Komplexní regenerace nosné konstrukce panelových domů stavební soustavy T 06 B (Středočeská varianta) (R 1.4)

MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU ČR
SEKCE STAVEBNICTVÍ
Na Františku 32, Praha 1

Program MPO ČR na podporu výzkumu a vývoje
Regenerace panelových domů
Praha 2000

Zpracoval: Stavební fakulta Českého vysokého učení technického

Spolupráce: STÚ-K, .a s., Praha

Řešitelé: prof. Ing. Jiří Witzany, DrSc., Stavební fakulta ČVUT (vedoucí řešitel úkolu); Ing. Tomáš Čejka, Stavební fakulta ČVUT; Ing. Antonín Hruška, CSc., Stavební fakulta ČVUT; Ing. Jiří Karas, CSc., Stavební fakulta ČVUT; Ing. Jan Pašek, Stavební fakulta ČVUT; Ing. Václav Vimmr, CSc., STÚ-K, a. s., Praha; Ing. Tomáš Vimmr, STÚ-K, a. s., Praha; Ing. Radek Zigler, Stavební fakulta ČVUT

Kód publikace: I/05

ISBN tištěné publikace: 80-86364-22-4

Vydavatel tištěné verze: Informační centrum ČKAIT

MPO souhlasí se zveřejněním pomůcky.

Omlouváme se za špatnou čitelnost některých vyobrazení způsobenou nekvalitním stavem dostupných archivních předloh.

OBSAH

  Úvod
1 Objemové, dispoziční a architektonické řešení
1.1 Základní charakteristika soustavy
1.1.1 Objemové a tvarové řešení
1.1.2 Popis konstrukce
1.1.3 Realizace stavební soustavy
1.2 Objemové řešení
1.3 Dispoziční řešení
1.4 Architektonické řešení objektů
2 Konstrukční skladební řešení
2.1 Základní charakteristika nosného systému
2.2 Skladba nosné konstrukce
2.3 Nosné dílce
2.4 Styky nosných dílců
2.5 Obvodový plášť
2.6 Schodiště
3 Charakteristické projektové, materiálové a montážní vady nosných konstrukcí
3.1 Vady projektové dokumentace konstrukcí
3.2 Montážní a výrobní vady nosných konstrukcí
3.3 Materiálové vady nosných konstrukcí
4 Charakteristické poruchy nosných konstrukcí
4.1 Poruchy dílců
4.2 Poruchy styků nosných dílců
4.3 Poruchy obvodových dílců a styků
5 Posouzení panelové konstrukce stavební soustavy T 06 B z hlediska požadavků mechanické odolnosti a stability
5.1 Statické posouzení osmipodlažního bytového domu T 06 B
5.1.1 Popis nosné konstrukce
5.1.2 Únosnost vybraných vnitřních nosných stěnových panelů podle ČSN 73 1201 a ČSN 73 1211
5.1.3 Únosnost vybraných stropních dílců dle ČSN 73 1201
5.1.4 Únosnost a tuhost vybraných styků nosných dílců podle ČSN 73 1211
5.1.5 Numerická analýza a posouzení namáhání nosných dílců a styků
5.2 Shrnutí výsledků numerické analýzy, posouzení namáhání nosných dílců a styků a případný návrh opatření pro zajištění mechanické odolnosti a stability
5.3 Závěry k výsledkům posouzení statické bezpečnosti panelových domů T 06 B a doporučení z hlediska řešení regenerace
  Literatura
  Příloha barevných vyobrazení



ÚVOD

V roce 1960 byly Státním výborem pro výstavbu stanoveny zásady pro pokusné projekty,1) stavby a směrnice pro přípravu nových typových podkladů. V pokusných projektech se měly ověřit všechny oblasti, nová technologická řešení, nové hmoty a výrobky jak pro hrubou stavbu, tak i pro dokončovací cyklus prací. V jednotlivých krajích bylo zpracováno 15 pokusných projektů na základě různých technologií (panelová, litý beton, montovaný skelet), a navíc v tehdejším Studijním a typizačním ústavu v Praze šest experimentálních projektů. Paleta těchto projektů byla vybrána tak, že se prakticky zpracovaly všechny možné varianty konstrukčního a materiálového řešení, různé výškové hladiny a dispoziční řešení a podle nich potom byla realizována experimentální výstavba v krajích.

Nové byty, které měly být postaveny do roku 1970, představovaly celou jednu třetinu bytového fondu. Byly vyvinuty nové typové podklady pro bytovou výstavbu na základě vyhodnocení surovinové základny, montážních možností a experimentálních staveb.

1) termín „projekt“ je používán v dobovém významu, tj. dokumentace projektu

Tab. 1a Struktura výstavby bytů v letech 1963 až 1973 podle typových podkladů

Typ 1963 1965 1973
Počet bytů % Počet bytů % Počet bytů %
T 01 B až 3 B 17 951 38,6 11 635 22,9 2 658 4,0
G 57 11 681 25,0 8 307 16,3
T 06 B 268 0,6 3 891 7,6 35 743 55,1
T 08 B 3 780 7,4 10 812 16,4
T 13 až T 18 621 1,3 163 0,3
Celostátní typy celkem 30 521 65,5 27 776 54,5 49 213 76,5
Oblastní typy 9 954 21,3 18 983 37,5 11 830 18,1
Atypické 6 163 13,2 4 193 8,2 3 853 5,4
Celkem 46 638 100,0 50 591 100,0 64 896 100,0

Tab. 1b Orientační přehled konstrukčních systémů pro výstavbu v letech 1976 až 1980 v 6. 5LP MSv ČSR

Konstrukční systém Kraj Výrobní zdroje prefabrikátů
1976 1977 1978 1979 1980
T 06 B Všechny kraje 24 600 22 500 20 700 17 600 15 900 101 300
T 08 B Stč, Sč 4 000 4 000 4 000 3 250 3 250 18 500
MS-Průmstav Stč 1 200 1 200 1 200 1 200 1 200 6 000
HK-65 600 600
BP-70-0S Sm, Jm 2 700 2 300 2 900 1 800 1 800 11 900
VM-OS Sm 120 –  120
Celkem staré typy   33 220 30 000 28 800 24 250 22 150 138 420
VVÚ ETA Praha, Stč 7 400 7 700 8 500 9 500 9 900 43 000
Larsen-Nielsen Praha 1 600 2 100 2 000 2 000 2 000 9 600
PS-69 Praha, Zč 3 100 3 100 3 200 3 200 3 400 16 000
NKS-BA Sč, Jč, Vč 3 040 3 330 3 200 3 200 3 200 15 970
B70 Sč, Jm 2 000 2 000 2 200 3 000 3 800 13 000
B70-360 Jm 700 800 800 800 800 3 900
NKS-HK 550 550 550 550 550 2 750
NKS-G Jm 600 600 1 200
Celkem NKS   18 990 20 080 20 450 22 250 23 650 105 420

Základem řady typových podkladů byla krabicová panelová konstrukce s příčnými nosnými stěnami, která se od té doby stala v bytové výstavbě hlavním konstrukčním systémem. Návrhy byly provedeny pro dva základní rozpony: 3,60 m a 6,00 m. Nové typové podklady obsahovaly různé velikosti bytů pro 1-6 osob.

Největší uplatnění o rozšíření doznaly typy T 06 B (M = 3,60 m) v několika materiálových variantách a ve dvou výškových hladinách (4 a 8 podlaží) a T 08 B (M = 6,0 m). Typ T 06 B byl realizován ve všech krajích. Později byl přepracován rovněž na čtyřtunovou technologii.

Tyto typy byly dopracovány v roce 1964 ve Studijním a typizačním ústavu a schváleny v roce 1965 i když byly určeny pro výstavbu ve 3. a 4. pětiletce, přetrvaly v jistém rozsahu až do 7. pětiletky. Typy T 06 B a T 08 B vycházely ze zásady funkčního oddělení nosných a nenosných konstrukcí, s výjimkou štítu, který plnil dvě funkce (nosnou a tepelně izolační).

V jednotlivých oblastech byly odzkoušeny tyto materiálové varianty:
kraj Severočeský: obvodový plášť vrstvený se škvárobetonem
kraj Jihočeský: obvodový plášť křemelinový
kraj Západočeský: obvodový plášť keramzitbetonový
kraj Severočeský: obvodový plášť pórobetonový.

Vzhledem k tomu, že Praha měla poněkud privilegované postavení a dostávala kapacitní výpomoc z krajů, objevují se zde některé krajské materiálové varianty. Panelová soustava T 06 B neměla v Praze vytvořenou výrobně technickou základnu, proto byly bytové domy realizované v této soustavě pouze výsledkem tzv. krajových výpomocí.

Věžové domy v Praze stavěly Pozemní stavby České Budějovice, řadovou zástavbu pak Pozemní stavby Karlovy Vary. Jen nepatrný počet věžových domů stavěly v Praze Montované stavby Praha.


1. OBJEMOVÉ, DISPOZIČNÍ A ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ

1.1 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA SOUSTAVY

Panelová soustava T 06 B byla určena pro výstavbu bytů a ubytovacích zařízení ve všech krajích České republiky a v Praze.

1.1.1 Objemové a tvarové řešení

Sekce obytných domů jsou řešeny jako řadové, koncové a bodové.

Základní podlažnost sledovala obvyklou řadu čtyři, osm a třináct podlaží. V Praze a ve Středočeském kraji je však dosti obvyklý i patnácti podlažní věžový dům.

1.1.2 Popis konstrukce

Příčný nosný systém při osové vzdálenosti stěn 3 600 mm. Jednu sekci řadového domu tvoří obvykle pět modulů 3,6 m. Ve středním modulu je umístěna vertikální komunikace.

Věžový dům se vyznačuje atypickým řešením konstrukce.

V podélném směru sekce probíhá chodbový trakt v modulu 3,6 m se schodištěm přisazeným k fasádě a výtahy. Kolmo k chodbovému traktu symetricky na obě strany jsou příčné stěny s modulem 7 x 3,6 m.

Dvě příčné stěny jsou průběžné a tvoří spolu se stěnami chodbového traktu ztužující jádro. Podélné ztužení je doplněno přídavnými stěnami v krajních modulových polích. Obvodový plášť je řešen převážně jako předsazený. Objekt má jen 4 pruhy tzv. štítových stěn šířky 3,6 m.

Konstrukční výška podlaží je 2800 mm. Variantně řešený obvodový plášť je zpravidla předsazený. Podrobnosti konstrukčního řešení jsou obsaženy v kap. 2 této publikace.

1.1.3 Realizace stavební soustavy

V Praze byla stavební soustava T 06 B použita na několika významných sídlištích. Jako příklad mohou sloužit sídliště Novodvorská, Zahradní město západ, Zahradní město východ a Malešice.


1.2 OBJEMOVÉ ŘEŠENÍ

Stavební soustava T 06 B obsahuje sekce řadové, koncové, věžové a bodové. Řadové a koncové sekce (obr. 12 a 3) jsou řešeny v příčném nosném systému s předsazeným obvodovým pláštěm. Výjimku představuje štítová stěna, která je součástí nosné konstrukce. Domy jsou obvykle koncipovány jako trojsekce o délce 54 m. Příklad řešení věžového domu na obr. 4 ukazuje čtyřsekci o celkové skladebné délce 43,20 m, která se vyznačuje zvýšeným počtem podélných stěn. Obr. 5 a 6 ukazují princip řešení věžových domů, kde dochází ke kombinaci příčného a podélného systému.

Předsazený obvodový plášť umožňoval zaměnitelnost. U soustavy T 06 B byl navržen plášť celostěnový nebo v parapetních pásech s meziokenními vložkami. Série řadových sekcí bytových objektů se navrhovaly s různou hloubkou zástavby od 9,60 do 13,20 m a pro hladinu zástavby 4, 8, 13 a 15 podlaží. Sekce obsahují kombinace bytů různých velikostních kategorií od I. do VI. kategorie s diferencovaným bytovým jádrem ve dvou velikostech.

Jednotlivé kategorie bytů měly obvykle tyto užitkové plochy bytů:
I. kat. – 16 m2 IV. kat. – 62 m2
II. kat. – 26 m2 V. kat. – 74 m2
III. kat. – 50 m2 VI. kat. – 80 m2


Občanské vybavení je zpravidla řešeno v objektech mimo dům. Technické vybavení bytu: kuchyňská linka, spižní skříň, úklidová skříň, vestavěné šatní skříně nebo komory, u nepodsklepených objektů komora jako náhrada sklepního boxu. Byly použity různé typy bytových jader, podle toho kdy a kde byly domy stavěny. Vytápění a příprava teplé vody je ústřední. U zástavby vyšší než 4 podlaží byl výtah.

Obr. 1 Půdorysné řešení trojsekce ( typické podlaží a sekce)

Obr. 2 Půdorysné řešení trojsekce (typické podlaží a sekce)

Obr. 3 Půdorysné řešení trojsekce (typické podlaží a sekce)

Obr. 4 Půdorysné řešení věžového domu (jeho typické podlaží a sekce)

Obr. 5 Půdorysné řešení věžového domu (typické podlaží a sekce)

Obr. 6 Půdorysné řešení věžového 15 podlažního domu (typické podlaží)


1.3 DISPOZIČNÍ ŘEŠENÍ

Užitné plochy bytů a původní uvažovaná velikostní kategorie 2) do značné míry neodpovídají současným požadavkům. U většiny bytů se uvažovalo s 1 lůžkem v obývacím pokoji. Takový standard lze v současné době připustit pouze u bytů I., II. a III. velikostní kategorie a to ještě pouze tehdy, dosahuje-li plocha obývacího pokoje alespoň velikosti, jak uvádí ČSN 73 4301 v tab. 2.

Tab. 2 Nejmenší dovolené plochy místností rozhodujících pro určení velikostní kategorie bytu

Charakteristika funkčního využití místnosti Nejmenší plocha místnosti v m2 Velikostní kategorie bytu
Obývací pokoj bez stolování 16 I., II.,
18 III., IV., IVd.,
20 V., VI., VId., VII., VIII., VIIId.
Obývací pokoj s úplným stolováním 16 I., II.,
21 III., IV., IVd.,
24 V., VI., VId., VII., VIII., VIIId.
Obývací pokoj bez stolování s 1 lůžkem 16 I., II.
Obývací pokoj s úplným stolováním s 1 lůžkem 18 I., II.
Obývací pokoj bez stolování s 1 lůžkem 20 III.
Pracovní kuchyně 5 I., II., III., IV., IVd.,
6 V., VI., VId.
8 VII., VIII., VIIId.
Kuchyně s úplným stolováním 6 I., II.
10 III., IV., IVd.
12 V., VI., VId.
15 VII., VIII., VIIId.
Obytná kuchyně nahrazující obývací pokoj 18 I.
Obytná kuchyně s 1 lůžkem nahrazující obývací pokoj 20 II.
20 I.
Ložnice s 1 lůžkem 8 I. až VIIId.
Ložnice s 2 lůžky 12 I. až VIIId.

Obdobná situace nastává i u ložnic původně určených pro dvě osoby, kde je plocha většinou menší než 12 m2. Současné plošné požadavky ve vztahu k velikostní kategorii bytu zařazují prostor na vaření převážně do skupiny pracovní kuchyně a směřují stolování do obývacího pokoje, čímž se opět zvyšují požadavky na jeho plochu (viz. tab. 2).

Z příkladů dispozičních řešení bytů a uvedených požadavků lze nevyhnutelně dojít k závěru, že původní velikostní kategorizace bytů je naprosto neudržitelná.

Velmi problematickým místem bytu je hygienické zázemí. Stavební soustava T 06 B byla převážně vybavena bytovým jádrem typu B 3 s průchozím WC a koupelnou. Nebereme-li v úvahu jeho materiálové řešení, nelze ponechat bez povšimnutí fakt, že velikost a dispoziční řešení neumožňuje umístit v něm pračku.

Nutno uvést, že dispozice bytů má velmi nevhodný přístup do kuchyně; buď 1,2 m širokým pracovním prostorem před kuchyňskou linkou nebo průchozím bytovým jádrem.

Domovní vybavení bytových domů, jak je uvedeno v ČSN 73 4301 čl. 75:

Bytové domy musí mít:

Obr. 7 Řešení řadového domu hl. 9,60 m (dispozice typického podlaží)

Obr. 8 Řešení řadové sekce hl. 9,60 m (dispozice typického podlaží)

Obr. 9 Řešení řadové sekce hl. 9,60 m (dispozice typického podlaží)

Obr. 10 Řešení řadové sekce hl. 9,60 m (dispozice typického podlaží)

Obr. 11 Řešení řadové sekce hl. 10,80 m (dispozice typického podlaží)

Obr. 12 Řešení řadové sekce hl. 12,00 m (dispozice typického podlaží)

Obr. 13 Řešení bodového domu (dispozice typického podlaží)

Obr. 14 Řešení věžového 15 podlažního domu (dispozice typického podlaží)

Obr. 15 Skříňové jádro typu B 3

Obr. 16 Dispozice řadového domu

Obr. 17 Dispoziční řešení typického a posledního podlaží

Obr. 18 Dispozice bodového domu

Obr. 19 Vzorový příčný řez

a) listovní schránky,
b) prostor pro ukládání dětských kočárků,
c) prostor pro ukládání jízdních kol a mopedů,
d) prostor pro prádelnu, sušárnu, popř. žehlírnu,
e) komory pro skladování předmětů, popř. potravin,
f) prostory a zařízení pro vytápění v domech s ústředním vytápěním podle druhu vytápění a druhu použitého paliva,
g) prostory pro palivo v domech s lokálním vytápěním,
h) zařízení pro hygienicky a požárně nezávadné odstraňování a souvisící ukládání odpadků,
i) ocelovou rohožku a škrabák na boty.

Většina domů realizovaných v panelové soustavě T 06 B tyto požadavky splňuje.

2) ČSN 73 4301 čl. 30: Velikostní kategorie bytů se označují římskými řadovými číslicemi I. až VIII., udávajícími vždy největší počet osob, pro které je byt určen. Do toho se zahrnují i děti bez ohledu na jejich věk. Jsou-li v bytě určeném pro čtyři, šest nebo osm osob dvě jednolůžkové ložnice, doplňuje se označení velikostní kategorie písmenem „d“ (např. IVd). Kategorie bytu se nezvyšuje započítáváním dětské postýlky.


1.4 ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ OBJEKTŮ

Bytové domy stavební soustavy T 06 B byly navrženy pro výšku zástavby 4, 8 a 13 nadzemních podlaží.Jednotlivé objekty pak mohly být uvažovány jako řadové, bodové nebo věžové.

Řadové domy sestávaly ze sekcí dlouhých 18 m. Dilatační celek mohly vytvořit maximálně 3 sekce. V místě dilatační spáry byly některé objekty vzhledem k uliční čáře vzájemně posunuty. Hloubka sekcí pak byla navržena 9,6 m; 10,8 m; 12,0 m a 13,2 m.

Bodové domy zachovávaly modul 3,6 m v podélném směru. Vertikální komunikace byla řešena v rámci ztužujícího jádra v centrální části dispozice.

Věžové domy zachovávaly modul 3,6 m v podélném směru. Vertikální komunikace tj., schodiště a výtahy, byly umístěny do ztužujícího jádra ve středu dispozice. Variantní řešení pro umístění schodišťového prostoru bylo u fasády štítu tzv. chodbovém traktu, čímž bylo zajištěno jeho přímé osvětlení.

Obvodový plášť byl realizován ve dvou tvarových variantách; buď jako celostěnové panely nebo parapetní pásy s meziokeními vložkami. Parapetní pásy byly křemelinové, tloušťky 200 mm. Křemelinové panely měly následující povrchovou úpravu. Po vyspravení Calisolem byl jako penetrační nátěr použit flucit KC. Poslední vrstvu tvořily 3 nátěry latexovou barvou. Variantní materiálové řešení, obvodového pláště z parapetních pásů s meziokenními vložkami, používalo sendvičové panely, tl. 200 mm. Na nosné vrstvě byl připevněn polystyrén, který byl chráněn betonovou vrstvou s pletivem. Povrchovou úpravu tvořil pouze bílý latexový nátěr.

Celostěnové obvodové panely byly na stavbu dodávány s konečnou povrchovou úpravou. Jedinými nepříliš výraznými prvky oživujícími jednotvárnost fasády byly balkony nebo zapuštěné lodžie. Zábradlí balkónů bylo kovové, maximálně kombinované s drátěným sklem. Zábradlí lodžií bylo buď kovové nebo z panelů se stejnou povrchovou úpravou, jakou měl okolní plášť.

Obr. 20 Pohled západní a pohled jižní

Obr. 21 Pohled východní a severní

Obr. 22 Pohledy

Obr. 23 Pohledy


2. KONSTRUKČNÍ SKLADEBNÍ ŘEŠENÍ

2.1 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA NOSNÉHO SYSTÉMU

Konstrukční soustava: T 06 B
Označení některých variant: T 06 B (BU), T 06 B-E/84, T 06 B-E/88, T 06 B-Ue
Výška zástavby: 4, 8, 13 nadzemních podlaží
Hloubka řadových sekcí: 9,6 m; 10,8 m; 12,0 m; 13,2 m
Délka řadových sekcí: 18 m
Hloubka bodových objektů: 18,00 m; 19,20 m
Délka bodových objektů: 21,6 m; 25,2 m

Realizace objektů se zapuštěným suterénem montovaným (5 NP) nebo částečně zapuštěným suterénem montovaným (5, 9, 14). Strojovna výtahu je na střeše, výtahová šachta je umístěna uvnitř objektu.

Popis konstrukce

U ztužení nosné konstrukce ve vodorovných rovinách se předpokládá zajištění stropními tabulemi. Celistvost stropní tabule zajišťuje buď průběžná zálivková výztuž umístěná mezi stropními panely – tato varianta platí zejména u objektů určených pro vyšší zástavbu – nebo byla vzájemně stykována výztuž v čelech sousedních stropních panelů. Svislé ztužení ve dvou vzájemně kolmých rovinách je zajištěno příčnými a podélnými stěnami.

Příčný nosný stěnový konstrukční systém se vyznačuje jednotným modulem 3,6 m.

Konstrukční výška podlaží je 2,80 m.

Vnitřní nosné stěnové dílce železobetonové mají tl. 150 mm, avšak u některých věžových domů také 200 mm.

Stropní dílce železobetonové plné tl. 120 mm.

Schodiště je dvouramenné, šířka ramene 1 100 mm.

Obvodový plášť používaný při realizaci v Praze

Celostěnové panely nebo parapetní i okenní pásy s meziokenními vložkami

Dílce štítové

a) keramzitbetonové celostěnové panely nosné tl. 310 mm
b) dvouvrstvé, vnitřní nosná stěna tl. 320 mm ze železobetonových panelů a samonosný izolační plášť z keramzitbetonu, tl. 80 mm
c) křemelinové panely, které tvoří obklad nosné štítové zdi
d) sendvičové dílce tl. 200 mm tvořící obklad nosné zdi

Dílce průčelí

a) celostěnové keramzitbetonové panely tl. 270 mm, nenosné
b) samonosné celostěnové dílce tl. 320 mm, do kterých jsou zapuštěny stropní a stěnové panely do hloubky 70 mm
c) parapetní křemelinové panely tl. 200 mm: zavěšené na příčných nosných stěnách a vyvázané v úrovni stropu železobetonovými věnci; meziokenní vložky z dřevěných rámů s izolační výplní; vně zaskleny barevným sklem s drátěnou vložkou
d) parapetní sendvičové panely tl. 200 mm zavěšené – viz. bod c.).

Lodžie zapuštěné nebo polozapuštěné

Balkóny

Střecha plochá dvouplášťová nebo jednoplášťová

Příčkové dílce železobetonové tl. 60 a 80 mm

Bytová jádra B 3, B 10 M

Spojování dílců nosné konstrukce

Stěnové panely jsou na bocích opatřeny profilováním, které po zalití prostoru styku vytváří betonové hmoždinky. Kromě toho jsou boky panelů opatřeny kotevními oky, protilehlá oka jsou vzájemně spojována.

Stropy se osazují do maltového lože s úpravou pro zmonolitnění stropní konstrukce.

Realizace stavební soustavy v Praze a Středočeském kraji v rámci krajových výpomocí

Výstavba stavební soustavy v letech 1963-1985

Výskyt stavební soustavy v Praze 4, v Praze 5, v Praze 6, v Praze 10 a v Sázavě nad Sázavou


2.2 SKLADBA NOSNÉ KONSTRUKCE

Řadové a deskové domy sestávají nejméně ze dvou sekcí. Při počtu sekcí větším než tři se objekt člení dilatačními spárami. Výjimkou jsou některé bodové domy. Osová vzdálenost příčných nosných stěn je 3 600 mm a konstrukční výška podlaží je 2 800 mm. Podélné ztužující stěny jsou umístěny tak, že jejich osy leží v přímce modulové osnovy, nebo jsou umístěny do přímky osnovy skladebným lícem. Konstrukční soustava je doplňována balkóny nebo lodžiemi.

Spodní stavba (tj. základy, instalační resp. podzemní podlaží), předložené schodiště, obvodový plášť a strojovny výtahů umístěné na střeše objektů nejsou součástí typového podkladu konstrukční soustavy.

Řešení štítových stěn vychází z předpokladu, že jsou složeny ze dvou samostatných stěn: z nosné betonové stěny a samonosné tepelně izolační stěny. Betonová nosná stěna je řešena obdobně jako nosné příčné stěny. Konstrukční soustava používala i jednovrstvých štítových stěn, které spojovaly funkci jak nosnou, tak tepelně izolační (keramzitbetonové panely o tl. 310 mm).

Při návrhu nosné konstrukce soustavy T 06 B, v závislosti na částech schválených jako závazné, musel projektant dodržet:

a) rozměrové schéma konstrukční soustavy
b) skladebné rozměry základních dílců
c) konstrukci styků a spojení základních dílců

Nezávaznost skladby základních dílců znamená i možnost změny skladby stěnových panelů ve svislém směru. V ekonomicky odůvodněných případech bylo možné použít stěnových panelů vyrobených vesměs z betonu zn. 250.

Kromě vlastní tíhy a stálého zatížení podlahou se uvažovalo nahodilé rovnoměrné zatížení 1,5 kN/m2 u panelů v nižší hladině únosnosti a 3,0 kN/m2 u panelů ve vyšší hladině únosnosti.

Příklad skladby nosné konstrukce řadové dvojsekce s dilatací a polozapuštěnými lodžiemi ukazuje obr. 24. Je doplněn výpisem prvků pro jedno podlaží (Tab. 3).

Na obr. 25 je příklad skladby typického podlaží bodového domu. Opět jsou tu uplatněny polozapuštěné lodžie. Výpis prvků (Tab. 4) demonstruje relativně nízkou druhovost prefabrikátů.

Příklad skladby řadové dvojsekce jako samostatného domu se zapuštěnými lodžiemi uvádí obr. 26. Je doplněn výpisem prvků pro jedno podlaží (Tab. 5).

Příklad skladby typického podlaží věžového domu s balkóny je uveden na obr. 27. Výpis prvků pro jedno podlaží (Tab. 6) potvrzuje zvýšené nároky skladby věžového domu na druhovost prvků.

Plastičnost průčelí je ukázána na obr. 28, který znázorňuje skladbu typického podlaží řadového domu s polozapuštěnými lodžiemi. Příklad skladby koncové sekce při půdorysném posunu sousedních sekcí ukazuje obr. 29 doplněný opět výpisem prvků (Tab. 8).

Příklad skladby typického podlaží věžového domu s vnitřní chodbou znázorňuje obr. 30. Ze skladby je zřejmé, které stropní panely jsou určeny pro tzv. normální zatížení a které jsou zesílené.

Obr. 24 Řešení skladby typického podlaží řadové dvojsekce


2.3 NOSNÉ DÍLCE

Stropní dílce

Stropní dílce jsou plné železobetonové panely o skladebné tloušťce 120 mm a délce 3 600 mm. Skladebné šířky stropních panelů jsou 600, 200 a 2 400 mm. Skladebná šířka panelů mohla být po dohodě s výrobcem i 1 800 mm. Stropní dílce jsou navrženy ve dvou hladinách únosnosti; jako normální a zesílené.

Instalační panely jsou navrženy s otvory pro rozvody technických zařízení ve skladebných šířkách 2 400 mm.

Stropní dílce se ukládají do maltového lože a vzájemně se spojují tzv. zálivkou a spojovací výztuží. Vyráběly se z betonu zn. 250.

Stěnové dílce

Nosné stěnové dílce jsou deskové dílce s úpravami pro vzájemné spojení, pro připojení obvodových stěn a pro spojení se zálivkovou výztuží. Jsou buď plné nebo s dveřním otvorem se zabudovanou ocelovou zárubní. Skladebná tloušťka panelů je 150 mm a 200 mm, skladebná výška 2 660 a 1 400 mm, skladebné šířky 1 200, 1 800, 2 400, 3 450 a 3 600 mm. Příklady vyztužení různých stěnových panelů (plných, dveřních, suterénních) jsou uvedeny na obr. 31 a 34 až 39.

Panely jsou navrženy ve třech hladinách únosnosti:

  • z betonu zn. 170;
  • z betonu zn. 250;
  • z betonu zn. 250 se zesílenou výztuží.

Ve skladbách stěn je využita možnost odstupňování únosnosti panelů podle druhu betonu a stupně vyztužení. Nejvyšších 5 podlaží tvoří panely z betonu 170, v dalších 3 podlažích jsou panely z betonu 250 a v nejnižších podlažích jsou zesílené panely z betonu zn. 250. Příklady vyztužení stropních a stěnových panelů jsou zpracovány podle konstrukční výrobní dokumentace, ale nejsou obecně platné.

Tab. 3 Výpis prvků pro jedno podlaží

Označení Značka panelu Počet kusů
A 1 PZD 75 – 240 / 360 22
A 2 PZD 76 – 240 / 360 4
A 3 PZD 121 – 240 / 360 2
A 6 PZD 124 – 240 / 360 4
A 7 PZD 75 – 120 / 360 7
A 8 PZD 76 – 120 / 360 4
A 9 XZD 4 – 120 / 360 5
A 12 PZD 75 – 60 / 360 4
A 13 PZD 76 – 60 / 360 5
     
C 1 HKD 320 – 110 / 140 4
C 2 HKD 322 – 140 / 360 2
C 3 x HKD 321 – 120 / 360 2
     
B 3 NZD 368 – 240 / 270 2
B 5 NZD 369 – 240 / 270 2
B 7 NZD 341 – 120 / 270 10
B 9 NZD 343 – 240 / 140 8
B 51 NZD 371 – 460 / 270 8
B 52 NZD 372 – 345 / 270 4
B 55 NZD 373c – 480 / 270 2
B 56 NZD 373d – 480 / 270 1
B 57 NZD 374 – 345 / 270 2
B 59 NZD 376a – 480 / 270 2
B 61 NZD 376c – 480 / 270 1
B 65 NZD 378a – 120 / 270 2
B 66 NZD 378b – 120 / 270 1
     
P 3 NZD 393a – 345 / 270 1
P 4 NZD 393b – 345 / 270 2
     
D 1 NKD 327 – 360 / 280 8
D 1 L   2
D 1 P   3
D 4 NKD 302 – 240 / 280 4
D 5 NKD 303 – 150 / 280 1
D 7 NKD 305 – 150 / 270 4
D 8 NKD 306 – 150 / 280 1
D 9 NKD 307 – 150 / 280 1
D 13 NKD 311 – 225 / 105 5
D 17 NZT 8 – 280 1
     
SU 11   2
SU 12   2

Obr. 25 Řešení skladby typického podlaží bodového domu

Tab. 4 Výpis prvků pro jedno podlaží

Označení Typové označení Rozměry Počet kusů
A 1 PZD 40 / 482 3 580 / 150 / 2 390 4
A 1 z PZD 204 / 482 3 580 / 150 / 2 390 18
A 2 x PZD 41 / 482 3 580 / 150 / 2 390 10
A 7 PZD 39 / 482 3 580 / 190 / 1 790 5
A 8 PZD 45 / 482 3 580 / 150 / 1 190 18
A 8 x PZD 46 / 482 3 580 / 150 / 1 250 18
       
AV 3 PZD 53 / 482 3 580 / 150 / 2 390 12
AV 5 PZD 55 / 482 3 580 / 150 / 2 390 3
       
B 1 NZD 111 / 482 2 380 / 150 / 2 650 17
B 4 NZD 191 / 482 2 380 / 150 / 2 650 1
B 5 NZD 193 / 482 2 380 / 150 / 2 650 1
B 7 NZD 13 / 482 1 180 / 150 / 2 650 7
B 9 NZD 14 / 482 2 380 / 150 / 1 385
B 52 NZD 221 / 482 3 400 / 150 / 2 650 2
B 52 x NZD 222 / 482 3 400 / 150 / 2 650 1
B 67 NZD 205 / 482 3 400 / 150 / 2 650 16
B 68 NZD 208 / 482 3 400 / 150 / 2 650 1
B 85 NZD 217 / 482 4 780 / 150 / 2 650 4
BV 1 NZD 231 / 482 4 780 / 150 / 2 650 2
BV 4 NZD 235 / 482 4 780 / 150 / 2 650 15
       
P 1 NZP 1 / 482 3 420 / 80 / 2 650 2
PV 7 NZD 406 / 482 2 640 / 150 / 2 780 1
PV 8 NZD 407 / 482 2 640 / 150 / 2 780 1
PV 9 NZD 408 / 482 3 400 / 150 / 2 780 1
PV 10 NZD 409 / 482 3 400 / 150 / 2 780 1
PV 11 NZD 410 / 482 3 430 / 150 / 2 780 1
       
C 1 DZH 11 / 482 2 770 / 140 / 1 090 4
C 2 DZH 9 / 482 3 580 / 180 / 1 390 2
C 3 x DZH 4 / 482 3 580 / 180 / 1 190 2
       
K 1 NVV 353 / 482 3 580 / 320 / 2 880 12
K 7 NVV 359 / 482 3 420 / 320 / 2 640 2
K 8 NVV 360 / 482 3 580 / 320 / 2 880 1
K 9 NVV 361 / 482 3 580 / 320 / 2 880 2
K 11 NZV 68 / 482 1 680 / 320 – 240 / 2 570
K 12 NZV 69 / 482 1 680 / 320 – 240 / 2 570 5
K 18 NZV 57 / 482 3 360 / 80 / 9 80
K 31 NVD 109 / 482 3 280 / 320 – 400 / 2 880 2
K 32 NVD 110 / 482 3 280 / 320 – 400 / 2 880
K 35 NVD 113 / 482 1 330 / 320 – 400 / 2 880 3
K 36 NVD 114 / 482 1 330 / 320 – 400 / 2 880 3
K 37 NVD 115 / 482 3 130 / 320 / 2 880 4
K 69 NZV 77 / 482 1 220 / 230 / 2 620 4
       
DV 3 NVV 226 / 82 3 420 / 270 / 2 650 3

Obr. 26 Řešení skladby typického podlaží řadové dvojsekce samostatného domu

Tab. 5 Výpis prvků pro jedno podlaží

Označení Typové označení Rozměry Počet kusů
A 1 PZD 21 / 82 358 / 12 / 239 15 15 
A 3 PZD 23 / 82 358 / 12 / 239 1 1
A 5 PZD 25 / 82 358 / 12 / 239 1 1
A 6 PZD 26 / 82 358 / 12 / 239 1 1
A 8 x PZD 35 / 82 358 / 12 / 125 6 6
A 13 PZD 31 / 82 358 / 12 / 59 2 2
A 7 PZD 39 / 82 358 / 12 / 179 3 3
         
C 1 DZH 7 / 82 276,7 / 140 / 110 2 2
C 2 DZH 8 / 82 358 / 139 / 18 1 1
C 3 x DZH 5 / 82 358 / 119 / 18 1 1
         
B 1 x NZD 112 / 82 238 / 15 / 265   1
B 1 NZD 111 / 82 238 / 15 / 265 1 1
B 9 NZD 14 / 82 238 / 15 / 138,5 4 4
B 51 NZD 123 / 82 478 / 15 / 265 2 2
B 52 NZD 125 / 82 343 / 15 / 265 2 2
B 53 NZD 127 / 82 478 / 15 / 265 1 1
B 56 NZD 131 / 82 478 / 15 / 265 1 1
B 57 NZD 132 / 82 343 / 15 / 265 1 1
B 67 NZD 144 / 82 340 / 15 / 265 1 1
B 80 x NZD 150 / 82 252 / 15 / 265 2 2
B 82 x NZD 154 / 82 478 / 15 / 265 1 1
B 83 x NZD 156 / 82 478 / 15 / 265 1 1
B 85 x NZD 158 / 82 478 / 15 / 265 3 3
B 86 NZD 159 / 82 478 / 15 / 265 1 1
B 53 x NZD 128 / 82 478 / 15 / 265 1 1
         
P 1 NZP 1 / 82 342 / 8 / 265 2
         
D 13 NZV 1 / 82 328 / 16 / 110 3 3
D 1 NVV 137 / 82 358 / 27 / 284,5 4 4
D 1 L NVV 138 / 82 358 / 27 / 284,5 2 2
D 1 P NVV 139 / 82 358 / 27 / 284,5 1 1
D 35 / 1 NVV 87 / 82 342 / 27 / 265 3 3
D 41 / 2 NVV 99 / 82 314 / 31 / 278 1 1
D 42 / 2 NVV 100 / 82 314 / 31 / 278 1 1
D 43 / 22 NVV 101 / 82 314 / 23 / 278 1 1
D 44 / 2 NVV 102 / 82 313 / 23 / 278 1 1
D 43 / 22 NVV 101 / 82 314 / 23 / 278 1 1
D 44 / 2 NVV 102 / 82 313 / 23 / 278 1 1
D 46 / 1 NVV 89 / 82 122 / 31 / 257 3 3
D 47 / 1 NVV 88 / 82 122 / 31 / 257 3 3
D 17 X DZX 1 / 82 278 / 10 / 23    

Obr. 27 Řešení skladby typického podlaží věžového domu

Tab. 6 Výpis prvků pro jedno podlaží

Označení Značka prvku Počet kusů
A 1 PZD 148 – 240 / 360 9
A 1 v PZD 348 – 240 / 360 5
A 2 PZD 149 – 240 / 360 10
A 7 PZD 148 – 120 / 360 6
A 8 PZD 149 – 120 / 360 5
A 12 PZD 148 – 60 / 360 3
A 12 v PZD 348 – 60 / 360 6
A 13 PZD 149 – 60 / 360 2
A 13 v PZD 349 – 60 / 360 11
A 14 PZD 162 – 240 / 360 1
A 15 v PZD 355 – 240 / 360 1
A 16 v PZD 356 – 240 / 360 6
A 18 PZD 154 – 240 / 360 1
A 21 PZD 321 – 110 / 190 1
     
C 1 HKD 320 – 110 / 140 2
C 2 v HKD 321 – 185 / 360 1
C 3 v HKD 321 – 120 / 360 1
     
B 7 NZD 341 – 120 / 270  
B 8 NZD 342 – 105 / 270  
B 152 NZD 372/I – 345 / 270 4
B 157 a NZD 374 b/I – 345 / 270 1
B 67 NZD 341 – 60 / 270  
B 170 NZD 380/I – 165 / 270  
B 175 NZD 385/I – 240 / 270 1
B 101 NZD 341/I – 240 / 270 2
B 104 NZD 370/I – 240 / 270 1
B 107 NZD 341/I – 120 / 270 9
B 108 NZD 342/I – 105 / 270 9
B 109 NZD 343/I – 240 / 140 2
B 110 NZD 344/I – 240 / 140 1
B 111 NZD 345/I – 240 / 140 1
B 151 NZD 371/I – 480 / 270 2
B 163 a NZD 377/c/I – 480 / 270 1
B 164 a NZD 377/d/I – 480 / 270 1
B 167 NZD 341/I – 60 / 270 9
B 207 NZD 341/II – 120 / 270 4
B 208 NZD 342/II – 105 / 270 2
B 251 NZD 371/II – 480 / 270 2
B 254 NZD 373 b/II – 480 / 270 2
B 256 NZD 373 d/II – 480 / 270 2
B 258 NZD 375 a/II – 345 / 270 1
258 a NZD 375 b/II – 345 / 270 1
B 269 NZD 379/II – 240 / 270 4
B 271 NZD 382 a/II – 480 / 270 2
B 272 NZD 382 b/II – 480 / 270 2
B 273 NZD 383/II – 480 / 270 2
B 274 NZD 384/II – 480 / 270 2
     
D 3 v NKD 348 a – 240 / 280 3
D 4 NKD 302 – 240 / 280 1
D 13 a NKD 311 a – 150 / 105  
D 18 NKD 328 – 360 / 280 3
D 18 a NKD 328 a – 360 / 280 1
D 19 NKD 313 – 97,5 / 280 2
D 20 NKD 314 – 97,5 / 280 2
D 21 NKD 349 – 300 / 280 2
D 22 L/P NKD 315 – 90 / 270 1+1
D 28 NKD 329 – 360 / 280 3
D 29 NKD 315 l – 360 / 270 3
D 30 NKD 315 p – 360 / 270 3
D 31 NKD 316 l – 360 / 270 1
D 32 NKD 316 p – 360 / 270 2
     
P 3 v NZD 393 c – 345 / 270 3
P 4 v NZD 393 d – 345 / 270
P 7 NZD 395 – 165 / 270 2
  RZP 87 – 150 1
D 33 NKD 317 l – 336,5 / 270 1
D 34 NKD 317 p – 336,5 / 270 1

Obr. 28 Řešení skladby typického podlaží řadového domu s polozapuštěnými lodžiemi

Tab. 7 Výpis prvků pro jedno podlaží

Označení Typové označení Rozměry Počet kusů
A 1 PZD 40 / 482 358 / 15 / 239 11
A 1 z PZD 204 / 482 358 / 15 / 239 20
A 3 PZD 42 / 482 358 / 15 / 239 2
A 5 PZD 43 / 482 358 / 15 / 239 2
A 6 PZD 44 / 482 358 / 15 / 239 2
A 7 PZD 39 / 482 358 / 19 / 179 6
A 8 PZD 45 / 482 358 / 15 / 119  
A 8 x PZD 46 / 482 358 / 15 / 125
       
B 7 NZD 13 / 482 118 / 15 / 265 13
B 9 NZD 14 / 482 238 / 15 / 138,5 2
B 17 NZD 171 / 482 358 / 15 / 265 8
B 51 NZD 123 / 482 478 / 15 / 265 4
B 52 NZD 221 / 482 340 / 15 / 265 4
       
B 57 NZD 200 / 482 340 / 15 / 265 3
B 67 NZD 205 / 482 340 / 15 / 265 2
B 68 NZD 208 / 482 340 / 15 / 265 1
B 78 NZD 172 / 482 252 / 15 / 265 3
B 80 NZD 211 / 482 252 / 15 / 265 2
B 81 NZD 219 / 482 252 / 15 / 265 2
B 82 NZD 213 / 482 478 / 15 / 265 2
B 83 NZD 215 / 482 478 / 15 / 265 1
B 85 NZD 217 / 482 478 / 15 / 265 1
B 87 NZD 176 / 482 478 / 15 / 265 12
B 88 NZD 178 / 482 478 / 15 / 265 1
       
C 1 DZH 11 / 482 277 / 109 / 140 1
C 2 DZH 9 / 482 358 / 139 / 18 4
C 3 x DZH 4 / 482 358 / 119 / 18 2
       
P 1 NZP 1 / 482 342 / 8 / 265 2
P 3 NZP 5 / 482 342 / 8 / 265 2
P 4 NZP 6 / 482 342 / 8 / 265 1
       
K 1 NVV 353 / 482 358 / 32 / 288 1
K 2 NVV 354 / 482 350 / 32 / 288 6
K 3 NVV 355 / 482 350 / 32 / 288 2
K 4 NVV 356 / 482 358 / 32 / 288 2
K 5 NVV 357 / 482 358 / 32 / 288 2
K 7 NVV 359 / 482 342 / 32 / 264 6
K 8 NVV 360 / 482 350 / 32 / 288 1
K 9 NVV 361 / 482 350 / 32 / 288 1
K 11 NZV 68 / 482 168 / 32 / 257 6
K 12 NZV 69 / 482 168 / 32 / 257 6
K 18 NZV 57 / 482 336 / 8 / 98 6
K 33 NVD 111 / 482 268 / 32 / 288 2
K 34 NVD 112 / 482 268 / 32 / 288 2
K 35 NVD 113 / 482 133 / 32 / 288 2
K 36 NVD 114 / 482 133 / 32 / 288 2
K 37 NVD 115 / 482 313 / 32 / 288 4

Obr. 29 Řešení skladby typického podlaží koncové sekce při půdorysném posunu sousedních sekcí

Tab. 8 Výpis prvků pro jedno podlaží

Označení Typové označení Rozměry Počet kusů
A 1 PZD 40 / 482 358 / 15 / 239 5
A 1 z PZD 204 / 482 358 / 15 / 239 10
A 3 PZD 42 / 482 358 / 15 / 239 1
A 5 PZD 43 / 482 358 / 15 / 239 1
A 6 PZD 44 / 482 358 / 15 / 239 1
A 7 PZD 39 / 482 358 / 19 / 179 3
A 8 PZD 45 / 482 358 / 15 / 119 2
A 8 x PZD 46 / 482 358 / 15 / 125 5
       
B 1 NZD 111 / 482 238 / 15 / 265 2
B 9 NZD 14 / 482 238 / 15 / 139,5 4
B 51 NZD 123 / 482 478 / 15 / 265 3
B 52 NZD 221 / 482 340 / 15 / 265 1
B 53 NZD 195 / 482 478 / 15 / 265 1
B 55 NZD 198 / 482 478 / 15 / 265 1
B 57 NZD 200 / 482 340 / 15 / 265 1
B 68 NZD 208 / 482 340 / 15 / 265 1
B 80 NZD 211 / 482 252 / 15 / 265 2
B 82 NZD 213 / 482 478 / 15 / 265 1
B 83 NZD 215 / 482 478 / 15 / 265 1
B 85 NZD 217 / 482 478 / 15 / 265 3
B 86 R NZD 401 / 482 478 / 15 / 265 1
B 54 NZD 197 / 482 478 / 15 / 265 1
       
C 1 DZH 11 / 482 277 / 109 / 140 2
C 2 DZH 9 / 482 358 / 139 / 18 1
C 3 x DZH 4 / 482 358 / 119 / 18 1
       
P 1 NZP 1 / 482 342 / 8 / 265 3
       
K 1 NVV 353 / 482 358 / 32 / 288 4
K 4 NVV 356 / 482 358 / 32 / 288 1
K 5 NVV 357 / 482 358 / 32 / 288 1
K 7 NVV 359 / 482 342 / 32 / 264 3
K 9 NVV 361 / 482 350 / 32 / 288 1
K 11 NZV 68 / 482 168 / 32 / 257 3
K 12 NVV 69 / 482 168 / 32 / 257 3
K 18 NVV 74 / 482 336 / 8 / 98 3
K 31 NVV 109 / 482 328 / 32 / 288 2
K 32 NVV 110 / 482 328 / 32 / 288 2
K 37 NVD 115 / 482 313 / 32 / 288 3
K 38 NVD 116 / 482 313 / 32 / 288 1
K 35 NVD 113 / 482 133 / 32 / 288 1

Tab. 9 Výpis prvků pro jedno podlaží – grafické znázornění ve výkresu

označení ve výkresu schema – popis prvků počet prvků
A 1 239 / 358 / 12 stropní panel normální 21
A 2 239 / 358 / 12 stropní panel zesílený 6
A 3 239 / 358 / 12 stropní panel balkonový 4
A 4 239 / 358 / 12 stropní panel s instal. otvorem 86 / 54 4
A 5 239 / 358 / 12 stropní panel s instal. otvorem 86 / 54 9
A 6 119 / 358 / 12 stropní panel normální 13
A 7 119 / 358 / 12 stropní panel zesílený 7
A 8 119 / 358 / 12 stropní panel s průlezem 0
A 9 225 / 358 / 12 stropní panel k výtahové šachtě 3
A 10 159 / 170,5 / 12 stropní panel k výtahové šachtě 1
A 11 159 / 170,5 / 12 stropní panel k výtahové šachtě 1
B 1 VB 401 358 / 265 / 19 stěnový panel plný 8
B 2 VB 402 358 / 265 / 19 stěnový panel plný s háky pro parapet 14
B 3 VB 403 358 / 265 / 19 stěnový panel s dveřmi 80 / 197 P 8
B 4 VB 404 358 / 265 / 19 stěnový panel s dveřmi 80 / 197 P s háky pro parapet 4
B 5 VB 405 358 / 265 / 19 stěnový panel s dveřmi 80 / 197 L 6
B 6 VB 406 358 / 265 / 19 stěnový panel s dveřmi 80 / 197 L s háky pro parapet 4
B 7 VB 207 337 / 265 / 19 stěnový panel s dveřmi 80 / 197 P 1
B 8 VB 208 337 / 265 / 19 stěnový panel s dveřmi 125 / 197 1
B 9 VB 209 358 / 138,5 / 19 stěnový panel u schodiště pravý 2
B 10 VB 210 358 / 138,5 / 19 stěnový panel u schodiště levý 2
B 11 VB 211 358 / 125 / 19 stěnový panel u schodiště 0
B 51 VB 201 358 / 265 / 19 stěnový panel plný 8
B 52 VB 202 358 / 265 / 19 stěnový panel plný s háky pro parapet 14
B 53 VB 203 358 / 265 / 19 stěnový panel s dveřmi 80 / 197 P 8
B 54 VB 204 358 / 265 / 19 stěnový panel s dveřmi 80 / 197 P s háky pro parapet 4
B 55 VB 205 358 / 265 / 19 stěnový panel s dveřmi 80 / 197 L 6
B 56 VB 206 358 / 265 / 19 stěnový panel s dveřmi 80 / 197 L s háky pro parapet 4
B 12 VB 412 358 / 265 / 19 stěnový panel plný pro suterén 0
B 13 VB 413 358 / 265 / 19 stěnový panel plný pro suterén s dveřmi 80 / 197 0
C 1 schodišťové rameno HZD 20, 110 / 140 2
C 2 119 / 358 / 12 schodišťová podesta 2
D1 OC – 1 360 / 120 359 / 119 / 20 parapetní panel 16
D 2 369 / 119 / 20 parapetní panel prodloužený 0
D 3 OC – 3 120 / 280 119 / 279 / 20 štítový panel 4
D 4 119 / 279 / 20 štítový panel koncový 2
D 5 119 / 279 / 20 štítový panel koncový 2
D 6 OC – 11 150 / 280 149 / 279 / 20 štítový panel 4
D 7 OC – 6 120 / 90 119 / 88 / 20 atika 0
D 8 OC – 7 120 / 90 119 / 88 / 20 atika koncová 0
D 9 OC – 8 150 / 90 149 / 88 / 20 atika 0
D 10 69 / 88 / 20 balkonový parapetní panel pravý 2
D 11 69 / 88 / 20 balkonový parapetní panel levý 2
D 12 209 / 88 / 20 balkonový parapetní panel pravý 2
D 13 OC – 9 210 / 90 209 / 88 / 20 balkonový parapetní panel levý 2
P 1 339 / 265 / 6 příčka s dveřmi 80 / 197 P 2
P 2 339 / 265 / 6 příčka s dveřmi 80 / 197 L 2
P 3 339 / 265 / 6 příčka s dveřmi 80 / 197 P a L 4
P 4 263,5 / 265 / 6 příčka s 2 dveřmi 60 / 197 P 3
P 5 253 / 265 / 6 příčka plná 5
P 6 216 / 265 / 6 příčka s dveřmi 80 / 197 P 1
P 7 185,5 / 265 / 6 příčka s dveřmi 60 / 197 P 8
P 8 184 / 265 / 6 příčka s otvorem pro výtahové dveře 1
P 9 180,5 / 265 / 6 příčka plná 6
P 10 177 / 265 / 6 příčka plná 2
P 11 177 / 265 / 6 příčka s otvorem pro výtahové dveře 1

Obr. 30 Skladba stropních panelů v typickém podlaží (křížem proškrtnuté panely jsou zesílené)

Obr. 31 Stěnový panel s dveřmi (80 / 197) 358 / 265 / 19 (VB 403 – viz skladba podlažního domu)

Obr. 32 Stropní panel zesílený 119 / 358 / 12 (A7 – viz skladba 15 podlažního domu)

Obr. 33 Stropní panel normální 119 / 358 / 12 (A6 – viz skladba 15 podlažního domu)

Obr. 34 Stěnový panel suterénní plný 358 / 265 / 19 (VB 412 – viz skladba 15 podlažního domu)

Obr. 35 Stěnový panel suterénní s dveřmi (80 / 197) 358 / 265 / 19 (VB 413 – viz skladba 15 podlažního domu)

Obr. 36 Stěnový panel plný s háky 358 / 265 / 19 (VB 402 – viz skladba 15 podlažního domu)

Obr. 37 Stěnový panel plný 358 / 265 / 19 (VB 401 – viz skladba 15 podlažního domu)

Obr. 38 Stěnový panel plný 358 / 265 / 19 (VB 201 – viz skladba 15 podlažního domu)

Obr. 39 Stěnový panel s dveřmi (80 / 197) 358 / 265 / 19 (VB 203 – viz skladba 15 podlažního domu)

Obr. 40 Stropní panel balkónový 239 / 358 / 12 (A3 – viz skladba 15 podlažního domu)

Obr. 41 Stropní panel zesílený 239 / 358 / 12 (A2 – viz skladba 15 podlažního domu)

Obr. 42 Stropní panel normální 239 / 358 / 12 (A1 – viz skladba 15 podlažního domu)


2.4 STYKY NOSNÝCH DÍLCŮ

Řešení jednotlivých styků nosné konstrukce je patrné z podrobností na obr. 43 až 59.

Spojovací výztuží nazýváme krátké vložky, zprostředkující vzájemné spojení mezi čely sousedních stropních a stěnových panelů. Do této skupiny řadíme i výztuž spojující stěnové panely se zálivkovou výztuží stropu a příložky ve stycích podélné a příčné zálivkové výztuže. Spojovací výztuž je ve všech podlažích.

Zálivkovou výztuž tvoří dlouhé vložky na koncích zakotvené a navzájem spojené, uložené v průběžných spárách nad stěnovými panely a po obvodě stropních tabulí. Ve štítových a dilatačních stěnách je doplněna věncovou výztuží.

V typových podkladech konstrukční soustavy v sestavách o výšce do 8 podlaží nebyla v typických podlažích navržena zálivková výztuž; ve čtyřpodlažní sestavě A4 není zálivková výztuž ani v nejvyšším podlaží. To odpovídá velmi dobrým základovým poměrům, kde nehrozí nerovnoměrné sedání budovy. Ve třináctipodlažních sestavách byla navržena zálivková výztuž v každém podlaží. V ložných spárách mezi stěnovými a stropními panely je navržena cementová malta krychelné pevnosti 17, resp. 25 MPa (dříve značeno 170, resp. 250 kp/cm2) podle druhu betonu stěnových dílců. Ostatní spáry, mezery a dutiny se vyplňují betonovou zálivkou. Styčné spáry mezi stěnovými panely se vyplňují zálivkovým betonem 170 nebo 250 podle zásady, že zálivka a dílce se ve značce betonu shodují. V horních rozích panelů je obnažená výztuž pro jejich vzájemné spojení.


2.5 OBVODOVÝ PLÁŠŤ

Obvodový plášť není součástí konstrukční soustavy T 06 B. Je řešen v samostatných typových podkladech krajských materiálových variant. Ve statickém výpočtu nebylo počítáno s jeho ztužujícím účinkem, protože konstrukce a způsob připojení pláště byly variabilní. Za základní řešení byla stanovena varianta zavěšeného pláště osazovaného na ocelové konzoly.

V jednotlivých krajích byly používány tyto varianty:

kraj Severočeský: obvodový plášť vrstvený se škvárobetonem
kraj Jihočeský: obvodový plášť křemelinový
kraj Západočeský: obvodový plášť keramzitbetonový
kraj Severočeský: obvodový plášť porobetonový

V Praze se pak setkáváme zejména s materiálovou variantou jihočeskou tj. obvodový plášť křemelinový, s materiálovou variantou západočeskou, tj. obvodový plášť keramzitbetonový, a materiálovou variantou odvozenou z tzv. „pražské“ stavební soustavy T 06 B, tj. sendvičovou s betonem a polystyrénem.

Štítové stěny jsou železobetonové nosné s obkladem podle použití materiálové varianty.


2.6 SCHODIŠTĚ

Schodiště je řešeno jako dvouramenné se zrcadlem. Schodišťové dílce tvoří: schodišťové rameno a podestový panel. Skladebná šířka schodišťového ramene je 1 100 mm a půdorysný průmět skladebné délky je 2 200 mm. Skladebné rozměry podestového panelu činí: šířka 1 200 mm a délka 3 600 mm. Podestové dílce jsou uloženy na stěnových panelech a schodišťová ramena na podestových panelech. Pro výrobu schodišťových dílců byl předepsán beton zn. 250.

Tab. 10 Popis podrobností styků panelů

1 vzájemné spojení stropních panelů a spojení v typickém podlaží bez zálivkové výztuže
2 vzájemné spojení stropních panelů a spojení v typickém podlaží se zálivkovou výztuží 
3 spojení stropních panelů se štítovými stěnami v typickém podlaží bez zálivkové výztuže
4 spojení stropních panelů se štítovými stěnami v typickém podlaží se zálivkovou výztuží 
5 vzájemné spojení stropních panelů a spojení se stěnami v posledním podlaží bez zálivkové výztuže
6 vzájemné spojení stropních panelů a spojení se stěnami v posledním podlaží se zálivkovou výztuží
7 spojení stropních panelů se šítovými stěnami v posledním podlaží bez zálivkové výztuže
8 spojení stropních panelů se štítovými stěnami v posledním podlaží se zálivkovou výztuží
9 spojení stropních panelů s podestovým panelem bez zálivkové výztuže
10 spojení stropních panelů s podestovým panelem se zálivkovou výztuží
11 spojení stropních panelů  se stěnovými panely schodišťovými
12 dobetonování podesty  
13 spojení podestového panelu se stěnovým panelem schodišťovým v mezipatře  
14 uložení schodišťového ramene nahoře  
15 uložení schodišťového ramene dole  
16 vzájemné spojení panelů stěny  
17 vzájemné spojení příčné stěny s podélnou v přímce osnovy
18 vzájemné spojení příčné stěny s podélnou vedle přímky osnovy
19 vzájemné spojení příčné stěny s podélnou mimo přímku osnovy
20 vzájemné spojení panelů stěn schodiště  

Obr. 43 Podrobnost styků stropních panelů

Obr. 44 Podrobnost styků stropních panelů

Obr. 45 Podrobnost styků stropních panelů

Obr. 46 Podrobnost styků stropních panelů

Obr. 47 Podrobnost styků stropních panelů

Obr. 48 Podrobnost styků stropních panelů

Obr. 49 Podrobnost styků schodišťových panelů

Obr. 50 Podrobnost styků schodišťových panelů

Obr. 51 Podrobnost styků stěnových panelů

Obr. 52 Podrobnost styků stěnových panelů

Obr. 53 Spojovací výztuž

Obr. 54 Spojovací výztuž stěn v typickém podlaží (sekce 870)

Obr. 55 Spojovací výztuž stropu nad typickým podlažím (sekce 870)

Obr. 56 Detail styku obvodového pláště s balkónovým panelem

Obr. 57 Detail zavěšení parapetního dílce

Obr. 58 Hák pro zavěšení parapetního dílce – svislý řez a půdorys

Obr. 59 Detail styku obvodového pláště s balkónovým panelem


3 CHARAKTERISTICKÉ PROJEKTOVÉ, MATERIÁLOVÉ A MONTÁŽNÍ VADY NOSNÝCH KONSTRUKCÍ

Vada konstrukce může být jedním z faktorů ovlivňujících vznik poruch konstrukce a tím i příčinou snížené kvality při užívání objektu.

Podle ustanovení ČSN 73 0038 Navrhování a posuzování stavebních konstrukcí při přestavbách čl. 1.1.4:

  • vada konstrukce je nedostatek konstrukce způsobený chybným návrhem nebo provedením.

V době realizace panelové výstavby měly být při navrhování a projektování řešení dodržovány normy, předpisy a směrnice platné ve své době, a to:

  • 1) obecně platné normy pro zatížení a konstrukce
  • 2) prozatímní pokyny pro navrhování konstrukcí panelových budov: STÚ 1963
  • 3) Pume, D. – Horáček, E.: Směrnice pro statický výpočet konstrukcí panelových budov, VÚPS Praha 1966
  • 4) směrnice pro navrhování nosné konstrukce panelových budov, VÚPS Praha:
    • – díl I. z roku 1971
    • – díl II. z roku 1972
    • – změna a) z roku 1977


3.1 VADY PROJEKTOVÉ DOKUMENTACE KONSTRUKCÍ

Vady projektové dokumentace konstrukcí jsou rozsáhlou skupinou vad panelových konstrukcí, které jsou způsobeny především nesouladem mezi požadavky podle předpisů a norem platných v době realizace a předpisů a norem současně platných. Odstranění těchto vad projektové dokumentace panelových konstrukcí ve vztahu k současně platným předpisům musí být vedle vzniklých poruch nedílnou součástí rekonstrukce a modernizace panelových budov. Postup návrhu rekonstrukce a modernizace upravuje ČSN 73 0038 Navrhování a posuzování stavebních konstrukcí při přestavbách, která svým způsobem umožňuje individuální hodnocení konstrukce.

Vady projektové dokumentace panelových budov mají rozdílnou závažnost a význam. U dříve stavěných objektů realizovaných ve stavební soustavě T 06 B je nutné považovat za závažné tyto vady:

  • nedostatečnou věncovou podélnou a příčnou výztuž s dopadem na tuhost a únosnost svislých styků mezi jednotlivými prvky nosných stěn a stropní tabule;
  • v patě stěnových panelů není navržena příčná výztuž;
  • stěnové panely ze slabě vyztuženého betonu jsou navrženy bez řádné konstrukční výztuže při obvodu panelů;
  • styky mezi nenosným obvodovým pláštěm a nosnou konstrukcí jsou navrženy tak, že neumožňují dilatační pohyby v rovině obvodového pláště vznikající vlivem objemových změn vyvolaných rozdílnou teplotou;
  • nosná konstrukce není navržena s ohledem na odolnost proti výbuchu plynu v místnosti ani nárazu např. těžkého vozidla;
  • nevyhovující požární bezpečnost bytových jader B3;
  • nedostatečná požární odolnost nosných stropních panelů způsobená nedostatečnou krycí vrstvou betonu;
  • nevyhovující prostorové a dispoziční řešení chráněných únikových cest u budov od 8 nadzemních podlaží;
  • nedostatečný tepelný odpor obalových konstrukcí;
  • nepřerušené teplené mosty (např. balkóny);
  • nevyhovující celoroční bilance zkondenzované a vypařené vodní páry;
  • vysoká spotřeba energie na vytápění objektů.


3.2 MONTÁŽNÍ A VÝROBNÍ VADY NOSNÝCH KONSTRUKCÍ

Tyto vady jsou především ovlivněny působením lidského faktoru. Je možné je dělit na vady skryté a zjevné.

Mezi skryté vady v této oblasti pak například patří:

  • odchylky fyzikálně mechanických, případně jiných parametrů popisujících vlastnosti materiálů;
  • množství, kvalita a způsob vyztužení dílců a styků;
  • nedodržení výrobní technologie;
  • nedodržení montážní technologie.

Ke zjevným vadám v této oblasti můžeme zařadit:

  • nedodržení výrobních tolerancí dílců;
  • nedodržení montážních tolerancí (obr. 60ab).

Viditelné vady, s kterými se setkáváme u realizovaných staveb soustavy T 06 B, se objevují hlavně ve spojích a stycích obvodového pláště. Projektová dokumentace například předepisovala u některých objektů překrytí spár hliníkovými lištami, které mohly na jedné straně působit jako architektonický prvek, ale na druhé straně také chránit výplně spár.

Obr. 60a Spáry mezi stropními panely

Obr. 60b Montážní nepřesnost


3.3 MATERIÁLOVÉ VADY NOSNÝCH KONSTRUKCÍ

Materiálové vady lze v zásadě rozdělit do dvou skupin a to:

  • vady plynoucí z nedodržení jakostí materiálů předepsaných výrobní a prováděcí dokumentací;
  • vady plynoucí z použití málo kvalitních materiálů, ať už z důvodů snižování finanční náročnosti výstavby nebo proto, že trh v té době mnoho možností nenabízel.

S viditelnými materiálovými vadami se nejčastěji setkáváme u konstrukcí vystavených vlivům povětrnosti, to znamená u obalových konstrukcí. Nejcitlivějším místem je samozřejmě střecha a dále obvodový plášť včetně lodžií a balkónů a jeho doplňky jako zábradlí, oplechování, předsazená zádveří apod.

V současné době náš trh oplývá mnoha hydroizolačními systémy osvědčující vhodnost pro použití u plochých střech. Obdobná situace je i u nátěrových hmot na různé podklady. Fasádní zateplovací systémy pak mohou velmi dobře řešit problémy rozvrstvených, oloupaných či jinak narušených obvodových plášťů v ploše a ve spárách, kde vlivem malé životnosti trvale pružných tmelů, nepřípustných tolerancí a technologické nekázni zatéká.


4. CHARAKTERISTICKÉ PORUCHY NOSNÝCH KONSTRUKCÍ

Podle ustanovení ČSN 73 0038 Navrhování a posuzování stavebních konstrukcí při přestavbách čl. 1.1.5

  • porucha konstrukce je změna konstrukce proti původnímu stavu, která je vyvolána zatěžujícími účinky a vlivy ve stadiu realizace a užívání, a která zhoršuje jejich spolehlivost a funkční způsobilost.

Funkční způsobilost je schopnost konstrukce plnit požadované nosné funkce z hlediska mezních stavů únosnosti a použitelnosti při působení statických a dynamických zatížení, požadované funkce z hlediska požární bezpečnosti, energetické náročnosti, z hlediska úspory tepla, akustiky, bezpečnosti provozu a užitných vlastností a z hlediska požadavků zdravotní nezávadnosti a ochrany zdraví.

Poruchy konstrukcí lze rozdělit na závažné a méně závažné.

Mezi závažné poruchy zařazujeme všechny poruchy, které výrazným způsobem snižují statickou funkci. Jsou to zejména poruchy, které se vyskytují v tzv. kritických místech. Vady, které způsobují poruchy vyvolané zatěžovacími účinky a vlivy. Tyto poruchy jsou aktivní, dochází k jejich rozvoji a postupnému šíření. Postupný rozvoj a šíření poruch (trhliny, drcení apod.) způsobuje redistribuci vnitřních sil z míst porušených do míst neporušených. Jestliže v konstrukci nejsou rezervy schopné pokrýt zvýšená namáhání způsobená touto redistribucí, může dojít k lokálnímu, případně celkovému selhání (kolapsu) konstrukce (systému). Zajištění nosné konstrukce proti působením především tahových a smykových namáhání lze klasifikovat jako rozhodující opatření z hlediska prevence před vznikem poruch. Jedná se zejména o výztuž dílců, především v průřezech přiléhajících ke stykům, výztuž zálivkovou a věncovou.

Mezi méně závažné poruchy zařazujeme všechny poruchy, které se projevují pouze lokálně a nemají vliv na celkové statické chování konstrukce, příp. nosného systému. Jedná se o tzv. pasivní poruchy, které jsou stabilizovány a nedochází tudíž k jejich šíření a rozvoji.

  • Nejčastějším projevem poruch jsou trhliny, které rozlišujeme podle šířky na:
    • vlasové (do 0,1 mm),
    • tenké (0,1 až 0,3 mm),
    • střední (0,3 až 0,5 mm),
    • větší (0,5 až 2 mm),
    • velké (nad 2 mm).

Vhodné materiály a postupy pro sanace, případně rekonstrukce poruch, popisovaných v dalších kapitolách uvádí publikace Sanace a rekonstrukce nosných konstrukcí panelových domů, zpracovaná ČVUT FS v srpnu 1999.

Obr. 61 Bytové domy T 06 B

Obr. 62 Bytový dům T 06 B s obvodovým pláštěm po provedení zateplení (původně keramzitbetonové celostěné panely)

Obr. 63 Věžový dům T 06 B s vrstveným obvodovým pláštěm


4.1 PORUCHY DÍLCŮ

  • K nejčastějším poruchám dílců patří:
    • smykové nebo tahové trhliny,
    • smykové nebo tahové trhliny v nadpraží,
    • odlupování betonu v patě a zhlaví stěnových dílců,
    • tahové trhliny na horním líci stropních dílců v místě uložení,
    • rozdílné dotvarování stropních příp. stěnových dílců,
    • technologické trhliny ve stropních a stěnových dílcích,
    • nedostatečná krycí vrstva výztuže, vybočení tlačené výztuže,
    • nadměrné tvarové a rozměrové odchylky dílců bez vlivu na požadovanou funkci,
    • odchylky v kvalitě a vyztužení dílců pouze s lokálními důsledky.

Povrchová úprava nosných dílců většinou dostatečně překrývá tyto poruchy a proto nejsou v průměrně udržovaných prostorech patrné, ale je nutné je brát v úvahu při celkové regeneraci objektů. Výjimku mezi nosnými dílci z tohoto hlediska tvoří stropní panel přecházející v balkónovou desku. Nedostatečným opatřením, tj. zkorodovaným oplechováním (viz. foto na obr. 64 až 65), proti vnikání vody do konstrukce, dochází k tvorbě výkvětů látek vyluhovaných z betonu a místy už i k odpadávání betonové krycí vrstvy výztuže, a tím k odkrytí výztuže značně poškozené korozí. Nejexponovanějšími místy balkónů z tohoto pohledu jsou části na obvodě balkónových dílců, zejména hrana rovnoběžná s fasádou objektu.

Působení vody vnikající do balkónového dílce má tři hlavní důsledky. První je pouze estetický, kdy jsou na spodních plochách dílců viditelné mapy bílé až šedé barvy (tvořené výluhy látek z betonu), případně doprovázené výkvěty plísní. Tento projev není pro konstrukci nebezpečný, nicméně signalizuje stav, že s konstrukcí není cosi v pořádku a je nutné provést příslušná opatření. Pokud k nim nedojde, negativní dopady pronikající vlhkosti na vlastnosti prvků nabývají na intenzitě.

Druhým projevem je narušování betonu postupně se zvětšujícími mikrotrhlinami, které vznikají při rozpínání zmrzlé vody v zimním období. Jejich rozšiřování má za následek snadnější pronikání vlhkosti do konstrukce, a to až k výztuži. To vede ke třetímu stádiu, kdy je výztuž napadena korozí. K tomu negativně přispívá i malá tloušťka betonu krycí vrstvy výztuže.

Korodující výztuž nabývá na objemu (vznikající rez zvětšuje svůj objem až na 250 % oproti původnímu stavu), tlačí na okolní beton; pokud nedojde včas k zastavení procesu koroze výztuže, beton nebude dále schopen vzdorovat těmto tlakům a začne nejprve praskat a posléze se i odlupovat krycí vrstva betonu. Potom už není výztuž nijak chráněna proti působení vlivů vlhkosti a proces koroze nabývá na rychlosti a intenzitě. To je již značně nebezpečný stav, který může vést až k havárii poškozené konstrukce.

Balkóny jsou navíc vystaveny působení vnějšího prostředí (zejména kyselým dešťům, smogu apod.), takže jeho dopad je intenzivnější. Pokud není konstrukce dostatečně chráněna, dochází jak k poměrně rychlému průběhu narušení betonu, tak k urychlení koroze výztuže. Je nutné upozornit, že pokud nedojde v brzké době k opravě narušených prvků spojené s odstraněním příčin poruch, může se tento problém stát závažným statickým nebezpečím.

Před započetím regenerace balkónů je nutné posoudit, zda výztuž nebo beton dílců nejsou v takovém stavu, že by mohla hrozit jejich havárie. Pokud balkón po statické stránce vyhovuje, musí být zároveň s odstraněním následků zjištěných poruch provedeno i odstranění jejich příčin.

Sanace balkónů by měly být prováděny za slunného suchého počasí. Nejprve je vhodné odstranit nášlapnou vrstvu balkónu včetně oplechování jeho okrajů, a nechat provlhlý dílec řádně vyschnout. Zároveň je možné odstranit narušené části betonu, a případně provést odrezivění obnažené výztuže. Narušené části betonu je možné zjistit při poklepu kladívkem, přičemž dutý zvuk signalizuje nesoudržnost daného místa v konstrukci. Viditelně narušený beton (potrhaný, popraskaný) je nutné odstranit do hloubky nenarušené karbonatací. Povrch těchto míst by měl být zdrsněn, opravené plochy by měly být pokud možno pravoúhlé, upravené do tvaru blížícího se čtverci.

Pokud v některém místě dojde k obnažení výztuže, je nutno obnažení rozšířit tak, aby došlo k odhalení i nezrezivělé část prutů v délce alespoň 30 mm a výztuž byla z betonu uvolněna po celém jejím obvodu tak, aby mezi ní a betonem byla vůle minimálně 20 mm. Poté je nutné výztuž řádně očistit od veškerých korozních zplodin, v menším rozsahu je možné použít ocelový kartáč. Modernější metodou je čištění pomocí stlačeného vzduchu s abrazivními látkami nebo tlakovou vodou s pískem. Jestliže výztuž vlivem koroze ztratila více než 25 % z plochy svého průřezu, je obvykle nutné její zesílení, které se provede buď přivařením příložek z boků původní výztuže, moderními postupy je připojení nových prutů objímkami nebo závitovým spojením. Pokud je to nutné, může být provedena i úplná výměna výztuže. O výběru vhodného způsobu zesílení výztuže by měl rozhodnout statik. Protože při dolním povrchu balkónového dílce je krytí výztuže pouhých 10 mm, je vhodné obnažené pruty opatřit antikorozním nátěrem. Pro tento typ ochrany výztuže se používají nátěry na polyuretanové nebo na polymercementové (polymery, cementová pojiva a inhibitory koroze ve vodním roztoku) bázi; při jejich aplikaci je nutné se řídit pokyny výrobce.

Vyspravení dolního povrchu balkónového dílce, tzv. reprofilaci musí přecházet vytvoření adhezního můstku. Adhezní můstek se provádí nátěrem, který zajistí penetraci stávajícího betonu, zvýší pasivaci výztuže a zajistí spolupůsobení podkladního betonu s novým reprofilačním materiálem. Příprava a aplikace tohoto nátěru se musí řídit pokyny výrobce. Musí být použit takový typ nátěru, který je kompatibilní s následně nanesenou správkovou maltou. Používají se buď hmoty na bázi bezrozpouštědlového dvousložkového polymeru, nebo penetrace ve formě vodní disperze. Samotná správková malta se aplikuje ještě před zatvrdnutím materiálu adhezního můstku. Pro reprofilaci betonu se používají polymercementové malty PCC (cementové malty s vodním roztokem nebo vodní disperzí polymeru) nebo kompozitní malty PC (polymerová matrice a plnivo – malta neobsahuje jako pojivo hydratovaný cement).

Vzhledem k předpokládanému malému rozsahu poškozených ploch a jejich poloze na dolním líci vodorovného prvku bude nanášení provedeno ručně. Konzistence malty by měla být taková, aby se v ruce dala formovat do hrudky, přičemž platí, že čím tužší malta je, tím méně se při vysychání smršťuje. Místa za obnaženou výztuží budou vyplněna pěchováním pomocí trnu z tvrdého dřeva, v ploše se malta nanáší hladítkem po vrstvách. Každá vrstva by měla být na povrchu zdrsněna kvůli lepší soudržnosti s další vrstvou. Sanovaná místa je nutné po dobu jednoho týdne stále vlhčit, aby bylo zamezeno vzniku nežádoucích smršťovacích trhlin.

Na očištěný horní povrch balkónového dílce je vhodné v celé jeho ploše nabetonovat novou podkladní vrstvu, a to ve spádu alespoň 2 % směrem od fasády. Tloušťka této vrstvy v nejtenčím místě by neměla být menší než 30 mm. Provedením této vrstvy betonu zároveň dosáhneme požadovaného krytí nosné výztuže, (při stávajícím stavu nevyhovujících 10 mm). Na podkladní vrstvu betonu bude po jeho zatvrdnutí osazeno oplechování z kvalitního materiálu, jako je titanzinkový nebo měděný plech nebo plast. Pak následuje nalepení a vyspárování keramické dlažby. V případě, že po obvodě balkónu budou osazeny kvalitní dlaždice s okapním nosem, je možné od oplechování upustit. Pozornost je nutno věnovat řádnému vytmelení míst, kde dlažbou prostupují sloupky zábradlí.

Podrobný popis způsobu sanace a použitých materiálů je uveden v publikaci Sanace a rekonstrukce nosných konstrukcí panelových domů zpracované ČVUT FS v srpnu 1999.

Obr. 64 Poruchy balkónových desek

Obr. 65 Poruchy balkónových desek


4.2 PORUCHY STYKŮ NOSNÝCH DÍLCŮ

Nejslabším článkem v panelových konstrukcích jsou styky nosných dílců, které obecně vykazují vysokou tuhost (malou poddajnost) a nedostatečnou únosnost. Styky jsou místa, v nichž dochází ke kumulaci poruch, projevujících se nejčastěji trhlinami. Tvarování a nedostatečné vyztužování styků a celková technologická nekázeň jsou hlavními příčinami poruch těchto konstrukcí.

  • Nejčastěji se vyskytují poruchy styků dílců:
  • smykové nebo tahové trhliny ve svislých stycích stěnových dílců, popř. stěnových a obvodových dílců (obr. 68, 7077, 80, 81, 86, 87, 88);
  • porušení svislých styků soustavou šikmých trhlin, rozevírání styčné spáry, vydrolování betonu;
  • lokální trhliny ve stycích (smykové, tahové) neprocházející celým průřezem styku;
  • svislé tahové trhliny procházející jádrem styku stěna – strop – stěna do zhlaví spodního, případně paty stěnového dílce;
  • narušení styků sousedících stropních dílců průběžnou trhlinou;
  • technologické trhliny ve stěnových dílcích (obr. 6667);
  • technologické trhliny ve stycích (ve tvaru styčné kontaktní spáry);
  • porušení styku mezi lodžiovými stropními a stěnovými dílci a vysouvání lodžiových stropních dílců;
  • porušování zhlaví (lodžiových stěnových dílců v oblasti styku s lodžiovými stropními dílci).

S poruchami styků se setkáváme i u prefabrikovaných schodišťových konstrukcí. Běžnou poruchou jsou trhliny ve stycích schodišťových ramen s podestami. Vyplývá to z chybného projektového řešení, kde betonová zálivka neumožňuje kloubové působení styku.

Ve schodišťovém prostoru se setkáváme s trhlinami i mezi stěnami a schodišťovými rameny, kde betonová zálivka neumožňuje průhyb schodišťového ramene.

Jiným druhem poruchy, která neovlivňuje působení nosné konstrukce, je zatékání kolem okenních rámů zejména ve spodní části okna.

Název poruchy:
Svislé trhliny ve styčných spárách mezi stěnovými dílci nosných stěn

  • Projev poruchy:
  • Poruchy se projevují svislými smykovými nebo tahovými trhlinami ve styčných spárách dílců.
  • Vlasové trhlinky (tahové) s nenarušeným obrysem se vyskytují téměř ve všech spárách.
  • Větší trhliny o šířce až několika mm vznikají zpravidla v té části stěnové konstrukce, která je spojené s vnějšími stěnami. Projevují se zejména v nejvyšších podlažích a v průběhu několika let se rozšiřují do nižších podlaží. Šířka trhlin se postupně zvětšuje směrem k hornímu okraji budovy.

  • Příčiny poruchy:
  • Vlasové (tahové) trhlinky svislých styků jsou vyvolány smršťováním stykového betonu a dílců.
  • Ve styčných spárách spojujících subtilní pilířky a plné stěnové panely jsou trhlinky ve styku (smykové) zvětšovány vlivem rozdílné dlouhodobé deformace přilehlých částí (dotvarování – dotlačování).
  • Trhliny zpravidla smykové rozvíjející se od nejvyššího podlaží jsou způsobeny především cyklicky působícími teplotními a vlhkostními objemovými změnami vnějších stěn a vzájemným spolupůsobením prvků v rámci konstrukčního systému.
  • Velikost a výskyt trhlin ovlivňuje tvar stykových ploch dílců, kvalita stykového betonu, způsob a množství výztuže styku. Trhliny větších šířek provázené narušováním betonu jsou dokladem, že ve styku bylo dosaženo namáhání, které se blíží meznímu stavu.
  • Tahové trhliny s malým narušením obrysů svědčí o nedostatečném příčném vyztužení styku.

  • Důsledky poruchy:
  • Vznik trhlin ve stycích podstatně snižuje jejich tuhost a má výrazný vliv na přerozdělení vnitřních sil v prvcích a stycích nosného systému.

  • Diagnostika poruchy:
  • Vizuální ověření porušení styků vyžaduje odstranění povrchových vrstev stykového betonu a dílců.
  • Ověření narušení stykového betonu uloženého mezi čely stěnových dílců, otevření svislé drážky styku s ozuby, popř. použití ultrazvukových přístrojů.

  • Sanace poruchy:
  • Injektáž stabilizovaných (neaktivních) trhlin velmi tekutým epoxidovým lepidlem.
  • Tmelení nestabilizovaných (aktivních) trhlin, vyvolaných např. cyklickými objemovými změnami nízkomodulovým elastomerickým tmelem.
  • Reprofilace betonových částí tixotropní reprofilační směsí s kompenzovaným smršťováním, s pevností v tlaku po 28 dnech více než 40 MPa a s přídržností k podkladu vyšší než 2,5 MPa.
  • Vyhlazení povrchu dvousložkovou maltou nanášenou stěrkou nebo kovovým hladítkem na dobře očištěný povrch a s dokonalým rozetřením okrajů.
  • Dodatečné sepnutí stěnových dílců předpínacími kabely, popř. upravenou betonářskou (kruhovou) výztuží řádně kotvenou na protilehlých čelech stěny a umístěnou v úrovni pat a zhlaví stěnových panelů.

Název poruchy
Narušení vodorovných styků nosných stěn a stropních dílců

  • Projev poruchy:
  • Trhliny a narušování betonu ve zhlaví nebo patě stěny, oddělování krycích vrstev betonu, rozvoj trhlin do střední části stěny.
  • Trhliny mezi čely stropních panelů a stykovým betonem, narušení stykového betonu.
  • Narušení výplně ložných spár.
  • Vodorovné trhliny mezi dílci a výplní ložných spár.

  • Příčiny poruchy:
  • Primární příčinou vzniku těchto trhlin je složitý stav prostorové napjatosti styku, nedostatečné vyztužení dílců, nedodržení předepsané kvality materiálu stěnových dílců;
  • nesprávné uspořádání výztuže spodních a horních okrajů panelů (chybějící žebříčky);
  • nedodržení technologie montáže.
  • Svislé a šikmé trhliny ve zhlaví a patě stěn svědčí o značné koncentraci tlakových hranových napětí a tahových napětí způsobených zvýšeným dotvarováním betonu styku.
  • Vodorovné trhliny v kontaktních plochách mezi výplní ložné spáry a dílci jsou dokladem větších deformací nosného systému účinkem zatížení (rozdílné svislé přetváření stěnových dílců protilehlých stěn, případně jejich rozdílné sedání, vliv seizmických účinků a otřesů).
  • Vodorovné trhliny, narušení dílců a styku mohou být způsobeny i nekvalitní montáží v důsledku neuvolnění montážních přípravků.

  • Důsledky poruchy:
  • Trhliny ve stycích způsobují výrazné snížení únosnosti a tuhosti stěn v oblasti styků, které může mít závažné důsledky zejména vzhledem k tlakovému namáhání nosných stěn (ztráta způsobilosti). Mohou být i příčinou zvýšeného smykového namáhání, popř. porušení přilehlých svislých styků mezi stěnovými dílci.

  • Diagnostika poruchy:
  • Vizuální průzkum porušení styků vyžaduje odstranění povrchových úprav stěn a podlahových vrstev, popř. „obnažení“ průřezu se stykovým betonem mezi čely stropních dílců.
  • Pro vyšetření dutin, rozrušení stykového betonu a vodorovných trhlin lze použít přístrojů na bázi ultrazvuku.

  • Sanace poruchy:
  • Injektáž stabilizovaných (neaktivních) trhlin velmi tekutým epoxidovým lepidlem.
  • Tmelení nestabilizovaných (aktivních) trhlin, vyvolaných např. cyklickými objemovými změnami nízkomodulovým elastomerickým tmelem.
  • Reprofilace betonových částí tixotropní reprofilační směsí s kompenzovaným smršťováním, s pevností v tlaku po 28 dnech více než 40 MPa a s přídržností k podkladu vyšší než 2,5 MPa.
  • Vyhlazení povrchu dvousložkovou maltou nanášenou stěrkou nebo kovovým hladítkem na dobře očištěný povrch a s dokonalým rozetřením okrajů.

Název poruchy:
Trhliny mezi dílci schodišťových ramen a stěnovými dílci

  • Projev poruchy:
  • Trhlina ve styku schodišťového ramene se schodišťovou stěnou.
  • Narušení soklu u schodišťových stupňů.

  • Příčiny poruchy:
  • Chybné řešení styků dílce schodišťového ramene a stěnového dílce.
  • Dlouhodobé přetváření a deformace schodišťového ramene.

  • Důsledky poruchy:
  • Narušení povrchových úprav, zhoršení estetické úrovně schodišťového prostoru.

  • Diagnostika poruchy:
  • Vizuální prohlídka.

  • Sanace poruchy:
  • Mechanické rozšíření trhlin ve styku mezi stropními dílci, pokud jsou trhliny užší než 4 mm.
  • Tmelení trhlin nízkomodulovým elastomerickým tmelem.
  • Vyhlazení dvousložkovou maltou nanášenou stěrkou nebo kovovým hladítkem na dobře očištěný povrch a s dokonalým rozetřením okrajů.

Obr. 66 Poruchy parapetních křemelinových panelů

Obr. 67 Poruchy parapetních křemelinových panelů

Obr. 68 Spára mezi obvodovými celostěnovými keramzitovými dílci – montážní nepřesnost, nízká kvalita výplně

Obr. 69 Aktivní trhlina v obvodovém keramzitbetonovém plášti v místě styku

Obr. 70 Aktivní trhlina ve styku keramzitbetonového pláště

Obr. 71 Aktivní trhlina v keramzitbetonovém plášti

Obr. 72 Aktivní trhlina mezi obvodovými keramzitbetonovým pláštěm a stropním panelem

Obr. 73 Trhliny mezi parapetem a okenní vložkou

Obr. 74 Trhliny nad oknem

Obr. 75 Trhliny mezi stropem, příčnou a obvodovou stěnou

Obr. 76 Trhliny mezi nosnými a výplňovými konstrukcemi

Obr. 77 Trhliny pod stropem mezi příčkovým a štítovým panelem

Obr. 78 Narušená povrchová úprava křemelinového obvodového pláště

Obr. 79 Zatékání pod parapetem okna

Obr. 80 Aktivní trhliny ve stycích nosných stěn

Obr. 81 Aktivní trhliny ve stycích nosných stěn

Obr. 82 Trhliny ve stěnovém panelu pod balkónovou deskou

Obr. 83 Zatékání pod okenním rámem

Obr. 84 Trhliny v panelu v závětří

Obr. 85 Strop nad posledním podlažím – zatékání

Obr. 86 Schodišťový prostor – trhliny ve styku stěnových panelů, ve styku podesta – schodišťové rameno a ve styku stěnový panel schodišťové rameno

Obr. 87 Trhliny v předsazené konstrukci zádveří

Obr. 88 Trhliny v předsazené konstrukci zádveří


4.3 PORUCHY OBVODOVÝCH DÍLCŮ A STYKŮ

Obalové konstrukce jsou vystaveny působení povětrnostních vlivů, což se významně promítá do četnosti poruch jak samotných dílců, tak hlavně jejich styků vzájemně, ale i s vnitřní konstrukcí.

  • Poruchy se projevují:
  • vysokou nasákavostí vnější vrstvy;
  • nevhodnou skladbou obalových konstrukcí z hlediska objemových změn;
  • korozí kotevní výztuže;
  • korozí a nedostatečným kotvením vnější pohledové vrstvy sendvičového panelu;
  • použití nekvalitních materiálů způsobuje postupnou ztrátu funkční způsobilosti jak v ploše tak ve stycích a spojích;
  • vlasovými případně strukturními trhlinami na povrchové pohledové vrstvě obvodového pláště;
  • odtrháváním atiky;
  • popraskáním skleněných výplní meziokenních vložek;
  • zatékáním do vnitřního prostoru kolem okenních rámů.

Název poruchy:
Oddělování jednovrstvých předsazených obvodových dílců od vnitřní nosné konstrukce – trhliny ve styku obvodového dílce a vnitřní nosné konstrukce (nosných stěn a stropních panelů)

  • Projev poruchy:
  • Vznik zpravidla výrazných svislých trhlin mezi obvodovým dílcem a vnitřními nosnými stěnami (šířky až několika mm), vodorovných trhlin mezi obvodovými dílci a stropní konstrukcí. Trhliny se zpravidla zvětšují směrem k hornímu podlaží a okrajům budovy. Cyklický charakter účinku teploty a vlhkosti přispívá k postupnému rozvoji a šíření trhlin (zvětšování šířky trhlin, drolení stykového betonu, rozvoj do nižších podlaží).
  • Trhliny vznikají i mezi jednotlivými dílci obvodového pláště.
  • Trhlinami proniká srážková voda, která urychluje korozi výztuže styků, znehodnocuje vnitřní povrchové úpravy a podílí se na tvorbě plísní.

  • Příčiny poruchy:
  • Poruchy projevující se trhlinami způsobují cyklické teplotní a vlhkostní objemové a tvarové změny obvodového pláště.

  • Důsledky poruchy:
  • Zvýšené nebezpečí koroze kotevní výztuže mezi dílci obvodového pláště, stěnovými a stropními dílci.
  • Zhoršení ostatních stavebně fyzikálních vlastností.
  • Znehodnocování vnitřních povrchových úprav, tvorba plísní.

  • Diagnostika poruchy:
  • Vizuální ověření porušení styků po odstranění povrchových úprav stěn.
  • Pro vyšetření dutin, rozrušení stykového betonu a vodorovných trhlin lze použít přístrojů na bázi ultrazvuku.

  • Sanace poruchy:
  • Tmelení nestabilizovaných (aktivních) trhlin, vyvolaných např. cyklickými objemovými změnami nízkomodulovým elastomerickým tmelem.
  • Reprofilace betonových částí tixotropní reprofilační směsí s kompenzovaným smršťováním, s pevností tlaku po 28 dnech více než 40 MPa a s přídržností k podkladu vyšší než 2,5 MPa.
  • Vyhlazení povrchu dvousložkovou maltou nanášenou stěrkou nebo kovovým hladítkem na dobře očištěný povrch a s dokonalým rozetřením okrajů.
  • Při nedostatečném uložení stropních dílců ve styku se provede v úrovni horního zhlaví stěnových dílců osazení válcovaných úhelníků s výztuhami (min. 50 x 50 x 7 mm) osazených na vyhlazené kontaktní plochy stěnových dílců a kotvené svorníky. Otvory pro svorníky a kontaktní plochy jsou vyplněné epoxidovou pryskyřicí.

Název poruchy:
Poruchy povrchů obvodových dílců, trhliny v povrchových vrstvách obvodových dílců, trhliny vycházející z hran okenních otvorů

  • Projev poruchy:
  • Odlupování a rozpad povrchových vrstev.
  • Zatékání a provlhání v ploše obvodových dílců, koroze výztuže.
  • Vznik a rozvoj smykových a tahových trhlin, trhliny vycházejících z hran okenních otvorů.

  • Příčiny poruchy:
  • Nesprávná skladba obvodových dílců z hlediska difuze (vysoký difuzní odpor povrchových vrstev).
  • Nesprávná skladba a vzájemná vazba jednotlivých vrstev z hlediska mechanických účinků způsobených klimatickými vlivy (vysoký modul pružnosti vnějších vrstev, malá poddajnost spojovacích vrstev).
  • Nevhodné vlastnosti a nedostatečná odolnost povrchové vrstvy vzhledem ke klimatickým účinkům a vlivům způsobeným agresivitou prostředí.
  • Nesprávné řešení styků a kotevních spojů obvodových dílců a vnitřní nosné konstrukce (nosných stěn a stropních dílců).

  • Důsledky poruchy:
  • Odlupování a rozpad povrchových vrstev, vznik a rozvoj trhlin, zatékání a provlhání v ploše dílců, koroze výztuže, zhoršení tepelně izolačních vlastností dílců, vznik plísní, energetické ztráty.
  • Narušení stability obvodových dílců.
  • Narušení celistvosti obvodových dílců (rozvrstvování).

  • Diagnostika poruchy:
  • Vizuální průzkum, průzkum mechanického narušení, odběr a vyšetření vzorků.

  • Sanace poruchy:

alternativa a)

  • Povrchy velmi dobré – impregnace a hydrofobizace (silikon, silon, akrylát).
  • Povrchy mírně narušené – očištění, penetrace, nátěr ochranným nátěrem.
  • Povrchy silně narušené – odstranění veškerého narušeného povrchového materiálu otryskáním, očištění, penetrace, tenkovrstvá omítka z dvousložkové malty a po technologické přestávce ochranný nátěr.

alternativa b)

  • Odstranění zbytků narušených povrchových úprav a nátěrů (mechanicky, otryskáním, při větším narušení provést adhezní most).
  • Injektáž stabilizovaných (neaktivních) trhlin velmi tekutým epoxidovým lepidlem.
  • Tmelení nestabilizovaných (aktivních) trhlin, vyvolaných např. cyklickými objemovými změnami nízkomodulovým elastomerickým tmelem.
  • Reprofilace betonových částí tixotropní reprofilační směsí s kompenzovaným smršťováním, s pevností v tlaku po 28 dnech více než 40 MPa a s přídržností k podkladu vyšší než 2,5 MPa.
  • Vyhlazení povrchu dvousložkovou maltou nanášenou stěrkou nebo kovovým hladítkem na dobře očištěný povrch a s dokonalým rozetřením okrajů (v případě nestabilizovaných trhlin se doporučuje vyztužit povrchovou vrstvu polyethylenovou sítí).

Pozn.: Tato úprava je vhodná pouze v odůvodněných případech, kdy nebude prováděno zateplení.

  • Zabezpečení kotvení obvodových dílců a vnitřní nosné konstrukce. Úprava dodatečně provedeného kotvení. Zejména jeho tuhost musí umožnit dilatační pohyby obvodového pláště účinkem změny teploty. Materiál dodatečných kotev (hmoždinky, trny, spojovací a kotevní výztuž) musí být odolný proti korozi.

Název poruchy:
Poruchy těsnících spojů obvodových dílců

  • Projev poruchy:
  • Trhliny mezi tmelem vyplňujícím spáry a obvodovými dílci.
  • Zatékání do styků.
  • Zvýšení infiltrace.
  • Vznik plísní na vnitřní straně pláště.

  • Příčiny poruchy:
  • Nevhodné vlastnosti, popř. provedení těsnících materiálů, ztráta vlastností těsnících materiálů v čase způsobená degradačními procesy, nepřípustné montážní odchylky a tolerance, nesprávný návrh a řešení spár, nevhodná profilace hran obvodových panelů.

  • Důsledky poruchy:
  • Ztráta vodotěsnosti a vzduchotěsnosti.
  • Zhoršení tepelně izolačních vlastností styků.
  • Kondenzace v oblasti styků, vznik plísní, energetické ztráty.
  • Koroze kotevní výztuže pláště k vnitřní konstrukci.

  • Diagnostika poruchy:
  • Vizuální průzkum, sondy ve styku.

  • Sanace poruchy:
  • Odstranění stávajících porušených tmelů a těsnění spár s novým provedením, případně reprofilací hran.
  • Před těsněním spár silikonovými těsnícími pásky při ponechání stávajících těsnících tmelů ve spáře.

Poznámka:
Tato úprava je vhodná pouze v případě vyhovující profilace hran obvodových panelů a v případě, kdy nebude prováděno zateplení obvodového pláště.

  • Příčiny poruchy:
  • Nedostatečná krycí vrstva.
  • Nekvalitní beton, karbonatace.
  • Vysoká pórozita betonu, nadměrný obsah chloridů.
  • Rozpínavé síly vyvolané korozivními produkty.

  • Důsledky poruchy:
  • Urychlení koroze výztuže.
  • Pokračující progresivní rozrušování v povrchových vrstvách dílců.
  • Postupná ztráta funkční způsobilosti.
  • Úplné narušení, ztráta mechanické odolnosti a stability.

  • Diagnostika poruchy:
  • Vizuální průzkum.
  • Zkouška karbonatace, stanovení pH, chemický rozbor.
  • Odběr vzorků.

  • Sanace poruchy:
  • Odstranění veškerého narušeného a zkarbonatovaného betonu (mechanicky, otryskáním, vodním paprskem).
  • Obnažením výztuže, odstraněním betonu min. 20 mm pod vnitřní okraj prutu.
  • Mechanické očištění výztuže od rzi na bílý kov.
  • Ošetření výztuže nátěrem podle příslušných pokynů výrobce.
  • Nátěr celé opravované plochy pro vytvoření adhezního můstku.
  • Reprofilace betonových částí tixotropní reprofilační směsi s kompenzovaným smršťováním, s pevností v tlaku po 28 dnech více než 40 MPa a s přídržností k podkladu vyšší než 2,5 MPa.
  • Vyhlazení povrchu dvousložkovou maltou nanášenou stěrkou nebo kovovým hladítkem na dobře očištěný povrch a s dokonalým rozetřením okrajů.

Název poruchy:
Trhliny v nadpraží nosných stěn

  • Projev poruchy:
  • Charakteristickým porušením nadpraží jsou šikmé (tahové) nebo svislé (smykové) trhliny (nebo více trhlin), procházející někdy i na celou výšku nadpraží. Šířka i délka trhlin je obvykle největší v nejvyšších podlažích (účinek rozdílné teploty), popř. v nejnižších podlažích (účinek rozdílného sedání).

  • Příčiny poruchy:
  • Příčiny jsou podobné jako u poruch svislých styků, vliv cyklicky působících objemových změn vnějších stěn, rozdílné dotvarování a dotlačování částí stěn spojených nadpražím, rozdílné sedání a ve výjimečných případech účinky vodorovných zatížení.

  • Důsledky poruchy:
  • Vznik trhlin v nadpraží snižuje jejich tuhost a únosnost a způsobuje následnou redistribuci vnitřních sil v nosné konstrukci.

  • Diagnostika poruchy:
  • Vizuální průzkum po odstranění povrchových úprav nadpraží.

  • Sanace poruchy:
  • Injektáž stabilizovaných (neaktivních) trhlin velmi tekutým epoxidovým lepidlem.
  • Tmelení nestabilizovaných (aktivních) trhlin, vyvolávaných např. cyklickými objemovými změnami nízkomodulovým elastomerickým tmelem.
  • Reprofilace betonových částí tixotropní reprofilační směsi s kompenzovaným smršťováním, s pevností v tlaku po 28 dnech více než 40 MPa a s přídržností k podkladu vyšší než 2,5 MPa.
  • Vyhlazení povrchu dvousložkovou maltou nanášenou stěrkou nebo kovovým hladítkem na dobře očištěný povrch a s dokonalým rozetřením okrajů.
  • Značně narušená nadpraží výraznými trhlinami lze sanovat dodatečně přikotvenou výztuží přivařenou na stávající výztuž a provedení nové krycí vrsty z cementové malty.

Název poruchy:
Trhliny v podélných stycích mezi stropními dílci

  • Projev poruchy:
  • Smykové nebo tahové trhliny v podélných stycích (spárách) mezi stropními panely, narušování a rozpad stykového betonu.

  • Příčiny poruchy:
  • Příčinou porušení styku může být rozdílné zatížení stropních panelů, rozdílné dotvarování, rozdílné předpětí panelů, smršťování stykového betonu a panelů. Uplatní se také vliv rozdílné změny teploty panelů, např. u ustupujícího podlaží, nad nevytápěnou a vytápěnou částí budovy, v nejvyšším podlaží vliv objemových změn nejvyšší stropní (střešní) konstrukce, vliv různě podepřených stropních dílců.
  • Výskyt a velikost trhlin souvisí i s geometrickým tvarem a řešením styku, s kvalitou stykového betonu.

  • Důsledky poruchy:
  • V případě vlasových trhlin a trhlin s šířkou do 1 mm a malém porušení lze klasifikovat styk jako staticky účinný (pouze estetická závada).
  • V případě trhlin větší šířky než 1 mm a rozsáhlejším narušení výplně styku (odpadávání stykového betonu) klasifikujeme styk jako styk se sníženou, popř. až nulovou tuhostí styku. Snížená tuhost styku omezuje spolupůsobení dílců při přenášení svislého zatížení. Lokální snížení tuhosti styků se neprojevují na tuhosti stropní desky ve vodorovné rovině.

  • Diagnostika poruchy:
  • Vizuální ověření poruch vyžaduje odstranění povrchových úprav dílců a styčné spáry.
  • Pro vyšetření dutin, rozrušení stykového betonu a vodorovných trhlin lze použít přístrojů na bázi ultrazvuku.

  • Sanace poruchy:
  • Mechanické rozšíření trhlin ve styku mezi stropními dílci, pokud jsou trhliny užší než 4 mm.
  • Injektáž stabilizovaných (neaktivních) trhlin velmi tekutým epoxidovým lepidlem.
  • Tmelení nestabilizovaných (aktivních) trhlin, vyvolávaných např. cyklickými objemovými změnami nízkomodulovým elastomerickým tmelem.
  • Vyhlazení povrchu dvousložkovou maltou nanášenou stěrkou nebo kovovým hladítkem na dobře očištěný povrch a s dokonalým rozetřením okrajů.

Název poruchy:
Narušení povrchových vrstev lodžiových dílců a betonu styků

  • Projev poruchy:
  • Povrchový rozpad betonu dílců, obnažování a koroze výztuže, narušování betonu dílců, oslabování betonu dílců, oslabování výztuže.

  • Příčiny poruchy:
  • Nekvalitní beton, karbonatace, nedostatečné krytí výztuže, zatékání srážkové vody, zvýšený obsah oxidu siřičitého a uhličitého v ovzduší.

  • Důsledky poruchy:
  • Postupná karbonatace betonu dílců a styků, koroze výztuže dílců a styků, povrchový rozpad betonu dílců i styků, ztráta mechanické odolnosti a únosnosti, ztráta statické bezpečnosti.

  • Diagnostika poruchy:
  • Stanovení hloubky zkarbonatované vrstvy betonu.
  • Stanovení tloušťky krycí vrstvy betonu.
  • Stanovení obsahu chloridových iontů.
  • Stanovení nasáklosti betonu.
  • Stanovení pevnosti v tahu povrchových vrstev betonu.
  • Stanovení pevnosti v tlaku betonu.
  • Stanovení korozního stavu výztuže.

  • Sanace poruchy:
  • Povrchy velmi dobré – impregnace a hydrofobizace (silikon, silon, akrylát).
  • Povrchy mírně narušené – očištění, penetrace, nátěr ochranným nátěrem.
  • Povrchy silně narušené – odstranění veškerého narušeného povrchového materiálu otryskáním, očištění, penetrace, tenkovrstvá omítka z dvousložkové malty a po technologické přestávce ochranný nátěr.

Název poruchy:
Poruchy styků lodžiových panelů

  • Projev poruchy:
  • Narušení styků stěnových a stropních lodžiových dílců.
  • Porušení a rozpad stykového betonu a výplní ložných spár trhlinami.
  • Porušení zhlaví stěnových dílců – odlupování hran, vznik svislých tahových trhlin, „vysouvání“ stropních dílců ze styku, postupně se zmenšující uložení stropních dílců.

  • Příčiny poruchy:
  • Snížení únosnosti a tuhosti styků a stěnových dílců v částech přiléhajících ke stykům, ztráta funkční způsobilosti a statické bezpečnosti.
  • Koroze výztuže a betonu dílců a styků.
  • Narušení a rozpad betonu dílců a styků.
  • Narušení stability lodžiové konstrukce.

  • Diagnostika poruchy:
  • Vizuální průzkum po odstranění povrchových úprav stěn a styků, odběr a vyšetření vzorků.

  • Sanace poruchy:
  • Tmelení nestabilizovaných (aktivních) trhlin, vyvolávaných např. cyklickými objemovými změnami nízkomodulovým elastomerickým tmelem.
  • Reprofilace betonových částí tixotropní reprofilační směsi s kompenzovaným smršťováním, s pevností v tlaku po 28 dnech více než 40 MPa a s přídržností k podkladu vyšší než 2,5 MPa.
  • Vyhlazení povrchu dvousložkovou maltou nanášenou stěrkou nebo kovovým hladítkem na dobře očištěný povrch a s dokonalým rozetřením okrajů.
  • Při nedostatečném uložení stropních dílců ve styku se provede v úrovni zhlaví stěnových dílců osazení válcovaných úhelníků s výztuhami (min 50 x 50 x 7 mm) osazených na vyhlazené kontaktní plochy stěnových dílců a kotvené svorníky. Otvory pro svorníky a kontaktní plochy jsou vyplněné epoxidovou pryskyřicí. Veškeré kovové prvky musí mít provedenou ochranu proti korozi (pozinkování, nátěry apod.).
  • Pro zajištění funkce vodorovného styku v nejvíce poškozené oblasti, tj. u vnějšího líce lodžie, je nutné provést odstranění narušeného betonu v čele lodžiového stropního dílce až na zdravé jádro, obnažení výztuže (min. 30 mm na nezrezivělé části výztuže, min. 20 mm odstranění betonu v okolí výztuže), odstranění zkorodovaných vrstev, provedení nátěru, adhesního můstku na očištěný nenarušený povrch betonu a dobetonování čela lodžiového stropního dílce (min. krycí vrstvu je třeba zvětšit na 20 mm).

Název poruchy:
Narušení krycích betonových vrstev, koroze výztuže

  • Projev poruchy:
  • Trhliny a narušení povrchové vrstvy dílce v místě korodující výztuže.
  • Rozpad, odpadávání krycí vrstvy.
  • Obnažení výztuže, koroze výztuže.
  • Barevné skvrny od zplodin koroze.

  • Příčiny poruchy:
  • Nedostatečná krycí vrstva.
  • Nekvalitní beton, karbonatace.
  • Vysoká pórozita betonu, nadměrný obsah chloridů.
  • Rozpínavé síly vyvolané korozivními produkty.

  • Důsledky poruchy:
  • Urychlení koroze výztuže.
  • Pokračující progresivní rozrušování v povrchových vrstvách dílců.
  • Postupná ztráta funkční způsobilosti.
  • Úplné narušení, ztráta mechanické odolnosti a stability.

  • Diagnostika poruchy:
  • Vizuální průzkum.
  • Zkouška karbonatace, stanovení pH, chemický rozbor.
  • Odběr vzorků.

  • Sanace poruchy:
  • Odstranění veškerého narušeného a zkarbonatovaného betonu (mechanicky, otryskáním, vodním paprskem).
  • Obnažením výztuže, odstraněním betonu min. 20 mm pod vnitřní okraj prutu.
  • Mechanické očištění výztuže od rzi na bílý kov.
  • Ošetření výztuže nátěrem dle příslušných pokynů výrobce.
  • Nátěr celé opravované plochy pro vytvoření adhezního můstku.
  • Reprofilace betonových částí tixotropní reprofilační směsi s kompenzovaným smršťováním, s pevností v tlaku po 28 dnech více než 40 MPa a s přídržností k podkladu vyšší než 2,5 MPa.
  • Vyhlazení povrchu dvousložkovou maltou nanášenou stěrkou nebo kovovým hladítkem na dobře očištěný povrch a s dokonalým rozetřením okrajů.

Pozn.: Na obr. č. 6188 jsou znázorněny příklady realizací bytových domů v soustavě T 06 B a dále příklady poruch konstrukcí a materiálů použitých v objektech T 06 B.


5. POSOUZENÍ PANELOVÉ KONSTRUKCE STAVEBNÍ SOUSTAVY T 06 B Z HLEDISKA POŽADAVKŮ MECHANICKÉ ODOLNOSTI A STABILITY

Statické posouzení vybraných reprezentantů je provedeno pro osmipodlažní bytový dům panelové soustavy T 06 B.


5.1 STATICKÉ POSOUZENÍ OSMIPODLAŽNÍHO BYTOVÉHO DOMU T 06 B

Předmětem statického posouzení vybraného reprezentanta je jednak statické posouzení vybraných nosných dílců podle platných předpisů a jednak posouzení mechanické odolnosti a stability vybraného reprezentanta z hlediska prostorového působení nosné konstrukce a namáhání dílců a styků při zohlednění současně platných předpisů. Tento výpočet nenahrazuje statické posouzení konkrétních objektů, které vyžaduje uvážit skutečné materiálové a rozměrové charakteristiky, stav a rozsah mechanického narušení a trhlin nosných konstrukcí zjištěných v rámci podrobného průzkumu objektu. Statické posouzení vybraných reprezentantů je provedeno pro osmipodlažní bytový dům panelové soustavy T 06 B.

5.1.1 Popis nosné konstrukce

Nosný systém je tvořen příčně uspořádanými stěnami tl. 140 mm v osové vzdálenosti 3,6 m. Prostorovou tuhost v podélném směru zajišťují podélné stěny situované mezi byty a schodišťovým prostorem nebo mezi byty, celkem ve čtyřech travé příčných stěn.

Schéma skladby stěn a stropů jedné sekce včetně výpisu stěnových a stropních dílců je na obr. 89. Konstrukční výška podlaží je 2,80 m. Deskový bytový dům panelové soustavy T 06 B je tvořen třemi sekcemi sestávajícími ze čtrnácti travé a má osm podlaží.

Železobetonové stropní dílce jsou ukládány na příčné stěny v osové vzdálenosti 3,6 m, v místě podélné stěny jsou stropní dílce podepřené i v podélném směru. Skladebná šířka stropních dílců 0,6; 1,2; 1,8 a 2,4 m, skladebná tloušťka dílců 130 mm (výrobní tloušťka 120 mm).

Vnitřní nosné stěny jsou z celostěnových, betonových nebo železobetonových dílců plného průřezu o výrobní tloušťce 140 mm (skladebně 150 mm); skladebné délky 1,2 m až 3,60 m a výšky 2,66 m.

Štítové stěny sestávají ze samonosných celostěnových sendvičových dílců tl. 200 mm, tvořící obklad nosné štítové stěny tl. 140 mm, ke které jsou kotveny.

Styky nosné konstrukce jsou podrobně popsány v kap. 5.1.4 včetně jejich únosnosti.

Základy pod nosnými stěnami jsou tvořeny monolitickými betonovými nebo železobetonovými pasy.

Obvodový plášť je předsazený, sestavený ze sendvičových parapetních dílců tl. 200 mm a meziokenních vložek z dřevěných rámů s tepelně izolační výplní, dřevotřískových desek a bezpečnostního skla. Dílce průčelí mohou být také z celostěnnových keramzitbetonových dílců tl. 270 mm nebo parapetních křemelinových dílců tl. 200 mm.

Dvouramenné schodiště je tvořeno schodišťovými rameny uloženými na ozuby mezipodestových a podestových dílců. Mezipodesta je uložena na schodišťové stěnové dílce.

Příčky byly navrženy betonové tl. 60 mm.

Bytová jádra B 3 mají skladebné rozměry 1 650 x 2 500 a 1 650 x 2 150 mm a hmotnost 500 kg.

Podlahy mají tl. 50 mm a jsou tvořeny betonovou mazaninou tl. 30-45 mm a povlakem PVC s podložkou nebo vlýsky.

Obr. 89 Výkres skladby sekce (* posuzované stropní dílce)

5.1.2 Únosnost vybraných vnitřních nosných stěnových panelů podle ČSN 73 1201 a ČSN 73 1211

Stěnové panely jsou tloušťky 140 mm (skladebně 150 mm) a mají skladebnou výšku 2,6 m. Jsou vyrobeny z betonu značky B 250 a vyztuženy výztuží značky 10 210 a 10 400 B. Pro stanovení únosnosti byly u panelů použity hodnoty pevnosti betonu podle ČSN 73 0038. Únosnosti dále uvedených stěnových panelů byly vypočteny podle současně platných norem, zejména ČSN 73 1201 a ČSN 73 1211.

Panel 102 skladebná délka 3,60 m (umístění v posuzované konstrukci podle obr. 94)
  část panelu I, dl. 2,1 m, železobeton
  Únosnost v patě panelu Nu1 = 819,3 kN/m´
  Únosnost v polovině výšky panelu Nu2 = 780,1 kN/m´
  Rozhoduje Nu2 = 780,1 kN/m´ (v polovině výšky panelu)
  část panelu II, dl. 1,5 m, prostý beton
  Rozhoduje Nu2 = 583,6 kN/m´ (v polovině výšky panelu)

Panel 103 skladebná délka 3,45 m, prostý beton (umístění v posuzované konstrukci podle obr. 94)
  Únosnost v patě panelu Nu1 = 823,0 kN/m´
  Únosnost v polovině výšky panelu Nu2 = 584,2 kN/m´
  Rozhoduje Nu2 = 584,2 kN/m´ (v polovině výšky panelu)

Panel 132–Panel 128 skladebná délka 2,4 m, prostý beton (umístění v posuzované konstrukci podle obr. 94)
  Únosnost v patě panelu Nu1 = 813,3 kN/m´
  Únosnost v polovině výšky panelu Nu2 = 572,0 kN/m´
  Rozhoduje Nu2 = 572,0 kN/m´ (v polovině výšky panelu)
  Únosnost překladu panelu
  Mezní posouvající síla Qu = 64,0 kN
  Mezní ohybový moment Mu = 26,9 kNm

Panel 115 s dveřním otvorem skladebná délka 2,4 m (umístění v posuzované konstrukci podle obr. 94)
  Pilíř I, dl. 0,3 m, železobeton
  Únosnost v patě pilíře Nu1 = 793,6 kN/m´
  Únosnost uprostřed výšky pilíře Nu2 = 1 150,7 kN/m´
  Rozhoduje Nu1 = 793,6 kN/m´ (pata pilíře)
  Pilíř II, dl. 1,3 m, prostý beton
  Únosnost v patě pilíře Nu1 = 790,6 kN/m´
  Únosnost uprostřed výšky pilíře Nu2 = 764,9 kN/m´
  Rozhoduje Nu2 = 764,9 kN/m´ (uprostřed výšky pilíře)

Panel 116 s dveřním otvorem skladebná délka 2,4 m (umístění podle obr. 94)
  Pilíř I, dl. 0,3 m, železobeton
  Únosnost v patě pilíře Nu1 = 794,4 kN/m´
  Únosnost uprostřed výšky pilíře Nu2 = 1 151,0 kN/m´
  Rozhoduje Nu1 = 794,4 kN/m´ (pata pilíře)
  Pilíř II, dl. 1,3 m, prostý beton
  Únosnost v patě pilíře Nu1 = 886,0 kN/m´
  Únosnost uprostřed výšky pilíře Nu2 = 765,0 kN/m´
  Rozhoduje Nu2 = 765,0 kN/m´ (uprostřed výšky pilíře)
  Únosnost překladu panelu
  mezní posouvající síla Qu = 81,2 kN
  mezní ohybový moment Mu = 18,7 kNm

5.1.3 Únosnost vybraných stropních dílců dle ČSN 73 1201

Stropní železobetonové dílce byly navrženy jako prosté nosníkové desky ukládané na příčné stěny v osové vzdálenosti 3,6 m. Základní modulová šířka 0,6; 1,2; 1,8 a 2,4 m, skladebná tl. 150 mm.

Vzhledem k tvaru podélných bočních ploch dílců a zmonolitněním styků dochází ke vzájemnému spolupůsobení dílců. Zároveň uložením některých stropních dílců na podélné stěny se podstatně mění ohybové momenty v dílcích. Proto jsou uváděny hodnoty ohybových momentů za obou předpokladů. Dílce nejsou dimenzovány na účinky momentů při obousměrném působení stropní konstrukce.

Vyztužení stropních dílců bylo navrženo svařovanými rohožemi a sítěmi.

Dílce byly vyráběny z betonu B 250.

Pro posouzení byly vybrány dva druhy stropních dílců :

a) Stropní dílce zatížené vlastní hmotností, hmotností podlah, užitným zatížením, příčkami a bytovým jádrem:

  • dílec PZD 148 – 240 / 360 (viz. výkres skladby 1 – obr. 89), název – stropní panel normální; výrobní rozměry dílce 120 / 2390 / 3580 mm; 
  • výztuž při spodním povrchu v podélném směru 2 Ø 10 mm + 14 Ø 8 mm/dílec, ocel 10 400;
  • příčná výztuž 12 Ø 5,5 mm/dílec (á 350 mm), ocel 10 210; při horním povrchu je síť 3,15/150 – 3,15/150;
  • výpočtové zatížení stropní konstrukce 7,25 kN/m2; výpočtové zatížení bytovým jádrem 6,0 kN;
  • maximální ohybový moment 27,05 kNm – za předpokladu, že dílec působí jako nosníková deska;
  • maximální ohybový moment 28,0 kNm – za předpokladu, že dílce vzájemně spolupůsobí;
  • moment na mezi únosnosti Mu´= 28,1 kNm > 28,0 kNm – dílec vyhovuje;
  • dlouhodobý průhyb ytot = 10,1mm – za předpokladu, že dílec působí jako nosníková deska (stáří panelů v době montáže 1 měsíc, konstrukce v běžném prostředí)
    spolehlivost uložení \frac{l_\text{f}}{y_{\text{tot}}}= 348 \gt 50 – dílec vyhovuje;
  • rovinnost spodního povrchu \frac{l_{\text{viz}}}{y_{\text{tot}}}= 341 \gt 200– dílec vyhovuje;

  • dílec PZD 149 – 240 / 360 (viz. výkres skladby 2 – obr. 89), název – stropní panel zesílený; výrobní rozměry dílce 120 / 2 390 / 3 580 mm;
  • výztuž při spodním povrchu v podélném směru 16 Ø 14 mm/dílec, ocel 10 210; příčná výztuž 12 Ø 6 mm/dílec, ocel 10 210; při horním povrchu je síť 3,15/150 – 3,15/150;
  • výpočtové zatížení stropní konstrukce 7,25 kN/m2; výpočtové zatížení příčkami 4,4 kN/m´;
  • maximální ohybový moment 38,1 kNm – za předpokladu, že dílec působí jako nosníková deska;
  • maximální ohybový moment 37,1 kNm – za předpokladu, že dílce vzájemně spolupůsobí; moment na mezi únosnosti Mu = 42,2 kNm > 38,1 kNm – dílec vyhovuje;
  • dlouhodobý průhyb ytot = 11,7 mm – za předpokladu, že dílec působí jako nosníková deska (stáří panelů v době montáže 1 měsíc, konstrukce v běžném prostředí)
    spolehlivost uložení \frac{l_\text{f}}{y_{\text{tot}}}= 300 \gt 150 – dílec vyhovuje;
  • rovinnost spodního povrchu \frac{l_{\text{viz}}}{y_{\text{tot}}}= 295 \gt 200 – dílec vyhovuje;

Pozn.: Rozdělovací výztuž dílce 2 a 9 nesplňuje požadavky ČSN 73 1201 (nevyhovující plocha výztuže ).

b) Stropní dílce instalační (s prostupem), zatížené vlastní hmotností, hmotností podlah, užitným zatížením, příčkami a instalačním jádrem:

  • dílec PZD 152 – 240 / 360 (viz. výkres skladby 9 – obr. 89); název – stropní panel instalační; výrobní rozměry dílce 120 / 2390 / 3580 mm;
  • výztuž při spodním povrchu v podélném směru 7 Ø 16 mm/dílec, ocel 10 210; příčná výztuž 12 Ø 6 mm/dílec, ocel 10 210; při horním povrchu je síť 3,15/150 – 3,15/150;
  • výpočtové zatížení stropní konstrukce 7,25 kN/m2; výpočtové zatížení příčkou 4,4 kN/m´; výpočtové zatížení bytovým jádrem 6,0 kN;
  • max. ohybový moment 35,6 kNm – za předpokladu, že dílec působí jako nosníková deska;
  • max. ohybový moment 34,7 kNm – za předpokladu, že dílce vzájemně spolupůsobí;
  • moment na mezi únosnosti Mu´ = 40,0 > 35,6 kNm – dílec vyhovuje;
  • dlouhodobý průhyb ytot = 11,4 mm – za předpokladu, že dílec působí jako nosníková deska (stáří panelů v době montáže 1 měsíc, konstrukce v běžném prostředí)
    spolehlivost uložení \frac{l_\text{f}}{y_{\text{tot}}}= 309 \gt 150 – dílec vyhovuje;
  • rovinnost spodního povrchu \frac{l_{\text{viz}}}{y_{\text{tot}}}= 302 \gt 200 – dílec vyhovuje;

Pozn.: Pro spolupůsobení dílců je uvažován případ dílců v poli bez podélné stěny;

  • hodnoty momentů a posouvajících sil platí pro celý dílec; 
  • údaje jsou pouze orientační a mají poskytnout základní informaci o pravděpodobné únosnosti stropních dílců. Při konkrétním výpočtu je nutné ověřit zatížení, zjistit dimenze a kvalitu výztuže, její polohu a stav (koroze). Zároveň je nutné ověřit tloušťku dílce a kvalitu betonu.

5.1.4 Únosnost a tuhost vybraných styků nosných dílců podle ČSN 73 1211

vodorovný styk „stěna – strop – stěna“

Zhlaví i pata stěnových panelů mají tloušťku 140 mm, panely jsou vyrobeny z betonu značky B 250 mají šikmá čela. Stropní panely jsou vzájemně spojeny v místě závěsných ok skobami Ø 10 (A – III) maximálně vzdálenými 1,2 m. Zálivková výztuž je pouze nad posledním podlažím, event. nad instalačním podlažím. Zálivkový beton styku je B 170 – ve výpočtu byly uvažovány hodnoty pevnosti pro beton B 15, stejně jako u cementové malty v ložných spárách, které jsou tlusté 20 mm. Pro stanovení únosnosti byly u panelů použity hodnoty pevnosti betonu z normy ČSN 73 0038. Styk je znázorněn pro běžné a poslední podlaží na obr. 90.

Mezní únosnost vodorovného styku „stěna – strop – stěna“ podle současně platných norem je:

Nju = 883,6 kN/m´

svislý styk příčné a podélné ztužující stěny

Svislý styk je tvořen hladkou plochou stěnového panelu příčné nosné stěny a čelem stěnového panelu podélné stěny s půlkruhovými hmoždinkami. V úrovni stropní konstrukce je provedena zálivka z betonu B 170, styk je převázán stropním panelem, zálivková výztuž probíhá pouze v posledním podlaží, event. nad instalačním podlažím. Zhlaví stěnového panelu podélné stěny je propojeno s příčnou stěnou spojovací výztuží 2x Ø 10 (A-III). Ve výpočtu byly pro zálivkový beton uvažovány hodnoty pevnosti betonu B 15.

Příklady spojení stěnových dílců podélné a příčné stěny jsou uvedeny na obr. 91 a 92.

Mezní únosnost svislého styku ve smyku s plným převázáním styku stropním panelem bez zálivkové výztuže podle současně platných norem je:

Qju = 81,5 kN/podlaží

svislý styk v příčné nosné stěně

Svislý styk je tvořen čely stěnových panelů s půlkruhovými hmoždinkami. V úrovni stropní konstrukce je provedena zálivka z betonu B 170. Styk dle umístění podélné spáry mezi stropními panely buď je nebo není převázán stropními panely.

Zálivková výztuž je provedena pouze v posledním podlaží, event. nad instalačním podlažím.Stěnové panely (zhlaví) příčné stěny jsou spojeny přivařenou spojovací výztuží 2x Ć 10 (A-III). Příklad spojení stěnových dílců příčné stěny je uveden na obr. 93.

Mezní únosnost svislého styku ve smyku s převázáním styku stropními panely a bez zálivkové výztuže podle současně platných norem je:

Qju = 166,0 kN/podlaží

Mezní únosnost svislého styku ve smyku bez převázání styku stropními panely a bez zálivkové výztuže podle současně platných norem je:

Qju´ = 54,63 kN/podlaží

5.1.5 Numerická analýza a posouzení namáhání nosných dílců a styků

Stavební soustava T 06 B byla navržena pro čtyř, osmi a třinácti podlažní zástavbu. S cílem ilustrovat statické namáhání nosného systému podle současně platných norem, zvláště ČSN 73 1211 a ČSN 73 1201 byla vybrána a posouzena trojsekce osmipodlažního domu hloubky 9 600 mm sestavěná ze sekcí 823, 805 a 807, pojmenovaná jako sestava A 8.

Výpočet byl proveden programem PANEL 3. Detailní analýza statického namáhání byla provedena lineárním výpočtem.

Obr. 90 Svislý řez stykem „stěna – strop – stěna“

Obr. 91 Spojení stěnových dílců příčné a podélné stěny v místě svislého styku v příčné stěně

Obr. 92 Spojení stěnových dílců příčné a podélné stěny – mimo svislý styk v příčné stěně

Obr. 93 Spojení stěnových dílců příčné stěny

Pozn.: Program PANEL 3 řeší stěnovou panelovou konstrukci jako prostorovou soustavu stěn, která se pro výpočet idealizuje systémem spřažených tenkostěnných prutových konzol (prutů) otevřeného průřezu. Prutové konzoly jsou mezi sebou ve vodorovném směru navzájem neposuvně spojeny stropními tabulemi. Nadpraží a smykové spoje (svislé spoje mezi stěnovými panely) sousedících prutových konzol jsou ve statickém schématu nahrazeny svislými náhradními spojitými vazbami (kontinuální spojovací prostředí). Spoje mezi panely jsou modelovány jako smykové vazby, které odpovídají svojí tuhostí vodorovným spojům stěnových a stropních panelů a svislým stykům stěnových panelů. Poddajnost těchto vazeb je navíc zvýšena o smykovou poddajnost přilehlých částí prutových konzol.

Posuzovaný objekt má 8 nadzemních podlaží s konstrukční výškou podlaží 2,8 m (celková výška H = 22,4 m) a tloušťkou stěn 0,14 m, situovaných příčně objektem v osových vzdálenostech 3,6 m. Ve středním travé každé sekce je umístěna podélná stěna. Další podélná stěna je umístěna na uskakujícím rozhraní sekcí 805 a 807. Rozměrové a materiálové charakteristiky byly převzaty z typového podkladu KS.

Půdorysné schéma nosné konstrukce je znázorněno na obr. 94.

  • a) Zatěžovací účinky
  • Do výpočtu jsou zavedeny
  • aa) tři druhy svislého zatížení stálého
    • hrubá stavba 1 (vlastní tíha stěn)
    • hrubá stavba 2 (tíha ostatní nosné konstrukce + obvodový plášť)
    • ostatní (tíha kompletačních konstrukcí)
  • ab) dva druhy svislého zatížení nahodilého
    • užitné zatížení bytů
    • užitné zatížení schodišťového prostoru
  • ac) dva druhy vodorovného zatížení
    • vítr příčný
    • vítr podélný
  • Uvažována IV. větrová oblast.

Výpočtem byly stanoveny extrémní hodnoty vnitřních sil pro panely a jejich styky. Výpočet byl proveden pro zatížení určené podle současně platných norem. Bylo předpokládáno založení na tuhém podloží.

b) Výsledky výpočtu

Dále jsou uvedeny extrémní hodnoty vnitřních sil od kombinací zatěžovacích stavů pro zatížení svislé (stálé a nahodilé užitné) a vodorovné zatížení větrem ve směru příčném nebo podélném:

nejvyšších hodnot tlakových normálových napětí bylo dosaženo v patě stěn na úrovni z = 0,

která činí:

u panelu 102: Nd = 458,73 kN/m´
u panelu 103: Nd = 378,59 kN/m´
u panelu 132: Nd = 434,76 kN/m´
u panelu 115: Nd1 = 371,38 kN/m´ (pilíř 1-0,3 m)
  Nd2 = 354,82 kN/m´ (pilíř 2-1,3 m)
u panelu 116: Nd1 = 415,54 kN/m´ (pilíř 1-0,3 m)
  Nd2 = 458,34 kN/m´ (pilíř 2-1,3 m)
nevyšší hodnota tlakové normálové síly ve vodorovném styku „stěna – strop – stěna“ činí
  Nd = 458,73 kN/m´ (u panelu 2)
nejvyšší hodnota smykového napětí ve svislém styku příčné a podélné stěny činí
  Qsd = 61,19 kN/podlaží
nejvyšších hodnot vnitřních sil v nadpraží (překladu) stěnových panelů bylo dosaženo
u panelu 115: ohybový moment Md = 11,62 kNm
  posouvající síla Qd = 36,62 kN
u panelu 116: ohybový moment Md = 11,46 kNm
  posouvající síla Qd = 36,07 kN

Obr. 94 Statické schéma nosné konstrukce s vyznačením vyhodnocených stěnových panelů

c) Posouzení únosnosti nosných stěnových dílců a jejich styků

Posouzení stěnových dílců

Panel 102 NZD 128 – 360/265 – stěnový panel plný, krajní
  Mezní únosnost stěnového dílce v tlaku Nu = 583,6 kN/m´
  Maximální normálová síla v dílci Nd = 458,73 kN/m´ < 583,6 kN/m´ – dílec vyhovuje
Panel 103 NZD 125 – 345/265 – stěnový panel plný
  Mezní únosnost stěnového dílce v tlaku Nu = 584,2 kN/m´
  Maximální normálová síla v dílci Nd = 378,59 kN/m´ < 584,2 kN/m´ – dílec vyhovuje
Panel 132 NZD 165 – 240/140 – stěnový panel schodišťový
Panel 128 NZD 171 – 240/140 – stěnový panel schodišťový , levý
  Mezní únosnost obou stěnových dílců v tlaku Nu = 572,0 kN/m´
  Maximální normálová síla v dílci Nd = 434,76 kN/m´ < 572,0 kN/m´ – dílec vyhovuje
Panel 115 NZD 143 – 240/265 – stěnový panel dveřní
  Mezní únosnost stěnového dílce v tlaku Nu1 = 793,6 kN/m´
    Nu2 = 764,9 kN/m´
  Maximální normálová síla v dílci Nd1 = 371,38 kN/m´< 793.6 kN/m´ – dílec (pilíř 1) vyhovuje
    Nd2 = 354,82 kN/m´< 764,9 kN/m´ – dílec (pilíř 2) vyhovuje

Posouzení nadpraží

  Mezní únosnost nadpraží posouvající síla Qu = 64,0 kN
    ohybový moment Mu = 26,9 kNm
  Maximální vnitřní síly v nadpraží dílce Qd = 36,62 kN < 64,0 kN
    Md = 11,62 kNm < 26,9 kNm
  nadpraží dílce vyhovuje
Panel 116 NZD 152 – 240/265 – stěnový panel dveřní – krajní
  Mezní únosnost stěnového dílce v tlaku Nu1 = 794,4 kN/m´
    Nu2 = 765,0 kN/m´
  Maximální normálová síla v dílci Nd1 = 415,54 kN/m´ < 794,4 kN/m´ – dílec (pilíř 1) vyhovuje
    Nd2 = 458,34 kN/m´ < 765,0 kN/m´ – dílec (pilíř 2) vyhovuje

Posouzení nadpraží

Mezní únosnost nadpraží posouvající síla Qu = 81,2 kN
  ohybový moment Mu = 18,7 kNm
Maximální vnitřní síly v nadpraží dílce Qd = 36,07 kN < 81,2 kN
  Md = 11,46 kNm < 18,7 kNm

Posouzení styku „stěna – strop – stěna“

Mezní únosnost sledovaného styku podle současně platných ČSN je Nju = 883,6 kN/m´
Maximální normálová síla ve styku je u panelu 102 Nd = 458,73 kN/m´ < 883,6 kN/m´ – styk vyhovuje

Posouzení svislého styku stěnových dílců

Mezní únosnost styku ve smyku podle současně platných ČSN je Qju = 81,5 kN/podlaží
Maximální smyková síla ve sledovaném styku Td = 61,19 kN/podlaží < 81,5 kN/podlaží – styk vyhovuje

Pozn.: Únosnosti posuzovaných stěnových panelů a styků, ale i nosné konstrukce jako celku určené v TP podle tehdy platných předpisů nevyhovují ustanovení kap. 7 Konstrukční zásady ČSN 73 1211 (dále jen normy) a ČSN 73 1201. Proto uvedené hodnoty únosnosti stanovené podle současně platných norem nutno považovat pouze za orientační.

Zvláště se jedná o stěnové panely:

  • příčná i podélná obvodová výztuž u pilířů z prostého betonu nevyhovuje čl. 7.4.2.1 normy;
  • profil příčné výztuže železobetonových pilířů nevyhovuje čl. 7.4.3.2 normy;
  • svislé styky stěnových panelů;
  • plocha průřezu svislých styků v místě napojení příčné a podélné stěny není dostatečná pro důkladné zabetonování dle čl. 7.4.5.1 normy;
  • ve svislých spojích není navržena výztuž omezující rozsah sekundárního poškození dle čl. 7.1.3.1 normy;
  • vodorovné styky stropních panelů;
  • spojovací výztuž ve směru rozpětí stropních panelů tvořená skobami z betonářské výztuže je málo účinná a její únosnost nevyhoví čl. 7.1.2.1 normy.

Závažnost těchto odchylek od ustanovení současně platných norem a předpisů je třeba zhodnotit zejména podle celkového stavu a porušení nosných konstrukcí (např. přítomnost a rozsah trhlin, rozsah koroze). V úvahu je třeba vzít i nepříznivé účinky vnějších vlivů např. vliv dynamických účinků těžké dopravy, zvýšení agresivity prostředí atp.


5.2 SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ NUMERICKÉ ANALÝZY, POSOUZENÍ NAMÁHÁNÍ NOSNÝCH DÍLCŮ A STYKŮ A PŘÍPADNÝ NÁVRH OPATŘENÍ PRO ZAJIŠTĚNÍ MECHANICKÉ ODOLNOSTI A STABILITY

  • 1) Posouzení stropních dílců podle ČSN 73 1201 prokázalo, že stropní dílce vyhovují z hlediska mezního stavu únosnosti i z hlediska použitelnosti.
  • 2) Posouzení stěnových dílců podle ČSN 73 1201 prokázalo, že dílce vyhovují z hlediska mezního stavu únosnosti.
  • 3) Posouzení styku „stěna – strop – stěna“ podle ČSN 73 1211 prokázalo, že styky vyhovují z hlediska mezního stavu únosnosti.
  • 4) Posouzení svislého styku stěnových dílců mezi příčnou a podélnou stěnou podle ČSN 73 1211 prokázalo, že styk vyhovuje z hlediska mezního stavu únosnosti.
  • 5) Návrhy opatření pro zajištění mechanické odolnosti a stability jsou obsaženy také v kapitole 5.


5.3 ZÁVĚRY K VÝSLEDKŮM POSOUZENÍ STATICKÉ BEZPEČNOSTI PANELOVÝCH DOMŮ T 06 B A DOPORUČENÍ Z HLEDISKA ŘEŠENÍ REGENERACE

  • Provedená statická analýza nosné konstrukce vybraného reprezentanta osmipodlažního bytového domu panelové soustavy T 06 B prokázala pro případ uvažovaných materiálových a rozměrových charakteristik, že nosná konstrukce vyhovuje požadavkům mezního stavu únosnosti a mezního stavu použitelnosti podle současně platných předpisů.
  • Posouzení statické bezpečnosti konkrétních panelových domů realizovaných soustavou T 06 B vyžaduje provedení podrobného průzkumu a zhodnocení stavebně technického stavu zahrnujícího uspořádáni nosné konstrukce, rozměry, kvalitu materiálů, kvalitu a množství vyztužení nosných dílců a styků a zejména zhodnocení poruch a vad nosných dílců a jejich styků.
  • V případě absence věncové zálivkové výztuže nesplňuje nosný systém požadavky statické bezpečnosti vzhledem k účinkům mimořádných zatížení havarijního rázu. Proto je nutno provést např. dodatečné sepnutí nosných stěn bytových domů např. v každém druhém podlaží. Jinou možností je náhrada plynových spotřebičů elektrickými spotřebičemi.
  • V případě provádění dodatečných stavebních úprav, popř. zásahů do nosné konstrukce, v jejichž důsledku může dojít k následnému překročení únosnosti nosných dílců (stěnových a stropních) a jejich styků je nutné provést zajištění a sanaci nosné konstrukce, včetně základové konstrukce. Z uvedeného důvodu se doporučuje navrhovat pouze takové stavební úpravy, popř. zásahy do nosné konstrukce, které nebudou vyžadovat zesílení nosného systému.
  • Náhrada stávajících bytových jader zděnými bytovými jádry, popř. záměr provést střešní nástavbu vyžadují podrobné statické posouzení stropních i stěnových dílců a jejich styků. Doporučuje se navrhovat modernizace bytových jader s použitím lehkých sádrokartonových příček, popř. příček z lehkých zdících prvků.
  • Při průzkumu objektu a hodnocení stavebně technického stavu je nutné věnovat mimořádnou pozornost zejména svislým stykům podélných a příčných nosných stěn, vodorovným stykům stěnových a stropních dílců, stykům a kotvení obvodových dílců a vnitřní nosné konstrukce, celkovému stavu dílců, styků a kotvení dílců předsazených lodžií a významným poruchám nosné konstrukce (trhliny ve stycích a dílcích, drcení pat a zhlaví dílců, narušené kotvení, narušení krycích vrstev a korozi nosné výztuže dílců).
  • Závažnou závadou některých ;panelových domů T 06 B je absence zálivkové a kotevní výztuže. Odstranění této závady vyžaduje dodatečné zásahy do nosné konstrukce.
  • Zvláštní pozornost vyžaduje prověření stavu kotvení obvodových a lodžiových dílců (průčelní, štítové, atikové), zajištění jejich celistvosti (zejména kotvení vnějších železobetonových moniérek sendvičových obvodových dílců) a dalších úprav zajišťujících mechanickou odolnost a stabilitu obvodových a předsazených dílců, včetně stavu a narušení povrchových a krycích vrstev a koroze výztuže.


LITERATURA

[1] Celostátní typový podklad, konstrukční soustava T 06 B, červenec 1965

[2] Třicet let hromadné bytové výstavby v ČSR, ČSSI 1977

[3] Průzkumy a hodnocení technického stavu panelových domu; panelová soustava T 06 B; STÚ-K, a. s., prosinec 1998

[4] Průzkum a hodnocení stavebně technického stavu panelových domů; ČVUT FS, ČVUT Kloknerův ústav, STÚ – K, a. s., srpen 1999

[5] Sanace a rekonstrukce nosných konstrukcí panelových domů, ČVUT FS srpen 1999



Obory a specializace: , , , ,