Stav: aktualizace 2021, vydání 2011

Anotace:
Metodická pomůcka MP 1.2.3 postihuje stavby drah a stavby na dráze a je určena zpracovatelům (pozn. projektantům, autorizovaným inženýrům pro dopravní stavby podle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů) jednotlivých typů dokumentace podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Jejím hlavním úkolem je stanovení rozhodujících zásad a postupů při zpracování, projednávání a realizaci staveb, zadávaných zadavatelem.

Upozornění k textu

OBSAH

1 PŘEHLED JEDNOTLIVÝCH TYPŮ DOKUMENTACÍ ZPRACOVANÝCH NA DRÁZE

1.1 ZADÁVACÍ DOKUMENTACI ZPRACOVÁVÁ A PROJEDNÁVÁ VÝHRADNĚ ZADAVATEL STAVBY.

1.2 DOKUMENTACE STAVEB DRAH A STAVEB NA DRÁZE (DÁLE DOKUMENTACE STAVEB)

V souladu se zákonem č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s vyhláškou č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, a s vyhláškou č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, ve znění pozdějších předpisů, se na dráze zpracovávají a projednávají dále uvedené dokumentace:

1.2.1 Územně plánovací dokumentace

K jejímu pořízení slouží územně plánovací podklady (§ 25 zákona č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů), které jsou tvořeny územně analytickými podklady (§ 26 zákona č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tyto podklady zjišťují a vyhodnocují stav a vývoj území a územní studie, které ověřují možnosti a podmínky změn v území. Slouží jako podklad k pořizování politiky územního rozvoje, územně plánovací dokumentace, jejich změně a pro rozhodování v území.

1.2.2 Územní studie (§ 30 zákona č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů)

Územní studie navrhuje, prověřuje a posuzuje možná řešení vybraných problémů, případně úprav nebo rozvoj některých funkčních systémů v území (např. veřejné infrastruktury, územního systému ekologické stability), které by mohly významně ovlivňovat nebo podmiňovat využití a uspořádání území nebo jejich vybraných částí.

1.2.3 Záměr projektu (ZP)

Záměr projektu se zpracovává, předkládá a schvaluje ve smyslu „Směrnice č. V – 2/2012 Ministerstva dopravy (Směrnice upravující postupy v průběhu přípravy investičních a neinvestičních akcí dopravní infrastruktury, financovaných bez účasti státního rozpočtu“, která byla schválena rozhodnutím ministra dopravy pod č. j.: MD-5364/2021-910/2 dne 4. března 2021, změna č. 5 je účinná od 15. března 2021).

Záměrem projektu investiční či neinvestiční akce se dle této směrnice rozumí dokumentace k projektu, která časově, věcně a funkčně vymezuje požadavky na přípravu a realizaci akce v podrobnostech nezbytných pro posouzení a vydání stanoviska MD ČR. ZP slouží k určení koncepce, rozsahu díla (vymezení nákladů stavby), umístění a časového vymezení realizace projektu. Obsahuje stručný popis technického řešení včetně specifikace rozhodujících objektů stavební a technologické části. Dále obsahuje zejména zdůvodnění nezbytnosti realizace navrhovaného projektu, návaznost projektu na dopravně koncepční nebo strategické dokumenty, požadavky na inteligentní dopravní systémy, určuje náklady investiční nebo neinvestiční akce, územně technické podmínky, majetkoprávní vztahy, hodnocení navrhovaného řešení z hlediska vlivu na životní prostředí, shrnutí hodnocení ekonomické efektivnosti projektu. Zpracování a schválení ZP je podmínkou zahájení financování po něm navazující přípravy a realizace investiční nebo neinvestiční akce.

Směrnice č. V- 2/2012, změna č. 5 je součástí tohoto materiálu jako příloha č. 1.

1.2.4 Dokumentace pro územní řízení (dle platného znění stavebního zákona dokumentace záměru)

Tento stupeň dokumentace slouží k projednání v územním řízení za účelem vydání územního rozhodnutí o umístění stavby. Žádost o vydání územního rozhodnutí obsahuje kromě obecných náležitostí základní údaje o požadovaném záměru a identifikační údaje o pozemku nebo stavbě, na nichž se má záměr uskutečnit. K žádosti o vydání územního rozhodnutí žadatel připojí ve smyslu § 86, odst. 2, zákona č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů:

a) souhlas k umístění stavebního záměru podle § 184a,

b) závazná stanoviska, popřípadě rozhodnutí dotčených orgánů nebo jiné doklady podle zvláštních právních předpisů nebo tohoto zákona, nevydává-li se koordinované závazné stanovisko podle § 4 odst. 7 nebo o závazné stanovisko vydávané správním orgánem, který je příslušný vydat územní rozhodnutí, anebo nepostupujete-li se podle § 96b odst. 2,

c) stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury k možnosti a způsobu napojení nebo k podmínkám dotčených ochranných a bezpečnostních pásem,

d) smlouvy s příslušnými vlastníky veřejné dopravní a technické infrastruktury nebo plánovací smlouvu, vyžaduje-li záměr vybudování nové nebo úpravu stávající veřejné dopravní a technické infrastruktury,

e) dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí, která obsahuje průvodní zprávu, souhrnnou technickou zprávu, situační výkresy, dokumentaci objektů a dokladovou část.

Stanovuje a určuje rozsah trvalého a dočasného záboru pozemků a staveb nebo jejich částí, potřebných k realizaci díla. Navrhuje umístění, rozsah a koncepci, časové vymezení realizace stavby, včetně posouzení vlivu na životní prostředí. Výstupem jsou celkové investiční náklady stavby a ekonomického hodnocení stavby. Určení nákladů stavby je nezbytné pro další zajištění finančních prostředků na přípravu a realizaci stavby. Dokumentace musí být zpracována v souladu se stanoviskem orgánu státní správy (Ministerstva dopravy ČR) k záměru projektu a v souladu se stanovisky účastníků územního řízení.

Na základě požadavku Ministerstva dopravy ze dne 29. března 2017 o sblížení procesu přípravy staveb podřízených organizací dochází ke změně názvů jednotlivých stupňů dokumentací staveb definovaných ve Směrnici generálního ředitele SŽDC č. 11/2006 („Dokumentace pro přípravu staveb na železničních drahách celostátních a regionálních“) a to výnosem SŽDC č. 1 ke Směrnici ze dne 1. listopadu 2017.

U staveb drah a staveb na dráze je touto dokumentací podle Směrnice generálního ředitele SŽDC č. 11/2006, ve znění pozdějších předpisů přípravná dokumentace (PD), která se dle Směrnice nahrazuje pojmem, dle výnosu č. 1 „Dokumentace pro územní řízení“ (DUR). Tato dokumentace slouží jako podklad pro zpracování návazného stupně dokumentace, kterou je projektová dokumentace staveb drah a staveb na dráze. V odůvodněných případech, při splnění zákona č. 134/2016 Sb.  o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, slouží jako podklad pro zpracování projektové dokumentace staveb drah a staveb na dráze, včetně realizace staveb. Obsah DUR musí být v souladu s přílohou č. 1 k vyhlášce č. 499/2006 Sb., rozsah a obsah dokumentace pro vydání rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení, ve znění pozdějších předpisů. Dokumentace musí vždy obsahovat části A až E s tím, že rozsah a obsah jednotlivých částí bude přizpůsoben druhu a významu stavby nebo zařízení a podmínkám v území (A. Průvodní zpráva, B. Souhrnná technická zpráva, C. Situační výkresy, D. Výkresová dokumentace, E. Dokladová část). Obsah „Dokumentace pro územní řízení“ (DUR) je součástí tohoto materiálu jako příloha č. 2.

1.2.5 Projektová dokumentace dopravních staveb

podle vyhlášky č. 146/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Rozsah a obsah projektové dokumentace pro stavby drah a staveb na dráze je členěn následovně:

1.2.5.1 Projektová dokumentace staveb drah a staveb na dráze pro ohlášení stavby

(je uvedena v příloze č. 4 vyhlášky č. 146/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

1.2.5.2 Projektová dokumentace staveb drah a staveb na dráze pro vydání stavebního povolení nebo oznámení ve zkráceném stavebním řízení

(je uvedena v příloze č. 5 vyhlášky č. 146/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

U staveb Správy železnic, státní organizace je touto dokumentací projekt, zpracovaný podle Směrnice generálního ředitele SŽDC č. 11/2006, ve znění pozdějších předpisů, který se v rámci Směrnice nahrazuje pojmem dle výnosu č. 1 „Dokumentace pro stavební povolení“ (DSP). Dokumentace pro stavební povolení (DSP) rozpracovává a upřesňuje základní požadavky na stavbu stanovené projednanou a schválenou „Dokumentací pro územní řízení“ (DUR). Dokumentace stanovuje podrobné a celkové ocenění stavby. Dokumentace (DSP) tvoří součást zadávací dokumentace k zadání veřejné zakázky na zhotovení (realizaci) stavby.

1.2.5.3 Projektová dokumentace staveb drah a staveb na dráze pro provádění stavby

(je uvedena v příloze č. 6 vyhlášky č. 146/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

U staveb drah a staveb na dráze je touto dokumentací dopracovaní projektového souhrnného řešení (dPSŘ) podle Směrnice generálního ředitele SŽDC č. 11/2006, ve znění pozdějších předpisů, který se v rámci Směrnice nahrazuje pojmem dle výnosu č. 1 „Projektová dokumentace pro provádění stavby“ (PDPS).

Dokumentace (PDSP) se bude používat zejména pro technologické části dokumentace, které nelze zpracovat bez dodržení zásad transparentnosti, přiměřenosti a rovného zacházení, tj. jedná se o dokumentaci, kterou zajišťuje zhotovitel stavebních prací v rozsahu nezbytném pro určení technických parametrů použitých materiálů, konkrétních výrobků, nebo dodavatele technologického zařízení, které nebylo možné určit před výběrovým řízením na zhotovitele stavby.

Obsah (DSP) a (PDSP) pro stavby drah a staveb na dráze je součástí tohoto materiálu jako příloha č. 2. Pojem „Projektové souhrnné řešení“ (PSŘ) se v rámci celé Směrnice generálního ředitele SŽDC č. 11/2006 ruší bez náhrady (pozn. v příloze č. 2 Směrnice tohoto materiálu se ruší její příloha č. 3).

1.3 OSTATNÍMI DRUHY DOKUMENTACÍ MOHOU BÝT DOKUMENTACE, KTERÉ NEJSOU DEFINOVÁNY STAVEBNÍM ZÁKONEM, ALE JSOU PODKLADEM PRO PŘÍPRAVU STAVEB A CELKOVÉ ZABEZPEČENÍ VÝSTAVBY.

Jsou následující:

1.3.1 Studie proveditelnosti

Studie proveditelnosti je komplexní studie, která slouží k posouzení reálnosti a proveditelnosti projektu po stránce technické, finanční, marketingové, provozní, personální včetně zhodnocení ekonomické efektivnosti projektu.

Pravidla pro zpracování, předkládání a posuzování studií proveditelnosti stanovuje „Směrnice upravující postupy v průběhu přípravy investičních a neinvestičních akcí dopravní infrastruktury, financovaných bez účasti státního rozpočtu“ (Směrnice Ministerstva dopravy č. V- 2/2012, změna č. 5, datum účinnosti od 15. března 2021). U velkých staveb musí vždy předcházet zpracování studie proveditelnosti před vypracováním záměru projektu. Směrnice č. V- 2/2012, změna č. 5 je součástí tohoto materiálu jako příloha č. 1.

Členění studie proveditelnosti je přiloženo v příloze č. 3.

Ministerstvem dopravy byly vydány „Prováděcí pokyny pro hodnocení efektivnosti projektů dopravní infrastruktury“, které byly schváleny na zasedání Centrální komise Ministerstva dopravy ze dne 31. října 2017 k problematice infrastruktury pozemních komunikací s účinností od 15. listopadu 2017 a přechodným obdobím jednoho kalendářního roku od data účinnosti.

„Prováděcí pokyny pro hodnocení efektivnosti projektů dopravní infrastruktury“ nahrazují stávající pokyny:

• „Prováděcí pokyny pro hodnocení ekonomické efektivnosti projektů železniční infrastruktury“, účinné od 22. května 2013.
• „Prováděcí pokyny pro hodnocení ekonomické efektivnosti projektů silničních a dálničních staveb“, 2012 včetně aktualizace z 04/2015, účinné od 12. prosince 2012.
• „Prováděcí pokyny pro hodnocení efektivnosti investic na vodních cestách“ účinné od 22. ledna 2014.
• „Prováděcí pokyny k Metodice pro hodnocení ekonomické efektivnosti a ex-post posuzování nákladů a výnosů, projektů železniční infrastruktury, pozemních komunikací a dopravně významných vodních cest“, účinné od 1. března 2016.

Předmětem hodnocení, na který se Metodika zaměřuje, jsou stavby dopravní infrastruktury, jejíž části slouží silniční, vodní a železniční dopravě. Metodika se skládá z textové části a příloh – XLS. Přílohou tohoto Prováděcího pokynu je „Rezortní metodika pro hodnocení ekonomické efektivnosti projektů dopravních staveb“ a je součástí tohoto materiálu jako příloha č. 6.

1.3.2 Územně technická studie (ÚTS)

Obsah dokumentace zabývající se zpracováním územně technické studie je součástí tohoto materiálu jako příloha č. 4.

1.3.3 Dokumentace pro hodnocení vlivů na životní prostředí (EIA)

Obsah dokumentace zabývající se vlivem stavby na životní prostředí je součástí tohoto materiálu jako příloha č. 5.

1.3.4 Ostatní studie

1.3.4.1 vyhledávací studie,

1.3.4.2 technicko-ekonomické, jsou ostatní studie, které se neřídí přílohami č. 3 a 4,

1.3.4.3 architektonické studie,

1.3.4.4 hlukové studie,

1.3.4.5 rozptylové studie.

1.4 DALŠÍ DOKUMENTACE

Z dalších dokumentací, které jsou citovány ve stavebním zákoně, jsou dále uvedeny:

a) dokumentace bouracích prací (§ 128 odst. 8 zákona č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů);

b) dokumentace skutečného provedení stavby (§ 125 odst. 6, zákona č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů);

c) náležitosti stavebního deníku a jednoduchého záznamu (§ 157 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

2 ZÁSADY A POSTUPY PŘI PROJEDNÁVÁNÍ STAVEB DRAH A STAVEB NA DRÁZE

2.1 PROJEDNÁNÍ DOKUMENTACE STAVEB

Zadavatel stavby (investor), který je současně objednatelem dokumentace, nebo zhotovitel dokumentace (projektant) svolává formou pracovních nebo výrobních porad, kontrolních dnů nebo ústních, písemných nebo elektronických konzultací projednání dokumentace staveb. Porady a kontrolní dny se svolávají v dostatečném časovém předstihu písemnou a elektronickou formou. Vždy se svolává úvodní (vstupní) a závěrečné projednání dokumentace staveb.

2.2 PŘIPOMÍNKOVÉ ŘÍZENÍ K DOKUMENTACI STAVEB

Objednatel dokumentace zahájí rozesláním zpracované dokumentace staveb připomínkové řízení. Dokumentace staveb se zasílá zástupcům, kteří se účastnili pracovních projednávání a od kterých se vyžaduje stanovisko. V rámci připomínkového řízení k dokumentaci staveb vypracují zástupci svá stanoviska, která v písemné a elektronické formě odešlou přímému objednateli.

Objednatel dokumentace po obdržení stanovisek od zástupců, kteří se účastnili pracovních projednávání, a seznámení se s jejich obsahem, předá tato stanoviska zhotoviteli dokumentace. Zhotovitel dokumentace zajistí a zpracuje písemné vyjádření k jednotlivým stanoviskům, které následně zašle zpracovatelům stanovisek a objednateli dokumentace.

Objednatel dokumentace nebo zhotovitel dokumentace zajistí projednání stanovisek a dohodne způsob jejich vypořádání.

Kontrolu zapracování připomínek provádí objednatel dokumentace.

3 PŘÍLOHY

Příloha č. 1 – Směrnice upravující postupy v průběhu přípravy investičních a neinvestičních akcí dopravní infrastruktury, financovaných bez účasti státního rozpočtu (změna č. 5)

Příloha č. 1

Příloha č. 2 – Směrnice GŘ č. 11/2006, ve znění pozdějších předpisů, ze které nadále budou platit její přílohy č. 1, 2 a 4 uvedené pod jinými pojmy.

Příloha č. 2

Příloha č. 3 – Studie proveditelnosti

STUDIE PROVEDITELNOSTI

OBSAH DOKUMENTACE:

Úvod

1 Stručný popis Projektu

2 Stručné vyhodnocení Projektu

3 Technické řešení Projektu

4 Analýza trhu a přepravní prognóza

4.1 Analýza dopravního trhu

4.2 Provozní a dopravní technologie

4.3 Přepravní prognóza

5 Ekonomické hodnocení

5.1 Finanční analýza

5.2 Ekonomická analýza

5.3 Analýza citlivosti a pravděpodobnosti rizik

6 Závěry, doporučení a zhodnocení Projektu

7 Přílohy

Podrobné členění studie proveditelnosti

Úvod

• zadání, účel a cíle studie proveditelnosti;
• společenské cíle Projektu (zlepšení dostupnosti železniční dopravy, úspora času cestujících; snížení externích účinků z dopravy, zvýšení bezpečnosti dopravy a kultury cestování atd.).

Realizací Projektu se předpokládá splnění některých níže uvedených bodů:

• úspory provozních nákladů železniční dopravy (náklady na opravy a údržbu infrastruktury a náklady na řízení provozu);
• zkrácení jízdních dob v osobní a nákladní dopravě, čímž dochází k časovým úsporám cestujících;
• snížení emisí v železniční dopravě (např. změna trakce železničních hnacích vozidel z trakce dieselové na elektrickou a tím dojde ke snížení škodlivých emisí);
• dojde k převedení části dopravy ze silnice na železnici a tím k úsporám provozních nákladů silniční dopravy;
• převedením dopravy ze silnice na železnici dojde k úspoře tzv. vnějších nákladů (snížení nehodovosti v dopravě, snížení hlučnosti z dopravy, snížení emisí z dopravy a změny klimatu);
• zvýšení bezpečnosti železniční dopravy (Projekt zvýší bezpečnost dopravy a tím umožní úsporu nákladů, jak v oblasti železniční dopravy, tak i v oblasti celospolečenské – např. se jedná o zlepšení bezpečnostní situace omezením vlivu lidského činitele, bezpečnějšího přístupu na nástupiště, zlepšení bezpečnostní situace na železničních přejezdech apod.).

1 Stručný popis Projektu

• obecné dopravní souvislosti (stručný popis zkoumané tratě, její napojení atd.);
• vstupní podklady (technicko-ekonomické studie, územně technické studie, přípravné dokumentace atd.);
• vlastní popis Projektu.

2 Stručné vyhodnocení Projektu

Stručný popis zásadních závěrů vyplývající ze zpracované studie proveditelnosti. Tím je míněna rekapitulace technického řešení variant, přepravní prognózy, výsledků CBA (Cost Benefit Analysis – analýza nákladů a výnosů) a citlivostní analýzy (analýzy citlivosti a pravděpodobnosti rizik).

3 Technické řešení Projektu

• popis výchozího stavu (technický stav infrastruktury, který je dotčen Projektem);
• popis navrženého řešení:
  • Varianta bez Projektu – jedná se o fiktivní variantu, která slouží k výpočtu ekonomického hodnocení. Odpovídá zachování současného technického stavu jednotlivých úseků po celou dobu hodnocení Projektu, jednotlivé prvky železniční dopravní cesty budou udržovány v provozuschopném stavu pouze standardním modelem obnovy a údržby a neinvestičními opatřeními charakteru oprav, a to tak, aby nedocházelo k nadměrnému zhoršení poskytovaných služeb.
  • Varianty řešení – umožňující naplnění cíle Projektu, např. navýšení nabídky a výrazné zatraktivnění zkoumané tratě z pohledu přepravní poptávky, zajištění bezpečnosti provozu a splnění interoperability. Zpravidla bude zkoumáno a řešeno několik variant řešení (projektová varianta minimální, projektová varianta optimální a projektová varianta maximální).

4 Analýza trhu a přepravní prognóza

4.1 Analýza dopravního trhu

Popisuje a modeluje stávající přepravní vztahy v řešeném území (pozn. pro všechny druhy infrastruktury).

Osobní doprava

• širší dopravní souvislosti a vymezení ve zkoumané oblasti;
• přepravní poptávka a její charakteristiky (popis jejich stavu a vývoje a jedná se o vstupy a trendy sledované z hlediska přepravní poptávky), jsou demografické, sociální, makroekonomické charakteristiky a atraktivita území;
• dopravní nabídka a její charakteristiky popíše rozvoj konkurenční infrastruktury (pozn. silnice), kvality dopravní nabídky atd.;
• stávající přepravní vztahy se uvedou pro všechny druhy infrastruktury.

Nákladní doprava

• širší dopravní souvislosti a vymezení zkoumané oblasti (koncepce a cíle rozvoje nákladní dopravy, vymezení klíčového potenciálu nákladní přepravy, mezinárodní a vnitrostátní nákladní doprava na trati);
• přepravní poptávka a její charakteristiky (přepravní potřeby, konkrétní zaměření marketingové analýzy, marketingový průzkum, významné průmyslové zóny).

4.2 Provozní a dopravní technologie

Dopravní část

• popis současného stavu (uvedou se základní údaje o řešeném úseku – identifikační údaje, technické vybavení tratě, popis stoupání / sklonů rozhodné pro normativ hmotnosti a brždění vlaků, propustnost tratě a její využití, normativy hmotností nákladních vlaků, vozba, postrková služba);
• popis výhledového stavu – provozně technologického řešení (pro jednotlivé varianty řešení se uvedou propustné výkonnosti, omezující úseky a jejich využití, dopravny a jejich vybavení, úspory provozních pracovníků, výpočet jízdních dob, problematika výhledové vozby, konstrukce studijního grafikonu a vyhodnocení, grafy rychlostí).

Koncepce dopravy

• osobní doprava (popis současného stavu osobní dopravy, popis výhledového rozsahu osobní dopravy, popis kapacity a propustnosti vlaků, popis jízdní doby);
• nákladní doprava (popis současného stavu nákladní dopravy z hlediska přepravních poměrů, popis výhledového rozsahu a organizace nákladní dopravy).

4.3 Přepravní prognóza

• prognóza přepravních vztahů slouží k detailnímu popsání současné dopravní poptávky a nabídky a k následnému zhodnocení dopadů navržených dopravních opatření;
• prognóza přepravních vztahů (metodika výhledové prognózy přepravního výkonu, koncepce návrhu trendu nákladní železniční dopravy, hlavní vstupy a výsledky prognózy, trend přepravního toku, doprava převedená a doprava indukovaná, skutečný počet vlaků).

Výstupem jsou výkonové ukazatele, v rámci výpočtu dopravních výkonů.

Výkonové ukazatele jsou vyjádřené:

• vlkm – vlakové kilometry (výkon pro posuzovanou trať pro osobní a nákladní vlaky);
• hrtkm – hrubé tunové kilometry (je určováno v analýzách výkonů podle jednotlivých skupin tratí);
• nprkm – nápravové kilometry (jednotkové množství je určeno v analýzách výkonů podle jednotlivých skupin tratí);
• oskm – osobové kilometry (slouží k analýzám u osobní dopravy);
• čtkm – čisté tunové kilometry (slouží k analýzám u nákladní dopravy);
• dopravní rychlost a čas dopravy (slouží k určení časové úspory při přepravě osob a zboží);
• místkm – místokilometr pro evidenci počtu nabízených a obsaditelných míst.

Výsledky přepravní prognózy jsou vstupem pro ekonomické hodnocení projektu.

5 Ekonomické hodnocení

Ekonomické hodnocení investic se zpracovává metodou analýzy nákladů a výnosů (CBA) diferenčních finančních toků Projektových variant s variantou bez Projektu pro stanovení následujících ukazatelů efektivnosti:

• čistá současná hodnota investice (NPV);
• vnitřní výnosové procento (IRR);
• poměr přínosů a nákladů (B/C Ratio).

Čím je vyšší NPV, tím větší je ekonomický přínos navrhovaného Projektu ve srovnání se stavem výchozím (varianta bez Projektu). Je-li NPV kladné, je Projekt efektivní.

Ukazatel vnitřní míra výnosu (IRR) neposkytuje informaci o velikosti nákladů a výnosů, ale slouží jako ukazatel výnosnosti investice. Projekt je efektivní, pokud je IRR větší než stanovená diskontní sazba.

Ukazatel B/C Ratio určuje míru výnosnosti Projektu, je-li vyšší než jedna, je Projekt efektivní.

Zpracovává se finanční a ekonomická analýza. Pro každý rok hodnocení Projektu se porovnávají finanční toky varianty s Projektem a bez Projektu.

Dále se v rámci ekonomického hodnocení zpracovává analýza citlivosti a rizik.

Veškeré vstupy v ekonomickém hodnocení jsou uvažovány v jednotné cenové úrovni (CÚ) bez vlivu inflace. Délka hodnocení je u železničních Projektů stanovena na 30 let. Při výpočtu finančních toků je použita diskontní sazba ve výši 5 %. Při výpočtu ekonomické analýzy se používá společenská diskontní sazba 5,5 %.

5.1 Finanční analýza

Výpočty jsou založeny na analýze diferenčních nákladových a výnosových finančních toků provozovatele dráhy (Správy železnic, státní organizace) v době hodnocení Projektu, podle platné národní metodiky „Aktualizace metodiky pro výpočet efektivnosti investic na SŽDC, s. o.“ (příloha č. 7) s platností od 5.10.2009 zveřejněné ve Věstníku dopravy č. 23/2009.

Do finanční analýzy vstupují tyto finanční toky:

• investiční náklady – náklady se vyčíslují podle hodnot celkových investičních nákladů stavby (CIN);
• provozní náklady železniční dopravy:
  • na údržbu a opravy železniční infrastruktury (slouží k zajištění provozuschopnosti železniční dopravní cesty);
  • na řízení dopravy (zabezpečení provozování železniční dopravní cesty);
• příjmy z poplatku za dopravní cestu (výnos za použití železniční dopravní cesty);
• dodatečné příjmy z prodeje nebo pronájmu zboží, pozemků a budov nebo dodatečné příjmy z poplatků za služby.

Finanční analýza se sestaví pro fázi výstavby a fázi provozu. Na základě uvedených finančních toků se sestaví finanční analýza. Do výpočtu vstupují diferenční finanční toky (tj. rozdíl hodnot varianty bez Projektu a varianty s Projektem).

Výsledek finanční analýzy se vypracuje do tabulky cash-flow a z ní odvozena:

• finanční čistá současná hodnota (FNPV);
• finanční vnitřní výnosové procento (FIRR);
• poměr přínosů a nákladů (B/C Ratio) pro sledované Projektové varianty.

5.2 Ekonomická analýza

Ekonomická analýza zohledňuje celospolečenské aspekty Projektu. Výpočty peněžních a ekonomických ukazatelů tedy zahrnují náklady a příjmy všech společenských subjektů, kterých se stavba dotýká. Výstupy ekonomické analýzy jsou shodné jako u analýzy finanční.

Do ekonomické analýzy vstupují tyto finanční toky:

• investiční náklady;
• dodatečné příjmy z prodeje nebo pronájmu zboží, pozemků a budov nebo dodatečné příjmy z poplatků za služby;
• provozní náklady železniční dopravy:
• na údržbu a opravy železniční infrastruktury;
• na provoz vlaků a řízení dopravy;
• provozní náklady silniční dopravy (snížení nákladů na údržbu a opravy silniční infrastruktury a provoz vozidel);
• úspory času;
• efekt zvýšení bezpečnosti železniční dopravy;
• vnější účinky zahrnující snížení nehodovosti, hlučnosti z dopravy, znečištění ovzduší (např. snížení emisí v železniční dopravě – elektrizace tratí) a změny klimatu.

Z těchto finančních toků se vypracuje tabulka cash-flow a z ní odvozena:

• ekonomická čistá současná hodnota (ENPV);
• ekonomické vnitřní výnosové procento (EIRR);
• poměr přínosů a nákladů (B/C Ratio) pro sledované Projektové varianty.

5.3 Analýza citlivosti a pravděpodobnosti rizik

Analýza rizik se zaměřuje na prozkoumání pravděpodobnosti varianty výsledků ekonomického hodnocení, v porovnání s dříve učiněným odhadem. Analýzy jsou:

• analýza citlivosti (výše ekonomických ukazatelů je určována hodnotou jednotlivých finančních toků, vstupujících do výpočtu efektivnosti; pomocí podrobné analýzy citlivosti, ve které jsou sledovány změny ekonomických ukazatelů z finanční i ekonomické analýzy v závislosti na poklesu nebo nárůstu jednotlivých nezávislých proměnných, jsou to tzv. kritické nezávislé proměnné – např. projektové investiční náklady, prognózované přepravní výkony osobní a nákladní dopravy, prognózované počty vlaků);
• analýza pravděpodobnosti rizik (pro další sledování jsou vybrány ty proměnné, jejíž změna je pro výsledné hodnoty FIRR – finanční vnitřní výnosové procento a EIRR – ekonomické vnitřní výnosové procento nejcitlivější a jsou to investiční náklady a přepravní výkony).

6 Závěry, doporučení a zhodnocení Projektu

Provede se rekapitulace naplnění cílů Projektu z hlediska:

• technického řešení;
• dopravně technologického řešení;
• analýzy dopravního trhu;
• ekonomického hodnocení;
• doporučení výsledné varianty řešení za předpokladu splnění kladné efektivity Projektu, časové realizovatelnosti, splnění územních požadavků.

7 Přílohy

Jsou to například záznamy z jednání, vyjádření, grafická část (grafikony vlakové dopravy, grafy rychlostí atd.).

Příloha č. 4 – Územně technická studie

ÚZEMNĚ TECHNICKÁ STUDIE

Cílem této dokumentace, která se nazývá územně technická studie (ÚTS), je výhledové prověření nových návrhů dopravních tras pro stavby drah, jak po stránce technické, technologické a ekonomické, v předmětném území.

OBSAH

1 Textová část

1.1 Průvodní technická zpráva

1.1.1 Úvod

1.1.2 Technické řešení

1.1.3 Závěrečné vyhodnocení studie

1.1.4 Dokladová část

1.2 Dopravní technologie

2 Výkresová část

2.1 Výkresy pro technickou část

2.2 Výkresy pro dopravní technologii

3 Náklady a ekonomické hodnocení

Podrobný popis dokumentace, která zpracovává územně technickou studii:

1 Textová část

1.1 Průvodní technická zpráva

Průvodní technická zpráva zdůvodní návrh technického řešení a bude mít tyto části:

1.1.1 Úvod

Bude obsahovat:

základní technické údaje o zadání, podkladech a hlavních cílech řešení;

• popis a zhodnocení dříve zpracovávané dokumentace a případné podklady;
• vymezení řešené oblasti a časový horizont řešení;
• zhodnocení výsledků jednání s územními orgány (např. z hlediska územního plánu, ochrany krajinných oblastí, památkové péče, ochrany přírodních zdrojů, ochranných pásem a projednání se správci rozhodujících inženýrských sítí atd.);
• objektivizaci údajů o stávajícím stavu (např. ve vztahu k maximální traťové rychlosti a k jednotlivým objektům, umělým stavbám na trati, mostní objekty budou uvedeny samostatně atd.).

1.1.2 Technické řešení

Bude obsahovat:

• vlastní koncepci řešení;
• varianty technického řešení (pozn. řešení musí být vždy zpracováno pro několik variant);
• technický popis rozhodujících stavebních objektů a provozních souborů, které charakterizují navržené řešení (např. železniční spodek a svršek, přejezdy, mosty, pozemní komunikace, pozemní objekty, sdělovací a zabezpečovací zařízení, trakční vedení atd.);
• výčet stavebních objektů a provozních souborů, které budou muset být rekonstruovány;
• popis a zdůvodnění navrženého technického řešení (např. pro návrh elektrizace, zdvoukolejnění traťového úseku, pro který bude doložen dopravně technologický průkaz s návrhem optimalizace směrových poměrů tak, aby bylo možno zvýšit stávající traťovou rychlost pro klasické a naklápěcí soupravy podle platné ČSN 73 6360, atd.), zdůvodnění řešení musí být provedeno zejména pro místa, kde dochází k trasování mimo stávající těleso dráhy;
• technický komentář k jednotlivým profesím (zhodnocení a použitelnost stávající infrastruktury podle záznamů správců, charakterizující popis řešení, výjimečné prvky);
• vyhodnocení řešení z hlediska reálnosti časových vazeb;
• návrh organizačních, provozních, technických, investičních a jiných opatření pro postupnou realizaci doporučené varianty řešení (orientačně budou uvedeny termíny výstavby, návrh stavebních postupů výstavby, případný návrh dovozu zahraničních technologií a rovněž pouze orientačně budou uvedeny údaje o požadavcích na pracovní síly, vodu, teplo, elektrickou energii);
• popis případné rekultivace pozemků;
• popis vlivu řešení na životní prostředí v tom zejména protihluková opatření;
• popis vlivu řešení před účinky povodní, poddolování a sesuvy půdy;
• popis vlivu řešení na přírodní zdroje;
• popis vlivu řešení na kulturní památky nebo památkové zóny;
• popis vlivu řešení na územní plány;
• popis trvalých a případně dočasných záborů pozemků;
• popis vlivu navrhovaného řešení na zemědělský půdní fond a pozemky určené k plnění funkce lesa, ostatní pozemky a zástavbu;
• seznam dotčených katastrálních území, popis současného stavu územních plánů obcí a měst.

Navržená technická řešení musí být koordinována s výhledově sledovaným řešením v předmětném území.

V technickém řešení územně technické studie musejí být dodrženy platné technické normy a předpisy pro technická a technologická zařízení pro železnice. Především vyhláška Ministerstva dopravy č. 177/1995 Sb., o stavebním a technickém řádu drah, ve znění pozdějších předpisů a vyhláška č. 173/1995 Sb., o dopravním řádu drah, ve znění pozdějších předpisů.

1.1.3 Závěrečné vyhodnocení studie

Bude obsahovat:

• zdůvodnění navrženého technického řešení včetně doporučení zvolené varianty;
• technické požadavky, které budou muset být řešeny v rámci dalšího stupně dokumentace;
• vymezení rozsahu geodetických podkladů;
• vymezení rozsahu geotechnických podkladů pro řešení železničního spodku;
• vymezení podkladů pro řešení majetkoprávních vztahů;
• návrh dalšího postupu řešení;
• vyčíslení předpokládaných celkových investičních nákladů na realizaci podle jednotlivých etap výstavby s rozdělením podle jednotlivých odvětví infrastruktury.

1.1.4 Dokladová část

Bude obsahovat:

• tabulkovou část, která bude obsahovat přehledné číselné sestavy výchozích údajů, z nichž návrh technického řešení vychází, údaje statistické i výsledné číselné hodnoty, charakterizující jednotlivé varianty řešení, pokud tyto údaje nebudou pro lepší přehlednost zařazeny přímo v textové části;
• doklady o projednání (např. s orgány státní správy {Ministerstvo dopravy ČR atd.}, zadavatelem dokumentace, jinými orgány a organizacemi atd.);
• doklady o konzultacích s dotčenými orgány a organizacemi.

1.2 Dopravní technologie

Bude obsahovat:

• koncepci dopravy (zde budou uvedeny širší vztahy);
• provozně technologické řešení včetně výpočtu propustnosti dopravních kolejí;
• zdůvodnění konfigurace kolejiště;
• optimální rozsah infrastruktury;
• varianty řešení.

2 Výkresová část

2.1 Výkresy pro technickou část

• výhledový stav bude graficky zpracován v přehledné situaci v měřítku 1 : 10 000 (např. bude obsahovat optimalizaci směrových poměrů na stávajícím tělese dráhy, uvedou se detaily řešení železničních stanic a traťových úseků, ve kterých dojde k trasování mimo stávající těleso dráhy – přeložky železniční tratě, atd.) a klad listů situací v měřítku 1 : 1 000 se vyznačí v přehledné situaci;
• situace v měřítku 1 : 1 000;
• podélné profily v měřítku 1 : 10 000/1 000;
• charakteristické příčné řezy v měřítku 1 : 100 (pozn. půjde zejména o železniční stanice a o místa, kde jsou navrženy případné přeložky železniční tratě atd.);
• případné jiné výkresy pro dokreslení zásadních úprav;
• schéma etapizace;
• situace s vyznačením dotčených katastrálních území.

Zabezpečení trasy bude prověřeno v traťových a staničních úsecích (půjde pouze o průjezdné hlavní koleje a v případě návrhu nových železničních stanic se prověří i předjízdné koleje). Bude provedeno vyhodnocení optimalizace trasy podle optimalizačního programu „Markéta” podle doporučené varianty ve vztahu k rychlosti pro klasické a naklápěcí soupravy.

V situacích bude provedeno vyznačení ploch trvalého, příp. dočasného záboru pozemků a jejich situování, dále budou vyznačena chráněná území, přírodní památky, významné krajinné prvky, území systému ekologické stability, sesuvná území, poddolovaná území, chráněná ložiska, území ekologické ochrany vod, rekultivace atd.

2.2 Výkresy pro dopravní technologii

• dopravní schéma úseků a železničních stanic;
• výhledový grafikon v řešeném úseku;
• plán obsazení kolejí;
• graf rychlosti s dynamickým posouzením (např. pro varianty: stávající rychlost, navrhovaná rychlost pro klasické soupravy při I = 100 mm, navrhovaná rychlost pro klasické soupravy při I = 130 mm, navrhovaná rychlost pro soupravy s výkyvnou technikou).

3 Náklady a ekonomické hodnocení

Tato část bude obsahovat:

• orientační výpočet investičních nákladů v platné cenové úrovni a v běžných cenách;
• shrnutí dostupných podkladů z oblasti dopravních a přepravních proudů;
• shrnutí dostupných podkladů z oblasti provozních nákladů;
• podmínky a předpoklady sestavení časových řad;
• orientační hodnocení a porovnání jednotlivých variant.

Příloha č. 5 – Dokumentace pro hodnocení vlivů na životní prostředí (EIA)

DOKUMENTACE PRO HODNOCENÍ VLIVŮ NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ (EIA)

Dokumentace řeší a posuzuje vlivy budoucí stavby, činností nebo technologií na životní prostředí (např. chráněná území, hluková problematika, ochrana vod, apod.).

Dokumentace EIA musí být zpracována podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění zákona č. 93/2004 Sb. a č. 163/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

Stavby, které jsou posuzovány podle zákona č. 100/2001 Sb. se rozdělují podle přílohy č. 1 do následujících dvou kategorií:

a) kategorie I – záměry vždy podléhají posouzení podle bodu 9.1: novostavby železničních drah delší 1 km (vždy podléhají posouzení od Ministerstva životního prostředí ČR);

b) kategorie II – záměry vyžadující zjišťovací řízení podle bodu 9.2: novostavby (záměry neuvedené v kategorii I), rekonstrukce, elektrizace nebo modernizace železničních drah; novostavby nebo rekonstrukce železničních a intermodálních zařízení a překladišť.

Obsah dokumentace:

1 Identifikační údaje o oznamovateli

2 Identifikační údaje dokumentace

3 Základní údaje

3.1 Název záměru

3.2 Kapacita (rozsah) záměru

3.3 Umístění záměru

3.4 Charakter záměru a možnosti kumulace s jinými záměry

3.5 Zdůvodnění potřeby záměru, umístění, variantní řešení

3.6 Popis technického a technologického řešení záměru

3.7 Předpokládaný termín zahájení realizace záměru a jeho dokončení

3.8 Působnost orgánů státní správy v územně správních celcích

3.9 Seznam navazujících rozhodnutí

4 Údaje o vstupech

4.1 Půda

4.2 Odběr a spotřeba vody

4.3 Surovinové a energetické zdroje

4.4 Nároky na dopravní infrastrukturu

5 Údaje o výstupech

5.1 Ovzduší

5.2 Odpadní vody

5.3 Odpady

5.4 Hluk, vibrace, záření

5.5 Významné terénní úpravy a zásahy do krajiny

6 Údaje o stavu životního prostředí

6.1 Prvky územního systému ekologické stability krajiny

6.2 NATURA 2000

6.3 Zvláště chráněná území

6.4 Významné krajinné prvky

6.5 Památné stromy

6.6 Plochy lesa

6.7 Zemědělský půdní fond

6.8 Území historického, kulturního, archeologického významu

6.9 Další charakteristiky území

7 Charakteristika současného stavu prostředí

7.1 Reliéf

7.2 Klimatické poměry

7.3 Geologické poměry

7.4 Půdy

7.5 Biota

8 Celkové zhodnocení kvality životního prostředí

9 Údaje o komplexní charakteristice a hodnocení vlivů záměru na veřejné zdraví a životní prostředí

9.1 Charakteristika možných vlivů

9.1.1 Vlivy na obyvatelstvo

9.1.2 Vlivy na ovzduší

9.1.3 Vlivy na hlukovou situaci

9.1.4 Vlivy na povrchové a podzemní vody

9.1.5 Vlivy na půdu

9.1.6 Vlivy na horninové prostředí a přírodní zdroje

9.1.7 Vlivy na faunu, flóru a ekosystémy

9.1.8 Vlivy na krajinu

9.1.9 Vlivy na hmotný majetek a kulturní památky

9.2 Komplexní charakteristika a hodnocení vlivů záměrů na životní prostředí z hlediska jejich velikosti a významnosti a možnosti přeshraničních vlivů

9.3 Charakteristika enviromentálních rizik při možných haváriích

9.4 Charakteristika opatření k prevenci, vyloučení, snížení, případně kompenzaci nepříznivých vlivů na životní prostředí

9.5 Charakteristika použitých metod prognózování a výchozích podkladů při hodnocení vlivů

9.6 Charakteristika nedostatků ve znalostech a neurčitostí, které se vyskytly při zpracování dokumentace

10 Porovnání variant řešení záměru

11 Závěr

12 Přílohy a doplňující údaje

13 Dokladová část

Samostatné přílohy:

• Biologické hodnocení;
• Dendrologický průzkum;
• Hluková studie, protokol o měření hluku;
• Hydrogeologický průzkum;
• Kontaminace pražcového podloží;
• Modelový výpočet šíření vibrací z navrhovaného železničního provozu;
• Objekty památkového zájmu;
• Posouzení vlivu na krajinný ráz;
• Posouzení vlivu na veřejné zdraví;
• Rozptylová studie;
• Vibrace, protokol o měření vibrací.

Obsah dokumentace, která hodnotí vlivy na životní prostředí:

1 Identifikační údaje o oznamovateli

Identifikační údaje o oznamovateli budou obsahovat: obchodní jméno oznamovatele s uvedením jeho identifikačního čísla, jeho sídlo, adresu a údaje o oprávněném zástupci.

2 Identifikační údaje dokumentace

Identifikační údaje dokumentace budou obsahovat: název akce (záměru), uvedení kraje, obce a katastrálního území v místě řešení dokumentace, údaje o objednateli a zhotoviteli, stupeň dokumentace.

3 Základní údaje

3.1 Název záměru

3.2 Kapacita (rozsah) záměru

Uvede se stručný popis řešeného místa před záměrem a po záměru s uvedením budoucích úprav stavby dráhy.

3.3 Umístění záměru

Uvede se dotčený kraj, katastrální území a obce v místě budoucího záměru.

3.4 Charakter záměru a možnosti kumulace s jinými záměry

Stručným popisem se uvedou hlavní cíle budoucího řešení stavby dráhy a uvede se koordinace se souběžnými a navazujícími stavbami.

3.5 Zdůvodnění potřeby záměru, umístění, variantní řešení

Bude například obsahovat zdůvodnění vedení budoucí trasy s případným popisem zpracovaných studií v řešeném prostoru.

3.6 Popis technického a technologického řešení záměru

Zde se provede například popis návrhu: kolejových úprav, opatření na mostních objektech a umělých stavbách, nového zabezpečovacího a sdělovacího zařízení, silnoproudého zařízení a trakčního vedení, úprav pozemních komunikací, pozemních staveb, atd.

3.7 Předpokládaný termín zahájení realizace záměru a jeho dokončení

3.8 Působnost orgánů státní správy v územně správních celcích

3.9 Seznam navazujících rozhodnutí

Seznam navazujících rozhodnutí bude podle odst. 4, § 10 zákona č. 100/2001 Sb.,  ve znění pozdějších předpisů, a správních úřadů, které budou tato rozhodnutí vydávat (např. kdo bude vydávat územní rozhodnutí podle § 92, stavebního zákona č. 183/2006 Sb.,  ve znění pozdějších předpisů; kdo bude vydávat stavební povolení podle § 115 stavebního zákona č. 183/2006 Sb.,  ve znění pozdějších předpisů; kdo bude vydávat souhlas s odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu {ZPF} podle zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů; kdo bude vydávat rozhodnutí o kácení mimo-lesní zeleně podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů; kdo bude vydávat rozhodnutí o odnětí pozemků určených k plnění funkce lesa {PUPFL} podle § 16 lesního zákona č. 289/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů; kdo bude vydávat stanovisko k zásahu do významných krajinných prvků {VKP} podle § 3 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů {jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny, která utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability – např. lesy, vodní toky, rybníky, údolní nivy}; kdo vydá povolení výjimky ze zákazů zákona č. 114/1992 Sb., § 56, ve znění pozdějších předpisů; kdo vydá souhlas s provozováním zařízení podle zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů {např. provozování recyklační základny}; kdo vydá souhlas ke stavbám a zařízením na pozemcích, na nichž se nachází koryta vodních toků, nebo na pozemcích sousedících, pokud tyto stavby a zařízení ovlivní vodní poměry podle § 17 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů; kdo bude vydávat stanovisko podle § 77 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, atd.).

4 Údaje o vstupech

4.1 Půda

Uvedou se půdní bonity podle trvalých a dočasných záborů zemědělského půdního fondu (ZPF) a pozemků určených pro plnění funkce lesa (PUPFL).

4.2 Odběr a spotřeba vody

Uvede se spotřeba pitné a užitkové vody po dobu výstavby a při běžném provozu.

4.3 Surovinové a energetické zdroje

• Energetické zdroje z hlediska budoucí spotřeby elektrické energie (základní trakční a energetické výpočty).
• Surovinové zdroje vzniknou při realizaci stavby (např. zemina pro konstrukci tělesa trati a pro terénní úpravy, kamenivo, kolejové pražce, cement a písek do betonu, betonové prefabrikáty, ocelová výztuž do betonu, prefabrikáty, roury, materiál pro trakční stožáry, sloupy veřejného osvětlení, kabelová vedení, pohonné hmoty, oleje, maziva pro stavební techniku apod.). Uvedou se projektované kapacity stavby (např. kapacitní údaje o: kolejových úpravách, komunikacích, mostních objektech, pozemních objektech, silnoproudých zařízeních, trakčním vedení, zabezpečovacím a sdělovacím zařízení, apod.).

4.4 Nároky na dopravní infrastrukturu

Uvede se intenzita dopravy, údaje o dopravních trasách a etapizace výstavby.

5 Údaje o výstupech

5.1 Ovzduší

Provede se výpočet emisí z železniční dopravy.

5.2 Odpadní vody

Odpadní vody splaškové, obsahují hrubé i jemné dispergované částice a rozpuštěné organické i anorganické látky, které vznikají v sociálních zařízeních a v zařízeních staveniště. Odpadní vody se vypouštějí do splaškové nebo jednotné kanalizace, v souladu s kanalizačním řádem a pak jsou odvedeny do čistírny odpadních vod a následně jsou vyčištěny. U nových a rekonstruovaných rozvodů se uvede množství splaškových odpadních vod v m³/rok včetně způsobu zaústění (např. napojení na městskou kanalizaci, do jímky na vyvážení, napojení přes čerpací stanici do veřejné kanalizace, apod.).

Odpadní vody srážkové, mohou být buď čisté (nekontaminované) nebo znečištěné. Čisté odpadní vody srážkové (např. vody ze střech objektů, z čistých zpevněných ploch atd.) je možno odvádět do dešťové kanalizace nebo do recipientu, případně zasakovat do terénu. Znečištěné srážkové vody (např. vody ze stavebních ploch stavebních dvorů, které jsou znečištěny úkapy ropných a jiných závadných látek ze stavebních dopravních mechanismů atd.) je nutno odvádět přes předčišťovací zařízení (lapoly) do kanalizace a na čistírnu odpadních vod. Uvede se množství odpadních vod v l/s včetně způsobu zaústění.

Vody podzemní se uvádějí při dotyku vyhlášeného ochranného pásma vodního zdroje. Vody povrchové se uvádějí při kontaktu s tělesem dráhy. Popíší se zde přímé kontakty s vodními toky, s ochrannými pásmy vodních zdrojů a záplavovým územím (jedná se o křížení, případně průběh po hranici např. ochranného pásma). Popis je proveden pro následující kontakty:

• s vodními toky a vodními plochami;
• s ochrannými pásmy vodních zdrojů;
• se záplavovým územím.

Hlavním legislativním nástrojem ochrany vod je zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů – vodní zákon, se svými příslušnými prováděcími předpisy, ve znění pozdějších předpisů.

5.3 Odpady

Všeobecně se postupuje u odpadového hospodářství podle zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů. Odpadem je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit, a přísluší do některých kategorií odpadu, a to jako nebezpečný odpad nebo jako ostatní odpad, a druhu odpadu vymezeného v „Katalogu odpadů“, které stanovuje Ministerstvo životního prostředí vyhláškou č. 93/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Původcem odpadu je každý, při jehož činnosti vzniká odpad, právnická nebo podnikající fyzická osoba, která provádí úpravu odpadů nebo jiné činnosti. Zákon o odpadech ukládá původci povinnost zajistit přednostně využití odpadů před jejich odstraněním, přičemž využití odpadů jako druhotných surovin má přednost před jejich tepelným využitím. Uložením na skládku mohou být odstraňovány pouze ty odpady, u nichž jiný způsob odstranění není dostupný nebo by přinášel vyšší riziko pro životní prostředí nebo lidské zdraví, a pokud uložení odpadu na skládku neodporuje tomuto zákonu nebo prováděcím právním předpisům.

Původce je odpovědný za nakládání s odpady do doby jejich využití nebo zneškodnění. Je povinen zařadit odpad podle druhů a kategorií stanovených v „Katalogu odpadů“. Původce odpadu je povinen se řídit ustanoveními vyhlášky č. 541/2020 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů.

Nebezpečné složky musejí být náležitě zneškodněny odborným způsobem.

• V zájmovém území budoucí stavby se provede průzkum kontaminace štěrkového lože a podloží.
• Posoudí se nakládání s výziskem, možnosti využití nebo zneškodnění jako odpad. Výzisky, které vzniknou v průběhu stavby, se po kategorizaci rozdělí na použitelné a likvidované. Cílem bude uplatnit maximální množství výzisku před produkcí odpadu.

V rámci kategorizace se posoudí kolejivo a výhybky, železniční pražce (dřevěné, betonové, ocelové). Dále se posoudí kamenivo (např. štěrkové lože) a zeminy, ocelové konstrukce (pozn. jedná se o stožáry osvětlení, ocelové konstrukce mostních objektů, atd.), betonové konstrukce neznečištěné, stavební a demoliční suť (pozn. jedná se o materiály, které pocházejí z rekonstrukcí základů osvětlení, silnoproudých vedení, z demolic mostních objektů, z rekonstrukcí stavebních objektů, atd.), asfaltové betony (např. z nástupišť, silničních komunikací, železničních přejezdů, atd.), technologická zařízení silnoproudá (např. transformovny, atd.), zabezpečovací a sdělovací materiál, kácení stromů a keřů (pozn. vždy se bude provádět podle harmonogramu prací před zahájením stavebních prací), zbytky kabelů vodičů, plastové podložky, výměna oken (pozn. podle hlukové studie se provádí individuální protihluková opatření), obaly od nátěrových hmot, ostatní vyzískané suroviny a odpad.

Celkový přehled předpokládané produkce výzisků/odpadů se sestaví do tabulky podle „Katalogu odpadů“, vyhláškou č. 93/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Odpady, které jsou produkovány v běžném provozu dopravy, podléhají standartnímu režimu provozovanému dílčími složkami dráhy. Jejich přehled se sestaví do tabulky.

5.4 Hluk, vibrace, záření

5.4.1 Hluk

Provede se posouzení výhledové akustické situace v prostoru zájmového území budoucí stavby. Jedná se o ochranu chráněného venkovního prostoru, chráněného venkovního prostoru staveb a chráněného vnitřního prostoru staveb.

Právně ochrana před hlukem vyplývá ze zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a jeho novely č. 274/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Pro dopravní hluk je významný § 30 a § 31 tohoto zákona, který mluví o povinnosti správců pozemních komunikací nebo železnic o zajištění technickými opatřeními, aby hluk nepřekračoval hygienické limity, které jsou stanoveny prováděcím předpisem. Podrobně ochranu hluku upravuje nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve znění pozdějších předpisů. Do tohoto nařízení vlády jsou zapracovány příslušné předpisy Evropské unie a upravuje hygienické limity hluku a vibrací na pracovištích, způsob jejich zjišťování a hodnocení a minimální rozsah opatření k ochraně zdraví zaměstnance, chráněné venkovní prostory, chráněné venkovní prostory staveb a chráněné vnitřní prostory staveb, upravuje hygienické limity vibrací pro chráněné vnitřní prostory staveb a způsob měření a hodnocení hluku a vibrací pro denní a noční dobu. Chráněný venkovní prostor staveb je prostor do 2 m okolo obytných domů, rodinných domů, staveb pro školní a předškolní výchovu a pro zdravotní a sociální účely, jakož i funkčně obdobných staveb. Chráněným venkovním prostorem se podle § 30 zákona č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, rozumí nezastavěné pozemky, které jsou užívány k rekreaci, sportu, léčení a výuce, s výjimkou prostor určených pro zemědělské účely, lesů a venkovních pracovišť. Tyto limity se uvedou do tabulek.

Hluková studie se zpracuje v souladu s postupy, které jsou uvedeny v platných „Metodických pokynech pro výpočet hladin hluku z dopravy“. Provede se vyhodnocení situací a návrh protihlukových opatření (pozn. k ochraně chráněných lokalit nebo staveb se používají protihlukové stěny). Závěr hlukové studie předloží výpočty výhledových ekvivalentních hladin akustického tlaku ve vzdálenosti 25 m od osy tratě.

Uvedou se použité podklady pro hlukovou studii.

5.4.2 Vibrace

Součástí celkových dopadů ovlivňující životní prostředí jsou i vibrace. Vibrace vznikají jako mechanické chvění, které vzniká při průjezdu vozidla po koleji, a přenášejí se podložím do obytné zástavby. Na průběh šíření vibrací má zásadní vliv: geotechnická charakteristika podloží, parametry zdroje (např. typ, hmotnost, rychlost vlakové soupravy atd.), technický stav železniční trati, stav obytného objektu (např. stáří, typ konstrukce atd.). Ochranu obyvatelstva před účinky vibrací upravuje zákon č. 258/2000 Sb., a nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve znění pozdějších předpisů, které stanoví hygienické limity vibrací. Tato problematika se řeší ve studii vibrací. Součástí studie jsou protokoly o prováděném měření vibrací.

5.4.3 Záření

Stavba se posoudí z hlediska radioaktivního a elektromagnetického záření.

5.5 Významné terénní úpravy a zásahy do krajiny

Tato problematika se zpracuje v samostatné části „Posouzení vlivu stavby na krajinný ráz“.

6 Údaje o stavu životního prostředí

Výčet nejzávažnějších environmentálních charakteristik území.

Nejzávažnější ochranné režimy tvoří:

6.1 Prvky územního systému ekologické stability krajiny

§ 3 zákona č. 114/1992 Sb., , o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, definuje územní systém ekologické stability krajiny (ÚSES). Je to soubor funkčně propojených ekosystémů přírodního nebo přírodě blízkého charakteru, který příznivě působí na okolní méně stabilní části krajiny. Ochrana ÚSES je definována § 4 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Základními skladebními prvky ÚSES jsou biocentra a biokoridory, které se vymezují na úrovni lokální nebo místní (např. katastr obce), regionální (kraj) a nadregionální (národní úrovni). ÚSES tvoří součást územního plánu.

Do přehledné tabulky se uvede nadregionální ÚSES, kde se dále uvedou prvky ochranných pásem, popisy ploch, železniční km a lokalizace území. Obdobně se zpracovává regionální ÚSES a pro lokální ÚSES se do tabulky uvedou prvky lokálního ÚSES, způsoby jeho dotčení, popisy a s udáním železničního km.

6.2 Natura 2000

Provede se popis soustav významných lokalit chránících nejvíce ohrožené druhy rostlin, živočichů a přírodních stanovišť na území Evropské unie v blízkosti budoucí stavby (pozn. nejdůležitějšími právními předpisy Evropské unie v oblasti ochrany přírody jsou: směrnice Rady 79/409/EHS z 2. 4. 1979 o ochraně volně žijících ptáků a směrnice Rady 92/43/EHS z 21. 5. 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin).

6.3 Zvláště chráněná území (ZCHÚ)

Provede se popis zvláště chráněných území. Jedná se o území, která jsou přírodovědecky či esteticky velmi významná nebo jedinečná a která lze vyhlásit za zvláště chráněná, kdy se stanoví podmínky jejich ochrany. Kategorie zvláště chráněných území jsou vyhlašována v kategoriích, určených v § 14 zákoně č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, takto: národní parky (NP), chráněné krajinné oblasti (CHKO), národní přírodní rezervace (NPR), přírodní rezervace (PR), národní přírodní památky (NPP), přírodní památky (PP).

6.4 Významné krajinné prvky (VKP)

Provede se popis významných krajinných prvků, které utvářejí její typický vzhled nebo přispívají k udržení její stability (§ 6 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Významnými krajinnými prvky ze zákona jsou například: lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy. Ochrana krajinného rázu podle § 12 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je významnou možností orgánů ochrany přírody regulovat či ovlivňovat výstavbu a využití území nejenom ve zvláště chráněných územích, ale i ve volné krajině.

6.5 Památné stromy

Provede se popis památných stromů (např. významné stromy, jejich skupiny a stromořadí podle § 46 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

6.6 Plochy lesa

Zákon č. 289/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, chrání plochy určené k plnění funkce lesa (PUPFL) včetně ochranného pásma lesa (pozn. 50 m od okraje lesního pozemku). Tato část dokumentace musí vycházet ze současných právních předpisů:

• § 1, odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů;
• zákona č. 289/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů;
• vyhlášek č. 77/1996 Sb., č. 55/1999 Sb., č. 139/2004 Sb., kterými se upravují podrobnosti zákona č. 289/1995 Sb.,
• § 11 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 114/1992 Sb., § 2 a 12, o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů;
• vyhlášky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

6.7 Zemědělský půdní fond

Základní priority při ochraně ZPF a komplexně půdy jako přírodního zdroje lze na základě zákona č. 334/1992 Sb., ve znění platných předpisů a vyhlášky č. 271/2019 Sb., formulovat takto:

• uspořádání ZPF v území (tj. ochrana současné struktury kultur);
• uspořádání hydrologických a odtokových poměrů (tj. ochrana hydrologické bilance, hydrického režimu půd a ochrana půdy před soustředěným odtokem vody);
• uspořádání sítě zemědělských účelových komunikací (tj. ochrana prostorové struktury – velikosti, tvaru a dostupnosti pozemků včetně ochrany prostupnosti území);
• kvalita půdy, vyjádřená bonitovanými půdně ekologickými jednotkami (BPEJ);
• investice do půdy (zlepšení půdní úrodnosti, meliorační a závlahová zařízení).

Základní produkční charakteristiku půd v České republice představuje klasifikace bonitovaných půdně ekologických jednotek. Půdy jsou členěny podle následujících kritérií:

• klimatický region;
• hlavní půdní jednotka (půdní typ a jeho půdotvorný substrát);
• sklonitost a expozice;
• hloubka půdy a skeletovitost.

Nástrojem pro ochranu půdy podle jejich produkčního potenciálu je zatřídění pozemků do tříd ochrany. Třídy ochrany vyjadřují produkční schopnost půd a produkční efekt typové struktury plodin pro jednotlivé klimatické regiony BPEJ, podrobnější podmínky pro zábor ZPF v územně plánovací dokumentaci (viz metodický pokyn Ministerstva životního prostředí ČR č.j. OOLP/1067/96 ze dne 1.10.1996). Pro účely vynětí ze ZPF jsou zpravidla přísně chráněny dvě nejvyšší třídy ochrany v příslušném katastru. Zatřídění se provede do tabulky, kde se uvede: třída ochrany ZPF, kód BPEJ, charakteristika třídy ochrany půdy. Dále se uvede přehled navržených skládek ornice včetně určení místa pro skládky, velikosti plochy, o jaký se jedná pozemek a dopravní napojení.

6.8 Území historického, kulturního, archeologického významu

Tato část zahrnuje „Objekty památkového zájmu“ s uvedením přehledu významných lokalit z archeologického hlediska a kulturních památek zájmového území.

6.8.1 Archeologie

Archeologické památky (pozn. archeologické nálezy ve smyslu zákona č. 20/1987 Sb., ve znění pozdějších předpisů) jsou stopami lidské existence a aktivit. Jsou rozmístěné po celém území našeho státu tak, jak bylo území postupně osídlováno. Jsou součástí historického utváření kulturní krajiny a tvoří široké spektrum pod současným terénem ukrytých pozůstatků zaniklých sídelních aglomerací, jednotlivých sídlišť, pohřebišť, kulturních vrstev, jednotlivých movitých nálezů a jsou nezanedbatelnou součástí památkového fondu. Uvede se přehled lokalit v trase záměru železnice a nejbližším okolí.

6.8.2 Kulturní památky

Památkový ústav sdělí, zda jsou vybrány objekty, u kterých se pro jejich kulturně historické nebo stavebně technické hodnoty uvažuje o jejich navržení do seznamu nemovitých kulturních památek.

6.9 Další charakteristiky území

Uvedou se další charakteristiky území (např. hledisko krajiny a ekologické stability, atd.).

7 Charakteristika současného stavu prostředí

7.1 Reliéf

Popis reliéfu území a výškového členění s uvedením nadmořských výšek.

7.2 Klimatické poměry

Popis klimatických poměrů (např. uvede se počet teplých a mrazivých dnů, průměrné teploty, průměrný počet dní se srážkami, počet dní se sněhovou přikrývkou, atd.).

7.3 Geologické poměry

Uvede se geologie (např. popis poddolovaného území, kde se nalézají důlní díla, popis dobývacích prostor, popis chráněných ložiskových území, atd.).

7.4 Půdy

Uvede se popis jednotlivých půd (např. zemědělská půda, lužní půda, atd.).

7.5 Biota

Určí se bioregion, vzhledem k poloze řešeného záměru a provede se botanický, dendrologický, zoologický průzkum.

8 Celkové zhodnocení kvality životního prostředí

9 Údaje o komplexní charakteristice a hodnocení vlivů záměru na veřejné zdraví a životní prostředí

9.1 Charakteristika možných vlivů

9.1.1 Vlivy na obyvatelstvo

Zpracuje se „Posouzení vlivu na veřejné zdraví“ a vyhodnotí se vlivy stavby na zdraví obyvatel v oblasti působení hluku (např. navrhne se výstavba protihlukových stěn, případně provedení individuálních protihlukových ochran), vibrací (např. navrhne se provedení antivibračních opatření – antivibrační rohože, atd.) a emisí.

9.1.2 Vlivy na ovzduší

Výpočtově se zhodnotí změna stávajících imisní zátěže NO₂ a PM₁₀ po realizaci stavby.

9.1.3 Vlivy na hlukovou situaci

Zpracuje se hluková studie, která podrobně zhodnotí stávající a výhledovou hlukovou situaci a hluk z výstavby. Na základě výsledků výpočtů se navrhnou protihluková opatření tak, aby byly dodrženy příslušné hygienické limity. K zajištění ochrany přilehlé obytné zástavby před hlukem se navrhují protihlukové stěny a v místech, kde tyto stěny nezajistí dodržení hygienických limitů (např. terénní podmínky, železniční stanice, výškové domy, atd.) se navrhují individuální protihluková opatření.

Limitní hladiny hluku

Podle nařízení vlády č. 272/2011 Sb., je nejvyšší přípustná ekvivalentní hladina akustického tlaku v chráněných vnitřních prostorech staveb, v chráněných venkovních prostorech staveb a chráněném venkovním prostoru stanovená součtem základní hladiny hluku a příslušných korekcí. Pro hluk z dopravy na pozemních komunikacích a drahách se ekvivalentní hladina akustického tlaku stanoví pro celou denní a celou noční dobu.

Stanovené ochranné pásmo dráhy pro rychlost do 160 km/h je 60 m od osy krajní koleje a pro rychlost nad 160 km/h je 100 m od osy krajní koleje.

Chráněné venkovní prostory staveb a chráněné venkovní prostory (limity):

A L_Aeq,T = 50 dB

a korekcí přihlížejících ke druhu chráněného prostoru a denní a noční době, které jsou uvedeny v tabulce č. 1 části A přílohy č. 3 k tomuto nařízení vlády č. 272/2011 Sb. Pro vysoce impulsní hluk se přičte další korekce -12 dB. V případě hluku s tónovými složkami, s výjimkou hluku z dopravy na pozemních komunikacích, dráhách a z leteckého provozu, se přičte další korekce -5 dB.

Stávající stav u vibrací se zjistí měřením vibrací na objektech, které jsou situovány v blízkosti kolejiště. Ochranu obyvatelstva před účinky vibrací upravuje zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, které stanoví hygienické limity vibrací. Podle nařízení vlády je základní hygienický limit vibrací za dobu jejich působení T pro chráněné vnitřní prostory staveb vyjádřený průměrnou váženou hladinou zrychlení vibrací L_aw,T = 75 dB. Tento limit se vztahuje na horizontální a vertikální vibrace v místě pobytu osob a na dobu působení zdroje. V závislosti na denní době a typu chráněného prostoru se přičítají korekce:

• obytná místnost, den; + 6 dB;
• obytná místnost, noc; + 3 dB.

9.1.4 Vlivy na povrchové a podzemní vody

Pro zjištění míry ovlivnění musí být zpracován hydrogeologický průzkum.

K negativnímu ovlivnění vod může dojít z hlediska:

a) kvality – únik závadných látek do horninového prostředí (např. ropné látky ze stavebních mechanismů), je možný pouze na základě technické závady nebo při selhání lidského faktoru;

b) režimu – například výstavbou umělých staveb (tunely) můžou být ovlivněny hydrologické a hydrogeologické poměry;

c) provozu – havarijní únik závadných látek do kanalizace, úkapy (např. mazací látky z projíždějících vlaků na povrch štěrkového lože).

Závadnými látkami jsou látky, které nejsou odpadními ani důlními vodami a které mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod. V rámci stavby to mohou být např. ropné látky z pohonných a mazacích hmot vozidel a stavebních mechanismů, ropné látky obsažené ve stavebních nátěrových hmotách, jedy, látky škodlivé zdraví a žíraviny obsažené ve stavebních, nátěrových a nátěrových izolačních hmotách, kaly a odpady. Tyto látky jsou zařaditelné do kategorie látek uvedených v příloze č. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů.

9.1.5 Vlivy na půdu

Vliv na rozsah a způsob využívání půdy

Umístěním stavby může dojít k trvalým záborům zemědělsky využívaných ploch, k rozdělení pozemků a částečně ke změně přístupu na tyto pozemky, k trvalým záborům lesní půdy.

Dočasné zábory mohou vzniknout např. z důvodu potřeby ploch pro zařízení staveniště a manipulační plochy, umístěním mezideponií zeminy a sejmuté ornice, staveništními komunikacemi pro výstavbu mostů a tunelů, pro přeložky inženýrských sítí.

Oproti trvalému záboru budou plochy využité pro dočasné zábory po skončení výstavby rekultivovány a vráceny zpět do zemědělského využití.

V dalším stupni projektové dokumentace se zpracuje podrobný elaborát pro odnětí ZPF podle katastrálních území, bonit a kultur. Součástí bude podrobné stanovení skrývek ornice, případně podorničí, uložení materiálu na mezideponie a jeho následné využití.

Vliv na stabilitu a erozi půdy

Je posuzován podle charakteru posuzovaného území.

Vliv na znečištění půdy

Posoudí se vliv na znečištění půdy v průběhu výstavby, při běžném provozu na trati, haváriemi spojenými s úniky nebezpečných látek.

9.1.6 Vlivy na horninové prostředí a přírodní zdroje

Posoudí se vliv výstavby trati na horninové prostředí a přírodní zdroje (např. nerostné suroviny, atd.).

9.1.7 Vlivy na faunu, flóru a ekosystémy

Provede se popis vlivů výstavby záměru na faunu, flóru a ekosystémy.

9.1.8 Vlivy na krajinu

Provede se posouzení vlivu stavby na krajinný ráz. Podle § 12 zákona č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se sestaví souhrn vlivů na zákonná kritéria krajinného rázu (např. vliv na rysy a hodnoty přírodní charakteristiky, vliv na rysy a hodnoty kulturní charakteristiky, vliv na VKP, vliv na ZCHÚ, vliv na kulturní dominanty, vliv na estetické hodnoty, vliv na harmonické měřítko krajiny, vliv na harmonické vztahy v krajině).

9.1.9 Vlivy na hmotný majetek a kulturní památky

Provede se posouzení vlivu stavby na hmotný majetek a kulturní památky popisem dotčených objektů.

9.2 Komplexní charakteristika a hodnocení vlivů záměrů na životní prostředí z hlediska jejich velikosti a významnosti a možnosti přeshraničních vlivů

V předchozí části 9.1 jsou podrobně popsány a vyhodnoceny předpokládané vlivy posuzovaného záměru na jednotlivé složky životního prostředí a na veřejné zdraví. Zde se provede stručné shrnutí závěrů z vyhodnocení jednotlivých vlivů.

9.3 Charakteristika enviromentálních rizik při možných haváriích

Cílem bude zajistit maximální bezpečnost provozu a minimalizovat možná rizika vzniku havárií a nestandartních stavů s důsledky na životní prostředí. V rámci výstavby je nutno dodržovat zákony, vyhlášky, závazné normy a předpisy související s bezpečností práce. V případě havárie by tyto situace měly být řešeny standartním způsobem podle provozního a havarijního řádu zhotovitelů stavby a havárie by měly být sanovány a odstraňovány příslušnými prostředky a nástroji. Součástí dokumentace pro územní řízení může být povodňový plán a dokumentace pro stavební povolení zahrne podklad pro havarijní plán pro dodavatelské organizace.

9.4 Charakteristika opatření k prevenci, vyloučení, snížení, případné kompenzaci nepříznivých vlivů na životní prostředí

Při realizaci záměru vzniká řada negativních vlivů na životní prostředí (např. lokální zvýšení hluku ze stavební mechanizace, zvýšení prašnosti a koncentrace zplodin výfukových plynů ze stavební techniky atd.). Pro zajištění eliminace těchto vlivů je nutno dbát na dodržování základních požadavků, stanovených například bezpečnostními a protipožárními předpisy, havarijním řádem atd. Při provádění stavebních prací je nutno dbát na ochranu před hlukovou zátěží a vibracemi, ochranu ovzduší, ochranu podzemních a povrchových vod, ochranu půdy, minimalizaci vzniku odpadů a na správné nakládání s odpady, ochranu flóry a fauny, ochranu kulturních a archeologických památek. Provede se soupis těchto činností tak, aby byly zajištěny jednotlivé ochrany.

9.5 Charakteristika použitých metod prognózování a výchozích podkladů při hodnocení vlivů

Zde se provede popis, jak jsou předpokládané vlivy na životní prostředí hodnoceny, prognózovány obvyklými a obecně používanými postupy. Jedná se například o terénní průzkum lokality a dotčeného okolí (např. biologický průzkum, dendrologický průzkum, vliv na krajinný ráz, vyhodnocování současného stavu území), porovnání získaných údajů se stanovenými normami a limity, odborný odhad, měření v terénu, modelování a výpočty podle schválených postupů a metodik (např. zpracování rozptylové a hlukové studie, vyhodnocování zdravotních rizik, dopravní modely), atd.

9.6 Charakteristika nedostatků ve znalostech a neurčitostí, které se vyskytly při zpracování dokumentace

Jde o interpretace informací z mapových podkladů (pozn. záleží na velikosti měřítka mapy), vždy dochází k určitému zobecnění a jisté nepřesnosti ve vztahu k dané lokalitě.

Jedná se například o výsledky chemických rozborů snímaného kameniva a zemin (pozn. výsledky se vyznačují určitou mírou nepřesností, v protokolech o chemické analýze se udává jako nejistota měření v %).

Modelové zpracování hlukové studie přináší také nedostatky, které jsou dány hodnověrností vstupních údajů, zatížením výpočtů chybou spojenou s vlastní výpočtovou metodou, atd.

10 Porovnání variant řešení záměru

Provede se porovnání variant. Varianta navrhovaná a varianta nulová (ponechání stávající tratě s provedením nejnutnější provozně-technické údržby). Provede se stručný popis úprav infrastruktury tratě v případě nulové varianty. Provede se posouzení vlivu obou variant na životní prostředí (pozn. z hlediska půdy, vody, ovzduší, surovinových a energetických zdrojů, dopravní infrastruktury, z hlediska zásahu do krajiny, hluku a vibrací, z hlediska vlivů na zvláště chráněná území, ÚSES, z hlediska významných krajinných prvků, Natura 2000, krajinných rázů, vlivů na lesy, vlivů na ZPF, pásma hygienické ochrany vod, odpady, památky, atd.).

11 Závěr

Provede se závěrečné shrnutí celkového hodnocení záměru, který byl posouzen ze všech podstatných hledisek (např. návrh na vybudování ochranných opatření v místech kontaktu trasy s obytnou zástavbou, průchodnost územím pro migrační trasy, snížení nepříznivých vlivů na životní prostředí, atd.).

12 Přílohy a doplňující údaje

Tabulková část – trvalé zábory ZPF a PUPFL.

Mapová část

• situace vlivů na životní prostředí (měřítko 1 : 10 000);
• situace – zemědělská půda (měřítko 1 : 10 000).

13 Dokladová část

Doloží se vyjádření a stanoviska příslušných úřadů k posuzovanému záměru z hlediska vlivů na životní prostředí (např. Ministerstvo životního prostředí ČR, odbor životního prostředí příslušného krajského úřadu, stavební úřady, atd.).

Příloha č. 6 – Rezortní metodika pro hodnocení ekonomické efektivnosti projektů dopravních staveb

Příloha č. 6

Stav: vydání 2010

Anotace:
Informace o problematice stavebních úprav budov s ohledem na výskyt netopýrů. Základní informace o netopýrech, které jsou důležité pro pochopení celé problematiky, a od kterých se rovněž odvíjí doporučené postupy při plánování a realizaci stavebních projektů. Nejdůležitější právní předpisy, které se zabývají ochranou netopýrů, a podle kterých je nutné postupovat v případě stavebních úprav budov, kde se netopýři vyskytují. Konkrétní postupy a vhodná technická řešení pro různé typy budov, včetně možností řešení nejčastějších problémových situací a příkladů kompenzačních opatření. V příloze jsou uvedeny modelové příklady konkrétních lokalit v ČR, kde již byla popsaná opatření realizována.

Upozornění k textu

OBSAH

ÚVOD

Řada druhů netopýrů, vyskytujících se v České republice, využívá během svého života nejrůznější úkryty v lidských stavbách, zejména v budovách. Tato stanoviště však v posledních letech prochází vlnou rozsáhlých stavebních úprav, které na jedné straně budovy výrazně zhodnocují (prodlužují jejich životnost a zlevňují provoz), na druhé straně však při nich často dochází k nevratným negativním zásahům do populací některých druhů živočichů, jako jsou netopýři nebo některé druhy ptáků. Výsledkem stavebních úprav je nejen ztráta jejich úkrytů, ale často také přímá likvidace těchto živočichů. Dalším problémem je skutečnost, že přítomnost netopýrů nemusí být obyvateli domu vždy vítána. Ať už je důvodem strach způsobený zakořeněnými pověrami, obavy o znečišťování budovy či rušení, většinou se lidé snaží dalšímu výskytu netopýrů v budově zamezit. Právě rychlý úbytek vhodných úkrytů je však v současnosti jednou z hlavních příčin ohrožení některých druhů. Zachování každého jednotlivého úkrytu má proto klíčový význam z hlediska jejich ochrany. Postupy a řešení, jak provést stavební zásahy podle všech kritérií či vyřešit problémové situace ke spokojenosti obyvatel domu a zároveň v souladu s požadavky na ochranu netopýrů, jsou známé a často jsou navíc poměrně jednoduché a finančně nenáročné. Jen dosud nebyly dostatečně uplatňovány.

Metodická pomůcka shrnuje základní informace o problematice stavebních úprav budov s ohledem na výskyt netopýrů. První část textu metodické pomůcky obsahuje základní informace o netopýrech, které jsou důležité pro pochopení celé problematiky a od kterých se rovněž odvíjí doporučené postupy při plánování a realizaci stavebních projektů. V další části jsou uvedeny nejdůležitější právní předpisy, které se zabývají ochranou netopýrů a podle kterých je nutné postupovat v případě stavebních úprav budov, kde se netopýři vyskytují. V následujících částech jsou popsány konkrétní postupy a vhodná technická řešení, které lze využít při stavebních úpravách různých typů budov obývaných netopýry, včetně možností řešení nejčastějších problémových situací a příkladů kompenzačních opatření. Součástí je i příloha, kde lze najít modelové příklady konkrétních lokalit v ČR a kde již byla popsaná opatření realizována.

Při psaní této pomůcky bylo čerpáno z české i zahraniční literatury, ale také z vlastní činnosti a zkušeností řady našich kolegů. Jak je několikrát zdůrazněno v textu, každý případ má svoje specifika, a proto je třeba, aby jeho řešení vždy posoudil odborník na netopýry. Stejně tak je nutné, aby jakýkoliv zásah probíhal na základě povolení orgánu ochrany přírody. Nicméně, popsané osvědčené postupy mohou být při tom dobrou inspirací a mohou pomoci k rychlejšímu nalezení optimálního řešení dané situace.

1 ZÁKLADNÍ INFORMACE O NETOPÝRECH

1.1 CHARAKTERISTIKA

Netopýři jsou samostatnou skupinou savců, která vykazuje řadu specifických vlastností. Mezi nejdůležitější znaky patří:

• schopnost letu: Netopýři jsou jediní savci schopní aktivně létat. Dokážou překonávat velké vzdálenosti (některé druhy dokonce, podobně jako ptáci, vykonávají pravidelné migrace) a zároveň umí obratně manévrovat při lovu potravy i v úzkých prostorách jeskyní. Netopýří křídlo je tvořeno kožovitou blánou, nataženou mezi tělem, paží, předloktím, prodlouženými záprstními kůstkami a články 2.–5. prstu, a většinou také mezi zadními končetinami a ocasem.
• orientace pomocí ultrazvuku: Pro detailní orientaci v prostoru (např. v jeskyních) a zejména při lovu potravy využívají netopýři tzv. echolokaci. Vydávají série krátkých ultrazvukových signálů (tj. hlasů pro člověka neslyšitelných) a pomocí sluchu vyhodnocují jejich odraz od okolních předmětů. Tak netopýři dokážou přesně lokalizovat blízké překážky i pohybující se drobný hmyz. Kromě toho netopýři používají i hlasy pro člověka slyšitelné, ty slouží ke vzájemnému dorozumívání.
• zimní spánek: Vzhledem k malé tělesné velikosti a náročnému způsobu pohybu je metabolismus netopýrů velmi rychlý. Zimní období doprovázené nízkými teplotami a sníženou dostupností potravy proto netopýři přečkávají ve stavu tělesné strnulosti, tzv. zimního spánku (hibernace). Při něm dochází k výraznému poklesu tělesné teploty a srdeční činnosti. Díky úspornému metabolismu dokážou netopýři přezimovat jen s pomocí tukových zásob, které si vytvoří ještě před hibernací.
• sociální způsob života a tradice: V průběhu celého roku jsou netopýři vysoce společenští. Shromažďují se v různých typech úkrytů jak za účelem rozmnožování (podzimní páření, letní kolonie samic s mláďaty), tak i v období zimního spánku. V úkrytech lze někdy zastihnout i jednotlivce (většinou jsou to dospělí samci), takový výskyt je však vždy jen dočasný. Každý jedinec náleží k určité populaci, v rámci níž existují poměrně složité sociální vztahy, které ještě nejsou úplně prozkoumané (např. všechny nebo většina samic v konkrétní letní kolonii jsou si vzájemně blízce příbuzné). Důležitá je přitom také pevná vazba na konkrétní úkryty, které mohou příslušníci dané populace využívat i po mnoho desetiletí. Tím, že se netopýři v úkrytech opakovaně setkávají, se posiluje jejich znalost tradičních úkrytů i sociální vazby v rámci populace.
• dlouhověkost: Jak ukázalo kroužkování, může se řada druhů netopýrů dožít věku okolo třiceti let, u dvou jedinců netopýra velkého bylo dokonce zaznamenáno rekordní stáří 37 a 38 let. Je zřejmé, že takto vysokého věku nedosáhnou zdaleka všichni jedinci, ale jedná se spíše o výjimky (velké procento netopýrů uhyne již jako mláďata). V mnoha případech však bylo zjištěno stáří okolo deseti či patnácti let. Lze tedy říci, že netopýři se vyznačují dlouhověkostí, zejména ve srovnání s jinými skupinami savců podobné tělesné velikosti (např. myšmi).

Poslední dvě uvedené vlastnosti netopýrů, tj. sociální způsob života a dlouhověkost, mají velký význam z hlediska jejich ochrany. Je důležité si uvědomit, že zánik tradičního úkrytu letní kolonie nebo zničení tradičního zimoviště představuje pro danou populaci netopýrů často značnou katastrofu. V některých případech může dojít i k úplnému rozpadu a praktickému vyhynutí populace v širší oblasti.

1.2 POTRAVA

Všechny druhy netopýrů vyskytující se v České republice jsou hmyzožravé. Jejich potravu tvoří motýli, brouci, pakomáři a jiný drobný hmyz, případně také další zástupci bezobratlých – pavouci a sekáči. Jednotlivé druhy netopýrů přitom využívají různé lovecké strategie a odlišné jsou i biotopy, ve kterých svou potravu vyhledávají. Některé druhy loví hmyz rychlým letem ve volném vzdušném prostoru vysoko nad zemí, jiné druhy pomalu poletují v korunách stromů, další sbírají hmyz z povrchu země či z vodní hladiny. Vzhledem k rychlému metabolismu musejí netopýři zkonzumovat velké množství potravy – každý dospělý jedinec uloví za noc množství hmyzu odpovídající 1/4–1/3 jeho hmotnosti.

1.3 ŽIVOTNÍ CYKLUS

Pro netopýry je charakteristický pravidelný roční cyklus, ve kterém se střídá období aktivity s obdobím zimního odpočinku. Tento cyklus má následující fáze:

• jarní přelety (březen až duben) – po probuzení ze zimního spánku netopýři navštěvují různé přechodné úkryty, kde se setkávají jedinci náležející k téže populaci. Toto chování má význam pro udržování sociálních tradic (znalost konkrétních úkrytů, které jsou využívány opakovaně po mnoho let či desetiletí).
• letní kolonie (duben až srpen) – v tomto období se samice shromažďují ve vhodných úkrytech (nejčastěji v budovách a ve stromových dutinách) a vytvářejí tzv. letní neboli mateřské kolonie. Mláďata se rodí v červnu nebo začátkem července, přibližně 4–5 týdnů jsou kojena mateřským mlékem, poté začínají podnikat první výlety za lovem potravy. Ve věku zhruba šesti týdnů jsou zcela samostatná. Každá samice má obvykle jen jedno mládě (případně dvě, u některých našich druhů). Letní kolonii může představovat jen malá skupinka samic (např. u netopýra dlouhouchého), u některých druhů však může čítat i několik stovek či tisíc jedinců (typickým příkladem je netopýr velký). Samci jsou v tomto období většinou samotářští (mohou také tvořit malá seskupení, u některých druhů i dosti početné samčí kolonie – např. netopýr pestrý).
• podzimní přelety (srpen až říjen) – tato fáze začíná ihned po odstavení mláďat a rozpadu letních kolonií. Tehdy se netopýři, podobně jako na jaře, setkávají v různých přechodných úkrytech a tradičních zimovištích. Zde dochází k páření (spermie pak zůstávají v těle samice neaktivní až do jara, kdy nastává vlastní oplození a vývoj zárodku). Mláďata, doprovázející své matky či jiné dospělé jedince, si v období podzimních přeletů osvojují znalost úkrytů využívaných danou populací. V této době mohou netopýři také vyhledávat nové vhodné úkryty. Zároveň se netopýři během podzimu věnují intenzivnímu lovu potravy, aby si vytvořili dostatečné zásoby podkožního tuku na zimu.
• zimní spánek (listopad až březen) – netopýři vyhledávají úkryty, ve kterých je přes zimu zachována stálá teplota nad bodem mrazu. Jedná se zejména o podzemní prostory (jeskyně, štoly, sklepy), využívány jsou také velké stromové dutiny a skalní štěrbiny, ale i různé štěrbiny v panelových domech či mostních konstrukcích. Na některých lokalitách se shromažďují desítky i stovky jedinců. Zimní spánek není nepřetržitý, netopýři se v průběhu zimy občas probudí, např. aby se přemístili na vhodnější místo v úkrytu nebo na jinou lokalitu, za teplejších nocí (zejména v předjaří) mohou vyletět i na lov potravy. U některých druhů dochází na zimovištích také k páření.

1.4 ÚKRYTY

Původními úkryty netopýrů jsou zejména jeskyně, stromové dutiny nebo prostory pod kůrou a skalní štěrbiny. Kromě toho netopýři poměrně často osídlují i prostory vybudované lidmi, kde nacházejí podmínky podobné přirozeným úkrytům. Důležité je přitom především specifické mikroklima, tj. vhodná kombinace teploty, vlhkosti a proudění vzduchu. Co se týče letních úkrytů, vyhovují nárokům netopýrů zejména budovy. Původně jeskynní druhy vytvářejí mateřské kolonie na prostorných půdách velkých budov, štěrbinové druhy využívají skuliny pod střešní krytinou a v trámoví, za dřevěným obložením zdí, za otevřenými okenicemi apod.

Kromě letního období se netopýři mohou v budovách objevit i v ostatních fázích svého životního cyklu. Zimující jedince lze poměrně často nalézt ve sklepích, některé druhy však využívají i štěrbinové úkryty v nadzemních částech budov, jako jsou skuliny ve zdech nebo prostory za velkými obrazy (na zámcích, v kostelích apod.). V období přeletů navštěvují netopýři potenciální nové úkryty a mohou náhodně zaletět také do obytných prostor domů, ojediněle (zejména na podzim) může dojít i k tzv. invaznímu výskytu (viz kap. 5.5.2). Samostatnou kapitolou jsou úkryty v panelových domech, které mohou netopýři osídlovat v různém období roku, ale také celoročně.

Jednotlivé typy netopýřích úkrytů, přirozené i umělé, jsou uvedeny v následujícím odstavci.

Hlavní typy úkrytů využívané netopýry

• Jeskyně – představují původní a doposud nejvýznamnější typ úkrytu, zejména z důvodu stálého mikroklimatu v rozsáhlých podzemních systémech. Zatímco v jeskyních jižní Evropy se netopýři vyskytují celoročně a běžně zde sídlí i matky s mláďaty, v našich podmínkách je výskyt letní kolonie v podzemí jen ojedinělý (známa je jediná lokalita) a netopýři využívají jeskyně především pro účely zimování a jako přechodné úkryty v období přeletů.
• Štoly, šachty a další podzemní důlní díla – jedná se v podstatě o člověkem vytvořenou obdobu jeskyní. Netopýři se zde vyskytují zejména v zimě a v období přeletů.
• Sklepy – také zde lze nalézt zimující netopýry. Sklepní prostory obvykle bývají nevelké a jejich mikroklima je méně stálé, proto se zde vyskytují spíše jen jednotlivé kusy. Některé rozsáhlejší sklepy (např. sklepy hradů a zámků či vinné sklepy) však mohou také hostit větší seskupení zimujících jedinců.
• Vojenské bunkry a pevnosti – netopýři využívají pro zimování větší bunkry zasahující alespoň jedním patrem do podzemí (malé nadzemní bunkry nejsou vhodné, neboť snadno promrzají). Rozsáhlé podzemní pevnosti patří k významným zimovištím většího počtu jedinců.
• Tunely, kanály, náhony – jako zimoviště netopýrů mohou sloužit také opuštěné železniční tunely, tunely vodních kanálů (např. přepouštěcí kanály přehradních nádrží, bývalé kanály na plavení dříví), mlýnské náhony apod.
• Přehradní hráze – chodby a další prostory uvnitř hrází vodních nádrží jsou využívány zimujícími netopýry.
• Skalní štěrbiny – jeden z původních typů netopýřích úkrytů, obývaných tzv. štěrbinovými druhy. Netopýři se ve skalních puklinách mohou vyskytovat v různých ročních obdobích včetně zimy, a to i ve velmi početných seskupeních až několika set jedinců.
• Stromové dutiny – jedná se o celou řadu různých typů úkrytů (prostory pod uvolněnou kůrou, duté větve v korunách starých stromů, dutiny vytesané datlovitými ptáky, rozsáhlé prostory uvnitř ztrouchnivělých kmenů) a v rozmanitých typech stanovišť (lesní celky, okraje lesů, parky, aleje, hráze rybníků, břehy řek, lužní lesy). Netopýři mohou tyto úkryty využívat v různém období roku, ve velkých stromových dutinách mohou i zimovat. Podrobnější údaje o netopýrech obývajících lesy a stromové dutiny lze nalézt v publikaci Netopýři v lesním prostředí (Meschede 2004).
• Ptačí a netopýří budky – tyto umělé úkryty představují náhradu přirozených stromových dutin a skalních štěrbin. Vhodné jsou zejména speciální velké netopýří budky, v nichž se mohou na jaře a v létě ukrývat mateřské kolonie s mláďaty, např. netopýra velkouchého nebo nejmenšího.
• Půdy budov – většinou se jedná o prostorné půdy velkých budov, jako jsou kostely, kláštery, fary, hrady, zámky nebo školy, osídlovány jsou však i půdy menších obytných domů či rekreačních chat a chalup. Tyto prostory jsou využívány zejména v jarním a letním období jako úkryty mateřských kolonií. Problematikou ochrany těchto úkrytů se zabývá kap. 5.1.

Štěrbinové úkryty v budovách:

• V menších obytných domech (včetně chat, chalup, hájoven) a hospodářských budovách (stodolách, chlévech, senících) – obývány jsou skuliny za dřevěným obložením zdí, prostory pod střešní krytinou, ve hřebenech střech, štěrbiny za trvale nebo alespoň v létě otevřenými okenicemi, škvíry pod prasklou omítkou, kolem oken apod. Tyto úkryty slouží jak mateřským koloniím, tak jednotlivcům a malým skupinám zejména v období podzimních přeletů. Blíže viz kap. 5.2.
• V panelových domech (prostory za ventilačními průduchy vedoucími do mezistřešních prostor či do komor a spíží, spáry mezi panely, štěrbiny za izolací, škvíry za obložením střech, balkónů, dilatační spáry mezi domy) – nálezy netopýrů v těchto úkrytech jsou známy i z minulosti, v poslední době však přibývají případy výskytu početných skupin jedinců. Netopýři využívají tyto úkryty v různých fázích roku (letní kolonie, období přeletů, zimování), někdy může být konkrétní úkryt využíván i celoročně. Netopýrům v panelových domech je věnována kap. 5.4.
• Mosty – v některých evropských zemích patří k významným úkrytům netopýrů, v ČR jsou známy spíše jen ojedinělé nálezy letních kolonií (netopýr černý, n. vodní, n. velký) a dále případy zimování netopýra rezavého nebo n. velkého v konstrukcích vysokých dálničních mostů nebo mostů přes řeky.
• Myslivecké posedy a jiná myslivecká zařízení (např. seníky) – mohou sloužit jako letní úkryty některých druhů netopýrů, využívány jsou zejména zateplené posedy. Zde lze nalézt i velmi početné kolonie (např. netopýra nejmenšího), čítající až několik set jedinců.

1.5 ZNÁMKY PŘÍTOMNOSTI NETOPÝRŮ V BUDOVÁCH

Některé druhy netopýrů vykazují při výskytu v budovách nápadné chování, takže jejich přítomnost snadno odhalí i laici. V některých případech, zejména při výskytu menšího počtu jedinců nebo v málo obývaných budovách, však může přítomnost netopýrů uniknout pozornosti. Známkami přítomnosti netopýrů jsou:

• Hlasová aktivita a šramocení – kromě ultrazvuku, využívaného pro orientaci v prostoru a při lovu potravy, vydávají netopýři i zvuky pro člověka slyšitelné. Prostřednictvím těchto hlasů se netopýři v úkrytech dorozumívají. Nápadná je zejména komunikace samic a mláďat v letních koloniích – jejich hlasy se mohou ozývat nejen v noci, ale i v denních hodinách. Intenzita hlasových projevů se liší mezi druhy, záleží také na celkové velikosti kolonie. U druhů využívajících štěrbinové úkryty může být někdy nápadné také hlasité šramocení, které vzniká pohybem netopýrů ve štěrbině, zejména před výletem a při každém návratu do úkrytu.
• Vytváření početných kolonií – u některých druhů je typická letní kolonie tvořena jen několika matkami a jejich mláďaty a je tudíž vcelku nenápadná (např. netopýr dlouhouchý), jiné druhy naopak vytvářejí velká seskupení několika desítek, případně stovek jedinců (např. netopýr velký). Tyto velké kolonie přitom často osídlují prostorné půdy kostelů, zámků a podobných budov. Zde jsou shluky netopýrů zavěšených na trámech dobře vidět a jejich výskyt snadno upoutá pozornost lidí.
• Výlet z úkrytu v časných večerních hodinách – některé druhy netopýrů (např. netopýr večerní, hvízdavý, rezavý) se vydávají na lov potravy již za soumraku. Poměrně často se tak stává, že si lidé všimnou právě netopýrů vyletujících na sklonku dne zpod střechy domu či ze štěrbiny ve zdi. Úkryt většinou opouštějí všechny samice krátce po sobě, lze je tedy poměrně snadno spočítat.
• Trus – trus netopýrů je drobný, připomíná myší exkrementy, lze jej však poměrně snadno odlišit (obr. 1). Při promnutí mezi dvěma prsty je myší trus tvrdý, zatímco trus netopýrů se rozpadne na jednotlivé součásti – zbytky hmyzích tělíček. Trus lze nalézt v místech, kde netopýři odpočívají, tedy např. na podlaze půdy pod trámem, na němž sídlí letní kolonie (v případě, že se jedná o velkou kolonii obývající daný úkryt po mnoho let, může dojít ke značnému nahromadění netopýřího trusu – viz kap. 5.5.1). U druhů obývajících štěrbinové úkryty může trus vypadávat skulinou ven, lze jej pak nalézt např. na zemi podél zdi domu, na omítce pod vletovým otvorem, na parapetech či nalepený na okenním skle (viz kap. 5.5.2.).

Obr. 1 Trus netopýrů lze nalézt pod místy, kde netopýři nejčastěji odpočívají

• Zbytky potravy – netopýři obvykle potravu zkonzumují v letu, některé druhy však s potravou pravidelně zaletují na vyvýšená místa, tam se zavěsí a větší kořist postupně požírají. Nestravitelné zbytky potravy (např. křídla nočních motýlů či krovky brouků) lze pak nalézt pod otvorem, kudy netopýři vletují do budovy nebo i na půdě domu (u nás nejčastěji pozorováno u netopýra dlouhouchého).
• Zbarvení trámů a vletových otvorů – místo v úkrytu, kde pravidelně odpočívá větší množství netopýrů, může být tmavě zbarveno (v důsledku koncentrace kožního mazu přítomného v srsti netopýrů). Typické je zbarvení trámů na půdě, dlouhodobě osídlené velkou mateřskou kolonií (např. netopýra velkého). Tuto patinu lze nalézt také v místech, kudy netopýři pravidelně vstupují do úkrytu (obr. 2).

Obr. 2 Zabarvení vletového otvoru, kterým netopýři prolézají do úkrytu pod střechou

• Charakteristický zápach – úkryt dlouhodobě využívaný kolonií netopýrů vykazuje specifický zápach, který je pro zkušeného terénního pracovníka snadno rozpoznatelný.

2 SOUVISEJÍCÍ PRÁVNÍ PŘEDPISY

V tomto přehledu jsou uvedeny nejdůležitější zákony a vyhlášky, které se zabývají ochranou netopýrů a které je nutné brát v úvahu v případě plánovaných stavebních úprav staveb, kde se netopýři vyskytují.

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a prováděcí vyhláška č. 395/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů

Všechny druhy netopýrů vyskytující se v České republice jsou chráněny zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů a podle prováděcí vyhlášky č. 395/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů, jsou zařazeny mezi tzv. zvláště chráněné druhy živočichů – šest do kategorie kriticky ohrožený (vrápenec malý, v. velký, netopýr velký, n. pobřežní, n. brvitý a n. černý), ostatní do kategorie silně ohrožený druh. Právní ochraně podléhají nejen samotní živočichové, ale také netopýry užívaná sídla – a to jak přirozená, tak umělá – a jejich biotop. Podle ustanovení § 50 zákona č. 114/1992 Sb. je zakázáno škodlivě zasahovat do jejich přirozeného vývoje, zejména je chytat, rušit, zraňovat nebo usmrcovat. Není rovněž dovoleno ničit, poškozovat či přemísťovat jimi užívaná sídla. Pro jakýkoliv zásah do jejich sídla či biotopu, činnosti způsobující jejich rušení nebo manipulaci s netopýry je proto třeba vyžádat si povolení od orgánů ochrany přírody – tzv. výjimku z ochranných podmínek zvláště chráněných druhů. Takovým zásahem může být např. plánované zateplení panelového domu, kde se vyskytují netopýři ve spárách mezi panely, rekonstrukce půdních prostor či výměna střešní krytiny na půdě s letní kolonií netopýrů, zajištění vstupu do sklepa, který slouží jako netopýří zimoviště apod.

Na území chráněné krajinné oblasti (CHKO) a národního parku (NP) vydává výjimku příslušná správa CHKO nebo NP, mimo území CHKO a NP je třeba požádat o toto povolení odbor životního prostředí příslušného krajského úřadu. Na území vojenského újezdu vydává výjimku újezdní úřad. Dotyčný orgán ochrany přírody posuzuje žádost o výjimku ve správním řízení a následně vydává rozhodnutí, zpravidla zahrnující podmínky, za kterých mohou stavební práce probíhat tak, aby zasahovaly do života netopýrů co nejméně rušivě a jejich úkryt byl i do budoucna zachován. V některých případech může po důkladném zvážení situace a konzultaci s odborníky povolit i zánik úkrytu, pak má ale možnost nařídit určitá kompenzační opatření (např. vytvoření úkrytu náhradního).

V případě, že je zásah proveden bez patřičného povolení nebo nejsou dodrženy stanovené podmínky, vystavuje se vlastník stavby (stavebník) spolu se stavební firmou postihu ze strany České inspekce životního prostředí, která může s okamžitou platností na místě zastavit rušivou činnost (tj. probíhající stavební práce), vydat zákaz této činnosti na dobu nezbytně nutnou ke zmírnění negativních dopadů na chráněné živočichy (např. po dobu nutnou ke zdárnému odchovu mláďat nebo pro ukončení zimního spánku netopýrů) a uložit pokutu, která může v závažnějších případech dosáhnout výše až 100 000 Kč u fyzických osob a až 2 000 000 Kč v případě právnických osob (nebo fyzických osob při výkonu podnikatelské činnosti).

Směrnice Rady č. 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (tzv. Směrnice o stanovištích)

Podle této směrnice podléhají všechny druhy netopýrů přísné ochraně – mimo jiné je zakázáno jejich usmrcování, rušení a rovněž poškozování nebo ničení míst jejich rozmnožování a odpočinku. Požadavky směrnice byly v naší legislativě implementovány do zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Z hlediska stavebních úprav budov je důležité, že podle této směrnice bylo pro šest druhů netopýrů vybráno několik desítek nejvýznamnějších lokalit, které jsou uvedeny v tzv. národním seznamu evropsky významných lokalit (EVL) a které jsou po schválení Evropskou komisí součástí evropské soustavy chráněných území Natura 2000 (nařízení vlády č. 318/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterým se stanoví seznam evropsky významných lokalit). Veškeré plány a projekty, které mohou nějakým způsobem významně ovlivnit stav předmětu ochrany (tj. netopýrů) evropsky významné lokality podléhají samostatnému posuzování orgánů ochrany přírody. Každý, kdo zamýšlí uskutečnit takový záměr, je povinen předložit svůj návrh orgánu ochrany přírody, který rozhodne, zda projekt může mít vliv na dotčenou lokalitu. Pokud není možné negativní vliv vyloučit, je nutné záměr dále posoudit podle příslušných zákonných ustanovení (zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a § 45i zákona č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů zákona č. 218/2004 Sb. ). Posouzení mohou provádět pouze osoby se zvláštní autorizací. K posuzování jsou předkládána různá variantní řešení, jejichž cílem je negativní vliv vyloučit nebo alespoň zmírnit.

Seznam EVL a další aktuální informace o této problematice lze nalézt na internetových stránkách www.natura2000.cz

Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání ve znění pozdějších předpisů

Doplňuje zákon o ochraně přírody a krajiny, zabývá se zejména ochranou jedinců, zakazuje týrání a bezdůvodné usmrcování všech obratlovců včetně netopýrů (§ 2 a § 5).

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákon ve znění pozdějších předpisů

Podle trestního zákona může být ten, kdo – byť i z nedbalosti – poruší jiný právní předpis tím, že usmrtí jedince zvláště chráněného druhu živočicha (vztahuje se na všechny druhy netopýrů) ve větším rozsahu než 25 jedinců nebo v takovém množství, že tím ohrožuje místní populaci těchto živočichů, může být potrestán zákazem činnosti či dokonce odnětím svobody až na 1–2 roky (viz § 209, § 300 a § 301)

Mezinárodní úmluvy

Kromě výše uvedených zákonů a směrnice je náš stát zavázán chránit všechny druhy netopýrů vyskytujících se na našem území také na základě několika mezinárodních úmluv, které jsou naší legislativou též považovány za součást právního řádu. Nejvýznamnější z nich jsou: Dohoda o ochraně populací evropských netopýrů (zkratka EUROBATS), Bonnská úmluva (Úmluva o ochraně stěhovavých druhů živočichů) a Bernská úmluva (Úmluva o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť).

3 CO JE TŘEBA UDĚLAT PŘED ZAHÁJENÍM STAVEBNÍCH PRACÍ

Vzhledem k tomu, že výskyt netopýrů je možné očekávat téměř v každém typu budovy, v různých typech úkrytů a v různých fázích životního cyklu v průběhu celého roku (což platí zejména v případě panelových domů), je situace komplikovaná a vhodné řešení, jak minimalizovat negativní dopad stavby na netopýry, závisí na mnoha faktorech.

Prvním nezbytným krokem, který by měl proběhnout nejlépe ještě před zpracováním projektu stavebních úprav budovy jako je oprava střechy, přestavba podkroví, zateplení apod., je provedení zoologického průzkumu. Průzkum by měl ukázat, jaké druhy netopýrů se v domě vyskytují, v kterém období roku, jaké úkryty a výletové otvory používají. I pokud je již známo, že se netopýři v domě vyskytují, je vhodné stavební záměr předem konzultovat s odborníky, kteří na základě konkrétní situace doporučí nejvhodnější postup. Vzhledem ke skrytému způsobu života netopýrů se vcelku často stává, že jejich přítomnost může pozornosti obyvatel domu uniknout – to platí zejména u štěrbinových druhů využívajících úkryty v panelových domech. V této souvislosti je však třeba si uvědomit, že téměř každá půda a každý panelový dům poskytuje potenciální úkryty pro netopýry a že před započetím stavebních úprav je povinností každého zjistit, zda se v budově nevyskytují chráněné druhy živočichů – ať už se jedná o netopýra nebo některé druhy ptáků (nejčastěji rorýse, kavky a některé sovy). Neznalost nezbavuje majitele z hlediska zákona zodpovědnosti a v případě nedodržení zákonných podmínek hrozí fyzickým i právnickým osobám vysoká pokuta (viz kap. 2). Provedením včasného průzkumu a konzultací s odborníky a pracovníky orgánů ochrany přírody lze snadno předejít pozdějším střetům a komplikacím během realizace stavby.

S průzkumem mohou pomoci např. členové České společnosti pro ochranu netopýrů (ČESON), kteří působí v jednotlivých regionech po celé ČR. Kontakty na ně lze nalézt na internetových stránkách www.ceson.org . Členové ČESON mají přehled o výskytu netopýrů v dané oblasti a je možné, že o nich vědí i v budově, která se má rekonstruovat. V takovém případě mohou poměrně snadno poskytnout potřebné informace. K dispozici je pro tyto účely také speciální, průběžně doplňovaná databáze údajů o výskytu netopýrů v panelových budovách.

V případě, že byl v domě zjištěn výskyt netopýrů, je nutné zažádat o udělení výjimky z ochranných podmínek zvláště chráněných druhů živočichů podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů (viz kap. 2). Vzhledem k zákonným lhůtám je třeba počítat s tím, že rozhodování úřadu může trvat i několik měsíců. Proto je dobré podat žádost, pokud možno co nejdříve před plánovaným zahájením stavebních prací. Při realizaci prací je následně nutné řídit se podmínkami, které stanoví orgán ochrany přírody ve svém rozhodnutí. Podmínky se mohou lišit podle konkrétní situace, nicméně vždy bude nutné dodržet několik následujících zásad:

• stavební práce provádět v období nepřítomnosti netopýrů v úkrytu;
• zachovat co nejvíce charakter úkrytu a zejména vletové a výletové otvory, které dosud netopýři používali;
• v odůvodněných případech, kdy není z technických či jiných závažných důvodů možné zachovat stávající úkryt, zajistit, aby mohli netopýři v předstihu opustit úkryt a nemohli se před jeho uzavřením vrátit zpět;
• ztrátu úkrytu kompenzovat vytvořením náhradní úkrytové nabídky (např. umístěním speciální netopýří budky).

Podrobnější informace jsou uvedeny v kap. 5.

4 CO DĚLAT, POKUD JE PŘÍTOMNOST NETOPÝRŮ ODHALENA AŽ V PRŮBĚHU STAVBY

Tato situace by sice při správném postupu neměla nastat, nelze ji však ani úplně vyloučit. Pokud k ní dojde, je nutné okamžitě zastavit stavební práce v místě nálezu a neprodleně kontaktovat některý z orgánů ochrany přírody (odbor životního prostředí příslušného městského úřadu nebo krajského úřadu, správu chráněné krajinné oblasti, středisko AOPK ČR nebo Českou inspekci životního prostředí) a pokud možno také zástupce České společnosti pro ochranu netopýrů (ČESON), kteří poradí, jak nejlépe postupovat, aby byl negativní dopad nastalé situace na netopýry co nejmenší. V případě, že jsou v průběhu stavby odkryta zimující zvířata či letní kolonie netopýrů, je vhodné kontaktovat také nejbližší záchrannou stanici pro zraněné živočichy, jejíž pracovníci mohou poskytnout zvířatům první pomoc. Kontakty na záchranné stanice působící na území celé ČR jsou k dispozici na internetových stránkách www.csop.cz

5 DOPORUČENÉ POSTUPY A TECHNICKÁ ŘEŠENÍ

V následujících kapitolách lze nalézt řešení jednotlivých situací, které obvykle nastávají při stavebních úpravách budov obývaných netopýry a také řešení případů, kdy jsou netopýři obyvatelům domů na obtíž. Snahou autorů bylo popsat problematiku co nejúplněji a uvést, pokud možno detailní technické postupy při řešení konkrétních situací. Je však třeba zdůraznit, že navzdory řadě společných rysů je každý případ specifický a univerzální návod neexistuje. Proto by měl každý případ vždy posoudit nejen stavební expert, ale také odborník na netopýry.

5.1 PŮDY BUDOV

Některé druhy netopýrů (jedná se zejména o vrápence malého, netopýra velkého a netopýra brvitého) vytvářejí letní kolonie na půdách velkých budov, jako jsou například kostely, kláštery, fary, hrady, zámky či školy, osídlovány jsou však i půdy menších obytných domů či rekreačních chat a chalup. Netopýři těchto druhů jsou na půdách většinou volně zavěšeni a jsou tedy dobře viditelní. Mateřské kolonie jsou poměrně velké, a to zejména u netopýra velkého (typická kolonie dosahuje početnosti několika set samic – obr. 3).

Obr. 3 Letní kolonie netopýra velkého na půdě zámku v Jevišovicích

Důležitou vlastností této skupiny netopýrů je silná sociální vazba na úkryt – daná půda je příslušnou mateřskou kolonií využívána tradičně po mnoho let, někdy i desetiletí. Rok co rok se sem vracejí stejné samice a posléze i jejich dcery, aby zde porodily mláďata. Pokud jsou podmínky na lokalitě stabilní, netopýři nemají tendenci vyhledávat „do zálohy“ jiné podobné úkryty, které by posloužily jako náhrada v případě náhlého zániku tradičně osídlovaného prostoru. Pokud tedy dojde k nevhodně provedené rekonstrukci či přestavbě půdy znamenající ztrátu úkrytu, může to znamenat pro místní populaci druhu značnou katastrofu.

5.1.1 Zachování úkrytu netopýrů při rekonstrukci střechy a půdního prostoru

Aby byl dopad stavebních prací na netopýry co nejmenší a aby netopýři mohli daný úkryt využívat i nadále, je důležité dodržet následující zásady:

a) načasování stavebních prací

Období rozmnožování je velmi citlivou fází životního cyklu netopýrů. Samice se za účelem porodu mláďat shromažďují v koloniích a nevhodně načasované stavební práce proto mohou negativně ovlivnit rozmnožování velkého počtu jedinců najednou. Aby nedocházelo k rozsáhlému rušení kolonie v době porodů či v období přítomnosti nevzletných mláďat, je vhodné stavební práce provádět pouze v období, kdy netopýři nejsou v úkrytu přítomni (tj. u letních kolonií cca od 31. srpna do 30. března).

U rozsáhlých budov (zámků, klášterů apod.) někdy není možné opravu střechy a krovů stihnout v uvedeném období a stavební práce musí pokračovat i v letních měsících. Pokud je tato situace předem zřejmá, lze stavební práce rozvrhnout tak, aby negativní vliv na rozmnožování netopýrů byl co nejmenší. Vhodným řešením je přednostně zrekonstruovat hlavní prostor sloužící jako úkryt netopýrů, ukončit stavební práce v těchto místech ještě před návratem samic na lokalitu (tj. do konce března) a následně pokračovat v dalších částech půdy.

Jiným řešením u velkých budov je rozdělit půdní prostor přepážkou na dvě části a stavební práce provádět postupně, tj. nejdříve v jedné, pak v druhé části. Takto mají netopýři i v průběhu stavby k dispozici prostor, kde nejsou rušeni (obr. 4). Je však nutné, aby oddělený prostor byl dostatečně velký a aby zde byl zachován vhodný vletový otvor. Tento přístup lze aplikovat také v případě, že se stavební práce neplánovaně protáhnou do letního období, nebo pokud je výskyt letní kolonie netopýrů odhalen teprve v průběhu rekonstrukce střechy.

Obr. 4 Oddělení části podkrovních prostor využívaných netopýry pomocí plachty

b) zachování charakteru úkrytu

Zatímco načasování stavebních prací je důležité z hlediska rozmnožování netopýrů v daném roce, pro další existenci letní kolonie netopýrů v budově je zásadní, aby nedošlo k velkým změnám v charakteru úkrytu. Jedná se zejména o následující parametry: velikost úkrytu, mikroklima, vletové a výletové otvory, místa k zavěšení a blízké okolí úkrytu.

• velikost úkrytu
  Pro druhy osídlující půdy velkých budov je tento faktor zcela zásadní. Netopýři potřebují dostatečně velký prostor, kde mohou volně létat, tedy také bez přítomnosti větších překážek. Z tohoto hlediska netopýrům vyhovuje klasické trámoví (nepoužívat příhradové vazníky). Výška půdního prostoru (od podlahy ke hřebeni střechy) by měla dosahovat minimálně 2 m, v optimálním případě více než 2,8 m (nejčastěji tito netopýři osídlují prostory o výšce 3–4 m). Co se týče délky půdního prostoru (měřeno v hřebeni), jsou minimální hodnotou 4 m, optimální více než 5 m. Pokud dojde k výraznému zmenšení dostupného prostoru, mohou netopýři lokalitu zcela opustit. Nejlepším řešením je zachovat, pokud možno původní velikost úkrytu (půdy).
• mikroklima
  Pro letní kolonie netopýrů je důležitá zejména teplota uvnitř úkrytu. Ideální podmínky představují sluncem vyhřáté půdní prostory, kde maximální denní teplota dosahuje hodnot 30–50ºC. Pokud jsou v rámci rekonstrukce vybudována velká nová okna či jiné otvory (nebo naopak uzavřeny původní otvory) nebo pokud se výrazně změní velikost a dispozice půdního prostoru, může dojít k významným změnám proudění vzduchu, tedy i teplotních podmínek na lokalitě. Nežádoucí je nejen pokles, ale i přílišný vzestup teploty během odpoledních hodin za slunečných dnů. Je-li například nový otvor umístěn příliš vysoko, dochází k nežádoucímu unikání teplého vzduchu hromadícího se pod hřebenem střechy, tedy k celkovému ochlazení úkrytu. Problematické je také použití odlišné střešní krytiny – např. plechové krytiny místo původních pálených tašek – v odpoledních hodinách za slunečních dnů pak dochází výraznému zvýšení teploty na půdě. I když v některých případech nelze použít stejnou krytinu (nevyrábí se nebo je dokonce zdravotně problematická jako např. eternit), je žádoucí použít materiál podobných termoizolačních vlastností, jaké měla původní krytina. Aby netopýři mohli využívat daný úkryt i nadále, je třeba veškeré úpravy půdního prostoru zvážit i z hlediska možných změn mikroklimatických podmínek.
• vletové a výletové otvory
  Některé druhy netopýrů (zejména vrápenec malý a netopýr velký) dávají přednost velkým otvorům, které jim umožňují proletovat do úkrytu a z úkrytu, aniž by letící jedinci museli přistát. Pro vrápence je to nezbytná podmínka, protože nedovedou lézt po stěnách a stropech, umějí se pouze zavěsit. Vletovými a výletovými otvory jsou v těchto případech především okna, střešní okénka, vikýře a věžní žaluzie. Pro vrápence malého jsou vhodná vletová okna široká nejméně 60 cm a vysoká nejméně 30 cm, pro netopýra velkého o minimální šířce 30 cm a výšce 6 cm. Pokud při rekonstrukci půdy dojde k výraznému zmenšení vletových otvorů, mohou tyto druhy netopýrů reagovat i opuštěním úkrytu. Vadit může také změna umístění vletových otvorů, protože nové otvory netopýři nenajdou. Nejlepším řešením je, pokud možno zachovat původní umístění a velikost vletových otvorů. Vletové otvory využívané netopýry pro vstup do vnitřku budovy nemusejí vždy přímo navazovat na vlastní úkryt, někdy netopýři absolvují poměrně dlouhou a složitou cestu od vletového otvoru do úkrytu (např. vletí dovnitř okénkem ve spodní části věže kostela, vystoupají prostorem věžního schodiště a proletí dveřmi na půdu kostela). Na to je třeba také při rekonstrukcích půd pamatovat – měla by být zachována průchodnost celé trasy, kterou netopýři doposud využívali. Na půdách velkých budov se mohou vyskytovat i některé štěrbinové druhy netopýrů (např. netopýr večerní, n. dlouhouchý), které jako vstupní otvory využívají různé skuliny – např. prostory pod taškami, hřebenáči, štěrbiny pod střechou na úrovni nosné zdi apod. Před vstupem do úkrytu musejí tito netopýři přistát poblíž otvoru a prolézt štěrbinou dovnitř. Tyto druhy akceptují případnou změnu umístění otvorů ochotněji, konkrétní situaci však vždy musí posoudit odborník. Je-li nutné původní otvory uzavřít, mohou být vytvořeny otvory náhradní, nejlépe úpravou stávajících či vybudováním nových střešních okének. Příklady ukazují obr. 5–7.

Obr. 5 Příklad vybudování nového střešního okénka umožňujícího přístup netopýrů (upraveno podle Fairon a kol. 1995)

Obr. 6 Vhodná úprava existujícího střešního okna (upraveno podle Fairon a kol. 1995)

Obr. 7 Ukázka nově vybudovaných střešních okének pro vrápence malého

• místa k zavěšení
  Jako vlastní úkryt mohou netopýrům sloužit různá místa v rámci půdy. U druhů typických pro velké půdy (zejména u netopýra velkého a n. brvitého) jsou samice nejčastěji volně zavěšeny na trámech a dřevěném podbití. Vrápenci nebo netopýři brvití se mohou zavěšovat také přímo na tašky nebo na střešní izolaci, zejména na asfaltovou lepenku. Štěrbinové druhy využívají čepy ve spojení trámů, skuliny mezi krokvemi a taškami, mezi střešní krytinou a podbitím, štěrbiny ve dveřních překladech apod. (obr. 8).

Obr. 8 Místa, kde se na půdách nejčastěji mohou zavěšovat štěrbinové druhy netopýrů (upraveno podle Fairon a kol. 1995)

Přítomnost vhodných míst, kde se netopýři mohou zavěsit, je velmi důležitá. Při rekonstrukcích krovů ve velkých budovách (často památkově chráněných) je většinou zachována původní podoba trámoví, je však třeba dbát na to, aby ani v jiných částech půdního prostoru nedocházelo k výrazným změnám použitých materiálů. Z tohoto hlediska je nevhodné zejména použití hladkých plastových izolačních materiálů, na nichž se netopýři nedokážou zavěsit.

• blízké okolí úkrytu
  Výrazně změnit by se nemělo ani venkovní prostředí v okolí vletových otvorů. Netopýři vyletující z úkrytu jsou zvyklí využívat určité letové trasy vedoucí na místa lovu potravy, proto je důležité zachovat původní charakter vegetace v blízkosti úkrytu. Kromě toho by poblíž vletových otvorů neměly být instalovány zdroje venkovního osvětlení. Některé druhy netopýrů se totiž osvětleným místům vyhýbají.

5.2 ŠTĚRBINOVÉ ÚKRYTY V MENŠÍCH BUDOVÁCH

Štěrbinové druhy netopýrů nejčastěji osídlují skuliny za dřevěným obložením zdí, prostory pod střešní krytinou, ve hřebenech střech, za okenicemi, škvíry pod prasklou omítkou, kolem oken apod. (obr. 8, 9).

Obr. 9 Typické úkryty štěrbinových druhů netopýrů na budově chaty

Tyto netopýry lze nalézt spíše v menších obytných domech, různých chatách, chalupách, hájovnách a v některých hospodářských budovách (stodolách, chlévech, senících). Samice těchto druhů vytvářejí spíše menší, případně středně velké mateřské kolonie. Daná kolonie často souběžně využívá větší počet úkrytů, které se nacházejí v blízkém okolí. Mohou to být další úkryty v budovách, ale také štěrbiny a dutiny ve stromech či ve skalách. Samice mohou tyto úkryty několikrát za sezónu vystřídat – jednotlivá místa se liší svými mikroklimatickými podmínkami a kolonie se při změnách počasí přestěhuje do příhodnějšího úkrytu (dalším důvodem pro změnu úkrytu může být také výskyt predátora či rušení lidskou činností). Z praktického hlediska lze říci, že tyto druhy jsou poněkud „flexibilnější“ – existence daného úkrytu v budově není pro danou kolonii netopýrů tak zásadní jako u předchozí skupiny. Snahou by vždy mělo být zachování netopýřího úkrytu, ale v některých odůvodněných případech lze souhlasit i s šetrným uzavřením vletových otvorů a zamezením dalšího výskytu netopýrů.

Úkryty a vstupní otvory využívané štěrbinovými druhy netopýrů

• Skuliny pod střešní krytinou:
• ve hřebenech střech – pro vstup do těchto prostor využívají netopýři (zejména netopýr večerní) otvory pod koncovými hřebenáči či pod štítovou obrubou, také ventilační otvory ve spodní části hřebenáčů (vhodná velikost otvoru: min. 2 cm);
• ve dvojité střešní krytině (štěrbiny mezi taškami a podbitím, nebo mezi taškami a tepelnou izolací) – netopýři sem pronikají např. větracími taškami (také škvírami pod taškami vlnovkami/esovkami, vlnitým eternitem) – vhodný rozměr otvoru: výška 2 cm x šířka 3–5 cm.
• Štěrbiny v půdním prostoru (v trámoví či okolo komínového tělesa) – netopýři sem často prolézají otvory okolo římsy či okapu – vhodný rozměr otvoru: výška 2 cm x délka 10–20 cm).
• Prostory ve dvojitém zdivu – při stavbě obytných domů se v současnosti často používá dvojité zdivo (se zateplením), mezi vnější a vnitřní vrstvou je obvykle mezera 1–2 cm. I když je tato mezera vyplněna izolačním materiálem, zůstávají zde různé volné prostory, do nichž netopýři mohou pronikat větracími spárami, nevyspárovanými otvory mezi cihlami či štěrbinami kolem okenního rámu (také otvory pod římsou). Tyto prostory poskytují vhodné mikroklima pro úkryt letních kolonií malých druhů netopýrů, např. netopýra hvízdavého.
• Skuliny za vnějším obložením zdí – mezery mezi zdí a obložením (dřevěné obložení, obložení břidlicovými tabulkami či eternitovými deskami) představují oblíbené úkryty řady druhů netopýrů, např. netopýra hvízdavého či vousatého.
• Škvíry pod prasklou omítkou.
• Dutiny v tvárnicích v neomítnutých zdech.
• Škvíry kolem oken (mezi okenním rámem a zdivem).
• Skuliny za trvale nebo i dočasně otevřenými okenicemi.

5.2.1 Zachování štěrbinového úkrytu netopýrů při stavebních úpravách budovy

Při rekonstrukcích a úpravách menších budov obývaných štěrbinovými druhy netopýrů platí podobné zásady jako v případě půd velkých budov. Důležité je vhodné načasování stavebních prací (neprovádět stavební zásahy v období přítomnosti netopýrů) a zachování charakteru úkrytu, zejména otvorů využívaných netopýry pro vstup do úkrytu. Tyto druhy netopýrů využívají pro vstup do úkrytu úzké otvory, kterými neproletují, ale prolézají. Proto potřebují poblíž otvoru vhodné místo s drsným povrchem, kde mohou přistát, zachytit se a vlézt otvorem do úkrytu. Kromě samotných otvorů je tedy třeba při stavebních úpravách zachovat i takováto místa, kde netopýři přistávají (tj. použít hrubou omítku, nehoblované dřevo apod.). Otvory většinou přímo navazují na vlastní úkryt, v některých případech však netopýři pro odpočinek využívají vzdálenější místo uvnitř domu (tyto druhy netopýrů dokážou lezením ve štěrbinách překonat i poměrně dlouhé vzdálenosti).

5.2.2 Šetrné uzavření štěrbinového úkrytu

K uzavření netopýřího úkrytu lze přistoupit jen tam, kde není možné jiné řešení (např. protože skrz štěrbinu do domu zatéká nebo se má provést zateplení celé budovy). Vzhledem k tomu, že štěrbinové druhy netopýrů obvykle mají v blízkém okolí k dispozici jeden či více alternativních úkrytů, bývá pro ně ztráta jednoho úkrytu méně závažná než u druhů osídlujících velké půdy. Uzavření nebo zrušení úkrytu je však možné pouze se souhlasem orgánů ochrany přírody (viz kap. 2) a pod dohledem odborníka. Zejména je důležité přesně vědět, kudy se netopýři do úkrytu dostávají. Opatření je nutné provést šetrně a ve vhodném období, aby nedošlo k uvěznění netopýrů (např. nevzletných mláďat) v úkrytu. Z tohoto hlediska je spolehlivé období přibližně od konce srpna do poloviny dubna. Do vletových otvorů se nejprve instaluje dočasná, tzv. jednosměrná uzávěra, která umožní netopýrům opustit úkryt, ale zamezí jejich návratu zpět. Netopýři jsou tak nuceni přesunout se do jiných úkrytů. Jednosměrná uzávěra je závěs z jemné drátěné síťky, perlinky či pevnějšího igelitu, který je upevněn pouze v místě nad vletovým otvorem (obr. 10).

Obr. 10 Jednosměrná uzávěra štěrbiny pomocí jemné drátěné síťky

Tuto uzávěru je nutné ponechat na místě co nejdéle, minimálně po dobu jednoho týdne. Poté, co úkryt opustí všichni netopýři, lze přistoupit k definitivnímu uzavření vletových otvorů. V některých případech je vhodné před uzavřením otvorů nabídnout netopýrům náhradní (uměle vybudovaný) úkryt, do kterého se budou moci posléze přesunout (viz příklad 8). K tomu jsou vhodné zejména tzv. netopýří budky. Podrobnosti týkající se konstrukce a umístění netopýřích budek v kap. 5.5.

5.3 SKLEPY

Sklepy jsou netopýry využívány zejména v období zimování (listopad–březen). Netopýři se ovšem ve sklepích mohou objevit i v jiných částech roku, mohou se zde přechodně ukrýt v období přeletů, případně i v období rozmnožování (např. mateřské kolonie vrápence malého mohou obývat vytápěné sklepy nebo se dočasně přesunout do chladných sklepů při špatném počasí, kdy je na půdě větší zima než ve sklepě). Menší sklepy většinou nenabízejí dostatečně stabilní teplotu pro zimování netopýrů, jsou proto využívány jen příležitostně (obvykle se zde vyskytují pouze jednotlivé kusy). Rozsáhlejší sklepení hradů, zámků a jiných velkých budov však mohou být osídlována větším počtem jedinců. Tyto lokality jsou často předmětem návštěv nepovolaných osob (dětí, trampů, bezdomovců apod.), při nichž dochází k nežádoucímu rušení zimujících netopýrů. Otevřené podzemní prostory jsou zároveň problematické z hlediska bezpečnosti a dochází zde také k hromadění odpadků. Správci těchto staveb proto obvykle usilují o důkladné uzavření vchodů. Nejvhodnějším způsobem zabezpečení vchodu do sklepa je instalace kovové mříže o vhodné velikosti otvorů (šířka 40 cm x výška min. 12 cm), která umožňuje netopýrům vletět do úkrytu a zároveň brání vstupu osob (obr. 11).

Obr. 11 Příklad správně zabezpečeného vstupu do sklepení pod zámkem Lemberk

Z hlediska ochrany netopýrů jsou naopak nevhodné celoprofilové uzávěry vchodů (zazdění vchodu, použití dveří, vrat apod.), neboť může dojít k nežádoucí změně mikroklimatu uvnitř sklepa. Instalaci mříží je třeba provést v období duben – říjen, aby stavebními pracemi nebyli rušeni zimující netopýři. Stejné načasování prací je třeba dodržet i v případě plánované rekonstrukce sklepa. Při tom je důležité zachovat co největší množství potenciálních úkrytů pro netopýry. Ti ve sklepích nejčastěji využívají různé škvíry ve zdivu, případně se zavěšují na hrubou omítku. Důkladné vyplnění všech spár či použití hladké omítky je proto z hlediska výskytu netopýrů nevhodné.

5.4 PANELOVÉ DOMY

V současnosti dochází stále častěji k výskytu početných skupin netopýrů v různých úkrytech, které jim poskytují bytové, zejména panelové domy. Často využívají prostory za ventilačními průduchy vedoucími do mezistřešních prostor či do komor a spíží, spáry mezi panely, štěrbiny za izolací, škvíry za obložením střech, balkónů, ale i dilatační spáry mezi domy apod. (obr. 12a, b).

Obr. 12a Netopýři rezaví zimující pod oplechováním atiky, kteří byli odkryti během rekonstrukce panelového domu v Českých Budějovicích

Obr. 12b Úkryt netopýrů ve spáře mezi panely

Tyto úkryty využívají netopýři tradičně pro zimování a v období jarních a podzimních přeletů, ale jak se ukazuje, pravidelně zde sídlí také letní kolonie samic s mláďaty. Někdy mohou netopýři pobývat ve stejném úkrytu i celoročně. Nejčastěji jsou v podobných úkrytech panelových domů nalézány následující druhy: netopýr rezavý, netopýr pestrý, večerní, netopýr severní, netopýr hvízdavý a netopýr nejmenší. Méně často netopýr velký a netopýr ušatý. Zimování v panelových domech bylo prokázáno u netopýra rezavého, netopýra pestrého a netopýra hvízdavého, přičemž zimující netopýři tvoří téměř vždy početné skupiny (několik set jedinců) v různých nepřístupných štěrbinovitých prostorách. Tyto druhy v minulosti častěji využívaly přirozené úkryty v dutinách stromů nebo skal. Osídlováním úkrytů v panelových domech netopýři přímo reagují na úbytek přirozených úkrytů, zejména těch ve stromových dutinách. Prostředí panelových domů jim také může připomínat prostředí skalních štěrbin, které jsou některými z uvedených druhů využívány i dnes.

Při stavebních úpravách spojených se zateplováním domů, při kterém jsou často zcela zaslepovány veškeré štěrbiny i ventilační otvory, dochází nejen k ničení samotných úkrytů, ale často také k přímé likvidaci netopýrů, kteří po uvěznění v těchto úkrytech masově hynou. Stejně negativní dopad může mít ale i odkrytí zimujících, tedy zcela ztuhlých a letu neschopných netopýrů, např. při rekonstrukci střechy v průběhu mrazivého zimního počasí. Rychlost a plošný rozsah stavebních úprav na našem území v posledních několika letech výrazně narůstá a společně s tím dochází k radikálnímu úbytku úkrytových možností, což představuje výrazné nebezpečí pro populace uvedených druhů netopýrů. Primární snahou je zachovat úkryty pro netopýry i po úpravě domu, pokud možno v plném rozsahu. V některých případech není zachování úkrytu možné, i tehdy je však třeba postupovat tak, aby negativní dopad stavebních úprav na netopýry byl co nejmenší. Postupy a technická řešení, jak toho docílit jsou známé, často jsou navíc poměrně jednoduché a finančně nenáročné. Jejich aplikace ale vždy závisí na konkrétní situaci dané lokality, kterou by měl pomoci objasnit zoologický průzkum (viz kap. 3). Důležité je opět správné načasování prací, které je třeba přizpůsobit podle fáze životního cyklu, ve které se zde netopýři vyskytují (letní kolonie, zimování, období přeletů). Vhodné technické řešení situace pak v případě panelových domů závisí zejména na typu využívaného úkrytu (jiná je situace při výskytu netopýrů v prostorách za ventilačními průduchy, jiná v případě úkrytů štěrbinového typu) a na rozsahu plánovaných oprav. V následujícím textu jsou uvedeny nejčastější případy, které mohou nastat, a možnosti jejich řešení. Závazné je však vždy rozhodnutí příslušného orgánu ochrany přírody.

5.4.1 Štěrbinové úkryty v panelových domech

Jedná se zejména o spáry mezi panely, štěrbiny za izolací, škvíry za obložením balkónů či nad okny nebo dilatační spáry mezi domy, které mají být v průběhu zateplování vesměs překryty izolační vrstvou polystyrenu. I přesto lze tyto úkryty zachovat. V první řadě je třeba vhodně načasovat stavební práce, které nesmí být realizovány v době výskytu zimujících netopýrů nebo letní kolonie. Pokud v panelovém domě netopýři zimují, mohou být stavební úpravy provedeny pouze v období od dubna do října, pokud se zde vyskytuje letní kolonie, je nutné načasovat práce do období přibližně od poloviny srpna do poloviny dubna.

5.4.1.1 Zachování štěrbinového úkrytu při zateplování

Je-li to technicky možné, instaluje se na místo, kudy netopýři do štěrbiny pronikají, speciální budka, která i po zateplení funguje jako průlezný tunel skrz tepelně izolační vrstvu do původního úkrytu mezi panely. K dispozici jsou různé typy dřevocementových budek, které mají v zadní stěně otvor nebo ji mají zcela otevřenou (obr. 13, 14).

Obr. 13 Nákres instalace budky s průlezným otvorem v zadní stěně

Obr. 14 Průlezná budka, která má otevřenou zadní stěnu a rozměry 24 cm x 21 cm x hloubka 12 cm. Pohled zpředu (a) a zezadu (b)

Budky mají hloubku 8–12 cm a lze je tak zcela začlenit do tepelně izolační vrstvy, případně ještě podložit či překrýt tenčí vrstvou izolantu (vždy ale tak, aby průlez do spáry zůstal volný). Budky se na stěnu přilepují stejně jako polystyrenové desky zateplení nebo se upevňují pomocí na bocích umístěných kovových vinklů a šroubů. Povrch budek se překryje perlinkou a opatří stejným nátěrem jako okolní plocha, takže na budově nejsou nijak nápadné, viditelné jsou pouze úzké vletové otvory. Dřevocementové budky jsou vyzkoušené, netopýry obsazované a běžně používané především v sousedním Německu. Úspěšně vyzkoušené ale již byly i v našich podmínkách (viz příloha, příklad 9).

5.4.1.2 Šetrné uzavření štěrbinového úkrytu při zateplování

V případech, kdy není technicky možné výše popsaným způsobem dosavadní štěrbinový úkryt zachovat, je nutné před definitivním uzavřením umístit přes spáru v daném místě závěs z jemné drátěné síťky, perlinky či pevnějšího igelitu upevněný pouze nad spárou (obr. 15a, b).

Obr. 15a Ukázka jednosměrné uzávěry spáry mezi panely pomocí kovové síťky

Obr. 15b Ukázka jednosměrné uzávěry spáry mezi panely pomocí šikmo upevněné trubky

Síťku lze upevnit pomocí hřebíčků do betonu nebo pomocí tmelu. Spodní okraj síťky zůstane volný, neměl by ale odstávat od stěny budovy. Tato jednosměrná uzávěra zajistí, že netopýři mohou vyletět z úkrytu ven, ale nemohou se vrátit zpátky. Díky tomu žádná zvířata nezůstanou po instalaci polystyrenové vrstvy uvězněna uvnitř. Podobně může posloužit také hladká kovová nebo plastová trubka dlouhá cca 20 cm (vnitřní průměr min. 4 cm), která se upevní do výletového otvoru šikmo dolů. Sklon a hladké stěny trubky opět znemožní netopýrům návrat do úkrytu. Uzávěru je nutné instalovat s dostatečným předstihem, tj. minimálně týden před zahájením stavebních prací. Ztrátu úkrytu je zároveň vhodné kompenzovat tím, že nejlépe do blízkosti původního úkrytu (případně na místa, kde nebude výskyt netopýrů potenciálně způsobovat problémy) na stěnu domu umístíme netopýří budku. Speciální typy budek vyráběné z dřevo-betonové směsi se dají podle potřeby buď zcela začlenit do tepelně izolační vrstvy, nebo umístit na povrch domovního pláště (viz kap. 5.5). V prvním případě je z hlediska tepelné bilance vhodné podložit budky tenčí vrstvou izolantu.

5.4.2 Dutiny za větracími otvory v panelových domech

Netopýři využívají jednak dutiny za větracími otvory ve stěnách domu, které vedou přímo do komor nebo spíží v bytech, jednak dutiny za větracími otvory, které slouží k odvětrávání mezistřešních prostor a odvodu vodních par vznikajících ve střešním plášti. V prvním případě je často jediným řešením šetrné uzavření větracího otvoru a vystěhování netopýrů (viz níže). Při výskytu netopýrů za větracími otvory v mezistřešních prostorách je situace odlišná a při rekonstrukci domu mohou nastat v zásadě tři varianty:

1) Je plánováno pouze zateplování pláště domu bez rekonstrukce střechy

V tomto případě je nutné zachovat pro netopýry prostupné nejlépe všechny dosud existující ventilační průduchy, které slouží jako vletové otvory do úkrytů za nimi. Při realizaci zateplení nesmí otvory zůstat uzavřeny ani na přechodnou dobu, ale po instalaci izolační vrstvy se musí ještě tentýž den obnovit. Otvory v tepelně izolačním materiálu je třeba následně zabezpečit proti zatékání srážkové vody mezi izolační vrstvu a plášť budovy. Úprava se liší podle tvaru a orientace otvoru:

• Kruhové otvory je možné opatřit standardní plastovou koncovkou, ze které je vyříznuta síťka nebo lamely tak, aby vznikl otvor odpovídající svým průměrem původnímu průduchu (obr. 16). Spodní okraj koncovky je třeba mechanicky zdrsnit např. pomocí brusného papíru, aby se zde netopýři mohli zachytit. Druhou možností je umístit do otvoru plastovou (např. novodurovou) trubku, na konci šikmo seříznutou tak, aby její delší horní část vytvářela stříšku. Spodní okraj zasunuté trubky musí lícovat s povrchem zateplené stěny budovy (obr. 17a). Vnitřní povrch trubky je třeba zdrsnit, aby nebyl hladký a netopýři mohli trubkou dobře prolézat. Zdrsnění je nejlepší provést ocelovým kartáčem na vrtačce nebo smirkovým papírem ve směru kolmém na podélnou osu otvoru.

Obr. 16 Správně upravené plastové koncovky zajišťující přístup netopýrů do podstřeší

• Obdélníkové vodorovné otvory lze zabezpečit stříškou z titan-zinkového plechu, připevněnou na původní obvodový plášť před položením izolační vrstvy. Spodní okraj otvoru je vhodné opatřit plastovou rohovou lištou, která je opět mechanicky zdrsněna, aby umožnila netopýrům snadné přichycení a průlez do dutiny (obr. 17b).
• Obdélníkové svislé otvory je možné zabezpečit profilem z titan-zinkového plechu, umístěným na původní obvodový plášť, který má hloubku shodnou s tloušťkou tepelně izolační vrstvy (obr. 17c). Vnitřek plechového profilu se potře např. tenkou vrstvou stavebního lepidla, které jeho povrch zdrsní a umožní netopýrům snadný průlez.

Obr. 17a Různé způsoby zabezpečení větracích otvorů pomocí šikmo seříznuté trubky

Obr. 17b Různé způsoby zabezpečení větracích otvorů pomocí instalací stříšky

Obr. 17c Různé způsoby zabezpečení větracích otvorů pomocí profilu z titan-zinkového plechu

Pokud k tomu existují závažné důvody (např. pokud se v dřívějším období vyskytly problémy s nadměrným vyrušováním obyvatel domu intenzivními hlasovými projevy netopýrů či problémy se znečištěním oken trusem netopýrů), lze otvory v těchto místech uzavřít. Předem je však třeba zajistit, aby netopýři nebyli uvězněni uvnitř úkrytu. Stavební práce by se v takovém případě neměly provádět v období výskytu letní kolonie nebo zimujících jedinců, ve zbývajících částech roku je před definitivním uzavřením nutné na dané otvory instalovat jednosměrnou uzávěru v podobě závěsu z perlinky či kovové síťky, která se instaluje na všechny ventilační otvory. Síťka se připevní pomocí hřebíčku do betonu, případně pomocí tmelu pouze nad otvorem. Spodní okraj síťky zůstane volný, neměl by ale odstávat od stěny budovy (obr. 18).

Obr. 18  Jednosměrná uzávěra větracího otvoru pomocí drátěné síťky

Tato přechodná jednosměrná uzávěra zajistí, že netopýři mohou opustit úkryt, ale nemohou se již vrátit zpět. Ponechány pak zůstanou otvory v těch částech domu, kde do budoucna podobné potíže nehrozí (např. nad schodišti či na bočních stěnách domu). Stejný postup je většinou třeba aplikovat v případě, kdy se netopýři vyskytují v dutinách za větracími otvory vedoucími do komor a spíží, neboť obyvatele bytu často nadměrně obtěžuje hluk, který netopýři vydávají a rovněž silný zápach z jejich trusu.

2) Je plánováno zateplení domu včetně rekonstrukce střechy nebo pouze rekonstrukce střechy, střecha však zůstane i nadále větraná

V tomto případě sice dojde k přestavbě střešní konstrukce, i nadále zde však zůstanou zachovány větrací průduchy a dutiny, které mohou netopýři využívat. Protože při rekonstrukci dojde přechodně k odkrytí těchto dutin, je důležité zejména vhodné načasování prací – práce nesmějí být realizovány v období výskytu zimujících jedinců nebo reprodukční kolonie. Pro další postup platí stejné zásady jako u první varianty. Je nutné zachovat pro netopýry prostupné nejlépe všechny dosud existující větrací otvory a ponechané otvory zabezpečit proti zatékání některým z výše popsaných způsobů.

3) Je plánována rekonstrukce střechy a její převedení z větrané na nevětranou

Pokud se režim střechy mění na nevětranou a dutiny v podstřeší využívané netopýry je nutno vyplnit tepelně izolačním materiálem, je opět především zapotřebí zajistit, aby nedošlo k narušení úkrytu netopýrů v nevhodnou dobu. Práce proto nesmí být realizovány v období výskytu zimujících jedinců nebo reprodukční kolonie. V odůvodněných případech, kdy není možné termín prací takto dodržet, je třeba v dostatečném předstihu zajistit, aby se netopýři nemohli na inkriminované období do úkrytu nastěhovat. K tomu lze nejlépe použít jednosměrnou uzávěru, jejíž provedení je podrobně popsáno v bodě 1 (obr. 18). Ztrátu stávajícího úkrytu je následně vhodné kompenzovat některým z uvedených způsobů:

• Do střechy z vnitřní strany panelu tvořícího atiku budovy instalovat umělou dutinu, nasedající zevnitř otvorem na vyústění ventilačního průduchu a poté obalenou tepelně izolačním materiálem. K vytvoření umělé dutiny lze použít např. některé typy dřevocementových budek nebo ji lze jednoduše vytvořit slepením obdélníkové „krabice“ z desek extrudovaného polystyrenu (obr. 19). Rozměr umělé dutiny je třeba přizpůsobit konkrétní situaci (v souvislosti s tepelným auditem), jako minimální rozměr lze doporučit 15 × 20 × 10 cm (výška × šířka × hloubka).

Obr. 19 Schéma umělé dutiny instalované do střechy na vnitřní stěnu panelu s větracím otvorem

• Pokud není možné instalovat náhradní dutinu do střechy, umístíme alespoň na místo původního vletového otvoru nebo do jeho blízkosti na stěnu domu netopýří budku. Použít lze různé typy zejména dřevocementových budek, případně budek z extrudovaného polystyrenu (podrobněji viz kap. 5.5).
• Poněkud pracnější možností je vysekání nové dutiny odpovídající velikosti přímo do panelového prvku v místě stávajících ventilačních průduchů (obr. 20). Dutina musí být umístěna pod úrovní střechy, aby byly zajištěny odpovídající mikroklimatické podmínky. Minimální rozměry takové dutiny jsou 30 x 15 x 15 cm (šířka x hloubka x výška). Vletový otvor (4 x 7 cm) je vyřezán v desce izolačního materiálu, která je poté na dutinu nasazena.

5.5 ŘEŠENÍ NEJČASTĚJŠÍCH PROBLÉMŮ

5.5.1 Půdy budov

• památková ochrana budovy
  Velké historické budovy, na jejichž půdách sídlí letní kolonie netopýrů (kostely, kláštery, fary, hrady, zámky), jsou často kulturními památkami, chráněnými podle zákona č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů. Při rekonstrukci střech a půdních prostor těchto budov tedy mohou nastat některé konfliktní situace z důvodu ochrany podle dvou různých zákonů (zákon o ochraně přírody a krajiny versus zákon o státní památkové péči) a kompetence dvou různých rezortů (ministerstvo životního prostředí versus ministerstvo kultury a Národní památkový ústav). Nejčastěji se jedná o problémy s načasováním stavebních prací, ošetřením trámů pomocí chemických prostředků, ochranou proti výskytu domácích holubů a také problémy s hromaděním trusu netopýrů. Tyto situace však lze obvykle řešit ke spokojenosti obou stran (viz dále a příloha).
• ošetření dřevěných krovů pomocí chemických prostředků
  Při rekonstrukcích půdních prostor je často nutné provést ošetření trámů proti dřevokaznému hmyzu a houbám. Na půdách s výskytem letních kolonií je třeba použít látky co nejméně toxické pro netopýry. Prostředky, které jsou v současnosti na trhu, většinou obsahují relativně bezpečné látky. Zdraví neškodné jsou však až po zaschnutí, naopak při aplikaci a krátce po ní mohou způsobovat silné podráždění nebo i trvalé poškození sliznic a kůže. Proto je důležité, aby k ošetření dřeva nedocházelo v období přítomnosti netopýrů v úkrytu a ani krátce před jarním příletem netopýrů na lokalitu. Vhodným obdobím pro aplikaci je tedy září až únor. Po ošetření trámů je třeba zajistit dostatečné větrání půdního prostoru tak, aby mohlo dojít k úplnému vyprchání rozpouštědel (to trvá nejméně čtrnáct dní). Pro větší bezpečnost je vhodné natřít ošetřené dřevo ještě krycím nátěrem (zejména ty části trámoví, kde netopýři pravidelně odpočívají a kde tudíž dochází k přímému kontaktu jejich těl s ošetřeným dřevem).

Látky vhodné k ošetření trámů

Mezi relativně neškodné látky, které lze doporučit pro použití na půdách osídlených netopýry, patří zejména sloučeniny bóru (kyselina boritá a její soli, borax) a syntetické pyrethroidy (permethrin, cypermethrin, deltametrin, případně flufenoxuron). Z fungicidů lze použít kvartérní amoniové soli, propikonazol, IPBC a dichlofluanid. Tyto látky jsou obsaženy například v následujících přípravcích dostupných na českém trhu: Lignofix (výrobce Stachema), Bochemit QB (výrobce Bochemie), Boronit (výrobce Pragochema), Dřevosan (výrobce Metrum). Ze zdravotního hlediska vysoce bezpečný je přípravek Wolmanit CX-10 (používá se na dřevo pro dětská hřiště).

Látky nevhodné k ošetření trámů

Ošetřování dřeva toxickými látkami na bázi organochloridů (např. dieldrin, lindan) bylo v minulosti zřejmě jednou z významných příčin úhynu netopýrů a poklesu početnosti jejich populací. V současnosti je použití dieldrinu a lindanu v ČR zakázáno. Další nevhodnou látkou je pentachlorfenol (PCP). Určité zdravotní problémy mohou u netopýrů způsobit fungicidy na bázi tebukonazolu.

• hromadění netopýřího trusu
  Velká letní kolonie sídlící na prostorné půdě kostela, zámku či podobné budovy dokáže za sezónu vyprodukovat velké množství trusu, který se vrší pod místem, kde se netopýři zavěšují nebo ukrývají. Pokud není pravidelně odklízen, může se na půdě v průběhu let nashromáždit značné množství exkrementů, které (kromě hygienického hlediska) mohou působit i problémy z důvodu nadměrného zatížení stropů a trámů budovy. Vzhledem k tomu, že kostely, zámky a hrady jsou povětšinou památkově chráněnými stavbami, je nežádoucí také dlouhodobé chemické působení trusu a moči netopýrů na historické stavební materiály. Opatření, která tento problém pomohou vyřešit, jsou následující:
• Úklid trusu mohou po dohodě zajistit členové ČESON či různých dalších regionálních ochranářských organizací (např. základní organizace ČSOP). Po provedení očisty půdního prostoru se na podlahu pod kolonií natáhne paropropustná fólie, která umožňuje zároveň vysušování trusu a nezabraňuje dýchání klenby nebo stropu budovy. Pokud je to možné, je dobré fólii upevnit i několik cm nad zem (zlepšuje to její vysychání). Fólie následně zabraňuje poškození podlahy a usnadňuje pravidelný úklid trusu. Trus netopýrů představuje kvalitní hnojivo bohaté na dusík, lze jej tedy uchovat a posléze použít na zahradě či na poli (po rozpuštění ve vodě).
• V některých případech (často např. na půdách kostelů) je vhodnější instalovat nejprve nad klenbou stropu dřevěnou podlážku a na ní poté umístit fólii (viz příloha, příklad 3–4). V případě potřeby je podlážku možné umístit tak, aby nespočívala přímo na očištěných trámech. Okraje podlážky by měly být vyvýšené, aby přes ně trus nepřepadával.
• Potřebnou ochranu očištěnému trámoví pod místem výskytu netopýrů poskytnou stříšky z půlených plastových trubek. Plasty jsou našroubovány na kovových nosnících, pomocí kterých jsou nasazeny na trámy. To umožňuje postupné vysychání promočených trámů a jejich „dýchání“ (viz příloha, příklad 4). Jednodušší variantou je položení půlených trubek přímo na trám a jejich upevnění pomocí drátu. Místo trubek lze případně použít také širší lepenkové pásy, které se na trámy přivážou rovněž pomocí drátu (obr. 21).

Obr. 21 Pokládání ochranných lepenkových pásů na trámy

• ochrana půd proti výskytu holubů
  Půdy velkých budov jsou kromě netopýrů obývány také dalšími druhy živočichů. Problémy způsobuje zejména výskyt zdivočelých holubů domácích, kteří hnízdí ve věžích kostelů a na půdách a významným způsobem je znečišťují (zejména hromaděním hnízdního materiálu a trusu). Postupně tak dochází k poškozování historických stavebních prvků, hodinových mechanismů ve věžích kostelů apod. Ve snaze zajistit půdní prostory proti vnikání holubů bývají všechna okna a další otvory celoplošně zakryty pletivem, což však znepřístupní úkryt i pro netopýry. Praxe ukazuje, že nežádoucímu vnikání holubů lze zamezit i takovým způsobem, který umožňuje další existenci letní kolonie netopýrů na půdě. Použít lze některou z následujících metod:
• Do otvorů či oken je možné nainstalovat pletivo, které je v horní části ohnuté a pohyblivé, čímž znemožňuje usednutí holuba. Nad horním koncem pletiva se ponechá mezera až 20 cm, kterou netopýři na rozdíl od holubů proletí (obr. 22a).
• Okna lze zajistit pomocí vodorovně umístěných kovových tyčí či dřevěných latí, mezi nimiž jsou zachovány otvory minimálně 40 cm široké a 5–6 cm vysoké. Kovové tyče se upevní do bočních stojek nebo do rámu. Z hlediska netopýrů je vhodnější použít dřevěné latě – pokud je dřevo dostatečně drsné (nehoblované), mohou se na něm netopýři v případě potřeby i zavěsit (obr. 22b, c a příloha, příklad 2).

Obr. 22a Příklad zabezpečení oken proti vnikání holubů pomocí ohnutého pletiva (upraveno podle Fairon a kol. 1995)

Obr. 22b Příklad zabezpečení oken proti vnikání holubů pomocí kovových tyček (upraveno podle Fairon a kol. 1995)

Obr. 22c Příklad zabezpečení oken proti vnikání holubů pomocí dřevěných latí (upraveno podle Fairon a kol. 1995)

Obr. 22d Příklad zabezpečení oken proti vnikání holubů pomocí protistojných prken (upraveno podle Fairon a kol. 1995)

Obr. 22e Příklad zabezpečení oken proti vnikání holubů různými úpravami žaluzií (upraveno podle Fairon a kol. 1995)

Obr. 22f Příklad zabezpečení oken proti vnikání holubů různými úpravami žaluzií (upraveno podle Fairon a kol. 1995)

• Do oken ve vikýřích je možné přibít napříč latě s mezerami také následujícím způsobem: Ve spodní části okna se umístí zevnitř i zvenku cca 10 cm široké nehoblované prkénko, na které mohou netopýři přistát a šplhat po něm. Nad ním následuje lať tvořící štěrbinu cca 4 cm, kterou netopýr po usednutí snadno proleze, zároveň však bezpečně vylučuje proniknutí holubů. V horní části okna, kam se holub po přistání odspodu nedostane, je vhodné umístit latě ve větších vzdálenostech (10–15 cm), aby umožnily netopýrům přímo vletovat do úkrytu.
• Menší otvory lze také upravit pomocí dvou nehoblovaných prken umístěných paralelně vedle sebe v otvoru podle nákresu (vzdálenost mezi deskami ponechat min. 6 cm, nejlépe 8–10 cm, s přesahem desek rovněž 8–10 cm). Tato úprava zároveň zvyšuje ochranu půdního prostoru před nepříznivým počasím, je tedy vhodná pro otvory vystavené silnému větru (obr. 22d).
• Okna v kostelních věžích jsou často opatřena dřevěnými žaluziemi. Některé typy těchto žaluzií však umožňují nežádoucí pronikání holubů do půdního prostoru věže. Zakrytí žaluzií pomocí pletiva není vhodné z hlediska ochrany netopýrů, v některých případech masivního výskytu holubů je však nezbytné. V takové situaci je lepší umístit pletivo z vnější strany žaluzií. Pokud je pletivo instalováno z vnitřku, mohou se holubi usazovat na lamelách žaluzií, následná údržba těchto nepřístupných míst je pak velmi obtížná. Pozor: zcela nevhodné je použití šestihranného, tzv. králičího pletiva, které pro netopýry představuje velké riziko. Při prolézání mohou netopýři snadno uvíznout křídlem v oku pletiva a uhynout. I v případě instalace pletiva lze v okně zachovat vletový otvor pro netopýry, umístěním dřevěné lišty s otvorem o šířce min. 40 cm a výšce max. 7 cm (obr. 22e). U žaluzií, jejichž lamely mají sklon maximálně 45º vůči vertikále a vzdálenost mezi nimi činí maximálně 7 cm, je vnikání holubů málo pravděpodobné. V těchto případech tedy není použití pletiva nutné. Pokud se v horní či dolní části okna (nebo v místě chybějící lamely) nacházejí větší otvory, kterými holubi prolézají dovnitř, lze tento problém řešit instalací pletiva pouze v místě tohoto otvoru (obr. 22f).
• Zabránit výskytu holubů na půdě lze také zatemněním střešních okének (nahradit okenní skla deskami z neprůhledného tmavého materiálu). Výskyt domácích holubů ve věži či na půdě je nežádoucí i z hlediska ochrany netopýrů. Kromě hluku a neustálého pohybu holubů může netopýrům vadit i prach a vápno, které se uvolňuje z nahromaděného trusu. Proto je vhodné po instalaci některé z uvedených zábran provést také úklid znečištěného půdního prostoru.
• pronikání netopýrů z úkrytu do jiných prostor budovy.

Někdy se stává, že netopýři pravidelně zaletují z půdních prostor i do jiných částí budovy, kde je jejich výskyt nežádoucí, např. protože zde svým pohybem aktivují instalované zabezpečovací zařízení nebo znečišťují využívané prostory trusem. V těchto případech často proletují přes otevřené schodiště vedoucí z půdy do nižších pater. Řešení problému je poměrně jednoduché, stačí oddělit schodiště např. dřevěnou přepážkou nebo dveřmi (viz příloha, příklad 1). Stejně jako v případě rekonstrukce půdy je však nutné postupovat tak, aby při tom byla zachována prostupnost celé letové trasy, kterou netopýři dosud používali pro vstup do úkrytu (viz kap. 5.1.1).

• ochrana půd proti výskytu kuny skalní;
  Kuna skalní je poměrně častým obyvatelem půdních prostor, zejména ve starých a zanedbaných budovách (včetně kostelů). Výskyt kuny lze snadno odhalit podle trusu, v němž bývají zbytky plodů rostlin, vaječných skořápek a zbytků živočišné kořisti. Přítomnost kuny na půdě je často nežádoucí jak z hlediska majitele či správce stavby (kvůli znečištění trusem a hlučnosti v nočních hodinách), tak z hlediska ochrany netopýrů, kteří se mohou stát snadno její kořistí. Proti výskytu kuny na půdě lze použít některé z následujících opatření:

• Použít odpuzující látky (např. mazut, naftalín), které se umístí u vstupního otvoru a v místech, kudy kuna často prochází. Tato metoda je v některých případech účinná, alespoň na kratší dobu. Uvedené látky (zejména naftalín) však mohou odpuzovat i netopýry, pokud by se zápach příliš rozšířil po půdním prostoru. Proto je třeba postupovat velmi opatrně a vždy ve spolupráci s odborníky.
• Umístit nálevkovité uzávěry na okapy.
• Odstranit či zkrátit vegetaci (např. větve stromů), která je v kontaktu s budovou.
• Utěsnit otvory mezi zdmi a římsami (pouze otvory používané kunou!).

5.5.2 Štěrbinové úkryty

• znečišťování budovy netopýřím trusem
  I méně početné kolonie štěrbinových druhů netopýrů, osídlujících spíše menší obytné domy (chaty, chalupy apod.) nebo panelové domy, mohou působit obtíže produkováním trusu. Exkrementy jedinců, ukrytých například za vnějším obložením zdí, mohou vypadávat skulinami ven a znečišťovat zeď, okna, okenní parapety či dveře domu. Často lze trus netopýrů ve větším množství nalézt pod místem, kudy netopýři vstupují do úkrytu. Znečišťování oken pod výletovým otvorem padajícím trusem, případně močí, lze zamezit tím, že 50 cm pod otvor nebo nad znečišťované místo nainstalujeme 10 cm širokou plechovou či dřevěnou stříšku (obr. 23 a příloha, příklad 7). Další možností je umístit pod výletový otvor namísto stříšky plechový okap, do kterého je trus následně zachytáván (obr. 24). Nahromaděný trus je pak třeba pravidelně odstraňovat. Z hlediska netopýrů je velmi výhodné, pokud jsou střechy či zdi domu vybaveny tepelnou izolací, která poskytuje příhodné mikroklimatické podmínky pro jejich rozmnožování. Často se pro tyto účely používá minerální izolace. V případě výskytu netopýrů je vhodné izolaci pokrýt plastovou fólií, která zabrání propadávání trusu netopýrů do spár mezi izolačními deskami.

Obr. 23 Stříšky chránící okna a dveře před znečištěním padajícím trusem (upraveno podle Fairon a kol. 1995)

Obr. 24 Plechový žlab nad oknem zachycuje trus netopýrů vyletujících ze štěrbiny pod střechou (upraveno podle Fairon a kol. 1995)

• hlučné projevy netopýrů
  Ke vzájemné komunikaci netopýři používají mimo jiné hlasy slyšitelné i pro člověka. V letních koloniích se takto dorozumívají samice mezi sebou a se svými mláďaty (typický je nárůst hlasové aktivity v období krátce před osamostatněním mláďat). Tyto zvukové projevy netopýrů lze zaznamenat nejen v noci, ale i přes den (hlasová aktivita může například vrcholit v podvečer před opuštěním úkrytu). Některé druhy přitom mohou být dosti hlučné (jedná se zejména o netopýra večerního, netopýra hvízdavého, v panelových domech působí problémy netopýr rezavý). Dalším nepříjemným průvodním jevem může být šramocení netopýrů v úkrytu – například ve štěrbinách pod střešní krytinou nebo ve dvojitém zdivu. Z tohoto hlediska je nevýhodné použití polystyrénu jako izolačního materiálu (při prolézání způsobují netopýři značný hluk). Šramocení a hlasovým projevům netopýrů většinou nelze zamezit (lze však například nahradit polystyrénovou střešní izolaci jiným materiálem). V případě, že je situace pro obyvatele domu neúnosná, a pokud se nejedná o významný úkryt netopýrů, lze po poradě s odborníkem (a s povolením orgánu ochrany přírody) přistoupit k šetrnému uzavření vletových otvorů (viz kap. 5.2.2). Netopýři tak budou nuceni přesunout se jinam.
• náhodný vlet netopýrů zvenku do obytných prostor
  Zejména na konci léta a na podzim se mohou netopýři nedopatřením dostat do obytných prostor domů. Jedná se většinou o nezkušená mláďata, která prozkoumávají potenciální úkryty, přičemž proniknou pootevřeným oknem či balkónovými dveřmi do místnosti. Po rozsvícení světla pak vyplašený netopýr nemůže v panice najít cestu ven. Náhodnému záletu netopýrů otevřeným oknem do bytu lze předejít použitím okenní sítě na komáry; pokud to nelze (u vyklápěcích oken), nechat při větrání alespoň zataženou záclonu. Pokud netopýr náhodou vletěl do bytu, je nejlepší co nejvíce otevřít okno, zhasnout světlo a počkat – netopýr se zorientuje a většinou si najde cestu ven sám. Pokud víte, že se v blízkosti nachází netopýří úkryt a chcete předejít podobným situacím, pokud možno neotvírejte okno během večerního výletu a počátku letové aktivity netopýrů, tj. od soumraku asi po dobu dvou hodin. Obvykle se dovnitř zatoulá pouze jednotlivec, v některých případech se však během krátké doby mohou v bytě či kanceláři objevit desítky až stovky jedinců, hledajících úkryt mezi okny, ve štěrbinách za okenními rámy, za obrazy, ve skříních apod. Tyto tzv. invaze byly zjištěny koncem léta a na podzim pouze u netopýra hvízdavého a dochází k nim především ve velkých městech (Brno, Plzeň, České Budějovice, Liberec). I když v těchto případech netopýři většinou obvykle během jednoho či několika dnů sami odletí, může se stát (hlavně u tohoročních mláďat), že někdy nedokážou nalézt cestu ven, i když se přes noc otevřou okna. Někdy pomůže létající netopýry šetrně vyhánět ručníkem nebo jiným velkým kusem látky. Většinou je ale vhodné raději kontaktovat odborníky, kteří zbloudilé netopýry odchytí a poté vypustí na vhodném místě.
• pronikání netopýrů z úkrytu do obytných prostor domu
  V některých případech mohou netopýři ze svého štěrbinového úkrytu proniknout různými skulinami kolem izolace dovnitř domu (do chodby, do spíže, stoupaček apod.), odkud následně nemohou najít cestu zpět do úkrytu. Problém lze někdy vyřešit jednoduše uzavřením otvorů, které vedou z prostor obývaných netopýry do vnitřku domu, a uvězněné netopýry nechat odletět podobně jako v případě náhodného záletu do bytu otevřeným oknem. Jindy je situace složitější a je třeba vyhledat pomoc odborníků, kteří provedou podrobnější průzkum a navrhnou nejvhodnější řešení podle konkrétní situace.

5.6 VYTVÁŘENÍ NÁHRADNÍCH A NOVÝCH ÚKRYTŮ

Jako náhradní úkryty za původní škvíry a dutiny, které nebylo možné během rekonstrukce domu zachovat, lze použít například netopýří budky. Existují různé typy budek, které jsou určené pro různé druhy netopýrů, některé jsou vhodnější pro letní kolonie nebo jednotlivá zvířata, jiné pro zimování. Některé typy budek mohou být rovněž použity k zajištění přístupu do původního úkrytu po renovaci domu, fungují jako jakési průlezné tunely (obr. 13, 14). Většinu budek lze zároveň využít k vytvoření zcela nových potenciálních úkrytových možností, a to jak na starých domech, tak na novostavbách.

V sousedním Německu jsou při rekonstrukcích a výstavbě domů běžně používané především budky vyráběné z dřevocementové směsi. Jsou trvanlivé, prodyšné, mají poměrně dobré tepelně izolační vlastnosti a netopýry jsou dobře obsazované. Nabídku různých typů budek a ukázky jejich instalace lze nalézt například na internetových stránkách: www.schwegler-nature.com nebo www.naturschutzbedarf-strobel.de V Sasku byly používány také budky z desek extrudovaného polystyrenu, které jsou nyní testovány i v České republice (vyrábí je např. firma Ecoplastics s.r.o. – www.ecoplastics.cz ). Jejich výhodou je malá hmotnost a lepší izolační vlastnosti.

Na stěnu domu se budky připevňují pomocí lepidla (stejně jako polystyrenová izolační vrstva), pomocí z boku umístěných kovových nástavců a šroubů nebo jen pomocí šroubů. Některé typy budek jsou svými rozměry přizpůsobené tak, že se při zateplování dají zcela začlenit do tepelně izolační vrstvy, případně je lze zakomponovat přímo do zdi novostavby. Následně se opatří stejnou povrchovou úpravou (nátěrem či omítkou) jako okolní plocha, takže na budově nejsou nijak nápadné (obr. 25 a příloha, příklad 9). Budky je ale možné zavěsit např. také na trámy v půdních prostorách, kam je zároveň umožněn přístup netopýrů a kde mohou sloužit nejen jako úkryty jednotlivých zvířat, ale i letních kolonií některých štěrbinových druhů (obr. 26). Další příklady, jak na půdách jednoduše zvýšit nabídku úkrytů pro tyto druhy, ukazuje obr. 27. Většinou k tomu stačí několik vhodně umístěných dřevěných prkýnek.

Obr. 25 Dřevocementová budka o rozměrech 40 x 36,5 cm, s hloubkou 8 cm lze snadno zcela začlenit do zateplovací vrstvy

Obr. 26 Příklady budek vhodných pro štěrbinové druhy netopýrů (upraveno podle Fairon a kol. 1995)

Obr. 27 Několik příkladů, jak na půdě vytvořit nové úkryty pro štěrbinové druhy netopýrů (upraveno podle Fairon a kol. 1995)

Pokud jsou budky použity jako náhrada za původní úkryt, měly by být umístěny nejlépe do stejného místa nebo co nejblíže k původnímu úkrytu. V ostatních případech by měly být ve výšce minimálně 3 m nad zemí. Některé druhy, jako např. netopýr rezavý, osídlí s větší pravděpodobností budky umístěné ve výšce 5 nebo 6 m. Důležitá je také orientace budek. Pokud možno by měly být instalovány na jihozápadní až jihovýchodní stěně domu. Tato orientace napomáhá udržení potřebné vysoké teploty uvnitř budky díky zahřívání slunečními paprsky během dne. Před vletovým otvorem do budky by měl být vždy volný letový prostor. Vhodné je umístit na stěnu více budek najednou, aby měli netopýři možnost vybírat si z několika úkrytů lišících se svými vlastnostmi (např. mikroklimatickými podmínkami uvnitř). Pro zvýšení atraktivity pro netopýry lze budky před instalací zevnitř potřít nebo vypláchnout směsí vytvořenou z netopýřího trusu a vody.

Záměr umístění budky je vždy vhodné předem konzultovat s odborníky, aby vynaložené úsilí mělo smysl a netopýrům skutečně pomohlo.

6 NEJČASTĚJŠÍ ZBYTEČNÉ OBAVY Z NETOPÝRŮ

Přítomnost netopýrů v domě často vyvolává v lidech obavy, zejména pokud na své půdě najdou početnou letní kolonii samic s mláďaty. Odpovědi na nejčastější otázky lze shrnout v následujících bodech:

• Netopýři se nemohou v domě „přemnožit“ ani šířit. Náhlý výskyt velké mateřské kolonie v podkrovních prostorech může působit dojmem, že zde došlo k rychlému namnožení netopýrů a že hrozí jejich další šíření po domě. Na rozdíl od myšovitých hlodavců však netopýři nejsou ničeho takového schopni. Netopýří samice v našich zeměpisných šířkách rodí jen jednou ročně, obvykle jedno, u některých druhů dvě mláďata. Toto mládě pak poměrně dlouho kojí. U netopýrů tedy neexistují žádné početné vrhy mláďat ani více vrhů do roka. Pokud se na půdě najednou objevila spousta netopýrů, znamená to pouze, že tento úkryt nově osídlila skupina samic, která se v předchozích letech pravděpodobně vyskytovala v jiné budově v blízkém okolí. Početnost mateřské kolonie přitom většinou zůstává po řadu let přibližně stejná. Netopýři se nešíří do jiných částí domu, neboť jejich nároky na mikroklima letního úkrytu splňují pouze určité prostory. Obvykle tedy setrvají na stejném místě, např. na půdě, po celou dobu odchovu mláďat, případně se mohou v závislosti na počasí přestěhovat do jiné části půdy, výjimečně do sklepa (vrápenec malý).
• Netopýři neničí místo svého úkrytu. Přestože netopýři mohou osídlit štěrbiny pod střešní krytinou, za dřevěným obložením zdí apod., není třeba se obávat, že by v těchto místech došlo ke zničení použitého stavebního materiálu. Netopýři si totiž nestaví hnízdo ani nijak jinak aktivně nemění místo svého úkrytu (neposunují střešní tašky, nezvětšují otvory, kterými vletují do úkrytu, neničí dřevěné obložení). Určité problémy však mohou způsobovat moč a trus, produkované danou kolonií netopýrů (řešení viz kap. 5.5.1 a 5.5.2).
• Netopýři nekonzumují potraviny ani nesají lidskou krev. Jak popisuje kap. 2.2, všichni naši netopýři jsou hmyzožraví. Pokud se objeví ve spíži či komoře, jde s největší pravděpodobností o nezkušená mláďata, která se do těchto prostor dostala spíše nedopatřením, rozhodně však nemají v úmyslu pustit se do zásob potravin. Stejně tak není třeba se obávat, že by se na našem území vyskytli upíři živící se krví. Domovinou tří druhů upírů, z nichž jen jeden může napadnout člověka, je Jižní Amerika.
• Netopýři nepředstavují velké zdravotní riziko, je však třeba zachovávat určitá pravidla. Při výskytu netopýrů v budově mají lidé často obavy ohledně možného přenosu nemocí a dalších hygienických rizik (zejména pokud se jedná o budovu školy či podobné zařízení). Doporučení je následující: pokud nedochází k fyzickému kontaktu lidí s netopýry, není třeba se ničeho obávat. Vzhledem k tomu, že netopýři obvykle sídlí v podkrovních prostorách budov, jsou od obyvatel domu prakticky úplně izolováni. Moč a drobný trus netopýrů rychle vysychají a obvykle tedy nepředstavují velký hygienický problém. V budovách, kde sídlí velké letní kolonie čítající desítky či stovky jedinců (kostely, zámky), však může docházet k výraznému hromadění trusu. V takových případech je vhodné trus alespoň jednou ročně odklidit (viz kap. 5.5.1).

Netopýři mají sice celou řadu ektoparazitů, jako jsou roztoči včetně klíšťat, štěnice, blechy a muchule, jedná se však o druhy specializované na netopýry, které nemají tendenci napadat člověka. Kromě toho většina z nich žije na tělech netopýrů a nešíří se po budově na jiná místa mimo jejich úkryt.

Pokud nastane situace, kdy má být s netopýry manipulováno (při náhodném záletu netopýrů do obytných místností domu, při nálezu zraněného netopýra apod.), je třeba dbát určité opatrnosti. U netopýrů se totiž mohou – i když relativně vzácně – vyskytovat některé na člověka přenosné choroby (včetně vztekliny). K nákaze může dojít při pokousání, proto je vhodné nebrat netopýry holýma rukama a raději použít rukavice či hadr.

7 LITERATURA

ANDĚRA, M., HORÁČEK, I. Poznáváme naše savce. 2. přepracované vydání. Praha: Sobotáles, 2005.

ANDREAS, M., CEPÁKOVÁ, E. Metodická příručka pro praktickou ochranu netopýrů. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2004.

ANDREAS, M., CEPÁKOVÁ, E., HANZAL, V. Metodická příručka pro praktickou ochranu netopýrů 2. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2010.

DUNGEL, J., GAISLER, J. Atlas savců České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2002.

EUROBATS Draft Report of the Intersessional Working Group on the Protection of Overground Roosts (particularly those in buildings of cultural heritage importance). Doc.EUROBATS.AC12.8., 2002, 43 pp. [ http://www.eurobats.org/documents/lists_of_documents/List_of_documents_AC12.htm ]

FAIRON, J., BUSCH E., PETIT, T., SCHUITEN, M. Guide pour l’aménagement des combles et chlochers des églises et d’autres bâtiments. Ministère de la Région wallonne, Division de la Nature et des Foręts & Service de la Conservation de la Nature et des Espaces Verts. Brochure technique no. 4. ,1995.

HORÁČEK, I. Létající savci. Praha: Academia,1986, 152 pp.

HUDEC, K., KOLIBÁČ, J., LAŠTŮVKA, Z., PEŇÁZ, M. Příroda České republiky. Průvodce faunou. Praha: Academia, 2007.

MESCHEDE, A. Netopýři v lesním prostředí. Informace a doporučení pro správce lesů. Praha: Ministerstvo životního prostředí a AOPK ČR, 2004.

MITCHELL-JONES A. J. Bat mitigation guidelines. Peterborough: English Nature, 2004.

[ www.english-nature.org.uk/pubs/publication/PDF/Batmitigationguide2.pdf ]

MITCHELL-JONES A. J., MCLEISH A. P., (Eds.) 3rd Edition Bat Workers‘ Manual. Peterborough: Joint Nature Conservation Committee, 2004.

[ www.jncc.gov.uk/page-2861 ]

MITCHELL-JONES A.J., BIHARI, Z., MASING, M., RODRIGUES, L. Protecting and managing underground sites for bats. EUROBATS Publication Series No. 2 (English version). Bonn: UNEP/EUROBATS Secretariat, 2007.

MITCHELL-JONES A.J., BIHARI, Z., MASING, M., RODRIGUES, L. Ochrana a management podzemních lokalit významných pro netopýry. Ediční řada EUROBATS, číslo 2 (česká verze), Praha: MŽP ČR, 2010.

[ http://www.eurobats.org/publications/publication%20series/pubseries_no2_english_2nd_ed.pdf ]

NOVÁ, P., BARTONIČKA, T., CEĽUCH, M. Ochrana netopierov pri rekonštrukciách panelových domov a podkroví budov. Spoločnosť pre ochranu netopierov na Slovensku a Česká společnost pro ochranu netopýrů. 2009.

JAHELKOVÁ, H., HÁJKOVÁ, P., BLÁHOVÁ, A. Péče o nalezené, zraněné a hendikepované netopýry. Metodika ČSOP č. 21. Černošice: ZO ČSOP 11/30 Nyctalus, 2009.

Wildlife and Buildings. Technical guidance for architects, builders, building managers and others. The National Trust, UK. 2009. 

REITER, G., ZAHN, A. Leitfaden zur Sanierung von Fledermausquartieren im Alpenraum / Guidelines for the renovation of buildings hosting bat roosts in the Alpine area. Co-ordination Centre for Bat Conservation and Research in Austria (KFFÖ) and Co-ordination Centre for Bat Conservation in South Bavaria, Department of Biology II, Munich: LMU, 2006.

[ www.fledermausschutz.at/Sets/Literatur-Set.htm nebo www.stmugv.bayern.de/de/natur/lsn/de/pilot_fl.htm ]

SIMON, M., HÜTTENBÜGEL, S., SMIT-VIERGUTZ, J. Ökologie und Schutz von Fledermäusen in Dörfern und Städten / Ecology and conservation of bats in villages and towns. Schriftenreihe für Landschaftspflege und Naturschutz, Heft 76 / 77. Bonn: Bundesamt für Naturschutz, 2004, 276 / 263 pp.

VIKTORA, L., NOVÁ, P., BARTONIČKA, T. Ochrana rorýsů a netopýrů při rekonstrukcích budov. Praha: Česká společnost ornitologická ve spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny České republiky a Českou společností pro ochranu netopýrů, 2008.

VLAŠÍN, M., MÁLKOVÁ, I. Ochrana netopýrů. Brno: Metodika Českého svazu ochránců přírody č. 30. Český svaz ochránců přírody, 2004.

8 PŘÍLOHA – MODELOVÉ PŘÍKLADY

V této kapitole je popsáno několik konkrétních příkladů provedených stavebních úprav budov obývaných netopýry, při kterých byla realizována opatření k zachování úkrytu netopýrů, a příklady řešení některých problémů.

Příklad 1 – Věž hradu v Týnci nad Sázavou

Popis situace:

Věž hradu je součástí Městského muzea v Týnci nad Sázavou. Je využívána především jako rozhledna, nižší patra slouží jako výstavní prostory. Předposlední podlaží věže zároveň obývá letní kolonie netopýra velkého (Myotis myotis). Každoročně se zde vyskytuje 120–150 samic s mláďaty. Týnecká věž je také jednou z Evropsky významných lokalit tohoto druhu.

1. V roce 1998 byl poprvé řešen problém s netopýřím trusem, který se hromadil na podlaze pod visícími netopýry, a to i v místech, kde se pohybovali návštěvníci. Druhým problémem byly občasné zálety netopýrů do spodních pater s expozicí, které znečišťovali trusem a kde bylo instalováno zabezpečovací zařízení.

2. V roce 2004 bylo nutné provést opravu podlahy posledního patra, která byla v havarijním stavu v důsledku napadení tesaříkem krovovým, a hrozilo zde propadnutí návštěvníků. Podlaha je ale zároveň stropem, na který se netopýři zavěšují.

Řešení:

1. Jednoduchým řešením popsané situace bylo podbití části stropu u schodiště hladce hoblovanými palubkami, které zamezilo tomu, aby se netopýři zavěšovali na strop v prostoru, kudy procházejí lidé. Prostor pro návštěvníky byl ohrazen dřevěným zábradlím, které naopak zabraňuje pohybu návštěvníků pod místy využívanými netopýry. U otevřeného schodiště byly instalovány samozavírací dveře, bezpečně zabraňující zaletování netopýrů do nižších podlaží věže. Trus v části místnosti využívané kolonií je každý podzim pravidelně odklízen členy ČESON.

2. Díky spolupráci nevládní organizace Ochrana fauny ČR, památkového úřadu a městského úřadu v Týnci n. Sázavou byl naplánován vhodný postup prací a zároveň bylo neprodleně požádáno MŽP ČR o povolení výjimky, neboť věc spěchala (byl únor a rekonstrukce musela být hotova před příletem prvních netopýrů). Zásah byl povolen za předpokladu dodržení následujících podmínek. Nová podlaha musela být vytvořena stejným způsobem jako podlaha původní (v tom se shodoval požadavek ochrany přírody i památkářů). Stropní trámy zůstaly zachovány původní, neboť naštěstí nebyly tesaříkem poškozeny. Na ně byly položeny nové palubky o síle 3,5 cm, které byly ze spodní strany nehoblované, aby se na ně mohli netopýři přichytit. Všechny práce byly provedeny a dokončeny v průběhu měsíce března. Požadovaná impregnace dřeva musela být odložena až na podzim – do období po odletu netopýrů. Ošetření trámů a podlahy bylo nakonec provedeno v prosinci téhož roku prostředkem BOCHEMIT QB, což je zároveň insekticidní i fungicidní přípravek ředitelný vodou, splňující kritérium nízké toxicity pro netopýry.

Výsledek:

Díky spolupráci všech subjektů se podařilo vhodně vyřešit jak problémy s trusem, tak provést opravu podlahu bez negativního dopadu na netopýry. Věž nadále slouží jako úkryt netopýra velkého (početnost letní kolonie se dokonce mírně zvyšuje) a zároveň jako turistická atrakce města a je tak dobrým příkladem dlouhodobého soužití lidí a netopýrů.

Obr. P1 Věž Týneckého hradu

Podbití stropu u schodiště a samozavírací dveře.
Každoroční podzimní úklid trusu.
Pohled na opravenou podlahu předposledního patra s kolonií netopýrů.

Příklad 2 – Jungmannova základní škola v Berouně

Popis situace:

Půda Jungmannovy základní školy je tradičním úkrytem letní kolonie netopýra velkého. Sledování a výzkum netopýrů na této lokalitě trvá již od roku 1966. Na půdě o celkové ploše cca 1 300 m² netopýři nejčastěji využívají hřeben střechy a horní části 3–4 komínů, výška půdy je přibližně 4,6 m. Vletový otvor o rozměrech 67 cm x 38 cm je situován pod střechou na severní stěně budovy. Netopýři na této lokalitě vykazují stabilní a vyrovnanou početnost, v době letního maxima kolem 600 jedinců. Budovu sužoval nadměrný výskyt holubů v půdním prostoru a s ním spojené znečištění. Během let zde došlo k obrovskému nakupení holubího a netopýřího trusu, které bylo vzhledem k využití budovy obzvlášť nepříjemné.

V posledních letech dochází na Berounsku k postupnému mizení starých tradičních letních úkrytů netopýra velkého (Svatý Jan pod Skalou, Poteply, Srbsko, Hořovice), proto je udržení této početné letní kolonie významné pro zajištění dlouhodobé existence populace tohoto druhu v celém regionu. Lokalita je zařazena mezi Evropsky významné lokality soustavy chráněných území Natura 2000.

Řešení:

Díky dotaci získané v rámci interních grantů ČESON, bylo v roce 2006 možno realizovat kompletní úklid půdy a vytvořit uzávěry otvorů proti pronikání holubů za současného umožnění vletu netopýrů. Úklid trusu z půdy provedla vzhledem k rozloze a náročnosti specializovaná firma, celkem došlo k naplnění šesti velkých kontejnerů. Na podlahu byla následně natažena igelitová fólie pro snadnější úklid trusu v budoucnu. Vedení školy zajistilo koordinaci úklidové akce a odvoz naplněných kontejnerů. Zhotovení a instalace uzávěry probíhaly podle metodiky AOPK ČR pod dozorem V. Hanzala. Do okénka pod střechou byly umístěny kovové tyčky o průměru cca 2,4 cm následovně: Ve spodní části 4 tyčky s rozestupem 4 cm, dál směrem nahoru další tyčky po 6, 8 a 10 cm. Poslední tyčka byla zároveň ukotvená 10 cm od horního okraje otvoru.

Vlastní úklid a definitivní uzavření otvoru proběhlo v měsíci září, tj. v období rozpadu mateřské kolonie. Netopýři tak měli dostatek času zvyknout si na změnu vletového otvoru a zároveň nedocházelo k jejich rušení v období odchovu mláďat.

Výsledek:

Netopýři úpravu vletového otvoru akceptovali a kolonie na půdě nadále prospívá.

Obr. P2 Celkový pohled na budovu školy s vletovým okénkem

Pohled na okno s uzávěrou proti holubům.

Příklad 3 – Kostel Hanušovice

Popis situace:

Půdní prostory kostela ve Starých Hanušovicích slouží jako úkryt letní kolonie netopýra velkého (Myotis myotis). Každoročně se zde shromažďuje přibližně 500 samic tohoto druhu. Lokalita je zařazena do Národního seznamu Evropsky významných lokalit. Během let zde docházelo k hromadění trusu až vrstva guána na lávce pod kolonií dosáhla místy výšky přes půl metru. Pohyb po této lávce se tak stal nebezpečným z důvodu možného uklouznutí po šikmé ploše vrstvy trusu nebo předvídatelné destrukce dřevěných desek narušených působením moči a výkalů a jejich hmotností. Exkrementy by dále mohly poškodit konstrukci krovu střechy a stropní klenby kostela.

Řešení:

Pro zajištění bezpečného sčítání letní kolonie i ochrany vlastní nemovitosti nabídla AOPK ČR (Krajské středisko Olomouc) Římskokatolické farnosti v Hanušovicích možnost využití dotačního titulu z programu péče o krajinu (PPK) na instalaci ochranných prvků proti negativnímu působení netopýrů. Tento záměr byl realizován na základě výjimky z ochranných podmínek výše uvedeného druhu vydané AOPK ČR – Správou CHKO Jeseníky, v průběhu podzimních měsíců roku 2007.

Směrnice uvedeného dotačního programu neumožňují financovat přípravné práce spočívající v odstranění guána nahromaděného za uplynulé období. Tuto činnost nebyla schopna zajistit ani ŘkF v Hanušovicích, úkolu se proto ujali členové základní organizace České speleologické společnosti 7-11 Barbastellus (a zároveň členové ČESON). Vyklizení půdy proběhlo dne 23.9.2007 za účasti 6 členů ZO ČSS 7-11 Barbastellus a asistence pracovníka AOPK ČR – KS Olomouc. Trus byl na půdě pytlován, vynesen na přistavenou vlečku a následně panem kostelníkem rozptýlen na farní pozemky jako hnojivo.

Po provedení očisty půdního prostoru byla v úrovni nejvýše položených příčných trámů krovu instalována dřevěná podlážka. A to tak, aby přímo nespočívala na očištěných trámech. Okraje podlážky jsou vyvýšené, aby přes ně trus nepřepadával. V polovině listopadu 2007 byl proveden ochranný nátěr podlážky prostředkem BOCHEMIT QB, když předtím bylo odstěhováno asi 80 převážně mladých netopýrů (M.myotis) do nedaleké štoly Mařka. Na jaře 2008 byla na podlážku instalována ochranná fólie. Pravidelný úklid nadále zajišťují členové ČESON ze ZO ČSS 7-11 Barbastellus (na jaře 2009 např. vynesli 71 kg vysušeného guána nahromaděného za uplynulou sezónu).

Výsledek:

Provedené opatření pomohlo vyřešit problém s trusem a zajistit další existenci zdejší letní kolonie.

Obr. P3 Stav před zásahem v roce 2007

Úklid trusu.
Detail konstrukce podlážky – pohled odspodu.
Dřevěná podlážka s ochrannou fólií (rok 2008).

Příklad 4 – Kostel v Bílé Lhotě

Popis situace:

Na půdě kostela v Bílé Lhotě se vyskytuje středně velká kolonie samic netopýra velkého (Myotis myotis). Kolonie využívá prostory půdy kostela již řadu let, což se negativně odráželo na stavu dřevěných konstrukcí střechy. Díky dotacím získaným v sezóně 2006 z Programu péče o krajinu (PPK – dotační program MŽP) v kategorii Podpora druhové rozmanitosti bylo možno realizovat ochranu konstrukce před trusem a močí netopýrů.

Řešení:

Trámoví bylo očištěno a posléze na něj byly instalovány půlené plastové trubky, které slouží jako stříšky poskytující potřebnou ochranu. Důležité je, že plasty jsou našroubovány na kovových nosnících, což umožňuje postupné vysychání promočených trámů. Níže, nad klenbou kostela, byla instalována dřevěná konstrukce s podlážkou, která zabraňuje padání trusu na klenbu. Pro usnadnění pravidelného úklidu trusu byla podlážka navíc pokryta paropropustnou fólií. Stavební práce provedla odborná firma pod vedením pana Stokláska, který rovněž navrhnul finální podobu kovových nosníků. Úklid před realizací opatření zajistili farníci vlastními silami.

O dotaci na podobné opatření lze požádat každoročně v programu PPK v kategorii Opatření k podpoře druhové rozmanitosti, a) vytváření speciálních opatření (např. rozrušování drnu, obnova mezí, remízků, vytváření tůní a prohlubování, mokřadů a drobných vodních ploch, péče o hnízdiště a zimoviště).

Výsledek:

Zásah si nevyžádal použití chemických prostředků na ochranu dřeva a současně zajistil další dlouhodobé soužití lidí a netopýrů.

Obr. P4 Ochranné stříšky z půlených trubek jako ochrana trámů

Detail kovového nosníku stříšky.
Instalace dřevěné konstrukce nad klenbou kostela.
Ochranná fólie na podlážce následující rok po instalaci.

Příklad 5 – Starý zámek v Jevišovicích

Popis situace:

Půda nad zámeckou kaplí poskytuje úkryt kolonii netopýra velkého (Myotis myotis). Kolonie je známa od roku 1958. Zatímco v červenci 1997 zde bylo pouze 90 samic, od roku 1998 došlo k patrnému nárůstu početnosti, zřejmě v souvislosti s imigrací ze Znojma (1998) a Hostimi (2000). V roce 2001 dosáhla početnost kolonie více než 1 000 jedinců. Kromě řešení problému s trusem, který přes klenbu kaple při zatečení vody zřejmě prosakoval do stropní malby, bylo nutné provést celkovou rekonstrukci střech zámku.

Řešení:

Práce na rekonstrukci probíhaly od roku 2003 do roku 2007 na základě výjimky z ochranných podmínek zvláště chráněných druhů, vždy v období nepřítomnosti kolonie (září až duben). Díky vstřícnosti architekta byla v místě nejčastějšího pobytu kolonie zachována většina původních trámů, latí a použita původní střešní krytina. Zároveň byly zachovány vletové otvory v nedaleké štítové stěně (vytipované nočním pozorováním). Navíc byl vytvořen ještě jeden vletový otvor – nové okno orientované stejným směrem, ale v již zrekonstruované části půdy. Původní vlety byly kryty žaluziemi, proto i nové okno bylo vybaveno podobnými. Pod úkryt kolonie byla instalována dřevěná podlážka pokrytá pozinkovaným plechem pro snadnější odstraňování trusu a lepší ochranu původně volné kopule klenby kaple.

Výsledek:

V současnosti je rekonstrukce střech již plně dokončena. Všechny změny netopýři bez obtíží přijali, dokonce využívají i nově prolomené okno. Na početnost kolonie neměly rekonstrukční práce pozorovatelný vliv.

Obr. P5 Pohled na střechy zámku po rekonstrukci, na části budovy zcela vpravo je vidět ponechaná původní střešní krytina nad prostorem využívaným netopýry

Ochranná podlážka s pozinkovaným plechem v roce 2007.
Půdní prostory po rekonstrukci v roce 2009.

Příklad 6 – Kostel Sv. Kříže na Horní České ve Znojmě

Popis situace:

Od 70. let je na půdě kostela známa kolonie netopýra velkého (Myotis myotis). V roce 1997 měla včetně mláďat přibližně 600 kusů. Oprava střechy byla zahájena bez ohledu na netopýry v části půdy nad hlavní kostelní lodí (nejčastěji používaný úkryt kolonie). Kolonie se v průběhu stavebních prací přesunula do nižší a prostorově poněkud oddělené části půdy nad kněžištěm a sakristií. Oprava probíhala ve dvou etapách v roce 1997 a 1998. V této fázi byl upozorněn jak správce budovy, tak AOPK ČR na nelegálnost probíhající opravy a nutnost řešení tohoto problému.

Řešení:

Po dohodě všech stran nakonec nebyla stavba zastavena, pouze byl prostor mezi oběma půdami přehrazen laťovou stěnou. To bylo možné díky tomu, že výletový otvor byl v nižší části půdy, kam se netopýři po zahájení prací přesunuli a kde se právě zdržovali. Instalací stěny se snížilo rušení netopýrů. V dalším roce se oprava posunula do této části a probíhala již převážně mimo období rozmnožování netopýrů. Kolonie se přesunula zpět na původní místo nad hlavní kostelní lodí. Její početnost se v roce 1999 snížila asi na 150 ks bez mláďat

Výsledek:

Díky prostorovému oddělení rekonstruovaných prostor od úkrytu letní kolonie bylo minimalizováno rušení netopýrů. Početnost kolonie se v roce 1999 snížila asi na 150 samic, v dalších letech po opravě však opět postupně stoupala a v současnosti je přibližně ve stavu před opravou. Během oprav proběhlo i zasíťování většiny otvorů do střechy a překrytí oken ve zvonici žaluziemi. Netopýři používají okno, kde je síťování odtržené, a částečně zřejmě také prolézají mezi žaluziemi.

Příklad 7 – Chata v Těptíně

Popis situace:

Pod dřevěným podbitím střechy byla zjištěna letní kolonie netopýra hvízdavého (Pipistrellus pipistrellus), na začátku července 2003 čítající 96 samic. Majitelé řešili nepříjemný problém, neboť nahromaděný trus netopýrů vypadával ze škvíry mezi palubkami na verandu chaty a zároveň docházelo ke znečišťování okna ve štítě domu. Proto se obrátili s prosbou o pomoc na Ochranu fauny ČR ve Voticích.

Řešení:

Ve spolupráci členů ČESON a pracovníků Ochrany fauny ČR bylo na základě předchozího průzkumu provedeno začátkem srpna 2003 částečné odstranění trusu nahromaděného ve spárách a zatmelení nejširší spáry mezi střechou a štítovou stěnou domu, kudy trus nejvíce vypadával. Vletový otvor ve špičce štítu používaný netopýry zůstal zachován v nezměněné podobě. Nad verandu a posléze i nad okno majitelé instalovali jednoduchou kovovou stříšku, která tato místa chrání před dalším znečištěním.

Výsledek:

Díky provedeným opatřením a vstřícnosti majitelů budovy se podařilo odstranit problémy způsobované netopýry a zachovat úkryt letní kolonie i do budoucna.

Obr. P6 Čištění a zatmelení spáry nad okny

Plechová stříška na ochranu verandy.

Příklad 8 – chata u Turnova

Popis situace:

Na severním okraji Turnova, hned nad hlubokým údolím Jizery mají zahrádku a na ní i malou zahradní chatku manželé Dostálovi. Chatka se díky své vhodné poloze stala sídlem letní kolonie více než stovky netopýrů nejmenších (Pipistrellus pygmaeus). Jako úkryt využívali netopýři štěrbiny ve dvojitém plášti štítu, odkud prolézali až do dvojité střechy. Majitelé plánovali zateplení chatky a obrátili se na zástupce ČESON s prosbou o radu, jak provést zásah, tak, aby při tom neublížili netopýrům.

Řešení:

Bylo dohodnuto, že stavební úpravy budou provedeny v zimních měsících. V jarních měsících ještě před příletem kolonie pak budou na štít umístěny jako náhradní úkryty pro netopýry dvě budky.

Budky vyrobené na míru byly následně umístěny symetricky na okraji štítu, v dostatečné vzdálenosti od oken, tak aby je vyletující netopýři nemohli znečišťovat trusem.

Vzhledem k tomu, že je chatka dřevěná, byl zvolen pro výrobu budek stejný materiál – konkrétně úzké palubky, které byly upevněny horizontálně na kostru z hranolu. V místech spojení tak vzniká spára umožňující netopýrům dobře se v budce zavěsit. Navíc byla vnitřní plocha palubek opatřená četnými drážkami. Namořeny byly jen z vnější strany, vnitřek je ponechán přírodní. Délka budek činí 100 cm, výška směrem ke středu štítu 85 cm a ke kraji štítu 32 cm. Štěrbina uvnitř budky je široká 6 cm, vchod je zúžen na 3 cm. Zadní stěna budky je na spodním okraji prodloužená asi o 8 cm a na konci je umístěná šikmá, 15 cm široká plocha, na okraji navíc opatřená lištou. Jejím účelem je zachytávání netopýřího trusu pod vchodem do budky a snadnější čištění. Budky byly na štítě ukotveny pomocí čtyř vrutů procházejících v rozích budky kostrou z hranolu do štítu.

Náklady na výrobu a instalaci budek (celkem 15.000 Kč) byly hrazeny z Programu péče o krajinu (PPK) ve spolupráci s SCHKO Český ráj. Akce byla realizována v období 2008–2009.

Výsledek:

Celá akce dopadla poměrně úspěšně – do budek se v prvním roce po instalaci nastěhovalo zhruba 20–25 % jedinců z původní kolonie. Dá se však očekávat, že až netopýři přivyknou novému úkrytu, jejich počet opět časem vzroste. Budky na fasádě navíc nepůsobí nijak rušivě, naopak jsou velmi zajímavým estetickým prvkem.

Obr. P7 Umístění budek na štítě chaty – celkový pohled

Detail budky.

Příklad 9 – Panelový dům na sídlišti Máj v Českých Budějovicích

Popis situace:

V březnu 2009 byl během monitoringu na sídlišti Máj zjištěn v panelovém domě v ul. Karla Chocholy výskyt cca 100 netopýrů rezavých (Nyctalus noctula). Úkryt netopýrů se nacházel ve vodorovné spáře mezi krajními panely na jižní straně domu a s velkou pravděpodobností se jednalo o zimoviště tohoto druhu. Panelový dům však měl být v průběhu následujících měsíců kompletně zateplen. Proto bylo nutno vyřešit, jak zachovat přístupné stávající úkryty i po zateplení, případně navrhnout jiná kompenzační opatření.

Řešení:

Řešení bylo navrženo na základě průzkumu provedeného členy ČESON a následného jednání zástupců odboru životního prostředí Městského úřadu, ČIŽP, stavební firmy a bytového družstva. Na spáru byly umístěny dvě dřevobetonové budky do zateplení od firmy Naturschutzbedarf Ströbel – fa Pröhl (rozměry 40x40x8 cm). V zadní stěně budek byl vyříznut otvor, kterým byly budky přiloženy na spáru tak, aby měli netopýři možnost skrz budku prolézat dovnitř do původního úkrytu. Budky byly připevněny na panel pomocí lepidla a z boku přišroubovaných kovových nástavců. Následně byly (kromě vletového otvoru) překryty tenčí vrstvou polystyrenu a opatřeny stejnou povrchovou úpravou jako okolní plocha. Budky poskytl zdarma ČESON v rámci projektu „Podpora mezinárodní spolupráce při ochraně netopýrů“ financovaného Deutsche Bundestiftung Umwelt (DBU), jejich instalaci provedla v květnu 2009 stavební firma na vlastní náklady.

Výsledek:

Na přelomu září a října 2009 byl z otvorů do budek pozorován výlet několika netopýrů (L. Šístková, BF JČU České Budějovice), což by mohlo znamenat, že netopýři provedenou úpravu úkrytu akceptovali. Zda bylo opatření skutečně úspěšné, však ukáže až další pozorování.

Obr. P8 Panelový dům před rekonstrukcí. Úkryt netopýrů ve spáře mezi panely na pravé straně domu

Instalace průlezných budek.
Zateplený panelový dům s instalovanými budkami.
Bližší pohled na stěnu s budkami – patrné jsou pouze úzké vletové otvory…

Příklad 10 – Panelový dům v Mostě

Stručný popis situace:

V dilatační spáře mezi dvěma panelovými domy v ul. Vinohradská v Mostě se nacházel úkryt několika desítek netopýrů rezavých (Nyctalus noctula). Netopýři se zde vyskytovali jak v době jarních a podzimních přeletů, tak v období zimování. Oba bloky domu měly být v průběhu jarních měsíců 2009 kompletně zatepleny, přičemž mělo dojít i k překrytí spár. Bylo nutno vyřešit, jak zachovat stávající úkryty netopýrů přístupné i po provedení rekonstrukce.

Popis řešení:

Na základě jednání mezi stavební firmou, bytovým družstvem, SCHKO České Středohoří a ČESON byl Ing. Janou Macůrkovou (DDM Most) zpracován návrh zabezpečení vstupu do úkrytu i po zateplení pomocí speciálních dřevobetonových desek. Desky o síle 5 cm a rozměrech cca 40 x 40 cm, uprostřed s vletovým otvorem 15 x 8 cm, byly vyrobeny ve spolupráci s DDM Most. Na dilatační spáru byly na obě strany domů umístěny vždy dvě desky ve výši prvního a čtvrtého patra, tj. na místa pozorovaného výletu netopýrů. Instalace byla provedena na vlastní náklady stavební firmou v průběhu června 2009. Desky měly být původně začleněny do vrstvy polystyrenu, nakonec však byly instalovány na povrch tepelně izolační vrstvy.

Výsledek:

Na začátku října 2009 byl pozorován výlet několika netopýrů, což by mohlo znamenat, že netopýři provedenou úpravu úkrytu akceptovali. Zda bylo opatření skutečně úspěšné, však ukáže až další pozorování.

Obr. P9 Panelový dům před zateplením

Dřevobetonová deska vyrobená na míru.
Panelový dům po zateplení s instalovanými průleznými deskami.

Stav: aktualizace 2019, vydání 2011

Anotace:
Pomůcka TP 1.27 popisuje historii počátků pozemkových úprav v českých zemích, jejich předmět a formy, proces pozemkových úprav a jejich provádění, včetně průzkumu terénu, zaměření polohopisu a výškopisu, soupisu nároků vlastníků, opatření ke zpřístupnění pozemků, protierozní opatření, opatření k ochraně a tvorbě životního prostředí atd.

Upozornění k textu

OBSAH

CÍL STRUČNÉ METODIKY

Cílem uplatnění metodiky je stručné a výstižné představení procesu a navrhování pozemkových úprav odborníkům, kteří se tímto oborem nezabývají, avšak působí v souvisejících profesích. Aktuální Metodický návod k provádění pozemkových úprav SPU 232335/2017 čítá 136 stran a je určen pro úředně oprávněné projektanty pozemkových úprav. Kromě zaměření na inženýrské činnosti a při tvorbě návrhu pozemkových úprav se metodický návod věnuje správní činnosti Státního pozemkového úřadu ČR (SPÚČR), případně postupu jeho útvarů. Metodický návod lze vyhledat na webových stránkách Českomoravské komory pro pozemkové úpravy (ČMKPÚ) a SPÚČR. Pro projektanty souvisejících oborů, úředníky a ostatní odbornou veřejnost, která se ve své praxi setkává s pozemkovými úpravami, je tento metodický návod vzhledem ke svému rozsahu i obsahu méně použitelný.

Pozemkové úpravy jsou multidisciplinární obor integrující velkou řadu inženýrských činností, které se při navrhování vzájemně doplňují. Zvláštností tohoto inženýrského oboru je, že probíhá v rámci správního řízení a režimu speciálního zákona „o pozemkových úpravách“. Je proto nezbytné tyto oborové přístupy a správní řízení koordinovat, aby bylo dosaženo cíle, což je především zlepšení reálného stavu v krajině. Mezi odborníky, kterých se tento obor dotýká patří např. projektanti územních plánů a územních studií, autorizovaní inženýři a technici činí ve výstavbě, zejména dopravních a vodohospodářských staveb, projektanti územních systémů ekologické stability, geodeti, půdoznalci, bonitéři, vodohospodáři, lesní hospodáři, zaměstnanci státní správy zejména na obcích s rozšířenou působností, krajinní inženýři a další.

Projektant pozemkových úprav jako držitel úředního oprávnění nemá jednoduché postavení při tak složitém procesu navrhování, který vyžaduje všeoborové znalosti, dovednosti v jednání s účastníky řízení a úřady. Jednou z podmínek úspěšného navrhování je celostní pohled na krajinu a mezioborový přístup k společnému dílu specialistů z příbuzných oborů.

Navrhování pozemkových úprav, které provádí úředně oprávněný projektant (zpracovatel), se týká především prostředních etap procesu, kterým tato uživatelská příručka věnuje zvýšenou pozornost. Začátek a konec procesu je v gesci SPÚČR. Těžištěm projektové činnosti oprávněné osoby a zásadním dokumentem pozemkových úprav je plán společných zařízení, který navrhuje a majetkoprávně připravuje pozemky pro realizaci veřejně prospěšných staveb a neinvestičních opatření v nezastavěné části obce.

1 ÚVOD A HISTORIE POZEMKOVÝCH ÚPRAV

Pozemkové úpravy nejsou objevem moderní doby nebo politické změny po roce 1989. Po technické stránce byla všechna hospodářská a technická opatření, konaná v rámci pozemkových úprav, v podstatě organizací půdního fondu větších nebo menších územních celků, kterou si vynucují politické poměry a ekonomická úroveň společnosti. Využívají se vždy, když současný systém správy a využívání území je zastaralý a ztrácí efektivitu, nebo dochází k prohlubující se degradaci nenahraditelných přírodních zdrojů jako je půda a voda.

Novodobé pozemkové úpravy prováděné po roce 1991 se staly nejen nástrojem realizace územních plánů a jejich neopomenutelným podkladem, ale i prostředkem pro zlepšení kvality života na venkově včetně napomáhání diverzifikace zemědělství. Pozemkové úpravy vytvářejí podmínky pro výstavbu a budování nápravných a adaptačních opatření reagujících na prohlubující se klimatické změny.

1.1 POSTAVENÍ POZEMKOVÝCH ÚPRAV VE SPOLEČNOSTI A VĚDĚ

První historické zmínky o pozemkových úpravách najdeme již v historické literatuře o starověkém Babylonu a Egyptě. Písemné právní a technické údaje o rozsáhlém a technicky jednotném uspořádání zemědělských pozemků však známe až ze starověkého Říma. Svůj specifický vývoj měly pozemkové úpravy na území české kotliny. Souvisely s vývojem katastru nemovitosti a s pokrokem v zemědělství, lesním hospodářství, vodohospodářství, ale i v oboru dopravních staveb.

Aby bylo možné pochopit v širších historických souvislostech novodobé pozemkové úpravy a dnešní katastr nemovitostí, je důležité se seznámit s historií tohoto oboru. Pozemkové úpravy vždy souvisely s cenou půdy, její agronomickou hodnotou, bonitou, ekonomickou výtěžností, velikostí pozemků a půdních bloků, výměrou parcel, věcnými břemeny a právy. Jejich smyslem bylo nejen vybrat spravedlivě daně z nemovitosti, ale i dotvářet krajinu s cílem ochrany půdy, vody a bioty. Kromě období totalitního režimu 1948–1989 vždy respektovaly soukromé vlastnictví zemědělské půdy, a proto byly v gesci ministerstva zemědělství.

Pozemkové úpravy nejen obnovují zastaralý katastr nemovitostí a otevírají prostor pro volný trh se zemědělskou půdou, ale také kultivují etické chování lidí k půdě a krajině, které dnes bohužel podléhá kolektivnímu selhání paměti, ztrátě zvyklostí a odcizení člověka od půdy. Jejich jedinečnost je v majetkoprávní přípravě krajinotvorných opatření, kdy je uzákoněna možnost využívat pro tyto veřejně prospěšné stavby státní a obecní půdy, případně pro tyto pozemky vykoupit půdu od vlastníků a použít ji při výměnách. Pozemkové úpravy vytvářejí podmínky pro výstavbu polních cest, protierozních, protipovodňových a dalších biotechnických opatření v krajině. Hospodářské bloky produkčních zemědělských půd jsou pozemkovými úpravami prostorově a funkčně optimalizovány, což přináší snížení erozních jevů, vyšší zisky pro zemědělce, menší náklady na dopravu a zhodnocení majetku vlastníkům.

K těmto tradičním cílům pozemkových úprav se po roce 1991 přidaly dva rozměry společenských zájmů. Jednak zachování produkční schopnosti půd, a s tím spojené zadržení vody v krajině, jednak zvýšení biodiverzity na zemědělském půdním fondu. Nejde jen o vodohospodářský a agronomický pohled na přeměněnou krajinu, ale i o utváření nové rázovitosti a obrazu zemědělské krajiny.

Jelikož jsou pozemkové úpravy na rozmezí exaktních a společenských věd, vyžaduje každé řešení konkrétního území individuální a tvůrčí přístup hlavního projektanta. Z těchto důvodů se jedná o společné dílo skupiny specialistů. Bez vysokého stupně a úrovně spolupráce se všemi zúčastněnými stranami, občany, obyvateli, obcemi, vlastníky, zemědělci a správci není možné dílo úspěšně dokončit, zapsat do katastru nemovitostí, a hlavně realizovat v krajině.

Pozemkové úpravy mohou odpovědět na řadu otázek, týkajících se uvedení územních plánů, plánů dílčích povodí a dalších projektů revitalizace krajiny do života venkova. Mohou také majetkoprávně připravit a smysluplně navrhnout liniové stavby jako jsou dálnice a rychlostní silnice nebo železnice při respektování širších územních vazeb.

Za období 1991–2018 je pro praxi k dispozici řada dokumentací provedených pozemkových úprav a realizovaných staveb v rámci České republiky, které mohou posloužit jako pilotní projekty pro budoucí tvorbu podpůrných programů rozvoje venkova, obnovení zelené infrastruktury a revitalizace neurbanizované krajiny.

1.2 ODBORNÁ ZPŮSOBILOST K NAVRHOVÁNÍ POZEMKOVÝCH ÚPRAV

Pozemkové úpravy mohou být prováděny pouze osobami s oprávněním o odborné způsobilosti, které uděluje na základě písemné žádosti SPÚČR. Podmínkou pro udělení úředního oprávnění je bezúhonnost, způsobilost k právním úkonům a ukončené magisterské nebo bakalářské studium v oboru zeměměřictví, zemědělství, dopravních staveb, vodního a lesního hospodářství, územního plánování, ochraně a tvorbě krajiny nebo ochraně půdy. Žadatel musí současně prokázat, že absolvoval pětiletou odbornou praxi v navrhování pozemkových úprav a složit zkoušku odborné způsobilosti.

Zkouška odborné způsobilosti probíhá podle „Jednacího řádu ke zkouškám odborné způsobilosti a postupu při odnímání oprávnění č. RO 1/16“. Zkušební komise je složena z pověřených zaměstnanců SPÚČR a vybraných členů ČMKPÚ a Asociace podnikatelů pozemkových úprav. Podle tohoto předpisu předloží uchazeč před zkouškou projekt pozemkových úprav, který zpracoval, nebo se podílel na jeho zpracování a ten je vyhodnocen zkušebním komisařem.

V případech, kdy projektant opakovaně poruší právní předpisy, může mu být na základě tohoto zjištění úřední oprávnění odňato.

2 DEFINICE, ÚČEL, METODA A CÍLE POZEMKOVÝCH ÚPRAV

Vzhledem k jedinečnosti, procesní a právní složitosti, ale i potřebě znalosti všech souvisejících právních norem, je žádoucí věnovat definici, účelu, metodě a cíli pozemkových úprav více pozornosti, tak aby bylo možné pochopit tento dlouhodobý proces týmu odborníků.

Pozemkové úpravy jsou z hlediska koncepčního formou krajinného plánování s cílem zajištění racionálního způsobu využívání zemědělské půdy a ochrany krajiny prostřednictvím právních, biotechnických a organizačních opatření. Disponují jedinečnými nástroji, díky kterým mohou navrhnout, případně dotvářet ucelený polyfunkční krajinný systém se sítí veřejně prospěšných, krajinotvorných opatření. Tato opatření se v rámci pozemkových úprav nazývají společná opatření.

Pozemkové úpravy jsou prováděny v souladu s převažujícím společenským zájmenem a za veřejné prostředky státního rozpočtu. Jsou tedy závislé na ekonomické a politické situaci ve státě. Využívají se především v období stagnace, nebo zastaralého systému, který ztrácí efektivitu a stabilitu určitého území. V tomto směru jsou pozemkové úpravy mocným nástrojem pro nápravná opatření negativních důsledků zprůmyslnění zemědělské výroby a budování adaptačních opatření v podmínkách zhoršujících se klimatických změn především sucha, ale i přívalových povodní. V neposlední řadě tato opatření na zemědělském půdním fondu zlepšují kvalitu povrchové a podpovrchové vody drenážních systémů, což má pozitivní vliv na zdravotní stav obyvatelstva.

Institučně spadají pozemkové úpravy do kompetence SPÚ ČR, respektive jeho krajských pracovišť a zřízených poboček podle zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadě, ve znění pozdějších předpisů. Tento správní úřad plánuje a organizuje proces pozemkových úprav v rámci státu a krajů a koordinuje postup provádění a návrhu v rámci všech účastníků řízení a dotčených orgánů státní správy.

Závazný postup, metodu a cíle pozemkové úpravy stanovuje speciální zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a prováděcí vyhláška č. 13/2014 Sb., o postupu při provádění pozemkových úprav a náležitostech návrhu pozemkových úprav, ve znění pozdějších předpisů, a resortní předpisy. Volně řečeno pozemkové úpravy jsou zvláštním uzákoněným institutem, který současně řeší veřejné, obecní a soukromé zájmy všech zúčastněných osob v území, a to ve správním řízení upraveném speciálním zákonem. Jelikož jsou tak dotčena práva i povinnosti jak státu a obce, tak i fyzických a právnických osob, vlastníků či nájemců půdy, je nutné sladit zájmy, náměty, požadavky a závazná stanoviska všech. Je proto třeba mít stále na zřeteli, že předmětem pozemkových úprav je nejen krajina a pozemky, ale především ti, co tyto pozemky vlastní, využívají a spravují. Vedle soudů je tak příslušný pozemkový úřad oprávněn jako jediný správní úřad měnit vlastnictví osob.

Z pohledu projektových prací se jedná o plošnou prostorově funkční eko optimalizaci pozemků zpravidla v obvodu části katastrálního území, a to prostřednictvím změn hranic, druhů a způsobů jejich využívání. Toto prostorové a funkční uspořádání pozemků je prováděno z hlediska všech společenských potřeb a stanovených cílů pozemkové úpravy. Jedná se nejen o optimalizaci technickohospodářských jednotek zemědělské půdy, ale i enkláv mimoprodukčních ploch.

Z hlediska geodetického provedení výstupu díla se jedná o obnovu katastrálního operátu s vytvořením nové mapy. Oproti běžně prováděné obnově katastrálního operátu podle katastrálního zákona, jsou pozemkové úpravy fenomenální v tom, že mohou vyměňovat, scelovat, dělit pozemky, arondovat jejich hranice, aktualizovat druhy pozemků podle skutečnosti, a tím odstraňovat nahromaděné nesoulady v katastru nemovitostí. Tento účel pozemkových úprav v podobě totální obnovy katastrálního operátu je spíše vedlejším produktem, i když přináší hodnotu jak pro vlastníky, tak pro správu katastru, finanční úřady a správu krajiny jako veřejného statku.

Mezi hlavní cíle pozemkových úprav patří:

• uspořádání vlastnických práv k pozemkům v souladu s požadavky zemědělské praxe a racionálního využívání krajiny;
• obnova vztahu lidí k půdě a etického chování v krajině, která je veřejným statkem;
• scelení a zpřístupnění vlastnických pozemků a tím zvýšení jejich hodnoty a možnosti disponování pro vlastníky;
• důsledná ochrana zemědělské půdy jako výrobního prostředku a nenahraditelného národního bohatství, a to především proti vodní erozi;
• ochrana kvality vody, zvýšení jejího vsaku do půdy a retence v krajině, zajištění protipovodňové ochrany a přizpůsobení se klimatickým změnám;
• zvýšení biodiverzity, zlepšení krajinné struktury a ekologické stability území, podpora přirozené dynamiky krajiny a zelené infrastruktury, tvorba nové rázovitosti a obrazu české krajiny;
• obnovení zastaralého katastrálního operátu, který ztratil vypovídací schopnost jak v číselné, tak v grafické části.

Z hlediska dosažení hlavních cílů pozemkových úprav je rozhodující projektovou dokumentací plán společných zařízení. Je to ideový plán řešení veřejných zájmů v území a zároveň investiční záměr pozemkových úprav. Syntetický průnik všech zpracovaných oborových generelů, plánů a studií, vytvářející polyfunkční síť staveb a opatření trvalého charakteru. Dá se říci, že co do podrobnosti a právní síly je plán společných zařízení na úrovni regulačního plánu nezastavěné části obce a územního rozhodnutí o umístění stavby.

Společná zařízení jsou technická, půdoochranná, vodohospodářská a biologická opatření investičního nebo neinvestičního charakteru, kterými se navrhují a realizují veřejné zájmy v rámci prováděných pozemkových úprav. Organizační opatření (změna velikosti a tvaru zemědělských pozemků) a agrotechnická opatření (osevní postupy a protierozní technologie obdělávání půdy) nejsou společná zařízení. V tomto směru jsou vlastníci a nájemci zemědělské půdy vázáni povinností vyplývající ze zákona o ochraně zemědělského půdního fondu a příslušným kódem ochrany nemovitosti v katastru nemovitosti.

Základní metodický přístup k navrhování polyfunkční sítě je vytvoření souboru společných zařízení území, jejichž vzájemné propojení v prostoru a funkci má synergický efekt. Tento soubor krajinotvorných opatření tvoří soustavy subsystémů krajiny, a to těchto základních kategorií:

• účelové komunikace zpřístupňující nemovitosti a všechny části území (polní a navazující lesní cesty včetně objektů na těchto stavbách);
• protierozní a vodohospodářská opatření usměrňující odtok, vsak, zpomalení a zadržení vody v povodí (protierozní meze, průlehy, zasakovací pásy, malé vodní nádrže, vsakovací jámy, hlavní meliorační zařízení – příkopy a kanály, větrolamy apod.);
• ekologická opatření zlepšující strukturu a zelenou infrastrukturu krajiny (revitalizace toků, biokoridory, biocentra, interakční prvky, solitéry, stromořadí aleje apod.);
• asanační a zúrodňovací opatření (stabilizace svážného území, hrazení strží, asanace erozních výmolů, a pod).

Při navrhování plánu společných zařízení postupuje projektant pozemkových úprav ve spolupráci se specialisty navazujících odborností, a to podle tzv. Technického standardu plánu společných zařízení (předpis SPÚČR), tak aby navržené stavby a opatření trvalého charakteru byly proveditelné podle příslušných oborových norem. Jedná se především o pozemky určené pro výstavbu polních cest, příkopů, průlehů, malých vodních nádrží, poldrů a další. Výstupem plánu společných zařízení je dokumentace technického řešení navržených opatření, tak aby pro tyto stavby a opatření byly vytvořeny dostatečné pozemky, na kterých budou po zápisu do katastru nemovitosti realizována společná zařízení.

3 PŘEDMĚT, OBVOD, FORMY A ETAPY POZEMKOVÝCH ÚPRAV

Předmětem návrhu (výměn, změn a přeměn) a geodetického zaměření polohopisu jsou všechny pozemky v obvodu pozemkových úprav, a to bez ohledu na dosavadní způsob využívání a na existující vlastnické a užívací vztahy k nim. Vnitřní hranice obvodu zpravidla kopíruje hranici zastavěného území obce a vnější hranice vede po hranici katastrálního území, případně hranici lesa, či liniového objektu (řeka, silnice a pod). V případě potřeby, v souladu se stanovenými cíli pozemkových úprav a ve veřejném zájmu, může hranice obvodu zabíhat do sousedního katastrálního území, a tím zahrnout jeho část do pozemkových úprav. Toto pravidlo pro stanovení obvodu pozemkových úprav zpravidla v rámci jednoho katastrálního území je sice méně vhodné z hlediska tvorby krajiny a ochrany jejích složek, ale respektuje katastr jako základní a neměnnou správní jednotku využívanou všemi informačními systémy a databázemi státu.

Většinu pozemků, které lze v pozemkových úpravách vyměnit a přeměnit představuje zemědělský půdní fond (ZPF). Tvoří jej zemědělská půda (orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, trvalé travní porosty) a půda dočasně neobdělávaná (krátkodobá lada). Do ZPF náležejí též rybníky s chovem ryb nebo vodní drůbeže a nezemědělská půda potřebná k zajišťování zemědělské výroby, jako polní cesty, pozemky se zařízením důležitým pro polní závlahy, závlahové vodní nádrže, odvodňovací příkopy, hráze sloužící k ochraně před zamokřením nebo zátopou, ochranné terasy proti erozi a pod). Je zřejmé, že některé z těchto pozemků jsou ze své podstaty nesměnitelné. U takových pozemků je cílem pozemkových úprav provést obnovu souboru geodetických informací (SGI). Zvláštní řešení vyžadují pozemky se systematickou plošnou drenáží (meliorační detail), která má charakter stavby pod zemí a je v soukromém vlastnictví osob.

Zaměřeny a aktualizovány mohou být i hranice lesních pozemků, a v případě souhlasu vlastníků i pozemky zastavěné (stavební, silnice a pod), či zastavitelné podle schváleného územního plánu obce. Je velmi hospodárné a efektivní zahrnout do obvodu drobné zastavěné lokality a osady, a nevytvářet tak zvané ostrovní mapy. To samé platí v případech lesních enkláv v rámci zemědělského půdního fondu. Pokud je celospolečenská potřeba a je ve veřejném zájmu zaměřit a vytýčit lesní komplexy, zahrnou se do obvodu pozemkových úprav, ale nepodléhají výměnám a změnám.

Zákon připouští dvě rozdílné formy pozemkových úprav – komplexní pozemkové úpravy (KoPÚ) a jednoduché pozemkové úpravy (JPÚ). Forma pozemkových úprav má podstatný vliv na náležitosti a rozsah zpracování dokumentace, finanční náročnost i způsob správního řízení. KoPÚ je formou, která je v současné době využívána častěji, protože je efektivnější. Zpravidla se jedná o úpravy v rámci celého katastrálního území, případně rozšířeného o části sousedních katastrálních území. Součástí KoPÚ je vždy řešení zpřístupnění pozemků, protierozní ochrany půdy, vodohospodářských opatření i ekologické stability území. Naproti tomu JPÚ jsou používány v případech, kdy je nutné vyřešit pouze některé hospodářské potřeby (například urychlené scelení pozemků, zpřístupnění pozemků), krajinně-ekologické potřeby (například lokální protierozní nebo protipovodňové opatření) nebo když se pozemkové úpravy mají týkat jen části katastrálního území. V případě JPÚ může pozemkový úřad upravit náležitosti návrhu a provádění pozemkových úprav odlišně, než stanoví vyhláška.

Vzhledem k tomu, že se jedná o přeměnu vlastnictví osob a přeměnu celého území podle schváleného územního plánu obce, je žádoucí celá řada brzdících právních mechanizmů a veřejných projednání. Zásadní je důkladná příprava dokumentů předkládaných k veřejnému projednání. Výstupní dokumentace je totiž na úrovni územního rozhodnutí o umístnění stavby a nové katastrální mapy a všech změněných popisných údajů katastru nemovitosti.

Proces navrhování, schválení až po zápis nového uspořádání pozemků do katastru trvá minimálně pět let a další tři až čtyři roky i déle trvá zpracování projektové dokumentace a výstavba navržených staveb. Celý proces lze pro přehlednost a časovou a věcnou postupnost rozdělit do následujících etap a subetap:

• Přípravná etapa (provádí pobočka pozemkového úřadu) – shromáždění podkladů pro zadání studií, určení předběžného obvodu, typologie území a zpracování zadávací dokumentace veřejné zakázky na zpracovatele pozemkové úpravy.
• Průzkumná a návrhová etapa – podrobné průzkumy a rozbory území, geodetické zaměření polohopisu, stanovení nároků vlastníků a plán společných zařízení s dokumentací technického řešení navržených staveb.
• Návrh nového uspořádání vlastnických pozemků – scelování a výměny vlastnických pozemků, projednání nově navržených pozemků, vydání rozhodnutí o novém uspořádání pozemků a jeho zápis do katastru nemovitostí.
• Realizační etapa pozemkových úprav – vytýčení nových hranic pozemků a projektování navržených staveb do náležitostí pro vydání stavebního povolení, realizace staveb a neinvestičních opatření a převod investic na nestátní subjekt.

Z této etapizace vyplývá, že proces vyžaduje úzkou spolupráci projektanta, geodeta a odborného referenta případně vrchního rady na příslušné pobočce Krajského pozemkového úřadu. Úspěšnost pozemkových úprav a míra realizace navržených opatření a staveb závisí na odborné úrovni zpracování a přesvědčivé argumentaci při projednávání návrhů a nového uspořádání pozemků. Mimo jiné rozhoduje o výsledku vstřícnost a zájem celé místní komunity, obce a jejích zastupitelů.

4 ÚČASTNÍCI SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ PŘI POZEMKOVÝCH ÚPRAVÁCH A DOTČENÉ ORGÁNY STÁTNÍ SPRÁVY

Mezi účastníky správního řízení hrají klíčovou roli vlastníci těch pozemků, které jsou pozemkovými úpravami řešeny, tedy jsou na nich prováděny výměny, arondace a změny druhů pozemků. Dalším velmi významným účastníkem řízení je obec, na jejímž území pozemková úprava probíhá. Jako účastník řízení se může přihlásit i sousední obec, je-li dotčen její zájem. Obec je většinou i vlastníkem některých pozemků v obvodu pozemkových úprav a je tedy účastníkem řízení i z titulu vlastnictví. V případech, kdy jsou pozemkové úpravy vyvolány stavební činností, stává se účastníkem řízení též stavebník, který se na financování projektových prací a realizaci společných zařízení podílí. Mezi stavební činnosti, které mohou vyvolat pozemkové úpravy, patří zejména stavba dálnic, rychlostních komunikací či obchvatů obcí.

Na řízení o pozemkových úpravách se významně podílejí orgány státní správy, byť nejsou účastníky řízení podle správního řádu. Mezi tyto orgány státní správy patří zejména katastrální úřad, orgán územního plánování, stavební úřad, orgán ochrany zemědělského půdního fondu, orgán ochrany přírody a krajiny, vodohospodářský orgán a orgán státní správy lesů. Mezi další dotčené orgány patří zejména vodohospodářské organizace, organizace mající v obvodu pozemkové úpravy velký nemovitý majetek (např. dráhy, dálnice, silnice, Lesy ČR aj.), místní výrobní a zájmové organizace a správci nadzemních a podzemních vedení, zařízení a sítí.

Dalším důležitým účastníkem pozemkových úprav jsou hospodařící zemědělské podniky, které mají mnohdy velký vliv na vlastníky pronajatých pozemků a sami přitom vlastní nemalou výměru zemědělských pozemků.

5 PODKLADY PRO NAVRHOVÁNÍ POZEMKOVÝCH ÚPRAV

V procesu pozemkových úprav se setkáváme s celou řadou podkladů, a to ve všech jeho etapách. Některé podklady a informace zajišťuje pobočka pozemkového úřadu některé projektant pozemkových úprav. V případě problému s poskytováním údajů má pobočka pozemkového úřadu oporu v zákoně, kdy se lze dohodnout s poskytovatelem podkladů, a ten je povinen mu je bezúplatně předat. Podrobný výčet všech podkladů je nad rámec tohoto stručného postupu. Níže jsou uvedeny podklady, které jsou zásadní z hlediska zpracování jednotlivých etap procesu.

5.1 PODKLADY PŘÍPRAVNÉ ETAPY PŘED VEŘEJNOU ZAKÁZKOU NA ZPRACOVATELE

Tyto podklady zajišťuje pobočka pozemkového úřadu především podle interního předpisu „Typologie území pro zadání pozemkových úprav 6/2016“ a podle prováděcí vyhlášky. Lze říci, že tyto závazné předpisy ukládají zadavateli pozemkových úprav povinnost vyhodnotit veškeré existující podklady týkající se území, a dokonce jejich ověření v terénu.

Jedná se především o podklady, podle kterých lze určit členitost terénu, počet parcel, jejich průměrnou velikost, počet lomových bodů obvodu pozemkových úprav, počet listů vlastnictví a vlastníků, množství použitelné státní a obecní půdy a požadavky veřejného zájmu všech dotčených orgánů státní správy:

• katastr nemovitosti, aktualizovaný soubor grafických a popisných informací a prostorová data Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního (ČÚZK), především bodová pole, výškopis a ortofotomapy;
• mapy bonitovaných půdně ekologických jednotek (BPEJ), mapy erozního ohrožení půd, a vodohospodářské mapy, podklady týkající se odvodňovacích a závlahových staveb;
• územně plánovací podklady všech stupňů a druhů a územní studie krajiny pro obec s rozšířenou pravomocí , ve kterých by měly být promítnuty veškeré zájmy všech dotčených orgánů státní správy;
• stupeň ohrožení klimatickou změnou.

5.2 PODKLADY PRO PODROBNÝ TERÉNNÍ PRŮZKUM, ZAMĚŘENÍ SKUTEČNÉHO STAVU, NÁVRH PLÁNU SPOLEČNÝCH ZAŘÍZENÍ A STANOVENÍ NÁROKŮ VLASTNÍKŮ

Tuto etapu procesu zpracovává projektant pozemkových úprav a je jeho povinností podrobně vyhodnotit nejen všechny podklady, ale provést jejich ověření v terénu a projednat stanovené podmínky pro provádění pozemkových úprav od dotčených orgánů státní správy a všech správců nadzemních a podzemních vedení. Po vyhodnocených průzkumech terénu a rozborech všech stanovených podmínek přistupuje zpracovatel pozemkových úprav k tvorbě plánu společných zařízení. Paralelně s touto činností jsou podle údajů katastru nemovitostí zpracovávané nároky vlastníků, se kterými vstupují účastníci řízení do pozemkových úprav.

Jedná se o následující klíčové podklady:

• katastr nemovitostí pro zaměření skutečného stavu a odstranění nesouladů v druzích pozemků a jejich hranicích podle skutečnosti mapy bonitované půdně ekologická jednotka;
• BPEJ pro ocenění pozemků v nárocích a prostorovou optimalizaci půdy;
• územní plán (ÚP)obce a územní studie krajiny na ochranu památkové rezervace obsahují veškeré veřejné zájmy;
• projektové dokumentace vodohospodářských staveb, meliorací a dílčí plány povodí;
• dokumentace umístění staveb dálnic, železnic, rychlostních silnic, obchvatů a přeložek;
• dokumentace staveb veřejné infrastruktury, tj. kanalizace, vodovodu, a další;
• dokumentace cyklostezek a polních cest.

Poznámka:
Při rozborech a vyhodnocení všech podkladů se vychází z předpokladu, že schválený ÚP obce obsahuje veškeré údaje týkající se závazné a směrné části rozvoje území včetně návrhu všech veřejně prospěšných staveb.

6 POSTUP SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ A NAVRHOVÁNÍ POZEMKOVÝCH ÚPRAV

Postup procesu, zpracování, navrhování a projednání pozemkových úprav vychází ze zákona č. 139/2002 Sb., prováděcí vyhlášky č. 13/2014 Sb., ve znění pozdějších předpisů, Metodického návodu pro provádění pozemkových úprav SPU 232335/2017 a Technického standardu plánu společných zařízení. Správní činnosti pozemkového úřadu a projektanta pozemkových úprav (zpracovatele) na sebe navazují, tak aby se účastníci řízení a dotčené orgány státní správy (DOOS) včetně všech správců staveb, podzemních a nadzemních vedení, mohli k navrženým výměnám pozemků, změnám druhů pozemků a jejich hranic vyjádřit v zákonem stanovených lhůtách.

Zpracovatel pozemkových úprav je úředně oprávněná osoba k navrhování pozemkových úprav s osvědčením od SPÚČR, která uspěla v soutěži o veřejnou zakázku vypsanou SPÚČR. Za pozemkový úřad je zodpovědnou osobou vrchní odborný rada v pozici vedoucího příslušné pobočky Krajského pozemkového úřadu. Ten má kompetenci k podpisu rozhodnutí o výměně nebo přechodu vlastnických práv, zřízení nebo zrušení věcných břemen a rozhodnutí o přechodu vlastnických práv, na nichž se nacházejí společná zařízení. Tento vedoucí pobočky nebo jeho zástupce je zároveň členem sboru, který se zúčastňuje všech jednání a kontrolních dnů.

6.1 ZAHÁJENÍ SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ, ÚVODNÍ JEDNÁNÍ A SBOR ZÁSTUPCŮ

Zahájení řízení je v kompetenci pozemkového úřadu. Předchází mu předpřípravná a přípravná etapa procesu, ve které pobočka pozemkového úřadu shromažďuje veřejně přístupné informace o území, a v případě potřeby nechá zpracovat studie proveditelnosti. Cílem těchto etap je jasně stanovit cíle a formu pozemkových úprav, a správně zadat veřejnou zakázku na zpracovatele pozemkových úprav (projektanta).

Dále zahájení řízení předchází vyrozumění katastrálního úřadu za účelem kontroly souboru popisných a geodetických informací v katastrálním operátu. Vyrozumění bývá učiněno s ročním předstihem. Katastrální úřad současně stanoví své požadavky na obnovu katastrálního operátu, především obvod pozemkových úprav. Před zahájením řízení je pozemkovým úřadem posouzena potřeba aktualizace BPEJ, z důvodu objektivního ocenění pozemků před jejich výměnami. V případě shledání nutnosti je tato aktualizace provedena SPÚČR.

Řízení o pozemkových úpravách se považuje vždy za zahájené z podnětu pozemkového úřadu. V případě, kdy o zahájení řízení požádají vlastníci nadpoloviční výměry pozemků, musí pozemkový úřad řízení zahájit ze zákona.

Zahájení řízení je oznamováno veřejnou vyhláškou. O pozemkových úpravách jsou současně vyrozuměny orgány státní správy, jejichž zájmy mohou být pozemkovou úpravou dotčeny (kap. 4). Organizace a orgány státní správy jsou podle zákona č. 139/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyzvány ke sdělení svých zákonem stanovených podmínek, za kterých je možné v daném území provádět pozemkové úpravy.

Po zahájení řízení o pozemkových úpravách pobočka pozemkového úřadu svolá úvodní jednání, na které pozve všechny účastníky řízení a další vlastníky pozemků v obvodu pozemkových úprav. Cílem úvodního jednání je představení cílů, účelu a formy pozemkových úprav a seznámení s jejich obvodem. Nadpoloviční většinou přítomných vlastníků je na úvodním jednání zvolen sbor zástupců vlastníků. Sbor zástupců je pomocným orgánem pro zpracovatele pozemkové úpravy při zpracování soupisu nároků, posuzování plánu společných zařízení, při tvorbě návrhu nového uspořádání pozemků a stanovení harmonogramu realizací navržených opatření. Sbor výrazně pomáhá zpracovateli znalostí místních poměrů a vlastníci se na něj mohou v průběhu pozemkové úpravy obracet se svými návrhy a připomínkami.

6.2 GEODETICKÉ ČINNOSTI A PODROBNÝ PRŮZKUM S VYHODNOCENÍM

Tato subetapa postupu inženýrských činností se zabývá jak geodetickými pracemi, tak činnostmi souvisejícími s krajinnou ekologií, strukturou krajiny, ochranou půdy, pedologií a dendrologií. Cílem je identifikovat existující změny využívání krajiny, degradační projevy a jejich stupeň a zároveň provést zaměření těchto změn. Bohužel pro tuto odbornou činnost nejsou k dispozici jednoznačná a jednotná kritéria hodnocení. Posuzování těchto změn a nesouladů podléhá jak ze strany zpracovatelů, tak ze strany úředníků subjektivnímu posuzování. Chronologický postup nelze striktně stanovit a závisí na praxi projektových firem a dotčených orgánů státní správy.

Podrobný průzkum terénu je prováděn projektantem v celém obvodu pozemkových úprav, v případě potřeby i v navazujících lokalitách. Současně je geodetem zaměřen skutečný stav v terénu a porovnán s platnou mapou a údaji katastru nemovitostí. Zásadní věcí při zaměření skutečného stavu polohopisu a podrobného šetření hranic je určení rozhodujícího způsobu využívání. Výsledky obou těchto inženýrských činností jsou zásadní pro následující subetapy procesu, a to především soupisu nároků vlastníků a návrhu plánu společných zařízení.

6.2.1 Zeměměřičské činnosti a šetření hranic (stanovení skutečného stavu)

Aby bylo možné využít výsledky pozemkových úprav pro obnovu katastrálního operátu, je nezbytné na počátku navrhování zjistit stav podrobného bodového pole a vyhledat identické body pro následnou transformaci mapy. Podobně je žádoucí posoudit potřebu změny katastrálních hranic, především u neznatelných hranic uprostřed zemědělských půdních bloků vzniklých rozoráním mezí a slučováním pozemků v minulosti.

Především jsou komisionálně vyšetřeny hranice stanoveného obvodu pozemkových úprav. Komisi jmenuje vedoucí pobočky pozemkového úřadu a jsou v ní zastoupeni geodeti, zaměstnanci pozemkového úřadu, katastrálního úřadu, obcí a vlastníků. Na vyšetřené hranice obvodu je proveden geometrický plán a seznam parcel dotčených pozemkovými úpravami pro vyznačení poznámky o zahájení pozemkových úprav do katastru nemovitosti. Dále se za přítomnosti prokazatelně pozvaných vlastníků sousedních pozemků vyšetří průběh hranic a nesouladů s evidovaným stavem a odsouhlasí se zjištěný stav. Pro tuto činnost je k dispozici „Společný metodický postup MZe ČR a ČUZK k otázce šetření hranic při pozemkových úpravách z 12. 9. 2011“.

Výsledkem zeměměřičských činností je nový polohopis, který je doplněn o výškopis potřebný k následnému technickému řešení společných zařízení a opatření. Kromě toho se zaměřují i předměty, které nejsou obsahem katastrální mapy, ale mají pro navrhování pozemkové úpravy význam. Jedná se například o dráhy soustředěného odtoku, terénní zlomy, hospodářské sjezdy, propustky, mostky, drenážní šachty, oplocení, mimolesní zeleň, meze, podmáčené plochy aj. Výsledný elaborát zeměměřických činností je předán na příslušné katastrální pracoviště k odsouhlasení, a je podkladem pro další projektové práce při zpracování návrhu pozemkových úprav.

6.3 PODROBNÝ PRŮZKUM TERÉNU A JEHO VYHODNOCENÍ (SOUČASNÝ STAV A DEGRADAČNÍ PROJEVY)

Tato inženýrská činnost probíhá v součinnosti se zaměřováním a šetřením hranic pozemků a obvodu pozemkových úprav. Aby bylo dosaženo cíle pozemkových úprav, musí být jako první krok zjištěny všechny změny v hranicích a způsobech využívání. Podrobnému průzkumu předchází zapracování všech podkladů a stanovených podmínek od dotčených orgánů státní správy a správců podzemních a nadzemních vedení. Samotné komisionální terénní šetření probíhá ve spolupráci s dotčenými orgány státní správy a končí podepsáním protokolu o zjištěných nesouladech. Soustředí se především na níže uvedené jevy v území:

• Způsob současného užívání pozemků porovnáním s údajem katastru nemovitostí (stanovení nesouladů v druzích pozemků a jejich způsobů využívání a jejich hranic).
• Technický stav cestní sítě ve srovnání s konstrukčními parametry příslušné kategorie polní cesty (určení kategorie cesty podle svozné plochy, výskyt znehodnocení krytu, výtluky a rozsah poškození konstrukční vrstvy, střetová místa s nadzemní a podzemním vedení a stav objektů příslušejících k cestní síti odvodnění, hospodářské sjezdy, propustky, mostky apod.).
• Degradační projevy na zemědělské půdě (aktuální projevy vodní a větrné eroze, trvale zamokřené půdy ležící ladem), výpočty míry erozní ohroženosti půd metodou univerzální rovnice ztráty půdy (Universal Soil Loss Equation – USLE), poruchy na melioračních a závlahových stavbách a posouzení stavu a účinnosti stávajících protierozních a půdoochranných opatření.
• Zhodnocení odtokových poměrů v území (dráhy soustředěného odtoku a hydrografická síť povodí, stav koryt vodních toků z hlediska odvádění povrchových vod z povodí, technický stav vodních nádrží, stav vymezených záplavových území především v aktivní zóně), identifikace kritických profilů a bodů a jejich sběrných ploch z hlediska přívalových povodní (generování akumulace odtoku, metoda odtokových křivek CN).
• Rozmístění a stav prvků zeleně, významných pro tvorbu a ochranu krajiny včetně uchování krajinného rázu (větrolamy, meze, dřeviny rostoucí mimo les), zhodnocení dostupných podkladů vymezujících územní systém ekologické stability v území v souvislosti s optimalizací výměr a trasováním skladebných částí s ohledem na hospodářské využívání navazujících půdních bloků.
• Výskyt skládek odpadů, dobývacích prostor, svážných území, poddolovaných území a další specifické zvláštnosti, které mohou mít vliv na návrh plánu společných zařízení a nového uspořádání pozemků.

6.4 ZPRACOVÁNÍ SOUPISU NÁROKŮ VLASTNÍKŮ POZEMKŮ (NÁROKOVÉ LISTY A MAPA VLASTNICTVÍ)

Každý z účastníků řízení vstupuje do pozemkových úprav s vlastnictvím, které je evidované v katastru nemovitosti a nachází se v obvodu pozemkových úprav. Tyto pozemky jsou zaznamenány na nárokovém listu. Ostatní pozemky v katastrálním území mimo obvod řešených pozemků jsou uváděny ve zvláštní tabulce. Tento nárok je odsouhlasen vlastníkem a stává se podkladem pro výměny pozemků a zpracování jejich nového prostorově funkčního uspořádání. Případné námitky na evidovaný stav předá pozemkový úřad k projednání na katastrální úřad.

Při projednávání nárokových listů jsou zaznamenány také návrhy a přání vlastníků na nové uspořádání a směny, případně zájem o odkoupení pozemků SPÚČR pro účely vytvoření pozemků pro společná zařízení. Také je nutné vyřešit duplicitní zápis vlastnictví, případně reálné rozdělení podílového spoluvlastnictví, pokud je o něj ze strany účastníků řízení zájem.

Soupis nároků vlastníků je zpracován na základě:

• evidovaných údajů z katastru nemovitostí (původního stavu);
• podrobného zaměření polohopisu a vyšetření hranic, kterým jsou zjištěny nesoulady (kap. 6.2.1);
• podrobného průzkumu v terénu, kterým jsou zjištěny nesoulady v druzích a způsobech využívání pozemků (kap. 6.2.2);
• zjištěných nesouladů v údajích o věcných břemenech a současnému stavu;
• aktualizovaných map bonitovaných půdně ekologických jednotek (kap. 6.1) a posledním zněním oceňovací vyhlášky;
• map souboru lesních typů v případě, že jsou předmětem pozemkové úpravy též lesní pozemky;
• veškerých oceňovacích předpisů jak půdy, tak porostů platných ke dni zpracování nároků.

Před vytvořením soupisu nároků jsou identifikovány veškeré nesoulady mezi skutečným stavem a stavem v katastru nemovitostí. Mezi časté nesoulady patří neaktualizované údaje o vlastnících (např. nezapsané dědictví), jiné druhy a způsoby využívání (rozorání trvalých travních porostů, zalesnění), jiné vedení hranic pozemků (nálet dřevin, přiorání, přihražení) a s tím související odlišné výměry parcel. Je třeba pracovat s údaji o různých omezeních práv jako jsou věcná břemena, zástavní právo, předkupní právo, duplicitní zápisy, spoluvlastnictví apod.

Soupis nároků vlastníků je vytvářen podle ceny pozemků, příp. porostu, výměry pozemků a vzdálenosti pozemků od středu obce. Při oceňování se pozemek a porosty dřevin posuzují podle skutečného stavu zjištěného zaměřením a podrobným průzkumem, nikoli podle stavu v katastru nemovitostí. Pro oceňování zemědělských pozemků se používá základní cena, která se zjistí podle oceňovací vyhlášky BPEJ.

Nárok každého vlastníka může být ve dvou případech krácen. K prvnímu krácení dochází vždy, když je zjištěn rozdíl mezi výměrou obvodu pozemkových úprav vypočtenou ze souřadnic a výměrou podle katastru nemovitostí. K druhému krácení může dojít v případě, kdy není dostatek státní a obecní půdy pro společná zařízení a většina dotčených vlastníků je ochotna na tato opatření přispět částí výměry svých pozemků. V obou případech jsou nároky vlastníků upraveny pomocí opravného koeficientu tak, aby byl rozdíl odstraněn.

Soupisy nároků jsou doručeny jednotlivým vlastníkům a zároveň jsou vyloženy na úředních deskách obce k veřejnému nahlédnutí. Proti zpracovaným nárokům může vlastník podat námitku. Je vhodné, když zpracovatel při projednávání nároků předloží k nahlédnutí účastníkům řízení koncept plánu společných zařízení.

6.5 NÁVRH PLÁNU SPOLEČNÝCH ZAŘÍZENÍ

Jestliže jsou dokončeny, projednány a schváleny subetapy zaměření polohopisu, podrobného průzkumu a soupisu nároků, lze přistoupit k návrhu plánu společných zařízení (PSZ).

Úkolem projektanta je respektovat rozhodující údaje z poskytnutých podkladů a závazných stanovisek dotčených orgánů státní správy (především cestní sítě, eroze půdy, odtokových poměrů a stavu ekologické stability krajiny) a doplnit je o nově zjištěné údaje vyhodnocených jevů v území.

Základní metodou navrhování skladebných částí PSZ je krajinné plánování vycházející z teorie krajinné ekologie a krajinné struktury. Dalším navazujícím krokem je pak přesná dimenzace a technické řešení staveb a opatření podle technických norem, tak aby výsledkem byl záborový elaborát.

Jelikož se jedná o plán, který má realizační výstup v podobě konkrétních stavebních pozemků projednaných s vlastníky, je přirozené, že dochází běžně k rozporům s územním plánem obce. V těchto případech je třeba přistoupit k jednání s obcí, písemně upozornit na nesoulad zastupitelstvo obce a iniciovat tak dohodu na odstranění nesouladu.

6.5.1 Kategorizace společných zařízení

Společná zařízení lze rozdělit do následujících kategorií: opatření ke zpřístupnění pozemků, protierozní opatření pro ochranu zemědělského půdního fondu, vodohospodářská opatření a opatření k ochraně a tvorbě životního prostředí.

Opatření ke zpřístupnění pozemků

V této kategorii je navržena obnova stávající cestní sítě polních cest a jejich doplnění, které zajistí zpřístupnění pozemků všech vlastníků v obvodu pozemkové úpravy a přispějí ke zvýšení prostupnosti krajiny. Při navrhování polních cest by mělo být dbáno na jejich polyfunkčnost, umožňují-li to místní podmínky. Cesta může v ideálním případě kromě dopravní funkce plnit funkci protierozní (přerušení délky svahu), vodohospodářskou (pokud je doplněna příkopem nebo jinými objekty), krajinotvornou (je-li doplněna doprovodnou zelení) či rekreační (vedení cyklostezky, turistické stezky). Důležitou funkcí cestní sítě je rovněž propojení sídla se sousedními obcemi a snížení pohybu zemědělské techniky uvnitř obce.

Navržená cestní síť musí respektovat konfiguraci terénu, odtokové poměry a protierozní požadavky. Technické parametry nově navrhovaných a rekonstruovaných polních cest se musí řídit zejména normou ČSN 73 6109  kat. č. 92274 Projektování polních cest, kde jsou uvedeny kategorie polních cest včetně volných šířek vozovek a další důležitá návrhová kritéria. Polní cesty se projektují jako hlavní, vedlejší nebo doplňkové, z čehož vychází šířka vozovky a navrhovaný kryt. Plán společných zařízení rovněž řeší napojení polních cest na komunikace vyššího řádu (místní a účelové komunikace, silnice II. a III. třídy), stavby a zařízení dotčené návrhem cestní sítě, odvodnění nově navrhovaných a obnovovaných cest a případné doplnění doprovodné zeleně. Součástí návrhu je vyčíslení předpokládaných nákladů na realizaci opatření ke zpřístupnění pozemků.

Protierozní opatření pro ochranu zemědělského půdního fondu

Tato část řeší zejména ochranu území před účinky vodní a větrné eroze. Základem pro posouzení erozní ohroženosti území je podrobný průzkum terénu, který je doplněn výsledky vyhodnocení erozního ohrožení půd.

Dominantním rizikem je na území České republiky vodní eroze, ohroženo je cca 50 % orné půdy. Výpočet erozního ohrožení je prováděn pro erozně uzavřené celky tzv. metodou USLE podle Wischmeiera a Smithe. Výpočet je obvykle prováděn plošně za pomoci specializovaných nástrojů geografických informačních systémů (GIS). Výsledkem je hodnota dlouhodobé průměrné ztráty půdy pro jednotlivé erozně uzavřené celky v tunách na hektar za rok. Tento výsledek je porovnán s přípustnou ztrátou půdy, která je určena podle hloubky půdního profilu. V případě, že skutečná ztráta půdy přesáhne ztrátu průměrnou, je nezbytné na zasaženém území přistoupit k navržení protierozního opatření.

V některých lokalitách České republiky je významným rizikem též větrná eroze, ohroženo je cca 10 % orné půdy. Pro výpočet erozního ohrožení existuje několik rovnic. Vzhledem k tomu, že vítr je velmi problematicky matematicky popsatelný děj, mezi nejbezpečnější metody ověření nadlimitní ztráty půdy patří terénní průzkumy v období výsušných větrů a konzultace s místními znalci.

Erozní ohroženost území je zachycena v samostatném mapovém výstupu (Mapa erozního ohrožení, M 1 : 5 000 – 1 : 10 000). V závislosti na výsledcích vyhodnocení erozní ohroženosti jsou v území navrhována protierozní opatření (PEO) organizačního, agrotechnického či technického charakteru. Mezi organizační opatření patří protierozní rozmisťování plodin, pásové střídání plodin, delimitace kultur, případně úprava tvaru a velikosti pozemků. Agrotechnická opatření spočívají především ve zpracování a přípravě půdy, způsobech setí a nakládání s posklizňovými zbytky (např. setí do strniště a meziplodin, mulčování). Mezi technická opatření proti škodlivým účinkům vodní eroze patří terénní urovnávky, vrstevnicové meze, terasy, příkopy, průlehy, zatravněné údolnice, ochranné hrázky nebo protierozní nádrže. Nejčastěji navrhovaným a nejlépe funkčním technickým opatřením proti větrné erozi jsou větrolamy, které mohou být prodouvavé, neprodouvavé či poloprodouvavé. Poslední jmenované jsou obecně doporučeny jako nejúčinnější.

Zatímco PEO organizačního a agrotechnického charakteru fungují na bázi dobrovolnosti uživatelů pozemků (konturové obdělávání, protierozní osevní postup apod.), opatření technického charakteru, pokud dojde k jejich realizaci, mají spolehlivý účinek. K jejich optimální funkčnosti je nutné provést výpočet návrhové kapacity prvků na základě podrobného zaměření území a srážkoměrných údajů.

Vodohospodářská opatření

Vodohospodářská opatření jsou v rámci plánu společných zařízení navrhována za účelem zlepšení vodního režimu území. Rozsah hydrologických jevů obvykle přesahuje hranice katastrálního území, zejména v této části plánu společných zařízení je proto důležité zohlednit situaci v širším okolí pozemkové úpravy. V rámci společných zařízení vodohospodářského charakteru jsou obvykle řešeny zejména stávající prvky: vodní toky a nádrže, zařízení k odvádění povrchových vod z území, odvodňovací a závlahová zařízení. V poslední době je však kladen stále větší důraz na zvyšování retenční schopnosti krajiny a zpomalení povrchového odtoku, což úzce souvisí s protipovodňovou ochranou. Mezi vhodná opatření s vodohospodářským a zároveň protipovodňovým účinkem patří malé vodní nádrže, suché retenční nádrže (poldry) nebo např. ochranné hráze na malých vodních tocích. Nesporný retenční účinek mají také zasakovací pásy, průlehy, příkopy nebo ochranné zalesnění a zatravnění, tato společná zařízení mají obvykle především protierozní účinek a často bývají zařazena mezi protierozní opatření pro ochranu ZPF.

Protipovodňová ochrana je v odůvodněných případech součástí územně plánovací dokumentace, kterou je nutno zohlednit a vytyčené záměry po projednání s příslušnými orgány případně zpřesnit. Důležitým momentem návrhu vodohospodářských opatření je projednání se správcem příslušného toku (Povodí, Zemědělská vodohospodářská správa, Lesy ČR), který může stanovit své podmínky a záměry v řešeném území.

Vodohospodářská opatření, jejichž účelem je zpomalení povrchového odtoku, se obvykle značně prolínají s protierozními opatřeními a nezřídka také s opatřeními k ochraně a tvorbě životního prostředí.

Opatření k ochraně a tvorbě životního prostředí

Účelem opatření k ochraně a tvorbě životního prostředí je zvýšení, popř. udržení ekologické stability krajiny. Základním stavebním prvkem těchto opatření je územní systém ekologické stability (ÚSES) na místní úrovni.

Skladebnými prvky ÚSES jsou biocentra, biokoridory a interakční prvky. Biocentrum je definováno jako ekologicky významný segment krajiny, který svou velikostí a stavem ekologických podmínek umožňuje trvalou existenci druhů i společenstev přirozeného genofondu krajiny. Podstatou biokoridoru je propojování biocenter a umožňování a podpora migrace, šíření a vzájemných kontaktů organismů. Interakční prvky jsou ekologicky významné krajinné prvky a liniová společenstva, vytvářející podmínky pro život rostlin a živočichů. Mají obvykle menší plochu než biocentra a biokoridory a mohou být prostorově izolovány. Typickými interakčními prvky jsou např. ekotonová společenstva lesních okrajů, remízky, skupiny stromů, meze, aleje apod.

Návrh ÚSES obvykle vychází z existujících podkladů: nejpřesnějším materiálem je schválený plán ÚSES, pokud neexistuje, využije se generel ÚSES. Tyto podklady by měly být promítnuty v územně analytických podkladech (ÚAP) příslušné obce s rozšířenou působností. Pokud pro dané území neexistuje použitelný podklad, je třeba plán lokálního ÚSES zpracovat ve stejné podrobnosti jako pro potřeby územního plánu (ÚP).

Pokud jsou v rámci plánu společných zařízení navrhovány k realizaci dosud nefunkční prvky ÚSES, je nezbytné dodržet minimální parametry a uvést charakter zakládaného porostu, omezení v užívání pozemků, pěstební péči a náklady na realizaci těchto prvků.

6.5.2 Tvorba návrhu (konceptu) plánu společných zařízení a předložení DOSS

V první subetapě návrhu PSZ projektant pozemkových úprav vymezí směrně skladebné prvky do podoby linií a plošek krajinné struktury. Mezi základní Některé tyto skladebné části jsou funkční a některé nefunkční, nebo funkční jen částečně. Pak je třeba navrhnout způsob, jak napravit nedostatečnou funkci v podobě konkrétní kategorie společného zařízení (např. hlavní polní cesta, malá vodní nádrž, protierozní mez apod.), jeho návrhových parametrů (např. jednopruhová polní cesta s šířkou 4 m a pojezdovou rychlostí do 30 km/hod, lokální biokoridor lesního společenstva s min. parametry 20 m šířky apod.). Také je nezbytné navrhnout technický způsob provedení společného zařízení, a to buď rekonstrukcí, nebo novostavbou (např. polní cesty), případně neinvestičním opatřením (např. výsadbou dřevin lesnický způsobem).

Projektant PSZ má v některých případech skladebných částí nesnadnou úlohu, a to rozhodnout o hlavní funkci (kategorii) a tím převažujícím veřejném zájmu společného zařízení. V jedné lokalitě polyfunkční sítě se totiž mohou vyskytovat zájmy více dotčených orgánů státní správy a mohou dokonce působit protichůdně. Například lokální biokoridor na černozemi se systematickou drenáží. Podle správního řádu by měl v těchto případech rozhodnout ten, kdo vydává správní rozhodnutí, a to je pobočka pozemkového úřadu.

V této subetapě je žádoucí postupovat při navrhování podle principů polyfunkčnosti společných zařízení, které jsou veřejně prospěšnými stavbami a opatřeními. Ve volné neurbanizované krajině nemá žádný technický prvek jen jednu funkci, ale je třeba kreativně slučovat funkce všech infrastruktur a přírodě blízkých systémů. Přesto je nutné podřídit projekci převládajícímu veřejnému zájmu a hlavní funkci skladebné části PSZ.

Po projednání konceptu se sborem zástupců na kontrolním dni, předloží pobočka pozemkového úřadu PSZ správcům dotčených zařízení a dotčeným orgánům státní správy k poskytnutí stanoviska.

6.5.3 Definitivní dimenzování skladebných částí, dokumentace technického řešení záborový elaborát a kontrola regionální dokumentační komise (RDK)

Druhým metodickým krokem při zpracování PSZ je závazné stanovení druhů pozemků a hranic jednotlivých lokalit a linií společných zařízení. Už je rozhodnuto o kategorii společného zařízení a jeho hlavní funkci, čemuž je třeba podřídit dimenzování podle návrhových parametrů daných příslušnými předpisy. Zásadou je projektovat opatření v území jako soubor se synergickým efektem. Proto je tento návrh souboru opatření PSZ neměnitelný a závazný pro budoucí návrh nového uspořádání pozemků.

Jestliže jsou projednány směrné návrhy v konceptu PSZ a na ně vydána souhlasná stanoviska dotčených orgánů státní správy, přistoupí projektant pozemkových úprav k dopracování skladebných částí PSZ do podoby definitivních parcel s geodetickými souřadnicemi. Zároveň je nezbytné stanovit druh pozemku, způsob využití a kód ochrany podle vyhlášky ke katastrálnímu zákonu. Cílem této subetapy je zajistit proveditelnost jednotlivých společných zařízení, především technického charakteru (malé vodní nádrže, polní cesty apod.). Rozhodnutí pozemkového úřadu o novém uspořádání pozemků (kap. 7) a odpovídající nová katastrální mapa je totiž na úrovni rozhodnutí o umístění stavby, čemuž musí odpovídat hranice příslušných pozemků.

Při této kalibraci pozemků je třeba v případě dopravních, vodohospodářských i protierozních staveb a opatření vycházet z podrobného výškopisu a příslušných oborových norem projektování (např. ČSN 73 6109 kat. č. 92274 Projektování polních cest, nebo ČSN 75 2410 Malé vodní nádrže, 2011, TNV 75 2415 Suché nádrže, TNV 75 2102 Úprava toků a další) tak, aby byl vytvořen záborový elaborát, který zabezpečí vhodně situovaný a lokalizovaný pozemek pro budoucí vypracování prováděcí dokumentace stavby. Tuto dokumentaci technického řešení společných zařízení zpracovává osoba s oprávněním pro navrhování dopravních nebo vodohospodářských a protierozních staveb, která je součástí zpracovatelského týmu. Náležitostí dokumentace technického řešení jsou především situace umístění stavby, příčné řezy a podélné profily. Podobně provede optimalizaci pozemků s biologickými opatřeními (biokoridory a biocentra, stromořadí, solitéry, aleje) osoba s úředním oprávněním pro navrhování ÚSES podle platné metodiky Rukověť projektanta místního územního systému (MÚSES), MŽP ČR 1995.

Takto dopracovaný PSZ předloží vedoucí pobočky pozemkového úřadu územně příslušné Regionální dokumentační komisi Státního pozemkového úřadu ke kontrole. Tento interní poradní orgán ředitelů Krajských pozemkových úřadů postupuje při posuzování úplnosti dokumentace podle Směrnice Státního pozemkového úřadu (SPÚ) – postavení a činnosti RDK 10/2015.

Zkontrolovaná dokumentace je postoupena na nejbližší konání zastupitelstva obce, jehož se zúčastní zástupce z pobočky pozemkového úřadu. Zápis (usnesení) z tohoto zasedání je součástí dokumentace pozemkových úprav. Tento postup zavazuje obec k budoucímu převzetí realizovaných společných zařízení do svého vlastnictví a správy.

6.5.4 Majetkoprávní příprava pozemků PSZ pro investiční opatření

Je logické, aby veřejně prospěšné stavby a opatření s celospolečenským zájmem byly umístěny na státních nebo obecních pozemcích. Tím jsou totiž chráněna před zneužitím, nebo svévolnou likvidací. Fenoménem pozemkových úprav je skutečnost, že zákon o pozemkových úpravách umožňuje využití vykoupených pozemků státem a spravovaných SPÚČR pro potřebu pozemkových úprav pro realizaci staveb navržených jako společná zařízení.

Poskytnout pozemky na společná zařízení může také obec, nebo některý z vlastníků jako účastník správního řízení. Při projednávání pozemkových úprav se otevírá trh s půdou a naskytnou se případy nákupů půdy, které je pro tyto účely možné využít. V případě nedostatku půdy pro společná zařízení je možné přistoupit k úměrnému snížení nároků vlastníků a aktualizaci výměr. Toto opatření však nesmí ohrozit budoucí souhlasy účastníků řízení s návrhem nového uspořádání vlastnických pozemků, tak aby nebylo dosaženo zákonem stanovené hranice, kdy s návrhem musí souhlasit vlastníci alespoň 60 % výměry pozemků, které jsou řešeny pozemkovými úpravami.

Do majetkoprávní přípravy lze zahrnout pořízení dokladu o prokazatelném projednání návrhu agrotechnických a organizačních opatření na pozemcích s jejich budoucími vlastníky.

6.5.5 Stanovení priorit postupu realizace společných zařízení a schválení PSZ zastupitelstvem obce

Pro tuto důležitou subetapu procesu není k dispozici žádná metodická pomůcka. Jde totiž o výsledek participace všech spolupracujících stran a účastníků řízení. Přesto lze vyslovit názor, že z hlediska hospodárnosti a efektivity použití veřejných prostředků jsou jak zpracovatel, tak pozemkový úřad vázáni stanovenými cíli pozemkových úprav v zadávací dokumentaci veřejné zakázky. Při výběru priorit by proto měl pozemkový úřad sledovat důležitost a prospěšnost pro co největší rozsah území a nejpalčivější problém v krajině. Přitom není reálné, aby pozemkový úřad realizoval všechna navržená společná zařízení. Je potřebné, aby se do postupné realizace zapojila obec, správci povodí a toků a ostatní vlastnici a využilo se tak celé spektrum nabízených dotačních programů z resortu zemědělství, životního prostředí a EU.

Náklady na zpracování veškeré dokumentace pozemkových úprav a vytýčení hranic nových pozemků hradí ze 100 % stát. Toto je politické rozhodnutí z roku 1991, kdy se staly pozemkové úpravy součástí restitučního procesu. Stát tak částečně odstraňuje křivdy, kterých se dopustil totalitní režim v rozhodném období let 1948–1989. Zákon sice připouští, že se mohou na financování podílet i sami účastníci pozemkových úprav, popřípadě i jiné fyzické a právnické osoby, mají-li na provedení pozemkové úpravy zájem, avšak tyto případy se stávají velmi zřídka. Výjimku tvoří situace, kdy byly pozemkové úpravy vyvolány v důsledku stavební činnosti. V těchto případech hradí v závislosti na rozsahu území dotčeného stavbou náklady stavebník (např. Ředitelství silnic a dálnic).

Výsledný dokument PSZ má podobu územního rozhodnutí o umístění staveb a opatření, a to jak v textové zprávě, tak ve výkresové části. Ze zákona vyplývá, že realizaci společných zařízení mohou provádět vlastníci pozemků (účastníci řízení), obec, správci toků a povodí, nebo stát. Jedná se o investice v podobě novostaveb, obnov, nebo modernizací, kdy se mění konstrukční parametry stavby. Dále se jedná o výsadby a terénní úpravy nebo biotechnická opatření trvalého charakteru. Pozemkové úpravy neřeší opravy a údržbu stávajících zařízení.

Pokud je zájem obce jako budoucího vlastníka staveb o realizaci společných zařízení ze strany SPÚČR, je potřebné o tomto jednat již při zpracovávání návrhu (konceptu) společných zařízení. Je totiž důležité, aby obec projevila závazný zájem o převzetí a správu těchto staveb a biotechnických zařízení, včetně údržby, oprav, nebo popěstební péče na výsadbách dřevin. Před vlastní realizací stavby podepisuje obec protokol o budoucím převzetí stavby do svého vlastnictví a správy. Podobně je potřebné v této subetapě podchytit zájem o výstavbu malých vodních nádrží vlastníků pozemků a provést scelení jejich parcel do lokality navrženého společného zařízení.

Z podstaty a postupu správního řízení vyplývá, že definitivně je možné postup realizace a priority odsouhlasit sborem zástupců a obcí až po rozhodnutí o novém uspořádání pozemků, ale principiálně je nutné stanovit postup v návrhové etapě. Po zápise rozhodnutí pozemkového úřadu do katastru nemovitostí totiž sbor zástupců ze zákona zaniká. Zásadní přístup ke stanovení priorit, a tím k uvolnění veřejných prostředků ze státního rozpočtu a dotačních programů Evropské unie je shoda se stanovenými cíli pozemkových úprav, které na základě přípravných prací a studií určila pobočka Krajského pozemkového úřadu, a které byly součástí dokumentace veřejné zakázky.

6.5.6 Řešení případných nesouladů plánu společných zařízení s územním plánem obce

Podle zákona o pozemkových úpravách je plán společných zařízení neopomenutelný podklad pro územní plánování. Z podstaty rozdílnosti v podrobnosti návrhových a projektových prací mezi územním plánem a pozemkovými úpravami vyplývá, že v řadě případů dochází k nesouladům mezi těmito dokumentacemi, a to jak ve funkci nebo způsobu využití pozemku, tak především v jeho hranicích a velikosti. PSZ, resp. celé pozemkové úpravy, jsou podkladem pro aktualizaci územního plánu.

6.6 NÁVRH NOVÉHO USPOŘÁDÁNÍ POZEMKŮ JEDNOTLIVÝCH VLASTNÍKŮ

Pozemky a parcely jednotlivých vlastníků jsou ve vlastnické mapě vzniklé v etapě zpracování nároků (kap. 6. 3) v podobě bývalého katastru nemovitosti z období 19. a 20. století. Scelování pozemků se na území České republiky od této doby provádělo jen výjimečně. Naopak při grafické digitalizaci map bývalého katastru pozemkové knihy v období 1995–2016 došlo mnohdy k nárůstu jejich počtu. Je to dědictví posledních 40 – 50 let, kdy z politických důvodů nebyly prováděny pozemkové úpravy, a přitom probíhalo neustálé dělení pozemků při dědickém řízení. Reálná situace v terénu byla a je opačná, protože především za období všelidového vlastnictví půdy 1948–1989 byly neuvážlivě sceleny a odvodněny půdy a vznikly neúměrně velké bloky, na kterých dochází k erozi a vysoušení půdy.

Cílem projektanta pozemkových úprav a pozemkového úřadu je dosáhnout scelení parcel pozemků jednoho vlastníka nebo spoluvlastníků, tak aby se co možná nejvíce snížil počet pozemků a zvýšila se jejich výměra. Další kritérium scelování je scelování pozemků v rámci půdněekologických jednotek neboli půdních celků tvořících přirozené agronomické stanoviště pro kulturní plodiny. Zároveň je nezbytné dodržet základní síť společných zařízení, které slouží jak ochraně přírodních zdrojů, tak zajišťují zpřístupnění území. V této etapě pozemkových úprav je společný jak veřejný zájem, tak soukromý. Veřejný zájem je vyjádřen v pozemcích společných zařízení a soukromý zájem je zvýšit hodnotu produkčních půd tím, že jsou ochráněny před erozí a vysušováním. Zároveň jsou vlastnické parcely, pokud možno scelovány tak, aby se v rámci půdních celků snížil jejich počet, odstranila se jejich rozdrobenost a zajistila se přístupnost. Vlastník tak může se svým soukromým majetkem snáze disponovat a získat větší výnosy, nebo nájem.

6.6.1 Uspořádání pozemků v rámci půdních bloků z hlediska jejich agronomické hodnoty

Scelování parcel a výměny vlastnických pozemků musí vycházet ze znalosti půdněekologických vlastností a agronomické hodnoty pozemků a přirozené úrodnosti půdy půdních bloků evidovaných v aplikaci veřejného registru půdy LPIS. V tomto hodnocení půdy nejde o cenu nemovitosti podle oceňovací vyhlášky, ale o základní rozvahu, jak postupovat při lokalizaci a uspořádání vlastnických pozemků v rámci existujících půdních bloků zemědělské půdy. V tomto směru je třeba vycházet z následujících zásad:

• vycházet z pevných hranic společných zařízení, a to jak stávajících, tak navržených a neměnit již odsouhlasený PSZ;
• respektovat navržená půdoochranná a vodohospodářská zatravnění a změny orné půdy na trvalý travní porost v rámci schváleného plánu společných zařízení;
• podle docíleného scelení doplnit cestní síť společných zařízení doplňkovými cestami a hospodářskými sjezdy nebo zřídit věcné břemeno přístupu (pobočka toto doplnění cestní sítě kontroluje);
• provést kontrolu komunikační přítomnosti sousedících pozemků za hranicí obvodu pozemkových úprav, u kterých scelením a výměnami pozemků došlo k omezení, nebo zrušení původního přístupu;
• respektovat všechny identifikované nesoulady v hranicích a druzích pozemků v rámci ZPF především vzniklé mokřady, úžlabinové loučky, snosy kamene a neodstranitelné nálety dřevin, trvale zamokřené půdy a další;
• v případě erozního ohrožení půdního bloku situovat směr scelení pozemků orné půdy vrstevnicově aby bylo možné využít pásové střídání plodin a protierozní technologii;
• u orné půdy vytvářet pravidelné tvary bez ostrých úhlů a nevhodných souvratí (nad 50^o);
• v rámci jednoho velkoplošného uživatele vytvářet půdní celky stejné velikosti z důvodu stability osevních ploch a plánování osevních postupů.

6.6.2 Uspořádání pozemků vlastníků podle bilance přiměřenosti a přípustné tolerance

Před zpracováním návrhu je nutné aktualizovat nárokové listy, tak aby se do nich promítly změny údajů v katastru nemovitosti, ke kterým došlo od doby jejich zpracování. Při návrhu nových pozemků má projektant povinnost ze zákona zabezpečit přístupnost všech vlastnických pozemků a při jejich výměnách a scelování je vázán kritérii přiměřenosti. Kritéria jsou posuzována na základě bilance ceny, výměry a vzdálenosti mezi stavem původním, tedy nárokem vlastníka (kap. 6.3) a stavem nově navrženým. Bilance je vždy prováděna pro jednotlivé listy vlastnické.

Ze zákona jsou nově navrhované pozemky přiměřené, pokud:

• rozdíl v ceně původních a nově navržených pozemků nepřesáhne 4 % ceny pozemků původních;
• v přiměřené výměře, pokud rozdíl ve výměře původních a nově navržených pozemků nepřesáhne 10 % výměry původních pozemků, a
• v přiměřené vzdálenosti, pokud rozdíl vzdálenosti původních a nově navržených pozemků nepřesáhne 20 % vzdálenosti původních pozemků od dohodnutého bodu v obci.

Kritéria přiměřenosti mohou být překročena pouze s písemným souhlasem vlastníka. V případě navýšení ceny o více než 4 % musí vlastník zároveň souhlasit s uhrazením rozdílu ceny překračující toto kritérium. V případě nesouhlasu vlastníka s uhrazením tohoto rozdílu, nesmí být toto kritérium překročeno. Pokud však vlastník vstoupil do pozemkové úpravy pouze s jedním pozemkem, který nelze z technických důvodů umístit tak, aby kritérium ceny překročeno nebylo, lze se souhlasem sboru zástupců od uhrazení rozdílu v ceně upustit.

Návrh nového uspořádání pozemků je možné do určité míry, která nepřekračuje výše uvedené zásady a kritéria, vytvářet s přihlédnutím na rozmístění uživatelských ploch. Ale tyto vztahy mezi hospodařícími subjekty v území a nájemními vztahy se mohou rychle měnit. V žádném případě však vlastníci a uživatelé nemohou těmito osobními zájmy podmiňovat schválení návrhu.

Postup při schvalování návrhu je následující:

• zpracovatel projedná jednotlivé návrhy scelení pozemků s jejich vlastníky, a to osobně, nebo korespondenčně;
• pobočka pozemkového úřadu zašle návrh výzvou na doručenku těm vlastníkům, kteří se ke svému návrhu scelení nevyjádřili, pokud se však nevyjádří, má se za to, že s návrhem souhlasí;
• pokud je dosaženo majority souhlasů u více jak 60 % výměry vlastníků řešených (scelovaných a vyměňovaných) pozemků, je celkový návrh v podobě nové mapy a soupisu návrhů zveřejněn na úřední desce a je k dispozici všem účastníkům řízení k nahlédnutí na obecním úřadě a sídle pobočky pozemkového úřadu;
• účastníci řízení (vlastníci) mohou po dobu 30 dnů podat námitky, k pozdějším námitkám se nepřihlíží;
• pokud jsou všechny případné námitky vyřešeny a projednány s dotčenými vlastníky, svolá pobočka pozemkového úřadu bez zbytečného odkladu závěrečné jednání.

V této etapě procesu pozemkových úprav je třeba dodržet zásadu publicity a participace, a přitom udržet přiměřenou dobu řešení. Tyto zásady by měly být dodržovány již od přípravné etapy procesu pozemkových úprav. Neúměrné prodlužování a opakované přepracovávání návrhu scelení může vyvolat zhoršení klimatu mezi vlastníky a znehodnocení celého díla a ztrátu důvěry vlastníků ke zpracovateli a pozemkovému úřadu. Podobně nebezpečné je podlehnout nátlaku ze strany jednotlivce, nebo skupiny. Pokud dojde k zpochybňování kvality provedeného díla, je zásadní udržet veřejný zájem a připomenout nespokojencům stanovené cíle pozemkových úprav.

Jestliže není docíleno 60 % majority souhlasů jako zákonné podmínky, pak je nutné hledat nová řešení, kterými by tato podmínka byla dodržena.

7 VYDÁNÍ ROZHODNUTÍ O POZEMKOVÝCH ÚPRAVÁCH

Tato etapa procesu pozemkových úprav je v gesci pobočky pozemkového úřadu. Jedná se správní řízení podle zákona o pozemkových úpravách. Vzhledem k podstatě celého procesu přeměn vlastnictví osob je rozhodovací činnost rozdělena do dvou stupňů. První rozhodnutí řeší nové uspořádání pozemků a po jeho nabytí právní moci lze přistoupit k druhému rozhodnutí, které slouží jako technický podklad pro zápis obnoveného katastrálního operátu do katastru nemovitosti. Po závěrečném jednání pozemkový úřad vydá tzv. první rozhodnutí, tedy rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav. Po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí pozemkový úřad vydá bezodkladně, nejpozději však do 4 měsíců po nabytí právní moci prvního rozhodnutí tzv. druhé rozhodnutí, tedy rozhodnutí o výměně nebo přechodu vlastnických práv. Neodkladnost a poměrně krátká doba na zpracování technického podkladu pro druhé rozhodnutí je stanovena s ohledem na nebezpečí nových změn ve vlastnictví a různým zpochybňování již odsouhlaseného díla.

Rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav pozemkový úřad vydá pouze tehdy, pokud s návrhem souhlasí vlastníci alespoň 60 % výměry půdy pozemků řešených v pozemkové úpravě. Toto tzv. první rozhodnutí je oznámeno veřejnou vyhláškou a zároveň je doručeno všem známým účastníkům řízení. Proti prvnímu rozhodnutí může vlastník jako účastník řízení podat řádný opravný prostředek. Pokud však pozemkový úřad, který napadené rozhodnutí vydal, odvolání v plném rozsahu vyhoví, může o odvolání rozhodnout sám. Podmínkou zůstává, že s navrženým řešením musí souhlasit všichni účastníci řízení, jichž se změna bezprostředně týká. V ostatních případech rozhoduje o odvolání nadřízený orgán, kterým je ústřední orgán SPÚČR. Po nabytí právní moci prvního rozhodnutí je v katastru nemovitostí u pozemků dotčených pozemkovou úpravou vyznačena plomba. Na jejím základě jsou omezena dispoziční práva vlastníků pozemků, aby nedocházelo k vlastnickým změnám před vydáním druhého rozhodnutí.

Schválený návrh pozemkových úprav je závazným podkladem pro rozhodnutí o výměně nebo přechodu vlastnických práv. Toto tzv. druhé rozhodnutí pozemkový úřad oznamuje veřejnou vyhláškou a současně jej doručí katastrálnímu úřadu a všem vlastníkům pozemků a osobám dotčeným zřízením nebo zrušením věcného břemene nebo změnou zástavního práva, známým pozemkovému úřadu. Rozhodnutí o výměně nebo přechodu vlastnických práv nabývá právní moci posledním dnem 15denní lhůty, která začíná běžet dnem vyvěšení rozhodnutí veřejnou vyhláškou. Proti tomuto rozhodnutí se již nelze odvolat. Druhým rozhodnutím zanikají dosavadní nájemní vztahy, zatímní bezúplatné užívání a časově omezený nájem k pozemkům, kterých se rozhodnutí týká.

Druhé rozhodnutí je po nabytí právní moci zapsáno do katastru nemovitostí formou záznamu. Přílohou rozhodnutí jsou soupisy parcel, ze kterých vyplývá, jaké pozemky vlastník pozbyl a jaké pozemky nabyl. Na základě zapsání nově nabytých pozemků do katastru nemovitostí dochází k obnově katastrálního operátu. Zápisem rozhodnutí o výměně a přechodu vlastnických práv pozemková úprava nekončí. Následuje etapa vytyčování nových pozemků a realizace navržených společných zařízení.

8 VYTYČOVÁNÍ POZEMKŮ

Tato etapa je již rovněž v gesci jen pobočky pozemkového úřadu. Na závěrečném jednání jsou vlastníci dotázáni, zdali chtějí nově vytvořené pozemky vytýčit v terénu. Z hlediska zákona má na toto nové vytýčení vlastník nárok, jako na součást restitucí. Stát se totiž zavázal zrušené hranice pozemků v období 1948–1989 vlastníkům obnovit.

Nové uspořádání pozemků je na základě schváleného návrhu pozemkových úprav podle potřeb vlastníků vytyčeno a označeno v terénu trvalým způsobem (plastovým mezníkem), ale jen ve znatelných hranicích. Vytyčení zajišťuje pozemkový úřad. Vytyčené pozemky jsou vlastníky převzaty, přičemž vlastníci podepíší a obdrží protokol o vytyčení hranic pozemků a vytyčovací náčrt se seznamem souřadnic lomových bodů. Pokud byly k vytyčení vzneseny připomínky, zanesou se do protokolu. Vlastník je totiž povinen podle katastrálního zákona o mezníky pečovat.

9 REALIZACE SPOLEČNÝCH ZAŘÍZENÍ A CELKOVÁ DOBA PROCESU POZEMKOVÝCH ÚPRAV

Tato etapa procesu se již netýká projektanta pozemkových úprav, který podle smlouvy o dílo ukončil veřejnou zakázku tím, že předal technický podklad pro druhé rozhodnutí o výměně nebo přechodu vlastnických práv. Ani sbor zástupců vlastníků již neplní svojí funkci, protože všechny obecní zájmy a veřejné zájmy jsou petrifikované zápisem v katastru nemovitostí a archivované dokumentaci pozemkových úprav.

Postup pobočky jako investora stavby probíhá v režimu stavebního zákona a pravidel pro žadatele o dotace z Programu rozvoje venkova, který spravuje Státní intervenční zemědělský fond (SZIF) a MZe ČR. Na realizaci staveb spolupracují pobočka pozemkového úřadu a obec, a to na vybraných prioritních společných zařízení, která byla schválena sborem, zkontrolovaná RDK, a prošla usnesením zastupitelstva obce. Realizace společných zařízení představují bezesporu jeden z nehmatatelnějších výsledků pozemkových úprav. Snahou státu je vybudovat ta nejdůležitější z prioritních společných zařízení, která splní strategický cíl pozemkových úprav. Například v povodňově ohrožovaném území zasakovací průlehy se suchou nádrží, v rovinaté krajině bez vegetace lokální biocentrum s navazujícími biokoridory, nebo v území kde v minulosti došlo k rozorání všech polních cest hlavní polní cestu apod.)

Pozemkový úřad není jediným realizátorem společných zařízení. Jeho působnost vyplývající ze zákona, nezahrnuje investiční činnost. Vývojem jeho působení v resortu zemědělství po založení Ústředního pozemkového úřadu v roce 1991, se pobočky pozemkového úřadu staly žadateli různých státních a dotačních programů, a tím i stavebníky (investory) prioritních společných zařízení navržených v plánu společných zařízení.

Státní pozemkový úřad jako investor staveb společných zařízení postupuje následujícím způsobem:

• zařadí s předstihem investiční akci do plánu SPÚ, Krajského pozemkového úřadu;
• jako stavebník zadá veřejnou zakázku na zpracovatele prováděcí dokumentace;
• vstoupí do smlouvy se stavebním dozorem;
• požádá stavební úřad o stavební povolení;
• zadá veřejnou zakázku na dodavatele stavby;
• požádá SZIF o přidělení finančních prostředků z Programu rozvoje venkova;
• požádá o kolaudaci stavby stavební úřad;
• předá investici na obec v jejímž území se nachází vybudované společné zařízení.

Vzhledem k rozsahu všech činností při pozemkových úpravách a správním lhůtám týkajícím se řízení s přeměnou vlastnictví, ale i všemi nezbytnými veřejnými zakázkami, je doba celého procesu poměrně dlouhá. Příprava pozemkových úprav trvá pobočce min 23 let. Navazuje zpracování návrhu projektantem, které probíhá vzhledem k lhůtám min 5 let a další 2 – 3 roky trvá výstavba společného zařízení. Celkem je tedy obvyklá doba procesu pozemkových úprav v jedné obci cca 9 – 11 let.

10 ZÁVĚR

V úvodu této metodické pomůcky jsou pozemkové úpravy charakterizovány jako dlouhodobý proces investic, které mají ještě delší návratnost investic v podobě řady hmotných a nehmotných přínosů ve společnosti a venkovském prostoru. Pozemkové úpravy jsou nástrojem pro zvýšení kvality života na venkově, ale i udržení jeho rozvoje a prakticky řeší adaptaci společnosti na nové jevy jako je změna klimatu, a s tím související soběstačnost ve výrobě potravin a zachování jakosti vody. Je zřejmé, že bez řešení vlastnických vztahů k půdě a majetkoprávní přípravy pro nápravná a adaptační opatření v krajině, nelze postoupit dál.

11 PŘEHLED PRÁVNÍCH A REZORTNÍCH PŘEDPISŮ

Hlavními podklady pro zpracování pozemkové úpravy jsou následující zákon a vyhláška:

• Zákon č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
• Zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů.
• Vyhláška č. 13/2014 Sb., o postupu při provádění pozemkových úprav a náležitostech návrhu pozemkových úprav, ve znění pozdějších předpisů.

Navazující zákony, které musí být při provádění pozemkových úprav respektovány:

• Zákon č. 256/2013 Sb., katastrální zákon, ve znění pozdějších předpisů
• Vyhláška č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů
• Vyhláška č. 153/2016 Sb., o stanovení podrobností ochrany kvality zemědělské půdy, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů

Interní metodické pokyny a směrnice SPÚ:

• Metodický návod k provádění pozemkových úprav č. j. SPU 232335/2017
• Technický standard plánu společných zařízení 2010
• Směrnice SPÚ – postavení a činnosti Regionální dokumentační komise 10/2015
• Jednací řád ke zkouškám odborné způsobilosti a postupu při odnímání oprávnění č. RO 1/16

Interní pokyny jiných resortů:

• Společný metodický pokyn MZe a ČÚZK o otázkách šetření hranic při pozemkových úprav z 12. 9. 2011
• Rukověť projektanta MÚSES, MŽP ČR 1995

Právních předpisů, které souvisí s prováděním pozemkových úprav, je velmi mnoho. Jejich ucelený přehled je uveden v Metodickém návodu k provádění pozemkových úprav.

12 ZKRATKY POUŽITÉ V POMŮCCE