Autoři aktualizace 2022: Ing. Jindřich Pater, Ing. Otakar Mikula

Stav: aktualizace 2022, vydání 2006

Anotace:
Pomůcka MP 1.5.4 Technologická zařízení staveb – Zdroje tepelné energie a rozvodná tepelná zařízení navazuje na vydanou metodickou pomůcku MP 1.5 Technologická zařízení staveb – Obecné zásady činnosti AO TZS pro projektovou činnost v rámci projektu PROFESIS. Je součástí soustavy metodických pomůcek, popisujících činnosti autorizovaných osob, která podrobněji rozpracovává MP 1.5 se zaměřením na činnost AO v oboru Zdroje a rozvody tepla – ZRT, zasahujících do vyhrazených technických zařízení. Popisuje obvyklé výkony AO TZSp – ZRT při zpracování projektové dokumentace ve smyslu SZ, ve znění pozdějších předpisů.

Upozornění k textu

K 30. 6. 2022 byly ve sbírce zákonů ČR vydány (a tudíž platné) k problematice stavebního zákona následující právní předpisy:

• zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)
  zrušen k 1. 7. 2023 novým stavebním zákonem č. 283/2021 Sb.; podle novely č. 195/2022 Sb. zákona č. 283/2021 Sb. se za den nabytí nové komplexní účinnosti zákona č. 283/2021 Sb. ale považuje až 1. 7. 2024, kdy tedy dojde k definitivnímu zrušení zákona č. 183/2006 Sb.
• zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon
  účinnost od 1. 7. 2023; podle „malé novely“ zákona č 283/2021 Sb., tj. podle zákona č. 195/2022 Sb. se za den nabytí účinnosti některých paragrafů zákona č. 283/2021 Sb. považuje 1. 7. 2024; připravována je ještě „velká novela“ zákona č. 283/2021 Sb. s účinností od 2024
• zákon č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona
  účinnost od 1. 7. 2023; v rámci „velké novely“ zákona č. 283/2021 Sb. připravována je i novela tohoto změnového zákona s účinností od 2024
• zákon č. 197/2022 Sb., o zvláštních postupech v oblasti územního plánování a stavebního řádu v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace
  účinnost od 1. 7. 2022; upravuje zákon č. 183/2006 Sb. a zavádí pojem nezbytná stavba, tj. stavba dočasná, jejíž doba trvání nesmí přesáhnout 3 roky ode dne nabytí právních účinků společného územního souhlasu a souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru

Další text je stále vázán pouze na zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a k němu vydané prováděcí předpisy, neboť vývoj v oblasti změn stavebního zákona k dnešnímu datu 30. 6. 2022 není ukončen.

OBSAH

ÚVOD

Metodická pomůcka MP 1.5.4 Technologická zařízení staveb – Zdroje tepelné energie a rozvodné tepelné zařízení (dále jen zkráceně Zdroje a rozvody tepla – ZRT ve smyslu pojmů kap. 2) navazuje na vydanou metodickou pomůcku MP 1.5 Technologická zařízení staveb – Obecné zásady činnosti AO TZS pro projektovou činnost v rámci projektu PROFESIS. Je součástí soustavy metodických pomůcek, popisujících činnosti autorizovaných osob, která podrobněji a detailněji rozpracovává MP 1.5 se zaměřením na činnost AO v oboru Zdroje a rozvody tepla – ZRT, zasahujících do vyhrazených technických zařízení. Základní zákonnou normou pro podnikání a výkon státní správy v energetických odvětvích (elektroenergetika, plynárenství a teplárenství) je energetický zákon č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Upravuje ochranu veřejného zájmu v předmětných odvětvích. Zákon č. 174/1968 Sb., o státním dozoru nad bezpečnosti práce, vč. pasáží týkajících se vyhrazených technických zařízení, byl k 30. 6. 2022 zrušen. Pro vyhrazená technická zařízení ZRT platí, s účinností od 1. 7. 2022, zákon č. 250/2021 Sb., o bezpečnosti práce v souvislosti s provozem vyhrazených technických zařízení a o změně souvisejících zákonů a k němu vydaná následující nařízení vlády:

č. 60/2022 Sb., o sazbách poplatků za odbornou činnost pověřené organizace v oblasti bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení

č. 190/2022 Sb., o vyhrazených technických elektrických zařízení a požadavcích na zajištění jejich bezpečnosti

č. 191/2022 Sb., o vyhrazených technických plynových zařízení a požadavcích na zajištění jejich bezpečnosti

č. 192/2022 Sb., o vyhrazených technických tlakových zařízení a požadavcích na zajištění jejich bezpečnosti

č. 193/2022 Sb., o vyhrazených technických zdvihacích zařízení a požadavcích na zajištění jejich bezpečnosti

č. 194/2022 Sb., o požadavcích na odbornou způsobilost k výkonu činnosti na elektrických zařízeních a na odbornou způsobilost v elektrotechnice.

Státní odborný dozor nad bezpečností vyhrazených technických zařízení vykonávají organizace státního odborného dozoru, zřízené výhradně k tomuto účelu v souladu se zákonem č. 250/2021 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce. Organizace státního odborného dozoru jsou podřízeny Státnímu úřadu inspekce práce. Pověřenou organizací v případě vyhrazených technických zařízení je Technická inspekce ČR.

Pomůcka MP 1.5.4 si klade za úkol popsat obvyklé výkony AO TZSp – ZRT při zpracování projektové dokumentace ve smyslu zákona č. 183/2006 Sb., SZ, ve znění pozdějších předpisů. Snaží se jednotně používat základní terminologii, zkratky a značky, jak jsou v ČKAIT užívány a detailněji popsat vazby na obecně závazné platné právní předpisy, týkající se ZRT, pokud se tak již nestalo v MP 1.5. Popisuje vazbu na základní ČSN, zákony, nařízení vlády, vyhlášky a další předpisy, s nimiž se projektant v denním styku setkává. MP 1.5.4 dává tímto základ pro podrobné propracování a rozpracování činností projektanta v jednotlivých úrovních realizace výkonu při navrhování ZRT ve stadiu přípravy, stanovení základních podmínek návrhu řešení, vlastního vypracování projektové dokumentace a projednávání.

Vychází z potřeb praxe a jde do obvyklé hloubky zpracování projektové dokumentace, nezbytné pro přípravu stavby s ZRT ve všech úrovních navrhované stavby, zejména však těch, které mohou být vypracovány jen AO TZSp – ZRT, tj. pro územní a stavební řízení a projektová dokumentace pro provádění stavby. Zahrnuje i fáze pro přípravu podkladů zakázky; dále zahrnuje technické studie a další fáze pro dopracování projektové dokumentace pro provádění stavby nebo dokumentace pro nezbytné úpravy a pro užívání stavby. Pro všechny fáze zpracování projektové dokumentace je základem uzavřený smluvní vztah se stavebníkem, v němž se dohodne konkrétní předmět, podklady, termíny, cenové i finanční a ostatní podmínky. Hloubka zpracování technologické projektové dokumentace pro stavby technologické s ZRT je vždy vymezena rámcem zákona, ale také druhem dokumentace, velikostí stavby nebo díla obecně, jeho složitostí, technickou a technologickou náročností při realizaci, uváděním do provozu a vlastním užíváním ZRT. Jejím účelem je především popis běžné úrovně výkonu činnosti autorizovaných osob se zaměřením na ZRT, přenesení zkušeností pro ty, kteří do profese teprve vstupují, a upozornění na etické či právní limity jejích výkonů. Měla by se stát základem celého systému informací v oblasti navrhování staveb s ZRT.

1 ZÁKLADNÍ POJMY A POUŽÍVANÉ ZKRATKY

1.1 DEFINICE A VÝKLAD POJMŮ V OBLASTI TECHNOLOGICKÝCH ZAŘÍZENÍ STAVEB

Definice pojmů, vyplývajících ze zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů:

Distributor tepelné energie – výrobce nebo distributor tepelné energie, který dodává tepelnou energii jiné osobě.

Dodavatel tepelné energie – fyzická či právnická osoba, dodávající tepelnou energii jiné fyzické či právnické osobě; dodavatelem může být výrobce, distributor a rovněž vlastník nebo společenství vlastníků, zajišťující tepelnou energii jako plnění poskytované s užíváním bytů či nebytových prostorů nebo k technologickým účelům.

Dodávka tepelné energie – dodávka energie tepla nebo chladu k dalšímu využití jinou fyzickou či právnickou osobou; dodávka energie tepla k dalšímu využití se uskutečňuje ve veřejném zájmu.

Zákazník – osoba, která nakupuje tepelnou energii pro její konečné využití a odebírá nakoupenou tepelnou energii odběrným tepelným zařízením přímo připojeným k rozvodnému tepelnému zařízení nebo zdroji tepelné energie.

Odběratel tepelné energie – distributor tepelné energie nebo zákazník.

Odběr tepelné energie – převzetí dodávky tepelné energie od výrobce nebo distributora ke konečné spotřebě, nebo k dalšímu využití.

Odběrné místo – místo plnění stanovené ve smlouvě o dodávce tepelné energie, v němž přechází tepelná energie z vlastnictví dodavatele do vlastnictví odběratele.

Odběrné tepelné zařízení – zařízení připojené ke zdroji tepelné energie nebo k rozvodnému tepelnému zařízení, které je určené pro odběr a spotřebu tepelné energie v objektu nebo jeho části.

Rozvod tepelné energie – doprava, akumulace, přeměna teplonosné látky nebo jejích parametrů a dodávka tepelné energie rozvodným tepelným zařízením.

Předávací stanice – zařízení pro přeměnu parametrů tepelné energie pro potřeby jednoho nebo více objektů; předávací stanice je samostatnou věcí a není součástí budovy, ve které je umístěna.

Rozvodné tepelné zařízení – zařízení pro dopravu tepelné energie tvořené tepelnými sítěmi, předávacími stanicemi a tepelnými přípojkami. Předávací stanice nebo tepelná přípojka jsou částí rozvodného tepelného zařízení v případě, že k nim má distributor tepelné energie vlastnické nebo užívací právo. Částí rozvodného tepelného zařízení jsou s ním související řídicí a zabezpečovací systémy a systémy přenosu dat.

Objekt – stavba nebo stavby propojené společným odběrným tepelným zařízením.

Zdroj tepelné energie – zařízení včetně nezbytných pomocných zařízení a stavebních částí, v němž se využíváním paliv nebo jiné formy energie získává tepelná energie, která se předává teplonosné látce.

Soustava zásobování tepelnou energií – soustava tvořená vzájemně propojeným zdrojem nebo zdroji tepelné energie a rozvodným tepelným zařízením sloužící pro dodávky tepelné energie pro vytápění, chlazení, ohřev teplé vody a technologické procesy, je-li provozována na základě licence na výrobu tepelné energie a licence na rozvod tepelné energie. Soustava zásobování tepelnou energií je zřizována a provozována ve veřejném zájmu.

Tepelná přípojka – část tepelné sítě, která umožňuje dodávku tepelné energie pouze pro jeden objekt.

Výklad dalších pojmů

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP) – podmínky a činitelé které ovlivňují zdraví zaměstnanců, dočasných pracovníků, zaměstnanců dodavatele, návštěvníků a všech dalších osob na pracovišti. Cílem zajištění BOZP je předcházet nebo omezovat rizika ohrožující životy a zdraví zaměstnanců při práci.

Bezpečnost práce a technických zařízení (BPTZ) – stav pracovních podmínek, zabraňujících působení nebezpečných činitelů pracovního procesu na zaměstnance, popřípadě na další osoby. BPTZ je zajišťována zejména stanovením a dodržováním požadavků na pracoviště (uspořádání, vybavení), bezpečností technických zařízení, vhodnou organizací práce, vhodnými technologickými a pracovními postupy, požadavky na zdravotní a odbornou způsobilost zaměstnanců.

Bezpečnost ve výstavbě – obecně ochrana lidského života, zdraví, životního prostředí a majetku v procesu provádění i užívání stavby před jakýmkoliv nebezpečím (úraz, nemoc, poškození, zničení, odcizení, projevy vandalismu, kriminality a terorismu).

Dokumentace – obecně může znamenat soubor dokumentů, které jsou zdrojem a nosičem informací. Pro potřeby přípravy a realizace projektů spojených s výstavbou je dokumentace duševním dílem, poskytujícím informace o projektu, o jeho členění i o způsobu a postupu jeho realizace. Poskytuje tyto informace v různé míře podrobností, na různých nosných médiích, pro různé použití, související především s přípravou a prováděním stavby.

Dozor – dozor nad projektovou přípravou a prováděním staveb je v textu tohoto MP použit ve významu:

• dozor autorský, který je dohledem autorizované osoby – autora díla – nad postupem další přípravy, zpracováním dokumentace i nad prováděním stavby, na základě samostatného smluvního vztahu; u stavby financované z veřejného rozpočtu podle § 152 odst. 4 SZ je stavebník autorský dozor povinen zajistit;
• dozor technický je podle definice dozorem nad prováděním stavby, vykonávaný zástupcem stavebníka; u stavby financované z veřejného rozpočtu podle § 152 odst. 4 SZ je stavebník technický dozor povinen zajistit fyzickou osobou oprávněnou podle AZ č. 360/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů;
• dozor stavební je dozor nad prováděním stavby jednoduché ve smyslu § 103 a § 104 SZ, pokud tyto stavby provádí stavebník svépomocí – viz § 160 odst. 4 SZ;
• dozor stavebního úřadu (jakož i orgánů uvedených v § 171 odst. 1 SZ) je průběžným kontrolním procesem orgánu státní správy nad průběhem přípravy, realizace a užívání stavby. Při své kontrolní činnosti využívá spolupráci s ostatními orgány státní správy (například hygiena, životní prostředí, památkáři, archeologové a další).

Hlavní projektant – pojem hlavního projektanta je uveden v § 113 odst. 2 SZ – funkcí hlavního projektanta může smluvně pověřit stavebník, anebo jej může pověřit stavební úřad koordinací projektové dokumentace stavby, zpracovávané více projektanty, nebo koordinací autorského dozoru.

Koordinátor bezpečnosti a ochrany zdraví při práci – fyzická nebo právnická osoba určená stavebníkem (zadavatelem stavby) ve smyslu § 14 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, k provádění stanovených činností při přípravě stavby, popřípadě při realizaci stavby na staveništi. Koordinátor nemůže být zhotovitel, jeho zaměstnanec, ani fyzická osoba, která odborně vede realizaci stavby (stavbyvedoucí).

Oprávněný investor – vlastník, správce nebo provozovatel veřejné dopravní nebo veřejné technické infrastruktury, oprávněný podle § 23a SZ požadovat, aby byl informován o úkonech správního orgánu při projednávání zásad územního rozvoje, územního plánu nebo regulačního plánu.

Plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi – na stavbách u nichž vzniká povinnost ohlásit OIP zahájení prací a dále na stavbách u nichž budou vykonávány práce a činnosti vystavující fyzickou osobu zvýšenému ohrožení života, nebo poškození zdraví (stanovené NV č. 591/2006 Sb.), zadavatel stavby (stavebník) zajistí podle § 15 odst. 2 zákona č. 309/2006 Sb., aby před zahájením prací na staveništi byl zpracován plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi, podle druhu a velikosti stavby tak, aby plně vyhovoval potřebám zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce.

Plán musí být zpracován odborně způsobilou osobou, tedy koordinátorem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi – rozsah a obsah v příloze č. 6 nařízení vlády č. 591/2006 Sb. (viz kap. 2.4).

Projektant – nositel projektové činnosti, fyzická či právnická osoba, který je účastníkem výstavby. Jde zejména o subjekt podnikající ve vázané živnosti „Projektová činnost ve výstavbě“. Termín je také použit ve významu fyzické osoby, a to buď autorizované osoby vykonávající činnost podle § 158 SZ (projektovou činnost), nebo v obecném pojetí ve významu fyzické osoby bez ohledu na konkrétní funkci v organizaci (hlavní, vedoucí, odpovědný projektant, jehož postavení se zaznamená do rohového razítka na dokumentaci).

Ve smyslu nositele zakázky je projektant v postavení svobodného povolání, osoby samostatně výdělečně činné či zaměstnance obchodní společnosti. Pokud se jedná o závazkové vztahy, je projektant označován za zhotovitele projektové dokumentace a vystupuje v nich pod svým obchodním jménem.

Projektování ve výstavbě – vázaná živnost pro projektování ve výstavbě podle živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů. Podmínkou pro získání oprávnění k provozování této živnosti je, že výkon odpovědného zástupce za tuto živnost vykonává AO s příslušným oprávněním. Působnost autorizovaného inženýra a autorizovaného technika v oblasti projektování ve výstavbě je blíže určena v AZ, ve znění pozdějších předpisů.

Provozní celek (PC) – souhrn vzájemně funkčně navazujících provozních souborů, vykonávající úplný technologický proces jednoho druhu, určený dokumentací stavby a uváděný do provozu zpravidla v souvislém čase. V hlavních rysech je charakterizován druhem procesu, pro který je pořizován. Člení se na provozní soubory obvykle se zaměřením na strojní, elektrotechnické a další zařízení.

Provozní jednotka (PJ) – funkčně ucelená část provozního souboru nebo dílčího provozního souboru, tvořená souhrnem technologického zařízení a vykonávající ucelenou část dílčího technologického procesu, určeného dokumentací stavby. Může se členit na základní jednotky. Její funkci lze ověřit jen současným vyzkoušením příslušných základních jednotek.

Provozní soubor (PS) – funkčně ucelená část provozního celku nebo technologické části stavby, tvořená souhrnem technologických zařízení, vykonávající ucelený dílčí technologický proces (popř. speciální) nebo úplný technologický proces doplňkový, určený projektovou dokumentací stavby a uváděný do provozu zpravidla v souvislém čase. Jako provozní soubor může být označen také soubor strojů a zařízení, tvořící samostatný funkční celek. Provozní soubor se zpravidla člení na dílčí provozní soubory a na provozní jednotky, nebo provozní jednotky a základní jednotky, anebo přímo na základní jednotky.

Revize zařízení – celkové posouzení zařízení, při kterém se prohlídkou, vyzkoušením, případně i měřením zajišťuje provozní bezpečnost a spolehlivost zařízení nebo jeho částí; posoudí se i technická dokumentace a odborná způsobilost obsluhy. Revize zařízení jsou výchozí a provozní. Revizi může provádět jen revizní technik s platným oprávněním.

Poznámka:
Původní vyhláška č. 85/1978 Sb., o kontrolách, revizích a zkouškách plynových zařízení, ve znění pozdějších předpisů byla ale zrušena zákonem č. 250/2021 Sb.

Revizní technik – technik, který musí mít pro provádění revizí a zkoušek zařízení osvědčení o odborné způsobilosti, vydané orgánem dozoru na základě vykonané zkoušky.

Stavba technologická – stavba, pro kterou je určující technologické zařízení stavby (TZS), zabezpečující technologický proces nebo proces technologický speciální. Člení se zpravidla na část stavby strojně technologickou a na část stavby stavební.

Technologická stavba se kromě objektové soustavy může skládat z provozních celků, provozních souborů, dílčích provozních souborů, provozních jednotek a základních jednotek.

Stavebník – v textu je termín použit pro označení základního partnera investiční výstavby, osoby (fyzické nebo právnické), která investuje finanční prostředky do stavby ve smyslu § 152 SZ. Ve vztahu ke správním řízením ve výstavbě a dalším ustanovením SZ je označován jako stavebník. Pokud jde o oblast obchodních vztahů, může být označen i jako zákazník, klient (z pohledu etického řádu ČKAIT). Ve smluvních vztazích je potom adekvátním označením termín objednatel nebo odběratel. Z hlediska budoucího užití stavby je zpravidla jejím uživatelem. Zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, používá též pojem zadavatel stavby.

Staveniště – podle § 3 odst. 3 SZ je staveništěm nejen místo, na kterém se provádí stavba nebo udržovací práce, ale i místo, na kterém se stavba odstraňuje.

Vyhrazená technická zařízení – zařízení se zvýšenou mírou ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku, která podléhají dozoru podle zákona o státním odborném dozoru. Jsou to technická zařízení tlaková, zdvihací, elektrická a plynová. Spadá do nich i jaderná energetika, která je ale zařazena do zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon), ve znění pozdějších předpisů. Podle stupně nebezpečnosti se vyhrazená technická zařízení zařazují do tříd, popřípadě skupin a stanoví se způsob prověřování odborné způsobilosti organizací, podnikajících fyzických osob a fyzických osob k činnostem na těchto zařízeních.

Tato zařízení podléhají státnímu odbornému dozoru nad bezpečností práce podle nařízení vlády č. 190/2022 Sb., č. 191/2022 Sb., č. 192/2022 Sb., č. 193/2022 Sb. a č. 194/2022 Sb. Organizace státního odborného dozoru jsou podřízeny Státnímu úřadu inspekce práce.

Základní jednotka (ZJ) – finální výrobek dodávaný jedním výrobcem, který má jako celek samostatné určení, plní určitou vymezenou a trvalou provozně technickou funkci hlavní nebo pomocnou. ZJ se v dokumentaci dále nedělí. Pojem ZJ má v podstatě charakter kusové dodávky, jde o označení samostatného stroje nebo zařízení.

Zásady organizace výstavby (ZOV) – termín označuje stanovení zásad organizace výstavby v projektové dokumentaci, jmenovitě v projektové dokumentaci pro vydání stavebního povolení. Zásady organizace výstavby jsou vypracovávány podle vyhlášky o dokumentaci staveb (prováděcí vyhlášky k zákonu č. 183/2006 Sb., SZ, ve znění pozdějších předpisů). Zásady zpracovává autorizovaná osoba (autor návrhu stavby či hlavní projektant stavby), nebo pro ni příslušný specialista. Organizace výstavby je pojem zahrnující širší problematiku, vyplývající z realizace výstavby v prostoru, v daných ekonomických, environmentálních a technických vazbách, jehož součástí je i vlastní řízení (management výstavby).

Zhotovitel stavby – (dodavatel stavby), označení smluvní strany ve smlouvě o dílo, v níž je předmětem plnění stavba. Stavební zákon používá pojem stavební podnikatel, kterým je osoba oprávněná k provádění stavebních nebo montážních prací jako předmětu své činnosti podle živnostenského zákona. Jako zhotovitel může provádět stavbu jen stavební podnikatel, který při její realizaci zabezpečí odborné vedení provádění stavby stavbyvedoucím. Povinnosti zhotovitele stavby a stavbyvedoucího jsou vymezeny v § 160 odst. 1 a 2 a v § 153 odst. 1 a 2 SZ.

Zkratky použité v pomůcce

2 AUTORIZOVANÉ OSOBY (AO) V OBORU TECHNOLOGICKÁ ZAŘÍZENÍ STAVEB (TZS) – ZDROJE A ROZVODY TEPLA (ZRT)

2.1 RÁMEC ČINNOSTI AO TZSp PŘI NAVRHOVÁNÍ TZS – ZRT

2.1.1 Obor Technologická zařízení staveb (TZS)

Rozsah oboru pro autorizované inženýry a techniky:

Obor TZS zahrnuje výkon činností AO TZSp, kde technologické zařízení je pro stavbu určující, jak je definováno v pomůcce A 2.1 Autorizovaný inženýr a technik v procesu výstavby v kap. 2.2.1.5. Jedná se zejména o stavby s technologickým zařízením výrobním i nevýrobním pro těžbu a úpravu uhlí, rud a nerostných surovin, plynárenství, výrobu a rozvod technických a topných plynů a kapalin, včetně souvisejících zařízení, energetiku, teplárenství, výrobu elektrické energie, včetně přípojných a rozvodných sítí a souvisejících zařízení, hutní a metalurgickou výrobu, strojírenskou výrobu, chemický, farmaceutický a potravinářský průmysl, spotřební průmysl, průmysl stavebních hmot a keramiky, dopravu a skladování, slaboproudá a spojová zařízení, zemědělskou a lesnickou výrobu, zařízení staveb zahrnující vyhrazená technická zařízení a prostředky k ochraně životního a pracovního prostředí, zařízení staveb občanské vybavenosti a zařízení na kontrolu a řízení technologických procesů. Tento obor zahrnuje jak výkon AO TZSp při navrhování, tak i pro realizaci TZS.

2.1.2 Rozsah působnosti MP 1.5.4

Tato MP 1.5.4 se vztahuje na AO TZSp – zdroje a rozvody tepla (ZRT) v procesu vypracování projektové dokumentace staveb pro územní a stavební řízení a pro další druhy dokumentace v tomto oboru.

Rámec výkonu činnosti autorizované osoby upravuje AZ, ve znění pozdějších předpisů. Autorizace v oboru Technologická zařízení staveb (TZS) podle tohoto zákona je nutná při výkonu vybraných činností ve výstavbě (v evropském právu jsou uváděny jako regulované činnosti). Ty jsou definovány v § 158 SZ.

Projektová činnost ve výstavbě je popsána v § 159 SZ.

2.2 PRÁVNÍ VYMEZENÍ V PROCESU PROJEKTOVÁNÍ

Při navrhování z obecného pohledu vycházíme především ze znalostí dále uváděných obecně závazných předpisů (zákony, nařízení vlády, vyhlášky, zezávazněné ČSN). Ochrana veřejného zájmu je jednou z priorit při činnosti autorizované osoby při navrhování TZS, kterému se snaží napomoci i ČKAIT svými metodickými pomůckami.

Jedním z pilířů k zajištění veřejného zájmu, a to především bezpečnosti a spolehlivosti technologických zařízení, je právní základna na úrovni předpisů:

• závazných – zákonů, nařízení vlády a vyhlášek;
• nezávazných – českých technických norem (ČSN), metodických a technických pomůcek ČKAIT (MP, TP), technických instrukcí (TI), technicko-dodacích podmínek (TDP), všeobecných obchodních podmínek (VOP).

Základní schéma předpisového zjištění:

• zákony;
• nařízení vlády, vyhlášky;
• nezávazné předpisy – normativní dokumenty;
  • veřejný zájem – základní požadavky na stavbu:
  • mechanická odolnost a stabilita;
  • požární bezpečnost;
  • ochrana zdraví, zdravých životních podmínek a životního prostředí (ŽP);
  • bezpečnost při užívání;
  • ochrana proti hluku;
  • úspora energie a ochrana tepla.

Významnou úlohu mají v procesu projektování doporučené standardy a technické normy.

Závaznými se normy stávají:

• obecně, pokud právní předpis stanoví povinnost dodržet normové hodnoty (např. plnění opatření v prevenci rizik § 102 odstavec 1 zákoníku práce, což podle § 349 odstavec 1 ZP je i plněním požadavku norem k zajištění ochrany života a zdraví);
• v rozsahu, který je stanoven předpisem;
• pro účastníky smlouvy, jestliže se na tom smluvní strany dohodnou, v souladu s občanským zákoníkem ve znění pozdějších předpisů;
• rozhodnutím DOSS.

Další právní vymezení je citováno v MP 1.5, kap. 2.2 a 2.3. Profesní výkony pro projektovou i ostatní činnost můžeme rozdělit do několika postupů AO TZSp. O bližším dělení těchto možných postupů a jejich obsahu pojednává MP 1 v kap. 1.4.

Souhrnně celé dílčí postupy popisují metodické pomůcky MP 1 Projektová činnost a MP 1.5.

V procesu přípravy projektové dokumentace jde smluvně o dvoustranný vztah stavebník – projektant. V nejběžnější obecné variantě vystupuje stavebník jako objednatel, smluvní partner, jemuž jsou poskytovány služby projektově inženýrské povahy. Jejich rozsah v dílčích procesech musí být upraven smluvně a je odvislý od odborných předpokladů stavebníka zvládnout potřebné úkony. Druhou smluvní stranou je projektant.

Stavebník – zadavatel stavby je převážně i uživatelem – provozovatelem stavby se zájmem bezproblémově a bezpečně provozovat budoucí stavbu.

2.3 ODPOVĚDNOSTI A PRAVOMOCI, CHRÁNĚNÁ PRÁVA

2.3.1 Odpovědnosti a pravomoci

Rozsah působnosti autorizovaných/registrovaných osob stanovuje část třetí AZ, ve znění pozdějších předpisů. Podle těchto ustanovení je autorizovaná/registrovaná osoba zejména odpovědná za odbornou úroveň výkonu své činnosti a dalších odborných činností, pro které jí byla autorizace udělena. Je povinna činnost vykonávat osobně, popř. ve spolupráci se specialisty s příslušným oprávněním, chránit autorská práva a další práva k duševnímu vlastnictví, dbát platných obecně závazných právních předpisů a předpisů profesních, vystříhat se střetu zájmů, popř. nekonat činnosti s vybranými činnostmi neslučitelné. Dále odborně se vzdělávat, vykonávat práce pouze v rozsahu, pro které jí byla udělena autorizace, užívat jen takové označení, k němuž je autorizací oprávněna, opatřovat jí zpracované dokumenty řádným způsobem a svoji činnost evidovat, vykonávat činnost předepsanou formou jako svobodné povolání, podnikání podle zvláštních předpisů nebo zaměstnanecky a být pojištěna.

Stavební zákon považuje za vybrané činnosti ve výstavbě, ovlivňující ochranu veřejných zájmů ve výstavbě, projektovou činnost a vedení provádění stavby nebo její změny. Pro výkon ostatních odborných činností uvedených v autorizačním zákoně, ve znění pozdějších předpisů, pak platí, že AZ má prokázanou odbornou způsobilost.

Dokumenty z této činnosti, pokud mají charakter veřejných listin, mohou autorizované osoby označit autorizačním razítkem a vlastnoručním podpisem. Dokumenty opatřené autorizačním razítkem musí být jednoznačně identifikovatelné v prostoru a čase (místo stavby, zákazník, stavebník, datum odevzdání apod.) a vztaženy k příslušnému zápisu v deníku autorizované osoby (AO) ČKAIT. Rozsah působnosti autorizovaného inženýra – projektanta vymezuje § 18 AZ, ve znění pozdějších předpisů.

Autorizovaný inženýr v oboru TZS je v rámci stavby, příslušející oboru jeho autorizace, oprávněn vykonávat i všechny odborné činnosti oboru technika prostředí staveb (TPS) a požární bezpečnost staveb. Přitom je vždy povinen splnit příslušná ustanovení SZ a AZ, ve znění pozdějších předpisů.

Rozsah působnosti autorizovaného technika – projektanta vymezuje § 19 AZ, ve znění pozdějších předpisů.

Autorizovaný technik může vypracovávat příslušné dílčí části projektové dokumentace stavby. Rozumí se tím ucelený díl komplexní projektové dokumentace stavby, náležející oboru autorizovaného technika. Technik autorizovaný v oboru technologická zařízení staveb (TZS) může samostatně vypracovat a předložit ke stavebnímu řízení projektovou dokumentaci stavby, která celá přísluší oboru, pro nějž je autorizován.

Autorizaci podle AZ, ve znění pozdějších předpisů, musí mít autorizovaný inženýr – projektant pro obor technologická zařízení staveb (TZS), který vypracovává u staveb s převažující technologickou částí:

• územně plánovací podklady a příslušné části územně plánovací dokumentace;
• projektovou dokumentaci staveb;
• statické a dynamické výpočty staveb;
• stavebně technické nebo inženýrské průzkumy;
• zkoušení a diagnostiku staveb;
• vydává odborná stanoviska;
• vede provádění staveb;
• provádí geodetická měření pro projektovou činnost;
• provádí autorský dozor (AD) nebo technický dozor nad prováděním stavby;
• zastupuje stavebníka při územním, stavebním nebo kolaudačním řízení.

Autorizaci podle AZ nemusí mít projektant, který vypracovává:

• přípravné práce;
• průzkumy a rozbory;
• dokumentaci k žádosti o územní souhlas;
• dokumentaci staveb a zařízení nevyžadující ohlášení ani stavební řízení;
• dokumentaci vymezených ohlašovaných jednoduchých staveb a jejich změn;
• dokumentaci skutečného provedení stavby;
• dokumentaci pro uvedení do provozu;
• dokumentaci pro užívání stavby.

Je třeba, aby si AO TZSp uvědomovala, jaký rozsah odpovědnosti na sebe přejímá osoba, která vykonává vybrané činnosti ve výstavbě. Odpovědnost, kterou AO TZSp svým pověřeným výkonem vůči klientovi i společnosti přejímá, se týká nejen veškerých fází plánovací a projektové činnosti, provádění staveb, ale i činností souvisejících, zejména výkonu autorského dozoru nad prováděním stavby. Tento rozsah vyplývá z odpovědnosti podle zvláštních předpisů o odpovědnosti občanskoprávní a předpisů o odpovědnosti správní, ale i obecných předpisů, včetně odpovědnosti trestní, s výkonem činnosti autorizované osoby bezprostředně spjaté. Ustanovení o odpovědnosti fyzických osob je potvrzeno a posíleno také obecnými ustanoveními občanského zákoníku, neboť předmět podnikání může obchodní společnost vykonávat pouze prostřednictvím osob, které jsou k tomu oprávněny. Zanedbáním profesních povinností se může AO TZSp dopustit škod i obecného ohrožení.

Autorský dozor projektanta nad souladem prováděné stavby s ověřenou projektovou dokumentací se povinně vykonává u staveb financovaných z veřejného rozpočtu.

AO TZSp musí vyvíjet úsilí, aby u své vlastní vypracované dokumentace pro stavební povolení vykonávala autorský dozor, a to jak ve fázi vypracování projektové dokumentace pro provádění stavby, pokud ji sama nezpracovává, tak i při realizaci stavby, zkouškách a uvádění stavby do zkušebního a trvalého provozu a užívání. Pokud si vysloveně stavebník vymíní, že tyto činnosti u AO TZSp nesjedná, pak je třeba tento stav dokumentem zachytit a upozornit jej na nebezpečí s tím pro něj spojená. Zprostit se odpovědnosti bude moci AO TZSp jen při splnění výše uvedeného předpokladu.

2.3.2 Chráněná práva

Stavebním zákonem, ve znění pozdějších předpisů, a jeho prováděcími předpisy jsou chráněna také práva osob, která by mohla být dotčena výstavbou. Z tohoto důvodu jsou v rozsahu a způsobem stanoveným předpisy účastníky příslušných správních řízení. Ochrana jejich zájmů podle rozhodnutí stavebních úřadů se musí projevit také v procesu projektování v příslušných druzích dokumentace.

Zvláštní pozornost si zaslouží právní ochrana projektové dokumentace stavby nebo částí takové dokumentace jako díla na straně jedné, a práce s prvky chráněnými autorským právem nebo průmyslovými právy v procesu projektování na straně druhé. V procesu projektování, při zpracování projektové dokumentace stavby a při souvisejících činnostech přichází v úvahu ochrana podle zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích a zákona, č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, vše ve znění pozdějších předpisů.

Pokud se v procesu projektování, při zpracování projektové dokumentace stavby nebo v souvisejících činnostech AO TZSp střetnou zejména s problémy patentové ochrany, ale i s jinými problémy ochrany průmyslových práv nebo autorského práva, popř. s jinými obdobnými problémy, pak je vždy účelné přizvat k jejich řešení příslušné odborníky – specialisty.

2.4 BEZPEČNOST PRÁCE A TECHNICKÝCH ZAŘÍZENÍ (BPTZ) V PROJEKTOVÉ ČINNOSTI

Dokumentace staveb musí obsahovat i stanovení způsobu zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení pro výstavbu a budoucí provoz. Odborná a závazná stanoviska o tom, zda jsou při navrhování konstrukcí, výrobě, montáži, provozu, obsluze, opravách, údržbě a revizi vyhrazených zařízení splněny požadavky bezpečnosti technických zařízení, vydává organizace státního odborného dozoru při provádění dozoru nad bezpečností vyhrazených technických zařízení. Organizace státního odborného dozoru jsou podřízeny Státnímu úřadu inspekce práce. Odborná a závazná stanoviska vydávají Oblastní inspektoráty práce (OIP).

OIP se vyjadřují k vybraným projektovým dokumentacím staveb, určených pro užívání ve veřejném zájmu nebo jako pracoviště fyzických osob, zda splňují požadavky právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení. Požadavek na zapracování bezpečnostních hledisek do PD vyplývá ze základních požadavků k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení a prováděcích vyhlášek k stavebnímu zákonu (dokumentace pro stavební řízení), které shodně říkají, že „dokumentace staveb musí obsahovat i stanovení způsobu zajištění bezpečnosti práce pro výstavbu a budoucí provoz“.

Budou-li na staveništi vykonávány práce a činnosti vystavující fyzickou osobu zvýšenému ohrožení života nebo poškození zdraví podle přílohy č. 5 NV č. 591/2006 Sb., kterými jsou:

• práce vystavující zaměstnance riziku poškození zdraví nebo smrti sesuvem uvolněné zeminy ve výkopu o hloubce větší než 5 m;
• práce související s používáním nebezpečných vysoce toxických chemických látek a přípravků nebo při výskytu biologických činitelů podle zvláštních právních předpisů;
• práce se zdroji ionizujícího záření, pokud se na ně nevztahují zvláštní právní předpisy;
• práce nad vodou nebo v její těsné blízkosti spojené s bezprostředním nebezpečím utonutí;
• práce, při kterých hrozí pád z výšky nebo do volné hloubky více než 10 m;
• práce vykonávané v ochranných pásmech energetických vedení, popřípadě zařízení technického vybavení;
• studnařské práce, zemní práce prováděné protlačováním nebo mikrotunelováním z podzemního díla, práce při stavbě tunelů, pokud nepodléhají dozoru orgánů státní báňské správy;
• práce prováděné ve zvýšeném tlaku vzduchu (v kesonu);
• práce s použitím výbušnin podle zvláštních právních předpisů;
• práce spojené s montáží a demontáží těžkých konstrukčních stavebních dílů kovových, betonových, a dřevěných určených pro trvalé zabudování do staveb.

Stejně jako v případech, kdy při realizaci stavby:

• celková předpokládaná doba trvání prací a činností je delší než 30 pracovních dnů, ve kterých budou vykonávány práce a činnosti a bude na nich pracovat současně více než 20 fyzických osob po dobu delší než 1 pracovní den, nebo
• celkový plánovaný objem prací a činností během realizace díla přesáhne 500 pracovních dnů v přepočtu na jednu fyzickou osobu.

Zadavatel stavby zajistí, aby před zahájením prací na staveništi byl zpracován plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi (dále jen „plán“) podle druhu a velikosti stavby tak, aby plně vyhovoval potřebám zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce. V plánu je nutné uvést potřebná opatření z hlediska časové potřeby i způsobu provedení; musí být rovněž přizpůsoben skutečnému stavu a podstatným změnám během realizace stavby.

Plán musí být zpracován odborně způsobilou osobou, tedy koordinátorem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi – rozsah a obsah v příloze č. 6 nařízení vlády č. 591/2006 Sb.

Zhotovitel stavby je povinen zúčastňovat se zpracování plánu, tento plán dodržovat, zúčastňovat se kontrolních dnů a postupovat podle dohodnutých opatření, a to v rozsahu, způsobem a ve lhůtách uvedených v plánu.

V případech, kdy budou konkrétní definovanou stavbu provádět zaměstnanci více zhotovitelů stavby a je nezbytný koordinátor během přípravy stavby, tento zabezpečuje, aby plán obsahoval, přiměřeně povaze a rozsahu stavby a místním a provozním podmínkám staveniště, údaje, informace a postupy zpracované v podrobnostech nezbytných pro zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce, a aby byl odsouhlasen a podepsán všemi zhotoviteli, pokud jsou v době zpracování plánu známi.

Požadavek BPTZ lze splnit buď zpracováním samostatné kapitoly o BPTZ do technické zprávy, nebo popisem řešení BPTZ v jednotlivých částech PD (stavební část, technická zařízení, výrobní technologie apod.).

Stanovená opatření v oblasti BPTZ musí být vždy konkrétní. Za správnost, úplnost a proveditelnost zpracované projektové dokumentace odpovídá projektant podle SZ. Dotčeným orgánem státní správy (DOSS) při posuzování PD z hlediska BPTZ je zásadně místně příslušný OIP (rozhodující je místo stavby) v souladu se zákonem č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů.

Bližší údaje k této problematice jsou uvedeny v pomůcce MP 2.6.2 Koordinátor BOZP na staveništi.

Zásady výběru projektových dokumentací k dozoru a vyjádření

Oblastní inspektorát práce se vyjadřuje vždy u projektových dokumentací staveb a jejich změn a změn v užívání staveb:

• pro průmyslovou výrobu, pokud slouží k zaměstnávání osob a součástí stavby jsou provozní, výrobní nebo technická zařízení;
• skladů a výroben nebezpečných látek, s výjimkou skladů a výroben výbušnin (např. pracoviště, kde se budou vyrábět, používat, dopravovat, zpracovávat nebo skladovat nebezpečné látky, výrobny a sklady hořlavin, výrobní budovy pro energetiku, produktovody apod.);
• ve kterých s ohledem na výrobu, technologické postupy a manipulaci existuje riziko výbuchu, s výjimkou skladů a výroben výbušnin;
• v nichž jsou řešeny, nebo jsou jejich součástí technologická zařízení, stroje a pohonné jednotky s pohybujícími se částmi s ručním přísunem, nebo vkládáním a vyjímáním obrobků nebo výrobků, technologie, u nichž může dojít k úniku médií, energie nebo škodlivin (chemické provozy, kotelny apod.), technologie umístěné na špatně přístupných místech, nebo ve výšce (v kolektorech, pod vodou, na stožárech apod.), technologické linky, které by svým provozem mohly ohrozit veřejný zájem technologie, u nichž se k výrobě používá nebezpečných látek, nebo se nebezpečné látky vyrábějí.

O dozoru nad dokumentacemi ostatních staveb a technologií rozhodne vedoucí inspektor OIP, nebo pracovník jím pověřený s přihlédnutím k charakteru a účelu stavby nebo technologie.

PD k posouzení může předkládat na OIP projektant, stavebník, nebo jiná osoba, vždy však musí být PD kompletní, tedy včetně technologie, řemesel atd. Lhůta pro vyřízení žádosti o vyjádření je 30 dní. Žadatel o vydání územního rozhodnutí, územního souhlasu nebo stavebního povolení se ve svém podání musí vypořádat s připomínkami DOSS, tedy i OIP.

Které dokumentace je nutno s OIP projednat, stanoví příslušný stavební úřad. Z došlých žádostí OIP vybere k posouzení ty PD, které splňují výše uvedená kritéria. PD, které nebyly vybrány k vyjádření, neboť nepředstavují závažné riziko z hlediska BPTZ, vrátí OIP bez posouzení.

Příslušným pro vyjádření k projektovým dokumentacím staveb je OIP, v jehož územní působnosti se bude stavba realizovat, nebo technologie provozovat.

Při posouzení se ověřuje zejména:

• zda souhrnná technická zpráva obsahuje:
  • údaje o stávajících inženýrských sítích a ochranných pásmech;
  • údaje o bezpečnostních opatřeních při přípravě staveniště a v průběhu výstavby;
  • údaje o technickém nebo výrobním zařízení stavby;
  • řešení dopravy a skladování;
  • údaje o zdrojích a parametrech energií;
  • zásady řešení stavby z hlediska její údržby a životnosti;
  • způsob zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení pro výstavbu i budoucí provoz;
  • přívod (odvod) energií, odpadů, emisí a produktů;
• zda v celkové situaci stavby jsou zakreslena:
  • prostorová označení všech stávajících základních prostředků, zejména podzemních inženýrských sítí a jiných zakrytých zařízení;
  • ochranná pásma a bezpečnostní vzdálenosti stávajících a navrhovaných staveb;
  • polohové a výškové vyznačení navrhované výstavby, včetně napojení na pozemní a inženýrské stavby;
• zda dokumentace obsahuje:
  • odkazy na platné předpisy (obecně závazné, technické normy, pravidla apod.);
  • řešení přístupnosti pro osoby s omezenou schopností pohybu;
  • dispoziční řešení (prostorové, plošné a výškové uspořádání stavby, rozmístění vnitřních zařízení, technologií apod.);
  • druhy podlah, prosklených stěn, schodišť, zábradlí apod.;
  • údaje o řešení technického vybavení a zařízení stavby (vytápění, elektrické a plynové rozvody a zařízení apod.);
• zda stať pro staveniště a provádění výstavby obsahuje:
  • údaje o způsobu provádění stavby v rozsahu stanoveném zákonem č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a jeho prováděcích vyhlášek, nařízením vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky, nařízením vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, nařízením vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí;
  • konkrétní opatření pro práce za mimořádných podmínek;
  • způsoby řešení stavebních prací (počínaje zemními a konče dokončovacími);
  • návrhy a zakreslení provozních zařízení stavenišť;
  • způsoby řešení dopravy a manipulace s materiálem;
  • důležité údaje (podklady) pro zpracování dodavatelské dokumentace;
• zda v dokumentaci technologie je řešeno:
  • umístění a prostorové uspořádání strojů a zařízení;
  • zabezpečovací, pojistná a regulační zařízení;
  • vhodné signalizování výskytu škodlivin (plynů, par apod.).

K 1. 1. 2010 zřídilo MPSV organizaci Technická inspekce České republiky (TIČR), která nahrazuje Institut technické inspekce Praha – organizace státního odborného dozoru, která provádí výkon státního odborného dozoru nad bezpečností vyhrazených technických zařízení v rozsahu ustanovení zákona č. 250/2021 Sb..

Předmětem činnosti je zejména:

• podání odborných a závazných stanovisek o tom, zda jsou při projektování, konstrukci, výrobě, montáži, provozu, obsluze, opravách, údržbě a revizi vyhrazených technických zařízeních splněny požadavky bezpečnosti technických zařízení;
• ve stanovených případech provádění prohlídek, řízení a vyhodnocování zkoušek, kterými osvědčuje, zda vyhrazená technická zařízení materiály, použité k jejich zhotovení splňují požadavky předpisů k zajištění bezpečnosti technických zařízení, ve stanovených případech potvrzuje úspěšné výsledky zkoušek;
• ve stanovených případech prověřování odborné způsobilosti organizací a podnikajících fyzických osob k výrobě, montáži, opravám, revizím a zkouškám vyhrazených technických zařízení a plnění nádob plyny vydávání jim k tomu oprávnění;
• prověřování odborné způsobilosti fyzických osob ke zkouškám, revizím, opravám, montážím, nebo obsluze vyhrazených technických zařízení a vydání jim o tom osvědčení.

3 POSTUPY AUTORIZOVANÝCH OSOB (AO)

Příprava dokumentace staveb je uceleným procesem, směřujícím k provádění stavby. Proces probíhá kontinuálně nebo přetržitě. Nositelem procesu je stavebník. Ten je objednatelem ve vztahu k projektantovi nebo zhotoviteli stavby. Touto funkcí může pro celý proces nebo pro jednotlivé dílčí části pověřit svého zástupce.

Zpracovaná dokumentace je pouze předpisem pro provádění stavby. Účast autorizované osoby (AO) je nutná v určitých etapách předepsaných zákonem. Žádoucí ovšem je, aby autorizovaná osoba (AO) – autor díla – byla nositelem celé přípravy projektové dokumentace a dohlížela i na provádění stavby. Tento požadavek je nutno za všech okolností propagovat a požadovat, což nijak nesnižuje úlohu dalších kvalifikovaných osob v tomto procesu.

3.1 POSTUPY V PŘÍPRAVĚ STAVBY

3.1.1 Příprava zakázky

Postup 3.1.1 řeší analýzu problémů, formulaci úkolu a obstarání podkladů souvisejících s návrhem řešení stavebního díla. Vstupem do zakázky je záměr stavebníka, formulovaný v objednávce a smluvním ujednání. Projednání většinou probíhá na úrovni smluvních stran, autorizovaná osoba (AO) se podle svého postavení v obchodní firmě na něm podílí z hlediska odborného, případně obchodního.

V rámci postupu 3.1.1 se autorizovaná osoba (AO) spoluúčastní na přípravě zakázky. V rámci obchodních vztahů se jedná především o přezkoumání požadavku stavebníka po všech stránkách a ve všech souvislostech (technických, termínových, podkladových, právních atd.). Toto přezkoumání končí nabídkou.

Po dohodě se stavebníkem může být příprava zakázky rozšířena o další výkony:

• analýza dílčího souboru zakázky z hlediska základních sociologických, provozně technických, tvůrčích a dalších problémů;
• předběžný průzkum staveniště a jeho okolí, prověření a posouzení vhodnosti staveniště pro daný účel;
• specifikace potřebných podkladů a průzkumů, prováděných specialisty koordinovanými zhotovitelem, a to podle charakteru zakázky;
• zadání různých druhů studií;
• předběžné vymezení a upřesnění potřebných dílčích projektových prací ve speciálních profesích a určení rozsahu těchto prací;
• shrnutí a závěry, projednání a odsouhlasení dalšího postupu zpracování a spolupráce při tvorbě podkladů pro uzavření smlouvy se stavebníkem či dodavatelem komplexní projektové dokumentace;
• sestavení funkčního a prostorového dílčího programu stavby a vypracování podrobnějšího harmonogramu zpracování;
• provedení částí nezbytných předběžných průzkumů specialisty, koordinovanými autorizovanými osobami z pověření stavebníka (klienta);
• soupis požadavků stavebníka;
• předběžná finanční analýza jako podklad pro stanovení dílčí smluvní ceny.

Na základě pokynů vedení obchodní společnosti autorizovaná osoba (AO) v průběhu přípravy zakázky konzultuje se stavebníkem podrobnosti, týkající se projektové dokumentace a ve vzájemné koordinaci upřesňuje zadání zakázky.

Výstupem postupu 3.1.1 jsou podklady konzultované s autorizovanou osobou (AO) pro uzavření smlouvy o dílo (případně jiného smluvního typu) obchodní společností na další přípravu dokumentace stavby. Příprava zakázky je obecným postupem před uzavřením smluvních vztahů na všechny druhy projektových i následných prací a není sama o sobě obchodním případem. Výsledek slouží pro nabídku projektanta na převzetí zakázky za reálných předpokladů a k rozhodování stavebníka o výběru projektanta, následně i k uzavření smluvního vztahu se stavebníkem.

3.1.2 Studie stavby, návrh řešení stavby

Vstupem do postupu 3.1.2 jsou veškeré předchozí analýzy a záměry stavebníka, citované v kap. 3.1.1 respektující státní a územní energetickou koncepci podle zákona č. 406/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Doporučujeme AO TZSp – ZRT již v této fázi zpracování projektové dokumentace konzultovat tzv. „Energetický posudek“, který zpracovává energetický specialista. Uvedené souvisí s § 9a, odstavec (1), bod a) zákona č. 406/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Posudek musí prokázat, že zdroj tepla s výkonem vyšším než 200 kW, kterým se zabýváme (kotelna, výtopna nebo teplárna) je výhodnější než například zdroje tepla OZE nebo tepelná čerpadla apod. Na základě Energetického posudku by projektant měl ve studii rozpracovávat pouze varianty pro doporučenou koncepci.

Pro výběr návrhu řešení doporučené koncepce stavby může posloužit vypracování variantních studií návrhu stavby. Zpracovaná studie stavby (nebo několik studií), návrh řešení stavby se zařízením ZRT slouží stavebníkovi k ověření jeho investičního záměru. Cílem je definovat stavbu, dílo se zařízením ZRT nebo SCZT a její základní technické, technologické a provozní parametry v podrobnostech, nutných pro rozhodnutí z hlediska technického řešení, provedení, ekonomie a dalších souvislostí. Studii zpracuje projektant na základě podkladů předaných zákazníkem. Pokud se podílí na jejím zpracování autorizovaná osoba, v řešení studií prosazuje zásadní požadavky, které musí uplatňovat z titulu výkonu své činnosti při zpracování další přípravy stavby.

Studie většinou řeší návrh a vývoj složitých technologických staveb ZRT. Studie stavby může obsahovat podle dohody jen určité části, může řešit pouze ekonomickou problematiku a nemusí být zpracována autorizovanou osobou.

V rámci postupu 3.1.2 projektant ZRT provádí zejména:

• analýzu podkladů, vypracování a stanovení cílů (cílových představ);
• vyhodnocení a odsouhlasení cílových představ a mezních podmínek se stavebníkem;
• varianty řešení, blokové technologické schéma;
• koordinaci profesí a zapracování profesních požadavků;
• vyřešení podstatných, tvůrčích, technických, technologických a provozních urbanistických, stavebně fyzikálních a ekonomických vazeb a vztahů;
• koncepci řešení systému řízení technologického procesu;
• návrh řešení energetických, hospodářských, biologických a environmentálních souvislostí a vazeb na okolí;
• základní energetické spotřeby ve vazbě k vlastnímu zdroji nebo k veřejné síti;
• umístění stavby, koncepce stavební části, návrh objektové soustavy;
• zdrojovou analýzu;
• předběžné projednání s úřady, třetími osobami a organizacemi za účelem získání jejich kladného stanoviska ke stavbě;
• součinnost při přípravném řízení z hlediska stavebního práva;
• shrnutí dosažených předchozích výsledků;
• předběžný odhad investičních nákladů;
• zpracování variant řešení;
• postupné ověřování návrhu, konzultace k návrhu.

Studie stavby, návrh řešení stavby obsahuje zpravidla koncepci technologické části ZRT:

• hlavní výrobní činnosti, projektovanou kapacitu, roční časový fond, vytížení rozhodujících strojů a zařízení, výrobní nebo jiné kooperace;
• popis celkového technologického schématu s objasněním funkčních vazeb příslušných PS a základní požadavky na pomocné provozy;
• koncepci manipulace s materiálem, vnitrozávodní a venkovní dopravy a skladování surovin, plynů, materiálů a výrobků;
• řízení technologických a výrobních procesů;
• požadavky na automatizaci řízení technologických a výrobních procesů (údaje o koncepci), případně požadavky vyplývající z vyšších úrovní řízení;
• požadavky na související investice;
• vliv na ŽP, zejména s respektováním zákona č. 100/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů;
• vliv na odpadové hospodářství;
• energetické hospodářství;
• vodní hospodářství;
• zdůvodnění zvolené výrobní technologie a porovnání její úrovně s průměrnou a světovou špičkovou úrovní;
• údaje o technické úrovni, kvalitě a užitkové hodnotě výrobků a porovnání s průměrnou a světovou špičkovou úrovní;
• možnosti intenzifikace, rozšíření výroby (provozu).

Výstupem postupu 3.1.2 je studie stavby, která se předá po projednání a doplnění stavebníkovi jako samostatný výstup ve variantách. Studie slouží stavebníkovi k zásadnímu rozhodnutí o realizaci obchodního případu, variantě řešení a jako podklad konzultačních jednání v rámci inženýrské přípravy stavby.

Investorem odsouhlasený návrh se stává vstupem do dalšího postupu prací. Poslouží investorovi k rozhodnutí o rozpracování obchodního případu do úrovně dokumentace pro územní řízení. V případě, že není na zakázce pokračováno, studie se uchová ve spisovně a vyhodnotí se její neúspěšnost.

3.1.3 Dokumentace k žádosti o vydání územního rozhodnutí případně územního souhlasu

Celý proces činnosti AO ve fázi vypracování dokumentace pro vydání územního rozhodnutí (dokumentace záměru) je popsán v MP 1.5 Technologická zařízení staveb – obecné zásady činností AO TZS pro projektovou činnost, kap. 2.3.1 a 3.1.3. K zahájení územního řízení předkládá stavebník podle § 86 odst. 2, písm. e) SZ tzv. DUR – dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí. Vypracování dokumentace záměru jakožto dokumentace přikládané k žádosti o vydání územního rozhodnutí je součástí předinvestiční přípravy stavby.

Vstupem postupu 3.1.3 je zpracovaná studie stavby, nebo návrh řešení stavby.

Nositelem postupu je vždy autorizovaná osoba, jejíž role je ve smyslu platných právních předpisů nezastupitelná.

Výstupem postupu 3.1.3 je dokumentace pro vydání územního rozhodnutí (dokumentace záměru).

Obsah a rozsah dokumentace k žádosti o rozhodnutí o umístění stavby je v příloze č. 1 až č. 7 vyhlášky č. 499/2006 Sb., (ve znění pozdějších předpisů) o dokumentaci staveb.

Hlavní části této dokumentace tvoří:

A. Průvodní zpráva
B. Souhrnná technická zpráva
C. Situační výkresy
D. Dokumentace objektů a provozních souborů
E. Dokladová část

Pro technologické stavby se uvádí obsahová část, zaměřená na TZS.

Základní údaje o provozu, popřípadě výrobním programu a technologii:

• popis navrhovaného provozu, příp. výrobního programu;
• předpokládané kapacity;
• popis technologií, výrobního programu, popřípadě manipulace s materiálem, vnitřního i vnějšího dopravního řešení, systému skladování a pomocných provozů;
• návrh řešení dopravy v klidu;
• odhad potřeby materiálů, surovin;
• řešení likvidace odpadů nebo jejich využití (recyklace apod.), řešení likvidace splaškových a dešťových vod;
• odhad potřeby vody a energií pro výrobu;
• řešení ochrany ovzduší;
• řešení ochrany proti hluku;
• řešení ochrany stavby před vniknutím nepovolaných osob.

Výstup – DUR dokumentace pro vydání územního rozhodnutí (dokumentace záměru) – slouží stavebníkovi k podání žádosti o vydání územního rozhodnutí a v případě jeho vydání k dopracování dokumentace do úrovně projektové dokumentace pro stavební povolení.

Územní řízení z pohledu bezpečnosti práce a technických zařízení (BPTZ)

Požadavek na zpracování způsobu zajištění BPTZ pro výstavbu a budoucí provoz není podle prováděcí vyhlášky k stavebnímu zákonu, ve znění pozdějších předpisů, povinnou součástí žádosti o vydání územního rozhodnutí. V zásadách řešení základních požadavků na stavby je nutno doložit zajištění ochrany zdraví, zdravých životních podmínek a životního prostředí, bezpečnost při užívání stavby i dodržení požadavků požární bezpečnosti. Musí zde ale být např. údaje o provozu a výrobě, včetně základních technických parametrů o navrhovaných technologiích, údaje o vlivu stavby na zdraví a životní prostředí, údaje o ochranných pásmech (např. inženýrských sítí), údaje o rozsahu a uspořádání staveniště, a to jsou již údaje důležité pro BPTZ.

3.2 POSTUPY V PROJEKTOVÉ PŘÍPRAVĚ

3.2.1 Projektová dokumentace k žádosti o stavební povolení nebo k ohlášení stavby

Vstupem do postupu 3.2.1 je provedená příprava obchodního případu v rozsahu návrhu řešení a územní informace (územní rozhodnutí nebo územní souhlas), vydané stavebním úřadem (pokud nejde o dokumentaci pro sloučené řízení).

Projektová dokumentace stavby přikládaná k žádosti o stavební povolení podle § 110 odst. 2 písm. b) SZ, podle § 105 odst. 5 SZ k ohlášení stavby uvedené v § 104 odst. 2 písm. a) až d) SZ, podle § 137 pro nezbytné úpravy nebo k oznámení stavby ve zkráceném řízení podle § 116 a § 117 odst. 2 SZ řeší stavbu z hlediska urbanistického, architektonického a stavebně technického. Dopracovává do potřebných podrobností dokumentaci podle vyhlášky MMR ČR č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, prováděcí vyhlášky k zákonu č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)], ve znění pozdějších předpisů.

Závazné členění a směrný rozsah této projektové dokumentace je uveden v příloze č. 12 vyhlášky č. 499/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Rozsah a obsah dokumentace se použije úměrně druhu, povaze, významu a velikosti stavby.

U staveb obsahujících technologické zařízení, u něhož je třeba ověřit způsobilost k bezpečnému užívání nebo dodržení podmínek stavebního povolení, stavební úřad může uložit ve stavebním povolení provedení zkušebního provozu.

Nositelem postupu je vždy autorizovaná osoba. Zpracování projektové dokumentace všech druhů je vybranou činností ve výstavbě podle § 158 SZ.

Rozvedení statě o obsahu projektové dokumentace přikládané k žádosti o stavební povolení je vhodné doplnit jen pro technologickou část stavby nad rámec uvedený v MP 1.5, kde je uveden nezbytný obsah, rozsah a uspořádání této dokumentace v souladu s vyhláškou o dokumentaci staveb.

Základní členění PD pro vydání stavebního povolení je následující:

A – Průvodní zpráva
B – Souhrnná technická zpráva
C – Situační výkresy
D – Dokumentace objektů a technických a technologických zařízení

K dokumentaci se přikládá dokladová část.

D.2 Dokumentace technických a technologických zařízení
a) Technická zpráva
b) Výkresová část

Zásady organizace výstavby (ZOV)

ZOV tvoří součást projektové dokumentace stavby, předkládané k žádosti o stavební povolení a to v části B. 8 přílohy č. 12 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, prokazují technickou reálnost a optimální způsob výstavby na konkrétním staveništi z hlediska požadavků na zařízení staveniště (ZS), skladovací prostory pro potřeby výstavby, dopravní přístupnost, včetně návrhu prozatímního dopravního značení v průběhu stavby. Stanovují podmínky a nároky na provádění stavby, využití mechanismů, napojení energií, inženýrských sítí, určují potřebu předmontážních a montážních zón, zabývají se bezpečností, vlivem stavby a požadavky na ochranu ŽP.

U staveb, při jejíž realizaci se předpokládá, že:

• celková doba trvání prací a činností bude delší než 30 pracovních dnů, ve kterých budou vykonávány práce a činnosti, na nichž bude současně pracovat více než 20 fyzických osob po dobu delší než 1 pracovní den, nebo
• celkový plánovaný objem prací a činností během realizace díla přesáhne 500 pracovních dnů v přepočtu na jednu fyzickou osobu.

je stavebník (zadavatel) stavby povinen doručit oznámení o zahájení prací oblastnímu inspektorátu práce, nejpozději 8 dnů před předáním staveniště zhotoviteli. Stejnopis oznámení musí být vyvěšen na viditelném místě u vstupu na staveniště po celou dobu provádění stavby až do předání stavby stavebníkovi k užívání.

V tomto případě a budou-li na staveništi vykonávány práce a činnosti vystavující fyzickou osobu zvýšenému ohrožení života nebo poškození zdraví (NV č. 591/2006 Sb., příloha č. 5) stavebník zajistí, aby před zahájením prací na staveništi byl zpracován plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi podle druhu a velikosti stavby tak, aby plně vyhovoval potřebám zajištění koordinace bezpečné a zdraví neohrožující práce. V plánu se uvedou potřebná opatření z hlediska časové potřeby i způsobu provedení; musí být rovněž přizpůsoben skutečnému stavu a podstatným změnám během realizace stavby (podrobněji zákon č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Obsahuje popis samostatných staveb ZS, vyžadujících stavební povolení. Řeší také orientační lhůty výstavby a přehled rozhodujících dílčích termínů. Jedním z nástrojů informačního charakteru, kterým se příprava a provádění stavby může řídit, je síťová analýza, zahrnující časovou, zdrojovou a nákladovou analýzu i kritickou cestu v posloupnosti činností.

Blíže o ZOV pojednává MP 1.1.2 – Projektová činnost – Zásady organizace výstavby.

Stavební řízení z pohledu bezpečnosti práce a technických zařízení (BPTZ)

Tento stupeň PD je pro posouzení způsobu řešení BPTZ pro výstavbu a budoucí provoz rozhodující. Posuzuje se soulad předkládané PD s platnými předpisy.

Připomínky a požadavky DOSS musí žadatel o stavební povolení splnit a jejich splnění v žádosti doložit.

Ústních jednání nařízených příslušným stavebním úřadem ve věci územního nebo stavebního řízení se OIP, až na výjimky, nezúčastňuje.

Výstupem procesu 3.2.1 je projektová dokumentace, předkládaná k žádosti o stavební povolení; po vydání stavebního povolení se stává dokumentací ověřenou ve stavebním řízení.

3.2.2 Projektová dokumentace pro provádění stavby

Dodržení podmínek pro provádění stavby, které stanovil stavební úřad ve stavebním povolení, může být prokázáno dalším dopracováním projektové dokumentace, popřípadě i částí dokumentace pro provádění stavby, kterou zajišťuje stavebník.

Tato dokumentace musí být podle § 92 SZ ale zpracována vždy u stavebních záměrů podle § 103 odst. 1 písm. e) bodů 4 až 8 (nadzemní a podzemní komunikační vedení sítí elektronických komunikací, distribuční soustava v elektroenergetice, v plynárenství, rozvodné tepelné zařízení a vedení sítí veřejného osvětlení).

Zpracování dokumentace pro provádění stavby je ve smyslu § 158 SZ činností vybranou – pokud se tedy zpracovává, musí být zpracována osobou autorizovanou. To ovšem neznamená její povinné zpracování ze zákona, i když je ve většině případů plně žádoucí. Pokud je dokumentace pro provádění stavby zpracována, stává se rovněž podkladem pro plán kontrolních prohlídek stavby. Z tohoto hlediska je plně žádoucí, aby projektovou dokumentaci pro provádění stavby zpracovala tatáž autorizovaná osoba, která zpracovala projektovou dokumentaci pro vydání stavebního povolení. Pokud tomu tak není, je nutné zajistit alespoň plnohodnotný výkon autorského dozoru nad jejím zpracováním.

Projektová dokumentace pro provádění stavby slouží dodavatelům jako podklad k vlastnímu provádění stavby a stavebníkovi společně s dokumentací pro stavební řízení, k výkonu technického dozoru stavby. Pokud ji stavebník použije k výběru dodavatele, slouží rovněž k vymezení rozsahu díla pro nabídkové řízení.

Mimo případy zpracování projektové dokumentace projektantem v souvislosti s investorským způsobem výstavby nebývá projektová dokumentace pro provádění stavby zpracovávána v rozsahu stavby, ale ve struktuře organizace činností na stavbě, přiřazených obvykle jednotlivým vyšším dodavatelům.

Tato dokumentace je obvykle zpracována na základě smlouvy o zhotovení příslušné části stavby a je součástí plnění zhotovitele pro potřeby realizace díla podle této smlouvy (viz kap. 5.2 MP 1.5). Dokumentace se zpracovává samostatně pro jednotlivé stavby nebo technologické provozní soubory, pokud se ve stavbě vyskytují.

Rozsah a obsah dokumentace pro provádění stavby je popsán v příloze č. 13 vyhlášky č. 499/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů:

Dokumentace pro provádění technologické stavby se zpracovává po jednotlivých provozních souborech. Každý PS je podle svého rozsahu a charakteru zpracován v samostatných částech.

Každá část obsahuje:

• technickou zprávu;
• výkresy;
• seznam strojů a zařízení (výkaz výměr) a technické specifikace.

3.3 POSTUPY PRO PROVÁDĚNÍ A PROVOZOVÁNÍ STAVBY

3.3.1 Dokumentace pro uvedení stavby do provozu

V rámci postupu 3.3.1 se provádí vypracování dokumentace pro provedení zkoušek, průkazů uvedení do provozu, předání a převzetí a dokumentace skutečného provedení stavby k oznámení o užívání stavby, nebo k vydání kolaudačního souhlasu.

V odůvodněných případech bývá samostatně zpracovávána dokumentace pro uvedení stavby do provozu. Na zpracování této dokumentace se obvykle podílí většina účastníků výstavby, podle zvoleného způsobu realizace. Dokumentace obsahuje požadavky k provedení individuálních, komplexních zkoušek, zkušebního a garančního provozu a pro zpracování průvodní a provozní dokumentace, vztahující se k přehledu významných předpisů a standardů, k zásadám provozování stavby a také postupy pro spuštění technologických plynových zařízení a celků, a to buď pouze pro první uvedení do provozu, nebo pro každé spouštění po provozní odstávce, případně obdobně i pro odstavení zařízení a celků z provozu. V této fázi v časovém úseku mezi ukončením realizace a začátkem užívání probíhá vyzkoušení a průkazy, dokumentační zachycení skutečného provedení stavby. Na základě komplexního vyzkoušení dochází k předání a převzetí provozních souborů, technologických celků a stavby uživateli. Většinou návazně následuje potřebný nebo stavebním úřadem určený zkušební provoz a prokázání projektovaných parametrů garančními zkouškami. Výsledky této činnosti jsou pak zachyceny v dokumentaci skutečného provedení, kterou stavebník předkládá stavebnímu úřadu spolu s oznámením o užívání stavby, popřípadě se žádostí o vydání kolaudačního souhlasu, pokud při jejím provádění došlo k nepodstatným odchylkám oproti ověřené projektové dokumentaci. Jde-li o stavbu technické nebo dopravní infrastruktury, předloží dokumentaci skutečného provedení vždy. Stavební úřad užívání stavby zakáže, jestliže na základě závěrečné kontrolní prohlídky zjistí, že nejsou splněny podmínky pro její užívání.

Výstupem postupu 3.3.1 je dokumentace k povolení užívání stavby, tj. v podstatě k uvedení stavby do provozu, zahrnující dokumentaci skutečného provedení stavby, která je přikládána k oznámení o užívání stavby, popřípadě se žádostí o vydání kolaudačního souhlasu.

Dokumentace skutečného provedení stavby

Dokumentace skutečného provedení stavby zachycuje odchylky, k nimž došlo při provádění stavby. Dokladuje, zda stavba byla provedena podle ověřené projektové dokumentace ve stavebním řízení, nebo zda v průběhu výstavby došlo k podstatnějším odchylkám, vyžadujícím změnové řízení. Ve výkresové části obsahuje i základní schémata, dokladující účel a úroveň navrhovaného výrobního procesu. Také dispozice a umístění hlavních strojů a zařízení a způsob jejich zabudování (půdorysy, řezy zpravidla v měřítku 1 : 100).

Dokumentaci skutečného provedení stavby předkládá stavebník spolu s oznámením o užívání stavby, případně se žádostí o vydání kolaudačního souhlasu, pokud při jejím provádění došlo k nepodstatným odchylkám oproti vydanému stavebnímu povolení, ohlášení stavebnímu úřadu nebo ověřené projektové dokumentaci.

Podle § 125 SZ je vlastník stavby povinen uchovávat po celou dobu trvání stavby ověřenou dokumentaci, odpovídající jejímu skutečnému provedení podle vydaných povolení. Při změně vlastnictví ke stavbě odevzdá dosavadní vlastník dokumentaci novému vlastníkovi stavby. Není-li třeba dokumentaci skutečného provedení doplnit, změnit nebo jinak přepracovat, stavební úřad ji ověří a po jednom ověřeném vyhotovení zašle vlastníkovi stavby a obecnímu úřadu, v jehož správním obvodu se stavba nachází, není-li sám stavebním úřadem. To platí i pro dokumentaci skutečného provedení stavby předloženou stavebnímu úřadu spolu s oznámením o užívání stavby podle § 120 odst. 1 SZ, popřípadě se žádostí o vydání kolaudačního souhlasu. Z toho vyplývá, že dokumentaci skutečného provedení je nutno vždy předat stavebníkovi ve dvojím vyhotovení. Rozsah a obsah dokumentace skutečného provedení stavby stanoví vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, příloha č. 14, ve znění pozdějších předpisů.

Smluvní vztah mezi stavebníkem a projektantem je závislý od zvoleného způsobu výstavby. Je-li tento vztah vytvořen i pro fázi uvádění stavby do provozu, je účelné, aby se projektant účastnil všech zkoušek a průkazů, definovaných v jím zpracované dokumentaci.

Individuální a komplexní vyzkoušení, zkušební provoz

Individuálním vyzkoušením se rozumí provedení vyzkoušení jednotlivých elementů (např. ventilátory, klapky, spínače apod.) v rozsahu nutném k prověření úplnosti a správnosti montáže. Jestliže podle smlouvy má být řádné provedení díla prokázáno provedením dohodnutých zkoušek, považuje se provedení díla za dokončené teprve, když tyto zkoušky byly úspěšně provedeny.

Komplexním vyzkoušením prokazuje zhotovitel, že stavební dílo s technologickým zařízením je řádně dokončeno, je kvalitní, případně že je jako celek schopno zkušebního provozu, je-li sjednán. Jestliže má být řádné provedení díla prokázáno provedením dohodnutých zkoušek, považuje se provedení díla za dokončené teprve když tyto zkoušky byly úspěšně provedeny. Povinnosti stavebníka je, že v rozsahu smluvního ujednání obstará na svůj náklad kvalifikované pracovníky, suroviny, provozní materiály, energie, a jiné prostředky potřebné ke komplexnímu vyzkoušení a po případě též pro přípravu k němu. Náklady komplexního vyzkoušení hradí stavebník, produkce získaná komplexním vyzkoušením náleží stavebníkovi.

Zkušební provoz technologického zařízení provádí, je-li tak sjednáno ve smlouvě o dílo stavebník na převzatém díle po úspěšném komplexním vyzkoušení zhotovitelem za součinnosti zhotovitele. Zkušebním provozem se prověřuje, zda zařízení je za předpokládaných provozních a výrobních podmínek schopno dosahovat výkonů kvalitě a množství stanovených projektovou dokumentací.

Pokud zkušební provoz v dohodnuté lhůtě neprokáže splnění v projektové dokumentaci stanovených parametrů, smluvní strany sjednají jeho prodloužení. Náklady prodlouženého zkušebního provozu hradí zhotovitel, pokud byl zkušební provoz neúspěšný z příčin na jeho straně. Vyhodnocení výsledků zkušebního provozu stavebník připojí k žádosti o vydání kolaudačního souhlasu.

Pokud nebylo provedení zkušebního provozu uloženo stavebním povolení, může stavební úřad na podkladě požadavku dotčeného orgánu nebo žádosti stavebníka anebo v jiném odůvodněném případě stanovit rozhodnutím, které je prvním úkonem v řízení, že kolaudační souhlas lze vydat jen po provedení zkušebního provozu.

Nutno naplánovat a stanovit:

• rozsah zkoušeného zařízení;
• rozsah individuálních zkoušek strojů a zařízení, včetně kritérií hodnocení;
• program předkomplexního a komplexního vyzkoušení;
• rozsah předkomplexních zkoušek;
• popis zkoušek jednotlivých podsystémů se specifikací sledovaných parametrů, vyznačením přípustných hodnot a se sestavením provozních a poruchových stavů;
• dobu a rozsah komplexního vyzkoušení se specifikací zkoušených provozních a poruchových (havarijních) stavů, včetně stanovení kritérií úspěšného komplexního vyzkoušení;
• podmínky zkušebního provozu, pokud budou prováděny.

Zásady provozních předpisů

Budou vycházet z pravidel pro provozování ZRT, která platí pro jejich provoz nejen v teplárenských organizacích, ale i v dalších organizacích, které tato zařízení zřizují a provozují.

Předpisy se zpracovávají pro následující provozní celky ZRT:

• doprava, skladování a příprava paliva;
• vstup a úprava vody;
• kotelna;
• strojovna;
• odvod a čištění spalin;
• odvod, uložení a zpracování pevných zbytků po spalování;
• transformace a vyvedení elektrické energie;
• úprava parametru topného média a jeho vyvedení ze zdroje;
• primární tepelné sítě CZT;
• předávací stanice a sekundární tepelná síť.

Podrobnosti zpracovávaných provozních předpisů a jejich rozsah bude specifikován ve smlouvě o dílo s ohledem na provozovatele ZRT a v souladu s jeho požadavky.

Zásady havarijních a bezpečnostních předpisů

Budou vycházet z koncepce záchranné a havarijní služby pro danou lokalitu a z pravidel o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci v ZRT.

Budou zpracovány pro provoz jednotlivých provozních celků ZRT v obdobném členění, jako je uvedeno v předcházejícím odstavci.

Provozně technická dokumentace

Zpracování dokumentace vychází z ČSN 38 3350, Zásobování teplem všeobecné zásady. Zásady navrhování jsou uvedeny v ČSN EN 13941-1+A1 Vedení vodních tepelných sítí – Navrhování a instalace předizolovaných jednotlivých a dvojitých potrubí pro vodní tepelné sítě ukládaných přímo do země – Část 1: Navrhování (norma vydána v 4/2022).

Provozně technická dokumentace se člení zpravidla podle provozních celků, jak bylo uvedeno výše. Pro tyto jsou zpracované samostatné „Místní provozní předpisy“ v následující obecné skladbě.

Místní provozní předpis (provozního celku):

• Rozdělovník dokumentu;
• Změnový list dokumentu;
• Úvodní ustanovení;
• Pojmy a definice, zkratky, číselníky;
• Odpovědnost a spolupráce;
• Technický popis zařízení, funkce zařízení, technické charakteristiky a podmínky provozu;
• Organizace obslužné práce;
• Provozní a pracovní předpisy pro obsluhu zařízení;
• Údržba a opravy;
• Předepsaná dokumentace;
• Související a navazující dokumentace;
• Archivace a skartace dokumentace;
• Přílohy.

Užívání stavby a bezpečnost práce a technických zařízení (BPTZ)

OIP se zúčastňuje jako DOSS závěrečné kontrolní prohlídky před vydáním kolaudačního souhlasu podle zákona o inspekci práce, v němž je uvedeno, že OIP uplatňuje při povolování staveb požadavky předpisů k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení. Má-li být stavba užívána, musí požadavky na BPTZ vždy splňovat.

Pro vydání kolaudačního souhlasu stavebník opatří závazné stanovisko TIČR. Pro provedení závěrečné kontrolní prohlídky stavby stanoví stavební úřad, které doklady stavebník při ní předloží. Skutečné provedení stavby nebo její užívání nesmí ohrožovat život a veřejné zdraví, život a zdraví zvířat, bezpečnost nebo životní prostředí.

Dozor nad stavbou obsahuje plán kontrolních prohlídek. O účelnosti dozoru nad stavbou ještě před zahájením užívání rozhodne vedoucí inspektor OIP, případně jím pověřený pracovník, a to na základě žádosti stavebníka nebo projektanta. Účelem dozoru je odhalit závažnější nedostatky před definitivním dokončením stavby a zabránit tak problémům s uváděním staveb do provozu. Tento postup se jeví aktuální např. u výrobních a provozních staveb.

Při závěrečné kontrolní prohlídce stavby se ověřuje splnění požadavků bezpečnosti práce a technických zařízení, a to zejména zda:

• byly odstraněny závady a nedostatky zjištěné při posouzení dokumentace stavby;
• byly odstraněny závady a nedostatky zjištěné v průběhu provádění stavby;
• je stavba provedena podle schválené projektové dokumentace s eventuálními změnami, nebo doplňky;
• jsou k dispozici doklady o komplexním vyzkoušení technických zařízení, včetně protokolů o zkouškách a revizní zprávy, případně zda jsou splněna stanoviska organizace státního odborného dozoru;
• provedení stavby odpovídá požadavkům platných bezpečnostních předpisů, případně jsou-li provedena vyhovující náhradní opatření;
• je vypracována předepsaná provozní dokumentace (návody k obsluze a údržbě provozovaných zařízení v českém jazyce, provozní řády apod.);
• jsou stanoveny kvalifikační požadavky pro zaměstnance, kteří zde budou zaměstnáváni;
• je k dispozici záznam o výsledku zkušebního provozu;
• provozní prostory, technická zařízení, rozvody médií apod. jsou opatřeny stanoveným bezpečnostním označením;
• stavba je vybavena doklady o organizačním zajištění trvalého provozu (např. provozní řády apod.);
• jsou pro pracoviště a činnosti, při kterých se používají nebezpečné látky a nebezpečné přípravky, k dispozici bezpečnostní listy, vypracovány technologické nebo pracovní postupy, včetně stanovení postupu pro případ vzniku havárie (havarijní plány, evakuační plány, vybavení osobními ochrannými pracovními prostředky apod.).

3.3.2 Výrobní dokumentace

Výrobní dokumentace slouží jako podklad pro výrobu dílců a dalších prvků provozních souborů jako např.:

• výrobní výkresy prvků, dílů a jejich styků;
• technologické postupy výroby;
• podklady pro zpracování výztuže;
• optimalizační výpočty pro výrobní linky;
• statické a dynamické výpočty prvků;
• výkresy a specifikace prvků a spojovacího materiálu konstrukcí podle členění v kapitole 3.2.2.

3.3.3 Dokumentace pro užívání a pro provozování stavby

Postup řeší zpracování dokumentace pro užívání a pro provozování stavby, její údržby a změny dokončené stavby.

Vstupem postupu 3.3.3 je zpracovaná dokumentace předchozích stupňů. V rámci postupu se provádí vypracování dokumentace pro užívání stavby, její údržby a podchycování změn dokončené stavby i jako podklad k budoucím inovacím a renovacím. Bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, zařízení a nářadí jsou stanoveny nařízením vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí ve znění pozdějších předpisů, včetně rozsahu požadované průvodní dokumentace, tj. pasportů od jednotlivých strojů a zařízení.

Na zpracování dokumentace k provozování stavby, označované také jako provozní dokumentace, se obvykle podílí většina účastníků výstavby, podle zvoleného způsobu provádění. Řešení z předchozích úrovní dokumentace má být natolik určující, aby se stalo zadáním pro vlastní zpracování provozní dokumentace.

Dokumentace pro užívání stavby by měla obsahovat návody a závazná doporučení k užívání stavby jako celku, dodržení potřebných stavebně fyzikálních vlastností, návody k obsluze jednotlivých strojů, zařízení a výrobků. Dále by měla obsahovat úměrné předepsané cykly údržby jednotlivých dílů stavby.

Někdy bývá již součástí dokumentace k povolení užívání stavby, nebo je častěji vypracována samostatně, jako dokumentace svého druhu.

V odůvodněných případech bývá navíc samostatně zpracovávána provozní dokumentace i pro každé spouštění po provozní odstávce.

Autorizovaná osoba (AO) se na zpracování dokumentace již většinou nepodílí. Její spoluúčast je však velmi potřebná a vhodná. Provozní dokumentaci si zajišťuje stavebník nejčastěji u zhotovitele stavby. Projektant v předchozích stupních dokumentace by však měl vyspecifikovat její rozsah. Pokud se AO TZSp na zpracování dokumentace pro užívání a provozování stavby i přímo podílí, je jeho činnost výkonem nad obvyklý rámec. Na kvalitu provozní dokumentace je kladen oprávněně vysoký nárok, neboť technologická stavba má svoji efektivnost především z jejího provozování.

4 DOPROVODNÉ POSTUPY AUTORIZOVANÝCH OSOB (AO)

4.1 DÍLČÍ POSTUPY AO TZSp – RTZ

4.1.1 Autorský dozor (AD)

Vstupem do postupu 4.1.1 je smlouva o zpracování další projektové dokumentace, případně o výkonu autorského dozoru.

Autorským dozorem je postup AO TZSp, která vypracovala projektovou dokumentaci stavby pro vydání stavebního povolení, případně projektovou dokumentaci pro provádění stavby, k ověřování souladu provádění stavby s touto dokumentací v průběhu výstavby. U staveb financovaných z veřejných prostředků, pokud zpracovala projektovou dokumentaci osoba oprávněná podle AZ č. 360/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je výkon autorského dozoru ze zákona povinný.

Pro autorský dozor platí tyto hlavní zásady:

• Autorský dozor vykonává povinnosti podle smlouvy se stavebníkem a ověřuje dodržení technicko-ekonomického, architektonického a výtvarného řešení projektové dokumentace do závěrečného hodnocení stavby.
• Na významných, technicky a architektonicky složitých stavbách je zpravidla autorský dozor trvalý. Na ostatních stavbách se zajišťuje autorský dozor občasný. Způsob a podmínky výkonu autorského dozoru sjednává AO se stavebníkem ve smlouvě.
• Provádění autorského dozoru AO nezbavuje investora odpovědnosti za řádné provádění technického dozoru a zhotovitele odpovědnosti za řádné provádění dodávek.
• Zjistí-li projektant při výkonu autorského dozoru (AD) nedodržení projektové dokumentace, popřípadě nedodržení právních předpisů, zejména technických norem, uvědomí bez zbytečného odkladu, zpravidla zápisem ve stavebním (montážním) deníku stavebníka.
• Jestliže závažné vytýkané závady nebyly včas odstraněny, nebo jestliže by mohly být jinak ohroženy důležité veřejné zájmy, může projektant požadovat, aby nebyly zahájeny nebo aby byly zastaveny práce, a zároveň může o takovém požadavku uvědomit příslušný stavební úřad; to nezbavuje stavebníka povinnosti ohlásit závažné závady neprodleně stavebnímu úřadu.

Fyzická osoba pověřená výkonem autorského dozoru zaznamenává svá zjištění, požadavky a návrhy do autorského nebo stavebního deníku. Náležitosti a způsob vedení stavebního deníku a jednoduchého záznamu o stavbě jsou uvedeny v příloze č. 16 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů.

4.1.2 Rozsah dozoru

Ve výkonu autorského dozoru (AD) je zpravidla nutno:

• v období zpracování projektové dokumentace pro provádění stavby:
  • zajišťovat v rozsahu, který si vyhradí při projednávání smlouvy, soulad zpracovávané projektové dokumentace pro provádění stavby;
  • poskytovat vysvětlení, potřebná pro vypracování projektové dokumentace pro provádění stavby;
  • navrhovat stavebníkovi opatření, zjistí-li odchylky od projektové dokumentace schválené ve stavebním řízení;
• v období provádění stavby:
  • účastnit se předání staveniště dodavatelům;
  • zajistit dodržení projektové dokumentace pro provádění stavby s přihlédnutím k podmínkám stanoveným stavebním povolením a poskytovat vysvětlení potřebná pro plynulost stavby;
  • řešit změny nebo doplnění PD způsobené novými skutečnostmi, zjištěnými v průběhu provádění stavby;
  • posuzovat návrhy dodavatelů na odchylku a změny;
  • dávat k nim stanovisko a účastnit se jejich projednávání se stavebníkem, popřípadě s orgány státní správy;
  • účastnit se kontrolních dnů stavby;
  • sledovat postup výstavby z technického hlediska;
  • plnit další povinnosti u staveb, které to svým charakterem vyžadují;
  • účastnit se odevzdání a převzetí stavby nebo její ucelené části, včetně komplexního vyzkoušení;
• po dokončení stavby nebo její ucelené části nebo etapy zúčastnit se:
  • zkušebního provozu;
  • závěrečné kontrolní prohlídky a poskytovat přitom potřebné vysvětlení a spolupráci, vypracovat ke zprávě o hodnocení stavby zpracované stavebníkem stanovisko projektanta.

4.2 DOPLŇKOVÉ POSTUPY A INFORMACE AO TZSp – ZTE

4.2.1 Základní informace

Autorizovaná osoba AO TZSp – ZTE musí svou odbornou činností splňovat ustanovení zákona č. 406/2000 Sb. (o hospodaření energií včetně poslední novely č. 362/2021 Sb.), zákona č. 403/2020 Sb. (zákon, kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací), zákona č. 165/2012 Sb. (o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů) a zákona č. 458/2000 Sb. (energetický zákon včetně poslední novely č. 176/2022 Sb.) a všech prováděcích předpisů k zákonům vydaných.

AO TZSp – ZTE si musí na začátku projektových prací nechat zpracovat tzv. „Energetický posudek“ energetickým specialistou. Uvedené je nutné provést v návaznosti na § 9a, odstavec (1), bod a) zákona č. 406/2000 Sb. Posudek musí prokázat, že zdroj tepla s výkonem vyšším než 200 kW, kterým se zabýváme (kotelna, výtopna nebo teplárna) je výhodnější než například zdroje tepla OZE nebo tepelná čerpadla apod.

Předkládaná MP se zabývá pouze zdroji tepelné energie provozovanými v rámci soustav zásobování tepelnou energií. Soustavy tvoří ústřední zdroje tepla, tepelné sítě, předávací stanice a vnitřní (odběratelská) zařízení (spotřebiče tepla).

Vyšší formou zásobování teplem je teplárenská soustava, v níž je alespoň jedním ze základních zdrojů tepla teplárna.

Soustavy se dělí na:

• uzavřené, v nichž obíhá téměř stálé množství teplonosné látky, která předává teplo k nepřímému využití;
• otevřené, v nichž se počítá s odběrem teplonosné látky z potrubí tepelné sítě odběrateli k přímému využití (např. i jako teplá užitková voda nebo kondenzát).

Zdroje tepla, které mají charakter domovní kotelny a jsou umístěny ve vytápěné budově, nejsou předmětem této předkládané MP, blíže výše uvedené zákony a příslušné prováděcí vyhlášky. Uvedeným se zabývá MP 1.6.

Návrh a využití SCZT pro zásobovanou oblast teplem musí být v souladu se schváleným územním plánem – blíže zákon č. 183/2006 Sb. (stavební zákon) a územní energetickou koncepcí, pokud byla zpracována – blíže zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů.

4.2.2 Rozdělení zdrojů tepelné energie

Zdroje tepla jsou:

• okrskové kotelny, které jsou zdrojem tepla pro více budov, umístěným, popřípadě přímo v jedné z nich (domovní kotelna), s přímou dodávkou tepla tepelnými sítěmi do soustav ústředního vytápění a teplé vody;
• výtopny, které vyrábějí pouze teplo; tvoří samostatný objekt a teplo dodávají pro celou obytnou oblast nebo průmyslový závod, a to prostřednictvím tepelných sítí předávacími stanicemi do spotřebičů tepla;
• teplárny, v nichž se vyrábí ve společném parním oběhu teplo a elektřina nebo jiný druh energie (např. tlakový vzduch, chlad).

Pro projektované zdroje tepelné energie platí, že musí splňovat požadavky na účinnost podle vyhlášky č. 441/2012 Sb., o stanovení minimální účinnosti užití energie při výrobě elektřiny a tepelné energie.

Zdroje tepla se rozlišují na základní a špičkové.

Základními zdroji tepla jsou teplárny a výtopny, které dodávají teplo ke krytí základní části diagramu ročního průběhu potřeby tepla. Pracují s poměrně velkým ročním využitím instalovaného výkonu.

Kromě tepláren a výtopen, spalujících tuhá, kapalná nebo plynná paliva, se začíná využívat elektráren (konvenčních i jaderných), s teplárenskou částí.

Špičkovým zdrojem tepla se rozumí zařízení, určené ke krytí špičkové části diagramu ročního průběhu potřeby tepla. Pracuje s poměrně malým ročním využitím instalovaného výkonu a bývá umístěno buď u základního zdroje tepla, nebo i samostatně mimo něj. Nejčastěji se používá jako špičkový zdroj kotelní zařízení, avšak pro krytí krátkodobých špiček lze použít zásobníky tepla.

A. Výtopny (a okrskové kotelny)

Výtopny jsou zdroje tepla, kterými se vyrábí a dodává teplo odběratelům pro vytápění a ohřev teplé vody. Hlavním technologickým zařízením jsou kotle s nezbytným příslušenstvím, které podle požadavků odběratelů dodávají teplo buď v horké vodě, nebo v páře, anebo v obou médiích současně.

Výtopny jsou zpravidla řešeny pro malou dodávku tepla a malé roční využití instalovaného výkonu zdroje. Tepelné sítě jsou poměrně malé, a to je předností výtopen. Ve většině případů odpadá tepelný napáječ mezi zdrojem a tepelnou sítí, neboť výtopny bývají umístěny přímo v centru spotřeby tepla. Proto jsou výtopny často budovány na ušlechtilá paliva (zemní plyn, topné oleje, nafta).

Výkonově leží výtopny mezi domovními kotelnami a individuálními způsoby zásobování teplem na jedné straně a teplárnami na straně druhé. Rozmezí tepelných výkonů může být široké. Velmi záleží na tom, zda v dané oblasti bude vybudována výtopna jako zdroj základní, nebo zda bude zdrojem špičkovým, spolupracujícím s jiným základním zdrojem v soustavě.

Nejvhodnějším palivem pro výtopny jsou topné plyny, s nimiž vychází řešení výtopny i jejich provoz nejjednodušší. V kapalných palivech je nutno dát přednost lehkým topným olejům s nízkým obsahem síry. Mazut vyžaduje poměrně komplikované mazutové hospodářství a zahřívací zařízení k udržení mazutu v tekutém stavu. Má větší obsah síry a jeho spaliny vytvářejí v ovzduší velmi nepříjemné exhalace.

Plynná i kapalná paliva umožňují vybavit zařízení zdroje tepla pro spalování obou druhů paliv, aby bylo možno přizpůsobit se potřebám distribuce paliv.

Typy kotlů výtopen a jejich pomocné provozy (přísun a uskladňování paliva, chemická úprava kotelní vody aj.) jsou především určeny danou palivovou základnou. Druhým faktorem je teplonosná látka, tj. voda nebo pára. Oba tyto vlivy rozhodují o řešení tepelného schématu výtopny.

Při volbě velikosti a počtu kotelních jednotek je třeba zvažovat jejich provozní výkonová minima, aby byly schopny spolehlivě krýt minimální odběry tepla. O volbě počtu jednotek pro konečnou kapacitu zdroje rozhoduje ekonomie vzhledem k tomu, že měrné investiční náklady klesají s velikostí jednotky.

Městské výtopny se budují převážně horkovodní. Parní výtopny se budují jen tam, kde je již vybudována rozvodná tepelná síť parní se zřetelem k průmyslovému odběru tepla.

B. Teplárny (a elektrárny s odběrem tepla)

Parní teplárny

Teplárny jsou tepelné zdroje, které jsou určeny pro výrobu a dodávku tepla městským odběratelům k vytápění a k ohřívání teplé vody (stejně jako výtopny), avšak navíc též pro výrobu a dodávku elektrické energie, která se buď spotřebuje v městské distribuční rozvodné elektrické síti, nebo se dodává do nadřazené elektrizační soustavy. Kombinovaná výroba tepla a elektřiny přináší především ekonomické výhody, neboť se při ní dosahuje značných úspor paliva snížením měrné spotřeby tepla na výrobu elektrické energie a úspor obslužného personálu. Spotřeba paliva je nejnižší při protitlakovém cyklu (teplárny s protitlakovými turbínami), kde nevzniká ztráta tepla chladicí vodou, která je charakteristická pro kondenzační turbíny.

Teplárny jsou proti výtopnám větší, a tedy i investičně nákladnější o strojovnu s turbosoustrojím a jeho příslušenstvím na získání elektrického výkonu; proto návrh řešení musí být veden snahou po co nejvyšším provozním využití tohoto zařízení. Tuto podmínku lze lépe splnit u tepláren průmyslových s dodávkou tepla pro výrobní účely. U tepláren městských se sezónním charakterem spotřeby tepla je využito toto zařízení jen částečně. Parní turbíny se proto dimenzují tak, že přes ně prochází jen část tepla z celkové maximální potřeby tepla.

Poměr krytí základní a špičkové dodávky tepla určuje teplárenský součinitel hodinový a roční. Teplárenský součinitel je poměr množství tepla z odběrů nebo protitlaku parních turbín k celkovému množství tepla dodaného z teplárny.

Paroplynové teplárny

V současné době je známo značné množství různých typů paroplynových tepláren a elektráren. Řada oběhů těchto zdrojů i technická zařízení pro jejich realizaci se však ve větší míře shodují v mnoha charakteristických hodnotách. Z termodynamického hlediska můžeme rozlišit tři typy oběhů paroplynových elektráren.

Oběhy sériové – teplo je přiváděno nejprve do plynového oběhu, kde se částečně transformuje v práci; zbytek tepla se předává do parního oběhu, ve kterém pokračuje přeměna tepelné energie v mechanickou práci. Toto uspořádání oběhu nejlépe vyhovuje specifickým vlastnostem plynového a parního oběhu. Nevýhodou čistě sériových oběhů je, že veškeré spotřebované teplo musíme přivádět v palivu vhodném pro spalovací turbíny. Značné rozšíření proto doznaly oběhy s přitápěním, u nichž část tepla přivádíme přímo do parního oběhu. Výhodou tohoto uspořádání je vedle většího dosažitelného výkonu možnost použít částečně palivo, které se nedá spalovat ve spalovacích turbínách, ale dá se využít v ohništích parních kotlů.

Oběhy paralelní – teplo je současně přiváděno do plynového i do parního oběhu ve spalovací komoře vybavené příslušnými teplosměnnými plochami, nebo je v konvekční části kotle zabudován spalinový ohřívák stlačeného vzduchu pro horkovzdušní turbínu plynového oběhu. Spalování a přestup tepla do parního oběhu probíhají často za zvýšeného tlaku, takže velikost spalovacího prostoru i teplosměnná plocha se zmenší. V tomto případě je třeba použít kapalného a plynného paliva, které je vhodné pro spalovací turbíny. Naproti tomu při předávání tepla do plynového oběhu ve výměníku ze spalin o atmosférickém tlaku je možno v kotli spalovat i nekvalitní kapalná a pevná paliva.

Oběhy sériové – paralelní – jsou kombinací obou předchozích typů.

Elektrárny s odběrem tepla

Zabezpečování centralizovaného zásobování teplem je možné také převodem kondenzačních elektráren na teplárenský provoz. Tento směr předpokládá, že základní teplo bude dodáváno ze systémových elektráren nejprve uhelných a později jaderných. Podstatnou část potřebných zařízení budou tvořit tranzitní horkovody, schopné přenášet tepelnou energii na větší vzdálenosti.

Úspory při kombinované výrobě tepla a elektřiny lze dosáhnout v podstatě dvojím způsobem, a to budováním městských tepláren, nebo převodem vybraných stávajících kondenzačních elektráren na teplárenský provoz.

I když absolutní úspory paliv jsou při kombinované výrobě tepla a elektřiny v teplárenském cyklu přibližně stejné, je velkou předností dodávek tepla z kondenzačních elektráren náhrada tekutých nebo kvalitních tuhých paliv, která by bylo nutno spalovat ve městech, a to palivem méněhodnotným, spalovaným v kondenzačních uhelných elektrárnách, nebo jaderným palivem, spalovaným v elektrárnách jaderných.

V důsledku převodu na intenzivní kombinovanou výrobu elektřiny i tepla v kondenzačních elektrárnách dochází k významným úsporám paliva. Současně však dojde ke snížení výroby elektřiny v kondenzačních elektrárnách, ale také k významnému snížení měrné spotřeby paliva na výrobu elektřiny.

Lze předpokládat, že velká část úspory se týká ušlechtilých paliv (topných olejů a plynů); nadto se nahradí značné množství ušlechtilých paliv, které by bylo nutno spalovat v decentralizovaných zdrojích tepla.

Kvantitativně zcela jiného charakteru je úspora fosilního paliva jeho nahrazením palivem jaderným, jež se jeví v současné době dostupnějším a levnějším.

4.2.3 Informace o vlastnostech paliv

Za palivo lze pokládat každou látku, jejíž chemická reakce (obvykle oxidace, tj. spalování) uvolňuje teplo. U technicky využívaných paliv bývá nezbytnou podmínkou, aby uvolňování tepla bylo dostatečně rychlé (aby se dosáhlo potřebné teploty), ale zároveň dobře ovladatelné. U paliv pro průmyslové účely se obvykle ještě požaduje, aby byla k dispozici v dostatečném množství, nevyžadovala příliš složitou přípravu ke spalování, byla levná a aby jejich užívání nepoškozovalo životní prostředí.

V běžné praxi se paliva rozlišuji podle různých hledisek; nejčastěji se podle skupenství dělí na tuhá, kapalná a plynná.

Tuhá paliva

Tuhá fosilní paliva rostlinného původu se obvykle nazývají uhlí. Jednotlivé typy uhlí však mají velmi odlišné fyzikální i chemické vlastnosti, které mohou být posuzovány a hodnoceny podle různých hledisek. Pro techniku spalováni a pro energetické využití uvolněného tepla jsou vhodnější klasifikační soustavy založené na hrubé (technické) analýze spalovaného paliva (tj. na obsahu vody a obsahu popela) a na jeho výhřevnosti a na elementární analýze (tj. na prvkovém složeni a spalném teple jeho hořlaviny).

V provozní praxi je nezbytné znát alespoň tyto základní znaky jakosti paliva:

• obsah vody W [%];
• obsah popela A [%];
• výhřevnost Q [MJ/kg].

Znaky jakosti a druhy českého energetického uhlí

Důlní podniky vyrábějí a dodávají různé druhy uhlí, jejichž základní znaky jakosti jsou určovány normami, doplňovanými nebo novelizovanými v krátkých (několikaletých) obdobích. Některé znaky jakosti jsou podrobněji stanoveny technickými podmínkami jakosti.

V energetických provozech se nejčastěji používají tyto druhy uhlí (označované názvy podle různých norem ČSN třídy 44):

• těžné uhlí (t) • uhlí vytěžené z dolu bez další úpravy; pro využití v energetických výrobnách by maximální velikost zrna neměla překračovat 100 mm;
• hrubé uhlí (h) • horní třída zrnitosti, uhlí odtříděné z těženého uhlí (zrno o průměru větším než 40 až 50 mm);
• drobné uhlí (d) • dolní třída zrnitosti, uhlí získané z těženého uhlí odtříděním nebo drcením (zrno o průměru do 20 až 25 mm);
• průmyslové uhlí (ps) • uhlí získané drcením těžného uhlí; max. průměr zrna asi 50 (černé uhlí), popř. 30 mm (hnědé uhlí);
• hrubý prach (hp) • uhlí získané při třídění (popř. praní) těžného uhlí; zrnitost převážně 0 až 10 mm, v některých případech i 0 až 20 mm;
• topná směs (ts) • směs dvou nebo více druhů uhlí (ps + d + hp aj.) ve vhodném poměru, připravená dodavatelem uhlí;
• prorostlé uhlí (pk) • někdy také proplástek nebo meziprodukt;
• velmi popelnaté uhlí (A = 40 až 50, popř. i více), uhlí získané při třídění a praní těžného černého uhlí.

Uskladňování tuhých paliv

V normě ČSN 44 1315 Tuhá paliva – skladování jsou uvedeny podmínky, jimž musejí vyhovovat skládky tuhých paliv z hlediska volby místa, úpravy ložné plochy, požární bezpečnosti a způsobu kontroly. Skládky se nesmí zřizovat v ochranných pásmech pro zásobování pitnou vodou a v místech, kde hrozí nebezpečí, že uskladněný materiál bude odplaven.

Plynná paliva

Plynná paliva pro kotle a pece, popř. pro plynové motory jsou přehledně uvedena v MP 1.5.1.

Kapalná paliva

Kapalná paliva pro parní (popř. horkovodní) kotle se získávají destilací ropy.

Podle ČSN 65 7991 Ropné výrobky – Topné oleje – Technické požadavky a metody zkoušení (z roku 2003) se používají tři druhy kapalných paliv:

• olej topný lehký (L) • směs kapalných uhlovodíků s nízkou viskozitou a s obsahem min. 20 % podílů destilujících při teplotách do 350 °C;
• olej topný střední (R1) • směs kapalných uhlovodíků s bodem tuhnutí do 25 °C;
• olej topný těžký (R2), mazut • destilační zbytek těžkých uhlovodíků z ropy; obsah síry bývá zpravidla značně vysoký; se zřetelem k vysokému bodu tuhnutí musí být při všech manipulacích (čerpání, stáčení, dopravě) zajištěno jeho předehřívání. Oleje L a R1 jsou hořlavé kapaliny III. třídy nebezpečnosti. Topné oleje L, R1 a R2 patří do III. skupiny biologické účinnosti. Proto se u všech druhů olejů doporučuje respektovat ustanovení harmonizované normy ČSN 65 0201 Hořlavé kapaliny – Prostory pro výrobu, skladování a manipulaci.

Poznámka – 2021:
Blíží se konec těžby a spalování uhlí v ČR.  Energetika včetně teplárenství se významně mění. Stojíme před změnou palivové základny. V textu výše ponecháváme nadále informace k uhlí. Tyto informace mohou posloužit při rekonstrukcích zdrojů tepla z paliva uhlí na jiná paliva například zemní plyn, biomasa, aj.

Poznámka – 2022:
S ohledem na vývoj hospodářské situace ve světě v roce 2022 nabývá na významu zajištění bezpečných dlouhodobých dodávek primární energie (zemní plyn, ropa, eventuálně i uhlí).

• Nedá se vyloučit nutná úprava stávajících zařízení:
  • a) z důvodů změn kvalitativních znaků primárních paliv (změna jakosti paliva);
  • b) z důvodu přechodu na jiné primární palivo nebo i využití OZE.

Význam nabývá v plné šíři i zákon č. 367/2021 Sb., o opatřeních k přechodu České republiky k nízkouhlíkové energetice a o změně zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie, ve znění pozdějších předpisů.

4.2.4 Zásady výběru optimální koncepce zdroje tepelné energie

Jak jsme uváděli výše, jako zdroje tepelné energie v našem případě uvažujeme pouze kotelny, výtopny a teplárny. Dále posuzujeme optimální koncepci pouze těchto zdrojů tepelné energie.

Upozorňujeme, že AO TZSp – ZTE si musí nechat zpracovat tzv. „Energetický posudek“ energetickým specialistou. Uvedené je nutné provést v návaznosti na § 9a, odstavec (1), bod b) zákona č. 406/2000 Sb. (o hospodaření energií) ve znění pozdějších předpisů. Posudek musí posoudit proveditelnost zavedení výroby elektřiny u energetického hospodářství s celkovým tepelným výkonem vyšším než 5 MW. Jinými slovy řečeno, není-li vhodné místo kotelny nebo výtopny postavit rovnou teplárnu.

Při optimalizačních úvahách spočívá často problém rentability ve zjišťování, co je užitečnější, zda zásobování spotřebitelů teplem z jedné (oblastní) teplárny, resp. výtopny, nebo z decentralizovaných (okrskových) výtopen nebo blokových tepláren.

Hledání optimální koncepce je velmi složité, neboť je třeba sladit vlastní technologické řešení tepelného zdroje a jeho příslušenství (rozvod, spotřebiče) s požadavky vyvolanými dílčím řešením. V zásadě se jedná o:

• sestavení tepelné bilance, kterou respektujeme prověřené požadavky na jednotlivé potřeby tepla, včetně nutných provozních rezerv;
• navržení druhu a spotřeby v úvahu přicházejících paliv pro různé varianty navrhovaných koncepcí;
• zpracování koncepce jednotlivých zařízení tepelného hospodářství, jeho parametrů, dispozičního návrhu a zásadního způsobu provedení;
• vypracování rozboru k posouzení energetické a ekonomické účinnosti vhodných variant, včetně vyhodnocení optimální varianty po zvážení všech hledisek, jako jsou investiční prostředky, možnosti získání určité palivové základny, provozní vlastnosti, náročnost na pracovní sily, výrobní programy dodavatelů, environmentální aspekty apod.

Ovšem v oblastech, které nemají teplárenské soustavy, je nutno přistoupit k řešení problému eliminační metodou. Je-li v oblasti zemní plyn, bylo by účelné řešit vytápění většího počtu menších staveb výstavbou společného zdroje kombinované výroby elektřiny a tepla, aby se tím snížila zejména cena tepla. Jsou to tzv. blokové teplárny s plynovými motory a špičkovým kotlem pro malé tepelné výkony.

Ze shora uvedeného si snad lze učinit závěr o ekologii vytápění. V současné době to může být pouze teplárna na zemní plyn, event. i kapalné palivo pro špičkovou potřebu. Tímto způsobem by se měly řešit i stávající výtopny (přístavbou plynových motorů). Tato zařízení lze provozovat bezobslužně, plně automatizovaně.

Zemní plyn bývá u nás označován jako ekologické palivo. To je však pravda pouze relativní, která platí ve srovnání např. s hnědým uhlím. Použije-li se zemní plyn pouze pro lokální vytápění, zůstanou všechny NOx v obytné zóně, jak již se mnoha environmentálními studiemi prokázalo. Čím dokonalejší zdroj tepla (teplárna), tím méně NOx.

Nemělo by se však zapomínat, že většinou v oblastech, kde nelze využít ani centralizované teplo ani zemní plyn, bývá mnohdy místní palivo, dřevní odpad, kůra ze stromů, sláma atd. Tomuto palivu se říká biomasa a už i u nás se začíná využívat. Nutno zdůraznit, že toto je skutečně ekologické palivo. Např. při spalování slámy vznikne tolik CO₂, kolik se spotřebuje na růst příslušného množství obilí. V celé řadě států se začíná pěstovat fytomasa – uměle vysazované, rychle rostoucí plodiny, rostliny na pozemcích, které zemědělci neobdělávají pro potravinářské účely, anebo na pozemcích, které nelze pro potravinářské účely využít (elektrárenské skládky, rekultivovaná území důlních výsypek apod.). Ve všech případech, kde je to možné, by bylo žádoucí využívat do budoucna i malé stavby pro tato skutečně ekologická paliva.

Optimální návrh teplárny

Návrh teplárny je bezprostředně spojen se správnou volbou teplárenského součinitele. Teplárenský součinitel je závislý na skladbě odběrů tepla, a proto u městských tepláren je na místě snaha připojovat na tepelný zdroj kromě bytové a komunální sféry též městské odběratele průmyslové s delší dobou využití dodávky tepla. Podle této skladby a zvoleného teplárenského součinitele je navrhováno hlavní technologické teplárenské zařízení, tj. parní kotle a turbíny s nejvyšší možnou tepelnou účinností, s nejvýhodnějšími a nejprogresivnějšími parametry. Zbývající podíl maximální potřeby je pak do tepelné sítě dodáván přes redukční stanici z vlastní kotelny. Tento výkon je ovšem možno krýt i ze samostatných špičkových kotlů s výstupními parametry odpovídajícími parametrům tepelné sítě, které jsou levnější než vysokotlaké kotle teplárenské.

Řešení teplárny je tedy podstatně ovlivněno volbou teplárenského součinitele a z něho vyplývající volby hlavního technologického zařízení: parních kotlů a turbín. Nejvýhodnějším teplárenským součinitelem se rozumí taková hodnota, při níž je stupeň energetického využití paliva nejvyšší. Určení optimální velikosti teplárenského součinitele je úkolem technicko-ekonomického výpočtu. Přitom rozhodující vliv na jeho výši má množství elektrické energie, vyrobené v kombinovaném teplárenském oběhu.

Výroba elektrické energie z protitlakové nebo odběrové páry není nejvyšší při dimenzování turbíny na maximální tepelný výkon, neboť v tom případě by po velkou část roku byla turbína velmi málo zatížena a pracovala by s nízkou účinností. Při dimenzování turbíny na nižší tepelný výkon nelze sice dodávat část tepla z teplárenského oběhu, ale střední roční účinnost turbíny je vyšší. Optimální hodnota teplárenského součinitele z hlediska energetického je tedy ta, při níž je roční výroba elektrické energie v teplárenském oběhu nejvyšší.

Strojní zařízení sloužící k výrobě, rozvodu a dodávce tepla sestává ze tří hlavních částí:

• zdroje tepla (výtopna, teplárna);
• tepelné sítě pro rozvod tepla (pára, voda);
• spotřebiče tepla.

Všechny tyto tři části na sebe přímo navazují, a proto se při provozu vzájemně ovlivňují. Znalost těchto souvislostí je základem správného návrhu i řízení celého teplárenského zařízení.

Další zásady pro volbu koncepce:

• určení optimálních parametrů technologické páry (tj. s minimálně přípustným tlakem a teplotou) v závislosti na účelové výrobě;
• určení otopného systému (teplovodní, horkovodní, parní) a přípravy teplé vody (pára – voda, voda – voda, plyn – voda, elektřina – voda);
• požadavky na vlastní výrobu elektřiny (základní zatížení, krytí špiček, havarijní výkon, kompenzace) eventuálně na výrobu mechanické energie pro pohony jiných jednoúčelových strojů (kompresory, dmýchadla).

Při vypracování koncepce je třeba mít stále na zřeteli co nejvyšší ekonomii navrhovaného zařízení:

• co nejvyšší energetickou účinnost;
• co nejnižší investiční a provozní náklady;
• co nejnižší počet pracovníků.

4.2.5 Ostatní náležitosti navrhování zdroje tepelné energie

Předávání tepla do parních sítí

Předávání tepla do parních sítí je zpravidla poměrně jednoduché, neboť pára přechází do rozvodu přímo přes parní rozdělovač. Transformátor (měnič) páry se zařazuje spíše ve výjimečných případech. Při přímém předávání páry jde do rozdělovače pára z protitlaku nebo odběru turbín, z redukční stanice, resp. též z nízkotlakých špičkových kotlů.

Redukční stanice dodávají páru, která nemůže projít protitlakovou turbínou, a zajišťují dodávku tepla při výpadku turbíny. Dimenzování redukčních stanic je třeba provádět vzhledem k počtu instalovaných turbín. Jsou-li v teplárně instalovány pouze 1 až 2 turbíny, je třeba zpravidla dimenzovat redukční stanice na plnou špičkovou spotřebu tepla, event. zmenšenou o výkon špičkových kotlů. Při větším počtu turbín lze předpokládat, že současně nebudou všechny turbíny vyřazeny z provozu. U větších tepláren je vhodné rozdělit výkon redukčních stanic alespoň do dvou jednotek.

Předávání tepla do vodních sítí

Do vodních sítí se teplo předává nejčastěji pomocí výměníkových stanic. Předávání tepla může být v jednom stupni – jednostupňové, nebo dvoustupňové a třístupňové. Více než třístupňový ohřev se vyskytuje zřídka.

V každém stupni se voda ohřívá párou v jednom nebo v několika paralelních ohřívácích. Ohřev vody může být zajišťován některým z uvedených zdrojů nebo kombinací těchto zdrojů:

• pára z kondenzátoru s potlačeným vakuem;
• pára z regulovaných odběrů;
• pára z neregulovaných odběrů;
• pára z redukčních a chladicích stanic;
• teplo z dochlazovaného kondenzátu;
• pára z pomocných zařízení (expandéry, chladiče odluhu);
• horkovodní špičkové kotle atd.

Cílem projektanta i provozovatele teplárny je dosáhnout při dané dodávce tepla co nejvyšší výroby elektrické energie. Při předávání tepla do vodních sítí to znamená především:

• dosáhnout co nejnižšího odběrového tlaku nebo protitlaku pro požadovanou dodávku tepla a požadovanou výstupní teplotu vody;
• dbát na to, aby teplota vratné vody byla co nejnižší;
• redukce páry používat jen, pokud nelze zajistit dodávku páry do výměníků z odběru nebo protitlaku;
• využívat paralelního zapojení výměníků v každém stupni, aby koncový teplotní spád byl co nejmenší.

Kromě výměníků přísluší k výměníkové stanici pro předávání tepla do vodní sítě dále:

• Oběhová čerpadla, která zajišťují cirkulaci vody v síti. Podle okolností mohou být oběhová čerpadla též na trase hlavního napáječe.
• Doplňovací čerpadla, jež doplňují vodu uniklou z okruhu tepelné sítě, popř. k udržování žádané hladiny statického tlaku. Často se pro udržování statického tlaku a vyrovnání objemové roztažnosti vody připojují na vratné potrubí (obvykle sběrač) vyrovnávací nádrže. Statický tlak je potom udržován buď vzduchovým, nebo parním polštářem, popř. též jiným inertním plynem.
• Kondenzátní čerpadla pro přečerpávání kondenzátu do sběrných nádrží kondenzátu nebo napájecích nádrží.

Zapojení ohříváků vody

Při jednostupňovém ohřívání topné vody jsou všechny ohříváky řazeny paralelně. Pro vychlazení kondenzátu se někdy zařazují dochlazovače kondenzátu, které tvoří přechod k dvoustupňovému ohřívání.

Výměníkové stanice s dvoustupňovým ohřevem topné vody mají základní ohříváky zásobovány párou z odběru nebo protitlaku turbín o tlaku 0,05 do 0,25 MPa.

Ve druhém stupni se voda dohřívá, v období většího tepelného zatížení, ve špičkových ohřívácích párou o tlaku 0,5 až 0,8 MPa, která se dodává z odběrů turbín, nebo přímo z kotlů přes redukční a chladicí stanici. Druhý stupeň může být tvořen též horkovodními kotli.

Třístupňový ohřev bývá tvořen tak, že v prvních dvou stupních se pára ohřívá párou z odběrů a ve třetím stupni dohřívá v horkovodním kotli. Třístupňový ohřev je často vhodný při využívání různých zdrojů odpadového tepla.

Akumulace tepla

Průběh zatížení během dne i týdne u spotřeby tepla i u spotřeby elektrické energie je kolísavý. Rovněž trvání roční špičky odběru tepla pro vytápění je krátkodobé. Odstranění špiček a vyrovnání průběhu zatížení účelnou akumulací tepla může přinést řadu výhod:

• Zmenšením potřebného tepelného výkonu zdroje, zejména kotelny, a tím i investičních nákladů, lze uspokojit větší počet odběratelů.
• Zajištění plného elektrického výkonu teplárny podle potřeb elektrizační soustavy. Pokud je teplárna vybavena větším kondenzačním výkonem, uvolňuje akumulace tepla v době špiček v elektrizační síti kotelní výkon pro výrobu elektrické energie. Naopak, jsou-li v teplárně pouze protitlakové turbíny, je možno v době elektrické špičky zvýšenou dodávkou tepla, která se částečně spotřebuje pro nabíjení akumulátorů, zvýšit výrobu elektrické energie.
• Akumulací tepla na konci tepelné sítě lze zvýšit výkon parní i vodní sítě.
• Překlenutí časově omezeného období, na něž by se jinak musel uvést do provozu další zdroj tepla (výtopna, další kotel apod.).
• Vyrovnání rychlých změn zatížení, kterým se jinak teplárna nebo výtopna nemůže vzhledem ke svým dynamickým vlastnostem přizpůsobit.
• Překonání období nízkého zatížení tak, aby nemusel být odstavován kotel (noční a nedělní provoz).

Krytí spotřeby tepla při odstavení zdroje (noční a nedělní provoz).

Přebytek tepla uvolněného ve zdroji tepla se akumuluje ve vhodné látce a v době špičkové spotřeby energie se dodává spotřebiteli buď přímo ve formě tepla, nebo po uskutečnění tepelného oběhu ve formě elektrické energie.

Akumulace tepla se uskutečňuje nejčastěji v kapalině využitím změny jejího tepelného obsahu v závislosti na teplotě. Z nejběžnějších kapalin přichází v úvahu především voda, neboť má velké měrné teplo, je levná, je k dispozici v dostatečném množství a přímo se jí používá v obězích tepelných centrál; akumulační schopnost páry je přibližně o dva řády nižší. Perspektivně lze počítat s použitím jiných kapalin, které jsou stálé asi do 350 °C, mají velké měrné teplo, dobrou tepelnou vodivost a příznivější závislost mezi teplotou sytosti a tlakem.

Z technického a provozního hlediska rozeznáváme přirozenou a umělou akumulaci tepla.

Přirozená akumulace tepla

Akumulace tepla ve vytápěných budovách v jednotlivých částech soustavy velmi podstatně závisí na jejich konstrukci; u lehkých staveb stačí akumulace tepla krýt jejich tepelné ztráty asi 0,5 h, u cihlových budov asi 2,5 h. Akumulace tepla v parních sítích je velmi malá a stačí pouze k pokrytí velmi rychlých špiček v odběru. U horkovodních sítí se pohybuje akumulace tepla v závislosti na rozlehlosti sítě mezi 0,5 až 2,5 h.

Umělá akumulace tepla může být umístěna:

• Ve zdroji tepla. Tato akumulace je z hlediska řízení spotřeby tepla, nabíjení a vybíjení akumulátorů nejvhodnější. Nevýhodou však je, že akumulací ve zdroji nelze zlepšit poměry v tepelné síti.
• V uzlových bodech sítě. Odlehčuje částečně tepelnou síť mezi zdrojem tepla a akumulátorem. Nevýhodou jsou vyšší pořizovací náklady a zvýšená potřeba obsluhy.

V parní tepelné síti bývají parametry páry ustálené, a proto řízení provozu akumulátorů je snazší. Akumulátory lze proto vestavět do kteréhokoli místa parní sítě. Naproti tomu v horkovodních soustavách se mění parametry během roku, takže doba nabíjeni akumulátorů se mění. To poněkud ztěžuje obsluhu, a proto vyžaduje přímé řízení z teplárny.

4.2.6 Požadavky na převzetí zdrojů tepelné energie

Činnosti uvádění do provozu sestávají zejména z úzké spolupráce s hlavními dodavateli zařízení na přípravě uvedení do provozu (kontrola kompletnosti, čištění, individuální zkoušky, kontroly a nastavení ochran). Určení účinnosti a tepelných ztrát zdroje tepla je podkladem k posouzení hospodárnosti provozu a k odhalení závad. Tomuto účelu především slouží topné zkoušky. Podle důkladnosti a přesnosti stanovení je dělíme na záruční a provozní topné zkoušky a na orientační měření.

Záruční (garanční) topné zkoušky se provádějí u nových zařízení po určité době provozu, nejpozději do jednoho roku. Podmínky, které je nutno dodržet, trvání zkoušky, způsob měření, použití měřících přístrojů, způsob vyhodnocení, výpočtové vzorce a příklad výpočtu topné zkoušky kotlů jsou uvedeny v ČSN 07 0302.

Norma uvádí i určení tolerance při stanovení účinnosti a jednotlivých ztrát.

Záruky a účast dodavatele je nutné dohodnout v rámci smluvního zajištění dodávky příslušných zařízení. Součástí dodávky jsou rovněž smluvní pokuty za nedodržení výkonových parametrů a závazky zhotovitele za dodržování bezpečnosti práce a místních předpisů na stavbě, za vedení montážního deníku, za shodu provedení díla s projektovou dokumentací atd.

4.3 DOPLŇKOVÉ POSTUPY A INFORMACE AO TZSp – RTZ

4.3.1 Základní informace

Autorizovaná osoba AO TZSp – RTZ musí svou odbornou činností splňovat ustanovení zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií a zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů.

Předkládaná MP se zabývá pouze rozvodným tepelným zařízením pro energii tepla. Rozvodné tepelné zařízení pro dopravu tepelné energie je tvořené:

• tepelnými sítěmi a;
• předávacími stanicemi.

Rozvodné tepelné zařízení pro energií chladu není předmětem této předkládané MP (blíže zákon č. 458/2000 Sb.). Rovněž rozvodné tepelné zařízení za předávacími stanicemi (vnitřní rozvody) není předmětem této MP. Uvedeným se zabývá MP 1.6.

Využití rozvodného tepelného zařízení pro zásobovanou oblast teplem musí být v souladu se schváleným územním plánem, blíže zákon č. 183/2006 Sb. (stavební zákon) a územní energetickou koncepci, pokud byla zpracována, blíže zákon č. 406/2000 Sb., zákon o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů.

Upozorňujeme, že koncepce rozvodného tepelného zařízení je určená i závěry Energetického posudku, který zpracovává energetický specialista. Energetický posudek je nutné provést v návaznosti na § 9a, odstavec (1), bod a) zákona č. 406/2000 Sb., viz kap. 4.2.

Dále upozorňujeme, že v návaznosti na stavební zákon § 103, odstavec (1), písmeno e), bod 7. se nevyžaduje pro rozvody tepelné energie stavební povolení ani ohlášení. Tudíž stavba rozvodu tepelné energie se provede na územní rozhodnutí nebo územní souhlas (pokud se nejedná o budovy). Je však žádoucí, aby byla následně vypracována dokumentace pro provádění stavby (viz. příloha č. 13 k vyhlášce č. 499/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a dokumentace skutečného provedení stavby (viz. příloha č. 14 k vyhlášce č. 499/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Uvedené vyžadovat v návaznosti na § 125 SZ, kdy vlastník stavby je povinen uchovávat po celou dobu trvání stavby ověřenou dokumentaci odpovídající skutečnému provedení podle vydaných povolení. Snahy postavit stavbu rozvodu tepelné energie pouze na základě dokumentace pro vydání rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení, (viz. příloha č. 1 až č. 7 k vyhlášce č. 499/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů) odmítat!

4.3.2 Teplonosná látka rozvodných tepelných zařízení

Jako teplonosné látky se v naprosté většině případů používá:

• vodní pára;
• voda: při teplotě vody do 110 °C – TV, teplovody;
• při teplotě vody nad 110 °C – horká voda, horkovody.

Vodní pára jako teplonosná látka se použije jen tam, kde je to tepelně-technicky opodstatněné, například kromě vytápění i pro technologický účel. Blíže viz vyhláška č. 193/2007 Sb., kterou se stanoví podrobnosti účinnosti energie při rozvodu tepelné energie a vnitřním rozvodu tepelné energie a chladu. Jedná se o prováděcí vyhlášky k zákonu č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů. Projektant AO TZSp – RTZ musí ve fázi určení koncepce projektu rovněž úzce spolupracovat s projektantem AO TZSp – ZTE, a to z důvodu, aby požadována teplonosná látka byla k dispozici i na zdroji tepelné energie.

Obecně platí, že účinnost přenosu tepla v rozvodných tepelných zařízeních s teplonosnou látkou „vodou“ je vyšší než u teplonosné látky „vodní pára“. Účinnost přenosu tepla je ovlivňována zejména:

• vlastními tepelnými ztrátami;
• ztrátou kondenzátu u teplonosné látky páry především u odběratele tepla;
• rozdílnou regulací přenášeného výkonu při teplonosné látce „vodní pára“ a „voda“.

4.3.3 Ochranná pásma

Ochranným pásmem se rozumí souvislý prostor v bezprostřední blízkosti zařízení pro výrobu, či rozvod tepelné energie, určený k zajištění jeho spolehlivého provozu a ochraně života, zdraví a majetku osob. Podle zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů, je ochranné pásmo v šíři 2,5 m. Ochranné pásmo je vymezeno svislými rovinami, vedenými po obou stranách zařízení na výrobu či rozvod tepelné energie, ve vodorovné vzdálenosti měřené kolmo k tomuto zařízení.

Stavební činnosti, umísťování konstrukcí, zemní práce, uskladňování materiálu a zřizování skládek a vysazování trvalých porostů v ochranných pásmech je možno provádět pouze s předchozím písemným souhlasem a za podmínek stanovených držitelem licence, provozujícího tato zařízení.

V ochranném pásmu zařízení na výrobu či rozvod tepelné energie lze tedy stavět ostatní inženýrské sítě, avšak při dodržení ČSN 73 6005 Prostorové uspořádání síti technického vybavení a s uváděným písemným souhlasem a za podmínek stanovených držitelem licence, provozujícího tato zařízení (správce inženýrské sítě – parovodu, teplovodu, horkovodu a příslušného zařízení).

Prochází-li zařízení pro rozvod tepelné energie budovami, ochranné pásmo se nevymezuje.

4.3.4 Zásady výběru tras, způsoby uložení tepelných sítí

Při výběru trasy tepelné sítě se bere zřetel:

• na to, aby tepelná síť mohla zásobovat teplem co největší počet odběratelů a co nejhospodárněji;
• na stávající inženýrské sítě, souběh a křížení s těmito sítěmi, viz návaznost na shora uváděnou ČSN 73 6005;
• na geologické a hydrogeologické poměry;
• na poddolování, pokud stavba je na takovém území, návaznost na ČSN 73 0039;
• na komunikace, kdy trasy tepelné sítě se volí především v souběhu s těmito komunikacemi;
• na možnost využití stávajících mostů a přechodů při křížení železnic, pozemních komunikací, řek a jiných překážek;
• na možnost uložení tepelné sítě do kolektoru, viz ČSN 73 7505;
• na možnost provést odbočku z tepelné sítě pod pravým úhlem.

Jak je uvedeno výše, při souběhu nebo křížení s ostatními inženýrskými sítěmi je nutno dodržovat ustanovení uváděné ČSN 73 6005. Pokud ostatní inženýrské sítě jsou již provedené – stávající, je pak třeba přesně rozlišit, jaká přesnost podkladů je k dispozici. Přesnost podkladů je ovlivněná, jedná-li se o:

• původní navrhovaný stav;
• dokumentaci skutečného provedení stavby včetně geodetického zaměření;
• stav, který byl zjištěn při vytýčení správcem sítě.

Způsoby uložení tepelných síti:

• vedení podzemní:
  • bezkanálové;
  • v kanálech;
    • v neprůlezných kanálech;
    • v průlezných kanálech;
    • v průchozích kanálech;
  • v kolektorech a technických chodbách spolu s dalšími inženýrskými sítěmi;
• vedení nadzemní:
  • na vysokých podporách;
  • na potrubních mostech;
• vedení pozemní na nízkých podporách.

Způsob uložení tepelné sítě se volí s ohledem na to, je-li síť v obytném území nebo území průmyslových závodů a s ohledem na technicko-ekonomické ukazatele jednotlivých způsobů uložení tepelné sítě.

4.3.5 Vazba stavby tepelné sítě na okolní stavby

Obecně může být tepelná síť navrhována:

• mezi již stojícími budovami;
• mezi navrhovanými budovami.

Dále budeme uvažovat, že se jedná o tepelnou síť, kdy je její trasa podzemní.

Stavba tepelné sítě mezi již stojícími budovami:

Při navrhování tepelné sítě mezi již stojícími budovami se může především jednat o následující varianty:

• náhrada lokálního vytápění tuhými palivy;
• náhrada lokálního vytápění plynnými a kapalnými palivy;
• náhrada okrskových kotelen;

kdy jednotliví odběratelé tepla budou napojeni na SZTE.

Tepelná síť může být teoreticky vedena:

• v komunikaci;
• v chodníku;
• v zeleni.

Podle ČSN 73 6005 Prostorové uspořádání síti technického vybavení se má síť vést přednostně mimo komunikace. Projektant se však setkává s „tlakem“ ze strany investora (provozovatele tepelné sítě), obcí a měst vést tepelnou síť v tělese komunikace. Investora k tomu vede snaha zjednodušení majetkoprávních projednávání – věcných břemen. Obce a města jsou zase vedeny snahou nechat si opravit komunikaci v celé šířce na účet investora tepelné sítě. Samozřejmě, že umístění tepelné sítě do tělesa komunikace přináší zvýšení rozpočtu stavby a je nutno počítat v budoucnu i se zvýšenými náklady v případě provádění údržby a oprav podzemního vedení této sítě. Vzniká zde i složitější situace z pohledu omezení dopravy jak při vlastní realizaci stavby, tak i při provádění údržby a opravy tepelné sítě.

Stavba tepelné sítě mezi navrhovanými budovami (na zelené louce):

V tomto případě by se již projektant neměl setkávat se shora popisovaným „tlakem“ vést tepelnou síť v tělese komunikace. Setkává se však se specifickým problémem zejména u nových průmyslových zón a to, že v době zpracování návrhu tepelné sítě nejsou známy přesně požadavky na tepelný příkon. Určení požadovaného příkonu může být podstatně ovlivněno tzv. technologickým odběrem. O technologickém odběru v době výstavby budovy ještě nejsou informace, neboť investor neví, která konkrétní výrobní technologie bude v budově montovaná.

Můžeme se zde setkat se dvěma typy projektové dokumentace a to:

1) samostatný návrh pro tepelnou síť a samostatný návrh pro vlastní budovy;
2) jedná se o jeden společný návrh, jak pro tepelnou síť, tak i vlastní budovy. Tepelná síť je zpracována jako samostatný PS celé stavby.

V prvním případě se vlastně jedná o dvě samostatná povolení. Tyto dvě stavby probíhají částečně nebo i úplně na „společném území“ a dojde i k časovému „prolínání“. Ve zpracovávané projektové dokumentaci musí být řešena pečlivě časová a prostorová provázanost obou těchto staveb. V příslušné kapitole zpracovávané projektové dokumentace musí být shora uvedené rozpracované i z pohledu zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a navazujícího nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, ve znění pozdějších předpisů.

4.3.6 Technologické aspekty navrhování tepelných sítí

Technologickou části stavby tepelné sítě máme na mysli především provádění prací, které bezprostředně souvisí s vlastním potrubím.

Poznámky ke konstrukci vlastního potrubí:

U podzemního bezkanálového vedení trasy tepelné sítě se jedná o takzvané předizolované potrubí. Předizolované potrubí je tvořeno základní ocelovou teplonosnou trubkou, ať již podélně svařovanou, nebo bezešvou. Plášťová trubka je plastová. Prostor mezi teplonosnou trubkou a plášťovou trubkou je vypěněn tepelnou izolací.

Pokud všechny tři komponenty (teplonosná trubka, pěna – tepelná izolace, plášťová trubka) tvoří jeden celek a není možný jejich vzájemný posuv, jedná se o tzv. sdružený systém. Tento systém je vhodný pro teplonosné látky do teploty 140 °C. V případě, že je možný vzájemný posuv uváděných komponent, jedná se o tzv. kluzný systém. Tento systém je vhodný pro teplonosné látky nad teploty 140 °C, tudíž se jedná o systém vhodný pro teplonosnou látku vodní páru.

Předizolované potrubí může dále být navrhováno pro tepelnou síť s tzv. alarmem, nebo bez něho. Jedná se o dva vodiče, situované podélně s teplonosnou trubkou v pěně tepelné izolace pod plášťovou trubkou. Měřením el. veličin v čase, ať již kontinuálně pevným měřicím přístrojem, nebo opakovaně mobilním přístrojem, lze sledovat a lokalizovat případné netěsnosti teplonosné trubky nebo netěsnosti plášťové trubky proti zemní vlhkosti. V případě, že dochází k napojení teplovodní sítě na již existující teplovodní síť je třeba velice pečlivě posoudit, zda-li se bude jednat o:

• samostatný měřený okruh;
• nebo dojde k připojení na již existující měřený okruh.

O uvedeném podrobně pojednávají technické manuály jednotlivých výrobců předizolovaného potrubí. V případě, že bude navrhováno připojení na již existující měřený okruh mobilním testovacím přístrojem, jednoznačně se doporučuje provést výchozí měření před zásahem do stávajícího potrubí.

Při náhradě klasického potrubí tepelné sítě potrubím předizolovaným z tzv. alarmem lze vlastní alarm posuzovat z pohledu daňových zákonů jako technické zhodnocení – modernizaci. Vlastní náhrada klasického potrubí předizolem jako prostá výměna – oprava. Rozhodujícím je však stanovisko příslušného finančního úřadu (správce daně).

Další údaje k alarmu jsou uvedeny v příslušné kapitole o předávacích stanicích.

Výrobci předizolovaného potrubí dodávají i potřebné tvarovky a ostatní součásti. K dispozici jsou i různé modifikace, jako teplonosná trubka plastová nebo měděná, plášťová trubka vhodná i pro nadzemní a pozemní vedení trasy apod. Podrobněji nabídkové katalogy jednotlivých výrobců, včetně projektových, skladovacích a montážních zásad. Pro předizolované potrubí sdružené konstrukce platí ČSN EN 13941-1+A1 a ČSN EN 13941-2+A1.

Pro ostatní vedení trasy se používá klasického ocelového potrubí s tepelnou izolací prováděnou na montáži pomocí rohoží. Na vnějším povrchu rohože se provede obal z pozinkovaného plechu, hliníkového plechu nebo z hliníkové fólie se šestihranným pletivem (u menších dimenzí). Pro tyto tepelné sítě z klasického potrubí se přihlíží k ČSN 38 3378 a ČSN EN 13941-1+A1.

Pro použití předizolovaného potrubí pro stavbu tepelných sítí oproti klasickému potrubí hovoří zejména tyto výhody:

• menší zábor prostranství pro montáž (méně objemný výkop než u kanálových vedení tras);
• delší životnost předizolovaných tepelných sítí;
• menší tepelné ztráty předizolovaných tepelných sítí;
• kratší doba montáže tepelné sítě z předizolovaného potrubí;
• možnost lokalizace místa netěsnosti.

Požadavky na tepelnou izolaci

Požadavky na tepelnou izolaci, ať již předizolovaného potrubí, tak i u potrubí klasického, jsou uvedeny v příslušných prováděcích vyhláškách k zákonu č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů, a to konkrétně ve vyhlášce č. 193/2007 Sb., kterou se stanoví podrobnosti účinnosti užití energie při rozvodu tepelné energie a vnitřním rozvodu tepelné energie a chladu.

Účinnost užití z hlediska dopravy tepelné energie (čerpací práce):

Projektant musí při výpočtu čerpací práce mimo jiné i počítat s časovým vývojem ve spotřebě tepla i s časovým vývojem v požadovaném přenášeném tepelném výkonu tepelnou sítí. Uvedené je ovlivňováno výstavbou a napojováním nových odběratelů, zateplováním objektů již napojených na síť.

4.3.7 Stavební aspekty navrhování tepelných sítí

Stavební částí stavby tepelné sítě máme na mysli především provádění výkopu, vstupu do budovy a stavbu šachtic. Svislé boční stěny kopaných výkopů musí být zajištěny pažením při hloubce větší než 1,3 m v zastavěném území a větší než 1,5 m v nezastavěném území (NV č. 591/2006 Sb.).

Doporučujeme spolupracovat s AO pozemní stavby nebo geotechnika a v případě, že je tepelná síť situována v komunikaci, tak i s AO dopravní stavby. Spolupráce je nutná zejména v následujících případech:

• dimenzování pažení;
• skladba a hutnění zásypu v komunikaci nebo v tzv. zelení;
• stavba betonových šachtic.

V dalším textu upozorňujeme na některé aspekty, které musí projektant tepelné sítě (projektant TZS) brát v úvahu a koordinovat.

Stavba tepelné sítě do komunikace

V případě, že je stavba tepelné sítě navrhována do již postavené komunikace je zde výchozí situace ovlivněná již tím, že těleso i podloží komunikace bylo v minulosti zhutněno při vlastní výstavbě této komunikace a pak následně i od provozního zatížení. Zhutnění pískového lože ve výkopové ryze má být provedeno tak, aby pak šlo dosáhnout původní navrhované parametry komunikace. Pod pojmem pískové lože se rozumí pískový podsyp, obsyp a zásyp. Nad pískovým ložem musí být proveden zásyp z „nestlačitelného“ materiálu v původní skladbě a dále provedeno hutnění na parametry podle typu komunikace.

V případě, že je stavba navrhována do nové komunikace (souběžná výstavba) je zde výchozí situace ovlivněná nutnosti koordinovat obě stavby. Problémy mohou nastat v případě, kdy tepelná síť bude mít malé tzv. krytí. Podle ČSN 73 6005 je toto krytí v komunikaci stanoveno minimálně na 1 m. Projektant si zde může vypomoci u bezkanálového podzemního vedení (předizolované potrubí) tzv. roznášecími panely, které se umisťují nad pískový zásyp v případech, že krytí nelze dodržet.

O problematice zemin pojednává i ČSN EN 13941+A1.

Ukládání do chrániček

Při křížení komunikaci je doporučováno uložit potrubí tepelné sítě do chrániček. Důvodem je zmenšení zatížení trubky tepelné sítě a možnost provádění výměny potrubí bez zásahu do tělesa komunikace. V případě, že je stavba navrhována do již postavené komunikace nastává problém, že správce komunikace má představu provést křížení a uložení chráničky tzv. průtlakem. Potrubí z předizolu se provádějí běžně s krytím cca 1 m. Při tomto krytí není zaručeno, že při průtlaku nebude povrch komunikace poškozen. Výrobci předizolovaného potrubí připouštějí běžně hloubku krytí cca do 1,5 m. Možnost provedení průtlaku je komplikováno dosti často i vodovodním potrubím jdoucím v souběhu, jenž má krytí cca 1,2 až 1,4 m. Z uvedených důvodů se většinou pak potrubí tepelné sítě ukládá do chráničky, která byla osazena do otevřené výkopové rýhy.

Potrubí tepelné sítě musí být v chráničce centrováno. K provedení centrování (vystředění) se používá středících prvků od specializovaných výrobců. Čela chrániček musí být těsněná manžetou.

Doporučuje se situovat chráničku tak, aby před nebo za chráničkou byl dostatečně velký prostor pro vsunutí trubky tepelné sítě do chráničky. Jen tak plní chránička i svou funkci provést výměnu – opravu potrubí bez zásahu do tělesa komunikace. Situaci zlepšuje i eventuální provedení lomu na trase (změna směru trasy) těsně před i za chráničkou.

Zakončení tepelné sítě v budově

Podle vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů musí být všechny prostupy vedení technického vybavení (inženýrské sítě) do staveb nebo jejich části pod úrovní terénu provedeny plynotěsně. Pro projektanta zde vzniká problém, jak navrhnout plynotěsný prostup. Je zde celá řada speciálních manžet a těsnění, která jednotliví výrobci nabízejí k aplikaci. S atestem o plynotěsnosti je to však horší. Výrobci uvádějí, že průchod potrubí stěnou, chráničkou při správné aplikaci je tlakotěsný nebo že zaručuje hydrostatické utěsnění. Jak to je s požadovanou plynotěsností se však nedozvíme ani z citované vyhlášky, neboť tam nejsou definované požadované parametry plynotěsnosti. Jednoznačně se doporučuje, aby projektant předepsal plynotěsnost bez podrobnější specifikace.

Shora uváděné speciální těsnění a manžety jsou vhodné pro předizolovaná potrubí. Provedení plynotěsného prostupu u klasického potrubí v betonovém kanále lze provést pouze jako speciální řešení.

Pro osazení speciálních manžet a těsnění je nutno do stěny, podlahy osadit chráničku. Jsou však známa těsnění, které lze osadit – rozepřít přímo do vrtaného otvoru v betonu. Beton v tomto případě musí být kvalitní a kvalitní musí být i provedení vlastního vrtání.

Tepelná síť před budovou

Nedoporučuje se, aby trasa tepelné sítě šla bezprostředně v souběhu s budovou. U podsklepené budovy vzniká nebezpečí, že pískové lože může být svým způsobem jakýmsi přívodním potrubím povrchové vody na špatnou svislou hydroizolaci budovy a po realizaci tepelné sítě se uvedené projeví zatékáním vody do budovy.

Rovněž se doporučuje, aby výkop spádovaný k napojované budově měl v posledním lomovém bodě větší prohloupení a krátký úsek slepého výkopu, který by zamezil tečení povrchové vody pískovým ložem přímo na hydroizolaci budovy.

Náhrada klasického potrubí tepelné sítě potrubím předizolovaným

Celá řada tepelných sítí realizovaných v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století je na pokraji fyzické životnosti. Provozovatelé přistupují k obnově tohoto zařízení. Obnova probíhá dosti často tak, že původní klasické potrubí je nahrazováno předizolovaným potrubím. Klasické potrubí je umístěno v betonovém kanále. Jak umístit předizolované potrubí? Záleží to především na krytí betonového kanálu a uložení ostatních inženýrských sítí v oblasti. Máme následující možnosti řešení – koncepce:

• předizolované potrubí se položí nad stávající betonový kanál;
• předizolované potrubí se položí do otevřeného betonového kanálu;
• předizolované potrubí se položí do uvolněného prostoru – provede se demolice stávajícího betonového kanálu.

Předizolované potrubí se položí nad stávající betonový kanál:

Uvedená koncepce se použije především v těch případech, kdy krytí stávajícího betonového kanálu je značné cca 1,5 m a více.

Z koncepce vyplývá, že v návrhu musí být řešeno kromě vlastního předizolované potrubí ještě následující:

• Zazdění stávajícího prostupu do budovy a vytvoření nového prostupu v menší hloubce.
• Oprava svislé hydroizolace budovy v místě původního i nového prostupu s pečlivým napojením na stávající hydroizolaci.
• Rozbití – odstranění dna stávajícího betonového kanálu před budovou. Důvodem uvedeného je zamezit stékání povrchové vody po dně betonového kanálu na svislou hydroizolaci budovy.
• Zaplavit betonový kanál původní tepelné sítě cementopopílkovou směsi, aby byla zaručena stabilita pod novou tepelnou síti. Uvedené řešení bývá akceptováno v procesu stavebního řízení.
• Rozbití stropu šachtic v případě potřeby i části svislých stěn a zaslepení odtoku na kanalizační systém.
• Zhotovení průrazu do dna šachtice a zasypání takto upravené šachtice propustnou zeminou. Uvedené se navrhuje s ohledem na to, aby již nepotřebná šachtice netvořila dutý prostor v podzemí, popřípadě netvořila jímku na povrchové vody. Projektant musí ve spolupráci s provozovatelem posoudit, zda-li nebude nakonec vhodné šachtici ponechat funkční a provést pouhou prostou výměnu klasického potrubí za klasické potrubí. Potrubí mimo šachtice je pak předizolované. Rizikem je zde, že předizolované potrubí může být v kolizi s křižující jinou inženýrskou sítí, neboť potrubí je nyní situováno v jiné hloubce.

Předizolované potrubí se položí do otevřeného betonového kanálu:

Uvedená koncepce se použije především v těch případech, kdy krytí stávajícího betonového kanálu je cca 0,7 až 1,5 m. Uvedené představuje optimální hloubku pro uložení předizolovaného potrubí.

Z koncepce vyplývá, že v návrhu musí být řešeno kromě uložení vlastního předizolovaného potrubí ještě následující:

• Provedení výkopu na úroveň těsně pod stropní desky betonového kanálu.
• Odstranění betonového potěru stropních desek, hydroizolace i vlastních stropních desek.
• Demontáž stávajícího vyměňovaného ocelového potrubí včetně tepelných izolaci a uložení potrubí.
• Rozbití stropu šachtic v případě potřeby i části svislých stěn a zaslepení odtoku na kanalizační systém.
• Zhotovení průrazu do dna šachtice a zasypání takto upravené šachtice propustnou zeminou. Uvedené se navrhuje s ohledem na to, aby již nepotřebná šachtice netvořila dutý prostor v podzemí, popřípadě netvořila jímku na povrchové vody. Projektant musí ve spolupráci s provozovatelem posoudit, zda-li nebude nakonec vhodné šachtici ponechat a provést pouhou prostou výměnu klasického potrubí za klasické potrubí.
• Rozbití – odstranění dna stávajícího betonového kanálu před budovou. Důvodem uvedeného je zamezit stékání povrchové vody po dně betonového kanálu na svislou hydroizolaci budovy.
• Rozbití – odstranění dna i svislých stěn stávajícího betonového kanálu v místech svaru trubek, pokud nejde provést svary v prostoru mimo kanál. S uvedeným se můžeme setkat v případě bezprostředního navázání stávajícího potrubí na nové předizolované potrubí mimo šachtice. Důvodem uvedeného je umožnit přístup k provedení svaru. Projektant rovněž zvažuje využití stávajících tzv. svařovacích jímek (místní rozšíření), které se navrhovaly v betonovém kanálu k provedení tzv. závěrných svarů.
• Po položení předizolovaného potrubí dozdění stávajícího prostupu do budovy.
• Oprava svislé hydroizolace budovy v místě prostupu s pečlivým napojením na stávající hydroizolaci.

Předizolované potrubí se položí do uvolněného prostoru – provede se demolice stávajícího betonového kanálu:

Uvedená koncepce se použije především v těch případech, kdy krytí stávajícího betonového kanálu je malé cca do 0,7 m.

Z koncepce vyplývá, že v návrhu musí být řešeno kromě uložení vlastního předizolovaného potrubí ještě následující:

• provedení výkopu až na základovou spáru betonového kanálu;
• odstranění betonového potěru stropních desek, hydroizolace i vlastních stropních desek;
• demontáž stávajícího vyměňovaného ocelového potrubí včetně tepelných izolaci a uložení potrubí;
• rozbití stropu šachtic v případě potřeby i části svislých stěn a zaslepení odtoku na kanalizační systém;
• zhotovení průrazu do dna šachtice a zasypání takto upravené šachtice propustnou zeminou. Uvedené se navrhuje s ohledem na to, aby již nepotřebná šachtice netvořila dutý prostor v podzemí, popřípadě netvořila jímku na povrchové vody. Projektant musí ve spolupráci s provozovatelem posoudit, zda-li nebude nakonec vhodné šachtici ponechat a provést pouhou prostou výměnu klasického potrubí za klasické potrubí.
• demolice vlastního betonového kanálu.

4.3.8 Požární aspekty navrhování tepelných sítí

Podzemní tepelné sítě nemají předepsány a stanoveny odstupové vzdálenosti podle ČSN 73 0802, ČSN 73 0804 vč. přidružených požárních norem. Nevyžadují ani zásobování požární vodou a další požární bezpečnost podle ČSN 73 0802, ČSN 73 0833 a norem souvisejících.

Projektant musí v místech, kde dojde výstavbou tepelné sítě k přerušení komunikace navrhnout přes výkopy položení můstků tak, aby byl zajištěn příjezd hasičských vozidel do příslušného prostoru pro případ požáru. Uvedené úzce souvisí i s tím, že projektant v rámci zpracovávané projektové dokumentace musí řešit i návrh prozatímního dopravního značení v průběhu stavby.

4.3.9 Rizika provozování tepelné sítě z pohledu projektování

Větší riziko při provozování tepelné sítě je v případech, kdy teplonosnou látkou je pára a horká voda. Kromě teplotního rizika pára a horká voda (parní složka při snížení tlaku) při destrukci teplonosné trubky expanduje a eventuální úlomky potrubí se mohou stát „určitým“ projektilem nebezpečným pro osoby. Uvedeného si musí být vědom projektant v procesu navrhování a pokud možno trasy uvedených potrubí nevést v suterénech a technických podlažích budov apod. Pokud uvedeného nelze docílit, tak trasu vést na vnitřní straně obvodových stěn a nikdy ne napříč budovou z důvodu zajištění únikových cest.

Dále projektant může potrubí navrhnout tak, aby od všech zatížení vznikala co nejmenší napětí v materiálu trubky. Může předepisovat větší rozsah zkoušek a dosažení lepších hodnot hodnotících kritérií na provedení.

4.3.10 Zásady výběru typu předávacích stanic

Obecně předávací stanice (někdy se používá i pojem výměníková stanice) slouží k transformaci parametrů teplonosné látky, tj. tlaku a teploty.

Předávací stanice se dělí z pohledu teplonosné látky na:

• parní předávací stanice (pára/voda);
• vodní předávací stanice (voda/voda).

Výběr typu předávací stanice je tudíž předurčen teplonosnou látkou v primární tepelné síti a v sekundární tepelné síti.

Dále můžeme předávací stanice rozdělovat z pohledu účelu, ke kterému slouží:

• pro vytápění budov;
• pro ohřev TV;
• pro vytápění budov i ohřev TV;
• pro ostatní účely, jako je vzduchotechnika, zapojená technologie apod.

V návaznosti na toto rozdělení můžeme pak předávací stanice rozdělit na předávací stanice, na jejichž sekundární stranu je připojena tzv. dvoutrubková tepelná síť, nebo tzv. čtyřtrubková tepelná síť. Zde je bezprostřední návaznost na MP 1.6. Podrobněji o uvedené problematice předávacích stanic pojednávají odborné publikace – například Technická pravidla, H 341 96 „Předávací stanice tepla“ (Cech topenářů a instalatérů).

Vodní předávací stanice rozdělujeme na:

• tlakově nezávislé předávací stanice (jsou osazené výměníkem tepla);
• tlakově závislé předávací stanice (někdy pod názvem směšovací stanice, nejsou osazené výměníkem tepla).

U tlakově nezávislé předávací stanice je teplonosná látka mezi primární stranou a sekundární stranou této předávací stanice oddělena teplosměnnou plochou výměníku tepla. U tlakově závislé předávací stanice je teplonosná látka mezi primární stranou a sekundární stranou hydraulicky propojena, tudíž dochází k transformaci pouze teploty teplonosné látky.

Výběr typu vodní předávací stanice je ovlivněn následujícími faktory, které musíme mít při navrhování na zřeteli:

• tlakové poměry na primární tepelné síti;
• spotřebiče tepelné energie na sekundární tepelné síti (tlakově závislé předávací stanice nelze z hygienických důvodů použít pro přípravu teplé vody);
• dopady na regulaci předávací stanice;
• cenový aspekt (obecně platí, že tlakově závislé předávací stanice jsou levnější).

4.3.11 Vazba stavby předávací stanice na okolní stavby

Obecně může být předávací stanice navrhována:

• v již stojící budově;
• v nově navrhované budově.

Stavba předávací stanice v již stojící budově

Při navrhování předávací stanice v již stojící budově se může především jednat o následující varianty:

• náhrada lokálního vytápění tuhými palivy;
• náhrada lokálního vytápění plynnými a kapalnými palivy;
• náhrada okrskových kotelen;

kdy jednotliví odběratele tepla budou napojení na síť. Uvedené varianty jsou stejné jako u navrhování tepelné sítě.

Předávací stanice může být teoreticky navrhována:

• v samostatné stávající budově, ve které je doposud např. okrsková kotelna;
• v samostatné stávající místnosti např. obytného domu, ve které je doposud kotelna na tuhá paliva nebo plynová kotelna.

Zvláštním případem může být tzv. přechod z čtyřtrubkové tepelné sítě na dvotrubkovou tepelnou síť. Pak v jednotlivých objektech jsou v místech tzv. „napojovacích uzlů“ montované „domovní předávací stanice“. Napojovací uzel je tvořen především armaturami a odděluje sekundární síť od vnitřních rozvodů v budově. Napojovací uzly nebyly většinou umisťované v samostatné místnosti pro tento účel vyhrazené, ale např. v kočárkárně, v místnosti pro kola apod. To znamená např. v samostatné stávající místnosti obytného domu, která měla doposud jiný účel.

S tímto případem se můžeme setkat například, když plynová kotelna zůstává jako náhradní zdroj. Dalším důvodem může být co nejkratší přerušení provozu při rekonstrukci – stavbě. Předávací stanice se postaví v jiné místnosti, než je kotelna, pak se provede urychlené přepojení a teprve pak dojde k demontáži kotelny.

Majetkoprávní řešení shora uvedených případů může být například:

• stavebníkem předávací stanice je vlastník již stojící budovy. Stavebník si bude po předání stavby sám provozovat postavenou předávací stanici. Budoucí provozovatel ZRT bude uskutečňovat pouze dodávku tepla do předávací stanice prostřednictvím tepelné sítě;
• stavebníkem je vlastník již stojící budovy. Budoucí provozovatel ZRT si po předání stavby pronajme zařízení předávací stanice od svého budoucího odběratele;
• stavebníkem je budoucí provozovatel ZRT. Budoucí provozovatel ZRT si po předání stavby pronajme pouze místnost předávací stanice od svého budoucího odběratele.

Důležité je již při zpracování projektové dokumentace vědět budoucí majetkoprávní uspořádání a s ohledem na to členit projektovou dokumentaci a zajistit potřebná stanoviska a vyjádření přikládána k stavebnímu řízení.

Stavba předávací stanice jako součást nově navrhované budovy

Můžeme se zde setkat se dvěma typy projektové dokumentace a to:

• Dva samostatné návrhy, jeden návrh pro předávací stanici a druhý návrh pro vlastní budovy. Majetkoprávně uvedené může být například řešeno: Budoucí provozovatel ZRT je stavebníkem i vlastníkem předávací stanice, kterou postavil v budově svého budoucího odběratele.
• Jeden návrh společný, jak pro předávací stanici, tak i vlastní budovy. Předávací stanice je zpracována jako samostatný PS celé stavby. Majetkoprávně uvedené může být například řešeno: Budoucí provozovatel ZRT si po předání stavby pronajme zařízení předávací stanice od svého budoucího odběratele.

Důležité je v těchto případech zpracovat projektovou dokumentaci s přihlédnutím k současnému a budoucímu majetkoprávnímu uspořádání po předání stavby.

V prvním případě se vlastně jedná o dvě samostatná povolení. Tyto dvě stavby probíhají částečně na „společném území“ a dojde i k časovému „prolínání“. Ve zpracovávané projektové dokumentaci musí být řešena pečlivě časová a prostorová provázanost obou těchto staveb. V příslušné kapitole zpracovávané projektové dokumentace musí být shora uvedené rozpracované i z pohledu zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a navazujícího nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích.

Provázanost z pohledu PO je uvedena v samostatné kapitole.

4.3.12 Technologické aspekty navrhování předávacích stanic

Technologickou části stavby předávacích stanic máme na mysli především provádění prací, které bezprostředně souvisí s výměníky, čerpadly, potrubím, elektro a systémem řízení a přenosu dat. Je zde důležitá návaznost na nařízení vlády č. 219/2016 Sb. a další.

Poznámky ke konstrukci předávací stanice:

Předávací stanice bývá obvykle osazena na konci primární tepelné sítě, to je tzv. hlavní předávací stanice. Na uvedenou hlavní předávací stanici může navazovat:

• sekundární tepelná síť s dalšími předávacími stanicemi (domovní nebo objektové předávací stanice);
• nebo mohou být již připojeny koncové spotřebiče tepelné energie.

Hlavní předávací stanice pak může být typu pára/sekundární voda, nebo primární voda/sekundární voda (topná voda, voda v okruhu ÚT apod.). V případě vody v okruhu ÚT se již nejedná o tepelnou síť, ale o otopnou soustavu.

Podle shora uvedeného je zřejmé, že popisovaná problematika je velice široká a může docházet k různým modifikacím. Dochází pak k rozporům v terminologii a celkové nepřehlednosti.

Pro předávací stanice s ohledem na jejich osazení (zabudování) v tepelné síti platí celá řada požadavků na jejich vybavení, regulaci a řízení dodávky tepelné energie a zabezpečení, a to podle:

• již uváděných prováděcích vyhlášek k zákonu č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů;
• ČSN 06 0830 Tepelné soustavy v budovách – Zabezpečovací zařízení.

Výměníky tepla, které jsou zabudované v předávací stanici, mohou být různé konstrukce. Základní rozdělení je na:

• výměníky trubkové;
• výměníky deskové.

Obecně platí, že trubkové výměníky tepla jsou podle nařízení vlády č. 192/2022 Sb., posuzované jako tlakové nádoby stabilní, tudíž se jedná o vyhrazené technické zařízení.

Poznámky k přenášení hluku do budovy:

Projektant snižuje přenášení hluku a vibrací do budovy návrhem následujících opatření:

• přesnější návrh oběhových čerpadel tak, aby pracovala v optimální oblasti své výkonové charakteristiky;
• osadit mezi technologické zařízení předávací stanice a vnitřní rozvody kompenzátory, které zmenšuji úroveň přenášeného hluku a vibrací;
• závěsy a uložení jednotlivých potrubí opatřit tlumící vložkou;
• rám předávací stanice, pokud se jedná o tzv. blokové provedení je usadit na podlaze pomoci tlumicích vložek.

Poznámky k části projektové dokumentace elektro:

Bez ohledu na majetkoprávní uspořádání se doporučuje v projektové dokumentaci části elektro navrhnout pro fakturační měření dodávky tepla samostatný plombovatelný jistič.

Pokud tzv. alarm předizolovaného potrubí bude osazen stabilním (trvale připojeným) testovacím přístrojem umístěným v místnosti předávací stanice musí být navrženo el. napájení tohoto přístroje, pokud nebude použito přístroje s bateriovým napájením.

4.3.13 Stavební aspekty navrhování předávacích stanic

Stavba předávací stanice v již stojící budově

Stavební část stavby předávací stanice v již stojící budově představuje především provedení stavebních úprav. Stavební úpravy nejsou rozsáhlé. Může se například jednat o nové základy pro zařízení předávací stanice, opravu omítek a vybílení.

Rozsah stavebních úprav se zvětší, bude-li předávací stanice situována do samostatné stávající místnosti, která měla doposud jiný účel. Důležité je, aby v tomto případě měla místnost předávací stanice dostatečné přirozené větrání nebo, aby bylo osazeno nucené větrání. Důležitost větrání je daná i nutnosti odvedení „odpadního“ tepla ze zařízení předávací stanice. V případě, že uvedené je podceněno, dochází k přehřívání prostoru výměníkové stanice.

Velmi důležité je rovněž zabezpečit odvzdušnění nádrže kondenzátu u parních předávacích stanic.

Projektant stavební části se musí někdy zabývat i problematikou hlukové a protivibrační izolace celé místnosti vyčleněné pro technologické zařízení předávací stanice. Uvedené řeší v těch případech, kdy opatření v technologické části návrhu nepřinášejí požadovaný efekt.

Stavba předávací stanice jako součást nově navrhované budovy

To, co bylo uvedeno pro stavební část stavby předávací stanice v již stojící budově, musí být zabezpečeno i v návrhu nové budovy. Projektant předávací stanice musí na shora uvedené požadavky upozornit projektanta budovy.

Dále je vhodné, aby přístupová cesta do místnosti předávací stanice byla dostatečně dimenzována a umožňovala transport zařízení předávací stanice v blokovém uspořádání na jednom rámu.

4.3.14 Požární aspekty navrhování předávacích stanic

Stavba předávací stanice v již stojící budově

Jak bylo uváděno výše, dochází většinou k záměně technologického zařízení – technologické zařízení kotelny je nahrazeno technologickým zařízením předávací stanice. Stavebně se do dotčených prostorů, jak bylo rovněž uvedeno výše, významně nezasahuje.

Budovy, ve kterých se stavby provádějí, byly většinou postaveny v době před účinnosti současných předpisů z oboru PO. Požární bezpečnost prováděné stavby předávací stanice je pak posouzena podle ČSN 73 0834, ČSN 73 0802 a souvisejících předpisů.

Z hlediska ČSN 73 0834 je pak stavba většinou hodnocena jako změna staveb skupiny I, neboť v souladu s čl. 3.2:

• nedochází ke zvýšení požárního rizika;
• nemění se případný počet osob pro únik z daných prostorů;
• nedochází k záměně věcně příslušné normy a předmětem stavby je pouze výměna, záměna nebo nová instalace technologického zařízení – viz čl. 3.3.c/ ČSN 73 0834.

Projektant předávací stanice musí úzce spolupracovat s AO PO a shora uvedené aspekty PO v návrhu podrobně posoudit a řešit.

Stavba předávací stanice jako součást nově navrhované budovy

Bez ohledu na to, jakým způsobem je projektová dokumentace zpracována (dva samostatné návrhy, jeden návrh společný) je žádoucí, aby řešení PO bylo posuzováno komplexně za nově navrhovanou budovu specialistou AO PO.

4.3.15 Požadavky na převzetí rozvodných tepelných zařízení

Před převzetím rozvodného tepelného zařízení (tepelná síť a předávací stanice) se podrobně projde a prověří přebírané zařízení, včetně všech dokladů připravených zhotovitelem. O předání a převzetí se podle zjištěných skutečností sepíše zápis. Nedílnou součástí zápisu o předání a převzetí tepelného zařízení jsou zejména následující zápisy a doklady o již provedených dílčích úkonech:

• Dokumentace o svarech, včetně provedených RTG zkoušek.
• Dokumentace o použitém materiálu – atesty.
• Zápis o tlakové zkoušce nebo dílčí tlakové zkoušce.
• Doklady o provedených izolatérských pracích.
• Geodetické zaměření skutečného provedení stavby.
• Protokol o vyčištění tepelné sítě (u parní sítě o profukování, bylo-li předepsáno).
• Výchozí revize vyhrazených technických zařízení.
• Výchozí měření alarmsystému u předizolovaného potrubí.
• Specifické doklady od předávací stanice s důrazem na doklady od pojišťovacích ventilů a tlakových nádob stabilních – výměníků tepla.
• Soupis vad a nedodělků.
• Protokoly o montážním předpětí potrubí tepelné sítě, pokud bylo projektem předepsáno.
• Stavební deník – montážní deník.
• Dokumentace skutečného provedení díla – stavby.
• Provozní předpisy a předpisy pro údržbu a provádění oprav.

Doporučuje se, aby požadavky na prokazování kvality prací a její dokumentování byly podrobně uvedeny ve smlouvě na zhotovení díla. Shora uvedené požadavky a dokumentování kvality prací je pouze informativní a vždy záleží na konkrétní domluvě. Nesmí však být opomenuty požadavky a dokumentování předepsané zákonem.

5 PŘÍLOHY

5.1 PRÁVNÍ PŘEDPISY PRO TZS – ZRT

Právních předpisy týkající se TZS – ZRT jsou uvedeny v pomůcce A 3.4 Přehled právních předpisů ve stavebnictví.

5.2 Seznam technických pravidel (TPG) a technických doporučení (TDG) pro TZS – ZRT

Pro ZRT, a to zejména pro plynové zdroje tepla, platí přiměřeně Technická pravidla (TPG) a technická doporučení (TDG), která jsou uvedená v MP 1.5.1 v příloze 8.2. Jsou to nezávazné dokumenty, které konkretizují obecně formulovaná ustanovení právních předpisů a českých technických norem. Technická řešení zakotvená v těchto pravidlech odpovídají stavu vědeckých a technických poznatků, známých v době vydání těchto předpisů. Jsou zde formulovány požadavky profesní sféry na příslušné materiály, zařízení, jejich konstrukci, stavbu, instalaci a provoz. Subjekt, který postupuje podle uvedených předpisů, má tak jistotu, že aplikoval požadavky stavu vědeckých a technických poznatků v příslušné oblasti a že učinil optimální opatření, sloužící k prevenci nehod a havárií technických zařízení a k ochraně veřejného zájmu. (Použito výtahu z Informačního servisu GAS – www.gasinfo.cz)

Pro RTZ jsou dále uvedena Technická pravidla:

Technická pravidla CTI (Cech topenářů a instalatérů ČR) H 341 96 Předávací stanice tepla.

5.3 NORMY PRO TZS – ZRT

Normy týkající se TZS – ZRT jsou uvedeny v kapitole 3 pomůcky A 5.1.

Autor aktualizace 2022: Ing. Jindřich Pater

Stav: aktualizace 2022, vydání 2008

Anotace:
Pomůcky řady MP 2 Provádění staveb soustavy metodických pomůcek popisují běžnou činnost autorizovaných osob, upozorňují na její odlišnosti od činnosti kvalifikovaných osob ve stavebnictví, na problémové okruhy této činnosti. Tato pomůcka popisuje činnosti v jednotlivých fázích provádění technologické stavby, řeší spolupráci s dalšími autorizovanými osobami a spolupracovníky. Zabývá se ukončením zakázky, jejím předáním a dalším vývojem, včetně řešení možných konfliktních situací a problémů při její realizaci a v záruční době.

Upozornění k textu

K 30. 6. 2022 byly ve sbírce zákonů ČR vydány (a tudíž platné) k problematice stavebního zákona následující právní předpisy:

• zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)
  Zrušen k 1. 7. 2023 novým stavebním zákonem č. 283/2021 Sb.; podle novely č. 195/2022 Sb. zákona č. 283/2021 Sb. se za den nabytí nové komplexní účinnosti zákona č. 283/2021 Sb. ale považuje až 1. 7. 2024, kdy tedy dojde k definitivnímu zrušení zákona č. 183/2006 Sb.
• zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon
  Účinnost od 1. 7. 2023; podle „malé novely“ zákona č 283/2021 Sb., tj. podle zákona č. 195/2022 Sb. se za den nabytí účinnosti některých paragrafů zákona č. 283/2021 Sb. považuje 1. 7. 2024; připravována je ještě „velká novela“ zákona č. 283/2021 Sb. s účinností od roku 2024.
• zákon č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona
  Účinnost od 1. 7. 2023; v rámci „velké novely“ zákona č. 283/2021 Sb. je připravována i novela tohoto změnového zákona s účinností od roku 2024.
• zákon č. 197/2022 Sb., o zvláštních postupech v oblasti územního plánování a stavebního řádu v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace
  Účinnost od 1. 7. 2022; upravuje zákon č. 183/2006 Sb. a zavádí pojem nezbytná stavba, tj. stavba dočasná, jejíž doba trvání nesmí přesáhnout 3 roky ode dne nabytí právních účinků společného územního souhlasu a souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru.

Další text je stále vázán pouze na zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a k němu vydané prováděcí předpisy, neboť vývoj v oblasti změn stavebního zákona k dnešnímu datu 30. 6. 2022 není ukončen.

OBSAH

ÚVOD

MP 2 Provádění staveb jako druhá základní pomůcka k činnosti autorizovaných osob je součástí soustavy metodických pomůcek, popisujících činnosti autorizovaných osob. Popisují běžnou činnost autorizovaných osob, upozorňují na její odlišnosti od činnosti kvalifikovaných osob ve stavebnictví, na problémové okruhy této činnosti. Současně poskytují autorizovaným osobám v rámci systému PROFESIS pokud možno související informace.

Metodické pomůcky popisují úroveň činnosti autorizovaných osob ve dvou základních skupinách jejich výkonu, tj. projektové činnosti a vedení provádění staveb. Od tohoto základu se pak odvíjejí varianty vyplývající z předpisových a technických odlišností jednotlivých oborů a specializací, způsobu výkonu povolání, či nutných potřeb pro další činnost autorizovaných osob.

Metodická pomůcka MP 2.5.1 si klade za úkol popsat obvyklé výkony autorizovaných osob při vedení provádění technologických staveb. Snaží se jednotně použít základní terminologii, zkratky a popsat vazby na závazné obecně platné předpisy, ČSN a další předpisy. Popisuje činnosti v jednotlivých fázích provádění technologické stavby, řeší spolupráci s dalšími autorizovanými osobami a spolupracovníky. Zabývá se ukončením zakázky, jejím předáním a dalším vývojem, včetně řešení možných konfliktních situací a problémů při její realizaci a v záruční době.

Činnosti autorizovaných osob jsou vyjmenovány s uvedením potřebné míry odpovědnosti těchto osob na základě právních předpisů, smluvních ujednání, zvyklostí i profesního a etického řádu ČKAIT vůči společnosti a zákazníkovi. V dílčích postupech jsou tyto činnosti rozpracovány pro jednotlivé etapy provádění technologické stavby a s ohledem na splnění specifických podmínek obchodních smluv.

Účelem je popis běžné úrovně výkonu činnosti autorizovaných osob, přenesení zkušeností pro ty, kteří do profese teprve vstupují, a upozornění na etické či právní limity výkonu profese. Je základem celého systému informací pro činnost vedení provádění jednotlivých druhů staveb.

Metodické pomůcky jsou materiálem živým, neustále doplňovaným; popisují aktuální stav výkonu činnosti autorizovaných osob; nejsou a nedávají si za cíl být jedinou a předepsanou možností výkonu činnosti autorizovaných osob. Popisy postupů, vztahů a odpovědnosti jsou v této metodické pomůcce uvedeny pro případ kompletního zajišťování stavby jejím zhotovitelem. U poddodávek technologických jednotek a montážních prací se popsané principy uplatňují přiměřeně.

1 PRÁVNÍ RÁMEC ČINNOSTI AUTORIZOVANÝCH OSOB

1.1 ZÁKLADNÍ POJMY A UŽITÉ ZKRATKY

V textu metodické pomůcky MP 2.5.1 jsou tyto termíny a pojmy použity ve významu, který mají v návaznosti na obvyklou hierarchii vztahů v přípravě výstavby v ČR, reprezentovanou v tradičním pojetí trojúhelníkem, kde smluvní partner zajišťující inženýrskou činnost je zplnomocněným zástupcem stavebníka.

Dále jsou použity pojmy odvozené od této základní hierarchie, a to (s přihlédnutím k pojmům užívaným pro technologické stavby) v synonymech a významech s následujícím odlišením:

Dokumentace staveb – v této MP je pojem užíván souhrnně pro všechny druhy dokumentace pro územní a stavební řízení a provádění stavby. Vyjadřuje výstup projektové činnosti (jakožto vybraných činností ve výstavbě), sloužící ve smyslu § 158 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (SZ) jako:

• projektové činnosti ve výstavbě (§ 159 odst. 1 až 3 SZ);
  • zpracování územně plánovací dokumentace (§ 2 odst. 1 písm. n), § 36 SZ – zásady územního rozvoje, územní plán, regulační plán), územní studie (§ 30 SZ);
  • dokumentace pro vydání územního rozhodnutí (§ 76 SZ; územní rozhodnutí – § 92 lze nahradit za určitých podmínek územním souhlasem – § 96 SZ);
  • dokumentace pro uzavření veřejnoprávní smlouvy (§ 78a SZ) nahrazující za určitých podmínek územní rozhodnutí (§ 92 SZ);
  • dokumentace pro vydání společného povolení (§ 94j SZ);

• projektová dokumentace (viz Shrnutí 2.2);
• odborné vedení provádění stavby nebo její změny (stavbyvedoucí – § 134 odst. 2 SZ, § 153 odst. 1 a 2 SZ, § 160 odst. 1 a 2 SZ, stavební dozor – § 153 odst. 3 a 4 SZ, § 160 odst. 3 a 4 SZ);
• projektovou dokumentací je podle § 158 odst. 2 SZ dokumentace:

a) stavby podle § 104 odst. 1 písm. a) až e) SZ (stavby vyžadující ohlášení);

b) stavby pro vydání stavebního povolení podle § 115 SZ;

c) uzavření veřejnoprávní smlouvy podle § 116 SZ;

d) k posouzení autorizovaným inspektorem podle § 117 a § 143 až § 151 SZ;

e) stavby pro vydání společného povolení;

f) změn staveb uvedených v písmenech a) až e) před jejím dokončením podle § 118 SZ (změna stavby po jejím povolení, ale před jejím dokončením);

g) staveb uvedených v písmenech a) až f) k opakovanému stavebnímu řízení nebo dodatečnému povolení stavby podle § 129 SZ (vyplývající z řízení stavebního úřadu vůči vlastníku stavby o odstranění stavby);

h) pro provádění stavby (§ 92 odst. 1 SZ, § 133 odst. 3 a § 134 odst. 6 SZ);

i) pro nezbytné úpravy podle § 137 SZ (nařízené stavebním úřadem vlastníku stavby, stavebního pozemku nebo zastavěného stavebního pozemku), nebo;

j) vodního díla k ohlášení podle § 15a odst. 2 písm. c) vodního zákona (vodní díla určená pro čištění odpadních vod do kapacity 50 ekvivalentních obyvatel, zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon – dále VZ, ve znění pozdějších předpisů.

Dále může pojem vyjadřovat i jiné druhy dokumentace, např.:

• součást dokumentace pro výběr zhotovitele;
• dokumentaci pro vydání územního souhlasu (§ 96 SZ);
• projekt organizace výstavby (POV), jehož součástí je harmonogram výstavby;
• dokumentaci bouracích prací (§ 128 odst. 7 SZ);
• dodavatelskou (dokumentace zhotovitele stavby) dokumentaci;
• dokumentaci skutečného provedení stavby (§ 125 SZ).

Dokumentace – obecně může znamenat soubor dokumentů, které jsou zdrojem a nosičem informací. Pro potřeby přípravy a realizace projektů spojených s výstavbou je dokumentace duševním dílem, poskytujícím informace o projektu, o jeho členění i o způsobu a postupu jeho realizace. Poskytuje tyto informace v různé míře podrobností, na různých nosných médiích, pro různé použití, související především s přípravou a prováděním stavby.

Dokumentace výrobní – je dokumentace potřebná k výrobě. Člení se zpravidla na dokumentaci konstrukční, která stanoví parametry výrobku a jeho částí, a dokumentaci technologickou, která stanoví postup a další podmínky výroby výrobku.

Dokumentace skutečného provedení stavby – podle § 121 odst. 1 SZ se zpracovává (a stavebník ji předkládá stavebnímu úřadu spolu s oznámením o užívání stavby nebo se žádostí o vydání kolaudačního souhlasu), pokud při provádění stavby došlo k nepodstatným odchylkám oproti vydanému stavebnímu povolení, ohlášení stavebnímu úřadu nebo ověřené projektové dokumentaci. U staveb technické nebo dopravní infrastruktury se předkládá vždy. Došlo-li k podstatným odchylkám, je tento stav řešen ve smyslu § 118 SZ formou žádosti o změnu stavby před dokončením, doloženou projektovou dokumentací změn stavby nebo kopií ověřené projektové dokumentace s vyznačením návrhu změn.

Vlastník stavby je povinen uchovávat po celou dobu trvání stavby ověřenou dokumentaci odpovídající jejímu skutečnému provedení stavby podle § 125 SZ.

Dozor – dozor nad projektovou přípravou a prováděním staveb je v textu této MP použit ve významu:

• dozor autorský (projektanta, případně hlavního projektanta), je dozorem  autorizované osoby na základě samostatného smluvního vztahu; podle § 152 odst. 4 SZ u stavby financované z veřejného rozpočtu, kterou provádí stavební podnikatel jako zhotovitel, u níž zpracovala projektovou dokumentaci autorizovaná osoba, je stavebník autorský dozor projektanta nebo hlavního projektanta nad souladem prováděné stavby s ověřenou projektovou dokumentací povinen zajistit;
• technický dozor stavebníka je dozorem nad prováděním stavby, vykonávaný zástupcem stavebníka; u stavby financované z veřejného rozpočtu, kterou provádí stavební podnikatel jako zhotovitel, je stavebník podle § 152 odst. 4 SZ povinen zajistit technický dozor stavebníka opět fyzickou osobou oprávněnou podle autorizačního zákona; výkon technického dozoru stavebníka však není zahrnut mezi tzv. vybrané činnosti vymezené v § 158 odst. 1 SZ – jedná se podle autorizačního zákona o další odbornou činnost autorizované osoby;
• dozor stavební je dozor nad prováděním staveb, terénních úprav, zařízení a udržovacích prací nevyžadujících stavební povolení ani ohlášení ve smyslu § 103 SZ (s výjimkou staveb uvedených v § 103 odst. 1 písm. e) body 4 až 8 SZ) a staveb vyžadujících ohlášení ve smyslu § 104 SZ, pokud tyto stavby provádí stavebník svépomocí za podmínek podle § 160 odst. 4 SZ; vykonává jej osoba s kvalifikací stanovenou v § 2 odst. 2 písm. d) SZ.;
• dozor stavebního úřadu (jakož i orgánů uvedených v § 171 odst. 1 SZ) je průběžným kontrolním procesem orgánu státní správy nad průběhem přípravy, realizace a užívání stavby. Při své kontrolní činnosti využívá spolupráci s ostatními orgány státní správy (například KHES, ochrana ŽP, památkáři, archeologové a další).

Hlavní projektant – pojem je uveden v § 113 odst. 2 SZ. Jedná se o projektanta, kterého stavebník smluvně pověřil koordinací projektové dokumentace stavby, zpracovávané více projektanty, nebo koordinací autorského dozoru. Hlavní projektant může být přizván ke stavebnímu řízení, a to na náklad stavebního úřadu, nebo na náklad stavebníka (pokud jeho přizvání navrhl).

Koordinátor bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi – fyzická nebo právnická osoba určená stavebníkem (zadavatelem stavby) k provádění stanovených činností při přípravě stavby, popř. při realizaci stavby na staveništi (viz zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů). Koordinátorem nemůže být zhotovitel, jeho zaměstnanec, ani fyzická osoba, která vede realizaci stavby (stavbyvedoucí).

Koordinátor pro ochranu životního prostředí a hospodaření s odpady – fyzická nebo právnická osoba určená stavebníkem (zadavatelem stavby) k provádění stanovených činností při přípravě stavby, popř. při realizaci stavby na staveništi. Musí splňovat předpoklady odborné způsobilosti a postupovat zejména podle zákona č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích a zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů.

Manažer stavby – odborný nebo odpovědný pracovník zhotovitele, a to:

• osoba, vykonávající pro stavbu činnosti, které nejsou „vybranými činnostmi ve výstavbě“;
• pracovník, zajišťující např.:
  • výrobní přípravu;
  • řízení úseků stavby nebo prací (mistři, vedoucí pracovních kolektivů, technici apod.);
  • zásobování stavby, dopravu a mechanizaci;
  • bezpečnost práce;
  • ekonomické a finanční oblasti;
  • kontroly a přejímky dodávek;
  • skladové činnosti;
  • řízení jakosti apod.

Obchodní firma – pro účely pojmosloví veškerých MP je využíváno slovní spojení obchodní firma, které však nelze zaměňovat s pojmem obchodní společnost, jak jej deklaruje zákon o obchodních korporacích č. 90/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Obchodní firmou v rámci MP rozumíme všechny subjekty vystupující ve smluvních vztazích, prostřednictvím kterých autorizované osoby vykonávají svoji činnost (právnická osoba, OSVČ, svobodné povolání, pracovní či jiný obdobný poměr, smluvní vztah založený smlouvou mandátní, či smlouvou o dílo).

Plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi – na stavbách, u nichž vzniká povinnost ohlásit OIP zahájení prací (§ 15 odst. 1 zákona č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a dále na stavbách, u nichž budou vykonávány práce a činnosti vystavující fyzickou osobu zvýšenému ohrožení života, nebo poškození zdraví (stanovené přílohou č. 5 NV č. 591/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů), zadavatel stavby (stavebník) zajistí podle § 15 odst. 2 zákona č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, aby byl při přípravě stavby zpracován plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi, podle druhu a velikosti stavby tak, aby plně vyhovoval potřebám zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce, a aby byl při realizaci aktualizován.

Plán musí být zpracován odborně způsobilou osobou, tedy koordinátorem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi. Rozsah a obsah plánu je dán přílohou č. 6 NV č. 591/2006 Sb., ve znění NV č. 136/2016 Sb.

Podzhotovitel (poddodavatel, subdodavatel) – souhrnné označení pro jiné právní subjekty, než je zhotovitel stavby (osoby nebo firmy), zajišťující dílčí práce, dodávky, montáže nebo služby pro zhotovitele stavby. Na rozdíl od toho dílčí zpracování projektové dokumentace či zhotovení části stavby v rámci jednoho právního subjektu zajišťuje zpracovatel, spolupracovník nebo kooperant. Občanský zákoník č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v § 2630 používá termín poddodavatel zhotovitele.

Pracovník – termín je používán jako obecné označení pro všechny osoby podílející se na přípravě a realizaci stavby, bez ohledu na to, v jakém poměru k obchodní firmě tuto činnost vykonávají (zaměstnanec, poddodavatel, svobodné povolání, živnostník atd.) a jaký je charakter jejich práce (řídící, kontrolní, výkonná atd.).

Pracovník inženýrské činnosti (dále též pracovník IČ) – pracovník (obchodní firma), který na základě smlouvy mandátní zastupuje stavebníka v záležitostech týkajících se přípravy nebo provádění stavby a je vybaven plnou mocí v rozsahu výkonů, k nimž se ve smlouvě zavázal. Pro zajištění většího rozsahu činností (jakost, autorský dozor, koordinace stavby apod.) může být v tomto případě místo mandátní smlouvy uzavřena smlouva o dílo (v případě hmotně zachyceného výsledku činnosti), resp. smlouva nepojmenovaná.

Proces – souhrn činností potřebných pro zhotovení díla nebo jeho části (např. projektová dokumentace, provedení stavby).

Projektant – v textu je termín používán pro označení nositele projektové činnosti, fyzické či právnické osoby, pro označení účastníka výstavby. Dále je termín použit ve významu fyzické osoby, a to buď autorizované osoby vykonávající činnost podle § 158 stavebního zákona (projektovou činnost), nebo v obecném pojetí ve významu fyzické osoby bez ohledu na konkrétní postavení ve firmě (hlavní, vedoucí, zodpovědný projektant). Ve smyslu nositele zakázky je projektant v postavení svobodného povolání, osoby samostatně výdělečně činné či obchodní firmy. Pokud se jedná o závazkové vztahy, je projektant označován za zhotovitele dokumentace a vystupuje v nich pod svou obchodní firmou.

Provozní celek (PC) – souhrn vzájemně funkčně navazujících provozních souborů, vykonávající úplný technologický proces jednoho druhu, určený dokumentací stavby a uváděný do provozu zpravidla v souvislém čase. V hlavních rysech je charakterizován druhem procesu, pro který je pořizován. Člení se na provozní soubory (PS), obvykle se zaměřením na strojní, elektrotechnické a další zařízení.

Provozní soubor (PS) – funkčně ucelená část provozního celku nebo technologické části stavby, tvořená souhrnem technologických zařízení, vykonávající ucelený dílčí technologický proces (popř. speciální) nebo úplný technologický proces doplňkový, určený projektovou dokumentací stavby a uváděný do provozu zpravidla v souvislém čase. Jako provozní soubor může být označen také soubor strojů a zařízení, tvořící samostatný funkční celek. Provozní soubor se zpravidla člení na dílčí provozní soubory a na provozní jednotky, nebo provozní jednotky a základní jednotky, anebo přímo na základní jednotky.

Dílčí provozní soubor – funkčně ucelená část provozního souboru, tvořená souhrnem technologických zařízení, vykonávající společně s ostatními dílčími soubory provozní soubor, určený projektovou dokumentací stavby a uváděný do provozu zpravidla v souvislém čase. Může být označen také soubor strojů a zařízení, tvořící samostatný dílčí funkční celek. Dílčí provozní soubor se zpravidla člení na provozní jednotky a základní jednotky, anebo přímo na základní jednotky.

Provozní jednotka (PJ) – funkčně ucelená část PS nebo dílčího provozního souboru, tvořená souhrnem technologického zařízení a vykonávající ucelenou část dílčího technologického procesu, určeného dokumentací stavby. Může se členit na základní jednotky (ZJ). Její funkci lze ověřit jen současným vyzkoušením příslušných základních jednotek.

Připravenost k zahájení individuálních zkoušek – montáž je ukončena (proběhla stavební zkouška – zařízení je smontováno podle platné dokumentace a podle platných předpisů), zařízení je elektricky připojeno a je možno provést jeho první spouštění.

Příprava ke komplexnímu vyzkoušení – provádění prací a zkoušek potřebných k zahájení komplexního vyzkoušení, včetně potřebných seřízení cizích výrobků, které jsou ke komplexnímu vyzkoušení nezbytné. Podmínky přípravy ke komplexnímu vyzkoušení je nutné stanovit ve smlouvě.

Připravenost montážní – používaný pojem pro takovou míru dokončení, montáže (montážních prací), aby bylo možné ve sjednané době a kvalitě provést dokončovací práce stavební (např. podlití kotevních prvků základů dokončení podlah, obkladů, uzavření prostupů a montážních otvorů apod.), nutné pro zahájení zkoušek před dokončením stavby.

Připravenost stavební – smluvně dohodnutý stav stavebních prací, který umožňuje přísun a montáž technologického zařízení staveb nebo přísun a montáž technologického zařízení budov, případně techniky prostředí staveb.

Stavba – podle SZ (§ 2 odst. 3 a 4) se stavbou rozumí veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. Za stavbu se považuje též, podle okolností, i její část nebo změna dokončené stavby. Pojem stavba je deklarován rovněž v § 1083 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Stavebník – v textu je termín použit pro označení základního partnera výstavby, osoby (fyzické nebo právnické), která investuje finanční prostředky do stavby (investor). Ve vztahu ke správním řízením ve výstavbě a dalším ustanovením stavebního zákona je označován jako stavebník. Pokud jde o oblast obchodních vztahů, může být označen i jako zákazník, klient (z pohledu etického řádu ČKAIT). Ve smluvních vztazích je potom adekvátním označením termín objednatel nebo odběratel. Z hlediska budoucího užití stavby je zpravidla jejím uživatelem. Zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, používá též pojem zadavatel stavby. Povinnosti a odpovědnost stavebníka – viz § 152 SZ.

Stavební objekt (SO) – pojem není užíván v současně platných právních předpisech. V zavedené stavební praxi však představuje ucelenou, účelově vymezenou samostatnou část stavby (její stavební části), způsobilou bezpečného užívání a provozu (budova, komunikace, vedení medií apod.)

Stavbyvedoucí – v souladu se SZ je definován jako osoba, která zabezpečuje odborné vedení provádění stavby z pověření zhotovitele stavby (stavebního podnikatele) a má pro tuto činnost oprávnění podle zvláštního právního předpisu (autorizační zákon). Jeho činnost je vymezena v rámci § 153 (Stavbyvedoucí a stavební dozor) odst. 1 a 2 SZ. Stavbyvedoucí je povinen řídit provádění stavby v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu a s ověřenou projektovou dokumentací, zajistit dodržování povinností k ochraně života, zdraví, životního prostředí a bezpečnosti práce vyplývajících ze zvláštních právních předpisů, zajistit řádné uspořádání staveniště a provoz na něm a dodržení obecných požadavků na výstavbu, popřípadě jiných technických předpisů a technických norem. Přitom je dále povinen spolupracovat s osobou vykonávající technický dozor stavebníka nebo AD projektanta, pokud jsou zřízeny.

Technologická stavba – stavba s technologickým zařízením výrobním i nevýrobním pro těžbu a úpravu uhlí, rud a nerostných surovin, plynárenství, výrobu a rozvod technických a topných plynů a kapalin včetně souvisejících zařízení, energetiku, teplárenství, výrobu elektrické energie včetně přípojných a rozvodných sítí a souvisejících zařízení, hutní a metalurgickou výrobu, strojírenskou výrobu, chemický, farmaceutický a potravinářský průmysl, spotřební průmysl, průmysl stavebních hmot a keramiky, dopravu a skladování, elektronická komunikační podzemní i nadzemní vedení sloužící pro rozvod informačních služeb všech typů (např. hlas, video, data atd.), zařízení pošt a pro poštovní služby, zemědělskou a lesnickou výrobu, zařízení staveb zahrnující vyhrazená technická zařízení a prostředky k ochraně životního a pracovního prostředí, zařízení staveb občanské vybavenosti a zařízení na kontrolu a řízení technologických procesů.

Technologické zařízení – soubor zařízení (případně systémový celek), zabezpečujících ucelený dílčí technologický proces, který může být výrobní (výsledkem procesu je určitý výrobek), pomocný výrobní (výsledek procesu nevchází hmotně do výrobku, např. výroba energií) nebo obslužný výrobní (z hlediska vlastního výrobního procesu nevýrobní, např. doprava, kontrola jakosti). Dále jsou to zařízení zajišťující speciální nevýrobní procesy (např. zařízení pro zdravotnictví, školství, laboratoře, opravy) a doplňkové procesy (např. rozvod kapalin a plynů, rozvod elektrické energie, rozvody elektronických komunikací včetně EZS, CCTV, ER atd.).

Stavby veřejné technické infrastruktury – vedení a stavby a s nimi provozně související zařízení technického vybavení, např. vodovody, vodojemy, kanalizace, čistírny odpadních vod, stavby a zařízení pro nakládání s odpady, trafostanice, energetické vedení, komunikační vedení veřejné komunikační sítě a elektronické komunikační zařízení veřejné komunikační sítě, produktovody atd. (viz § 2 odst. 1 písm. m) bod 2 SZ).

Vyhrazená technická zařízení – zařízení se zvýšenou mírou ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku, která podléhají dozoru podle zákona o státním odborném dozoru. Jsou to technická zařízení tlaková, zdvihací, elektrická a plynová, která jsou specifikována zákonem č. 250/2021 Sb., o bezpečnosti práce v souvislosti s provozem vyhrazených technických zařízení a NV č. 190/2022 Sb. až č. 194/2022 Sb. Spadá do nich i jaderná energetika, která se ale řídí speciálním předpisem č. 18/1997 Sb., atomový zákon, ve znění pozdějších předpisů. Zákonem č. 133/1985 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jsou specifikována ještě požární vyhrazená zařízení. Podle stupně nebezpečnosti se vyhrazená technická zařízení zařazují do tříd, popř. skupin a stanoví se způsob prověřování odborné způsobilosti organizací, podnikajících fyzických osob a fyzických osob k činnostem na těchto zařízeních.

Zásady organizace výstavby (ZOV) – termín označuje stanovení zásad organizace výstavby v projektové dokumentaci, jmenovitě v projektové dokumentaci pro vydání stavebního povolení. Zásady organizace výstavby jsou vypracovávány podle vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, příloha č. 8 ev. č. 12. Zásady zpracovává autorizovaná osoba (autor návrhu stavby či hlavní projektant stavby), nebo pro ni příslušný specialista. Organizace výstavby je pojem zahrnující širší problematiku, vyplývající z realizace výstavby v prostoru, v daných ekonomických, environmentálních a technických vazbách, jehož součástí je i vlastní řízení (management výstavby).

Zhotovitel stavby – (dodavatel stavby), označení smluvní strany ve smlouvě o dílo, v níž je předmětem plnění stavba. Stavební zákon (§ 2 odst. 2 písm. b) používá pojem stavební podnikatel, kterým je osoba oprávněná k provádění stavebních nebo montážních prací jako předmětu své činnosti podle živnostenského zákona. Jako zhotovitel může provádět stavbu jen stavební podnikatel, který při její realizaci zabezpečí odborné vedení provádění stavby stavbyvedoucím. Povinnosti zhotovitele stavby a stavbyvedoucího jsou vymezeny v § 160 odst. 1 a 2 a v § 153 odst. 1 a 2 SZ.

Zkratky použité v pomůcce

1.2 OBECNÝ POSTUP ČINNOSTI AUTORIZOVANÉ OSOBY PŘI PROVÁDĚNÍ TECHNOLOGICKÝCH STAVEB

1.2.1 Právní rámec činnosti autorizované je vymezen zejména předpisy uvedenými v kap. 3.

1.2.2 Další zákony, nařízení vlády a vyhlášky významné pro technologické stavby jsou uvedené v příslušných statích této metodické pomůcky a v kap. č. 3.

1.2.3 Technické předpisy a normy, vztahující se k dané stavbě, uplatněné a výslovně citované v projektové dokumentaci a ve smluvních ujednáních.

1.2.4 Rámec činností, povinností a odpovědnosti autorizované osoby v procesu provádění staveb je dán ustanoveními § 158, § 160 a § 153 stavebního zákona.

Podrobnosti týkající se požadavků a uplatnění dalších právních předpisů jsou uvedeny v dokumentech řady A, především v pomůcce Autorizovaný inženýr a technik v procesu výstavby.

1.2.5 Autorizovaná osoba opatřuje dokumenty související s výkonem její činnosti vlastnoručním podpisem a otiskem autorizačního razítka s číslem, pod nímž je zapsaná v seznamu AO, vedeném ČKAIT. Autorizační razítko je AO oprávněna používat pouze v rozsahu oboru nebo specializace, pro kterou jí byla autorizace udělena a při jeho použití se řídí Pravidly pro používání razítka při výkonu povolání AI a AT, vydanými jako Rozhodnutí představenstva ČKAIT. V souvislosti s vedením provádění technologických staveb je nutné toto vyznačení AO stavbyvedoucího ve stavebním deníku, jako doklad odpovědnosti za vedení realizace stavby při zahájení, přerušení a při ukončení činnosti na stavbě.

1.3 PRINCIPY OCHRANY VEŘEJNÝCH ZÁJMŮ

Jednou z povinností autorizované osoby při řízení provádění stavby je nepochybně i ochrana veřejného zájmu. V právním řádu ČR je pojem ochrana veřejného zájmu poměrně často užíván, avšak jeho úplnou definici právní předpisy neobsahují. Právnické slovníky definují veřejný zájem jako opak soukromého zájmu, resp. jako obecně prospěšný zájem či celospolečenský zájem. Podobně Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 28. 3. 1996, sp. zn. I. ÚS 198/1995, konstatuje, že …ne každý kolektivní zájem lze označit za veřejný zájem společnosti na zachování neoprávněné stavby. …pojem veřejný zájem je třeba chápat jako takový zájem, který by bylo možno označit za obecný či obecně prospěšný zájem.

Ochrana veřejného zájmu je zajištěna celou soustavou předpisů obchodního a stavebního práva v určité hierarchické stupnici, odpovídající složitosti a významu stavby. Za klíčové je nutno považovat v tomto směru:

• pojetí stavebního zákona, který klade rozdílné požadavky odpovídající druhu a významu stavby, přičemž s významem, složitostí a určením užití staveb způsob ochrany roste;
• princip autorizace pro vybrané druhy projektové činnosti a provádění staveb;
• principy ochrany autorizací u dalších druhů činností (instalace elektro, plyn apod.);
• vstup orgánů státu do stavebního řízení (u složitějších druhů staveb);
• veřejná forma projednání minimálně do fází územního rozhodnutí;
• nová forma zvýšené kontroly prostřednictvím autorizovaných inspektorů (je-li jejich působení v rámci stavby sjednáno);
• princip stanovisek a rozhodnutí orgánů chránících veřejný zájem;
• princip ochrany práv vlastníků a sousedů;
• povinné kontrolní prohlídky staveb;
• princip ochrany zájmů dalších osob, zejména vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury;
• princip ochrany nezastavěného území;
• a konečně princip udržitelného rozvoje území, spočívající ve vyváženém vztahu podmínek pro životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území, který uspokojuje potřeby současné generace, aniž by ohrožoval podmínky života generací budoucích.

Principy ochrany veřejného zájmu jsou ve své podstatě zásadní a správné, je jich však velmi mnoho a jsou mnohdy násobné. Zákon mnohdy klade formální záležitosti (stanoviska, vyjádření apod.) nad skutečnou odbornost a odpovědnost odborníků ve stavebnictví. Z toho vyplývá zdlouhavost a náročnost procesu přípravy staveb.

Základní obecně platné podmínky ve věcech ochrany veřejného zájmu jsou stanoveny zejména v těchto předpisech, resp. jejich částech:

• předpisy ES (např. Směrnice Rady č. 89/106/EHS, o stavebních výrobcích), Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 305/2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh (a na základě něhož v příslušných částech ustanovení uvedené Směrnice k 30. 6. 2013 pozbývají účinnosti);
• ustanovení stavebního zákona, týkající se oprávnění osob vykonávat vybrané činnosti ve výstavbě (§ 158 SZ);
• souvisejících ustanovení autorizačního zákona č. 360/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o výkonu činnosti autorizovaných osob;
• ostatních právních předpisech upravujících výkon některých činností oprávněnými osobami;
• ustanovení stavebního zákona o provádění staveb stavebním podnikatelem a stavbyvedoucím (§ 2 odst. 2 písm. b), § 160 a § 153 SZ);
• ustanovení stavebního zákona upravujícím odpovědnost projektanta (§ 159 SZ);
• ustanovení stavebního zákona, týkajících se povinností a odpovědnosti dalších osob při přípravě a provádění staveb (zejména povinnosti stavebníka § 152 SZ) a oprávnění stavebního úřadu vykonávat soustavný dozor nad zajišťováním ochrany veřejných zájmů (§ 132 a násl. SZ);
• ustanovení živnostenského zákona týkajících se oprávnění k činnostem ve výstavbě;
• příslušných ustanoveních dalších speciálních právních předpisů ve výstavbě;
• příslušných částech zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů;
• obecných ustanoveních občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích;
• příslušných ČSN (normové hodnoty) předepsaných právním předpisem k použití ve výstavbě;
• a dalších předpisech, které se k výstavbě vztahují.

1.3.1 Veřejným zájmem ve smyslu § 132 odst. 3 SZ se obecně rozumí požadavek, aby:

a) stavba byla prováděna v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu;

b) stavba byla užívána jen k povolenému účelu;

c) stavba neohrožovala život a zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost, životní prostředí, zájmy státní památkové péče, archeologické nálezy a sousední stavby, případně nezpůsobovala jiné škody či ztráty;

d) při výstavbě a užívání stavby a stavebního pozemku předcházelo důsledkům živelních pohrom nebo náhlých havárií, čelilo jejich účinkům, nebo aby se nebezpečí takových účinků snížilo

e) byly odstraněny stavebně bezpečnostní, požární, hygienické, zdravotní nebo provozní závady na stavbě anebo na stavebním pozemku, včetně překážek bezbariérového užívání stavby.

1.3.2 Stavební úřad ve svém rozhodnutí určí a odůvodní konkrétní veřejný zájem, který zásah vyžaduje.

1.3.3 Základní podmínky ochrany veřejných zájmů musí být specifikovány zejména v těchto dokumentech:

• projektové dokumentaci;
• územním souhlasu nebo v územním rozhodnutí;
• stavebním povolení;
• zásadách organizace výstavby;
• výstupech výrobní přípravy zhotovitele;
• vyjádřeních a stanoviscích dotčených orgánů, vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury a dotčených osob.

1.3.4 Autorizovaná osoba, pověřená odborným vedením provádění stavby, dbá na to, aby při všech činnostech, souvisejících s přípravou a realizací dané stavby, byly oprávněné veřejné zájmy respektovány a zhotovitel včetně svých podzhotovitelů zabezpečil, že tyto zájmy nebudou omezovány nebo poškozovány.

1.4 PRINCIPY SPOLUPRÁCE AUTORIZOVANÝCH OSOB

1.4.1 Autorizovaná osoba, pověřená odborným vedením stavby, aktivně spolupracuje s orgány a osobami, které se podílejí na přípravě a provádění stavby, a to obzvlášť s:

• zástupci stavebníka (TD, SD);
• AD projektanta;
• útvary zhotovitele stavby (výrobní příprava, ekonomické, obchodní a právní útvary apod.);
• pracovníky stavebního úřadu při kontrolních prohlídkách stavby (§ 132–134 SZ);
• koordinátorem BOZP na staveništi (pokud byl ustanoven);
• autorizovaným inspektorem (bylo-li vedeno zkrácené stavební řízení, resp. působí-li na stavbě);
• zástupci poddodavatelů, dopravců a dodavatelů technologických zařízení;
• pracovníky geodetických služeb;
• oprávněnými zástupci orgánů státní správy, zejména s územně příslušným stavebním úřadem a dále zástupci složek hygienických, dopravních, bezpečnostních, požárních a jiných;
• správci dotčených podzemních a nadzemních vedení a komunikací (vlastníky dotčené veřejné dopravní a technické infrastruktury);
• orgány inspekce práce (zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů);
• majiteli nebo uživateli dotčených pozemků a jiných nemovitostí.

1.4.2 Působí-li na stavbě víc AO (např. pro dopravní stavby, technická a technologická zařízení apod.), AO pověřená zhotovitelem stavby pro odborné vedení provádění stavby ve funkci stavbyvedoucího (AO-S), obeznámí ostatní AO se základními principy, podmínkami a požadavky, které je nutno respektovat a koordinuje a usměrňuje jejich stanoviska s cílem zajištění časových, ekonomických, bezpečnostních, kvalitativních a provozně-uživatelských parametrů stavby jako celku.

1.4.3 AO při spolupráci a jednáních uplatňuje podmínky stavebního povolení, schválené projektové dokumentace a principy efektivního provádění dané stavby. Vždy při tom zohledňuje místní, topografické, hydrogeologické i klimatické podmínky, právní a technické předpisy a ochranu veřejných zájmů.

1.4.4 AO vede jednání s cílem optimálního řešení vzniklé problematiky v zájmu plynulého postupu prací při respektování oprávněných požadavků zúčastněných.

1.4.5 Pokud AO nemůže uspokojivě jednáním problematiku vyřešit z důvodu svých kompetencí nebo při neshodách stanovisek partnerů, postoupí rozhodnutí příslušným útvarům nebo vedení firmy zhotovitele.

1.4.6 Projektování vyhrazených požárně bezpečnostních zařízení musí být zabezpečeno osobou způsobilou pro tuto činnost, tj. AO v oboru požární bezpečnosti staveb podle vyhlášky č. 246/2001 Sb., o požární prevenci a zákona č. 360/1992 Sb., autorizační zákon, ve znění pozdějších předpisů. Požárně bezpečnostní řešení je nedílnou součástí projektové dokumentace přikládané k žádosti o stavební povolení.

1.4.7 Státní požární dozor nevykonává posuzování projektové dokumentace u staveb nevyžadujících stavební povolení nebo ohlášení stavby. Výjimky jsou uvedeny v § 31 zákona o požární ochraně č. 133/1985 Sb. Technické podmínky požární ochrany pro navrhování, provádění a užívání staveb stanoví vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, ve znění pozdějších předpisů, (vybavení stavby hasicími přístroji, zařízením automatické detekce a signalizace, zařízení staveniště atd.).

1.5 ZKOUŠKY PŘED DOKONČENÍM STAVBY

1.5.1 Vlastní uvádění stavby do užívání zahrnuje období od ukončení montáže do doby uvedení stavby do trvalého provozu. Soubor činností prováděných v tomto období se též nazývá zprovozňování díla. Pro vymezení pojmů je toto období rozděleno následovně:

• individuální vyzkoušení;
• příprava ke komplexnímu vyzkoušení (PKV) – specifikuje činnosti spadající do přípravných prací před zahájením komplexního vyzkoušení;
• komplexní vyzkoušení (KV) – vyzkoušení dodávky s cílem prokázat kvalitu a splnění podmínek jejího určení (schopnost zahájení zkušebního provozu);
• zkušební provoz (ZP) – prověřuje se jím, zda soubor strojů a zařízení, tvořící samostatný funkční celek, bude za předpokládaných provozních a výrobních podmínek schopen vyrábět v kvalitě a množství, stanoveném v projektové dokumentaci;
• garanční zkoušky (GZ) – činnosti, spadající do přípravy a provedení garančního měření za účelem prokázání trvalého dosahování smluvně sjednaných technických ukazatelů při ustáleném provozním stavu.

1.5.2 Individuální vyzkoušení

Individuálním vyzkoušením se rozumí zpravidla přezkoušení mechanické funkce jednotlivých smontovaných strojů a zařízení (jednotlivých elementů, např. ventilátory, klapky, spínače apod.) v rozsahu nutném k prověření úplnosti a správnosti montáže. Individuální zkoušky provádí jako součást montáže zhotovitel. Jestliže podle smlouvy má být řádné provedení díla prokázáno provedením dohodnutých zkoušek, považuje se provedení díla za dokončené teprve, když tyto zkoušky byly úspěšně provedeny. Náklady individuálního vyzkoušení hradí zhotovitel a jsou součástí ceny díla.

U staveb pro energetiku poskytne objednatel pro provedení individuálního vyzkoušení zhotoviteli za úplatu dohodnutý počet kvalifikovaných pracovníků, energii, palivo a vodu. Ostatní provozní hmoty (chemické materiály) pro provedení individuálního vyzkoušení si zajišťuje zhotovitel. Zhotovitel zpracovává za úplatu (jako součást předmětu díla) návrh rozsahu a věcné náplně:

• speciálních čisticích postupů;
• přípravy ke komplexnímu vyzkoušení;
• komplexního vyzkoušení.

Např. u parního kotle se provede vyzkoušení točivých strojů kotle, seřízení servopohonů, vyzkoušení dálkového ovládání a blokování pohonů, vysušení vyzdívky, chemické čištění vnitřních povrchů tlakového systému, profukování přehříváku a navazujících parovodů, revize armatur, zkoušky těsnosti kotle na straně vody a páry, zkouška těsnosti kotle na straně spalin.

Speciálními čisticími postupy se rozumí chemické a mechanické čištění vnitřního povrchu tlakového celku parních kotlů a spojovacích potrubí mezi kotlem a turbínou, čištění dalších technologických zařízení hlavního výrobního bloku, tj. chemická vyvářka, profukování atd. Pokud jde o účast stavebníka při provádění speciálních čistících postupů, platí obdobně postup jako pro individuální vyzkoušení.

Přejímka montáže zařízení v systému kusových dodávek se provádí ihned po skočení její sjednané části individuálním vyzkoušením. Po skončení individuálního vyzkoušení vypracovává zhotovitel protokol o ukončení těchto zkoušek. O provedení a výsledku individuálního vyzkoušení provede zhotovitel zápis ve stavebním deníku.

U staveb elektronických komunikací umožní objednatel zhotoviteli přístup ke všem koncovým bodům sítě (pro provedení měření) a současně (případně po dohodě) zabezpečí konektivitu pro ověření celého systému.

1.5.3 Příprava ke komplexnímu vyzkoušení

Přípravou ke komplexnímu vyzkoušení se rozumí práce a zkoušky potřebné k ověření kvality a funkce zařízení a seřizování (zejména při zatížení), potřebné pro postupné slaďování celého zařízení. Přípravu ke komplexnímu vyzkoušení provádí zhotovitel podle potřeby za účasti svých podzhotovitelů postupně na jednotlivých provozních souborech. V rámci přípravy ke komplexnímu vyzkoušení musí dodavatel prokázat funkci všech zařízení, která jsou předmětem této přípravy. Období zkoušek strojů, zařízení a provozních souborů nově vybudovaných celků až do doby ukončení komplexního vyzkoušení a přejímky zařízení nazýváme uvádění zařízení do provozu. Účelem tohoto období je připravit smontované zařízení pro trvalý, bezpečný a bezporuchový provoz a tuto schopnost prokázat komplexním vyzkoušením.

U staveb pro energetiku musí zhotovitel prokázat zejména funkci:

• všech záskoků, blokád a poruchové signalizace;
• předepsaných ochranných armatur parních kotlů a tlakových nádob, strojních a elektrických ochran turbosoustrojí;
• parních kotlů na projektované palivo bez stabilizace plamene při výkonu předpokládaném v projektové dokumentaci;
• parního turbosoustrojí;
• spojovacího potrubí;
• odlučovačů popílku;
• vysokotlakých ohříváků napájecí vody;
• elektrozařízení;
• informačního systému;
• chemické úpravny vody;
• a dalších zařízení specifikovaných ve smlouvě.

Rozsah a náplň přípravy k odevzdání obsahuje též:

• časový postup provádění přípravy ke komplexnímu vyzkoušení;
• specifikaci provozních hmot, energie a paliva;
• požadavky na počet a kvalifikaci provozních pracovníků odpovídající zařízení, které je předmětem přípravy ke komplexnímu vyzkoušení.

Příprava ke komplexnímu vyzkoušení může být zahájena postupně na jednotlivých provozních souborech nebo dílčích provozních souborech po ukončení jejich montáže (vč. individuálního vyzkoušení).

U staveb elektronických komunikací musí zhotovitel prokázat zejména správnou funkci informačního systému, např. EZS, EPS, kamerového systému, parametry útlumu – rychlost a kvalitu přenosu – zejména dat.

1.5.4 Komplexní vyzkoušení

Komplexním vyzkoušením prokazuje zhotovitel, že stavební dílo s technologickým zařízením je řádně dokončeno, je kvalitní, případně že je jako celek schopno zkušebního provozu, je-li sjednán. Jestliže má být řádné provedení díla prokázáno provedením dohodnutých zkoušek, považuje se provedení díla za dokončené, teprve když tyto zkoušky byly úspěšně provedeny. K účasti na nich je zhotovitel povinen objednatele včas vyzvat, a to obvykle ve lhůtě podle kap. 4.5. Povinností stavebníka je, že v rozsahu smluvního ujednání obstará na svůj náklad kvalifikované pracovníky, suroviny, provozní materiály, energie, a jiné prostředky potřebné ke komplexnímu vyzkoušení. Náklady komplexního vyzkoušení hradí stavebník, produkce získaná komplexním vyzkoušením náleží stavebníkovi.

Pokud nebylo komplexní vyzkoušení dohodnuto ve smlouvě a povaha díla je vyžaduje, sjednají stavebník a zhotovitel dodatkem ke smlouvě o dílo podmínky, za nichž toto vyzkoušení bude provedeno. Podstatnou náležitostí tohoto ujednání je shoda smluvních stran o posuzování úspěšnosti komplexního vyzkoušení. O ukončení komplexního vyzkoušení a o tom, zda bylo úspěšné či nikoliv sepíši smluvní strany bezprostředně zápis (viz příloha 4.1). Zhotovitel (dodavatel) hradí veškeré náklady komplexního vyzkoušení, včetně účelně vynaložených nákladů stavebníka tehdy, pokud nebylo úspěšné z příčin na jeho straně.

U staveb pro energetiku prověří stavebník v průběhu přejímacího řízení ještě před zahájením komplexního vyzkoušení za účasti dodavatele:

• zda připravované dílo nevykazuje vady a nedodělky;
• zda byl splněn celý sjednaný rozsah přípravy ke komplexnímu vyzkoušení;
• zda zhotovitel technologické části splnil připravenost pro dokončování stavebních prací (montážní připravenost) v rozsahu a termínech podle smlouvy;
• zda byla předána zbývající část dodavatelské dokumentace.

Komplexním vyzkoušením prokazuje zhotovitel (dodavatel) kvalitu a schopnost díla ke zkušebnímu provozu tím, že je provozuje nepřetržitě po dobu 72 hodin při jmenovitém výkonu. Nebylo-li komplexní vyzkoušení zahájeno v ohlášené lhůtě, nebo bylo-li přerušeno, může je zhotovitel zahájit nebo v něm pokračovat pouze na základě písemné dohody se stavebníkem. Zhotovitel (dodavatel) vede ve spolupráci se stavebníkem podrobné technické záznamy o průběhu a výsledcích komplexního vyzkoušení. Záznamy musí obsahovat všechna data potřebná k zhodnocení komplexního vyzkoušení. O zhodnocení se pořizuje zápis, který je součástí zápisu o předání a převzetí díla.

Stavebník je povinen pro komplexní vyzkoušení dát zhotoviteli na svůj náklad ve smluvně sjednaném rozsahu k dispozici potřebné provozní hmoty a palivo ve svých skladech na stavbě, energii a odpovídající počet kvalifikovaných provozních pracovníků. Při komplexním vyzkoušení musí být prokázána funkce automatické regulace. Zápis o předání a převzetí díla sepíši smluvní strany neprodleně po úspěšném komplexním vyzkoušení. V zápise o předání a převzetí nutno ošetřit přechod nebezpečí škod, rizik odcizení, havárií, živelných pohrom apod. na předávaném díle, pokud tak není ujednáno ve smlouvě o dílo.

1.5.5 Zkušební provoz

Zkušební provoz technologické stavby provádí, je-li tak sjednáno ve smlouvě o dílo, uživatel po úspěšném komplexním vyzkoušení zhotovitelem, za součinnosti zhotovitele. Zkušebním provozem se ověřuje funkčnost a vlastnosti provedené stavby podle projektové dokumentace. Prověřuje se, zda zařízení je za předpokládaných provozních a výrobních podmínek schopno dosahovat výkonů v kvalitě a množství stanovených projektovou dokumentací. Podmínky a průběh zkušebního provozu se sjednávají a odvozují mezi stavebníkem a zhotovitelem z předmětu plnění smlouvy o dílo, z dodavatelské dokumentace ve vazbě na schválenou projektovou dokumentaci.

Zpravidla se zkušební provoz technologické stavby nebo její části provádí na převzatém zařízení. Může však být podle smluvního ujednání prováděno před převzetím díla. Jeho zahájení se sjednává v době před vydáním kolaudačního souhlasu za podmínky, že byl zkušební provoz takto stanoven ve stavebním povolení a došlo k udělení souhlasu s předčasným užíváním technologické stavby nebo její části (§ 123 SZ). Pokud tomu tak není, vykoná se zkušební provoz technologické stavby nebo její části, pokud je sjednán, až po vydání kolaudačního souhlasu.

Smluvní strany sjednají ve smlouvě dobu zahájení a délku zkušebního provozu, jakož i kritéria výsledného hodnocení, podmínky, rozsah a technicky nutnou dobu účasti zhotovitele. Stanoví se podmínky pro plynulý přechod zkušebního provozu do užívání stavby. Pokud zkušební provoz v dohodnuté lhůtě neprokáže splnění v projektové dokumentaci stanovených parametrů, smluvní strany sjednají jeho prodloužení. Náklady prodlouženého zkušebního provozu hradí zhotovitel, pokud byl zkušební provoz neúspěšný z příčin na jeho straně.

Pokud nebylo provedení zkušebního provozu uloženo ve stavebním povolení, může stavební úřad na podkladě požadavku dotčeného orgánu nebo žádosti stavebníka anebo v jiném odůvodněném případě stanovit rozhodnutím, které je prvním úkonem v řízení, že kolaudační souhlas lze vydat jen po provedení zkušebního provozu (§ 124 SZ). V rozhodnutí uvede zejm. dobu trvání zkušebního provozu a v případě nutnosti stanoví pro něj podmínky, popř. podmínky pro plynulý přechod zkušebního provozu do užívání stavby. Vyhodnocení výsledků zkušebního provozu stavebník připojí k žádosti o vydání kolaudačního souhlasu.

Zhotovitel je povinen při předání a převzetí díla objednateli předat i provozní řád na zkušební provoz.

U staveb pro energetiku začíná zkušební provoz okamžikem převzetí zařízení od zhotovitele a trvá tři měsíce s podmínkou, že zařízení bylo v jeho průběhu v provozu:

• u parních elektráren a tepláren nejméně 1 700 hodin;
• u vodních elektráren nejméně 200 hodin;
• u špičkových zdrojů jiný počet provozních hodin dohodnutý mezi stranami.

Doba zkušebního provozu se prodlužuje až do dosažení podmínek uvedených výše, pokud jich nebylo dosaženo během tří měsíců z příčiny na straně zhotovitele. Vícenáklady z tohoto důvodu vzniklé oběma smluvním stranám nese zhotovitel. Do jednoho měsíce po skončení zkušebního provozu je zhotovitel povinen prohlásit předané prozatímní provozní předpisy za definitivní.

1.5.6 Garanční zkoušky

Jedná se o zvlášť prohlášenou část provozu zpravidla zkušebního, při kterém musí zařízení bez jiných než údržbářských zásahů pracovat bezvadně a v jejím průběhu zhotovitel prokazuje, že zařízení dosahuje výslovně smluvně zaručených jakostně technických ukazatelů a hodnot. Garanční zkoušky se obvykle sjednávají v případech, kdy kvalitu a parametry dodávky nelze posoudit jinak. Provádějí se zpravidla před ukončením zkušebního provozu, nejpozději však před skončením záruční doby. Parametry, které mají garanční zkoušky prokázat, musí být přesně určeny ve smlouvě, stejně jako rozsah, obsah, způsob a podmínky provedení garančních zkoušek. Náklady na úspěšně provedené garanční zkoušky hradí stavebník.

U garančních zkoušek u staveb pro energetiku se především jedná o:

• prokázání projektovaných výkonů;
• dodržení technických parametrů médií (teplota, tlak);
• dosažení účinnosti;
• dodržení předepsaných limitů emisí apod.

a to při dodržení stanovených kvalitativních znaků paliva, u uhlí výhřevnost, obsah popeloviny, obsah vody, obsah prchavé hořlaviny, zrnitost paliva apod.

1.6 TECHNOLOGICKÉ DODÁVKY

Ve smlouvě se zhotovitel (dodavatel) zavazuje dodat soubor strojů a zařízení, včetně montáží a příslušné části projektové dokumentace, zajišťující úplný nebo dílčí samostatný technologický proces.

Dodavatelský systém:

a) systém generálního dodavatele; to znamená, že smlouvy uzavírá stavebník (zadavatel) s těmito partnery:

• s generálním projektantem;
• s generálním dodavatelem technologické části;
• s generálním dodavatelem stavební části.

Generální dodavatel (zhotovitel) technologické části uzavírá smlouvy se svými finálními dodavateli.

b) systém finálních dodavatelů; to znamená, že stavebník (zadavatel) uzavírá smlouvy s těmito obchodními partnery:

• s generálním projektantem;
• s generálním dodavatelem stavební části;
• s finálními dodavateli technologické části.

Finální dodávkou je dodávka strojů a zařízení tvořící provozní soubor (dílčí provozní soubor), vycházející z členění technologické části projektové dokumentace stavby, dohodnutá s příslušným dodavatelem. Součástí finální dodávky je rovněž montáž dodávaného zařízení a komplexní vyzkoušení (v příslušném rozsahu). Podle charakteru zařízení a potřeby je sjednáván i zkušební provoz finální dodávky. V případě realizace stavby formou finálních dodávek na sebe navazujících, organizuje komplexní vyzkoušení celé stavby, nebo její části stavebník. Obdobně je tomu i u provedení zkušebního provozu, pokud je stanovena jeho potřeba ve stavebním povolení nebo z rozhodnutí stavebníka.

Specifickým případem dodavatelského systému v případě technologických staveb je systém dodávky na klíč, včetně příslušného stupně projektové dokumentace (obvykle DSP), zpracované podle objednatelem přijaté nabídkové dokumentace zhotovitele. Stavebník má za partnera jednoho dodavatele stavby na klíč, který ve sjednaném rozsahu plní i funkci generálního projektanta.

V oblasti výstavby energetických zařízení existují některé atypické systémy dodávek; např. atypická kusová dodávka provozní jednotky (stroje, zařízení), kdy je stavebník ve smluvním vztahu s generálním projektantem, výrobcem zařízení a dodavatelem montáže zařízení.

K prověření plnění dodávek slouží přejímka a zkoušky sjednané mezi smluvními stranami. Přejímka dodávek technologické části, pokud zahrnují jak dodávku strojů, tak jejich montáže (systém generálního dodavatele a systém finálních dodavatelů) a není ujednáno samostatné plnění dodávek strojů a dodávky montáže (systém kusových dodavatelů) se provádí komplexním vyzkoušením finálních dodávek nebo generální dodávky jako celku. Strany se mohou dohodnout i na komplexním vyzkoušení jejich ucelených částí dodávky. Přejímka montáže zařízení v systému kusových dodavatelů se provádí ihned po skončení její sjednané části individuálním vyzkoušením.

Ve smlouvě zpravidla strany sjednávají kromě náležitostí nutných pro vznik smlouvy:

• lhůty pro odevzdání technologických a stavebních podkladů pro dopracování projektové dokumentace pro provádění stavby (pokud není předmětem díla zhotovitele);
• rozsah a lhůty pro odevzdání dopracování dokumentace, tvořící součást dodávky;
• rozsah a termíny stavebních připraveností a další součinnost provozovatele a povinnosti dodavatele, od nichž závisí splnění dodacích lhůt, rozsah a termíny připravenosti pro dokončování stavebních prací (montážní připravenost), u finálních dodávek též termíny a rozsah vzájemných připraveností navazujících provozních souborů pro plynulé pokračování montážních prací;
• specifikace dodavatelské dokumentace a termíny jejího předání;
• ustanovení o individuálních zkouškách;
• ustanovení o přípravě ke komplexnímu vyzkoušení a o komplexním vyzkoušení;
• podmínky zkušebního provozu, je-li sjednán;
• garantované jakostně technické hodnoty a parametry a důsledky jejich nedodržení;
• podmínky pro provádění garančních zkoušek.

1.7 OCHRANNÁ PÁSMA SÍTÍ DOPRAVNÍ A TECHNICKÉ INFRASTRUKTURY

Ochranná pásma jsou specifikována v MP 10.3 Ochranná a bezpečnostní pásma. Dále jsou uvedeny některé výtahy z této pomůcky.

Ochranná pásma jsou stanovena proto, aby nedocházelo k poškozování inženýrských sítí, zejména při výkopových pracích, případně aby nedošlo k úrazu při práci v blízkosti sítě. Narušení sítí dopravní a technické infrastruktury a kolize s nimi znamenají vždy zdržení prací, dodatečné náklady na opravy, náklady na pokuty. Ochranné pásmo je stanoveno jako prostor, vymezený rovinami v určených vzdálenostech od vedení. Toto vymezení je stanoveno obecnými právními předpisy, normou nebo požadavkem správce sítě.

1.7.1 Zařízení elektrizační soustavy

Ochranná pásma zařízení elektrizační soustavy stanoví § 46 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů. Ochranné pásmo vzniká dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí o umístění stavby, nabytí účinnosti veřejnoprávní smlouvy územní rozhodnutí nahrazující nebo právními účinky územního souhlasu s umístěním stavby (pokud není podle stavebního zákona vyžadován žádný z těchto dokumentů, pak vzniká dnem uvedení elektrizační soustavy do provozu).

• Ochranným pásmem zařízení elektrizační soustavy je prostor v bezprostřední blízkosti tohoto zařízení, určený k zajištění jeho spolehlivého provozu a k ochraně života, zdraví a majetku osob.
• Ochrannými pásmy jsou chráněna nadzemní vedení, podzemní vedení, elektrické stanice, výrobny elektřiny a vedení měřicí, ochranné, řídicí, zabezpečovací, informační a telekomunikační techniky.
• Ochranné pásmo nadzemního vedení je souvislý prostor vymezený svislými rovinami, vedenými po obou stranách vedení ve vodorovné vzdálenosti měřené kolmo na vedení, která činí od krajního vodiče vedení na obě jeho strany:

a) u napětí nad 1 kV a do 35 kV, včetně

• pro vodiče bez izolace … 7 m;
• pro vodiče s izolací základní … 2 m;
• pro závěsná kabelová vedení … 1 m.

b) u napětí nad 35 kV do 110 kV včetně

• pro vodiče bez izolace … 12 m;
• pro vodiče s izolací základní … 5 m.

c) u napětí nad 110 kV do 220 kV včetně … 15 m

d) u napětí nad 220 kV do 400 kV včetně … 20 m

e) u napětí nad 400 kV … 30 m

f) u závěsného kabelového vedení 110 kV … 2 m

g) u zařízení vlastní telekomunikační sítě držitele licence … 1 m

• U nadzemního vedení přenosové nebo distribuční soustavy s napětím nad 1 kV do 35 kV s vodiči bez izolace a s napětím nad 35 kV udržuje provozovatel příslušné soustavy v lesních průsecích na vlastní náklad volný pruh pozemků o šířce 4 m po jedné straně základů podpěrných bodů nadzemního vedení, pokud je takový volný pruh třeba; vlastníci či uživatelé dotčených nemovitostí jsou povinni jim tuto činnost umožnit.
• Ochranné pásmo podzemního vedení elektrizační soustavy do 110 kV včetně a vedení řídicí, měřicí a zabezpečovací techniky činí 1 m po obou stranách krajního kabelu, vedení nad 110 kV činí 3 m po obou stranách krajního kabelu.
• Ochranné pásmo elektrické stanice je vymezeno svislými rovinami, vedenými ve vodorovné vzdálenosti:
  • u venkovních elektrických stanic a dále stanic s napětím větším než 52 kV v budovách 20 m od oplocení nebo od vnějšího líce obvodového zdiva;
  • u stožárových elektrických stanic a věžových stanic s venkovním přívodem s převodem napětí z úrovně nad 1 kV a menší než 52 kV na úroveň nízkého napětí 7 m od vnější hrany půdorysu stanice ve všech směrech;
  • u kompaktních a zděných elektrických stanic s převodem napětí z úrovně nad 1 kV a menší než 52 kV na úroveň nízkého napětí 2 m od vnějšího pláště stanice ve všech směrech;
  • u vestavěných elektrických stanic 1 m od obestavění.
• Ochranné pásmo výrobny elektřiny je vymezeno svislými rovinami, vedenými ve vodorovné vzdálenosti 20 m kolmo na oplocení nebo na vnější líc obvodového zdiva elektrické stanice.
• V ochranném pásmu nadzemního a podzemního vedení, výrobny elektřiny a elektrické stanice je zakázáno:
  • zřizovat bez souhlasu vlastníka těchto zařízení stavby či umísťovat konstrukce a jiná podobná zařízení, jakož i uskladňovat hořlavé a výbušné látky;
  • provádět bez souhlasu jeho vlastníka zemní práce;
  • provádět činnosti, které by mohly ohrozit spolehlivost a bezpečnost provozu těchto zařízení, nebo ohrozit život, zdraví či majetek osob;
  • provádět činnosti, které by znemožňovaly nebo podstatně znesnadňovaly přístup k těmto zařízením.
• V ochranném pásmu nadzemního vedení je zakázáno vysazovat chmelnice a nechávat růst porosty nad výšku 3 m. V ochranném pásmu podzemního vedení je zakázáno vysazovat trvalé porosty a přejíždět vedení mechanismy o celkové hmotnosti nad 6 t.
• Pokud to technické a bezpečnostní podmínky umožňují a nedojde k ohrožení života, zdraví nebo bezpečnosti osob, vlastník příslušné části elektrizační soustavy nebo provozovatel přímého vedení:

a) stanoví písemně podmínky pro realizaci veřejně prospěšné stavby, pokud vlastník prokáže nezbytnost jejího umístění v ochranném pásmu;

b) udělí písemný souhlas s jinou než veřejně prospěšnou stavbou uvedenou v předchozím bodě nebo s činností v ochranném pásmu, který musí obsahovat podmínky, za kterých byl udělen.

• Fyzické či právnické osoby, zřizující zařízení napájená stejnosměrným proudem v bezprostřední blízkosti ochranného pásma s možností vzniku bludných proudů poškozujících podzemní vedení, jsou povinny tyto skutečnosti oznámit provozovateli přenosové soustavy nebo příslušnému provozovateli distribuční soustavy a provést opatření k jejich omezení.

V případě větrných elektráren platí, že vzdálenost mezi nejbližším vodičem nadzemního vedení o napětí vyšším než 52 kV a koncem listu rotoru větrné elektrárny v nejbližší vzdálenosti od vedení musí být:

• nejméně trojnásobkem průměru rotoru v případě, že na vedení není realizováno opatření proti kmitání vodičů;
• nejméně rovna průměru rotoru nebo výšce větrné elektrárny v případě, že na vedení je realizováno opatření proti kmitání vodičů.

Vzdálenost mezi oplocením elektrické stanice o napětí vyšším než 52 kV a koncem listu rotoru větrné elektrárny v nejbližší vzdálenosti od vedení za bezvětří musí být minimálně rovna výšce větrné elektrárny.

1.7.2 Plynárenská zařízení

Ochranná pásma plynárenských zařízení stanoví § 68 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů.

Plynárenská zařízení jsou chráněna v souladu s energetickým zákonem ochrannými pásmy k zajištění jejich bezpečného a spolehlivého provozu. Ochranné pásmo vzniká dnem nabytí právní moci územního rozhodnut o umístění stavby nebo územního souhlasu s umístěním stavby (pokud není podle stavebního zákona vyžadován žádný z těchto dokumentů, pak vznikají dnem uvedení plynárenského zařízení do provozu).

Ochranným pásmem se rozumí souvislý prostor v bezprostřední blízkosti plynárenského zařízení vymezený svislými rovinami vedenými ve vodorovné vzdálenosti od půdorysu plynárenského zařízení měřeno kolmo na jeho půdorys a činí:

a) u plynovodů a plynovodních přípojek o tlakové úrovni do 4 bar včetně, umístěných v zastavěném území obce 1 m na obě strany a umístěných mimo zastavěné území obce 2 m na obě strany;

b) u plynovodů a plynovodních přípojek nad 4 bar do 40 bar včetně 2 m na obě strany;

c) u plynovodů nad 40 bar 4 m na obě strany;

d) u technologických objektů 4 m na každou stranu od objektu;

e) u sond zásobníku plynu 30 m od osy jejich ústí;

f) u zásobníků plynu 30 m vně od jejich oplocení;

g) u zařízení katodické protikorozní ochrany a vlastní telekomunikační sítě držitele licence 1 m na obě strany.

V ochranném pásmu plynárenských zařízení je zakázáno provádět činnosti, které mohly ohrozit toto zařízení, jeho spolehlivost a bezpečnost provozu.

Pokud to technické a bezpečnostní podmínky umožňují a nedojde k ohrožení života, zdraví, bezpečnosti osob nebo majetku, fyzická nebo právnická osoba provozující příslušnou plynárenskou soustavu nebo přímý plynovod, těžební plynovod či plynovou přípojku:

• stanoví písemně podmínky pro realizaci veřejně prospěšné stavby, pokud stavebník prokáže nezbytnost jejího umístění v ochranném pásmu;
• udělí písemný souhlas se stavební činností, umisťováním jiných než veřejně prospěšných staveb, zemními pracemi, zřizováním skládek a uskladňováním materiálu v ochranném pásmu; souhlas musí obsahovat podmínky, za kterých byl udělen.

V lesních průsecích udržuje provozovatel přepravní soustavy nebo provozovatel příslušné distribuční soustavy a provozovatel zásobníku plynu na vlastní náklad volný pruh pozemků o šířce 2 m na obě strany osy plynovodu; vlastníci či uživatelé dotčených nemovitostí jsou povinni jim tuto činnost umožnit.

Bezpečnostní pásma plynových zařízení byla upravena přílohou zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, následovně:

Bezpečnostní pásma plynových zařízení

1.7.3 Zařízení pro výrobu a rozvod tepelné energie

Ochranná pásma zařízení pro výrobu nebo rozvod tepelné energie stanoví § 87 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů. Ochranným pásmem se rozumí souvislý prostor v bezprostřední blízkosti zařízení pro výrobu, či rozvod tepelné energie, určený k zajištění jeho spolehlivého provozu a ochraně života, zdraví, bezpečnosti a majetku osob. Ochranné pásmo činí 2,5 m a je vymezeno svislými rovinami vedenými po obou stranách zařízení na výrobu či rozvod tepelné energie ve vodorovné vzdálenosti měřené kolmo k tomuto zařízení a vodorovnou rovinou vedenou pod zařízením pro výrobu nebo rozvod tepelné energie ve svislé vzdálenosti, měřené kolmo k tomuto zařízení.

U výměníkových stanic určených ke změně parametrů teplonosné látky, které jsou umístěny v samostatných budovách, je ochranné pásmo vymezeno svislými rovinami vedenými ve vodorovné vzdálenosti 2,5 m kolmo na půdorys těchto stanic a vodorovnou rovinou vedenou pod těmito stanicemi ve svislé vzdálenosti 2,5 m.

Ochranné pásmo vzniká dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí o umístění stavby nebo územního souhlasu s umístěním stavby (pokud není podle stavebního zákona vyžadován žádný z těchto dokumentů, pak vzniká dnem uvedení zařízení pro výrobu či rozvod tepelné energie do provozu).

V ochranném pásmu zařízení, která slouží pro výrobnu nebo rozvod tepelné energie, i mimo ně je zakázáno provádět činnosti, které by mohly ohrozit tato zařízení, jejich spolehlivost a bezpečnost provozu. Pro realizaci veřejně prospěšné stavby, pokud se prokáže nezbytnost jejího umístění v ochranném pásmu, stanoví provozovatel tohoto zařízení podmínky. Ostatní stavební činnosti, umísťování staveb, zemní práce, uskladňování materiálu, zřizování skládek a vysazování trvalých porostů v ochranných pásmech je možno provádět pouze po předchozím písemném souhlasu provozovatele tohoto zařízení. Podmínky pro realizaci veřejně prospěšné stavby nebo souhlas, který musí obsahovat podmínky, za kterých byl udělen, se připojují k návrhu regulačního plánu nebo návrhu na vydání územního rozhodnutí nebo oznámení záměru v území o vydání územního souhlasu a orgán, který je příslušný k vydání regulačního plánu nebo územního rozhodnutí nebo územního souhlasu, podmínky nepřezkoumává.

V ochranném pásmu zařízení na výrobu či rozvod tepelné energie lze stavět ostatní inženýrské sítě, avšak při dodržení ČSN 73 6005 Prostorové uspořádání síti technického vybavení a s uváděným písemným souhlasem a za podmínek stanovených provozovatelem zařízení pro výrobu či rozvod tepelné energie.

Prochází-li zařízení pro rozvod tepelné energie budovami, ochranné pásmo se nevymezuje. Při provádění stavebních činností musí vlastník dotčené stavby dbát na zajištění bezpečnosti tohoto zařízení.

1.7.4 Zařízení elektronických komunikací

Ochranná pásma komunikačního vedení jsou uvedena v § 102 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů.

Ochranné pásmo podzemního komunikačního vedení vzniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí vydaného podle zvláštního právního předpisu (SZ) a činí 1,0 m po stranách krajního vedení.

V ochranném pásmu podzemního komunikačního vedení je zakázáno:

• bez souhlasu jeho vlastníka nebo rozhodnutí stavebního úřadu provádět zemní práce nebo terénní úpravy;
• bez souhlasu jeho vlastníka nebo rozhodnutí stavebního úřadu zřizovat stavby či umisťovat konstrukce nebo jiná podobná zařízení;
• bez souhlasu jeho vlastníka vysazovat trvalé porosty.

Činnosti v ochranném pásmu podzemního komunikačního vedení, které by znemožňovaly nebo podstatně znesnadňovaly přístup k tomuto vedení, nebo které by mohly ohrozit bezpečnost a spolehlivost jeho provozu, je možné vykonávat jen po předchozím souhlasu vlastníka vedení.

Ochranné pásmo nadzemního komunikačního vedení vzniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí vydaného podle zvláštního právního předpisu (SZ). Parametry tohoto ochranného pásma, rozsah omezení a podmínky ochrany stanoví na návrh vlastníka tohoto vedení příslušný stavební úřad v tomto rozhodnutí. Přitom musí být šetřeno práv vlastníků nemovitostí nacházejících se v ochranném pásmu nadzemního komunikačního vedení.

Ochranná pásma radiového zařízení a radiového směrového spoje stanoví § 103 stejného zákona.

Opět toto ochranné pásmo vzniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí vydaného podle zvláštního právního předpisu (SZ). V něm jsou stanoveny (na návrh vlastníka těchto zařízení a spojů) parametry ochranného pásma, rozsah omezení a podmínky ochrany. Obdobně jako u nadzemního komunikačního vedení zde platí ustanovení o šetření práv nemovitostí nacházejících se v ochranném pásmu.

1.7.5 Stavby vodního hospodářství

Vodovodní řady a kanalizační stoky – ochranná pásma vodovodních řadů a kanalizačních stok před poškozením stanoví § 23 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů. Ochranná pásma, kterými se rozumí prostor v bezprostřední blízkosti vodovodních řadů a kanalizačních stok určený k jejich provozuschopnosti, jsou vymezena vodorovnou vzdáleností od vnějšího líce stěny potrubí nebo kanalizační stoky na každou stranu a činí u:

• vodovodních řadů a kanalizačních stok do průměru 500 mm včetně 1,5 m;
• vodovodních řadů a kanalizačních stok nad průměr 500 mm, 2,5 m;
• vodovodních řadů a kanalizačních stok nad průměr 200 mm, jejichž dno je uloženo v hloubce větší než 2,5 m pod upraveným povrchem, se vzdálenosti podle předchozích bodů zvyšují o 1 m.

Výjimku z výše uvedených ochranných pásem může povolit vodoprávní úřad, s přihlédnutím k technickým možnostem řešení při současném zabezpečení ochrany vodovodního řadu a kanalizační stoky a k technicko–bezpečnostní ochraně zájmů dotčených osob.

V ochranném pásmu vodovodního řadu nebo kanalizační stoky lze provádět zemní práce, stavby, umisťovat konstrukce nebo podobná zařízení či provádět činnosti, které omezují přístup k řadu nebo stoce nebo které by mohly ohrozit jejich technický stav nebo plynulé provozování, vysazovat trvalé porosty, provádět skládky mimo jakéhokoli odpadu nebo provádět terénní úpravy jen s písemným souhlasem vlastníka (popř. provozovatele), nebo (není-li tento souhlas získán) na základě povolení vodoprávního úřadu, který může současné stanovit podmínky pro provedení těchto činností.

Ochranné pásmo vodních děl stanoví na návrh vlastníka vodního díla vodoprávní úřad, přičemž může zde zakázat nebo omezit umisťování a provádění některých staveb nebo činností podle § 58 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů). § 30 téhož zákona vymezuje ochranná pásma vodních zdrojů využívaných nebo využitelných pro zásobování pitnou vodou (obvykle s průměrem více než 10 000 m³ za rok) a vymezených zdrojů podzemní nebo pramenité vody. Ochranná pásma vodních zdrojů se dělí na ochranná pásma I. stupně (slouží k ochraně vodního zdroje v bezprostředním okolí jímacího nebo odběrného zařízení) a II. stupně [k ochraně vodního zdroje v územích stanovených vodoprávním úřadem (vně ochranného pásma I. stupně) tak, aby nedocházelo k ohrožení jeho vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti] a stanoví je vodoprávní úřad na návrh nebo z vlastního podnětu rozhodnutím. Bližší podrobnosti k těmto ochranným pásmům jsou uvedeny v § 30 odst. 3 až odst. 13 citovaného zákona.

1.7.6 Silniční ochranné pásmo

Silniční ochranné pásmo (sloužící k ochraně dálnice, silnice a místní komunikace I. nebo II. třídy a provozu na nich mimo souvisle zastavěné území obcí) vymezuje § 30 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. U nově budovaných nebo rekonstruovaných staveb pozemních komunikací vzniká na základě rozhodnutí o umístění stavby. Silniční ochranné pásmo je prostor ohraničený svislými plochami vedenými do výšky 50 m a ve vzdálenosti:

• u dálnic, rychlostních silnic nebo rychlostních místních komunikací 100 m od osy protilehlého jízdního pásu nebo od osy větve jejich křižovatek (pokud by nezahrnovalo celou plochu odpočívky, tvoří hranici pásma hranice silničního pozemku);
• u ostatních silnic I. třídy a ostatních místních komunikací 1. třídy 50 m od osy vozovky nebo přilehlého jízdního pásu;
• u silnice II. nebo III. třídy a místní komunikace II. třídy 15 m od osy vozovky nebo přilehlého jízdního pásu.

Co se rozumí souvisle zastavěným územím, stanovuje § 30 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Toto vymezení upřesňuje prováděcí vyhláška č. 104/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Pro případ povolování, zřizování a provozování reklamních poutačů apod., které by byly viditelné uživateli dotčené pozemní komunikace, je hranice silničního ochranného pásma u dálnic, rychlostních silnic nebo rychlostních místních komunikací posunuta ze 100 m na 250 m.

Bližší podrobnosti k povolení a provádění staveb, zřizování a provozování reklamních zařízení či jiných objektů, výsadbě stromů, keřů či kultur apod. uvádí § 31–34 uvedeného zákona.

1.7.7 Ochranné pásmo dráhy

Stanovuje § 8 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů. Tvoří je prostor po obou stranách dráhy, jehož hranice jsou vymezeny svislou plochou tvořenou:

• u dráhy celostátní a dráhy regionální 60 m od osy krajní koleje, nejméně však 30 m od hranice obvodu dráhy;
• u dráhy celostátní, vybudované pro rychlost větší než 160 km·h-1, 100 m od osy krajní koleje, nejméně však 30 m od hranic obvodu dráhy;
• u vlečky 30 m od osy krajní koleje;
• u speciální dráhy 30 m od hranic obvodu dráhy, u tunelů speciální dráhy 35 m od osy krajní koleje;
• u lanové dráhy 10 m od nosného lana, dopravního lana nebo osy krajní koleje;
• u dráhy tramvajové a dráhy trolejbusové 30 m od osy krajní koleje nebo krajního kolejového drátu.

V ochranném pásmu dráhy lze zřizovat a provozovat stavby a provádět či provozovat další činnosti uvedené v § 9 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, jen se souhlasem drážního správního úřadu a za podmínek jím stanovených. Organizace, které spravují podzemní kabelová vedení, zpravidla požadují i dodržování ČSN 73 6133 Návrh a provádění zemního tělesa pozemních komunikací, ČSN EN 1610 Provádění stok a kanalizačních přípojek a jejich zkoušení a ČSN 73 6005 Prostorové uspořádání sítí technického vybavení.

1.7.8 Další ochranná pásma

Ochranná pásma stanovují rovněž další právní předpisy, ve znění pozdějších předpisů, např.:

• zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny – ochranná pásma zvláště schráněných území (národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace, přírodní památky) a památných stromů;
• zákon č. 164/2001 Sb., (lázeňský zákon) – ochranná pásma přírodních léčivých zdrojů nebo zdrojů přírodní minerální vody;
• zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví – ochranné pásmo krematoria a veřejného pohřebiště;
• zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči – ochranné pásmo nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny;
• zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví;
• zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči – ochranná pásma při výskytu nebezpečné nákazy.

1.8 BEZPEČNOST TECHNICKÝCH ZAŘÍZENÍ

1.8.1 Výklad některých pojmů, související s bezpečností výrobků a technických zařízení

Bezpečný výrobek – je výrobek, který za běžných nebo rozumně předvídatelných podmínek užití nepředstavuje po dobu stanovenou výrobcem nebo po dobu obvyklé použitelnosti nebezpečí, nebo jehož užití představuje pro spotřebitele vzhledem k bezpečnosti a ochraně zdraví pouze minimální nebezpečí. Při užívání výrobku se sledují z hlediska rizika pro bezpečnost a ochranu zdraví spotřebitele zejména tato kritéria:

• vlastnosti výrobku, jeho životnost, složení, způsob balení, poskytnutí návodu na jeho montáž a uvedení do provozu, dostupnost, obsah a srozumitelnost návodu, způsob užití včetně vymezení prostředí užití, způsob označení, způsob provedení a označení výstrah návod na údržbu a likvidaci, srozumitelnost a rozsah dalších údajů a informací poskytovaných výrobcem; údaje a informace musí být vždy v českém jazyce;
• vliv na další výrobek, za předpokladu jeho užívání s dalším výrobkem;
• způsob předvádění výrobku;
• rizika pro spotřebitele, kteří mohou být ohroženi při užití výrobku, zejména děti a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace.

CE – označení shody, která vyjadřuje, že výrobek splňuje technické požadavky stanovené ve všech nařízeních vlády, které se na něj vztahují a které toto označení stanovují nebo umožňují, a že byl při posouzení jeho shody dodržen stanovený postup. Vyjadřuje skutečnost, že fyzická nebo právnická osoba, která uvedené označení na výrobek připojila nebo za jeho připojení odpovídá, ověřila, že výrobek je ve shodě se všemi směrnicemi Společenství pro plnou harmonizaci, které se na něj vztahují, a že byl podroben všem příslušným postupům posuzování shody.

Dovozce – osoba usazená v členském státě Evropské unie, která uvede na trh výrobek z jiného než členského státu Evropské unie.

Prohlášení o shodě – dokument, na jehož základě mohou výrobci uvést stanovený výrobek na trh. Prohlášení o shodě je vždy v písemné formě a jeho náležitosti jsou podrobně uvedeny v nařízení vlády upravujícím technické požadavky na příslušný stanovený výrobek.

ES prohlášení o shodě – dokument, na jehož základě mohou výrobci nebo dovozci uvést stanovený výrobek na trh a označit následně výrobek značkou shody CE. Prohlášení o shodě je vždy v písemné formě a jeho náležitosti jsou podrobně uvedeny ve směrnici upravující technické požadavky na stanovený výrobek.

Prohlášení o vlastnostech – dokument, na jehož základě mohou výrobci nebo dovozci uvést stanovený stavební výrobek na trh a označit následně výrobek značkou shody CE. Prohlášení o vlastnostech je vždy v písemné formě a jeho náležitosti jsou podrobně uvedeny ve směrnici upravující technické požadavky na stanovený výrobek – viz Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 a kap. 1.8.4.

Místní provozní bezpečnostní předpis – předpis zaměstnavatele upravující zejména pracovní technologické postupy pro používání zařízení a pravidla pohybu zařízení a zaměstnanců v prostorech a na pracovištích zaměstnavatele.

Normová hodnota – konkrétní technický požadavek obsažený v příslušné české technické normě (zejména limitní hodnota, návrhová metoda, národně stanovené parametry, technické vlastnosti stavebních konstrukcí a technických zařízení – viz např. § 3 písm. k) vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů).

Harmonizovaná česká technická norma – česká technická norma, která přejímá plně požadavky stanovené evropskou normou nebo harmonizačním dokumentem, které uznaly orgány Evropského společenství jako harmonizovanou evropskou normu, nebo evropskou normou, která byla jako harmonizovaná evropská norma stanovena v souladu s právem Evropského společenství společnou dohodou notifikovaných osob.

Posouzení shody – prokázání, že specifikované požadavky vztahující se k produktu, procesu, systému, osobě nebo orgánu jsou splněny (Prohlášení o shodě, Prohlášení o vlastnostech).

Postupy posuzování shody – postupy a úkony, které musí být splněny při posuzování shody.

Program posuzování shody – vztahující se ke specifickým předmětům posuzování shody, na které jsou kladeny specifické požadavky, specifická pravidla a postupy.

Stanovený výrobek n výrobek, který představuje zvýšenou míru ohrožení oprávněného zájmu a u kterého proto musí být posouzena shoda.

Technický požadavek na výrobek – technická specifikace obsažená v právním předpisu, technickém dokumentu nebo technické normě, která stanoví požadované charakteristiky výrobku, jakými jsou úroveň jakosti, užitné vlastnosti, bezpečnost a rozměry včetně požadavků na jeho název, pod kterým je prodáván, úpravu názvosloví, symbolů, zkoušení výrobku a zkušebních metod, požadavky na balení, označování výrobku nebo opatřování štítkem, postupy posuzování shody výrobku s právními předpisy nebo s technickými normami, výrobní metody a procesy mající vliv na charakteristiku výrobku.

Určená norma – česká technická norma, další technické normy nebo technické dokumenty mezinárodních, popř. zahraničních organizací, nebo jiné technické dokumenty, obsahující podrobnější technické požadavky určené Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví po dohodě s ministerstvy a jinými ústředními a správními úřady, jejichž působnosti se příslušná oblast týká, pro specifikaci technických požadavků na výrobky, vyplývajících z nařízení vlády nebo jiného příslušného technického předpisu.

Uvedení výrobku na trh – první dodání výrobku na trh v rámci obchodní činnosti, kterým se rozumí předání nebo nabídnutí k předání výrobku nebo převod vlastnického práva k výrobku za účelem distribuce, používání nebo spotřeby na trhu Evropské unie, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Za uvedené na trh se považují i výrobky vyrobené nebo dovezené pro provozní potřeby při vlastním podnikání výrobců nebo dovozců a výrobky poskytnuté k opakovanému použití, je-li u nich před opakovaným použitím posuzována shoda s právními předpisy, pokud to stanoví nařízení vlády.

Vadný výrobek – výrobek, který z hlediska bezpečnosti svého užití nezaručuje vlastnosti, které lze od něj oprávněně očekávat, zejména s ohledem na:

• prezentaci výrobku včetně poskytování informací nebo;
• předpokládaný účel, ke kterému má výrobek sloužit nebo;
• dobu, kdy byl výrobek uveden na trh.

1.8.2 Technické požadavky na výrobky

Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů je základním právním předpisem, který upravuje

• způsob stanovení technických požadavků na výrobky, které by mohly ve zvýšené míře ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob, majetek nebo životní prostředí, popřípadě jiný veřejný zájem;
• práva a povinnosti osob, které uvádějí na trh nebo distribuují, popřípadě uvádějí do provozu výrobky, které by mohly ve zvýšené míře ohrozit oprávněný zájem; tím nejsou dotčena ustanovení zvláštních právních předpisů pro provoz výrobků.
• Zákon stanovuje technické požadavky na výrobky uvedené jako;
  • technická specifikace obsažená v právním předpisu, technickém dokumentu nebo technické normě, která stanoví požadované charakteristiky výrobku, jakými jsou úroveň jakosti, užitné vlastnosti, bezpečnost a rozměr, včetně požadavků na jeho název, pod kterým je prodáván, úpravu názvosloví, symbolů, zkoušení výrobku a zkušebních meto, požadavky na balení, označování výrobku nebo opatřování štítkem, postupy posuzování shody výrobku s právními předpisy nebo s technickými normami, výrobní metody a procesy mající vliv na charakteristiky výrobků;
  • jiné požadavky nezbytné z důvodu ochrany oprávněného zájmu nebo ochrany spotřebitele, které se týkají životního cyklu výrobku poté, co je uveden na trh, popřípadě do provozu, např. podmínky používání, recyklace, opětovného použití nebo zneškodnění výrobku, pokud takové podmínky mohou výrazně ovlivnit složení nebo povahu výrobku nebo jeho uvedení na trh.

Technické požadavky na výrobky, popř. pravidla pro služby nebo upravující povinnosti při uvádění výrobků na trh, popř. do provozu, při jeho používání nebo při poskytování nebo zřizování služby nebo zakazující výrobu, dovoz, prodej či používání určitého výrobku nebo používání, poskytování nebo zřizování služby jsou obsaženy v technických předpisech pro jednotlivé skupiny stanovených výrobků.

Pro strojní zařízení platí:

• Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/37/ES ze dne 22. června 1998, o sbližování právních předpisů členských států týkajících se strojních zařízení;
• Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/42/ES ze dne 17. května 2006, o strojních zařízeních;
• Nařízení vlády č. 176/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterým se stanoví technické požadavky na strojní zařízení;
• Nařízení vlády č. 9/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska emisí hluku;
• souběh s dalšími nařízeními vlády.

Pro stavební výrobky platí:

• Směrnice Rady 89/106/ES, o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se stavebních výrobků;
• Nařízení vlády č. 163/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky;
• Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 305/2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh (dále též „CPR“).

1.8.3 ES prohlášení o shodě

Ve směrnicích EU je uloženo výrobci nebo jeho zplnomocněnému zástupci se sídlem v EU vypracovat pro výrobek při jeho uvádění na trh ES prohlášení o shodě. V závislosti na použitém postupu musí být v ES prohlášení o shodě vyjádřeno ujištěním, že výrobek buď vyhovuje základním požadavkům směrnic, které se na něj vztahují, nebo je ve shodě s typem, kterému byl vydán certifikát přezkoušení typu, a že splňuje základní požadavky příslušných směrnic.

ES prohlášení o shodě musí být uchováno po dobu nejméně deseti let od posledního data výroby výrobku, nestanoví-li směrnice výslovně jinou dobu. Odpovídá za to výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce se sídlem v Unii. V některých případech musí tuto odpovědnost převzít dovozce nebo osoba odpovědná za uvedení výrobku na trh. Obsah ES prohlášení o shodě je u jednotlivých směrnic stanoven podle příslušných výrobků.

Prohlášení o shodě není formalizováno. Má však obsahovat alespoň následující informace:

• jméno a adresu výrobce nebo jeho zplnomocněného zástupce, který vydává prohlášení;
• identifikaci výrobku (název, typ nebo číslo modelu, číslo dodávky, série, dávky, původ a počet jednotek apod.;
• výčet všech příslušných ustanovení, která jsou splněna;
• přesné, úplné a jasné odkazy na normy nebo jiné normativní dokumenty;
• všechny doplňující informace, které mohou být vyžadovány;
• název, adresu a identifikační číslo notifikovaného orgánu (pokud se podílí na posouzení shody), číslo a datum vydání jeho nálezu (certifikátu nebo jiného dokumentu);
• datum vydání prohlášení;
• funkci a podpis nebo odpovídající označení odpovědné osoby;
• vyjádření, že prohlášení o shodě je vydáváno výlučně na vlastní odpovědnost výrobce, popř. jeho zplnomocněného zástupce.

V případě, že se na výrobek vztahuje několik směrnic, může výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce sloučit všechna prohlášení do jednoho dokumentu.

ES prohlášení o shodě musí být na vyžádání dáno ihned k dispozici orgánu dozoru. Ve směrnicích týkajících se strojního zařízení, plynových spotřebičů, prostředí s nebezpečím výbuchu, rekreačních plavidel a výtahů je požadováno, aby ES prohlášení o shodě bylo přiloženo k výrobkům. Výrobky, k nimž musí být prohlášení o shodě přiloženo, je musejí mít vypracováno v úředním jazyce země určení.

Pro označení CE platí následující obecné zásady:

• označení CE vyjadřuje shodu se všemi požadavky kladenými na výrobce ohledně jeho výrobku na základě směrnic Rady;
• označení CE, kterým je výrobek opatřen, představuje prohlášení fyzické nebo právnické osoby, která je připojila nebo odpovídala za jeho připojení, že stanovený výrobek vyhovuje všem příslušným předpisům a podstoupil všechny náležité postupy posouzení shody;
• členské státy nemohou omezovat uvádění výrobků s označením CE na trh a do provozu, pokud nejsou tato opatření oprávněná na základě důkazu o neshodě výrobku;
• jelikož všechny výrobky, na které se vztahují směrnice nového přístupu, nesou označení CE, není toto označení určeno k tomu, aby sloužilo k obchodním účelům;
• označení CE rovněž není označením původu, protože neudává, že výrobek byl vyroben na území EU.;
• Grafická podoba označení CE se odvozuje ze směrnice EU 93/68/EC.

Označení CE vyjadřuje shodu se základními veřejnými (oprávněnými) zájmy v oblasti působnosti příslušných směrnic. Označením CE má být zpravidla opatřen výrobek nebo jeho štítek s údaji. Kromě toho může být označením CE opatřen například obal nebo přiložené dokumenty.

1.8.4 Nový právní předpis ES o uvádění stavebních výrobků na trh

V legislativě Evropské unie v oblasti stavebních výrobků nastává výrazná změna vydáním Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 305/2011 ze dne 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh (dále též „CPR“).

Jedná se o dokument vyšší právní síly, než stávající předpis o stavebních výrobcích (Směrnice Rady 89/106/EHS, a je závazný a přímo použitelný v celém rozsahu ve všech členských státech EU – do právních předpisů jednotlivých zemí se přejímá překladem bez doplnění a výkladů. Nařízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku EU dne 4. dubna 2011 a vstoupilo v platnost dne 24. dubna 2011. Články CPR, týkající se definic, subjektů pro technické posuzování, oznamujících orgánů a oznámených subjektů, ustavení Stálého výboru pro stavebnictví, podávání zpráv Komisi a příloha IV (Skupiny výrobků a požadavky na subjekty pro technické posouzení) nabyly účinnosti k 1. 7. 2011, ostatní články ke dni 1. 7. 2013, přičemž k 30. 6. 2013 plně pozbyly platnosti zbývající ustanovení dosavadní Směrnice 89/106/EHS. CPR stanovuje právní rámec k vymezení harmonizovaných podmínek a požadavků spojených s uváděním stavebních výrobků na trh, které nesmí vytvářet neoprávněné překážky volnému pohybu zboží, zároveň však musí zajistit, aby výrobek na základě svých deklarovaných vlastností mohl být správně navržen do konkrétní stavby. Stavební výrobky (na rozdíl od běžných spotřebních výrobků) představují v podstatě meziprodukty dodávané profesionálním uživatelům (zhotovitelům stavby na základě návrhu projektanta) za účelem zabudování do stavby. Přitom technické, bezpečnostní a jiné požadavky se týkají výsledného díla (stavby) jako celku a stavební výrobek může plnit určené základními požadavky na stavby až poté, kdy byl na základě svých deklarovaných vlastností vhodně vybrán a následně správně zabudován do stavby. Proto nutno zajistit, aby byly podávány v potřebném rozsahu přesné, úplné a spolehlivé informace o vlastnostech těchto výrobků. CPR tedy stanoví postupy při uvádění stavebních výrobků na trh především z hlediska formulování jejich vlastností (prohlášení o vlastnostech) a označování CE, dále povinnosti hospodářských subjektů (výrobců, dovozců, distributorů nebo zplnomocněných zástupců), pravidla, týkající se harmonizovaných technických specifikací, požadavky na subjekty pro technické posuzování, zjednodušené postupy ve vymezených případech (např. pro mikropodniky), oznamující orgány a oznámené subjekty a nakonec dozor nad trhem a ochranné postupy.

Hlavní úpravy a změny obsažené v CPR lze stručně specifikovat takto:

• nové, resp. upravené definice (definují 28 nejdůležitějších pojmů), např.:

Stavební výrobek – výrobek nebo sestava, které jsou vyrobeny nebo uvedeny na trh za účelem trvalého zabudování do stavby nebo její části a jejichž vlastnosti ovlivňují vlastnosti stavby s ohledem na základní požadavky na stavby.

Vlastnosti stavebního výrobku – vlastnosti související s příslušnými základními charakteristikami vyjádřenými úrovní, třídou nebo popisem

Harmonizovaná norma – norma přijatá jedním z evropských normalizačních orgánů na základě žádosti podané Komisi.

Harmonizované technické specifikace – harmonizované normy a evropské dokumenty pro posouzení

Evropský dokument pro posuzování – dokument přijatý organizací subjektů pro technické posuzování pro účely evropských technických posouzení

Evropské technické posouzení – zdokumentované posouzení vlastností stavebního výrobku ve vztahu k jeho základním charakteristikám, v souladu s příslušným evropským dokumentem pro posuzování

Dodání na trh – dodání stavebního výrobku k distribuci nebo použití na trhu Unie v rámci obchodní činnosti ať již za úplatu nebo bezplatně

Uvedení na trh – první dodání stavebního výrobku na trh Unie

Hospodářský subjekt – výrobce, dovozce, distributor nebo zplnomocněný zástupce

Výrobce – fyzická nebo právnická osoba uvádějící na trh pod svým jménem či firmou nebo ochrannou známkou stavební výrobek, který vyrábí nebo který si nechává navrhnout nebo vyrobit

Distributor – fyzická nebo právnická osoba v dodavatelském řetězci, kromě výrobce nebo dovozce, která dodává stavební výrobek na trh Unie

Dovozce – fyzická nebo právnická osoba usazená v Unii, která uvádí na trh Unie stavební výrobek třetí země

• místo dosavadního prohlášení o shodě výrobce vystaví prohlášení o vlastnostech, dokládané u stavebního výrobku, na který se vztahuje harmonizovaná norma nebo na který bylo vydáno evropské technické posouzení (uvádí vlastnosti stavebního výrobku ve vztahu k jeho základním charakteristikám v souladu s těmito harmonizovanými předpisy); některé skupiny výrobků mají z této povinnosti výjimku (např. vyrobené nesériově na zakázku pro konkrétní stavbu, vyrobené na staveništi nebo vyrobené pro památkově chráněné stavby, pro účely zachování kulturního dědictví či zvláštní architektonické či historické hodnoty);
• k výrobkům, pro něž vydal výrobce prohlášení o vlastnostech, se připojí označení CE, tím výrobce osvědčuje a nese odpovědnost za shodu stavebního výrobku s vlastnostmi uvedenými v prohlášení o vlastnostech a za soulad se všemi příslušnými požadavky stanovenými CPR a jinými harmonizačními předpisy (to však neznamená automatickou vhodnost pro jakékoli použití ve stavbě – zde je rozhodující, aby byl na základě těchto deklarovaných vlastností a konkrétních podmínek dané stavby zpracován vhodný návrh projektanta a bylo zhotovitelem provedeno správné zabudování výrobku do stavby);
• základní povinnosti výrobců, dovozců a distributorů:
  • výrobce na základě prohlášení o vlastnostech vypracuje technickou dokumentaci a 10 let ji archivuje;
  • dovozce může uvést na trh EU jen takové stavební výrobky, které jsou v souladu s požadavky CPR, a musí zajistit, aby výrobce provedl posouzení a ověření stálosti vlastností uvedených v prohlášení o vlastnostech a připojil označení CE;
  • distributor zajistí, aby výrobek nesl označení CE a byly k němu připojeny příslušné dokumenty a informace;
• původních šest základních požadavků na stavby je rozšířeno o požadavek sedmý: udržitelné užívání přírodních zdrojů, které má zaručit mj. opětovné využití nebo recyklovatelnost staveb, částí a materiálů po demolici, přiměřenou trvanlivost staveb a použití surovin a druhotných materiálů šetrných k životnímu prostředí;
• změna některých názvosloví:
  • místo pojmů notifikující orgány a notifikované osoby jsou zavedeny výrazy oznamující orgány a oznámené subjekty;
  • schvalovací orgány jsou nově pojmenovány jako subjekty pro technické posuzování (TABs) – budou vydávat evropská technická posouzení (ETA);
  • systém prokazování shody je v CPR (příloha V) nahrazen výrazem systém posuzování a ověřování stálosti vlastností (původních 6 systémů je redukováno na 5).

Na základě CPR proběhla tzv. adaptace národních právních předpisů. Upraveny byly především: zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky.

Poznámka:
Zákonem č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanových výrobků při jejich dodávání na trh, ve znění pozdějších předpisů, byly výrobcům, distributorům a dodavatelům přiřazeny další povinnosti, které jsou blíže specifikovány v současnosti v následujících prováděcích nařízeních vlády, ve znění pozdějších předpisů:

• č. 97/2016 Sb., o technických požadavcích na výbušniny;
• č. 116/2016 Sb., o posuzování shody zařízení a ochranných systémů určených k použití v prostředí s nebezpečím výbuchu při jejich dodávání na trh;
• č. 117/2016 Sb., o posuzování shody výrobků z hlediska elektromagnetické kompatibility při jejich dodávání na trh;
• č. 118/2016 Sb., o posuzování shody elektrických zařízení určených pro používání v určitých mezích napětí při jejich dodávání na trh;
• č. 119/2016 Sb., o posuzování shody jednoduchých tlakových nádob při jejich dodávání na trh;
• č. 120/2016 Sb., o posuzování shody měřidel při jejich dodávání na trh;
• č. 121/2016 Sb., o posuzování shody vah s neautomatickou činností při jejich dodávání na trh;
• č. 122/2016 Sb., o posuzování shody výtahů a jejich bezpečnostních komponent při jejich dodávání na trh;
• č. 219/2016 Sb., o posuzování shody tlakových zařízení při jejich dodávání na trh;
• č. 426/2016 Sb., o posuzování shody rádiových zařízení při jejich dodávání na trh;
• č. 345/2016 Sb., o lodní výstroji;
• č. 426/2016 Sb., o posuzování shody rádiových zařízení při jejich dodávání na trh.

V současné době platí pro posuzování shody dvě zásadní normy:

• ČSN EN ISO/IEC 17050-1 Posuzování shody-Prohlášení dodavatele o shodě, část 1: Všeobecné požadavky (z března 2011);
• ČSN EN ISO/IEC 17050-2 Posuzování shody-Prohlášení dodavatele o shodě, část 2: Podpůrná dokumentace (z března 2005).

2 VYBRANÉ POSTUPY PŘI PROVÁDĚNÍ TECHNOLOGICKÉ STAVBY

2.1 PŘEHLED ROZHODUJÍCÍCH POSTUPŮ

LEGENDA

AO-S – autorizovaná osoba – stavbyvedoucí, zabezpečující odborné vedení provádění stavby
o – součinnost
● – odpovědnost
DP – dílčí postup

2.2 DÍLČÍ POSTUPY

Číslování odstavců a článků v těchto kapitolách je vždy přiřazeno k číslu popisovaného dílčího postupu.

DP 1 Výrobní příprava technologické stavby

Tento dílčí postup poskytuje komplexní přehled hlavních činností, souvisejících s přípravou technologické stavby. Podle charakteru dané stavby, zejména jejího rozsahu, technické, organizační a ekonomické náročnosti a případných požadavků stavebníka rozhodne zhotovitel technologické stavby o formě a obsahu výrobní přípravy. Popisy a přehledy zde uvedené poslouží jako pomůcka při rozhodování a pro přípravné práce na zakázce.

Návrh organizace a přípravy staveb je podrobněji řešen v metodické pomůcce MP 1.1.2 Zásady organizace výstavby.

1.0 Úloha AO-S v procesu přípravy technologické stavby

1.0.1 Pokud to organizační podmínky umožňují, je vhodné, aby AO-S pověřená vedením provádění technologické stavby se aktivně účastnila i fáze výrobní přípravy. Technologické stavby jsou z pohledu autorizace pokryty oborem TZS – technologická zařízení staveb, popřípadě TPS – technika prostředí staveb.

Příprava zakázky řeší analýzu problémů, formulaci úkolu a obstarání podkladů souvisejících s návrhem řešení technologického díla. Projednání většinou probíhá na úrovni smluvních stran, autorizovaná osoba (AO-S) se podle svého postavení v obchodní firmě na něm podílí z hlediska odborného, případně obchodního. Problematika uzavírání smluvních vztahů je podrobněji rozebrána v pomůcce A 3.21 Smluvní vztahy ve výstavbě.

V rámci postupu A 3.21 AO se spoluúčastní na přípravě zakázky. V rámci obchodních vztahů se jedná především o přezkoumání požadavku stavebníka po všech stránkách a ve všech souvislostech (technických, termínových, podkladových, právních atd.). Toto přezkoumání končí nabídkou.

1.0.2 V případě, kdy AO-S byla zhotovitelem stavby jmenována v předstihu (u veřejných zakázek je to z hlediska prokazování kvalifikace vyžadováno zákonem), spolupracuje při přípravě stavby s pověřenými pracovníky formou konzultací, koordinace a kontrol zejména v oblastech:

• analýzy podkladů;
• souladu dodavatelské dokumentace s projektovou dokumentací technologické stavby;
• časového a ekonomického plánu zakázky;
• návrhu zařízení staveniště;
• technologické přípravy;
• podmínek zajištění BOZP, PO a ochrany ŽP;
• respektování veřejných zájmů;
• dodržení platných právních předpisů, vztahujících se k dané technologické stavbě.

1.0.3 Pokud je AO-S jmenována až před zahájením vlastní stavby:

• převezme a prověří závěry výrobní přípravy (viz kap. 1.17);
• uplatní a řeší případné připomínky a zjištěné neshody, týkající se její právní odpovědnosti.

1.1 Podklady pro stavbu

1.1.1 Podklady pro stavbu tvoří tyto základní dokumenty:

• smlouva o dílo, včetně příloh;
• položkový rozpočet (u veřejných zakázek soupis prací, dodávek a služeb s výkazem výměr) a zásady BOZP, PO a ochrany ŽP jako součást smluvních ujednání;
• společné povolení (§ 94y, § 94z SZ);
• stavební povolení (§ 115 SZ), případně veřejnoprávní smlouva (§ 116 SZ) nebo certifikát vydaný autorizovaným inspektorem (§ 117 SZ); případně povolení speciálních, vojenských a jiných stavebních úřadů (§ 15 a 16 SZ);
• projektová dokumentace ověřená stavebním úřadem ve stavebním řízení nebo autorizovaným inspektorem ve zkráceném stavebním řízení, včetně zásad organizace výstavby (ZOV);
• projektová dokumentace pro provádění stavby (pokud není součástí dodávky zhotovitele).

Doplňující podklady:

• obecně závazné předpisy, vztahující se ke stavbě (kap. 3);
• platné ČSN;
• informace a požadavky, poskytnuté stavebníkem nebo projektantem;
• vlastní poznatky zhotovitele o stavbě a staveništi, jeho zkušenosti a informační základna technicko-ekonomických podkladů.

1.1.2 Podklady prověří pověřený pracovník zhotovitele zejména z hledisek:

• nezávadnosti z pohledu ochrany veřejných zájmů (ŽP, zdraví, odpady, ovzduší, voda, hygiena, doprava, hluk apod.);
• vyřešení majetkových vztahů (staveniště, přístupy, skládky);
• vlivů činností stavebníka (práce za provozu apod.);
• základních podmínek BOZP, PO a ochrany ŽP při výstavbě (zejména při změnách dokončených staveb nebo souběhu činností);
• respektování podmínek stavebního povolení, včetně vyjádření účastníků řízení, dotčených orgánů a organizací a vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury;
• zohlednění případné ochrany kulturních, historických nebo přírodních památek;
• technologie a rentability provádění;
• případných práv třetích osob a věcných břemen na staveništi;
• zda projektová dokumentace, předaná stavebníkem pro provádění stavby, je v souladu s PD, ověřenou stavebním úřadem ve stavebním řízení nebo autorizovaným inspektorem ve zkráceném stavebním řízení;
• jak jsou uplatněny všeobecné obchodní podmínky pro zhotovení stavby podle § 273 obchodního zákoníku a jaké povinnosti vyplývají ze SOD pro zhotovitele, zejména co se týká:
  • předmětu a rozsahu díla;
  • zajištění provozu staveniště, včetně BOZP, hygieny a ochrany ŽP;
  • podmínek provádění díla;
  • podmínek individuálního, komplexního vyzkoušení a zkušebního provozu;
  • předání a převzetí díla;
  • řešení vad a reklamací;
  • případných obchodních podmínek u dodávek ze zahraničí;
• jaké jsou uplatněny dodací podmínky podle mezinárodních pravidel INCOTERMS řešící přístupy k celním platbám, pojištění přepravy, úhradám dopravy a k maximálnímu omezení rizik ze ztráty nebo poškození dodávaných položek podle místa ujednaného pro předávku mezi výrobcem (dodavatelem) a kupujícím.

1.1.3 Technici výrobní přípravy provedou analýzu podkladů k určení:

• potřeby dopracování projektové dokumentace, předané stavebníkem ve SOD, včetně časového harmonogramu;
• eventuálního doplnění průzkumů staveniště (polohy inženýrských sítí, překážek nebo inženýrsko-geologických podmínek);
• nezbytného rozsahu výrobní přípravy pro technologickou stavbu;
• základní koncepce řízení a provádění technologické stavby;
• zajištění ochrany veřejných zájmů;
• případných neshod a jejich řešení.

1.1.4 Technik výrobní přípravy stanoví závazné zásady, postupy, organizační vazby, odpovědnosti a pravomoci pro identifikaci dodávek a služeb pro realizaci obchodního případu v době od objednání u podzhotovitelů a dodavatelů, při jejich zabudování na stavbě v souladu s příslušnou dokumentací do doby předání díla stavebníkovi. Identifikace zajišťuje spojení informace o dodávkách a službách s fyzickými objekty. Značení pak identifikuje poddodávky, tj. stroje, zařízení a části pro potřeby zabudování na stavbě, pro případy kontroly nebo stažení poddodávek z procesu provádění díla.

1.1.5 Projektant zpracovávající dokumentaci pro provádění staveb provede značení strojů, zařízení a částí v projektové dokumentaci, např.

• číselné označení provozních souborů, dílčích provozních souborů, provozních jednotek (potrubních větví), v rámci, kterých budou označeny podle číselné řady jednotlivé stroje, zařízení a jejich části;
• v případě změn v průběhu realizace obchodního případu provede označení nových strojů, zařízení a jejich částí, jejich prostorové umístění číslem následujícím v příslušné číselné řadě;
• provede označení činností a prací v časovém plánu výstavby díla číselnou řadou, např. v energetice je používán systém pro označování známý pod zkratkou KKS.

1.2 Dodavatelská dokumentace (DD, dokumentace zhotovitele stavby, realizační dokumentace)

Dodavatelskou dokumentací se rozumí veškerá dokumentace investiční výstavby, která slouží zhotoviteli k provádění stavby, stavebníkovi, případně uživateli k přejímce, provozování, údržbě a opravám dohotoveného díla. Její rozsah a forma jsou zpravidla určeny v obchodní smlouvě, případně technickými normami.

1.2.1 Podle charakteru technologické stavby nebo dodávky, podrobnosti předané projektové dokumentace a vlastní potřeby, zabezpečí zhotovitel v rámci své výrobní přípravy zpracování dokumentace pro detailní zajištění výroby a montáže.

1.2.2 Hlavní druhy dodavatelské dokumentace

a) pro potřebu zhotovitele:

• výrobní dokumentace (soubor dokumentů, obsahující podrobnou definici výrobku nebo jeho částí (konstrukční dokumentace) a určující technologické procesy pro výrobu daného výrobku nebo jeho částí (technologická dokumentace));
• technologická dokumentace montáží (soubor dokumentů určující technologické procesy na stavbě díla v souladu s výrobní dokumentací poddodavatelů a dokumentaci zhotovitele), technologické postupy pro speciální práce apod., schémata montážních svarů, seznam značek svářečů, výsledky RT v rozsahu podle typu stavby popisy potrubních systémů;
• výkresy ocelových konstrukcí;
• dokumentace zařízení staveniště.

b) pro průkaz kvality díla:

• atesty materiálů;
• osvědčení o jakosti a kompletnosti výrobků;
• osvědčení o jakosti a kompletnosti montáže;
• dokumentace pro individuální a komplexní zkoušky;
• certifikáty, revizní zprávy, protokoly o zkouškách, kontrolách, přejímkách;
• pasporty a revizní knihy pro vyhrazená technická zařízení;
• revizní zprávy elektro, zdvihacích, plynových a tlakových zařízení;
• osvědčení o jakosti a kompletnosti (písemný dokument, ve kterém výstupní kontrola podzhotovitele potvrzuje shodnost jakosti a kompletnosti označeného výrobku s podmínkami obchodní smlouvy).

c) pro potřeby provozovatele:

• stavební deník;
• návrh provozních předpisů (návody na obsluhu a údržbu strojů a zařízení);
• předpisy pro bezpečné provozování strojů a zařízení;
• uživatelské příručky s popisy ovládání (s popisy obrazovek HMI);
• výpis uživatelského programu (poslední verze);
• seznam rychle opotřebitelných dílů s uvedením potřebných informací pro jejich identifikaci.

Dodavatelská dokumentace se stavebníkovi předává spolu s protokolem o předání a převzetí dodavatelské dokumentace. V protokolu se uvádí:

• název stavby (akce);
• druh předávané dokumentace;
• počet vyhotovení;
• náležitosti k provozním celkům;
• osoba předávající, osoba přejímající;
• datum předání.

U staveb elektronických komunikací (podzemní i nadzemní vedení) jsou jako základní podklady k přejímacímu řízení stavby požadovány (podle smlouvy o dílo) zejména:

• odpočtová dokumentace opravená podle skutečného provedení;
• geodetické zaměření v digitální podobě v souladu se směrnicemi a požadavky objednatele (u TO2 se např. jedná o směrnici TSM 2022;
• kompletní dokumentaci vypořádání majetkoprávních vztahů, např. věcných břemen, doplněnou o změny, které nastaly v průběhu realizace (včetně geometrického plánu);
• protokoly z měření podle požadavků uvedených ve smlouvě o dílo;
• vyjádření správců komunikací a písemná povolení majitelů nemovitostí;
• protokoly o tlakových zkouškách, kalibrační protokoly HDPE trubek;
• pasporty – prohlášení o shodě na použité výrobky;
• doklady o hutnění (jsou-li požadovány v SOD);
• výkaz HIM;
• stavební deník stavby.

1.2.3 Zajištění DD:

• vlastními kvalifikovanými kapacitami;
• objednáním u projektanta stavby;
• objednáním u jiného kvalifikovaného projektanta;
• uplatněním u výrobců a poddodavatelů v rámci jejich dodávek.

1.2.4 Koordinátor stavby (viz kap. 3.6) obvykle odpovídá za:

• kompletnost průvodní dokumentace podzhotovitelů v souladu s obchodní smlouvou a fyzickou identifikaci poddodávky;
• označení neshodných dodávek na skladě, vydávání poddodávek ze skladu pro montáž a jejich evidenci;
• záznamy rozsahu prací a označení zabudovaných strojů a zařízení a částí ve stavebním deníku;
• identifikaci neshodných zabudovaných poddodávek a prací;
• kompletaci dokumentů dodavatelské dokumentace a jejich označení požadovaným číslem podle seznamu.

1.3 Výrobní kalkulace

1.3.1 Výrobní kalkulace slouží k:

• podrobnému stanovení rozsahu a množství dodávek a prací;
• určení druhů a množství materiálů, výrobků apod.;
• určení podílu lidské práce (normohodin);
• propočtu interních cen a nákladů a k průběžnému sledování ekonomie stavby;
• přímému řízení a zabezpečování prací na stavbě.

1.3.2 O potřebě zpracování výrobních kalkulací rozhoduje zhotovitel na základě:

• charakteru stavby (zejména složitosti a rozsahu);
• své vnitřní organizační struktury;
• náročnosti řídících procesů a ekonomiky.

1.3.3 U jednodušších zakázek se příprava omezuje na kalkulace množství materiálů, rozvahu o nasazení pracovníků, poddodavatelů a mechanismů a rámcový plán výnosů a nákladů.

1.3.4 Výrobní kalkulace se zpracovává na základě projektové dokumentace pro provádění stavby, specifikací, dodaných projektantem a stavebníkem, případně DD.

1.3.5 Do výrobních kalkulací se promítají výsledky technologické přípravy, zejména volba pracovních a technologických postupů, materiálů, technicko-organizační podmínky, ekonomika a interní ceny zhotovitelské firmy.

1.4 Časový plán zakázky

1.4.1 Časový plán (harmonogram) výstavby je základním dokumentem pro řízení průběhu výstavby v čase, s cílem zabezpečení postupných i konečných termínů dokončení technologické stavby v souladu s uzavřenou SOD. Časový plán stanovuje zejména tyto hlavní údaje:

• technologicky uspořádaný průběh prací a jejich návazností;
• nasazování pracovních sil;
• termíny dodávek hlavních materiálů, konstrukcí a zařízení;
• nástupy podzhotovitelů;
• lhůty stavebních připraveností a zpětného předávání;
• nasazení mechanismů;
• lhůty ovlivnění přímého okolí stavby (výluky, dočasné zábory ploch apod.);
• rozhodující uzlové body, zajišťující konečné plnění (kontrolní etapy);
• upřesnění termínů kontrolních prohlídek stavby (§ 133 SZ), pokud jsou stanoveny stavebním úřadem v podmínkách stavebního povolení nebo v plánu kontrolních prohlídek zpracovaném autorizovaným inspektorem;
• čerpání nákladů v čase;
• termíny zkoušek a zkušebního provozu;
• případné předčasné užívání částí stavby stavebníkem (provozovatelem);
• termíny postupného a konečného předávání díla.

1.4.2 O formě a hloubce zpracování harmonogramu technologické stavby rozhoduje vedení firmy případ od případu podle povahy a rozsahu zakázky, uzavřené SOD, i podle vnějších dopadů výstavby (výluky v dopravě, zabezpečování budoucího provozu atd.).

1.4.3 U jednoduchých zakázek postačí termínové určení pro:

• pracovní síly, mechanizaci a poddodávky;
• dodávky materiálů;
• finanční tok.

1.4.4 Podrobný časový plán zpracovává zhotovitel na základě projektové dokumentace, technologické přípravy a termínů potvrzených ve smlouvě o dílo.

1.4.5 V průběhu stavby se musí časový plán upřesňovat při odchylkách od předpokladů. Při zpožďování výstavby je nutno stanovit též opatření k nápravě.

1.4.6 Pokud z objektivních příčin nelze splnit smluvní termín ukončení stavby nebo i dílčí termín (např. živelní pohroma, opožděná dodávka zařízení či materiálů zajišťovaných přímo stavebníkem, nutnost zabezpečit archeologický průzkum, nepředvídatelné překážky na staveništi apod.), je nutno se stavebníkem projednat změnu SOD.

1.4.7 Podrobněji k vypracování časového plánu viz MP 1.1.2.

1.5 Finanční plán zakázky

1.5.1 Finanční plán zakázky zahrnuje plánované výnosy a náklady (příjmy a výdaje) zakázky, včetně nákladů režijních. Základní kritéria:

• výnosy zakázky musí pokrývat náklady zakázky, včetně podílu zakázky na úhradě správních a výrobních režií, stanovených příslušnou sazbou, a vytvářet přiměřený zisk;
• pozitivní finanční tok zakázky musí zajišťovat průběžnou schopnost zhotovitele plnit své finanční závazky vůči věřitelům a musí vytvářet zdroje pro krytí režijních nákladů;
• rozdíl mezi smluvní cenou zakázky a kalkulací nákladů tvoří plánovaný zisk.

1.5.2 Sestavení plánu

Výnosy (příjmy) zakázky zahrnují:

• výnosy z realizace zakázky v rámci ceny sjednané ve smlouvě o dílo a případných víceprací, objednaných stavebníkem;
• výnosy z vyúčtování případných služeb, poskytovaných v rámci stavby podzhotovitelům.

Náklady (výdaje) zakázky zahrnují:

• přímé náklady;
  • materiál;
  • mzdy;
  • poddodávky (práce výrobní povahy);
  • služby (práce strojů, energie, voda, telefony apod.);
  • ostatní přímé náklady (cestovné, diety, PHM, apod.);
• nepřímé náklady;
  • výrobní režie;
  • správní režie.

1.5.3 Termíny a odpovědnosti

Finanční plán se v první podobě tvoří ve fázi přípravy a podání nabídky. V případě uzavření smlouvy je zpracován detailně a upřesněn podle výsledků sjednávání podzhotovitelských smluv. Plán tvoří manažer nákladů zakázky ve spolupráci s ekonomickým úsekem.

1.5.4 Ekonomický útvar zhotovitele dále zabezpečuje pojištění stavby, finanční krytí potřebných nákupů a všechny další náležitosti, jako zálohy, půjčky, bankovní garance za kvalitní a včasné zhotovení díla a za odstraňování závad, vzniklých v záruční době (pokud jsou stavebníkem vyžadovány) apod.

1.6 Zařízení staveniště (ZS)

1.6.1 Zařízení staveniště navrhuje a řeší zhotovitel stavby na základě:

• rozsahu a náročnosti zakázky;
• vlastních potřeb a podmínek;
• podmínek stavebního povolení;
• ekonomické rozvah;
• možnosti využití existujících nebo rozestavěných staveb, přípojek, komunikací a zařízení.

1.6.2 Jednoduché zařízení staveniště bez vnějších dopadů uživatelských, dopravních apod. se řeší přímo na staveništi bez samostatné dokumentace.

1.6.3 Rozsáhlejší zařízení vyžaduje dokumentaci dočasných staveb ZS, případně podle situace i ohlášení stavebnímu úřadu v souladu s § 104 SZ.

1.6.4 Návrh zařízení staveniště řeší tyto hlavní oblasti:

• sociální zařízení pro pracovníky;
• skladové budovy a plochy;
• provozní zařízení;
• výrobní zařízení;
• označení stavby a staveniště (podle § 152 odst. 3 písm. b) SZ) je povinností stavebníka umístit před zahájením stavby na viditelném místě u vstupu na staveniště, nebo u rozsáhlých staveb jiným vhodným způsobem, štítek o povolení stavby a ponechat jej tam do dokončení stavby, resp. do vydání kolaudačního souhlasu; podle podkladů předaných stavebníkem štítek obvykle umisťuje na příslušné místo zhotovitel stavby; totéž se týká vyvěšení stejnopisu oznámení o zahájení prací podle § 15 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů);
• provizorní příjezdové a vnitrostaveništní komunikace (případně využití stávajících nebo vybudovaných v předstihu);
• zpevněné plochy pro těžké mechanismy, nebo jeřábové dráhy;
• zdroje, připojení a staveništní rozvody el. energie, vody, příp. tepla a telefonu;
• odvedení splaškových a dešťových vod z objektů ZS a staveniště;
• ochrana staveniště proti přírodním vlivům;
• zabezpečení bezpečného přístupu na staveniště a ostraha areálu;
• manipulace, ukládání a likvidace odpadů;
• úpravy stávajících staveb pro účely ZS;
• případné dočasné zábory pozemků;
• činnosti a omezení v ochranných pásmech např. komunikací, zdrojů vod, elektrických nebo plynárenských zařízení a dalších, viz kap. 1.7;
• dopravní trasy;
• zajištění služeb (doprava pracovníků, ubytování, stravování, lékařská péče (první pomoc), požární ochrana apod.) podle charakteru technologické stavby, území a místních podmínek;
• provozování, údržba a odstranění dočasných staveb ZS a uvedení do původního stavu po skončení stavby, zpětné předání dočasně zabraných pozemků.

1.6.5 V rámci návrhu časového plánu a ZS zhotovitel (dodavatel) řeší rovněž kancelářské vybavení, zejména HW a SW a systém jejich využití pro efektivní řídicí procesy, komunikaci a dokumentování průběhu stavby. Podle smluvních podmínek zahrnuje návrh zařízení staveniště i potřebné prostory a vybavení pro oprávněné osoby stavebníka, technický dozor, AD projektanta, resp. autorizovaného inspektora a koordinátora BOZP (působí-li na staveništi) a může zahrnovat (za úplatu) i ZS pro podzhotovitele či jiné zhotovitele stavby.

1.6.6 Zpracovatel dokumentace ZS je povinen podle povahy případu projednat technické podmínky se správci (vlastníky) dotčených sítí a komunikací (dopravní a technické infrastruktury), sjednat s nimi podmínky odběru energií, vod apod. a s orgány státní správy (stavební úřad, dopravní inspektorát, orgány hygienické služby apod.).

1.6.7 Náklady na pořízení, provozování a likvidaci ZS jsou součástí celkových nákladů stavby. V případě vybudování, provozování a likvidace společného ZS pro podzhotovitele či jiné účastníky výstavby se jejich podíl na úhradě těchto nákladů sjedná v SOD.

1.6.8 Podrobněji k návrhu a řešení zařízení staveniště viz MP 1.1.2.

1.7 Plán jakosti

1.7.1 Plán jakosti obchodního případu je dokument uvádějící specifické způsoby zabezpečování jakosti a sled činností, vztahujících se k určitému výrobku, technickému zařízení, projektu nebo určité službě. Skládá se obvykle z průběhu obchodního případu, včetně matice odpovědnosti. Může být doložen plánem zkoušek, plánem kontrol kvality, seznamem či kopiemi certifikátů jakosti hlavních poddodavatelů stavby, kontaktními osobami s telefonními čísly apod. Plán jakosti je pro účely přípravy stavby tvořen souborem opatření, kontrol a pravidel pro organizaci firmy a staveb, řízení činností, odpovědnosti osob, pracovní vztahy a řešení neshod, zajišťujících kvalitu prací a dodávek v souladu s:

• podmínkami sjednanými ve SOD;
• obecnými technickými požadavky na výrobky a na výstavbu;
• platnými právními i vnitropodnikovými předpisy, případně ČSN, vztahujícími se k danému dílu.

1.7.2 Pokud je zhotovitelská firma nositelem certifikátu systému managementu kvality podle normy ČSN EN ISO 9001, systému environmentálního managementu podle normy ČSN EN ISO 14001 a systému managementu BOZP podle ČSN ISO 45001, řídí se ustanoveními příslušné dokumentace.

1.7.3 Pro firmu, která nemá výše uvedené certifikace, platí podmínky SOD a předpisů, vztahujících se k dané zakázce.

1.7.4 Příprava zakázky z hlediska řízení jakosti zahrnuje:

• výcvik (obecně);
• určení povinností a odpovědností zaměstnanců;
• určení individuálních a týmových cílů – hodnocení a odměňování;
• časový plán stavby z pohledu řízení jakosti;
• kvalifikaci zaměstnanců;
• přezkoumání projektové dokumentace;
• BOZP, PO a ochrana ŽP.

1.7.5 AO-S prověří úroveň certifikace firem podzhotovitelů z hlediska požadavků jakosti, environmentu a BOZP. Současně ověří z hlediska potřeb technologických staveb živnostenská oprávnění a další specifická oprávnění (svařování, montáže OK, elektrooprávnění, zacházení s chemickými látkami).

1.8 Kapacitní plánování zakázky

1.8.1 Kapacitní plánování zakázky spočívá v komplexním vyhodnocení potřeb a zdrojů:

• pracovních sil;
• materiálně technického zásobení a vybavení stavby;
• energií, vod atd.;
• nároků na dopravu;
• výrobních a montážních kapacit.

1.8.2 Jako podklad pro plánování slouží:

• projektová dokumentace;
• časový plán stavby;
• SOD (např. platební podmínky, záruční podmínky apod.);
• technologické podmínky stavby.

1.8.3 Kapacitní plánování řídí manažer výrobní přípravy a může konzultovat AO-S.

1.8.4 Podrobněji viz též následné kap. 1.9–1.12 těchto postupů.

1.9 Materiálové zdroje

1.9.1 Zhotovitel (dodavatel) stavby v rámci své přípravy prověří vhodné zdroje materiálů, dodavatele výrobků a zařízení zvláště z těchto hledisek:

• veřejný zájem – základní požadavky na stavbu:
  • mechanická odolnost a stabilita;
  • požární bezpečnost;
  • ochrana zdraví, zdravých životních podmínek a životního prostředí (ŽP);
  • bezpečnost při užívání;
  • ochrana proti hluku;
  • úspora energie a ochrana tepla;
• kvalita dodávek, včetně garancí;
• dopravní dostupnost;
• záruky plnění v souladu s časovým plánem technologické stavby;
• cenové a platební podmínky;
• spolehlivost a operativnost zdroje;
• dřívější zkušenosti a výhody pro další možnou spolupráci;
• nabídka množstevních slev a dopravních podmínek (INCOTERMS apod.).

U rozhodujících dodávek organizuje výběrová řízení.

1.9.2 Podkladem pro oslovení a výběr potenciálních dodavatelů materiálů a výrobků jsou:

• specifikace z projektové dokumentace;
• výstupy výrobních kalkulací;
• přehledy a seznamy podzhotovitelů;
• katalogové a materiálové listy z informační základny firmy;
• technické a obchodní údaje výrobců nebo prodejců.

1.9.3 Materiály a výrobky, které nejsou běžně vyráběny, skladovány a dodávány, vyžadují zajišťování a objednání v dostatečném předstihu. Zvlášť se jedná o tyto případy:

• speciální materiály a výrobky;
• zvláštní požadavky na vlastnosti, kvalitu, úpravy apod.;
• dodávky s dlouhou dodací lhůtou;
• dodávky ze zahraničí.

1.9.4 Zhotovitel (dodavatel) stavby včas sjednává s vybranými podzhotoviteli plnění pro stavbu formou potvrzených objednávek nebo smluv, viz MP 5.1 Nakup poddodávek.

1.9.5 Pokud některé materiály nebo výrobky zajišťuje přímo stavebník nebo závazně určí dodavatele, musí být ve SOD specifikována jeho konkrétní odpovědnost za kvalitu, termín dodávky, zabudování do stavby a záruky.

1.9.6 Je-li součástí uzavřené smlouvy o dílo mezi stavebníkem a zhotovitelem (dodavatelem) dodání věcí stavebníka určených k provedení díla, upřesní manažer projektu:

• specifikaci výrobků dodaných stavebníkem;
• požadavek na dodání atestů doplněný odkazem na příslušnou položku specifikace výrobků;
• zda výrobek je stanoveným výrobkem ve smyslu zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů, stanovený výrobek bude na stavbu dodáván s ES prohlášením o shodě nebo s potvrzením, že ES prohlášení o shodě bylo vydáno;
• zda výrobek je stanoveným výrobkem ve smyslu zákona č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků oři jejich dodávání na trh, ve znění pozdějších předpisů, stanovený stavební výrobek bude na stavbu dodáván s ES prohlášením o vlastnostech;
• termín, místo a denní dobu přistavení (dodání) výrobku;
• požadavky na záruky na tyto výrobky;
• požadavek na avizování zásilek stavebníkem minimálně den předem;
• požadavek, aby dodací list k zásilce odkazoval odkaz na příslušnou položku specifikace;
• formu značení výrobků dodaných stavebníkem v souladu s požadavky zhotovitele;
• postup při řešení případných reklamací.

1.9.7 Manažer projektu provádí u stavebníka urgenci při zjištěných nedostatcích výrobků dodaných stavebníkem. Při neplnění povinností stavebníka podle občanského zákoníku, provede upozornění stavebníka písemnou formou na neopatření věcí a možné důsledky. Po možném uplynutí lhůty poskytnuté zhotovitelem pro sjednání nápravy opatří výrobek na účet stavebníka náhradním způsobem.

1.9.8 Při výběru dodavatelů materiálů a výrobků dbá zhotovitel (dodavatel) stavby rovněž na dodržení ustanovení § 156 SZ (použití a ověření vlastností výrobků a posouzení stanovených výrobků podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů). U stanovených výrobků podle NV č. 176/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů, týkajícího se strojního zařízení, případně dalších výrobků, na které se vztahují požadavky zákona o technických požadavcích na výrobky, je nutné předložení ES prohlášení o shodě. Toto vyplývá i ze zákona č. 90/2016 Sb., o posuzování stanovených výrobků při jejich dodávání na trh, a jeho prováděcích NV, např. č. 116/2016 Sb. až č. 122/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (viz předchozí kapitoly).

1.10 Personální zajištění technologické stavby

1.10.1 Personální obsazení stavby je rozhodující pro úspěšné plnění zakázky. Podle velikosti a náročnosti technologické stavby, své vnitřní organizační struktury a dohodnutého dodavatelského systému jmenuje a zajišťuje vedení firmy:

• řídící (realizační) tým;
• výkonné pracovní síly.

1.10.2 Řídící tým

U jednoduchých obchodních případů může být přípravou a řízením stavby pověřen jeden odpovědný pracovník, u náročných případů se jmenují týmy kvalifikovaných pracovníků. Vždy však musí být zajištěny tyto hlavní funkce (činnosti):

• stavbyvedoucí – autorizovaná osoba (AO-S), zabezpečující odborné vedení provádění stavby (§ 153, § 158 a § 160 SZ);
• podle potřeby další řídící pracovníci – dílčí nebo úsekoví / stavbyvedoucí a mistři (při velkém počtu pracovníků);
• odpovědnost za přípravu stavby (manažer přípravy stavby);
• odpovědnost za zásobování, mechanizační prostředky atd.;
• sledování nákladů, ekonomické a finanční činnosti (ekonomický a finanční manažer);
• řízení a koordinace BOZP, PO a ochrany ŽP;
• řízení jakosti;
• koordinační činnosti (zvlášť při větším počtu podzhotovitelů, poddodavatelů). Koordinátor je obvykle zaměstnancem odpovědným za koordinaci činností montážních organizací (podzhotovitelů) a dodavatelů, koordinaci skladových činností na staveništi a evidenci strojů a zařízení ve staveništních skladech, odpovídá (ve spolupráci s AO-S) za zabudování strojů a zařízení podle projektové dokumentace a v souladu se smluvními závazky; koordinuje uvádění kapacit do zkušebního provozu a dohodnutý rozsah vyzkoušení podle smluvně stanovených podmínek.

1.10.3 Funkcemi dílčích (případně úsekových) stavbyvedoucích a dalších členů řídícího týmu stavby se pověřují pracovníci, kteří svým vzděláním a praxí prokázali odbornost, organizační a řídící schopnosti, odpovědnost za výsledky svých rozhodnutí i za práci druhých. Tito funkcionáři nemusí mít autorizaci, pokud je zajištěno vedení provádění stavby autorizovanou osobou.

1.10.4 Do pozic mistrů a vedoucích pracovních čet (šéfmontérů, příp. předáků) se ustavují pracovníci odborně zdatní, znalí pracovních postupů a schopní přímého řízení určených činností. Pokud jsou k tomu vybráni noví absolventi škol, vyžaduje se zvýšený dozor a kontrola jejich působení po dobu zapracování.

1.10.5 Výkonné pracovní síly

Provádění stavebních a montážních prací zajišťuje firma kvalifikovanými a nekvalifikovanými pracovníky, nasazovanými v počtu a čase podle postupu prací a harmonogramu výstavby. K tomu využívá:

• vlastní kmenové zaměstnance;
• krátkodobě zaměstnané pracovníky (pracovní smlouvy na dobu určitou);
• cizí pracovníky, sjednávané na určité druhy prací nebo dobu činnosti na stavbě formou SOD (poddodávky).

1.11 Mechanizační prostředky

1.11.1 Vedení firmy určí technika, odpovědného za vlastní mechanizační a dopravní prostředky (dále viz odst. 3.12). V rámci výrobní přípravy rozhodne vedení firmy nebo pověřený pracovník o nasazení prostředků těžké mechanizace:

• s využitím vlastních mechanismů;
• pronájmem strojů;
• zadáním příslušné části prací specializované a vybavené firmě (zvláštní zakládání, těžká montáž, doprava apod.).

1.11.2 Prostředky malé mechanizace pro své pracovníky obvykle firma zajišťuje jejich nákupem, případně krátkodobým zapůjčením.

1.11.3 Vedení firmy určí technika, odpovědného za vlastní mechanizační a dopravní prostředky. Ten zajišťuje zejména:

• nákup, evidenci, vyřazování prostředků a ekonomiku jejich provozu;
• pravidelné revize a opravy;
• zásobování PHM, náhradními díly;
• likvidaci ropných produktů, poškozených součástek, pneumatik apod. v souladu s předpisy o nakládání s odpady.

1.11.4 Při přípravě stavby musí být zohledněny a projednány podmínky pro přepravu velkých strojů na a ze staveniště (dopravní omezení, určení trasy apod.) a také pro jejich provozování.

1.12 Poddodávky

1.12.1 Při kapacitním plánování zakázky (viz odst. 1.8 tohoto postupu) firma vyhodnotí, které práce a dodávky zajistí vlastními silami a prostředky a které budou zadány jiným subjektům. Kritéria pro rozhodnutí:

• disponibilní vlastní kapacity;
• odborná způsobilost a vybavenost;
• speciální druhy prací a dodávek;
• lhůty výstavby;
• ekonomická účelnost.

1.12.2 V dostatečném předstihu je nutno zajišťovat zejména tyto poddodávky:

• konstrukce pro montované části (OK);
• strojní a technologická zařízení;
• práce rozhodujících podzhotovitelů;
• dodávky s dlouhou dodací lhůtou a dovozy ze zahraničí;
• speciální technologické části stavby.

1.12.3 Pro volbu podzhotovitelů firma organizuje výběrová řízení, nebo může využít svůj seznam způsobilých dodavatelů. Do něj si zařazuje dodavatele podle profesního zaměření, kvality jejich práce a poznatků z dosavadní spolupráce (přístup, záruky, komplexnost apod.).

1.12.4 Zaměstnanec obchodního útvaru zhotovitele připravuje smlouvy s podzhotoviteli na jednotlivé části sjednaného předmětu zakázky, které v plném rozsahu zajistí splnění specifikovaných požadavků, které vyplývají ze smlouvy se stavebníkem. Návrhy smluv předkládá k přezkoumání odborným útvarům před předložením podzhotovitelům.

1.12.5 Při výběrovém řízení musí být potenciální zájemci vybaveni stejnými podklady a informacemi. Firma zhotovitele předkládá podzhotovitelům návrh smlouvy, a to buď jako součást výzvy k účasti na výběrovém řízení nebo po skončení výběrového řízení.

1.12.6 Součástí poptávek, objednávek nebo smluv případ od případu obecně jsou:

• specifikace požadovaného zboží nebo služeb;
• přesné specifikace druhu, typu, množství dodávek;
• charakteristika a rozsah požadovaných činností a služeb;
• příslušná část projektové dokumentace;
• kvalitativní, výkonové a jiné parametry;
• údaje pro dopravu;
• lhůty dodávek, montáží a prací;
• cenové a platební podmínky, případně způsob stanovení ceny;
• záruční podmínky (odpovědnost za vady poddodávky a garance).

1.12.7 S vybraným podzhotovitelem pro ucelenou část stavby se uzavírá řádná smlouva o dílo, ve které se vedle základních kogentních ujednání o předmětu plnění a způsobu jeho provedení, ceně musí dohodnout i další podmínky, zvláště:

• termíny plnění a dílčí termíny plnění;
• rozsah, lhůty a podmínky vzájemně poskytovaných služeb, např.;
  • doprava, ubytování, stravování a jiné služby pro pracovníky podzhotovitelů;
  • poskytování energií, vod a médií pro práce a zkoušky;
  • využívání a provozování zařízení staveniště a vnitrostaveništní dopravy;
  • ostraha staveniště (nebo pracovišť);
  • způsob přejímky a skladování dodávek materiálů a zařízení před nástupem podzhotovitele;
  • zpevněné plochy;
  • stavební výpomoci (sekání, lešení, zálivky apod.);
• předání podkladů;
• vedení záznamů o montážních pracích, vč. evidence pracovníků;
• bezpečnostní a protipožární opatření;
• kontroly prací, zkoušky a přejímky poddodávky;
• smluvní pokuty, podmínky při odstoupení od smlouvy;
• určení a vymezení odpovědnosti za vady, neshody a způsobenou škodu (navzájem).

1.12.8 Kopie příslušné části smlouvy s podzhotovitelem předá zaměstnanec obchodního útvaru zhotovitele odborným útvarům, které budou spolupracovat na realizaci zakázky nebo jejichž činnost se dotýká příslušné dodávky podzhotovitele nebo které si smlouvu vyžádají pro výkon své činnosti.

1.12.9 Snahou zhotovitele je, aby podzhotovitel zajistil řízení prací a převzetí odpovědnosti za svoji činnost vlastní autorizovanou osobou s autorizací pro daný obor.

1.12.10 Postup při změně smlouvy s podzhotovitelem je shodný s postupem uzavírání základní smlouvy o dílo.

1.12.11 Bližší podrobnosti k smluvnímu zajišťování poddodávek jsou uvedeny v MP 5.1 Nakup poddodávek.

1.13 Technologická příprava

1.13.1 Podkladem pro technologickou přípravu stavby jsou:

• projektová dokumentace pro provádění stavby;
• dodavatelská dokumentace;
• databáze technologických postupů;
• poznatky o nových technologických postupech, materiálech, pomůckách apod.;
• technicko-informační základna firmy (ČSN, vypracované vlastní technologické postupy apod.).

1.13.2 Technologická příprava zahrnuje tyto hlavní oblasti:

• sestavení pracovních postupů;
• řešení návazností a souběhu pracovních operací;
• určení způsobů vodorovné a svislé dopravy;
• vypracování montážních pokynů, montážních schémat a postupů;
• návrh použití strojů, mechanismů a speciálních pracovních prostředků;
• volbu druhů a typů pomocných stavebních konstrukcí (lešení, podpěry, pažení, provizorní zajišťování);
• vypracování technických a bezpečnostních pravidel (pracích za provozu, v ochranných pásmech apod.);
• zpracování technologických postupů pro méně obvyklé, nové nebo náročné a nebezpečné práce;
• vypracování zásad pro ochranu životního prostředí na staveništi i okolí (doprava, hluk, prašnost, odpady apod.);
• stanovení opatření pro práce za mimořádných podmínek (vítr, mrazy, výbušné prostředí apod.);
• projednání a vyřízení zákonem a předpisy stanovených povolení (správci sítí, České dráhy, …);
• zhodnocení rizikových činností.

1.13.3 V rámci technologické přípravy je nutno též stanovit opatření pro případy:

• souběhu prací několika podzhotovitelů;
• montáží a zkoušek technologických zařízení;
• postupného uvádění do provozu a předávání provozních celků, provozních souborů nebo jejich částí nebo částí stavby;
• předčasného užívání stavebníkem nebo provozovatelem;
• ohrožení stavby a staveniště přírodními vlivy (záplavy, požár apod.);
• ekologických nehod.

1.13.4 Rozsah a forma technologické přípravy je dána zejména velikostí a složitostí stavby. Pro jednoduché obchodní případy a práce malého rozsahu bez rizik postačí určení hlavních zásad postupu, návaznosti a bezpečnosti prací s jejich nezbytným zabezpečením. Vyhodnocení možných rizik a přijetí příslušných opatření k jejich odstranění nebo zmírnění se provádějí před každým zahájením prací.

1.13.5 Technologická příprava se může v mimořádných případech dotýkat i některých složitých staveb zařízení staveniště u velkých staveb (např. dočasná staveništní vedení energií a dopravy přes veřejná území).

1.13.6 Pro rozsáhlé a náročné stavby, změny dokončených staveb a podobné práce tvoří technologická příprava dokument v písemné nebo digitální formě, který je jedním z nezbytných dokumentů pro realizaci stavby.

1.14 Právní předpisy a technické normy

1.14.1 Obecně platné právní předpisy, vztahující se ke stavebním činnostem, zahrnují následující oblasti:

• předpisy pro výstavbu;
• veřejná správa;
• péče o zdraví a hygienu, bezpečnost práce (BOZP) a požární ochranu (PO);
• péče o přírodní a krajinné bohatství;
• péče o kulturní bohatství;
• dopravní a technická infrastruktura;
• technická normalizace, metrologie a zkušebnictví;
• občanské a obchodní právo a podnikání;
• práva k duševnímu vlastnictví;
• sociální právo a zabezpečení;
• trestní a přestupkové právo.

Výčet zákonů, nařízení vlády a vyhlášek je uveden v kap. 3.

1.14.2 České technické normy (ČSN) nejsou závazné, ale jsou platné. Povinnost jejich dodržování však může vyplynout z jiných právních aktů, např.:

• pokyn nadřízeného (zaměstnavatele);
• pro účastníky obchodní smlouvy, jestliže se na tom smluvní strany dohodnou, v souladu obchodním, popř. občanským zákoníkem;
• rozhodnutím dotčeného orgánu státní správy;
• obecně, pokud právní předpis stanoví povinnost dodržet normové hodnoty.

Vzhledem ke skutečnosti, že v ČSN je uložen kvalitní odborný potenciál, normy dávají technické, kvalitativní, technologické, bezpečnostní parametry a sjednocující principy, a i v EU probíhají procesy, směřující ke standardizaci, se doporučuje obecně jejich uplatňování v praxi pro výstavbu.

Poznámka:
Zákonem č. 91/2016 Sb., novelizujícím mj. zákon č. 183/2006 Sb., SZ, ve znění pozdějších předpisů, byl zrušen odst. 2 § 196 SZ o bezplatném veřejném přístupu k technickým normám. Úpravou zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky je zavedena možnost – Česká agentura pro standardizaci zaveden sponzorovaného přístupu k normám na portále agentury ČAS (Česká agentura pro standardizaci). Sponzorem bezplatného použití tzv. určených norem odbornou veřejností jsou orgány státní správy (ministerstva) vyžadující v příslušném právním předpisu povinnost dodržení této určené normy.

1.14.3 Pokud zaměstnavatel (nadřízený) vyžaduje od svých pracovníků dodržování určitých ČSN, musí zajistit řádné a prokazatelné seznámení pracovníků s těmito normami.

1.15 Podmínky zajištění BOZP a PO

1.15.1 Zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) a požární ochrany (PO) musí být zohledněno v přípravě všech staveb, bez ohledu na jejich velikost a složitost.

Stavebník zajišťuje ve stanovených případech zpracování plánu BOZP podle § 15 odst. 2 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, obvykle u koordinátora BOZP.

Detailně tuto problematiku popisuje MP 2.6.1 v kap. 2.2 a MP 1.1.2.

V zásadách řešení základních požadavků na stavby je nutno doložit zajištění ochrany zdraví, zdravých životních podmínek a životního prostředí, bezpečnost při užívání stavby i dodržení požadavků požární bezpečnosti. Musí zde být např. údaje o provozu a výrobě, včetně základních technických parametrů o navrhovaných technologiích, údaje o vlivu stavby na zdraví a životní prostředí, údaje o ochranných pásmech (viz kap. 1.7), údaje o rozsahu a uspořádání staveniště.

1.15.2 Při přípravě technologické stavby musí být vzaty v úvahu všechny faktory dané lokality, charakteru stavby, druhů výrobních technologií a způsobu montáže, zejména:

• ochranná pásma veřejných komunikací a sítí technického vybavení (inženýrských sítí) a další (viz kap. 1.7);
• přístup a příjezd na staveniště;
• zabezpečení staveniště proti přístupu cizích osob a zajištění bezpečnosti třetích osob i občanů;
• organizace pohybu pracovníků, strojů a dopravních prostředků na staveništi (vodorovná i svislá doprava);
• souběhy prací zhotovitelů, podzhotovitelů montáží, dokončovacích prací apod.;
• práce za provozu výrobních zařízení, dopravy apod.;
• práce ve výškách;
• práce v hloubkách;
• bezpečnost při skladování výrobků;
• zajištění stability částí konstrukcí při montážích, rekonstrukcích a demolicích;
• práce stavebních strojů a mechanismů;
• klimatické vlivy, hydrogeologické podmínky atd.;
• protipožární opatření při skladování, montážích, dokončovacích pracích, zkušebním provozu atd.;
• specifikace možných rizik, včetně návrhu a provádění opatření k jejich odstranění nebo snížení;
• základní a speciální školení pracovníků;
• zajištění první pomoci při úrazech, lékařské péče a zásahu hasičského záchranného sboru, policie;
• součinnost vedení technologické stavby s orgány státní správy (Státní úřad inspekce práce, OIP, orgány hygienické služby, dozoru stavebního úřadu (§ 132 SZ) apod.).

1.15.3 Už v přípravě stavby musí být zajištěno, aby pracovní podmínky z hlediska bezpečnosti práce odpovídaly bezpečnostním a hygienickým požadavkům, zejména na:

• uspořádání pracoviště (staveniště);
• pracovní prostředí;
• vhodnost a způsobilost strojů a technických zařízení;
• organizaci práce a pracovní postupy;
• bezpečnostní značky, značení a signály;
• omezení nebo vyloučení vlivů rizikových faktorů (hluk, vibrace, prach, chemikálie, nadměrná fyzická nebo psychická zátěž apod.);
• zpracování plánu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi a při montážních pracích (viz příloha 4.6). Plán BOZP zpracovává odborně způsobilá osoba, tj. koordinátor BOZP na staveništi v rozsahu a obsahu přílohy č. 6 NV č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, ve znění NV č. 136/2016 Sb.

Plán BOZP je dokumentem přikládaným zadavatelem stavby nejprve k ohlášení nebo k vydání stavebního povolení, k veřejnoprávní smlouvě, popř. k oznámení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora podle druhu a velikosti stavby, a musí být aktualizován během realizace stavby. Detail k této problematice je uveden v MP 2.6.2.

K tomu též viz § 2 až 8 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, které stanoví některé další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, ve znění NV č. 136/2016 Sb.

1.15.4 U staveb, u kterých budou působit na staveništi zaměstnanci více než jednoho zhotovitele stavby, je zadavatel stavby (stavebník) povinen určit jednoho nebo více koordinátorů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi (viz § 14 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů). Koordinátor musí být určen při přípravě stavby od zahájení prací na zpracování projektové dokumentace pro stavební řízení do jejího předání zadavateli stavby a při realizaci stavby od převzetí staveniště prvním zhotovitelem do převzetí dokončené stavby zadavatelem stavby. Zhotovitel (dodavatel) spolupracuje během přípravy a provádění díla s koordinátorem BOZP. Koordinátor přitom včas předá projektantovi i zhotoviteli stavby veškeré informace o bezpečnostních a zdravotních rizicích, které jsou mu známy a které se dotýkají jejich činnosti, více viz § 16–18 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, a § 7 a 8 nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, ve znění NV č. 136/2016 Sb.

1.15.5 Zaměstnavatel je ve všech svých činnostech povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na možná rizika v souladu s § 101 až 108 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, a tuto povinnost musí promítnout i do výrobní přípravy stavby.

1.15.6 Zpracování dokumentace požární ochrany staveb je pokryto samostatným oborem autorizace, tj. požární bezpečnost staveb v souladu se zákonem č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů.

1.16 Podmínky pro ochranu životního prostředí

1.16.1 Výrobní příprava stavby zahrnuje stanovení základních pravidel a opatření pro zajišťování ochrany ŽP při všech stavebních činnostech a ve všech lokalitách, dotčených výstavbou.

1.16.2 Při přípravě musí být ve vazbě na charakter stavby zohledněna ochrana:

• vod;
• půdy;
• ovzduší;
• přírody a krajiny;
• proti prachu a hluku;
• před haváriemi nebezpečných látek a přípravků.

1.16.3 V přípravě stavby se stanovují pravidla a opatření pro: zabránění znečišťování vod (kanalizace, podzemní vody, vodní toky a zdroje); proti kontaminaci zemin (staveniště, cesty, skládky); nepřekračování limitů látek, unikajících do ovzduší (plyny, spalování odpadů apod.); omezení prašnosti pro ochranu pracovníků stavby i okolí; dodržení maximálních emisí hluku mechanizmů (zejména při práci ve dnech pracovního klidu a v noci); manipulaci, ukládání a likvidaci odpadů se zřetelem na požadavky práce s nebezpečnými odpady.

Pravidla a opatření se zapracují do havarijních plánů, které slouží k likvidaci mimořádných událostí, vzniklých při provádění stavby.

1.16.4 Základní právní předpisy pro ochranu ŽP, ve znění pozdějších předpisů:

• zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí;
• zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny;
• zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu;
• zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí;
• zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech;
• zákon č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon);
• zákon č. 477/2001 Sb., o obalech;
• zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezovaném znečištění, o integrovaném registru znečišťování;
• zákon č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích;
• zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší;
• zákon č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými chemickými látkami nebo chemickými směsmi.

Výčet dalších právních předpisů vztahujících se k ochraně životního prostředí je obsažen v přílohách metodických pomůcek MP 1, MP 2 a v pomůcce A 3.4.

1.17 Závěry výrobní přípravy

1.17.1 Výstupem výrobní přípravy je dokumentace ke komplexnímu zabezpečení organizačních a technologických podmínek pro efektivní provedení technologické stavby podle smlouvy o dílo a obecně platných právních předpisů pro výstavbu.

1.17.2 U zhotovitelů s členitou organizační strukturou a pro rozsáhlé nebo technicky náročné technologické stavby je zapotřebí, aby výrobní příprava obsáhla všechny aspekty, zde uvedené.

1.17.3 Manažér odpovědný za přípravu technologické stavby shrne, zkoordinuje a zkompletuje výsledky celého přípravného procesu a předloží je vedení k projednání a schválení.

1.17.4 Vedení zhotovitelské firmy (případně pověřený útvar) posoudí dokumenty přípravy stavby zejména z hledisek:

• dodržení podmínek SOD a předpisů;
• zajištění výrobních kapacit;
• vhodnosti navržených technologií;
• časového průběhu realizace;
• ekonomiky a efektivnosti.

Po vyřešení případných neshod a úprav dokumentace závěry výrobní přípravy schválí.

1.17.5 Závěry komplexní výrobní přípravy tvoří dokument v písemné nebo digitální formě, který se po schválení stává řídicím dokumentem pro realizaci stavby.

1.17.6 Výchozím dokumentem pro zahájení a provádění technologické stavby je obvykle výrobní příkaz, vydaný vedením firmy zhotovitele, který obsahuje obvykle tyto údaje a přílohy:

• podklady a dokumenty pro stavbu;
• časové, finanční a ekonomické podmínky;
• organizační strukturu řízení technologické stavby;
• projektovou dokumentaci ověřenou ve stavebním řízení a stavební povolení (obvykle dokumentuje stavebník);
• smlouvu o dílo se stavebníkem, včetně dodatků;
• projektovou dokumentaci pro provádění stavby a dokumentaci dodavatelskou;
• výstupy z výrobní přípravy (časový plán, návrhy zařízení staveniště, harmonogram, výrobní kalkulace, technologické postupy, plán BOZP na staveništi, plán jakosti apod. podle charakteru technologické stavby a rozsahu přípravy);
• přehled poddodávek;
• stavební deník zpravidla s již vyplněnými vstupními údaji;
• deník BOZP.

DP 2 Přejímka staveniště

2.1 Kontrola podkladů a dokladů

2.1.1 K přejímce zařízení staveniště a staveniště jsou zapotřebí tyto dokumenty:

• projektová dokumentace;
• závěry výrobní přípravy (zejména umístění objektů ZS);
• pravomocné stavební povolení s vyjádřeními orgánů a organizací;
• smlouva o dílo;
• případné další podklady, vztahující se k budoucímu staveništi, zejména vyznačení podzemních sítí i vzdušných vedení, doklady o vytyčení hlavních směrových i výškových bodů atd. (viz též kap. 1.6).

2.1.2 Pokud je předmětem nebo součástí díla změna v užívání stavby (§ 126 odst. 2 SZ) nebo odstranění stavby, předloží stavebník písemný souhlas, povolení nebo nařízení stavebního úřadu (viz § 126–§ 131 SZ).

2.1.3 AO-S s pracovníky přípravy provedou kontrolu těchto dokumentů, při níž ověřují úplnost dokladů, vztahy a podmínky, které mají vliv na zařízení staveniště, staveniště a na výstavbu. Zjištěné neshody řeší bezprostředně se zástupci stavebníka, projektantem a s odpovědnými zástupci podzhotovitelů.

Zvlášť je nutné prověřit:

• vyřešení majetkoprávních vztahů;
• vztahů se sousedy;
• případnou existenci konkrétních nároků třetích osob;
• podmínky uvnitř areálů závodů, komplexů budov, řešení vlivů veřejné dopravy apod.;
• oprávněné nároky jiných vlastníků nebo uživatelů, zejména sousedních nemovitostí, dotčených činnostmi na staveništi;
• překážky na staveništi;
• splnění povinnosti stavebníka (zadavatele stavby) doručit oznámení o zahájení prací oblastnímu inspektorátu práce nejméně 8 dnů před předáním staveniště zhotoviteli u staveb, uvedených v § 15 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů.

2.2 Přejímka – místní šetření

2.2.1 Zařízení staveniště a staveniště se přejímá jako celek. U plošně rozsáhlých staveb nebo má-li být stavba prováděna na více staveništích je možné přejímat ucelené části staveniště technologických staveb po etapách.

2.2.2 Staveniště musí být předáno zhotoviteli prosté všech překážek a právních nároků a vyklizeno tak, aby bylo umožněno okamžité zahájení montážních prací (pokud vyklizení není součástí díla).

2.2.3 Autorizovaná osoba (AO-S) při místním šetření prověří a přebírá:

• hranice obvodu staveniště;
• základní směrové a výškové vytyčovací body, stabilizované v souladu s územním rozhodnutím a stavebním povolením;
• přístupy a příjezdy ke staveništi;
• vytyčení dotčených stávajících podzemních sítí a staveb, které zadal u kvalifikovaného geodeta;
• připojovací místa energií a vody, příp. telefonu;
• odvodnění staveniště (pokud není v povinnostech zhotovitele);
• omezující vlivy na staveništi (činnosti stavebníka, bezpečnostní opatření, podmínky stavebního povolení apod.);
• skládky odpadů.

2.2.4 Při zjištění nedostatků, bránících bezpečnému a plynulému rozběhu stavebních prací, AO-S staveniště nepřevezme. Bezprostředně informuje odpovědné zástupce firmy a předá jim podklady pro další jednání se stavebníkem o opatřeních k odstranění nedostatků, případně i o změně termínů plnění díla ve SOD.

2.2.5 Při předávání staveniště nebo jeho částí podzhotovitelům se postupuje přiměřeně obdobně. Ověřuje se i to, jestli předávané části staveniště realizované stavby rozměrově, únosností a kompletností odpovídají návrhu a podmínkám SOD. Současně je podzhotovitel seznámen se všemi činnostmi, vazbami, povinnostmi a riziky, které se na stavbě vyskytují.

2.3 Zápis o předání a převzetí staveniště

2.3.1 Pokud se při prověrce podkladů a místním šetření nezjistí závady, zástupce zhotovitele převezme staveniště od stavebníka.

2.3.2 O předání a převzetí staveniště sepíší účastníci zápis, který podepíší odpovědní zástupci obou stran. Zápis z přejímky nebo zápis o předání a převzetí staveniště se uvede ve stavebním deníku.

2.3.3 V zápisu se mohou specifikovat zjištěné drobné nedostatky, které nebrání celkovému převzetí staveniště (bezpečnému a plynulému rozběhu prací na stavbě). Současně se uvedou podmínky a lhůty pro jejich odstranění.

2.3.4 Převzetím staveniště přebírá zhotovitel stavby plnou odpovědnost za dění na něm.

2.4 Požadavky na zajištění staveniště

2.4.1 Stavby, pracoviště a zařízení staveniště musí být ohrazeny, oploceny nebo jinak zabezpečeny proti vstupu nepovolaných fyzických osob, při dodržení následujících zásad:

• staveniště v zastavěném území musí být na jeho hranici souvisle oploceno do výšky nejméně 1,8 m;
• u liniových staveb nebo u stavenišť, popř. pracovišť, na kterých se provádějí pouze krátkodobé práce, lze ohrazení provést zábradlím, skládajícím se alespoň z horní tyče upevněné ve výšce 1,1 m na stabilních sloupcích jedné mezilehlé střední tyče.

2.4.2 Zhotovitel určí způsob zabezpečení staveniště proti vstupu nepovolaných fyzických osob, zajistí ohraničení staveniště tak, aby byly zřetelně rozeznatelné i za snížené viditelnosti, a stanoví lhůty kontrol tohoto zabezpečení. Zákaz vstupu nepovolaným fyzickým osobám musí být vyznačen bezpečnostní značkou na všech vstupech a na přístupových komunikacích, které k nim vedou (NV č. 375/2017 Sb., kterým se stanoví vzhled a umístění bezpečnostních značek a zavedení signálů, ve znění pozdějších předpisů).

2.4.3 Vjezdy na staveniště pro vozidla musí být označeny dopravními značkami, provádějícími místní úpravu provozu vozidel na staveništi. Zákaz vjezdu nepovolaným fyzickým osobám musí být vyznačen bezpečnostní značkou na všech vjezdech a přístupových komunikacích, které k nim vedou.

2.4.4 Před zahájením prací v ochranných pásmech staveb nebo zařízení technického vybavení provede zhotovitel odpovídající opatření ke splnění podmínek stanovených provozovateli staveb nebo zařízení a během provádění prací je dodržuje.

2.4.5 Po celou dobu provádění prací na staveništi musí být zajištěn bezpečný stav pracovišť a dopravních komunikací; požadavky na osvětlení stanoví NV č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci.

2.4.6 Materiály, stroje, dopravní prostředky a břemena při dopravě a manipulaci na staveništi nesmí ohrozit bezpečnost a zdraví fyzických osob zdržujících se na staveništi, popřípadě v jeho bezprostřední blízkosti.

DP 3 Provádění Technologické stavby

V tomto dílčím postupu metodické pomůcky jsou obecně popsány hlavní činnosti při řízení a provádění technologických staveb. Zvlášť je rozvedena úloha a odpovědnost autorizovaných osob, pověřených vedením provádění staveb ve funkci stavbyvedoucího (AO-S) a stavbyvedoucích a dílčích stavbyvedoucích, u kterých je vyžadována odbornost.

3.1 Vedení provádění stavby

3.1.1 Odborné vedení provádění stavby nebo její změny je vybranou činností ve výstavbě (§ 158 SZ). Tuto činnost mohou provádět pouze fyzické osoby, které získaly oprávnění k jejich výkonu, což splňují osoby s autorizací v příslušném oboru podle zákona č. 360/1992 Sb., autorizační zákon, ve znění pozdějších předpisů.

3.1.2 Jako zhotovitel může stavbu provádět jen stavební podnikatel, který při její realizaci zabezpečí odborné vedení stavbyvedoucím. Současně je povinen zabezpečit, aby všechny práce na stavbě, k jejichž provádění je předepsáno zvláštní oprávnění (např. autorizační zákon č. 360/1992 Sb., autorizační zákon, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1994 Sb., zákon o zeměměřičství, ve znění pozdějších předpisů), vykonávaly osoby, které jsou držiteli takového oprávnění (§ 160 SZ).

3.1.3 Zhotovitel stavby je povinen provádět stavbu v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu a s ověřenou projektovou dokumentací, dodržet obecné požadavky na výstavbu, případně jiné technické předpisy a technické normy a zajistit dodržování povinností k ochraně života, zdraví, životního prostředí a bezpečnosti práce, vyplývajících ze zvláštních předpisů (§ 160, odst. 2 SZ).

3.1.4 Zhotovitel je povinen doložit nejpozději do osmi dnů před zahájením prací na staveništi, že informoval koordinátora BOZP na staveništi (je-li určen stavebníkem) o rizicích vznikajících při pracovních nebo technologických postupech, které zvolil (§ 16 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů). Dále je zhotovitel povinen poskytovat koordinátorovi BOZP na staveništi součinnost potřebnou pro plnění jeho úkolů po dobu přípravy a realizace stavby, předložit podklady pro vypracování Plánu BOZP, zúčastňovat se jeho zpracování a dodržovat jej a brát v úvahu pokyny a podněty koordinátora BOZP.

3.1.5 Autorizovaná osoba, pověřená odborným vedením provádění stavby ve funkci stavbyvedoucího (AO-S) je povinna při provádění stavby plnit povinnosti uložené v § 153 odst. 1 a 2 SZ (viz kap. 1.2.4). Přitom se zaměřuje zejména na tyto hlavní oblasti:

• řízení (management) výstavby;
• ekonomika výrobních procesů;
• kontrolní činnosti;
• dodržování požadavků na jakost;
• zastupování vedení stavby vůči stavebníkovi, orgánům státní správy, TD, AD a třetím osobám (případně vůči autorizovanému inspektorovi či koordinátorovi BOZP, působí-li na stavbě),
• BOZP, PO a ochrana ŽP;
• dodržení požadavků na stavby (viz § 156 a § 169 SZ).

Podrobněji jsou činnosti a odpovědnost AO-S rozvedeny v dalších odstavcích tohoto postupu.

3.1.6 AO-S je při vedení provádění stavby podřízena statutárním orgánům zhotovitele (pokud jím není sama), a to v souladu se svým pracovně právním vztahem (zaměstnanec, OSVČ, společník, odpovědný zástupce apod.). Při svém působení však musí též hájit veřejné zájmy.

3.1.7 Ve funkci stavbyvedoucího je AO-S nadřízena ostatním řídícím pracovníkům zhotovitele stavby ve všech oblastech svého působení a odpovědnosti. Nadřízenost a podřízenost AO-S je dána též organizačním uspořádáním firmy a funkčním postavením AO-S v ní. U rozsáhlejších a složitějších staveb, u nichž působí více AO-S příslušných (různých) oborů bývá jedna AO-S pověřena řízením provádění celé stavby (např. ve funkci ředitele výstavby).

3.1.8 AO-S v počátku své činnosti založí stavební deník a zajistí jeho vedení v souladu s § 157 SZ. Vedení deníku viz vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, příloha č. 16.

3.1.9 Na úvodní list stavebního deníku AO provede zápis o své osobě, oboru autorizace, případně specializaci a opatří deník otiskem svého autorizačního razítka, datem a svým podpisem. Tím dokladuje svou odbornou způsobilost pro vedení stavby. Souběžně o tomto úkonu provede záznam do svého deníku autorizované osoby. Dále do stavebního deníku uvede jména všech odpovědných pracovníků, pověřených řízením prací na stavbě a rozsahu jejich zmocnění k odborným činnostem. Doporučuje se provedení podpisových vzorů těchto pracovníků, zástupců stavebníka i pracovníků AD a TD.

3.1.10 Před zahájením prací AO-S prokazatelně seznámí všechny odpovědné pracovníky s:

• dokumenty a projektovou dokumentací pro provádění stavby (viz kap. 3.2);
• rozsahem jejich práv, povinností a odpovědnosti;
• konkrétními úkoly jednotlivých členů řídícího týmu;
• technickými, organizačními a technologickými zásadami řízení stavby.

Zahájí činnost realizačního týmu, seznámí realizační tým s rozsahem úloh v předané dokumentaci a stanoví úkoly jednotlivých členů realizačního týmu.

3.1.11 AO-S prokazatelně zajistí vstupní a bezpečnostní proškolení všech pracovníků se zaměřením na problematiku daného staveniště a stavebně montážních prací stavby.

3.1.12 Pokud dojde v průběhu stavby k personální změně AO-S, musí osoba předávající i přebírající provést zápis o přejímce rozestavěné stavby a odpovědnosti za ni do stavebního deníku. Nastupující AO provede zápis o své osobě (viz odst. 3.1.8); o tomto úkonu provede rovněž záznam do svého deníku AO.

3.1.13 Koordinátor zajišťuje koordinaci stavebních a montážních prací na stavbě a zúčastňuje se kontrolních dnů vyvolaných stavebníkem. Kontroluje provádění stavebních a montážních prací podzhotovitelů při výstavbě od jejího zahájení přes realizaci do odevzdání stavebníkovi a ukončení garančních povinností. Přitom spolupracuje s AO-S a průběžně ji informuje o stavu prováděných prací. Kontrolní činnost koordinátora nezbavuje AO-S odpovědnosti za odborné vedení provádění technologické stavby.

3.2 Projektová dokumentace pro provádění stavby

3.2.1 Pro odborné vedení provádění stavby, řízení výrobních postupů a kontrolní činnosti orgánů státní správy musí být na stavbě tyto dokumenty:

• projektová dokumentace ověřená ve stavebním řízení a stavební povolení, příp. projektová dokumentace pro ohlášení stavby a souhlas stavebního úřadu (obvykle dokumentuje stavebník);
• smlouva o dílo se stavebníkem (vč. dodatků);
• smlouvy o dílo s podzhotoviteli postupně po jejich uzavírání;
• projektová dokumentace pro provádění stavby a dokumentace dodavatelská;
• výstupy z výrobní přípravy (časový plán, projektová dokumentace ZS, výrobní kalkulace, rozpočty, technologické postupy, plán jakosti apod. podle charakteru stavby a rozsahu přípravy);
• podnikové předpisy (pracovní postupy, mzdové, organizační, technologické apod.);
• předpisy BOZP a PO, případně odvolávky na ně;
• potřebné technické normy (ČSN), právní předpisy, případně odvolávky na ně;
• plán bezpečnosti a ochrany zdraví na staveništi (pokud je zpracován);
• plán opatření v případě havárie nebo úniku nebezpečných látek;
• dokumentace o hodnocení rizik na staveništi a přijímání opatření k jejich odstranění;
• plán kontrolních prohlídek stavby;
• stavební deník;
• deník BOZP;
• dokumenty systému managementu jakosti (pokud zhotovitelská firma vlastní certifikát podle ČSN EN ISO 9001) nebo systému integrovaného managementu vlastní-li i certifikát podle ČSN EN ISO 14001 nebo ČSN ISO 45001;
• dokumenty přijaté od podzhotovitelů a partnerů o rizicích vyplývajících z jejich činnosti.

3.2.2 Všechny dokumenty musí být řádně uloženy a chráněny před zcizením, zneužitím nebo znehodnocením povětrnostními vlivy apod. Stavební deník musí být přístupný oprávněným osobám.

3.2.3 Štítek potvrzující povolení stavby musí být vyvěšen na viditelném místě při vstupu na staveniště (je to povinnost stavebníka), nebo údaje z něj uvedeny na informační tabuli, označující rozsáhlejší stavby (§ 152 odst. 3 písm. b) SZ).

3.2.4 Stejnopis oznámení o zahájení prací, které musí stavebník nejpozději 8 dnů před předáním staveniště zhotoviteli doručit oblastnímu inspektorátu práce, příslušnému podle místa staveniště, musí být vyvěšen na viditelném místě u vstupu na staveniště po celou dobu provádění stavby (v případě, je-li to uloženo v § 15 zákona č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

3.2.5 Jedna kopie projektové dokumentace se používá výhradně pro zachycení změn v průběhu výstavby pro vypracování dokumentace skutečného provedení před předáním díla a nepoužívá se tedy k řízení stavebních procesů.

3.3 Zajištění staveniště

3.3.1 NV č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, ve znění NV č. 136/2016 Sb., uvádí povinnosti, týkající se oplocení, označení a osvětlení staveniště (viz kap. 2.4).

3.3.2 Pro zajištění staveniště se využívá:

• stávajícího oplocení a střežení areálu (závody, sklady, zdravotnická zařízení apod., jedná-li se o stavbu uvnitř fungujícího areálu);
• dočasného provizorního staveništního oplocení s uzamykatelnými vstupy;
• definitivního oplocení nově budovaného objektu, vybudovaného v první fázi výstavby;
• zábran, ohrazení, zábradlí apod. (převážně u liniových staveb);
• předepsaných bezpečnostních a dopravních tabulek a značek;
• strážní služby, kamerových systémů apod. (u technologických staveb);
• dopravního značení podle konkrétního vlivu stavby na bezpečný provoz a podmínek dopravních orgánů.

3.3.3 Staveniště musí být vždy zabezpečeno vhodnými opatřeními proti vstupu nepovolaných osob a riziku jejich úrazu. Tato opatření musí být provedena před zahájením montážních prací, a to i na jiných staveništích stavby, skládkách apod.

3.3.4 Skládky a sklady cenných materiálů, výrobků, zařízení, nebezpečných látek apod. musí být řádně zajištěny proti povětrnostním vlivům, zcizení nebo poškození.

3.3.5 Konkrétní opatření pro zajištění staveniště jsou zahrnuta v plánu organizace výstavby zhotovitele stavby (POV) (zpracovaném podle MP 1.1.2). Tento dokument obvykle obsahuje i technickou zprávu zahrnující organizaci prací na staveništi v průběhu výstavby, údaje o zařízení staveniště (rozmístění objektů a ploch) a podmínky přípravy a užívání, výkresy s průjezdnými trasami a manipulačními a skladovými plochami aj. vyznačenými. Obecně vždy musí splňovat podmínky stavebního povolení a zohledňovat rizika z montážních činností a jejich dopadů na bezpečnost osob a okolí staveniště.

3.3.6 Všechny pevné body polohového a výškového vytyčení musí být na staveništi umístěny, stabilizovány a zajištěny tak, aby byly chráněny před poškozením, nebo aby je nebylo třeba odstranit při zemních a následných pracích.

3.3.7 Dokladem o vytyčení stavby je vytyčovací protokol.

3.4 Vybudování objektů zařízení staveniště (ZS)

3.4.1 V první etapě výstavby zhotovitel (v rámci stavební připravenosti technologické stavby) vybuduje dočasné zařízení staveniště, komunikace, přípojky, rozvody a zařízení a instaluje mobilní objekty potřebné pro zřízení zázemí řídících a výrobních pracovníků, skladování, přípravu montáží, údržbu a jiné stavebně montážní práce. Rozsah ZS je dán charakterem stavby, SOD a dokumentací výrobní přípravy.

Po dohodě se stavebníkem lze pro ZS využít po nezbytných úpravách stávajících budov, výrobních a obslužných prostor, komunikací, přípojek apod., nebo rozestavěných budov stavby.

3.4.2 Stavbyvedoucí (AO-S) pověřený vedením stavby:

• organizačně zajišťuje vybudování zařízení staveniště, sám nebo prostřednictvím pověřených osob;
• dbá na provoz a údržbu ZS zejména z pohledu ochrany veřejných zájmů (splaškové vody, nebezpečné látky, odpady, čistota komunikací atd.);
• zajišťuje včasné odstranění ZS ve lhůtách podle SOD.

3.5 Řízení výrobních postupů

3.5.1 Zhotovitelský a dodavatelský systém výstavby vyplývá z charakteru technologické stavby, jejího členění (stavební objekty, provozní soubory). Systém a vzájemné vazby účastníků jsou sjednány ve SOD.

3.5.2 Podle dohodnutého dodavatelského systému a své vnitřní organizační struktury jmenuje zhotovitel odpovědné řídící pracovníky pro stavbu (nebo i stavby). Organizační systém řízení a odpovědnosti za realizaci dané technologické stavby je uveden ve výrobním příkazu.

3.5.3 Řídící tým pro větší zakázky obvykle tvoří:

• odpovědný zástupce zhotovitele ve smyslu § 160 a § 153 SZ, plnící povinnost odborného vedení provádění stavby stavbyvedoucím (manager projektu, stavbyvedoucí – AO-S);
• stavební technici:
  • dílčí (úsekoví) stavbyvedoucí;
  • mistři, asistenti, šéfmontéři;
• manažeři, např.:
  • projektové dokumentace;
  • nákladů;
  • montážních prací a prací řemesel;
  • koordinátoři prací podzhotovitelů;
  • technologických celků;
  • pro komunikace a inženýrské sítě;
  • materiálového zásobování, dopravy, mechanizace;
  • kvality;
  • BOZP, PO a ochrana ŽP;
  • administrativy.

3.5.4 Z hlediska veřejnoprávní odpovědnosti za odborné vedení stavby stavbyvedoucím (viz § 160 SZ) při takovém organizačním uspořádání musí být odpovědný stavbyvedoucí autorizovanou osobou (AO-S).

3.5.5 Stavbyvedoucí (manager projektu, stavbyvedoucí) řídí a kontroluje postup výstavby prostřednictvím pokynů, příkazů, rozhodnutí a opatření, vydávaných technikům a manažerům; je celkově odpovědný za odborné a řádné provádění technologické stavby.

3.5.6 Dílčí (úsekoví) stavbyvedoucí řídí ve svěřené části stavby (provozní celek, provozní soubor) práce vlastních výrobních kapacit, koordinují je s podzhotoviteli, kontrolují postupy a nesou za ně přímou odpovědnost AO-S. Obvykle však nevykonávají vybranou činnost ve výstavbě odborné vedení provádění stavby nebo její změny ve smyslu § 153, § 158 a § 160 SZ. Není-li zhotovitelem (u rozsáhlých a víceoborových staveb) stanoveno jinak, odpovědnosti AO-S není činností dílčích (úsekových) stavbyvedoucích dotčena.

3.5.7 Technici (mistři, šéfmontéři) denně organizují, zajišťují a kontrolují docházku a práce přidělených pracovníků nebo montážníků podle postupu výstavby a příkazů stavbyvedoucího.

3.5.8 Manažeři v plném rozsahu zabezpečují práce, dodávky, kontroly a opatření podle povahy svého úkolu a pověření.

3.5.9 Při jednodušším systému řízení se činnosti a odpovědnost kumulují, avšak vždy tak, aby pověřený pracovník (pracovníci) pokrýval (pokrývali) potřeby řádného plnění zakázky.

3.5.10 K rozdělení kompetencí, úkolů a odpovědnosti jednotlivých funkcionářů a manažerů mohou sloužit postupy, popsané v této metodické pomůcce.

3.5.11 Vedení firmy určí povinnosti pracovníků v popisech pracovních činností, které jsou součástí pracovních smluv zaměstnanců, a upřesní je případ od případu podle druhu technologické stavby a formy plnění.

3.5.12 Pro průběžné ověřování postupu výstavby, koordinaci činností, řešení závažnějších technických problémů a neshod se na stavbách organizují kontrolní dny. Kontrolní dny svolává stavebník, případně pověřený účastník výstavby v pravidelných termínech nebo podle aktuální potřeby, a pořizuje z nich zápis. Kontrolních dnů se zúčastňují zástupci:

• stavebníka, včetně TD;
• zhotovitele, včetně AO-S;
• projektanta (AD) – podle potřeby;
• určených podzhotovitelů;
• případně dalších přizvaných (výrobců, kontrolních orgánů, správců dotčených sítí a zařízení apod., podle povahy řešené problematiky).

3.5.13 Vedení stavby zhotovitele podle potřeby svolává operativní (koordinační) porady pracovníků k přímé informovanosti o úkolech a způsobech jejich zajišťování.

3.5.14 Vedle vlastního řízení a organizování prací musí být při stavbě obecně zajištěny i následující oblasti:

• prostředky komunikace (síť PC, telefony atd.);
• evidence pracovníků a zajištění jejich pracovně právních podmínek;
• administrativa;
• prostředky pro ošetření poranění a první pomoc;
• evidence pohybu vozidel a mechanismů;
• evidence materiálů, strojů, zařízení apod.;
• pořádek na staveništi i na jednotlivých pracovištích a na skládkách;
• opatření proti krádežím nebo poškozování věcí;
• označení stavby a staveniště (stavenišť);
• případně grafické znázornění pracoviště pro zachycování technických detailů, změn a skutečného provedení díla (u rozsáhlejších staveb);
• prostředky havarijní připravenosti.

3.6 Koordinace prací

Vymezují se funkce stavbyvedoucí AO-S z hlediska jeho řídící a organizátorské funkce na stavbě, který má povinnosti podle SZ z hlediska ochrany veřejného zájmu a funkce dílčích stavbyvedoucích podle odst. 3.5.6.

3.6.1 Koordinace prací představuje souhrn rozhodnutí, opatření, pokynů nebo příkazů, jimiž vedoucí pracovníci technologické stavby přímo řídí postup montážních prací na základě:

• všech dostupných informací, ovlivňujících efektivní rozhodování a řízení;
• technologických zásad, předpisů a návaznosti prací;
• projektové dokumentace;
• povětrnostních podmínek;
• časového plánu výstavby.

Podle zhotovitelského systému výstavby mohou být zřízeni i samostatní koordinátoři dodávek a prací sjednaných podzhotovitelů.

3.6.2 Dílčí stavbyvedoucí koordinují tyto hlavní činnosti:

• celkové postupy prací;
• nástupy pracovních čet;
• nástupy podzhotovitelů, montážních čet nebo firem;
• zajištění stavební připravenosti, předávání pracoviště podzhotovitelům a jejich zpětné převzetí;
• přístupnost staveniště a průjezdnost komunikací (překopy vozovek);
• posloupnost provádění instalačních prací a následných povrchových úprav;
• plynulý přísun hlavních materiálů a dodávek;
• dokončovací práce po montážích;
• přípravu technických podkladů pro předávání budov a stavby;
• nasazování a ukončení prací strojů a mechanismů;
• vyklízení staveniště.

3.6.3 Koordinátoři koordinují:

• úkoly a činnosti pracovníků uvnitř čet;
• součinnost pracovních čet mezi sebou;
• plynulý přísun hlavních materiálů a dodávek;
• manipulaci s materiály a jejich přísun na jednotlivá pracoviště;
• práce přidělených mechanismů a jejich efektivní využívání;
• plnění koordinačních pokynů stavbyvedoucích;
• zajišťování BOZP a PO; přitom dbá pokynů a podnětů koordinátora BOZP na staveništi, je-li určen.

3.6.4 Autorizovaná osoba (AO-S) v rámci svých koordinačních činností:

• rozhoduje o postupu, návaznostech a ukončení ucelených činností (montáže konstrukcí, technologických zařízení, hlavní podzhotovitelé apod.);
• dbá na dodržování technických norem, technologických postupů, podmínek daných projektovou dokumentací, uplatňování kvalitativních a bezpečnostních podmínek;
• zajišťuje budování a likvidaci zařízení staveniště;
• usměrňuje provádění prací tak, aby následujícími operacemi nedocházelo k jejich vzájemnému poškozování;
• zajišťuje nezbytné technologické přestávky;
• provádí kontrolní činnosti podle plánu jakosti;
• kontroluje postupy a návaznosti prací z hlediska BOZP, PO a ochranu ŽP.;
• spolupracuje s koordinátorem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi, pokud je na stavbě ustaven.

3.7 Součinnost s podzhotoviteli

3.7.1 Podzhotovitelé odpovídají za:

• včasné, úplné a kvalitní zhotovení a provedení svého díla v souladu se SOD, s projektovou dokumentací, normami a předpisy a technickými požadavky na výrobky a na výstavbu;
• vybavení pracoviště a svých pracovníků potřebnou mechanizací, pomůckami a ochrannými prostředky;
• bezpečnost a proškolení svých pracovníků z předpisů BOZP a dodržování podmínek BOZP, PO a ochrany ŽP jejich pracovníky na stavbě;
• včasné schválení případných změn a víceprací (technické i cenové);
• vedení dokumentace o svém díle, včetně dílčího stavebního (příp. montážního) deníku;
• splnění požadovaných zkoušek svých zařízení;
• případné škody, vzniklé z jejich činnosti;
• splnění svých závazků a dalších ujednání, sjednaných v obchodních smlouvách s dodavatelem stavby;
• předání technické, výrobní nebo provozní dokumentace svých dodávek, včetně zachycení jejich změn.

3.7.2 Před zahájením činnosti podzhotovitelů dílčí stavbyvedoucí zajišťuje vytvoření podmínek pro jejich práci v souladu s uzavřenými obchodními smlouvami a technickými podmínkami.

Dílčí stavbyvedoucí zejména:

• rozhodují o reálných termínech nástupu na montážní práce;
• zajišťují skladovací podmínky a podmínky pro jejich pracovníky v rozsahu, daném příslušnou SOD;
• zajišťují stavební připravenosti v souladu s ustanoveními SOD, časovým plánem technologické přípravy;
• zajišťují uvolnění příslušných pracovišť a přístupů k nim (celkově nebo etapově);
• zajišťují přípravu zpevněných ploch pro stroje a mechanismy, pokud bylo sjednáno ve SOD;
• v souladu se SOD zabezpečují poskytování zdrojů energií a médií.

AO-S zejména:

• podle charakteru předává podzhotovitelům celé staveniště nebo příslušné části;
• provádí kontroly prací a dodávek podle plánu jakosti;
• předává základní geodetické údaje (osy a výšky pro zakládání nebo montáže konstrukcí, vytyčovací body pro komunikace, sítě apod.).

3.7.3 Během prací podzhotovitelů:

Stavbyvedoucí zejména:

• koordinují souběhy a návaznosti činností a provádějí nezbytná operativní a organizační opatření, umožňující plynulou činnost podzhotovitelů i vlastních zaměstnanců;
• reklamují a řeší běžné neshody.

AO-S zejména:

• kontroluje shodu plnění dodávek a prací s projektovou dokumentací a specifikacemi;
• dbá na dodržování hlavních zásad BOZP, PO a ochrany ŽP pracovníky podzhotovitelů (zejména zvláštních podmínek konkrétní technologické stavby a staveniště);
• uplatňuje u podzhotovitelů připravenost ke kontrolním prohlídkám technologické stavby, pokud se jich dotýkají (viz odst. 3.8.5);
• projednává případné změny projektové dokumentace se zástupci podzhotovitelů a podle potřeby se stavebníkem nebo projektantem.

3.7.4 V závěru prací podzhotovitelů:

Stavbyvedoucí nebo pověření odborní pracovníci zhotovitele:

• provádějí výstupní kontrolu poddodávky (geometrická přesnost, kompletnost dodávky, výsledky funkčních zkoušek, plnění parametrů a podmínek SOD atd.);
• zajišťují média, energie a suroviny pro zkoušky (pokud bylo sjednáno);
• dohlížejí na likvidaci a odklizení zbytků materiálů a odpadů a uvolnění pracoviště pro následné činnosti, včetně potřebného čištění;
• zajišťují podklady pro finanční vyrovnání poddodávky.

AO-S:

• řeší závažnější neshody a vícepráce;
• přebírá dokončené poddodávky, včetně dokladů a dokumentů.

3.7.5 Služby, které zajišťuje zhotovitel stavby pro své podzhotovitele, např. sociální, skladovací, výpomoci, energie, materiály apod., se obvykle poskytují za úhradu, pokud není sjednáno jinak.

3.8 Kontrolní činnosti, řízení jakosti

3.8.1 Zásady kontrolních činností zajišťujících jakost předmětu plnění je obsažena v plánu jakosti obchodního případu. Plán jakosti obchodního případu je dokument uvádějící specifické způsoby zabezpečování jakosti a sled činností, vztahujících se k určitému výrobku, technickému zařízení, projektu nebo určité službě.

Plán zkoušek je dokument, ve kterém jsou uvedeny požadavky zhotovitele na zkoušky, přejímky a kontroly jakosti na dodávaný výrobek nebo službu od podzhotovitelů (příloha 4.5).

Plán kontrol kvality je dokument, zpracovaný obvykle zhotovitelem, uvádějící všechny kontrolní úkony, které zahrnují výrobu, montáž a služby při realizaci předmětu smlouvy s vyznačením stupně důležitosti

Zaznamenává se v něm účast podzhotovitele, zhotovitele, kontrolních orgánů a zákazníka při inspekčních činnostech. Podle zvyklostí podzhotovitelů může mít odlišné provedení i název.

3.8.2 Realizace zakázky z hlediska řízení jakosti obecně zahrnuje:

• oprávněné požadavky specifikované stavebníkem;
• požadavky, které stavebník neuvedl, ale vyplývají z technologických podmínek a norem;
• požadavky a povinnosti vyplývající z právních předpisů;
• jakékoliv doplňující požadavky, určené podzhotovitelem;
• ovlivňování výběru podzhotovitelů a dodavatelů – doplňování seznamu způsobilých dodavatelů;
• řízení neshod v oblasti jakosti;
• identifikaci a sledování zabudovaných materiálů a technologických prvků;
• ochranu produktu;
• řízení činnosti monitorovacích a měřicích zařízení (metrologie);
• návrhy opatření k nápravě;
• preventivní opatření.

3.8.3 Útvar řízení jakosti:

• přezkoumává návrh smlouvy o dílo s podzhotovitelem z hlediska požadavků na jakost příp. tuto část návrhu smlouvy upraví;
• potvrzuje, že návrh smlouvy o dílo s podzhotovitelem v části řízení jakosti odpovídá požadavkům stavebníka na jakost, které je schopen zhotovitel plnit;
• zpracuje ve spolupráci dalšími členy realizačního týmu plán jakosti stavby, pokud je tento požadavek v návrhu smlouvy o dílo se stavebníkem.

3.8.4 V souladu s § 132 až § 134 SZ provádí stavební úřad dozor nad zajišťováním ochrany veřejných zájmů, ochrany práv dotčených právnických a fyzických osob a nad plněním povinností, vyplývajících z tohoto zákona a právních předpisů, vydaných k jeho provedení.

Stavební úřad provádí kontrolní prohlídku rozestavěné stavby ve fázi, určené v podmínkách stavebního povolení, v plánu kontrolních prohlídek, před vydáním kolaudačního souhlasu a v dalších případech, uvedených v § 133 SZ. Rozsah zjišťování při kontrolní prohlídce je vymezen v § 133 odst. 2 SZ, § 134 SZ a v § 18q vyhlášky č. 503/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

3.8.5 Stavbyvedoucí (AO-S) zajišťuje připravenost stavby ke kontrolním prohlídkám podle § 133 a § 134 SZ a v souladu s vyhláškou č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů, ve fázích, uvedených v podmínkách stavebního povolení; na výzvu stavebního úřadu se jich zúčastňuje. K tomu v dostatečném předstihu oznámí stavebníkovi (případně z jeho pověření stavebnímu úřadu) datum, k němuž je příslušná část technologické stavby ukončena, a připraví potřebné podklady, zejména:

• ověřenou projektovou dokumentaci;
• projektovou dokumentaci pro provádění stavby;
• doklady o kvalitě výrobků, materiálů a konstrukcí;
• doklady o provádění předepsaných zkoušek;
• stavební deník;
• případně další podklady a dokumenty podle povahy technologické stavby, ve které kontrolní prohlídka probíhá.

3.8.6 Autorizovaná osoba provádí kontroly jakosti sama nebo jimi pověřuje odborně způsobilé techniky technologické stavby (u větších staveb se ustanovuje manažer řízení jakosti).

Inspektor jakosti nebo pověřená osoba stavbyvedoucím prověřuje a shromažďuje doklady o výsledcích kontrol a zkoušek a dokumentaci o shodě výrobků s normami a technickými požadavky na výrobky. Požaduje po podzhotovitelích zpracování plánu kontrol kvality u činností, výrobků a služeb, jedná-li se o vyhrazené technické zařízení, požadavek stavebníka nebo zhotovitele.

3.8.7 Inspektor jakosti:

• zajistí v rámci realizačního týmu zpracování přehledu činností, výrobků a služeb, u kterých je nutné vyžadovat zpracování plánu zkoušek nebo plán kontrol kvality; jedná se o činnosti, výrobky a služby, na které jsou kladené zvýšené požadavky na kontrolu jakosti, které nepatří do vyhrazených technických zařízení;
• přezkoumává návrhy obchodních smluv s podzhotoviteli z hlediska požadavků stavebníka a zhotovitele na jakost, které v případě potřeby doplňuje;
• vyžádá stanovisko stavebníka k požadavku účasti stavebníka při kontrolách kvality, příp. zda pro tuto činnost zabezpečil kontrolní orgán;
• pokud je součástí stavby vyhrazené tlakové nebo jiné vyhrazené technické zařízení, konzultuje požadavky na jakost těchto zařízení, příp. i své návrhy s revizním technikem tlakových zařízení nebo jinou odbornou organizací;
• pokud je zpracován plán kontrol kvality podzhotovitelem, doplní je o požadavky zhotovitele na inspekční činnost a současně podle potřeby předá kontrolním orgánům i stavebníkovi k vyjádření a doplnění jejich požadavků.

3.8.8 Inspektor jakostiprovádí inspekční činnosti, a to jak u zhotovitele, tak i u podzhotovitelů, které obsahují zejména:

• vstupní kontroly a přejímky;
• průběžné, mezioperační, namátkové kontroly kvality prováděného díla;
• závěrečné přejímky, včetně přejímky dokumentace o jakosti.

Inspektor jakosti dále provádí nebo zajišťuje:

• mechanické, laboratorní, vizuální kontroly, zkoušky, měření, včetně zákonem stanovených;
• prověrky a zpracování dokumentace o jakosti a environmentu;
• kompletaci dokumentace o jakosti a environmentu;
• prověrky metrologického systému u podzhotovitelů.

V případě zjištěné neshody vystavuje protokol o neshodě.

3.9 Ochrana proti klimatickým vlivům

3.9.1 Staveniště, technologická stavba, provozní soubory, budovy i jejich rozestavěné části, musí být po celou dobu zabezpečovány proti poškození nebo znehodnocení mimořádnými povětrnostními nebo jinými přírodními vlivy. K nim patří:

• silné deště a zaplavení staveniště;
• silné mrazy;
• účinky větru;
• účinky blesku (ohně);
• zemětřesení (v určených lokalitách).

3.9.2 Hlavní opatření k ochraně:

• systém odvodnění (pohotovost čerpání, provizorní rigoly …);
• zimní opatření;
• zajištění skládek materiálů a výrobků (zakrytí, zatížení …);
• zajištění stability konstrukcí a jejich částí v průběhu montáže (montážní a provizorní zavětrování …);
• dočasné zajištění nedokončených obvodových a střešních plášťů;
• kotvení věžových jeřábů vždy po ukončení práce;
• uzemnění kovových konstrukcí, jeřábových drah, kovových lešení apod.

3.9.3 Zimní opatření zahrnují zejména u technologických částí staveb:

• podmínky pro provádění montážních prací;
• vyloučení činností, která nelze za nízkých teplot provádět (např. svářečské práce, izolace, nátěry, instalace kabelových rozvodů apod.);
• ošetření komunikací, zajištění energií, použitelnost mechanizace;
• využití pracovních sil;
• kalkulaci vzniklých vícenákladů a jejich začlenění do ceny stavby;
• zhodnocení eventuálních dopadů na lhůty výstavby.

3.9.4 Stavbyvedoucí AO-S vydává příslušné pokyny k zabezpečení technologické stavby a kontroluje plnění nařízených opatření, zejména před dny pracovního klidu, nebo podle předpovědi počasí.

3.9.5 V případě mimořádné události vytváří stavbyvedoucí (AO-S) operativně podmínky pro minimalizaci následků a škod. Současně zajišťuje bezprostřední ohlášení pojistné události pojišťovně, u které má zhotovitel sjednáno pojištění stavby.

3.10 Materiálové zásobování

3.10.1 Po podpisu SOD na realizaci stavby pověřené pracoviště (nebo pracovník) dodavatele zajišťuje smluvní dodávky zařízení a materiálů pro předmětnou stavbu formou uzavření obchodních smluv, nebo potvrzení objednávek s vybranými (nebo dlouhodobě sjednanými) dodavateli (viz kap. 1.9).

3.10.2 Lhůty jednotlivých dodávek se řídí harmonogramem výstavby a upřesňují se v týdenních nebo měsíčních požadavcích dílčí stavbyvedoucích.

3.10.3 Dodávky nebo operativní nákupy menších množství materiálů si obvykle zajišťují dílčí stavbyvedoucí přímo (většinou na základě rámcových smluv firmy s dodavateli).

3.10.4 Vstupní kontrolou dodávek (materiály, dílce, zařízení, výrobky apod.) se na stavbě prověřuje množství a jakost dodávek. Ověřuje se, zda jsou výrobky nakupovány a dodávány v souladu se smluvními podmínkami, objednávkami, projektovou dokumentací, s příslušnými právními předpisy, vztahujícími se na ně (např. zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů, včetně prováděcích NV, vztahujících se ke stavebním výrobkům, NV k strojním, elektro a dalším vyhrazeným technickým zařízením), s technickými normami nebo jinými technickými předpisy a zda splňují ustanovení § 156 SZ.

Přejímající při vstupní kontrole současně přebírá doklady o dodávce (dodací listy, technickou dokumentaci, certifikáty kvality, prohlášení o shodě apod.).

3.10.5 Vstupní kontrolu provádí určený pracovník zhotovitele, mající k tomu potřebné znalosti a zkušenosti. K technicky a odborně náročnějším přejímkám nebo ke sporným případům může být přizván specialista, nebo se využije služeb inspekčního orgánu.

3.10.6 Při kvantitativní přejímce se kontroluje množství odpovídající dodacímu listu, poškození obalů, kompletnost dodávky apod.

3.10.7 Při kvalitativní přejímce se zejména kontroluje shoda dodávky s předepsanými nebo sjednanými požadavky na jakost, technickými normami apod., úplnost dokladů a dokumentace dodávky.

3.10.8 Nejsou-li zjištěny závady, přejímající potvrdí příjem na dodacím listu a uvede místo pro uložení, případně zabudování materiálu či zařízení (SO, PS) a pro jeho následnou identifikaci a zajistí zúčtování dodávky.

V případě zjištěné neshody sepíše reklamační zápis a zajistí podpis přepravce. Protokoly o neshodách z kvantitativních i kvalitativních přejímek předává přejímající tomu, kdo obchodní případ sjednal, k provedení reklamačního řízení.

3.11 Organizace příjmu, manipulace a skladování dodávek

3.11.1 Koordinátor stavby organizuje příjem, manipulaci a skladování dodávek ve staveništních skladech při realizaci obchodního případu. Dále organizuje v průběhu skladování dodávek manipulaci, řádné uskladnění, ochranu před poškozením nebo zničením, výdej ze skladu, vedení řádné evidence při příjmu, výdeji a reklamačních řízeních. Dbá, aby díly uskladněné ve staveništních skladech byly uskladněny na nezbytně nutnou dobu před předáním montážní organizaci.

3.11.2 Koordinátor provádí:

• pravidelnou kontrolu práce zaměstnanců skladu a manipulace;
• pravidelnou kontrolu dodržování požadavků na skladování podle objednávky na skladování u interních dodávek nebo smlouvy o skladování u dodávek externích;
• kontrolu dodržování pracovních, bezpečnostních, požárních předpisů a používání osobních ochranných prostředků;
• dodržování dopravního řádu pro příslušnou oblast;
• stavu skladů, skladových ploch, manipulačních prostředků a pomocných pomůcek pro skladovou a manipulační činnost;
• předepsané prohlídky uložených dodávek, které dokumentuje v zápise o prohlídce;
• v případě, že pro daný OP není při vlastním skladování stanovena funkce skladníka nebo manipulačního pracovníka zajišťuje i jejich povinnosti;
• kontrolu, aby manipulaci prováděli pouze stanovení a vyškolení zaměstnanci;
• účelného využívání manipulačních prostředků a ploch;
• kontrolu vybavenosti skladů předpisy, které řeší zejména:
  • nutnou kvalifikaci a odpovědnost zaměstnanců při provádění skladové činnosti;
  • údržbu, opravy a prohlídky skladového zařízení a odpovědnost za jejich bezpečný provoz a požární předpisy;
  • lhůty údržeb, oprav, revizí zařízení a kontrol skladového zařízení a uložených dodávek, materiálů, věcí s vymezením odpovědnosti za tyto práce;
  • bezpečnostní opatření při skladové manipulaci v době příjmu, uskladnění a vyskladnění materiálu, užívání energií, při skladování škodlivých a nebezpečných materiálů, při poruchách, nehodách, haváriích skladového zařízení, při požáru a živelných pohromách postihujících sklad;
  • dopravní řad a předpisy zabezpečující ochranu životního prostředí;
  • organizaci kontroly, školení a přezkušování zaměstnanců skladu.

3.11.3 Skladník provádí příjem, přejímku a evidenci dodávky od ukladatele v zóně příjmu a v rozsahu a podmínek podle objednávky na skladování nebo smlouvy o skladování. Pro přejímku vyžaduje tyto doklady:

• propustka-dodací list;
• osvědčení o jakosti a kompletnosti, v případě je-li materiál uložen v uzavřeném obale;
• průvodní dokumentaci v rozsahu sjednaném v objednávce nebo smlouvě.

Je-li materiál poškozen dopravcem, musí zůstat na dopravním prostředku do ukončení reklamačního řízení s dopravcem. Po ukončení reklamačního řízení musí být materiál uložen v zóně reklamovaného a vadného materiálu do úplného vyřešení ukladatelem. Materiál musí být označen viditelně: poškozeno – nebrat.

3.11.4 Je-li dodávka bez zjevných vad a jsou-li doklady kompletní, uloží skladník materiál do příslušného skladu. Po uložení materiálu provede jeho označení skladovým číslem a jeho evidenci. Zaznamená tento příjem do skladové knihy, která může být vedena i v PC.

3.11.5 U vady způsobené manipulací při skladování provede skladník přemístění tohoto materiálu do zóny vadného a poškozeného materiálu a písemně vyzve ukladatele k zahájení reklamačního řízení. Po vyřešeném a ukončeném reklamačním řízení jsou tyto závěry zaznamenány ve skladové evidenci. Materiál je po odstranění závad znovu uložen do skladové zóny.

3.11.6 Skladník provádí výdej uloženého materiálu na základě požadavku koordinátora nebo písemné výzvy ukladatele, s doložením skladových dokladů požadovaného materiálu, uplatněného minimálně dva dny před požadovaným výdejem. Připraví po této výzvě uloženou dodávku do zóny předávky. Provede kontrolu stavu materiálu po uložení a připraví materiál k předání.

Provede předání dodávky dopravci nebo pověřenému zástupci ukladatele, který je povinen potvrdit převzetí dodávky na Propustce-Dodacím listě, jehož dvě vyhotovení si ponechá dopravce. Jedno vyhotovení založí skladník k dokladům výdeje materiálu. Výdej dodávky promítne do skladové knihy a databáze počítače.

3.11.7 Skladník zajišťuje doklady z příjmu a technické kontroly, tj. propustka – dodací list, návěští, doklady o výdeji materiálu, doklady z reklamačního řízení vadných dodávek, písemně nebo na elektronických nosičích. Zajišťuje manipulační úkony, ke kterým má oprávnění a dbá, aby při této činnosti nedošlo ke snížení jakosti dodávek.

Dodržuje následující zásady:

• provádí manipulaci s břemeny s ohledem na jejich velikost, hmotnost, výšku, tuhost apod.;
• používá vázací prostředky, speciální chapadla a přípravky tak, aby nedošlo k poškození povrchů (ve vhodných případech se používají kožené manžety, konopná nebo textilní lana);
• dbá, aby nedošlo k záměně výrobku a nedošlo ke zničení nebo poškození značení výrobků a dodávek;
• zajistí postupy, resp. speciální způsoby pro manipulaci předepsané výrobcem nebo montážním postupem;
• zabezpečí předepsané používání přepravních palet, dřevěných beden, podstavců apod., pokud je povinností tyto používat.

Ošetřuje skladové a manipulační mechanismy a prostředky, dbá o jejich údržbu a jejich řádné a efektivní využívání.

3.12 Mechanizace pro provádění stavby

3.12.1 Pracovník nebo útvar, pověřený ve firmě zajišťováním a provozováním mechanizačních a dopravních prostředků, odpovídá zejména za:

• pořizování, odepisování a vyřazování prostředků a ekonomiku jejich provozu;
• jejich evidenci (uložení dokladů, inventarizace, dokumentace o provozu a opravách apod.);
• provádění kontrol (elektro, STK vozidel, vázacích prostředků apod.);
• pravidelné revize a opravy;
• sjednání pojištění, vedení dokladů o technickém stavu prostředků apod.;
• zásobování PHM, náhradními díly;
• likvidaci ropných produktů, poškozených součástek, pneumatik apod. v souladu s předpisy o nakládání s odpady.

3.12.2 Mechanizační prostředky pro potřeby stavby se přidělují na stavby podle požadavků stavbyvedoucího. Po převzetí mechanizačního prostředku odpovídá za jeho provoz, údržbu a náklady s tím spojené středisko (stavba), kterému byl prostředek přidělen (pokud náklady nejsou součástí ceny za pronájem nebo jiných ujednání).

Nasazení a využívání mechanizačních prostředků vychází ze závěrů výrobní přípravy technologické stavby a konkrétních podmínek dodavatele (viz kap. 1.11). Pracovníci, jimž byly mechanizační prostředky, včetně malé mechanizace poskytnuty, musí být prokazatelně poučeni o jejich bezpečném užívání, udržování a ochraně proti zneužití nebo zcizení.

3.12.3 Referentská vozidla se přidělují příslušným pracovníkům podle pravidel, daných organizačním a pracovním řádem firmy. Vedení firmy odpovídá za vydání provozních bezpečnostních předpisů a provoz těchto vozidel a za pravidelné školení jejich řidičů. Organizace má povinnost přijmout pro tuto činnost provozně bezpečnostní předpis (NV č. 168/2002 Sb., kterým se stanoví organizace práce a pracovních postupů, ve znění pozdějších předpisů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky).

3.12.4 Při požadavcích na obsluhu stavebních strojů se využije vyhláška č. 77/1965 Sb., o výcviku, způsobilosti a registraci obsluh stavebních strojů, ve znění pozdějších předpisů.

3.13 Technická zařízení a vybavení stavby

3.13.1 K vybavení staveb patří případ od případu zejména tyto druhy zařízení:

• výměníkové stanice, redukční stanice;
• zesilovací stanice, úpravny vod a ČOV;
• el. rozvodny, trafostanice, nouzové zdroje;
• výtahy, jeřáby a ostatní vyhrazená technická zařízení;
• telefonní ústředny;
• protipožární a zabezpečovací systémy;
• stravovací a hygienická zařízení;
• skladová hospodářství;
• výrobní a nevýrobní technologická zařízení.

3.13.2 Způsob a forma zajišťování, skladování, zabudování a uvádění těchto zařízení do provozu jsou odvislé od:

• dohodnutého dodavatelského systému stavby;
• podmínek sjednaných v obchodních smlouvách;
• charakteru zařízení.

3.13.3 Stavbyvedoucí (AO-S) v souladu s ujednáními příslušných SOD vytváří podmínky pro:

• přejímky dodávek od dopravců a jejich předání pro montáže;
• jejich uskladnění a zabezpečení;
• stavební připravenost pro montáže;
• koordinační a kontrolní činnosti během montáží;
• stavebně montážní výpomoci a dokončovací montážní práce;
• bezpečnost prací a montáží;
• provedení zkoušek, zkušební provoz a přejímky zařízení.

3.14 Dílčí kontroly a přejímky prací

3.14.1 V průběhu výstavby dochází k dílčím kontrolám, případně převzetí provedených prací a dodávek od podzhotovitelů v těchto obvyklých případech:

• kontrola zakrytí prací dalším postupem (podzemní vedení, kotle před izolací apod.;
• kontrola polohy konstrukcí, strojů, technologických linek apod. před zalitím kotevních šroubů, otvorů apod.;
• ukončení prací podzhotovitelů;
• kontrola, resp. přejímka po tlakových a funkčních zkouškách, rozvodů a zařízení;
• přejímka pro předčasné užívání části stavby stavebníkem, případně jeho uživatelem.

3.14.2 Při provádění dílčích kontrol a přejímek se postupuje podle ujednání SOD (např. termín a forma výzvy ke kontrole, resp. k přejímce, opakování kontroly, resp. přejímky, úspěšnost zkoušek apod.).

3.14.3 Těchto dílčích kontrol, resp. přejímek, se účastní pověření zástupci zhotovitele (AO-S, stavbyvedoucí, šéfmontér, inspektor jakosti) a stavebníka (obvykle odborný technický dozor, případně uživatel). Ke kontrolám podzemních vedení a napojovacích míst pro nově zřizovaná vedení musí být přizváni správci sítí.

3.14.4 Výsledek kontrol, resp. dílčích přejímek, se zapisuje do stavebního deníku. U náročnějších případů (např. ukončená poddodávka) se navíc sepíše samostatný protokol. Zápisy a protokoly podepisují a kopie obdrží vždy odpovědní zástupci všech zúčastněných stran.

3.14.5 Stavbyvedoucí (AO-S) na stavbě:

• organizuje tyto dílčí kontroly, resp. přejímky, účastní se jich osobně, nebo pověří odpovědného pracovníka vedení stavby;
• přebírá všechny doklady o kontrolách, resp. dílčích přejímkách, a dokumentaci předaných zařízení nebo prací a ukládá je pro závěrečné předání stavby;
• řeší případné neshody a rozpory;
• nedá souhlas s převzetím nebo pokračováním v chybném postupu, pokud nejsou uspokojivě vyřešeny zjištěné neshody.

3.15 Vedení dokumentů a dokumentace stavby

3.15.1 Přehled dokumentů potřebných pro řízení stavby je uveden v kap. 3.2.

3.15.2 V průběhu výstavby se vedou následující dokumenty a dokumentace:

• stavební deník, deník BOZP;
• zápisy z koordinačních porad a kontrolních dnů;
• zápisy a doklady o kontrolách jakosti a zkouškách;
• záznamy o provedených kontrolách, resp. dílčích přejímkách, revizní zprávy apod.;
• doklady o schválení změn a víceprací;
• dodací listy materiálů, výrobků a zařízení, atesty, zkušební protokoly;
• doklady o kontrolách provedených stavebním úřadem nebo dotčenými orgány (stavební dozor stavebního úřadu, kontrolní prohlídky stavby apod.);
• změny obchodních smluv;
• soupisy provedených prací a fakturace;
• evidence zaměstnanců, doklady o docházce, odměňování atd.;
• evidence pracovníků podzhotovitelů, zvlášť pro účely BOZP;
• protokoly o úrazech, pojistných událostech apod.;
• záznamy o školeních, prověrkách BOZP a PO;
• dokumentace změn a skutečného provedení stavby nebo jejich částí v příslušné kopii PD;
• doklady o zprovoznění a provozování montážních mechanismů a zařízení (jeřáby, výtahy, elektrická zařízení, rozvody, dílny atd.);
• zápisy o přerušení prací, o mimořádných událostech a případné jiné záznamy (demolice, havárie …) podle charakteru technologické stavby;
• doklady o likvidaci odpadů.

3.15.3 Dokumentace technologické stavby musí prokazatelně zachycovat průběh výstavby a všechny dohody a vlivy, které mají dopad na:

• věcné, časové a finanční plnění SOD;
• dodržování podmínek stavebního povolení;
• kvalitu prací;
• bezpečnost osob, prací a ochrany ŽP;
• dodržení projektové dokumentace a výkonových parametrů;
• řešení škod, úrazů a nehod, vzniklých při výstavbě.

3.15.4 Pokud se o určitém aktu sepisuje samostatný zápis nebo protokol (kontroly, přejímky, školení, změny apod.), vždy se o tom provede i záznam do stavebního deníku.

AO-S vždy kontroluje a zajišťuje úplnost dokladů a dokumentů z hlediska, uvedených v kap. 3.15. AO-S dbá na řádné, přehledné a bezpečné uložení dokumentů až do jejich předání stavebníkovi při přejímce technologické stavby.

3.15.5 U rozsáhlých staveb AO-S (hlavní stavbyvedoucí, vedoucí stavby) pověří vedením částí dokumentace stavbyvedoucí jednotlivých částí stavby (AO-S), kteří jsou odpovědni za kompletní a správné vedení příslušné dokumentace.

3.16 Technické řešení provádění stavby a změnové řízení

3.16.1 Stavbyvedoucí (AO-S) spolupracuje s technickým úsekem nebo technikem (manažerem) přípravy zhotovitele, technickým dozorem stavebníka (TD) a autorským dozorem projektanta (AD), pokud byl ustanoven, při řešení všech důležitých postupů a prací obzvlášť v následujících oblastech:

• řešení technických detailů (pokud nejsou zřejmé z PD);
• konzultace náročných technologií;
• změny nebo náhrad materiálů a výrobků;
• změny projektové dokumentace (vyvolaných ze strany stavebníka, projektanta nebo i dodavatele);
• neshody v kvalitě, vad projektové dokumentace atd.;
• změny SOD vyplývajících ze změněného rozsahu prací, vyvolaného změnami záměru stavebníka, dopady rizik nebo požadovanými vícepracemi, včetně jejich vlivu na lhůty a cenu díla;
• zjištěné neshody s obecnými technickými požadavky na výstavbu, bezpečnostními podmínkami a s veřejnými zájmy.

3.16.2 Změnou se rozumítrvalá úprava obchodní, projektové a dodavatelské dokumentace, technických a jiných podmínek (dále dokumentace), která je přijata po schválení dokumentace a mění předchozí řešení. Změnové řízení je pak organizovaný souhrn činností, které souvisejí s provedením navrhované změny, tj. posuzování, schválení a realizace změny.

Za změny se nepovažují:

• úpravy, přepracování dokumentace v rámci jejího zpracování před uvolněním k použití;
• upřesňování obchodních dokumentů před jejich podepsáním (potvrzením).

Změna může být:

• změna provedená v průběhu realizace díla v rámci smlouvy o dílo;
• změna nad rámec smlouvy o dílo, požadovaná stavebníkem.

3.16.3 Stavbyvedoucí zajistí prostřednictvím hlavního projektanta stavby, s kterým je uzavřena smlouva o výkonu autorského dozoru (AD), vystavení požadavku na změnu, jehož evidence se zaznamenává do knihy změn. Hlavní projektant pověřuje projektanta k provedení konkrétního změnového řízení.

3.16.4 Projektant zajistí podle charakteru změny posouzení změny v zainteresovaných útvarech. Podle počtu požadovaných stanovisek zhotoví kopie požadavku na změnu a rozešle vedoucím útvarům, případně externím organizacím. Stanoví termín k posouzení změny. Konkrétní postup při změnovém řízení je dohodnut smluvně.

3.16.5 Projektant posoudí jednotlivá stanoviska, připraví rozhodnutí o přijetí změny a předloží ho ke schválení útvaru (organizaci), který schválil původní řešení.

3.16.6 Rozhodnutí o přijetí/odmítnutí změny sdělí projektant písemně stavbyvedoucímu (AO-S). V případě přijetí změny sdělí toto rozhodnutí všem zainteresovaným útvarům a organizacím a požádá je o provedení příslušných změn v jejich dokumentaci.

3.16.7 Jde-li o změnu nad rámec smlouvy o dílo, zajistí stavbyvedoucí (AO-S) společně s partnery vyhodnocení důsledků změny (důsledky pro cenu, dodací lhůtu, záruční závazky apod.). Toto vyhodnocení předá stavebníkovi k odsouhlasení. Jestliže stavebník vyžaduje zpracování detailního návrhu předmětné změny, zajistí zpracování nové nabídky podobně, jako kdyby se jednalo o nový obchodní případ. Změna obchodní smlouvy se řeší dodatky ke smlouvě.

3.16.8 Jde-li o změnu v rámci smlouvy o dílo, projedná stavbyvedoucí (AO-S) tuto změnu se svými partnery v závislosti na charakteru změny a nechá zpracovat návrh změny. Tento návrh zpracuje partner, který je v rozhodující míře odpovědný za vyvolanou změnu. Zpracovaný návrh změny předloží stavebníkovi k odsouhlasení.

3.16.9 Požadavky na provedení změn, které vznikají z různých příčin a u kteréhokoliv účastníka při realizaci, jsou zaměstnanci povinni předložit písemně.

3.16.10 Změny v dokumentech může schválit a provést jen ten útvar, který tyto dokumenty vyhotovil a schválil. Jakékoliv úpravy dokumentů musí být označeny datem a podpisem zaměstnance, který tyto úpravy provedl. Neplatné dokumenty nutno okamžitě vrátit zpět vyhotoviteli.

3.16.11 Pokud dojde ke změně stavby před jejím dokončením, musí stavebník vyřídit povolení stavebního úřadu (§ 118 SZ). Změnu stavby, která se nedotýká práv účastníků stavebního řízení a nedotýká se podmínek územního rozhodnutí, veřejných zájmů chráněných zvláštními právními předpisy nebo jestliže dotčený orgán se změnou souhlasí, může stavební úřad schválit při kontrolní prohlídce stavby. Totéž může učinit autorizovaný inspektor, bylo-li ve věci vedeno zkrácené stavební řízení.

3.16.12 Stavbyvedoucí (AO-S) nebo pověřený pracovník zhotovitele zapisují změny a výsledky dohod o technických řešeních do stavebního deníku a dbají na to, aby byly opatřeny podpisy oprávněných osob všech zúčastněných stran. Zápisy slouží k dokumentování ujednání, při řešení reklamací a při změnách smluvních podmínek.

3.16.13 Jestliže změna vyvolá omezení nebo přerušení prací, stavbyvedoucí (AO-S) operativně řeší její organizační a smluvní dopady (přesun pracovníků a mechanismů, zabezpečení rozpracovaného díla, změny lhůt, případně i vliv na cenu).

3.16.14 AO-S odpovídá za to, že všechny úpravy a změny projektové dokumentace během stavby budou zachyceny v dokumentaci skutečného provedení stavby (viz kap. 4.7).

3.17 Řešení neshod a rozporů

3.17.1 Hlavní neshody a rozpory vznikají při provádění technologické stavby, obzvlášť při:

• nedodržování sjednaného časového harmonogramu, resp. lhůt věcného a časového plnění;
• uplatňování vyšších finančních nároků oproti uzavřené SOD (případně srážek z ceny);
• nedodržování jakosti;
• špatné koordinaci prací a činností podzhotovitelů s ohledem na uzavřené podmínky ve SOD;
• nedostatečné ochraně ŽP a jiných veřejných zájmů;
• vzniku vad a škod;
• nedodržování podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a požární ochrany;
• nedodržení požadavků na výsledky zkoušek a plnění výkonových parametrů zařízení.

3.17.2 AO-S zajišťuje, aby žádný neshodný výrobek nebyl zabudován nebo neshodný postup nebyl dále uplatňován bez řádného vyřešení neshod.

3.17.3 O vzniku a řešení neshod a rozporů se vždy provádí zápisy do stavebního deníku. U firem, které mají certifikovaný systém managementu jakosti, systém environmentálního managementu nebo managementu bezpečnosti práce, se použijí zavedené formuláře a postupy.

3.18 Jednání s orgány a třetími osobami

3.18.1 Stavbyvedoucí (AO-S) projednává otázky provádění technologické stavby podle potřeby s orgány, hájícími veřejné zájmy, s organizacemi (vlastníky, resp. veřejné dopravní a technické infrastruktury) i s dotčenými soukromými subjekty buď z titulu své odpovědnosti za realizovanou stavbu, nebo na základě pověření stavebníka.

Pokud tato jednání mají dopad na smluvní závazky, AO-S odsouhlasí stanoviska a podmínky s příslušnými odpovědnými pracovníky a statutárním orgánem zhotovitele. Jedná-li z pověření stavebníka, sdělí mu bez zbytečného odkladu dosažený výsledek jednání.

3.18.2 Některé konkrétní případy, vyžadující projednání:

• zábor veřejného prostranství;
• omezení dopravy, přechody, protlaky;
• zřízení přechodných skládek;
• součinnost s dozorem stavebního úřadu (§ 132 SZ) a autorizovaným inspektorem (§ 149 odst. 1 a 2 SZ);
• památková péče, archeologické aj. kulturně cenné nebo chráněné nálezy, chráněná území;
• BOZP, PO, hygienická služba;
• ovlivnění oprávněných zájmů obecních a městských samospráv a soukromých vlastníků;
• dopady stavby na venkovní sítě, komunikace apod.;
• ukládání a likvidace nebezpečných odpadů;
• odstávka provozovaného zařízení.

3.18.3 Dojde-li při činnostech ve výstavbě k nepředvídaným nálezům kulturně cenných předmětů, detailů staveb, chráněných částí přírody nebo k archeologickým nálezům, postupuje stavbyvedoucí se stavebníkem podle ustanovení § 176 SZ.

3.18.4 Stavbyvedoucí AO-S zaznamenává výsledky jednání a dohody vždy do stavebního deníku; v případě potřeby pořizuje navíc samostatné zápisy.

3.19 Zabezpečení BOZP a PO

3.19.1 Výčet hlavních rizikových faktorů a činností z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) a požární ochrany (PO), včetně příslušných právních předpisů a technických norem, vztahujících se na tyto oblasti, je uveden v kap. 1.15.

3.19.2 Zhotovitel technologické stavby jako zaměstnavatel je povinen soustavně vytvářet podmínky pro zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků při práci na svých pracovištích a stavbách v souladu s ustanoveními § 101 až § 108 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, a prováděcích předpisů a vyhlášek, vydaných k jejich uplatňování.

3.19.3 Hlavní požadavky, kladené na staveništi pro ochranu zdraví při práci:

• uspořádání staveniště podle dokumentace ZS, udržování pořádku a čistoty;
• stanovení komunikačních tras pro příchod a pohyb fyzických osob, dopravních, výrobních a pracovních prostředků (vodorovná i svislá doprava);
• podmínky pro uskladnění a manipulaci s materiály;
• splnění požadavků na odbornou způsobilost osob, konajících práce na staveništi;
• uskladňování manipulace a odstraňování zbytků materiálů, odpadů a zvlášť nebezpečných odpadů;
• vyhledávání nebezpečí a předcházení rizikům;
• vedení evidence přítomnosti zaměstnanců a jiných osob na staveništi a v jeho blízkém okolí;
• vhodnost a technická způsobilost strojů, technických zařízení, pomůcek a dopravních prostředků;
• stanovení pracovních postupů, koordinace a organizace práce;
• označení nebezpečných a rizikových úseků (bezpečnostní značky, signály apod.);
• opatření k omezení, případně vyloučení rizikových faktorů;
• zákazy výkonu některých činností;
• používání osobních ochranných pracovních prostředků.

Podrobněji viz § 2 až § 8 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů.

3.19.4 Zhotovitel stavby jako zaměstnavatel je povinen zajišťovat a provádět úkoly v hodnocení a prevenci rizik, je-li k tomu způsobilý sám, jinak je povinen zajistit tyto úkoly odborně způsobilým zaměstnancem, nebo jinou odborně způsobilou osobou (viz § 9 až § 11 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů).

3.19.5 Na stavbách, pro které určil stavebník (zadavatel stavby) jednoho nebo více koordinátorů BOZP podle § 14 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, zhotovitel i jiné fyzické osoby, které se osobně podílejí na zhotovení stavby, aktivně spolupracují s tímto koordinátorem. Zhotovitel je při tom povinen:

• nejpozději do 8 dnů před zahájením prací na staveništi doložit, že informoval koordinátora o rizicích, vznikajících při pracovních a technologických postupech;
• poskytovat koordinátorovi součinnost pro plnění jeho úkolů po celou dobu svého zapojení do přípravy a provádění stavby.

Více viz § 16 a § 17 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů.

3.19.6 Koordinátor BOZP je při realizaci stavby povinen: bez zbytečného odkladu

• informovat všechny dotčené zhotovitele stavby o bezpečnostních a zdravotních rizicích na staveništi;
• upozornit zhotovitele na nedostatky v uplatňování požadavků na BOZP, vyžadovat zjednání nápravy, případně navrhovat přiměřená opatření;
• pokud zhotovitel neplní přiměřená opatření ke zjednání nápravy zjištěných nedostatků v oblasti BOZP, oznámit tuto skutečnost stavebníkovi.

Více viz § 18 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů.

3.19.7 Pravidla pro zajištění BOZP jsou stanovena v NV č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky, ve znění pozdějších předpisů, a NV č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, ve znění NV č. 136/2016 Sb.

Pravidla pro zajištění požární bezpečnosti určuje zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů.

3.19.8 Stavbyvedoucí (AO-S) je povinen v souladu s § 153 SZ při řízení technologické stavby zajistit mj. dodržování povinností k ochraně života, zdraví a bezpečnosti práce. Jeho úloha spočívá především v uplatňování bezpečnostních předpisů v reálných podmínkách dané stavby, a to obzvláště:

• celkové zabezpečení staveniště i jednotlivých pracovišť, přístupů a příjezdů;
• školením pracovníků;
• volbou opatření a koordinací činností vlastních zaměstnanců i pracovníků ostatních podzhotovitelů pro oblasti BOZP, PO a ochrany ŽP;
• soustavnou kontrolou dodržování předpisů a zásad BOZP a PO;
• součinností s koordinátorem BOZP, pokud byl zřízen;
• zajištěním bezpečnosti třetích osob, občanů, veřejných komunikací, prostranství a zařízení, provozů stavebníka nebo provozovatele a jiných subjektů, dotčených výstavbou;
• dodržování havarijních a požárních plánů a plánů bezpečnosti a ochrany zdraví práce na staveništi;
• volbu preventivních opatření pro předcházení úrazům nebo požáru;
• včasným specifikováním možných rizik a jejich prevencí.

3.19.9 Způsobilost pracovníků k činnostem na stavbě se v oblasti BOZP zajišťuje zejména následujícími formami:

• vstupním školením všech pracovníků, včetně podzhotovitelů před zahájením prací;
• seznámením čet s předepsanými technologickými postupy a předpisy BOZP a PO, vztahujícími se k jejich činnostem;
• školením k zákoníku práce (§ 101–§ 108 ZP);
• základním školením k bezpečnosti v elektrotechnice podle NV č. 194/2022 Sb., o požadavcích na odbornou způsobilost k výkonu činnosti na elektrických zařízeních a na odbornou způsobilost v elektrotechnice, ve znění pozdějších předpisů;
• školením o povinnostech všech pracovníků při vzniku pracovního úrazu;
• školením o stavbě lešení;
• školením k práci ve výškách nebo hloubkách, v uzavřených prostorách (NV č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky, ve znění pozdějších předpisů);
• speciálními školeními (vazači, obsluhy mechanismů, řidiči, jeřábníci, elektrikáři, svářeči …);
• kontrolou průkazů a osvědčení (obsluhy mechanismů, řidiči, jeřábníci, elektrikáři …);
• zajišťováním periodických opakování školení a lékařských prohlídek.

3.19.10 O bezpečnostních školeních pracovníků stavby (vlastních i podzhotovitelů) se pořizují zápisy, obsahující témata školení a opatřená datem konání a podpisy všech účastníků. Zápisy se obvykle provádějí v deníku BOZP. Záznam o školení se provede i do stavebního deníku. Do deníku BOZP se zapisují též výsledky kontrol, případy úrazů a mimořádných událostí.

3.19.11 Stavbyvedoucí a odpovědní pracovníci zhotovitelů a dodavatelů v oblasti bezpečnosti práce zajišťují zejména:

• vybavení zaměstnanců osobními ochrannými pracovními prostředky;
• kontrolu pracovních postupů;
• organizaci skladování a dopravy;
• provozování strojů, mechanismů, elektrických zařízení a staveništních rozvodů;
• umístění výstražných značek, tabulek, ohrazení apod., včetně jejich údržby;
• evidenci o školeních (zápisy, obsah, podpisy pracovníků);
• včasné a pravdivé sepsání protokolů o úrazech;
• poskytování první pomoci a zajištění lékařské služby;
• zásah požární jednotky HZS;
• opatření pro omezení škod.

3.19.12 AO-S spolupracuje:

• při šetření příčin úrazů a požárů (Státní úřad inspekce práce, OIP, PO, PČR apod.);
• při odstraňování následků mimořádných událostí;
• při likvidaci škod a náhrad (regresy, pojišťovna, osobní odpovědnost apod.).

3.19.13 AO-S a jím pověření technici po dobu zhotovování díla zabezpečují také jeho ochranu před poškozením nebo zcizením až do dne, kdy podle SOD převezme odpovědnost za ochranu díla objednatel (ukončením přejímacího řízení a podepsáním protokolu o předání a převzetí díla).

3.20 Ochrana životního prostředí při provádění stavby

3.20.1 Podmínky pro ochranu ŽP musí být specifikovány přiměřenou formou a rozsahem už v technické přípravě technologické stavby (viz kap. 1.16).

3.20.2 Autorizovaná osoba (AO-S) při výstavbě uplatňuje podmínky dané právními předpisy, ujednáními SOD, stavebním povolením a výstupy z výrobní přípravy jak u vlastních pracovníků, tak i u poddodavatelů.

3.20.3 Stavbyvedoucí (AO-S) je mimo jiné povinen řídit provádění technologické stavby tak, aby zajistil dodržování povinností souvisejícími s ochranou životního prostředí, uspořádání staveniště a provozu na něm a působit k odstranění závad vzniklých při provádění (viz § 153 SZ).

3.20.4 Ze zákona o odpadech vyplývají zejména povinnosti důsledné separace, označení a ukládání odpadů, jejich případné předávání oprávněným osobám (firmám), vedení průběžné evidence odpadů, ročních hlášení apod.

Pokud při stavební činnosti dochází ke vzniku nebezpečných odpadů (kategorie N), je třeba požádat příslušný orgán životního prostředí o udělení souhlasu k nakládání s nimi. Ukládací místo každého druhu nebezpečného odpadu musí být kromě řádného označení opatřeno též Identifikačním listem nebezpečného odpadu.

3.20.5 AO-S musí dbát na minimalizaci dopadů, vyplývajících z montážních prací (svařování, prašnost, hlučnost mechanismů, vibrace) na pracovníky i na okolí (např. práce v noci, v blízkosti škol, zdravotnických zařízení apod.).

3.20.6 Pověřený pracovník zhotovitele vede evidenci o nakládání s odpady podle zákona č. 541/2021 Sb., o odpadech, tj. zejména doklady ze skládek, zneškodnění nebezpečných odpadů oprávněnými pracovišti apod. Tato evidence je součástí dokumentace, předkládané k žádosti o vydání kolaudačního souhlasu.

3.20.7 Při vzniku havárie nebo poškození životního prostředí AO-S, případně v součinnosti s podzhotoviteli, operativně provádí nezbytná opatření k omezení ekonomických i ekologických dopadů. Podle havarijních plánů, rozsahu a náročnosti škod zajistí odstranění následků vlastními silami nebo pomocí HZS, případně odborně způsobilými a vybavenými firmami.

3.20.8 Při práci s chemickými látkami a chemickými přípravky je nutno se řídit pokyny, obsaženými v bezpečnostních listech chemických látek. Tyto musí být k dispozici na pracovišti, na kterém se s takovouto látkou pracuje.

3.21 Ekonomika zakázky, fakturace

3.21.1 Řízení ekonomiky obchodního případu využívá ekonomického a finančního plánu zakázky, vytvořeného manažerem nákladů obchodního případu ve spolupráci s ekonomickým úsekem firmy zhotovitele. Manažer nákladů obchodního případu kontroluje a řídí náklady v souladu s ekonomickým a finančním plánem ještě před jejich vynaložením, případný nesoulad s plánem signalizuje předem a společně se stavbyvedoucím (AO-S) navrhuje opatření k nápravě. Na základě podkladů od stavbyvedoucího (AO-S) ekonomický úsek průběžně zpracovává nabíhající náklady a výnosy zakázky a provádí porovnání s plánem zakázky. Pokud je skutečnost rozdílná od plánu, ekonomický úsek s manažerem nákladů provede rozbor příčin tohoto nesouladu (např. vícepráce, chyba v rozpočtu apod.) a navrhne opatření k nápravě.

3.21.2 Kontrola nákladů probíhá podle jednotlivých druhů nákladů, zahrnutých do plánu nákladů zakázky podle kap. 1.5:

• přímé náklady:
  • materiály;
  • mzdy;
  • poddodávky (práce výrobní povahy);
  • služby (práce strojů, energie, voda, telefony apod.);
  • ostatní přímé náklady (cestovné, diety, PHM apod.);
• nepřímé náklady:
  • výrobní režie;
  • správní režie.

Zahrnuje rovněž kontrolu fakturace zhotovitelů a dodavatelů materiálů a služeb ve vazbě na uzavřené smlouvy. Věcnou správnost došlých faktur prověřuje manažer nákladů zakázky (oprávněnost fakturace, správnost rozsahu plnění, soulad fakturované ceny se smluvním ujednáním apod.), formální správnost došlých faktur prověřuje ekonomický úsek (náležitosti daňových dokladů, uskutečnění zdanitelného plnění apod.).

3.21.3 Fakturace u obchodního případu probíhá v termínech podle smlouvy o dílo. Podkladem pro vystavení faktury je uskutečněné plnění dodávek a prací a soupis prací a dodávek provedených za období, za něž je ve smlouvě sjednána fakturace (např. měsíčně), vzájemně odsouhlasený a podepsaný oprávněnými zástupci objednatele a zhotovitele. Soupis provedených prací zpracovává odpovědný pracovník zhotovitele (stavbyvedoucí, manažer nákladů apod.); obsahuje přehled prací a dodávek uskutečněných ve sledovaném období nebo etapě v jednotkách množství, včetně jednotkových cen a souhrnného finančního vyjádření. Pro průběžné sledování celkem provedeného rozsahu obsahuje i finanční vyjádření provedených prací od počátku výstavby.

3.21.4 Vlastní faktura (daňový doklad) obsahuje tyto náležitosti:

• povinné náležitosti daňového dokladu:
  • obchodní firma nebo jméno a příjmení, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje plnění;
  • DIČ plátce, který uskutečňuje plnění;
  • obchodní firma nebo jméno a příjmení, sídlo nebo místo podnikání osoby, pro niž se uskutečňuje plnění;
  • DIČ, pokud je osoba, pro kterou se uskutečňuje plnění, plátcem;
  • evidenční číslo daňového dokladu;
  • rozsah a předmět plnění;
  • datum vystavení daňového dokladu;
  • datum uskutečnění zdanitelného plnění, pokud se liší od data vystavení daňového dokladu;
  • fakturovaná cena bez daně;
  • základ daně (DPH);
  • základní nebo snížená sazba daně nebo sdělení, že se jedná o plnění osvobozené od daně, a odkaz na příslušné ustanovení zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů;
  • výše daně uvedená v korunách a haléřích, popřípadě zaokrouhlená na desítky haléřů nebo na padesátihaléře;
  • celková fakturovaná částka včetně DPH;
• ostatní náležitosti daňového dokladu:
  • údaj o splatnosti daňového dokladu (faktury) v souladu se smluvními podmínkami;
  • odpočet zádržného, bylo-li ve smlouvě dohodnuto;
  • odpočet přijatých záloh, byly-li poskytnuty;
  • celková částka k úhradě.

3.21.5 Při ukončení obchodního případu (konečném předání a převzetí díla) je vystavována závěrečná faktura, ve které je provedena rekapitulace veškeré fakturace na zakázce (odděleně od daňového základu závěrečné faktury). Obsahem závěrečné faktury jsou rovněž dopady všech případných změn, vzniklých v průběhu stavby (vícepráce nebo méněpráce).

3.21.6 Celkové výnosy jsou tvořeny fakturací provedených prací a plateb za poskytnuté služby. Po odpočtu všech nákladů se zakázkou spojených vzniká skutečný zisk (volné zdroje společnosti). Zisk je základní podmínkou pro existenci a rozvoj firmy. Jeho využití se řídí vnitřními ekonomickými pravidly.

3.21.7 Každý podnikatel je povinen na všech svých obchodních listinách (objednávkách, obchodních dopisech, fakturách) uvádět kompletní identifikační údaje o své firmě, tj. jméno, název, sídlo nebo místo podnikání, identifikační číslo. Podnikatelé zapsaní v obchodním rejstříku též údaje o tomto zápisu, včetně spisové značky, respektive údaj o zápisu do jiné evidence.

3.21.8 Stavbyvedoucí (AO-S) je v souladu se svým pracovněprávním postavením odpovědný nebo spoluodpovědný zejména za:

• efektivní využívání pracovních sil, zařízení a mechanismů během výstavby;
• řádnou přípravu podkladů pro fakturaci (soupisy provedených prací) a pro závěrečné vyúčtování zakázky;
• dokumentování a projednání změn, víceprací a skutečností, ovlivňujících cenu díla, prací a služeb;
• minimalizaci případných škod nebo finančních ztrát při stavebně montážních činnostech.

DP 4 Uvádění stavby do užívání

4.1 Zkoušky smontovaných zařízení

4.1.1 V průběhu a po skončení montáží provozních celků, dílčích provozních celků, provozních jednotek, strojních potrubních a kabelových rozvodů, strojního zařízení, vybavení a elektrických zařízení se provádějí následující druhy zkoušek (viz kap. 1.5):

• zkoušky technologického zařízení (individuální vyzkoušení, komplexní vyzkoušení, zkušební provoz a garanční zkoušky);
• předepsané zkoušky vyhrazených technických zařízení;
• tlakové zkoušky;
• zatěžovací zkoušky;
• revize instalací.

Nutno naplánovat a stanovit:

• rozsah zkoušeného zařízení;
• rozsah individuálních zkoušek strojů a zařízení, včetně kritérií hodnocení;
• program přípravy předkomplexního vyzkoušení a komplexního vyzkoušení;
• popis zkoušek jednotlivých podsystémů se specifikací sledovaných parametrů, vyznačením přípustných hodnot a se sestavením provozních a poruchových stavů;
• dobu a rozsah komplexního vyzkoušení se specifikací zkoušených provozních a poruchových (havarijních) stavů, včetně stanovení kritérií úspěšného komplexního vyzkoušení;
• podmínky zkušebního provozu, pokud budou prováděny;
• podmínky a dobu provedení garančních zkoušek, jsou-li sjednány.

4.1.2 Cílem zkoušek je zajištění:

• těsnosti rozvodů a zařízení;
• pevnosti, únosnosti;
• bezpečnosti zařízení a obsluh;
• funkčnosti zařízení a řídicích systémů;
• spotřeb energií a médií;
• množství odpadů a emisí;
• výkonových parametrů;
• kvality produktů;
• zácviku obsluh.

Výstupem úspěšných zkoušek je zápis nebo protokol, ve kterém se potvrzuje, že výsledky zkoušek odpovídají příslušným předpisům, normovým hodnotám, projektovaným parametrům a požadavkům SOD. Tím se stvrzuje souhlas s pokračováním v následných pracovních postupech nebo s převzetím zařízení do předčasného užívání stavby a trvalého provozu. O výsledcích zkoušek se rovněž pořizuje zápis do stavebního deníku.

4.1.3 Zhotovitel stavby:

• spolupracuje s dodavateli zařízení (šéfmontéry) při přípravě zkoušek;
• zajišťuje služby pro provedení zkoušek v rozsahu a za podmínek sjednaných v obchodních smlouvách, obvykle za úhradu;
• budoucí uživatel obvykle zajišťuje k provedení komplexních, výkonových, garančních zkoušek a ke zkušebnímu provozu energie, média, materiál, personál.

4.1.4 Stavbyvedoucí (AO-S):

• zúčastňuje se zkoušek osobně, nebo pověřuje odborně způsobilé techniky;
• s dodavateli, stavebníkem a případně s projektantem řeší vzniklé neshody;
• shromažďuje doklady o úspěšně provedených zkouškách.

4.2 Podmínky prací za provozu

4.2.1 V průběhu výstavby se montážní práce mohou dotýkat provozu cizích zařízení, zařízení provozovatele nebo zařízení, smontovaných jako součást dodávky stavby.

4.2.2 Cizí zařízení mohou být např.:

• pozemní komunikace a stavby na nich;
• tělesa a objekty Českých drah;
• stavby a zařízení městské a veřejné dopravy;
• stavby a vedení energetických sítí;
• stavby vodovodů a kanalizací;
• stavby a zařízení telekomunikací, případně radiokomunikací;
• zařízení školská, zdravotnická, veřejné správy, církevní apod..

4.2.3 Pro práce na těchto objektech nebo v souběhu s nimi (v ochranných pásmech, křížení a napojování sítí apod.) musí být základní podmínky obsaženy už v projektové dokumentaci a ve stavebním povolení.

Před vlastním prováděním prací zhotovitel stavby za součinnosti se stavebníkem písemně dohodnou s dotčenými orgány státní správy, vlastníky nebo správci nemovitostí nebo sítí podrobné podmínky, které zahrnují případ od případu:

• vymezení dotčených ploch, prostor, bodů a druhy činností;
• omezení nebo výluky v dopravě;
• zajištění bezpečnosti (značení, ohrazení, osvětlení …);
• omezení dodávek médií;
• omezení nebo přerušení provozu technických zařízení;
• časové lhůty nebo limity omezení;
• uvedení do původního nebo do projektovaného stavu;
• mimořádná opatření podle charakteru zařízení a provozu;
• ochranu provozovaných staveb, jejich částí nebo zařízení proti prachu, hluku, vibracím apod..

4.2.4 Při pracích v prostorách s provozem technologických zařízení stavebníka (výrobní a skladová zařízení apod.) musí být obdobně sjednány podmínky pro zajištění provozu jak technologických zařízení, tak i pro provádění montážních prací, obzvlášť:

• vymezení pracovních prostor, úkonů a operací;
• bezpečnost prací a požární ochrana;
• zásobovací a expediční trasy;
• čistota prostředí (laboratoře, speciální zařízení);
• příjezd vozidel záchranné služby a HZS;
• práce ve zvláštních podmínkách (nebezpečné prostory, pohyb jiných osob atd.).

4.2.5 Pro individuální vyzkoušení, komplexní vyzkoušení a zkušební provoz zařízení, která jsou součástí technologické dodávky stavby, musí být podmínky pro provedení zkoušek a zkušebních operací dohodnuty již ve smlouvách o dílo s poddodavateli a v technické přípravě stavby.

4.2.6 Stavbyvedoucí (AO-S) odpovídá za to, aby obecně vždy byly:

• jasně vymezeny dotčené prostory, plochy a místa;
• určena odpovědnost konkrétních osob;
• řádně převzato pracoviště před zahájením montážních a zkušebních prací a předáno po jejich skončení;
• učiněna opatření pro zajištění BOZP a PO;
• ochráněny veřejné zájmy;
• určeny a dodrženy časové lhůty při těchto pracích.

4.3 Individuální vyzkoušení

4.3.1 Zhotovitel oznámí stavebníkovi zahájení individuálních zkoušek. Lhůta pro oznámení individuálních zkoušek a dalších vyzkoušení je obvykle sjednána a odsouhlasena v plánu jakosti a k němu vypracovaném plánu kontrol a zkoušek. Může si k těmto zkouškám vyžádat pracovníky, kteří byli pro obsluhu příslušného zařízení již vyškoleni u dodavatele zařízení. V případě, že se stavebník na výzvu zhotovitele nedostaví, je zhotovitel oprávněn zkoušky provést bez jeho účasti.

4.3.3 Potřebné provozní hmoty, suroviny a energii, pokud se jedná o hmoty, které budou běžně používány v pozdějším provozu, zajišťuje zhotoviteli ve smluvně sjednaném rozsahu za finanční úhradu objednatel.

4.3.4 Hmoty a suroviny, které nejsou předpokládány pro budoucí provoz a jsou určeny pouze pro individuální vyzkoušení, je povinen si zajistit zhotovitel.

4.3.5 Přejímka montáže zařízení v systému kusových dodávek se provádí ihned po skočení její sjednané části individuálním vyzkoušením.

4.3.6 Po skončení individuálního vyzkoušení vypracovává zhotovitel protokol o ukončení těchto zkoušek.

4.3.7 O provedení a výsledku individuálního vyzkoušení jednotlivých zařízení, základních jednotek, provozních jednotek provede zhotovitel zápis ve stavebním deníku.

4.4 Příprava ke komplexnímu vyzkoušení

4.4.1 Vedení organizace zhotovitele jmenuje v rámci realizačního týmu řídícího pracovníka uvádění do provozu formou písemného zmocnění.

4.4.2 K obsahu přípravy a provádění komplexního vyzkoušení – viz kap. 1.5.4 a 1.5.5.

4.4.3 Řídící pracovník komplexního vyzkoušení:

• převezme smlouvy a technickou dokumentaci, týkající se uvádění stavby do provozu, vypracovanou dodavatelskou dokumentaci včetně předpisů pro uvádění do provozu a návrhu provozních předpisů;
• provede upřesnění harmonogramu přípravy ke komplexnímu vyzkoušení a komplexního vyzkoušení. Zavede deník komplexního vyzkoušení jako subsystém stavebního deníku;
• provede kontrolu podkladů, zda tyto postačují k provedení komplexního vyzkoušení. Záznam o kontrole provede do deníku komplexního vyzkoušení. Zajistí případné doplnění podkladů vedoucím projektantem stavby;
• provede kontrolu zařízení pro zahájení přípravy ke komplexnímu vyzkoušení za účasti stavbyvedoucího (AO-S), včetně kontroly protokolu o ukončení montážních prací (včetně úspěšně provedeného individuálního vyzkoušení) a kontroly odstranění závad z revizních zpráv. Zápis provede do deníku komplexního vyzkoušení;
• zajistí odstranění závad, které brání zahájení komplexního vyzkoušení;
• zorganizuje a provede přípravu zařízení ke komplexnímu vyzkoušení, podle harmonogramu a podle předpisů pro uvádění stavby do provozu.

4.4.4 Provede spolu s podzhotoviteli a stavebníkem podle programu komplexního vyzkoušení úpravu zařízení, připraví suroviny, energie a zajistí prostředky protipožární a zdravotní ochrany, provede zajištění a označení prostoru komplexního vyzkoušení.

4.5 Komplexní vyzkoušení

4.5.1 Řídící pracovník komplexního vyzkoušení:

• svolá tým KV a provede nebo zorganizuje instruktáž o povinnostech jednotlivých zaměstnanců (včetně personálu budoucího uživatele, který se na komplexním vyzkoušení bude podílet). Provede seznámení s bezpečnostními předpisy, které všichni zaměstnanci písemně potvrdí;
• převezme zařízení ke komplexnímu vyzkoušení. Délka komplexního vyzkoušení je dána smlouvou se zákazníkem (zpravidla 72 hodin). Výsledek kontroly zaznamená do stavebního deníku;
• vyrozumí stavebníka o zahájení komplexního vyzkoušení (příloha 4.4), a to ve lhůtě sjednané v SOD nebo podle odsouhlaseného harmonogramu;
• zaznamená zahájení komplexního vyzkoušení do deníku komplexního vyzkoušení a do stavebního deníku;
• řídí komplexní vyzkoušení a pracovní skupiny komplexního vyzkoušení postupují při komplexním vyzkoušení podle předpisů pro uvádění stavby do provozu, harmonogramu a podle informací předáků pracovních skupin komplexního vyzkoušení. Veškeré činnosti zaznamenávají v deníku komplexního vyzkoušení;
• přeruší KV v případě, že se během jejího nepřetržitého chodu projeví závady a nedostatky, pro které nelze ve zkoušce pokračovat. Vedoucí směny komplexního vyzkoušení musí zkoušku přerušit i v případě prokazatelného nebezpečí havárie nebo ohrožení bezpečnosti. Zaměstnanec obsluhy musí zkoušku přerušit při akutním nebezpečí. Závady zaznamenává do deníku komplexního vyzkoušení;
• zajistí odstranění závady a po odstranění dá pokyn k pokračování komplexního vyzkoušení;
• provede ve spolupráci se stavebníkem vyhodnocení důvodů přerušení komplexního vyzkoušení, jestliže je přerušení komplexního vyzkoušení způsobeno závadou většího rozsahu nebo pokud v době trvání KV nebyly docíleny parametry dané smlouvou. Výsledek zapíší do deníku komplexního vyzkoušení;
• dá pokyn k opakování komplexního vyzkoušení po odsouhlasení se stavebníkem. Toto zapíše do deníku komplexního vyzkoušení a do stavebního deníku;
• provede ukončení komplexního vyzkoušení po dohodě se stavebníkem, což zapíše do deníku komplexního vyzkoušení a do stavebního deníku;
• zajistí odstranění provizorií a uvede zařízení do stavu předepsaného projektovou dokumentací;
• provede zhodnocení komplexního vyzkoušení za účasti řídící skupiny komplexního vyzkoušení. Zpracuje protokol o výsledcích a průběhu komplexního vyzkoušení. Protokol podepisují zástupci stavebníka a zhotovitele (příloha 4.1);
• předá protokol o ukončení komplexního vyzkoušení a další doklady komplexního vyzkoušení stavebníkovi.

4.5.2 Podle smluvního ujednání může stavebník sepsat protokol o předání a převzetí díla. Variantně může být sjednáno, že k předání a převzetí díla dojde až po úspěšném zkušebním provozu.

4.6 Zkušební provoz

4.6.1 Vedení organizace zhotovitele stanoví v rámci realizačního týmu řídícího pracovníka zkušebního provozu – může být shodný podle odst. 4.4.1. Zpravidla se jedná o řídícího pracovníka uvádění do provozu.

4.6.2 Řídící pracovník zahájí organizační přípravu zkušebního provozu:

• zpracuje návrh organizace pro zkušební provoz, který nechá odsouhlasit stavebníkem (provozovatelem); přitom respektuje příslušné rozhodnutí stavebního úřadu o zkušebním provozu (vydané v rámci stavebního povolení podle § 115 odst. 2 SZ, nebo samostatným rozhodnutím podle § 124 SZ) vč. stanovených podmínek;
• začlení zaměstnance provádění staveb, inspekce jakosti, podzhotovitelů a stavebníka do organizace zkušebního provozu;
• zpracuje popisy funkcí a jejich povinností pro tým zkušebního provozu;
• upřesní a doplní koordinační procedury pro styk se stavebníkem;
• určí dokumentaci pro vedení a sledování zkušebního provozu;
• zpracuje harmonogram pro zkušební provoz;
• zpracuje a vydá bezpečnostní, protipožární a zdravotní předpisy, zajistí koordinaci předpisů se stávajícími předpisy a normami stavebníka (provozovatele);
• zavede deník zkušebního provozu.

4.6.3 Provede, zajistí nebo zkontroluje v dostatečném časovém předstihu před zahájením zkušebního provozu tyto činnosti:

• úplnost a dostupnost veškeré dokumentace určené pro zkušební provoz;
• stav připravenosti týmu pro zkušební provoz, jeho odborné a termínové zajištění;
• školení o bezpečnosti práce pro všechny zaměstnance, zúčastněné na zkušebním provozu;
• přezkoušení z pracovních povinností a technických znalostí u klíčových funkcí zkušebního provozu;
• způsob zajištění surovinami, energiemi a pomocnými látkami (kontrola jejich zásob);
• kontrolu protokolů o odzkoušení bezpečnostních zařízení;
• připravenost pro jímání nestandardních a standardních produktů;
• kontrolu protokolu o ukončení komplexního vyzkoušení nebo připravenosti zařízení ke zkušebnímu provozu.

Veškeré tyto činnosti zaznamenává do deníku zkušebního provozu (pokračování deníku komplexního vyzkoušení).

4.6.4 Na základě platných provozních předpisů organizuje kontrolu připravenosti zařízení pro zkušební provoz za účasti stavebníka a výsledek zaznamená do deníku zkušebního provozu.

4.6.5 Oznámí písemnou formou zákazníkovi zahájení zkušebního provozu zařízení (formu zvolí podle přílohy 4.4) v termínu podle smlouvy.

4.6.6 Zajistí v souladu s platnými provozními předpisy provedení všech předepsaných činností před zahájením zkušebního provozu. Výsledek zaznamená do deníku zkušebního provozu.

4.6.7 Zajistí ve spolupráci se stavebníkem (provozovatelem) odstranění zjištěných závad v připravenosti zařízení ke zkušebnímu provozu.

4.6.8 V případě, že zařízení přechází plynule do zkušebního provozu nutno tyto činnosti zajistit v předstihu před ukončením komplexního vyzkoušení.

4.6.9 Rozhodne o zahájení zkušebního provozu po dohodě se stavebníkem a uvádí zařízení s uživatelem postupně do provozu. Rozhodnutí zaznamená v deníku zkušebního provozu.

4.6.10 Zařídí po dohodě se stavebníkem odstavení zařízení z titulu vzniklých závad. Toto zapíší do deníku zkušebního provozu.

4.6.11 Provede ve spolupráci se stavebníkem odstranění závad zjištěných během zkušebního provozu.

4.6.12 Řídí provoz spolu s uživatelem tak, aby se dosáhlo stabilizovaného chodu zařízení při normálních pracovních podmínkách.

4.6.13 Zahájí se zákazníkem jednání o ukončení zkušebního provozu a přejímce zařízení do trvalého provozu stavebníka.

4.6.14 Zpracuje protokol o ukončení zkušebního provozu zařízení (příloha 4.2).

4.7 Garanční zkoušky

4.7.1 Cíle a obsah garančních zkoušek, viz kap. 1.5.6.

4.7.2 Vedení organizace zhotovitele za účasti vedoucího zkušebního provozu projedná povinnosti zhotovitele a stavebníka uvedené ve smlouvě, týkající se garančních zkoušek, a to zejména:

• kvalitativní a kvantitativní ukazatele;
• ekologické požadavky;
• délku trvání garančních zkoušek;
• technické podmínky garančních zkoušek včetně definovaných pracovních náplní;
• podmínky event. účasti třetí strany během garančních zkoušek, počet a délku pobytu jeho specialistů;
• možnost opakování garančních zkoušek (včetně otázky úhrady nákladů na toto opakování);
• podmínky, osvobozující zhotovitele od vykonání garančních zkoušek;
• finanční dopady za částečné nebo úplné neplnění garančních ukazatelů.

4.7.3 Zajistí prováděcí předpis pro provedení garančních zkoušek, obsahující zejména:

• organizaci a odběr vzorků;
• dokumentaci pro sledování a vyhodnocování garančních zkoušek;
• výpočtové postupy pro vyhodnocení garančních zkoušek včetně výpočetní techniky;
• vybavení laboratoří pro vyhodnocení vzorků;
• rozsah měřící techniky a její specifikaci;
• pracovní parametry před zahájením a v průběhu garančních zkoušek;
• povinnosti pracovního týmu zkušebního provozu během garančních zkoušek;
• projednání účasti stavebníka a případně třetí strany na průběhu a vyhodnocení garančních zkoušek;
• realizuje činnosti podle odst. 4.6.1.

4.7.4 Provede kontrolu:

• organizační připravenosti pro provedení garančních zkoušek;
• stavu zařízení a pracovních parametrů.

4.7.5 Oznámí písemně zákazníkovi zahájení garančních zkoušek v termínu podle smlouvy.

4.7.6 Vede o průběhu garančních zkoušek deník.

4.7.7 Má právo přerušit garanční zkoušky, i když se nejedná o havarijní situaci vzniklou při provozu zařízení, ale průběh signalizuje nesplnění garančních zkoušek.

4.7.8 Definuje technické závady, které byly příčinou přerušení garančních zkoušek, s návrhem na odstranění, u ostatních závad neohrožujících průběh garančních zkoušek posoudí naléhavost jejich odstranění se stavebníkem.

4.7.9 Sjedná se stavebníkem písemně případnou dohodu o provedení garančních zkoušek na upravené parametry.

4.7.10 Oznámí ukončení garančních zkoušek písemně stavebníkovi.

4.7.11 Provede vyhodnocení se stavebníkem jako základní podklad pro vyhotovení protokolu o výsledku garančních zkoušek. V případě opakování garančních zkoušek uvedou se důvody, případně zavinění.

4.7.12 Připraví návrh protokolu o výsledku garančních zkoušek (příloha 4.3).

4.7.13 Podepisuje se stavebníkem protokol o výsledku garančních zkoušek. Podpisem protokolu jsou garanční zkoušky ukončeny.

4.7.14 Písemnou formou vyhodnotí případné neúspěšné zkoušky a podepíše společný protokol se zákazníkem.

4.7.15 Seznámí písemnou formou hlavního projektanta s nedostatky podle odst. 4.6.14.

4.7.16 Stanoví protokolárně se stavebníkem postup ukončení neúspěšné garanční zkoušky a připraví dodatek smlouvy.

4.7.17 Zajistí finanční vyrovnání se stavebníkem.

4.7.18 Provede závěrečné vyhodnocení garančních zkoušek, ve kterém zhodnotí výsledky garančních zkoušek, případné nedostatky nebo klady a podá návrhy na opatření. Zpráva o garančních zkouškách bude součástí celkového hodnocení obchodního případu.

4.8 Dokumentace skutečného provedení stavby

4.8.1 Změny a úpravy projektové dokumentace, provedené v průběhu výstavby, se řeší a potvrzují podle postupu, uvedeného v kap. 3.16.

4.8.2 Pověřený pracovník zhotovitele stavby shromažďuje dokumenty o všech schválených a provedených změnách vyvolaných zhotovitelem, podzhotoviteli, stavebníkem nebo projektantem; před předáním díla zajistí jejich zaznamenání do dokumentace skutečného provedení stavby.

4.8.3 Dokumentaci skutečného provedení zabezpečuje zhotovitel stavby podle složitosti a rozsahu změn a charakteru stavby, případně podle požadavku stavebníka:

• ručně graficky nebo popisem do vyhrazené kopie projektové dokumentace;
• digitálně změnou nebo úpravou dotčených výkresů, zpráv a specifikací;
• zadáním zpracování kompletní dokumentace skutečného provedení (u rozsáhlých změn a náročných staveb) u jiného dodavatele (např. u projektanta stavby).

4.8.4 Zhotovitel stavby označí dokumentaci skutečného provedení stavby vhodným způsobem a opatří ji svým razítkem a podpisem.

4.8.5 Stavbyvedoucí (AO-S) předává dokumentaci skutečného provedení stavby stavebníkovi při přejímce díla. Ten se pak řídí ustanoveními § 121 SZ a následně § 125 SZ a vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů.

DP 5 Předání stavby

5.1 Výstupní kontrola zhotovitele

5.1.1 Zhotovitel stavby si obvykle provádí vlastní výstupní kontrolu díla, kterou prověřuje jeho způsobilost k předání stavebníkovi. Výstupní kontrolu uskuteční v dostatečném předstihu před předáním díla, aby byl čas na odstranění zjištěných neshod.

5.1.2 Výstupní kontrolu provádí pracovník nebo pracovníci zhotovitele (inspektoři jakosti), odborně způsobilí a pověření k této činnosti. Po dohodě se výstupní kontroly může účastnit i TD stavebníka.

5.1.3 Výstupní kontrola se zaměřuje zejména na tyto oblasti:

• vizuální prohlídka stavby;
• úplnost dodávky v souladu se SOD;
• funkčnost provozních jednotek, provozních souborů, technologických linek;
• výsledky mezioperačních kontrol a zkoušek;
• příprava dokladů pro přejímku.

5.1.4 Autorizovaná osoba (AO-S) se seznámí s výsledky výstupní kontroly a činí rozhodnutí k odstranění zjištěných neshod.

AO-S kontroluje, zda byly splněny obecné technické požadavky na výstavbu, platné předpisy a též podmínky stavebního povolení.

5.2 Doklady k přejímce stavby (díla)

5.2.1 Pověřený pracovník zhotovitele (koordinátor) shromažďuje všechny doklady, které se vyžadují při přejímce díla stavebníkem (objednatelem, zadavatelem) a následně k udělení kolaudačního souhlasu; pořizuje jejich seznam, případně potřebné kopie.

U staveb elektronických komunikací (podzemní i nadzemní vedení) jsou jako základní podklady k přejímacímu řízení stavby požadovány (podle smlouvy o dílo) zejména:

• odpočtová dokumentace opravená podle skutečného provedení;
• geodetické zaměření v digitální podobě v souladu se směrnicemi a požadavky objednatele;
• kompletní dokumentaci vypořádání majetkoprávních vztahů, např. věcných břemen doplněnou o změny, které nastaly v průběhu realizace (včetně geometrického plánu);
• protokoly z měření podle požadavků uvedených ve smlouvě o dílo;
• vyjádření správců komunikací a písemná povolení majitelů nemovitostí;
• protokoly o tlakových zkouškách, kalibrační protokoly HDPE trubek;
• pasporty – prohlášení o shodě na použité výrobky;
• doklady o hutnění (jsou-li požadovány v SoD);
• výkaz HIM;
• stavební deník stavby.

5.2.2 Autorizovaná osoba (AO-S) prověří jejich platnost a úplnost.

5.3 Přejímka díla

5.3.1 Na základě smlouvy o dílo, úspěšného ukončení výstupní kontroly, výsledků sjednaných zkoušek v rámci předmětu díla případně i zkušebního provozu, kontroly dokladů a podle druhu technologické stavby vyzve zhotovitel stavebníka k převzetí:

• stavby jako celku nebo;
• jednotlivých provozních souborů postupně.

5.3.2 Výzvu k přejímce provede zhotovitel písemně zápisem ve stavebním deníku, který může doplnit i samostatným dopisem, obvykle 2 týdny před navrhovaným termínem přejímky.

5.3.3 Přejímky díla se účastní odpovědní (pověření) zástupci zhotovitele (dodavatele) a stavebníka.

5.3.4 Podle povahy případu mohou být k přejímce přizváni:

• projektant;
• zástupci poddodavatelů zhotovitele nebo výrobců;
• zástupci provozovatele, uživatele apod.;
• dotčené orgány státní správy, vlastníci (správci) dotčených sítí dopravní a technické infrastruktury;
• autorizovaný inspektor;
• další odpovědní nebo odborní pracovníci zhotovitele i stavebníka.

5.3.5 Stavbyvedoucí (AO-S) se účastní předávacího a přejímacího řízení. Při tom předá všechny požadované doklady (viz kap. 5.3), dokumentaci skutečného provedení stavby (viz kap. 4.8) a případný soupis vad a nedodělků.

5.3.6 Účastníci přejímacího řízení provedou podrobnou prohlídku stavby (předávané části), kontrolu shody s projektovou dokumentací, stavebním povolením, smlouvou o dílo a kontrolu předaných dokladů a podle výsledku rozhodnou, zda dílo je způsobilé převzetí.

5.3.7 Pokud dílo splňuje vlastnosti a parametry dané v projektové dokumentaci, smlouvě o dílo v platných předpisech a technických normách, respektuje podmínky stavebního povolení a zjištěné neshody a nedodělky nebrání bezpečnému provozu a převzetí, sepíší smluvní strany zápis (protokol) o předání a převzetí díla a v něm uvedenou zejména:

• číslo smlouvy o dílo a identifikace předávané stavby (nebo části);
• identifikaci zhotovitele (dodavatele) a stavebníka (objednatele) a jejich oprávněných osob;
• stručný popis přejímané stavby (části), případně odkaz na PD;
• název a označení předávaného a přejímaného provozního celku, provozního souboru;
• údaje o projektové dokumentaci;
• popis provedených změn;
• údaje o dodavatelských vztazích;
• údaje o montáži (datum zahájení a ukončení montáže a jméno vedoucího montáže);
• seznam předávané dokumentace a dokladů;
• údaje o komplexním vyzkoušení (datum provádění komplexního vyzkoušení a specifikace provozních souborů, které byly předmětem komplexního vyzkoušení, soupis zkoušek a měření, která byla na zařízení provedena během komplexního vyzkoušení;
• údaje o převzetí zařízení do zkušebního provozu;
• termíny výkonových garančních zkoušek, jsou-li sjednány;
• datum počátku a ukončení záruční doby;
• termín pro úplné vyklizení staveniště;
• dohodu o finančním, příp. jiném vypořádání;
• vyjádření přejímací komise o kvalitě dodávek a montáže předávaného a přejímaného zařízení;
• vyjádření o předání a převzetí náhradních dílů pro sjednanou dobu provozu;
• soupis neshod (vad) a nedodělků, s uvedením lhůty a podmínek pro jejich odstranění, který je přílohou tohoto protokolu;
• datum zahájení a ukončení přejímacího řízení;
• identifikaci ostatních účastníků řízení;
• prohlášení zhotovitele (dodavatele), že předává a potvrzení stavebníka, že přebírá dané dílo ke dni podepsání protokolu;
• přílohy.

Zápis (protokol) se v závěru opatří datem a podpisy odpovědných zástupců zhotovitele a objednatele.

Tímto aktem přecházejí všechna práva, nároky a odpovědnost k předávanému dílu na přejímajícího.

5.3.8 Stavbyvedoucí (AO-S) učiní o přejímce a jejím výsledku záznam do stavebního deníku a tento zápis opatří svým autorizačním razítkem. O použití autorizačního razítka provede záznam i do svého deníku AO.

5.3.9 V případě, že závady zjištěné při přejímce brání řádnému převzetí a užívání díla, stavebník přejímací řízení přeruší nebo zruší. Zhotovitel odstraní tyto závady nebo zajistí jejich odstranění u svých podzhotovitelů a dodavatelů a provede novou výzvu k přejímce. K řešení případných rozporů při přejímce si může zhotovitel nebo stavebník získat nestranný odborný posudek.

Má-li tato skutečnost vliv na lhůty, cenu nebo vzniklé ztráty uživatele, postupuje se podle ujednání smlouvy o dílo, případně podle ustanovení občanského zákoníku.

5.3.10 Při neshodách vzniklých na straně stavebníka (vadná dodávka, vadné nebo opožděné sjednané plnění, znemožnění dokončovacích prací nebo jejich poškození provozem stavebníka, resp. objednatele či budoucího uživatele) platí rovněž smluvní ujednání (převzetí díla s neshodami, odstranění bez nároku stavebníka na sankce, případně s úhradou vícenákladů zhotoviteli).

5.3.11 Zhotovitel je povinen odstranit vady a nedodělky ve lhůtách sjednaných v předávacím protokolu nebo ve SOD.

5.3.12 V případě, že odstranění neshod, vad a nedodělků představuje změnu rozsahu plnění (redukce nebo rozšíření rozsahu prací), sjednají zástupci stran finanční vyrovnání, případně změn lhůt plnění.

5.3.13 O odstranění neshod, vad a nedodělků sepíší zástupci obou stran po kontrole provedených prací zápisy, navazující na body a ujednání z protokolu o předání a převzetí díla.

5.4 Vyklizení staveniště

5.4.1 Podmínky a lhůty pro úplné vyklizení staveniště po dokončení stavby jsou obsaženy ve SOD a upřesněny v předávacím protokolu.

5.4.2 Zhotovitel(dodavatel) při tom:

• odstraní provizorní stavby, komunikace, oplocení a rozvody, a to včetně jejich základů nebo podloží;
• odklidí stroje, mechanismy, poškozené díly apod.;
• vyklidí zbytky stavebních materiálů a lešení;
• odveze a řádně likviduje vzniklé odpady (obaly, nátěrové hmoty, zbytky ropných látek atd.);
• uvede dotčené plochy, budovy, komunikace apod. do původního stavu, včetně oprav jejich poškození, vzniklých jeho činností, nebo je uvede do stavu určeného projektovou dokumentací;
• vede si evidenci o přesunu materiálů, zařízení a budov ZS.

Všechny tyto činnosti provádí zhotovitel (dodavatel) na své náklady, pokud nebylo ve SOD sjednáno něco jiného.

5.4.3 Jsou-li k likvidaci ZS a vyklízení staveniště potřebné některé provizorní části zařízení (panelové vozovky, hygienická zařízení apod.), dohodne zhotovitel se stavebníkem termíny pro jejich postupné vyklízení.

5.4.4 Pokud některé části nebo objekty zařízení staveniště převezme stavebník pro další využití, dohodne se zhotovitelem příslušné právní a finanční náležitosti dodatkem ke SOD.

Stavebník k tomu předem vyřídí souhlas stavebního úřadu se změnou v užívání viz § 126 a § 127 SZ resp. jiný potřebný úkon podle stavebního zákona.

5.4.5 Stavbyvedoucí (AO-S) odpovídá při vyklízení staveniště za:

• dodržení smluvních ujednání;
• bezpečné a ekologické provádění prací;
• nepoškozování veřejných zájmů.

O ukončení vyklízení staveniště sepíše se stavebníkem zápis.

5.5 Užívání stavby

5.5.1 Dokončenou stavbu, případně její část schopnou samostatného užívání, vymezenou v § 119 SZ lze užívat na základě oznámení stavebnímu úřadu, nebo kolaudačního souhlasu.

Oznámení nebo žádost o kolaudační souhlas podává stavebník na základě úspěšného dokončení stavby, výsledků zkoušek a přejímacího řízení mezi ním a zhotovitelem stavby (viz kap. 5.3), a to v souladu s ustanoveními § 120–§ 122 SZ. Jestliže bylo u stavby stanoveno provedení zkušebního provozu, může být užívána pouze na základě kolaudačního souhlasu.

5.5.2 Způsobilost stavby k jejímu užívání zkoumá stavební úřad při závěrečné kontrolní prohlídce (§ 122 odst. 3 SZ a § 133 SZ, v případě kolaudace stavby viz § 119 SZ). Pro účast zhotovitele na kontrolní prohlídce platí odst. 3.8.5.

5.5.3 Pokud to vyžaduje budoucí provozování stavby a bylo sjednáno ve smlouvě o dílo, může zhotovitel předat části nedokončené stavby k předčasnému užívání stavebníkovi za účelem např.:

• montáže jeho zařízení nebo vybavení;
• navážení materiálů, zboží apod.;
• zkušebního provozu apod..

Povolení pro časově omezené předčasné užívání stavby nebo její části před jejím úplným dokončením vydá v odůvodněném případě stavebníkovi stavební úřad v souladu s § 123 SZ. Žádost podává stavebník; musí k ní mimo jiné doložit i dohodu se zhotovitelem stavby o jeho souhlasu příp. podmínkách, sjednaných pro toto užívání.

5.5.4 Při dílčí přejímce stavby (nebo její části) pro její předčasné užívání musí být mezi stavebníkem a zhotovitelem zejména dohodnuty následující podmínky:

• přesné vymezení prostor (stavby, sekce);
• ohraničení, případně uzavření předávané části stavby;
• technická způsobilost nedokončených částí a technologických zařízení apod.;
• odpovědnost za bezpečnost a požární ochranu;
• dokončování montážních prací (zpětné předání, souběh činností apod.);
• podmínky při poškození díla nebo věcí stavebníka nebo zhotovitele;
• finanční otázky (služby, výpomoci, energie, krytí ztrát apod.).

5.5.5 Je-li podmínkou užívání díla zkušební provoz stavby nebo jejího zařízení, stavebník připojí k žádosti o vydání kolaudačního souhlasu vyhodnocení výsledků zkušebního provozu, jímž prokazuje funkčnost a vlastnosti provedené stavby podle projektové dokumentace (§ 124 SZ).

5.5.6 V případě povolování předčasného užívání stavby je zhotovitel stavby účastníkem řízení. Účast jeho zástupců, zejména stavbyvedoucího (AO-S) na ostatních jednáních o povolení užívání stavby, je však vhodná zvlášť pro obhajobu provedeného díla a pro operativní řešení případných úprav stavby, které mohou z řízení vyplynout.

DP 6 Ukončení zakázky

6.1 Záruka za jakost

6.1.1 Dílo vykazuje vady, jestliže v průběhu jeho provozování jsou zjištěny závady, neshody nebo nedostatky neodpovídající požadovanému výsledku práce zhotovitele, sjednanému (určenému) ve smlouvě. Za vady, na něž se vztahuje záruka za jakost, odpovídá zhotovitel v rozsahu této záruky. Záruční lhůta je sjednána ve SOD a začíná běžet dnem předání díla.

6.1.2 Obecně o vadách a zárukách za jakost viz zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

6.1.3 Reklamace uplatněné stavebníkem po předání díla (skryté vady) se posuzují z hlediska:

• ustanovení SOD a obecně platných předpisů;
• lhůty podání;
• oprávněnosti reklamace.

K posouzení si zhotovitel stavby může přizvat výrobce nebo podzhotovitele, případně projektanta nebo znalce.

6.1.4 Je-li reklamace uznána jako oprávněná, zhotovitel postupuje následovně:

• pověří pracovníka, odpovědného za její vyřízení (AO-S, úsekový stavbyvedoucí, příslušný manažer apod.);
• pokud se reklamace dotýká poddodávky, neprodleně ji uplatní u poddodavatele v souladu s příslušnou smlouvou;
• vyřeší technické, právní a finanční dopady;
• má-li zhotovitel zaveden systém managementu jakosti, postupuje podle dokumentovaného postupu v systému;
• po vyřízení reklamace vyzve stavebníka k převzetí odstranění neshody a uzavření protokolu (zápisu) o předání a převzetí reklamovaného případu.

6.1.5 V případě sporné reklamace:

• zhotovitel projedná se stavebníkem technická, obchodní a právní stanoviska;
• s patřičným zdůvodněním reklamaci odmítne a vyčká dalších kroků stavebníka;
• při rozporném postoji stavebníka se spor řeší ve smyslu obchodního zákoníku;
• pokud je výsledek sporu ve prospěch stavebníka, postupuje zhotovitel podle odst. 5.1.4;
• je-li výsledek sporu ve prospěch zhotovitele, může být reklamovaný problém odstraněn na základě objednávky stavebníka jako nová zakázka (změna nebo vícepráce).

6.1.6 Pokud je stavbyvedoucí (AO-S) statutárním orgánem nebo zaměstnancem firmy zhotovitele, obvykle přímo řeší problémy, spojené se zárukami a reklamacemi. V jiných případech vyplyne jeho účast ze smluvního vztahu, osobní odpovědnosti nebo odpovědnosti z titulu obecně závazných právních předpisů.

6.1.7 Doporučuje se, aby zhotovitel na základě poznatků z problematiky vzniku a existence vad uskutečnil nápravná a preventivní opatření k jejich předcházení.

Opatření se mohou týkat:

• personální politiky firmy;
• organizačních vazeb;
• výběru podzhotovitelů a dodavatelů;
• přípravy staveb;
• kontrolních mechanismů;
• ekonomických a mzdových dopadů.

6.2 Řešení právních sporů

6.2.1 Rozhodujícími dokumenty pro řešení právních sporů mezi zhotovitelem a stavebníkem jsou následující právní předpisy (nutno vyhledávat vždy ve znění pozdějších předpisů):

• smlouva o dílo, včetně uzavřených dodatků;
• zákon č. 526/1990 Sb., o cenách;
• zákon č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon;
• zákon č. 360/1992 Sb., autorizační zákon;
• zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky;
• zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon;
• zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce;
• zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník;
• zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích;
• zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší;
• zákon č. 255/2012 Sb., kontrolní řád;
• zákon č. 256/2013 Sb., katastrální zákon;
• zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob;
• zákon č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti;
• zákon č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami a chemickými směsmi;
• zákon č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh;
• zákon č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb;
• zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek;
• zákon č. 135/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zadávání veřejných zakázek;
• zákon č. 242/2016 Sb., celní zákon;
• zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení v nich;
• zákon č. 263/2016 Sb., atomový zákon;
• zákon č. 264/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím atomového zákona;
• zákon č. 300/2016 Sb., o centrální evidenci účtů;
• zákon č. 194/2017 Sb., o opatřeních ke snížení nákladů na zavádění vysokorychlostních sítí elektronických komunikací;
• zákon č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci;
• zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů;
• zákon č. 370/2017 Sb., o platebním styku;
• zákon č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby;
• zákon č. 51/2020 Sb., o územně správním členění státu.

Podrobnější výčet viz kap. č. 3.

6.2.2 Autorizovaná osoba (AO-S), vykonávající na stavbě funkci stavbyvedoucího podle § 153 a § 160 SZ nese odpovědnost i po předání díla obzvlášť v oblastech:

• trestního práva (při havárii díla, škodě na zdraví nebo majetku jiných osob apod.);
• disciplinárního řízení orgánů ČKAIT (při přestupcích proti Profesnímu a etickému řádu ČKAIT);
• morální a etické odpovědnosti za provedené a dokončené dílo;
• hmotné a finanční odpovědnosti, pokud byla sjednána v pracovní smlouvě nebo vyplývá z pracovněprávního vztahu AO-S.

6.3 Finanční a ekonomické uzavření zakázky

6.3.1 Finanční vypořádání zakázky probíhá průběžně po celou dobu její realizace a po jejím ukončení dojde ke konečnému vypořádání. Průběžně po dobu realizace probíhá inkaso vystavených zhotovitelských platebních dokladů (faktur) podle dohodnutých platebních podmínek. Dodržování splatnosti kontroluje ekonomický (obchodní) úsek. V případě porušení platebních podmínek urguje platby u objednatele a uplatňuje případné sankce. Souběžně s tím sleduje splatnosti došlých platebních dokladů (faktur) a provádí jejich úhradu, zajišťuje zpracování a výplatu mezd.

6.3.2 Konečné finanční vypořádání zakázky je provedeno po jejím ukončení a zahrnuje úhradu veškerých vydaných a přijatých platebních dokladů (faktur) na zakázce, úhradu veškerých mezd a k nim příslušných odvodů, úhradu veškerých souvisejících poplatků a ostatních nákladů na zakázce vzniklých, úhradu podílu na správní a výrobní režii. Pokud je ve smlouvě o dílo sjednáno zádržné, je jeho finanční vypořádání provedeno v souladu se smlouvou. Stejným způsobem je naloženo s případným zádržným, pokud bylo sjednáno s podzhotoviteli. Vypořádání zádržného provádí, resp. kontroluje, ekonomický úsek zhotovitele (dodavatele) na podkladě údajů od manažera zakázky.

6.3.3 Po celkovém finančním vypořádání zakázky se kladný zůstatek finančních prostředků stává volnými zdroji společnosti. Se zůstatkem finančních prostředků nakládá management firmy podle vnitřních ekonomických pravidel.

6.3.4 Ekonomické vyhodnocení zakázky

Po provozním ukončení zakázky provádí ekonomický úsek její ekonomické vyhodnocení. Skutečně dosažený hospodářský výsledek zakázky zobrazený v účetnictví se porovná s finančně ekonomickým plánem zakázky. Pokud skutečnost není v souladu s plánovaným výsledkem zakázky, provede s manažerem nákladů zakázky rozbor jednotlivých nákladových položek pro identifikaci příčin. Zpracovaný výsledek zakázky je předmětem projednání s vedoucím zakázky a vedením společnosti. Výstupem je protokol z projednání hospodářského výsledku zakázky, s případným návrhem na opatření pro další realizované zakázky.

6.3.5 Ekonomický (obchodní) úsek provádí ukládání veškerých účetních dokladů v souladu se zákonnými předpisy.

6.4 Uložení dokumentů

6.4.1 Po ukončení zakázky zhotovitel (dodavatel) ukládá a udržuje důležitou dokumentaci a dokumenty vztahující se ke stavbě, zvlášť z hlediska eventuálního budoucího řešení sporů.

Dokumentace technická:

• projektová dokumentace (se zachycením změn a úprav);
• výrobní příprava stavby;
• doklady o dodávkách a kvalitě materiálů, výrobků a zabudovaných zařízení;
• technická dokumentace poddodávek;
• protokoly o zkouškách a dílčích přejímkách;
• doklady o provedených kontrolách;
• zápisy z jednání a řešení problémů, včetně kontrolních dnů stavby;
• protokoly o předání a převzetí díla, včetně příloh;
• kopie stavebního deníku;
• deník BOZP.

Dokumentace ostatní:

• SOD, dodatky, podzhotovitelé a dodavatelé;
• důležitá korespondence;
• účetní, finanční a ekonomická dokumentace;
• pracovněprávní doklady;
• dokumenty o úrazech, vzniku škod, pojistných událostech apod.

6.4.2 Zhotovitel ukládá dokumentaci zakázky v chráněných a zabezpečených prostorách. Dokumentace se eviduje pod číslem zakázky (SOD). Pravidla a podmínky ukládání dokumentace zakázek se řídí interními předpisy firmy.

6.4.3 Stavbyvedoucí (AO-S) dbá na postupné shromažďování a evidenci veškerých dokumentů a záznamů během výstavby. Po dokončení zakázky odpovědný pracovník předá uspořádanou dokumentaci se seznamy k jejímu uložení (do spisovny, osobě pověřené, přímo do určených prostor apod., v závislosti na zavedeném pořádku ve firmě).

6.4.4 Po skončení vedení stavebního deníku, tj. po odstranění všech vad a nedodělků, předá zhotovitel stavebníkovi originál stavebního deníku. Doporučuje se, aby zhotovitel uchovával své kopie stavebního deníku a nejdůležitější doklady o stavbě minimálně po dobu stanovenou právními předpisy (10 let od ukončení stavby), nebo déle pokud záruční doba tuto dobu překračuje.

6.4.5 Podmínky ukládání a skartace dokumentace jsou obsaženy v zákonu č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, a v metodické pomůcce MP 6 Spisová agenda.

3 PŘEHLED PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ

Právní předpisy týkající se technologických staveb jsou uvedeny v pomůcce A 3.4 Přehled právních předpisů ve stavebnictví.

4 PŘÍLOHY

4.1 Náležitosti protokolu o ukončení komplexního vyzkoušení

1. Název protokolu

2. Název obchodního případu (zakázky, stavby) a provozního souboru (provozního celku)

3. Zhotovitel

4. Zákazník (objednatel, stavebník)

5. Datum zahájení komplexního vyzkoušení (KV)

6. Datum ukončení KV

7. Stručný popis zkoušeného zařízení

8. Parametry požadované projektem KV

9. Stručný popis průběhu KV

10. Dosažené parametry na zkoušeném zařízení

11. Vzniklé závady a jejich způsob odstranění

12. Vyhodnocení KV, konstatování schopnosti zahájit zkušební provoz

13. Doporučení pro zavedení nezbytných úprav

14. Návrh opatření před zahájením zkušebního provozu

15. Místo a datum vystavení protokolu

16. Podpisy zástupců zhotovitele a stavebníka.

4.2 Náležitosti protokolu o ukončení zkušebního provozu souboru zařízení

1. TITULNÍ LIST OBSAHUJE:

• název stavebníka (uvést kompletní adresu podle smlouvy o dílo, odpovědného zástupce za výsledky zkušebního provozu);
• název zhotovitele (uvést kompletní adresu podle smlouvy o dílo, odpovědného zástupce za výsledky zkušebního provozu);
• datum zahájení a ukončení zkušebního provozu;
• dobu trvání zkušebního provozu;
• název obchodního případu (plný název tak jak je uvedeno v projektové dokumentaci);
• smlouva (číslo a datum uzavření).

2. OBSAH (UVÉST I VŠECHNY PŘÍLOHY PROTOKOLU)

3. UKAZATELE ZKUŠEBNÍHO PROVOZU OBSAHUJÍ:

• kvalitativní ukazatele (pokud je smlouva uvádí);
• kvantitativní ukazatele (pokud je smlouva uvádí);
• odvolávky na příslušné články smlouvy definující jakkoli zkušební provoz.

4. VÝSLEDKY ZKUŠEBNÍHO PROVOZU OBSAHUJÍ:

• minimální, průměrné, maximální hodnoty ukazatelů podle článku 3 nebo vybraných, pokud nejsou jinak definovány pro zkušební provoz;
• vážné odchylky od projektovaného provozního režimu (např. úplná havarijní odstavení provozních jednotek, souborů apod.) s uvedením příčin těchto odchylek.

5. VYHODNOCENÍ ZKUŠEBNÍHO PROVOZU OBSAHUJE ZEJMÉNA:

• celkovou charakteristiku zkušebního provozu;
• zásadní ujednání o způsobu řešení vad a nedodělků, které se během zkušebního provozu vyskytly;
• prohlášení o úspěšnosti či neúspěšnosti zkušebního provozu (v případě neúspěšnosti uvést hlavní důvody).

6. MÍSTO A DATUM UKONČENÍ JEDNÁNÍ

7. PODPISY ÚČASTNÍKŮ PŘEJÍMKY

4.3 Náležitosti protokolu o výsledku garančních zkoušek

1. TITULNÍ LIST OBSAHUJE:

• název zákazníka – stavebníka, objednatele (uvést kompletní adresu podle smlouvy o dílo, odpovědného zástupce za výsledky garančních zkoušek);
• název zhotovitele (dodavatele) (uvést kompletní adresu podle smlouvy o dílo, odpovědného zástupce za výsledky garančních zkoušek);
• datum zahájení a ukončení garančních zkoušek (GZ);
• dobu trvání garančních zkoušek;
• název obchodního případu (plný název tak, jak je uvedeno v projektové dokumentaci);
• místo stavby (místo stavby tak, jak je uvedeno v projektové dokumentaci);
• smlouva (číslo a datum uzavřené smlouvy).

2. OBSAH (UVÉST I VŠECHNY PŘÍLOHY PROTOKOLU).

3. GARANTOVANÉ UKAZATELE OBSAHUJÍCÍ:

• veškeré kvalitativní ukazatele;
• veškeré kvantitativní ukazatele;
• odvolávky na příslušné články a přílohy smlouvy, které definují rozsah a obsah garancí a předepsanou dobu trvání zkoušek.

4. VÝSLEDKY GARANČNÍCH ZKOUŠEK OBSAHUJÍ:

• dosažené hodnoty během GZ pro každý ukazatel výpočtovou metodu pro stanovení výsledného průměrného ukazatele za dobu trvání zkoušek;
• druhy laboratorních metod vybrané pro vyhodnocení odebraných vzorků;
• použité metody měření.

5. PROVOZNÍ PARAMETRY SNÍMANÉ BĚHEM ZKOUŠEK OBSAHUJÍ:

• médium;
• snímané veličiny s uvedením místa odečtení;
• skutečné (snímané) veličiny.

6. VYHODNOCENÍ GARANČNÍCH ZKOUŠEK OBSAHUJE:

• garantované veličiny;
• dosaženou hodnotu;
• garantovanou hodnotu;
• konstatování (sdělení), zda garanční zkoušky byly úspěšně splněny;
• datum a vydání protokolu;
• podpisy zástupců zhotovitele (dodavatele) a stavebníka.

7. PŘÍLOHY (JMENOVITĚ VYPSAT)

8. MÍSTO A DATUM

9. PODPISY ÚČASTNÍKŮ

4.4 Oznámení o zahájení komplexního vyzkoušení (Word)

4.5 Plán zkoušek – příklad (Word)

4.6 Plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi

Plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi ve smyslu § 15 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen plán BOZP), je živý a otevřený dokument zpracovávaný odborně způsobilou osobou – koordinátorem BOZP na staveništi pro fázi přípravy stavby a fázi realizace stavby (§ 15 odst. 2 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů). Jeho obsah je právně vymezen přílohou č. 6 NV č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, ve znění NV č. 136/2016 Sb.

Zásadním účelem plánu BOZP je potřeba zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce na staveništi, a to z hlediska koordinace v časové potřebě i způsobech provedení. Plán BOZP je dokumentem zpracovávaným diferencovaně podle druhu a velikosti stavby a zadavatel stavby zajistí, aby byl přizpůsoben skutečnému stavu a podstatným změnám při realizaci stavby. Spolupráce zpracovatele projektové dokumentace stavby – autorizované osoby a koordinátora BOZP je nezbytná a nutná. V řadě případů projektové kanceláře disponují odborně způsobilými osobami – koordinátory bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi, proto mohou zadavateli stavby (stavebníkovi) nabídnout zpracování plánu BOZP jako součást projektové dokumentace stavby ve vyšší, vyhláškou stanovené, kompletnosti a kvalitě.

Koordinátora určuje písemně za podmínek vyplývajících z § 14 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, zásadně zadavatel stavby (stavebník), nikoliv zhotovitel nebo projektant stavby.

Koordinátorem nemůže být zhotovitel, jeho zaměstnanec, ani fyzická osoba, která odborně vede realizaci stavby.

Plán BOZP je povinen doložit zadavatel stavby k žádosti o ohlášení stavby, pro vydání stavebního povolení, k uzavření veřejnoprávní smlouvy nebo u oznámení s certifikátem autorizovaného inspektora. Plán zpracovává zásadně odborně způsobilá osoba koordinátor (§ 15 odst. 2 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů)

Nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, ve znění v § 7 písm. c) stanovuje, že koordinátor bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi (dále jen koordinátor) během přípravy stavby zpracovává plán tak, aby obsahoval, přiměřeně povaze a rozsahu stavby, místním a provozním podmínkám staveniště údaje, informace a postupy zpracované v podrobnostech nezbytných pro zajištění bezpečné práce, a aby byl odsouhlasen všemi zhotoviteli, pokud jsou v době zpracování plánu BOZP známi.

Plán BOZP obsahuje ve fázi zpracovávání projektové dokumentace stavby pro stavební povolení nebo ohlášení pouze takové údaje, pro něž jsou v době zpracování dostupné podklady. Zásady organizace výstavby (jejichž součástí je plán BOZP v zákonem vymezených případech) tedy v této fázi přípravy stavby musí identifikovat možná nebezpečí a rizika na již vymezeném staveništi, specifická pro realizaci navrženého stavebně konstrukčního řešení s ohledem na další nebezpečí a rizika, jež by mohla nastat při vybraném způsobu prací prováděných současně nebo v návaznosti. V tom je účel a smysl koordinace bezpečné práce na staveništi.

Plán BOZP není dokumentací o vyhledávání a vyhodnocování rizik a o přijatých opatřeních, které podle § 102 odst. 4 zákoníku práce (s přihlédnutím k § 12 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů) zpracovává každý zhotovitel, ani tuto dokumentaci nenahrazuje. Plán BOZP rovněž není časovým plánem (harmonogramem) výstavby ani projektem organizace výstavby, i když oba výše zmíněné podklady jsou pro zpracování vlastního plánu BOZP podstatné, a naopak výstupy plánu BOZP slouží pro zapracování změn (koordinaci) těchto dokumentů.

Plán BOZP je hlavním nástrojem koordinace opatření bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi a jako takový musí umožňovat identifikaci (koordinaci) nebezpečí a rizik, která vznikají v důsledku provádění prací současně nebo v těsné návaznosti.

Rozsah a obsah plánu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi specifikuje příloha č. 6 nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, ve znění pozdějších předpisů, takto:

I. Rozsah plánu

1. Plán obsahuje

a) identifikační údaje o stavbě, zadavateli stavby, zpracovateli projektové dokumentace a koordinátorovi;

b) situační výkres stavby;

c) obsah podle části II. písmene C této přílohy.

2. Obsah jednotlivých částí plánu musí být přizpůsoben druhu a velikosti stavby, stavebně technickému provedení stavby, účelu využití a době trvání stavby v souladu s § 15 zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů). Plán se zpracovává v podrobnostech umožňujících koordinátorovi využívat ho jako hlavního nástroje koordinace opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na dané stavbě v souladu s jeho povinnostmi stanovenými zákonem o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

3. Plán obsahuje postupy navrhované pro jednotlivé práce a pracovní činnosti, které se týkají stavby, pro niž se plán zpracovává, a zahrnuje konkrétní požadavky pro bezpečné a zdraví neohrožující provádění všech uvedených postupů a pracovních činností.

II. Obsah plánu

A. Identifikační údaje o stavbě, zadavateli stavby, zpracovateli projektové dokumentace a koordinátorovi

1. Údaje o stavbě

a) základní údaje o druhu stavby;

b) název stavby;

c) místo stavby;

d) charakter stavby (zejména zda je stavba nová, jedná se o změnu dokončené stavby, nebo o odstraňování stavby);

e) účel užívání stavby;

f) základní předpoklady výstavby (časové údaje o realizaci stavby, členění na etapy);

g) vnější vazby stavby na okolí včetně jejího vlivu na okolí stavby.

2. Odůvodnění pro zpracování plánu s uvedením odkazu na příslušné právní předpisy a soupis dokumentů sloužících jako podklad pro zpracování plánu.

3. Údaje o zpracovateli projektové dokumentace

a) jméno, identifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno, a sídlo/adresa místa bydliště;

b) jméno hlavního projektanta včetně čísla, pod kterým je zapsán v evidenci autorizovaných osob vedené Českou komorou architektů nebo Českou komorou autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, s vyznačeným oborem, popřípadě specializací jeho autorizace.

B. Situační výkres stavby

Situační výkres širších vztahů dané stavby obsahuje požadavky stanovené zvláštním právním předpisem (vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů).

C. Požadavky na obsah plánu

Pro splnění požadavků na obsah plánu se v něm uvádí:

1. základní informace o rozhodnutích týkajících se stavby a podmínkách stanovených v rozhodnutích a v projektové dokumentaci stavby pro její provádění z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi a soupis dokumentů, týkajících se stavby, na základě kterých byla stavba povolena, včetně označení příslušného stavebního úřadu nebo autorizovaného inspektora, a

2. postupy na staveništi řešící a specifikující jednotlivá opatření vyplývající z platných právních předpisů, s ohledem na místní podmínky ve vazbě na předpokládaný časový průběh prací při realizaci dané stavby, jedná se o:

a) zajištění oplocení, ohrazení stavby, vstupů a vjezdů na staveniště, prostor pro skladování a manipulaci s materiálem;

b) zajištění osvětlení stavenišť a pracovišť;

c) stanovení ochranných a kontrolovaných pásem a opatření proti jejich poškození;

d) řešení opatření při nebezpečí výbuchu nebo požáru;

e) zajištění komunikace na staveništi, včetně podjíždění elektrického vedení a dalších médií (plyn, pára, voda aj.), prozatímní rozvody elektřiny po staveništi, čerpání vody, noční osvětlení;

f) posouzení vnějších vlivů na stavbu, zejména otřesů od dopravy, nebezpečí povodně, sesuvu zeminy, a konkretizace opatření pro případ krizové situace;

g) opatření vztahující se k umístění a řešení zařízení staveniště, včetně situačního výkresu širších vztahů staveniště, řešení svislé a vodorovné dopravy osob a materiálu;

h) postupy pro zemní práce řešící zajištění provádění výkopů, zejména riziko zasypání osob, s ohledem na druhy pažení, šířku výkopu, sklony svahu, technologii ukládání sítí do výkopu, zabezpečení okolních staveb, snižování a odvádění povrchové a podzemní vody;

i) způsob zajištění bezbariérového řešení na veřejných pozemních komunikacích a veřejných plochách, zejména s ohledem na způsob zajištění proti pádu do výkopu osob se zrakovým postižením;

j) postupy pro betonářské práce řešící způsob dopravy betonové směsi, zajištění všech fyzických osob zdržujících se na staveništi proti pádu do směsi, pohyb po výztuži, přístup k místům betonáže, předpokládané provedení bednění;

k) postupy pro zednické práce řešící základní technologie zdění zevnitř objektu, zejména ochranné zábradlí zvenku, z obvodového lešení, zajišťování otvorů ve svislém zdivu, dopravu materiálu pro zdění, zajištění pod místem práce ve výšce a v jeho okolí;

l) postupy pro montážní práce řešící bezpečnostní opatření při jednotlivých montážních operacích a s tím spojených opatřeních pro zajištění pomocných stavebních konstrukcí, přístupy na místo montáže, způsob zajišťování otvorů vzniklých s postupem montáže, doprava stavebních dílů a jejich upevňování a stabilizace;

m) postupy pro bourací a rekonstrukční práce řešící základní technologie bourání, zejména ruční, strojní, kombinované, a za využití výbušnin, zajištění pracovišť s bouracími pracemi, podchycení bouraných konstrukcí, odvoz sutin, zajištění všech fyzických osob zdržujících se na staveništi ve výšce, zabezpečení inženýrských sítí, jejich náhradní vedení, zabezpečení okolních objektů a prostor;

n) řešení montáže stropů, včetně pomocných konstrukcí, opatření zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce ve výšce po obvodu a v místě montáže, doprava materiálu, zajištění pod prací ve výšce;

o) postupy pro práci ve výškách řešící způsob zajištění proti pádu na volném okraji, proti sklouznutí, proti propadnutí střešní konstrukcí, dopravu materiálu, konkrétní způsob zajištění prací ve výšce; při navrhování osobního zajištění osob určit systém zachycení proti pádu, včetně určení způsobu kotvení pro zajištění osob proti pádu osobními ochrannými pracovními prostředky, pokud nebylo možné přednostně užít prostředků kolektivní ochrany před prostředky osobní ochrany;

p) zajištění dalších požadavků na bezpečnost práce, zejména dopravu materiálu, jeho skladování na pracovišti, zajištění pracoviště z hlediska požadavků při práci ve výšce, opatření vztahující se k pomocným stavebním konstrukcím použitým pro jednotlivé práce, použití strojů;

q) postupy řešící jednotlivé práce a činnosti a stanovící opatření pro prolínání a souběh jednotlivých prací, zejména využití více jeřábů na jednom staveništi a práce za současného provozu veřejných dopravních prostředků;

r) zajištění organizace a časové posloupnosti nebo souslednosti prací vykonávaných při realizaci stavby s prováděním tunelářských a podzemní prací, pro které jsou požadavky na bezpečnostní opatření stanoveny zvláštním právním předpisem⁴¹⁾;

s) zajištění bezpečnostních opatření ve spojení s prací ve výšce a nad volnou hloubkou, při provádění dokončovacích prací a prací pomocné stavební výroby, zejména při montáži antén a hromosvodů, osazování oken, montáži zábradlí, vodorovné izolace balkónů, teras a střech, při montáži výtahů, vzduchotechniky, klimatizací, při provádění nátěrů konstrukcí a fasád a při dokončovacích pracích kolem objektu, např. chodníky, osvětlení, a při provádění udržovacích prací;

t) postupy pro specifická opatření vyplývající z podmínek provádění stavebních a dalších prací a činností v objektech za jejich provozu, včetně časového harmonogramu těchto prací a činností;

u) postupy pro opatření vyplývající ze specifických požadavků na stavbu, například z konzultací s orgány inspekce práce, stavebními úřady, orgány ochrany veřejného zdraví a dalšími orgány podle zvláštních právních předpisů;

v) postupy pro opatření vyplývající ze specifických požadavků na práce a činnosti spojené zejména s používáním toxických chemických látek, chemických látek klasifikovaných jako toxické kategorie 3 nebo toxické pro specifické cílové orgány po jednorázové nebo opakované expozici kategorie 1 podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího klasifikaci, označování a balení látek a směsí²³⁾, ionizujícího záření a výbušnin a s výskytem azbestu.

Poznámka:
²³⁾ – Nařízení EP a R (ES) č. 1272/2008
⁴⁰⁾ – Vyhláška č. 499/2006 Sb.
⁴¹⁾ – Vyhláška č. 55/1996 Sb.

Poznámka:
Vlastní zpracování plánu BOZP je doporučováno s ohledem na evropský systém bezpečné práce ve stavebnictví zpracovávat v textové i grafické (výkresové) podobě v celkem pěti postupných krocích:

1. krok: Prostudovat předanou projektovou a další dokumentaci, podklady a dokumenty týkajících se provádění a organizace výstavby. Zjistit práce, řemesla a technologie, potřebné k provádění stavby a textově je pojmenovat a vyhodnotit se zapsáním do plánu. Zjistit nebezpečí a rizika, vyplývající z prostředí stavební akce, navrhnout opatření BOZP a převzít množstevní a termínové údaje ze stavebních technických specifikací a zapsat je do plánu. Navrhnout zařízení staveniště z hlediska BOZP a zapsat (zakreslit) jej do plánu.

2. krok: Harmonogram postupu výstavby (časový plán) vyhodnotit a zapsat (zakreslit) do plánu. Potřebné časové a termínové údaje nemusí být v této fázi úplné a komplexní, ale i z dostupných údajů lze uzavřít fázi zjišťování stavu a podkladů pro plán a vytvořit podmínky pro koordinaci bezpečné práce na staveništi.

3. krok: Na základě časových nebo prostorových závislostí koordinátor vyhodnotí možná vzájemná ohrožení jednotlivých prací, řemesel a technologií a navrhne změnu harmonogramu (časového plánu) výstavby. Není-li to možné, navrhne opatření k odvrácení nebezpečí a rizik a k jejich minimalizaci a odvrácení. Výsledek zapíše do plánu.

4. krok: Společná technická a organizační opatření pro každou práci a řemeslo samostatně provede koordinátor formou sladění z hlediska doby užívání, třídy, druhu atp. a takto zjištěná bezpečnostní opatření (používaná společně) zapíše (zakreslí) spolu s dobou použití do plánu.

5. krok: Tím je koordinace v zásadě ukončena. Výkazy prováděných prací lze podle řemesel přiřadit plánovaným výkonům bezpečnosti práce a zanést je do plánu. Dále je nutno určit termíny vypracování jednotlivých pokynů, instrukcí a instrumentů ve fázi přípravy a ve fázi realizace výstavby. Z hlediska právních vazeb je v plánu upozornění na vybraná ustanovení legislativních předpisů.

V současné době je možné i využití některého ze softwarů ze členských států EU, který po zadání potřebných údajů a specifikací dovede provést koordinaci bezpečné práce v čase, v pracích a řemeslech, v rizicích, v opatřeních a postupech, v přesném pojmenování rizik i opatření s odvolávkou na zákonný předpis a s grafickými i textovými výstupy. Česká verze se intenzivně připravuje.