MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU ČR
SEKCE STAVEBNICTVÍ
Na Františku 32, Praha 1
Program MPO ČR na podporu výzkumu a vývoje
Regenerace panelových domů
Praha 2000
Zpracoval: Stavební fakulta Českého vysokého učení technického
Spolupráce: STÚ-K, .a s., Praha
Řešitelé: prof. Ing. Jiří Witzany, DrSc., Stavební fakulta ČVUT (vedoucí řešitel úkolu); Ing. Roman Cupal; Ing. Tomáš Čejka, Stavební fakulta ČVUT; Ing. Antonín Hruška, CSc., Stavební fakulta ČVUT; Ing. Jiří Karas, CSc., Stavební fakulta ČVUT; Ing. Jiří Ratzenbek; Ing. Eva Ratzenbeková; Ing. Rainer Scheffel; Ing. Petr Svítil; Ing. Václav Vimmr, CSc., STÚ-K, a. s., Praha; Ing. Radek Zigler, Stavební fakulta ČVUT
Kód publikace: I/06
ISBN tištěné publikace: 80-86364-23-2
Vydavatel tištěné verze: Informační centrum ČKAIT
MPO souhlasí se zveřejněním pomůcky.
Omlouváme se za špatnou čitelnost některých vyobrazení způsobenou nekvalitním stavem dostupných archivních předloh.
Obsah
ÚVOD
Panelová soustava T 06 B, používaná pro výstavbu bytů, byla v materiálových variantách pro Severočeský kraj vyráběna celkem 23 let, od roku 1964 do roku 1987 (obr. 1).
Obr. 1 Pohled na hlavní průčelí bytového domu T 06 B
1.1 PODMÍNKY VÝSTAVBY
Převážná většina bytových objektů soustavy byla stavěna v rámci státního plánu, který byl vyhlašován v pětiletých cyklech plánování (v tzv. pětiletkách). Množství dokončených bytových jednotek stanovené rezortním ministerstvem bylo podmíněno dokončením občanské a technické vybavenosti, event. dalších podmiňujících staveb. Tento způsob výstavby bytů, až na vzácné výjimky jediný způsob výstavby bytových domů – byl známý jako KBV – komplexní bytová výstavba. Pro každou pětiletku byla centrálně stanovena základní kritéria, označovaná jako THU – technicko-hospodářské ukazatele.
Ukazatele stanovily velmi podrobné podmínky pro navrhování a budování jak jednotlivých staveb, tak obytných souborů. Dodržením těchto podmínek bylo vázáno financování stavby. Technicko-hospodářské ukazatele stanovily hustotu zástavby (ukazatel – plánovaný počet obyvatel na jeden hektar), procentní zastoupení velikosti bytů podle kategorií, limitní investiční náklady na komplexní bytovou jednotku (tj. nákladů na byt včetně technické a občanské vybavenosti), limitní náklady na čistý byt a další ukazatele, které ve svých důsledcích předurčily konečnou strukturu stavěných bytů.
1.2 STAVEBNÍ ORGANIZACE
Stavbu objektů komplexní bytové výstavby ze soustavy T 06 B prováděly v Severočeském kraji nejprve dvě největší stavební organizace v kraji, Pozemní stavby Ústí nad Labem a Pozemní stavby Liberec, později rovněž Severočeská konstruktiva. Tyto podniky byly posléze spolu s výrobcem panelů soustavy T 06 B Prefou Ústí nad Labem sloučeny do Výrobně hospodářské jednotky (VHJ) Pozemní stavby Ústí nad Labem.
1.3 VÝVOJ VÝROBY STAVEBNÍCH DÍLCŮ
Výroba byla od prvopočátku zajišťována ve výrobních závodech, kde byly vytvořeny lepší podmínky pro výrobu potřebného množství panelů. Přechodně byly některé prvky soustavy vyráběny v provizorních výrobnách umísťovaných poblíž největších staveb (na tzv. polygonech). Pro co nejlepší využití výrobních linek byla stavební soustava – a tím i výběr množství sekcí – upravována tak, aby sortiment dílců byl co nejuniverzálnější (a nejmenší).
Na velikost jednotlivých dílců měla rozhodující vliv i přepravní technika, jak ve vlastních výrobnách, tak zejména na stavbách, kde byly pro montáž objektů používány výhradně stavební stožárové jeřáby. Jejich limitovaná únosnost byla z počátku 2 500 kg, později 4 000 kg při vyložení cca 18 m. Využitelná únosnost a výška zdvihu ale omezovaly tvar (šířku) budované stavby a její podlažnost.
Postupný přesun výroby dílců do trvalých výroben umožnil zvyšovat výrobu dílců v požadovaném množství, ale i přesunout některé činnosti ze staveb do výroben pro snížení staveništní pracnosti.
Výrobny dílců
Prvky stavební soustavy T 06 B byly vyráběny v několika lokalitách Severočeského kraje. Nejznámější z nich jsou Chomutov, Dobkovice a Trmice v okrese Ústí nad Labem, Liberec, Chrastava a Česká Lípa.
1.4 MÍSTA VÝSTAVBY OBJEKTŮ ZE SOUSTAVY T 06 B
Bytové objekty a z nich obytné okrsky ve všech variantách stavební soustavy T 06 B byly stavěny kromě jiného v Chomutově, Mostě, Litvínově, Bílině, Teplicích, Duchcově, Krupce, Ústí nad Labem, Litoměřicích, Lovosicích, Děčíně, České Lípě, Liberci, Hrádku nad Nisou, Chrastavě, Jablonci nad Nisou.
1.5 AKTUALIZACE
Během výroby byla stavební soustava několikrát upravována (aktualizována), byly upravovány zejména konstrukce obvodového pláště, tj. průčelí, štítů, a konstrukce střešního pláště. Od roku 1974 byly uplatněny únosnější styky vnitřní nosné konstrukce. Podnětem pro úpravy soustavy byly zpravidla změny statických a tepelně technických normových požadavků. V rámci aktualizací byly řešeny i některé vady projektové dokumentace, které se projevily jako poruchy na dokončených stavbách.
1.6 UKONČENÍ VÝSTAVBY
S nástupem výroby stavební soustavy OP 1.21 – první realizační záběr v roce 1988 – byla výroba prvků soustavy T 06 B, po dokončení rozestavěných objektů, ukončena. Současně došlo k ukončení výroby všech dalších bytových stavebních soustav vyráběných v Severočeském kraji: stavební soustavy BANKS, T 08 BU a B 70.
2 OBJEMOVÉ, DISPOZIČNÍ A ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ
2.1 ZÁKLADNÍ ÚDAJE O SOUSTAVĚ
Označení stavěných variant: T 06 B, T 06 BU, T 06 BU-78
Výška zástavby podle typového podkladu se 4, 6, 8 a 12 nadzemními podlažími; podle stejných typových podkladů byly realizovány i objekty se 3, 5, 7 a 10 nadzemními podlažími. Věžové objekty se 14-ti nadzemními podlažími byly postaveny podle opakovaného projektu.
Hloubka řadových sekcí je modulově 9,60; 10,80; 12,00 m; u chodbových a bodových typů 14,40 m.
Dilatační celky řadových domů byly sestaveny z 1-3 řadových sekcí.
Délka běžného dilatačního celku (tj. dvou řadových sekcí) je modulově 9 x 3,60 m, tj. 32,40 m.
Realizace objektu byla prováděna s úplným podsklepením (suterénem) pro umístění bytového zázemí, bez podsklepení (pouze s technickým podlažím) nebo v kombinací částečného podsklepení a technického podlaží. Pro objekty bez suterénu bylo pro ležaté rozvody budováno technické podlaží se světlou výškou obvykle 1,50 m.
Výtahová šachta lanového výtahu je u objektů s 5-8 nadzemními podlažími (a v objektech podle obr. 15) umístěna v zrcadle schodiště, strojovna výtahu v nástavbě na střeše. Věžové domy mají výtahovou šachtu pro dva výtahy zpravidla mimo schodišťový prostor, strojovna výtahů je rovněž ve střešní nástavbě.
2.2 POPIS KONSTRUKCE
- Příčně nosný konstrukční systém s modulem 3 600 mm.
- Konstrukční výška podlaží 2 800 mm.
- Vnitřní stěnové dílce betonové (u vyšších objektů železobetonové) tl. 140 mm.
- Stropní dílce železobetonové plné tl. 120 mm.
- Železobetonové dvouramenné schodiště uložené na podestových a mezipodestových dílcích, 14 podlažní věžový dům stavěný podle opakovaného projektu má jednoramenné ocelové schodiště.
- Obvodový plášť průčelí samonosný vrstvený tl. 240 mm s tepelnou izolací z plynosilikátu (od roku 1964 do roku 1968), později nesený vrstvený tl. 220 (240) mm s tepelnou izolací z polystyrénu.
- Obvodový plášť štítů nosný vrstvený tl. 320 mm s tepelnou izolací z plynosilikátu (od roku 1964 do roku 1968), později tl. 290 mm s tepelnou izolací z polystyrénu.
- Atikové dílce tl. 240 mm (od roku 1964 do 1968), později tl. 220 (240) mm s tepelnou izolací z polystyrénu.
- Polozapuštěné bytové a hospodářské lodžie.
- Střecha plochá jednoplášťová s tepelnou izolací z plynosilikátových tvárnic nebo panelů, později dvouplášťová tvořená železobetonovými deskami s tepelnou izolací z minerálních rohoží.
- Betonové příčky tl. 60 mm.
- Bytová jádra B 3, B 10 M.
2.3 SPOJOVÁNÍ DÍLCŮ NOSNÉ KONSTRUKCE
Styky stěn s hmoždinkami vyplněnými cementovou maltou a se stykovací výztuží spojovanou svarem.
Stropy osazovány do maltového lože s úpravou spár pro zmonolitnění stropní konstrukce.
2.4 REALIZACE SOUSTAVY
Stavební soustava byla stavěna na území celého Severočeského kraje od roku 1964 do roku 1987. V okrajových okresech severočeského kraje byly v rámci mezikrajové výpomoci stavěny i budovy z konstrukčních soustav v materiálových variantách sousedních krajů (Hradec Králové, Karlovy Vary).
Stavební soustava byla zpočátku realizována pouze ve formě řadových sekcí, postupně byla doplňována o nová objemová řešení: věžové, bodové a chodbové domy, domy s malometrážními byty a domy pro ubytování. Úpravou typové dokumentace vznikly rohové sekce, které byly realizovány podle opakovaných projektů, nebo polyfunkční objekty s občanským vybavením v podnoži.
2.5 OBJEMOVÉ, DISPOZIČNÍ A ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ
2.5.1 Sekce
Obecně je sekce bytového domu charakterizována prostory přístupnými z jednoho schodiště. Sekce se staly základem pro sestavování celých domů. Podle požadavků byly z jednotlivých (typových) sekcí, v souladu s vyhlašovanými plánovacími ukazateli pro komplexní bytovou výstavbu (KBV) a s urbanistickými požadavky, navrhovány domy buď rozptýlené výstavby, nebo celé obytné soubory.
Typový podklad, podle kterého byly první bytové řadové objekty realizovány, obsahoval typové řešení jednotlivých sekcí vrchní stavby pro výškovou hladinu 4 a 8 nadzemní podlaží s variantami vstupů pro univerzální napojení objektů na přístupové cesty.
Objekty byly sestaveny z jednotlivých dilatačních celků, které tvořily většinou 2 a nejvýše 3 typové sekce. U objektů s více sekcemi byla zpravidla vkládána dilatace za každou druhou nebo třetí sekcí.
2.5.2 Spodní stavba
Spodní stavba, tj. 1. PP (suterén) nebyla u prvních objektů typová a objekty byly navrhovány v různých verzích 1. PP; buď jako plně podsklepené s bytovým zázemím v tomto podlaží, nebo jako částečně podsklepené pro nezbytné bytové zázemí, či zcela nepodsklepené, kdy pro ležaté rozvody sloužilo technické podlaží se světlou výškou cca 1,50 m. Bytové zázemí zůstávalo v bytovém objektu neřešeno – bylo řešeno v rámci obytného souboru.
Obr. 2 Přehled sekcí podle informačního katalogu T 06 BU z 1974
Obr. 3 Příklad skladby bytového domu ze 4 řadových sekcí
Objekty stavěné podle pozdějších variant soustavy měly typovou spodní stavbu, která řešila požadavky na bytové zázemí v závislosti na počtu bytů a podlažnosti objektu. Podle konfigurace terénu, kam byly bytové objekty navrhovány, byla volena varianta vstupů do objektu. Typová řada
T 06 B měla zpravidla dva vstupy do budovy. Vstup, u kterého byla umístěna zvonková tabla, byl hlavním vstupem, vstup bez zvonků byl vedlejším vstupem do budovy. Hlavní vstup do budovy mohl být, s ohledem na konfiguraci terénu a přístupové možnosti, řešen do 1. PP (suterénu), na mezipodestu mezi 1. PP a 1. NP nebo do 1. NP (do přízemí). Vedlejší vstup (s výškovým rozdílem 1 podlaží) byl zpravidla na opačné straně v úrovní 1. PP nebo na mezipodestě. V některých případech byl vedlejší vstup řešen společně pro dvě sekce. V tomto případě byl vedlejší vstup umístěn v prostředním modulu sousedních sekcí nebo ve štítě objektu. Podle osazení do terénu bylo pro vstup do budovy řešeno vnější předložené schodiště nebo vyrovnávací rampa.
Obr. 4 Levá řadová sekce T 06 BU
Obr. 5 Střední řadová sekce T 06 BU
Obr. 6 Příklad dilatačního celku řadového domu ze dvou sekcí postavený ve variantě T 06 B
2.6 OBJEKTY
Podle uspořádání bytů byly objekty typové řady T 06 B stavěny jako řadové, bodové, věžové a chodbové.
Obr. 7 Pohled na hlavní fasádu a štít řadového domu T 06 B s dispozičním řešením podle obr. 6.
2.6.1 Řadové domy
U řadového domu je rozhodující skutečnost, že je sestaven z jednotlivých řadových sekcí. Tento typ domů ve výstavbě převažoval a vyhovoval zástavbě na mnoha staveništích.
Řadové domy neměly tak omezenou orientaci vůči světovým stranám jako bodové domy. Informační katalog udává orientaci hlavního průčelí řadové sekce ± 95° od jihu. Z tohoto hlediska vyhověl řadový objekt většině stavenišť. Univerzálnost orientace umožnila navíc možnost volby varianty hlavního vstupu. Některé příklady sestavy objektů z řadových sekcí jsou na obr. 8 a 9.
Obr. 8 Bodový dům T 06 B v Povrlech
Obr. 9 Bodový dům T 06 BU
2.6.2 Bodové domy
Bodový dům je charakterizován uspořádáním bytů po celém obvodě objektu s vnitřním schodištěm a velmi omezenou orientací. Informační katalog z roku 1975 omezuje orientaci hlavního vstupu od východního směru na pouhých ± 5°. Bodovými domy byl, podle urbanistických a architektonických požadavků, doplňován prostor mezi řadovými domy a v některých případech tvořily okrajové části větších sídelních celků.
V průběhu výstavby bytových domů T 06 B bylo vytvořeno několik typů bodových domů. Některé z prvních objektů postavených z parapetního systému obvodového pláště byly stavěny s balkóny, pozdější již pouze s lodžiemi. Ukázka jednoho z těchto objektů, který byl postaven v Povrlech, okres Ústí nad Labem, je na obr. 8 1. PP tohoto objektu je vyzděno z děravých cihel CDm a nachází se v něm bytové zázemí. Dům s 24 bytovými jednotkami byl dostavěn v roce 1972.
Novější bodové objekty stavěné podle typové dokumentace stavební soustavy T 06 BU nebo T 06 BU-78 měly 5 nebo 6 příčných modulů po 3 600 mm. Obě varianty se liší kategoriemi bytů.
2.6.3 Věžové domy
U věžových domů převládá výška nad ostatními půdorysnými rozměry objektu. Věžové domy postavené v Severočeském kraji sestávají z jedné či dvou sekcí a byly stavěny s 12 a 13 bytovými podlažími. Věžové domy byly v komplexní bytové výstavbě používány ze dvou základních důvodů. Prvním bylo architektonické hledisko, které sledovalo porušení výškové hladiny okolní zástavby jak původní tak nové. Druhým důvodem byl požadavek technicko-hospodářských ukazatelů a potřeba vypořádat se s ukazatelem hustoty obyvatel na 1 ha.
Jeden z mnoha typů věžových domů byl postaven v Roudnici nad Labem. Tento zcela výjimečný objekt s 10 obytnými podlažími má vstupní podlaží v úrovni terénu (s bytovým zázemím) a prostory pro kotelnu na topné oleje v 1. PP s olejovým hospodářstvím částečně zasunutým pod objektem z části mimo objekt (viz obr. 14). Objekt, který byl dostavěn v roce 1975, sestává ze dvou sekcí. Hlavní vstupy jsou z úrovně terénu do 1. NP. Pod oběma koncovými moduly se nacházejí průchody, které vedou od jednoho průčelí k druhému. Zadní průčelí tohoto objektu je patrné na obr. 14. Další dva typy věžových objektů jsou na obr. 10, 12 a 13.
Obr. 10 Pohled na dvě průčelí věžového domu
Obr. 11 Pohled na zadní průčelí řadového domu T 06 B
Obr. 12 Pohled na sžítovou stěnu a zadní průčelí věžového domu T 06 B
Obr. 13 Pohled na dvě průčelí věžového domu T 06 B s 12 bytovými podlažími
Obr. 14 Věžový dům v Roudnici nad Labem
2.6.4 Chodbové domy
Chodbové typy domů jsou řešeny jako objekty se třemi trakty. V obou krajních traktech jsou zpravidla situovány obytné plochy, ve středním traktu je umístěna chodba. Chodbové typy objektů sloužily jako bytové objekty s byty převážně II. nebo III. kategorie nebo jako objekty pro ubytování – ubytovny, pečovatelské domy apod.
Pro zlepšení architektonické vzhledu byly v rámci dané stavební soustavy vyvíjeny objekty s výrazně členitější fasádou, než jakou měly výše uvedené objekty. Tyto stavby byly označovány jako strukturované domy. Příklad strukturovaného řadového domu je na obr. 15.
Další příklady staveb postavených ve variantách soustavy jsou na obr. 16–19.
Obr. 15 Řadový dům – hlavní průčelí
Obr. 16 Hlavní průčelí domu T 06 B s celostěnovým pláštěm
Obr. 17 Hlavní průčelí domu T 06 B s celostěnovým pláštěm
Obr. 18 Zadní průčelí domu z obr. 16
Obr. 19 Příklad objektu T 06 B pro ubytování. Objekt slouží jako dům pečovatelské služby
2.7 PODLAŽNOST
Typový podklad byl řešen pro řadové, bodové a chodbové domy ve výškové hladině 4, 6, 8 a 12 nadzemních podlaží. V průběhu let byly postaveny řadové a bodové domy podle stejných typových podkladů se 3, 5 a 7 nadzemními podlažími i věžové domy s 11 nadzemními podlažími. Věžové objekty se 14 a některé se 13 nadzemními podlažími byly realizovány podle opakované projektové dokumentace.
2.8 ŘEŠENÍ BYTŮ
2.8.1 Kategorie
Kategorie bytů jsou označeny podle ČSN 73 4301 římskými řadovými číslicemi I. až VIII., která udává vždy největší počet osob, pro který je byt určen. Do tohoto počtu jsou zahrnuty i děti bez ohledu na jejich věk. Jsou-li v bytě určeném pro čtyři, šest nebo osm osob dvě jednolůžkové ložnice, doplňuje se označení velikostní kategorie písmenem „d“.
Stejná norma stanovila nejmenší počet místností, nejmenší plochy místností v závislosti na kategorii bytu, prostory příslušenství, možnosti vybavení základním nábytkem a další podmínky.
Vztah kategorie bytu k počtu obytných místností udává tab. 1.
Tab. 1
| Velikostní kategorie bytu | I. | II. | III. | IV. | IVd. | V. | VI. | VId. | VII. | VIII. | VIIId. |
| Nejmenší počet obytných místností | 1 | 2 | 3 | 3 | 4 | 4 | 4 | 5 | 5 | 5 | 6 |
Typové podlaží tvoří byty I. – VI. kategorie s počtem bytů na podlaží podle použitého objemového řešení: u řadových sekcí 2 nebo 3 byty na podlaží; u bodových a chodbových sekcí a u věžových domů 4-6 bytů.
2.8.2 Velikosti bytů
Nabídka bytů byla v každé variantě soustavy řešena pro běžná podlaží a pro 1. NP. Dispoziční řešení bytů v 1. NP bylo odlišné podle varianty vstupu do budovy. V případech, kdy byl hlavní vstup řešen v 1. PP (suterénem), bylo dispoziční řešení bytů v 1. NP zpravidla shodné s běžným podlažím. Při řešení hlavního nebo vedlejšího vstupu do 1. NP a druhého vstupu na opačné straně se dispoziční řešení v 1. NP lišilo od běžného podlaží. Nestandardním řešením bylo umísťování bytových prostor v 1. PP, pro které byly využity volné prostory v tomto podlaží.
Obr. 20 Garsoniéra
Předpokladem pro takové řešení byla vhodná konfigurace terénu, umožňující řešit úroveň podlahy bytu alespoň v úrovni terénu; podle pozdějších normových požadavků nejméně 0,15 m nad nejvyšším bodem přilehlého terénu. Toto řešení dovolovaly všechny varianty soustavy.
Informace o kategorii bytu byla provázena hodnotami o obytné ploše (zkratka POb – součet ploch obytných místností bytu) nebo užitkové ploše (zkratka PUb – užitková plocha bytu). Pro hodnocení bytů byla převážně používána druhá uvedená hodnota, tj. PUb (nebo pouze PU) – užitková plocha bytu, která zahrnuje jak plochu obytných místností, tak plochy příslušenství bytu. Tato hodnota je uvedena u následujících příkladů řešení bytů.
Typový podklad nezahrnoval řešení bytů větších než VI. kategorie. Pokud byly postaveny byty vyšší kategorie, jednalo se o netypová řešení na základě individuálních potřeb. Byty vyšších kategorií však vznikají hojně v současné době sloučením dvou sousedních bytů.
Příklady bytů v běžných sekcích
Byt I. kategorie
Byt s nejméně jednou obytnou místností, také garsoniéry. Tento byt byl pouze ve výběru sekcí T 06 B (s plochou místnosti 13,51 m2 včetně kuchyňského koutu), v pozdějším výběru sekcí byl řešen se dvěma místnostmi, a to vzhledem k nemožnosti splnění normového požadavku na nejmenší plochu 18,0 m2 v případě jedné místnosti. Uspořádání bytu je zřejmé z obr. 20. Velikost bytu PU 19,52 m2.
Byt II. kategorie
Byt se dvěma místnostmi poskytoval již větší komfort. Častěji je označován jako byt 1+1. Jak je zřejmé z kategorie, byl určen pro 2 dospělé osoby a zahrnut v nabídce řadových sekcí se třemi byty v běžném podlaží. Byl realizován v řadových domech všech variant stavební soustavy. Plošná velikost těchto bytů se pohybovala v rozmezí PU 35,0-45,0 m2. Příklad je na obr. 21.
Obr. 21 Byt II. kategorie
Byt III. kategorie
Spolu s následující kategorií nejhojněji stavěná kategorie bytu (označovaný jako byt 2+1). Dispoziční uspořádání je velmi rozmanité v závislosti na tom, zda se byt nachází v řadové sekci, bodovém, chodbovém nebo věžovém domě. Příklad je zřejmý z obr. 22.
Obr. 22 Byt III. kategorie
Byt IV. kategorie
Spolu s předcházející kategorií nejhojněji stavěná kategorie bytu (označovaný jako byt 3+1). Dispoziční uspořádání je opět velmi rozmanité v závislosti na tom, o jaký typ domu se jedná – řadový, bodový, chodbový nebo věžový. Příklad dispozičního uspořádání je zřejmý z obr. 23.
Obr. 23 Byt IV. kategorie
Byt V. a VI. kategorie
Doplňovaly předcházející výběr. Tyto byty byly stavěny zpravidla v koncových sekcích objektů, kdy byla pro získání další samostatné místnosti, která splňuje kritéria obytné místnosti, využita možnost umístění okna ve štítové stěně. Byt V. kategorie v řadové sekci je na obr. 24. Dispoziční uspořádání těchto bytů je opět velice rozmanité v závislosti na tom, o jaký typ domu nebo sekce se jedná.
Obr. 24 Byt V. kategorie
2.9 STANDARD VYBAVENÍ BYTŮ
Všechny byty byly řešeny s kuchyní a jídelním koutem, zhruba 2/3 bytů měly obytnou lodžii, na schodišti každého podlaží byla ve většině případů řešena tzv. hospodářská lodžie. Některé varianty mají prostor mezi spížemi na mezipodestě uzavřen. Pro byty byly řešeny úložné prostory ve formě předsíňových úklidových a šatních skříní nebo komor.
Obr. 25 Půdorys běžného podlaží bodového domu T 06 BU
Všechny byty III. a vyšší kategorie měly zprvu spíže přístupné z mezipodesty (u některých variant z bytu), později měly pouze spížní skříně přístupné z kuchyně nebo jídelního koutu. Každý byt byl vybaven bytovým jádrem (původně typem B 3 později B 10M) s koupelnou a WC, kuchyňskou linkou, kuchyňským sporákem (nebo vařičem v bytech I. kategorie) a lapačem par nad sporákem. Lapač par (digestoř) byl zaústěn do vzduchotechnického potrubí v instalační šachtě bytového jádra. Do každého bytu II. kategorie a vyšší byl instalován plynový sporák na svítiplyn, který byl s postupným přechodem na zemní plyn vyměněn nebo přestavěn. V lokalitách, kde nebyl rozvod plynu k dispozici, byly instalovány elektrické sporáky. Příklady dispozičního řešení bytů v bodovém domě jsou na obr. 25, dvě průčelí bodového domu k obr. 25 jsou na obr. 26.
Obr. 26 Dvě průčelí bodového domu k obr. 25
Ve všech bytech byl instalován rozvod společné televizní antény (STA) se zásuvkou pro připojení televizoru koaxiálním kabelem. Stejný rozvod sloužil i pro připojení rozhlasového přijímače. V objektech byly připraveny rozvody státního telefonu a instalovány domácí telefony k dorozumívacímu zařízení zvonkového tabla u hlavního vstupu spojené většinou s elektrickým vrátným.
Ústřední teplovodní vytápění z dálkového případně lokálního zdroje tepla většinou spojené s přípravou teplé užitkové vody bylo standardním řešením. Podle lokálních podmínek byly realizovány i odlišné způsoby vytápění z domovní kotelny, elektrickými akumulačními kamny, nebo příprava teplé užitkové vody v elektrických boilerech. Příklad objektu T 06 B s uzavřeným prostorem mezipodesty je na obr. 27.
Obr. 27 Objekt T 06 B s uzavřeným prostorem mezipodesty
2.10 BYTOVÉ ZÁZEMÍ
V 1. PP byly řešeny společné prostory, vstupní hala (v případě variantního vstupu z 1. PP), chodba, prádelna, sušárny, kočárkárna a sklepní boxy jednotlivých bytů, event. místnost pro kola. V objektech s variantou vstupu do 1. NP byla kočárkárna řešena v tomto podlaží.
Obr. 28 Příklad domovního zázemí v řadovém domě – varianta vstupu do 1. PP
V období výstavby kolem roku 1970 byly stavěny objekty bez 1. PP, u nichž byl pro ležaté rozvody zřízen pouze technický prostor o výšce cca 1,50 m; bytové zázemí nebylo v objektu řešeno. Ze stejného období pocházejí objekty, které jsou pouze podsklepené v rozsahu pro řešení nejnutnějšího domovního zázemí, tj. prádelna, mandlovna, sušárny, případně kočárkárna. Podle ukazatelů bytového vybavení KBV (komplexní bytové výstavby) pro léta 1976-1978 sloužila např. sušárna a žehlírna pro 30-40 bytů. V objektech s variantou vstupu do 1. NP je řešena vstupní hala s navazujícím schodišťovým prostorem a kočárkárnou.
Příklad typické bytové lodžie domu T 06 BU na obr. 29.
Obr. 29 Typické bytové lodžie domu T 06 BU
2.11 ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ OBJEKTŮ
Stejný prvek byl řešen na opačné fasádě. Částečně nebo úplně vystupující schodišťový modul byl zprvu proveden se spížemi v úrovni mezipodesty s větracími otvory kruhového nebo obdélníkového tvaru, na zbývající části byla hospodářská lodžie. Pozdější soustavy označené jako BU již měly pouze hospodářskou lodžii v úrovni mezipodesty na celou šířku schodišťového modulu.
Soustava T 06 B je charakteristická zapuštěnými vstupy v úrovni 1. PP nebo 1. NP s ocelovými vstupními dveřmi nebo stěnami. Na dozdívaném, později montovaném betonovém pilířku vedle vstupních dveří jsou umístěna zvonková tabla. Přístup k hlavním vstupům do 1. NP byl umožněn po předloženém vyrovnávacím schodišti s více či méně výraznými prvky zábradlí zpravidla s počtem stupňů v rozmezí 3-8 podle osazení budovy a výškové úrovni přístupové cesty. Strojovny výtahů jsou ve všech objektech řešeny v nástavbě nad úrovní ploché střechy.
Obr. 30 Domovní zázemí bodového domu
Fasáda objektu byla členěna spárami mezi jednotlivými panely, které jak v průčelí tak na štítových stěnách jednoznačně prokazují, že se jedná o stavbu z panelů. Členění průčelí se postupně měnilo s variantami obvodového pláště. Původní parapetní systém obvodového pláště budovy s meziokenními vložkami (MIV) HSV byl upraven na parapetní systém s meziokenními vložkami PSV, později na nesený celostěnový systém. Parapetní systém s meziokenními vložkami (meziokenní vložky byly oproti parapetům zapuštěny do úrovně oken) umožnil určité architektonické členění jinak strohé fasády. Barevné řešení fasád nebylo z technologického hlediska snadnou záležitostí. Od původně používaných vnějších barev PVAc bylo pro jejich barevnou nestálost, zejména proto, že je po čase smýval déšť, rychle upuštěno. V rámci oprav domů postavených panelovou technologií počátkem sedmdesátých let byly štítové stěny opatřeny probarvenou břizolitovou omítkou a stěny průčelí nástřikem hmotou Porakryl. Pozdější varianty stavební soustavy označené jako BU (event. BU-78) měly povrchy opatřené fasádní úpravou přímo ve výrobně, kde byla na betonový podklad obvodového pláště aplikována nástřiková hmota Ebarbet. Vzhledem k omezenému množství barevných odstínů (šedá, červená, žlutá, ale i černá) jsou si jednotlivé budovy, ale i celé obytné soubory, velice podobné viz obr. 31–35.
Obr. 31 Hlavní vstup do 1. PP
Obr. 32 Hlavní vstup na mezipodestu
Obr. 33 Hlavní vstup dko 1. NP s předloženým schodištěm
Obr. 34 Západní průčelí objektu s parapetním pláštěm a černou barvou schodišťového modulu
Obr. 35 Příklad výškové hladiny – objekt s 5 NP
3. KONSTRUKČNĚ STAVEBNÍ ŘEŠENÍ
3.1 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA NOSNÉHO SYSTÉMU
Obr. 36 Schéma nosné konstrukce a skladby běžného podlaží T 06 BU
T 06 B je stavební soustava s příčným stěnovým nosným systémem s nosnými stěnami v modulové vzdálenosti 3,60 m. Podélné ztužení je realizováno podélnými vnitřními stěnami situovanými přibližně v podélné ose budovy. U řadových sekcí byla stanovena zásada minima 5-ti modulů se třemi vnitřními podélnými ztužujícími stěnami; pro objekt sestavený ze dvou sekcí s 9 moduly pak minimálně s pěti podélnými ztužujícími stěnami. Konstrukční výška je 2,80 m. Plné betonové nosné stěny tl.140 mm jsou navzájem svázány tuhými stropními tabulemi, které jsou smontovány z jednosměrně nosných plných stropních dílců tl. 120 mm s rozponem 3,60 m se skladebnou šířkou 1,20; 1,80 a 2,40 m. Průčelní stěny jsou vždy nenosné (samonosné nebo nesené). Bodové a věžové domy mají kombinovaný systém podélných a příčných vnitřních nosných stěn.
Spodní stavba s příčným stěnovým nosným nebo kombinovaným nosným systémem byla zprvu provedena z monolitického betonu (obvodové stěny některých objektů jsou vyzděné z cihel), později montovaná (průčelí ze suterénních dílců, štíty z dílců vrchní stavby). Strop nad 1. PP je ze stropních dílců shodných s vrchní stavbou.
Plochá střecha je řešena do roku 1974 jako jednoplášťová s tepelně izolačním souvrstvím. Od roku 1972 i jako dvouplášťová s druhým pláštěm z plných, později žebírkových panelů. Podesty a schodišťová ramena dvouramenného schodiště, které je umístěno v samostatném modulu, jsou železobetonové. Ve středovém zrcadle schodiště je u řadových sekcí vyšších jak 4 NP umístěna šachta osobního výtahu s horní strojovnou postavenou nad rovinou ploché střechy. U věžových domů jsou výtahy umístěny mimo schodišťový prostor.
3.2 ZALOŽENÍ
Založení objektů T 06 B bylo navrhováno podle daných základových poměrů pro každý bytový objekt individuálně. Po zahájení výroby prvků T 06 B bylo realizováno založení na betonových nebo železobetonových základových pasech podle místních geologických poměrů, případně s konzolidačním podsypem ze štěrkopísku.
Obr. 37 Půdorysné schéma věžového domu T 06 B
Obr. 38 Půdorysné schéma bodového domu T 06 B
Obr. 39 Půdorysné schéma věžového chodbového domu T 06 BU
Horší základové poměry znamenaly vždy složitější založení např. na plovoucích nebo opřených klasických železobetonových pilotách. Pozdější přechod na založení na tenké železobetonové desce s lokální výztuží pod nosnými stěnami přinášel pro tehdejší stavební dodavatele úsporu pracnosti. Tento způsob založení se stal postupně standardním. Zhoršené nebo složité základové podmínky byly nadále řešeny s využitím buď klasických způsobů, tj. železobetonovými pilotami, nebo s pomocí nových technologií na šachtových piliřích (krátké vrtané piloty), mikropilotami apod. Založení každého objektu T 06 B bylo individuální v závislosti na geologických a hydrologických poměrech.
Variantu založení je proto nutné ověřit u každého objektu. Nelze se zcela spoléhat na geologický ani hydrologický průzkum, oporu nelze najít ani v projektu. U mnohých objektů bylo nutné založení upravit během výstavby na základě skutečných geologických poměrů daného staveniště ověřených v základové spáře. Na rozdíl od vrchní stavby je možné očekávat rozdílný způsob založení třeba sousedních objektů. Vliv na způsob založení mělo, kromě odlišných geologických a hydrologických poměrů, např. i ověřování nových metod založení, získání nové mechanizace apod.
3.3 NOSNÉ DÍLCE
3.3.1 Stěnové dílce
- Stěnové dílce plné tloušťky 140 mm.
- Skladebná délka dílce 1 200, 2 400, 3 600 a 3 450 mm.
- Výška stěnových dílců = konstrukční výška podlaží – tloušťka stropní konstrukce – podlití.
T 06 B
- Stěnové dílce jsou z prostého betonu s konstrukční výztuží, železobetonové jsou pouze nadpraží, exponované pilířky, schodišťové stěny.
- Konstrukční výztuž – druh nezjištěn.
- Ve stěnových dílcích jsou osazeny dveřní ocelové zárubně.
- Schodišťové stěnové dílce pro uložení panelu mezipodesty jsou na výšku poloviny podlaží.
- Beton stěnových dílců – B 170-B 250.
Obr. 40 Kladecí plán střední řadové sekce
T 06 BU-78
- Stěnové dílce jsou z prostého betonu s konstrukční výztuží, železobetonové jsou pouze nadpraží, exponované pilířky, schodišťové stěny, části stěn v 1. a 2. NP přilehlé k průčelí v osmipodlažních objektech.
- Konstrukční výztuž dílců z oceli 10216, výztuž železobetonových částí z oceli 10 335 a 10 216, vesměs odpovídá ČSN 73 1211.
- Ve hlavě a patě dílců vložena mřížovina ze 2 Ø J12 (10 335) u plných dílců a 2 Ø V14 (10 425) u dílců s dveřním otvorem. Po svaření přes destičky v horních a dolních rozích dílců nahrazuje zálivkovou výztuž.
- Ve stěnových dílcích byly nejprve osazeny dveřní ocelové zárubně (po přechodu na spínané zárubně již ne) a elektrodutiny.
- Schodišťové stěnové dílce jsou opatřeny kapsami pro uložení kompletizovaného panelu mezipodesty a stropního panelu kompletizované lodžie.
- Beton stěnových dílců je jednotný značky B 250.
Obr. 41 Kopie z katalogu výrobce – základní údaje o stěnových panelech
T 06 BU-78
- Stěnové dílce jsou z prostého betonu s konstrukční výztuží, železobetonové jsou pouze nadpraží, exponované pilířky, schodišťové stěny, části stěn v 1. a 2. NP přilehlé k průčelí v osmipodlažních objektech.
- Konstrukční výztuž dílců z oceli 10216, výztuž železobetonových částí z oceli 10 335 a 10 216, vesměs odpovídá ČSN 73 1211.
- Ve hlavě a patě dílců vložena mřížovina ze 2 Ø J12 (10 335) u plných dílců a 2 Ø V14 (10 425) u dílců s dveřním otvorem. Po svaření přes destičky v horních a dolních rozích dílců nahrazuje zálivkovou výztuž.
- Ve stěnových dílcích byly nejprve osazeny dveřní ocelové zárubně (po přechodu na spínané zárubně již ne) a elektrodutiny.
- Schodišťové stěnové dílce jsou opatřeny kapsami pro uložení kompletizovaného panelu mezipodesty a stropního panelu kompletizované lodžie.
- Beton stěnových dílců je jednotný značky B 250.
3.3.2 Stropy
T 06 B
- Stropní dílce jsou plné, železobetonové, nepředpjaté, tloušťky 120 mm, lodžiové stropní panely tloušťky 120 mm.
- Prosté nosníky jednotné modulové délky 3 600 mm, šířky dílců 1 200 až 2 400 mm.
- Beton značky nezjištěn, nosná, příčná a pomocná výztuž nezjištěna.
- Krycí vrstva nosné výztuže nezjištěna – předpoklad 10 mm.
Obr. 42 Kopie z katalogu výrobce – základní údaje o stropním panelu
T 06 BU
- Stropní dílce jsou plné, železobetonové, nepředpjaté, tloušťky 120 mm (lodžiové stropní panely tloušťky 150 mm celkem).
- Prosté nosníky jednotné modulové délky 3 600 mm, šířky dílců 1 200 až 2 400 mm.
- Beton značky B 250, nosná výztuž ocel 10 335, příčná a pomocná 10 216.
- Krycí vrstva nosné výztuže betonem je 15 mm, příčné výztuže 10 mm.
- Dílce jsou stykovány v 1/3 a ve 2/3 modulu.
T 06 BU-78
- Stropní dílce jsou plné, železobetonové, nepředpjaté, tloušťky 120 mm (lodžiové stropní panely tloušťky 150 mm).
- Prosté nosníky jednotné modulové délky 3 600 mm, šířky dílců 1 200 až 2 400 mm.
- Beton značky B 250, nosná výztuž ocel 10 335, příčná a pomocná 10 216.
- Krycí vrstva nosné výztuže betonem je 15 mm, příčné výztuže 10 mm.
- Dílce jsou stykovány v 1/3 a ve 2/3 modulu.
Obr. 43 Kopie z katalogu výrobce – základní údaje o stropním instalačním panelu
3.3.3 Styky nosných dílců
T 06 B
- Styky příčných stěn – profilace hmoždinkové, zalité cementovou maltou, v hlavách jsou dílce stykovány přivařenou výztuží na ocelové destičky v rozích dílců. V jiných místech nejsou styky propojeny výztuží.
- Styk podélné ztužující stěny a vnitřní příčné stěny má hladkou profilaci – stykovací výztuž je svařena pouze ve zhlaví.
- Stropní dílce jsou pravděpodobně vzájemně stykovány v uložení nad nosnými stěnami po 600 až 1 200 mm svařením závěsných ok.
- Zálivková výztuž byla vkládána v prvním, čtvrtém a osmém NP.
T 06 BU
- Styky příčných stěn jsou profilované hmoždinkové, zalité cementovou maltou pevnosti B 170, v hlavách a patách jsou dílce stykovány přivařenou výztuží 10 335 na ocelové destičky v rozích dílců. V jiných místech nejsou styky propojeny výztuží.
- Styk podélné ztužující stěny a vnitřní příčné stěny má hladkou profilaci – stykovací výztuž je svařena pouze ve zhlaví. Podle dnešních poznatků má styk nulovou únosnost. Ztužující stěna působí fakticky jako vložená diagonála.
- Ve styčných sparách jsou stropní dílce stykovány svařením kotevních destiček v třetinách rozpětí. Styčná spára je provedena s lichoběžníkovou rybinou. Zálivka cementovou maltou B 170.
- Funkci zálivkové výztuže zastává stykovaná (svařená) výztuž osazená v hlavách stěnových panelů. Zálivková výztuž v úrovni stropní tabule je vložena pouze u jednostranného uložení stropních dílců (štíty, dilatace, schodiště).
Obr. 44 Detail styku stropních panelů nad nosnou stěnou
Obr. 45 Detail styku stropního a štítového panelu
T 06 BU-78
- Styky příčných stěn jsou profilované hmoždinkové, zalité cementovou maltou pevnosti B 170, v hlavách a patách jsou dílce stykovány přivařenou výztuží 10 335 na ocelové destičky v rozích dílců. V jiných místech nejsou styky propojeny proti roztržení výztuží.
- Styk podélné ztužující stěny a vnitřní příčné stěny má hladkou profilaci – stykovací výztuž je svařena pouze ve zhlaví. Podle dnešních poznatků má styk únosnost pouze účinkem jeho převázání stropním panelem a účinkem zálivkové a věncové výztuže. Ztužující stěna působí fakticky jako vložená diagonála.
- Ve styčných spárách jsou stropní dílce stykovány svařením kotevních destiček ve třetinách rozpětí. Styčná spára je provedena s lichoběžníkovou rybinou. Zálivka cementovou maltou B 170.
- Funkci zálivkové výztuže zastává stykovaná (svařená) výztuž osazená v hlavách stěnových panelů. Zálivková výztuž v úrovni stropní tabule je vložena pouze u jednostranného uložení stropních dílců (štíty, dilatace, schodiště).
3.3.4 Schodiště
T 06 B
- Železobetonová mezipodesta ve shodné skladbě s podestou uložená shodně se stropní konstrukcí na schodišťových stěnách dělených po výšce.
- Schodišťové rameno železobetonové šířky 1,10 m.
- V prostoru zrcadla je u objektů se 5-8 NP ocelová konstrukce výtahové šachty s horní strojovnou v nástřešní konstrukci.
T 06 BU
- Železobetonová mezipodesta – shodná skladba s podestou celková tloušťka 180 mm – uložená vystupujícími konzolami do kapes ve schodišťových dílcích; schodišťové rameno železobetonové s teracovým povrchem šířky 1,10 m.
- V prostoru zrcadla je u objektů se 5-8 NP ocelová konstrukce výtahové šachty s horní strojovnou v nástřešní železobetonové konstrukci z dvouvrstvých stěnových a stropních panelů.
Obr. 46 Detail styku stropního a podestového panelu
Obr. 47 Kopie z katalogu výrobce – základní údaje o schodišťovém rameni a podestových panelech
T 06 BU-78
- Železobetonová podesta kompletizovaná dlažbou při výrobě dílce v obrácené poloze – celková tloušťka 180 mm, uložení na stěně shodné se stropní konstrukcí.
- Železobetonová mezipodesta, shodná skladba s podestou – celková tloušťka 180 mm, uložená vystupujícími konzolami do kapes ve schodišťových dílcích.
- Schodišťové rameno železobetonové s teracovým povrchem šířky 1,10 m.
- V prostoru zrcadla je u objektů se 5-8 NP ocelová konstrukce výtahové šachty s horní strojovnou v nástřešní železobetonové konstrukci z dvouvrstvých stěnových a stropních panelů.
3.3.5 Řešení obvodového pláště
Obvodový plášť je u prvních typů samonosný, sestavený z parapetních a meziokenních dílců, nebo samonosný z celostěnových dílců, později je řešen jako nesený buď jako parapetní nebo celostěnový systém. Štítové stěny jsou vždy nosné.
V následující tabulce popisované varianty soustavy vystihují nejvíce rozšířené konstrukce obvodového pláště a střechy používané v hromadné bytové výstavbě. Kromě nich byly v omezené míře používány i další varianty konstrukcí, které měly ověřit reálnost některých variantních konstrukcí při hromadné výstavbě, nebo měly pouze lokální charakter a bylo realizováno pouze několik objektů.
Varianty obvodových stěn
Varianta 01
| T 06 B | obvodové stěny třívrstvé s plynosilikátovou tepelnou izolací | realizace 1963-1968 |
| Štíry tl. 320 mm | venkovní vrstva vyztužená sítí tepelná izolace plynosilikátové tvárnice vnitřní nosná vrstva beton, železobeton |
tl. 35 m tl. 150 mm tl. 135 mm |
| Průčelí | samonosné řemenové skladby z parapetních panelů a meziokenních pilířků | |
| Parapety tl. 240 mm | venkovní vrstva vyztužená rohoží tepelná izolace plynosilikátové tvárnice vnitřní vrstva vyztužená rohoží |
tl. 45 mm tl. 150 mm tl. 45 mm |
| Meziokenní pilíře tl. 220 mm | venkovní vrstva vyztužená rohoží tepelná izolace plynosilikátové tvárnice vnitřní vrstva vyztužená rohoží |
tl. 35 mm tl. 150 mm tl. 35 mm |
Obr. 48 Schéma pláště varianta 1
Vrstvy panelů jsou vzájemně propojeny železobetonovými žebírky s výztuží z betonářské oceli. Panely průčelí jsou spojeny s příčnými nosnými stěnami přivařením stykovací výztuže v úrovni parapetu a nadpraží, všechny spáry jsou v celé tloušťce vyplněny betonovou zálivkou.
Varianta 02
| T 06 B | obvodové stěny třívrstvé s tepelnou izolací z polystyrénu, obvodový plášť tvaru obráceného U | realizace 1967 |
| Štíry tl. 320 mm | venkovní vrstva vyztužená sítí tepelná izolace plynosilikátové tvárnice vnitřní nosná vrstva beton, železobeton |
tl. 90 m tl. 90 mm tl. 140 mm |
| Průčelí | samonosný celostěnový plášť ve tvaru obráceného písmene U | |
| Parapety tl. 230 mm | venkovní bet. vrstva vyztužená sítí tepelná izolace polystyrén vnitřní vrstva železobeton |
tl. 80 mm tl. 50 mm tl. 100 mm |
| Meziokenní pilíře tl. 190 mm | venkovní vrstva betonová vyztužená sítí tepelná izolace polystyrén vnitřní vrstva železobeton |
tl. 50 mm tl. 40 mm tl. 100 mm |
Obr. 49 Schéma pláště varianta 2 a 3
Vrstvy panelů jsou vzájemně propojeny železobetonovými žebírky s výztuží z betonářské oceli. Panely jsou spojeny s příčnými nosnými stěnami přivařením stykovací výztuže v úrovni parapetu a nadpraží, všechny spáry jsou v celé tloušťce vyplněny betonovou zálivkou. V úrovni parapetu je do vodorovné spáry průčelí vloženo oplechování z pozinkovaného plechu.
Varianta 03
| T 06 B | obvodové stěny třívrstvé s tepelnou izolací z polystyrénu | realizace 1967-1968 |
| Totéž jako varianta 02 – obvodový plášť průčelí ve tvaru obráceného U je zavěšený na ocelových konzolách vyčnívajících z příčných nosných stěnových panelů. | ||
| Štíry tl. 320 mm | venkovní vrstva vyztužená sítí tepelná izolace plynosilikátové vnitřní nosná vrstva beton, železobeton |
tl. 90 m tl. 90 mm tl. 140 mm |
| Vodorovná spára | v úrovni horního líce stropních panelů je uzavřená lištou z pozinkovaného plechu | |
| Průčelí | nesený celostěnový plášť ve tvaru obráceného U | |
| Parapety tl. 240 mm | venkovní betonová vrstva vyztužená sítí tepelná izolace polystyrén vnitřní vrstva železobeton |
tl. 95 mm tl. 50 mm tl. 95 mm |
| Meziokenní pilíře tl. 200 mm | venkovní vrstva betonová vyztužená sítí tepelná izolace polystyrén vnitřní vrstva železobeton |
tl. 55 mm tl. 50 mm tl. 95 mm |
Vrstvy panelů jsou vzájemně propojeny železobetonovými žebírky s výztuží z betonářské oceli.
Panely jsou spojeny s příčnými nosnými stěnami přivařením stykovací výztuže v úrovni parapetu a nadpraží. V úrovni parapetu je vodorovná spára průčelí těsněna tmelem a kryta vloženým oplechováním z pozinkovaného plechu. Ve svislých stycích průčelí i štítů je vložen pásek polystyrénu a styk je v rozsahu vnitřní vrstvy vyplněn betonovou zálivkou. V rozsahu vnější vrstvy jsou svislé spáry těsněny tmelem na profilu z pryže.
Na většině objektů postavených podle varianty obvodového pláště 01-02 byly po roce 1969 provedeny úpravy, kterými byl samonosný plášť průčelí přikotven k vnitřním nosným stěnám kotevními šrouby profilu 16 mm délky 400 mm a zároveň byla na části objektů ložná vrstva z cementové malty ve vnější betonové vrstvě dílce nahrazena pružným materiálem.
Prakticky ve stejném čase byla řešena i vodotěsnost štítových stěn. Původní výplň svislých i vodorovných spár byla v rozsahu vnější betonové vrstvy vybourána a nahrazena skelnou vatou. Na štít byl přistřelen tahokov č. 6, který měl být prostříhán ve všech vodorovných i svislých spárách. Na tahokov byl natažena ve dvou vrstvách břizolitová omítka, spáry kopírující spáry podkladu byly proškrabány a vyplněny butylkaučukovým tmelem. Celý povrch byl hydrofobizován Lukofobem L.
Varianta 04
| T 06 B | obvodové stěny: třívrstvé dílce s tepelnou izolací z polystyrénu, nesené parapety s meziokenními vložkami (MIV), tzv. řemenový pás | realizace 1969-1975 |
| Štíry tl. 290 mm | venkovní vrstva vyztužená sítí tepelná izolace polystyrén vnitřní nosná vrstva beton, železobeton |
tl. 90 m tl. 60 mm tl. 140 mm |
| Parapety tl. 220 mm | venkovní betonová vrstva vyztužená sítí tepelná izolace polystyrén vnitřní vrstva železobeton |
tl. 60 mm tl. 60 mm tl. 100 mm |
| Meziokenní vložky tl. 80 mm | lehké (PSV) s tepelnou izolací z minerálních vláken různé konstrukce | |
Obr. 50 Schéma pláště varianta 4
Vrstvy panelů jsou vzájemně propojeny sponami z nerezavějící oceli. Pro její nedostatek byly používány žárově pozinkované ocelové pruty. Parapetní panely jsou kotveny k příčným stěnám a ke stropní konstrukci výztuží chráněnou cementovou maltou. Parapetní panel je nesen stropním panelem s obrubním trámkem.
Varianta 05
| T 06 B | obvodové stěny: třívrstvé dílce s tepelnou izolací z polystyrénu; nejvíce stavěná varianta s velkým množstvím průběžně doplňovaných sekcí | realizace 1969-1984 |
| Štíry tl. 290 mm | venkovní vrstva vyztužená sítí tepelná izolace polystyrén vnitřní nosná vrstva beton, železobeton |
tl. 90 m tl. 60 mm tl. 140 mm |
| Parapety tl. 220 mm | venkovní betonová vrstva vyztužená sítí tepelná izolace polystyrén vnitřní vrstva železobeton |
tl. 60 mm tl. 60 mm tl. 100 mm |
Vrstvy panelů jsou vzájemně propojeny sponami z nerezavějící oceli.
Obr. 51 Schéma pláště varianta 5 a 6
Varianta 06
| T 06 BU-78 | obvodové stěny: třívrstvé dílce s tepelnou izolací z polystyrénu; varianta stavěná podle revize stavební soustavy 1978 až do zrušení výroby | realizace 1984-1987 |
| Štíry tl. 290 mm | venkovní vrstva vyztužená sítí tepelná izolace polystyrén vnitřní nosná vrstva beton, železobeton |
tl. 90 m tl. 60 mm tl. 140 mm |
| Průčelí | nesený celostěnový dílec kompletovaný | |
| Parapety tl. 220 mm | venkovní betonová vrstva vyztužená sítí tepelná izolace polystyrén vnitřní vrstva železobeton |
tl. 60 mm tl. 60 mm tl. 100 mm |
Vrstvy panelů jsou vzájemně propojeny sponami z nerezavějící oceli.
V průběhu vývoje a výstavby stavební soustavy T 06 B byly experimentálně nebo v malých objemech realizovány i další varianty obvodových plášťů, např. pórobetonové panely průčelí, dvouvrstvé štítové stěny, průčelí z boletických panelů a MIV apod.
U mnoha objektů stavební soustavy T 06 B bylo v minulosti v rámci státních dotací na opravy panelových domů provedeno zateplení štítových stěn. Zateplení bylo prováděno obvykle z montovaných obkladů FOS 300 nebo lamelami FA 7 s tepelnou izolací z minerální plsti v tloušťce 30-60 mm. Některé bytové objekty byly zatepleny v poslední době, případně sanovány buď s použitím dotace v rámci státních programů na snížení spotřeby energie a na odstranění statických vad panelových domů nebo z vlastních prostředků. Pro zateplení bylo většinou použito některého kontaktního zateplovacího systému.
3.3.6 Střechy
Varianta 01
| Jednoplášťová střecha | realizace 1963-1974 | |
| Hydroizolační souvrství | ||
| Betonový potěr | tl. 40 mm | |
| Plynosilikátové tvárnice | tl. 150 mm | |
| Škvárový násyp do spádu + nepískovaná lepenka | ||
| Stropní železobetonový panel | tl. 120 mm | |
Byly zjištěny jednoplášťové střechy stejného složení s plynosilikátovými panely tl. 250 mm a střechy s pěnovým sklem jako tepelným izolantem, které se realizovaly na Děčínsku. Jedná se v prvním případě o objekt v Labské ulici, (viz obr. 25) druhý případ byl zjištěn v ulici 28. října v Děčíně.
Varianta 02
| Dvouplášťová střecha | plné panely | realizace 1972-1980 |
| Hydroizolační souvrství | ||
| Železobetonové panely plné (později žebírkové) | tl. 120 mm | |
| Vzduchová mezera | tl. 200-400 mm | |
| Tepelná izolace Rotaflex | tl. 50-70 mm | |
| Stropní železobetonový panel | tl. 120 mm | |
Varianta 03
| Dvouplášťová střecha | žebírkové panely | realizace 1979-1984 |
| Hydroizolační souvrství | ||
| Železobetonové panely žebírkové do spádu | tl. 240 mm | |
| Vzduchová mezera | tl. 70-400 mm | |
| Tepelná izolace Rotaflex | tl. 120-140 mm | |
| Stropní železobetonový panel | tl. 120 mm | |
V průběhu vývoje a výstavby stavební soustavy T 06 B byly experimentálně nebo v malých objemech realizovány i další varianty střech, např. kompletizované střešní dílce, vložení eternitových vlnovek mezi plynosilikátové desky a betonovou mazaninu ve variantě 01, použití pěnového skla jako tepelné izolace, použití Polsidu apod.
3.3.7 Předsazené konstrukce
Lodžie
T 06 B
T 06 BU
T 06 BU-78
Opravená lodžie, nové zábradlí viz obr. 52.
Obr. 52 Opravená lodžie, nové zábradlí
Obr. 53 Detaily styků průčelí obvodového plášťě, varianta 1 – svislý řez
Obr. 54 Detaily styků obvodového pláště ve štítu, varianta 1 – svislý řez
Obr. 55 Detail styků štítu a průčelí a stěny a parapetu obvodového pláště, varianta 1 – vodorovný řez
Obr. 56 Detail styků štítu a meziokenní vložky průčelí a stěny a meziokenní vložky obvodového pláště, varianta 1 – vodorovný řez
Obr. 57 Detaily styků průčelí obvodového plášťě, varianta 2 – svislý řez
Obr. 58 Detail styků štítu obvodového pláště, varianta 2 – svislý řez
Obr. 59 Detail styků parapetu průčelí a štítu a stěny a parapetu obvodového pláště, varianta 2 – vodorovný řez
Obr. 60 Detaily styků průčelí a štítu a stěny a obvodového pláště, varianta 2 – vodorovný řez
Obr. 61 Detaily styků průčelí obvodového pláště, varianta 3 – svislý řez
Obr. 62 Detaily styků štítu obvodového pláště, varianta 3 – svislý řez
Obr. 63 Detaily styků průčelí a štítu v úrovni parapetů obvodového pláště, varianta 3 – vodorovný řez
Obr. 64 Detaily styků průčelí a štítu pod stropem obvodového pláště, varianta 3 – vodorovný řez
Obr. 65 Detaily styků průčelí obvodového pláště, varianta 4 – svislý řez
Obr. 66 Detaily styků štítu obvodového pláště, varianta 4 – svislý řez
Obr. 67 Detaily styků průčelí a štítu v úrovni parapetů obvodového pláště, varianta 4 – vodorovný řez
Obr. 68 Detaily styku štít – štít obvodového pláště, varianta 4 – vodorovný řez
Obr. 69 Detaily styků průčelí obvodového pláště, varianta 5 – svislý řez
Obr. 70 Detail styků štítu obvodového pláště, varianta 5 – svislý řez
Obr. 71 Detaily styků parapetu průčelí a štítu a stěny a parapetu obvodového pláště, varianta 5 – vodorovný řez
Obr. 72 Detaily styků průčelí a štítu a stěny a obvodového pláště, varianta 5 – vodorovný řez
Obr. 73 Detaily styků průčelí obvodového pláště, varianta 6 – svislý řez
Obr. 74 Detaily styků štítu obvodového pláště, varianta 6 – svislý řez
Obr. 75 Detaily styků průčelí a štítu v úrovni parapetů obvodového pláště, varianta 6 – vodorovný řez
Obr. 76 Detaily styků průčelí a štítu pod stropem obvodového pláště, varianta 6 – vodorovný řez
Obr. 77 Detaily úprav jednoplášťové střechy v průčelí – svislý řez
Obr. 78 Detail úprav jednoplášťové střechy u štítu – svislý řez
4 CHARAKTERISTICKÉ NÁVRHOVÉ, MONTÁŽNÍ A MATERIÁLOVÉ VADY NOSNÝCH KONSTRUKCÍ
4.1 VADY PROJEKTOVÉ DOKUMENTACE NOSNÝCH KONSTRUKCÍ
4.1.1 Založení
- Z důvodu individuálního řešení základových konstrukcí pro konkrétní objekty nemají základové konstrukce vady charakteristické pro celou panelovou soustavu. Mohou se vyskytovat vady provádění, zejména nedostatečné zhutnění a úprava základové spáry pod tenké lokálně vyztužené desky, zhutnění zásypů apod. K četným vadám patří chybné uložení předsazených a vystupujících konstrukcí.
- Výpočet panelové soustavy nebyl proveden podle ČSN 73 1211, popř. směrnic pro navrhování nosné konstrukce panelových budov, v interakci se základovými konstrukcemi na poddajném podloží.
Obr. 79 Porucha ve spáře suterénních panelů vzniklá poruchou založení
4.1.2 Vnitřní nosné stěny
- Nedostatečné vyztužení dílců z prostého betonu konstrukční výztuží u starších variant před BU.
- Nevyhovující vyztužení hlav a pat dílců z prostého i železového betonu příčnou výztuží proti lokálnímu namáhání příčným tahem – u starších variant soustavy před BU.
- Řešení profilace a spojení styků výztuží starších variant soustavy neodpovídá požadavkům ČSN 73 1211.
- Chybí svislá zálivková výztuž – nízká odolnost proti lokálnímu kolapsu.
4.1.3 Podélné zavětrování
- Nevyhovující styk podélné ztužující stěny s příčnou nosnou stěnou. Vzhledem k hladké profilaci má styk podle současných předpisů nulovou únosnost.
4.1.4 Štítové stěny
- Vady výztuže nosné vrstvy dílců a stykování dílců jako u vnitřních stěn.
- Použití černé nebo pouze pozinkované výztuže pro spojování vrstev vrstvených obvodových dílců, u starších variant nevyhovuje hustota propojovacích prvků.
- Použití nekorozivzdorných kotevních prvků (šikmých táhel) atik bez další ochrany.
- Výrobní a montážní vady jako u vnitřních stěn.
- Chybný návrh vrstvených obvodových dílců bez dokonale poddajného spojení vnitřní a vnější betonové vrstvy u variant před BU (pórobeton, betonová spojovací žebírka) vzhledem k nerovnoměrnému namáhání teplotními změnami.
- Malé krytí výztuže – nízká trvanlivost betonu proti korozi betonu a výztuže při působení povětrnostních vlivů.
- Vzhledem k nekvalitní materiálové základně nedostatečné řešení a těsnění spar obvodového pláště (tepelně dilatační pohyby, nízká trvanlivost pružných tmelů), zcela chybné nepoddajné (tvrdé) vyplnění spar v celé tloušťce betonovou zálivkou u starších variant obvodového pláště 01 a 02.
- U starších variant nízký tepelný odpor obvodového pláště – neřešen vliv na namáhání nosné konstrukce a styků nosné a obvodové konstrukce.
Obr. 80 Trhliny v parapetním panelu varianty pláště 01
4.1.5 Stěny průčelí
- Varianta 01 a 02: zcela chybná koncepce samonosného obvodového pláště průčelí na celou výšku objektu s tvrdou výplní (cementová malta) všech spár. Neřešená dilatace mezi obvodovou průčelní stěnou a vnitřní nosnou konstrukcí vede k oddělování stěny od vnitřní konstrukce, neoprávněné použití černé výztuže pro spojování vrstev vrstvených obvodových dílců, která je z hlediska koroze a následného ohrožení stability dílce nespolehlivá, nevyhovuje hustota propojovacích prvků, použití nekorozivzdorných kotevních prvků (šikmých táhel) atik bez další ochrany.
- Zcela chybné nepružné (tvrdé) vyplnění spar v celé tloušťce betonovou zálivkou u starších variant obvodového pláště 01 a 02.
- Varianta 03: chybně řešené spáry – zatékání, nesprávné použití černé výztuže pro spojování vrstev vrstvených obvodových dílců, nevyhovuje hustota propojovacích prvků, použití nekorozivzdorných kotevních prvků (šikmých táhel) atik bez další ochrany.
- Varianta 04: nedostatečné řešení vodorovných spár – zatékání, lokálně použití pouze pozinkované výztuže pro spojování vrstev vrstvených obvodových dílců, u starších variant nevyhovuje hustota propojovacích prvků, použití nekorozivzdorných kotevních prvků (šikmých táhel) atik bez další ochrany.
- Varianta 05 a 06: výrobní vady – nedokonalá zálivka svislých spár.
- Chybný návrh vrstvených obvodových dílců bez dokonale poddajného spojení vnitřní a vnější betonové vrstvy u variant před BU (pórobeton, betonová spojovací žebírka) vzhledem k nerovnoměrnému namáhání teplotními změnami.
- U starších variant nízký tepelný odpor obvodového pláště, neřešen vliv na namáhání nosné konstrukce a styků nosné a obvodové konstrukce.
Obr. 81 Trhlina v meziokením pilířku
4.1.6 Stropy
- Nadměrný průhyb stropních konstrukcí.
- Nevyhovující spojení dílců ve styčných spárách ve variantách soustavy před BU.
- Příčná výztuž dílců nesplňuje kritéria současných předpisů.
4.1.7 Střecha
- Nízká hutnost betonu při výrobě, povrchové mikrotrhliny po tepelných šocích po propaření, malé krytí výztuže;
- Nízká trvanlivost betonu proti korozi betonu a výztuže při působení povětrnostních vlivů u dílců střešních nástaveb.
Obr. 82 Porucha spár ve schodišťovém prostoru v 8. NP domu s pláštěm varianta 4
4.1.8 Výrobní a montážní vady nosných konstrukcí
- Nízká hutnost betonu při výrobě, povrchové mikrotrhliny po tepelných šocích po propaření, malé krytí výztuže – nízká trvanlivost betonu proti korozi betonu a výztuže při působení povětrnostních vlivů.Chybný návrh konstrukce lodžiových zábradlí, vzhledem k zajištění údržby a trvanlivosti zábradlí, převážně z otevřených tenkostěnných profilů s nevhodně vsazenou výplní tvořenou drátosklem, zkorodované zasklívací lišty, porušené (prasklé) drátosklo.Chybná konstrukce hospodářských lodžií u varianty před T 06 BU bez přerušení tepelného mostu.
Obr. 83 Poruchy lodžie
4.2 VÝROBNÍ A MONTÁŽNÍ VADY NOSNÝCH KONSTRUKCÍ
Výsledky průzkumů, které byly provedeny v letech 1993-1999 jsou shrnuty v této kapitole. Průzkumy byly provedeny v používaných objektech i objektech z různých důvodů nepoužívaných. Právě druhá skupina objektů, která byla po určitou dobu v provozu a posléze vyklizena, umožnila provést podrobný průzkum viditelných poruch všech konstrukcí.
Přehled objektů, ve kterých byl průzkum uskutečněn, je v následující tabulce. K druhé skupině objektů, tj. objektů v době prováděného průzkumu nepoužívaných, patří objekty uvedené pod pořadovým číslem 4 a 7.
| 1. | Řadový bytový dům Ústí nad Labem, SNP 10 – 24 | varianta 01 – T 06 B |
| 2. | Řadový bytový dům Děčín, Teplická 256 – 257 | varianta 05 – T 06 BU |
| 3. | Řadový bytový dům Roudnice nad Labem, Bořivojova 1777 – 1778 | varianta 05 – T 06 BU |
| 4. | Chodbový bytový dům Most, Chánov | varianta 05 – T 06 BU |
| 5. | Bodový bytový dům Ústí nad Labem, Jana Zajíce13 | varianta 05 – T 06 BU |
| 6. | Bodový věžový bytový dům Ústí nad Labem, Oblá 1 | varianta 05 – T 06 BU |
| 7. | Řadový bytový dům v Ústí nad Labem, Klíšská 994 a 995 | varianta 05 – T 06 BU |
4.2.1 Založení
- Z hlediska rozdílného řešení základové konstrukce a spodní stavby v průběhu vývoje a podle typu a podlažnosti objektu a v závislosti na konkrétních základových podmínkách nejsou vysledovány typické poruchy založení pro stavební soustavu jako celek.
- Při založení na základových pasech dochází vlivem nedokonalého hutnění zásypů mezi pasy k poklesu podlah v 1. PP – poruchy zděných příček sklepních kójí. V případě založení objektů na lokálně vyztužených tenkých základových deskách dochází na nerovnoměrně stlačitelném podloží ke zvýšenému namáhání nosné konstrukce a z toho plynoucímu vzniku trhlin ve stycích a nadpražích, zejména ve spodních podlažích.
- Poruchy vodorovné hydroizolace pod trhlinami porušených tenkých základových desek s lokální výztuží.
Obr. 84 Trhlina v nadpraží okna
4.2.2 Vnitřní nosné stěny
- Vlasové trhlinky v nadpraží dveřních otvorů, ve stycích a v místech elektrodutin.
- Výrazné trhliny ve stycích schodišťových stěn u variant s hospodářskou lodžií a spížemi na mezipodestě – nosná stěna navazuje bez přerušení tepelného mostu do vnějšího prostředí.
- Lokálně nedokonalé lícování stěnových dílců – geometrická nepřesnost montáže.
- Trhliny ve stycích podélných a příčných stěn – nedokonalé převázání stropním panelem a spojení výztuží, hladká profilace.
- Velké výrobní tolerance, nízká jakost povrchů zejména u starších variant, poškozené dílce trhlinami v elektrodutinách a nadpražích již při odformování a při dopravě.
- Geometrická nepřesnost montáže, nedokonalá zálivka styků.
4.2.3 Štítové stěny
- Vlasové trhliny ve spárách v interiéru.
- U variant soustavy před BU výrazné trhliny ve stycích zejména ve vyšších podlažích, vysoké tepelné namáhání zejména v krajním modulu s lodžií.
- Nedokonalé lícování dílců – geometrická nepřesnost montáže.
- Poškozené hrany dílců – neodborná oprava.
- Netěsnost spár mezi dílci jak u starších verzí s tvrdou výplní, tak u novějších, ztvrdlý tmel se tepelnou dilatací vnější vrstvy trhá.
- Netěsnost spár kolem okenních výplní.
- Degradované, nestálobarevné, zašpiněné vnější povrchové úpravy.
- Lokální koroze betonu a výztuže vnější vrstvy dílců.
- Narušování dodatečně provedené cementové omítky (břizolit) štítů – degradace jádra, koroze tahokovu, koroze kotevních prvků (nastřelovacích hřebů).
- Trhlinami porušené, dislokované tenké vnější vrstvy dílců u variant s tepelnou izolací z pórobetonu.
- Nízká hutnost betonu při výrobě, povrchové mikrotrhliny po tepelných šocích po propaření.
- Koroze černé spojovací výztuže vrstev dílce, zejména u variant s tepelným izolantem z pórobetonu.
- Vytlačování atik způsobené zalitím obvodových spár druhého střešního pláště, popřípadě nedilatovanou vrchní betonovou mazaninou při variantě jednoplášťové střechy.
- Koroze šikmých kotevních táhel atik z černé betonářské oceli, výraznější u jednoplášťových střech při průchodu škvárou – až porušení táhel.
4.2.4 Stěny průčelí
- Výrazné trhliny po obvodě průčelních dílců ve styku s vnitřní nosnou konstrukcí; u nesených a zavěšených variant obvodového pláště.
- U samonosných variant průčelí až odtržení průčelní stěny od vnitřní nosné konstrukce zejména ve vrchních podlažích; v minulosti opravováno dodatečným kotvením.
- Nedokonalé lícování dílců; geometrická nepřesnost montáže.
- Nízká hutnost betonu při výrobě, povrchové mikrotrhliny po tepelných šocích po propaření, malé krytí výztuže; nízká trvanlivost betonu proti korozi betonu a výztuže při působení povětrnostních vlivů.
- Poškozené hrany dílců – neodborná oprava.
- Netěsnost spár mezi dílci jak u starších samonosných verzí s tvrdou výplní, tak u novějších nesených; ztvrdlý tmel se tepelnou dilatací vnější vrstvy trhá.
- Netěsnost spár kolem okenních výplní, výrazná netěsnost v případě lehkých meziokenních vložek.
- Degradované, nestálobarevné, zašpiněné vnější povrchové úpravy.
- Lokální koroze betonu a výztuže vnější vrstvy dílců.
- Koroze černé spojovací výztuže vrstev dílce před variantou BU.
- Vytlačování atik způsobené nedilatovanou vrchní betonovou mazaninou při variantě jednoplášťové střechy.
- Koroze šikmých kotevních táhel atik z černé betonářské oceli u starších variant s jednoplášťovými střechami při průchodu škvárou; až porušení táhel.
Obr. 85 Koroze betonu a výztuže vnější vrstvy dílců
4.2.5 Stropy
- Trhliny ve styčných spárách mezi dílci, narušení dílců a styků, výrazné u starších variant před BU, lokálně rozdílný průhyb.
- U varianty BU a BU-78 trhliny mezi dílci méně výrazné.
- Lokálně nedokonalé svaření styčných bočních spár u BU; rozdílný průhyb, trhliny.
- Trhliny mezi stropní konstrukcí a stěnami v nejvyšším podlaží; výrazné u starších variant před BU.
- Výrazné trhliny mezi stropními dílci v nejvyšším podlaží zejména u starších variant výrazné trhliny mezi stropními dílci a doplňky (nosný rošt pod strojovnou výtahu) v nejvyšším podlaží.
4.2.6 Střecha
- Neprovedení dilatační mezery mezi tuhými vrstvami střešního pláště jednoplášťové střechy a vnitřním lícem atik, zalití spár mezi střešními panely a spár kolem atik u dvouplášťové střechy cementovou maltou.
- Koroze betonu, trhliny, korodující výztuž v trhlinách na hranách dílců strojoven výtahů.
4.2.7 Lodžie, balkony
- Poruchy betonu, koroze výztuže na hranách lodžiových stropních panelů, trhliny a opadávání krycí vrstvy betonu, lokálně poruchy zasahují až na spodní povrch dílce.
- Odlupování epoxidového nátěru na podlahách kompletizovaných lodžiových stropních panelů (varianta BU), následně rozrušení betonu a koroze výztuže na horní ploše dílců.
- Poruchy dlažeb; zatékání do konstrukce a styků.
- Poruchy betonu, koroze výztuže na svislých hranách a ve vodorovných stycích nosných lodžiových stěn hospodářských lodžií na mezipodestách, totéž v menší míře na lodžiových příložkách.
- Dřevěné lodžiové stěny se místně vychylují, lokálně chybí kotvení ocelovými příponkami po obvodu.
- Koroze kotevních prvků zábradlí v lodžiových příložkách.
Obr. 86 Koroze lodžiového zábradlí, rokzrušení betonu
4.2.8 Ostatní
- Předložená schodiště z teracových desek na železobetonových schodnicích jsou vesměs na hranici životnosti (probroušené teracové stupně; koroze výztuže až zlomení, koroze výztuže, odlupování krycí vrstvy betonu schodnic).
4.3 MATERIÁLOVÉ VADY NOSNÝCH KONSTRUKCÍ
- Vzhledem k nekvalitní materiálové základně nedostatečné řešení a těsnění spár obvodového pláště (tepelně dilatační pohyby, nízká trvanlivost pružných tmelů).
- Nekvalitní materiály fasádních povrchových úprav, nechrání povrch před pronikáním CO2 a karbonatací betonu.
- Nekvalitní materiály klempířských konstrukcí; koroze způsobuje zatékání do konstrukcí obvodového pláště a do nosných konstrukcí.
- Nekvalitní materiály pro hydroizolace střech způsobují zatékání do nosných konstrukcí; koroze styků.
5 CHARAKTERISTICKÉ PORUCHY NOSNÝCH KONSTRUKCÍ
5.1 PORUCHY DÍLCŮ
Název poruchy:
Trhliny v nadpraží nosných stěn
- Projev poruchy:
- Charakteristickým porušením nadpraží jsou šikmé (tahové) nebo svislé (smykové) trhliny (nebo více trhlin), procházející někdy i na celou výšku nadpraží. Šířka i délka trhlin je obvykle největší v nejvyšších podlažích (účinek rozdílné teploty), popř. v nejnižších podlažích (účinek rozdílného sedání).
Obr. 87 Stav dodatečné úpravy štítu proti zatékání
- Příčiny poruchy:
- Příčiny jsou podobné jako u poruch svislých styků, vliv cyklicky působících objemových změn vnějších stěn, rozdílné dotvarování a dotlačování částí stěn spojených nadpražím, rozdílné sedání a ve výjimečných případech účinky vodorovných zatížení.
- Důsledky poruchy:
- Vznik trhlin v nadpraží snižuje jejich tuhost a únosnost a způsobuje následnou redistribuci vnitřních sil v nosné konstrukci.
- Diagnostika poruchy:
- Vizuální průzkum po odstranění povrchových úprav nadpraží.
- Sanace poruchy:
- Injektáž stabilizovaných (neaktivních) trhlin velmi tekutým epoxidovým lepidlem.
- Tmelení nestabilizovaných (aktivních) trhlin, vyvolávaných např. cyklickými objemovými změnami nízkomodulovým elastomerickým tmelem.
- Reprofilace betonových částí tixotropní reprofilační směsi s kompenzovaným smršťováním, s pevností v tlaku po 28 dnech více než 40 MPa a s přídržností k podkladu vyšší než 2,5 MPa.
- Vyhlazení povrchu dvousložkovou maltou nanášenou stěrkou nebo kovovým hladítkem na dobře očištěný povrch a s dokonalým rozetřením okrajů.
- Značně narušená nadpraží výraznými trhlinami lze sanovat dodatečně přikotvenou výztuží přivařenou na stávající výztuž a provedení nové krycí vrsty z cementové malty.
Název poruchy:
Poruchy povrchů obvodových dílců, trhliny v povrchových vrstvách obvodových dílců, trhliny vycházející z hran okenních otvorů
- Projev poruchy:
- Odlupování a rozpad povrchových vrstev.
- Zatékání a provlhání v ploše obvodových dílců, koroze výztuže.
- Vznik a rozvoj smykových a tahových trhlin, trhliny z hran okenních otvorů.
Obr. 88 Nevhodný návrh dodatečné úpravy pláště budovy
- Příčiny poruchy:
- Nesprávná skladba obvodových dílců z hlediska difuze (vysoký difuzní odpor povrchových vrstev).
- Nesprávná skladba a vzájemná vazba jednotlivých vrstev obvodových dílců z hlediska mechanických účinků způsobených klimatickými vlivy (vysoký modul pružnosti vnějších vrstev, malá poddajnost spojovacích vrstev).
- Nevhodné vlastnosti a nedostatečná odolnost povrchové vrstvy vzhledem ke klimatickým účinkům a vlivům způsobeným agresivitou prostředí. Nesprávné řešení styků a kotevních spojů obvodových dílců a vnitřní nosné konstrukce (nosných stěn a stropních dílců).
- Důsledky poruchy:
- Odlupování a rozpad povrchových vrstev, vznik a rozvoj trhlin, zatékání a provlhání v ploše dílců, koroze výztuže, zhoršení tepelně izolačních vlastností dílců, vznik plísní, energetické ztráty.
- Narušení stability obvodových dílců.
- Narušení celistvosti obvodových dílců (rozvrstvování).
- Diagnostika poruchy:
- Vizuální průzkum, průzkum mechanického narušení, odběr a vyšetření vzorků.
- Sanace poruchy:
- Alternativa A:
Povrchy velmi dobré – impregnace a hydrofobizace (silikon, silon, akrylát).
Povrchy mírně narušené – očištění, penetrace, ochranný nátěr.
Povrchy silně narušené – odstranění veškerého narušeného povrchového materiálu otryskáním, očištění, penetrace, tenkovrstvá omítka z dvousložkové malty a po technologické přestávce ochranný nátěr. - Alternativa B:
Odstranění zbytků narušených povrchových úprav a nátěrů (mechanicky, otryskáním, při větším narušení provést odhezní most).
Injektáž stabilizovaných (neaktivních) trhlin velmi tekutým epoxidovým lepidlem.
Tmelení nestabilizovaných (aktivních) trhlin, vyvolávaných např. cyklickými objemovými změnami, nízkomodulovým elastomerickým tmelem.
Reprofilace betonových částí tixotropní reprofilační směsi s kompenzovaným smršťováním, s pevností v tlaku po 28 dnech více než 40 MPa a s přídržností k podkladu vyšší než 2,5 MPa.
Vyhlazení povrchu dvousložkovou maltou nanášenou stěrkou nebo kovovým hladítkem na dobře očištěný povrch a s dokonalým rozetřením okrajů (v případě nestabilizovaných trhlin se doporučuje vyztužit povrchovou vrstvu polyethylenovou sítí).
Poznámka:
Tato úprava je vhodná pouze v odůvodněných případech, kdy nebude prováděno zateplení.
5.2 PORUCHY STYKŮ NOSNÝCH KONSTRUKCÍ
Název poruchy:
Svislé trhliny ve styčných spárách mezi stěnovými dílci nosných stěn
- Projev poruchy:
- Poruchy se projevují svislými smykovými nebo tahovými trhlinami, ve styčných spárách dílců.
- Vlasové trhlinky (tahové) s nenarušeným obrysem se vyskytují téměř ve všech spárách.
- Větší trhliny o šířce až několika mm vznikají zpravidla v části stěnové konstrukce, která je spojena s vnějšími stěnami. Projevují se zejména v nejvyšších podlažích a v průběhu. několika let se rozšiřují do nižších podlaží. Šířka trhlin se postupně zvětšuje směrem k hornímu okraji budovy.
Obr. 89 Stav výztuže moniérky obvodového pláště varianta 1
- Příčiny poruchy:
- Vlasové (tahové) trhlinky svislých styků jsou vyvolány smršťováním stykového betonu a dílců.
- Ve styčných spárách spojujících subtilní pilířky a plné stěnové panely jsou trhlinky ve styku (smykové) zvětšovány vlivem rozdílné dlouhodobé deformace přilehlých částí (dotvarování – dotlačování).
- Trhliny zpravidla smykové rozvíjející se od nejvyššího podlaží jsou způsobeny především cyklicky působícími teplotními a vlhkostními objemovými změnami vnějších stěn a vzájemným spolupůsobením prvků v rámci konstrukčního systému.
- Velikost a výskyt trhlin ovlivňuje tvar stykových ploch dílců, kvalita stykového betonu, způsob a množství výztuže styku. Trhliny větších šířek provázené narušováním betonu jsou dokladem, že ve styku bylo dosaženo namáhání, které se blíží meznímu namáhání.
- Tahové trhliny s malým narušením svědčí o nedostatečném příčném vyztužení styku.
- Důsledky poruchy:
- Vznik trhlin ve stycích podstatně snižuje jejich tuhost a má výrazný vliv na přerozdělení vnitřních sil v prvcích a stycích nosného systému.
- Diagnostika poruchy:
- Vizuální ověření porušení styků vyžaduje odstranění povrchových vrstev stykového betonu a dílců.
- Ověření narušení stykového betonu uloženého mezi čely stěnových dílců vyžaduje otevření svislé drážky styku s ozuby, popř. použití ultrazvukových přístrojů.
- Sanace poruchy:
- Injektáž stabilizovaných (neaktivních) trhlin velmi tekutým epoxidovým lepidlem.
- Tmelení nestabilizovaných (aktivních) trhlin, vyvolávaných např. cyklickými objemovými změnami nízkomodulovým elastomerickým tmelem.
- Reprofilace betonových částí tixotropní reprofilační směsi s kompenzovaným smršťováním, s pevností v tlaku po 28 dnech více než 40 MPa a s přídržností k podkladu vyšší než 2,5 MPa.
- Vyhlazení povrchu dvousložkovou maltou nanášenou stěrkou nebo kovovým hladítkem na dobře očištěný povrch a s dokonalým rozetřením okrajů.
- Dodatečné sepnutí stěnových dílců předpínacími kabely, popř. upravenou betonářskou (kruhovou) výztuží řádně kotvenou na protilehlých čelech stěny a umístěnou v úrovni pat a zhlaví stěnových panelů.
Název poruchy:
Narušení vodorovných styků nosných stěn a stropních dílců
- Projev poruchy:
- Trhliny a narušování betonu ve zhlaví nebo patě stěny, oddělování krycích vrstev betonu, rozvoj trhlin do střední části stěny.
- Trhliny mezi čely stropních panelů a stykovým betonem, narušení stykového betonu.
- Narušení výplně ložných spár.
- Vodorovné trhliny mezi dílci a výplní ložných spár.
- Příčiny poruchy:
- Primární příčinou vzniku těchto poruch je složitý stav prostorové napjatosti styku, nedostatečné vyztužení dílců, nedodržení předepsané kvality materiálu stěnových dílců, nesprávné uspořádání výztuže spodních a horních okrajů panelů (chybějící žebříčky), nedodržení technologie montáže.
- Svislé a šikmé trhliny ve zhlaví a patě stěn svědčí o značné koncentraci tlakových hranových napětí a tahových napětí způsobených zvýšeným dotvarováním betonu styku.
- Vodorovné trhliny v kontaktních plochách mezi výplní ložné spáry a dílci jsou dokladem větších deformací nosného systému účinkem zatížení (rozdílné svislé přetváření stěnových dílců protilehlých stěn, případně jejich rozdílné sedání, vliv seizmických účinků a otřesů).
- Vodorovné trhliny, narušení dílců a styku mohou být způsobeny i nekvalitní montáží v důsledku neuvolnění montážních přípravků.
Obr. 90 Nevhodné kotvení atikového dílce průčelí – kotva je volná
- Důsledky poruchy:
- Trhliny ve stycích způsobují výrazné snížení únosnosti a tuhosti stěn v oblasti styků, které může mít závažné důsledky zejména vzhledem k tlakovému namáhání nosných stěn (ztráta způsobilosti). Mohou být i příčinou zvýšeného smykového namáhání, popř. přerušení přilehlých svislých styků mezi stěnovými dílci.
- Diagnostika poruchy:
- Vizuální průzkum porušení styků vyžaduje odstranění povrchových vrstev stěn a podlahových vrstev, popř. „obnažení“ průřezu se stykovým betonem mezi čely stropních dílců.
- Pro vyšetření dutin, rozrušení stykového betonu a vodorovných trhlin lze použít přístrojů na bázi ultrazvuku.
- Sanace poruchy:
- Injektáž stabilizovaných (neaktivních) trhlin velmi tekutým epoxidovým lepidlem.
- Tmelení nestabilizovaných (aktivních) trhlin, vyvolávaných např. cyklickými objemovými změnami nízkomodulovým elastomerickým tmelem.
- Reprofilace betonových částí tixotropní reprofilační směsi s kompenzovaným smršťováním, s pevností v tlaku po 28 dnech více než 40 MPa a s přídržností k podkladu vyšší než 2,5 MPa.
- Vyhlazení povrchu dvousložkovou maltou nanášenou stěrkou nebo kovovým hladítkem na dobře očištěný povrch a s dokonalým rozetřením okrajů.
- Při nedostatečném uložení stropních dílců ve styku se provede v úrovni horního zhlaví stěnových dílců osazení válcovaných úhelníků s výztuhami (min. 50 x 50 x 7 mm) osazených na vyhlazené kontaktní plochy stěnových dílců a kotvené svorníky. Otvory pro svorníky a kontaktní plochy jsou vyplněné epoxidovou pryskyřicí.
Název poruchy:
Trhliny v podélných stycích mezi stropními dílci
- Projev poruchy:
- Smykové nebo tahové trhliny v podélných stycích (spárách) mezi stropními panely, narušování a rozpad stykového betonu.
- Příčiny poruchy:
- Příčinou porušení styku může být rozdílné zatížení stropních panelů, rozdílné dotvarování, rozdílné předpětí panelů, smršťování stykového betonu a panelů. Uplatní se také vliv rozdílné změny teploty panelů, např. u ustupujícího podlaží, nad nevytápěnou a vytápěnou částí budovy, v nejvyšším podlaží vliv objemových změn nejvyšší stropní (střešní) konstrukce, vliv různě podepřených stropních dílců.
- Výskyt a velikost trhlin souvisí i s geometrickým tvarem a řešením styku i s kvalitou stykového betonu.
- Důsledky poruchy:
- V případě vlasových trhlin a trhlin s šířkou do 1 mm a malém porušení lze klasifikovat styk jako staticky účinný (pouze estetická závada).
- V případě trhlin větší šířky než 1 mm a rozsáhlejším narušení výplně styku (odpadávání stykového betonu) klasifikujeme styk jako styk se sníženou, popř. až nulovou tuhostí styku. Snížená tuhost styku omezuje spolupůsobení dílců při přenášení svislého zatížení. Lokální snížení tuhosti styků se neprojevují na tuhosti stropní desky ve vodorovné rovině.
- Diagnostika poruchy:
- Vizuální ověření poruch vyžaduje odstranění povrchových úprav dílců a styčné spáry.
- Pro vyšetření dutin, rozrušení stykového betonu a vodorovných trhlin lze použít přístrojů na bázi ultrazvuku.
- Sanace poruchy:
- Mechanické rozšíření trhlin ve styku mezi stropními dílci, pokud jsou trhliny užší než 4 mm.
- Injektáž stabilizovaných (neaktivních) trhlin velmi tekutým epoxidovým lepidlem.
- Tmelení nestabilizovaných (aktivních) trhlin, vyvolávaných např. cyklickými objemovými změnami nízkomodulovým elastomerickým tmelem.
- Vyhlazení povrchu dvousložkovou maltou nanášenou stěrkou nebo kovovým hladítkem na dobře očištěný povrch a s dokonalým rozetřením okrajů.
5.3 PORUCHY OBVODOVÝCH DÍLCŮ
Název poruchy:
Oddělování jednovrstvých předsazených obvodových dílců od vnitřní nosné konstrukce – trhliny ve styku obvodového dílce a vnitřní nosné konstrukce (nosných stěn a stropních panelů)
- Projev poruchy:
- Vznik zpravidla výrazných svislých trhlin mezi obvodovým dílcem a vnitřními nosnými stěnami (šířky až několik mm), vodorovných trhlin mezi obvodovými dílci a stropní konstrukcí. Trhliny se zpravidla zvětšují směrem k horním podlažím a okrajům budovy. Cyklický charakter účinku teploty a vlhkosti přispívá k postupném rozvoji a šíření trhlin (zvětšování šířky trhlin, drolení stykového betonu, rozvoj do nižších podlaží).
- Trhliny vznikají i mezi jednotlivými dílci obvodového pláště.
- Trhlinami proniká srážková voda, která urychluje korozi výztuže styků, znehodnocuje vnitřní povrchové úpravy a podílí se na tvorbě plísní.
- Příčiny poruchy:
- Poruchy projevující se trhlinami způsobují zejména cyklické teplotní a vlhkostní objemové a tvarové změny obvodového pláště, v některých případech k nim přispívají i ostatní účinky (zejména účinek svislého zatížení a dotvarování, příčinou je i nízká únosnost styků – neprofilovaná, hladká spára vyplněná cementovou maltou).
- Důsledky poruchy:
- Zvýšené nebezpečí koroze kotevní výztuže mezi dílci obvodového pláště, stěnovými a stropními dílci.
- Zhoršení ostatních stavebně fyzikálních vlastností (akustická pohoda, vzduchopropustnost).
- Znehodnocování vnitřních povrchových úprav, tvorba plísní.
- Diagnostika poruchy:
- Vizuální ověření porušení styků po odstranění povrchových úprav stěn.
- Pro vyšetření dutin, rozrušení stykového betonu a vodorovných trhlin lze použít přístrojů na bázi ultrazvuku.
- Sanace poruchy:
- Tmelení nestabilizovaných (aktivních) trhlin, vyvolávaných např. cyklickými objemovými změnami nízkomodulovým elastomerickým tmelem.
- Reprofilace betonových částí tixotropní reprofilační směsí s kompenzovaným smršťováním, s pevností v tlaku po 28 dnech více než 40 MPa a s přídržností k podkladu vyšší než 2,5 MPa.
- Vyhlazení povrchu dvousložkovou maltou nanášenou stěrkou nebo kovovým hladítkem na dobře očištěný povrch a s dokonalým rozetřením okrajů.
- Zabezpečení kotvení obvodových dílců a vnitřní nosné konstrukce. Úprava dodatečně provedeného kotvení, zejména jeho tuhost musí umožnit dilatační pohyby obvodového pláště účinkem změny teploty. Materiál dodatečných kotev (hmoždinky, trny, spojovací a kotevní výztuž) musí být odolný proti korozi.
Název poruchy:
Poruchy těsnících spojů obvodových dílců
- Projev poruchy:
- Trhliny mezi tmelem vyplňujícím spáry a obvodovými dílci.
- Zatékání do styků.
- Zvýšení infiltrace.
- Vznik plísní na vnitřní straně pláště.
- Příčiny poruchy:
- Nevhodné vlastnosti, popř. provedení těsnících materiálů, ztráta vlastností těsnících materiálů v čase způsobená degradačními procesy, nepřípustné montážní odchylky a tolerance, nesprávný návrh a řešení spár, nevhodná profilace hran obvodových panelů.
- Důsledky poruchy:
- Ztráta vodotěsnosti a vzduchotěsnosti.
- Zhoršení tepelně izolačních vlastností styku.
- Kondenzace v oblasti styků, vznik plísní, energetické ztráty.
- Koroze kotevní výztuže pláště k vnitřní konstrukci.
- Diagnostika poruchy:
- Vizuální průzkum, sondy ve styku.
- Sanace poruchy:
- Odstranění stávajících porušených tmelů a těsnění spár s novým provedením. Před prováděním nového těsnění je nutné provést reprofilaci spár, řádné očištění ploch.
- Přetěsnění spár silikonovými těsnícími pásky při ponechání stávajících těsnících tmelů ve spáře (spolehlivá úprava vyžaduje řádnou reprofilaci, úpravu a očištění ploch).
Poznámka:
Tato úprava je vhodná pouze v případě vyhovující profilace hran obvodových panelů a v případě, kdy nebude prováděno zateplení obvodového pláště.
5.4 PORUCHY PŘEDSAZENÝCH KONSTRUKCÍ
Název poruchy:
Narušení povrchových vrstev lodžiových dílců a betonu styků
- Projev poruchy:
- Povrchový rozpad betonu dílců, obnažování a koroze výztuže, narušování betonu dílců, oslabování betonu dílců, oslabování výztuže.
Obr. 91 Porucha kotvení lodžiového zábradlí
- Příčiny poruchy:
- Nekvalitní beton, karbonatace, nedostatečné krytí výztuže, zatékání srážkové vody, zvýšený obsah oxidu siřičitého a uhličitého v ovzduší.
- Důsledky poruchy:
- Postupná karbonatace betonu dílců a styků, koroze výztuže dílců a styků, povrchový rozpad betonu dílců i styků, ztráta mechanické odolnosti a únosnosti, ztráta statické bezpečnosti.
- Diagnostika poruchy:
- Stanovení hloubky zkarbonatované vrstvy betonu.
- Stanovení tloušťky krycí vrstvy betonu.
- Stanovení obsahu chloridových iontů.
- Stanovení nasáklosti betonu.
- Stanovení pevnosti v tahu povrchových vrstev betonu.
- Stanovení pevnosti v tlaku betonu.
- Stanovení korozního stavu výztuže.
- Sanace poruchy:
- Povrchy velmi dobré – impregnace a hydrofobizace (silikon, silon, akrylát).
- Povrchy mírně narušené – očištění, penetrace, ochranný nátěr.
- Povrchy silně narušené – odstranění veškerého narušeného povrchového materiálu otryskáním, očištění, penetrace, tenkovrstvá omítka z dvousložkové malty a po technologické přestávce ochranný nátěr.
Název poruchy:
Poruchy styků lodžiových panelů
- Projev poruchy:
- Narušení styků stěnových a stropních lodžiových dílců.
- Porušení a rozpad stykového betonu a výplní ložných spár trhlinami.
- Porušení zhlaví stěnových dílců – odlupování hran, vznik svislých tahových trhlin, „vysouvání“ stropních dílců ze styku, postupně se zmenšující uložení stropních dílců.
- Příčiny poruchy:
- Narušení a rozpad betonu dílců a styků.
- Narušení stability lodžiové konstrukce.
- Diagnostika poruchy:
- Vizuální průzkum po odstranění povrchových úprav stěn a styků, odběr a vyšetření vzorků.
- Důsledky poruchy:
- Snížení únosnosti a tuhosti styků a stěnových dílců v částech přiléhajících ke stykům, ztráta funkční způsobilosti a statické bezpečnosti.
- Koroze výztuže a betonu dílců a styků.
- Sanace poruchy:
- Tmelení nestabilizovaných (aktivních) trhlin, vyvolávaných např. cyklickými objemovými změnami, nízkomodulovým elastomerickým tmelem.
- Reprofilace betonových částí tixotropní reprofilační směsí s kompenzovaným smršťováním, s pevností v tlaku po 28 dnech více než 40 MPa a s přídržností k podkladu vyšší než 2,5 MPa.
- Vyhlazení povrchu dvousložkovou maltou nanášenou stěrkou nebo kovovým hladítkem na dobře očištěný povrch a s dokonalým rozetřením okrajů.
- Při nedostatečném uložení stropních dílců ve styku se provede v úrovni horního zhlaví stěnových dílců osazení válcovaných úhelníků s výztuhami (min. 50 x 50x 7 mm) osazených na vyhlazené kontaktní plochy stěnových dílců a kotvené svorníky. Otvory pro svorníky a kontaktní plochy jsou vyplněné epoxidovou pryskyřicí.
- Pro zajištění funkce vodorovného styku v nejvíce poškozené oblasti, tj. u vnějšího líce lodžie, jsou v případě dutinových stropních panelů vloženy do krajní dutiny dvě výztužné mřížoviny s podélnou výztuží. Zároveň se do krajní dutiny vloží průběžná výztuž stykovaná přesahem a celý prostor dutiny se zabetonuje. Průběžná výztuž v dutině přenáší tahové síly ve vodorovných stycích, podstatně zmenšuje velikost svislých trhlin ve styku a zesiluje stropní dílce v případě snížené únosnosti krajního žebra stropního panelu.
Název poruchy:
Narušení krycích betonových vrstev, koroze výztuže
- Projev poruchy:
- Trhliny a narušení povrchové vrstvy dílce v místě korodující výztuže.
- Rozpad, odpadávání krycí vrstvy.
- Obnažení výztuže, koroze výztuže.
- Barevné skvrny způsobené zplodinami koroze.
Obr. 92 Zkorodovaná kotva atikového panelu nad štítem
- Příčiny poruchy:
- Nedostatečná krycí vrstva.
- Nekvalitní beton, karbonatace.
- Vysoká pórozita betonu, nadměrný obsah chloridů.
- Rozpínavé síly od korozivních produktů.
- Důsledky poruchy:
- Urychlení koroze výztuže.
- Pokračující progresivní rozrušování v povrchových vrstvách dílců.
- Postupná ztráta funkční způsobilosti.
- Úplné narušení, ztráta mechanické odolnosti a stability.
- Diagnostika poruchy:
- Vizuální průzkum.
- Zkouška karbonatace, stanovení pH, chemický rozbor.
- Odběr vzorků.
- Sanace poruchy:
- Odstranění veškerého narušeného a zkarbonatovaného betonu (mechanicky, otryskáním, vodním paprskem).
- Obnažením výztuže, odstraněním betonu min. 20 mm pod vnitřní okraj prutu.
- Mechanické očištění výztuže od rzi na bílý kov.
- Ošetření výztuže nátěrem dle příslušných pokynů výrobce.
- Nátěr celé opravované plochy pro vytvoření adhezního můstku.
- Reprofilace betonových částí tixotropní reprofilační směsi s kompenzovaným smršťováním, s pevností v tlaku po 28 dnech více než 40 MPa a s přídržností k podkladu vyšší než 2,5 MPa.
- Vyhlazení povrchu dvousložkovou maltou nanášenou stěrkou nebo kovovým hladítkem na dobře očištěný povrch a s dokonalým rozetřením okrajů.
5.5 REGENERACE NOSNÝCH KONSTRUKCÍ
5.5.1 Hodnocení současného stavu konstrukcí
Při hodnocení stavu objektu je nutné vycházet z platného znění stavebního zákona č. 50/1976 Sb., včetně jeho změn (č. 103/1990 Sb., č. 425/1990 Sb., č. 262/1992 Sb., č. 43/1994 Sb., č. 19/1997 Sb., č. 83/1998 Sb.), a zákona č. které stanoví okruh 6 základních požadavků na stavby:
- Mechanická odolnost a stabilita;
- Požární bezpečnost;
- Hygiena, zdraví a životní prostředí;
- Bezpečnost při užívání;
- Ochrana proti hluku;
- Hospodárnost využití energie a tepelná ochrana.
Z technického hlediska je prvním krokem k regeneraci panelové budovy zjištění jejího skutečného stavu. Výchozím podkladem bude projektová dokumentace objektu se zákresem změn (zákresem skutečného provedení) stavby. Stavební průzkum musí být proveden kvalifikovaným pracovníkem (odborníkem) dobře obeznámeným s problematikou panelových budov. Rozsah průzkumů bude prováděn podle míry závad, které objekt vykazuje již při předběžné prohlídce, podle rozsahu předpokládaných úprav, které mají být řešeny, a podle stáří budovy.
Vedle nezbytné technické dokumentace je výchozím podkladem vizuální prohlídka a průzkum skutečného stavu, popř. diagnostický průzkum. K objektivnímu zhodnocení stavu jsou potřebné údaje o všech podstatných konstrukčních i kompletačních prvcích. Celkové hodnocení technického stavu panelových budov je potřebné svěřit kvalifikovaným odborníkům. Chybné hodnocení může vést k neodbornému návrhu řešení sanace, které je neúčinné a neekonomické a v krajních případech může vést k ohrožení zdraví a životů obyvatel.
5.5.2 Návrhy sanací
Pro omezení dalšího rozvoje poruch, které způsobují cyklické změny teplot v jednotlivých ročních obdobích, lze jako účinnou sanační metodu doporučit plošnou sanaci pláště panelových budov.
Omezení uvedených vlivů na konstrukce obvodového pláště, styků vnitřních konstrukcí s konstrukcemi obvodového pláště a některých navazujících předsazených konstrukcí lze spolehlivě zajistit např. kontaktním zateplením. Systém by měl, kromě omezení tepelného namáhání pláště a navazujících nosných konstrukcí, omezovat i pronikání některých plynů (např. CO2) ke krycím vrstvám betonu. Při návrhu této plošné sanace musí být součástí návrhu sanace opatření, které zabezpečí stabilitu obvodového pláště, zejména jeho kotvení do vnitřních nosných stěn.
V rámci sanace střešního pláště je potřebné zabezpečit kotvení atikových dílců a zajistit funkční dilataci mezi vodorovnými betonovými konstrukcemi střechy a atikovými prvky.
6 POSOUZENÍ PANELOVÉ KONSTRUKCE STAVEBNÍ SOUSTAVY T 06 BU Z HLEDISKA POŽADAVKŮ MECHANICKÉ ODOLNOSTI A STABILITY
Statické posouzení vybraných reprezentantů je provedeno pro osmipodlažní bytový dům panelové soustavy T 06 BU.
6.1 STATICKÉ POSOUZENÍ OSMIPODLAŽNÍHO BYTOVÉHO DOMU T 06 BU
Předmětem statického posouzení vybraného reprezentanta je jednak statické posouzení vybraných nosných dílců podle platných předpisů a jednak posouzení mechanické odolnosti a stability vybraného reprezentanta z hlediska prostorového působení nosné konstrukce a namáhání dílců a styků při zohlednění současně platných předpisů.
Tento výpočet nenahrazuje statické posouzení konkrétních objektů, které vyžaduje uvážit skutečné materiálové a rozměrové charakteristiky, stav a rozsah mechanického narušení a trhlin nosných konstrukcí zjištěných v rámci podrobného průzkumu objektu.
6.1.1 Popis nosné konstrukce
Nosný systém je tvořen příčně uspořádanými stěnami tl. 140 mm v osové vzdálenosti 3,6 m. Prostorovou tuhost v podélném směru zajišťují podélné stěny situované mezi byty a schodišťovým prostorem nebo mezi byty, tedy v každém druhém travé příčných stěn.
Schéma skladby stěn a stropů jedné sekce je na obr. 93. Konstrukční výška podlaží je 2,80 m. Deskový bytový dům panelové soustavy T 06 BU je tvořen třemi sekcemi sestávajícími ze čtrnácti travé a má osm podlaží.
Železobetonové stropní dílce jsou ukládány na příčné stěny v osové vzdálenosti 3,6 m, v místě podélné stěny jsou stropní dílce podepřené i v podélném směru. Skladebná šířka stropních dílců 1,2; 1,8 a 2,4 m, skladebná tloušťka dílců 130 mm (výrobní tloušťka 120 mm).
Vnitřní nosné stěny jsou z celostěnových, betonových nebo železobetonových dílců plného průřezu o výrobní tloušťce 140 mm (skladebně 150 mm), skladebné délky 1,2 m až 3,45 m a výšky 2,62 m.
Štítové stěny sestávají z celostěnových sendvičových dílců s tepelnou izolací z polystyrénu o tloušťce 290 mm: vnitřní železobetonová vrstva tl. 140 mm, tepelná izolace z polystyrénu tl. 60 mm a vnější železobetonová vrstva tl. 90 mm.
Styky nosné konstrukce jsou podrobně popsány v kap. 6.1.4 včetně jejich únosnosti.
Základy pod nosnými stěnami jsou tvořeny monolitickými železobetonovými pasy. Alternativně byly objekty zakládány na železobetonových pilotách s roštem nebo základy tvořila tenká železobetonová deska.
Dvouramenné schodiště je tvořeno schodišťovými rameny uloženými na ozuby mezipodestových a podestových dílců. Mezipodesta je uložena do kapes ve schodišťových stěnových dílcích.
Polozapuštěné lodžie mají kompletizované stropní panely tloušťky 150 mm a skladebnou šířku 1,2 m.
Obvodový plášť je předsazený, sestavený ze sendvičových parapetních dílců (skladba 100 mm vnitřní železobetonová vrstva, 60 mm polystyrén, 60 mm vnější železobetonová krycí vrstva) a meziokenních vložek nebo plášť celostěnový shodné skladby.
Příčky byly navrženy betonové tl. 60 mm.
Bytová jádra B3 mají skladebné rozměry 1 650 x 2 500 a 1 650 x 2 150 mm a hmotnost 500 kg.
Podlahy mají tl. 65 mm a jsou tvořeny betonovou mazaninou tl. 60 mm a povlakem PVC s podložkou.
Obr. 93 Výkres skladby stěn a stropů krajní sekce (*- posuzované stropní dílce)
6.1.2 Únosnost vybraných vnitřních nosných stěnových panelů podle ČSN 73 1201 a ČSN 73 1211
Stěnové panely mají tloušťku 140 mm (skladebně 150 mm) a skladebnou výšku 2,6 m. Jsou vyrobeny z betonu značky B 250, prostý beton s konstrukční výztuží (ocel 10 216). Železobetonová jsou nadpraží a exponované pilířky stěnových panelů s dveřním otvorem, resp. schodišťové stěny (ocel 10 335 a 10 216). Pro stanovení únosnosti byly u panelů použity hodnoty pevnosti betonu uvedené v ČSN 73 0038. Únosnosti dále uvedených stěnových panelů byly vypočteny podle současně platných norem, zejména ČSN 73 1201 a ČSN 73 1211.
6.1.3 Únosnost vybraných stropních dílců podle ČSN 73 1201
Stropní železobetonové dílce byly navrženy jako prosté nosníkové desky ukládané na příčné stěny v osové vzdálenosti 3,6 m. Základní modulová šířka 1,2; 1,8 a 2,4 m, skladebná tl. 130 mm.
Vzhledem ke spolupůsobení stropních dílců, které je zajištěno svařením kotevních desek na podélných bočních plochách dílců a uložením některých stropních dílců na podélné stěny, se podstatně mění ohybové momenty v dílcích. Proto jsou uváděny hodnoty ohybových momentů za obou předpokladů. Dílce nejsou dimenzovány na účinky momentů při obousměrném působení stropní konstrukce.
Vyztužení stropních dílců bylo navrženo svařovanými sítěmi pouze při spodním povrchu, v podélném směru výztuží 15 Ø J 10 / dílec šířky 2,4 m a s rozdělovací výztuží Ø E 6 po 400 mm (výztuž dílce AU 1). Krytí nosné výztuže je 15 mm. U dílců pro větší zatížení je podélná výztuž 15 Ø J 12/ dílec šířky 2,4 m (dílec A U 5). Dílce byly vyráběny z betonu B 250.
Pro posouzení byly vybrány dva druhy stropních dílců:
a) Stropní dílce zatížené vlastní hmotností, hmotností podlah a užitným zatížením; dílec AU 1 (viz výkres skladby, obr. 93), výrobní rozměry dílce 120/2 390/3 575 mm.
- výpočtové zatížení stropní konstrukce 7,26 kN/m2;
- maximální ohybový moment 27,1 kNm – za předpokladu, že dílec působí jako nosníková deska;
- maximální ohybový moment 29,9 kNm – za předpokladu, že dílce vzájemně spolupůsobí;
- moment na mezi únosnosti Mu´= 33,4 kNm > 29,9 kNm – dílec vyhovuje;
- dlouhodobý průhyb ytot = 8,6 mm – za předpokladu, že dílec působí jako nosníková deska; (stáří panelů v době montáže 1 měsíc, konstrukce v běžném prostředí);
- spolehlivost uložení \frac{t_\text{f}}{y_\text{tot}}=410\gt150 – dílec vyhovuje;
- rovinnost spodního povrchu \frac{I_\text{viz}}{y_\text{tot}}=401\gt200 – dílec vyhovuje.
Poznámka:
- Rozdělovací výztuž dílce nesplňuje požadavky ČSN 73 1201 (nevyhovující plocha výztuže).
- Při zatížení stropního dílce podélnou příčkou ohybový moment dílce převyšuje moment na mezi únosnosti, jelikož celostěnová betonová příčka není oslabena dveřním otvorem, lze předpokládat, že působí jako vysoký nosník a zatěžuje stropní dílec pouze u podpor (při jiné variantě příčky dílec nevyhoví).
- Dílec je uložen také v jednom případě nad podélnou stěnou (viz výkres skladby), ale pro přenesení ohybových momentů při horním líci dílce, které vznikají při obousměrném působení stropní konstrukce, nemá vůbec výztuž.
- Stropní dílce mají na bočních stranách kotevní desky pro zajištění vzájemného spolupůsobení s ostatními stropními dílci. Pokud posuzovaný dílec spolupůsobí s dílci s větším zatížením (příčkami a instalačním jádrem), může dojít k překročení momentu na mezi únosnosti posuzovaného dílce.
b) Stropní dílce instalační (s prostupem) zatížené vlastní hmotností, hmotností podlah, užitným zatížením, příčkami a instalačním jádrem; dílec AU 5 (viz výkres skladby, obr. 93), výrobní rozměry dílce 120/2 390/3 575 mm.
- výpočtové zatížení stropní konstrukce 7,26 kN/m2; výpočtové zatížení příčkou 4,4 kN/m´; výpočtové zatížení bytovým jádrem 6,0 kN;
- max. ohybový moment 32,7 kNm – za předpokladu, že dílec působí jako nosníková deska;
- max. ohybový moment 30,6 kNm – za předpokladu, že dílce vzájemně spolupůsobí;
- moment na mezi únosnosti Mu´ = 45,0 > 32,7 kNm – dílec vyhovuje;
- dlouhodobý průhyb ytot = 12,3 mm – za předpokladu, že dílec působí jako nosníková deska; (stáří panelů v době montáže 1 měsíc, konstrukce v běžném prostředí)
- spolehlivost uložení \frac{I_\text{f}}{y_\text{tot}}=287\gt150 – dílec vyhovuje;
- rovinnost spodního povrchu \frac{t_\text{viz}}{y_\text{tot}}=280\gt150 – dílec vyhovuje.
Poznámka:
- Pro spolupůsobení dílců je uvažován případ dílců v poli bez podélné stěny.
- Hodnoty momentů a posouvajících sil platí pro celý dílec.
- Údaje jsou pouze orientační a mají poskytnout základní informaci o pravděpodobné únosnosti stropních dílců. Při konkrétním výpočtu je nutné ověřit zatížení, zjistit dimenze a kvalitu výztuže, její polohu a stav (koroze). Zároveň je nutné ověřit tloušťku dílce a kvalitu betonu.
6.1.4 Únosnost a tuhost vybraných styků nosných dílců dle ČSN 73 1211
a) Vodorovný styk „stěna – strop – stěna“
Zhlaví i pata stěnových panelů mají tloušťku 140 mm, panely jsou vyrobeny z betonu značky B 250. Zhlaví i pata jsou vyztuženy žebříčkem s příčnou výztuží Ø E6/200 (10 216).
Stropní panely tl. 120 mm z betonu značky B 250 mají šikmá čela. Stropní panely jsou vzájemně spojeny v místě závěsných ok skobami Ø J10 (ocel 10 335) maximálně vzdálenými 1,2 m. Zálivková výztuž je pouze nad posledním, event. nad instalačním podlažím. Zálivkový beton styku je B 170 – ve výpočtu byly uvažovány hodnoty pevnosti pro beton B 15, stejně jako u cementové malty v ložných spárách, které jsou tlusté 20 mm. Pro stanovení únosnosti byly u panelů použity hodnoty pevnosti betonu z normy ČSN 73 0038. Styk je znázorněn na obr. 94.
Obr. 94 Svislý řez stykem “ stěna – strop – stěna“
Mezní únosnost vodorovného styku „stěna – strop – stěna“ podle současně platných norem je Nju = 842,0 kN/m´.
b) Svislý styk příčné a podélné ztužující stěny
Svislý styk je tvořen hladkou plochou stěnového panelu příčné nosné stěny a čelem stěnového panelu podélné stěny s půlkruhovými hmoždinkami. Zhlaví stěnového panelu je připojeno pomocí přivařené spojovací výztuže 2x Ø J14 k výztuži příčné stěny (kotevní destička panelu je ukotvena k výztuži panelu Ø J12). V úrovni stropní konstrukce je provedena věncová zálivka , styk je dále převázán stropním panelem. Zálivkový beton styku je B 170,ve výpočtu byly uvažovány hodnoty pevnosti betonu B 15, stejně jako u cementové malty pro osazení stropních dílců a paty stěnových dílců.
Příklady spojení stěnových dílců podélné a příčné stěny jsou uveden na obr. 95 a 96.
Mezní únosnost svislého styku ve smyku s plným převázáním styku stropním panelem podle současně platných norem je Qju = 81,5 kN/podlaží.
c) Svislý styk v příčné nosné stěně
Svislý styk je tvořen čely stěnových panelů s půlkruhovými hmoždinkami. V úrovni stropní konstrukce je provedena průběžně věncová zálivka, zhlaví stěnových panelů je propojeno přivařenou spojovací výztuží 2 Ø J14. Paty stěnových panelů jsou propojeny přivařenou spojovací výztuží 2 Ø J10 (kotevní destička v panelu je přivařena k Ø E8). Styk buď je nebo není převázán stropními panely, v závislosti na umístění podélné spáry mezi stropními panely. Zálivkový beton styku je B 170, ve výpočtu byly uvažovány hodnoty pevnosti betonu B 15, stejně jako u cementové malty pro osazení stropních dílců a paty stěnových dílců. Svislý styk stěnových dílců pod stropem je znázorněn na obr. 97 a v patě dílců na obr. 98.
Mezní únosnost svislého styku ve smyku s převázáním styku stropními panely stanovená podle současně platných norem je Qju = 160,3 kN/podlaží.
Mezní únosnost svislého styku ve smyku bez převázání styku stropními panely a bez zálivkové výztuže podle současně platných norem je Qju = 48,95 kN/podlaží.
6.1.5 Numerická analýza a posouzení namáhání nosných dílců a styků
Stavební soustava T 06 BU byla realizována pro čtyř, šesti, osmi a dvanácti podlažní zástavbu. S cílem ilustrovat statické namáhání nosného systému podle současně platných norem, zvláště ČSN 73 1211 a ČSN 73 1201, byla vybrána a posouzena trojsekce osmipodlažního domu hloubky 12 m vycházející ze sestavy D8 TP. Výpočet byl proveden programem PANEL 3 v STÚ Praha. Detailní analýza statického namáhání byla provedena lineárním výpočtem.
Poznámka:
Program PANEL 3 řeší stěnovou panelovou konstrukci jako prostorovou soustavu stěn, která se pro výpočet idealizuje systémem spřažených tenkostěnných prutových konzol (prutů) otevřeného průřezu. Prutové konzoly jsou mezi sebou ve vodorovném směru navzájem neposuvně spojeny stropními tabulemi. Nadpraží a smykové spoje (svislé spoje mezi stěnovými panely) sousedících prutových konzol jsou ve statickém schématu nahrazeny svislými náhradními spojitými vazbami (kontinuální spojovací prostředí). Spoje mezi panely jsou modelovány jako smykové vazby, které odpovídají svou tuhostí vodorovným spojům stěnových a stropních panelů a svislým stykům stěnových panelů. Poddajnost těchto vazeb je navíc zvýšena o smykovou poddajnost přilehlých částí prutových konzol.
Posuzovaný objekt má 8 nadzemních podlaží s konstrukční výškou podlaží 2,8 m (celková výška H = 22,4 m) a tloušťkou stěn 0,14 m, situovaných příčně objektem v osových vzdálenostech 3,6 m. Ve středním travé každé sekce je umístěna podélná stěna. Další podélné stěny jsou umístěny na uskakujícím rozhraní sekcí. Rozměrové a materiálové charakteristiky byly převzaty z typového podkladu konstrukční soustavy a z výsledků průzkumu a hodnocení stavebně technického stavu panelových domů, Severočeský kraj, 1. a 2. část, panelová soustava T 06 B, (T 06 BU), Praha, prosinec 1998, vypracováno v rámci grantového projektu MPO ČR „Regenerace panelových budov“.
Půdorysné schéma výpočtového modelu nosné konstrukce je znázorněno na obr. 99.
Obr. 95 Spojení stěnových dílců příčné a podélné stěny – v místě svislého styku v příčné stěně
Obr. 96 Spojení stěnových dílců příčné a podélné stěny – mimo svislý styk v příčné stěně
Obr. 97 Spojení stěnových dílců příčné stěny pod stropem
Obr. 98 Spojení stěnových dílců příčné stěny v patě
Obr. 99 Statické schéma nosné konstrukce s vyznačením vyhodnocených stěnových panelů
a) Zatěžovací účinky
Do výpočtu jsou zavedeny
- aa) Tři druhy svislého zatížení stálého
- hrubá stavba 1 (vlastní tíha stěn)
- hrubá stavba 2 (tíha ostatní nosné konstrukce + obvodový plášť)
- ostatní (tíha kompletačních konstrukcí)
- ab) Dva druhy svislého zatížení nahodilého
- užitné zatížení bytů
- užitné zatížení schodišťového prostoru
- ac) Dva druhy vodorovného zatížení
- vítr příčný
- vítr podélný
- Uvažována IV. větrová oblast
- Výpočtem byly stanoveny extrémní hodnoty vnitřních sil pro panely a jejich styky.
- Výpočet byl proveden pro zatížení určené dle současně platných norem. Bylo předpokládáno založení na tuhém podloží.
b) Výsledky výpočtu
Dále jsou uvedeny extrémní hodnoty vnitřních sil od kombinací zatěžovacích stavů pro zatížení svislé (stálé a nahodilé užitné) a vodorovné zatížení větrem ve směru příčném nebo podélném:
- nejvyšších hodnot tlakových normálových napětí bylo dosaženo v patě stěn na úrovni z = 0, která činí:
- nejvyšší hodnota tlakové normálové síly ve vodorovném styku „stěna – strop – stěna“ činí Nd = 370,96 kN/m´ (u panelu 109);
- nejvyšší hodnota smykového napětí ve svislém styku příčné a podélné stěny činí Qsd = 71,81 kN/podlaží.
nejvyšších hodnot vnitřních sil v nadpraží (překladu) stěnových panelů bylo dosaženo
c) Posouzení únosnosti nosných stěnových dílců a jejich styků
Posouzení stěnových dílců
Posouzení styku „stěna – strop – stěna“
Mezní únosnost sledovaného styku podle současně platných ČSN je Nju = 842,0 kN/m´.
Maximální normálová síla ve styku je u panelu 109 Nd = 370,96 kN/m´ < 842,0 kN/m´ – styk vyhovuje.
Posouzení svislého styku stěnových dílců
Byl posouzen svislý styk příčné a podélné ztužující stěny.
Mezní únosnost styku ve smyku podle současně platných ČSN je Qju = 81,5 kN/podlaží.
Maximální smyková síla ve sledovaném styku Qd = 71,81 kN/podlaží < 81,5 kN/podlaží – styk vyhovuje.
Poznámka:
Únosnosti posuzovaných stěnových panelů a styků, ale i nosné konstrukce jako celku určené v TP podle tehdy platných předpisů nevyhovují ustanovení kap. 7 Konstrukční zásady ČSN 73 1211 (dále jen normy) a ČSN 73 1201. Proto uvedené hodnoty únosnosti stanovené podle současně platných norem nutno považovat pouze za orientační.
Zvláště se jedná:
o stěnové panely
- příčná i podélná obvodová výztuž u pilířů z prostého betonu nevyhovuje čl. 7.4.2.1 normy
- profil příčné výztuže železobetonových pilířů nevyhovuje čl. 7.4.3.2 normy
o svislé styky stěnových panelů
- plocha průřezu svislých styků v místě napojení příčné a podélné stěny není dostatečná pro důkladné zabetonování podle čl. 7.4.5.1 normy
- ve svislých spojích není navržena výztuž omezující rozsah sekundárního poškození podle čl. 7.1.3.1 normy
o vodorovné styky stropních panelů
- spojovací výztuž ve směru rozpětí stropních panelů tvořená skobami z betonářské výztuže je málo účinná a její únosnost nevyhoví čl. 7.1.2.1 normy
Závažnost těchto odchylek od ustanovení současně platných norem a předpisů je třeba zhodnotit zejména podle celkového stavu a porušení nosných konstrukcí (např. přítomnost a rozsah trhlin, rozsah koroze). V úvahu je třeba vzít i nepříznivé účinky vnějších vlivů např. vliv dynamických účinků těžké dopravy, zvýšení agresivity prostředí atp.
6.2 SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ NUMERICKÉ ANALÝZY, POSOUZENÍ NAMÁHÁNÍ NOSNÝCH DÍLCŮ A STYKŮ A PŘÍPADNÝ NÁVRH OPATŘENÍ PRO ZAJIŠTĚNÍ MECHANICKÉ ODOLNOSTI A STABILITY
- a) Posouzení stropních dílců podle ČSN 73 1201 prokázalo, že stropní dílce vyhovují z hlediska mezního stavu únosnosti i z hlediska použitelnosti.
- b) Posouzení stěnových dílců podle ČSN 73 1201 prokázalo, že dílce vyhovují z hlediska mezního stavu únosnosti.
- c) Posouzení styku „stěna – strop – stěna“ podle ČSN 73 1211 prokázalo, že styky vyhovují z hlediska mezního stavu únosnosti.
- d) Posouzení svislého styku stěnových dílců mezi příčnou a podélnou stěnou podle ČSN 73 1211 prokázalo, že styk vyhovuje z hlediska mezního stavu únosnosti
- e) Návrhy opatření pro zajištění mechanické odolnosti a stability jsou obsaženy také v kap. 5.
6.3 ZÁVĚRY K VÝSLEDKŮM POSOUZENÍ STATICKÉ BEZPEČNOSTI PANELOVÝCH DOMŮ T 06 BU A DOPORUČENÍ Z HLEDISKA ŘEŠENÍ REGENERACE
- Provedená statická analýza nosné konstrukce vybraného reprezentanta osmipodlažního bytového domu panelové soustavy T 06 BU prokázala pro případ uvažovaných materiálových a rozměrových charakteristik, že nosná konstrukce vyhovuje požadavkům mezního stavu únosnosti a mezního stavu použitelnosti podle současně platných předpisů.
- Posouzení statické bezpečnosti konkrétních panelových domů realizovaných soustavou T 06 BU vyžaduje provedení podrobného průzkumu a zhodnocení stavebně technického stavu zahrnujícího uspořádáni nosné konstrukce, rozměry, kvalitu materiálů, kvalitu a množství vyztužení nosných dílců a styků a zejména zhodnocení poruch a vad nosných dílců a jejich styků.
- V případě absence věncové zálivkové výztuže nesplňuje nosný systém požadavky statické bezpečnosti vzhledem k účinkům mimořádných zatížení havarijního rázu. Proto je nutno provést např. dodatečné sepnutí nosných stěn bytových domů např. v každém druhém podlaží. Jinou možností je náhrada plynových spotřebičů elektrickými spotřebiči.
- V případě provádění dodatečných stavebních úprav, popř. zásahů do nosné konstrukce, v jejichž důsledku může dojít k následnému překročení únosnosti nosných dílců (stěnových a stropních) a jejich styků, je nutné provést zajištění a sanaci nosné konstrukce, včetně základové konstrukce. Z uvedeného důvodu se doporučuje navrhovat pouze takové stavební úpravy, popř. zásahy do nosné konstrukce, které nebudou vyžadovat zesílení nosného systému.
- Náhrada stávajících bytových jader zděnými bytovými jádry, popř. záměr provést střešní nástavbu, vyžadují podrobné statické posouzení stropních i stěnových dílců a jejich styků. Doporučuje se navrhovat modernizace bytových jader s použitím lehkých sádrokartonových příček, popř. příček z lehkých zdících prvků.
- Při průzkumu objektu a hodnocení stavebně technického stavu je nutné věnovat mimořádnou pozornost zejména svislým stykům podélných a příčných nosných stěn, vodorovným stykům stěnových a stropních dílců, stykům a kotvení obvodových dílců a vnitřní nosné konstrukce, celkovému stavu dílců, styků a kotvení dílců předsazených lodžií a významným poruchám nosné konstrukce (trhliny ve stycích a dílcích, drcení pat a zhlaví dílců, narušené kotvení, narušení krycích vrstev a korozi nosné výztuže dílců). Závažnou závadou některých panelových domů T 06 BU je absence zálivkové a kotevní výztuže. Odstranění této závady vyžaduje dodatečné zásahy do nosné konstrukce. Zvláštní pozornost vyžaduje prověření stavu kotvení obvodových a lodžiových dílců (průčelní, štítové, atikové), zajištění jejich celistvosti (zejména kotvení vnějších železobetonových moniérek sendvičových obvodových dílců) a dalších úprav zajišťujících mechanickou odolnost a stabilitu obvodových a předsazených dílců, včetně stavu a narušení povrchových a krycích vrstev a koroze výztuže.