Hygiena vnitřního prostředí (A 3.10)

ČESKÁ KOMORA AUTORIZOVANÝCH INŽENÝRŮ A TECHNIKŮ ČINNÝCH VE VÝSTAVBĚ
Rada pro podporu rozvoje profese ČKAIT


Stav:

Anotace:
Základní požadavky na fyzikální faktory vnitřního prostředí staveb ve smyslu hygienických předpisů podle platných právních předpisů týkající se mikroklima, prašnosti, chemických látek, osvětlení a větrání. Pokud existují, jsou uváděny i prostorové požadavky.

Upozornění k textu

Obsah

  Úvod
1 Definice a používané veličiny
2 Pracovní prostředí
2.1 Mikroklima
2.2 Prašnost
2.3 Chemické látky
2.4 Osvětlení
2.5 Větrání
2.6 Prostorové požadavky na pracoviště
3 Školská a předškolní zařízení
3.1 Mikroklimatické podmínky a větrání
3.2 Osvětlení
3.3 Prostorové požadavky
4 Pobytové prostory
4.1 Mikroklima
4.2 Prašnost a chemické látky
4.3 Osvětlení
4.4 Větrání
5 Stravovací zařízení
5.1 Mikroklima a větrání
5.2 Osvětlení
6 Zdravotnická zařízení a čisté prostory
6.1 Čisté prostory ve zdravotnictví
6.2 Osvětlení zdravotnických prostor
6.3 Lékárny a výroba sterilních přípravků
6.4 Osvětlení lékáren
7 Bazény a sauny
7.1 Bazény
7.2 Sauny
8 Byty
8.1 Mikroklima
8.2 Větrání
8.3 Osvětlení
9 Koncept větrání
  Literatura



ÚVOD

Pomůcka obsahuje základní požadavky na některé fyzikální faktory vnitřního prostředí staveb ve smyslu hygienických požadavků podle platných právních předpisů. Nejsou zde uváděny způsoby měření jednotlivých veličin, které jsou předmětem kontrolní činnosti orgánů ochrany zdraví, ověření navrhovaných parametrů před předáním díla apod. Jsou uvedeny i požadavky na větrání, které je základním opatřením k dodržení limitů stanovených hygienických požadavků.

Jsou zde uváděné limity podle platných právních předpisů nebo doporučení norem pro pracovní prostředí, pobytové prostory, školská zařízení, stravovací zařízení, čisté prostory, bazény a sauny, byty.

Uváděné hygienické požadavky na některé fyzikální faktory vnitřního prostředí budov se týkají mikroklima, prašnosti, chemických látek, osvětlení a větrání. Pokud existují, jsou uváděny i prostorové požadavky. Vycházejí z „hygienických“ předpisů, příp. stavební vyhlášky, které jsou prováděcími předpisy k zákonu č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 262/2006 Sb., Zákoník práce, zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Nejsou zde řešeny limity pro hluk a vibrace (řeší nařízení vlády č. 272/2011 Sb., ve znění nařízení vlády č. 217/2016 Sb.) ani pro neionizující záření (řeší nařízení vlády č. 1/2008 Sb., ve znění nařízení vlády č. 106/2010 Sb.).


1 DEFINICE A POUŽÍVÁNÉ VELIČINY

Mikroklima

Je soubor tří vzájemně souvisejících fyzikálních faktorů – teploty, relativní vlhkosti a rychlosti proudění vzduchu:

Teplota vzduchu ta [°C] – tzv. suchá teplota, teplota prostředí neovlivněná sáláním okolních ploch ani rychlostí proudění vzduchu; je to vzduchotechnická veličina.

Výsledná teplota tg [°C] – teplotní veličina měřená kulovým teploměrem (také „výsledná teplota kulového teploměru“). Je to základní teplotní údaj pro stanovení vlivu tepelného prostředí na člověka – teplota v okolí lidského těla, která zahrnuje vliv teploty vzduchu, sálavé teplotní složky a rychlosti proudění vzduchu. Je základním teplotním kritériem používaným v platných právních předpisech. Je definovaná v ČSN EN ISO 7726 Ergonomie tepelného prostředí – Přístroje pro měření fyzikálních veličin.

Operativní teplota to [°C] – teplotní veličina vypočítaná z teploty vzduchu, střední radiační teploty a rychlosti proudění vzduchu. Definuje se jako rovnoměrná teplota uzavřené černé plochy, uvnitř které by člověk sdílel sáláním a prouděním stejně tepla, jako v prostředí skutečném. Je to souběžné teplotní kritérium s výslednou teplotou kulového teploměru uváděným v platných právních předpisech a normách. Je definovaná v ČSN EN ISO 7730 Ergonomie tepelného prostředí – Analytické stanovení a interpretace tepelného komfortu pomocí ukazatelů PMV a PPD a kritéria místního komfortu.

Relativní vlhkost Rh [%] – vyjadřuje stupeň nasycení vzduchu vodními parami, definovaný poměrem hustoty vodní páry ve vzduchu a ve vlhkém vzduchu nasyceném vodní párou při stejné teplotě a tlaku.

Rychlost proudění vzduchu va [m·s-1] – veličina charakterizující pohyb vzduchu v prostoru, je určená svojí velikostí a směrem proudění.

Prašnost

Prašnost vyjadřuje obsah polydisperzního souboru pevných částic ve vzduchu. Hygienickým limitem prašnosti v pracovním ovzduší je přípustný expoziční limit PEL v [mg·m-3], [počtu vláken · cm-3], v pobytovém prostředí je limit dán v [µg·m-3], [počtu vláken · m-3], v čistých prostorech (definovaných „třídou čistoty“) je limit řešen jako počet částic pevného aerosolu dané velikosti v 1 m3 vzduchu.

Chemické látky

Hygienickým limitem pro obsah chemických látek v pracovním ovzduší je přípustný expoziční limit (PEL) a nejvyšší přípustná koncentrace (NPK-P) [mg·m-3], [ppm], v pobytovém prostředí limit v [µg·m-3].

Osvětlení

Podrobné definice jsou v ČSN EN 12665:2018 Světlo a osvětlení – Základní termíny a kritéria pro stanovení požadavků na osvětlení.

Intenzita osvětlení E (osvětlenost) – je podíl části světelného toku a velikosti plochy, na kterou dopadá, (lx) – tj. světelný tok 1 lumenu rozložený na ploše 1 m2.

Rovnoměrnost osvětlení Uo (–) – je podíl minimální osvětlenosti k průměrné osvětlenosti (pro umělé osvětlení) nebo podíl minimálního činitele Dmin k maximálnímu činiteli Dmax (pro denní osvětlení).

Činitel denní osvětlenosti D (%) – je podíl osvětlenosti srovnávací roviny v kontrolním místě místnosti a srovnávací osvětlenosti na ničím necloněné venkovní horizontální rovině za stanovených podmínek, tj. rovnoměrně zatažená obloha, exponenciálně klesá se vzdáleností od okna.

Celkové sdružené osvětlení – současné osvětlení denním osvětlením a doplňujícím celkovým nebo odstupňovaným umělým osvětlením – ve vnitřních prostorech nově navrhovaných staveb nebo v jejich funkčně vymezených částech se může použít pouze v odůvodněných případech, kdy ze závažných příčin (provozních, …) není možné bez újmy na jiných společenských činitelích stavby docílit vyhovujícího denního osvětlení.

Místní sdružené osvětlení – současné osvětlení denním osvětlením a doplňujícím místním umělým osvětlením.

Funkčně vymezená část vnitřního prostoru – část vnitřního prostoru, vymezená polohou pozorovatelů, vnitřním nebo technologickým zařízením nebo dispozičním řešením pro určitý druh zrakových činností, které jsou odlišné od zrakových činností v jiných částech vnitřního prostoru.

Větrání

Větrání je výměna znečištěného vnitřního vzduchu za vzduch venkovní.

Intenzita větrání – poměr objemového průtoku přiváděného venkovního vzduchu k vnitřnímu objemu větraného prostoru [h-1].

Intenzita výměny vzduchu (také jen výměna vzduchu) – poměr celkového objemového průtoku přiváděného vzduchu (vzduchu venkovního a vzduchu oběhového) k vnitřnímu objemu větraného prostoru [h-1].

Dávka vzduchu na osobu – množství přiváděného venkovního vzduchu do větraného prostoru pro jednu osobu [m3·h-1 na osobu], případně lze v normách najít i množství přiváděného vzduchu na 1 m2 podlahové plochy.

Vzduch oběhový – ta část odváděného vzduchu, která se vrací do větraného prostoru.

Návrhové parametry – soubor požadovaných parametrů vnitřního prostředí a určujících podmínek okolního a venkovního prostředí pro návrh způsobu (systému) větrání.


2 PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ

Požadavky na jednotlivé fyzikální a chemické faktory vnitřního prostředí pracovišť v dále uváděných platných právních předpisech platí:

  • pro trvalou práci, tj. práci vykonávanou po dobu 4 hodin za směnu a delší;
  • jsou uváděny jako průměrné celosměnové hodnoty za osmihodinovou směnu;
  • jejich stanovením nejsou dotčeny obecné technické požadavky na výstavbu.


2.1 MIKROKLIMA

Požadavky na mikroklimatické faktory jsou stanoveny v nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění nařízení vlády č. 93/2012 Sb. (dále NV).

Rozmezí přípustných limitů jsou uváděna pro jednotlivé třídy práce, tj. podle vykonávané činnosti charakterizované energetickým výdejem zaměstnance M [W·m-2] s odpovídajícím tepelným odporem pracovního oděvu I [clo]. Energetický výdej se stanoví podle příkladového seznamu činností uvedeného v NV nebo podle údajů v normách, např. ČSN EN ISO 8996 Ergonomie tepelného prostředí – Určování metabolizmu, tepelný odpor oděvu se stanoví podle údajů v normách, např. ČSN EN ISO 9920 Ergonomie tepelného prostředí – Hodnocení tepelné izolace oděvu a odporu oděvu proti odpařování, ČSN EN ISO 7730 Ergonomie tepelného prostředí – Analytické stanovení a interpretace tepelného komfortu pomocí ukazatelů PMV a PPD a kritéria místního komfortu.

Požadavky platí celoročně pro přirozeně i nuceně větraná pracoviště. Není třeba je dodržet pouze v případě mimořádně teplého dne, kdy je venkovní teplota > 30 °C.

Tab. 2.1 Zátěž teplem při práci na nevenkovním pracovišti – v závislosti na vykonávané činnosti, tj. energetickém výdeji M a tepelném odporu oděvu pro tmin 1 clo, pro tmax 0,5 clo.

Třída práce M [W·m-2] tomin nebo tgmin [°C] tomax nebo tgmax [°C] va [m·s-1] Rh [%]
I ≤ 80 20 27 0,01–0,2 30–70
IIa 81–105 18 26
IIb 106–130 14 32 0,05–0,3
IIIa 131–160 10 30
IIIb 161–200 10 26 0,1–0,5
IVa 201–250 10 24
IVb 251–300 10 20
V 301 a více 10 20

Pro potřeby tohoto předpisu je výsledná teplota tg považována za shodnou s operativní teplotou to. Ne vždy je to zcela pravda – především v teplých a horkých provozech nebo v provozech s vysokou rychlostí proudění vzduchu, ale tou řídící teplotou by měla vždy být výsledná teplota kulového teploměru. Vysoké teploty uváděné jako celosměnově přípustné teplotní limity pro činnosti odpovídající třídě práce IIb a IIIa (práce převážně vstoje s trvalým zapojením obou horních končetin) jsou odůvodňované odezvou organismu na fyzickou zátěž – při této činnosti se intenzivně mokře potíme a odpařování potu ochlazuje organismus natolik, že snese vyšší teploty prostředí. Jsou pracoviště, kde i přes použitá technická opatření jsou limity uvedené v tab. 2.1 překračovány, ať už je to provozovna KFC nebo slévárna. K ochraně zaměstnance před tepelnou zátěží, pokud ji opravdu nelze omezit technickým opatřením, pak slouží organizační opatření – stanovení cyklů práce a přestávek (podklady k tomuto stanovení jsou uvedeny v NV č. 93/2012 Sb.), rotace zaměstnanců po pracovištích s různými tepelnými podmínkami, obleky proti sálavému teplu apod.

V NV jsou zcela samostatně řešeny požadavky na klimatizovaná pracoviště – jsou určeny především pro administrativní pracoviště, laboratoře, obchodní prostory apod.

Tab. 2.2 Mikroklimatické podmínky pro klimatizovaná administrativní pracoviště(platí i pro ostatní klimatizovaná pracoviště třídy práce I a IIa)

Třída práce Energetický výdej [W·m-2] Kategorie* Klimatizované pracoviště va [m·s-1] Rh [%]
nastavení vytápění nastavení chlazení
tepelný odpor oděvu 1,0 clo tepelný odpor oděvu 0,5 clo
to (tg) [°C] to (tg) [°C]
I ≤ 80 A 22,0 ±1,0 24,5 ±1,0 0,05–0,2 30–70
B ±1,5 +1,5
-1,0
C +2,5
-2,0
+2,5
-2,0
IIa 81 až 105 A 20,0 ±1,0 23,0 ±1,0
B ±1,5 +1,5
-1,0
C +2,5
-2,0
+2,5
-2,0

*Kategorie A, B, C

A – klimatizovaná pracoviště s požadovanou vysokou kvalitou prostředí, na nichž je vykonávaná práce náročná na pozornost a soustředění, například zpracování odborných stanovisek, zpracování dat a dále pro pracoviště určená pro tvůrčí práci, například práce grafiků, překladatelů;

B – klimatizovaná pracoviště s požadovanou střední kvalitou prostředí při práci vyžadující průběžnou pozornost a soustředění, například úkony spojené s vyřizováním korespondence, psaní na počítači;

C – ostatní klimatizovaná pracoviště.

Tam, kde teplotní pole v prostoru pracoviště není homogenní, nebo se vyskytují místa s vyšší rychlostí proudění vzduchu, je třeba, aby rozdíl teplot ve výšce hlavy a kotníků zaměstnance nepřekračoval hodnoty v tab. 2.3.

Tab. 2.3 Vertikální rozdíl teplot (rozdíl teplot mezi výškou hlavy a kotníků zaměstnance)

tg na úrovni hlavy [°C] (tg hlava – tg kotník)*[°C]
Kategorie A, B Kategorie C
19 0,0 0,5
20 0,0 1,0
21 0,0 1,5
22 0,5 2,0
23 1,5 3,0
24 2,5 3,5
25 3,5 4,5
26 4,5 5,5
27 5,5 6,5

Teplotní požadavky jsou v NV stanoveny nejen pro pracoviště, ale i pro související prostory:

Tab. 2.4 Výsledné teploty v sanitárních zařízeních

Zařízení Výsledná teplota tg [°C]
šatny 20
umývárny 22
sprchy 25
záchody 18

Pokud je součástí výrobních prostor ohřívárna, musí být vytápěna nejméně na 22 °C.


2.2 PRAŠNOST

Při práci spojené se vznikem prašnosti nebo uvolňováním chemické látky do ovzduší musí být na pracovišti zajištěno dostatečné a účinné větrání a místní odsávání od zdroje chemické látky, směsi nebo prachu a uplatněna technická a technologická opatření, která napomáhají ke snížení úrovně prachu, chemické látky nebo směsi v pracovním ovzduší.

Limitní hodnoty na prašnost na pracovišti jsou stanoveny v NV č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci ve znění NV č. 93/2012 Sb. a NV č. 41/2020 Sb. Tato novelizace byla provedena na základě zapracování požadavků Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2017/2398. Obsahuje některá přechodná ustanovení, hygienické limity budou upraveny k lednu 2023 a lednu 2025 (stejně tak u některých limitů chemických látek).

Limitní hodnoty prašnosti se udávají v mg·m-3, pro vlákna se udávají v počtu vláken/cm3 pro skutečné podmínky prostředí, pokud jde o teplotu a tlak na pracovišti.

Jsou tabelárně zpracovány v NV v příloze č. 2, část A. Limity jsou rozdílné pro jednotlivé typy prachů – prachy s převážně fibrogenním účinkem, možným fibrogenním účinkem, s převážně nespecifickým účinkem, s dráždivým účinkem a minerální vláknité prachy. Příklady stanovení limitů viz tab. 2.5, 2.6, 2.7.

Dodržení stanovených limitů je otázkou návrhu dostatečného větrání pracoviště spolu s místním odsáváním od zdroje prachu. V prašném prostředí je samozřejmostí ochrana dýchadel zaměstnanců.

Tab. 2.5 Prachy s převážně nespecifickým účinkem – příklady

Chemická látka PELc [mg·m -3]
cement 10,0
železo a jeho slitiny 10,0
hliník a jeho oxidy (s výjimkou gama Al2O3) 10,0
ocelárenská struska 10,0
popílek 10,0
půdní prachy 10,0
sádra 10,0
saze komínové 2,0

Tab. 2.6 Prachy s převážně dráždivým účinkem – příklady

Chemická látka PELc [mg·m -3]
bavlna 2,0
vlna 6,0
mouka 4,0
koření 2,0
prach z PVC 5,0
prach z broušení pneumatik 3,0

Tab. 2.7 Minerální vláknité prachy

Chemická látka PEL
početní koncentrace (počet respirabilních vláken / cm3)
azbestová vlákna všech azbestů 0,1
žáruvzdorná keramická vláknaa) 0,3
umělá minerální vlákna (například čedičová, skleněná, strusková) 1,0
  hmotnostní koncentrace [mg·m-3]
umělá minerální vláknaa) (vlákna všech rozměrů) 4

a) Pro umělá minerální vlákna musí být dodrženy současně přípustné hodnoty početní i hmotnostní koncentrace.


2.3 CHEMICKÉ LÁTKY

Požadavky na chemické látky jsou stanoveny v NV č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci ve znění NV č. 41/2020 Sb., tato novelizace byla provedena na základě zapracování požadavků Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2019/130.

Hygienickým limitem chemické látky v pracovním ovzduší je přípustný expoziční limit a nejvyšší přípustná koncentrace. Hygienickým limitem prachu v pracovním ovzduší je celosměnový přípustný expoziční limit.

Limitní hodnoty pro plyny a páry se udávají buď jako objemová koncentrace v ppm nezávislá na okamžité teplotě a tlaku, nebo jako koncentrace hmotnosti v mg·m-3 při teplotě 20 °C a tlaku 101,3 kPa. Jejich dodržení je opět otázkou dostatečného větrání pracoviště spolu s místním odsáváním od zdroje.

Limity jsou tabelárně zpracovány v NV v Příloze č. 2, část A. Seznam látek je velmi rozsáhlý, způsob a příklad zpracování limitů viz následující tabulka:

Tab. 2.8 Seznam chemických látek a jejich přípustné expoziční limity (PEL) a nejvyšší přípustné koncentrace (NPK) – příklady

  Chemická látka Číslo CAS PEL NPK-P Poznámky Přepočet na ppm
mg·m-3
1 acetaldehyd 75-07-0 50 100   0,546
2 acetanhydrid 108-24-7 4 20 I 0,236
3 aceton 67-64-1 800 1500   0,414
4 acetonitril 75-05-8 70 100 D 0,586
5 akrolein viz 2-propenal
6 akrylaldehyd viz 2-propenal
7 akrylamid 79-06-1 0,1   D, I, K, M, S, P  
8 akrylonitnl viz 2-propennitril
9 allylalkohol viz 2-propenol
10 allylglycidylether 106-92-3 25 50 D, I, S 0,211
11 allylchlorid viz 3-chlor-1-propen
12 1-allyloxy-2,3-epoxypropan viz allylglycidylether
13 aminobenzen viz anilin
14 2-aminoethanol 141-43-5 2,5 7,5 I 0,394
15 2-aminopyridin 504-29-0 2 4 D, I 0,256
16 amitrol (ISO) 61-82-5 0,2 0,4 I  
17 amoniak bezvodý 7 664-41-7 14 36 I 1,412


2.4 OSVĚTLENÍ

Je řešeno v NV č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci ve znění NV č. 93/2012 Sb.

V kmenovém NV č. 93/2012 Sb., je podrobně řešena otázka zrakové zátěže, na osvětlení pracovišť jsou stanoveny pouze minimální požadavky. Jinak jsou požadavky na osvětlení řešeny odkazem na normové hodnoty. V novele NV pod č. 93/2012 Sb., jsou zapracované požadavky směrnice EU 89/654/EHS o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví na pracovišti.

Osvětlením se zabývají dva § NV – § 45§ 45a:

§ 45

Osvětlení pracoviště

(1) K osvětlení pracoviště včetně spojovacích cest se užívá denní, umělé nebo sdružené osvětlení. Osvětlení pracoviště a spojovacích cest mezi jednotlivými pracovišti denním, umělým nebo sdruženým osvětlením musí odpovídat náročnosti vykonávané práce na zrakovou činnost a ochranu zdraví v souladu s normovými hodnotami a požadavky. Normovou hodnotou se rozumí konkrétní hodnota denního, umělého nebo sdruženého osvětlení obsažená v příslušné české technické normě upravující hodnoty denního, sdruženého a umělého osvětlení. Normovým požadavkem se rozumí technický požadavek obsažený v příslušné české technické normě ve znění pozdějších předpisů:

Osvětlení nesmí být příčinou oslňování.

(2) Pracoviště, které je osvětlováno denním osvětlením, pokud na něm může docházet ke zvýšené tepelné zátěži nebo oslnění, musí mít osvětlovací otvory vybaveny clonícími zařízeními umožňujícími regulaci přímého slunečního záření. U bočního osvětlovacího otvoru na pracovišti umožňujícího pohled ven nesmí jejich výplně tomu bránit.

(3) Na pracovišti, na němž je vykonávána trvalá práce, osvětlovaném denním osvětlením, musí být dodrženy tyto minimální hodnoty:

a) denní osvětlení vyjádřené činitelem denní osvětlenosti D, minimální Dmin = 1,5 %, při horním nebo kombinovaném denním osvětlení i průměrný Dm = 3 %; b) celkové umělé osvětlení vyjádřené udržovanou osvětleností Em = 200 lx.

(4) Na pracovišti, na němž je vykonávána trvalá práce, osvětlovaném sdruženým osvětlením musí být dodrženy tyto minimální hodnoty:

a) denní složka sdruženého osvětlení vyjádřená činitelem denní osvětlenosti D, minimální Dmin = 0,5 % a průměrná Dm = 1 % musí být splněna ve všech případech, tedy i při bočním nebo kombinovaném osvětlení;

b) doplňující celkové umělé osvětlení vyjádřené udržovanou osvětleností Em = 200 lx.

(5) Hodnoty celkového umělého osvětlení podle odstavců 3 a 4 se použijí za předpokladu, že příslušná česká technická norma nestanoví s ohledem na zrakovou náročnost vyšší hodnotu.

(6) Pracoviště, na němž je vykonávána trvalá práce a na kterém nemohou být splněny hodnoty pro denní ani pro sdružené osvětlení podle odstavců 3 a 4, se může zřizovat a provozovat jen v případě, že jde o pracoviště:

a) pouze s nočním provozem;

b) které musí být z technologických důvodů umístěno pod úrovní terénu;

c) jehož účel nebo konstrukční požadavky neumožňují zřídit dostačující počet nebo dostatečnou velikost osvětlovacích otvorů;

d) na němž zpracovávaný materiál, povaha výrobků nebo činnosti vyžadují vyloučení denního světla nebo zvláštní požadavky na osvětlení, například použití technologicky nutných vlnových délek spektrálního složení světla, které nelze docílit denním osvětlením;

e) kde je nutné zajištění ochrany zdraví zaměstnance před pronikáním chemické látky, aerosolu nebo prachu z výrobní nebo jiné činnosti, jejichž zdrojem je technologie.

(7) Na pracovišti uvedeném v odstavci 6, na němž je vykonávána trvalá práce, musí být dodržena minimální hodnota celkového umělého osvětlení vyjádřeného udržovanou osvětleností Em = 300 lx; osvětlovací soustavy se zde zřizují tak, aby hodnoty udržované osvětlenosti byly nejméně takové, jako stanoví příslušná česká technická norma k osvětlování vnitřních pracovních prostorů (ČSN EN 12464-1 Světlo a osvětlení – Osvětlení pracovních prostorů – Část 1: Vnitřní pracovní prostory). U udržovaných osvětleností 300 až 500 lx včetně se však navýší osvětlenost o 1 stupeň řady osvětlenosti.

(8) V místnosti pro (odpočinek je denní osvětlení vyjádřené minimálním činitelem denní osvětlenosti) musí být Dmin = 1,0 %.

(9) Osvětlovací otvory, osvětlovací soustavy zajišťující umělé osvětlení a části vnitřních prostor pracoviště odrážející světlo, musí být pravidelně čištěny a trvale udržovány v takovém stavu, aby vlastnosti osvětlení byly zachovány. Osvětlovací otvory včetně ochranných prvků musí umožňovat jejich bezpečné používání, údržbu a čištění a nesmí ohrožovat další osoby zdržující se v objektu nebo v jeho okolí během údržby a čištění. Zaměstnanci musí být umožněno manipulovat s okny nebo světlíky, pokud jsou otevíratelné, otevírat, zavírat, nastavovat nebo zajišťovat z podlahy bezpečným způsobem; jsou-li otevřeny, musí být zajištěny v takové poloze, aby se předešlo riziku úrazu.

(10) Na pracovišti bez technologického zdroje prachu a chemických látek se čištění provádí minimálně jednou za 2 roky, na pracovišti s technologickým zdrojem prachu a chemických látek jako sekundárních produktů z technologického procesu se čištění provádí zpravidla dvakrát ročně a na pracovišti s technologickým zdrojem prachu a chemických látek jako nedílné součásti technologického procesu se čištění provádí zpravidla čtyřikrát ročně. Lhůty pro čištění se mohou rovněž stanovit podle činitele znečištění upraveného v české technické normě pro denní a umělé osvětlení – ČSN 73 0580-1 Denní osvětlení budov – Část 1: Základní požadavky.

(11) Pracoviště včetně spojovacích cest, na kterých je zaměstnanec při výpadku umělého osvětlení vystaven ve zvýšené míře možnosti úrazu nebo jiného poškození zdraví, musí být vybaveno vyhovujícím nouzovým osvětlením podle příslušné české technické normy upravující nouzové osvětlení s odkazem na ČSN EN 1838 Světlo a osvětlení – Nouzové osvětlení.

§ 45a

Osvětlení venkovních pracovišť Umělé osvětlení venkovních pracovišť a spojovacích cest musí odpovídat náročnosti vykonávané práce na zrakovou činnost a ochranu zdraví v souladu s normovými hodnotami a požadavky české technické normy na osvětlení venkovních pracovních prostor s odkazem na ČSN EN 12464-2 Světlo a osvětlení – Část 2: Venkovní pracovní prostory a ČSN EN 13201-4 Osvětlování pozemních komunikací.


2.5 VĚTRÁNÍ

Požadavky na větrání pracovišť jsou stanoveny v NV č. 361/2007 Sb.,kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci ve znění pozdějších předpisů. Návrh dostatečného větrání musí vždy vycházet jako u všech typů prostředí nejen z tepelně technických vlastností budovy, počtu osob apod., ale především ze znalosti použité technologie a vykonávané pracovní činnosti.

Na pracovišti musí být k ochraně zdraví zaměstnance zajištěna dostatečná výměna vzduchu přirozeným, nuceným nebo kombinovaným větráním. Množství vyměňovaného vzduchu se určuje s ohledem na vykonávanou práci a její fyzickou náročnost tak, aby bylo, pokud je to možné, zajištěno dodržování požadavků na mikroklimatické podmínky již od počátku směny.

Minimální množství venkovního vzduchu přiváděného na pracoviště musí být:

a) 25 m3/h na jednoho zaměstnance vykonávajícího práci zařazenou do třídy I nebo IIa podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulky č. 1 na pracovišti bez přítomnosti chemických látek, prachů nebo jiných zdrojů znečištění;

b) 50 m3/h na jednoho zaměstnance vykonávajícího práci zařazenou do třídy I nebo IIa podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulky č. 1 na pracovišti s přítomností chemických látek, prachů nebo jiných zdrojů znečištění;

c) 70 m3/h na jednoho zaměstnance vykonávajícího práci zařazenou do tříd IIb, IIIa nebo IIIb podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulky č. 1;

d) 90 m3/h na jednoho zaměstnance vykonávajícího práci zařazenou do tříd IVa, IVb nebo V podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulky č. 1.

Minimální množství venkovního vzduchu musí být zvýšeno při další zátěži větraného prostoru pracoviště, například teplem nebo pachy. V takovém případě se zvyšuje množství přiváděného venkovního vzduchu o 10 m3/h podle počtu přítomných zaměstnanců.

Pro pracoviště s přístupem veřejnosti se zvyšuje množství přiváděného venkovního vzduchu úměrně předpokládané zátěži 0,2 až 0,3 osoby/m2 nezastavěné podlahové plochy místnosti. Při venkovních teplotách vyšších než 26 °C a nižších než 0 °C může být množství venkovního vzduchu zmenšeno, nejvýše však na polovinu.

Poznámka:
Tato poslední věta v NV unikla zřejmě pozornosti autorů při novelizaci předpisu (novelizací bylo zařazení dávky čerstvého vzduchu na zaměstnance 25 m3/h). 25 m3/h je minimální dávka vzduchu, která by neměla být podkročena, tak jak je to v souladu s dalšími předpisy, např. vyhláškou č. 20/2012 Sb., ČSN 730540-2 apod. Nelze ji tedy v žádném případě snížit na polovinu.

Na pracovišti, na kterém může v důsledku mimořádné události dojít k úniku těkavé chemické látky v míře, která může způsobit akutní poškození zdraví, musí být zřízeno podtlakové havarijní větrání.

Vzduch přiváděný na pracoviště vzduchotechnickým zařízením musí obsahovat takový podíl venkovního vzduchu, který postačuje pro snížení koncentrace chemické látky pod hodnotu přípustného expozičního limitu i nejvyšší přípustné koncentrace a prachu pod hodnotu přípustného expozičního limitu. Množství přiváděného venkovního vzduchu na jednoho zaměstnance však nesmí být nižší než stanovené minimální množství. Větrací zařízení nesmí nepříznivě ovlivňovat mikrobiální čistotu vzduchu a musí být upraveno tak, aby zaměstnanci nebyli vystaveni průvanu. Při nuceném větrání musí být přiváděný vzduch filtrován a v zimě ohříván. Oběhový vzduch musí být vyčištěn tak, aby zpětný vzduch přiváděný na pracoviště neobsahoval chemickou látku nebo prach v koncentraci vyšší než 5 % jejich přípustného expozičního limitu (jde o vzduch přiváděný na pracoviště, tedy „směs oběhového a čerstvého vzduchu musí obsahovat na pracovišti vznikající škodliviny pouze v koncentraci < 5%“). Při použití teplovzdušného větrání nebo klimatizace nesmí podíl venkovního vzduchu poklesnout pod 15 % celkového množství přiváděného vzduchu.

Tab. 2.9 Výměna vzduchu v sanitárních zařízeních

Zařízení Výměna vzduchu [m3·h-1]
šatny 20 na 1 šatní místo
umývárny 30 na 1 umyvadlo
sprchy 150–200 na 1 sprchu
záchody 50 na 1 kabinu
25 na 1 pisoár

Tam, kde se pracuje s biologickými činiteli – na pracovištích zdravotnického a veterinárního zařízení (popis a třídění biologických činitelů je v NV, Příloha 7, Část A) je třeba dodržet následující požadavky:

Tab. 2.10 Požadavky na pracoviště zdravotnického a veterinárního zařízení

Požadavky Podle skupiny biologického činitele
2 3 4
Oddělení pracoviště od jakýchkoliv jiných činností v téže budově ne doporučeno ano
Vzduch přiváděný na pracoviště a odváděný z něho filtrovat HEPA nebo podobně účinným zařízením ne ano – odváděný vzduch ano – odváděný i přiváděný vzduch
Udržovat pracoviště v podtlaku oproti okolí ne ano ano
Povrchy odolné vůči kyselinám, louhům, rozpouštědlům, dezinfekčním látkám doporučeno ano ano

Tab. 2.11 Požadavky na pracoviště v laboratořích a v místnostech pro laboratorní zvířata a na pracoviště průmyslových procesů

Požadavky Podle skupiny biologického činitele
2 3 4
S životaschopnými organismy manipulovat v systému, který fyzicky odděluje tento proces od pracovního a ostatního prostředí ano ano ano
Se vzduchem odsávaným z uzavřeného systému zacházet tak, aby byl minimalizován únik byl zamezen únik byl zamezen únik
Uzavřené systémy umístit v kontrolovaném pásmu doporučeno doporučeno ano

Problematikou větrání se zabývá celá řada norem (viz Literatura), ale i řada dalších norem (především výpočtových). Pro pracovní prostředí musí vždy být požadavky NV č. 361/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů (pokud jsou zde uvedeny) nadřazeny normovým hodnotám.

Poznámka:
Jednou ze základních úprav přiváděného vzduchu při nuceném větrání nebo klimatizaci je jeho filtrace. Skončila platnost ČSN EN 779:2012 Filtry atmosférického vzduchu pro odlučování částic pro všeobecné větrání – Stanovení filtračních parametrů, která 2 roky platila souběžně s ČSN EN ISO 16890-1 Vzduchové filtry pro všeobecné větrání – Část 1: Technické specifikace, požadavky a klasifikační metody založené na účinnosti odlučování částic (ePM) a která dělila filtry do 9 tříd (G1 až F9 – účinnost posuzována pro částice o velikosti 0,4 µm). Současně platná ČSN EN ISO 16890-1 je trochu složitější – řadí filtry do 4 základních skupin se 49 podskupinami. Rozhodující pro rozdělení je účinnost filtrace pro různé oblasti velikosti jemného prachu (≤ 1 µm, ≤ 2,5 µm a ≤ 10 µm).


2.6 PROSTOROVÉ POŽADAVKY NA PRACOVIŠTĚ

Světlá výška prostor určených pro práci

Světlá výška prostoru určeného pro trvalou práci musí být při ploše:

a) do 20 m2 nejméně 2,50 m,

b) do 50 m2 nejméně 2,60 m,

c) od 51 do 100 m2 nejméně 2,70 m,

d) od 101 do 2 000 m2 nejméně 3,00 m,

e) více než 2 000 m2 nejméně 3,25 m.

Světlá výška prostoru určeného pro práci se šikmým stropem při ploše do 20 m2, na kterém se vykonává trvalá práce, musí být nejméně nad polovinou podlahové plochy 2,30 m. Prostory určené pro pracovní činnost musí mít světlé výšky upravené v tomto ustanovení nejméně nad polovinou podlahové plochy. Světlá výška prostoru určeného pro práci, na kterém se vykonává práce výjimečně nebo po dobu kratší než 4 hodiny za směnu, nesmí být nižší než 2,10 m.

Světlé výšky mohou být v prodejním prostoru, kanceláři a v jiném obdobném prostoru určeném pro práci, v němž se vykonává práce zařazená do třídy I nebo IIa, sníženy za předpokladu, že bude zajištěn pro každého zaměstnance objemový prostor podle následujícího odstavce nebo bude vyloučeno oslňování zaměstnance a světlá výška nebude nižší než 2,60 m.

Jsou stanoveny i požadavky pro související sanitární zařízení – sanitárním zařízením pracoviště se rozumí šatna, umývárna, sprcha a záchod. Prostor sanitárního zařízení musí mít světlou výšku nejméně 2,30 m; pokud je jeho plocha větší než 30 m2, musí mít nejméně 2,50 m.

Objemový prostor a podlahová plocha

Objemový prostor určený pro práci musí být pro jednoho zaměstnance:

a) 12 m3 při práci zařazené do tříd I nebo IIa

b) 15 m3 při práci zařazené do tříd IIb, IIIa nebo IIIb

c) 18 m3 při práci zařazené do tříd IVa, IVb nebo V

Objemový prostor nesmí být zmenšen stabilním provozním zařízením.

Požadavky se nevztahují na ovládací stanoviště a kabiny strojního zařízení, boxy pokladen a pracovní prostory obdobné povahy.

Pro jednoho zaměstnance musí být v prostoru určeném pro trvalou práci volná podlahová plocha nejméně 2 m2, mimo stabilní provozní zařízení a spojovací cesty. Šíře volné plochy pro pohyb nesmí být stabilním zařízením v žádném místě zúžena pod 1 m.

Dále jsou v NV podrobně uvedeny rozměry pracovní roviny, pracovního místa a požadavky na ovladače, ale to je už spíš otázka vybavení pracoviště. Pro pracoviště jsou prostorové požadavky řešeny i v ČSN 73 5105 Výrobní průmyslové budovy.


3 ŠKOLSKÁ A PŘEDŠKOLNÍ ZAŘÍZENÍ

Požadavky stanovuje vyhláška č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých,ve znění pozdějších předpisů.

Tyto vyhlášky stanoví hygienické požadavky na prostorové podmínky, vybavení, provoz, osvětlení, vytápění, mikroklimatické podmínky, zásobování vodou a úklid mateřských škol, základních a středních škol, konzervatoří, vyšších odborných škol, základních uměleckých škol a jazykových škol a školských zařízení zařazených do rejstříku škol a školských zařízení, s výjimkou zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, školských poradenských zařízení a zařízení školního stravování, a dále zařízení sociálně výchovné činnosti a zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Tato vyhláška se vztahuje i na provozování živnosti péče o dítě do 3 let věku v denním režimu a živnosti mimoškolní výchova a vzdělávání, je-li živnost provozována v provozovně.


3.1 MIKROKLIMATICKÉ PODMÍNKY A VĚTRÁNÍ

§ 17

(1) Stavební řešení budov zařízení pro výchovu a vzdělávání a provozoven pro výchovu a vzdělávání musí být navrženo tak, aby povrchová teplota vnitřních částí obvodových stěn nebyla po celý rok podstatně rozdílná od teploty vzduchu v místnosti.

(2) V místnosti, kde je použito přirozené větrání okny, musí být okna zajištěna proti rozbití v důsledku průvanu. Ovládání ventilačních otvorů musí být dosažitelné z podlahy.

§ 18

(1) Prostory zařízení pro výchovu a vzdělávání a provozoven pro výchovu a vzdělávání určených k pobytu musí být přímo větratelné. Požadavky na větrání čerstvým vzduchem (výměna vzduchu) v době využití interiéru jsou upraveny v bodě 42 vyhlášky č. 343/2009 Sb., kterým se mění příloha č. 3 vyhlášky č. 410/2005 Sb.

(4) Pokud venkovní stav prostředí neumožňuje využít přirozené větrání pro překročení přípustných hodnot škodlivin ve venkovním prostředí, musí být mikroklimatické podmínky a větrání čerstvým vzduchem zajištěny vzduchotechnickým zařízením.

(5) Centrální šatny dětí a žáků bez přirozeného větrání musí být větrány nuceně podtlakově s výměnou vzduchu v souladu s požadavky upravenými v příloze č. 3 k této vyhlášce.

(6) Přirozené větrání musí být v případě těsných oken zajištěno systémy mikroventilace nebo větracími štěrbinami. Tento bod je v současné době zcela nesmyslný, byl poplatný době, kdy „mikroventilace“ byla novinkou a předpokládalo se, že bude řešením jinak těsných oken. Odborníci si uvědomili, že zcela chybná je i formulace „musí být“. Proto 9. 12. 2013 odešlo hygienikům (vedoucím Odborů hygieny dětí a mládeže KHS) písemné doporučení MZ ČR „nepoužívat ustanovení § 18 odst. 6 vyhlášky č. 410/2005 Sb. do podmínek stanovisek“ vydaných k projektové dokumentaci.

V provozovnách pro výchovu a vzdělávání musí být pro žáky zřízeny osvětlené a větrané šatny. Záchody a umývárny se zřizují odděleně podle pohlaví a musí být osvětleny a větrány. Požadavky na větrání jsou upraveny v příloze č. 3 k této vyhlášce. Požadavky na počty a vybavení hygienických zařízení jsou upraveny v příloze č. 1 k této vyhlášce.

Tab. 3.1 Celoročně přípustné parametry mikroklimatických podmínek

Typ prostoru Výsledná teplota Rychlost proudění va [m·s-1] Relativní vlhkost Rh [%]
tg min [°C] tg opt [°C] tg max [°C]
učebny, pracovny, místnosti určené k trvalému pobytu 20 22 ± 2 28 0,1–0,2 30–65
tělocvičny 18 20 ± 2 28
šatny 20 22 ± 2 28
sprchy 24
záchody 18 0,1–0,2 30–65
chodby 18

Rozdíl výsledné teploty v úrovni hlavy a kotníků nesmí být větší než 3 °C.


3.2 OSVĚTLENÍ

§ 3

(4) Při volbě rostlin a dřevin vysazovaných na pozemky určené pro zařízení pro výchovu a vzdělávání a provozovny pro výchovu a vzdělávání musí být zohledněna ochrana zdraví dětí a žáků. Dřeviny nesmí způsobit snížení parametrů denního osvětlení ve výukových a pobytových místnostech pod požadovaný limit (ČSN 73 0580-1, 2, 3). Vzdálenost sázené dřeviny od obvodové zdi budov musí být stejná, jako je její předpokládaná maximální výška. Vysazené rostliny, travnaté plochy a dřeviny musí být řádně udržovány.

§ 4

(4) Ve výukových místnostech musí být podlahové krytiny matné a světlé.

§ 4a

(1) Zařízení pro výchovu a vzdělávání musí být vybavena šatnami podle požadavků upravených vyhláškou č. 268/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Pro jednoho žáka musí být zajištěna podlahová plocha 0,25 m2. Požadavky na počty a vybavení hygienických zařízení jsou upraveny v příloze č. 1 k této vyhlášce. Záchody a umývárny se zřizují odděleně podle pohlaví a musí být osvětleny a větrány. Požadavky na větrání jsou upraveny v příloze č. 3 k této vyhlášce.

Stejné požadavky platí i pro provozovny pro výchovu a vzdělávání.

(3) V zařízeních pro výchovu a vzdělávání a v provozovnách pro výchovu a vzdělávání dětí předškolního věku musí být záchody a umývárny přístupné ze šatny a denní místnosti dětí, nedělí se podle pohlaví a musí být osvětleny a větrány. Požadavky na počty a vybavení hygienických zařízení jsou upraveny v příloze č. 1 k této vyhlášce. Požadavky na větrání jsou upraveny v příloze č. 3 k této vyhlášce.

§ 5

(1) Prostory k výuce tělesné výchovy a tělocvičny … Tyto prostory musí být větratelné. Požadavky na větrání jsou upraveny v příloze č. 3 k této vyhlášce.

Ovládání ventilačních otvorů musí být dosažitelné z podlahy. Svítidla a okenní tabule musí být zabezpečena proti rozbití.

I zde jsou požadavky na osvětlení řešeny většinou odkazem na normové hodnoty.

§ 12

(1) Ve vnitřních prostorech budov zařízení pro výchovu a vzdělávání a provozoven pro výchovu a vzdělávání, určených k dlouhodobému pobytu žáků, musí být vyhovující denní osvětlení odpovídající normovým požadavkům (ČSN 73 0580-1, 2, 3). U užívaných staveb je po předchozím projednání s orgánem ochrany veřejného zdraví výjimečně možné použít celkové sdružené osvětlení. Toto osvětlení musí být v souladu s normovými požadavky české technické normy upravující sdružené osvětlení (ČSN 36 0020). Místa žáků v lavicích musí být v učebnách orientována tak, aby žáci nebyli v zorném poli oslňováni jasem osvětlovacích otvorů a ani si nestínili místo zrakového úkolu.

(2) V prostorech určených pouze ke krátkodobému pobytu je možné použít celkového sdruženého osvětlení (ČSN 36 0020). Dále je možné celkové sdružené osvětlení použít v případech s jiným uspořádáním lavic než čelem k tabuli nebo v dílnách při potřebě osvětlit stíněné povrchy. Pro žáky se zrakovým postižením nebo zrakovými vadami je nutné zajistit denní i umělé osvětlení odpovídající specifickým potřebám podle stupně jejich postižení (ČSN 73 0580-1, 2, 3, ČSN EN 12464-1). V soustavě sdruženého osvětlení denní i doplňující umělé osvětlení musí vyhovovat příslušným normovým hodnotám a požadavkům(ČSN 36 0020).

(3) Parametry umělého osvětlení ve vnitřních prostorech budov zařízení pro výchovu a vzdělávání a provozoven pro výchovu a vzdělávání musí odpovídat normovým požadavkům (ČSN EN 12464-1) české technické normy upravující požadavky na osvětlení pro vnitřní pracovní prostory.

Barevný tón umělého světla volit pro hodnoty Ēm ≤ 200 lx teple bílý; 200 lx < Ēm ≤ 1 000 lx neutrálně bílý; Ēm > 1000 lx chladně bílý podle normových požadavků (ČSN EN 12464-1). Rovnoměrnost umělého osvětlení na chodbách a schodištích musí být větší než 0,2.

(4) Osvětlení tabule musí odpovídat normovým požadavkům české technické normy upravující požadavky na osvětlení pro vnitřní pracovní prostory (ČSN EN 12464-1). Osvětlenost bílé tabule musí mít nejméně stejnou úroveň jako osvětlenost učebny. Tabule musí mít matný povrch, nevztahuje se na tabule, na které se nepíše křídou. Ze všech pracovních míst ve směru pohledu na tabuli musí být vyloučeno zrcadlení svítidel na tabuli. Ve stěně za tabulí nesmí být osvětlovací otvor (okno nebo střešní okno), v opačném případě musí být zakryt neprůsvitným materiálem, jehož činitel odrazu světla se blíží hodnotě činitele odrazu této stěny.

§ 13

(1) Úroveň denního i umělého osvětlení prostorů se zobrazovacími jednotkami musí být v souladu s normovými hodnotami a požadavky  (ČSN 73 0580-1, 2, 3, ČSN 36 0020, ČSN EN 12464-1).

(2) Pracoviště u zobrazovacích jednotek musí být umístěna tak, aby žáci nebyli oslňováni jasem osvětlovacích otvorů a ani se jim tyto otvory nezrcadlily na zobrazovací jednotce. Svítidla musí být vhodně rozmístěna a mít takové rozložení jasů a úhly clonění, aby se nezrcadlila na zobrazovací jednotce a nedocházelo ke ztížení zrakového úkolu.

(3) Vzdálenost zobrazovací jednotky od očí musí být regulovatelná, nejméně 0,5 m od horního okraje zobrazovací jednotky ve výši očí. U pracovišť se zobrazovacími jednotkami musí být pro zachování dobrých podmínek vidění, zrakové pohody i vyhovující pracovní polohy zajištěna pro všechny uživatele možnost úprav pracovního místa podle jejich individuálních potřeb (zejména podle tělesné výšky a prováděných činností) a regulace denního osvětlení.

§ 14

V ložnicích ubytovacích zařízení musí denní osvětlení vyhovovat normovým hodnotám pro obytné místnosti (ČSN 73 0580-1, 2, 3). Celkové umělé osvětlení v ničím necloněné srovnávací rovině v úrovni podlahy musí mít Ēm = 100 lx. Svítidla místního osvětlení musí být polohovatelná tak, aby se osvětlení dalo přizpůsobit zrakovým potřebám uživatelů a zajistila se osvětlenost Ēm = 300 lx.

§ 15

1) Pro většinu zrakových činností v zařízeních pro výchovu a vzdělávání a provozovnách pro výchovu a vzdělávání se vyžaduje směr denního osvětlení zleva a shora. Svítidla u soustav umělého osvětlení se umísťují na strop rovnoběžně s okenní stěnou, pokud to umožňuje stavební dispozice místnosti, zejména klenby nebo překlady.

(2) Při zrakově obtížných a náročných činnostech je nejvhodnější orientace osvětlovacích otvorů na neslunečnou stranu.

(3) Výška horizontálních srovnávacích rovin pro návrh a posouzení osvětlení místa zrakového úkolu:

a) u denního osvětlení v zařízeních pro výchovu a vzdělávání a provozovnách pro výchovu a vzdělávání pro děti předškolního věku je 0,45 m nad podlahou;

b) u denního osvětlení v zařízeních pro výchovu a vzdělávání a provozovnách pro výchovu a vzdělávání žáků je 0,85 m nad podlahou;

c) u umělého osvětlení v zařízeních pro výchovu a vzdělávání a provozovnách pro výchovu a vzdělávání pro děti předškolního věku je dána převládající výškou stolů, v ostatních prostorách herny a v ložnici úrovní podlahy;

d) u umělého osvětlení v zařízeních pro výchovu a vzdělávání a provozovnách pro výchovu a vzdělávání žáků je stejná jako převládající výška lavic.

(4) Za místo zrakového úkolu je považován prostor s lavicemi nebo stůl učitele a za bezprostřední okolí zrakového úkolu (ČSN EN 12464-1) je považován prostor místnosti sloužící výuce.

(5) Osvětlovací soustavy a části vnitřních prostorů odrážející světlo musí být čištěny a obnovovány ve lhůtách daných plánem údržby v souladu s projektem osvětlení a musí být udržovány v takovém stavu, aby požadované vlastnosti osvětlení byly splněny po celou dobu života osvětlovací soustavy.

§ 16

(1) Regulace denního osvětlení, rozložení světla a zábrana oslnění musí být řešena v souladu s normovými požadavky (ČSN 73 0580-1, 2, 3).

(2) Osvětlení prostor určených pro sport musí být řešeno v souladu s normovými požadavky (ČSN EN 12464-1, ČSN EN 12193).

Tab. 3.2 Požadavky na osvětlení v zařízeních pro výchovu a vzdělávání

  ČSN EN 12464-1 vyhláška č. 410/2005 Sb. Ēm – udržovaná osvětlenost rovno-měrnost osvětlení Uo činitel oslnění UGRL Index barev-ného podání Ra
Úroveň denního osvětlení podle ČSN 73 0580-1 čl. 4.2. 1)
podle NV č. 361/2005 Sb. pro zaměstnance při práci – vyhovující denní osvětlení pro trvalý pobyt
referenční číslo
5.35 vzdělávací zařízení – mateřské školy a jesle        
5.35.1 místnost pro dětské hry 300
Velké jasy mají být vyloučeny pro směry pohledu zdola použitím rozptylných krytů
0,4 22 80
5.35.2 dětský pokoj 300
Velké jasy mají být vyloučeny pro směry pohledu zdola použitím rozptylných krytů
0,4 22 80
5.35.3 místnosti pro ruční práce 300 0,6 19 80
5.36.1 Školské a vzdělávací budovy        
5.36.1 učebny, konzultační místnosti 300
Osvětlení má být regulovatelné
0,6 19 80
5.36.2 učebny pro večerní studium a
vzdělávání dospělých
500
Osvětlení má být regulovatelné
0,6 19 80
5.36.3 auditória a posluchárny 500
Osvětlení má být regulovatelné, aby splňovalo požadavky na prostory pro audiovizuální prezentace
0,6 19 80
5.36.4 tabule 500
Zrcadlovému odrazu je nutno zabránit. Přednášející/učitel musí být osvětlen vhodnou vertikální osvětleností.
0,7 19 80
5.36.5 demonstrační stůl 500
V přednáškových sálech 750 lx.
0,7 19 80
5.36.6 místnost pro výtvarnou výchovu 500 0,6 19 80
5.36.7 místnosti pro výtvarnou výchovu v uměleckých školách 750
5 000 K < Tcp ≤ 6 500 K
0,7 19 90
5.36.8 kreslírny (technické) 750 0,7 16 80
5.36.9 místnost pro praktickou výuku a laboratoře 500 0,6 19 80
5.36.10 místnost pro ruční práce 500 0,6 19 80
5.36.11 učební dílny 500 0,6 19 80
5.36.12 místnost pro hudební cvičení 300 0,6 19 80
5.36.13 počítačové učebny (s volitelným programem) 300
práce s displeji viz 4.9 ČSN
0,6 19 80
5.36.14 jazykové laboratoře 300 0,6 19 80
5.36.15 přípravny a dílny 500 0,6 19 80
5.36.16 vstupní haly 200 0,4 22 80
5.36.17 komunikační prostory a chodby 100 0,4 25 80
5.36.18 schodiště 150 0,4 22 80
5.36.19 společenské místnosti a shromažďovací haly pro studenty a žáky 200 0,4 19 80
5.36.20 místnosti vyučujících 300 0,6 19 80
5.36.21 knihovny: police 200 0,6 19 80
5.36.22 knihovny: místa pro čtení 500 0,6 19 80
5.36.23 sklady učebních materiálů 100 0,4 25 80
5.36.24. sportovní haly, tělocvičny, bazény (pro běžné použití) 300
podmínky pro trénink
ČSN EN 12 193
0,6 22 80
5.36.25 školní jídelny 200 0,4 22 80
5.36.26 kuchyně 500 0,6 22 80
ostatní        
5.26.2 kancelář psaní, psaní na stroji, čtení, zpracování dat 500
práce s displeji viz 4.9 ČSN
0,6 19 80
5.2.4 šatny, umývárny, koupelny, toalety 200
V každé jednotlivé toaletě, je-li zcela uzavřená.
0,4 22 80
5.40.1 vyšetřovny – celkové osvětlení 500
4 000 K < Tcp ≤ 5 000 K
0,6 19 90
5.2.5 místnost pro nemocné 500 0,6 19 80
5.2.6 ošetřovny 500
4 000 K < Tcp ≤ 5 000 K
0,6 16 90
5.16.2 praní a čištění 300 0,6 25 80
5.16.3 žehlení a mandlování 300 0,6 25 80


3.3 VĚTRÁNÍ

Konkrétně je řešeno v bodě 42 vyhlášky č. 343/2009 Sb., kterým se mění příloha č. 3 vyhlášky č. 410/2005 Sb. vyhlášky č. 343/2009 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých.

Tab. 3.3 Množství přiváděného čerstvého vzduchu v učebnách, tělocvičnách, šatnách a hygienických zařízeních v zařízeních pro výchovu a vzdělávání a provozovnách pro výchovu a vzdělávání

Typ prostoru Množství vzduchu [m3·hod-1]
učebny 20–30 na 1 žáka
tělocvičny 20–90 na 1 žáka
šatny 20 na 1 žáka
umývárny 30 na 1 umyvadlo
sprchy 150–200 na 1 sprchu
záchody 50 na 1 kabinu, 25 na 1 pisoár

Poznámka:
Není jasné, kterou hodnotu dávky přiváděného vzduchu na žáka má projektant zvolit, ani u učeben ani u tělocvičny. Je připravována novelizace, kde je intenzita větrání řešena s ohledem na věk dítěte/žáka/studenta, tj. vychází se z množství vydechovaného oxidu uhličitého při respektování jeho limitu v prostředí 1 500 ppm (limit je ve vyhlášce č. 268/2009 Sb., ve znění vyhlášky č. 20/2012 Sb. – stavební vyhláška je jediný právně závazný předpis v ČR, který stanovuje limit koncentrace CO2 v pobytových prostorech).

Je nutné přehodnotit požadavky na větrání škol, protože v současnosti vznikají při schvalovacím procesu tak trochu paradoxní situace. Projekt školy, kde je větrání řešeno přirozeně, těsnými okny s „mikroventilací“, často bez povšimnutí projde schvalovacím procesem úřadů. Škola, která se snaží problém vyřešit nuceným větráním, které ovšem nedosahuje průtoku 20 m3/h na žáka, nicméně návrh splňuje podmínku dodržení limitní koncentrace 1 500 ppm v učebně, tímto procesem neprojde.

Prašnost ani výskyt chemických látek vyhláška neřeší.


3.4 PROSTOROVÉ POŽADAVKY

Jsou podrobně řešeny v § 3–§ 11 vyhlášky č. 410/2005 ve znění pozdějších předpisů, platí pro MŠ, ZŠ, SŠ, školy v přírodě, domovy mládeže. Požadavky pro dětské skupiny jsou uvedeny ve vyhlášce č. 350/2021 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz dětské skupiny do 12 dětí.

Požadavky na počty a vybavení hygienických zařízení jsou upraveny v příloze č. 1 k této vyhlášce.


4 POBYTOVÉ PROSTORY

Požadavky stanovuje vyhláška č. 6/2003 Sb., kterou se stanoví hygienické limity chemických fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb.


4.1 MIKROKLIMA

Tab. 4.1 Požadavky na výslednou teplotu kulového teploměru

Typ pobytové místnosti1) Výsledná teplota tg [°C]
Teplé období roku Chladné období roku
ubytovací zařízení 22,0 ± 2,0 22,0 ± 2,0
zasedací místnost staveb pro shromažďování většího počtu osob 24,5 ± 1,5 22,0 ± 2,0
haly kulturních a sportovních zařízení 24,5 ± 1,5 22,0 ± 2,0
učebny (ne ve školách) 24,5 ± 1,5 22,0 ± 2,0
ústavy sociální péče 24,0 ± 2,0 22,0 ± 2,0
zdravotnická zařízení 24,0 ± 2,0 22,0 ± 2,0
výstaviště 24,5 ± 2,5 22,0 ± 3,0
stavby pro obchod 23,0 ± 2,0 19,0 ± 3,0

1) Není-li typ prostoru uveden v tabulce č. 1, vychází se z požadavku typu prostoru s obdobným charakterem činnosti.

Poznámka:
Shrnutí některých typů místností pod jeden požadavek je dost zavádějící, a ne moc použitelné – není např. možné uplatnit stejný požadavek na teploty hal kulturních a sportovních zařízení, např. určitě nebudeme požadovat stejné teploty, jedná-li se o divadelní sál, o stadion s ledovou plochou nebo kryté tenisové kurty.

Tab. 4.2 Rychlost proudění vzduchu v pobytových místnostech

Venkovní podmínky Rychlost proudění vzduchu [m·s-1]
teplé období roku 0,16–0,25
chladné období roku 0,13–0,20

Tab. 4.3 Relativní vlhkost vzduchu v pobytových místnostech

Venkovní podmínky Relativní vlhkost vzduchu [%]
teplé období roku nejvýše 65
chladné období roku nejméně

Tab. 4.4 Teploty pro hygienická zařízení u pobytových místností a požadavky na jejich větrání

Zařízení Teplota vzduchu ti [°C] Množství odváděného vzduchu (m3·h-1)
umývárny 22 30 na 1 umyvadlo
sprchy 25 35–110 na 1 sprchu
WC 18 50 na 1 mísu
25 na 1 pisoár


4.2 PRAŠNOST A CHEMICKÉ LÁTKY

Tab. 4.5 Limitní hodinové koncentrace chemických ukazatelů a prachu

látka limit [µg·m-3] látka limit [µg·m-3]
oxid dusičitý 100 toluen 300
oxid uhelnatý 5 000 suma xylenů 200
frakce prachu PM10 150 styren 40
frakce prachu PM2,5 80 etylbenzen 200
ozón 100 trichloretylen 150
formaldehyd 60 tetrachloretylen 150
amoniak 200 azbestová a minerální vlákna 1 000 Vláken · m-3
benzen 7

Poznámka:
Chybí zde 2 základní údaje týkající se limitů pro oxid uhličitý (viz kap. 4.4) a pro radon (ČSN 73 0601 Ochrana staveb proti radonu z podloží, ČSN 73 0602 Ochrana staveb proti radonu a gama záření ze stavebních materiálů)


4.3 OSVĚTLENÍ

Ve vyhlášce č. 6/2003 Sb., žádné požadavky na osvětlení nejsou, vychází se z požadavku Čl. II vyhlášky č. 20/2012 Sb., kterou se mění požadavky vyhlášky č. 268/2009 – osvětlení je řešeno odkazem na normové hodnoty (viz Literatura).


4.4 VĚTRÁNÍ

Pro vlastní větrání pobytových prostor ve vyhlášce č. 6/2003 Sb. žádné požadavky stanoveny nejsou, pouze § 3 (4) říká: „Pobytové místnosti musí mít zajištěno přímé nebo nucené větrání.“

Poznámka:
Rozumí se tím pravděpodobně přirozené nebo nucené větrání, i když i požadavek na přímé větrání je na místě, nelze řešit přirozené větrání místnosti pouze oknem v místnosti sousední.

Vychází se proto ze stavební vyhlášky č. 268/2009 Sb. ve znění vyhlášky č. 20/2012 Sb.:

„Pobytové místnosti musí mít zajištěno dostatečné přirozené nebo nucené větrání a musí být dostatečně vytápěny s možností regulace vnitřní teploty. Pro větrání pobytových místností musí být zajištěno v době pobytu osob minimální množství vyměňovaného venkovního vzduchu 25 m3/h na osobu, nebo minimální intenzita větrání 0,5 1/h. Jako ukazatel kvality vnitřního prostředí slouží oxid uhličitý CO2, jehož koncentrace ve vnitřním vzduchu nesmí překročit hodnotu 1 500 ppm.“

K dispozici jsou i doporučení norem, např. ČSN 73 0540-2, Tepelná ochrana budov – Část 2: Požadavky. Pro pobytové místnosti s klidovou a malou pohybovou aktivitou (energetický výdej do 80 W·m-2) je doporučená dávka vzduchu na osobu 15 m3·h-1, při pohybové aktivitě větší než 80 W·m-2 pak 25 m3·h-1.

Prostorové požadavky zde řešeny nejsou.


5 STRAVOVACÍ ZAŘÍZENÍ

Pro stravovací zařízení je určena vyhláška č. 137/2004 Sb., o hygienických požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných ve znění vyhlášky č. 602/2006 Sb.

Zatím co kmenová vyhláška č. 137/2004 Sb. řešila požadavky na fyzikální parametry prostředí, prostorové požadavky, uspořádání i povrchové úpravy a další hygienické požadavky, novelizací vyhlášky pod číslem 602/2006 Sb. byly všechny tyto požadavky bez náhrady zrušeny. Proto je možné v prostorách pro zaměstnance vycházet z požadavků pro pracovní prostředí (NV č. 361/2007 Sb. ve znění pozdějších předpisů) a dát je do souvislosti s požadavky pro pobytové prostory – klienty stravovacích zařízení (vyhláška č. 6/2003 Sb., vyhláška č. 268/2009 Sb. ve znění vyhlášky č. 20/2012 Sb.)


5.1 MIKROKLIMA A VĚTRÁNÍ

Posuzujeme-li kuchyně jako pracoviště, jedná se o třídu práce IIa (podle NV č. 93/2012 Sb.) a protože se jedná o provoz se značnou částí sálavé složky tepla a mohou být základní požadavky na teploty překračovány, lze vedle přípustné teploty stanovit ještě maximálně dlouhodobě přípustnou teplotu tg max (dříve označovanou jako teplota únosná). Ale o té je možné uvažovat pouze tehdy, jestliže technickým opatřením (chlazení, …) není možné dodržet teplotu 26 °C.

Vedle v úvodu uvedených NV a vyhlášek se pro návrh kuchyní používá především ČSN EN 16282-1 Zařízení komerčních kuchyní – Prvky pro větrání komerčních kuchyní – Část 1: Obecné požadavky včetně výpočtové metody (princip návrhu větrání kuchyní vychází z VDI 2052:2015 Raumlufttechnische Anlagen für Küchen). Vybavení kuchyní řeší další soubor norem ČSN EN 16282-3+A18.

Pro kuchyně, kde jsou instalovány plynové spotřebiče, se musí dodržet požadavky technických pravidel TPG 704 01 Domovní plynovody – Odběrná plynová zařízení a spotřebiče na plynná paliva v budovách, která vychází z ČSN EN 1775 Zásobování plynem – Plynovody v budovách.

Tab. 5.1 Mikroklimatické požadavky na kuchyně – třída práce IIa, tepelný odpor oděvu 0,6 clo

Předpis tg [°C] va [m/s] Rh [%] tg max [°C]
NV č. 93/2012 Sb. 18–26 0,01–0,20 30–70 34
ČSN EN 16282-1 18–26 0,02–0,52 30–65 (max 11,5 g/kg s.v.) 32 (rh 80 %, max 11,5 g/kg s.v.)

Větrání kuchyní se provádí výpočtem podle ČSN EN 16282-1, pro klienty je minimální dávka vzduchu na osobu 25 m3/h podle vyhlášky č. 20/2012 Sb.


5.2 OSVĚTLENÍ

Osvětlení je řešeno podle  Čl. II , vyhlášky č. 20/2012 Sb. – odkazem na normové hodnoty.

Tab. 5.2 Příklady požadavků na osvětlení některých prostor stravovacích zařízení

úroveň denního osvětlení ČSN EN 12464-1 Ēm – udržovaná osvětlenost činitel oslnění UGRL Index barevného podání Ra
podle ČSN 73 0580-1 čl. 4.2. 1)
podle NV č. 361/2005 Sb. ve znění pozdějších předpisů, pro zaměstnance při práci – vyhovující denní osvětlení pro trvalý pobyt
referenční číslo
5.29.1 Restaurace a hotely      
5.29.1 recepce, pokladna, vrátnice 300 22 80
5.29.2 kuchyně 500
mezi kuchyní a restaurací musí být přechodová zóna
22 80
5.29.3 restaurace, jídelna, provozní místnost osvětlení musí vytvářet odpovídající atmosféru 80
5.29.4 samoobslužná restaurace 200 22 80
5.29.5 bufet 300 22 80
5.29.6 konferenční místnost 500
osvětlení musí být regulovatelné
19 80
5.29.7 chodby 100
v noci se připouští nižší úroveň osvětlení
25 80


6 ZDRAVOTNICKÁ ZAŘÍZENÍ A ČISTÉ PROSTORY

Část prostor ve zdravotnických zařízeních je uvažována jako pobytové prostory (čekárny klientů, některé pokoje pacientů apod.) – tam se postupuje podle vyhlášky pro pobytové prostory č. 6/2003 Sb. a stavební vyhlášky č. 268/2009 Sb. ve znění vyhlášky č. 20/2012 Sb. Prostory, kde se trvale vyskytuje lékař (ambulance, vyšetřovny apod.), musí být řešena i jako pracoviště, tj. podle předpisu pro pracoviště NV č. 361/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zcela samostatnou kapitolou jsou pak definované čisté prostory ve zdravotnictví (operační sály a jejich zázemí, některé JIP, ARO, čistá strana sterilizace, některé laboratoře apod.). Ve výrobním prostředí jsou požadavky na třídy čistoty dány většinou jako požadavek technologie. Obecně jsou třídy čistoty definovány v ČSN EN ISO 14644-1 Čisté prostory a příslušné řízené prostředí, Část 1- Klasifikace čistoty vzduchu (od 5/2019 v ČJ).


6.1 ČISTÉ PROSTORY VE ZDRAVOTNICTVÍ

V ČR není právně závazný předpis, který by řešil limity pro fyzikální a chemické parametry vnitřního prostředí prostor ve zdravotnictví s definovanou třídou čistoty (kromě hluku, NV č. 272/2011 Sb. o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací ve znění NV č. 217/2016 Sb., platí i pro tato prostředí), tj. pro prostory se limitním počtem částic pevného aerosolu v 1 m3 vzduchu o velikostech odpovídajících určité třídě čistoty. Pouze limity pro narkotizační plyny lze najít jako celosměnově přípustné limity v NV č. 361/2007 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

Tab. 6.1 Limitní počty částic pevného aerosolu ve vznosu v čistých prostorech – požadavky ČSN EN ISO 14644-1

Třídy čistoty ISO (N) Maximální povolená koncentrace částic (počet částic/m3) pro částice stejně velké nebo větší, než je daná velikost
0,1 µ 0,2 µ 0,3 µ 0,5 µ 1,0 µ 5,0 µ
1 10 2        
2 100 24 10 4    
3 1 000 237 102 35 8  
4 10 000 2 370 1 020 352 83  
5 100 000 23 700 10 200 3 520 832 29
6 1 000 000 237 000 102 000 35 200 8 320 293
7       352 000 83 200 2 930
8       3 520 000 832 000 29 300
9       35 200 000 8 320 000 296 000

Třídy čistoty ISO 5, 6, 7, 8 se používají pro definování čistých prostor zdravotnických zařízení.

K dispozici je i ČSN EN ISO 14644-4:2001 Čisté prostory a příslušné řízené prostředí – Část 4: Návrh, konstrukce a uvádění do provozu, jev angličtině a jde většinou o obecná řešení, a ne řešení pro zdravotnictví.

Pro navrhování čistých prostor ve zdravotnictví (požadavky na mikroklima a větrání) se proto většinou používají zahraniční předpisy:

  • DIN 1946-4 Raumlufttechnische Anlagen in Krankenhäusern;
  • ÖNORM H 6020-1 Lüftungstechnische Anlagen in Krankenanstalten;
  • Richtlinien für Bau, Betrieb und Überwaschung von Lufttechnische Anlagen in Spitälern (Švýcarsko);
  • ASHRAE předpisy;
  • případně i doporučení norem a metodik.

Jako běžný základ větrání pro dosažení požadované třídy čistoty (podle údajů z uvedených předpisů) se pro operační sály berou jednotné průtoky vzduchu bez ohledu na podlahovou plochu:

  • cca 20násobná intenzita výměny vzduchu, aseptický operační sál (až 40násobná pro superaseptický operační sál);
  • 3 600 m3/h vzduchu pro superaseptický operační sál 2 400 m3/h pro aseptický i septický operační sál, obojí při zachování podmínky 1 200 m3/h čerstvého vzduchu;
  • 100 m3/h os čerstvého vzduchu pro čisté prostory lůžkových pokojů (transplantace kostní dřeně, popáleniny …);
  • nebo 30 (15) m3/m2·h čerstvého vzduch pro zákrokový sál.

Je nutné řešit tlakové poměry (tlakový spád) v jednotlivých částech čistého prostoru. Základem je přetlak vůči okolí, řešíme-li ale tu část prostoru, která by mohla být zdrojem znečištění okolí a ohrožení osob v něm se pohybujících (covidová jednotka, infekční izolace, „špinavá část“ čistého prostoru, kam může patřit i některý ze septických sálů apod.), je nutné ji mít v podtlaku. Podle ČSN EN ISO 14644-4 je tlaková kaskáda 5 až 20 Pa, podle Směrnice GMP 10 až 15 Pa.

Podmínkou je dvou až třístupňová filtrace, s koncovými absolutními filtry (HEPA, ULPA H10 až U17 podle ČSN EN 1822-1), je nutné dodržení hlučnosti podle NV č. 272/2011 Sb., o ochraně před nepříznivými účinky hluku a vibrací.

VZT by měla umožnit změnu výkonu na ekonomický provoz – 50 % (30 %) v době, kdy není čistý prostor v provozu.

VZT jednotky a jednotlivé komponenty určené pro čisté prostory zdravotnických zařízení by měly splňovat požadavky norem (tzv. hygienické provedení VZT) podle:

  • VDI 6022 Hygienische Anforderungen an Raumlufttechnische Anlagen und Geräte;
  • DIN 1946-4 Raumlufttechnische Anlagen in Gebäuden und Räumen des Gesundheitswesens;
  • ČSN EN 13053 Větrání budov – Vzduchotechnické jednotky – Hodnocení a provedení jednotek, prvků a částí.


6.2 OSVĚTLENÍ ZDRAVOTNICKÝCH PROSTOR

Osvětlení zdravotnických zařízení je řešeno požadavky příslušných norem – ČSN 73 0580-1, ČSN 36 0020, ČSN EN 12 464-1 – odkaz na normové hodnoty pro zdravotnická pracoviště je v NV č. 361/2007 Sb., ve znění NV č. 93/2012 Sb., odkaz pro pobytovou část zdravotnických zařízení je ve vyhlášce č. 268/2009 Sb., ve znění vyhlášky č. 20/2012 Sb.

Tab. 6.2 Příklad z velmi podrobně zpracovaných požadavků na osvětlení jednotlivých prostorů zdravotnických zařízení podle ČSN EN 12464-1

Úroveň denního osvětlení Ēm – udržovaná osvětlenost Činitel oslnění UGRL Index barevného podání Ra
5.46 Zdravotnictví – Operační prostory
5.46.1 předoperační a pooperační místnosti 500 19 90
5.46.2 operační sály 1 000 19 90
5.46.3 operační pole požadavky 10 000 až 100 000
5.47 Zdravotnictví – Jednotky intenzivní péče
5.47.1 celkové osvětlení 100 v úrovni podlahy 19 90
5.47.2 jednoduché vyšetřovací úkony 300 v úrovni lůžka 19 90
5.47.3 vyšetřovací a léčebné úkony 1 000 v úrovni lůžka 19 90
5.47.4 noční dozor 20 19 90


6.3 LÉKÁRNY A VÝROBA STERILNÍCH PŘÍPRAVKŮ

Z hlediska platných právních předpisů je příznivější situace v lékárnách při výrobě sterilních přípravků, zde platí vyhláška č. 84/2008 Sb., o správné lékárenské praxi, bližších podmínkách a zacházení s léčivy v lékárnách, zdravotnických zařízeních a u dalších provozovatelů a zařízení vydávajících léky,ve znění pozdějších předpisů, kde je klasifikace tříd čistoty obdobná jako v ČSN EN ISO 14644-1. Jinak jsou požadavky spíše obecného charakteru jako „Osvětlení, teplota, vlhkost a výměna vzduchu mají být přiměřené a takové, aby přímo, nebo nepřímo nepříznivě neovlivňovaly léčivé přípravky během výroby a skladování, a/nebo správnou funkci zařízení.“

Větrání je třeba řešit podle využití prostoru – částečně jako pracoviště, částečně jako pobytový prostor pro klienty – ve vyhlášce nejsou požadavky na větrání řešeny, jsou pouze stanoveny třídy čistoty pro jednotlivé činnosti:

§ 5

Příprava sterilních léčivých přípravků

Příprava sterilních léčivých přípravků

a) parenterálních ze sterilního materiálu technologií, která vylučuje biologickou, mikrobiologickou, chemickou nebo fyzikální kontaminaci, se provádí v pracovním prostoru třídy čistoty vzduchu A, který je umístěn v prostoru třídy čistoty vzduchu C;

b) parenterálních se uskutečňuje v prostoru třídy čistoty vzduchu C; požadavek sterility se zajišťuje tepelně nebo mikrobiální filtrací v pracovním prostoru třídy čistoty vzduchu A; stejným způsobem se připravují ostatní sterilní léčivé přípravky bez protimikrobní přísady;

c) s protimikrobní přísadou se zakončuje mikrobiální filtrací a rozplňováním v pracovním prostoru třídy čistoty vzduchu A nebo v případě, že to povaha léčivého přípravku umožňuje, následnou tepelnou sterilizací;

d) které nelze sterilizovat, se uskutečňuje v pracovním prostoru třídy čistoty vzduchu A, který je umístěn v prostoru třídy čistoty vzduchu C; k jejich přípravě se použijí sterilní léčivé látky a pomocné látky;

e) s obsahem cytotoxických látek se provádí v podtlakových bezpečnostních boxech s vertikálním laminárním prouděním třídy čistoty vzduchu A a odtahem mimo prostor, které jsou umístěny v prostoru třídy čistoty vzduchu C a jsou vyhrazeny pro tento účel;

f) pro genovou terapii se provádí v podtlakových bezpečnostních boxech s vertikálním laminárním prouděním třídy čistoty vzduchu A a s odtahem mimo prostor, které jsou umístěny v prostoru třídy čistoty vzduchu B a jsou vyhrazeny pro tento účel.

Tab. 6.3 Limitní počty částic pevného aerosolu podle vyhlášky č. 84/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů

Třída čistoty Minimální přípustný počet částic /m3 o velikosti rovné nebo větší
za klidu za provozu
0,5 µm 5,0 µm 0,5 µm 5,0 µm
A 3 520 20 3 520 20
B 3 520 29 352 000 2 900
C 352 000 2 900 3 520 000 29 000
D 3 520 000 29 000 nedefinováno nedefinováno

Ze stejných podkladů vychází i požadavky SÚKLU v dokumentu VYR-32 Úvod k pokynům pro správnou výrobní praxi, ve znění pozdějších předpisů a VYR 26 Pokyny pro správnou výrobní praxi při výrobě léčivých látek, ve znění pozdějších předpisů.


6.4 OSVĚTLENÍ LÉKÁREN

Je řešeno odkazem na normové hodnoty stejně jako u zdravotnických prostor.

Tab. 6.4 Požadavky na osvětlení podle ČSN EN 12464-1 – příklady

Úroveň denního osvětlení Ēm – udržovaná osvětlenost Činitel oslnění UGRL Index barevného podání Ra
5.49 Zdravotnictví – Laboratoř a lékárny
5.49.1 celkové osvětlení 500 19 80
5.49.2 kontrola zbarvení 1 000
Tcp 6 000 až 6 500 K
19 90


7 BAZÉNY A SAUNY

Hygienické limity nejen na parametry vody, ale i na parametry vnitřní prostředí bazénů a saun jsou stanoveny ve vyhlášce č. 238/2011 Sb., o stanovení hygienických požadavků na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch, ve znění pozdějších předpisů.

Limity jsou uvedeny v následujících dvou tabulkách.


7.1 BAZÉNY

Tab. 7.1 Požadavky pro bazény – mikroklima, osvětlení, větrání

Prostor Teplota vzduchu [°C]* Max. relativní vlhkost [%] Intenzita osvětlení [lx] Intenzita větrání [h-1]
hala bazénu Teplota vody +
1–3
65 200 koupání 300 plavec. výcvik 500 závody v 50 m bazénu Min 2
sprchy 24–30 85 200 Min 8
šatny 20–28 50 5–6
pobytové 22–26 musí být splněny pož. na vlhkost
vstupní 20–22 100

*jediný „hygienický předpis, kde je jako teplotní veličina použita teplota vzduchu ta a ne výsledná teplota kulového teploměru tg nebo operativní teplota to.

Pro pořádání plaveckých soutěží či jiných organizovaných akcí v bazénech o délce 50 m se intenzita umělého osvětlení řídí technickými normami (ČSN EN 12193 Světlo a osvětlení – Osvětlení sportovišť, ČSN EN 12464-1 Světlo a osvětlení – Osvětlení pracovních prostorů).


7.2 SAUNY

Tab. 7.2 Požadavky pro sauny

Prostor Výška od podlahy [m] Min. teplota vzduchu [°C] Max. teplota vzduchu [°C] Max. relativní vlhkost [%] Min. intenzita větrání [h-1] Min. intenzita osvětlení [lx] Nouzové osvětlení
chodba 1,6 18 50 2 100 +
šatna 1,6 22 50 2 200 +
prohřívárna 1,5 80 15 50 +
2,0 110 50
vnitřní ochlazovna 70 2 75
vnější ochlazovna 75
odpočívárna 1,6 23 50 2 75 +
WC 1,6 20 50 m3/h na 1 mísu 100

Osvětlovací tělesa musí být umístěna tak, aby nedošlo k ohrožení saunujících se osob.


8 BYTY, BYTOVÉ A RODINNÉ DOMY

Pro tuto oblast, opět s výjimkou hluku a neionizujícího záření, není k dispozici žádný právně závazný „hygienický předpis“ stanovující limity fyzikálních a chemických parametrů a požadavky na větrání vnitřního prostředí budov. K dispozici jsou jen normové hodnoty.


8.1 MIKROKLIMA

Pro stanovení tepelně vlhkostních podmínek je možné použít ČSN EN 16798-1 Energetická náročnost budov – Větrání budov – Část 1: Vstupní parametry vnitřního prostředí pro návrh a posouzení energetické náročnosti budov s ohledem na kvalitu vnitřního vzduchu, tepelného prostředí, osvětlení a akustiky – Modul M1-6.

Tab. 8.1 Mikroklimatické parametry vnitřního prostředí bytů podle ČSN EN 16798-1.

Platí v zimním období pro relativní vlhkost rh = 40 % a tepelný odpor oděvu I = 1 clo, v letním období rh = 60 %, I = 0,5 clo.

Kategorie bytu Teplota vzduchu v zimním období [°C] Teplota vzduchu v letním období [°C] Rychlost proudění vzduchu [m/s]
I 21–25 23,5–25,5 < 0,1
II 20–25 23,0–26,0
III 18–25 22,0–27,0
IV 17–25 21,0–28,0

kategorie I, II, III odpovídají kategoriím A, B, C podle ČSN EN ISO 7730

Je zde jediná dostupná informace o teplotě podlahy, což je při současně oblíbeném podlahovém vytápění důležitý údaj:

Tab. 8.2 Teplota podlahy podle ČSN EN 16798-1 – platí pro to 20 °C v zimě a 28 °C v létě

Kategorie bytu Rozsah povrchové teploty podlahy [°C] Max. rychlost proudění vzduchu [m/s]
zima léto
I 19–29 0,10 0,12*
II 19–29 0,16 0,19*
III 17–31 0,21 0,24*

*Při to > 25 °C může být i vyšší.

V uvedené normě máme k dispozici i doporučované limity na koncentraci oxidu uhličitého v bytech, které jsou stanoveny jiným způsobem než absolutní limit 1 500 ppm CO2 ve vyhlášce č. 20/2012 Sb.:

Tab. 8.3 Limitní koncentrace CO2 v bytech podle ČSN EN 16798-1 – nejsou dány absolutní hodnotou, ale navýšením nad venkovní koncentraci

Kategorie bytu Koncentrace CO2 nad venkovní koncentrací [ppm]
obývací pokoj ložnice
I 550 380
II 800 550
III 1 350 950
IV 1 350 950


8.2 VĚTRÁNÍ

Požadavky na větrání bytů vyplývají ze stavební vyhlášky č. 268/2009 Sb. ve znění vyhlášky č. 20/2012 Sb. a jsou řešeny odkazem na normy:

Obytné místnosti musí mít zajištěno dostatečné větrání venkovním vzduchem a vytápění v souladu s normovými hodnotami, s možností regulace vnitřní teploty.“

Jako základní norma je používaný národní dodatek Z1 k převzaté ČSN EN 15665

Tab. 8.4 Požadavky na větrání bytů podle ČSN EN 15665/Z1

Požadavek Trvalé větrání (průtok venkovního vzduchu) Nárazové větrání (průtok odsávaného vzduchu)
Intenzita větrání [h-1] základní pož. Dávka venkovního vzduchu/os [m3/(h·os)] doplňkové kritérium Kuchyně [m3/h] Koupelny [m3/h] WC [m3/h]
minimální hodnota 0,3 15 100 50 25
doporuč. hodnota 0,5 25 150 90 50

Při dlouhodobé nepřítomnosti lze připustit intenzitu větrání 0,1 [h-1]

V ČSN EN 15665/Z1 jsou popsány používané systémy větrání, větrání při použití plynových spotřebičů, příklady výpočtů a další.

Praha má ale své stavební předpisy – nařízení č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy ve znění pozdějších předpisů (PSP), kde jsou řešeny pouze minimální požadavky na větrání bytů.

Tab. 8.5 Požadavky na větrání bytů podle PSP

Požadavek Trvalé větrání (průtok venkovního vzduchu) Nárazové větrání (průtok odsávaného vzduchu)
Intenzita větrání [h-1] základní pož. Dávka venkovního vzduchu/os [m3/(h·os)] doplňkové kritérium Kuchyně [m3/h] Koupelny [m3/h] WC [m3/h]
Minimální hodnota 0,3 15 100 50 25


8.3 OSVĚTLENÍ

Podle vyhlášky č. 268/2009 Sb. Obytné místnosti musí mít zajištěno denní osvětlení v souladu s normovými hodnotami.

Postupuje se podle:

ČSN EN 17037 Denní osvětlení budov

ČSN 73 0580-1 Denní osvětlení budov – Část 1: Základní požadavky

ČSN 73 0580-2 Denní osvětlení budov – Část 2: Denní osvětlení obytných budov

Úroveň denního osvětlení v obytných místnostech

Pokud je průměrná hodnota činitele denní osvětlenosti v obytných místnostech požadována podle 4.3.2 ČSN 73 0580-1, je nejméně 2 %.

V obytných místnostech, ve kterých se nepožaduje podle 4.3.2 ČSN 73 0580-1 splnění průměrné hodnoty činitele denní osvětlenosti, musí být ve dvou kontrolních bodech v polovině hloubky místnosti, ale nejdále 3 m od okna, vzdálených 1 m od vnitřních povrchů bočních stěn, hodnota činitele denní osvětlenosti nejméně 0,7 % a průměrná hodnota činitele denní osvětlenosti z obou těchto bodů nejméně 0,9 %.

Jsou-li okna ve dvou stýkajících se stěnách, postačí, je-li tento požadavek splněn alespoň u jedné z obou dvojic kontrolních bodů.

Především pro byty je důležitým faktorem pro zdraví uživatelů bytů proslunění bytu – to také řeší vyhláška č. 268/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů:

„Prosluněny musí být všechny byty, byt je prosluněn, je-li součet podlahových ploch jeho prosluněných obytných místností roven nejméně jedné třetině součtu podlahových ploch všech jeho obytných místností. Při posuzování proslunění se vychází z normových hodnot. U samostatně stojících rodinných domů, dvojdomů a koncových řadových domů má být součet podlahových ploch prosluněných obytných místností roven nejméně jedné polovině součtu podlahových ploch všech obytných místností bytu.“

Tab. 8.6 Doporučená doba proslunění podle ČSN EN 17037

Doporučená úroveň proslunění Doba proslunění [hod.]
minimální 1,5
střední 3,0
velká 4,0

Podíváme-li se ale do Pražských stavebních předpisů, zjistíme, že požadavky na povinné proslunění obytných místností byly zrušeny nařízením č. 14/2018 Sb. HMP s tím, že „Proslunění není nezbytné, nahradí ho dodržení požadavků na denní osvětlení a odstupy staveb“.


9 KONCEPT VĚTRÁNÍ

Základní a podrobné informace o problematice větrání podává TNI 12 7095:2020 Koncept větrání (stejný text byl vydán dříve Hospodářskou komorou ČR jako Pravidlo správné praxe TPW 17001:2017).

Rozlišuje budovy/prostory pro pobyt osob na:

  • obytné – RD, bytové domy;
  • pobytové – školy, shromažďovací prostory, divadla …;
  • pracovní nevýrobní – administrativní prostory;
  • pracovní výrobní (odkazem na NV č. 361/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů);
  • pro krátkodobý pobyt – garáže, kotelny, strojovny.

Věnuje se i problematice větrání prostor se spotřebiči paliv. Při řešení tohoto problému musí být splněny požadavky ČSN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov a požadavky Technických pravidel TPG 704 01 Odběrná plynová zařízení a spotřebiče na plynná paliva v budovách. Vychází se z ČSN EN 1775 Zásobování plynem – Plynovody v budovách.

Podrobně jsou řešeny jednotlivé způsoby větrání s uvedením všech nedostatků i předností (přirozené, řízené přirozené, nucené – přetlakové, podtlakové, rovnotlaké … se ZZT-zpětné získávání tepla). Je zde uveden způsob stanovení potřebného množství vzduchu podle:

  • obsazenosti prostoru;
  • intenzity větrání;
  • bilančních výpočtů (pracovní prostory, bazény, garáže…);
  • množství spalovacího vzduchu.


Literatura

[1] Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů

[2] Zákon č. 262/2006 Sb., Zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

[3] Zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů.

[4] Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

[5] Vyhláška č. 137/2004 Sb., o hygienických požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných, ve znění pozdějších předpisů.

[6] Vyhláška č. 20/2012 Sb., kterou se mění vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů.

[7] Vyhláška č. 238/2011 Sb., o stanovení hygienických požadavků na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch, ve znění pozdějších předpisů.

[8] Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů.

[9] Vyhláška č. 350/2021 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz dětské skupiny do 12 dětí, ve znění pozdějších předpisů.

[10] Vyhláška č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých, ve znění pozdějších předpisů.

[11] Vyhláška č. 6/2003 Sb., kterou se stanoví hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb, ve znění pozdějších předpisů.

[12] Vyhláška č. 602/2006 Sb., o hygienických požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných, kterou se mění vyhláška č. 137/2004 Sb.

[13] Vyhláška č. 84/2008 Sb., o správné lékárenské praxi, bližších podmínkách zacházení s léčivy v lékárnách, zdravotnických zařízeních a u dalších provozovatelů a zařízení vydávajících léčivé přípravky, ve znění pozdějších předpisů.

[14] Vyhláška č. 92/2012 Sb., o požadavcích na minimální technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení a kontaktních pracovišť domácí péče, ve znění pozdějších předpisů.

[15] Vyhláška č. 343/2009 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých, kterou se mění vyhláška č. 410/2005 Sb.

[16] NV č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí, ve znění pozdějších předpisů.

[17] NV č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů.

[18] NV č. 41/2020 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů.

[19] NV č. 93/2012 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů.

[20] NV č. 272/2011 Sb. o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací.

[21] Nařízení č. 10/2016 Sb. HMP, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze.

[22] Nařízení Komise (EU) č. 1253/2014, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES, pokud jde o požadavky na ekodesign větracích jednotek.

[23] ÖNORM H 6020-1:2019 Lüftungstechnische Anlagen in Krankenanstalten.

[24] Směrnice EU 89/654/EHS o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví na pracovišti.

[25] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2019/130.

[26] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2017/2398, o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí karcinogenům nebo mutagenům při práci.

[27] TPG 704 01 (Z1:2018) Domovní plynovody – Odběrná plynová zařízení a spotřebiče na plynná paliva v budovách, 2013.

[28] VDI 6022 Hygienische Anforderungen an Raumlufttechnische Anlagen und Geräte, 2018.

[29] DIN 1946-4 Raumlufttechnische Anlagen in Gebäuden und Räumen des Gesundheitswesens, 2018.

[30] ČSN 12 7010 (Z1:2016) Vzduchotechnická zařízení – Navrhování větracích a klimatizačních zařízení – Obecná ustanovení, 2014.

[31] ČSN 36 0020 Sdružené osvětlení. 2015.

[32] ČSN 73 0540-2 (Z1:2012) Tepelná ochrana budov – Část 2: Požadavky. 2011.

[33] ČSN 73 0540-3 Tepelná ochrana budov – Část 3: Návrhové hodnoty veličin. 2005.

[34] ČSN 73 0580-1 (Z1:2011, Z2:2017) Denní osvětlení budov – Část 1: Základní požadavky, 2007.

[35] ČSN 73 0580-2 (Oprava 1:2014) Denní osvětlení budov – Část 2: Denní osvětlení obytných budov, 2007.

[36] ČSN 73 0580-3 Denní osvětlení budov – Část 3: Denní osvětlení škol, 1994.

[37] ČSN 73 0601 Ochrana staveb proti radonu z podloží, 2019.

[38] ČSN 73 0602 Ochrana staveb proti radonu a gama záření ze stavebních materiálů), 2019.

[39] ČSN 73 4108 (Oprava 1:2020) Hygienická zařízení a šatny, 2020.

[40] ČSN 73 5105 (Z1:1996) Výrobní průmyslové budovy, 1993.

[41] ČSN 73 4301 (Z1:2005, Z2:2009, Z3:2012, Z4:2019) Obytné budovy, 2004.

[42] ČSN EN 12464-1 Světlo a osvětlení – Osvětlení pracovních prostorů – Část 1: Vnitřní pracovní prostory, 2012.

[43] ČSN EN 12464-2 Světlo a osvětlení – Část 2: Venkovní pracovní prostory, 2014.

[44] ČSN EN 12665 Světlo a osvětlení – Základní termíny a kritéria pro stanovení požadavků na osvětlení, 2018.

[45] ČSN EN 13053 Větrání budov – Vzduchotechnické jednotky – Hodnocení a provedení jednotek, prvků a částí, 2020.

[46] ČSN EN 13201-4 Osvětlování pozemních komunikací, 2016.

[47] ČSN EN 15193-1+A1 Energetická náročnost budov – Energetické požadavky na osvětlení – Část 1: Specifikace, modul M9, 2017.

[48] ČSN EN 15193-2 Energetická náročnost budov – Energetické požadavky na osvětlení – Část 2: Vysvětlení a zdůvodnění ČSN EN 15193-1+A1, modul M9, 2017.

[49] ČSN EN 16282-1 Zařízení komerčních kuchyní – Prvky pro větrání komerčních kuchyní – Část 1: Obecné požadavky včetně výpočtové metody, 2018.

[50] ČSN EN 16798-1 Energetická náročnost budov – Větrání budov – Část 1: Vstupní parametry vnitřního prostředí pro návrh a posouzení energetické náročnosti budov s ohledem na kvalitu vnitřního vzduchu, tepelného prostředí, osvětlení a akustiky – Modul M1-6 (nahradila ČSN EN 15251:2008 Vstupní parametry vnitřního prostředí pro návrh a posouzení energetické náročnosti budov s ohledem na kvalitu vnitřního vzduchu, teplotního prostředí, osvětlení a akustiky), 2020.

[51] ČSN EN 16798-5-1 Energetická náročnost budov – Větrání budov – Část 5-1: Výpočtové metody pro energetické požadavky větracích a klimatizačních systémů (Moduly M5-6, M5-8, M6-5, M6-8, M7-5, M7-8) – Metoda 1: Distribuce a výroba (nahradila ČSN EN 15241:2007 Větrání budov – Výpočtové metody pro stanovení energetických ztrát způsobených větráním a infiltrací v budovách), 2021.

[52] ČSN EN 15665:2009 Větrání budov – Stanovení výkonových kritérií pro větrací systémy obytných budov.

[53] ČSN EN 16798-7 Energetická náročnost budov – Větrání budov – Část 7: Výpočtové metody pro stanovení průtoků vzduchu v budovách, včetně infiltrace (Moduly M5-5) (nahradila ČSN EN 15242:2013 Větrání budov – Výpočtové metody pro stanovení průtoku vzduchu v budovách včetně infiltrace), 2018.

[54] ČSN EN 16798-9 Energetická náročnost budov – Větrání budov – Část 9: Výpočtové metody pro energetické požadavky chladicích systémů (Modul M4-1, M4-4, M4-9) – Obecné požadavky (nahradila ČSN EN 15243:2013 Větrání budov – Výpočet teplot v místnostech, tepelné zátěže a energie pro budovy s klimatizačními systémy), 2018.

[55] ČSN EN 17037 Denní osvětlení budov, 2019.

[56] ČSN EN 1775 Zásobování plynem – Plynovody v budovách, 2008.

[57] ČSN EN 1838 Světlo a osvětlení – Nouzové osvětlení, 2015.

[58] ČSN EN 50172 (Oprava 1:2006) Systémy nouzového únikového osvětlení, 2005.

[59] ČSN EN ISO 14644-1 Čisté prostory a příslušné řízené prostředí – Část 1- Klasifikace čistoty vzduchu podle koncentrace částic, 2019.

[60] ČSN EN ISO 14644-4 Čisté prostory a příslušné řízené prostředí – Část 4: Návrh, konstrukce a uvádění do provozu, 2001.

[61] ČSN EN ISO 16890-1 Vzduchové filtry pro všeobecné větrání – Část 1: Technické specifikace, požadavky a klasifikační metody založené na účinnosti odlučování částic, 2018.

[62] ČSN EN 1822-1 Vysoce účinné filtry vzduchu (EPA, HEPA a ULPA) – Část 1: Klasifikace, ověřování vlastností, označování, 2021.

[63] ČSN EN ISO 7730 Ergonomie tepelného prostředí – Analytické stanovení a interpretace tepelného komfortu pomocí ukazatelů PMV a PPD a kritérií místního tepelného komfortu, 2006.

[64] ČSN EN ISO 8996 Ergonomie tepelného prostředí – Určování metabolismu, 2005.

[65] ČSN EN ISO 9920 Ergonomie tepelného prostředí – Hodnocení tepelné izolace oděvu a odporu oděvu proti odpařování, 2010.

[66] ČSN EN ISO 7726 Ergonomie tepelného prostředí – Přístroje pro měření fyzikálních veličin.

[67] ČSN P 36 0455 Osvětlení pozemních komunikací – Doplňující informace, 2017.

[68] ČSN 36 0020 Sdružené osvětlení, 2015.

[69] ČSN 73 0580-3 (Z1:1996, Z2:1999) Denní osvětlení budov. Část 3: Denní osvětlení škol, 1994.

[70] ČSN EN 12464-1 Světlo a osvětlení – Osvětlení pracovních prostorů – Část 1: Vnitřní pracoviště, 2022

[71] DIN 1946-4 Raumlufttechnische Anlagen in Gebäuden und Räumen des Gesundheitswesens, 2018.



Obory a specializace: ,
Kategorie: ,