedenými v prohlášení ve vztahu k základním charakteristikám podle harmonizované normy nebo evropského technického posouzení.

Stavební výrobek označený CE lze obchodovat po celém trhu EU trhu bez toho, že by bylo vyžadováno jeho další přezkoušení. Prohlášení o vlastnostech poskytuje přesné a spolehlivé informace o vlastnostech získané posuzováním a ověřováním stálosti vlastností, jak stanoví příslušné harmonizované technické specifikace (harmonizované normy a evropské dokumenty pro posuzování EAD).

Poznámka:
Většina stavebních výrobků může mít značně rozdílná určená použití v pozemních nebo inženýrských stavbách a musí splňovat různé požadavky podle funkce výrobku ve stavbě. Je vždy odpovědností projektanta, aby vybral vhodný stavební výrobek pro použití v konkrétní stavební konstrukci stavby. Úkolem zhotovitele stavby je zabudovat do stavby takový výrobek, aby konstrukce plnila požadavky stanovené právními předpisy a technickými normami.

2. Co se stane, když stavební výrobek spadá pod více legislativních aktů EU?
Na jeden a tentýž výrobek se může vztahovat nejen nařízení o stavebních výrobcích, ale i další harmonizační právní předpisy EU. Např. na garážová dálkově ovládaná vrata se vztahuje jak nařízení o stavebních výrobcích, tak směrnice o strojních zařízeních, směrnice o zařízeních nízkého napětí a směrnice o elektromagnetické kompatibilitě. 
K výrobku lze nicméně připit jen jedno (souhrnné) označení CE, jak je objasněno v čl. 8 odst. 2 nařízení č. 305/2011.

3. Pro které základní charakteristiky výrobku by výrobce měl učinit prohlášení o vlastnostech?
Výrobce vždy musí učinit prohlášení o vlastnostech alespoň jedné základní charakteristiky (čl. 6 odst. 3 písm. c) nařízení č. 305/2011. Při rozhodování by měl vzít v úvahu platná (vnitrostátní, regionální a místní) ustanovení ve vztahu k funkci výrobku ve stavbě a z toho plynoucí specifické požadavky.  Při označení rozhodných užitných vlastností NPD se velmi omezí použití výrobku ve stavbě.

Dále také učiní prohlášení o vlastnostech konkrétní základní charakteristiky,

• pokud akt v přenesené pravomoci (na základě čl. 3 odst. 3 a čl. 60 písm. a) ukládá výrobci povinnost deklarovat vlastnosti daného výrobku (podle čl. 6 odst. 3 písm. d) (ať už včetně nebo bez mezní úrovně rovněž vymezené v tomto aktu);
• nebo pokud bylo pro tento výrobek vydáno evropské technické posouzení (ETA) (čl. 6 odst. 3 písm. g), povinnost učinit prohlášení se týká všech základních charakteristik obsažených v daném ETA.

Pokud byla navíc v harmonizované normě stanovena mezní úroveň pro vlastnosti určité základní charakteristiky výrobku, výrobce zajistí, že vlastnosti jeho výrobku tuto mezní úroveň splňují.

Pro uvedené základní charakteristiky, pro něž nebylo učiněno prohlášení, do prohlášení o vlastnostech uvede NPD („No Performance Determined“ – bez určených vlastností) (čl. 6 odst. 3 písm. f) nařízení č. 305/2011).

4. Kde najdu bližší informace o harmonizovaných normách k nařízení č. 305/2011?
Právně závazné informace poskytuje Úřední věstník Evropské unie – řada C. V něm Komise uveřejňuje názvy všech harmonizovaných evropských norem pro stavební výrobky přijatých v rámci nařízení č. 305/2011.
Databáze NANDO, kterou Komise spravuje, se pravidelně aktualizuje, poskytuje také informace o oznámených subjektech. Přesto ji však není možné používat jako právně závazný odkaz, ačkoli lze předpokládat, že její obsah bude totožný s odkazy v Úředním věstníku EU.

5. Co se rozumí mikropodnikem, na který se mohou vztahovat zjednodušené postupy?
Do kategorie mikropodniků a malých a středních podniků (SME) spadají podniky, které zaměstnávají méně než 250 osob a jejichž roční obrat nepřesahuje 50 milionů eur, nebo jejichž bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 43 milionů eur. Definice SME a další relevantní informace jsou uvedeny na stránkách Komise.

6. Je použití přílohy ZA nařízení o stavebních výrobcích povinné?
Příloha ZA je součástí norem harmonizovaných k nařízení č. 305/2011. Pokud výrobce používá normu jakožto harmonizovanou normu v souladu s nařízením č. 305/2011, potom je povinen postupovat podle přílohy ZA.

7. Kdy je výrobek je stavebním výrobkem podléhajícím nařízení č. 305/2011?
Výrobek je stavebním výrobkem ve smyslu nařízení č. 305/2011, pokud jde o výrobek nebo sestavu, které jsou vyrobeny nebo uvedeny na trh za účelem trvalého zabudování do stavby (pozemní nebo jakékoli inženýrské stavby) nebo její části a jejichž vlastnosti ovlivňují vlastnost stavby s ohledem na základní požadavky na stavby.

Základní požadavky na stavby jsou:

• Mechanická odolnost a stabilita
• Požární bezpečnost
• Hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí
• Bezpečnost a přístupnost při užívání
• Ochrana proti hluku
• Úspora energie a tepla
• Udržitelné využívání přírodních zdrojů

Pokud je tedy výrobek stavebním výrobkem, existují tři možnosti:
Povinné označení CE v případě, že se na výrobek vztahuje harmonizovaná norma.  Výrobce je povinen ji uplatnit, vypracovat prohlášení o vlastnostech a připojit označení CE.
Dobrovolné označení CE: Pokud se na výrobek harmonizovaná norma nevztahuje, může výrobce požádat o evropské technické posouzení (ET) a na jeho základě vypracovat prohlášení o vlastnostech a připojit označení CE.
Vzájemné uznání: Pokud se na výrobek nevztahuje harmonizovaná norma nebo pro něj nebylo vydáno posouzení ETA, nesmí nést označení CE a může být obchodován na území EU na základě vzájemného uznání.

8. V kterých jazycích musí být průvodní dokumentace a označení CE stavebního výrobku?
Prohlášení o vlastnostech musí být poskytnuto v jazyce nebo v jazycích požadovaných členským státem, v němž je výrobek dodáván na trh.

Bezpečnostní informace a pokyny musí výrobci poskytnout v jazyce či jazycích, kterým uživatelé snadno rozumějí – tento jazyk či jazyky určí členský stát, v němž je výrobek dodáván na trh.

9. Jaké jsou povinnosti obchodníka, který prodává stavební výrobky pod jménem výrobce?
Obchodníci (v nařízení č. 305/2011 označovaní jako distributoři) zajistí, že výrobek, pokud je to požadováno, nese označení CE a je k němu připojena kopie prohlášení o vlastnostech a případně bezpečnostní list (viz čl. 6 odst. 5) a pokyny a bezpečnostní informace v jazyce určeném členským státem, ve kterém je výrobek uváděn na trh.

Obchodníci (v nařízení č. 305/2011 označovaní jako distributoři) zajistí, že výrobek, pokud je to požadováno, nese označení CE. V případě že kupující výslovně požaduje, je povinen distributor k výrobku poskytnout kopii v tištěné podobě. Vždy je povinen prohlášení o vlastnostech zpřístupnit v elektronické verzi a případně bezpečnostní list (viz čl. 6 odst. 5) a pokyny a bezpečnostní informace v jazyce určeném členským státem, ve kterém je výrobek uváděn na trh.

10. Jaké požadavky jsou kladeny na stavební výrobek označením CE po 30. 6. 2013?
Od 1. 7. 2013, kdy nařízení č. 305/2011 vstoupilo v plnou účinnost, je povinností výrobce při uvedení na trh v rámci EU vypracovat prohlášení o vlastnostech a připojit označení CE, pokud:

• na výrobek se vztahuje harmonizovaná norma (hEN) a skončilo období souběžné platnosti, nebo
• pro tento výrobek bylo vydáno evropské technické posouzení (European Technical Assessment – ETA).

Poznámka:
Pokud lze uplatnit některou z výjimek uvedených v čl. 5 nařízení č. 305/2015, je výrobce oprávněn upustit od vydání prohlášení o vlastnostech a připojení označení CE. Je pouze na rozhodnutí výrobce, zda takovém případě vydá prohlášení o vlastnostech a připojí označení CE.

11. Výrobce prodával výrobek s označením CE v EU již před 1. 7. 2013. Co musí udělat, aby mohl výrobek prodávat v EU i po 1. 7. 2013?
Výrobce může po 1. 7. 2013 nadále uvádět výrobek na trh EU za předpokladu, že vypracuje prohlášení o vlastnostech (DoP) podle vzoru uvedeného v příloze III nařízení č. 305/2011 (ve znění nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 574/2014). Nová právní úprava obsahuje oproti původnímu znění nařízení z roku 2011 také návod k vypracování DoP pro různé druhy výrobků.

Výrobce může vypracovat prohlášení o vlastnostech:

• na základě certifikátu shody výrobku nebo prohlášení o shodě, které byly vydány v souladu se směrnicí 89/106/EHS o stavebních výrobcích před 1. 7. 2013;
• připojí označení CE doplněné informacemi požadovanými v čl. 9 odst. 2 nařízení č. 305/2011;
• a zdrží se připojení označení, známek nebo popisu výrobku, které by mohly uvést třetí strany v omyl, pokud jde o význam nebo formu označení CE.

12. Je obchodník povinen stáhnout po 1. 7. 2013 z prodeje stavební výrobky, které obdržel před 1. 7. 2013, a které byly opatřeny označením CE v souladu se směrnicí 89/106/EHS o stavebních výrobcích, ale nejsou doprovázeny prohlášením o vlastnostech?
Obchodník (podle nařízení č. 305/2011 označovaný jako distributor) může pokračovat v prodeji těchto výrobků do vyprodání zásob dodaných před 1. 7. 2013. Pro všechny nové dodávky stavebních výrobků, které mu budou doručeny výrobcem po 1. 7. 2013 musí distributor požádat výrobce o poskytnutí prohlášení o vlastnostech pro tyto výrobky.

13. Jaký je význam výrazu „uvádění na trh“?
Uvedením na trh se rozumí první dodání na trh, tj. první prodej (individuálního) výrobku v rámci vnitřního evropského trhu. Každý výrobek nebo výrobní várka (např. každé okno, každé balení/náklad cihel) jsou umístěny na trh samostatně. Pro výrobky uváděné na trh od 1. 7. 2013 výrobce musí vypracovat Prohlášení o vlastnostech (DoP) a v souladu s požadavky nařízení č. 305/2011 připojit označení CE, a to i v případě, že podobné výrobky byly uvedeny na trh již před tímto datem.

14. Je výrobce i v případě, že uvádí na trh totožný výrobek s tím, který prodával před 1. 7. 2013, povinen obnovit po 1. 7. 2013 existující protokol o zkoušce nebo protokol o posouzení nebo požadovat od oznámeného subjektu (dříve notifikované osoby) nové certifikáty, které by nahradily ty, které byly vydané před 1. 7. 2013?
Jsou-li zachovány vlastnosti výrobku uvedené v prohlášení o vlastnostech, nemusí být po 1. 7. 2013 vypracována nová posouzení ani obnoveny certifikáty.

Pokud výrobce nezměnil nic na svém výrobku, stávající protokoly a certifikáty budou muset být obnoveny pouze v případě, že harmonizovaná norma byla změněna/doplněna o další požadavky na posouzení a ověření stálosti vlastností z hlediska základních charakteristik (v příloze ZA).

Pokud došlo ke změně výrobku nebo výrobního postupu a vlastnosti výrobku se liší od vlastností uvedených v prohlášení o vlastnostech, výrobce musí zajistit nové posouzení výrobku.

15. Může být evropské technické schválení využito pro uvedení výrobku na trh po 1. 7. 2013? Pokud ano, na jak dlouho?
Čl. 66 nařízení č. 305/2011 předpokládá, že výrobci mohou použít evropská technická schválení vydaná před 1. 7. 2013 jako evropská technická posouzení po celou dobu platnosti těchto evropských technických schválení.

Výrobce může na základě stávajícího evropského technického schválení vypracovat prohlášení o vlastnostech, připojit označení CE a prodávat výrobek v EU.

V případě, že je evropské technické schválení před vypršením platnosti, může výrobce žádat o evropské technické posouzení od jednoho z příslušných subjektů pro technické posuzování určených podle nařízení č. 305/2011.

16. Co je „příslušná technická dokumentace“ podle čl. 36 nařízení č. 305/2011?
Jedná se o dokumentaci, kterou výrobce považuje za přiměřenou k oprávnění způsobu, který používá při vypracování prohlášení o vlastnostech výrobku v případech uvedených v čl. 36 nařízení č. 305/2011.

V případě uvedeném v čl. 36, odst. 1a) může být příslušná technická dokumentace využita například k prokázání, že jsou splněny konkrétní podmínky rozhodnutí Komise pro použití výrobku, které vymezují jeho třídu reakce na oheň.

V případech čl. 36 (1b) nebo 36 (1c) příslušná technická dokumentace může například sestávat z výsledků zkoušek získaných jiným výrobcem nebo poskytovatelem systému spolu s jeho oprávněním k využívání těchto výsledků a ověření shody dotčených výrobků (bod b) nebo dodržováním uvedených pokynů (bod c).

Je zřejmé, že příslušná technická dokumentace se může lišit případ od případu nebo výrobek od výrobku, podle zvláštností každého případu. To ovšem musí být evidováno výrobcem v technické dokumentaci výrobku, aby bylo možné řádně odůvodnit prohlášení o vlastnostech v případě, že o to orgány dozoru nad trhem nebo jiné orgány požádají.

17. Kde lze získat informace o požadavcích vztahujících se na výrobek v určitém členském státě?
Informace je možné získat prostřednictvím kontaktního místa pro stavební výrobky s označením CE, které bylo za tímto účelem zřízeno v každém členském státu.

18. Je úkolem oznámených subjektů kontrolovat, zda výrobce plní své povinnosti podle nařízení č. 305/2011?
Příloha V nařízení č. 305/2011 specifikuje systémy posuzování a ověřování stálosti vlastností včetně zapojení oznámených subjektů v roli třetí nezávislé strany.

Úkolem oznámených subjektů není kontrolovat, zda výrobce řádně vyplnil např. prohlášení o vlastnostech nebo správně připojil označení CE.

19. Jaký je význam výrazu „dvě poslední číslice roku, v němž bylo označení připojeno“ v čl. 9 odst. 2 nařízení č. 305/2011?
Tyto číslice se vztahují k roku, v němž byly poprvé tyto druhy výrobků dodány na trh, a proto zůstanou beze změny do té doby, dokud se vlastnosti výrobku nezmění. Pokud tedy výrobce uvedl na trh výrobky s označením CE, které odpovídají určitému souboru vlastností (pro daný typ výrobku) poprvé v roce 2009, uvádí k označení CE číslice 09 i po 1. 7. 2013, kdy doznalo označení CE v důsledku nařízení č. 305/2011 změn.

20. Jaký je význam manuálu/pokynů pro instalaci?
Očekává se, že deklarované vlastnosti výrobku budou dosaženy za podmínky, že je výrobek správně instalován. To je důležité zejména pro výrobky, které se prodávají jako sestava s tím, že budou instalovány v dokončené stavbě.

Proto je role manuálu nebo pokynů pro instalaci, které mají být poskytnuty výrobcem podle čl. 11 odst. 6 nařízení č. 305/2011 velmi důležitá pro zajištění správné instalace výrobku.

21. Mohou členské státy stanovit další požadavky týkající se např. chemického složení výrobků s cílem chránit zdraví pracovníků v oblasti stavebnictví a dalších osob? Pokud tato možnost existuje, není v rozporu s volným pohybem zboží?
Členské státy si ponechávají pravomoc stanovit technické požadavky na vlastnosti stavebních výrobků, zejména pak na konkrétní účel použití v pozemních či inženýrských stavbách (např. požadavky na únikové cesty z hlediska požární bezpečnosti). V případě, že vnitrostátní technické požadavky omezují použití stavebních výrobků s označením CE, musí být tato omezení řádně odůvodněná a přiměřená. Evropský soudní dvůr vykládá seznam výjimek, které se všechny týkají jiných než ekonomických zájmů, úzce. Každé opatření musí být navíc v souladu se zásadou proporcionality a nesmí představovat prostředek svévolné diskriminace či zastřeného omezování obchodu mezi členskými státy. Důkazní břemeno spočívající v odůvodnění opatření však v každém případě nese členský stát, nikoli hospodářský subjekt.

22. Obchodník prodává pod svým jménem výrobek, který sám nevyrobil. Smí použít prohlášení o vlastnostech vypracované skutečným výrobcem? V případě, že nikoli, musí prohlášení o vlastnostech vypracované obchodníkem vycházet z osvědčení vydaných oznámeným subjektem?
Obchodníci (v nařízení č. 305/2011 označovaní jako distributoři), kteří uvádí stavební výrobky na trh pod svým (obchodním) jménem, jsou považováni za výrobce (viz čl. 15) se všemi povinnostmi, které nařízení stanoví, a tedy musí vypracovat vlastní prohlášení o vlastnostech.

23. Co jsou „příslušné vnitrostátní orgány“ podle čl. 11 odst. 8, které mohou požadovat, aby jim výrobce poskytl všechny informace a dokumentaci nezbytnou k prokázání shody stavebního výrobku s prohlášením o vlastnostech a souladu s jinými příslušnými požadavky?
Pod pojmem „příslušné vnitrostátní orgány“ je třeba chápat nejen orgány dozoru nad trhem (organizované na vnitrostátní, regionální nebo i lokální úrovni), ale také každý orgán, který má podle zákonů členského státu právo požadovat informace o vlastnostech stavebních výrobků.

Může to být např. stavební úřad v regionu, který má právo požadovat informace o vlastnostech výrobků instalovaných v budově, a to v rámci kontroly, zda stavba splňuje podmínky stavebního povolení.

24. Musí výrobce zahrnout do označení CE také základní charakteristiky, které v prohlášení o vlastnostech označil jako NPD?
V čl. 9 odst. 2 nařízení je jasně uvedeno, že „K označení CE se doplní …, referenční číslo prohlášení o vlastnostech a úrovně nebo třídy vlastností uvedených v prohlášení, odkaz na …“ Protože písmena NPD (= No Performance Determined) u základních charakteristik znamenají, že vlastnosti nejsou v prohlášení uvedeny, výrobce neuvádí v označení CE základní charakteristiky, které v Prohlášení o vlastnostech označil jako NPD.

25. Musí se kontaktní adresa požadovaná podle čl. 11 odst. 5 nařízení nacházet v členském státě, v němž je příslušný výrobek na trhu? Nebo může být kontaktní adresa v kterémkoli členském státě EU?
Kontaktní adresa může být kdekoli na světě (buď v zemi EU, nebo v jakékoli třetí zemi).

26. Jak zjistím, zda osvědčení k výrobku/zpráva o zkouškách nejsou zfalšovány?
V prvé řadě je nejlepší kontaktovat výrobce výrobku nebo oprávněného zástupce uvedeného na prohlášení o vlastnostech. Za prošetření podezřelých případů týkajících se pravosti osvědčení o vlastnostech vydaných podle nařízení je možné kontaktovat orgány dozoru nad trhem. Lze však provést rychlou předběžnou kontrolu pomocí informačního nástroje NANDO (na stránkách Komise) a zjistit tak, zda oznámený subjekt, citovaný v prohlášení o vlastnostech, byl kompetentní vydat daný dokument, který byl výstupem jeho činnosti dle uvedeného systému posuzování.  

Kliknutím v systému NANDO na příslušnou EN normu se objeví na seznam všech oznámených subjektů, které mají oprávnění vydávat příslušné dokumenty v závislosti na systémech posuzování pro konkrétní výrobek. Pokud byl dokument vydán jedním ze subjektů uvedených na tomto seznamu, je reference na oznámený subjekt s velkou pravděpodobností správná, ale to nemusí značit pravost prohlášení o vlastnostech

V případě pochybností lze doporučit kontaktovat orgány dozoru nad trhem v zemi, kde je tento výrobek prodáván.

Soubor často kladených dotazů byl vypracován s využitím volně dostupných databází na stránkách Komise v sekci Vnitřní trh, průmysl, podnikání a malé a střední podniky.

12 NĚKOLIK SLOV NA ZÁVĚR

Dosavadní zkušenosti s uplatňováním nařízení č. 305/2011, o stavebních výrobcích ukazují, že nebylo dosaženo všech cílů, o jejichž naplnění Evropská komise odpovědná za dohled nad prováděním předpisu usiluje. 

Komise již zahájila první kroky ke změnám, které se stavebních výrobků označovaných CE v menší, či větší míře dotknou. Z tohoto důvodu budeme další vývoj předpisu na těchto stránkách průběžně sledovat.

INFORMAČNÍ ZDROJE

[1] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 z 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS

[2] Portál Úředního věstníku Evropské unie

[3] Portál Evropské komise 

[4] Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě o provádění nařízení č. 305/2011, COM(2016) 445 final, 7. 7. 2016

[5] Analýza EK k implementaci nařízení č. 305/2011; Ref. (ARES) 4343250, 10/2015, ISBN 978-92-79-51985-7

[6] Rozhodnutí Komise ze dne 1. června 2016 o schválení a podepsání společné iniciativy v oblasti normalizace, C (2016) 3211

[7] Směrnice EP a Rady (EU) č. 2015/1535 ze dne 9. září 2015, o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti

[8] Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě o výkonu pravomoci přijímat akty v přenesené pravomoci svěřené Komisi podle nařízení (EU) č. 305/2011, COM(2015) 449 final, 16. 9. 2015

[9] Příručka Evropské komise: Označení CE stavebních výrobků krok za krokem, 2015

[10] Často kladené otázky k nařízení č. 305/2011.

[11] Portál Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO)

[12] Portál Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ)

[13] Portál České agentury pro standardizaci (ČAS)

[14] Databáze NANDO

[15] Judikáty Evropského soudního dvora/

[16] Akty v přenesené pravomoci k nařízení č. 305/2011 (v aktuálním znění dostupné na portále ÚNMZ)

PŘÍLOHA

Autor aktualizace 2022: Ing. Jindřich Pater

Stav: aktualizace 2022, vydání 2006

Anotace:
Pomůcka popisuje obvyklé postupy při zpracování územně plánovací dokumentace, při přípravě stavby, v projektové přípravě, doplňkové postupy, jako je autorský dozor projektanta, inženýrská činnost. Dále doprovodné postupy, jako je předání a expedice zakázky, dokladování průběhu zpracování dokumentace, ukládání dokumentace, a technické úpravy dokumentace. Popisuje návaznost na právní předpisy, základní ČSN, a další technické předpisy.

Upozornění k textu

K 30. 6. 2022 byly ve sbírce zákonů ČR vydány (a tudíž platné) k problematice stavebního zákona následující právní předpisy:

• č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)
  Zrušen k 1. 7. 2023 novým stavebním zákonem č. 283/2021 Sb.; podle novely č. 195/2022 Sb. zákona č. 283/2021 Sb. se za den nabytí nové komplexní účinnosti zákona č. 283/2021 Sb. ale považuje až 1. 7. 2024, kdy tedy dojde k definitivnímu zrušení zákona č. 183/2006 Sb.

• č. 283/2021 Sb., stavební zákon
  Účinnost od 1. 7. 2023; podle „malé novely“ zákona č 283/2021 Sb., tj. podle zákona č. 195/2022 Sb. se za den nabytí účinnosti některých paragrafů zákona č. 283/2021 Sb. považuje 1. 7. 2024; připravována je ještě „velká novela“ zákona č. 283/2021 Sb. s účinností od 2024.

• č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona
  Účinnost od 1. 7. 2023; v rámci „velké novely“ zákona č. 283/2021 Sb. připravována je i novela tohoto změnového zákona s účinností od 2024.

• č. 197/2022 Sb., o zvláštních postupech v oblasti územního plánování a Stavebního řádu v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace
  Účinnost od 1. 7. 2022; upravuje zákon č. 183/2006 Sb. a zavádí pojem nezbytná stavba, tj. stavba dočasná, jejíž doba trvání nesmí přesáhnout 3 roky ode dne nabytí právních účinků společného územního souhlasu a souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru.

Další text je stále vázán pouze na zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a k němu vydané prováděcí předpisy, neboť vývoj v oblasti změn stavebního zákona k dnešnímu datu 30. 6. 2022 není ukončen.

OBSAH

1 PROJEKTOVÁ ČINNOST AO

1.1 ZÁKLADNÍ POJMY A ZKRATKY

Základním dokumentem k této pomůcce je zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále SZ). Dále jsou použity pojmy odvozené od této základní hierarchie v synonymech a významech s následujícím odlišením:

Hlavní projektant – pojem hlavního projektanta je uveden v § 113 odst. 2 SZ. Jedná se o projektanta, kterého stavebník smluvně pověřil koordinací projektové dokumentace stavby, zpracovávané více projektanty, nebo koordinací autorského dozoru. Jedná se o fyzickou osobu oprávněnou podle autorizačního zákona k projektové činnosti ve výstavbě.

Projektant – pojem projektanta je uveden v § 22 odst. 4 SZ. Jedná se o fyzickou osobu oprávněnou podle autorizačního zákona k projektové činnosti ve výstavbě. V textu je termín používán pro označení nositele projektové činnosti, fyzické či právnické osoby, pro označení účastníka výstavby. Dále je použit ve významu fyzické osoby, a to buď autorizované osoby vykonávající činnost podle § 158 SZ (projektovou činnost ve výstavbě), nebo v obecném pojetí ve významu fyzické osoby bez ohledu na konkrétní postavení ve firmě (hlavní, vedoucí, zodpovědný projektant). Ve smyslu nositele zakázky je projektant v postavení svobodného povolání, osoby samostatně výdělečně činné či obchodní firmy. Pokud se jedná o závazkové vztahy, je projektant označován za zhotovitele dokumentace a vystupuje v nich pod svou obchodní firmou. Povinnosti a odpovědnost projektanta z hlediska stavebního práva jsou vymezeny v § 159 SZ.

Stavebník – v textu je termín použit pro označení základního partnera investiční výstavby, osoby (fyzické nebo právnické), která investuje finanční prostředky do stavby (investor). Ve vztahu ke správním řízením ve výstavbě a dalším ustanovením stavebního zákona je označován jako stavebník (§ 2 odst. 2 písm. c) SZ), jehož základní povinnosti a odpovědnost při přípravě, provádění a užívání staveb jsou vymezeny v § 152 SZ. Pokud jde o oblast obchodních vztahů, může být označen i jako zákazník, klient (z pohledu etického řádu ČKAIT). Ve smluvních vztazích je potom adekvátním označením termín objednatel nebo odběratel. Z hlediska budoucího užití stavby je zpravidla jejím uživatelem. Z pohledu předpisů BOZP (např. zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů) je označován jako zadavatel stavby. Pojem zadavatel používá též zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (ale v jiném smyslu – jako objednatel veřejné zakázky).

Zhotovitel stavby – v textu jde o stavebního podnikatele – firmu podnikající podle zákona č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů v živnosti „Provádění staveb, jejich změn a odstraňování“ ve smyslu § 2 odst. 2 písm. b) a § 160 SZ. Ve smluvních vztazích je označen rovněž jako zhotovitel ve smyslu § 2589 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů; ve stavební praxi je někdy použit i termín dodavatel stavby. Definice stavebního podnikatele je uvedena v § 2 odst. 2 písm. b) SZ. Jako zhotovitel může provádět stavbu jen stavební podnikatel, který při její realizaci zabezpečí odborné vedení provádění stavby stavbyvedoucím (nestanoví-li § 160 odst. 3 a 4 SZ jinak – u staveb prováděných svépomocí). Povinnosti zhotovitele stavby jsou vymezeny zejména v § 160 odst. 1 a 2 SZ.

Stavbyvedoucí – pojem stavbyvedoucího je uveden v § 134 odst. 2 SZ. Jedná se o fyzickou osobu oprávněnou podle autorizačního zákona, která zabezpečuje odborné vedení provádění stavby. Povinnosti stavbyvedoucího jsou vymezeny v § 153 odst. 1 a 2 SZ.

Poddodavatel (subdodavatel, podzhotovitel) – termín je souhrnným označením pro dodavatele všech dílčích dodávek projektových i stavebních prací a služeb, zajišťovaných jiným právním subjektem než zhotovitelem. Naopak dílčí zpracování projektové dokumentace či zhotovení části stavby v rámci jednoho právního subjektu zajišťuje zpracovatel, spolupracovník nebo kooperant.

Obchodní firma – obecně je z právního hlediska definice obchodní firmy uvedena v § 423 a násl. ObčZ. Jedná se o jméno, pod kterým je podnikatel zapsán v obchodním rejstříku. Pro účely této MP však budeme tento pojem užívat v širším rozsahu jako obecné označení pro vnější vztahy právního subjektu, vstupujícího do smluvních vztahů. Všechny AO v tomto pojetí svou činnost vykonávají v rámci obchodní firmy: buď jsou samy jejím majitelem (svobodné povolání, osoby samostatně výdělečně činné – OSVČ – na základě živnostenského oprávnění); nebo jsou společníky – členy statutárních orgánů právnických osob; nebo v zaměstnaneckém či jiném pracovně právním vztahu – např. ve funkci odpovědného zástupce; činnost pro obchodní firmu však mohou vykonávat i na základě jiného smluvního vztahu – např. smlouvy o dílo. Obecným pojmem pro metody, postupy a pravidla organizace a řízení obchodní firmy je vedení nebo management.

Dozor nad projektovou přípravou a prováděním staveb je v textu MP 1 použit ve významu:

• dozor autorský (projektanta, případně hlavního projektanta), který je dozorem AO na základě samostatného smluvního vztahu; podle § 152 odst. 4 SZ u stavby financované z veřejného rozpočtu, u níž zpracovala projektovou dokumentaci AO, je stavebník autorský dozor projektanta nebo hlavního projektanta nad souladem prováděné stavby s ověřenou projektovou dokumentací povinen zajistit;
• technický dozor stavebníka je definice dozorem nad prováděním stavby, vykonávaný zástupcem stavebníka; u stavby financované z veřejného rozpočtu, kterou provádí stavební podnikatel jako zhotovitel, je stavebník podle § 152 odst. 4 SZ povinen zajistit technický dozor stavebníka fyzickou osobou oprávněnou podle autorizačního zákona; výkon technického dozoru stavebníka však není zahrnut mezi tzv. „vybrané činnosti“ vymezené v § 158 odst. 1 SZ – jedná se podle autorizačního zákona o „další odbornou činnost autorizované osoby“;
• stavební dozor je dozor nad prováděním staveb, terénních úprav, zařízení a udržovacích prací nevyžadujících stavební povolení ani ohlášení ve smyslu § 103 (s výjimkou staveb uvedených v § 103 odst. 1 písm. e) body 4 až 8 SZ) a staveb vyžadujících ohlášení ve smyslu § 104 SZ, pokud tyto stavby provádí stavebník svépomocí za podmínek podle § 160 odst. 4 SZ; vykonává jej osoba s kvalifikací stanovenou v § 2 odst. 2 písm. d) SZ.

Pracovník – termín je používán jako obecné označení pro všechny osoby podílející se na přípravě a realizaci stavby, bez ohledu na to, v jakém poměru k obchodní firmě tuto činnost vykonávají (zaměstnanec, poddodavatel, svobodné povolání, živnostník atd.).

Zkratky použité v pomůcce

1.2 PRÁVNÍ RÁMEC VÝKONU ČINNOSTI AO

Rámec výkonu činnosti AO upravuje zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (autorizační zákon dále AZ), ve znění pozdějších předpisů. Autorizace v příslušném oboru, případně specializace podle autorizačního zákona, je nutná při výkonu vybraných činností ve výstavbě. Ty jsou definovány v § 158 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon dále SZ):

• Vybrané činnosti, jejichž výsledek ovlivňuje ochranu veřejných zájmů ve výstavbě, mohou vykonávat pouze fyzické osoby, které získaly oprávnění k jejich výkonu podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 360/1992 Sb., autorizační zákon, ve znění pozdějších předpisů). Vybranými činnostmi jsou projektová činnost ve výstavbě, kterou se rozumí zpracování územně plánovací dokumentace, územní studie, dokumentace pro vydání územního rozhodnutí a pro uzavření veřejnoprávní smlouvy nahrazující územní rozhodnutí a projektové dokumentace podle § 158 odst. 2 SZ, a odborné vedení provádění stavby nebo její změny.

Odpovědnost projektanta při výkonu projektové činnosti ve výstavbě je vymezena v § 159 SZ:

1. Projektant odpovídá za správnost, celistvost a úplnost jím zpracované územně plánovací dokumentace, územní studie a dokumentace pro vydání územního rozhodnutí, zejména za respektování požadavků z hlediska ochrany veřejných zájmů a za jejich koordinaci. Je povinen dbát právních předpisů a působit v součinnosti s příslušnými orgány územního plánování a dotčenými orgány.

2. Projektant územně plánovací dokumentace zpracovává a pořizovateli předává vybrané části územně plánovací dokumentace v jednotném standardu.

3. Projektant odpovídá za správnost, celistvost, úplnost a bezpečnost stavby provedené podle jím zpracované projektové dokumentace a proveditelnost stavby podle této dokumentace, jakož i za technickou a ekonomickou úroveň projektu technologického zařízení, včetně vlivů na životní prostředí. Je povinen dbát právních předpisů a obecných požadavků na výstavbu vztahujících se ke konkrétnímu stavebnímu záměru a působit v součinnosti s příslušnými dotčenými orgány. Statické, popřípadě jiné výpočty musí být vypracovány tak, aby byly kontrolovatelné. Není-li projektant způsobilý některou část projektové dokumentace zpracovat sám, je povinen k jejímu zpracování přizvat osobu s oprávněním pro příslušný obor nebo specializaci, která odpovídá za jí zpracovaný návrh. Odpovědnost projektanta za projektovou dokumentaci stavby jako celku tím není dotčena.

4. Dokumentaci ohlašovaných staveb uvedených v § 104 odst. 1 písm. f) až i) a k) a terénních úprav podle § 15b odst. 1 vodního zákona může kromě projektanta zpracovat též osoba, která má vysokoškolské vzdělání stavebního nebo architektonického směru anebo střední vzdělání stavebního směru s maturitní zkouškou a alespoň 3 roky praxe v projektování staveb. Na tuto osobu se přiměřeně vztahuje ustanovení odstavce 3.

Poznámka:
Stavební zákon předepisuje výkon projektové činnosti, která je vybranou činností ve výstavbě podle § 158 SZ, výhradně osobou autorizovanou podle zákona č. 360/1992 Sb., autorizační zákon, ve znění pozdějších předpisů, tedy projektantem. V této souvislosti je třeba připomenout, že dokumentaci ohlašovaných staveb uvedených v § 104 odst. 1 písm. f) až i) a k) (tato dokumentace není zahrnuta mezi vybrané činnosti ve výstavbě) a může ji tudíž kromě projektanta zpracovat též osoba, která má vysokoškolské vzdělání stavebního nebo architektonického směru anebo střední vzdělání stavebního směru s maturitní zkouškou a alespoň 3 roky praxe v projektování staveb. Přiměřeně se však na ni vztahuje odpovědnost projektanta stanovená v § 159 SZ.

Které druhy projektových činností ve výstavbě musí zpracovávat autorizované osoby, určuje stavební zákon. Podrobněji postupy AO rozvádí pomůcka A 2.1 Autorizovaný inženýr a technik v procesu výstavby a pomůcka A 3.19 Dokumentace staveb.

Pro lepší a správnou orientaci toho, kdy je nutné zapojení projektanta – AO a kdy může danou dokumentaci zpracovávat i neautorizovaná osoba – NAO, osoba bez předepsané kvalifikace nebo osoba s konkrétně pro daný případ předepsanou kvalifikací jsou tyto signální zkratky zaneseny do obsahu kapitol i do jednotlivých nadpisů kapitol této MP.

Autorizaci podle autorizačního zákona musí mít projektant, který vypracovává:

• územně plánovací dokumentaci § 18 SZ a násl.;
• územní studii § 30 SZ;
• zásady územního rozvoje § 36 a násl. SZ;
• územní plán § 43 a násl. SZ;
• regulační plán § 61 a násl. SZ;
• dokumentaci k žádosti o vydání územního rozhodnutí § 77 a násl. SZ;
• dokumentaci pro uzavření veřejnoprávní smlouvy (§ 78a SZ) nahrazující územní rozhodnutí;
• projektovou dokumentaci k ohlášení stavby podle § 104 odst. 1 písm. a) – e) SZ;
• projektovou dokumentaci stavby k žádosti o stavební povolení podle § 115 SZ;
• projektovou dokumentaci k uzavření veřejnoprávní smlouvy podle § 116 SZ;
• projektovou dokumentaci k posouzení autorizovaným inspektorem podle § 117 SZ;
• dokumentaci stavby pro vydání společného povolení podle § 94j a násl. a § 94q a násl. SZ;
• projektovou dokumentaci změn staveb uvedených v předchozích pěti odrážkách před jejím dokončením podle § 118 SZ;
• projektovou dokumentaci staveb uvedených v předchozích šesti odrážkách k opakovanému stavebnímu řízení nebo dodatečnému povolení stavby podle § 129 SZ;
• projektovou dokumentaci pro provádění stavby podle § 92 SZ;
• projektovou dokumentaci pro nezbytné úpravy podle § 137 SZ;
• projektovou dokumentaci vodního díla k ohlášení podle § 15a odst. 2 písm. c) zákona č. 254/2001 Sb., vodní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

Rozsah a obsah projektové dokumentace je specifikován ve vyhlášce č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů. Ve vyhlášce jsou uvedeny rozsahy a obsahy dokumentací pro vydání rozhodnutí o umístění liniových staveb, staveb drah, staveb dálnic, silnic, místních komunikací a účelových komunikací, souboru staveb v areálech jaderných zařízení. Dále jsou specifikovány dokumentace staveb, pro které lze uplatnit společné povolení liniových staveb technické infrastruktury vč. souvisejících technologických objektů, staveb drah a staveb dálnic, silnic, místních komunikací a účelových komunikací. Další poznámky viz kap. 2.2.1.

Z logiky věci vyplývá dále, že autorizaci musí mít i projektant, který vypracovává dokumentaci skutečného provedení stavby (§ 121 SZ), kterou přikládá stavebník na SÚ s žádostí o vydání kolaudačního souhlasu, pokud při jejím provádění došlo k nepodstatným odchylkám oproti dokumentaci nebo ověřené projektové dokumentaci uvedeným v § 118 odst. 7 SZ. Totéž platí při výkonu autorského dozoru (i když tento projektant nemusí být totožný s autorem dokumentace nebo ověřené projektové dokumentace, ale musí se jednat o osobu s oprávněním podle AZ). Autorizaci nemusí mít zpracovatel dokumentace skutečného provedení stavby (§ 125 SZ) – viz text dále.

Autorizaci nemusí mít projektant, který vypracovává nebo se podílí na:

• územně analytických podkladech § 26 SZ;
• politice územního rozvoje § 31 SZ;
• přípravných pracích;
• průzkumech a rozborech;
• studiích architektonických i koncepčních;
• údajích o záměru přikládaných k žádosti o územně plánovací informaci § 21 SZ;
• dokumentaci požadované k žádosti o udělení územního souhlasu § 96 SZ;
• dokumentaci staveb nevyžadujících stavební povolení ani ohlášení podle § 103 SZ (s výjimkou staveb uvedených v § 103 odst. 1 písm. e) bodů 4 až 8);
• dokumentaci ohlašovaných staveb uvedených v § 104 odst. 1 písm. f) až i) a k) může kromě projektanta (s autorizací) zpracovávat též osoba, která má vysokoškolské vzdělání stavebního nebo architektonického směru anebo střední vzdělání stavebního směru s maturitní zkouškou a alespoň 3 roky praxe v navrhování staveb;
• dokumentaci skutečného provedení stavby nebo pasportu (zjednodušená dokumentace skutečného provedení stavby) již provozované stavby (pokud se ta původní nezachovala) podle § 125 SZ. Bude-li dokumentace legalizovat změny stavby před dokončením, půjde ale o dokumentaci podle § 118 SZ a musí ji zpracovat AO;
• dokumentaci bouracích prací (§ 128 odst. 7 SZ);
• dokumentaci při veškerých dalších druzích projektových prací – např. realizační, zhotovitelskou, dodavatelskou, dílenskou a výrobní dokumentaci, ekonomickou dokumentaci, průvodní dokumentaci, provozní dokumentaci apod.

Poznámka:
Další informace viz kap. 3.1 g).

1.3 OBECNÝ POSTUP PROJEKTOVÉ ČINNOSTI AO

Jednotlivé postupy a činnosti v rámci přípravy stavby podle stavebního zákona, zajišťované AO se prakticky projevují jako jednotlivé, nebo řetězené zakázky projektové činnosti. V rámci postupu obecné zakázky projektové činnosti obchodní firma především projedná se zákazníkem jeho představu výsledku projektové práce a převezme podklady. Vstupního jednání se, pokud možno účastní autorizovaná osoba – hlavní projektant, určený vedením firmy, který zajišťuje další komplexní zajištění zakázky.

Hlavní projektant po převzetí podkladů, společně s dalšími spolupracovníky – AO jednotlivých oborů, navrhne postup celkového řešení. Provede přezkoumání požadavku stavebníka po všech stránkách a ve všech souvislostech (technických, termínových, podkladových, právních atd.), a to zejména:

• analýzu zakázky z hlediska základních sociologických, provozně technických, tvůrčích a dalších problémů;
• analýzu zakázky z hlediska průchodnosti postupu podle stavebního zákona – zda je navržený postup dostatečný z hlediska druhu a charakteru stavby;
• předběžný průzkum staveniště a jeho okolí, prověření a posouzení vhodnosti staveniště pro daný účel;
• specifikaci potřebných podkladů a průzkumů, prováděných specialisty koordinovanými zhotovitelem, a to podle charakteru zakázky;
• zadání různých druhů studií;
• předběžné vymezení a upřesnění potřebných projektových prací a speciálních profesí a určení rozsahu těchto prací;
• shrnutí a závěry, projednání a odsouhlasení dalšího postupu zpracování a podklady pro uzavření smlouvy se stavebníkem;
• sestavení funkčního uspořádání stavby a vypracování podrobnějšího harmonogramu zpracování;
• provedení částí nezbytných předběžných průzkumů specialisty, koordinovanými AO z pověření stavebníka (klienta);
• obstarání, příp. kontrolu předaných vstupních podkladů o vlastnických a jiných právech k pozemkům (parcelám) a stávajícím stavbám na nich;
• analýzu základních finančních a právních problémů, včetně zhodnocení vlivů na životní prostředí;
• rozbor souladu požadavků objednatele s předpisy;
• předběžnou finanční analýzu jako podklad pro stanovení smluvní ceny.

Na základě pokynů vedení obchodní firmy hlavní projektant (případně spolupracující AO) v průběhu přípravné fáze konzultuje se stavebníkem a ve vzájemné koordinaci upřesňuje zadání zakázky.

Pokud jsou předané podklady stavebníka v rozporu s reálnými možnostmi, nebo jsou neúplné, vyžádá si jejich změnu nebo doplnění. Zajistí, aby veškeré požadavky a technické podklady stavebníka byly dokumentovány. Provede vstupní kontrolu (ověření úplnosti, platnosti a použitelnosti zadávacích podkladů), pořídí o ní záznam, který si uchová.

Provede prohlídku a vyhodnocení staveniště, soupis záměrů ovlivňujících projektovou dokumentaci, rozsahu výkonů a potřebných předběžných prací, zejména geotechnického průzkumu, geodetických podkladů, územně technického průzkumu, stanovení ochranných pásem, hydrogeologických a hydrologických poměrů.

Výstupem postupu jsou podklady, připravené jako nabídka pro uzavření smlouvy o dílo (případně jiného smluvního typu) obchodní firmou na další přípravu stavby. Příprava zakázky je obecným postupem před uzavřením smluvních vztahů na všechny druhy projektových i následných prací a není sama o sobě obchodním případem. Výsledek slouží pro nabídku projektanta na převzetí zakázky za reálných předpokladů a k rozhodování stavebníka o výběru projektanta, následně i k uzavření smluvního vztahu se stavebníkem.

Poznámka:
Postup řeší běžný obchodní případ. Speciální případy zadávání zakázek (např. veřejné soutěže a podíl AO na nich) jsou řešeny v dalších postupech.

Na základě provedených konzultací se stavebníkem připraví obchodní firma návrh smlouvy o dílo a podle stavu jejího projednání, či uzavření vydá pokyn hlavnímu projektantu k pokračování v přípravě akce. Ten ve spolupráci s dalšími AO oborů (profesí) zpracuje koncepci řešení zakázky. Zadá zpracování částí dokumentace (profesí) u dalších pracovníků firmy. V případě nedostatku kapacit či příslušných specializací zadá zpracování firmám AO poddodavatelů. Provede potřebná jednání, výběr poddodavatelů a dá pokyn k uzavření smluv o dílo (v závislosti na organizaci obchodní firmy po konzultaci s jejím vedením) a předá jim potřebné podklady. Metodika postupu při výběru poddodavatelů a uzavření smluvních vztahů je uvedena v pomůcce MP 5.1 Nákup poddodávek. Při přípravě zakázky dbá na ustanovení stavebního zákona, že není-li způsobilý některou část projektové dokumentace zpracovat sám, je povinen k jejímu zpracování přizvat osobu s oprávněním pro příslušný obor nebo specializaci, která odpovídá za jí zpracovaný návrh. Jeho odpovědnost za projektovou dokumentaci stavby jako celku tím není dotčena.

Ve výjimečných případech rozhodne, zda dílčí projektové práce předá osobě neautorizované a převezme za její činnost zodpovědnost.

Vypracuje základní řešení akce a zajistí potřebné podklady. Příslušné podklady předá spolupracovníkům a poddodavatelům. Podrobně konzultuje možnosti zpracování příslušných částí dokumentace. Zajistí okamžité projednání a předání podkladů všech změn v průběhu zpracování a vzájemné předání rozpracovaných či dokončených částí.

U akcí, které nejsou zajištěny dostatečnými podklady, zajistí provedení průzkumů a rozborů buď vlastními pracovníky obchodní firmy, nebo je zadá u vhodných poddodavatelů. Před zahájením práce na jakékoliv části dokumentace se seznámí s podklady, dosud realizovanými obdobnými řešeními a nedostatky, které se při jejich použití vyskytly. Při zpracování a při uvolnění dokumentace k použití zajistí ochranu duševního vlastnictví a obchodního tajemství třetích osob nejlépe uvedením těchto skutečností v dokumentaci.

Koordinuje projektovou činnost týmů spolupracovníků.

Další AO – projektanti zpracují na základě předaných podkladů koncepci řešení příslušné části dokumentace. Tyto podklady získávají:

• od hlavního projektanta;
• od ostatních projektantů a zpracovatelů dokumentace;
• od stavebníka v rozsahu podle smlouvy;
• od poddodavatelů a dodavatelů výrobků a materiálů;
• od externích organizací na základě smluvních nebo jiných vztahů (např. know-how, výsledky výzkumu, geotechnický průzkum, geodetická měření, dokumentace stávajícího stavu apod.).

Podklady přezkoumá zpracovatel z hlediska kompletnosti a vyžádá si doplnění chybějících podkladů. Získané podklady i jejich doplnění dokumentuje z hlediska věcného i termínového. O neúplných, nejednoznačných, protichůdných nebo zjevně chybných podkladech informuje hlavního projektanta a řeší problémy s osobami odpovědnými za jejich zpracování. V průběhu zpracování dílčích částí dokumentace předávají výsledky řešení (podklady) zpracovatelům jiných dílčích částí dokumentace, a to i s ohledem na postupy CAD systému a další dohody. O předání vždy informují hlavního projektanta.

Zpracovatel dílčí části je odpovědný za to, že předá prokazatelně, včas podle časového plánu a úplně ostatním zpracovatelům nebo hlavnímu projektantovi všechny požadavky a podmínky, jejichž zabezpečení v rámci jiné části dokumentace je nezbytné pro správnou funkci jeho části díla. Dokumentaci zpracovává v nezbytném rozsahu podle charakteru díla. V průběhu zpracovávání zabezpečuje kompletnost a koordinovanost jím zajišťované ucelené části projektové dokumentace a kompletnost předávaných podkladů. Spolupracuje úzce s hlavním projektantem.

Dokončenou dokumentaci zodpovědný projektant autorizuje v souladu s příslušnými předpisy ČKAIT (Pravidla pro používání razítka při výkonu povolání AO). Dokumentaci, která není dokončená a slouží jako podklad jiným zpracovatelům, zřetelně označí (Podklad). Dokončenou dokumentaci předá ke koordinaci hlavnímu projektantovi s náležitým předstihem před termínem. Tím se rozumí, že pro účely ověření a odstranění závad musí být poskytnut potřebný časový úsek. Zároveň předloží všechny podklady a informace, na jejichž základě byla dokumentace zpracována. K usnadnění rozhodnutí, která dokumentace či činnost je pod autorizací lze využít pomůcku A 3.19 Dokumentace staveb.

Stejným způsobem zajišťuje zpracování příslušné části i smluvní poddodavatel.

Přejímá dokončené části dokumentace od jednotlivých zpracovatelů. Při přejímce provádí nezbytnou kontrolu a koordinaci. O předání a převzetí si vede písemné záznamy.

Při přejímání dokumentace od poddodavatelů provádí potřebnou kontrolu a nechá si současně potvrdit, že přebíraná dokumentace neobsahuje cizí práva, případně jak je možné s nimi nakládat. Zkontroluje, zda jsou všechny potřebné skutečnosti uvedeny v dokumentaci. Zkontroluje, zda byla u dodavatele ověřena správnost řešení a zda byla předaná dokumentace řádně autorizována.

Poznámka:
Záznamy o převzetí mají význam z hlediska odpovědnosti AO za výsledek díla.

Osobně (nebo jím pověřený pracovník) projednává rozpracovanou dokumentaci v průběhu zpracování se stavebníkem. O výsledcích projednání vede potřebné záznamy. Na základě jejich výsledků upravuje dokumentaci s cílem optimálního splnění požadavků zákazníka. Oprávněné připomínky stavebníka zohlední v dokumentaci. Potřebné změny projedná a zajistí jejich zapracování i u zpracovatelů příslušných dílčích částí.

V průběhu zpracování provádí ověření (kontrolu) projektového řešení. V případě zjištění závad nebo nesouhlasu s řešením projednává problém se zpracovatelem a zajistí nápravu. Po dokončení a předání jednotlivých dílčích částí provádí koordinaci a kontrolu celé zakázky. Dokumentaci jím zpracovanou a koordinovanou v souladu s obecně platnými předpisy označí autorizačním razítkem, datem a vlastním podpisem.

Pokud je vše řádně zpracováno a projednáno se stavebníkem, zkontroluje a podpisem na titulním listu potvrdí celistvost dokumentace. V dohodě s vedením obchodní firmy (podle organizace) uvolní dokumentaci ke kompletaci. Dokumentaci předá pracovníkovi kompletace k zajištění expedice.

Pracovník kompletace kompletuje dokumentaci podle pokynů a připraví potřebné podklady pro expedici.

O předání dokumentace musí být vyhotoven písemný doklad (potvrzený expediční dopis, nebo protokol o předání a převzetí díla). Pokud není ve smlouvě uveden jiný způsob předání, musí hlavní projektant, nebo jiný pověřený pracovník firmy zajistit písemné potvrzení stavebníka o převzetí dokumentace, nebo potvrzení o předání poště k expedici. Písemným dokladem o předání se dokumentace stává majetkem stavebníka. Poté je možno vydat pokyn k vystavení daňového dokladu (faktury).

Na závěr prací připraví dokumentaci originálních matric, pare pro spisovnu, elektronická data zakázky a průvodní dokumentaci (korespondenci) zakázky k uložení (spis ve smyslu zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů) a vyhotoví seznam ukládané dokumentace. Seznam obsahuje název dokumentace, zakázkové číslo, datum expedice a počet expedovaných vyhotovení. Do uložené dokumentace nelze vstupovat, ani ji pozměňovat mimo změnové řízení v žádné etapě její životnosti. Dokumentaci předá k uložení do spisovny firmy (více v pomůcce MP 7.3 Spisová agenda).

Poznámka:
Pokud ve výjimečných případech zpracovávají dílčí části dokumentace osoby neautorizované, označí i tyto části dokumentace hlavní projektant svým autorizačním razítkem a tím překrývá příslušný obor. Přitom postupuje podle předpisů ČKAIT (A 2.1 Autorizovaný inženýr a technik v procesu výstavby).

Konkrétní výkon činnosti AO při zpracování zakázky se liší především podle způsobu výkonu povolání (svobodné povolání, OSVČ, odpovědný zástupce, zaměstnanec) i podle oboru a specializace. Tyto odlišnosti popisují metodické pomůcky průřezové a oborové rozlišovací úrovně.

V oboru pozemní stavby je postup koncipován k postavení AO jako hlavního projektanta. Pokud je v tomto postavení člen ČKA, je postup brán v úrovni autorizovaného inženýra nebo technika jako rovnocenného spolupracovníka v rámci organizace firmy či vnitřní organizace projektu.

1.4 PRINCIPY OCHRANY VEŘEJNÉHO ZÁJMU V PROJEKTOVÉ ČINNOSTI

Již samo rozdělení projektové činnosti § 158 SZ na činnosti vybrané a ostatní představuje zvýraznění ochrany veřejného zájmu v těch činnostech, kde jde o vyšší riziko z hlediska ochrany veřejnosti před negativními důsledky neodborné činnosti. Sám pojem autorizace, jako garance vyšší úrovně zpracovatele pro zákazníka a stát jako reprezentanta veřejnosti, uplatněný v našem právním řádu od roku 1992, klade tedy výrazně vyšší nároky na AO. Tyto požadavky zdůrazňuje § 159 SZ (viz kap. 1.1).

Ochrana veřejného zájmu je tak zajištěna celou soustavou předpisů stavebního práva v určité hierarchické stupnici, odpovídající složitosti a významu stavby. Za klíčové je nutno považovat v tomto směru:

• princip udržitelného rozvoje území, spočívající ve vyváženém vztahu podmínek pro životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území, který uspokojuje potřeby současné generace, aniž by ohrožoval podmínky života generací budoucích;
• princip ochrany nezastavěného území;
• pojetí stavebního zákona, který klade rozdílné požadavky odpovídající druhu a významu stavby, přičemž s významem, složitostí a určením užití staveb způsob ochrany roste;
• veřejná forma projednání stavebních záměrů minimálně do doby územního rozhodnutí;
• vstup orgánů státu do stavebního řízení (u složitějších druhů staveb);
• autorizace pro vybrané druhy projektové činnosti a provádění staveb;
• autorizace u dalších druhů činností (instalace elektro, plyn apod.);
• nová forma zvýšené kontroly prostřednictvím autorizovaných inspektorů (je-li jejich působení v rámci stavby připuštěno a sjednáno);
• princip stanovisek a rozhodnutí orgánů chránících veřejný zájem;
• princip ochrany práv dotčených osob;
• kontrolní prohlídky staveb;
• princip ochrany zájmů dalších osob – zejména správců sítí.

Ochrana veřejného zájmu je principiálně zásadní a správná. Požadavků je však velmi mnoho a jsou mnohonásobné. Specifikace prvků veřejného zájmu jsou uvedeny v § 132 odst. 3 SZ a v § 175 až § 177 SZ. Zákon klade formální záležitosti (stanoviska, vyjádření apod.) nad skutečnou odbornost a odpovědnost odborníků ve stavebnictví. Velmi záleží na postoji stavebních úřadů v konkrétním případě, aby požadavky na stanoviska dotčených orgánů redukoval podle skutečných potřeb v dané lokalitě.

AO – projektanti mají potom ze zákona vysokou, nedělitelnou a prakticky neomezenou odpovědnost za výkon své činnosti, ale přes tuto vysokou odpovědnost nejsou mnohdy oprávněni bez řady byrokratických úkonů rozhodnout o technicky správném řešení. Komplikovanost tohoto procesu je odvádí od jejich hlavního úkolu, projektovat kvalitní stavby. Proto byly zahájeny v roce 2018 práce na rekodifikaci veřejného stavebního práva za účelem výrazného zjednodušení a zrychlení příslušných procesů.

1.5 PRINCIPY SPOLUPRÁCE AO

Projektová činnost je vždy dílem kolektivním – projektová dokumentace (s výjimkou jednoprofesní) vzniká vždy na základě spolupráce projektantů různých oborů a specializací. Postup této spolupráce je uveden již v kap. 1.1. Obor autorizace je širokoprofilový. Je vyloučeno, aby AO v oboru pozemní stavby ovládala všechny druhy těchto staveb, včetně všech specializací (stavební fyziky, požární bezpečnosti). Spolupráce je tedy nezbytnou podmínkou. Obecný princip spolupráce mezi AO je dán ustanovením § 12 odst. 6 zákona č. 360/1992 Sb., autorizační zákon, ve znění pozdějších předpisů, kde se stanovuje: „K zajištění řádného výkonu vybraných činností ve výstavbě, přesahující rozsah oboru, popřípadě specializace, k jejímuž výkonu byla autorizované osobě autorizace udělena, je autorizovaná osoba povinna zajistit spolupráci osoby s autorizací v příslušném oboru, popřípadě specializací.“ K jednotlivým oborům a specializacím viz např. kap. 2 pomůcky A 2.1 Autorizovaný inženýr a technik v procesu výstavby. Dále se o nutné spolupráci hovoří podrobně v této pomůcce v kap. 1.2. Metodické pomůcky oborové úrovně na úrovni oboru podrobněji popisují spolupráci mezi obory, např. obor – profese, ale i mezi jednotlivými profesemi, stanovují rozsah vzájemně předkládaných podkladů, styčné body předání a převzetí a vzájemnou koordinaci.

2 POSTUPY AO V PROJEKTOVÉ ČINNOSTI

2.1 ROZDĚLENÍ POSTUPŮ AO

• Zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů, postupně rozšířil možné varianty zajištění přípravy staveb. Zavedl řadu zjednodušených postupů, které lze využít za podmínek daných zákonem (společné územní a stavební řízení – § 94j a násl. SZ, zjednodušené územní řízení – § 95 SZ, společný územní souhlas a souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru – § 96a SZ). Dále umožňuje vedení územního řízení s posouzením vlivů na životní prostředí (§ 94a SZ) a společného územního a stavebního řízení s posouzením vlivů na životní prostředí (§ 94q a násl. SZ). Rozhodující váha je dána především na řešení problémů v oblasti územního plánování a územního řízení.

Variabilnost postupů klade nové požadavky na činnost AO, které musí umět nové postupy využívat, nabídnout je stavebníkovi a pokud možno trvat na jejich použití i ve vztahu ke stavebním úřadům, kde je nutno překonávat setrvačnost a opatrnost úředního postupu.

Projektová činnost představuje různé typy samostatných zakázek, které se mohou, ale nemusí řetězit. Některé z nich jsou vybranou činností ve výstavbě a vyžadují činnost AO, některé ze zákona nemusí, ale mohou být AO zpracovány.

Pro další rozlišení je rozhodující druh realizované stavby. Postupy podle zákona jsou závislé na zatřídění konkrétního druhu stavby do následujících kategorií:

Stavby financované z veřejných rozpočtů:

• určené pro veřejnost s kolaudačním souhlasem nebo s kolaudačním rozhodnutím;
• určené pro vlastní užití veřejného stavebníka;
• stavby se zjednodušenými postupy.

Stavby financované soukromým stavebníkem:

• určené pro veřejnost s kolaudačním souhlasem nebo s kolaudačním rozhodnutím;
• určené pro vlastní užití soukromého stavebníka;
• stavby se zjednodušenými postupy.

Další členění vyplývá ze stavu územní přípravy území – existuje územní plán, regulační plán; je třeba územní rozhodnutí, územní souhlas.

Z těchto variant vyplývají druhy samostatných zakázek projektové činnosti:

2.1.1 Postup projektové přípravy

Zpracovávaná dokumentace je pouze předpisem (podkladem) pro realizaci stavby. Přesto projektová příprava časově mnohdy i výrazně přesahuje lhůtu vlastní výstavby. Od záměru stavebníka při dodržení běžných úředních lhůt uplyne dlouhá doba, než příprava dospěje k zásadnímu okamžiku, jímž je zahájení stavby – předání staveniště a prvních pracích na něm. Účast AO je nutná v určitých fázích předepsaných zákonem. Žádoucí ovšem je, aby autorizovaná osoba – autor díla, projektant nebo hlavní projektant byl účasten celé přípravy stavby a dohlížel i na její provádění (autorský dozor).

Tento požadavek je nutno za všech okolností propagovat a požadovat, což nijak nesnižuje úlohu dalších kvalifikovaných osob v tomto procesu.

Stavební zákon již neřeší pouze jednu možnost zajištění výstavby, ale v zájmu urychlení a zjednodušení celého procesu přináší variantní postupy, odpovídající charakteru a velikosti stavby. To umožňuje strategickou volbu ve vztahu zákazník – projektant, neboť tradiční postupy projektové přípravy je možno nahradit jinými alternativními postupy. Přesto zůstávají některé základní druhy zakázek, které jsou předmětem postupů AO a které je možné slučovat do různých druhů obchodních případů (viz výše uvedená tabulka), ve vztahu na zajištění akce stavebníkem.

V procesu přípravy projektové dokumentace jde smluvně o dvoustranný vztah stavebník – projektant. V nejběžnější obecné variantě vystupuje stavebník jako objednatel, smluvní partner, jemuž jsou poskytovány služby projektově inženýrské povahy. Jejich rozsah v dílčích procesech musí být upraven smluvně a je odvislý od odborných předpokladů stavebníka zvládnout potřebné úkony. Druhou smluvní stranou je projektant.

2.1.2 Výkony podle oborů a specializací

O členění činnosti AO na obory a specializace podrobně pojednává pomůcka A 2.1 Autorizovaný inženýr a technik v procesu výstavby. Hlavním projektantem u projektové zakázky musí být vždy autorizovaná osoba v příslušném oboru. Dílčí postupy se proto liší vzhledem k druhu staveb, které jsou předmětem zakázky.

2.2 ZÁKLADNÍ POSTUPY AO

2.2.1 Postupy AO při zpracování územní studie a územně plánovací dokumentace

Zpracování územní studie (§ 30 SZ) a jednotlivých druhů územně plánovací dokumentace podle § 36 a násl. SZ je samostatným zakázkovým okruhem projektové činnosti autorizovaných osob. Stavební zákon předpokládá jejich zpracování AO podle § 158 SZ. Z praktického hlediska přichází nejvíce v úvahu pro AO zpracování územního a regulačního plánu a účast na veřejném projednání a poskytnutí výkladu.

Zpracování územně plánovací dokumentace je specializovanou disciplínou, účastní se jí autorizovaní architekti, urbanisti a inženýři, kteří se této odbornosti věnují. Spolupracují na ní autorizovaní inženýři zejména oborů dopravní stavby, stavby vodního hospodářství a krajinného inženýrství, techniky prostředí staveb (technická infrastruktura) a městského inženýrství.

a) ÚS – Územní studie (AO)

Územní studie podle § 30 SZ navrhuje, prověřuje a posuzuje možná řešení vybraných problémů, úprav nebo rozvoj některých funkčních systémů v území. Územní studie se může stát podkladem pro zpracování, aktualizaci nebo změnu územně plánovací dokumentace.

b) ZÚR – Zásady územního rozvoje (AO)

Zakázka zpracování zásad územního rozvoje stanoví podle § 36 SZ mj. základní požadavky na účelné a hospodárné uspořádání území kraje, vymezí plochy a koridory nadmístního významu a stanoví požadavky na jejich využití zejména plochy a koridory pro veřejně prospěšné stavby, veřejně prospěšná opatření a stanoví kritéria pro rozhodování o možných variantách. ZÚR v nadmístních souvislostech území kraje zpřesňují a rozvíjejí cíle a úkoly územního plánování v souladu s politikou územního rozvoje (PÚR). Jedná se především o umístění a řešení veřejné technické a dopravní infrastruktury. Zásady územního rozvoje jsou po vydání závazné pro pořizování a vydávání územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování v území.

c) ÚP – Územní plán (AO)

Územní plán podle § 43 SZ stanoví základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání, uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury. Vymezí zastavěné území, plochy a koridory, zejména zastavitelné plochy, plochy změn v krajině, plochy přestavby a plochy vymezené pro další výstavbu, pro veřejně prospěšné stavby, veřejně prospěšná opatření a pro územní rezervy a stanoví podmínky pro využití těchto ploch a koridorů. Zpřesňuje a rozvíjí cíle a úkoly územního plánování v souladu se zásadami územního rozvoje a s politikou územního rozvoje. Pořizuje a vydává se pro celé území obce a je závazný pro pořízení a vydání regulačního plánu a pro rozhodování v území. Je tedy základní podkladem pro navrhování a realizaci konkrétních staveb.

Vstupem do zakázky územního plánu je zadání územního plánu podle § 47 SZ schválené zastupitelstvem obce, pro jejíž území je plán zpracováván. Obsah zadání územního plánu je vymezen v příloze č. 6 vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění pozdějších předpisů.

Postup při zpracování návrhu územního plánu (vč. vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území – viz § 19 odst. 2 SZ), jehož obsah je uveden v příloze č. 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb.., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění pozdějších předpisů a při jeho projednání stanoví § 50 SZ. Pořizovatel ve spolupráci s určeným zastupitelem vyhodnotí výsledky projednání, zajistí řešení případných rozporů, upravení návrhu podle nich a předloží zastupitelstvu obce návrh na výběr nejvhodnější varianty (jsou-li v návrhu obsaženy).

Upravený a posouzený návrh územního plánu vč. vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území (pokud se zpracovává) je předmětem veřejného projednání podle § 52 SZ. Jeho výsledky pořizovatel vyhodnotí a v případě námitek či připomínek je postupováno podle § 53 SZ (vč. zajištění případné úpravy návrhu územního plánu). Po závěrečném přezkoumání návrhu územního plánu z hledisek uvedených v § 53 odst. 4 SZ a jeho odůvodnění (§ 53 odst. 5 SZ) jej pořizovatel předloží zastupitelstvu obce (§ 54 odst. 1 SZ), které (po ověření dodržení zákonných předpokladů) územní plán vydá. Uplatňování vydaného územního plánu pořizovatel v zákonem stanovené periodě vyhodnocuje (zprávu předkládá zastupitelstvu obce nejpozději jednou za 4 roky). Součástí této zprávy mohou být pokyny pro zpracování návrhu změny územního plánu. Pořizování změny územního plánu (nebo zkrácený postup) se řídí § 55, 55a a 55b SZ.

d) RP – Regulační plán (AO)

V řešené ploše stanoví podrobné podmínky pro využití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb, pro ochranu hodnot a charakteru území a pro vytváření příznivého životního prostředí, přičemž je závazný pro rozhodování v území. Je tedy podkladem pro umístění konkrétní stavby a podle § 61 odst. 2 SZ lze regulačním plánem nahradit územní rozhodnutí (v tomto případě se v něm stanoví výčet územních rozhodnutí, která regulační plán nahrazuje) s výjimkou záměrů podléhajících posuzování vlivů na životní prostředí. Je-li tato zákonná podmínka splněna, lze na základě takovéhoto regulačního plánu přímo, bez územního řízení pokračovat v projektové přípravě staveb. O zakázce pořízení regulačního plánu rozhoduje z podnětu zastupitelstvo obce, resp. kraje, nebo se zpracovává na žádost fyzické nebo právnické osoby (zejména vlastníka pozemků). Problematiku regulačních plánů řeší příloha č. 8 až 11 vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění pozdějších předpisů.

Žadatel o vydání regulačního plánu připojuje k žádosti přímo i návrh regulačního plánu, zpracovaný v rozsahu přílohy č. 11 k vyhlášce č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění pozdějších předpisů. Blíže k obsahu žádosti viz § 66 SZ a příloha č. 10 uvedené vyhlášky. Současně se ve stanovených případech zpracuje a přiloží tzv. „Plánovací smlouva“ podle přílohy č. 13 této vyhlášky event. „Dohoda o parcelaci“ podle přílohy č. 12 stejné vyhlášky. I jejich zpracování může být předmětem zakázky v rámci inženýrské činnosti (MP 3.1 Inženýrská činnost). Návrh musí být projednán s příslušnými dotčenými orgány (stanoviska), vlastníky veřejné dopravní a technické infrastruktury (vyjádření k možnosti a způsobu napojení) a dalšími dotčenými osobami (u dotčených vlastníků souhlasy nebo dohoda o parcelaci).

O návrhu regulačního plánu se koná veřejné projednání podle § 67 SZ. Na základě vypořádání námitek se návrh regulačního plánu upraví, v případě zásadních změn se koná nové projednání přepracovaného návrhu. Pokud je shledán soulad s vydanou územně plánovací dokumentací a dalšími požadavky uvedenými v § 68 odst. 4 SZ, předkládá se zastupitelstvu obce, resp. kraje návrh na vydání regulačního plánu podle § 69 SZ. V případě nezbytnosti a souhlasu je možné provést zpracování regulačního plánu souběžně se změnou územního plánu podle § 70 SZ.

Pořizování změny regulačního plánu (nebo zkrácený postup) se řídí § 71 a 72–75 SZ.

2.2.2 Postupy v přípravě stavby

a) SO – Studie stavby optimalizační (AO i NAO)

Součástí přípravy stavby může být i vypracování variantních studií pro výběr konečného návrhu řešení. Studie navazují na přípravu zakázky a jsou určeny k rozhodnutí stavebníka o variantě architektonického, technického a ekonomického řešení stavby. Pokud se podílí na jejím zpracování AO, v řešení studií prosazuje zásadní požadavky, které bude muset z titulu výkonu své činnosti uplatnit při zpracování další přípravy stavby.

Slouží investorovi pro posouzení účelného vynaložení investičních prostředků. Jedná se o soubor nejrůznějších hledisek, nejen architektonických a inženýrských, které musí stavebník vzít v úvahu v rozhodovacím procesu. Z hlediska lokalizace jde např. o následující problémy:

• cena pozemků;
• míra nezaměstnanosti;
• kvalifikace a mobilita pracovních sil;
• dopravní a technická infrastruktura;
• klimatické podmínky;
• ochrana přírody – komplexně v území;
• surovinová základna;
• koupěschopnost obyvatelstva;
• a další.

Tento namátkou vybraný soubor nejrůznějších hledisek vyžaduje nezbytnost zapojení odborníků z nejrůznějších profesí, i neautorizovaných.

Do této kategorie spadají i studie architektonické či inženýrské, zpracovávané např. v rámci obchodních soutěží, kde rozhodující kritérium je hledisko urbanistické, architektonické nebo stavebně konstrukční.

Cíle tohoto typu studií jsou různé, např. rozhodnutí, zda investovat či nikoliv v jaké lokalitě, na jakém pozemku, zda pozemek zakoupit, výběr varianty apod. Součástí studie může být i finanční analýza investičního záměru. Výstupem potom je formulace investičního záměru stavebníka pro konkrétní investiční akci. Je samozřejmě na výlučné zodpovědnosti stavebníka, jak s výsledky studie naloží. Smluvně je nutno dohodnout potřebné požadavky a cíle studie, která předchází vlastnímu zadání. Studie slouží stavebníkovi k zásadnímu rozhodnutí o realizaci zakázky, variantě řešení, jako podklad konzultačních jednání v rámci inženýrské přípravy stavby, nebo k rozhodnutí zastavit další práce a stavbu nerealizovat.

b) SK – Studie stavby koncepční (AO i NAO)

Architektonická nebo technická studie na definované lokalitě, vypracovaná na základě zadání (investičního záměru), je již dílčím integrovaným výkonem zpracovatele dokumentace pro územní rozhodování. Cílem je definovat stavbu a její základní technickoekonomické parametry v podrobnostech, nutných pro dosažení názorové shody mezi projektantem a stavebníkem, jako základního předpokladu pro další rozpracování návrhu řešení. V praxi se často jedná o základní grafické nebo hmotové vyjádření myšlenky architekta nebo inženýra na dílo; je tedy výkonem vyžadujícím nejvyšší kvalifikaci a míru odpovědnosti. Studii by měla zpracovávat AO (i když to není předepsáno), pokud bude event. použita jako základ pro dokumentaci přikládanou k žádosti o územní rozhodnutí, je to nezbytné. Studie se zpracuje na základě podkladů vyplývajících z přípravy zakázky, nebo předaných stavebníkem.

V rámci postupu zpracovatel zajistí:

• analýzu podkladů a vypracování hlavních myšlenek;
• vyhodnocení a odsouhlasení cílových představ se stavebníkem (mezní podmínky);
• koordinaci profesí a zapracování profesních požadavků;
• vyřešení podstatných urbanistických, tvůrčích, technických, stavebně fyzikálních a ekonomických vazeb a vztahů;
• návrh řešení energetických, hospodářských, biologických a environmentálních souvislostí a vazeb na okolí;
• předběžné projednání s dotčenými orgány, správci veřejné infrastruktury, dalšími dotčenými osobami za účelem získání jejich kladného stanoviska ke stavbě;
• shrnutí dosažených výsledků (návrh řešení stavby);
• předběžný odhad investičních nákladů;
• zpracování studií financování a proveditelnosti stavby;
• zpracování variant řešení.

Výstupem procesu je studie (případně několik studií), která se projedná v průběhu zpracování se stavebníkem a dopracuje podle tohoto projednání. Studie se předá stavebníkovi jako samostatný výstup ve všech variantách, pokud nebude dohodnuto jinak; v případě kladného výsledku se stává podkladem pro dopracování do úrovně DUR. Odsouhlasený návrh řešení se stává zadáním stavby – vstupem do dalšího postupu prací. V případě, že není na zakázce pokračováno, uloží se studie do spisovny obchodní firmy.

c) GPÚPI – Grafická příloha k žádosti o územně plánovací informaci (AO i NAO)

V úvodní fázi přípravy záměru je vhodné získat od příslušného stavebního úřadu územně plánovací informace (ÚPI) podle § 21 SZ, která je předběžnou informaci (ve smyslu § 139 správního řádu) o podmínkách využívání území a změn jeho využití, podmínkách vydání regulačního plánu, územního rozhodnutí (vč. seznamu dotčených orgánů) nebo o podmínkách vydání územního souhlasu. Obsah žádosti o ÚPI je vymezen v § 2 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Z žádosti musí mj. vyplývat druh, účel a popis požadovaného záměru, jeho základní rozměry a kapacita a požadavky na připojení na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu. K žádosti se připojí celková situace v měřítku katastrální mapy s vyznačením požadovaného záměru a jeho vazeb na okolí (vzdálenosti od hranic pozemku, napojení na veřejnou a dopravní infrastrukturu apod.). Technickou část žádosti a její přílohy, které žadatel není schopen zpracovat sám, zajistí obvykle u projektanta.

d) DÚR – Dokumentace pro územní rozhodnutí (AO)

Umístit stavbu v území (tedy i pokračovat v její projektové přípravě) lze jen na základě územního rozhodnutí (rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení), nebo územního souhlasu (nestanoví-li SZ jinak). Lze je za podmínek stanovených v § 78a SZ nahradit též veřejnoprávní smlouvou. Územní rozhodnutí se nevydává pro území, pro které byl vydán regulační plán, a to v rozsahu, v jakém nahrazuje územní rozhodnutí (§ 61 odst. 2 SZ). Při splnění zákonných podmínek se mohou využít též určité sloučené postupy:

• územní řízení s posouzením vlivů na životní prostředí (§ 94a a násl. SZ);
• společné územní a stavební řízení – společné povolení (§ 94j a násl. SZ);
• společné územní a stavební řízení s posouzením vlivů na životní prostředí (§ 94q a násl. SZ);
• zjednodušené územní řízení (§ 95 SZ);
• společný územní souhlas a souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru (§ 96a SZ).

Územní rozhodnutí se vydává na základě územního řízení úplného nebo zjednodušeného. K zahájení územního řízení přikládá stavebník podle § 86 odst. 2 písm. e) SZ Dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí (DÚR), která se zpracovává v rozsahu přílohy č. 1 až č. 7 k vyhlášce č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů. Rozsah a skladba DÚR se v jednotlivých přílohách č. 1 až č. 7 liší podle druhu územního rozhodnutí ve vazbě na § 77 SZ (rozhodnutí: o umístění stavby nebo zařízení, o změně využití území, o změně vlivu užívání stavby na území), přílohy č. 1 až 5 jsou v uvedené novele členěny podle druhu (oborů) staveb, pro něž jsou zpracovávány:

• příloha č. 1 – DÚR obecně;
• příloha č. 2 – DÚR pro umístění liniové stavby technické infrastruktury vč. souvisejících technologických objektů;
• příloha č. 3 – DÚR pro umístění stavby dráhy;
• příloha č. 4 – DÚR pro umístění stavby dálnice, silnice, místní komunikace a veřejné účelové komunikace;
• příloha č. 5 – DÚR pro umístění souboru staveb v areálu jaderného zařízení;
• příloha č. 6 – DÚR o změně využití území;
• příloha č. 7 – DÚR o změně vlivu na užívání stavby.

Poznámka:
V případě územního řízení s posouzením vlivů na životní prostředí žadatel ve smyslu § 94c odst. 1 SZ přikládá k žádosti DÚR podle přílohy č. 1 nebo 2 až 7 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, zpracovávanou AO, a dokumentaci vlivů záměru na životní prostředí podle § 10 odst. 3 a přílohy č. 4 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů – viz rovněž přílohy č. 1, č. 2 a 3 část D vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů.

Činnost AO při zpracování DÚR je podle § 158 SZ vybranou činností ve výstavbě.

Cílem této dokumentace je definovat stavbu a její základní technickoekonomické parametry v podrobnostech, nutných pro rozhodnutí z hlediska umístění stavby v území, v souladu s platnými předpisy v rámci příslušné lokality a v souladu s obecně závaznými právními předpisy.

Vstupem postupu je provedená příprava zakázky v rozsahu návrhu řešení, studie stavby, nebo podklady téhož rozsahu předané stavebníkem, které se stávají zadáním stavby.

V rámci postupu AO provádí následující činnosti:

• provedení analýzy podkladů a vyhodnocení dosavadního postupu, určení podmínek pro zpracování;
• zadání předběžných průzkumů specialistům a specifikace potřebných podrobných průzkumů pro specialisty koordinované AO, a to podle charakteru zakázky;
• vedení projektových prací k vypracování, včetně kontroly, koordinace a autorizace v textové a výkresové části dokumentace:
  • propracování koncepce s ohledem na všechny požadavky;
  • zpracování návrhu architektonického i urbanistického řešení stavby;
  • přizpůsobení řešení stavby místním podmínkám, které jsou dány územním plánem, prostorovým uspořádáním, organizací výstavby;
  • zahrnutí všech skutečností ovlivňujících stavební a konstrukční řešení, účelnost, hospodárnost a životní prostředí;
  • u dopravních staveb dimenzování dopravních zařízení, vyšetření hlukových emisí, stanovení kritických mezí, protihlukových opatření;
  • koordinace a zakreslení technické infrastruktury, včetně stávajících staveb a inženýrských sítí;
  • odhad investičních nákladů;
  • projednání a zapracování stanovisek dotčených orgánů a vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury;
• shrnutí výsledků, zhodnocení a závěry;

činnosti doplňující:

• vyhodnocení návrhů alternativních řešení z ekonomického hlediska;
• provedení potřebných předběžných průzkumů a zaměření, zpracování podrobných průzkumů specialisty, koordinovanými AO podle charakteru zakázky k objednávce stavebníka;
• vypracování některých požadavků zvláštními (nestandardními) technikami projektování;
• vypracování zvláštních částí dokumentace;
• spolupráce při rozporných jednáních a řízeních;
• vypracování podkladů pro odvolání proti rozhodnutí o umístění stavby;
• doplnění podkladů pro územní řízení podle zvláštních požadavků příslušného orgánu;
• spolupůsobení při obstarání souhlasu vlastníků sousedních pozemků a staveb na nich, dotčených orgánů a osob;
• zpracování a podání žádosti o vydání územního rozhodnutí, účast při územním řízení, obstarání rozhodnutí o umístění stavby (viz MP 3.1 Inženýrská činnost).

Výstupem postupu je dokumentace stavby v rozsahu stanoveném vyhláškou č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů. Dokumentace se předá stavebníkovi v dohodnutém termínu ve sjednaném smluvním rozsahu. Výstup postupu slouží stavebníkovi k podání žádosti a v případě vydání územního rozhodnutí jako podklad k vypracování projektové dokumentace, v případě problémů při projednání k rozhodnutí o přepracování dokumentace s novými podklady, nebo k zastavení projektových prací.

e) DÚR a PDSP – Dokumentace pro vydání společného povolení (AO)

Nevylučuje-li to povaha věci nebo závazné stanovisko dotčeného orgánu, může stavebník podat žádost o vydání společného povolení podle § 94j SZ.

U staveb v působnosti obecného stavebního úřadu, staveb vymezených v § 15 odst. 1 písm. b) až d) SZ (stavby drah, stavby dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací a vodních děl) a staveb vymezených v § 16 odst. 2 písm. d) SZ (stavby k účelům těžby, zpracování, transportu a ukládání radioaktivních surovin, stavby související s úložišti radioaktivních odpadů obsahujících výlučně přírodní radionuklidy, stavby v areálu jaderného zařízení, stavby ropovodů a produktovodů, stavby zařízení pro přenos elektřiny, pro přepravu a uskladňování plynu nebo výrobny elektřiny o celkovém instalovaném výkonu 100 MW a více) lze vydat tzv. společné povolení postupem podle § 94j a násl. SZ nebo podle § 94q a násl. SZ (vyžaduje-li stavba posouzení vlivů na životní prostředí).

K žádosti o společné povolení podle § 94j SZ stavebník v souladu s § 94l odst. 2 písm. e) SZ mj. připojí dokumentaci, jejíž rozsah a obsah je vymezen podle druhu stavby v následujících přílohách k vyhlášce č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů:

• příloha č. 8 – dokumentace pro vydání společného povolení;
• příloha č. 9 – dokumentace pro vydání společného povolení u liniové stavby technické infrastruktury vč. souvisejících technologických objektů;
• příloha č. 10 – dokumentace pro vydání společného povolení stavby dráhy;
• příloha č. 11 – dokumentace pro vydání společného povolení stavby dálnice, silnice, místní komunikace a veřejné účelové komunikace.

Je vedeno společné územní a stavební řízení, jehož výstupem (v kladném případě) bude společné povolení, jímž stavební úřad mj. schvaluje stavební záměr, vymezí pozemky pro jeho realizaci a stanoví podmínky pro umístění a provedení stavby, a pokud je to třeba také pro její užívání. Půjde-li o soubor staveb (§ 2 odst. 8 a 9 SZ), stanoví povolení mj. společné, případně specifické podmínky pro umístění a povolení stavby hlavní a vedlejších staveb v souboru staveb.

Bude-li vyžadovat stavba posouzení EIA, je při společném povolení postupováno podle § 94q a násl. SZ (společné územní a stavební řízení s posouzením vlivů na životní prostředí). K žádosti stavebník kromě dokumentace podle příloh č. 8 až 11 k vyhlášce č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů zpracovanou AO, doloží též dokumentaci vlivů záměru na životní prostředí (dokumentaci EIA) podle § 10 odst. 3 a přílohy č. 4 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů – viz rovněž příloha č. 6 část C vyhlášky č. 503/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Dokumentaci EIA nezpracovává AO podle autorizačního zákona. Zpracovává ji osoba oprávněna podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivu na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů.

2.2.3 Postupy v projektové přípravě

Projektová dokumentace přikládaná podle § 110 odst. 2 písm. e) SZ k žádosti o stavební povolení, podle § 105 odst. 2 písm. e) a § 105 odst. 3 SZ k ohlášení stavby uvedené v § 104 odst. 1 písm. a) až e) SZ, k uzavření veřejnoprávní smlouvy podle § 116 odst. 2 SZ nebo k oznámení stavby s certifikátem autorizovaného inspektora podle § 117 odst. 2 SZ v rozsahu a podrobnostech podle přílohy č. 12 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, u dopravních staveb podle vyhlášky č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, ve znění předpisu č. 251/2018 Sb. a vyhlášky č. 583/2020 Sb., kterou se stanoví podrobnosti obsahu dokumentace pro vydání společného povolení dopravní infrastruktury. Další druhy projektové dokumentace jsou vymezeny v § 158 odst. 2 písm. f) až j) SZ (vč. projektové dokumentace pro provádění stavby).

Projektová dokumentace podle vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, musí vždy obsahovat části A až D členěné na jednotlivé položky s tím, že rozsah jednotlivých částí musí odpovídat druhu a významu stavby, jejímu umístění, stavebně technickému provedení, účelu využití, vlivu na životní prostředí a době trvání stavby. K dokumentaci se vždy přikládá dokladová část. Rozsah a obsah předmětné projektové dokumentace dopravních staveb (leteckých, drah a na dráze a dálnic, silnic, místních komunikací a účelových komunikací) pro proces stavebního povolování je vymezen příslušnými přílohami č. 1 až č. 9 vyhlášky č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, ve znění předpisu č. 251/2018 Sb.. Zpracování dokumentace pro proces územního umísťování je vymezeno již zmiňovanou vyhláškou č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů.

a) PDSP – Projektová dokumentace pro stavební povolení (AO)

Činnost AO podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, při zpracování projektové dokumentace pro stavební povolení je základním postupem v oblasti projektové přípravy.

Na základě zpracování projektové dokumentace pro stavební povolení přejímá AO konkrétní odpovědnost za stavbu, neboť z hlediska platných předpisů je odpovědným a jediným projektantem, evidovaným na stavebním úřadu. Proto je nutno znovu zdůraznit, že této odpovědnosti se nelze v dalších fázích projektové přípravy a realizace zbavit, ani se jí nechat zbavit.

Zpracování projektové dokumentace přikládané k návrhu na vydání stavebního povolení je předmětem činnosti AO ve smyslu § 158 SZ, neboť při stavebním řízení dochází ke konfrontaci soukromého zájmu s veřejným zájmem. Cílem projektové dokumentace je definovat stavbu a její základní technickoekonomické parametry v podrobnostech, nutných pro vydání stavebního povolení v souladu s platnými dokumenty příslušné lokality (regulační plán, územní rozhodnutí, veřejnoprávní smlouva apod.) a v souladu s obecně závaznými právními předpisy. Zpracování dokumentace zajišťuje AO (hlavní projektant) se svými spolupracovníky.

Vstupem postupu je provedená příprava zakázky v rozsahu návrhu řešení. Úloha AO spočívá především v převzetí komplexní odpovědnosti z hlediska ochrany veřejného zájmu za práci svou i ostatních osob, které se na zakázce podílejí. Tuto odpovědnost přebírá především výkonem soustavného dohledu nad zpracováním, koordinací činnosti dalších AO a kontrolou v závěru prací.

V rámci postupu AO provádí následující činnosti:

• provedení analýzy podkladů a vyhodnocení dosavadních výsledků, určení podmínek pro zpracování dokumentace pro stavební řízení;
• vedení projektových prací, včetně kontroly a koordinace, v textové i výkresové části:
  • zpracování úplného návrhu stavby, situace staveniště, architektonického i urbanistického řešení;
  • propracování koncepce s ohledem na všechny odborné požadavky;
  • přizpůsobení řešení stavby místním podmínkám, které jsou dány územním plánem, prostorovým uspořádáním a organizací výstavby;
  • zahrnutí všech skutečností, ovlivňujících stavební a konstrukční řešení, účelnost, hospodárnost a životní prostředí;
  • u dopravních staveb – dimenzování dopravních zařízení, vyšetření hlukových emisí, stanovení kritických mezí, protihlukových opatření;
  • u staveb vyžadujících výpočet nosné konstrukce posouzení staticko-konstrukčního řešení;
  • provedení návrhu řešení stavby z hlediska základních požadavků na mechanickou odolnost a stabilitu, požární bezpečnost, energetickou náročnost, ochranu před hlukem, hygienické požadavky a bezpečnost a ochranu zdraví (viz § 156 SZ);
  • řešení požadavků obecných technických podmínek pro výstavbu i zásad bezbariérového užívání staveb;
  • řešení dopravní a technické infrastruktury, včetně zakreslení stávajících staveb a inženýrských sítí;
  • zpracování dokumentace jednotlivých objektů a technických a technologických zařízení stavby;
  • koordinace a zpracování všech požadavků jednotlivých profesí;
  • řešení zásad organizace výstavby;
  • řešení bezpečnosti a ochrany zdraví na staveništi;
• stanovení požadavků na doplňkové průzkumy;
• odhad orientačních nákladů na provedení stavby jako podklad pro určení správních poplatků za stavební řízení;
• projednání a zapracování stanovisek dotčených orgánů a vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury a účastníků řízení;
• návrh plánu kontrolních prohlídek;

Činnosti doplňující:

• organizace (provedení) potřebných podrobných průzkumů specialisty koordinovanými AO, a to zejména geologických, geodetických a kontrolních měření, územně technických, stavebně technických, geotechnických a přírodovědných průzkumů;
• zpracování zvláštních (alternativních) řešení, zpracování speciálních podkladů, dokumentace, doplňků a změn pro stavební řízení:
  • přepracování na žádost stavebníka;
  • vypracování některých požadavků zvláštními (nestandardními) technikami projektování;
  • vypracování zvláštních částí dokumentace;
  • vypracování předběžných stavebně technických specifikací;
  • vypracování návrhu dopravně inženýrských opatření;
  • vypracování předběžného rozpočtu na základě výměr a agregovaných položek;
  • spolupráce a podpora objednatele při rozporných jednáních a řízeních;
  • změny dokumentace a podkladů pro vydání stavebního povolení způsobené okolnostmi, za které zhotovitel nezodpovídá;
  • zpracování podkladů pro expertní a jiná řízení;
  • posouzení hospodárnosti a návratnosti, použití zvláštních technik;
  • vypracování žádosti o stavební povolení za použití podkladů všech zúčastněných profesí (MP 3.1 Inženýrská činnost);
  • doplnění podkladů k žádosti o stavební povolení podle zvláštních požadavků stavebního úřadu;
  • spolupůsobení při získání souhlasu vlastníků sousedních pozemků a staveb na nich a dotčených organizací a osob.

Výsledkem postupu je dokumentace v rozsahu předepsaném vyhláškou č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, (resp. u dopravních staveb příslušnými přílohami č. 1, č. 3 a č. 5 vyhlášky č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, ve znění vyhlášky č. 251/2018 Sb. a přílohami č. 1 a č. 2 vyhlášky č. 583/2020 Sb.., kterou se stanoví podrobnosti obsahu dokumentace pro vydání společného povolení u staveb dopravní infrastruktury, přikládaným k žádosti stavebníka o vydání stavebního povolení. V průběhu zpracování projednává postup řešení se stavebníkem a upravuje podle tohoto projednání. V případě zásadních změn původního zadání dohodne se stavebníkem, za účasti obchodní firmy, změnu smluvního vztahu. Dokumentace se předá stavebníkovi v dohodnutém termínu ve sjednaném smluvním rozsahu.

Výstup slouží stavebníkovi ke stavebnímu řízení a v případě vydání stavebního povolení k vypracování další dokumentace pro provádění stavby, výběru jejího zhotovitele a následující realizaci. V případě problémů při projednání slouží k rozhodnutí o přepracování dokumentace s novými podklady, nebo k zastavení projektových prací.

b) PDPS – Projektová dokumentace pro provádění stavby (AO)

Tuto projektovou dokumentaci zajišťuje stavebník na základě povinnosti uložené mu územním rozhodnutím podle § 92 odst. 1 SZ, vyžaduje-li to posouzení veřejného zájmu při provádění stavby, při kontrolních prohlídkách podle § 133 SZ nebo při vydávání kolaudačního souhlasu podle § 122 SZ. Úplný rozsah a obsah dokumentace pro provádění stanoví příloha č. 13 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů. Její rozsah lze však upravit; musí odpovídat druhu a významu stavby, jejímu umístění, stavebně technickému provedení, účelu využití, vlivu na životní prostředí a době trvání stavby. Rozsah a obsah projektové dokumentace pro provádění dopravních staveb je vymezen přílohami č. 2, č. 4 a č. 6 vyhlášky č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, ve znění vyhlášky č. 251/2018 Sb.

Zpracování projektové dokumentace pro provádění stavby (viz § 92 odst. 1 SZ) je podle § 158 odst. 2 SZ činností vybranou, musí být tedy zpracována AO. Je žádoucí, aby tuto dokumentaci zpracovala tatáž AO, která zpracovala dokumentaci předchozího stupně (např. projektovou dokumentaci pro ohlášení nebo stavební povolení stavby). Pokud tomu tak není, je v zájmu stavebníka zajistit dohled nad jejím zpracováním prostřednictvím autorského dozoru.

Zpracování této dokumentace může stavební úřad uložit v územním rozhodnutí (§ 92 SZ), vyžaduje-li to posouzení veřejných zájmu při provádění stavby, při kontrolních prohlídkách stavby (§ 133 SZ) nebo při vydávání kolaudačního souhlasu (§ 122 SZ); tato dokumentace musí být zpracována vždy u stavebních záměrů podle § 103 odst. 1 písm. e) bodů 4 až 8:

• nadzemní a podzemní komunikační vedení sítí elektronických komunikací;
• distribuční soustava v elektroenergetice;
• distribuční soustava v plynárenství a těžební plynovody;
• rozvodné tepelné zařízení;
• vedení sítí veřejného osvětlení.

Realizaci těchto stavebních záměrů vyžaduje územní rozhodnutí. Uvedené stavební záměry nemohou být realizovány svépomocí (§ 160 odst. 3 a 4 SZ) a do užívání jsou uváděny na základě kolaudačního souhlasu (§ 119 a § 122 SZ).

Podkladem pro její vypracování je projektová dokumentace zpracovaná pro stavební řízení nebo někdy jen dokumentace pro územní řízení (např. u liniových staveb, které většinou již nepostupují do stavebního řízení), doklady o jejím projednání s dotčenými orgány a správci infrastruktury a stavební povolení nebo certifikát vydaný autorizovaným inspektorem, eventuálně projektové podklady zhotovitele.

Poznámka:
Zhotovitel nebo stavebník si podle potřeby zajišťuje zpracování dokumentace pro provádění stavby projektantem, a to nejlépe u zpracovatele dokumentace pro stavební povolení. Dokumentace pro stavební povolení k řádnému provedení stavby je z pohledu rozsahu a obsahu nedostatečná. Pokud si dokumentaci pro provádění stavby zajišťuje sám pro sebe zhotovitel, zajišťuje ji v rozsahu nezbytném nebo účelném podle vlastního rozhodnutí nebo v rozsahu určeném mu smluvním vztahem se stavebníkem; není-li tato dokumentace nařízena stavebním úřadem v rámci § 92 SZ, její zpracovatel nemusí být AO (viz kap. 3.1 písm. a)).

V rámci postupu se zajišťují tyto činnosti:

• provedení analýzy a vyhodnocení dosavadního postupu a určení podmínek pro zpracování dokumentace pro provádění stavby;
• zapracování podmínek stavebního povolení do dokumentace pro provádění stavby;
• propracování dokumentace až do úrovně jednoznačně určující požadavky na kvalitu a charakteristické vlastnosti stavby (výkresové znázornění s nutnými detaily v měřítku 1 : 50 až 1 : 1 s nutnými textovými vysvětlivkami a popisy za spolupráce potřebných profesí);
• spolupráce se stavebníkem při výběru materiálů a jejich použití;
• kontrolu plnění požadavků na mechanickou odolnost a stabilitu, požární bezpečnost, energetickou náročnost, ochranu před hlukem, hygienické požadavky a bezpečnost a ochranu zdraví (viz § 156 SZ).

Obsahově může být tato dokumentace zhotovitele zpracována shodně s přílohou č. 13 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, u dopravních staveb přílohami č. 2, č. 4 a č. 6 vyhlášky č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, ve znění vyhlášky č. 251/2018 Sb., popřípadě s ještě větším detailem, podle potřeb stavby, zvyklostí a postupů zhotovitele stavby.

Dokumentace potom slouží zhotoviteli stavby pro realizaci stavby a dozorovým orgánům dále pro provádění kontrolních prohlídek ve smyslu § 133–§ 134 SZ. Další informace viz kap. 3.1 a), b).

c) JD – Jednostupňová sloučená dokumentace (AO)

Pojem Jednostupňová dokumentace SZ nespecifikuje, jedná se pouze o v praxi užívaný termín.

Na základě požadavku stavebníka a podle smlouvy o dílo je možno zpracovat dokumentaci pro stavební povolení i provádění stavby zároveň (dříve jednostupňový projekt) a postupy sloučit. Dokumentace se v tomto případě dopracuje do úrovně dokumentace pro provádění stavby a jako taková, nebo obsahově redukovaná, se přikládá k žádosti o stavební povolení.

d) PDOS – Projektová dokumentace pro ohlášení stavby (AO)

Projektová dokumentace zpracovávaná AO a přikládaná podle § 105 odst. 2 písm. e) a odst. 3 SZ k ohlášení stavby, uvedené v § 104 odst. 1 písm. a) až e) SZ, odpovídá požadavkům dokumentace pro stavební povolení. Rozsah a obsah dokumentace se použije úměrně druhu, povaze, významu a velikosti stavby. Obsahově je tato dokumentace definována přílohou č. 12 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, u dopravních staveb přílohami č. 1, č. 3 a č. 5 vyhlášky č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, ve znění vyhlášky č. 251/2018 Sb.

Poznámka:
Dokumentace ostatních ohlašovaných staveb – DOS (uvedených v § 104 odst. 1 písm. f) až i) a k) SZ), jejichž rozsah je vymezen v § 105 odst. 4 až 8 SZ, není vybranou činností ve výstavbě. Může ji proto kromě projektanta vypracovat podle § 159 odst. 3 SZ osoba, která má vysokoškolské nebo střední vzdělání stavebního nebo architektonického směru a alespoň 3 roky praxe v projektování staveb (viz kap. 3.1 g).

2.3 DOPLŇKOVÉ POSTUPY AO

2.3.1 Činnost AO při provádění staveb

Činnost AO by neměla a u staveb financovaných z veřejného rozpočtu ani nemůže (§ 152 SZ) skončit odevzdáním dokumentace pro stavební povolení, nebo ohlášení stavby. V zásadě můžeme rozdělit další postup AO na následující okruhy:

• smluvní spolupráce se stavebníkem až do etapy užívání stavby – jako autorský dozor;
• inženýrská činnost při provádění stavby;
• zpracování dokumentace změn stavby před jejím dokončením;
• provádění technického dozoru stavebníka nebo stavebního dozoru u staveb svépomocí.

a) AD – Autorský dozor projektanta (OA)

Postup řeší činnost autorizované osoby v období po odevzdání dokumentace pro stavební povolení za předpokladu smluvně zajištěné spolupráce se stavebníkem až do období užívání stavby. Pokud pro stavbu financovanou z veřejného rozpočtu, kterou provádí stavební podnikatel jako zhotovitel, zpracovala projektovou dokumentaci osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 360/1992 Sb., autorizační zákon, ve znění pozdějších předpisů), zajistí stavebník autorský dozor projektanta, popřípadě hlavního projektanta nad souladem prováděné stavby s ověřenou projektovou dokumentací (§ 152 odst. 4 SZ). Základem postupu je uzavření smlouvy o zpracování další projektové dokumentace, resp. o výkonu autorského dozoru. Nositelem postupu by měl být autor projektové dokumentace pro stavební povolení nebo ohlášení stavby – AO. To neznamená, že musí vykonávat autorský dozor pouze sama – spolupracuje přitom s dalšími projektanty a specialisty. Rozsah autorského dozoru specifikuje smlouva o dílo (pokud je autorský dozor součástí předmětu díla, tj. zhotovení dokumentace a provádění souvisejících výkonů), případně smlouva mandátní nebo nepojmenovaná (pokud je výkon autorského dozoru zabezpečen smluvně až dodatečně, samostatnou smlouvou).

V rámci postupu AO provádí smluvní výkony:

• poskytování vysvětlení potřebných k vypracování další dokumentace, pokud není sama zpracovatelem;
• kontrolu souladu zpracované další dokumentace s dokumentací ověřenou ve stavebním řízení;
• účast na projednání případných neshod mezi stavebníkem a zpracovatelem další dokumentace;
• poskytování vysvětlení, potřebných ke zpracování dodavatelské dokumentace a přípravy stavby vybraným zhotovitelem stavby;
• kontrolu souladu dokumentace dočasných staveb zařízení staveniště, případně dokumentace úprav trvalých staveb na účely zařízení staveniště, se základním řešením stavby;
• účast na jednáních mezi stavebníkem a zhotovitelem stavby;
• účast na předání staveniště zhotoviteli;
• kontrolu dodržení dokumentace s přihlédnutím k podmínkám určeným stavebním povolením, s poskytováním vysvětlení potřebných pro plynulost výstavby;
• vyjádření k výběru konkrétních výrobků a materiálů navržených zhotovitelem díla, zejména z hlediska jakosti, vhodnosti použití a způsobu provedení;
• posuzování návrhů na změny a odchylky v částech dokumentace, zpracovávaných zhotoviteli z pohledu dodržení architektonických a technickoekonomických parametrů stavby, dodržení lhůt výstavby, případně dalších;
• posuzování, případně zpracování dokumentace změn stavby před jejím dokončením;
• vyjádření k požadavkům na změny v množství a kvalitě výrobků a výkonů oproti schválené dokumentaci;
• sledování postupu výstavby z technického hlediska a z hlediska časového plánu výstavby;
• účast na kontrolních dnech a kontrolních prohlídkách stavby;
• účast na odevzdání a převzetí stavby nebo její části, včetně komplexního vyzkoušení;
• účast na závěrečné kontrolní prohlídce stavby;
• dohled nad odstraněním zjištěných vad a nedodělků.

Výstupem postupu jsou záznamy o autorském dozoru, provedené do stavebního deníku a poskytnuté v kopiích stavebníkovi stavby, a výsledné stavební dílo, realizované v souladu s ověřenou projektovou dokumentací.

b) IČ – Inženýrská činnost (není předepsána kvalifikace)

Výkon inženýrské činnosti není definován speciální právní úpravou a je pokládán ve smyslu zákona č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů, za živnost volnou, oborová skupina č. 60 (mj. poradenská a konzultační činnost ve stavebnictví a architektuře, poskytování odborné pomoci, posudků, rad, doporučení a stanovisek k zabezpečení přípravy a realizace staveb) nebo č. 70 (mj. zahrnuje i výkon technického dozoru stavebníka). Přesto je mnohdy spojován s projektovou činností a úzce na ni navazuje. Z hlediska druhu činností AO může jít o

• inženýrskou činnost v projektové přípravě, jejímž cílem je získání územního rozhodnutí, územního souhlasu až po získání stavebního povolení nebo ohlášení stavby stavebnímu úřadu;
• inženýrskou činnost ve fázi provádění stavby, jejímž cílem je provedení stavby. Inženýrskou činnost popisuje podrobně samostatná pomůcka MP 3.1 Inženýrská činnost, resp. MP 3.1.1 Inženýrská činnost u technologických staveb.

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů používá pro tuto činnost pojem obstaravatelská činnost.

c) DZS – Dokumentace změn stavby před dokončením (AO)

V případě změn stavby před jejím dokončením podle § 118 odst. 3 SZ musí být zpracována dokumentace změny na stejné úrovni – stejného provedení, jako dokumentace ověřená ve stavebním řízení, nebo přiložená k ohlášení stavby podle § 104 odst. 1 písm. a) až e) SZ. V případě je-li to technicky proveditelné, dokumentace se zpracuje jako kopie ověřené dokumentace s vyznačením navrhovaných změn. Technický popis obsahuje kromě obecných náležitostí popis změn a jejich porovnání se stavebním povolením (§ 105 SZ) a s projektovou dokumentací ověřenou stavebním úřadem, popř. autorizovaným inspektorem (§ 117 SZ).

d) TD – Technický dozor stavebníka (není obecně předepsán a není obecně předepsána kvalifikace) – u staveb financovaných z veřejného rozpočtu se ale musí jednat o AO.

Výkon technického dozoru stavebníka není vybranou činností ve výstavbě. Je pokládán ve smyslu zákona č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů, za živnost volnou, oborová skupina č. 70. Je však žádoucí, aby byl vykonáván na všech stavbách. U stavby financované z veřejného rozpočtu, kterou provádí stavební podnikatel jako zhotovitel, je však podle § 152 odst. 4 SZ stavebník povinen zajistit technický dozor stavebníka nad prováděním stavby fyzickou osobou s oprávněním podle autorizačního zákona – AO.

Provádění technického dozoru stavebníka je popsáno v metodické pomůcce MP 3.2 Technický dozor stavebníka.

2.3.2 Činnost AO v nesmluvním vztahu

Postup popisuje činnost AO v případě nesmluvního vztahu, tj. situace, kdy po odevzdání dokumentace pro stavební povolení není smluvně zajištěna další spolupráce, tj. ani zpracování dalších úrovní projektové dokumentace, ani autorský dozor.

Poznámka:
K této situaci běžně dochází. Z hlediska právního (§ 159 SZ) přesto zůstává pro orgán veřejné správy (stavební úřad) projektantem AO – zpracovatel dokumentace pro stavební povolení, ať další kroky v přípravě dokumentace stavby zajišťuje kdokoliv.

Vstupem postupu je jakákoliv informace o skutečnostech pokračování prací jak na projektové dokumentaci, tak provádění stavby.

Poznámka:
V zájmu vlastní právní ochrany je nezbytně nutné sledovat další vývoj zakázky, zejména skutečnost, zda již došlo k realizaci stavby, a okamžitě reagovat ve smyslu platných právních přepisů.

a) Ukončení zakázky – po předání dokumentace pro územní řízení

Zakázku nutno ze strany projektanta sledovat i v případě, že není autor původní (ověřené) dokumentace vyzván k účasti na autorském dozoru projednání dokumentace v rámci územního řízení a vydání územního rozhodnutí. Otázat se vždy stavebníka (nejlépe opakovaně písemně, doporučeně), zda příprava stavby bude pokračovat. Pokud ano, vést běžná obchodní jednání. Pokud ne, je nutno písemně upozornit stavebníka (nejlépe opakovaně písemně, doporučeně), že v případě smluvního zadání pokračování přípravy stavby jinému projektantovi by měl řešit problematiku autorských práv. Současně by měl stavebníka upozornit na to, že bez jeho souhlasu se nemohou při realizaci stavby provádět změny oproti jím navržené dokumentaci.

Poznámka:
Je nezadatelným právem stavebníka zajistit si další úroveň projektové dokumentace u jiné obchodní firmy či jiné AO. Vzájemné vztahy mezi projektanty by však měly být vypořádány v souladu s Profesním a etickým řádem ČKAIT, případně obdobným předpisem Komory architektů. Problematika autorských práv by měla být řešena ve smlouvě o dílo.

Pokud zjistí AO, že na zakázce je pokračováno bez jejího vědomí, a to s využitím jí zpracované a předané dokumentace, měla by prokazatelně upozornit stavebníka (nejlépe opakovaně písemně, doporučeně) na nutnost vypořádat vzájemné vztahy (A 3.18 Ochrana autorských práv u děl architektonických a urbanistických).

b) Ukončení zakázky – po předání projektové dokumentace ke stavebnímu řízení

Sledovat zakázku je nutno i v případě, že autor není vyzván k projednání dokumentace v rámci stavebního řízení a vydání stavebního povolení. Pokud stavebník objedná zpracování dokumentace pro provádění stavby či autorský dozor, vést běžná obchodní jednání. Pokud je zpracování dokumentace pro provádění stavby součástí dodávky zhotovitele stavby, je nutno písemně upozornit stavebníka na následující skutečnosti:

• AO bude poskytovat vysvětlení zpracovateli dokumentace pro provádění stavby pouze na základě písemné objednávky stavebníka, zpracovatele či zhotovitele stavby pro každý jednotlivý případ, či pouze na základě oprávněné reklamace vady zpracované projektové dokumentace;
• jakákoliv změna v dokumentaci pro stavební povolení, která mění zásady dokumentace pro stavební povolení, individuálně neprojednaná a neobjednaná u AO, bude pokládána za porušení zásad technického řešení a AO si vyhrazuje právo písemně informovat o této skutečnosti stavební úřad.

Poznámka:
Sledování dalšího průběhu přípravy projektové dokumentace pro povedení stavby je nutné z hlediska ochrany AO – tato OA zůstává ve smyslu platných předpisů po vydání stavebního povolení plně odpovědná za správnost, úplnost a proveditelnost zpracované projektové dokumentace, bez ohledu na to, že na práci z rozhodnutí stavebníka pokračuje někdo jiný.

c) Realizace stavebního díla bez smluvního zabezpečení autorského dozoru

Pokud dochází k provádění stavby a není smluvně sjednán výkon autorského dozoru, AO ve vlastním zájmu provádění sleduje a vyhodnocuje všechny relevantní informace o průběhu výstavby. Při provádění stavby postupuje následujícím způsobem:

• vysvětlení k dokumentaci pro stavební povolení, řešení změn či úprav dokumentace pro zhotovitele stavby AO poskytuje pouze na základě písemné objednávky stavebníka či zhotovitele stavby pro každý jednotlivý případ;
• na základě oprávněné reklamace vady zpracované projektové dokumentace postupuje podle postupů v následně uvedených odst. d) a e) této kapitoly;
• jakákoliv změna při provádění stavby, která mění zásady dokumentace pro stavební povolení, v rozsahu ustanovení § 158 SZ, individuálně neprojednaná a neobjednaná u AO, bude pokládána za porušení zásad technického řešení. AO v tomto případě neprodleně vyzve písemně stavebníka (obchodní firmu, pro niž zpracovala dokumentaci pro stavební povolení) a zhotovitele stavby k odstranění této skutečnosti či jednání. Pokud do 30 dní nedojde k řešení, oznámí tuto skutečnost – porušení zásad dokumentace pro stavební povolení – příslušnému stavebnímu úřadu;
• pokud by došlo změnou, o níž se AO dozvěděla, k ohrožení bezpečnosti třetích osob, učiní oznámení stavebnímu úřadu okamžitě.

Výstupem postupu jsou opatření AO, směřující k ochraně jejích i veřejných zájmů v souladu s platným právním řádem.

Výstup postupu – písemné upozornění či oznámení – potom představuje důležitý důkaz o skutečnosti, že AO postupovala v souladu s jejím postavením v procesu výstavby.

d) Reklamační řízení v záruční lhůtě

Postup řeší činnost AO v případě reklamovaných závad v předaných výstupech její činnosti, tj. v dokumentaci pro územní řízení a v dokumentaci pro stavební povolení. Jedná se o reklamaci uplatněnou stavebníkem ve smluvní záruční lhůtě.

Poznámka:
Záruční lhůta projektových prací je vždy smluvní. Pokud se lhůta ve smlouvě o dílo nesjedná, postupuje se vždy podle právního řádu (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů) musí mít věc (tj. dokumentace stavby) obvyklé vlastnosti (tedy musí být bezchybná) v okamžiku předání. Po dobu svého užívání (tj. využití k pořízení další úrovně projektové dokumentace a k realizaci stavby) se mohou projevit skryté vady, které jsou předmětem reklamace. Z tohoto důvodu je sjednání záruční lhůty ve smlouvě správným a etickým přístupem AO. Mělo by být vázáno na oprávnění AO vykonávat autorský dozor, nebo se podílet na zpracování další dokumentace. Záruční lhůta by měla být stanovena tak, aby kryla minimální lhůtu, postačující k zahájení užívání stavby.

Vstupem postupu je reklamace ústní či písemná, sdělená stavebníkem. Nositelem postupu je obchodní firma, která konkrétním řešením zpravidla pověří autora projektové dokumentace – AO. Při reklamaci se postupuje následovně:

• reklamaci uplatněnou ústně je nutno dokladovat zápisem, reklamaci uplatněnou písemně je třeba evidovat. Detailní postup závisí na vnitřní organizaci obchodní firmy;
• AO (případně ve spolupráci s vedením či dalšími pracovníky obchodní firmy) posoudí, zda jde o reklamaci oprávněnou v rámci platných předpisů a smlouvy o dílo, nebo zda jde o reklamaci spornou.

Oprávněná reklamace

Jde-li o oprávněnou reklamaci, dohodne obchodní firma (AO) se stavebníkem způsob jejího vyřízení, pokud toto není stanoveno ve smlouvě. O dohodě se provede zápis, který je podkladem pro provádění potřebné úpravy:

• AO zajistí v dohodnutém termínu provádění úpravy reklamované dokumentace. Pokud není příčinou reklamované závady její vlastní práce, projedná reklamaci se spolupracovníky, event. s poddodavateli, a zajistí koordinaci a kompletaci potřebných úprav. Při tom postupuje analogicky podle postupů zpracování dokumentace;
• pokud provedená úprava zásadním způsobem mění charakter dokumentace a podmínky vydaného územního rozhodnutí nebo stavebního povolení, je nutno ve spolupráci se stavebníkem požádat stavební úřad v souladu se stavebním zákonem o provedení změny. Pokud nejde o tento případ, předá provedenou úpravu stavebníkovi a zajistí promítnutí do dalších dokumentů stavby, zejména do dokumentace skutečného provedení stavby;
• pokud uplatněná reklamace má závažné důsledky i z hlediska finanční odpovědnosti AO za škodu, je nezbytné, aby AO postupovala v souladu s pokyny pro uplatnění pojištění odpovědnosti za škodu podle zásad smluvního pojištění AO (aktuální stav na www.ckait.cz).

Sporná reklamace

Obchodní firma (AO – projektant) ve spolupráci se spolupracovníky, poddodavateli a v závažných případech s právníkem zpracuje stanovisko o zamítnutí reklamace s potřebným odborným zdůvodněním. V dalším postupu:

• stanovisko projedná se stavebníkem buď sama, nebo prostřednictvím vedení obchodní firmy, a nedojde-li ke smíru, vyčká dalších kroků stavebníka;
• je-li zpracovatelem části reklamované dokumentace poddodavatel projektových prací, předá mu toto stanovisko k provedení případných dalších kroků;
• v případě nesouhlasu stavebníka s odmítnutím reklamace se účastní řešení sporu ve smyslu obchodního zákoníku vždy obchodní firma. AO jedná ve sporu osobně pouze v případě pověření;
• v případě nesouhlasu stavebníka je potřeba si vyžádat právní posouzení případu. AO zajistí potřebné podklady k řešení sporu, eviduje a dokladuje způsob jeho řešení;
• pokud je výsledek sporu pro obchodní firmu negativní, postupuje obdobně jako v odst. Oprávněná reklamace;
• pokud je výsledek sporu kladný, může reklamovaný problém (např. z důvodů chybných podkladů stavebníka) odstranit na základě jeho řádné objednávky běžným projektovým postupem.

Výstupem postupu jsou potřebné úpravy projektové dokumentace pro územní řízení, stavební povolení a všech následujících druhů dokumentace, vyplývající z odstraněných vad.

Je nutno připomenout, že odpovědnost a povinnosti projektanta ve vztahu k dokumentaci či projektové dokumentaci, kterou zpracoval, stanoví § 159 odst. 1 a 2 SZ.

e) Reklamační řízení po záruční lhůtě

Postup je obdobný jako u reklamace v záruční lhůtě s tím, že veškeré úpravy dokumentace bez ohledu na míru zavinění by měly být zpracovány na základě objednávky stavebníka. Přitom je ovšem nutno dbát i na etiku činnosti AO ve vztahu k stavebníkovi – potenciálnímu stavebníkovi příštích období.

f) Vadné plnění (vady stavby)

Podle § 2630 ObčZ:

• (1) Bylo-li plněno vadně, je vzhledem k tomu, co sám dodal, zavázán se zhotovitelem společně a nerozdílně
  • a) poddodavatel zhotovitele, ledaže prokáže, že vadu způsobilo jen rozhodnutí zhotovitele nebo toho, kdo nad stavbou vykonával dozor;
  • b) kdo dodal stavební dokumentaci, ledaže prokáže, že vadu nezpůsobila chyba ve stavební dokumentaci, a;
  • c) kdo prováděl dozor nad stavbou, ledaže prokáže, že vadu stavby nezpůsobilo selhání dozoru.

(2) Zhotovitel se zprostí povinnosti z vady stavby, prokáže-li, že vadu způsobila jen chyba ve stavební dokumentaci dodané osobou, kterou si objednatel zvolil, nebo jen selhání dozoru nad stavbou vykonávaného osobou, kterou si objednatel zvolil.

3 DALŠÍ POSTUPY V PROJEKTOVÉ ČINNOSTI

3.1 PROJEKTOVÉ PRÁCE PRO STAVEBNÍKA

Procesy přípravy stavby, u nichž je nositelem zakázky AO na základě obligatorní povinností ze zákona, jsou uvedeny v kap. 2. V části 2.3 je popsána minimální nutná součinnost AO v dalším procesu přípravy stavby. Kromě skupiny zakázek, které mohou zpracovávat pouze AO podle § 158 SZ, je celá řada dalších prací, které mohou AO zajišťovat, ovšem které mohou zpracovávat i osoby kvalifikované. Postupy související s dodavatelskou činností jsou popsány v MP 2 Provádění staveb. Ze zakázek je možné uvést tyto samostatné dílčí postupy:

a) DPS – Dokumentace pro provádění stavby (AO i NAO)

Stavebník může i sám někdy rozhodnout o zpracování podrobnější dokumentace pro realizaci stavby. Z vlastní iniciativy pak zajišťuje stavebník dokumentaci realizační, zhotovitelskou, dodavatelskou např., chce-li mít kvalitnější podklady specifikaci dodávky, pro výkon dozoru nad prováděním nebo pro výběr zhotovitele (u veřejných zakázek podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, dále jen ZZVZ), v tom případě rozšířenou o podrobný výkaz výměr, eventuálně položkový rozpočet. Efektivnost jejího zpracování je ale nižší, protože bez spolupráce se zhotovitelem nelze řešit podrobnosti, vyplývající z jeho technologických postupů. Pokud stavebník zajišťuje dokumentaci pro realizaci stavby k výše uvedeným účelům, a nikoliv z popudu § 92 SZ, potom nemusí být tato dokumentace zpracována AO (viz kap. 2.2.3 b), 3.2 b)).

Zpracovává se v dohodnutém potřebném rozsahu jako celek, či nutné dílčí části dokumentace pro provádění stavby z iniciativy stavebníka. Její zpracování stavebník zajišťuje buď u zpracovatele předchozího stupně projektové přípravy stavby, nebo jiného projektanta, nebo u svého vybraného zhotovitele stavby. Zpracovatelem nemusí být nutně AO na rozdíl od prakticky stejné dokumentace zpracované jako projektová dokumentace (PDPS) z titulu § 92 SZ. Pro její obsah je možno využít přílohy č. 13 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, u dopravních staveb příloh č. 3, č. 6 a č. 9 vyhlášky č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, ve znění předpisu č. 251/2018 Sb..

Další informace viz kap. 2.2.3 b) a 3.2 a).

b) ZD – Zadávací dokumentace pro výběr zhotovitele stavby (není předepsána kvalifikace)

Tímto postupem zajišťuje projektant (nemusí jím být AO) dokumenty v rozsahu potřebném pro výběr zhotovitele stavby. Jde o návrhy řešení a podklady pro zadání realizace stavby zhotoviteli stavby.

V případě veřejných zakázek tuto oblast upravuje zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZZVZ) a prováděcí vyhláška č. 169/2016 Sb., o stanovení rozsahu dokumentace veřejné zakázky na stavební práce a soupisu stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr, ve znění vyhlášky č. 405/2017 Sb.. Projektant se na základě smluvního ujednání se zadavatelem může podílet na přípravě a zpracování zadávacích podmínek a zadávací dokumentace veřejné zakázky na stavební práce nebo jejich částí, které jsou potřebné pro zadávací řízení na zhotovitele stavby či na několik zhotovitelů částí stavby.

Zadávací dokumentací se v souladu s § 28 odst. 1 písm. b) ZZVZ rozumí veškeré písemné dokumenty obsahující zadávací podmínky, sdělované nebo zpřístupňované účastníkům zadávacího řízení při zahájení zadávacího řízení (včetně formulářů podle § 212 ZZVZ a výzev uvedených v příloze č. 6 k ZZVZ).

Přitom podle § 28 odst. 1 písm. a) ZZVZ definuje, že jsou:

• a) zadávacími podmínkami veškeré zadavatelem stanovené
  • 1. podmínky průběhu zadávacího řízení;
  • 2. podmínky účasti v zadávacím řízení;
  • 3. pravidla pro snížení počtu účastníků zadávacího řízení nebo snížení počtu předběžných nabídek nebo řešení;
  • 4. pravidla pro hodnocení nabídek;
  • 5. další podmínky pro uzavření smlouvy na veřejnou zakázku podle § 104 ZZVZ.

• Podmínky účasti v zadávacím řízení (§ 37 odst. 1 ZZVZ) může zadavatel stanovit jako:
  • a) podmínky kvalifikace;
  • b) technické podmínky vymezující předmět veřejné zakázky včetně podmínek nakládání s právy k průmyslovému nebo duševnímu vlastnictví vzniklými v souvislosti s plněním smlouvy na veřejnou zakázku;
  • c) obchodní nebo jiné smluvní podmínky vztahující se k předmětu veřejné zakázky, nebo;
  • d) zvláštní podmínky plnění veřejné zakázky, a to zejména v oblasti vlivu předmětu veřejné zakázky na životní prostředí, sociálních důsledků vyplývajících z předmětu veřejné zakázky, hospodářské oblasti nebo inovací.

Technické podmínky veřejné zakázky na stavební práce zadávané v nadlimitním režimu jsou stanoveny v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení, pokud zadávací dokumentace těchto zakázek obsahuje:

• dokumentaci podle § 92 odst. 1 písm. a) ZZVZ v rozsahu stanoveném v § 2 vyhlášky č. 169/2016 Sb., ve znění předpisu č. 405/2017 Sb.. Jde o dokumentaci, která rozsahem odpovídá:
  • projektové dokumentaci pro provádění stavby podle přílohy č. 13 k vyhlášce č. 499/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů;
  • projektové dokumentaci pro provádění staveb podle přílohy č. 2, č. 4 a č. 6 k vyhlášce č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, ve znění vyhlášky č. 251/2018 Sb., nebo;
  • dokumentaci bouracích prací podle přílohy č. 15 k vyhlášce č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů.

Tato dokumentace určuje stavbu v technických, ekonomických a architektonických podrobnostech, které jednoznačně vymezují předmět veřejné zakázky, jeho hmotové, materiálové, stavebně-technické, technologické, dispoziční a provozní vlastnosti, vzhled a jakost, a umožňuje vyhotovit soupis stavebních prací, dodávek a služeb včetně výkazu výměr.

Soupis stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr podle § 92 odst. 1 písm. b) ZZVZ v rozsahu stanoveném v § 3 a násl. vyhlášky č. 169/2016 Sb., o stanovení rozsahu dokumentace veřejné zakázky na stavební práce a soupisu stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr, ve znění vyhlášky č. 405/2017 Sb.. Soupis prací stanoví v přímé návaznosti na dokumentaci pro zadání stavebních prací podrobný popis všech předpokládaných stavebních prací, dodávek nebo služeb, které jsou předmětem veřejné zakázky na stavební práce. Je zpracován v členění podle dokumentace pro zadání stavebních prací a člení se na stavební objekty, inženýrské objekty, provozní soubory nebo ostatní a vedlejší náklady.

Tyto dokumenty jsou rozhodující pro specifikaci předmětu veřejné zakázky na stavební práce. Mohou být částečně nebo zcela nahrazeny jinými požadavky na výkon nebo funkci.

Projektant obvykle zabezpečí pro zadavatele ve smluvně sjednaném rozsahu příslušné technické části zadávací dokumentace, zejména:

• vypracování dokumentace pro zadání veřejné zakázky na stavební práce zpracované podle vyhlášky č. 169/2016 Sb., o stanovení rozsahu dokumentace veřejné zakázky na stavební práce a soupisu stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr, ve znění předpisu č. 405/2017 Sb., tj. obvykle projektové dokumentace pro provádění stavby – viz výše;
• vypracování soupisu stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr (i v elektronické podobě) – a to v souladu s vyhláškou č. 169/2016 Sb., o stanovení rozsahu dokumentace veřejné zakázky na stavební práce a soupisu stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr, ve znění předpisu č. 405/2017 Sb. – viz výše;
• zpracování podkladů pro stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky (zejména oceněný soupis stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr, příp. srovnávací přehledy očekávaných nákladů vč. alternativních údajů a informací);
• zpracování podmínek pro možnost podání variantních nabídek (budou-li připuštěny) – viz § 102 ZZVZ;
• návrh případných dalších technických a odborných požadavků či podmínek na plnění veřejné zakázky (zhotovení stavby), resp. pro výběr zhotovitele stavby (podmínek jeho účasti v zadávacím řízení), které budou zahrnuty do zadávací dokumentace.

Projektant může (po dohodě se zadavatelem) rovněž zajistit přípravu některých dalších speciálních částí zadávací dokumentace (např. specifických ustanovení obchodních podmínek) nebo jiných podkladů pro zadavatele.

Bude-li to zadavatel požadovat a má-li k tomu projektant příslušné odborné předpoklady, může pro něj na základě smluvního ujednání zabezpečit kompletní zpracování návrhu zadávací dokumentace, resp. zadávacích podmínek (tj. kombinací projektové a inženýrské činnosti).

Příprava a zpracování zadávacích podmínek a zadávací dokumentace veřejné zakázky na stavební práce je popsána v MP 3.1 Inženýrská činnost.

c) FA (RA) – Finanční a rozpočtová analýza (není předepsána kvalifikace)

Samostatným druhem dokumentace (která může být spojena s některým ze základních druhů zakázek, nejlépe s dokumentací pro provádění stavby) je finanční a rozpočtová analýza. Obsahuje několik druhů samostatných zakázek, např.:

• soupis stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr (oceněný, prázdný);
• rozpočet stavby podle některého z rozpočtových automatizovaných oceňovacích systémů;
• finanční analýzu ekonomické návratnosti investice;
• finanční podklady pro získání úvěru podle postupů jednotlivých finančních ústavů;
• podklady pro získání prostředků z fondů EU.

d) SP – Studie proveditelnosti (není předepsána kvalifikace)

Samostatným druhem projektové zakázky je zpracování studie proveditelnosti, která je součástí podkladů pro získání prostředků z fondů EU a je jedním z nástrojů Project Managementu (projektového řízení). Doporučený rozsah a způsob zpracování této studie je uveden na stránkách Ministerstva pro místní rozvoj (www.mmr.cz) v části týkající se postupů přípravy zajištění finančních prostředků z fondů EU. Existují metodiky MF, MPO, Czechinvestu apod.

e) DZVÚ – Dokumentace k žádosti o vydání rozhodnutí o změně využití území (AO)

Mimo běžný postup přípravy stavby může být jako zakázka požadováno zpracování „Žádosti o vydání rozhodnutí o změně využití území“. Žádost se zpracovává v rozsahu § 4 a § 80 SZ a přílohy č. 2 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů, a její součástí je dokumentace, která musí být zpracována AO. Rozhodnutí o změně využití území vyžadují terénní úpravy, stanovení dobývacích prostorů, odstavné, manipulační, prodejní, skladové nebo výstavní plochy, veřejná a neveřejná pohřebiště, změny druhu pozemku nebo způsobu využití pozemku přes 300 m² (vinice, chmelnice, lesy, parky, zahrady a sady) a úpravy pozemků, které mají vliv na schopnost vsakování vody (vše s výjimkami uvedenými v § 80 odst. 3 až 5 SZ). Dokumentace k žádosti se zpracovává v rozsahu přílohy č. 6 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů. Výstup zakázky slouží stavebníkovi k získání rozhodnutí o příslušné změně využití území.

f) JDÚS – Jednoduchá dokumentace k žádosti o vydání územního souhlasu (AO i NAO)

K oznámení záměru na vydání územního souhlasu podle § 96 odst. 3 písm. e) SZ a přílohy č. 7, část B body 5 a 6 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů:

• celková situace v měřítku katastrální mapy vč. parcelních čísel, se zakreslením požadovaného záměru, s vyznačením vazeb a účinků na okolí;
• jednoduchý technický popis záměru s příslušnými výkresy podle jeho charakteru, zejména půdorysy rozhodujících podlaží a pohledů u budov (s respektováním podmínek závazných stanovisek a vyjádření dotčených orgánů a stanovisek vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury).

To může být předmětem samostatného zakázkového případu.

g) DO – Dokumentace pro ostatní stavby (AO i NAO)

Zpracování všech ostatních druhů dokumentace, požadovaných např. jako příloha ke stavbám na ohlášení (DOS) podle § 104 písm. f) až k) SZ (tedy s výjimkou staveb uvedených v § 104 odst. 1 písm. a) až e) SZ, u nichž je požadována projektová dokumentace stavby zpracovaná AO), stavby bez ohlášení, dokumentace stavebních úprav či dokumentace potřebné pro údržbu a další. Tyto zakázky se zpracovávají s využitím obsahu příslušných příloh vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů s tím, že rozsah se přizpůsobí účelu a smluvním požadavkům stavebníka.

Dokumentaci ohlašovaných staveb (DOS) uvedených v § 104 odst. 1 písm. f) až i) a k) SZ, jejichž rozsah je vymezen v § 105 odst. 4 až 8 SZ, může kromě projektanta (tedy AO) vypracovat též podle § 159 odst. 3 SZ osoba, která má vysokoškolské nebo střední vzdělání stavebního nebo architektonického směru a alespoň 3 roky praxe v projektování staveb.

h) DSPS – Dokumentace skutečného provedení stavby (AO i NAO)

Podle § 121 odst. 1 SZ předloží stavebník stavebnímu úřadu spolu s žádostí o vydání kolaudačního souhlasu (u staveb, které KS podléhají podle § 119 a § 122 SZ), dokumentaci skutečného provedení stavby, pokud při jejím provádění došlo k nepodstatným odchylkám oproti vydanému stavebnímu povolení, ohlášení stavebnímu úřadu nebo ověřené projektové dokumentaci (§ 118 odst. 7). Vlastník stavby je podle § 125 SZ povinen uchovávat po celou dobu trvání stavby ověřenou dokumentaci odpovídající jejímu skutečnému stavu. V případech, kdy dokumentace stavby nebyla vůbec pořízena, nedochovala se nebo není v náležitém stavu, je vlastník stavby povinen pořídit dokumentaci skutečného provedení stavby. Ta nemusí být zpracována AO

Rozsah a obsah dokumentace skutečného provedení stavby je uveden v příloze č. 14 část 1. vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů. Zpracovatel této dokumentace nemusí být AO. Jde-li o stavbu technické nebo dopravní infrastruktury, předloží dokumentaci geodetické části skutečného provedení stavby. Pokud je stavba předmětem evidence v katastru nemovitostí, nebo její výstavbou dochází k rozdělení pozemku, doloží stavebník též geometrický plán této stavbu.

Tato dokumentace skutečného provedení vzniká na základě záznamů stavbyvedoucího o provedených odchylkách, ověřených stavebníkem (technickým dozorem stavebníka/stavebním dozorem u staveb svépomocí, autorským dozorem projektanta nebo dozorem autorizovaného inspektora). Zhotovitel stavby nebo stavebník může zpracování DSPS ve vazbě na § 121 SZ zadat jako samostatnou zakázku u hlavního projektanta – AO (viz taky kap. 3.3 d)). DSPS může tvořit kopie ověřené projektové dokumentace doplněná výkresy odchylek, pokud to není na újmu její přehlednosti a srozumitelnosti.

3.2 PROJEKTOVÉ PRÁCE PRO ZHOTOVITELE STAVBY (NENAŘÍZENÉ STAVEBNÍM ÚŘADEM VE VAZBĚ NA § 92 SZ)

Značný rozsah projektových prací souvisí i s přípravou realizace stavby. Objednatelem těchto prací je především zhotovitel (případně jeho poddodavatelé), pokud si je nezpracovává sám. U těchto prací není zákonem předepsána povinná účast AO.

a) DPS – Dokumentace pro realizaci stavby (AO i NAO)

Zpracovává se v dohodnutém potřebném rozsahu jako celek, či nutné dílčí části dokumentace pro provádění stavby. Pro její obsah je možno využít přílohy č. 13 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, u dopravních staveb příloh č. 2, č. 4 a č. 6 vyhlášky č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, ve znění předpisu č. 251/2018 Sb. Tuto dokumentaci nemusí zpracovávat osoba s autorizací.

Pokud by bylo uloženo zpracování projektové dokumentace pro provádění stavby ve smyslu § 92 odst. 1 SZ v územním rozhodnutí, musí být tato dokumentace (PDPS) zpracována AO. V tomto případě se postupuje podle kap. 2.2.3 b), 3.1 a).

b) DD – Dodavatelská dokumentace (není předepsána kvalifikace)

V rámci dílčího postupu projektant zpracovává k samostatnému smluvnímu ujednání se zhotovitelem stavby jeho dodavatelskou (zhotovitelskou, realizační) dokumentaci, případně dopracovává dokumentaci na jeho technologické a technické zvyklosti. Tuto část zpravidla zpracovává projektant zhotovitele stavby (NAO), může však být zadána projektantovi předchozích zakázek (AO). Vstupem postupu je projektová dokumentace ověřená stavebním úřadem (PDSP), která je předmětem smlouvy o dílo na zhotovení stavby, případně projektová dokumentace pro provádění stavby (je-li PDSP zpracována – zejména v případech veřejných zakázek), dále technologické a technické podklady zhotovitele stavby, včetně podkladů pro zpracování plánu organizace výstavby.

V rámci postupu mohou být smluvně dohodnuty např. tyto výkony:

• zpracování realizační (zhotovitelské, dodavatelské) dokumentace stavby v rozsahu určeném zhotovitelem stavby – objednatelem dokumentace; zejména se jedná o zpracování variantních řešení na technologické zvyklosti zhotovitele stavby, zejména na jeho prostředky montážní a výrobní. Tato dokumentace nesmí měnit parametry v ověřené dokumentaci pro stavební povolení – musí jít o technicky a kvalitativně rovnocennou náhradu;
• zpracování dokumentace pro prokazování požadovaných vlastností dodávek (atesty, individuální a komplexní zkoušky);
• zpracování dokumentace pro správné a bezpečné uvádění do provozu, provozování a odstavování dodávaných strojů a zařízení;
• konstrukční, dílenské a montážní výkresy strojů a zařízení, kovových a dřevěných konstrukcí, výrobků vnitřního zařízení a kotvení, vyzdívek a izolací, konstrukcí kabelových a potrubních rozvodů;
• výkresy pomocných konstrukcí, stavebních a montážních zařízení, bednění;
• výkresy tvaru prefabrikovaných prvků, dílů a jejich styků;
• pažení a rozepření rýh a základových jam, štětových stěn a jímek;
• výkresy a specifikace prvků a spojovacího materiálu konstrukcí lehké prefabrikace, svarů styků prefabrikátů;
• výkresy a specifikace vzduchotechniky a dalších profesí;
• statické, dynamické a fyzikální výpočty betonových, železobetonových a jiných prefabrikátů, podpůrných lešení, pomocných konstrukcí při zakládání;
• drátkovací a svorkovací schémata;
• ostatní dodavatelská dokumentace;
• podrobné vytyčení stavby.

c) POV – Plán organizace výstavby (není předepsána kvalifikace)

Zpracovává se jako materiál zhotovitele stavby v rozsahu podrobně specifikovaném v metodické pomůcce MP 1.1.2 Zásady organizace výstavby.

d) VD – Výrobní dokumentace (není předepsána kvalifikace)

Výrobní dokumentace slouží jako podklad pro výrobu prefabrikovaných dílců a dalších prvků stavby, jako např.:

• výrobní výkresy prefabrikovaných prvků, dílů a jejich styků;
• technologické postupy výroby;
• výkresy pro zpracování výztuže;
• optimalizační výpočty pro výrobní linky;
• statické a dynamické výpočty prvků.

Poznámka:
Výrobní dokumentace sice nemá předepsánu kvalifikaci zpracovatele, ale musí být zpracována osobou v příslušném oboru velmi zkušenou.

3.3 PROJEKTOVÉ PRÁCE PRO VLASTNÍKA STAVBY

a) DUP – Dokumentace pro uvedení do provozu (není předepsána kvalifikace)

Dokumentace řeší problematiku uvedení stavby do provozu – podklady dohody o komplexním vyzkoušení stavby (KV), včetně strojů, zařízení a inventáře. Podmínky komplexního vyzkoušení stanoví, že předmět smlouvy o dílo je splněn až provedením úspěšného komplexního vyzkoušení. Dokumentace obsahuje:

• potřebný rozsah výkresové a jiné dokumentace, podle níž provede zhotovitel přípravu komplexního vyzkoušení;
• termín (podmínky) začátku přípravy komplexního vyzkoušení;
• organizační, technické podmínky a předpisy pro KV;
• požadavky na média, paliva a energie;
• požadavky na provozní pracovníky při KV;
• rozsah a dobu působení stavebníka (technického dozoru) při přípravě komplexního vyzkoušení;
• způsob úhrady zvýšených nákladů zhotovitele;
• průkaz úspěšného ukončení přípravy na komplexní vyzkoušení;
• termín (podmínky) vlastního komplexního vyzkoušení;
• dobu provádění KV;
• soupis prací a zkoušek v rámci KV;
• parametry, které musí být dosaženy při KV;
• dokumentaci automatizovaných systémů řízení a popis průkazu jejich funkce;
• vedení technických záznamů o průběhu a výsledcích komplexního vyzkoušení;
• podmínky a odpovědnost za dodržení zásad bezpečnosti práce a ochrany zdraví;
• způsob řešení při neúspěšném výsledku komplexního vyzkoušení.

Podrobněji jsou tyto podmínky řešeny v metodických pomůckách MP 1.5 a MP 1.6 pro jednotlivé druhy zařízení a v MP 2.5.1 Vedení provádění technologických staveb.

b) DUS – Dokumentace pro užívání stavby (není předepsána kvalifikace)

Vlastník stavby je povinen podle § 154 SZ udržovat stavbu podle § 3 odst. 4 SZ po celou dobu její existence, neprodleně ohlásit stavebnímu úřadu závady na stavbě, které ohrožují životy či zdraví osob nebo zvířat, umožnit kontrolní prohlídku stavby, a pokud tomu nebrání vážné důvody, této prohlídky se zúčastnit, uchovávat stavební deník po dobu 10 let od vydání kolaudačního souhlasu, popřípadě od dokončení stavby, pokud se kolaudační souhlas nevyžaduje, uchovávat po celou dobu trvání stavby dokumentaci jejího skutečného provedení, rozhodnutí, osvědčení, souhlasy, ověřenou projektovou dokumentaci, popřípadě jiné důležité doklady týkající se stavby. Kromě toho je povinnost bezodkladně oznamovat příslušnému stavebnímu úřadu výskyt závady, poruchy nebo havárie stavby a výsledky šetření jejich příčin, došlo-li při nich ke ztrátám na životech, k ohrožení života osob nebo zvířat nebo ke značným majetkovým škodám stanovena speciálně v § 155 SZ.

Není-li stavba řádně udržována může podle § 139 SZ stavební úřad vlastníkovi stavby nařídit zjednání nápravy. Náklady udržovacích prací nese vlastník stavby. Nájemci bytů a nebytových prostor jsou povinni umožnit provedení nařízených udržovacích prací. U stavby určené k užívání veřejností může stavební úřad nařídit jejímu vlastníkovi, aby mu předložil časový a věcný plán udržovacích prací na jednotlivých částech stavby a na technologickém či jiném zařízení.

Dokumentace pro užívání stavby by měla obsahovat návody a závazná doporučení k užívání stavby jako celku, dodržení potřebných stavebně fyzikálních vlastností, návody k obsluze jednotlivých strojů, zařízení a výrobků. Dále by měla obsahovat úměrné předepsané cykly údržby jednotlivých dílů stavby.

c) DBP – Dokumentace bouracích prací (AO i NAO)

Dokumentace bouracích prací, přikládaná podle § 128 odst. 1 SZ k ohlášení záměru odstranění stavby, se zpracovává podle přílohy č. 15 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů. Rozsah a obsah dokumentace se použije úměrně druhu a významu stavby, jejímu umístění, objemu, použitým materiálům a stavebně technickému provedení.

Dokumentace se dokládá s popisem stávajícího konstrukčního systému stavby, příp. popisem a hodnocením stávajícího stavu nosného systému stavby při návrhu její změny, výsledky průzkumu stávajícího stavu bouraných a sousedních objektů. Dále obvykle řeší, stanovuje, resp. upozorňuje na:

• rozměry a jakost materiálů hlavních konstrukčních prvků;
• zvláštní, neobvyklé konstrukce, konstrukční detaily, technologické postupy apod.;
• technologický postup bouracích prací, které by mohly mít vliv na stabilitu vlastní konstrukce, resp. konstrukce sousedních staveb;
• návrh postupu bouracích prací a vymezení ohroženého prostoru;
• úpravy zjištěných podzemních prostorů;
• zásady pro provádění bouracích, podchycovacích prací a zpevňovacích konstrukcí či prostupů;
• nutné pomocné konstrukce a úpravy z hlediska technologie bouracích prací;
• speciální požadavky na rozsah a obsah dokumentace bouracích prací při zvláštních postupech (použití trhacích prací);
• rozsah odpojení rozvodných sítí, kanalizace a dalších zařízení v objektu před zahájením bouracích prací;
• způsob ukládání a manipulace s bouraným materiálem v objektu;
• speciální požadavky z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Statický, popř. dynamický výpočet obsahuje:

• posouzení stability konstrukce v jednotlivých etapách bouracích prací;
• případně návrh dočasných podpůrných konstrukcí.

d) DSPS – Dokumentace skutečného provedení stavby – § 125 SZ (AO i NAO)

Podle § 125 odst. 1 a § 154 odst. 1 a 2 SZ je vlastník stavby nebo zařízení povinen uchovávat po celou dobu trvání stavby ověřenou dokumentaci, odpovídající jejímu skutečnému provedení podle vydaných povolení. Pokud taková dokumentace neexistuje, resp. není v náležitém stavu, je vlastník stavby povinen ji pořídit. Není-li nezbytná úplná dokumentace, postačí zjednodušená dokumentace (pasport). Není-li třeba takovou dokumentaci doplnit, změnit nebo přepracovat, stavební úřad ji ověří a po jednom vyhotovení zašle vlastníkovi stavby a obecnímu úřadu, v jehož správním území se stavba nachází. Při změně vlastnictví ke stavbě odevzdá dosavadní vlastník dokumentaci novému vlastníkovi stavby.

Rozsah a obsah takovéto dokumentace skutečného provedení stavby stanoví příloha č. 14 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, a to v části 1. – úplné dokumentace, v části 2. – zjednodušené dokumentace (pasportu stavby). Další informace viz kap. 3.1 h).

Zpracování DSPS požadované po vlastníkovi stavby ve vazbě na § 125 SZ není vybranou činností ve výstavbě.

3.4 DOPROVODNÉ POSTUPY

3.4.1 Předání a expedice zakázky

Postup řeší u všech stupňů dokumentace kompletaci, rozmnožování a expedici projektové dokumentace. U menších obchodních firem zajišťuje i tyto činnosti AO sama, ve spolupráci s reprografickou firmou. U větších firem na tento proces AO dohlíží a kontroluje konečný výstup dokumentace. Vstupem postupu je zpracovaná dokumentace stavby ve formě matric, v elektronické podobě či ve formě dalších podkladů.

V rámci postupu se provádí:

• kompletace dokumentace podle jednotlivých staveb, souborů a profesí;
• kontrola úplnosti z hlediska technické a obsahové správnosti;
• rozmnožení dokumentace s využitím určené techniky;
• kompletace jednotlivých expedičních pare;
• předání kompletní dokumentace objednateli.

Výstupem postupu je kompletovaná dokumentace, předaná na základě expedičního dopisu či předávacího protokolu stavebníkovi. Protokol vystavuje obchodní firma – smluvní partner stavebníka, podepisuje jej statutární orgán obchodní firmy, event. z pověření AO.

3.4.2 Dokladování průběhu zpracování dokumentace

Postup řeší dokladování průběhu zpracování dokumentace stavby. Toto dokladování je nesmírně důležité z hlediska eventuálních následných sporů a reklamací, řešených zakázek. AO vede povinně deník AO. Deník ovšem slouží pouze k záznamu úkonu autorizace, tedy k oficiálnímu prokázání, že byla dokumentace autorizována. V průběhu zpracování dokumentace je žádoucí zaznamenávat veškeré události, jednání, neshody a problémy s jejím zpracováním. Zejména pak písemně zaznamenat všechny požadavky stavebníka, které znamenají odchýlení od zadání, nebo od běžného řešení stavby i pro event. cenová jednání. Zaznamenávají se veškeré události, jednání, kontroly, koordinace při zpracování dokumentace, jednání s veřejnoprávními institucemi, správci sítí, dotčenými osobami a stavebníkem. Všechny záznamy by měly mít písemnou podobu a měly by být podepsány.

V rámci postupu provádí AO následující činnosti:

• Pořizuje záznamy a vyřizuje korespondenci a jiné dokumenty vztahující se k zakázce. Záznamy zařazuje k jednotlivým obchodním případům, nebo hromadně do tzv. zakázkové knihy.

Poznámka:
Název „zakázková kniha“ je pouze doporučením, jedná se v podstatě o jakékoliv systematické shromažďování písemností o zakázce.

• Vyřízené, ale pro činnost nadále potřebné dokumenty postupně ukládá. Záznamy o nich se doporučuje vést chronologicky. Všechny dokumenty (např. podklady, zápisy, protokoly, nabídky, smlouvy, kopie zápisů do stavebního deníku, rozpočet apod.), týkající se ukončeného obchodního případu, uzavře po skončení obchodního případu a bezpečně uloží. (U firem, které mají organizovanou spisovnu, je uloží spolu se seznamem písemností do spisovny.);
• Pro správné vedení této agendy je možno využít postupy popsané v MP 7.3 Spisová agenda.

Výstupem postupu je bezpečné pořízení a uložení všech informací o průběhu zakázky. Uložené doklady slouží pro pozdější řešení problémů spojených se zakázkou, pokud se stanou aktuální součástí obchodního případu.

3.4.3 Ukládání dokumentace

Postup řeší evidenci a správné uložení výstupů projektové činnosti. Detailně se doporučuje postupovat podle postupu metodické pomůcky MP 7.3 Spisová agenda. Vstupem postupu jsou veškeré listinné a elektronicky vytvořené podklady, vzniklé v průběhu zpracování dokumentace.

V rámci postupu autorizovaná osoba sama nebo prostřednictvím spolupracovníků provádí:

• vyřizování a ukládání dokumentů obchodního případu podle dílčího postupu 3.4.2;
• dokumenty uloží s ostatní dokumentací do spisovny;
• vypracuje seznam dokumentace zakázky (kompletní pare, veškeré doklady, související podklady a další dokumenty) a tento svazek uloží do spisovny (pokud je ve firmě vedena), nebo do vlastního osobního archivu zakázek;
• uloží dokumentaci v originále, eventuálně na digitálních nosičích, a sedmé pare dokumentace předá do spisovny (projektové dokumentace) nejpozději do 30 dnů po expedici dokumentace (podepsání protokolu o předání a převzetí díla);
• veškeré dokumenty obchodních případů, zakázková kniha a technická dokumentace (dokumentace předaná stavebníkem, podklady, rozpočty, stavební deník apod.) se ukládají pod číslem zakázky ve spisovně a jsou identifikovány chronologickým seznamem příloh zakázkové knihy.

Výstupem postupu je správně vedená spisovna projektové dokumentace a spisovna obchodních případů v souladu s metodickou pomůckou MP 7.3 Spisová agenda. Uložená dokumentace slouží pro pozdější změny a úpravy dokumentace, pokud se stanou aktuální součástí obchodního případu.

3.4.4 Technické úpravy dokumentace

Postup řeší úpravu a změnu v rámci zpracování nebo následnou úpravu zpracované dokumentace. Vstupem postupu je změnové řízení, vyvolané vnitřním nebo vnějším podnětem.

V rámci postupu AO neprodleně zajišťuje:

• na základě vnitřního podnětu v průběhu nebo po skončení obchodního případu – dodatečného zjištění neshody, vyplývající z chybného postupu AO nebo jejích spolupracovníků – okamžité provedení potřebných úprav;
• v případě vnějšího podnětu, požadavku změny ze strany stavebníka, nebo stavby postupuje zjednodušeným postupem, jako by šlo o nový obchodní případ;
• v případě, že je třeba provést změnu v dokumentaci (originální matrice), zapíše nebo zakreslí změnu do originálu dokumentace a změněné místo označí pořadím změny v kroužku. Vždy provede záznam o změně v dokumentaci zakázky. Revizi jakékoliv části dokumentace nebo vydání dodatku k dokumentaci označí také v seznamu dokumentace a dokumentaci označí jako revidovanou.

Výstupem postupu je předání revidované části projektové dokumentace stavebníkovi stejným způsobem, jakým byla předána původní dokumentace; AO jej současně požádá o stažení neplatné původní dokumentace.

4 INFORMAČNÍ ZDROJE

4.1 ZDROJE SOUVISEJÍCÍCH INFORMACÍ

Činnost AO je upravována soustavou vnitřních předpisů ČKAIT.

4.2 OBECNĚ ZÁVAZNÉ PRÁVNÍ PŘEDPISY A NORMY

Právní předpisy jsou uvedeny v pomůcce A 3.4 Přehled právních předpisů ve stavebnictví.

Normy jsou uvedeny v pomůckách A 5.1 Přehled norem pro vybraná technologická zařízení a A 5.2 Vybrané technické normy pro navrhování a provádění.

Autor aktualizace 2022: Ing. Jindřich Pater

Stav: aktualizace 2022, vydání 2005

Anotace:
Pomůcka popisuje obvyklé výkony autorizovaných osob při zpracování dokumentace pozemních staveb ve smyslu zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon, dále SZ), ve znění pozdějších předpisů.

Upozornění k textu

K 30. 6. 2022 byly ve sbírce zákonů ČR vydány (a tudíž platné) k problematice stavebního zákona následující právní předpisy:

• zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)
  Zrušen k 1. 7. 2023 novým stavebním zákonem č. 283/2021 Sb. podle novely č. 195/2022 Sb. zákona č. 283/2021 Sb. se za den nabytí nové komplexní účinnosti zákona č. 283/2021 Sb. ale považuje až 1. 7. 2024, kdy tedy dojde k definitivnímu zrušení zákona č. 183/2006 Sb.
• zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon
  Účinnost od 1. 7. 2023 podle „malé novely“ zákona č 283/2021 Sb., tj. podle zákona č. 195/2022 Sb. se za den nabytí účinnosti některých paragrafů zákona č. 283/2021 Sb. považuje 1. 7. 2024; připravována je ještě „velká novela“ zákona č. 283/2021 Sb. s účinností od roku 2024.
• zákon č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona
  Účinnost od 1. 7. 2023; v rámci „velké novely“ zákona č. 283/2021 Sb. je připravována i novela tohoto změnového zákona s účinností od roku 2024.
• zákon č. 197/2022 Sb., o zvláštních postupech v oblasti územního plánování a stavebního řádu v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace
  Účinnost od 1. 7. 2022; upravuje zákon č. 183/2006 Sb. a zavádí pojem nezbytná stavba, tj. stavba dočasná, jejíž doba trvání nesmí přesáhnout 3 roky ode dne nabytí právních účinků společného územního souhlasu a souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru.

Další text je stále vázán pouze na zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a k němu vydané prováděcí předpisy, neboť vývoj v oblasti změn stavebního zákona k dnešnímu datu 30. 6. 2022 není ukončen.

OBSAH

ÚVOD

MP 1.1.2 Projektová činnost – Zásady organizace výstavby je rozpracováním první řady základních pomůcek k činnosti autorizovaných osob. Je součástí soustavy metodických pomůcek, popisujících činnosti autorizovaných osob. Úkolem jejich postupného zpracování byla pověřena Rada pro podporu rozvoje profese. Metodické pomůcky popisují běžnou činnost autorizovaných osob, upozorňují na její odlišnosti od činnosti kvalifikovaných osob ve výstavbě, na problémové okruhy této činnosti a současně poskytují autorizovaným osobám v rámci systému PROFESIS pokud možno související informace.

Metodická pomůcka MP 1.1.2 si klade za úkol popsat především obvyklé výkony autorizovaných osob při zpracování dokumentace staveb ve smyslu zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (SZ), zejména pak § 158. Snaží se jednotně používat základní terminologii, zkratky a značky a popsat vazby na obecně závazné platné právní předpisy. Popisuje vazbu na základní ČSN, zákony, nařízení vlády, vyhlášky a další předpisy.

Působení autorizovaných osob přebírajících v potřebné míře odpovědnost za úroveň úplné dokumentace projektu, popř. její příslušné části není obvykle možné v praxi omezit pouze na činnosti respektující pouze příslušné právní předpisy. Přepracované vydání reaguje na změny v právní situaci zajištění výstavby, zejména na přijetí nových právních předpisů, zvláště stavebního zákona (SZ). Obecně je nutno konstatovat, že nové právní předpisy výrazně zvyšující úlohu projektanta v této oblasti a vrací do projektové praxe i nutnost projektové přípravy zásad organizace výstavby. Metodická pomůcka se věnuje následujícím problémům:

• první část je věnována objasnění základních pojmů v oblasti organizace a managementu výstavby;
• druhá část popisuje působnost autorizovaných osob ve výstavbě k ochraně veřejných zájmů v ČR, při zpracování předepsané projektové dokumentace, tj. stanovení zásad organizace výstavby;
• třetí část popisuje pokračování přípravy stavby.

Činnosti autorizovaných osob jsou popsány z hlediska splnění její úlohy při zpracování dokumentace. Tyto postupy a činnosti nejsou vázány na výši honoráře za jejich činnost, neboť jsou objektivně nutné. Řádné ocenění těchto činností je součástí obchodní přípravy zakázky, v níž se stanoví, které výkony autorizované osoby jsou nutné při zachování smluvní volnosti a dodržení etických pravidel.

Tato metodická pomůcka si neklade za cíl postihnout celou problematiku řízení výstavby v dokumentaci stavby (projektu), ale především popis běžné úrovně výkonu činnosti autorizovaných osob při jejím zhotovení a uplatnění, přenesení zkušeností pro ty, kteří do profese teprve vstupují, upozornění na etické či právní limity jejích výkonů a doporučení pro žádoucí usměrnění jejich dalšího působení.

Metodické pomůcky jsou materiálem živým, neustále doplňovaným, popisují aktuální stav požadavků a představy o výkonu činnosti autorizovaných osob. Nejsou tedy (a ani si nedávají za cíl) být jedinou a předepsanou možností výkonu činnosti autorizovaných osob.

1 PRÁVNÍ RÁMEC ČINNOSTI AUTORIZOVANÝCH OSOB

1.1 ZÁKLADNÍ POJMY

Členění stavby – ve stavební praxi ČR je obvyklé členění staveb s použitím termínů, užívaných a definovaných v dřívějších stavebních předpisech z období centrálního řízení výstavby (v současné době již neplatných). Jako soubor staveb se označují vzájemně provozně a ekonomicky související stavby, jimiž se uskutečňuje rozsáhlá nebo dlouhodobá výstavba na souvislém území nebo ke společnému účelu na různých místech. Provozní soubor (dílčí provozní soubor) je funkčně propojený souhrn strojů a zařízení, včetně jejich montáží a příslušenství, který slouží k zajištění samostatného (dílčího) procesu určeného projektovou dokumentací a je uváděn do provozu zpravidla v souvislém čase. Provozní celek je souhrn vzájemně funkčně navazujících provozních souborů, včetně jejich montáží a příslušenství, který slouží k zajištění samostatného uceleného procesu určeného projektovou dokumentací a je uváděn do provozu zpravidla v souvislém čase. Stavební objekt je prostorově ucelená nebo alespoň technicky samostatná část stavby, která plní vymezenou účelovou funkci. Ucelenou částí stavby se rozumí část stavby, umožňující technicky a organizačně samostatný provoz (užívání) při splnění všech podmínek zajišťujících zdraví a bezpečnost osob. Stavby je možno členit na etapy, které umožňují postupný a plynulý postup projektování a realizace. Etapu stavby tvoří jedna nebo více ucelených částí stavby.

Dozor – nad projektovou přípravou a prováděním staveb je v textu použit ve významu

• dozor autorský – (projektanta, případně hlavního projektanta) je dozorem autorizované osoby nad na základě samostatného smluvního vztahu; podle § 152 odst. 4 SZ u stavby financované z veřejného rozpočtu, kterou provádí stavební podnikatel jako zhotovitel, u níž zpracovala projektovou dokumentaci autorizovaná osoba (dále AO), je stavebník autorský dozor projektanta nebo hlavního projektanta nad souladem prováděné stavby s ověřenou projektovou dokumentací povinen zajistit;
• dozor technický – stavebníka je dozorem nad prováděním stavby, vykonávaný zástupcem stavebníka; u stavby financované z veřejného rozpočtu, kterou provádí stavební podnikatel jako zhotovitel, je stavebník podle § 152 odst. 4 SZ povinen zajistit technický dozor stavebníka opět fyzickou osobou oprávněnou podle autorizačního zákona; výkon technického dozoru stavebníka však není zahrnut mezi tzv. „vybrané činnosti“ vymezené v § 158 odst. 1 SZ – jedná se podle autorizačního zákona o ,,další odbornou činnost autorizované osoby“;
• dozor stavební – je dozor nad prováděním staveb, terénních úprav, zařízení a udržovacích prací nevyžadujících stavební povolení ani ohlášení ve smyslu § 103 (s výjimkou staveb uvedených v § 103 odst. 1 písm. e) body 4 až 8 SZ) a staveb vyžadujících ohlášení ve smyslu § 104, pokud tyto stavby provádí stavebník svépomocí za podmínek podle § 160 odst. 4 SZ; vykonává jej osoba s kvalifikací stanovenou v § 2 odst. 2 písm. d) SZ.

Firma – obecné označení pro právní subjekt, vstupující do smluvních vztahů. Autorizované osoby svou činnost vykonávají buď jako svobodné povolání, nebo osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ), na základě živnostenského listu; nebo jako společníci – členové statutárních orgánů právnických osob; nebo ve funkci odpovědného zástupce. Činnost pro firmu mohou vykonávat i na základě jiného smluvního vztahu – smlouvy o dílo či smlouvy mandátní. Obecným pojmem pro metody, postupy a pravidla organizace a řízení firmy je vedení nebo management.

Hlavní projektant – uveden v § 113 odst. 2 SZ; jedná se o projektanta, kterého stavebník smluvně pověřil koordinací projektové dokumentace stavby, zpracovávané více projektanty nebo koordinací autorského dozoru.

Management – v odborné teorii a hospodářské praxi se pojem management používá pro specifickou činnost, zahrnující proces plánování, organizace a rozhodování, zabývající se optimálním rozmístěním (alokací) a koordinací využití zdrojů za účelem dosažení stanovených cílů. Slovo management bylo převzato z angličtiny (to manage – řídit, vést, spravovat, vládnout, ovládat, uspět, dosáhnout), zpravidla se nepřekládá a v češtině se používá jeho anglická podoba (s počeštěnou verzí slova manažer). Management zahrnuje čtyři hlavní okruhy manažerských činností: plánování, organizování, vedení lidí, kontrolování. Skupina (tým) řídících pracovníků (podnikový management, finanční, personální, informační management, management kvality aj.).

Ve spojení management výstavby je to pojem, odpovídající pojmu řízení výstavby. Obvyklými prostředky managementu výstavby jsou organizování výstavby (stavby i prací ve výstavbě), plánování výstavby, kontroling (operativní řízení) ve výstavbě, rozhodování manažerů různých úrovní, řídící působení manažerů na podřízené i smluvně zavázané spolupracovníky a prostředky informatiky a komunikace (prostředky hardware i software).

Oprávněný investor – vlastník, správce nebo provozovatel veřejné dopravní nebo veřejné technické infrastruktury, oprávněný podle § 23a SZ požadovat, aby byl informován o úkonech správního orgán u při projednávání zásad územního rozvoje, územního plánu nebo regulačního plánu.

Plán organizace výstavby (POV) – dokument, vyjadřující způsob a postup přípravy, provádění a užívání stavby, podklad pro kontrolu průběhu výstavby. Může být na smluvním základě zpracován jako součást dodavatelské dokumentace zhotovitele stavby. POV obvykle obsahuje časový plán výstavby (harmonogram), technickou zprávu zahrnující organizaci prací na staveništi v průběhu výstavby, údaje o zařízení staveniště (rozmístění objektů a ploch), a podmínky přípravy a užívání, výkresy s průjezdnými trasami a manipulačními a skladovými plochami aj. vyznačenými. Tento pojem nemá v současné právní úpravě oporu. Právní podporu má pojem ZOV – Zásady organizace výstavby, který je předmětem např. přílohy č. 12 – Rozsah a obsah projektové dokumentace pro ohlášení stavby uvedené v § 104 odst. 1 písm. a) až e) SZ nebo pro vydání stavebního povolení, resp. přílohy č. 8 – Rozsah a obsah dokumentace pro vydání společného povolení – část B Souhrnná technická zpráva/B. 8 Zásady organizace výstavby vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů (viz dále v textu). U dopravních staveb (letecké, drážní a silniční) platí pro ZOV příslušná ustanovení příloh vyhlášky č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, ve znění vyhlášky č. 251/2018 Sb. a vyhláška č. 583/2020 Sb., kterou se stanoví podrobnosti obsahu dokumentace pro vydání společného povolení u staveb dopravní infrastruktury.

Podzhotovitel (poddodavatel, subdodavatel) – souhrnné označení pro dodavatele všech dílčích dodávek projektových i stavebních prací a služeb, zajišťovaných jiným právním subjektem než zhotovitelem stavby. Naopak dílčí zpracování projektové dokumentace či zhotovení části stavby v rámci jednoho právního subjektu zajišťuje zpracovatel, spolupracovník nebo kooperant.

Pracovník – termín je používán jako obecné označení pro všechny osoby podílející se na přípravě a provádění stavby, bez ohledu na to, v jakém poměru k firmě tuto činnost vykonávají (zaměstnanec, poddodavatel, svobodné povolání, živnostník apod.).

Projektant – podle § 22 odst. 4 SZ; označení nositele projektové činnosti fyzické či právnické osoby, vykonávající projektovou činnost jako označení účastník výstavby. Dále je termín použit ve významu fyzické osoby, a to buď AO vykonávající činnost podle § 158 SZ (projektovou činnost), nebo v obecném pojetí ve významu fyzické osoby bez ohledu na konkrétní postavení ve firmě (hlavní, vedoucí, zodpovědný projektant). Ve smyslu nositele zakázky je projektant v postavení svobodného povolání, osoby samostatně výdělečně činné či obchodní firmy. Pokud se jedná o závazkové vztahy, je projektant označován za zhotovitele dokumentace a vystupuje v nich pod svou obchodní firmou.

Řízení výstavby – usměrňování a uspořádání postupů a procesů ve společnosti za účelem dosažení stanovených cílů (management). Zcela odlišný význam má řízení např. ve spojení stavební řízení nebo soudní řízení. Proto tam, kde to je možné (např. kde to umožňují příslušné právní předpisy), se doporučuje nadále používat anglicismus převzatý do češtiny, tj. management, spojený vždy s fyzickou osobou manažera.

Stavba – podle § 2 odst. 3 a 4 SZ se za stavbu považují veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel a dobu trvání. Stavbou se rozumí i její část nebo změna dokončené stavby. Za stavbu se považuje také výrobek plnící funkci stavby.

Pojem stavba je v českém právním řádu chápán odlišně ve stavebních (veřejnoprávních) a v občanskoprávních předpisech. Stavební předpisy chápou pojem stavba dynamicky, tj. jako činnost, popř. soubor činností směřujících k uskutečnění díla, resp. jako toto dílo samotné. Pro účely občanského práva je pojem stavba nutno vykládat staticky jako věc v právním smyslu, tedy jako výsledek určité stavební činnosti, který je způsobilý být předmětem občanskoprávních vztahů. Stavba jako věc ve smyslu práva vzniká zpravidla v okamžiku, kdy je již jednoznačným a nezaměnitelným způsobem patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží. O stavbu podle stavebních předpisů jde od zahájení stavebních prací, tedy již v době, kdy stavba není věcí ve smyslu občanského zákoníku – nemůže být předmětem právních vztahů a je tedy pouze součástí stavebního pozemku.

Stavba pozemní – stavba, která má podstatnou část svého objemu nad úrovní přilehlého terénu a není dopravní cestou, ani vodohospodářským dílem. Za stavby se z tohoto hlediska považují budovy. Rozlišení MP předpokládá zvláštní přístupy k stavbám inženýrským, dopravním a technologickým.

Stavebník – uveden v § 152 odst. 1 až 6 SZ; označení základního partnera investiční výstavby, osoby (fyzické nebo právnické), která investuje finanční prostředky do stavby (investor). Ve vztahu ke správnímu řízení ve výstavbě a dalším ustanovením SZ je označován jako stavebník (§ 2 odst. 2 písm. c) SZ). Pokud jde o oblast obchodních vztahů, může být označen i jako zákazník, klient (z pohledu Profesního etického řádu ČKAIT). Ve smluvních vztazích je potom adekvátním označením termín objednatel nebo odběratel. Z hlediska budoucího užití stavby je zpravidla jejím uživatelem. Zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění zákona č. 250/2021 Sb., o bezpečnosti práce, používá pojem zadavatel.

Stavby zařízení staveniště – zařízení staveniště jsou dočasné objekty a zařízení, které po dobu provádění stavby slouží provozním a sociálním účelům účastníků smluvních vztahů. Pro tyto účely se využívají též objekty a zařízení, které jsou budovány jako součást stavby nebo jsou již vybudovány a poskytovány k uvedenému využití. Z hlediska jejich povolování některé z nich nevyžadují ani ohlášení podle § 103 SZ (např. uvedené odst. 1 písm. e) bod 1, tj. stavby nepodsklepené o jednom nadzemním podlaží do 25 m² zastavěné plochy a 5 m výšky), ostatní podléhají ohlášení podle § 104 odst. 1 písm. g) SZ. Požadavky na staveniště a jeho zařízení, uspořádání a vybavení jsou mj. uvedeny v § 24e vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů.

Staveniště – místo určené podle § 3 odst. 3 SZ k uskutečnění stavby nebo udržovacích prací nebo na kterém se stavba odstraňuje. Zahrnuje stavební pozemek, popř. zastavěný stavební pozemek nebo jeho část anebo část stavby, případně (v rozsahu vymezeném stavebním úřadem) též jiný pozemek nebo jeho část anebo část jiné stavby. Místo, na kterém probíhají stavební práce, montáž a demontáž staveb nebo staveništní výroba stavebních dílců, resp. dílů nebo související operace, a kde je vybudováno zařízení staveniště. V podmínkách stavebního povolení je stanoven mj. stavební pozemek, na kterém se stavba povoluje, a nezbytný rozsah ploch pozemků, které budou tvořit staveniště. Pojem je specifikován i ve vyhlášce č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů a v nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, ve znění nařízení vlády č. 136/2016 Sb.

Výstavba – v širším významu komplexní proces plánování, organizování, pořizování, změn, správy a likvidace stavebních děl, rozvoj sídel a území, včetně regulace těchto činností orgány veřejné správy ve veřejném zájmu (zahrnuje rovněž územní plánování, zadávání veřejných zakázek, uplatňování ochrany veřejných zájmů cestou přijímání a uplatňování předpisů veřejného stavebního práva, smluvní vztahy ve výstavbě, hospodárnost a efektivnost stavebních investic a dále i postup realizace stavby a jejích změn. Jedná se o proces, který lze vztáhnout k území (např. výstavba obce nebo výstavba v obci), ke stavbě nebo pouze ke staveništi. Pokud je vztažen ke stavbě, jedná se o proces vymezený prvním podnětem k definování záměru pořídit stavbu a ověřením, že předem definovaný záměr byl uskutečněn.

Zásady organizace výstavby (ZOV) – termín označuje stanovení zásad organizace výstavby v projektové dokumentaci, jmenovitě v projektové dokumentaci k žádosti o vydání stavebního povolení, k oznámení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora, k žádosti o ohlášení stavby uvedené v § 104 odst. 1 písm. a) až e) SZ nebo v dokumentaci pro vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení. Obsah zásad organizace výstavby je pro jednotlivé druhy dokumentací uveden ve vyhlášce č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, a to v příloze č. 8 resp. č. 12, část B./B.8. Pro dopravní stavby z hlediska ZOV platí příslušná ustanovení vyhlášky č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, ve znění vyhlášky č. 251/2018 Sb. a vyhlášky č. 583/2020 Sb., kterou se stanoví podrobnosti obsahu dokumentace pro vydání společného povolení u staveb dopravní infrastruktury.

Zásady zpracovává AO (autor návrhu stavby či hlavní projektant stavby), nebo pro ni příslušný specialista. Organizace výstavby je pojem zahrnující širší problematiku, vyplývající z realizace výstavby v prostoru, v daných ekonomických, environmentálních a technických vazbách, jeho součástí je i vlastní řízení (management výstavby).

Zhotovitel stavby – stavební podnikatel – firma (osoba) oprávněná k provádění stavebních nebo montážních prací jako předmětu své činnosti podle živnostenského zákona (podnikající zejména v živnosti provádění staveb, jejich změn a odstraňování) ve smyslu § 2 odst. 2 písm. b) a § 160 SZ. Ve smluvních vztazích je označen rovněž jako zhotovitel; ve stavební praxi je někdy použit i termín dodavatel stavby.

Zkratky použité v pomůcce

1.2 PRÁVNÍ RÁMEC VÝKONU ČINNOSTI AO PŘI ZOV

1.2.1 Stavební zákon (SZ)

Dříve platné právní předpisy předepisovaly zpracování tzv. plánu organizace výstavby (POV) v dokumentaci projektu, později označeného jako projekt organizace výstavby, který obsahoval zejména časový plán výstavby (obvykle harmonogram nebo síťový graf), stanovil způsob pořízení a provozování zařízení staveniště a stanovil organizaci práce na staveništi v průběhu výstavby.

Současné právní předpisy v návaznosti na zákon č. 183/2006 Sb., SZ, ve znění pozdějších předpisů, se zabývají organizací výstavby především v souvislosti s ochranou veřejných zájmů ve výstavbě. Ochrana veřejných zájmů ve výstavbě je také vlastním (základním) obsahem působnosti autorizovaných osob ve výstavbě. Prováděcí vyhlášky navazující na SZ požadují v rámci zpracování projektové dokumentace podle § 158 odst. 2 SZ zpracovat jako součást této projektové dokumentace zásady organizace výstavby (ZOV) právě z hlediska ochrany veřejného zájmu. Ty nahrazují dřívější část nazývanou POV. V této pomůcce jsou popsány jako řešení stavby.

Podle části B. 8 Zásady organizace výstavby/B. 8 písm. k) příl. č. 12 (resp. č. 8) vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, jsou součástí projektové dokumentace: Zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi – zákon č. 309/2006 Sb., NV č. 591/2006 Sb., NV č. 592/2006 Sb. Pro dopravní stavby (letecké, drážní a silniční) platí vyhláška č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, ve znění vyhlášky č. 251/2018 Sb. a vyhláška č. 583/2020 Sb., kterou se stanoví podrobnosti obsahu dokumentace pro vydání společného povolení u staveb dopravní infrastruktury, kde jsou uvedeny požadavky na BOZP na staveništi v příslušných přílohách platných pro ohlášení a stavební povolení těchto staveb.

POV vychází z projektovaných organizačních a technologických zásad a je vždy součástí dodavatelské dokumentace zhotovitele (vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, nepředpokládá tuto část jako součást dokumentace pro provádění stavby). Z tohoto důvodu musí být potřebná součinnost autorizované osoby z hlediska organizace výstavby poskytována zpracovateli POV v rámci autorského dozoru.

Výkon činnosti autorizovaných osob upravuje zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů (autorizační zákon). Autorizace v příslušném oboru, případně specializace podle autorizačního zákona je nutná při výkonu vybraných činností ve výstavbě. Ty jsou definovány v § 158–160 SZ (podrobněji v MP 1 a MP 2).

Osobou odpovědnou za realizaci předepsaných zásad organizace výstavby je stavbyvedoucí, jako osoba s oprávněním tj. s autorizací pro výkon této vybrané činnosti, přičemž jeho povinnosti jsou definovány v § 153 SZ.

Autorizované osobě – stavbyvedoucímu pověřenému vedením provádění stavby, je svěřena zákonem vysoká odpovědnost. Je však nepochybné, že podkladem pro splnění její úlohy jsou nezbytné správně stanovené ZOV v dokumentaci stavby zpracované projektantem AO.

1.2.2 Zákon č. 309/2006 Sb.

Zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů přináší některé nové povinnosti při zajišťování projektové přípravy a provádění staveb.

a) Koordinátor bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi

Podle § 14 odst. 1 zákona č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, budou-li na staveništi působit zaměstnanci více než jednoho zhotovitele, je zadavatel stavby (stavebník) povinen písemně určit (jmenovat, smluvně zajistit) jednoho nebo více koordinátorů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi, s přihlédnutím k rozsahu a složitosti díla, jeho náročnosti na koordinaci ve fázi přípravy díla a ve fázi jeho realizace. Koordinátor je fyzická (popř. právnická) osoba, která splňuje předpoklady odborné způsobilosti podle § 10 zákona. Koordinátorem nemůže být zhotovitel, jeho zaměstnanec, ani fyzická osoba, která odborně vede realizaci stavby.

Na stavbě může být určeno i více koordinátorů, potom je nutno vymezit jejich vzájemné kompetence.

Koordinátor nemusí být určen v případě, že stavbu provádí jen jeden zhotovitel a dále v případě stavby:

• u níž nevzniká povinnost doručení oznámení o zahájení prací;
• kterou provádí stavebník sám pro sebe svépomocí za podmínky § 160 odst. 3, 4 SZ;
• nevyžadující stavební povolení ani ohlášení podle SZ.

b) Plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi

U staveb, při jejíž realizaci se předpokládá, že

• celková doba trvání prací a činností bude delší než 30 pracovních dnů, ve kterých budou vykonávány práce a činnosti, na nichž bude současně pracovat více než 20 fyzických osob po dobu delší než 1 pracovní den, nebo;
• celkový plánovaný objem prací a činností během realizace díla přesáhne 500 pracovních dnů v přepočtu na jednu fyzickou osobu.

je zadavatel stavby (stavebník) povinen doručit oznámení o zahájení prací oblastnímu inspektorátu práce, nejpozději 8 dnů před předáním staveniště zhotoviteli. Stejnopis oznámení musí být vyvěšen na viditelném místě u vstupu na staveniště po celou dobu provádění stavby až do předání stavby stavebníkovi k užívání.

Dále, stejně jako při naplnění parametrů zákona uvedených v prvním odstavci, budou-li na staveništi vykonávány práce a činnosti vystavující fyzickou osobu zvýšenému ohrožení života nebo poškození zdraví (stanoví příloha č. 5 NV č. 591/2006 Sb., ve znění NV č. 136/2016 Sb.) stavebník zajistí, aby byl při přípravě stavby zpracován plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi podle druhu a velikosti stavby, a aby byl při realizaci stavby aktualizován. V plánu se uvedou potřebná opatření z hlediska časové potřeby i způsobu provedení; musí být rovněž přizpůsoben skutečnému stavu a podstatným změnám během provádění stavby (podrobněji zákon č. 309/2006 Sb. a NV č. 591/2006 Sb.).

Z výše uvedeného vyplývá, že zajištění, popř. ustavení koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi a zajištění zpracování plánu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi je za podmínek uvedených v zákoně plně povinností stavebníka. Zpracovatel zásad organizace výstavby je povinen s ohledem na druh, velikost stavby a právní požadavky upozornit na tyto zákonné povinnosti stavebníka. Zpracování plánu bezpečnosti a o ochrany zdraví při práci na staveništi je v podmínkách vypracovávání projektové dokumentace pro ohlášení nebo stavební povolení prakticky možné jen na úrovni dostupných projektových, časových a organizačních informací (pokud nejsou známi zhotovitelé) a je samostatnou prací, kterou si stavebník objedná u koordinátora BOZP. Zpracovatelem plánu je odborně způsobilá osoba, tedy koordinátor. Rozsah a obsah plánu je specifikován přílohou č. 6 NV č. 591/2006 Sb. (viz příloha č. 4.5 této metodické pomůcky). Na tento plán zpracovaný v přípravné etapě výstavby, navazuje činnost koordinátora BOZP, ustanoveného pro realizační etapu výstavby. Detailní rozbor problematiky vztahů projektant – AO vůči plánu BOZP a vůči koordinátorovi BOZP na staveništi je uveden v MP 2.5.1 a zejména v MP 2.6.1. Pozice koordinátora BOZP, problematika plánu BOZP a oznámení na OIP je dále detailně popsána v MP 2.6.2.

1.3 OBECNÝ POSTUP ČINNOSTI AO PŘI ORGANIZACI VÝSTAVBY

Metodická pomůcka MP 1.1.2 je zaměřena na působnost autorizovaných osob v praxi výstavby v ČR, a to především autorizovaných osob v malých a středních firmách. V současné době se výstavba v ČR postupně vyvíjí k úrovni, která odpovídá běžným postupům výstavby ve světě. Naše právní předpisy se ve vztahu k výstavbě omezují především na ochranu veřejných zájmů ve výstavbě a na uplatnění některých základních principů (např. v závazkovém právu na ochranu volnosti v přijímání závazků a poctivosti v obchodním styku).

Uvedené skutečnosti se týkají také navrhování (projektování) systému řízení výstavby (managementu výstavby) v dokumentaci projektu různých úrovní a druhů. Tato pomůcka se z výše uvedených variant věnuje především problematice organizace a řízení (managementu) výstavby v etapách, které z hlediska činnosti autorizovaných osob jsou rozhodující. Tou je stanovení zásad organizace výstavby (ZOV) v úrovni projektového řešení, zejména projektové dokumentace pro ohlášení stavby a stavební povolení, zpracované ze zákona autorizovanou osobou, a následnému přenesení do dalšího průběhu provádění stavby v dodavatelské dokumentaci zhotovitele stavby (POV).

1.3.1 Autorizovaná osoba a způsob zajištění organizace výstavby

Autorizované osoby působí ve výstavbě nejčastěji jako podnikatelé (majitelé nebo spolumajitelé menších firem), nebo jako ředitelé, vedoucí (manažeři), odborní pracovníci či odborníci specialisté v organizacích (firmách) různých druhů a velikostí. Organizace (firmy), jejichž majitelé, spolumajitelé nebo zaměstnanci, působí nejčastěji jako:

• obstaravatelé inženýrských služeb, obvykle obstaravatelé funkce investora (stavebníka) jeho jménem a na jeho účet, a to buď investorského inženýringu, nebo jednotlivých inženýrských činností (služeb);
• zhotovitelé dokumentace, buď ve funkci projektanta, nebo jako zhotovitel dokumentace některého druhu, popř. pouze její části, v poddodávce pro některého z hlavních účastníků výstavby;
• zhotovitelé stavby nebo její části, popř. (obecně) jako účastníci výstavby podílející se na provádění stavby v souladu s dokumentací projektu nebo její příslušnou částí.

V projektové dokumentaci všech úrovní je nutno v rámci návrhu stavby uvažovat i o způsobu organizace výstavby. Neproveditelná stavba zůstane pouze marným návrhem. Zpracování zásad organizace výstavby je však předepsáno v projektové dokumentaci pro ohlášení (u staveb uvedených v § 104 odst. 1 písm. a) až e) SZ) nebo stavební povolení (resp. v dokumentaci pro vydání společného povolení), neboť prokazuje realizovatelnost investičního záměru a ochranu veřejných zájmů. AO přichází do styku s problematikou organizace (managementu) výstavby v míře odpovídající jejímu postavení ve firmě, způsobem podle jejího charakteru a organizace.

Působí-li:

• v obstaravatelské organizaci (firmě), musí působit k vyřešení správné a přiměřené organizace výstavby v dokumentaci stavby (projektu) příslušných úrovní a příslušných druhů;
• v organizaci (firmě) zhotovitele dokumentace, musí působit ke správnému navržení organizace výstavby nebo jeho příslušné části v dokumentaci projektu, na jejímž zhotovení se podílí;
• v organizaci (firmě) zhotovitele stavby nebo její části, musí v míře odpovídající svému postavení ve firmě zabezpečit zavedení a uplatnění řízení (managementu) výstavby v souladu s dokumentací projektu příslušné úrovně a druhu.

1.3.2 Organizace (management) výstavby a dokumentace stavby (projektu)

Pojetí stavebního zákona přináší celou řadu alternativních přístupů, především umožňuje zajistit výstavbu úměrně velikosti a rozsahu konkrétní stavby řadou variantních postupů. To má za důsledek i výrazné rozšíření projektových prací – zakázek, které vyžadují rozdílné postupy, popsané v MP 1.

Zpracovávaná projektová dokumentace je pouze předpisem pro provádění stavby. Přesto doba přípravy časově mnohdy i výrazně přesahuje lhůtu vlastní výstavby. Od záměru stavebníka, při dodržení běžných úředních lhůt zpracování, mnohdy uběhnou léta, než příprava dospěje k zásadnímu zlomu, jímž je zahájení stavby – předání staveniště. Účast autorizované osoby je nutná v určitých fázích předepsaných zákonem. Žádoucí ovšem je, aby AO – autor díla – byla nositelem celé přípravy projektové dokumentace a dohlížela i na realizaci stavby. Tento požadavek je nutno za všech okolností propagovat a požadovat. To nijak nesnižuje úlohu dalších kvalifikovaných osob v procesu přípravy a provádění stavby.

V předinvestiční přípravě je zpracována problematika organizace a managementu výstavby na koncepční úrovni a v rozsahu a způsobem koncepční úrovni odpovídajícím. Ve studii a dokumentaci záměru projektant, popř. zhotovitel dokumentace tohoto druhu, zváží především způsob výstavby, kterým bude záměr uskutečněn. Ve studii proveditelnosti jsou na koncepční úrovni zkoumány možné varianty uskutečnění záměru. V dokumentaci přikládané k žádosti o vydání územního rozhodnutí (DUR) je nutné na koncepční úrovni stanovit dispozice pro organizaci a management výstavby, které jsou s příslušným rozhodnutím spojené, resp. toto rozhodnutí podmiňují.

Při zpracování projektové dokumentace musí být organizace výstavby (ZOV) –zpracována jako součást projektové dokumentace podle přílohy č. 12 resp. č. 8 (část B./B.8) přikládané k žádosti o stavební povolení, i jako součást dokumentace přikládané k ohlášení vybraných staveb, resp. jako součást společné dokumentace pro vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení, a to v rozsahu odpovídajícímu vyhlášce č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, u dopravních staveb vyhlášce č. 146/2008 Sb., ve znění vyhlášky č. 251/2018 Sb. a vyhlášce č. 583/2020 Sb.

Při provádění stavby zhotovitelem musí být uplatněny a podrobně propracovány všechny potřebné prvky i prostředky managementu výstavby do podrobností potřebných nejen pro provádění stavby na úrovni její technické struktury, ale také pro komplexní vyzkoušení všech jejích příslušných funkcí a pro navazující běžný provoz stavby. Uplatnění potřebných prvků a prostředků organizace a řízení výstavby musí být zpracováno v souladu s dokumentací ověřenou ve stavebním řízení, zejména jejích údajů vztahujících k oblasti ochrany veřejných zájmů. Projekt organizace výstavby však není součástí dokumentace pro provádění stavby.

1.4 PRINCIPY OCHRANY VEŘEJNÉHO ZÁJMU

AO odpovědná za navrhování stavby musí respektovat zásady ochrany veřejného zájmu při zhotovení projektové dokumentace všech úrovní. Při každém postupu projektování (navrhování) podle MP 1, musí zvážit podmínky vlastního provádění stavby v daném území. Řešení stavby musí respektovat pro její provádění zejména následující:

• stabilitu nosných a pomocných konstrukcí stavby v celém průběhu výstavby;
• bezpečnost a ochranu zdraví veřejnosti i mimo vymezený prostor staveniště;
• koordinaci bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků zhotovitele i všech ostatních pracovníků, kteří spolupracují na staveništi;
• příjezd a přístup dopravních prostředků, trasy dopravy materiálů, zařízení i vybavení na staveniště;
• environmentální aspekty realizace výstavby, např. ochranu před škodlivými účinky hluku, vibrací, prašnosti, odpadového hospodářství, minimalizaci potřeby energií anebo naopak ochranu před vlivy přírody na výstavbu i provozovanou stavbu;
• minimalizaci spotřeby času v časovém plánu výstavby;
• respektování ochranných pásem a dalších oprávněných požadavků v okolí staveb;
• zajištění požadavků požární ochrany;
• zajištění hygienických a sociálních podmínek pro pracovníky důvodně přítomné na staveništi;
• zajištění potřebných provozních, manipulačních a skladovacích ploch pro realizaci výstavby.

Zásady určují podmínky pro provádění výstavby na základě projednání a stanovisek:

• dotčených orgánů vyžadovaných zvláštním právním předpisem;
• vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury;
• účastníků řízení – vlastníků sousedních dotčených pozemků a staveb na nich;
• požadavků stavebníka, popř. v úvahu přicházejícího zhotovitele stavby.

Zásady se zpracovávají většinou bez znalosti konkrétního zhotovitele stavby. Představují soubor zásad a omezení, které se musí při realizaci výstavby respektovat. Zásady nesmí stanovit podmínky, které by v případě zadávacího řízení na zhotovitele stavby zvýhodňovaly některého uchazeče, pokud takové podmínky nevyplývají přímo z navrhovaného řešení stavby nebo podmínek a stanovisek.

Zásady předurčují podmínky výstavby, její postup, způsob provádění a tím předurčují i ekonomický výsledek vlastní výstavby. Proto musí při všech nutných úsporných opatřeních respektovat technickou a technologickou úroveň stavění.

Veřejný zájem je rovněž definován v § 132 odst. 3 SZ. Rozumí se jím např. požadavek, aby:

• stavba neohrožovala život a zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost, životní prostředí, zájmy státní památkové péče, archeologické nálezy a sousední stavby, popř. nezpůsobovala jiné škody či ztráty;
• se při výstavbě a užívání stavby a stavebního pozemku předcházelo důsledkům živelních pohrom nebo náhlých havárií a čelilo jejich účinkům, resp. snížilo se nebezpečí takových účinků;
• byly odstraněny stavebně bezpečnostní, požární, hygienické, zdravotní nebo provozní závady na stavbě nebo stavebním pozemku, vč. překážek bezbariérového užívání stavby.

1.5 PRINCIPY SPOLUPRÁCE AO

1.5.1 Spolupráce při projektové činnosti

AO – zpracovatel zásad organizace výstavby, může tyto navrhnout pouze ve spolupráci s dalšími projektanty – autorizovanými osobami, či dalšími spolupracovníky a v dohodě s projektantem (hlavním projektantem) – nositelem zakázky – autorizovaným inženýrem či architektem. (resp. s jeho souhlasem).

• Spolupráce by měla být zahájena konzultací architektonického a technického návrhu stavby ve stadiu prvního řešení. Technické řešení zpracovatel ZOV posoudí z hlediska reálnosti výstavby, tj. postupu montáže a jejich záběrů ve vztahu k okolí a omezujícím podmínkám. Respektováním požadavků zásad organizace výstavby je možné uspořit významné finanční prostředky stavebníka (investora).

Od projektanta obdrží především potřebné podklady:

• identifikační údaje z dokumentace k územnímu řízení;
• komplexní podklady katastrálních map s údaji o jednotlivých pozemcích;
• celkovou situaci staveniště (obvykle v měřítku 1 : 500) se zakreslením stávajícího stavu i nového návrhu výstavby;
• komplexní návrh technického a technologického řešení stavby;
• řešení inženýrských sítí (sítí dopravní a technické infrastruktury).

Tyto podklady obdrží prostřednictvím rozpracovaných technických zpráv, výkresů jednotlivých částí stavby a soutisku situace stavby. Současně mu projektant předá soubor všech tč. známých dokladů o projednání s dotčenými orgány, a se správci příslušných sítí (vlastníky veřejné dopravní a technické infrastruktury).

S projektantem konzultuje zpracovatel ZOV všechny podstatné záležitosti, týkající se zejména:

• obvodu staveniště a využití pozemků;
• zásad technického řešení jednotlivých staveb z hlediska postupu výstavby;
• organizace výstavby;
• využití nových a stávajících budov.

Se statikem – od zpracovatele statické části získá především následující podklady:

• způsob založení stavby;
• údaje o způsobu otevření a zabezpečení stavební jámy;
• údaje o podchycení sousedních staveb;
• údaje o postupu montáže, zejména o zabezpečení jednotlivých stadií montáže;
• údaje o váze a poloze nejtěžšího prvku ve stavbě z hlediska návrhu způsobu montáže;
• údaje o podpůrných montážních prostředcích.

Konzultuje s ním především záležitosti týkající se použití montážních prostředků z hlediska potřebných parametrů a ochrany veřejného zájmu (ochrany obyvatel), velikost pracovních záběrů apod.

• se zpracovatelem geologického průzkumu – z příslušného posudku a konzultací získává především podklady týkající se parametrů vytěžené a zásypové zeminy, způsobu hutnění, výše hladiny spodní vody, způsobu založení apod.
• s autorizovanou osobou oboru doprava – konzultuje především následující záležitosti:
  • příjezdové komunikace ke staveništi;
  • umístění vjezdů do obvodu staveniště;
  • nosnost a úpravy stávajících komunikací pro potřeby staveništní dopravy;
  • nosnost a úpravy mostů a přejezdů na staveništi;
  • zřízení nutných provizorních komunikací;
  • osazení dopravních značek;
  • úpravy komunikací pro veřejnost z hlediska bezpečnosti;
  • dopravní trasu a stanoviště montážních prostředků;
  • ochranu proti hluku a prachu z nadměrné staveništní dopravy.
  • s autorizovanou osobou – zpracovateli řešení inženýrských sítí (sítí technické infrastruktury) konzultuje především následující problematiku:
  • umístění napájecích bodů;
  • využití stávajících sítí;
  • nutné úpravy stávajících či nově budovaných sítí pro potřeby zařízení staveniště;
  • návrh provizorních inženýrských sítí.

Spolupráce a koordinace všech zpracovatelů dokumentace je základem úspěšného zpracování zásad organizace výstavby z hlediska ochrany veřejného zájmu.

Podle zásad organizace výstavby stanovených autorizovanou osobou v projektové dokumentaci k žádosti o stavební povolení (nebo k ohlášení stavby podle § 104 odst. 2 písm. a) až e) SZ) a následně po získání stavebního povolení, i po případných úpravách v dokumentaci posouzené ve stavebním řízení, je možné:

• provádět stavbu v jednoduchých případech (zejména u staveb na ohlášení) přímo podle zpracovaných zásad při dodržení všech souvisejících norem a předpisů v odpovědnosti pověřené autorizované osoby – stavbyvedoucího;
• zpracovat dokumentaci pro provádění stavby podle přílohy č. 13 vyhlášky č. 499/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů; součástí této dokumentace jsou v části B Souhrnná technická zpráva např.:
• zvláštní podmínky a požadavky na organizaci staveniště a provádění prací na něm, vyplývající zejména z druhu stavebních prací, vlastností staveniště nebo požadavků stavebníka na provádění stavby;
• podmínky realizace prací, budou-li prováděny v ochranných nebo bezpečnostních pásmech;
• ochrana životního prostředí při výstavbě;
• požadavky na zpracování plánu BOZP na staveništi;
• pokračovat v přípravě stavby (technologické, výrobní, stavební nebo montážní) zpracováním dodavatelské dokumentace příslušné firmy, která působí ve funkci zhotovitele stavby anebo dalších firem, působících ve funkcích zhotovitelů úplných částí stavby (dříve označovaných jako vyšší dodavatelé) zpracováním části POV (tuto část dodavatelské dokumentace nemusí zpracovávat AO);
• je možné i zadat ze strany zhotovitele (nebo stavebníka – při jiných variantách zajištění výstavby) zpracování samostatné části dodavatelské dokumentace (POV) u odborné projektové firmy.

1.5.2 Spolupráce při provádění stavby

Jak je zdůrazněno v MP 1, činnost autorizované osoby nekončí odevzdáním dokumentace pro územní řízení, nebo pro vydání stavebního povolení. Další pokračování činnosti autorizované osoby má podobu smluvní, nebo nesmluvní. Smluvní spolupráce je dána buď některým z typů obstaravatelských vztahů pro stavebníka, nebo smlouvou o výkonu autorského dozoru. U staveb financovaných z veřejného rozpočtu je stavebník povinen zajistit autorský dozor projektanta (hlavního projektanta).

Nesmluvní vztah vyplývá z povinnosti autorizované osoby sledovat (i ve vlastním zájmu) vývoj svého díla v době provádění, neboť ve vztahu ke státní správě je jedinou odpovědnou osobou i nadále (podrobněji viz MP 1 a A 3.5 Odpovědnost autorizované osoby).

Na rozdíl od vlastního dohledu nad řešením technické struktury stavby v dokumentaci projektu je dohled nad řešením řízení (managementu) výstavby v přípravě zhotovitele stavby ještě složitější. Je totiž nepochybné, že zpracování ZOV v dokumentaci stavby bez znalosti konkrétního zhotovitele vymezuje pouze zásady z hlediska ochrany veřejného zájmu. Ty však mohou a musí být výrazně odlišné v závislosti na použití variant technologie a techniky zhotovitele, jeho zvyklostí i ekonomických zájmů, s nimiž vstupuje do veřejné, nebo soukromé soutěže o zakázku.

Odpovědný přístup autorizované osoby u zhotovitele stavby se tak musí soustředit na kontrolu dodržení kritérií ochrany veřejného zájmu popsaných v kap. 1.3 při zpracování přípravy zhotovitele stavby a prověření možností jejich splnění ve vazbě na technologické varianty zhotovitele. Situaci komplikuje dále skutečnost, že autor projektové dokumentace přikládané k žádosti o stavební povolení nemusí být pověřen vypracováním projektové dokumentace pro provádění stavby, pokud se zpracovává. Její pořízení může významně ovlivnit podmínky pro řešení organizace výstavby (např. technologickou změnou). Vlastní provádění přípravy řízení (managementu) výstavby (POV) probíhá většinou v útvarech přípravy výstavby u zhotovitele stavby a je již i součástí jeho know-how. Ve výjimečných případech může dodavatel nebo stavebník zadat zpracování POV jako samostatnou zakázku projektové firmě. Podle platné právní úpravy tuto zakázku nemusí zajišťovat osoba autorizovaná.

2 POSTUPY AUTORIZOVANÝCH OSOB PŘI STANOVENÍ ZÁSAD ORGANIZACE VÝSTAVBY

2.1 ROZDĚLENÍ POSTUPU AUTORIZOVANÝCH OSOB

Při zpracování organizace výstavby je základním postupem zpracování zásad organizace výstavby z hlediska ochrany veřejného zájmu. Rámcový obsah je stanoven vyhláškou č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, u dopravních staveb vyhláškou č. 146/2008 Sb., ve znění vyhlášky č. 251/2018 Sb. a vyhláškou č. 583/2020 Sb. Doplňkovými postupy jsou potom jakékoliv další činnosti autorizovaných osob při přípravě stavby, zejména potom účast na zpracování POV pro investorské zajištění průběhu výstavby či pro zhotovitele a řada dalších specializovaných úkonů.

Jak bylo již uvedeno v kap. 1 je tato pomůcka zaměřena na působnost autorizovaných osob v praxi výstavby v ČR. Je určena pro projektové a investorské zajištění nejširšího okruhu staveb připravovaných investorem (stavebníkem) na základě smluvního vztahu se zhotovitelem projektové dokumentace, tj. pro autorizované osoby vykonávající tyto činnosti ve firmách zhotovitelů dokumentace projektu.

2.2 POSTUP PŘI ZPRACOVÁNÍ ZÁSAD ORGANIZACE VÝSTAVBY

2.2.1 Rozsah zpracování

Rozsah zásad organizace výstavby (ZOV) z hlediska ochrany veřejného zájmu je stanoven (s výjimkou dopravních staveb, pro něž platí vyhláška č. 146/2008 Sb., ve znění vyhlášky č. 251/2018 Sb. a vyhláška č. 583/2020 Sb.) v příloze č. 12 (resp. č. 8) vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, a to v části B. –Souhrnná technická zpráva, bod B.8 Zásady organizace výstavby.

Zpracovávají se tedy jako součást:

• projektové dokumentaci pro ohlášení staveb uvedených v § 104 odst. 1 písm. a) až e) SZ – příloha č. 12 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů;
• projektové dokumentace pro vydání stavebního povolení – příloha č. 12 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, nebo
• společné dokumentace pro vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení – příloha č. 8 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů.

I když to není ve vyhlášce č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, výslovně uvedeno, ze své podstaty musí být ZOV (u některých typů dokumentace tehdy, přichází-li to z hlediska jejich účelu v úvahu) též součástí projektové dokumentace postavené svým významem na roveň projektové dokumentaci pro vydání stavebního povolení, a to:

• k oznámení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora (§ 117 SZ);
• k uzavření veřejnoprávní smlouvy podle § 115 SZ;
• změn staveb před jejím dokončením podle § 118 SZ (u staveb uvedených v § 158 odst. 2 písm. e) SZ) – v nezbytném rozsahu odpovídajícím navrženým změnám;
• k opakovanému stavebnímu řízení nebo dodatečnému povolení stavby podle § 129 SZ – v nezbytném resp. potřebném rozsahu;
• může přicházet v úvahu (obvykle v omezeném rozsahu) i v případě projektové dokumentace pro nezbytné úpravy podle § 137 SZ.

V příslušných přílohách jsou požadovány z hlediska BOZP: Zásady bezpečnosti práce a ochrany zdraví při práci na staveništi podle zákona č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů a NV č. 591/2006 Sb., ve znění vyhlášky č. 136/2016 Sb. Ve vyhlášce č. 146/2008 Sb., ve znění vyhlášky č. 251/2018 Sb. a vyhlášce č. 583/2020 Sb., je pro dopravní stavby v jednotlivých přílohách požadováno obdobné plnění.

Obsah ZOV podle příloh č. 8 a č. 12 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů:

B. 8 Zásady organizace výstavby

• a) potřeby a spotřeby rozhodujících médií a hmot, jejich zajištění;
• b) odvodnění staveniště;
• c) napojení staveniště na stávající dopravní a technickou infrastrukturu;
• d) vliv provádění stavby na okolní stavby a pozemky;
• e) ochrana okolí staveniště a požadavky na související asanace, demolice, kácení dřevin;
• f) maximální dočasné a trvalé zábory pro staveniště;
• g) požadavky na bezbariérové obchozí trasy;
• h) maximální produkovaná množství a druhy odpadů a emisí při výstavbě, jejich likvidace;
• i) bilance zemních prací, požadavky na přísun nebo deponie zemin;
• j) ochrana životního prostředí při výstavbě;
• k) zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi;
• l) úpravy pro bezbariérové užívání výstavbou dotčených staveb;
• m) zásady pro dopravně inženýrské opatření;
• n) stanovení speciálních podmínek pro provádění stavby (provádění stavby za provozu, opatření proti účinkům vnějšího prostředí při výstavbě apod.);
• o) postup výstavby, rozhodující dílčí termíny.

ZOV je součástí Souhrnné technické zprávy podle přílohy č. 5 resp. č. 4 vyhlášky č. 499/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, část B, která obsahuje:

• B. 1 Popis území stavby
• B. 2 Celkový popis stavby
• B. 3 Připojení na technickou infrastrukturu
• B. 4 Dopravní řešení
• B. 5 Řešeni vegetace a souvisejících terénních úprav
• B. 6 Popis vlivů stavby na životní prostředí a jeho ochrana
• B. 7 Ochrana obyvatelstva
• B. 8 Zásady organizace výstavby
• B. 9 Celkové vodohospodářské řešení

Se ZOV souvisí i souhrnná výkresová část dokumentace, která podle přílohy č. 12 resp. č. 8 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, část C Situační výkresy obsahuje:

• C. 1 Situační výkres širších vztahů
• C. 2 Celkový situační výkres stavby
• C. 3 Koordinační situace (v příloze č. 4 „Koordinační situační výkres“)
• C. 4 Katastrální situační výkres
• C. 5 Speciální situační výkresy

2.2.2 Podklady pro zpracování zásad organizace výstavby

Pro návrh zásad organizace výstavby je nutné shromáždit potřebné podklady.

a) Podklady, které jsou součástí vlastního návrhu stavby, např.:

• identifikační údaje z dokumentace k územnímu řízení;
• komplexní podklady katastrálních map s údaji o jednotlivých pozemcích;
• celková situace staveniště obvykle v měřítku 1 : 500 se zakreslením stávajícího stavu i nového návrhu výstavby;
• přehled programu výstavby v členění stavby do ucelených částí, stavebních objektů a provozních souborů;
• komplexní návrh technického a technologického řešení stavby;
• závěry geologického průzkumu;
• řešení technické a dopravní infrastruktury.

b) Podklady vyplývající z jednání, zejména:

• údaje z projednání v rámci územního řízení;
• soubor vyjádření k územnímu řízení včetně požadavků z něj vyplývajících;
• požadavky vyplývající z projednání se správci technické infrastruktury k napojení staveniště a existenci podzemních vedení;
• projednání v souladu se zákonem o elektronických komunikacích;
• s dotčenými orgány hájícími veřejný zájem (ochrana přírody a krajiny, ochrana veřejného zdraví, doprava, požární ochrana apod.;
• se stavebníkem;
• s dotčenými osobami a vlastníky sousedních dotčených pozemků a staveb na nich;
• o trvalých i dočasných záborech pozemků – závěry z těchto jednání.

c) Podklady z obhlídky staveniště, zejména informace o:

• stávající zástavbě ponechané i likvidované, porostech, likvidované infrastruktuře;
• stavu příjezdových a přístupových komunikací, nutných terénních úpravách z hlediska realizace výstavby;
• využití stávající zástavby pro potřeby provádění stavby (např. budovy, oplocení, inženýrské sítě);
• nutných úpravách z hlediska veřejného zájmu.

2.2.3 Návrh staveniště

Z hlediska ochrany veřejného zájmu, ale i z hlediska zájmů hlavních účastníků výstavby je nutné navrhnout pro provádění stavby minimální, ale vyhovující staveniště, které umožní realizaci stavby při splnění bezpečnostních a hygienických požadavků. Navržení staveniště je však ovlivněno mnoha dalšími vlivy, především rozsahem volných pozemků, které jsou pro výstavbu k dispozici. Mnohdy je nutno vzít velikost staveniště v úvahu při návrhu stavby i způsobu a postupu výstavby. Musí zohlednit též podmínky případně dotčených ochranných pásem jiných staveb.

a) Obvod staveniště

Zásady organizace výstavby vymezí obvod staveniště, který v sobě zahrnuje:

• pozemky ve vlastnictví (nebo jinak určené k výstavbě) stavebníka v souladu s evidencí v katastru nemovitostí, nepochybně využitelné pro vlastní výstavbu;
• pozemky nezbytně nutné pro provádění stavby ve vlastnictví jiných soukromých osob, které lze zahrnout po projednání a smluvním souhlasu s jejich využitím;
• pozemky ve vlastnictví veřejnoprávních osob nutné pro provádění stavby (dočasný zábor), které lze použít po projednání nebo na základě obecně platných podmínek.

Dočasný zábor je nutno navrhovat na nezbytně nutnou dobu (např. pro stavbu lešení), neboť to ovlivňuje ekonomiku výstavby.

b) Stávající zástavbu v obvodu staveniště

V členění na zástavbu:

• určenou k demolici před zahájením výstavby;
• ponechanou v původním stavu se zachováním provozu objektů a přístupu k nim;
• určenou k využití pro zařízení staveniště s následnou demolicí;
• určenou k rekonstrukci nebo k modernizaci.

Zvláštní pozornost nutno věnovat stávajícím inženýrským sítím a způsobu jejich odstranění či přeložení.

c) Stav staveniště při předání zhotoviteli

Nutno definovat stav staveniště před předáním zhotoviteli, např. rozsah překážek, které musí být v obvodu staveniště odstraněny před jeho předáním.

d) Příjezdy a přístupy na staveniště

Rozsah a kvalita vjezdů a vstupů na staveniště včetně potřebných úprav pro potřeby realizace výstavby (zpevnění, úpravy, čistící zařízení). Příjezdové trasy na staveniště a nutné úpravy musí být projednány s regionálně příslušným dopravním odborem.

e) Významné sítě technické infrastruktury

Je potřebné uvést polohu všech stávajících sítí, nacházejících se ve vymezeném obvodu staveniště, včetně polohy sítí, na něž je stavba napojována. Zvláštní pozornost nutno věnovat sítím, které musí zůstat v provozu. AO musí navrhnout po projednání se správcem jejich řádnou ochranu před vlivy výstavby. Je třeba důrazně upozornit na nezbytnost jejich vytýčení před zahájením stavby. U sítí uvést i ochranná pásma, která je nezbytné respektovat při vlastní výstavbě.

V současné době je velmi obtížné specifikovat všechny správce sítí v daném území. Zejména to platí o sítích elektronických komunikací. Podle znění zákona o elektronických komunikacích je nutno projednat existenci těchto vedení se všemi správci sítí, které určí stavební úřad. Totéž platí i o rušení rádiových signálů (na staveništi mohou být trasy paprsků různých správců) – mnohdy může jít i o desítky správců.

Pokud není plná jistota o existenci podzemních vedení a jejich poloze, musí AO předepsat z hlediska ochrany veřejného zájmu ověření existence prostřednictvím ručně kopaných sond.

Právní úprava stavebního zákona stanovuje v § 161 vlastníkům technické infrastruktury (oprávněný investor) povinnost poskytnout údaje o její poloze, podmínkách napojení, ochrany a další údaje nezbytné pro projektovou činnost a provedení stavby do 30 dnů, na žádost pořizovatelům, obecním úřadům, žadateli o vydání regulačního plánu nebo územního rozhodnutí a dále stavebníkovi nebo osobě jím zmocněné! Teoreticky by tedy při zpracování zásad organizace výstavby měly všechny tyto údaje být k dispozici z územního řízení. Prakticky je ovšem nezbytné ověřit tyto údaje s ohledem na časový posun. Není zákonem stanovena povinnost vlastníků technické infrastruktury poskytovat tyto údaje také projektantům. Je proto nutno pamatovat na to, aby projektant měl pro toto vyžádání platné zmocnění stavebníka. Vlastník technické infrastruktury může podle stavebního zákona požadovat po žadateli úhradu nákladů spojených s poskytnutím těchto údajů (nejvýše však do výše nákladů na pořízení jejich kopií, nosičů dat a nákladů na doručení). Přitom informace může poskytnout v digitální podobě.

Poznámka:
Z hlediska odpovědnosti AO se jedná v ZOV o jednu z nejdůležitějších povinností, jejíž porušení je sankcionováno finančně i trestněprávně.

f) Úpravy z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví pro veřejnost

Z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví veřejnosti je zapotřebí definovat zejména tato potřebná opatření:

• zamezení přístupu veřejnosti na staveniště (oplocení nejméně do výšky 1,8 m., hlídání staveniště, zajištění uzamykatelných vstupů);
• zamezení ohrožení veřejnosti provozem stavební mechanizace – omezení dosahu jeřábů nad veřejné prostranství, průchody, ochranné sítě, stříšky pod lešením apod.;
• průchody, přechody, přejezdy určené jako chráněné přístupy veřejnosti do stávající zástavby, nebo k zachování veřejného provozu ve stávajících objektech v prostoru stavby;
• označení bezpečnostními tabulkami a značkami;
• nutné úpravy z hlediska občanů se sníženou schopností pohybu a orientace.

2.2.4 Obecné požadavky na staveniště

Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů stanoví v § 24e následující požadavky na staveniště:

• 1) Staveniště se musí zařídit, uspořádat a vybavit přísunovými trasami pro dopravu materiálu tak, aby se stavba mohla řádně a bezpečně provádět. Nesmí docházet k ohrožování a obtěžování okolí, zejména hlukem a prachem, nad limitní hodnoty stanovené jinými právními předpisy, k ohrožování bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, ke znečišťování pozemních komunikací, ovzduší a vod, k omezování přístupu k přilehlým stavbám nebo pozemkům, k sítím technického vybavení a požárním zařízením. Staveniště musí být oploceno.
• 2) Na pozemcích staveb, které jsou kulturní památkou, v památkových rezervacích nebo v památkových zónách a v přírodních parcích a zvláště chráněných územích, včetně jejich ochranných pásem, lze zřizovat pouze takové stavby zařízení staveniště, které nejsou spojeny se zemí pevným základem, nebo zařízení pojízdná.
• 3) Stavby zařízení staveniště, které slouží pro účely provádění staveb nebo udržovacích prací, musí být povolovány jako dočasné.
• 4) Zneškodňování odpadních a srážkových vod ze staveniště musí být zabezpečeno v souladu s jinými právními předpisy 18b). Přitom je nutné předcházet podmáčení pozemku staveniště, včetně komunikací uvnitř staveniště, erozi půdy, narušení a znečištění odtokových zařízení pozemních komunikací a pozemků přiléhajících ke staveništi, u kterých nesmí být způsobeno jejich podmáčení.
• 5) Stávající podzemní energetické sítě, sítě elektronických komunikací, vodovody a kanalizace v prostoru staveniště musí být polohově a výškově zaměřeny a vytyčeny před zahájením stavby.
• 6) Veřejná prostranství a pozemní komunikace dočasně užívané pro staveniště při současném zachování jejich užívání veřejností se musí po dobu společného užívání bezpečně chránit před poškozením stavební činností a udržovat. Ustanovení právních předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci na staveništích tím nejsou dotčena. Veřejná prostranství a pozemní komunikace se pro staveniště mohou použít jen ve stanoveném nezbytném rozsahu a době a po ukončení užívání pro tento účel musí být uvedeny do původního stavu.

2.2.5 Organizace výstavby

Realizace výstavby je ovlivněna způsobem zastavění a maximálním využitím pozemku. AO musí stanovit zásady organizace výstavby z hlediska technologie stavby tak, aby v každém stadiu výstavby byla zajištěna stabilita staveb a plná bezpečnost realizátorů stavby i veřejnosti. Vlastní postup realizace výstavby je nepochybně záležitostí konkurenčních schopností zhotovitele. Projektant stavby (AO) pouze stanoví zásady, které je nezbytné v jednotlivých etapách výstavby respektovat, jimiž jsou:

a) Příprava staveniště

Staveniště musí být předáno zhotoviteli prosté všech překážek a právních nároků, s vyřešenými majetkově právními problémy jednotlivých pozemků (zajišťuje stavebník). Tuto záležitost potvrzuje protokolární převzetí staveniště, viz MP 2 Provádění staveb, dále viz MP 2.1 Vedení provádění pozemních staveb a MP 2.3.1 Vedení provádění vodohospodářských staveb nebo MP 2.5.1 Vedení provádění technologických staveb.

V dokumentaci pro organizaci výstavby AO podle konkrétních potřeb stavby navrhuje potřebná opatření, nezbytná z hlediska veřejného zájmu:

• zajištění oplocení obvodu staveniště (v určených částech neprůhledného) ve vztahu k veřejným komunikacím;
• zřízení potřebných oddělujících a protihlukových stěn a dalších opatření;
• zřízení potřebných podchodů, průchodů, ochranných stříšek pro zajištění nerušeného provozu a pohybu veřejnosti i s ohledem na občany se sníženou schopností pohybu a orientace;
• návrh potřebných úprav vjezdu, výjezdu ze staveniště, včetně potřebných zpevnění;
• zřízení potřebných čistících zařízení na výjezdu ze staveniště;
• osazení dopravního značení k provozu stavby;
• požadavek kompletního vytýčení všech inženýrských sítí technické infrastruktury v souladu s podmínkami stavebního povolení;
• předepsání potřebných sond v případě nejistoty o existenci podzemních vedení;
• předepsání potřebných ochran inženýrských sítí technické infrastruktury (zpevnění nadloží, uložení do chrániček apod.);
• projektová příprava a provedení nutných přeložek inženýrských sítí;
• provedení potřebného doplňkového geotechnického průzkumu;
• zabezpečení ochrany spodních, příp. minerálních vod;
• provedení staticky nezbytného zajištění okolních budov;
• předepsání nezbytně nutného rozsahu odstranění zeleně (pozor z hlediska organizace na vegetační lhůty uvedené v povolení);
• způsob demolice staveb určených k odstranění ze staveniště, včetně potřebné projektové dokumentace;
• projektové určení napájecích bodů vody, elektro, kanalizace a vytápění, včetně podmínek technického zřízení (překopy, podvrtání a podmínky správce sítě pro napojení);
• vymezení potřebných ploch pro zřízení sociálního, skladovacího a provozního zařízení staveniště (zejména ploch mimo vlastní stavbu na dočasně zabraných pozemcích);
• stanovení podmínek pro příp. využití stávajících staveb pro zařízení staveniště;
• podmínky pro ekologické hospodaření se zeminou;
• projektový návrh úprav stávajícího terénu pro potřeby provádění stavby (nikoli však konečné terénní úpravy).

b) Spodní stavba

Pro provádění spodní stavby se stanoví zejména podmínky:

• odtěžení zeminy v potřebném rozsahu podle projektové dokumentace (způsob dopravních tras, uložení výkopků na určené skládky, výše záběrů, podmínky pro zapažení stavební jámy apod.);
• provozu sestav stavebních strojů z hlediska ochrany před hlukem – stanoví se max. hladiny hluku v dB, provozní doby strojů, max. počet odvozových souprav apod.;
• likvidace všech zbytkových objektů, šachet, suterénů a sítí nacházející se pod úrovní +/– 0;
• těžba (zemní práce) v blízkosti stávajících staveb; postupovat je nutno přesně podle předpisu statického zabezpečení (podchycení staveb);
• zabezpečení přenosným vyztužením tak, aby nedošlo k destrukci veřejných komunikací, probíhajících po okraji hranice staveniště;
• vytvoření pilotovací roviny pro piloty v souladu se statickým návrhem stavby v dokumentaci stavby hrubé úpravy pláně, není-li použito pilotování, podle dokumentace pro provádění spodní stavby (již mimo zásady pro řízení výstavby);
• případné použití montážních mechanismů již v etapě spodní stavby.

c) Hrubá stavba

Pro organizování výstavby na úrovni hrubé stavby jsou rozhodující podmínky technologie výstavby, stanovené projektovou dokumentací. Problematiku řízení výstavby lze rozdělit do těchto okruhů:

• stanovení postupu provádění výstavby: v závislosti na použité technologii v technické zprávě pro pozemní stavby i pro statické zabezpečení se předepisuje postup realizace a záběry, které je možno z hlediska bezpečnosti připustit;
• nasazení montážní techniky: vzhledem k tomu, že AO nezná konkrétní sestavy montážní techniky zhotovitele, jedná se o předpokládané stanovení dosahu z hlediska umístění montážního prostředku a obvodu budované stavby. Je nutné zejména určit hmotnost nejtěžšího prvku v největší vzdálenosti (např. je-li nejtěžší prvek o hmotnosti 2 000 kg uložen v poloze 40 m od osy montážního prostředku), tj. určit dva zásadní parametry pro další projektovou přípravu – dosah a nosnost;
• ochrana osob, tj. omezení dosahu jeřábu zasahující mimo obvod staveniště. Omezení zajistí příslušný zhotovitel technickými prostředky (omezovači); není-li to možné z hlediska provozu staveniště, je nutné vybudovat jiné ochranné prostředky (podchody, zábrany apod.);
• z hlediska postupu montáže se navrhnou případně i následná technických opatření v návrhu stavby (montážní spáry, posun dilatačních spár apod.); při navrhování je nutno vzít v úvahu také odjezd potřebné techniky a přístup k zadním stranám staveb;
• stanovení požadavků na provoz stavebních mechanismů, pokud jde o ochranu před hlukem;
• stanovení podmínek pro příjezd nákladních dopravních prostředků a podmínek pro manipulaci, popř. uložení dovezených produktů na skládkách nebo ve skladech.

d) Dokončování stavby

Pro dokončování stavby nejsou většinou uplatňovány zvláštní požadavky na ZOV. V případě kompletace stavebních staveb s využitím lešení, závěsných lávek či zdvihacích plošin se jedná opět o požadavky ochrany z hlediska veřejného zájmu, tj. zajištění potřebné podchodné výšky, úprav a označení.

Dále jde o požadavky:

• na postupné uvádění do provozu;
• podmínky pro případné individuální, resp. komplexní vyzkoušení;
• podmínky zkušebního provozu (§ 124 SZ);
• podmínky případného předčasného užívání stavby před jejím úplným dokončením (§ 123 SZ).

2.3 BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ

Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů, stanoví mj. povinnost dodržovat požadavky na zajištění bezpečnosti práce na staveništi v souladu s následujícími právními předpisy, ve znění pozdějších předpisů:

• zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci;
• zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce;
• nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích;
• nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky;
• nařízení vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí;
• nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci;
• zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně.

AO v rámci stanovení zásad pro organizaci výstavby je povinna předepsat při všech úkonech, které souvisejí s bezpečností a ochranou zdraví při práci, postupy v souladu se zákonem č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a navazujícími nařízeními vlády, především ve vytvoření správných podmínek pro dodržení příslušných předpisů, na staveništi i při ochraně veřejnosti.

Dále v souladu s ustanoveními zákona č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, AO zhodnotí podmínky pro ustavení funkce koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi, posoudí povinnost zpracovat oznámení o zahájení prací pro oblastní inspektorát práce podle § 15 zákona a nutnost zpracování nebo aktualizace plánu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi.

Podrobnější popis jednotlivých opatření ve vztahu k provádění stavby je uveden v MP 2.6.1 Bezpečnost při provádění prací na staveništi.

Úloha autorizované osoby v oblasti ZOV spočívá v tom, aby navržená řešení nebyla v rozporu s těmito zásadními předpisy. V další fázi spočívá především v dohledu nad tím, zda jsou předepsaná opatření dodržována, jsou zabudována a používána pouze ta zařízení, která jsou ve vyhovujícím technickém stavu, s odpovídající dokumentací, technickými prohlídkami, zda jsou podrobena potřebným revizím a obsluhují je kvalifikovaní pracovníci. Při provádění stavby v návaznosti na provoz stavebníka, nebo občanů, ve vztahu k veřejnému prostranství zajištění bezpečnosti třetích osob.

V oblasti požární ochrany byla vydána vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, ve znění vyhlášky č. 268/2011 Sb.

2.4 OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

Ochranu životního prostředí (někdy označovanou jako environment) lze v daných souvislostech vyložit jako vztah mezi stavbou v průběhu výstavby i užívání a vnějším (přírodním) prostředím, tj. působením výstavby a provozované stavby na přírodní okolí (např. emisemi či odpady), ale také působením přírody v průběhu výstavby i užívání (provozování) stavby (např. mrazy, vichřicemi či přívalovými dešti).

V oblasti ochrany životního prostředí AO:

• při realizaci všech činností na staveništi postupuje s maximální šetrností k životnímu prostředí a dodržuje příslušné právní předpisy, ve znění pozdějších předpisů, zejména:
• zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí;
• zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, – zejména § 7–8 o ochraně a kácení dřevin;
• zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší;
• zákon č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a informačním systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí;
• zákon č. 350/2011 Sb., zákon o chemických látkách a chemických směsích (chemický zákon);
• vyhlášku č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby;
• minimalizuje dopady vyplývající z provádění prací na staveništi z hlediska hluku, vibrací, prašnosti (např. NV č. 9/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska emisí hluku, ve znění pozdějších předpisů, jež v příloze č. 3 vymezuje mj. max. požadavky na emise hluku stavebních strojů);
• postupuje při likvidaci odpadu v souladu se zákonem č. 541/2020 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů, (zejména vede evidenci o nakládání s odpady, tato evidence je součástí dokumentace předkládané k přejímacímu řízení);
• speciální pozornost věnuje vzniku nebezpečného odpadu (nutné povolení k nakládání s nebezpečnými odpady pro danou lokalitu, všechny materiály, které obsahují složky uvedené v zákoně a dalším jmenovitým typům odpadů jako jsou oleje, maziva apod.;
• speciální pozornost věnuje rovněž dopadům zákona č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností (elekrozařízení, fotovoltaické panely apod.);
• při nakládání s těžebním odpadem se řídí zákonem č. 157/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

3 PLÁN ORGANIZACE VÝSTAVBY (POV)

3.1 POSTUP ZPRACOVÁNÍ PLÁNU ORGANIZACE VÝSTAVBY

V praxi výstavby v ČR se pro část dokumentace zabývající se řízením výstavby používá tradiční označení POV.

AO, hlavní nebo vedoucí projektant, navrhuje řešení zásad organizace výstavby v dokumentaci zpracovávané pro ohlášení stavby nebo pro vydání stavebního povolení (viz kap. 2). Žádoucí je další spolupráce, která spočívá buď ve zpracování dokumentace pro provádění stavby, nebo v jeho konzultaci, či spoluúčasti na zpracování POV v rámci autorského dozoru. U dokumentace POV poskytuje nutné vysvětlení a konzultaci jeho zpracovateli (není-li jím sám).

Dokumentace pro vydání stavebního povolení určila základní limity postupu výstavby, technologie a požadavky z hlediska ochrany veřejného zájmu, které je nutno v dalším zpracování respektovat. Projektant tak nepochybně i předurčuje ekonomický výsledek výstavby. Na správně stanovených zásadách závisí, zda výstavba bude provedena racionálně v reálném čase a za ekonomicky nejvýhodnějších podmínek.

Zpracovatelé ZOV a následně POV by měli respektovat následující zásady:

• úspornost – navrhovat co nejkratší lhůty realizace, co nejjednodušší řešení sociálního a provozního zařízení, minimální zábor veřejného prostranství v čase i ploše. Samozřejmě k tomu patří i minimální nutný rozsah dokumentace POV;
• vliv okolí – dokumentace musí respektovat okolí stavby, zejména zajišťovat potřebnou ochranu veřejného zájmu, dodržení potřebných aspektů ochrany životního prostředí, problematiky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, hygienických podmínek apod.;
• zájem zhotovitele – vyžaduje optimalizaci řešení z hlediska řady aspektů, např. optimálního využití vlastních výrobních kapacit, potřebné techniky, zásobování apod., minimalizaci nutných mimořádných opatření ke zvládnutí výstavby; nutno respektovat potřebné technologické lhůty výstavby i klimatické podmínky realizace;
• zájem stavebníka – je specifikován v podmínkách výběrového (zadávacího) řízení a návrhu smlouvy o dílo; dobrý návrh POV přispívá k optimální ceně zaplacené za dílo;
• technická úroveň – dokumentace POV musí respektovat současnou technickou a technologickou úroveň transformovanou do konkrétních podmínek zhotovitele.

Upřesnění zásad organizace výstavby si zhotovitel stavby ve vlastním zájmu zpracuje již před podáním nabídky (může mít vliv na nabídnutou cenu a termín zhotovení stavby). Zpracováním dokumentace POV by již neměly vznikat zásadní požadavky na změnu smluvních vztahů se stavebníkem.

3.1.1 Doporučený postup práce při zpracování plánu organizace výstavby (POV)

• shromáždění všech potřebných podkladů potřebných pro POV;
• seznámení se se všemi podklady;
• osobní obhlídka staveniště;
• konzultace s autorem návrhu stavby (autorizovanou osobou), případně dalšími projektanty;
• konzultace v rámci týmu výrobní přípravy zhotovitele;
• konzultace a poskytnutí podkladů s koordinátorem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi (pokud je určen a znám);
• ideové zpracování návrhu POV;
• konzultace v rámci výrobní přípravy zhotovitele;
• zpracování výrobní kalkulace (podkladů časového plánu);
• zpracování čistopisu POV;
• kontroling;
• aktualizace podle postupu výstavby.

3.1.2 Podklady pro POV

a) Podklady, které jsou součástí předané dokumentace stavby, např.:

• identifikační údaje z projektové dokumentace pro vydání stavebního povolení;
• komplexní podklady katastrálních map s údaji o jednotlivých pozemcích;
• celková situace staveniště obvykle v měřítku 1 : 500, se zakreslením stávajícího stavu i nového návrhu výstavby;
• přehled programu výstavby v členění stavby do ucelených částí, stavebních objektů a provozních souborů;
• komplexní návrh technického a technologického řešení stavby;
• závěry geologického průzkumu;
• informace o stávajících a řešení nových inženýrských sítí.

b) Podklady vyplývající z následujících jednání

• údaje o projednání dokumentace;
• podmínky stavebního povolení;
• podmínky nabídkového (zadávacího) řízení stavebníka;
• soubor vyjádření k stavebnímu řízení, včetně požadavků;
• se správci technické infrastruktury k napojení staveniště a existenci podzemních vedení;
• vyplývající z požadavků zákona o elektronických komunikacích;
• závěry z jednání s organizacemi hájícími veřejný zájem (ochrana přírody a krajiny, ochrana veřejného zdraví, doprava, požární ochrana apod.);
• se stavebníkem;
• s dotčenými osobami a vlastníky sousedních dotčených pozemků a staveb na nich;
• o trvalých i dočasných záborech pozemků;
• podmínky koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi.

c) Podklady z obhlídky staveniště

• stávající zástavba ponechaná i likvidovaná, porosty, likvidovaná infrastruktura;
• stav příjezdových a přístupových komunikací, nutné terénní úpravy z hlediska výstavby;
• využití stávající zástavby pro potřeby výstavby (budovy, oplocení, inženýrské sítě);
• nutné úpravy z hlediska veřejného zájmu;
• staré ekologické zátěže.

3.2 TECHNICKÁ ZPRÁVA

a) Všeobecné údaje

• Seznam všech účastníků výstavby.
• Seznam všech dalších dotčených orgánů z důvodů provádění výstavby, tj. všech organizací uvedených v podmínkách stavebního povolení, a dále těch, jež přistoupily v průběhu projednání podmínek pro řízení výstavby. V seznamu uvést přesný název, statutárního zástupce, kontaktní osobu a adresu.
• Podklady pro zpracování – kompletní seznam všech dokladů vztahujících se k předmětné stavbě, včetně uvedení požadavků a podmínek z nich vyplývajících a dále veškeré doklady, následně vzniklé v případě zpracování projektové dokumentace pro provádění stavby.
• Program výstavby – uvede se v rozsahu odpovídajícím technickému řešení stavby, jako kompletní seznam částí stavby, stavebních objektů a provozních souborů v členění odpovídajícím smluvním ujednáním a realizaci výstavby.
• Technologie výstavby – u jednotlivých stavebních objektů a provozních souborů se uvedou základní technologie výstavby z hlediska potřeb provádění výstavby.

b) Popis staveniště

• Popis stávajícího stavu staveniště se uskutečňuje na základě osobní prohlídky staveniště. Ta umožňuje upřesnit obvod staveniště (musí být minimální vzhledem k okolí, vlastnictví pozemků a dostatečný pro realizaci stavby). Pokud je obvod staveniště navržený v projektové dokumentaci k žádosti o stavební povolení AO nedostatečný, nebo došlo v další přípravě ke změnám, je nutno provést kompletní dokladování, včetně případných dopadů do stavebního povolení, případně až územního rozhodnutí. Do obvodu staveniště patří i veškeré dočasné zábory pro přípojky sítí mimo vlastní stavbu. Popíše se skutečná poloha staveniště a všechny souvislosti.
• Stará zástavba – uvnitř prostoru staveniště v rozdělení na likvidovanou, ponechanou k využití pro zařízení staveniště a určenou k obnově. Popis stávajících staveb musí obsahovat současný stav, velikost, způsob napojení na sítě ve vztahu k postupu výstavby.
• Úpravy staveniště – uvádí se popis všech překážek, které v obvodu staveniště jsou a které budou odstraněny před předáním staveniště, resp. které budou odstraněny v rámci přípravy staveniště.
• Příjezdová trasa – popisuje se příjezd na staveniště v souladu s vyjádřením příslušných orgánů dopravy – po veřejných komunikacích s nutnými omezeními. Uvádí se popis vjezdů na staveniště, včetně komunikací, u nichž jsou uvažovány potřebné způsoby úprav (zpevnění, čistící zařízení). Je nutno prověřit stav příjezdových komunikací vzhledem k jejich opotřebení staveništní dopravou, popř. navrhnout úpravy nutné po ukončení stavby.
• Úpravy z důvodů ochrany veřejného zájmu – popsat technické řešení všech úprav předepsaných ZOV a podmínkami stavebního povolení, které jsou nezbytné zejména pro ochranu obyvatelstva a jiných veřejných zájmů, tj. přechody, průchody, ochranné bariéry, zábradlí, oplocení, zakrytí proti prachu, ochrana flóry a fauny apod. Tyto úpravy je u větších staveb nutno řešit v příslušných etapách tj. tak, jak stavba postupuje a je uváděna do provozu, aby v každé byla zajištěna potřebná ochrana veřejného zájmu. Dále úpravy pro občany se sníženou schopností pohybu a orientace.
• Definitivní popis obvodu staveniště – vychází z možností daných stavebním povolením; je však možné, že detailní řešení změní podmínky obvodu staveniště a záboru pozemků. To vede k nutnosti před zahájením prací na stavbě projednat tyto skutečnosti znovu prostřednictvím stavebníka se stavebním úřadem, popř. upravit podmínky stavebního povolení, popř. územního rozhodnutí.
• Podzemní a nadzemní sítě – je třeba uvést potřebná opatření ke všem inženýrským sítím, které se vyskytují na staveništi, vč. jejich polohového a výškového zaměření a vytýčení na základě vyjádření jejich správců a dodatečných průzkumů. Popis všech přeložek inženýrských sítí, včetně technického provedení. Kde je to nutné, odkaz na příslušnou dodavatelskou prováděcí dokumentaci. Popis všech ochranných pásem, které je nutné respektovat.

Dále uvést úpravy (případně doložit odkazem na dokumentaci) napojení na inženýrské sítě pro realizaci stavby, event. definitivního napojení objektů stavby.

c) Geologický průzkum staveniště

Uvedou se identifikační údaje geologického průzkumu, kde je k dispozici. Z geologického průzkumu se uvedou zásadní informace potřebné pro provádění stavby, zejména pro výkopové práce a spodní stavbu, způsob založení, provádění zemních prací. Dále se uvede hladina spodní vody, popř. upozornění na nebezpečí jejího kolísání; v tom případě i návrh potřebných opatření ke snížení její hladiny.

d) Úpravy staveniště

• Prozatímní a konečné terénní úpravy – návrh realizace výstavby vychází z úrovně stávajícího terénu. Pro provádění výstavby se doporučuje provést pouze nejnutnější rozsah terénních úprav. Při umístění zařízení, skládek i kolem stavební jámy je nutno navrhnout min. 5 – 6 m široký manipulační pruh, alespoň jednostranně. Při návrhu terénních úprav je vhodné vycházet z možnosti využít jich jako definitivní terénní úpravy podle projektové dokumentace. Stejně je vhodné řešit i vnitrostaveništní komunikace v jejich profilu či konstrukci. Některé terénní úpravy slouží pouze pro potřeby vlastní stavby, např. úpravy pro umístění strojního vybavení (jeřáby, čerpadla, mísící centra apod.), dále zpevnění skladovacích ploch, úpravy pod stavbami zařízení staveniště. U všech dočasných terénních úprav je nutno popsat i jejich likvidaci při ukončení výstavby. Konečné terénní úpravy musí být v souladu s podmínkami stavebního povolení.
• Deponie ornice – pokud se na staveništi vyskytuje ornice, kterou je možno využít pro konečné sadové úpravy, je vhodné navrhnout deponii ornice, na níž je uložena po dobu provádění stavby. Pokud není třeba, nebo to prostorové podmínky stavby neumožňují, je nutno navrhnout její odvoz a jiné využití.
• Zemina – součástí dokumentace je rovněž bilance zemních prací. Uvede se celková bilance výkopů a násypů. Současně je v bilanci zeminy nezbytně nutné prověřit i její využitelnost pro konečné terénní úpravy. V případě nevyrovnané bilance na staveništi je nutno popsat odvoz zeminy, dopravní trasy, včetně způsobu uložení, přičemž je nutno řešit i environmentální dopady jejího dalšího využití (např. kontaminace). Při nedostatku zeminy je naopak nutno projednat zdroj (zemník), vhodnost zeminy, otázky její těžby a dopravních tras. Veškeré tyto záležitosti je nutno přenést do smluvních vztahů. Při velkém rozsahu zemních prací je speciálním úkolem projektanta výpočet a popis kapacit potřebných strojních sestav.
• Ochrana porostů – u všech porostů uvnitř obvodu staveniště, pokud se nepočítá s jejich likvidací, je nutno navrhnout způsob jejich ochrany (oplocení, obednění, přesazení). Tyto plochy nutno vyjmout z ploch stavby a zajistit maximální ochranu.
• Oplocení – obvod staveniště musí být z hlediska ochrany veřejného zájmu oplocen. Z hlediska ochrany proti hluku a prachu se doporučuje oplocení neprůhledné, někdy s dalšími specifickými požadavky (ochranné stříšky). Technická zpráva odkazuje na výkresovou dokumentaci oplocení, popř. katalog.

e) Zásobování staveniště

• Zásobování elektřinou – pro zásobování staveniště se využije v prvé řadě stávajících, nebo nově budovaných elektrorozvodů a trafostanic. Koncepci řeší projektant již v rámci projednání projektu pro stavební povolení s příslušnou elektrorozvodnou firmou. V rámci projednání konečného zásobování stavby se řeší i otázka napájecího bodu elektro, jeho kapacity a jištění. Pro definitivní dimenzování příkonu elektřiny je nutný propočet vycházející ze seznamu všech připojených elektrospotřebičů, které se vyskytují na staveništi a předpokládané současnosti jejich odběru. V dokumentaci se prověří navržený a projednaný rozsah příkonu konkretizací jmenovité mechanizace. Pokud by bylo zajištění nedostatečné, je nutno znovu projednat. Na místě napájecího bodu bude vybudován staveništní rozvaděč se samostatným měřením. Při odběru elektro ve stávajících budovách je nutno smluvně vyřešit dodávku elektřiny přes vlastníka elektroměru.
• Zásobování staveniště vodou – obdobný propočet je nutno zpracovat pro zásobování staveniště vodou. Předpokládaná spotřeba závisí na spotřebě technologické vody (např. pro mísicí centrum, úpravu betonu, omítkářské práce apod.) a spotřeby pro sociální zařízení staveniště. Třetí (rezervní) složku představuje potřeba vody pro požární zabezpečení staveniště. Na základě sekundové potřeby vody je dimenzována staveništní přípojka. I pro přípojný bod je nutno projednat připojení již v rámci zásad pro řízení výstavby v dokumentaci pro stavební povolení. Přípojný bod představuje vodoměrnou šachtu vybavenou podle normových hodnot a požadavků dodavatele vody. Přípojný bod musí být ochráněn proti mrazu. V případě, že v době zahájení výstavby není zdroj vody k dispozici (nebo stavba ji nepotřebuje k svému provozu), nutno řešit zásobování vodou s využitím dalších zdrojů, např. studny, dovoz vody apod. Ve všech případech je nezbytně nutný chemický rozbor vody vzhledem k její vhodnosti pro užití při výstavbě.
• Odkanalizování – při napojení kanalizace ze staveniště, zejména sociálního zařízení je nutné především dosažení souhlasu provozovatele kanalizační sítě. Složitější situace nastává v případě, kdy kanalizaci je nutno použít např. pro odvod čerpaných vod (snižování hladiny vody). Zde je nutno především prověřit vůbec možnost odvodu těchto vod z hlediska možnosti kanalizační sítě (příměsi, kapacita čistírny odpadních vod). Je nutné řešit i odvedení povrchových vod ze staveniště, zejména u dopravních a liniových staveb. Přitom je nutno využít stávajících vodních toků, jímek apod. Při návrhu čerpání vod je nutno zvážit i případný dopad na okolní studně a stavby. V oblastech s výskytem minerálních vod nutno respektovat jejich ochranná pásma.
• Materiálové zásobování – popisuje se způsob zásobování staveniště stavebními hmotami, včetně prefabrikátů. Jedná se především o rozhodující položky z hlediska dopravní náročnosti, tj. doprava zeminy, betonové směsi, prefabrikátů, technologických celků, zejména nadměrných nákladů. Běžné zásobování staveniště je většinou zajištěno dodávkami přímo na staveniště od dodavatelů staveništních materiálů. Pokud je nevyhnutelné některé materiály skladovat na staveništi, je nutno navrhnout potřebné skladovací plochy, uzavíratelné sklady a dodržet požadavky bezpečnostních předpisů. Současně se musí řešit problematika dopravy mezi jednotlivými skládkami, pokud je nelze umístit přímo v blízkosti zdvihacích montážních prostředků. Samostatnou částí je návrh chráněných skladovacích ploch pro materiály s možností zcizení.

f) Zařízení staveniště

• Stavební dvůr – u rozsáhlých staveb se doporučuje vybudovat centrální stavební dvůr, který slouží po celou dobu výstavby. Bude obsahovat potřebný rozsah provozního, sociálního a skladovacího zařízení pro celý rozsah výstavby s tím, že jednotlivá zařízení stavby jsou navržena pouze v nezbytně nutném rozsahu.
• Sociální zařízení – slouží sociálním a hygienickým potřebám pracovníků na staveništi. Musí být vybudováno před zahájením vlastních stavebních prací, nebo okamžitě při jejich zahájení. Rozsah sociálního zařízení staveniště závisí na počtu pracovníků, pro které je budováno, a zejména na počtu pracovníků, pro které je nutné zajistit stravování, popř. ubytování. Rozsah musí pokrýt dále smluvní nároky poddodavatelů, kteří zajišťují příslušné části dodávek stavby pro hlavního zhotovitele. Výpočet (viz příloha 4.3) je součástí POV – jako příloha, nebo přímo součástí technické zprávy. Na staveništi, kde je méně než 20 pracovníků, je třeba minimálně zajistit vhodné místnosti pro převlékání a ukládání oděvů. Návrh a zřizování sociálního zařízení musí být v souladu s příslušnými hygienickými předpisy.
• Provozní zařízení (stavební kanceláře) – slouží pro administrativní a technické vedení stavby. Vychází z počtu pracovníků, kteří se řízením stavby zabývají tak, aby bylo zajištěno nezbytně nutné zázemí pro řízení stavby. Je nutno respektovat smluvně dohodnuté požadavky poddodavatelů. Provozní zařízení musí zajistit bezpečné uložení všech administrativních a technických prostředků pro řízení stavby (počítače, měřící zařízení) a dále drobné mechanizace, sloužící pro stavbu. Součástí popisu provozního zařízení je i napojení stavby na prostředky sdílené elektronické komunikace – telefon, fax, internet, vysílačky, podle druhu vybavení firmy. V provozním a sociálním zařízení je nutno navrhnout technické zázemí pro působení stavebníka a projektanta (autorský dozor projektanta a technický dozor stavebníka, příp. další osoby, např. koordinátor BOZP), v rozsahu sjednaném smlouvou se stavebníkem.
• Výrobní zařízení – návrh výrobního zařízení vychází z charakteru stavby. Jeho budování a využití je otázkou ekonomického posouzení. V současné době se preferují způsoby letmých dodávek, které nevyžadují budování rozsáhlých mísicích center, ohýbáren výztuže, výroby prefabrikátů apod. Pokud je rozhodnuto o jeho vybudování z hlediska obchodní strategie firmy, je součástí POV – (dokumentace pro jeho zřízení, technické propočty a popis).
• Montážní zařízení – pro ekonomickou realizaci stavby je rozhodující návrh potřebných montážních a zdvihacích zařízení. Návrh jeřábů vychází z charakteru stavby, z vlastnictví potřebných zdvihacích prostředků, popř. možnosti jejich pronájmu a dále z potřebného dosahu jeřábu, nosnosti v nejvzdálenějším bodě vyložení, výšky stavby a postupu montáže. V zásadě je možno použít tři druhy jeřábů: mobilní, pevné a pojízdné. Pro poslední dva druhy techniky je nutno zpracovat v rámci POV návrh osazení stabilního jeřábu nebo jeřábové dráhy, včetně potřebného technického popisu. V technické zprávě je třeba popsat i otázky dopravy zdvihacích prostředků na staveniště a jejich odstranění po ukončení hrubé stavby. Návrh zdvihacích prostředků pro další fáze výstavby, popř. údržbu a opravy, představuje popis umístění příslušných výtahů, popř. jiných zdvihacích zařízení (vrátky, žebříky či jiné způsoby dopravy). Při návrhu je nutno zejména popsat podmínky pro jejich montáž a bezpečnostní otázky vlastní realizace.
• Podzhotovitelé – souhrnně je zapotřebí popsat požadavky smluvních firem na všechny druhy zařízení staveniště.
• Osvětlení staveniště – navrhuje se způsob osvětlení staveniště pro provádění prací za zhoršených podmínek (stožáry osvětlení, provizorní svítidla, rozvody).

g) Bezpečnost práce

Součástí povinností osoby pověřené vedením stavby (stavbyvedoucího) je ve smyslu § 153 SZ zajistit při provádění stavby, mj. dodržování povinností k ochraně života, zdraví, životního prostředí a bezpečnosti práce, vyplývajících ze zvláštních právních předpisů. Je povinen působit k odstranění závad při provádění stavby a závady, které se nepodařilo odstranit, neprodleně hlásit stavebnímu úřadu.

V průběhu provádění stavby AO pověřená jejím vedením v souladu se zákonem č. 183/2006 Sb., SZ, ve znění pozdějších předpisů provádí rozhodnutí a je osobně přítomna při úkonech a jednáních v oblasti bezpečnosti práce, které jsou popsány v MP 2 Provádění staveb. Přitom postupuje v souladu s právními předpisy, viz kap. 1.2.

Všichni zúčastnění pracovníci musí být s předpisy seznámeni před zahájením prací. Při práci a pohybu na staveništi jsou povinni používat předepsané osobní ochranné pomůcky. Staveniště musí být ohrazeno a označeno výstražnými tabulkami se zákazem vstupu všech nepovolaných osob.

Zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (upravené pro konkrétní podmínky staveniště) a jednoznačná opatření pro stavbu se doporučuje uvést přímo v textu technické zprávy.

• Ochrana staveniště – součástí bezpečnostních opatření je návrh všech opatření potřebných k ochraně materiálu a výrobků určených k zabudování do stavby a do stavby již zabudovaných před zcizením. Je třeba popsat veškeré ochranná opatření – oplocení, uzamčené sklady, způsob ukládání materiálu a zásobování, ve zvlášť citlivých případech střežení staveniště bezpečnostní službou či prostředky elektronické ochrany.
• Požární bezpečnost – popis všech nezbytně nutných požárně bezpečnostních opatření na staveništi, vybavení všech prostor staveniště věcnými prostředky požární ochrany (hasicí přístroje, osobní ochranné pracovní prostředky, prostředky pro záchranu a evakuaci osob, přenosné zásahové prostředky, požární výstroj), dokumentaci požární ochrany (požární poplachové směrnice, požární řád, dokumentace o činnosti a akceschopnosti požární hlídky, havarijní plán, spojení s jednotkami Integrovaného záchranného systému.

V případě zpracování samostatného plánu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi musí být tato část s ním v souladu.

h) Ochrana životního prostředí (envinronment)

Při provádění všech činností na staveništi nutno postupovat s maximální šetrností k životnímu prostředí a dodržovat příslušné právní předpisy, ve znění pozdějších předpisů, zejména:

• zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, (obecně);
• zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší;
• zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zejména § 7–8 o ochraně a kácení dřevin;
• zákon č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a informačním systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí;
• zákon č. 350/2011 Sb., zákon o chemických látkách a chemických směsích (chemický zákon);
• vyhlášku č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby;
• minimalizovat dopady vyplývající z provádění prací na staveništi z hlediska hluku, vibrací, prašnosti (NV č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve znění NV č. 217/2016 Sb., dále NV č. 9/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska emisí hluku, ve znění pozdějších předpisů jež v příloze č. 3 vymezuje mj. max. požadavky na emise hluku stavebních strojů);
• při nakládání s odpady postupovat v souladu se zákonem č. 541/2020 Sb., o odpadech, (zejména vést evidenci o nakládání s odpady, tato evidence je součástí dokumentace předkládané k přejímacímu řízení); speciální pozornost věnovat vzniku nebezpečného odpadu (nutné povolení k nakládání s nebezpečnými odpady pro danou lokalitu, všechny materiály, které obsahují složky uvedené v zákoně č. 541/2020 Sb.) a dalším jmenovitým typům odpadů jako jsou oleje, maziva apod. a odpadů specifikovaných v zákoně č. 542/2020 Sb. (elekrozařízení, fotovoltaické panely apod.); při nakládání s těžebním odpadem se řídit zákonem č. 157/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Poznámka:
Z hlediska péče o životní prostředí je v technické zprávě nutno popsat opatření k minimalizaci negativního vlivu na veřejnost a životní prostředí. Jmenovitá opatření mohou být následující:

Ochrana před hlukem

• Omezení doby provozu stavby – na základě hlukové studie je možno omezit dobu výstavby na časové rozmezí (např. 7–18 hod. během dne, se základní hladinou hluku L = 50 dB + korekce 10 dB.);
• použité mechanismy musí mít výrobcem zaručené hladiny akustického tlaku v souladu s platnými předpisy. Hluková studie může omezit provoz jednotlivých mechanismů, např. počet odjezdů vozidel, denní limit provozu mechanismů a další. Mechanismy musí být vypínány po dobu mimo pracovního nasazení. Hlavní činnosti, které jsou zdrojem hluku, např. bagrování, odvoz výkopků, pilotování a betonáž byl měly být soustředěny do doby 8–14 hod.;
• oplocení areálu může být navrženo i z hlediska ochrany veřejnosti před hlukem např. neprůhledné plné, výšky 2,5 m, které poslouží jako provizorní ochrana před hlukem v období prací s největšími zdroji akustické zátěže, tj. zemních prací, pilotování a provádění spodní stavby.

Hospodaření s odpady

Veškeré odpady vzniklé při stavební činnosti musí být tříděny a likvidovány v souladu se zákonem č. 541/2020 Sb., o odpadech, a příslušnými prováděcími předpisy:

• shromažďovat odpady utříděné podle jednotlivých druhů a kategorií;
• zařazení odpadů podle katalogu, tj. přiřazení kódu druhu odpadu a stanovení jeho kategorizace, je nutnou podmínkou pro další nakládání s ním;
• kontrolovat nebezpečné vlastnosti odpadů a nakládat s nimi podle jejich skutečných vlastností;
• materiál výkopku, podle charakteru staveniště, bude uložen na příslušnou skládku projednanou zhotovitelem a tato skutečnost bude dokladována při přejímce stavby;
• ostatní odpady (O) budou tříděny podle druhu (kovový materiál, hliník, barevné kovy apod.), uloženy na vymezená a označena místa ukládání příslušného odpadu;
• obaly budou tříděny podle svého druhu (papír, umělé hmoty) a odevzdávány do příslušných sběrných dvorů proti vystavení dokladu o předání odpadu nebo předány smluvnímu partnerovi, který doloží povolení k dalšímu zpracování příslušného odpadu. Bez doložení tohoto dokladu nesmí být odpad předán;
• nebezpečný odpad (N) – zvláštní pozornost je věnována zbytkům materiálu a jejich obalů spadajících do kategorie nebezpečných odpadů (barvy, lepidla, umělé hmoty, pryskyřice, zbytky izolačních materiálů apod.). Likvidaci provádí speciální firma, která má povolení k nakládání s nebezpečnými odpady, úložné místo musí být označeno tabulkou s katalogovým číslem odpadu a jeho názvem a Identifikačním listem odpadu;
• skladování odpadu musí být zajištěno na staveništi tak, aby odpady byly skladovány odděleně, bylo zabráněno jejich rozfoukání větrem a přenesení mimo obvod staveniště, jakož i ochrana proti dešti a splavení do půdy, resp. městské kanalizace.

Odpady vzniklé na stavbách je nutné zlikvidovat prostřednictvím odborně specializovaných organizací na základě takto uzavřených smluv:

• ke každé zásilce odpadu, určeného ke zneškodnění musí být původcem vystaven řádně vyplněný dodací list. V dodacím listu musí být uvedeno katalogové číslo odpadu, název odpadu/kód odpadu, interní značka původce, hmotnost (je-li vážení provedeno na kalibrované váze). Dodací list musí být vyhotoven ve třech vyhotoveních, třetí vyhotovení musí být odesláno k evidenci zhotovitele;
• pro přepravu nebezpečného odpadu je původce povinen řádně vyhotovit evidenční list přepravovaného odpadu;
• nebude-li původce požadovat odvoz odpadu externí osobou, je povinen zajistit nakládku odpadu a jeho odvoz na místo zneškodnění.

Původce je povinen a plně odpovídá za správné zařazení odpadu podle druhu a kategorií a za nakládání s ním.

Odpady kategorie nebezpečné (N) je možno přepravovat pouze dopravními prostředky, na které vydal souhlas příslušný správní orgán, včetně stanovení tras. Evidence přepravovaných nebezpečných odpadů v případech, že dochází ke změně osoby vlastníka (externí organizace) se provádí podle podmínek zákona č. 541/2020 Sb., na evidenčním listu pro přepravu nebezpečných odpadů.

Řešení odpadů vznikajících těžební činnosti je obsaženo v zákoně č. 157/2009 Sb., o nakládání s těžebním odpadem.

Poznámka:
Zákon o odpadech č. 541/2020 Sb., byl aktuálně doplněn vyhláškou č. 8/2021 Sb., o Katalogu odpadů a posuzování vlastností odpadů (Katalog odpadů) a vyhláškou č. 273/2021 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady.

Ostatní environmentální opatření

• Veškerá mechanizace a vozidla na staveništi musí být zajištěna proti úkapům olejů a pohonných hmot, jejich zbytky musí být likvidovány jako nebezpečné odpady, na příslušných místech. Tato pracoviště nutno vybavit havarijní soupravou;
• při provádění veškerých prací musí být použity technologické postupy, které omezí vznik zbytečné prašnosti (vodní clony, odsávání apod.);
• dopravní prostředky při opuštění staveniště musí být očištěny; vzhledem k obvyklým prostorovým problémům musí být přímo na výjezdu osazen čisticí rošt, který zamezí přenesení nečistot na dopravní komunikace;
• na staveništi nesmí být žádný odpad likvidován spalováním;
• vytápění zařízení staveniště možné pouze s využitím elektřiny, nebo napojením na centrální rozvod tepla.

Havarijní opatření

Na staveništi musí být věnována pozornost opatřením proti vzniku havarijních situací a navržen postup jejich překonání. Pro větší stavby zhotovitel vypracuje speciální havarijní plán a poplachové směrnice. V požárních poplachových směrnicích, havarijních plánech a místně provozních řádech jsou uvedeny postupy řešení možných havarijních situací, způsobených buď vnější příčinou (např. povodeň, vichřice), nebo vnitřní příčinou (únik závadné látky), popř. jejich kombinací. V poplachových směrnicích, havarijních plánech a místně provozních řádech jsou uvedeny aktivity, které musí být provedeny v reakci na havarijní situace pro zmírnění environmentálních dopadů, které mohou v souvislosti s havárií nastat. Berou přitom v úvahu vliv lidského faktoru a s ohledem na jeho nepředvídatelnost zavádějí pojistné mechanismy a opatření.

Havarijní plány navíc obsahují způsob a sled činností vedení stavby; rozdělení odpovědnosti včetně zastoupení v době nepřítomnosti; informace o zásahových jednotkách; zásady komunikace; schéma rozvodu a uzavírací místa významných médií; informace o nebezpečných, chemických látkách a chemických přípravcích, včetně jejich dopadů na životní prostředí a opatření při mimořádných situacích. Na staveništích musí být k dispozici bezpečnostní listy chemických látek a chemických přípravků, která jsou na stavbě používány. Jednotlivá skladovací místa těchto látek musí být označena bezpečnostními značkami, viz MP 2.6.1 Bezpečnost při provádění prací na staveništi.

i) Organizace výstavby

V technické zprávě jsou popsány ZOV na staveništi, pokud je samozřejmě rozsah výstavby takový, aby tento popis měl smysl. Popis organizace výstavby vychází ze zpracovaného časového plánu výstavby a uvádí:

• popis přípravy staveniště;
• zemních prací;
• spodní stavby;
• hrubé stavby;
• uzavření stavby, její kompletaci;
• montáž technických zařízení;
• zkušební provoz, vyzkoušení a předání v členění po jednotlivých objektech, nebo záběrech; postupné uváděných do provozu.

Technická zpráva stanovuje klíčové termíny výstavby, podmiňující investice, termíny rozhodujících dodávek, termíny kontrolních bodů výstavby (zejména u konstrukcí dalším postupem zakrytých), termíny stavební připravenosti pro montáž technických, popř. strojních zařízení, termíny vyzkoušení, revizí a předání jednotlivých objektů a stavby jako celku. Dále uvádí termíny nástupu a předání jednotlivých poddodávek, včetně jejich smluvního zajištění.

Vymezuje potřebné podklady pro sestavení organizace a časového plánu výstavby, pro rozpočet, finanční plán zhotovitele, smluvní dohody, výrobní kalkulace a z nich odvozené počty pracovníků na staveništi, rozsah poddodávek a nasazení montážních mechanismů (potřebné výpočty jsou uvedeny v příloze).

Popisuje metodiku zpracování časového plánu, jeho vazby na výrobní plán zhotovitele, případně poddodavatelů.

Uvádí krizová místa, kterým je třeba při realizaci výstavby věnovat maximální pozornost z hlediska dodržení smluvních termínů.

Speciální pozornost v organizaci výstavby je nutno věnovat dodržení technologických lhůt pro technicky správné provádění konstrukcí a potřebných opatření pro zimní období.

3.3 NÁVRH (VÝKRES) SITUACE V PLÁNU ORGANIZACE VÝSTAVBY

Výkres situace se zpracovává ve vazbě na koordinační situaci stavby (zpravidla v měřítku 1 : 500). Pro výkres situace není závazná norma. Při zpracování je možno využít podkladů v příloze této metodické pomůcky. Do koordinační situace jsou značky pro návrh vedeny v barvě zelené. Doporučený metodický postup zpracování a vzory značek jsou uvedeny v příloze 4.4:

• Na základě všech dostupných podkladů a osobní prohlídky se stanoví plochy, které zabírá staveniště. Při zakreslení se vychází z prokázaného vlastnictví, či nájmu pozemků na základě katastrálního snímku území. Hranice staveniště se označí silnou čarou. Dočasné zábory se označí přerušovanou čarou. Současně se na hranici staveniště označí rozsah a způsob provedení oplocení staveniště;
• určí se plochy pro skladování ornice, zeminy, rozhodujících stavebních materiálů (pokud jsou třeba) a jejich situování se zakreslí do situace; současně se zakreslí potřebné manipulační a dopravní pruhy 4–6 m;
• zakreslí se trvalé a dočasné přeložky inženýrských sítí;
• zakreslí se místa základních napájecích bodu staveniště – elektro, vodovodu, kanalizace, příp. napojení na plynovod či horkovod;
• podle výsledku projednání se uvedou šipkami směry hlavních příjezdových dopravních tras ke staveništi, vjezdy na staveniště a příslušná technická opatření na vjezdu (čisticí rošty, chráničky apod.) Pokud je to nutné, uvedou se i dopravní trasy na staveništi, včetně potřebných zpevnění, např. panelové vozovky, provizorní komunikace, spodní stavba trvalých komunikací, osazení potřebných dopravních značek;
• v případě rozsáhlých zemních prací se postupy zemních prací a strojní techniky uvádí do samostatné dokumentace;
• na základě propočtu a stanovení zdvihací techniky se zakreslí stanoviště jeřábů (pevné stanoviště nebo jeřábová dráha), dále se zakreslí dosah jeřábu ve vazbě k nejvzdálenějšímu místu montáže na stavbě a nosnosti jeřábu. Zvýrazní se dosah jeřábu nad veřejnými prostranstvími a zakreslí se požadovaná technická omezení tohoto přesahu (omezovače, podchody, ochranné stříšky, případně jiná). Současně se popř. zakreslí trasa příjezdu a odjezdu montážní techniky;
• zakreslí se plochy výrobního zařízení staveniště – umístění mísicích center, ohýbáren, nutných skládek, popř. stanovišť pro mobilní techniku (autodomíchávače, pumpy na beton apod.);
• zakreslí se plochy určené pro sociální zařízení staveniště v rozsahu určeném potřebnými propočty;
• zakreslí se speciální konstrukce zařízení staveniště, popř. se označí jejich umístění a odkaz na přílohy výkresové dokumentace;
• zakreslí se plochy skládek odpadu v souladu s environmentálními opatřeními;
• v případě složitějších vztahů na staveništi se zakreslí i postup provádění jednotlivých staveb či jejich částí.

3.4 ČASOVÝ PLÁN VÝSTAVBY

Časový plán výstavby je podkladem, který prokazuje reálnost termínů a postupu financování pro příslušnou smlouvu o dílo. Současně se stává nástrojem konkrétního řízení výstavby. Zpracování časového plánu výstavby se řídí zvyklostmi firmy zhotovitele, rozsáhlostí výstavby, mnohdy i programovým vybavením, které firma vlastní. Zpracování časových plánů výstavby je nedílnou součástí dokumentace řízení výstavby. Jeho zpracováním je většinou pověřen specialista výrobní přípravy příslušné dodavatelské firmy. Pro zpracování časového plánu není předepsána autorizace.

Pro běžnou realizaci výstavby postačí řádkový harmonogram, který stanoví termíny počátku a konce nejdůležitějších činností na stavbě; současně propočte potřeby průběhu financování, popř. nasazení nutných zdrojů – pracovníků, materiálů či techniky.

Ve složitějších realizačních případech se doporučuje využít některé z metod síťové analýzy. Vzhledem k složitosti této problematiky odkazujeme na využití příslušné odborné literatury, která o této problematice pojednává (např. Ekonomika stavebního díla, skripta ČVUT Praha).

K dispozici je velké množství softwarových produktů, které výrazně zjednodušují postup zpracování. Jedním z nejvíce využívaných je Microsoft Project – universální plánovací a řídicí systém, který pomocí metod síťové analýzy umožňuje vytvářet a organizovat projekty, subprojekty, úkoly a zdroje s využitím grafického prostředí. Program, jak již jeho název připomíná, je součástí rozsáhlého balíku programů, vycházejících z aplikací MS Office. Vzhledem k jednoduchosti použití je vhodný i pro jednoduché stavby, a především je vhodný k použití v celé šíři produkce zhotovitele. Opět vzhledem k rozsahu problematiky i zde je nutno použít speciální literatury.

3.5 PROJEDNÁNÍ PLÁNU ORGANIZACE VÝSTAVBY

Dokumentace POV vychází ze zásad organizace výstavby, zpracovaných v rámci dokumentace stavby pro vydání stavebního povolení. Veškeré doklady a zásady musí být projednány a dokumentovány v rámci vydání stavebního povolení. Rozpracování a uskutečnění POV je především záležitostí zhotovitele stavby anebo příslušných zhotovitelů částí stavby. Pokud je zpracování POV v souladu s předchozí schválenou dokumentaci, nepodléhá žádnému projednání mimo firmu zhotovitele. Případné problémy je vhodné řešit před zpracováním detailního POV důslednou kontrolou zásad organizace výstavby v rámci podání nabídky zhotovitelem.

Protože však upřesnění přináší mnohdy nové skutečnosti (např. zvětšení požadavků na plochu staveniště, upřesnění otázek dopravy, přeložek sítí, úpravy z hlediska zpřesnění technologie výstavby v rámci zpracování dokumentace pro provedení stavby) je nutné v těchto případech provést řadu dodatečných projednání a změnových řízení. Pokud některé mění i závěry a rozhodnutí ze stavebního řízení, či územního rozhodnutí, je nutno projednat jejich dopad nejprve se stavebníkem. Pokud se nepodaří najít jiná řešení, je nutno projednání vést (prostřednictvím stavebníka, resp. osoby pověřené výkonem inženýrské činnosti) s příslušným stavebním úřadem a zabezpečit k němu příslušné úpravy dokumentace. Samozřejmě v tomto případě je nezbytné, aby změnových řízení zúčastnila AO odpovědná za dokumentaci ověřenou ve stavebním řízení.

Při zpracování i dalším rozpracování POV se vychází z dokladů, uvedených v projektové dokumentaci a v seznamu dokladů připojených k žádosti o stavební povolení (viz vyhláška č. 503/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

4 PŘÍLOHY

Příloha 4.1

OBSAH ZÁSAD ORGANIZACE VÝSTAVBY V DOKUMENTACI PRO OHLÁŠENÍ STAVBY NEBO VYDÁNÍ STAVEBNÍHO POVOLENÍ

(podle přílohy č. 12 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů)

B. Souhrnná technická zpráva

B. 8 Zásady organizace výstavby

• a) potřeby a spotřeby rozhodujících médií a hmot, jejich zajištění;
• b) odvodnění staveniště;
• c) napojení staveniště na stávající dopravní a technickou infrastrukturu;
• d) vliv provádění stavby na okolní stavby a pozemky;
• e) ochrana okolí staveniště a požadavky na související asanace, demolice, kácení dřevin;
• f) maximální dočasné a trvalé zábory pro staveniště;
• g) požadavky na bezbariérové obchozí trasy;
• h) maximální produkovaná množství a druhy odpadů a emisí při výstavbě, jejich likvidace;
• i) bilance zemních prací, požadavky na přísun nebo deponie zemin;
• j) ochrana životního prostředí při výstavbě;
• k) zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi;
• l) úpravy pro bezbariérové užívání výstavbou dotčených staveb;
• m) zásady pro dopravně inženýrské opatření;
• n) stanovení speciálních podmínek pro provádění stavby (provádění stavby za provozu, opatření proti účinkům vnějšího prostředí při výstavbě apod.);
• o) postup výstavby, rozhodující dílčí termíny.

Poznámka:
Pro výkresové zobrazení je nutno využít část C. Situační výkresy (podle příl. č. 12 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů) – viz další text:

• C Situační výkresy
• C. 1 Situační výkres širších vztahů
• C. 2 Katastrální situační výkres
• C. 3 Koordinační situační výkres
• C. 4 Speciální situační výkresy

• Situační výkresy vyhotovené podle potřeby ve vhodném měřítku zobrazující speciální požadavky objektů, technologických zařízení, technických sítí, infrastruktury nebo souvisejících inženýrských opatření a další.

Obsah příslušných částí společné dokumentace pro vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení podle přílohy č. 8 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, je obdobný.

Pro projektovou dokumentaci dopravních staveb platí příslušná ustanovení vyhlášky č. 146/2008 Sb., ve znění vyhlášky č. 251/2018 Sb. a vyhláška č. 583/2020 Sb.

Příloha 4.2

VZOROVÝ OBSAH DOKUMENTACE PLÁNU ORGANIZACE VÝSTAVBY

A Technická zpráva POV

A/1 Všeobecné údaje

• Seznam všech účastníků výstavby;
• Seznam všech dotčených orgánů;
• Podklady pro zpracování;
• Program výstavby;
• Technologie výstavby.

A/2 Popis staveniště

• Popis stávajícího stavu staveniště;
• Seznam pozemků a jejich vlastníků;
• Stávající zástavba;
• Obvod staveniště;
• Úpravy staveniště;
• Příjezdy a přístupy na staveniště;
• Popis stávající vzrostlé zeleně;
• Úpravy z důvodů ochrany veřejného zájmu;
• Podzemní a nadzemní sítě, elektronické trasy, ochranná pásma.

A/3 Geotechnický průzkum

• Identifikační údaje;
• Závěry geotechnického průzkumu;
• Opatření ZOV ve vztahu ke geologickému průzkumu.

A/4 Úpravy staveniště

• Prozatímní a konečné terénní úpravy;
• Návrh hospodaření s ornicí a zeminou;
• Deponie zeminy a ornice;
• Ochrana porostů;
• Oplocení.

A/5 Zásobování staveniště

• Zásobování elektřinou;
• Zásobování staveniště vodou;
• Odkanalizování;
• Vytápění;
• Spoje;
• Materiálové zásobování – dopravní trasy.

A/6 Zařízení staveniště

• Stanovení potřebné velikosti staveniště;
• Sociální zařízení a předpokládaný počet pracovníků;
• Provozní zařízení a návrh velikosti ploch;
• Výrobní zařízení a návrh velikosti ploch;
• Montážní zařízení a návrh parametrů;
• Poddodavatelé a realizace jejich požadavků;
• Osvětlení staveniště.

A/7 Bezpečnost práce

• Vedení stavby – seznam osob odpovědných za bezpečnost;
• Bezpečnost a ochrana zdraví při jednotlivých druzích prací;
• Bezpečnost při skladování a manipulaci s materiálem;
• Bezpečnost z hlediska ochrany veřejného zájmu;
• Ochrana a ostraha staveniště;
• Bezpečností opatření ve vztahu k pracovníkům a poddodavatelům;
• Koordinátor bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (pokud je stavebníkem jmenován);
• Požární ochrana staveniště.

Plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi (zpracován samostatně zajištěním stavebníka) – pokud je nutno jej zpracovávat podle § 15 zákona č. 309/2006 Sb. a NV č. 591/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, příloha č. 5 a 6.

A/8 Ochrana životního prostředí – envinronment

• Vliv realizace stavby na životní prostředí;
• Soubor opatření k ochraně životního prostředí;
• Ochrana před účinku hluku a vibrací;
• Odstraňování odpadů ze staveniště;
• Ochrana před znečištěním vod a ovzduší;
• Ochrana před škodlivými účinky dopravy;
• Plán havarijních opatření.

A/9 Organizace výstavby

• Zásady organizace výstavby;
• Základní termíny výstavby;
• Technologická a klimatická omezení;
• Postup výstavby rozhodujících objektů;
• Stavební připravenost pro montáž technologických zařízení;
• Použité metody časového plánování;
• Financování výstavby;
• Bilancování zdrojů;
• Kritická místa výstavby.

B Situace stavby (v měřítku 1 : 50) – Přítisk do koordinační situace

B/1 Vymezení staveniště

• Hranice obvodu staveniště (trvalý a dočasný zábor);
• Hranice pozemků příslušných ke stavbě;
• Hranice pozemků dotčených dočasným záborem;
• Oplocení staveniště – trvalé, dočasné, přenosné.

B/2 Zemní práce

• Deponie ornice a zeminy;
• Zemník;
• Skladovací plochy stavebních materiálů.

B/3 Inženýrské sítě

• Ochranná pásma stávajících inženýrských sítí;
• Nově budované inženýrské sítě;
• Přeložky inženýrských sítí;
• Chráničky inženýrských sítí;
• Napojovací body staveniště – elektro, voda, kanalizace, plyn, topení.

B/4 Doprava

• Manipulační pruhy;
• Dopravní pruhy na staveništi;
• Vjezdy a výjezdy staveniště;
• Osazení dopravních značek;
• Přejezdy, přechody, mosty;
• Mycí rampy těžké techniky.

B/5 Montážní technika

• Stanoviště jeřábů, trasy jeřábových drah, parametry jeřábu;
• Dosahy jeřábů s omezením přesahu;
• Doprovodné montážní zařízení (výtahy, lešení, vrátky).

B/6 Plochy zařízení staveniště

• Plochy výrobního zařízení staveniště (míchárny, ohýbárny, stanoviště techniky apod.);
• Plochy provozního zařízení staveniště;
• Plochy sociálního zařízení staveniště;
• Plochy skládek odpadů.

B/7 Bezpečnost a ochrana zdraví

• Speciální konstrukce a zařízení staveniště;
• Osvětlení staveniště;
• Ochranná zařízení pro obyvatele (přístřešky, průchody, hlukové stěny).

B/8 Organizace výstavby

• Postup provádění stavby, postup zemních prací – směr výstavby.

C Časový plán výstavby

• Termínovník (např. termíny provádění částí stavby, stavebních objektů provozních souborů, předávání pracoviště k montáži apod.);
• Řádkový harmonogram;
• Financování stavby;
• Bilance pracovních sil, materiálů apod.;
• Síťová analýza.

Příloha 4.3

NAVRHOVÁNÍ ZAŘÍZENÍ STAVENIŠTĚ

1. Funkce zařízení staveniště

Zařízení staveniště jsou dočasné stavby a zařízení, které v době realizace stavby slouží provozním, sociálním a výrobním účelům účastníků výstavby.

Žádný právní předpis v současné době neupravuje problematiku zařízení staveniště. Každý účastník výstavby se musí o potřebné zařízení a vybavení postarat sám a náklady na jejich pořízení krýt z vlastní režie. Musí mít tedy zájem na tom, aby náklady spojené s jejich pořízením byly co nejnižší. Mnohé objekty mohou zhotovitelé stavby pořizovat jako společné (např. objekty sociální). V tom případě je nutné smluvně dohodnout, kdo je bude pořizovat a za jakých podmínek se na finančním krytí budou podílet podzhotovitelé či stavebník (také stavebník – investor) potřebuje určité prostory na staveništi, např. pro technický dozor). V případě užití staveb, které jsou v majetku někoho jiného, přichází v úvahu nájemní smlouva.

• Funkci zařízení staveniště mohou plnit:
• trvalé části budované stavby (části budované v předstihu), jichž je vhodné dočasně využít jako zařízení staveniště k dosažení úspor s tím, že po skončení jejich funkce jako ZS budou následně upraveny na zamýšlený účel;
• existující stavby související se staveništěm, existující nezávisle na budované stavbě, náležející do majetku objednatele či jiného vlastníka na výstavbě nezúčastněného, které je možno po dobu výstavby využít pro účely ZS;
• dočasné stavby budované na hlavním či vedlejším staveništi na dobu výstavby;
• dočasně na stavbě umístěný hmotný majetek a drobný hmotný majetek v používání zhotovitele (přenosné buňky, kontejnery, maringotky apod.).

2. Druhy zařízení staveniště

2.1 Provozní zařízení staveniště se člení na

a) užívané společně:

• komunikace;
• vlečky;
• rozvodné řády inženýrských sítí, včetně transformoven a jiných souvisejících zařízení (rozvody el. energie vč. rozvaděčů pro napojení spotřebičů, rozvody vody, páry, telefonů apod.);
• vnější oplocení staveniště;
• požární nádrže;
• vrátnice;
• kanceláře pro zhotovitele, technický nebo autorský dozor;
• mosty;
• přechody a lávky pro pěší;
• parkovací plochy.

Jejich vybudování zajišťuje na základě dohody zhotovitel stavebních prací (většinou největší zhotovitel) a poskytuje je na základě dohodnutých smluvních podmínek ostatním zhotovitelům a účastníkům výstavby.

b) užívané převážně jedním účastníkem výstavby:

• sklady;
• skládky;
• garáže;
• údržbářské dílny;
• zpevněné plochy;
• předmontážní plochy atd.