Stav: vydání 2016

Pomůcka zpracována podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).

Anotace:
Cílem této pomůcky je seznámit projektanty, inženýry a architekty, členy obecní samosprávy a stavební podnikatele s aktuálním legislativním stavem procesu územního plánování. Text je zaměřen na praktické uplatňování stavebního zákona, prohloubení celkového přehledu o nástrojích územního plánování, vysvětleny jsou vzájemné vazby a smysl jednotlivých nástrojů. Důraz je kladen na využití nástrojů územního plánování pro přípravu a umísťování staveb. Dozvíte se aktuální stav právní úpravy územního plánování. Text odpovídá na vybrané nejčastější dotazy z praxe.

Upozornění k textu

OBSAH

ÚVOD

Cílem publikace je seznámit projektanty, inženýry a architekty, členy obecní samosprávy a stavební podnikatele s aktuálním legislativním stavem procesu územního plánování. Text je zaměřen na praktické uplatňování stavebního zákona, prohloubení celkového přehledu o nástrojích územního plánování, vysvětleny jsou vzájemné vazby a smysl jednotlivých nástrojů. Důraz je kladen na využití nástrojů územního plánování pro přípravu a umísťování staveb. Dozvíte se aktuální stav právní úpravy územního plánování. Text odpovídá na vybrané nejčastější dotazy z praxe.

Územní plánování koordinuje svými nástroji soukromé a veřejné zájmy v území. Jedná se o poměrně komplikovaný a často i časově náročný proces. V průběhu pořízení jednotlivých nástrojů územního plánování se do procesu přípravy zapojují mnozí aktéři. Setkáváme se zde s odbornou prací autorizovaného projektanta, vyjadřuje se veřejnost a dotčené orgány, které hájí veřejné zájmy v území, a směřování dalšího vývoje v území ovlivňují i politická rozhodnutí samosprávy (např. územní plán vydává zastupitelstvo obce). Územní plánování je velmi zodpovědná činnost pro všechny zúčastněné. Kvalitní výsledek může vzniknout pouze při správné koordinaci těchto činností.

Územní plán je svou povahou dlouhodobý koncepční materiál, který je ale právně závazný. V územním plánu musí být obsaženy koncepce (urbanistická, krajiny atd.), ale zároveň musí poskytovat jasné, jednoznačné a srozumitelné pokyny pro jejich aplikaci do následných řízení v území. V poslední době nás vývoj legislativy tlačí do pozice právníků, kteří se snaží o nenapadnutelný text územního plánu, protože by jako opatření obecné povahy mohl být zrušen. Často se pak pod tlakem této skutečnosti dopustíme toho, že zapomínáme na účel územního plánu. Přitom autorizovaní urbanisté a architekti jsou s teorií urbanismu dobře seznámeni. Územní plán bude působit na životy lidí dlouhá léta – a na to by se pod tlakem racionálních argumentů i složitých technických a legislativních požadavků nemělo zapomínat.

V této publikaci se dozvíte:

• jaká je působnost orgánů územního plánování, jaké hájí veřejné zájmy;
• jaké jsou územně plánovací podklady, které jsou při rozhodování o území neopominutelným podkladem;
• co řeší a jak se aplikuje politika územního rozvoje, která je závazná pro rozhodování v území;
• jaké jsou druhy územně plánovací dokumentace, jejich závaznost, co je jejich obsahem, k čemu se používají a čím může být podmíněno rozhodování v území;
• jaké jsou formy umísťování staveb a za jakých podmínek je lze využít;
• jaké jsou druhy územních opatření a jaký mají dopad do rozhodování v území.

Podstatnou součástí urbanistické práce je i znalost řešení technické infrastruktury (dopravní obsluha území, zásobování pitnou vodou, kanalizace, zásobování energiemi, informační systémy atd.). Všechny tyto předpoklady a principy jsou již obsáhle publikovány v městském inženýrství, zakotveny v příslušných právních předpisech a definovány normami. Následující text se zaměřil na seznámení se stávající platnou legislativou a dikcí platných stavebních předpisů. Text ilustruje složitou problematiku územního plánování v celé její šíři.

Přeji Vám, aby pro Vás publikace byla přínosem.

Doc. Ing. akad. arch. Jiří Mojžíš

1 PŮSOBNOST AUTORIZOVANÝCH OSOB

Projektová činnost ve výstavbě je podle § 158 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále také jen SZ), vybranou činností ve výstavbě. Vybrané činnosti (jejich výsledek ovlivňuje ochranu veřejných zájmů ve výstavbě) mohou vykonávat pouze fyzické osoby, které získaly oprávnění k jejich výkonu podle zvláštního právního předpisu. Tímto zvláštním předpisem je zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů. Stavební zákon pak v § 22 odst. 4 pro fyzickou osobu oprávněnou k projektové činnosti ve výstavbě zavádí pojem projektant.

Projektovou činností ve výstavbě se na úseku územního plánování rozumí podle § 158 SZ zpracování územně plánovací dokumentace, územní studie, dokumentace pro vydání územního rozhodnutí a pro uzavření veřejnoprávní smlouvy nahrazující územní rozhodnutí.

Projektant je podle § 159 odst. 1 a 2 SZ povinen při zpracování dokumentace dbát právních předpisů (tj. nejen stavebního zákona, ale i předpisů souvisejících) a působit v součinnosti s dotčenými orgány. Projektant odpovídá vždy za správnost, celistvost a úplnost jím zpracované dokumentace, zejména za respektování požadavků z hlediska ochrany veřejných zájmů a za jejich koordinaci. Není-li projektant v rozsahu své specializace způsobilý zpracovat celou dokumentaci sám, musí si k jejímu zpracování přizvat osobu s oprávněním pro příslušný obor, ale za zpracování dokumentace jako celku zodpovídá projektant.

Projektantem územní studie může být autorizovaný architekt (autorizace architektura, územní plánování nebo autorizace se všeobecnou působností) nebo autorizovaný inženýr v rozsahu oboru, popřípadě specializace, pro kterou mu byla udělena autorizace.

Pro zpracování územně plánovací dokumentace, kam patří zásady územního rozvoje, územní plán a regulační plán, může být projektantem autorizovaný architekt (autorizace architektura, územní plánování nebo autorizace se všeobecnou působností). Předpokládá se, že autorizovaný architekt osloví vybrané specialisty, mj. autorizované inženýry, aby zpracovali subdodávky na příslušné části územně plánovací dokumentace podle rozsahu oboru. V současné době je však mnohdy rozhodujícím kritériem cena zakázky, a to se může negativně promítnout do výsledné kvality dokumentace, mj. tím, že nejsou přizváni potřební specialisté. V případě zadávání zakázek je tedy vhodné již předem vyhodnotit jaké autorizace, jaké specializace budeme požadovat, a tyto požadavky na specialisty zahrnout již do zadávací dokumentace pro výběr zpracovatele.

Dokumentace pro územní rozhodnutí vždy musí být zpracována autorizovanou osobou – projektantem. Pokud dokumentace pro vydání územního rozhodnutí není zpracována projektantem, stavební úřad podle § 86 odst. 5 SZ zastaví řízení. Podle zákona č. 360/1992 Sb. může dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí zpracovávat autorizovaný architekt, autorizovaný inženýr a v určitých případech i autorizovaný technik (podrobněji viz. § 17, 18 a 19 zákona č. 360/1992 Sb.). Autorizovaný technik je oprávněn vypracovávat dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí a projektovou dokumentaci, jestliže celá přísluší jeho oboru. V ostatních případech může vypracovávat příslušné části dokumentace pro vydání územního rozhodnutí nebo projektové dokumentace, vždy v rozsahu oboru, popř. specializace, pro který mu byla udělena autorizace; tímto způsobem se může podílet na vypracování dokumentace, zpracovávané autorizovaným architektem nebo autorizovaným inženýrem.

V územním plánu mohou být vymezeny architektonicky nebo urbanisticky významné stavby, pro které může vypracovávat architektonickou část projektové dokumentace jen autorizovaný architekt. Autorizovaný inženýr se v tomto případě podle § 18 písm. a) a b) zákona č. 360/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, může podílet na vypracování projektové dokumentace staveb, ale nemůže ji zpracovávat samostatně. Zpracovávat dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí a projektovou dokumentaci staveb (včetně příslušných územně plánovacích podkladů) může v těchto případech pouze autorizovaný architekt. Specifickým případem jsou pak inženýrské stavby. Podle § 17 písm. b) a d) zákona č. 360/1992 Sb. autorizovaný architekt nemůže u těchto staveb zpracovávat dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí a projektovou dokumentaci staveb (tato působnost náleží autorizovanému inženýru), ale má se podílet na jejím vypracování, pokud jsou tyto stavby označeny za architektonicky nebo urbanisticky významné. Autorizovaný architekt tedy musí vypracovat alespoň architektonickou část dokumentace a ostatní části může zpracovat autorizovaný inženýr.

Dokumentace pro uzavření veřejnoprávní smlouvy nahrazující územní rozhodnutí odpovídá obsahem a rozsahem dokumentaci pro územní rozhodnutí. Tato dokumentace musí být v souladu s § 158 odst. 1 SZ také zpracována autorizovanou osobou.

V soustavě nástrojů územního plánování jsou však i nástroje, jejichž zpracování autorizaci nevyžaduje. Jedná se především o politiku územního rozvoje (na celostátní úrovni) a územně analytické podklady (na úrovni krajů a obcí s rozšířenou působností). Také pro přípravu případných podkladů pro zadání a doplňujících průzkumů a rozborů (podle § 185 odst. 3 SZ) pro zadání územního plánu není zcela nezbytná účast autorizovaného architekta, doplňující průzkumy a rozbory nepatří mezi vybrané činnosti ve výstavbě. Autorizace není třeba i u dokumentace dokládané k žádosti o územní souhlas (tj. pro umístění záměrů, pro které postačí územní souhlas, nahrazující územní rozhodnutí).

2 PRINCIPY PROMÍTNUTÍ CÍLŮ A ÚKOLŮ ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ DO ZPRACOVÁNÍ ÚZEMNĚ PLÁNOVACÍ DOKUMENTACE A DO PŘÍPRAVY STAVEB

Orgány územního plánování svými postupy naplňují cíle a úkoly územního plánování, které jsou popsány v § 18 a § 19 odst. 1 stavebního zákona. V této souvislosti je nutné si uvědomit, že stejně tak, jako dotčené orgány hájí veřejné zájmy, které jsou dány jejich zvláštními předpisy, orgány územního plánování chrání veřejné zájmy dané stavebním zákonem, zejména tyto cíle a úkoly územního plánování.

Cíle a úkoly se pak promítají do územně plánovací dokumentace (dále jen ÚPD), která je závazná pro rozhodování v území, i přímo do rozhodování stavebních úřadů. Například při zpracování územního plánu musí jeho projektant postupovat v souladu s cíli a úkoly územního plánování. Příslušný pořizovatel následně ověřuje soulad územního plánu s cíli a úkoly územního plánování a doplní v tomto smyslu odůvodnění. Příslušné zastupitelstvo obce má před vydáním územního plánu podle stavebního zákona uloženo ověřit soulad s cíli a úkoly územního plánování.

Stavební úřady (dále jen SÚ) mají podle stavebního zákona přidělenou působnost i jako orgány územního plánování. Konkrétní případy, kdy je stavební úřad orgánem územního plánování, stanoví § 6 odst. 3 SZ. Jedná se o působnost na úseku územního rozhodování, tj. SÚ vydávají územní rozhodnutí, územní souhlas, poskytují informace pro pořizování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace a vykonávají další činnosti podle stavebního zákona. Stavební úřad v této roli naplňuje při svém rozhodování cíle a úkoly územního plánování.

Mezi cíle územního plánování, které se vztahují ke zpracování územně plánovací dokumentace, ale také přímo k přípravě a umísťování staveb a jsou aplikovány také při rozhodování stavebního úřadu (svými rozhodnutími je stavební úřad naplňuje), patří například následující:

• vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území (spočívající ve vyváženém vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území);
• zajištění koordinace využití území;
• ve veřejném zájmu chránit a rozvíjet hodnoty území;
• přitom chránit krajinu a s ohledem na to určovat podmínky pro hospodárné využívání zastavěného území, zajišťovat ochranu nezastavěného území a nezastavitelných pozemků.

Co to jsou hodnoty území? Kde je najdeme a jak je zohlednit?
Územní plánování ve veřejném zájmu chrání a rozvíjí přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. Hodnoty území jsou součástí územně analytických podkladů (dále jen ÚAP), kde se v části podkladů pro rozbor udržitelného rozvoje území zpracovává výkres hodnot území. V zásadách územního rozvoje (dále jen ZÚR) a v územním plánu pak nalezneme koncepci ochrany a rozvoje hodnot území. Stavební úřad pak na územně analytické podklady a koncepce obsažené v zásadách územního rozvoje a územním plánu navazuje při svém rozhodování a podle úkolu daného § 19 odst. 1 písm. e) SZ stanovuje podmínky pro provedení změn v území, zejména pak pro umístění a uspořádání staveb s ohledem na stávající charakter a hodnoty území.

S ochranou krajiny, jako jedním z cílů územního plánování, souvisí přísnější ochrana a náročnější povolovací režimy v nezastavěném území. Při umísťování staveb stavební úřad rozhoduje různými postupy podle toho, jestli se dotčené pozemky nacházejí v zastavěném území (§ 2 odst. 1 písm. d) SZ), zastavitelné ploše (§ 2 odst. 1 písm. j) SZ), nebo nezastavěném území (§ 2 odst. 1 písm. f) SZ). V nezastavěném území platí vždy přísnější pravidla a zjednodušující postupy (tzn. vydání územního souhlasu nebo vedení zjednodušeného územního řízení) lze použít pouze v zastavěném území nebo zastavitelné ploše.

Vymezení zastavěného území je vždy součástí územního plánu (dále také jen ÚP).

Ale co dělat, když územní plán pro dané území neexistuje?

Zastavěné území (dále jen ZÚ) může být podle § 2 odst. 1 písm. d) SZ vymezeno následujícími způsoby:

• územním plánem;
• samostatným postupem podle § 59 SZ;
• nebo se jedná o intravilán (zastavěná část obce, vymezená k 1. 9. 1966 a vyznačená v mapách evidence nemovitostí) – toto platí tam, kde není ani ÚP, ani vymezení ZÚ samostatným postupem.

Pořízení územního plánu není ze zákona povinné. O pořízení územního plánu rozhoduje zastupitelstvo obce. Pokud má obec potřebu vymezit nové zastavitelné plochy a stanovit koncepci rozvoje obce, bez územního plánu se neobejde. Zastavitelnou plochou je podle § 2 odst. 1 písm. j) SZ plocha vymezená k zastavění v územním plánu, nebo v zásadách územního rozvoje (u ploch nadmístního významu). Žádným jiným způsobem ji vymezit nelze.

Do zastavěného území se zahrnují pozemky v intravilánu (s výjimkou vinic, chmelnic, zahradnictví nebo pozemků přiléhajících k hranici intravilánu navrácených do orné půdy nebo do lesních pozemků), a dále pozemky vně intravilánu, a to zastavěné stavební pozemky, stavební proluky, pozemní komunikace nebo jejich části, ze kterých jsou vjezdy na ostatní pozemky zastavěného území, ostatní veřejná prostranství, další pozemky, které jsou obklopeny ostatními pozemky zastavěného území, s výjimkou pozemků vinic, chmelnic a zahradnictví.

V případě, že územní plán neexistuje, vstupují do hry i tzv. nezastavitelné pozemky. Jedná se o pozemky, jež nelze zastavět na území obce, která nemá vydaný územní plán (§ 2 odst. 1 písm. e) SZ). Patří sem:

• pozemek veřejné zeleně a parku;
• lesní pozemek nebo jejich soubor nad 0,5 ha, který se nachází v intravilánu.

Na nezastavitelných pozemcích lze výjimečně umístit pouze technickou infrastrukturu způsobem, který neznemožní jejich dosavadní užívání (§ 18 odst. 6 SZ). Tyto nezastavitelné pozemky vydáním územního plánu zanikají (územní plán musí být zpracován pro celé správní území obce a stanoví podmínky využití pro každou plochu).

Při přípravě staveb pozorujeme často tendenci opomíjet existenci nezastavitelných pozemků. V praxi se pak často setkáváme se záměrem umístění staveb v koridoru, vymezeném zásadami územního rozvoje příslušného kraje na území obce, která nemá územní plán. Záměr umístění stavby pak často nezohledňuje nezastavitelné pozemky. Tím, že je v zásadách územního rozvoje pro příslušnou stavbu vymezen koridor, nedojde k tomu, že by nezastavitelné pozemky přestaly existovat (to nastane až účinností územního plánu). Pokud by šlo například o záměr dopravní stavby, který nelze umístit na nezastavitelných pozemcích, muselo by se umístění záměru těmto pozemkům vyhnout. V případě, že by se jednalo o záměr technické infrastruktury, lze do nezastavitelných pozemků tuto stavbu umístit ve výjimečných případech (nelze jinak, musí se odůvodnit) a musela by být splněna podmínka, že umístěním záměru technické infrastruktury nedojde k znemožnění dosavadního užívání (veřejná zeleň, park, lesní pozemek).

Prolomení přísné ochrany nezastavěného území nalezneme v § 18 odst. 5 SZ, podle kterého lze v nezastavěném území v souladu s jeho charakterem umísťovat stavby, zařízení a jiná opatření pouze pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, pro ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků, a dále taková technická opatření a stavby, které zlepší podmínky jeho využití pro účely rekreace a cestovního ruchu, například cyklistické stezky, hygienická zařízení, ekologická a informační centra. Z uvedeného lze dovodit, že v nezastavěném území nikdy nelze umístit stavby pro bydlení, stavby pro pobytovou rekreaci (chaty, penziony, hotely); dále v tomto území nelze povolit výrobu, obchod, služby apod. Důležitý je také dovětek, který přidala novela SZ: Uvedené stavby, zařízení a jiná opatření, včetně staveb, které s nimi bezprostředně souvisejí včetně oplocení, lze v nezastavěném území umísťovat v případech, pokud je územně plánovací dokumentace výslovně nevylučuje. V obsahu územního plánu je pak této problematice věnován prostor (viz část I. odst. 1 písm. f) přílohy č. 7 k vyhlášce č. 500/2006 Sb., ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb.). V územním plánu jsou tedy stanovena nepřípustná využití, včetně stanovení, ve kterých plochách je vyloučeno umísťování staveb, zařízení a jiných opatření pro účely uvedené v § 18 odst. 5 SZ.

Dočasnou možností, jak umísťovat stavby v nezastavěném území, je využití § 188a SZ. Tato možnost platí však jen na území obce nebo části území obce, která nemá platný územní plán, územní plán obce, popřípadě územně plánovací dokumentaci sídelního útvaru nebo zóny. Do doby vydání územního plánu, nejpozději však do 31. prosince 2020, lze umísťovat v nezastavěném území kromě staveb, zařízení a jiných opatření uvedených v § 18 odst. 5 SZ také:

a) stavby, pro které byly podle právních předpisů platných a účinných k 31. prosinci 2006 pravomocně povoleny stavby technické infrastruktury,

b) stavby podle urbanistické studie, byla-li pro území obce opatřena do 31. prosince 2006 a data o ní byla vložena do evidence územně plánovací činnosti,

c) stavby pro bydlení na pozemcích, které mají společnou hranici s pozemky v zastavěném území, které je tvořeno více než jedním zastavěným stavebním pozemkem,

d) stavby pro zemědělství s byty pro trvalé rodinné bydlení; stavba pro zemědělství může mít nejvýše tři samostatné byty, přičemž součet podlahových ploch bytů smí v tomto případě činit nejvýše jednu třetinu celkové podlahové plochy stavby, nejvýše však 300 m²,

e) stavby občanského vybavení na pozemcích, které mají společnou hranici s pozemky v zastavěném území; pozemek, na kterém je stavba umísťována, může mít rozlohu nejvýše 5 000 m².

Umísťovat tyto stavby je však možné jen se souhlasem zastupitelstva obce, na jejímž území má být stavba umístěna. Souhlas zastupitelstva obce může obsahovat podmínky pro umístění takové stavby. V řízení o umísťování těchto staveb má zastupitelstvo obce postavení dotčeného orgánu; v tomto případě není obec účastníkem řízení.

Mezi úkoly územního plánování, dané § 19 SZ, stojí za zmínku zejména následující úkoly, které prosazují orgány územního plánování (včetně SÚ):

• stanovují urbanistické, architektonické a estetické požadavky na umístění, uspořádání a řešení staveb;
• stanovují podmínky pro provedení změn v území, zejména pak pro umístění a uspořádání staveb s ohledem na stávající charakter a hodnoty území (viz výše);
• stanovují pořadí provádění změn v území (etapizaci);
• prověřují a posuzují potřebu změn v území, veřejný zájem na jejich provedení, jejich přínosy, problémy, rizika s ohledem například na veřejné zdraví, životní prostředí, geologickou stavbu území, vliv na veřejnou infrastrukturu a na její hospodárné využívání.

Víte, kde se ve stavebním zákoně setkáváme s úkolem prověřovat a posuzovat vliv na veřejnou infrastrukturu i v konkrétnější podobě?

Např. podle § 88 SZ musí stavební úřad přerušit územní řízení v případě, že záměr klade takové požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, že jej nelze bez vybudování příslušných nových staveb a zařízení nebo úpravy stávajících realizovat.

V takovém případě zároveň vyzve žadatele k předložení plánovací smlouvy (pokud se záměr dotýká veřejné dopravní a technické infrastruktury ve vlastnictví obce), nebo smlouvy s příslušnými vlastníky veřejné dopravní a technické infrastruktury. Pro předložení smluv stanoví stavební úřad přiměřenou lhůtu. Pokud žadatel nepředloží požadované smlouvy ve stanovené lhůtě, stavební úřad územní řízení zastaví.

Za pozornost stojí i zde neuvedené cíle a úkoly územního plánování (§ 18 a 19 SZ). Jak již bylo uvedeno výše, jedná se o veřejné zájmy (mj. stanovovat podmínky pro kvalitní bydlení), které hájí orgán územního plánování, tedy i stavební úřad.

Orgány územního plánování zajišťují plnění těchto cílů a úkolů prostřednictvím nástrojů, které zakotvil stavební zákon. Mezi nástroje územního plánování patří:

• politika územního rozvoje;
• územně plánovací podklady – územně analytické podklady a územní studie;
• územně plánovací dokumentace – zásady územního rozvoje, územní plán a regulační plán;
• územní rozhodování;
• územní opatření – o asanaci území, o stavební uzávěře.

Zvláštní kategorii nástrojů pak tvoří úpravy vztahů v území, kam řadíme předkupní právo a náhrady za změny v území. Stavební zákon dále upravuje mj. i účely vyvlastnění.

3 ÚZEMNĚ PLÁNOVACÍ PODKLADY

Územně plánovací podklady tvoří podle § 25 SZ:

• územně analytické podklady zjišťují a vyhodnocují stav a vývoj území;
• územní studie – ověřují možnosti a podmínky změn v území.

Územně plánovací podklady jsou právně nezávazné, ale při rozhodování o území jsou neopominutelným podkladem. Slouží také jako podklad k pořizování politiky územního rozvoje, územně plánovací dokumentace a jejich změn.

3.1 ÚZEMNĚ ANALYTICKÉ PODKLADY

Územně analytické podklady (dále jen ÚAP) obsahují podle § 26 odst. 1 stavebního zákona zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území, jeho hodnot, limity využití území, záměry na provedení změn v území a rozbor udržitelného rozvoje území. ÚAP se pořizují povinně pro území kraje (ÚAP kraje, pořizovatelem je krajský úřad, podrobnost a rozsah nezbytný pro pořizování zásad územního rozvoje) a pro správní území obce s rozšířenou působností (ÚAP obcí, pořizovatelem je úřad územního plánování, podrobnost a rozsah pro pořízení územních plánu a regulačních plánů).

Limity využití území

Mezi limity využití území řadíme podle § 26 odst. 1 SZ následující druhy omezení změn v území z důvodu ochrany veřejných zájmů:

• vyplývající z právních předpisů (např. ochranná pásma pozemních komunikací, drah, nebo ochranná pásma zařízení elektrizační soustavy – nadzemní vedení, podzemní vedení, elektrické stanice, výrobny elektřiny atd.);
• stanovené na základě zvláštních právních předpisů (např. opatřením obecné povahy stanovené ochranné pásmo vodního zdroje nebo záplavové území a jejich aktivní zóny, dále např. nařízením vlády stanovené národní kulturní památky, nebo rozhodnutím stanovené chráněné ložiskové území apod.);
• vyplývající z vlastností území (např. eroze, sesuvy apod.).

Obsah ÚAP je dán § 26 SZ a § 4 vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb. Jejich součástí jsou podklady pro rozbor udržitelného rozvoje území a s jejich využitím zpracovaný rozbor udržitelného rozvoje území (dále také jen RURÚ), který se zaměřuje na zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území a určení problémů k řešení v územně plánovací dokumentaci.

Územně analytické podklady pořizuje příslušný pořizovatel na základě průzkumů území, na základě údajů o území a dalších dostupných informací, například statistických údajů. Podkladem pro pořízení územně analytických podkladů může být i technická mapa. Podle § 27 odst. 2 SZ jsou údaji o území informace nebo data o stavu území, o právech, povinnostech a omezeních, která se váží k určité části území, například ploše, pozemku, přírodnímu útvaru nebo stavbě, a která vznikla nebo byla zjištěna zejména na základě právních předpisů, a dále informace nebo data o záměrech na provedení změny v území; údaje o území zahrnují i informace o jejich vzniku, pořízení, zpracování, případném schválení nebo nabytí platnosti a účinnosti.

Údaje o území poskytuje pořizovateli podle § 27 odst. 3 SZ poskytovatel údajů (především v digitální formě bezodkladně po jejich vzniku nebo po jejich zjištění); přitom zodpovídá za jejich správnost, úplnost a aktuálnost. Tyto údaje o území může pořizovatel použít jen pro územně plánovací činnost, založení a vedení technické mapy a pro činnost projektanta územně plánovací dokumentace a územní studie.

Údaje o území, poskytovatel údajů:

Poskytovatelem údajů je orgán veřejné správy, jím zřízená právnická osoba a vlastník dopravní a technické infrastruktury. Poskytovatelem údajů o území jsou tedy např. i stavební úřady. Rozhodováním stavebního úřadu vznikají na základě právních předpisů práva, povinnosti a omezení, která se váží k určité části území, například ploše, pozemku, přírodnímu útvaru nebo stavbě. Informace nebo data o nich jsou pak údaji o území. Tato povinnost je i v souladu s § 6 odst. 3 písm. c) SZ, podle kterého SÚ poskytuje informace pro pořizování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace.

Vlastník technické infrastruktury poskytuje úřadu územního plánování v grafickém vyhotovení polohopisnou situaci technické infrastruktury v souřadnicovém systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální v měřítku katastrální mapy, případně v měřítku podrobnějším. Vlastník dopravní a technické infrastruktury je oprávněn požadovat na pořizovateli úhradu nákladů spojených s poskytnutím údajů o území podle tohoto zákona, nejvýše však do výše nákladů na pořízení jejich kopií, nosičů dat a nákladů na doručení pořizovateli.

Údaje o území poskytuje poskytovatel pořizovateli ÚAP podle § 27 odst. 3 SZ především v digitální formě, bezodkladně po jejich vzniku nebo po jejich zjištění, přitom zodpovídá za jejich správnost, úplnost a aktuálnost. Při pořizování úplné aktualizace pak pořizovatel podle § 28 odst. 2 SZ vyzve poskytovatele údajů k potvrzení správnosti, úplnosti a aktuálnosti jimi poskytnutých údajů o území ve lhůtě do 3 měsíců. Pokud tak poskytovatel údajů neučiní v této lhůtě, má se za to, že jejich správnost, úplnost a aktuálnost potvrdil. Poskytovatel údajů, který tyto povinnosti nesplní, je povinen uhradit z toho vyplývající náklady na aktualizaci a změny územně plánovací dokumentace a na aktualizaci územně analytických podkladů (§ 28 odst. 3 SZ).

Údaj o území obsahuje textovou část, grafickou část a pasport údaje o území (informace o jeho vzniku, pořízení, zpracování, případném schválení nebo nabytí účinnosti). Textová část obsahuje popis údaje o území, grafická část obsahuje zobrazení údaje o území, včetně použitého měřítka a legendy. Správnost poskytnutého údaje o území se potvrzuje v pasportu údaje o území. Obsah pasportu je stanoven v příloze č. 2 k vyhlášce č. 500/2006 Sb.

Součástí podkladů pro rozbor udržitelného rozvoje území jsou vždy následující výkresy:

• výkres limitů využití území;
• výkres hodnot území;
• výkres záměrů na provedení změn v území;
• rozbor udržitelného rozvoje území zahrnuje:
  • formou SWOT analýz zpracovaných 10 tematických oblastí (v tematickém členění zejména na horninové prostředí a geologii, vodní režim, hygienu životního prostředí, ochranu přírody a krajiny, zemědělský půdní fond a pozemky určené k plnění funkcí lesa, veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, sociodemografické podmínky, bydlení, rekreaci, hospodářské podmínky);
  • vyhodnocení vyváženosti vztahu územních podmínek pro udržitelný rozvoj území (tj. pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území);
  • určení problémů k řešení v územně plánovacích dokumentacích (zahrnující zejména požadavky na odstranění nebo omezení urbanistických, dopravních a hygienických závad, vzájemných střetů záměrů na provedení změn v území a střetů těchto záměrů s limity využití území, slabých stránek, hrozeb a rizik souvisejících s nevyvážeností územních podmínek udržitelného rozvoje území);
  • výkres problémů k řešení v územně plánovacích dokumentacích.

Územně analytické podklady mohou být doplněny dalšími výkresy, schématy, tabulkami, grafy či kartogramy. ÚAP se v části podkladů pro RURÚ aktualizují průběžně a jednou za dva roky se pořídí úplná aktualizace, tj. zpracuje se i rozbor udržitelného rozvoje území. Stavební úřad podle § 166 odst. 1 SZ obdrží ÚAP a jejich aktualizace v rozsahu potřebném pro výkon své působnosti od příslušného pořizovatele (úřadu územního plánování a krajského úřadu). Pořizovatel zveřejňuje územně analytické podklady a jejich aktualizace v rozsahu a způsobem umožňujícím dálkový přístup; obdobně zveřejňuje informace o technické infrastruktuře a o jejím vlastníkovi, obsažené v údaji o území.

Obr. 1 Schéma obsahu a využití ÚAP, zdroj ÚÚR Brno

3.2 ÚZEMNÍ STUDIE

Územní studie podle § 30 SZ navrhuje, prověřuje a posuzuje možná řešení vybraných problémů, případně úprav nebo rozvoj některých funkčních systémů v území, například veřejné infrastruktury, územního systému ekologické stability, které by mohly významně ovlivňovat nebo podmiňovat využití a uspořádání území nebo jejich vybraných část. Obsahem územní studie (dále jen ÚS) tedy může být řešení jakýchkoliv problémů využití a uspořádání území.

Z hlediska účelu územní studie můžeme uvažovat o dvou druzích ÚS:

• ÚS sloužící jako podklad pro změnu či aktualizaci ÚPD;
• ÚS upřesňující řešení navržené v platné ÚPD, tj. řešící vybranou problematiku v souladu s ÚPD, sloužící jako podklad pro rozhodování o území.

Územní studie je pro stavební úřad neopominutelným podkladem pro rozhodování. Jak bude stavební úřad územní studii využívat? Bude požadováno respektování územní studie při přípravě staveb?

Územní studie je pro stavební úřad podkladem neopominutelným, ale právně nezávazným. SÚ se vždy musí územní studií zabývat a odůvodnit, jak ji při svém rozhodování zohlednil.

V případě, že ÚS slouží jako podklad pro změnu nebo aktualizaci ÚPD, stavební úřad konstatuje, že územní studie není v souladu s platnou ÚPD a že jako podklad pro rozhodování ji nemůže využít. V této souvislosti je třeba dát pozor na situaci, kdy ÚS sice není v souladu např. s územním plánem, ale je v souladu se zásadami územního rozvoje, které byly vydány následně (ÚPD musí být uvedena do souladu s následně vydanou (nadřazenou) dokumentací – do té doby nelze rozhodovat podle těch částí ÚPD, které jsou v rozporu). V takovém případě by SÚ rozhodoval přímo podle ZÚR a územní studie by byla podkladem pro rozhodování.

Pokud je územní studie v souladu s ÚPD, upřesňuje řešení navržené v platné ÚPD, stavební úřad takovou územní studii využije jako podklad pro rozhodování o území. I takové rozhodnutí v souladu s územní studií je však nutné odůvodnit.

Může se ale dokonce stát, že SÚ dospěje k závěru, že existuje řešení lepší, než je řešení navržené územní studií. Protože je územní studie právně nezávazná, může se SÚ od řešení v ÚS odchýlit, ale musí to vždy řádně odůvodnit. Tyto případy nastávají zejména tehdy, pokud je územní studie zaměřena na řešení jednoho izolovaného systému a navržené řešení nezohlednilo komplexně ochranu všech veřejných zájmů, které se v daném území vyskytují.

Pořizovatelem územní studie je vždy orgán územního plánování (Ministerstvo pro místní rozvoj, krajský úřad, úřad územního plánování, obecní úřad splňující kvalifikační požadavky podle § 24 SZ, Ministerstvo obrany). Pořizovatel pořizuje územní studii z vlastního nebo jiného podnětu a v případech, kdy je to uloženo územně plánovací dokumentací. Zásady územního rozvoje mohou uložit pořízení územní studie podle § 36 odst. 2 SZ, územní plán může uložit pořízení územní studie jako podmínky pro rozhodování podle § 43 odst. 2 SZ. V případě podmínění rozhodování územní studií jsou součástí územního plánu podmínky pro její pořízení a přiměřená lhůta pro vložení dat o ní do evidence územně plánovací činnosti, marným uplynutím lhůty omezení změn v území zaniká. V případě, že je uloženo pořízení územní studie jako podmínky pro rozhodování, musí stavební úřad při rozhodování o území ověřit splnění této podmínky. Pořízení územní studie z jiného podnětu může pořizovatel podmínit úplnou nebo částečnou úhradou nákladů od toho, kdo tento podnět podal. V zadání územní studie určí pořizovatel její obsah, rozsah, cíle a účel.

Zpracování územní studie patří podle § 158 odst. 1 stavebního zákona mezi vybrané činnosti ve výstavbě. Projektantem územní studie může být autorizovaný architekt (autorizace architektura, územní plánování nebo autorizace se všeobecnou působností) nebo autorizovaný inženýr v rozsahu oboru, popřípadě specializace, pro kterou mu byla udělena autorizace (podle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů).

Územní studie se neprojednává. Projednání navrženého řešení je až součástí navazujících procesů – tj. územního rozhodování, nebo projednání aktualizace nebo změny ÚPD. Až v těchto navazujících procesech se k navrženému řešení vyjadřují i dotčené orgány (formou stanoviska k návrhu ÚPD nebo závazného stanoviska do řízení), které hájí veřejné zájmy v území. Pořizování ÚS je ukončeno tím, že pořizovatel schválí možnost využití ÚS podle § 25 SZ (mj. využití jako podkladu pro rozhodování o území) a zajistí vložení dat o ní do evidence územně plánovací činnosti. Evidence územně plánovací činnosti je vedena Ústavem územního rozvoje v Brně a je k dispozici na http://www.uur.cz/.

Pořizovatel podle § 166 odst. 3 SZ poskytuje územní studii také stavebnímu úřadu.

Autorizované osoby mohou být developerem požádány o přípravu záměru, který vyžaduje zpracování územní studie. Často má developer tendenci nechat přímo i zpracovat územní studii. Je pak ale pro SÚ podkladem pro rozhodování územní studie zpracovaná na objednávku žadatele (developera)?

O územní studii podle SZ se nejedná, pokud není pořízena k tomu oprávněným pořizovatelem (orgánem územního plánování) a v režimu předepsaném stavebním zákonem. Přestože žadatel nazve svůj podklad územní studií, musíme posoudit skutečnou podstatu takového dokumentu a podle toho k němu přistupovat. Dokument, který je sice nazván územní studií, ale nebyl pořízen podle SZ (mj. i správným pořizovatelem), není pro SÚ podkladem pro rozhodování.

Pořízení územní studie je plně v kompetenci pořizovatele, tj. pořizovatel připravuje její zadání, zajistí zpracování autorizovanou osobou a následně schvaluje její využití.

V evidenci územně plánovací činnosti nalezneme i urbanistické studie, územní generely, územní prognózy zpracované přede dnem nabytí účinnosti tohoto stavebního zákona, tj. do 31. prosince 2006. Podle přechodných ustanovení stavebního zákona (§ 185 odst. 4 SZ) je úřad územního plánování (ve spolupráci s obcemi) nebo krajský úřad (ve spolupráci s úřady územního plánování) prověřil z hlediska aktuálnosti. Pokud potvrdil jejich aktuálnost, podal návrh nebo vložil data o nich do evidence územně plánovací činnosti.

Mohou být dále využívány urbanistické studie, územní generely, územní prognózy zpracované přede dnem nabytí účinnosti tohoto stavebního zákona, tj. do 31. 12. 2006?

Urbanistické studie (příp. územní generely, územní prognózy), u kterých nalezneme v evidenci územně plánovací činnosti potvrzenou jejich aktuálnost, používáme dále jako podklad pro zpracování ÚPD a pro rozhodování v území.

S využitím těchto urbanistických studií počítá i § 188a odst. 1 písm. b) SZ. Do doby vydání územního plánu, nejpozději však do 31. prosince 2020, lze umísťovat v nezastavěném území kromě staveb, zařízení a jiných opatření uvedených v § 18 odst. 5 SZ také stavby podle urbanistické studie, byla-li pro území obce opatřena do 31. prosince 2006 a data o ní byla vložena do evidence územně plánovací činnosti.

V případě, že aktuálnost těchto podkladů nebyla potvrzena, nejsou již podkladem pro zpracování ÚPD a pro rozhodování v území.

4 POLITIKA ÚZEMNÍHO ROZVOJE

Politika územního rozvoje ČR (dále jen PÚR) je nástrojem územního plánování na celostátní úrovni. Pořizuje se vždy pro celé území ČR, řeší tedy otázky územního rozvoje přiměřeně svému obecnému zaměření. Součástí politiky územního rozvoje je i vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území.

K čemu slouží politika územního rozvoje? PÚR:

• koordinuje územní rozvoj na celostátní úrovni (v celorepublikových, přeshraničních a mezinárodních souvislostech), včetně mezinárodních závazků ČR;
• umožňuje efektivně koordinovat jak územně plánovací činnost krajů a obcí, tak i tvorbu resortních koncepcí majících vliv na využití území;
• zajišťuje územní ochranu vhodných území před změnami, které by znemožnily další seriózní prověřování rozvojových záměrů a které by podstatně ztížily budoucí rozhodnutí o případné realizaci, pokud se prokáže jejich potřebnost;
• určuje požadavky a rámce pro konkretizaci úkolů územního plánování (uvedených v SZ) v republikových, přeshraničních a mezinárodních souvislostech, zejména s ohledem na udržitelný rozvoj území (určuje strategii a základní podmínky pro naplňování těchto úkolů);
• poskytuje rámce pro udržitelný rozvoj území a tvorbu hodnot území ČR.

Podle § 31 odst. 4 SZ je PÚR závazná pro pořizování a vydávání územně plánovací dokumentace (zásad územního rozvoje, územních plánů a regulačních plánů) a pro rozhodování v území. Podle § 90 SZ pak stavební úřad v územním řízení mimo jiné posuzuje, zda je záměr žadatele v souladu s požadavky stavebního zákona a jeho prováděcích právních předpisů, tedy i s PÚR. Seznámit se s PÚR je pro autorizované inženýry nezbytné zejména pro pochopení širších souvislostí rozvoje území na celostátní úrovni, požadavky PÚR se promítají nejen do přípravy staveb, ale zejména do zpracování případných územních studií.

PÚR pořizuje Ministerstvo pro místní rozvoj (dále jen MMR). PÚR schvaluje vláda, následně MMR zajistí, aby ve Sbírce zákonů bylo uveřejněno sdělení o schválení politiky územního rozvoje, a celý dokument zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. PÚR není územně plánovací dokumentací, není vydávána jako opatření obecné povahy, tj. nevztahuje se na ni přezkum podle správního řádu, ani soudní přezkum podle soudního řádu správního.

Aktualizace politiky územního rozvoje probíhá podle § 35 SZ na základě zprávy o uplatňování PÚR, kterou MMR zpracovává ve spolupráci s ministerstvy, jinými ústředními správními úřady a kraji každé 4 roky. Na základě zprávy o uplatňování PÚR vláda rozhodne o její aktualizaci, nebo o zpracování nového návrhu PÚR.

Zrychlená aktualizace ve veřejném zájmu

Z důvodu naléhavého veřejného zájmu může vláda podle § 35 odst. 5 SZ rozhodnout o aktualizaci PÚR, jejím obsahu a zkrácení lhůt (daných § 33 SZ) bez předložení zprávy o uplatňování PÚR za minulé období. Při použití tohoto ustanovení lze dosáhnout pořízení a schválení aktualizace PÚR ve výrazně kratším čase.

Obdobné ustanovení je obsaženo ve vztahu k veřejné technické a dopravní infrastruktuře i u aktualizace zásad územního rozvoje, ale s tím rozdílem, že zastupitelstvo kraje sice smí v tomto případě upustit od zpracování a projednání zprávy o uplatňování za minulé období, která je zadáním pro aktualizaci, avšak nemá možnost zkrátit lhůty pro projednání aktualizace.

U územního plánu obdobné ustanovení není.

Politika územního rozvoje ČR 2008 byla schválena usnesením vlády ČR č. 929 ze dne 20. července 2009. Aktualizace č. 1 PÚR ČR byla vládou projednána a schválena dne 15. dubna 2015. Doposud platná Politika územního rozvoje ČR 2008 přestala v měněných částech platit a platí již Politika územního rozvoje ČR, ve znění Aktualizace č. 1. K počátku závaznosti PÚR ČR, ve znění Aktualizace č. 1, vydal odbor územního plánování MMR metodické sdělení, které je k dispozici na www.mmr.cz nebo na www.uur.cz.

Územně plánovací dokumentace (dále jen ÚPD) musí být uvedena do souladu s následně vydanou PÚR. Do té doby nelze rozhodovat podle těch částí ÚPD, které jsou v rozporu s následně schválenou PÚR (u zásad územního rozvoje toto ustanovení nalezneme v § 41 odst. 4 SZ, u územního plánu v § 54 odst. 5 SZ a u regulačního plánu v § 71 odst. 4, 5 a 7 SZ). Co to znamená?

Stavební úřad se může ocitnout v situaci, kdy má jako podklad pro rozhodování v území ÚPD pořízenou a vydanou před schválením PÚR ČR, ve znění Aktualizace č. 1. V takovém případě je nutné, aby stavební úřady uplatňovaly při svém rozhodování ustanovení PÚR ČR, ve znění Aktualizace č. 1, přímo. Části ÚPD, které nejsou v souladu s PÚR, v tomto případě nebude SÚ používat a bude trvat na respektování ustanovení PÚR ČR, ve znění Aktualizace č. 1 (nejedná se jen o plochy a koridory, ale i o ostatní části obsahu PÚR, např. republikové priority).

Pokud byla ÚPD pořízena a vydána po schválení PÚR ČR, ve znění Aktualizace č. 1, musí být v příslušné ÚPD již plně respektována. Stavební úřad v tomto případě postupuje při rozhodování v území v souladu s vydanou ÚPD [§ 90 odst. 1 písm. a) SZ].

Podle § 32 odst. 1 SZ jsou obsahem PÚR:

• republikové priority územního plánování pro zajištění udržitelného rozvoje území;
• rozvojové oblasti a rozvojové osy (oblasti se zvýšenými požadavky na změny v území z důvodů soustředění aktivit mezinárodního a republikového významu, nebo které svým významem přesahují území jednoho kraje);
• specifické oblasti (oblasti se specifickými hodnotami a se specifickými problémy mezinárodního a republikového významu, nebo které svým významem přesahují území jednoho kraje);
• plochy a koridory dopravní a technické infrastruktury mezinárodního a republikového významu, nebo které svým významem přesahují území jednoho kraje;
• úkoly vyplývající z PÚR podle § 31 SZ (mj. pro zajištění koordinace tvorby koncepcí schvalovaných ministerstvy a jinými ústředními správními úřady a záměrů na změny v území republikového významu).

Podle § 32 odst. 1 písm. e) SZ politika územního rozvoje stanoví ve vymezených oblastech, plochách a koridorech kritéria a podmínky pro rozhodování o možných variantách nebo alternativách změn v území a pro jejich posuzování, zejména s ohledem na jejich budoucí význam, možná ohrožení, rozvoj, útlum, preference a rizika. Tato kritéria a podmínky jsou uvedeny přímo v textu PÚR ČR, ve znění Aktualizace č. 1., u konkrétních oblastí, ploch a koridorů. SÚ musí při rozhodování v území vycházet také z článků (38), (67), (79) a (137) PÚR ČR, ve znění Aktualizace č. 1., které se týkají kritérií a podmínek pro rozhodování o změnách v území.

Součástí Politiky územního rozvoje ČR 2008 jsou i republikové priority územního plánování pro zajištění udržitelného rozvoje území (dále jen priority) uvedené v kapitole 2. V článku (11) Politiky územního rozvoje ČR, ve znění Aktualizace č. 1., je uvedeno, že priority určují požadavky na konkretizaci obecně formulovaných cílů a úkolů územního plánování a určují strategii a základní podmínky pro jejich naplňování v územně plánovací činnosti krajů a obcí a při tvorbě resortních koncepcí s důsledky pro území.

Politika územního rozvoje ČR, ve znění Aktualizace č. 1, obsahuje 23 priorit územního plánování. Tyto priority, platné pro celé území státu, vycházejí z potřeb České republiky a zohledňují požadavky na udržitelný rozvoj území, vyjádřené v dokumentech Evropské unie, Rady Evropy a dalších mezinárodních organizací, kterých je ČR členem. Zohledňují také dokumenty Lipská charta o udržitelných evropských městech, Toledská deklarace z roku 2010 a Evropská úmluva o krajině.

Obr. 2 Doprava silniční – schéma z PÚR ČR, ve znění Aktualizace č. 1

Z hlediska přípravy staveb jsou významné zejména následující republikové priority územního plánování:

• čl. (14): Ve veřejném zájmu chránit a rozvíjet přírodní, civilizační a kulturní hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. Zachovat ráz jedinečné urbanistické struktury území, struktury osídlení a jedinečné kulturní krajiny, které jsou výrazem identity území, jeho historie a tradice. Tato území mají značnou hodnotu, např. i jako turistické atraktivity. Jejich ochrana by měla být provázána s potřebami ekonomického a sociálního rozvoje v souladu s principy udržitelného rozvoje. V některých případech je nutná cílená ochrana míst zvláštního zájmu, v jiných případech je třeba chránit, respektive obnovit celé krajinné celky. Krajina je živým, v čase proměnným celkem, který vyžaduje tvůrčí, avšak citlivý přístup k vyváženému všestrannému rozvoji tak, aby byly zachovány její stěžejní kulturní, přírodní a užitné hodnoty. Bránit upadání venkovské krajiny jako důsledku nedostatku lidských zásahů.
• čl. (19): Vytvářet předpoklady pro polyfunkční využívání opuštěných areálů a ploch (tzv. brownfields průmyslového, zemědělského, vojenského a jiného původu). Hospodárně využívat zastavěné území (podpora přestaveb revitalizací a sanací území) a zajistit ochranu nezastavěného území (zejména zemědělské a lesní půdy) a zachování veřejné zeleně, včetně minimalizace její fragmentace. Cílem je účelné využívání a uspořádání území, úsporné v nárocích na veřejné rozpočty na dopravu a energie, které koordinací veřejných a soukromých zájmů na rozvoji území omezuje negativní důsledky suburbanizace pro udržitelný rozvoj území.
• čl. (20a): Vytvářet územní podmínky pro zajištění migrační propustnosti krajiny pro volně žijící živočichy a pro člověka, zejména při umísťování dopravní a technické infrastruktury. V rámci územně plánovací činnosti omezovat nežádoucí srůstání sídel s ohledem na zajištění přístupnosti a prostupnosti krajiny.
• čl. (25): Vytvářet podmínky pro preventivní ochranu území a obyvatelstva před potenciálními riziky a přírodními katastrofami v území (záplavy, sesuvy půdy, eroze atd.) s cílem minimalizovat rozsah případných škod. Zejména zajistit územní ochranu ploch potřebných pro umísťování staveb a opatření na ochranu před povodněmi a pro vymezení území určených k řízeným rozlivům povodní. Vytvářet podmínky pro zvýšení přirozené retence srážkových vod v území s ohledem na strukturu osídlení a kulturní krajinu jako alternativy k umělé akumulaci vod. V zastavěných územích a zastavitelných plochách vytvářet podmínky pro zadržování, vsakování i využívání dešťových vod jako zdroje vody a s cílem zmírňování účinků povodní.
• čl. (26): Vymezovat zastavitelné plochy v záplavových územích a umísťovat do nich veřejnou infrastrukturu jen ve zcela výjimečných a zvlášť odůvodněných případech. Vymezovat a chránit zastavitelné plochy pro přemístění zástavby z území s vysokou mírou rizika vzniku povodňových škod.
• čl. (30): Úroveň technické infrastruktury, zejména dodávku vody a zpracování odpadních vod je nutno koncipovat tak, aby splňovala požadavky na vysokou kvalitu života v současnosti i v budoucnosti.

5 ÚZEMNĚ PLÁNOVACÍ DOKUMENTACE

Územně plánovací dokumentací jsou podle § 2 odst. 1 písm. n) SZ:

• zásady územního rozvoje (dále také jen ZÚR) – pořizují se povinně pro celé území kraje;
• územní plán (dále také jen ÚP) – pořízení není povinné (rozhoduje o něm zastupitelstvo obce), pořizuje se a vydává pro celé území obce, pro celé území hlavního města Prahy (může být pořízen a vydán též pro vymezenou část území hlavního města Prahy), popřípadě se pořizuje a vydává pro celé území vojenského újezdu (o pořízení rozhoduje Ministerstvo obrany);
• regulační plán (dále také jen RP) – pořízení může být uloženo ZÚR nebo ÚP jako podmínka pro rozhodování, pořizuje se pro řešenou plochu, může být vydán krajem (pro plochu nebo koridor vymezený v ZÚR v dohodě s dotčenými obcemi) nebo obcí, popřípadě Ministerstvem obrany pro plochu ve vojenském újezdu.

Zásady územního rozvoje stanoví zejména základní požadavky na účelné a hospodárné uspořádání území kraje, vymezí plochy nebo koridory nadmístního významu a stanoví požadavky na jejich využití, zejména plochy nebo koridory pro veřejně prospěšné stavby, veřejně prospěšná opatření, stanoví kritéria pro rozhodování o možných variantách nebo alternativách změn v jejich využití (§ 36 odst. 1 SZ). Zásady územního rozvoje v nadmístních souvislostech území kraje zpřesňují a rozvíjejí cíle a úkoly územního plánování v souladu s politikou územního rozvoje, určují strategii pro jejich naplňování a koordinují územně plánovací činnost obcí (§ 36 odst. 3 SZ).

Územní plán stanoví základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, urbanistickou koncepci, uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury; vymezí zastavěné území, plochy a koridory, zejména zastavitelné plochy a plochy přestavby, pro veřejně prospěšné stavby, pro veřejně prospěšná opatření a pro územní rezervy a stanoví podmínky pro využití těchto ploch a koridorů (§ 43 odst. 1 SZ). Územní plán v souvislostech a podrobnostech území obce zpřesňuje a rozvíjí cíle a úkoly územního plánování v souladu se zásadami územního rozvoje kraje a s politikou územního rozvoje (§ 43 odst. 3 SZ).

Regulační plán v řešené ploše stanoví podrobné podmínky pro využití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb, pro ochranu hodnot a charakteru území a pro vytváření příznivého životního prostředí. Regulační plán vždy stanoví podmínky pro vymezení a využití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb veřejné infrastruktury a vymezí veřejně prospěšné stavby nebo veřejně prospěšná opatření (§ 61 odst. 1 SZ). Regulační plán může (ale nemusí) nahradit územní rozhodnutí (pokud ho nahrazuje, je to v regulačním plánu uvedeno, jedná se pak o určitou formu skupinového územního rozhodnutí).

Územně plánovací dokumentace je závazná. Pro pořízení a vydání ÚPD (a pro rozhodování o území) je vždy závazná politika územního rozvoje. Zásady územního rozvoje jsou závazné pro pořizování a vydávání územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování v území (§ 36 odst. 5 SZ). Územní plán je závazný pro pořízení a vydání regulačního plánu zastupitelstvem obce, pro rozhodování v území, zejména pro vydávání územních rozhodnutí (§ 43 odst. 5 SZ). Poskytování prostředků z veřejných rozpočtů podle zvláštních právních předpisů na provedení změn v území nesmí být v rozporu s vydaným územním plánem. Územní plán musí být v souladu nejen s PÚR a ZÚR, ale i s regulačním plánem vydaným krajem (§ 61 odst. 2 SZ). Regulační plán je závazný pro rozhodování v území. Regulačním plánem lze nahradit územní rozhodnutí; v tomto případě se v regulačním plánu stanoví, která územní rozhodnutí nahrazuje. RP vydaný krajem musí být v souladu s PÚR a ZÚR. Regulační plány vydávané obcemi musí být v souladu s PÚR, ZÚR, územními plány a RP vydanými krajem (§ 61 odst. 2 SZ).

ÚPD musí být uvedena do souladu s následně vydanou PÚR a následně vydanou nadřazenou ÚPD. Do té doby nelze rozhodovat podle těch částí ÚPD, které jsou v rozporu s následně vydanou PÚR nebo nadřazenou ÚPD (u zásad územního rozvoje toto ustanovení nalezneme v § 41 odst. 4 SZ, u územního plánu v § 54 odst. 5 SZ a u regulačního plánu v § 71 odst. 4, 5 a 7 SZ). Podle § 5 odst. 6 SZ jsou obce a kraje povinny soustavně sledovat uplatňování ÚPD a vyhodnocovat je podle SZ. Dojde-li ke změně podmínek, na základě kterých byla ÚPD vydána, jsou povinny pořídit změnu příslušné ÚPD.

Územně plánovací dokumentace je vydávána formou opatření obecné povahy.

Opatření obecné povahy

Opatření obecné povahy je zakotveno v § 171 až 174 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále též SŘ). Opatření obecné povahy (dále také OOP):

• není právním předpisem (obecně závaznou vyhláškou);
• ani rozhodnutím; stanovuje konkrétní podmínky, povinnosti apod. (jako rozhodnutí);
• má neurčitý okruh adresátů (jako obecně závazná vyhláška;
• vydává se jen v případech, kdy tak stanoví zvláštní zákon (např. stavební zákon).

Formou opatření obecné povahy se podle SZ vydávají územně plánovací dokumentace (ZÚR, ÚP a RP), vymezení zastavěného území (v případě samostatného postupu) a územní opatření (o stavební uzávěře a o asanaci území). Stavební zákon je ve vztahu ke správnímu řádu zákonem speciálním, úprava obsažená ve SZ má přednost před úpravou obsaženou ve SŘ (pokud některé úkony neobsahuje SZ, platí ustanovení SŘ). Při pořizování se použijí tedy nejen § 171 až 174 SŘ, ale také se použije obdobně část první SŘ (§ 1 až 8 SŘ) a přiměřeně část druhá SŘ (§ 9 až 128 SŘ).

OOP se skládá z vlastního opatření obecné povahy („výroku“) a odůvodnění.

Obsah ÚPD vydávaného formou OOP:

„Výroková“ část:

• textová část;
• grafická část.

„Výroková“ část obsahuje jen zásady a pokyny pro rozhodování, a to v rozsahu, o kterém může rozhodovat vydávající zastupitelstvo.

Odůvodnění:

• textová část;
• grafická část.

Opatření obecné povahy se oznámí veřejnou vyhláškou. OOP nabývá účinnosti patnáctým dnem po dni vyvěšení veřejné vyhlášky. Proti OOP není možné podle § 173 odst. 2 SŘ podat opravný prostředek, takže poučení o opravném prostředku není povinnou součástí OOP, ale v rámci dobré správy bývá zvykem poučení uvádět.

OOP může být zrušeno (celé nebo jeho část) na základě rozhodnutí krajského soudu podle § 101d odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (návrh lze podat do 3 let ode dne, kdy návrhem napadené OOP nabylo účinnosti), nebo na základě rozhodnutí krajského úřadu v přezkumném řízení podle § 97 odst. 3 SŘ (tímto rozhodnutím nelze ÚPD změnit).

Podle § 168 SZ OOP po dni nabytí jeho účinnosti opatří příslušný orgán záznamem o jeho účinnosti (záznam o účinnosti je upraven ve vyhlášce č. 500/2006 Sb. takto: § 8 odst. 1 upravuje záznam o účinnosti ZÚR, § 14 odst. 1 záznam o účinnosti ÚP a § 20 odst. 1 záznam o účinnosti RP). ZÚR opatřené záznamem o účinnosti se poskytují v rozsahu potřebném pro výkon působnosti stavebním úřadům (§ 164 SZ). Stavební úřad také obdrží od příslušného pořizovatele ÚP a RP opatřené záznamem o účinnosti (§ 165 SZ).

V případě aktualizace nebo změny ÚPD zajistí příslušný pořizovatel vyhotovení ÚPD zahrnující právní stav po vydání poslední aktualizace nebo změny (právní stav ZÚR podle § 42 odst. 4 SZ, právní stav ÚP podle § 55 odst. 5 SZ). Právní stav RP se obvykle nevyhotovuje, zatím je jeho vyhotovení dobrovolné. Vyhotovení právního stavu opatří pořizovatel záznamem o účinnosti (§ 8 odst. 2 vyhláška č. 500/2006 Sb. upravuje záznam o účinnosti ZÚR, § 14 odst. 2 vyhlášky záznam o účinnosti ÚP a § 20 odst. 2 vyhlášky záznam o účinnosti RP).

Právní stav ÚPD

Platné právní předpisy výslovně neupravují, co je obsahem právního stavu. Proto je třeba dovodit rozsah a účel právního stavu z obecných ustanovení zákonů, především pak stavebního zákona a správního řádu. S ohledem na to, že ÚPD slouží jako instrukce pro rozhodování veřejné správy (zejména stavebních úřadů), je třeba, aby veřejnost neměla pochybnosti o platném znění dokumentace, podle které se rozhoduje. Zvláště v případech, kdy změna nebo aktualizace ÚPD má dopad na zahájená a dosud neukončená řízení (ÚPD nemůže obsahovat přechodná ustanovení, která by umožňovala dokončit zahájená řízení podle územního plánu ve znění před změnou), právní stav (grafická i textová část ÚPD) slouží jako důkaz listinou (§ 53 odst. 3 správního řádu) ve správních řízeních vedených zejména stavebními úřady.

Právní stav je určitá forma úplného znění „výrokové“ části a koordinačního výkresu, která je opatřena záznamem o účinnosti (např. u územního plánu podle § 14 odst. 2 vyhlášky č. 500/2006 Sb.). Záznamem o účinnosti oprávněná úřední osoba pořizovatele osvědčuje, že se jedná o právní stav po vydání poslední změny.

ZÚR ani vyhodnocení jeho vlivů na udržitelný rozvoj území (dále jen URÚ) nesmí obsahovat podrobnosti náležející svým obsahem ÚP, RP nebo navazujícím rozhodnutím (§ 36 odst. 3 SZ). Územní plán ani jeho vyhodnocení vlivů na URÚ nesmí obsahovat podrobnosti náležející svým obsahem regulačnímu plánu nebo územním rozhodnutím (§ 43 odst. 3 SZ).

Jak se budeme řídit územně plánovací dokumentací, která obsahuje přílišné podrobnosti?

Podle bodu 4. přechodných ustanovení zákona č. 350/2012 Sb., kterým byl změněn SZ, se části územně plánovací dokumentace, které nemohou být její součástí podle SZ, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti zákona č. 350/2012 Sb., nepoužijí. Při nejbližší aktualizaci nebo změně územně plánovací dokumentace musí být takové části ÚPD vypuštěny.

To znamená, že stavební úřad může mít jako podklad pro rozhodování územně plánovací dokumentaci, která obsahuje podrobnosti, které do ní nenáleží (v územním plánu jsou stanoveny např. uliční čáry, tvar střechy apod., které náleží do RP nebo do územního rozhodnutí). V takovém případě stavební úřad tuto skutečnost konstatuje a s odkazem na výše zmíněné přechodné ustanovení tyto podrobnosti pro rozhodování nepoužije. Při přípravě staveb lze doporučit tuto problematiku předem konzultovat na příslušném stavebním úřadě. Stavební úřad totiž může dospět k závěru, že sice tyto detaily z ÚPD nepoužije, ale že bude požadovat něco obdobného na základě ustanovení § 19 odst. 1 písm. e) SZ, které umožňuje stavebnímu úřadu stanovit podmínky pro provedení změn v území, zejména pak pro umístění a uspořádání staveb s ohledem na stávající charakter a hodnoty území.

Platnost a závaznost ÚPD schválené do 31. 12. 2006:

ÚPD schválená před 1. 7. 1992: platnost skončila 31. 12. 2009

ÚPD schválená po 1. 7. 1992:

Územní plány velkých územních celků – platnost skončila 31. 12. 2011 ÚPD sídelního útvaru nebo zóny, územní plán obce nebo regulační plán – do vydání nového ÚP nebo RP, max. do 31. 12. 2020

Závaznost ÚPD je po dobu platnosti.

5.1 ZÁSADY ÚZEMNÍHO ROZVOJE

ZÚR stanoví zejména základní požadavky na účelné a hospodárné uspořádání území kraje, vymezí plochy nebo koridory nadmístního významu, včetně ploch a koridorů veřejné infrastruktury a územního systému ekologické stability, a stanoví požadavky na jejich využití, zejména plochy nebo koridory pro veřejně prospěšné stavby, veřejně prospěšná opatření, stanoví kritéria pro rozhodování o možných variantách nebo alternativách změn v jejich využití (§ 36 odst. 1 SZ). Zásady územního rozvoje v nadmístních souvislostech území kraje zpřesňují a rozvíjejí cíle a úkoly územního plánování v souladu s politikou územního rozvoje, určují strategii pro jejich naplňování a koordinují územně plánovací činnost obcí (§ 36 odst. 3 SZ).

Veřejná infrastruktura

Podle § 2 odst. 1 písm. k) SZ se veřejnou infrastrukturou rozumí pozemky, stavby, zařízení, a to:

• dopravní infrastruktura (například stavby pozemních komunikací, drah, vodních cest, letišť a s nimi souvisejících zařízení);
• technická infrastruktura (vedení a stavby a s nimi provozně související zařízení technického vybavení, například vodovody, vodojemy, kanalizace, čistírny odpadních vod, stavby ke snižování ohrožení území živelními nebo jinými pohromami, stavby a zařízení pro nakládání s odpady, trafostanice, energetické vedení, komunikační vedení veřejné komunikační sítě a elektronické komunikační zařízení veřejné komunikační sítě, produktovody);
• občanské vybavení (stavby, zařízení a pozemky sloužící například pro vzdělávání a výchovu, sociální služby a péči o rodiny, zdravotní služby, kulturu, veřejnou správu, ochranu obyvatelstva);
• veřejná prostranství (podle § 34 zákona č. 128/2000 Sb.).

zřizovaná nebo užívaná ve veřejném zájmu (tento dovětek platí pro všechny 4 body).

Veřejně prospěšná stavba (dále jen VPS)

VPS se podle § 2 odst. 1 písm. l) SZ rozumí stavba pro veřejnou infrastrukturu určená k rozvoji nebo ochraně území obce, kraje nebo státu, vymezená ve vydané územně plánovací dokumentaci.

Veřejně prospěšné opatření (dále jen VPO)

VPO se podle § 2 odst. 1 písm. m) SZ rozumí opatření nestavební povahy sloužící ke snižování ohrožení území a k rozvoji anebo k ochraně přírodního, kulturního a archeologického dědictví, vymezené ve vydané územně plánovací dokumentaci.

Záležitosti týkající se rozvoje území státu, které nejsou obsaženy v politice územního rozvoje, mohou být součástí zásad územního rozvoje, pokud to ministerstvo ve stanovisku nadřízeného orgánu k návrhu zásad územního rozvoje (podle § 37 odst. 9 SZ) z důvodů významných negativních vlivů přesahujících hranice kraje nevyloučí. Obdobně záležitosti nadmístního významu, které nejsou řešeny v ZÚR, mohou být součástí územního plánu, pokud to krajský úřad ve stanovisku nadřízeného orgánu z důvodu významných negativních vlivů přesahujících hranice obce nevyloučí. ZÚR ani vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území nesmí obsahovat podrobnosti náležející svým obsahem územnímu plánu, regulačnímu plánu nebo navazujícím rozhodnutím (§ 36 odst. 3 SZ).

Zpracování ZÚR patří podle § 158 odst. 1 SZ mezi vybrané činnosti ve výstavbě, tj. projektantem může být autorizovaný architekt (autorizace architektura, územní plánování nebo autorizace se všeobecnou působností). Předpokládá se, že autorizovaný architekt osloví vybrané specialisty, mj. autorizované inženýry, aby zpracovali subdodávky na příslušné části ZÚR podle rozsahu oboru. V současné době je však mnohdy rozhodujícím kritériem cena zakázky, a to se může negativně promítnout do výsledné kvality dokumentace, mj. tím, že nejsou přizváni potřební specialisté. V případě zadávání zakázek je tedy vhodné již předem vyhodnotit jaké autorizace, jaké specializace budeme požadovat a tyto požadavky na specialisty zahrnout již do zadávací dokumentace pro výběr zpracovatele.

Současně s návrhem ZÚR se zpracovává vyhodnocení vlivu na udržitelný rozvoj území (samostatná dokumentace, výsledky se uvedou v odůvodnění ZÚR). Zde je nutné si uvědomit, že na posouzení vlivů na životní prostředí SEA, které je součástí, je nutná samostatná autorizace podle zákona č. 100/2001 Sb., o posouzení vlivů na životní prostřední. Totéž platí i pro posouzení vlivů na lokality NATURA 2000, kde je také samostatná autorizace podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

ZÚR se pořizují a vydávají povinně vždy pro celé území kraje; pořizovatelem je krajský úřad, vydává je zastupitelstvo kraje. ZÚR se vydávají formou opatření obecné povahy (podle § 171 až 174 správního řádu). Stavební úřad obdrží ZÚR opatřené záznamem o účinnosti (§ 8 odst. 1 vyhlášky č. 500/2006 Sb.) v rozsahu potřebném pro výkon své působnosti od krajského úřadu (§ 164 odst. 1 SZ).

ZÚR jsou podle § 36 odst. 5 SZ závazné pro pořizování a vydávání územních plánů a regulačních plánů a pro rozhodování v území. ZÚR musí být v souladu s PÚR. Pokud byla PÚR vydána následně, musí být ZÚR uvedena do souladu s následně vydanou PÚR, případně její aktualizací. Do té doby nelze rozhodovat podle těch částí ZÚR, které jsou v rozporu s následně schválenou PÚR (§ 41 odst. 4 SZ). Pokud byly ZÚR pořízeny a vydány po schválení PÚR ČR 2008, ve znění Aktualizace č. 1, musí být v ZÚR již PÚR ČR plně respektována a řešení z PÚR ČR musí být v ZÚR zpřesněno. Stavební úřad v tomto případě postupuje při rozhodování v území v souladu s ZÚR (§ 90 odst. 1 písm. a) SZ).

ZÚR mohou ve vybraných plochách nebo koridorech uložit prověření změn jejich využití územní studií (na rozdíl od ÚP nemůže být pořízení ÚS, schválení možnosti jejího využití pořizovatelem a vložení dat o ní do evidence ÚPČ podmínkou pro rozhodování v území). V ZÚR lze vymezit plochu nebo koridor, ve kterých je rozhodování o změnách v území podmíněno vydáním regulačního plánu. V tomto případě je součástí ZÚR jeho zadání, stanovení, zda se jedná o regulační plán z podnětu nebo na žádost, a u RP z podnětu i přiměřená lhůta pro jeho vydání. Vydání RP z podnětu jako podmínka pro rozhodování marným uplynutím uvedené lhůty zaniká. ZÚR mohou stanovit podmínku vydání RP krajem a jeho zadání jen v dohodě s obcemi v řešeném území (§ 36 odst. 2 SZ).

Zásady územního rozvoje mohou vymezit územní rezervy.

Co je to územní rezerva? Co její vymezení znamená pro rozhodování v území?

Územní rezerva je definována v § 36 odst. 1 SZ formou legislativní zkratky. ZÚR (ale i ÚP a RP) mohou vymezit plochu nebo koridor a stanovit jejich využití, jehož potřebu a plošné nároky je nutno prověřit (dále jen „územní rezerva“).

Z uvedeného vyplývá, že po prověření může být od územní rezervy upuštěno. Ploše územní rezervy musí být přiřazeno možné budoucí využití (např. VRT, D-O-L, přeložka silnice, bydlení). V územní rezervě jsou zakázány změny v území (§ 2 odst. 1 písm. a) SZ), které by mohly stanovené využití podstatně ztížit nebo znemožnit. Změnit územní rezervu na plochu nebo koridor umožňující stanovené využití lze jen na základě aktualizace ZÚR, změny ÚP nebo změny RP. Stanovené využití územní rezervy se přitom z hlediska vlivů na ŽP a evropsky významné lokality a ptačí oblasti neposuzuje. K posouzení dochází až v době, kdy je pořizována aktualizace nebo změna ÚPD, která má umožnit realizaci stanoveného využití.

Územní rezervy se vymezují jen tehdy, je-li to účelné. V grafické části ÚPD se územní rezerva vyznačuje jako samostatný jev, jako překryvná vrstva k plochám s rozdílným způsobem využití.

Pro rozhodování o území, které se nachází v ploše nebo koridoru územní rezervy, platí podmínky základní plochy s tou podmínkou, že v územní rezervě jsou zakázány změny v území, které by mohly stanovené využití podstatně ztížit nebo znemožnit. Rozhodnout o změně v území (včetně umísťování staveb) v souladu s prověřovaným využitím lze až po pořízení a vydání změny nebo aktualizace ÚPD.

To znamená, že stavební úřad může dojít k závěru, že by v územní rezervě bylo možné umístit stavbu, která bude v souladu s podmínkami základní plochy, pouze jako stavbu dočasnou. To lze ale pouze v případě, že prověřované využití tím nebude ztíženo nebo znemožněno (tj. stavba bude mj. snadno odstranitelná). U stavby dočasné stavební úřad předem omezí dobu jejího trvání.

Obsah ZÚR je dán přílohou č. 4 vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb. Z hlediska přípravy staveb a rozhodování stavebních úřadů jsou z „výrokové“ části ZÚR (textová část a odpovídající výkresy z grafické části) důležité zejména:

• priority územního plánování v kraji;
• rozvojové oblasti, rozvojové osy a specifické oblasti (zpřesnění republikových, nově nadmístní) a s tím související výkres uspořádání kraje;
• plochy a koridory (zpřesní republikové, nově nadmístního významu), včetně ploch a koridorů veřejné infrastruktury a územního systému ekologické stability, územních rezerv (stanoveno využití, které má být prověřeno), a s tím související výkres ploch a koridorů;
• stanovení cílových charakteristik krajin, včetně územních podmínek pro jejich zachování nebo dosažení, a s tím související výkres typů krajin;
• koncepce ochrany a rozvoje hodnot území;
• veřejně prospěšné stavby (dále jen VPS), veřejně prospěšná opatření (dále jen VPO) a asanace a s tím související výkres VPS, VPO a asanací;
• plochy a koridory, kde je uloženo pořízení územní studie, a plochy a koridory, kde je pořízení a vydání regulačního plánu podmínkou pro rozhodování (u RP z podnětu lhůta), včetně souvisejícího výkresu;
• etapizace, včetně výkresu, je-li to účelné;
• stanovení kompenzačních opatření (podle § 37 odst. 8 SZ v případě negativního vlivu na EVL a ptačí oblasti).

Ve vymezených oblastech, osách, plochách a koridorech jsou stanoveny požadavky na využití, kritéria a podmínky pro následné rozhodování a posuzování.

Textová část odůvodnění ZÚR obsahuje kromě náležitostí popsaných ve výše zmíněné příloze vyhlášky také náležitosti vyplývající ze správního řádu (zejm. rozhodnutí o námitkách a vyhodnocení připomínek) a náležitosti uvedené v § 40 odst. 1 a 2 stavebního zákona. Součástí textové části odůvodnění je mj. vyhodnocení koordinace využívání území z hlediska širších (nadregionálních) vztahů i komplexní zdůvodnění přijatého řešení, včetně vybrané varianty. Z grafické části odůvodnění je nejdůležitější koordinační výkres, tj. výkres zahrnující navržené řešení, neměněný současný stav a důležitá omezení v území, zejména limity využití území (§ 2 odst. 1 písm. b) vyhláška č. 500/2006 Sb.).

Aktualizace ZÚR

Při aktualizaci ZÚR (či pořízení dalších nových ZÚR) je „zadáním“ zpráva o uplatňování ZÚR v uplynulém období. Návrh zprávy pořizovatel (krajský úřad) pořídí a předloží ke schválení zastupitelstvu kraje do 4 let od vydání ZÚR nebo jejich poslední aktualizace (§ 42 SZ a § 9 vyhláška 500/2006 Sb.). Při aktualizaci ZÚR se dále postupuje obdobně jako při pořízení prvních ZÚR (§ 36 až 41 SZ). Aktualizace ZÚR obsahuje jen měněné části (§ 10 vyhláška č. 500/2006 Sb.) a schvaluje ji zastupitelstvo kraje.

V případě aktualizace ZÚR zajistí příslušný krajský úřad (pořizovatel) vyhotovení ZÚR zahrnující právní stav po vydání poslední aktualizace (§ 42 odst. 4 SZ). Vyhotovení právního stavu opatří pořizovatel záznamem o účinnosti (§ 8 odst. 2 vyhláška č. 500/2006 Sb.).

Mimořádný postup při aktualizaci ZÚR (§ 42 odst. 6 SZ)

Dojde-li ke zrušení části ZÚR nebo nelze-li podle nich rozhodovat na základě § 41 odst. 3 a 4 SZ (tj. dojde-li ke změně nebo zrušení rozhodnutí o námitkách, nebo není-li část ZÚR v souladu s později schválenou PÚR) anebo je-li kraji podán oprávněným investorem návrh na aktualizaci ZÚR z důvodu rozvoje veřejné dopravní a technické infrastruktury, zastupitelstvo kraje bezodkladně rozhodne o aktualizaci ZÚR a jejím obsahu. Zpráva o uplatňování ZÚR se v tomto případě nepořizuje, tj. zpracuje se rovnou návrh aktualizace ZÚR a ten se už projednává a vydává jako každá jiná aktualizace ZÚR. U navazujícího projednání aktualizace již žádné úlevy nejsou.

Oprávněný investor

V § 39 odst. 2 SZ je formou legislativní zkratky definován tzv. oprávněný investor. Oprávněný investor je vlastník, správce nebo provozovatel veřejné dopravní nebo veřejné technické infrastruktury.

Oprávněný investor může podat námitky proti návrhu ZÚR (§ 39 odst. 2 SZ) a námitky proti návrhu ÚP (§ 54 odst. 2 SZ).

Na návrh oprávněného investora může zastupitelstvo kraje rozhodnout o aktualizaci ZÚR a stanovit obsah aktualizace bez zprávy o uplatňování ZÚR za uplynulé období, ale pouze ve vztahu k veřejné dopravní a technické infrastruktuře (§ 2 odst. 1 písm. k) SZ). Zastupitelstvo kraje sice smí v tomto případě upustit od zpracování a projednání zprávy o uplatňování za minulé období (§ 42 odst. 6 SZ), která je zadáním pro aktualizaci, avšak nemá možnost zkrátit lhůty pro projednání aktualizace, jako tomu je u zrychleného pořízení aktualizace PÚR ve veřejném zájmu (§ 35 odst. 5 SZ).

U územního plánu obdobné ustanovení není; zde má oprávněný investor možnost podat návrh na pořízení ÚP nebo jeho změny [§ 44 písm. e) SZ].

Pokud je pořízení aktualizace zásad územního rozvoje vyvoláno výhradní potřebou navrhovatele (např. právě oprávněného investora), může kraj podmínit její pořízení částečnou nebo úplnou úhradou nákladů na její zpracování, včetně vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území a úhradou nákladů na vyvolané změny ÚP (podle § 45 odst. 2 SZ) navrhovatelem (zásada – kdo vyvolá, ten platí).

Pokud je pořízení aktualizace ZÚR vyvoláno schválením PÚR nebo její aktualizace, hradí takto vyvolané náklady na aktualizaci ZÚR a náklady na změny ÚP Ministerstvo financí, s výjimkou případů, kdy příslušná část PÚR nebo její aktualizace, která změnu vyvolala, je zjevně ve prospěch rozvoje nebo ochrany hodnot území kraje, nebo byla přijata na návrh kraje (§ 42 odst. 7 SZ).

Musí oprávněný investor po případné aktualizaci ZÚR podat také návrh na změnu územního plánu?

Pokud dojde k aktualizaci ZÚR tak, že územní plán tím není v souladu s následně vydanými ZÚR, využije se ustanovení § 54 odst. 5 SZ. Zde je stanoveno, že obec je povinna uvést do souladu ÚP s územně plánovací dokumentací následně vydanou krajem a následně schválenou politikou územního rozvoje. Do té doby nelze rozhodovat podle částí územního plánu, které jsou v rozporu s územně plánovací dokumentací následně vydanou krajem nebo s politikou územního rozvoje. Při umísťování staveb tedy stavební úřad rozhodne přímo podle ZÚR a nečeká na změnu územního plánu. Celý proces je tím významně zkrácen.

Pokud by se však jednalo o situaci, kdy je ÚP v souladu s ZÚR a investor nedodržuje koridor v ÚP (který byl vymezen v souladu s ZÚR), muselo by dojít ke změně územního plánu.

Koridory dopravní infrastruktury v ZÚR

Požadavky na šířky koridorů dopravní infrastruktury (dále DI) vymezovaných v ZÚR, ani požadavky na jejich průběh (zda má být koridor DI vymezen v konstantní či proměnné šířce) nejsou obecně stanoveny žádným právním předpisem.

Šířka a průběh koridorů DI vymezených v ZÚR je ovlivněn řadou faktorů, např. tím, pro jaký dopravní záměr je koridor vymezován (rozdílné požadavky na šířku koridoru budou nárokovány z důvodů stanovených normových parametrů u dálnice, celostátní železniční trati, než např. u silnic III. třídy, regionální trati či cyklostezky). Dále je vymezení šířky závislé na podmínkách průchodu koridoru daným územím s ohledem na jeho hodnoty, konfiguraci terénu, eliminaci možných střetů s jinými záměry, a také např. na stupni prověření záměru projektovou dokumentací či územní studií. Čím podrobněji je záměr prověřen, tím přesnější může být vymezení šířky koridoru a jeho průběh. Další požadavky na vymezení šířky a průběh koridoru obvykle vyplynou z průběhu projednávání ZÚR na základě uplatněných stanovisek dotčených orgánů, námitek dotčených obcí, oprávněného investora či zástupce veřejnosti a připomínek.

Vymezení šířky a průběhu koridoru musí být s odkazem na grafickou část ZÚR vždy dostatečně popsáno v textové části ZÚR („výroku“) a v textové části odůvodnění musí být uvedeno, proč je koridor vymezen, jaké vazby a jaká spojení bude záměr DI zajišťovat i proč je koridor vymezen v navrženém umístění a v navržené šířce. Co nejpřesnější vymezení koridoru (nikdy však v podrobnosti, která náleží územnímu plánu nebo navazujícím rozhodnutím) je ve prospěch dotčených obcí, vlastníků a veřejných zájmů hájených dotčenými orgány.

Pro oprávněného investora však může být příliš úzce vymezený koridor komplikací, zvláště v případech, kdy v průběhu další přípravy zjistí, že je třeba z nějakého závažného důvodu z vymezeného koridoru vybočit. Pokud taková situace nastane, SÚ nemůže kladně rozhodnout (navrhovaný záměr umístit), dokud nedojde k aktualizaci ZÚR (SÚ postupuje podle § 90 odst. 1 písm. a) SZ při rozhodování v území v souladu s vydanou ÚPD).

Jak postupovat, pokud došlo ke zrušení celých ZÚR?

Pokud dojde ke zrušení celých ZÚR (jako OOP), při pořizování se naváže na poslední úkon, který nebyl zrušením zpochybněn, takže jsou pak ZÚR pořízeny v kratším čase, než kdyby se muselo pořizování zahájit znovu úplně od začátku (§ 42 odst. 6 SZ). V mezidobí je ale nutné, aby stavební úřad rozhodoval o území i bez existence ZÚR.

Pokud připravujeme záměr, který vychází ze schválené PÚR ČR 2008, ve znění Aktualizace č. 1, ale není promítnut do územního plánu (SÚ má jako podklad pro rozhodování v území územní plán pořízený a vydaný před schválením PÚR ČR 2008, ve znění Aktualizace č. 1), je nutné, aby SÚ uplatňovaly při svém rozhodování ustanovení PÚR ČR 2008, ve znění Aktualizace č. 1, přímo. Části územního plánu, které nejsou v souladu s PÚR, v tomto případě nebude SÚ používat.

Pokud byl územní plán pořízen a vydán po schválení PÚR ČR 2008, ve znění Aktualizace č. 1, musí být již PÚR ČR 2008, ve znění Aktualizace č. 1, plně respektována. Stavební úřad v tomto případě postupuje při rozhodování v území v souladu s vydanou ÚPD [§ 90 odst. 1 písm. a) SZ].

5.2 ÚZEMNÍ PLÁN

Územní plán stanoví základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, urbanistickou koncepci, koncepci uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury; vymezí zastavěné území, plochy a koridory, zejména zastavitelné plochy a plochy přestavby, pro veřejně prospěšné stavby, pro veřejně prospěšná opatření a pro územní rezervy a stanoví podmínky pro využití těchto ploch a koridorů (§ 43 odst. 1 SZ).

Územní plán v souvislostech a podrobnostech území obce zpřesňuje a rozvíjí cíle a úkoly územního plánování v souladu se zásadami územního rozvoje kraje a s politikou územního rozvoje (§ 43 odst. 3 SZ). Záležitosti nadmístního významu, které nejsou řešeny v zásadách územního rozvoje, mohou být součástí územního plánu, pokud to krajský úřad ve stanovisku nadřízeného orgánu z důvodu významných negativních vlivů přesahujících hranice obce nevyloučí (§ 43 odst. 1 SZ). Územní plán ani vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území nesmí obsahovat podrobnosti, náležející svým obsahem regulačnímu plánu nebo územním rozhodnutím (§ 43 odst. 3 SZ).

Urbanistická koncepce je koncepce plošného a prostorového uspořádání území obce (§ 43 odst. 1 SZ).

Plochy přestavby jsou plochy vymezené ke změně stávající zástavby, k obnově nebo opětovnému využití znehodnoceného území (§ 43 odst. 1 SZ).

Pořízení územního plánu není povinné, rozhoduje o něm zastupitelstvo obce. ÚP se pořizuje a vydává vždy pro celé území obce (případně pro celé území vojenského újezdu, v případě hlavního města Prahy pro celé území hlavního města Prahy nebo může být pořízen a vydán i pro vymezenou část území hlavního města Prahy).

Pořizovatelem územního plánu může být obecní úřad příslušné obce za podmínky, že zajistí úředníka, který splňuje kvalifikační požadavky pro územně plánovací činnost podle § 24 SZ. V případě, že tuto podmínku obec nesplní, může rada obce o pořízení požádat úřad územního plánování (úřad obce s rozšířenou působností). Další možností je uzavření veřejnoprávní smlouvy o pořízení s jinou obcí ve stejném správním obvodu obce s rozšířenou působností, která tuto podmínku splňuje.

Proces pořízení je schematicky znázorněn v následujícím obrázku.

Obr. 3 Schéma postupu pořízení územního plánu

Poté, co zastupitelstvo obce (dále také jen ZO) rozhodne o pořízení územního plánu, musí určit osobu tzv. určeného zastupitele, který zastupuje zájmy obce při pořizování územního plánu. Určený zastupitel je při procesu pořízení územního plánu v pravidelném kontaktu s pořizovatelem a zároveň je i v kontaktu s projektantem územního plánu. Určený zastupitel tlumočí pořizovateli a projektantovi představy obce o jejím dalším rozvoji. Návrh zadání územního plánu by měl připravit pořizovatel na základě ÚAP, územních studií a doplňujících průzkumů a rozborů. Pro přípravu případných podkladů pro zadání a doplňujících průzkumů a rozborů není zcela nezbytná účast autorizovaného architekta. Zadání územního plánu schvaluje zastupitelstvo obce, pro kterou je územní plán pořizován.

Zpracování ÚP patří podle § 158 odst. 1 SZ mezi vybrané činnosti ve výstavbě, tj. projektantem má být autorizovaný architekt (autorizace architektura, územní plánování nebo autorizace se všeobecnou působností). Předpokládá se, že autorizovaný architekt osloví vybrané specialisty, mj. autorizované inženýry, aby zpracovali subdodávky na příslušné části ÚP podle rozsahu oboru. V současné době je však mnohdy rozhodujícím kritériem cena zakázky, a to se může negativně promítnout do výsledné kvality dokumentace, mj. tím, že nejsou přizváni potřební specialisté. V případě zadávání zakázek je tedy vhodné již předem vyhodnotit jaké autorizace jaké specializace, budeme požadovat a tyto požadavky na specialisty zahrnout již do zadávací dokumentace pro výběr zpracovatele.

Projektant územního plánu má za povinnost zajistit zpracování všech částí územního plánu podle obsahu daného přílohou č. 7 vyhlášky 500/2006 Sb., s výjimkou těch částí, které vyplynou až z procesu projednání – ty následně doplní pořizovatel. Vzhledem k tomu, že územní plán je projednáván v několika krocích (může se projednání i opakovat), předpokládá se, že projektant bude návrh územního plánu postupně upravovat. Přitom je nezbytná úzká spolupráce s pořizovatelem. Projektant by měl také podle § 22 odst. 4 SZ ve spolupráci s pořizovatelem zajistit výklad územního plánu na veřejném projednání.

Pokud má být návrh územního plánu posuzován z hlediska vlivů na životní prostředí nebo pokud příslušný orgán ochrany přírody ve stanovisku podle § 45i zákona o ochraně přírody a krajiny nevyloučil významný vliv na evropsky významnou lokalitu či ptačí oblast, musí být zpracováno vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území (samostatná dokumentace, výsledky se uvedou v odůvodnění ÚP). Zde je nutné si uvědomit, že na posouzení vlivů na životní prostředí SEA, které je součástí, je nutná samostatná autorizace podle zákona č. 100/2001 Sb., o posouzení vlivů na životní prostřední. Totéž platí i pro posouzení vlivů na lokality NATURA 2000, kde je také samostatná autorizace podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Pro zastřešující posouzení vlivů na udržitelný rozvoj území není autorizace předepsána, tj. může je zpracovat i projektant územního plánu. Obsah vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území je dán přílohou č. 5 vyhlášky č. 500/2006 Sb., ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb., přičemž vyhodnocení vlivů na životní prostředí musí být zpracované podle přílohy stavebního zákona.

ÚP vydává zastupitelstvo obce (v případě vojenských újezdů Ministerstvo obrany). Územní plán se vydává formou opatření obecné povahy podle správního řádu (podle § 171 až 174 správního řádu). Po dni nabytí účinnosti opatří pořizovatel ÚP záznamem o jeho účinnosti (§ 168 SZ) podle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 500/2006 Sb. Stavební úřad obdrží od příslušného pořizovatele ÚP opatřený záznamem o účinnosti (§ 165 SZ).

Pořizovatel předloží zastupitelstvu obce nejpozději do 4 let po vydání územního plánu, a poté pravidelně nejméně jednou za 4 roky zprávu o uplatňování územního plánu v uplynulém období (§ 55 odst. 1 SZ). Součástí této zprávy (obsah je dán § 15 vyhlášky č. 500/2006 Sb.) mohou být i pokyny pro zpracování návrhu změny územního plánu.

Přednostně se v ÚP používají pojmy uvedené v právních předpisech (ve významu, v jakém jsou v těchto předpisech používány). Může se ale stát, že bylo třeba použít další pojmy. V takovém případě by měly být pro potřebu ÚP definovány a definice uvedeny v odůvodnění ÚP (včetně výpočtu koeficientů určujících intenzitu využití pozemků v plochách). Pro vyhledání často používaných definic je vhodné využít Slovník územního rozvoje na www.uur.cz.

„Výroková“ část ÚP obsahuje jen to, o čem může rozhodovat zastupitelstvo obce. Měla by být zpracována formou požadavků, podmínek, zásad a pokynů pro rozhodování (může také obsahovat zadání pro pořízení RP či podmínky pro pořízení ÚS, pokud podmiňuje rozhodování v území jejich pořízením), přičemž důraz se klade na koncepci. Vše z „výrokové“ části ÚP je závazné.

ÚP je závazný pro pořízení a vydání regulačního plánu zastupitelstvem obce a pro rozhodování v území (tj. pro koncepční rozhodování, ale i pro rozhodování v jednotlivých případech: pro územní rozhodnutí, územní souhlas, obecně pro jakékoliv rozhodování o území). Poskytování prostředků z veřejných rozpočtů nesmí být v rozporu s vydaným ÚP (§ 43 odst. 5 SZ).

V územním plánu lze vymezit plochu nebo koridor, v němž je rozhodování o změnách v území podmíněno (§ 43 odst. 2 SZ):

• dohodou o parcelaci;
• zpracováním územní studie;
• vydáním regulačního plánu.

Dohoda o parcelaci (§ 43 odst. 2 SZ)

je smlouva s vlastníky pozemků a staveb, které budou dotčeny navrhovaným záměrem, jejímž obsahem musí být:

souhlas s tímto záměrem; souhlas s rozdělením nákladů a prospěchů spojených s jeho realizací.

Účelem dohody o parcelaci je dělení, scelování a výměna (nebo i odprodej) pozemků, které umožní nové využití a uspořádání dotčeného území. Nové parcelní uspořádání pak musí odpovídat návrhu regulačního plánu nebo návrhu dokumentace pro územní rozhodnutí. Podmínkou uzavření dohody o parcelaci je souhlas všech vlastníků pozemků a staveb dotčených navrhovaným záměrem. Lhůta pro uzavření dohody se nestanovuje.

Obsah dohody o parcelaci je dán přílohou č. 12 k vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb. Součástí této dohody je mj. plná moc k podání žádosti o pořízení regulačního plánu nebo o vydání územního rozhodnutí.

Pokud územní plán podmíní rozhodování o změnách v území dohodou o parcelaci, nelze v dotčeném území rozhodovat do té doby, dokud není dohoda o parcelaci uzavřena a předložena jako podklad pro rozhodnutí. Tato podmínka nepřestává platit uplynutím nějaké lhůty, musí být splněna. Jedinou možností, jak uvolnit území pro další rozhodování, pokud se nedaří dohodu o parcelaci zajistit, je případná změna územního plánu. Pokud stavební úřad rozhoduje v území, kde je uložena tato podmínka, a žadatel o územní rozhodnutí přiloží k žádosti dohodu o parcelaci, musí stavební úřad ověřit, že předložená dohoda o parcelaci je skutečně odsouhlasena všemi vlastníky a její obsah odpovídá příloze č. 12 vyhlášky č. 500/2006 Sb., ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb.

V případě podmínění rozhodování územní studií jsou součástí územního plánu podmínky pro její pořízení a přiměřená lhůta pro vložení dat o ní do evidence územně plánovací činnosti (§ 30 odst. 4 SZ). Marným uplynutím lhůty omezení změn v území zaniká.

V případě podmínění rozhodování regulačním plánem je součástí územního plánu zadání regulačního plánu a u regulačního plánu z podnětu přiměřená lhůta pro jeho vydání. Podmínka vydání regulačního plánu z podnětu pozbývá platnosti marným uplynutím uvedené lhůty. Podmínka vydání regulačního plánu na žádost pozbývá platnosti, pokud k vydání nedojde do 1 roku od podání úplné žádosti v souladu se zadáním regulačního plánu.

Obsah územního plánu

Obsah ÚP je dán přílohou č. 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb. Z hlediska rozhodování o území je důležitá zejména textová a grafická část „výrokové“ části ÚP, která by měla být zpracována formou požadavků, podmínek, zásad a pokynů pro rozhodování.

V textové části „výrokové“ části ÚP nalezneme vymezení zastavěného území (část I., odst. 1, písm. a) přílohy č. 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb.). Mělo by zde být uvedeno datum, ke kterému bylo vymezeno, a odkaz na výkresy.

V dalším textu „výrokové“ části ÚP nalezneme popsány nejdůležitější koncepce, které jsou územním plánem řešeny. Při přípravě staveb je nezbytné se s nimi seznámit, protože stavební úřady musí rozhodovat o umísťování staveb tak, aby tyto koncepce nebyly nějakým dílčím rozhodnutím o území narušeny. Jedná se o tyto koncepce podle části I., odst. 1, písm. b) až e) přílohy č. 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb.:

• základní koncepce rozvoje území obce, ochrany a rozvoje jeho hodnot;
• urbanistická koncepce (mj. zde nalezneme koncepci uspořádání jednotlivých sídel včetně plošného a prostorového uspořádání, uspořádání systému center a veřejných prostranství, vymezení systému sídelní zeleně, vymezení zastavitelných ploch, ploch přestavby, vymezení ploch s rozdílným způsobem využití a také prostorové a kompoziční prvky a vazby v území, např. dominanty, významné prostory, hlavní osy, horizonty, průhledy apod.);
• koncepce veřejné infrastruktury (dopravní a technická veřejná infrastruktura, občanské vybavení a veřejná prostranství – včetně podmínek pro její umísťování);
• koncepce uspořádání krajiny (včetně vymezení ploch a stanovení podmínek pro změny v jejich využití, územní systém ekologické stability, prostupnost krajiny, protierozní opatření, ochranu před povodněmi, rekreaci, dobývání ložisek nerostných surovin a mj. zde jsou stanoveny také např. koridory důležitých průhledů a vizuálních vazeb, pohledově dominantní prvky a jejich vzájemné prostorové vazby, drobná architektura v krajině, místa výhledů důležitá pro vnímání rázu krajiny, osy směřující např. na dominantní prvky, významná stromořadí apod.).

V textové části „výrokové“ části ÚP jsou dále podle části I., odst. 1, písm. f) přílohy č. 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb. stanoveny podmínky pro využití ploch s rozdílným způsobem využití (stanovené v souladu s § 3 až § 19 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů) s určením:

• hlavního využití (převažujícího účelu využití), pokud je možné jej stanovit (u ostatních účelů využití SÚ při rozhodování posuzuje slučitelnost s hlavním využitím);
• přípustného využití;
• nepřípustného využití, včetně stanovení, ve kterých plochách je vyloučeno umísťování staveb, zařízení a jiných opatření pro účely uvedené v § 18 odst. 5 SZ;
• popřípadě podmíněně přípustného využití.

V těchto plochách jsou stanoveny podmínky prostorového uspořádání, včetně základních podmínek ochrany krajinného rázu, například:

• výškové regulace zástavby (např. rozmezí nebo max. výšková hladina zástavby nad terénem, možnost dominant);
• charakteru zástavby (např. zástavba s domy výrazně obdélníkového tvaru s podélnou osou kolmou na místní komunikaci apod.);
• struktury zástavby (zástavba dodržující uliční či stavební čáru, bloková zástavba, izolované rodinné domy, řadová zástavba, rozptýlená zástavba apod.);
• stanovení rozmezí výměry pro vymezování stavebních pozemků;
• a intenzity jejich využití (např. koeficienty zastavění pozemku).

Které podmínky prostorového uspořádání patří do územního plánu a které jsou již přílišnou podrobností?

Jak již je uvedeno v kapitole k ÚPD, územní plán ani jeho vyhodnocení vlivů na URÚ nesmí obsahovat podrobnosti náležející svým obsahem regulačnímu plánu nebo územním rozhodnutím (§ 43 odst. 3 SZ). Pokud má SÚ jako podklad pro rozhodování ÚP, který obsahuje podrobnosti, které do něj nenáleží, SÚ tuto skutečnost konstatuje a s odkazem na bod 4. přechodných ustanovení zákona č. 350/2012 Sb., kterým byl změněn SZ, tyto podrobnosti pro rozhodování o území nepoužije.

Které podmínky prostorového uspořádání tedy do územního plánu patří a které ne? V územním plánu může být např.:

• stanovena výšková hladina zástavby, nikoli podlažnost či výška jednotlivých staveb;
• popsán charakter zástavby, např. zástavba s domy výrazně obdélníkového tvaru (mohou být uvedeny i typické regionální charakteristiky), nikoli předepsána půdorysná velikost staveb, objem a tvar pro jednotlivé stavby;
• struktura zástavby stanovena jako zástavba dodržující uliční nebo stavební čáru, přičemž není stanoveno, kde přesně je uliční nebo stavební čára pro jednotlivé stavby, ani není určeno, které části pozemků mohou být zastavěny.

Krajinný ráz

Krajinný ráz je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti (§ 12 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů).

Krajinný ráz je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umísťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině.

K umísťování a povolování staveb, jakož i jiným činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz, je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody. Krajinný ráz se podle § 12 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb. neposuzuje v zastavěném území a v zastavitelných plochách, pro které je ÚP nebo RP stanoveno plošné a prostorové uspořádání a podmínky ochrany krajinného rázu, dohodnuté s orgánem ochrany přírody.

V textové části výrokové části ÚP dále nalezneme vymezení VPS, VPO, staveb a opatření k zajišťování obrany a bezpečnosti státu a ploch pro asanaci, pro které lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit (část I., odst. 1, písm. g) přílohy č. 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb.). Účely vyvlastnění jsou dány § 170 SZ a využití tohoto ustanovení není povinností (jde o možnost vyvlastnění, nikoli o povinnost), tj. je možné, že ÚP žádné vyvlastnění nenavrhne.

Vyvlastnění

Podle § 170 SZ se jedná o tyto možnosti:

• veřejně prospěšné stavby (včetně plochy nezbytné k zajištění jejich výstavby a řádného užívání pro stanovený účel):
  • veřejná dopravní infrastruktura;
  • veřejná technická infrastruktura (včetně staveb ke snižování ohrožení území živelními nebo jinými pohromami);
• veřejně prospěšná opatření, a to:
  • pro snižování ohrožení území povodněmi a jinými přírodními katastrofami;
  • zvyšování retenčních schopností území;
  • založení prvků ÚSES;
  • ochrana archeologického dědictví;
• stavby a opatření k zajišťování obrany a bezpečnosti státu;
• asanaci (ozdravění) území.

V následující kapitole bude stanoveno vymezení VPS a veřejných prostranství, pro které lze uplatnit předkupní právo (opět se jedná o možnost, vymezení není povinností), s uvedením v čí prospěch je předkupní právo zřizováno, parcelních čísel pozemků, názvu katastrálního území a případně dalších údajů podle § 5 odst. 1 katastrálního zákona (část I. odst. 1 písm. h) přílohy č. 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb.).

Předkupní právo

Podle § 101 SZ se jedná o tyto možnosti:

• veřejně prospěšné stavby:
  • dopravní infrastruktury (vhodné až v závěrečné fázi investiční přípravy);
  • technické infrastruktury, pokud pro ni nepostačí zřízení věcného břemene (včetně staveb ke snižování ohrožení území živelními nebo jinými pohromami);
  • veřejného občanského vybavení (pro vzdělávání a výchovu, sociální služby a péči o rodinu, zdravotní služby, kulturu, veřejnou správu a civilní ochranu);
• veřejná prostranství.

V grafice se rozlišuje, zda je dotčen celý pozemek nebo jeho část, v textové části se toto nerozlišuje. K oddělení příslušné části pozemku dochází až při nabídce na odkoupení, a to na náklad oprávněné osoby.

Předkupní právo nemůže být podle stavebního zákona nikdy vymezeno pro veřejně prospěšnou stavbu, pro kterou postačí zřízení věcného břemene.

Dále následuje kapitola týkající se stanovení kompenzačních opatření podle § 50 odst. 6 SZ, pokud byly uloženy (část I., odst. 1, písm. j) přílohy č. 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb.). Kompenzační opatření jsou ukládána na základě ustanovení § 45i zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších přepisů. Kapitola zohledňuje povinnost stanovit v ÚP kompenzační opatření v případě negativního vlivu na území evropsky významných lokalit a ptačích oblastí (Natura 2000), a to v souladu se stanoviskem příslušného orgánu ochrany přírody a krajiny. Kompenzační opatření se odpovídajícím způsobem promítnou i do grafické části dokumentace (zejména zařazení do odpovídající plochy s rozdílným způsobem využití, případně zařazení mezi VPS a VPO).

Pokud je to účelné, textová část výrokové části územního plánu dále obsahuje vymezení ploch a koridorů územních rezerv (včetně stanovení možného budoucího využití a podmínek pro jeho prověření), vymezení ploch, ve kterých je rozhodování o změnách v území podmíněno dohodou o parcelaci, zpracováním územní studie (stanovena lhůta pro vložení dat do evidence územně plánovací činnosti), nebo vydáním regulačního plánu (součástí je zadání RP, stanovení, zda se bude jednat o RP z podnětu nebo na žádost, a u RP z podnětu stanovena lhůta pro vydání). V případě potřeby může být stanovena etapizace (stanovení pořadí změn v území).

Dále mohou být vymezeny architektonicky nebo urbanisticky významné stavby, pro které může vypracovávat architektonickou část projektové dokumentace jen autorizovaný architekt. Autorizovaný inženýr se podle § 18 písm. a) a b) zákona č. 360/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, může na vypracování projektové dokumentace pozemních staveb podílet, ale nemůže ji zpracovávat samostatně. Zpracovávat dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí a projektovou dokumentaci staveb (včetně příslušných územně plánovacích podkladů) může v těchto případech pouze autorizovaný architekt. Trochu odlišná je situace u inženýrských staveb, ale i u těchto musí autorizovaný architekt vypracovat alespoň architektonickou část projektové dokumentace. Ostatní části může vypracovat autorizovaný inženýr. Jako architektonicky nebo urbanisticky významné stavby mohou být vymezeny konkrétní významné stavby (např. budovy veřejných institucí, most), stavby na pozemcích v pohledově významné poloze (na horizontech, v dominantních polohách, v osových průhledech), stavby, které budou mít vliv na vzhled významných veřejných prostranství apod. Pokud územní plán takovéto stavby vymezuje, musí být jejich vymezení patřičně odůvodněno v odůvodnění územního plánu.

Grafická část „výrokové“ části územního plánu obsahuje:

• výkres základního členění území (obsahuje vyznačení hranic, zastavěného území, zastavitelných ploch, ploch přestavby, ploch a koridorů územních rezerv a ploch a koridorů, ve kterých je rozhodování o změnách v území podmíněno uzavřením dohody o parcelaci, zpracováním územní studie nebo vydáním regulačního plánu);
• hlavní výkres (obsahuje urbanistickou koncepci, vymezení ploch s rozdílným způsobem využití, vymezení zastavěného území, zastavitelných ploch a ploch přestavby, dále koncepci uspořádání krajiny, včetně ploch s navrženou změnou využití, koncepci veřejné infrastruktury, včetně vymezení ploch a koridorů pro dopravní a technickou infrastrukturu, ploch a koridorů pro územní rezervy) – v případě potřeby lze zpracovat v samostatných výkresech urbanistickou koncepci, koncepci uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury; vedle těchto výkresů je zpracován vždy hlavní výkres, v něm se samostatně zobrazené koncepce nemusí zakreslovat (bude obsahovat zejména plochy s rozdílným způsobem využití);
• výkres veřejně prospěšných staveb, opatření a asanací, tj. výkres ploch určených pro veřejně prospěšné stavby, veřejně prospěšná opatření, veřejná prostranství, asanace a stavby a opatření pro obranu a bezpečnost státu, ve kterých lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit, nebo ke kterým lze uplatnit předkupní právo (§ 2 odst. 1 písm. a) vyhláška č. 500/2006 Sb.);
• podle potřeby výkres etapizace.

Grafická část může být doplněna schématy. Schématem je podle § 2 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 500/2006 Sb. výkres, ve kterém se zjednodušenou formou zobrazují jevy v měřítku menším, než je stanoveno pro jednotlivé nástroje územního plánování (v případě územního plánu např. v měřítku 1 : 25 000). Schémata jsou vhodná např. pro vyjádření některých koncepcí (včetně prvků urbanistické koncepce). Protože schéma může být součástí grafické části výroku, stává se tím závazným pro rozhodování v území.

Textová část odůvodnění ÚP obsahuje kromě náležitostí popsaných ve výše zmíněné příloze vyhlášky také náležitosti vyplývající ze správního řádu (rozhodnutí o námitkách a vyhodnocení připomínek) a náležitosti uvedené v § 53 odst. 4 a 5 stavebního zákona. Součástí textové části odůvodnění je mj. vyhodnocení koordinace využívání území z hlediska širších (regionálních) vztahů i komplexní zdůvodnění přijatého řešení, včetně vybrané varianty. V textové části odůvodnění je také popsán soulad územního plánu s politikou územního rozvoje a územně plánovací dokumentací vydanou krajem. Součástí textové části odůvodnění je i vyhodnocení účelného využití zastavěného území a vyhodnocení potřeby vymezení zastavitelných ploch.

Náhrady za změnu v území (§ 102 SZ)

Vlastníkovi pozemku, kterému vznikla prokazatelná majetková újma v důsledku zrušení určení pozemku k zastavění na základě změny územního plánu nebo vydáním nového územního plánu, náleží náhrada vynaložených nákladů na přípravu výstavby v obvyklé výši, zejména na koupi pozemku, na projektovou přípravu výstavby nebo v souvislosti se snížením hodnoty pozemku, který slouží k zajištění závazku. Náhrada vlastníkovi nebo oprávněnému nenáleží, jestliže k uvedenému zrušení došlo na základě jeho návrhu nebo po uplynutí 5 let od nabytí účinnosti územního plánu nebo jeho změny, která zastavění dotčeného pozemku umožnila. Ustanovení o uplynutí lhůty 5 let se neuplatní, pokud v této lhůtě:

a) nabylo účinnosti rozhodnutí o umístění stavby nebo územní souhlas pro stavbu, pro kterou bylo zastavění uvedenou územně plánovací dokumentací určeno a toto rozhodnutí nebo souhlas je platné, nebo

b) před uplynutím lhůty 5 let byla uzavřena veřejnoprávní smlouva nahrazující územní rozhodnutí a tato veřejnoprávní smlouva je účinná.

Pokud bylo rozhodování o změnách v území podmíněno vydáním regulačního plánu z podnětu nebo zpracováním územní studie a tento regulační plán nenabyl účinnosti nebo tato studie nebyla zapsána do evidence územně plánovací činnosti do 4 let od vydání ÚPD, která tuto podmínku stanovila, lhůty se prodlužují o dobu, o kterou byla lhůta 4 let překročena.

Povinnost poskytnout náhradu (na základě písemné žádosti) má obec nebo kraj, jejichž orgány vydaly územně plánovací dokumentaci nebo její změnu. Nedojde-li k dohodě o výši náhrady, rozhodne o její výši soud.

V případě, že dojde k následné změně územního plánu a příslušný pozemek, za který byla vyplacena náhrada, se vrátí do původního režimu umožňujícího zastavění, je ten, komu byla náhrada vyplacena, povinen vyplacenou náhradu v plné výši vrátit poskytovateli náhrady do 3 měsíců od vyrozumění o vzniku této povinnosti. Povinnost vrátit náhradu zaniká po 5 letech od nabytí účinnosti změny územního plánu, na jejichž základě náhrada vznikla. Povinnost vrátit náhradu dále zaniká v případech, kdy ten, komu byla náhrada vyplacena, při projednávání návrhu územně plánovací dokumentace, kterou se příslušný pozemek vrátil do původního režimu umožňujícího zastavitelnost, uplatnil proti této zastavitelnosti námitku nebo připomínku.

Obdobně jsou v § 102 SZ řešeny i náhrady v souvislosti se změnou nebo zrušením RP, územního rozhodnutí, územního souhlasu nebo veřejnoprávní smlouvy a náhrady majetkové újmy, způsobené vyhlášením stavební uzávěry.

Z grafické části odůvodnění je pro navazující přípravu staveb nejdůležitější koordinační výkres, tj. výkres zahrnující navržené řešení, neměněný současný stav a důležitá omezení v území, zejména limity využití území (§ 2 odst. 1 písm. b) vyhláška č. 500/2006 Sb.). Za pozornost stojí také výkres širších vztahů, dokumentující vazby na území sousedních obcí, popřípadě krajů a států.

Po vydání a nabytí účinnosti ÚP mohou nastat situace, kdy nelze rozhodovat podle části územního plánu:

• část ÚP byla zrušena (jako OOP);
• dojde ke změně nebo zrušení rozhodnutí o námitkách, obec je povinna uvést územní plán do souladu s tímto rozhodnutím (§ 54 odst. 4 SZ);
• část ÚP je v rozporu s územně plánovací dokumentací následně vydanou krajem nebo s politikou územního rozvoje, obec je povinna ÚP uvést do souladu (§ 54 odst. 5 SZ).

V těchto případech zastupitelstvo obce podle § 55 odst. 3 SZ bezodkladně rozhodne o pořízení územního plánu nebo jeho změny a o jejím obsahu.

Podle čeho se budeme řídit, pokud byla zrušena část ÚP?

V případě, že ÚP byl zrušen např. v části, ve které byla konkrétní pozemková parcela zařazena do funkční plochy, pro danou parcelu neplatí podmínky stanovené pro zrušenou funkční plochu a není pro ni tedy stanoveno žádné funkční využití. To ovšem neznamená, že by pro tuto parcelu neplatila žádná regulace obsažená v ÚP (zrušeno bylo v tomto modelovém příkladu pouze funkční využití plochy). Dále např. bude platit vymezené zastavěné území (zrušení plochy s rozdílným způsobem využití nemá vliv na vymezení zastavěného území) nebo koncepce obsažené v ÚP. Vždy je třeba si uvědomit, která část ÚP je zrušena a jaké další regulace obsažené v ÚP platí obecně pro dané území.

Pokud tedy např. pozemková parcela, které se rozsudek týká, není podle ÚP zahrnuta do vymezeného zastavěného území ani do zastavitelné plochy, je v souladu s § 2 odst. 1 písm. f) stavebního zákona součástí nezastavěného území. Pro rozhodování o umísťování staveb, zařízení a jiných opatření v nezastavěném území platí režim upravený v § 18 odst. 5 stavebního zákona. Podle tohoto ustanovení lze v nezastavěném území umísťovat v souladu s jeho charakterem stavby zde taxativně uvedených kategorií staveb.

Podle čeho budeme postupovat, pokud byl vydaný územní plán zrušen v celém rozsahu? Bude platit dřívější územní plán?

Časté jsou dotazy, zda po zrušení územního plánu (jako OOP) bude opět platit dřívější územní plán (případně územní plán obce podle staré právní úpravy), nebo zastavěné území, které bylo vymezeno samostatným postupem (pořízené podle § 59 SZ) před vydáním zrušeného územního plánu.

Vydáním nového ÚP je zrušen předchozí ÚP (případně územní plán obce podle starší právní úpravy) – to znamená, že pozbyl platnosti. V případě, že by došlo ke zrušení celého územního plánu (což je ovšem málo obvyklé), na území obce je pak třeba pohlížet jako na území bez územního plánu. Stejně tak vymezení zastavěného území pozbývá platnosti vydáním územního plánu (§ 60 odst. 6) SZ).

Zastavěným územím je v případě zrušení celého územního plánu pouze intravilán (§ 2 odst. 1 písm. d) SZ). Aby byl zohledněn stávající stav v území, mělo by tedy dojít k novému vymezení zastavěného území, které by zohlednilo i stavby realizované podle územního plánu v době jeho platnosti.

Zrušením územního plánu tedy nezačne opětovně platit starý územní plán, ani případné vymezení zastavěného území samostatným postupem. Zrušení celého ÚP je však případem zcela výjimečným, zpravidla je rušena jen ta část, která je v rozporu se zákonem.

Pokud dojde ke zrušení celého územního plánu, při pořizování ÚP se naváže na poslední úkon, který nebyl zrušením zpochybněn (§ 55 odst. 3 SZ). ÚP je pak tedy opětovně pořízen a vydán v kratším čase, než kdyby se muselo pořizování zahájit znovu úplně od začátku. V mezidobí je ale nutné, aby SÚ rozhodoval o území i bez existence ÚP. Jak již bylo zmíněno výše, zastavěným územím je v tomto případě intravilán. SÚ bude při rozhodování o území postupovat v souladu s nadřazenou ÚPD (tj. ZÚR a RP vydaným krajem) a PÚR. Opět platí i to, že pokud by část ZÚR nebo RP nebyly v souladu s PÚR, pak se při rozhodování o území nepoužijí.

Pokud byla ÚPD pořízena a vydána po schválení PÚR ČR 2008, ve znění Aktualizace č. 1, musí být PÚR v příslušné ÚPD již plně respektována (to platí tedy i pro ÚP vydaný po schválení PÚR). Stavební úřad v tomto případě postupuje při rozhodování v území v souladu s vydanou ÚPD (§ 90 odst. 1 písm. a) SZ).

Změna územního plánu

Změna ÚP se vydává v rozsahu měněných částí územního plánu (§ 16 vyhláška č. 500/2006 Sb.). Po nabytí účinnosti změny ÚP (kterou pořizovatel opatří záznamem o účinnosti podle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 500/2006 Sb.), zajistí pořizovatel pro obec vyhotovení územního plánu zahrnujícího právní stav po vydání jeho změny, a toto vyhotovení opatří záznamem o účinnosti (§ 55 odst. 5 SZ). Vyhotovení právního stavu opatří pořizovatel záznamem o účinnosti podle § 14 odst. 2 vyhlášky č. 500/2006 Sb.

Další zastavitelné plochy lze podle § 55 odst. 4 stavebního zákona změnou územního plánu vymezit pouze na základě prokázání nemožnosti využít již vymezené zastavitelné plochy a potřeby vymezení nových zastavitelných ploch.

Pro pořizování změny ÚP mohou nastat podle stavebního zákona tři základní situace:

1. Změna ÚP je pořizovaná podle pokynů zprávy o uplatňování (§ 55 odst. 1 SZ) – pokud jsou pokyny pro zpracování návrhu změny územního plánu součástí zprávy o uplatňování ÚP, postupuje se dále v rozsahu této změny obdobně podle ustanovení § 50 až 54 SZ. Zadání je v tomto případě nahrazeno pokyny v uvedené zprávě a projednáno (přiměřeně § 47 odst. 1 až 4 SZ) a schváleno (obdobně § 47 odst. 5 SZ) v rámci této zprávy.

2. Na základě podnětu nebo návrhu na pořízení se zpracuje zadání změny – jedná se o běžně pořizovanou změnu na základě zadání (§ 55 odst. 2 SZ), kdy se postupuje v rozsahu této změny obdobně podle § 43 až 46 SZ a § 50 až 54 SZ a přiměřeně podle § 47 SZ.

3. Změna ÚP je pořizována na základě bezodkladného rozhodnutí zastupitelstva obce (postupem podle § 55 odst. 3 SZ) – tato změna ÚP se pořizuje v situaci, kdy:

a) dojde ke zrušení části ÚP,

b) podle územního plánu nelze rozhodovat, protože došlo ke změně nebo zrušení rozhodnutí o námitkách (§ 54 odst. 4 SZ),

c) podle územního plánu nelze rozhodovat, protože části územního plánu jsou v rozporu s ÚPD následně vydanou krajem, nebo s politikou územního rozvoje (§ 54 odst. 5 SZ).

Zpráva o uplatňování územního plánu ani zadání změny ÚP se v případech a), b), c) nezpracovává. Zastupitelstvo obce bezodkladně rozhodne v uvedených případech o pořízení územního plánu nebo jeho změny a o jejím obsahu. V rozsahu této změny se dále postupuje obdobně podle § 43 až 45 SZ, § 50 odst. 2 až 8 SZ a § 51 až 54 SZ; vyhodnocení vlivů změny územního plánu na udržitelný rozvoj území se při uvedení územního plánu do souladu s územně plánovací dokumentací kraje nezpracovává.

Stavební úřad by měl být schopen informovat žadatele, jehož záměr není v souladu s ÚP (tj. nelze povolit), o případné možnosti podat u příslušné obce návrh na změnu ÚP. Na změnu ÚP ovšem není právní nárok, pořízení změny závisí na vůli zastupitelstva obce (rozhodnutí o pořízení). I pokud bude změna ÚP pořízena, nelze předem předvídat, zda bude výsledná změna ÚP pořízena ke spokojenosti navrhovatele – mohou být zákonné důvody, proč nelze navrhovateli vyhovět (např. ochrana veřejných zájmů, nemožnost vymezit nové zastavitelné plochy, zásah do koncepce apod.).

SÚ by měl zároveň upozornit, že pokud je pořízení změny ÚP vyvoláno výhradní potřebou navrhovatele, může obec podmínit její pořízení částečnou nebo úplnou úhradou nákladů navrhovatelem, včetně případných nákladů na vyhodnocení vlivů na URÚ a na mapové podklady (§ 45 odst. 4 SZ). Pokud pořízení změny územního plánu vyplývá ze ZÚR nebo jejich aktualizace, hradí takto vyvolané náklady kraj, s výjimkou případů, kdy byla příslušná část aktualizace ZÚR vydána na základě výhradní potřeby obce (§ 45 odst. 2 SZ).

Bude nový územní plán nebo jeho změna respektovat vydaná územní rozhodnutí, která byla v souladu s původním územním plánem? Jak se rozhoduje o území, kde je pořizován nový územní plán nebo jeho změna?

Při tvorbě nového územního plánu (změny) by měla být respektována zásada kontinuity, tj. pokud byla na základě původního územního plánu vydána územní rozhodnutí (plocha je tedy součástí platného územního plánu) a pokud tomu nebrání žádný veřejný zájem, měl by projektant nového územního plánu (změny) tyto skutečnosti zohlednit. Rovněž je třeba zohlednit riziko případných náhrad za změnu v území podle § 102 stavebního zákona. Vlastník pozemku má v průběhu pořizování územního plánu (změny) právo podávat námitky.

Nový územní plán či jeho změna mohou vymezit plochy a koridory a stanovit podmínky pro jejich využití odlišným způsobem, než jak dosud stanoví pro některé z pozemků v rámci takové plochy či koridoru dosavadní územní rozhodnutí. Samotné vymezení plochy či koridoru a stanovení podmínek pro jejich využití nemůže samo o sobě přímo zakládat, měnit či rušit práva nebo povinnosti fyzickým a právnickým osobám, tedy ani měnit právní účinky existujících rozhodnutí, představuje však závazný podklad pro rozhodování v území, zejména pro vydávání územních rozhodnutí do budoucna (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu 5 Ao 6/2010-65). Další právní důsledky však s sebou samozřejmě nese případné vymezení VPS, VPO, staveb a opatření k zajišťování obrany a bezpečnosti státu a ploch pro asanaci, pro které lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit, a vymezení VPS a veřejných prostranství, pro které lze uplatnit předkupní právo.

Podle § 90 SZ v územním řízení stavební úřad posuzuje, zda je záměr žadatele v souladu mj. s vydanou územně plánovací dokumentací. Klíčovou pro posouzení souladu s územně plánovací dokumentací, tedy i územním plánem, je doba vydání územního rozhodnutí (rozhodnutí o změně využití území), nikoliv doba nabytí právní moci rozhodnutí. Pokud tedy bude územní rozhodnutí vydáno za doby platnosti a účinnosti stávajícího územního plánu ve znění všech vydaných změn a toto rozhodnutí nebude zrušeno (např. v odvolacím řízení), bude rozhodnutí realizovatelné, i kdyby mezi vydáním rozhodnutí a nabytím jeho právní moci došlo k vydání nového územního plánu (nebo jeho změny), se kterým by bylo vydané rozhodnutí v rozporu.

Pokud však nebylo územní rozhodnutí vydáno před účinností nového územního plánu (změny), posuzoval by stavební úřad soulad záměru žadatele s novým územním plánem (s ÚP po změně), přestože územní řízení bylo zahájeno v době platnosti původního územního plánu. Pokud by byl záměr s novým územním plánem v rozporu, územní rozhodnutí by nemohlo být vydáno. Stejná situace by nastala, pokud by již bylo územní rozhodnutí účinností před vydáním nového územního plánu a v odvolacím řízení by bylo napadené rozhodnutí zrušeno a řízení zastaveno, nebo věc vrácena k novému projednání. V novém řízení by již bylo nutné postupovat podle nového územního plánu.

5.3 REGULAČNÍ PLÁN

Regulační plán v řešené ploše stanoví podrobné podmínky (§ 61 odst. 1 SZ) pro využití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb, pro ochranu hodnot a charakteru území a pro vytváření příznivého životního prostředí. Regulační plán vymezuje stavební pozemky (§ 2 odst. 1 písm. b) SZ).

RP může nahradit územní rozhodnutí (může nahradit územní rozhodnutí i v nezastavěném území). RP nemusí nahradit žádné územní rozhodnutí (např. v případě regulačního plánu městské památkové rezervace). Vždy se proto v regulačním plánu stanoví, která konkrétní územní rozhodnutí nahrazuje (například rozhodnutí o umístění stavby objektu základní školy, rozhodnutí o změně využití území pro skládku apod.). RP musí být vždy vydán v rozsahu, v jakém nahrazuje příslušné územní rozhodnutí. Znamená to, že regulační plán musí obsahovat a splňovat všechny podmínky pro příslušné územní rozhodnutí, musí tedy umísťovat stavby v potřebné podrobnosti. V případě umístění větších záměrů je forma vydání regulačního plánu jako náhrady územního rozhodnutí pro investory vhodnější a i výhodnější. Regulačním plánem nelze nahradit územní rozhodnutí pro záměr, který podléhá posuzování vlivů na životní prostředí podle zvláštního právního předpisu.

Regulační plán se pořizuje pro řešenou plochu (vymezené řešené území). RP může být vydán krajem (pro plochu nebo koridor vymezený v ZÚR v dohodě s dotčenými obcemi) nebo obcí; případně může být vydán Ministerstvem obrany pro plochu, která je součástí vojenského újezdu. Podle postupu pořízení rozlišujeme dva druhy regulačních plánů – RP z podnětu a RP na žádost.

Regulační plán z podnětu

O pořízení RP z vlastního nebo jiného podnětu (dále též RPp) rozhoduje příslušné zastupitelstvo obce nebo kraje. Podnět k pořízení RPp se podává na formuláři, který je upraven přílohou č. 8 vyhlášky č. 500/2006 Sb. Pořizovatel zajistí pořízení zadání (ve struktuře podle přílohy č. 9 vyhlášky č. 500/2006 Sb.), jeho projednání a schválení (je-li zadání v ZÚR či ÚP, uvedené odpadá). Na základě zadání je zpracován návrh regulačního plánu, pořizovatel zajistí jeho projednání s dotčenými orgány a podle výsledků projednání návrh RP upraví. Dále následuje řízení o regulačním plánu (včetně konání veřejného projednání s výkladem) a jeho vydání.

Regulační plán na žádost

RP na žádost (dále též RPž) je možné pořídit pouze tehdy, pokud je zadání již součástí ZÚR nebo ÚP a je v ZÚR nebo ÚP stanoveno, že se jedná o RP na žádost. V tomto případě si návrh RP nechá zpracovat žadatel, následně ho projedná s dotčenými orgány a opět žadatel zajistí úpravu návrhu RP. Teprve tehdy žadatel podá žádost o vydání RPž (formulář pro podání žádosti je dán přílohou č. 10 vyhlášky č. 500/2006 Sb., je nastaven obdobně jako žádost o vydání územního rozhodnutí) a pořizovatel zahájí řízení o RPž. Dál je postup stejný jako u RP z podnětu. Žadatel může získat informace o podmínkách vydání regulačního pánu, včetně seznamu dotčených orgánů, pokud požádá o územně plánovací informaci podle § 21 odst. 1 písm. b) stavebního zákona (více viz příslušná kapitola). Poskytnutá územně plánovací informace pak platí 1 rok ode dne vydání (pokud orgán, který ji vydal, žadateli nesdělí, že došlo ke změně podmínek).

Žadatel o vydání regulačního plánu připojuje k žádosti přímo i návrh regulačního plánu (již projednaný s dotčenými orgány a upravený), který musí obsahem odpovídat příloze č. 11 vyhlášky č. 500/2006 Sb. Žadatel může uzavřít dohodu o parcelaci, která se pak také přikládá k žádosti. Obec nebo kraj mohou podmínit vydání regulačního plánu uzavřením plánovací smlouvy (u RPž se k žádosti přikládá její návrh).

Plánovací smlouva (§ 66 odst. 2 SZ)

Plánovací smlouva je smlouva o spoluúčasti žadatele na vybudování nové nebo na úpravách stávající veřejné infrastruktury (podle § 2 odst. 1 písm. k) SZ se jedná o dopravní a technickou infrastrukturu, občanské vybavení a veřejná prostranství).

Pokud obec nebo kraj podmíní uzavřením plánovací smlouvy vydání RP na žádost, tato smlouva je pak povinnou přílohou žádosti o vydání RP. Smlouva se uzavírá mezi žadatelem a obcí (nebo krajem), která touto smlouvou vydání RP podmínila. U RP na žádost v případě, že záměr klade nové nároky pouze na veřejnou dopravní nebo technickou infrastrukturu nebo na veřejná prostranství, může žadatel místo návrhu plánovací smlouvy doložit smlouvy s příslušnými vlastníky veřejné dopravní nebo technické infrastruktury, které zajistí vybudování nebo úpravu této infrastruktury v rozsahu a čase potřebném pro uskutečnění záměru, a smlouvu s obcí o vybudování veřejných prostranství (§ 66 odst. 3 písm. f) SZ).

U územního řízení se plánovací smlouva dokládá v případě, že záměr vyvolává nároky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu ve vlastnictví obce. Podle § 88 SZ musí SÚ přerušit řízení v případě, že záměr klade takové požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, že jej nelze bez vybudování příslušných nových staveb a zařízení nebo úpravy stávajících realizovat. Zároveň vyzve žadatele k předložení plánovací smlouvy, pokud se záměr dotýká veřejné dopravní a technické infrastruktury ve vlastnictví obce, nebo smlouvy s příslušnými vlastníky veřejné dopravní a technické infrastruktury, a stanoví mu k tomu přiměřenou lhůtu. Pokud žadatel nepředloží požadované smlouvy ve stanovené lhůtě, stavební úřad územní řízení zastaví.

Obsah plánovací smlouvy je dán přílohou č. 13 vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb. Součástí plánovací smlouvy je mj. dokumentace navrhovaných změn stávající veřejné infrastruktury, nebo navrhované nové veřejné infrastruktury. Příslušný pořizovatel RP nebo příslušný SÚ, který vede řízení, musí ověřit, že předložená plánovací smlouva splňuje požadavky dané touto přílohou vyhlášky.

Pořízení regulačního plánu může být uloženo ZÚR nebo ÚP jako podmínka pro rozhodování (v takovém případě je i stanoveno, jestli se jedná o regulační plán z podnětu nebo na žádost, součástí ZÚR nebo ÚP je zadání RP a u RP z podnětu je stanovena přiměřená lhůta pro vydání). Pořízení RP z podnětu jako podmínka pro rozhodování pozbývá pro vybranou plochu nebo koridor platnosti marným uplynutím lhůty (po jejím uplynutí může být vedeno územní řízení). Pořízení RP na žádost jako podmínka pro rozhodování pozbývá pro vybranou plochu nebo koridor platnosti, pokud nedojde k vydání regulačního plánu do 1 roku od podání úplné žádosti (§ 43 odst. 2 SZ). Splnění této skutečnosti dokládá žadatel o vydání územního rozhodnutí.

Pokud nedojde ve výše uvedené lhůtě k vydání regulačního plánu uloženého územním plánem jako podmínka pro rozhodování, jaké podmínky budou platit pro rozhodování v území?

Danou plochu je v tomto případě možné nadále využít v souladu s územním plánem, ostatní části územního plánu zůstávají v platnosti a jsou pro rozhodování v území závazné.

Pokud pořízení RP není uloženo výše uvedeným způsobem, může zastupitelstvo kraje rozhodnout o pořízení RP z podnětu (z vlastního nebo jiného podnětu) v ploše nebo koridoru vymezeném ZÚR a zastupitelstvo obce může rozhodnout o pořízení RP z podnětu (z vlastního nebo jiného podnětu) v ploše nebo koridoru řešeném územním plánem. Pokud není vydán ÚP, může zastupitelstvo obce rozhodnout o vydání RP z podnětu v zastavěném nebo v nezastavěném území jen tehdy, pokud se nemění jeho charakter (§ 62 odst. 2 SZ).

Pořizovatelem RP kraje je krajský úřad. Pořizovatelem RP obce může být obecní úřad příslušné obce za podmínky, že zajistí úředníka, který splňuje kvalifikační požadavky pro územně plánovací činnost podle § 24 SZ. Zpracování RP patří podle § 158 odst. 1 SZ mezi vybrané činnosti ve výstavbě, tj. projektantem může být autorizovaný architekt (autorizace architektura, územní plánování nebo autorizace se všeobecnou působností). Předpokládá se, že autorizovaný architekt osloví vybrané specialisty, mj. autorizované inženýry, aby zpracovali subdodávky na příslušné části územně plánovací dokumentace podle rozsahu oboru.

RP vydává zastupitelstvo kraje nebo obce (v případě vojenských újezdů Ministerstvo obrany). RP se vydává formou opatření obecné povahy podle správního řádu (podle § 171 až 174 správního řádu). Po dni nabytí účinnosti opatří pořizovatel RP záznamem o jeho účinnosti (§ 168 SZ) podle § 20 odst. 1 vyhlášky č. 500/2006 Sb. a poskytne mj. i stavebnímu úřadu (§ 165 SZ).

Závaznost regulačního plánu (§ 61 odst. 2 SZ):

• RP je závazný pro rozhodování v území;
• regulační plán vydaný krajem je závazný i pro ÚP a RP vydávané obcemi;
• regulačním plánem lze nahradit územní rozhodnutí; v tomto případě se v regulačním plánu stanoví, která územní rozhodnutí nahrazuje.

RP obce musí být v souladu s PÚR, ÚPD kraje (ZÚR a RP kraje) a územním plánem. RP kraje musí být v souladu s PÚR a ZÚR. RP z podnětu nemusí být pořizován v souladu s příslušnou částí územního plánu, pokud zastupitelstvo obce rozhodne o souběžném pořízení a vydání regulačního plánu z podnětu a změny územního plánu, která je vyvolána tímto regulačním plánem; vydání uvedené změny územního plánu je podmínkou pro vydání regulačního plánu.

Obsah regulačního plánu

Obsah RP je dán § 61 odst. 1 SZ, náležitosti obsahu RP podrobněji upravuje příloha č. 11 k vyhlášce č. 500/2006 Sb.

V textové části „výrokové“ části RP vždy stanoví vymezení řešené plochy a podrobné podmínky pro:

• vymezení a využití pozemků;
• umístění a prostorové uspořádání staveb veřejné infrastruktury;
• ochranu hodnot a charakteru území;
• vytváření příznivého životního prostředí;
• ochranu veřejného zdraví a pro požární ochranu.

Zároveň vždy vymezí VPS, VPO, veřejná prostranství, stavby a opatření k zajišťování obrany a bezpečnosti státu a pozemky pro asanaci, pro které lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit, nebo pro které lze uplatnit předkupní právo. Vždy se v regulačním plánu uvede výčet konkrétních územních rozhodnutí, která RP nahrazuje.

V grafické části „výrokové“ části RP bude vždy hlavní výkres (obsahuje hranici řešené plochy, vymezení a využití pozemků a graficky vyjádřitelné podmínky umístění staveb veřejné infrastruktury) a výkres VPS, VPO a asanací.

Obsah textové i grafické části „výrokové“ části RP se dále odvíjí od rozsahu jím navržené regulace, zejména podle rozsahu jím nahrazovaných územních rozhodnutí.

Textová část „výrokové“ části dále podle toho obsahuje:

• druh a účel umísťovaných staveb;
• podmínky pro umístění a prostorové řešení staveb, které nejsou zahrnuty do staveb veřejné infrastruktury, včetně urbanistických a architektonických podmínek pro zpracování projektové dokumentace a podmínek ochrany krajinného rázu (např. uliční a stavební čáry, vzdálenost stavby od hranic pozemků a sousedních staveb, půdorysnou velikost stavby, podlažnost, výšku, objem a tvar stavby atd.);
• podmínky pro napojení staveb na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu;
• podmínky pro změnu využití území;
• podmínky pro změnu vlivu užívání stavby na území;
• podmínky pro vymezená ochranná pásma;
• podmínky pro vymezení a využití pozemků územního systému ekologické stability;
• v případě potřeby etapizaci;
• technické podmínky požární bezpečnosti staveb, pro které RP nahrazuje územní rozhodnutí.

Hlavní výkres je podle rozsahu navržené regulace, zejména podle rozsahu nahrazovaných územních rozhodnutí, doplněn o graficky vyjádřitelné podmínky umístění staveb (které nejsou zahrnuty do staveb veřejné infrastruktury), jejich napojení na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, pozemky územních rezerv (je-li účelné je vymezit) a hranice ochranných pásem, pokud vyplývají z návrhu RP. Grafická část dále obsahuje (opět podle rozsahu navržené regulace) výkres etapizace.

V případě potřeby lze graficky vyjádřitelné podmínky umístění a prostorového uspořádání staveb a staveb veřejné dopravní a technické infrastruktury a napojení staveb na ni zpracovat v samostatných výkresech.

Textová část odůvodnění RP obsahuje kromě náležitostí popsaných ve výše zmíněné příloze vyhlášky také náležitosti vyplývající ze správního řádu (rozhodnutí o námitkách a vyhodnocení připomínek) a náležitosti uvedené v § 68 odst. 4 a 5 stavebního zákona. Součástí textové části odůvodnění je mj. vyhodnocení koordinace využívání řešené plochy z hlediska širších územních vztahů, včetně vyhodnocení souladu RP pořizovaného krajem s politikou územního rozvoje a ZÚR, u ostatních RP též souladu s územním plánem. Odůvodnění dále obsahuje komplexní zdůvodnění navržené koncepce řešení.

Z grafické části odůvodnění je pro navazující přípravu staveb nejdůležitější koordinační výkres, tj. výkres zahrnující navržené řešení, neměněný současný stav a důležitá omezení v území, zejména limity využití území (§ 2 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 500/2006 Sb.). Za pozornost stojí také výkres širších vztahů, dokumentující vazby na sousední území.

Doba platnosti, změna a zrušení RP (§ 71 SZ)

Doba platnosti RPp, který nenahrazuje územní rozhodnutí, se nestanovuje. Pokud se změní podmínky, za kterých byl RPp pořízen a vydán, zajistí příslušná obec nebo kraj jeho změnu, nebo jej zruší.

Ustanovení o nahrazení územního rozhodnutí RPp platí 3 roky ode dne nabytí účinnosti (pro ostatní obsah RPp se doba platnosti nestanovuje), není-li v něm v odůvodněných případech stanovena lhůta delší, nejdéle však 5 let; doba platnosti může být v odůvodněných případech prodloužena změnou RP v době jeho platnosti. Regulační plán však nepozbývá platnosti:

• bylo-li na základě žádosti podané v době platnosti vydáno pravomocné stavební povolení nebo jiné obdobné rozhodnutí podle SZ nebo zvláštních právních předpisů, nebo vzniklo-li na základě ohlášení stavebního záměru, podaného v době platnosti právo stavbu provést, nebo
• bylo-li v době platnosti započato s využitím území pro stanovený účel v případech, kdy se povolovací rozhodnutí nebo jiný úkon nevydává, nebo
• vzniklo-li na základě oznámení stavebního záměru posouzeného autorizovaným inspektorem, podaného v době platnosti právo stavební záměr realizovat, nebo
• byla-li na základě návrhu veřejnoprávní smlouvy nahrazující stavební povolení podaného v době platnosti uzavřena veřejnoprávní smlouva a tato veřejnoprávní smlouva nabyla účinnosti.

RPp lze změnit nebo zrušit rozhodnutím příslušného zastupitelstva. Obec je povinna uvést RPp do souladu s následně vydanou ÚPD kraje (ZÚR a RP kraje), následně schválenou PÚR anebo následně vydaným ÚP. Do té doby nelze rozhodovat podle částí RP, které jsou v rozporu s touto ÚPD nebo PÚR. Kraj je povinen uvést do souladu RPp s následně vydanými ZÚR a PÚR. Do té doby nelze postupovat podle částí RP, které jsou v rozporu s těmito ZÚR nebo PÚR.

Doba platnosti RPž je tři roky ode dne nabytí účinnosti, max. pět let, pozbytí platnosti se však vztahuje na celý RP. Zde je významný rozdíl proti RPp, u kterého pozbývá platnosti jen ustanovení o nahrazení územního rozhodnutí. RPž pozbývá také platnosti dnem, kdy stavební úřad obdržel sdělení žadatele, že upustil od záměru, k němuž se regulační plán vztahuje; to neplatí, byla-li realizace záměru již zahájena.

RPž lze změnit nebo zrušit rozhodnutím příslušného zastupitelstva pouze na žádost toho, komu přísluší vykonávat práva z něj vyplývající. Bez takové žádosti lze RPž změnit nebo zrušit z důvodu nesouladu s později vydanou nadřazenou ÚPD nebo později schválenou PÚR, a to jen v záležitostech týkajících se VPS nebo VPO. Při změně nebo zrušení RPž se postupuje jako u změny RPp. Dojde-li z uvedených důvodů veřejného zájmu ke změně RPž a prokáže-li ten, komu přísluší vykonávat práva z RP vyplývající, že mu tím vznikla majetková újma, postupuje se podle § 71 odst. 7 SZ, při její náhradě obdobně podle ustanovení o náhradě za změnu v území (§ 102 SZ).

Dojde-li ke zrušení části RP či změně nebo zrušení rozhodnutí o námitkách, je obec nebo kraj příslušný k vydání tohoto RP povinen bez zbytečného odkladu zajistit pořízení a vydání jeho změny, nebo rozhodnout o jeho zrušení. Dojde-li ke zrušení celého RP, při pořizování se naváže na poslední úkon, který nebyl zrušením zpochybněn, pokud příslušné zastupitelstvo u RP pořizovaného z podnětu nerozhodne, že RP nebude pořizován.

Právní stav RP po případné změně RP se obvykle nevyhotovuje, zatím je jeho vyhotovení dobrovolné. Případné vyhotovení právního stavu opatří pořizovatel záznamem o účinnosti podle § 20 odst. 2 vyhlášky č. 500/2006 Sb.

Jaké jsou možnosti změny či úpravy některých částí regulačního plánu (např. uliční a stavební čáry apod.)?

Regulační plán vydaný od 1. 1. 2007 formou opatření obecné povahy je ve „výrokové“ části celý závazný a lze ho měnit pouze změnou regulačního plánu.

Pokud jde o RP schválený před 1. 1. 2007, postup záleží na tom, jestli je v platném regulačním plánu stavební čára uvedena v závazné části, nebo pouze ve směrné části. O úpravě směrné části regulačního plánu rozhoduje obecní úřad, případně úřad územního plánování a podle přechodných ustanovení § 188 odst. 4 SZ se postupuje podle dosavadní právní úpravy, tj. podle zákona č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Stavební čára je však zpravidla regulativem; bývá tedy součástí závazné části, a pak se už nejedná o úpravu směrné části, ale o změnu regulačního plánu, kterou je nezbytné pořídit v souladu se zákonem č. 183/2006 Sb.

V této souvislosti je nutné si uvědomit, že regulační plány pořízené do konce roku 2006 nemohly nahrazovat územní rozhodnutí, nelze tedy podle nich upustit od vydání územního rozhodnutí (v těchto RP nebyla výslovně uvedena územní rozhodnutí, která regulační plán nahrazuje).

6 ÚZEMNÍ ROZHODOVÁNÍ

Stavební zákon umožňuje využít pět různých forem pro umístění záměru. Základní formou je podle stavebního zákona územní rozhodnutí, vydané v územním řízení (správní řízení ve smyslu správního řádu). Koncepce použití dalších forem je stavebním zákonem nastavena tak, že územní rozhodnutí může být nahrazeno některou další formou (případně se vůbec nevyžaduje). Územní rozhodnutí může být vydáno ve zjednodušeném územním řízení, což je proces, který není správním řízením ve smyslu správního řádu. Dále může být územní rozhodnutí v zákonem stanovených případech nahrazeno územním souhlasem, veřejnoprávní smlouvou nebo regulačním plánem.

Záleží tedy ve značné míře na uvážení žadatele, kterou z těchto pěti forem územního rozhodování si sám zvolí. Stavební zákon ale stanovuje pro každou z těchto forem podmínky, které musí být splněny. Žadatel tedy musí zvážit nejen to, která forma je pro něj výhodnější, ale také to, jestli je možné tu konkrétní formu územního rozhodování v jeho případě využít, jestli splňuje zákonem dané podmínky. K tomu, aby žadatel měl možnost získat předběžné informace o požadovaných postupech a podmínkách využívání území, slouží územně plánovací informace.

Jak již bylo zmíněno v kapitole zabývající se cíli a úkoly územního plánování, základním principem je diferenciace rozhodování v zastavěném a nezastavěném území. Stavební zákon požaduje využití náročnějších povolovacích režimů v nezastavěném území a umožňuje využití zjednodušujících postupů v zastavěném území nebo zastavitelné ploše (vychází z přísnější ochrany nezastavěného území).

6.1 ÚZEMNĚ PLÁNOVACÍ INFORMACE

Územně plánovací informace (§ 21 SZ) je předběžnou informací ve smyslu § 139 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Územně plánovací informace (dále jen ÚPI) má žadateli zajistit možnost získání informací o podmínkách využívání území, možných změnách jeho využití, a také o podmínkách vydání příslušných rozhodnutí apod. Územně plánovací informaci (ÚPI) poskytuje v rámci své působnosti krajský úřad, úřad územního plánování, obecní úřad pověřený pro výkon činnosti pořizovatele, nebo stavební úřad. Stavební zákon umožňuje vydání ÚPI o:

• podmínkách využívání území a změn jeho využití zejména na základě územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace;
• podmínkách vydání regulačního plánu, územního rozhodnutí, včetně seznamu dotčených orgánů;
• podmínkách vydání územního souhlasu v případech, kdy je možno jím nahradit územní rozhodnutí, včetně seznamu dotčených orgánů.

Územně plánovací informace se poskytuje na základě žádosti, která musí splňovat předepsané náležitosti podle § 2 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění vyhlášky č. 63/2013 Sb. Žadatel o územně plánovací informaci musí v žádosti uvést konkrétní požadavky na informaci v souvislosti se svým záměrem na změnu v území a konkrétní údaje o svém záměru, zejména účel a technické provedení stavby nebo jiného opatření v území. K žádosti o územně plánovací informaci žadatel připojí celkovou situaci v měřítku katastrální mapy s vyznačením požadovaného záměru a jeho vazeb na okolí (vzdálenosti od hranic pozemku, napojení na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu apod.).

Poskytnutá ÚPI platí 1 rok ode dne jejího vydání (pokud orgán, který ji vydal, žadateli nesdělí, že došlo ke změně podmínek, za kterých byla vydána). ÚPI je z procesního hlediska sdělením (§ 154 a následující SŘ) a je samostatně přezkoumatelná (§ 156 SŘ).

6.2 ÚZEMNÍ ROZHODNUTÍ

Umísťovat stavby nebo zařízení, jejich změny, měnit vliv jejich užívání na území, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území lze jen na základě územního rozhodnutí (§ 76 odst. 1 SZ), nestanoví-li stavební zákon jinak (může být nahrazeno jinou formou, nebo není ve vyjmenovaných případech vyžadováno). Územní rozhodnutí je základní formou posouzení záměru a vydává se v územním řízení, které je řízením podle správního řádu (stavební zákon upravuje pouze specifika procesu). Jednotlivé druhy územního rozhodnutí jsou upraveny podle toho, co je cílem konkrétního územního rozhodnutí.

Účelem územního rozhodnutí je úprava poměrů v území ve vztahu ke konkrétním pozemkům a konkrétním osobám. Při vydávání územního rozhodnutí dochází k aplikaci cílů a úkolů územního plánování, politiky územního rozvoje, územně plánovací dokumentace a územních opatření (SÚ posuzuje podle § 90 SZ soulad záměru) s tím, že se tyto nástroje územního plánování promítají již do konkrétních podmínek využívání jednotlivých pozemků. Územním rozhodnutím stavební úřad schvaluje navržený záměr a stanoví podmínky pro využití a ochranu území, podmínky pro další přípravu a realizaci záměru, zejména pro projektovou přípravu stavby. Územní rozhodnutí zakládá, mění nebo ruší práva anebo povinnosti konkrétních jmenovitě uvedených osob. Založení, změna nebo rušení práv nebo povinností je u každého druhu územního rozhodnutí odlišné vzhledem k jeho obsahu.

Stavební zákon upravuje pět druhů územních rozhodnutí (§ 77 SZ):

• rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení;
• rozhodnutí o změně využití území;
• rozhodnutí o změně vlivu užívání stavby na území;
• rozhodnutí o dělení nebo scelování pozemků;
• rozhodnutí o ochranném pásmu.

Rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení vymezuje stavební pozemek, umísťuje navrhovanou stavbu, stanoví její druh a účel, podmínky pro její umístění, pro zpracování projektové dokumentace pro vydání stavebního povolení, pro ohlášení stavby a pro napojení na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu (§ 79 odst. 1 SZ). Rozhodnutí o umístění stavby je základním a nejčastějším druhem rozhodnutí.

Zařízením je podle § 3 odst. 2 SZ informační a reklamní panel, tabule, deska či jiná konstrukce a technické zařízení, pokud nejde o stavbu.

Stavbou jsou podle § 2 odst. 3 a 4 SZ veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. Za stavbu se považuje také výrobek plnící funkci stavby, který podle § 103 odst. 1 písm. e) bod 16 stavebního zákona nevyžaduje vydání stavebního povolení ani ohlášení a pro jeho umístění postačí ve smyslu § 96 odst. 2 písm. b) stavebního zákona vydání územního souhlasu. Podle § 2 odst. 4 stavebního zákona se stavbou podle okolností rozumí i její část nebo změna dokončené stavby.

Změna stavby je podle § 2 odst. 5 SZ:

nástavba, kterou se stavba zvyšuje; přístavba, kterou se stavba půdorysně rozšiřuje, přičemž podmínkou je, aby přístavba byla vzájemně provozně propojena s dosavadní stavbou; stavební úprava, při které se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby.

Z hlediska umísťování postačí podle § 96 odst. 2 písm. c) SZ pro územní posouzení nástavby a přístavby vydání územního souhlasu. Stavební úpravy se ve smyslu § 79 odst. 6 SZ neposuzují.

Zařízení o celkové ploše větší než 8 m² se považuje za stavbu pro reklamu, přičemž stavbou pro reklamu je podle § 2 odst. 3 stavebního zákona taková stavba, která slouží reklamním účelům. V pochybnostech, zda se jedná o stavbu nebo zařízení, je podle § 3 odst. 2 stavebního zákona vždy určující stanovisko stavebního úřadu.

V § 79 odst. 2 a 6 SZ jsou stanoveny případy, kdy rozhodnutí o umístění stavby (ani územní souhlas, který ho nahrazuje) není vyžadováno. V § 79 odst. 2 je uvedeno 19 druhů staveb a zařízení, které jsou z hlediska územního méně významné a není u nich potřeba kontroly stavebním úřadem (předpokládá se splnění všech parametrů u každé konkrétní stavby). Současně se jedná o stavby, které podle § 103 odst. 1 písm. a) stavebního zákona nevyžadují vydání stavebního povolení ani ohlášení. Podle § 79 odst. 6 pak rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas nevyžadují stavební úpravy a udržovací práce.

V § 79 odst. 3 a 4 jsou pak uvedeny výjimky, tj. případy, kdy rozhodnutí je vyžadováno, i když se jedná o stavby vyjmenované v § 79 odst. 2. Jedná se o kulturní památky, v některých vybraných případech i o stavby v památkové rezervaci, památkové zóně nebo v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny. Stejně tak se ustanovení odst. 2 nevztahuje na záměry posuzované z hlediska vlivů na životní prostředí (tj. rozhodnutí je vyžadováno).

Kdy není územní rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas vyžadováno?

V § 79 odst. 2 stavebního zákona je uvedeno 19 druhů staveb a zařízení, které nevyžadují rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas. Významné je toto ustanovení především pro doplňkové stavby u rodinných domů a u staveb pro rodinnou rekreaci. Aby stavebník mohl uvedenou stavbu realizovat bez posouzení stavebním úřadem, musí splňovat všechna zákonem stanovená kritéria, za současného dodržování dalších právních předpisů. Patří sem např.:

• stavba do 25 m² zastavěné plochy a do 5 m výšky s jedním nadzemním podlažím, podsklepená nejvýše do hloubky 3 m na pozemku rodinného domu nebo stavby pro rodinnou rekreaci, která souvisí nebo podmiňuje bydlení nebo rodinnou rekreaci, neslouží k výrobě nebo skladování hořlavých látek nebo výbušnin, nejedná se o jaderné zařízení nebo stavbu pro podnikatelskou činnost, je v souladu s územně plánovací dokumentací, je umísťována v odstupové vzdálenosti od společných hranic pozemků nejméně 2 m, plocha části pozemku schopného vsakovat dešťové vody po jejím umístění bude nejméně 50 % z celkové ploch pozemku rodinného domu nebo stavby pro rodinnou rekreaci (§ 79 odst. 2 písm. o) SZ);
• bazén do 40 m² zastavěné plochy na pozemku rodinného domu nebo stavby pro rodinnou rekreaci v zastavěném území, umístěný v odstupové vzdálenosti nejméně 2 m od hranice pozemku (§ 79 odst. 2 písm. p) SZ);
• skleník do 40 m² zastavěné plochy a do 5 m výšky, umístěný v odstupové vzdálenosti nejméně 2 m od hranice pozemku, bez podsklepení (§ 79 odst. 2 písm. n) SZ) – skleníky těchto parametrů a za splnění odstupových vzdáleností lze umístit i v nezastavěném území;
• výměna vedení technické infrastruktury ve smyslu zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, pokud se nemění její trasa (ani ve smyslu určující linie a ani ve smyslu výškového určení) a nedochází k překročení hranice stávajícího ochranného nebo bezpečnostního pásma.

Rozhodnutí o změně využití území stanoví nový způsob užívání pozemku (oproti jeho dosavadnímu využití) a podmínky jeho využití (§ 80 odst. 1 SZ). Územní rozhodnutí o změně využití území představuje rozhodnutí upravující záměry v území nestavebního charakteru.

V § 80 odst. 2 SZ je stanoveno, kdy je vyžadováno rozhodnutí o změně využití území. Následující odst. 3 stanoví, kdy rozhodnutí o změně využití území ani územní souhlas není vyžadován. V odstavcích 4 a 5 jsou opět případy, kdy ustanovení odst. 3 nelze použít – ustanovení odst. 3 se nevztahuje na území, na kterých se prokazatelně nalézají archeologické nálezy, a nevztahuje se na záměry posuzované z hlediska vlivů na životní prostředí a na záměry ve zvláště chráněných územích.

Kdy není vyžadováno územní rozhodnutí o využití území ani územní souhlas?

Taxativní výčet uvedený v § 80 odst. 3 SZ představuje skupinu záměrů, které nevyžadují posouzení ze strany stavebního úřadu, tzn. ani vydání územního rozhodnutí o využití území a ani vydání územního souhlasu. Jedná se o:

• terénní úpravy do 1,5 m výšky nebo hloubky o výměře do 300 m² na pozemcích, které nemají společnou hranici s veřejnou pozemní komunikací nebo veřejným prostranstvím (ve smyslu § 34 zákona č. 128/2000 Sb.), pokud nedochází k nakládání s odpady; terénními úpravami jsou podle § 3 odst. 1 SZ zemní práce a změny terénu, jimiž se podstatně mění vzhled prostředí nebo odtokové poměry, těžební a jim podobné a s nimi související práce; nesmí však jít o hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem. Stavební zákon uvádí příklady terénních úprav jako různé skladovací a odstavné plochy, násypy, zavážky, úpravy pozemků pro zřízení hřišť a sportovišť, těžební práce na povrchu apod.;
• odstavné, manipulační, prodejní, skladové nebo výstavní plochy do 300 m², které neslouží pro skladování nebo manipulaci s hořlavými látkami nebo látkami, které mohou způsobit znečištění životního prostředí; charakteristika hořlavých látek a pravidla pro jejich posuzování vyplývají z právní úpravy zákona o chemických látkách a zákona o požární ochraně;
• změny druhu pozemku o výměře do 300 m²;
• terénní úpravy v přirozených korytech vodních toků a na pozemcích sousedících s nimi, jimiž se podstatně nemění přirozená koryta vodních toků; podle § 15a odst. 3 vodního zákona tyto terénní úpravy nevyžadují ani vydání stavebního povolení, ani ohlášení;
• úpravy pozemků, které mají vliv na schopnost vsakování vody, provedené na pozemku rodinného domu nebo na pozemku stavby pro rodinnou rekreaci, které souvisejí nebo podmiňují bydlení nebo rodinnou rekreaci, neslouží ke skladování hořlavých látek nebo výbušnin, a plocha části pozemku schopného vsakovat dešťové vody po jejich provedení bude nejméně 50 % z celkové plochy pozemku rodinného domu nebo stavby pro rodinnou rekreaci; typickým příkladem jsou různé zpevněné plochy na zahradách (na pozemcích rodinných domů a staveb pro rekreaci), např. kolem bazénu, posezení apod.

Rozhodnutí o změně vlivu užívání stavby na území (§ 81 SZ) stanoví podmínky pro změnu užívání stavby, která má vliv na životní prostředí, nebo nároky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu. Jde o územní rozhodnutí, kterým se stanoví podmínky pro změnu užívání stavby, spočívající pouze ve změně užívání stavby. Jde však o takovou změnu v užívání, která má vliv na životní prostředí, nebo která vyvolá nároky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu.

Rozhodnutí o dělení nebo scelování pozemků stanoví podmínky pro nové rozdělení nebo scelení pozemků (§ 82 SZ). Žádost musí podat všichni vlastníci všech dotčených pozemků, které jsou předmětem rozhodnutí, nebo oprávněná osoba za účelem uplatňování předkupního práva pro veřejně prospěšné stavby. Rozhodnutí se vydává v případech, kdy je třeba stanovit podmínky pro nové dělení nebo scelování. Pokud není nutné stanovovat podmínky, postupuje stavební úřad tak, že vydává pouhé sdělení o dělení nebo scelování pozemků (tím potvrzuje, že není třeba stanovit podmínky a schvaluje navrhovaný záměr).

Rozhodnutí o dělení nebo scelování pozemků se nevydává v případě, že podmínky pro rozdělení nebo scelení pozemků jsou dány regulačním plánem, jiným rozhodnutím stavebního úřadu (např. rozhodnutím o umístění stavby), nebo rozhodnutím podle zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách (komplexními pozemkovými úpravami je již řešeno).

Jak řešit přístup na pozemek?

V případě žádosti o dělení nebo scelování pozemků je třeba, aby byl zajištěn ke všem nově vzniklým pozemkům (scelovaným i rozdělovaným) přístup z veřejně přístupné pozemní komunikace (podle § 12 vyhlášky č. 503/2006 Sb.).

Častou otázkou je, jestli je možné tento přístup zajistit např. zřízením věcného břemene a jestli je to nutné také v případě, kdy sousední pozemek (který již navazuje na veřejnou pozemní komunikaci) je stejného vlastníka jako pozemek bez přístupu. V druhém případě je argumentováno tím, že přístup je v tomto případě „zajištěn“ i bez věcného břemene, jelikož oba pozemky mají stejného vlastníka. To ovšem neřeší případný prodej v budoucnu. Stačí ale zřízení věcného břemene?

Podle § 20 odst. 3 vyhlášky č. 501/2006 Sb. se pozemek vždy vymezuje tak, aby svými vlastnostmi, zejména velikostí, polohou, plošným a prostorovým uspořádáním, umožňoval využití pro navrhovaný účel a byl dopravně napojen na veřejně přístupnou pozemní komunikaci. Z uvedeného vyplývá, že věcné břemeno nestačí.

Rozhodnutí o ochranném pásmu chrání stavbu, zařízení nebo pozemek před negativními vlivy okolí, nebo chrání okolí stavby či zařízení nebo pozemku před jejich negativními účinky (§ 83 SZ). Většinou se toto rozhodnutí vydává současně při rozhodování o příslušném záměru. Podmínky ochrany bývají vyjádřeny formou omezení, zákazů.

Tento druh rozhodnutí může plnit dvě úlohy:

• stanoví podmínky pro ochranu stavby, zařízení nebo pozemku před negativními vlivy okolí;
• nebo se jím chrání okolí stavby či zařízení nebo pozemku před jejich negativními vlivy.

Může být např. určen způsob provádění staveb, těžebních prací, nebo jsou naopak stanovena omezení činností v dotčených stavbách. Důvodů těchto omezení může být celá řada, např. se může jednat o důvody z hlediska ochrany ovzduší, vodních zdrojů, ložisek nerostů apod.

V této souvislosti je nutné si uvědomit, že ne všechna ochranná pásma vznikají územním rozhodnutím. Rozhodnutí o ochranném pásmu se nevydává, jestliže podmínky ochrany jsou stanoveny zvláštním právním předpisem nebo na jeho základě. Pokud je tedy ochranné pásmo konkrétní stavby dáno ze zákona, např. ochranné pásmo dráhy nebo silniční komunikace, vzniká toto ochranné pásmo současně s umístěním dané stavby automaticky (nabytím právní moci rozhodnutí o umístění stavby). Další možností vzniku ochranného pásma je např. vydání opatření obecné povahy, což se využívá např. v případě ochranných pásem vodních zdrojů. Přehled o existujících ochranných pásmech v daném území je možné získat z výkresu limitů využití území, který je součástí územně analytických podkladů.

Územní rozhodnutí vydává:

• místně příslušný obecný stavební úřad (§ 13 odst. 1 SZ);
• ministerstvo pro místní rozvoj (§ 13 odst. 2 nebo § 17 odst. 3 SZ);
• újezdní úřad (§ 16 odst. 1 SZ);
• obvodní báňský úřad (§ 16 odst. 3 SZ);
• případně krajský úřad (§ 17 odst. 2 SZ).

Územní rozhodnutí vydává podle § 84 odst. 1 SZ příslušný stavební úřad na základě územního řízení nebo zjednodušeného územního řízení.

Je-li k územnímu řízení, kterým se vydává rozhodnutí o změně využití území nebo o ochranném pásmu, příslušný podle zvláštních právních předpisů jiný správní orgán než stavební úřad, rozhodne tento orgán podle § 84 odst. 2 SZ jen v souladu se závazným stanoviskem stavebního úřadu.

6.3 ÚZEMNÍ ŘÍZENÍ

Územní řízení je klasickým správním řízením, jehož výsledkem je vydání územního rozhodnutí. Je vedeno postupy podle stavebního zákona a vztahuje se na něj i obecná úprava správního řízení podle správního řádu. Územní řízení je zahájeno dnem podání žádosti.

Žádost o vydání územního rozhodnutí musí podle § 86 SZ obsahovat (kromě obecných náležitostí podle správního řádu) základní údaje o požadovaném záměru a identifikační údaje o pozemku nebo stavbě, na nichž se má záměr uskutečnit. Nedílnou součástí je i uvedení osob, které mají vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním pozemkům nebo stavbám na nich, jestliže může být jejich právo územním rozhodnutím přímo dotčeno. Žadatel tedy musí dodat seznam (identifikaci) těchto dotčených osob. Následně stavební úřad vymezí v souladu s § 85 SZ okruh účastníků řízení. V případě řízení s velkým počtem účastníků (více než 30) se v žádosti o vydání územního rozhodnutí účastníci řízení podle § 85 odst. 2 písm. b) SZ identifikují označením pozemků a staveb evidovaných v katastru nemovitostí dotčených vlivem záměru (§ 86 odst. 6 SZ).

Žádosti o vydání územního rozhodnutí se podávají na formulářích, které jsou uvedeny v přílohách č. 1 až 5 vyhlášky č. 503/2006 Sb. Podávání žádostí na formulářích je ve smyslu § 196 odst. 1 SZ povinné (žádost je možné podat i v elektronické podobě podepsanou elektronickým podpisem). Formuláře žádostí jsou rozděleny na dvě části. V části A je samotný formulář, v části B jsou uvedeny přílohy, které se k žádosti přikládají (rozsah příloh se odvíjí od konkrétního záměru).

K žádosti o vydání územního rozhodnutí žadatel připojí podle § 86 odst. 2 a 3 SZ a vyhlášky č. 503/2006 Sb. zejména:

• doklady prokazující vlastnické právo (nelze-li tato práva ověřit v katastru nemovitostí dálkovým přístupem), nebo doklad o právu založeném smlouvou provést stavbu nebo opatření k pozemkům nebo stavbám, na kterých má být požadovaný záměr uskutečněn; jestliže žadatel nemá vlastnické právo, smlouvu nebo doklad o právu provést stavbu nebo opatření k pozemku nebo stavbě (tj. správní rozhodnutí vydaná podle dříve platných právních předpisů, na základě kterých vznikala věcná břemena opravňující stavebníka provést stavbu – tato věcná břemena se neevidovala a nejsou ani zapsána v katastru nemovitostí, zejména se jedná o věcná břemena u souborů staveb technické infrastruktury na základě zákona č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny a na něj navazujících právních předpisů), předloží souhlas jejich vlastníka; to neplatí, lze-li pozemek nebo stavbu vyvlastnit;
• závazná stanoviska, popřípadě rozhodnutí dotčených orgánů (nejde-li o koordinované závazné stanovisko nebo závazné stanovisko vydávané správním úřadem, který je příslušný vydat územní rozhodnutí); koordinované závazné stanovisko, závazná stanoviska, rozhodnutí, stanoviska, popř. vyjádření dotčených orgánů jsou součástí dokladové části dokumentace;
• stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury (mohou je na základě zmocnění vlastníků infrastruktury nebo na základě smluvních vztahů vydávat i správci nebo provozovatelé) k možnosti a způsobu napojení nebo k podmínkám dotčených ochranných a bezpečnostních pásem (jsou součástí dokladové části dokumentace);
• smlouvy s příslušnými vlastníky veřejné dopravní a technické infrastruktury nebo plánovací smlouvu (v případě infrastruktury ve vlastnictví obce), vyžaduje-li záměr vybudování nové nebo úpravu stávající veřejné dopravní a technické infrastruktury;
• dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí, která obsahuje průvodní zprávu, souhrnnou technickou zprávu, výkresovou dokumentaci a dokladovou část.

Vlastníci technické infrastruktury (§ 161 odst. 1 SZ)

Vlastníci technické infrastruktury jsou povinni vést o ní evidenci. Tato evidence musí obsahovat:

1. polohové umístění;

2. ochranu;

3. v odůvodněných případech i výškové umístění (s ohledem na charakter technické infrastruktury).

Na žádost pořizovatele územně analytických podkladů, územní studie nebo územně plánovací dokumentace, obecního úřadu, žadatele o vydání regulačního plánu nebo územního rozhodnutí, stavebníka nebo osoby jím zmocněné musí vlastník technické infrastruktury ve lhůtě do 30 dnů sdělit údaje o její poloze, podmínkách napojení, ochrany a další údaje nezbytné pro projektovou činnost a provedení stavby.

Informace mohou být poskytnuty v digitální podobě. Vlastník technické infrastruktury je oprávněn požadovat na žadateli úhradu nákladů spojených s poskytnutím požadovaných údajů, nejvýše však do výše nákladů na pořízení jejich kopií, nosičů dat a nákladů na doručení.

Obsah a rozsah dokumentace je uveden v jednotlivých přílohách vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění vyhlášky č. 62/2013 Sb. V příloze č. 1 je uveden obsah a rozsah dokumentace pro vydání rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení, v příloze č. 2 je uveden rozsah a obsah dokumentace pro vydání rozhodnutí o změně využití území a v příloze č. 3 je uveden obsah a rozsah dokumentace pro vydání rozhodnutí o změně vlivu užívání stavby na území. Dokumentace se vždy zpracovává s ohledem na podmínky v území a charakter stavby, nebo s ohledem na charakter navrhované změny.

Dokumentace vždy musí být zpracována autorizovanou osobou – projektantem. Tato povinnost vyplývá z ustanovení § 158 odst. 1 SZ, kde je stanoveno, že vybrané činnosti ve výstavbě mohou vykonávat pouze fyzické osoby, které získaly oprávnění k jejich výkonu podle zvláštního právního předpisu, kterým je zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto zákona může dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí zpracovávat autorizovaný architekt, autorizovaný inženýr a v určitých případech i autorizovaný technik (§ 17, 18 a 19 zákona č. 360/1992 Sb.). Autorizovaný technik je oprávněn vypracovávat dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí a projektovou dokumentaci, jestliže celá přísluší jeho oboru. V ostatních případech může vypracovávat příslušné části dokumentace pro vydání územního rozhodnut, vždy v rozsahu oboru, popř. specializace, pro který mu byla udělena autorizace; tímto způsobem se může podílet na vypracování dokumentace zpracovávané autorizovaným architektem nebo autorizovaným inženýrem.

Projektant je podle § 159 odst. 1 a 2 SZ povinen při zpracování dokumentace dbát právních předpisů (tj. i obecných požadavků na výstavbu) a působit v součinnosti s dotčenými orgány.

Projektant odpovídá vždy za správnost, celistvost a úplnost jím zpracované dokumentace, zejména za respektování požadavků z hlediska ochrany veřejných zájmů a za jejich koordinaci. Není-li projektant způsobilý zpracovat celou dokumentaci sám, musí si přizvat k jejímu zpracování osobu s oprávněním pro příslušný obor, ale za zpracování dokumentace jako celku zodpovídá projektant. Pokud dokumentace pro vydání územního rozhodnutí není zpracována projektantem, stavební úřad podle § 86 odst. 5 SZ zastaví řízení.

Stanoví-li tak zvláštní právní předpis, nebo pokud bude navrhovaný záměr svými negativními vlivy překračovat limitní hodnoty stanovené zvláštními právními předpisy za hranicí pozemku určeného k jeho realizaci, předloží žadatel současně žádost o vydání rozhodnutí o ochranném pásmu (§ 86 odst. 4 SZ).

Po podání žádosti posoudí stavební úřad, zda žádost obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a přílohy. V případě, že není žádost úplná, stavební úřad usnesením řízení přeruší, a vyzve žadatele k odstranění nedostatků žádosti (stanoví lhůtu pro doplnění). Důvodem pro přerušení řízení může být i chybějící posouzení od některého dotčeného orgánu. Řízení stavební úřad přeruší také v tom případě, že záměr klade takové požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, že jej nelze bez vybudování příslušných nových staveb a zařízení nebo úpravy stávajících realizovat. Podle § 88 SZ zároveň vyzve žadatele k předložení plánovací smlouvy, pokud se záměr dotýká veřejné dopravní a technické infrastruktury ve vlastnictví obce, nebo smlouvy s příslušnými vlastníky veřejné dopravní a technické infrastruktury, a stanoví mu k tomu přiměřenou lhůtu. Obsah plánovací smlouvy je upraven v příloze č. 13 k vyhlášce č. 500/2006 Sb. Nebude-li žádost ve stanovené lhůtě doplněna či upravena (dodány požadované smlouvy), stavební úřad usnesením zastaví řízení. Stavební úřad řízení zastaví také v případě, že dokumentace pro vydání územního rozhodnutí není zpracována projektantem. Usnesení o přerušení i zastavení řízení se doručuje pouze žadateli.

V případě, že je žádost o vydání územního rozhodnutí úplná a dalšího projednání schopná, stavební úřad oznámí zahájení územního řízení a k projednání žádosti nařídí ústní jednání. Je-li to účelné, spojí jej s ohledáním na místě. Oznámení o konání ústního jednání se doručí nejméně 15 dnů předem. Oznámení o zahájení územního řízení a další úkony v řízení se doručují účastníkům řízení podle § 85 odst. 1 a 2 SZ a dotčeným orgánům jednotlivě.

Účastníci územního řízení (§ 85 SZ)

Účastníky územního řízení jsou žadatel a obec, na jejímž území má být požadovaný záměr uskutečněn (uplatňuje námitky k ochraně zájmů obce a zájmů občanů obce). Účastníky územního řízení dále jsou:

• vlastník pozemku nebo stavby, na kterých má být požadovaný záměr uskutečněn (není-li sám žadatelem), nebo ten, kdo má jiné věcné právo k tomuto pozemku nebo stavbě;
• osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být územním rozhodnutím přímo dotčeno;
• osoby, o kterých tak stanoví zvláštní právní předpis, tj. zejména občanská sdružení ve smyslu § 70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

Účastníky řízení nejsou nájemci bytů, nebytových prostor nebo pozemků.

V řízení s velkým počtem účastníků (více než 30) se oznámení o zahájení řízení a další úkony v řízení doručují postupem podle § 144 odst. 6 správního řádu, tj. veřejnou vyhláškou. V tomto případě se doručuje jednotlivě pouze účastníkům řízení podle § 27 odst. 1 SŘ. Účastníci řízení podle § 85 odst. 2 písm. b) SZ (osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být územním rozhodnutím přímo dotčeno) se v oznámení o zahájení řízení a v dalších úkonech v řízení doručovaných veřejnou vyhláškou identifikují označením pozemků a staveb evidovaných v katastru nemovitostí dotčených vlivem záměru.

Stavební úřad může upustit od ústního jednání, jsou-li mu dobře známy poměry v území a žádost poskytuje dostatečný podklad pro posouzení záměru. Upustí-li stavební úřad od ústního jednání, stanoví lhůtu, do kdy mohou účastníci řízení uplatnit námitky a dotčené orgány závazná stanoviska; tato lhůta nesmí být kratší než 15 dnů.

V případě některých záměrů stavební úřad nařídí k projednání žádosti veřejné ústní jednání. Stavební úřad může nařídit veřejné ústní jednání v případech záměrů, pro které bylo vydáno stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí (EIA). Veřejné ústní jednání nařídí stavební úřad vždy případech záměrů umísťovaných v území, ve kterém nebyl vydán územní plán. Konání veřejného ústního jednání se oznamuje veřejnosti veřejnou vyhláškou, která musí být vyvěšena nejméně 30 dnů předem. Po tuto dobu musí stavební úřad umožnit každému nahlédnout do podkladů pro vydání rozhodnutí. U záměrů, zasahujících do území několika obcí, se doručuje oznámení o zahájení řízení a další úkony v řízení vyvěšením na úředních deskách příslušných obecních úřadů.

V případě, že bylo nařízeno veřejné ústní jednání, musí žadatel zajistit, aby informace o jeho záměru a o tom, že podal žádost o vydání územního rozhodnutí, byla vyvěšena na místě určeném stavebním úřadem v oznámení (bezodkladně poté, co bylo oznámeno zahájení územního řízení a nařízeno veřejné ústní jednání), a to do doby konání veřejného ústního jednání. Informace obsahuje údaje o žadateli, o předmětu územního řízení a o veřejném ústním jednání. Součástí informace je grafické vyjádření záměru, popřípadě jiný podklad, z něhož lze usuzovat na architektonickou a urbanistickou podobu záměru a na jeho vliv na okolí. Pokud žadatel uvedenou povinnost nesplní, stavební úřad nařídí opakované veřejné ústní jednání, pokud mělo porušení této povinnosti žadatele za následek zkrácení práv účastníků územního řízení. V případě, že se neprokáže opak, má se za to, že žadatel povinnost vyvěšení informace splnil.

Závazná stanoviska dotčených orgánů a námitky účastníků řízení musí být uplatněny nejpozději při ústním jednání, případně při veřejném ústním jednání; jinak se k nim nepřihlíží. Veřejnost uplatňuje připomínky nejpozději při veřejném ústním jednání; jinak se k nim nepřihlíží. Jestliže dojde k upuštění od ústního jednání, musí být závazná stanoviska dotčených orgánů a námitky účastníků řízení uplatněny ve stanovené lhůtě; jinak se k nim nepřihlíží. K závazným stanoviskům a námitkám k věcem, o kterých bylo rozhodnuto při vydání územního nebo regulačního plánu, se nepřihlíží.

V jednoduchých věcech, zejména lze-li rozhodnout na základě dokladů předložených žadatelem, rozhodne stavební úřad bez zbytečného odkladu, nejdéle však do 60 dnů ode dne zahájení územního řízení. Ve zvlášť složitých případech, zejména pokud stavební úřad nařídil k projednání žádosti veřejné ústní jednání, stavební úřad rozhodne nejdéle do 90 dnů.

Stavební úřad je povinen před vydáním územního rozhodnutí (obdobně i u jiného úkonu směřujícího k umístění záměru v území) posoudit soulad záměru s požadavky § 90 stavebního zákona. Stavební úřad posuzuje, zda je záměr žadatele v souladu s vydanou územně plánovací dokumentací a PÚR (závaznost dána stavebním zákonem). Soulad záměru s územně plánovací dokumentací je pro umísťování a prostorové uspořádání staveb rozhodující. Územně plánovací dokumentace mj. chrání veřejné zájmy v území a významným způsobem předurčuje výsledek územního řízení. Stavební úřad dále zkoumá soulad s cíli a úkoly územního plánování (zejména s charakterem území, požadavky na ochranu nezastavěného území), s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území, s požadavky stavebního zákona a jeho prováděcích právních předpisů (mj. obecné požadavky na využívání území, obecné technické požadavky na stavby a obecné technické požadavky na bezbariérové užívání stavby), s požadavky na dopravní a technickou infrastrukturu a s požadavky na ochranu veřejných zájmů podle zvláštních právních předpisů.

Umístění záměru musí splnit mj. požadavky zejména tří prováděcích vyhlášek k SZ:

• vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění vyhlášky č. 269/2009 Sb.;
• vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění vyhlášky č. 20/2012 Sb.;
• vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích, zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.

Stavební úřad je povinen vyhodnotit, zda žadatel průkazným způsobem vyhověl požadavkům daným nejen stavebním zákonem, ale i těmito vyhláškami. Pro umístění záměru je nejdůležitější splnění požadavků vyplývajících z vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, která stanovuje základní požadavky pro vymezování pozemků a požadavky pro umísťování staveb na pozemcích, včetně nezbytných odstupů staveb. Tato vyhláška stanovuje také např. požadavky na řešení odstavných a parkovacích stání, řešení odpadů, vsakování a odvádění dešťových vod atd. V § 26 této vyhlášky jsou uvedena ustanovení, ze kterých je podle § 169 SZ možná výjimka.

Je možné udělovat výjimky ze stavebního zákona?

Ze stavebního zákona výjimky udělovat nelze. Výjimky lze udělit pouze v souladu s ustanovením § 169 stavebního zákona z některých prováděcích vyhlášek k tomuto zákonu, ve kterých je to výslovně uvedeno.

Výsledkem územního řízení je územní rozhodnutí, kterým stavební úřad schvaluje navržený záměr a stanovuje podmínky pro využití a ochranu území, podmínky pro další přípravu a realizaci záměru, zejména pro projektovou přípravu stavby. Vyžaduje-li to posouzení veřejných zájmů při provádění stavby, při kontrolních prohlídkách stavby nebo při vydávání kolaudačního souhlasu, může uložit zpracování prováděcí dokumentace stavby. V rozhodnutí stavební úřad stanoví dobu platnosti rozhodnutí, má-li být delší, než stanoví stavební zákon (standardně 2 roky ode dne nabytí právní moci, stavební úřad může stanovit v odůvodněných případech lhůtu delší, nejdéle však 5 let). U staveb dočasných nebo v rozhodnutí o změně využití území pro dočasné činnosti stanoví lhůtu pro odstranění stavby nebo ukončení činnosti a následný způsob úpravy území.

Není-li záměr žadatele v souladu s požadavky uvedenými v § 90 SZ, nebo jestliže by umístěním a realizací záměru mohly být ohroženy zájmy chráněné stavebním zákonem nebo zvláštními právními předpisy, stavební úřad žádost o vydání územního rozhodnutí zamítne.

Stavební úřad může v územním rozhodnutí u staveb a terénních úprav uvedených v § 104 odst. 1 písm. f) až i) SZ, jestliže to nevylučuje povaha věci, ochrana veřejných zájmů podle zvláštních právních předpisů nebo ochrana práv účastníků řízení, stanovit, že k jejich provedení nebude vyžadovat ohlášení (§ 78 odst. 6 SZ).

Pro doručování územního rozhodnutí platí stejné zásady jako pro doručování oznámení o zahájení územního řízení. Po dni nabytí právní moci územního rozhodnutí stavební úřad doručí žadateli stejnopis písemného vyhotovení územního rozhodnutí, opatřený doložkou právní moci spolu s ověřenou grafickou přílohou (celková situace v měřítku katastrální mapy, popřípadě další vybraná část dokumentace); stejnopis písemného vyhotovení územního rozhodnutí opatřený doložkou právní moci doručí také místně příslušnému obecnímu úřadu, pokud není stavebním úřadem, a jde-li o stavby podle § 15 nebo 16 SZ, také stavebnímu úřadu příslušnému k povolení stavby.

Platnost územního rozhodnutí o umístění stavby, změně využití území, vlivu užívání stavby na území a o dělení nebo scelování pozemků je podle § 93 SZ 2 roky ode dne nabytí právní moci, nestanoví-li stavební úřad v odůvodněných případech lhůtu delší, nejdéle však 5 let. Rozhodnutí o ochranném pásmu platí po dobu trvání stavby, zařízení nebo chráněného útvaru, nestanoví-li stavební úřad jinou lhůtu.

Územní rozhodnutí nepozbývá platnosti:

• bylo-li na základě žádosti podané v době jeho platnosti vydáno pravomocné stavební povolení nebo jiné obdobné rozhodnutí podle SZ nebo zvláštních právních předpisů, nebo nabyl-li v době jeho platnosti právních účinků souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru;
• bylo-li v době jeho platnosti započato s využitím území pro stanovený účel v případech, kdy se povolovací rozhodnutí nebo jiný úkon nevydává;
• vzniklo-li na základě oznámení stavebního záměru posouzeného autorizovaným inspektorem, podaného v době platnosti, právo stavební záměr realizovat;
• byla-li na základě návrhu veřejnoprávní smlouvy nahrazující stavební povolení, podaného v době jeho platnosti, uzavřena tato veřejnoprávní smlouva a tato veřejnoprávní smlouva nabyla účinnosti.

Územní rozhodnutí pozbývá platnosti též dnem, kdy stavební úřad obdržel sdělení žadatele, že upustil od záměru, ke kterému se rozhodnutí vztahuje; to neplatí, byla-li realizace záměru již zahájena.

Územní rozhodnutí lze podle § 94 SZ změnit pouze na žádost oprávněného, jestliže se změnila územně plánovací dokumentace nebo jiné podklady pro územní rozhodnutí nebo podmínky v území, a to tak, že se jeho dosavadní část nahradí novým územním rozhodnutím. Návrh na změnu územního rozhodnutí projedná stavební úřad v rozsahu této změny. Platnost původního územního rozhodnutí není dotčena, pokud není současně výslovně rozhodnuto o změně jeho platnosti podle § 93 odst. 3 SZ. Rozhodnutí o ochranném pásmu lze změnit nebo zrušit i na žádost toho, komu z něj vyplývá povinnost; vyžaduje-li to veřejný zájem, lze rozhodnutí o ochranném pásmu změnit nebo zrušit i z podnětu dotčeného orgánu podle zvláštního právního předpisu. Územní rozhodnutí lze z moci úřední změnit nebo zrušit v řízení o umístění veřejně prospěšné stavby nebo veřejně prospěšného opatření.

Podá-li žadatel na příslušném formuláři žádost o vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení podle § 94a SZ a připojí společnou dokumentaci, je zahájeno společné řízení. Společná dokumentace musí splňovat požadavky na dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí a požadavky na projektovou dokumentaci pro vydání stavebního povolení. Stavební úřad může podle § 78 odst. 3 SZ vést společné územní a stavební řízení, jsou-li podmínky v území jednoznačné, zejména je-li pro území vydán územní plán nebo regulační plán. Pokud povaha věci nebo závazné stanovisko dotčeného orgánu společné řízení vylučuje, rozhodne stavební úřad o vyloučení povolení stavby ze společného řízení a stavební řízení přeruší do nabytí právní moci územního rozhodnutí.

Pravidla pro projednání žádosti, doručování, uplatňování závazných stanovisek dotčených orgánů a námitek účastníků řízení jsou popsána v § 94a SZ a jsou víceméně obdobná jako při územním a stavebním řízení. Před vydáním rozhodnutí stavební úřad přezkoumá žádost podle § 90 a 111 SZ. Výroková část společného rozhodnutí obsahuje 2 výroky – výrok o umístění stavby a výrok o povolení stavby. Výrok o povolení stavby je vykonatelný nabytím právní moci výroku o umístění stavby. Postupy po dni nabytí právní moci výroku o umístění stavby jsou stejné jako v klasickém územním řízení. Po dni nabytí právní moci výroku o povolení stavby postupuje stavební úřad podle § 115 odst. 3 SZ.

Doba platnosti společného rozhodnutí je 2 roky, jestliže stavba byla zahájena do 2 let ode dne, kdy nabylo právní moci. Dobu platnosti společného rozhodnutí může stavební úřad prodloužit na základě odůvodněné žádosti stavebníka podanou před jejím uplynutím.

6.4 ZJEDNODUŠENÉ ÚZEMNÍ ŘÍZENÍ

Zjednodušené územní řízení představuje speciální postup, kdy je územní rozhodnutí vydáno bez předchozího správního řízení. Zjednodušené územní řízení je možné využít pouze pro rozhodnutí o umístění stavby, rozhodnutí o změně využití území, rozhodnutí o změně vlivu užívání stavby na území, rozhodnutí o dělení nebo scelování pozemků. Zjednodušené územní řízení nelze vést v případě rozhodnutí o ochranném pásmu a nelze jej spojit se stavebním řízením.

Zjednodušené územní řízení může být vedeno pouze v tom případě, že jsou splněny podmínky uvedené v § 95 odst. 1 SZ. Zjednodušené územní řízení může být vedeno:

• pokud je záměr v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše (nelze využít v nezastavěném území);
• záměr nevyžaduje posouzení vlivů na životní prostředí;
• žádost je doložena závaznými stanovisky, popř. rozhodnutím dotčených orgánů (mohou, na rozdíl od územního souhlasu, obsahovat podmínky, které pak budou součástí návrhu výroku rozhodnutí);
• žádost je doložena souhlasem účastníků řízení, kteří mají vlastnická nebo jiná věcná práva k pozemkům nebo stavbám na nich, jež jsou předmětem územního řízení, nebo mají společnou hranici s těmito pozemky (souhlas s navrhovaným záměrem musí být vyznačen na situačním výkresu).

Žádost musí mít všechny předepsané náležitosti (nevede se řízení, a proto nelze přerušit řízení a vyzvat žadatele k doplnění žádosti). Žádost o vydání příslušného druhu územního rozhodnutí ve zjednodušeném územním řízení se podává na formulářích, jejichž obsahové náležitosti jsou stanoveny v přílohách č. 1 až 4 vyhlášky č. 503/2006 Sb. K žádosti se přikládají doklady prokazující vlastnické právo žadatele, nebo smlouvu nebo doklad o právu provést stavbu nebo opatření k pozemkům nebo stavbám, na kterých má být požadovaný záměr uskutečněn (tyto doklady se připojují, nelze-li tato práva ověřit v katastru nemovitostí dálkovým přístupem). K žádosti musí být doložena dokumentace ve stejném rozsahu jako k žádosti o vydání územního rozhodnutí v klasickém územním řízení. Součástí této dokumentace, dokladové části E podle přílohy č. 1 až 3 vyhlášky č. 499/2006 Sb., jsou závazná stanoviska dotčených orgánů, popř. jejich rozhodnutí. Stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury se připojují v případě, že bude na tuto infrastrukturu stavba napojena. Stanoviska vlastníků dané infrastruktury se mohou vázat i na podmínky, které vyplývají ze stanovených ochranných a bezpečnostních pásem kolem této infrastruktury.

Pokud žádost nesplňuje podmínky pro zjednodušené územní řízení, stavební úřad rozhodne usnesením o provedení územního řízení (usnesení se oznamuje pouze žadateli a nelze se proti němu odvolat); lhůta pro vydání rozhodnutí začíná běžet od právní moci usnesení a žádost o vydání rozhodnutí ve zjednodušeném územním řízení se dále projednává v klasickém územním řízení. Ve vydaném usnesení lze i vyzvat žadatele k doložení dalších podkladů, potřebných k projednání žádosti a rozhodnutí o umístění záměru (v usnesení stavební úřad stanoví lhůtu pro doložení potřebných dokladů, současně i územní řízení přeruší do doby jejich doložení a poučí žadatele o následcích neodstranění nedostatků ve stanovené lhůtě).

Pokud žádost splňuje podmínky pro zjednodušené územní řízení, stavební úřad posoudí záměr žadatele podle § 90 SZ, vyhotoví návrh výroku rozhodnutí, který vyvěsí na úřední desce po dobu 15 dnů (zveřejňuje pouze výrok, nikoliv celé územní rozhodnutí); návrh výroku se doručí žadateli a dotčeným orgánům jednotlivě.

Žadatel je povinen zajistit vyvěšení informace o návrhu výroku rozhodnutí po dobu 15 dnů na místě určeném stavebním úřadem. Informace obsahuje podle § 95 odst. 4 SZ a § 14 vyhlášky č. 503/2006 Sb. údaje o žadateli, o předmětu územního řízení, návrh výroku příslušného územního rozhodnutí, upozornění o způsobu a lhůtách podávání námitek atd. Součástí informace je grafické vyjádření záměru, popřípadě jiný podklad, z něhož lze usuzovat o architektonické nebo urbanistické podobě záměru a o jeho vlivu na okolí. Grafické vyjádření záměru se odvíjí od vyžadovaného druhu územního rozhodnutí, náležitosti jsou obdobné jako u grafické přílohy rozhodnutí v klasickém správním řízení, např. pro rozhodnutí o umístění stavby obsahuje zejména celkovou situaci v měřítku katastrální mapy se zakreslením stavebního pozemku, požadovaného umístění stavby, s vyznačením vazeb a vlivů na okolí, zejména vzdáleností od hranic pozemku a sousedních staveb. Pokud žadatel informaci nevyvěsí, stavební úřad opakuje vyvěšení návrhu výroku rozhodnutí na úřední desce, nebo rozhodne usnesením o provedení územního řízení, pokud mělo porušení této povinnosti žadatele za následek zkrácení práv účastníků územního řízení.

Proti návrhu výroku rozhodnutí je možno podat výhrady dotčených orgánů (pokud v něm nejsou obsaženy podmínky uplatněné v jejich závazném stanovisku, nebo pokud je záměr navržen v rozporu s jejich rozhodnutím), a námitky účastníků (všichni účastníci ve smyslu § 85 SZ; k námitkám účastníků, kteří souhlasili se záměrem, se nepřihlíží, pokud se nezměnily podklady pro jejich souhlas), a to písemně ve lhůtě 15 dnů ode dne vyvěšení návrhu výroku na úřední desce.

Pokud byly ve lhůtě uplatněny výhrady nebo námitky, rozhodne stavební úřad usnesením o provedení územního řízení. V opačném případě se rozhodnutí pokládá za vydané, nelze se proti němu dále odvolat a následný den po uplynutí lhůty pro uplatnění výhrad nebo námitek nabývá právní moci.

Po dni nabytí právní moci územního rozhodnutí stavební úřad doručí žadateli stejnopis písemného vyhotovení úplného územního rozhodnutí, včetně odůvodnění, opatřený doložkou právní moci spolu s ověřenou grafickou přílohou, kterou tvoří celková situace v měřítku katastrální mapy, popřípadě další vybraná část dokumentace; stejnopis písemného vyhotovení územního rozhodnutí opatřený doložkou právní moci doručí také obci, pokud není stavebním úřadem, a jde-li o stavbu podle § 15 nebo 16 SZ, také stavebnímu úřadu příslušnému k povolení stavby.

6.5 ÚZEMNÍ SOUHLAS

Nejpoužívanější zjednodušující formou územního rozhodování je územní souhlas, a to i přes to, že využití územního souhlasu je vázané na splnění zákonem stanovených podmínek a je možné jen u taxativního výčtu záměrů podle § 96 odst. 2 SZ. Výčet záměrů, které nalezneme v § 96 odst. 2 SZ, představuje skupinu jednodušších záměrů.

Územní souhlas je možné využít pouze tehdy, pokud je záměr v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše (v nezastavěném území nelze územní souhlas využít, a to ani tehdy, jestliže jde o stavbu, pro kterou by územní souhlas běžně postačil). Realizací záměru se nesmí podstatně změnit poměry v území (zde je prostor pro správní uvážení stavebního úřadu) a záměr nesmí vyžadovat nové nároky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu (napojení na stávající infrastrukturu je možné, nesmí být její úpravy, rozšíření, zkapacitnění, budování nové). Stavební zákon ukládá také doložení souhlasných závazných stanovisek, popřípadě souhlasných rozhodnutí dotčených orgánů (čistý souhlas bez podmínek). To znamená, že pokud by dotčený orgán pro umístění záměru ve svém závazném stanovisku stanovil podmínky, které by musely být uloženy rozhodnutím, nelze územní souhlas využít. Za určitých podmínek jsou vyžadovány také souhlasy sousedů se společnou hranicí (více dále v textu). Územní souhlas nelze vydat v případech záměrů posuzovaných ve zjišťovacím řízení, nebo pro které bylo vydáno stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí (EIA) podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.

Žádost o územní souhlas se podává na formuláři, který je v příloze č. 7 vyhlášky č. 503/2006 Sb. K žádosti o územní souhlas žadatel připojí zejména:

• doklady prokazující jeho vlastnické právo, smlouvu nebo doklad o právu provést stavbu nebo opatření k pozemkům nebo stavbám, na kterých má být požadovaný záměr uskutečněn; tyto doklady se připojují, nelze-li tato práva ověřit v katastru nemovitostí. Jestliže žadatel nemá vlastnické právo, smlouvu nebo doklad o právu provést stavbu nebo opatření k pozemku nebo stavbě, předloží souhlas jejich vlastníka; to neplatí, lze-li pozemek nebo stavbu vyvlastnit;
• souhlasná závazná stanoviska, popřípadě souhlasná rozhodnutí dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů, popřípadě rozhodnutí podle § 169 odst. 3 a 4 SZ;
• stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury k možnosti a způsobu napojení, nebo k podmínkám dotčených ochranných a bezpečnostních pásem;
• souhlasy osob, které mají vlastnická nebo jiná věcná práva k pozemkům nebo stavbám na nich a tyto pozemky mají společnou hranici s pozemkem, na kterém má být záměr uskutečněn (souhlasy sousedů se společnou hranicí); souhlas s navrhovaným záměrem musí být vyznačen na situačním výkresu; souhlas se nevyžaduje v případech stavebních záměrů uvedených v § 103 SZ, pokud nejsou umístěny ve vzdálenosti menší než 2 m od společných hranic pozemků;
• jednoduchý technický popis záměru s příslušnými výkresy podle charakteru záměru (zejména půdorysy jednotlivých podlaží a pohledy u budov) a celková situace v měřítku katastrální mapy (včetně parcelních čísel, se zakreslením požadovaného záměru, s vyznačením vazeb a účinků na okolí). Nejedná se o vybranou činnost ve výstavbě, dokumentaci může vypracovat kdokoli, avšak v odpovídající kvalitě;
• rozhodnutí o výjimce z obecných požadavků na využívání území (podle § 169 odst. 3 SZ), pokud je stavební úřad vydal – dokládá se v případě, že se žadatel při umísťování záměru odchyluje od těchto obecných požadavků na využívání území.

Dojde-li stavební úřad k závěru, že žádost nebo záměr nesplňuje podmínky pro vydání územního souhlasu, nebo mohou být přímo dotčena práva dalších osob kromě osob uvedených v § 96 odst. 3 písm. d) SZ (ledaže by s tím tyto osoby vyslovily souhlas), rozhodne podle § 96 odst. 5 SZ usnesením o provedení územního řízení. Také zjištění nových nároků na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, a to ať se jedná o úpravy stávající infrastruktury nebo vybudování zcela nové infrastruktury, by byl důvod pro postup podle § 96 odst. 5 SZ, tzn. vydání usnesení o provedení územního řízení. V konečných důsledcích by v tomto případě mohlo jít i o potřebu uzavření plánovací smlouvy ve smyslu § 88 stavebního zákona, nebo alespoň doložení jednotlivých smluv s jednotlivými vlastníky veřejné dopravní a technické infrastruktury.

Usnesení se oznamuje pouze žadateli a nelze se proti němu odvolat. Žádost o územní souhlas se považuje za žádost o vydání územního rozhodnutí, a pokud je to pro posouzení záměru nezbytné, vyzve stavební úřad žadatele k doplnění žádosti o údaje a podklady přiměřeně k povaze záměru. To znamená, že SÚ požaduje i doložení dokumentace pro územní řízení, která musí být zpracována projektantem ve smyslu § 158 odst. 1 SZ.

Pokud žádost i záměr splňují podmínky pro vydání územního souhlasu, vydá stavební úřad územní souhlas do 30 dnů ode dne podání žádosti bez projednání v územním řízení (nejedná se o správní řízení). Územní souhlas obsahuje identifikační údaje o žadateli, popis záměru, identifikační údaje o pozemku nebo stavbě, na nichž bude záměr uskutečněn, podmínky pro provedení záměru a pro zpracování projektové dokumentace.

Územní souhlas nabývá právních účinků dnem doručení žadateli, který současně obdrží ověřený situační výkres. Územní souhlas s vyznačením účinnosti se doručuje osobám uvedeným v § 96 odst. 3 písm. d) SZ, dotčeným orgánům a místně příslušnému obecnímu úřadu, pokud není stavebním úřadem. Jedná-li o stavbu podle § 15 nebo 16 SZ, také stavebnímu úřadu příslušnému k povolení stavby.

Územní souhlas lze přezkoumat v přezkumném řízení, které lze zahájit do 1 roku ode dne, kdy územní souhlas nabyl právních účinků. Rozhodnutí ve věci v přezkumném řízení v prvním stupni nelze vydat po uplynutí 15 měsíců ode dne, kdy územní souhlas nabyl právních účinků.

Platnost územního souhlasu je 2 roky ode dne jeho vydání, bez možnosti prodloužení doby jeho platnosti.

V případě, že se jedná o záměr, ke kterému postačí územní souhlas a ohlášení stavby, je možné podat současně žádost o územní souhlas a ohlášení stavebního záměru. Jsou-li splněny požadavky uvedené v § 96 a 105 SZ, vydá stavební úřad společný územní souhlas a souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru podle § 96a SZ.

Pokud nejsou splněny podmínky pro vydání územního souhlasu nebo souhlasu s ohlášenou stavbou, nebo mohou být přímo dotčena práva dalších osob kromě sousedů se společnou hranicí, rozhodne stavební úřad usnesením o provedení územního rozhodnutí. Podané ohlášení stavebního záměru nemá v tomto případě právní účinky, což stavební úřad stavebníkovi sdělí.

Společný souhlas spolu s ověřenou dokumentací nebo projektovou dokumentací se doručuje stavebníkovi, vlastníkovi stavby, pokud není stavebníkem, sousedům se společnou hranicí, dotčeným orgánům a místně příslušnému obecnímu úřadu, pokud není stavebním úřadem.

Společný souhlas nabývá právních účinků dnem doručení stavebníkovi. Platí po dobu 2 let ode dne jeho vydání. Nepozbývá však platnosti, pokud v této době bylo s ohlášeným stavebním záměrem započato. Platnost společného souhlasu nelze prodloužit.

6.6 VEŘEJNOPRÁVNÍ SMLOUVA

Možnost uzavřít veřejnoprávní smlouvu s osobou, která by byla žadatelem o vydání správního rozhodnutí, vychází z § 161 správního řádu. Stavební zákon této možnosti využívá a v § 78a SZ umožňuje při splnění zákonných podmínek uzavření veřejnoprávní smlouvy, která může nahradit rozhodnutí o umístění stavby, rozhodnutí o změně využití území a rozhodnutí o změně vlivu užívání stavby na území (u ostatních druhů územních rozhodnutí nelze). Stavební zákon vylučuje použití veřejnoprávní smlouvy v případě záměru, pro který bylo vydáno stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí podle § 10 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů (EIA). Vzhledem k tomu, že při použití veřejnoprávní smlouvy je nezbytné získat souhlasy osob, které by jinak byly účastníky územního řízení (jinak nenabyde smlouva účinnosti), je veřejnoprávní smlouva vhodná v nekonfliktních případech.

V § 78a SZ je upravena i procesní úprava uzavírání veřejnoprávní smlouvy, požadavky na její obsah a její platnost a změny. Obsah veřejnoprávní smlouvy je dále upraven § 16 vyhlášky č. 503/2006 Sb. Žadatel předkládá stavebnímu úřadu návrh veřejnoprávní smlouvy. V návrhu musí být uvedeno:

• označení smluvních stran a označení třetích osob, které by byly účastníky územního řízení;
• náležitosti výroku územního rozhodnutí, včetně všech údajů a podmínek vyplývajících ze závazných stanovisek dotčených orgánů;
• odůvodnění souladu s požadavky § 90 SZ (posouzení souladu s PÚR, ÚPD, cíli a úkoly územního plánování, s požadavky SZ a jeho prováděcích předpisů, s požadavky na veřejnou DaTI atd.).

Přílohy k návrhu veřejnoprávní smlouvy jsou obdobné jako v územním řízení (náležitosti jsou obdobné jako pro ten druh územního rozhodnutí, které veřejnoprávní smlouva nahrazuje). K návrhu veřejnoprávní smlouvy žadatel připojí dokumentaci v rozsahu jako k žádosti o vydání územního rozhodnutí, včetně situačního výkresu na podkladě katastrální mapy. Tato dokumentace musí být v souladu s § 158 odst. 1 SZ zpracována autorizovanou osobou. Na základě dokumentace je také formulován obsah veřejnoprávní smlouvy, stejně jako obsah výroku příslušného územního rozhodnutí. Obsah a rozsah této dokumentace je stanoven v jednotlivých přílohách vyhlášky č. 499/2006 Sb. (ve vazbě na nahrazovaný druh územního rozhodnutí). Přikládají se také závazná stanoviska, popřípadě rozhodnutí dotčených orgánů (v návrhu veřejnoprávní smlouvy musí být zapracovány i podmínky vyplývající ze závazných stanovisek dotčených orgánů). K návrhu veřejnoprávní smlouvy musí být doložena i stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury k možnosti a způsobu napojení nebo k podmínkám ochranných a bezpečnostních pásem, tak jako jsou dokladována k žádosti o vydání územního rozhodnutí (jsou součástí dokladové části dokumentace). Žadatel k návrhu připojí doklad prokazující jeho vlastnické právo k pozemku nebo stavbě, na nichž se má záměr uskutečnit, nebo smlouvu nebo doklad o právu provést stavbu, nebo opatření k pozemkům nebo stavbám (správní rozhodnutí vydaná podle dříve platných právních předpisů, na základě kterých vznikala věcná břemena opravňující stavebníka provést stavbu), anebo souhlas podle § 86 odst. 3 SZ (tj. předkládá se souhlas vlastníka; to neplatí, pokud lze pozemek nebo stavbu vyvlastnit).

Do 30 dnů ode dne předložení návrhu veřejnoprávní smlouvy stavební úřad návrh posoudí. Po obdržení návrhu musí stavební úřad vyvěsit informaci o podaném návrhu veřejnoprávní smlouvy na úřední desce po dobu 8 dnů (pokud se v té době přihlásí občanská sdružení, stavební úřad je zařadí mezi osoby, které by byly účastníky řízení; musí dát k smlouvě souhlas).

Stavební úřad na základě posouzení návrhu veřejnoprávní smlouvy návrh přijme, nebo odmítne (sdělí žadateli důvody odmítnutí). Poté musí žadatel zajistit souhlasy osob, které by byly účastníky územního řízení. Dnem posledního podpisu nabývá smlouva účinnosti. Žadatel následně předloží stavebnímu úřadu veřejnoprávní smlouvu spolu se souhlasy osob, které by byly účastníky územního řízení, a grafickou přílohu k vyznačení účinnosti. Stavební úřad vyvěsí oznámení o uzavření veřejnoprávní smlouvy po vyznačení účinnosti na úřední desce po dobu 15 dnů. Smlouvu s vyznačením účinnosti doručí místně příslušnému obecnímu úřadu, pokud není stavebním úřadem, a jde-li o stavbu podle § 15 nebo 16 SZ také stavebnímu úřadu, příslušnému k povolení stavby (tj. speciálním stavebním úřadům nebo vojenským a jiným stavebním úřadům).

Účinky veřejnoprávní smlouvy zanikají uplynutím 2 let ode dne její účinnosti, není-li dohodnuta doba delší (nejdéle však 5 let). Účinky veřejnoprávní smlouvy nezanikají:

• bylo-li na základě žádosti podané v době její účinnosti vydáno pravomocné stavební povolení nebo jiné obdobné rozhodnutí podle stavebního zákona nebo zvláštních právních předpisů, nebo nabyl-li v době její účinnosti právních účinků souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru;
• bylo-li v době její účinnosti započato s využitím území pro stanovený účel v případech, kdy se povolovací rozhodnutí nebo jiný úkon nevydává;
• vzniklo-li na základě oznámení stavebního záměru posouzeného autorizovaným inspektorem podaného v době její účinnosti právo stavební záměr realizovat;
• byla-li na základě návrhu veřejnoprávní smlouvy nahrazující stavební povolení podaného v době její účinnosti uzavřena tato veřejnoprávní smlouva a tato veřejnoprávní smlouva nabyla účinnosti.

Účinnost veřejnoprávní smlouvy lze prodloužit podle § 78a odst. 7 SZ. Veřejnoprávní smlouva pozbývá účinnosti, když stavební úřad obdržel sdělení žadatele, že upustil od záměru, ke kterému se veřejnoprávní smlouva vztahuje; to neplatí, byla-li realizace záměru již zahájena.

Změna veřejnoprávní smlouvy je možná na základě dohody stavebního úřadu a žadatele za podmínek, které platí pro změnu a zrušení územního rozhodnutí. Změna nebo zrušení veřejnoprávní smlouvy je možná samostatným výrokem v rozhodnutí o umístění veřejně prospěšné stavby nebo veřejně prospěšného opatření.

Veřejnoprávní smlouva je přezkoumatelná podle ustanovení § 165 správního řádu. Přezkumné řízení lze zahájit nejpozději do 1 roku od účinnosti veřejnoprávní smlouvy. Rozhodnutí ve věci v přezkumném řízení v prvním stupni nelze vydat po uplynutí 15 měsíců ode dne účinnosti veřejnoprávní smlouvy.

V § 78 odst. 5 SZ je pak zakotvena možnost vydání veřejnoprávní smlouvy nahrazující současně územní rozhodnutí a stavební povolení (tj. pokud je možné nahradit územní rozhodnutí veřejnoprávní smlouvou; současně je možné nahradit stavební povolení veřejnoprávní smlouvou podle § 116 SZ, lze uzavřít veřejnoprávní smlouvu, která nahradí současně územní rozhodnutí a stavební povolení).

7 ÚZEMNÍ OPATŘENÍ

Podle § 97 SZ rozlišujeme dva druhy územních opatření:

• o stavební uzávěře;
• o asanaci území.

Územní opatření se vydává jako opatření obecné povahy podle správního řádu. Podle § 98 odst. 1 SZ a § 6 odst. 6 písm. c) SZ územní opatření o stavební uzávěře nebo územní opatření o asanaci území vydává v přenesené působnosti rada obce. V obcích, kde se rada nevolí, vydává územní opatření zastupitelstvo obce. Dotýká-li se územní opatření o stavební uzávěře nebo územní opatření o asanaci území více obcí anebo v případě nečinnosti příslušné rady obce, může je vydat v přenesené působnosti rada kraje.

7.1 ÚZEMNÍ OPATŘENÍ O STAVEBNÍ UZÁVĚŘE

Územní opatření o stavební uzávěře omezuje nebo zakazuje v nezbytném rozsahu stavební činnost ve vymezeném území, pokud by mohla ztížit nebo znemožnit budoucí využití území podle připravované ÚPD, jestliže bylo rozhodnuto o jejím pořízení nebo o pořízení její změny, nebo podle jiného rozhodnutí či opatření v území, jímž se upravuje využití území. Územní opatření o stavební uzávěře lze vydat také v případech, jestliže je zrušeno nebo změněno rozhodnutí o námitkách nebo zrušeno opatření obecné povahy o vydání ÚPD, případně jeho část. Územním opatřením o stavební uzávěře nelze omezit nebo zakázat udržovací práce (§ 97 odst. 1 SZ).

Podle § 99 SZ územní opatření o stavební uzávěře stanoví omezení nebo zákaz stavební činnosti ve vymezeném dotčeném území a dobu trvání stavební uzávěry, popřípadě podmínky pro povolení výjimek. Obsah je dán § 17 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění vyhlášky č. 63/2013 Sb. Součástí je grafická příloha v měřítku katastrální mapy (výkres na kopii katastrální mapy) s vyznačením dotčeného území. Příslušná rada může na žádost povolit výjimku z omezení nebo zákazu stavební činnosti podle územního opatření o stavební uzávěře, jestliže povolení výjimky neohrožuje sledovaný účel. Proti rozhodnutí o výjimce se nelze odvolat.

Podle § 102 odst. 1 SZ náleží náhrada vlastníkovi pozemku nebo stavby, jehož práva k pozemku nebo stavbě byla územním opatřením o stavební uzávěře omezena a byla mu tím způsobena majetková újma.

7.2 ÚZEMNÍ OPATŘENÍ O ASANACI ÚZEMÍ

Územní opatření o asanaci území se vydává na území postiženém živelní pohromou nebo závažnou havárií, v jejímž důsledku došlo k podstatnému zásahu do využití území, a je nezbytné stanovit podmínky pro odstranění dopadů živelní pohromy nebo havárie a pro další využití území. Územní opatření o asanaci území se vydává rovněž pro zastavěné území, ve kterém jsou závadné stavby, z důvodů hygienických, bezpečnostních, požárních, provozních a ochrany životního prostředí, u nichž je ve veřejném zájmu nutné nařídit odstranění závad staveb a úpravy staveb a nařídit opatření k asanaci území (§ 97 odst. 2 SZ).

Podle § 100 SZ se územní opatření o asanaci území vydává na základě průzkumu dotčeného území a vyhodnocení stavu staveb a pozemků z hlediska ohrožení života nebo zdraví osob, nebo z hlediska požadavků na využití území v důsledku odstraňování živelní pohromy nebo havárie. Územní opatření o asanaci území stanoví územní a stavebně technické podmínky pro odstraňování dopadů živelní pohromy nebo havárie anebo závad v území a stanoví podmínky pro budoucí využití vymezeného dotčeného území; obsahuje seznam staveb, včetně uvedení pozemků, které musí být odstraněny nebo zabezpečeny z důvodu ohrožení života nebo zdraví osob nebo hrozby značných majetkových škod. Obsah je dán § 18 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění vyhlášky č. 63/2013 Sb. Součástí územního opatření o asanaci je grafická příloha v měřítku katastrální mapy (výkres na kopii katastrální mapy) s vyznačením dotčeného území.

Dnem nabytí účinnosti územního opatření o asanaci území pozbývá v dotčeném území účinnosti vydaná územně plánovací dokumentace do doby vydání její změny, nebo vydání nové územně plánovací dokumentace. Podmínky stanovené územním opatřením o asanaci území nahrazují tedy v tomto případě řešení navržené územním plánem. Územní opatření o asanaci území pozbývá účinnosti dnem vydání nové územně plánovací dokumentace nebo její změny pro dotčené území (§ 100 odst. 4 SZ).

8 LITERATURA

[1] Zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon (dále jen SZ), ve znění pozdějších předpisů.

[2] Vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb.

[3] Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů.

[4] Vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění vyhlášky č. 63/2013 Sb.

[5] Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění vyhlášky č. 62/2013 Sb.

[6] Metodická sdělení odboru územního plánování a odboru stavebního řádu MMR (k dispozici na http://www.mmr.cz/ nebo na http://www.uur.cz/).

9 SLOVNÍČEK POJMŮ

Dohoda o parcelaci (§ 43 odst. 2 SZ) – smlouva s vlastníky pozemků a staveb, které budou dotčeny navrhovaným záměrem, jejímž obsahem musí být souhlas s tímto záměrem a souhlas s rozdělením nákladů a prospěchů spojených s jeho realizací.

Koordinační výkres (§ 2 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 500/2006 Sb.) – výkres zahrnující navržené řešení, neměněný současný stav a důležitá omezení v území, zejména limity využití území.

Koridor (§ 2 odst. 1 písm. i) SZ) – plocha vymezená pro umístění vedení dopravní a technické infrastruktury nebo opatření nestavební povahy.

Limity využití území (§ 26 odst. 1 SZ) – omezení změn v území z důvodu ochrany veřejných zájmů, vyplývajících z právních předpisů nebo stanovených na základě zvláštních právních předpisů, nebo vyplývajících z vlastností území.

Nezastavěné území (§ 2 odst. 1 písm. f) SZ) – pozemky nezahrnuté do zastavěného území nebo do zastavitelné plochy.

Nezastavitelný pozemek (§ 2 odst. 1 písm. e) SZ) – pozemek, jenž nelze zastavět na území obce, která nemá vydaný územní plán, a to:

1. pozemek veřejné zeleně a parku sloužící obecnému užívání;

2. v intravilánu lesní pozemek nebo soubor sousedících lesních pozemků o výměře větší než 0,5 ha.

Oprávněný investor (§ 23a SZ) – vlastník, správce nebo provozovatel veřejné dopravní nebo veřejné technické infrastruktury.

Plánovací smlouva (§ 66 odst. 2 SZ) – smlouva o spoluúčasti žadatele na vybudování nové nebo na úpravách stávající veřejné infrastruktury.

Plocha (§ 2 odst. 1 písm. g) SZ) – část území tvořená jedním či více pozemky nebo jejich částí, která je vymezena v politice územního rozvoje, zásadách územního rozvoje nebo územním plánu, popřípadě v územně plánovacích podkladech s ohledem na stávající nebo požadovaný způsob jejího využití a její význam.

Plocha nadmístního, popř. republikového významu (§ 2 odst. 1 písm. h) SZ) – plocha, která svým významem, rozsahem nebo využitím ovlivní území více obcí, popřípadě území více krajů; v případě hlavního města Prahy se za plochu nadmístního významu považuje plocha celoměstského významu.

Plochy přestavby (§ 43 odst. 1 SZ) – plochy vymezené ke změně stávající zástavby, k obnově nebo opětovnému využití znehodnoceného území.

Pořizovatel (§ 2 odst. 2 písm. a) SZ) – příslušný obecní úřad, krajský úřad, Ministerstvo pro místní rozvoj nebo Ministerstvo obrany, který pořizuje územně plánovací podklady, územně plánovací dokumentaci, vymezení zastavěného území nebo politiku územního rozvoje.

Poskytovatel údajů (§ 27 odst. 3 SZ) – orgán veřejné správy, jím zřízená právnická osoba a vlastník dopravní a technické infrastruktury.

Projektant (§ 22 odst. 4 SZ) – fyzická osoba oprávněná k projektové činnosti ve výstavbě podle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů.

Rodinný dům (§ 2 písm. a) bod 2. vyhlášky č. 501/2006 Sb.) – je stavba pro bydlení, u které více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé rodinné bydlení a je k tomuto účelu určena; rodinný dům může mít nejvýše tři samostatné byty, nejvýše dvě nadzemní a jedno podzemní podlaží a podkroví.

Rozbor udržitelného rozvoje území (§ 26 odst. 1 SZ) – zjišťování a vyhodnocování udržitelného rozvoje území a určení problémů k řešení v územně plánovací dokumentaci.

Rozvojové oblasti a rozvojové osy (§ 32 odst. 1) SZ) – oblasti se zvýšenými požadavky na změny v území z důvodů soustředění aktivit mezinárodního a republikového významu, nebo které svým významem přesahují území jednoho kraje.

Schéma (§ 2 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 500/2006 Sb.) – výkres, ve kterém se zjednodušenou formou zobrazují jevy v měřítku menším, než je stanoveno pro jednotlivé nástroje územního plánování.

Specifické oblasti (§ 32 odst. 1) SZ) – oblasti se specifickými hodnotami a se specifickými problémy mezinárodního a republikového významu, nebo které svým významem přesahují území jednoho kraje.

Stavba (§ 2 odst. 3 a 4 SZ) – veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. Za stavbu se považuje také výrobek plnící funkci stavby. Stavbou se podle okolností rozumí i její část nebo změna dokončené stavby.

Stavba pro reklamu (§ 3 odst. 2 SZ) – zařízení o celkové ploše větší než 8 m², které slouží reklamním účelům.

Stavba pro rodinnou rekreaci (§ 2 písm. b) vyhláška č. 501/2006 Sb.) – stavba, jejíž objemové parametry a vzhled odpovídají požadavkům na rodinnou rekreaci a která je k tomuto účelu určena; stavba pro rodinnou rekreaci může mít nejvýše dvě nadzemní a jedno podzemní podlaží a podkroví.

Stavební pozemek (§ 2 odst. 1 písm. b) SZ) – pozemek, jeho část nebo soubor pozemků, vymezený a určený k umístění stavby územním rozhodnutím anebo regulačním plánem.

Terénní úprava (§ 3 odst. 1 SZ) – zemní práce a změny terénu, jimiž se podstatně mění vzhled prostředí nebo odtokové poměry, těžební a jim podobné a s nimi související práce, nejedná-li se o hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem, například skladovací a odstavné plochy, násypy, zavážky, úpravy pozemků pro zřízení hřišť a sportovišť, těžební práce na povrchu.

Údaj o území (§ 27 odst. 2 SZ) – informace nebo data o stavu území, o právech, povinnostech a omezeních, která se váží k určité části území, například ploše, pozemku, přírodnímu útvaru nebo stavbě, a která vznikla nebo byla zjištěna zejména na základě právních předpisů, a dále informace nebo data o záměrech na provedení změny v území; údaje o území zahrnují i informace o jejich vzniku, pořízení, zpracování, případném schválení nebo nabytí platnosti a účinnosti.

Urbanistická koncepce (§ 43 odst. 1 SZ) – koncepce plošného a prostorového uspořádání území obce.

Územně plánovací dokumentace (§ 2 odst. 1 písm. p) SZ):

1. zásady územního rozvoje;

2. územní plán;

3. regulační plán.

Územní rezerva (§ 36 odst. 1 SZ) – plocha nebo koridor, ve které je stanoveno využití, jehož potřebu a plošné nároky je nutno prověřit.

Veřejná infrastruktura (§ 2 odst. 1 písm. m) SZ) – pozemky, stavby, zařízení, a to:

1. dopravní infrastruktura, například stavby pozemních komunikací, drah, vodních cest, letišť a s nimi souvisejících zařízení;

2. technická infrastruktura, kterou jsou vedení a stavby a s nimi provozně související zařízení technického vybavení, například vodovody, vodojemy, kanalizace, čistírny odpadních vod, stavby ke snižování ohrožení území živelními nebo jinými pohromami, stavby a zařízení pro nakládání s odpady, trafostanice, energetické vedení, komunikační vedení veřejné komunikační sítě a elektronické komunikační zařízení veřejné komunikační sítě, produktovody;

3. občanské vybavení, kterým jsou stavby, zařízení a pozemky sloužící například pro vzdělávání a výchovu, sociální služby a péči o rodiny, zdravotní služby, kulturu, veřejnou správu, ochranu obyvatelstva;

4. veřejné prostranství, zřizované nebo užívané ve veřejném zájmu.

Veřejně prospěšná stavba (§ 2 odst. 1 písm. l) SZ) – stavba pro veřejnou infrastrukturu, určená k rozvoji nebo ochraně území obce, kraje nebo státu, vymezená ve vydané územně plánovací dokumentaci.

Veřejně prospěšné opatření (§ 2 odst. 1 písm. m) SZ) – opatření nestavební povahy, sloužící ke snižování ohrožení území a k rozvoji anebo k ochraně přírodního, kulturního a archeologického dědictví, vymezené ve vydané územně plánovací dokumentaci.

Výkres veřejně prospěšných staveb, opatření a asanací (§ 2 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 500/2006 Sb.) – výkres ploch určených pro veřejně prospěšné stavby, veřejně prospěšná opatření, veřejná prostranství, asanace a stavby a opatření pro obranu a bezpečnost státu, ve kterých lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit, nebo ke kterým lze uplatnit předkupní právo.

Zařízení (§ 3 odst. 2 SZ) – informační a reklamní panel, tabule, deska či jiná konstrukce a technické zařízení, pokud nejde o stavbu.

Zastavěné území (§ 2 odst. 1 písm. d) SZ) – území vymezené územním plánem nebo postupem podle tohoto zákona; nemá-li obec takto vymezené zastavěné území, je zastavěným územím zastavěná část obce vymezená k 1. září 1966 a vyznačená v mapách evidence nemovitostí (dále jen intravilán).

Zastavěný stavební pozemek (§ 2 odst. 1 písm. c) SZ) – pozemek evidovaný v katastru nemovitostí jako stavební parcela a další pozemkové parcely zpravidla pod společným oplocením, tvořící souvislý celek s obytnými a hospodářskými budovami.

Zastavitelná plocha (§ 2 odst. 1 písm. j) SZ) – plocha vymezená k zastavění v územním plánu nebo v zásadách územního rozvoje.

Změna dokončené stavby (§ 2 odst. 5 SZ):

• nástavba, kterou se stavba zvyšuje;
• přístavba, kterou se stavba půdorysně rozšiřuje, přičemž podmínkou je, aby přístavba byla vzájemně provozně propojena s dosavadní stavbou;
• stavební úprava, při které se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby.

Změna v území (§ 2 odst. 1 písm. a) SZ) – změna jeho využití nebo prostorového uspořádání, včetně umísťování staveb a jejich změn.

Stav: vydání 2016

Anotace
Hlavním cílem pomůcky je poskytnout informace o základních principech návrhu denního osvětlení budov. Denní osvětlení a jeho správný návrh přímo ovlivňují zrakovou pohodu uživatelů vnitřního prostoru budovy. Cílem návrhu denního osvětlení je zajistit do místnosti přístup světlu, které je rozptýleno v atmosféře, a vytvořit vhodné světelné podmínky pro zrakové činnosti, konané ve vnitřním prostoru.

Upozornění k textu

Obsah

ÚVOD

Světlo je neodmyslitelnou součástí životního prostředí, kde má nenahraditelnou funkci. Vztah mezi člověkem ve vnitřním prostoru a Sluncem jako zdrojem světla a tepla prochází celou historií stavění a architektury. Je utvářen myšlením a kulturou lidí, společnosti, klimatickými podmínkami a dostupným stavebním materiálem. Nabývá tak v závislosti na době a lokalitě na Zemi různých podob.

Vzájemné působení světla a prostoru (světlo prostor tvaruje a umožňuje jeho vnímání, a naopak prostor, který je vnímán, vyvolává potřebu neustálého zdokonalování) se vyvíjí od téměř úplné negace světla až po prostor zaplavený světlem. Motivace těchto proměn jsou náboženské, umělecké, materiálově technologické, funkční a samozřejmě klimatické. Již Marcus Vitruvius Pollio v 1. století př. n. l. definoval ve svém díle Deset knih o architektuře pravidla pro návrh dobrého osvětlení obytných prostor. Le Corbusier považoval světlo za jeden ze základních stavebních prvků. Na začátku 30. let formuloval: „Historie architektury je staletí starý boj o světlo – boj o okno. Okno patří k základním elementům domu.“

1 VÝVOJ NORMALIZACE

Až do roku 1956 neexistuje v ČSR specializovaná norma na denní osvětlení. Pro navrhování jsou užívána geometrická kritéria. To znamená, že velikost okenního otvoru je vztahována k podlahové ploše interiéru, k ploše průčelí, případně se ještě požaduje minimální odstup budov (zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu užívá stejná kritéria). Po roce 1955 dochází v československých normách k přechodu od geometrických kritérií ke světelně technickým. Jedná se o přechod od normování osvětlovacího otvoru k požadavkům na úroveň denního osvětlení. Přes dílčí normy denního osvětlení ČSN 73 0511:1956 Denní osvětlení průmyslových budov, ČSN 36 0048:1960 Osvětlení obytných budov, ČSN 36 0041:1965 Denní osvětlení škol až po ČSN 36 0036:1968 Denní osvětlení budov, kterou v roce 1987 nahradila norma ČSN 73 0580-1:1987 Denní osvětlení budov. Část 1: Základní ustanovení.

Revidovaná ČSN 73 0580-1 z roku 1999 začíná novou etapu. Stává se normou kmenovou, na kterou navazují další specializované normy.

V současné době užívané standardy jsou:

• ČSN 73 0580-1: 2007 Denní osvětlení budov. Část 1: Základní požadavky (Změna Z1 z 01/2011);
• ČSN 73 0580-2:2007 Denní osvětlení budov. Část 2: Denní osvětlení obytných budov (Oprava 1 z 10/2014);
• ČSN 73 0580-3:1994 Denní osvětlení budov. Část 3: Denní osvětlení škol (Změna Z1 z 12/1996 a Změna Z2 z 10/1999);
• ČSN 73 0580-4:1994 Denní osvětlení budov. Část 4: Denní osvětlení průmyslových budov (Změna Z1 z 12/1996 a Změna Z2 z 10/1999).

Kromě těchto norem dochází v roce 1996 k vydání norem pro měření osvětlení, které prošly revizemi a v současné době jsou platné:

• ČSN 36 0011-1:2014 Měření osvětlení prostorů. Část 1: Základní ustanovení;
• ČSN 36 0011-2:2014 Měření osvětlení prostorů. Část 2: Měření denního osvětlení;
• ČSN 36 0011-3:2014 Měření osvětlení prostorů. Část 3: Měření umělého osvětlení vnitřních prostorů;
• ČSN 36 0011-4:2014 Měření osvětlení prostorů. Část 4: Měření umělého osvětlení venkovních prostorů;
• ČSN 36 0020:2015 Sdružené osvětlení;
• ČSN EN 12665:2018 Světlo a osvětlení. Termíny a kritéria pro stanovení požadavků na osvětlení.

Normy pro denní osvětlení (kromě norem pro měření) byly vyňaty ze skupiny elektrotechnika (číslování začíná dvojčíslím 36) a přeřazeny do skupiny norem pro navrhování a provádění staveb (dvojčíslí 73) a skupiny stavební fyzika (dvojčíslí 05).

Tyto veškeré normové požadavky jsou závazné zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, (§ 111), dále prováděcí vyhláškou č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby (§ 11). Dalšími právními podklady navazujícími na tuto problematiku je nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, a vyhláška č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých.

V současné době zatím neexistuje u nás platná evropská norma zabývající se touto problematikou, ale v blízké době dojde k úspěšnému uzavření několikaletých mezinárodních jednání zabývajících se sjednocením problematiky světelné techniky v rámci Evropské unie. Vejde-li v platnost nová evropská norma a bude-li zapracována do normových standardů naší republiky, budou stávající požadavky v tomto dokumentu zrevidovány a aktuálně upraveny.

2 FYZIOLOGIE VIDĚNÍ

Zrakový systém člověka zajišťující příjem, přenos a zpracování informace přenášené světlem v komplexu nervových podráždění, jejichž výsledným projevem je zrakový vjem, je tvořen skupinou na sebe navazujících orgánů. Tato skupina orgánů se skládá ze tří částí, kterými rozumíme:

• periferní – oko;
• spojovací – zrakový nerv;
• centrální – zraková centra v mozku – podkorové a korové oblasti mozku.

Vzájemná složitá propojení a vazby v centrální nervové soustavě potvrzují, že osvětlení ovlivňuje nejen samotné zrakové vnímání, ale také celou řadu dalších funkcí organismu člověka, včetně jeho psychiky. Oko a jeho funkce, díky kterým jsou přijímány informace přenášené světlem z vnějšího prostředí, kdy bezprostředně tak vstupuje s tímto prostředím v interakci, má na stav světelné pohody či nepohody podstatný význam.

2.1 STAVBA OKA

Oči jsou symetricky uloženy v lebce v očnicích. Tvar oka je přibližně kulový, kdy přibližný předozadní průměr bulvy dospělého člověka je asi 24 mm. Stěnu oka tvoří tři vrstvy:

• bělima (nosná vrstva);
• cévnatka (funkce výživy);
• sítnice (obsahuje dva typy světločivných buněk).

Světločivné buňky – tyčinky (cca 130 x 10⁶ ks) a čípky (cca 7 x 10⁶ ks). Nejvíce těchto světločivných buněk je umístěno v optické ose oka – žluté skvrně, naopak žádné buňky se nenacházejí v místě, kde ústí zrakový nerv na sítnici v slepé skvrně. Množství světla – hodnota světelného toku vstupujícího do oka – je upravováno průměrem zornice, která je součástí duhovky, tvořící jakousi optickou clonu oka.

Oční čočka promítá obraz pozorovaného předmětu na sítnici, která se skládá z deseti vrstev, kde právě v poslední vrstvě jsou světločivné buňky – tyčinky a čípky. Tyčinky slouží k vidění za šera – skotopické vidění; při velice nízkých světelných podnětech nejsou schopny rozlišit barevnost světla, avšak pomocí nich jsme schopni s vysokým rozlišením vnímat různé jasy v zorném poli od bílé, přes různé odstíny šedi až po černou. Čípky slouží pro vidění ve dne – fotopické vidění, kdy je zapotřebí dostatečně silné osvětlení. Čípky jsou schopny velice dobře rozlišovat barvy světla, ale pouze omezeně registrovat rozdílnost jasů. Přechodem mezi oběma viděními je vidění mezopické, kdy se současně uplatňují tyčinky i čípky.

Podstatou vidění je fotochemický děj, odehrávající se na sítnici za pomoci sítnicových pigmentů, které se rozkládají účinkem světla. Světločivné buňky tudíž nejsou drážděny přímo světlem, ale chemickým procesem v závislosti na koncentraci sítnicových pigmentů.

Obr. 1 Svislý řez lidským okem

Zrakový orgán slouží také k subjektivnímu hodnocení prostředí z hlediska vizuální pohody. Mezi kritéria, pomocí kterých lze určit a zhodnotit světelnou pohodu, patří:

• akomodace;
• adaptace;
• fototropický reflex;
• vlastnosti zorného pole;
• rychlost vnímání;
• rozlišovací schopnost;
• oslnění;
• spektrální citlivost zraku.

2.1.1 Akomodace

Akomodace je přizpůsobení se oka vzdálenosti pozorovaného předmětu. Oko není schopno zároveň stejně ostře zobrazit předměty nacházející se v různých pozorovacích vzdálenostech. Rozsah akomodace je u jednotlivých lidí rozdílný a mění se s věkem. Jednotkou akomodačního rozsahu – A_R je dioptrie [D], kdy

\begin{gathered}
A_\text{R} = \frac{1}{r_{1}} + \frac{1}{r_{2}}\space\text{ [D]}
\end{gathered}

(1)

kde je

r₁ … vzdálenost blízkého bodu [m],

r₂ … vzdálenost vzdáleného bodu [m].

Obr. 2 Akomodační rozsah

Za normálních okolností je oko nastavené na nekonečnou vzdálenost, proto při pozorování vzdálených předmětů je oko uvolněné. Akomodace na blízký předmět je již aktivním procesem, který je vyvolán svalovým stahem, a proto je spojen s námahou, která při dlouhém pozorování blízkých předmětů – akomodačním úsilím – může vést až k zrakové únavě. Z tohoto důvodu je velice důležitá a neopomenutelná funkce okna v místnosti, které nám umožňuje přerušení tohoto akomodačního úsilí pohledem do vnějšího prostředí. Nejvhodnější vzdáleností pro pozorování blízkých předmětů (tj. čtení, psaní) se považuje vzdálenost 250 mm a jedná se o tzv. konvenční zrakovou vzdálenost.

2.1.2 Adaptace

Adaptací nazýváme schopnost zraku přizpůsobit citlivost jasu a barvě pozorovaného okolí – různým hladinám osvětlenosti. K vidění dochází v rozmezí 0,25 – 100 000 lx, kdy oko je schopné vnímat již osvětlenost asi 2 ∙ 10^-9 lx. Na převládající jas v celém zorném poli se oko přizpůsobuje jednak změnou průměru zornice, dále pak změnou citlivosti světločivných buněk a změnou velikosti vjemových polí sítnice. Ustálený stav tohoto reflexu se nazývá adaptačním stavem zraku.

Zornicový reflex není hlavním adaptačním mechanismem zraku, ale jeho velkou předností je vysoká rychlost reakce na náhlé změny osvětlenosti, čímž chrání zrak před náhlými změnami jasu v zorném poli.

Hlavním mechanismem adaptace zraku je fotochemický děj probíhající na sítnici, jehož výsledkem je změna citlivosti světločivných buněk, která může probíhat s různou intenzitou; tím je zajištěna adaptace v širokém rozsahu osvětlenosti. Při adaptaci zraku na vyšší jas (adaptace na světlo) se zmenšuje citlivost světločivných buněk a trvá 1 minutu s dozníváním 10 minut. Adaptace na nižší jas (adaptace na tmu) trvá delší dobu, a to po dobu 20 minut se zvyšuje citlivost čípků a tyčinek a pak dalších 40 minut se ještě zvyšuje citlivost tyčinek.

Adaptační jas má vliv na rozlišovací schopnost zraku. Je to jas, na který je zrak v konkrétním prostředí a konkrétním čase adaptován. Při malém adaptačním jasu jsme schopni rozlišit plochy s jasem v poměru 1:3, v prostředí s vysokým adaptačním jasem v poměru až 1:1,01.

Při návrhu interiérů je třeba zohlednit, že adaptační jas není podmíněn pouze osvětleností pozorovaného kritického detailu, ale také osvětleností bezprostředního okolí (kvalitativní kritérium).

Dále je třeba dát si pozor na negativní jev, tzv. readaptaci, související s častým střídáním rozdílných jasů v čase kratším, než umožňuje adaptační mechanismus sítnice. Readaptace je provázena zrakovou únavou a tím narušením zrakové pohody. Readaptace může být způsobena např. nerovnoměrností osvětlení interiéru, nevhodným barevným řešením interiéru, anebo jejich kombinací. Pomalé střídání jasů v rámci adaptačního mechanismu sítnice je pro zrak prospěšné a je spojené s preferencí využívání denního osvětlení před umělým.

2.1.3 Fototropický reflex

Fototropický reflex je další vlastností zraku, při němž se oči automaticky obracejí k místu v zorném poli s nejvyšším jasem nebo s nejvyšším kontrastem jasů. Při nuceném překonávání tohoto jevu dochází ke zrakové únavě, ale zároveň ji lze využít k podpoře soustředění na zrakovou činnost.

2.1.4 Zorné pole

Zorným polem rozumíme část prostoru, kterou může pozorovatel sledovat bez pohybu oka a hlavy. Člověk vidí přesně v rozsahu 8° ve vodorovném směru a v rozsahu asi 6° ve směru svislém s největší ostrostí vidění v rozsahu 1,5°. Zorné pole se zmenšuje se zmenšujícím jasem.

Pro posouzení zrakové náročnosti je důležitý kritický detail, který si oko umísťuje reflexním pohybem do centra zorného pole. Kritický detail je nejmenší podrobnost, kterou je nutné při definované práci rozlišit. Pro rozlišení kritického detailu je důležité bezprostřední okolí, což je část zorného pole, omezená vrcholovým úhlem cca 20°. Část prostoru, který jsme schopni postřehnout pouze při pohybu očí, se nazývá pohledové pole. Pokud přidáme pohyb hlavou, hovoříme o obhledovém poli.

2.1.5 Rychlost vnímání

Oči se neustále pohybují a obraz na sítnici se mění s rychlostí cca 5 obrázků za sekundu. K neměnnosti pozorovaného detailu dochází v důsledku korekčních mechanismů vnímání. Rychlost vnímání roste s jasem pozorovaného detailu a dále se zvyšováním kontrastu jasu detailu a pozadí. Toto kritérium je nutné sledovat při návrhu prostor, kde se rychle mění poloha pozorovaného předmětu (sportovní stavby, průmyslové stavby).

2.1.6 Rozlišovací schopnost zraku

Rozlišitelnost pozorovaných předmětů pozorovatelem je závislá na dostatečně rozdílných jasech – barvách. Možnost pozorování detailu na stejnobarevném pozadí je závislá na kontrastu jasů k [–]:

\begin{gathered}
k=\frac {|L_{\text{a}} -L_{\text{b}}|} {L_{\text{b}}}\space\text{[-]}
\end{gathered}

(2)

kde je

L_a … jas kritického detailu [cd·m^-2],

L_b … jas jeho bezprostředního okolí [cd·m^-2].

Nejmenší rozlišitelný kontrast jasů je kontrast prahový. Schopnost zraku rozeznat vůči pozadí dva detaily, které jsou velmi blízko sebe, se hodnotí zrakovou ostrostí, která je závislá na úrovni osvětlení. Různé zrakové činnosti mají v závislosti na velikosti kritického detailu a pozorované vzdálenosti rozdílné nároky na zrakovou ostrost a z toho plynoucí rozdílné nároky na úroveň osvětlení. Pro posouzení je definováno na základě poměrné pozorovací vzdálenosti 7 tříd zrakových činností.

Poměrná pozorovací vzdálenost P [–] je

\begin{gathered}
P=\frac{D}{d}\space\text{[-]}
\end{gathered}

(3)

kde je

D … pozorovací vzdálenost [mm],

d … velikost pozorovaného – kritického detailu [mm].

Obr. 3 Poměrná pozorovací vzdálenost

2.1.7 Oslnění

Oslnění je nežádoucí stav zraku, který ruší nebo zhoršuje zrakovou pohodu, případně znemožňuje vidění. Příčinou oslnění bývá příliš velký jas, nebo jeho nevhodné rozložení v zorném poli. Podle stupně rozeznáváme:

• oslnění rušivé (pozorovatel si neuvědomuje příčinu oslnění);
• oslnění omezující (vidění se stává namáhavým);
• oslnění oslepující (je znemožněno vidění).

Z hlediska příčiny oslnění rozeznáváme:

• oslnění absolutní (v zorném poli je tak velký jas, kterému nejsme schopni se přizpůsobit adaptačním reflexem);
• oslnění přechodové (způsobené náhlou změnou jasu při přechodech z tmavého do osvětleného prostoru);
• oslnění kontrastem (pozorování ploch o velmi rozdílném jasu – pozorování předmětu na meziokenním pilíři nebo čtení knihy proti okennímu otvoru).

Významově na nižší úrovni je oslnění závojové (způsobeno matným prostředím). Nejcitlivější je zrak na oslnění zdola, tj. odrazem od lesklých ploch podlahy, pracovní plochy, ale i odrazem od stínícího prvku či protější sousední fasády.

2.1.8 Spektrální citlivost zraku

Lidský zrak není stejně citlivý na všechny barvy. Největší citlivost zraku vykazuje na světlo žluté. Citlivost na barvu světla se liší při vidění za šera – skotopickém vidění a vidění ve dne – fotopickém vidění, a dále je různá u jednotlivých osob. Aby byla zajištěna jednotnost světelně technických výpočtů, byla přijata Mezinárodní komisí pro osvětlování CIE dohoda o spektrální citlivosti zraku tzv. normálního fotometrického pozorovatele.

Normální fotometrický pozorovatel je osoba v populaci s průměrnou spektrální citlivostí zraku. Při fotopickém vidění je citlivost normálního fotometrického pozorovatele největší pro světlo základní vlnové délky λ_m = 555 nm. Od této vlnové délky na obě strany spektra citlivost klesá, kdy při vlnových délkách kratších než 380 nm a delších než 770 nm je téměř nulová.

Obr. 4 Poměrná světelná účinnost monochromatického záření

Podíl spektrální koncentrace P(λ) [W·m^-1], zářivého výkonu při základní vlnové délce λ_m = 555 nm a spektrální koncentrace zářivého výkonu při uvažované vlnové délce λ [nm], který budí intenzivní zrakový vjem, se nazývá poměrná světelná účinnost monochromatického záření V(λ) [–].

\begin{gathered}
V(\lambda)=\frac{P(\lambda_\text{m})}{P(\lambda)}\space\text{[-]}
\end{gathered}

(4)

Z obr. 4 a ze vztahu (4) je zřejmé, že pro fotopické vidění V(555 nm) = 1 a V(380 nm) = V(700 nm) = 0.

3 ZÁKLADY FOTOMETRIE

Fotometrie se zabývá měřením viditelného záření a je částí optiky, která se zabývá světlem z hlediska působení na lidský zrak. Fotometrické veličiny jsou psychofyziologickou obdobou čistě fyzikálních veličin a vycházejí z mezinárodně domluvené spektrální citlivosti zraku normálního fotometrického pozorovatele při fotopickém vidění.

Světelný výkon zdroje je charakterizován světelným tokem Φ [lm], je obdobou fyzikální veličiny zářivý výkon.

\begin{gathered}
\phi=K_{\text{m}}\int_0^{+\infty}\cdot{P(\lambda)}\cdot{d\lambda}\space\text{[lm]}
\end{gathered}

(5)

kde je

V(λ) … poměrná světelná účinnost monochromatického záření pro normálního fotometrického pozorovatele při denním vidění [–];

P(λ) … spektrální koncentrace zářivého výkonu [W·m^-1];

K_m = 683 [lm·W^-1] … světelná účinnost monochromatického světla základní vlnové délky λ_m = 555 nm.

Obr. 5 K definici světelného toku

Rozložení světelného toku do různých směrů v prostoru popisuje svítivost I [cd].

\begin{gathered}
I=\frac{d\varPhi}{d\varOmega}\space\text{[cd]}
\end{gathered}

(6)

kde je

dΦ … elementární světelný tok [lm] vyzařovaný do elementárního prostorového úhlu dΩ v daném směru [srad].

\begin{gathered}
d\varOmega=\frac{dS}{r^{2}}\space\text{[srad]}
\end{gathered}

(7)

Obloha s rozptýleným slunečním světlem se považuje za plošný zdroj světla, kdy jeho důležitou charakteristikou je jas L [cd·m^-2].

\begin{gathered}
L=\frac{dl}{dS'}=\frac{dl}{dS\cdot\text{cos}\varTheta}\space\text{[cd}\cdot\text{m}^{-2}]
\end{gathered}

(8)

kde je

dI … svítivost [cd] elementární plošky dS [m²] zdroje ve směru určeném úhlem θ [rad],

dS´ … plocha průměru plošky dS do uvedeného směru [m²].

Většina plošných zdrojů světla má vlastnosti kosinových zářičů. Jas kosinových zářičů L [cd·m^-2] nezávisí na směru pozorování.

Poznámka:
d ve spojení s další veličinou znamená změna (dΦ, dΩ, dI a další).

Obr. 6 Jas kosinového zářiče

Intenzitu osvětlení v daném místě světla dopadajícího na plochu vyjadřuje fotometrická veličina osvětlenost E [lx]. Ve světelné technice je tato veličina základním kritériem, kdy popisuje světelný stav vnitřního prostoru budovy

\begin{gathered}
K=\frac{d\varPhi}{dS}\space\text{[lx]}
\end{gathered}

(9)

kde je

dΦ … světelný tok [lm] dopadající na elementární plochu dS.

Když je zdrojem světla zdroj bodový, tak z definice prostorového úhlu plyne

\begin{gathered}
d\varPhi=I\cdot d\varOmega=I\cdot\frac{dS'}{r^{2}}=\frac{I\cdot dS\cdot\text{cos}\varepsilon}{r^{2}}\space\text{[lm]}
\end{gathered}

(10)

kde je

r … vzdálenost zdroje od osvětlované plochy [m],

ε … úhel dopadu paprsků viz obr. 7 [rad].

Obr. 7 Osvětlenost bodovým zdrojem

Výsledná osvětlenost odpovídá tedy:

\begin{gathered}
E=\frac{I\cdot\text{cos}\varepsilon}{r^{2}}\space\text{[lx]}
\end{gathered}

(11)

Pro osvětlenost plošným zdrojem (okno, světlo z oblohy) potom platí:

\begin{gathered}
E=\int\frac{\text{cos}\varepsilon}{r^{2}}\cdot dl=\int\frac{\text{cos}\varepsilon}{r^{2}}\cdot L\cdot\text{cos}\varTheta\cdot dS\space\text{[lx]}
\end{gathered}

(12)

Obr. 8 Osvětlenost plošným zdrojem

Pro plošný zdroj konstantního jasu lze napsat jednoduchý vztah

\begin{gathered}
E=\frac{L\cdot S_{2}}{R^{2}}\space\text{[lx]}
\end{gathered}

(13)

Pro stavební světelnou techniku je další důležitou veličinou horizontální exteriérová osvětlenost E_H [lx]. Zdrojem světla je zde celá obloha a jedná se o osvětlenost nestíněné vodorovné roviny. Potom S₂ = π ∙ R² a za předpokladu konstantního jasu L [cd·m^-2] vychází pro horizontální osvětlenost zjednodušený vztah:

\begin{gathered}
E_{\text{H}}=\pi\cdot L\space\text{[lx]}
\end{gathered}

(14)

Světelné paprsky se na rozhraní dvou optických prostředí částečně odrážejí. Neodražená část světelného toku se průchodem hmotou zeslabuje, zbytek prostupuje u transparentních materiálů do dalšího prostředí. Podle zákona zachování energie:

\begin{gathered}
\varPhi=\varPhi_{\text{ρ}}+\varPhi_{\text{t}}+\varPhi_{\text{a}}\space\text{[lm]}
\end{gathered}

(15)

kde je

Φ … dopadající světelný tok [lm],

Φ_ρ … odražený světelný tok [lm],

Φ_t … propuštěný světelný tok [lm],

Φ_a … pohlcený světelný tok [lm].

V reálném prostředí je velmi málo materiálů, které by byly dokonale odrazivé, anebo splňovaly ideální podmínky lomu světla. Pro určování typu odrazu a lomu světla ve světelné technice byla vypracována klasifikace povrchů, viz obr. 9.

Obr. 9 Světelný odraz a prostup směrového paprsku [16]

Typy povrchů: A – zrcadlový, B – difuzní, C – smíšený, D – směrově rozptylný, E – prizmatický

4 DENNÍ OSVĚTLENÍ BUDOV

Dynamika denního osvětlení je pro člověka velice důležitá, určuje totiž biologický rytmus celého organismu. Počínaje návykem na bdění a spánek, přes ovlivnění aktivity či pozornosti při práci, působí na pohodu nebo únavu a ospalost, až po změnu tělesné teploty lidského organismu.

Zraková pohoda je jedním z hlavních požadavků na vnitřní prostředí budov. Denní osvětlení a jeho správný návrh je jedním ze základních faktorů, které zrakovou pohodu ovlivňují. Cílem návrhu denního osvětlení je zajistit do místnosti přístup světlu, které je rozptýleno v atmosféře, a vytvořit tak zrakovou pohodu pro uživatele interiéru, tj. vytvořit vhodné světelné podmínky pro zrakové činnosti, konané ve vnitřním prostoru.

Naprostá většina aktivit člověka je spojena s vykonáváním zrakové práce, nebo alespoň s potřebou získávat zrakové informace. Světlo je nositelem všech zrakových podnětů. Množství světla v interiéru budov, jeho prostorové rozdělení, spektrální složení a světelné poměry v zorném poli rozhodují o zrakové pohodě člověka. Jsou tři důvody, proč se dává přednost osvětlení denním světlem před osvětlením umělým:

• zdravotní;
• ekonomický;
• ekologický.

V nově navrhovaných budovách musí mít vždy vyhovující denní osvětlení tyto prostory:

• obytné místnosti bytů;
• ložnice a pokoje zařízení pro dlouhodobé ubytování a dlouhodobou rekreaci;
• denní místnosti zařízení pro předškolní výchovu;
• učebny škol (kromě speciálních poslucháren);
• vyšetřovny a lůžkové místnosti zdravotnických zařízení;
• místnosti pro oddech a jídelny určené pro uživatele vnitřních prostorů bez denního světla.

U ostatních vnitřních prostorů určených pro trvalý pobyt lidí se musí v souladu s jejich funkcí co nejvíce využívat denního osvětlení. U prostorů, které nejsou určeny pro trvalý pobyt, se denní osvětlení navrhuje všude tam, kde je to účelné a hospodárné. ČSN 73 0580-1 [1] definuje trvalý pobyt jako pobyt lidí ve vnitřním prostoru nebo jeho funkčně vymezené části, který trvá v průběhu jednoho dne (za denního světla) déle než 4 hodiny a opakuje se při trvalém užívání budovy více než jednou týdně. Podle § 34 NV č. 361/2007 Sb., je nutné zmínit pojem trvalá práce, který vymezuje tzv. zrakovou zátěž, což je trvalá práce spojená s náročností na rozlišení detailů, vykonávaná za zvláštních světelných podmínek, spojená s používáním zvětšovacích přístrojů, sledováním monitorů nebo zobrazovacích jednotek, anebo spojená s neodstranitelným oslněním (viz kap. 2).

4.1 OBLOHA JAKO PLOŠNÝ ZDROJ SVĚTLA

Obloha jako plošný zdroj světla je podle Komise pro osvětlování CIE definována pomocí patnácti standardizovaných modelů. Jedná se o modely – typy oblohy zatažené, polojasné a jasné, kdy každý model má přesně definovány výpočtové parametry.

Obr. 10 Standardizované oblohy podle CIE – rozložení oblohových jasů – obloh zatažených [19]

Obr. 11 Standardizované oblohy podle CIE – rozložení oblohových jasů – obloh polojasných [19]

Obr. 12 Standardizované oblohy podle CIE – rozložení oblohových jasů – obloh jasných [19]

4.1.1 Výpočtové modely oblohy

Jako mezinárodně dohodnutý základ výpočtových metod denního osvětlení byla stanovena zatažená obloha v zimě při tmavém terénu s činitelem odrazu světla ρ terénu v mezích 0,05–0,2, kdy ρ³_T se přibližně rovná 0. Činitel gradovaného jasu pak závisí na elevačním úhlu ε [°] podle vztahu

\begin{gathered}
q=\frac{3}{7}(1+2\text{sin}\varepsilon)\space\text{[-]}
\end{gathered}

(16)

Obr. 13 Fisheye snímek modelu 1 rovnoměrně zatažené oblohy [16] (Nikon D80 with Sigma 4.5mm F2.8 EX DC Circular Fisheye HSM)

Obr. 14 Jasová mapa (program LumiDIS) [16]

V místech s dlouhotrvající sněhovou pokrývkou (podle ČSN 73 0580-1 při nadmořské výšce vyšší než 600 m) lze použít výpočtový model zatažené oblohy v zimě při zasněženém terénu, jehož činitel odrazu světla je v mezích 0,5–0,85 a ρ³_T má přibližně hodnotu 0,5. Při rozložení jasu oblohy podle tohoto modelu, kde činitel gradovaného se stanoví podle vztahu (4), se obdrží pro boční osvětlení interiéru příznivější hodnoty činitele denní osvětlenosti.

\begin{gathered}
q=\frac{3}{5}(1+\text{sin}\varepsilon)\space\text{[-]}
\end{gathered}

(17)

V porovnání s předchozím modelem oblohy poskytne model se zasněženým terénem pro boční osvětlovací systém příznivější hodnoty.

4.2 KVANTITATIVNÍ KRITÉRIA A LIMITY DENNÍHO OSVĚTLENÍ

Z vlastností a funkce zrakového orgánu vyplývá, že o zrakové pohodě nerozhoduje pouze množství denního světla, ale i další kritéria a okolnosti jako jsou dynamika světla či rozložení světla v interiéru. Účelem návrhu denního osvětlení je zajistit pro uživatele vnitřních prostorů budov zrakovou pohodu. Návrh musí zachovat zrakovou pohodu při zatažené, jasné i polojasné obloze a při přímém slunečním světle.

Kvantitativním kritériem světelného stavu vnitřního prostředí charakterizujícím úroveň denního osvětlení je činitel denní osvětlenosti D [%]. Obvykle se stanovuje jeho hodnota při nejméně příznivém stavu venkovního osvětlení – při rovnoměrně zatažené obloze v zimě. Kvalitativními kritérii jsou: rovnoměrnost denního osvětlení, rozložení světelného toku, rozložení jasu ploch v zorném poli, zábrana oslnění a barevné řešení interiéru. Kvalitativní kritéria by měla být prověřena i pro jiné stavy venkovního osvětlení, než je zatažená obloha v zimě. Zejména je riziko výskytu oslnění při jasné obloze a při přímém slunečním záření.

4.2.1 Činitel denní osvětlenosti

Činitel denní osvětlenosti D [%] je základním kvantitativním kritériem při hodnocení osvětlenosti denním světlem. Definuje se jako poměr osvětlenosti E [lx] dané roviny v interiéru (v posuzovaném místě) k současné horizontální exteriérové osvětlenosti E_H [lx].

Tento poměr se vyjadřuje v procentech.

\begin{gathered}
D=\frac{E}{E_{\text{H}}}\cdot100\space\text{[\%]}
\end{gathered}

(18)

Vnitřní prostory budov slouží rozmanitým činnostem a podle toho mají také rozdílné nároky na denní osvětlení. Podle zrakové obtížnosti se činnosti dělí do sedmi tříd. Kritériem zrakové obtížnosti je poměrná pozorovací vzdálenost. Stanoví se jako podíl pozorovací vzdálenosti D [m] dělený velikostí kritického detailu d [m] viz vztah (3). Kritický detail je nejmenší podrobnost, kterou je třeba rozlišit při dané zrakové činnosti.

Požadavky na denní osvětlení vnitřních prostorů stanovuje ČSN 73 0580-1 [1] základní požadavky na základě zrakových činností, kterým jsou tyto prostory určeny. Řadí je do 7 tříd podle poměrné pozorovací vzdálenosti. Metody výpočtu denního osvětlení norma neuvádí, pouze vytyčuje předpoklady, které musí být do výpočtu zavedeny. Jsou to:

• rozložení jasu oblohy;
• ztráty světla při postupu světlo propouštějícím materiálem konstrukce osvětlovacího otvoru a jeho směrovou propustnost světla;
• ztráty světla vlivem znečištění konstrukce osvětlovacího otvoru;
• ztráty světla vlivem nosné konstrukce osvětlovacího otvoru nepropouštějícího světlo;
• ztráty světla vlivem zařízení pro regulaci osvětlení;
• ztráty světla stíněním konstrukcí budovy;
• ztráty světla vlivem stínění zařízením ve vnitřním prostoru (vnitřním, technickým nebo technologickým);
• stínění venkovními překážkami;
• odraz světla od venkovních povrchů;
• mnohonásobný odraz světla od povrchů vnitřního prostoru v závislosti na jejich odraznosti.

Požadavky na hodnotu činitele denní osvětlenosti udává tab. 1. Minimální hodnoty činitele denní osvětlenosti D_min [%] musí být splněny ve všech kontrolních bodech interiéru nebo jeho funkčně vymezené části. Mimoto u vnitřních prostorů s horním a kombinovaným osvětlením, kde převažuje podíl horního osvětlení, musí být splněna i průměrná hodnota činitele denní osvětlenosti D_m [%]. Tím se zajistí i přiměřená rovnoměrnost osvětlení v těchto prostorech. Jde-li o trvalý pobyt lidí ve vnitřním prostoru nebo v jeho funkčně vymezené části, musí být minimální hodnota činitele denní osvětlenosti rovna nejméně 1,5 %, resp. průměrná hodnota pro horní nebo převažující horní osvětlení rovna 3 %, i když pro danou zrakovou činnost podle tab. 1 stačí nižší hodnoty.

Pro obytné objekty, které tvoří samostatnou skupinu posuzovaných objektů, platí pevně stanovené posuzované dva kritické body, viz kap. 7.1.

Hodnotu činitele denní osvětlenosti lze určit buď měřením, a to buď na hotové stavbě nebo na modelu, nebo výpočtem, což je doporučováno především ve fázi projektové přípravy stavby.

Tab. 1 Třídění zrakových činností a hodnoty činitele denní osvětlenosti podle ČSN 73 0580-1 [1]

4.3 KVALITATIVNÍ KRITÉRIA DENNÍHO OSVĚTLENÍ

K zásadním problémům návrhu denního osvětlení patří návrh zrakové pohody při měnících se podmínkách venkovního denního osvětlení. Světelný stav vnitřního prostředí musí kromě kvantity splňovat i kvalitativní předpoklady.

4.3.1 Rovnoměrnost denního osvětlení

Rovnoměrnost denního osvětlení je výsledkem podílu nejmenší a největší hodnoty činitele denní osvětlenosti, zjištěné v kontrolních bodech sítě na vodorovné – srovnávací rovině v interiéru nebo v jeho funkčně vymezené části. Výška srovnávací roviny se zpravidla volí 850 mm nad podlahou, u komunikací v úrovni podlahy. Hodnota rovnoměrnosti denního osvětlení nemá být u tříd I – IV menší než 0,2, u třídy V menší než 0,15, kdy u tříd I – III se doporučuje rovnoměrnost minimálně 0,3. V interiérech s horním osvětlením při splnění požadovaných průměrných hodnot celkového činitele denní osvětlenosti se předpokládá dosažení přiměřené rovnoměrnosti.

4.3.2 Rozložení světelného toku

Rozložením světelného toku se rozumí směr světla, jeho difuze či směrovost. Při navrhování osvětlení musí být volen směr dopadu světla tak, aby nedocházelo ke stínění zařízením interiéru či samotnou osobou pozorovatele. Přednost má osvětlení zleva nebo zleva a zpředu. Prostorové vidění je podporováno směrovým světlem, pro sledování plošných detailů je výhodnější světlo difuzní.

4.3.3 Rozložení jasu ploch

Rozložení jasu ploch je kvantitativním kritériem, souvisejícím s fototropickým reflexem a s požadavkem na vyloučení oslnění. Pro zrakovou pohodu při namáhavé zrakové činnosti je velice důležité dodržení dostatečného kontrastu mezi pozorovaným detailem a jeho bezprostředním pozadím, viz obr. 15.

Norma ČSN 73 0580-1 [1] stanoví tyto hranice poměrů průměrných jasů v zorném poli mezi pozorovaným předmětem a:

• plochami bezprostředního okolí 1:1 – 3:1;
• vzdálenými tmavými plochami 1:1 – 10:1;
• vzdálenými světlými plochami 1:1 – 1:10.

Předpokládá se pro bezprostřední okolí rozsah pozorovaného předmětu v kuželu se středovým úhlem do 10° od směru pohledu, blízké okolí 10–60° a vzdálené plochy nad 60°. Jas osvětlovacích otvorů při průhledu na oblohu nesmí při běžném směru pohledu způsobovat oslnění.

Obr. 15 Limity poměrů průměrných jasů v zorném poli pozorovatele

4.4 VÝPOČET ČINITELE DENNÍ OSVĚTLENOSTI

K výpočtu činitele denní osvětlenosti je možno použít více metod, které se od sebe liší přesností, pracností a vhodností použití při různých okolnostech – např. pro posouzení nebo návrh různých osvětlovacích systémů, při různých podmínkách venkovního stínění, různých rozměrových a tvarových parametrech posuzované místnosti, osvětlovacích otvorů apod. Všem metodám výpočtu je však společné stanovení výsledné hodnoty činitele denní osvětlenosti jako součtu tří dílčích složek:

• oblohové;
• vnější odražené;
• vnitřní odražené.

Posuzované místo v interiéru může být osvětleno kombinací přímého oblohového světla, světla odraženého od vnějších stínících překážek (okolních budov) a světla odraženého od vnitřních povrchů místnosti. Hodnota činitele denní osvětlenosti se proto skládá ze tří složek:

• oblohové složky D_s [%];
• vnější odražené složky D_e [%];
• vnitřní odražené složky D_i [%].

Při výpočtu se stanoví každá složka odděleně a výsledná hodnota činitele denní osvětlenosti se získá jako součet všech tří složek podle vztahu:

\begin{gathered}
D=D_{\text{s}}+D_{\text{e}}+D_{\text{i}}\space\text{[\%]}
\end{gathered}

(19)

Ve vztahu v konkrétních případech může být oblohová složka D_s (v případě celkového zastínění okenního otvoru vysokou stínící překážkou) nebo vnější odražená složka D_e (v případě, že před okenním otvorem není žádná stínící překážka) nulová.

Obr. 16 Složky činitele denní osvětlenosti

Metody stanovení činitele denní osvětlenosti výpočtem lze rozdělit na čistě početní a grafické. Oblíbené jsou grafické metody, z nichž největšího rozšíření v naší republice doznala metoda Daniljukova. Výhoda této metody spočívá v možnosti jejího mnohostranného použití pro různé výpočtové modely oblohy, různé sklony osvětlovacích otvorů i osvětlované roviny. Metoda používá řezové a půdorysné úhlové sítě, kde však odečtené hodnoty je nutno korigovat vzhledem k použitému výpočtovému modelu oblohy a v závislosti na směrové propustnosti zasklení. O tyto korekce jsou jednodušší metoda protraktorů doc. Kittlera a metoda využívající Waldramův diagram. Zjednodušení však poněkud omezuje mnohostrannost použití těchto metod. Dalšími metodami jsou metoda toková, Monte Carlo, radiační metoda atd. V současné době jsou v praxi nejčastěji využívány počítačové programy zabývající se touto problematikou.

Každý výpočet musí respektovat tyto skutečnosti:

• vlastnosti zdroje světla tj. způsob rozložení jasu po obloze, který je dán výpočtovým modelem oblohy;
• vnější podmínky tj. zejména existenci, tvar, velikost a jas stínících překážek;
• vlastnosti osvětlovacích otvorů tj. zejména jejich velikost, umístění a propustnost světla;
• vlastnosti osvětlovaného vnitřního prostoru tj. zejména jeho rozměrové parametry a odrazivost světla vnitřních povrchů.

4.4.1 Světelně technické vlastnosti stínicích překážek

Za stínicí překážky se zpravidla považují budovy, inženýrské stavby a terénní útvary. Uvažování vzrostlé zeleně jako překážky pro přístup denního světla je méně obvyklé, protože listnaté stromy jsou v zimním období bez listí, tudíž nestíní, a v letním období působí zeleň naopak spíše příznivě, protože brání nadměrnému přístupu slunečních paprsků.

Venkovní stínící překážky, které mají pravidelný tvar, se do výpočtu zahrnují podle skutečného obrysu překážky, překážky nepravidelné nebo velmi členité lze nahradit ekvivalentem pravidelného tvaru za předpokladu respektování gradace jasu oblohy.

Světelně technické vlastnosti stínicích překážek – jas stínicí překážky se vyjadřuje pomocí činitele jasu stínicí překážky k [-]. Ten je definován jako podíl jasu stínicí překážky L_e [cd·m^-2] a jasu L_s [cd·m^-2] oblohy, kterou překážka zakrývá.

\begin{gathered}
k=\frac{L_{\text{e}}}{L_{\text{s}}}\space\text{[-]}
\end{gathered}

(20)

Při posuzování vlivu stínicích překážek na denní osvětlení interiérů se v praxi přednostně uvažuje hodnota k = 0,1 bez ohledu na skutečnou kvalitu konkrétní stínicí překážky. Použití vyšší – příznivější hodnoty činitele jasu stínicí překážky než k = 0,1 ve výpočtu činitele denní osvětlenosti je však třeba vždy podrobně zdůvodnit, tzn. doložit návrhem barevného řešení všech povrchů stínicí překážky, povrchů průčelí vlastní budovy, pro jehož prostory je prováděn výpočet, případně povrchů všech okolních budov, které mohou činitel jasu stínicí překážky ovlivnit, a v neposlední řadě i povrchu terénu mezi budovami.

4.4.2 Světelně technické vlastnosti osvětlovacích otvorů

Při průchodu světla osvětlovacím otvorem se velikost světelného toku zmenšuje v závislosti na materiálu zasklení, vlivem neprůsvitných částí konstrukce okna a vlivem znečištění zasklení oken. K dalším ztrátám světla může dojít stíněním konstrukcemi posuzované budovy, nebo jiným v interiéru trvale instalovaným zařízením. Zmenšení světelného toku se charakterizuje činitelem prostupu světla τ [–], který je definován jako poměr prošlého světelného toku Φ_t [lm] ke světelnému toku Φ₀ [lm] dopadajícímu.

\begin{gathered}
\tau=\frac{\varPhi_{\text{t}}}{\varPhi_0}\space\text{[-]}
\end{gathered}

(21)

Je-li světelný tok kolmý na rovinu zasklení, pak se jedná o činitel prostupu světla v normálovém směru τ_s,nor [–]. Jeho hodnoty pro některé materiály jsou uvedeny v tab. 2.

Při vícenásobném zasklení se výsledný činitel stanoví jako součin dílčích činitelů. Propustnost světla závisí též na směru průchodu světla zasklením. Pro nejvíce častý případ zasklení dvojím sklem lze činitele prostupu světla τ_sψ [–] stanovit podle vztahu:

\begin{gathered}
\tau_{\text{s},\psi}=\tau_{\text{s,nor}}\cdot\tau_\psi=\tau_{\text{s,nor}}\cdot\text{cos}\psi\cdot\Bigg(1+\frac{1}{2}\text{sin}^{2}\psi\Bigg)\space\text{[-]}
\end{gathered}

(22)

kde je

ψ … úhel mezi směrem prostupu světla a normálou zasklení [°],

τ_ψ … veličina, která se nazývá činitel směrové propustnosti [–].

Tab. 2 Hodnoty činitele prostupu světla pro vybrané materiály podle ČSN 73 0580-1 [1]

Vliv neprůsvitných částí konstrukce okna (okenních rámů, příčlí) se vyjadřuje jako podíl průsvitné plochy S_s [m²] a celé skladebné plochy S_c [m²] osvětlovacího otvoru podle rozměrů ve stavebních výkresech.

\begin{gathered}
\tau_{\text{k}}=\frac{S_{\text{s}}}{S_{\text{c}}}\space\text{[-]}
\end{gathered}

(23)

kde je

τ_k … činitel prostupu světla stíněním konstrukcí osvětlovacího otvoru nepropouštějícího světlo [–].

Tento činitel významně zjednodušuje výpočty při relativně malé ztrátě přesnosti. Dovoluje totiž ve výpočtu pracovat pouze se skladebnými rozměry osvětlovacích otvorů.

Obdobný charakter má činitel prostupu světla vlivem zařízení pro regulaci osvětlení směru τ_r [–].

\begin{gathered}
\tau_{\text{r}}=\frac{S_{\text{s}}-S_{\text{r}}}{S_{\text{s}}}\space\text{[-]}
\end{gathered}

(24)

kde je

S_r … plocha neprůsvitných konstrukcí zařízení pro regulaci osvětlení (např. žaluzií) [m²].

U pohyblivých zařízení se pro stanovení nejmenších hodnot činitele denní osvětlenosti plocha S_r uvažuje při otevřené poloze, protože při zatažené obloze nebudou tato zařízení v činnosti.

Ztráty při průchodu světla osvětlovacím otvorem vlivem znečištění osvětlovacího otvoru se vyjadřují pomocí činitele znečištění τ_z [–] a to zvlášť pro vnější stranu zasklení τ_ze [–] a zvlášť pro vnitřní stranu zasklení τ_zi [–]. Jeho hodnoty uvádí tab. 3.

Tab. 3 Hodnoty činitele znečištění podle ČSN 73 0580-1 [1]

Pokud bude sklon zasklení okenního otvoru jiný, než jsou hodnoty uvedené v tab. 3, násobí se činitel znečištění na vnější straně τ_ze opravným činitelem podle tab. 4.

Tab. 4 Opravný činitel

Znečištění venkovního vzduchu je:

• malé při spadu prachu do 50 Mg/km² ročně (volná krajina, sídliště do 2 000 obyvatel);
• střední při spadu prachu od 50 do 200 Mg/km² ročně (běžná sídliště);
• velké při spadu prachu nad 200 Mg/km² ročně (průmyslové oblasti).

Znečištění vnitřního vzduchu je:

• malé ve vnitřních prostorech s čistým provozem (byty, čisté kanceláře, zdravotnické zařízení, školy, atd.);
• střední ve vnitřních prostorech s běžnými zdroji prachu (čisté dílny, skladiště, kuřárny, atd.);
• velké při významných zdrojích prachu (prašné dílny).

Hodnoty znečištění platí pro povrchy přístupné povětrnostním vlivům a podléhající podle hygienických či jiných předpisů pravidelnému čištění – lhůta max. půl roku.

Výsledný činitel znečištění se získá jako součin dílčích činitelů znečištění z vnější a vnitřní strany.

\begin{gathered}
\tau_{\text{z}}=\tau_{\text{ze}}\cdot\tau_{\text{zi}}\space\text{[-]}
\end{gathered}

(25)

U halových staveb s horním osvětlením je významné stínění konstrukcemi budovy. Činitel prostupu světla vlivem stínění konstrukcí budovy τ_b [–] se stanoví podle skutečných podmínek výpočtem nebo podle tab. 5.

Tab. 5 Činitelé prostupu světla zohledňující stínění konstrukcí τ_b [–] podle ČSN 73 0580-1 [1]

Souhrnný činitel prostupu světla τ_0,ψ [–] zahrnuje všechny uvedené vlivy a stanoví se podle vztahu:

\begin{gathered}
\tau_{0,\psi}=\tau_{\text{s},\psi}\cdot\tau_{\text{k}}\cdot\tau_{\text{r}}\cdot\tau_{\text{z}}\cdot\tau_{\text{b}}\space\text{[-]}
\end{gathered}

(26)

a souhrnný činitel prostupu světla v normálovém směru τ_0,nor [–] se stanoví podle vztahu:

\begin{gathered}
\tau_{0,\text{nor}}=\tau_{\text{s,nor}}\cdot\tau_{\text{k}}\cdot\tau_{\text{r}}\cdot\tau_{\text{z}}\cdot\tau_{\text{b}}=\frac{\tau_{0,\psi}}{\tau_\psi}\space\text{[-]}
\end{gathered}

(27)

4.4.3 Světelně technické vlastnosti vnitřních prostorů

Vnitřní odražená složka D_i [%] činitele denní osvětlenosti je způsobena odrazem světla od vnitřních povrchů místnosti. Významnou roli zde hraje činitel odrazu světla ρ [–] jednotlivých povrchů a předmětů v interiéru. Hodnota činitele odrazu světla je závislá na barvě a odstínu povrchu. Přibližně je možno hodnotu činitele odrazu světla určit porovnáním povrchu s barevným vzorníkem. Orientační hodnoty uvádí tab. 6.

Ve výpočtu činitele denní osvětlenosti se pracuje s průměrnou hodnotou ρ_m [–] činitele odrazu světla vnitřních povrchů místnosti. Ta se stanoví podle vztahu:

\begin{gathered}
\rho_{\text{m}}=\frac{\sum\limits_{\text{i=1}}^{\text{n}}S_{\text{i}}\rho_{\text{i}}}{\sum\limits_{\text{i=1}}^{\text{n}}S_{\text{i}}}\space\text{[-]}
\end{gathered}

(28)

kde je

n … počet povrchů v místnosti,

S_i … plocha i-tého povrchu, který má v důsledku své barevnosti hodnotu ρ_i [–] činitele odrazu světla [m²].

Při výpočtu průměrné hodnoty činitele odrazu světla vnitřních povrchů místnosti, je třeba započítat i povrch vlastních osvětlovacích otvorů, jejichž hodnota ρ_i = 0,1. Hodnoty ρ_m tak nikdy nemohou vyjít příliš vysoké. Je-li ρ_m = 0,5, pak se jedná již o velmi světlý interiér. Případné použití vyšší hodnoty je nutno doložit návrhem barevného řešení všech povrchů vnitřního prostoru, včetně výkazu výměr.

Tab. 6 Směrné hodnoty činitele odrazu světla běžných povrchů podle ČSN 73 0580-1 [1]. Hodnoty jsou průměrné pro čisté povrchy.

4.4.4 Výpočet D_s a D_e pomocí Daniljukových úhlových sítí

Daniljukovy úhlové sítě jsou v Čechách jednou z nejrozšířenějších grafických metod pro určení oblohové a vnější odražené složky celkového činitele denní osvětlenosti.

Touto metodou lze stanovit oblohové a vnější odražené složky činitele denní osvětlenosti. Princip této metody spočívá v rozdělení oblohové hemisféry na 10 000 plošek, kdy každá vyvolává v osvětlovaném místě osvětlenost ΔE = E_H ∙ 10^-4. Metoda uvažuje výpočtový model zatažené oblohy, ale neuvažuje ztráty světla v osvětlovacím otvoru; proto musí být zahrnut do výpočtu činitel gradovaného jasu q [–] a souhrnný činitel prostupu světla τ_0,ψ [–]. Nevýhodou této metody je její pracnost, ale velkou výhodou je mnohostranné použití pro různé sklony osvětlovacích otvorů, různé sklony osvětlovaných rovin i pro případné různé výpočtové modely oblohy.

Pro práci s Daniljukovými úhlovými sítěmi je třeba mít k dispozici na průsvitném papíře půdorys a svislý řez posuzovaného vnitřního prostoru. Řez prochází posuzovaným bodem a je kolmý k osvětlované rovině. Měřítko může být libovolné a konstrukce jsou zakresleny ve skladebných rozměrech.

Úhlová síť pro řez, viz příl. 10.1, se proloží do řezu místnosti tak, že bod P je totožný s posuzovaným bodem M a paprsky sítě označené číslem 50 se sklonem osvětlované roviny. Není-li okno stíněno vnější překážkou, pak parapet a nadpraží osvětlovacího otvoru vymezí počet n₁ dílků v řezu viz příklad v kap. 4.4.8.

Metodou lze řešit situace, kdy osvětlovací otvor je stíněn velmi dlouhými a s oknem rovnoběžnými budovami konstantní výšky (protější řadou domů v ulici). Pak počet n₁ dílků je vymezen horní vodorovnou hranou stínících budov a nadpražím okna. Důležitá je těžišťová osa t osvětlovacího otvoru, která prochází posuzovaným bodem M a má tu vlastnost, že v řezu půlí oblohovou složku činitele denní osvětlenosti. Nad osou i pod osou je stejný počet dílků Daniljukovy úhlové řezové sítě. V místech, kde těžišťová osa prochází rovinou zasklení, se nachází efektivní těžiště E oblohové složky osvětlovacího otvoru.

Úhel ε, který svírá těžišťová osa t s vodorovnou rovinou, je potřebný ke stanovení činitele gradovaného jasu oblohy. Úhel ψ mezi těžišťovou osou t a normálou zasklení je potřebný při stanovení směrového činitele prostupu světla. Je dobré si uvědomit, že jen při svislém zasklení se úhly ε a ψ navzájem sobě rovnají.

Půdorysnou úhlovou síť, viz příl. 10.2, je nutno proložit do roviny procházející těžišťovou osou t kolmo k rovině řezu místnosti. K tomu je nutno provést pomocnou konstrukci, nejlépe otočení posuzovaného bodu M okolo přímky procházející těžištěm E kolmo k rovině řezu místnosti. Získá se tak bod M´. S bodem M´ v půdorysu se ztotožní bod P Daniljukovy úhlové sítě pro půdorys, přičemž paprsek sítě označený číslem 0 se nachází v rovině řezu místnosti, viz příklad v kap. 4.4.8.

Levé a pravé ostění okna vymezuje počet n₂ dílků v půdorysu. Z hodnot n₁ a n₂ lze stanovit hodnotu oblohové složky D_s [%] činitele denní osvětlenosti:

\begin{gathered}
D_{\text{s}}=\frac{n_1\cdot n_2}{100}\cdot q\cdot\tau_{0,\rho}\space\text{[\%]}
\end{gathered}

(29)

Ve výše uvedeném vztahu (29) jsou již obsaženy korekce zahrnující gradovaný jas výpočtového modelu oblohy a ztráty světla při průchodu světla osvětlovacím otvorem. Hodnota činitele gradovaného jasu oblohy q [–] se získá dosazením hodnoty úhlu ε do vztahu (16) nebo (17), hodnotu souhrnného činitele prostupu světla τ_0,ψ [–] lze stanovit podle vztahu (26).

Při stanovení vnější odražené složky D_e [%] činitele denní osvětlenosti je práce s Daniljukovými úhlovými sítěmi obdobná jako při stanovení oblohové složky viz příklad 1. Hodnota vnější odražené složky činitele denní osvětlenosti D_e [%] se stanoví podle vztahu:

\begin{gathered}
D_{\text{e}}=\frac{n_{1\text{e}}\cdot n_{2\text{e}}}{100}\cdot k\cdot\tau_{0,\text{nor}}\space\text{[\%]}
\end{gathered}

(30)

kde je

k … hodnota činitele jasu stínící překážky, stanoví se podle vztahu (20) [–].

τ_0,nor … hodnota souhrnného činitele prostupu světla v normálovém směru, stanoví se podle vztahu (27) [-].

4.4.5 Výpočet D_s a D_e pomocí Waldramova diagramu

Výhodou Waldramova diagramu je názornost a zejména možnost posuzovat vliv i složitých poměrů stínění. Není-li stínící překážka rovnoběžná s oknem nebo mění-li složitě svůj tvar a výšku, pak je Waldramův diagram jedinou vhodnou graficko-početní metodou pro posouzení stínění takovou překážkou.

Původní Waldramův diagram vznikl v Anglii, avšak ve své původní podobě z roku 1923 poskytuje velice nepřesné výsledky. Proto došlo k zdokonalení a úpravě, kdy z původní verze, která předpokládala konstantní jas oblohy a neuvažovala rovnoměrně zataženou oblohu, byla vytvořena verze tohoto diagramu, která tyto parametry zahrnuje.

Upravený Waldramův diagram, viz příl. 10.5, lze použít pro posouzení denního osvětlení pouze svislými osvětlovacími otvory a lze jím stanovit, obdobně jako metodou Daniljukovou, hodnotu oblohové a vnější odražené složky činitele denní osvětlenosti.

Na vodorovnou osu diagramu se vynášejí azimutální odklony svislých okrajů oken a nároží vnějších stínících objektů od směru kolmého k zasklení. V diagramu jsou křivky pro elevační úhly horizontálních obrysů osvětlovacího otvoru a stínících průčelí. Podle elevačních a azimutálních úhlů se v diagramu znázorní osvětlovací otvor a stínící objekty, viz příklad v kap. 4.4.8. Z plochy S_s [cm²], nezastíněné části osvětlovacího otvoru v diagramu se určí oblohová složka činitele denní osvětlenosti D_s [%] podle vztahu:

\begin{gathered}
D_{\text{s}}=\frac{S_\text{s}}{S_\text{o}}\cdot\tau_{0,\text{nor}}\space\text{[\%]}
\end{gathered}

(31)

kde je

S_o … plocha čtverce v levém horním rohu diagramu [cm²],

τ_0,nor … činitel prostupu světla v normálovém směru [–].

Směrová propustnost světla dvojitého zasklení stejně jako gradace jasu zatažené oblohy v zimě jsou již přítomny v geometrii diagramu. U směrové propustnosti je kromě svislého uvažován i vodorovný odklon směru průchodu světla od normály k zasklení, což je prvek, který poskytuje metodě větší přesnost v porovnání s metodou Daniljukovou.

Z plochy S_e [cm²] zastíněné části osvětlovacího otvoru v diagramu se určí hodnota vnější odražené složky činitele denní osvětlenosti D_we [%] podle vztahu:

\begin{gathered}
D_{\text{we}}=\frac{S_\text{s}}{S_\text{o}}\cdot k\cdot\tau_{0,\text{nor}}\space\text{[\%]}
\end{gathered}

(32)

Plochy S_s a S_e lze zjišťovat planimetrem nebo proložením čtvercové sítě.

Upravený Waldramův diagram se stal základem výpočtového programu WAL 1.1, viz příklad v kap. 4.4.8.

4.4.6 Výpočet D_s a D_e pomocí protraktorů

Poslední zde uvedenou metodou, lze určit oblohovou složku činitele denní osvětlenosti a vnější odraženou složku v jednodušších případech stínění. Principem metody je určení velikosti oblohové složky činitele denní osvětlenosti v kontrolním bodě od nekonečně širokého osvětlovacího otvoru, která je následně korigována podle jeho výšky. První protraktory byly zveřejněny v Anglii 1946, předpokladem jejich sestrojení byl opět konstantní jas oblohy. Po úpravách, které byly provedeny Kittlerem, protraktory zahrnují směrový prostup světla, gradaci jasu zimní zatažené oblohy jak při tmavém, tak při zasněženém terénu. Pro každý druh a sklon zasklení je třeba mít zvláštní diagram, viz přílohy 6–9. Tato metoda je vhodná pro vodorovnou osvětlovací rovinu a nelze ji použít pro vodorovné okenní otvory.

Princip metody je na obr. 17 – podle sklonu osvětlovacího otvoru se vybere protraktor, který položíme do řezu místnosti tak, že střed protraktoru je ztotožněn s posuzovaným bodem. Podle druhu zasklení se odečte na stupnici hodnota D_s^∞Δ| pro čiré sklo rozdíl hodnot pro nadpraží a parapet. Zároveň se na vnitřní stupnici odečte hodnota elevačního úhlu ε_H nadpraží osvětlovacího otvoru. V půdoryse se pomocí stejného protraktoru určí šířková korekce φ_K. Protraktor se pokládá do půdorysu tak, že nulová hodnota φ_K je totožná s normálou osvětlovacího otvoru. Na přímkách spojujících půdorysný průmět posuzovaného bodu s levým a pravým ostěním jsou průsečíky s kružnicí, odpovídající hodnotě elevačního úhlu ε_H. Tyto průsečíky určují hodnoty φ_Ks1, resp. φ_Ks2. Výsledná hodnota šířkové korekce je potom:

\begin{gathered}
\varphi_{\text{ks}}=\varphi_{\text{ks2}}-\varphi_{\text{ks1}}\space\text{[\%]}
\end{gathered}

(33)

Hodnota oblohové složky činitele denní osvětlenosti D_s [%] se pro daný bod a osvětlovací otvor vypočte podle typu zasklení a terénu ze vztahu:

\begin{gathered}
D_\text{s}=D_\text{s}^{\infty\triangle|}\cdot\varphi_\text{ks}\cdot\tau_{0,\text{nor}}\space\text{[\%]}
\end{gathered}

(34)

Protraktor pro šikmé zasklení je třeba použít v souladu se sklonem okenního otvoru.

Obr. 17 Stanovení D_s pomocí protraktorů

4.4.7 Výpočet D_i pomocí metody BRS

Metodu ve formě nomogramů je možno použít pro stanovení vnitřní odražené složky D_i [%] činitele denní osvětlenosti pro interiéry s bočním osvětlovacím systémem a svisle zasklenými okny. Nomogramy jsou dva, viz příl. 10.3 a 10.4. Jedním nomogramem se stanovuje minimální D_i,min [%] a druhým průměrná D_i,m [%] hodnota vnitřní odražené složky činitele denní osvětlenosti v uvažovaném prostoru.

Pro práci s BRS nomogramy je třeba znát tři vstupní hodnoty:

• poměr čisté plochy zasklení osvětlovacího otvoru k celkové ploše všech vnitřních povrchů v místnosti (včetně plochy samotného okna) W/ΣS [m²/m²];
• průměrný činitel odrazu vnitřních ploch v místnosti ρ_m [–];
• úhel zastínění Z [°] viz obr. 18.

Obr. 18 Stanovení úhlu zastínění venkovní překážkou (ε₁ a ε₂)

BRS nomogram se skládá ze tří os. Údaj W/ΣS na první ose se spojí přímkou a s údajem ρ_m na třetí ose. Průsečík přímky a se střední osou se spojí přímkou b s údajem Z na třetí ose nomogramu. Tam, kde přímka b protíná první osu nomogramu, se odečte hodnota vnitřní odražené složky činitele denní osvětlenosti, viz v kap. 4.4.8.

Tímto postupem se stanoví pomocí jednoho z obou nomogramů minimální D_i,min [%] a pomocí druhého průměrná D_i,m [%] hodnota vnitřní odražené složky činitele denní osvětlenosti v posuzovaném vnitřním prostoru.

Hodnota D_i [%] v konkrétním místě v interiéru se stanoví pomocí vztahu:

\begin{gathered}
D_\text{i}=D_\text{i,min}+\frac{3x^2}{I^2}\cdot\Big(D_\text{i,m}-D_\text{i,min}\Big)\space\text{[\%]}
\end{gathered}

(35)

kde je

l … hloubka místnosti (měřeno od okna k protější stěně) [m],

x … vzdálenost posuzovaného místa od stěny protilehlé k oknu [m].

4.4.8 Příklad 1 – Vypočet činitele denní osvětlenosti

Úkolem je stanovit hodnotu činitele denní osvětlenosti D [%] na vodorovné pracovní rovině v obývacím pokoji v místě, které je v polovině hloubky místnosti a 1,0 m od boční stěny. Místnost má půdorysné rozměry 3,8 x 6,0 m, světlou výšku 2,6 m a je osvětlená jedním oknem 2,0 x 1,6 m s parapetem 0,9 m. Okno je stíněno souvislou překážkou s úhlem zastínění Z = 15° a je zaskleno dvojitě čirým sklem.

Obr. 19 Schéma posuzované situace a posuzovaného okna

\begin{gathered}
\tau_\text{s}=0{,}92\cdot0{,}92=0{,}846
\end{gathered}

\begin{gathered}
\tau_\text{k}=0{,}75
\end{gathered}

\begin{gathered}
\tau_\text{z}=0{,}90\cdot0{,}95=0{,}855
\end{gathered}

\begin{gathered}
\tau_{0\text{n}}=0{,}846\cdot0{,}75\cdot0{,}855=0{,}542
\end{gathered}

A. Výpočet Daniljukovou metodou a pomocí nomogramů

V řezu místnosti se stanoví počty dílků v řezu n₁ = 2,5 a n_1e = 1,7. Těžišťová osa oblohové složky svírá s vodorovnou rovinou elevační úhel ε = ψ = 18,5°. Po otočení roviny těžišťové osy (posunutí místa m v půdorysu) se stanoví počet dílků v půdorysu n₂ = 28 a n_2e = 29. Vypočte se korekce metody vzhledem ke gradovanému jasu oblohy, tj. činitel gradovaného jasu:

\begin{gathered}
q=\frac{3}{7}\Big(1+\text{sin}21^\circ\Big)=0{,}582
\end{gathered}

a činitel směrové propustnosti:

\begin{gathered}
\tau_\psi=\text{cos}21^\circ\Bigg(1+\frac{1}{2}\text{sin}^221^\circ\Bigg)=0{,}994
\end{gathered}

Oblohová složka činitele denní osvětlenosti je:

\begin{gathered}
D_\text{s}=\frac{3{,}3\cdot28{,}5}{100}0{,}582\cdot0{,}542\cdot0{,}994=0{,}29\space\text{[\%]}
\end{gathered}

Vnější odražená složka činitele denní osvětlenosti je:

\begin{gathered}
D_\text{e}=\frac{1{,}7\cdot29{,}5}{100}0,1\cdot0{,}542=0{,}03\space\text{[\%]}
\end{gathered}

Vnitřní odražená složka činitele denní osvětlenosti se stanoví pomocí BRS nomogramů.

\begin{gathered}
W=2\cdot1{,}45\cdot0{,}825=2{,}4\space\text{m}^2
\end{gathered}

\begin{gathered}
\Sigma S=2[6{,}0\cdot3{,}8+2{,}6(6{,}0+3{,}8)]=96{,}56\space\text{m}^2
\end{gathered}

\begin{gathered}
\rho=0{,}5
\end{gathered}

\begin{gathered}
D_\text{im}=0{,}68\%,\space D_\text{i,min}=0{,}52\space\%
\end{gathered}

\begin{gathered}
D_\text{i}=0{,}50+\frac{3\cdot3^2}{6^2}\cdot(0{,}68-0{,}52)=0{,}64\space\%
\end{gathered}

\begin{gathered}
D=0{,}29+0{,}03+0{,}64=1{,}0\space\%
\end{gathered}

Obr. 20 Určení D_s a D_e činitele denní osvětlenosti

Obr. 21 Určení D_i,m pomocí BRS

Obr. 22 Určení D_i,min pomocí BRS

B. Výpočet Waldramovým diagramem

V půdorysu se stanoví azimutální odklony ostění okna od normály k zasklení. Z řezu se stanoví výškové úhly stínící překážky a nadpraží. Tyto úhly se přenesou do Waldramova diagramu. Hodnoty oblohové a vnější odražené složky činitele denní osvětlenosti se stanoví z poměrů ploch na diagramu. Složka D_i (%) se doplní z BRS nomogramů.

Obr. 23 Určení azimutálních odklonů a výškových úhlů

\begin{gathered}
D_\text{s}=\frac{1{,}445}{2{,}446}\cdot0{,}542=0{,}32\space\%
\end{gathered}

\begin{gathered}
D_\text{e}=\frac{0{,}642}{2{,}446}\cdot0{,}1\cdot0{,}542=0{,}01\space\%
\end{gathered}

\begin{gathered}
D=0{,}32+0{,}01+0{,}64=1\space\%
\end{gathered}

Výpočet je doplněn ukázkou výstupu z PC při stanovení činitele denní osvětlenosti programem WAL 1.1. Posuzovaný byt vyhovuje požadavkům normy ČSN 73 0580-1 [1] a ČSN 73 0580-2 [2] z hlediska denního osvětlení.

Obr. 24 Určení hodnot oblohové a vnější odražené složky činitele denní osvětlenosti

Obr. 25 Výstup z PC z programu WAL 1.1

Obr. 26 Výstup z PC z programu Wdls 4.1

4.5 MĚŘENÍ DENNÍHO OSVĚTLENÍ

Hodnotu činitele denní osvětlenosti lze určit kromě výpočtu také měřením. Měření může probíhat v reálných podmínkách na již dokončené stavbě, nebo na modelu stavby, kdy model lze umístit opět v reálných podmínkách nebo v podmínkách laboratorních – měření pod umělou oblohou.

Měření denního osvětlení vychází z normy ČSN 36 0011-1 [5], která se týká obecných parametrů a základních ustanovení a z ČSN 36 0011-2 [6], kde již jsou definována přesná místa a způsob měření denního osvětlení.

Denní osvětlení se měří při rovnoměrně zatažené obloze s rozložením jasu, viz kap. 5.1, za předpokladu tmavého terénu nebo terénu zasněženého. Pro zvláštní účely je možné měřit i za jiného stavu oblohy, ovšem tento stav musí být jednoznačně definován. Podle účelu měření a z toho vyplývajících požadavků na přesnost dělíme měření:

Přesné – posouzení náročných prostorů nebo měření určené pro výzkumné účely s nejistotou měření do 8 % včetně.

Provozní – posouzení správnosti návrhu a realizace podmínek osvětlení a zrakové pohody, jejich dodržování během užívání stavby s nejistotou měření 8–14 % včetně.

Orientační – posouzení pro ověření základních podmínek zrakové pohody a orientační kontroly denního osvětlení, na základě které se potom navrhuje další postup s nejistotou měření 14–20 %. Měření probíhá buď bez přítomnosti uživatelů (prostory uváděné do provozu, především tam, kde přítomností uživatelů nejsou ovlivněny podmínky osvětlení a zrakové pohody), nebo s přítomností uživatelů na jejich obvyklém místě (především u prostor, kde uživatelé ovlivňují osvětlení stíněním).

4.5.1 Přístrojové vybavení

Pro měření osvětlení se používají luxmetry, jasoměry a jasové analyzátory.

Luxmetr – pomocí tohoto přístroje, viz obr. 27, 28, je měřena intenzita osvětlení. Přístroj se skládá ze dvou částí, ze základního přístroje (analogového nebo digitálního), který je nutné kalibrovat v jednotkách intenzity [lx] a dále ze snímače – fotonky.

Obr. 27 Luxmetr Extech

Obr. 28 Luxmetr RadioLux 111 se dvěma čidly – čidlem pro běžná měření a miničidlem pro měření na modelech

Jasoměr – pomocí tohoto přístroje je měřen jas. Součástí přístroje je opět čidlo – fotonka; vyhodnocovacím přístrojem je analogový nebo digitální mikroampérmetr, který je kalibrován v jednotkách jasu [cd/m²]. Dále přístroj obsahuje optiku se zaostřováním, která vymezuje zorný úhel, ze kterého dopadá na čidlo světelný tok a optikou hledáčku na sledování místa měření s vyznačeným zorným polem.

Pro současné měření denní osvětlenosti v bodech na srovnávací rovině v interiéru a měření osvětlenosti na venkovní nezacloněné vodorovné rovině jsou zapotřebí buď dva luxmetry samostatně ověřené, nebo jeden luxmetr se dvěma měřicími hlavicemi a propojením pro současné měření interiérové a exteriérové osvětlenosti v místech od sebe dostatečně vzdálených. Luxmetr pro měření exteriérové osvětlenosti musí mít rozsah nejméně 100 000 lx. Pro měření je udávána max. plocha čidla 60 mm. Pro měření na modelu je udávána max. plocha čidla, která nesmí být větší než 30 mm.

Obr. 29 Jasoměr Konika Minolta LS 110

U přístrojů je nutné zajišťovat pravidelnou údržbu a před každým měřením zkontrolovat funkce jednotlivých přístrojů, aby byl vliv poruch na výsledky měření maximálně eliminován. Chyby přístrojů jsou udávány výrobcem a je nutné přizpůsobit výběr přístroje přesnosti měření, která je požadována. Použitelné celkové chyby přístrojů v závislosti na přesnosti měření udává tab. 7.

Tab. 7 Použitelné celkové chyby luxmetrů a jasoměrů

Dále je nutné zajišťovat pravidelnou kalibraci prostřednictvím pověřeného pracoviště pro rozsah intenzity osvětlení nebo jasů a druh světla, která se budou měřit. Pokud nejsou požadovány jiné lhůty kalibrace nebo ověření podle zvláštního právního předpisu, jsou kalibrační lhůty následující, viz tab. 8.

Tab. 8 Maximální lhůty kalibrace

4.5.2 Měřené veličiny

Měřené veličiny rozdělujeme na veličiny hlavní (osvětlenost a jasy ploch) a doplňkové (ztrátové činitele, jasy oblohy, teploty). Hlavní měřené veličiny jsou:

• osvětlenost v měřících bodech ve vnitřním prostoru stavby E [lx] pro výpočet činitele denní osvětlenosti D [%];
• osvětlenost venkovní nezacloněné vodorovné roviny E_H [lx] nebo jas oblohy;
• vertikální osvětlenost na rovině vnějšího zasklení okna E_w [lx] pro výpočet činitele denní osvětlenosti D_w [%];
• jasy ploch ovlivňující zrakovou pohodu ve vnitřním prostoru a jasy osvětlovacích otvorů při průhledu na oblohu a okolní budovy.

Doplňující měřené veličiny jsou:

• činitel prostupu světla průsvitných materiálů kryjící osvětlovací otvory (když nejsou hodnoty známy);
• činitel vnějšího, vnitřního a celkového znečištění průsvitných materiálů kryjících okenní otvory;
• jasy oblohy pro stanovení rozložení jasu;
• teplota vnitřního a vnějšího vzduchu.

4.5.3 Výběr kontrolních bodů měření

Osvětlenost se měří v kontrolních bodech na srovnávací rovině rozmístěných v pravidelné pravoúhlé síti v celém posuzovaném prostoru, nebo ve funkčně vymezené části či částech nebo na pracovních místech. Srovnávací rovina může být nakloněná, vodorovná nebo svislá. Výška vodorovné srovnávací roviny je 0,85 m nad rovinou podlahy, pokud není pro konkrétní prostor a jeho funkci stanovena výška jiná. Krajní řady měřených bodů se zpravidla umísťují 1 m od vnitřních povrchů; ostatní body se rozmístí v pravidelných vzdálenostech tak, aby byl prostor dostatečně popsán a aby byl dostatečně zachycen prostorový průběh změny osvětlenosti a pokud možno i místa s nejmenší a největší osvětleností. V menších prostorech se zpravidla vzdálenost mezi jednotlivými měřenými body pohybuje 0,5–2 m, v rozsáhlých halových provozech s velkou světlou výškou může být až 6 m, viz obr. 30.

Obr. 30 Rozložení kontrolních bodů na srovnávací rovině ve vnitřním prostoru

Obr. 31 Rozložení kontrolních bodů na obecné srovnávací rovině

Pro zjištění průměrné osvětlenosti obecné srovnávací roviny se umísťují kontrolní body do středu stejných dílčích plošek, které ji pokrývají, viz obr. 31. Tyto plochy jsou čtvercové, nebo se čtverci musí blížit. Velikost dílčích plošek se volí tak, aby byl prostorově zachycen průběh osvětlenosti, změna osvětlenosti a místo s největší a nejmenší osvětleností. Pokud v některém bodě brání měření překážka, bod se vynechá a tato skutečnost bude uvedena v protokolu z měření. Za těchto podmínek lze z naměřených hodnot udělat aritmetický průměr. Stejně se umístí kontrolní body na pracovním místě, ale s menší roztečí. Na velikosti rozteče závisí nepřímo i přesnost zjištěné průměrné hodnoty a rovnoměrnosti.

Při jiném než pravoúhlém půdorysu se síť s kontrolními body umístí tak, aby tvar byl popsán co nejpravidelněji.

V symetrickém prostoru, či v prostorech, kde se půdorysné části pravidelně opakují, lze počet kontrolních bodů redukovat. V dlouhých a úzkých prostorech lze osvětlenost měřit v řadě bodů u velmi malých ploch pak uprostřed této plochy. Velikost těchto ploch tak závisí na rozložení osvětlenosti. Při přesném měření je vhodné dodržet maximální rozteč kontrolních bodů p:

\begin{gathered}
p=0{,}2\cdot5^{\text{log}d}
\end{gathered}

(36)

kde je

p … maximální rozteč kontrolních bodů, platí pouze pro p ≤ 10;

d … delší rozměr plochy.

4.5.4 Příprava měření

• Při měření musí být stav prostoru a osvětlení stejný jako při běžném užívání i včetně zařízení pro regulaci osvětlení, současně se zjistí údaje o údržbě prostoru a osvětlovacích soustav.
• Měření se provádí bez přítomností pracovníků na pracovišti; jejich přítomnost je výjimečná pouze v případě vlastního stínění, a to je nutné poznamenat do protokolu.
• Před měřením je nutné zkontrolovat čistotu a funkčnost měřicího zařízení a platnou kalibraci.
• Před měřením se musí nechat měřidlo temperovat.
• Měřidlo se musí nechat zapnuté nějaký čas stabilizovat při intenzitě osvětlení, při které se bude měřit.
• Čidlo – fotonka přístroje nesmí být stíněna pracovníkem provádějícím měření a ani jinak nesmí být netypicky zastíněna.
• Fotonka musí být umístěna v kontrolním bodě na srovnávací rovině co nejpřesněji podle požadovaného typu a druhu měření.
• Při měření se musí kontrolovat poloha čidla, aby jeho základna byla rovnoběžná se srovnávací rovinou (kontrola vodováhou).
• Naměřené hodnoty se odečítají až po jejich ustálení (některé luxmetry mají dobu ustálení nastavenu).
• Při měření jasu musí být v zorném poli pouze předmět měřený; na ten se musí jasoměr zaostřit.
• Při měření jasů v zorném poli pracovníka se jasoměr nastaví tak, aby poloha a výška odpovídaly poloze, výšce očí a směru pohledu pracovníka.
• Při posuzování jasů v zorném poli se uvažuje vrcholový úhel kuželu s vrcholem v místě sítnice oka a osou ve směru pohledu do 20° pro posuzovaný předmět (místo zrakového úkolu), od 20° do 40° pro blízké okolí místa zrakové práce, od 40° do 120° pro vzdálené okolí místa zrakové práce a nad 120° pro pozadí.
• Měření jasů na plochách v zorném poli pracovníka se provádí v jejich středu, pokud jsou malé a u větších ploch v pravidelné síti bodů.
• Při zjištění nepravděpodobného údaje je nutné měřicí přístroj zkontrolovat; pokud je nalezena závada, odstranit ji a měření zopakovat. U větších závad, kde je nutná oprava ve specializovaném servisu, je nutné po opravě provedení nové kalibrace přístroje.
• Při určování činitele odrazu světla je zřejmé, že nebude po celé měřené ploše stejný, proto se musí použít plošně vážený průměr jeho zjištěných dílčích hodnot.
• Rozsah a postup měření potom závisí na požadovaném typu a požadované přesnosti měření.
• Pro měření venkovní horizontální intenzity denního osvětlení je nutné vybrat nestíněné místo měření.

4.5.5 Postup měření

Činitel denní osvětlenosti – podmínkou jeho měření je rovnoměrně zatažená obloha, současný odečet osvětlenosti vnitřního kontrolního bodu a osvětlenosti venkovní vodorovné nezastíněné roviny. Měření by měla probíhat nejlépe mezi 11,00 a 14,00 hodinou, kdy je spektrální složení světla nejstabilnější.

Jas oblohy – kontrola rovnoměrného zatažení oblohy kontrolou rozložení jasu oblohy probíhá před, během i po skončení měření. Kontroluje se pomocí jasoměru; jeho úhel měřeného pole nemá být větší než 10°, pro přesná měření se doporučuje úhel 1°. Není-li k dispozici jasoměr, je možné použít luxmetr s jasovým nástavcem s černým matným povrchem uvnitř. Nemá-li nástavec optiku, má být jeho minimální délka dvacetinásobek jeho vnitřního průměru. Při přesných a provozních měřeních se kontroluje jas oblohy v elevačních úhlech 15°, 45°, 90° nad horizontem ve čtyřech svislých rovinách. Přípustné rozmezí jasů je pro elevační úhel 15° při tmavém terénu 0,3 až 0,6, při zasněženém terénu až 0,7. Pro elevační úhel 45° při tmavém terénu 0,7 až 0,85 a při zasněženém terénu až 0,9. Rozptyl jasů oblohy má být ve svislých rovinách v jednotlivých elevačních úhlech 15° a 45° nemá být větší než 10 % od průměrné hodnoty.

Venkovní srovnávací osvětlenost – měří se na venkovní nezastíněné rovině na předem vybraném místě, obvykle na střeše budovy nebo na vyvýšeném místě. Úroveň osvětlenosti venkovní nezastíněné roviny se zjišťuje v intervalu nejvýše 30 s a zaznamenává se včetně časového průběhu. Není-li k dispozici vhodné místo pro měření nestíněné venkovní srovnávací osvětlenosti, měří se tato osvětlenost pouze z poloviny oblohy luxmetrem s čidlem zacloněným z druhé strany krytem s černým matným povrchem. Výška krytu má být minimálně 10 průměrů čidla; jeho poloha se upraví předem zkouškou tak, aby měřená hodnota byla právě poloviční proti měření při osvětlení celou nezacloněnou oblohou. Dále je možné tuto osvětlenost stanovit výpočtem na základě měření jasu rovnoměrně zatažené oblohy L_ε, v úhlu ε nad horizontem:

při tmavém terénu

\begin{gathered}
E_\text{H}=\frac{7}{3}\cdot\frac{L_\varepsilon\cdot\pi}{1+2\cdot\text{sin}\varepsilon}\space\text{[lx]}
\end{gathered}

(37)

při zasněženém terénu

\begin{gathered}
E_\text{H}=\frac{5}{3}\cdot\frac{L_\varepsilon\cdot\pi}{1+\text{sin}\varepsilon}\space\text{[lx]}
\end{gathered}

(38)

Tento postup lze použít pro orientační měření [lx].

Činitel denní osvětlenosti D_w – Kontrolní bod je umístěn ve vertikální rovině vnějšího zasklení a zároveň s hodnotou osvětlenosti E_w se odečítá hodnota horizontální osvětlenosti E_h za podmínek rovnoměrně zatažené oblohy.

Činitel prostupu světla – propustnost světla se měří na výplni osvětlovacího otvoru oboustranně vyčištěné buď pomocí luxmetru (čidlo se přiloží na měřenou vnitřní stranu výplně s normálou plochy čidla vně a bezprostředně potom se měří s čidlem v poloze s otevřeným oknem, obě hodnoty osvětlenosti podělíme), anebo pomocí jasoměru (měří se jas oblohy nebo jiného pozadí směrem kolmo k povrchu materiálu a hned poté jas stejného pozadí s otevřeným oknem, kdy opět se obě hodnoty podělí).

Činitel znečištění výplně osvětlovacích otvorů – měří se osvětlenosti a jasy při materiálu oboustranně znečištěném, při materiálu s vyčištěným vnějším povrchem a při materiálu s vyčištěným povrchem oboustranně. Hodnota činitele znečištění vnějšího povrchu je rovna podílu hodnoty při oboustranném znečištění a při vyčištěném vnějším povrchu. Hodnota činitele znečištění vnitřního povrchu je rovna podílu hodnoty při znečištění pouze na vnitřním povrchu a při oboustranně vyčištěném povrchu. Celková hodnota znečištění je rovna podílu hodnoty změřené při oboustranném znečištění a hodnoty při oboustranném vyčištění.

Jasy – současně s měřením jasů se měří venkovní horizontální intenzita denního osvětlení. Z hlediska oslnění okny se přepočet provádí pro venkovní horizontální intenzitu E_e = 20 000 lx. Jas okna se kontroluje ve směru pohledu pracovníka v zorném úhlu do 60°. Posuzovaný směr musí být uveden v protokolu.

Činitel odrazu světla – činitel odrazu ploch s rovnoměrným odrazem světla (ne lesklé plochy) se zjistí na základě vztahu:

\begin{gathered}
\rho=\pi\cdot\frac{L}{E}\space\text{[-]}
\end{gathered}

(39)

kde je

E … intenzita osvětlení na posuzovaném místě [lx],

L … jas posuzované plochy [cd·m^-2],

ρ … činitel odrazu [–].

Při měření nesmí dojít k zastínění měřené plochy pracovníkem provádějícím měření. Tento činitel lze také zjistit porovnávací metodou, kdy se změří jas kontrolované plošky a pak jas normálu o známém činiteli odrazu. Činitel odrazu kontrolované plošky je úměrný poměru jejího jasu k jasu normálové plošky násobeného činitelem odrazu normálu.

Denní osvětlení v obytných místnostech – kontrolní body se volí podle obr. 32 takto:

Obr. 32 Volba kontrolních bodů

Měření se provádí na vodorovné srovnávací rovině ve výšce 0,85 m nad podlahou místnosti. Vzdálenost bodů od zdi musí být 1 m a posuzují se body v polovině hloubky místnosti, maximálně 3 m od okna. Pokud jsou osvětlovací otvory ve dvou sousedních stěnách, zvolí se jedna ze dvou dvojic kontrolních bodů (1 + 2 nebo 3 + 4), viz obr. 33.

Obr. 33 Volba kontrolních bodů

Měření na modelu – pro měření na modelu je třeba zhotovit model dostatečné velikosti, aby prostor byl dostatečně přístupný pro měření a pro spolehlivé měření v jednotlivých měřicích bodech, zpravidla v měřítku 1:10, při rozsáhlých halových prostorech může být menší. Při zhotovení modelu musí být důsledně i zmenšené rozměry všech konstrukcí ovlivňujících osvětlení a hodnoty činitele odrazu světla důležitých povrchů, včetně zhotovení všech předsazených konstrukcí. Musí se dodržet i odpovídající vlastnosti materiálů propouštějících světlo. Umístění modelu je na nestíněném místě a měří obdobným způsobem jako u vnitřních prostor staveb při kontrole rozložení jasu a osvětlenosti venkovní nezastíněné vodorovné roviny. Při měření pod umělou oblohou viz obr. 34 a obr. 35 musí být k dispozici umělá obloha dostatečných rozměrů, kdy průměr umělé oblohy by měl být minimálně pětinásobkem největšího půdorysného rozměru modelu. Při bočních osvětlovacích otvorech se musí umístit model tak, aby horní hrana těchto otvorů byla v úrovni horizontu umělé oblohy.

Obr. 34 Schéma umělé oblohy [16]

Obr. 35 Umělá obloha SAV v Bratislavě [16]

4.5.6 Hodnocení měření

Po měření se z vypočtených hodnot činitele denní osvětlenosti v síti kontrolních bodů zjistí minimální/maximální hodnota činitele denní osvětlenosti D_min/D_max [%] a vypočítá se také jeho průměrná hodnota D_m [%] i rovnoměrnost denního osvětlení R [%].

Nejistoty měření

Chyby měření se dělí podle charakteru na:

• systematické – chyby, u kterých jsou známy příčiny jejich vzniku a jsou odstranitelné (např. normálová chyba luxmetru korigováním naměřených hodnot podle kalibrační křivky);
• náhodné – charakterizovány jsou náhodným rozptylem hodnot, v němž se projevuje rušivý vliv jedné nebo společné působení více veličin, jejich přítomnost se projevuje rozptylem naměřených hodnot při opakovaném měření;
• hrubé – vznikají omylem měřičů, nesprávným postupem měření, použitím poškozeného přístroje, anebo zanedbáním některých rozhodujících vlivů na měření. Tyto chyby musí být z měření vyloučeny.

Podle zdroje vzniku rozlišujeme

• chyby přístrojů;
• chyby pracovníků provádějících měření;
• chyby metod;
• chyby vzniklé odlišnými podmínkami měření od předepsaného postupu.

Chyby se udávají v relativních velikostech v %.

Protokol měření

Protokol z měření obsahuje především tyto údaje

a) přesné označení budovy a vymezení prostoru, kde probíhalo měření;

b) datum a hodina měření;

c) účel měření a zvolený stupeň přesnosti měření;

d) údaje o měřicích přístrojích včetně třídy přesnosti a kalibrace přístrojů;

e) údaje o způsobu měření, případně o pomocných zařízeních;

f) rozměry nebo výkresy s orientací měřeného prostoru;

g) údaje o funkci prostoru, o druhu a rozmístění zrakových činností;

h) údaje o vlastnostech prostoru a o jeho vybavení zařízením;

i) údaje o osvětlovacích soustavách, druhy osvětlovacích otvorů, jejich rozměry, umístění, sklon, konstrukce, dráhy a vlastnosti průsvitné výplně osvětlovacích otvorů, způsob a lhůty čištění konstrukcí osvětlovacích otvorů, poslední interval čištění, stupeň znečištění;

j) údaje o stavu a funkci zařízení ovlivňujících osvětlení během měření, funkční stav konstrukcí osvětlovacích otvorů, druh a vlastnosti zařízení pro regulaci denního osvětlení (záclony, rolety atd.), funkční stav zařízení pro regulaci denního osvětlení během měření (stažené rolety, zatažené záclony, atd.);

k) údaje o okolnostech ovlivňujících měření (přítomnost uživatelů, stínění, teplota vzduchu atd.), stav a rozložení jasu oblohy během měření, venkovní stínění, předstupující části budovy s měřeným prostorem, okolní budovy, terén, vysoká zeleň, činitele odrazu světla stínících objektů, a terénu atd., případné dočasné stínění (lešení), teplota vnitřního i venkovního vzduchu;

l) výška a sklon srovnávací roviny a rozmístění kontrolních bodů pro měření osvětlenosti i jasů;

m) vyznačení orientace optické osy časoměru;

n) výsledné hodnoty zjištěné měřením sestavené do tabulek nebo uvedené ve výkresech, případně vyjádřené graficky, včetně odhadu nejistoty měření;

o) porovnání hodnot zjištěných měření s požadavky s ohledem na nejistotu měření;

p) závěry, vyhodnocení, případné doporučení na opatření ke zlepšení stavu osvětlení;

q) jména pracovníků účastnících se na měření;

r) podpis osoby odpovědné za měření.

Protokol z měření se zpracuje do podrobností s ohledem na stanovený stupeň přesnosti měření. Přehled obsahu protokolu z měření viz tab. 9.

Tab. 9 Přehled činností při měření denního osvětlení podle ČSN 36 0011-3 [7]

Tab. 10 Obsah protokolu z měření denního osvětlení podle ČSN 36 0011-3 [7]

4.6 SVĚTELNĚ TECHNICKÝ POSUDEK

4.6.1 Podklady pro zpracování světelně technického posudku

Světelně technický posudek je zpracováván na základě úplné projektové dokumentace, případně na základě podkladů a údajů o záměrech projektanta.

1 Průvodní zpráva obsahuje

• místo stavby a funkci investičního celku;
• výkres situace (M 1:500) se všemi náležitostmi – orientace ke světovým stranám, osazení okolní zástavby včetně jejího výškového řešení, terénní úpravy, souvislá vzrostlá zeleň apod. Charakteristika povrchů (alespoň přibližná – odrazové vlastnosti) stínících objektů a terénu.

2 Stavební výkresy

• půdorysy a charakteristické řezy místnostmi s kótami a popisem, označení polohy a rozměru okenních otvorů (M 1:50, M 1:100).

3 Podrobnosti okenních otvorů

• členění okenních otvorů – výkres M 1:2, 1:5 – τ_K;
• údaje o výplni okenního otvoru – zasklívací materiál – τ_S – a materiálu konstrukce neprůsvitných částí okenního otvoru;
• popis, případně výkres regulačních zařízení pro clonění okenního otvoru (žaluzie, slunolamy, závěsy, atd.).

4 Specifikace interiérů

• funkce (pro určení požadavků na denní osvětlení);
• zařízení interiéru (zejména zařizovací předměty z technologického hlediska fixované na pevné místo);
• popis vnitřních povrchů – materiály, barvy ρ;
• zakreslení pracovních míst do půdorysu místnosti.

4.6.2 Metody výpočtu

Zvolené výpočetní metody činitele denní osvětlenosti (jeho jednotlivých složek) musí respektovat základní ustanovení norem ČSN 73 0580-1 až 4 [1–4] a musí umožnit zavedení následujících vlivů:

• gradaci jasu rovnoměrně zatažené oblohy za předpokladu tmavého terénu ρ_T = 0,05 – 0,2, případně zasněženého terénu ρ_T = 0,5 – 0,85;
• všechny druhy světelných ztrát (prostupem světla sklem, zašpiněním povrchů, konstrukcí okna, zařízením interiéru, zařízením pro regulaci přímého slunečního záření);
• stínění venkovními překážkami;
• odraz světla od venkovních povrchů;
• odraz světla od povrchů interiéru.

4.6.3 Pomůcky

Pro výpočet činitele denní osvětlenosti, jeho oblohové, vnitřní a vnější odražené složky lze použít graficko-početní metody: Daniljukovy úhlové sítě, Waldramův diagram, Protraktory, BRS nomogramy a další, nebo jejich počítačové modifikace.

4.6.4 Postup zpracování posudku

1 Zařazení posuzovaného interiéru do světelně technické třídy a stanovení příslušných normativních kritérií (kvalitativních, kvantitativních).

2 Stanovení základní parametrů pro výpočet:

• úhel zastínění okolní zástavbou Z [°];
• průměrný činitel odrazu vnitřních povrchů ρ_m [-], včetně zařízení interiéru;
• výpočet efektivní plochy zasklení W [m²];
• poměr efektivní plochy zasklení k celkové ploše odrážejících povrchů interiéru W/S [-].

3 Zvolení sítě bodů na srovnávací rovině pro výpočet hodnot činitele denní osvětlenosti, zanesení do projektové dokumentace.

4 Vlastní výpočet celkového činitele denní osvětlenosti v kontrolních bodech zvolené sítě:

• výpočet souhrnných světelných ztrát;
• výpočet D_s, D_e, D_i v %;
• výpočet činitele rovnoměrnosti osvětlení;
• posouzení všech kvalitativních kritérií.

5 Zakreslení průběhu osvětlenosti v charakteristických řezech posuzovaného interiéru a vynesení křivek stejné osvětlenosti (izočar) do půdorysu interiéru.

6 Porovnání vypočtených hodnot s normovými kvantitativními a kvalitativními kritérii. Komplexní posouzení posuzovaného prostoru, včetně návrhů na případné změny, umožňující zlepšení nevyhovujícího světelného stavu se zpětným posouzením.

5 DENNÍ SVĚTLO V BUDOVĚ

Působení sluneční radiace ve vnitřním prostředí budovy vytváří určitý světelný stav tohoto prostoru. To znamená dostatek či nedostatek přímého slunečního záření – proslunění prostoru a dostatečné či nedostatečné osvětlení denním světlem, tj. difuzním zářením oblohy – viz kap. 4.1.

Dostupnost slunce a světla ve vnitřním prostoru je závislá na celé řadě faktorů, které můžeme rozdělit do tří skupin:

• urbanistické řešení zástavby a krajina – to znamená rozměry a rozměrové proporce budov, jejich tvarové řešení, odstupy a orientace budov ke světovým stranám i k okolní zástavbě, umístění do terénu (vliv členitosti terénu včetně stínícího vlivu souvislé vzrostlé zeleně). Dále odrazivost vnějších povrchů (budov, terénu).
• konstrukční systém a architektonické řešení budovy. Patří sem konstrukční výška, hloubka traktů, rozměry a rozměrové proporce interiérů a jejich vazba na plášť budovy, včetně předsazených prvků (balkony, lodžie, terasy, arkýře, římsy apod.). Dále pak odrazivost (to znamená použitý materiál, barevné řešení apod.) vnitřních povrchů.
• obvodový plášť budovy. Jeho materiálové a konstrukční řešení, ze kterého plyne tloušťka, dále perforace pláště okenními otvory (plocha, tvar, výšková poloha a sklon okna). Rovněž sem patří vlastní konstrukce okna (použitý materiál na rámy, příčle, křídla, zasklení) a vzhled okna (uspořádání dělicích prvků).

Tyto základní faktory samozřejmě souvisejí s vlastní funkcí budovy, způsobem využití jednotlivých prostorů a z toho plynoucí potřeby denního světla a přímého slunečního záření. Dostupnost světla a slunce ve vnitřním prostoru zprostředkuje navržený osvětlovací systém budovy. Ten je determinován požadavky na množství a kvalitu světla, vycházejícími z náročnosti zrakové činnosti a respektování všech dalších funkcí, jaké osvětlovací systém v konkrétních případech má plnit (ochrana před nepřízní počasí – déšť, zima, horko, prach, nadměrný hluk a samozřejmě vzhled budovy).

5.1 URBANISTICKÉ ŘEŠENÍ ZÁSTAVBY A KRAJINA

Hustota zástavby, orientace budov ke světovým stranám i k sobě navzájem, způsob, jakým je budova osazena v terénu, jeho výškové proporce, které jsou ovlivňovány architektem – urbanistou, osazení budovy na parcelu či její výběr – to vše je nutné navrhnout a posléze realizovat. Z toho tedy vyplývá, že výše popsané parametry přímo ovlivňují množství a kvalitu světla, které se přímo z primárního zdroje může dostat do interiéru. Lze uvést obecná doporučení, ale vlastní vhodné řešení musí vycházet z komplexního přístupu a znalosti konkrétní situace místa předpokládané zástavby a z respektování fyzikálních faktorů, vytvářejících pohodu vnitřního prostředí. Je třeba zvážit nadřazování ekonomických či jiných faktorů, které mohou často vést k neodstranitelným a trvalým následkům.

5.2 KONSTRUKČNÍ SYSTÉM A ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ

Konstrukční systém budovy udává rozměrové proporce interiéru, tj. jeho dispoziční uspořádání. Podle funkce budovy architekt navrhuje dispoziční řešení podle zadání investora. Již v této fázi návrhu by měly být brány v úvahu potřeby uživatele vnitřního prostředí, jeho zraková pohoda a tím z našeho pohledu dostupnost slunečního záření a především denního světla. Respektování těchto požadavků má velice často vliv nejen na konstrukční řešení, ale i na jeho dispozici. Nežádoucími a negativně ovlivňujícími faktory množství denního osvětlení potom mohou být: malá konstrukční výška, hluboké a úzké trakty interiérů, předsazené prvky obvodového pláště v okolí okenních otvorů atd. Dalším prvkem, který hraje podstatnou roli v množství denního světla pronikajícího do interiéru, je barevné řešení nejen vlastní budovy a budov okolních, ale i terénu a především interiéru a zařizovacích předmětů. Také tato skupina faktorů podílejících se významnou měrou na světelném stavu vnitřního prostředí a prostorů budov je zcela v rukou navrhovatele a je jím maximálně ovlivnitelná.

5.3 OBVODOVÝ PLÁŠŤ BUDOVY

Tento prvek budovy nejenže určuje výraz a ovlivňuje vnější dojem z něj, ale jeho součástí jsou především okna, která kromě své estetické funkce splňují hlavně funkci osvětlovací pro navrhovaný interiér. Funkce okna je mnohem širší, z hlediska požadavků vnějších se jedná o funkci vzhledu budovy a pohledu do interiéru. Z hlediska požadavků vnitřních jde o osvětlení a oslunění interiéru, kontakt s exteriérem, větrání a v neposlední řadě ochrana před nepříznivými vlivy větru, deště, zimy, tepla, přímého slunečního záření. Z této řady požadavků je nutno kompromisními řešeními dojít k ideálnímu návrhu pro požadovaný interiér a jeho funkci, aby bylo vytvořeno optimální vnitřní prostředí, sloužící uživatelům. Další pozornost bude věnována pouze funkci okna, kterou je zajištění dostatečného a dobrého osvětlení interiéru. Z hlediska okna je množství světla, které pronikne do interiéru závislé na

• ploše, tvaru a umístění okna v obvodové stěně – obvodovém plášti;
• konstrukci okna – zasklení, rámy, příčle;
• konstrukční a materiálové řešení vlastní obvodové stěny, včetně prvků sloužících k redukci sluneční radiace, které jsou pevně spojeny s obvodovým pláštěm.

5.4 FUNKCE A ZPŮSOB VYUŽITÍ JEDNOTLIVÝCH PROSTORŮ

Požadavky na denní osvětlení jsou definovány v závislosti na konané zrakové činnosti v interiéru. Každá budova se z tohoto hlediska skládá z nepřeberného množství vnitřních prostorů s odlišnými požadavky. Ze světelně technického hlediska musí vnitřní prostředí vyhovovat zrakové činnosti a délce pobytu lidí v něm. S tímto cílem je třeba řešit osvětlení jednotlivých prostorů i celé budovy.

6 OSVĚTLOVACÍ SYSTÉMY

Osvětlovací systémy jsou rozlišovány podle způsobu získávání denního osvětlení, včetně sluneční radiace do interiéru. Z tohoto hlediska rozdělujeme tyto systémy na systémy pasivní – přístup denního světla do interiéru je umožněn bez technických zařízení, a systémy aktivní, kde je již k přístupu světla zapotřebí světelně technického zařízení, které nám zajišťuje v daných podmínkách maximální světelné zisky. Umístění osvětlovacího otvoru ve vztahu k prostoru, který má být osvětlen, tvoří osvětlovací systém, který lze dále rozlišovat podle převažujícího směru pronikání denního světla do interiéru, a to na

• boční – jedná se okna ve svislé obvodové stěně a dále o okna v šikmé střešní rovině osvětlující podkrovní prostory, viz obr. 36. Posuzovaným kvantitativním kritériem je D_min [%];
• horní – využívá nejčastěji otvorů – světlíků ve střešním plášti budov, dále pak světlovodů viz obr. 36. Specifickým typem horního – bazilikálního osvětlení je osvětlení okny s vysokým parapetem. Tento osvětlovací systém je účinnější než osvětlení boční, negativem je obtížné zajištění požadované rovnoměrnosti osvětlení v interiéru. Posuzovaným kvantitativním kritériem je zde oproti minimální hodnotě celkového činitele denní osvětlenosti u bočního osvětlení hodnota průměrná D_m [%];
• kombinovaný – slučuje vlastnosti bočního a horního osvětlovacího systému, viz obr. 37.

Tento systém se doporučuje zejména v případech, pokud předmět zrakové činnosti má velké rozměry nebo se jedná o montáž velkých celků (automobily, letadla atd.).

Obr. 36 Typy osvětlovacích systémů podle převažujícího směru dopadajícího světla

Obr. 37 Kombinovaný osvětlovací systém

• druhotný – tímto systémem je nazýváno osvětlení prostoru zprostředkovaně přes jiný osvětlovaný prostor, viz obr. 38. Účinnost tohoto osvětlení je velice nízká; a tento druh osvětlení navíc nezajišťuje v potřebné míře optický kontakt s vnějším prostředím. Tento druh osvětlovacího systému lze použít pouze u prostor bez trvalého pobytu;

Obr. 38 Druhotný osvětlovací systém

• sdružený – tento systém je samostatně popsán v kap. 9.

6.1 PASIVNÍ SYSTÉMY

Pasivní osvětlovací systémy umožňují přístup denního světla a přímé sluneční radiace do interiéru bez použití technických zařízení. Množství denního světla v interiéru je ovlivňováno orientací ke světovým stranám, dispozičním a konstrukčním řešením budovy a především základním pasivním prosvětlovacím prvkem – oknem. Dalšími prvky jsou prosklené stěny, střešní okna, světlíky, vikýře, prosklená atria a zimní zahrady. Vzhledem k tomu, že rostou nároky na využití prostorů uvnitř dispozic a v místech hustých zástaveb měst, začínají se k dennímu osvětlení využívat pasivní prostředky, jako jsou anglické dvorky, sklepní světlíky, světlovodné šachty, světlovody, viz obr. 39.

Obr. 39 Pasivní osvětlovací systémy: 1 – anglické dvorky, 2 – desky s reflexním nebo prismatickým povrchem, 3, 4, 5 – světlovody, 6 – světlík, 7 – okno, 8 – světlovodné podhledy

6.1.1 Okna a světlíky

Tyto prvky jsou nejběžnějšími a nejrozšířenějšími zástupci pasivních osvětlovacích systémů.

6.1.2 Anglické dvorky a sklepní světlíky

Tyto prvky slouží k prosvětlení a druhotně i k odvětrání podzemních podlaží. Anglickými dvorky jsou označovány klasické stavební konstrukce, pevně spojené s budovou a založené na podloží, které umožní sedání anglického dvorku spolu s budovou. Sklepními světlíky jsou nazývány konstrukce novodobé – prefabrikované, které jsou podstatně menší a prostorově méně náročné. Oba tyto prvky však ze světelně technického hlediska jsou schopné povýšit podzemní prostory na osvětlené a větratelné. Aby množství denního světla bylo co nejvyšší, je třeba dbát na správnou volbu hloubky, šířky a výškového osazení tohoto prvku. V neposlední řadě bude hrát roli také barevné řešení a kvalita vnitřních povrchů. Z tohoto důvodu je nejlepší volit barvy co nejsvětlejší, aby docházelo k maximálním světelným odrazům. Také z tohoto důvodu jsou z hlediska množství denního světla efektivnější sklepní světlíky, jelikož šedá barva betonových anglických dvorků odrazí světla méně než bílá lesklá plastových prefabrikovaných prvků sklepních světlíků.

Pro zasklení oken anglických dvorků se pro obytné prostory používají čirá skla, pro prostory ostatní lze použít z bezpečnostního hlediska skla bezpečnostní, skla s drátěnými vložkami nebo předsadit před okno mříž. Pro prostory restauračních zařízení lze použít skla barevná nebo vitráže.

Vzhledem k tomu, že tyto osvětlovací systémy jsou většinou zcela nebo částečně pod úrovní okolního terénu, je třeba zajistit bezpečnou komunikaci v okolí a z tohoto důvodu se opatřují zábradlím nebo kryty. Z tohoto hlediska dělíme dvorky a světlíky na:

• kryté – pochozí nebo pojízdné;
• otevřené – nepřístupné (opatřené zábradlím nebo zástěnou) nebo přístupné (prostory se zahradními úpravami).

Z hlediska světelně technického jsou nejlepší variantou dvorky otevřené, ovšem je nutné zajistit jejich pravidelné čištění, jelikož u znečištěného povrchu klesá jeho světelná odrazivost a tím klesá i množství světla přiváděného do interiéru. Nevýhodou anglických dvorků a světlíků je, že neumožňují vizuální kontakt obyvatel vnitřních prostorů s venkovním prostředím.

6.1.3 Světlovody

Světlovody jsou speciální trubicové systémy vedoucí světlo z venkovního prostředí do interiéru, kdy ve většině případů jsou jimi překonávány velké vzdálenosti pomocí mnohonásobných odrazů a vysoce odrazivého povrchu, viz obr. 40.

Obr. 40 Základní části světlovodu

Systém světlovodu se skládá z několika částí

• nástřešní kopule je transparentní nadstřešní částí světlovodu, která umožňuje vstup slunečního záření. Kopule může být nejen nadstřešní částí, ale také fasádní, pokud se jedná o horizontální světlovod. Nejčastěji je vyrobena ze skla nebo z plastu – polykarbonátu (PC) nebo z polymethylmethakrylátu (PMMA), který se svými vlastnostmi sklu blíží. Důležité je, aby měl materiál dobrou propustnost světla pro dlouhou životnost světlovodu.
• světlovodný tubus vede světlo na místo určení. Vyráběn je v kruhových průměrech, běžně 50–1 000 mm, kdy světlovody velkých rozměrů nad 1 000 mm a světlovodné šachty se využívají u aktivních systémů osvětlení, stejně jako světlovody menší v podobě optických vláken. Světlovody jiných než kruhových průměrů se vyskytují velice zřídka, jelikož jejich účinnost z důvodu velkých ztrát – není plně využit odraz v rozích – je podstatně menší.

Z hlediska polohy a umístění světlovodného tubusu rozlišujeme tyto druhy světlovodů:

• vertikální světlovody – slouží k vedení světla, ale mohou obsahovat i elektrická svítidla;
• horizontální světlovody – především pro vedení umělého osvětlení, pro denní světlo pouze jako doplňkový, jelikož je podstatně méně účinný než světlovod svislý;
• šikmé a ohýbané světlovody – používají se pro vedení denního i umělého světla, každá odbočka však znamená světelnou ztrátu.

Obr. 41 Osvětlení světlovody průmyslové haly [25]

Obr. 42 Osvětlení školní učebny světlovody [25]

Obr. 43 Osvětlení velkoplošných kanceláří světlovody [25]

Obr. 44 Vyústění horizontálních světlovodů na fasádu [25]

Z hlediska materiálového provedení rozlišujeme tubusy

• neprůhledné se zrcadlovým povrchem, které jsou vyrobeny z upraveného hliníku a na vnitřním povrchu jsou opatřeny speciální odrazivou vrstvou;
• štěrbinové, světlo u nich vychází do prostoru štěrbinami;
• transparentní, vhodné použití, pokud procházejí několika podlažími, využívají se spíše u aktivních osvětlovacích systémů.

Sklo nebo transparentní plasty bez povrchové odrazné vrstvy se jako materiál pro denní světlo nepoužívají, protože neobsahují odrazivé vrstvy.

Stropní difuzor je prvek ukončující světlovod u interiéru, jehož úkolem je rozptýlit světlo po místnosti co nejrovnoměrněji. Podle systému zabudování v podhledu rozlišujeme světlovody na

• ukončené krytem zabudovaným ve stropní konstrukci;
• se sníženým tubusem volným (zrcadlovým nebo transparentním);
• se sníženým tubusem zabudovaným do zavěšeného podhledu.

Tento prvek by měl být z materiálu co nejvíce odolávajícího stárnutí, jelikož na něm závisí kvalita rozptýlení světla v interiéru.

Z hlediska světelně technického představují světlovody velký přínos především pro prostory dosud neosvětlitelné, protože umožňují rozvod světla na vzdálenost i několika podlaží. Je nutné si uvědomit, že s rostoucí délkou a rostoucím počtem ohybů klesá účinnost světlovodu. Optimální délkou při běžně používaném průměru je 5 m v závislosti na zrakové činnosti v interiéru. Dále je nutné říci, že při osvětlení interiéru pouze světlovody se jedná o osvětlení převážně lokální – tudíž není vhodné jako samostatné pro obytné místnosti, ale pouze jako doplňkové, protože není možné dodržet požadované hodnoty rovnoměrnosti osvětlení.

6.1.4 Zařízení sloužící pro přesměrování světla

Tato zařízení slouží pro přesměrování světla od okenních otvorů na větší vzdálenosti do hloubky místnosti. Používají se

• reflexní desky;
• prizmatické desky;
• podstropní světlovodné podhledy.

Při dopadu světla na povrch desky se světlo dále odráží směrem do interiéru. Desky je doporučeno umísťovat minimálně do výšky 2 m nad podlahou, aby byly vyloučeny ze zorného pole pozorovatele.

6.2 AKTIVNÍ SYSTÉMY

Tyto systémy využívají k osvětlení interiérů technická zařízení za účelem maximální světelného zisku. Tyto technické systémy koncentrují přímou sluneční radiaci, filtrují UV a IR záření a přenášejí tak do interiéru bílé světlo. Mnoho aktivních systémů je navrhováno v konečné kombinaci s umělým osvětlením a slouží především k osvětlení jinak neosvětlitelných prostor. Systémy využívají optických zrcadel a čoček, které odrážejí sluneční záření a světlo do světlovodných šachet a tubusů, kterými je rozváděno za pomoci optických kabelů a vláken. V závislosti na intenzitě slunečního záření je tento systém podporován senzory, které řídí zapínání a vypínání elektrické energie.

Prvky aktivních osvětlovacích systémů, viz obr. 45, jsou:

• sluneční kolektory a heliostaty;
• optické čočky;
• systémy optických vláken;
• světlovodné transparentní tubusy.

6.2.1 Sluneční kolektory a heliostaty

Sluneční kolektory soustřeďují sluneční záření, kdy po dopadu na zrcadlovou plochu se paprsky koncentrují do ohniska parabolického zrcadla. Zařízení koncentrující sluneční záření a denní světlo pomocí natáčení zrcadlových ploch ke slunci se nazývají heliostaty. Nejčastěji světlo odražené heliostatem je před vstupem do místnosti rozptýleno, aby bylo zajištěno jeho rovnoměrné rozložení. U aktivních systémů se velice často kombinují heliostaty se zrcadly a Fresnelovými čočkami, jelikož tím je dosaženo přenosu světla na velké vzdálenosti.

Obr. 45 Aktivní osvětlovací systémy: a – zrcadla, b – heliostaty, 1 – anglické dvorky, 2 – desky s reflexním nebo prizmatickým povrchem, 3, 4, 5 – světlovody, 6 – světlovodné podhledy

6.2.2 Optické čočky

Optické čočky jsou využívány ke koncentraci slunečního záření.

Obr. 46 Fresnelova čočka Atény, Řecko [16]

Obr. 47 Zrcadlo heliostatu Innsbruck, Rakousko [16]

6.2.3 Systémy optických vláken

• Systémy optických vláken se využívají k přenosu dat a signálů, nebo jako světelné vodiče. Při světelném přenosu vstupuje světlo do vlákna, uvnitř putuje po celé délce na základě principu odrazu světla. Z vlákna potom světlo volně vystupuje do prostoru.
• Součástmi systémů optických vláken jsou:
  • světelný zdroj – projektor;
  • umělý zdroj – umělé osvětlení;
• sluneční záření – soustava slunečních kolektorů;
• optický port;
• optická vlákna – světlovodná část;
• koncovky.

Nejvíce jsou rozšířeny optické systémy se světelným zdrojem, protože denní světlo není neustále k dispozici v požadované světelné intenzitě, a dále je zapotřebí nákladných zařízení na jeho koncentraci.

6.2.4 Světlovodně transparentní tubusy

Tyto tubusy jsou vyráběny z plastických hmot PMMA, kdy vnitřek tubusu je vysoce odrazivý. Způsobí tak, že světlo se v maximální míře odráží a vytváří po celé výšce svítící sloup.

7 SPECIFICKÉ PROBLÉMY DENNÍHO OSVĚTLENÍ RŮZNÝCH DRUHŮ STAVEB

Požadavky na denní osvětlení a způsob jeho realizace je rozdílný v závislosti na druhu a hlavně na využití vnitřního prostoru stavby. Jak již bylo uvedeno v kap. 5, požadavky na úroveň a kvalitu denního osvětlení vycházejí z náročnosti zrakové činnosti uživatelů vnitřního prostředí. Při návrhu osvětlovacího systému budovy je proto nezbytná znalost a respektování funkce budovy jako celku i jejích jednotlivých vnitřních prostor. Jenom tak lze zajistit vyhovující životní prostředí pro člověka – uživatele a jeho zrakovou pohodu.

7.1 DENNÍ OSVĚTLENÍ OBYTNÝCH BUDOV

Jedním z nejdůležitějších předpokladů zdravého a příjemného bydlení je dostatek slunce a denního světla. Jde především o hygienický požadavek, týkající se života člověka. Následným požadavkem je zajištění dostatku světla pro pracovní činnost.

Požadavky na denní osvětlení obytných budov stanoví ČSN 73 0580-2 [2]. Obytné místnosti v nově navrhovaných budovách musí mít vyhovující denní osvětlení. Požadavky na úroveň denního osvětlení jsou stanoveny takto:

Průměrná hodnota činitele denní osvětlenosti, pokud je požadována, tj. u vnitřních prostorů s horním denním osvětlením nebo s kombinovaným denním osvětlením, u kterého je podíl horního osvětlení na průměrné hodnotě činitele denní osvětlenosti D_m [%]roven nejméně jedné polovině podle ČSN 73 0580-1 [1], je nejméně 2 %.

V obytných místnostech, ve kterých se nepožaduje splnění průměrné hodnoty činitele denní osvětlenosti, musí být ve dvou kontrolních bodech, v polovině hloubky místnosti, ale nejméně 3 m od okna, vzdálených 1 m od vnitřních povrchů bočních stěn, hodnota činitele denní osvětlenosti nejméně 0,7 % a průměrná hodnota činitele denní osvětlenosti z těchto dvou bodů nejméně 0,9 %, viz obr. 48.

Jsou-li okna ve dvou stýkajících se stěnách, postačí, je-li splněn požadavek alespoň u jedné z obou dvojic bodů, viz obr. 49.

Úroveň denního osvětlení vyjádřená hodnotou činitele denní osvětlenosti D [%] není jediným kritériem světelné pohody v interiéru. Dále musí mít obytná místnost vizuální spojení s vnějším prostředím, osvětlovacím otvorem krytým v potřebném rozsahu průhledným a nezkreslujícím materiálem (čiré sklo). Spodní hrana okna má být nejvýše 0,9 m nad podlahou, horní hrana svislého okna nejméně 2,2 m nad podlahou obytné místnosti. Šířka okna má být rovna nejméně jedné polovině šířky okenní stěny. Při oknech ve více stěnách postačí, je-li tato podmínka splněna u jedné stěny. Při více oknech v jedné okenní stěně se týká požadavek součtu jejich šířek.

Obr. 48 Polohy posuzovaných kontrolních bodů u jednostranného osvětlení

Obr. 49 Polohy posuzovaných kontrolních bodů u dvoustranného bočního osvětlení

Prostor pro vaření v bytě není považován za místo trvalého pobytu a nemusí mít tedy denní osvětlení vyhovující pro tento účel.

Dalším neméně důležitým a sledovaným parametrem vnitřního prostředí je proslunění a oslunění. Požadavky na proslunění a oslunění stanoví norma ČSN 73 4301 [23]; a jsou zde stanoveny požadavky nejen na proslunění interiérů a vnitřních prostor, ale také na oslunění venkovních prostranství sloužících jako rekreační plochy. Hodnoticí kritéria jsou vztažena k datu 1. března.

Za prosluněný je považován byt, jestliže součet ploch jeho prosluněných místností je roven nejméně 1/3 součtu ploch všech obytných místností. U samostatně stojících rodinných domů, dvojdomů a koncových sekcí řadových rodinných domů se tento požadavek zvyšuje na 1/2 součtu všech obytných místností bytu. Při výpočtu ploch jednostranně osluněných obytných místností se pro tento účel uvažuje pouze hloubka obytné místnosti, která není větší než 2,3násobek světlé výšky místnosti, viz obr. 50.

Obr. 50 Započitatelná hloubka obytné místnosti z hlediska insolace

Obytná místnost je považována za prosluněnou, pokud splňuje tyto podmínky:

• půdorysný úhel dopadajících slunečních paprsků s rovinou okenního otvoru musí být nejméně 25°;
• přímé sluneční záření musí vnikat do místnosti okenním otvorem nebo otvory, jejichž celková plocha vypočtená ze skladebných rozměrů je rovna nejméně 1/10 plochy místnosti, kdy nejmenší skladebný rozměr osvětlovacího otvoru musí být alespoň 0,9 m, u oken ve skloněné střešní rovině může být menší nejméně však 0,7 m;
• sluneční záření musí dopadat na kritický bod v rovině vnitřního zasklení ve výšce 0,3 m nad středem spodní hrany osvětlovacího otvoru – parapetu, ale nejméně 1,2 m nad podlahou posuzované místnosti, viz obr. 51;
• výška slunce nad horizontem musí být nejméně 5° (pro 50° severní zeměpisné šířky, dne 1. 3. mezi 7:10 – 16:50 hodin SEČ, dne 21. 6. přibližně mezi 4:30 – 19:30 hodin SEČ);
• doba proslunění musí být při zanedbání oblačnosti 1. března nejméně 90 minut denně, u bytu se dvěma a více obytnými místnostmi se doporučuje proslunění min. 3 hodiny alespoň u jedné místnosti. Doporučuje se dodržet dobu proslunění nejméně 90 minut také dne 21. června. Požadovanou dobu proslunění pro den 1. 3. lze nahradit bilancí, při které mimo přestupné roky je celková doba proslunění, ve dnech od 10. února do 21. března včetně 3 600 minut (jedná se o 40 dní s průměrnou dobou proslunění 90 minut).

Obr. 51 Normativní kritéria obytné místnosti z hlediska insolace

Venkovní zařízení obytných budov sloužící k rekreaci jejích obyvatel (dětská hřiště, prostory s lavičkami atd.) mají mít alespoň 1/2 plochy osluněnou 3 hodiny denně 1. března.

7.1.1 Venkovní stínění stávajících místností – přístup denního světla k průčelí budovy

Jako kritérium přístupu denního světla k průčelí budovy slouží činitel denní osvětlenosti D_w [%] roviny zasklení z vnější strany. Tímto kritériem se nehodnotí úroveň denního osvětlení ve vnitřním prostoru ve vztahu k fyziologickým potřebám, ale míra zavinění případného nevyhovujícího stavu denního osvětlení venkovním stíněním, viz obr. 52.

Kritérium D_w [%] se použije pro hodnocení stínění stávajících vnitřních prostorů novými stavbami, nebo jejich novými částmi. Stínění stávajících vnitřních prostorů se považuje za vyhovující, jsou-li dodrženy požadované hodnoty podle tab. 11.

Obr. 52 Umístění kontrolního bodu, úhel stínění ε [°]a složky činitele denní osvětlenosti D_w [%] zasklení okna z vnější strany, kde D_ws je oblohová složka činitele denní osvětlenosti, D_wb je složka odražená od vnější stínící překážky a D_wg je složka odražená od terénu.

Tab. 11 Požadované nejnižší hodnoty činitele denní osvětlenosti D_w [%] roviny zasklení okna podle ČSN 73 0580-1[1]

Nově navrhované vnitřní prostory se tímto kritériem nehodnotí, ale musí plnit požadavky podle norem ČSN 73 0580 [2–4].

Kontrolní bod pro stanovení činitele denní osvětlenosti D_w zasklení okna z vnější strany se volí v rovině vnějšího líce průčelí, v ose okna, v polovině jeho výšky, ale nejméně 2 m nad úrovní přilehlého terénu. Při větší šířce okna než 10 m je nutno toto okno rozdělit na dvě, z nichž každé má ve své ose kontrolní bod. Je-li před oknem balkon nebo lodžie, umístí se kontrolní bod v ose okna a v uvedené výšce na svislé rovině vedené lícem vyložení balkonu nebo lodžie tak, aby se při stanovení činitele D_w co nejvíce vyloučil vliv stínění těmito prvky vlastního domu. Při posuzování zastínění nezastavěných pozemků se kontrolní body volí ve výšce 2 m nad terénem v místech plánovaných průčelí budov, případně v místech stavební čáry. Směr plánovaných průčelí budov, případně stavební čáry pak udává polohu svislé roviny, která je v kontrolním bodě osvětlena.

Hodnoty činitele D_w lze zjišťovat výpočtem nebo měřením, viz kap. 4.5. Metoda pro výpočet musí umožňovat zavést do výpočtu tyto vlivy:

• rozložení jasu oblohy charakterizované činitelem jasu oblohy q [–];
• stínění venkovními překážkami, kde je nutno respektovat odstup, výšku a tvar stínící překážky;
• odraz světla od venkovních povrchů, kde je nutno respektovat jas stínících překážek a terénu nebo činitelem odrazu světla stínící překážky.

Při navrhování výstavby a úprav stavebních objektů se musí v okolní zástavbě dodržet požadované nejnižší hodnoty činitele denní osvětlenosti D_w [%] roviny zasklení okna podle tab. 11.

7.2 DENNÍ OSVĚTLENÍ ŠKOL

Problematice osvětlení škol a předškolních zařízení je třeba věnovat zvláštní pozornost především proto, že výukový prostor je vizuálním prostředím velmi náročným z hlediska zrakové činnosti dětí, žáků či studentů. Dobré vidění a zraková pohoda z velké míry ovlivňují pracovní výkon žáků a tím je ovlivněna rychlost a stupeň únavy, a to jak zrakového orgánu, tak celková.

Zraková práceschopnost je ovlivněna

• světelnou citlivostí zraku, která vzrůstá právě v období dospívání a maxima dosahuje mezi 20. a 30. rokem života;
• světelnými poměry prostředí.

Školské stavby dělíme na:

• předškolní zařízení;
• základní školy;
• střední školy.

Požadavky na denní osvětlení škol stanoví ČSN 73 0580-3 [3]. Platí pro navrhování a posuzování denního osvětlení škol základních, středních, odborných, vysokých, zvláštních i předškolních výchovných zařízení. Platí rovněž i pro výukové prostory v jiných zařízeních např. školicích.

7.2.1 Předškolní zařízení

Jedná se o mateřské školy, případně o mateřské školy s jeslemi. Hra je základní činností dětí, kdy proces učení probíhá při hrách. Zraková činnost dětí je velmi náročná oproti světelné citlivosti jejich zraku. Z toho plynou vysoké nároky na kvantitativní a kvalitativní poměry denního osvětlení daných prostorů. Vzhledem k neustále se měnícímu postoji dětí v interiéru je nutné zajistit zrakovou pohodu v celé jeho půdorysné ploše a volba osvětlovacího systému tím bude značně limitována.

Srovnávací rovina v denních místnostech předškolních zařízení se předpokládá ve výšce 0,45 m nad podlahou. Požadavky na denní osvětlení v předškolních zařízeních udává tab. 12.

Tab. 12 Požadavky na denní osvětlení v předškolních zařízeních podle ČSN 73 0580-3 [3]

7.2.2 Základní školy

V těchto budovách jsou realizovány prostory různého charakteru zrakové činnosti. Kabinety a učebny mají charakter z hledisek světelně technických kancelářský, časově je nejdelší zraková práce, sedí-li žák v lavici. Z hlediska viditelnosti je nejnáročnější čtení, psaní a kreslení na pracovní ploše a zároveň sledování tabule.

Srovnávací rovina se předpokládá ve výšce 0,85 m nad podlahou. Při osvětlení pracovní roviny – stolu jsou velmi důležitou podmínkou směrování světelného toku. U osvětlení tabule jsou velmi důležité odrazové vlastnosti jejího povrchu. Hodnoty činitele odrazu se navrhují v rozmezí 0,1–0,2 a doporučena je barva tmavošedá nebo zelená. Černá není vhodná, jelikož při psaní bílou křídou dochází k velkému kontrastu – oslnění kontrastem. Při různém zorném úhlu pohledu žáků na tabuli je nezbytné zabránit oslnění, které může být způsobeno vysokým jasem okenního otvoru, nebo osvětlovanou plochou vysokého jasu. Může dojít tak k oslnění zraku, které je tím horší a rušivější, čím blíže k ose zorného pole působí. Nejúčinnější způsob, jak tyto rušivé jevy omezit, je upravit směr pohledu žáka od pracovního stolu k tabuli tak, aby zdroj vysokého jasu nebyl v ose zorného pole, ale byl odkloněn. To je změnit stupeň oslnění, viz obr. 53, čehož lze dosáhnout odklonem od zdroje rušivého jasu, viz obr. 54.

Obr. 53 Subjektivní hodnocení stupně rušivého oslnění [21]

Obr. 54 Eliminace oslnění jasem okna třídy – stínícím prvkem je vzrostlá zeleň

Oslnění může nastat i odrazem slunečního světla od lesklých povrchů; v tomto případě je účinným prostředkem pro zmírnění oslnění použití difuzní clony – záclon, rolet atd.

Doporučení pro zmírnění kontrastu oslňujícího jasu a jeho pozadí ve třídách:

• stěna s okny by měla být co nejsvětlejší, nejlépe bílá;
• okenní rámy bílé;
• meziokenní pilíře co nejužší;
• stěna s tabulí tmavší.

Součástí škol jsou i prostory jako pracovny výtvarné výchovy, laboratoře, kabinety, dílny, shromažďovací prostory, tělocvičny apod. Požadavky na denní osvětlení škol udává tab. 13. Vyhovující denní osvětlení se požaduje ve vnitřních prostorech všech typů škol s trvalým pobytem lidí.

Tab. 13 Požadavky na denní osvětlení ve školách [3]

7.2.3 Střední školy

Denní osvětlení středních, odborných či vysokých škol se v obecných požadavcích na kvalitu a kvantitu denního osvětlení neliší od škol základních, jelikož požadavky vycházejí z konané zrakové činnosti v daném interiéru. Specifickým prostředím jsou prostory počítačových učeben, kde lze stanovit tato doporučení z hlediska kvality zrakové pohody:

• návrh osvětlení tak, aby nevznikaly odrazy světla v obrazovkách (zrcadlení);
• činitel denního osvětlení D [%] ne příliš vysoký, aby nedocházelo ke snížení viditelnosti na monitorech;
• vyloučit oslnění velkým jasem osvětlovacích otvorů (pozor na směr pohledu na monitor);
• nejvhodnější osvětlení převážně ze strany nebo shora;
• vzdálenost očí od monitoru minimálně 0,5 m a umístění ve výši očí;
• návrh plynulé regulace denního osvětlení;
• sledování úrovně osvětlení – pomocí čidel (kontrola, čištění).

7.3 DENNÍ OSVĚTLENÍ VÝSTAVNÍCH PROSTOR

Výstavní prostory pro umělecká a vědecká díla se budují se záměrem představit návštěvníkovi exponáty v optimálních podmínkách s vyloučením krádeží a poškození různým způsobem.

Návštěvním musí mít možnost prohlížet si vystavené předměty v odpovídajících podmínkách zrakové pohody s vyloučením únavy, proto tvorba vizuálního prostředí klade vysoké nároky na kvalitu návrhu světelného prostředí, které je ovlivněno celou řadou faktorů. Tyto faktory lze rozdělit do dvou skupin, a to:

• vztah mezi předmět – osvětlení – pozorovatel;
• celkové tvarové řešení výstavního prostoru (požadované osvětlení exponátů, provoz návštěvníků v okolí, celkové osvětlení prostoru, vyloučení rušivých účinků osvětlení či oslnění).

Mezi obecná doporučení patří:

• vyloučení lesklých povrchů, které vyvolávají oslnění zrcadlovým odrazem;
• nepoužívat syté a vyzývavé barvy, které poutají zrak a tak rozptylují pozornost návštěvníka.

Volba osvětlovacího systému souvisí:

• s vystavovaným exponátem.

1 ploché exponáty (obrazy, grafiky, fresky, mozaiky, plány, plakáty atd.),

2 poloploché exponáty (reliéfy),

3 prostorové exponáty (sochy, plastiky, keramika, nábytek, porcelán atd.),

• s umístěním exponátů.

1 vertikální plocha (výstavní pruhy – obrazy),

2 horizontální plocha (knihy, mince, šperky),

3 prostorová poloha.

Osvětlení plochých exponátů

U plochých exponátů jsou sledována tři základní kritéria:

• rovnoměrnost a úroveň osvětlení;
• vyloučení vzniku zrcadlení;
• vyloučení paralelního osvětlení.

Osvětlení plochých exponátů souvisí se sledováním tzv. výstavního pásu – tedy se zorným úhlem návštěvníka, vzdáleností pozorovatele od výstavního pásu a velikostí předmětu. U obrazů je nejdůležitější svislá výstavní plocha – pás a jeho osvětlení. Stanovení správného rozsahu výstavního pásu souvisí se zorným úhlem pozorovatele, kdy obvyklým je 27 až 30°, viz obr. 55, obr. 56 a obr. 57.

Obr. 55 Zorné pole pozorovatele – rozměry výstavního pásu a vzdálenost pozorovatele [22]

Obr. 56 Určení výšky a polohy výstavního pásu při jednostranném bočním osvětlení [22]

Obr. 57 Správně osvětlený výstavní pás s horním osvětlovacím systémem [22]

Úroveň osvětlení výstavního pásu musí být taková, aby bylo možné dobře rozlišit i podrobnosti a současně docílit pokud možno rovnoměrného osvětlení. Jak již bylo uvedeno na základě fototropického reflexu zrak je poután předměty dobře osvětlenými – proto je důležité, aby nejlépe osvětleným místem bylo místo výstavního pásu.

U zasklených exponátů a lesklých olejomaleb je nutné vyloučit zrcadlení (okenního otvoru, pozorovatele atd.). Vyloučení zrcadlení je znázorněno na obr. 58, kdy jedním z řešení je naklonění pozorované roviny.

Obr. 58 Geometrická konstrukce zrcadlení a způsob jeho vyloučení [22]

Další možný způsob vyloučení zrcadlení je na obr. 59. Zde je zrcadlení vyloučeno pomocí zvýšení parapetu okna. Toto řešení sice vyloučí zrcadlení, ale nese s sebou velké nároky na výšku výstavních prostor a zároveň klesne úroveň osvětlení. Další obr. 60 vznik zrcadlení zenitového světlíku a možnost jeho odstranění. Lze zde sledovat správné proporce výstavního sálu vzhledem k vyloučení zrcadlení. Při dodržení zorného úhlu 27° vychází účinná výška výstavního pásu 3 m, vzdálenost oka 6 m, šířka výstavního sálu při oboustranné výstavní ploše je 12 m a výška sálu je 7 m.

Dalším nepříznivým jevem, vznikajícím při horním osvětlení dopadajícím do interiéru rovnoběžně s výstavním pásem, je tzv. paralelní osvětlení, viz obr. 61. Při tomto osvětlení vyniká jakákoliv nerovnost pozorovaného exponátu a ta vrhá nežádoucí stíny, které ovlivňují dojem z pozorování; proto u reliéfů a olejomaleb, které jsou nerovné, je vhodné vyloučení paralelního osvětlení a osvětlovat osvětlením bočním.

Obr. 59 Vyloučení zrcadlení okenního otvoru na výstavním pásu zvýšením parapetu okna [22]

Obr. 60 Vyloučení zrcadlení zenitového osvětlovacího otvoru [22]

Obr. 61 Příklad vzniku paralelního osvětlení výstavního pásu

Osvětlení prostorových exponátů

Prostorové exponáty na rozdíl od exponátů plošných vyžadují zcela odlišný způsob řešení denního osvětlení. Důležitým prvkem je zrakový vjem a zachování správné formy. Nutné je zde zdůraznění plasticity správným osvětlením, nejlépe bočním, kdy neméně důležitá je poloha vystavovaného předmětu vzhledem k osvětlovacímu otvoru a cirkulaci návštěvníků. Horní osvětlení způsobuje dlouhé stíny na povrchu sochy a jsou malé kontrasty osvětlených a neosvětlených částí exponátu. Exponát se potom jeví ploše. Řešení osvětlení sochy horním osvětlovacím otvorem viz obr. 62. Předmět nesmí být nikdy přímo pod osvětlovacím otvorem, ale stranou.

Obr. 62 Umístění prostorového exponátu při horním osvětlení a pozice návštěvníka [22]

Osvětlení zasklených vitrín

U osvětlení zasklených vitrín je prvořadým úkolem vyloučení zrcadlení, které vzniká především při pozorování tmavých předmětů (fotografie). Všeobecně lze doporučit nepoužívat horní osvětlení, při bočním osvětlení pečlivě volit polohu vitríny vzhledem k poloze osvětlovacího otvoru.

Osvětlení velkoplošných exponátů

Při osvětlení velkoplošných obrazů je vhodnou volbou osvětlení nepřímé, kdy toto osvětlení vtahuje diváka do děje na obraze. Vhodné je vyloučení osvětlení přímého a postavení pozorovatele v šeru, viz obr. 63.

Obr. 63 Schematické řešení panoramatického osvětlení velkoplošných exponátů [22]

Volba osvětlovacího systému, tedy poloha oken v obvodové konstrukci – boční osvětlení, nebo ve střešní konstrukci – horní osvětlení, závisí na druhu vystavovaných exponátů a na cirkulaci návštěvníků ve výstavním prostoru. Účinnost bočního a horního osvětlení je velice rozdílná.

Boční osvětlení – umožňuje využití pro výstavní plochu stěny protilehlé i postranní, z nichž každá je osvětlena jinak. Na bočních stěnách je osvětlení nerovnoměrné, kdy klesá ve svislém směru se vzdáleností od okna. Osvětlení protilehlé stěny je poměrně rovnoměrné, hrozí však zrcadlení.

Horní osvětlení – ze světelně technického hlediska je toto osvětlení účinnější, vyšší úroveň osvětlenosti však nemusí znamenat lepší světelné podmínky. Osvětlení plochy podlahy je o mnoho vyšší než osvětlení bočních stěn, a to je nežádoucí. Pozornost je nutné věnovat také možnému vzniku zrcadlení a paralelnímu osvětlení, které je třeba vyloučit.

Z hlediska osvětlení výstavních prostor lze konstatovat, že nad požadovanou kvantitou osvětlení převažuje kvalita, kdy v poslední době se stále častěji používá osvětlení umělé.

7.4 DENNÍ OSVĚTLENÍ SPORTOVNÍCH STAVEB

Při navrhování sportovní stavby z hlediska denního osvětlení je rozhodujícím kritériem její funkce, druh činnosti a doba využívání. Prostory se sportovní aktivitou lze rozdělit na prostory

• pouze pro sportovce – bez diváků – požadavky vyplývají z druhu činnosti a polohy srovnávací roviny;
• pro sportovce a diváky – rozlišení požadavků na osvětlení;
  • pro sportovce;
  • pro diváka.

Dále členíme sportovní haly podle činnosti:

• víceúčelové:
  • míčové hry (basketbal, volejbal, fotbal, házená, pozemní hokej);
  • gymnastika, judo, karate;
  • šerm, tenis, kriket, squash;
• dlouhé:
  • střelba (doporučeno umělé osvětlení);
  • kuželky, bowling – denní osvětlení je možné, ne boční, zpravidla se navrhuje umělé;
• plavecké bazény – denní osvětlení a sluneční záření je zde vítáno, ovšem pozor na nepříznivé účinky – oslnění slunečním zářením, oslnění odrazem od hladiny. Důraz se také klade na viditelnost pod hladinou (skoky do vody, akvabely). Na obr. 64 jsou příklady nevhodného osvětlení bazénů.

Cílem návrhu osvětlení sportovního zařízení je

• zajistit dokonalé prostorové vidění na ploše pro sportovce, kdy nesmí být oslňováni ani vysokým jasem, ani kontrastem jasů, nesmí docházet k siluetovému efektu (pozorování předmětu s malým jasem proti pozadí, které má jas větší, kdy předmět je vnímán jako silueta). Na ploše je požadováno intenzivní osvětlení;
• optimální podmínky pro diváka, v hledišti tlumené osvětlení, aby nerušilo sportovce. Umožnit divákovi sledovat sportovní činnost při vysoké dynamice činnosti a neustále se měnící vzdálenosti mezi sportovcem s divákem;
• maximální využití prostoru, nesmí vznikat neosvětlená nebo špatně osvětlená místa;
• ochrana před nadměrnou přímou sluneční radiací v letním období, dále regulace světelných ztrát při nočním osvětlení;
• pravidelná údržba zasklených ploch.

Obr. 64 Nevhodné řešení osvětlení plaveckých bazénů [9]

U sportovních hal lze obecně navrhnout jak boční, tak horní osvětlení. Z hlediska množství světla je opět účinnější osvětlení horní, avšak pro optimální podmínky vidění nestačí. Je nutné sledovat také kvalitu – rovnoměrnost, odpovídající kontrasty mezi předmětem zrakové činnosti sportovce a jeho pozadím. Je nutné se vyvarovat negativních jevů jako oslnění sportovce či siluetového efektu. Účinnost bočního a horního osvětlení je velice rozdílná.

Boční osvětlení – sledujeme:

• oslnění jasem plochy okna či přímou sluneční radiací;
• siluetový efekt;
• účinnost clonících zařízení – pozor na klesající osvětlení;
• oslnění odrazem od zasklených ploch při nočním osvětlení.

Horní osvětlení – výhodou je rovnoměrnost, i zde však může dojít k oslnění, kdy ochranou je orientace zasklených ploch na neslunečnou stranu, nebo různé způsoby úpravy podhledů či tvarové řešení konstrukce, viz obr. 65 a obr. 66.

Obr. 65 Horní osvětlení bez a s použitím varianty podhledu

Obr. 66 Horní osvětlení s tvarovým řešením nosné konstrukce [9]

Pro posuzování osvětlenosti sportovních hal – určování celkového činitele denní osvětlenosti D [%] je důležité stanovení polohy srovnávací roviny. Pro víceúčelové haly je srovnávací rovinou podlahy, pro bazény je to rovina vodní hladiny.

7.5 DENNÍ OSVĚTLENÍ ZDRAVOTNICKÝCH ZAŘÍZENÍ

Zdravotnická zařízení můžeme podle druhu poskytované péče dělit na

• lékařské ordinace;
• nemocnice, sanatoria a rehabilitační kliniky;
• pečovatelské domy s lékařskou péčí.

Lékařské ordinace

• Samostatné ordinace lze charakterizovat jednoduchým provozem, tudíž prostorem čekárny a prostorem pro vlastní lékařské ošetření. Jelikož jsou zde poměrně malé prostorové nároky, nebývá denní osvětlení problémem. Kvantitativní a kvalitativní nároky vyplývají ze zrakové činnosti.
• Skupinové ordinace jsou charakteristické spojením více lékařů s různým odborným zaměřením. Požadavky jsou zde obdobné jako u samostatných ordinací.
• Lékařská střediska se vyznačují soustředěním ordinací s různým zaměřením do jedné budovy. Většinou se jedná o budovy vícepodlažní, kde se kromě ordinací nacházejí také laboratoře, rentgeny, malé operační sály, ozařování apod., kde jsou požadavky na osvětlení různé. Pro běžné vyšetřovny je vhodné osvětlení bočními osvětlovacími otvory, rovněž prostory komunikací a čekáren je vhodné osvětlit denním světlem, oproti tomu však prostory specializovaných vyšetřoven, malých operačních sálů vyžadují osvětlení umělé nebo sdružené.

Nemocnice

Tyto prostory slouží k léčení a ošetřování pacientů s akutními a chronickými nemocemi. Liší se druhem, rozsahem a velikostí, také poskytovaným standardem ubytování pacientů. Dnešní moderní nemocnice mají spíše charakter hotelů, protože je stále více kladen důraz na atmosféru z hlediska psychologického, jelikož je to velice důležitá součást léčebného procesu. V nemocničních pokojích je proto velice důležité denní osvětlení a zároveň přítomnost přímé sluneční radiace. Pacient dlouhodobě upoutaný na lůžko musí mít dostatek denního světla především na čtení, ovšem bez rušivých účinků, tzn., že není vhodné umístění lůžka s pohledem na osvětlovací otvor – oslnění, fototropický reflex. Zároveň je nutné věnovat pozornost přímé sluneční radiaci (vyloučit ozáření hlavy pacienta), která má z hygienického hlediska velký význam, ale nezapomenout na možnost její regulace.

Podle funkce se nemocnice dělí

• všeobecné nemocnice;
• odborné nemocnice;
• univerzitní kliniky.

Lůžkové části nemocnic – nemocniční pokoje – zde je žádoucí jak dostatek denního světla; tak insolace, rozdílné je oddělení JIP, kde denní světlo je žádoucí, oslunění ne.

Klinické laboratoře – prostory, kde je denní světlo žádoucí, nikoliv však oslunění, proto tyto místnosti by měly být orientovány převážně na severní fasádu.

Tab. 14 Doporučené hodnoty osvětlenosti – výběr podle ČSN 73 0580-1 [1] a ČSN EN 12464-1 [9]

Operační místnosti a operační sály – z hlediska provozu se umísťují do středu dispozice, jelikož denní osvětlení zde není nutné, protože zraková práce vyžaduje vysokou intenzitu osvětlení, především operačního pole, kde je ještě nutné vyloučení vzniku stínů. Do operačního traktu patří ještě místnosti jako příprava pacienta, umývárna lékařů, sterilizace, vstupní filtr, spojovací komunikace atd. a proto je velice důležité, aby tyto prostory světelně navazovaly vzhledem k docílení rychlé adaptace zraku. Proto osvětlenosti těchto prostorů mají být v poměru 1:3, maximálně 1:5.

Funkční místnosti jako ošetřovny, sesterny atd. nevyžadují nezbytně denní osvětlení, proto jsou umísťovány velice často do středu dispozice, do vnitřních částí budov.

Denní místnosti personálu jsou oproti tomu prostory s nároky na denní osvětlení, musí ho mít dostatek a zároveň je žádoucí i proslunění okny, která umožňují kontakt s vnějším prostředím.

Doporučené hodnoty osvětlenosti ve zdravotnictví – část udává tab. 14.

7.6 DENNÍ OSVĚTLENÍ PRŮMYSLOVÝCH BUDOV

Průmyslový – výrobní objekt je technicky samostatná část stavby, určená pro výrobní proces. V současnosti převažuje mechanizace a automatizovaná výroba, která aktivity člověka přenáší z polohy výrobní do polohy programotvorné, kontrolní, údržbářské a vývojové. Toto samozřejmě ovlivňuje požadavky na osvětlovací systémy budov.

Výrobní objekty členíme na:

• víceúčelové objekty
  • jednopodlažní;
  • dvoupodlažní;
  • vícepodlažní;
• jednoúčelové objekty.

Dále z hlediska technologií lze rozdělit průmyslové objekty na:

• lehký průmysl;
• těžký průmysl.

Vícepodlažní stavby

Ze světelně technického hlediska je třeba zrakově náročné činnosti umísťovat v krajních – okenních traktech, do středu traktu pak umísťovat komunikace, dopravu, přechodné skladování materiálů i hotových výrobků. Nevýhodou je při husté zástavbě značné zastínění hlubokých traktů a tím podstatné snížení oblohové složky činitele denní osvětlenosti. Je-li technologií vyžadováno denní osvětlení, je nutné dodržení správných proporcí výšky a hloubky prostoru. Vyhovující je u objektů s nezastíněným horizontem při využití maximální výšky okna (nulové nadpraží) poměr 1:2. Rozhodující je však zraková činnost konaná v interiéru a od ní odvislé hodnoty osvětlenosti.

Jak je již uvedeno výše, hodnoty osvětlenosti velice ovlivňuje okolní zástavba – její rozložení a výškové proporce, proto je nutné vždy konkrétní situaci ověřit výpočtem.

Halové (jednopodlažní) stavby

Ze světelně technického hlediska je jejich rozlehlost a pouze jednopodlažnost velkou výhodou, jelikož je možné využít kromě bočního osvětlení i v převážné míře osvětlení horní, kdy střešní osvětlovací otvory umožní docílit rovnoměrného osvětlení i ve značně hlubokých prostorech. Záleží na návrhu nosné konstrukce a osvětlovacího systému, který musí vycházet z podrobné znalosti technologie výroby.

Kromě výhod horního osvětlovacího systému, případně kombinovaného, je nutné upozornit na nevýhody spojené s údržbou, kdy značné znečištění způsobuje velké světelné ztráty. Nejedná se pouze o znečištění vnější, ale i vnitřní, zejména u prašných provozů. Proto součástí návrhu osvětlovacího systému by měl být i návrh na zařízení umožňující pravidelnou údržbu a čištění jak zvenku, tak zevnitř. Příklady vybraných typů horního osvětlení udává obr. 67.

Požadavky na denní osvětlení průmyslových objektů stanoví ČSN 73 0580-4 [4]. Norma platí pro navrhování a posuzování denního osvětlení prostorů průmyslových budov. Platí i pro jiné vnitřní prostory, pokud se v nich vykonávají činnosti obdobného charakteru (např. drobná výroba, služby, speciální dílny škol apod.). Příklady požadavků na úroveň denního osvětlení různých činností nebo prostorů, které se vyskytují v průmyslových objektech, jsou uvedeny v tab. 15.

Obr. 67 Příklady světelné účinnosti vybraných typů horního osvětlení [24]

Tab. 15 Příklady požadavků na úroveň denního osvětlení podle ČSN 73 0580-4 [4] – 1. část

Vzhledem k velmi různorodé povaze výrobních procesů, k trvalým požadavkům na realizaci progresivních technologických změn i k potřebě rozšiřování provozu nelze uvádět všeobecně platná doporučení. Optimálním řešením je individuální posouzení a spolupráce technologa, výroby, konstruktéra, architekta a světelného technika.

8 SDRUŽENÉ OSVĚTLENÍ

Sdružené osvětlení je záměrné současné osvětlení denním světlem a doplňujícím umělým osvětlením. Z hlediska vlivu na člověka není rovnocenné s osvětlením denním, ale při nedostatku osvětlení denního je podstatně příznivější než pouze osvětlení umělé.

Použití celkového sdruženého osvětlení ve vnitřních prostorech v novostavbách nebo v jejich funkčně vymezených částech, kde je požadováno vyhovující denní osvětlení, je možné použít pouze v odůvodněných případech, kdy nelze ze závažných důvodů (urbanistických, stavebně konstrukčních, provozních nebo technologických) dodržet vyhovující denní osvětlení. U rekonstrukcí a modernizací staveb je možné použití celkového sdruženého osvětlení v prostorech s požadovaným vyhovujícím denním osvětlením, pokud jsou zlepšeny sdruženým osvětlením do té doby nevyhovující podmínky denního osvětlení.

Sdružené osvětlení se má navrhovat tak, aby bylo co nejhospodárněji využito denního světla s minimálním nahrazováním světlem umělým. U bočních osvětlovacích otvorů by měl být zachován kontakt s vnějším prostředím, proto výplně jsou voleny z průhledného materiálu. Pro horní osvětlovací otvory jsou doporučovány výplně se smíšeným prostupem světla s omezením přímého prostupu přímé sluneční radiace.

Součástí každého takového návrhu sdruženého osvětlení musí být i odůvodnění jeho použití. Zároveň je nutné zohlednit souvislosti s ostatními faktory vnitřního vybavení objektu (vytápění, chlazení, větrání atd.) a optimalizovat tak energetickou bilanci objektu.

Požadavky pro návrh, posouzení a užívání sdruženého osvětlení jsou:

a) v celém osvětlovaném prostoru nebo jeho funkčně vymezené části dosáhnout takové úrovně sdruženého osvětlení, která je nezbytná pro předpokládanou zrakovou činnost;

b) vhodná koordinace převažujícího směru osvětlení a rozložení světelného toku s charakterem využití vnitřního prostoru – rozmístění a zrakové činnosti všech uživatelů prostoru;

c) v celém vnitřním prostoru nebo jeho funkčně vymezené části dosažení rovnoměrnosti sdruženého osvětlení pro předpokládanou zrakovou činnost;

d) jasy ploch, které mohou ovlivnit vidění a zrakovou pohodu (jasy ploch povrchů vnitřního prostoru i ploch, které jsou zdrojem světla – svítidla, obloha, osvětlovací otvory), musí být rozloženy vyhovujícím způsobem;

e) nutnost zamezení přímého oslnění, a to jak přímým slunečním světlem, tak světlem odraženým;

f) zabránění vzniku siluetového efektu (pozorování předmětu s malým jasem proti pozadí, které má jas větší, kdy předmět je vnímán jako silueta) při zrakovém úkolu, kde je pozorován předmět proti osvětlovacímu otvoru.

Hodnoty sdruženého osvětlení jsou posuzovány v kontrolních bodech na srovnávací rovině, viz kap. 4.5, v celém vnitřním prostoru nebo jeho funkčně vymezené části a jsou dány součtem složky denní osvětlenosti a doplňující složky umělého osvětlení v lx.

Prostory se sdruženým osvětlením lze rozdělit do zón:

a) zóna s vyhovujícím denním osvětlením podle ČSN 73 0580-1 [1];

b) zóna se sdruženým osvětlením vyhovujícím podle ČSN EN 12665 [10];

c) zóna s osvětlením umělým.

Při návrhu a posuzování denní složky sdruženého osvětlení se vychází ze stavu rovnoměrně zatažené oblohy s gradací jasu, viz kap. 4.1, při dvou variantách srovnávací venkovní osvětlenosti:

a) 5 000 l_x při posuzování množství osvětlení;

b) 20 000 l_x při posuzování kvality osvětlení (především rovnoměrnosti).

V závislosti na jedné ze sedmi tříd zrakové činnosti konané v posuzovaném interiéru podle ČSN 73 0580-1 [1] musí být splněny následující požadavky hodnot činitele denní osvětlenosti minimální D_imin [%] (boční osvětlení), případně průměrné D_im [%] (horní osvětlení) viz tab. 16.

Průměrná hodnota činitele denní osvětlenosti 1 % musí být splněna ve všech případech.

Tab. 16 Hodnoty činitele denní osvětlenosti podle ČSN 36 0020 [11]

Osvětlenost umělým osvětlením se volí tak, aby byly splněny všechny požadavky na návrh a posouzení, viz výše. Udržovaná osvětlenost Ē_m [lx] ve vnitřním prostoru nebo jeho vymezené části se sdruženým osvětlením vychází z hodnot, které jsou definovány pro konkrétní prostory konkrétní zrakové činnosti podle [9]. Pro příklad jsou uvedeny hodnoty pro administrativní prostory (kanceláře) viz tab. 17.

Zdroje doplňujícího umělého osvětlení jsou voleny z hlediska barevného podání světla a hodnoty indexu podání barev R_a takové, aby svým spektrálním složením byly blízké dennímu světlu. Používány jsou energeticky úsporné světelné zdroje s velkým měrným výkonem.

Tab. 17 Hodnoty udržované osvětlenosti pro administrativní prostory podle ČSN EN 12464-1 [9].

V prostorech s trvalým pobytem lidí při hodnotách osvětlenosti 200 l_x – 750 l_x se doporučují zdroje s indexem podání barev R_a min. 80 s teplotou chromatičnosti T_cp v rozmezí 4 000 – 5 000 K.

Rovnoměrnost sdruženého osvětlení, což je poměr hodnot nejmenší a největší osvětlenosti v kontrolních bodech na srovnávací rovině při rovnoměrně zatažené obloze a venkovní osvětlenosti 20 000 lx, je nejméně 0,2. V ostatních případech podle konkrétních posuzovaných prostor viz ČSN EN 12464-1 [9], pro administrativní prostory viz tab. 17.

Orientačně je možné považovat jasové poměry za vyhovující, pokud nepřekročí pro jednotlivé třídy zrakových činností hodnoty uvedené v tab. 18.

Tab. 18 Poměry jasů pozorovaného předmětu a osvětlovacího otvoru podle ČSN EN 12464-1 [9]

Podkladem pro návrh sdruženého osvětlení je rozložení denního světla v posuzovaném nově navrženém prostoru pomocí výpočtu celkového činitele denní osvětlenosti v bodech na srovnávací rovině. V případě návrhu pro již stojící budovu lze numerický návrh kombinovat měřeními při rovnoměrně zatažené obloze, viz kap. 4.5.

Při návrhu a posuzování regulace sdruženého osvětlení se bere v úvahu i stav jasné oblohy s působením přímé sluneční radiace.

Regulace denní složky sdruženého osvětlení se provádí především pomocí prostředků ke kontrole sluneční radiace – slunečních clon, kdy tato zařízení musí být snadno ovladatelná a pravidelně udržovaná (minimálně dvakrát ročně, ve zvlášť znečištěném prostředí čtyřikrát ročně).

Doplňující umělé osvětlení při sdruženém osvětlení je nutné také regulovat v závislosti na podmínkách venkovní osvětlenosti při dodržení kvantitativních a kvalitativních kritérií. Doporučuje se ovládání automatické na základě signalizace čidel, kdy je vhodné zachovat zároveň manuální ovládání. Umístění čidel je dáno především orientací na světelně činnou část oblohy vzhledem k posuzovanému prostoru; čidlo musí být chráněno před rušivými vlivy umělého osvětlení vnitřního i vnějšího, chráněno před účinky přímé sluneční radiace a před škodlivými vlivy vnějšího prostředí. Regulace čidel je možná stupňovitá, tj. s postupným zapínáním svítidel, nebo spojitá tj. stmíváním. Pro snadné a bezchybné ovládání nutnost označení spínačů.

Obr. 68 Příklad sportovní haly se sdruženým osvětlením v kombinaci s osvětlením denním bočním a příklad nákupního centra se sdruženým osvětlením v kombinaci s osvětlením denním horním

Sdružené osvětlení je kontrolováno měřením podle ČSN 36 0011-2 [6] a ČSN 36 0011-3 [7]. Pro vyhovující výsledek je nutný vyhovující výsledek obou měřených složek, a to denního osvětlení a osvětlení umělého.

Pokud je prostor trvale osvětlen sdruženým osvětlením, lze rozeznat dva systémy sdruženého osvětlení:

a) sdružené osvětlení s bočním nebo kombinovaným (boční a horní v kombinaci) osvětlením, s přímým kontaktem s vnějším prostředím a nutností kompenzace vysokého jasu okenních otvorů umělým osvětlením tak, že s rostoucím jasem a osvětleností v exteriéru je navyšováno umělé osvětlení, nebo je stínícími prvky snižován jas osvětlovacích otvorů (snížení vlivu přímé sluneční radiace);

b) Sdružené osvětlení s horním denním osvětlením, kde osvětlovací otvory – místa s vysokým jasem nejsou v zorném poli pozorovatele; potom složka není přímo závislá na úrovni denního osvětlení v exteriéru.

9 ZÁVĚR

Naprostá většina aktivit člověka je spojena s vykonáváním zrakové činnosti, nebo alespoň s potřebou získávat zrakové informace. Světlo je nositelem všech zrakových podnětů. Denní světlo je pak důležitou fyziologickou a psychologickou potřebou lidského organismu a je v tomto smyslu pro člověka nenahraditelné. Jelikož velkou část svého života trávíme ve vnitřních prostorech, je velice důležité již při návrzích nových budov se touto problematikou zabývat a přistupovat k ní jako k jedné z určujících podmínek kvalitního návrhu.

10 PŘÍLOHY

10.1 Daniljukova úhlová síť pro řez 

10.2 Daniljukova úhlová síť pro půdorys

10.3 Nomogram pro určení D_I,MIN pro svislé osvětlovací otvory

10.4 Nomogram pro určení D_I,M pro svislé osvětlovací otvory

10.5 Waldramův diagram

10.6 Protraktor pro sklon osvětlovacího otvoru 45°

10.7 Protraktor pro sklon osvětlovacího otvoru 60°

10.8 Protraktor pro sklon osvětlovacího otvoru 75°

10.9 Protraktor pro sklon osvětlovacího otvoru 90°

11 LITERATURA

[1] ČSN 73 0580-1:2007 Denní osvětlení budov. Část 1: Základní požadavky, (Změna Z1 2011).

[2] ČSN 73 0580-2:2007 Denní osvětlení budov. Část 2: Denní osvětlení obytných budov, (Opr. 1 10/2014).

[3] ČSN 73 0580-3:1994 Denní osvětlení budov. Část 3: Denní osvětlení škol, (Změna Z1 1996 a Změna Z2 1999).

[4] ČSN 73 0580-4:1994 Denní osvětlení budov. Část 4: Denní osvětlení průmyslových budov, (Změna Z1 1996 a Změna Z2 1999).

[5] ČSN 36 0011-1:2014 Měření osvětlení prostorů. Část 1: Základní ustanovení.

[6] ČSN 36 0011-2:2014 Měření osvětlení prostorů. Část 2: Měření denního osvětlení.

[7] ČSN 36 0011-3:2014 Měření osvětlení prostorů. Část 3: Měření umělého osvětlení vnitřních prostorů.

[8] ČSN 36 0011-4:2014 Měření osvětlení prostorů. Část 4: Měření umělého osvětlení venkovních prostorů.

[9] ČSN EN 12464-1 Světlo a osvětlení. Osvětlení pracovních prostorů – Část 1: Vnitřní pracovní prostory, Light and lighting – Lighting of work places – Part 1: Indoor work places, 2012.

[10] ČSN EN 12665 Světlo a osvětlení. Termíny a kritéria pro stanovení požadavků na osvětlení, Light and lighting – Basic terms and criteria for specifying lighting requirements, 2012.

[11] ČSN 36 0020 Sdružené osvětlení, Integral lighting – Basic requirement, 2015.

[12] BOŠOVÁ, D., WEIGLOVÁ, J., KAŇKA, J. Stavební fyzika 1. Denní osvětlení a oslunění budov. ISBN 80-01-03392-9, Nakladatelství ČVUT Praha, 2006.

[13] HALAHYJA A KOLEKTIV Stavební tepelná technika, akustika a osvětlení. Alfa Bratislava a SNTL Praha, 1985.

[14] PUŠKÁŠ, J. Slnko v urbanisme a architektúre. Alfa Bratislava. 1992.

[15] TREGENZA, P., WILSON, M. Daylighting. Architecture and Lighting Design. Routledge Taylor&Francis Group London and New York. 2011. ISBN 978-0-419-25700-4.

[16] DARULA, S. Daylighting In the exterior and in the interior, ISBN 978-80-227-3553-7, STU Bratislava, 2011.

[17] DARULA, S., KITTLER, R., KOCIFAJ, M., PLCH, J.,MOHELNÍKOVÁ, J., VAJKAY, F. Osvětlování světlovody. ISBN 978-80-247-2459-1, Grada Publishing, Praha, 2009.

[18] PLCH, J., MOHELNÍKOVÁ, J., SUCHÁNEK, P. Osvětlení neosvětlitelných prostor. ISBN 80-86517-82-9, ERA Group spol. s. r. o. Brno, 2004.

[19] ISO 15469 CIE S011/E International Standard Spatial distribution of Daylight – CIE Standard general sky, 2003.

[20] HABEL, J. A KOL. Světelná technika a osvětlení, FCC Public, 1995.

[21] HANNAUER, K. Osvětlení výstavních pavilonů přirozeným světlem.

[22] Handbook of Sports and Recreational Building Design, volume 2, The Architectural Press Ltd., London 1981.

[23] ČSN 73 4301 Obytné budovy, Residential buildings, 2004.

[24] Tageslicht, Beitrage zur Theorie und Praxis der natürlichen Raumbeleuchtung, Schweizerischen technischen zeitschrift, 1960, s. 38/39.

[25] http://www.solatube.co.uk

Stav: vydání 2016

Anotace:
Pomůcka „Navrhování kontaktních systémů (ETICS)“ je určena pro navrhování ETICS z pěnového polystyrenu (EPS), nebo z minerální vlny (MW), s omítkou, případně s omítkou a nátěrem, přičemž jeho spojení se zateplovanou konstrukcí je zajištěno pomocí lepicí hmoty nebo lepicí hmoty a hmoždinek. Obsahuje souvisící základní pojmy, přehled hlavních souvisících norem a předpisů, informace k souvisícím dokumentacím, přehled základního rozdělení ETICS a hlavní legislativní podmínky pro uvádění ETICS na trh. V oblasti samotného navrhování vychází ze základních požadavků na stavby podle vyhlášky č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby.

Upozornění k textu

Obsah

ÚVOD

Požadavky na snižování energetické náročnosti budov a zvyšování jejich tepelné ochrany se od devadesátých let vyznačují trvale rostoucími nároky. V poslední době tento trend zesílil požadavky plynoucími z přijatých nových evropských směrnic. Ty vyústily v ČR do novel zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií ve znění pozdějších předpisů.

V praxi se výše uvedené projevuje větším množstvím zateplených vnějších obvodových stěn. To se provádí především pomocí vnějších tepelně izolačních kontaktních systémů (External Thermal Insulation Composite Systém – ETICS).

ETICS je podle stávajících právních předpisů stanovený výrobek. Před zabudováním ETICS do stavby je potřebné ho navrhovat s ohledem na jeho parametry a konkrétní dané podmínky pro jeho zabudování do stavby. Optimální posouzení všech nutných návrhových hledisek a následný výběr ETICS pro konkrétní případ jeho zabudování do stavby je součástí dokumentace k provádění ETICS, jejíž součástí se stává i projektová dokumentace.

Pomůcka má sloužit pro zmiňované navrhování. Obsahuje související základní pojmy, přehled hlavních souvisejících norem a předpisů, včetně přehledu základního rozdělení ETICS a hlavní právní předpisy pro uvádění ETICS na trh. V oblasti navrhování vychází z níže uvedených základních požadavků na stavby podle vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby:

• mechanická odolnost a stabilita;
• požární bezpečnost;
• ochrana zdraví, osob a zvířat, zdravých životních podmínek a životního prostředí;
• ochrana proti hluku;
• bezpečnost při užívání;
• úspora energie a tepelná ochrana.

Konkretizace návrhových hledisek plyne z uvedených základních požadavků, upravených ve vazbě na harmonizovanou technickou specifikaci pro ETICS (v současnosti Řídicí pokyn ETAG 004).

Pomůcka vychází především ze souboru vlastností ETICS, potřebných pro jeho navrhování. Úrovně vlastností se uvádí v příslušné dokumentaci ETICS. Soubor vlastností pro navrhování je v zásadě určen stávajícími evropskými předpisy pro ETICS.

Pomůcka je určena pro navrhování ETICS z pěnového polystyrenu (EPS), nebo z minerální vlny (MW), s omítkou, případně s omítkou a nátěrem, přičemž jeho spojení se zateplovanou konstrukcí je zajištěno pomocí lepicí hmoty nebo lepicí hmoty a hmoždinek.

Realizace ETICS bez správného návrhu představuje riziko vadného provedení zateplení a jeho vadné funkce, se všemi negativními dopady jak pro projektanta, tak pro zhotovitele nebo stavebníka.

1 ZÁKLADNÍ POJMY

Vnější tepelně izolační kontaktní (kompozitní) systém (ETICS) – sestava z průmyslově zhotovených výrobků, dodávaná výrobcem ETICS, uplatňovaná a zabudovávaná přímo na stavbě zhotovitelem stanoveným způsobem podle dokumentace ETICS, se specifikací výrobce ETICS, a to povinně nejméně z těchto součástí:

• v systému specifikovaná lepicí hmota;
• v systému specifikovaný tepelněizolační výrobek;
• v systému specifikované mechanicky upevňovací prostředky, pokud jsou součástí ETICS;
• v systému specifikovaná základní vrstva sestávající se ze specifikované stěrkové hmoty a specifikované výztuže;
• v systému specifikovaná konečná povrchová úprava.

Sestava těchto součástí ETICS jako průmyslově zhotovených výrobků je stavební výrobek, uvedený na trh jedním výrobcem.

Poznámka:
Ve zvláštních případech může být nezbytnou součástí sestavy ETICS výrobek tvořící příslušenství ETICS.

Obr. 1 ETICS – sestava součástí (1 – stavební podklad, 2 – lepicí hmota, 3 – tepelněizolační výrobek, 4 – stěrková hmota tvořící základní vrstvu, 5 – výztuž základní vrstvy, 6 – konečná povrchová úprava, 7 – mechanicky upevňovací prostředek – hmoždinka)

Lepicí hmota – součást ETICS, určená k lepení tepelněizolačního výrobku k podkladu.

Tepelněizolační výrobek – součást ETICS zajišťující požadované tepelněizolační vlastnosti stěny nebo podhledu, dodávaná ve formě desek.

Poznámka:
Desky z minerální vlny (MW) mohou být s vlákny s převážně podélnou nebo s převážně kolmou orientací vláken k určenému vnějšímu líci tepelněizolačního výrobku. Desky s převážně kolmou orientací vláken mohou být nazývány lamelami.

Poznámka:
Požadavky na vlastnosti desek EPS pro ETICS jsou obsaženy v ČSN 72 7221-2.

Hmoždinka – druh mechanicky upevňovacího prostředku, sestávající z plastového kotevního pouzdra s talířkem a z rozpěrného prvku (kovového nebo na bázi polymerů), případně kombinovaného s tepelněizolační krytkou, který slouží k přenesení sil působících kolmo k povrchu ETICS. Hmoždinka může být doplněna přídavným rozšiřovacím talířkem.

Poznámka:
Hmoždinky nebo jiné upevňovací prostředky spojené s tepelněizolačním výrobkem pouze soudržností přes vrstvu lepicí hmoty se nepovažují za mechanicky upevňovací prostředky.

Výztuž – skleněná povrchově upravená síťovina jako součást ETICS.

Stěrková hmota – součást ETICS pro vytváření základní vrstvy.

Základní vrstva – vrstva z jedné nebo více vrstev stěrkové hmoty, nanášená na vrstvu tepelněizolačních výrobků, kde nejméně jedna vrstva obsahuje výztuž; vytváří se nanesením stěrkové hmoty a vtlačením výztuže; významně přispívá k přenášení sil působících na ETICS.

Konečná povrchová úprava – omítka jako součást ETICS s případně určenou základní nátěrovou hmotou na základní vrstvu a s případně určeným nátěrem na omítku.

Základní nátěrová hmota – průmyslově zhotovený výrobek pro případnou úpravu povrchu základní vrstvy před nanášením omítky případně omítky s nátěrem, specifikovaný jako součást ETICS.

Součást ETICS – průmyslově zhotovený výrobek určený výrobcem v dokumentaci ETICS jako vhodný pro zabudování do tohoto ETICS na stavbě.

Příslušenství ETICS – průmyslově zhotovené výrobky pro provádění ETICS nezahrnuté v povinné specifikaci (např. zakládací, napojovací, rohové lišty); stávají se součástí ETICS, pokud jsou výrobcem jako součást v dokumentaci ETICS určeny.

Napojovací lišta – průmyslově zhotovený výrobek pro napojení ETICS na přilehlou konstrukci s možností kompenzace vznikajících napětí.

Rohová lišta – průmyslově zhotovený výrobek pro zpevnění hran ETICS (nároží, nadpraží, ostění apod.) a zajištění jejich požadované přímosti; může být s okapnicí.

Dilatační lišta – průmyslově zhotovený výrobek pro provedení spáry v ETICS zatížené dilatačními pohyby.

Zakládací lišta – průmyslově zhotovený výrobek pro vytvoření roviny založení ETICS a osazení první řady tepelněizolačních výrobků.

Těsnicí páska – průmyslově zhotovený výrobek ve formě komprimované pásky, která po osazení zvětšuje svůj objem pro případné vyplnění spár mezi ETICS a navazující nebo prostupující částí stavby.

Podklad ETICS – vrstva nebo souvrství při povrchu nové nebo stávající stěny nebo podhledu, včetně případných lokálně tepelně izolovaných tepelných mostů; stěna i podhled mohou být povrchově upraveny minerálními nebo organickými omítkami nebo nátěrovými hmotami nebo obkladem na anorganické bázi.

Nosná vrstva podkladu – vrstva, do níž bude mechanicky upevňovací prostředek přenášet zatížení.

Soudržnost podkladu – napětí v tahu kolmo k podkladu potřebné k porušení podkladu.

Vyrovnávací hmota – hmota pro zajištění potřebné rovinnosti podkladu zaručující požadovanou soudržnost podkladu.

Přídržnost lepicí hmoty k podkladu – napětí v tahu kolmo k podkladu potřebné k odtržení lepicí hmoty od podkladu.

Světelná odrazivost konečné povrchové úpravy – podíl z dopadajícího viditelného světelného záření na vnější povrch ETICS, který se od tohoto povrchu odrazí (v procentech).

Poznámka:
Kromě světelné odrazivosti v oblasti viditelného světelného záření se v poslední době nově zavádí stanovení odraženého podílu z celkového dopadajícího záření, tj. nejen z viditelného záření, ale z celkového záření, včetně ultrafialové a infračervené části, které se označuje TSR (Total Solar Reflectance); dosavadní obvyklé označování světelné odrazivosti v oblasti viditelného světelného záření je HBW (Hellbezugswert).

Výrobce ETICS – fyzická nebo právnická osoba, která uvádí na trh pod svým jménem či firmou ETICS, který vyrábí nebo který si nechává navrhnout nebo vyrobit a je za něj odpovědná.

Dokumentace ETICS – dokumentace dodávaná výrobcem nebo jeho zplnomocněným zástupcem.

Poznámka:
Obsahuje zejména specifikaci všech součástí ETICS, dokumentaci pro uvádění výrobku na trh (především prohlášení o vlastnostech nebo prohlášení o shodě, včetně určeného zamýšleného použití), deklarované vlastnosti ETICS, vztahující se k zamýšlenému použití v případě, že nejsou součástí dokumentace pro uvádění výrobku na trh, montážní pokyny, vzorové detaily, podmínky a postupy pro skladování a manipulaci součástí ETICS, podmínky a postupy pro nakládání s odpady, ustanovení týkající se kvalifikace pracovníků, pokyny k užívání, údržbě a k opravám.

Dokumentace k provádění ETICS – soubor dokumentů pro dodávku a provedení ETICS; obsahuje především dokumentaci ETICS a specifikuje přesné skladby ETICS, včetně typů a tlouštěk tepelněizolačních výrobků, počet, rozmístění, polohu vůči výztuži a vůči povrchu tepelněizolačních výrobků, určených mechanicky upevňovacích prostředků, řešení detailů; v případě zpracované projektové dokumentace je tato rovněž její součástí.

Zhotovitel ETICS – právnická nebo fyzická osoba způsobilá k provádění zateplení plášťů staveb pomocí ETICS podle zvláštních předpisů (např. zákon č. 183/2006 Sb.).

Poznámka:
Kromě požadavků vyplývajících ze zvláštních předpisů, dokládá zhotovitel ETICS svoji odbornou způsobilost také např. dokladem o proškolení pracovníků výrobcem ETICS.
Zamýšlené použití ETICS – určené použití vyplývající z dokumentace ETICS.

2 ZKRATKY

3 SOUVISEJÍCÍ NORMY

V pomůcce jsou použita ustanovení a odkazy z níže uvedených norem ve znění platném k datu vydání této pomůcky.

ČSN EN 1542 Výrobky a systémy pro ochranu a opravy betonových konstrukcí – Zkušební metody – Stanovení soudržnosti odtrhovou zkouškou

ČSN EN 1991-1-4 Eurokód 1: Zatížení konstrukcí – Část 1-4: Obecná zatížení – Zatížení větrem

ČSN EN 13501-1 Požární klasifikace stavebních výrobků a konstrukcí staveb – Část 1: Klasifikace podle výsledků zkoušek reakce na oheň

ČSN EN ISO 13788 Tepelně-vlhkostní chování stavebních dílců a stavebních prvků – Vnitřní povrchová teplota pro vyloučení kritické povrchové vlhkosti a kondenzace uvnitř konstrukce – Výpočtové metody

ČSN 72 7221-2 Tepelně izolační výrobky pro použití ve stavebnictví – Část 2: Průmyslově vyráběné výrobky z pěnového polystyrenu (EPS)

ČSN 73 0532 Akustika – Ochrana proti hluku v budovách a posuzování akustických vlastností stavebních výrobků – Požadavky

ČSN 73 0540-1 Tepelná ochrana budov – Část 1: Terminologie

ČSN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov – Část 2: Požadavky

ČSN 73 0540-3 Tepelná ochrana budov – Část 3: Výpočtové hodnoty veličin pro navrhování a ověřování

ČSN 73 0540-4 Tepelná ochrana budov – Část 4: Výpočtové metody

ČSN 73 0802 Požární bezpečnost staveb – Nevýrobní objekty

ČSN 73 0804 Požární bezpečnost staveb – Výrobní objekty

ČSN 73 0810 Požární bezpečnost staveb – Společná ustanovení

ČSN 73 0822 Požárně technické vlastnosti hmot – Šíření plamene po povrchu stavebních hmot

ČSN 73 2901 Provádění vnějších tepelně izolačních kompozitních systémů (ETICS)

ČSN 73 2902 Vnější tepelně izolační kompozitní systémy (ETICS) – Navrhování a použití mechanického upevnění pro spojení s podkladem

4 SOUVISEJÍCÍ PŘEDPISY

V pomůcce jsou použity odkazy na níže uvedené předpisy ve znění pozdějších předpisů.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011, ze dne 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS.

Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu.

Zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií.

Vyhláška č. 264/2020 Sb., o energetické náročnosti budov (vyhláška č. 78/2013 Sb., o energetické náročnosti budov, byla zrušena k 31. 8. 2020).

Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby.

Nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky.

ETAG 004 – Řídicí pokyn pro evropská technická schválení vnějších tepelně izolačních kompozitních systémů s omítkou (ETICS).

TP CZB 01-2013 – Technická pravidla – Výskyt řas na ETICS.

TP CZB 01-2014 – Technická pravidla – Zdvojení ETICS (Podmínky a způsoby řešení).

5 ZÁKLADNÍ ROZDĚLENÍ ETICS

Podle druhu podkladu, pro které je ETICS ve smyslu zamýšleného použití určen:

• beton (monolitický, prefabrikované dílce);
• zdivo z cihel, bloků, kamene;
• desky na bázi dřeva (např. dřevotřískové desky, cementotřískové desky);
• ostatní.

Podle způsobu připevnění se ETICS dělí na:

• lepené ETICS:
  • výlučně lepené;
  • lepené s doplňkovými mechanicky upevňovacími prostředky;
• mechanicky připevňované ETICS:
  • mechanicky připevňované s doplňkovou lepicí hmotou;
  • výlučně mechanicky připevňované.

Mechanicky připevňovací prostředky představují v ČR především hmoždinky, a to jak v případě lepených ETICS s doplňkovými mechanickými připevňovacími prostředky, tak v případě mechanicky připevňovaných ETICS s doplňkovou lepicí hmotou.

Podle způsobu lepení mohou být ETICS:

• celoplošně lepené (obr. 2);
• částečně lepené (formou pásu lepicí hmoty naneseného po obvodu desky tepelněizolačního výrobku a současně terčů lepicí hmoty nanesených v ploše tepelněizolačního výrobku – obr. 3).

Podle specifikovaného tepelněizolačního výrobku jsou ETICS:

• z pěnového polystyrenu (EPS) – desky;
• z minerální vlny (MW) – desky (převážně podélná orientace vláken k určenému vnějšímu lící), lamely (převážně kolmá orientace k určenému vnějšímu líci).

Obr. 2 Nanesení lepicí hmoty při celoplošném lepení

Obr. 3 Nanesení lepicí hmoty při částečném lepení

Podle reakce na oheň existují převážně ETICS zařazené do tříd reakce na oheň A1, A2, B ze škály A1, A2 až F. U některých tříd (A2, B, C, D) se může uvádět doplňková klasifikace. Ta charakterizuje tvorbu kouře (s1, s2, s3) a odpadávající hořící kapky/částice (d0, d1, d2).

Podle odolnosti ETICS proti mechanickému poškození při zatížení rázem 3 J a 10 J se tyto dělí do těchto kategorií:

• Kategorie I
  Oblast zateplení snadno přístupná veřejnosti na úrovni přízemí, vystavená nárazům tvrdých těles, ale ne abnormálně hrubému zacházení.

• Kategorie II
  Oblast zateplení ETICS vystavená nárazům vrhaných nebo kopaných předmětů, ale na takových veřejných prostranstvích, kde výška ETICS omezuje rozsah nárazů, nebo v nižších úrovních, kde je budova přístupná hlavně osobám, které mají zájem ji šetřit.

• Kategorie III
  Oblast zateplení, která s největší pravděpodobností nebude poškozována nárazy vyvolanými lidmi nebo vrhanými nebo kopanými předměty.

Podle způsobilosti užití vzhledem k délkovým rozměrům zateplovaných podkladů budov se rozeznávají ETICS:

• bez omezení délkových rozměrů podkladu;
• s omezením, tj. s určenými maximálními délkovými rozměry podkladu.

Rozdělení ETICS podle materiálové formy a převažujícího pojiva lepicích a stěrkových hmot, omítek:

Lepicí hmoty, stěrkové hmoty pro základní vrstvu a omítky mohou být dodávány ve formě:

• suchých směsí;
• past.

Podle převažujícího pojiva se lepicí a stěrkové hmoty dělí na:

• disperzní, kde převažujícím pojivem jsou syntetické polymery dispergované ve vodě;
• minerální, kde převažujícím pojivem je cement.

Omítky mohou být:

• minerální, vyráběné na bázi především maltovinových pojiv a vybraných plniv a přísad;
• disperzní, vyráběné na bázi syntetických polymerů dispergovaných ve vodě jako pojiv a vybraných plniv a přísad;
• silikátové, vyráběné především na bázi křemičitanových pojiv a vybraných plniv a přísad;
• silikonové, silikonakrylátové, vyráběné na bázi syntetických polymerů dispergovaných ve vodě, silikonů a vybraných plniv a přísad.

Dodávají se s možností provedení v různých tloušťkách, které většinou určuje maximální velikost obsaženého zrna (obvykle 1,5; 2,0; 3,0 mm). Jejich struktury bývají rýhované nebo roztírané (zatírané).

Jeden ETICS může mít i několik variant lepicích hmot, stěrkových hmot (pro vytváření základní vrstvy) a omítek.

6 PODMÍNKY PRO UVÁDĚNÍ ETICS NA TRH

6.1 ETICS – STANOVENÝ VÝROBEK

Sestava – vnější tepelně izolační kontaktní (kompozitní) systém s omítkou (případně s omítkou a nátěrem) je stanovený výrobek s jednoznačně určenými součástmi. Stanovené výrobky ve stavebnictví jsou takové, jejichž uvedení na trh, návrh a výběr a následné zabudování do stavby bez předchozího ověření a specifikace jeho vlastností by přinášelo ohrožení základních požadavků, které jsou na stavby kladeny. S ohledem na složitost takovýchto výrobků nemůže laik ověřování provádět sám. Proto jsou pro ověřování před uvedením na trh určeny postupy a k tomu zároveň nezávislé právnické osoby pro ověřování. ETICS s omítkou případně s omítkou a následným nátěrem může být tedy uveden na trh jen po odpovídajícím ověření určeným postupem. Na základě daných podmínek musí být k ETICS jeho výrobcem vydáno prohlášení o vlastnostech nebo prohlášení o shodě. To potom také svědčí o skutečnosti, že ETICS prošel ověřením určeným postupem. Uvádění ETICS na trh bez prohlášení o vlastnostech nebo bez prohlášení o shodě je protizákonné.

Každý ETICS má své určené zamýšlené použití např. ETICS pro betonové a zděné podklady.

ETICS musí být uváděn na trh tak, aby ho zákazník mohl koupit v rámci jedné obchodní transakce od jednoho dodavatele.

6.2 PROHLÁŠENÍ O VLASTNOSTECH, OZNAČENÍ CE, PROHLÁŠENÍ O SHODĚ

České právní předpisy umožňují v současnosti uvádět na trh ETICS jak podle evropských harmonizovaných podmínek, tak podle národních podmínek.

6.2.1 Prohlášení o vlastnostech, označení CE

Výrobce vydává prohlášení o vlastnostech, pokud ETICS uvádí na trh podle evropských harmonizovaných podmínek stanovených v nařízení evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 (CPR), především na základě Evropského technického posouzení – ETA (dříve Evropské technické schválení – ETA). ETA vydává určená nezávislá osoba, včetně příslušného osvědčení. Prohlášení o vlastnostech obsahuje, kromě jiného, vlastnosti vyjádřené úrovní, třídou nebo popisem, které výrobce vždy dodržuje. Prohlášení má obsahovat harmonizované vlastnosti s přihlédnutím k ustanovením týkajícím se určeného zamýšleného použití (normy, právní a správní předpisy) tam, kde se ETICS uvádí na trh. Připojením označení CE dává výrobce ETICS mj. na vědomí, že nese odpovědnost za dodržování jeho vlastností podle údajů uvedených v prohlášení.

Poznámka:
Evropské technické schválení ETICS (ETA) se vydávalo na základě Řídicího pokynu pro evropská technická schválení ETAG 004. Po přechodnou dobu, do nahrazení pokynu ETAG 004 dokumentem pro posuzování (EAD), se na základě ETAG 004 vydává i evropské technické posouzení (ETA). To je podle harmonizovaných podmínek stanovených v CPR vyžadováno při uvádění výrobku na trh a při jeho označování CE. Vydané evropské technické schválení (ETA) zpracované na základě ETAG 004 do 1. července 2013 je možné, po dobu platnosti tohoto schválení, použít jako evropské technické posouzení.

6.2.2 Prohlášení o shodě

Prohlášení o shodě vydává výrobce v případě uvádění ETICS na trh národní cestou na základě především stavebně technického osvědčení (STO). STO vydává určená nezávislá osoba podle příslušných právních předpisů (v současnosti nařízení vlády č. 163/2002 Sb., o technických požadavcích na vybrané stavební výrobky). Na základě technických zjištění se v STO vymezují technické vlastnosti ETICS. Příslušný certifikát ETICS, který vydává rovněž nezávislá osoba, potom potvrzuje splnění požadavků plynoucích z STO a technických předpisů.

7 DOKUMENTACE

Údaje k ETICS obsahuje dokumentace ETICS, kterou dodává jeho výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce. Dokumentace obsahuje pouze základní rámcové podmínky zabudování dotčeného ETICS do stavby (montážní pokyny) a zároveň parametry potřebné pro konkrétní návrh. Povinnost zpracování projektové dokumentace týkající se provádění ETICS ze současných souvisejících právních předpisů, jednoznačně nevyplývá. Dodávka a provedení ETICS se dokladuje souborem dokumentů – dokumentací k provádění ETICS. Pokud je zpracována projektová dokumentace, je součástí dokumentace k provádění ETICS. Dokumentaci k provádění ETICS obvykle zajišťuje stavebník nebo zhotovitel. Zodpovědnost za případnou chybu v této dokumentaci nese osoba, která příslušnou část dokumentace zpracovala.

V případech daných právními předpisy se pro budovu zateplovanou pomocí ETICS zpracovává průkaz energetické náročnosti budovy (PENB).

7.1 DOKUMENTACE ETICS

Dokumentace ETICS obsahuje zejména:

a) specifikaci všech součástí ETICS;

b) dokumentaci pro uvádění výrobku na trh (především prohlášení o vlastnostech nebo prohlášení o shodě, včetně určeného zamýšleného použití);

c) deklarované vlastností ETICS, jejichž potřeba vyplývá z platných ustanovení (normy, právní a správní předpisy), pokud nejsou součástí odpovídajícího prohlášení;

d) montážní pokyny (pokyny pro zabudování ETICS do stavby, včetně uvedení popisu zvláštních montážních technik);

e) vzorové detaily;

f) ustanovení týkající se kvalifikace provádějících pracovníků;

g) podmínky a postupy pro skladování, manipulaci a nakládání s odpady;

h) pokyny k užívání, údržbě a opravám.

7.2 Dokumentace k provádění ETICS

Dokumentace k provádění ETICS obsahuje především:

a) dokumentaci ETICS [specifikace všech součástí ETICS, dokumentace pro uvádění výrobku na trh (především prohlášení o vlastnostech nebo prohlášení o shodě, včetně určeného zamýšleného použití), deklarované vlastnosti ETICS, jejichž potřeba vyplývá z platných ustanovení (normy, právní a správní předpisy), pokud nejsou součástí odpovídajícího prohlášení, montážní pokyny, vzorové detaily, podmínky a postupy pro skladování a manipulaci součástí ETICS, podmínky a postupy pro nakládání s odpady, ustanovení týkající se kvalifikace pracovníků, pokyny k užívání, údržbě a k opravám];

b) specifikaci přesné skladby ETICS, včetně typů a tlouštěk tepelněizolačních výrobků;

c) počet, rozmístění, polohu vůči výztuži a vůči povrchu tepelněizolačních výrobků určených hmoždinek;

d) řešení konkrétních potřebných detailů.

8 NAVRHOVÁNÍ ETICS

Určené zamýšlené použití, skladba/skladby součástí ETICS a montážní pokyny jsou výrobcem ETICS jednoznačně stanovené v dokumentaci ETICS. Stanovené skutečnosti nelze v rámci návrhu měnit. Pro konkrétní návrh je tak potřebné vybrat takový ETICS, který z níže uvedených návrhových hledisek konkrétnímu zabudování do stavby vyhovuje.

8.1 NÁVRHOVÁ HLEDISKA

ETICS pro konkrétní zabudování se ve vazbě na základní požadavky a předpisy pro jeho ověřování navrhuje především z těchto hledisek:

• stabilita objektu (mechanická odolnost a stabilita samotného ETICS je předmětem jeho navrhování z hlediska bezpečnosti při užívání);
• požární bezpečnost;
• hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí (úprava znění návrhového hlediska oproti základnímu požadavku podle vyhlášky č. 268/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, není relevantní a vyplývá z existujících předpisů pro hodnocení ETICS, v současnosti ETAG 004);
• ochrana proti hluku;
• bezpečnost při užívání;
• úspora energie a tepelná ochrana.

Při navrhování ETICS je v některých případech potřebné zohlednit i tato specifická návrhová hlediska:

• zdvojení ETICS;
• výskyt řas na povrchu ETICS.

8.1.1 Stabilita objektu

ETICS je tvořen nenosnými součástmi a nepůsobí přímo ke zvýšení stability podkladní stavební konstrukce, na níž je aplikován.

Přitížení vyvozené ETICS obvykle nepředstavuje významné riziko z hlediska stability stavby. Doporučuje se však důsledek přitížení prověřit.

Před zahájením návrhu je nutné ověřit a posoudit základní stavebně technický stav objektu a jeho statickou způsobilost pro zateplení (narušení konstrukcí, míra zanedbané údržby, nesprávné užívání).

Požadavky:

Samotná stabilita ETICS je předmětem jeho navrhování z hlediska bezpečnosti při užívání (odst. 8.1.5).

8.1.2 Požární bezpečnost

Základním upřesňujícím předpisem, který slouží k navrhování ETICS z hlediska požární bezpečnosti ve vztahu k ČSN 73 0802 a ČSN 73 0804 a k navazujícím normám, podle nichž je navrhována požární bezpečnost stavebních a technologických objektů je ČSN 73 0810.

Zateplení pomocí ETICS provedené podle zásad této normy se považuje za povrchovou úpravu a může se použít v požárních pásech i v požárně nebezpečném prostoru požárních úseků téhož objektu a neovlivňuje druh stavební konstrukce (DPx), ani konstrukční systém objektu ve smyslu požárních norem. V normě jsou také uvedeny zásady pro zdvojení ETICS, tj. pro provedení nového ETICS na ETICS stávající.

Uvedené zásady v ČSN 73 0810 platí podle znění této normy pro všechny typy objektů, tj. výrobní a nevýrobní objekty, novostavby, rekonstrukce a změny staveb. Mohou být dále upřesněny dalšími normami požární bezpečnosti staveb pro konkrétní charakter objektu např. budovy zdravotnických zařízení a sociální péče.

Při navrhování je tedy nutné zohlednit především níže uvedená základní kritéria ve vztahu k požadavkům uvedeným v ČSN 73 0810. Následně je třeba zohlednit také případné další požadavky v souvisejících normách řady ČSN 73 08xx. Požárně bezpečnostní řešení, popsaná konkrétně v ČSN 73 0810, mají v některých případech povolena ekvivalentní řešení, která se dokladují příslušným požárně klasifikačním osvědčením, vydaným na základě provedených zkoušek.

Základní kritéria pro navrhování jsou tato:

• druh tepelněizolačního výrobku jako součásti ETICS;
• Požární výška h (m);
• třída reakce na oheň ETICS;
• třída reakce na oheň tepelněizolačního výrobku v ETICS;
• index šíření plamene po povrchu ETICS i_s (mm/min);
• způsob lepení ETICS.

Druh tepelněizolačního výrobku jako součásti ETICS, třídu reakce na oheň, jak ETICS, tak tepelněizolačního výrobku v ETICS, index šíření plamene po povrchu ETICS a způsob lepení ETICS dokladuje jeho výrobce.

Skutečnost, jestli se jedná o dodatečné zateplení (zateplení stávajících objektů) nebo o zateplení novostavby, nehraje z hlediska požárně bezpečnostních řešení podle nových normových požadavků žádnou roli. Při návrhu se tedy nezohledňuje.

Druh tepelněizolačního výrobku jako součásti ETICS

ETICS s tepelněizolačním výrobkem z MW desek, lamel jsou obvykle klasifikovány ve třídě reakce na oheň A1 nebo A2.

ETICS s tepelněizolačním výrobkem z EPS desek jsou obvykle klasifikovány ve třídě reakce na oheň B.

Požadavky:

Požadavky na druh tepelněizolačního výrobku vyplývají ze záměrů stavebníka, korigovaných souvisejícími technickými předpisy.

Požární výška h (m)

Požární výška h je základním určujícím kritériem pro navrhování ETICS z hlediska požární bezpečnosti. Požární výškou h se v případě navrhování ETICS rozumí výška poslední užitné podlahy nad podlahou prvního nadzemního podlaží. Z hlediska požární bezpečnosti se za nadzemní podlaží považuje každé podlaží, které nemá povrch podlahy níže než 1,5 m pod nejvyšším bodem přilehlého terénu, ležícím ve vzdálenosti do 3 m od objektu (obr. 4). Upřesnění způsobů stanovení požární výšky jsou uvedena v ČSN 73 0802.

Základní rozdělení objektů podle požární výšky h (měřeno od podlahy prvního nadzemního podlaží k podlaze posledního užitného nadzemního podlaží) s ohledem na návrh ETICS je následující (obr. 5):

• jednopodlažní objekty s požární výškou h = 0 m;
• objekty s požární výškou h ≤ 12,0 m;
• objekty s požární výškou 12,0 m < h ≤ 22,5 m;
• objekty s požární výškou h > 22,5 m.

Požadavky:

Soubor základních požadavků pro navrhování z hlediska požární bezpečnosti pro jednotlivé požární výšky je uveden v ČSN 73 0810.

Obr. 4 Nadzemní podlaží z hlediska požární bezpečnosti

Obr. 5 Rozhodující požární výšky

Třída reakce na oheň ETICS

Vliv ETICS na vznik a šíření požáru je stanoven především jeho klasifikací do třídy reakce na oheň podle ČSN EN 13501-1 (A1, A2 až F). Nejčastěji jsou ETICS klasifikovány do tříd A2, B. ETICS s tepelněizolačním výrobkem z MW desek, lamel jsou obvykle klasifikovány ve třídě reakce na oheň A2. ETICS s tepelněizolačním výrobkem z EPS desek jsou obvykle klasifikovány ve třídě reakce na oheň B. U některých tříd se uvádí pomocí indexů i doplňková klasifikace. Ta charakterizuje vývoj kouře (s1, s2, s3) a odpadávající hořící kapky/částice (d0, d1, d2).

Požadavky:

Základní požadavky na dosaženou klasifikaci ETICS z hlediska třídy reakce na oheň v závislosti na požární výšce, poloze zateplení vzhledem k otvorovým výplním a terénu, střešní konstrukci, poloze únikových cest z objektu, na jeho situování a na přítomnosti rozvodných skříní a vyústění VZT, jsou uvedeny v ČSN 73 0810, včetně případných možností ekvivalentních řešení dokladovaných požárně klasifikačním osvědčením. V základních požadavcích se nebere zřetel na zmíněnou doplňkovou klasifikaci. Pokud i v ostatních normách řady ČSN 73 08xx nebo v jiných požárních předpisech není jmenovitě uveden požadavek na tuto doplňkovou klasifikaci, nebere se rovněž v potaz.

Třída reakce na oheň tepelněizolačního výrobku v ETICS

Požadavky:

Při zateplení pomocí ETICS z EPS musí být tento EPS klasifikován ve třídě reakce na oheň nejhůře E.

Index šíření plamene po povrchu ETICS i_s (mm/min)

Index šíření plamene i_s charakterizuje rychlost šíření plamene po vnějším povrchu ETICS. Stanovuje se podle ČSN 73 0822.

Požadavky:

Při návrhu ETICS pro objekty vyšší než jednopodlažní (h = 0 m) a také pro rodinné domy (OB1) se vždy vyžadují ETICS s indexem šíření plamene po jeho povrchu i_s = 0 mm/min.

Způsob lepení ETICS – kontaktní spojení

Kontaktní spojení tepelněizolačního výrobku s podkladem ve smyslu ČSN 73 0810 je při ručním nanášení zajištěno nanesením lepicí hmoty na rubový povrch desky tepelněizolačního výrobku postupem podle ČSN 73 2901, tj. buď ve formě pásu po obvodě desky doplněné nanesením minimálně tří terčů v ploše desky, nebo také celoplošným nanesením této lepicí hmoty.

Požadavky:

Při návrhu ETICS z EPS pro objekty vyšší než jednopodlažní (h = 0 m) se vyžadují ETICS s popsaným kontaktním spojením tepelněizolačního výrobku s podkladem.

8.1.3 Hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí

Zateplené stěny pomocí ETICS mají odolávat pronikání deště a sněhu do budovy; nemají být poškozovány deštěm a sněhem a nemají přenášet vlhkost do žádné části stavby, kde by mohla způsobit škodu. Požadavky k navrhování ETICS z hlediska odolnosti proti pronikání a přenášení vlhkosti vyjádřené požadovanými konkrétními úrovněmi nejsou dosud v plném rozsahu zpracovány tak jako např. v oblasti navrhování ETICS z hlediska požární bezpečnosti nebo z hlediska tepelné ochrany budov.

K zachování odolnosti proti pronikání deště a sněhu, proti poškozování deštěm a sněhem a proti přenášení vlhkosti si musí navržený ETICS udržet své vlastnosti při nárazech způsobených normálním provozem a užíváním, tj. např. opřením běžných předmětů o ETICS. Z uvedeného vyplývá potřeba navrhnout ETICS s ohledem na jeho odolnost proti mechanickému poškození.

ETICS musí být navržen tak, aby nedocházelo ke škodlivé kondenzaci v souvislosti s propustností vodních par zateplované stěnové konstrukce (odst. 8.1.6). Dále musí být vždy navržen tak, aby intenzita uvolňování případných znečišťujících látek do ovzduší, půdy a vody z něho byla v souladu s právními a správními předpisy. Po zabudování ETICS musí být zajištěno splnění požadavků národních ustanovení na uvolňování nebezpečných látek.

Účelem vnějšího zateplení pomocí ETICS není zajišťování neprůvzdušnosti budovy.

Základní kritéria pro navrhování jsou:

• nasákavost vnějšího souvrství ETICS (kg/m²);
• odolnost ETICS proti mechanickému poškození;
• propustnost vodních par vnějším souvrstvím ETICS sd (m).

Návrhu podle uvedených základních kritérií předchází úvodní stanovení druhu ETICS podle typu tepelněizolačního výrobku (EPS nebo MW). Platí zásada, že při řešení zateplení specifických částí stavby (např. odstřikové oblasti) je potřebné navrhovat tepelněizolační výrobky se sníženou nasákavostí a v návrhu tak neuplatňovat tepelněizolační výrobky z MW, avšak vždy dodržet požadavky požární bezpečnosti. Údaje o nasákavosti vnějšího souvrství ETICS, odolnosti ETICS proti mechanickému poškození a propustnosti vodních par vnějším souvrstvím, dokladuje výrobce ETICS. Navrhování ETICS z hlediska propustnosti vodních par je součástí tepelně technického posouzení (odst. 8.1.6).

Nasákavost vnějšího souvrství ETICS (kg/m²)

Nasákavost vnějšího souvrství ETICS stanovená podle ETAG 004 charakterizuje jeho kapilární nasákavost. Vnější souvrství představuje všechny vrstvy vně tepelněizolačního výrobku, tj. základní vrstvu a omítku s případným základním nátěrem nebo i s případným vnějším nátěrem na omítku. Zohledňuje se a posuzuje nasákavost v kg/m2 za 24 hodin.

Požadavky:

Návrh ETICS z hlediska nasákavosti zohledňuje konkrétní podmínky stavby, tj. především lokalitu a geometrii budovy. Ve většině případů platí, že čím nižší bude hodnota nasákavosti, tím větší bude jistota v zajištění odolnosti ETICS především vůči vlhkostnímu klimatickému namáhání. V této souvislosti je však potřebné vzít v potaz, že nižší hodnoty nasákavosti mohou být v některých případech spojeny s nežádoucím snížením propustnosti vodních par vnějším souvrstvím, což je nezbytné při návrhu správně vyhodnotit (např. posouzení vzniku škodlivé kondenzace).

Odolnost ETICS proti mechanickému poškození

Odolnost ETICS proti mechanickému poškození se hodnotí po nárazu definovaného tělesa na jeho povrch. Na základě získaných výsledků zkoušek se ETICS zařazuje do kategorie I, nebo kategorie II, nebo kategorie III.

Požadavky:

Podle zařazení ETICS do konkrétní kategorie je potřebné při návrhu uvažovat s použitím v těchto oblastech zateplení pomocí ETICS:

• Kategorie I
  Oblast zateplení snadno přístupná veřejnosti na úrovni přízemí, vystavená nárazům tvrdých těles, ale ne abnormálně hrubému zacházení.

• Kategorie II
  Oblast zateplení ETICS vystavená nárazům vrhaných nebo kopaných předmětů, ale na takových veřejných prostranstvích, kde výška ETICS omezuje rozsah nárazů, nebo v nižších úrovních, kde je budova přístupná hlavně osobám, které mají zájem ji šetřit.

• Kategorie III
  Oblast zateplení, která s největší pravděpodobností nebude poškozována nárazy vyvolanými lidmi nebo vrhanými nebo či kopanými předměty.

Propustnost vodních par vnějším souvrstvím ETICS s_d (m)

Propustnost vodních par vnějším souvrstvím, udávaná jako jeho ekvivalentní difuzní tloušťka s_d (m), je důležitým parametrem zohledňovaným v souvislosti s případnou škodlivou kondenzací difundujících vodních par, přičemž souvisejí i s již zmiňovanou nasákavostí.

Požadavky:

Propustnost vodních par se při návrhu podrobně posuzuje v rámci tepelně technického posouzení (odst. 8.1.6).

8.1.4 Ochrana proti hluku

Z pohledu ochrany vnitřního prostředí proti hluku musí splňovat celá zateplená stěnová konstrukce, včetně oken, požadavky na zvukovou izolaci podle ČSN 73 0532. Ty jsou vyjadřovány požadavkem na hodnotu vzduchové neprůzvučnosti. Požadavek tedy musí splňovat jak stěnová konstrukce s navrhovaným ETICS, tak okna.

Základní kritéria pro navrhování:

• hodnota vážené vzduchové neprůzvučnosti stěnové konstrukce s navrhovaným ETICS R_w (dB);
• hodnota vážené vzduchové neprůzvučnosti oken ve stěnové konstrukci s navrhovaným ETICS R_w (dB);
• rozdíl vážené vzduchové neprůzvučnosti při navržení ETICS oproti stávající stěnové konstrukci bez navrženého ETICS ΔR_w (dB).

Hodnota vážené vzduchové neprůzvučnosti stěnové konstrukce s navrhovaným ETICS R_w (dB)

Požadavky:

Požadavky na hodnoty vážené vzduchové neprůzvučnosti stěnové konstrukce s navrhovaným ETICS jsou uvedeny v ČSN 73 0532.

Poznámka:
V ČSN 73 0532 jsou kromě požadavků na prvky obvodového pláště uváděny i požadavky na obvodový plášť jako celek.

Hodnota vážené vzduchové neprůzvučnosti oken ve stěnové konstrukci s navrhovaným ETICS R_w (dB)

Požadavky:

Požadavky na hodnoty vážené vzduchové neprůzvučnosti oken jsou uvedeny v ČSN 73 0532. Jsou shodné s požadavky na stěnovou konstrukci a lze je podle této normy ponížit za předpokladu, že hodnota vážené vzduchové neprůzvučnosti plné části, tj. stěnové konstrukce s navrhovaným ETICS, při pohledu z místnosti, je nejméně o 10 dB vyšší než hodnota vážené vzduchové neprůzvučnosti okna.

Rozdíl vážené vzduchové neprůzvučnosti při navržení ETICS oproti stávající stěnové konstrukci bez navrženého ETICS ΔR_w (dB)

Hodnota ΔR_w představuje zlepšení (kladná hodnota) nebo zhoršení (záporná hodnota) vzduchové neprůzvučnosti při zateplení ETICS oproti stěnové konstrukci bez ETICS. Hodnota je obvykle uváděna v dokumentaci ETICS a vztahuje se vždy k určitému druhu stěnové konstrukce z hlediska její objemové hmotnosti (např. těžká stěna). Pokud v dokumentaci ETICS není deklarována hodnota rozdílu ΔR_w, je potřebné pro navrhování použít hodnotu ΔR_w = – 8 dB. Obecně pro ETICS z hlediska jeho vzduchové neprůzvučnosti platí, že neprůzvučnost je horší při:

• vyšší dynamické tuhosti tepelněizolačního výrobku;
• nižším odporu proti proudění vzduchu tepelněizolačním výrobkem;
• vyšším počtu hmoždinek, zejména u hmoždinek s kovovým rozpěrným prvkem;
• větší ploše slepu nanesené lepicí hmoty.

Naopak neprůzvučnost je lepší při větší tloušťce tepelněizolačního výrobku a větší plošné hmotnosti vnějšího souvrství ETICS (obr. 6).

Poznámka:
Jednotlivé tepelněizolační výrobky stejné materiálové báze se z hlediska neprůzvučnosti mohou mezi sebou i znatelně odlišovat – např. výrobky z EPS a výrobky z elastifikovaného EPS.

Požadavky:

Požadavky na stěnovou konstrukci s ETICS i na stěnovou konstrukci s ETICS, včetně oken, vyplývají z ČSN 73 0532.

Obr. 6 Rozdíl vážené vzduchové neprůzvučnosti ΔR_w těžké stěny s ETICS oproti stěně bez ETICS v závislosti na tloušťce tepelněizolačního výrobku – příklad ETICS z MW

8.1.5 Bezpečnost při užívání

Navrhovaný ETICS musí být odolný vůči namáháním vyvolanými zatížením větrem, dilatačními pohyby samotného ETICS (především při teplotním namáhání) a pohyby podkladní stěnové konstrukce. Maximální možná navrhovaná tloušťka ETICS, spolupodílející se na jeho zatížení vlastní hmotností, je stanovena v dokumentaci ETICS.

Základní kritéria pro navrhování:

• stav a materiálové řešení podkladu;
• způsob spojení a připevnění ETICS k podkladu;
• přídržnost lepicí hmoty k podkladu;
• maximální délkové rozměry ETICS a kompenzace napětí při napojování ETICS;
• návrhová odolnost mechanického upevnění ETICS hmoždinkami na účinky sání větru (při navrhování podle tohoto kritéria je třeba vzít v potaz i způsob montáže hmoždinek – povrchová, zápustná, speciální – obr. 7);
• světelná odrazivost povrchu ETICS.

Obr. 7 Způsoby montáže hmoždinek

Údaje o způsobu spojení a připevnění ETICS k podkladu, maximálních délkových rozměrech ETICS, údaje k vybraným charakteristikám pro stanovení návrhové odolnosti a o světelné odrazivosti dokladuje výrobce ETICS.

Stav a materiálové řešení podkladu

Při návrhu je třeba zohledňovat:

• druh a typ podkladu (v souladu s určeným zamýšleným použitím ETICS);
• vhodnost podkladu (vyzrálost, bez prachu, bez mastnot, bez výkvětů, puchýřů a bez biotického napadení apod.);
• soudržnost podkladu (jednotlivá minimální hodnota, doporučená průměrná hodnota);
• rovinnost podkladu (maximální odchylky rovinnosti v závislosti na způsobu spojení ETICS s podkladem);
• stávající povrchové úpravy podkladu (omítky, nátěry, nástřiky, obklady);
• vlhkost podkladu;
• savost podkladu;
• nosnou vrstvu podkladu z hlediska odolnosti hmoždinky proti vytažení (viz poznámka).

Požadavky:

Požadavky na stav a materiálové řešení podkladu, včetně možných postupů na jejich splnění, kromě požadavku na odolnost hmoždinky proti vytažení, jsou uvedeny v ČSN 73 2901. Zohlednění odolnosti hmoždinky proti vytažení z podkladu je součástí návrhu z hlediska odolnosti mechanického připevnění ETICS hmoždinkami vůči účinkům sání větru.

Poznámka:
Odolnost proti vytažení je dána charakteristickou únosnosti hmoždinky v tahu N_Rk (kN) pro definovaný podklad uvedený v dokumentaci ETICS nebo je stanovována podle ČSN 73 2902 na základě výsledků zkoušek in situ, podle přílohy A této normy. Pro navrhování se bere v potaz vždy hodnota nižší z hodnoty uvedené v dokumentaci nebo z hodnoty vyplývající z výsledků zkoušek.

Způsob spojení a připevnění ETICS k podkladu

Podle způsobu připevnění se ETICS dělí na:

• lepené ETICS:
  • výlučně lepené;
  • lepené s doplňkovými mechanicky upevňovacími prostředky;
• mechanicky připevňované ETICS:
  • mechanicky připevňované s doplňkovou lepicí hmotou;
  • výlučně mechanicky připevňované.

Požadavky:

Související požadavky na podklad jsou dány ČSN 73 2901. Výlučně lepené ETICS nesmí mít podklad vytvořený nátěrovými hmotami (nátěry, nástřiky), obkladem na anorganické bázi nebo omítkou a musí splňovat požadavky na rovinnost podle ČSN 73 2901.

Přídržnost lepicí hmoty k podkladu

Přídržnost lepicí hmoty k podkladu je součástí posouzení ETICS před uvedením na trh, avšak takováto přídržnost se hodnotí jen na standardním podkladu vyplývajícím z určeného zamýšleného použití (např. podklad z betonu nebo ze zdiva). Vzhledem k tomu, že reálný stav podkladu se může od standardního podkladu v určeném zamýšleném použití ve svých vlastnostech lišit (např. degradace, úprava nátěry), je potřebné při návrhu posoudit přídržnosti navrhované lepicí hmoty k takovému konkrétnímu podkladu. Zkouška přídržnosti lepicí hmoty se provádí podle ČSN EN 1542 přiměřeně postupem in situ.

Požadavky:

V případě výlučně lepených ETICS se doporučuje průměrná hodnota přídržnosti lepicí hmoty k podkladu nejméně 200 kPa s tím, že nejmenší jednotlivá přípustná hodnota musí být alespoň 80 kPa. V případě lepených ETICS s doplňkovými mechanicky upevňovacími prostředky a ETICS mechanicky připevňovaných s doplňkovou lepicí hmotou jsou požadavky stejné jak v případě výlučně lepených ETICS.

Maximální délkové rozměry ETICS a kompenzace při napojování ETICS

Posuv ETICS vlivem smršťování a tepelné roztažnosti může způsobovat nežádoucí posuvy na jeho okrajích. Proto je potřeba této okolnosti věnovat při návrhu pozornost. Veškerá napojení ETICS na přilehlé konstrukce nebo prostupující prvky musí být navrženy tak, aby napojení umožnilo kompenzovat vznikající napětí a nedocházelo tak ke vzniku škodlivých trhlin, netěsností a tím k pronikání vody do ETICS.

Požadavky:

Maximální délkové rozměry ETICS a z toho plynoucí případná potřeba navržení dilatačních spár v ETICS vyplývají z vlastností ETICS a jsou uvedeny v jeho dokumentaci. V úvahu musí být brány za situace, že se jedná o navrhovaný ETICS s tloušťkou tepelněizolačního výrobku menší než 120 mm, o lepený ETICS a o mechanicky připevňovaný ETICS s plochou doplňkového lepení menší než 20 % plochy tepelněizolačního výrobku.

Kompenzaci vznikajícího napětí při napojování ETICS je třeba řešit použitím napojovacích lišt, těsnících pásek, tmelů. V případě napojení ETICS na rámy otvorových výplní je potřebné řešit kompenzaci napětí vždy návrhem napojovacích lišt.

Návrhová odolnost mechanického upevnění ETICS hmoždinkami na účinky sání větru

Návrhová odolnost mechanického upevnění ETICS hmoždinkami na účinky sání větru R_d (kN) se stanovuje jako menší z těchto hodnot:

• charakteristická únosnost hmoždinky v tahu N_Rk (kN) vynásobená počtem příslušných hmoždinek na 1 m² (v ploše a ve spárách), korigovaná součinitelem bezpečnosti upevnění při montáži hmoždinky
  (R_d = N_Rk · (n_panel + n_joint / Y_Mc)
  

• součet průměrné odolnosti hmoždinky proti protažení tepelněizolačním výrobkem na jednu hmoždinku umístěnou v ploše výrobku R_panel vynásobené počtem těchto hmoždinek na 1 m² a průměrné odolnosti hmoždinky umístěné ve spárách výrobku proti protažení R_joint vynásobené počtem těchto hmoždinek na 1 m²; součet se koriguje součinitelem pro stanovení charakteristické hodnoty a součinitelem bezpečnosti upevnění
  (R_d = (R_panel · n_panel + R_joint) · k_k / Y_Mb)
  

Požadavky:

Při podrobném návrhu se postupuje podle ČSN 73 2902. Stanovená návrhová odolnost musí být vždy větší nebo rovna návrhové hodnotě účinku zatížení větrem. Účinky zatížení větrem se stanoví podle ČSN EN 1991-1-4.

Při návrhu mechanického upevnění hmoždinkami je možné podle ČSN 73 2902 využít zjednodušený návrh, založený na principu zařazování hmoždinek do tříd únosnosti hmoždinek podle tuhosti jejich talířku c (kN/mm) a podle návrhové odolnosti hmoždinky vůči účinkům sání větru R_d,hm (kN). Podle zjištěné třídy únosnosti hmoždinky (obr. 8) a větrové oblasti, kategorie terénu uvedených v ČSN 73 2902 a výšky konkrétní budovy udává tato norma v příslušných tabulkách přímo potřebné počty hmoždinek na 1 m² pro okrajové oblasti navrhovaného ETICS. Takto zjištěné počty hmoždinek lze pro vnitřní (neokrajové) plochy ETICS ve zjednodušeném návrhu snížit způsobem podle ČSN 73 2902.

Poznámka:
V současné době jsou na trhu v ČR ETICS s hmoždinkami určenými jen pro přenášení sil působících kolmo k povrchu ETICS.

Obr. 8 Tuhost talířku hmoždinky – schéma uspořádání zkoušky

Světelná odrazivost

Vnější povrch ETICS absorbuje záření, tvořené jak jeho viditelnou částí, tak částí neviditelnou. Absorpce záření způsobuje zahřívání povrchu ETICS a může vyvolávat jeho nežádoucí tepelné namáhání. Při náhlých změnách teploty může k tomu přistoupit i namáhání teplotními šoky, např. při prudkém ochlazení deštěm. Oproti tradičním povrchovým úpravám nemohou povrchové úpravy ETICS odvádět teplo do podkladní stavební konstrukce vzhledem k tomu, že pod jeho povrchovou úpravou je umístěn tepelněizolační výrobek, který tomuto odvodu tepla zabraňuje. Obecně platí, že čím je barevný tón povrchu ETICS tmavší, tím více je jeho povrch tepelně namáhán. Čím více záření bude povrch ETICS odrážet, tím méně záření bude absorbováno. Schopnost odrážet záření charakterizuje v případě konečných povrchových úprav ETICS jejich odrazivost. Odrazivost je v současnosti nejčastěji udávána hodnotou světelné odrazivosti, označované HBW. Čím vyšší bude tato hodnota, tím méně bude záření absorbováno a povrch bude méně zahříván. Obdobné platí i v případě hodnoty alternativního vyjádření celkové odrazivosti, tj. nejen světelného viditelného záření, pomoci hodnoty označované TSR.

Požadavky:

Je nutné dodržovat hraniční hodnoty pro odrazivost konečných povrchových úprav ETICS (tj. hodnoty HBW, popř. TSR), stanovené v dokumentaci ETICS. Dosahované hodnoty HBW (popř. TSR) u jednotlivých barevných tónů jsou obvykle uváděny v barevných vzorkovnicích k příslušnému ETICS.

8.1.6 Úspora energie a tepelná ochrana

V případě výstavby nové budovy a větší změny dokončené budovy je povinnost zajistit plnění požadavků na energetickou náročnost budovy ve smyslu zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 264/2020 Sb. o energetické náročnosti budov (vyhláška č. 78/2013 Sb., o energetické náročnosti budov, byla zrušena k 31. 8. 2020).

Splnění požadavků na energetickou náročnost budovy se prokazuje průkazem energetické náročnosti budovy (PENB). Ten obsahuje protokol a shrnující grafické znázornění. Protokol zahrnuje především účel zpracování průkazu, základní informace o budově, konstrukcích a technických systémech, související výsledky výpočtů a posouzení, včetně případných doporučených opatření. Stavebník, vlastník budovy nebo společenství vlastníků jednotek mají povinnost opatřit si PENB při výstavbě nové budovy nebo při větších změnách dokončených budov. Větší změnou dokončené budovy je změna na více než 25 % celkové plochy obálky budovy. Změnou dokončené budovy se v tomto případě rozumí i provedení ETICS, ale také např. výměna oken.

PENB musí být zpracován pouze příslušným energetickým specialistou. Podkladem pro jeho zpracování je dokumentace stavby (např. projektová dokumentace, zdokumentovaný aktuální stav budovy).

Základním technickým předpisem, ze kterého je třeba při navrhování ETICS z tepelně technického hlediska vycházet, je soubor norem ČSN 73 0540-1 až 4 a to ve vazbě na zákon č. 406/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 264/2020 Sb. o energetické náročnosti budov (vyhláška č. 78/2013 Sb., o energetické náročnosti budov, byla zrušena k 31. 8. 2020).

Základní kritéria pro takovéto navrhování ETICS jsou především:

• součinitel prostupu tepla jednotlivou konstrukcí obálky budovy U (W/m²K);
• průměrný součinitel prostupu tepla budovy nebo vytápěné zóny budovy U_em (W/m²K);
• nejnižší vnitřní povrchová teplota konstrukce;
• zkondenzovaná vodní pára uvnitř konstrukce M_c (kg/m²rok);
• roční bilance kondenzace a vypařování vodní páry uvnitř konstrukce.

Vstupní rozhodující údaje pro komplexní tepelně technický výpočet a posouzení ve smyslu souboru ČSN 73 0540 (nejčastěji výpočtovým softwarem) jsou tloušťky d (m), součinitelé tepelné vodivosti λ (W/m·K), objemové hmotnosti ρ (kg/m³), měrné tepelné kapacity c (J/kg K), faktory difuzního odporu μ (-) jednotlivých vrstev zateplované stěnové konstrukce a ETICS a okrajové teplotní a vlhkostní podmínky, včetně hodnot odporu při přestupu tepla.

Při tomto výpočtu, jehož primárním účelem je dimenzování tloušťky navrhované tepelněizolační vrstvy ETICS (při zajištění všech ostatních tepelně technických požadavků), je potřebné také dodržet a uplatnit:

• použití návrhových hodnot součinitele tepelné vodivosti jednotlivých materiálů λ_u (W/mK) (výrobci ETICS uvádí ve své dokumentaci, v souladu s evropskými normami, deklarované hodnoty součinitelů tepelné vodivosti λ_D (W/mK), což jsou hodnoty naměřené v suchém stavu, které nemohou být pro výpočet přímo použity);
• případné zvýšení součinitele prostupu tepla zateplované konstrukce vlivem použitých hmoždinek v ETICS v závislosti na jejich bodovém činiteli prostupu tepla χ (W/K) a jejich počtu.

Součinitel prostupu tepla jednotlivou konstrukcí obálky budovy U (W/m²K)

Součinitel prostupu tepla jednotlivou konstrukcí budovy U (W/m²K) vyjadřuje celkovou výměnu tepla v ustáleném stavu mezi dvěma prostředími, tj. mezi vnějším a vnitřním prostředím oddělenými stavební konstrukcí případně stavební konstrukcí s ETICS o určitém tepelném odporu, včetně odporů při přestupu tepla. Tepelný odpor jednotlivé vrstvy konstrukce je dán jako podíl příslušné tloušťky vrstvy d a příslušného součinitele tepelné vodivosti λ. Tepelný odpor celé konstrukce při prostupu tepla, např. i včetně ETICS, RT (m² K/W), je dán součtem tepelných odporů jednotlivých vrstev a příslušných odporů při přestupu tepla na vnější a vnitřní straně konstrukce. Součinitel prostupu tepla U jednotlivou konstrukcí budovy je potom převrácenou hodnotou tepelného odporu konstrukce při prostupu tepla RT. Postup výpočtu vyplývá ze souboru norem ČSN 73 0540 za použití jak tabulkových normových hodnot, tak hodnot z dokumentace ETICS. Výpočet probíhá obvykle v jednom kroku v rámci komplexního výpočtu a posouzení.

Požadavky:

Požadavky na hodnoty součinitele prostupu tepla U (W/m²K) u budov s požadovaným stavem vnitřního prostředí při jejich užívání vyplývají z ČSN 73 0540-2 a z vyhlášky č. 264/2020 Sb. o energetické náročnosti budov (vyhláška č. 78/2013 Sb., o energetické náročnosti budov, byla zrušena k 31. 8. 2020). Hodnoty uváděné v ČSN 73 0540-2 jako hodnoty požadované se pro vlastní dimenzování tloušťky tepelněizolační vrstvy až na výjimky, nepoužívají. Pro zajištění spolehlivosti návrhu tloušťky tepelněizolační vrstvy se pro dimenzování používají nejčastěji hodnoty, uváděné v normě jako hodnoty doporučené a nižší. Dimenzování tlouštěk tepelněizolační vrstvy ETICS u konstrukcí jednotlivých částí budovy pouze podle hodnot součinitele prostupu tepla U (W/m²K) je možno použít jen v případě hodnocení energetické náročnosti budovy způsobem „pro všechny měněné stavební prvky obálky budovy“.

Průměrný součinitel prostupu tepla budovy nebo vytápěné zóny budovy U_em (W/m²K)

Průměrný součinitel prostupu tepla budovy U_em (W/m²K) je v principu podíl součinu jednotlivých součinitelů prostupu tepla tvořící obálku budovy s odpovídajícími plochami a součtu odpovídajících ploch celé obálky budovy. V součinu jsou dále uplatněny odpovídající teplotní redukční činitele a lineární a bodové činitele prostupu tepla. Způsob výpočtu je uveden v souboru norem ČSN 73 0540 při použití hodnot plynoucích ze stávajícího stavu budovy a ze zpracovávané dokumentace, nebo jen ze zpracovávané dokumentace v případě novostavby. Výpočet probíhá v jednom kroku v rámci komplexního výpočtu a posouzení.

Výše uvedené platí obdobně i pro vytápěnou zónu budovy.

Poznámka:
Požadavky na lineární a bodový činitel prostupu tepla tepelných vazeb mezi konstrukcemi jsou uvedeny v ČSN 73 0540-2.

Požadavky:

Požadavky na průměrný součinitel prostupu tepla budovy nebo vytápěné zóny budovy U_em (W/m²K) vyplývají z výpočtového postupu stanoveného v ČSN 73 0540-4 a následně z postupu uvedeného ve vyhlášce č. 264/2020 Sb. o energetické náročnosti budov (vyhláška č. 78/2013 Sb., o energetické náročnosti budov, byla zrušena k 31. 8. 2020). Tento postup podle vyhlášky využívá tzv. referenční budovu, což je výpočtově definovaná budova téhož druhu jako budova hodnocená, charakterizovaná především stejným tvarem a velikostí, stejnou orientací ke světovým stranám, stejným typickým užíváním, stejnými uvažovanými klimatickými údaji, avšak s referenčními hodnotami vlastností budovy, jejich konstrukcí a technických systémů. Referenční hodnoty jsou uvedeny ve zmiňované vyhlášce.

Požadavek na průměrný součinitel prostupu tepla U_em (W/m²K) není třeba brát v potaz v případě hodnocení energetické náročnosti budovy způsobem „pro všechny měněné stavební prvky obálky budovy“. V takovémto případě však součinitel prostupu tepla U (W/m²K) měněného stavebního prvku musí vyhovět doporučené hodnotě podle ČSN 73 0540-2.

Nejnižší vnitřní povrchová teplota konstrukce

Stavební konstrukce a styky stavebních konstrukcí v prostorech s požadovaným stavem vnitřního prostředí (návrhová vnitřní teplota, návrhová relativní vlhkost vnitřního prostředí) musí v zimním období zajistit v každém místě přípustnou nejnižší vnitřní povrchovou teplotu. Ta je vyjádřena tzv. teplotním faktorem vnitřního povrchu f_Rsi (-).

Požadavky:

Stavební konstrukce a styky stavebních konstrukcí v prostorech s požadovaným stavem vnitřního prostředí musí zajistit splnění požadované hodnoty nejnižšího teplotního faktoru vnitřního povrchu f_Rsi,N (-), stanoveného postupem podle ČSN 73 0540-2.

Poznámka:
Splnění požadavku je prevencí rizika vnitřní povrchové kondenzace vodní páry a růstu plísní na vnitřním povrchu stavebních konstrukcí a jejich styků.

Zkondenzovaná vodní pára uvnitř konstrukce M_c (kg/m²rok)

Vodní pára šířící se difuzí konstrukcí může vlivem změny teploty v tloušťce konstrukce zkondenzovat a případně tak ohrozit její požadovanou funkci. Množství zkondenzované vodní páry uvnitř konstrukce M_c (kg/m²rok) se stanovuje výpočtem podle souboru norem ČSN 73 0540 a ČSN EN ISO 13788 na základě jak tabulkových normových hodnot, tak hodnot z dokumentace ETICS. Výpočet probíhá v jednom kroku v rámci komplexního výpočtu a posouzení.

Požadavky:

Přípustnost samotné kondenzace a přípustné množství zkondenzované vodní páry uvnitř stěnové konstrukce, tedy i stěnové konstrukce s ETICS, uvádí ČSN 73 0540-2.

Roční bilance kondenzace a vypařování vodní páry uvnitř konstrukce

Případně zkondenzovaná vodní pára uvnitř konstrukce M_c (kg/m²rok) se během roku, v závislosti na klimatických podmínkách a skladbě konstrukce, odpařuje. Z roční bilance potom vyplývá, zda uvnitř konstrukce dochází nebo nedochází k hromadění zkondenzované vodní páry. Bilance se provádí s hodnotami případně zkondenzovaného množství vodní páry uvnitř konstrukce M_c v porovnání s hodnotami vypařitelného množství vodní páry M_ev (kg/m²rok) stanovené výpočtem, postupem podle souboru norem ČSN 73 0540, na základě jak tabulkových normových hodnot, tak hodnot z dokumentace ETICS použitých již při předchozím výpočtu zkondenzované vodní páry uvnitř konstrukce. Výpočet probíhá v jednom kroku v rámci komplexního výpočtu a posouzení.

Požadavky:

Požadavky na roční množství zkondenzované vodní páry uvnitř konstrukce, a tedy i uvnitř konstrukce s ETICS, s připuštěnou omezenou kondenzací, uvádí ČSN 73 0540-2.

8.1.7 Zdvojení ETICS

Požadavky na vyšší energetickou účinnost budov vyvolávají také potřebu věnovat se již dříve provedeným zateplením a to s cílem i zde zajistit dosažení úrovně tepelněizolační funkce podle aktuálních tepelně technických a energetických požadavků. V praxi to znamená mj. i zvyšování tlouštěk tepelněizolačních vrstev nejen u nově navrhovaných zateplení, ale i u dříve provedených zateplení pomocí ETICS.

Zvyšování tlouštěk tepelněizolační vrstvy u již provedených zateplení pomocí ETICS je možné provést těmito základními způsoby:

• provedení nového ETICS na ETICS stávající (zdvojení ETICS);
• provedení nového ETICS na ETICS stávající po předchozím strhnutí vnějšího souvrství stávajícího ETICS (specifický případ zdvojení ETICS);
• provedení nového ETICS na původní podkladní stěnovou konstrukci po demontáži celého stávajícího ETICS.

Způsob zvyšování tlouštěk tepelněizolační vrstvy je závislý především na:

• druhu a stavu původní podkladní stěnové konstrukce (včetně její případné povrchové úpravy);
• způsobu a stavu upevnění lepením stávajícího ETICS k původní stěnové konstrukci;
• druhu a stavu tepelněizolační vrstvy stávajícího ETICS;
• stavu a případně i druhu vnějšího souvrství stávajícího ETICS.

Pro provedení zesílení tepelněizolační vrstvy je potřebné zpracovat projektovou dokumentaci. Nutným podkladem pro její zpracování – s důrazem na část tepelně technickou, statickou a část týkající se požární bezpečnosti – jsou konkrétní výsledky zjištění a posouzení stavu dříve provedeného, stávajícího ETICS, včetně nezbytných sondážních šetření.

Zjišťování a posuzování potřebné k zajištění podkladů pro zpracování projektové dokumentace pro zdvojování ETICS představují u dříve provedeného, stávajícího ETICS tyto činnosti:

• zjištění a posouzení stavu a rozsahu jeho původní dokumentace;
• celkové vizuální posouzení;
• posouzení podkladní stěnové konstrukce;
• posouzení způsobu a stavu lepení ETICS;
• zjištění a posouzení připevnění ETICS hmoždinkami;
• zjištění a posouzení tepelněizolační vrstvy;
• zjištění a posouzení vnějšího souvrství;
• zjištění a posouzení z hlediska požární bezpečnosti.

Uvedené činnosti se vztahují k provádění zdvojení ETICS pomocí nového ETICS z EPS nebo z MW s omítkou, jednoznačně určeného pro podklad z ETICS, spojovaného s ním lepicí hmotou a s původním podkladem dříve provedeného ETICS hmoždinkami. Jedná se o způsob zdvojování ETICS, pro který již profesní sdružení CZB zpracovalo technická pravidla (TP CZB 01-2014).

Výše uvedené činnosti se nevztahují na zdvojení ETICS s předchozím strhnutím vnějšího souvrství dříve provedeného ETICS.

Požadavky:

Možnost navržení zdvojení ETICS výše popsaným způsobem (zdvojení ETICS pomocí nového ETICS z EPS nebo z MW s omítkou, jednoznačně určeného pro podklad z ETICS, spojovaného s ním lepicí hmotou a s původním podkladem dříve provedeného ETICS hmoždinkami) závisí na výsledcích zjištění a posouzení a na splnění souvisejících požadavků. Soubor požadavků je uveden v technických pravidlech TP CZB 01-2014 – Zdvojení ETICS (Podmínky a způsoby řešení).

Výskyt řas na ETICS

Pokud jsou podmínky pro růst řas splněny, mohou řasy růst na povrchu většiny základních stavebních materiálů. V případě ETICS je situace specifická především v důsledku jeho skladby, kdy na tepelněizolační vrstvě je obvykle jen relativně tenká vrstva vnějšího souvrství. Takováto tenká vrstva akumuluje jen velmi málo tepla, navíc v důsledku izolačního účinku tepelněizolační vrstvy ETICS, umístěné bezprostředně pod ní, je výrazně omezen přísun tepla z interiéru. Daná situace způsobuje, že v důsledku vyzařování tepla za jasných nocí povrchem ETICS do vnějšího prostoru se vyzáří více tepla, než je doplňováno přísunem z podkladní stěnové konstrukce a interiéru. Teplota na povrchu ETICS potom poklesne pod teplotu okolního vzduchu. V závislosti na obsahu vlhkosti v okolním vzduchu dochází na takto podchlazeném povrchu ke kondenzaci vodních par. Výsledkem je skutečnost, že se tak na povrchu ETICS, i bez srážek, vyskytuje vlhkost v míře potřebné pro růst řas.

Riziko růstu řas je kromě uvedeného specifika ještě zvyšováno dalšími ovlivňujícími podmínkami jako např. vyšší srážkovou činností, chybějícím přímým slunečním svitem, SV a SZ orientací povrchu ETICS, porosty v blízkosti ETICS, nevhodně řešenými odstřikovými zónami atd.

Požadavky:

Při navrhování ETICS musí být zohledněny ovlivňující podmínky pro růst řas a uplatněny hlavní známé související projektové zásady.

Ovlivňující podmínky a související hlavní projektové zásady jsou například zpracovány v technických pravidlech TP CZB 01-2013 – Výskyt řas na ETICS.

Stav: vydání 2016

Anotace:
Pomůcka je určena pro projektanty řešící rekonstrukce, opravy domů a bytů v panelových domech konstrukčního systému G57 Ol, T 06 B Ol a P1.11 Ol v Olomouckém kraji. Ve všech krajích byly samostatné materiálové varianty obvodových plášťů, ale i vývoj úprav vnitřních nosných konstrukcí stropů a stěn šel mnohdy v krajích odlišně a probíhalo mnoho racionalizací.

Upozornění k textu

OBSAH

ÚVOD

V průběhu roku 2012 a prvé poloviny roku 2013 (se závěrečným seminářem v roce 2014) bylo kolektivem ve složení Ing. Václav Honzík, prof. Ing. RNDr. Petr Štěpánek, CSc., Ing. Jaromír Vrba, CSc. a prof. Ing. Jiří Witzany, DrSc. realizováno po celé ČR dvacet sedm seminářů o problematice zásahů do nosných stěn panelových domů. Na seminářích v jednotlivých oblastech vypomáhali také kolegové z příslušných oblastí, znalí místních panelových soustav. Semináře měly oživit či doplnit znalosti autorizovaných osob o panelových konstrukcích.

Cílem seminářů nebylo podat úplně detailní teoretické rozbory chování stěnových konstrukcí panelových budov, k tomu existuje hojná literatura, nýbrž upozornit zejména na jednotlivé souvislosti chování panelů, styků a spojů. Úpravy v bytech se provádí zpravidla individuálně, nikoliv systémově po celých domech a s tím souvisí i zvláštnosti navrhování a realizace. Úpravy probíhají za obydleného stavu budov, vždy je vyklizen pouze příslušný byt. Je důležité, aby uživatelé této příručky vzali na vědomí, že odpovědnost autorizovaného statika zůstává na nich. Záleží zcela na jejich rozhodnutí, zda pro analýzu použijí úplně jednoduchý postup, který může být vhodný ve vyšších podlažích s menším podílem svislého zatížení, případně složitější postup s analýzou výseku stěny, nebo spočítá celou stěnu či prostorovou soustavu. Velmi doporučuji, aby autorizované osoby, při požadavcích na větší otvory, ale i v případech nevhodných umístění malých otvorů, analyzovaly výpočty celých stěn, nebo se obracely na specializovaná pracoviště. Zjednodušené postupy by nemusely být dostatečné.

V roce 2000 byla řadou odborných pracovišť zpracována pod gescí Ministerstva průmyslu a obchodu ČR řada příruček, které analyzovaly stav panelových soustav ve vztahu k platným předpisům. Jsou to sice velmi dobré pomůcky, nicméně zjednodušená představa části odborné veřejnosti, že např. soustava T 06 B byla dobře popsána pro Středočeský kraj a poznatky z ní lze uplatnit kdekoliv jinde v republice, platí jen zčásti. Ve všech krajích byly samostatné materiálové varianty obvodových plášťů, ale i vývoj úprav vnitřních nosných konstrukcí stropů a stěn se v nich mnohdy ubíral odlišně a probíhalo mnoho racionalizací.

Pro panelové domy Olomouckém kraje nebyla žádná příručka zpracována, proto autor chce alespoň touto jednoduchou publikací přiblížit (zejména mladším kolegům), specifika těchto soustav z hlediska jejich vývoje a vyztužování panelů. Názor autora je, že příručka psaná z pohledu projektanta statika zabývajícího se desítky let panelovými budovami, nebude v rozporu s pomůckami, které mají sloužit pro potřeby autorizovaných osob celé ČR.

1 PANELOVÉ SOUSTAVY OLOMOUCKÉHO KRAJE

G 57 Ol (realizace cca 1960-1968, okresy Olomouc, Přerov, Šumperk, Vsetín, Bruntál)

Byla rozpracována v krajský systém na základě celostátně platných podkladů. Příčně nosný systém s osovou vzdáleností modulů 3,6 m, konstrukční výška podlaží 2,85 m. V kraji se užívaly řadové sekce se čtyřmi nebo pěti nadzemními podlažími a technickým suterénem výšky přibližně poloviny podlaží a bodové domy nebo dvojdomy s devíti nadzemními podlažími.

Stropy – tloušťka – 100 mm, plné železobetonové panely, šířky až 2 700 mm, beton B250 (B20, C16/20).

Stěny – tloušťka – 150 mm, vyztuženy víceméně pouze transportní výztuží, po obvodě „lemovací výztuží“ ze dvou profilů 8 nebo 10 mm hladké betonářské oceli, alternativně žebírkové, beton B250 (B20, C16/20), šířky 3 600 mm.

Obvodové panely – tloušťka 240 mm, materiál „expandobeton 60“. V průčelních fasádách byly uvažovány jako samonosné, ve štítech nosné (přenášely i zatížení od stropů).

Schodiště – prefabrikované desky se stupni nadbetonovánými přímo v panelárnách.

Základy – monolitické, buď ve formě základových pásů nebo celoplošných desek.

Střechy – jednoplášťové.

Styky a spoje – podélné stěny navázány na příčně nosné hladkými plochami, tedy smykově staticky neúčinné, vzájemné styky v rovině nosných stěn jsou rovněž bez hmoždinek. Stropy bez účinného příčného propojení či funkce hmoždinek, vznikaly časté případy výrazně rozdílných (nespojitých) průhybů.

Spoje – smyčky nebo svary

Zálivková výztuž ve stropech nesplňuje požadavky ČSN 73 1211 – 15 kN/m délky stropu obou půdorysných směrů (tedy ani současně platné ČSN EN 1992-1-1, kap. 9)

Ukázky charakteristických spojů a styků

Obr. 1.1  Styk příčně nosné stěny s obvodovým pláštěm

 

Obr. 1.2  Styk obvodového pláště a štítu na nároží

 

Obr. 1.3  Styk podélné ztužující stěny u spáry štítových panelů

 

Obr. 1.4  Styk vnitřně nosné stěny a stěny předsazené lodžie

 

Obr. 1.5  Spoj stropních panelů se štítem

 

Obr. 1.6  Část výkresu skladby stropních panelů se zálivkovou výztuží v příčných i podélných spárách – ϕ 10 mm ocel A400

 

Obr. 1.7  Stropní panel 3 600/2 700/100 mm, vyztužení 27 ϕ 10 mm oceli 10300, beton B250 (C16/20)

 Časté poruchy

• Zvýšené průhyby panelů uložených jako nosníkové desky (prosté nosníky) oproti panelům uložených na třech stranách (obvodové panely u průčelního samonosného obvodového pláště, nebo panely u bytových jader, podporované betonovými příčkami). Tyto průhyby se projevují zejména ve styčných spárách panelů vzhledem k okolnosti, že nejsou příčně spojeny. Častým sanačním řešením problému je zřizování sádrokartonového podhledu v místnostech, zde ale vzniká problém se snížením světlé výšky místností pod hranici 2 600 mm, což je v rozporu s požadavky vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů. Proto je důležité zvážit, zda není přínosnější ponechat esteticky méně příznivou, ale staticky bezpečnou rovinu spodního líce stropu bez sádrokartonového podhledu s roštem.
• Nedostatečné ztužení stropních rovin vyvolalo v několika případech poruchy základů v obdobích extrémně suchých let v případech, kdy základy spočívaly na zeminách typu F7 nebo F8 ve smyslu zatřídění podle ČSN 73 1001 Základová půda pod plošnými základy, z roku 1986. Poruchy se projevily ve schodišťových prostorech řadových sekcí, kde byla spojitá stropní rovina přerušena. Vzniklé případy těchto poruch se řešily stažením stropních tabulí po obvodu kabely MONOSTRAND vloženými na fasádu před provedením zateplení, případně byly pokleslé části domů stabilizovány mikropilotáží.
• V oblasti obalových konstrukcí vznikaly problémy se zatékáním u předsazených lodžií (obr. 1.8). Oprava se v řadě případů provedla způsobem náhrady lodžií za nové, které využívaly kvalitnějších značek betonu a novějších poznání o chování stěnových soustav ve vnějším prostředí ovlivněných změnami teplotního a vlhkostního režimu.

Obr. 1.8  Ukázka porušených spár mezi lodžiovými stropními panely a navazujícími stříškami nejnižšího nadzemního podlaží

 

T 06 B-Ol (realizace 1968-1980, okresy Olomouc, Přerov, Vsetín, Šumperk, Bruntál, v menší míře Brno, hlavní město Praha)

Poznámka:
V oblasti paneláren Vsetín a Šumperk byly realizace prodlouženy až k roku 1990.

Celostátně platný typový podklad byl upraven pro krajskou variantu, zejména z hlediska obvodového pláště. Příčně nosný systém s osovou vzdáleností 3,6 m. Sekce řadové ve výškové úrovni 4 a 8 nadzemních podlaží, bodové domy se čtyřmi až osmi nadzemními podlažími, věžové domy se 12 (ojediněle až 15) nadzemními podlažími. Všechny sekce s možností suterénu. Suterény byly původně monolitické, od roku 1974 montované, konstrukční výška 2,8 m.

Stropy – plné desky tl. 120 mm, variantně vyztužovány klasickou výztuží nebo sítěmi, beton B250 (B20, C16/20). Panely zesílené (pod bytová jádra nebo příčky) s užitným zatížením 3,0 kN/m², nebo běžné pro užitné zatížení 1,5 kN/m².

Poznámka:
Podlahy byly v tl. 60 mm nad úrovní horního líce stropních desek, po roce cca 1974 se přešlo na tzv. „nulové podlahy“, tloušťka stropních desek se zvětšila na 150 mm. Šířky panelů – 600, 1 200, 1 800, 2 400 mm.

Stěny – tl.140 mm, vyztužené transportní výztuží a také lemovací výztuží po obvodech, silnější vyztužení v nadpražích dveřních otvorů, beton B250 (B20, C16/20). Silnější vyztužení také v tenčích pilířcích. Šířky stěn 1 200, 2 400, 3 600 mm.

Obvodové panely – jednovrstvé do roku 1978 (až 1980) v tl. 290 mm z expandokeramzitbetonu 60, v průčelních fasádách samonosné, ve štítech nosné. U dvanácti podlažních věžových domů pak byly štíty zdvojené – z vnitřní strany stěny tl. 140 mm a přídavné (obalující) panely EKB 60 v tl. 290 mm. Po roce 1978 (1980) přechod na vrstvený plášť se skladbou – 70 mm vnější betonová monierka, 80 mm polystyren, 140 mm vnitřní betonová stěna, beton B20 (C16/20).

Schodiště – kompletně prefabrikované z výroben.

Základy monolitické – pásové nebo celoplošné, později i zakládání na pilotách VÚIS v kombinaci s prefabrikovaným roštem 400/400 mm, po roce 1980 nahrazeným tenkou deskou tl. 150 mm.

Střecha – jednoplášťová.

Styky a spoje

Stěny – v rovině stěn hmoždinkové, kolmo na stěny u zavětrovacích stěn hladká připojení, staticky smykově neúčinná. Spoje v hlavách stěn – svařené dvojice prutů oceli 10335 (ϕ J12).

Stropy – příčné spojení pásovou ocelí ve třetinách délky styků, styky hmoždinkové. Zálivková výztuž splňuje požadavky ČSN 73 1211 – 15 kN/m stropu obou půdorysných směrů.

Charakteristické styky a spoje

Obr. 1.9  Charakteristický spoj stropních panelů nad příčnou stěnou

 

Obr. 1.10  Příčné spojení stropních panelů

 

Obr. 1.11  Vzájemné spojení štítových panelů

 

Obr. 1.12  Spojení obvodových panelů s příčně nosnou stěnou

 

Obr. 1.13  Výkres spojů stropních panelů se zálivkovou výztuží ϕ J12 (ocel 10335) v příčných i podélných spárách

 

Obr. 1.14  Stropní panel 3 600/2 400/150 mm, varianta pro „nulové podlahy“, vyztužení 10ϕ J10 (ocel 10335) + 4ϕ J12 + 4ϕ E10 (ocel 10216), jedná se o panel zesílený, beton B250 (C16/20)

 

Časté poruchy

Vzhledem k okolnosti, že již počátkem 70. let minulého století byly zavedeny do soustavy požadavky Směrnic VÚPS z roku 1971 a také tomu, že Pozemní stavby Olomouc měly vlastní panelárny, vznikaly poruchy pouze z titulu nedostatečné údržby, případně netěsnosti střešních plášťů. Projevila se často také nízká kultura, resp. vztah k bydlení, obyvatel domu bydlících ve státních bytech, vlastními silami vůbec nepřispívalo k údržbovým pracím (obr. 1.15).

Obr. 1.15  Neošetřovaný okraj stropní desky v lodžii, oplechování zcela porostlé mechem

 

Opravy okrajů stropních rovin lodžií se zpravidla prováděly výměnou dlažeb a realizací nových oplechování s delšími okapními nosy z kvalitnějších materiálů, aby bylo vyloučeno zatékání do podhledu stropů. Další častou poruchou je zhoršený stav vstupních schodišť, jejich stupnic a schodnic.

Obr. 1.16  Ukázka vstupního schodiště a časté poruchy stupnic a podstupnic z titulu solení v zimních obdobích

 

Oprava schodišť se provádí buď jejich výměnou s využitím kvalitnějších značek betonu, nebo reprofilací stupnic a schodnic pomocí certifikovaných sanačních materiálů, závisí to zpravidla na míře porušení.

Plísně vznikaly v interiérech domů pouze z titulu nesprávného užívání bytů (nedostatečné větrání, praní prádla v bytových jádrech a pod).

P 1.11 Ol (realizace 1982-1991), zejména okresy Olomouc, Přerov, v menší míře Šumperk, Vsetín, ojediněle i jinde v ČR

Soustava vznikla z celostátně platného typového podkladu vypracovaného v STÚ Praha. Soubor sekcí obsahoval 5 řadových sekcí, 1 bodový dům a individuálně upravené domy s 13 nadzemními podlažími. Soustava byla charakteristická „zalamovanými“ příčnými stěnami s moduly 2,4 m, 3,0 m a 4,2 m. Stěny v jedné rovině byly pouze ve štítech, schodišťových modulech. Všechny sekce měly podsklepení.

Stropy – plné desky tl. 150 mm délky až 3,0 m pro moduly 4,2 m, délky až 5,4 m pro moduly 2,4 m, panely zesílené nebo běžné, beton B20 (C16/20).

Stěny – tl. 150 mm, vyztužené transportní výztuží, lemovací výztuží, zesílenou výztuží v oblasti nadpraží nebo štíhlých pilířků, beton B20 (BIII) (C16/20).

Obvodový plášť – vrstvený v tl. 300 mm (skladba z vnější strany – 70 mm betonová moniérka, 80 mm polystyren, 150 mm vnitřní betonová vrstva), beton B20 (C16/20).

Po roce 1984 byl zaveden tzv. „optimalizovaný plášť“, ve kterém byla vnitřní nosná vrstva zeslabena na 100 mm, tudíž celková tloušťka panelů poklesla na 250 mm. To ovšem platilo jen u samonosných panelů průčelních fasád, u nosných štítových panelů zůstala tloušťka 300 mm.

Schodiště – plně prefabrikované včetně stupňů, ukládané na ocelové nebo betonové konzolky, vkládané do otvorů v nosných stěnách.

Základy – monolitické plošné nebo hlubinné, kdy nad piloty byly realizovány monolitické desky tl. 150 mm, vyztužené sítěmi.

Střecha – v prvém období jednoplášťová, po roce 1985 i dvouplášťová s druhou lehkou železobetonovou konstrukcí trámků a desek.

Styky a spoje

Stěny – plnohodnotně hmoždinkové v obou půdorysných směrech, soustavu bylo možno počítat prostorovým řešením s využitím smykově účinných styků v obou půdorysných směrech. Spoje panelů ve zhlaví – dvojicí prutů ϕ J12 (ocel 10335).

Stropy – plnohodnotné hmoždinkové spoje.

Zálivková výztuž splňuje požadavky na zajištění sil 15 kN/m délky stropu obou půdorysných směrů

Charakteristické styky a spoje

Obr. 1.17  Vzájemné spojení stropních dílců

 

Obr. 1.18  Vzájemné spojení příčných stěnových dílců

 

Obr. 1.19  Vzájemné spojení příčných a podélných stěn

 

Obr. 1.20  Spojení stropu s obvodovým pláštěm

 

Obr. 1.21  Spoj obvodového pláště s příčnou stěnou

 

Obr. 1.22  Průchod stěn obvodovým pláštěm u dvojlodžie

 

Obr. 1.23  Část výkresu zálivkové výztuže nad podélnými a příčnými nosnými stěnami – ϕ J12 (ocel 10335)

 

Obr. 1.24  Půdorys a příčný řez stropního panelu 4 200/3 000/150 mm, vyztužení 19 ϕ J10 (ocel 10335) ve směru délky 4 200 mm, 14 ϕ J10 ve směru příčném 3 000 mm, beton BIII (C16/20)

 

Poruchy

Soustava P 1.11 Ol byla nejmladší a poruchy se projevovaly zejména u obalových konstrukcí. Obvodové pláště již měly zásadně sendvičovou strukturu a problémem druhé poloviny 80. let dvacátého století bylo navrhování spojovací výztuže mezi vnitřní částí stěny (tlusté 150 mm, později, po racionalizaci, 100 mm) a vnější železobetonovou moniérkou. Byl nedostatek nerezových výztuží a také v teoretické rovině nebyl zcela jednotný názor na řešení. Obr. 1.25 ukazuje jednu z užívaných variant, vnitřní stěna má „centrální kotvu“, vnější stěna je připojena sítí „vlásenek“, tenkých nerezových profilů tloušťky 1,9 mm.

Obr. 1.25  Připojení vnější stěny je sítí „vlásenek“, tenkých nerezových profilů tloušťky 1,9 mm

 

Znalost problematiky sendvičové struktury je důležitá zejména při zateplování budov. Vnější vrstva sice bude po nové vrstvě zateplení méně napjata od přímých účinků tepelné nebo vlhkostní roztažnosti, zvýší se však hmotnost svislého přitížení, které nemusí být u budov s více než osmi nadzemními podlažími zanedbatelné.

Obr. 1.26  Sekce G 57 Ol z počátku 60. let minulého století

 

Obr. 1.27  Sekce T 06 B Ol podle katalogu Stavoprojektu Olomouc z roku 1988

 

Obr. 1.28 Sekce OP1.11 Ol podle katalogu Stavoprojektu Olomouc z roku 1984 ze stavební soustavy P1.11 Ol

2 NOVÉ PŘEDSAZENÉ LODŽIE PANELOVÝCH DOMŮ A REKONSTRUKCE BALKONŮ (ZKUŠENOSTI AUTORA)

Lodžie byly v letech 1965 až 1990 realizovány na malorozponových panelových soustavách jako předsazené, polozapuštěné nebo zapuštěné. Poruchy vznikaly převážně z důvodů zanedbané údržby, systémově nebyly s těmito lodžiemi zásadní problémy. Po roce 2000 se více začaly provádět také nově předsazené lodžie před průčelní fasády panelových soustav. Vznikla nová situace, docházelo k dalšímu přitížení původní nosné konstrukce a základové půdy. U středně rozponových panelových soustav s modulem 6,0 m byly do roku 1990 budovány lodžie zásadně předsazené. Vzhledem k užití dutinových stropních panelů a hojnému užívání sdružených tepelně neochráněných prvků stěn a stropů lodžií, délek překračujících (současnými) normami povolené délky dilatačních celků, vznikala řada poruch zapříčiněných pohyby konstrukcí od změn teplot, případně vlhkosti. Po roce 1990 (resp. 2000) byly na těchto domech nově zřizovány lodžie zcela ojediněle, ale v současnosti stále roste poptávka, aby se i na těchto domech nové lodžie realizovaly. Od 1. 4. 2010 platí pro navrhování nových staveb i hodnocení existujících konstrukcí metodika mezních stavů podle tzv. EUROKÓDŮ, ta je v určitých oblastech odlišná od dříve platných norem.

Rozbor problematiky

Předsazené lodžie (dílem i polozapuštěné) charakterizuje fakt, že na rozdíl od vnitřních stěn, chráněných obalovými konstrukcemi obvodových plášťů a zastřešení, na ně přímo působí klimatické vlivy, zejména změny teploty a vlhkosti. To znamená, že jsou během ročních (ale i denních a nočních) cyklů vystaveny větším rozdílům teplot a vlhkosti oproti stavu při montáži konstrukce, který byl uvážen jako referenční v hodnotě +15 °C. První konstrukční soustavy G 40 a G 57 měly převážně lodžie (pokud tvořily součást návrhu krajských variant) pouze v jednotlivých sloupcích modulu 3,6 m. Výšky domů byly čtyř až osmipodlažní, tedy H_max = 8 x 2,8 = 22,4 m. To nečinilo velký rozdíl od dříve navrhovaných domů a zkušenosti z předchozí výstavby zděných domů postačovaly, K zásadním vznikům poruch v této oblasti nedocházelo. Ani další soustava z počátku 60. let, T 06 B s osovým modulem příčných stěn 3,6 m, neměla výrazné potíže s chováním představených lodžií. Bylo to proto, že v horizontálním směru se lodžie sdružovaly většinou max. do tří nebo čtyř modulů vedle sebe. Délky ani výšky nepřekračovaly hodnotu 35 m (H_max. = 12 x 2,8 = 33,6 m pro domy s dvanácti nadzemními podlažími). Podstatnou okolností byla také záležitost prvků lodžií – stropní panely těchto malých modulů byly navrhovány plné. Stěnové dílce všech starších lodžií se k vnitřním nosným stěnám kotvily pruty z měkké betonářské výztuže přes obvodový plášť.

Po roce 2000 bylo ve větší míře zahájeno odstraňování dožilých ocelových zavěšených balkonů a často byly nahrazeny novými předsazenými lodžiemi. Ty byly ukládány buď na nově vybudované základy nebo spřaženy s konstrukcí původních panelových domů pomocí nejnižších stěnových panelů vložením krátké konzoly v nadzákladových konstrukcích a lodžiemi byly přitěžovány původní základy. Styky nových lodžiových stěn nebyly ke konstrukcím obvodových plášťů připojeny kontinuálním stykovým prostředím, ale diskrétními spoji, zpravidla v úrovni stropních konstrukcí.

Obr. 2.1  Vlevo budova s lodžiemi stará 45 let, vpravo budova s novými lodžiemi a zateplením z roku 2012, obojí soustava T 06 B

 

V 60. letech minulého století byla vyvinuta středně rozponová soustava T 08 B s osovou vzdáleností příčně nosných stěn 6,0 m. Vznikla také krajská soustava HK 60 s modulem příčně nosných stěn 6,25 m, tam předsazené lodžie navrhovány nebyly. V 70. letech byla soustava T 08 B přepracována na soustavu VVÚ ETA, kde již v takové míře sdružené lodžie vedle sebe navrhovány nebyly. Pro velký rozpon středního modulu se užívaly, z hmotnostních důvodů, stropní panely s vnitřními kruhovými dutinami. Do nich mohlo v důsledku pohybů od měnících se teplot či vlhkosti, vzniklými trhlinkami zatékat a také k tomu docházelo. Spojení vnějších stěn lodžií s vnitřními stěnami bylo realizováno pomocí tuhého zámečnického prvku z válcované oceli. U lodžií středního rozponu se v průběhu času objevila i řada poruch systémového významu.

Obr. 2.2  Charakteristická ukázka sdružených lodžií systému T 08 B

 

Teoretický přístup k řešení lodžiových stěn panelových soustav

Zvolené předpoklady a statický model v souvislosti s platnými předpisy

V období vývoje typových podkladů prvních soustav typu G, ale i základních soustav malorozponové T 06 B a středně rozponové T 08 B, nebylo poznání v platných normativních dokumentech na takové úrovni, aby byla dostatečně vnímána rizika vlivů tepelné a vlhkostní roztažnosti na budovy s velkorozměrných plošných dílců, zejména vystaveným přímému vlivu klimatických účinků. Významnou měrou byly požadavky posuzování těchto vlivů vloženy do Směrnic VÚPS Praha pro navrhování panelových budov z roku 1971, ČSN 73 1201 Navrhování betonových konstrukcí (1986) a ČSN 73 1211 Navrhování betonových konstrukcí panelových budov (1987). Od 1. 4. 2010 pak platí metodika navrhování podle tzv. EUROKÓDŮ a ta přiměřeně platí i pro hodnocení existujících konstrukcí. Některé zkušenostmi ověřené poznatky z předchozích norem, které nejsou obsahem EUROKÓDŮ, byly promítnuty do české normy ČSN 73 1201 Navrhování betonových konstrukcí pozemních staveb ze září 2010. V oblasti vnějších obalových konstrukcí jsou EUROKÓDY a česká norma ČSN 73 1201 formulovány rozdílně. ČSN EN 1992-1-1 (EUROKÓD 2) v čl. 2.3.3 požaduje, aby při návrhu byly uvažovány důsledky deformací vyvozených teplotou, dotvarováním a smršťováním. V konstrukcích pozemních staveb lze při globální analýze zanedbat účinky teploty a smršťování za předpokladu, že jsou provedeny dilatační spáry ve vzdálenostech max. d_joint = 30 m. Pro prefabrikované betonové konstrukce hodnota může být větší než pro monolitické konstrukce, vzhledem k tomu, že část smršťování a dotvarování proběhla před montáží (číselné hodnoty uvedeny nejsou).

ČSN 73 1201 z roku 2010 uvádí v tab. 4. 1. hodnoty max. délek dilatačních celků L_dil, kdy není nutno provádět početní analýzu:

Obr. 2.3  Tabulka 4. 1 z ČSN 73 1201 z roku 2010, max. délky dilatačních celků L_dil
 

Důležitou okolností pro volbu statického modelu je poloha kotvení lodžiové stěny k základní nosné konstrukci panelového domu. Podle čl. 10.9.7 ČSN EN 1992-1-1 lze dosáhnout spolupůsobení plošných prvků svázáním obvodovým nebo vnitřním ztužením, které může současně bránit progresivnímu zřícení konstrukce. Konstrukce, které nejsou navrženy tak, aby odolávaly mimořádným zatížením, musí mít vhodný ztužující systém progresivnímu zřícení zabraňující (čl. 9.10.1 ČSN EN 1992-1-1). Při návrhu ztužení lze předpokládat, že výztuž působí svou charakteristickou pevností. Ve statických modelech stěnových panelových soustav bylo uvažováno (ČSN 73 1211 Navrhování betonových konstrukcí panelových budov z roku 1987, čl. 7.1.2.3), že účinná oblast ztužující výztuže v okolí styku stěn a stropů se předpokládá podle následujícího schématu (obr. 2.4). Vychází se z předpokladu, že strop lodžií je součástí celku stropní tabule celého podlaží.

Obr. 2.4  Detail styku stěn a stropů

 

Je důležité, aby kotvení zhlaví stěn lodžií bylo s vnitřními stěnami propojeno v této úrovni, aby ztužující systém domu jako celku byl souvisle propojen. Podle čl. 9.10.2.1 ČSN EN 1992-1-1 je výztuž ztužení myšlena jako minimální a nikoliv přídavná, která je vyžadována analýzou konstrukce.

Z uvedených předpisových požadavků pak vyplývá, že statický model řešení představených lodžií lze vnímat jako problematiku spřažených vnějších a vnitřních stěn panelového domu, a to spřažením diskrétními spoji. Spojité spřažení se neuvažuje, protože lodžiové stěny se přistavují k fasádním prvkům obvodového vrstveného nebo jednovrstvého pláště bez průběžného smykového propojení a obvykle je do svislé mezery mezi fasádou a stěnou lodžií v převážné výšce podlaží vkládána tepelná izolace. Vlivy teploty není nutné početně analyzovat, pokud nejsou překročeny velikosti dilatačních celků, uvedených v tab. 4. 1. ČSN 73 1201 z roku 2010. Konstrukční podmínkou je, aby spojení vnějších a vnitřních stěn bylo provedeno poddajnou výztuží, chráněnou v prostupu přes kondenzační zónu proti korozivním účinkům, nikoliv např. pomocí válcovaných tuhých nosníků. Pokud vznikne požadavek na velikosti dilatačních celků nad hodnoty tab. 4.1 ČSN 73 1201, je třeba dokumentovat velikosti vnitřních sil detailní početní analýzou, a to i s ohledem na průběhy teplot konstrukcí, včetně vlivu kondenzace.

Charakteristické styky a spoje nově přistavených předsazených lodžií malorozponových soustav

Obr. 2.5  Uložení paty stěny krátkou konzolu do konstrukce obvodové stěny (nebo na základ)

 

Obr. 2.6  Zdvojené kotvení v hlavě stěny lodžie, nejnižší panel s krátkou konzolou

 

Obr. 2.7  Spojení hlavy stěny představené lodžie v běžném podlaží (půdorys)

 

Obr. 2.8 Spojení stropu lodžie a lodžiových stěn (půdorys a řez)

 

Zvláštnosti předsazených lodžií středně rozponových soustav s osovou vzdáleností příčně nosných stěn 6,0 m

Předsazené lodžie se nedoporučuje, stejně jako u malorozponových soustav, navrhovat sdružené bez dilatační spáry v délkách nad 36 m (tab. 4. 1. ČSN 73 1201 z roku 2010). Zkušenosti prokázaly, že není vhodné, vzhledem k měnícím se teplotním a vlhkostním podmínkám během ročních období, navrhovat do tohoto nechráněného prostoru stropní panely s dutinami. Vždy se do nich vlivem vzniklých trhlinek ve stycích se stěnami dostala voda a vznikaly písně. Doporučuje se navrhovat stropní panely vylehčené se ztužujícími žebry viditelnými z podhledu, významně to zjednodušuje vizuální kontrolu stavu panelů. Lze navrhovat i panely s rovným podhledem a vylehčením vkládaným polystyrenem. Je třeba respektovat okolnost, že tato varianta způsobí vznik sendvičové struktury a pokud jsou uvnitř panelu skrytá žebra, mohou vznikat rizika s rozdílným oteplováním vnějších a vnitřních žeber panelu z důvodů izolačních vlastností polystyrenu. Zde je důležité mít na paměti doporučení ČSN 73 1201 z roku 2010, tab. 4. 3., týkající se ochranných vrstev třívrstvých obvodových panelů. Dilatování u prvků propojených betonovými žebry by nemělo překročit délku 4,2 m. Povrchy stropních panelů mají obvykle v lodžii oba povrchy ve vnějším prostředí, ale vytváří se např. různá zasklívání lodžiového prostoru, kde jsou pak teploty oproti vnějšímu prostředí rozdílné. Plné panely mají hmotnost nad 5 t a zpravidla výrazně prodražují náklady na speciální techniku při montáži. Nejsou proto doporučovány.

Obr. 2.9  Schéma příčného řezu stropních panelů – vlevo panel se žebry obrácenými směrem dolů, vpravo panel s vloženým vylehčením (např. plolystyrenovými deskami)

 

Stěnové panely mají obdobné zásady jako u malorozponových soustav.

Zakládání nových lodžií

Nové lodžie jsou předsazeny před obvodové pláště panelových domů, z nichž nejmladší domy byly realizovány před 25 lety, většina je starších. Lze tedy využít v navrhování konsolidace podloží pod domy. V 70. letech minulého století byl prováděn výzkum spolupůsobení základových konstrukcí panelových domů a výsledky promítnuty do Směrnice pro zakládání panelových obytných budov (VVÚSZ Praha 1976). V závislosti na hloubce založení, šířce základových pásů a vzdálenosti mezi nimi bylo možno stanovit součinitel I_e, kterým byla zvýšena únosnost základové spáry.

q_f´= q_f · I_e

Obr. 2.10  Zakládání nových lodžií

 

Pokud panelový, relativně tuhý, stěnový systém nevykazuje zjevné poruchy z titulu zakládání, zvýšené sedání, výskyt trhlin apod., lze bez detailního vyhodnocení laboratorními průzkumy (při známé skladbě podloží) stanovit zvýšenou únosnost základové spáry s ohledem na spolupůsobení. Přitížení lodžiemi vnášené do původní nosné konstrukce stěnového systému není zpravidla větší než 20 % oproti původnímu stavu.

Variantním způsobem založení nových lodžií je pak založení na vlastních základech, zde je nezbytné v maximálně možné míře eliminovat přírůstky sedání od nově vzneseného přitížení tohoto samostatného základu.

Problematika průzkumů

Materiály a jejich vlastnosti byly definovány typovými podklady stavebních soustav, projektovými dokumentacemi jednotlivých domů. Protože domy existují více než třicet let, je již řada archivních materiálů skartována. Je potřebné, mimo zmíněné papírové podkladové materiály, provádět průzkumné práce přímo na postavených domech. Je nutné mít v patrnosti okolnost, že domy jsou trvale obydlené, nejen průzkumy, ale i případné sanace nebo nově budované konstrukce, probíhají za obydleného stavu. Je nezbytná prohlídka domu s vyhodnocením ve smyslu ČSN ISO 13822 Hodnocení existujících konstrukcí. Zvláštní pozornost je třeba věnovat karbonataci betonu a korozivním účinkům působícím na výztuž. Podle ČSN 73 1201 a ČSN 73 1211 byly krycí vrstvy výztuže hromadně vyráběných prefabrikátů 10 mm, pomocné výztuže dokonce 5 mm. Pro posouzení mechanické odolnosti a stability lodžiových prvků je třeba získat charakteristické nebo návrhové vlastnosti prvků, materiálů a konstrukcí u nichž dojde ke změnám zatížení ve smyslu požadavků stavebního zákona č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 156, např. odběrem vzorků. Nové inženýrsko-geologické průzkumy je nutné vyžadovat v případech, kdy jsou vizuálními prohlídkami zjištěny poruchy z titulu zakládání.

Problematika zábradlí lodžií

Malorozponové soustavy

Na malorozponových soustavách se v minulosti realizovaly rozličné druhy lehkých zábradlí, zpravidla kotvených k příčným stěnám lodžií, případně uložených na stropních deskách pomocí ocelových sloupků. Kotvení bylo na jedné straně pevné, na protější straně vodorovně posuvné, což umožnilo pohyb způsobený teplotními účinky. Se zábradlími nebyly větší problémy kromě zanedbávané údržby.

Středně rozponové soustavy

U středně rozponových soustav, zejména T B, se realizovala betonová zábradlí, kotvená do příčných lodžiových stěn. Na těchto zábradlích se vyskytovala řada poruch – trhlinky mezi ocelovými kotevními deskami a dílci zábradlí a stěn, obnažení výztuže a koroze kotevních desek. Ocelová lehká zábradlí vykazovala poruchy v kotvení sloupků (koroze), deformace kotevních destiček, trhliny ve styku nebo vytržení svorníků z příčných stěn lodžií.

Doporučené postupy oprav zábradlí

Betonová zábradlí

• alternativní náhrada jiným materiálem nepodléhajícím korozi (hliník, galvanické nebo žírové pozinkování apod.);
• v případech náhrady novým betonovým zábradlím umožnit vhodným kotvením dilataci, aby se zabránilo vytrhávání destiček ze stěn.

Ocelová zábradlí

• reprofilace ocelových profilů, úprava kotvení, aby byly umožněny dilatační pohyby;
• v případech velmi porušených zábradlí výměna za jiné, korozivně odolné (hliník, galvanické nebo žárové pozinkování).

Návrhy zábradlí podle současně platných předpisů

Podle ČSN EN 1991-1-1 Zatížení stavebních konstrukcí, tab. 6.12 musí zátěžové plochy kategorie A (obytné plochy a plochy pro domácí činnosti) mít zábradlí dimenzováno na hodnotu vodorovného charakteristického zatížení q_k = 0,5 kN/m (viz národní aplikační dokument, tab. 6.12 CZ). Výplň zábradlí má vyhovět na účinky rázem podle poznámky 6 tab. 6.12 ČSN EN 1991-1-1. Národní aplikační dokument tyto účinky nestanovuje, jsou uvedeny v české normě ČSN 74 3305 (2008). Účinky větru se posuzují podle ČSN EN 1991-1-4.

Příklad výpočtu zjednodušeného posouzení teplotního vlivu spojovacího prostředí – jednorozměrný problém za předpokladu minimální smykové tuhosti diskrétního spoje

Obr. 2.11  Statický model

 

Předpoklady zjednodušení

Vzdálenost mezi okrajem chemického kotvení (viz tlustá čárkovaná čára uvnitř obvodového panelu na obr. 2.11) do vnitřní stěny a okrajem kloubového svarového spoje se uvažuje 200 mm. Zjednodušujícím předpokladem řešení rámu je posun „těžišťové osy“ stěny lodžie do polohy okraje svarů (svarový spoj je dodatečně obetonován ve vytvořené kapse zámečnického výrobku, spoj jako celek se může mírně pootáčet, proto je ve výpočetním modelu uvážen v tomto připojení kloub, naopak pravý konec příčlí je uvažován chemickým kotvením do vnitřní stěny vetknutý) a zanedbání smykové tuhosti spojovacího prutu ve výpočtu rámu – poměr délky ku výšce spojovacího prutu

= 200/16 = 12,5 > 10 ([2], str. 117),

to znamená vliv smyku na deformaci spojovacího prutu činí něco méně než 10 % (tab. 2.1). Do vzorců průhybu od smyku (pokud by byl uvážen) se dosazuje redukovaná plocha prutu A* – u plného kruhového průřezu A* = 0,844 A, u obdélníkového průřezu A* = 0,833A.

Tab. 2.1  Průhyby od ohybu a od smyku

Příčle – profil ϕ R16 (ocel 10505)

A = 2,0106 · 10^-4 m²
J_y = 3,217 · 10^-9 m⁴
E = 2,1 · 10⁸ kPa

Svisle stojky – stěna lodžie 140/925 mm

A = 0,14 · 0,925 = 0,1295 m²
J = 9,234 · 10^-3 m⁴
E = 35 · 10⁶ kPa

Rozdíly teplot podle ČSN EN 1991-1-5

Rovnoměrná složka teploty

∆T_u = T – T_o
T_o = +15 °C

Max. letní teplota vnějšího prostředí T = +30 °C

Max. zimní teplota vnějšího prostředí T = -35 °C

Teplota v interiéru v létě T = +25 °C

Teplota interiéru v zimě T = +20 °C

Teplota na rozhraní líce vnitřní stěny a tepel. izolace (viz tlustá čárkovaná čára, obr. 2.13) -15 °C.

Léto ∆ T_u = 30 – 15 = 15 °C

Zima ∆ T_u – uvnitř stěny se rozdíl uvažuje (podle tepelně technického výpočtu) rovněž hodnotou 15 °C

∆L = α · ∆TL = 10 · 10^-6 · 15 · 8 · 2,8 = 0,00336 m – při volné (nevázané) roztažnosti
ε = α · ∆T = 0,000010 · 15 = 0,00015
σ = ε · E = 0,00015 · 35 000 000 = 5 250 kPa
N_k = σ · A = 5 250 · 0,14 · 0,925 = 680 kN (stěna lodžie plochy A = 140/925 mm)

Rozdělení na 8 úrovní podlaží

∆N_k = 680/8 = 85 kN

Řešení rovinným rámem

Obr. 2.12  Řešení rovinným rámem (U = vodorovný posun, V = vertikální posun)

 

Obr. 2.13  Řešení rovinným rámem (U = vodorovný posun, V = vertikální posun, FI = pootočení styčníku)

 

Obr. 2.14  Průběhy vnitřních sil

 

Posouzení únosnosti profilu ϕ R16

Protože se jedná o mezní stavy únosnosti, je třeba hodnoty charakteristických zatížení vynásobit součinitelem γ_q = 1,5 (proměnné zatížení)

Ohybové napětí

σ = (M/J) · d/2 = (0,095/3,2107 · 10^-9) · 0,008 = 236 245 kPa – charakteristické hodnoty zatížení
σ_RD = 1,5 · 236 245 = 354 367,5 kPa < f_yd/γ = 500 000/1,15 = 435 000 kPa – vyhoví pro návrhové hodnoty zatížení

Smyk (střih)   

τ_průměrné = V/A = 0,477/2,106 · 10^-4 = 2 265 kPa
τ_max.= 4/3 · 2 265 kPa = 3 020 kPa – pro charakteristické hodnoty zatížení
τ_{max RD} = 1,5 · 3 020 = 4 530 kPa < 0,3 · 435 000 kPa – vyhoví pro návrhové hodnoty zatížení

Poznámka:
Napjatost prutu ϕ R16 v oboru pružných namáhání vyhovuje v tomto příkladu pro max. rozdíl teplot

∆T = 435 000/354 367,5 · 15 °C = 18,4 °C.

Nad touto mezí je pak již prut v oboru pružnoplastických namáhání (nebo plastických). Poměr W_pl/W_el má u kruhového průřezu hodnotu 1,7.

Pro srovnání je uveden příklad, kdy oba konce příčlí (prutu ϕ R16 mm) jsou vetknuté do stěn:

Obr. 2.15  Průběhy sil N, V, M v grafickém vyjádření

 

Hodnoty ohybových momentů a posouvajících sil do masivních prvků stěny jsou zanedbatelné, v oboustranně vetknutých příčlích spojovacího prutu ϕR16mm jsou ve vetknutí dvojnásobných hodnot oproti modelu příčle s jedením koncem kloubovým a druhým vetknutým.

M_{k max.} = 0,188 kN.m
M_{ED max} = 0,188 · 1,5 (součinitel proměnného zatížení γ_q) = 0,282 kN.m
V_k (T_k)_max. 1,878 kN.m
V_{ED max} = 1,878 · 1,5 = 2,817 kN
W_el = πd³/32 = π · 0,016³/32 = 4,0212 · 10^-7m³ · Wpl = 1/6d³ = 1/6 · 0,016³ = 6,8267 · 10^-7m³

Napětí v ohybu:

σ_max = M_ED/W_pl = 0,282/6,8267 · 10^-7 = 413 086 kPa < 500 000/1,15 = 435 000 kPa

Napětí ve smyku (střihu):

τ_max = 4/3 · 2,817/2,106 · 10^-4 = 17 835,8 kPa < 0,3 · 435 000 = 130 500 kPa

Posouzení styčné spáry metodikou ČSN EN 1992-1-1 (EUROKÓDU 2):

Platí vzorec 6.25 z této normy.

V_Rdi = c · f_ctd + μ · σ + ρ · f_yd (μ · sinα + cosα)

Prvé dva členy rovnice se neuplatní, smykové tření ve spáře je nulové a normálové napětí kolmé na spáru je také nulové.

ρ = 1,0 (styčná spára je tvořena pouze spojovacím prutem ϕ R16)
μ = 0,5 (hladká spára, plastové bednění apod.)
α = 90°
V_Rdi = 0 + 0 + 1 · 500 000/1,15 (0,5 · 1 + 0) = 217 391,3 kPa
V_Rd = A · V_Rdi = 2, 0106 · 10^-4 · 217 391,3 = 43,71 kN