Komplexní regenerace nosné konstrukce panelových domů v soustavě T 06 B (Karlovarská varianta) (R 1.12)

MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU ČR
SEKCE STAVEBNICTVÍ
Na Františku 32, Praha 1

Program MPO ČR na podporu výzkumu a vývoje
Regenerace panelových domů
Praha 2000

Zpracoval: Stavební fakulta Českého vysokého učení technického

Spolupráce: STÚ-K, a. s., Praha, OK ČKAIT – Karlovy Vary

Řešitelé: prof. Ing. Jiří Witzany, DrSc., Stavební fakulta ČVUT (vedoucí řešitel úkolu); Ing. Josef Zlesák, Ph.D., Stavební fakulta ČVUT; Ing. Antonín Hruška, CSc., Stavební fakulta ČVUT; Ing. Jiří Karas, CSc., Stavební fakulta ČVUT; Ing. Bohumír Baxa, OK ČKAIT Karlovy Vary; Ing. Petr Hampl, OK ČKAIT Karlovy Vary; Ing. Petr Kureš, CSc., OK ČKAIT Karlovy Vary; Ing. Václav Peleška, OK ČKAIT Karlovy Vary; Ing. Milada Pientková, OK ČKAIT Karlovy Vary; Ing. Vratislav Šteiner, OK ČKAIT Karlovy Vary; Ing. Jiří Tošnar, OK ČKAIT Karlovy Vary; Ing. Stanislav Vonka, OK ČKAIT Karlovy Vary; Ing. Svatopluk Zídek, OK ČKAIT Karlovy Vary; Ing. Václav Vimmr, CSc., STÚ-K, a.s.; Ing. Václav Jansta, STÚ-K, a.s.; Ing. Vladimír Viták, STÚ-K, a.s.

Kód publikace: II/6

ISBN tištěné publikace: 80-86364-43-7

Vydavatel tištěné verze: Informační centrum ČKAIT

MPO souhlasí se zveřejněním pomůcky.

Omlouváme se za špatnou čitelnost některých vyobrazení způsobenou nekvalitním stavem dostupných archivních předloh.

Obsah

	Úvod
1	Objemové, dispoziční a architektonické řešení
1.1	Základní charakteristika stavební soustavy
1.1.1	Objemové a tvarové řešení
1.1.2	Popis konstrukce
1.1.3	Základní technicko-ekonomické parametry
1.1.4	Realizace stavební soustavy v ČR
1.2	Objemové řešení
1.3	Dispoziční řešení
1.4	Architektonické řešení
2	Konstrukčně skladebné řešení
2.1	Základní charakteristika nosného systému
2.2	Skladba nosné konstrukce
2.3	Způsoby založení panelové soustavy
2.4	Nosné dílce
2.4.1	Stropní panely
2.4.2	Stropní panely lodžiové
2.4.3	Stěnové panely
2.4.4	Štítové panely
2.5	Ostatní prvky soustavy
2.5.1	Obvodový plášť
2.5.2	Schodiště
2.5.3	Příčky
2.5.4	Strojovna výtahu
2.5.5	Střešní konstrukce
2.6	Konstrukčně statické řešení
2.6.1	Vodorovné ztužení
2.6.2	Svislé ztužení
2.6.3	Styky nosných dílců
2.7	Dostupné podklady
3	Charakteristické projektové a montážní vady nosných konstrukcí
3.1	Úvod
3.2	Vady projektové dokumentace
3.2.1	Založení
3.2.2	Vnitřní nosné stěny
3.2.3	Podélné zavětrování
3.2.4	Štítové stěny
3.2.5	Podélné fasádní stěny
3.2.6	Stropy
3.2.7	Střechy
3.2.8	Lodžie
3.3	Montážní a výrobní vady nosných konstrukcí
3.3.1	Založení
3.3.2	Vnitřní nosné stěny
3.3.3	Výrobní vady obvodového pláště
3.3.4	Montážní vady obvodového pláště
3.3.5	Stropy
3.3.6	Střecha
3.3.7	Lodžie
3.3.8	Ostatní
3.4	Podklady a literatura
4	Charakteristické poruchy nosných konstrukcí
4.1	Zjišťování stavu nosné konstrukce
4.2	Výsledky průzkumu vybraného vzorku panelových objektů T 06 B
4.3	Závěry z výsledků průzkumů objektů T 06 B-KV
4.3.1	Poruchy prefabrikovaných panelů
4.3.2	Poruchy styků nosných konstrukcí
4.3.3	Poruchy styků obvodových panelů
4.3.4	Poruchy předsazených konstrukcí
5	Posouzení panelové konstrukce stavební soustavy T 06 B-KV z hlediska požadavků mechanické odolnosti a stability
5.1	Statické posouzení osmipodlažního bytového domu T 06 B-KV
5.1.1	Popis nosné konstrukce
5.1.2	Únosnost vybraných vnitřních nosných stěnových panelů podle ČSN 73 1201 a ČSN 73 1211
5.1.3	Únosnost vybraných stropních dílců podle ČSN 73 1201
5.1.4	Únosnost a tuhost vybraných styků nosných dílců podle ČSN 73 1211
5.1.5	Numerické analýza a posouzení namáhání nosných dílců a styků
5.2	Shrnutí výsledků numerické analýzy ^x/ vybraného osmipodlažního reprezentanta stavební soustavy, posouzení namáhání nosných dílců a styků a případný návrh opatření pro zajištění mechanické odolnosti a stability
5.3	Závěry k výsledkům posouzení statické bezpečnosti panelových domů T 06 B-KV a doporučení z hlediska řešení regenerace
5.4	Použitá literatura

ÚVOD

Panelová soustava T 06 B byla požívána pro výstavbu bytů v šedesátých až osmdesátých letech přičemž KMV (karlovarská materiálová varianta) označena T 06 B-KV byla uplatňována ve výstavbě:

od roku 1965 do roku 1971	pro řadové domy
od roku 1967-1972	pro bodové domy
od roku 1970-1972	pro bytovou výstavbu s názvem „kompromis“ (jednalo se o kompromisní řešení)
od roku 1970-1974	pro bytovou výstavbu s označením „definitivní řešení“
od roku 1973-1981	pro bytovou výstavbu s označením „revidovaná“ T 06 B-KV

Poznámka:
Upravená stavební soustava KMV – T 06 B skončila termínem 31. 12. 1977, avšak realizace probíhala až do roku 1981.

Od roku 1986-1990

pro bytovou výstavbu s označením „prolongovaná“ T 06 B-KV, platnost byla dána schvalovacím Výnosem č.1/1978 – MVT ČSR z 2. 1. 1978

Poznámka:
Platnost pro projektovou činnost do 31. 12. 1983 a výrobní činnosti do 31. 12. 1985. Termín přechodu na revidovanou prolongovanou T 06 B-KV byl stanoven Pozemními stavbami, n. p., v termínu konec prvního čtvrtletí a začátek druhého čtvrtletí 1983.

Od roku 1986-1990

pro bytovou výstavbu s vybranými sekcemi včetně rozšířeného programu o:

objekty malometrážních bytů;
zemědělské bytové jednotky;
rodinné domky;
mateřské školy a jesle.

Ve výše uvedených obdobích byly zpracovány informační katalogy s názvy např.: T 06 B-KV, lnformační katalog revidované T 06 B pro roky 1986 až 1990. Kromě hlavních katalogů byla pro prolongované sekce T 06 B-KV zpracována v roce 1980 Stavoprojektem. krajskou projektovou organizací Plzeň, střediskem Karlovy Vary „Revize typového podkladu“ s požadavky podle ČSN 73 0540 – Tepelně technické vlastnosti stavebních konstrukcí a budov, platné od 1. 1. 1979.

Obr. 1 Průběh technologií bytové výstavby realizované n. p. Pozemní stavby Karlovy Vary v letech 1958-1995

1 OBJEMOVÉ, DISPOZIČNÍ A ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ

1.1 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA STAVEBNÍ SOUSTAVY

Konstrukční soustava T 06 B má panelovou nosnou konstrukci s příčnými nosnými stěnami a podélnými vnitřními stěnami ztužujícími. Konstrukční výška podlaží je 2 800 mm. Stropní tabule je složena z plnostěnných stropních panelů tl. 120 mm (od r. 1980 tl. 150 mm), mezi ně je vložena zálivková výztuž. Stěnové a stropní panely jsou propojeny spojovací výztuží a společně s výztuží zálivkovou navzájem svařeny a zabetonovány.

V padesátých letech začala rozsáhlá typizace stavebních konstrukcí, která vedla k celostátně usměrňované výstavbě za použití vybraných typizovaných a normalizovaných prvků a konstrukcí. Hromadná výroba typizovaných prvků postupně směřovala k typovým objektům, v nichž bytová výstavba dosáhla svého vrcholu.

V projektové přípravě se od postupných dílčích typizačních sborníků přešlo k typovým podkladům, které tvořily závazné směrnice včetně typového projektování. Zatímco katalogy informovaly nejstručnější formou o stavu výroby v určitém časovém období s nejnutnějšími technickými i ekonomickými údaji o jednotlivých krocích, typové podklady i normy v oboru stavebních a konstrukcí byly dokumentací s právní závazností a tomu odpovídala i hloubka zpracování.

Rozsáhlá výstavba bytových domů v panelové technologii byla určitým experimentem, který vývojem „za pochodu“ musel řešit nový způsob stavění, poučit se ze závad a uplatnit a respektovat nové poznatky technologické, výrobní a montážní, v souladu s novými materiály a dosavadní teorií, zejména v oblasti statiky a celkového přístupu k posuzování. Tento vývoj byl příčinou postupných změn v panelovém systému výstavby, které měnily detaily konstrukčního provedení, ovlivňovaly koncepci a zároveň odstraňoval závady.

Kromě zásadních změn, které se odráží u T 06 B v názvech Kompromisní řešení od roku 1970, Definitivní řešení od roku 1971, Revidovaný typ od roku 1973 a Prolongovaný typ od roku 1981, byly v průběhu výstavby prováděny drobné úpravy detailů, většinou plynoucí ze záměny a úspory materiálů, zlepšení postupu montáže apod. Zásadní změny výše uvedené znamenaly odstranění dřívějších hlavních vad a nedostatků a zlepšení kvality stavebního díla.

Počátkem 60. let byl postupně zpracován Studijním a typizačním ústavem v Praze úplný celostátní typový podklad bytových panelových domů, který byl v prosinci 1963 upraven Krajským projektovým ústavem v Plzni pro Západočeskou oblast. Postupně se vytvořila krajská varianta typového podkladu, která byla dále upravena v podmínkách prováděcích podniků, a to Pozemními stavbami, n. p., Plzeň a Pozemními stavbami, n. p., Karlovy Vary. Vydáním katalogu Stavoprojektu, později Krajské projektové organizace – Stavoprojekt Plzeň v r. 1967 byly nahrazeny dříve vydané katalogy Krajského sdružení, n. p., ve stavebnictví z roku 1962, PS, n. p., Plzeň z roku 1965 a PS, n. p., Karlovy Vary z roku 1965.

Řada technických problémů s poznatky příčin nedostatků panelových staveb byla shrnuta v pozdějších letech v publikaci MS ČSR „Rozbor příčin nedostatků obvodových plášťů panelových budov T 06 B a T 08 B a návrhy na opatření“, kterou zpracoval a vydal Výzkumný ústav pozemních staveb Praha v roce 1970. Podle této publikace byly upraveny krajské varianty konstrukčních soustav T 06 B.

Z hlediska technického posouzení ve spojitosti s ČSN 73 0540 – Tepelně technické vlastnosti stavebních konstrukcí je nutné brát v úvahu i v klimaticky exponované západočeské oblasti (Horní Slavkov, Aš, Vejprty, Jáchymov, Pernink, Kraslice a jiné), kde zařazení do I. teplotní oblastní oblasti podle ČSN 73 0540 s výpočtovou teplotou t_e = -15 °C neodpovídá četnosti výskytu teplot vnějšího vzduchu. Nestačí proto rozlišovat oblasti pouze podle nadmořských výšek, ale je nutné vzít v úvahu i charakteristické podmínky různých míst. Zejména účinky větru, mlhy a z toho vyplývající vyšší průměrnou relativní vlhkost zdejšího vzduchu. Z tohoto důvodu byla výstavba panelových budov již v období koncem 60. let individuálně řešena v úpravách detailů obvodového pláště a většinou s vyloučením rovné střechy.

1.1.1 Objemové a tvarové řešení

Výška zástavby 4, 6 a 8 podlaží pro bytové domy řadové, 13 podlaží pro bytové domy řadové a bodové.
Hloubka řadových sekcí pro čtyřpodlažní zástavbu 9 600 mm a 10 800 mm, pro osmipodlažní zástavbu 10 800 mm a 12 000 mm, pro třináctipodlažní zástavbu 13 200 mm.
Bytové domy byly sestavovány z typových sekcí řadových, koncových a dilatačních.
Přechod mezi základovou konstrukcí a konstrukcí vrchní stavby tvořilo nejdříve montované technické podlaží a později montovaný suterén.

Konstrukční soustava T 06 B je panelová konstrukce s příčným nosným systémem s osovou vzdáleností stěn 3 600 mm s konstrukční výškou podlaží 2 800 mm. Panely, které tuto konstrukci tvoří, jsou základními dílci konstrukční soustavy T 06 B. Způsob jejich spojování ve větší díly (největší délka 3 600 mm) a celky je charakteristickou vlastností této konstrukční soustavy. Rozměrové parametry se řídily unifikací rozměrů ve výstavě (ČSN 73 0006 – červen 1961) a podmínkami výroby, dopravy a montáže. Technické předpoklady konstrukční soustavy T 06 B z roku 1965 byly dány výstavbou nulté série typu T 06 B připravené Výzkumným ústavem pozemních staveb, pracoviště Zlín, tehdy Gottwaldov.

Konstrukce obvodového pláště prošla vývojem od samonosného podélného celostěnového fasádního pláště až po fasádní celostěnový plášť osazovaný na ocelové konzoly. Zatížení tohoto fasádního pláště se přenáší do příčných nosných stěn. Obvodové pláště nebyly součástí konstrukční soustavy krajských (oblastních) variant. Připouštěla se možnost použití plášťů samonosných i zavěšených. Technicky náročnější byla varianta obvodového pláště zavěšeného, jehož váhu bylo nutné přenést do příčných stěn. Z tohoto důvodu byl jako základní řešení zvolen případ pláště z vrstvených panelů s polystyrénovou vložkou o váze 360 kg/m² a z lehkých meziokenních vložek o váze 50 kg/bm. Ve statickém výpočtu není počítáno s případným ztužujícím účinkem obvodového pláště proto, že konstrukce a způsob připojení pláště byly variabilní. Spodní stavba, tj. základy a podzemní podlaží a podmínky pro jejich návrh, se v jednotlivých krajích lišily. Konstrukce spodní stavby nebyla součástí konstrukční soustavy T 06 B. Totéž platí i pro konstrukci strojoven výtahů. Příčky nebyly součástí nosné konstrukce a jejich konstrukci typový podklad nepředepisoval, pouze vymezoval jejich přípustnou váhu. Sekce obytných domů byly řešeny jako řadové, koncové a bodové. Základní podlažnost sledovala obvyklou řadu čtyř, osmi a třinácti podlaží. V karlovarské oblasti byla navíc používána šestipodlažní řadová zástavba.

1.1.2 Popis konstrukce

Příčný nosný stěnový konstrukční systém se vzdáleností příčných stěn 3 600 mm.
Konstrukční výška podlaží je 2 800 mm.
Vnitřní stěnové dílce tl. 150 mm pro příčné nosné stěny, stěny podélné zavětrovací a stěny štítové (pro dvouplášťové řešení štítů) tl. 150 mm. Použit beton třídy III (B 250).
Stropní dílce jsou železobetonové, plné, tl. 120 mm, od r. 1980 tl. 150 mm.
Železobetonové dvouramenné schodiště s tl. desky 100 mm uložené na podestové a mezi podestové desky tl. 180 mm (později 156 mm). Šířka ramen je 1 090 mm.
Přechod mezi základovou konstrukcí a vrchní montovanou stavbou tvořilo nejdříve montované technické podlaží se světlou výškou 1 500 mm.
Původní řešení obvodového fasádního pláště (realizace 1965-1970):
- Štítové stěny jsou tvořeny jednovrstvým pláštěm z keramzitobetonu KB 105/1 200 tl., 310 mm. Panely byly opatřeny hladkou cementovou omítkou a konečná úprava fasády se prováděla na stavbě.
- Podélné celostěnové fasádní prvky velikosti 3 600 x 2 800 mm tvořily samonosnou konstrukci nepřitěžující vnitřní nosné stěny. Byly provedeny z keramzitobetonu KB 60/1 100, tl. 270 mm. Panely byly opatřeny hladkou cementovou omítkou a konečná úprava fasády se prováděla na stavbě.
- Boční stěny lodžií jsou tvořeny nosnými jednovrstvými panely ti. 310 mm, provedenými obdobně jako prvky štítové z KB 105/1 200.
- Čelní stěny lodžií jsou tvořeny jednovrstvým panelem tl. 270 mm, který byl proveden z KB 60/1 100.
- V suterénních podlažích používaných od r. 1968 mají stěnové panely pro štíty i celostěnové panely podélné fasády stejný tvar a tloušťku jako prvky pro vrchní stavbu s tím rozdílem, že místo cementové omítky je na vnější stavbě panelu betonová vrstva tl. 50 mm.
  Podle Informačního katalogu prolongované T 06 B-KV pro roky 1981-1985, zpracovaného PS, n. p., Karlovy Vary, jsou suterénní stěnové panely vrstvené, ve skladbě 50 mm venkovní cementové omítky + keramzitbeton. Od roku 1986 30 mm venkovní cementové omítky + keramzitbeton. Tloušťka podélných stěn 270 mm, tloušťka u štítu 190 mm. Povrchová úprava u štítů z pohledového betonu, u podélného průčelí zatlačovaný kačírek. Od roku 1986 tvoří povrchovou úpravu u štítů i u podélného průčelí zatlačovaný kačírek a tloušťka je u podélných stěn i u štítů 320 mm.
Konstrukční úpravy fasádního obvodového pláště z r. 1968:
- Štítové stěny jsou složeny ze dvou částí, a to z části nosné tl. 150 mm ze železobetonových stěnových panelů a samonosné částí z keramzitobetonu tl. 230 mm. Mezi těmito dvěma částmi je vzduchová mezera 15 mm. Povrchová úprava keramzitobetonového prvku je provedena zatlačovaným kačírkem.
- Podélné celostěnové fasádní prvky tvoří samonosnou konstrukci tl. 270 mm provedenou z KB 60/1100. Povrchová úprava je tvořena hladkou cementovou omítkou a tenkovrstvým nástřikem Siliplast. Tyto keramzitobetonové prvky jsou zapuštěny 70 mm do nosné konstrukce.
- Boční stěny lodžií jsou dvouplášťové obdobně jako štít.
- V suterénu je vnější štítový panel tl. 190 mm a je proveden z KB 105/1 200.
Obvodový plášť podle revidované ČSN 73 0540 (od roku 1986)
- Štítové stěny jsou složeny ze dvou částí, tj. příčné nosné železobetonové stěny tl. 150 mm a samonosné tepelně izolační části tl. 320 mm z keramzitobetonu.
- Podélné celostěnové keramzitobetonové fasádní prvky tl. 320 mm jsou nesené ocelovými konzolami a nejsou již samonosné.
- Boční stěny lodžií jsou dvouplášťové, obdobně jako štít.
- Čelní stěna lodžie je tvořena celostěnovým keramzitobetonovým lodžiovým panelem.
- Povrchová úprava štítových stěn je provedena zatlačovaným kačírkem.
- Povrchová úprava celostěnových prvků podélné fasády je provedena vápencovou drtí.

1.1.3 Základní technicko-ekonomické parametry

Celý systém konstrukční soustavy T 06 B měl závaznou a nezávaznou část.

Jako závazné byly schváleny:

charakteristika konstrukční soustavy;
použití konstrukční soustavy;
podrobnosti spojů nosné konstrukce;
zásady technologie montáže nosné konstrukce;
soupis norem a předpisů.

Nezávazné byly:

informace o technickém podkladu a technicko-ekonomické ukazatele;
skladba dílců sestav;
cenové a rozpočtové údaje;
montážní a ochranné prostředky;
způsob statického výpočtu.

Při návrhu nosné konstrukce byl projektant povinen dodržet:

rozměrové schéma konstrukční soustavy;
skladebné rozměry základních dílců;
konstrukci styků a spojení základních dílců.

Podle katalogu Ministerstva stavebnictví „Konstrukční soustava T 06 B celostátní typový podklad“, zpracovaný Studijním a typizačním ústavem v Praze, č. publikace 1125, z července 1965, měla každá sestava svá označení. Různými písmeny se vyjadřovaly rozdíly v půdorysech jednotlivých sestav a připojené číslo znamenalo počet podlaží sestavy. Označení sekcí odpovídalo objemovému řešení bytových domů T 06 B. Jednotlivé sekce byly skládány v následujících sestavách.

Čtyřpodlažní domy:	sekce 405 a, 407 d, 423 c
Osmipodlažní domy:	sekce 801 a, 805 a, 807 d, 823 c, 842 c, 842 d, 864 cc, 867 a, 869 dd, 870 a, 870 c, 870 dd.
Třináctipodlažní domy:	sekce 1301 c, 1301 d, 1353.
Sestavy sekcí	A 4:	423 a + 405 a + 407 d
	A 8:	823 c + 805 a + 807 a
	B 8:	842 c + 801 a + 842 c
	C 8:	870 c + 870 a + 870 dd
	D 8:	864 c + 867 a + 869 dd
	E 13:	1301 c + 1301 d
	F 13:	1353
Karlovarské oblasti byly používány v roce 1965 sestavy T 06 B-KV:
	434 – 435	634 – 635
	466 – 467	866 – 867

Kritéria výstavby v ekonomických parametrech určovaly tzv. THU (technicko-hospodářské ukazatele), které byly stanoveny pro každý pětiletý plán. Systém kontroly zasahoval i do projektové činnosti, kde součástí dokumentace bylo ekonomické vyhodnocení objektu. THU určovaly podmínky pro návrh i realizaci obytných souborů a občanské vybavenosti s podrobnostmi hustoty zástavby, kategorizace (velikost) bytů, limitních nákladů a dalších podrobností, které souhrnně definovaly ukazatele pro rozhodovací proces schvalování pro financování stavby.

Tab. 1 Objemy stavebních prací a dokončených bytů od r. 1954 do 30. 9. 1983 provedené, n. p. Pozemní stavby, Karlovy Vary

rok	hodnota S celkem	hodnota ZSV	Počet dokončených bytů
1954	57 910	38 838	325
1955	122 586	82 324	412
1956	161 647	109 166	889
1957	154 677	121 697	698
1958	337 292	248 332	1 225
1959	385 988	362 844	1 847
1960	464 857	434 535	2 323
1961	472 296	463 699	2 094
1962	447 407	441 585	2 270
1963	395 242	386 211	2 081
1964	428 618	426 785	2 183
1965	440 313	440 470	2 211
1966	491 516	486 516	1 783
1967	537 233	520 370	1 920
1968	553 747	548 556	2 022
1969	595 103	607 033	2 072
1970	686 236	669 066	2 453
1971	735 262	722 206	2 147
1972	766 585	741 344	2 374
1973	788 694	782 560	3 089
1974	816 140	814 399	2 930
1975	893 261	859 010	3 179
1976	899 594	884 227	2 848
1977	813 551	789 095	2 635
1978	840 959	837 625	2 864
1979	845 982	857 434	2 829
1980	828 389	849 745	2 746
1981	774 665	763 718	2 094
1982	799 290	767 466	2 543
1983 (I-IX)	540 461	548 133	577

celkem	17 093 502	16 604 989	61 661

Obr. 2 Lokalizace soustředěné bytové sídlištní výstavby a rozptýlené bytové výstavby (samostatně stojící bytové domy)

1.1.4 Realizace stavební soustavy v ČR

Výstavbou panelových domů T 06 B-KV se převážně zabýval n. p., Pozemní stavby, Karlovy Vary, zřízený 1. února 1954. Prováděl především tzv komplexní bytovou a občanskou výstavbu. Kromě výstavby v západočeském kraji se n. p., PS Karlovy Vary podílel na výstavbě v kraji severočeském, středočeském a v Praze. Podle údajů z nabídkového katalogu 1972 postavil n. p., PS Karlovy Vary od založení do uvedeného roku 1972 celkem 29 000 bytů.

Pozemní stavby, n. p ., Karlovy Vary prošly všemi fázemi panelové technologie. Jejich specifikem byl obvodový plášť z keramzibetonu. Materiálovou základnou panelové soustavy T 06 B-KV byla panelárna Otovice a od orku 1968 panelárna ve Vintířově s moderním závodem na výrobu keramzitu, který vyráběl kompletizované prvky.

Svou velikostí a počtem pracovníků (cca 5 500) patřil n. p., Pozemní stavby, Karlovy Vary mezi největší v rámci VHJ (Vyšší hospodářské jednotky) Pozemního stavitelství. Podnik byl rozdělen na stavební závody územně výrobního principu, a to:

územní závod Karlovy Vary;
územní závod Skolov;
územní závod Cheb;
staveništní závod Praha;
a další specializované závody.

V roce 1990 došlo k delimitaci a jednotlivé územní závody se osamotnily jako státní podniky. V průběhu roku 1991 byla většina státních podniků privatizována.

1.2 OBJEMOVÁ ŘEŠENÍ

Stavební soustava T 06 B obsahuje sekce řádové, koncové, věžové a bodové. Konstrukční panelová soustava typu T 06 B vycházela z hromadně vyráběných prvků pro tento typ a označení T 06 B-KV znamenalo používání obvodového pláště z keramzitbetonu. Dalším specifickým rysem bylo používání prvků pro montované základy, suterénní panely stěnové, prvky atikové, včetně dvouplášťové střechy dřevěné na bázi velkorozměrových kompletizovaných dřevěných střešních panelů. Tyto prvky byly zavedeny na přelomu 60. let a jako závazné se objevily v katalogu v roce 1972. Výškové zónování na sídlištích bylo stanoveno na 4, 6 a 8 podlaží + suterén. V městských prolukách byla výška zástavby přizpůsobená sousední zástavbě. Věžové objekty byly stavěny podle opakované projektové dokumentace. Základní modul byl 3,6 m, hloubka objektu 12,54 m. Domy se sestavovaly ze sekcí označovaných velkými písmeny abecedy, doplněných arabskou číslici, která představovala počet obytných podlaží. Počet bytových jednotek určité sekce uvádělo číslo za pomlčkou. Skladba bytů v sekci byla určena tzv. kategorizaci.

Od r. 1981 bylo používáno toto dělení:

sekce DL (levá)	5 modulů (5 x 3,6 m)
sekce DL (pravá)	5 modulů (5 x 3,6 m)
sekce H1	6 modulů (6 x 3,6 m)
sekce H3 + H4	11 modulů (11 x 3,6 m)
sekce H3	11 modulů (11 x 3,6 m)
sekce H4	11 modulů (11 x 3,6 m)

Původní typové sekce T 06 B měly označení trojčíslím. Např. 466-7 označovalo čtyřpodlažní objekt s kategorizaci odpovídající THU (technicko-hospodářské ukazatele), 866-7 byl osmipodlažní objekt s kategorizací podle THU. První číslo trojčíslí udávalo výšku zástavby, další čísla trojčíslí a číslo za pomlčkou udávalo skladbu a charakter bytu.

Obr. 3 Přehled podle celostátního typového podkladu konstrukční soustavy z června 1965. Schéma vybraných sestav A 4 – čtyřpodlažní objekt, A 8, B 8, C 8 – osmipodlažní objekty

Obr. 4 Schéma vybraných sestav D 8 – osmipodlažní řadový objekt, E 13 – třináctipodlažní řadový objekt, F 13 – třináctipodlažní bodový objekt

Obr. 5 Půdorysné schéma sestavy A 4 (čtyřpodlažní objekt) – vstupní podlaží

Obr. 6 Půdorysné schéma sestavy A 4 (čtyřpodlažní objekt) – typické podlaží

Obr. 7 Půdorysné schéma sestavy A 8 (osmipodlažní objekt) – vstupní podlaží

Obr. 8 Půdorysné schéma sestavy A 8 (osmipodlažní objekt) – typické podlaží

Obr. 9 Půdorysné schéma sestavy B 8 (osmipodlažní objekt) – vstupní podlaží

Obr. 10 Půdorysné schéma sestavy B 8 (osmipodlažní objekt) – typické podlaží

Obr. 11 Půdorysné schéma sestavy C 8 (osmipodlažní objekt) – vstupní podlaží

Obr. 12 Půdorysné schéma sestavy C 8 (osmipodlažní objekt) – typické podlaží

Obr. 13 Půdorysné schéma sestavy D 8 (osmipodlažní objekt) – vstupní podlaží

Obr. 14 Půdorysné schéma sestavy D 8 (osmipodlažní objekt) – typické podlaží

Obr. 15 Půdorysné schéma sestavy E 13 (třináctipodlažní objekt) – vstupní podlaží

Obr. 16 Půdorysné schéma sestavy E 13 (třináctipodlažní objekt) – typické podlaží

Obr. 17 Půdorysné schéma sestavy F 13 (třináctipodlažní objekt) – vstupní podlaží

Obr. 18 Půdorysné schéma sestavy F 13 (třináctipodlažní objekt) – typické podlaží

1.3 DISPOZIČNÍ ŘEŠENÍ

Stavební soustava T 06 8-KV vycházela z celostátního typu T 06 B a v jednotlivých časových obdobích byly katalogem PS, n. p., Karlovy Vary určeny sestavy vybraných sekcí. Výběr sekcí pro výstavbu určený katalogem PS, n. p., Karlovy Vary z roku 1972 vycházel ze zavedené konstrukční soustavy typu T 06 B a hromadně vyráběných prvků pro tento typ. Dispoziční varianty, velikosti bytů a místností byly omezené vlivem daného modulu (3,6 m) a hloubky objektu (12,54 m). Sekce byly navrženy pro 4, 6 a 8 obytných podlaží. U objektu s 6 a 8 obytnými podlažími byl vždy instalován výtah. Sekce bylo možné sdružovat (dvojsekce). Půdorysy přízemí byly shodné pro několik sekcí s doplněným alternativním řešením hlavních vstupů. Hlavní vstup byl možný z úrovně suterénu nebo z mezipodesty. U vstupu na úrovni přízemí bylo nutné u vstupu zřídit místnost pro kočárky přístupnou ze vstupní haly na úkor obytné místnosti. U čtyřpodlažních objektů po splnění požadavků na domovní vybavení bylo možné výhodně využít volné prostory pro garáže.

Dvojsekce A je v podstatě původní typová sekce T 06 B 466-7 a 866-7 s menší obytnou plochou u garsoniéry a s rozdílnými plochami úložného prostoru od původního typu.

Skladby bytů podle katalogu PS, n. p., Karlovy Vary z roku 1972:

Skladba bytů dvojsekce A v typovém podlaží –	1 x garsoniéra	I. kat.
	1 x byt 1 + 1	II. kat.
	1 x byt 1 + 2	III. kat.
	1 x byt 1 + 2	IV. kat.
	1 x byt 1 + 3	IV. kat.
	1 x byt 1 + 4	V. kat.
Skladba bytů dvojsekce B má obdobné řešení jako A
(garsoniéra nahrazena bytem 1 + 1 druhé kategorie)
v typovém podlaží –	2 x byt 1 + 1	II. kat.
	1 x byt 1 + 2	III. kat.
	1 x byt 1 + 2	IV. kat.
	2 x byt 1 + 3	IV. kat.
Skladba bytů dvojsekce C (levá část obsahuje pouze dva byty a tím se získávají byty vyšší kategorie)
v typovém podlaží –	1 x byt 1 + 1	II. kat.
	1 x byt 1 + 2	IV. kat.
	1 x byt 1 + 3	IV. kat.
	1 x byt 1 + 4	V. kat.
	1 x byt 1 + 3	VI. kat.
Skladba bytů sekce D (se používala jako samostatná, ale hlavně ve spojení s další modulovou sekcí, jako desetimodulová dvojsekce)
v typovém podlaží –	1 x byt 1 + 1	II. kat.
	1 x byt 1 + 3	IV. kat.
	1 x byt 1 + 4	V. kat.
Skladba bytů sekce E (obsahovala byty středních kategorií)
skladba v typovém podlaží	1 x byt 1 + 2	III. kat.
	2 x byt 1 + 3	IV. kat.

Skladba bytů sekce F, G, H, I odpovídaly obecným typům T 06 B a dispoziční řešení bytů v přízemí odpovídalo typovému podlaží.

Sekce DL, DP, H1, H3, H4 doplňovaly rohové sekce označené RL, RP ve shodné konstrukční soustavě, které se uplatňovaly v urbanistickém řešení obytných celků. Podrobná dokumentace revidovaných sekcí T 06 B-KV byla zpracována KPO Stavoprojekt Plzeň, středisko Karlovy Vary v září 1984. Řešení sekcí RL, RP bylo pro čtyři a osm nadzemních podlaží a rovněž se vstupem v různých úrovních jako u klasické sekce. Ve vzorových řešeních byly zpracovány i montované základy o šířkách pasů 700, 1 000 mm pro čtyřpodlažní objekty a 1 400, 1 900 mm pro osmipodlažní objekty. Bylo řešeno také vzorové napojení sekcí v rohu včetně řešení při výškovém posunu sekcí a detaily. Rohové objekty byly navrženy s bytovými jádry B 10 M.

Sekce podle katalogu z roku 1972 byly vybaveny kompletizovaným bytovým jádrem B 3 ve dvou velikostech. Zmenšené jádro bylo u bytů první a druhé kategorie. Od roku 1981 byly byty vybavovány jádrem B 10 M. V informačním katalogu revidované T 06 B-KV pro roky 1986 až 1990 – PS, n. p., Karlovy Vary (složka uložena v archivu KARLO PROJEKT, s. r. o.) byly sekce DL, DP, H1, H3, H4, RL, RP o čtyřech a osmi nadzemních obytných podlažích + suterén potvrzeny:

a) schvalovacím protokolem MSV ČSR z 28. 10. 1980 č. 11/1980

b) schvalovacím protokolem č. 12/1985 MSV ČSR z 15. 7. 1985 prodlouženy:

pro projektovou činnost nejprve ad a) do 31. 12. 1983 a později ad b) do 31. 12. 1988;
pro realizaci staveb ad a) do 31. 12. 1985 a později ad b) do 31. 12. 1990.

Složka T 06 B-KV Technická zpráva 1988, kterou zpracoval KPO Stavoprojekt Karlovy Vary, uložená v archivu KARLO PROJEKTU, s. r. o., uvádí:

Soubor dílců obvodového pláště z keramzitbetonu byl navržen pro potřeby bytových domů soustavy T 06 B-KV, ale umožňuje stavět také chodbový dům a věžový dům. Označení kategorie bytu s užitkovou plochou, kategorií bytové jednotky (I. až VI.) s počtem pokojů 1 až 1 + 3 bylo u každé sekce jiné a plochy a kategorie v různých sekcích neodpovídaly stejnému písmenu. Skladba sekcí před rokem 1981 nebyla tedy vymezena krajskými variantami a tvořila větší rozsah ve výběru.

Výstavba zahrnovala i devítimodulové objekty, které nebylo možné dělit na samostatné sekce; tvořily dvojsekce, které se označovaly A, B, C. Většina objektů byla pětímodulových, mohly být samostatné označené jako D, ale navrhovaly se i desetimodulové, které vznikly spojením dvou pětimodulových sekcí. Skladbami sekcí, jak již bylo uvedeno, muselo být splněno kritérium THU. Dvojsekci bylo nutné řadit vedle sebe s použitím dilatace. Sekce o pěti modulech bylo možné vzájemně spojovat ve dvojsekci o desetimodulech bez dilatace. Od roku 1981 byly zpřísněny požadavky na výstavbu v I. a II. teplotní oblasti.

Zastřešení objektů nebylo předmětem výběru sekcí a řešilo se individuálně. Rovněž suterény byly individuálně řešeny podle vzorového řešení navrženého u základních sekcí. Montážní podlaží se používala do r. 1972 a po této době bylo od nich upuštěno. Výtahy byly umisťovány v domech o šesti a osmi podlažích v ose schodišťového prostoru se strojovnou na střeše objektu.

Obr. 19 Schéma sekcí s kategorizací a počtem bytových jednotek

Obr. 20 T 06 B-KV (z nabídkového katalogu PS, n. p., Karlovy Vary z roku 1972). Suterén čtyřpodlažního objektu

Obr. 21 T 06 B-KV (z nabídkového katalogu PS, n. p., Karlovy Vary z roku 1972). Suterén osmipodlažního objektu

Obr. 22 T 06 B-KV (z nabídkového katalogu PS, n. p., Karlovy Vary z roku 1972). Přízemí, varianta A

Obr. 23 T 06 B-KV (z nabídkového katalogu PS, n. p., Karlovy Vary z roku 1972). Přízemí, varianta B

Obr. 24 T 06 B-KV (z nabídkového katalogu PS, n. p., Karlovy Vary z roku 1972). Typové podlaží čtyř a osmipodlažního objektu

Obr. 25 T 06 B-KV (z nabídkového katalogu PS, n. p., Karlovy Vary z roku 1972). Řadová dvojsekce A s hlavními ukazateli THU

Obr. 26 T 06 B-KV (z nabídkového katalogu PS, n. p., Karlovy Vary z roku 1972). Řadová dvojsekce B s hlavními ukazateli THU

Obr. 27 T 06 B-KV (z nabídkového katalogu PS, n. p., Karlovy Vary z roku 1972). Řadová dvojsekce C s hlavními ukazateli THU

Obr. 28 T 06 B-KV (z nabídkového katalogu PS, n. p., Karlovy Vary z roku 1972). Půdorys přízemí sekcí A, B, C

Obr. 29 T 06 B-KV (z nabídkového katalogu PS, n. p., Karlovy Vary z roku 1972). Půdorys sekcí A 4, B 4

Obr. 30 T 06 B-KV (z nabídkového katalogu PS, n. p., Karlovy Vary z roku 1972). Půdorys suterénu sekcí A 6, A 8, B 6, B 8

Obr. 31 T 06 B-KV (z nabídkového katalogu PS, n. p., Karlovy Vary z roku 1972). Půdorys typového podlaží sekce D

Obr. 32 T 06 B-KV (z nabídkového katalogu PS, n. p., Karlovy Vary z roku 1972). Půdorys typového podlaží sekce E

Obr. 33 T 06 B-KV (z nabídkového katalogu PS, n. p., Karlovy Vary z roku 1972). Půdorys přízemní sekce D, E

Obr. 34 T 06 B-KV. Vzorové řešení obytného podlaží kolektivního bydlení K

Obr. 35 T 06 B-KV, vzorové řešení obytného podlaží kolektivního bydlení K

Obr. 36 T 06 B-KV, vzorové řešení obytného podlaží kolektivního bydlení K – příčné řezy

Obr. 37 T 06 B-KV, příčný řez čtyřpodlažním objektem (prolongovaná varianta)

Obr. 38 T 06 B-KV, pohledy (čtyřpodlažní objekt se suterénem)

Obr. 39 T 06 B-KV, pohledy (čtyřpodlažní objekt se suterénem s výškovými rozdíly)

Obr. 40 T 06 B-KV, půdorys přízemí sekce dilatační levé a pravé

Obr. 41 T 06 B-KV, půdorys typového podlaží sekce dilatační levé

Obr. 42 T 06 B-KV, půdorys typového podlaží sekce dilatační pravé

Obr. 43 T 06 B-KV, půdorys přízemí sekce H 1

Obr. 44 T 06 B-KV, půdorys typového podlaží sekce H 1

Obr. 45 T 06 B-KV, půdorys přízemí sekce H 3, H 4

Obr. 46 T 06 B-KV, půdorys typického podlaží sekce H 3

Obr. 47 T 06 B-KV, půdorys typického podlaží sekce H 4

Obr. 48 T 06 B-KV, pohledy (čtyřpodlažní objekt se suterénem)

Obr. 49 T 06 B-KV, pohledy (osmipodlažní objekt se suterénem)

Obr. 50 T 06 B-KV, půdorys přízemí věžového domu

Obr. 51 T 06 B-KV půdorys typického podlaží věžového domu

1.4 ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ

Architektonický výraz T 06 B je dán systémem konstrukce. Bytové domy této stavební soustavy byly navrhovány pro výšku zástavby 4, 8 a 13 nadzemních podlaží a v karlovarské variantě se uplatňovaly i výšky zástavby o 6 nadzemních podlaží u řadových domů. Soustava T 06 B je charakteristická zapuštěnými vstupy v úrovni 1. PP nebo 1. NP. Přístup k hlavním vstupům byl umožněn převážně po předloženém vyrovnávacím schodišti s počtem stupňů v rozmezí 3-8 podle výškové úrovně přístupové cesty. Strojovny výtahů jsou u všech objektů řešeny v nástavbě nad úrovní ploché střechy. Dilatační celek mohly vytvořit maximálně 3 sekce a skladba sekcí odpovídala určitému typu s daným počtem a kategorizací bytů. V místě dilatací byly některé objekty vzhledem k uliční čáře vzájemně posunuty.

Panelový systém vytváří jednoduchou architekturu, kde se panel uplatňuje jako architektonický prvek a průčelí je členěno lodžiemi a schodišťovými prostory. Obvodový plášť u T 06 B-KV byl vždy tvořen celostěnovými panely. Povrchová úprava fasádních panelů prošla vývojem od nátěrů přes strukturovanou omítku, až po kompletizované panely s vápencovou drtí a zatlačovaným kačírkem. Povrchová úprava panelů byla různě měněna a barevně přizpůsobována danému prostředí. Původní povrchové úpravy neměly dlouhou životnost.

Jedinými výraznějšími prvky oživujícími jednotvárnost fasády jsou zapuštěné lodžie s kovovým zábradlím v kombinaci s drátěným sklem. V pozdější výstavbě bylo ocelové zábradlí zaměněno za zábradlí plné z prefabrikovaných dílců se stejnou povrchovou úpravou jako obvodový fasádní plášť. Dalším výrazovým prvkem byla předsazená římsa dřevěné dvouplášťové kompletizované střechy.

Seznam dostupné dokumentace archivované u firmy KARLO PROJEKT, s. r. o., Závodu míru 584, 360 17 Karlovy Vary – Stará Role, tel. 017/411 303.

A) T 06 B-KV 1972-1976
a) Nabídkový katalog 1972
b) Katalog dílců, konstrukcí a zařízení T 06 B
c) Dtto I. revidované vydání na léta 1973-77
d) Technologická pravidla pro montáž

B) Prolongovaná T 06 B-KV
a) Informační katalog
b) Katalog dílců a zařízení + dodatky č. 1, 2, 3
c) Revize typového podkladu, textová a výkresová část
d) Revize typového podkladu, tvary dílců
e) Revize typového podkladu, armovací výkresy
f) Technologická pravidla pro montáž 1973

C) Revidovaná T 06 B-KV
a) Informační katalog
b) Katalog dílců, konstrukcí a zařízení, svazek 1, 2
c) Katalog prvků pro hromadnou občanskou a techn. výstavbu
d) Technická zpráva, rohové sekce
e) Podrobná dokumentace sekcí H1, H3, H4, DL, DP, RL, RP – čtyřpodlažní
f) Podrobná dokumentace sekcí H1, H3, H4, DL, DP, RL, RP – osmipodlažní
g) Technologická pravidla pro montáž hrubé stavby
h) Výpočet užitných ploch
i) Technická zpráva 1988

Obr. 52 Dvorní pohled s garážemi

Obr. 53 Čtyřpodlažní objekt – hlavní vstupní část se štítem

Obr. 54 Výškově proměnná zástavba s napojováním sekcí

Obr. 55 Osmipodlažní objekt s upraveným zatepleným štítem

Obr. 56 Detail střední části zástavby s průchodem

Obr. 57 Věžový dům T 06 B-KV

2 KONSTRUKČNĚ SKLADEBNÉ ŘEŠENÍ

2.1 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA NOSNÉHO SYSTÉMU

T 06 B je stavební soustava pro výstavbu panelových domů s příčnými nosnými stěnami v osových vzdálenostech 3,60 m a podélnými stěnami, které jsou situovány poblíž podélné osy objektu. Tyto podélné stěny vytvářejí podélně ztužení budovy. Příčné a podélné stěny spolu tvoří nosný systém svázaný v úrovni každého podlaží tuhou stropní deskou. Konstrukční výška podlaží je 2,80 m. Běžné řadové sekce tohoto typu byly později doplněny dalšími typy objektů, např. se dvěma vnitřními podélnými stěnami (chodbové domy) nebo s volnější kombinací podélných a příčných stěn (bodové a věžové domy, rohové sekce), vždy však s dodržením vzdáleností nosných stěn 3,60 m a modulové skladby objektů v násobcích 0,60 m.

Krajská materiálová varianta T 06 B-KV vycházela ze zásad celostátního typového podkladu T 06 B. Specifické bylo použití keramzitbetonových panelů pro obvodový plášť budovy. Štítové keramzitbetonové stěnové panely nejdříve plnily funkci nosnou i tepelně izolační. Později byly štíty složeny ze dvou vrstev, a to z příčných železobetonových panelů nosných a ze samonosné stěny z panelů keramzitbetonových. Celostěnový podélný fasádní plášť byl nejdříve samonosný a později nesený konstrukcí objektu. Původní určení pro celý tehdejší západočeský kraj bylo zúženo na plochu zhruba dnešního VÚSC Karlovy Vary s téměř výlučnou působností stavebního podniku n. p., Pozemní stavby, Karlovy Vary, který byl nositelem technologie, výrobcem většiny dílců a dodavatelem stavebních prací. Projektová dokumentace typových sekcí a převážné části konkrétních budov byla zpracována v Krajské projektové organizaci Stavoprojekt Plzeň, středisko Karlovy Vary. Značná část této dokumentace je dodnes archivována nástupnickou firmou AIA Stavoprojekt, s. r. o., v Karlových Varech.

2.2 SKALDBA NOSNÉ KONSTRUKCE

Příčné nosné stěny jsou z betonových panelů s konstrukční nebo nosnou výztuží. Stěny nesou železobetonové plné stropní panely tloušťky 120 mm (později 150 mm) vyrobené z betonu B III (B 250). Tyto stropní panely působí jako prosté nosníky na rozpětí rovné vzdálenosti příčných stěn (osová vzdálenost 3,60 m). Délka stěnových panelů i šířka stropních panelů je v násobcích 0,60 m. Nosné stěny tloušťky 150 mm jsou doplněny podélnými ztužujícími stěnami tloušťky 150 mm kolmými k systému příčných stěn tak, aby byla zajištěna stabilita budovy. U jiných než řadových sekcí je v některých částech půdorysu směr rozpětí stropních panelů otočen o 90° a stropy jsou ukládány i na podélné stěny a to opět na rozpětí 3,60 m. V místech styku příčných a podélných stěn jsou stropní panely uloženy po třech stranách. Štítové stěny, zatížené stropní konstrukcí jsou vyskládány z jednovrstvých celostěnových panelů z keramzitbetonu, které plní jak nosnou, tak izolační funkci. Při úpravách v začátku sedmdesátých let byly navrženy štítové stěny dvouplášťové s diferencovanou funkcí. Vnitřní stěna je nosná, z betonových resp. železobetonových celostěnových panelů obdobného provedení jako ostatní vnitřní stěny objektu, vnější je samonosná, z celostěnových panelů z lehkého konstrukčně izolačního keramzitbetonu. Obvodové celostěnové panely podélné fasády jsou rovněž z keramzitbetonu, nejprve samonosné, přikotvené k nosné konstrukci budovy, později částečně zapuštěné do stropů a příčných stěn, v poslední etapě plní obvodové panely pouze izolační funkci a jsou plně neseny nosnou konstrukcí budovy. Stěnové i stropní panely jsou zmonolitněny pomocí zálivek a spojovací výztuže. Způsob spojení panelů nosné konstrukce a připojení prvků obvodového pláště se vyvíjel v závislosti na stupni znalostí o chování panelových konstrukcí, obsahu závazných předpisů pro navrhování a výrobních možnostech dodavatele.

Obr. 58 Původní varianta T 06 B z r. 1965 – výkres skladby stropu a stěn části typového podlaží

Obr. 59 Varianta prolongovaných sekcí T 06 B po revizi podle ČSN 73 054 z r. 1981. Výkres skladby konstrukce typového podlaží

2.3 ZPŮSUBY ZALOŽENÍ PANELOVÉ SOUSTAVY

Pro každý objekt panelové výstavby byl – jako součást projektové dokumentace – zpracován individuální návrh založení stavby, a to v závislosti na konkrétních základových podmínkách v místě staveniště. Skutečné založení se však od tohoto návrhu může v některých případech podstatně lišit. S ohledem na omezené možnosti geologického průzkumu a mnohdy složité základové poměry bylo u většiny objektů požadováno převzetí základové spáry projektantem, případně ještě s přítomností geologa – zpracovatele posudku. Při odchylkách od předpokladů projektové dokumentace pak bylo založení objektu proti zpracovanému návrhu upraveno (zvětšení hloubky založení, změna šířky základů, mocnosti štěrkového podsypu nebo podbetonování, někdy i změna způsobu založení).

Jako standardní způsob zakládání panelových objektů krajské materiálové varianty T 06 B-KV byly používány dvoustupňové základové pasy skládané z dolních prefabrikovaných roznášecích prvků různé šířky a horních prvků, tzv. základových prahů. Šířku hromadně vyráběných pasů bylo možno volit z rozměrů: 0,70; 1,00; 1,40 a 1,90 m, doplňková šířka byla ještě 2,20 m. Výška roznášecích prvků byla 0,25 m, u širších prvků 0,35 m. Délka prvků umožňovala vyskládání základů příčných stěn dl. 10,80 a 12,0 m. Délka byla omezena vahou prvku. U nejužších pasů byly max. délky až 5,20 m. Základové prahy měly jednotný rozměr u vnitřních stěn, a to 400/550 mm, takže celková výška montovaných základů byla 0,80 resp. 0,90 m. Šířka prahů pro dilatační stěny byla zvětšena na 650 mm. Skladba základových pásů byla ovlivněna počtem podlaží a základovými podmínkami konkrétního staveniště. Šířka pasů byla volena tak, aby jak namáhání základové půdy, tak její deformace nepřekročily přípustné hodnoty. Obvykle byla navržena jedna šířka základových pásů v rozsahu celé sekce panelové budovy. Šířka pasů štítových stěn byla o stupeň menší a šířka pásů dilatačních stěn (se dvěma nosnými zdmi tl. 15 cm) o stupeň vyšší než šířka pásů běžných nosných stěn. Po úpravě štítových stěn na dvouplášťové došlo ke zvětšení hmotnosti těchto stěn. Po této úpravě byly pod štítovými stěnami navrhovány pasy stejné šířky jako u vnitřních příčných stěn. Základové pasy pod jednotlivými příčnými stěnami byly spojeny přivařením výztuže vyčnívající z čel prvků a zálivkou těchto spojů. Základové prahy nebyly spojovány. V základových prazích, resp. mezi jednotlivými prefabrikáty těchto prahů, byly prostupové otvory omezené šířky pro ležaté instalační přívody.

U původní varianty od roku 1973 byly podélné stěny suterénu kladeny na základové prahy, pod kterými nebyly základové pásy. Se změnou chápání nosné konstrukce budovy jako prostorové soustavy a ověřením statického působení budovy výpočty zpracovanými pro tyto soustavy na samočinných počítačích byly podélné stěny zakládány stejným způsobem jako stěny příčné, tj. na dvoustupňových pasech se stejnou šířkou roznášecího spodního prvku. Bylo rovněž doplněno spojení podélných a příčných pasů na stejném principu jako vzájemné spojení jednotlivých prefabrikátů pasů příčných stěn.

Základové pasy byly pokládány do pískového lože nebo vyrovnávací vrstvy z hubeného betonu. Při nedostatečné únosnosti základové půdy nebo jako náhrada povrchových neúnosných vrstev zeminy se používaly hutněné štěrkopískové násypy, někdy o značné mocnosti. V některých případech k dosažení větší hloubky založení byly použity dvě i tři vrstvy základových prahů.

Ve složitých základových poměrech byly používány atypické způsoby založení, např. na vrtaných nebo předrážených pilotách s monolitickými základovými rošty, na monolitických základových deskách doplněny o monolitickými nebo prefabrikovanými základovými prahy, s mohutnými prvky (pásky, tenká deska) v seismických oblastech západních Čech.

Nejsou vyloučeny ani kombinace různých způsobů založení, a to i v rozsahu jedné sekce (kombinace plošného založení a pilot opřených o skalní podloží aj.).

Od. r. 1984 byly v zakládání panelových objektů používány prvky nespojitého založení, a to buď krátké, drapákově těžené piloty o průměru převážně 1,20 m nebo nespojité (přerušované) prefabrikované pasy. V obou případech byly základové prvky doplňovány ztužujícími prvky s tahovou výztuží k přenesení silových účinků od nespojitého založení, a to buď tenkými pásky pod všemi nosnými stěnami nebo přímo zesílenou výztuží v patě suterénních stěn a jejím svařením při montáži (od. r. 1987).

Obr. 60 Řadový objekt T 06 B – příklad založení na prefabrikovaných základových pasech

2.4 NOSNÉ DÍLCE

2.4.1 Stropní panely

Velikost, tvar dílců i způsob vyztužování vycházel z celostátního typového podkladu pro objekty T 06 B, s postupem času však došlo v mnoha směrech k odlišnostem od původního vzoru. Stropní panely jsou železobetonové plošné dílce, plné, bez dutin. Panely jsou navrženy a v podstatě působí jako prostě – na dvou stranách – uložené desky, u podélných stěn jako desky uložené po třech stranách. Panely byly vyráběny z betonu B III (B 250), hlavní nosná betonářská výztuž z oceli 10 400 a 10 425, rozdělovací výztuž z oceli 10 216 a 10 210, závěsné háky z oceli 11 373.

Základní skladebná délka panelů 3,60 m odpovídá osové vzdálenosti příčných nosných stěn v systému T 06 B; uvažované teoretické rozpětí je 3,52 m. Odlišné rozpětí bylo pouze výjimečně

u stropních panelů ve středním podélném traktu š. 2,40 m u věžových a chodbových domů;
u panelů mezipodesty v poslední úpravě konstrukčního systému (zkrácené panely ukládány na konzolu vyloženou ze stěnových panelů);
u panelů podlahy i stropu strojovny výtahu.

Šířka panelů byla v násobku 0,60 m. Základní rozměrová řada 0,60 m, 1,20 m a 2,40 m byla dána využitím základních forem š. 2,40 m s možností dělení na poloviny, resp. čtvrtiny. Teprve později byly vyráběny některé panely v šířce 1,80 m. Po úpravách v r. 1970-1971, kdy bylo zapuštění obvodového pláště budovy do nosné konstrukce řešeno prodloužením délek stěn i stropních tabulí v příčném směru budovy, byly pro tyto účely vyráběny poloviční panely se zvětšenou šířkou (skladebně 1,27 m). V každém travé byly použity dva tyto panely, ev. byla stropní deska nad podélnými stěnami dobetonována (1 x nebo 2 x 70 mm).

Tloušťka panelů byla zpočátku v souladu s celostátním typovým podkladem T 06 B, tj. 120 mm. S přechodem na tzv. nulové podlahy u sekcí prolongované varianty (kolem r. 1980) byla tloušťka panelů zvětšena na 150 mm. Tloušťka byla zvětšena směrem nahoru s tím, že v místě uložení a podél jedné nebo obou podélných hran panelu byla zachována původní tloušťka 120 mm. Tím bylo možno ponechat beze změny výšky ev. tvarování hran jak pro stěnové, tak příčkové i obvodové panely. Drážky vzniklé odstupňováním tloušťky stropních panelů podél stěn byly využívány pro rozvod elektroinstalací.

Hrany stropních panelů v místě jejich uloženi na stěny byly pouze zešikmeny (10 mm) pro snazší vložení zálivkové výztuže a zaliti cementovou maltou. Na těchto hranách byla umístěna závěsná oka využívaná ve stádiu výroby, dopravy a montáže a rovněž pro vzájemné spojení stropních panelů na stavbě. Osová vzdálenost závěsných ok byla v násobku 0,60 m. Při úpravách v r. 1971 byla u panelů širších než 1,20 m do úložných hran mezi závěsná oka vložena další kotevní železa, takže spojení stropních panelů nad nosnou stěnou bylo možno provést v rastru po 0,60 m kdekoliv. Ve stejné době byla provedena úprava podélných hran panelů, které byly v příčném směru jen mělce zazubeny (10 mm), což nepostačovalo pro zajištění spolupůsobení sousedních panelů. Úprava spočívala ve vložení obdobných kotevních elementů do poloviny délky podélných hran stropních panelů, které po svaření na stavbě mohly přenášet síly kolmé na stropní desku. Kotevní prvky vkládané do podélných hran byly vypuštěny až v 80. letech se zavedením hlubokého tvarování hran, při kterém bylo možno počítat s hmoždinkovým účinkem zálivky.

Plné panely byly vyráběny ve dvou druzích podle únosnosti, a to tzv. panely normální pro nahodilé zatížení 150 kp/m² (1,5 kN/m²) a panely zesílené pro nahodilé zatížení 300 kp/m² (3,0 kN/m²). Panely instalační, lodžiové a jiné, jejichž použití bylo jednoznačně určeno (výtahové, u výlezu na střechu), byly dimenzovány na konkrétní stálé a předepsané nahodilé zatížení v příslušném místě dispozice. Panely byly dimenzovány podle mezního stavu únosnosti i použitelnosti (deformací), způsob vyztužení se v průběhu doby měnil podle druhu dostupných betonářských ocelí a sortimentu svařovaných sítí, takže v některých případech může být únosnost stropních panelů vyšší než návrhová hodnota. Výrobce však vždy garantoval jen návrhové hodnoty zatížení, popř. ohybových momentů podle požadavku z řešení typových sekcí. Při úpravách konstrukční soustavy podle revize ČSN 73 0540, kdy obvodový plášť byl jednoznačně uložen na nosnou konstrukci budovy, byly na zatížení průčelními panely dimenzovány přilehlé části stropních panelů.

Obr. 61 Výkres výztuže stropního panelu tl. 150 mm z r. 1979, tzv. prolongovaná varianta

2.4.2 Stropní panely lodžiové

Pro stropy v lodžiích byly původně používány běžné stropní panely ve skladbě 1,20 + 0,60 m. Později byly vyráběny kompletizované lodžiové stropní panely na celou šířku 1,80 m. Podrobnější popis řešení lodžií je v kap. 2.5.1.

2.4.3 Stěnové panely

Vertikální nosné konstrukce suterénu i nadzemních podlaží jsou montované z železobetonových panelů vysokých 2 660 mm a tl. 150 mm. Výjimku tvoří stěny u mezipodesty schodiště, které jsou tvořeny ze dvou prvků. Na spodním stěnovém panelu je uložena mezipodesta schodiště. Teprve v posledních letech hromadné panelové výstavby byly i tyto panely nahrazeny stěnovými prvky vysokými 2 660 mm s konzolami uprostřed výšky pro osazení zkráceného panelu mezipodesty schodiště.

V počátku panelové výstavby byly suterény redukovány na technická (instalační) podlaží o světlé výšce 1,50 m s omezením běžného přístupu osob. Pro tato instalační podlaží byly vyráběny speciální vylehčené železobetonové prvky tzv. ,,televizory“ s prostupy (pro vnitřní stěny), resp. s kazetami (pro obvodové stěny) o tl. 0,30 m z betonu B 250. Tyto prvky byly vyráběny do zavedení celomontovaných suterénů o konstrukční výšce shodné s nadzemními podlažími (2,80 m) v roce 1967, pro věžové domy první generace pak po celou dobu jejich výstavby. U věžových domů však častým řešením instalačních podlaží bylo i monolitické provedení stěn spolu s železobetonovou základovou deskou. Pro suterény s konstrukční výškou 2,8 m platily stejné konstrukční zásady jako pro nadzemní podlaží budovy. Odchylky v provedení dané jiným účelem suterénních prostor jsou uvedeny dále.

Panely nadzemních podlaží řadových sekcí byly vyráběny z betonu B 170, panely suterénní a panely pro věžové domy z betonu B 250; panely pro věžové domy byly odstupňovány i množstvím výztuže pro vyšší či nižší podlaží. Tloušťka stěnových panelů v počátcích panelové výstavby byla v souladu s celostátním typovým podkladem 0,14 m, při úpravách v r. 1971 až 1972 byla zvětšena na 0,15 m. Přibližně v této době byla zvýšena značka betonu stěnových panelů jednotně na B 250 (což zhruba odpovídá pozdější značce B III, resp. dnešní B 20). Výrobní výška stěnových panelů s ohledem na uložení stropních panelů a dvojí maltování činila jednotně 2,65 m.

Původně byla délka prvků omezena i hmotností, což bylo dáno rozdílnou únosností stavebních jeřábů. Panely tzv. dvoutunové technologie byly dlouhé max. 2,40 m. Panely vyráběné v tzv. čtyřtunové technologii byly dlouhé až 4,80 m. Se stoupající únosností zvedacích prostředků bylo toto dělení opuštěno a skladba stěn byla navrhována z co nejmenšího počtu panelů. Stěnové panely byly vyráběny v délkách 1,20 m, 2,40 m a 4,80 m. Panely pro podélné stěny byly vyráběny pro světlou vzdálenost mezi příčnými stěnami, tj. ve skladebné délce 3,45 m (v pův. dvoutunové technologii 2,40 + 1,05 m). Při úpravách kolem r. 1971 došlo – podobně jako u stropních desek – ke zvětšení délky příčných nosných stěn. Prodloužení o 2 x 70 mm bylo dosaženo vždy použitím jednoho panelu skladebné délky 2,54 m (místo 2,40 m) v každé stěně, nebo svislým dobetonováním mezi stěnovými panely v dl. 2 x 70 nebo 1 x 140 mm.

Stěnové panely byly ve výpočtu uvažovány z prostého betonu. Jako vyztužené byly navrženy úzké pilíře vedle otvorů a panely spodních podlaží věžových domů. Vyztužena byla rovněž nadpraží otvorů. Kromě svislého zatížení byla nadpraží dimenzována na přenos smykových a dalších sil vzniklých v důsledku prostorového působení konstrukce objektu. Při vyztužování úzkých pilířů i nadpraží byla pokryta maximální namáhání jednotlivých panelů v typových sekcích. Při použití stejných panelů v různých místech půdorysu a v podlažích se stejnou dispozicí nad sebou proto logicky není únosnost prvků ve všech místech plně využita. Individuálně byla posuzována nadpraží otvorů ve spodních podlažích (suterén, přízemí) pří odlišné poloze otvorů proti horním podlažím, jejichž dispozice se opakuje. Výztuž nadpraží těchto panelů byla obvykle silnější než výztuž nadpraží panelů při stejné poloze otvorů nad sebou. Nadpraží panelů příčných stěn v suterénu poblíž podélné osy budovy bylo prolomeno dalším otvorem pro vedení podélných rozvodů instalací.

Do stěnových panelů byly při výrobě vkládány trubky a krabice pro silnoproudé elektrické rozvody, STA a ocelové zárubně. Změna způsobu otvírání dveří, stejně tak jako vložení prvku pro vedení elektroinstalace, jiná kvalita betonu nebo jiné vyztužení, znamenala změnu v typovém označení prefabrikátu. Teprve v poslední variantě konstrukční soustavy bylo ostění dveřních otvorů tvarováno pro možnost dodatečného osazení dělených dveřních zárubní. Stěnové panely osazované k průčelí měly připraveny prostupy pro možnost napojení radiátorů ÚT dvou místností na jedno stoupací vedení. V suterénu byly používány stěnové panely s prostupy pro rozvody ÚT pod stropem. V 80. letech byly vyráběny speciální prostupové panely s vysokým prostupovým otvorem š. 0,40 m, který umožňoval vedení sekundárního rozvodu ÚT podél průčelí celou délkou budovy. Těmito rozvody byly nahrazovány venkovní topné kanály.

S možností umísťovat garáže v suterénech domů (zejména při nižším počtu podlaží, kdy plocha suterénu převyšovala potřebný standard pro umístění domovního vybavení) vznikl požadavek na to, aby některé vnitřní podélné stěny – při zachování v nadzemních podlažích – nepokračovaly až do suterénu. Protože u nízké zástavby byla podélná tuhost objektů tvořících dilatační celek více než dostatečná (zvláště u delších sekcí), byly příslušné stěny vyloučeny z podélného ztužení budovy a byly uvažovány jen jako mezipokojové nebo mezibytové dělicí, plně nesené zbývající nosnou konstrukcí budovy. Této úvaze bylo přizpůsobeno i uložení stěnových panelů na stropy a jejich vyztužení. V kladecích plánech měly tyto panely index „s“.

Pro zvýšení smykové únosnosti svislého styku příčných a podélných stěn, kde hladká spára mezi boční plochou stěnového panelu a zálivkou nemůže zajistit přenos smykových sil, byly stěnové panely určené k umístění do těchto míst vyráběny také v úpravě s možností provedení přídavného svarového spoje uprostřed výšky podlaží. Takto upravené stěnové panely byly označeny indexem „x“. Úprava spočívala ve vložení kotevních destiček nebo kotevních háků umožňujících svarové spojení. Přídavné spoje panelů podélných a příčných stěn byly používány po individuálním statickém posouzení každého objektu, zejména u kratších sekcí, osamělých budov, při vyšší zástavbě, při proměnlivých nebo horších základových podmínkách, v seismických oblastech v okresu Sokolov a Cheb atd.

2.4.4 Štítové panely

Štítové panely byly nejdříve řešeny jako jednovrstvé z keramzitbetonu tl. 310 mm. Později byl štít složen ze dvou vrstev, tj. nosných železobetonových stěnových prvků tl. 150 mm a samonosných keramzitbetonových prvků tl. 230 mm (po revizi tl. 320 mm).

Obr. 62 Výkres tvaru stěnového panelu – tzv. prolongovaná varianta po revizi a inovaci z r. 1984

Obr. 63 Výkres výztuže stěnového panelu – tzv. prolongovaná varianta po revizi a inovaci z r. 1984

Obr. 64 Výkres formy pro vytvoření tvaru svislé drážky ve stěnovém panelu do roku 1986

2.5 OSTATNÍ PRVKY SOUSTAVY

2.5.1 Obvodový plášť

Základní charakteristikou panelových domů krajské materiálové varianty T 06 B-KV je obvodový plášť z keramzitového betonu. Jedná se o jednovrstvou konstrukci obvodové stěny z lehkého betonu, který byl vyráběn z lehkého kameniva – keramzitu. Základním předpokladem aplikace této technologie v západočeském kraji byla výrobní základna keramzitu ve Vintířově, kterou provozoval podnik Pozemní stavby, Karlovy Vary od r. 1965.

Poznámka:
Tato technologie má dnes pokračování ve vyšším vývojovém stupni pod označením LIAPOR.

Jednovrstvá konstrukce z lehkého betonu plní současně obě hlavní funkce obvodové stěny: statickou i tepelně izolační. Konstrukční a technologické řešení obvodového pláště z keramzitového betonu prodělalo tři zásadní vývojové etapy. Původní řešení bylo navrženo zpracovatelem krajských typových podkladů – KPO Plzeň. Na základě vyhodnocení projevujících se vad a poruch byly v roce 1969 navrženy konstrukční úpravy sestávající ze zapuštění podélných fasádních stěn a vytvoření dvouplášťové konstrukce štítu. Třetí vývojová etapa byla vyvolána zvýšenými požadavky revidované tepelně technické ČSN 73 0540, která vstoupila v platnost v r. 1983. Popis řešení obvodového pláště je rozdělen do těchto tří vývojových etap. Kromě těchto zásadních změn konstrukce došlo v průběhu třicetileté realizace k menším změnám a úpravám v konstrukci a technologii (suterén, lodžie, atiky, povrchové úpravy), na které bude v popisu poukázáno, viz obr. 65.

Obr. 65 Vývoj konstrukce obvodového pláště

Původní řešení krajské materiálové varianty T 06 B-KV

Realizace: 1965-1970

Obvodový plášť z keramzitového betonu byl specifickým znakem krajské materiálové varianty. Jeho konstrukce byla navržena bez předešlých zkušeností a znalostí technologie lehkého betonu včetně výroby keramzitu, která byla na počátku svého vývoje. To však platí více méně o celé panelové technologii v těchto letech. Pro jednovrstvý obvodový plášť byla u podélných stěn zvolena samonosná konstrukce, která staticky nespolupůsobila s nosnou konstrukcí panelového domu. U štítu byl jednovrstvý plášť využit současně pro nosnou konstrukci i pro tepelně izolační funkci.

Podle tehdy platné tepelně technické normy ČSN 73 0540 byl požadavek na minimální tepelný odpor R = 0,60 m² h °C/kcal, což odpovídá v jednotkách SI hodnotě R = 0,52 m²K/W. Celostěnový obvodový plášť podélné fasády byl vyráběn z keramzitového betonu KB 60/1 100, jeho tepelná vodivost byla λ = 0,48 W/mK.

Štítové stěny byly vyráběny z KB 80/1 200, později z KB 105/1 200, s tepelnou vodivostí λ = 0,55 W/mK. Obvodové panely byly ve výrobnách opatřeny hladkou cementovou omítkou, konečná úprava fasády se prováděla na stavbě. Spáry byly jednoduché bez zalomení, vyplněny cementovou maltou, u fasádního povrchu těsněny nekvalitním tmelem. Konstrukční detaily: viz obr. 66.

Obr. 66 Styky původního obvodového pláště

Podélné stěny:

Samonosný plášť jednovrstvý, přistavěný k vnitřní nosné konstrukci.
Celostěnové okenní panely skl. Velikosti 3 600/2 800 mm.
Tl. stěny 270 mm ve skladbě zevnitř: 10 mm MC + 240 mm KB + 20 mm MC.
Tř. lehkého betonu: KB 60/1 100.
Kotvení k nosné konstrukci pomocí přivařovaných armovacích profilů v horní úrovni k příčným stěnovým panelům
Tepelný odpor R = 0,53 m²K/W.

Štítové stěny:

Nosný plášť jednovrstvý.
Celostěnové panely plné nebo okenní skl. velikosti max 2 400/2 800 mm.
Tl. stěny 310 mm ve skladbě zevnitř: 10 mm MC + 280 mm KB + 20 mm MC.
Tř. lehkého betonu: KB 105/1 200.
Svařované spoje mezi štít. Panely navzájem v horní úrovni.
Tepelný odpor R = 0,54 m²K/W.

Lodžie:

Boční stěny nosné jednovrstvé tl. 310 – viz štít.
Čelní stěna tvořena parapetním panelem jednovrstvým tl. 270 mm – viz podélné stěny s dřevěnou okenní výplní.
Strop ze dvou panelů š. 1 200 + 600 mm , podlaha v tradičním provedení (hydroizolace + dlažba).
Ocelové zábradlí přivařené k čelům bočních stěn lodžie.

Povrchové úpravy:

Obvodové panely opatřeny z výrobny hladkou cementovou omítkou.
Na stavbě vápenný nebo cementový barevný nátěr, od r. 1968 na stavbě nástřik PÚP (tenkovrstvý nástřik na bázi PVAc disperze).

Těsnění spár:

Styky obvodových panelů bez profilace.
Spáry vyplněny cementovou maltou.
Na fasádě těsněny plastickým tmelem na bázi minerálních olejů.

Suterén:

Původní typové podklady T 06 B-KV neobsahovaly suterén.
Suterénní podlaží byla zavedeno v r. 1968.
Obvodový plášť suterénu byl ve stejné tloušťce a velikosti panelů.
Obvodové panely byly z keramzibetonového betonu, ale na vnější straně vrstva normálního betonu o tl. 50 mm.

Konstrukční úpravy pláště z r. 1969

Realizace: 1970-1982

Realizace ve dvou etapách

tzv. kompromisní řešení 1970-1971 výroba ve starých formách – bez profilace spár (obr. 67 a 68);
tzv. definitivní řešení od 1971 s profilací spár a s novým členěním štítu (obr. 69 a 70).

Obr. 67 Styky pláště průčelí (kompromisní řešení)

Obr. 68 Styky dvouplášťového štítu (kompromisní řešení)

Obr. 69 Styky pláště průčelí (definitivní řešení)

Obr. 70 Styky dvouplášťového štítu (definitivní řešení)

Konstrukční úpravy obvodového pláště byly vyvolány poruchami výše popsané původní konstrukce. U této varianty docházelo k oddělování podélného samonosného volně přistavěného obvodového pláště podélné fasády, nedostatečná byla tepelná izolace štítu při současném plnění statické funkce a kombinaci nosné a nenosné funkce jednotlivých částí obvodového pláště. Konstrukční úpravy spočívaly v zapuštění podélných fasádních prvků do nosné konstrukce při zachování samonosnosti této konstrukce a v oddělení funkce statické a tepelně izolační u štítu a bočních stěn lodžie. Zapuštění prvků podélného fasádního pláště bylo provedeno prodloužením příčných nosných stěn a stropů o 2 x 70 mm, což umožnilo zachování vnitřní obytné plochy. U štítu byla použita normální příčná nosná stěna a k ní byl volně přistavěn samonosný plášť z keramzitového betonu. V technologii lehkého betonu nebyly provedeny výrazné změny a pro obě hlavní obvodové konstrukce byl použit KB 60/1 050, jehož tepelná vodivost byla λ = 0,45 W/mK.

V té době byla v platnosti původní ČSN 73 0540, která předepisovala min. hodnotu tepelného odporu R = 0,6 m² h °C/kcal, což odpovídá v jednotkách SI R = 0,52 m² K/W.

Podélné stěny:

Samonosný plášť zapuštěný do nosné konstrukce.
Zapuštění 70 mm – provedeno rozšířením příčných nosných stěn a stropů.
Velikost celostěnových okenních panelů beze změn.
Tloušťka a skladba stěny beze změn (270 mm).
Lehký beton tř. KB 60/1 050.
U okenních panelů byla nadokenní část (překlad) z normálního betonu, z vnitřní strany krytá zabudovaným lignoporem.
Kotvení k nosné konstrukci svařovaným spojem v horní úrovni stěn.
Tepelný odpor R = 0,56 m² K/W.

Štítové stěny:

Dvouplášťová konstrukce s oddělením nosné a tepelně izolační funkce; k příčné nosné stěně, je připojen samonosný obvodový plášť z keramzitového betonu.
Skladba zevnitř: nosná stěna 150 mm + 15 mm mezera + 230 mm obvodový panel z KB.
Obvodový panel ve skladbě zevnitř: 200 mm KB 60/1050 + 30 mm MC.
Velikost obvodových dílců přechodně max 2 400/2 800 mm (tzv. kompromisní řešení), od r. 1971 členění štítu 4 x 3 150/2 800 mm.
V suterénu vnější panel tl. 190 mm z KB 105/1 200.
Kotvení vnějších obvodových panelů v horní úrovni svařovaným spojem ke stropní tabuli.
Okno osazeno ve vnějším obvodovém panelu, mezera mezi stěnami zalištována.
Tepelný odpor dvouplášťové konstrukce R = 0,71 m² K/W.

Lodžie:

Boční stěny dvouplášťové podle konstrukce štítu.
Čelní stěna celostěnový panel vel. 3 450/2 650 mm s otvorem pro balkónové dveře a okno, tl. 270 mm ve skladbě podélné stěny.
Strop z jednoho panelu š. 1 800 mm, podlaha v tradičním provedení (hydroizolace+ dlažba).
Cca od r. 1975 zavedena kompletizovaná lodžie: stropní panel se spádovaným povrchem a s profilovaným napojením na stěny, na stavbě opatřen pouze nátěrem na bázi polyuretanu (Sadurit), zábradlí betonové, kotvené svařovaným spojem do bočních stěn lodžie.

Povrchové úpravy:

Podélné stěny z výrobny s hladkou cementovou omítkou, na stavbě tenkovrstvý nástřik Siliplast. Později cca od r. 1975 prováděna konečná fasádní úprava cementovým nástřikem ve výrobě.
Štítové panely opatřeny konečnou fasádní úpravou ve výrobně (technologie zatlačovaného kačírku).

Těsnění spár:

Zálivky svislých styků podélných stěn uzavřeny vkládaným pěnovým polystyrénem.
U přechodného řešení (tzv. kompromisní řešení) v r. 1970-1971 tvarování spár bez profilace, těsnění tmelem na vkládaný pružný profil.
Od r. 1971 vodorovné spáry s ozubem a svislé spáry s dekompresní dutinou, těsnění chloroprenovým profilem a plastickým tmelem.

Vývojové změny:

V průběhu realizace tohoto obvodového pláště byly prováděny některé vývojové změny. Kromě konstrukčních úprav lodžie, technologického vývoje povrchových úprav a těsnění spár je třeba zmínit řešení tepelných mostů a změny vyvolané zavedením dřevěné střechy:

Na základě exaktního posouzení teplotního pole vybraných detailů obvodového pláště byly postupně zavedeny přídavné izolace v koutových stycích obvodového pláště (1973).
Se zavedením dřevěné dvouplášťové střechy byly realizovány změny ve tvaru štítových atik a atik navazujících na podélné fasádní stěny (1974).

Obvodový plášť podle revidované ČSN 73 0540

Realizace od r. 1 983

Od r. 1983 vstoupila v platnost revidovaná ČSN 73 0540, která předepisovala zvýšené požadavky na tepelně technické vlastnosti stavebních konstrukcí. Pro obvodové pláště obytných budov byl stanoven minimální tepelný odpor R = 1,0 m² K/W. Jednovrstvé obvodové pláště měly omezené možnosti se s tímto požadavkem ekonomickým způsobem vyrovnat, a proto většina jednovrstvých materiálových variant byla zrušena a byl použit obvodový plášť sendvičové konstrukce. Jedinou materiálovou variantou, která dokázala splnit zvýšené tepelné požadavky, byl keramzitový beton. Základní podmínkou byl technologický vývoj lehkého betonu s cílem snížit jeho tepelnou vodivost. Výsledkem byla technologie provzdušněného keramzitového betonu, který byl vyráběn pod označením PKB 40/850. Tento lehký beton pevnosti 4 MPa a objemové hmotnosti do 850 kg/m³ a tepelné vodivosti λ = 0,30 W/mK byl použit pro výrobu obvodového pláště panelových domů T 06 B ve výrobnách Pozemních staveb Karlovy Vary. U podélného pláště byla změněna statická koncepce – obvodové stěny jsou nesené. U štítového pláště byla použita osvědčená dvouplášťová konstrukce.

Konstrukce lodžií vycházela z předešlého řešení kompletizované lodžie, ale u bočních stěn byly keramzitbetonové příložky nahrazeny vrstveným dílcem. Obvodové panely byly již ve výrobně opatřeny konečnou povrchovou úpravou s vysokou životností.

Konstrukční detaily viz obr. 71, 72 a 73.

Podélné stěny fasády:

Nesený plášť, tj. obvodové panely uloženy na stropu a vodorovná spára mezi obvodovými panely uvolněna.
Zapuštění obvodového pláště do nosné konstrukce 100 mm.
Velikost celostěnových panelů okenních nebo plných max 3 600/2 800 mm.
Tl. stěny 320 mm ve skladbě zevnitř: 290 mm KB + 30 mm MC.
Tř. lehkého betonu PKB 40/850 (provzdušněný KB).
Kotvení k nosné konstrukci pomocí přivařovaných armovacích profilů v horní úrovni k příčným stěnovým panelům.
Tepelný odpor R = 1,00 m² K/W.

Štítové stěny:

Dvouplášťová konstrukce jako v předešlé vývojové etapě, tj. k příčné nosné stěně přistaven samonosný obvodový plášť z KB.
Skladba zevnitř: nosná stěna 150 mm + mezera 15 mm + obvodový panel z KB 320 mm.
Obvodový panel ve skladbě zevnitř: 290 mm PKB 40/850 + 30 mm MC.
Kotvení vnějších obvodových panelů v horní úrovni svařovaným spojem ke stropní tabuli.
Tepelný odpor R = 1,22² K/W.

Lodžie:

Boční stěny dvouplášťové, k probíhající příčné nosné stěně je připojena betonová vrstvená příložka v tl. 240 mm ve skladbě 180 mm beton + 60 mm tepelně izolační deska (termofix, pěnový polystyrén), příložka s vytvarovanou konzolou pro zavěšení zábradlí.
Čelní stěna: celostěnový lodžiový panel vel. 3 450/2 650 mm.
Stropní panel kompletizovaný, na stavbě opatřován pouze nátěrem (viz řešení v předešlé etapě).
Zábradlí: železobetonová deska tl. 80 mm zavěšená do betonových konzol bočních příložek.

Povrchové úpravy:

Podélné stěny s konečným fasádním povrchem technologií zatlačované vápencové drtě již z výrobny.

Štítové panely dtto se zatlačovaným kačírkem (viz předešlou vývojovou etapu).

Těsnění spár:

Spáry profilované (viz obr. 71, 72).

Dvoustupňové těsnění pomocí pryžových profilů a tmelů.

Obr. 71 Styky pláště průčelí

Obr. 72 Styky dvouplášťového štítu

Obr. 73 Konstrukce lodžie

2.5.2 Schodiště

Schodiště tvoří v každém podlaží dvě schodišťová ramena tloušťky 100 mm. Podesta a mezipodesta jsou tlusté 180 mm.

Konstrukce schodiště se během vývoje typu stavební soustavy nijak podstatně neměnila. Podesty a mezipodesty jsou uloženy na nosných příčných stěnách, podesty jsou svařovanými spoji přichyceny ke stropním panelům. Schodišťová ramena leží na ozubech podesty a mezipodesty. První rameno v suterénu je uloženo na monolitickém základovém pasu. Výrobcem schodišťových dílců byla Prefa Přeštice. Povrchová úprava je vždy z teraca (lité nebo někdy u stupňů obklad z teracových desek).

Rozměry ramen:

tl. desky ramene 100 mm;
šířka 1 090 mm;
výška 1 400 mm;
délka (půdorysně) 2 340 mm.

Podesty a mezipodesty mají v rozích potřebné prostupy (pro svislý odpad ze střechy a rozvod elektroinstalace). Tloušťka je 180 mm. Zábradlí je ocelové, stojky zábradlí jsou přivařeny ke kotevním deskám osazeným v bocích schodišťového ramene. Podrobnosti zábradlí jsou uvedeny v typovém podkladu Kovové prvky pro bytové domy T 06 B, publikace STÚ č. 1242, 1338, 1410. Od roku 1983 (od typu revid. podle ČSN) došlo k těmto změnám:

Mezipodesty jsou osazeny na konzolách nosných příčných stěn.
Tloušťka podest je 156 mm.

Obr. 74 Půdorys a řez schodišťovým prostorem

2.5.3 Příčky

Příčky mají funkci jen rozdělovací, nikoliv nosnou ani ztužující. Mohou být bez problémů vybourány. Příčky jsou ke středně nosným stěnám přichyceny svařovanými spoji – viz obr. 75.

Rozměry příček

tloušťka 80 mm;
výška 2 650 mm;
šířka 3 420 mm.

Materiál

B 170 (do roku 1981);
B 250 (od roku 1982, tj. od typu Prolong);
KB 60 (u věžových domů do roku 1974).

Dveřní otvory v příčkách

Do roku 1984 (tj. do typu Prolong včetně) se klasické ocelové zárubně osadily a zabetonovaly při výrobě příček ve výrobně.
Od roku 1983 (tj. od typu revid. podle ČSN) se ve výrobně vyráběly příčky bez zárubní. Na stavbě se osazovaly montované zárubně ocelové nebo dřevěné individuálně podle návrhu projektanta.

Obr. 75 Spojení příčky a příčné nosné stěny

2.5.4 Strojovna výtahu

V typových objektech karlovarské varianty T 06 B byla strojovna výtahu vždy umístěna na střeše budovy. U řadových sekcí vyšších než čtyři nadzemní podlaží, kde byl vždy jeden výtah v zrcadle schodiště, byla strojovna řešena na celou šířku schodišťového modulu. Zatížení z podlahy se přenášelo prostřednictvím vodorovného prefabrikovaného rámu do příčných schodišťových stěn. Zatížení ze stěn a stropu strojovny se přenášelo přímo do těchto stěn. Panel podlahy strojovny byl navržen na zatížení strojním zařízením i provozem výtahu a opatřen potřebnými prostupovými otvory. Stropní panely jsou ze železobetonu, obvodové panely strojovny z konstrukčně izolačního keramzitbetonu.

Věžové domy navržené v původní konstrukční soustavě T 06 B z r. 1965 měly jeden výtah umístěn v zrcadle schodiště, další v samostatné výtahové šachtě. Společná strojovna výtahu se nacházela na střeše budovy, stěny strojovny byly z keramzitbetonu. Zatížení ze stěn strojovny je přenášeno do nosných stěn budovy.

U věžových domů navazujících konstrukčně na tzv. prolongovanou variantu včetně její pozdější revize podle novely ČSN 73 0540 byla opět na střeše budovy společná strojovna pro dvojici výtahů, které byly umístěny v samostatné výtahové šachtě. Panely překrývající výtahovou šachtu byly navrženy na zatížení strojním zařízením a provozem výtahu. Zatížení se přenáší do stěn výtahové šachty. Pro obvodové stěny strojovny byly použity keramzitbetonové štítové panely z konstrukčního systému MS-71, spodní část obvodových stěn je z betonových bloků. Zastropení strojovny je dutinovými železobetonovými panely MS-71 dl. 6,0 m. Zastropení z obvodových stěn se přenáší přímo nebo prostřednictvím železobetonových překladů do příčných a podélných sten posledního podlaží.

Obr. 76 Strojovna výtahu řadových sekcí – příčný řez

2.5.5 Střešní konstrukce

Panelové domy T 06 B-KV byly po celou dobu realizace prováděny s plochou dvouplášťovou střešní konstrukcí. V období do r. 1973 to byla dvouplášťová konstrukce betonová, od r. 1974 dvouplášťová konstrukce dřevěná.

Oba typy střech byly vyspádovány k vnitřní podélné ose objektů a byly odvodněny střešními i vpustěmi v místě schodiště. Obě konstrukce využívaly stropní tabuli nad posledním podlažím pouze pro uložení tepelné izolace a horní střešní plášť byl přenesen do příčných nosných stěn. Průběžná vzduchová mezera mezi oběma plášti byla příčně odvětrána v podélných atikách. Živičná krytina byla prováděna z asfaltových pásů, které byly v dané době dodávány.

Dvouplášťová střecha betonová

Realizace: 1965-1973

Původní konstrukce dvouplášťové střechy měla horní plášť ze železobetonových desek tl. 100 mm, které byly uloženy na příčných spádových trámcích usazených v místě příčných nosných stěn. Poslední strop byl v běžném provedení z panelů tl. 120 mm. Desky horního pláště měly dl. 3 600 mm a š. max 2 400 mm, zhotoveny ze železobetonu B 170. Spádové trámky š. 150 mm byly z keramzitového betonu KB 80, byly na spodní straně opatřeny heraklitem a byly zplna uloženy do maltového lože na stropní tabuli. Jejich proměnlivá výška vytvářela spád střešního pláště k podélné ose objektu cca 2,3 %. Vnitřní podélný žlab byl tvořen železobetonovými deskami vel. 330/1 200/40 mm, které byly uloženy podkladní bločky. Tvar a podélný spád žlabu byl vytvarován betonem při montáži. Atiky podélné i štítové převyšovaly střešní rovinu. Atiky průčelí mají tl. 200 mm a výšku 450 mm, atiky štítu stejné výšky jsou tl. 240 mm. Tepelná izolace střechy byla uložena na stropní desce mezi spádovými trámky. V prvních letech se používal násyp keramzitem v tl. 180 mm. Protože se obvykle nedařilo uzavřít střechu se suchým násypem, byla keramzitová vrstva zaměněna deskovým izolantem (pěnový polystyrén 40 mm + heraklit 35 mm). Živičná krytina byla natavována na betonový podklad opatřený asfaltovým penetračním lakem. Atiky a lemování oplechováno pozinkovaným plechem.

Příčné provětrání průběžné vzduchové mezery (včetně prostoru pod podélným žlabem) zajištěno svislými štěrbinami v podélných atikách. Střešní konstrukcí prostupují betonové tlumící komory pro odvětrání bytových jader, které jsou ukládány na stropních panelech. Další prostupující konstrukcí jsou strojovny výtahů nad schodišťovým prostorem.

Podle tehdy platné tepelně technické normy ČSN 73 0540 byl požadavek na minimální tepelný odpor R = 1,1 m² h °C/kcal, což odpovídá v jednotkách SI hodnotě R = 0,95 m² K/W. Realizovaná střešní konstrukce vykazuje tepelný odpor R = 1,28 m² K/W.

Obr. 77 Řez dvouplášťovou betonovou střechou

Dvouplášťová střecha dřevěná (původní řešení)

Realizace: 1974-1982

Horní plášť této dvouplášťové střechy byl z dřevěných sbíjených dílců. Spádové roviny byly tvořeny velkorozměrovými sbíjenými dílci vel. 3 600/6 000 mm, podélný žlab byl složen ze žlabových dílců vel. 1 400/3 600 mm. Dřevěné dílce spádových rovin byly uloženy na dva podélné trámky, které přenášely zatížení střechy do příčných nosných stěn. Tyto dřevěné dílce překrývaly podélné atiky a byly vytaženy přes úroveň fasády jako římsa. Přesah římsy přes úroveň fasády činil 400 mm. Horní úroveň štítových atik korespondovala s příčným profilem střechy, takže atikové dílce štítu byly vyráběny v proměnlivé výšce. Atiky průčelí měly tl. 200 mm, atiky štítu tl. 310 mm. Všechny atikové dílce byly z keramzitového betonu zn. KB 60/1 100.

Dřevěné dílce podélného žlabu byly tvarovány pro vytvoření podélného spádu ke střešním vpustím a byly ukládány přímo na stropní konstrukci. Podélný žlab byl spádován ke střešní vpusti ve 2% spádu, spád střešních rovin k podélnému žlabu činí 5 %. Kotvení dřevěného pláště střechy bylo zajištěno pomocí ocelových kotev do stropní tabule posledního podlaží. Tepelná izolace byla tvořena původně deskami z pěnového polystyrénu a heraklitu, později se přešlo na desky z minerálních vláken v tl. 60 mm.

Tepelná izolace se pokládala na stropní desku před montáží dřevěných dílců, tepelná izolace v místech žlabu byla uložena ve žlabových dílcích již ve výrobně. Dřevěná konstrukce vyžadovala intenzivní příčné provětrávání, které bylo zajištěno na podélných stranách jednak průběžnou mezerou mezi atikou a dřevěným dílcem a jednak průběžnou štěrbinou v čele dřevěné římsy. Dřevěné dílce byly dodávány na stavbu s natavenou první vrstvou živičné krytiny. Na stavbě při montáži byly nataveny překrývací živičné pásky v místě styků jednotlivých dřevěných dílců a došlo tak k dokončení provizorní krytiny.

Obr. 78 Řez dvouplášťovou dřevěnou střechou

Obr. 79 Detaily dvouplášťové dřevěné střechy

Dvouplášťová střecha dřevěná (podle revidované ČSN)

Realizace: od 1983

Nové tepelně technické požadavky revidované ČSN 73 0540 a tím vyvolaná nová koncepce obvodového pláště z keramzitového betonu a v neposlední řadě i získané zkušenosti z aplikace dřevěné střechy, vyvolaly určité konstrukční úpravy této střechy. Konstrukce byla upravena pro možnost uložení tepelné izolace v tl. 120 mm (desky z minerálních vláken). Podélné atiky byly využity jako statická podpora dřevěných střešních dílců, takže dřevěné dílce střešních rovin byly uloženy na podélné atice a na dvou vnitřních podélných trámcích. Podélný trámek u žlabu byl tvarován pro uložení střešního dílce z jedné strany a pro uložení žlabového dílce z druhé strany. Žlabové dílce tedy nebyly ukládány na strop jako u původní konstrukce, ale byly zavěšeny na podélných trámcích. Bylo zkráceno vyložení dřevěných dílců nad podélnou atikou na 100 mm a byla zrušena šikmá úroveň štítových atik, takže štítové atiky převyšovaly úroveň střechy. Tloušťka atik nad podélnou fasádou je shodná s tloušťkou obvodového pláště – tj. 320 mm. Tloušťka štítových atik byla ze skladebných důvodů 390 mm. Atiky byly kotveny betonářskou ocelí k stropní konstrukcí. Ostatní zásady dřevěné dvouplášťové konstrukce byly zachovány podle původního řešení. Tepelný odpor střešní konstrukce R = 2,07 m² K/W.

Obr. 80 Řez dřevěnou střechou u atiky

2.6 KONSTRUKČNĚ STATICKÉ ŘEŠENÍ

2.6.1 Vodorovné ztužení

Vodorovné ztužení objektů T 06 B je zajišťováno zmonolitněnou stropní tabulí provedenou z prefabrikovaných stropních prvků, kde v úrovni každého stropu je vložena příčná výztuž procházející nad příčnými nosnými stěnami a výztuž podélná procházející ve spárách mezi stropními prvky. Účinnost tohoto ztužení je dána příznivým poměrem šířky objektu k jeho délce, příp. k délce jednotlivých dilatačních celků budovy. Větší oslabení stropních desek je jen v místě schodišťových modulů. Namáhání stropních desek ve vodorovném směru je příznivě ovlivněno počtem nosných stěn, jejich malou vzdáleností a přibližně stejnou tuhostí pro vodorovná zatížení. Rovněž skutečnost, že až na výjimečné případy byla navrhována jednotná výška objektů v celém rozsahu dilatačních celků, příznivě ovlivňuje namáhání stropních tabulí ve vodorovném směru. Na druhé straně je schopnost stropních tabulí (skládajících se z jednotlivých panelů) přenášet vodorovná zatížení omezena – kromě vlastností panelů samých – kvalitou styků těchto panelů danou tvarováním styčných spár, kvalitou zálivky a množstvím vkládané zálivkové výztuže, eventuálně množstvím a způsobem spojení výztuže stropních panelů.

Obr. 81 Původní vyrianta T 06 B z r. 1965 – spojovací a zálivková výztuž stropu a stěn části typového podlaží

2.6.2 Svislé ztužení

Svislé ztužení je dáno soustavou příčných a podélných stěn objektu. Vzhledem k tomu, že základní uspořádání objektů T 06 B bylo dáno jako konstrukční soustava s příčnými nosnými stěnami ve vzdálenostech 3,60 m, byly v počátcích výstavby podélné stěny vkládány pouze pro účel nutného ztužení budov v podélném směru. Teprve v dalších etapách – i v souladu s předpisy pro navrhování nosných konstrukcí panelových budov – byly příčné a podélné stěny uvažovány jako rovnocenné pro přenášení svislých i vodorovných zatížení a panelové objekty posuzovány jako krabicové soustavy.

2.6.3 Styky nosných dílců

Stejně jako konstrukční dílce prošly jejich styky několika vývojovými etapami s tím, že v souladu praktickými zkušenostmi i teoretickými poznatky byly postupně odstraňovány vady, které byly příčinami poruch na již existujících budovách. U styků panelů příčných stěn a styků příčných a podélných stěnových panelů postupně dochází k úpravám podélné i příčné profilace, k náhradě tzv. mělkého zazubení hmoždinkovým působením zálivky, podrobněji se uvažuje převazování styků stropními panely, vliv probíhající zálivkové výztuže a účinek spojovací výztuže.

U styků stropních panelů nad příčnými stěnami se v souladu s předpisy upravuje množství spojované výztuže panelů; toto se týká i styků stropních panelů se stěnami v místě ukončení stropní desky. K zabezpečení stejného průhybu stropních panelů se opatřují podélné hrany stropních panelů kotevní výztuží ke vzájemnému svaření; později dochází ke změně profilu podélné spáry ve styku stropních panelů.

U novějších variant je množství zálivkové výztuže v čelech stropních panelů (nad příčnými stěnami) určováno přesnějším výpočtem nosné konstrukce objektu jako celku s uvážením oslabení stěn otvory, poddajnosti styků, proměnlivosti vlastností základové půdy atd.

2.7 DOSTUPNÉ PODKLADY

Konstrukční soustava T 06 B – celostátní typový podklad, STÚ Praha č. 1125, 7/1965

Typové podklady T 06 B KMV Karlovy Vary, Stavoprojekt Karlovy Vary, stav k 31. 12. 1973 (typové sekce, podrobnosti)

Podrobná dokumentace prolongovaných sekcí T 06 B Karlovy Vary, Stavoprojekt Karlovy Vary, r. 1979 (sekce H1, H3, H4, DL, DP, věžový dům)

T 06 B Karlovy Vary – revize podle ČSN 73 0540, Stavoprojekt Karlovy Vary, dokumentace typových sekcí z r. 1981-1984 (sekce H1, H3, H4, DL, DP, RL, RP, věžový dům)

Katalogy prefabrikátů Zč. kraj, Pozemní stavby Karlovy Vary, PREFA Přeštice, r. 1965-1984

Statické výpočty typových sekcí T 06 B KV, variant z r. 1965, 1973, prolongovaných a revidovaných sekcí z r. 1979-1985, atypických objektů

Prováděcí dokumentace řady objektů T 06 B realizovaných podle návrhu KPO Stavoprojekt, středisko Karlovy Vary

Dokumentace styků dílců T 06 B z různých období

Výrobní dokumentace prefabrikovaných dílců T 06 B z různých období (dokumentace není ve všech případech úplná)

Archivní dokumentaci lze získat v archivu firmy:

AIA Stavoprojekt, s. r. o., Na Vyhlídce 53, Karlovy Vary

INTERMONT, s. r. o., K panelárně 172, Karlovy Vary

Obr. 82 Původní varianta T 06 B z r. 1965 – detail spojení stěnových panelů příčných stěn

Obr. 83 Původní varianta T 06 B z r. 1965 – detail spojení stěnových panelů příčných stěn a podélných stěn

Obr. 84 Původní varianta T 06 B z r. 1965 – detail spojení stropních panelů nad příčnými stěnami

Obr. 85 Původní varianta T 06 B z r. 1965 – detail spojení stropních panelů s panely schodišťových stěn

Obr. 86 Původní varianta T 06 B z r. 1965 – detail spojení stropních panelů s panely příčných stěn u dilatace

Obr. 87 Prolongovaná varianta T 06 B, úprava z r. 1979 – detail spojení stropních panelů s nosnými a izolačními panely štítových stěn

Obr. 88 Prolongovaná varianta T 06 B, úprava z r. 1979 – detail přídavných spojů příčných a podélných stěn uprostřed výšky podlaží

Obr. 89 Tvary vybraných stropních panelů T 06 B-KV – prolongovaná varianta z roku 1984

Tab. 2 Únosnost vybraných stropních panelů T 06 B-KV prolongovaná varianta z roku 1984

Značka	Cena VC Kčs/ks	Rozměry				Statické hodnoty				Třída betonu	Objem m³	Hmotnost kg	Výrobna
Značka	Cena VC Kčs/ks	L mm	B mm	H mm	Světelnost mm	q_rkNm^-1	M_rkNm	Q_rkN		Třída betonu	Objem m³	Hmotnost kg	Výrobna
STROPNÍ DESKY
PZD 240/482 A1	1 100,-	3 580,-	2 390	150	3 460	18,6	28,80	32,74		III	1,237	3 093	Ch
PZD 41/482 A2x	1 160,-	3 580,-	2 390	150	3 460	22,14	34,29	38,96	Podél.	III	1,219	3 048	Ch
						32,66	21,97	39,05	Příč.
PZD 42/482 A3	1 110,-	3 580	2 390	150	3 460	18,6	28,80	32,74		III	1,177	2 943	Ch
PZD 43/482 A5	1 130,-	3 580	2 390	150	3 460	18,6	28,80	32,74		III	1,174	2 935	Ch
PZD 44/482 A6	1 130,-	3 580	2 390	150	3 460	18,6	28,80	32,74		III	1,176	2 940	Ch
PZD 45/482 A8	560,-	3 580	1 190	150	3 460	9,3	14,40	16,37		III	0,599	1 498	Ch
PZD 246/482 A8x	585,-	3 580	1 250	150	3 460	9,3	14,40	16,37		III	0,638	1 595	Ch
PZD 48/482 A31	870,-	3 580	1 780	120			29,98	34,07		III	0,719	1 798	Ch
PZD 49/482 A17x	1 120,-	3 070	2 390	140						III	0,928	2 320	Ch
PZD 16/482 A10	530,-	3 580	1 190	120	3 460					III	0,432	1 080	Ch
PZD 17/482 A10x	590,-	3 580	1 190	120	3 460					III	0,482	1 205	CH
PZD 19/482 A18	354,-	3 070	770	140						III	0,329	823	Tr
PZD 29/482 A11	540,-	3 580	1 190	120	3 460					III	0,494	1 235	Ch
PZD 31/482 A13	282,-	3 580	590	120	3 460	5,5	9,45	11,75		III	0,240	600	Ch
PZD 34/482 A30	1 090,-	3 580	1 780	120	3 460					III	0,756	1 890	Ch
PZD 39/482 A7	1 340,-	3 580	1 790	190	3 460		22,00			IV	0,898	2 212	Ch

Tab. 3 Únosnosti vybraných stěnových panelů T 06 B-KV – revidovaná varianta z roku 1986

3 CHARAKTERISTICKÉ PROJEKTOVÉ A MONTÁŽNÍ VADY NOSNÝCH KONSTRUKCÍ

3.1 ÚVOD

Konstrukční soustava T 06 B – karlovarská varianta je hromadně vyráběna a montována od r. 1965, a to v první materiálové a konstrukční verzi jako tzv. ,,T 06 B – řadové“. Následné vývojové etapy jsou z hlediska konstrukčního popsány v kap. 1 a 2. Z hlediska prováděcího existuje v této vývojové řadě několik významných mezníků, které ovlivnily kvalitu výsledného díla. Jsou to zejména:

Přechod od samonosného obvodového pláště v průčelí na plášť zapuštěný, ukotvený do příčných nosných stěn.
Přechod od montovaných základových pasů a prahů na systém kruhových monolitických základových prvků, tzv. ,,krátké piloty“.
Přechod od samonosného keramzitbetonového štítu na dvouplášťové řešení (tepelně izolační panel + železobetonový panel, vzájemně oddělené vzduchovou mezerou).
Přechod od dvouplášťové ploché střechy s nosnou konstrukcí z betonových panelů na dvouplášťovou střechu s nosnou konstrukcí na bázi dřeva.
Přechod od nekompletizované úpravy stropu lodžie (stropní panel + izolace + tradiční dlažba + ocelové zábradlí) k panelu kompletizovanému vč. definitivní nášlapné úpravy a betonového zábradlí s kačirkovou úpravou.
Přechod od nekompletizované vnější povrchové úpravy obvodového pláště na kompletizovaný (kačírkový) povrch se současnou změnou tloušťky panelů odpovídající parametrům ČSN 73 0540.

Souběžně s výše uvedenými konstrukčními změnami byly provedeny řady úprav v řešení styků jednotlivých dílců, zejména svarových spojů. Tyto úpravy probíhaly kontinuálně a v rozsahu, který nelze podrobně dokumentovat v rámci této publikace.

V kap. 3.2, popř. 3.3 jsou shrnuty a popsány uvedené přechodové mezníky v dosavadním vývoji soustavy T 06 B-KV.

3.2 VADY PROJEKTOVÉ DOKUMENTACE NOSNÉ KONSTRUKCE

Vada konstrukce může být jedním z faktorů ovlivňujících vznik poruch konstrukce, a tím i příčinou snížené kvality při užívání objektu. ČSN 73 0038 „Navrhování a posuzování stavebních konstrukcí při přestavbách“ charakterizuje vadu konstrukce následovně:

Vada konstrukce – nedostatek konstrukce způsobený chybným návrhem nebo provedením.

Projektová dokumentace konkrétních objektů byla zpracována na základě typových podkladů. Pokud se jednalo o objekty beze změn proti typovému podkladu, byla dokumentace pro provedení stavby omezena jen na výběr příslušné varianty z typové nabídky (výběr sekcí, jejich řazení, počet podlaží, varianta nástupu do objektu). Nosná konstrukce atypických částí, případně celých objektů byla navržena a posouzena v konstrukční části dokumentace pro provedení stavby, a to při větší či menší míře dodržení konstrukčních zásad stavební soustavy. Rovněž při základových podmínkách nesplňujících předpoklady typového řešení bylo v konstrukční části projektové dokumentace konkrétní budovy navrženo odchylné individuální řešení. Pro konstrukční soustavu T 06 B byly postupně závazné tyto základní předpisy pro navrhování betonových staveb:

Výjimka ÚN č. 65-267 z ČSN 73 2001 „Projektování betonových staveb“ aj. (aplikace návrhu GOST „Normy projektování betonových a železobetonových konstrukcí“ aj.).
ČSN 73 1201 „Navrhování betonových konstrukcí“ (25. 10. 1967 + změna b).
ČSN 73 1201 „Navrhování betonových konstrukcí“ (1. 10. 1988).

Související směrnice pro navrhování panelových konstrukcí

Prozatímní pokyny pro statické výpočty panelových domů, STÚ 1964;
Směrnice pro statický výpočet konstrukcí panelových budov, VÚPS 1966;
Směrnice pro navrhování nosné konstrukce panelových budov, díl 1 a 2, VÚPS Praha 1971, 1972;
Dtto, změna a) z března 1977;
Směrnice pro zakládání panelových budov, I. a II. díl, VVÚ SZ Praha, 1976.

Uvedené směrnice byly posléze nahrazeny ČSN 73 1211 „Navrhování betonových konstrukcí panelových budov“ navazující na základní ČSN 73 1201.

Podobně se vyvíjely a byly měněny závazné státní normy pro stanovení zatížená panelových objektů. Protože typové podklady jednotlivých vývojových variant konstrukční soustavy i realizační projektová dokumentace byly zpracovány vždy k určitému datu, odráží každá dokumentace – s určitým zpožděním – stav poznání v oblasti teorie chování panelových objektů. Převážná většina návrhových a technologických vad vznikla v důsledku neznalosti skutečného chování panelového domu v daném prostředí a době, kdy byly vypracovány typové podklady a konkrétní dokumentace provedení stavby.

3.2.1 Založení

Návrhové vady založení:

Chybějící či nedostatečný geotechnický průzkum nebo nevhodná volba způsobu založení.

V prvních variantách konstrukční soustavy T 06 B neměly podélné ztužující stěny samostatné základy, neboť tyto stěny byly chápány jen jako podélné ztužení a nikoli jako součást nosné soustavy objektu.
První typové podklady a realizační dokumentace předpokládaly podloží s konstantními vlastnostmi v rozsahu objektu bez vlivu na vrchní stavbu; teprve směrnice z r. 1971 požadovaly výpočet objektů pro podloží s parametry po délce budovy a posouzení vrchní stavby na účinky dané nerovnoměrným sedáním.

Vady v návrhu založení mohou způsobit nadměrné nebo nerovnoměrné sedání budovy a ve svých důsledcích poruchy vrchní stavby.

3.2.2 Vnitřní nosné stěny

V počátečních fázích panelové výstavby bylo uvažováno roznášení svislého zatížení vždy v rámci jednoho sloupce panelů, naproti tomu pro vodorovné zatížení byla uvažována příčná stěna, v případě výsek objektu jako celek; výpočet podle těchto zásad vedl k poddimenzování některých částí konstrukce, zejména pak svislých styků stěnových panelů a nadpraží dveřních otvorů. Boky stěnových panelů neměly dostatečnou profilaci k přenesení působících smykových sil, rovněž výztuž procházející svislým stykem panelů byla oproti požadavku podle pozdějších poznatků nedostatečné. Tyto vady se mohou projevit rozevřenými trhlinami ve svislých spárách, případně trhlinami v nadpraží.
Nedostatečná nebo chybějící konstrukční výztuž stěnových panelů (výztuž lemující hrany panelů, ostění otvorů apod.).
Nedostatečná nebo chybějící výztuž k zabezpečení příčných tahů v hlavě a patě panelů.
Chybějící svislá výztuž v oblasti svislých styků stěnových panelů umožňující přenést zatížení části stavby při místním přetížení nebo ztrátě únosnosti alternativním způsobem.

3.2.3 Podélné zavětrování

Napojení podélného panelu hladkou plochu panelů příčných stěn nevykazuje podle pozdějších poznatků žádnou smykovou únosnost. Přenášení smykových sil ve styku příčných a podélných stěn bylo u novějších variant konstrukční soustavy řešeno převázáním styku stropními panely, svarovými spoji panelů pod stropní deskou a případě potřeby dalšími svarovými spoji uprostřed výšky stěnových panelů.

3.2.4 Štítové panely

Nedostatečný tepelný odpor jednovrstvé stěny, která plní zároveň nosnou funkci.
Nedokonalé řešení styků a spár z hlediska statiky i stavební fyziky.
Styk posunuté boční stěny lodžie se štítovým panelem (zkrácená spára).
Nekvalitní povrchové úpravy a těsnící tmely.

3.2.5 Podélné fasádní stěny

Původní plášť průčelí (1965-1970)

Koncepce samonosného pláště volně přistavěného k nosné konstrukci, která nerespektuje teplotní objemové změny.
Přenášení napjatosti z teplotních objemových změn obvodového pláště do nosné konstrukce.
Nedostatečné kotvení k nosné konstrukci.
Použití obyčejné betonářské oceli pro svařované styky pláště s nedostatečnou úpravou proti korozi.
Nedokonalé řešení styků a spár z hlediska stavební fyziky.
Nekvalitní povrchové úpravy a těsnící tmely.
Nedořešené tepelné mosty.
Zapuštěné celostěnové prvky podélných fasádních stěn.
Železobetonový překlad u okenních panelů s nedostatečnou tepelnou izolací na vnitřních straně (lignopor tl. 25 mm).
Tepelné mosty u některých styků (např. koutové styky).

3.2.6 Stropy

Nedostatečné spolupůsobení sousedních stropních panelů v důsledku nezalomené nebo jednostranně zalomené podélné styčné spáry mezi panely. Tento nedostatek, který je příčinou rozdílného průhybu sousedních stropních panelů a těžko odstranitelných trhlin v jejich styku, byl až později řešen svarovými spoji stropních panelů uprostřed jejich rozpětí a ke konci typové výstavby hmoždinkovou profilací spáry při dostatečném příčném rozměru dutiny pro zálivku.
Celkově nízká úroveň zmonolitnění stropní desky složené z jednotlivých panelů v počátcích panelové výstavby v důsledku jak nezazubení spár panelů v podélném směru, tak malého množství zálivkové a spojovací výztuže v obou směrech objektů.
Zcela chybějící propojení stropních panelů s nosnými stěnami na okraji stropní desky.

3.2.7 Střechy

Od r. 1965 se používaly střechy ploché dvouplášťové se střešními železobetonovými deskami tloušťky 100 mm, uloženými na klínových podporách (podkladní trámky) v modulu 3 600 mm se spádem k vnitřním odpadům žlabové desky + bloček. Systém střešních desek byl rovněž používán i pro věžové domy. Tepelnou izolaci tvořila škvára, později sypaný keramzit. Atikové prvky s otvory pro odvětrání navazovaly na obvodový plášť.

V roce 1996 byla navržena úprava střechy s tzv. nulovým spádem, která se v praxi neujala s ohledem na problémy nedokonalého odvodu vody z nerovného povrchu.

V roce 1971 byl uplatněn v Pozemních stavbách, n. p., Karlovy Vary vynález č. PV 7135-71, kterým byl zaveden systém dvouplášťových střech, hromadně používaný od roku 1973.

Skladba střechy:	hydroizolační souvrství
	dřevěné bednění tl. 24 mm
	dřevěný nosník 200/32 mm
	vzduchová mezera
	tepelná izolace (čedičová plsť 120 mm)
	stropní panel

Dřevěná dvouplášťová střecha, později charakterizovaná jako kompletizovaný velkorozměrový střešní dílec opatřený izolačním pásem 1 x IPA 500, SH, uzavíral a byl poslední etapou hrubé montáže. Podélné atiky tvoří nosnou podpěrnou konstrukci dřevěných nosných panelů. Štítové atiky ukončují obvodový plášť štítu. Výhodou je dokonalé odvětrání střešní konstrukce štěrbinou mezi střešním panelem a atikou (v podélném směru objektu), pod střešním žlabem je pak mezera v průměru 130 mm výšky.

Vady, které plynou z nedostatků a chyb v návrhu střešního pláště:

Nerespektování dilatací u oplechování a podkladních cementových potěrů pod krytinami.
Oddilatování podkladních nebo spádových betonů a jiných tuhých vrstev pláště od nadezdívek – atik.
Tepelně izolační schopnost.
Není prokázána trvanlivost dřeva vzhledem k provedení pouze protipožárního nástřiku nebo nátěru, který může mít různou kvalitu (BETAGEN, SYMPREG). Podle katalogu PS, n. p., Karlovy Vary z r. 1988 je pro střechy R = 2,063 m² K/W, k = 0,448 W/m²K. Velmi vážnou vadou návrhu bylo řešení pláště panelových budov včetně řešení střech. Hledisko provozně energetické náročnosti se prosazovalo až od r. 1984 v souvislosti s novou ČSN 73 0540, takže před tímto rokem byly panelové domy realizovány s minimálními tepelně technickými parametry podle ČSN a směrnic platných a odpovídajících určité době. (ČSN 73 0540, ČSN 73 1901, ON 73 3301).

3.2.8. Lodžie

Vady návrhu obdobně jako u střešního pláště odpovídají stupni vývoje poznání a době, ve které byla zpracována projektová dokumentace a prováděna realizace.

Systém T 06 B-KV oproti řešení uplatňovanému u PS, n. p., Plzeň, kde lodžiový prvek byl výrobkem PSV, měl výhodu, že lodžiový prvek byl součástí obvodového pláště a odpovídal jeho technologii, skladbě i struktuře povrchu.

Oproti celostátnímu typu T 06 B z r. 1965, který uvažoval s možností balkónů, varianta T 06 B-KV byla vždy řešena pouze s lodžiemi.

Vady návrhu:

Nevhodná skladba stropních panelů pod parapetem v lodžii. Vlivem malé roznášecí šířky a nedostatečným spolupůsobením stropních prvků v podélné spáře docházelo ke zvětšeným průhybům stropní konstrukce.
Chybný návrh konstrukce lodžiových zábradlí vzhledem k zajištění údržby a trvanlivosti zábradlí, včetně nevhodně vsazené výplně z drátoskla, byl uplatněn u všech variant T 06 B a byl odstraňován postupným řešením v r. 1975 a 1983.
Chybné ukončení dlažeb v čele lodžie včetně oplechování čel.
Boční jednovrstvé stěny z KB se stykují s příčnou nosnou stěnou složenou z dílců z normálního betonu.

3.3. MONTÁŽNÍ A VÝROBNÍ VADY NOSNÝCH KONSTRUKCÍ

3.3.1 Založení

Součástí karlovarské materiálové varianty T 06 B bylo i typové řešení základových konstrukcí, které prošlo dvěma základními, z hlediska konstrukčního i statického značně odlišnými etapami.

1. etapa

Dvoustupňový rošt ze železobetonových prefa pasů a prahů. Pasy jsou vzájemně provařeny, a to v příčném i podélném směru. Kvalita beton pasů podle tehdejších předpisů (B III). Prahy jsou na pasy uloženy pouze do maltového lože, bez vzájemného provaření. Kvalita: B II. Součástí základových konstrukcí jsou i prefabrikované kanalizační šachty a ocelový keson výtahové šachty.

Charakteristické montážní vady

Nedostatečné zhutnění základového podloží a zásypů.
Nefunkční vodorovná a svislá izolace.
Nedodržení povolených montážních tolerancí v niveletě základových pasů a jejich umístění v modulové síti:

odchylka os základových prvků od vytyčených os 20 mm

odchylka horních ploch základů od roviny stanovené návrhem 25 mm

Období realizace: od r. 1965 (T 06 B řadové) do 1987 (T 06 B, revidovaná soustava) Související normy a předpisy:

ČSN 73 3050 Zemní práce;
ČSN 73 0420 Přesnost vytyčování stavebních objektů;
ČSN 73 2480 Provádění a kontrola montovaných betonových konstrukcí.

2. etapa

Bezroštový způsob zakládání na krátkých monolitických základových prvcích (KMZP).

Charakteristické montážní vady

Nepřesné vytyčení a fixace hlavních bodů modulové sítě.
Narušení základového podloží rozbředáním v případě výskytu hladiny spodní vody nad úrovní paty KMZP.
Nedostatečné zhutnění podsypu pod vodorovnou izolací.
Nedodržení povolených tolerancí v niveletě montážní roviny a umístění montážních prvků do modulové sítě.
Pro podporující konstrukce (KMZP) platí:
směrová tolerance
30 mm
výšková tolerance
+ 0 mm
– 20 mm

Období realizace: od r. 1986 (T 06 B – revidovaná soustava)

Související normy a předpisy:

Technická podniková norma PNB-GŘ 7300/6/84 Bezroštový systém nespojitého zakládání stěnových železobetonovýh konstrukcí;
Technická podniková norma PNB-GŘ 7305/1/85 Izolace proti zemní vlhkostí hydroizolační folií a ochranou textilií;
ČSN 73 2400 Provádění a kontrola betonových konstrukcí;
ČSN 73 0422 Přesnost vytyčování liniových a plošných stavebních objektů.

3.3.2 Vnitřní nosné stěny

Montážní vady nosných konstrukcí lze rozdělit z hlediska charakteru následných poruch do dvou hlavních skupin.

1. skupina: Niveleta, svislost a excentricita jednotlivých dílců a celých stěn

Max odchylka svislosti panelové budovy (svislé roviny proložené osou opěrné plochy panelu nejvyššího podlaží od svislé roviny proložené osou opěrné plochy panelu nejnižšího podloží) činí:

výška budovy do 10 m	15 mm
výška budovy od 10 m do 25 m	25 mm
výška budovy od 25 m do 50 m	40 mm

S vysokou pravděpodobností lze vzhledem k výše uvedeným měřícím metodám předpokládat, že skutečné odchylky většinou přesahují výše uvedené hodnoty.

Charakteristické montážní vady:

Nedodržení povolených tolerancí při osazení nosných stěn a příček do modulové sítě, popř. odchylky od svislice v rozmezí jednoho podlaží
	odchylka os panelových stěn od vytyčovacích os (e₁)	5 mm
	odchylka panelových stěn od svislice (e₂)	5 mm
Nedodržení povolených tolerancí při osazení nosných stěn a příček do modulové sítě, popř. odchylky od svislice v rozmezí jednoho podlaží
	odchylka svislé roviny proložené osou opěrné plochy panelů v nejvyšším a nejnižším podlaží (e₃), výška budovy do 25 m	25 mm

Související normy a předpisy:

ČSN 73 2480 Provádění montovaných betonových konstrukcí;
ČSN 73 0421 Vytyčování odchylky stavebních objektů s prostorovou skladbou;
ČSN 73 2575 Kontrola hmotnosti, tvaru a rozměru stavebních dílců.

Obr. 90 Svislost a výstřednost stěnových dílců

2. skupina: Svislé styky a svařované spoje

Svislé styky nosných prvků řady „B“ jsou tvořeny profilovanou spárou, se zálivkou z betonu B III a svařovaným spojem, většinou při horní úložné ploše. Ve specifických případech (spoje označené „x“ byly svařované spoje rovněž v ½ výšky. Každá z vývojových etap T 06 B-KV se vyznačuje mj. zásadními změnami v konstrukčním řešení jednotlivých spojů, přičemž společným znakem je uspořádání: kotevní deska – příložka z betonářské oceli – kotevní hák. Na obr. 91 je zobrazen jeden z nejčastěji vyskytujících a staticky nejexponovanějších spojů. Zálivka svislého styku byla prováděna z betonu B III a hutnění propichováním ocelovou tyčí.

Charakteristické montážní vady:

Nedodržení technologie provedení zálivek stěnových prvků (B III) nedostatečné zhutnění stykového betonu.
Chybějící, popř. nefunkční tepelné izolace (polystyrénový pás + IPA).
Nedodržení konstrukčního uspořádání svařovaných spojů i technologie provedení jednotlivých svárů.
Chybějící antikorozní nátěr.

Související normy a předpisy:

ČSN 73 2400 Provádění a kontrola betonových konstrukcí;
ČSN 72 3565 Betonové stěnové panely;
Předpisy pro svařování betonářskou ocelí;
Předpisy pro svařování tyčí pro výztuž do betonu.

Obr. 91 Spoj průčelí a štítů. Revize T 06 B-KV v roce 1980

3.3.3 Výrobní vady obvodového pláště

Velký rozptyl dosahovaných vlastností keramzitového betonu při výrobě panelů, zapříčiněný velkou tolerancí v sypné hmotnosti keramzitu a nedodržováním předepsané receptury lehkého betonu.
Nedodržení předepsané tloušťky omítkových vrstev.
Nedodržení detailů podle výrobních výkresů; např. zatažení omítky u okrajů a špalet.
Trhlinky na fasádním povrchu, vzniklé při režimu proteplování tvrdnutí nebo nedostatečným ošetřováním po výrobě.
Zvýšené tolerance výrobních rozměrů panelů.
Poškození hran dílců při odformování nebo nevhodné manipulaci.
Nedostatečná vodotěsnost fasádní omítkové vrstvy (zejména u hladké cementové omítky).
Použití nedokonalých dřevěných okenních výplní, které neplnily požadavky vodotěsnosti ani vzduchotěsnosti.
Nedokonale provedené osazení oken včetně oplechování parapetu, event. poškození parapetního oplechování při manipulaci.

3.3.4 Montážní vady obvodového pláště

Nedodržení předepsaných montážních tolerancí (šířka styků a spár).
Nedůsledné vkládání předepsaných izolačních vložek.
Nedokonalé vyplnění styků cementovou maltou, event. její špatné zhutnění.
Nedostatečná ochrana svařovaných ocelových spojů proti korozi.
Nekvalitně prováděné vysprávky poškozených hran panelů.

3.3.5 Stropy

T 06 8-KV využívá sortiment cca 30 druhů stropních prvků o jednotné skladebné délce 3 600 mm a různých tloušťkách (120 a 150 mm) a šířkách (od 600 do 2 400 mm). V tomto sortimentu jsou zahrnuty panely speciálně tvarované a vyztužené, např.:

stropní panel A7, lodžiový, kompletizovaný;
stropní panel A 17, podlaha strojovny, atd.

Každý panel je vzájemně propojen svařovaným spojem uprostřed rozpětí ve všech podlažích a nad nosnými stěnami po 120 cm. Vodorovný styk strop – strop je zmonolitněn zálivkou B III a podélnou výztuží, zakotvenou na obou koncích do styku stěna – průčelí (viz obr. 92).

Charakteristické montážní vady

Nedostatečná hloubka uložení.
Rozdílná tloušťka ložné spáry, vč. provedení „na sucho“ (dle TP tl. spáry = 10 mm).
Nevyhovující kvalita zálivkového betonu (zejména při práci v zimních a letních extrémech).
Absence antikorozního nátěru svařovaných spojů ve styku obvod – stěna – strop.
Rozdílnost v průhybech sousedních dílců.
Nedodržení šířky podélné spáry (max 10 mm).
Chybějící, popř. nefunkční tepelná izolace suterénních stropů a vstupní haly (NOBAMIN).

Související normy a předpisy:

ČSN 73 0010 Odchylky a tolerance ve výstavbě;
ČSN 73 2480 Provádění montovaných betonových konstrukcí;
Předpisy pro svařování tyčí pro výztuž do betonu;
PNB-KV/83/85 Tepelná izolace suterénních stropů a vstupních hal;
ČSN 73 0543 Izolační práce stavební.

3.3.6 Střecha

Zastřešení objektů T 06 8-KV betonovými prvky, při koncepci ploché střechy, bylo v počátečních letech realizace objektů T 06 8-KV (1965-1972) logickým řešením.

Konstrukční řešení:

Na stropní konstrukci se v místech nad nosnými stěnami pokládaly bet. trámky s 50 mm vrstvou heraklitu, sešikmené od atiky směrem ke středu objektu. Prostor mezi trámky se vyplnil keramzitovým násypem. Na trámky se ukládaly žb. desky tl. 100 mm a takto se postupně vytvořila celá zákrytová plocha střechy spádovaná do atik směrem k rozdělenému středovému žlabu. Mezi střešními deskami a keramzitovým násypem byla vzduchová mezera. Po obvodu objektu byly osazeny atiky z keramzitbetonu a celá plocha střechy byla pokryta vícevrstvou krytinou z lepenky IPA přetaženou přes atiky, které byly opatřeny oplechováním. Odvodnění střechy probíhalo tak, že voda z plochy střechy stékala do středového žlabu, ve kterém byly v místě schodišť osazeny vpusti, na ně byly napojeny odpadní roury s vyústěním do kanalizace.

Závady střechy:

Nedostatečné větrání střešního prostoru.
Ukládání vlhkého, mnohdy zcela mokrého keramzitu a jeho pomalé vysychání.
Kondenzace vody ve střešním prostoru.
Shromažďování vody v prostoru u štítových atik.
Protékání vody při deštích celým objektem a opětovné zvlhčování keramzitového násypu do doby, než byla provedena střešní krytina.
Nesprávné vyspádováni průběžného střešního žlabu (část betonová na stavbě).
Značné množství a druhotnost betonových trámových a deskových prvků.
Větší náročnost na dopravu prvků a skladování plochy na stavbě.
Celková váha konstrukce střechy promítající se do konstrukce nosných stěn a základů.
Celkově delší technologický proces při výrobě a montáži prvku.

Obr. 92 Spoj „G“, revidovaná varianta

Obr. 93 Typický řez betonovou střechou

3.3.7 Lodžie

Nekompletizovaná lodžie v systému T 06 B-KV byla tvořena dvěma bočními lodžiovými příložkami z keramzibetonu o tl. 310 mm, nenosným parapetním prvkem z keramzitbetonu o tl. 270 mm; zakrytí lodžie bylo provedeno dvěma betonovými stropními panely o šířce 600 a 1 200 mm. Z vnější strany byla lodžie ohrazena kovovým zábradlím s výplní z drátoskla o síle 5 mm kotveným (přivařeným) ke kotevním deskám zabetonovaným v lodžiových příložkách. Tyto nekompletizované lodžie byly prováděny od zahájení výroby systému T 06 B-KV v roce 1965 do roku 1970.

Pojem „montážní vady“ lze pro tento systém provádění lodžií obtížné specifikovat, protože i při dodržení montážního postupu lodžie vykazovaly dále uvedené vady, vyplývající z koncepce jejího řešení:

Koroze oplechování na vnější straně lodžie.
Odloupávání dlažby ve dvou až třech řadách dlaždic na vnější straně lodžie.
Porušení vodotěsné izolace lodžie v důsledku rozdílného průhybu stropních panelů ve spáře jejich styku a k zatékání vody na níže položenou lodžii.
Vznik trhlin mezi lodžiovou příložkou a parapetním prvkem lodžie.
V ojedinělých případech praskání drátoskla v důsledku průhybu stropní panelu nebo nerovnoměrného sedání objektu, tím docházelo i k průhybu lodžie.
Dodnes zůstává rovněž otevřena otázka možného zkorodování svarů, kterými je přivařeno lodžiové zábradlí k ocelovým kotevním deskám v lodžiových příložkách.

Výše uvedené vady vedly vývojové pracovníky podniku PS Karlovy Vary v pozdějších letech (1975-1983) k dostupnému řešení lodžie jako zcela kompletizované části objektů varianty T 06 B-KV.

Obr. 94 Nekompletizované lodžie T 06 B-KV (1965-1970)

3.3.8 Ostatní

Mimo specifické vady, popsaném v oddíle 3.2, popř. 3.3, se zejména u počáteční (nerevidované) konstrukční varianty z období od r. 1965 do r. 1970 běžně vyskytují tyto problémy:

Zatékání kolem okenních rámů (většinou vada klempířských prací).
Zatékání strojovnou výtahu (obvodové panely strojovny nejsou dostatečně dimenzovány z hlediska odolnosti proti průseku dešťové vody).
Odtržení příčky od středně nosných, popř. obvodových stěn (příčka není spojena s nosným systémem dostatečně tuhým spojem).
Propadlé podlahy ve sklepě, zvýšená vlhkost podlahy a stěn. (Násyp pod podlahou není dostatečně zhutněn, pod podlahou se vytváří dutina, do které se podlaha postupně propadá. V modulech, kterými prochází ležatá kanalizace (LK), dojde k její poruše, splašková voda vzniká do zásypů a vymílá je.).
Kondenzace vodních par na stropě posledního podlaží (nedodržení předepsaného rozmístění tepelně izolačních desek, zejména po obvodu střechy, nedostatečné větrání dvouplášťové střechy apod.).
Narušení ležaté kanalizace (nedodržení technologického předpisu při pokládání kameninové LK, popř. nedodržení projektového řešení podchodu LK pod základovými pasy – varianta roštového způsobu založení).

Mimořádně rizikovými faktory z hlediska zbytkové životnosti objektu jsou:

Ukotvení samonosného pláště průčelí v původní konstrukční soustavě (1965-1970) k nosné konstrukci.
Kvalita betonu a celková únosnost KMZP („krátké piloty“) v případech aplikace v místech s výskytem agresivní vody, kdy technologický předpis vyžadoval betonáž do ochranných PE vaků (období po r. 1986).
Není prokázána trvanlivost dřeva a jeho dlouhodobá proti požární odolnosti v dřevěných dvouplášťových střechách (období od r. 1973).

Z hlediska současných požadavků na požární bezpečnost staveb (ČSN 73 0802 + 21) se na objektech z období 1965-1980 vyskytují tyto vady:

Vstupní dveře do jednotlivých bytů nemají požadovanou požární odolnost.
Vzduchotechnická potrubí nejsou v každém podlaží přerušena požární klapkou.
Sklepní prostory nejsou od veřejných prostor v domě odděleny samostatným požárním uzávěrem (dveřmi).
Elektroinstalace v chodbových únikových cestách není zabudována ve stěně, popř. kryta omítkou.
Hydrantová sít‘ je nefunkční, chybí vybavení, revize apod.

Z hlediska požadavků na ochranu zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací (vyhl. MZ ČSR č. 13/1977 Sb.), se na objektech z období 1965-1977 vyskytují tyto vady:

Stropní panel pod výtahovým strojem není od ostatní konstrukce dostatečně oddilatován (pouze korková izolace tl. 20 mm, v pruzích o š. 150-200 mm).
Větrací GAGI hlavice na střechách jsou nadměrně hlučné a rovněž nejsou oddilatovány od stropní konstrukce nad posledním podložím.
Stropní konstrukce s panely tl. 120 mm a vlysovými podlahami nemají dostatečný kročejový úlum.

3.4 PODKLADY A LITERATURA

Archivní dokumentaci lze získat v archivu firmy:

V kanceláři Ing. V. Pelešky, Lidická 38, Karlovy Vary

INTERMONT, s. r. o., K panelárně 172, Karlovy Vary

4 CHARAKTERISTICKÉ PORUCHY NOSNÝCH KONSTRUKCÍ

4.1 ZJIŠŤOVÁNÍ STAVU NOSNÉ KONSTRUKCE

Při hodnocení technického stavu panelových objektů je třeba zaměřit průzkum v návaznosti na požadavky uvedené v § 47 stavebního zákona č. 50/1976 Sb., v platném znění. Z technického hlediska je prvním přípravným krokem k regeneraci panelové budovy zjištění jejího skutečného stavu. Základním výchozím podkladem by měla být projektová dokumentace skutečného provedení stavby. Stavební průzkum musí být prováděn kvalifikovanými pracovníky dobře obeznámenými s problematikou panelových budov. Rozsah průzkumu bude úměrný jednak míře závad, které objekt vykazuje již při předběžné prohlídce, jednak závažností stavebních zásahů, které by měly být provedeny. Podle ustanovení ČSN 73 0038 Navrhování a posuzování stavebních konstrukcí při přestavbách, čl. 1.1.5:

Porucha konstrukce je změna konstrukce proti původnímu stavu, která je vyvolána zatěžujícími účinky a vlivy ve stadiu realizace a užívání, a která zhoršuje jejich spolehlivost a funkční způsobilost.
Funkční způsobilost je schopnost konstrukce plnit požadované nosné funkce z hlediska mezních stavů únosnosti a použitelnosti při působení statických a dynamických zatížení, požadované funkce z hlediska požární bezpečnosti, energetické náročnosti, z hlediska úspory tepla, akustiky, bezpečnosti provozu a užitných vlastností a z hlediska požadavků zdravotní nezávadnosti a ochrany zdraví.

Projektová dokumentace skutečného provedení stavby je ve většině případů zcela nedostupná a o způsobu provedení průzkumu musí rozhodnout odborník na základě osobních zkušeností, typu panelové soustavy a typové projektové dokumentace panelového objektu, kterou lze většinou s úspěchem dohledat. Podrobný stavebně technický průzkum musí být zejména zaměřen na ověření důležitých geometrických rozměrů, tzn. zvláště dodržení úložných délek stropních prefabrikátů, geometrickou přesnost nosných příčných zdí a tloušťky provedených podlahových konstrukcí, zejména z hlediska možného přitížení nosných panelů. Zároveň je vhodné ověřit možnost přitížení atypickými úpravami bytů, provedenými nájemníky. Pro statické posouzení celého nosného systému a stanovení závažnosti jednotlivých poruch musí být stavebně technickým průzkumem popsány typy a umístění jednotlivých trhlin (trhliny v ploše panelů, trhliny v nadpraží, trhliny ve stycích), zjištěna přítomnost a správné uložení zálivkové výztuže a mechanické charakteristiky nosných, ale i obvodových dílců (karbonatace povrchu betonu, pevnost betonu, modul pružnosti betonu prvků a zálivek, koroze výztuže, zatékání, koroze zálivkové výztuže). Pro stanovení tepelně technických vlastností je nutné stanovit objemovou hmotnost použitých betonů, vlhkost, tepelný odpor atd. Vysoce odbornou činností pak je aplikace zjištěných dílčích poznatků na celý zkoumaný objekt a z ní potom plynoucí návrh zabezpečení objektu, jeho oprav či stavebních úprav.

4.2 VÝSLEDKY PRŮZKUMU VYBRANÉHO VZORKU PANELOVÝCH OBJEKTŮ T 06 B

Níže uvedené závěry jsou učiněny na základě průzkumů, které byly prováděny autory v rozmezí let 1995-2000. Průzkumy se týkaly stavu panelových objektů T 06 B – karlovarská varianta, které byly postaveny v rozmezí let 1970-1993. Jedná se o typy T 06 B – definitivní, revidovaný, prolongovaný a revidovaný podle ČSN 73 0540. Ve všech těchto objektech se vyskytovaly buď zcela stejné nebo velmi podobné poruchy:

trhliny v nadpraží dveřních otvorů nosných stěn;
trhliny v nadpraží a ostění okenních obvodových panelů;
trhliny mezi stěnovými panely v rovině stěn;
trhliny mezi stěnovými a stropními panely;
trhliny mezi vnitřní nosnou konstrukcí a obvodovým pláštěm;
trhliny mezi stropními dílci;
trhliny mezi panely obvodového pláště, porušená dilatace;
poruchy lodžiových panelů, příložek a zábradlí.

4.3 ZÁVĚRY Z VÝSLEDKŮ PRŮZKUMŮ OBJEKTŮ T 06 B-KV

4.3.1 Poruchy prefabrikovaných panelů

4.3.1.1 Trhliny v nadpaží nosných stěn

Projevy poruchy

Charakteristickým porušením nadpraží jsou šikmé (tahové) nebo svislé (smykové) trhliny (nebo více trhlin), procházející někdy i na celou výšku nadpraží, většinou však vycházející z rohů dveřních otvorů. Šířka i délka trhlin je obvykle největší v nejvyšších podlažích (účinek rozdílné teploty), popř. v nejnižších podlažích (účinek rozdílného sedání). Tato porucha se projevuje přibližně u 30 % nosných stěnových dveřních panelů, ale téměř ve všech případech, kdy byly použity velkorozměrné panelové dílce.

Příčiny poruchy

Většinou se jedná o tahové poruchy, které vznikly opět cyklickými změnami klimatického zatížení výše uvedeného rozdílného systému. Roli zde hrají zvláště vodorovné deformace objektů a nesymetrické umístění dveřního otvoru (značně rozdílné šířky pilíře a stěny).

Důsledky poruchy

Vznik trhlin v nadpraží snižuje jejich tuhost a únosnost a způsobuje následnou redistribuci vnitřních sil v nosné konstrukci.

Diagnostika poruchy

Vizuální průzkum po odstranění povrchových úprav nadpraží.

Odstranění poruchy

Injektáž stabilizovaných (neaktivních) trhlin velmi tekutým epoxidovým lepidlem.
Tmelení nestabilizovaných (aktivních) trhlin, vyvolávaných např. cyklickými objemovými změnami nízkomodulovým elastometrickým tmelem.
Reprofilace betonových částí tixotropní reprofilační směsi s kompenzovaným smršťováním, s pevností v tlaku po 28 dnech více než 40 MPa a s přídržností k podkladu vyšší než 2,5 MPa.
Značně narušená nadpraží výraznými trhlinami lze opravit dodatečně přikotvenou výztuží přivařenou na stávající výztuž a provedením nové krycí vrstvy z cementové malty.
Vyhlazení povrchu dvousložkovou maltou, nanášenou stěrkou nebo kovovým hladítkem na dobře očištěný povrch s dokonalým rozetřením okrajů.

4.3.1.2 Poruchy povrchů obvodových panelů

Projev poruchy

Povrchové vrstvy betonového panelu jsou porušeny vodorovnými, svislými a šikmými trhlinami. Trhliny vycházejí z hran a rohů okenních otvorů. Povrchové vrstvy betonu se rozpadají a samovolně odpadávají. Systémem trhlin dochází k provlhání povrchových vrstev panelů a je tak umožněna koroze výztuže. Tato porucha se projevuje přibližně v 15 % možných případů.

Příčiny poruchy

Nesprávná skladba obvodových dílců z hlediska difuze (vysoký difuzní odpor povrchových vrstev).
Nesprávná skladba jednotlivých vrstev obvodových dílců z hlediska mechanických účinků, způsobených klimatickými vlivy (rozdílný modul pružnosti vnějších betonových vrstev a vnitřních vrstev z keramzitbetonu).
Nevhodné vlastnosti a nedostatečná odolnost povrchové vrstvy vzhledem ke klimatickým účinkům a vlivům způsobeným agresivitou prostředí.
Nízká krychelná pevnost povrchových vrstev betonu u nekvalitně vyrobených prvků.

Důsledky poruchy

Odlupování a rozpad povrchových vrstev, vznik a rozvoj trhlin, zatékání a provlhání v ploše dílců, koroze výztuže, zhoršení tepelně izolačních vlastností dílců, vznik plísní, energetické ztráty.
Narušení stability obvodových dílců.

Diagnostika poruchy

Vizuální průzkum, průzkum mechanického narušení, nedestruktivní zjištění pevnosti a karbonatace betonu, zjištění koroze výztuže, odběr a laboratorní vyšetření vzorků.

Odstranění poruchy

Alt. A)

Povrchy velmi dobré – impregnace a hydrofobizace (silikon, silon, akrylát).
Povrchy mírně narušené – očištění, penetrace, nátěr ochranným nátěrem.
Povrchy silně narušené – odstranění veškerého narušeného povrchového materiálu otryskáním, očištěni, penetrace, tenkovrstvá omítka z dvousložkové malty a po technologické přestávce ochranný nátěr.

Alt. B)

Odstranění zbytků narušených povrchových úprav a nátěrů (mechanicky, tryskáním, při větším narušení provést adhezní most).
Injektáž stabilizovaných (neaktivních) trhlin velmi tekutým epoxidovým lepidlem.
Tmelení nestabilizovaných (aktivních) trhlin, vyvolávaných např. cyklickými objemovými změnami, nízkomodulovým elastometrickým tmelem.
Reprofilace betonových částí tixotropní reprofilační směsi s kompenzovaným smršťováním, s pevností v tlaku po 28 dnech více než 40 MPa a s přídržností k podkladu vyšší než 2,5 MPa.
Vyhlazení povrchu dvousložkovou maltou nanášenou stěrkou nebo kovovým hladítkem na dobře očištěný povrch a dokonalé rozetření okrajů (v případě nestabilizovaných trhlin se doporučuje vyztužit povrchovou vrstvu polyethylenovou sítí).

Poznámka:
Tato úprava je vhodná pouze v odůvodněných případech, kdy nebude prováděno zateplení.

4.3.2 Poruchy styků nosných konstrukcí

4.3.2.1 Svislé trhliny ve styčných spárách mezi stěnovými dílci nosných stěn

Projev poruchy

Poruchy se projevují svislými smykovými nebo tahovými trhlinami, většinou pouze ve styčných spárách dílců. Vlasové trhliny (tahové) s nenarušeným obrysem se vyskytují téměř ve všech spárách, větší trhliny o šířce až několika mm vznikají zpravidla v té části stěnové konstrukce, která je spojena s vnějšími stěnami. Projevují se zejména v nejvyšších podlažích a v průběhu několika let se rozšiřují do nižších podlaží. Šířka trhlin se postupně zvětšuje směrem k hornímu okraji budovy. Větší trhliny byly většinou nalezeny asi v 75% případů a měly šířku do 3 mm.

Příčiny poruchy

Vlasové (tahové ) trhlinky svislých styků jsou vyvolány smršťováním stykového betonu a dílců.
Ve styčných spárách spojujících subtilní pilířky a plné stěnové panely jsou trhlinky ve styku (smykové) zvětšovány vlivem rozdílné dlouhodobé deformace přilehlých částí (dotvarování – dotlačování).
Trhliny zpravidla smykové, rozvíjející se od nejvyššího podlaží jsou způsobeny především cyklicky působícími teplotními a vlhkostními objemovými změnami vnějších stěn a vzájemným spolupůsobením rozdílných prostředí konstrukčního systému (viz výše).
Velikost a výskyt trhlin ovlivňuje tvar stykových ploch dílců, kvalita stykového betonu, způsob a množství výztuže styku. Trhliny větších šířek provázené narušováním betonu jsou dokladem, že ve styku bylo dosaženo namáhání, které se blíží meznímu namáhání.
Tahové trhliny s malým narušením svědčí o nedostatečném příčném vyztužení styku.

Důsledky poruchy

Vznik trhlin ve stycích podstatně snižuje jejich tuhost a má výrazný vliv na přerozdělení vnitřních sil v prvcích a stycích nosného systému.

Diagnostika poruchy

Vizuální ověření porušení styků vyžaduje odstranění povrchových vrstev stykového betonu a dílců.
Ověření narušení stykového betonu uloženého mezi čely stěnových dílců vyžaduje otevření svislé drážky styku s ozuby.
Při diagnostice lze s výhodou využít technický endoskop nebo použít ultrazvukové metody.

Odstranění poruchy

Injektáž stabilizovaných (neaktivních) trhlin velmi tekutým epoxidovým lepidlem.
Tmelení nestabilizovaných (aktivních) trhlin, vyvolávaných např. cyklickými objemovými změnami, nízkomodulovým elastometrickým tmelem.
Reprofilace betonových částí tixotropní reprofilační směsi s kompenzovaným smršťováním, s pevností v tlaku po 28 dnech více než 40 MPa a s přídržností k podkladu vyšší než 2,5 MPa.
Vyhlazení povrchu dvousložkovou maltou nanášenou stěrkou nebo kovovým hladítkem na dobře očištěný povrch a dokonalé rozetření okrajů.
Dodatečné sepnutí stěnových dílců předpínacími kabely, popř. upravenou betonářskou (kruhovou) výztuží řádně kotvenou na protilehlých čelech stěny a umístěnou v úrovni pat a zhlaví stěnových panelů.

4.3.2.2 Narušení vodorovných styků nosných stěn a stropních panelů

Projev poruchy

Trhliny se objevují ve zhlaví nebo patě stěny a jsou doprovázeny oddělováním krycích vrstev betonu. Dále se objevují trhliny mezi čely stropních panelů a stykovým betonem s narušením stykového betonu. Časté je narušení výplně ložných spár a vodorovné trhliny mezi dílci a výplní ložných spár. Tato porucha se vyskytuje přibližně ve 40 % možných případů. Vlasové trhliny pak téměř ve všech vodorovných stycích.

Příčiny poruchy

Primární příčinou vzniku těchto poruch je složitý stav prostorové napjatosti styku, nedostatečné vyztužení dílců, nedodržení předepsané kvality materiálu stěnových dílců, nesprávné uspořádání výztuže spodních a horních okrajů panelů (chybějící žebříčky), nedodržení technologie montáže.
Svislé a šikmé trhliny ve zhlaví a patě stěn svědčí o značné koncentraci tlakových hranových napětí a tahových napětí způsobených zvýšeným dotvarováním betonu styku.
Vodorovné trhliny v kontaktních plochách mezi výplní ložné spáry a dílci jsou dokladem větších deformací nosného systému účinkem zatížení (rozdílné svislé přetváření stěnových dílců protilehlých stěn, případně jejich rozdílné sedání, vliv seizmických účinků a otřesů).
Vodorovné trhliny, narušení dílců a styku mohou být způsobeny i nekvalitní montáží v důsledku neuvolnění montážních přípravků.

Důsledky poruchy

Trhliny ve stycích způsobují výrazné snížení únosnosti a tuhosti stěn v oblasti styků, které může mít závažné důsledky zejména vzhledem k tlakovému namáhání nosných stěn (ztráta způsobilosti). Mohou být i příčinou zvýšeného smykového namáhání popř. přerušení přilehlých svislých styků mezi stěnovými dílci.

Diagnostika poruchy

Vizuální průzkum porušení styků vyžaduje odstranění povrchových vrstev stěn a podlahových vrstev, popř. obnažení průřezu se stykovým betonem mezi čely stropních dílců.
Pro vyšetření dutin, rozrušení stykového betonu a vodorovných trhlin lze použít technický endoskop nebo ultrazvukové metody.

Odstranění poruchy

Injektáž stabilizovaných (neaktivních) trhlin velmi tekutým epoxidovým lepidlem.
Tmelení nestabilizovaných (aktivních) trhlin, vyvolávaných např. cyklickými objemovými změnami nízkomodulovým elastometrickým tmelem.
Reprofilace betonových částí tixotropní reprofilační směsí s kompenzovaným smršťováním, s pevností v tlaku po 28 dnech více než 40 MPa a s přídržností k podkladu vyšší než 2,5 MPa.
Vyhlazení povrchu dvousložkovou maltou nanášenou stěrkou nebo kovovým hladítkem na dobře očištěný povrch a dokonalé rozetření okrajů.
Při nedostatečném uložení stropních dílců ve styku se provede v úrovni horního zhlaví stěnových dílců osazení válcovaných úhelníků s výztuhami (min 50 x 50 x 7 mm) osazených na vyhlazené kontaktní plochy stěnových dílců a kotvené svorníky. Otvory pro svorníky a kontaktní plochy jsou vyplněné epoxidovou pryskyřicí.

4.3.2.3 Trhliny v podílných stycích mezi stropními panely

Projev poruchy

Smykové nebo tahové trhliny vznikají v podélných stycích (spárách) mezi stropními panely, možné je narušování a rozpad zálivkového betonu. Tato porucha se vyskytuje přibližně ve 40 % možných případů.

Příčiny poruchy

Příčinou porušení styku může být rozdílné zatížení stropních panelů, rozdílné dotvarování, smršťování stykového betonu a panelů. Uplatní se také vliv rozdílné změny teploty panelů, např. u ustupujícího podlaží, nad nevytápěnou a vytápěnou částí budovy, v nejvyšším podlaží vliv objemových změn nejvyšší stropní (střešní) konstrukce, vliv různě podepřených stropních dílců. Výskyt a velikost trhlin souvisí také s geometrickým tvarem a řešením styku a s kvalitou stykového betonu.

Důsledky poruchy

V případě vlasových trhlin a trhlin s šířkou do 1 mm a malého porušení lze klasifikovat styk jako staticky účinný (pouze estetická závada).
V případě trhlin větší šířky než 1 mm a rozsáhlejšího narušení výplně styku (odpadávání stykového betonu) klasifikujeme styk jako styk se sníženou, popř. až nulovou tuhostí styku. Snížená tuhost styku omezuje spolupůsobení dílců při přenášení svislého zatížení. Lokální snížení tuhosti styků se neprojevují na tuhosti stropní desky ve vodorovné rovině.

Diagnostika poruchy

Vizuální ověření poruch vyžaduje odstranění povrchových úprav dílců a styčné spáry.
Pro vyšetření dutin, rozrušení stykového betonu a vodorovných trhlin lze použít přístrojů na bázi ultrazvuku a technického endoskopu.

Odstranění poruchy

Mechanické rozšíření trhlin ve styku mezi stropními dílci, pokud jsou trhliny užší než 4 mm.
Injektáž stabilizovaných (neaktivních) trhlin velmi tekutým epoxidovým lepidlem.
Tmelení nestabilizovaných (aktivních) trhlin, vyvolávaných např. cyklickými objemovými změnami, nízkomodulovým elastometrickým tmelem.
Vyhlazení povrchu dvousložkovou maltou nanášenou stěrkou nebo kovovým hladítkem na dobře očištěný povrch a dokonalé rozetření okrajů.

4.3.3 Poruchy styků obvodových panelů

4.3.3.1 Trhliny ve styku obvodového panelu a vnitřní nosné konstrukce (nosných stěn a stropních panelů)

Projev poruchy

Vznik zpravidla výrazných svislých trhlin mezi obvodovým dílcem a vnitřními nosnými stěnami (šířky až několik mm), vodorovných trhlin mezi obvodovými dílci a stropní konstrukcí. Trhliny se zpravidla zvětšují směrem k horním podlažím a okrajům budovy. Cyklický charakter účinku teploty a vlhkosti přispívá k postupném rozvoji a šíření trhlin (zvětšování šířky trhlin, drolení stykového betonu, rozvoj do nižších podlaží). Trhliny vznikají i mezí jednotlivými dílci obvodového pláště. Trhlinami proniká srážková voda, která urychluje korozi výztuže styků, znehodnocuje vnitřní povrchové úpravy a podílí se na tvorbě plísní. Vlasové trhliny vznikají téměř ve všech stycích, rozvoj širších trhlin pak přibližně ve 40 % možných případů.

Příčiny poruchy

Poruchy projevující se trhlinami způsobují zejména cyklické teplotní a vlhkostní objemové a tvarové změny obvodového pláště, v některých případech k nim přispívají i ostatní účinky (zejména účinek svislého zatížení a dotvarování, příčinou je i nízká únosnost styků – neprofilovaná, hladká spára vyplněná cementovou maltou).

Důsledky poruchy

Zvýšené nebezpečí koroze kotevní výztuže mezi dílci obvodového pláště, stěnovými a stropními dílci. Koroze kotevní výztuže může v koncepci samonosného pláště volně přistaveného k nosné konstrukci (období 1965-1970) vést ke ztrátě stability dílců.
Zhoršení ostatních stavebně fyzikálních vlastností (akustická pohoda, vzduchopropustnost).
Znehodnocování vnitřních povrchových úprav, tvorba plísní.

Diagnostika poruchy

Vizuální ověření porušení styků po odstranění povrchových úprav stěn. Zvýšené množství sond je bezpodmínečně nutné u samonosných plášťů tzn. období 1965-1970.
Pro vyšetření dutin, rozrušení stykového betonu a vodorovných trhlin lze použít přístrojů na bázi ultrazvuku a technického endoskopu.

Odstranění poruchy

Tmelení nestabilizovaných (aktivních) trhlin, vyvolávaných např. cyklickými objemovými změnami, nízkomodulovým elastometrickým tmelem.
Reprofilace betonových částí tixotropní reprofilační směsi s kompenzovaným smršťováním, s pevností v tlaku po 28 dnech více než 40 MPa a s přídržností k podkladu vyšší než 2,5 MPa.
Vyhlazení povrchu dvousložkovou maltou nanášenou stěrkou nebo kovovým hladítkem na dobře očištěný povrch a dokonalé rozetření okrajů.
Zabezpečení kotvení obvodových dílců a vnitřní nosné konstrukce. Úprava dodatečně provedeného kotvení, zejména jeho tuhost musí umožnit dilatační pohyby obvodového pláště účinkem změny teploty. Materiál dodatečných kotev (hmoždinky, trny, spojovací a kotevní výztuž) musí být odolný proti korozi.

4.3.3.2 Poruchy v tmelení spár mezi obvodovými panely

Projev poruchy

Vznik trhlin ve tmelu a nebo mezi tmelem spáry a obvodovými panely s následným zatékáním a vznikem plísní na vnitřní straně pláště. Četnost poruch je u jednotlivých objektů značně rozdílná.

Příčiny poruchy

Nevhodné vlastnosti, popř. provedení těsnících materiálů, ztráta vlastností těsnících materiálů v čase, způsobená degradačními procesy, nepřípustné montážní odchylky a tolerance.

Důsledky poruchy

Ztráta vodotěsnosti a vzduchotěsnosti.
Zhoršení tepelně izolačních vlastností styku.
Kondenzace v oblasti styků, vznik plísní, energetické ztráty.
Koroze kotevní výztuže pláště k vnitřní konstrukci.

Diagnostika poruchy

Vizuální průzkum, sondy ve styku, technický endoskop.

Odstranění poruchy

Odstranění stávajících porušených tmelů a těsnění spár s novým provedením. Před prováděním nového těsnění je nutné provést reprofilaci spár, řádné očištění ploch.
Přetěsnění spár silikonovými těsnícími pásky při ponechání stávajících těsnících tmelů ve spáře (spolehlivá úprava vyžaduje řádnou reprofilaci, úpravu a očištění ploch).

Poznámka:
Tato úprava je vhodná pouze v případě vyhovující profilace hran obvodových panelů a v případě, kdy nebude prováděno zateplení obvodového pláště.

4.3.4 Poruchy předsazených konstrukcí

4.3.4.1 Narušení povrchových vrstev lodžiových panelů, lodžiových příložek a betonových lodžiových zábradlí

Projev poruchy

Povrchová degradace betonu se samovolným opadáváním vrstev betonu nad zkorodovanou výztuží, koroze výztuže a koroze všech ocelových prvků lodžií. Četnost poruch je u jednotlivých objektů značně rozdílná, v závislosti na klimatickém zatížení.

Příčiny poruchy

Karbonatace povrchu betonu, nedostatečné krytí výztuže, intenzivní zatékání srážkové vody, případně méně kvalitní beton prvků.

Důsledky poruchy

Postupná karbonatace betonu dílců a styků, koroze výztuže dílců a styků, povrchový rozpad betonu dílců i styků, ztráta mechanické odolnosti a únosnosti, ztráta statické bezpečnosti.

Diagnostika poruchy

Vizuální průzkum.
Stanovení hloubky zkarbonatované vrstvy betonu.
Stanovení tloušťky krycí vrstvy betonu.
Stanovení nasákavosti betonu.
Stanovení pevnosti v tahu povrchových vrstev betonu.
Stanovení pevnosti v tlaku betonu.
Stanovení korozního stavu výztuže.
Chemický rozbor.

Odstranění poruchy

Povrchy velmi dobré – impregnace a hydrofobizace (silikon, silon, akrylát).
Povrchy mírně narušené – očištění, penetrace, ochranný nátěr.
Povrchy silně narušené – odstranění veškerého narušeného povrchového materiálu otryskáním, očištění, penetrace, tenkovrstvá omítka z dvousložkové malty a po technologické přestávce ochranný nátěr.

4.3.4.2 Poruchy styků lodžiových panelů

Projev poruchy

Narušení styků stěnových a stropních lodžiových dílců, porušení a rozpad stykového betonu a výplní ložných spár trhlinami, porušení zhlaví stěnových dílců – odlupování hran, vznik svislých tahových trhlin, ,,vysouvání“ stropních dílců ze styku, postupně se zmenšující uložení stropních dílců. Četnost poruch je u jednotlivých objektů značně rozdílná, v závislosti na klimatickém zatížení.

Příčiny poruchy

Snížení únosnosti a tuhosti styků a stěnových dílců v částech přiléhajících ke stykům, ztráta funkční způsobilosti a statické bezpečnosti.
Koroze výztuže a betonu dílců a styků.
Narušení a rozpad betonu dílců a styků.
Narušení stability lodžiové konstrukce.

Diagnostika poruchy

Vizuální průzkum po odstranění povrchových úprav stěn a styků, odběr a vyšetření vzorků.

Odstranění poruchy

Tmelení nestabilizovaných (aktivních) trhlin, vyvolávaných např. cyklickými objemovými změnami nízkomodulovým elastometrickým tmelem.
Reprofilace betonových částí tixotropní reprofilační směsí s kompenzovaným smršťováním, s pevností v tlaku po 28 dnech více než 40 MPa a s přídržností k podkladu vyšší než 2,5 MPa.
Vyhlazení povrchu dvousložkovou maltou nanášenou stěrkou nebo kovovým hladítkem na dobře očištěný povrch a dokonalé rozetření okrajů.
Při nedostatečném uložení stropních dílců ve styku se provede v úrovni horního zhlaví stěnových dílců osazení válcovaných úhelníků s výztuhami (min. 50 x 50 x 7 mm), osazených na vyhlazené kontaktní plochy stěnových dílců a kotvené svorníky. Otvory pro svorníky a kontaktní plochy jsou vyplněny epoxidovou pryskyřicí.

4.3.4.3 Narušení krycích betonových vrstev, koroze výztuže

Projev poruchy

Trhliny a narušení povrchové vrstvy dílce v místě korodující výztuže.
Rozpad, odpadávání krycí vrstvy.
Obnažení výztuže, koroze výztuže.
Barevné skvrny způsobené zplodinami koroze.
Četnost jednotlivých poruch je zcela individuální pro každý objekt.

Příčiny poruchy

Nedostatečná krycí vrstva.
Nekvalitní beton, karbonatace.
Vysoká pórovitost betonu.
Rozpínavé síly od korozivních produků.

Důsledky poruchy

Urychlení koroze výztuže.
Pokračující progresivní rozrušování v povrchových vrstvách dílců.
Postupná ztráta funkční způsobilosti.
Úplné narušení, ztráta mechanické odolnosti a stability.

Diagnostika poruchy

Vizuální průzkum.
Stanovení hloubky zkarbonatované vrstvy betonu.
Stanovení tloušťky krycí vrstvy betonu.
Stanovení nasákavosti betonu.
Stanovení pevnosti v tahu povrchových vrstev betonu.
Stanovení pevnosti v tlaku betonu.
Stanovení korozního stavu výztuže.
Chemický rozbor betonu.

Odstranění poruchy

Odstranění veškerého narušeného a zkarbonatovaného betonu (mechanicky, otryskáním, vodním paprskem).
Obnažení výztuže, odstranění betonu min. 20 mm pod vnitřní okraj prutu.
Mechanické očištění výztuže od rzi na bílý kov.
Ošetření výztuže nátěrem podle příslušných pokynů výrobce.
Nátěr celé opravované plochy pro vytvoření adhezního můstku.
Reprofilace betonových částí tixotropní reprofilační směsi s kompenzovaným smršťováním, s pevností v tlaku po 28 dnech více než 40 MPa a s přídržností k podkladu vyšší než 2,5 MPa.
Vyhlazení povrchu dvousložkovou maltou, nanášenou stěrkou nebo kovovým hladítkem na dobře očištěný povrch a dokonalé rozetření okrajů.

Obrazová dokumentace k uvedeným poruchám viz obr. 95 až 102.

Archivní dokumentaci lze získat v archivu Kanceláře stavebního inženýrství, s. r. o., (Ing. Stanislav Vonka, Ing. Petr Hampl), K panelárně 172, 362 32 Otovice u Karlových Varů.

Obr. 95 Trhliny v nadpraží nosných stěn (porucha 4.3.1.1)

Obr. 96 Narušení vodorovných styků nosných stěn a stropních panelů (porucha 4.3.2.2)

Obr. 97 Poruchy povrchů obvodových panelů (porucha 4.3.1.2)

Obr. 98 Trhliny ve styku obvodového panelu a vnitřní nosné konstrukce (plíseň) (porucha 4.3.3.1)

Obr. 99 Svislé trhliny ve styčných spárách mezi stěnovými dílci nosných stěn (porucha 4.3.2.1)

Obr. 100 Poruchy tmelení spár mezi obvodovými panely (porucha 4.3.3.2)

Obr. 101 Narušení povrchových vrstev lodžiových panelů (porucha 4.3.4.1)

Obr. 102 Narušení krycích betonových vrstev, koroze výztuže (porucha 4.3.4.3)

5 POSOUZENÍ PANELOVÉ KONSTRUKCE STAVEBNÍ SOUSTAVY T 06 B-KV Z HLEDISKA POŽADAVKŮ MECHANICKÉ ODOLNOSTI A STABILITY

Stavební soustava T 06 B-KV byla používána pro čtyři, osmi, a dvanáctipodlažní zástavbu. S cílem ilustrovat statické namáhání nosného systému podle současně platných norem, zvláště ČSN 73 1211 a ČSN 73 1201, byla vybrána a posouzena dvojsekce domu o osmi nadzemních podlažích v Klášterci nad Ohří, ul. Petlerská.

5.1 STATICKÉ POSOUZENÍ OSMIPODLAŽNÍHO VYTOVÉHO DOMU T 06 B-KV

Předmětem statického posouzení vybraného reprezentanta je posouzení mechanické odolnosti a stability z hlediska prostorového působení nosné konstrukce a posouzení vybraných nosných dílců a styků při zohlednění současně platných předpisů.

Výpočet byl vypracován programem PANEL 3 v STÚ-K Praha. Detailní analýza statického namáhání byla provedena lineárním výpočtem v pružném stavu za předpokladu, že styky mezi dílci nejsou narušeny trhlinami. Obvodový plášť je součástí nosného systému. Bylo zavedeno založení na tuhém podloží bez změny tvaru základové spáry. Pro posouzení byly uvažovány základní kombinace zatížení sestavené ze zatížení svislého (hmotnost hrubé stavby, hmotnost kompletačních konstrukcí a užitné zatížení) a zatížení vodorovného působícího ve směru příčném i podélném. Jednotlivé kombinace jsou uvedeny v kap. 5.1.5.

Připomínáme, že v době návrhu T 06 B-KV byla platná a používána Směrnice pro navrhování nosné konstrukce panelových budov, doplněna o změnu a-3/1977, která je v podstatných částech shodná s ČSN 73 1211.

5.1.1 Popis nosné konstrukce

Nosný systém je tvořen příčně uspořádanými stěnami tl. 150 mm v osové vzdálenosti 3,6 m. Prostorovou tuhost v podélném směru zajišťují podélné stěny situované mezi byty a mezi byty a schodišťovým prostorem. Stěny jsou vzájemně spojeny v každém podlaží stropní konstrukcí. Schéma skladby stěn a stropů jedné sekce je na obr. 103. Konstrukční výška je 2,80 m. Posuzovaný deskový dům panelové soustavy T 06 B-KV je tvořen dvěma sekcemi sestávajícími z jedenácti travé a má osm podlaží.

Železobetonové stropní dílce jsou ukládány na příčné stěny v osové vzdálenosti 3,6 m; v místě podélných stěn jsou stropní dílce podepřené i v podélném směru. Skladebná šířka stropních dílců je 1,2 a 2,4 m; skladebná tloušťka 160 mm (výrobní tl. 150 mm). Dílce jsou z betonu B III, vyztužené svařovanými rohožemi z oceli 10 216, 10 425 a KARI.

Vnitřní nosné stěny jsou z celostěnových dílců plného průřezu z prostého betonu, s konstrukční výztuží, nadpraží a některé pilířky stěnových dílců jsou železobetonové. Dílce jsou z betonu B III, použitá ocel 10 216 a 10 425. Dílce mají skladebnou tloušťku 160 mm (výrobní tl. 150 mm), skladebnou délku 2,4 až 4,8 m; výška stěnových dílců je 2,65 m.

Štítové stěny jsou dvouplášťové, tvořené vnitřní nosnou stěnou z celostěnových betonových dílců tl. 150 mm s konstrukční výztuží a vnější samonosnou z celostěnových keramzitbetonových dílců tl. 320 mm. Vzduchová mezera mezi dílci je 15 mm.

Styky nosné konstrukce

Vodorovný styk „stěna – strop – stěna“. Stropní dílce v místě uložení na stěnu mají sníženou tloušťku na 120 mm. Stropní dílce jsou vzájemně spojeny v místě závěsných ok skobkami 2 Ø V10. Zálivková výztuž má Ø V14, stykový beton B II. Zhlaví a paty stěn jsou vyztuženy žebříčky s příčnou výztuží Ø E 6/2000.

Svislý styk v příčné stěně je tvořen čely stěnových dílců s trojúhelníkovými drážkami opatřenými hmoždinkami. Styk je podle skladby stropních dílců převázán nebo nepřevázán stropními dílci. V úrovni stropní konstrukce probíhá zálivková výztuž Ø V14. Zhlaví stěnových dílců je spojeno výztuží 2 x 2 Ø V10. Stykový beton B II.

Svislý styk příčné a podélné stěny s drážkou a hmoždinkami. Styk je převázán stropním dílcem. Zálivková výztuž i spojení zhlaví stěnových dílců je shodné jako u svislého styku v příčné stěně.

Základy pod nosnými stěnami a pod nosným obvodovým pláštěm jsou tvořeny montovanými železobetonovými pasy a základovými prahy.

Obvodový plášť částečně předsazený před vnitřní nosnou konstrukci je sestaven z celostěnových keramzitbetonových dílců tl. 320 mm.

Lodžie jsou zapuštěné a mají stropní dílce kompletizované, boční dvouplášťové stěny jsou shodného složení i tloušťky jako stěny štítové. Podélné stěny jsou tvořeny celostěnovými keramzitbetonovými dílci tl. 320 mm.

Dvouramenné schodiště je tvořeno kompletizovanými dílci s povrchovou úpravou z litého teraca. Schodišťová ramena jsou uložena na ozuby podestových a mezipodestových dílců. Mezipodesty jsou uloženy na konzolky stěnových dílců.

Příčky byly navrženy montované železobetonové celostěnové tl. 80 mm, délka příček je rovna světlosti mezi příčnými stěnami.

Bytová jádra B 10-M mají skladebné rozměry 1 700 x 2 500 mm a hmotnost 8,0 kN.

Podlahy mají tloušťku 15 mm; v běžném podlaží tvoří podlahu cementový potěr, vyrovnávací stěrka a nášlapnou vrstvu povlak PVC s podložkou.

Obr. 103 Schéma skladby stěn a stropů

5.1.2 Únosnost vybraných vnitřních nosných stěnových panelů podle ČSN 73 1201 a ČSN 73 1211

Stěnové panely jsou tloušťky 150 mm a mají skladebnou výšku 2,65 m. Jsou vyrobeny z betonu třídy III (330), prostý beton s konstrukční výztuží (ocel 10 216). Železobetonová jsou nadpraží a některé exponované pilířky stěnových panelů s dveřmi otvorem (ocel 10 216 a 10 425). Pro stanovení únosnosti byly u panelů použitý hodnoty pevnosti betonu podle ČSN 73 0038. Únosnosti dále uvedených stěnových panelů byly vypočteny podle současně platných norem, zejména ČSN 73 1201 (čl. 5.2) a ČSN 73 1211 (čl. 5.41.3), mezní únosnosti dveřních nadpraží byly převzaty z typových podkladů. Do stěnových panelů jsou zabudovány montážní šrouby, které vystupují nad zhlaví stropního panelu. Tyto stavěcí šrouby umožňují přesnější montáž stěn a zároveň slouží jako zvedací úchyty. Náhodná výstřednost je uvažována e_a = 10 mm.

Poznámka:
Náhodná výstřednost e_a se předpokládá konstantní po výšce stěny, e_a = 10 mm – při montáži na stavěcí šrouby.

Únosnost vybraných stěnových dílců:

Panel B 9 krajní plný	skladebná délka 4,80 m, prostý beton (umístění v konstrukci podle obr. 103)
	Výpočtová normálová síla na mezi porušení průřezu uprostřed výšky panelu je:
	N_u = 845,71 kN/m¹
Panel B 53 s dveřním otvorem	skladebná délka 4,80 m, prostý beton (umístění v konstrukci podle obr. 103)
	Výpočtová normálová síla na mezi porušení průřezů uprostřed výšky panelu je:
	pilíř I (0,15 x 2,638) N_uI = 664,71 kN/m¹
	Výpočtová normálová síla na mezi porušení průřezů uprostřed výšky panelu je:
	pilíř II (0,15 x 1,638) N_uII = 649,60 kN/m¹
Panel B 52	skladebná délka 3,45 m, plný, prostý beton (umístění v konstrukci podle obr. 103)
	Výpočtová normálová síla na mezi porušení průřezů uprostřed výšky panelu je:
	N_u = 661,5 kN/m¹
Panel B 67 s dveřním otvorem	skladebná délka 3,45 m, prostý i železový beton (umístění v konstrukci podle obr. 103)
	Výpočtová normálová síla na mezi porušení průřezů uprostřed výšky panelu je:
	pilíř I (0,15 x 0,238) N_uI = 1 168,07 kN/m¹
	Výpočtová normálová síla na mezi porušení průřezů uprostřed výšky panelu je:
	pilíř II (0,15 x 2,258) N_uII = 662,44 kN/m¹

Nadpraží stěnového panelu B 87:

Výpočtová posouvací síla a výpočtový ohybový moment na mezi porušení průřezu

mezní posouvající síla	Q_u = 96,8 kN
mezní ohybový moment	M_u = 35,2 kNm

5.1.3 Únosnost vybraných stropních dílců podle ČSN 73 1201

Stropní železobetonové dílce byly navrženy jako prosté nosníkové desky ukládané na příčné stěny v osové vzdálenosti 3,6 m. Základní modulová šířka 1,2 a 2,4 m; skladebná tloušťka 160 mm. Vzhledem k tvaru podélných bočních ploch dílců a zmonolitněním styků dochází ke vzájemnému spolupůsobení dílců. Zároveň uložením některých stropních dílců na podélné stěny a na obvodový plášť se podstatně mění ohybové momenty ve stropních dílcích. Proto jsou uváděny hodnoty ohybových momentů za obou předpokladů uložení.

Únosnost a přetvoření stropních dílců byla stanovena podle ČSN 73 1201. Pro stanovení únosnosti byly použity hodnoty výpočtové pevnosti betonu a oceli uvedené v ČSN 73 0038. Vyztužení stropních panelů bylo navrženo svařovanými rohožemi. Dílce byly vyráběny z betonu B III.

Pro posouzení byly vybrány dva druhy stropních dílců:

a) Stropní dílec PZD 40/482 (stropní panel normální – viz výkres skladby A 1) zatížený vlastní hmotností, hmotnostní podlah a užitným zatížením.

Rozměry a materiál:

výrobní rozměry dílce 150/2 390/3 580 mm;
rozpětí dílce 3,52 m, tloušťka průřezu 150 mm;
výztuž při spodním povrchu v podélném směru 32 Ø Sz 6 mm/dílec, ocel KARI;
příčná výztuž Ø Sz 5 mm á 283 mm, ocel KARI;
beton B III; krycí vrstva podélné výztuže 10 mm.

Zatížení:

výpočtové zatížení stropní konstrukce 6,63 kN/m² (hmotnost nosné konstrukce, hmotnost podlah, užitné zatížení).

Posouzení:

výpočtový ohybový moment na mezi porušení průřezu M_ú = 48,9 kNm (viz poznámka)
maximální ohybový moment od extrémního zatížení za předpokladu, že dílec působí jako nosníková deka M_d1 = 24,6 kNm < M_ú = 48,9 kNm – dílec vyhovuje;
maximální ohybový moment od extrémního zatížení za předpokladu, že dílec vzájemně spolupůsobí M_d2 = 23,3 kNm < M_ú = 48,9 kNm – dílec vyhovuje;
celkový dlouhodobý průhyb ω_tot = 4,2 mm; za předpokladu, že dílec působí jako nosníková deska, (stáří panelů v době montáže 1 měsíc, konstrukce v běžném prostředí);
spolehlivost uložení $\frac{l_\text{f}}{\omega_\text{tot}}=868>150$ – dílec vyhovuje;
rovinnost spodního povrchu $\frac{l_\text{viz}}{\omega_\text{tot}}=821>200$ – dílec vyhovuje.

b) Stropní dílec PZD 44/482 (stropní panel instalační – viz výkres skladby A 6) zatížený vlastní hmotností, hmotností podlah, užitným zatížením, bytovým jádrem a příčkou.

Rozměry a materiál:

výrobní rozměry dílce 150/2 390/3 580 mm;
rozpětí dílce 3,52 m, tloušťka průřezu 150 mm;
výztuž při spodním povrchu v podélném směru 16 Ø V 10 mm/dílec (v místě prostupu 13 Ø V 10 mm), ocel 10 425;
příčná výztuž Ø E 6,3 mm á 290 mm, ocel 10 216;
beton B III; krycí vrstva podélné výztuže 10 mm.

Zatížení:

výpočtové zatížení stropní konstrukce 6,63 kN/m²; (hmotnost nosné konstrukce, hmotnosti podlah, užitné zatížení);
výpočtové zatížení bytovým jádrem 9,6 kN.

Posouzení:

výpočtový ohybový moment na mezi porušení průřezu M_ú = 48,5 kNm (viz poznámka);
maximální ohybový moment od extrémního zatížení za předpokladu, že dílec působí jako nosníková deska M_d1 = 32,5 kNm < M_ú = 48,5 kNm – dílec vyhovuje;
maximální ohybový moment od extrémního zatížení za předpokladu, že dílec vzájemně spolupůsobí M_d1 = 25,4 kNm < M_ú = 48,5 kNm – dílec vyhovuje;
celkový dlouhodobý průhyb ω_tot = 6,0 mm – za předpokladu, že dílec působí jako nosníková deska, (stáří panelů v době montáže 1 měsíc, konstrukce v běžném prostředí);
spolehlivost uložení $\frac{l_\text{f}}{\omega_\text{tot}}=486>150$ – dílec vyhovuje;
rovinnost spodního povrchu $\frac{l_\text{viz}}{\omega_\text{tot}}=575>200$ – dílec vyhovuje.

Upozornění:
Rozdělovací výztuž dílce PZD 44/482 nesplňuje požadavky ČSN 73 1201 (nevyhovující průřezová plocha);

Poznámka:
Hodnoty momentů platí pro celý dílec.
Údaje jsou pouze orientační a mají poskytnout základní informaci o pravděpodobné únosnosti stropních dílců. Při konkrétním výpočtu je nutné ověřit zatížení, zjistit dimenze a kvalitu výztuže, její polohu a stav (koroze). Zároveň je nutné ověřit tloušťku dílce a kvalitu betonu.
Posuzované dílce viz o značení ve výkresu skladby.

5.1.4 Únosnost a tuhost vybraných styků nosných dílců podle ČSN 73 1211

a) Vodorovný styk „stěna – strop – stěna“

Stěnové panely mají tloušťku 150 mm, panely jsou vyrobeny z betonu třídy III. Zhlaví i pata jsou vyztuženy žebříčkem s příčnou výztuží Ø E6/250 – zhlaví.

Stropní panely jsou v místě uložení tl. 120 mm a jsou z betonu třídy III, mají šikmá čela. Stropní panely jsou vzájemně spojeny v místě závěsných ok přivařenými skobami 2 Ø V10 (10 425) maximálně vzdálenými 0,6 m. Zálivková výztuž má Ø V14. Zálivkový beton styku je třídy II. Cementovaná malta v ložných spárách, které jsou tlusté 20 mm, eventuálně 10 mm v uložení stropních panelů, má stejnou pevnost jako stykový beton. Pro stanovení únosnosti byly u panelů použity hodnoty pevnosti betonu z normy ČSN 73 0038. Styk je znázorněn na obr. 104.

Výpočtová normálová síla na mezi únosnosti vodorovného styku „stěna – strop – stěna“ podle ČSN 73 1201 a ČSN 73 1211 je N_ju = 883,6 kN/m¹

Rozhoduje menší hodnota vypočtená podle čl. 5.4.4.3 a čl. 5.4.4.4 ČSN 73 1211 (viz poznámka).

b) Svislý styk příčné a podélné ztužující stěny

Svislý styk je tvořen hladkou plochou stěnového panelu příčné nosné stěny a čelem stěnového panelu podélné stěny s trojúhelníkovou drážkou a hmoždinkami (viz obr. 64). V úrovni stropní konstrukce je provedena zálivka z betonu třídy II, styk je převázán stropním panelem, zálivková výztuž je Ø V14. Zhlaví stěnového panelu podélné stěny je propojeno s příčnou stěnou spojovací výztuží 2 Ø V10 (10 425). Ve výpočtu byly pro zálivkový beton uvažovány hodnoty pevnosti betonu B 15. Příklad spojení stěnových dílců podélné a příčné stěny jsou uvedeny na obr. 106.

Výpočtová posouvající síla na mezi porušení svislého styku ve smyku s převázáním styku stropním panelem podle ČSN 73 1211 – čl. 5.4.5.2 je Q_ju = 79,9 kN/podlaží

c) Svislý styk v příčné nosné stěně

Svislý styk je tvořen čely stěnových panelů s trojúhelníkovou drážkou a hmoždinkami (viz obr. 64). V úrovni stropní konstrukce je provedena zálivka z betonu třídy II. Styk podle umístění podélné spáry mezi stropními panely buď je nebo není převázán stropními panely. Zálivková výztuž je Ø V14. Stěnové panely (zhlaví) příčné stěny jsou spojeny přivařenou spojovací výztuží 2 x 2 Ø V10 (10 425). Příklad spojení stěnových dílců příčné stěny je uveden na obr. 106.

Výpočtová posouvající síla na mezi porušení svislého styku ve smyku s převázáním styku stropními panely podle ČSN 73 1201 a ČSN 73 1211 – čl. 5.4.5.2 (viz poznámka) je Q_ju = 177,2 kN/podlaží

Výpočtová posouvající síla na mezi porušení svislého styku ve smyku bez převázání styku stropními panely podle ČSN 73 1201 a ČSN 73 1211 – čl. 5.4.5.2 (viz poznámka) je Q_ju = 133,1 kN/podlaží

Poznámka:
Součinitel podmínek působení betonu stropních a stěnových dílců γ = 0,8.
Součinitel podmínek působení stykového betonu a stykové malty γ_bf = 0,8 · 0,85 = 0,68.

Obr. 104 Vodorovný styk „stěna – strop – stěna“

Obr 105 Svislý styk příčné a podélné stěny

Obr. 106 Svislý styk stěnových panelů v příčné stěně

5.1.5 Numerická analýza a posouzení namáhání nosných dílců a styků

Stavební soustava T 06 B-KV byla navržena pro čtyř a osmipodlažní zástavbu. S cílem ilustrovat statické namáhání nosného systému podle současně platných norem, zvláště ČSN 73 1211 a ČSN 73 1201, byla vybrána a posouzena dvojsekce osmipodlažního domu hloubky 12 730 mm. Celý objekt má dva dilatační celky, které mají vždy dvě sekce. Výpočet byl proveden programem PANEL 3 v STÚ Praha. Detailní analýza statického namáhání byla provedena lineárním výpočtem v pružném stavu za předpokladu, že styky mezi dílci nejsou narušeny trhlinami. Podélný obvodový plášť je uvažován jako nenosný.

Program PANEL 3 řeší stěnovou panelovou konstrukci jako prostorovou soustavu stěn, která se pro výpočet idealizuje systémem spřažených tenkostěnných prutových konzol (prutů) otevřeného průřezu. Prutové konzoly jsou mezi sebou ve vodorovném směru navzájem neposuvně spojeny stropními tabulemi. Nadpraží a smykové spoje (svislé spoje mezi stěnovými panely) sousedících prutových konzol jsou ve statickém schématu nahrazeny svislými náhradními spojitými vazbami (kontinuální spojovací prostředí). Spoje mezi panely jsou modelovány jako smykové vazby, které odpovídají svojí tuhostí vodorovným spojům stěnových a stropních panelů a svislým stykům stěnových panelů. Poddajnost těchto vazeb je navíc zvýšena o smykovou poddajnost přilehlých částí prutových konzol.

Posuzovaný objekt má 8 nadzemních podlaží s konstrukční výškou 2,80 m (celková výška H = 22,40 m) a tloušťkou stěn 0,15 m, situovaných příčně objektem v osových vzdálenostech 3,60 m. V každé sekci jsou umístěny čtyři podélné stěny. Další podélná stěna je umístěna na uskakujícím rozhraní sekcí. Rozměrové a materiálové charakteristiky byly převzaty z typového podkladu konstrukční soustavy. Půdorysné schéma nosné konstrukce je znázorněno na obr. 107.

a) Zatěžovací účinky:
Do výpočtu jsou zavedeny:

aa) dva druhy svislého zatížení stálého

hrubá stavba
kompletačních konstrukce

ab) dva druhy svislého nahodilého zatížení

užitné zatížení v bytech
užitné zatížení chodeb a schodišť

ac) dva druhy vodorovného nahodilého zatížení

vítr příčný
vítr podélný

Uvažována III. větrová oblast (základní tlak větu w₀= 0,45 kN/m², terén typu A).

Výpočet byl proveden pro zatížení určené dle ČSN 73 0035. Bylo předpokládáno založení na tuhém podloží. Bez změny tvaru základové spáry. Ve výpočtu jsou uvažovány dále uvedené sestavy základních kombinací zatížení:

K 0: svislé stálé a nahodilé
K 1: svislé stále a nahodilé+ vítr příčný (+)
K 2: svislé stále a nahodilé+ vítr příčný (-)
K 3: svislé stále a nahodilé+ vítr podélný (+)
K 4: svislé stále a nahodilé+ vítr podélný (-)

Obr. 107 Schéma nosné konstrukce

b) Výsledky výpočtu

Výpočtem byly stanoveny extrémní hodnoty vnitřních sil pro panely a jejich styky. Dále jsou uvedeny extrémní hodnoty vnitřních sil od kombinací zatěžovacích stavů pro zatížení svislé (stálé a nahodilé užitné) a vodorovné zatížení větrem ve směru přímém nebo podélném.

nejvyšších hodnot tlakových normálových sil bylo dosaženo v patě stěn na úrovni z = 0, která činí:
	u panelu B 9:	N_d = 352,36 kN/m¹
	u panelu B 53:	N_dII = 389,29 kN/m¹
	u panelu B 52:	N_d = 268,30 kN/m¹
	u paneli B 67:	N_d1 = 299,99 kN/m¹
nejvyšší hodnota tlakové normálové síly ve vodorovném styku „stěna – strop – stěna“ činí		N_d = 389,29 kN/m¹ (styčník č. 145)
nejvyšší hodnota smykové síly ve svislém styku příčné a podélné stěny činí		T_d 63,99 kN/podlaží (ve vazbě č. 60)
nejvyšší hodnota smykové síly ve svislém styku příčné stěny nepřevázaném stropními dílci činí		T_d = 36,77 kN/podlaží (ve vazbě č. 38)
nejvyšší hodnota smykové síly ve svislém styku příčné stěny převázaném stropními dílci činí		T_d = 36,42 kN/podlaží (ve vazbě č. 33)
nejvyšších hodnot vnitřních sil v nadpraží (překladu) stěnových panelů bylo dosaženo ve vazbě č. 5		ohybový moment M_d = 18,65 kNm
		posouvající síla Q_d = 57,60 kN

Poznámka:
Svislé tlakové normálové síly jsou ve výsledcích uváděny se znaménkem „+“.

c) Posouzení únosnosti nosných stěnových dílců a jejich styků

Posouzení stěnových dílců

Panel B9	stěnový panel plný, krajní
	Výpočtová normálová síla na mezi porušení průřezu uprostřed výšky panelu	N_u = 845,79 kN/m¹
	Maximální normálová síla v dílci	N_d = 352,36 kN/m¹	< 845,79 kN/m¹ → dílec vyhovuje
Panel B 53	stěnový panel dveřní – krajní
	Výpočtová normálová síla na mezi porušení průřezu uprostřed výšky panelu	N_uII = 649,60 kN/m¹
	Maximální normálová síla v dílci	N_dll = 389,29 kN/m¹	< 649,60 kN/m¹ → dílec vyhovuje
Panel B 52	stěnový panel plný – podélná stěna
	Výpočtová normálová síla na mezi porušení průřezu uprostřed výšky panelu	N_uII = 661,50 kN/m¹
	Maximální normálová síla v dílci	N_dII = 268,30 kN/m¹	< 661,50 kN/m¹ → dílec vyhovuje
Panel B 67	stěnový panel dveřní – podélná stěna
	Výpočtová normálové síla na mezi porušení průřezu uprostřed výšky panelu tlaku	N_uI = 1 168,07 kN/m¹ (želbet. pilířek)
		N_uII = 662,44 kN/m¹
	Maximální normálová síla v dílci	N_dl = 299,99 kN/m¹	< 1 168,07 kN/m¹ → dílec vyhovuje
			< 662,44 kN/m¹ → dílec vyhovuje

Posouzení nadpraží stěnového panelu B 87 (vazba č. 5)

Výpočtová posouvající síla a výpočtový ohybový moment na mezi porušení průřezu:

posouvající síla	Q_u = 96,8 kN
ohybový moment	M_u = 35,2 kNm

Maximální vnitřní síly v nadpraží dílce

Q_d = 57,60 kN < 96,8 kN → nadpraží dílce vyhovuje

M_d = 18,65 kNm < 35,2 kNm → nadpraží dílce vyhovuje

Posouzení styku „stěna – strop – stěna“

Výpočtová normálové síla na mezi únosnosti sledovaného styku podle současně platných ČSN je	N_ju = 883,6 kN/m´
Maximální normálová síla ve styku je vy styčníku č. 145	N_d = 389,29 kN/m¹ < 883,6 kN/m¹ → styk vyhovuje

Posouzení svislého styku stěnových dílců

Byly posouzeny

svislý styk příčné a podélné ztužující stěny (vazba č. 60)
	Výpočtová posouvající síla na mezi porušení je:	Q_ju = 79,9 kN/podlaží
	Maximální smyková síla ve sledovaném styku	T_d = 63,99 kN/podlaží < 79,9 kN/podlaží → styk vyhovuje
svislý styk příčné stěny nepřevázané stropními dílci (vazba č. 38)
	Výpočtová posouvající síla na mezi porušení je:	Q_ju = 133,1 kN/podlaží
	Maximální smyková síla ve sledovaném styku	T_d = 36, kN/podlaží < 133, 1 kN/podlaží → styk vyhovuje
svislý styk příčné stěny převázané stropními dílci (vazba č. 33)
	Výpočtová posouvající síla na mezi porušení je:	N_ju = 177,2 kN/podlaží
	Maximální smyková síla ve sledovaném styku	T_d = 36,42 kN/podlaží < 177,2 kN/podlaží → styk vyhovuje

Poznámka:
Stěnové a stropní panely a jejich styky uváděné v typovém podkladu stavební soustavy T 06 B-KV vyhovují ustanovením ČSN 73 1201 kap. 7 a konstrukční zásady ČSN 73 1211 mimo čl. 7.4.5.1 – plocha průřezu svislých styků není dostatečná pro důkladné zabetonování; a čl. 7.1.3.1 – ve stycích svislých není navržena výztuž omezující rozsah sekundárního poškození.
Při stanovení únosnosti je nutné přihlédnout k celkovému stavu a případnému porušení nosných konstrukcí (např. výskyt a rozsah trhlin, rozsah koroze, technologické vady atd.). V úvahu je třeba vzít i nepříznivé účinky vnějších vlivů, např. dynamických účinků těžké dopravy, zvýšenou agresivitu prostředí atd.

5.2 SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ NUMERICKÉ ANALÝZY ^X/ VYBRANÉHO OSMIPODLAŽNÍHO REPREZENTANTA STAVEBNÍ SOUSTAVY, POSOUZENÍ NAMÁHÁNÍ NOSNÝCH DÍLCŮ A STYKŮ A PŘÍPADNÝ NÁVRH OPATŘENÍ PRO ZAJIŠTĚNÍ MECHANICKÉ ODOLNOSTI A STABILITY

a) Posouzení vybraných stropních dílců podle ČSN 73 1201 prokázalo, že stropní dílce vyhovují z hlediska mezního stavu únosnosti i použitelnosti.
b) Posouzení vybraných stěnových dílců podle ČSN 73 1201 prokázalo, že dílce vyhovují z hlediska mezního stavu únosnosti.
c) Posouzení vybraných styků „stěna – strop – stěna“ podle ČSN 73 1211 prokázalo, že styky vyhovují z hlediska mezního stavu únosnosti.
d) Posouzení vybraných svislého styků stěnových dílců v příčné stěně a mezi příčnou a podélnou stěnou podle ČSN 73 1211 prokázalo, že styky vyhovují z hlediska mezního stavu únosnosti.

Poznámka:
x/ Numerická analýza byla provedena lineárním výpočtem v pružném stavu za předpokladu, že styky mezi díly nejsou narušeny trhlinami.

5.3 ZÁVĚRY K VÝSLEDKŮM POSOUZENÍ STATICKÉ BEZPEČNOSTI PANELOVÝCH DOMŮ T 06 B-KV A DOPORUČENÍ Z HLEDISKA ŘEŠENÍ REGENERACE

Provedená statická analýza nosné konstrukce vybraného reprezentanta osmipodlažního bytového domu panelové soustavy T 06 B-KV prokázala pro případ uvažovaných materiálových a rozměrových charakteristik, že nosná konstrukce vyhovuje požadavkům mezního stavu únosnosti a mezního stavu použitelnosti podle ČSN 73 1201, ČSN 73 1211 a ČSN 73 0038 s dodatečnou rezervou.

Posouzení statické bezpečnosti konkrétních panelových domů realizovaných soustavou T 06 B-KV vyžaduje provedení podrobného průzkumu a zhodnocení stavebně technického stavu zahrnujícího uspořádání nosné konstrukce, rozměry, kvalitu materiálů, kvalitu a množství vyztužení nosných dílců a styků a zejména zhodnocení poruch a vad nosných dílců a jejich styků.

V případě provádění závažných dodatečných stavebních úprav, popř. zásahů do nosné konstrukce, v jejich důsledku může dojít k následnému překročení únosnosti nosných dílců (stěnových a stropních) a jejich styků, je nutné provést statické zajištění nosné konstrukce.

Náhrada stávajících bytových jader zděnými bytovými jádry, popř. záměr provést střešní nástavby vyžadují podrobné statické posouzení nosné konstrukce jako celku, stropních i stěnových dílců a jejich styků. Doporučuje se navrhovat stavební úpravy bytových jader s použitím lehkých sádrokartonových příček, popř. příček z lehkých zdících prvků, v případě střešních nástaveb použití lehkých konstrukcí a materiálů.

Při průzkumu objektu a hodnocení stavebně technického stavu je nutné věnovat mimořádnou pozornost zejména svislým stykům podélných a příčných nosných stěn, vodorovným stykům stěnových a stropních dílců, stykům a kotveni obvodových dílců a vnitřní nosné konstrukce, celkovému stavu dílců, styků a kotvení dílců předsazených lodžií a významným poruchám nosné konstrukce (trhliny ve stycích a dílcích, drcení pat a zhlaví dílců, narušené kotvení, narušení krycích vrstev a korozi nosné výztuže dílců).

Zvláštní pozornost vyžaduje prověření stavu kotvení obvodových a lodžiových dílců (průčelní, štítové, atikové), zajištění jejich celistvosti (zejména kotvení vnějších železobetonových moniérek sendvičových obvodových dílců) a dalších úprav zajišťujících mechanickou odolnost a stabilitu obvodových a předsazených dílců, včetně stavu a narušení povrchových a krycích vrstev a koroze výztuže.

Při návrhu dodatečného zateplení obvodových plášťů s použitím kontaktních zateplovacích systémů je nutné přihlédnou k dilatačním pohybům ve stycích mezi obvodovými dílci. Z tohoto hlediska je nutné věnovat mimořádnou pozornost posouzení tenkovrstvých omítek (vrstev).

5.4 POUŽITÁ LITERATURA

Použitá literatura

[1] Celostátní typový podklad, konstrukční soustava T 06 B, STÚ Praha, červenec 1965

[2] Typový podklad Západočeské KMV soustavy, KPÚ Plzeň, září 1963

[3] Třicet let hromadné bytové výstavby v ČSR, ČSSI; 1997

[4] Průzkumy a hodnocení technického stavu panelových domů, panelová soustava T 06 B, STÚ-K, a. s., prosinec 1998

[5] Průzkum a hodnocení stavebně technického stavu panelových domů, ČVUT FSv, ČVUT Kloknerův ústav, STÚ-K, a. s., srpen 1999

[6] Sanace a rekonstrukce nosných konstrukcí panelových domů, ČVUT FSv, srpen 1999

[7] Dostupné fragmentace archivní dokumentace

[8] Soubor „Technologické předpisy T 06 B“, vydaný n. p., Pozemní stavby Karlovy Vary v r. 1973 s pozdějšími dodatky

[9] Technologický předpis „Provádění bezroštového způsobu zakládání na KMZP“, vydaný n. p., PS Karlovy Vary v r. 1987

[10] WITZANY, J. a kol.: Konstrukce pozemních staveb 60 – 2. díl, ČVUT Praha, 1994

Profesní informační systém ČKAIT

Článek

Komplexní regenerace nosné konstrukce panelových domů v soustavě T 06 B (Karlovarská varianta) (R 1.12)

ÚVOD

1 OBJEMOVÉ, DISPOZIČNÍ A ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ

1.1 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA STAVEBNÍ SOUSTAVY

1.2 OBJEMOVÁ ŘEŠENÍ

1.3 DISPOZIČNÍ ŘEŠENÍ

1.4 ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ

2 KONSTRUKČNĚ SKLADEBNÉ ŘEŠENÍ

2.1 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA NOSNÉHO SYSTÉMU

2.2 SKALDBA NOSNÉ KONSTRUKCE

2.3 ZPŮSUBY ZALOŽENÍ PANELOVÉ SOUSTAVY

2.4 NOSNÉ DÍLCE

2.5 OSTATNÍ PRVKY SOUSTAVY

2.6 KONSTRUKČNĚ STATICKÉ ŘEŠENÍ

2.7 DOSTUPNÉ PODKLADY

3 CHARAKTERISTICKÉ PROJEKTOVÉ A MONTÁŽNÍ VADY NOSNÝCH KONSTRUKCÍ

3.1 ÚVOD

3.2 VADY PROJEKTOVÉ DOKUMENTACE NOSNÉ KONSTRUKCE

3.3. MONTÁŽNÍ A VÝROBNÍ VADY NOSNÝCH KONSTRUKCÍ

3.4 PODKLADY A LITERATURA

4 CHARAKTERISTICKÉ PORUCHY NOSNÝCH KONSTRUKCÍ

4.1 ZJIŠŤOVÁNÍ STAVU NOSNÉ KONSTRUKCE

4.2 VÝSLEDKY PRŮZKUMU VYBRANÉHO VZORKU PANELOVÝCH OBJEKTŮ T 06 B

4.3 ZÁVĚRY Z VÝSLEDKŮ PRŮZKUMŮ OBJEKTŮ T 06 B-KV

5 POSOUZENÍ PANELOVÉ KONSTRUKCE STAVEBNÍ SOUSTAVY T 06 B-KV Z HLEDISKA POŽADAVKŮ MECHANICKÉ ODOLNOSTI A STABILITY

5.1 STATICKÉ POSOUZENÍ OSMIPODLAŽNÍHO VYTOVÉHO DOMU T 06 B-KV

5.2 SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ NUMERICKÉ ANALÝZY ^X/ VYBRANÉHO OSMIPODLAŽNÍHO REPREZENTANTA STAVEBNÍ SOUSTAVY, POSOUZENÍ NAMÁHÁNÍ NOSNÝCH DÍLCŮ A STYKŮ A PŘÍPADNÝ NÁVRH OPATŘENÍ PRO ZAJIŠTĚNÍ MECHANICKÉ ODOLNOSTI A STABILITY

5.3 ZÁVĚRY K VÝSLEDKŮM POSOUZENÍ STATICKÉ BEZPEČNOSTI PANELOVÝCH DOMŮ T 06 B-KV A DOPORUČENÍ Z HLEDISKA ŘEŠENÍ REGENERACE

5.4 POUŽITÁ LITERATURA

Pro podporující konstrukce (KMZP) platí:
	směrová tolerance	30 mm
	výšková tolerance	+ 0 mm
		– 20 mm

ÚVOD

1 OBJEMOVÉ, DISPOZIČNÍ A ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ

1.1 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA STAVEBNÍ SOUSTAVY

1.2 OBJEMOVÁ ŘEŠENÍ

1.3 DISPOZIČNÍ ŘEŠENÍ

1.4 ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ

2 KONSTRUKČNĚ SKLADEBNÉ ŘEŠENÍ

2.1 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA NOSNÉHO SYSTÉMU

2.2 SKALDBA NOSNÉ KONSTRUKCE

2.3 ZPŮSUBY ZALOŽENÍ PANELOVÉ SOUSTAVY

2.4 NOSNÉ DÍLCE

2.5 OSTATNÍ PRVKY SOUSTAVY

2.6 KONSTRUKČNĚ STATICKÉ ŘEŠENÍ

2.7 DOSTUPNÉ PODKLADY

3 CHARAKTERISTICKÉ PROJEKTOVÉ A MONTÁŽNÍ VADY NOSNÝCH KONSTRUKCÍ

3.1 ÚVOD

3.2 VADY PROJEKTOVÉ DOKUMENTACE NOSNÉ KONSTRUKCE

3.3. MONTÁŽNÍ A VÝROBNÍ VADY NOSNÝCH KONSTRUKCÍ

3.4 PODKLADY A LITERATURA

4 CHARAKTERISTICKÉ PORUCHY NOSNÝCH KONSTRUKCÍ

4.1 ZJIŠŤOVÁNÍ STAVU NOSNÉ KONSTRUKCE

4.2 VÝSLEDKY PRŮZKUMU VYBRANÉHO VZORKU PANELOVÝCH OBJEKTŮ T 06 B

4.3 ZÁVĚRY Z VÝSLEDKŮ PRŮZKUMŮ OBJEKTŮ T 06 B-KV

5 POSOUZENÍ PANELOVÉ KONSTRUKCE STAVEBNÍ SOUSTAVY T 06 B-KV Z HLEDISKA POŽADAVKŮ MECHANICKÉ ODOLNOSTI A STABILITY

5.1 STATICKÉ POSOUZENÍ OSMIPODLAŽNÍHO VYTOVÉHO DOMU T 06 B-KV

5.2 SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ NUMERICKÉ ANALÝZY X/ VYBRANÉHO OSMIPODLAŽNÍHO REPREZENTANTA STAVEBNÍ SOUSTAVY, POSOUZENÍ NAMÁHÁNÍ NOSNÝCH DÍLCŮ A STYKŮ A PŘÍPADNÝ NÁVRH OPATŘENÍ PRO ZAJIŠTĚNÍ MECHANICKÉ ODOLNOSTI A STABILITY

5.3 ZÁVĚRY K VÝSLEDKŮM POSOUZENÍ STATICKÉ BEZPEČNOSTI PANELOVÝCH DOMŮ T 06 B-KV A DOPORUČENÍ Z HLEDISKA ŘEŠENÍ REGENERACE

5.4 POUŽITÁ LITERATURA

5.2 SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ NUMERICKÉ ANALÝZY ^X/ VYBRANÉHO OSMIPODLAŽNÍHO REPREZENTANTA STAVEBNÍ SOUSTAVY, POSOUZENÍ NAMÁHÁNÍ NOSNÝCH DÍLCŮ A STYKŮ A PŘÍPADNÝ NÁVRH OPATŘENÍ PRO ZAJIŠTĚNÍ MECHANICKÉ ODOLNOSTI A STABILITY