Autor: Ing. Václav Mazín, Ph.D.
Stav: aktualizace 2019, vydání 2011
Anotace:
Pomůcka TP 1.27 popisuje historii počátků pozemkových úprav v českých zemích, jejich předmět a formy, proces pozemkových úprav a jejich provádění, včetně průzkumu terénu, zaměření polohopisu a výškopisu, soupisu nároků vlastníků, opatření ke zpřístupnění pozemků, protierozní opatření, opatření k ochraně a tvorbě životního prostředí atd.
OBSAH
CÍL STRUČNÉ METODIKY
Cílem uplatnění metodiky je stručné a výstižné představení procesu a navrhování pozemkových úprav odborníkům, kteří se tímto oborem nezabývají, avšak působí v souvisejících profesích. Aktuální Metodický návod k provádění pozemkových úprav SPU 232335/2017 čítá 136 stran a je určen pro úředně oprávněné projektanty pozemkových úprav. Kromě zaměření na inženýrské činnosti a při tvorbě návrhu pozemkových úprav se metodický návod věnuje správní činnosti Státního pozemkového úřadu ČR (SPÚČR), případně postupu jeho útvarů. Metodický návod lze vyhledat na webových stránkách Českomoravské komory pro pozemkové úpravy (ČMKPÚ) a SPÚČR. Pro projektanty souvisejících oborů, úředníky a ostatní odbornou veřejnost, která se ve své praxi setkává s pozemkovými úpravami, je tento metodický návod vzhledem ke svému rozsahu i obsahu méně použitelný.
Pozemkové úpravy jsou multidisciplinární obor integrující velkou řadu inženýrských činností, které se při navrhování vzájemně doplňují. Zvláštností tohoto inženýrského oboru je, že probíhá v rámci správního řízení a režimu speciálního zákona „o pozemkových úpravách“. Je proto nezbytné tyto oborové přístupy a správní řízení koordinovat, aby bylo dosaženo cíle, což je především zlepšení reálného stavu v krajině. Mezi odborníky, kterých se tento obor dotýká patří např. projektanti územních plánů a územních studií, autorizovaní inženýři a technici činí ve výstavbě, zejména dopravních a vodohospodářských staveb, projektanti územních systémů ekologické stability, geodeti, půdoznalci, bonitéři, vodohospodáři, lesní hospodáři, zaměstnanci státní správy zejména na obcích s rozšířenou působností, krajinní inženýři a další.
Projektant pozemkových úprav jako držitel úředního oprávnění nemá jednoduché postavení při tak složitém procesu navrhování, který vyžaduje všeoborové znalosti, dovednosti v jednání s účastníky řízení a úřady. Jednou z podmínek úspěšného navrhování je celostní pohled na krajinu a mezioborový přístup k společnému dílu specialistů z příbuzných oborů.
Navrhování pozemkových úprav, které provádí úředně oprávněný projektant (zpracovatel), se týká především prostředních etap procesu, kterým tato uživatelská příručka věnuje zvýšenou pozornost. Začátek a konec procesu je v gesci SPÚČR. Těžištěm projektové činnosti oprávněné osoby a zásadním dokumentem pozemkových úprav je plán společných zařízení, který navrhuje a majetkoprávně připravuje pozemky pro realizaci veřejně prospěšných staveb a neinvestičních opatření v nezastavěné části obce.
1 ÚVOD A HISTORIE POZEMKOVÝCH ÚPRAV
Pozemkové úpravy nejsou objevem moderní doby nebo politické změny po roce 1989. Po technické stránce byla všechna hospodářská a technická opatření, konaná v rámci pozemkových úprav, v podstatě organizací půdního fondu větších nebo menších územních celků, kterou si vynucují politické poměry a ekonomická úroveň společnosti. Využívají se vždy, když současný systém správy a využívání území je zastaralý a ztrácí efektivitu, nebo dochází k prohlubující se degradaci nenahraditelných přírodních zdrojů jako je půda a voda.
Novodobé pozemkové úpravy prováděné po roce 1991 se staly nejen nástrojem realizace územních plánů a jejich neopomenutelným podkladem, ale i prostředkem pro zlepšení kvality života na venkově včetně napomáhání diverzifikace zemědělství. Pozemkové úpravy vytvářejí podmínky pro výstavbu a budování nápravných a adaptačních opatření reagujících na prohlubující se klimatické změny.
1.1 POSTAVENÍ POZEMKOVÝCH ÚPRAV VE SPOLEČNOSTI A VĚDĚ
První historické zmínky o pozemkových úpravách najdeme již v historické literatuře o starověkém Babylonu a Egyptě. Písemné právní a technické údaje o rozsáhlém a technicky jednotném uspořádání zemědělských pozemků však známe až ze starověkého Říma. Svůj specifický vývoj měly pozemkové úpravy na území české kotliny. Souvisely s vývojem katastru nemovitosti a s pokrokem v zemědělství, lesním hospodářství, vodohospodářství, ale i v oboru dopravních staveb.
Aby bylo možné pochopit v širších historických souvislostech novodobé pozemkové úpravy a dnešní katastr nemovitostí, je důležité se seznámit s historií tohoto oboru. Pozemkové úpravy vždy souvisely s cenou půdy, její agronomickou hodnotou, bonitou, ekonomickou výtěžností, velikostí pozemků a půdních bloků, výměrou parcel, věcnými břemeny a právy. Jejich smyslem bylo nejen vybrat spravedlivě daně z nemovitosti, ale i dotvářet krajinu s cílem ochrany půdy, vody a bioty. Kromě období totalitního režimu 1948–1989 vždy respektovaly soukromé vlastnictví zemědělské půdy, a proto byly v gesci ministerstva zemědělství.
Pozemkové úpravy nejen obnovují zastaralý katastr nemovitostí a otevírají prostor pro volný trh se zemědělskou půdou, ale také kultivují etické chování lidí k půdě a krajině, které dnes bohužel podléhá kolektivnímu selhání paměti, ztrátě zvyklostí a odcizení člověka od půdy. Jejich jedinečnost je v majetkoprávní přípravě krajinotvorných opatření, kdy je uzákoněna možnost využívat pro tyto veřejně prospěšné stavby státní a obecní půdy, případně pro tyto pozemky vykoupit půdu od vlastníků a použít ji při výměnách. Pozemkové úpravy vytvářejí podmínky pro výstavbu polních cest, protierozních, protipovodňových a dalších biotechnických opatření v krajině. Hospodářské bloky produkčních zemědělských půd jsou pozemkovými úpravami prostorově a funkčně optimalizovány, což přináší snížení erozních jevů, vyšší zisky pro zemědělce, menší náklady na dopravu a zhodnocení majetku vlastníkům.
K těmto tradičním cílům pozemkových úprav se po roce 1991 přidaly dva rozměry společenských zájmů. Jednak zachování produkční schopnosti půd, a s tím spojené zadržení vody v krajině, jednak zvýšení biodiverzity na zemědělském půdním fondu. Nejde jen o vodohospodářský a agronomický pohled na přeměněnou krajinu, ale i o utváření nové rázovitosti a obrazu zemědělské krajiny.
Jelikož jsou pozemkové úpravy na rozmezí exaktních a společenských věd, vyžaduje každé řešení konkrétního území individuální a tvůrčí přístup hlavního projektanta. Z těchto důvodů se jedná o společné dílo skupiny specialistů. Bez vysokého stupně a úrovně spolupráce se všemi zúčastněnými stranami, občany, obyvateli, obcemi, vlastníky, zemědělci a správci není možné dílo úspěšně dokončit, zapsat do katastru nemovitostí, a hlavně realizovat v krajině.
Pozemkové úpravy mohou odpovědět na řadu otázek, týkajících se uvedení územních plánů, plánů dílčích povodí a dalších projektů revitalizace krajiny do života venkova. Mohou také majetkoprávně připravit a smysluplně navrhnout liniové stavby jako jsou dálnice a rychlostní silnice nebo železnice při respektování širších územních vazeb.
Za období 1991–2018 je pro praxi k dispozici řada dokumentací provedených pozemkových úprav a realizovaných staveb v rámci České republiky, které mohou posloužit jako pilotní projekty pro budoucí tvorbu podpůrných programů rozvoje venkova, obnovení zelené infrastruktury a revitalizace neurbanizované krajiny.
1.2 ODBORNÁ ZPŮSOBILOST K NAVRHOVÁNÍ POZEMKOVÝCH ÚPRAV
Pozemkové úpravy mohou být prováděny pouze osobami s oprávněním o odborné způsobilosti, které uděluje na základě písemné žádosti SPÚČR. Podmínkou pro udělení úředního oprávnění je bezúhonnost, způsobilost k právním úkonům a ukončené magisterské nebo bakalářské studium v oboru zeměměřictví, zemědělství, dopravních staveb, vodního a lesního hospodářství, územního plánování, ochraně a tvorbě krajiny nebo ochraně půdy. Žadatel musí současně prokázat, že absolvoval pětiletou odbornou praxi v navrhování pozemkových úprav a složit zkoušku odborné způsobilosti.
Zkouška odborné způsobilosti probíhá podle „Jednacího řádu ke zkouškám odborné způsobilosti a postupu při odnímání oprávnění č. RO 1/16“. Zkušební komise je složena z pověřených zaměstnanců SPÚČR a vybraných členů ČMKPÚ a Asociace podnikatelů pozemkových úprav. Podle tohoto předpisu předloží uchazeč před zkouškou projekt pozemkových úprav, který zpracoval, nebo se podílel na jeho zpracování a ten je vyhodnocen zkušebním komisařem.
V případech, kdy projektant opakovaně poruší právní předpisy, může mu být na základě tohoto zjištění úřední oprávnění odňato.
2 DEFINICE, ÚČEL, METODA A CÍLE POZEMKOVÝCH ÚPRAV
Vzhledem k jedinečnosti, procesní a právní složitosti, ale i potřebě znalosti všech souvisejících právních norem, je žádoucí věnovat definici, účelu, metodě a cíli pozemkových úprav více pozornosti, tak aby bylo možné pochopit tento dlouhodobý proces týmu odborníků.
Pozemkové úpravy jsou z hlediska koncepčního formou krajinného plánování s cílem zajištění racionálního způsobu využívání zemědělské půdy a ochrany krajiny prostřednictvím právních, biotechnických a organizačních opatření. Disponují jedinečnými nástroji, díky kterým mohou navrhnout, případně dotvářet ucelený polyfunkční krajinný systém se sítí veřejně prospěšných, krajinotvorných opatření. Tato opatření se v rámci pozemkových úprav nazývají společná opatření.
Pozemkové úpravy jsou prováděny v souladu s převažujícím společenským zájmenem a za veřejné prostředky státního rozpočtu. Jsou tedy závislé na ekonomické a politické situaci ve státě. Využívají se především v období stagnace, nebo zastaralého systému, který ztrácí efektivitu a stabilitu určitého území. V tomto směru jsou pozemkové úpravy mocným nástrojem pro nápravná opatření negativních důsledků zprůmyslnění zemědělské výroby a budování adaptačních opatření v podmínkách zhoršujících se klimatických změn především sucha, ale i přívalových povodní. V neposlední řadě tato opatření na zemědělském půdním fondu zlepšují kvalitu povrchové a podpovrchové vody drenážních systémů, což má pozitivní vliv na zdravotní stav obyvatelstva.
Institučně spadají pozemkové úpravy do kompetence SPÚ ČR, respektive jeho krajských pracovišť a zřízených poboček podle zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadě, ve znění pozdějších předpisů. Tento správní úřad plánuje a organizuje proces pozemkových úprav v rámci státu a krajů a koordinuje postup provádění a návrhu v rámci všech účastníků řízení a dotčených orgánů státní správy.
Závazný postup, metodu a cíle pozemkové úpravy stanovuje speciální zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a prováděcí vyhláška č. 13/2014 Sb., o postupu při provádění pozemkových úprav a náležitostech návrhu pozemkových úprav, ve znění pozdějších předpisů, a resortní předpisy. Volně řečeno pozemkové úpravy jsou zvláštním uzákoněným institutem, který současně řeší veřejné, obecní a soukromé zájmy všech zúčastněných osob v území, a to ve správním řízení upraveném speciálním zákonem. Jelikož jsou tak dotčena práva i povinnosti jak státu a obce, tak i fyzických a právnických osob, vlastníků či nájemců půdy, je nutné sladit zájmy, náměty, požadavky a závazná stanoviska všech. Je proto třeba mít stále na zřeteli, že předmětem pozemkových úprav je nejen krajina a pozemky, ale především ti, co tyto pozemky vlastní, využívají a spravují. Vedle soudů je tak příslušný pozemkový úřad oprávněn jako jediný správní úřad měnit vlastnictví osob.
Z pohledu projektových prací se jedná o plošnou prostorově funkční eko optimalizaci pozemků zpravidla v obvodu části katastrálního území, a to prostřednictvím změn hranic, druhů a způsobů jejich využívání. Toto prostorové a funkční uspořádání pozemků je prováděno z hlediska všech společenských potřeb a stanovených cílů pozemkové úpravy. Jedná se nejen o optimalizaci technickohospodářských jednotek zemědělské půdy, ale i enkláv mimoprodukčních ploch.
Z hlediska geodetického provedení výstupu díla se jedná o obnovu katastrálního operátu s vytvořením nové mapy. Oproti běžně prováděné obnově katastrálního operátu podle katastrálního zákona, jsou pozemkové úpravy fenomenální v tom, že mohou vyměňovat, scelovat, dělit pozemky, arondovat jejich hranice, aktualizovat druhy pozemků podle skutečnosti, a tím odstraňovat nahromaděné nesoulady v katastru nemovitostí. Tento účel pozemkových úprav v podobě totální obnovy katastrálního operátu je spíše vedlejším produktem, i když přináší hodnotu jak pro vlastníky, tak pro správu katastru, finanční úřady a správu krajiny jako veřejného statku.
Mezi hlavní cíle pozemkových úprav patří:
- uspořádání vlastnických práv k pozemkům v souladu s požadavky zemědělské praxe a racionálního využívání krajiny;
- obnova vztahu lidí k půdě a etického chování v krajině, která je veřejným statkem;
- scelení a zpřístupnění vlastnických pozemků a tím zvýšení jejich hodnoty a možnosti disponování pro vlastníky;
- důsledná ochrana zemědělské půdy jako výrobního prostředku a nenahraditelného národního bohatství, a to především proti vodní erozi;
- ochrana kvality vody, zvýšení jejího vsaku do půdy a retence v krajině, zajištění protipovodňové ochrany a přizpůsobení se klimatickým změnám;
- zvýšení biodiverzity, zlepšení krajinné struktury a ekologické stability území, podpora přirozené dynamiky krajiny a zelené infrastruktury, tvorba nové rázovitosti a obrazu české krajiny;
- obnovení zastaralého katastrálního operátu, který ztratil vypovídací schopnost jak v číselné, tak v grafické části.
Z hlediska dosažení hlavních cílů pozemkových úprav je rozhodující projektovou dokumentací plán společných zařízení. Je to ideový plán řešení veřejných zájmů v území a zároveň investiční záměr pozemkových úprav. Syntetický průnik všech zpracovaných oborových generelů, plánů a studií, vytvářející polyfunkční síť staveb a opatření trvalého charakteru. Dá se říci, že co do podrobnosti a právní síly je plán společných zařízení na úrovni regulačního plánu nezastavěné části obce a územního rozhodnutí o umístění stavby.
Společná zařízení jsou technická, půdoochranná, vodohospodářská a biologická opatření investičního nebo neinvestičního charakteru, kterými se navrhují a realizují veřejné zájmy v rámci prováděných pozemkových úprav. Organizační opatření (změna velikosti a tvaru zemědělských pozemků) a agrotechnická opatření (osevní postupy a protierozní technologie obdělávání půdy) nejsou společná zařízení. V tomto směru jsou vlastníci a nájemci zemědělské půdy vázáni povinností vyplývající ze zákona o ochraně zemědělského půdního fondu a příslušným kódem ochrany nemovitosti v katastru nemovitosti.
Základní metodický přístup k navrhování polyfunkční sítě je vytvoření souboru společných zařízení území, jejichž vzájemné propojení v prostoru a funkci má synergický efekt. Tento soubor krajinotvorných opatření tvoří soustavy subsystémů krajiny, a to těchto základních kategorií:
- účelové komunikace zpřístupňující nemovitosti a všechny části území (polní a navazující lesní cesty včetně objektů na těchto stavbách);
- protierozní a vodohospodářská opatření usměrňující odtok, vsak, zpomalení a zadržení vody v povodí (protierozní meze, průlehy, zasakovací pásy, malé vodní nádrže, vsakovací jámy, hlavní meliorační zařízení – příkopy a kanály, větrolamy apod.);
- ekologická opatření zlepšující strukturu a zelenou infrastrukturu krajiny (revitalizace toků, biokoridory, biocentra, interakční prvky, solitéry, stromořadí aleje apod.);
- asanační a zúrodňovací opatření (stabilizace svážného území, hrazení strží, asanace erozních výmolů, a pod).
Při navrhování plánu společných zařízení postupuje projektant pozemkových úprav ve spolupráci se specialisty navazujících odborností, a to podle tzv. Technického standardu plánu společných zařízení (předpis SPÚČR), tak aby navržené stavby a opatření trvalého charakteru byly proveditelné podle příslušných oborových norem. Jedná se především o pozemky určené pro výstavbu polních cest, příkopů, průlehů, malých vodních nádrží, poldrů a další. Výstupem plánu společných zařízení je dokumentace technického řešení navržených opatření, tak aby pro tyto stavby a opatření byly vytvořeny dostatečné pozemky, na kterých budou po zápisu do katastru nemovitosti realizována společná zařízení.
3 PŘEDMĚT, OBVOD, FORMY A ETAPY POZEMKOVÝCH ÚPRAV
Předmětem návrhu (výměn, změn a přeměn) a geodetického zaměření polohopisu jsou všechny pozemky v obvodu pozemkových úprav, a to bez ohledu na dosavadní způsob využívání a na existující vlastnické a užívací vztahy k nim. Vnitřní hranice obvodu zpravidla kopíruje hranici zastavěného území obce a vnější hranice vede po hranici katastrálního území, případně hranici lesa, či liniového objektu (řeka, silnice a pod). V případě potřeby, v souladu se stanovenými cíli pozemkových úprav a ve veřejném zájmu, může hranice obvodu zabíhat do sousedního katastrálního území, a tím zahrnout jeho část do pozemkových úprav. Toto pravidlo pro stanovení obvodu pozemkových úprav zpravidla v rámci jednoho katastrálního území je sice méně vhodné z hlediska tvorby krajiny a ochrany jejích složek, ale respektuje katastr jako základní a neměnnou správní jednotku využívanou všemi informačními systémy a databázemi státu.
Většinu pozemků, které lze v pozemkových úpravách vyměnit a přeměnit představuje zemědělský půdní fond (ZPF). Tvoří jej zemědělská půda (orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, trvalé travní porosty) a půda dočasně neobdělávaná (krátkodobá lada). Do ZPF náležejí též rybníky s chovem ryb nebo vodní drůbeže a nezemědělská půda potřebná k zajišťování zemědělské výroby, jako polní cesty, pozemky se zařízením důležitým pro polní závlahy, závlahové vodní nádrže, odvodňovací příkopy, hráze sloužící k ochraně před zamokřením nebo zátopou, ochranné terasy proti erozi a pod). Je zřejmé, že některé z těchto pozemků jsou ze své podstaty nesměnitelné. U takových pozemků je cílem pozemkových úprav provést obnovu souboru geodetických informací (SGI). Zvláštní řešení vyžadují pozemky se systematickou plošnou drenáží (meliorační detail), která má charakter stavby pod zemí a je v soukromém vlastnictví osob.
Zaměřeny a aktualizovány mohou být i hranice lesních pozemků, a v případě souhlasu vlastníků i pozemky zastavěné (stavební, silnice a pod), či zastavitelné podle schváleného územního plánu obce. Je velmi hospodárné a efektivní zahrnout do obvodu drobné zastavěné lokality a osady, a nevytvářet tak zvané ostrovní mapy. To samé platí v případech lesních enkláv v rámci zemědělského půdního fondu. Pokud je celospolečenská potřeba a je ve veřejném zájmu zaměřit a vytýčit lesní komplexy, zahrnou se do obvodu pozemkových úprav, ale nepodléhají výměnám a změnám.
Zákon připouští dvě rozdílné formy pozemkových úprav – komplexní pozemkové úpravy (KoPÚ) a jednoduché pozemkové úpravy (JPÚ). Forma pozemkových úprav má podstatný vliv na náležitosti a rozsah zpracování dokumentace, finanční náročnost i způsob správního řízení. KoPÚ je formou, která je v současné době využívána častěji, protože je efektivnější. Zpravidla se jedná o úpravy v rámci celého katastrálního území, případně rozšířeného o části sousedních katastrálních území. Součástí KoPÚ je vždy řešení zpřístupnění pozemků, protierozní ochrany půdy, vodohospodářských opatření i ekologické stability území. Naproti tomu JPÚ jsou používány v případech, kdy je nutné vyřešit pouze některé hospodářské potřeby (například urychlené scelení pozemků, zpřístupnění pozemků), krajinně-ekologické potřeby (například lokální protierozní nebo protipovodňové opatření) nebo když se pozemkové úpravy mají týkat jen části katastrálního území. V případě JPÚ může pozemkový úřad upravit náležitosti návrhu a provádění pozemkových úprav odlišně, než stanoví vyhláška.
Vzhledem k tomu, že se jedná o přeměnu vlastnictví osob a přeměnu celého území podle schváleného územního plánu obce, je žádoucí celá řada brzdících právních mechanizmů a veřejných projednání. Zásadní je důkladná příprava dokumentů předkládaných k veřejnému projednání. Výstupní dokumentace je totiž na úrovni územního rozhodnutí o umístnění stavby a nové katastrální mapy a všech změněných popisných údajů katastru nemovitosti.
Proces navrhování, schválení až po zápis nového uspořádání pozemků do katastru trvá minimálně pět let a další tři až čtyři roky i déle trvá zpracování projektové dokumentace a výstavba navržených staveb. Celý proces lze pro přehlednost a časovou a věcnou postupnost rozdělit do následujících etap a subetap:
- Přípravná etapa (provádí pobočka pozemkového úřadu) – shromáždění podkladů pro zadání studií, určení předběžného obvodu, typologie území a zpracování zadávací dokumentace veřejné zakázky na zpracovatele pozemkové úpravy.
- Průzkumná a návrhová etapa – podrobné průzkumy a rozbory území, geodetické zaměření polohopisu, stanovení nároků vlastníků a plán společných zařízení s dokumentací technického řešení navržených staveb.
- Návrh nového uspořádání vlastnických pozemků – scelování a výměny vlastnických pozemků, projednání nově navržených pozemků, vydání rozhodnutí o novém uspořádání pozemků a jeho zápis do katastru nemovitostí.
- Realizační etapa pozemkových úprav – vytýčení nových hranic pozemků a projektování navržených staveb do náležitostí pro vydání stavebního povolení, realizace staveb a neinvestičních opatření a převod investic na nestátní subjekt.
Z této etapizace vyplývá, že proces vyžaduje úzkou spolupráci projektanta, geodeta a odborného referenta případně vrchního rady na příslušné pobočce Krajského pozemkového úřadu. Úspěšnost pozemkových úprav a míra realizace navržených opatření a staveb závisí na odborné úrovni zpracování a přesvědčivé argumentaci při projednávání návrhů a nového uspořádání pozemků. Mimo jiné rozhoduje o výsledku vstřícnost a zájem celé místní komunity, obce a jejích zastupitelů.
4 ÚČASTNÍCI SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ PŘI POZEMKOVÝCH ÚPRAVÁCH A DOTČENÉ ORGÁNY STÁTNÍ SPRÁVY
Mezi účastníky správního řízení hrají klíčovou roli vlastníci těch pozemků, které jsou pozemkovými úpravami řešeny, tedy jsou na nich prováděny výměny, arondace a změny druhů pozemků. Dalším velmi významným účastníkem řízení je obec, na jejímž území pozemková úprava probíhá. Jako účastník řízení se může přihlásit i sousední obec, je-li dotčen její zájem. Obec je většinou i vlastníkem některých pozemků v obvodu pozemkových úprav a je tedy účastníkem řízení i z titulu vlastnictví. V případech, kdy jsou pozemkové úpravy vyvolány stavební činností, stává se účastníkem řízení též stavebník, který se na financování projektových prací a realizaci společných zařízení podílí. Mezi stavební činnosti, které mohou vyvolat pozemkové úpravy, patří zejména stavba dálnic, rychlostních komunikací či obchvatů obcí.
Na řízení o pozemkových úpravách se významně podílejí orgány státní správy, byť nejsou účastníky řízení podle správního řádu. Mezi tyto orgány státní správy patří zejména katastrální úřad, orgán územního plánování, stavební úřad, orgán ochrany zemědělského půdního fondu, orgán ochrany přírody a krajiny, vodohospodářský orgán a orgán státní správy lesů. Mezi další dotčené orgány patří zejména vodohospodářské organizace, organizace mající v obvodu pozemkové úpravy velký nemovitý majetek (např. dráhy, dálnice, silnice, Lesy ČR aj.), místní výrobní a zájmové organizace a správci nadzemních a podzemních vedení, zařízení a sítí.
Dalším důležitým účastníkem pozemkových úprav jsou hospodařící zemědělské podniky, které mají mnohdy velký vliv na vlastníky pronajatých pozemků a sami přitom vlastní nemalou výměru zemědělských pozemků.
5 PODKLADY PRO NAVRHOVÁNÍ POZEMKOVÝCH ÚPRAV
V procesu pozemkových úprav se setkáváme s celou řadou podkladů, a to ve všech jeho etapách. Některé podklady a informace zajišťuje pobočka pozemkového úřadu některé projektant pozemkových úprav. V případě problému s poskytováním údajů má pobočka pozemkového úřadu oporu v zákoně, kdy se lze dohodnout s poskytovatelem podkladů, a ten je povinen mu je bezúplatně předat. Podrobný výčet všech podkladů je nad rámec tohoto stručného postupu. Níže jsou uvedeny podklady, které jsou zásadní z hlediska zpracování jednotlivých etap procesu.
5.1 PODKLADY PŘÍPRAVNÉ ETAPY PŘED VEŘEJNOU ZAKÁZKOU NA ZPRACOVATELE
Tyto podklady zajišťuje pobočka pozemkového úřadu především podle interního předpisu „Typologie území pro zadání pozemkových úprav 6/2016“ a podle prováděcí vyhlášky. Lze říci, že tyto závazné předpisy ukládají zadavateli pozemkových úprav povinnost vyhodnotit veškeré existující podklady týkající se území, a dokonce jejich ověření v terénu.
Jedná se především o podklady, podle kterých lze určit členitost terénu, počet parcel, jejich průměrnou velikost, počet lomových bodů obvodu pozemkových úprav, počet listů vlastnictví a vlastníků, množství použitelné státní a obecní půdy a požadavky veřejného zájmu všech dotčených orgánů státní správy:
- katastr nemovitosti, aktualizovaný soubor grafických a popisných informací a prostorová data Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního (ČÚZK), především bodová pole, výškopis a ortofotomapy;
- mapy bonitovaných půdně ekologických jednotek (BPEJ), mapy erozního ohrožení půd, a vodohospodářské mapy, podklady týkající se odvodňovacích a závlahových staveb;
- územně plánovací podklady všech stupňů a druhů a územní studie krajiny pro obec s rozšířenou pravomocí , ve kterých by měly být promítnuty veškeré zájmy všech dotčených orgánů státní správy;
- stupeň ohrožení klimatickou změnou.
5.2 PODKLADY PRO PODROBNÝ TERÉNNÍ PRŮZKUM, ZAMĚŘENÍ SKUTEČNÉHO STAVU, NÁVRH PLÁNU SPOLEČNÝCH ZAŘÍZENÍ A STANOVENÍ NÁROKŮ VLASTNÍKŮ
Tuto etapu procesu zpracovává projektant pozemkových úprav a je jeho povinností podrobně vyhodnotit nejen všechny podklady, ale provést jejich ověření v terénu a projednat stanovené podmínky pro provádění pozemkových úprav od dotčených orgánů státní správy a všech správců nadzemních a podzemních vedení. Po vyhodnocených průzkumech terénu a rozborech všech stanovených podmínek přistupuje zpracovatel pozemkových úprav k tvorbě plánu společných zařízení. Paralelně s touto činností jsou podle údajů katastru nemovitostí zpracovávané nároky vlastníků, se kterými vstupují účastníci řízení do pozemkových úprav.
Jedná se o následující klíčové podklady:
- katastr nemovitostí pro zaměření skutečného stavu a odstranění nesouladů v druzích pozemků a jejich hranicích podle skutečnosti mapy bonitované půdně ekologická jednotka;
- BPEJ pro ocenění pozemků v nárocích a prostorovou optimalizaci půdy;
- územní plán (ÚP)obce a územní studie krajiny na ochranu památkové rezervace obsahují veškeré veřejné zájmy;
- projektové dokumentace vodohospodářských staveb, meliorací a dílčí plány povodí;
- dokumentace umístění staveb dálnic, železnic, rychlostních silnic, obchvatů a přeložek;
- dokumentace staveb veřejné infrastruktury, tj. kanalizace, vodovodu, a další;
- dokumentace cyklostezek a polních cest.
Poznámka:
Při rozborech a vyhodnocení všech podkladů se vychází z předpokladu, že schválený ÚP obce obsahuje veškeré údaje týkající se závazné a směrné části rozvoje území včetně návrhu všech veřejně prospěšných staveb.
6 POSTUP SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ A NAVRHOVÁNÍ POZEMKOVÝCH ÚPRAV
Postup procesu, zpracování, navrhování a projednání pozemkových úprav vychází ze zákona č. 139/2002 Sb., prováděcí vyhlášky č. 13/2014 Sb., ve znění pozdějších předpisů, Metodického návodu pro provádění pozemkových úprav SPU 232335/2017 a Technického standardu plánu společných zařízení. Správní činnosti pozemkového úřadu a projektanta pozemkových úprav (zpracovatele) na sebe navazují, tak aby se účastníci řízení a dotčené orgány státní správy (DOOS) včetně všech správců staveb, podzemních a nadzemních vedení, mohli k navrženým výměnám pozemků, změnám druhů pozemků a jejich hranic vyjádřit v zákonem stanovených lhůtách.
Zpracovatel pozemkových úprav je úředně oprávněná osoba k navrhování pozemkových úprav s osvědčením od SPÚČR, která uspěla v soutěži o veřejnou zakázku vypsanou SPÚČR. Za pozemkový úřad je zodpovědnou osobou vrchní odborný rada v pozici vedoucího příslušné pobočky Krajského pozemkového úřadu. Ten má kompetenci k podpisu rozhodnutí o výměně nebo přechodu vlastnických práv, zřízení nebo zrušení věcných břemen a rozhodnutí o přechodu vlastnických práv, na nichž se nacházejí společná zařízení. Tento vedoucí pobočky nebo jeho zástupce je zároveň členem sboru, který se zúčastňuje všech jednání a kontrolních dnů.
6.1 ZAHÁJENÍ SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ, ÚVODNÍ JEDNÁNÍ A SBOR ZÁSTUPCŮ
Zahájení řízení je v kompetenci pozemkového úřadu. Předchází mu předpřípravná a přípravná etapa procesu, ve které pobočka pozemkového úřadu shromažďuje veřejně přístupné informace o území, a v případě potřeby nechá zpracovat studie proveditelnosti. Cílem těchto etap je jasně stanovit cíle a formu pozemkových úprav, a správně zadat veřejnou zakázku na zpracovatele pozemkových úprav (projektanta).
Dále zahájení řízení předchází vyrozumění katastrálního úřadu za účelem kontroly souboru popisných a geodetických informací v katastrálním operátu. Vyrozumění bývá učiněno s ročním předstihem. Katastrální úřad současně stanoví své požadavky na obnovu katastrálního operátu, především obvod pozemkových úprav. Před zahájením řízení je pozemkovým úřadem posouzena potřeba aktualizace BPEJ, z důvodu objektivního ocenění pozemků před jejich výměnami. V případě shledání nutnosti je tato aktualizace provedena SPÚČR.
Řízení o pozemkových úpravách se považuje vždy za zahájené z podnětu pozemkového úřadu. V případě, kdy o zahájení řízení požádají vlastníci nadpoloviční výměry pozemků, musí pozemkový úřad řízení zahájit ze zákona.
Zahájení řízení je oznamováno veřejnou vyhláškou. O pozemkových úpravách jsou současně vyrozuměny orgány státní správy, jejichž zájmy mohou být pozemkovou úpravou dotčeny (kap. 4). Organizace a orgány státní správy jsou podle zákona č. 139/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyzvány ke sdělení svých zákonem stanovených podmínek, za kterých je možné v daném území provádět pozemkové úpravy.
Po zahájení řízení o pozemkových úpravách pobočka pozemkového úřadu svolá úvodní jednání, na které pozve všechny účastníky řízení a další vlastníky pozemků v obvodu pozemkových úprav. Cílem úvodního jednání je představení cílů, účelu a formy pozemkových úprav a seznámení s jejich obvodem. Nadpoloviční většinou přítomných vlastníků je na úvodním jednání zvolen sbor zástupců vlastníků. Sbor zástupců je pomocným orgánem pro zpracovatele pozemkové úpravy při zpracování soupisu nároků, posuzování plánu společných zařízení, při tvorbě návrhu nového uspořádání pozemků a stanovení harmonogramu realizací navržených opatření. Sbor výrazně pomáhá zpracovateli znalostí místních poměrů a vlastníci se na něj mohou v průběhu pozemkové úpravy obracet se svými návrhy a připomínkami.
6.2 GEODETICKÉ ČINNOSTI A PODROBNÝ PRŮZKUM S VYHODNOCENÍM
Tato subetapa postupu inženýrských činností se zabývá jak geodetickými pracemi, tak činnostmi souvisejícími s krajinnou ekologií, strukturou krajiny, ochranou půdy, pedologií a dendrologií. Cílem je identifikovat existující změny využívání krajiny, degradační projevy a jejich stupeň a zároveň provést zaměření těchto změn. Bohužel pro tuto odbornou činnost nejsou k dispozici jednoznačná a jednotná kritéria hodnocení. Posuzování těchto změn a nesouladů podléhá jak ze strany zpracovatelů, tak ze strany úředníků subjektivnímu posuzování. Chronologický postup nelze striktně stanovit a závisí na praxi projektových firem a dotčených orgánů státní správy.
Podrobný průzkum terénu je prováděn projektantem v celém obvodu pozemkových úprav, v případě potřeby i v navazujících lokalitách. Současně je geodetem zaměřen skutečný stav v terénu a porovnán s platnou mapou a údaji katastru nemovitostí. Zásadní věcí při zaměření skutečného stavu polohopisu a podrobného šetření hranic je určení rozhodujícího způsobu využívání. Výsledky obou těchto inženýrských činností jsou zásadní pro následující subetapy procesu, a to především soupisu nároků vlastníků a návrhu plánu společných zařízení.
6.2.1 Zeměměřičské činnosti a šetření hranic (stanovení skutečného stavu)
Aby bylo možné využít výsledky pozemkových úprav pro obnovu katastrálního operátu, je nezbytné na počátku navrhování zjistit stav podrobného bodového pole a vyhledat identické body pro následnou transformaci mapy. Podobně je žádoucí posoudit potřebu změny katastrálních hranic, především u neznatelných hranic uprostřed zemědělských půdních bloků vzniklých rozoráním mezí a slučováním pozemků v minulosti.
Především jsou komisionálně vyšetřeny hranice stanoveného obvodu pozemkových úprav. Komisi jmenuje vedoucí pobočky pozemkového úřadu a jsou v ní zastoupeni geodeti, zaměstnanci pozemkového úřadu, katastrálního úřadu, obcí a vlastníků. Na vyšetřené hranice obvodu je proveden geometrický plán a seznam parcel dotčených pozemkovými úpravami pro vyznačení poznámky o zahájení pozemkových úprav do katastru nemovitosti. Dále se za přítomnosti prokazatelně pozvaných vlastníků sousedních pozemků vyšetří průběh hranic a nesouladů s evidovaným stavem a odsouhlasí se zjištěný stav. Pro tuto činnost je k dispozici „Společný metodický postup MZe ČR a ČUZK k otázce šetření hranic při pozemkových úpravách z 12. 9. 2011“.
Výsledkem zeměměřičských činností je nový polohopis, který je doplněn o výškopis potřebný k následnému technickému řešení společných zařízení a opatření. Kromě toho se zaměřují i předměty, které nejsou obsahem katastrální mapy, ale mají pro navrhování pozemkové úpravy význam. Jedná se například o dráhy soustředěného odtoku, terénní zlomy, hospodářské sjezdy, propustky, mostky, drenážní šachty, oplocení, mimolesní zeleň, meze, podmáčené plochy aj. Výsledný elaborát zeměměřických činností je předán na příslušné katastrální pracoviště k odsouhlasení, a je podkladem pro další projektové práce při zpracování návrhu pozemkových úprav.
6.3 PODROBNÝ PRŮZKUM TERÉNU A JEHO VYHODNOCENÍ (SOUČASNÝ STAV A DEGRADAČNÍ PROJEVY)
Tato inženýrská činnost probíhá v součinnosti se zaměřováním a šetřením hranic pozemků a obvodu pozemkových úprav. Aby bylo dosaženo cíle pozemkových úprav, musí být jako první krok zjištěny všechny změny v hranicích a způsobech využívání. Podrobnému průzkumu předchází zapracování všech podkladů a stanovených podmínek od dotčených orgánů státní správy a správců podzemních a nadzemních vedení. Samotné komisionální terénní šetření probíhá ve spolupráci s dotčenými orgány státní správy a končí podepsáním protokolu o zjištěných nesouladech. Soustředí se především na níže uvedené jevy v území:
- Způsob současného užívání pozemků porovnáním s údajem katastru nemovitostí (stanovení nesouladů v druzích pozemků a jejich způsobů využívání a jejich hranic).
- Technický stav cestní sítě ve srovnání s konstrukčními parametry příslušné kategorie polní cesty (určení kategorie cesty podle svozné plochy, výskyt znehodnocení krytu, výtluky a rozsah poškození konstrukční vrstvy, střetová místa s nadzemní a podzemním vedení a stav objektů příslušejících k cestní síti odvodnění, hospodářské sjezdy, propustky, mostky apod.).
- Degradační projevy na zemědělské půdě (aktuální projevy vodní a větrné eroze, trvale zamokřené půdy ležící ladem), výpočty míry erozní ohroženosti půd metodou univerzální rovnice ztráty půdy (Universal Soil Loss Equation – USLE), poruchy na melioračních a závlahových stavbách a posouzení stavu a účinnosti stávajících protierozních a půdoochranných opatření.
- Zhodnocení odtokových poměrů v území (dráhy soustředěného odtoku a hydrografická síť povodí, stav koryt vodních toků z hlediska odvádění povrchových vod z povodí, technický stav vodních nádrží, stav vymezených záplavových území především v aktivní zóně), identifikace kritických profilů a bodů a jejich sběrných ploch z hlediska přívalových povodní (generování akumulace odtoku, metoda odtokových křivek CN).
- Rozmístění a stav prvků zeleně, významných pro tvorbu a ochranu krajiny včetně uchování krajinného rázu (větrolamy, meze, dřeviny rostoucí mimo les), zhodnocení dostupných podkladů vymezujících územní systém ekologické stability v území v souvislosti s optimalizací výměr a trasováním skladebných částí s ohledem na hospodářské využívání navazujících půdních bloků.
- Výskyt skládek odpadů, dobývacích prostor, svážných území, poddolovaných území a další specifické zvláštnosti, které mohou mít vliv na návrh plánu společných zařízení a nového uspořádání pozemků.
6.4 ZPRACOVÁNÍ SOUPISU NÁROKŮ VLASTNÍKŮ POZEMKŮ (NÁROKOVÉ LISTY A MAPA VLASTNICTVÍ)
Každý z účastníků řízení vstupuje do pozemkových úprav s vlastnictvím, které je evidované v katastru nemovitosti a nachází se v obvodu pozemkových úprav. Tyto pozemky jsou zaznamenány na nárokovém listu. Ostatní pozemky v katastrálním území mimo obvod řešených pozemků jsou uváděny ve zvláštní tabulce. Tento nárok je odsouhlasen vlastníkem a stává se podkladem pro výměny pozemků a zpracování jejich nového prostorově funkčního uspořádání. Případné námitky na evidovaný stav předá pozemkový úřad k projednání na katastrální úřad.
Při projednávání nárokových listů jsou zaznamenány také návrhy a přání vlastníků na nové uspořádání a směny, případně zájem o odkoupení pozemků SPÚČR pro účely vytvoření pozemků pro společná zařízení. Také je nutné vyřešit duplicitní zápis vlastnictví, případně reálné rozdělení podílového spoluvlastnictví, pokud je o něj ze strany účastníků řízení zájem.
Soupis nároků vlastníků je zpracován na základě:
- evidovaných údajů z katastru nemovitostí (původního stavu);
- podrobného zaměření polohopisu a vyšetření hranic, kterým jsou zjištěny nesoulady (kap. 6.2.1);
- podrobného průzkumu v terénu, kterým jsou zjištěny nesoulady v druzích a způsobech využívání pozemků (kap. 6.2.2);
- zjištěných nesouladů v údajích o věcných břemenech a současnému stavu;
- aktualizovaných map bonitovaných půdně ekologických jednotek (kap. 6.1) a posledním zněním oceňovací vyhlášky;
- map souboru lesních typů v případě, že jsou předmětem pozemkové úpravy též lesní pozemky;
- veškerých oceňovacích předpisů jak půdy, tak porostů platných ke dni zpracování nároků.
Před vytvořením soupisu nároků jsou identifikovány veškeré nesoulady mezi skutečným stavem a stavem v katastru nemovitostí. Mezi časté nesoulady patří neaktualizované údaje o vlastnících (např. nezapsané dědictví), jiné druhy a způsoby využívání (rozorání trvalých travních porostů, zalesnění), jiné vedení hranic pozemků (nálet dřevin, přiorání, přihražení) a s tím související odlišné výměry parcel. Je třeba pracovat s údaji o různých omezeních práv jako jsou věcná břemena, zástavní právo, předkupní právo, duplicitní zápisy, spoluvlastnictví apod.
Soupis nároků vlastníků je vytvářen podle ceny pozemků, příp. porostu, výměry pozemků a vzdálenosti pozemků od středu obce. Při oceňování se pozemek a porosty dřevin posuzují podle skutečného stavu zjištěného zaměřením a podrobným průzkumem, nikoli podle stavu v katastru nemovitostí. Pro oceňování zemědělských pozemků se používá základní cena, která se zjistí podle oceňovací vyhlášky BPEJ.
Nárok každého vlastníka může být ve dvou případech krácen. K prvnímu krácení dochází vždy, když je zjištěn rozdíl mezi výměrou obvodu pozemkových úprav vypočtenou ze souřadnic a výměrou podle katastru nemovitostí. K druhému krácení může dojít v případě, kdy není dostatek státní a obecní půdy pro společná zařízení a většina dotčených vlastníků je ochotna na tato opatření přispět částí výměry svých pozemků. V obou případech jsou nároky vlastníků upraveny pomocí opravného koeficientu tak, aby byl rozdíl odstraněn.
Soupisy nároků jsou doručeny jednotlivým vlastníkům a zároveň jsou vyloženy na úředních deskách obce k veřejnému nahlédnutí. Proti zpracovaným nárokům může vlastník podat námitku. Je vhodné, když zpracovatel při projednávání nároků předloží k nahlédnutí účastníkům řízení koncept plánu společných zařízení.
6.5 NÁVRH PLÁNU SPOLEČNÝCH ZAŘÍZENÍ
Jestliže jsou dokončeny, projednány a schváleny subetapy zaměření polohopisu, podrobného průzkumu a soupisu nároků, lze přistoupit k návrhu plánu společných zařízení (PSZ).
Úkolem projektanta je respektovat rozhodující údaje z poskytnutých podkladů a závazných stanovisek dotčených orgánů státní správy (především cestní sítě, eroze půdy, odtokových poměrů a stavu ekologické stability krajiny) a doplnit je o nově zjištěné údaje vyhodnocených jevů v území.
Základní metodou navrhování skladebných částí PSZ je krajinné plánování vycházející z teorie krajinné ekologie a krajinné struktury. Dalším navazujícím krokem je pak přesná dimenzace a technické řešení staveb a opatření podle technických norem, tak aby výsledkem byl záborový elaborát.
Jelikož se jedná o plán, který má realizační výstup v podobě konkrétních stavebních pozemků projednaných s vlastníky, je přirozené, že dochází běžně k rozporům s územním plánem obce. V těchto případech je třeba přistoupit k jednání s obcí, písemně upozornit na nesoulad zastupitelstvo obce a iniciovat tak dohodu na odstranění nesouladu.
6.5.1 Kategorizace společných zařízení
Společná zařízení lze rozdělit do následujících kategorií: opatření ke zpřístupnění pozemků, protierozní opatření pro ochranu zemědělského půdního fondu, vodohospodářská opatření a opatření k ochraně a tvorbě životního prostředí.
Opatření ke zpřístupnění pozemků
V této kategorii je navržena obnova stávající cestní sítě polních cest a jejich doplnění, které zajistí zpřístupnění pozemků všech vlastníků v obvodu pozemkové úpravy a přispějí ke zvýšení prostupnosti krajiny. Při navrhování polních cest by mělo být dbáno na jejich polyfunkčnost, umožňují-li to místní podmínky. Cesta může v ideálním případě kromě dopravní funkce plnit funkci protierozní (přerušení délky svahu), vodohospodářskou (pokud je doplněna příkopem nebo jinými objekty), krajinotvornou (je-li doplněna doprovodnou zelení) či rekreační (vedení cyklostezky, turistické stezky). Důležitou funkcí cestní sítě je rovněž propojení sídla se sousedními obcemi a snížení pohybu zemědělské techniky uvnitř obce.
Navržená cestní síť musí respektovat konfiguraci terénu, odtokové poměry a protierozní požadavky. Technické parametry nově navrhovaných a rekonstruovaných polních cest se musí řídit zejména normou ČSN 73 6109 kat. č. 92274 Projektování polních cest, kde jsou uvedeny kategorie polních cest včetně volných šířek vozovek a další důležitá návrhová kritéria. Polní cesty se projektují jako hlavní, vedlejší nebo doplňkové, z čehož vychází šířka vozovky a navrhovaný kryt. Plán společných zařízení rovněž řeší napojení polních cest na komunikace vyššího řádu (místní a účelové komunikace, silnice II. a III. třídy), stavby a zařízení dotčené návrhem cestní sítě, odvodnění nově navrhovaných a obnovovaných cest a případné doplnění doprovodné zeleně. Součástí návrhu je vyčíslení předpokládaných nákladů na realizaci opatření ke zpřístupnění pozemků.
Protierozní opatření pro ochranu zemědělského půdního fondu
Tato část řeší zejména ochranu území před účinky vodní a větrné eroze. Základem pro posouzení erozní ohroženosti území je podrobný průzkum terénu, který je doplněn výsledky vyhodnocení erozního ohrožení půd.
Dominantním rizikem je na území České republiky vodní eroze, ohroženo je cca 50 % orné půdy. Výpočet erozního ohrožení je prováděn pro erozně uzavřené celky tzv. metodou USLE podle Wischmeiera a Smithe. Výpočet je obvykle prováděn plošně za pomoci specializovaných nástrojů geografických informačních systémů (GIS). Výsledkem je hodnota dlouhodobé průměrné ztráty půdy pro jednotlivé erozně uzavřené celky v tunách na hektar za rok. Tento výsledek je porovnán s přípustnou ztrátou půdy, která je určena podle hloubky půdního profilu. V případě, že skutečná ztráta půdy přesáhne ztrátu průměrnou, je nezbytné na zasaženém území přistoupit k navržení protierozního opatření.
V některých lokalitách České republiky je významným rizikem též větrná eroze, ohroženo je cca 10 % orné půdy. Pro výpočet erozního ohrožení existuje několik rovnic. Vzhledem k tomu, že vítr je velmi problematicky matematicky popsatelný děj, mezi nejbezpečnější metody ověření nadlimitní ztráty půdy patří terénní průzkumy v období výsušných větrů a konzultace s místními znalci.
Erozní ohroženost území je zachycena v samostatném mapovém výstupu (Mapa erozního ohrožení, M 1 : 5 000 – 1 : 10 000). V závislosti na výsledcích vyhodnocení erozní ohroženosti jsou v území navrhována protierozní opatření (PEO) organizačního, agrotechnického či technického charakteru. Mezi organizační opatření patří protierozní rozmisťování plodin, pásové střídání plodin, delimitace kultur, případně úprava tvaru a velikosti pozemků. Agrotechnická opatření spočívají především ve zpracování a přípravě půdy, způsobech setí a nakládání s posklizňovými zbytky (např. setí do strniště a meziplodin, mulčování). Mezi technická opatření proti škodlivým účinkům vodní eroze patří terénní urovnávky, vrstevnicové meze, terasy, příkopy, průlehy, zatravněné údolnice, ochranné hrázky nebo protierozní nádrže. Nejčastěji navrhovaným a nejlépe funkčním technickým opatřením proti větrné erozi jsou větrolamy, které mohou být prodouvavé, neprodouvavé či poloprodouvavé. Poslední jmenované jsou obecně doporučeny jako nejúčinnější.
Zatímco PEO organizačního a agrotechnického charakteru fungují na bázi dobrovolnosti uživatelů pozemků (konturové obdělávání, protierozní osevní postup apod.), opatření technického charakteru, pokud dojde k jejich realizaci, mají spolehlivý účinek. K jejich optimální funkčnosti je nutné provést výpočet návrhové kapacity prvků na základě podrobného zaměření území a srážkoměrných údajů.
Vodohospodářská opatření
Vodohospodářská opatření jsou v rámci plánu společných zařízení navrhována za účelem zlepšení vodního režimu území. Rozsah hydrologických jevů obvykle přesahuje hranice katastrálního území, zejména v této části plánu společných zařízení je proto důležité zohlednit situaci v širším okolí pozemkové úpravy. V rámci společných zařízení vodohospodářského charakteru jsou obvykle řešeny zejména stávající prvky: vodní toky a nádrže, zařízení k odvádění povrchových vod z území, odvodňovací a závlahová zařízení. V poslední době je však kladen stále větší důraz na zvyšování retenční schopnosti krajiny a zpomalení povrchového odtoku, což úzce souvisí s protipovodňovou ochranou. Mezi vhodná opatření s vodohospodářským a zároveň protipovodňovým účinkem patří malé vodní nádrže, suché retenční nádrže (poldry) nebo např. ochranné hráze na malých vodních tocích. Nesporný retenční účinek mají také zasakovací pásy, průlehy, příkopy nebo ochranné zalesnění a zatravnění, tato společná zařízení mají obvykle především protierozní účinek a často bývají zařazena mezi protierozní opatření pro ochranu ZPF.
Protipovodňová ochrana je v odůvodněných případech součástí územně plánovací dokumentace, kterou je nutno zohlednit a vytyčené záměry po projednání s příslušnými orgány případně zpřesnit. Důležitým momentem návrhu vodohospodářských opatření je projednání se správcem příslušného toku (Povodí, Zemědělská vodohospodářská správa, Lesy ČR), který může stanovit své podmínky a záměry v řešeném území.
Vodohospodářská opatření, jejichž účelem je zpomalení povrchového odtoku, se obvykle značně prolínají s protierozními opatřeními a nezřídka také s opatřeními k ochraně a tvorbě životního prostředí.
Opatření k ochraně a tvorbě životního prostředí
Účelem opatření k ochraně a tvorbě životního prostředí je zvýšení, popř. udržení ekologické stability krajiny. Základním stavebním prvkem těchto opatření je územní systém ekologické stability (ÚSES) na místní úrovni.
Skladebnými prvky ÚSES jsou biocentra, biokoridory a interakční prvky. Biocentrum je definováno jako ekologicky významný segment krajiny, který svou velikostí a stavem ekologických podmínek umožňuje trvalou existenci druhů i společenstev přirozeného genofondu krajiny. Podstatou biokoridoru je propojování biocenter a umožňování a podpora migrace, šíření a vzájemných kontaktů organismů. Interakční prvky jsou ekologicky významné krajinné prvky a liniová společenstva, vytvářející podmínky pro život rostlin a živočichů. Mají obvykle menší plochu než biocentra a biokoridory a mohou být prostorově izolovány. Typickými interakčními prvky jsou např. ekotonová společenstva lesních okrajů, remízky, skupiny stromů, meze, aleje apod.
Návrh ÚSES obvykle vychází z existujících podkladů: nejpřesnějším materiálem je schválený plán ÚSES, pokud neexistuje, využije se generel ÚSES. Tyto podklady by měly být promítnuty v územně analytických podkladech (ÚAP) příslušné obce s rozšířenou působností. Pokud pro dané území neexistuje použitelný podklad, je třeba plán lokálního ÚSES zpracovat ve stejné podrobnosti jako pro potřeby územního plánu (ÚP).
Pokud jsou v rámci plánu společných zařízení navrhovány k realizaci dosud nefunkční prvky ÚSES, je nezbytné dodržet minimální parametry a uvést charakter zakládaného porostu, omezení v užívání pozemků, pěstební péči a náklady na realizaci těchto prvků.
6.5.2 Tvorba návrhu (konceptu) plánu společných zařízení a předložení DOSS
V první subetapě návrhu PSZ projektant pozemkových úprav vymezí směrně skladebné prvky do podoby linií a plošek krajinné struktury. Mezi základní Některé tyto skladebné části jsou funkční a některé nefunkční, nebo funkční jen částečně. Pak je třeba navrhnout způsob, jak napravit nedostatečnou funkci v podobě konkrétní kategorie společného zařízení (např. hlavní polní cesta, malá vodní nádrž, protierozní mez apod.), jeho návrhových parametrů (např. jednopruhová polní cesta s šířkou 4 m a pojezdovou rychlostí do 30 km/hod, lokální biokoridor lesního společenstva s min. parametry 20 m šířky apod.). Také je nezbytné navrhnout technický způsob provedení společného zařízení, a to buď rekonstrukcí, nebo novostavbou (např. polní cesty), případně neinvestičním opatřením (např. výsadbou dřevin lesnický způsobem).
Projektant PSZ má v některých případech skladebných částí nesnadnou úlohu, a to rozhodnout o hlavní funkci (kategorii) a tím převažujícím veřejném zájmu společného zařízení. V jedné lokalitě polyfunkční sítě se totiž mohou vyskytovat zájmy více dotčených orgánů státní správy a mohou dokonce působit protichůdně. Například lokální biokoridor na černozemi se systematickou drenáží. Podle správního řádu by měl v těchto případech rozhodnout ten, kdo vydává správní rozhodnutí, a to je pobočka pozemkového úřadu.
V této subetapě je žádoucí postupovat při navrhování podle principů polyfunkčnosti společných zařízení, které jsou veřejně prospěšnými stavbami a opatřeními. Ve volné neurbanizované krajině nemá žádný technický prvek jen jednu funkci, ale je třeba kreativně slučovat funkce všech infrastruktur a přírodě blízkých systémů. Přesto je nutné podřídit projekci převládajícímu veřejnému zájmu a hlavní funkci skladebné části PSZ.
Po projednání konceptu se sborem zástupců na kontrolním dni, předloží pobočka pozemkového úřadu PSZ správcům dotčených zařízení a dotčeným orgánům státní správy k poskytnutí stanoviska.
6.5.3 Definitivní dimenzování skladebných částí, dokumentace technického řešení záborový elaborát a kontrola regionální dokumentační komise (RDK)
Druhým metodickým krokem při zpracování PSZ je závazné stanovení druhů pozemků a hranic jednotlivých lokalit a linií společných zařízení. Už je rozhodnuto o kategorii společného zařízení a jeho hlavní funkci, čemuž je třeba podřídit dimenzování podle návrhových parametrů daných příslušnými předpisy. Zásadou je projektovat opatření v území jako soubor se synergickým efektem. Proto je tento návrh souboru opatření PSZ neměnitelný a závazný pro budoucí návrh nového uspořádání pozemků.
Jestliže jsou projednány směrné návrhy v konceptu PSZ a na ně vydána souhlasná stanoviska dotčených orgánů státní správy, přistoupí projektant pozemkových úprav k dopracování skladebných částí PSZ do podoby definitivních parcel s geodetickými souřadnicemi. Zároveň je nezbytné stanovit druh pozemku, způsob využití a kód ochrany podle vyhlášky ke katastrálnímu zákonu. Cílem této subetapy je zajistit proveditelnost jednotlivých společných zařízení, především technického charakteru (malé vodní nádrže, polní cesty apod.). Rozhodnutí pozemkového úřadu o novém uspořádání pozemků (kap. 7) a odpovídající nová katastrální mapa je totiž na úrovni rozhodnutí o umístění stavby, čemuž musí odpovídat hranice příslušných pozemků.
Při této kalibraci pozemků je třeba v případě dopravních, vodohospodářských i protierozních staveb a opatření vycházet z podrobného výškopisu a příslušných oborových norem projektování (např. ČSN 73 6109 kat. č. 92274 Projektování polních cest, nebo ČSN 75 2410 Malé vodní nádrže, 2011, TNV 75 2415 Suché nádrže, TNV 75 2102 Úprava toků a další) tak, aby byl vytvořen záborový elaborát, který zabezpečí vhodně situovaný a lokalizovaný pozemek pro budoucí vypracování prováděcí dokumentace stavby. Tuto dokumentaci technického řešení společných zařízení zpracovává osoba s oprávněním pro navrhování dopravních nebo vodohospodářských a protierozních staveb, která je součástí zpracovatelského týmu. Náležitostí dokumentace technického řešení jsou především situace umístění stavby, příčné řezy a podélné profily. Podobně provede optimalizaci pozemků s biologickými opatřeními (biokoridory a biocentra, stromořadí, solitéry, aleje) osoba s úředním oprávněním pro navrhování ÚSES podle platné metodiky Rukověť projektanta místního územního systému (MÚSES), MŽP ČR 1995.
Takto dopracovaný PSZ předloží vedoucí pobočky pozemkového úřadu územně příslušné Regionální dokumentační komisi Státního pozemkového úřadu ke kontrole. Tento interní poradní orgán ředitelů Krajských pozemkových úřadů postupuje při posuzování úplnosti dokumentace podle Směrnice Státního pozemkového úřadu (SPÚ) – postavení a činnosti RDK 10/2015.
Zkontrolovaná dokumentace je postoupena na nejbližší konání zastupitelstva obce, jehož se zúčastní zástupce z pobočky pozemkového úřadu. Zápis (usnesení) z tohoto zasedání je součástí dokumentace pozemkových úprav. Tento postup zavazuje obec k budoucímu převzetí realizovaných společných zařízení do svého vlastnictví a správy.
6.5.4 Majetkoprávní příprava pozemků PSZ pro investiční opatření
Je logické, aby veřejně prospěšné stavby a opatření s celospolečenským zájmem byly umístěny na státních nebo obecních pozemcích. Tím jsou totiž chráněna před zneužitím, nebo svévolnou likvidací. Fenoménem pozemkových úprav je skutečnost, že zákon o pozemkových úpravách umožňuje využití vykoupených pozemků státem a spravovaných SPÚČR pro potřebu pozemkových úprav pro realizaci staveb navržených jako společná zařízení.
Poskytnout pozemky na společná zařízení může také obec, nebo některý z vlastníků jako účastník správního řízení. Při projednávání pozemkových úprav se otevírá trh s půdou a naskytnou se případy nákupů půdy, které je pro tyto účely možné využít. V případě nedostatku půdy pro společná zařízení je možné přistoupit k úměrnému snížení nároků vlastníků a aktualizaci výměr. Toto opatření však nesmí ohrozit budoucí souhlasy účastníků řízení s návrhem nového uspořádání vlastnických pozemků, tak aby nebylo dosaženo zákonem stanovené hranice, kdy s návrhem musí souhlasit vlastníci alespoň 60 % výměry pozemků, které jsou řešeny pozemkovými úpravami.
Do majetkoprávní přípravy lze zahrnout pořízení dokladu o prokazatelném projednání návrhu agrotechnických a organizačních opatření na pozemcích s jejich budoucími vlastníky.
6.5.5 Stanovení priorit postupu realizace společných zařízení a schválení PSZ zastupitelstvem obce
Pro tuto důležitou subetapu procesu není k dispozici žádná metodická pomůcka. Jde totiž o výsledek participace všech spolupracujících stran a účastníků řízení. Přesto lze vyslovit názor, že z hlediska hospodárnosti a efektivity použití veřejných prostředků jsou jak zpracovatel, tak pozemkový úřad vázáni stanovenými cíli pozemkových úprav v zadávací dokumentaci veřejné zakázky. Při výběru priorit by proto měl pozemkový úřad sledovat důležitost a prospěšnost pro co největší rozsah území a nejpalčivější problém v krajině. Přitom není reálné, aby pozemkový úřad realizoval všechna navržená společná zařízení. Je potřebné, aby se do postupné realizace zapojila obec, správci povodí a toků a ostatní vlastnici a využilo se tak celé spektrum nabízených dotačních programů z resortu zemědělství, životního prostředí a EU.
Náklady na zpracování veškeré dokumentace pozemkových úprav a vytýčení hranic nových pozemků hradí ze 100 % stát. Toto je politické rozhodnutí z roku 1991, kdy se staly pozemkové úpravy součástí restitučního procesu. Stát tak částečně odstraňuje křivdy, kterých se dopustil totalitní režim v rozhodném období let 1948–1989. Zákon sice připouští, že se mohou na financování podílet i sami účastníci pozemkových úprav, popřípadě i jiné fyzické a právnické osoby, mají-li na provedení pozemkové úpravy zájem, avšak tyto případy se stávají velmi zřídka. Výjimku tvoří situace, kdy byly pozemkové úpravy vyvolány v důsledku stavební činnosti. V těchto případech hradí v závislosti na rozsahu území dotčeného stavbou náklady stavebník (např. Ředitelství silnic a dálnic).
Výsledný dokument PSZ má podobu územního rozhodnutí o umístění staveb a opatření, a to jak v textové zprávě, tak ve výkresové části. Ze zákona vyplývá, že realizaci společných zařízení mohou provádět vlastníci pozemků (účastníci řízení), obec, správci toků a povodí, nebo stát. Jedná se o investice v podobě novostaveb, obnov, nebo modernizací, kdy se mění konstrukční parametry stavby. Dále se jedná o výsadby a terénní úpravy nebo biotechnická opatření trvalého charakteru. Pozemkové úpravy neřeší opravy a údržbu stávajících zařízení.
Pokud je zájem obce jako budoucího vlastníka staveb o realizaci společných zařízení ze strany SPÚČR, je potřebné o tomto jednat již při zpracovávání návrhu (konceptu) společných zařízení. Je totiž důležité, aby obec projevila závazný zájem o převzetí a správu těchto staveb a biotechnických zařízení, včetně údržby, oprav, nebo popěstební péče na výsadbách dřevin. Před vlastní realizací stavby podepisuje obec protokol o budoucím převzetí stavby do svého vlastnictví a správy. Podobně je potřebné v této subetapě podchytit zájem o výstavbu malých vodních nádrží vlastníků pozemků a provést scelení jejich parcel do lokality navrženého společného zařízení.
Z podstaty a postupu správního řízení vyplývá, že definitivně je možné postup realizace a priority odsouhlasit sborem zástupců a obcí až po rozhodnutí o novém uspořádání pozemků, ale principiálně je nutné stanovit postup v návrhové etapě. Po zápise rozhodnutí pozemkového úřadu do katastru nemovitostí totiž sbor zástupců ze zákona zaniká. Zásadní přístup ke stanovení priorit, a tím k uvolnění veřejných prostředků ze státního rozpočtu a dotačních programů Evropské unie je shoda se stanovenými cíli pozemkových úprav, které na základě přípravných prací a studií určila pobočka Krajského pozemkového úřadu, a které byly součástí dokumentace veřejné zakázky.
6.5.6 Řešení případných nesouladů plánu společných zařízení s územním plánem obce
Podle zákona o pozemkových úpravách je plán společných zařízení neopomenutelný podklad pro územní plánování. Z podstaty rozdílnosti v podrobnosti návrhových a projektových prací mezi územním plánem a pozemkovými úpravami vyplývá, že v řadě případů dochází k nesouladům mezi těmito dokumentacemi, a to jak ve funkci nebo způsobu využití pozemku, tak především v jeho hranicích a velikosti. PSZ, resp. celé pozemkové úpravy, jsou podkladem pro aktualizaci územního plánu.
6.6 NÁVRH NOVÉHO USPOŘÁDÁNÍ POZEMKŮ JEDNOTLIVÝCH VLASTNÍKŮ
Pozemky a parcely jednotlivých vlastníků jsou ve vlastnické mapě vzniklé v etapě zpracování nároků (kap. 6. 3) v podobě bývalého katastru nemovitosti z období 19. a 20. století. Scelování pozemků se na území České republiky od této doby provádělo jen výjimečně. Naopak při grafické digitalizaci map bývalého katastru pozemkové knihy v období 1995–2016 došlo mnohdy k nárůstu jejich počtu. Je to dědictví posledních 40 – 50 let, kdy z politických důvodů nebyly prováděny pozemkové úpravy, a přitom probíhalo neustálé dělení pozemků při dědickém řízení. Reálná situace v terénu byla a je opačná, protože především za období všelidového vlastnictví půdy 1948–1989 byly neuvážlivě sceleny a odvodněny půdy a vznikly neúměrně velké bloky, na kterých dochází k erozi a vysoušení půdy.
Cílem projektanta pozemkových úprav a pozemkového úřadu je dosáhnout scelení parcel pozemků jednoho vlastníka nebo spoluvlastníků, tak aby se co možná nejvíce snížil počet pozemků a zvýšila se jejich výměra. Další kritérium scelování je scelování pozemků v rámci půdněekologických jednotek neboli půdních celků tvořících přirozené agronomické stanoviště pro kulturní plodiny. Zároveň je nezbytné dodržet základní síť společných zařízení, které slouží jak ochraně přírodních zdrojů, tak zajišťují zpřístupnění území. V této etapě pozemkových úprav je společný jak veřejný zájem, tak soukromý. Veřejný zájem je vyjádřen v pozemcích společných zařízení a soukromý zájem je zvýšit hodnotu produkčních půd tím, že jsou ochráněny před erozí a vysušováním. Zároveň jsou vlastnické parcely, pokud možno scelovány tak, aby se v rámci půdních celků snížil jejich počet, odstranila se jejich rozdrobenost a zajistila se přístupnost. Vlastník tak může se svým soukromým majetkem snáze disponovat a získat větší výnosy, nebo nájem.
6.6.1 Uspořádání pozemků v rámci půdních bloků z hlediska jejich agronomické hodnoty
Scelování parcel a výměny vlastnických pozemků musí vycházet ze znalosti půdněekologických vlastností a agronomické hodnoty pozemků a přirozené úrodnosti půdy půdních bloků evidovaných v aplikaci veřejného registru půdy LPIS. V tomto hodnocení půdy nejde o cenu nemovitosti podle oceňovací vyhlášky, ale o základní rozvahu, jak postupovat při lokalizaci a uspořádání vlastnických pozemků v rámci existujících půdních bloků zemědělské půdy. V tomto směru je třeba vycházet z následujících zásad:
- vycházet z pevných hranic společných zařízení, a to jak stávajících, tak navržených a neměnit již odsouhlasený PSZ;
- respektovat navržená půdoochranná a vodohospodářská zatravnění a změny orné půdy na trvalý travní porost v rámci schváleného plánu společných zařízení;
- podle docíleného scelení doplnit cestní síť společných zařízení doplňkovými cestami a hospodářskými sjezdy nebo zřídit věcné břemeno přístupu (pobočka toto doplnění cestní sítě kontroluje);
- provést kontrolu komunikační přítomnosti sousedících pozemků za hranicí obvodu pozemkových úprav, u kterých scelením a výměnami pozemků došlo k omezení, nebo zrušení původního přístupu;
- respektovat všechny identifikované nesoulady v hranicích a druzích pozemků v rámci ZPF především vzniklé mokřady, úžlabinové loučky, snosy kamene a neodstranitelné nálety dřevin, trvale zamokřené půdy a další;
- v případě erozního ohrožení půdního bloku situovat směr scelení pozemků orné půdy vrstevnicově aby bylo možné využít pásové střídání plodin a protierozní technologii;
- u orné půdy vytvářet pravidelné tvary bez ostrých úhlů a nevhodných souvratí (nad 50o);
- v rámci jednoho velkoplošného uživatele vytvářet půdní celky stejné velikosti z důvodu stability osevních ploch a plánování osevních postupů.
6.6.2 Uspořádání pozemků vlastníků podle bilance přiměřenosti a přípustné tolerance
Před zpracováním návrhu je nutné aktualizovat nárokové listy, tak aby se do nich promítly změny údajů v katastru nemovitosti, ke kterým došlo od doby jejich zpracování. Při návrhu nových pozemků má projektant povinnost ze zákona zabezpečit přístupnost všech vlastnických pozemků a při jejich výměnách a scelování je vázán kritérii přiměřenosti. Kritéria jsou posuzována na základě bilance ceny, výměry a vzdálenosti mezi stavem původním, tedy nárokem vlastníka (kap. 6.3) a stavem nově navrženým. Bilance je vždy prováděna pro jednotlivé listy vlastnické.
Ze zákona jsou nově navrhované pozemky přiměřené, pokud:
- rozdíl v ceně původních a nově navržených pozemků nepřesáhne 4 % ceny pozemků původních;
- v přiměřené výměře, pokud rozdíl ve výměře původních a nově navržených pozemků nepřesáhne 10 % výměry původních pozemků, a
- v přiměřené vzdálenosti, pokud rozdíl vzdálenosti původních a nově navržených pozemků nepřesáhne 20 % vzdálenosti původních pozemků od dohodnutého bodu v obci.
Kritéria přiměřenosti mohou být překročena pouze s písemným souhlasem vlastníka. V případě navýšení ceny o více než 4 % musí vlastník zároveň souhlasit s uhrazením rozdílu ceny překračující toto kritérium. V případě nesouhlasu vlastníka s uhrazením tohoto rozdílu, nesmí být toto kritérium překročeno. Pokud však vlastník vstoupil do pozemkové úpravy pouze s jedním pozemkem, který nelze z technických důvodů umístit tak, aby kritérium ceny překročeno nebylo, lze se souhlasem sboru zástupců od uhrazení rozdílu v ceně upustit.
Návrh nového uspořádání pozemků je možné do určité míry, která nepřekračuje výše uvedené zásady a kritéria, vytvářet s přihlédnutím na rozmístění uživatelských ploch. Ale tyto vztahy mezi hospodařícími subjekty v území a nájemními vztahy se mohou rychle měnit. V žádném případě však vlastníci a uživatelé nemohou těmito osobními zájmy podmiňovat schválení návrhu.
Postup při schvalování návrhu je následující:
- zpracovatel projedná jednotlivé návrhy scelení pozemků s jejich vlastníky, a to osobně, nebo korespondenčně;
- pobočka pozemkového úřadu zašle návrh výzvou na doručenku těm vlastníkům, kteří se ke svému návrhu scelení nevyjádřili, pokud se však nevyjádří, má se za to, že s návrhem souhlasí;
- pokud je dosaženo majority souhlasů u více jak 60 % výměry vlastníků řešených (scelovaných a vyměňovaných) pozemků, je celkový návrh v podobě nové mapy a soupisu návrhů zveřejněn na úřední desce a je k dispozici všem účastníkům řízení k nahlédnutí na obecním úřadě a sídle pobočky pozemkového úřadu;
- účastníci řízení (vlastníci) mohou po dobu 30 dnů podat námitky, k pozdějším námitkám se nepřihlíží;
- pokud jsou všechny případné námitky vyřešeny a projednány s dotčenými vlastníky, svolá pobočka pozemkového úřadu bez zbytečného odkladu závěrečné jednání.
V této etapě procesu pozemkových úprav je třeba dodržet zásadu publicity a participace, a přitom udržet přiměřenou dobu řešení. Tyto zásady by měly být dodržovány již od přípravné etapy procesu pozemkových úprav. Neúměrné prodlužování a opakované přepracovávání návrhu scelení může vyvolat zhoršení klimatu mezi vlastníky a znehodnocení celého díla a ztrátu důvěry vlastníků ke zpracovateli a pozemkovému úřadu. Podobně nebezpečné je podlehnout nátlaku ze strany jednotlivce, nebo skupiny. Pokud dojde k zpochybňování kvality provedeného díla, je zásadní udržet veřejný zájem a připomenout nespokojencům stanovené cíle pozemkových úprav.
Jestliže není docíleno 60 % majority souhlasů jako zákonné podmínky, pak je nutné hledat nová řešení, kterými by tato podmínka byla dodržena.
7 VYDÁNÍ ROZHODNUTÍ O POZEMKOVÝCH ÚPRAVÁCH
Tato etapa procesu pozemkových úprav je v gesci pobočky pozemkového úřadu. Jedná se správní řízení podle zákona o pozemkových úpravách. Vzhledem k podstatě celého procesu přeměn vlastnictví osob je rozhodovací činnost rozdělena do dvou stupňů. První rozhodnutí řeší nové uspořádání pozemků a po jeho nabytí právní moci lze přistoupit k druhému rozhodnutí, které slouží jako technický podklad pro zápis obnoveného katastrálního operátu do katastru nemovitosti. Po závěrečném jednání pozemkový úřad vydá tzv. první rozhodnutí, tedy rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav. Po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí pozemkový úřad vydá bezodkladně, nejpozději však do 4 měsíců po nabytí právní moci prvního rozhodnutí tzv. druhé rozhodnutí, tedy rozhodnutí o výměně nebo přechodu vlastnických práv. Neodkladnost a poměrně krátká doba na zpracování technického podkladu pro druhé rozhodnutí je stanovena s ohledem na nebezpečí nových změn ve vlastnictví a různým zpochybňování již odsouhlaseného díla.
Rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav pozemkový úřad vydá pouze tehdy, pokud s návrhem souhlasí vlastníci alespoň 60 % výměry půdy pozemků řešených v pozemkové úpravě. Toto tzv. první rozhodnutí je oznámeno veřejnou vyhláškou a zároveň je doručeno všem známým účastníkům řízení. Proti prvnímu rozhodnutí může vlastník jako účastník řízení podat řádný opravný prostředek. Pokud však pozemkový úřad, který napadené rozhodnutí vydal, odvolání v plném rozsahu vyhoví, může o odvolání rozhodnout sám. Podmínkou zůstává, že s navrženým řešením musí souhlasit všichni účastníci řízení, jichž se změna bezprostředně týká. V ostatních případech rozhoduje o odvolání nadřízený orgán, kterým je ústřední orgán SPÚČR. Po nabytí právní moci prvního rozhodnutí je v katastru nemovitostí u pozemků dotčených pozemkovou úpravou vyznačena plomba. Na jejím základě jsou omezena dispoziční práva vlastníků pozemků, aby nedocházelo k vlastnickým změnám před vydáním druhého rozhodnutí.
Schválený návrh pozemkových úprav je závazným podkladem pro rozhodnutí o výměně nebo přechodu vlastnických práv. Toto tzv. druhé rozhodnutí pozemkový úřad oznamuje veřejnou vyhláškou a současně jej doručí katastrálnímu úřadu a všem vlastníkům pozemků a osobám dotčeným zřízením nebo zrušením věcného břemene nebo změnou zástavního práva, známým pozemkovému úřadu. Rozhodnutí o výměně nebo přechodu vlastnických práv nabývá právní moci posledním dnem 15denní lhůty, která začíná běžet dnem vyvěšení rozhodnutí veřejnou vyhláškou. Proti tomuto rozhodnutí se již nelze odvolat. Druhým rozhodnutím zanikají dosavadní nájemní vztahy, zatímní bezúplatné užívání a časově omezený nájem k pozemkům, kterých se rozhodnutí týká.
Druhé rozhodnutí je po nabytí právní moci zapsáno do katastru nemovitostí formou záznamu. Přílohou rozhodnutí jsou soupisy parcel, ze kterých vyplývá, jaké pozemky vlastník pozbyl a jaké pozemky nabyl. Na základě zapsání nově nabytých pozemků do katastru nemovitostí dochází k obnově katastrálního operátu. Zápisem rozhodnutí o výměně a přechodu vlastnických práv pozemková úprava nekončí. Následuje etapa vytyčování nových pozemků a realizace navržených společných zařízení.
8 VYTYČOVÁNÍ POZEMKŮ
Tato etapa je již rovněž v gesci jen pobočky pozemkového úřadu. Na závěrečném jednání jsou vlastníci dotázáni, zdali chtějí nově vytvořené pozemky vytýčit v terénu. Z hlediska zákona má na toto nové vytýčení vlastník nárok, jako na součást restitucí. Stát se totiž zavázal zrušené hranice pozemků v období 1948–1989 vlastníkům obnovit.
Nové uspořádání pozemků je na základě schváleného návrhu pozemkových úprav podle potřeb vlastníků vytyčeno a označeno v terénu trvalým způsobem (plastovým mezníkem), ale jen ve znatelných hranicích. Vytyčení zajišťuje pozemkový úřad. Vytyčené pozemky jsou vlastníky převzaty, přičemž vlastníci podepíší a obdrží protokol o vytyčení hranic pozemků a vytyčovací náčrt se seznamem souřadnic lomových bodů. Pokud byly k vytyčení vzneseny připomínky, zanesou se do protokolu. Vlastník je totiž povinen podle katastrálního zákona o mezníky pečovat.
9 REALIZACE SPOLEČNÝCH ZAŘÍZENÍ A CELKOVÁ DOBA PROCESU POZEMKOVÝCH ÚPRAV
Tato etapa procesu se již netýká projektanta pozemkových úprav, který podle smlouvy o dílo ukončil veřejnou zakázku tím, že předal technický podklad pro druhé rozhodnutí o výměně nebo přechodu vlastnických práv. Ani sbor zástupců vlastníků již neplní svojí funkci, protože všechny obecní zájmy a veřejné zájmy jsou petrifikované zápisem v katastru nemovitostí a archivované dokumentaci pozemkových úprav.
Postup pobočky jako investora stavby probíhá v režimu stavebního zákona a pravidel pro žadatele o dotace z Programu rozvoje venkova, který spravuje Státní intervenční zemědělský fond (SZIF) a MZe ČR. Na realizaci staveb spolupracují pobočka pozemkového úřadu a obec, a to na vybraných prioritních společných zařízení, která byla schválena sborem, zkontrolovaná RDK, a prošla usnesením zastupitelstva obce. Realizace společných zařízení představují bezesporu jeden z nehmatatelnějších výsledků pozemkových úprav. Snahou státu je vybudovat ta nejdůležitější z prioritních společných zařízení, která splní strategický cíl pozemkových úprav. Například v povodňově ohrožovaném území zasakovací průlehy se suchou nádrží, v rovinaté krajině bez vegetace lokální biocentrum s navazujícími biokoridory, nebo v území kde v minulosti došlo k rozorání všech polních cest hlavní polní cestu apod.)
Pozemkový úřad není jediným realizátorem společných zařízení. Jeho působnost vyplývající ze zákona, nezahrnuje investiční činnost. Vývojem jeho působení v resortu zemědělství po založení Ústředního pozemkového úřadu v roce 1991, se pobočky pozemkového úřadu staly žadateli různých státních a dotačních programů, a tím i stavebníky (investory) prioritních společných zařízení navržených v plánu společných zařízení.
Státní pozemkový úřad jako investor staveb společných zařízení postupuje následujícím způsobem:
- zařadí s předstihem investiční akci do plánu SPÚ, Krajského pozemkového úřadu;
- jako stavebník zadá veřejnou zakázku na zpracovatele prováděcí dokumentace;
- vstoupí do smlouvy se stavebním dozorem;
- požádá stavební úřad o stavební povolení;
- zadá veřejnou zakázku na dodavatele stavby;
- požádá SZIF o přidělení finančních prostředků z Programu rozvoje venkova;
- požádá o kolaudaci stavby stavební úřad;
- předá investici na obec v jejímž území se nachází vybudované společné zařízení.
Vzhledem k rozsahu všech činností při pozemkových úpravách a správním lhůtám týkajícím se řízení s přeměnou vlastnictví, ale i všemi nezbytnými veřejnými zakázkami, je doba celého procesu poměrně dlouhá. Příprava pozemkových úprav trvá pobočce min 23 let. Navazuje zpracování návrhu projektantem, které probíhá vzhledem k lhůtám min 5 let a další 2 – 3 roky trvá výstavba společného zařízení. Celkem je tedy obvyklá doba procesu pozemkových úprav v jedné obci cca 9 – 11 let.
10 ZÁVĚR
V úvodu této metodické pomůcky jsou pozemkové úpravy charakterizovány jako dlouhodobý proces investic, které mají ještě delší návratnost investic v podobě řady hmotných a nehmotných přínosů ve společnosti a venkovském prostoru. Pozemkové úpravy jsou nástrojem pro zvýšení kvality života na venkově, ale i udržení jeho rozvoje a prakticky řeší adaptaci společnosti na nové jevy jako je změna klimatu, a s tím související soběstačnost ve výrobě potravin a zachování jakosti vody. Je zřejmé, že bez řešení vlastnických vztahů k půdě a majetkoprávní přípravy pro nápravná a adaptační opatření v krajině, nelze postoupit dál.
11 PŘEHLED PRÁVNÍCH A REZORTNÍCH PŘEDPISŮ
Hlavními podklady pro zpracování pozemkové úpravy jsou následující zákon a vyhláška:
- Zákon č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
- Zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů.
- Vyhláška č. 13/2014 Sb., o postupu při provádění pozemkových úprav a náležitostech návrhu pozemkových úprav, ve znění pozdějších předpisů.
Navazující zákony, které musí být při provádění pozemkových úprav respektovány:
- Zákon č. 256/2013 Sb., katastrální zákon, ve znění pozdějších předpisů
- Vyhláška č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů
- Zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon, ve znění pozdějších předpisů
- Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů
- Vyhláška č. 153/2016 Sb., o stanovení podrobností ochrany kvality zemědělské půdy, ve znění pozdějších předpisů
- Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů
Interní metodické pokyny a směrnice SPÚ:
- Metodický návod k provádění pozemkových úprav č. j. SPU 232335/2017
- Technický standard plánu společných zařízení 2010
- Směrnice SPÚ – postavení a činnosti Regionální dokumentační komise 10/2015
- Jednací řád ke zkouškám odborné způsobilosti a postupu při odnímání oprávnění č. RO 1/16
Interní pokyny jiných resortů:
- Společný metodický pokyn MZe a ČÚZK o otázkách šetření hranic při pozemkových úprav z 12. 9. 2011
- Rukověť projektanta MÚSES, MŽP ČR 1995
Právních předpisů, které souvisí s prováděním pozemkových úprav, je velmi mnoho. Jejich ucelený přehled je uveden v Metodickém návodu k provádění pozemkových úprav.
12 ZKRATKY POUŽITÉ V POMŮCCE
| BPEJ | bonitovaná půdně ekologická jednotka |
| DOOS | dotčené orgány státní správy |
| ČMKPÚ | Českomoravská komora pro pozemkové úpravy |
| ČÚZK | Český úřad zeměměřičský a katastrální |
| ČSN | česká technická norma |
| EU | Evropská unie |
| GIS | grafické informační systémy |
| JPÚ | jednoduché pozemkové úpravy |
| KoPÚ | komplexní pozemkové úpravy |
| MÚSES | místní územní systém ekologické stability |
| PEO | protierozní opatření |
| PSZ | plán společných zařízení |
| RDK | regionální dokumentační komise |
| SGI | soubor geodetických informací katastru nemovitosti |
| SPÚ | Státní pozemkový úřad |
| SZ | společné zařízení |
| SZIF | Státní intervenční zemědělský fond |
| ÚP | územní plán |
| ÚAP | územně analytické podklady |
| ÚSES | územní systém ekologické stability |
| USLE | Universal Soil Loss Equation (univerzální rovnice ztráty půdy) |
| ZPF | zemědělský půdní fond |