Spolupráce AO při navrhování požární bezpečnosti staveb (TP 1.6)

Autoři: Ing. Isabela Bradáčová, CSc.

Stav: aktualizace 2019, vydání 2007

Anotace:
Základní přehled o požárně bezpečnostních požadavcích na stavby a o možnostech jejich zajištění prvky pasivní ochrany (stavebními konstrukcemi), nebo aktivní ochrany (instalací požárně bezpečnostních zařízení), popř. jejich kombinací. Pomůcka je rozdělena do tří kapitol, týkajících se právních předpisů, popisu postupů autorizovaných osob v projektové činnosti a provádění staveb a popisu postupů navrhování staveb z hlediska požární bezpečnosti.

Upozornění k textu

OBSAH

ÚVOD

Výsledek každého stavebního díla závisí do značné míry na tom, jak se podaří spojit architektonickou a estetickou představu tvůrce s požadavky uživatelskými a provozními, konstrukčními, statickými, ekonomickými, ekologickými a bezpečnostními. Teprve optimální vyváženost všech stránek záměru přinese žádaný výsledný efekt. Neoddělitelnou součástí každé stavby je také její požární bezpečnost. Obor požární bezpečnosti se stal po období uplynulých několika desítek let z nutné, avšak opomíjené profese rovnoprávnou specializací. Na předinvestiční, projektové a realizační fázi stavby se dnes podílí řada projektantů – autorizovaných osob v oboru požární bezpečnost staveb. Jejich partnery při výkonu státního požárního dozoru, zaměřeném na posuzování dokumentace na všech úrovních územní a projektové přípravy a při realizační fázi stavby, jsou rovněž odborníci v daném oboru. Dodavatelé a dovozci výrobků vědí, že o jejich prodejnosti nejednou rozhodnou právě požárně bezpečnostní parametry a věnují jim náležitou pozornost. Přesto často dochází při komunikaci jednotlivých partnerů, ať již v projektové anebo realizační fázi stavby, k nedorozuměním, které vedou v lepším případě k zbytečně vynaložené práci na přepracování již téměř hotových dokumentací, nebo k neudělení rozhodnutí v rámci jednotlivých řízení podle zákona o územním plánování a stavebním řádu a následnému zvýšení nákladů na stavbu. V horším případě pak dochází k tragickým následkům při požárech špatně navrhovaných a realizovaných staveb.

Cílem technické pomůcky je dát autorizovaným osobám základní přehled o požárně bezpečnostních požadavcích na stavby a o možnostech jejich zajištění prvky pasivní ochrany (stavebními konstrukcemi), nebo aktivní ochrany (instalací požárně bezpečnostních zařízení), popř. jejich kombinací. Orientace v základních principech, pojmech a požadavcích požární bezpečnosti staveb umožní především autorizovaným osobám v oboru pozemní stavby, popř. autorizovaným architektům, zlepšit spolupráci s autorizovanými osobami v oboru požární bezpečnost staveb, v jednodušších případech i samostatně posoudit jednoduchou stavbu, např. rodinného domu, užitím zjednodušených metod, uvedených v příslušných technických předpisech (viz TP 1.7 Postupy při navrhování požární bezpečnosti jednoduchých staveb). Spolupráce autorizované osoby v oboru pozemní stavby a autorizované osoby v oboru PBS, jako plnohodnotné profese podílející se významnou mírou na bezpečnosti stavby, je nutností a je jí v textu věnována značná pozornost. V příručce jsou také uvedeny povinnosti autorizovaných osob, vyplývající ze zákona o požární ochraně a předpisů souvisejících.

Česká republika vykročila na cestu harmonizace evropských zákonů a norem. Průvodním jevem je zavádění nových pojmů, kritérií, ověřování a klasifikace stavebních výrobků, konstrukcí, provozních instalací a požárně bezpečnostních zařízení s tím, že přednost má evropský systém hodnocení požárně technických vlastností. Český systém prokazování požárně technických vlastností projevujících se při požáru platí pouze tam, kde evropský postup dosud chybí. Orientace v oboru požární bezpečnost staveb je za tohoto stavu nutností.

Vydání novely stavebního zákona vyvolalo potřebu změn navazujících prováděcích předpisů a dotklo se také celé řady zákonů. Například došlo ke změně zákona o požární ochraně a nabyla účinnosti nová vyhláška MV, o technických podmínkách požární ochrany staveb. Celý proces změn zákonných předpisů není dosud ukončen. Další text proto vychází z dostupných právních předpisů a ověřených zkušeností z praxe.

Čtenářům této pomůcky přejeme hodně trpělivosti při čtení textu a hledání informací. Pokud neskromným cílem bylo přispět k lepší vzájemné komunikaci mezi různými profesemi s přáním dosáhnout porozumění na „interface“, tj. na předávacím rozhraní při zpracovávání dokumentace staveb s autorizovanou osobou v oboru požární bezpečnost staveb a předložená technická pomůcka k tomu přispěje, dostane se všem, kteří se na realizaci díla podíleli, plné satisfakce.

1 PRÁVNÍ RÁMEC ČINNOSTI AUTORIZOVANÝCH OSOB

1.1 PŘEHLED POUŽÍVANÝCH ZKRATEK

1.2 PRÁVNÍ RÁMEC ČINNOSTI AUTORIZOVANÉ OSOBY V OBORU POŽÁRNÍ BEZPEČNOST STAVEB

1.2.1 Směrnice Rady 89/106/EHS a Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 305/2011

Směrnice Rady 89/106/EHS, ze dne 21. 12. 1989, o sbližování zákonů, předpisů a administrativních opatření členských států týkajících se stavebních výrobků, ve znění Směrnice rady 93/68/ES, nabyla účinnosti 21. 6. 1991 a většina členských států ji také k tomuto datu přijala. Uplatnění směrnice závisí na technických specifikacích s ní harmonizovaných, technických norem vyhlášených CEN/CENELEC a evropských technických osvědčení vydaných EOTA.

S účinností od 24. 4. 2011 je výše citovaná směrnice nahrazena Nařízením Evropského parlamentu a Rady EU č. 305/2011 ze dne 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje Směrnice Rady 89/106/EHS o stavebních výrobcích (Construction Products Regulation – CPR). S ohledem na zajištění řádného fungování CPR je jeho účinnost rozdělena do dvou etap. Některá ustanovení nabývají účinnosti dnem vyhlášení, tj. 24. 4. 2011. Ustanovení upravující právní rámec volného pohybu stavebních výrobků v rámci vnitřního trhu EU mají platnost k 1. 7. 2013.

Nařízení CPR uvádí, že stavby jako celek i jejich jednotlivé části musejí vyhovovat zamýšlenému použití, zejména s přihlédnutím k bezpečnosti a ochraně zdraví osob v průběhu celého životního cyklu staveb a musí plnit základní požadavky, jimiž jsou:

• mechanická odolnost a stabilita;
• požární bezpečnost;
• hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí;
• bezpečnost a přístupnost při užívání;
• ochrana proti hluku;
• úspora energie a ochrana tepla;
• udržitelné využívání přírodních zdrojů.

Česká republika má základní požadavky na stavby a stavební výrobky zapracovány do zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) a jeho prováděcích předpisů.

Požární bezpečnost je legislativně upravena také zákonem č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů a vyhláškou č. 246/2001 Sb., o požární prevenci, ve znění pozdějších předpisů.  Oblast požární bezpečnosti staveb (navrhování, provádění a užívání) je zajištěna vyhláškou č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, ve znění pozdějších předpisů. Technické podmínky požární ochrany v uvedené vyhlášce mají obecný charakter a jsou zde uvedeny i specifické požadavky pro vybrané druhy staveb.

Stavební objekty musí být navrženy a postaveny takovým způsobem, aby v případě požáru

• byla po určitou dobu zachována funkce nosných a požárně dělicích konstrukcí;
• bylo omezeno šíření ohně a kouře ve stavebním objektu;
• bylo omezeno šíření ohně na sousední stavby;
• osoby mohly opustit budovu nebo být zachráněny jiným způsobem;
• byla zajištěna účinná a bezpečná činnost zásahových a záchranných jednotek.

Požadavky dané platnými právními předpisy jsou závazné. Jejich splnění se prokazuje projektovým řešením – Požárně bezpečnostním řešením stavby (viz další část pomůcky), které je možno provést dvěma postupy:

a) noremním postupem – užitím platných norem a dalších technických předpisů;

b) odlišným, tzv. inženýrským postupem – lišícím se od konzervativního noremního postupu a postaveném na možnostech modelování a výpočtech pomocí výkonné výpočetní techniky.

1.2.2 Principy ochrany veřejného zájmu z hlediska tematiky požární bezpečnosti staveb

Požadavky na požární zabezpečení staveb – jak již bylo řečeno – plynou ze zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, vyhlášky č. 246/2001 Sb., o požární prevenci, ve znění vyhlášky č. 221/2014 Sb., a vyhlášky č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, ve znění vyhlášky č. 268/2011 Sb.

Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů

V posledních letech došlo k několika změnám právních předpisů, které ovlivňují řešení a zajišťování požární bezpečnosti staveb. Jedná se hlavně o rozsáhlou novelizaci zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů. Zde je třeba upozornit zejména na § 6 a § 31.

§ 6 ukládá povinnost právnickým a fyzickým osobám zabezpečit prostřednictvím odborně způsobilé osoby posouzení požárního nebezpečí staveb, jichž jsou vlastníci nebo v nichž provozují činnost. Vymezení činností a staveb se zvýšeným požárním nebezpečím je uvedeno v příloze zákona.

Posouzení požárního nebezpečí obsahuje:

• zhodnocení možnosti vzniku a šíření požárů;
• zhodnocení evakuace osob, zvířat a majetku;
• stanovení způsobu účinné likvidace požárů;
• návrh na opatření.

Odborně způsobilou osobou se rozumějí znalci a znalecké ústavy v základním oboru požární ochrany, zapsané v seznamu znalců vedeném krajskými soudy, a fyzické osoby, které jsou odborně způsobilé k výkonu této činnosti podle § 11 zákona o požární ochraně.

Výkon státního požárního dozoru

§ 31 popisuje výkon státního požárního dozoru, který se vykonává:

• a) kontrolou dodržování povinností stanovených předpisy o požární ochraně;
• b) posuzováním:
  • 1. regulačního plánu, nahrazuje-li územní rozhodnutí vztahující se k umístění stavby nebo zařízení;
  • 2. podkladů k územnímu souhlasu nebo dokumentace pro vydání územního rozhodnutí, vztahujících se k umístění stavby nebo zařízení uvedených v bodech 4 až 8;
  • 3. podkladů k územnímu souhlasu nebo dokumentace pro vydání územního rozhodnutí vztahujících se k umístění stavby nebo zařízení, jedná-li se o nadzemní vedení;
  • 4. projektové dokumentace stavby, u které postačí ohlášení podle § 104 odst. 1 písm. a) stavebního zákona, jedná-li se o stavbu rodinného domu a stavbu pro rodinnou rekreaci s celkovou zastavěnou plochou nad 200 m²;
  • 5. projektové dokumentace stavby, u které postačí ohlášení podle § 104 odst. 1 písm. b) a c) stavebního zákona;
  • 6. projektové dokumentace stavby, u které postačí ohlášení podle § 104 odst. 1 písm. d) stavebního zákona, pokud budou sloužit pro výrobu, skladování a manipulaci s hořlavými kapalinami a hořlavými nebo hoření podporujícími plyny;
  • 7. dokumentace stavby, u které postačí ohlášení podle § 104 odst. 1 písm. g) stavebního zákona, mající charakter budovy pro bydlení a ubytování nebo administrativní budovy určené souborně pro více než 50 osob;
  • 8. projektové dokumentace stavby, která primárně vyžaduje stavební povolení, včetně projektové dokumentace staveb uvedených v bodech 4 až 7, pokud budou schvalovány v režimu stavebního povolení;
  • 9. dokumentace ke změně v účelu užívání stavby, v jejím provozním zařízení, ve způsobu výroby nebo v jejím podstatném rozšíření a další změně činnosti u staveb uvedených v bodech 3 až 8;
  • 10. dokumentace staveb uvedených v bodech 3 až 8, pokud se jedná o dokumentaci k povolení změny stavby před jejím dokončením, nebo dokumentace k nařízení nezbytných úprav;
  • 11. dokumentace staveb uvedených v bodech 3 až 8, pokud se jedná o udržovací práce dle § 104 odst. 1 písm. j) nebo stavební úpravy dle § 104 odst. 1 písm. k) stavebního zákona. Posuzování se provádí v rozsahu požárně bezpečnostního řešení nebo v rozsahu obdobného dokumentu, který je dostatečný pro posouzení požární bezpečnosti stavby, a to pouze u staveb a zařízení, u kterých je vykonáván státní požární dozor;
• ověřováním, zda byly dodrženy podmínky požární bezpečnosti staveb vyplývající z posouzených podkladů a dokumentace podle písmene b), včetně podmínek vyplývajících z vydaných stanovisek;
• posuzováním a typovým schvalováním zařízení dálkového přenosu určeného pro účely Hasičského záchranného sboru České republiky;
• schvalováním posouzení požárního nebezpečí činností s vysokým požárním nebezpečím;
• zjišťováním příčin vzniku požárů;
• kontrolou připravenosti a akceschopnosti jednotek požární ochrany [§ 65 odst. 1 písm. b) až d)];
• ukládáním opatření k odstranění zjištěných nedostatků a kontrolou plnění těchto opatření.

Vyhláška č. 246/2001 Sb., o požární prevenci, ve znění vyhlášky č. 221/2014 Sb.

K zákonu č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, vydalo Ministerstvo vnitra ČR prováděcí vyhlášku č. 246/2001 Sb., o požární prevenci, kde je třeba upozornit zejména na:

• § 5 týkající se projektování požárně bezpečnostních zařízení;
• § 10 uvádí společné požadavky na projektování a montáž požárně bezpečnostních zařízení a hasicích přístrojů;
• § 41 požárně bezpečnostní řešení;
• § 46 stavební prevence;
• § 47 posuzování výrobků z hlediska požární bezpečnosti;
• § 48 posuzování funkčnosti systémů vyhrazených požárně bezpečnostních zařízení.

Při posuzování dokumentace staveb a technologií podle § 31a písm. c) zákona o požární ochraně, se zjišťuje:

možnost bezpečné evakuace osob, zejména osob s omezenou schopností pohybu a zvířat z hořící nebo požárem ohrožené stavby, popř. její části na volné prostranství, nebo do jiného požárem neohroženého prostoru;

• zachování stability a nosnosti konstrukcí po určenou dobu;
• rozdělení budovy na požární úseky, stanovení jejich velikosti a stanovení požárně bezpečnostních zařízení a opatření;
• zabránění možnosti šíření požáru a jeho zplodin mezi jednotlivými požárními úseky uvnitř stavby, zabránění možnosti šíření požáru mimo stavbu;
• stanovení požárního, případně ekonomického rizika a stanovení stupňů požární bezpečnosti;
• požární odolnost konstrukcí a druhy konstrukcí podle stanoveného požárního rizika nebo stupňů požární bezpečnosti;
• vymezení požárně nebezpečného prostoru a stanovení odstupových vzdáleností;
• vymezení zásahových cest, přístupových komunikací, nástupních ploch a technického vybavení pro zásah jednotek požární ochrany a opatření sledujících bezpečnost jednotek při zásahu;
• vybavení budov věcnými prostředky a zařízeními požární ochrany a zajištění zdrojů vody pro hašení.

Vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, ve znění vyhlášky č. 268/2011 Sb.

Na základě změnového zákona č. 186/2006 Sb., připravilo MV ČR prováděcí vyhlášku č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, která byla následně novelizována vyhláškou č. 268/2011 Sb.

Podle této vyhlášky musí být stavba umístěna a navržena tak, aby podle druhu splňovala technické podmínky požární ochrany týkající se:

• odstupové vzdálenosti a požárně nebezpečného prostoru;
• zdroje požární vody a jiného hasiva;
• vybavení stavby vyhrazeným požárně bezpečnostním zařízením;
• přístupové komunikace a nástupní plochy pro požární techniku;
• zabezpečení stavby či území jednotkami požární ochrany.

Při navrhování stavby musí být dále podle druhu stavby splněny technické podmínky požární ochrany týkající se:

• stavební konstrukce a technologického zařízení;
• evakuace osob a zvířat.

1.2.3 Kodex norem požární bezpečnosti staveb v ČR

V roce 1967 byly vydány požární předpisy pro navrhování výškových budov v návaznosti na tehdy platnou ČSN 73 0760. Šlo o výškové budovy pro bydlení, občanské vybavení a průmysl, jejichž výška od nástupní plochy ke stropní konstrukci posledního podlaží je větší než 30 m. Vydání samostatných předpisů pro výškové budovy si vynutily případy požárů budov, navržených podle ČSN 73 0760 a vykazujících přesto nedostatky, zejména s ohledem na možnosti evakuace osob.

Těmito předpisy byly specifikovány požadavky na konstrukce výškových budov, zejména na vnější plášť budovy, výtahy, dveře, schodiště a šachty. Další část předpisu se týkala únikových cest, jejich klasifikace a dimenzování. Samostatně byly řešeny požadavky na elektrická zařízení, rozvody a na zásobování požární vodou. ČSN 73 0760 ani předpisy pro výškové budovy nepostihovaly všechny změny, k nimž došlo v našem stavebnictví během padesátých let. Kromě problematiky výškových budov nebyly řešeny problémy velkokapacitního skladování, problémy související s technologickými změnami průmyslové a zemědělské velkovýroby a zejména změny související se zaváděnou kovoplastickou základnou ve výstavbě.

Nová technologie staveb a nová materiálová základna výstavby v bývalém Československu se dostala do rozporu s požárními předpisy, které stejně jako v jiných státech vycházely z tradiční stavební techniky. Zatímco u zděných a betonových konstrukcí požadavky na požární odolnost jsou snadněji splnitelné, lehké stavební konstrukce vyžadují zpravidla samostatné protipožární úpravy, což přímo souvisí jak s náklady, tak s pracností na staveništi. Rozpory stavebnictví s požárními předpisy nešly odstranit pouhou revizí ČSN 73 0760, proto tato norma byla zastaralá ve své základní koncepci. Řešení problému si vynutilo takovou koncepci, která vychází z charakteru výstavby a zároveň respektuje diferencované požární nebezpečí.

V Československu bylo řešení požární bezpečnosti staveb založeno na vlastních i zahraničních výzkumech a vyústilo v přestavbu předpisů a norem. Přijatá koncepce si vyžádala zavedení otevřeného souboru norem požárního kodexu. Prvou základní (kmenovou) normou kodexu byla ČSN 73 0802 Požární bezpečnost staveb. Společná ustanovení – s účinností od roku 1977. Norma byla oproti předchozím předpisům přesnější ve svých požadavcích. Základním pojmem, z kterého vychází současné řešení požární bezpečnosti staveb, je požární riziko jako teoreticky stanovený rozsah negativních důsledků předpokládaného požáru. Určení požárního rizika vychází z výpočtového požárního zatížení, které zahrnuje nejen množství hořlavin, ale i jejich charakter, podmínky hoření (tj. geometrii prostoru, velikost oken apod.), jakož i vliv požárně bezpečnostních zařízení (např. stabilního hasicího zařízení, odvětrání). Do důsledků je rozpracována a aplikována teorie požárních úseků, specifikovány podmínky současné a postupné evakuace, vybavení únikových cest a stanoveny odstupové vzdálenosti podle teorie sálání tepla.

Vývoj poznatků vedl v roce 1986 k vypracování druhé samostatné normy ČSN 73 0804 pro výrobní objekty s tím, že ČSN 73 0802 platí pouze pro nevýrobní objekty. Na rozdíl od ČSN 73 0802, kde požární riziko je určeno výpočtovým požárním zatížením, je podle ČSN 73 0804 požární riziko definováno ekvivalentní dobou trvání požáru. ČSN 73 0804 mnohem výrazněji řeší uplatňování požárně bezpečnostních zařízení a respektuje různou míru pravděpodobnosti škod zaváděním ekonomického rizika. Při řešení únikových cest vychází z předpokládané doby evakuace místo z mezní délky únikových cest.

Obě základní normy byly doplňovány navazujícími normami, které zpřesňovaly nebo zjednodušovaly ČSN 73 0802 a ČSN 73 0804 (normy pro shromažďovací prostory, budovy pro bydlení a ubytování, budovy pro zdravotnictví apod.). Zvláštní postavení má ČSN 73 0834 Změny staveb, která za přesně daných podmínek umožňuje řešit rekonstrukce při částečném uplatňování požadavků ostatních norem.

V současnosti oblast norem upravuje zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů. Zákon řeší národní technické normy (definice, tvorba, vydávání a použití) a přejímání technických předpisů upravujících zejména požadavky na výrobky, které by mohly svými vlastnostmi ohrozit veřejný zájem na ochranu života, zdraví, majetku a přírodního prostředí, včetně postupů prokazování shody. Tvorbu a vydávání norem zaručuje stát, tvorbu řídí a zajišťuje Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ).

České technické normy (ČSN) jsou od 1.1.2000 platné, avšak obecně nezávazné. To odpovídá uzákoněné možnosti použít při posuzování požární bezpečnosti stavby postup odlišný od postupu normového při zabezpečení základních (cílových) požadavků na stavby.

České technické normy lze rozdělit na:

• normy harmonizované;
• normy určené;
• normy národní.

Harmonizovaná česká technická norma plně přejímá požadavky dané harmonizovanou evropskou normou nebo jiným harmonizačním dokumentem EU. Pro specifikaci technických požadavků na výrobky, vyplývající z nařízení vlády, popř. dalšího technického předpisu mohou ministerstva a jiné ústřední orgány určit české technické normy (normy určené). Normy národní nepodléhají harmonizaci.

Kodex norem požární bezpečnosti staveb (PBS) lze rozčlenit do 5 skupin:

• projektové normy – ČSN 73 0802 Nevýrobní objekty, ČSN 73 0804 Výrobní objekty, ČSN 73 0810 Společná ustanovení, ČSN 73 0831 Shromažďovací prostory, ČSN 73 0833 Budovy pro bydlení a ubytování, ČSN 73 0834 Změny staveb, ČSN 73 0835 Budovy zdravotnických zařízení a sociální péče, ČSN 73 0842 Objekty pro zemědělskou výrobu, ČSN 73 0845 Sklady;
• zkušební normy – ČSN EN 1363-1 Zkoušení požární odolnosti – Část 1: Základní požadavky, ČSN EN ISO 92391 Zkoušení reakce podlahových krytin na oheň – Část 1: Stanovení chování při hoření užitím zdroje sálavého tepla, a řada jiných ČSN EN. Dále Česká technická norma ČSN 73 0895 Zachování funkčnosti kabelových tras v podmínkách požáru – Požadavky, zkoušky, klasifikace Px-R, PHx-R a aplikace zkoušek;
• klasifikační normy – ČSN EN 13501-1 Požární klasifikace stavebních výrobků a konstrukcí staveb – Část 1: Klasifikace podle výsledků zkoušek reakce na oheň. ČSN EN 13501-2 Požární klasifikace stavebních výrobků a konstrukcí staveb – Část 2: Klasifikace podle výsledků zkoušek požární odolnosti kromě vzduchotechnických potrubí, aj.;
• hodnotové normy – ČSN 73 0821 ed. 2 Požární odolnost stavebních konstrukcí, ČSN 73 0824 Výhřevnost hořlavých látek;
• předmětové normy – ČSN 73 0848 Kabelové rozvody, ČSN 73 0872 Ochrana staveb proti šíření požáru vzduchotechnickým potrubím, ČSN 73 0873 Zásobování požární vodou, ČSN 73 0875 Stanovení podmínek pro navrhování elektrické požární signalizace v rámci PBŘ, ČSN 73 0895 Zachování funkčnosti kabelových tras v podmínkách požáru – Požadavky, zkoušky, klasifikace Px-R, PHx-R a aplikace zkoušek.

Projektové normy určují požadavky na stavby v ČR. Hodnotové normy vycházejí z výsledků zkoušek a již se neaktualizují, hodnoty najdeme na internetových stránkách výrobců nebo zkušeben. Předmětové normy řeší určitou část technického vybavení objektů a inženýrských sítí. Zkušební a klasifikační normy prokazují požárně technické vlastnosti stavebních výrobků a konstrukcí zkouškami a následnou klasifikací.

Zkušební a klasifikační normy jsou harmonizovanými evropskými nebo mezinárodními technickými normami. Poměrně nová česká technická norma ČSN 73 0895Zachování funkčnosti kabelových tras v podmínkách požáru – Požadavky, zkoušky, klasifikace Px-R, PHx-R a aplikace zkoušek řeší oblast, pro kterou dosud neexistuje evropská zkušební norma. Jakmile taková evropská norma vstoupí v platnost, nahradí naši ČSN 73 0895.

Přehled norem řady ČSN 73 08xx a některých zkušebních ČSN EN platný k 16.6.2019 je uveden v Příloze TP 1.6.

1.2.4 Vazba mezi evropskými předpisy a kodexem norem požární bezpečnosti staveb

Projektové, hodnotové a předmětové normy jsou normy národní, neharmonizované. Projektové normy určují požadavky na stavby v ČR s přihlédnutím ke specifikům některých druhů účelu nebo provozu. Původní hodnotové ČSN uvádějící výsledky požárních zkoušek podle českých zkušebních norem byly až na výjimky zrušeny. Předmětové normy řeší určitou část technického vybavení objektů a inženýrských sítí.

Zkušební normy jsou harmonizovanými evropskými nebo mezinárodními zkušebními technickými normami přebírající plně postupy provádění zkoušek na identických zkušebních zařízeních a jsou začleněny do souboru českých technických norem pod označením ČSN EN nebo ČSN EN ISO apod. Zjištěné hodnoty požárně technických vlastností výrobků a konstrukcí prováděné podle současně platných ČSN EN jsou k dispozici na internetových stránkách výrobců nebo zkušeben. Výsledky zkoušek a jejich následná klasifikace pak mají platnost ve všech zemích EU.

Zkoušky provádí např. Požárně atestační a výzkumný ústav stavební Praha (PAVÚS) ve své akreditované zkušební laboratoři č. 1026 ve Veselí nad Lužnicí. PAVÚS je certifikačním orgánem č. 3041 k certifikaci výrobků a certifikačním orgánem č. 3042 k certifikaci systému jakosti. PAVÚS je rovněž autorizovanou osobou AO 216 k činnostem při posuzování shody podle zákona č. 22/1997 Sb.

Klasifikační normy jsou harmonizovanými evropskými normami, navazují na evropské zkušební postupy a zavádějí nové klasifikační třídy stavebních výrobků, stavebních konstrukcí, výrobků a prvků provozních instalací, komponentů zařízení pro odvod kouře a tepla a střech vystavených vnějšímu požáru. Rovněž nesou označení ČSN EN.

2 POSTUPY AUTORIZOVANÝCH OSOB V PROJEKTOVÉ ČINNOSTI A PROVÁDĚNÍ STAVEB

2.1 DOPORUČENÉ POSTUPY AUTORIZOVANÝCH OSOB V OBORU POŽÁRNÍ BEZPEČNOST STAVEB

V metodické pomůcce MP 1 jsou podrobně popsané vybrané činnosti ve výstavbě, a zvláště projektová činnost. Lze jen souhlasit s tím, že autorizovaná osoba – hlavní projektant – musí být nositelem postupů všech fází, tj. přípravy a zpracování projektové dokumentace a musí dohlížet i na provádění stavby (viz MP 1 odst. 1.4.1). Tento požadavek však nijak nesnižuje úlohu dalších autorizovaných nebo kvalifikovaných osob.

V návaznosti na MP 1, stavební zákon a tam uvedené možné postupy autorizovaných osob jsou v této pomůcce uvedeny možné postupy autorizovaných osob pro obor požární bezpečnost staveb.

Obr. 1  Schéma možného postupu autorizované osoby v oboru PBS

Územní, předinvestiční a projektová příprava

Náplně územní, předinvestiční a projektové přípravy jsou pro postupy autorizované osoby v oboru požární bezpečnost staveb poměrně jasné a zavedené v praxi (viz dále).

Provádění stavby

Pro provádění stavby se v oboru PBS předpokládá zpracování dalších částí dokumentace, z nichž nejzávažnější z pohledu požárně bezpečnostního řešení stavby je dodavatelská dokumentace jednotlivých dodavatelů požárně bezpečnostních zařízení (EPS, SSHZ, ZOKT) a dodavatelů protipožárních úprav konstrukcí (protipožární nátěry, nástřiky, obklady aj.). Dodavatelská dokumentace musí akceptovat zásady pro vzájemnou provázanost, logické vazby a posloupnost uvádění do činnosti všech požárně bezpečnostních zařízení tak, jak to je stanoveno v požárně bezpečnostním řešení stavby v dokumentaci pro stavební povolení. Koordinaci všech požárně bezpečnostních zařízení zajišťuje projektant požárně bezpečnostního řešení stavby. Ukládá mu to vyhláška č. 246/2001 Sb., o požární prevenci, ve znění pozdějších předpisů.

Dokumentace pro zadání stavby

U dokumentace pro zadání stavby je u složitějších a náročnějších staveb rovněž žádoucí spoluúčast autorizované osoby v oboru PBS, která má komplexnější přehled o požadavcích na požární zabezpečení stavby a musí být také koordinátorem požárně bezpečnostních zařízení jednotlivých dodavatelů.

Dokumentace skutečného provedení stavby

U dokumentace skutečného provedení stavby, především náročnějších staveb, je opět vhodné zajistit autorizovanou osobou v oboru PBS kontrolu provedených a do dokumentace zapracovaných změn požárně bezpečnostního řešení stavby a změn dodavatelské dokumentace, týkajících se požárně bezpečnostních zařízení, popř. dalších úprav.

Bourací práce

Bourací práce mohou ovlivnit celkovou koncepci požární bezpečnosti, a proto se k nim má také vyjádřit autorizovaná osoba v oboru požární bezpečnost staveb.

Bourací práce (odstranění stavby) může mít vliv na požární bezpečnost okolních staveb a pozemků s odvoláním na přílohu č. 15 ve vyhlášce č. 499/2006 Sb. Náležitosti dokumentace bouracích  Popis území stavby, písm. e).

Uvedení do provozu a užívání stavby

Velkým problémem z pohledu požární bezpečnosti staveb je zajištění dokumentace k uvedení stavby do provozu a k užívání stavby. Kromě požadavků stavebního zákona je třeba i v této fázi akceptovat požadavky zákona o požární ochraně a jeho prováděcích předpisů. Před uvedením do provozu nebo k užívání stavby se musí připravit další dokumentace požární ochrany podle § 27 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o požární prevenci (např. požární řády, požární poplachové směrnice aj.). Předložení dokumentace je vyžadováno orgánem státního požárního dozoru při kolaudačním řízení a je nezbytným předpokladem pro uvedení stavby do provozu a pro užívání stavby.

Podle § 124 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), zkušebním provozem stavby se ověřuje funkčnost a vlastnosti provedené stavby podle dokumentace či projektové dokumentace. Zkušební provoz lze povolit jen na základě souhlasného závazného stanoviska, popřípadě rozhodnutí dotčeného orgánu.

Dokumentace pro užívání stavby podle velikosti a významu staveb může být v části požární ochrany zaměřena na:

• užívání stavby s výskytem hořlavých kapalin;
• užívání stavby ve vztahu k únikovým komunikacím a přístupům k požárně bezpečnostním zařízením;
• užívání stavby ve vztahu k dodatečným povrchovým úpravám konstrukcí;
• užívání stavby ve vztahu ke scénickým úpravám a výzdobám;
• užívání stavby ve vztahu k vnitřním hydrantům a hasicím přístrojům;
• užívání stavby ve vztahu k požárním uzávěrům;
• užívání stavby ve vztahu k požárně bezpečnostním zařízením;
• užívání stavby ve vztahu k požárně ochranným systémům stavebních konstrukcí aj.

Jedním z požadavků zákona o požární ochraně je před zahájením činnosti (provozu) provádět posouzení požárního nebezpečí. Mohou nastat tři případy. Činnost je hodnocena jako:

• bez požárního nebezpečí;
• se zvýšeným požárním nebezpečím;
• s vysokým požárním nebezpečím.

Povinnost provést hodnocení požárního nebezpečí sice náleží stavebníkovi (investorovi), ale vypracování smí provést pouze osoba způsobilá, která získala způsobilost podle zákona o požární ochraně.

Pokud se prokáže, že připravovaný provoz je hodnocen jako činnost s vysokým požárním nebezpečím, musí se zpracovat Posouzení požárního nebezpečí, toto předložit Hasičskému záchrannému sboru a vyčkat na jeho stanovisko, případně zajistit splnění požadavků navrhovaných v části Opatření a akceptovat další požadavky HZS. Procedura může značně prodloužit dobu, než bude možno uvést stavbu do provozu nebo zahájit užívání stavby, zvláště pokud projednání neproběhne včas.

Posouzení činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím se sice nemusí projednat s HZS, ale musí se archivovat pro případ jeho vyžádání při kontrole státním požárním dozorem.

Vypracování a odsouhlasení dokumentace pro uvedení stavby do provozu a pro užívání stavby z pohledu požární ochrany není dosud bohužel v praxi všude zavedeno a vžito. Fáze užívání stavby z pohledu požární ochrany vyžaduje další zákonnou podporu – rozvedení požadavků v prováděcích předpisech požární ochrany.

Státní požární dozor

Pro informaci jsou dále uvedeny povinnosti státního požárního dozoru, z nichž je také zřejmé, co musí autorizovaná osoba – zpracovatel dokumentace – státnímu požárnímu dozoru předložit.

Výkon státního požárního dozoru se podle § 31 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, vykonává takto:

• písm. b) posuzováním územně plánovací dokumentace;
• dokumentace k žádosti o vydání územního rozhodnutí;
• projektové dokumentace stavby ke stavebnímu řízení, k provedení změny stavby;
• k nařízení nezbytných úprav a k nařízení zabezpečovacích prací;
• písm. c) ověřováním, zda byly dodrženy podmínky dokumentace;
• písm. d) posuzováním výrobků, které nejsou stanovenými výrobky podle zákona č. 22/1997 Sb., z hlediska požární bezpečnosti;
• posuzováním funkčnosti požárně bezpečnostních zařízení.

Podrobněji viz část 1.2.2 TP 1.6.

2.2 POSTUPY AUTORIZOVANÝCH OSOB V OBORU POŽÁRNÍ BEZPEČNOST STAVEB V PROJEKTOVÉ ČINNOSTI

2.2.1 Územní příprava

Výstupem zakázky autorizované osoby v této fázi zpracovávání dokumentace je část Požární ochrana (PO), zařazená do společné územně plánovací dokumentace (ÚPD), kde bude řešena koncepce požární ochrany na úrovni územního řešení.

Na úrovni územní přípravy je vhodné, aby autorizovaná osoba – zpracovatel územního plánu obce nebo regulačního plánu si vyžádal podklady autorizované osoby v oboru PBS, týkající se podmínek zajištění požární ochrany území.

Podklady územního řešení obvykle obsahují:

• návrhy koncepce požární ochrany daného území;
• zhodnocení možnosti provedení protipožárního zásahu;
• zhodnocení potřeby zřídit jednotku požární ochrany s ohledem na pokrytí území jednotkami požární ochrany, popř. s přihlédnutím ke specifickým požadavkům předpokládaného využití řízení (území pro stavby mimořádného významu, tunely, průmyslové zóny pro více stavebníků aj.);
• řešení příjezdových komunikací a nástupních ploch pro požární techniku;
• zajištění předpokládaného množství požární vody pro dané území (např. památkové rezervace, chráněné krajinné oblasti, lesy aj.), popř. jiné hasební látky;
• odstupové, popř. bezpečnostní vzdálenosti a rozsah požárně nebezpečných prostorů;
• grafické vyznačení údajů do situace širších vztahů (zdroje požární vody, příjezdové komunikace, umístění nejbližších jednotek požární ochrany.

2.2.2 Dokumentace k žádosti o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby

Dokumentace k žádosti o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby obsahují (viz § 41 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o požární prevenci) návrh koncepce požární bezpečnosti z hlediska předpokládaného stavebního řešení a způsobu využití stavby. Vychází se z předpokládaného stavebního řešení, např. z umístění stavby, předpokládaných rozměrů a výšky stavby, předpokládaných stavebních konstrukcí a technologii stavby, údajů o navrhované technologii výroby, skladovaných látkách aj. Dokumentace obsahuje:

stanovení odstupových vzdáleností a požárně nebezpečného prostoru;

• zásady evakuace osob, popř. zvířat a majetku;
• zajištění předpokládaného potřebného množství požární vody, popř. jiné hasební látky;
• předpokládaný rozsah vybavení staveb vyhrazenými druhy požárně bezpečnostních zařízení jako EPS, SSHZ, ZOKT, popř. princip řešení VZT;
• řešení příjezdových komunikací, popř. nástupních ploch pro požární techniku nebo nouzových přistávacích ploch pro zdravotnickou záchrannou službu;
• zhodnocení možnosti provedení protipožárního zásahu;
• potřebu zřídit jednotku požární ochrany podniku;
• grafické vyznačení základních údajů do situace širších vztahů, tj. vyznačení umístění stavby, vymezení předpokládaných odstupových vzdáleností, vyznačení příjezdových komunikací, popř. nástupních ploch, připojení k inženýrským sítím apod.).

2.2.3 Projektová příprava – požárně bezpečnostní řešení stavby

Splnění požadavků požární bezpečnosti staveb a technologií se prokazuje v projektové dokumentaci ke stavebnímu povolení a v dokumentaci pro provádění stavby požárně bezpečnostním řešením (§ 41 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o požární prevenci), které je nedílnou součástí projektové dokumentace.

Rozsah zpracování a obsah požárně bezpečnostního řešení může být v jednotlivých případech, v závislosti na významu a velikosti stavby, přiměřeně omezen nebo rozšířen. Vždy však musí být dostatečným podkladem pro posouzení požární bezpečnosti navrhované stavby. V odůvodněných případech může být součástí požárně bezpečnostního řešení expertní zpráva.

Požárně bezpečnostní řešení vypracovává autorizovaná osoba v oboru PBS, která autorizaci získala podle zákona č. 360/1992 Sb., autorizačního zákona, ve znění pozdějších předpisů.

Požárně bezpečnostní řešení stavby smí vypracovat i autorizovaný inženýr pro obor pozemní stavby jako dílčí část projektové dokumentace. V tomto případě požárně bezpečnostní řešení stavby podepíše a opatří otiskem autorizačního razítka. Odpovídá za správnost, úplnost a proveditelnost navrženého požárně bezpečnostního řešení.

Častěji však, zvláště pokud se nejedná o jednoduchou stavbu, přizve autorizovaný inženýr v oboru pozemní stavby nebo autorizovaný architekt ke zpracování požárně bezpečnostního řešení stavby inženýra nebo technika, autorizovaného v oboru požární bezpečnost staveb. Ten dokumentaci podepíše a opatří otiskem svého autorizačního razítka.

Je-li požárně bezpečnostní řešení vypracováno správně a zodpovědně, dají se ušetřit nemalé finanční prostředky stavebníka a lze se vyvarovat nepříjemností, ať už při stavebním řízení (vrácení dokumentace k doplnění nebo přepracování), při uvádění stavby do užívání (oznámení, nebo kolaudační souhlas) anebo ve vztazích se sousedy, například při řešení případů, kdy požárně nebezpečný prostor stavby zasahuje na sousední pozemek.

2.2.4 Požárně bezpečnostní řešení dokumentace pro stavební povolení

Při zpracování požárně bezpečnostního řešení stavby dokumentace pro stavební povolení se vychází z požadavků zvláštních právních předpisů, normativních požadavků a z podmínek vydaného územního rozhodnutí. Požárně bezpečnostní řešení obsahuje textovou část a podle potřeby i část výkresovou.

Textová část obsahuje:

• seznam použitých podkladů pro zpracování;
• stručný popis stavby z hlediska účelu užití, umístění, půdorysných rozměrů a výšky stavby, dispozičního řešení, navržených stavebních konstrukcí a výrobků, popř. popisu a zhodnocení technologie a provozu;
• rozdělení stavby do požárních úseků;
• stanovení požárního rizika, stanovení stupně požární bezpečnosti a posouzení velikosti požárních úseků;
• zhodnocení navržených stavebních konstrukcí a požárních uzávěrů z hlediska jejich požární odolnosti;
• zhodnocení navržených stavebních výrobků a hmot (třídy reakce na oheň, rychlost šíření plamene po povrchu, popř. odkapávání v podmínkách požáru, tvorba kouře, toxicita zplodin hoření apod.);
• evakuace osob, zvířat a majetku (stanovení druhů a počtu únikových cest, jejich kapacity, provedení a vybavení);
• stanovení odstupových, popř. bezpečnostních vzdáleností a vymezení požárně nebezpečného prostoru;
• zhodnocení odstupových, popř. bezpečnostních vzdáleností ve vztahu k okolní zástavbě, sousedním pozemkům a volným skladům;
• zhodnocení možnosti provedení požárního zásahu;
• určení způsobu zabezpečení stavby požární vodou, včetně rozmístění vnitřních a vnějších odběrných míst, popř. způsobu zabezpečení jiných hasebních prostředků u staveb, kde nelze použít vodu jako hasební látku;
• vymezení zásahových cest a jejich technického vybavení, opatření k zajištění bezpečnosti osob provádějících hašení požáru a záchranné práce, zhodnocení příjezdových komunikací, popřípadě nástupních ploch pro požární techniku;
• stanovení počtu, druhu a způsobu rozmístění hasicích přístrojů, popř. dalších věcných prostředků požární ochrany nebo požární techniky;
• zhodnocení technických zařízení (rozvodná potrubí, vzduchotechnická zařízení, vytápění apod.), elektrických rozvodů, včetně nároků na náhradní zdroje elektrické energie;
• zhodnocení technologických zařízení stavby z hlediska požadavků požární bezpečnosti;
• stanovení zvláštních požadavků na zvýšení požární odolnosti stavebních konstrukcí nebo jinou úpravu stavebních hmot a výrobků;
• posouzení požadavků na zabezpečení stavby požárně bezpečnostními zařízeními, následně stanovení podmínek a návrh způsobu jejich umístění a instalace do stavby, při nutnosti použití více druhů požárně bezpečnostních zařízení stanovení zásady jejich vzájemné koordinace;
• rozsah a způsob rozmístění výstražných a bezpečnostních značek a tabulek, včetně vyhodnocení nutnosti označení míst, na kterých se nacházejí věcné prostředky požární ochrany a požárně bezpečnostní zařízení.

Výkresy požární bezpečnosti

Vyžaduje-li to rozsah stavby, nebo v případě požadavku orgánu státního požárního dozoru, tvoří nedílnou součást požárně bezpečnostního řešení i výkresy, zpracované podle ČSN 01 3495 Výkresy ve stavebnictví. Výkresy požární bezpečnosti staveb.

Výkresy musí obsahovat:

• grafické označení a popis požárních úseků;
• uvedení stupně požární bezpečnosti;
• požadavky na požární odolnost stavebních konstrukcí a požárních uzávěrů, popř. druhu konstrukce;
• vyznačení únikových cest, včetně požadovaného typu;
• schéma vybavení stavby požárně bezpečnostními zařízeními;
• zdroje požární vody, včetně vnitřních a vnějších odběrných míst;
• umístění hlavních uzávěrů vody, plynu aj.;
• rozmístění a druhy hasicích přístrojů;
• rozmístění a druhy bezpečnostních značek a tabulek;
• vyznačení požárně nebezpečného prostoru stavby a sousedních staveb;
• vyznačení přístupových komunikací, nástupních ploch pro požární techniku a zásahových cest.

Značení požadavků požární bezpečnosti staveb se provádí v technické situaci, nejčastěji v měřítku 1 : 500 a v půdorysech užitných podlaží. Výjimečně lze použít i řezy budovou.

Návrh požárně bezpečnostních zařízení vždy obsahuje:

• způsob a důvod vybavení stavby vyhrazenými požárně bezpečnostními zařízeními, určení jejich druhu, popř. vzájemných vazeb);
• vymezení chráněných prostor;
• určení technických a funkčních požadavků na provedení vyhrazených požárně bezpečnostních zařízení, včetně náhradních zdrojů pro zajištění jejich provozuschopnosti;
• stanovení druhu a způsobu rozmístění jednotlivých komponentů, umístění řídicích, ovládacích, informačních, signalizačních a jisticích prvků, trasu a způsob ochrany elektrických, sdělovacích a dalších vedení, zajištění náhradních zdrojů apod.;
• výpočtovou část;
• stanovení požadavků na obsah podrobnější dokumentace;
• výkresovou část.

Poznámka:
V případě souběhu dvou a více vzájemně se ovlivňujících požárně bezpečnostních zařízení, např. EPS s SHZ, musí být návrhem řešeny jejich základní funkce, logické vazby a stanoveny priority, tj. pořadí a způsob uvádění jednotlivých prvků systému do činnosti. Koordinaci přitom zabezpečuje zpracovatel požárně bezpečnostního řešení stavby.

2.2.5 Požárně bezpečnostní řešení dokumentace pro provádění stavby

Požárně bezpečnostní řešení dokumentace pro provádění stavby se podle vyhlášky č. 246/2001 Sb., o požární prevenci, považuje za podrobnější dokumentaci.

Dokumentace pro provádění stavby se zpracovává, je-li tato povinnost stanovena ve smyslu stavebního zákona rozhodnutím o umístění stavby, a dále v případech, kdy je to potřebné z hlediska další kvalitní přípravy stavby ze strany stavebníka, nebo zhotovitele. Důvodem zpracování dokumentace pro provádění stavby může být i zpřesnění a dopracování požadavků na požární zabezpečení stavby, daných požárně bezpečnostním řešením pro stavební povolení, s přihlédnutím k upřesnění údajů o stavbě (zhotovitel stavby, dodavatelé, stavební konstrukce a výrobky aj.).

Při zpracování požárně bezpečnostního řešení pro provádění stavby nemá již dojít k zásadním změnám oproti schválené dokumentaci pro stavební povolení, ani k navýšení nákladů na požární zabezpečení.

Požárně bezpečnostní řešení pro provádění stavby podle potřeby upřesňuje a detailně propracovává všechny náležitosti, které byly předmětem požárně bezpečnostního řešení stavby pro stavební povolení. Avšak může se stát, že obzvláště protipožární úpravy stavebních konstrukcí a podrobnější dokumentace požárně bezpečnostních zařízení, jejichž nutnost je prokázána dokumentací pro stavební povolení, se stávají předmětem dodavatelské (tendrové) dokumentace, a to až po výběru dodavatelů předmětných částí stavby.

Dodavatelská dokumentace

Dodavatelská dokumentace vyhrazených požárně bezpečnostních zařízení

Mezi vyhrazené druhy požárně bezpečnostních zařízení patří:

• elektrická požární signalizace;
• zařízení dálkového přenosu;
• zařízení pro detekci hořlavých plynů a par;
• stabilní a polostabilní hasicí zařízení;
• automatické protivýbuchové zařízení;
• zařízení pro odvod kouře a tepla;
• požární klapky do VZT;
• požární a evakuační výtahy.

Projektování vyhrazených požárně bezpečnostních zařízení může zajišťovat osoba způsobilá pro tuto činnost, která získala oprávnění k projektové činnosti podle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů techniků činných ve výstavbě. Při navrhování vyhrazených požárně bezpečnostních zařízení se vychází z normativních požadavků, popř. z projektových předpisů výrobců nebo dovozců těchto zařízení. Při použití více druhů vzájemně se ovlivňujících požárně bezpečnostních zařízení zajišťuje jejich koordinaci a vzájemné vazby zpracovatel požárně bezpečnostního řešení, vypracovaného již pro stavební povolení.

Dodavatelská dokumentace požárně bezpečnostního zařízení má opět část textovou a výkresovou.

Dodavatelská dokumentace protipožární ochrany stavebních konstrukcí

Návrh protipožární ochrany stavebních konstrukcí se zpracovává z údajů, daných schváleným požárně bezpečnostním řešením pro stavební povolení, a z dokumentace pro provádění stavby.

Se znalostí materiálů, technologie a dimenzí stavebních konstrukcí použitých v projektové dokumentaci se provede:

• upřesněný výpočet požární odolnosti stavebních konstrukcí;
• podle podkladů výrobců nebo dovozců protipožárních ochran se zvolí optimální způsob ochrany, s ohledem na použitý výrobek, technologii provádění, předpokládanou životnost systému, jeho účinnost a cenovou relaci. Podmínkou jsou dodané certifikáty výrobků a deklarované použití výrobků na stavbě.

Dokumentaci protipožární ochrany stavebních konstrukcí může zpracovat osoba oprávněná k této činnosti výrobcem nebo dovozcem požárně ochranného systému (protipožárních nátěrů, nástřiků, obkladů, popř. skrápěcích zařízení, určených pro zvýšení požární odolnosti konstrukcí).

2.3 PRINCIPY SPOLUPRÁCE AUTORIZOVANÝCH OSOB V PROJEKTOVÉ ČINNOSTI A PŘI PROVÁDĚNÍ STAVEB

Členění projektové dokumentace je provedeno v MP 1 Projektová činnost. V návaznosti na uvedené členění dokumentace, ustanovení zákona o požární ochraně a prováděcích předpisů k němu lze konstatovat, že autorizovaná osoba v oboru PBS vstupuje do všech fází zpracovávání projektové dokumentace.

Spolupráci mezi autorizovaným inženýrem v oboru pozemní stavby (AI), popř. autorizovaným architektem (AA), a autorizovanou osobou v oboru požární bezpečnost staveb (AO PBS), lze znázornit následovně:

Obr. 2  Spolupráce autorizovaných osob

Úspěch spolupráce závisí na včasném předávání úplných podkladů a vzájemné komunikaci mezi všemi autorizovanými osobami. Autorizovaný inženýr v oboru pozemní stavby nebo autorizovaný architekt spolupracuje již na úrovni konceptu dokumentace (studie, situace, dispozice apod.) s autorizovanou osobou v oboru PBS a oba partneři hledají shodu při návrhu stavby. Situování, dispoziční a konstrukční řešení staveb je zásadně ovlivněno požadavky požární bezpečnosti, ať se jedná např. o odstupy mezi stavbami, o počet, typ a umístění únikových cest, potřebu vybavit stavbu požárně bezpečnostními zařízeními, či o řadu dalších náležitostí. Jistě lze změnit poměrně snadno dispozici budovy, pokud jsou na začátku přípravných a projektových prací stanoveny podmínky požární bezpečnosti. Vstupovat s těmito požadavky do již prakticky hotové dokumentace přináší řadu komplikací všem zúčastněným partnerům a výsledný návrh pak může připomínat spíše rekonstrukci než nově navrženou stavbu.

Neméně důležitá je i zavedená praxe, že autorizovaná osoba v oboru PBS projednává část týkající se požární ochrany s dotčeným orgánem státní správy, tj. s územně příslušným Hasičským záchranným sborem MV ČR a po dohodě s autorizovanou osobou zapracuje odůvodněné připomínky Hasičského záchranného sboru do své části dokumentace.

Povinností autorizovaného inženýra v oboru pozemní stavby nebo autorizovaného architekta, popř. jiného profesního specialisty po převzetí dokumentace zpracované autorizovanou osobou v oboru požární bezpečnosti staveb, je koordinace zásad a požadavků požární části dokumentace se stavební, popř. i technologickou části dokumentace. Podrobnější údaje o postupu AO PBS při zpracování požární části přípravné a projektové dokumentace jsou obsahem kapitoly 3 TP 1.6.

Na dokumentaci pro provádění stavby nebo na dodavatelské dokumentaci se podílí řada projektantů jednotlivých profesí (ústřední vytápění, elektroinstalace, zdravotní technika, vzduchotechnika, EPS, SHZ, ZOKT, elektrická zabezpečovací zařízení aj.) a je obtížné zajistit koordinaci všech prací nejen při zpracovávání dokumentace, ale i při provádění stavby.

Je proto vhodné, aby u náročnějších staveb byl ustanoven koordinátor požárně bezpečnostního řešení stavby, který zajišťuje koordinaci profesí ve vztahu k funkčnosti a návaznosti jednotlivých systémů a zařízení ve stavbě. Doporučuje se, aby to byla autorizovaná osoba v oboru PBS – zpracovatel požárně bezpečnostního řešení stavby pro stavební povolení, nebo jiná autorizovaná osoba v oboru PBS.

3 POPIS POSTUPŮ NAVRHOVÁNÍ STAVEB Z HLEDISKA POŽÁRNÍ BEZPEČNOSTI

Úvodem kapitoly budou uvedeny některé základní pojmy užívané v oboru požární bezpečnost staveb, které usnadní pochopení textu, i když mnohé budou podle potřeby dále podrobněji rozvedeny v přímé návaznosti na řešenou problematiku.

3.1 ZÁKLADNÍ POJMY

Požární úsek (PÚ)je prostor stavby, ohraničený od ostatních částí této stavby, popř. od sousedních staveb požárně dělicími konstrukcemi. Je základní posuzovanou jednotkou z hlediska PBS.

Požárně dělicí konstrukce je stavební konstrukce, bránící šíření požáru mimo požární úsek, schopná odolávat účinkům vzniklého požáru. Je to zejména požární stěna, požární strop nebo střecha, obvodová stěna (nebo její část) a požární uzávěr otvorů v těchto konstrukcích.

První nadzemní podlaží je v oboru PBS definováno odlišně od stavebního pojetí. Za první nadzemní podlaží se považuje každé nejníže ležící podlaží, jehož povrch podlahy není níže než 1,5 m pod nejvyšší úrovní přilehlého terénu. Úroveň terénu se posuzuje do vzdálenosti 3 m od stavby – obr. 3.

Užitné podlaží je každé podlaží, které leží na nosné stropní konstrukci. Nejvýše ležící technická podlaží, kde nejsou trvalá pracovní místa, nejsou užitnými podlažími. Stropy mohou mít i požárně neuzavíratelné otvory, jejichž velikost je omezena.

Obr. 3  Poloha 1. nadzemního podlaží a výška stavby h

Počet podlaží budovy n_p je dán součtem všech nadzemních (n_pn) a podzemních (n_pp) podlaží (obr. 4).

Výška budovy h (požární výška stavby) je výška nadzemní (podzemní) části stavby, měřená od podlahy 1. nadzemního podlaží k podlaze posledního užitného nadzemního (podzemního) podlaží (obr. 3).

Výšková poloha požárního úseku h_p se měří od podlahy 1. nadzemního podlaží k podlaze posledního užitného nadzemního (podzemního) podlaží příslušného požárního úseku (obr. 4).

Obr. 4  Výška budovy h, výšková poloha požárního úseku h_p

Počet podlaží stavby

\begin{gathered}
n_\text{p}=n_\text{pp}+n_\text{pn}
\end{gathered}

Stavební hmoty se zatřiďovaly podle původní ČSN 73 0862 do stupně hořlavosti takto:

A – nehořlavé; B – nesnadno hořlavé; C1 – těžce hořlavé; C2 – středně hořlavé; C3 – lehce hořlavé.

Stavební výrobky (kromě podlahových krytin) se dnes podle reakce na oheň zatřiďují do tříd: A1, A2, B, C, D, E a F.

Podlahové krytiny se podle reakce na oheň zatřiďují do tříd: A1_fl, A2_fl, B_fl, C_fl, D_fl, E_fl a F_fl.

Tepelné izolace liniových potrubí se klasifikují třídami reakce na oheň: A1_L, A2_L, B_L, C_L, D_L, E_L a F_L.

Elektrické kabely se podle reakce na oheň zatřiďují do tříd: A_ca, B1_ca, B2_ca, C_ca, D_ca, E_ca a F_ca.

Konstrukční části (prvky a dílce) se podle třídy reakce na oheň (dříve podle hořlavosti použitých hmot) a jejich vlivu na únosnost konstrukční části a intenzitu požáru třídí na: druh DP1, druh DP2 nebo druh DP3.

Konstrukční systém stavby tvoří konstrukce nosné, zajišťující stabilitu stavby, a konstrukce požárně dělicí. Tyto se podle [1] a [2] člení na konstrukční systémy:

• nehořlavé (také konstrukce druhu DP1);
• smíšené; svislé konstrukce musí být druhu DP1, vodorovné nejvýše druhu DP2;
• hořlavé (již nevyhovují kritériím pro konstrukce smíšené).

Stupeň požární bezpečnosti je klasifikační zatřídění požárního úseku, vyjadřující schopnost stavebních konstrukcí jako celku čelit účinkům požáru.

Požární odolnost je doba v minutách, během níž je konstrukce schopna odolávat teplotám, vzniklým při požáru, aniž by ztratila svou funkci.

Úniková cesta je komunikace v budově nebo na budově, umožňující únik osob na volné prostranství, popř. přístup požárních jednotek do prostorů napadených nebo ohrožených požárem. Dělí se na nechráněnou, částečně chráněnou a chráněnou únikovou cestu.

Odstupová vzdálenost je vzdálenost mezi vnějším povrchem obvodové stěny, popř. střechy, budovy a hranicí požárně nebezpečného prostoru.

Požárně nebezpečný prostor je prostor kolem stavby, ve kterém je nebezpečí přenesení požáru sáláním tepla nebo padajícími hořícími částmi konstrukcí.

Přístupová komunikace umožňuje příjezd požárních vozidel ke stavbě.

Nástupní plocha je plocha sloužící k nástupu požárních jednotek a požární techniky k protipožárnímu zásahu.

Volné prostranství je prostranství mimo požárem napadenou stavbu, umožňující volný a bezpečný pohyb osob ve směru od stavby.

Zásahová cesta je komunikace v budově nebo na budově, umožňující vedení protipožárního zásahu.

3.2 VŠEOBECNÉ, ÚZEMNÍ, DISPOZIČNÍ A KONSTRUKČNÍ POŽADAVKY POŽÁRNÍ BEZPEČNOSTI NA STAVBY

Stavby se musí navrhovat, provádět, udržovat a užívat tak, aby byly spolehlivé během provádění a při obvyklém užívání po celou dobu životnosti. Předpisy mohou přitom požadovat, aby zvláště nosné konstrukce budov byly dimenzovány i pro tzv. nehodovou návrhovou situaci, která má velmi malou pravděpodobnost výskytu a krátkou dobu trvání, avšak má velký význam z hlediska následků. Mezi tyto nebezpečné stavy zahrnujeme situace při požáru, výbuchu, havárii, nárazu apod.

Stavby musí současně vyhovět celé řadě požadavků, kterými jsou:

• mechanická odolnost a stabilita;
• požární bezpečnost;
• hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí;
• ochrana proti hluku;
• uživatelská bezpečnost a přístupnost při užívání;
• úspora energie a ochrana tepla;
• udržitelné využívání přírodních zdrojů.

Z uvedeného výčtu je zřejmé, že zajištění budov a dalších budov před účinky možného požáru je jednou, avšak plnohodnotnou složkou celkové kvality a spolehlivosti stavebního díla. Požární bezpečnost nelze proto podceňovat, případně řešit až dodatečně po akceptování jiných hledisek; na druhé straně není možno prosazovat požární požadavky nezávisle na ostatních výše uvedených hlediscích. Výsledné řešení musí být věcí dohody všech zúčastněných partnerů, aniž by byla narušena požadovaná míra bezpečnosti, kvality a ekonomie.

U veřejnosti je požární bezpečnost staveb často nesprávně ztotožňována s nehořlavostí hmot, použitých v konstrukčním systému (např. srovnáváním ocelových a dřevěných konstrukcí), a není všem zřejmé, že v případě požární bezpečnosti nehodnotíme jeden parametr, ale jedná se o schopnost stavby jako celku zajišťovat ochranu života a zdraví osob, popř. zvířat, a bránit ztrátám na majetku.

Smyslem vlastních protipožárních opatření je:

• zaručit po určitou dobu únosnost a stabilitu nosných a požárně dělicích konstrukcí. Zabrání se tím zřícení stavby, umožní evakuaci osob a vytvoří podmínky pro přístup záchranným a zásahovým jednotkám;
• zajistit bezpečný únik osob, popř. evakuaci zvířat a majetku z požárem ohrožené stavby. Tomuto požadavku je třeba přizpůsobit dispoziční řešení, především vhodným návrhem komunikací v budově;
• zamezit šíření požáru uvnitř budovy a tím omezit škody při požáru na společensky únosnou míru. Opatření spočívají v dělení stavby na menší celky požární úseky, popř. jejich vybavování aktivními prostředky požární ochrany. Požadavky je nutno akceptovat v dispozičním, konstrukčním i materiálovém (výrobkovém) návrhu;
• zabránit přenesení požáru z hořící stavby na sousední (protilehlou nebo přilehlou) stavbu vkládáním dostatečných odstupů. Zohlednění tohoto požadavku se odráží v urbanistickém řešení;
• umožnit zasahujícím jednotkám požární ochrany účinný protipožární zásah a přispět k jejich bezpečnosti. Požadavky směřují především k návrhu přístupových komunikací a nástupních ploch, budování vnitřních a vnějších zásahových cest, zajištění požární vody pro hasební účely aj.

Zajištění požární bezpečnosti stavby se děje jednak pasivní požární ochranou, reprezentovanou správně navrženými stavebními konstrukcemi, schopnými odolávat účinkům požáru, jednak tzv. aktivními prostředky požární ochrany, jimiž se rozumí technická požárně bezpečnostní zařízení, jež svou funkcí vedou k rychlému zpozorování požáru, snížení jeho intenzity a rozsahu, popř. k likvidaci vzniklého požáru a tím ke snížení ztrát na životech a majetku. Jedná se o elektrickou požární signalizaci, stabilní samočinné hasicí zařízení a odvody kouře a tepla. Rovněž lze zohlednit blízkost profesionální zásahové jednotky. Širší možnosti pro použití požárně bezpečnostních zařízení vznikly v současné době otevřením trhů a vstupem nových dovozců a výrobců do ČR a také úpravami v normotvorné oblasti a očekávaným silnějším vlivem pojišťovacích společností.

Nejjednodušší v praxi užívaný přístup k prokazování splnění výše uvedených požadavků je postup s použitím norem oboru požární bezpečnost staveb a dalších souvisejících norem. V roce 1977 byla přijata ČSN 73 0802 Požární bezpečnost staveb. Základní ustanovení, a tím vešel do užívání kodex norem požární bezpečnosti staveb, který je s různými upřesněními a doplňky užíván v České republice dodnes. Přehled norem kodexu požární bezpečnosti staveb je uveden v Příloze TP 1.6.

3.3 TŘÍDĚNÍ A VLASTNOSTI STAVEBNÍCH HMOT, VÝROBKŮ, KONSTRUKČNÍCH ČÁSTÍ A KONSTRUKČNÍCH SYSTÉMŮ STAVEB

Stavby jsou prostorové útvary, tvořené soustavou stavebních částí (dílů), které mají různou funkci a posuzují se z nejrůznějších hledisek (statických, tepelně technických, akustických, estetických aj.). Nejvýznamnější je členění konstrukcí podle jejich schopnosti přenášet zatížení, a to na:

• konstrukce nosné – schopné kromě své vlastní hmotnosti přenášet i účinky dalších zatížení (základy, svislé a vodorovné nosné konstrukce, schodiště, nosné části střech aj.);
• konstrukce nenosné – kromě své vlastní hmotnosti již nepřenášejí žádná další zatížení (příčky, instalační jádra, výplňové stěny, podhledy, obklady aj.).

Z pohledu požární bezpečnosti mají pro bezpečnost stavby zásadní význam kromě konstrukcí nosných ještě konstrukce požárně dělicí. Pro pochopení klasifikace stavebních výrobků, konstrukčních částí a konstrukčních systémů budov je zapotřebí uvést některé sledované požárně technické vlastnosti.

Požárně technickými vlastnostmi stavebních hmot a výrobků se rozumí vlastnosti, kterými se projevují tehdy, jsou-li vystaveny vysokým teplotám vznikajícím při požáru, anebo účinkům hasebních látek užitých při hasebním zásahu.

Stavební konstrukce se hodnotí především dosaženou požární odolností, u střešních plášťů se ověřuje jejich schopnost šířit požár. Pokud zjištěné vlastnosti stavebních hmot a konstrukcí nesplňují požadavky na ně kladené, je třeba zvolit vhodný způsob nápravy, spočívající např. ve výměně stavební konstrukce anebo materiálu, popř. v návrhu vhodné protipožární ochrany stavebních konstrukcí a užití prostředků zlepšujících vlastnosti použitých stavebních výrobků. Stavební konstrukce jsou často navrhovány jako sendvičové konstrukce, obsahující výrobky různých tříd reakce na oheň (dříve stupňů hořlavosti, které bylo nutno ověřovat pro každou stavební hmotu samostatně). Proto bylo v ČR zavedeno třídění konstrukčních částí – prvků a dílců na druhy DP1, DP2 a DP3 v závislosti na úloze (funkci) hořlavých hmot ve vícevrstvých konstrukčních částech (vnitřní stěny a příčky, obvodové stěny, sloupy, stropy, prvky krovů, dveře apod.)

Konstrukční systémy budov se podle způsobu uspořádání konstrukčních částí z hlediska požární ochrany člení na nehořlavé, smíšené a hořlavé.

3.3.1 Požárně technické vlastnosti stavebních hmot, výrobků a konstrukcí

Většina požárně technických vlastností stavebních hmot a konstrukcí se dosud prokazuje požárními zkouškami v akreditovaných zkušebnách.

Při prokazování skutečných požárně technických vlastností stavebních hmot a výrobků půjde zejména o:

• reakci stavebních výrobků na oheň;
• šíření plamene po povrchu stavebních hmot;
• hodnocení odkapávání hmot z podhledů stropů a střech;
• hodnocení podlahovin a textilií.

Při prokazování skutečných požárně technických vlastností stavebních konstrukcí se hodnotí především jejich požární odolnost.

Třída reakce stavebních výrobků na oheň – stupeň hořlavosti stavebních hmot

V ČR se stavební hmoty dříve zatřiďovaly a označovaly následujícími stupni hořlavosti:

O zatřídění tuhé stavební hmoty do příslušného stupně hořlavosti rozhodoval do 31. 12. 2003 výsledek zkoušky provedené podle původní ČSN 73 0862, při které byl testován soubor 5 vzorků po dobu 20 minut za předepsaných teplotních podmínek. Kromě metodiky ČSN 73 0862 se používala i metodika ČSN 73 0861, jejímž výsledkem je roztřídění stavebních hmot na nehořlavé a hořlavé.

V současné době je ČSN 73 0862 zrušena a stavební výrobky se zkoušejí pouze na reakci na oheň (lidověji na hořlavost) podle souboru 5 evropských norem. Klasifikace výrobků podle reakce na oheň se provádí podle evropské klasifikační normy ČSN EN 13501-1. Protože v evropských zemích a také v ČR bylo stanoveno období, kdy se již sice podle ČSN 73 0862 stavební hmoty nesmělo zkoušet, ale při multidisciplinárním charakteru požární ochrany se mohou v některých technických pramenech ještě vyskytnout původní požadavky na stupně hořlavosti hmot, je do ČSN 73 0810 zapracován převodník požadavků ze stupňů hořlavosti stavebních hmot a indexů šíření plamene po povrchu podlahových krytin na nové evropské třídy reakce na oheň – viz tab. 1 a 2.

Tab. 1  Převod požadavků ze stupňů hořlavosti na třídy reakce na oheň

Třídy reakce na oheň se mohou doplnit indexy _s1, _s2 nebo _s3 (charakterizují množství kouře při hoření) a indexy _d0, _d1 nebo _d2 (charakterizují odkapávání hořících částí).

Požadované indexy rychlosti šíření plamene po povrchu podlahových krytin se převádějí na třídy reakce na oheň podle následující tabulky.

Tab. 2 Převod požadavků z i_s podlahových krytin na třídy reakce na oheň

Požární odolnost stavebních konstrukcí

Požární odolnost je doba, během níž je konstrukce schopna zachovat svou funkci. Je dána dosažením některého z mezních stavů požární odolnosti, pro něž se užívá těchto základních písmenných značek (ČSN [3]):

V České republice jsou doby požární odolnosti uvažovány hodnotami 15, 30, 45, 60, 90, 120 a 180 minut, u požárních uzávěrů 15, 30, 45, 60 a 90 minut.

Třída požární odolnosti se udává značkami mezních stavů, dobou požární odolnosti v minutách a druhem konstrukční části (např. požární strop betonový REI 45 DP1).

Podrobné požadavky na mezní stavy požární odolnosti stavebních konstrukcí uvádí ČSN 73 0810. Některé příklady uvádí tab. 3.

Tab. 3  Mezní stavy požární odolnosti konstrukcí

Poznámka:
Za stěnu se považují konstrukce se sklonem 70^o a větším k vodorovné rovině. Konstrukce se sklonem menším než 70^o k vodorovné rovině se považují za střechy.

3.3.2 Třídění konstrukčních částí a konstrukčních systémů staveb

Třídění konstrukčních částí (dílců nebo prvků)

Konstrukční části na stavbách mohou být tvořeny jedním anebo častěji více výrobky (sendviče – vrstvené konstrukce). Proto bylo v normách řady ČSN 73 08 zavedeno třídění konstrukčních částí na:

• druh DP1, DP2 a DP3 (nově od roku 2005, dříve D1, D2 a D3).

Při třídění konstrukčních částí se přihlíží k tomu, zda konstrukční část při požáru uvolňuje teplo a zda její nosná část (např. kostra vrstvené příčky) je z hořlavých hmot (odpovídající třídy reakce na oheň). Více napoví obr. 5.

Konstrukční části druhu DP1 nezvyšují v požadované době požární odolnosti (min. 15 minut) intenzitu požáru a nosné části jsou pouze z výrobků třídy reakce na oheň A1, A2. Dále mohou obsahovat tepelné a zvukové izolace z výrobků třídy reakce na oheň B až F umístěné uvnitř konstrukční části, a to tak, že v požadované době požární odolnosti se nedosáhne teploty vzplanutí izolačních hmot obsažených v posuzovaných výrobcích. Konstrukce druhu DP1 jsou hlavně zděné, ocelové a železobetonové konstrukce.

Konstrukční části druhu DP2 nezvyšují v požadované době požární odolnosti intenzitu požáru (nehoří) a jsou konstruovány následovně:

• povrchové vrstvy jsou z výrobků třídy reakce na oheň A1 nebo A2;
• uvnitř konstrukční části mezi výrobky podle bodu a) jsou umístěny části z výrobků třídy reakce na oheň B až D; na těchto výrobcích je závislá stabilita konstrukční části (např. dřevěné sloupky, dřevěné nosníky);
• tepelné, zvukové a jiné vrstvy uvnitř konstrukční části mohou být kterékoliv třídy reakce na oheň, nesmí však ovlivňovat únosnost a stabilitu konstrukční části.

Vysvětlení: Povrchové vrstvy musí omezit hoření nosných částí a tepelných nebo zvukových izolací tak, aby se v požadované době požární odolnosti nedosáhlo jejich teploty vzplanutí a tím, aby nedošlo k jejich odhořívání a ke zvýšení intenzity požáru v hořícím prostoru.

Za konstrukce druhu DP2 se považují např. dřevěné trámové stropy se záklopem a podhledem s omítkou na pletivu tloušťky min. 12 mm, nebo na rákosu tloušťky min. 15 mm, nebo s podhledem z desek reakce na oheň A1 či A2 tloušťky min. 12 mm, anebo ověřené zkouškou. Konstrukce druhu DP2 jsou také stěny s dřevěnou nosnou kostrou, opláštěné výrobkem třídy reakce na oheň A1 či A2 (tloušťka min. 12 mm, nebo je tloušťka ověřena zkouškou) bez ohledu na druh tepelné nebo zvukové izolace uvnitř stěny. Uvedené tloušťky opláštění je třeba považovat za minimální pro požární odolnost do 45 minut. Požární odolnost konstrukčních částí DP2 (D2) zpravidla nepřesahuje 45 minut. Pokud by se požadovala požární odolnost vyšší, musela by se skladba konstrukce ověřit, popř. upravit.

Konstrukční části druhu DP3 jsou charakteristické tím, že v požadované době požární odolnosti zvyšují intenzitu požáru, to znamená, že se vznítí a následně hoří. Určující jsou proto povrchy vystavené ohni a také to, že nejsou splněny požadavky na konstrukce druhu DP1 a DP2 (D1 a D2). Patří sem např. všechny dřevěné konstrukce, které nejsou opláštěné výrobkem třídy reakce na oheň A1 a A2.

Obr. 5 Druhy konstrukčních částí a) DP1, b) DP2, c) DP3

Třídění konstrukčních systémů staveb

Konstrukční systém stavby tvoří konstrukce nosné, zajišťující stabilitu, a konstrukce požárně dělicí. Konstrukční systémy se podle různých kombinací těchto konstrukčních částí člení na (viz obr. 6):

• nehořlavé (všechny konstrukce druhu DP1);
• smíšené; svislé konstrukce musí být druhu DP1, vodorovné nejvýše druhu DP2;
• hořlavé (již nevyhovují kritériím pro konstrukce smíšené). Ty lze dále dělit na dva případy, a to: všechny konstrukce jsou pouze druhu DP2, anebo v konstrukčním systému se již vyskytuje konstrukce druhu DP3.

Obr. 6 Konstrukční systém stavby : a) nehořlavý, b) smíšený, c) hořlavý (jen DP2), d) hořlavý (i DP3)

3.4 AKTIVNÍ ZAJIŠTĚNÍ STAVEB

Aktivní zajištění staveb se týká použití požárně bezpečnostních zařízení a opatření. Tím se vytvářejí předpoklady k úspěšné evakuaci osob, účinnému zásahu požárních jednotek, snížení teplotního namáhání stavebních konstrukcí a snížení rozsahu škod. Aktivní a pasivní (situační, dispoziční řešení a návrh stavebních konstrukcí) zajištění se vzájemně vhodně doplňují. Účinnost aktivního a pasivního zajištění však klesá, nejsou-li jednotlivá zařízení a opatření, včetně úprav stavebního řešení, vzájemně koordinována.

Výchozí základnou pro návrh pasivního i aktivního zajištění budov (popř. včetně technologických zařízení) tvoří návrhové požáry (požární scénáře). Podle zvoleného požárního scénáře se navrhuje dělení staveb do požárních úseků, stanovují se požární, event. ekonomická rizika, navrhuje se stavební řešení z hlediska požární bezpečnosti a určí se rozsah použití požárně bezpečnostních zařízení a opatření, popř. vyvstane potřeba počítat se zásahem jednotky požární ochrany.

Požárně bezpečnostní zařízení tvoří zpravidla elektrická požární signalizace, stabilní, popř. polostabilní nebo doplňkové hasicí zařízení, samočinná zařízení pro odvod kouře a tepla, příp. další zařízení.

Elektrická požární signalizace slouží k včasnému zpozorování a signalizaci vzniklého ohniska požáru. Samočinně nebo prostřednictvím lidského činitele (s použitím tlačítkových hlásičů) urychluje předání této informace osobám, určeným k zajištění represivního zásahu, popř. zařízením dálkového přenosu přímo HZS. Elektrická požární signalizace také v případě potřeby uvádí do činnosti zařízení, která brání rozšíření požáru, usnadňují, příp. provádějí protipožární zásah, usnadňují evakuaci osob, nebo slouží k odvedení zplodin hoření a tepla.

Samočinné stabilní hasicí zařízení slouží k lokalizaci nebo likvidaci požáru bez přítomnosti lidského činitele, a to v krátké době po vzniku požáru.

Zařízení pro odvod kouře a tepla slouží k zabránění šíření požáru a k odvedení zplodin hoření a tepla vzniklého při požáru mimo stavbu. Tím je sníženo tepelné namáhání stavebních konstrukcí, může dojít ke zmenšení rozsahu škod na skladovaných materiálech a výrobcích a zlepší se podmínky pro evakuaci osob i k provedení represivního zásahu.

Profesionální požární jednotky, jsou-li dislokovány v dostatečné blízkosti a je-li zaručeno včasné předání informace o vzniku požáru, přispívají (kromě uvedených požárně bezpečnostních zařízení) k celkovému požárnímu zabezpečení stavby. Jsou zárukou rychlého a účinného požárního zásahu.

Účinnost požárně bezpečnostních zařízení je podmíněna:

• vzájemnou logickou a funkční návazností požárně bezpečnostních zařízení;
• návazností na technická (popř. technologická) zařízení stavby;
• časovým pásmem a podmínkami zásahu jednotek požární ochrany;
• návazností na pasivní zajištění stavby, zejména z hlediska dispozičního řešení (únikových cest a požárních úseků).

Funkčnost požárně bezpečnostních zařízení je podmíněna:

• optimálním projektovým řešením;
• odborně provedenou montáží, včetně ověření provozuschopnosti;
• průběžnou údržbou a kontrolou činnosti zařízení.

3.5 POSTUPY NAVRHOVÁNÍ STAVEB Z HLEDISKA POŽÁRNÍ BEZPEČNOSTI V ČR

3.5.1 Postupy navrhování nevýrobních a výrobních staveb

Postup posuzování požární bezpečnosti všech staveb vychází metodicky ze stejných zásad uvedených v kap. 3.2, avšak jednotlivé úlohy jsou u některých druhů staveb řešeny odlišně: buď užitím jiných parametrů pro popis určitého pojmu, např. požárního rizika, anebo posouzením jiného údaje, např. délky únikové cesty či doby úniku osob. Řada kroků je však společná pro všechny používané postupy.

V České republice jsou zavedeny dvě metody, a to:

• posouzení požární bezpečnosti nevýrobních objektů podle ČSN 73 0802 a navazujících norem;
• posouzení požární bezpečnosti výrobních objektů podle ČSN 73 0804.

Navíc stavební zákon č. 183/2006 Sb. vyvolal i změnu zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, který v § 99 říká: Autorizovaný inženýr nebo technik, kterému byla udělena autorizace pro požární bezpečnost staveb, je při realizaci technických podmínek požární ochrany staveb oprávněn použít postup odlišný od postupu, který stanoví česká technická norma nebo jiný technický dokument, upravující podmínky v požární ochraně.

Postup při posuzování nevýrobních a výrobních staveb je graficky znázorněn na obr. 7 až 9. Z obrázků je zřejmé, které kroky postupu se navzájem liší a které jsou stejné.

Obr. 7  Schéma postupu při posouzení požární bezpečnosti výrobního objektu ČSN 73 0804

Obr. 8  Schéma postupu při posouzení požární bezpečnosti nevýrobního objektu ČSN 73 0802

Stanovení jednotlivých kroků při posuzování požární bezpečnosti v obou základních normách je provedeno v následujícím obrázku.

Obr. 9  Srovnání kroků při posuzování požární bezpečnosti nevýrobních a výrobních objektů

Rozdíly obou metodik

Rozdíl v určení požárního rizikaje ve způsobu výpočtu a ve fyzikální jednotce, kterou je vyjádřeno. Co se týče absolutní hodnoty zjištěné oběma postupy, lze konstatovat, že |p_v| = |τ_e|, tzn., že např. p_v = 40 kg · m^-2 odpovídá době τ_e = 40 minut.

Ekonomické riziko jako pojem ČSN 73 0802 neuvádí, velikost škod je zde omezována skrytě limitováním velikosti požárního úseku. V metodice ČSN 73 0804 slouží ekonomické riziko k určení mezní velikosti požárního úseku, kterou jsou omezeny škody; a ekonomické riziko vede někdy projektanta k povinnosti použít požárně bezpečnostní zařízení.

Posuzování únikových cest spočívá v posouzení času, během kterého musí lidé opustit ohroženou stavbu. Dobu nutnou pro únik lze rozdělit do dvou časových úseků. První představuje čas, který osoby potřebují pro překonání určité vzdálenosti z nejvzdálenějšího místa k východům; druhý časový úsek je dán dobou, která je potřebná k projití proudu osob východy. U nevýrobních staveb se oba časové úseky řeší odděleně ve vazbě na délku a šířku únikové cesty bez možnosti vzájemného ovlivňování. U výrobních staveb jsou oba úseky vyjádřeny dobou evakuace, tj. součtem dvou časů, který se porovnává s mezní dobou úniku. Tento způsob je průhlednější a nemá vazbu na předchozí výpočty požárního rizika, jako je tomu u nevýrobních staveb. Ověřování doby úniku se dnes pro své přednosti používá i u nevýrobních staveb, např. ve vztahu k době, kdy dojde k zakouření prostoru a tím k ohrožení osob.

Ostatní kroky, tj. posouzení stavebních konstrukcí po výpočtu požárního rizika metodou stupně bezpečnosti, ověření dostatečných odstupů mezi stavbami, provedení technických zařízení a návrh zařízení pro protipožární zásah jednotkami požární ochrany, jsou v podstatě u obou metodik stejné.

3.5.2 Požární úseky a jejich riziko

Požární úsek (PÚ)je základní posuzovanou jednotkou v oblasti PBS. Smyslem vytváření požárních úseků je omezit vzniklý požár na určitý prostor v hořící stavbě a nalézt optimum mezi možnými škodami vzniklými při požáru a náklady na protipožární zabezpečení stavby. Výše nákladů na zajištění požární bezpečnosti stavby se v závislosti na účelu stavby a jejího významu odhadují na 3–7 % celkových nákladů na stavbu. Příliš malé požární úseky zvyšují náklady na protipožární zabezpečení, velké požární úseky skrývají riziko vysokých škod. Požární úseky se nemusí ztotožňovat se žádnou obvyklou stavební jednotkou budovy (podlažím, sekcí, lodí aj.). Běžně se navrhují vícepodlažní požární úseky, anebo též celá stavba může tvořit jeden požární úsek. Požární úseky jsou vymezeny požárně dělicími konstrukcemi – požárními stěnami, požárními stropy, popř. požárními uzávěry. Některé zásady použitelné pro volbu požárních úseků jsou:

• oddělíme provozně důležité prostory – jsou uvedeny taxativně v normách PBS, např. výtahové šachty, strojovny výtahů, výtahové šachty, instalační a kabelové šachty a kanály, chráněné únikové cesty, obytné buňky, lůžková oddělení nemocnic, shromažďovací prostory aj.;
• oddělíme prostory s vysokým požárním nebo ekonomickým rizikem, např. sklady hořlavých kapalin, archivy apod.;
• při volbě požárních úseků dále přihlížíme k provozním požadavkům, snažíme se omezit počty prostupů požárně dělicími konstrukcemi, dodržujeme mezní rozměry požárních úseků, předvídáme možné přímé i nepřímé škody, bereme v úvahu podmínky pro zásah požárních jednotek, umožňujeme odvod kouře a zplodin hoření ze stavby, oddělujeme prostory různých uživatelů (vlastníků) aj.

Požární riziko vyjadřuje rozsah případného požáru v posuzovaném požárním úseku. Závisí především na množství a charakteru hořlavých látek, rychlosti jejich odhořívání, stavebním uspořádání prostoru, podmínkách odvětrávání a na tepelně technických vlastnostech konstrukcí ohraničujících požární úsek. K požárnímu riziku se vážou odpovídající teploty plynů v hořícím prostoru, a to buď normové T_N určené mezinárodně přijatou závislostí teplota čas, anebo pravděpodobné teploty Tg, odpovídající reálným (pravděpodobným) podmínkám hořícího požárního úseku, popř. definované jinými teplotními křivkami.

Požární riziko nevýrobních objektů

Požární riziko jako míra rozsahu případného požáru se stanovuje zvlášť pro každý požární úsek. Pokud je požární úsek tvořen více různými prostory, určí se průměrná hodnota rizika noremním postupem. Pro potřeby ČSN 73 0802 a navazujících norem se požární riziko udává výpočtovým požárním zatížením p_v v kg·m^-2, které představuje průměrnou hodnotu hmotnosti dřeva na jednotku plochy pro celý požární úsek:

\begin{gathered}
p_\text{v} = p \cdot a \cdot b \cdot c
\end{gathered}

(1)

kde je

p … požární zatížení v kg·m^-2;
a … součinitel vyjadřující rychlost odhořívání z hlediska charakteru hořlavých látek;
b … součinitel vyjadřující rychlost odhořívání z hlediska stavebních podmínek;
c … součinitel vyjadřující vliv požárně bezpečnostních zařízení a opatření.

Požární zatížení p [kg·m^-2] určíme:

\begin{gathered}
p = p_\text{n}+p_\text{s}
\end{gathered}

(2)

Nahodilé požární zatížení p_n[kg·m^-2] reprezentuje hořlavé látky, které se za běžných podmínek užívání vyskytují v požárním úseku (nábytek, výrobky, obaly aj.). Stanoví se:

a) p_n a a_n – viz ČSN 73 0802 příloha A pro vybrané prostory.

Tab. 4  Hodnoty a_n, p_n,podle ČSN 73 0802 – ukázka.

b) p_n[kg·m^-2] podle hmotnosti a výhřevnosti hořlavých látek výpočtem, viz ČSN 73 0802.

\begin{gathered}
p_\text{n} = \frac{\sum\limits_{\text{i}=1}^\text{j} M_\text{i}\ K_\text{i}} S
\end{gathered}

(3)

kde je

M_i … hmotnost hořlavé látky [kg];
K_i … součinitel ekvivalentního množství dřeva [–], uveden v ČSN 73 0824.

c) průměrné p_n pro více prostorů v požárním úsek

\begin{gathered}
p_\text{n} = \frac{\sum\limits_{\text{i}=1}^\text{j} p_\text{ni}\ S_\text{i}} S
\end{gathered}

(4)

kde je

S … plocha i-tého prostoru [m²].

Stálé požární zatížení p_s zahrnuje hořlavé hmoty obsažené ve stavebních konstrukcích, s výjimkou konstrukcí nosných a požárně dělicích. Jejich vliv je zohledněn při určení stupně požární bezpečnosti. Běžně p_surčíme z ČSN 73 0802:

a) p_s[kg·m^-2] pro okna, dveře, podlahy, viz tab. 5:

Tab. 5  Hodnoty p_s

b) p_s[kg·m^-2] podle hmotnosti a výhřevnosti hořlavých konstrukcí výpočtem podle ČSN 73 0802 – obdoba rovnice (3);

c) průměrné p_s pro více prostorů v požárním úseku – obdoba rovnice (4).

Součinitel a (bez rozměru) stanovíme ze vztahu

\begin{gathered}
a = \frac{p_\text{n}\cdot a_\text{n}+p_\text{s}\cdot a_\text{s}}{p_\text{n}+p_\text{s}}
\end{gathered}

(5)

• a_s = 0,9 (pro stálé požární zatížení);
• a_n – viz ČSN 73 0802 příloha A, nebo rovnice.

;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;

\begin{aligned}
a_\text{n}= \frac{\sum\limits_{\text{i}=1}^\text{j}M_\text{i}\ K_\text{i}\ a_\text{mi}} {\sum\limits_{\text{i}=1}^\text{j}M_\text{i}\ K_\text{i}}
\end{aligned}

(6)

kde a_mi najdeme v ČSN 73 0802 příloha C;

• a_n průměrné pro více prostorů v požárním úseku.

\begin{aligned}
a_\text{n}=\frac{\sum\limits_{\text{i}=1}^\text{j}p_\text{ni}\ a_\text{ni}\ S_\text{i}}{\sum\limits_{\text{i}=1}^\text{j}p_\text{ni}\ S_\text{i}}
\end{aligned}

(7)

Součinitel b (bez rozměru) počítáme:

Pro požární úseky s otvory

\begin{aligned}
b = \frac{S \cdot k} {S_\text{o} \cdot \sqrt{h_\text{o}}}
\end{aligned}

(8)

kde je

S … plocha požárního úseku v m²;
S_o … plocha otvorů v obvodových stěnách a střeše v m²;
h_o … výška otvorů v obvodových stěnách a střeše v m.

Součinitel k stanovíme tak, že pro světlou výšku h_s určíme součinitel n:

\begin{aligned}
n = \frac{S_\text{o}} {S} \sqrt{\frac{h_\text{o}}{h_\text{s}}}
\end{aligned}

(9)

a pak pro n, S_m uvedených v příloze E ČSN 73 0802 najdeme součinitel k

Pro požární úseky bez otvorů se součinitel b určí z rovnice

\begin{aligned}
b = \frac{k} {0{,}005 \cdot \sqrt{h_\text{s}}}
\end{aligned}

(10)

přičemž pomocný součinitel n = 0,005

Součinitel b dosahuje hodnot: 0,5 < b < 1,7

Snižující součinitel c (bez rozměru) se udává dílčími součiniteli c_i při užití příslušného požárně bezpečnostního zařízení nebo opatření:

Není-li v požárním úseku použito požárně bezpečnostní zařízení, uvažuje se c = 1.

Soustředěné výpočtové požární zatížení

Výpočtové požární zatížení představuje průměrnou hodnotu pro celý požární úsek. Mohou se však vyskytnout případy, že v některých prostorách (např. archivech, skladech hořlavých materiálů) je výrazně vyšší hodnota požárního zatížení; pro tyto místnosti je třeba spočítat tzv. soustředěné výpočtové požární zatížení p_vs. Takto určená hodnota musí být považována za výslednou pro celý požární úsek, anebo se z místnosti s vysokým požárním rizikem vytvoří samostatný požární úsek.

Požární úseky a prostory bez požárního rizika.

Opakem prostoru se soustředěným výpočtovým požárním zatížením jsou místnosti s tak malým požárním zatížením, že je lze považovat za požární úseky a prostory bez požárního rizika.

Požární úseky a prostory jsou bez požárního rizika, pokud stavební konstrukce ohraničující tento požární úsek jsou druhu DP1 a

a) p_v ≤ 7,5 kg·m^-2; a ≤ 1,1;

b) p_v ≤ 3,5 kg·m^-2; a > 1,1.

Pro tyto úseky a prostory nabízí ČSN 73 0802 řadu úlev (I. stupeň požární bezpečnosti, neomezené rozměry požárního úseku aj.).

Požární riziko výrobních staveb

Požární riziko se nejčastěji udává ekvivalentní dobou trvání požáru τ_e v minutách a jí odpovídajícími normovými teplotami plynů hoření T_N ve ^oC. Může být udáno i pravděpodobnou dobou trvání požáru τ v minutách a této době odpovídajícími pravděpodobnými teplotami T_g ve ^oC.

Požární riziko lze stanovit:

a) ekvivalentní dobou trvání požáru τ_e pro (prosté) požární zatížení p zjednodušeným postupem, anebo pomocí diagramu 2 z ČSN 73 0804;

b) ekvivalentní dobou trvání požáru τ_e pro průměrné požární zatížení p podrobným výpočtem;

c) ekvivalentní dobou trvání požáru τ_em pro místně soustředěné požární zatížení p_m podrobným výpočtem;

d) tabulkovými hodnotami τ_e ČSN, přílohy G [2] pro vybrané provozy (např. výtahové a instalační šachty, strojovny výtahů a vzduchotechniky, vstupní haly, chodby, šatny zaměstnanců, garáže, kanceláře, velíny, archivy, závodní jídelny aj.).

Zjednodušený postup pro určení požárního rizika (τ_e)

a) V tomto případě použijeme empirickou rovnici pro výpočet τ_e v minutách:

\begin{aligned}
\tau_e = \frac{2p \cdot c} {k_3 \cdot F_0^{1/6}}
\end{aligned}

(11)

Požární zatížení (prosté) p [kg·m^-2] se určí shodně s ČSN 73 0802:

\begin{aligned}
p = p_\text{n}+p_\text{s}
\end{aligned}

(12)

Součinitel c vyjadřuje vliv požárně bezpečnostních zařízení a je blíže popsán v části věnované ekonomickému riziku.

Součinitel k₃ vyjadřuje podíl plochy stavebních konstrukcí ohraničujících požární úsek S_k v m² (bez otvorů S₀) a plochy požárního úseku S v m² a určí se z rovnice:

\begin{aligned}
k_3 = \frac{S_\text{k}}{S}
\end{aligned}

(13)

anebo se použije hodnot ČSN 73 0802, viz tab. 6.

Tab. 6  Hodnoty součinitele k₃ podle ČSN 73 0804

Parametr odvětrání F₀ v m^1/2 se stanoví podle rovnice

\begin{aligned}
F_{0} = \frac{\sum\limits_{\text{i}=1}^\text{j} S_\text{oi}\ h_\text{oi}^{1/2}} {S_\text{k}}
\end{aligned}

(14)

kde S_oi, h_oi je plocha [m²] a výška [m] otvorů v obvodových a střešních konstrukcích požárního úseku (opět shodně s ČSN [1]), jimiž může proudit do požárního úseku vzduch; S_k se určí geometricky jako součet ploch požárních a obvodových stěn, stropu a podlahy požárního úseku, avšak bez ploch otvorů S_oi,

anebo početně:

\begin{aligned}
S_\text{k} = k_3 \cdot S
\end{aligned}

(15)

b)Užití diagramu 2 z ČSN 73 0804 umožní nejen rychlé určení τ_e, ale podle druhu konstrukčního systému a počtu podlaží stavby i stanovení požadovaného stupně požární bezpečnosti.

Stanovení ekvivalentní doby trvání požáru τ_e zjednodušeným postupem se nesmí použít pro místně soustředěné požární zatížení. Požární riziko τ_em se v těchto případech určuje vždy podrobným postupem.

Podrobný postup pro stanovení ekvivalentní doby trvání požáru τ_e (pro průměrné požární zatížení p) a τ_em (pro místně soustředěné požární zatížení p_m)

Při podrobném postupu se berou v úvahu další činitele ovlivňující intenzitu požáru, a to požární výhřevnost látek (blíží se více skutečnosti), tepelně technické vlastnosti stavebních konstrukcí, míra odvětrání neboli rychlost výměny plynů. Výpočet je složitější, ale přesnějším postupem lze získat příznivější hodnoty požárního rizika.

Pro výpočet požárního rizika se v praxi používají komerčně nabízené programy.

3.5.3 Velikost požárních úseků

Omezování velikosti požárních úseků je diktováno snahou optimalizovat výši investičních nákladů na požární zabezpečení stavby a výši pravděpodobných škod při požárech.

U nevýrobních staveb je záležitost řešena tak, že velikost požárních úseků je vázána na určení požárního rizika.

Metodika rozpracovaná pro posuzování požární bezpečnosti výrobních staveb zavádí pro omezování velikosti požárních úseků nový pojem – ekonomické riziko.

Obr. 10  Závislost investičních nákladů IN vynaložených na požární zabezpečení stavby a škod Š vzniklých požárem v závislosti na ploše požárního úseku S

Rozměry požárních úseků nevýrobních objektů

Ověřování velikosti požárního úseku se provádí porovnáním skutečných půdorysných rozměrů (délka, šířka, popř. plocha) a počtu užitných podlaží požárního úseku s mezními hodnotami.

Skutečné rozměry požárních úseků zjistíme z projektové dokumentace; mezní půdorysné rozměry uvádí ČSN 73 0802, zde viz tab. 7 až 9; počet podlaží z_max je omezen rovnicemi (16) až (18).

Půdorysné mezní rozměry lze zvětšit u požárních úseků bez požárního rizika, anebo pouze s nízkými hodnotami p_v. Efektivně lze velikost požárního úseku zvětšit v případě, že v úseku je provedeno požárně bezpečnostní zařízení a opatření; mezní rozměry se pak mohou násobit hodnotou c^-1/2. Pokud jsou ztíženy podmínky pro protipožární zásah tím, že stavba má pouze jednu vnitřní zásahovou cestu, anebo vnější zásah je možné vést pouze z jedné strany budovy, musí se naopak mezní rozměry požárního úseku o 15 % zmenšit.

Tab. 7  Největší dovolené rozměry nadzemních požárních úseků s konstrukčními systémy nehořlavými (ČSN 73 0802)

Požární úseky v prvním podzemním podlaží se posuzují podle sloupce pro výškovou polohu h_p do 22,5 m; úseky ve druhém a dalším podzemním podlaží se posuzují podle sloupce pro výškovou polohu h_p 22,5 až 45 m. Mezilehlé polohy lze lineárně interpolovat.

Tab. 8  Největší dovolené rozměry nadzemních požárních úseků s konstrukčními systémy smíšenými (ČSN 73 0802)

Požární úseky v podzemních podlažích musí mít konstrukční systémy nehořlavé. Mezilehlé hodnoty lze lineárně interpolovat.

Tab. 9  Největší dovolené rozměry nadzemních požárních úseků s konstrukčními systémy hořlavými (ČSN 73 0802)

Požární úseky v podzemních podlažích musí mít konstrukční systémy nehořlavé. Mezilehlé hodnoty lze lineárně interpolovat.

Mezní počet podlaží v požárním úseku:

• pro konstrukční systém nehořlavý je.

\begin{aligned}
z_\text{max} = \frac{180}{p_\text{v}}
\end{aligned}

(16)

• pro konstrukční systém smíšený.

\begin{aligned}
z_\text{max} = \frac{140}{p_\text{v}}
\end{aligned}

(17)

• pro konstrukční systém hořlavý.

\begin{aligned}
z_\text{max} = \frac{100}{p_\text{v}}
\end{aligned}

(18)

Ekonomické riziko a rozměry požárních úseků výrobních objektů

Ekonomické riziko je poměrně novým pojmem v PBS. Není vyjádřeno jedním údajem, ale vyjadřuje vztah možných či pravděpodobných ztrát způsobených požárem a nákladů na protipožární ochranu staveb. Jedná se o vztah konkrétního případu vůči optimu.

Ekonomické riziko se vyjadřuje indexy pravděpodobnosti P1, P2 a jejich vzájemným vztahem. Pro určení ekonomického rizika se výroby a provozy výrobních staveb dělí do sedmi skupin (skupina 1 až 7). Roztřídění je provedeno na základě rozboru požárních statistik podle pravděpodobnosti vzniku a rozšíření požáru v dané výrobě (viz ČSN 73 0804, příloha E).

a) Index pravděpodobnosti vzniku a rozšíření požáru P₁ určíme z rovnice:

\begin{aligned}
P_1 = p_1 \cdot c \ge 0{,}11
\end{aligned}

(19)

kde p₁ je pravděpodobnost vzniku a rozšíření požáru vztažená ke konkrétnímu provozu či druhu výroby, viz ČSN 73 0804, příloha P; c součinitel požárně bezpečnostních zařízení a opatření.

Hodnota c se určí

\begin{aligned}
c = 1 - \sum\limits_1^3 \Delta c_i
\end{aligned}

(20)

přičemž Δc_i najdeme v ČSN 73 0804 v tab. 3. Patří sem (vše s řadou podmínek):

• Δc₁ rychlý zásah požární jednotky v časovém pásmu H₁;
• Δc₂ samočinné stabilní hasicí zařízení;
• Δc₃ samočinné odvětrací zařízení.

Do časového pásma H₁ se zařazují požární jednotky, u nichž je prokázáno, že mezi ohlášením požáru a zahájením zásahu neuplyne doba delší než 7 minut.

b) Index pravděpodobnosti rozsahu škod způsobených požárem P₂ se stanoví z rovnice:

\begin{aligned}
P_2 = p_2 \cdot S \cdot k_5 \cdot k_6 \cdot k_7
\end{aligned}

(21)

kde je

p₂ … pravděpodobnost rozsahu ztrát vztažená ke konkrétnímu provozu či druhu výroby, viz tab. 10, podle ČSN 73 0804, příloha E;
S … plocha požárního úseku [m²];
k₅ … součinitel počtu podlaží

\begin{aligned}
k_5 = n_\text{p}^{1/2}
\end{aligned}

(22)

k₆ … součinitel konstrukčního systému;

• systém nehořlavý k₆ =1;
• smíšený k₆ = 1,4;
• hořlavý (DP2) k₆ =1,7;
• hořlavý (DP3) k₆ =2;

k₇ … součinitel následných škod, kde dosahuje hodnot 1 až 4,0 (ev. 4,5), lze určit z ČSN 73 0804, tab. 6.

Tab. 10  Skupiny výrob a provozů (ČSN 73 0804)

Vysvětlivky:
¹⁾ Výroby a provozy neuvedené v této tabulce se posuzují podle výrob a provozů s obdobným charakterem /obdobné hořlavé látky, technologické postupy apod.).
²⁾ Hodnoty upraveny násobením 10⁶ z důvodu jednoduššího výpočtu.
³⁾ Pomocná hodnota

\begin{aligned}
Z = \Bigg\lgroup \frac{5 \cdot 10^4}{P_1 - 0{,}1}\Bigg\rgroup^{2/3} \cdot \frac{1}{p_2}
\end{aligned}

přičemž platí

\begin{aligned}
S_\text{max} = \frac{Z}{k_5 \cdot k_6 \cdot k_7} = \frac{Z}{k^+}
\end{aligned}

c) Vzájemný vztah indexů P1 a P2 je vyjádřen

• matematicky (ČSN 73 0804).

\begin{aligned}
P_{1\space \text{max}} \le 0{,}1 + \frac{5 \cdot 10^4}{P_2^{1{,}5}}
\end{aligned}

(23)

nebo

\begin{aligned}
P_{2\space\text{max}} \le \Bigg\lgroup \frac{5 \cdot 10^4}{P_1 - 0{,}1}\Bigg\rgroup ^{2/3}
\end{aligned}

(24)

• diagramem 1 (ČSN 73 0804).

Diagram 1

Obr. 11 Diagram 1 – vzájemný vztah indexů pravděpodobnosti rozšíření požáru P₁ a rozsahu škod P₂

Vyneseme-li indexy P₁ a P₂ jako pořadnice bodu charakterizujícího ekonomické riziko požárního úseku, musí tento bod ležet pod anebo nanejvýš na křivce uvedeného diagramu.

Pokud tomu tak není, musí se zmenšit plocha požárního úseku, anebo do stavby instalovat požárně bezpečnostní zařízení, popř. využít obě možnosti.

3.5.4 Požadavky na stavební konstrukce

Na výpočet požárního rizika navazuje u všech staveb určení požadavků na požárně technické vlastnosti a konstrukční úpravy stavebních konstrukcí. Nejčastěji se používá metoda tzv. stupně požární bezpečnosti.

Stupeň požární bezpečnosti požárního úseku je klasifikační zatřídění, vyjadřující schopnost stavebních konstrukcí jako celku čelit účinkům požáru z hlediska možnosti rozšíření požáru a zachování stability stavby. Požární úseky se klasifikují I. až VII. stupněm požární bezpečnosti. O zatřídění do příslušného SPB rozhoduje druh nosných a požárně dělicích konstrukcí stavby (konstrukční systém), požární výška stavby, resp. počet podlaží a požární riziko daného požárního úseku. Pro daný SPB jsou pak předepsány požárně technické vlastnosti navržených stavebních konstrukcí, tj. třída požární odolnosti, popř. druh konstrukčních částí.

Požadavky na stavební konstrukce nevýrobních objektů

Stupeň požární bezpečnosti požárních úseků nevýrobních objektů uvádí následující tab. 11, převzatá z ČSN 73 0802.

Tab. 11  Stupeň požární bezpečnosti požárních úseků (ČSN 73 0802)

Vysvětlivky:
N₁ tento stupeň požární bezpečnosti se nesmí použít;
N₂ konstrukce smíšené a z hořlavých hmot se nesmějí použít pro tyto stupně požární bezpečnosti;
O požární úseky v jednopodlažních stavbách;
O_a požární úseky v jednopodlažních stavebních objektech a se součinitelem a ≤ 1,1.

Je-li výpočtové požární zatížení vyšší než 180 kg·m^-2 u konstrukčních systémů nehořlavých, 140 kg·m^-2 u konstrukčních systémů smíšených nebo 100 kg·m^-2 u konstrukčních systémů hořlavých a současně součinitel a je vyšší než 1,1, může územně příslušný Hasičský záchranný sbor požadovat další požárně bezpečnostní opatření s ohledem na konkrétní podmínky v těchto požárních úsecích (např. instalaci stabilního hasicího zařízení, zvýšení požární odolnosti nosných a požárně dělicích konstrukcí a požárních uzávěrů otvorů v nich); v podzemních podlažích jsou uvedená výpočtová požární zatížení při současném součiniteli avyšším než 1,1 bez dalších požárně bezpečnostních opatření nepřípustná.

Po určení SPB se z tab. 12 (nebo z ČSN 73 0802 tab. 12) předepíší pro daný stupeň požární bezpečnosti požadavky na jednotlivé konstrukční části posuzovaného požárního úseku. Požadavky jsou vyjádřeny třídou požární odolnosti, tj. mezním stavem (R, E, I, W, S, M), nejnižší požadovanou požární odolností konstrukce, udanou dobou v minutách, popř. přípustným druhem konstrukční části. Např. požární stěna nosná REI 60 DP1, požární uzávěr otvorů EI 30 DP1 nebo EW 30 DP3 apod.

Tab. 12  Požární odolnost stavebních konstrukcí a jejich druh (ČSN 73 0802)

Vysvětlivky:
¹⁾ Musí být splněny v těch případech, kde se počítá se snižujícím součinitelem c₂ až c₄; v ostatních případech se jejich splnění pouze doporučuje podle ČSN 73 0802, čl. 8.1.2. Pokud není dosažena u položky 3a), 3) a položky 4 požární odolnost 15 minut, posuzují se tyto konstrukce jako zcela požárně otevřené plochy (požadavek se týká položky 4 jen v případě, že nosná konstrukce střechy je současně střešním pláštěm).
²⁾ Pouze se doporučují; pokud není dosaženo u položky 3b) požární odolnosti 15 minut, posuzují se tyto konstrukce jako zcela požárně otevřené plochy.
³⁾ Konstrukce označené křížkem + musí být druhu DP1, pokud jde o požárně dělicí konstrukce chráněných únikových cest, šachet požárních a evakuačních výtahů a požární pásy.

Požadavky na stavební konstrukce výrobních staveb

Požární úseky opět klasifikujeme jedním ze sedmi stupňů požární bezpečnosti (I až VII). Stupeň požární bezpečnosti závisí na součinu τ_e · k₈ a je uveden v tab. 13.

Tab. 13  Stanovení stupně požární bezpečnosti (ČSN 73 0804)

Stupeň požární bezpečnosti se vztahuje k celému požárnímu úseku; pouze v případě, že se v prostoru vyskytuje část požárního úseku s místně soustředěným požárním zatížením, může pro vymezenou plochu platit jiný stupeň požární bezpečnosti.

Pro některé často se opakující provozy je stupeň požární bezpečnosti – spolu s ekvivalentní dobou trvání požáru – uveden v ČSN 73 0804, příloha G.

Součinitel bezpečnosti k₈ zahrnuje vliv podlažnosti stavby a vliv druhu nosných a požárně dělicích konstrukcí, tj. konstrukčního systému.

Pro stanovení součinitele k₈ lze použít tabulkové hodnoty – viz tab. 14.

Tab. 14  Hodnota součinitele bezpečnosti k₈ (ČSN 73 0804)

Požadavky na požární odolnost stavebních konstrukcí a jejich druh jsou obdobné jako u nevýrobních staveb a jsou dány v tab. 15, převzaté z ČSN 73 0804. Zápis požadavků třídou požární odolností se uvádí např. požární strop REI 45 DP1; požární uzávěr otvorů EW 30 DP3-C.

Tab. 15 Požární odolnost stavebních konstrukcí a jejich druh (ČSN 73 0804)

Vysvětlivky:
¹⁾ Musí být splněny v těch případech, kde se počítá se snižujícím součinitelem Δc podle položky 1 a 4, tab. 3; v ostatních případech se jejich splnění pouze doporučuje; pokud není dosaženo u položky 3a), 3 a 4 požární odolnosti 15 minut, posuzují se tyto konstrukce jako zcela požárně otevřené plochy.
²⁾ Pouze se doporučují; pokud není dosaženo u položky 3b) požární odolnosti, posuzují se tyto konstrukce jako zcela otevřené plochy.
³⁾ Původní značení D1 až D3 je nahrazeno značením DP1 až DP3.

Společné požadavky na stavební konstrukce

Z uvedených tabulek 12 a 16 je zřejmé, že požadavky na stavební konstrukce (požární odolnost a druh konstrukce DP1 až DP3) jsou odstupňovány nejen podle stupně požární bezpečnosti požárního úseku, ale i podle významu a polohy konstrukce. Rozhoduje úvaha o závažnosti možného poškození požárem s dopadem na stabilitu stavby a možnost šíření produktů hoření.

Požární stěny a požární stropy

Požadavky na požární stěny a požární dveře se odvozují z vyššího stupně požární bezpečnosti přilehlých požárních úseků; požadavky na požární stropy podle požárního úseku, ve kterém tvoří strop. Požární stěna se musí vždy stýkat s požárním stropem.

Požární uzávěry otvorů

Požární uzávěry otvorů uzavírají otvory v požárně dělicích konstrukcích, které mají být otevíratelné, ale zároveň nesmí narušit požární stěny anebo stropy. Jedná se především o požární dveře, popř. vrata mezi požárními úseky, ale také o poklopy vedoucí do půdního prostoru, revizní dvířka instalačních šachet, dveře do výtahových šachet a další uzávěry otvorů.

Požární uzávěry se třídí na uzávěry:

• bránící šíření tepla – označení EI;
• omezující šíření tepla – označení EW;
• těsné proti průniku kouře – označení S.

Podle materiálového provedení se i uzávěry otvorů třídí na druh DP1, DP2, DP3. Ocelové nebo hliníkové dveře mají označení DP1 (dřevěné dveře jsou druhu DP3. Požadovaná doba požární odolnosti požárních uzávěrů je v ČR 15, 30 45, 60 nebo 90 minut.

Požární uzávěry otvorů v požárních stěnách a stropech musí být požárně uzavíratelné, odpovídat provozním podmínkám a nesmí být zastavovány či jinak vylučovány z provozu. V případě požáru musí být požární uzávěry prokazatelně uzavřeny; vybavují se proto samozavírači.

Požární uzávěry bránící šíření tepla jsou označovány EI, opatřují se samozavírači a jsou určeny k osazení v místech vstupů do chráněných únikových cest, anebo jsou používány jako východové dveře v požárně nebezpečném prostoru. Jejich provedení je konstrukčně náročnější, protože musí při vysokých teplotách zachovat celistvost, nesmí u nich být překročeny mezní teploty na straně dveří odvrácené od působení tepla. Požární uzávěry EI mohou být ve zdůvodněných případech (ČSN 73 0802, ČSN 73 0804 a ČSN 73 0810) nahrazeny uzávěry EW.

Požární uzávěry omezující šíření tepla mají označení EW, tj. během požární zkoušky musí mít zachovanou celistvost a kontroluje se u nich hustota tepelného toku zhruba ve vzdálenosti otevřeného dveřního křídla na straně odvrácené od požáru. Zvláště u prosklených dveří se tyto požadavky projeví jednodušší konstrukcí než u dveří EI, a proto i nižší cenou. Dveře se osazují na rozhraní požárních úseků.

Požární uzávěry S těsné proti průniku kouře jsou určeny do prostorů chráněných únikových cest typu B a C, kde oddělují požární předsíň od schodišťového prostoru. Protože v těchto prostorách je silně omezeno užití hořlavých hmot, mohou být vystaveny pouze tzv. studenému kouři.

Příklad značení požadavků na požární uzávěry:

EW 15 DP3 dveře omezující šíření tepla, požární odolnost 15 minut, dřevěné;

EI 30 DP1-C dveře bránící šíření tepla, požární odolnost 30 minut, ocelové nebo hliníkové se samozavíračem.

Obvodové stěny

Obvodové stěny se posuzují za předpokladu, že požár probíhá buď uvnitř stavby, anebo je stěna vystavena působení horkých plynů a plamenů zvenčí. Nárůst teplot pro oba uvedené případy je odlišný, a proto se u obvodových stěn uvádějí dvě hodnoty požární odolnosti. Nosné obvodové stěny musí vždy vykázat požadovanou požární odolnost. Pokud nenosné (výplňové a zavěšené) obvodové pláště budov nemají dostatečnou požární odolnost, jsou považovány za zcela nebo částečně požárně otevřené plochy a zvětšují odstupovou vzdálenost od hořící stavby.

Vzhled fasád mohou výrazným způsobem ovlivnit vodorovné a svislé požární pásy. Navrhují se v místech kontaktu požárních stěn a požárních stropů s obvodovými stěnami u budov o požární výšce větší než 12 m a u požárních stěn mezi objekty a u chráněných únikových cest. Jejich posláním je zamezit šíření požáru mezi požárními úseky vnějším prostředím, tj. po fasádě budov. Jsou součástí obvodových stěn, musí být provedeny z konstrukcí DP1 a bez požárně otevřených ploch, musí vykazovat požadovanou požární odolnost a vnější úprava povrchu nesmí šířit plamen (i_s= 0). Šířka požárních pásů u nevýrobních staveb nesmí být menší než 0,9 m; u výrobních staveb se ve zdůvodněných případech zvětšuje na 1,2 až 2 m.

Požární pásy lze nahradit úpravami znázorněnými na obr. 12 a 13, anebo lze od nich zcela upustit viz ČSN 73 0802 a ČSN 73 0804.

Obr. 12  Svislé požární pásy – půdorys: a) běžné provedení, b) ustoupení obvodové stěny, c) prodloužení požární stěny před fasádu

Obr. 13  Vodorovné požární pásy –  svislý řez: a) běžné provedení, b) ustoupení podlaží, c) předsazení podlaží, d) vystupující konstrukce stropu

Prostupy rozvodů a instalací

Prostupy rozvodů a instalací požárně dělicími konstrukcemi představují – pokud nejsou požárně utěsněny – reálné nebezpečí rozšíření požáru do dalších požárních úseků. Všechny prostupy musí být řádně utěsněny. Podrobnosti lze najít v ČSN 73 0810 a ČSN 73 0821 ed. 2:2007.

Nosné konstrukce bez požárně dělicí funkce zajišťující stabilitu stavby

Požadavky na jejich požární odolnost vyplývají z tab. 12 a 15. Po tragických zkušenostech při požárech výškových budov v ČR a v zahraničí jsou dnes předepsány nejnižší přípustné hodnoty požární odolnosti nosných konstrukcí, které uplatníme i tehdy, když užitím běžného postupu vyjdou požadavky nižší.

Nenosné konstrukce

Nenosné konstrukce (příčky, podhledy) nemající vliv na stabilitu budovy jsou posuzovány pouze podle druhu konstrukce. Nebezpečí pro osoby v budovách i příslušníky zásahových jednotek mohou představovat podhledy, u nichž by při požáru hrozilo nebezpečí odpadávání nebo odkapávání hořících hmot. Hořící kapky nebo padající větší části podhledů přispívají k rychlému šíření požáru, zranění lidí, vzniku paniky, a tím přímo ohrožují přítomné osoby. Je třeba zajistit, aby v případě požáru nedocházelo ke zranění osob padajícími částmi těchto konstrukcí.

Výtahové šachty

Výtahové šachty, pokud procházejí více požárními úseky, představují prostory, jimiž se požár rychle šíří budovou. Musí proto tvořit samostatné požární úseky.

Instalační šachty, kanály, shozy odpadků

Prostupují-li šachty, kanály a shozy odpadků více požárními úseky, musíme je požárně oddělit.

Povrchové úpravy

Povrchové úpravy stěn a stropů představují požární nebezpečí, pokud jsou navrženy ze stavebních výrobků, které umožňují šíření plamene po povrchu. Hodnotícím parametrem u těchto konstrukcí není proto hořlavost, ale index šíření plamene i_s [mm · min^-1], který se dosud stanoví podle ČSN 73 0863; výsledky zkoušek uvádí např. ČSN 73 0822. Převod i_s na třídy reakce na oheň podlahových krytin je uveden v ČSN 73 0810.

Střešní pláště

Střešní pláště se posuzují podle možnosti vzniku požáru:

• z dolní strany;
• z horní strany.

Střešní plášť posuzovaný na požár z dolní strany má vykázat požární odolnost, pokud uzavírá požární úsek s nahodilým požárním zatížením. Neovlivňuje-li střešní plášť stabilitu stavby, nemusí vykázat požadovanou požární odolnost a je pak považován za požárně otevřenou plochu s dopadem na odstupovou vzdálenost. Střešní plášť posuzovaný z horní strany se může nacházet:

• mimo požárně nebezpečný prostor jiného požárního úseku nebo budovy;
• v požárně nebezpečném prostoru.

Střešní plášť umístěný v požárně nebezpečném prostoru musí vyhovět ČSN P CEN/TS 1187 a má podle ČSN EN 13 501-5 klasifikaci B_ROOF(t3), tj. neumožňuje šíření požáru ani v požárně nebezpečném prostoru.

Střešní plášť mimo požárně nebezpečný prostor má vyhovět ČSN P CEN/TS 1187. V tomto případě je hodnocen podle ČSN EN 13 501-5 B_ROOF(t1). Pokud tomu tak není, musí se plocha střešního pláště rozdělit na menší části (o ploše max. 1 500 m²) pruhy šířky 2 m o vlastnostech odpovídajících konstrukci DP1 podle ČSN 73 0810.

3.5.5 Prokazování požárně technických vlastností stavebních hmot, výrobků a konstrukcí

Při prokazování skutečných požárně technických vlastností se musí prokázat, že:

požadovaná vlastnost ≤ zjištěná vlastnost

U stavebních výrobků půjde zejména o:

• třídu reakce stavebních výrobků na oheň;
• šíření plamene po povrchu stavebních hmot;
• hodnocení odkapávání hmot z podhledů stropů a střech;
• hodnocení podlahovin a textilií.

U stavebních konstrukcí pak jde zejména o:

• hodnocení požární odolnosti konstrukcí.

Většina hodnocených požárně technických vlastností stavebních výrobků a konstrukcí se dosud prokazuje požárními zkouškami v akreditovaných zkušebnách zkušebními postupy podle evropských norem (pokud pro danou oblast existují), anebo národních předpisů (viz Příloha).

Klasifikace stavebních výrobků a stavebních konstrukcí

Třída reakce stavebních výrobků na oheň A1 až F a podlahových krytin A1_fl až F_fl je popsána v kap 3.3.1. Zkoušky reakce na oheň kromě PAVÚSu Praha provádějí i další laboratoře, např. Centrum stavebního inženýrství Praha. Klasifikace stavebních výrobku podle reakce na oheň se provádí podle ČSN EN 13501-1 (viz Příloha)_.

Index šíření plamene po povrchu stavebních hmot a hodnocení odkapávání hmot z podhledů stropů a střech

Hořlavost hmot nemusí být vždy dostatečně vypovídajícím parametrem pro hodnocení určitých stavebních konstrukcí a úprav. Obklady stěn a stropů se hodnotí, tzv. indexem šíření plamene po povrchu i_s v [mm · min^-1]. Index šíření plamene se ověřuje zkouškou podle ČSN 73 0863, nověji se používají i jiné zkušební metodiky.

V ČSN 73 0810 je uveden převod požadovaných i_spodlahových krytin na třídy reakce výrobků na oheň.

Hodnocení odkapávání hmot z podhledů

Hodnocením odkapávání hmot z podhledů se podle ČSN 73 0865 zjišťuje, zda osoby a materiál v hořícím prostoru mohou být ohroženy odkapávajícími nebo odpadávajícími částmi ve formě hořících nebo nehořících částí. V prostorách, kde se může soustředit větší počet osob, vzniká při použití takových konstrukcí panika, dochází ke zranění obyvatel i zasahujících členů záchranných sborů, popř. může dojít k rychlému šíření požáru.

Tvorba kouře a odkapávání hořících kapek

Nověji se u hořlavých výrobků hodnotí tvorba kouře (_s1, _s2, _s3) anebo odkapávání hořících kapek (_{d0, d1, d2}), viz ČSN EN 13501-1.

Způsoby stanovení požární odolnosti stavebních konstrukcí

Dominantní vlastností stavebních konstrukcí je jejich požární odolnost, tj. souhrnně vyjádřená schopnost konstrukcí odolávat účinkům požáru. Při posuzování vlastností stavebních konstrukcí v hořícím prostoru musí být především splněna podmínka:

požadovaná požární odolnost ≤ zjištěná požární odolnost

Požární odolnost konstrukcí se smí podle ČSN 73 0810 ověřit:

• zkouškou;
• normovou hodnotou, popř. výpočtem v těch případech, kde lze všechny rozhodující činitele početně formulovat;
• zkouškou a výpočtem v těch případech, kde zkouškou nelze postihnout všechny rozhodující činitele ovlivňující požární odolnost, nebo v případě interpolace či extrapolace výsledků zkoušek.

Požární odolnost stavebních konstrukcí se stanovuje pro:

• normový průběh požáru;
• pravděpodobný průběh požáru.

Normový průběh požáru předpokládá, že teploty plynů ve °C jsou popsány normovou teplotní křivkou podle mezinárodního předpisu ISO DIS 834-75 Fire resistance tests – Elements of building construction (Zkoušky požární odolnosti – Prvky stavebních konstrukcí) a též podle ČSN EN 1363-1:

\begin{aligned}
T_N = T_0 + 345 \log \ (8t + 1) 
\end{aligned}

(25)

Pravděpodobný průběh požáru se určuje podle konkrétních podmínek požárního úseku, popř. místnosti s průběhem teplot plynu (T_g), který je odlišný od teplot (T_N), viz ČSN 73 0804. V závislosti na podmínkách odvětrání (parametr F₀) a tepelné jímavosti konstrukcí požárního úseku obdržíme výpočtem svazek teplotních křivek, který je uveden v ČSN 73 0804.

Převzatá evropská norma ČSN EN 1363-2 umožňuje pro stanovení požární odolnosti uvážit i jiné závislosti mezi teplotou a časem. Jedná se o vyjádření tzv. uhlovodíkové křivky s vyššími teplotami a rychlou intenzitou jejich růstu. Křivka najde uplatnění např. při požárech hořlavých kapalin v petrochemickém průmyslu. Křivka vnějšího požáru, další z možných variant závislosti teploty na čase, má mírnější teploty a používá se při posuzování obvodových stěn, vystavených požáru zvenčí budovy. Křivka pomalého zahřívání se volí pro specifické případy pomalu narůstajícího ohně, zvláště v prvních 20 minutách požáru.

Obr. 14 Teplotní křivky podle ČSN 1363-1 a 1363-2: a) normová, b) uhlovodíková, c) vnějšího požáru, d) pomalého zahřívání

Zkoušky požární odolnosti konstrukcí

V současnosti se zkoušky provádějí především podle přebíraných harmonizovaných zkušebních evropských norem, např. ČSN EN 1363-1. Pokud pro některou oblast evropská zkušební norma ještě neexistuje, lze použít českou zkušební normu.

Zkouškami se stanovuje požární odolnost:

• stavebních konstrukcí nosných a nenosných;
• požárních uzávěrů a uzávěrů dopravních systémů;
• obvodových stěn;
• zavěšených podhledů a zdvojených podlah;
• vzduchotechnických potrubí a potrubí pro odvody kouře a tepla;
• kouřotěsných uzávěrů;
• kabelových ucpávek, těsnění prostupů a spár;
• požárních klapek;
• zasklených konstrukcí;
• střech vystavených vnějšímu požáru;
• protipožárních ochran konstrukcí (příspěvku k požární odolnosti) aj.

Zkoušky požární odolnosti provádí PAVUS Praha, zkušebna Veselí nad Lužnicí.

Zkoušky reakce na oheň kromě PAVUS Praha provádějí i další laboratoře, např. Centrum stavebního inženýrství Praha. Klasifikace stavebních konstrukcí se provádí podle ČSN EN 13501-2 (viz Příloha).

Používání normových (tabulkových) hodnot požární odolnosti

Prokazování skutečné požární odolnosti konstrukcí se v praxi nejčastěji provádí užitím tabulkových hodnot, získaných z požárních zkoušek, a také interpolací a extrapolací výsledků. Tabulkové hodnoty jsou uvedeny v ČSN 73 0821 ed. 2, nověji na internetových stránkách PAVUS nebo v podkladech výrobců a dovozců, v Eurokódech (tj. evropských technických normách převzatých do soustavy českých technických norem, např. ČSN EN 1993 Navrhování ocelových konstrukcí. Část 1-2: Obecná pravidla – Navrhování konstrukcí na účinky požáru). Shrnutí tabulkových hodnot požární odolnosti stavebních konstrukcí z Eurokódů je obsahem publikace Zoufal a kol. Hodnoty požární odolnosti stavebních konstrukcí podle EUROKÓDŮ ČSN 73 0821 ed. 2, hodnoty pro dříve používané konstrukce jsou ve změně Z1 ČSN 73 0834.

Betony

Z hlediska požární odolnosti se betony třídí na:

• obyčejný beton objemové hmotnosti 2 000 kg/m³ až 2 600 kg/m³ s křemičitým kamenivem;
• beton s vápencovým nebo lehkým kamenivem.

Svislé konstrukce

Požární odolnost svislých konstrukcí se posuzuje u nosných i nenosných stěn a u sloupů.

Stěny: Nosné i nenosné zděné stěny vykazují obvykle dostatečnou požární odolnost, která se zvýší i započítáním omítky. Požární odolnost zděných stěn keramických závisí na druhu zdicích prvků, objemu dutin v prvcích a tloušťce stěny. U betonových stěn o požární odolnosti rozhoduje tloušťka stěny, u nosných železobetonových stěn i osová vzdálenost hlavní výztuže.

Stěny s dřevěnou nebo kovovou kostrou musí být použity v sestavě podrobené požární zkoušce (např. Knauf, Rigips, Promat, Thermax, Cidem Hranice, Lafarge aj.).

Sloupy: Sloupy jako svislé nosné tyčové prvky musí zaručit především mezní stav únosnosti nebo stability R. O tabulkových hodnotách požární odolnosti rozhoduje:

• u železobetonových sloupů nejmenší průřezový rozměr osová vzdálenost výztuže, a to, je-li sloup vystaven působení požáru z jedné nebo více stran;
• u dřevěných sloupů namáhaných na vzpěrný tlak rozhoduje druh dřeva (rostlé jehličnatých nebo listnatých dřevin, lepené lamelové dřevo), průřez sloupu a délka sloupu.

• u ocelových nechráněných sloupů je určující stupeň využití μ₀, kritická teplota oceli θ_acr a poměr A_m /V [m^-1].

kde A_m je plocha prvku o délce 1 m vystavená případnému požáru [m];

V objem prvku o délce 1 m [m³].

Vodorovné konstrukce – stropy

• u stropů betonových má vliv způsob vyztužení (železobeton, předpjatý beton), statická určitost, tloušťka desky anebo nejmenší;
• šířka nosníku a průměrná osová vzdálenost výztuže;
• u stropů dřevěných rozhoduje opět druh dřeva a průřez nosníků, vystavených požáru ze tří stran;
• u stropů ocelových se hodnota požární odolnosti, obdobně jako u sloupů, řídí stupněm využití μ₀, kritickou teplotou oceli θ_acr a poměrem A_m/V [m^-1] s tím, že oproti sloupům, které mohou být ohřívány ze čtyř stran, jsou stropní nosníky většinou vystaveny účinkům požáru pouze ze tří stran. Požární odolnost nechráněných prvků je velmi nízká. Stropy se opět posuzují v místě nosníků a též mezi nimi.

Podhledy

Podhledy mohou být buď připevněny na spodní ploše konstrukce, nebo mohou být zavěšené, takže mezi nimi a stropem vzniká volný prostor. Podhled je pak buď doplňkovou konstrukcí, která přispívá k požární odolnosti stropu jako celku, anebo může tvořit samostatnou požárně dělicí konstrukci, tzv. požární předěl v případě, že je požárem namáhán zdola i shora.

Zvyšování požární odolnosti konstrukcí

Při porovnávání požadované a skutečné (zjištěné) požární odolnosti posuzované konstrukce někdy dospějeme k závěru, že konstrukce daným požadavkům nevyhovuje a musí se navrhovat úprava.

Požární odolnost ocelových konstrukcí

Kovy jsou vysokými teplotami ovlivněny podstatným způsobem; klesá pevnost v tahu i tlaku, roste teplotní protažení, tepelná a teplotní vodivost apod. Díky těmto skutečnostem mohou být ocelové konstrukce požárem snadno narušeny.

S požadavkem zvýšit požární odolnost se proto nejčastěji setkáme u ocelových konstrukcí, u nichž dochází vlivem vysokých teplot vznikajících při požáru k poklesu meze kluzu, pevnosti, modulu pružnosti, ke zvyšování teplotní roztažnosti oceli a tepelné vodivosti. Při sledování chování ocelových tyčových konstrukcí za vysokých teplot bylo prokázáno, že pro požární odolnost je rozhodující tvarový faktor, tj. poměr A_m/V [m^-1]. Tvarový faktor vyjadřuje poměr mezi plochou průřezu A_m[m²] a jeho objemem V[m³]. Pro dosažení požární odolnosti ocelových konstrukcí vyšší než 10 (15) minut je třeba zpravidla konstrukce chránit požárně ochrannými materiály. Vždy půjde o materiály s dobrými tepelně izolačními vlastnostmi.

Požární odolnost dřevěných konstrukcí

Požární odolnost dřevěných konstrukcí se řídí především rozměry průřezů a druhem dřeva. Nevyhovuje-li konstrukce požadavku na požární odolnost, lze problém řešit buď zvětšením průřezu dřevěného prvku, anebo použitím vhodné protipožární ochrany.

Úpravy požárně technických vlastností dřeva a materiálů na jeho bázi se provádějí chemickými přípravky, především za účelem snížení hořlavosti, výjimečně pro zvýšení požární odolnosti. Přípravky, retardéry hoření nebo antipyreny se používají ve formě nátěrů, nástřiků nebo impregnací.

V praxi se pro úpravu dřevěných materiálů nejčastěji používají intumescentní retardéry hoření ve formě nátěrů, stěrek, nástřiků, fólií apod. Zpěňující přípravky jsou obvykle vodou ředitelné. K nejpoužívanějším patří Dexaryl, Flamgard, Promadur a látka H.C.A. Aglomerované nebo vrstvené materiály na bázi dřeva (dřevotřískové, dřevovláknité desky, překližky aj.) lze retardovat v celém jejich objemu, včetně lepidel, popř. následně aplikovat povrchovou úpravu.

Zpěňující nátěry zvyšují požární odolnost dřevěných konstrukcí o cca 15 minut. Některé ochrany prováděné mokrou technologií (nástřiky, omítky) nebo suchou technologií (obklady) lze použít i ke zvýšení požární odolnosti dřevěných konstrukcí.

Požární odolnost zděných konstrukcí

Výrobky této skupiny se řadí mezi nehořlavé stavební hmoty (třída reakce na oheň A1); nejedná se u nich o zlepšení (snížení) stupně hořlavosti, ale především o zajištění požární odolnosti.

Pálené keramické materiály prošly při výrobě teplotami blízkými 1 000 °C, proto se chovají při vysokých teplotách lépe než materiály přírodní vlivem značného pnutí, vzniklého při jednostranném ohřevu při požáru a následném hašení odlupování vnějších vrstev. Odlupování je větší u děrovaných a dutinových keramických výrobků než u plných. Požární odolnost zděných konstrukcí závisí především na počtu dutin ve zdicích prvcích, na tloušťce konstrukce a povrchové úpravě, tj. omítce.

Požární odolnost betonových konstrukcí

Beton je nehořlavý materiál; avšak vysoké teploty vznikající při požáru mění jeho mechanické a fyzikální vlastnosti. Odvodem páry vzniklé při požáru ve struktuře betonu může dojít k narušení povrchových vrstev – odprýskávání betonu. Požární odolnost železobetonových konstrukcí závisí především na rozměrech průřezu a krytí nosné výztuže.

Syntetické polymerní materiály

Syntetické polymerní materiály nacházejí ve stavbách široké uplatnění. K nejčastěji používaným patří polystyren (PS), polyuretan (PU), polyvinylchlorid (PCV), polymetylmetakrylát (PMMA) aj. Jedná se převážně o hořlavé materiály, při jejichž hoření vznikají zdraví škodlivé až životu nebezpečné látky (i toxické), k šíření požáru přispívá i odkapávání nehořících nebo hořících kapek. V současné době je snahou rozšířit oblast jejich použití snížením třídy reakce na oheň.

Retardéry hoření se používají již při výrobě a modifikují hmoty tak, že běžně dosahují třídy reakce na oheň B až C. Povrchové úpravy plastů se používají spíše výjimečně.

Protipožární ochrany stavebních konstrukcí

Protipožární ochrany lze rozčlenit podle různých kritérií, nejběžnější je dělení podle použité technologie provádění. V úvahu přicházejí:

a) ochrany prováděné mokrou technologií

• Obetonování představuje mokrou technologii a protipožární ochranu o velké objemové hmotnosti. Tento způsob se již prakticky nepoužívá. Lze jím dosáhnout požární odolnosti až 180 minut.
• Obezdění svislých prvků je tradiční technologií používající nejrůznější druhy cihel, výhodnější jsou lehké tepelně izolační tvarovky.
• Omítky provedené na pletivu umožní – podle druhu konstrukce – zvýšit požární odolnost v celém rozsahu požadavků (15 až 180 minut).
• Protipožární nástřiky jsou speciální omítky, které patří mezi technologie užívané pro požární ochranu stavebních konstrukcí. Plnivem nástřiku je vždy tepelný izolant. Účinnost ochrany se zvyšuje s tloušťkou nástřiku, která se pohybuje mezi 5 až 70 mm. Nástřiky o větší tloušťce se nanášejí na vložené pletivo. Důležité je, aby práce prováděly odborné firmy, které mají osvědčení k provádění prací, udělené výrobcem nebo dovozcem. Ke speciálním omítkovinám patří např.: Terfix, Porfix, Pyrotherm, Pyroizol aj.

b) zpěňující nátěry a nátěrové systémy

V této skupině protipožárních ochran jsou zahrnuty hmoty, jejichž účinnost spočívá v tom, že při působení tepla několikanásobně zvětší svůj objem a vzniklá tepelně izolační vrstva chrání konstrukci před účinky tepla. Nanášené tloušťky nátěrů se uvádějí v μm, tj. dosahují tloušťky cca 1 mm. Právě pro svou malou tloušťku, dobrý vzhled a možnost barevného provedení jsou oblíbené, nepokrývají však celou stupnici požadavků na požární odolnost. Vyžadují pečlivé provedení od základní vrstvy přes vlastní zpěňující ochrannou vrstvu, až po speciální uzavírací nátěr, který je vyžadován především v místnostech s vyšší relativní vlhkostí vzduchu.

K nejznámějším nátěrovým systémům v ČR patří: Barrier 2001, Dexamin special, Flamizol S, HCA WL, HCA TR, Heat Shield, Ordexal, Pittura IE-20, Pittura, Protherm Steel, Promapaint aj.

c) obklady deskovými materiály

Deskové obklady užívané jako požárně ochranné systémy se v poslední době díky stále širší nabídce požárně ochranných desek značně rozšířily. Opět zdůrazněme, že o výsledku rozhodují nejen použité desky, ale celý systém upevnění k chráněné konstrukci, popř. i vložená tepelná izolace. Pro obklady se používají především desky:

sádrokartonové (RED, WHITE aj.) a sádrovláknité (Fermacel, Fireboard aj.);

• třískocementové (Cetris);
• vláknocementové (Dekalit P);
• z expandované slídy (Thermax);
• vápnosilikátové (Promatect);
• z minerální plsti (Ordexal pro lepené obklady) aj.

Zateplování budov

Současně platná ČSN 73 0810 PBS. Společná ustanovení: 7/2016 přinesla řadu změn v pohledu na zateplování budov. Požadavky požární bezpečnosti jsou stejné pro nevýrobní i výrobní objekty, v některých případech mohou být upřesněny podle charakteru objektu, např. u zdravotnických zařízení. Rozlišují se kontaktní a provětrávané zateplovací systémy.

• Stírá se rozdíl mezi dodatečným zateplením dříve realizovaných staveb, pro které byly dříve připuštěny určité úlevy a zateplením novostaveb s přísnějšími požadavky.
• Nově jsou stanoveny požadavky na zateplovací systémy na fasádách nad terénem, a odlišně (mírněji) na tytéž systémy pod terénem.
• Zvláštní pozornost je věnována úpravám soklů budov, zónám vystaveným odstřikující dešťové vodě, a to nejen na úrovni terénu, ale i na převislých a vystupujících částech staveb, jako jsou balkony, lodžie, markýzy apod.
• Nově jsou řešeny úpravy požárních pásů, a to jak vodorovných, tak i svislých.
• Přibyly požadavky na provádění zateplování na již dříve zateplených stavebních objektech.
• Zavádějí se požadavky na zateplení fasád v okolí vnitřních svislých únikových cest a také vnějších komunikací tvořených pavlačemi.
• Byla vyhodnocena nebezpečná místa na fasádách, která by mohla umožnit šíření ohně prostřednictvím zateplovacích systémů a předepsaná jejich úprava.
• Jsou formulovány požadavky na zateplování stěn a stropů uvnitř budov.

Volba kontaktních zateplovacích systémů v závislosti na výšce objektu:

• jednopodlažní a vícepodlažní objekty o výšce menší než 12,0 m (obr. 15).

Zateplovací systém musí být: jako celek ETICS B, izolant E, i_s = 0 mm/min. Nejsou požadovány vodorovné a svislé požární pásy. U rodinných domů a rodinných rekreačních objektů není pruh vláknité izolace nad založením. Uvedené požadavky se netýkají jednopodlažních objektů tvořících 1 požární úsek, které se posuzují podle specifické položky 12, tab. 11, ČSN 73 0802.

Obr. 15  Kontaktní zateplovací systém pro objekty rodinných domů (A) a pro ostatní objekty o výšce do 12 m (B)

• vícepodlažní objekty o výšce větší než 12,0 m do 22,5 m anebo objekty nižší s CHÚC (obr. 16).

U objektů výšky nad 12 m do 22,5 m musí být zateplovací systém jako celek ETICS třídy reakce na oheň nejhůře B. Izolant třídy reakce na oheň minimálně E, v případě tloušťky izolantu větší než 200 mm je nutno posoudit, zda se nejedná o požárně otevřenou plochu s dopadem na velikost požárně nebezpečného prostoru (ČSN 73 0802). Vnější povrchová úprava i_s = 0 mm/min. Nad okny všech podlaží musí být vodorovné pásy šířky 900 mm ETICS A1 nebo A2. Objekty o výšce do 12 m, pokud mají chráněnou únikovou cestu, musí mít kolem vstupních dveří a ev. kolem okenních otvorů CHÚC zateplení ETICS třídy reakce na oheň A1 nebo A2 v šíři 1,5 m. Nemusí mít pásy vláknité izolace nad ostatními okny a dveřmi.

Obr. 16  Kontaktní zateplovací systém pro objekty s CHÚC o výšce do 12 m (A) a pro objekty o výšce nad 12 do 22,5 m (B)

Objekty musí mít po celé výšce použít zateplovací systém jako celek ETICS třídy reakce na oheň A1 nebo A2, izolant třídy reakce na oheň A1 nebo A2. Vnější povrchová úprava i_s = 0 mm/min.

Obr. 17  Kontaktní zateplovací systém pro objekty o výšce nad 22,5 m

• všechny objekty s nekontaktním provětrávaným zateplením.

Zateplovací systém jako celek třídy reakce na oheň A1 nebo A2. Izolant třídy reakce na oheň A1 nebo A2. Vnější povrchová úprava i_s = 0 mm/min. Pravidla se netýkají jednopodlažních objektů a objektů, které tvoří nebo mohou tvořit jeden požární úsek. Budou-li na zateplení těchto objektů použity výrobky a materiály třídy reakce na oheň E, je nutnou posoudit, zda se nejedná o požárně otevřenou plochu s dopadem na velikost požárně nebezpečného prostoru.

• povinnost ohlášení dokumentace zateplení objektu stavebnímu úřadu.

Podle § 103 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (stavební zákon): Stavební úpravy, pokud se jimi nezasahuje do nosných konstrukcí stavby a jejich provedení nemůže negativně ovlivnit požární bezpečnost a nejde o stavební úpravy stavby, která je kulturní památkou, nevyžadují ohlášení stavebnímu úřadu.

Zateplení může ovlivnit negativně požární bezpečnost. Důvodem může být neznalost rizika šíření ohně a jeho produktů po fasádě nebo v objektu, ohrožení osob množstvím vzniklého kouře a toxicitou zplodin hoření, chyba v návrhu zateplení a při jeho provádění aj. Zateplení podléhá povinnosti ohlášení stavebnímu úřadu. Je proto třeba pro zateplení vždy zpracovat požárně bezpečnostní řešení, projednat je s příslušným HZS a stanovisko HZS předložit k ohlášení stavebnímu úřadu.

3.5.6 Únikové cesty

Prvořadým úkolem požární ochrany v případě vzniku požáru je zajistit ochranu osob. Osoby jsou ohrožovány nejen vysokou teplotou a plameny, ale především toxickými i netoxickými zplodinami hoření, které se díky přetlaku a infiltraci rychle šíří v požárem zasažené stavbě. Otázkám šíření zplodin hoření a odvětrávání je proto třeba věnovat mimořádnou pozornost.

Rozhodující význam pro záchranu osob má dělení stavby na požární úseky, sledování doby zakouření prostorů, především těch, kde se zdržuje větší počet lidí, zajištění těsnosti požárně dělicích konstrukcí proti průniku zplodin hoření a volba správného typu, dimenzí, odvětrání a vybavení únikových cest, které umožní osobám v požadovaném čase opustit budovu. Únik lidí je kromě fyzických schopností ovlivněn i psychickým stresem, který je největší u osob nacházejících se v neznámém prostředí (hotely aj.). Zdárný průběh evakuace může proto kladně ovlivnit i řada organizačních opatření, instalování požárně bezpečnostních a dalších technických zařízení.

Požadavky na únikové cesty jsou v TP 1.7 a v ČSN 73 0802 PBS Nevýrobní objekty, ČSN 73 0804 PBS Výrobní objekty, popř. v dalších normách řady ČSN 73 08xx.

Únikové cesty nevýrobních staveb

Druhy únikových cest a jejich použití

Pro evakuaci osob, popř. majetku, se podle ČSN 73 0802 používají následující typy:

• nechráněné únikové cesty;
• chráněné únikové cesty:
  • typu A;
  • typu B;
  • typu C;
• evakuační výtahy.

Jako „pojistka“ bezpečnosti unikajících osob se v některých případech zřizují náhradní únikové možnosti.

Nechráněná úniková cesta (NÚC)je každý trvale volný komunikační prostor (nemusí být oddělen stavebně ani požárně dělicími konstrukcemi), vedoucí k východu na volné prostranství, anebo do chráněné únikové cesty. Nechráněnou únikovou cestu lze použít u staveb, jejichž výška h nepřesáhne 9 m.

Chráněná úniková cesta typu A tvoří samostatný požární úsek, ohraničený požárně dělicími konstrukcemi DP1; vstupní požární dveře musí být typu EI (typu EW pouze tehdy, vstupuje-li se do CHÚC z prostoru bez požárního rizika). CHÚC typu A musí být náležitě odvětrána přirozeným nebo umělým větráním a vybavena nouzovým únikovým osvětlením. Doba bezpečného pobytu osob v CHÚC typu A je 4 minuty. Únikovou cestu typu A lze použít, jestliže výška stavby h nepřesáhne 22,5 m.

Obr. 18  Chráněná úniková cesta typu A

Chráněná úniková cesta typu B je ve srovnání s CHÚC typu A rozšířena o větranou požární předsíň s požárním uzávěrem typu S-C. Bezpečná doba pobytu osob v CHÚC typu B je 15 minut. Druhou variantou chráněné únikové cesty typu B je cesta dispozičně shodná s CHÚC typu A, tj. bez předsíně, avšak vybavená přetlakovým požárním větráním. Únikovou cestu typu B lze použít, jestliže výška stavby h je v rozmezí 22,5 < h < 45 m. Vnější komunikace (pavlače, spojovací krčky) můžeme ve zdůvodněných případech považovat za CHÚC typu B.

Obr. 19  Chráněná úniková cesta typu B

Chráněná úniková cesta typu C je dispozičně shodná s CHÚC typu B, tj. schodiště s požární předsíní, avšak delší doby použitelnosti do 30 minut je dosaženo přetlakovou ventilací jejích prostorů. Přetlaková ventilace musí být nezávislá na ostatní vzduchotechnice stavby, uvádí se samočinně do činnosti a musí být napájena z náhradního zdroje elektrického proudu. Únikovou cestu typu C se musí použít u staveb o výšce h nad 45 m.

Evakuační výtahy jsou povinně instalovány především v budovách zdravotnických zařízení a sociální péče a tam, kde to vyžadují vyhláška č. 268/2009 Sb., vyhláška č. 23/2008 Sb., a soubor norem řady ČSN 73 08xx. Pro evakuační výtahy platí ČSN 27 4014 a ČSN ISO 4190-1.

Evakuační výtah musí být dostupný při evakuaci, je součástí CHÚC typu B nebo C nebo na ni navazuje. Alternativně může tvořit samostatný požární úsek s dostatečně velkým manipulačním prostorem bez požárního rizika. Limitující jsou rozměry klece min. 1,1 x 2,1 m, ve zdravotnických zařízeních min. 1,2 x 2,3 m. Dodávka elektrické energie musí být zajištěna z náhradního zdroje zaručující funkci výtahu po požadovanou dobu.  Evakuační výtah musí být označen spolu s nástupišti piktogramem s nápisem EVAKUAČNÍ VÝTAH. Výtahy, které neslouží k evakuaci, musí být obdobně označeny piktogramem a bezpečnostním značením „Tento výtah neslouží k evakuaci osob“. Kapacita evakuačního výtahu se určí výpočtem.

Ovládání přednostního řízení výtahu pomocí speciálního klíče je požadováno alespoň u budov:

• skupiny LZ 2 (nemocnice) a domů s pečovatelskou službou (ČSN 73 0835);
• se shromažďovacími prostory (ČSN 73 0831);
• skupiny OB 4 (větší ubytovací objekty (ČSN 73 0833);
• ubytovacích zařízení s projektovanou kapacitou 20 a více osob a se třemi a více podlažími.

Dimenzování únikových cest

a) Volba typu únikové cesty

V prvé fázi návrhu nebo posuzování únikových cest musíme přijmout rozhodnutí, který druh únikové cesty zvolíme. Nechráněnou únikovou cestu lze použít v budovách o výšce h < 9 m. Chráněné únikové cesty se navrhují ve vícepodlažních budovách, jejich druh je závislý na výšce stavby, a tím je nepřímo respektována doba nutná pro evakuaci osazenstva: CHÚC typu A pro h < 22,5 m; CHÚC typu B pro 22,5 < h < 45 m; CHÚC typu C pro h > 45 m.

b) Počet evakuovaných osob a podmínky evakuace

Počet evakuovaných osob se určí pomocí ČSN 73 0818, popř. podle ustanovení některých dalších ČSN 73 0835, ČSN 73 0833. Je třeba si uvědomit, že (až na výjimky) vychází počet lidí, kterým je třeba umožnit bezpečný únik podle požárních předpisů vyšší, než je navrhovaný nebo skutečný stav. Počet unikajících osob E je podle ČSN 73 0818 vázán na půdorysnou plochu místností, nebo na koeficient, např. pro počet lékařských pracovišť nebo zařizovacích předmětů apod.

Podmínky evakuace v posuzovaném požárním úseku vyjadřuje součinitel evakuace s, zahrnující dva faktory: fyzickou zdatnost a duševní schopnost osob (osoby schopné, neschopné anebo částečně schopné samostatného pohybu) a organizaci evakuace (současná nebo postupná).

c) Počet únikových cest

V technických předpisech je prosazována zásada, že z každého místa požárního úseku, popř. stavby, musí vést nejméně dvě únikové cesty, a to různým směrem.

Jedna úniková cesta je použitelná výjimečně pro taxativně daný počet osob E ve vazbě na součinitel a.

Tab. 16  Užití jedné únikové cesty (ČSN 73 0802)

Vysvětlivky:
¹⁾ Mezní počet unikajících osob se určuje podle ČSN 73 0818.
²⁾ Pokud požární úsek má pouze jednu místnost, řídí se použití únikové cesty podle pol. 1.
³⁾ Stavba musí být v nadzemních podlažích členěna nejméně do tří požárních úseků, v žádném požárním úseku nesmí být více než 65 osob podle ČSN 73 0818. Nejsou-li tyto podmínky splněny, může být chráněnou únikovou cestou evakuováno nejvýše 200 osob. Ve všech případech musí být splněno ustanovení podle 9.9.5 a 9.11.13.
⁴⁾ U položek 1, 2, 3a) se může užít jedné cesty i v případě, že součinitel a > 1,1, pokud počet unikajících osob není větší než 10 (podle ČSN 73 0818).

d) Délka únikové cesty

Posuzuje se především u nechráněné únikové cesty. Označíme-li skutečnou délku dané únikové cesty l_u a mezní délku l_{u, max}, musí platit

\begin{aligned}
l_\text{u}\le l_\text{u, max}
\end{aligned}

(26)

Mezní délku NÚC předepisuje tab. 17, převzatá z ČSN 73 0802.

e) Šířka únikové cesty

Šířka únikové cesty se posuzuje u nechráněných i chráněných únikových cest vždy v nejužším místě, jímž bývá východ z místnosti, ze stavby, šířka schodišťového ramene apod. Šířka se udává nutným počtem únikových pruhů, přičemž únikový pruh činí 550 mm. Nejmenší šířka nechráněné únikové cesty je jeden únikový pruh, u chráněné únikové cesty 1,5 únikového pruhu.

Nejmenší počet únikových pruhů u,nutný pro únik osob v počtu E se určí z rovnice

\begin{aligned}
u= \frac{E}{K} \cdot s
\end{aligned}

(27)

anebo

\begin{aligned}
u= \frac{1}{K} (E_1 \cdot s_1 + E_2 \cdot s_2 + E_3 \cdot s_3)
\end{aligned}

(28)

kde je

index 1… týká se osob schopných samostatného pohybu;
index 2 … týká se osob s omezenou schopností pohybu;
index 3… týká se osob neschopných samostatného pohybu;
K … kapacita jednoho únikového pruhu (osob);
s … součinitel evakuace;
E … počet osob určený z ČSN 73 0818.

Tab. 17  Délka nechráněné únikové cesty (ČSN 73 0802)

Vysvětlivky:
¹⁾ Mezilehlé hodnoty lze lineárně interpolovat.
²⁾ Hodnoty v závorkách platí pro podzemní podlaží a nadzemní podlaží s výškovou polohou h_p > 45 m.

f) Doba evakuace

V některých případech, např. v prodejních prostorách, sálech, foyer, výstavních prostorách a dalších podobných místnostech, u požárních úseků, ve kterých se navrhují odvody kouře a tepla, anebo tam, kde se podrobněji posuzují podmínky evakuace, popř. je to taxativně požadováno (ČSN 73 0831, ČSN 73 0834), se určuje předpokládaná doba evakuace. Předpokládaná doba evakuace t_u v minutách se určí:

\begin{aligned}
t_\text{u}= \frac{0{,}75 \ l_\text{u}}{v_\text{u}} + \frac{E \cdot s}{K_\text{u} \cdot u}
\end{aligned}

(29)

kde je

l_u … délka únikové cesty [m];
v_u … rychlost pohybu osob (30 m·min^-1 po rovině, 25 m·min^-1 po schodech dolů, 20 m·min^-1 po schodech nahoru);
K_u … jednotková kapacita únikového pruhu (40 osob po rovině, 30 osob po schodech dolů, 25 osob po schodech nahoru).

Ostatní značky byly vysvětleny dříve.

Pro evakuaci musí platit, že doba evakuace t_u musí být kratší než mezní doba evakuace t_{u, max}:

\begin{aligned}
t_\text{u} \le t_\text{u, max}
\end{aligned}

(30)

Mezní doba evakuace závisí na typu únikové cesty a u výrobních staveb na skupině (druhu) provozované výroby. Z mezní doby evakuace se odvozuje i mezní délka a šířka únikových cest.

Současně se posoudí, zda osoby nejsou ohroženy zplodinami hoření a kouřem, tj. zda je splněn limit, že kouř nezaplní prostor níže než do úrovně 2,5 m nad podlahou.

Časový limit t_e pro zakouření v minutách se stanoví:

\begin{aligned}
t_\text{e} = \frac{1{,}25 \cdot \sqrt{h_\text{s}}}{a}
\end{aligned}

(31)

kde je

h_s … světlá výška posuzovaného prostoru;
a … součinitel rychlosti odhořívání.

Současně musí platit:

\begin{aligned}
t_\text{u} \le t_\text{e}
\end{aligned}

(32)

což znamená, že lidé stačí prostor opustit dříve, než mohou být ohroženi produkty hoření.

Požární odvětrání únikových cest

Cílem požárního odvětrání je ochránit osoby při evakuaci a zásahu před zplodinami hoření a kouřem, snížit tepelné namáhání stavebních konstrukcí a omezit hmotné ztráty.

Požární odvětrání může být navrženo jako přirozené (vztlakem horkých plynů) nebo nucené, popř. může být zvolena kombinace obou systémů. V prostorách s požárním rizikem se navrhují odvody kouře a tepla tak, aby byl usměrněn tok zplodin hoření a zachována čistá, nezakouřená vrstva vzduchu nejméně 2,5 m nad podlahou. Naproti tomu požární odvětrání chráněných únikových cest má zabránit průniku zplodin hoření a kouře do těchto prostor.

Pro návrh samočinného odvětracího zařízení je zpravidla rozhodující:

• množství uvolněného tepla;
• velikost odvětrané sekce;
• požadovaná poloha neutrální roviny;
• velikost přítokových a odtokových otvorů (jejich aerodynamická plocha), popř. výkon ventilátorů nebo průřez odvětracích šachet;
• součinnost se stabilním hasicím zařízením.

Evakuační výtahy

Povinnost zřídit v budově evakuační výtah se týká především budov zdravotnických zařízení (ČSN 73 0835) a budov majících více než 3 užitná nadzemní podlaží, v nichž se prokazatelně zdržuje více než 10 osob se sníženou pohyblivostí.

Na umístění a provedení evakuačních výtahů jsou kladeny specifické požadavky a musí:

• být součástí CHÚC typu B nebo C, nebo na ně musí navazovat;
• pokud nejsou součástí CHÚC musí dveře ústit do požárního úseku bez požárního rizika s dostatečným manipulačním prostorem;
• mít prostor šachty zajištěn proti průniku kouře;
• splňovat základní požadavky podle 4.4 ČSN 27 4014;
• respektovat řídicí systémy podle 4.7 ČSN 27 4014;
• splňovat požadavky napájení podle 4.8 ČSN 27 4014;
• splňovat požadavky na elektrickou instalaci podle 4.9 ČSN 27 4014;
• splňovat bezpečnostní předpisy pro montáž podle ČSN EN 81-50 a ČSN EN 81-20;
• být označen vně výtahu i uvnitř „EVAKUAČNÍ VÝTAH“ (vyhláška č. 23/2008 Sb. ve znění pozdějších předpisů;
• pokud neslouží k evakuaci být označen „TENTO VÝTAH NESLOUŽÍ K EVAKUACI OSOB“.

Vybavení a provedení únikových cest

Požadavky na vybavení a provedení únikových cest jsou především:

• směr otevírání dveří (jen výjimečně proti směru úniku);
• druh dveří podle způsobu otevírání (platí omezení pro svisle výsuvné, vyklápěcí, svinovací dveře, turnikety a skládací dveře);
• změny úrovně podlah na únikové cestě – v místě dveří jsou zakázány; výjimkou jsou východové dveře z budovy pro nejvýše 200 osob;
• motorické uzavírání dveřních křídel (vždy musí být možnost ručního otevření);
• křídla se zástrčemi a obrtlíky se nezapočítávají do šířky únikových cest;
• osvětlení (denní nebo umělé osvětlení, CHÚC musí mít nouzové osvětlení s dodávkou elektrické energie ze dvou nezávislých zdrojů);
• označení (únikové cesty musí být zřetelně označeny);
• domácí rozhlas (zřizuje se při postupné evakuaci více než 200 osob, anebo na základě požadavku Hasičského záchranného sboru);
• omezení použití hořlavých konstrukcí a výrobků v CHÚC je popsáno v části Únikové cesty výrobních objektů.

Únikové cesty výrobních staveb

Druhy únikových cest

Ve výrobních stavbách se užívají následující druhy únikových cest:

• nechráněné únikové cesty;
• částečně chráněné únikové cesty;
• chráněné únikové cesty:
  • typu A;
  • typu B;
  • typu C.

Ve zdůvodněných případech se uvažuje s přepravní kapacitou evakuačních výtahů, která se započítává do celkové kapacity únikových cest.

Náhradní únikové možnosti jsou:

• okna předepsaných rozměrů;
• únikové nebo požární žebříky;
• skluzné tyče nebo žlaby;
• jiná rovnocenná zařízení pro únik osob.

Nechráněná úniková cesta je trvale volná komunikace v posuzovaném požárním úseku s požárním rizikem, která vede k východu na volné prostranství, anebo do chráněné, popř. částečně chráněné cesty.

Částečně chráněná úniková cesta (ČCHÚC)je komunikace procházející:

• požárním úsekem bez požárního rizika;
• sousedním požárním úsekem (nesmí zde však být provozy skupin 6 a 7);
• částí posuzovaného požárního úseku, která je bez požárního rizika.

Částečně chráněná úniková cesta musí ústit na volné prostranství, anebo do chráněné únikové cesty.

Chráněné únikové cesty typu A, B, C výrobních staveb jsou v podstatě shodné s cestami v nevýrobních stavbách, mají jen podrobněji předepsán způsob odvětrání.

Konstrukce CHÚC musí být provedeny z konstrukcí DP1 a nehořlavých výrobků. V CHÚC smí být pouze požární zatížení tvořené nehořlavými konstrukcemi oken, dveří, podlah, madel a zařízením, sloužícím dozoru nad provozem stavby (vrátnice, požární dozor). Na povrchových úpravách smí být užito pouze výrobků třídy reakce na oheň A1, A2, na podlahách výrobků C_fl-s1.

Dveře vedoucí do CHÚC musí být samozavírací, východ z CHÚC musí ústit na volné prostranství. V chráněných únikových cestách nesmí být vedeny rozvody toxických a jinak nebezpečných látek a volně vedeny rozvody páry a hořlavých látek, vzduchotechniky a elektrické rozvody pro jiné požární úseky a kouřovody.

Délka a šířka únikových cest

Postup posuzování rozměrů únikových cest podle ČSN 73 0804 je výhodnější než podle ČSN 73 0802, protože nezávisí na výpočtu požárního ani ekonomického rizika, je průhlednější, matematicky popsatelný a pro rychlou orientaci jsou k dispozici i diagramy. Návrh (posouzení) rozměru únikových cest vychází z porovnání předpokládané a mezní doby evakuace.

Předpokládaná doba evakuace tu v minutách se určí podle dříve uvedené rovnice (29). Současně musí platit vztah

\begin{aligned}
t_\text{u} \le t_\text{u, max}
\end{aligned}

(33)

kde je

t_{u, max} … mezní doba evakuace podle ČSN 73 0804.

Mezní doba evakuace je nejdelší časový úsek, během kterého je evakuace v konkrétních podmínkách ještě bezpečná a je uvedena v ČSN 73 0804 – viz tab. 18.

Tab. 18  Mezní doba evakuace t_{u, max} na únikových cestách

Vysvětlivky:
¹⁾ Mezní doba evakuace se snižuje při užití únikového žebříku (viz 10.8.4 ČSN [2]), a to o 0,5 minuty na každých započatých 8 m překonávaného výškového rozdílu; při užití skluzných žlabů se mezní doba evakuace nesnižuje.
²⁾ Pokud má stavba pouze jednu chráněnou nebo částečně chráněnou únikovou cestu, nesmí být tyto počty osob překročeny.
³⁾ Pokud částečně chráněné únikové cesty nejsou odvětrané (viz 10.3 ČSN [2]), snižuje se mezní doba evakuace i počet osob (E · s) o 25 %, přičemž takto stanovený počet osob nesmí být překročen.

Počet únikových cest

Preferují se dvě nebo více únikových cest. Jedna úniková cesta obdobně jako u nevýrobních staveb se smí použít výjimečně, v závislosti na typu únikové cesty a počtu osob, které ji mají použít (viz ČSN 73 0804, tab. 18).

3.5.7 Odstupy

Pokud dojde v budově z nejrůznějších příčin a přes veškerá provedená preventivní opatření k požáru, hrozí reálné nebezpečí jeho rozšíření na sousední zástavbu. Příkladů z historie o tom, že následkem může být vyhoření celých ulic, čtvrtí, ba i měst, je celá řada, doložená i místními názvy (Spálená ulice aj.). Proto jedním ze stěžejních úkolů při zajišťování požární bezpečnosti staveb je zamezení přenosu požáru na další stavby. Vymezují se nutné odstupové vzdálenosti a následně požárně nebezpečné prostory sousedících staveb tak, aby byl přenos požáru mezi nimi znemožněn.

O odstupech a požárně nebezpečných prostorech je podrobněji pojednáno v TP 1.7 a v ČSN 73 0802 PBS Nevýrobní objekty, ČSN 73 0804 PBS Výrobní objekty, popř. v dalších normách řady ČSN 73 08xx.

Požárně nebezpečný prostor, který vzniká kolem hořící stavby, je vymezen:

a) „troskovým stínem“, tj. místy možného dopadu hořících částí budov, anebo

b) sáláním tepla vně stavby prostřednictvím požárně otevřených ploch, nacházejících se v obvodových stěnách a střešních pláštích.

Pro oba případy se počítá nutná odstupová vzdálenost, přičemž větší z obou údajů určuje výslednou odstupovou vzdálenost od uvažované stavby. Zároveň se vypočítá i vzdálenost od sousedních staveb; v daném směru pak rozhoduje větší zjištěná hodnota.

Odstupová vzdálenost vymezená pro případ pádu hořících částí vychází z představy, že hořící části budov padají pod úhlem 20^o od svislice, odstupová vzdálenost pak závisí na celkové výšce stavby.

U odstupové vzdálenosti odvozené ze sálání tepla vně stavby se předpokládá, že odstup mezi stavbami je bezpečný tehdy, poklesne-li počáteční hustota tepelného toku I₀ při vzdálenosti d mezi stavbami na takovou plošnou hustotu tepelného toku I, která již není nebezpečná pro hořlavé části budov (okenní rámy, hořlavé střechy apod.). Výchozí plošnou hustotu tepelného toku I₀ [kWm^-2] určíme ze Stefan-Boltzmannova zákona I = ε · σ · θ⁴, kde absolutní teplota θ = T[^oC] + 273 v K, emisivita ε = 1 (i méně); σ je tzv. Stefan-Boltzmannova konstanta. Bezpečná plošná hustota tepelného toku I byla v našich předpisech vztažena ke smrkovému dřevu a je dána ekonomickou hodnotou I = 18,5 kWm^-2, zatímco v řadě jiných zemí je tato hodnota nižší a odstupy vycházejí přísněji, jsou větší.

Požárně nebezpečný prostor spojený s výpočtem odstupové vzdálenosti se vymezuje zjednodušeně podle ČSN 73 0802 PBS Nevýrobní objekty, a ČSN 73 0804 PBS Výrobní objekty. Lze jej stanovit také přesněji podrobným výpočtem se znalostí sdílení tepla a výpočtu hustoty tepelného toku (intenzity sálání), která nesmí překročit mezní kritickou intenzitu I_krit. Mezní kritická intenzita tepelného toku je v ČR stanovena hodnotou:

• pro vymezení požárně nebezpečného prostoru mezi objekty I_krit = 18,5 kWm^-2;
• pro dopad na člověka I_krit = 10,0 kWm^-2, po dobu 5 sekund, při rychlosti pohybu 0,5 m/s;
• pro dopad na hořlavý materiál v budově se doporučuje I_krit = 15,0 kWm^-2.

Požárně nebezpečný prostor při použití zpřesněného výpočtu za použití výpočtového programu byl předmětem příspěvku na Mezinárodní konferenci dřevostavby 2018 [49]. Výpočet byl v praxi použít při vymezení požárně nebezpečných prostorů např. v PBŘ Rekonstrukce centrálního prostoru FAST, Areál Fakulty stavební v Ostravě-Porubě, r. 2018 (Bradáčová, I.) nebo v Expertním posouzení rodinného domu, r. 2019 (Bradáčová, I., Petráš, V.) – viz obr. 20 a obr. 21.

Obr. 20  Požárně nebezpečný prostor vymezený noremním postupem (zeleně) a podrobným výpočtem (červeně).

Obr. 21  Požárně nebezpečný prostor vymezený zjednodušeně noremním postupem (zeleně), přesněji vymezený (modře) a podrobně vymezený (červeně).

Požárně nebezpečný prostor nemá podle vyhlášky č. 23/2008 Sb. zasahovat přes hranici stavebního pozemku kromě veřejného prostranství. Konečné rozhodnutí učiní stavební úřad na základě požárního bezpečnostního řešení a druhu sousedního pozemku (je nebo není určen k zastavění). Podrobněji viz TP 1.7 aktualizace 2019.

Do požárně nebezpečného prostoru nesmí zasahovat požárně otevřené plochy (okenní otvory, světlíky) a konstrukce z hořlavých hmot jiné stavby. Týká se to i střešních plášťů, které umožňují šíření požáru po jejich povrchu. Požárně nebezpečný prostor ovlivňuje rozmístění, popř. úpravu otvorů v koutech budov, kde dochází k zasahování požárně nebezpečných prostorů do okenních otvorů jiného požárního úseku i v tomtéž podlaží. Požárně nebezpečný prostor má vliv i na volbu volného prostranství, kam ústí východy z budov, na shromáždiště osob vně budov a rozmístění vnějších hydrantů.

Požárně nebezpečný prostor nevýrobních objektů

a) Určení odstupové vzdálenosti d₁podle možného dopadu hořících částí budov se určí z celkové výšky budovy h_c v m (viz obr. 20) podle rovnice:

\begin{aligned}
d_1=0{,}36\cdot h_\text{c}\space[m]
\end{aligned}

(34)

Obr. 22 Požárně nebezpečný prostor vymezený dopadem hořících částí

Dopad hořících částí se neposuzuje u hořlavých střešních plášťů se sklonem do 45°, u oken, okenic, zábradlí aj.

b) Určení odstupové vzdálenosti d₂podle hustoty tepelného toku

• pro každou stěnu stavby najdeme nejméně příznivý požární úsek s určitou hodnotou p_v nebo p_vs v kg·m²;

• určíme plochu stěny (střechy) posuzovaného požární úseku S_p [m²] (viz obr. 21):

\begin{aligned}
S_\text{p} = l_\text{i} \cdot h_\text{ui}
\end{aligned}

(35)

• určíme požárně otevřené plochy S [m²]:

\begin{aligned}
S_\text{po} = S_\text{po1} + k_2 \cdot S_\text{po2} + k_3 \cdot S_\text{po3}
\end{aligned}

(36)

• spočítáme procento požárně otevřených ploch p₀ [%]:

\begin{aligned}
p_0 = \frac{S_\text{po}}{S_\text{p}} \cdot 100
\end{aligned}

(37)

• vyhledáme odstupovou vzdálenost d₂ [m] v ČSN příloze F [1] (uvedeno v tab. 19).

Ve vztazích (35) až (37):
S_p … vymezená část obvodové stěny požárního úseku [m²];
S_po1 … zcela požárně otevřená plocha [m²];
S_po2 … částečně požárně otevřená plocha obvodové stěny [m²];
S_po3 … požárně otevřená plocha středního pláště [m²];
k₂, k₃… součinitele poměru hustoty tepelného toku ze sálavých ploch podle tab. 18;
l_i … délka vymezené části obvodové stěny [m];
h_ui … výška vymezené části obvodové stěny [m];
l … délka požárního úseku [m];
h_u … výška požárního úseku [m];
d₂ … odstupová vzdálenost pro danou intenzitu sálání [m].

Tab. 19  Hodnoty součinitelů k₂, k₃ (ČSN 73 0802)

Poznámka:
Mezilehlé hodnoty lze lineárně interpolovat.

Tab. 20  Hodnoty odstupové vzdálenosti d [m] (ČSN 73 0802)

Minimální procento požárně otevřených ploch podle vyhlášky č. 23/2008 Sb., činí 40 %. Pokud požárně otevřené plochy obvodové stěny nedosahují této hodnoty, musí se odstup určit pro jednotlivé otvory anebo skupinu otvorů. Proto je v ČSN 73 0802 zařazena v přílohách Tabulka F2 pro snadné řešení této úlohy. Je také možno postupovat přesněji výpočtem podle Eurokódu 1., nebo s použitím výpočtových programů různých autorů – např. úvod části 3.5.7.

Tab. 21  Hodnoty odstupových vzdáleností d od jednotlivých otvorů

c) Výsledná odstupová vzdálenost od posuzované stěny stavby d v m musí vyhovět podmínce

\begin{aligned}
d_1 \le d \ge d_2
\end{aligned}

(38)

což znamená, že výsledná odstupová vzdálenost je větší z obou vypočítaných vzdáleností.

Požárně nebezpečný prostor výrobních objektů

Zásady určení odstupových vzdáleností a vymezení požárně nebezpečných prostorů výrobních objektů podle ČSN [2] jsou v podstatě shodné s postupy uvedenými pro ČSN 73 0802, proto dále uvedeme jen základní odlišnosti. U výrobních staveb se vymezují odstupové vzdálenosti od:

• staveb objektů;
• volných skladů;
• otevřených technologických zařízení;
• kabelových, potrubních, dopravníkových mostů a věží, pokud jejich nosné konstrukce jsou druhu DP2, DP3.

Obr. 23  Požárně nebezpečný prostor obvodové stěny

3.5.8 Technická a technologická zařízení

Technická a popř. technologická zařízení jsou nezbytnou součástí výrobních i nevýrobních staveb. V rámci posuzování požární bezpečnosti se ověřuje, zda mohou přispět ke vzniku a šíření požáru. Požadavky požární bezpečnosti jsou dány ČSN 73 0810, ČSN 73 0802, ČSN 73 0804 a vyhláškou č. 23/2008 Sb. Při posuzování technických zařízení zmíníme:

• prostupy rozvodů;
• vzduchotechnická zařízení;
• vytápění.

Technická a technologická zařízení se z pohledu požární bezpečnosti třídí na:

• Zařízení uvnitř stavebního objektu (rozvody nehořlavých a hořlavých látek, vzduchotechnické rozvody, vytápění, technologická zařízení dopravníková zařízení).
• Zařízení vně stavebního objektu (technologická zařízení, potrubní mosty).
• Kabelové rozvody.

Prostupy rozvodů a instalací požárně dělicími konstrukcemi představují možnou cestu šíření požáru ve stavebním objektu. Obecným požadavkem požární bezpečnosti je, aby rozvody co nejméně prostupovaly požárně dělicími konstrukcemi. Pokud k tomu dojde, musí být každý prostup řádně utěsněn. V místě prostupu musí být konstrukce dotažená až k rozvodu a řádně utěsněna, např. pomocí manžet, tmelů apod. Pokud je požadována požární odolnost prostupu (ČSN 73 0810), pak musí být stejná, jakou má požárně dělicí konstrukce, nepožaduje se však požární odolnost vyšší než 90 minut. Prostup opatřený ucpávkou s požární odolností musí být označen štítkem.

Opatření proti šíření požáru potrubními rozvody závisí na druhu vedené látky (nehořlavá nebo hořlavá), na materiálu rozvodného potrubí (nehořlavé, hořlavé), jeho světlosti, a zda je potrubí zabudováno v konstrukci nebo vedeno v instalační šachtě nebo kanálu. Zvláštní pozornost je třeba věnovat kabelovým rozvodům, ať volně vedeným nebo v ochranné konstrukci a specifickým prostorům – kabelovým kanálům, šachtám a kabelovým prostorům (ČSN 73 0848).

Vzduchotechnická zařízení představují při požáru reálné nebezpečí pro osoby i věcný obsah budov, spočívající v možnosti šíření kouře a tepla budovou. Opatření požární bezpečnosti vyžadují především oddělení strojovny vzduchotechniky, pokud slouží více požárním úsekům, zajištění požární odolnosti chráněného potrubí (nemá v daném prostoru vyústky) a osazení požárních klapek na nechráněném potrubí při průchodu požárně dělicími konstrukcemi. Podrobnosti viz ČSN 73 0872.

Přípustný způsob vytápění se určí zejména s ohledem na povrchovou teplotu topidel a neizolovaných rozvodů; rovněž se určí přípustná vzdálenost topidel od hořlavých konstrukcí, viz ČSN 06 1008 Požární bezpečnost tepelných zařízení.

Technologická zařízení se vyskytují především ve výrobních budovách. U technologických zařízení se opět posuzují především prostupy zařízení požárně dělicími konstrukcemi a jejich utěsnění, popř. se vyžaduje zachycení (záchytné a havarijní jímky) nebo přečerpání hořlavých látek a jejich odvedení na bezpečné místo.

3.5.9 Zajištění protipožárního zásahu

Zařízení pro protipožární zásah tvoří především:

• přístupové komunikace a nástupní plochy;
• vnitřní a vnější zásahové cesty;
• technická zařízení (požární vodovody, EPS, SHZ, ruční hasicí přístroje atd.).

Přístupové komunikace – za postačující se považují zpevněné pozemní komunikace o nejmenší šířce 3 m. Neprůjezdná jednopruhová komunikace musí na svém konci umožnit otáčení vozidla.

Nástupní plocha se vyžaduje jen u vícepodlažních budov o výšce větší než 12 m, u nichž se počítá se zásahem anebo záchranou osob zvenčí. Technické parametry musí odpovídat parametrům výškové požární techniky.

Vjezdy a průjezdy musí mít nejmenší světlé rozměry o šířce 3,5 m a výšce 4,1 m.

Zásahové cesty se třídí na:

• vnitřní;
• vnější.

Vnitřní zásahové cesty musí být zřízeny

a) u staveb o výšce > 22,5 m;

b) u staveb o výšce ≤ 22,5 m a hloubce větší než 30 m, pokud protipožární zásah může být veden pouze z jednoho průčelí, anebo hloubce větší než 60 m při možnosti vedení zásahu ze dvou protilehlých vnějších stran stavby.

Vnitřní zásahové cesty jsou tvořeny CHÚC typu B nebo C, požárními výtahy a dalšími navazujícími komunikačními prostory bez požárního rizika.

Požární výtah (ČSN EN 81-72 ed. 2) instalovaný běžně pro dopravu osob, který má dostatečnou ochranu řízení a signalizaci, které umožňují jeho použití s přímým řízením jednotkou požární ochrany. Musí být zřízen ve stavbách o výšce h větší než 45 m.

Vnější zásahové cesty tvoří požární žebříky nebo schodiště a požární lávky.

Přenosné hasicí přístroje

Přenosné hasicí přístroje jsou určeny k provedení prvotního zásahu uživateli stavby. Jejich počet n_r v požárním úseku se určí:

a) u nevýrobních objektů

\begin{aligned}
n_\text{r}=0{,}15\ (Sna \cdot c3)^{1/2} \ge 1{,}0
\end{aligned}

(39)

b) u výrobních objektů

\begin{aligned}
n_\text{r}=0{,}2 (S \cdot P_1)^{1/2} \ge 1{,}0
\end{aligned}

(40)

Podle Přílohy 4 vyhlášky č. 23/2008 Sb., se výsledek upraví na potřebný počet hasebních jednotek a podle toho se vybere vhodný druh hasicího přístroje a určí se jejich počet.

Zásobování požární vodou

Nejen stavby, ale i otevřená technologická zařízení a volné skládky, u nichž existuje možnost vzniku a rozšíření požáru, musí mít zajištěno dostatečné množství vody pro hasební zásah. Od této zásady lze ustoupit v případech, kde hašení a ochlazování vodou není přípustné, anebo by bylo zjevně neekonomické.

Pro výškové budovy o požární výšce větší než 45 m s přihlédnutím k rizikům při hoření a likvidaci požáru se doporučuje zpracovat analýzu zdolávání požáru, kterou se posoudí rozsah možného rozšíření ohně, předpokládaná plocha a doba hašení, potřeba ochlazování konstrukcí pro zachování jejich stability a nároky na vytvoření dostatečné zásoby vody, s možností její dodávky do nejnepříznivěji položených míst.

V rámci zajištění zásobování stavby požární vodou je zapotřebí posoudit, popř. vybudovat vnější odběrná místa, sloužící k odběru vody mobilní požární technikou nebo technickými prostředky požární ochrany, a vnitřní odběrná místa, určená k rychlému prvotnímu zásahu osobami nacházejícími se v budově.

Vnější odběrná místa tvoří podzemní nebo nadzemní hydranty, výtokové stojany a také plnicí místa na vnějším vodovodním řadu. Pokud není v místě zřízena vodovodní síť, mohou být za vnější odběrná místa považovány i vodní toky, anebo přirozené a umělé vodní nádrže.

Vnitřní odběrná místa tvoří hadicové systémy napojené na vnitřní vodovod. Musí být snadno a trvale dostupná a umožňovat použití jednou osobou (ne příslušníkem zásahové jednotky) s okamžitou a plynulou dodávkou vody. Vnitřní rozvod vody musí zajišťovat nejmenší požadovaný přetlak a rozmístění hydrantových systémů musí umožnit hašení kteréhokoli místa v budově alespoň jedním proudem vody. Zavodněné hydrantové systémy musí být umístěny a provedeny tak, aby nemohly být ohroženy mrazem. Pokud nelze této podmínce vyhovět, osadí se hydrantové systémy na nezavodněném potrubí, anebo se použijí jiné prostředky.

Pro uskutečnění zásahu vedeného vnitřkem budovy se ve výškových budovách o požární výšce větší než 30 m zřizují nezavodněné, samostatné potrubní rozvody, tzv. požární potrubí, která jsou zásobována vodou pomocí požární techniky.

Pokud z návrhu vodovodní sítě vyplyne požadavek na zřízení čerpací stanice, požaduje se, aby byla uvedena do činnosti v čase do 5 minut a byla funkční i při výpadku elektrické energie v budově, popř. poruše čerpacího zařízení.

Podrobnosti o zásobování požární vodou lze nalézt v ČSN 73 0873 a dalších navazujících předpisech.

3.5.10 Dodávka elektrické energie

Zařízení sloužících k protipožárnímu zabezpečení staveb (evakuačních výtahů, EPS, SSHZ, ZOKT, nouzového osvětlení, čerpadel požární vody aj.) musí mít zajištěnu dodávku elektrické energie alespoň ze dvou nezávislých zdrojů (např. generátor, akumulátorové baterie, UPS) po určitou předepsanou dobu. Vodiče a kabely k těmto zařízením musí zůstat funkční i v podmínkách požáru, to znamená, že trasa musí vykázat funkční integritu (ČSN 73 0848). Požadavky se mohou týkat také technologických zařízení, jejichž činnost nelze při požáru z bezpečnostních nebo technologických důvodů náhle přerušit. Pokud jde o lokální napájení bateriovými zdroji, např. u svítidel nouzového osvětlení, tento požadavek neplatí.

3.6 ZVLÁŠTNÍ POŽADAVKY PRO VYBRANÉ DRUHY STAVEB

Specifické rysy některých druhů staveb si vynutily formulace požadavků, které sice vycházejí z obecných zásad platných pro požární bezpečnost staveb, ale v určitém směru je upravují. Požadavky mohou být zpřísněny, zmírněny anebo doplněny, některé údaje se dají stanovit i taxativně, což oproti běžnému postupu usnadní projektové práce. Stručná charakteristika požadavků pro vybrané druhy staveb bude uvedena v následujících kapitolách.

3.6.1 Budovy pro bydlení a ubytování

Budovy pro bydlení a ubytování zahrnují prakticky celou bytovou výstavbu, ale také hotely, penziony, školská ubytovací zařízení, ubytovny, kasárna, budovy nápravných zařízení, rekreační stavby a řadu dalších budov. Společné je pro ně to, že slouží trvalému nebo přechodnému přenocování (hlavnímu dennímu spánku). Hlavním znakem a silně rizikovým faktorem je skutečnost, že v nich lidé spí a mohou být požárem zaskočeni právě ve spánku. Osoby pak mají omezenou možnost včas požár zpozorovat, informovanost o dění v jiných částech budov je malá anebo žádná a reakce lidí jsou pomalejší. Ve spánku může dojít i k rychlému omámení a udušení lidí kouřem a zplodinami hoření. V ubytovacích zařízeních se lidé většinou zdržují pouze krátkodobě a nejsou proto dobře obeznámeni s dispozicí budovy, ani s rozmístěním požárně zabezpečovacích zařízení, cizinci nemusí rozumět řeči a nápisům navštívené země. Specifický charakter provozu hotelů a ubytovacích zařízení zahrnuje i pořádání výstav, tanečních a jiných zábav, svateb a společenských akcí, popř. i pořádání kongresů, seminářů a dalších odborných setkání, při kterých dochází ke shromáždění velkého počtu osob.

Uvedené skutečnosti vedou proto ke třem základním požadavkům:

• požární úseky musí být poměrně malé (menší než ve stavbách s aktivní lidskou činností);
• únikové cesty musí umožnit po delší dobu nejen evakuaci lidí, ale případně i jejich záchranu hasičskými jednotkami;
• prostory, které nesouvisejí s bydlením a ubytováním, je třeba (až na výjimky) důsledně požárně oddělit.

Zásady jsou podrobně rozpracovány v požadavcích ČSN 73 0833.

Pro potřeby požární ochrany se budovy člení na:

a) budovy s bydlením trvalého charakteru, které se dále dělí na budovy skupiny:

OB 1 – rodinné domy a rodinné rekreační stavby s nejvýše 3 obytnými buňkami, s 1 podzemním a nejvýše 3 užitnými nadzemními podlažími a nejvýše s celkovou půdorysnou plochou všech podlaží objektu do 600 m²;

OB 2 – bytové domy přesahující kritérium OB 1 (např. s více než 3 obytnými buňkami);

b) budovy určené pro přechodné ubytování, tj. budovy skupiny:

OB 3 – malá ubytovací zařízení (penziony), navrhovaná ubytovací kapacita do 75 osob umístěných nejvýše do 3. nadzemního podlaží, nebo do 55 osob mezi 1. až 8. NP;

OB 4 –hotely s ubytovací kapacitou větší než OB 3.

Obytnou buňkou může být kromě bytu také samostatný pokoj (ložnice) nebo skupina samostatných pokojů s navrhovanou ubytovací kapacitou nejvýše 20 osob (např. pokoje rodinného penzionu, hotelové apartmá aj.). S rozvojem soukromého podnikání po roce 1989 jsme svědky provozování různých podnikatelských aktivit, nejčastěji služeb (kadeřnictví, krejčovství) i v obytných buňkách. Podle požárních norem lze považovat za obytnou buňku i byt s provozovnou, jestliže spolu provozně a prostorově souvisí a jestliže provozovna má půdorysnou plochu nejvýše 50 m² a požární zatížení nejvýše 60 kg·m^-2, požární zatížení celé obytné buňky je nejvýše 50 kg·m^-2.

Samostatné požární úseky v budovách pro bydlení a ubytování musí tvořit:

• nejvýše 3 obytné buňky v rodinném domě nebo rodinné rekreační stavbě;
• každá obytná buňka v budovách skupiny OB 2 až OB 4;
• kotelna s kotlem o výkonu nad 50 kW, popř. spolu se skladem paliva;
• ostatní prostory domovního vybavení s požárním rizikem;
• jiné prostory (občanské vybavení, výrobní provozy), které neslouží bydlení ani ubytování.

Zjednodušené posuzování požární bezpečnosti budov pro bydlení a ubytování spočívá především v tom, že po zatřídění budovy do příslušné skupiny je řada požadavků odstupňována a mnohdy dána taxativně. Při praktické aplikaci se pak postupuje podle kapitoly příslušející navrhované skupině budov. Z požadavků lze upozornit na povinnost instalování zařízení autonomní detekce a signalizace v budovách OB1. Zařízení musí být také v každém bytě budovy OB2, v budovách OB3 a OB4 (pokud nejsou vybaveny EPS a EPS není požadována) v každé obytné buňce i v jednotlivých pokojích, ve společných prostorách a na únikové cestě vedoucí k východu, s výjimkou chráněné únikové cesty.

3.6.2 Změny staveb

Při změnách staveb (nástavbách, přístavbách a přestavbách) je třeba vzít v úvahu období, kdy byla stavba navrhována. Jedná-li se o budovu navrhovanou podle starších předpisů s jinou filozofií požárního zabezpečení (před nabytím účinnosti ČSN 73 08xx v r. 1977), byla by ustanovení současného souboru norem PBS nepřiměřeně tvrdá a jejich provedení technicky a ekonomicky náročná. Naopak některé změny staveb nezhoršují způsob stávajícího požárního zabezpečení stavby, který může být dostatečný. Proto přístup k návrhu požární ochrany při změnách staveb navrhovaných před r. 1977 je diferencovaný – viz ČSN 73 0834.

Změny staveb se podle rozsahu a závažnosti třídí takto:

• skupina I – změny staveb s uplatněním omezených požadavků požární bezpečnosti;
• skupina II – změny staveb s uplatněním specifických požadavků požární bezpečnosti;
• skupina III – změny staveb s plným uplatněním požadavků současných norem požární bezpečnosti.

Změna staveb skupiny I představuje nepodstatné úpravy, uvádí budovy do původního stavu výměnou opotřebovaných částí, popř. se provede instalace nových systémů technického nebo technologického zařízení. Může se jednat i o změny členění vnitřního prostoru, aniž by z menších místností nově vznikl prostor větší než 100 m². Tyto změny staveb za určitých předpokladů nevyžadují žádné úpravy vyvolané požadavky požární bezpečnosti.

Změna staveb skupiny III je natolik podstatnou změnou (a – nástavba o více než 1 podlaží; b – přístavba, jíž vznikne požární úsek, tvořený z více než 50 % podlahové plochy přístavbou; c – výměna nosné stropní konstrukce v rozsahu větším než 75 %), že se celá stavba musí řešit jako novostavba s respektováním současných požadavků požární bezpečnosti.

Změnou staveb skupiny II jsou všechny změny, které nelze zatřídit do skupin I a III. Právě těmto změnám je věnována podstatná část ČSN 73 0834, která uplatňuje u staveb skupiny II stejné principiální požadavky jako u novostaveb, vše však s přípustnými úlevami.

Změny staveb bytových domů na keramické nebo silikátové bázi, které byly navrhovány podle typových podkladů schválených do konce roku 1994, lze na rozdíl od obecné zásady rovněž posuzovat jako změny staveb se specifickými úlevami. Zásady řešení jsou popsány v ČSN 73 0834 příloze A; reagují především na vytváření požárních úseků, požárně bezpečný návrh půdních nástaveb, předělování instalačních šachet v úrovních stropů, zasklívání balkonů nebo lodžií aj. Zvláštní pozornost je věnována zabezpečení úniku osob.

Změny staveb se často týkají změn staveb kulturních památek. U budovy, která je prohlášena za památkově chráněnou, je třeba při zajišťování požární bezpečnosti zvolit odlišný postup než při posuzování běžných staveb. Požární zabezpečení změn staveb památkově chráněných s unikátními stavebními prvky či sbírkami má být vždy řešeno individuálně podrobnou analýzou konkrétních podmínek stavby.

Předmětem památkové péče mohou být unikátní stavební konstrukce (dřevěné stropy, schodiště, obklady, zastřešení) nebo prostory s významnou uměleckou výzdobou freskami, malbami, tapetami, štukaturami a s významnými sbírkami historických a uměleckých předmětů. Necitlivý zásah do stavby, i kdyby byl veden snahou o zlepšení požárního zabezpečení, není vždy možný. Proto se místo úprav konstrukcí spíše usměrňuje provoz v budově a požárně nebezpečné činnosti se do nemovitých kulturních památek umísťovat nesmí. Svou roli sehrává i povinnost vybavovat významné historické budovy elektrickou požární signalizací, samočinným hasicím zařízením nebo dalšími požárně bezpečnostními zařízeními.

Technická řešení přispívající ke zvýšení ochrany kulturních památek se kombinují s organizačními opatřeními tak, aby provoz v budově odpovídal jejím parametrům. Míní se tím, kromě jiného, např. i omezování počtu osob v prohlídkových skupinách úměrně k šířkám stávajících únikových cest.

Mateřské školy pro více než 6 dětí ve změnách staveb, se řeší podle Přílohy C. Počet dětí ovlivňuje především zatřídění do skupiny změny stavby a na ni navazující technické požadavky.

3.6.3 Budovy zdravotnických zařízení a sociální péče

ČSN 73 0835 reaguje na citlivý problém, který nebyl dlouho řešen. Jedná se o zařízení sociální péče, tj. domovy důchodců, domy s pečovatelskou službou, ústavy sociální péče a zvláštní zdravotnická zařízení pro děti. V praxi nebyl sjednocen názor, zda se tyto stavby mají posuzovat jako stavby pro bydlení, ubytování nebo zdravotnická zařízení. Současná technická norma upravuje daný stav a zvyšuje požární bezpečnost staveb, především zařízení sociální péče.

Třídění budov zdravotnických zařízení, přijaté v kodexu norem požární bezpečnosti, umožňuje snáze diferencovat protipožární požadavky. Budovy a prostory se člení na:

a) ambulantní zdravotnická zařízení

• skupina AZ 1 – zařízení, ve kterých jsou nejvýše 3 lékařská pracoviště tvořící provozní celek, nebo se jedná o lékárnu základního typu a hygienické stanice;
• skupina AZ 2 – zařízení mající více lékařských pracovišť než skupiny AZ 1. Patří sem především polikliniky a lékárny (kromě základního typu).

b) zdravotnická zařízení ústavní péče

• skupina LZ 1 – s nejmenším počtem 15 lůžek pro dospělé nebo 10 lůžek pro děti;
• skupina LZ 2 – lůžková zdravotnická zařízení s lůžkovými jednotkami.

c) zařízení sociální péče

• domy s pečovatelskou službou;
• ústavy sociální péče.

e) zvláštní zdravotnická zařízení pro děti

• kojenecké ústavy a dětské domovy pro děti do 3 let;
• jesle.

Zdravotnická zařízení AZ 1

Zdravotnická zařízení AZ 1 umístěná v budově jiného účelu se musí, až na výjimky, požárně oddělovat, včetně lékárny, která musí být samostatným požárním úsekem. Pokud jsou zařízení AZ 1 umístěna v samostatné budově s nejvýše 3 nadzemními podlažími, může celá budova tvořit 1 požární úsek s nechráněnou únikovou cestou šířky 1,1 m a dveřmi šířky 0,9 m.

Zdravotnická zařízení AZ 2

Zdravotnická zařízení AZ 2 se musí, pokud jsou umístěna v budovách jiného určení, požárně oddělit. V zařízeních AZ 2 se musí dále vytvořit samostatné požární úseky z prostorů, ve kterých je vyšší požární riziko (např. sklady hořlavých látek), anebo jejichž provoz musí být i při požáru zachován (např. operační oddělení, jednotka intenzivní péče). Zařízení této skupiny se mohou umísťovat ve vícepodlažních budovách s konstrukčním systémem nehořlavým, nebo v jednopodlažních budovách s konstrukčním systémem nehořlavým nebo smíšeným. Zpřísnění požadavků se týká povrchových úprav, podlahových krytin, průsvitných střešních plášťů a světlíků, podhledů a vnější tepelné izolace zateplovacích systémů. Další požadavky se týkají únikových cest a je formulován požadavek na zřízení evakuačního výtahu. Pro včasné zjištění požáru se zařízení AZ 2 vybavují zařízením EPS.

Zdravotnická zařízení LZ 1

Zdravotnická zařízení LZ 1 umístěná v budově jiného účelu musí vždy tvořit požární úsek. Zpřísňují se zde požadavky na únikové cesty, jejich délky, šířku (min. 1,1 m) apod. Zpřísnění požadavků se opět týká povrchových úprav, podlahových krytin, průsvitných střešních plášťů a světlíků, podhledů a vnější tepelné izolace zateplovacích systémů. Další požadavky se týkají únikových cest a je formulován požadavek na zřízení evakuačního výtahu. Evakuační výtah je požadován tehdy, jestliže LZ 1 je umístěno výše než ve 3. nadzemním podlaží.

Zdravotnická zařízení LZ 2

Zdravotnická zařízení LZ 2 mají nejpřísněji formulovány požadavky na zajištění požární bezpečnosti, protože se zde prokazatelně zdržují pacienti i se sníženou schopností pohybu anebo neschopní samostatného pohybu, a to ve větším počtu a také v noci. Kromě některých požadavků, které se vztahují k provedení stavebních konstrukcí (povrchové úpravy, podlahové krytiny, průsvitné výplně otvorů, střešní plášť, světlíky, podhledy a vnější tepelná izolace zateplovacích systémů v budovách), platí zde i zákaz umísťování LZ 2 v budovách se smíšenými nebo hořlavými konstrukčními systémy. Specifická opatření jsou zaměřená na problematiku únikových cest. Evakuace osob je rozložena do dvou fází: nejprve proběhne přesun pacientů vodorovným směrem z ohroženého požárního úseku do prostoru požárně bezpečného a teprve poté může začít jejich postupná evakuace svislým směrem – i s použitím evakuačních výtahů. Z uvedeného vyplývá, že ve vícepodlažních stavbách LZ 2 musí být každé podlaží rozděleno nejméně na 2 požární úseky tak, aby každý úsek mohl pojmout všechny pacienty jiného požárem přímo ohroženého úseku na podlaží. Evakuační výtah je vyžadován tehdy, jestliže výše než ve 3. NP se vyskytují lůžkové jednotky, anesteziologicko-resuscitační oddělení, jednotka intenzivní péče nebo operační oddělení. Budovy LZ 2 musí mít téměř vždy alespoň dvě nechráněné únikové cesty vedoucí různým směrem, svislá evakuace vícepodlažních budov probíhá výhradně chráněnými únikovými cestami a evakuačními výtahy. Rozměry únikových cest a výtahů musí umožňovat manipulaci s lůžkem a funkce evakuačního výtahu musí být zachována i při požáru. Únikové cesty musí mít nouzové osvětlení, vyznačen směr úniku a zaveden domácí rozhlas k zajištění plynulé evakuace. Budovy LZ 2 musí mít instalováno zařízení elektrické požární signalizace.

Domy s pečovatelskou službou

Prostory s pečovatelskou službou pro více než 12 osob umístěné v budově jiného účelu musí být, kromě společné únikové komunikace, od ostatních částí stavby požárně odděleny. V prostorech domů s pečovatelskou službou musí samostatné požární úseky tvořit:

• každý byt, ve kterém je poskytována pečovatelská služba;
• prostory, pro které to vyžaduje norma pro bydlení a ubytování;
• ostatní prostory, které přímo nesouvisejí s poskytováním pečovatelské služby.

Požární úseky bytů nesmí být umístěny v budovách s hořlavými konstrukčními systémy. U stavby se smíšenými konstrukčními systémy se nesmí byty vyskytovat nad výškovou úrovní 12 m.

Zpřísnění požadavků se opět týká povrchových úprav a podlahových krytin. Další požadavky se týkají únikových cest a evakuačního výtahu, který je požadován tehdy, jestliže byty jsou umístěny výše než ve 3. nadzemním podlaží, nebo s výškovou úrovní větší než 9 m. Je-li v domě, kde se poskytuje pečovatelská služba, více než 50 osob, musí být instalováno zařízení elektrické požární signalizace.

Ústavy sociální péče

Ústavy sociální péče s více než 15 lůžky pro dospělé nebo 10 lůžky pro děti, umístěné v budově jiného účelu, musí být od ostatních prostorů budovy požárně odděleny.

V ústavech sociální péče musí samostatné požární úseky tvořit:

• každé ošetřovatelské oddělení;
• lůžková část zařízení sociální péče s navrhovanou kapacitou nejvýše 20 lůžek;
• každá samostatná jednotka pro ubytování;
• sklady lůžkovin, zdravotnického nebo provozního materiálu aj.;
• prostory, které přímo nesouvisejí s poskytováním ústavní sociální péče;
• prostory, které podle příslušných norem musí tvořit samostatný požární úsek.

Požární úseky lůžkové části nesmí zaujímat více než 1 podlaží.

V novostavbách musí být lůžkové části umístěny v budovách s nehořlavými konstrukčními systémy. Smíšené konstrukční systémy jsou dovoleny pouze u změn staveb stávajících ústavů sociální péče, s nejvýše 7 nadzemními podlažími, u nově budovaných jednopodlažních staveb aj.

Zpřísnění požadavků se týká povrchových úprav, podlahových krytin, únikových cest, technických zařízení. V ústavech sociální péče, ve kterých je více než 50 lůžek, se požaduje instalace elektrické požární signalizace. Samočinnými hlásiči požáru se doporučuje vybavit všechny požární úseky, kromě požárních úseků bez požárního rizika. Tlačítkové hlásiče požáru mají být umístěny zejména na únikových cestách a v pracovnách personálu.

Kojenecké ústavy a dětské domovy pro děti do 3 let

Kojenecké ústavy a dětské domovy pro děti do 3 let, ve kterých se vyskytuje více než 10 lůžek pro děti, se navrhují jako zdravotnická zařízení LZ 2. Lůžková jednotka však nesmí mít více než 30 lůžek.

Jesle

Jesle mohou být umísťovány nejvýše ve 2. nadzemním podlaží, v budovách pouze s nehořlavým, u změn staveb i se smíšeným konstrukčním systémem, nikoliv v dřevostavbách. Další omezení se týkají povrchových úprav, podhledů, průsvitných střešních plášťů a světlíků. Jedna nechráněná úniková cesta nesmí být delší než 15 m, musí mít šířku alespoň 1,1 m a šířku dveří nejméně 0,9 m. U změn staveb se povoluje použít částečně chráněnou únikovou cestu.

3.6.4 Shromažďovací prostory

Základním problémem požární ochrany shromažďovacích prostorů je ochrana velkého počtu osob při vzniku požáru a následném úniku. Shromažďovacími prostory nejsou dnes jen kina a divadla, ale i velká nákupní nebo společenská zábavní centra, sakrální stavby a další prostory s velkou hustotou osob. Největším nebezpečím pro lidi při požáru, jak o tom hovoří šokující zprávy z celého světa, jsou zplodiny hoření, které se rychle šíří všemi otvory a netěsnostmi po budově, a také chování lidí, kteří propadnou panice. O rozhodnutí, zda se jedná o vnitřní shromažďovací prostor, rozhoduje nejen počet lidí, kteří se mohou v daném prostoru vyskytovat (E ≤ 250), ale i jejich hustota (≤ 5 m²/osobu) a výšková poloha shromažďovacího prostoru v budově.

Těžiště opatření musí proto ruku v ruce s preventivními opatřeními zaměřenými na předcházení vzniku požáru spočívat v:

• zákazu použití hořlavých materiálů, produkujících při hoření toxické zplodiny;
• vyloučení materiálů a konstrukcí, umožňujících rychlé nebo skryté šíření požáru;
• důsledném oddělování prostorů požárně nebezpečných;
• správném návrhu únikových cest (počet, druh únikových cest, jejich šířky a provedení, panikové kování dveří, náhradní a nouzové osvětlení, značení) s přihlédnutím k panice, která může při požáru nastat;
• ochraně osob před účinky zplodin hoření návrhem odvodů kouře a tepla a odvětráváním únikových cest;
• instalaci elektrické požární signalizace s vyvedením signálu k profesionálním zásahovým a záchranným jednotkám;
• přenesení povinnosti rychlého zpozorování požáru, jeho ohlášení a provedení hasebního zásahu na automatická požárně bezpečnostní zařízení;
• vytvoření možností pro rychlý odchod lidí dále směrem od hořící budovy;
• zaručení příjezdů a ploch pro ustavení požární techniky a vybudování zařízení pro provedení zásahu a zajištění bezpečnosti zasahujících jednotek;
• přijetí organizačních opatření požární ochrany.

Venkovní shromažďovací prostor není zcela stavebně uzavřen a může být vymezen i přírodním prostředím. Posuzuje se v případě, že slouží pro více než 500 osob.

Rozvedení nastíněných zásad je řešeno podrobněji pro vnitřní i venkovní shromažďovací prostory v ČSN 73 0831.

Literatura (normy viz část 4 Příloha)

[1] ČSN 73 0802 Požární bezpečnost staveb – Nevýrobní objekty

[2] ČSN 73 0804 Požární bezpečnost staveb – Nevýrobní objekty

[3] ČSN 73 0810 Požární bezpečnost staveb – Společná ustanovení

[4] ČSN 73 0818 Požární bezpečnost staveb – Obsazení objektů osobami

[5] ČSN 73 0821 ed. 2 Požární bezpečnost staveb – Požární odolnost stavebních konstrukcí

[6] ČSN 73 0822 Požárně technické vlastnosti hmot (PTVH). Šíření plamene po povrchu stavebních hmot

[7] ČSN 73 0824 Požární bezpečnost staveb – Výhřevnost hořlavých látek

[8] ČSN 73 0831 Požární bezpečnost staveb – Shromažďovací prostory

[9] ČSN 73 0833 Požární bezpečnost staveb – Budovy pro bydlení a ubytování

[10] ČSN 73 0834 Požární bezpečnost staveb – Změny staveb

[11] ČSN 73 0835 Požární bezpečnost staveb – Budovy zdravotnických zařízení a sociální péče

[12] ČSN 73 0842 Požární bezpečnost staveb – Objekty pro zemědělskou výrobu

[13] ČSN 73 0843 Požární bezpečnost staveb – Objekty spojů a poštovních provozů

[14] ČSN 73 0845 Požární bezpečnost staveb – Sklady

[15] ČSN EN 1363-1 Zkoušení požární odolnosti – Část 1: Základní požadavky

[16] ČSN EN 1363-2 Zkoušení požární odolnosti – Část 2: Alternativní a doplňkové postupy

[17] ČSN EN 13501-1 Požární klasifikace stavebních výrobků a konstrukcí staveb – Část 1: Klasifikace podle výsledků zkoušek reakce na oheň.

[18] ČSN EN 13501-2 Požární klasifikace stavebních výrobků a konstrukcí staveb – Část 2: Klasifikace podle výsledků zkoušek požární odolnosti kromě vzduchotechnických zařízení

[19] ČSN EN 13501-3+A1 Požární klasifikace stavebních výrobků a konstrukcí staveb – Část 3: Klasifikace podle výsledků zkoušek požární odolnost výrobků a prvků běžných provozních instalací: požárně odolná potrubí a požární klapky

[20] ČSN EN 13501-4 Požární klasifikace stavebních výrobků a konstrukcí staveb – Část 4: Klasifikace podle výsledků zkoušek požární odolnosti prvků systémů pro usměrňování pohybu kouře

[21] ČSN EN 13501-5 Požární klasifikace stavebních výrobků a konstrukcí staveb – Část 5: Klasifikace podle výsledků zkoušek střech vystavených vnějšímu požáru

[22] ČSN EN 1991-1-2 Eurokód 1: Zatížení konstrukcí – Část 1 bod 2: Obecná zatížení – Zatížení konstrukcí vystavených účinkům požáru. Požární klasifikace stavebních výrobků

[23] ČSN 73 0848 Požární bezpečnost staveb – Kabelové rozvody

[24] ČSN 73 0863 Požárně technické vlastnosti hmot. Stanovení šíření plamene po povrchu stavebních hmot

[25] ČSN 73 0865 Požární bezpečnost staveb. Hodnocení odkapávání hmot z podhledů stropů a střech

[26] ČSN 65 0201 Hořlavé kapaliny – Prostory pro výrobu, skladování a manipulaci

[27] ČSN 06 1008 Požární bezpečnost tepelných zařízení

[28] ČSN 73 0872 Požární bezpečnost staveb. Ochrana staveb proti šíření požáru vzduchotechnickým zařízením.

[29] ČSN 73 0873 Požární bezpečnost staveb. Zásobování požární vodou

[30] ČSN 73 0875 Požární bezpečnost staveb. Stanovení podmínek pro navrhování elektrické požární signalizace v rámci požárně bezpečnostního řešení

[31] ČSN 01 3495 Výkresy ve stavebnictví – Výkresy požární bezpečnosti staveb

[32] ČSN 27 4014 Bezpečnostní předpisy pro konstrukci a montáž výrobků – Zvláštní úpravy výtahů určených pro dopravu osob a nákladů – Evakuační výtahy

[33] ČSN EN 81-72 ed. 2 Bezpečnostní předpisy pro konstrukci a montáž výtahů – Zvláštní úpravy výtahů určených pro dopravu osob a osob a nákladů – Část 72: Požární výtahy

[34] ČSN EN 81-20 Bezpečnostní předpisy pro konstrukci a montáž výtahů – Výtahy pro dopravu osob a nákladů – Část 20: Výtahy pro dopravu osob a osob a nákladů

[35] ČSN EN 81-50 Bezpečnostní předpisy pro konstrukci a montáž výtahů – Přezkoušení a zkoušky – Část 50: Konstrukční zásady, výpočty, přezkoušení a zkoušky výtahových komponent.

[36] Vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb

[37] Vyhláška č. 268/2011 Sb., kterou se mění vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb

[38] Vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci), ve znění pozdějších předpisů

[39] BRADÁČOVÁ, I. a kol.: Stavby a jejich požární bezpečnost, Praha: ČSSI 1999

[40] BRADÁČOVÁ, I.: Požární bezpečnost domu. Brno: ERA 2005

[41] BRADÁČOVÁ, I.: Požární bezpečnost staveb, Nevýrobní objekty. 2. vydání. Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, Ostrava 2010

[42] Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů

[43] BLAŽEK, V., CHROMÝ, T., PATER, J., SLÁČAL, J.: MP 1 Projektová činnost, 2. rev. Praha: IC ČKAIT 2006

[44] ZOUFAL, R. a kol. Hodnoty požární odolnosti stavebních konstrukcí podle Eurokódů. Praha: PAVUS, 2009.

[45] BRADÁČOVÁ, I., ČESELSKÁ, T.: Zateplování budov – novinky z pohledu požární bezpečnosti. ERA21, 17. ročník 03 2017, str. 94–96, 70 %. ISSN 1801-089X.

[46] BRADÁČOVÁ, I., ČESELSKÁ, T.: Zateplování budov – novinky z pohledu požární bezpečnosti – část 2. ERA21, 17. ročník 03/2018, str. 94–96, ISSN 1801-089X.

[47] BRADÁČOVÁ, I., Požární bezpečnost staveb II. Výrobní objekty., Ostrava: SPBI, 2008. ISBN: 978-80-7385-45-6

[48] PETRÁŠ, V., VEJVARA, L., BRADÁČOVÁ, I.: Vymezení hranice kritické intenzity sálavé složky při stanovení odstupových vzdáleností, Mezinárodní konference dřevostavby 2018, Volyně 2018, str.60–64, ISBN  978-80-86837-90-1.

4 PŘÍLOHA

Kodex požárních norem platný k 16.6.2019

Tab. P 1  ČSN pro navrhování požární bezpečnosti staveb

Tab. P 2  ČSN pro ověřování požární odolnosti konstrukcí a požárně technických vlastností hmot a výrobků (tato tabulka se průběžně mění v souvislosti s přejímáním EN)

Tab. P 3  Eurokódy, tj. ČSN EN pro zatížení a navrhování konstrukcí na účinky požáru

Tab. P 4  ČSN pro hodnocení stavebních konstrukcí a hmot (tabulka se mění v souvislosti s přejímáním EN)

Tab. P 5  Evropské zkušební normy pro stanovení reakce stavebních výrobků na oheň

Tab. P 6  Evropské zkušební normy pro stanovení požární odolnosti stavebních konstrukcí a výrobků (tabulka se mění v souvislosti s přejímáním EN)

Tab. P 7  Klasifikační evropské normy