Zdroje tepelné energie a rozvodná tepelná zařízení – TZS (MP 1.5.4)

Autoři: Ing. Vladislav Mazáč, Ing. Otakar Mikula, Ing. Jindřich Pater, Ing. Josef Sláčal, CSc.

Autoři aktualizace 2022: Ing. Jindřich Pater, Ing. Otakar Mikula

Stav: aktualizace 2022, vydání 2006

Anotace:
Pomůcka MP 1.5.4 Technologická zařízení staveb – Zdroje tepelné energie a rozvodná tepelná zařízení navazuje na vydanou metodickou pomůcku MP 1.5 Technologická zařízení staveb – Obecné zásady činnosti AO TZS pro projektovou činnost v rámci projektu PROFESIS. Je součástí soustavy metodických pomůcek, popisujících činnosti autorizovaných osob, která podrobněji rozpracovává MP 1.5 se zaměřením na činnost AO v oboru Zdroje a rozvody tepla – ZRT, zasahujících do vyhrazených technických zařízení. Popisuje obvyklé výkony AO TZSp – ZRT při zpracování projektové dokumentace ve smyslu SZ, ve znění pozdějších předpisů.

Upozornění k textu

K 30. 6. 2022 byly ve sbírce zákonů ČR vydány (a tudíž platné) k problematice stavebního zákona následující právní předpisy:

• zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)
  zrušen k 1. 7. 2023 novým stavebním zákonem č. 283/2021 Sb.; podle novely č. 195/2022 Sb. zákona č. 283/2021 Sb. se za den nabytí nové komplexní účinnosti zákona č. 283/2021 Sb. ale považuje až 1. 7. 2024, kdy tedy dojde k definitivnímu zrušení zákona č. 183/2006 Sb.
• zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon
  účinnost od 1. 7. 2023; podle „malé novely“ zákona č 283/2021 Sb., tj. podle zákona č. 195/2022 Sb. se za den nabytí účinnosti některých paragrafů zákona č. 283/2021 Sb. považuje 1. 7. 2024; připravována je ještě „velká novela“ zákona č. 283/2021 Sb. s účinností od 2024
• zákon č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona
  účinnost od 1. 7. 2023; v rámci „velké novely“ zákona č. 283/2021 Sb. připravována je i novela tohoto změnového zákona s účinností od 2024
• zákon č. 197/2022 Sb., o zvláštních postupech v oblasti územního plánování a stavebního řádu v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace
  účinnost od 1. 7. 2022; upravuje zákon č. 183/2006 Sb. a zavádí pojem nezbytná stavba, tj. stavba dočasná, jejíž doba trvání nesmí přesáhnout 3 roky ode dne nabytí právních účinků společného územního souhlasu a souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru

Další text je stále vázán pouze na zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a k němu vydané prováděcí předpisy, neboť vývoj v oblasti změn stavebního zákona k dnešnímu datu 30. 6. 2022 není ukončen.

OBSAH

	Úvod
1	Základní pojmy a používané zkratky
1.1	Definice a výklad pojmů v oblasti technologických zařízení staveb
2	Autorizované osoby (AO) v oboru technologická zařízení staveb (TZS) – Zdroje a rozvody tepla (ZRT)
2.1	Rámec činnosti AO TZSp při navrhování TZS – ZRT
2.1.1	Obor Technologická zařízení staveb (TZS)
2.1.2	Rozsah působnosti MP 1.5.4
2.2	Právní vymezení v procesu navrhování
2.3	Odpovědnosti a pravomoci, chráněná práva
2.3.1	Odpovědnosti a pravomoci
2.3.2	Chráněná práva
2.4	Bezpečnost práce a technických zařízení (BPTZ) v projektové činnosti
3	Postupy autorizovaných osob (AO)
3.1	Postupy v přípravě stavby
3.1.1	Příprava zakázky
3.1.2	Studie stavby, návrh řešení stavby
3.1.3	Dokumentace k žádosti o vydání územního rozhodnutí případně územního souhlasu
3.2	Postupy v projektové přípravě
3.2.1	Projektová dokumentace k žádosti o stavební povolení nebo ohlášení stavby
3.2.2	Projektová dokumentace pro provádění stavby
3.3	Postupy při provádění a provozování stavby
3.3.1	Dokumentace pro uvedení stavby do provozu
3.3.2	Výrobní dokumentace
3.3.3	Dokumentace pro užívání a pro provozování stavby
4	Doprovodné postupy autorizovaných osob (AO)
4.1	Dílčí postupy AO TZSp – ZRT
4.1.1	Autorský dozor
4.1.2	Rozsah dozoru
4.2	Doplňkové postupy a informace AO TZSp – ZTE
4.2.1	Základní informace
4.2.2	Rozdělení zdrojů tepelné energie
4.2.3	Informace o vlastnostech paliv
4.2.4	Zásady výběru optimální koncepce zdroje tepelné energie
4.2.5	Ostatní náležitosti navrhování zdroje tepelné energie
4.2.6	Požadavky na převzetí zdrojů tepelné energie
4.3	Doplňkové postupy a informace AO TZSp – RTZ
4.3.1	Základní informace
4.3.2	Teplonosná látka rozvodných tepelných zařízení
4.3.3	Ochranná pásma
4.3.4	Zásady výběru tras, způsoby uložení tepelných sítí
4.3.5	Vazba stavby tepelné sítě na okolí stavby
4.3.6	Technologické aspekty navrhování tepelných sítí
4.3.7	Stavební aspekty navrhování tepelných sítí
4.3.8	Požární aspekty navrhování tepelných sítí
4.3.9	Rizika provozování tepelných sítí z pohledu projektování
4.3.10	Zásady výběru typu předávacích stanic
4.3.11	Vazba stavby předávací stanice na okolní stavby
4.3.12	Technologické aspekty navrhování předávacích stanic
4.3.13	Stavební aspekty navrhování předávacích stanic
4.3.14	Požární í aspekty navrhování předávacích stanic
4.3.15	Požadavky na převzetí rozvodných tepelných zařízení
5	Přílohy
5.1	Právní předpisy pro TZS – ZRT
5.2	Technická pravidla (TPG) a technická doporučení (TD, TDG) pro TZS – ZRT
5.3	Normy pro zdroje tepelné energie a rozvodné tepelné zařízení

---

ÚVOD

Metodická pomůcka MP 1.5.4 Technologická zařízení staveb – Zdroje tepelné energie a rozvodné tepelné zařízení (dále jen zkráceně Zdroje a rozvody tepla – ZRT ve smyslu pojmů kap. 2) navazuje na vydanou metodickou pomůcku MP 1.5 Technologická zařízení staveb – Obecné zásady činnosti AO TZS pro projektovou činnost v rámci projektu PROFESIS. Je součástí soustavy metodických pomůcek, popisujících činnosti autorizovaných osob, která podrobněji a detailněji rozpracovává MP 1.5 se zaměřením na činnost AO v oboru Zdroje a rozvody tepla – ZRT, zasahujících do vyhrazených technických zařízení. Základní zákonnou normou pro podnikání a výkon státní správy v energetických odvětvích (elektroenergetika, plynárenství a teplárenství) je energetický zákon č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Upravuje ochranu veřejného zájmu v předmětných odvětvích. Zákon č. 174/1968 Sb., o státním dozoru nad bezpečnosti práce, vč. pasáží týkajících se vyhrazených technických zařízení, byl k 30. 6. 2022 zrušen. Pro vyhrazená technická zařízení ZRT platí, s účinností od 1. 7. 2022, zákon č. 250/2021 Sb., o bezpečnosti práce v souvislosti s provozem vyhrazených technických zařízení a o změně souvisejících zákonů a k němu vydaná následující nařízení vlády:

č. 60/2022 Sb., o sazbách poplatků za odbornou činnost pověřené organizace v oblasti bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení

č. 190/2022 Sb., o vyhrazených technických elektrických zařízení a požadavcích na zajištění jejich bezpečnosti

č. 191/2022 Sb., o vyhrazených technických plynových zařízení a požadavcích na zajištění jejich bezpečnosti

č. 192/2022 Sb., o vyhrazených technických tlakových zařízení a požadavcích na zajištění jejich bezpečnosti

č. 193/2022 Sb., o vyhrazených technických zdvihacích zařízení a požadavcích na zajištění jejich bezpečnosti

č. 194/2022 Sb., o požadavcích na odbornou způsobilost k výkonu činnosti na elektrických zařízeních a na odbornou způsobilost v elektrotechnice.

Státní odborný dozor nad bezpečností vyhrazených technických zařízení vykonávají organizace státního odborného dozoru, zřízené výhradně k tomuto účelu v souladu se zákonem č. 250/2021 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce. Organizace státního odborného dozoru jsou podřízeny Státnímu úřadu inspekce práce. Pověřenou organizací v případě vyhrazených technických zařízení je Technická inspekce ČR.

Pomůcka MP 1.5.4 si klade za úkol popsat obvyklé výkony AO TZSp – ZRT při zpracování projektové dokumentace ve smyslu zákona č. 183/2006 Sb., SZ, ve znění pozdějších předpisů. Snaží se jednotně používat základní terminologii, zkratky a značky, jak jsou v ČKAIT užívány a detailněji popsat vazby na obecně závazné platné právní předpisy, týkající se ZRT, pokud se tak již nestalo v MP 1.5. Popisuje vazbu na základní ČSN, zákony, nařízení vlády, vyhlášky a další předpisy, s nimiž se projektant v denním styku setkává. MP 1.5.4 dává tímto základ pro podrobné propracování a rozpracování činností projektanta v jednotlivých úrovních realizace výkonu při navrhování ZRT ve stadiu přípravy, stanovení základních podmínek návrhu řešení, vlastního vypracování projektové dokumentace a projednávání.

Vychází z potřeb praxe a jde do obvyklé hloubky zpracování projektové dokumentace, nezbytné pro přípravu stavby s ZRT ve všech úrovních navrhované stavby, zejména však těch, které mohou být vypracovány jen AO TZSp – ZRT, tj. pro územní a stavební řízení a projektová dokumentace pro provádění stavby. Zahrnuje i fáze pro přípravu podkladů zakázky; dále zahrnuje technické studie a další fáze pro dopracování projektové dokumentace pro provádění stavby nebo dokumentace pro nezbytné úpravy a pro užívání stavby. Pro všechny fáze zpracování projektové dokumentace je základem uzavřený smluvní vztah se stavebníkem, v němž se dohodne konkrétní předmět, podklady, termíny, cenové i finanční a ostatní podmínky. Hloubka zpracování technologické projektové dokumentace pro stavby technologické s ZRT je vždy vymezena rámcem zákona, ale také druhem dokumentace, velikostí stavby nebo díla obecně, jeho složitostí, technickou a technologickou náročností při realizaci, uváděním do provozu a vlastním užíváním ZRT. Jejím účelem je především popis běžné úrovně výkonu činnosti autorizovaných osob se zaměřením na ZRT, přenesení zkušeností pro ty, kteří do profese teprve vstupují, a upozornění na etické či právní limity jejích výkonů. Měla by se stát základem celého systému informací v oblasti navrhování staveb s ZRT.

1 ZÁKLADNÍ POJMY A POUŽÍVANÉ ZKRATKY

1.1 DEFINICE A VÝKLAD POJMŮ V OBLASTI TECHNOLOGICKÝCH ZAŘÍZENÍ STAVEB

Definice pojmů, vyplývajících ze zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů:

Distributor tepelné energie – výrobce nebo distributor tepelné energie, který dodává tepelnou energii jiné osobě.

Dodavatel tepelné energie – fyzická či právnická osoba, dodávající tepelnou energii jiné fyzické či právnické osobě; dodavatelem může být výrobce, distributor a rovněž vlastník nebo společenství vlastníků, zajišťující tepelnou energii jako plnění poskytované s užíváním bytů či nebytových prostorů nebo k technologickým účelům.

Dodávka tepelné energie – dodávka energie tepla nebo chladu k dalšímu využití jinou fyzickou či právnickou osobou; dodávka energie tepla k dalšímu využití se uskutečňuje ve veřejném zájmu.

Zákazník – osoba, která nakupuje tepelnou energii pro její konečné využití a odebírá nakoupenou tepelnou energii odběrným tepelným zařízením přímo připojeným k rozvodnému tepelnému zařízení nebo zdroji tepelné energie.

Odběratel tepelné energie – distributor tepelné energie nebo zákazník.

Odběr tepelné energie – převzetí dodávky tepelné energie od výrobce nebo distributora ke konečné spotřebě, nebo k dalšímu využití.

Odběrné místo – místo plnění stanovené ve smlouvě o dodávce tepelné energie, v němž přechází tepelná energie z vlastnictví dodavatele do vlastnictví odběratele.

Odběrné tepelné zařízení – zařízení připojené ke zdroji tepelné energie nebo k rozvodnému tepelnému zařízení, které je určené pro odběr a spotřebu tepelné energie v objektu nebo jeho části.

Rozvod tepelné energie – doprava, akumulace, přeměna teplonosné látky nebo jejích parametrů a dodávka tepelné energie rozvodným tepelným zařízením.

Předávací stanice – zařízení pro přeměnu parametrů tepelné energie pro potřeby jednoho nebo více objektů; předávací stanice je samostatnou věcí a není součástí budovy, ve které je umístěna.

Rozvodné tepelné zařízení – zařízení pro dopravu tepelné energie tvořené tepelnými sítěmi, předávacími stanicemi a tepelnými přípojkami. Předávací stanice nebo tepelná přípojka jsou částí rozvodného tepelného zařízení v případě, že k nim má distributor tepelné energie vlastnické nebo užívací právo. Částí rozvodného tepelného zařízení jsou s ním související řídicí a zabezpečovací systémy a systémy přenosu dat.

Objekt – stavba nebo stavby propojené společným odběrným tepelným zařízením.

Zdroj tepelné energie – zařízení včetně nezbytných pomocných zařízení a stavebních částí, v němž se využíváním paliv nebo jiné formy energie získává tepelná energie, která se předává teplonosné látce.

Soustava zásobování tepelnou energií – soustava tvořená vzájemně propojeným zdrojem nebo zdroji tepelné energie a rozvodným tepelným zařízením sloužící pro dodávky tepelné energie pro vytápění, chlazení, ohřev teplé vody a technologické procesy, je-li provozována na základě licence na výrobu tepelné energie a licence na rozvod tepelné energie. Soustava zásobování tepelnou energií je zřizována a provozována ve veřejném zájmu.

Tepelná přípojka – část tepelné sítě, která umožňuje dodávku tepelné energie pouze pro jeden objekt.

Výklad dalších pojmů

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP) – podmínky a činitelé které ovlivňují zdraví zaměstnanců, dočasných pracovníků, zaměstnanců dodavatele, návštěvníků a všech dalších osob na pracovišti. Cílem zajištění BOZP je předcházet nebo omezovat rizika ohrožující životy a zdraví zaměstnanců při práci.

Bezpečnost práce a technických zařízení (BPTZ) – stav pracovních podmínek, zabraňujících působení nebezpečných činitelů pracovního procesu na zaměstnance, popřípadě na další osoby. BPTZ je zajišťována zejména stanovením a dodržováním požadavků na pracoviště (uspořádání, vybavení), bezpečností technických zařízení, vhodnou organizací práce, vhodnými technologickými a pracovními postupy, požadavky na zdravotní a odbornou způsobilost zaměstnanců.

Bezpečnost ve výstavbě – obecně ochrana lidského života, zdraví, životního prostředí a majetku v procesu provádění i užívání stavby před jakýmkoliv nebezpečím (úraz, nemoc, poškození, zničení, odcizení, projevy vandalismu, kriminality a terorismu).

Dokumentace – obecně může znamenat soubor dokumentů, které jsou zdrojem a nosičem informací. Pro potřeby přípravy a realizace projektů spojených s výstavbou je dokumentace duševním dílem, poskytujícím informace o projektu, o jeho členění i o způsobu a postupu jeho realizace. Poskytuje tyto informace v různé míře podrobností, na různých nosných médiích, pro různé použití, související především s přípravou a prováděním stavby.

Dozor – dozor nad projektovou přípravou a prováděním staveb je v textu tohoto MP použit ve významu:

• dozor autorský, který je dohledem autorizované osoby – autora díla – nad postupem další přípravy, zpracováním dokumentace i nad prováděním stavby, na základě samostatného smluvního vztahu; u stavby financované z veřejného rozpočtu podle § 152 odst. 4 SZ je stavebník autorský dozor povinen zajistit;
• dozor technický je podle definice dozorem nad prováděním stavby, vykonávaný zástupcem stavebníka; u stavby financované z veřejného rozpočtu podle § 152 odst. 4 SZ je stavebník technický dozor povinen zajistit fyzickou osobou oprávněnou podle AZ č. 360/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů;
• dozor stavební je dozor nad prováděním stavby jednoduché ve smyslu § 103 a § 104 SZ, pokud tyto stavby provádí stavebník svépomocí – viz § 160 odst. 4 SZ;
• dozor stavebního úřadu (jakož i orgánů uvedených v § 171 odst. 1 SZ) je průběžným kontrolním procesem orgánu státní správy nad průběhem přípravy, realizace a užívání stavby. Při své kontrolní činnosti využívá spolupráci s ostatními orgány státní správy (například hygiena, životní prostředí, památkáři, archeologové a další).

Hlavní projektant – pojem hlavního projektanta je uveden v § 113 odst. 2 SZ – funkcí hlavního projektanta může smluvně pověřit stavebník, anebo jej může pověřit stavební úřad koordinací projektové dokumentace stavby, zpracovávané více projektanty, nebo koordinací autorského dozoru.

Koordinátor bezpečnosti a ochrany zdraví při práci – fyzická nebo právnická osoba určená stavebníkem (zadavatelem stavby) ve smyslu § 14 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, k provádění stanovených činností při přípravě stavby, popřípadě při realizaci stavby na staveništi. Koordinátor nemůže být zhotovitel, jeho zaměstnanec, ani fyzická osoba, která odborně vede realizaci stavby (stavbyvedoucí).

Oprávněný investor – vlastník, správce nebo provozovatel veřejné dopravní nebo veřejné technické infrastruktury, oprávněný podle § 23a SZ požadovat, aby byl informován o úkonech správního orgánu při projednávání zásad územního rozvoje, územního plánu nebo regulačního plánu.

Plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi – na stavbách u nichž vzniká povinnost ohlásit OIP zahájení prací a dále na stavbách u nichž budou vykonávány práce a činnosti vystavující fyzickou osobu zvýšenému ohrožení života, nebo poškození zdraví (stanovené NV č. 591/2006 Sb.), zadavatel stavby (stavebník) zajistí podle § 15 odst. 2 zákona č. 309/2006 Sb., aby před zahájením prací na staveništi byl zpracován plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi, podle druhu a velikosti stavby tak, aby plně vyhovoval potřebám zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce.

Plán musí být zpracován odborně způsobilou osobou, tedy koordinátorem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi – rozsah a obsah v příloze č. 6 nařízení vlády č. 591/2006 Sb. (viz kap. 2.4).

Projektant – nositel projektové činnosti, fyzická či právnická osoba, který je účastníkem výstavby. Jde zejména o subjekt podnikající ve vázané živnosti „Projektová činnost ve výstavbě“. Termín je také použit ve významu fyzické osoby, a to buď autorizované osoby vykonávající činnost podle § 158 SZ (projektovou činnost), nebo v obecném pojetí ve významu fyzické osoby bez ohledu na konkrétní funkci v organizaci (hlavní, vedoucí, odpovědný projektant, jehož postavení se zaznamená do rohového razítka na dokumentaci).

Ve smyslu nositele zakázky je projektant v postavení svobodného povolání, osoby samostatně výdělečně činné či zaměstnance obchodní společnosti. Pokud se jedná o závazkové vztahy, je projektant označován za zhotovitele projektové dokumentace a vystupuje v nich pod svým obchodním jménem.

Projektování ve výstavbě – vázaná živnost pro projektování ve výstavbě podle živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů. Podmínkou pro získání oprávnění k provozování této živnosti je, že výkon odpovědného zástupce za tuto živnost vykonává AO s příslušným oprávněním. Působnost autorizovaného inženýra a autorizovaného technika v oblasti projektování ve výstavbě je blíže určena v AZ, ve znění pozdějších předpisů.

Provozní celek (PC) – souhrn vzájemně funkčně navazujících provozních souborů, vykonávající úplný technologický proces jednoho druhu, určený dokumentací stavby a uváděný do provozu zpravidla v souvislém čase. V hlavních rysech je charakterizován druhem procesu, pro který je pořizován. Člení se na provozní soubory obvykle se zaměřením na strojní, elektrotechnické a další zařízení.

Provozní jednotka (PJ) – funkčně ucelená část provozního souboru nebo dílčího provozního souboru, tvořená souhrnem technologického zařízení a vykonávající ucelenou část dílčího technologického procesu, určeného dokumentací stavby. Může se členit na základní jednotky. Její funkci lze ověřit jen současným vyzkoušením příslušných základních jednotek.

Provozní soubor (PS) – funkčně ucelená část provozního celku nebo technologické části stavby, tvořená souhrnem technologických zařízení, vykonávající ucelený dílčí technologický proces (popř. speciální) nebo úplný technologický proces doplňkový, určený projektovou dokumentací stavby a uváděný do provozu zpravidla v souvislém čase. Jako provozní soubor může být označen také soubor strojů a zařízení, tvořící samostatný funkční celek. Provozní soubor se zpravidla člení na dílčí provozní soubory a na provozní jednotky, nebo provozní jednotky a základní jednotky, anebo přímo na základní jednotky.

Revize zařízení – celkové posouzení zařízení, při kterém se prohlídkou, vyzkoušením, případně i měřením zajišťuje provozní bezpečnost a spolehlivost zařízení nebo jeho částí; posoudí se i technická dokumentace a odborná způsobilost obsluhy. Revize zařízení jsou výchozí a provozní. Revizi může provádět jen revizní technik s platným oprávněním.

Poznámka:
Původní vyhláška č. 85/1978 Sb., o kontrolách, revizích a zkouškách plynových zařízení, ve znění pozdějších předpisů byla ale zrušena zákonem č. 250/2021 Sb.

Revizní technik – technik, který musí mít pro provádění revizí a zkoušek zařízení osvědčení o odborné způsobilosti, vydané orgánem dozoru na základě vykonané zkoušky.

Stavba technologická – stavba, pro kterou je určující technologické zařízení stavby (TZS), zabezpečující technologický proces nebo proces technologický speciální. Člení se zpravidla na část stavby strojně technologickou a na část stavby stavební.

Technologická stavba se kromě objektové soustavy může skládat z provozních celků, provozních souborů, dílčích provozních souborů, provozních jednotek a základních jednotek.

Stavebník – v textu je termín použit pro označení základního partnera investiční výstavby, osoby (fyzické nebo právnické), která investuje finanční prostředky do stavby ve smyslu § 152 SZ. Ve vztahu ke správním řízením ve výstavbě a dalším ustanovením SZ je označován jako stavebník. Pokud jde o oblast obchodních vztahů, může být označen i jako zákazník, klient (z pohledu etického řádu ČKAIT). Ve smluvních vztazích je potom adekvátním označením termín objednatel nebo odběratel. Z hlediska budoucího užití stavby je zpravidla jejím uživatelem. Zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů, používá též pojem zadavatel stavby.

Staveniště – podle § 3 odst. 3 SZ je staveništěm nejen místo, na kterém se provádí stavba nebo udržovací práce, ale i místo, na kterém se stavba odstraňuje.

Vyhrazená technická zařízení – zařízení se zvýšenou mírou ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku, která podléhají dozoru podle zákona o státním odborném dozoru. Jsou to technická zařízení tlaková, zdvihací, elektrická a plynová. Spadá do nich i jaderná energetika, která je ale zařazena do zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon), ve znění pozdějších předpisů. Podle stupně nebezpečnosti se vyhrazená technická zařízení zařazují do tříd, popřípadě skupin a stanoví se způsob prověřování odborné způsobilosti organizací, podnikajících fyzických osob a fyzických osob k činnostem na těchto zařízeních.

Tato zařízení podléhají státnímu odbornému dozoru nad bezpečností práce podle nařízení vlády č. 190/2022 Sb., č. 191/2022 Sb., č. 192/2022 Sb., č. 193/2022 Sb. a č. 194/2022 Sb. Organizace státního odborného dozoru jsou podřízeny Státnímu úřadu inspekce práce.

Základní jednotka (ZJ) – finální výrobek dodávaný jedním výrobcem, který má jako celek samostatné určení, plní určitou vymezenou a trvalou provozně technickou funkci hlavní nebo pomocnou. ZJ se v dokumentaci dále nedělí. Pojem ZJ má v podstatě charakter kusové dodávky, jde o označení samostatného stroje nebo zařízení.

Zásady organizace výstavby (ZOV) – termín označuje stanovení zásad organizace výstavby v projektové dokumentaci, jmenovitě v projektové dokumentaci pro vydání stavebního povolení. Zásady organizace výstavby jsou vypracovávány podle vyhlášky o dokumentaci staveb (prováděcí vyhlášky k zákonu č. 183/2006 Sb., SZ, ve znění pozdějších předpisů). Zásady zpracovává autorizovaná osoba (autor návrhu stavby či hlavní projektant stavby), nebo pro ni příslušný specialista. Organizace výstavby je pojem zahrnující širší problematiku, vyplývající z realizace výstavby v prostoru, v daných ekonomických, environmentálních a technických vazbách, jehož součástí je i vlastní řízení (management výstavby).

Zhotovitel stavby – (dodavatel stavby), označení smluvní strany ve smlouvě o dílo, v níž je předmětem plnění stavba. Stavební zákon používá pojem stavební podnikatel, kterým je osoba oprávněná k provádění stavebních nebo montážních prací jako předmětu své činnosti podle živnostenského zákona. Jako zhotovitel může provádět stavbu jen stavební podnikatel, který při její realizaci zabezpečí odborné vedení provádění stavby stavbyvedoucím. Povinnosti zhotovitele stavby a stavbyvedoucího jsou vymezeny v § 160 odst. 1 a 2 a v § 153 odst. 1 a 2 SZ.

Zkratky použité v pomůcce

AO (NAO)	Autorizovaná osoba (neautorizovaná osoba)
AO TZSp	AO pro navrhování technologických zařízení staveb
AO TZSp – ZRT	AO pro navrhování technologických zařízení staveb – zdroje a rozvody tepla
AO TZSp – ZTE	AO pro navrhování technologických zařízení staveb – zdroje tepelné energie
AO TZSp – RTZ	AO pro navrhování technologických zařízení staveb – rozvodné tepelné zařízení
AZ	Autorizační zákon
BPTZ	Bezpečnost práce a technických zařízení
ČKAIT	Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
ČSN	Česká technická norma
ČSN EN ISO	Převzatá mezinárodní norma
ČSN EN	Převzatá evropská norma
DOSS	Dotčený orgán státní správy
ELZ	Elektroenergetická zařízení
EKZ	Elektronická komunikační zařízení
MP	Metodická pomůcka
OIP	Oblastní inspektorát práce
OZE	Obnovitelné zdroje energie
PC	Provozní celek
PD	Projektová dokumentace
PJ	Provozní jednotka
PO	Požární ochrana
PS	Provozní soubor
RTZ	Rozvodné tepelné zařízení
SZ	Stavební zákon
SZTE	Soustava zásobování tepelnou energií
TDP	Technicko-dodací podmínky
TIČR	Technická inspekce ČR
TV	Teplá voda
TZS	Technologická zařízení staveb
VOP	Všeobecné obchodní podmínky
ZJ	Základní jednotka
ZOV	Zásady organizace výstavby
ZRT	Zdroje tepelné energie a rozvodné tepelné zařízení (zkráceně Zdroje a rozvody tepla)
ZS	Zařízení staveniště
ZTE	Zdroje tepelné energie
ŽP	Životní prostředí

2 AUTORIZOVANÉ OSOBY (AO) V OBORU TECHNOLOGICKÁ ZAŘÍZENÍ STAVEB (TZS) – ZDROJE A ROZVODY TEPLA (ZRT)

2.1 RÁMEC ČINNOSTI AO TZSp PŘI NAVRHOVÁNÍ TZS – ZRT

2.1.1 Obor Technologická zařízení staveb (TZS)

Rozsah oboru pro autorizované inženýry a techniky:

Obor TZS zahrnuje výkon činností AO TZSp, kde technologické zařízení je pro stavbu určující, jak je definováno v pomůcce A 2.1 Autorizovaný inženýr a technik v procesu výstavby v kap. 2.2.1.5. Jedná se zejména o stavby s technologickým zařízením výrobním i nevýrobním pro těžbu a úpravu uhlí, rud a nerostných surovin, plynárenství, výrobu a rozvod technických a topných plynů a kapalin, včetně souvisejících zařízení, energetiku, teplárenství, výrobu elektrické energie, včetně přípojných a rozvodných sítí a souvisejících zařízení, hutní a metalurgickou výrobu, strojírenskou výrobu, chemický, farmaceutický a potravinářský průmysl, spotřební průmysl, průmysl stavebních hmot a keramiky, dopravu a skladování, slaboproudá a spojová zařízení, zemědělskou a lesnickou výrobu, zařízení staveb zahrnující vyhrazená technická zařízení a prostředky k ochraně životního a pracovního prostředí, zařízení staveb občanské vybavenosti a zařízení na kontrolu a řízení technologických procesů. Tento obor zahrnuje jak výkon AO TZSp při navrhování, tak i pro realizaci TZS.

2.1.2 Rozsah působnosti MP 1.5.4

Tato MP 1.5.4 se vztahuje na AO TZSp – zdroje a rozvody tepla (ZRT) v procesu vypracování projektové dokumentace staveb pro územní a stavební řízení a pro další druhy dokumentace v tomto oboru.

Rámec výkonu činnosti autorizované osoby upravuje AZ, ve znění pozdějších předpisů. Autorizace v oboru Technologická zařízení staveb (TZS) podle tohoto zákona je nutná při výkonu vybraných činností ve výstavbě (v evropském právu jsou uváděny jako regulované činnosti). Ty jsou definovány v § 158 SZ.

Projektová činnost ve výstavbě je popsána v § 159 SZ.

2.2 PRÁVNÍ VYMEZENÍ V PROCESU PROJEKTOVÁNÍ

Při navrhování z obecného pohledu vycházíme především ze znalostí dále uváděných obecně závazných předpisů (zákony, nařízení vlády, vyhlášky, zezávazněné ČSN). Ochrana veřejného zájmu je jednou z priorit při činnosti autorizované osoby při navrhování TZS, kterému se snaží napomoci i ČKAIT svými metodickými pomůckami.

Jedním z pilířů k zajištění veřejného zájmu, a to především bezpečnosti a spolehlivosti technologických zařízení, je právní základna na úrovni předpisů:

• závazných – zákonů, nařízení vlády a vyhlášek;
• nezávazných – českých technických norem (ČSN), metodických a technických pomůcek ČKAIT (MP, TP), technických instrukcí (TI), technicko-dodacích podmínek (TDP), všeobecných obchodních podmínek (VOP).

Základní schéma předpisového zjištění:

• zákony;
• nařízení vlády, vyhlášky;
• nezávazné předpisy – normativní dokumenty;
  • veřejný zájem – základní požadavky na stavbu:
  • mechanická odolnost a stabilita;
  • požární bezpečnost;
  • ochrana zdraví, zdravých životních podmínek a životního prostředí (ŽP);
  • bezpečnost při užívání;
  • ochrana proti hluku;
  • úspora energie a ochrana tepla.

Významnou úlohu mají v procesu projektování doporučené standardy a technické normy.

Závaznými se normy stávají:

• obecně, pokud právní předpis stanoví povinnost dodržet normové hodnoty (např. plnění opatření v prevenci rizik § 102 odstavec 1 zákoníku práce, což podle § 349 odstavec 1 ZP je i plněním požadavku norem k zajištění ochrany života a zdraví);
• v rozsahu, který je stanoven předpisem;
• pro účastníky smlouvy, jestliže se na tom smluvní strany dohodnou, v souladu s občanským zákoníkem ve znění pozdějších předpisů;
• rozhodnutím DOSS.

Další právní vymezení je citováno v MP 1.5, kap. 2.2 a 2.3. Profesní výkony pro projektovou i ostatní činnost můžeme rozdělit do několika postupů AO TZSp. O bližším dělení těchto možných postupů a jejich obsahu pojednává MP 1 v kap. 1.4.

Souhrnně celé dílčí postupy popisují metodické pomůcky MP 1 Projektová činnost a MP 1.5.

V procesu přípravy projektové dokumentace jde smluvně o dvoustranný vztah stavebník – projektant. V nejběžnější obecné variantě vystupuje stavebník jako objednatel, smluvní partner, jemuž jsou poskytovány služby projektově inženýrské povahy. Jejich rozsah v dílčích procesech musí být upraven smluvně a je odvislý od odborných předpokladů stavebníka zvládnout potřebné úkony. Druhou smluvní stranou je projektant.

Stavebník – zadavatel stavby je převážně i uživatelem – provozovatelem stavby se zájmem bezproblémově a bezpečně provozovat budoucí stavbu.

2.3 ODPOVĚDNOSTI A PRAVOMOCI, CHRÁNĚNÁ PRÁVA

2.3.1 Odpovědnosti a pravomoci

Rozsah působnosti autorizovaných/registrovaných osob stanovuje část třetí AZ, ve znění pozdějších předpisů. Podle těchto ustanovení je autorizovaná/registrovaná osoba zejména odpovědná za odbornou úroveň výkonu své činnosti a dalších odborných činností, pro které jí byla autorizace udělena. Je povinna činnost vykonávat osobně, popř. ve spolupráci se specialisty s příslušným oprávněním, chránit autorská práva a další práva k duševnímu vlastnictví, dbát platných obecně závazných právních předpisů a předpisů profesních, vystříhat se střetu zájmů, popř. nekonat činnosti s vybranými činnostmi neslučitelné. Dále odborně se vzdělávat, vykonávat práce pouze v rozsahu, pro které jí byla udělena autorizace, užívat jen takové označení, k němuž je autorizací oprávněna, opatřovat jí zpracované dokumenty řádným způsobem a svoji činnost evidovat, vykonávat činnost předepsanou formou jako svobodné povolání, podnikání podle zvláštních předpisů nebo zaměstnanecky a být pojištěna.

Stavební zákon považuje za vybrané činnosti ve výstavbě, ovlivňující ochranu veřejných zájmů ve výstavbě, projektovou činnost a vedení provádění stavby nebo její změny. Pro výkon ostatních odborných činností uvedených v autorizačním zákoně, ve znění pozdějších předpisů, pak platí, že AZ má prokázanou odbornou způsobilost.

Dokumenty z této činnosti, pokud mají charakter veřejných listin, mohou autorizované osoby označit autorizačním razítkem a vlastnoručním podpisem. Dokumenty opatřené autorizačním razítkem musí být jednoznačně identifikovatelné v prostoru a čase (místo stavby, zákazník, stavebník, datum odevzdání apod.) a vztaženy k příslušnému zápisu v deníku autorizované osoby (AO) ČKAIT. Rozsah působnosti autorizovaného inženýra – projektanta vymezuje § 18 AZ, ve znění pozdějších předpisů.

Autorizovaný inženýr v oboru TZS je v rámci stavby, příslušející oboru jeho autorizace, oprávněn vykonávat i všechny odborné činnosti oboru technika prostředí staveb (TPS) a požární bezpečnost staveb. Přitom je vždy povinen splnit příslušná ustanovení SZ a AZ, ve znění pozdějších předpisů.

Rozsah působnosti autorizovaného technika – projektanta vymezuje § 19 AZ, ve znění pozdějších předpisů.

Autorizovaný technik může vypracovávat příslušné dílčí části projektové dokumentace stavby. Rozumí se tím ucelený díl komplexní projektové dokumentace stavby, náležející oboru autorizovaného technika. Technik autorizovaný v oboru technologická zařízení staveb (TZS) může samostatně vypracovat a předložit ke stavebnímu řízení projektovou dokumentaci stavby, která celá přísluší oboru, pro nějž je autorizován.

Autorizaci podle AZ, ve znění pozdějších předpisů, musí mít autorizovaný inženýr – projektant pro obor technologická zařízení staveb (TZS), který vypracovává u staveb s převažující technologickou částí:

• územně plánovací podklady a příslušné části územně plánovací dokumentace;
• projektovou dokumentaci staveb;
• statické a dynamické výpočty staveb;
• stavebně technické nebo inženýrské průzkumy;
• zkoušení a diagnostiku staveb;
• vydává odborná stanoviska;
• vede provádění staveb;
• provádí geodetická měření pro projektovou činnost;
• provádí autorský dozor (AD) nebo technický dozor nad prováděním stavby;
• zastupuje stavebníka při územním, stavebním nebo kolaudačním řízení.

Autorizaci podle AZ nemusí mít projektant, který vypracovává:

• přípravné práce;
• průzkumy a rozbory;
• dokumentaci k žádosti o územní souhlas;
• dokumentaci staveb a zařízení nevyžadující ohlášení ani stavební řízení;
• dokumentaci vymezených ohlašovaných jednoduchých staveb a jejich změn;
• dokumentaci skutečného provedení stavby;
• dokumentaci pro uvedení do provozu;
• dokumentaci pro užívání stavby.

Je třeba, aby si AO TZSp uvědomovala, jaký rozsah odpovědnosti na sebe přejímá osoba, která vykonává vybrané činnosti ve výstavbě. Odpovědnost, kterou AO TZSp svým pověřeným výkonem vůči klientovi i společnosti přejímá, se týká nejen veškerých fází plánovací a projektové činnosti, provádění staveb, ale i činností souvisejících, zejména výkonu autorského dozoru nad prováděním stavby. Tento rozsah vyplývá z odpovědnosti podle zvláštních předpisů o odpovědnosti občanskoprávní a předpisů o odpovědnosti správní, ale i obecných předpisů, včetně odpovědnosti trestní, s výkonem činnosti autorizované osoby bezprostředně spjaté. Ustanovení o odpovědnosti fyzických osob je potvrzeno a posíleno také obecnými ustanoveními občanského zákoníku, neboť předmět podnikání může obchodní společnost vykonávat pouze prostřednictvím osob, které jsou k tomu oprávněny. Zanedbáním profesních povinností se může AO TZSp dopustit škod i obecného ohrožení.

Autorský dozor projektanta nad souladem prováděné stavby s ověřenou projektovou dokumentací se povinně vykonává u staveb financovaných z veřejného rozpočtu.

AO TZSp musí vyvíjet úsilí, aby u své vlastní vypracované dokumentace pro stavební povolení vykonávala autorský dozor, a to jak ve fázi vypracování projektové dokumentace pro provádění stavby, pokud ji sama nezpracovává, tak i při realizaci stavby, zkouškách a uvádění stavby do zkušebního a trvalého provozu a užívání. Pokud si vysloveně stavebník vymíní, že tyto činnosti u AO TZSp nesjedná, pak je třeba tento stav dokumentem zachytit a upozornit jej na nebezpečí s tím pro něj spojená. Zprostit se odpovědnosti bude moci AO TZSp jen při splnění výše uvedeného předpokladu.

2.3.2 Chráněná práva

Stavebním zákonem, ve znění pozdějších předpisů, a jeho prováděcími předpisy jsou chráněna také práva osob, která by mohla být dotčena výstavbou. Z tohoto důvodu jsou v rozsahu a způsobem stanoveným předpisy účastníky příslušných správních řízení. Ochrana jejich zájmů podle rozhodnutí stavebních úřadů se musí projevit také v procesu projektování v příslušných druzích dokumentace.

Zvláštní pozornost si zaslouží právní ochrana projektové dokumentace stavby nebo částí takové dokumentace jako díla na straně jedné, a práce s prvky chráněnými autorským právem nebo průmyslovými právy v procesu projektování na straně druhé. V procesu projektování, při zpracování projektové dokumentace stavby a při souvisejících činnostech přichází v úvahu ochrana podle zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích a zákona, č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, vše ve znění pozdějších předpisů.

Pokud se v procesu projektování, při zpracování projektové dokumentace stavby nebo v souvisejících činnostech AO TZSp střetnou zejména s problémy patentové ochrany, ale i s jinými problémy ochrany průmyslových práv nebo autorského práva, popř. s jinými obdobnými problémy, pak je vždy účelné přizvat k jejich řešení příslušné odborníky – specialisty.

2.4 BEZPEČNOST PRÁCE A TECHNICKÝCH ZAŘÍZENÍ (BPTZ) V PROJEKTOVÉ ČINNOSTI

Dokumentace staveb musí obsahovat i stanovení způsobu zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení pro výstavbu a budoucí provoz. Odborná a závazná stanoviska o tom, zda jsou při navrhování konstrukcí, výrobě, montáži, provozu, obsluze, opravách, údržbě a revizi vyhrazených zařízení splněny požadavky bezpečnosti technických zařízení, vydává organizace státního odborného dozoru při provádění dozoru nad bezpečností vyhrazených technických zařízení. Organizace státního odborného dozoru jsou podřízeny Státnímu úřadu inspekce práce. Odborná a závazná stanoviska vydávají Oblastní inspektoráty práce (OIP).

OIP se vyjadřují k vybraným projektovým dokumentacím staveb, určených pro užívání ve veřejném zájmu nebo jako pracoviště fyzických osob, zda splňují požadavky právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení. Požadavek na zapracování bezpečnostních hledisek do PD vyplývá ze základních požadavků k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení a prováděcích vyhlášek k stavebnímu zákonu (dokumentace pro stavební řízení), které shodně říkají, že „dokumentace staveb musí obsahovat i stanovení způsobu zajištění bezpečnosti práce pro výstavbu a budoucí provoz“.

Budou-li na staveništi vykonávány práce a činnosti vystavující fyzickou osobu zvýšenému ohrožení života nebo poškození zdraví podle přílohy č. 5 NV č. 591/2006 Sb., kterými jsou:

• práce vystavující zaměstnance riziku poškození zdraví nebo smrti sesuvem uvolněné zeminy ve výkopu o hloubce větší než 5 m;
• práce související s používáním nebezpečných vysoce toxických chemických látek a přípravků nebo při výskytu biologických činitelů podle zvláštních právních předpisů;
• práce se zdroji ionizujícího záření, pokud se na ně nevztahují zvláštní právní předpisy;
• práce nad vodou nebo v její těsné blízkosti spojené s bezprostředním nebezpečím utonutí;
• práce, při kterých hrozí pád z výšky nebo do volné hloubky více než 10 m;
• práce vykonávané v ochranných pásmech energetických vedení, popřípadě zařízení technického vybavení;
• studnařské práce, zemní práce prováděné protlačováním nebo mikrotunelováním z podzemního díla, práce při stavbě tunelů, pokud nepodléhají dozoru orgánů státní báňské správy;
• práce prováděné ve zvýšeném tlaku vzduchu (v kesonu);
• práce s použitím výbušnin podle zvláštních právních předpisů;
• práce spojené s montáží a demontáží těžkých konstrukčních stavebních dílů kovových, betonových, a dřevěných určených pro trvalé zabudování do staveb.

Stejně jako v případech, kdy při realizaci stavby:

• celková předpokládaná doba trvání prací a činností je delší než 30 pracovních dnů, ve kterých budou vykonávány práce a činnosti a bude na nich pracovat současně více než 20 fyzických osob po dobu delší než 1 pracovní den, nebo
• celkový plánovaný objem prací a činností během realizace díla přesáhne 500 pracovních dnů v přepočtu na jednu fyzickou osobu.

Zadavatel stavby zajistí, aby před zahájením prací na staveništi byl zpracován plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi (dále jen „plán“) podle druhu a velikosti stavby tak, aby plně vyhovoval potřebám zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce. V plánu je nutné uvést potřebná opatření z hlediska časové potřeby i způsobu provedení; musí být rovněž přizpůsoben skutečnému stavu a podstatným změnám během realizace stavby.

Plán musí být zpracován odborně způsobilou osobou, tedy koordinátorem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi – rozsah a obsah v příloze č. 6 nařízení vlády č. 591/2006 Sb.

Zhotovitel stavby je povinen zúčastňovat se zpracování plánu, tento plán dodržovat, zúčastňovat se kontrolních dnů a postupovat podle dohodnutých opatření, a to v rozsahu, způsobem a ve lhůtách uvedených v plánu.

V případech, kdy budou konkrétní definovanou stavbu provádět zaměstnanci více zhotovitelů stavby a je nezbytný koordinátor během přípravy stavby, tento zabezpečuje, aby plán obsahoval, přiměřeně povaze a rozsahu stavby a místním a provozním podmínkám staveniště, údaje, informace a postupy zpracované v podrobnostech nezbytných pro zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce, a aby byl odsouhlasen a podepsán všemi zhotoviteli, pokud jsou v době zpracování plánu známi.

Požadavek BPTZ lze splnit buď zpracováním samostatné kapitoly o BPTZ do technické zprávy, nebo popisem řešení BPTZ v jednotlivých částech PD (stavební část, technická zařízení, výrobní technologie apod.).

Stanovená opatření v oblasti BPTZ musí být vždy konkrétní. Za správnost, úplnost a proveditelnost zpracované projektové dokumentace odpovídá projektant podle SZ. Dotčeným orgánem státní správy (DOSS) při posuzování PD z hlediska BPTZ je zásadně místně příslušný OIP (rozhodující je místo stavby) v souladu se zákonem č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů.

Bližší údaje k této problematice jsou uvedeny v pomůcce MP 2.6.2 Koordinátor BOZP na staveništi.

Zásady výběru projektových dokumentací k dozoru a vyjádření

Oblastní inspektorát práce se vyjadřuje vždy u projektových dokumentací staveb a jejich změn a změn v užívání staveb:

• pro průmyslovou výrobu, pokud slouží k zaměstnávání osob a součástí stavby jsou provozní, výrobní nebo technická zařízení;
• skladů a výroben nebezpečných látek, s výjimkou skladů a výroben výbušnin (např. pracoviště, kde se budou vyrábět, používat, dopravovat, zpracovávat nebo skladovat nebezpečné látky, výrobny a sklady hořlavin, výrobní budovy pro energetiku, produktovody apod.);
• ve kterých s ohledem na výrobu, technologické postupy a manipulaci existuje riziko výbuchu, s výjimkou skladů a výroben výbušnin;
• v nichž jsou řešeny, nebo jsou jejich součástí technologická zařízení, stroje a pohonné jednotky s pohybujícími se částmi s ručním přísunem, nebo vkládáním a vyjímáním obrobků nebo výrobků, technologie, u nichž může dojít k úniku médií, energie nebo škodlivin (chemické provozy, kotelny apod.), technologie umístěné na špatně přístupných místech, nebo ve výšce (v kolektorech, pod vodou, na stožárech apod.), technologické linky, které by svým provozem mohly ohrozit veřejný zájem technologie, u nichž se k výrobě používá nebezpečných látek, nebo se nebezpečné látky vyrábějí.

O dozoru nad dokumentacemi ostatních staveb a technologií rozhodne vedoucí inspektor OIP, nebo pracovník jím pověřený s přihlédnutím k charakteru a účelu stavby nebo technologie.

PD k posouzení může předkládat na OIP projektant, stavebník, nebo jiná osoba, vždy však musí být PD kompletní, tedy včetně technologie, řemesel atd. Lhůta pro vyřízení žádosti o vyjádření je 30 dní. Žadatel o vydání územního rozhodnutí, územního souhlasu nebo stavebního povolení se ve svém podání musí vypořádat s připomínkami DOSS, tedy i OIP.

Které dokumentace je nutno s OIP projednat, stanoví příslušný stavební úřad. Z došlých žádostí OIP vybere k posouzení ty PD, které splňují výše uvedená kritéria. PD, které nebyly vybrány k vyjádření, neboť nepředstavují závažné riziko z hlediska BPTZ, vrátí OIP bez posouzení.

Příslušným pro vyjádření k projektovým dokumentacím staveb je OIP, v jehož územní působnosti se bude stavba realizovat, nebo technologie provozovat.

Při posouzení se ověřuje zejména:

• zda souhrnná technická zpráva obsahuje:
  • údaje o stávajících inženýrských sítích a ochranných pásmech;
  • údaje o bezpečnostních opatřeních při přípravě staveniště a v průběhu výstavby;
  • údaje o technickém nebo výrobním zařízení stavby;
  • řešení dopravy a skladování;
  • údaje o zdrojích a parametrech energií;
  • zásady řešení stavby z hlediska její údržby a životnosti;
  • způsob zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení pro výstavbu i budoucí provoz;
  • přívod (odvod) energií, odpadů, emisí a produktů;
• zda v celkové situaci stavby jsou zakreslena:
  • prostorová označení všech stávajících základních prostředků, zejména podzemních inženýrských sítí a jiných zakrytých zařízení;
  • ochranná pásma a bezpečnostní vzdálenosti stávajících a navrhovaných staveb;
  • polohové a výškové vyznačení navrhované výstavby, včetně napojení na pozemní a inženýrské stavby;
• zda dokumentace obsahuje:
  • odkazy na platné předpisy (obecně závazné, technické normy, pravidla apod.);
  • řešení přístupnosti pro osoby s omezenou schopností pohybu;
  • dispoziční řešení (prostorové, plošné a výškové uspořádání stavby, rozmístění vnitřních zařízení, technologií apod.);
  • druhy podlah, prosklených stěn, schodišť, zábradlí apod.;
  • údaje o řešení technického vybavení a zařízení stavby (vytápění, elektrické a plynové rozvody a zařízení apod.);
• zda stať pro staveniště a provádění výstavby obsahuje:
  • údaje o způsobu provádění stavby v rozsahu stanoveném zákonem č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a jeho prováděcích vyhlášek, nařízením vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky, nařízením vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, nařízením vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí;
  • konkrétní opatření pro práce za mimořádných podmínek;
  • způsoby řešení stavebních prací (počínaje zemními a konče dokončovacími);
  • návrhy a zakreslení provozních zařízení stavenišť;
  • způsoby řešení dopravy a manipulace s materiálem;
  • důležité údaje (podklady) pro zpracování dodavatelské dokumentace;
• zda v dokumentaci technologie je řešeno:
  • umístění a prostorové uspořádání strojů a zařízení;
  • zabezpečovací, pojistná a regulační zařízení;
  • vhodné signalizování výskytu škodlivin (plynů, par apod.).

K 1. 1. 2010 zřídilo MPSV organizaci Technická inspekce České republiky (TIČR), která nahrazuje Institut technické inspekce Praha – organizace státního odborného dozoru, která provádí výkon státního odborného dozoru nad bezpečností vyhrazených technických zařízení v rozsahu ustanovení zákona č. 250/2021 Sb..

Předmětem činnosti je zejména:

• podání odborných a závazných stanovisek o tom, zda jsou při projektování, konstrukci, výrobě, montáži, provozu, obsluze, opravách, údržbě a revizi vyhrazených technických zařízeních splněny požadavky bezpečnosti technických zařízení;
• ve stanovených případech provádění prohlídek, řízení a vyhodnocování zkoušek, kterými osvědčuje, zda vyhrazená technická zařízení materiály, použité k jejich zhotovení splňují požadavky předpisů k zajištění bezpečnosti technických zařízení, ve stanovených případech potvrzuje úspěšné výsledky zkoušek;
• ve stanovených případech prověřování odborné způsobilosti organizací a podnikajících fyzických osob k výrobě, montáži, opravám, revizím a zkouškám vyhrazených technických zařízení a plnění nádob plyny vydávání jim k tomu oprávnění;
• prověřování odborné způsobilosti fyzických osob ke zkouškám, revizím, opravám, montážím, nebo obsluze vyhrazených technických zařízení a vydání jim o tom osvědčení.

3 POSTUPY AUTORIZOVANÝCH OSOB (AO)

Příprava dokumentace staveb je uceleným procesem, směřujícím k provádění stavby. Proces probíhá kontinuálně nebo přetržitě. Nositelem procesu je stavebník. Ten je objednatelem ve vztahu k projektantovi nebo zhotoviteli stavby. Touto funkcí může pro celý proces nebo pro jednotlivé dílčí části pověřit svého zástupce.

Zpracovaná dokumentace je pouze předpisem pro provádění stavby. Účast autorizované osoby (AO) je nutná v určitých etapách předepsaných zákonem. Žádoucí ovšem je, aby autorizovaná osoba (AO) – autor díla – byla nositelem celé přípravy projektové dokumentace a dohlížela i na provádění stavby. Tento požadavek je nutno za všech okolností propagovat a požadovat, což nijak nesnižuje úlohu dalších kvalifikovaných osob v tomto procesu.

3.1 POSTUPY V PŘÍPRAVĚ STAVBY

3.1.1 Příprava zakázky

Postup 3.1.1 řeší analýzu problémů, formulaci úkolu a obstarání podkladů souvisejících s návrhem řešení stavebního díla. Vstupem do zakázky je záměr stavebníka, formulovaný v objednávce a smluvním ujednání. Projednání většinou probíhá na úrovni smluvních stran, autorizovaná osoba (AO) se podle svého postavení v obchodní firmě na něm podílí z hlediska odborného, případně obchodního.

V rámci postupu 3.1.1 se autorizovaná osoba (AO) spoluúčastní na přípravě zakázky. V rámci obchodních vztahů se jedná především o přezkoumání požadavku stavebníka po všech stránkách a ve všech souvislostech (technických, termínových, podkladových, právních atd.). Toto přezkoumání končí nabídkou.

Po dohodě se stavebníkem může být příprava zakázky rozšířena o další výkony:

• analýza dílčího souboru zakázky z hlediska základních sociologických, provozně technických, tvůrčích a dalších problémů;
• předběžný průzkum staveniště a jeho okolí, prověření a posouzení vhodnosti staveniště pro daný účel;
• specifikace potřebných podkladů a průzkumů, prováděných specialisty koordinovanými zhotovitelem, a to podle charakteru zakázky;
• zadání různých druhů studií;
• předběžné vymezení a upřesnění potřebných dílčích projektových prací ve speciálních profesích a určení rozsahu těchto prací;
• shrnutí a závěry, projednání a odsouhlasení dalšího postupu zpracování a spolupráce při tvorbě podkladů pro uzavření smlouvy se stavebníkem či dodavatelem komplexní projektové dokumentace;
• sestavení funkčního a prostorového dílčího programu stavby a vypracování podrobnějšího harmonogramu zpracování;
• provedení částí nezbytných předběžných průzkumů specialisty, koordinovanými autorizovanými osobami z pověření stavebníka (klienta);
• soupis požadavků stavebníka;
• předběžná finanční analýza jako podklad pro stanovení dílčí smluvní ceny.

Na základě pokynů vedení obchodní společnosti autorizovaná osoba (AO) v průběhu přípravy zakázky konzultuje se stavebníkem podrobnosti, týkající se projektové dokumentace a ve vzájemné koordinaci upřesňuje zadání zakázky.

Výstupem postupu 3.1.1 jsou podklady konzultované s autorizovanou osobou (AO) pro uzavření smlouvy o dílo (případně jiného smluvního typu) obchodní společností na další přípravu dokumentace stavby. Příprava zakázky je obecným postupem před uzavřením smluvních vztahů na všechny druhy projektových i následných prací a není sama o sobě obchodním případem. Výsledek slouží pro nabídku projektanta na převzetí zakázky za reálných předpokladů a k rozhodování stavebníka o výběru projektanta, následně i k uzavření smluvního vztahu se stavebníkem.

3.1.2 Studie stavby, návrh řešení stavby

Vstupem do postupu 3.1.2 jsou veškeré předchozí analýzy a záměry stavebníka, citované v kap. 3.1.1 respektující státní a územní energetickou koncepci podle zákona č. 406/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Doporučujeme AO TZSp – ZRT již v této fázi zpracování projektové dokumentace konzultovat tzv. „Energetický posudek“, který zpracovává energetický specialista. Uvedené souvisí s § 9a, odstavec (1), bod a) zákona č. 406/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Posudek musí prokázat, že zdroj tepla s výkonem vyšším než 200 kW, kterým se zabýváme (kotelna, výtopna nebo teplárna) je výhodnější než například zdroje tepla OZE nebo tepelná čerpadla apod. Na základě Energetického posudku by projektant měl ve studii rozpracovávat pouze varianty pro doporučenou koncepci.

Pro výběr návrhu řešení doporučené koncepce stavby může posloužit vypracování variantních studií návrhu stavby. Zpracovaná studie stavby (nebo několik studií), návrh řešení stavby se zařízením ZRT slouží stavebníkovi k ověření jeho investičního záměru. Cílem je definovat stavbu, dílo se zařízením ZRT nebo SCZT a její základní technické, technologické a provozní parametry v podrobnostech, nutných pro rozhodnutí z hlediska technického řešení, provedení, ekonomie a dalších souvislostí. Studii zpracuje projektant na základě podkladů předaných zákazníkem. Pokud se podílí na jejím zpracování autorizovaná osoba, v řešení studií prosazuje zásadní požadavky, které musí uplatňovat z titulu výkonu své činnosti při zpracování další přípravy stavby.

Studie většinou řeší návrh a vývoj složitých technologických staveb ZRT. Studie stavby může obsahovat podle dohody jen určité části, může řešit pouze ekonomickou problematiku a nemusí být zpracována autorizovanou osobou.

V rámci postupu 3.1.2 projektant ZRT provádí zejména:

• analýzu podkladů, vypracování a stanovení cílů (cílových představ);
• vyhodnocení a odsouhlasení cílových představ a mezních podmínek se stavebníkem;
• varianty řešení, blokové technologické schéma;
• koordinaci profesí a zapracování profesních požadavků;
• vyřešení podstatných, tvůrčích, technických, technologických a provozních urbanistických, stavebně fyzikálních a ekonomických vazeb a vztahů;
• koncepci řešení systému řízení technologického procesu;
• návrh řešení energetických, hospodářských, biologických a environmentálních souvislostí a vazeb na okolí;
• základní energetické spotřeby ve vazbě k vlastnímu zdroji nebo k veřejné síti;
• umístění stavby, koncepce stavební části, návrh objektové soustavy;
• zdrojovou analýzu;
• předběžné projednání s úřady, třetími osobami a organizacemi za účelem získání jejich kladného stanoviska ke stavbě;
• součinnost při přípravném řízení z hlediska stavebního práva;
• shrnutí dosažených předchozích výsledků;
• předběžný odhad investičních nákladů;
• zpracování variant řešení;
• postupné ověřování návrhu, konzultace k návrhu.

Studie stavby, návrh řešení stavby obsahuje zpravidla koncepci technologické části ZRT:

• hlavní výrobní činnosti, projektovanou kapacitu, roční časový fond, vytížení rozhodujících strojů a zařízení, výrobní nebo jiné kooperace;
• popis celkového technologického schématu s objasněním funkčních vazeb příslušných PS a základní požadavky na pomocné provozy;
• koncepci manipulace s materiálem, vnitrozávodní a venkovní dopravy a skladování surovin, plynů, materiálů a výrobků;
• řízení technologických a výrobních procesů;
• požadavky na automatizaci řízení technologických a výrobních procesů (údaje o koncepci), případně požadavky vyplývající z vyšších úrovní řízení;
• požadavky na související investice;
• vliv na ŽP, zejména s respektováním zákona č. 100/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů;
• vliv na odpadové hospodářství;
• energetické hospodářství;
• vodní hospodářství;
• zdůvodnění zvolené výrobní technologie a porovnání její úrovně s průměrnou a světovou špičkovou úrovní;
• údaje o technické úrovni, kvalitě a užitkové hodnotě výrobků a porovnání s průměrnou a světovou špičkovou úrovní;
• možnosti intenzifikace, rozšíření výroby (provozu).

Výstupem postupu 3.1.2 je studie stavby, která se předá po projednání a doplnění stavebníkovi jako samostatný výstup ve variantách. Studie slouží stavebníkovi k zásadnímu rozhodnutí o realizaci obchodního případu, variantě řešení a jako podklad konzultačních jednání v rámci inženýrské přípravy stavby.

Investorem odsouhlasený návrh se stává vstupem do dalšího postupu prací. Poslouží investorovi k rozhodnutí o rozpracování obchodního případu do úrovně dokumentace pro územní řízení. V případě, že není na zakázce pokračováno, studie se uchová ve spisovně a vyhodnotí se její neúspěšnost.

3.1.3 Dokumentace k žádosti o vydání územního rozhodnutí případně územního souhlasu

Celý proces činnosti AO ve fázi vypracování dokumentace pro vydání územního rozhodnutí (dokumentace záměru) je popsán v MP 1.5 Technologická zařízení staveb – obecné zásady činností AO TZS pro projektovou činnost, kap. 2.3.1 a 3.1.3. K zahájení územního řízení předkládá stavebník podle § 86 odst. 2, písm. e) SZ tzv. DUR – dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí. Vypracování dokumentace záměru jakožto dokumentace přikládané k žádosti o vydání územního rozhodnutí je součástí předinvestiční přípravy stavby.

Vstupem postupu 3.1.3 je zpracovaná studie stavby, nebo návrh řešení stavby.

Nositelem postupu je vždy autorizovaná osoba, jejíž role je ve smyslu platných právních předpisů nezastupitelná.

Výstupem postupu 3.1.3 je dokumentace pro vydání územního rozhodnutí (dokumentace záměru).

Obsah a rozsah dokumentace k žádosti o rozhodnutí o umístění stavby je v příloze č. 1 až č. 7 vyhlášky č. 499/2006 Sb., (ve znění pozdějších předpisů) o dokumentaci staveb.

Hlavní části této dokumentace tvoří:

A. Průvodní zpráva
B. Souhrnná technická zpráva
C. Situační výkresy
D. Dokumentace objektů a provozních souborů
E. Dokladová část

Pro technologické stavby se uvádí obsahová část, zaměřená na TZS.

Základní údaje o provozu, popřípadě výrobním programu a technologii:

• popis navrhovaného provozu, příp. výrobního programu;
• předpokládané kapacity;
• popis technologií, výrobního programu, popřípadě manipulace s materiálem, vnitřního i vnějšího dopravního řešení, systému skladování a pomocných provozů;
• návrh řešení dopravy v klidu;
• odhad potřeby materiálů, surovin;
• řešení likvidace odpadů nebo jejich využití (recyklace apod.), řešení likvidace splaškových a dešťových vod;
• odhad potřeby vody a energií pro výrobu;
• řešení ochrany ovzduší;
• řešení ochrany proti hluku;
• řešení ochrany stavby před vniknutím nepovolaných osob.

Výstup – DUR dokumentace pro vydání územního rozhodnutí (dokumentace záměru) – slouží stavebníkovi k podání žádosti o vydání územního rozhodnutí a v případě jeho vydání k dopracování dokumentace do úrovně projektové dokumentace pro stavební povolení.

Územní řízení z pohledu bezpečnosti práce a technických zařízení (BPTZ)

Požadavek na zpracování způsobu zajištění BPTZ pro výstavbu a budoucí provoz není podle prováděcí vyhlášky k stavebnímu zákonu, ve znění pozdějších předpisů, povinnou součástí žádosti o vydání územního rozhodnutí. V zásadách řešení základních požadavků na stavby je nutno doložit zajištění ochrany zdraví, zdravých životních podmínek a životního prostředí, bezpečnost při užívání stavby i dodržení požadavků požární bezpečnosti. Musí zde ale být např. údaje o provozu a výrobě, včetně základních technických parametrů o navrhovaných technologiích, údaje o vlivu stavby na zdraví a životní prostředí, údaje o ochranných pásmech (např. inženýrských sítí), údaje o rozsahu a uspořádání staveniště, a to jsou již údaje důležité pro BPTZ.

3.2 POSTUPY V PROJEKTOVÉ PŘÍPRAVĚ

3.2.1 Projektová dokumentace k žádosti o stavební povolení nebo k ohlášení stavby

Vstupem do postupu 3.2.1 je provedená příprava obchodního případu v rozsahu návrhu řešení a územní informace (územní rozhodnutí nebo územní souhlas), vydané stavebním úřadem (pokud nejde o dokumentaci pro sloučené řízení).

Projektová dokumentace stavby přikládaná k žádosti o stavební povolení podle § 110 odst. 2 písm. b) SZ, podle § 105 odst. 5 SZ k ohlášení stavby uvedené v § 104 odst. 2 písm. a) až d) SZ, podle § 137 pro nezbytné úpravy nebo k oznámení stavby ve zkráceném řízení podle § 116 a § 117 odst. 2 SZ řeší stavbu z hlediska urbanistického, architektonického a stavebně technického. Dopracovává do potřebných podrobností dokumentaci podle vyhlášky MMR ČR č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, prováděcí vyhlášky k zákonu č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)], ve znění pozdějších předpisů.

Závazné členění a směrný rozsah této projektové dokumentace je uveden v příloze č. 12 vyhlášky č. 499/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Rozsah a obsah dokumentace se použije úměrně druhu, povaze, významu a velikosti stavby.

U staveb obsahujících technologické zařízení, u něhož je třeba ověřit způsobilost k bezpečnému užívání nebo dodržení podmínek stavebního povolení, stavební úřad může uložit ve stavebním povolení provedení zkušebního provozu.

Nositelem postupu je vždy autorizovaná osoba. Zpracování projektové dokumentace všech druhů je vybranou činností ve výstavbě podle § 158 SZ.

Rozvedení statě o obsahu projektové dokumentace přikládané k žádosti o stavební povolení je vhodné doplnit jen pro technologickou část stavby nad rámec uvedený v MP 1.5, kde je uveden nezbytný obsah, rozsah a uspořádání této dokumentace v souladu s vyhláškou o dokumentaci staveb.

Základní členění PD pro vydání stavebního povolení je následující:

A – Průvodní zpráva
B – Souhrnná technická zpráva
C – Situační výkresy
D – Dokumentace objektů a technických a technologických zařízení

K dokumentaci se přikládá dokladová část.

D.2 Dokumentace technických a technologických zařízení
a) Technická zpráva
b) Výkresová část

Zásady organizace výstavby (ZOV)

ZOV tvoří součást projektové dokumentace stavby, předkládané k žádosti o stavební povolení a to v části B. 8 přílohy č. 12 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů, prokazují technickou reálnost a optimální způsob výstavby na konkrétním staveništi z hlediska požadavků na zařízení staveniště (ZS), skladovací prostory pro potřeby výstavby, dopravní přístupnost, včetně návrhu prozatímního dopravního značení v průběhu stavby. Stanovují podmínky a nároky na provádění stavby, využití mechanismů, napojení energií, inženýrských sítí, určují potřebu předmontážních a montážních zón, zabývají se bezpečností, vlivem stavby a požadavky na ochranu ŽP.

U staveb, při jejíž realizaci se předpokládá, že:

• celková doba trvání prací a činností bude delší než 30 pracovních dnů, ve kterých budou vykonávány práce a činnosti, na nichž bude současně pracovat více než 20 fyzických osob po dobu delší než 1 pracovní den, nebo
• celkový plánovaný objem prací a činností během realizace díla přesáhne 500 pracovních dnů v přepočtu na jednu fyzickou osobu.

je stavebník (zadavatel) stavby povinen doručit oznámení o zahájení prací oblastnímu inspektorátu práce, nejpozději 8 dnů před předáním staveniště zhotoviteli. Stejnopis oznámení musí být vyvěšen na viditelném místě u vstupu na staveniště po celou dobu provádění stavby až do předání stavby stavebníkovi k užívání.

V tomto případě a budou-li na staveništi vykonávány práce a činnosti vystavující fyzickou osobu zvýšenému ohrožení života nebo poškození zdraví (NV č. 591/2006 Sb., příloha č. 5) stavebník zajistí, aby před zahájením prací na staveništi byl zpracován plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi podle druhu a velikosti stavby tak, aby plně vyhovoval potřebám zajištění koordinace bezpečné a zdraví neohrožující práce. V plánu se uvedou potřebná opatření z hlediska časové potřeby i způsobu provedení; musí být rovněž přizpůsoben skutečnému stavu a podstatným změnám během realizace stavby (podrobněji zákon č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Obsahuje popis samostatných staveb ZS, vyžadujících stavební povolení. Řeší také orientační lhůty výstavby a přehled rozhodujících dílčích termínů. Jedním z nástrojů informačního charakteru, kterým se příprava a provádění stavby může řídit, je síťová analýza, zahrnující časovou, zdrojovou a nákladovou analýzu i kritickou cestu v posloupnosti činností.

Blíže o ZOV pojednává MP 1.1.2 – Projektová činnost – Zásady organizace výstavby.

Stavební řízení z pohledu bezpečnosti práce a technických zařízení (BPTZ)

Tento stupeň PD je pro posouzení způsobu řešení BPTZ pro výstavbu a budoucí provoz rozhodující. Posuzuje se soulad předkládané PD s platnými předpisy.

Připomínky a požadavky DOSS musí žadatel o stavební povolení splnit a jejich splnění v žádosti doložit.

Ústních jednání nařízených příslušným stavebním úřadem ve věci územního nebo stavebního řízení se OIP, až na výjimky, nezúčastňuje.

Výstupem procesu 3.2.1 je projektová dokumentace, předkládaná k žádosti o stavební povolení; po vydání stavebního povolení se stává dokumentací ověřenou ve stavebním řízení.

3.2.2 Projektová dokumentace pro provádění stavby

Dodržení podmínek pro provádění stavby, které stanovil stavební úřad ve stavebním povolení, může být prokázáno dalším dopracováním projektové dokumentace, popřípadě i částí dokumentace pro provádění stavby, kterou zajišťuje stavebník.

Tato dokumentace musí být podle § 92 SZ ale zpracována vždy u stavebních záměrů podle § 103 odst. 1 písm. e) bodů 4 až 8 (nadzemní a podzemní komunikační vedení sítí elektronických komunikací, distribuční soustava v elektroenergetice, v plynárenství, rozvodné tepelné zařízení a vedení sítí veřejného osvětlení).

Zpracování dokumentace pro provádění stavby je ve smyslu § 158 SZ činností vybranou – pokud se tedy zpracovává, musí být zpracována osobou autorizovanou. To ovšem neznamená její povinné zpracování ze zákona, i když je ve většině případů plně žádoucí. Pokud je dokumentace pro provádění stavby zpracována, stává se rovněž podkladem pro plán kontrolních prohlídek stavby. Z tohoto hlediska je plně žádoucí, aby projektovou dokumentaci pro provádění stavby zpracovala tatáž autorizovaná osoba, která zpracovala projektovou dokumentaci pro vydání stavebního povolení. Pokud tomu tak není, je nutné zajistit alespoň plnohodnotný výkon autorského dozoru nad jejím zpracováním.

Projektová dokumentace pro provádění stavby slouží dodavatelům jako podklad k vlastnímu provádění stavby a stavebníkovi společně s dokumentací pro stavební řízení, k výkonu technického dozoru stavby. Pokud ji stavebník použije k výběru dodavatele, slouží rovněž k vymezení rozsahu díla pro nabídkové řízení.

Mimo případy zpracování projektové dokumentace projektantem v souvislosti s investorským způsobem výstavby nebývá projektová dokumentace pro provádění stavby zpracovávána v rozsahu stavby, ale ve struktuře organizace činností na stavbě, přiřazených obvykle jednotlivým vyšším dodavatelům.

Tato dokumentace je obvykle zpracována na základě smlouvy o zhotovení příslušné části stavby a je součástí plnění zhotovitele pro potřeby realizace díla podle této smlouvy (viz kap. 5.2 MP 1.5). Dokumentace se zpracovává samostatně pro jednotlivé stavby nebo technologické provozní soubory, pokud se ve stavbě vyskytují.

Rozsah a obsah dokumentace pro provádění stavby je popsán v příloze č. 13 vyhlášky č. 499/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů:

Dokumentace pro provádění technologické stavby se zpracovává po jednotlivých provozních souborech. Každý PS je podle svého rozsahu a charakteru zpracován v samostatných částech.

Každá část obsahuje:

• technickou zprávu;
• výkresy;
• seznam strojů a zařízení (výkaz výměr) a technické specifikace.

3.3 POSTUPY PRO PROVÁDĚNÍ A PROVOZOVÁNÍ STAVBY

3.3.1 Dokumentace pro uvedení stavby do provozu

V rámci postupu 3.3.1 se provádí vypracování dokumentace pro provedení zkoušek, průkazů uvedení do provozu, předání a převzetí a dokumentace skutečného provedení stavby k oznámení o užívání stavby, nebo k vydání kolaudačního souhlasu.

V odůvodněných případech bývá samostatně zpracovávána dokumentace pro uvedení stavby do provozu. Na zpracování této dokumentace se obvykle podílí většina účastníků výstavby, podle zvoleného způsobu realizace. Dokumentace obsahuje požadavky k provedení individuálních, komplexních zkoušek, zkušebního a garančního provozu a pro zpracování průvodní a provozní dokumentace, vztahující se k přehledu významných předpisů a standardů, k zásadám provozování stavby a také postupy pro spuštění technologických plynových zařízení a celků, a to buď pouze pro první uvedení do provozu, nebo pro každé spouštění po provozní odstávce, případně obdobně i pro odstavení zařízení a celků z provozu. V této fázi v časovém úseku mezi ukončením realizace a začátkem užívání probíhá vyzkoušení a průkazy, dokumentační zachycení skutečného provedení stavby. Na základě komplexního vyzkoušení dochází k předání a převzetí provozních souborů, technologických celků a stavby uživateli. Většinou návazně následuje potřebný nebo stavebním úřadem určený zkušební provoz a prokázání projektovaných parametrů garančními zkouškami. Výsledky této činnosti jsou pak zachyceny v dokumentaci skutečného provedení, kterou stavebník předkládá stavebnímu úřadu spolu s oznámením o užívání stavby, popřípadě se žádostí o vydání kolaudačního souhlasu, pokud při jejím provádění došlo k nepodstatným odchylkám oproti ověřené projektové dokumentaci. Jde-li o stavbu technické nebo dopravní infrastruktury, předloží dokumentaci skutečného provedení vždy. Stavební úřad užívání stavby zakáže, jestliže na základě závěrečné kontrolní prohlídky zjistí, že nejsou splněny podmínky pro její užívání.

Výstupem postupu 3.3.1 je dokumentace k povolení užívání stavby, tj. v podstatě k uvedení stavby do provozu, zahrnující dokumentaci skutečného provedení stavby, která je přikládána k oznámení o užívání stavby, popřípadě se žádostí o vydání kolaudačního souhlasu.

Dokumentace skutečného provedení stavby

Dokumentace skutečného provedení stavby zachycuje odchylky, k nimž došlo při provádění stavby. Dokladuje, zda stavba byla provedena podle ověřené projektové dokumentace ve stavebním řízení, nebo zda v průběhu výstavby došlo k podstatnějším odchylkám, vyžadujícím změnové řízení. Ve výkresové části obsahuje i základní schémata, dokladující účel a úroveň navrhovaného výrobního procesu. Také dispozice a umístění hlavních strojů a zařízení a způsob jejich zabudování (půdorysy, řezy zpravidla v měřítku 1 : 100).

Dokumentaci skutečného provedení stavby předkládá stavebník spolu s oznámením o užívání stavby, případně se žádostí o vydání kolaudačního souhlasu, pokud při jejím provádění došlo k nepodstatným odchylkám oproti vydanému stavebnímu povolení, ohlášení stavebnímu úřadu nebo ověřené projektové dokumentaci.

Podle § 125 SZ je vlastník stavby povinen uchovávat po celou dobu trvání stavby ověřenou dokumentaci, odpovídající jejímu skutečnému provedení podle vydaných povolení. Při změně vlastnictví ke stavbě odevzdá dosavadní vlastník dokumentaci novému vlastníkovi stavby. Není-li třeba dokumentaci skutečného provedení doplnit, změnit nebo jinak přepracovat, stavební úřad ji ověří a po jednom ověřeném vyhotovení zašle vlastníkovi stavby a obecnímu úřadu, v jehož správním obvodu se stavba nachází, není-li sám stavebním úřadem. To platí i pro dokumentaci skutečného provedení stavby předloženou stavebnímu úřadu spolu s oznámením o užívání stavby podle § 120 odst. 1 SZ, popřípadě se žádostí o vydání kolaudačního souhlasu. Z toho vyplývá, že dokumentaci skutečného provedení je nutno vždy předat stavebníkovi ve dvojím vyhotovení. Rozsah a obsah dokumentace skutečného provedení stavby stanoví vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, příloha č. 14, ve znění pozdějších předpisů.

Smluvní vztah mezi stavebníkem a projektantem je závislý od zvoleného způsobu výstavby. Je-li tento vztah vytvořen i pro fázi uvádění stavby do provozu, je účelné, aby se projektant účastnil všech zkoušek a průkazů, definovaných v jím zpracované dokumentaci.

Individuální a komplexní vyzkoušení, zkušební provoz

Individuálním vyzkoušením se rozumí provedení vyzkoušení jednotlivých elementů (např. ventilátory, klapky, spínače apod.) v rozsahu nutném k prověření úplnosti a správnosti montáže. Jestliže podle smlouvy má být řádné provedení díla prokázáno provedením dohodnutých zkoušek, považuje se provedení díla za dokončené teprve, když tyto zkoušky byly úspěšně provedeny.

Komplexním vyzkoušením prokazuje zhotovitel, že stavební dílo s technologickým zařízením je řádně dokončeno, je kvalitní, případně že je jako celek schopno zkušebního provozu, je-li sjednán. Jestliže má být řádné provedení díla prokázáno provedením dohodnutých zkoušek, považuje se provedení díla za dokončené teprve když tyto zkoušky byly úspěšně provedeny. Povinnosti stavebníka je, že v rozsahu smluvního ujednání obstará na svůj náklad kvalifikované pracovníky, suroviny, provozní materiály, energie, a jiné prostředky potřebné ke komplexnímu vyzkoušení a po případě též pro přípravu k němu. Náklady komplexního vyzkoušení hradí stavebník, produkce získaná komplexním vyzkoušením náleží stavebníkovi.

Zkušební provoz technologického zařízení provádí, je-li tak sjednáno ve smlouvě o dílo stavebník na převzatém díle po úspěšném komplexním vyzkoušení zhotovitelem za součinnosti zhotovitele. Zkušebním provozem se prověřuje, zda zařízení je za předpokládaných provozních a výrobních podmínek schopno dosahovat výkonů kvalitě a množství stanovených projektovou dokumentací.

Pokud zkušební provoz v dohodnuté lhůtě neprokáže splnění v projektové dokumentaci stanovených parametrů, smluvní strany sjednají jeho prodloužení. Náklady prodlouženého zkušebního provozu hradí zhotovitel, pokud byl zkušební provoz neúspěšný z příčin na jeho straně. Vyhodnocení výsledků zkušebního provozu stavebník připojí k žádosti o vydání kolaudačního souhlasu.

Pokud nebylo provedení zkušebního provozu uloženo stavebním povolení, může stavební úřad na podkladě požadavku dotčeného orgánu nebo žádosti stavebníka anebo v jiném odůvodněném případě stanovit rozhodnutím, které je prvním úkonem v řízení, že kolaudační souhlas lze vydat jen po provedení zkušebního provozu.

Nutno naplánovat a stanovit:

• rozsah zkoušeného zařízení;
• rozsah individuálních zkoušek strojů a zařízení, včetně kritérií hodnocení;
• program předkomplexního a komplexního vyzkoušení;
• rozsah předkomplexních zkoušek;
• popis zkoušek jednotlivých podsystémů se specifikací sledovaných parametrů, vyznačením přípustných hodnot a se sestavením provozních a poruchových stavů;
• dobu a rozsah komplexního vyzkoušení se specifikací zkoušených provozních a poruchových (havarijních) stavů, včetně stanovení kritérií úspěšného komplexního vyzkoušení;
• podmínky zkušebního provozu, pokud budou prováděny.

Zásady provozních předpisů

Budou vycházet z pravidel pro provozování ZRT, která platí pro jejich provoz nejen v teplárenských organizacích, ale i v dalších organizacích, které tato zařízení zřizují a provozují.

Předpisy se zpracovávají pro následující provozní celky ZRT:

• doprava, skladování a příprava paliva;
• vstup a úprava vody;
• kotelna;
• strojovna;
• odvod a čištění spalin;
• odvod, uložení a zpracování pevných zbytků po spalování;
• transformace a vyvedení elektrické energie;
• úprava parametru topného média a jeho vyvedení ze zdroje;
• primární tepelné sítě CZT;
• předávací stanice a sekundární tepelná síť.

Podrobnosti zpracovávaných provozních předpisů a jejich rozsah bude specifikován ve smlouvě o dílo s ohledem na provozovatele ZRT a v souladu s jeho požadavky.

Zásady havarijních a bezpečnostních předpisů

Budou vycházet z koncepce záchranné a havarijní služby pro danou lokalitu a z pravidel o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci v ZRT.

Budou zpracovány pro provoz jednotlivých provozních celků ZRT v obdobném členění, jako je uvedeno v předcházejícím odstavci.

Provozně technická dokumentace

Zpracování dokumentace vychází z ČSN 38 3350, Zásobování teplem všeobecné zásady. Zásady navrhování jsou uvedeny v ČSN EN 13941-1+A1 Vedení vodních tepelných sítí – Navrhování a instalace předizolovaných jednotlivých a dvojitých potrubí pro vodní tepelné sítě ukládaných přímo do země – Část 1: Navrhování (norma vydána v 4/2022).

Provozně technická dokumentace se člení zpravidla podle provozních celků, jak bylo uvedeno výše. Pro tyto jsou zpracované samostatné „Místní provozní předpisy“ v následující obecné skladbě.

Místní provozní předpis (provozního celku):

• Rozdělovník dokumentu;
• Změnový list dokumentu;
• Úvodní ustanovení;
• Pojmy a definice, zkratky, číselníky;
• Odpovědnost a spolupráce;
• Technický popis zařízení, funkce zařízení, technické charakteristiky a podmínky provozu;
• Organizace obslužné práce;
• Provozní a pracovní předpisy pro obsluhu zařízení;
• Údržba a opravy;
• Předepsaná dokumentace;
• Související a navazující dokumentace;
• Archivace a skartace dokumentace;
• Přílohy.

Užívání stavby a bezpečnost práce a technických zařízení (BPTZ)

OIP se zúčastňuje jako DOSS závěrečné kontrolní prohlídky před vydáním kolaudačního souhlasu podle zákona o inspekci práce, v němž je uvedeno, že OIP uplatňuje při povolování staveb požadavky předpisů k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení. Má-li být stavba užívána, musí požadavky na BPTZ vždy splňovat.

Pro vydání kolaudačního souhlasu stavebník opatří závazné stanovisko TIČR. Pro provedení závěrečné kontrolní prohlídky stavby stanoví stavební úřad, které doklady stavebník při ní předloží. Skutečné provedení stavby nebo její užívání nesmí ohrožovat život a veřejné zdraví, život a zdraví zvířat, bezpečnost nebo životní prostředí.

Dozor nad stavbou obsahuje plán kontrolních prohlídek. O účelnosti dozoru nad stavbou ještě před zahájením užívání rozhodne vedoucí inspektor OIP, případně jím pověřený pracovník, a to na základě žádosti stavebníka nebo projektanta. Účelem dozoru je odhalit závažnější nedostatky před definitivním dokončením stavby a zabránit tak problémům s uváděním staveb do provozu. Tento postup se jeví aktuální např. u výrobních a provozních staveb.

Při závěrečné kontrolní prohlídce stavby se ověřuje splnění požadavků bezpečnosti práce a technických zařízení, a to zejména zda:

• byly odstraněny závady a nedostatky zjištěné při posouzení dokumentace stavby;
• byly odstraněny závady a nedostatky zjištěné v průběhu provádění stavby;
• je stavba provedena podle schválené projektové dokumentace s eventuálními změnami, nebo doplňky;
• jsou k dispozici doklady o komplexním vyzkoušení technických zařízení, včetně protokolů o zkouškách a revizní zprávy, případně zda jsou splněna stanoviska organizace státního odborného dozoru;
• provedení stavby odpovídá požadavkům platných bezpečnostních předpisů, případně jsou-li provedena vyhovující náhradní opatření;
• je vypracována předepsaná provozní dokumentace (návody k obsluze a údržbě provozovaných zařízení v českém jazyce, provozní řády apod.);
• jsou stanoveny kvalifikační požadavky pro zaměstnance, kteří zde budou zaměstnáváni;
• je k dispozici záznam o výsledku zkušebního provozu;
• provozní prostory, technická zařízení, rozvody médií apod. jsou opatřeny stanoveným bezpečnostním označením;
• stavba je vybavena doklady o organizačním zajištění trvalého provozu (např. provozní řády apod.);
• jsou pro pracoviště a činnosti, při kterých se používají nebezpečné látky a nebezpečné přípravky, k dispozici bezpečnostní listy, vypracovány technologické nebo pracovní postupy, včetně stanovení postupu pro případ vzniku havárie (havarijní plány, evakuační plány, vybavení osobními ochrannými pracovními prostředky apod.).

3.3.2 Výrobní dokumentace

Výrobní dokumentace slouží jako podklad pro výrobu dílců a dalších prvků provozních souborů jako např.:

• výrobní výkresy prvků, dílů a jejich styků;
• technologické postupy výroby;
• podklady pro zpracování výztuže;
• optimalizační výpočty pro výrobní linky;
• statické a dynamické výpočty prvků;
• výkresy a specifikace prvků a spojovacího materiálu konstrukcí podle členění v kapitole 3.2.2.

3.3.3 Dokumentace pro užívání a pro provozování stavby

Postup řeší zpracování dokumentace pro užívání a pro provozování stavby, její údržby a změny dokončené stavby.

Vstupem postupu 3.3.3 je zpracovaná dokumentace předchozích stupňů. V rámci postupu se provádí vypracování dokumentace pro užívání stavby, její údržby a podchycování změn dokončené stavby i jako podklad k budoucím inovacím a renovacím. Bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, zařízení a nářadí jsou stanoveny nařízením vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí ve znění pozdějších předpisů, včetně rozsahu požadované průvodní dokumentace, tj. pasportů od jednotlivých strojů a zařízení.

Na zpracování dokumentace k provozování stavby, označované také jako provozní dokumentace, se obvykle podílí většina účastníků výstavby, podle zvoleného způsobu provádění. Řešení z předchozích úrovní dokumentace má být natolik určující, aby se stalo zadáním pro vlastní zpracování provozní dokumentace.

Dokumentace pro užívání stavby by měla obsahovat návody a závazná doporučení k užívání stavby jako celku, dodržení potřebných stavebně fyzikálních vlastností, návody k obsluze jednotlivých strojů, zařízení a výrobků. Dále by měla obsahovat úměrné předepsané cykly údržby jednotlivých dílů stavby.

Někdy bývá již součástí dokumentace k povolení užívání stavby, nebo je častěji vypracována samostatně, jako dokumentace svého druhu.

V odůvodněných případech bývá navíc samostatně zpracovávána provozní dokumentace i pro každé spouštění po provozní odstávce.

Autorizovaná osoba (AO) se na zpracování dokumentace již většinou nepodílí. Její spoluúčast je však velmi potřebná a vhodná. Provozní dokumentaci si zajišťuje stavebník nejčastěji u zhotovitele stavby. Projektant v předchozích stupních dokumentace by však měl vyspecifikovat její rozsah. Pokud se AO TZSp na zpracování dokumentace pro užívání a provozování stavby i přímo podílí, je jeho činnost výkonem nad obvyklý rámec. Na kvalitu provozní dokumentace je kladen oprávněně vysoký nárok, neboť technologická stavba má svoji efektivnost především z jejího provozování.

4 DOPROVODNÉ POSTUPY AUTORIZOVANÝCH OSOB (AO)

4.1 DÍLČÍ POSTUPY AO TZSp – RTZ

4.1.1 Autorský dozor (AD)

Vstupem do postupu 4.1.1 je smlouva o zpracování další projektové dokumentace, případně o výkonu autorského dozoru.

Autorským dozorem je postup AO TZSp, která vypracovala projektovou dokumentaci stavby pro vydání stavebního povolení, případně projektovou dokumentaci pro provádění stavby, k ověřování souladu provádění stavby s touto dokumentací v průběhu výstavby. U staveb financovaných z veřejných prostředků, pokud zpracovala projektovou dokumentaci osoba oprávněná podle AZ č. 360/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je výkon autorského dozoru ze zákona povinný.

Pro autorský dozor platí tyto hlavní zásady:

• Autorský dozor vykonává povinnosti podle smlouvy se stavebníkem a ověřuje dodržení technicko-ekonomického, architektonického a výtvarného řešení projektové dokumentace do závěrečného hodnocení stavby.
• Na významných, technicky a architektonicky složitých stavbách je zpravidla autorský dozor trvalý. Na ostatních stavbách se zajišťuje autorský dozor občasný. Způsob a podmínky výkonu autorského dozoru sjednává AO se stavebníkem ve smlouvě.
• Provádění autorského dozoru AO nezbavuje investora odpovědnosti za řádné provádění technického dozoru a zhotovitele odpovědnosti za řádné provádění dodávek.
• Zjistí-li projektant při výkonu autorského dozoru (AD) nedodržení projektové dokumentace, popřípadě nedodržení právních předpisů, zejména technických norem, uvědomí bez zbytečného odkladu, zpravidla zápisem ve stavebním (montážním) deníku stavebníka.
• Jestliže závažné vytýkané závady nebyly včas odstraněny, nebo jestliže by mohly být jinak ohroženy důležité veřejné zájmy, může projektant požadovat, aby nebyly zahájeny nebo aby byly zastaveny práce, a zároveň může o takovém požadavku uvědomit příslušný stavební úřad; to nezbavuje stavebníka povinnosti ohlásit závažné závady neprodleně stavebnímu úřadu.

Fyzická osoba pověřená výkonem autorského dozoru zaznamenává svá zjištění, požadavky a návrhy do autorského nebo stavebního deníku. Náležitosti a způsob vedení stavebního deníku a jednoduchého záznamu o stavbě jsou uvedeny v příloze č. 16 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů.

4.1.2 Rozsah dozoru

Ve výkonu autorského dozoru (AD) je zpravidla nutno:

• v období zpracování projektové dokumentace pro provádění stavby:
  • zajišťovat v rozsahu, který si vyhradí při projednávání smlouvy, soulad zpracovávané projektové dokumentace pro provádění stavby;
  • poskytovat vysvětlení, potřebná pro vypracování projektové dokumentace pro provádění stavby;
  • navrhovat stavebníkovi opatření, zjistí-li odchylky od projektové dokumentace schválené ve stavebním řízení;
• v období provádění stavby:
  • účastnit se předání staveniště dodavatelům;
  • zajistit dodržení projektové dokumentace pro provádění stavby s přihlédnutím k podmínkám stanoveným stavebním povolením a poskytovat vysvětlení potřebná pro plynulost stavby;
  • řešit změny nebo doplnění PD způsobené novými skutečnostmi, zjištěnými v průběhu provádění stavby;
  • posuzovat návrhy dodavatelů na odchylku a změny;
  • dávat k nim stanovisko a účastnit se jejich projednávání se stavebníkem, popřípadě s orgány státní správy;
  • účastnit se kontrolních dnů stavby;
  • sledovat postup výstavby z technického hlediska;
  • plnit další povinnosti u staveb, které to svým charakterem vyžadují;
  • účastnit se odevzdání a převzetí stavby nebo její ucelené části, včetně komplexního vyzkoušení;
• po dokončení stavby nebo její ucelené části nebo etapy zúčastnit se:
  • zkušebního provozu;
  • závěrečné kontrolní prohlídky a poskytovat přitom potřebné vysvětlení a spolupráci, vypracovat ke zprávě o hodnocení stavby zpracované stavebníkem stanovisko projektanta.

4.2 DOPLŇKOVÉ POSTUPY A INFORMACE AO TZSp – ZTE

4.2.1 Základní informace

Autorizovaná osoba AO TZSp – ZTE musí svou odbornou činností splňovat ustanovení zákona č. 406/2000 Sb. (o hospodaření energií včetně poslední novely č. 362/2021 Sb.), zákona č. 403/2020 Sb. (zákon, kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací), zákona č. 165/2012 Sb. (o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů) a zákona č. 458/2000 Sb. (energetický zákon včetně poslední novely č. 176/2022 Sb.) a všech prováděcích předpisů k zákonům vydaných.

AO TZSp – ZTE si musí na začátku projektových prací nechat zpracovat tzv. „Energetický posudek“ energetickým specialistou. Uvedené je nutné provést v návaznosti na § 9a, odstavec (1), bod a) zákona č. 406/2000 Sb. Posudek musí prokázat, že zdroj tepla s výkonem vyšším než 200 kW, kterým se zabýváme (kotelna, výtopna nebo teplárna) je výhodnější než například zdroje tepla OZE nebo tepelná čerpadla apod.

Předkládaná MP se zabývá pouze zdroji tepelné energie provozovanými v rámci soustav zásobování tepelnou energií. Soustavy tvoří ústřední zdroje tepla, tepelné sítě, předávací stanice a vnitřní (odběratelská) zařízení (spotřebiče tepla).

Vyšší formou zásobování teplem je teplárenská soustava, v níž je alespoň jedním ze základních zdrojů tepla teplárna.

Soustavy se dělí na:

• uzavřené, v nichž obíhá téměř stálé množství teplonosné látky, která předává teplo k nepřímému využití;
• otevřené, v nichž se počítá s odběrem teplonosné látky z potrubí tepelné sítě odběrateli k přímému využití (např. i jako teplá užitková voda nebo kondenzát).

Zdroje tepla, které mají charakter domovní kotelny a jsou umístěny ve vytápěné budově, nejsou předmětem této předkládané MP, blíže výše uvedené zákony a příslušné prováděcí vyhlášky. Uvedeným se zabývá MP 1.6.

Návrh a využití SCZT pro zásobovanou oblast teplem musí být v souladu se schváleným územním plánem – blíže zákon č. 183/2006 Sb. (stavební zákon) a územní energetickou koncepcí, pokud byla zpracována – blíže zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů.

4.2.2 Rozdělení zdrojů tepelné energie

Zdroje tepla jsou:

• okrskové kotelny, které jsou zdrojem tepla pro více budov, umístěným, popřípadě přímo v jedné z nich (domovní kotelna), s přímou dodávkou tepla tepelnými sítěmi do soustav ústředního vytápění a teplé vody;
• výtopny, které vyrábějí pouze teplo; tvoří samostatný objekt a teplo dodávají pro celou obytnou oblast nebo průmyslový závod, a to prostřednictvím tepelných sítí předávacími stanicemi do spotřebičů tepla;
• teplárny, v nichž se vyrábí ve společném parním oběhu teplo a elektřina nebo jiný druh energie (např. tlakový vzduch, chlad).

Pro projektované zdroje tepelné energie platí, že musí splňovat požadavky na účinnost podle vyhlášky č. 441/2012 Sb., o stanovení minimální účinnosti užití energie při výrobě elektřiny a tepelné energie.

Zdroje tepla se rozlišují na základní a špičkové.

Základními zdroji tepla jsou teplárny a výtopny, které dodávají teplo ke krytí základní části diagramu ročního průběhu potřeby tepla. Pracují s poměrně velkým ročním využitím instalovaného výkonu.

Kromě tepláren a výtopen, spalujících tuhá, kapalná nebo plynná paliva, se začíná využívat elektráren (konvenčních i jaderných), s teplárenskou částí.

Špičkovým zdrojem tepla se rozumí zařízení, určené ke krytí špičkové části diagramu ročního průběhu potřeby tepla. Pracuje s poměrně malým ročním využitím instalovaného výkonu a bývá umístěno buď u základního zdroje tepla, nebo i samostatně mimo něj. Nejčastěji se používá jako špičkový zdroj kotelní zařízení, avšak pro krytí krátkodobých špiček lze použít zásobníky tepla.

A. Výtopny (a okrskové kotelny)

Výtopny jsou zdroje tepla, kterými se vyrábí a dodává teplo odběratelům pro vytápění a ohřev teplé vody. Hlavním technologickým zařízením jsou kotle s nezbytným příslušenstvím, které podle požadavků odběratelů dodávají teplo buď v horké vodě, nebo v páře, anebo v obou médiích současně.

Výtopny jsou zpravidla řešeny pro malou dodávku tepla a malé roční využití instalovaného výkonu zdroje. Tepelné sítě jsou poměrně malé, a to je předností výtopen. Ve většině případů odpadá tepelný napáječ mezi zdrojem a tepelnou sítí, neboť výtopny bývají umístěny přímo v centru spotřeby tepla. Proto jsou výtopny často budovány na ušlechtilá paliva (zemní plyn, topné oleje, nafta).

Výkonově leží výtopny mezi domovními kotelnami a individuálními způsoby zásobování teplem na jedné straně a teplárnami na straně druhé. Rozmezí tepelných výkonů může být široké. Velmi záleží na tom, zda v dané oblasti bude vybudována výtopna jako zdroj základní, nebo zda bude zdrojem špičkovým, spolupracujícím s jiným základním zdrojem v soustavě.

Nejvhodnějším palivem pro výtopny jsou topné plyny, s nimiž vychází řešení výtopny i jejich provoz nejjednodušší. V kapalných palivech je nutno dát přednost lehkým topným olejům s nízkým obsahem síry. Mazut vyžaduje poměrně komplikované mazutové hospodářství a zahřívací zařízení k udržení mazutu v tekutém stavu. Má větší obsah síry a jeho spaliny vytvářejí v ovzduší velmi nepříjemné exhalace.

Plynná i kapalná paliva umožňují vybavit zařízení zdroje tepla pro spalování obou druhů paliv, aby bylo možno přizpůsobit se potřebám distribuce paliv.

Typy kotlů výtopen a jejich pomocné provozy (přísun a uskladňování paliva, chemická úprava kotelní vody aj.) jsou především určeny danou palivovou základnou. Druhým faktorem je teplonosná látka, tj. voda nebo pára. Oba tyto vlivy rozhodují o řešení tepelného schématu výtopny.

Při volbě velikosti a počtu kotelních jednotek je třeba zvažovat jejich provozní výkonová minima, aby byly schopny spolehlivě krýt minimální odběry tepla. O volbě počtu jednotek pro konečnou kapacitu zdroje rozhoduje ekonomie vzhledem k tomu, že měrné investiční náklady klesají s velikostí jednotky.

Městské výtopny se budují převážně horkovodní. Parní výtopny se budují jen tam, kde je již vybudována rozvodná tepelná síť parní se zřetelem k průmyslovému odběru tepla.

B. Teplárny (a elektrárny s odběrem tepla)

Parní teplárny

Teplárny jsou tepelné zdroje, které jsou určeny pro výrobu a dodávku tepla městským odběratelům k vytápění a k ohřívání teplé vody (stejně jako výtopny), avšak navíc též pro výrobu a dodávku elektrické energie, která se buď spotřebuje v městské distribuční rozvodné elektrické síti, nebo se dodává do nadřazené elektrizační soustavy. Kombinovaná výroba tepla a elektřiny přináší především ekonomické výhody, neboť se při ní dosahuje značných úspor paliva snížením měrné spotřeby tepla na výrobu elektrické energie a úspor obslužného personálu. Spotřeba paliva je nejnižší při protitlakovém cyklu (teplárny s protitlakovými turbínami), kde nevzniká ztráta tepla chladicí vodou, která je charakteristická pro kondenzační turbíny.

Teplárny jsou proti výtopnám větší, a tedy i investičně nákladnější o strojovnu s turbosoustrojím a jeho příslušenstvím na získání elektrického výkonu; proto návrh řešení musí být veden snahou po co nejvyšším provozním využití tohoto zařízení. Tuto podmínku lze lépe splnit u tepláren průmyslových s dodávkou tepla pro výrobní účely. U tepláren městských se sezónním charakterem spotřeby tepla je využito toto zařízení jen částečně. Parní turbíny se proto dimenzují tak, že přes ně prochází jen část tepla z celkové maximální potřeby tepla.

Poměr krytí základní a špičkové dodávky tepla určuje teplárenský součinitel hodinový a roční. Teplárenský součinitel je poměr množství tepla z odběrů nebo protitlaku parních turbín k celkovému množství tepla dodaného z teplárny.

Paroplynové teplárny

V současné době je známo značné množství různých typů paroplynových tepláren a elektráren. Řada oběhů těchto zdrojů i technická zařízení pro jejich realizaci se však ve větší míře shodují v mnoha charakteristických hodnotách. Z termodynamického hlediska můžeme rozlišit tři typy oběhů paroplynových elektráren.

Oběhy sériové – teplo je přiváděno nejprve do plynového oběhu, kde se částečně transformuje v práci; zbytek tepla se předává do parního oběhu, ve kterém pokračuje přeměna tepelné energie v mechanickou práci. Toto uspořádání oběhu nejlépe vyhovuje specifickým vlastnostem plynového a parního oběhu. Nevýhodou čistě sériových oběhů je, že veškeré spotřebované teplo musíme přivádět v palivu vhodném pro spalovací turbíny. Značné rozšíření proto doznaly oběhy s přitápěním, u nichž část tepla přivádíme přímo do parního oběhu. Výhodou tohoto uspořádání je vedle většího dosažitelného výkonu možnost použít částečně palivo, které se nedá spalovat ve spalovacích turbínách, ale dá se využít v ohništích parních kotlů.

Oběhy paralelní – teplo je současně přiváděno do plynového i do parního oběhu ve spalovací komoře vybavené příslušnými teplosměnnými plochami, nebo je v konvekční části kotle zabudován spalinový ohřívák stlačeného vzduchu pro horkovzdušní turbínu plynového oběhu. Spalování a přestup tepla do parního oběhu probíhají často za zvýšeného tlaku, takže velikost spalovacího prostoru i teplosměnná plocha se zmenší. V tomto případě je třeba použít kapalného a plynného paliva, které je vhodné pro spalovací turbíny. Naproti tomu při předávání tepla do plynového oběhu ve výměníku ze spalin o atmosférickém tlaku je možno v kotli spalovat i nekvalitní kapalná a pevná paliva.

Oběhy sériové – paralelní – jsou kombinací obou předchozích typů.

Elektrárny s odběrem tepla

Zabezpečování centralizovaného zásobování teplem je možné také převodem kondenzačních elektráren na teplárenský provoz. Tento směr předpokládá, že základní teplo bude dodáváno ze systémových elektráren nejprve uhelných a později jaderných. Podstatnou část potřebných zařízení budou tvořit tranzitní horkovody, schopné přenášet tepelnou energii na větší vzdálenosti.

Úspory při kombinované výrobě tepla a elektřiny lze dosáhnout v podstatě dvojím způsobem, a to budováním městských tepláren, nebo převodem vybraných stávajících kondenzačních elektráren na teplárenský provoz.

I když absolutní úspory paliv jsou při kombinované výrobě tepla a elektřiny v teplárenském cyklu přibližně stejné, je velkou předností dodávek tepla z kondenzačních elektráren náhrada tekutých nebo kvalitních tuhých paliv, která by bylo nutno spalovat ve městech, a to palivem méněhodnotným, spalovaným v kondenzačních uhelných elektrárnách, nebo jaderným palivem, spalovaným v elektrárnách jaderných.

V důsledku převodu na intenzivní kombinovanou výrobu elektřiny i tepla v kondenzačních elektrárnách dochází k významným úsporám paliva. Současně však dojde ke snížení výroby elektřiny v kondenzačních elektrárnách, ale také k významnému snížení měrné spotřeby paliva na výrobu elektřiny.

Lze předpokládat, že velká část úspory se týká ušlechtilých paliv (topných olejů a plynů); nadto se nahradí značné množství ušlechtilých paliv, které by bylo nutno spalovat v decentralizovaných zdrojích tepla.

Kvantitativně zcela jiného charakteru je úspora fosilního paliva jeho nahrazením palivem jaderným, jež se jeví v současné době dostupnějším a levnějším.

4.2.3 Informace o vlastnostech paliv

Za palivo lze pokládat každou látku, jejíž chemická reakce (obvykle oxidace, tj. spalování) uvolňuje teplo. U technicky využívaných paliv bývá nezbytnou podmínkou, aby uvolňování tepla bylo dostatečně rychlé (aby se dosáhlo potřebné teploty), ale zároveň dobře ovladatelné. U paliv pro průmyslové účely se obvykle ještě požaduje, aby byla k dispozici v dostatečném množství, nevyžadovala příliš složitou přípravu ke spalování, byla levná a aby jejich užívání nepoškozovalo životní prostředí.

V běžné praxi se paliva rozlišuji podle různých hledisek; nejčastěji se podle skupenství dělí na tuhá, kapalná a plynná.

Tuhá paliva

Tuhá fosilní paliva rostlinného původu se obvykle nazývají uhlí. Jednotlivé typy uhlí však mají velmi odlišné fyzikální i chemické vlastnosti, které mohou být posuzovány a hodnoceny podle různých hledisek. Pro techniku spalováni a pro energetické využití uvolněného tepla jsou vhodnější klasifikační soustavy založené na hrubé (technické) analýze spalovaného paliva (tj. na obsahu vody a obsahu popela) a na jeho výhřevnosti a na elementární analýze (tj. na prvkovém složeni a spalném teple jeho hořlaviny).

V provozní praxi je nezbytné znát alespoň tyto základní znaky jakosti paliva:

• obsah vody W [%];
• obsah popela A [%];
• výhřevnost Q [MJ/kg].

Znaky jakosti a druhy českého energetického uhlí

Důlní podniky vyrábějí a dodávají různé druhy uhlí, jejichž základní znaky jakosti jsou určovány normami, doplňovanými nebo novelizovanými v krátkých (několikaletých) obdobích. Některé znaky jakosti jsou podrobněji stanoveny technickými podmínkami jakosti.

V energetických provozech se nejčastěji používají tyto druhy uhlí (označované názvy podle různých norem ČSN třídy 44):

• těžné uhlí (t) • uhlí vytěžené z dolu bez další úpravy; pro využití v energetických výrobnách by maximální velikost zrna neměla překračovat 100 mm;
• hrubé uhlí (h) • horní třída zrnitosti, uhlí odtříděné z těženého uhlí (zrno o průměru větším než 40 až 50 mm);
• drobné uhlí (d) • dolní třída zrnitosti, uhlí získané z těženého uhlí odtříděním nebo drcením (zrno o průměru do 20 až 25 mm);
• průmyslové uhlí (ps) • uhlí získané drcením těžného uhlí; max. průměr zrna asi 50 (černé uhlí), popř. 30 mm (hnědé uhlí);
• hrubý prach (hp) • uhlí získané při třídění (popř. praní) těžného uhlí; zrnitost převážně 0 až 10 mm, v některých případech i 0 až 20 mm;
• topná směs (ts) • směs dvou nebo více druhů uhlí (ps + d + hp aj.) ve vhodném poměru, připravená dodavatelem uhlí;
• prorostlé uhlí (pk) • někdy také proplástek nebo meziprodukt;
• velmi popelnaté uhlí (A = 40 až 50, popř. i více), uhlí získané při třídění a praní těžného černého uhlí.

Uskladňování tuhých paliv

V normě ČSN 44 1315 Tuhá paliva – skladování jsou uvedeny podmínky, jimž musejí vyhovovat skládky tuhých paliv z hlediska volby místa, úpravy ložné plochy, požární bezpečnosti a způsobu kontroly. Skládky se nesmí zřizovat v ochranných pásmech pro zásobování pitnou vodou a v místech, kde hrozí nebezpečí, že uskladněný materiál bude odplaven.

Plynná paliva

Plynná paliva pro kotle a pece, popř. pro plynové motory jsou přehledně uvedena v MP 1.5.1.

Kapalná paliva

Kapalná paliva pro parní (popř. horkovodní) kotle se získávají destilací ropy.

Podle ČSN 65 7991 Ropné výrobky – Topné oleje – Technické požadavky a metody zkoušení (z roku 2003) se používají tři druhy kapalných paliv:

• olej topný lehký (L) • směs kapalných uhlovodíků s nízkou viskozitou a s obsahem min. 20 % podílů destilujících při teplotách do 350 °C;
• olej topný střední (R1) • směs kapalných uhlovodíků s bodem tuhnutí do 25 °C;
• olej topný těžký (R2), mazut • destilační zbytek těžkých uhlovodíků z ropy; obsah síry bývá zpravidla značně vysoký; se zřetelem k vysokému bodu tuhnutí musí být při všech manipulacích (čerpání, stáčení, dopravě) zajištěno jeho předehřívání. Oleje L a R1 jsou hořlavé kapaliny III. třídy nebezpečnosti. Topné oleje L, R1 a R2 patří do III. skupiny biologické účinnosti. Proto se u všech druhů olejů doporučuje respektovat ustanovení harmonizované normy ČSN 65 0201 Hořlavé kapaliny – Prostory pro výrobu, skladování a manipulaci.

Poznámka – 2021:
Blíží se konec těžby a spalování uhlí v ČR.  Energetika včetně teplárenství se významně mění. Stojíme před změnou palivové základny. V textu výše ponecháváme nadále informace k uhlí. Tyto informace mohou posloužit při rekonstrukcích zdrojů tepla z paliva uhlí na jiná paliva například zemní plyn, biomasa, aj.

Poznámka – 2022:
S ohledem na vývoj hospodářské situace ve světě v roce 2022 nabývá na významu zajištění bezpečných dlouhodobých dodávek primární energie (zemní plyn, ropa, eventuálně i uhlí).

• Nedá se vyloučit nutná úprava stávajících zařízení:
  • a) z důvodů změn kvalitativních znaků primárních paliv (změna jakosti paliva);
  • b) z důvodu přechodu na jiné primární palivo nebo i využití OZE.

Význam nabývá v plné šíři i zákon č. 367/2021 Sb., o opatřeních k přechodu České republiky k nízkouhlíkové energetice a o změně zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie, ve znění pozdějších předpisů.

4.2.4 Zásady výběru optimální koncepce zdroje tepelné energie

Jak jsme uváděli výše, jako zdroje tepelné energie v našem případě uvažujeme pouze kotelny, výtopny a teplárny. Dále posuzujeme optimální koncepci pouze těchto zdrojů tepelné energie.

Upozorňujeme, že AO TZSp – ZTE si musí nechat zpracovat tzv. „Energetický posudek“ energetickým specialistou. Uvedené je nutné provést v návaznosti na § 9a, odstavec (1), bod b) zákona č. 406/2000 Sb. (o hospodaření energií) ve znění pozdějších předpisů. Posudek musí posoudit proveditelnost zavedení výroby elektřiny u energetického hospodářství s celkovým tepelným výkonem vyšším než 5 MW. Jinými slovy řečeno, není-li vhodné místo kotelny nebo výtopny postavit rovnou teplárnu.

Při optimalizačních úvahách spočívá často problém rentability ve zjišťování, co je užitečnější, zda zásobování spotřebitelů teplem z jedné (oblastní) teplárny, resp. výtopny, nebo z decentralizovaných (okrskových) výtopen nebo blokových tepláren.

Hledání optimální koncepce je velmi složité, neboť je třeba sladit vlastní technologické řešení tepelného zdroje a jeho příslušenství (rozvod, spotřebiče) s požadavky vyvolanými dílčím řešením. V zásadě se jedná o:

• sestavení tepelné bilance, kterou respektujeme prověřené požadavky na jednotlivé potřeby tepla, včetně nutných provozních rezerv;
• navržení druhu a spotřeby v úvahu přicházejících paliv pro různé varianty navrhovaných koncepcí;
• zpracování koncepce jednotlivých zařízení tepelného hospodářství, jeho parametrů, dispozičního návrhu a zásadního způsobu provedení;
• vypracování rozboru k posouzení energetické a ekonomické účinnosti vhodných variant, včetně vyhodnocení optimální varianty po zvážení všech hledisek, jako jsou investiční prostředky, možnosti získání určité palivové základny, provozní vlastnosti, náročnost na pracovní sily, výrobní programy dodavatelů, environmentální aspekty apod.

Ovšem v oblastech, které nemají teplárenské soustavy, je nutno přistoupit k řešení problému eliminační metodou. Je-li v oblasti zemní plyn, bylo by účelné řešit vytápění většího počtu menších staveb výstavbou společného zdroje kombinované výroby elektřiny a tepla, aby se tím snížila zejména cena tepla. Jsou to tzv. blokové teplárny s plynovými motory a špičkovým kotlem pro malé tepelné výkony.

Ze shora uvedeného si snad lze učinit závěr o ekologii vytápění. V současné době to může být pouze teplárna na zemní plyn, event. i kapalné palivo pro špičkovou potřebu. Tímto způsobem by se měly řešit i stávající výtopny (přístavbou plynových motorů). Tato zařízení lze provozovat bezobslužně, plně automatizovaně.

Zemní plyn bývá u nás označován jako ekologické palivo. To je však pravda pouze relativní, která platí ve srovnání např. s hnědým uhlím. Použije-li se zemní plyn pouze pro lokální vytápění, zůstanou všechny NOx v obytné zóně, jak již se mnoha environmentálními studiemi prokázalo. Čím dokonalejší zdroj tepla (teplárna), tím méně NOx.

Nemělo by se však zapomínat, že většinou v oblastech, kde nelze využít ani centralizované teplo ani zemní plyn, bývá mnohdy místní palivo, dřevní odpad, kůra ze stromů, sláma atd. Tomuto palivu se říká biomasa a už i u nás se začíná využívat. Nutno zdůraznit, že toto je skutečně ekologické palivo. Např. při spalování slámy vznikne tolik CO₂, kolik se spotřebuje na růst příslušného množství obilí. V celé řadě států se začíná pěstovat fytomasa – uměle vysazované, rychle rostoucí plodiny, rostliny na pozemcích, které zemědělci neobdělávají pro potravinářské účely, anebo na pozemcích, které nelze pro potravinářské účely využít (elektrárenské skládky, rekultivovaná území důlních výsypek apod.). Ve všech případech, kde je to možné, by bylo žádoucí využívat do budoucna i malé stavby pro tato skutečně ekologická paliva.

Optimální návrh teplárny

Návrh teplárny je bezprostředně spojen se správnou volbou teplárenského součinitele. Teplárenský součinitel je závislý na skladbě odběrů tepla, a proto u městských tepláren je na místě snaha připojovat na tepelný zdroj kromě bytové a komunální sféry též městské odběratele průmyslové s delší dobou využití dodávky tepla. Podle této skladby a zvoleného teplárenského součinitele je navrhováno hlavní technologické teplárenské zařízení, tj. parní kotle a turbíny s nejvyšší možnou tepelnou účinností, s nejvýhodnějšími a nejprogresivnějšími parametry. Zbývající podíl maximální potřeby je pak do tepelné sítě dodáván přes redukční stanici z vlastní kotelny. Tento výkon je ovšem možno krýt i ze samostatných špičkových kotlů s výstupními parametry odpovídajícími parametrům tepelné sítě, které jsou levnější než vysokotlaké kotle teplárenské.

Řešení teplárny je tedy podstatně ovlivněno volbou teplárenského součinitele a z něho vyplývající volby hlavního technologického zařízení: parních kotlů a turbín. Nejvýhodnějším teplárenským součinitelem se rozumí taková hodnota, při níž je stupeň energetického využití paliva nejvyšší. Určení optimální velikosti teplárenského součinitele je úkolem technicko-ekonomického výpočtu. Přitom rozhodující vliv na jeho výši má množství elektrické energie, vyrobené v kombinovaném teplárenském oběhu.

Výroba elektrické energie z protitlakové nebo odběrové páry není nejvyšší při dimenzování turbíny na maximální tepelný výkon, neboť v tom případě by po velkou část roku byla turbína velmi málo zatížena a pracovala by s nízkou účinností. Při dimenzování turbíny na nižší tepelný výkon nelze sice dodávat část tepla z teplárenského oběhu, ale střední roční účinnost turbíny je vyšší. Optimální hodnota teplárenského součinitele z hlediska energetického je tedy ta, při níž je roční výroba elektrické energie v teplárenském oběhu nejvyšší.

Strojní zařízení sloužící k výrobě, rozvodu a dodávce tepla sestává ze tří hlavních částí:

• zdroje tepla (výtopna, teplárna);
• tepelné sítě pro rozvod tepla (pára, voda);
• spotřebiče tepla.

Všechny tyto tři části na sebe přímo navazují, a proto se při provozu vzájemně ovlivňují. Znalost těchto souvislostí je základem správného návrhu i řízení celého teplárenského zařízení.

Další zásady pro volbu koncepce:

• určení optimálních parametrů technologické páry (tj. s minimálně přípustným tlakem a teplotou) v závislosti na účelové výrobě;
• určení otopného systému (teplovodní, horkovodní, parní) a přípravy teplé vody (pára – voda, voda – voda, plyn – voda, elektřina – voda);
• požadavky na vlastní výrobu elektřiny (základní zatížení, krytí špiček, havarijní výkon, kompenzace) eventuálně na výrobu mechanické energie pro pohony jiných jednoúčelových strojů (kompresory, dmýchadla).

Při vypracování koncepce je třeba mít stále na zřeteli co nejvyšší ekonomii navrhovaného zařízení:

• co nejvyšší energetickou účinnost;
• co nejnižší investiční a provozní náklady;
• co nejnižší počet pracovníků.

4.2.5 Ostatní náležitosti navrhování zdroje tepelné energie

Předávání tepla do parních sítí

Předávání tepla do parních sítí je zpravidla poměrně jednoduché, neboť pára přechází do rozvodu přímo přes parní rozdělovač. Transformátor (měnič) páry se zařazuje spíše ve výjimečných případech. Při přímém předávání páry jde do rozdělovače pára z protitlaku nebo odběru turbín, z redukční stanice, resp. též z nízkotlakých špičkových kotlů.

Redukční stanice dodávají páru, která nemůže projít protitlakovou turbínou, a zajišťují dodávku tepla při výpadku turbíny. Dimenzování redukčních stanic je třeba provádět vzhledem k počtu instalovaných turbín. Jsou-li v teplárně instalovány pouze 1 až 2 turbíny, je třeba zpravidla dimenzovat redukční stanice na plnou špičkovou spotřebu tepla, event. zmenšenou o výkon špičkových kotlů. Při větším počtu turbín lze předpokládat, že současně nebudou všechny turbíny vyřazeny z provozu. U větších tepláren je vhodné rozdělit výkon redukčních stanic alespoň do dvou jednotek.

Předávání tepla do vodních sítí

Do vodních sítí se teplo předává nejčastěji pomocí výměníkových stanic. Předávání tepla může být v jednom stupni – jednostupňové, nebo dvoustupňové a třístupňové. Více než třístupňový ohřev se vyskytuje zřídka.

V každém stupni se voda ohřívá párou v jednom nebo v několika paralelních ohřívácích. Ohřev vody může být zajišťován některým z uvedených zdrojů nebo kombinací těchto zdrojů:

• pára z kondenzátoru s potlačeným vakuem;
• pára z regulovaných odběrů;
• pára z neregulovaných odběrů;
• pára z redukčních a chladicích stanic;
• teplo z dochlazovaného kondenzátu;
• pára z pomocných zařízení (expandéry, chladiče odluhu);
• horkovodní špičkové kotle atd.

Cílem projektanta i provozovatele teplárny je dosáhnout při dané dodávce tepla co nejvyšší výroby elektrické energie. Při předávání tepla do vodních sítí to znamená především:

• dosáhnout co nejnižšího odběrového tlaku nebo protitlaku pro požadovanou dodávku tepla a požadovanou výstupní teplotu vody;
• dbát na to, aby teplota vratné vody byla co nejnižší;
• redukce páry používat jen, pokud nelze zajistit dodávku páry do výměníků z odběru nebo protitlaku;
• využívat paralelního zapojení výměníků v každém stupni, aby koncový teplotní spád byl co nejmenší.

Kromě výměníků přísluší k výměníkové stanici pro předávání tepla do vodní sítě dále:

• Oběhová čerpadla, která zajišťují cirkulaci vody v síti. Podle okolností mohou být oběhová čerpadla též na trase hlavního napáječe.
• Doplňovací čerpadla, jež doplňují vodu uniklou z okruhu tepelné sítě, popř. k udržování žádané hladiny statického tlaku. Často se pro udržování statického tlaku a vyrovnání objemové roztažnosti vody připojují na vratné potrubí (obvykle sběrač) vyrovnávací nádrže. Statický tlak je potom udržován buď vzduchovým, nebo parním polštářem, popř. též jiným inertním plynem.
• Kondenzátní čerpadla pro přečerpávání kondenzátu do sběrných nádrží kondenzátu nebo napájecích nádrží.

Zapojení ohříváků vody

Při jednostupňovém ohřívání topné vody jsou všechny ohříváky řazeny paralelně. Pro vychlazení kondenzátu se někdy zařazují dochlazovače kondenzátu, které tvoří přechod k dvoustupňovému ohřívání.

Výměníkové stanice s dvoustupňovým ohřevem topné vody mají základní ohříváky zásobovány párou z odběru nebo protitlaku turbín o tlaku 0,05 do 0,25 MPa.

Ve druhém stupni se voda dohřívá, v období většího tepelného zatížení, ve špičkových ohřívácích párou o tlaku 0,5 až 0,8 MPa, která se dodává z odběrů turbín, nebo přímo z kotlů přes redukční a chladicí stanici. Druhý stupeň může být tvořen též horkovodními kotli.

Třístupňový ohřev bývá tvořen tak, že v prvních dvou stupních se pára ohřívá párou z odběrů a ve třetím stupni dohřívá v horkovodním kotli. Třístupňový ohřev je často vhodný při využívání různých zdrojů odpadového tepla.

Akumulace tepla

Průběh zatížení během dne i týdne u spotřeby tepla i u spotřeby elektrické energie je kolísavý. Rovněž trvání roční špičky odběru tepla pro vytápění je krátkodobé. Odstranění špiček a vyrovnání průběhu zatížení účelnou akumulací tepla může přinést řadu výhod:

• Zmenšením potřebného tepelného výkonu zdroje, zejména kotelny, a tím i investičních nákladů, lze uspokojit větší počet odběratelů.
• Zajištění plného elektrického výkonu teplárny podle potřeb elektrizační soustavy. Pokud je teplárna vybavena větším kondenzačním výkonem, uvolňuje akumulace tepla v době špiček v elektrizační síti kotelní výkon pro výrobu elektrické energie. Naopak, jsou-li v teplárně pouze protitlakové turbíny, je možno v době elektrické špičky zvýšenou dodávkou tepla, která se částečně spotřebuje pro nabíjení akumulátorů, zvýšit výrobu elektrické energie.
• Akumulací tepla na konci tepelné sítě lze zvýšit výkon parní i vodní sítě.
• Překlenutí časově omezeného období, na něž by se jinak musel uvést do provozu další zdroj tepla (výtopna, další kotel apod.).
• Vyrovnání rychlých změn zatížení, kterým se jinak teplárna nebo výtopna nemůže vzhledem ke svým dynamickým vlastnostem přizpůsobit.
• Překonání období nízkého zatížení tak, aby nemusel být odstavován kotel (noční a nedělní provoz).

Krytí spotřeby tepla při odstavení zdroje (noční a nedělní provoz).

Přebytek tepla uvolněného ve zdroji tepla se akumuluje ve vhodné látce a v době špičkové spotřeby energie se dodává spotřebiteli buď přímo ve formě tepla, nebo po uskutečnění tepelného oběhu ve formě elektrické energie.

Akumulace tepla se uskutečňuje nejčastěji v kapalině využitím změny jejího tepelného obsahu v závislosti na teplotě. Z nejběžnějších kapalin přichází v úvahu především voda, neboť má velké měrné teplo, je levná, je k dispozici v dostatečném množství a přímo se jí používá v obězích tepelných centrál; akumulační schopnost páry je přibližně o dva řády nižší. Perspektivně lze počítat s použitím jiných kapalin, které jsou stálé asi do 350 °C, mají velké měrné teplo, dobrou tepelnou vodivost a příznivější závislost mezi teplotou sytosti a tlakem.

Z technického a provozního hlediska rozeznáváme přirozenou a umělou akumulaci tepla.

Přirozená akumulace tepla

Akumulace tepla ve vytápěných budovách v jednotlivých částech soustavy velmi podstatně závisí na jejich konstrukci; u lehkých staveb stačí akumulace tepla krýt jejich tepelné ztráty asi 0,5 h, u cihlových budov asi 2,5 h. Akumulace tepla v parních sítích je velmi malá a stačí pouze k pokrytí velmi rychlých špiček v odběru. U horkovodních sítí se pohybuje akumulace tepla v závislosti na rozlehlosti sítě mezi 0,5 až 2,5 h.

Umělá akumulace tepla může být umístěna:

• Ve zdroji tepla. Tato akumulace je z hlediska řízení spotřeby tepla, nabíjení a vybíjení akumulátorů nejvhodnější. Nevýhodou však je, že akumulací ve zdroji nelze zlepšit poměry v tepelné síti.
• V uzlových bodech sítě. Odlehčuje částečně tepelnou síť mezi zdrojem tepla a akumulátorem. Nevýhodou jsou vyšší pořizovací náklady a zvýšená potřeba obsluhy.

V parní tepelné síti bývají parametry páry ustálené, a proto řízení provozu akumulátorů je snazší. Akumulátory lze proto vestavět do kteréhokoli místa parní sítě. Naproti tomu v horkovodních soustavách se mění parametry během roku, takže doba nabíjeni akumulátorů se mění. To poněkud ztěžuje obsluhu, a proto vyžaduje přímé řízení z teplárny.

4.2.6 Požadavky na převzetí zdrojů tepelné energie

Činnosti uvádění do provozu sestávají zejména z úzké spolupráce s hlavními dodavateli zařízení na přípravě uvedení do provozu (kontrola kompletnosti, čištění, individuální zkoušky, kontroly a nastavení ochran). Určení účinnosti a tepelných ztrát zdroje tepla je podkladem k posouzení hospodárnosti provozu a k odhalení závad. Tomuto účelu především slouží topné zkoušky. Podle důkladnosti a přesnosti stanovení je dělíme na záruční a provozní topné zkoušky a na orientační měření.

Záruční (garanční) topné zkoušky se provádějí u nových zařízení po určité době provozu, nejpozději do jednoho roku. Podmínky, které je nutno dodržet, trvání zkoušky, způsob měření, použití měřících přístrojů, způsob vyhodnocení, výpočtové vzorce a příklad výpočtu topné zkoušky kotlů jsou uvedeny v ČSN 07 0302.

Norma uvádí i určení tolerance při stanovení účinnosti a jednotlivých ztrát.

Záruky a účast dodavatele je nutné dohodnout v rámci smluvního zajištění dodávky příslušných zařízení. Součástí dodávky jsou rovněž smluvní pokuty za nedodržení výkonových parametrů a závazky zhotovitele za dodržování bezpečnosti práce a místních předpisů na stavbě, za vedení montážního deníku, za shodu provedení díla s projektovou dokumentací atd.

4.3 DOPLŇKOVÉ POSTUPY A INFORMACE AO TZSp – RTZ

4.3.1 Základní informace

Autorizovaná osoba AO TZSp – RTZ musí svou odbornou činností splňovat ustanovení zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií a zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů.

Předkládaná MP se zabývá pouze rozvodným tepelným zařízením pro energii tepla. Rozvodné tepelné zařízení pro dopravu tepelné energie je tvořené:

• tepelnými sítěmi a;
• předávacími stanicemi.

Rozvodné tepelné zařízení pro energií chladu není předmětem této předkládané MP (blíže zákon č. 458/2000 Sb.). Rovněž rozvodné tepelné zařízení za předávacími stanicemi (vnitřní rozvody) není předmětem této MP. Uvedeným se zabývá MP 1.6.

Využití rozvodného tepelného zařízení pro zásobovanou oblast teplem musí být v souladu se schváleným územním plánem, blíže zákon č. 183/2006 Sb. (stavební zákon) a územní energetickou koncepci, pokud byla zpracována, blíže zákon č. 406/2000 Sb., zákon o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů.

Upozorňujeme, že koncepce rozvodného tepelného zařízení je určená i závěry Energetického posudku, který zpracovává energetický specialista. Energetický posudek je nutné provést v návaznosti na § 9a, odstavec (1), bod a) zákona č. 406/2000 Sb., viz kap. 4.2.

Dále upozorňujeme, že v návaznosti na stavební zákon § 103, odstavec (1), písmeno e), bod 7. se nevyžaduje pro rozvody tepelné energie stavební povolení ani ohlášení. Tudíž stavba rozvodu tepelné energie se provede na územní rozhodnutí nebo územní souhlas (pokud se nejedná o budovy). Je však žádoucí, aby byla následně vypracována dokumentace pro provádění stavby (viz. příloha č. 13 k vyhlášce č. 499/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a dokumentace skutečného provedení stavby (viz. příloha č. 14 k vyhlášce č. 499/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Uvedené vyžadovat v návaznosti na § 125 SZ, kdy vlastník stavby je povinen uchovávat po celou dobu trvání stavby ověřenou dokumentaci odpovídající skutečnému provedení podle vydaných povolení. Snahy postavit stavbu rozvodu tepelné energie pouze na základě dokumentace pro vydání rozhodnutí o umístění stavby nebo zařízení, (viz. příloha č. 1 až č. 7 k vyhlášce č. 499/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů) odmítat!

4.3.2 Teplonosná látka rozvodných tepelných zařízení

Jako teplonosné látky se v naprosté většině případů používá:

• vodní pára;
• voda: při teplotě vody do 110 °C – TV, teplovody;
• při teplotě vody nad 110 °C – horká voda, horkovody.

Vodní pára jako teplonosná látka se použije jen tam, kde je to tepelně-technicky opodstatněné, například kromě vytápění i pro technologický účel. Blíže viz vyhláška č. 193/2007 Sb., kterou se stanoví podrobnosti účinnosti energie při rozvodu tepelné energie a vnitřním rozvodu tepelné energie a chladu. Jedná se o prováděcí vyhlášky k zákonu č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů. Projektant AO TZSp – RTZ musí ve fázi určení koncepce projektu rovněž úzce spolupracovat s projektantem AO TZSp – ZTE, a to z důvodu, aby požadována teplonosná látka byla k dispozici i na zdroji tepelné energie.

Obecně platí, že účinnost přenosu tepla v rozvodných tepelných zařízeních s teplonosnou látkou „vodou“ je vyšší než u teplonosné látky „vodní pára“. Účinnost přenosu tepla je ovlivňována zejména:

• vlastními tepelnými ztrátami;
• ztrátou kondenzátu u teplonosné látky páry především u odběratele tepla;
• rozdílnou regulací přenášeného výkonu při teplonosné látce „vodní pára“ a „voda“.

4.3.3 Ochranná pásma

Ochranným pásmem se rozumí souvislý prostor v bezprostřední blízkosti zařízení pro výrobu, či rozvod tepelné energie, určený k zajištění jeho spolehlivého provozu a ochraně života, zdraví a majetku osob. Podle zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů, je ochranné pásmo v šíři 2,5 m. Ochranné pásmo je vymezeno svislými rovinami, vedenými po obou stranách zařízení na výrobu či rozvod tepelné energie, ve vodorovné vzdálenosti měřené kolmo k tomuto zařízení.

Stavební činnosti, umísťování konstrukcí, zemní práce, uskladňování materiálu a zřizování skládek a vysazování trvalých porostů v ochranných pásmech je možno provádět pouze s předchozím písemným souhlasem a za podmínek stanovených držitelem licence, provozujícího tato zařízení.

V ochranném pásmu zařízení na výrobu či rozvod tepelné energie lze tedy stavět ostatní inženýrské sítě, avšak při dodržení ČSN 73 6005 Prostorové uspořádání síti technického vybavení a s uváděným písemným souhlasem a za podmínek stanovených držitelem licence, provozujícího tato zařízení (správce inženýrské sítě – parovodu, teplovodu, horkovodu a příslušného zařízení).

Prochází-li zařízení pro rozvod tepelné energie budovami, ochranné pásmo se nevymezuje.

4.3.4 Zásady výběru tras, způsoby uložení tepelných sítí

Při výběru trasy tepelné sítě se bere zřetel:

• na to, aby tepelná síť mohla zásobovat teplem co největší počet odběratelů a co nejhospodárněji;
• na stávající inženýrské sítě, souběh a křížení s těmito sítěmi, viz návaznost na shora uváděnou ČSN 73 6005;
• na geologické a hydrogeologické poměry;
• na poddolování, pokud stavba je na takovém území, návaznost na ČSN 73 0039;
• na komunikace, kdy trasy tepelné sítě se volí především v souběhu s těmito komunikacemi;
• na možnost využití stávajících mostů a přechodů při křížení železnic, pozemních komunikací, řek a jiných překážek;
• na možnost uložení tepelné sítě do kolektoru, viz ČSN 73 7505;
• na možnost provést odbočku z tepelné sítě pod pravým úhlem.

Jak je uvedeno výše, při souběhu nebo křížení s ostatními inženýrskými sítěmi je nutno dodržovat ustanovení uváděné ČSN 73 6005. Pokud ostatní inženýrské sítě jsou již provedené – stávající, je pak třeba přesně rozlišit, jaká přesnost podkladů je k dispozici. Přesnost podkladů je ovlivněná, jedná-li se o:

• původní navrhovaný stav;
• dokumentaci skutečného provedení stavby včetně geodetického zaměření;
• stav, který byl zjištěn při vytýčení správcem sítě.

Způsoby uložení tepelných síti:

• vedení podzemní:
  • bezkanálové;
  • v kanálech;
    • v neprůlezných kanálech;
    • v průlezných kanálech;
    • v průchozích kanálech;
  • v kolektorech a technických chodbách spolu s dalšími inženýrskými sítěmi;
• vedení nadzemní:
  • na vysokých podporách;
  • na potrubních mostech;
• vedení pozemní na nízkých podporách.

Způsob uložení tepelné sítě se volí s ohledem na to, je-li síť v obytném území nebo území průmyslových závodů a s ohledem na technicko-ekonomické ukazatele jednotlivých způsobů uložení tepelné sítě.

4.3.5 Vazba stavby tepelné sítě na okolní stavby

Obecně může být tepelná síť navrhována:

• mezi již stojícími budovami;
• mezi navrhovanými budovami.

Dále budeme uvažovat, že se jedná o tepelnou síť, kdy je její trasa podzemní.

Stavba tepelné sítě mezi již stojícími budovami:

Při navrhování tepelné sítě mezi již stojícími budovami se může především jednat o následující varianty:

• náhrada lokálního vytápění tuhými palivy;
• náhrada lokálního vytápění plynnými a kapalnými palivy;
• náhrada okrskových kotelen;

kdy jednotliví odběratelé tepla budou napojeni na SZTE.

Tepelná síť může být teoreticky vedena:

• v komunikaci;
• v chodníku;
• v zeleni.

Podle ČSN 73 6005 Prostorové uspořádání síti technického vybavení se má síť vést přednostně mimo komunikace. Projektant se však setkává s „tlakem“ ze strany investora (provozovatele tepelné sítě), obcí a měst vést tepelnou síť v tělese komunikace. Investora k tomu vede snaha zjednodušení majetkoprávních projednávání – věcných břemen. Obce a města jsou zase vedeny snahou nechat si opravit komunikaci v celé šířce na účet investora tepelné sítě. Samozřejmě, že umístění tepelné sítě do tělesa komunikace přináší zvýšení rozpočtu stavby a je nutno počítat v budoucnu i se zvýšenými náklady v případě provádění údržby a oprav podzemního vedení této sítě. Vzniká zde i složitější situace z pohledu omezení dopravy jak při vlastní realizaci stavby, tak i při provádění údržby a opravy tepelné sítě.

Stavba tepelné sítě mezi navrhovanými budovami (na zelené louce):

V tomto případě by se již projektant neměl setkávat se shora popisovaným „tlakem“ vést tepelnou síť v tělese komunikace. Setkává se však se specifickým problémem zejména u nových průmyslových zón a to, že v době zpracování návrhu tepelné sítě nejsou známy přesně požadavky na tepelný příkon. Určení požadovaného příkonu může být podstatně ovlivněno tzv. technologickým odběrem. O technologickém odběru v době výstavby budovy ještě nejsou informace, neboť investor neví, která konkrétní výrobní technologie bude v budově montovaná.

Můžeme se zde setkat se dvěma typy projektové dokumentace a to:

1) samostatný návrh pro tepelnou síť a samostatný návrh pro vlastní budovy;
2) jedná se o jeden společný návrh, jak pro tepelnou síť, tak i vlastní budovy. Tepelná síť je zpracována jako samostatný PS celé stavby.

V prvním případě se vlastně jedná o dvě samostatná povolení. Tyto dvě stavby probíhají částečně nebo i úplně na „společném území“ a dojde i k časovému „prolínání“. Ve zpracovávané projektové dokumentaci musí být řešena pečlivě časová a prostorová provázanost obou těchto staveb. V příslušné kapitole zpracovávané projektové dokumentace musí být shora uvedené rozpracované i z pohledu zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a navazujícího nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, ve znění pozdějších předpisů.

4.3.6 Technologické aspekty navrhování tepelných sítí

Technologickou části stavby tepelné sítě máme na mysli především provádění prací, které bezprostředně souvisí s vlastním potrubím.

Poznámky ke konstrukci vlastního potrubí:

U podzemního bezkanálového vedení trasy tepelné sítě se jedná o takzvané předizolované potrubí. Předizolované potrubí je tvořeno základní ocelovou teplonosnou trubkou, ať již podélně svařovanou, nebo bezešvou. Plášťová trubka je plastová. Prostor mezi teplonosnou trubkou a plášťovou trubkou je vypěněn tepelnou izolací.

Pokud všechny tři komponenty (teplonosná trubka, pěna – tepelná izolace, plášťová trubka) tvoří jeden celek a není možný jejich vzájemný posuv, jedná se o tzv. sdružený systém. Tento systém je vhodný pro teplonosné látky do teploty 140 °C. V případě, že je možný vzájemný posuv uváděných komponent, jedná se o tzv. kluzný systém. Tento systém je vhodný pro teplonosné látky nad teploty 140 °C, tudíž se jedná o systém vhodný pro teplonosnou látku vodní páru.

Předizolované potrubí může dále být navrhováno pro tepelnou síť s tzv. alarmem, nebo bez něho. Jedná se o dva vodiče, situované podélně s teplonosnou trubkou v pěně tepelné izolace pod plášťovou trubkou. Měřením el. veličin v čase, ať již kontinuálně pevným měřicím přístrojem, nebo opakovaně mobilním přístrojem, lze sledovat a lokalizovat případné netěsnosti teplonosné trubky nebo netěsnosti plášťové trubky proti zemní vlhkosti. V případě, že dochází k napojení teplovodní sítě na již existující teplovodní síť je třeba velice pečlivě posoudit, zda-li se bude jednat o:

• samostatný měřený okruh;
• nebo dojde k připojení na již existující měřený okruh.

O uvedeném podrobně pojednávají technické manuály jednotlivých výrobců předizolovaného potrubí. V případě, že bude navrhováno připojení na již existující měřený okruh mobilním testovacím přístrojem, jednoznačně se doporučuje provést výchozí měření před zásahem do stávajícího potrubí.

Při náhradě klasického potrubí tepelné sítě potrubím předizolovaným z tzv. alarmem lze vlastní alarm posuzovat z pohledu daňových zákonů jako technické zhodnocení – modernizaci. Vlastní náhrada klasického potrubí předizolem jako prostá výměna – oprava. Rozhodujícím je však stanovisko příslušného finančního úřadu (správce daně).

Další údaje k alarmu jsou uvedeny v příslušné kapitole o předávacích stanicích.

Výrobci předizolovaného potrubí dodávají i potřebné tvarovky a ostatní součásti. K dispozici jsou i různé modifikace, jako teplonosná trubka plastová nebo měděná, plášťová trubka vhodná i pro nadzemní a pozemní vedení trasy apod. Podrobněji nabídkové katalogy jednotlivých výrobců, včetně projektových, skladovacích a montážních zásad. Pro předizolované potrubí sdružené konstrukce platí ČSN EN 13941-1+A1 a ČSN EN 13941-2+A1.

Pro ostatní vedení trasy se používá klasického ocelového potrubí s tepelnou izolací prováděnou na montáži pomocí rohoží. Na vnějším povrchu rohože se provede obal z pozinkovaného plechu, hliníkového plechu nebo z hliníkové fólie se šestihranným pletivem (u menších dimenzí). Pro tyto tepelné sítě z klasického potrubí se přihlíží k ČSN 38 3378 a ČSN EN 13941-1+A1.

Pro použití předizolovaného potrubí pro stavbu tepelných sítí oproti klasickému potrubí hovoří zejména tyto výhody:

• menší zábor prostranství pro montáž (méně objemný výkop než u kanálových vedení tras);
• delší životnost předizolovaných tepelných sítí;
• menší tepelné ztráty předizolovaných tepelných sítí;
• kratší doba montáže tepelné sítě z předizolovaného potrubí;
• možnost lokalizace místa netěsnosti.

Požadavky na tepelnou izolaci

Požadavky na tepelnou izolaci, ať již předizolovaného potrubí, tak i u potrubí klasického, jsou uvedeny v příslušných prováděcích vyhláškách k zákonu č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů, a to konkrétně ve vyhlášce č. 193/2007 Sb., kterou se stanoví podrobnosti účinnosti užití energie při rozvodu tepelné energie a vnitřním rozvodu tepelné energie a chladu.

Účinnost užití z hlediska dopravy tepelné energie (čerpací práce):

Projektant musí při výpočtu čerpací práce mimo jiné i počítat s časovým vývojem ve spotřebě tepla i s časovým vývojem v požadovaném přenášeném tepelném výkonu tepelnou sítí. Uvedené je ovlivňováno výstavbou a napojováním nových odběratelů, zateplováním objektů již napojených na síť.

4.3.7 Stavební aspekty navrhování tepelných sítí

Stavební částí stavby tepelné sítě máme na mysli především provádění výkopu, vstupu do budovy a stavbu šachtic. Svislé boční stěny kopaných výkopů musí být zajištěny pažením při hloubce větší než 1,3 m v zastavěném území a větší než 1,5 m v nezastavěném území (NV č. 591/2006 Sb.).

Doporučujeme spolupracovat s AO pozemní stavby nebo geotechnika a v případě, že je tepelná síť situována v komunikaci, tak i s AO dopravní stavby. Spolupráce je nutná zejména v následujících případech:

• dimenzování pažení;
• skladba a hutnění zásypu v komunikaci nebo v tzv. zelení;
• stavba betonových šachtic.

V dalším textu upozorňujeme na některé aspekty, které musí projektant tepelné sítě (projektant TZS) brát v úvahu a koordinovat.

Stavba tepelné sítě do komunikace

V případě, že je stavba tepelné sítě navrhována do již postavené komunikace je zde výchozí situace ovlivněná již tím, že těleso i podloží komunikace bylo v minulosti zhutněno při vlastní výstavbě této komunikace a pak následně i od provozního zatížení. Zhutnění pískového lože ve výkopové ryze má být provedeno tak, aby pak šlo dosáhnout původní navrhované parametry komunikace. Pod pojmem pískové lože se rozumí pískový podsyp, obsyp a zásyp. Nad pískovým ložem musí být proveden zásyp z „nestlačitelného“ materiálu v původní skladbě a dále provedeno hutnění na parametry podle typu komunikace.

V případě, že je stavba navrhována do nové komunikace (souběžná výstavba) je zde výchozí situace ovlivněná nutnosti koordinovat obě stavby. Problémy mohou nastat v případě, kdy tepelná síť bude mít malé tzv. krytí. Podle ČSN 73 6005 je toto krytí v komunikaci stanoveno minimálně na 1 m. Projektant si zde může vypomoci u bezkanálového podzemního vedení (předizolované potrubí) tzv. roznášecími panely, které se umisťují nad pískový zásyp v případech, že krytí nelze dodržet.

O problematice zemin pojednává i ČSN EN 13941+A1.

Ukládání do chrániček

Při křížení komunikaci je doporučováno uložit potrubí tepelné sítě do chrániček. Důvodem je zmenšení zatížení trubky tepelné sítě a možnost provádění výměny potrubí bez zásahu do tělesa komunikace. V případě, že je stavba navrhována do již postavené komunikace nastává problém, že správce komunikace má představu provést křížení a uložení chráničky tzv. průtlakem. Potrubí z předizolu se provádějí běžně s krytím cca 1 m. Při tomto krytí není zaručeno, že při průtlaku nebude povrch komunikace poškozen. Výrobci předizolovaného potrubí připouštějí běžně hloubku krytí cca do 1,5 m. Možnost provedení průtlaku je komplikováno dosti často i vodovodním potrubím jdoucím v souběhu, jenž má krytí cca 1,2 až 1,4 m. Z uvedených důvodů se většinou pak potrubí tepelné sítě ukládá do chráničky, která byla osazena do otevřené výkopové rýhy.

Potrubí tepelné sítě musí být v chráničce centrováno. K provedení centrování (vystředění) se používá středících prvků od specializovaných výrobců. Čela chrániček musí být těsněná manžetou.

Doporučuje se situovat chráničku tak, aby před nebo za chráničkou byl dostatečně velký prostor pro vsunutí trubky tepelné sítě do chráničky. Jen tak plní chránička i svou funkci provést výměnu – opravu potrubí bez zásahu do tělesa komunikace. Situaci zlepšuje i eventuální provedení lomu na trase (změna směru trasy) těsně před i za chráničkou.

Zakončení tepelné sítě v budově

Podle vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů musí být všechny prostupy vedení technického vybavení (inženýrské sítě) do staveb nebo jejich části pod úrovní terénu provedeny plynotěsně. Pro projektanta zde vzniká problém, jak navrhnout plynotěsný prostup. Je zde celá řada speciálních manžet a těsnění, která jednotliví výrobci nabízejí k aplikaci. S atestem o plynotěsnosti je to však horší. Výrobci uvádějí, že průchod potrubí stěnou, chráničkou při správné aplikaci je tlakotěsný nebo že zaručuje hydrostatické utěsnění. Jak to je s požadovanou plynotěsností se však nedozvíme ani z citované vyhlášky, neboť tam nejsou definované požadované parametry plynotěsnosti. Jednoznačně se doporučuje, aby projektant předepsal plynotěsnost bez podrobnější specifikace.

Shora uváděné speciální těsnění a manžety jsou vhodné pro předizolovaná potrubí. Provedení plynotěsného prostupu u klasického potrubí v betonovém kanále lze provést pouze jako speciální řešení.

Pro osazení speciálních manžet a těsnění je nutno do stěny, podlahy osadit chráničku. Jsou však známa těsnění, které lze osadit – rozepřít přímo do vrtaného otvoru v betonu. Beton v tomto případě musí být kvalitní a kvalitní musí být i provedení vlastního vrtání.

Tepelná síť před budovou

Nedoporučuje se, aby trasa tepelné sítě šla bezprostředně v souběhu s budovou. U podsklepené budovy vzniká nebezpečí, že pískové lože může být svým způsobem jakýmsi přívodním potrubím povrchové vody na špatnou svislou hydroizolaci budovy a po realizaci tepelné sítě se uvedené projeví zatékáním vody do budovy.

Rovněž se doporučuje, aby výkop spádovaný k napojované budově měl v posledním lomovém bodě větší prohloupení a krátký úsek slepého výkopu, který by zamezil tečení povrchové vody pískovým ložem přímo na hydroizolaci budovy.

Náhrada klasického potrubí tepelné sítě potrubím předizolovaným

Celá řada tepelných sítí realizovaných v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století je na pokraji fyzické životnosti. Provozovatelé přistupují k obnově tohoto zařízení. Obnova probíhá dosti často tak, že původní klasické potrubí je nahrazováno předizolovaným potrubím. Klasické potrubí je umístěno v betonovém kanále. Jak umístit předizolované potrubí? Záleží to především na krytí betonového kanálu a uložení ostatních inženýrských sítí v oblasti. Máme následující možnosti řešení – koncepce:

• předizolované potrubí se položí nad stávající betonový kanál;
• předizolované potrubí se položí do otevřeného betonového kanálu;
• předizolované potrubí se položí do uvolněného prostoru – provede se demolice stávajícího betonového kanálu.

Předizolované potrubí se položí nad stávající betonový kanál:

Uvedená koncepce se použije především v těch případech, kdy krytí stávajícího betonového kanálu je značné cca 1,5 m a více.

Z koncepce vyplývá, že v návrhu musí být řešeno kromě vlastního předizolované potrubí ještě následující:

• Zazdění stávajícího prostupu do budovy a vytvoření nového prostupu v menší hloubce.
• Oprava svislé hydroizolace budovy v místě původního i nového prostupu s pečlivým napojením na stávající hydroizolaci.
• Rozbití – odstranění dna stávajícího betonového kanálu před budovou. Důvodem uvedeného je zamezit stékání povrchové vody po dně betonového kanálu na svislou hydroizolaci budovy.
• Zaplavit betonový kanál původní tepelné sítě cementopopílkovou směsi, aby byla zaručena stabilita pod novou tepelnou síti. Uvedené řešení bývá akceptováno v procesu stavebního řízení.
• Rozbití stropu šachtic v případě potřeby i části svislých stěn a zaslepení odtoku na kanalizační systém.
• Zhotovení průrazu do dna šachtice a zasypání takto upravené šachtice propustnou zeminou. Uvedené se navrhuje s ohledem na to, aby již nepotřebná šachtice netvořila dutý prostor v podzemí, popřípadě netvořila jímku na povrchové vody. Projektant musí ve spolupráci s provozovatelem posoudit, zda-li nebude nakonec vhodné šachtici ponechat funkční a provést pouhou prostou výměnu klasického potrubí za klasické potrubí. Potrubí mimo šachtice je pak předizolované. Rizikem je zde, že předizolované potrubí může být v kolizi s křižující jinou inženýrskou sítí, neboť potrubí je nyní situováno v jiné hloubce.

Předizolované potrubí se položí do otevřeného betonového kanálu:

Uvedená koncepce se použije především v těch případech, kdy krytí stávajícího betonového kanálu je cca 0,7 až 1,5 m. Uvedené představuje optimální hloubku pro uložení předizolovaného potrubí.

Z koncepce vyplývá, že v návrhu musí být řešeno kromě uložení vlastního předizolovaného potrubí ještě následující:

• Provedení výkopu na úroveň těsně pod stropní desky betonového kanálu.
• Odstranění betonového potěru stropních desek, hydroizolace i vlastních stropních desek.
• Demontáž stávajícího vyměňovaného ocelového potrubí včetně tepelných izolaci a uložení potrubí.
• Rozbití stropu šachtic v případě potřeby i části svislých stěn a zaslepení odtoku na kanalizační systém.
• Zhotovení průrazu do dna šachtice a zasypání takto upravené šachtice propustnou zeminou. Uvedené se navrhuje s ohledem na to, aby již nepotřebná šachtice netvořila dutý prostor v podzemí, popřípadě netvořila jímku na povrchové vody. Projektant musí ve spolupráci s provozovatelem posoudit, zda-li nebude nakonec vhodné šachtici ponechat a provést pouhou prostou výměnu klasického potrubí za klasické potrubí.
• Rozbití – odstranění dna stávajícího betonového kanálu před budovou. Důvodem uvedeného je zamezit stékání povrchové vody po dně betonového kanálu na svislou hydroizolaci budovy.
• Rozbití – odstranění dna i svislých stěn stávajícího betonového kanálu v místech svaru trubek, pokud nejde provést svary v prostoru mimo kanál. S uvedeným se můžeme setkat v případě bezprostředního navázání stávajícího potrubí na nové předizolované potrubí mimo šachtice. Důvodem uvedeného je umožnit přístup k provedení svaru. Projektant rovněž zvažuje využití stávajících tzv. svařovacích jímek (místní rozšíření), které se navrhovaly v betonovém kanálu k provedení tzv. závěrných svarů.
• Po položení předizolovaného potrubí dozdění stávajícího prostupu do budovy.
• Oprava svislé hydroizolace budovy v místě prostupu s pečlivým napojením na stávající hydroizolaci.

Předizolované potrubí se položí do uvolněného prostoru – provede se demolice stávajícího betonového kanálu:

Uvedená koncepce se použije především v těch případech, kdy krytí stávajícího betonového kanálu je malé cca do 0,7 m.

Z koncepce vyplývá, že v návrhu musí být řešeno kromě uložení vlastního předizolovaného potrubí ještě následující:

• provedení výkopu až na základovou spáru betonového kanálu;
• odstranění betonového potěru stropních desek, hydroizolace i vlastních stropních desek;
• demontáž stávajícího vyměňovaného ocelového potrubí včetně tepelných izolaci a uložení potrubí;
• rozbití stropu šachtic v případě potřeby i části svislých stěn a zaslepení odtoku na kanalizační systém;
• zhotovení průrazu do dna šachtice a zasypání takto upravené šachtice propustnou zeminou. Uvedené se navrhuje s ohledem na to, aby již nepotřebná šachtice netvořila dutý prostor v podzemí, popřípadě netvořila jímku na povrchové vody. Projektant musí ve spolupráci s provozovatelem posoudit, zda-li nebude nakonec vhodné šachtici ponechat a provést pouhou prostou výměnu klasického potrubí za klasické potrubí.
• demolice vlastního betonového kanálu.

4.3.8 Požární aspekty navrhování tepelných sítí

Podzemní tepelné sítě nemají předepsány a stanoveny odstupové vzdálenosti podle ČSN 73 0802, ČSN 73 0804 vč. přidružených požárních norem. Nevyžadují ani zásobování požární vodou a další požární bezpečnost podle ČSN 73 0802, ČSN 73 0833 a norem souvisejících.

Projektant musí v místech, kde dojde výstavbou tepelné sítě k přerušení komunikace navrhnout přes výkopy položení můstků tak, aby byl zajištěn příjezd hasičských vozidel do příslušného prostoru pro případ požáru. Uvedené úzce souvisí i s tím, že projektant v rámci zpracovávané projektové dokumentace musí řešit i návrh prozatímního dopravního značení v průběhu stavby.

4.3.9 Rizika provozování tepelné sítě z pohledu projektování

Větší riziko při provozování tepelné sítě je v případech, kdy teplonosnou látkou je pára a horká voda. Kromě teplotního rizika pára a horká voda (parní složka při snížení tlaku) při destrukci teplonosné trubky expanduje a eventuální úlomky potrubí se mohou stát „určitým“ projektilem nebezpečným pro osoby. Uvedeného si musí být vědom projektant v procesu navrhování a pokud možno trasy uvedených potrubí nevést v suterénech a technických podlažích budov apod. Pokud uvedeného nelze docílit, tak trasu vést na vnitřní straně obvodových stěn a nikdy ne napříč budovou z důvodu zajištění únikových cest.

Dále projektant může potrubí navrhnout tak, aby od všech zatížení vznikala co nejmenší napětí v materiálu trubky. Může předepisovat větší rozsah zkoušek a dosažení lepších hodnot hodnotících kritérií na provedení.

4.3.10 Zásady výběru typu předávacích stanic

Obecně předávací stanice (někdy se používá i pojem výměníková stanice) slouží k transformaci parametrů teplonosné látky, tj. tlaku a teploty.

Předávací stanice se dělí z pohledu teplonosné látky na:

• parní předávací stanice (pára/voda);
• vodní předávací stanice (voda/voda).

Výběr typu předávací stanice je tudíž předurčen teplonosnou látkou v primární tepelné síti a v sekundární tepelné síti.

Dále můžeme předávací stanice rozdělovat z pohledu účelu, ke kterému slouží:

• pro vytápění budov;
• pro ohřev TV;
• pro vytápění budov i ohřev TV;
• pro ostatní účely, jako je vzduchotechnika, zapojená technologie apod.

V návaznosti na toto rozdělení můžeme pak předávací stanice rozdělit na předávací stanice, na jejichž sekundární stranu je připojena tzv. dvoutrubková tepelná síť, nebo tzv. čtyřtrubková tepelná síť. Zde je bezprostřední návaznost na MP 1.6. Podrobněji o uvedené problematice předávacích stanic pojednávají odborné publikace – například Technická pravidla, H 341 96 „Předávací stanice tepla“ (Cech topenářů a instalatérů).

Vodní předávací stanice rozdělujeme na:

• tlakově nezávislé předávací stanice (jsou osazené výměníkem tepla);
• tlakově závislé předávací stanice (někdy pod názvem směšovací stanice, nejsou osazené výměníkem tepla).

U tlakově nezávislé předávací stanice je teplonosná látka mezi primární stranou a sekundární stranou této předávací stanice oddělena teplosměnnou plochou výměníku tepla. U tlakově závislé předávací stanice je teplonosná látka mezi primární stranou a sekundární stranou hydraulicky propojena, tudíž dochází k transformaci pouze teploty teplonosné látky.

Výběr typu vodní předávací stanice je ovlivněn následujícími faktory, které musíme mít při navrhování na zřeteli:

• tlakové poměry na primární tepelné síti;
• spotřebiče tepelné energie na sekundární tepelné síti (tlakově závislé předávací stanice nelze z hygienických důvodů použít pro přípravu teplé vody);
• dopady na regulaci předávací stanice;
• cenový aspekt (obecně platí, že tlakově závislé předávací stanice jsou levnější).

4.3.11 Vazba stavby předávací stanice na okolní stavby

Obecně může být předávací stanice navrhována:

• v již stojící budově;
• v nově navrhované budově.

Stavba předávací stanice v již stojící budově

Při navrhování předávací stanice v již stojící budově se může především jednat o následující varianty:

• náhrada lokálního vytápění tuhými palivy;
• náhrada lokálního vytápění plynnými a kapalnými palivy;
• náhrada okrskových kotelen;

kdy jednotliví odběratele tepla budou napojení na síť. Uvedené varianty jsou stejné jako u navrhování tepelné sítě.

Předávací stanice může být teoreticky navrhována:

• v samostatné stávající budově, ve které je doposud např. okrsková kotelna;
• v samostatné stávající místnosti např. obytného domu, ve které je doposud kotelna na tuhá paliva nebo plynová kotelna.

Zvláštním případem může být tzv. přechod z čtyřtrubkové tepelné sítě na dvotrubkovou tepelnou síť. Pak v jednotlivých objektech jsou v místech tzv. „napojovacích uzlů“ montované „domovní předávací stanice“. Napojovací uzel je tvořen především armaturami a odděluje sekundární síť od vnitřních rozvodů v budově. Napojovací uzly nebyly většinou umisťované v samostatné místnosti pro tento účel vyhrazené, ale např. v kočárkárně, v místnosti pro kola apod. To znamená např. v samostatné stávající místnosti obytného domu, která měla doposud jiný účel.

S tímto případem se můžeme setkat například, když plynová kotelna zůstává jako náhradní zdroj. Dalším důvodem může být co nejkratší přerušení provozu při rekonstrukci – stavbě. Předávací stanice se postaví v jiné místnosti, než je kotelna, pak se provede urychlené přepojení a teprve pak dojde k demontáži kotelny.

Majetkoprávní řešení shora uvedených případů může být například:

• stavebníkem předávací stanice je vlastník již stojící budovy. Stavebník si bude po předání stavby sám provozovat postavenou předávací stanici. Budoucí provozovatel ZRT bude uskutečňovat pouze dodávku tepla do předávací stanice prostřednictvím tepelné sítě;
• stavebníkem je vlastník již stojící budovy. Budoucí provozovatel ZRT si po předání stavby pronajme zařízení předávací stanice od svého budoucího odběratele;
• stavebníkem je budoucí provozovatel ZRT. Budoucí provozovatel ZRT si po předání stavby pronajme pouze místnost předávací stanice od svého budoucího odběratele.

Důležité je již při zpracování projektové dokumentace vědět budoucí majetkoprávní uspořádání a s ohledem na to členit projektovou dokumentaci a zajistit potřebná stanoviska a vyjádření přikládána k stavebnímu řízení.

Stavba předávací stanice jako součást nově navrhované budovy

Můžeme se zde setkat se dvěma typy projektové dokumentace a to:

• Dva samostatné návrhy, jeden návrh pro předávací stanici a druhý návrh pro vlastní budovy. Majetkoprávně uvedené může být například řešeno: Budoucí provozovatel ZRT je stavebníkem i vlastníkem předávací stanice, kterou postavil v budově svého budoucího odběratele.
• Jeden návrh společný, jak pro předávací stanici, tak i vlastní budovy. Předávací stanice je zpracována jako samostatný PS celé stavby. Majetkoprávně uvedené může být například řešeno: Budoucí provozovatel ZRT si po předání stavby pronajme zařízení předávací stanice od svého budoucího odběratele.

Důležité je v těchto případech zpracovat projektovou dokumentaci s přihlédnutím k současnému a budoucímu majetkoprávnímu uspořádání po předání stavby.

V prvním případě se vlastně jedná o dvě samostatná povolení. Tyto dvě stavby probíhají částečně na „společném území“ a dojde i k časovému „prolínání“. Ve zpracovávané projektové dokumentaci musí být řešena pečlivě časová a prostorová provázanost obou těchto staveb. V příslušné kapitole zpracovávané projektové dokumentace musí být shora uvedené rozpracované i z pohledu zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a navazujícího nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích.

Provázanost z pohledu PO je uvedena v samostatné kapitole.

4.3.12 Technologické aspekty navrhování předávacích stanic

Technologickou části stavby předávacích stanic máme na mysli především provádění prací, které bezprostředně souvisí s výměníky, čerpadly, potrubím, elektro a systémem řízení a přenosu dat. Je zde důležitá návaznost na nařízení vlády č. 219/2016 Sb. a další.

Poznámky ke konstrukci předávací stanice:

Předávací stanice bývá obvykle osazena na konci primární tepelné sítě, to je tzv. hlavní předávací stanice. Na uvedenou hlavní předávací stanici může navazovat:

• sekundární tepelná síť s dalšími předávacími stanicemi (domovní nebo objektové předávací stanice);
• nebo mohou být již připojeny koncové spotřebiče tepelné energie.

Hlavní předávací stanice pak může být typu pára/sekundární voda, nebo primární voda/sekundární voda (topná voda, voda v okruhu ÚT apod.). V případě vody v okruhu ÚT se již nejedná o tepelnou síť, ale o otopnou soustavu.

Podle shora uvedeného je zřejmé, že popisovaná problematika je velice široká a může docházet k různým modifikacím. Dochází pak k rozporům v terminologii a celkové nepřehlednosti.

Pro předávací stanice s ohledem na jejich osazení (zabudování) v tepelné síti platí celá řada požadavků na jejich vybavení, regulaci a řízení dodávky tepelné energie a zabezpečení, a to podle:

• již uváděných prováděcích vyhlášek k zákonu č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů;
• ČSN 06 0830 Tepelné soustavy v budovách – Zabezpečovací zařízení.

Výměníky tepla, které jsou zabudované v předávací stanici, mohou být různé konstrukce. Základní rozdělení je na:

• výměníky trubkové;
• výměníky deskové.

Obecně platí, že trubkové výměníky tepla jsou podle nařízení vlády č. 192/2022 Sb., posuzované jako tlakové nádoby stabilní, tudíž se jedná o vyhrazené technické zařízení.

Poznámky k přenášení hluku do budovy:

Projektant snižuje přenášení hluku a vibrací do budovy návrhem následujících opatření:

• přesnější návrh oběhových čerpadel tak, aby pracovala v optimální oblasti své výkonové charakteristiky;
• osadit mezi technologické zařízení předávací stanice a vnitřní rozvody kompenzátory, které zmenšuji úroveň přenášeného hluku a vibrací;
• závěsy a uložení jednotlivých potrubí opatřit tlumící vložkou;
• rám předávací stanice, pokud se jedná o tzv. blokové provedení je usadit na podlaze pomoci tlumicích vložek.

Poznámky k části projektové dokumentace elektro:

Bez ohledu na majetkoprávní uspořádání se doporučuje v projektové dokumentaci části elektro navrhnout pro fakturační měření dodávky tepla samostatný plombovatelný jistič.

Pokud tzv. alarm předizolovaného potrubí bude osazen stabilním (trvale připojeným) testovacím přístrojem umístěným v místnosti předávací stanice musí být navrženo el. napájení tohoto přístroje, pokud nebude použito přístroje s bateriovým napájením.

4.3.13 Stavební aspekty navrhování předávacích stanic

Stavba předávací stanice v již stojící budově

Stavební část stavby předávací stanice v již stojící budově představuje především provedení stavebních úprav. Stavební úpravy nejsou rozsáhlé. Může se například jednat o nové základy pro zařízení předávací stanice, opravu omítek a vybílení.

Rozsah stavebních úprav se zvětší, bude-li předávací stanice situována do samostatné stávající místnosti, která měla doposud jiný účel. Důležité je, aby v tomto případě měla místnost předávací stanice dostatečné přirozené větrání nebo, aby bylo osazeno nucené větrání. Důležitost větrání je daná i nutnosti odvedení „odpadního“ tepla ze zařízení předávací stanice. V případě, že uvedené je podceněno, dochází k přehřívání prostoru výměníkové stanice.

Velmi důležité je rovněž zabezpečit odvzdušnění nádrže kondenzátu u parních předávacích stanic.

Projektant stavební části se musí někdy zabývat i problematikou hlukové a protivibrační izolace celé místnosti vyčleněné pro technologické zařízení předávací stanice. Uvedené řeší v těch případech, kdy opatření v technologické části návrhu nepřinášejí požadovaný efekt.

Stavba předávací stanice jako součást nově navrhované budovy

To, co bylo uvedeno pro stavební část stavby předávací stanice v již stojící budově, musí být zabezpečeno i v návrhu nové budovy. Projektant předávací stanice musí na shora uvedené požadavky upozornit projektanta budovy.

Dále je vhodné, aby přístupová cesta do místnosti předávací stanice byla dostatečně dimenzována a umožňovala transport zařízení předávací stanice v blokovém uspořádání na jednom rámu.

4.3.14 Požární aspekty navrhování předávacích stanic

Stavba předávací stanice v již stojící budově

Jak bylo uváděno výše, dochází většinou k záměně technologického zařízení – technologické zařízení kotelny je nahrazeno technologickým zařízením předávací stanice. Stavebně se do dotčených prostorů, jak bylo rovněž uvedeno výše, významně nezasahuje.

Budovy, ve kterých se stavby provádějí, byly většinou postaveny v době před účinnosti současných předpisů z oboru PO. Požární bezpečnost prováděné stavby předávací stanice je pak posouzena podle ČSN 73 0834, ČSN 73 0802 a souvisejících předpisů.

Z hlediska ČSN 73 0834 je pak stavba většinou hodnocena jako změna staveb skupiny I, neboť v souladu s čl. 3.2:

• nedochází ke zvýšení požárního rizika;
• nemění se případný počet osob pro únik z daných prostorů;
• nedochází k záměně věcně příslušné normy a předmětem stavby je pouze výměna, záměna nebo nová instalace technologického zařízení – viz čl. 3.3.c/ ČSN 73 0834.

Projektant předávací stanice musí úzce spolupracovat s AO PO a shora uvedené aspekty PO v návrhu podrobně posoudit a řešit.

Stavba předávací stanice jako součást nově navrhované budovy

Bez ohledu na to, jakým způsobem je projektová dokumentace zpracována (dva samostatné návrhy, jeden návrh společný) je žádoucí, aby řešení PO bylo posuzováno komplexně za nově navrhovanou budovu specialistou AO PO.

4.3.15 Požadavky na převzetí rozvodných tepelných zařízení

Před převzetím rozvodného tepelného zařízení (tepelná síť a předávací stanice) se podrobně projde a prověří přebírané zařízení, včetně všech dokladů připravených zhotovitelem. O předání a převzetí se podle zjištěných skutečností sepíše zápis. Nedílnou součástí zápisu o předání a převzetí tepelného zařízení jsou zejména následující zápisy a doklady o již provedených dílčích úkonech:

• Dokumentace o svarech, včetně provedených RTG zkoušek.
• Dokumentace o použitém materiálu – atesty.
• Zápis o tlakové zkoušce nebo dílčí tlakové zkoušce.
• Doklady o provedených izolatérských pracích.
• Geodetické zaměření skutečného provedení stavby.
• Protokol o vyčištění tepelné sítě (u parní sítě o profukování, bylo-li předepsáno).
• Výchozí revize vyhrazených technických zařízení.
• Výchozí měření alarmsystému u předizolovaného potrubí.
• Specifické doklady od předávací stanice s důrazem na doklady od pojišťovacích ventilů a tlakových nádob stabilních – výměníků tepla.
• Soupis vad a nedodělků.
• Protokoly o montážním předpětí potrubí tepelné sítě, pokud bylo projektem předepsáno.
• Stavební deník – montážní deník.
• Dokumentace skutečného provedení díla – stavby.
• Provozní předpisy a předpisy pro údržbu a provádění oprav.

Doporučuje se, aby požadavky na prokazování kvality prací a její dokumentování byly podrobně uvedeny ve smlouvě na zhotovení díla. Shora uvedené požadavky a dokumentování kvality prací je pouze informativní a vždy záleží na konkrétní domluvě. Nesmí však být opomenuty požadavky a dokumentování předepsané zákonem.

5 PŘÍLOHY

5.1 PRÁVNÍ PŘEDPISY PRO TZS – ZRT

Právních předpisy týkající se TZS – ZRT jsou uvedeny v pomůcce A 3.4 Přehled právních předpisů ve stavebnictví.

5.2 Seznam technických pravidel (TPG) a technických doporučení (TDG) pro TZS – ZRT

Pro ZRT, a to zejména pro plynové zdroje tepla, platí přiměřeně Technická pravidla (TPG) a technická doporučení (TDG), která jsou uvedená v MP 1.5.1 v příloze 8.2. Jsou to nezávazné dokumenty, které konkretizují obecně formulovaná ustanovení právních předpisů a českých technických norem. Technická řešení zakotvená v těchto pravidlech odpovídají stavu vědeckých a technických poznatků, známých v době vydání těchto předpisů. Jsou zde formulovány požadavky profesní sféry na příslušné materiály, zařízení, jejich konstrukci, stavbu, instalaci a provoz. Subjekt, který postupuje podle uvedených předpisů, má tak jistotu, že aplikoval požadavky stavu vědeckých a technických poznatků v příslušné oblasti a že učinil optimální opatření, sloužící k prevenci nehod a havárií technických zařízení a k ochraně veřejného zájmu. (Použito výtahu z Informačního servisu GAS – www.gasinfo.cz)

Pro RTZ jsou dále uvedena Technická pravidla:

Technická pravidla CTI (Cech topenářů a instalatérů ČR) H 341 96 Předávací stanice tepla.

5.3 NORMY PRO TZS – ZRT

Normy týkající se TZS – ZRT jsou uvedeny v kapitole 3 pomůcky A 5.1.