Odborní konzultanti: doc. Ing. Martina Eliášová, CSc., Alena Daňhelovská, Ing. David Kelich, Ing. Roman Šnajdr, Ing. Miroslav Špaček, Ing. Milan Zápotocký

Odborné posouzení: Technická komise ČKAIT

Stav: verze 2, vydání duben 2024

Účinnost: od 1. 7. 2024

JEDNOTLIVÁ VYDÁNÍ:

Účinnost verze 1: od 1. 7. 2022 do 30. 6. 2024

Účinnost verze 2: od 1. 7. 2024

Upozornění k textu

PŘEDMLUVA

Pro správnou funkci stavební konstrukce, obsahující skleněné prvky a zajištění jejího ekonomicky efektivního a udržitelného provozu, je nezbytné již ve fázi návrhu zohlednit řadu faktorů mající vliv na skleněné prvky, jež se mohou vyskytnout v době výstavby či v době provozu budoucí stavby. Rizika spjatá s použitím skleněných prvků lze významně snížit již ve fázi návrhu, kdy vzniká celkové koncepční řešení navrhované konstrukce. Tento technický standard řeší základní oblasti, které je nutné zohlednit při návrhu skleněných prvků ve stavebnictví a na základě dosavadních poznatků z oboru stanovuje obecné zásady, postupy a doporučení k navrhování skleněných prvků.

Respektování zásad uvedených v tomto standardu významně přispívá ke snížení rizika ohrožení zdraví a života osob a zvířat z důvodu kolapsu skleněných prvků, dále přispívá k ekonomicky efektivnímu provozu z důvodu minimalizace poruch plynoucích z nevhodného koncepčního řešení.

Technický standard ČKAIT je doporučený dokument obsahující technické informace, které mají být respektovány, a instrukce popisující činnost, která se má provést. Stanovuje technické požadavky, které má stavební konstrukce, proces, nebo služba splňovat. Technický standard může také uvádět postupy, jejichž pomocí lze určit, zda jsou dané požadavky splněny.

Technické standardy ČKAIT nejsou obecně závazné, jsou to však odborně kvalifikované předpisy, na které se mohou odkazovat smluvní strany při specifikaci předmětu smlouvy a podmínek jejího plnění nebo státní autorita ve svých obecně závazných předpisech.

OBSAH

1 PŘEDMĚT

Technický standard stanovuje požadavky na návrh skleněných prvků pozemních staveb ve vnitřním i vnějším prostředí. Pro ostatní oblasti stavebnictví se má při návrhu skleněných konstrukcí přihlížet k požadavkům tohoto standardu. Tento dokument se zabývá požadavky na návrh svislých, šikmých a vodorovných skleněných prvků a jejich umístění ve stavbě z pohledu aktivní a pasivní bezpečnosti, ochrany osob, zdraví a majetku a vazby na vnitřní prostředí budov.

Tento standard platí přiměřeně i pro údržbu, výměny a opravy prvků, rekonstrukce a dostavby stávajících staveb. Pro historické objekty nebo stavby chráněné památkovým úřadem platí přiměřeně statusu daného objektu.

Technický standard se vztahuje na: zasklení otvorových výplní, zasklení lehkých obvodových plášťů, skleněné obkladové prvky fasád včetně skleněných lamel, prosklené světlíky, prosklené střechy a přístřešky, které jsou nedílnou součástí stavby, podlahy se skleněnými prvky, sklo pochozí pro údržbu a sklo pochozí pro veřejnost, zábradlí celoskleněné či se skleněnými prvky a nenosné skleněné příčky.

Technický standard se nevztahuje na sklo dlouhodobě ponořené ve vodě, skleněné prvky u mostních a dopravních konstrukcí, fotovoltaické panely a atypické či dočasné skleněné prvky (např. umělecké instalace apod.).

Technický standard nestanovuje metodiku statického a dynamického výpočtového posouzení skleněných prvků, statické a dynamické výpočtové posouzení se provádí podle samostatných technických předpisů. Tento standard se nezabývá použitím skleněných prvků s požadavky na požární odolnost. Pro prvky se specifickými nároky plynoucími z konkrétního požárně bezpečnostního řešení stavby nebo odvodu tepla a kouře má být standard aplikován v přiměřeném rozsahu.

Tento dokument se nezabývá uváděním stavebních výrobků na trh.

2 TERMÍNY A DEFINICE

Pro účely tohoto standardu platí termíny a definice uvedené v ČSN EN 572, ČSN EN 1279, ČSN EN 1863, ČSN EN 12150, ČSN EN 12488, ČSN EN ISO 12543, ČSN EN 13119, ČSN EN 14019, ČSN EN 14178, ČSN EN 14179, ČSN EN 14449, ČSN EN 16612, ČSN EN 16613, ČSN 73 1901, ČSN 73 3440, ČSN 74 3305, ČSN 74 6077, ČSN 74 6210, ČSN 74 6550, ČSN 74 7250, ČSN 74 7251, a dále uvedené termíny a definice.

2.1 SKLENĚNÝ PRVEK

Skleněná či prosklená část konstrukce umístěna uvnitř či vně budovy.

2.2 SVISLÉ ZASKLENÍ

Část zasklení, jehož sklon je vychýlen od svislice o 15° včetně a méně.

2.3 ŠIKMÉ ZASKLENÍ

Část zasklení, jehož sklon je vychýlen od svislice o více než 15° a méně než 85°.

2.4 VODOROVNÉ ZASKLENÍ

Část zasklení, jehož sklon je vychýlen od svislice o 85° včetně a více.

2.5 LEPENÉ ZASKLENÍ

Definuje ČSN EN 13119, sklo primárně přichyceno po obvodu strukturálním tmelem, případně doplněno příchytným systémem, dříve označováno také jako strukturální zasklení.

2.6 JEDNOVRSTVÉ SKLO

Jednotka složená z jedné monolitické tabule skla, bez vnitřní dutiny.

2.7 VRSTVENÉ SKLO

Jednotka složená z více monolitických tabulí skla, které jsou vzájemně spojeny jednou nebo více mezivrstvami, definuje ČSN EN ISO 12543-1 a na trh je uváděno podle ČSN EN 14449.

2.8 IZOLAČNÍ SKLO

Jednotka složená ze dvou nebo více tabulí skla, s meziskelní dutinou, jež je hermeticky utěsněná k zajištění lepší tepelné a zvukové izolace, definuje ČSN EN 13119 a na trh je uváděno podle ČSN EN 1279-5. Může být použit termín izolační zasklení.

2.9 CHLAZENÉ SKLO

Ploché, průhledné, čiré nebo zabarvené sodnovápenatokřemičité sklo, definuje ČSN EN 572-1+A1. Jedná se např. o sklo float, sklo ploché tažené, sklo vzorované.

2.10 ZASKLENÍ S OCHRANNOU FUNKCÍ (SECURITY GLASS)

Zasklení se zvýšenou odolností proti náhodnému vandalismu nebo plánovanému útoku, určené k ochraně osob a majetku proti vedenému útoku z opačné strany skla bezpečného prostoru. Složeno ze skla nebo ze skla a plastů, jednovrstvé nebo vícevrstvé konstrukce, přičemž jednotlivé vrstvy mají stejnou tloušťku v celé ploše výrobku. Kategorizováno podle ČSN EN 356, ČSN EN 1063, ČSN EN 13541.

2.11 ZASKLENÍ BEZPEČNOSTNÍ (SAFETY GLASS)

Zasklení se specifickou vlastností, která zvyšuje jeho odolnost proti rozbití, či s vlastností, která zvyšuje jeho neškodnost v případě překročení mezního stavu použitelnosti a mezního stavu únosnosti. Obvykle je charakter lomu bezpečnostního zasklení kategorizováno jako B a C podle ČSN EN 12600. Bezpečnostní sklo splňuje požadavky ČSN EN ISO 12543, ČSN EN 12150, ČSN EN 14179-1, ČSN EN 14321-1 nebo ČSN EN 15683-1.

2.12 PVB

Materiál používaný pro mezilehlé fólie vrstveného bezpečnostního skla na bázi polyvinylbutyralu.

2.13 EVA

Materiál používaný pro mezilehlé fólie vrstveného bezpečnostního skla na bázi ethylenvinylacetátu.

2.14 IONOPLAST

Materiál používaný pro mezilehlé fólie vrstveného bezpečnostního skla na bázi ionomeru.

2.15 TPU

Materiál používaný pro mezilehlé fólie vrstveného bezpečnostního skla na bázi termoplastického polyuretanu.

3 POŽADAVKY NA SKLENĚNÉ PRVKY

3.1 MECHANICKÁ ODOLNOST A STABILITA

3.1.1
Skleněné prvky musí být navrženy v souladu s technickými normami tak, aby účinky návrhového zatížení a předpokládané nepříznivé vlivy prostředí, kterým jsou vystaveny během výstavby a užívání při řádně prováděné běžné údržbě, plnily svou funkci po celou dobu návrhové životnosti konstrukce.¹⁾

Poznámka¹⁾:
Běžnou údržbou se rozumí mytí objektu, provádění vizuálních kontrol a oprava či výměna prvků za pomoci stabilních nebo mobilních mechanismů.

3.1.2
Skleněné prvky ve vnějším i vnitřním prostředí musí být navrženy tak, aby odolaly předpokládaným teplotním zatížením, které mohou nastat během výstavby a užívání. Zejména se jedná o předpokládané zatížení prouděním, sáláním a vedením tepla či kombinací uvedeného.

3.1.3
Během návrhové životnosti skleněného prvku nesmí dojít k náhlé ztrátě stability skleněného prvku či jeho části při působení stanovených návrhových podmínek.

3.1.4
Kapitola 4 uvádí další statické a dynamické požadavky na skleněné prvky.

3.2 BEZPEČNOST PROVOZU

3.2.1
V případě samovolné poruchy skleněného prvku musí být zachována strukturální integrita celého systému a nesmí dojít k ohrožení života a zdraví osob a zvířat a k ohrožení majetku.²⁾

Poznámka²⁾:
U skleněného prvku existuje vždy riziko samovolné poruchy zejména vlivem přípustných výrobních imperfekcí. To platí především u skleněných prvků z tepelně tvrzeného bezpečnostního skla a prohřívaného tepelně tvrzeného bezpečnostního skla z důvodu rizika inkluze NiS, přičemž u prohřívaného tepelně tvrzeného bezpečnostního skla definovaného podle ČSN EN 14179 je riziko výrazně nižší, ale není vyloučeno. Přípustné výrobní imperfekce společně s kombinací dalších vlivů v působení v čase mohou zapříčinit náhlý kolaps skleněného prvku.

3.2.2
Je doporučeno, aby všechny lepené prvky měly lokální mechanické jištění pro případ selhání lepeného spoje.

3.2.3
Skleněné prvky mají být navrženy tak, aby porucha libovolné jednotlivé součásti nemohla vést k progresivnímu selhání sousedních skleněných prvků.

3.2.4
Je doporučeno zpracovat analýzu rizik zohledňující vliv případné poruchy navržených skleněných prvků na ohrožení života a zdraví osob a zvířat a k ohrožení majetku. Zvláštní důraz má být kladen na umístění skleněných prvků navrhovaných nad prostory přístupných uživatelům.

3.3 MATERIÁLOVÁ KOMPATIBILITA

3.3.1
Materiálové řešení skleněných prvků, jejich uchycení i dílčí části, musí být zvoleno tak, aby nemohlo dojít k negativnímu ovlivnění z důvodu vzájemné nesnášenlivosti materiálů, a to i s ohledem na navržené konstrukční tmely a fólie.

3.3.2
Materiálové řešení skleněných prvků, jejich uchycení i dílčí části, musí být zvoleno tak, aby po dobu své návrhové životnosti a při běžné údržbě, odolaly všem běžným předvídatelným vlivům prostředí, a to zejména UV záření, kyselým dešťům či chemismu prostředí.³⁾

Poznámka³⁾:
V návrhu by měla být stanovena a zohledněna maximální funkční teplota všech skleněných prvků včetně jejich dílčích částí a řešeno riziko porušení spojů s ohledem na rozdílné chování různých materiálů při změnách teplot.

4 STATICKÉ A DYNAMICKÉ POŽADAVKY NA SKLENĚNÉ PRVKY

4.1 OBECNÉ POŽADAVKY

4.1.1
Všechny skleněné prvky musí být staticky a dynamicky posouzeny na účinky všech předpokládaných zatížení.

4.1.2
Statický i dynamický posudek musí posoudit osoba oprávněná, podle zvláštního právního předpisu.⁴⁾

Poznámka⁴⁾:
Zákon č. 360/1992 Sb.

4.1.3
Materiálové charakteristiky skleněného prvku musí být stanoveny v projektové dokumentaci. Při dimenzování skleněného prvku musí být známa veškerá návrhová a předpokládaná zatížení.

4.1.4
Skleněné prvky s požadavky na mechanickou odolnost (např. zábradelní výplň, podlaha) musí mít výpočtem stanovenou pevnost při příčném zatížení skleněných tabulí, a to podle technických norem.

4.2 ZATÍŽENÍ

4.2.1
Zatížení skleněných prvků se stanoví podle ČSN EN 1991-1.

4.2.2
Je-li právními nebo technickými předpisy specifikována minimální požadovaná odolnost skleněného prvku vůči konkrétním mimořádným zatížením, musí takovým zatížením prvek odolat. Mimořádná zatížení, zejména nárazy a výbuchy, se stanoví podle ČSN EN 1991-1-7.

4.2.3
Má-li být skleněný prvek navržen na další speciální zatížení, je nutné takové zatížení specifikovat projektem pro stavební povolení.

4.2.4
V návrhových hodnotách zatížení musí být uvažován předpokládaný způsob údržby, zejména pohyb horolezců po svislých nebo šikmých plochách, pohyb osob po vodorovných a šikmých plochách a mobilní lávky zavěšené na úrovni horní hrany budovy.

4.2.5
Pokud se mimořádně může vyskytnout zatížení nedefinované v předchozích odstavcích a skleněný prvek nemá předpoklad takovým zatížením odolat, je doporučeno ochránit skleněný prvek jiným způsobem a posoudit následky kolapsu skleněných prvků s ohledem na bezpečnost osob.

4.3 ZVLÁŠTNÍ POŽADAVKY

4.3.1
Skleněný prvek musí být navržen tak, aby odolal všem předpokládaným zatížením teplotou, zejména od slunečního záření, ale i od jiných zdrojů tepla. Musí být posouzeny především takové účinky, které způsobují nerovnoměrné zahřátí skleněného prvku. Podle předpokládaného teplotního zatížení je nutné volit materiálové řešení skla podle tab. 1.⁵⁾

Poznámka⁵⁾:
Působení teplotního zatížení na skleněné prvky může vést k trvalému poškození prvku z důvodu teplotního šoku. Rizikové jsou zejména rozdíly teplot v rámci jednoho skleněného prvku.

Tab. 1 Maximálně přípustný teplotní rozdíl v rámci skleněného prvku pro jednovrstvé sklo čiré⁶⁾

Poznámka⁶⁾:
Charakteristické hodnoty uvedené v tab. 1 jsou pouze orientační. Hodnoty nezohledňují způsob uložení, polohu skla a jeho opracování, typ rámu či typ zatížení. Charakteristické hodnoty maximálního přípustného teplotního rozdílu pro jiné druhy skla (vzorované sklo, vzorované sklo s drátěnou vložkou, sklo s potiskem, sklo pískované, sklo ovlivněné úpravami interiéru apod.) se mohou lišit od hodnot uvedených v tab. 1.

4.3.2
Při návrhu skleněných prvků z vrstveného bezpečnostního skla, které jsou zatíženy krátkodobě či dlouhodobě provozní teplotou nižší než 0 °C nebo vyšší než 40 °C, je nutné zohlednit riziko snížení tuhosti (smykového modulu pružnosti) mezilehlé fólie, především s ohledem na statickou, respektive dynamickou funkci prvku.

4.3.3
Při návrhu skleněných prvků z vrstveného bezpečnostního skla, které dlouhodobě přenáší statické zatížení od dalších konstrukcí nebo zatížení užitné, je nutné zohlednit riziko snížení tuhosti (smykového modulu pružnosti) mezilehlé fólie z důvodu působení kombinace dlouhodobého statického zatížení a zatížení teplotou.

4.3.4
Vždy je nutné posoudit dilatační podmínky skleněných prvků. Vypočtenou dilataci skla je doporučeno zvětšit minimálně o 30 %. Pro stanovení rozměrů obvodové spáry je nutné zohlednit i výrobní tolerance skleněných tabulí.

4.3.5
Při návrhu skleněných prvků s nosnou sekundární konstrukcí je nutné zohlednit rozdílnou teplotní roztažnost a rozdílnou tepelnou setrvačnost jednotlivých konstrukčních materiálů. V místě uchycení skleněného prvku musí být zohledněn vliv napětí vyvolaný rozdílným teplotním zatížením v rámci jednotlivých materiálů.⁷⁾

Poznámka⁷⁾:
Namáhání skleněných prvků vyvolané tepelnou setrvačností jednotlivých materiálů je pozorovatelné například u celoprosklené fasády, kterou vynáší z interiérové strany ocelová konstrukce pomocí terčů. V ranních hodinách slunečného dne se nejdříve významně zahřívá povrch neseného skleněného prvku, přičemž nosná sekundární konstrukce má stále naakumulovaný chlad získaný z noci. Další významné namáhání je ve večerních hodinách, kdy vnější vzduch po západu slunce významně ochlazuje povrch neseného skleněného prvku na fasádě, přičemž nosná sekundární konstrukce má stále naakumulované teplo získané během dne. U zmíněného příkladu mohou být jednotlivé materiály zatíženy značně rozdílnou teplotou a v rámci nosné sekundární konstrukce a nenosného skleněného prvku není dilatační pohyb shodný.

4.3.6
Při návrhu izolačního skla se má přihlížet k průhybu skla vyvolaného změnami atmosférického tlaku, změnami teplot a působením větru. Je-li požadován konkrétní přípustný průhyb, musí být v projektu pro stavební povolení specifikován.

4.3.7
Při návrhu skleněných prvků se má přihlížet k plánované životnosti stavby. Určení plánované životnosti skleněných prvků a jejich komponent se stanoví podle ČSN ISO 15686-1 a v projektové dokumentaci.

4.3.8
Není-li možné postupovat při posuzování podle technických předpisů z důvodu jejich neexistence, nebo jedná-li se o atypickou konstrukci či dosud netestovanou sestavu standardní produktové řady, je nutné posoudit návrh experimentálně, formou výpočtů a testů v akreditované zkušebně. Takové posouzení musí schválit stavebník a připustit stavební úřad.

5 NÁVRH

5.1 VODOROVNÉ A ŠIKMÉ SKLENĚNÉ PRVKY

5.1.1
Podélně či bodově uložené vodorovné a šikmé zasklení musí být navrženo z vrstveného bezpečnostního skla, jež je složeno ze skla chlazeného nebo ze skla tepelně zpevněného, či jejich kombinací. Použití tepelně tvrzeného bezpečnostního skla a prohřívaného tepelně tvrzeného bezpečnostního skla je přípustné pouze v kombinaci s tepelně zpevněným sklem nebo sklem chlazeným v rámci jedné tabule vrstveného bezpečnostního skla. Použití vrstveného skla složeného pouze z tepelně tvrzeného bezpečnostního skla nebo prohřívaného tepelně tvrzeného bezpečnostního skla může být také použito, bude-li prokázáno, že v případě kolapsu všech vrstev skla zároveň, se porušené skleněné souvrství nevysmekne jako celek z uložení a nedojde k jeho zřícení.

5.1.2
Použití jednovrstvého skla pro vodorovné a šikmé zasklení není přípustné. Použití jednovrstvého skla s drátěnou vložkou pro vodorovné a šikmé zasklení není přípustné nad veřejnými a nad shromažďovacími prostorami.

5.1.3
Použití vrstveného skla pro vodorovné a šikmé zasklení musí mít odpovídající kategorii odolnosti pro navržený provoz podle ČSN EN 356, kategorie odolnosti musí být minimálně P2A nebo vyšší.

5.1.4
Skleněný prvek má být navržen tak, aby během své návrhové životnosti při uvážení všech návrhových zatížení nepřesáhl průhyb L/150, kde L je vzdálenost mezi podporami prvku, jak znázorňuje obr. 1. Při vícestranném uložení je L délkou nejkratší strany. Jsou-li požadovány přísnější hodnoty maximálního přípustného průhybu či limitní absolutní hodnota průhybu, musí to být specifikováno v projektu pro stavební povolení.

Obr. 1 Maximální průhyb skleněného prvku

5.1.5
U podélně podepřených skleněných prvků je doporučeno mít rozpětí mezi podporami maximálně 1,2 m.

5.1.6
Návrh vodorovného a šikmého zasklení a jeho uchycení musí být uzpůsoben tak, aby v případě porušení skla nedošlo k pádu celého skleněného prvku, jeho úlomků a dílčích částí, včetně částí sloužících k uchycení skleněného prvku.⁸⁾

Poznámka⁸⁾:
K porušení skla může dojít vlivem mimořádného nepředvídatelného zatížení (např. krupobití s výjimečnou intenzitou, pád břemene z vyšší polohy, pád břemene při extrémním větru, dopravní nehoda). Taková rizika je doporučeno řešit individuálně pro konkrétní aplikace s vyhodnocením analýzy rizik, a to již ve fázi návrhu skleněných prvků, ve stupni Dokumentace pro stavební povolení. Zvláštní důraz má být kladen při použití skleněných prvků nad plochami s pohybem osob a nad shromažďovacími prostory. U vodorovného a šikmého izolačního skla musí spodní tabule splňovat požadavky uvedené v odst. 5.1.1 až 5.1.6. Pro horní tabuli izolačního skla, zatíženou klimatickými vlivy, se doporučuje použití tepelně zpevněného a tepelně tvrzeného či prohřívaného tepelně tvrzeného bezpečnostního skla.

5.1.7 Nepochozí střešní plochy, světlíky, přístřešky

5.1.7.1
Při návrhu střech, světlíků a přístřešků se skleněnými prvky se postupuje podle ČSN 73 1901.⁹⁾

Poznámka⁹⁾:
Střechy se skleněnými prvky mají být řešeny v připravované ČSN 73 1901-4. U střešních ploch, světlíků a přístřešků se skleněnými prvky je zvýšené riziko pádu sněhu a ledu z důvodu nižšího součinitele smykového tření oproti tradičním materiálům. Tato vlastnost má být zohledněna zejména při navrhování skleněných prvků nad přístupnými pochozími plochami a komunikacemi.

5.1.7.2
Prosklené střešní plochy, světlíky a přístřešky, u kterých se předpokládá zatížení klimatickými vlivy, musí být spolehlivě odvodněny a minimální navržený sklon má být 10° v příčném nebo podélném směru, jak je znázorněno na obr. 2.¹⁰⁾

Obr. 2 Minimální navržený sklon v příčném nebo podélném směru

Poznámka¹⁰⁾:
Sklon 10° zohledňuje toleranci 1,5° pro provádění, za minimální sklon při provádění se uvažuje 8,5°. Sklon skla 8,5° a více zajišťuje spolehlivé odvádění vody a zároveň je minimalizována tvorba nečistot na skle. Při menších sklonech se zvyšuje míra znečištění skla během provozu a je vyžadováno častější čištění takového prvku.

5.1.7.3
Je-li navržen přístřešek ze skla tam, kde se předpokládá pád sněhu a ledu ze stávajících výše položených částí konstrukce, např. ze střechy, musí na to být přístřešek ze skla již v návrhu dimenzován.

5.1.8 Podlahy a pochozí vnější plochy

5.1.8.1
Podlahy a pochozí vnější plochy, u nichž nášlapná vrstva sestává ze skleněných prvků, musí být navrženy tak, aby splňovaly předepsané vlastnosti protiskluznosti podle zvláštních předpisů.¹¹⁾ Při stanovení protiskluzných vlastností má být zohledněn vliv prostředí.

Poznámka¹¹⁾:
ČSN 74 4505.

5.2 SVISLÉ A ŠIKMÉ SKLENĚNÉ PRVKY

5.2.1
Je-li horní hrana skleněného prvku výše než 4 m nad terénem a jsou-li v přilehlém prostoru ve vzdálenosti menší než 2,5 m veřejně přístupné pochozí plochy nebo komunikace, nebo je-li horní hrana skleněného prvku výše než 30 m nad terénem a jsou-li v přilehlém prostoru ve vzdálenosti h/10 veřejně přístupné pochozí plochy nebo komunikace, kde h je výška horní hrany skleněného prvku nad terénem, má být ze strany volného terénu svislé a šikmé zasklení navrženo z vrstveného bezpečnostního skla. Vrstvené bezpečnostní sklo nesmí být složeno pouze z tabulí tepelně tvrzeného a prohřívaného tepelně tvrzeného skla, nebude-li prokázáno, že se v případě kolapsu všech dílčích tabulí vrstveného zasklení, porušené skleněné souvrství nevysmekne jako celek z uložení a nedojde k jeho zřícení.

5.2.2
Není-li pro aplikace uvedené v odstavci 5.2.1 možné z technických důvodů použít vrstvené bezpečnostní sklo, má být použito jednovrstvé tepelně zpevněné sklo, které má být čtyřstranně uložené^{.12) 13)}

Poznámka¹²⁾:
Použití vrstveného bezpečnostního skla je obtížně aplikovatelné zejména v případě tónovaných skel, např. v pozicích svislých obkladů v místech parapetů, kdy v letních měsících dochází k poškození skla z důvodu nadlimitního zahřívání mezilehlých vrstev.

Poznámka¹³⁾:
U tepelně zpevněných skel hrozí v případě kolapsu riziko vytvoření úlomku ve tvaru „ostrova“ ve středové části prvku a může dojít k jeho vypadnutí. Takové riziko se zvyšuje se zvětšujícím se formátem skla. Uvedené riziko má být v návrhu zohledněno.

5.2.3
Odst. 5.2.1 se nevztahuje na případy, kdy je provedeno konstrukční opatření, kdy každá hrana skleněného prvku je v kolmé vzdálenosti od okraje do volného prostoru minimálně 2 m a výška od úrovně konstrukce, jež dělí sklo od volného prostoru, je k hornímu okraji hrany skla menší než 4 m. Odst. 5.2.1 se nevztahuje na zasklení svislých okenních otvorových výplní, u nichž je plocha tabule skla menší než 2 m². Odst. 5.2.1 se nevztahuje na případy, kdy je navrženo ochranné zařízení, které zabrání ohrožení života a zdraví osob a zvířat padajícími úlomky v případě kolapsu skleněných prvků.

5.2.4
Pro aplikace neuvedené v odst. 5.2.1 může být použito i prohřívané tepelně tvrzené sklo podle výrobkové normy ČSN EN 14179-2. Použití tepelně tvrzeného skla bez zkoušky Heat Soak Test není přípustné.

5.2.5
Vnější svislé a šikmé obkladové prvky fasád mají odpovídat odst. 5.2.1 až 5.2.4.

5.2.6
U rekonstrukcí stávajících staveb, kde není možné postupovat podle odst. 5.2.1, a kde je nad veřejně přístupnými plochami nebo komunikacemi jednovrstvé sklo chlazené, tepelně tvrzené bezpečnostní sklo nebo prohřívané tepelně tvrzené bezpečnostní sklo, má být navrženo ochranné zařízení či konstrukční opatření, které zabrání ohrožení života a zdraví osob a zvířat padajícími úlomky v případě kolapsu skleněných prvků.¹⁴⁾

Poznámka¹⁴⁾:
Vztahuje se zejména na svislé a šikmé skleněné obkladové prvky fasád, na dělicí příčky balkónů, na celoskleněné a částečně prosklené zábradelní výplně, na vnější tabule izolačního zasklení otvorových výplní apod.

5.2.7 Zábradlí

5.2.7.1
Zábradlí musí být navrženo v souladu s ČSN 74 3305.

5.2.7.2
Celoskleněné samonosné zábradlí a prosklené zábradelní výplně nesmí být navrženy z jednovrstvého skla: skla chlazeného, tepelně zpevněného skla, tepelně tvrzeného bezpečnostního skla, a prohřívaného tepelně tvrzeného bezpečnostního skla.¹⁵⁾

5.2.7.3
Při návrhu celoskleněného samonosného zábradlí z vrstveného bezpečnostního skla složeného pouze z tepelně tvrzeného bezpečnostního skla, respektive z prohřívaného tepelně tvrzeného bezpečnostního skla v kombinaci s mezilehlou fólií PVB nebo EVA, má být v návrhu zohledněno riziko vypadnutí skleněné výplně z uložení v případě současného kolapsu všech dílčích tabulí skla v rámci tabule vrstveného bezpečnostního skla. To může nastat v případě nevhodného bodového kotvení, kde nastává při současném kolapsu všech tabulí významné riziko protržení mezilehlé fólie a následný pád skleněného prvku.^{15) 16)}

Poznámka¹⁵⁾:
Jednovrstvé sklo má nedostatečnou zbytkovou únosnost. Jednoduché vrstvené sklo z tepelně tvrzeného bezpečnostního skla v kombinaci s fólií PVB či EVA, zejména při uložení typu E podle ČSN 74 3305, má minimální zbytkovou únosnost. Zbytková únosnost neboli pokritické chování (post-failure behaviour) je vlastnost prvku plnit strukturální integritu systému i při jeho porušení vlivem přetížení (poškození), vizuálně patrném. Prvek již není schopen přenášet další zatížení. Příkladem zbytkové únosnosti je porušení skleněného prvku z vrstveného bezpečnostního skla složeného ze skel chlazených, od zatížení překračující mezní stav použitelnosti, kdy vznikne viditelné poškození – lom charakteru B, přičemž prvek jako celek nezkolabuje a nadále setrvává z větší míry na svém stanovišti.

Poznámka¹⁶⁾:
Riziko současného kolapsu všech dílčích tabulí ve vrstveném bezpečnostním skle složeného pouze z tabulí tepelně tvrzeného bezpečnostního skla, resp. prohřívaného tepelně tvrzeného bezpečnostního skla, se významně zvyšuje při absenci ochrany hran skleněných tabulí, které jsou vůči mechanickému poškození náchylné.

5.2.7.4
Horní hrana celoskleněného zábradlí má být chráněna proti mechanickému poškození a proti působení klimatických vlivů. Pro ochranu horní hrany se doporučuje použití průběžného ochranného profilu pro účinnější redistribuci statického zatížení, jak znázorňuje obr. 3.

Obr. 3  Ochrana hrany zábradlí

5.3 SPECIÁLNÍ APLIKACE

5.3.1
Prosklené otvorové výplně a prosklené příčky v zařízeních a provozovnách pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých specifikovaných zvláštním právním předpisem¹⁷⁾, dále staveb a prostor ve stavbách s požadavky na bezbariérové užívání staveb specifikovaných zvláštním právním předpisem¹⁷⁾, mají být navrženy z bezpečnostního skla s charakterem lomu typu B podle ČSN EN 12600.¹⁸⁾

Poznámka¹⁷⁾:
Vyhláška č. 410/2005 Sb.; Vyhláška č. 398/2009 Sb.

Poznámka¹⁸⁾:
Požadavek se nevztahuje na prostory definované v odst. 5.3.7 a 5.3.8.

5.3.2
Místnosti určené pro tělovýchovu, pro sportovní a pohybové aktivity, musí mít ke směru rizika mechanickým poškozením navrženy veškeré vodorovné i svislé skleněné prvky včetně otvorových výplní z bezpečnostního skla s charakterem lomu typu B podle ČSN EN 12600.¹⁸⁾ Zejména v místnostech pro tělovýchovu a pro sportovní a pohybové aktivity je doporučeno chránit skleněné prvky další mechanickou ochranou, jako je například ochranná mříž či síť.

5.3.3
Při použití vrstveného bezpečnostního skla složené pouze z tepelně tvrzeného bezpečnostního skla či prohřívaného tepelně tvrzeného bezpečnostního skla v prostorách definovaných v odst. 5.3.1 a 5.3.2, má být v návrhu zohledněno riziko vypadnutí skleněné výplně z uložení v případě současného kolapsu všech dílčích tabulí skla v rámci tabule vrstveného bezpečnostního skla. Má být navrženo takové uchycení, které spolehlivě zabrání vypadnutí skla při současném kolapsu všech dílčích tabulí vrstveného skla.^{15) 16)}

5.3.4
U úprav stávajících staveb je přípustné použití dodatečně lepených fólií na jednovrstvé sklo, pokud bude prokázáno rázovou zkouškou podle ČSN EN 12600 charakter lomu typu B a zároveň bude-li doloženo, že životnost adheze fólie je při působení všech návrhových vlivů minimálně stejná jako návrhová životnost samotného skleněného prvku.¹⁹⁾

Poznámka¹⁹⁾:
Dodatečně lepené fólie mohou zhoršit protipožární vlastnosti skleněných prvků, to musí být posouzeno v požárně-bezpečnostním posouzení. Fólie má být aplikována vždy až k hraně skleněného prvku, respektive skleněné tabule. Před aplikací fólie má být zohledněno a posouzeno riziko teplotního šoku.

5.3.5
Při návrhu prosklených příček a otvorových výplní musí být zohledněno maximální podélné zkrácení skleněného prvku vlivem příčného průhybu od návrhového zatížení, v souvislosti s minimální hloubkou uložení skleněného prvku a rizika jeho vypadnutí z kluzného uložení, jak je znázorněno na obr. 4.

Obr. 4  Znázornění příčného průhybu od návrhového zatížení a riziko podélného zkrácení

5.3.6
Předpokládá-li se v budově pohyb osob na invalidním vozíku, vstup osob s kočárky, nebo pohyb s manipulačními vozíky a úklidovými vozíky, doporučuje se, aby spodní hrana zasklení byla nejméně ve výšce 400 mm nad podlahou nebo bylo zasklení chráněno mechanickou zábranou. Samotné bezpečnostní zasklení nemá být považováno za mechanickou zábranu.

5.3.7
V bazénových halách, místnostech s vířivkami, šatnách a hygienických zařízeních bazénových provozů a provozů wellness, vyjma prohříváren, musí být skleněné prvky navrženy z bezpečnostního skla s charakterem lomu typu B nebo C podle ČSN EN 12600. V těchto prostorech není přípustné použití dodatečně lepené fólie na jednovrstvé sklo pro zajištění charakteru lomu typu B. Při návrhu se má zohlednit úroveň hygroskopie mezilehlé vrstvy s ohledem na riziko delaminace během provozu.²⁰⁾

Poznámka²⁰⁾:
Mezilehlé vrstvy (fólie) tvoří hygroskopické materiály, které jsou schopny absorbovat vlhkost z prostředí, přičemž z důvodu objemových změn dojde k oddělení fólie od podkladu, tj. k delaminaci. Takové chování je patrné ve vnitřních prostředích s dlouhodobě vysokou vzdušnou vlhkostí nebo ve vnějších i vnitřních prostředích v případě opakovaného smáčení mezilehlé vrstvy u hran.

5.3.8
Skleněné prvky prohříváren mají být navrženy z bezpečnostního skla s charakterem lomu typu C podle ČSN EN 12600.

5.3.9
V případě návrhu jednoduchého tepelně tvrzeného bezpečnostního skla s charakterem lomu typu C podle ČSN EN 12600 pro prostory specifikované v odst. 5.3.7 a 5.3.8 musí takové sklo odpovídat výrobkové normě ČSN EN 14179 a horní hrana takového zasklení musí být ve výšce nižší než 4 metry nad pochozí plochou.

5.4 VANDALISMUS

5.4.1
Návrh skleněné konstrukce musí být proveden tak, aby konstrukce během své životnosti byla přiměřeně chráněna vůči vandalismu a proti poškození od uživatelů a zvířat.

5.4.2
Spodní hrana skleněného prvku ve vnějším prostředí má být osazena minimálně ve výšce 400 mm nad úrovní přilehlého vnějšího terénu pro minimalizaci rizika poškození skla během provozu. Spodní hrana skla nemá být níže než 150 mm nad terénem pro zajištění spolehlivého odvodnění a napojení hydroizolačního souvrství.

5.4.3
V bezprostřední blízkosti vnější pěší komunikace či zpevněných ploch má být sklo do výšky minimálně 2 000 mm, respektive 3 000 mm u staveb se shromažďovacími prostory, ze skla odpovídající bezpečnostní kategorii P2A nebo vyšší podle ČSN EN 356. Veškeré vodorovné i svislé hrany skla mají být chráněny. Zejména je doporučeno chránit nároží u lepeného zasklení do výšky 2 000 mm, resp. do výšky 3 000 mm u staveb se shromažďovacími prostory, nad přilehlým terénem.

5.5 TEPLOTNÍ ŠOK

5.5.1
Je-li navrženo zasklení s úpravou, která může způsobovat nadměrné zahřívání skla v době slunečního záření (např. tónovací a barevné fólie, malby, jiné neprůhledné a neprůsvitné prvky), dále je-li navrženo vnitřní nebo vnější stálé či pohyblivé stínění, nebo navrženy předměty a stavební konstrukce blíže než 400 mm od zasklení, doporučuje se posoudit odolnost navrženého zasklení vůči teplotnímu šoku.

5.5.2
Jednoduché či izolační zasklení v bezprostřední blízkosti tmavých ploch (např. střešní asfaltová krytina) se má posoudit na odolnost vůči teplotnímu šoku.

5.5.3
Je-li navržena u prosklené střechy či světlíku přilehlá skleněná svislá či šikmá plocha, která by mohla významným způsobem z důvodu odrazu světla a tepla ovlivňovat jednotlivé skleněné prvky, má se v návrhu posoudit odolnost navrženého zasklení vůči teplotnímu šoku.

5.5.4
Je-li navrženo opláštění fasády se zasklívací jednotkou umístěnou před stavební konstrukcí (např. stropní deska, sloup), musí být šířka vzniklého volného meziprostoru mezi zadním lícem zasklívací jednotky a předním lícem stavební konstrukce minimálně stejně široká, jako je výška takového meziprostoru, jak znázorňuje obr. 5. Není-li možné dodržet doporučený poměr, má být posouzeno riziko teplotního šoku přilehlého zasklení.

Obr. 5  Poměr vzdálenosti zasklení od líce konstrukce podle výšky konstrukce

5.5.5
Není-li možné aplikace uvedené v odst. 5.5.1 až 5.5.4 adekvátně teoreticky posoudit, má se u rizikových aplikací použít sklo se zvýšenou odolností proti teplotnímu šoku, zejména sklo tepelně zpevněné, tepelně tvrzené bezpečnostní sklo nebo prohřívané tepelně tvrzené bezpečnostní sklo.

5.5.6
Zasklení má být vzdáleno od přilehlých deskových otopných těles minimálně 300 mm pro sklo chlazené, 250 mm pro sklo tepelně zpevněné, 150 mm pro sklo tepelně tvrzené, jak je zobrazeno na obr. 6.²¹⁾

Poznámka²¹⁾:
Při navrhování jiných topných zařízení, jako jsou podlahové konvektory, kamna, dveřní clony apod., má být zohledněn návrhový výkon zařízení v kombinaci s rizikem teplotního šoku skleněného prvku. Takové aplikace je nutné posuzovat individuálně.

5.5.7
Je-li mezi zasklením a přilehlým deskovým otopným tělesem instalován kryt otopného tělesa (clonění), může být vzdálenost snížena o 50 mm. Kryt musí zajistit proudění teplého vzduchu směrem od skla.

Obr. 6  Vzdálenost skleněného prvku od deskového otopného tělesa

5.5.8
Pokud není možné omezit vznik teplotního šoku stavebními úpravami, má se posoudit v projektové dokumentaci pro stavební povolení.

5.5.9
Při návrhu posuvných dveří, oken nebo jiných stěn s izolačním zasklením, kde při jejich užívání dochází ke vzájemnému překrytí křídel, má být použito prohřívané tepelně tvrzené sklo, a to na ty plochy, které jsou při otevřené poloze vzájemně překryté.²²⁾ Plochy, které se nepřekrývají, mají být navrženy z takového materiálu, který odpovídá charakteru provozu. Tyto zásady jsou znázorněny na obr. 7.

Poznámka²²⁾:
Požadavek se neuplatňuje u aplikací, kde se nepředpokládá zatížení slunečním zářením či jiným významným zdrojem teplotního záření nebo tam, kde se výpočtem prokáže, že lze použít i jiný druh skla.

Obr. 7  Použití skla u posuvných dveří, oken a jiných stěn

5.6 OSTATNÍ

5.6.1
Při návrhu vrstveného bezpečnostního skla ve vnějším prostředí se má přihlížet k úrovni hygroskopie mezilehlé vrstvy s ohledem na riziko delaminace během provozu. Všechny hrany skleněného prvku z vrstveného bezpečnostního skla mají být chráněny vůči smáčení.²⁰⁾

5.6.2
Návrh skleněného prvku s ohledem na jeho charakter lomu a v návaznosti na umístění a funkci prvku má být v souladu s Přílohou 1 tohoto standardu.

5.6.3
Veškeré skleněné prvky a jejich přidružené konstrukce musí být navrženy tak, aby nedocházelo k nadměrnému hromadění sněhu a ledu v jejich úžlabích a koutech, veškeré atmosférické srážky musí být spolehlivě odváděny. Není přípustné, aby vzniklo ledové propojení mezi sklem a pevnou přilehlou konstrukcí.²³⁾

Poznámka²³⁾:
Ledovým propojením se rozumí zledovatělý usazený sníh, vzniklé ledové rampouchy, námraza, náledí. Neumožňuje-li povaha návrhu předcházet vzniku ledových propojení, doporučuje se navrhnout vyhřívání.

6 DOKUMENTACE SKLENĚNÝCH PRVKŮ

6.1 POŽADAVKY NA PROJEKTOVOU DOKUMENTACI

6.1.1
Při jakémkoliv použití skleněných prvků musí být vypracovaná dokumentace pro provádění stavby podle příslušného právního předpisu.²⁴⁾ Další požadované podrobnosti zpracované dokumentace jsou uvedeny v této a v následující kapitole.

Poznámka²⁴⁾:
Vyhláška č. 499/2006 Sb.

6.1.2
Užití skleněných prvků musí být řešeno již ve stupni dokumentace pro stavební povolení. V dokumentaci pro stavební povolení musí být uveden účel užívání prostor obsahující skleněné prvky a uvedeny návrhové hodnoty zatížení, kterým má skleněný prvek odolat. Skleněné prvky musí být v projektové dokumentaci pro stavební povolení na stanovené návrhové zatížení staticky posouzeny.

6.1.3
Součástí projektové dokumentace pro provádění stavby musí být statický výpočet, který musí zahrnovat i posouzení skleněných prvků.

6.1.4
Projektová dokumentace pro provádění stavby, obsahující skleněné prvky, musí být jednoznačná provozně, technicky i esteticky. Musí jednoznačně specifikovat materiálové a konstrukční řešení a rozhodující detaily. Navržené řešení musí být realizovatelné.

6.1.5
Při změnách je nutné postupovat podle stavebního zákona a jeho prováděcích předpisů.

6.1.6
Konstrukce se zábradelní funkcí, obsahující skleněný prvek, musí posoudit osoba oprávněná, podle zvláštního právního předpisu.⁴⁾ Na účinky statického a dynamického zatížení musí být zábradlí posouzeno jako celek v souladu s normou ČSN 74 3305. Staticky posouzena musí být i samotná skleněná výplň při zohlednění jejího uchycení.²⁵⁾ Není-li možné konstrukci se zábradelní funkcí, obsahující skleněný prvek, posoudit na účinky dynamického zatížení ve stupni dokumentace pro stavební povolení, je nutné předepsat rázovou zkoušku prosklené části podle ČSN 74 3305, respektive podle ČSN EN 14019.

Poznámka²⁵⁾:
Zábradelní výplň ze skla nemusí být staticky posouzena, jsou-li prosklené otvory dostatečně malé, jak ustanovuje ČSN 74 3305. Zábradlí jako celek posouzeno být musí.

6.1.7
Technická specifikace návrhu

Projektová dokumentace pro provádění stavby by měla specifikovat minimálně následující parametry skleněných prvků:

• návrhové zatížení a způsob využití dotčených prostor;
• materiálová specifikace skla, tloušťka skla, úprava hran, druh a počet fólií, rozměry, koncepční způsob uchycení skleněných prvků;²⁶⁾
• statické posouzení a dynamické posouzení (kde je relevantní) zohledňující všechna návrhová zatížení a jejich kombinace, včetně posouzení uchycení.

Poznámka²⁶⁾:
Příklad materiálové specifikace: jednoduché vrstvené bezpečnostní sklo, skladba 88.2, 2x sklo prohřívané bezpečnostní tepelně tvrzené 8 mm + 2x PVB 0,38 mm, rozměry – 1,2 x 1,0 m, uchycení – podélně čtyřstranně.

6.1.8
Je-li nutná dokumentace zajišťovaná zhotovitelem (výrobní dokumentace), musí to být požadováno v projektové dokumentaci pro provádění stavby. Odpovědnost projektanta za správnost a úplnost projektové dokumentace pro provádění stavby jako celku tím není dotčena. Doporučuje se odsouhlasení této dokumentace projektantem.

6.2 POŽADAVKY NA DOKUMENTACI ZAJIŠŤOVANOU ZHOTOVITELEM

6.2.1
Z dokumentace zhotovitele musí být jednoznačně zřejmé řešení upevnění a napojení skleněného prvku na přilehlé stavební konstrukce. Musí být jednoznačně zřejmé veškeré dílčí prvky a jejich rozměry. Výrobní dokumentace by měla obsahovat výkresovou část, technické listy a certifikáty. Podkladem pro výrobní dokumentaci jsou předchozí stupně projektové dokumentace.

6.3 PROVOZNÍ ŘÁDY, PLÁN KONTROL A ÚDRŽBY

6.3.1
Pro všechny skutečně zabudované skleněné prvky, včetně jejich dílčích komponent, musí být stanoven plán údržby. Plán údržby má obsahovat režim prohlídek, kontrol, způsob údržby a obnovy. Takový plán údržby by měl být součástí provozního řádu budovy.

6.3.2
Pravidelné kontroly skleněných prvků mají být prováděny vizuálně, zejména má být kontrolována funkčnost, bezporuchovost a čistota skleněných prvků, bezvadnost uchycovacích mechanismů a požadovaná těsnost, kde je relevantní.

6.3.3
Běžná údržba zahrnuje zejména běžné opravy a výměnu skleněných prvků, včetně jejich dílčích komponent, odstraňování nečistot, sněhu a ledu, dále čištění skleněných prvků pro zachování návrhem požadovaných vlastností.

7 LITERATURA, CITOVANÉ PŘEDPISY A NORMY

[1] ČSN EN 572-1+A1: Sklo ve stavebnictví – Základní výrobky ze sodnovápenatokřemičitého skla – Část 1: Definice a obecné fyzikální a mechanické vlastnosti

[2] ČSN EN 1863-1: Sklo ve stavebnictví – Tepelně zpevněné sodnovápenatokřemičité sklo – Část 1: Definice a popis

[3] ČSN EN ISO 12543-1: Sklo ve stavebnictví – Vrstvené sklo a vrstvené bezpečnostní sklo – Část 1: Definice a popis součástí

[4] ČSN EN 12150-1+A1: Sklo ve stavebnictví – Tepelně tvrzené sodnovápenatokřemičité bezpečnostní sklo – Část 1: Definice a popis

[5] ČSN EN 14179-1: Sklo ve stavebnictví – Prohřívané tepelně tvrzené sodnovápenatokřemičité bezpečnostní sklo – Část 1: Definice a popis

[6] ČSN EN 13119: Lehké obvodové pláště – Terminologie

[7] ČSN 74 1901-1: Navrhování střech – Část 1: Základní ustanovení

[8] ČSN 74 3305: Ochranná zábradlí

[9] ČSN EN 14019: Lehké obvodové pláště – Odolnost proti nárazu – Funkční požadavky

[10] ČSN 74 4505: Podlahy – Společná ustanovení

[11] ČSN EN 16612: Sklo ve stavebnictví – Stanovení pevnosti při příčném zatížení skleněných tabulí výpočtem

[12] ČSN EN 16613: Sklo ve stavebnictví – Vrstvené sklo a vrstvené bezpečnostní sklo – Stanovení viskoelastických vlastností mezivrstvy

[13] ČSN EN 356: Sklo ve stavebnictví – Bezpečnostní zasklení – Zkoušení a klasifikace odolnosti proti ručně vedenému útoku

[14] ČSN EN 1063: Sklo ve stavebnictví – Bezpečnostní zasklení – Zkoušení a klasifikace odolnosti proti střelám

[15] ČSN EN 12600: Sklo ve stavebnictví – Kyvadlová zkouška – Metoda zkoušení nárazem a klasifikace pro ploché sklo

[16] ČSN EN 1991-1-1: Eurokód 1: Zatížení konstrukcí – Část 1-1: Obecná zatížení – Objemové tíhy, vlastní tíha a užitná zatížení pozemních staveb

[17] ČSN EN 1991-1-3: Eurokód 1: Zatížení konstrukcí – Část 1-3: Obecná zatížení – Zatížení sněhem

[18] ČSN EN 1991-1-4: Eurokód 1: Zatížení konstrukcí – Část 1-4: Obecná zatížení – Zatížení větrem

[19] ČSN EN 1991-1-7: Eurokód 1: Zatížení konstrukcí – Část 1-7: Obecná zatížení – Mimořádná zatížení

[20] ČSN ISO 15686-1: Budovy a jiné stavby – Plánování životnosti – Část 1: Obecné principy a rámec

[21] DIN 18008-1: Glass in Building – Design and construction rules – Part 1: Terms and general bases. Překlad: Sklo ve stavebnictví – Návrh a konstrukční zásady – Část 1: Termíny a obecné zásady.

[22] DIN 18008-2: Glass in Building – Design and construction rules – Part 2: Linearly supported glazings. Překlad: Sklo ve stavebnictví – Návrh a konstrukční zásady – Část 2: Lineárně uložené zasklení.

[23] DIN 18008-3: Glass in Building – Design and construction rules – Part 3: Point fixed glazing. Překlad: Sklo ve stavebnictví – Návrh a konstrukční zásady – Část 3: Bodově uložené zasklení.

[24] NEN 2608: Glass in Building – Requirements and determination method. Překlad: Sklo ve stavebnictví – Požadavky a determinační metody.

[25] ÖNORM B 3716-1: Glass in building – Structural glass construction – Part 1: Basic principles. Překlad: Sklo ve stavebnictví – Skleněné konstrukce – Část 1: Základní požadavky.

[26] ÖNORM B 3716-2: Glass in building – Structural glass construction – Part 2: Linear glazings. Překlad: Sklo ve stavebnictví – Skleněné konstrukce – Část 2: Lineární zasklení.

[27] ÖNORM B 3716-3: Glass in building – Structural glass construction – Part 3: Vertical glazings with protective function against fall. Překlad: Sklo ve stavebnictví – Skleněné konstrukce – Část 3: Svislé zasklení s ochrannou funkcí proti pádu.

[28] ÖNORM B 3716-4: Glass in building – Structural glass construction – Part 4: Accessible, walkable and trafficable glazings. Překlad: Sklo ve stavebnictví – Skleněné konstrukce – Část 4: Přístupné, pochozí a dopravní zasklení.

[29] ÖNORM B 3716-7: Glass in building – Structural glass construction – Part 7: Applications for glass. Překlad: Sklo ve stavebnictví – Skleněné konstrukce – Část 7: Aplikace skla.

[30] NF DTU 39 P3: Building works – glazing and mirror-glass works – Part 3: Calculation memorandum for thermal stress. Překlad: Práce stavební – Zasklívání a práce sklenářské – Část 3: Metodika výpočtu teplotního namáhání.

[31] ETAG 002: Systémy zasklení s konstrukčním tmelem – Část 1: Podepřené a nepodepřené systémy.

[32] VFF Merkblatt V.02 Thermische Beanspruchung von Gläsern in Fenstern und Fassaden. Překlad: Teplotní namáhání zasklení v oknech a fasádách.

[33] OIB-330.4-020/19 – OiB Richtlinie 4: Nutzungssicherheit und Barrierefreiheit. Překlad: Bezpečnost a přístupnost.

[34] DGUV Regel 107-001: Betrieb von Bädern. Překlad: Provoz koupališť.

PŘÍLOHA 1 – POŽADOVANÝ CHARAKTER LOMU SKLA PRO KONKRÉTNÍ APLIKACE

Tab. P1.1  Požadovaný charakter lomu skla pro otvorové výplně a LOP

Schémata k tab. P1.1

Obr. 8

Obr. 9

Obr. 10

Obr. 11

Obr. 12 

Tab. P1.2  Požadovaný charakter lomu skla pro příčky

Schémata k tab. P1.2

Obr. 13

Obr. 14

Obr. 15 

Tab. P1.3  Požadovaný charakter lomu skla zábradlí a skleněný obklad

Schémata k tab. P1.3

Obr. 16

Obr. 17

Obr. 18

Tab. P1.4  Požadovaný charakter lomu skla pro pochozí a nepochozí plochy

Schémata k tab. P1.4

Obr. 19

Obr. 20 

Vysvětlující dodatky k tab. P1.1 až P1.4:

¹⁾ Použití skel s charakterem lomu A podle ČSN EN 12600 u přilehlých pochozích ploch jak ve vnitřním, tak vnějším prostředí, omezují dále požadavky zvláštních právních a technických předpisů, zejména vyhlášky č. 398/2009 Sb. a ČSN 74 7250.

²⁾ Použití skla s charakterem lomu C podle ČSN EN 12600 je podmíněno použitím skla s Heat Soak Testem podle ČSN EN 14179.

³⁾ Vrstvené bezpečnostní sklo s mezilehlou fólií nelze nahradit dodatečně lepenou fólií z vnější strany skla, nebudou-li výrobcem deklarovány vlastnosti odpovídající vrstvenému bezpečnostnímu sklu s mezilehlou fólií.

⁴⁾ Sklo s charakterem lomu A podle ČSN EN 12600 může být použito pouze v případech, kde není technicky možné použít sklo s charakterem lomu B podle ČSN EN 12600. Použití skla s charakterem lomu A podle ČSN EN 12600 je podmíněno použitím skla tepelně zpevněného podle ČSN EN 1863.

⁵⁾ Při použití pouze tepelně tvrzeného bezpečnostního skla a prohřívaného tepelně tvrzeného bezpečnostního skla v kombinaci s fólií PVB či EVA má být zohledněno riziko současného kolapsu všech dílčích tabulí v rámci vrstveného bezpečnostního skla. Má být navrženo takové uchycení, které spolehlivě zabrání vypadnutí skla při současném kolapsu všech dílčích tabulí vrstveného skla. Hrany mají být chráněny před poškozením.

⁶⁾ Aplikace je podmíněna čtyřstranně podélným uložením skleněného prvku.

⁷⁾ Nejedná-li se o prostor nad veřejným nebo shromažďovacím prostorem, může být použito i jednovrstvé sklo s drátěnou vložkou. Při aplikaci skla s drátěnou vložkou mají být zohledněna rizika v případě kolapsu takového skla.

⁸⁾ Použití jednovrstvého monolitického skla s charakterem lomu A podle ČSN EN 12600 na vnější pozici nepochozího izolačního skla je přípustné, ale nedoporučuje se z důvodu nižší odolnosti vůči klimatickým vlivům.

⁹⁾ Pochozí sklo má být navrženo z vrstveného bezpečnostního skla s charakterem lomu B podle ČSN EN 12600, přičemž u skla na pozici nášlapné vrstvy má být zohledněna odolnost vůči návrhovému provozu (otěr, vryp).

Obecně k tab. P1.1 až P1.4:

V případě aplikace skleněných prvků s horní hranou výše než 4 m nad přilehlým terénem či plochou, se významně zvyšuje riziko ohrožení života a zdraví osob a zvířat, dále ohrožení majetku, při kolapsu skleněného prvku s charakterem lomu A nebo C. Z tohoto důvodu se má u takových aplikací navrhovat sklo s charakterem lomu B, které má předpoklad zůstat v konstrukci po nezbytně nutnou dobu, tzn. do doby výměny za prvek nový nebo bezpečný dočasný. Nepostupuje-li návrh podle předchozí věty, doporučuje se zpracovat analýzu rizik, která posoudí, že případný kolaps skleněného prvku nemůže ohrozit život a zdraví osob a zvířat, a ohrožení majetku je zanedbatelné.

Výše uvedené požadavky platí obecně. Pro speciální aplikace (např. budovy škol, bazény, budovy zatížené vandalismem apod.) platí dodatečné požadavky plynoucí z obecných právních předpisů a ze základního znění technického standardu.

Požadovaný charakter lomu skla pro konkrétní aplikace, zmíněný v této příloze, nenahrazuje potřebu statického posouzení skleněných prvků. Veškeré použité skleněné prvky musí být samostatně dimenzovány v projektové dokumentaci.

Odborné posouzení: Technická komise ČKAIT

Stav: vydání duben 2024

Účinnost: od 1. 7. 2024

JEDNOTLIVÁ VYDÁNÍ:

Účinnost verze 1: od 1. 7. 2024

Upozornění k textu

PŘEDMLUVA

Základové konstrukce jsou ve svých různých typech a druzích v oboru geotechnického inženýrství nedílnou součástí všech staveb. Tento obor zahrnuje i opatření nebo zásahy v základovém prostředí nezbytné pro zřízení základů, jako je např. zlepšení základové půdy, odvodnění základové půdy apod. Při jejich přípravě, realizaci a užívání se vychází z podkladů geotechnického průzkumu (GTP), který však není vlastní vybranou činností ve výstavbě. Jde o informaci o majetku investora, sloužící jako jeden z podkladů pro využití tohoto majetku pro výstavbu. Výsledky tohoto průzkumu jsou projektantovi zpravidla poskytnuty externím dodavatelem, popř. stavebníkem. Provedení GTP je také po dohodě se stavebníkem zadáváno projektantem.

Pro zadání GTP, ať již stavebníkem či projektantem, je nutno stanovit účel a cíl průzkumných geologických prací pro konkrétní úkol výstavby. Tento technický standard ČKAIT k tomu poskytuje nezbytné postupy.

Před zahájením zpracování projektové dokumentace autorizovanou osobou (AO) je třeba překontrolovat dostatečnost geotechnického podkladu již předaného k použití, k čemuž vhodně poslouží protokolární kontrola provedená podle tohoto technického standardu.

V posledních letech byl zaznamenáván stoupající počet případů nedostatečnosti těchto průzkumů, označovaných obvykle jako inženýrskogeologické. Hlavní nedostatečností bývá malý počet sond, jejich malá hloubka a absence či malý počet laboratorních nebo polních zkoušek základových půd. Průzkumy povětšinou nesplňují ani formální podmínky dané pro 2. a 3. geotechnickou kategorii (GK) podle ČSN EN 1997-1, 2 Eurokód 7 – Navrhování geotechnických konstrukcí (EC7). To je požadováno všemi navazujícími ČSN EN pro provádění speciálních geotechnických prací v jejich sjednocené kap. 5. Geotechnický průzkum.

Pro systémové odstranění zmíněných nedostatků může být vhodné používat ve smluvní praxi výstavby uvedený ověřovací protokol. Po jeho vzájemném potvrzení účastníky projektu, jako kontraktační pomůcky zpřesňující smluvní závazky stran (tj. lze se na něj ve smlouvě o dílo odvolat). Na jeho základě lze rovněž zadat potřebný doplňkový GTP.

Technický standard ČKAIT je doporučený dokument obsahující technické informace, které mají být respektovány, a instrukce popisující činnost, která se má provést. Stanovuje technické požadavky, které má stavební konstrukce, proces, nebo služba splňovat. TS ČKAIT může také uvádět postupy, jejichž pomocí lze určit, zda jsou dané požadavky splněny.

Technické standardy ČKAIT nejsou obecně závazné, jsou to však odborně kvalifikované předpisy, na které se mohou odkazovat smluvní strany při specifikaci předmětu smlouvy a podmínek jejího plnění nebo státní autorita ve svých obecně závazných předpisech.

OBSAH

1 PŘEDMĚT

Technický standard ČKAIT stanoví postup pro zadání a/nebo prověření dostatečnosti GTP podle uvedeného revizního protokolárního soupisu, zejména jako podklad pro ověření mechanické bezpečnosti a stability staveb (geotechnických konstrukcí).

2 TERMÍNY A DEFINICE

Pro účely tohoto dokumentu platí dále uvedené termíny a definice, jež dosud nejsou jednoznačně definovány právními předpisy, technickými normami nebo jiným, všeobecně uznávaným způsobem. Např. členění a definice dílčích geologických průzkumů jsou již uvedeny ve vyhlášce č. 369/2004 Sb.

2.1 GEOTECHNICKÝ PRŮZKUM (GEOTECHNICAL INVESTIGATION) GTP

Komplexní průzkum zemního a horninového prostředí pro zajištění geotechnických podkladů pro návrh a posuzování stavebních konstrukcí. Zahrnuje inženýrsko-geologické, hydrogeologické, geofyzikální a další průzkumné práce. Geotechnický průzkum je vyhodnocen na základě syntézy výsledků všech využitých průzkumných prací a podle ČSN EN 1997.

2.2 GEOTECHNICKÉ INŽENÝRSTVÍ (GEOTECHNICAL ENGINEERING)

Technická věda, která se zabývá souvislostmi mezi základovou půdou a stavební konstrukcí. Dělí se na mechaniku zemin a skalních hornin, zakládání staveb, zemní konstrukce a podzemní stavitelství. Zahrnuje analýzu, návrh a provádění základů, svahů, opěrných konstrukcí, dopravních cest, štol, šachet, tunelů, hrází, přístavišť, skládek a ostatních systémů, které jsou zhotoveny ze zeminy nebo horniny, nebo jsou jimi podepřeny. Přispívá principiálně k návrhu stavebních konstrukcí v základové půdě řešením jejich spolupůsobení (interakcí). V teorii a praxi vyžaduje prohloubené znalosti v odborných stavebních disciplínách mechaniky zemin a skalních hornin, navrhování základových konstrukcí, navrhování podzemních konstrukcí a prováděcích technologiích speciálních geotechnických prací. Zahrnuje také znalosti z přírodovědných disciplín geologie, inženýrské geologie, hydrogeologie a z dalších podpůrných disciplín.

2.3 GEOTECHNICKÁ RIZIKA (GEOTECHNICAL RISKS)

Obecný pojem zahrnující širokou škálu obvykle skrytých inherentních vlastností základové půdy, které se dají zjistit jen s určitou nejistotou a s omezující možností pouze teoreticky dokonalého geotechnického průzkumu. Některá G. r. se mohou projevit až při provádění stavby nebo teprve během jejího užívání. Patří mezi ně například náchylnost k sesuvům, prosedání či zdvihání, účinky podzemní vody, bobtnání, seismicita, kontaminace, výskyt překážek v podzákladí, radonu, bludných proudů, nevybuchlé munice atp. Konkrétní geotechnická rizika projektu jsou vlastní danému stavebnímu prostředí a jsou vstupním faktorem pro analýzu návrhu stavby.

2.4 GEOTECHNICKÉ KATEGORIE (GEOTECHNICAL CATEGORY) GK

Pojem, který je zaveden v Eurokódu 7 a slouží ke stanovení požadavků na geotechnický návrh. Rozeznáváme tři GK.

Z toho 1. GK zahrnuje pouze malé a relativně jednoduché konstrukce, u nichž je možné zabezpečit splnění základních požadavků na základě zkušeností a kvalitativního geotechnického průzkumu; riziko ohrožení majetku a života je zanedbatelné. Postupy podle 1. GK budou postačující v základových poměrech, které jsou známé ze srovnatelné zkušenosti a jsou dostatečně jasné, pro návrh základů a provádění smějí být použity rutinní metody.

2. GK zahrnuje běžné typy konstrukcí a základů, u nichž nevzniká abnormální riziko a základové poměry nebo zatěžovací podmínky nejsou neobvyklé nebo výjimečně obtížné. Konstrukce zařazené do 2. GK vyžadují kvantitativní geotechnické údaje a statický výpočet, aby bylo prokázáno, že základní požadavky budou splněny. Lze použít běžné postupy pro terénní a laboratorní zkoušky, návrh a provádění. Obvyklé typy konstrukcí jsou plošné základy – základové desky, pilotové základy, výkopy, pilíře a opěry mostů, násypy a zemní práce, zemní kotvy a podobné systémy, tunely v tvrdých nerozpukaných skalních horninách, kde není důležitá vodotěsnost.

3. GK zahrnuje konstrukce nebo části konstrukcí, které nespadají do 1. a 2. GK. Obsahem 3. GK jsou velké nebo neobvyklé konstrukce s abnormálním rizikem nebo neobvyklé či výjimečně obtížné základové poměry nebo zatěžovací podmínky a konstrukce ve vysoce seismických oblastech.

2.5 GEOTECHNICKÁ KONSTRUKCE (GEOTECHNICAL STRUCTURE)

Konstrukce zajišťující interakci budované stavební konstrukce se základovou půdou. Realizuje se na základě znalostí o vlastnostech základové půdy a budované stavby pomocí speciálních geotechnických prací. Náleží sem i všechny zemní konstrukce, tedy všechny druhy násypů i zářezů pro stavby.

2.6 GEOTECHNICKÝ TYP (GEOTECHNICAL TYPE)

Vrstva základové půdy nebo sloučení několika vrstev základové půdy do jednoho kvazihomogenního celku s totožnými nebo velice blízkými charakteristickými geomechanickými vlastnostmi. Geotechnické typy jsou součástí zprávy o geotechnickém průzkumu staveniště.

2.7 CHARAKTERISTICKÁ HODNOTA (CHARACTERISTIC VALUE)

Parametru (vlastnosti) zeminy se v geotechnických výpočtech používá jednak pro výpočty mezního stavu použitelnosti (SLS), jednak ke stanovení návrhové hodnoty příslušného parametru. Výběr ch. h. p. i u skalních hornin musí být založen na výsledcích laboratorních i terénních zkoušek. Do úvahy se musí brát tzv. odvozené hodnoty, tj. hodnoty odvozené i z nepřímých zkoušek pomocí korelačních vztahů. Musí se uvažovat rozdíly mezi vlastnostmi horninového vzorku a horninového masivu, vliv času a křehkost nebo vláčnost zkoušené zeminy nebo skalní horniny. Uvažuje se i charakter stavby a technologické vlivy stavebních prací, obzvláště instalace prvků speciálního zakládání, na vlastnosti základové půdy. Charakteristická hodnota parametru zeminy nebo skalní horniny musí být vybrána jako obezřetný odhad hodnoty ovlivňující vznik mezního stavu. Pokud jde o parametry pevnosti, musí se uvážit proces zatěžování základové půdy a schopnost její konsolidace a rozhodnout, zda pro dané řešení jsou charakteristické totální nebo efektivní parametry smykové pevnosti základové půdy.

2.8 ODVOZENÁ HODNOTA (DERIVED VALUE)

Hodnoty geotechnických parametrů odvozených z výsledků zkoušek (laboratorních i terénních) pomocí teorie, korelacemi nebo ze zkušenosti. Nejde tedy o přímé měření určitého parametru.

2.9 ZÁKLADOVÁ PŮDA (GROUND)

Část horninového prostředí, které spolupůsobí se stavební konstrukcí. Účinky zatížení a vlivů vyvolané v tomto prostředí vlastní konstrukcí (i v jejím okolí) způsobují změny v chování konstrukce. V tomto smyslu, tedy nejen pro plošné základy, ale pro jakýkoliv druh inženýrské stavby je základovou půdou např. i svah zářezu dopravní stavby do takové vzdálenosti, kam až by mohly zasáhnout svahové pohyby vyvolané odlehčením svahu zářezem nebo odřezem horninového masivu. V tomto rozsahu je také nutné provést geotechnický průzkum. Základovou půdou je obecně zemina, skalní hornina a navážka, existující na místě před prováděním stavebních prací. Synonymem pro tento termín je podle kontextu podzákladí nebo horninové prostředí.

3 POSTUP PŘI ZADÁNÍ A/NEBO OVĚŘENÍ DOSTATEČNOSTI GTP

3.1 ZADÁNÍ GTP

3.1.1 Úvodní analýza podkladů pro návrh

Při posuzování podkladů pro návrh projektu je třeba vyhodnotit obecné i specifické podmínky pro stavbu, odhadnout vstupní faktory a rizika základových poměrů pro předběžný návrh založení stavby (např. plošné, speciální atp.). K této analýze je vhodné pořídit rešerši základových podmínek z informací GEOFONDU. Další postupy vycházejí z předběžného návrhu geotechnické konstrukce založení.

3.1.2 Stanovení GK

Před zadáním GTP je nejprve nutno určit geotechnickou kategorii posuzované stavby Podrobný návod je uveden v příloze 1.

3.1.3 Návrh základní části GTP

Základní část GTP sestává z průzkumu k získání nezbytného podkladu pro ověření mechanické bezpečnosti a stability staveb. Na podkladu stanovené GK je již možno upřesnit do zadání účel a cíle průzkumných geologických prací pro tento konkrétní úkol (např. určení geotechnických typů a jejich odvozených hodnot nebo i návrh hodnot charakteristických). K tomu lze využít doporučení pro optimální rozsah základní části GTP, jak jsou rozvedena v příloze 2.

Tato doporučení vycházejí z normy ČSN EN 1997-2: 2008 Eurokód 7: Navrhování geotechnických konstrukcí – část 2: Průzkum a zkoušení základové půdy, příloha B3 – Příklady doporučení pro rozmístění a hloubku průzkumu. Návrhy na rozsah GTP jsou zde zjednodušeně přeformulovány a přehledně uspořádány tabelárně, aby bylo zřejmé doplnění komentáři a poznámkami autorů podle osvědčených tuzemských zkušeností. Doplňky autorů jsou označeny kurzívou.

Požadavky, uvedené v tabulce přílohy 2 jsou široce optimálními požadavky na rozsah GTP pro návrh a posouzení konstrukcí. Pro návrhy podle 1. geotechnické kategorie může projektant rozhodnout v zadání průzkumu podle místních podmínek o jejich výrazném zmírnění. Pro návrhy podle 2. geotechnické kategorie na mechanickou odolnost a stabilitu je třeba je považovat naopak za spíše minimální. Pro návrhy podle 3. geotechnické kategorie musí být zadány podrobnější požadavky na průzkum.

Tuto část GTP pro 1. a 2. GK obvykle pokryjí geologické práce inženýrskogeologického průzkumu. Některé ČSN EN pro provádění speciálních geotechnických prací však požadují, ve své kapitole 5. Geotechnický průzkum, specifické rozšíření nebo prohloubení průzkumů. Například ČSN EN 1538 Podzemní stěny požaduje zvláštní hydrogeologický a geochemický průzkum. Je třeba tyto specifické požadavky pro GTP uvážit již v této základní části.

Jako další pomůcku lze využít informace z protokolu o kontrole dostatečnosti GTP uvedené v příloze 3.

3.1.4 Návrh dalších částí GTP

Podle vyhodnocení konkrétních okolností stavby je třeba navrhnout do zadání další doplňující a případné specifické průzkumy pro komplexní GTP. Výsledek průzkumů má poskytnou veškeré potřebné informace o poměrech v daném základovém prostředí.

Postupuje se podle konkrétních podmínek a okolností stavby se záměrem odpovídajícím předpokládané základové konstrukci nebo geotechnickému opatření. Jedná se například o tyto průzkumy:

• hydrogeologický (viz příklad specifických požadavků v ČSN EN 1538+A1: 2016 pro podzemní stěny v odst. 5.2.1, 5.2.2, 5.2.3);
• geochemický (dtto pouze 5.2.1);
• geofyzikální;
• geologických činitelů ovlivňujících životní prostředí;
• pro zjišťování a odstraňování antropogenního znečištění v horninovém prostředí;
• pro zasakování srážkové vody;
• násypových/zásypových materiálů, materiálů pro těsnící a drenážní vrstvy atp.;
• pro stanovení těžitelnosti/vrtatelnosti/razitelnosti/injektovatelnosti atp.;
• pyrotechnický;
• bludných proudů;
• výskytu radonu;
• apod.

3.2 OVĚŘENÍ DOSTATEČNOSTI GTP

3.2.1 Revizní protokol provedeného/ých GTP

Ke kontrole dostatečnosti GTP slouží formulář revizního protokolu provedených průzkumných prací v příloze 3. Rozsah jeho využití závisí na konkrétních okolnostech daného projektu geotechnické konstrukce či opatření.

Podle okolností daného projektu rozhodne projektant, u které části stavby, popřípadě u kterých staveb nebo stavebních objektů, je třeba dostatečnost GTP prověřit. U velkých staveb, může být vhodné vypracovat toto protokolární vyhodnocení pro některé jejich části samostatně. Pro posouzení předaného podkladu je nejprve nutno určit geotechnickou kategorii posuzované stavby. Podrobný návod je uveden v příloze 1.

V případě staveb spadajících do 1. geotechnické kategorie (1. GK), kde se obvykle potřeba náročného GTP nepředpokládá, rozhodne projektant o případné důvodnosti použití tohoto protokolu podle konkrétních okolností. Pro 2. a 3. GK je doporučeno protokolární vyhodnocení použít vždy.

Obzvláště potřebné je použití protokolu pro práce speciálního zakládání staveb a pro náročné geotechnické konstrukce. Tato potřeba vyplývá zejména z předpokladů tzv. technologických evropských norem pro práce speciálního zakládání staveb, vypracovaných technickou komisí CEN/TC 288 „Provádění speciálních geotechnických prací“, v jejich revidovaných zněních zaváděných od roku 2015. Je uvedena v požadavcích společné kapitoly zmíněných norem – „5. Geotechnický průzkum podle ČSN EN 1997 (ve všech částech)“, se zdůrazněním ohledu na dostatečnou hloubku a rozsah průzkumů, včetně specifických průzkumů (např. hydrogeologických, geochemických apod.). V čl. 5.1.3 této kapitoly je pak přímý požadavek, že pro návrh a provedení geotechnické konstrukce musí být prověřena dostatečnost geotechnického průzkumu. Z tohoto prověření vyplývá v dalším článku normy povinnost provést v případě zjištěné nedostatečnosti doplňkový geotechnický průzkum.

3.2.2 Vyhodnocení revizního protokolu GTP

V závěrečném vyhodnocení shrne zpracovatel výsledky, okomentuje a vydá doporučení k dalšímu kroku (např. návrh doplňkového průzkumu).

Pro usnadnění sestavení revizního protokolu a zejména pro závěrečné doporučení jsou k dispozici pracovní přílohy tohoto standardu:

• Návod k zatřiďování do geotechnických kategorií (Příloha 1);
• Podrobná doporučení pro rozsah GTP (Příloha 2);
• Soupis relevantních právních předpisů (Příloha 4).

Vyhodnocený protokol slouží všem účastníkům výstavby jako informační dokument o prověření stavu prozkoumanosti staveniště v dané fázi projektu stavby a též jako podklad k jednání o dalším postupu.

4 NÁVOD K ZATŘÍDĚNÍ STAVBY DO GEOTECHNICKÉ KATEGORIE

Podrobný návod je uveden v příloze 1. S ohledem na nedostatečné pojednání zatřiďování stavby do geotechnických kategorií (GK) ve stávajících ustanoveních normy ČSN EN 1997-1, je doplněný podle místních zkušeností.

5 PODROBNÁ DOPORUČENÍ PRO ROZSAH GTP

Doporučení pro optimální rozsah GTP jsou rozvedena v příloze 2.

6 REVIZNÍ PROTOKOL K PROVĚŘENÍ DOSTATEČNOSTI GTP

6.1 ÚVOD K POUŽÍVÁNÍ

Tento protokolární soupis (6.2) slouží jako pomůcka k prověření dostatečnosti GTP nebo jako pomůcka pro jeho zadání.

Revizní protokol GTP je založen na kontextu norem geotechnického inženýrství.

6.2 FORMULÁŘ PROTOKOLU

Protokol má formu tabulky – viz příloha 3. Obsahuje základní geotechnické údaje pro všechny fáze výstavby, resp. průzkumu pro geotechnickou konstrukci a pro všechny její složitosti či nezbytná opatření.

6.3 NÁVOD K VYPLNĚNÍ PROTOKOLŮ

Postupujte po jednotlivých bodech (parametrech GTP či požadavcích na GTP) v tabulce. Pro každý bod proveďte zhodnocení podle informací dostupných v GTP s ohledem na aktuální fázi a požadavky projektu.

Zhodnocení výsledku je buď ve formátu vyznačení platných možností (zaškrtávací pole) nebo vyžaduje stručný popis informací. Výsledek pro každý bod vyznačte výběrem jedné ze tří možností – vyhovuje, nevyhovuje, není relevantní.

Sloupec s poznámkou je k dispozici pro komentář ke zhodnocení nebo výsledku, je-li třeba.

6.4 SOUPIS RELEVANTNÍCH PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ

S ohledem na nejednotnost stávajících právních předpisů je k závěrečnému vyhodnocení pro informaci doplněn soupis veškerých právních podkladů pro provádění GTP se stručným aktuálním komentářem v příloze 4.

7 LITERATURA

7.1 NORMY

[1] ČSN 73 0039:2015. Navrhování objektů na poddolovaném území. Praha: ÚNMZ.

[2] ČSN 73 0040:2019. Zatížení stavebních objektů technickou seismicitou a jejich odezva. Praha: ČAS.

[3] ČSN 73 1004:2020. Navrhování základových konstrukcí – Stanovení požadavků pro výpočetní metody. Praha: ČAS.

[4] ČSN P 73 1005:2016 Inženýrskogeologický průzkum. Praha: ÚNMZ.

[5] ČSN 73 6133:2010. Návrh a provádění zemního tělesa pozemních komunikací. Praha: ÚNMZ.

[6] ČSN 73 6244:2010. Přechody mostů pozemních komunikací. Praha: ÚNMZ.

[7] ČSN 75 2310:2006. Sypané hráze. Praha: ČNI.

[8] ČSN 75 2410:2011. Malé vodní nádrže. Praha: ÚNMZ.

[9] ČSN EN 1990 ed.2:2021. Eurokód: Zásady navrhování konstrukcí. Praha: ČAS.

[10] ČSN EN 1997-1:2006. Eurokód 7: Navrhování geotechnických konstrukcí – Část 1: Obecná pravidla. Praha: ČNI.

[11] ČSN EN 1997-2:2008. Eurokód 7: Navrhování geotechnických konstrukcí – Část 2: Průzkum a zkoušení základové půdy. Praha: ČNI.

[12] ČSN EN 1536+A1:2016. Provádění speciálních geotechnických prací – Vrtané piloty. Praha: ÚNMZ.

[13] ČSN EN 1537:2014. Provádění speciálních geotechnických prací – Horninové kotvy. Praha: ÚNMZ.

[14] ČSN EN 1538+A1:2016. Provádění speciálních geotechnických prací – podzemní stěny. Praha: ÚNMZ.

[15] ČSN EN 12063:2000. Provádění speciálních geotechnických prací – Štětové stěny. Praha: ČNI.

[16] ČSN EN 12699:2016. Provádění speciálních geotechnických prací – Ražené piloty. Praha: ÚNMZ.

[17] ČSN EN 12715:2021. Provádění speciálních geotechnických prací – Injektáže. Praha: ČAS.

[18] ČSN EN 12716:2020. Provádění speciálních geotechnických prací – Trysková injektáž. Praha: ČAS.

[19] ČSN EN 14199:2016. Provádění speciálních geotechnických prací – Mikropiloty. Praha: ÚNMZ.

[20] ČSN EN 15237:2007. Provádění speciálních geotechnických prací – Svislé drény. Praha: ČNI.

[21] ČSN EN 14475:2006. Provádění speciálních geotechnických prací – Vyztužené zemní konstrukce. Praha: ČNI.

[22] ČSN EN 14490: 2010. Provádění speciálních geotechnických prací – Hřebíkování zemin. Praha: ÚNMZ.

[23] ČSN EN 14679:2006. Provádění speciálních geotechnických prací – Hloubkové zlepšování zemin. Praha: ČNI.

[24] ČSN EN 14731:2006. Provádění speciálních geotechnických prací – Hloubkové zhutňování zemin vibrováním. Praha: ČNI.

[25] ČSN EN 1998-1: 2006. Eurokód 8: Navrhování konstrukcí odolných proti zemětřesení – Část 1: Obecná pravidla, seizmická zatížení a pravidla pro pozemní stavby. Praha: ČNI.

[26] ČSN EN 1998-5:2006. Eurokód 8: Navrhování konstrukcí odolných proti zemětřesení – Část 5. Základy, opěrné a zárubní zdi a geotechnická hlediska. Praha: ČNI.

7.2 DOKUMENTY ČKAIT

[27] PROFESIS, MASOPUST, J., ŘIČICA, J. TP 1.9.8 Revizní protokol pro ověření dostatečnosti geotechnického průzkumu. Praha: ČKAIT, 2017.

[28] PROFESIS, MASOPUST, J., ŘIČICA, J. S 1.2 Slovník pojmů ve výstavbě – Geotechnické inženýrství. Praha: ČKAIT, 2022.

7.3 LITERATURA

[29] MASOPUST, J. a kol. Rizika prací speciálního zakládání staveb. Praha: IC ČKAIT, 2011.

[30] MASOPUST, J. Navrhování základových a pažicích konstrukcí. Praha: IC ČKAIT, 2018.

7.4 SOUVISÍCÍ PŘEDPISY

Soupis relevantních předpisů podle 3.5 je proveden k 31. 12. 2023 se stručným výtahem obsahu – viz Příloha 4.

PŘÍLOHA 1 – ZATŘIĎOVÁNÍ DO GEOTECHNICKÝCH KATEGORIÍ

Geotechnické kategorie jsou určeny na základě stupně složitosti návrhu celé stavební konstrukce, podmínek základové půdy a jejich interakce v geotechnickém prostředí, jakož i podle třídy rizika.

P1-1 TŘÍDY RIZIKA

V souladu s ČSN EN 1990 Zásady navrhování konstrukcí, čl. B.3.1 – podle tab. B.1 normy:

• třída 1 – možné následky slabé, mající zanedbatelné nebo malé vlivy na osoby, na budované nebo sousední dílo, a to ve smyslu společenském, ekonomickém a z hlediska životního prostředí;
• třída 2 – možné následky střední, mající mírné vlivy na osoby a/nebo významné vlivy na budované nebo sousední dílo, a to ve smyslu společenském, ekonomickém a z hlediska životního prostředí – většina běžných staveb;
• třída 3 – možné následky značné, mající významné vlivy na osoby a/nebo velmi významné vlivy na budované nebo sousední dílo, a to ve smyslu společenském, ekonomickém a z hlediska životního prostředí.

P1-2 GEOTECHNICKÉ KATEGORIE (GK)

P1-2.1 1. geotechnická kategorie

• malé, jednoduché konstrukce s třídou rizika 1;
• nekomplikované jasně definované podmínky základové půdy;
• stabilita může být určena na základě zkušenosti.

Vyhrazena pro:

a) jednoduché konstrukce jako jsou

• ty, které nejsou náchylné k sedání, s maximálním zatížením sloupů 250 kN a/nebo maximálním lineárním zatížením 100 kN/m;
• pažící stěny a opěry výkopů s výškou menší než 2 m, bez význačného přitížení;
• malé základové desky navržené s použitím empirických metod;
• rýhy a výkopy do hloubky 2 m, nad hladinou podzemní vody;

b) staveniště, kde je přirozený povrch terénu téměř vodorovný a spolehlivá místní zkušenost uvádí, že základová půda není náchylná k sedání, (a nepodléhá bobtnání nebo smršťování); v případě zakládání na horninách skalních je zaručeno, že tento typ horniny nepodléhá rozkladu nebo rozpadu;

c) staveniště, kde nejsou výkopy prováděny pod hladinou podzemní vody;

d) staveniště, kde nové konstrukce nebo stavby nepředstavují riziko pro sousední konstrukce, (např. budovy, dopravní cesty, produktovody, inženýrské sítě atd.);

e) staveniště, kde nejsou očekávány vnější vlivy, které mohou být nebezpečné nebo mohou zvýšit složitost návrhu či provádění, (např. blízká jezera, erodovaný terén, poklesy půdy vlivem poddolování nebo kaveren).

P1-2.2 2. geotechnická kategorie (většina běžných geotechnických konstrukcí)

• konstrukce s třídou rizika 2;
• podmínky základové půdy jsou složitější;
• musí být provedena stabilitní analýza nebo výpočet únosnosti;
• je vyžadována účast kvalifikovaného geotechnického specialisty.

Vyhrazena pro:

Konstrukce a podmínky základové půdy, pro které neplatí 1. GK a pro které, z hlediska jejich složitosti, není třeba uplatnit 3. GK, patří do 2. GK. Typickými základovými konstrukcemi spadajícími do 2. GK jsou běžné konstrukce speciálního zakládání staveb, jako piloty, mikropiloty, podzemní stěny, sloupy tryskové injektáže a kotvy, nebo jiné složitější geotechnické konstrukce, nebo náročné plošné zakládání, pokud tyto konstrukce v důsledku svých zvláštností nespadají do 3. GK.

P1-2.3 3. geotechnická kategorie

• vysoce náročná konstrukce a/nebo podmínky základové půdy s třídou rizika 3;
• bezpečnost musí být ověřena numericky;
• je vyžadována účast kvalifikovaného geotechnického specialisty s rozsáhlou znalostí a zkušeností.

Vyhrazena pro:

• velmi rozsáhlé nebo nekonvenční konstrukce, požadující vysoký stupeň bezpečnosti, nebo konstrukce vysoce citlivé na deformace;
• neobvyklé nebo obzvláště obtížné podmínky základové půdy;
• neobvyklé podmínky zatížení;
• konstrukce na území s vysokým rizikem zemětřesení nebo jiných dynamických vlivů.

Podmínky zahrnují následující:

a) konstrukce jako jsou

• hluboké suterény a podzemní parkoviště;
• hlubinné základy s mimořádně vysokým zatížením;
• přehrady, hráze a podobné konstrukce, zadržující více než 2 m vody;
• projekty související s dočasným nebo trvalým snížením hladiny podzemní vody;
• letištní plochy;
• tunely a podzemní prostory;
• mosty s velkým rozpětím;
• zdymadla;
• strojní základy podléhající nepříznivému dynamickému zatížení;
• budovy reaktorů;
• chemická zařízení, kde jsou vyráběny, manipulovány nebo skladovány nebezpečné látky;
• všechny typy skládek odpadů;
• vysoké věže, radiové stožáry a průmyslové komíny;
• vysokorychlostní úseky železnice;

b) složité místní podmínky základové půdy, jako jsou náplavy o nízkém geologickém stáří a nepravidelné mocnosti vrstev, nestabilní svahy, formace s nepravidelnou geologickou strukturou, bobtnavé a kolapsibilní zeminy (např. spraše) a skalní horniny;

c) skalní horniny s tendencí k rozkladu, (např. sůl, sádrovec a skalní horniny s proměnlivou pevností) nebo projevující poruchové zóny nebo plochy diskontinuit s nevhodnou orientací;

d) výskyt napjaté hladiny podzemní vody;

e) konstrukce vystavené seizmickému zatížení s návrhovým zrychlením základové půdy větším než 0,10 g (podle mapy seizmických oblastí ČR);

f) konstrukce nebo stavební práce, které představují riziko pro okolí, nebo kde okolí může pravděpodobně nepříznivě ovlivnit konstrukční stabilitu nebo bezpečný provoz;

g) konstrukce na poddolovaném území a v místech podléhajících poklesům nebo v místech s neřízenými (nezhutněnými nebo nezkonsolidovanými) zásypy.

PŘÍLOHA 2 – PODROBNÁ DOPORUČENÍ PRO ROZSAH GTP

1	Základy – všeobecná doporučení	Všeobecné poznámky: pro rozsáhlý nebo složitý projekt mají alespoň některé průzkumné sondy zasahovat do větší než doporučené hloubky; větší hloubky průzkumných sond mají být vždy voleny v geologicky nepříznivých poměrech jako je např. výskyt nedostatečně únosných nebo stlačitelných vrstev.
2	Plošné základy – patky a pasy bez vzájemné interakce	Hloubka průzkumu: za ≥ 2.bb, kde je bb menší rozměr (šířka) základu. Teoreticky: minimální hloubka je 1 až 3násobek šířky základu. Prakticky: 5 až 10 m pod základovou spáru.
3	Plošné základy – patky a pasy se vzájemnou interakcí	Hloubka průzkumu: za ≥ 3.bb, kde je bb menší rozměr (šířka) základu, za ≥ 6 m. Teoreticky: minimální hloubka je 1 až 3násobek šířky základu. Prakticky: 5 až 10 m pod základovou spáru.
4	Plošné základy – základové desky	Hloubka průzkumu: podle obr. 1 odpovídá za šířce základové desky bb Obr. 1 Základová deska
5	Pilotové základy (upraveno pro v ČR převládající vrtané piloty)	Minimální hloubka průzkumu: za ≥ 2.DF, resp. za ≥ 2.bg kde jsou: DF – pro osamělé piloty průměr piloty v patě, obr. 2 bg – pro skupiny pilot šířka pilotové skupiny, obr. 2. Průzkumnými vrty dosažení skalní horniny tř. R1 – R3, popř. zavrtání do horniny tř. R4 nejméně 3,0 m Obr. 2 Osamělé piloty a skupina pilot Jádrové vrty za účelem stanovení geologických poměrů na staveništi – min. počet je ovlivněn charakterem díla a složitostí geotechnických podmínek; Sondy statické penetrace (CPT) – za účelem upřesnění ulehlosti hrubozrnných zemin, popř. konzistence jemnozrnných zemin. Nelze jimi nahradit jádrové vrty (v případě 2. GK jimi lze nahradit část jádrových vrtů pouze v případě, nejsou-li pochybnosti o geologické stavbě staveniště); Sondy dynamické penetrace (DP) – pouze za účelem upřesnění ulehlosti a konzistence (jsou-li k dispozici příslušné místní korelace) ve známých geologických poměrech staveniště; nelze jimi nahradit jádrové vrty; Laboratorní zkoušky vzorků základové půdy za účelem jejich klasifikace a stanovení prosté tlakové pevnosti hornin skalních a poloskalních (2. GK), za účelem stanovení pevnostních a deformačních vlastností základové půdy, popř. provedení speciálních zkoušek (3. GK); Ostatní terénní zkoušky (např. presiometrické) v případě 3. GK; Zkrácené chemické rozbory vzorků podzemní vody (2. GK), chemické rozbory na souborech vzorků s časovým rozlišením (3. GK).
7	Základy vodohospodářských konstrukcí	Vzdálenost sond: rozteč 25–75 m v příslušném řezu. Hloubka průzkumných sond pod základovou spáru: řídící velikostí za pod úroveň základové spáry je velikost hydrostatického tlaku, nejméně však za ≥ 6 m.
8	Hluboké výkopy	Hloubka průzkumných sond podle obr. 3 pro případy: a) hladina podzemní vody je pod úrovní dna výkopu (obr. 3a) za ≥ 0,4.h za ≥ (t + 2,0 m) b) hladina podzemní vody je nad úrovní dna výkopu (obr. 3b) za ≥ (H + 2,0 m) za ≥ (t + 2,0 m) jestliže v rámci této hloubky není zastižena žádná méně propustná vrstva základové půdy, potom za ≥ (t + 5,0 m) kde jsou: h – hloubka výkopu, H – výška hladiny podzemní vody nad úrovní dna výkopu, t – délka vetknutí pažící konstrukce Obr. 3 Hloubka průzkumných sond pro hluboké výkopy s existující hladinou podzemní vody (a) pod a (b) nad úrovní dna výkopu
9	Těsnící stěny	Hloubka průzkumných sond podle obr. 4: za ≥ 2 m pod povrch nepropustné vrstvy, za ≥ 5 m pod patu těsnící stěny, není-li dosažena nepropustná vrstva základové půdy. Vzdálenost sond: rozteč 25–50 m. Obr. 4 Hloubka průzkumných sond pro těsnící stěny, je-li průzkumem dosažena nepropustná vrstva
10	Liniové konstrukce násypy a výkopy	Vzdálenost sond: rozteč 20–200 m Hloubka průzkumných sond pod terén (obr. 5): pro násypy: 0,8.h < za < 1,2.h za ≥ 6 m pro výkopy: za ≥ 2 m za ≥ 0,4.h kde je h – výška násypu nebo hloubka výkopu Obr. 5 Hloubka průzkumných sond pro násypy a výkopy
11	Ostatní liniové konstrukce dopravních staveb	Hloubka průzkumných sond (obr. 6): za ≥ 2 m pod úroveň dna výkopu Obr. 6 Hloubka průzkumných sond pro ostatní liniové konstrukce dopravních staveb
12	Rýhy pro produktovody	Hloubka průzkumných sond (obr. 7): za ≥ 2 m pod nejnižší úroveň dna výkopu, za ≥ 1,5.bAh kde je bAh – šířka výkopu Obr. 7 Hloubka průzkumných sond pro rýhy pro produktovody
13	Malé tunely a kaverny	Hloubka průzkumných sond (obr. 8): bAb < za < 2. bAb kde je bAb – označení podle obr. 8 Obr. 8 Hloubka průzkumných sond pro malé tunely a kaverny
14	Horninové kotvy	Jádrové vrty za účelem stanovení geologických poměrů na staveništi: min. počet je ovlivněn charakterem díla a složitostí geotechnických podmínek, min. hloubka průzkumu – podle předpokládaného průběhu kotev; Sondy statické penetrace (CPT) – za účelem upřesnění ulehlosti hrubozrnných zemin, popř. konzistence jemnozrnných zemin (v případě 2. GK jimi lze nahradit část jádrových vrtů pouze v případě, nejsou-li pochybnosti o geologické stavbě staveniště); Zkrácené chemické rozbory vzorků podzemní vody (2. GK), chemické rozbory na souborech vzorků (3. GK).

PŘÍLOHA 3 – REVIZNÍ PROTOKOL GEOTECHNICKÉHO PRŮZKUMU (GTP)

Projekt: …………………

Obsah protokolu

1 Všeobecné informace
2 Přehled průzkumu
3 Klasifikace do geotechnických kategorií
4 Průzkum pro 1. geotechnickou kategorii
5 Průzkum pro 2. geotechnickou kategorii
6 Průzkum pro 3. geotechnickou kategorii
7 Závěrečný komentář a doporučení

1 VŠEOBECNÉ INFORMACE

2 PŘEHLED PRŮZKUMU

3 KLASIFIKACE DO GEOTECHNICKÝCH KATEGORIÍ (GK)

4 PRŮZKUM PRO 1. GEOTECHNICKOU KATEGORII

5 PRŮZKUM PRO 2. GEOTECHNICKOU KATEGORII

6 PRŮZKUM PRO 3. GEOTECHNICKOU KATEGORII

Poznámka:
Výsledky průzkumných prací musí být doloženy atesty a certifikacemi podle platných norem.

7 ZÁVĚREČNÝ A DOPORUČENÍ

PŘÍLOHA 4 – SOUHRN RELEVANTNÍCH PŘEDPISŮ K 31. 12. 2023, SE STRUČNÝM VÝTAHEM OBSAHU

P4-1 ZÁKONY

Geologické právo:

• zákon č. 62/1988 Sb., o geologických pracích a o Českém geologickém úřadu – definice geologických prací, jejich členění podle účelu prací, oprávnění k jejich provádění a projektování, obecné zásady při provádění a vyhodnocování geologických prací;

Horní právo:

• zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě – definice hornické činnosti, povinnosti báňského projektanta;

Stavební právo:

• zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon – průzkumy zmíněny pouze obecně v souvislosti s územně plánovací činností;
• zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (autorizační zákon) – znění od 1. 7. 2023 – oprávnění k provádění průzkumu (stavebně-technický, geotechnický, inženýrský);
• zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) a zákon č. 544/2020 Sb. – souhlas k provedení geologických prací v ochranném pásmu;
• zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a změně některých zákonů (lesní zákon) – povinnosti při provádění geologického a hydrogeologického průzkumu;
• zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu – obecné zásady z hlediska ochrany půdního fondu, odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu;
• zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon) – práva a povinnosti vlastníka, správce a provozovatele při provádění průzkumu pro veřejnou stavbu;

P4-2 VYHLÁŠKY

Stavební právo:

• vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb – výčet a závěry průzkumů (geotechnický, korozní, hydrogeologický apod.) jsou součástí technické zprávy projektu;
• vyhláška č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb – výčet, závěry a vyhodnocení průzkumů jsou součástí technické zprávy projektu;
• vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby – založení objektu na základě průzkumu;

Geologické právo:

• vyhláška č. 369/2004 Sb., o projektování, provádění a vyhodnocování geologických prací, oznamování rizikových geofaktorů a o postupu při výpočtu zásob výhradních ložisek – stanovuje podrobné členění průzkumných geologických prací podle druhu a etap, zmiňuje výsledky speciálních zpráv dokumentujících dílčí výsledky;
• vyhláška č. 368/2004 Sb., o geologické dokumentaci – obsah geologické dokumentace;

Horní právo:

• vyhláška Českého báňského úřadu č. 55/1996 Sb., o požadavcích k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při činnosti prováděné hornickým způsobem v podzemí – IG dokumentace, umístění jaderného zařízení;

P4-3 TECHNICKÉ PODMÍNKY (TP), TECHNICKÉ KVALITATIVNÍ PODMÍNKY (TKP)

• TP 76A Geotechnický průzkum pro pozemní komunikace – Část A – Zásady geotechnického průzkumu – obecné zásady geotechnického průzkumu;
• TP 76B Geotechnický průzkum pro pozemní komunikace – Část B – Provádění geotechnického průzkumu – popis činnosti a obsah geotechnického průzkumu;
• TP 76C Geotechnický průzkum pro navrhování a provádění tunelů pozemních komunikací – popis činnosti a obsah geotechnického průzkumu pro tunely;
• TP 94 Úprava zemin – návrh úpravy zemin na základě informací z geotechnického průzkumu (hydrologický režim, průkazní zkoušky);
• TKP 1 – Všeobecně – průkazní zkoušky zemin a hornin;
• TKP 4 – Zemní práce – průkazní zkoušky zemin a hornin, posouzení základové spáry;
• TKP 30 – Speciální zemní konstrukce – úprava podloží vyztužené zemní konstrukce;

P4-4 SMĚRNICE

• Směrnice pro dokumentaci staveb pozemních komunikací;
• Směrnice SŽ SM011 Dokumentace staveb Správy železnic, státní organizace – inženýrsko-geologický průzkum je povinnou součástí podkladů, požadavky na rozsah průzkumu, předpis S4;

P4-5 METODICKÉ POKYNY

• SŽ S4 – účel jednotlivých etap průzkumu, definice inženýrsko-geologického průzkumu, geotechnické kategorie, metody průzkumu, klasifikace zemin a hornin, zásady návrhu a provádění rozšíření tělesa železničního spodku;
• SŽ S3/1 Práce na železničním svršku (účinnost od 1. května 2021) – nezbytnost geotechnického průzkumu;
• Ž2 Zemní těleso – Vzorový list železničního spodku – odkaz na ČSN EN 1997-1, geotechnické kategorie, požadavky na statické výpočty;
• SŽ MP – Metodický pokyn pro navrhování, výstavbu a údržbu nízkých hlukových stěn – posouzení stability svahu a provedení průzkumu podle ČSN EN 1997-2;
• SŽ MP – Použití nedestruktivních geofyzikálních metod v diagnostice a průzkumu tělesa železničního spodku;
• SŽ MP – Metodický pokyn pro zřizování konstrukčních vrstev pražcového podloží technologiemi bez snášení kolejového roštu – geotechnický průzkum jako podklad pro návrh, požadavky na průzkum;
• TNŽ Odvodnění železničních tratí a stanic;
• SŽDC S9 Pevná jízdní dráha – geotechnický průzkum jako podklad pro návrh, požadavky na průzkum.