Autor: Ing. Svatopluk Vlasák
Stav: aktualizace 2019, vydání 2013
Anotace:
Ucelená praktická informace o požadavcích na navrhování lešení pracovních, podpěrných, pojízdných a dalších v souladu s požadavky evropských i českých technických norem a předpisů. Lešení patří mezi tzv. stanovené výrobky podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky na které navazuje nařízení vlády č. 173/1997 Sb., kterým se stanoví vybrané výrobky k posuzování shody, vše ve znění pozdějších předpisů.
OBSAH
| Úvod | |
| 1 | Systémy konstrukce lešení |
| 1.1 | Trubková |
| 1.2 | Lešení dílcová |
| 1.3 | Lešení dílcová rámová |
| 1.4 | Lešení dílcová modulová |
| 2 | Technické požadavky |
| 2.1 | Materiál |
| 2.2 | Rozměry |
| 2.3 | Pracovní plochy |
| 2.4 | Prostorová tuhost a stabilita |
| 2.5 | Přístupy |
| 2.6 | Ochrana volného okraje |
| 3 | Návrh |
| 3.1 | Pracovní lešení |
| 3.2 | Podpěrná lešení |
| 3.3 | Pojízdná lešení |
| 4 | Provádění |
| 4.1 | Montáž |
| 4.2 | Ochrana veřejného zájmu |
| 4.3 | Používání, prohlídky lešení |
| 5 | Literatura |
| 6 | Přehled norem |
ÚVOD
Účelem této pomůcky je poskytnout ucelenou informaci o požadavcích na navrhování lešení pracovních, podpěrných, pojízdných a dalších v souladu s požadavky evropských i českých technických norem a předpisů. Lešení patří mezi tzv. stanovené výrobky podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, na které navazuje nařízení vlády č. 173/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterým se stanoví vybrané výrobky k posuzování shody.
1 SYSTÉMY KONSTRUKCE LEŠENÍ
Obr. 1 Trubkové lešení
1.1 LEŠENÍ TRUBKOVÁ
Trubkové lešení, jehož používání se u nás rozšířilo po druhé světové válce, patřilo do poloviny devadesátých let mezi nejpoužívanější lešeňové konstrukce v České republice. Toto tradiční lešení v domácím provedení používá upínací spojky hákové a nastavovací spojky segmentové. Únosnost těchto spojek je závislá na povrchu trubek bez povrchové ochrany. V zahraničí se, až na malé výjimky, používá trubkové lešení se spojkami upínacími i nastavovacími objímkovými a trubky s povrchovou ochranou.
1.1.1 Lešení trubková se spojkami hákovými a segmentovými
Trubkové lešení je sestavováno z trubek průměru 48,3/3,2 mm bez povrchové úpravy, trubky jsou spojovány upínacími spojkami hákovými (obr. 2) a nastavovacími spojkami segmentovými (obr. 3). Na tato lešení se vztahuje ČSN 73 8107:2005 Trubková lešení. Norma obsahuje nejen technické požadavky na jednotlivé součásti, ale i na sestavené lešení. Typová provedení a návod k montáži a používání pro nová lešení (sloupky z oceli 11 375) poskytují výrobci FKK, s. r. o., Přerov a HESCO Havířov, pro starší lešení (z oceli 11 343) existuje dokumentace u Českomoravské komory lešenářů.
Obr. 2 Upínací spojky
Obr. 3 Segmentové spojky
Pro navrhování postupujeme podle ČSN 73 8107:2005 část 6; neopomineme ani údaje o únosnosti spojů v části 5 a konstrukční požadavky v části 7. Samozřejmě musíme respektovat i obecné požadavky v ČSN EN 12811-1 a ČSN 73 8101:2018.
1.1.2 Lešení trubková se spojkami objímkovými
Lešení sestavené z povrchově chráněných trubek, obvykle pozinkovaných a objímkových spojek, se v České republice prakticky nepoužívá. Ve srovnání s lešením podle ČSN 73 8107, kde jsou použity upínací hákové a nastavovací segmentové spojky, se jedná o konstrukci komplikovanější, její montáž je pracnější, a to vše se promítá i do ekonomických nákladů.
Objímkové spojky a pozinkované trubky jsou však většinou nezbytným doplňkem dílcových lešení, rámových i modulových, kdy lze s jejich pomocí operativně dotvářet konstrukci v prostorově komplikovaných částech stavby, propojovat jednotlivé části lešeňové konstrukce a vypomáhat si všude tam, kde nelze použít systémové lešeňové dílce.
Pro objímkové spojky je vydána třídílná evropská norma ČSN EN 74-1, 2, 3. První díl je věnován běžným typům objímkových spojek (obr. 4 a 5), druhý díl pak spojkám, které jsou méně obvyklé, ve třetím dílu jsou požadavky na jednoduché nánožky a středicí trny. Požadavky na povrchově chráněné lešenářské trubky obsahuje evropská norma ČSN EN 39.
Obr. 4 Objímkové spojky
Obr. 5 Objímkové spojky
V ČSN EN 74-1 i ČSN EN 74-2 je udáváno pouze zkušební zatížení spojek. V následující tabulce je proveden základní převod na návrhovou únosnost, který vychází z poměru mezi návrhovou hodnotou únosnosti a zkušebním zatížením podle ČSN 73 8101 čl. 5.3.1: Fd = 0,6 Ft. Jako zkušební zatížení je použita hodnota síly při sklouznutí.
| Spojka | Třída A | Třída B | Bez zatřídění | |||
| Únosnost zkušební Ft | Únosnost návrhová Fd | Únosnost zkušební Ft | Únosnost návrhová Fd | Únosnost zkušební Ft | Únosnost návrhová Fd | |
| normální (RA) | 10 kN | 6 kN | 15 kN | 9 kN | – | – |
| 15 kN* | 9 kN* | 25 kN** | 15 kN** | – | – | |
| otočná (SW) | 10 kN | 6 kN | 15 kN | 9 kN | – | – |
| nastavovací – tření, tah (SF) | 6 kN | 3,6 kN | 9 kN | 5,4 kN | – | – |
| nastavovací – tření, ohyb (SF) | – | – | 1,4 kNm | 0,84 kNm | – | – |
| paralelní (PA) | 10 kN | 6 kN | 15 kN | 9 kN | – | – |
| půlspojka (HW, HT) | 10 kN | 6 kN | 15 kN | 9 kN | – | – |
| nastavovací – kolíky (SS) | – | – | – | – | 40 kN | 24 kN |
| redukční – pevná (RR) | – | – | – | – | 10 kN | 6 kN |
| redukční – otočná (RS) | – | – | – | – | 10 kN | 6 kN |
| * pro třídu AA ** pro třídu BB |
||||||
Poznámka:
Skutečnou únosnost spojek musí uvádět výrobce ve svém návodu (příručce k výrobku).
1.2 LEŠENÍ DÍLCOVÁ
Lešení sestavovaná převážně z lešeňových dílců nazýváme dílcová. Výchozím materiálem jsou zpravidla profily ocelové nebo ze slitin hliníku. Starší konstrukce jsou též dřevěné. Rámová lešení jsou určena především k stavbě lešení řadových (fasádních), kde se především uplatní jejich přednosti (rychlá montáž, nižší cena), stále častěji se však objevují i v některých speciálních konstrukcích, často také v kombinaci s lešením modulovým.
Rozdíly mezi dílcovými lešeními jsou především v provedení svislé konstrukce. Naopak konstrukce podlah se příliš neliší. Podlahy jsou používány především systémové (podlahové dílce), nesystémové (fošnové) spíše výjimečně. Podlahové dílce jsou téměř vždy situovány na lešení v podélném směru, jejich délka odpovídá délce polí příslušného lešení a pohybuje se od 0,6 – 1,0 m do 4,00 m, zpravidla po 0,5 m. V praxi se používají dvě rozměrové délkové řady:
- „metrická“ 1,00 – 1,50 – 2,00 – (2,25) – 2,50 – 3,00 – (3,50) – 4,00 m
- „Layher“ 1,09 – 1,57 – 2,07 – 2,57 – 3,07 – 4,14 m
Standardní šířky dílců jsou cca 0,3 m nebo cca 0,6 m. Pro vykrytí mezer se používají ještě doplňkové šířky 0,15 – 0,20 m.
Podle materiálu jsou podlahové dílce: dřevěné fošnové, dřevěné lepené rovné či profilované, ocelové nebo hliníkové děrované, ocelové nebo hliníkové komorové, hliníkové profilované, kombinované – ocel + překližka, ALU + překližka, s průlezem a integrovaným žebříkem, podlahové rámy s vkládanou dřevěnou prkennou výplní, speciální, např. rohové. Příčně situované podlahové dílce uložené na podélnících (obdobné jako u trubkových lešení) se používají jen zřídka, prakticky jen u modulových lešení se třmeny.
1.3 LEŠENÍ DÍLCOVÁ RÁMOVÁ
U lešení rámových je základním nosným dílcem svislý rám. Jeho konstrukce je prvním třídicím znakem. Může být konstruován jako:
- uzavřený rám (obr. 6)
Obr. 6 Uzavřený rám
- otevřený rám (obr. 7)
Obr. 7 Otevřený rám
- H rám (obr. 8)
Obr. 8 H rám
- T rám (obr. 9)
Obr. 9 T rám (obr. 10)
- žebříkový rám (obr. 10)
Obr. 10 Žebříkový rám
Uzavřené rámy se používají nejčastěji, neboť jejich hlavní předností je garantovaná tuhost rámu a současné zajišťování pracovních podlah dolním příčníkem. Otevřené rámy, popř. H-rámy pak mají vždy zesílení vzpěrami pod příčníkem (horním nebo středním), na který se zavěšují podlahy, aby byla zajištěna potřebná tuhost v montážním stadiu. Tento příčník je u všech typů rámů dimenzován s ohledem na přenášené zatížení a tvarově je přizpůsoben závěsným prvkům podlah. U dolního příčníku uzavřených rámů je důležité, aby co nejméně zhoršoval rovinnost podlah, popř. umožňoval, kromě zajištění podlah, i jejich možnou demontáž bez demontáže rámů. U některých konstrukcí to možné není, u některých jen v krajních polích při demontáži krajních rámů, u některých je možno vyjmout kteroukoliv podlahu i uprostřed lešení. Musíme mít však vždy na paměti, že podlahové dílce zpravidla mají i funkci vodorovného, popř. vodorovného úhlopříčného ztužení a jejich vyjmutí je zásah do statického systému.
Na rámech jsou instalovány různé typy příchytek pro upevnění zábradlí, úhlopříčných ztužidel, popř. konzol.
Ze statického hlediska je velmi důležitým faktorem správné kotvení. Kotevní systém musí zajišťovat přenesení sil jak v rovině kolmé ke stavbě, tak v rovině se stavbou rovnoběžné. Velikosti kotevních sil nezakrytých rámových lešení se pohybují v rozmezí cca 1 až 6 kN. U lešení zakrytých sítěmi či plachtami se kotevní síly značně zvětšují, takže je nutno je rozdělit na větší počet kotev. Podstatný vliv bude mít také skutečnost, zda stavíme lešení k budově s plnou (uzavřenou) fasádou, nebo k budově s větším počtem otvorů (otevřenou fasádou).
1.3.1 Lešení „západoevropského typu“
Z hlediska kotevních systémů je nejběžnější model „západoevropský“, u kterého se kotví v podélném směru každý rám a výškově maximálně po 8 m vystřídaně, přičemž krajní sloupky se kotví max. po 4 m (viz obr. 11). Pokud se kotvení zhušťuje, kotví se každý rám po 4 m, 4 m vystřídaně, nebo dokonce po 2 m.
Obr. 11 Lešení „západoevropského typu“
1.3.2 Lešení „švýcarsko-italského typu“
Dalším i u nás uplatňovaným systémem je model „švýcarsko-italský“ (obr. 12), který u lešení s úhlopříčným ztužením v každém poli kotví v podélném směru každý druhý, popř. třetí rám a výškově maximálně po 6 m vystřídaně. Kotevní síly jsou pak na horní, výše uvedené hranici.
Obr. 12 Lešení „švýcarsko-italského typu“
1.3.3 Lešení „rakouského typu“
Třetím systémem je model „rakouský“ (obr. 13), který funkci úhlopříčného ztužení nahrazuje rámovým zábradlím ve všech patrech a polích. Kotvení je obdobné jako u systému západoevropského, samozřejmě s drobnými odchylkami.
Někteří výrobci systému západoevropského uplatňují ve svých návodech (Plettac SL 70, Layher Blitz 70) možnost montáže svých lešení s rámovým zábradlím rovněž bez úhlopříčného ztužení, popř. pouze se ztužením ve spodních dvou patrech.
Obr. 13 Lešení „rakouského typu“
1.4 LEŠENÍ DÍLCOVÁ MODULOVÁ
Modulová lešení jsou určena především ke stavbě lešení prostorových, značně členitých, zavěšených, podpěrných a dalších speciálních konstrukcí. Mohou však být stavěna i jako lešení řadová, kde nacházejí optimální uplatnění při složitých podmínkách zakládání, popř. tam, kde budeme chtít lešení bez podlah. Při kotvení řadových lešení postupujeme obdobně jako u dále uváděných lešení rámových. Je-li lešení bez podlah, popř. s nesystémovými fošnovými podlahami, nesmíme zapomenout na úhlopříčné ztužení v rovině vodorovné.
U lešení modulových je základním nosným dílcem svislý sloupek, který má v pevných vzdálenostech (modulech) přivařeny upevňovací díly, určené k připevnění vodorovných nebo šikmých dílců. Tyto díly mohou být členěné na několik třmenů, nebo sloučené do rovného či vydutého dílu ve tvaru mezikruží. V jednotlivých styčnících je možno připojit tři až maximálně osm dílců. Ve všech případech jde o samostatné trubkové sloupky s přivařenými částmi styčníků.
Vodorovné ztužení tvoří trubkové podélníky a příčníky. Při malém rozpětí (nebo pokud na ně nejsou ukládány podlahy) jsou jednotyčové, pro vyšší svislé zatížení zesílené, popř. jako Vierendelovy nosníky.
Podlahové dílce modulových lešení musí mít pojistky proti nazdvižení a posunutí, nebo se používají pojistné lišty pro celou šířku podlahy.
Zábradlí podélné i příčné je z jednoduchých tyčí, nejčastěji shodných s podélníky nebo příčníky. Výjimečně se používají dvoutyčové zábradlové rámy. Pro speciální konstrukce (tribuny, pódia) se využívají zábradelní dílce.
Kvalita systému, kromě montážních vlastností, je dána především tuhostí a únosností styčníků. Pro každý systém modulového lešení jsou stanoveny hodnoty sil a momentů, které styčník přenese.
1.4.1 Sloupky s kotouči
Tento typ konstrukce se mezi modulovými lešeními vyskytuje nejčastěji, zejména originální konstrukce Layher Allround (obr. 14), která je řadou firem kopírována s tím, že vnější okraj kotouče není hladký kruh, ale je různě upravován pro vizuální identifikaci. Jiný typ představuje styčník lešení Hünnebeck Modex (obr. 15). V posledních letech je značně rozšířeno modulové lešení PERI Rosett (obr. 16).
Obr. 14 Konstrukce Layher Allround
Obr. 15 Styčník lešení Hünnebeck Modex
Obr. 16 Modulové lešení PERI Rosett
1.4.2 Sloupky se šálky
Nejpoužívanější je systém SGB Cuplok (obr. 17), zejména pro podpěrná lešení s ohledem na vysokou únosnost sloupků. Do této kategorie patří i systém ID-Variant, později upravený na RUX-Variant (obr. 18).
Obr. 17 Systém SGB Cuplok
Obr. 18 Systém ID-Variant, později upravený na RUX-Variant
1.4.3 Sloupky se třmínky
Systém se třmínky je u nás reprezentován lešením HAKI (obr. 19), vyráběné v ČR již více než 40 let. Jeho využití je na rozdíl od systémů s kotouči či šálky především u lešení pracovních.
Obr. 19 Lešení HAKI
2 TECHNICKÉ POŽADAVKY
Lešení se navrhuje s ohledem na funkční požadavky, bezpečnost pracovníků, komunální bezpečnost a ekonomické využití.
2.1 MATERIÁL
Na konstrukce lešení se smí použít pouze materiálů známých (ověřených) fyzikálně mechanických vlastností. Hlavními konstrukčními materiály, používanými na konstrukce lešení jsou ocel, slitiny hliníku a dřevo. Rozhodujícími kritérii pro volbu optimálního konstrukčního materiálu jsou jeho mechanické vlastnosti, způsob a rozsah namáhání dané konstrukce, popř. další požadavky na hmotnost, protiskluznost apod. Tvar, rozměry, hlavní mechanické a fyzikální vlastnosti použitých materiálů musí odpovídat druhu a rozsahu namáhání, jemuž může být konstrukce během výroby, montáže a užívání vystavena. Kromě toho musí vlastnosti použitých materiálů odpovídat i způsobu jejich zpracování, provedení spojů a být voleny s ohledem na vlivy prostředí. Materiály musí splňovat požadavky uvedené v evropských normách, pokud jsou v nich takové údaje uvedeny. Informace o nejpoužívanějších materiálech jsou uvedeny v ČSN EN 12811-2. Použité materiály musí být dostatečně pevné a trvanlivé, aby odolaly běžným pracovním podmínkám. Nesmějí obsahovat nečistoty a vady, které by mohly omezovat jejich předpokládané použití.
Požadavky na materiály uvádí část 4.2 ČSN EN 12811-1 a čl. 4.1 ČSN 73 8101:2018, specifické požadavky pro dílcová lešení uvádí část 6 ČSN EN 12810-1.
2.2 ROZMĚRY
Rozměrové požadavky na pracovní lešení uvádí ČSN EN 12811-1. Šířkové třídy čl. 5.2, světlé výšky čl. 5.3. Národní požadavky pro průmyslová lešení a volné mezery mezi nechráněným okrajem podlahy a lícem objektu uvádí čl. 4.3.1 ČSN 73 8101:2018. Rozměry podchodů pro chodce čl. 4.3.3. ČSN 73 8101:2018, pro dílcová lešení čl. 7.3.6.3 ČSN EN 12810-1.
2.3 PRACOVNÍ PLOCHY
Všechny plochy pro přístup a práci musí být uspořádány tak, aby bylo zajištěno vhodné pracoviště, zajištěno bezpečné uskladnění materiálu a zařízení i ochrana níže se nacházejících osob před padajícími předměty. Pracovní plocha, musí být zcela zakryta. Požadavky uvádí čl. 5.4 ČSN EN 12811-1, pro dílcová lešení čl. 7.3.4 ČSN EN 12810-1. Doplňující národní požadavky pak část. 4.4 ČSN 73 8101:2018.
2.4 PROSTOROVÁ TUHOST A STABILITA
Požadavky na prostorovou tuhost a stabilitu uvádí část 4.5 ČSN 73 8101:2018, část 6 ČSN EN 12811-1 i příloha VII. čl. 4 NV č. 362/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zvlášť upozorňuji na čl. 4.5.4 ČSN 73 8101:2018, který stanoví požadavky na únosnost kotev.
2.5 PŘÍSTUPY
Požadavky na přístupy žebříky i schodišti stanoví část 5.8 ČSN EN 12811-1, včetně přístupových otvorů v čl. 5.8.3. Národní požadavky pro průmyslová lešení a další upřesnění výše uvedených požadavků uvádí čl. 4.6.2 ČSN 73 8101:2018.
2.6 OCHRANA VOLNÉHO OKRAJE
Požadavky na ochranné zábradlí na volných okrajích pracovních a přístupových ploch stanoví část 5.5 ČSN EN 12811-1. Výška horní tyče zábradlí má být 1,0 m nebo více. Tato norma připouští i minimum výšky 0,95 m, což je pozůstatek staršího požadavku evropského harmonizačního dokumentu HD 1000, který uváděl výšku 1,0 m ± 0,05 m. NV č. 362/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů, považuje za dostatečnou výšku horní tyče zábradlí nejméně 1,1 m, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. Zvláštním právním předpisem je zákon č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o technických požadavcích na výrobky, na které navazuje nařízení vlády č. 173/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, které považuje za bezpečné lešení, které odpovídá požadavkům ČSN. Tam, kde je to konstrukčně možné (např. u trubkových lešení), doporučuji volit bezpečnější výšku 1,1 m v souladu s NV č. 362/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů, která není v rozporu s ČSN EN 12811-1 a max. mezera 0,47 m mezi tyčemi a střední tyčí a zarážkou nečiní problémy.
V čl. 4.6.1 ČSN 73 8101:2018 jsou doplněny národní požadavky s ohledem na výšku pracovní podlahy nad přilehlým okolím a volnou mezeru na vnitřním okraji pracovních podlah.
3 NÁVRH
V ČSN EN 12811-1 je návrh definován jako výkres a výpočet pro zpracování projektu pro montáž.
3.1 PRACOVNÍ LEŠENÍ
Pracovní lešení je definováno v čl. 3.26 ČSN EN 12811-1 a v čl. 3.2 ČSN 73 8101:2018.
Technická dokumentace
Technickou dokumentaci může zákazník získat od výrobce, popř. dovozce příslušného typu lešení. Doporučuji sledovat internetové stránky, kde můžete získat v elektronické formě řadu podkladů, popř. objednat některé podklady písemné. Téměř nikdy však nezískáte základní výpočty lešení. I podklady, které získáte, budou většinou v němčině, popř. angličtině, ale s tím si jistě poradíte. Důležitý je především přístup výrobců a jejich zástupců k zákazníkům a jejich technická pomoc v atypických případech.
Požadavky na technickou dokumentaci uvádí ČSN 73 8101:2018 čl. 5.1. Co lze považovat za dostatečnou technickou dokumentaci ve smyslu normy? Především je to rozhodně individuální projekt. Ten se však vyžaduje jen v případech, kdy na navrhovanou konstrukci dosud žádná dokumentace, podle níž by bylo možné lešení postavit, neexistuje. Individuální projekt není potřeba u lešení opakovaně stavěných na základě typového projektu (ať už zpracovaného provádějící organizací, nebo dodanou výrobcem). Například dílcová fasádní lešení mají zpravidla zpracovánu typovou dokumentaci do výšky 24 m. Pro větší výšky už musí být lešení staticky posouzena. To platí i ve všech případech, kdy provedení konstrukce je jiné než v podkladech, které mám k dispozici.
ČSN 73 8101:2018 uvádí i možnost využít jako typový podklad soubor výkresově a výpočtově dokumentovaných dílčích částí konstrukce, což umožňuje splnit požadavek technické dokumentace i při náhlých haváriích, kdy není čas na zpracování komplexní dokumentace. Tento způsob však vyžaduje vysokou kvalifikaci lešenářů, kteří musí být předem s dokumentací důkladně seznámeni.
Zatížení
Základním předpokladem pro správný návrh, výpočet a dimenzování konstrukcí lešení je co nejobjektivnější stanovení všech zatěžovacích účinků. Musí je znát především projektant-statik, aby konstrukci správně spočítal a dimenzoval. Stejně dobře musí být o zatížení informováni ti, kteří konstrukci realizují a používají. Nejvíc problémů je v praxi s chápáním různých názvů zatížení a s tím související jejich používání a porozumění. K tomu dokonce přispívají některé technické podklady, ať už normové nebo zpracované výrobci.
Uvažují se tři základní druhy zatížení:
- Stálá zatížení; mezi ně patří vlastní hmotnost lešeňové konstrukce, včetně všech součástí, jako jsou podlahy, ohrazení, záchytné stříšky a další ochranné konstrukce, včetně doplňkových konstrukcí. Tato zatížení nezahrnují zatížení vznikající seskokem nebo pádem osob z výšky na podlahovou plochu nebo na ochranu volného okraje.
- Proměnná (dříve nahodilá) zatížení; mezi ně patří provozní zatížení (zatížení na pracovní ploše, zatížení ochrany volného okraje), zatížení větrem, zatížení sněhem a námrazou, zatížení od vertikální a horizontální dopravy.
- Mimořádné zatížení; jediné mimořádné zatížení uvažované v ČSN EN 12811-1 je zatížení silou 1,25 kN na všechny horní a střední tyče zábradlí.
U pracovních lešení se při stanovení dynamického nahodilého zatížení berou v úvahu dynamické účinky vertikální dopravy zavedením dynamického součinitele δ = 1,2 a horizontální dopravy zavedením dynamického součinitele δ = 1,1 (viz čl. 6.2.8 ČSN EN 12811-1).
ČSN EN 12811-1 čl. 6.1.3 uvádí 6 tříd zatížení na pracovních plochách. Třídy 1 až 3 odpovídají lehkému lešení (do 2 kN.m-2) a třídy 4 až 6 těžkému lešení (nad 2 kN.m-2) podle ČSN 73 8101:2018. Pro lešení tříd 4 až 6 je navíc požadováno vyšší zatížení na dílčí plochu o velikosti 40 až 50 %. Zatížení na dílčí plochu je včetně příslušných schémat podrobně uvedeno v čl. 6.2.2.4 ČSN EN 12811-1. S ohledem na požadavek, že toto zatížení musí umožnit převedení těchto sil do sloupků, je v řadě případů velmi obtížné takto lešení dimenzovat.
Třída zatížení 1 (0,75 kN.m-2), určená především pro kontrolní účely, musí mít podlahy nejméně třídy 2 nebo vyšší.
Zatížení podlah prostorových lešení příslušné třídy se uvažuje na 6 m2, na ostatní ploše se uvažuje pouze 0,75 kN.m-2 (viz čl. 6.2.2.6 ČSN EN 12811-1). Tím je limitováno celkové zatížení; je však třeba neopominout, že těch 6 m2 může být umístěno kdekoliv.
Vodorovné přídavné pracovní zatížení podle čl. 6.2.3 ČSN EN 12811-1 se uvažuje v případech, kdy na lešení nepůsobí vítr. Kromě třídy zatížení 6 to bude vždy 0,3 kN/pole.
Zatížení přístupových cest a schodišť uvádí čl. 6.2.4, zatížení jednotlivých částí ochrany volného okraje čl. 6.2.5 ČSN EN 12811-1.
Zatížení větrem je u většiny lešení kromě pracovního zatížení nejdůležitějším zatížením. Jeho podcenění, zejména u zakrytých lešení, může způsobit havárii.
Výpočet
Základní vzorec pro výpočet zatížení větrem uvádí čl. 6.2.7.1 ČSN EN 12811-1. Tento vzorec neobsahuje statistický činitel, který lze uplatnit na základě textu čl. 6.2.7.4.1 ČSN EN 12811-1 pro maximální zatížení větrem: „…měl by být uvažován statistický činitel, který zohledňuje časové období od montáže po demontáž pracovního lešení. Tento činitel nesmí být menší než 0,7 a musí být použit pro dynamický tlak větru pro období 50 let zpět.“ Součinitel času χ = 0,7 zohledňuje, že lešení je zpravidla používáno pouze dočasně. V německé DIN 4420 se uvádí doba nejvýše dva roky; při předpokládané době trvání více než dva roky je třeba použít χ = 1,0.
Aerodynamický tvarový součinitel cf a součinitel polohy cs pro nezakrytá lešení uvádí články 6.2.7.2 a 6.2.7.3 ČSN EN 12811-1. Pro zakrytá pracovní lešení jsou tyto údaje v příloze A této normy. Pro dílcová lešení jsou hodnoty pro nezakrytá i zakrytá lešení v čl. 8.3 ČSN EN 12810-1.
Náhradní referenční plocha zohledňující zařízení nebo materiál na pracovní ploše pro maximální zatížení větrem mimo provoz uvádí čl. 6.2.7.4.1, pro pracovní zatížení větrem čl. 6.2.7.4.2 ČSN EN 12811-1. V tomto článku je i velikost dynamického tlaku pro pracovní zatížení větrem.
Při výpočtu pracovního lešení musí být uvažovány dvě kombinace zatížení podle čl. 6.2.9.2 ČSN EN 12811-1 za provozu a mimo provoz.
Limitní průhyby některých dílců uvádí čl. 6.3 ČSN EN 12811-1.
ČSN EN 12811-1 uvažuje s dílčím součinitelem spolehlivosti pro síly γF pro všechna stálá a proměnná zatížení 1,5. To je velmi přísné pro stálá zatížení, pokud jsou stanovena výpočtem, nikoliv jen odhadem. Proto při převzetí do ČSN bylo využito formulace v EN „pokud není uvedeno jinak“ a v národní poznámce je umožněno pro navrhování konstrukcí použít ČSN EN 1990, což znamená, že γF pro stálá zatížení lze uvažovat stejně jako u konstrukcí trvalých a podpěrných lešení hodnotou 1,35. Zahraniční konstrukce lešení jsou však většinou, alespoň v základních statických výpočtech se součinitelem 1,5 pro všechna stálá a proměnná zatížení. To je však jediný (a legální) zásah, provedený v českém znění ČSN EN 12811-1.
3.2 PODPĚRNÁ LEŠENÍ
Dočasná stavební konstrukce, určená k podpírání budovaných konstrukcí při stavebních nebo montážních pracích. Nejčastěji to jsou podpěrné konstrukce bednění, ale i podpěry při nejrůznějších montážích. Z hlediska náročnosti návrhu podpěrného lešení uvádí ČSN EN 12812 dvě návrhové třídy. Návrhová třída A pro jednoduché konstrukce, jako jsou na místě zhotovované desky nebo trámy limitovaných rozměrů (viz čl. 4.2). Návrhová třída B požaduje kompletní konstrukční návrh v souladu s příslušnými Eurokódy. Třída B se dále ještě dělí na B1 a B2, přičemž ve třídě B2 jsou používány jednodušší návrhové postupy než ve třídě B1 (viz čl. 4.3).
Technická dokumentace
Co musí obsahovat technická dokumentace podpěrného lešení, uvádí část 9.1 ČSN EN 12812. V čl. 9.1.1 najdeme potřebné písemné podklady, v čl. 9.1.2 požadované výkresy podle návrhových tříd, v čl. 9.1.3 údaje, které musí dostat stavba.
Zatížení
ČSN EN 12812 uvádí v čl. 8.2 sedm tříd zatížení přímých (Q1 až Q7) a v čl. 8.3 dvě třídy zatížení nepřímých (Q8 a Q9).
Zatížení jsou pak specifikována v čl. 8.2.1 stálé zatížení Q1 (konstrukce podpěrného lešení, bednění – pokud je použito, stabilizující zátěž).
Proměnné trvalé svislé užitné zatížení Q2 v čl. 8.2.2.1 (zatížení podpíranou konstrukcí, skladovaný materiál min. 1,5 kN/m2, zatížení stavebními pracemi – pracovní činností min. 0,75 kN/m2, zatížení sněhem a námrazou, pokud je více než 0,75 kN/m2), proměnné trvalé vodorovné užitné zatížení Q3 v čl. 8.2.2.2 (1% svislého zatížení Q1 a Q2), proměnné dočasné užitné zatížení Q4 v čl. 8.2.3.1 (přídavné zatížení čerstvým betonem), zatížení větrem Q5 v čl. 8.2.4 (maximální i pracovní vítr stejně jako u pracovních lešení), zatížení proudící vodou Q6 v čl. 8.2.5 (síly vyvozované proudící vodou, účinky naplavenin), seizmické účinky Q7 v čl. 8.2.6 (odkaz na ENV 1998).
Nepřímá zatížení v čl. 8.3 se člení na zatížení teplotou Q8,1, zatížení sedáním Q8,2, zatížení předpínáním Q8,3 a další identifikovatelná zatížení Q9.
Výpočet
O návrhu konstrukce pojednává část 9.2 ČSN EN 12812. Musí být posouzen mezní stav únosnosti podle čl. 9.2.2.1 a mezní stav použitelnosti podle čl. 9.2.2.2.
Musí být uvažovány kombinace zatížení v souladu s částí 8.4 ČSN EN 12812:
- zatěžovací stav 1 při nezatížené konstrukci a maximálním větru;
- zatěžovací stav 2 při větru při práci a zatížené konstrukci;
- zatěžovací stav 3 při zatížené konstrukci a maximálním větru;
- zatěžovací stav 4 při seizmických účincích.
Stabilita je v čl. 9.2.2.3 ČSN EN 12812, dílčí součinitele spolehlivosti γF stabilizující (0,9), destabilizující (pro Q1 1,35 a ostatní zatížení 1,5). Posuzováno je celkové posunutí, překlopení, zvedání, místní posunutí.
Imperfekce a okrajové podmínky jsou v části 9.3 ČSN EN 12812, v jednotlivých článcích jsou úhlové imperfekce a excentricity v čepových spojích (čl. 9.3.2), odchylky od teoretické osy pro návrh třídy B1 (čl. 9.3.3), odchylky od teoretické osy pro návrh třídy B2 (čl. 9.3.4), stavitelné patky (čl. 9.3.5), excentricitu zatížení (čl. 9.3.6).
Výpočet vnitřních sil je v části 9.4 ČSN EN 12812, návrhová třída B1 (čl. 9.4.1), návrhová třída B2 (čl. 9.4.2). Charakteristické hodnoty únosnosti a hodnoty tření jsou v části 9.5 ČSN EN 12812.
3.3 POJÍZDNÁ LEŠENÍ
Pojízdné lešení je definováno jako pohyblivé lešení s hlavním pohybem horizontálním. Jde o konstrukce některých výše uvedených lešení, doplněné pojezdovými koly. Používají se s výhodou jak na drobnější dokončovací, řemeslnické nebo údržbové práce, tak jako náhrada za rozsáhlá prostorová lešení. Proto také konstrukční provedení těchto lešení je velmi různé. Zásadně se však uplatňují v prostorech, kde je k dispozici pevná rovná podlaha (v halách na komunikacích apod.). Méně často se dělají pojízdná lešení s podvozky na kolejnicích (lešení fasádní či přizpůsobená tvaru budovy).
Požadavky na dílcová pojízdná lešení jsou v ČSN EN 1004, národní požadavky na všechna pojízdná a volně stojící lešení jsou v ČSN 73 8102, pravidla a zásady pro vypracování návodu na montáž a používání jsou v ČSN EN 1298.
Technická dokumentace
Požadavky na technickou dokumentaci uvádí ČSN 73 8101:2018 čl. 5. 1, i když ČSN EN 12811-1 pro pojízdná lešení neplatí, řada požadavků je shodných (ochrana volného okraje, požadavky na podlahy, materiály, dílčí součinitele spolehlivosti pro zatížení γF i materiál γM ).
Zatížení
Zatížení na celou konstrukci a její části obsahuje část 8.2 ČSN EN 1004.
Svislá zatížení (čl. 8.2.1) jsou vlastní hmotnost pojízdného lešení, rovnoměrně rozložené zatížení na nejvyšší podlahové ploše (třídy 2 a 3), zatížení vyplývající z náklonu 1 %, nejmenší svislé provozní zatížení na konstrukci rovnoměrně rozložené na 4 sloupky.
Vodorovná zatížení (čl. 8.2.2) jsou vodorovné provozní zatížení na nejvyšší podlahovou plochu, vodorovné návrhové zatížení na všechny dílce, zohledňující zatížení větrem.
Zatížení na části konstrukce obsahuje část 8.3, průhyby část 8.4 ČSN EN 1004.
Výpočet
Konstrukce pojízdného lešení musí být posouzena na mezní stav únosnosti (čl. 11.3.3) i mezní stav použitelnosti (čl. 11.3.4) ČSN EN 1004.
Pojízdné volně stojící lešení musí být stabilní za všech podmínek. Posouzení stability obsahuje část 11.4 ČSN EN 1004. Oběma zatěžovacími stavy (čl. 11.4.2) se kontrolují lešení v obou směrech zatížení (v podélném i příčném směru).
Kontroluje se zatěžovací stav 1 (čl. 11.4.2.2) se součinitelem spolehlivosti proti převrácení 1,5 (svislá zatížení vlastní hmotností a svislým provozním zatížením, vodorovné provozní zatížení nebo zatížení větrem 0,1 kN/m2 na konstrukci a osoby, zatížení vyplývající z nakloněné polohy 1 %.
Zatěžovací stav 2 (čl. 11.4.2.3) se součinitelem spolehlivosti proti převrácení 1,3 (svislé zatížení vlastní hmotností, zatížení větrem 0,1 kN/m2 na konstrukci, zatížení vyplývající z nakloněné polohy 1 %.
4 PROVÁDĚNÍ
V částech 6, 7 a 8 byla v rámci revize ČSN 73 8101:2018 doplněna řada odpovědností, dosud nikde neřešených. Zpracovatelé vycházeli z praktických zkušeností při používání lešení v České republice. Jistě by bylo vhodnější začlenit je do bezpečnostního předpisu (NV č. 362/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů), jeho revize však v nejbližší době nebude. A závaznost ustanovení ČSN 73 8101 je dána zákonem č. 22/1997 Sb., a navazujícím NV č. 173/1997 Sb., vše ve znění pozdějších předpisů.
4.1 MONTÁŽ
Úpravy montážního prostoru a nově i odpovědnosti uvádí část 6.1, zakládání lešení část 6.2 a podmínek montáže a demontáže část 6.3 ČSN 73 8101.
Změna čl. 6.2.2 ČSN 73 8101, která velmi zjednoduší zakládání (například na šikmých betonových plochách) umožňuje zakládání na dostatečně pevný podklad, přímo na tento povrch bez podložek, (obr. 20 b) při zajištění proti posunutí.
Obr. 20 a Dosavadní stav
Obr. 20 b Současný stav
4.2 OCHRANA VEŘEJNÉHO ZÁJMU
Rozměrové požadavky na prostory kolem lešení a jejich ochranu uvádí čl. 7.1 ČSN 73 8101. Prozatímní elektrickou instalaci a ochranu před úrazem elektrickým proudem řeší čl. 7.2 a 7.3 ČSN 73 8101.
Ochrana před bleskem je konkrétně řešena v čl. 7.4 ČSN 73 8101 pro podmínky lešení odchylně od ČSN 34 1090 ed. 2. Důležité je ustanovení, že: „V případě blížící se bouřky musí být veškeré práce na lešení zastaveny a pracovníci musí konstrukci neprodleně opustit.“
4.3 POUŽÍVÁNÍ, PROHLÍDKY LEŠENÍ
Podle čl. 8.4 ČSN 73 8101 musejí být odborně lešení prohlížena v intervalu, který nepřesáhne jeden měsíc (popř. 14 dní nebo po mimořádných okolnostech) a musí být o tom proveden zápis do stavebního deníku nebo jiného provozního dokladu. Není-li dohodnuto jinak, je za provádění odborné prohlídky odpovědný uživatel lešení. Konkrétní pravidla pro provádění odborných prohlídek musí být stanovena při předání lešení podle čl. 8.1 ČSN 73 8101. Důležité jsou i denní zběžné prohlídky lešení uživatelem.
5 LITERATURA
DOLEJŠ, J., PICEK, Z., ŠKRÉTA, K., VLASÁK, M., VLASÁK, S. Navrhování konstrukcí z lešení I. Praha: ČVUT 2011.
VLASÁK, S., PICEK, Z., ŠKRÉTA, K., WALD, F. Konstrukce z lešení podle evropských norem. Praha: ČVUT 2010.
ŠKRÉTA, K. Lešení a lešenáři – požadavky v roce 2008. Stavebnictví a interiér; č. 4/2008. Vega, Hradec Králové.
ZÍKOVÁ, P. IRIKO, IRLVEK – lešení až do nebe. Stavebnictví a interiér; č. 1/2006. Vega, Hradec Králové.
ZVĚŘINA, F. Lešení ze slitin a hliníku. Stavebnictví a interiér; č. 4/2008, Vega, Hradec Králové.
PICEK, Z. Možnosti použití lešení Layher. Stavebnictví a interiér; č. 4/2008, Vega, Hradec Králové.
KOLEKTIV PERI Stavebnice lešení PERI UP již deset let na českém trhu. Stavebnictví a interiér; č. 4/2008, Vega, Hradec Králové.
VLASÁK, S. Nejčastější chyby při realizaci lešení. Stavebnictví a interiér; č. 4/2008, Vega, Hradec Králové.
VLASÁK, S. Zbytečné chyby při realizaci lešení. Stavitel; č. 9/2008, Economia, a.s.
PICEK, Z. Konstrukce z lešení pro MS v klasickém lyžování v Liberci 2009. Realizace staveb; č. 1/2010.
VLASÁK, S. Lešení pro opravu chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře. Stavebnictví a interiér; č. 1/2004, Vega, Hradec Králové.
VLASÁK, S. Lešení na restaurování interiéru poutního kostela sv. Jana Nepomuckého. Stavebnictví a interiér; č. 1/2005, Vega, Hradec Králové.
VLASÁK, S. Projektování konstrukcí lešení podle nových technických norem. Stavební technika; č. 4/2004, Vega, Hradec Králové.
VLASÁK, S. Lešení na brněnské katedrále. Stavebnictví a interiér; č. 1/2002, Vega, Hradec Králové.
VLASÁK, S., GOTHARD, R., BRABEC, V. Bezpečná práce s trubkovým lešením. Praha: Práce,1982.
DOLEJŠ, J., ILČÍK, J., KUNST, I., PICEK, Z., ŠKRÉTA, K., VLASÁK, S. Lešení v zrcadle norem, ČVUT Praha 2015.
KMIECIK, P., GNOT, D., Rusztowania robocze i ochronne. Warszawa: PWN 2018.
6 PŘEHLED NOREM
ČSN EN 12811-1:2004 Dočasné stavební konstrukce – Část 1: Pracovní lešení – Požadavky na provedení a obecný návrh
ČSN EN 12811-2:2004 Dočasné stavební konstrukce – Část 2: Informace o materiálech
ČSN EN 12811-3:2003 Dočasné stavební konstrukce – Část 3: Zatěžovací zkoušky
ČSN EN 12811-4:2014 Dočasné stavební konstrukce – Část 4: Záchytné stříšky pro lešení – Požadavky na provedení a návrh výrobku
ČSN EN 12810-1:2004 Fasádní dílcová lešení – Část 1: Požadavky na výrobky
ČSN EN 12810-2:2004 Fasádní dílcová lešení – Část 2: Zvláštní postupy při navrhování
ČSN EN 1004:2005 Pojízdná pracovní dílcová lešení – Materiály, rozměry, návrhová zatížení, požadavky na provedení a bezpečnost
ČSN EN 1298:1997 Pojízdná pracovní lešení – Pravidla a zásady pro vypracování návodu na montáž a používání
ČSN EN 74-1:2006 Spojky, středící trny a nánožky pro pracovní a podpěrná lešení – Část 1: Spojky trubek – Požadavky a zkušební postupy
ČSN EN 74-2:2009 Spojky, středící trny a nánožky pro pracovní a podpěrná lešení – Část 2: Speciální spojky trubek – Požadavky a zkušební postupy
ČSN EN 74-3:2007 Spojky, středící trny a nánožky pro pracovní a podpěrná lešení – Část 3: Ploché nánožky a středící trny – Požadavky a zkušební postupy
ČSN EN 39:2003 Ocelové trubky pro pracovní a podpěrná lešení – Technické dodací podmínky
ČSN EN 13374 + A1:2020 Systémy dočasné ochrany volného okraje – Specifikace výrobku, zkušební metody
ČSN EN 1065:1999 Seřiditelné výsuvné ocelové stojky – Základní požadavky, navrhování a posouzení výpočtem a zkouškami
ČSN EN 16031:2012 Seřiditelné výsuvné hliníkové stojky – Specifikace výrobku, navrhování a posuzování výpočtem a zkouškami
ČSN EN 12812:2009 Podpěrná lešení – Požadavky na provedení a obecný návrh
ČSN EN 12813:2005 Dočasné stavební konstrukce – Podpěrné dílcové věže – Zvláštní postupy při navrhování
ČSN EN 13377:2003 Průmyslově vyráběné dřevěné bednicí nosníky – Požadavky, rozdělení a posuzování
ČSN EN 16508:2016 Dočasné stavební konstrukce – Konstrukce pro opláštění – Požadavky na provedení a obecný návrh
ČSN 73 8101:2018 Lešení – Společná ustanovení
ČSN 73 8102:1978 Pojízdná a volně stojící lešení
ČSN 73 8106:1982 Ochranné a záchytné konstrukce
ČSN 73 8107:2005 Trubková lešení