Stav: vydání 2026

Anotace:
Tento dokument se zabývá požadavky na projektový informační model (PIM) ve vztahu k projektantům a autorizovaným osobám ČKAIT. Požadavky na informační model aktiva (AIM) budou řešeny v jiném dokumentu, a to ve vztahu ke stavebním realizačním firmám. Dokument je určen pro oblast infrastruktury (dopravní, vodohospodářské apod.) a také pro pozemní stavby.

Upozornění k textu

OBSAH

1 ÚVOD A ZÁKLADNÍ TERMÍNY

Digitalizace a BIM přinášejí a budou přinášet nové úkoly pro zadavatele nadlimitních veřejných zakázek na stavební práce, jimiž jsou pořízení a údržba informačního modelu stavby (IMS) ve společném datovém prostředí, respektive ve správcovských FM/AM systémech.

Tyto oblasti jsou uvedeny i v zákoně č. 330/2025 Sb., o správě informací o stavbě a vystavěném prostředí a o změně některých dalších zákonů (v praxi zkráceně nazývaném zákon o BIM), který byl v září 2025 uveřejněn v e-Sbírce.

Podle norem řady ISO 19650 části (nebo množiny) informačního modelu stavby jsou tzv. informační kontejnery (IK). Z toho vychází i definice vybraných sad informací v návrhu zákona o BIM, který člení IMS do těchto ucelených částí podle účelu pro:

• A) povolení stavby
• B) provádění stavby
• C) kolaudace stavby
• D) převzetí, užívání a údržby stavby nabyté výstavbou zahrnující informace o skutečném provedení stavby
• E) převzetí, užívání a údržby stavby nabyté jinak než výstavbou nejpozději do 2 let ode dne nabytí stavby do vlastnictví státu nebo vyššího územního samosprávného celku.

Toto rozdělení IMS podle účelu reflektuje zažité hlavní stupně projektové dokumentace, v případě A-C i definované stavebním zákonem.

Informační model stavby (IMS) sestává dle ISO norem řady 19 650 z: 

• PIM (projektový informační model) – vztahuje se k dodací fázi stavby, která zahrnuje přípravu, dodání stavby a předání modelu skutečného provedení stavby; 
• AIM (informační model aktiva) – vztahuje se k provozní fázi stavby.

Přitom odpovědnosti autorizovaných osob se při projektových činnostech dále s příchodem BIM nemění, tj. i nadále vychází především ze zákona č. 360/1992 Sb., autorizační zákon, a ze zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, včetně prováděcích předpisů. 

Z hlediska PIM z pohledu projektových prací dodávaných autorizovanými osobami jde tedy především o dodání projektové dokumentace a DiMS, který je dále řešen i v tomto dokumentu. 

Vysvětlení použitých zkratek viz poslední kapitola.

2 FORMÁTY SOUBORŮ DIMS

2.1 POŽADAVEK

Pro závazné výstupy musí zadavatel požadovat pouze otevřené formáty, jako je *.IFC, *.LandXML a *.PDF.

2.2 ZDŮVODNĚNÍ

Požadavek na konkrétní nativní formáty je nepřípustně diskriminační v rámci veřejných zakázek, nelze požadovat ani konkrétní SW produkt. Z technických důvodů není možné, aby dodavatel nesl odpovědnost za nativní formáty.

3 DATOVÝ STANDARD

3.1 POŽADAVKY NA DATOVÝ STANDARD STAVBY (DSS) JSOU NÁSLEDUJÍCÍ:

1. Jednoznačná a strojově čitelná struktura DSS. Např. v kontextu stávajícího DSS SFDI to znamená odstranit zápis typu “or” v definici přiřazení skupin vlastnosti prvku stavby;
2. Struktura DSS nesmí být v rozporu se schématem standardu IFC;
3. Zadání (specifikace) a validace pomocí standardu IDS;
4. Zdůvodnění požadavků na DSS ze strany zadavatele (často zadavatel neví, proč danou informaci potřebuje);
5. Detail DSS má odpovídat stupni projektové dokumentace;
6. Součástí DSS předaného zadavatelem musí být klasifikace s využitím typového aspektu klasifikačního systému. Pojmenování skupin vlastností a jednotlivých atributů musí být v jednotlivých resortech, např. dopravy, pozemní stavitelství, statika, jednotné.

3.2 ZDŮVODNĚNÍ

1. Datový standard stavby obsahuje specifikaci úrovně informačních potřeb konkrétního veřejného zadavatele z datového slovníku pro jím požadované účely užití. Postup výběru z datového slovníku musí být založen na otevřených standardech buildingSMART International v souladu s openBIM;
2. Pokud zadavatel neví, proč něco chce, respektive k čemu to použije, neměl by to požadovat, viz ČSN EN ISO 19650-1  (3.3.16) LOIN (ÚIP) – Level Of Information Need – úroveň informačních potřeb. To platí jak v mikro měřítku (rozsah atributů, vlastností modelu, resp. informačního kontejneru DiMS), tak v makro měřítku, např. pasport objektu lze i bez BIM. Každý požadavek je účelné zdůvodnit, k čemu bude dále využíván, což vede k tomu, že s požadovaným se pak zadavatel i dodavatel ztotožní;
3. Nejen ÚIP, ale i účely užití si stanovuje veřejný zadavatel podle svých potřeb, nikoliv jednotně na úrovni státu. Stát by měl prostřednictvím vyhlášky (tak jako např. vyhláška č.131/2024 Sb., o dokumentaci staveb) definovat požadovaný ÚIP max. na úrovni stavebního povolení;
4. Zadavatel vytvoří soubor(y) ve formátu *.IDS podle standardu buildingSMART International IDS (Information Delivery Specification) pro jednoznačné zadání a validaci IFC dat. Výhoda validace dat na základě otevřeného standardu bSI je pro všechny účastníky transparentní, a hlavně nezávisle ověřitelná, dokladovatelná, archivovatelná;
5. Na straně dodavatele je snaha v rámci použitých výrobních nástrojů proces zakládání datových struktur a jejich plnění maximálně automatizovat. Časté změny datového standardu (primárně jeho struktury) a výrazná nesourodost na straně zadavatelů výrazně komplikují a zdražují tyto procesy.

4 KLASIFIKACE

4.1 POŽADAVEK

1. Součásti datového slovníku, a tedy i datového standardu stavby veřejného zadavatele, bude „národní“ klasifikace RDS (Reference Designation System) včetně referenčního označování;
2. Datový slovník ani datový standard stavby nebudou obsahovat žádné další klasifikace mimo RDS ani Cenové soustavy; 
3. Součástí datového slovníku musí být mapování na datový model (strukturu) IFC.

4.2 ZDŮVODNĚNÍ

1.  Jednotná „národní“ klasifikace zajistí interoperabilitu mezi lidmi, systémy i projekty; 
2. Vícero klasifikací by zvyšovalo časovou i finanční náročnost tvorby/údržby modelu. Ostatní profese a SW se se svými nástroji napojí na DiMS ve formátu *.IFC a klasifikaci RDS (například rozpočtové SW, ad.).

5 STANDARD IFC

5.1 POŽADAVEK

1. Názvy vlastností (atributů) budou v modelu DiMS ve formátu *.IFC podle ISO 16739 v anglickém jazyce, takto zůstane i vazba na mezinárodní formát IFC. Hodnoty vlastností (atributů) v DiMS souboru *.IFC mohou být vyplňovány v češtině i bez diakritiky pro bezproblémový přenos dat;
2. V názvech skupin vlastností, vlastností, souborů a složek nepoužívat diakritiku ani nepovolené systémové znaky:

3. Celková délka cest, včetně názvu souboru, nesmí překročit 200 znaků z důvodu omezení operačního systému Windows;
4. Doplněné názvy vlastností (atributů) v DiMS, jež v datovém modelu IFC chybí a je potřeba je doplnit z důvodu požadavku ÚIP, by měly být opět v anglickém jazyce s prefixem “CZ_”. Názvy vlastností jsou tvořeny v angličtině a zapsány ve formě “camelcase”.

5.2 ZDŮVODNĚNÍ

1. Standard IFC 4.3 (norma ISO 16739) podporuje jak dopravní infrastrukturu, tak i pozemní stavby a obsahuje i využitelné enumerace (seznamy hodnot), které v současném standardu SFDI chybí. Využitelnost pro infrastrukturu bude s budoucími verzemi IFC narůstat;
2. V IFC 4.3 je tzv. „propertyname“ s „propertysetname“ jedinečný identifikátor. Neměl by být chápán jako „in english“, ale jako „kód“. Například „FireRating“ by mohlo být také „OW2338“ se stejnou definicí. Tedy použití anglických názvů (v tom, co vnímáme jako angličtinu) není angličtinou, ale užití jasných a dohodnutých názvů struktury IFC;
3. Stejné názvy vlastností mohou v různých skupinách vlastností nabývat různých hodnot; 
4. Výše uvedená pravidla jsou plně aplikovatelná i na předchozí verze IFC.

6 ODPOVĚDNOSTI AUTORIZOVANÝCH OSOB

6.1 POŽADAVEK

1. AO ČKAIT jsou odpovědné za DIMS a projektovou dokumentaci, uložené v informačních kontejnerech. Jednotlivé informační kontejnery tvořící IMS jsou samostatně předatelné a nejsou vzájemně propojené;
2. AO jsou dále obvykle odpovědné vůči zadavateli za soupis prací s výkazem výměr a případně „tzv. kontrolní rozpočet pro zadavatele – investora“ (další informační kontejner). Tyto však obvykle dodávají prostřednictvím svých poddodavatelů – rozpočtářů, kteří jsou odpovědní vůči AO;
3. AO nejsou odpovědné za AIM – tato odpovědnost je na facility nebo asset managerech ad.; 
4. Informační kontejner je obvykle fyzický soubor např. *.IFC, *.PDF, *.ZIP, apod.;
5. Stavební realizační firma je zodpovědná za informační kontejnery BIM 4D a BIM 5D.

6.2 ZDŮVODNĚNÍ

1. Veškerá standardizace se aktuálně týká pouze DiMS, nikoliv informačních modelů stavby (PIM a AIM); 
2. V současně podobě je IMS, resp. PIM i AIM množinou nepropojených informačních kontejnerů, z nichž řada z nich není ani strukturovaná pro strojové zpracování, např. IK výkresové dokumentace.

7 SOUŘADNICOVÉ SYSTÉMY

7.1 POŽADAVEK

Všechny objekty dílčích modelů DiMS ve formátu *.IFC budou umístěny v souřadnicovém systému EPSG:5514, tj. záporném S-JTSK a výškový systém Bpv, oba systémy definované v nařízení vlády 159/2023 Sb.

7.2 ZDŮVODNĚNÍ

Bezproblémová a jednoznačná koordinace v CDE.

8 SPOLEČNÉ DATOVÉ PROSTŘEDÍ (CDE)

8.1 POŽADAVEK

1. Společné datové prostředí, Common Data Environment (CDE) poskytuje zadavatel. Za následujících podmínek:
   a. Zadavatel poskytuje CDE včetně podpory a školení v českém jazyce dodavateli zdarma pro všechny účastníky projektu;
   b. CDE zadavatele musí obsahovat openAPI, a to včetně umožnění přístupu k openAPI dodavateli zdarma;
2. Pokud v mimořádných případech poskytuje CDE dodavatel, platí následující podmínky:
   a. CDE disponuje základními funkcemi: nahrání, sdílení, stažení dat;
   b. CDE umožňuje zadávat úkoly;
   c. CDE podporuje práci se zobrazeným modelem ve formátu *.IFC (IFC4x);
   d. CDE má zastoupení a podporu v ČR;
   e. CDE musí obsahovat openAPI, a to včetně umožnění přístupu k openAPI zadavateli zdarma;
   f. Funkcionalitou CDE není archivace dokumentů v rámci životního cyklu stavby;
   g. Metadata se nepožadují pro CDE poskytovaná dodavatelem.

8.2 ZDŮVODNĚNÍ

1. Archivaci řeší jiné nástroje, ne CDE;
2. Z důvodu technické nemožnosti přenosu, migrace metadat. Funkcionalitu lze efektivně v souladu s ISO 19650 nahradit složkovou strukturou;
3. Kvalifikované rozhodnutí autorizované osoby nelze nahradit automatickým workflow nebo jiným algoritmem CDE, tzn. rozhodnutí musí provést k tomu určené osoby, nikoliv automaty.

9 ODPOVĚDNOST A DIMS

9.1 POŽADAVEK

Volba SW nástrojů, postupů tvorby projektu a dělení na jednotlivé dílčí modely DiMS ve formátu *.IFC je plně v kompetenci dodavatele (projektanta), nikoliv zadavatele.

9.2 ZDŮVODNĚNÍ

1. Toto stanovisko vyplývá z odpovědnosti autorizovaných osob ČKAIT k jednotlivým informačním kontejnerům;
2. Každý SO/PS bude samostatný model DiMS, tedy soubor ve formátu *.IFC. V případě potřeby není dělení SO/PS na menší dílčí DiMS, tedy další samostatné soubory ve formátu *.IFC, na škodu a je plně v kompetenci zhotovitele, respektive jednotlivých autorizovaných osob ČKAIT zhotovitele.

10 PROFESNÍ MODEL, DÍLČÍ MODEL (SO/PS) A KOORDINAČNÍ MODEL

10.1 POŽADAVEK

1. Dílčí model je soubor v otevřeném formátu *.IFC;
2. Profesní model je pohledem na současné zobrazení souborů dílčích modelů v CDE; 
3. Koordinační model je „databázovým“ pohledem na současné zobrazení souborů dílčích modelů v CDE;
4. Dílčí modely nového stavu jsou samostatné soubory v otevřených formátech, jako je *.IFC a *.LandXML;
5. Pro infrastrukturní stavby dílčí model osy, trasy a nivelety je samostatný soubor ve formátu *.LandXML;
6. Dílčí modely stávajícího terénu jsou vytvářeny geodetickým zaměřením a uložením do otevřeného formátu *.LandXML; 
7.  Dílčí modely stávajících objektů jsou vytvářeny z mapových podkladů ve formátu *.LandXML nebo skenováním z mračen bodů ve formátu *.las, *.e57, *.txt;
8. Dílčí modely stávajícího stavu inženýrských sítí se modelují v rozsahu přeložek, pouze po dodání úplných podkladů od správců DTM ČR/DTM ŘSD/DTM SŽ;
9. Dílčí model geologie bude prezentován pouze vrty, sondami.

10.2 ZDŮVODNĚNÍ

1. Standardně se na mezinárodní úrovní rozlišuje profesní model, dílčí model (SO/PS) a koordinační model. Pouze dílčí model je soubor v otevřeném formátu *.IFC. Profesní a koordinační model jsou pohledem na současné zobrazení souborů dílčích modelů v CDE. Jde o princip sdruženého (federated) modelu. Viz např. Standardberatungsmodul 6 Fachmodelle (Bundesministerium für Digitales und Verkehr);
2. Rozlišujeme dílčí modely nového a stávajícího stavu:
   a. Jednotlivé dílčí modely nového stavu jsou vždy samostatné soubory v otevřených formátech, jako je *.IFC a *.LandXML, které reprezentují příslušné SO /PS podle objektové skladby stavby;
   b. Dílčí model se zápisem osy, trasy a nivelety je samostatný soubor ve formátu *.LandXML;
   c. Stávající digitální model terénu (DTM) se vytváří z geodetického zaměření formou hran a bodů. Výsledkem je závazná triangulace v otevřeném formátu *. LandXML;
   d. Jednotlivé dílčí modely stávajícího objektu jsou prezentovány digitálními modely. Ty jsou primárně vytvářeny z mapových podkladů ve formátu *.LandXML nebo skenováním pomocí mračen bodů ve formátu *.las, *.e57, *.txt;
   e. Není požadováno modelovat stávající konstrukce analogicky k novým konstrukcím;
   f. Dílčí modely stávajícího stavu inženýrských sítí se modelují v rozsahu přeložek a napojení na stávající stav. Tyto DiMS lze modelovat pouze po dodání relevantních podkladů (souřadnice S-JTSK) od správců sítí a správců DTM ČR/DTM ŘSD/DTM SŽ, a to včetně výšek;
   g. Pokud nejsou podklady úplné, model se nahrazuje hybridním zobrazením 2D podkladů a dílčích modelů nového stavu v CDE;
   h. Geologie bude prezentována vrty a kopanými sondami (v modelu válce) podle aktuální DSS SFDI;
   i. Rozhraní mezi třídami těžitelnosti bude reprezentováno jako TIN povrch, vzniklý z bodových údajů geotechnického průzkumu;
3. V současné době zápis trasy, osy a nivelity nelze plnohodnotně realizovat přímo do souboru *.IFC. Proto je požadován zápis do otevřeného formátu *.LandXML. 
   V budoucnu bude realizováno v IFC 4.3.

11 ROZBOR DALŠÍCH TÉMAT

A. BIM JE V ČR NEEFEKTIVNÍ Z NÍŽE UVEDENÝCH DŮVODŮ:

• Nadměrné požadavky ÚIP ve vztahu k fázi projektu;
• Vztažení požadavků ÚIP k nesprávnému informačnímu modelu stavby (PIM, AIM) CDE je nástrojem pro PIM a CAFM pro AIM;
• V řadě případů je správné a daleko efektivnější, pokud se informace spravují v databázi nad modelem DiMS, a nikoliv fyzicky zapisují přímo do DiMS, typicky pro AIM, za který odpovídá facility manager, BIM model 4D a 5D, za které odpovídá stavební realizační firma. V neposlední řadě to platí i pro rozpočet, za který odpovídá rozpočtář a spravuje ve svých SW; 
• Mýtus jednoho DiMS souboru v *.IFC;
• Slepá víra v metodiky a ISO 19650;
• Duplicitní, zbytečně obsáhlé, matoucí, částečně technicky nerealizovatelné a často zastaralé metodiky ČAS a SFDI; 
• Norma není návod. „BIM“ metodiky a normy nejsou závazné;
• Mýtus jednoho Datového Standardu Staveb pro infrastrukturní i pozemní stavby;
• Místo obsahu se soustředit na zatím opomíjenou jednotnou strukturu dat za využití standardů buildingSMART International, jako je IDS, UCM, bSDD a samozřejmě IFC;
• Zbytečné duplikování rolí;
• Mýtus, že BIM = Revit, případně jiný konkrétní SW, a z toho plynoucí nepřípustné diskriminační požadavky v zadání veřejných zakázek;
• Chybí praktické vzdělání pracovníků a pracovnic státní správy a stavebních úřadů. Bez toho není elektronizace/digitalizace vůbec možná. Nemluvě o připravenosti na digitální stavební řízení založené na modelech v otevřeném formátu *.IFC.

B. BIM „PROFESE“ A KVALIFIKACE

• BIM je pouze další osvojitelná dovednost zadavatele a dodavatele, nikoliv samostatná profese. Základem je být dobrý zadavatel, realizátor nebo projektant; 
• Cíl je, že profesní garant (specialista) je i zároveň profesním BIM koordinátorem. Tedy odpovědný projektant je i tvůrcem DiMS;
• Celkový BIM koordinátor dodavatele by měl mít autorizaci ČKAIT podle majoritní profese na projektu, kterou určují stavební náklady. Dnešní HIP by měl být i BIM koordinátorem celku;
• BIM modelář bez profesního vzdělání v oboru komplikuje projekt – BIM modelář by měl být projektant;
• Stejné požadavky, viz body výše, platí i pro zadavatele a jeho interní nebo externí konzultanty.

C. ODPOVĚDNOSTI A RIZIKA JEDNOTLIVÝCH ÚČASTNÍKŮ BIM PROJEKTU

• Zadavatel (investor) má minimálně finanční odpovědnost;
• Dodavatel (projektant) má mimo finanční často i doživotní trestněprávní odpovědnost;
• Interní a externí konzultanti zadavatele mají nulovou odpovědnost;
• Nerovnoměrné rozložení odpovědností negativně ovlivňuje projekt. Neodpovědná osoba nesmí nutit AO do činností zjevně porušujících platnou legislativu. Princip z pozice síly „já platím, ty posloucháš“ je nepřípustný;
• Dvoustranná komunikace je vždy efektivnější než třístranná.

D. BUDOUCÍ VÝZVY

• Informace v IFC modelech jsou nadřazeny 2D dokumentaci; 
• Předpoklad: Nutná úprava zákonů a vyhlášek upravující územní a stavební řízení, respektive nyní povolování záměru s cílem nahradit výkresy 3D modely v otevřených formátech (IFC);
• Předpoklad: V případě rozdílu mezi 2D výkresy a IFC modely správná hodnota vždy pochází z IFC modelu;
• Předpoklad: Dořešit autorizaci 3D modelů – bude to stejně validní výstup jako výkresy, nebo dokonce jediný výstup.

12 ZKRATKY

Stav: verze 3, vydání červen 2026

Účinnost: od 1. 7. 2026

Upozornění k textu

PŘEDMLUVA

Návrh světlých výšek místností musí respektovat požadavky na minimální předepsané výšky podle právních předpisů, případně i podle technických norem. Zároveň návrh musí respektovat technologické možnosti výstavby jednotlivých konstrukcí – geometrické odchylky.

Soustava českých technických norem pro geometrickou přesnost předpokládá, že projektant určí funkční geometrické parametry pro konkrétní stavbu. Výpočtem je ověřuje v tzv. „geometrickém plánu“ v DPS, přičemž funkční geometrické parametry mají být stanoveny především pro kritické prvky, to znamená pro konstrukce, jejichž geometrická přesnost je důležitá pro provádění následných prací, jako jsou technologie vyžadující vysokou přesnost, specifické konstrukce apod.

Předpokladem je, že projektanti zapracují odchylky geometrické přesnosti především při tvorbě prostorových parametrů stavebních konstrukcí, čímž by mělo být zajištěno, že budou dodrženy minimální rozměrové požadavky na dokončené konstrukce.

Aby byly dodrženy minimální rozměrové požadavky na dokončené konstrukce, měly by být odchylky geometrické přesnosti stanoveny podle požadavků technických norem pro provádění jednotlivých částí stavebních konstrukcí anebo pro jejich navrhování.

Cílem tohoto standardu je stanovení bezpečné návrhové světlé výšky tak, aby po realizaci byly bezpečně splněny požadavky právních předpisů. Navýšení je stanoveno na základě výpočtového postupu mezních geometrických odchylek světlé výšky místností.

Výpočet uvažuje doporučené odchylky geometrické přesnosti prováděcích/návrhových norem. Dodavatelé stavebních konstrukcí výpočet využijí pro stanovení rizik v rámci kontroly projektové dokumentace.

Technický standard slouží i pro stanovení výšky stavby, uváděné pro územní nebo stavební řízení.

Technický standard ČKAIT je doporučený dokument obsahující technické informace, které mají být respektovány, a instrukce popisující činnost, která se má provést. Stanovuje technické požadavky, které má stavební konstrukce, proces, nebo služba splňovat. Technický standard může také uvádět postupy, jejichž pomocí lze určit, zda jsou dané požadavky splněny.

Technické standardy ČKAIT nejsou obecně závazné, jsou to však odborně kvalifikované předpisy, na které se mohou odkazovat smluvní strany při specifikaci předmětu smlouvy a podmínek jejího plnění nebo státní autorita ve svých obecně závazných předpisech.

OBSAH

1 PŘEDMĚT

V rámci tohoto dokumentu jsou popsány postupy výpočtu mezních geometrických odchylek světlé výšky pro běžné stavby, pokud projektant nenavrhne podrobněji. Veškeré použité podklady vycházejí z požadavků a definic, technických požadavků na stavby a technických norem.

Nedílnou součástí dokumentu je program pro výpočet a kontrolu odchylek světlých výšek ve formátu XLSX.

Tento technický standard ČKAIT platí pro návrh a kontrolu navrhované světlé výšky navrhovaných místností pozemních staveb. Pro stavební úpravy stávajících budov, pro konstrukce nestandardních tvarů (např. klenby), schodišť nebo jiných šikmých konstrukcí lze tento standard použít přiměřeně.

2 TERMÍNY A DEFINICE

Pro účely dokumentu platí dále uvedené termíny a definice.

2.1 SVĚTLÁ VÝŠKA (HEADROOM)

Světlou výškou se rozumí svislá vzdálenost mezi horním lícem nášlapné vrstvy podlahy a rovinou spodního líce stropu nebo zavěšeného stropního podhledu v jednom podlaží. U trámových stropů s viditelnými trámy se měří po spodní líc podhledu stropu mezi trámy, u stropů klenbových do spodního líce vrcholu klenby. U šikmých stropů se světlá výška zjišťuje k nejvyššímu bodu zešikmení.

2.2 KONSTRUKČNÍ VÝŠKA (CONSTRUCTION HEIGHT)

Konstrukční výška je výška podlaží vymezená dvěma nad sebou následujícími vrchními líci nosné konstrukce stropu nebo výška od horního líce základové konstrukce k vrchními líci nosné konstrukce nejnižšího stropu.

2.3 MEZNÍ ODCHYLKA (PERMITTED DEVIATION)

Mezní odchylka je parametr geometrické přesnosti, který může nabývat kladných i záporných hodnot (bývá většinou uváděn se znaménkem „±“, např. ±5 mm nebo +2 mm / -1 mm). Skutečný rozměr může být o tuto hodnotu zmenšen, resp. zvětšen vzhledem k hodnotě základního rozměru. Mezní odchylkou se vyjadřují především odchylky délkových rozměrů, půdorysné polohy, výšky, umístění otvorů apod.polohy, výšky, umístění otvorů apod.

2.4 TOLERANCE (TOLERANCE)

Tolerance je absolutní hodnota rozdílu mezních odchylek (např. tolerance mezní odchylky ±5 mm je 10 mm). Hodnota uvedená v normě ČSN bez znaménka „±“ (tolerance v absolutní hodnotě) může nabývat kladných a záporných hodnot pouze tehdy, pokud se vydělí dvěma (např. tolerance 9 mm nemůže nabývat hodnot ±9 mm, ale může nabývat hodnot ±4,5 mm).

3 ODCHYLKY SVĚTLÉ VÝŠKY

(1) Skutečné světlé výšky místností mohou být ovlivněny především těmito geometrickými parametry, zejména:

a) odchylkou konstrukční výšky,
b) skutečnou tloušťkou podlah,
c) průhybem vodorovných konstrukcí.

(2) Při návrhu a provádění nosné konstrukce je třeba počítat s geometrickou přesností nejen samotné nosné konstrukce, ale i s odchylkami podlahy, podhledu, povrchové úpravy stropu a průhybu nosné konstrukce. K minimální světlé výšce je tak potřeba připočíst přípustné odchylky skutečného provedení nosných konstrukcí, podlahy, navrhovaného průhybu stropů a povrchové úpravy spodního líce stropní konstrukce.

Obr. 3.1  Stanovení navrhované světlé výšky místností

(3) Světlá výška musí být navržena s rezervou na odchylky při provedení konstrukcí tak, aby byly dodrženy předepsané minimální technické požadavky při použití běžných technologií realizace.

(4) Podkladem pro výpočet odchylky světlé výšky jsou odchylky rozměrů doporučené v ČSN pro navrhování nebo provádění jednotlivých konstrukcí. Pokud není odchylka uvedena v normě, stanoví se individuálně.

(5) Pro snadnější stanovení odchylky světlé výšky jsou níže uvedeny doporučené hodnoty přípustných odchylek uvažovaných geometrických parametrů včetně případného odkazu na příslušný technický dokument, ve kterém jsou uvedeny.

4 DOPORUČENÉ NÁVRHOVÉ HODNOTY NAVÝŠENÍ SVĚTLÉ VÝŠKY

(1) Návrhová hodnota světlé výšky se stanoví jako požadovaná minimální hodnota světlé výšky plus doporučené navýšení uvedené v tab. 4.1, pokud není navrženo podrobněji. Výsledná hodnota na kótě ve výkresu bude odpovídat návrhové hodnotě světlé výšky plus doporučené navýšení plus povrchová úprava spodního líce stropu (pokud se nekótuje samostatně, více v kap. 6.3). Návrhová hodnota konstrukční výšky podlaží se stanoví podle kap. 3.

(2) Protože v prvních fázích projektových prací (studie, DÚR, DSP) nejsou často známy všechny údaje potřebné ke stanovení bezpečného navýšení světlé výšky, jsou v tabulkách uvedeny doporučené minimální rezervy.

(3) U konstrukcí s rozpětím větším než 8 m, se postupuje individuálně, např. podle výpočtu uvedeného v kap. 5.

Tab. 4.1  Doporučené zvětšení světlé výšky [mm]

5 VÝPOČET DOPORUČENÉ SVĚTLÉ VÝŠKY

(1) Pro individuální stanovení světlé výšky místností včetně navýšení na případně odchylky geometrické přesnosti pro provádění lze v rámci DÚR využít postup výpočtu, který je popsán níže včetně všech uvažovaných proměnných, které by měly být ve výpočtu uvažovány.

(2) Požadavky na minimální světlé výšky jsou uvedeny v příloze č. 1.1.

(3) Doporučená světlá výška (h_sv,dop) se vypočte podle následujícího vztahu:

kde je

h_norm … požadovaná minimální světlá výška (viz příloha č. 1.1);
Δh_kv … odchylka konstrukční výšky (viz kap. 6.1);
Δt_sd … odchylka tloušťky stropní desky (viz kap. 6.1);
Δt_p … odchylka tloušťky podlahy (viz kap. 6.2);
t_ps … tloušťka povrchové úpravy spodního líce stropní desky (viz kap. 6.3 a 6.4);
p … předpokládaný průhyb stropní konstrukce (viz kap. 6.5);
k_0,95 … koeficient pravděpodobnosti výskytu maximálních odchylek.
Odchylky jsou uvažovány v kladných hodnotách.

(4) V rámci výpočtu je uvažováno s maximálními možnými odchylkami. Ve skutečnosti nelze předpokládat, že by se maximální odchylky vyskytly všechny najednou. V rámci výpočtu je proto zaveden koeficient k_0,95, jehož doporučená hodnota je 0,71. Tato hodnota odpovídá zhruba 95% kvantilu a byla stanovena experimentálně na základě skutečně změřených hodnot.

Obr. 5.1  95% kvantil náhodné veličiny s normálním rozdělením

(5) U konstrukce s podhledem není nutné započítávat povrchovou úpravu stropu.

(6) Pokud je povrchovou úpravou stropu podhled s volnou výškou, je možné z výše uvedeného vztahu vynechat předpokládaný průhyb stropu.

(7) Přípustné mezní odchylky světlé výšky by měly být uvedeny ve výkresech jedním z následujících způsobů:

a) stanovením mezních odchylek v rámci kótovaných rozměrů, např. 2 650 (±35) nebo 2 650 (+20; -50);
b) stanovením mezních odchylek v rámci poznámek k legendě výkresu.

Při navrhované minimální světlé výšce stanovené předpisem nelze použít zápornou mezní odchylku.

(8) Pokud nejsou v návrhu stavby uvedeny mezní odchylky světlé výšky, předpokládá se, že návrhová světlá výška je stanovena tak, aby skutečná světlá výška, která může být vyšší nebo nižší v souladu s odchylkami příslušných norem, nebyla nižší než požadovaná světlá výška podle platných předpisů. Výše uvedené odchylky se nepovažují za vadu.

(9) Pro dodržení normových nebo právních požadavků na minimální světlou výšku musí být návrhová světlá výška stanovena následovně:

\begin{gathered}
h_{sv,pd} \ge h_{sv,dop} > h_{sv,norm}
\end{gathered}

(5.2)

kde je

h_sv,pd … návrhová světlá výška;
h_sv,dop … vypočtená doporučená minimální světlá výška;
h_sv,norm … předepsaná minimální světlá výška (viz příloha č. 1.1).

POZOR: Pokud bude v projektové dokumentaci navržena světlá výška shodná s minimálními požadavky technických norem nebo právních předpisů, velmi pravděpodobně dojde během realizace stavby vlivem přípustných tolerancí k jejímu snížení a tím k nedodržení minimálních požadavků.

(10) Při podrobném návrhu nebo kontrole světlé výšky v rámci dokumentace pro provedení stavby lze využít výpočetní pomůcku, která je přílohou tohoto standardu.

6 DOPORUČENÉ HODNOTY PRO VÝPOČET SVĚTLÉ VÝŠKY

6.1 ODCHYLKY NOSNÉ KONSTRUKCE

(1) Výšku nosné konstrukce bez povrchových úprav může výrazně ovlivnit odchylka konstrukční výšky. K této odchylce je ještě potřeba připočíst odchylku tloušťky horní stropní desky. V případě, že horní líc desky je např. vybetonován v souladu s požadavky projektové dokumentace (dále PD), ale spodní líc desky je ve skutečnosti níž než navrhovaná výšková úroveň (např. vinou poklesu bednění při betonáži), může zvětšený průřez horní stropní desky negativně ovlivnit výšku hrubých konstrukcí.

(2) Odchylka konstrukční výšky (Δh_kv) – přípustná hodnota odchylky se stanoví podle typu nosné konstrukce, případně podle navrhované konstrukční výšky.

Tab. 6.1  Doporučené normové odchylky konstrukční výšky

(3) U konstrukcí, kde není požadavek na odchylku konstrukční výšky v prováděcí normě definován, musí přípustnou odchylku konstrukční výšky stanovit projektant v rámci návrhu světlé výšky. Jako podklad lze využít přílohu A, tab. A.1 normy pro navrhování geometrické přesnosti ČSN 73 0205 tak, aby vznikla dostatečná rezerva výšky.

(4) Odchylka tloušťky stropní desky (Δt_sd) – přípustná hodnota odchylky se stanoví podle typu konstrukce a tloušťky stropní desky.

Tab. 6.2  Doporučené normové odchylky tloušťky stropní konstrukce

(5) U konstrukcí, kde není požadavek na odchylku tloušťky stropní desky v prováděcí normě definován, musí přípustnou odchylku tloušťky stropní desky stanovit projektant v rámci návrhu světlé výšky.

6.2 ODCHYLKA TLOUŠŤKY PODLAHY (Δt_p)

(1) Odchylku tloušťky podlahy může výrazně ovlivnit odchylka tloušťky roznášecí vrstvy podlahy a také tloušťka vyrovnávací vrstvy mezi hrubou podlahou na nášlapnou vrstvou.

(2) V rámci výpočtu doporučené světlé výšky lze uvažovat odchylky podlahy (Δt_p) uvedené v tab. 6.3.

Tab. 6.3  Doporučené odchylky tloušťky podlahy

6.3 POVRCHOVÁ ÚPRAVA SPODNÍHO LÍCE STROPU (t_ps)

(1) Povrchová úprava stropů se v projektové dokumentaci zpravidla nekótuje. Pokud je navržena povrchová úprava formou omítky, musí být v rámci navrhované světlé výšky uvažováno s rezervou, která pokryje tloušťku navržené povrchové úpravy.

(2) V rámci výpočtu doporučené minimální světlé výšky lze uvažovat následující dva základní typy úpravy spodního líce stropní konstrukce:

a) Kontaktní povrchová úprava stropu (např. omítka nebo stěrka) – v rámci výpočtu je třeba počítat s tloušťkou povrchové úpravy (t_ps = navrhovaná tloušťka povrchové úpravy);

b) Pohledový beton – tuto variantu lze zvolit v případě, že spodní líc stropní konstrukce nebude mít žádnou následnou povrchovou úpravu (t_ps = 0).

6.4 PODHLED (t_ps)

(1) Výška spodního líce podhledu musí být navržena tak, aby byly dodrženy předepsané minimální technické nebo normové požadavky na světlé výšky i po započtení rezervy na provedení nosných konstrukcí a povrchových úprav podlahy.

(2) Při vedení rozvodů TZB (kanalizace, VZT, silnoproud, datové kabely atd.) v části podhledu je potřeba navrhnout výšku (tloušťku) podhledu tak, aby byla započítána potřebná výška pro rozvody potrubí včetně jeho izolací (s respektováním minimálních spádů a křížení potrubí). Je třeba nezapomenout také na rezervu výšky potřebnou pro instalaci rozvodů nebo světel do podhledu.

(3) V rámci výpočtu doporučené světlé výšky uvažovat odchylku osazení výšky podhledu ±10 mm. Odchylku lze uvést v rámci povrchové úpravy stropu (t_ps = 10 mm).

6.5 PRŮHYB STROPNÍ KONSTRUKCE (p)

(1) Předpokládaný průhyb stropní konstrukce by měl být stanoven výpočtem v příslušné části projektové dokumentace. Pokud průhyb není stanoven, měl by být v rámci výpočtu doporučené minimální světlé výšky určen odhadem nebo jako limitní, podle druhu stropní konstrukce. Pro beton a ocel je uvažována limitní hodnota l/250 rozpětí mezi podpěrami.

(2) Nadvýšení předpjatých panelů se zanedbává.

7 VYUŽITÍ POMŮCKY PRO STANOVENÍ NÁVRHOVÉ SVĚTLÉ VÝŠKY

(1) Přílohou k tomuto technickému standardu je výpočetní pomůcka naprogramovaná v prostředí MS Excel, která slouží jako

• pomůcka pro projektanty ke správnému návrhu (list „Návrh světlé výšky”)
• pomůcka pro zhotovitele k posouzení PD (list „Posouzení světlé výšky”)

Výpočetní pomůcka slouží ke stanovení doporučeného navrhovaného nadvýšení tak, aby po realizaci stavby byl splněn požadavek na minimální světlou výšku nebo ke kontrole zhotovené PD, zdali je nadvýšení dostatečné. Postup, jak pracovat s pomůckou, je uveden vpravo na každém z výpočetních listů.

(2) Tvůrce výpočetní pomůcky odpovídá za její funkčnost a soulad s tímto standardem, neodpovídá však za zadané údaje a z nich vyplývající výsledek ve vztahu k navrhovanému projektu a posuzované stavbě.

8 MĚŘENÍ SVĚTLÉ VÝŠKY

(1) Výšky místností se kontrolují ve vzdálenosti 100 mm od stěn, sloupů, uprostřed délky a šířky místností. Výšky průvlaků a podobných konstrukcí se kontrolují 100 mm od líce podpůrné konstrukce (stěny nebo čel úložných konzol), popř. ještě uprostřed půdorysného rozměru.

Obr. 8.1  Měření svislých rozměrů místností (světlá výška)

(2) Výška místnosti s trámovým stropem se kontroluje v ose trámu, ve vzdálenosti 100 mm od svislých podpor (stěny, sloupy) a uprostřed rozpětí trámu.

Obr. 8.2  Měření světlé výšky místnosti s trámovým stropem

(3) Odsazení měření zhruba 100 mm od hran svislých podpor (stěn, sloupů) je doporučeno z důvodů výskytu možných větších nerovností povrchové úpravy na hranách konstrukce. Požadavky na jiná místa měření musí být uvedeny v dokumentaci.

Poznámka:
Odsazení o 100 mm umožňuje vyloučit vliv nepodstatných nerovností stropu nebo podlahy u podpěr.

9 LITERATURA, CITOVANÉ NORMY A PŘEDPISY

[1] ČSN 73 4301 Obytné budovy, ČNI, Praha 2004.

[2] ČSN 73 5305 Administrativní budovy a prostory, ČNI, Praha 2005.

[3] ČSN 73 5105 Výrobní průmyslové budovy, ČNI, Praha 1994.

[4] ČSN 73 6058 Jednotlivé, řadové a hromadné garáže, ÚNMZ, Praha 2011.

[5] ČSN 73 4130 Schodiště a šikmé rampy – Základní požadavky, ÚNMZ, Praha 2010

[6] ČSN 73 0202 Geometrická přesnost ve výstavbě. Základní ustanovení, ČNI, Praha 1995.

[7] ČSN 73 0205 Geometrická přesnost ve výstavbě. Navrhování geometrické přesnosti, ČNI, Praha 1995.

[8] ČSN 73 0212-3 Geometrická přesnost ve výstavbě. Kontrola přesnosti. Část 3: Pozemní stavební objekty, ČNI, Praha 1997.

[9] ČSN EN 13670 Provádění betonových konstrukcí, ÚNMZ, Praha 2010.

[10] ČSN EN 1168+A3 Betonové prefabrikáty – Dutinové panely, ÚNMZ, Praha 2012.

[11] ČSN EN 1996-2 Eurokód 6: Navrhování zděných konstrukcí – Část 2: Volba materiálů, konstruování a provádění zdiva, Česká agentura pro standardizaci, Praha 2007.

[12] ČSN 73 2810 Dřevěné stavební konstrukce – Provádění, FÚNM, Praha 1993.

[13] ČSN EN 336 Konstrukční dřevo – Rozměry, dovolené odchylky, ÚNMZ, Praha 2014.

[14] ČSN EN 1090-2+A1 Provádění ocelových konstrukcí a hliníkových konstrukcí – Část 2: Technické požadavky na ocelové konstrukce, Česká agentura pro standardizaci, Praha 2024.

[15] ČSN 74 4505 Podlahy – Společná ustanovení, Česká agentura pro standardizaci, Praha 2025.

[16] Vyhláška MMR č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu, ve znění pozdějších předpisů

[17] Vyhláška MMR č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby.

[18] Nařízení č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze (pražské stavební předpisy, platné do 30. 6. 2024).

[19] Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci.

[20] Nařízení hlavního města Prahy č. 12/2024, o požadavcích na výstavbu v hl. m. Praze (pražské stavební předpisy, platné od 1. 7. 2024)

[21] Nařízení č. 14/2024, o požadavcích na výstavbu ve statutárním městě Brně (brněnské stavební předpisy, platné od 1. 7. 2024)

PŘÍLOHA 1 – VÝBĚR POŽADOVANÝCH SVĚTLÝCH VÝŠEK PODLE PŘEDPISŮ

Níže uvedené hodnoty požadovaných světlých výšek vyplývajících z předpisů jsou minimální. Návrhová hodnota světlé výšky v konkrétní stavbě pro daný účel splnit všechny základní požadavky na stavby, především požadavek na ochranu zdraví. Například dle čl. 5.2.2.11 normy ČSN 73 4301 má být objem místnosti pro spaní 1 osoby nejméně 20 m³, objem místnosti pro spaní 2 osob nejméně 30 m³ apod. Z toho vyplývá, že u minimálních rozměrů místností (8 m², potažmo 12 m²), nesmí být světlá výška lokálně snížena při limitním návrhu.

P 1.1 Bytové domy, rodinné domy a jejich nástavby či přístavby

P 1.2 Jednotlivé, řadové a hromadné garáže

P 1.3 Výrobní průmyslové budovy

P 1.4 Administrativní budovy a prostory

P 1.5 Ostatní stavby

PŘÍLOHA 2 – POMOCNÝ VÝPOČET PRO STANOVENÍ NÁVRHOVÉ SVĚTLÉ VÝŠKY

Pomocný výpočet pro stanovení návrhové světlé výšky:

Upozornění: Tabulka (xlsx) není určena pro ANDROID a pro MAC OS.