MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU ČR
SEKCE STAVEBNICTVÍ
Na Františku 32, Praha 1
Program MPO ČR na podporu výzkumu a vývoje
Regenerace panelových domů
Praha 2000
Zpracoval: Stavební fakulta Českého vysokého učení technického
Spolupráce: STÚ-K, a. s., Praha
Řešitelé: prof. Ing. Jiří Witzany, DrSc., Stavební fakulta ČVUT (vedoucí řešitel úkolu); Ing. Tomáš Čejka, Stavební fakulta ČVUT; Ing. Radka Dufková, Stavební fakulta ČVUT; Ing. Hana Gattermayerová, CSc., Stavební fakulta ČVUT; Ing. Antonín Hruška, CSc., Stavební fakulta ČVUT; Ing. Petr Jodas, Stavební fakulta ČVUT; Ing. Jiří Karas, CSc., Stavební fakulta ČVUT; Ing. Markéta Střelbová, Stavební fakulta ČVUT; Ing. Václav Vimmr, CSc., STÚ-K, a. s., Praha; Ing. Radek Zigler, Stavební fakulta ČVUT
Kód publikace: I/10
ISBN tištěné publikace: 80-86364-27-5
Vydavatel tištěné verze: Informační centrum ČKAIT
MPO souhlasí se zveřejněním pomůcky.
Omlouváme se za špatnou čitelnost některých vyobrazení způsobenou nekvalitním stavem dostupných archivních předloh.
Obsah
ÚVOD
Stavební soustava VVÚ ETA byla určena pro výstavbu v Praze a ve Středočeském kraji. Konstrukce středněrozponové stavební soustavy vychází z úpravy typu T 08 B.
V první fázi vývoje, který byl ukončen v polovině 70. let, byla soustava T 08 B doplněna o třímetrový modul a bylo upraveno technologické zařízení na výrobu dílců. Ve druhé fázi vývoje bylo inovováno výrobní zařízení, součástí stavební soustavy se stala i spodní stavba a řešení strojoven výtahů. Dílce stavební soustavy sloužily od osmdesátých let také k výstavbě typizovaných jeslí a mateřských škol v rámci výstavby občanské vybavenosti na území Prahy. Stavební soustava VVÚ ETA byla používána pro výstavbu bytových domů až do počátku 90. let, kdy byla její výroba ukončena.
1 OBJEMOVÉ, DISPOZIČNÍ A ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ
1.1 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA STAVEBNÍ SOUSTAVY
Panelová soustava VVÚ ETA byla určena pro výstavbu domů v Praze a v Středočeském kraji.
1.1.1 Objemové a tvarové řešení
Sekce řadové, koncové, rohové a bodové.
Čtyř, osmi a dvanáctipodlažní objekty.
Schodiště dvouramenné v modulu 6 m nebo jednoramenné v modulu 3 m.
Osvětlení schodiště přímé nebo nepřímé.
Hloubka objektů od 13,20 do 18 m.
1.1.2 Popis konstrukce
Příčný nosný stěnový systém s rozpony 3 000 a 6 000 mm.
Konstrukční výška 2 800 mm.
Stropní panely železobetonové, dutinové, tl. 190 mm, délce 6 000 mm předpínané.
Stěnové panely železobetonové, plné, tl. 190 mm.
Příčky z dílců SIPOREX, nebo PROMONTA, tl. 60 a 80 mm.
Příčky železobetonové, tl. 60 mm, se zabudovanými zárubněmi.
Výtahové šachty montované ze stěnových dílců.
Obvodový plášť ve středočeském kraji pórobetonový celostěnový. V Praze železobetonový vrstvený, ve štítech nosný, v průčelí z celostěnových dílců nebo z parapetních dílců s meziokenními vložkami. Při tepelně technické revizi koncem sedmdesátých let byla skladba upravena.
Průčelní panely nadzemních podlaží tl. 240 mm (po revizi 100 mm železobeton + 80 mm polystyren + 60 mm železobeton, před revizí 100 mm železobeton + 40 mm polystyren + 50 mm železobeton).
Tepelný odpor po revizi R = 1,5 m2KW-1.
Štítové panely nadzemních podlaží tl. 290 mm (po revizi 150 + 80 + 60 mm, před revizí 150 + 40 + 50 mm). Tepelný odpor po revizi R = 1,5 m2KW-1.
Průčelní panely podzemní tl. 240 mm (190 mm železobeton + 50 mm lignopor), tepelný odpor R = 0,98 m2KW-1.
Štítové panely v podzemí tl. 290 mm (180 + 50 + 60 mm), tepelný odpor R = 1,25 m2KW-1.
Všechny silikátové dílce navrženy z betonu tř. III a IV.
Povrchy vnější: vymývané teraco a nástřik.
Podlahy: v bytových podlažích na stropní konstrukci 55 mm cementový potěr + PVC.
Střešní plášť: spádový podsyp, cementový potěr, tepelná izolace POLSID (po revizi tl. 100 mm), živičná krytina. Tepelný odpor po revizi R = 2,3 m2KW-1.
Bytová jádra B 6 od osmdesátých let B 10.
1.1.3 Základní technicko ekonomické parametry
Počet druhů dílců v soustavě: celkem 300 druhů, z toho 24 stropních, 73 stěnových, 116 obvodových, 11 příčkových, 76 ostatních.
Ukazatele na průměrný byt o užitkové ploše 61 m2: Objem betonu na byt 33,02 m3, hmotnost dílců na byt 78,607 t, spotřeba cementu 13,909 m3, spotřeba oceli 2,122 t.
Základní cena jednoho bytu 111 750 Kč (stav k roku 1980).
Ve stavu k roku 1984 jsou uvedeny tyto údaje:
Pražská varianta soustavy VVÚ ETA S01-P obsahuje 409 druhů dílců, spotřeba cementu 10,79 t, spotřeba oceli neuvedena, cena bytu 147 530 Kč (stav k roku 1984).
Středočeská varianta soustavy VVÚ ETA S01-S obsahuje 386 druhů dílců, spotřeba cementu 11,04 t, oceli 1,95 t, cena bytu 156 880 Kč (stav k roku 1984).
1.1.4 Realizace stavební soustavy v ČR
Výstavba v letech 1971-1992 (příklady – výběr)
1.2 OBJEMOVÉ ŘEŠENÍ
Soustava obsahuje sekce řadové, koncové, rohové a bodové. Sekce jsou řešeny v příčném nosném systému se zavěšeným obvodovým pláštěm, vyjma sekcí rohových, koncových a bodového domu, které jsou řešeny v kombinovaném nosném systému se zavěšeným obvodovým pláštěm (ve štítu nosným). Výškové hladiny obytných sekcí jsou čtyři, osm a dvanáct podlaží + suterén. V počátcích realizace stavební soustavy se používaly převážně základní sestavy sekcí bez hmotového členění objektů. Koncem osmdesátých let byly na sídlišti Lužiny a Nové Butovice navrženy a postaveny segmentové objekty se základními řadovými sekcemi doplněnými o atypická řešení nároží – tzv. rondely. Hloubka objektů řadových, koncových a rohových je od 13,2 m do 18 m.
Pro docílení urbanistické variability byly navrženy bytové sekce o různé hloubce, délce a tvaru – sekce řadové, štítové, koncové, rohové a bodové objekty. Řadové sekce mohou být použity jako štítové s variantními okny ve štítě, tedy jako sekce koncové. Na většinu sekcí řadových jsou napojitelné jim odpovídající sekce koncové, řešené v kombinovaném nosném systému.
Charakteristickým rysem stavební soustavy jsou lodžie. Lodžie byly umístěny v modulu 6 m i 3 m, vzhledem k rovině fasády mohly být předsazené nebo zapuštěné. S vnitřní nosnou konstrukcí byly lodžie spojeny pomocí svařovaných T profilů.
Uspořádání vybraných sekcí je uvedeno na obr. 1.
Příklady objemového řešení objektů stavební soustavy VVÚ ETA jsou uvedeny na obr. 2 až 5.
Obr. 1 Přehled sekcí
Obr. 2 Řadový dvanáctipodlažní dům
Obr. 3 Osmipodlažní dům s koncovou sekcí
Obr. 4 Řadový čtyřpodlažní dům
Obr. 5 Rondel
1.3 DISPOZIČNÍ ŘEŠENÍ
Sekce obsahují dva až šest bytů na podlaží. V souboru typových podkladů bytových sekcí jsou zastoupeny velikostní kategorie bytů I.-VI. Skladba velikostních kategorií bytů v sekcích umožňuje poměrné zastoupení bytů. Řešení bytů má různé funkční uspořádání. V bytech od III. kategorie výše je spaní vyloučeno z obývacího pokoje. Byty III. kat. mají dvě ložnice, byty IV. kat. dvě nebo tři ložnice, byt V. kat. a byt VI. kat. má tři ložnice. Ve všech bytech je navrženo bytové jádro. V bytech V. a VI. kategorie je bytové jádro doplněno o další zařízení pro osobní hygienu. Lodžie v jednotné hloubce 1 200 mm se mohou libovolně řadit ke konstrukci sekce a jejich redukcí v souboru lze libovolně docílit předepsanou plochu lodžie na průměrný byt. Upravené typové sekce umožňují i řešení mezonetových bytů. Dispoziční řešení bytů je uvedeno na obr. 6–11.
Obr. 6 Uspořádání bytů v sekci 4-1
Obr. 7 Uspořádání bytů v sekci 8-8
Obr. 8 Uspořádání bytů v sekci 12-2K
Obr. 9a Dispoziční řešení bytu pro pět osob
Obr. 9b Dispoziční řešení bytu pro pět osob
Obr. 10 Dispoziční řešení bytu pro pět osob
Obr. 11 Dům s mezonetovými byty v posledních dvou podlažích
Sekce jsou navrženy pro výškovou hladinu zástavby do čtyř nadzemních podlaží s dvouramenným schodištěm bez výtahu, do 8 nadzemních podlaží s jednoramenným schodištěm a osobním výtahem a pro výškovou hladinu zástavby 12 nadzemních podlaží s jednoramenným schodištěm a s jedním osobonákladním výtahem.
Možnosti řešení schodišťového prostoru pro různé výšky objektů a půdorysné umístění jsou uvedeny na obr. 12.
Obr. 12 Řešení schodišťového prostoru
1.4 ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ
Pro řešení architektonického výrazu objektů bylo využíváno:
- odskoků v dilataci mezi sekcemi (odstupňování půdorysné a výškové omezené místními podmínkami a zvedacími prostředky);
- odskoků v rámci dilatačního celku (po 120 cm, jinak libovolné odstupňování omezené místními podmínkami a zvedacími prostředky);
- zapuštěných nebo předsazených lodžií;
- variabilního řešení lodžiového zábradlí a výplní;
- variabilního řešení zádveří;
- různých druhů materiálů a barev na povrchové úpravy obvodových dílců.
1.5 OBJEKTY OBČANSKÉ VYBAVENOSTI
Pro hromadnou výstavbu typových mateřských škol a jeslí na území Prahy prováděných tehdejšími podniky VHJ Stavební závody Praha byla stavební soustava modifikována. Podle typového podkladu Ministerstva školství byly vypracovány následující aplikace:
- jesle pro 35, 50 a 70 dětí;
- mateřské školy pro 60, 90 a 120 dětí.
Pro konstrukci objektů bylo použito 249 druhů dílců základního provedení, příčky byly používány pórobetonové nebo tradiční vyzdívané. Podlahy byly provedeny v tl. 50 mm, povrchy vnitřní štukové omítky, vnější nátěrem Unifas. Hodnoty tepelných odporů obvodových i střešních plášťů byly shodné s hodnotami pro bytové objekty.Příklad aplikace stavební soustavy VVÚ ETA MŠ 60 – mateřské školy pro 60 dětí je uveden na obr. 13.
Obr. 13 Příklad aplikace soustavy na objekt mateřské školy
2 KONSTRUKČNĚ SKLADEBNÉ ŘEŠENÍ
2.1 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA NOSNÉHO SYSTÉMU
Konstrukční systém je tvořen příčnými a podélnými stěnami a tuhou stropní deskou, která v úrovni každého podlaží nosné stěny spojuje. Stěny i stropní deska jsou složeny z jednotlivých železobetonových panelů. Ve spárách mezi panely je osazena výztuž a je provedena zálivka. Zálivková výztuž je ve stropní konstrukci uložena v podélném i příčném směru objektu. Krajní příčné nosné stěny (štítové) jsou vrstvené, kromě nosné funkce mají ještě funkci tepelně izolační.
2.2 SKLADBA NOSNÉ KONSTRUKCE
Konstrukční soustava VVÚ ETA je otevřená, prvková, stavebnicová a celomontovaná. Otevřená – sortiment prvků byl plynule doplňován a krácen podle požadavků technických, architektonických a užitkových. Převážná část sortimentu (základní řada) zůstala však zachována delší období.
Stavebnicová – sortiment prvků umožňoval řadu různých sestav.
Celomontovaná – principy skladebnosti byly aplikovány důsledně i pro řešení konstrukcí, které nebyly základní (schodiště, výtahy, spodní stavba atd.). Pro tyto konstrukce byly navrženy doplňkové dílce. Při určování max. rozměrů jednotlivých dílců se vycházelo z montážního váhového limitu.
Základní půdorysná modulová síť je určena tak, že vzdálenosti modulových čar příčných stěn ve směru rozpětí stropních panelů jsou 3 000 a 6 000 mm, vzdálenosti modulových čar ve směru příčných stěn jsou 600 mm. Modulové vložky jsou umístěny pouze v místech obvodového pláště. Vzdálenost modulových čar po výšce objektu je dána konstrukční výškou podlaží 2 800 mm. V případech obousměrného systému jsou zásady pro modulové uspořádání jednotlivých částí stejné jako u systému jednosměrného.
Od poloviny osmdesátých let se pro pro zpracování projektové dokumentace objektů používalo tzv. katalogového projektování, kdy základní sekce byly součástí počítačové databáze. Výpisy prvků byly prováděny automaticky na základě vybraných sekcí. Z tohoto důvodu byly zpracovávány výkresy skladby odděleně pro stropní konstrukce a pro stěnové konstrukce a výkresy zálivkové výztuže v úrovni stropní desky. Pouze v případě atypických sekcí, např. u segmentových sekcí, byla dokumentace zpracovávána ručně s vykreslením jednotlivých prvků nosného systému. I v tomto případě však byly vykresleny vodorovné i svislé nosné konstrukce zvlášť. Příklady skladebného řešení jsou uvedeny na obr. 14 až 17.
Obr. 14 Výkres skladby stropní konstrukce typové sekce
Obr. 15 Výkres skladby stropní konstrukce atypické sekce
Obr. 16 Výkres skladby stěn typové sekce
Obr. 17 Výkres skladby stěn atypické sekce
2.3 ZPŮSOBY ZALOŽENÍ PANELOVÉ SOUSTAVY
V počátku používání soustavy nebyla spodní stavba součástí typového řešení a způsob založení byl řešen individuálně v závislosti na místních podmínkách. Od osmdesátých let byla součástí soustavy i spodní stavba, tvořená prefabrikovanými základovými pasy, které byly případně kombinovány s individuálně navrženými pilotami.
2.3.1 Klasické technologie zakládání plošné a hlubinné
K zakládání byly pro nízkopodlažní zástavbu používány klasické plošné způsoby, tj. založení na monolitických pasech. Pro vícepodlažní zástavbu (8 a více podlaží) nebo tam, kde se vyskytovaly méně únosné základové půdy, bylo obvyklé použití velkoprůměrových pilot (Ø 600-1 200 mm) se železobetonovými rošty.
2.3.2 Velkoprůměrové piloty a montované prahy
Ve snaze o zjednodušení individuálně řešených konstrukcí a zrychlení montáže se od počátku osmdesátých let přikročilo k zakládání na vrtaných velkoprůměrových pilotách, na kterých byly osazeny unifikované montované prahy. Piloty byly umístěny pod styky základových prahů, což v případě prahů délky 1,8 m vedlo k velké hustotě pilot. Základové prahy výšky 1 m pod příčnými a podélnými stěnami obsahovaly kalichovité vybrání při horním povrchu. Na stavbě byla do tohoto prostoru vložena zálivková výztuž (zpravidla Ø 25-32 mm) v počtu min. 3 ks, doplněná příčnou výztuží a celý prostor byl zabetonován. Navíc byly prahy propojeny mezi sebou v místech styků přivařenou závlačí. Základové prahy pod podélnými fasádami délky 6 m byly pouze propojeny s hlavním systémem prahů závlačí v místě styku bez průběžné zálivkové výztuže. Výška těchto prahů byla 500 mm.
Obr. 18 Příklad skladby základových pasů
2.3.3 Bezroštový systém nespojitého zakládání na lokálních základových prvcích
Základní charakteristickou vlastností této technologie je založení objektu na uspořádaném systému bodových prvků, kterými mohou být v závislosti na hloubce únosné vrstvy monolitické patky, šachtového pilíře, resp. piloty, pokud není překročena únosnost v tlaku v kontaktních plochách stěn a pilot.
Obr. 19 Zálivková výztuž základových pasů
Byly používány velkoprůměrové piloty, piloty VÚIS s rozšířenou hlavou a ražené jehlanové piloty, pokud rozměr hlavy dosáhl hodnoty 700 mm. Tyto bodové základové prvky jsou spojeny pouze „velmi tenkým pásem“ tloušťky 80 až 100 mm a šířky 450 až 600 mm, na rozdíl od klasického řešení, kde byly základové prvky spojeny tuhým roštem.
V případě velkoplošné montáže panelových objektů bylo možné ukládat stěny přímo na hlavy pilot.
Obr. 20 Varianty nespojitého založení stěny
Obr. 21 Nespojitého založení stěny s „velmi tenkým pasem“
Pro zakládání byly vypracovány konstrukční zásady pro návrh a provádění bezroštových systémů (ÚSI, 1986), ze kterých vyplývá:
- Návrh nejnižšího montovaného podlaží musí být z minimálního počtu dílců.
- Rozmístění pilot musí být takové, aby rozdíly jejich namáhání byly minimální.
- Umístění pilot musí být pod stykem příčné a podélné stěny a pod ostatními styky stěn, pokud jejich počet je stejný nebo větší než počet styčných spar. V případě, že umístěním piloty v místě styčné spáry by došlo k výrazné disproporci, dá se přednost rozmístění pilot tak, aby rozdíly v jejich namáhání byly minimální.
- V případě, že pod styčnou spárou není pilota, je nutné svislý styk posoudit na namáhání smykem a posoudit tahovou výztuž v „tenkém pásu“. Piloty se propojí pod nosnými stěnami betonovým pásem min. šířky 450 mm a tloušťky 60 až 100 mm. U osmipodlažních objektů středněrozponových soustav je třeba pás vyztužit „žebříčky“ ze dvou podélných prutů Ø J20 (ocel 10 335) s pěti příčnými pruty Ø 10 mm na 1 m´ stěny. Pro objekty s méně než osmi podlažími musí být pás 2 Ø J16 s pěti příčnými pruty Ø 8 mm na 1 m´ stěny. U stavebních soustav z velkoplošných dílců je možné tuto výztuž umístit do paty stěny nejnižšího montovaného podlaží. V tomto případě musí být navrženo takové propojení výztuže uložené v jednotlivých dílcích, aby byl zajištěn přenos síly odpovídající výpočtovému namáhání podélných prutů.
Minimální osová vzdálenost pilot musí odpovídat předpisům a normám pro navrhování pilot.
Maximální osová vzdálenost pilot může být při průměru pilot nad 900 mm max. 3 000 mm. Větší osová vzdálenost pilot se připouští u objektů s podlažností menší než osm podlaží za předpokladu, že bude provedeno podrobné posouzení napjatosti suterénních panelů a průměrná osová vzdálenost pilot v posuzované stěně nepřekročí hodnotu 3 000 mm. Část ztužujícího věnce nejnižšího montovaného podlaží nad nosnými stěnami musí být vyztužena 2 Ø J20. U svařovaných styků je možné do této výztuže započítat výztuž umístěnou při horním okraji stěny. Nenosný obvodový plášť musí být uložen tak, aby zajišťoval společné sedání nosné konstrukce a obvodového pláště.
Z pražských realizací ve středněrozponové soustavě VVÚ ETA bylo bezroštové založení použito např. na řadových dvanáctipodlažních trojsekcích SBD Pokrok v Řepích, ve středočeském kraji např. na sídlišti Mělník u sekce 12 – 3.
2.4 NOSNÉ DÍLCE
2.4.1 Stropní panely
Výrobní tloušťka stropních panelů je 190 mm. V šestimetrovém modulu byly použity stropní panely vylehčené podélnými dutinami s výztuží předepnutou elektroohřevem (viz obr. 22). Dutiny byly v čelech opatřeny zátkou, takže zálivkový beton nezatékal dovnitř a bylo možno jej vibrovat. Vyráběly se v základní modulové šířce 2 400 mm doplněné šířkami 1 200 a 600 mm. Prostupy stropním panelem se vytvářely buď vysekáním do dutiny panelu (do Ø 100 m) nebo při větším rozměru požadovaného prostupu instalačním panelem (prostup 810 x 720 mm2 používaný např. v místě instalačních jader). Poloha otvoru v instalačním panelu byla buď uprostřed rozpětí, vpravo nebo vlevo(viz obr. 23 a 24).
Vyztužení stropních panelů bylo pomocí předpínací oceli 10 607 Ø 12 v počtu 4 ks/panel šířky 1,2 m – normální panel, 4 Ø 14 – zesílený panel a 6 Ø 14 super zesílený panel. Mez průtažnosti oceli byla po zpevnění udána hodnotou σo,2 = 7 500 kp/cm2, počáteční předpětí σpř,o = 5 700 ± 500 kp/cm2. Krytí hlavní výztuže bylo 20 mm. Nad podporami byla předpínací výztuž doplněna svislými žebříčky (Ø E 6 + V 8) v žebírkách mezi podélnými dutinami v panelu. Panely byly vyrobeny z betonu B 250. Některé stropní panely byly vyráběny v jednom geometrickém tvaru s různým vyztužením. Tyto panely nesly různá označení (např. PPD 11/13 dutinový normální, PPD 12/13 zesílený a PPD 13/13 (super zesílený). Instalační panely s prostupy pro šachty bytových jader měly předpínací výztuž situovánu v krajních žebírkách, takže vnitřní pruh panelu šířky 760 mm byl vyztužen pouze sítěmi. Žebírko okolo prostupu bylo přivyztuženo betonářskou ocelí Ø V 8. Únosnosti stropních panelů (podle katalogu Prefa Praha, 1979), byly uváděny pro panely PPD 11/13:
Mu= 45,1 kNm, PPD 12/13: Mu= 59,3 kNm, PPD 13/13: Mu= 74,86 kNm. Únosnosti jsou pro panel šířky 1,2 m.
V třímetrovém modulu byly stropní panely železobetonové plné nebo dutinové. Vyráběly se v základní modulové šířce 2 400 mm doplněné šířkami 1 200 a 600 mm. Jako v případě předpjatých stropních panelů se vyráběly s instalačními prostupy (prostup 810 x 720 mm2), ale pouze v poloze prostupu vlevo nebo vpravo. Stropní panely umístěné u fasády obsahovaly otvory pro vedení elektroinstalace a ústředního topení. Příklad tvarového řešení stropního panelu na rozpětí 3 m je uveden na obr. 25, 26. Únosnost stropního panelu PZD 31/13 šířky 2,4 m (bez instalačních prostupů) je Mu= 27,6 kNm, PZD 36/13 šířky 1,2 m (bez instalačních prostupů) je Mu= 18,2 kNm (viz obr. 25, 26).
Obr. 22 Geometrický tvar stropního panelu
Obr. 23 Příklad tvaru stropních panelů na rozpětí 6 m bez prostupu
Obr. 24a Příklad tvaru stropních panelů na rozpětí 6 m s prostupy
Obr. 24b Příklad tvaru stropních panelů na rozpětí 6 m s prostupy
Obr. 25 Příklad tvaru stropních panelů na rozpětí 3 m bez prostupu
Obr. 26 Příklad tvaru stropního panelu na rozpětí 3 m s prostupy
Stropní panely umístěné po obvodě budovy byly opatřeny kotevními destičkami pro uchycení obvodového pláště.
Poznámka:
V kap. 2.4 jsou materiálové charakteristiky a označení výztuže a betonu převzaty z dobových podkladů, pro případné použití pro současné výpočty je nutno postupovat dle převodních tabulek obsažených v ČSN 73 0038 „Navrhování a posuzování stavebních konstrukcí při přestavbách“.
2.4.2 Stropní panely lodžiové
Přibližně do konce sedmdesátých let se používaly pro stropní konstrukce předsazených a zapuštěných lodžií běžné dutinové stropní panely, pouze vzhledem ke skladbám podlah lodžií s různým procentem vyztužení. Později byly nahrazeny panely speciální konstrukce, určenými pouze pro lodžie, tzv. kompletizovanými. Vyráběly se pro modul 3 000 a 6 000 mm s výrobní tloušťkou 230 mm (plné) a šířkou 1 420 mm. V uložení byly opatřeny tepelnou izolací, s podlahou vyspádovanou od budovy a s chrliči pro odvod vody. Povrch panelu byl opatřen nátěrem. Příklad kompletizovaného stropní panelu je uveden na obr. 27.
Kompletizované stropní panely byly vyztužovány svařovanými sítěmi při obou površích. U šestimetrového panelu byla při spodním povrchu síť s nosnou výztuží Ø E 14 po 100 mm, s rozdělovací výztuží Ø E 10 po 300 mm. Horní síť tvořily v nosném směru Ø E 10 po 220 mm, s rozdělovací výztuží Ø E 8 po 300 mm. Krytí nosné výztuže bylo 15 mm. Únosnost stropního lodžiového panelu kompletizovaného PZD 92/13 šířky 1,2 m je Mu= 53,8 kNm. Únosnost stropního lodžiového panelu na rozpětí 3 m, kompletizovaného PZD 95/13 šířky 1,2 m je Mu= 51,32 kNm.
Obr. 27 Profilace čel a bočnic kompletizovaného lodžiového panelu a jeho tvarové řešení
2.4.3 Stěnové panely
Stěnové panely byly plné, výrobní tloušťky 190 mm a výšky 2 560 mm. Každý druh stěnového panelu se vyráběl ve třech druzích podle požadované únosnosti – normální, zesílený a superzesílený z betonu B III až IV. Šířky stěnových dílců byly 1 000, 1 100, 1 200, 1 800, 2 400, 2 800 a 3 000 mm. Stěnové panely byly v ploše buď plné nebo s otvorem pro dveře šířky 890 až 1 100 mm, umístěným buď uprostřed panelu nebo tak, aby min. šířka krajního sloupku byla 445 mm. Příklady tvarového řešení stěnových panelů jsou uvedeny na obr. 28 a 29. Svislé bočnice panelů byly profilovány pro vytvoření hmoždinkového styku.
Vyztužení stěnových panelů bylo v případě normálních panelů pouze po obvodě. Svislá výztuž Ø E 8 byla příčně spojena příložkami Ø E 6, ve zhlaví a v patě stěnového dílce byl obsažen žebříček ze stejných profilů jako ve svislém směru, ale s příčnou výztuží po 150 mm. U stěnových panelů s dveřním otvorem byla v nadpraží přidána výztuž 2 Ø E 14 při spodním i horním líci nadpraží, zakotvená na kotevní délku do stěny a ve svislém směru propojená třmínky Ø V 8 po 100 mm. V případě, že dveřní otvor byl situován ke kraji panelu, byla zbylá část stěny vyztužená jako sloup čtyřmi svislými pruty svázanými třmínky. Únosnosti stěnových panelů – např. pro stěnový panel plný délky 2,4 m, byly podle způsobu vyztužení např. NBD 1/13 (normální): 783 kN/m, NZD 1/13 (zesílený): 1 209 kN/m, NZD 501/13 (superzesílený) 1 524 kN/m.
Suterénní panely měly pod stropem prostup pro zdravotní techniku nebo rozvod ústředního topení. Schodišťové panely pro dvouramenné schodiště měly uprostřed výšky betonové konzoly pro osazení mezipodesty.
Obr. 28 Příklad tvaru stěnových panelů šířky 2,4 m
Obr. 29 Příklad tvaru stěnových panelů šířky 3,0 m
2.4.4 Štítové panely
Štítové dílce jsou nosné, opatřené tepelnou izolací, ve skladbě 150 mm nosná vnitřní betonová část, 80 mm polystyrén, 60 mm vnější krycí betonová moniérka (před revizí 150 + 40 + 50 mm). Tepelný odpor štítového panelu byl po revizi 1,5 m2KW-1. V suterénu měly skladbu 180 mm nosná část, 50 mm polystyrén, 60 mm vnější krycí vrstva, tepelný odpor 1,25 m2KW-1. Podle umístění byly rozděleny na krajní pravý, krajní levý, střední (s oknem nebo bez okna ), štítový lodžiový pravý a levý. Podle požadované únosnosti byl každý prvek vyráběn jako normální a zesílený s výztuží jako u vnitřních stěn. Výrobní výška panelů byla 2 830 mm, šířky byly 1 200, 1 800 a 2 400 mm. Příklady tvarového řešení štítových panelů jsou uvedeny na obr. 30 až 32.
Obr. 30 Profilace čel a bočnic štítového panelu a jeho tvarové řešení
Obr. 31 Příklad tvaru štítových panelů šířky 1,2 m
Obr. 32 Příklad tvaru štítových panelů šířky 2,4 m
2.5 OSTATNÍ PRVKY SOUSTAVY
2.5.1 Obvodový plášť
Dílce obvodového pláště byly situovány vně modulu stropních panelů. Obvodový plášť se vyráběl ve dvou materiálových variantách podle místa určení. Varianta pro Prahu měla obvodový plášť železobetonový vrstvený (skladba 100 mm vnitřní část, 80 mm polystyren, 60 mm vnější krycí vrstva, před revizí 100 mm železobeton + 40 mm polystyren + 50 mm železobeton). Tepelný odpor po revizi R = 1,5 m2KW-1. Průčelní panely podzemní byly tl. 240 mm (190 mm železobeton + 50 mm lignopor), tepelný odpor R = 0,98 m2KW-1. Plášť byl tvořen buď celostěnovými dílci, nebo parapetními panely a meziokenními vložkami.
Středočeská varianta užívala jednovrstvý pórobetonový plášť tloušťky 300 mm. Jednalo se o celostěnové panely v modulu 6 000 mm se dvěma okenními otvory, v modulu 3 000 mm s jedním. Lodžiové dílce celostěnové obsahovaly dveřní a okenní otvor, podle umístění dveří levé nebo pravé.
Příklad obvodových panelů je uveden na obr. 33.
Obr. 33 Příklad tvarového řešení obvodových pórobetonových panelů
2.5.2 Schodiště
Schodiště v modulu 6 000 bylo řešeno jako jednoramenné o šířce 1 200 mm na konstrukční výšku 2 800 mm. Staticky působilo jako dvakrát zalomená deska se schodnicemi s nabetonovanými stupni. Ramena se osazovala na příčné nosné stěny. U čtyřpodlažních sekcí bylo dvouramenné schodiště šířky 1 100 mm a výšky 2 x 1 400 mm. Osazovalo se na podestový a mezipodestový panel s ozubem, mezipodesta byla uložena na betonových konzolách stěn. Tvarové řešení schodišťových panelů je uvedeno na obr. 34.
Obr. 34 Příklad tvarového řešení schodišťových dílců
2.5.3 Příčky
Byly používány v několika materiálových variantách. Z lehkých betonů dílce o šířce 600 mm na světlou výšku podlaží (2 560 mm) tloušťky 60 mm (SIPOREX) nebo 80 mm (PROMONTA), nebo železobetonové celostěnové tl. 60 mm buď plné nebo s jedním až dvěma dveřními otvory. Vyráběly se v šířkách od 560 mm do 4 620 mm. Tvarové řešení příčkových panelů je uvedeno na obr. 35.
Obr. 35 Příklad tvarového řešení železobetonových příčkových dílců
2.5.4 Další dílce
Podnikovou revizí Průmstavu v r. 1983 byla soustava doplněna o další dílce atikové, suterénní, příčkové, nosné stěnové s otvorem, základové prahy a železobetonová zábradlí lodžií.
2.6 KONSTRUKČNĚ STATICKÉ ŘEŠENÍ
2.6.1 Vodorovné ztužení
Podle čl. 7.1.2. ČSN 73 1211 je nutno vložit v úrovni stropu každého podlaží příčně a podélně spojitou výztuž dimenzovanou na extrémní tahovou sílu nd = 8 + 0,8 n, kde n je počet podlaží s omezením nd ≥ 15 kN/m‘.
Výztuž musí procházet nad příčnými stěnami a ve směru kolmém nejvýše ve vzdálenosti: 2,4 m (pro domy nejvýše devítipodlažní), popř. 1,2 m (pro domy nejvýše třináctipodlažní).
V typu VVÚ ETA ve smyslu čl. 7.1.2. ČSN 73 1201 měla být zálivková výztuž vyprojektována. Přesto musí být její existence v případě rekonstrukcí objektů ověřena, neboť je nutno vždy předpokládat případy technologické nekázně, kdy nemusela být na stavbě provedena. Zálivkovou výztuž tvořily zpravidla pruty Ø 14-20 mm, vkládané do podélných spár mezi stropními panely a do příčných spár nad nosnými stěnami. Zálivková výztuž byla přivařována k závěsným hákům stropních panelů stehovým svarem 8 mm. Druhy spojů zálivkové výztuže se stropními panely byly typizovány. Na obr. 36 je uveden příklad rozmístění zálivkové výztuže v úrovni stropní konstrukce.
Obr. 36 Zálivková výztuž v úrovni stropní konstrukce
2.6.2 Svislé ztužení
Ve svislém směru je v čl. 7.1.3. ČSN 73 1211 výztuž pouze doporučena a její profil je dán výpočtovou silou rovnou extrémní hodnotě vlastní tíhy stěnových dílců. Svislá výztuž se umísťuje do svislých styků mezi stěnovými dílci. Výztuž je doporučována pro případ primárního poškození konstrukce (výbuch plynu, nárazy vozidel, tlakové vlny). Jsou-li splněny podmínky čl. 7.1.3. ČSN 73 1211, není výpočet pro případ předpokládaného primárního poškození nutný.
U stavební soustavy VVÚ ETA se svislá výztuž ve stycích mezi stěnovými panely zpravidla nepoužívala.
2.6.3 Styky nosných dílců – normové požadavky
Dokonalé propojení stěnových a stropních panelů je součástí zajištění prostorové tuhosti nosné konstrukce. O účinnosti spojení jednotlivých dílců rozhoduje nejen vlastní provedení styku na stavbě a dodržení projektových parametrů, ale i koncepce styků daná projektem.
Vodorovný styk, tj. styk stropních a stěnových dílců, přenáší normálové a posouvající síly. V oblasti styku vzniká složitý stav prostorové napjatosti charakterizovaný přídatnými vodorovnými tahovými napětími ve styku. Tyto vnitřní síly musí být v relativně malém prostoru nehomogenního průřezu zachyceny betonem a výztuží styku a výztuží zabudovanou v patě a zhlaví stěnových dílců. V čl. 5.4.3., 5.4.4. a 7.2. ČSN 73 1211 jsou uvedeny výpočtové a konstrukční předpoklady správné funkce vodorovného styku. Výpočtová normálová síla na mezi únosnosti závisí na kvalitě dílců a zálivky (pevnost materiálu), vyztužení paty a zhlaví stěny, délce uložení stropních dílců, ploše zálivky, výstřednosti působící normálové síly a propojení stropních dílců příčnou a zálivkovou výztuží.
Svislý styk tj. oblast spojení stěnových dílců se započitatelnou spolupůsobící šířkou stropu, musí přenést smykové síly způsobené vnějšími zatěžovacími účinky. Tuhost spojení přitom udává míru spolupůsobení panelů – od tuhého styku s dokonalým spolupůsobením a vlastnostmi monolitických stěn až k nulové tuhosti se samostatným přenášením zatížení jednotlivými sloupci stěnových panelů. Výpočtová posouvající síla svislého styku na mezi porušení Qju se určí podle čl. 5.4.5. ČSN 73 1211. Na výsledné únosnosti se podílí především tvar a řešení stykových ploch, plocha věnce mezi čely stropních panelů, délka převázání svislé spáry stropem, kvalita a plocha zálivek a vyztužení.
2.6.4 Styky nosných dílců soustavy VVÚ ETA
Základní princip stykování jednotlivých dílců byl
- u stěnových a štítových panelů v horních rozích pomocí přivařených příložek z betonářské oceli, pomocí zálivkové výztuže, která byla přivařena k montážním hákům těchto panelů a stykovým a zálivkovým betonem;
- u stropních panelů pomocí skobek z betonářské oceli za závěsné háky, zálivkovou výztuží ve spáře mezi panely a stykovým a zálivkovým betonem;
- u parapetních panelů pomocí spojky z betonářské oceli, přivařené k výztuži nosných stěn a dále upevněním háky do proražené dutiny stropního panelu a přivařením na ocelové úložné konzoly, ke kterým byla přivařena zálivková výztuž nad nosnými stěnami.
Stykový beton v celém rozsahu soustavy byl B 250. Konstrukční uspořádání styků bylo předepsáno typovým řešením.
Svislé styky obsahují spojení pomocí svařované výztuže v úrovni zhlaví a paty stěny, průběžná svislá plocha stěnových panelů je profilovaná a vytváří spolu se zálivkou z cementové malty hmoždinkový spoj. Únosnost svislého styku závisí na geometrickém uspořádání, tj. styk v rovině, T – styk, křížový styk, dále na poloze svislé spáry vůči poloze spáry mezi stropními panely (tzv. převázání styku stropem, a na vyztužení styku. V závislosti na těchto parametrech se únosnost styku na výšku podlaží pohybuje od 40,6 do 267,1 kN.
Vodorovné styky v napojení stěnových a stropních panelů mají dutiny ve stropních panelech v délce uložení zality stykovým betonem. Únosnost vodorovného styku závisí na typu stěnového panelu (tř. betonu, vyztužení, způsob výroby dílce), a na kvalitě stykového betonu,malty a vyztužení v rovině stropu (kolmo na stěnu). V závislosti na těchto parametrech se únosnost styku pohybuje od 705 do 1 349 kN/m. Vodorovné styky lodžií i vnitřní konstrukce jsou řešeny jako nekontaktní, tzn., že stěnové dílce horního podlaží jsou uloženy na čelech stropních panelů do cementové malty. Ke kotvení lodžiových stěn k vnitřní nosné konstrukci byl použit ocelový svařovaný T – profil umístěný mezi čely stropních panelů, k tomuto profilu byla přivařena zálivková výztuž styku. Základní řešení styků dílců stavební soustavy VVÚ ETA je uvedeno na obr. 37–46.
Obr. 37 Styk příčných stěnových a stropních prvků
Obr. 38 Styk příčných stěnových a stropních prvků
Obr. 39 Styk příčných a podélných stěn
Obr. 40 Styk příčných a podélných stěn – podélná stěna v modulové osnově
Obr. 41 Styk štítových a stropních prvků
Obr. 42 Styk zavěšených parapetů a příčné stěny
Obr. 43 Styk zavěšených parapetů a příčné stěny
Obr. 44 Styk příčného lodžiového a obvodového panelu
Obr. 45 Styk příčného lodžiového a obvodového panelu s vnitřní konstrukcí
Obr. 46 Uložení jednoramenného schodiště
3 CHARAKTERISTICKÉ VADY PROJEKTOVÉ DOKUMENTACE A MONTÁŽNÍ VADY NOSNÝCH KONSTRUKCÍ
3.1 ÚVOD
Podle ustanovení ČSN 73 0038 „Navrhování a posuzování stavebních konstrukcí při přestavbách“ je:
- vada konstrukce – nedostatek konstrukce způsobený chybným návrhem nebo provedením;
- porucha konstrukce – změna konstrukce proti původnímu stavu, která je vyvolána zatěžujícími účinky a vlivy ve stádiu realizace a užívání a která zhoršuje jejich spolehlivost a funkční způsobilost;
- funkční způsobilost – schopnost konstrukce plnit požadované nosné funkce z hlediska mezních stavů únosnosti a použitelnosti při působení statických a dynamických zatížení, požadované funkce z hlediska požární bezpečnosti, energetické náročnosti, z hlediska úspory tepla, akustiky, bezpečnosti provozu a užitných vlastností a z hlediska požadavků zdravotní nezávadnosti a ochrany zdraví.
Vady a poruchy, které se vyskytují na panelových budovách, mají rozdílnou závažnost a význam. Značný podíl na výskytu vad a poruch panelových budov má nekvalitní materiál a provedení, které ve svém souhrnu způsobují výrazné zhoršení funkčních vlastností těchto staveb a jejich trvanlivosti. Jedná se především o kvalitu prefabrikovaných dílců, kvalitu zálivkových betonů a provedení styků, kvalitu tepelně izolačních materiálů, těsnících a hydroizolačních materiálů a povrchové úpravy. Řada poruch je způsobena nepřesnou montáží a nedodržováním technologických pravidel a postupů. Hromadná realizace typizovaných řešení panelových budov, zahrnujících řadu vad projektové dokumentace, zapříčiněných neznalostí, zjednodušením a podceněním řady závažných zatěžovacích účinků a vlivů a nerespektování jejich vývoje v čase, spolu s neschopností včas reagovat na výskyt vad a následujících poruch způsobily hromadný výskyt závad a poruch na realizovaných budovách.
Závažnou skutečností je, že převažující část všech poruch panelových domů lze klasifikovat jako poruchy aktivní. Lze tedy oprávněně předpokládat jejich další rozvoj a šíření v čase a v důsledku toho pokračující zhoršování celkového fyzického stavu panelových budov. Výsledky a rozbor experimentálního ověřování chování styků při opakovaném (cyklickém) zatížení ukázaly na nutnost zabývat se závislostí statických vlastností styků na čase, obecně sledovat souvislost historie zatížení, tj. časový průběh účinků zatížení z hlediska četnosti a rozsahu nelineárně pružné odezvy styků, která může vést k postupnému snižování statické bezpečnosti. Podobné důsledky z hlediska bezpečnosti obyvatel panelových domů může mít pokračující koroze výztuže dílců vystavených přímému působení vnějšího prostředí (lodžiové a obvodové dílce, atikové dílce) a výztuže v kondenzačních zónách (kotvení obvodových a lodžiových dílců k vnitřní nosné konstrukci).
3.2 PROJEKTOVÉ VADY NOSNÉ KONSTRUKCE PANELOVÝCH DOMŮ VVÚ ETA Z HLEDISKA POŽADAVKŮ MECHANICKÉ ODOLNOSTI A STABILIT PODLE ČSN 73 1211
V průběhu realizace panelové výstavby byly při návrhu a projektové dokumentaci aplikovány jednak v té době platné ČSN, a od r. 1964 postupně speciální předpisy, pokyny a směrnice a od r. 1988 i norma zaměřená na navrhování panelových konstrukcí. Znalost odborné úrovně a obsahu těchto předpisů, směrnic a norem z té doby může být velmi důležitým hlediskem při rozhodování o potřebném rozsahu stavebně technického průzkumu.
Rozsáhlou skupinou vad panelových konstrukcí jsou vady projektové dokumentace, které jsou dány nesouladem mezi požadavky podle předpisů a norem platných v době realizace a předpisů a norem současně platných. Jedná se o celý komplex předpisů a norem, které podstatným způsobem ovlivňují návrh konstrukčního řešení. Panelové konstrukce obecně nesplňují z hlediska současně platných předpisů a norem v potřebné míře požadavky statické bezpečnosti (změna ČSN 73 2001 na ČSN 73 1201, změna Směrnice pro navrhování nosné konstrukce panelových budov na ČSN 73 1211, změna ČSN 73 0035 apod.) a požadavky na pohodu prostředí (změna ČSN 73 0540, ČSN 73 0532 a ČSN 73 0580); v případě soustavy VVÚ ETA se jedná zejména o stavby realizované počátkem 70. let.
Nosné betonové panelové konstrukce byly v průběhu realizace panelové výstavby navrhovány především podle následujících předpisů:
| Období | Stavební soustavy | Předpis |
| od 1961 | G 40, G 57 | Pokyny pro dimensování a statické posuzování svislých nosných konstrukcí bytových staveb montovaných z panelů (STÚ 1961) |
| 1964-65 | (G 57) T 06 B, T 08 B | Prozatimní pokyny pro statické výpočty panelových domů (STÚ) |
| 1966-70 | T 06 B, T 08 B | Směrnice pro statický výpočet konstrukcí panelových budov (Pume – Horáček, VÚPS) |
| 1971-87 | T 06 B, T 08 B, VVÚ ETA | Směrnice pro navrhování nosné konstrukce panelových budov (VÚPS, díl I. 1971, díl II. 1972, změna a) 1977) |
| od 1988 | T 08 B, VVÚ ETA | ČSN 73 1211 Navrhování betonových konstrukcí panelových budov |
Z přehledu vyplývá, že realizace stavební soustavy VVÚ ETA spadá časově do období platnosti směrnic zpracovaných ve Výzkumném ústavu pozemních staveb v r. 1971, které byly předchůdcem ČSN 73 1211. Většina konstrukčních zásad a způsobů navrhování nosné konstrukce, které byly postupně zaváděny do podkladů pro projektování a které starší předpisy neobsahovaly, byla již v období od roku 1971 v předpisech zahrnuta. Zásadní nedostatky z hlediska současných předpisů jsou zejména v požadavcích na pohodu prostředí.
Ze zásadních vad projektové dokumentace, týkajících se stavební soustavy VVÚ ETA, jsou podstatné vady v řešení konstrukcí předsazených lodžií.
3.2.1 Vady projektové dokumentace lodžií
Lodžie jsou konstrukce s nejčastějším a nejrozsáhlejším výskytem poruch v rámci panelových objektů. U lodžií se projevují vady specifické pro umístění prvků v exteriéru. V následujícím přehledu jsou popsány vady projektové dokumentace, které se podílejí v některých případech až na havarijním stavu lodžií.
- Chybné spojení vnitřních a lodžiových stěnových panelů s ohledem na vznik přídavných namáhání styků v důsledku zatížení rozdílnou teplotou (tuhý styk řešený svařovaným T – profilem).
- Malá krycí vrstva výztuže s ohledem na umístění stropních a stěnových panelů v exteriéru.
- Styky mezi nenosným obvodovým pláštěm (jednovrstvým pórobetonovým) a lodžií nejsou řešeny s ohledem na dilatační pohyby v důsledku zatížení rozdílnou teplotou.
- Nedostatečné krytí a dimenze kotevních prutů Ø 5,5-6 mm u kotevních desek betonových lodžiových zábradlí z období do poloviny 80. let.
- Nevhodný stavební detail zabudování svislých sloupků ocelových zábradlí do krajní dutiny stropního lodžiového panelu.
- Nedostatečně nadimenzované profily ocelového zábradlí na zatížení normovou vodorovnou silou (únosnost a průhyb).
- Málo zatížené předpjaté lodžiové panely i po dotvarování mohou mít „negativní“ průhyb, který způsobuje stékání srážkové vody k příčným stěnám a její hromadění a pronikání v oblasti vodorovných styků.
3.2.2 Ostatní vady projektové dokumentace (obvodových plášťů a dalších dílců)
- Kotvení celostěnových pórobetonových dílců k vnitřní konstrukci – tuhý styk.
- Nedostatečné krycí vrstvy vnějších betonových moniérek sendvičových obvodových dílců.
- Tuhý nepoddajný styk schodnice jednoramenného schodiště s vnitřní nosnou stěnou, kde v uložení vzniká akustický most.
3.3 VADY VÝROBY A MONTÁŽE NOSNÝCH KONSTRUKCÍ
3.3.1 Stěnové vnitřní panely
- Montážní tolerance v osazení stěnových panelů, nedodržení svislosti stěn.
- Technologické trhliny v dílcích.
3.3.2 Stropní vnitřní panely
- Nedodržení krycích vrstev betonu.
- Malé úložné délky stropních panelů.
- Nedostatečné zabetonování dutin v místech uložení dutinových stropních panelů.
3.3.3 Svislé a vodorovné styky mezi panely, prostorové působení konstrukce
- V rámci soutěživosti v úsporách oceli nedodržování předepsaného množství zálivkové i spojovací výztuže.
- Nedodržování základních technologických pravidel při betonáži styků (neošetření zálivkového betonu v zimních nebo letních měsících, neprobetonování styků).
- Časté ponechávání dřevěných montážních klínů při osazování stěnových panelů do vrstvy malty nebo naopak časné strhnutí malty vytlačené ze styku.
- Nedodržení kvality zálivkových betonů a malt.
3.3.4 Lodžie, stěny, stropy – kompletace
- Malá úložná délka stropních panelů způsobená nedodržením montážních tolerancí.
- Nedodržení vytyčovací osnovy příčných stěn a jejich svislosti.
- Nedodržení velikosti dilatačních úseků pro konstrukce vystavené vnějším vlivům (např. zabetonováním dilatačních spár v místě vodorovných styků – u průběžných lodžií).
- Vynechávání kotevního profilu mezi příčnou vnitřní a lodžiovou stěnou (nejvíce v posledních podlažích a u štítů).
- Špatně provedené hydroizolace a oplechování lodžiových stropních panelů.
3.4 VADY VZNIKLÉ NEDOSTATEČNOU A ZANEDBANOU ÚDRŽBOU
- Oplechování boků stropních lodžiových panelů bez obnovovaných nátěrů.
- Zatékání do vodorovných styků v důsledku zkorodovaného nebo chybějícího oplechování.
- Zatékání do dutin stropních panelů v důsledku porušených izolací v okolí průchodu sloupku zábradlí do stropního panelu.
3.5 SHRNUTÍ VAD
Zásadními se jeví vady v konstrukcích předsazených lodžií, které mají původ již v koncepci panelové soustavy T 08 B, ze které typ VVÚ ETA vychází. Jedná se zejména o tuhé připojení lodžiových stěn nebo jednovrstvých pórobetonových plášťů k vnitřní nosné konstrukci, nedostatečnou ochranu nosné výztuže krycími vrstvami betonu a nevhodný stavební detail kotvení ocelového zábradlí do dutin stropních panelů. Nosné profily ocelového zábradlí jsou poddimenzovány, na rozvoji poruch způsobených vadami projektové dokumentace a montáže se podepsala i silně zanedbaná údržba.
4 CHARAKTERISTICKÉ PORUCHY NOSNÝCH KONSTRUKCÍ
4.1 VÝSLEDKY PRŮZKUMU
Na základě průzkumů, které probíhaly na Stavební fakultě ČVUT v rámci řešení výzkumných úkolů již od r. 1987 a které v uplynulých dvanácti letech monitorovaly stav panelových objektů, lze učinit dílčí závěry týkající se stavu konstrukcí. Vzhledem k tomu, že průzkumy probíhaly na více stavebních soustavách, je možné provést srovnání četnosti vyskytujících se poruch.
Sledované poruchy uvnitř 177 objektů a 167 bytů v posledním podlaží se týkaly především poruch, projevujících se trhlinami (obr. 47). Z celkového počtu tvořily objekty postavené za použití stavební soustavy VVÚ ETA cca jednu pětinu.
Obr. 47 Schéma sledovaných trhlin uvnitř objektů
4.1.1 Trhliny mezi stěnovými dílci a v nadpraží
Výskyt trhlin v nadpraží otvorů se u všech sledovaných stavebních soustav nelišil v případě trhlin šířky větší než 2 mm, které se prakticky nevyskytovaly (ojedinělý výskyt cca ve 2 % objektů). Vlasové trhliny se u stavební soustavy VVÚ ETA vyskytovaly v cca 20 %, což bylo z hodnocených stavebních soustav nejméně.
Trhliny mezi vnitřními stěnami se v šířce > 2 mm vyskytovaly u všech hodnocených stavebních soustav víceméně rovnoměrně s četností do 20 % objektů. Vlasové trhliny se u stavební soustavy VVÚ ETA vyskytovaly také v cca 20 %, což bylo výrazně méně než u ostatních stavebních soustav (obr. 48).
Obr. 48 Trhliny mezi stěnovými dílci a v nadpraží
4.1.2 Trhliny mezi stropními dílci
V navštívených bytech v posledním podlaží se u stavební soustavy VVÚ ETA trhliny vyskytovaly v zanedbatelné míře oproti ostatním objektům.
4.1.3 Trhliny mezi vnitřní nosnou konstrukcí a obvodovým pláštěm
Trhliny mezi příčnou stěnou a obvodovým pláštěm šířky > 2 mm u stavební soustavy VVÚ ETA nebyly prokázány, protože v Praze byl aplikován obvodový plášť sendvičové konstrukce. Na rozdíl od ostatních stavebních soustav nebyl prokázán ani výskyt vlasových trhlin, které se projevují v případě středočeských aplikací soustavy. Výskyt trhlin na pražských objektech je uveden na obr. 49.
Obr. 49 Trhliny u obvodového pláště
4.1.4 Porušení lodžií
Samostatné vyhodnocení se týkalo lodžií. Ačkoliv stavební soustava VVÚ ETA je ze všech hodnocených soustav nejmladší a v době průzkumu se jednalo o objekty stáří 10-15 let, v hodnocení stavu lodžií byla jako společně s typem T 08 B nejhorší. Porušené oplechování a s ním související narušení stropních panelů se vyskytovalo v 60 % případů, porušení paty stěn se projevilo ve 40 % případů (obr. 50).
Obr. 50 Porušení lodžií
4.1.5 Ostatní
V rámci komplexnosti průzkumu lze uvést i závady v navštívených bytech v posledním podlaží. Plísně, zatékání stropy a zatékání spárami mezi panely se u stavební soustavy VVÚ ETA nevyskytovalo, četné bylo zatékání kolem okenních parapetů (obr. 51).
Obr. 51 Porušení lodžií v posledním podlaží u fasády
Zajímavé údaje hovoří i v subjektivním hodnocením údržby vnitřních částí domů. Lepší dojem z údržby byl hodnocen u nejstarších bytových domů.
Celkový dojem z údržby:
| Typ | VVÚ ETA |
| dobrý | 60% |
| špatný | 40% |
| neuvedeno |
4.1.6 Závěry z výsledků průzkumů
Z hodnocených stavebních soustav byla stavební soustava VVÚ ETA nejmladší, v době průzkumu bylo stáří objektů 10-15 let. Vnitřní nosná konstrukce nevykazovala zásadní poruchy, které by signalizovaly snížení statické bezpečnosti objektů. Nejrozsáhlejší poruchy se vyskytovaly vně objektů na lodžiích. Poruchy jsou důsledkem vad projektové dokumentace, nekvalitně provedené montáže nosné konstrukce a konstrukcí dokončovacích, včetně použití nekvalitních materiálů povrchových úprav. Nekvalitně provedené práce PSV se projevují i v zatékání okny do objektů. S rozvojem poruch úzce souvisí malá údržba objektů.
U hodnocených objektů především způsob provedení a užívání velmi rychle snižuje jejich užitnou hodnotu. Megalomanská sídliště stavěná v sedmdesátých a osmdesátých letech v Praze (Jižní město – Háje, Chodov, Stodůlky, Nové Butovice) poskytly sice ubytování desetitisícům obyvatel, ale jejich anonymita a nezájem majitelů (správců nemovitostí) vedla ke zvýšené degradaci staveb.
4.2 ZJIŠŤOVÁNÍ STAVU NOSNÉ KONSTRUKCE
Při hodnocení technického stavu panelových objektů je třeba zaměřit průzkum na požadavky uvedené v § 47 stavebního zákona č. 50/1976 (včetně následujících novel). Tyto požadavky jsou v podstatě shodné s „hlavními požadavky“ (Essential Requirements) kladenými na stavby stanovenými Směrnicí Rady (Council Directive 89/106/EEC) Evropských společenství.
Jsou to požadavky:
- mechanická odolnost a stabilita;
- bezpečnost v případě požáru;
- hygiena, zdraví a životní prostředí;
- bezpečnost při užívání;
- ochrana proti hluku;
- hospodárnost využití energie a tepelná ochrana.
Z technického hlediska je prvním přípravným krokem k regeneraci panelové budovy zjištění jejího skutečného stavu. Základním výchozím podkladem by měla být projektová dokumentace skutečného provedení stavby. Stavební průzkum musí být prováděn kvalifikovanými pracovníky dobře obeznámenými s problematikou panelových budov. Rozsah průzkumu bude úměrný míře závad, které objekt vykazuje již při předběžné prohlídce, závažnosti stavebních zásahů, které by měly být provedeny a k původním projektovým podkladům, které jsou k dispozici.
Důkladnější průzkumy vyžadují budovy stavěné do roku 1972-75, a to nejen, že jsou více dotčeny přirozeným stárnutím, ale i proto, že panelové budovy pocházející z pozdějšího období byly navrhovány a realizovány již na základě hlubších teoretických i praktických znalostí a jsou poněkud méně náchylné ke vzniku poruch.
Vedle technické dokumentace je výchozím podkladem vizuální zjištění stavu budovy a diagnostický průzkum. K úplnému objektivnímu zhodnocení stavu jsou potřebné konkrétní údaje o všech podstatných konstrukčních prvcích a stycích, a to nejen nosných (včetně základů), nýbrž i kompletačních (podlahách, příčkách apod.). Jde jednak o geometrické parametry, dále o mechanicko-fyzikální a chemické vlastnosti konstrukcí, jejich prvků a materiálů.
Po geometrické stránce to znamená ověřit důležité rozměry (např. rozpětí, tloušťky dílců, styky, úložné délky), z mechanických vlastností třeba prošetřit objemovou hmotnost, pevnost, vyztužení apod. Pozornost nutno věnovat případnému výskytu nadměrných deformací. Překročení tlouštěk panelů a jejich objemové hmotnosti včetně tloušťky a hmotnosti podlah vede ke zvýšenému zatížení, naproti tomu podkročení tloušťky či pevnosti nebo i nesprávné vyztužení znamená snížení únosnosti.
Mimořádný význam má zjištění přítomnosti a správného uložení zálivkové výztuže ve stycích, neboť rozhodujícím způsobem podmiňuje správnou funkci styků; výztuž vkládaná do spár mezi stropními panely je nutná k dosažení tuhosti stropní tabule a tím i k zabezpečení prostorové tuhosti budovy. Důležitou roli hraje spolehlivé spojení zálivkové výztuže se stropními a stěnovými dílci.
Mechanické charakteristiky týkající se nosných dílců je nutné zjišťovat i pro styky nenosných dílců. V případě betonu lze nedestruktivně určit pouze pevnost. Pro lehčené betony nebo stykové betony je nedestruktivní metoda nevhodná. Na odebraných zkušebních vzorcích (tělesech) lze stanovit např. pevnost, modul pružnosti, objemovou hmotnost. Také k ověření polohy výztuže a popř. druhu použité oceli je nutné její obnažení, příp. odebrání vzorku. Nedestruktivní gamagrafická metoda k určení polohy výztuže je velmi nákladná, časově náročná a s ohledem na zdravotní škodlivost záření vyžaduje, aby probíhala za nepřítomnosti lidí v budově.
U obvodových plášťů přistupují některá další hlediska. Vzhledem k vlivům vnějšího prostředí je třeba se zaměřit na zjištění stavu betonu při vnějším povrchu a výztužných vložek v jeho blízkosti. Přitom může jít o lehčený beton v případě jednovrstvých panelů nebo o hutný beton v případě vrstvených panelů. S mimořádnou péčí je nutno přezkoumat míru spolehlivosti kotvících prvků připojujících obvodový plášť k nosné konstrukci panelové budovy, u vrstvených panelů také kotev spojujících obě betonové vrstvy. Nezanedbatelná je těsnost spár – zatékání zvyšuje nebezpečí koroze kotevní prvků. Pro posouzení tepelně izolačních vlastností obvodových dílců je nutné stanovit zkouškou objemovou hmotnost, vlhkost, tepelný odpor a další vlastnosti obvodového pláště z oboru stavebních fyziky.
Nejvíce jsou klimatickými a jinými vlivy vnějšího prostředí ohroženy konstrukce předstupující před obvodový plášť, tj. lodžie. Jejich závažné poruchy, ať již způsobené korozí betonu, výztuže nebo kotevních prvků, vyvolávají nebezpečí, a proto je nutné věnovat jim prvořadou pozornost.
Při vyhodnocování výsledků průzkumu je nutno uvážit, jak dalece lze dílčí poznatky zobecnit a do jaké míry je lze aplikovat na celou budovu. Jestliže k provedení rekonstrukčních prací bude zapotřebí vypracovat statický výpočet, musí se dbát na to, aby vstupní údaje pro něj odvozené z výsledků průzkumu byly stanoveny na bezpečnější straně. Pro účely průběžné údržby, jakož i pro prevenci větších poruch se doporučuje provádět pravidelné prohlídky a vést o nich záznamy, které by byly uloženy u majitele budovy. Tím by byl vytvořen vhodný podklad pro případný průzkum, jenž by předcházel pracím přesahujícím rámec pouhé údržby.
Pro statické posouzení nosného systému je nutno provést podrobný stavebně technický průzkum a diagnózu styků nosných dílců.
Průzkum je třeba zaměřit zejména na:
- konstrukční, tvarové a materiálové řešení styků;
- výskyt trhlin a porušení styků;
- rozrušování zálivkového betonu a výplně ložných spar;
- odchylky v provedení spáry (styku) proti výkresové dokumentaci;
- stav, množství a kvalitu výztuže.
U styků mezi jednotlivými stropními dílci je třeba sledovat rozdílnost v průhybech dílců. Rozdílný průhyb může být způsoben rozdílným počátečním přetvořením (průhybem) sousedících stropních dílců před provedením zálivek. V tomto případě styk nemusí být narušen a lze jej klasifikovat jako statický účinný styk. Narušení styku trhlinami s případným drcením a vydrolováním betonu svědčí o nedostatečné smykové únosnosti styku. V závislosti na rozsahu a míře porušení klasifikujeme tento styk jako styk se sníženou, popř. až nulovou smykovou tuhostí styku.
U vodorovných styků stěnových a stropních dílců je třeba sledovat způsob a hloubku uložení stropních dílců na stěnové, provedení ložně spáry, její tloušťku po délce stěny a narušení ložné spáry. Odlupování povrchových vrstev ložné spáry (popř. zhlaví a pat stěnových dílců) svědčí o značné koncentraci tlakových hranových napětí (může být způsobeno zvýšeným dotvarováním betonu styku „stěna – strop – stěna“). Svislé příčné trhliny v ložné spáře jsou převážně trhliny technologické (způsobené např. mechanickým odstraňováním nadbytečného množství malty po osazení dílce při montáži).
Poruchy vodorovných styků nosných stěn se zpravidla vyskytují ojediněle, avšak jejich závažnost může být ze statických hledisek vysoká. Příčinou bývá kombinace několika nepříznivých činitelů, např. nedodržení předepsané pevnosti betonu dílců, nedostatečná vodorovná příčná výztuž stěnových panelů při horních a dolních okrajích, nedodržení technologie montáže (např. neúplné vyplnění stykovým betonem při montáži stěnových panelů na stavěcí šrouby, popř. klíny) apod. Extrémní nebezpečí nastává v případě drcení betonu, popř. „roztržení“ stěnového dílce.
Mezi hlavní příčiny poruch svislých styků stěnových dílců patří:
- neúčinné tvarování stykových ploch dílců (hladké stykové plochy);
- nedostatečné vyztužení styku;
- nedostatečná únosnost stykového betonu;
- nepřevázání svislých styků stropními dílci;
- nekvalitní provedení styku (nedostatečné vyplnění styku betonem, popř. jeho zhutnění, nesprávné složení stykového betonu).
U svislých styků stěnových dílců je třeba věnovat zvýšenou pozornost rozlišení svislých (smykových nebo tahových trhlin) a příčných, šikmých trhlin. Vznik svislých smykových trhlin s malým narušením okrajů trhlin svědčí o nedostatečném příčném vyztužení styku a nedostatečné zálivkové výztuži ve styku „stěna – strop – stěna“. Vznik šikmých příčných trhlin ve stykovém betonu je dokladem, že ve styku bylo dosaženo namáhání, které se blíží jeho mezní únosnosti. V obou výše uvedených případech je styk nutno klasifikovat jako styk se sníženou až nulovou tuhostí.
Smršťováním stykového betonu zpravidla vznikají ve svislých stycích vlasové trhlinky, zřetelné hlavně uprostřed výšky podlaží. Objevují se spíše tehdy, když vodorovná výztuž svislých styků není rovnoměrně rozdělena po výšce podlaží. Pro budovu nepředstavují zpravidla závažnější nebezpečí z hlediska statické funkce nosné konstrukce. Po několika letech existence budovy se jejich rozvoj zpravidla ustálí.
K poruchám svislých styků mezi stěnovými panely dochází také v případech, kdy neoslabený panel sousedí s panelem, v němž je dveřní otvor umístěn nedaleko stykovaného okraje panelu, takže mezi stykem a dveřním otvorem zůstává jen poměrně úzký pilířek. V pilířku je výrazně větší tlakové napětí od zatížení vnášeného stropní konstrukcí než v plném panelu, styčné boky obou panelů mají tendenci se nestejně deformovat, styk je namáhán smykovými silami. K tvorbě trhlin jsou náchylnější styky s hladkou styčnou spárou než styky s hmoždinkami. Nejvíce bývá poškozeno nejvyšší podlaží, směrem dolů jsou poškození menší. Postupem času s ukončením dotvarování betonu se šíření trhlin zastavuje. Pokud nedošlo k takovému poškození styku, jež by do značné míry znehodnotilo jeho funkci, lze trhliny zpravidla opravit. K obdobnému porušení by došlo také tehdy, jestliže by vedle sebe byly osazeny stěnové panely s podstatně odlišnými přetvárnými vlastnostmi způsobenými růzností materiálu apod.
Poruchy styků mezi stěnovými panely objevující se pouze v nejnižších podlažích bývají způsobeny nerovnoměrným sedáním základů, které však po několika letech ustává. K poruchám tohoto druhu dochází velmi zřídka, jejich závažnost závisí na konkrétních okolnostech jednotlivých případů.
Vizuální ověření případného narušení styků trhlinami, drcením stykového betonu a zhlaví dílců vyžaduje odstranění povrchových vrstev stykovaných dílců a betonu styku (spáry) tak, abychom identifikovali případné dodatečné opravy povrchů. Ověření lze provést také speciálními přístroji na bázi ultrazvuku apod.
Trhliny a porušení styků vnitřních nosných konstrukci s obvodovou konstrukcí jsou v převážné míře důsledkem působení klimatických účinků, zejména pak účinků teploty. Vzhledem k cyklickému charakteru klimatických účinků je velmi obtížné obnovit v plném rozsahu statické vlastnosti těchto narušených styků (únosnost, tuhost). Z uvedeného důvodu se doporučuje klasifikovat tyty styky v závislosti na rozsahu porušení jako styky se sníženou až nulovou tuhostí a při jejich sanaci provést pouze takové opravy styku, které umožní dilatační pohyby mezi obvodovými dílci a nosnou konstrukci bez negativních důsledků na vzhled spáry. Mimořádnou pozornost je nutné věnovat stavu a způsobu kotvení dílce pomocí kotevních háků, smyček a svarů.
Objemové změny od kolísání teploty vyvolávají poruchy ve stycích vnitřní a vnější konstrukce. Trhliny jsou dobře patrné, nápadnější v nejvyšších podlažích, a ze svého svislého směru někdy vodorovně pokračují v ložné spáře stropního panelu. Vzhledem ke stále se opakujícím změnám od teploty mají tendenci k trvalému rozvoji a rozšiřování.
4.3 ROZBOR NEJČASTĚJI SE VYSKYTUJÍCÍCH PORUCH NOSNÝCH KONSTRUKCÍ
Poruchy, které jsou obecné a vyskytují se u všech stavebních soustav, jsou podrobně popsány v publikaci >Charakteristické vady a poruchy panelových domů<.
V následujícím přehledu budou proto zmíněny pouze stručně. Podrobněji budou rozpracovány poruchy, které jsou typické pro stavební soustavu VVÚ ETA.
4.3.1 Poruchy vnitřních dílců
4.3.1.1 Trhliny v nadpraží nosných stěn
Porucha se projevuje porušením nadpraží šikmou (tahovou) nebo svislou (smykovou) trhlinou, procházející někdy i na celou výšku nadpraží. Šířka i délka trhlin je obvykle největší v nejvyšších podlažích (účinek rozdílné teploty), popř. v nejnižších podlažích (účinek rozdílného sedání).
Příčinou poruch je vliv cyklicky působících objemových změn vnějších stěn, rozdílné dotvarování a dotlačování částí stěn spojených nadpražím, rozdílné sedání a ve výjimečných případech vodorovné zatížení. U soustavy VVÚ ETA se vyskytují ojediněle (viz výsledky průzkumů).
Vznik trhlin v nadpraží snižuje jejich únosnost a způsobuje následnou redistribuci vnitřních sil v nosné konstrukci.
Porucha se diagnostikuje vizuálním průzkumem po odstranění povrchových úprav nadpraží.
Sanace stabilizovaných trhlin spočívá v injektáži velmi tekutým epoxidovým lepidlem. V případě nestabilizovaných trhlin je nutné jejich statické zajištění (ocelovými pásky kotvenými k nosné konstrukci přilepením nebo ocelovými kotvami a následným tmelením trhlin, vyvolávaných např. cyklickými objemovými změnami, nízkomodulovým elastomerickým tmelem.
4.3.2 Poruchy vnitřních styků
4.3.2.1 Svislé trhliny ve styčných sparách mezi stěnovými dílci nosných stěn
Poruchy se projevují svislými smykovými nebo tahovými trhlinami ve styčných spárách dílců.
Vlasové trhlinky (tahové) s nenarušeným obrysem se vyskytují téměř ve všech sparách. Větší trhliny o šířce až několika mm vznikají zpravidla v té části stěnové konstrukce, která je spojena s vnějšími stěnami. Projevují se zejména v nejvyšších podlažích a vlivem cyklických zatěžovacích účinků se v průběhu několika let rozšiřují do nižších podlaží. Šířka trhlin se postupně zvětšuje směrem k hornímu okraji budovy. Častější jsou u středočeské varianty stavební soustavy s pórobetonovým obvodovým pláštěm, kde vznikají ve stycích v blízkosti fasády.
Vlasové (tahové) trhlinky svislých styků jsou vyvolány smršťováním stykového betonu a dílců. Ve styčných sparách spojujících subtilní pilířky a plné stěnové poruchy jsou trhlinky ve styku (smykové) zvětšovány vlivem rozdílné dlouhodobé deformace přilehlých částí (dotvarování – dotlačování). Trhliny – zpravidla smykové rozvíjející se od nejvyššího podlaží jsou způsobeny – především cyklicky působícími teplotními a vlhkostními objemovými změnami vnějších stěn a vzájemným spolupůsobením prvků v rámci konstrukčního systému. Velikost a výskyt trhlin ovlivňuje tvar stykových ploch dílců, kvalita stykového betonu, způsob a množství výztuže styku. Tahové trhliny s malým narušením obrysů svědčí o nedostatečném příčném vyztužení styku. Vznik trhlin ve stycích podstatně snižuje jejich tuhost a má výrazný vliv na přerozdělení vnitřních sil v prvcích a stycích nosného systému.
Při diagnostice poruchy je nutné vizuální ověření porušení styků a odstranění povrchových vrstev stykového betonu a dílců. Ověření narušení stykového betonu uloženého mezi čely stěnových dílců vyžaduje otevření svislé drážky styku s ozuby, popř. použití ultrazvukových přístrojů. Sanace poruchy spočívá ve statickém zajištění trhlin ocelovými pásky apod. a injektáží stabilizovaných trhlin velmi tekutým epoxidovým lepidlem, v případě nestabilizovaných trhlin, vyvolávaných např. cyklickými objemovými změnami, tmelením nízkomodulovým elastomerickým tmelem.
4.3.2.2 Trhliny v podélných stycích mezi stropními dílci
Porucha se projevuje smykovou nebo tahovou trhlinou v podélných stycích (spárách) mezi stropními panely, narušováním a rozpadem stykového betonu. Příčinou porušení styku může být rozdílné zatížení stropních panelů, rozdílné dotvarování, rozdílné předpětí panelů, smršťování stykového betonu a panelů. Uplatní se také vliv rozdílné změny teploty panelů, např. u ustupujícího podlaží, nad nevytápěnou a vytápěnou částí budovy, v nejvyšším podlaží vliv objemových změn nejvyšší stropní (střešní) konstrukce, vliv různě podepřených stropních dílců.
Výskyt a velikost trhlin souvisí s geometrickým tvarem a řešením styku a kvalitou stykového betonu. V případě vlasových trhlin, trhlin s šířkou do 1 mm a malém porušení lze klasifikovat poruchu pouze jako estetickou závadu.
V případě trhlin větší šířky než 1 mm a rozsáhlejším narušení výplně styku (odpadávání stykového betonu) klasifikujeme styk jako styk se sníženou, popř. až nulovou tuhostí styku. Snížená tuhost styku omezuje spolupůsobení dílců při přenášení svislého zatížení. Lokální snížení tuhosti styků se neprojevuje na tuhosti stropní desky ve vodorovné rovině.
Při diagnostice poruchy je nutné vizuální ověření poruchy, odstranění povrchových úprav dílců a styčné spáry. Pro vyšetření dutin, rozrušení stykového betonu a vodorovných trhlin lze použít přístrojů na bázi ultrazvuku.
Sanace spočívá v mechanickém rozšíření trhlin ve styku mezi stropními dílci (pokud jsou trhliny užší než 4 mm) a tmelení nestabilizovaných trhlin, vyvolávaných např. cyklickými objemovými změnami, nízkomodulovým elastomerickým tmelem.
4.3.2.3 Trhliny mezi dílci schodišťových ramen a stěnovými dílci
Porucha se projevuje trhlinou ve styku schodišťového ramene a schodišťovou stěnou a narušením soklu u schodišťových stupňů. Příčinou poruchy je chybné řešení styku dílce schodišťového ramene a stěnového dílce a dlouhodobé přetváření a deformace schodišťového ramene. Důsledkem poruchy je narušení povrchových úprav, zhoršení estetické úrovně schodišťového prostoru. Sanace trhlin spočívá ve tmelení, přičemž však není odstraněn akustický most.
4.3.3 Poruchy dílců představených (vnějších) konstrukcí lodžií
4.3.3.1 Poruchy zhlaví a pat stěnových dílců v oblasti styku „stěna – strop – stěna“ a malé uložení stropních panelů
- Projev poruchy:
- Narušení hran stěnových dílců.
- Odlupování povrchových vrstev.
- Rozštěpení dílce v patě (ve zhlaví).
- Krátké svislé trhliny vycházející z hran stěnového dílce.
- Příčina poruchy:
- Primární příčinou vzniku těchto poruch je složitý stav prostorové napjatosti styku, nedodržení předepsané kvality materiálu stěnových dílců, nesprávné uspořádání výztuže spodních a horních okrajů panelů (chybějící žebříčky), nedodržení technologie montáže.
- Důsledky poruchy:
- Snížení únosnosti styku „stěna – stop – stěna“.
- Redistribuce normálového napětí do neporušených části vodorovného styku – možnost postupného narušování a následné ztráty mechanické odolnosti (kolaps nosné stěny).
- Diagnostika poruchy:
- Vizuální ověření porušení zhlaví a paty nosné stěny a povrchových vrstev, sondy.
- Pro vyšetření stavu rozrušení cementové zálivky a zejména trhlin (štěpných) ve zhlaví a patě stěnových dílců lze použít přístrojů na bázi ultrazvuku, vyšetřeni poklepem apod.
- Sanace poruchy:
- Reprofilace betonových částí tixotropní reprofilační směsí s kompenzovaným smršťováním, s pevností v tlaku po 28 dnech více než 40 MPa, s přídržností k podkladu vyšší než 2,5 MPa.
- Dodatečné sepnutí zhlaví a paty stěny pomocí ocelových svorníků uložených a zainjektovaných epoxidovou pryskyřicí do vyvrtaných otvorů nebo pomocí ocelových rozpěrných kotev. Svorníky se kotví do ocelových válcovaných profilů L přilepených epoxidovým lepidlem k vyhlazeným okrajům zhlaví a paty nosné stěny. Ocelové válcované profily L jsou připevněny po obou stranách stěny a sepnuty svorníky tak, aby svým účinkem nahradily účinek svařované výztužné mřížoviny vkládané do zhlaví a pat stěn novějších panelových soustav. Aktivní stažení svorníků umožňuje zvětšit jejich vzdálenost (předepnutí by mělo činit cca 15 % svislého zatížení stěn).
- Zakotvené podélné válcované profily L zároveň plní funkci věncové výztuže. Při větším porušení zhlaví, popř. pat stěnových dílců, je nutné jejich zpevnění injektáží epoxidovou pryskyřicí.
- Při nedostatečném uložení stropních dílců ve styku se provede v úrovni horního zhlaví stěnových dílců osazení válcovaných úhelníků s výztuhami (min 50 x 50 x 7 mm) osazených na vyhlazené kontaktní plochy stěnových dílců a kotvené svorníky. Otvory pro svorníky a kontaktní plochy jsou vyplněny epoxidovou pryskyřicí.
Příklad sanace je uveden na obr. 52.
Obr. 52 Schéma sanace zhlaví stěny
4.3.3.2 Narušení povrchových vrstev lodžiových dílců a betonu styků
- Projev poruchy:
- Povrchový rozpad betonu dílců, obnažování a koroze výztuže, narušování betonu dílců, oslabování betonu dílců, oslabování výztuže.
- Příčiny poruchy:
- Nekvalitní beton, karbonatace, nedostatečné krytí výztuže, zatékání srážkové vody do dutin stropních lodžiových panelů kolem sloupků zábradlí (obr. 53) nebo zatékání v okolí chrličů (obr. 54) u kompletizovaných lodžiových panelů, zvýšený obsah oxidu siřičitého a uhličitého v ovzduší. Na mnoha lokalitách (především Jižní Město) dochází k porušení dílců nastřelením krycích lišt rozvodů kabelové televize, která je vedena po čelech stěnových dílců lodžií.
- Důsledky poruchy:
- Postupná karbonatace betonu dílců a styků, koroze výztuže dílců a styků, povrchový rozpad betonu dílců i styků, ztráta mechanické odolnosti a únosnosti, ztráta statické bezpečnosti.
- Při hodnocení podle projevu se jedná o statické poruchy velmi výrazné – aktivní.
- Diagnostika poruchy:
- Stanovení hloubky zkarbonatované vrstvy betonu.
- Tloušťky krycí vrstvy betonu.
- Obsahu chloridových iontů.
- Nasáklosti betonu.
- Pevnosti v tahu povrchových vrstev betonu.
- Pevnosti v tlaku betonu.
- Korozního stavu výztuže.
- Sanace poruchy:
- Odstranění veškerého narušeného a zkarbonatovaného betonu (mechanicky, otryskáním, vodním paprskem).
- Obnažení výztuže, odstranění betonu min. 20 mm pod vnitřní okraj prutu.
- Mechanické očištění výztuže od rzi na bílý kov.
- Ošetření výztuže nátěrem podle příslušných pokynů výrobce.
- Nátěr celé opravované plochy pro vytvoření adhezního můstku.
- Reprofilace betonových částí tixotropní reprofilační směsí s kompenzovaným smršťováním, s pevností v tlaku po 28 dnech více než 40 MPa, s přídržností k podkladu vyšší než 2,5 MPa.
- Vyhlazení povrchu dvousložkovou maltou nanášenou stěrkou nebo kovovým hladítkem na dobře očištěný povrch s dokonalým rozetřením okrajů.
- Povrchy velmi dobré – impregnace a hydrofobizace (silikon, silon, akrylát).
- Povrchy mírně narušené – očištění, penetrace, nátěr ochranným nátěrem.
- Povrchy silně narušené – odstranění veškerého narušeného povrchového materiálu otryskáním, očištění, penetrace, tenkovrstvá omítka z dvousložkové malty a po technologické přestávce ochranný nátěr.
Obr. 53 Zatékání do krajní dutiny stropního lodžiového panelu kolem sloupků zábradlí
Obr. 54 Zatékání kolem chrliče u kompletizovaných stropních panelů
4.3.4 Poruchy styků představených (vnějších) konstrukcí
4.3.4.1 Poruchy styků lodžiových dílců
- Projev poruchy:
- Narušení styků stěnových a stropních lodžiových dílců (obr. 56).
- Porušení a rozpad stykového betonu a výplní ložných spar trhlinami.
- Porušení zhlaví stěnových dílců – odlupování hran, vznik svislých tahových trhlin a „vysouvání“ stropních dílců ze styku, postupně se zmenšující uložení stropních dílců.
- Příčiny poruchy:
- Dilatační pohyby ve svislém a vodorovném směru konstrukce předsazené lodžie způsobené účinkem teploty a vlhkosti.
- Korozní účinky vlhkosti vlivem zatékání do styku, expanzí síly v důsledku účinku koroze výztuže dílců a styku.
- Důsledky poruchy:
- Snížení únosnosti a tuhostí styků, ztráta funkční způsobilosti a statické bezpečnosti.
- Koroze výztuže.
- Narušení a rozpad betonu dílců a styků.
- Narušení stability.
- Diagnostika poruchy:
- Vizuální průzkum po odstranění povrchových úprav stěn a styků, odběr a vyšetření vzorků.
- Sanace poruchy:
- Pro zajištění funkce vodorovného styku v nejvíce poškozené oblasti, tj. u vnějšího líce lodžie, jsou v případě dutinových stropních panelů vloženy do krajní dutiny výztužné mřížoviny s podélnou výztuží. Zároveň se do krajní dutiny vloží průběžná výztuž stykovaná přesahem a celý prostor dutiny se zabetonuje (obr. 55). Průběžná výztuž v dutině přenáší tahové síly ve vodorovných stycích, které jsou způsobeny působením zimních teplot, podstatně zmenšuje velikost svislých trhlin ve styku a zesiluje stropní dílce v případě snížené únosnost krajního žebra stropního panelu. Aktivním způsobem lze trhliny eliminovat vnesením předpětí, kdy je podélná výztuž nahrazena táhlem. Táhlo lze však obtížně použít u zapuštěných lodžií nebo tam, kde je objekt tvořen více dilatačními celky.
- Tmelení nestabilizovaných (aktivních) trhlin, vyvolaných např. cyklickými objemovými změnami, nízkomodulovým elastomerickým tmelem.
- Reprofilace betonových částí tixotropní reprofilační směsí s kompenzovaným smršťováním, s pevností tlaku po 28 dnech více než 40 MPa s přídržností k podkladu vyšší než 2,5 MPa.
- Vyhlazení povrchu dvousložkovou maltou nanášenou stěrkou nebo kovovým hladítkem na dobře očištěný povrch s dokonalým rozetřením okrajů.
- Při nedostatečném uložení stropních dílců ve styku se provede v úrovni horního zhlaví stěnových dílců osazení válcovaných úhelníků s výztuhami (min 50 x 50 x 7 x mm) osazených na vyhlazené kontaktní plochy stěnových dílců a kotvené svorníky. Otvory pro svorníky a kontaktní plochy jsou vyplněné epoxidovou pryskyřicí.
Obr. 55 Příklad sanace vodorovného styku – schematický řez krajní dutinou stropního panelu 1 – podélná výztuž, 2 – výztužný žebříček, 3 – zabetonovaná dutina, 4 – lodžiový stropní panel, 5 – otvor pro vložení výztuže a zalití
Obr. 56 Porušené vodorovné styky
4.3.4.2 Narušení styků stěnových lodžiových dílců s hlavní nosnou konstrukcí budovy
- Projev poruchy:
- Narušení styku a kotvení stěnových lodžiových dílců s nosnou konstrukcí budovy.
- Obnažení a koroze kotevních profilů.
- Narušení dílce v okolí kotevních profilů.
- Zatékání do interiéru.
- Příčiny poruchy:
- Dilatační pohyby ve svislém a vodorovném směru konstrukce předsazené lodžie při současně nedostatečné poddajnosti spojovací a kotevní výztuže (vada návrhu a provedení), nedostatečná ochrana kotevní výztuže, nevhodný materiál spojovacích prvků, konstrukční závady.
- Nedostatečná ochrana kotevních profilů, nevhodných materiál spojovacích prvků.
- Důsledky poruchy:
- Narušení únosnosti a tuhosti styků, snížení stability lodžiové konstrukce až následná ztráta stability.
- Koroze kotevní výstuže.
- Narušení dílců v okolí kotevní výztuže.
- Zatékání do styků lodžie s hlavní konstrukcí – vznik plísní a zatékání do interiéru, koroze spojovacích prvků.
- Diagnostika poruchy:
- Vizuální průzkum vyžaduje provedení sond v obvodovém plášti lodžie, odebrání a laboratorní vyšetření vzorků.
- Sanace poruchy:
- Dodatečné přikotvení nerezovými nebo vlákny vyztuženými umělohmotnými kotvami procházejícími šikmo stěnovým lodžiovým panelem do příčné vnitřní stěny. Únosnost dodatečně provedených kotev, únosnost dílců a jejich styků včetně statického posouzení napjatosti v okolí kotev (ve stěnových lodžiových dílcích a vnitřních stěnových dílcích v oblasti kotvení) jsou rozhodující podmínkou pro optimalizaci tuhosti kotev vzhledem k deformačním a mechanickým účinkům změny teploty.
- Styky porušené trhlinami se utěsní pružnou hmotou (např. polyuretanovou pěnou), provede se bandážování, olištování apod., aby se nezvýšila tuhost trhlinami uvolněných styků a byly umožněny dilatační cyklické pohyby a současně byla zajištěna těsnost styku.
- Injektáž stabilizovaných (neaktivních) trhlin dílců velmi tekutým epoxidovým lepidlem.
- Tmelení nestabilizovaných (aktivních) trhlin dílců, vyvolaných např. cyklickými objemovými změnami, nízkomodulovým elastomerickým tmelem.
- Reprofilace betonových částí tixotropní reprofilační směsí s kompenzovaným smršťováním, s pevností tlaku po 28 dnech více než 40 MPa s přídržností k podkladu vyšší než 2,5 MPa.
- Vyhlazení povrchu dvousložkovou maltou nanášenou stěrkou nebo kovovým hladítkem na dobře očištěný povrch a s dokonalým rozetřením okrajů.
Obr. 57 Schéma dodatečného přikotvení lodžiové stěny k příčné vnitřní stěně v případě chybějícího kotvení
Obr. 58 Sonda v místě kotvení lodžiové stěny k vnitřní nosné konstrukci – kotevní T – profil není uložen na předepsanou hloubku
4.3.4.3 Poruchy styků mezi železobetonovým zábradlím a příčnými stěnami lodžie.
- Projev poruchy:
- Trhlinky mezi ocelovými kotevními deskami a dílci zábradlí a stěn.
- Obnažení a koroze kotevních desek a jejich kotvení.
- Příčiny poruchy:
- Dilatační pohyby ve vodorovném směru v rovině průčelí při malé poddajnosti styků.
- Nedostatečná ochrana kotevní výztuže a kotevních desek (nedostatečná tloušťka krycích vrstev).
- Nedostatečná ochrana kotevních prvků proti korozi.
- Nesprávné řešení styků (nerespektování účinků teploty).
- Důsledky poruchy:
- Koroze kotevní výztuže a kotevních desek – ztráta mechanické odolnosti a statické způsobilosti.
- Narušení stability konstrukce zábradlí.
- Diagnostika poruchy:
- Vizuální průzkum – po odstranění povrchových úprav stěn a zábradlí.
- Sanace poruchy:
- Provedení nového kotvení, které umožňuje cyklické dilatační pohyby konstrukce zábradlí účinkem změny teploty.
- Demontáž zábradlového panelu a osazení jiného typu zábradlí z materiálů, které vyžadují minimální údržbu (ocelová nosné konstrukce z uzavřených profilů, galvanicky pokovená + obklad z vláknocementových desek).
- Styky dílce zábradlí a nosné konstrukce lodžie ponechat otevřené, popř. vyplnit pružným tmelem.
Obr. 59 Porušené kotvení betonového zábradlí (stáří objektu 10 let)
Obr. 60 Příklad sanace betonového zábradlí – nahrazení ocelovou kostrou a obkladem z vláknocementových desek
4.3.4.4 Poruchy prvků a kotvení ocelových zábradlí
- Projev poruchy:
- Koroze svislých sloupků (obr. 61 a 62).
- Koroze vodorovných rámů u zábradlí s drátosklem (obr. 63).
- Deformace kotevních destiček.
- Vznik trhlin ve styku nebo vytržení kotevních svorníků z nosné stěny a vznik trhlin ve stěně.
- Příčiny poruchy:
- Nevhodné konstrukční řešení zábradlí (otevřený tenkostěnný průřez, nebyl zajištěn dokonalý odtok vody k rychlému oschnutí povrchu u prosklených výplní, pro spojení upevňovacích úhelníčků určených k připevnění plošné výplně s příčlemi se použily přerušované svary, což podle normy při stupni agresivity prostředí vyšším než 2 není dovoleno).
- Nevhodné řešení kotvení konstrukce zábradlí k nosné konstrukci (vysoká tuhost kotvení je příčinou namáhání vyvolaných teplotními deformacemi zábradlí, která překračují únosnost kotevních prvků).
- Kotvení sloupku do dutiny stropního panelu (je obtížné dlouhodobě utěsnit prostor kolem sloupku tak, aby do něj nevnikala voda). Zabetonovaný povrch sloupku nebyl opatřen dostatečně účinnou ochranou proti korozi. Kromě toho voda často vnikla otevřeným profilem i do vnitřního prostoru sloupku. Po obvodu sloupku mohou vznikat trhliny, kterými vniká do stropu voda, která způsobuje roztržení dutinového panelu.
- Důsledky poruchy:
- Koroze profilů zábradlí a kotevních desek – ztráta mechanické odolnosti a statické způsobilosti.
- Narušení stability.
- Diagnostika poruchy:
- Vizuální průzkum – po odstranění povrchových úprav stěn a zábradlí.
- Sanace poruchy:
- Reprofilace zkorodovaných ocelových profilů včetně částí zabudovaných ve stropním panelu.
- Provedení nového kotvení, které umožňuje cyklické dilatační pohyby konstrukce zábradlí účinkem změny teploty.
- Tmelení nestabilizovaných (aktivních) trhlin, vyvolaných např. cyklickými objemovými změnami, nízkomodulovým elastomerickým tmelem, tmelení styků mezi ocelovými sloupky, podlahou a stropní konstrukcí.
- Celková výměna zábradlí.
Obr. 61 Koroze sloupku zábradlí z otevřených profilů
Obr. 62 Ocelový sloupek po odstranění podlahových vrstev a otevření krajní dutiny stropního panelu. Stojina je totálně zkorodovaná v zabudované části pod podlahou
Obr. 63 Totální koroze vodorovných rámů drátoskla
4.4 PORUCHY KOMPLETAČNÍCH KONSTRUKCÍ
4.4.1 Poruchy podlah lodžií
- Projev poruchy:
- Koroze oplechování.
- Zatékání do dutin stropních panelů.
- Stékání vody po povrchu stropního panelu, degradace povrchových úprav, urychlení karbonatace.
- Koroze výztuže a karbonatace betonu kompletizovaných lodžiových panelů.
- Příčiny poruchy:
- Nedostatečná údržba.
- Nekvalitně provedené detaily prostupů sloupků zábradlí dlažbou.
- Nekvalitní použité materiály (místo hydroizolace lepenka A 400 H).
- Důsledky poruchy:
- Koroze oplechování a jeho odpadnutí.
- Karbonatace betonu stropních panelů.
- Koroze výztuže stropních panelů.
- Diagnostika poruchy:
- Vizuální průzkum, sondy.
- Sanace poruchy:
Sanaci podlah (obr. 64) lze provést až po statickém zajištění styků, dílců a zábradlí lodžií.
- Sanace a oprava narušeného horního povrchu lodžiového stopního panelu, provedení spádové vrstvy (> 2 %), provedení hydroizolační vrstvy – povlakové (fólie, pásy z modifikovaných asfaltů) s řádně provedenými detaily soklu a okapnic, – nátěrové (na bázi polymercementových, akrylátových popř. epoxidových směsí).
- Položení dlažba „na sucho“ prostřednictvím umělohmotných kontaktních terčů (alt. 1).
- Provedení tenkovrstvých ochranných a nášlapných vrstev, popř. stěrky na hydroizolaci lodžie (alt. 2).
Poznámka:
Spolehlivost a dlouhodobá funkční způsobilost vyžaduje řádnou přípravu povrchu stropních lodžiových dílců, dodržení technologických postupů (podle druhu použitého hydroizolačního systému), řádné provedení napojovacích detailů a okapnic. Veškeré úpravy (vícevrstvá konstrukce, napojovací detaily, sokly, okapnice, sloupky a kotvení zábradlí apod.) je nutné posoudit z hlediska cyklických účinků tepolty (Δt = 50 °C) a dlouhodobých účinků vlhkosti (pronikání vlhkosti systémem mikrotrhlin ve spárách mezi jednotlivými vrstvami apod.)
Obr. 64 Příklad řešení opravy povrchů kompletizovaných lodžií
Obr. 65 Koroze oplechování
4.5 SHRNUTÍ NEJZÁVAŽNĚJŠÍCH VAD A PORUCH VYSKYTUJÍCÍCH SE U NOSNÉ KONSTRUKCE STAVEBNÍ SOUSTAVY VVÚ ETA
Mezi nejzávažnější vady a poruchy patří:
- Poruchy zhlaví a pat stěnových prvků u vodorovných styků předsazených lodžií.
- Malé uložení stropních panelů.
- Narušení podlahových vrstev a oplechování lodžií.
- Poruchy styků, kotvení a prvků zábradlí lodžií.
5 POSOUZENÍ PANELOVÉ KONSTRUKCE STAVEBNÍ SOUSTAVY VVÚ-ETA Z HLEDISKA POŽADAVKŮ MECHANICKÉ ODOLNOSTI A STABILITY
Statické posouzení vybraných reprezentantů je provedeno pro osmipodlažní bytový dům panelové soustavy VVÚ ETA.
5.1 STATICKÉ POSOUZENÍ OSMIPODLAŽNÍHO BYTOVÉHO DOMU VVÚ ETA
Předmětem statického posouzení vybraného reprezentanta je jednak statické posouzení vybraných nosných dílců podle platných předpisů a jednak posouzení mechanické odolnosti a stability vybraného reprezentanta z hlediska prostorového působení nosné konstrukce a namáhání dílců a styků při zohlednění současně platných předpisů.
Tento výpočet nenahrazuje statické posouzení konkrétních objektů, které vyžaduje uvážit skutečné materiálové a rozměrové charakteristiky, stav a rozsah mechanického narušení a trhlin nosných konstrukcí zjištěných v rámci podrobného průzkumu objektu.
5.1.1 Popis nosné konstrukce
Nosný systém je tvořen příčně uspořádanými stěnami tl. 190 mm v osové vzdálenosti 6 m. Prostorovou tuhost v podélném směru zajišťují podélné stěny situované mezi byty a schodišťovým prostorem vždy v každé sekci.
Schéma skladby stěn a stropů jedné sekce je na obr. 66 a 67. Výkres zálivkové a spojovací výztuže je na obr. 68. Konstrukční výška je 2,80 m. Deskový bytový dům panelové soustavy VVÚ ETA je tvořen dvěma sekcemi sestávajícími ze tří travé a má osm podlaží.
Předpjaté dutinové stropní dílce jsou ukládány na příčné stěny v osové vzdálenosti 6 m, v místě podélné stěny jsou stropní dílce podepřeny i v podélném směru. Skladebná šířka stropních dílců 1,2 a 2,4 m, tloušťka dílců 200 mm (výrobní tloušťka 190 mm).
Vnitřní nosné stěny jsou z celostěnových, betonových nebo železobetonových dílců plného průřezu o výrobní tloušťce 190 mm (skladebně 200 mm), skladebné délky 1 až 3 m a výšky 2,56 m.
Štítové stěny sestávají z celostěnových sendvičových dílců s tepelnou izolací z polystyrénu o tloušťce 240 mm – vnitřní železobetonová vrstva tl. 150 mm, tepelná izolace z polystyrénu tl. 40 mm (80 mm – po revizi) a vnější železobetonová vrstva tl. 50 mm (60 mm – po revizi).
Styky nosné konstrukce jsou podrobně popsány v kap. 4.1.4 včetně jejich únosnosti.
Základy pod nosnými stěnami jsou tvořeny monolitickými železobetonovými pasy. Alternativně byly objekty zakládány na velkoprůměrových pilotách Ø 600-1 200 mm s montovanými nebo monolitickými rošty.
Prefabrikované jednoramenné schodiště je tvořeno dvakrát lomenou deskou zesílenou dvěma schodnicemi se schodišťovými stupni. U dvouramenného schodiště byla mezipodesta uložena na betonové konzolky a schodišťová ramena jsou ukládána na ozuby mezipodestových a podestových dílců.
Pro předsazené i zapuštěné lodžie se používaly běžné stěnové a stropní dílce, později byly stropní dílce nahrazeny dílci kompletizovanými. Výrobní tloušťka kompletizovaných plných železobetonových dílců je 230 mm, skladebná šířka 1,2 m, dílce jsou nad stěnami opatřeny tepelnou izolací a uloženy na stěny třemi žebry. Předsazené lodžie jsou k vnitřní konstrukci kotveny v úrovni stropních konstrukcí ocelovými svařovanými prvky.
Obvodový plášť je předsazený, sestavený ze sendvičových parapetních dílců (skladba 100 mm vnitřní železobetonová vrstva, 80 mm polystyrén, 60 mm vnějším železobetonová krycí vrstva; před revizí tl. 100, 40, 50 mm). U středočeské varianty se používal jednovrstvý pórobetonový plášť tl. 300 mm, celostěnnový.
Příčky byly navrženy betonové tl. 60 mm nebo pórobetonové tl. 60 mm a 80 mm.
Bytová jádra B 10 mají skladebné rozměry 1 850 x 2 600 mm a hmotnost 650 kg.
Podlahy mají tl. 55 mm a jsou tvořeny betonovou mazaninou tl. 50 mm a povlakem PVC s podložkou.
Obr. 66 Výkres skladby stěn sekce
Obr. 67 Výkres skladby stropu sekce
Obr. 68 Výkres zálivkové a spojovací výztuže
5.1.2 Únosnost vybraných vnitřních nosných stěnových panelů podle ČSN 73 1201 a ČSN 73 1211
Stěnové panely jsou plné, výrobní tloušťky 190 mm (skladebně 200 mm) a výrobní výšky 2 560 mm (skladebně 2 600 mm). Vyráběly se ve třech druzích podle požadované únosnosti. Normální a zesílené panely jsou z betonu třídy III (značka B 250) a superzesílené z betonu třídy IV (značka B 330). Vyztužení stěnových panelů je v případě normálních panelů pouze po obvodě – svislá výztuž 2 Ø E8 (10 216) je příčně spojena příložkami Ø E6, ve zhlaví a v patě stěnového dílce je osazen žebříček ze stejných profilů jako ve svislém směru, ale s příčnou výztuží po 150 mm.
Uváděné hodnoty (druh betonu, mezní únosnosti) jsou převzaty ze souboru katalogů Série sekcí S01-P VVÚ ETA Přehled dílců HSV, duben 1978. Podkladem pro vypracování katalogu byla výkresová dokumentace, kterou vypracoval Výzkumný a vývojový ústav Stavebních závodů Praha.
Mezní únosnosti vybraných stěnových a štítových panelů jsou uvedeny pro normální a zesílený panel.
a) stěnové panely
b) štítové panely
5.1.3 Únosnost vybraných stropních dílců podle ČSN 73 1201
Stropní železobetonové dílce vylehčené podélnými dutinami (Ø 133 mm) s výztuží předepnutou elektroohřevem byly navrženy jako prosté nosníkové desky ukládané na příčné stěny v osové vzdálenosti 6,0 m. Základní modulová šířka 1,2 m a 2,4 m, skladebná tl. 200 mm. Příčný řez stropním dílcem u podpory je na obr. 69.
Obr. 69 Příčný řez stropním dílcem u podpory
Vzhledem k tvaru podélných bočních ploch dílců a zmonolitněním styků dochází ke vzájemnému spolupůsobení dílců. Zároveň uložením některých stropních dílců na podélné stěny se podstatně mění ohybové momenty v dílcích. Proto jsou uváděny hodnoty ohybových momentů za obou předpokladů. Dílce nejsou dimenzovány na účinky momentů při obousměrném působení stropní konstrukce.
a) Stropní betonové dílce předpjaté v modulu příčných stěn 6 m
Vyztužení stropních dílců bylo navrženo pomocí předpínací oceli 10 607 Ø 14 v počtu 4 ks / dílec šířky 1,2 m. Mez průtažnosti oceli byla po zpevnění σ0,2 = 750,0 MPa, počáteční předpětí σpř,o = 570,0 + 50,0 MPa. Krytí hlavní výztuže bylo 20 mm. Nad podporami byla předpínací výztuž doplněna svislými žebříky (Ø E 6 + V 8) ve třech žebírkách mezi podélnými dutinami v panelu. Některé stropní dílce byly vyráběny v jednom geometrickém tvaru s různým vyztužením (normální, zesílený a superzesílený ). Instalační dílce s prostupy pro šachty bytových jader měly předpínací výztuž situovánu v krajních žebrech, takže vnitřní pruh dílce byl vyztužen pouze sítěmi a žebra u prostupu betonářskou ocelí. Dílce byly vyráběny z betonu B 250.
Pro posouzení byly vybrány dva druhy stropních dílců :
aa) Stropní dílce zatížené vlastní hmotností, hmotností podlah, užitným zatížením a zatížené příčkami.
dílec PPD 12 / 13 (viz výkres skladby na obr. 67), výrobní rozměry dílce 190 / 1 190 / 5 980 mm
- výpočtové zatížení stropní konstrukce 6,37 kN/m2; výpočtové zatížení příčkou 4,4 kN/m´;
- maximální ohybový moment 47,3 kNm – za předpokladu, že dílec působí jako nosníková deska;
- maximální ohybový moment 45,7 kNm – za předpokladu, že dílce vzájemně spolupůsobí;
- maximální posouvající síla 32,1 kN;
- moment na mezi únosnosti Mu´ = 59,3 kNm > 47,3 kNm – dílec vyhovuje;
- posouvající síla na mezi porušení Qbu + Qss = 64,0 kN > 32,1 kN – dílec vyhovuje;
- dlouhodobý průhyb ytot = 13 mm – za předpokladu, že dílec působí jako nosníková deska; (stáří panelů v době montáže 1 měsíc, konstrukce v běžném prostředí);
- spolehlivost uložení \frac{l_\text{f}}{y_\text{tot}}=453\gt150 – dílec vyhovuje;
- rovinnost spodního povrchu \frac{l_\text{viz}}{y_\text{tot}}=446\gt200 – dílec vyhovuje;
ab) Stropní dílce instalační (s prostupem) zatížené vlastní hmotností, hmotností podlah, užitným zatížením, příčkami a instalačním jádrem.
dílec PPD 14 / 13 (viz výkres skladby na obr. 67), výrobní rozměry dílce 190 / 1 190 / 5 980 mm
- výpočtové zatížení stropní konstrukce 7,28 kN/m2; výpočtové zatížení příčkou 4,4 kN/m´; výpočtové zatížení bytovým jádrem 7,8 kN;
- max. ohybový moment 56,6 kNm – za předpokladu, že dílec působí jako nosníková deska;
- max. ohybový moment 50,6 kNm – za předpokladu, že dílce vzájemně spolupůsobí;
- max. posouvající síla 36,3 kN;
- moment na mezi únosnosti Mu´ = 59,2 > 56,6 kNm – dílec vyhovuje;
- posouvající síla na mezi porušení Qbu + Qss = 70,3 kN > 36,3 – dílec vyhovuje;
- dlouhodobý průhyb ytot = 15 mm – za předpokladu, že dílec působí jako nosníková deska; (stáří panelů v době montáže 1 měsíc, konstrukce v běžném prostředí)
- spolehlivost uložení \frac{l_\text{f}}{y_\text{tot}}=393\gt150 – dílec vyhovuje;
- rovinnost spodního povrchu \frac{l_\text{viz}}{y_\text{tot}}=386\gt200 – dílec vyhovuje;
Poznámka:
Pro spolupůsobení dílců je uvažován případ dílců v poli bez podélné stěny;
b) Stropní železobetonové dílce lodžiové v modulu příčných stěn 6 m.
Vyztužení kompletizovaných stropních dílců bylo navrženo svařovanými sítěmi, při spodním povrchu sítě s nosnou výztuží Ø E 14 po 100 mm, s rozdělovací výztuží Ø E 10 po 330 mm. Horní síť tvořily v nosném směru Ø E 10 po 220 mm, s rozdělovací výztuží Ø E 8 po 330 mm. Krytí nosné výztuže bylo 15 mm. V dílcích je uložena tepelná izolace a dílce jsou uloženy na stěny prostřednictvím tří žeber. Smykovou výztuž ve dvou žebrech tvoří čtyři svislé žebříčky (Ø E 10 + J 12).
Stropní dílec zatížený vlastní hmotností a užitným zatížením dílec PZD 93 / 413, výrobní rozměry dílce 230 / 1 190 / 5 980 mm (tloušťka je proměnná 200-230 mm, v uložení 190 mm)
- výpočtové zatížení stropní konstrukce 7,88 kN/m2;
- max. ohybový moment 41,2 kNm – za předpokladu, že dílec působí jako nosníková deska;
- max. posouvající síla 27,9 kN;
- moment na mezi únosnosti Mu´ = 53,8 kNm > 41,2 kNm – dílec vyhovuje;
- posouvající síla na mezi porušení Qpu + Qss = 241,0 kN > 27,9 kN – dílec vyhovuje;
- dlouhodobý průhyb ytot = 5,2 mm; (stáří panelů v době montáže 1 měsíc, konstrukce v běžném prostředí);
- spolehlivost uložení \frac{l_\text{f}}{y_\text{tot}}=1 134\gt150 – dílec vyhovuje;
- rovinnost spodního povrchu \frac{l_\text{viz}}{y_\text{tot}}=1 115\gt200 – dílec vyhovuje;
Poznámka:
- Hodnoty momentů a posouvajících sil platí pro celý dílec.
- Údaje jsou pouze orientační a mají poskytnout základní informaci pravděpodobné únosnosti stropních dílců. Při konkrétním výpočtu je nutné ověřit zatížení, zjistit dimenze a kvalitu výztuže, její polohu a stav (koroz) Zároveň je nutné ověřit tloušťku dílce a kvalitu betonu.
5.1.4 Únosnost a tuhost vybraných styků nosných dílců podle ČSN 73 1211
a) Vodorovný styk „stěna – strop – stěna“
Zhlaví i pata stěnových panelů mají tloušťku 190 mm, panely jsou vyrobeny z betonu značky B 250.
Stropní panely tl. 190 mm z betonu značky B 250 mají podélné dutiny a šikmá čela. Stropní panely jsou vzájemně spojeny v místě závěsných ok skobami Ø E 10 (ocel 10 216), podélně probíhá výztuž 1x Ø V 16 (ocel 10 425).
Příčně je do spár mezi boky stropních panelů umístěna zálivková výztuž Ø V14, která převazuje styk. Zálivkový beton styku je B 250 – ve výpočtu byly uvažovány hodnoty pevnosti betonu B 20, stejně jako u cem. malty v běžných spárách. Tloušťka ložných spár nad zhlavím i pod patou stěnových panelů je 20 mm. Styk je znázorněn na obr. 70.
Únosnosti vodorovných styků jsou převzaty z dodatku typového podkladu Stavební soustavy bytových domů VVÚ ETA, díl 11.3.9. Podklady a pokyny pro projektanty statiky, vypracoval Výzkumný a vývojový ústav Stavebních závodů Praha v prosinci 1981.
Únosnost vodorovných styků je stanovena podle Směrnice pro navrhování nosné konstrukce panelových budov (vč. změny a) – 1977).
Tento postup odpovídá výpočtu podle ČSN 73 1211 a přavzaté únosnosti vodorovných styků jsou:
Stěnové panely z betonu tř. III
- oboustranný styk Nu = 1 007,9 kN/m‘;
- jednostranný styk Nu = 959,9 kN/m‘;
Štítové panely (beton tř. III a IV)
- jednostranný styk Nu = 857,74 kN/m‘;
Stěnové panely v lodžii (beton tř. III a IV)
- oboustranný styk lodžiových stropních kompletizovaných panelů Nu = 933,05 kN/m‘;
- oboustranný styk – lodžiový kompletizovaný panel + dutinový stropní panel Nu = 940,28 kN/m‘;
Štítové panely (beton tř. III a IV)
- jednostranný styk – lodžiový kompletizovaný stropní panel Nu = 810,71 kN/m‘;
Obr. 70 Svislý řez stykem “ stěna – strop – stěna“
b) Svislý styk příčné a podélné ztužující stěny
Svislý styk je tvořen hladkou plochou stěnového panelu příčné nosné stěny a čelem stěnového panelu podélné stěny s půlkruhovými hmoždinkami. V úrovni stropní konstrukce je provedena zálivková výztuž Ø V 20, styk je převázán stropním panelem. Zálivkový beton styku je B 250, ve výpočtu byly uvažovány hodnoty pevnosti betonu B 20, stejně jako u cementové malty pro osazení stropních dílců a paty stěnových dílců.
Příklad spojení stěnových dílců podélné a příčné stěny je uveden na obr. 71.
Mezní únosnost svislého styku ve smyku s převázáním styku stropním panelem a s uvážením zálivkové výztuže podle současně platných norem je Qju = 152,41 kN/podlaží.
Obr. 71 Spojení stěnových dílců příčné a podélné stěny
c) Svislý styk v příčné nosné stěně
Svislý styk je tvořen čely stěnových panelů s půlkruhovými hmoždinkami. V úrovni stropní konstrukce je provedena průběžně zálivková výztuž Ø V 18, zhlaví stěnových panelů je propojeno přivařenou spojovací výztuží 2 Ø E 12. Styk je dále převázán stropními panely. Zálivkový beton styku je B 250, ve výpočtu byly uvažovány hodnoty pevnosti betonu B 20, stejně jako u cementové malty pro osazení stropních dílců a paty stěnových dílců.
Svislý styk stěnových dílců je znázorněn na obr. 72.
Mezní únosnost svislého styku ve smyku s převázáním styku stropními panely a s uvážením zálivkové výztuže stanovené podle současně platných norem je Qju = 170,53 kN/podlaží.
Obr. 72 Spojení stěnových dílců příčné stěny
Poznámka k bodu b) a c):
Únosnosti svislých styků jsou převzaty z dodatku typového podkladu Stavební soustavy bytových domů VVÚ ETA, díl 11.3.9. Podklady a pokyny pro projektanty statiky, vypracoval Výzkumný a vývojový ústav Stavebních závodů Praha v prosinci 1981.
Únosnost svislých styků je stanovena podle Směrnice pro navrhování nosné konstrukce panelových budov (vč. změny a) – 1977).
Tento postup odpovídá výpočtu podle ČSN 73 1211 a přavzaté únosnosti svislých styků jsou:
a) styk stěnových panelů v příčné stěně – podélná osa stropních panelů je kolmá na osu stěn (obr. 73)
- zálivková výztuž 1 Ø V16 – únosnost Qju = 159,56 kN/podlaží;
- zálivková výztuž 1 Ø V18 – únosnost Qju = 170,53 kN/podlaží;
- zálivková výztuž 1 Ø V20 – únosnost Qju = 182,99 kN/podlaží;
- zálivková výztuž 2 Ø V20 – únosnost Qju = 247,97 kN/podlaží;
b) styk stěnových panelů v podélné stěně – podélná osa stropních panelů je rovnoběžná s osou stěn (obr. 74)
- zálivková výztuž 1 Ø V14 – únosnost Qju = 233,91 kN/podlaží;
- zálivková výztuž 1 Ø V20 – únosnost Qju = 267,06 kN/podlaží;
c) styk stěnových panelů podélné a příčné stěny (obr. 75)
- zálivková výztuž 1 Ø V20 probíhá – únosnost Qju = 152,41 kN/podlaží;
- zálivková výztuž neprobíhá – únosnost Qju = 79,90 kN/podlaží;
d) styk štítových panelů – podélná osa stropních panelů je kolmá na osu stěny (obr. 76)
- zálivková výztuž 1 Ø V18 – únosnost Qju = 154,00 kN/podlaží;
- zálivková výztuž 1 Ø V20 – únosnost Qju = 166,47 kN/podlaží;
- zálivková výztuž 2 Ø V20 – únosnost Qju = 231,45 kN/podlaží;
Obr. 73 Schéma styku stěnových dílců příčné stěny
Obr. 74 Schéma styku stěnových dílců podélné stěny
Obr. 75 Schéma styku stěnových dílců příčné
Obr. 76 Schéma styku stěnových dílců štítové stěny a podélné stěny
5.1.5 Posouzení předsazených lodžií
Spojení lodžií s vnitřní nosnou konstrukcí v úrovni vodorovných styků stropních a stěnových panelů bylo navrženo ocelovým svařovaným prvkem průřezu 160/10 mm.
Parametry pro výpočet:
- Svislé výpočtové zatížení stropní konstrukce lodžií 7,88 kN/m2.
- Pro stanovení rozdílu teplot mezi představěnou konstrukcí lodžií a vnitřní nosnou konstrukcí byla zvolena pohltivost slunečního záření 0,89 a jihozápadní orientace objektu, při které dochází k největšímu rozdílu teplot. Zatěžovací teploty v letním období byly stanoveny použitím modelu dvourozměrného nestacionárního vedení tepla, v zimním období užitím stacionárního modelu vedení tepla. Rozdíl teplot střednic lodžiových a vnitřních stěn v letním období s vlivem stínění lodžiových a stěnových dílců činí + 18 °C (rozložení teploty v lodžiové stěně je nerovnoměrné – u vnějšího líce lodžie +18 °C, u obvodového pláště +13 °C). V zimním období rozdíl teplot vnějších a vnitřních stěn činí – 35 °C.
Předpoklady výpočtu:
- Výpočet byl proveden programem SASS. Výpočtový model je shodný s modelem popsaným v kap. 4.1.6, ale s diskrétním působením vodorovných vazeb. Spojení lodžiových a vnitřních stěn je provedeno ocelovými svařovanými prvky. Hodnoty normálových a posouvajících sil se týkají vnitřních lodžiových stěn.
Výsledky výpočtu:
- a) zatížení svislé
- Vzhledem k téměř shodnému normálovému napětí lodžiových a vnitřních příčných stěn nevznikají ve spojovacích prvcích mezi stěnami posouvající síly.
- Normálová síla v lodžiové stěně v nejnižším podlaží činí Nd,a = -454,0 kN.
- b) zatížení změnou teploty stěn lodžií v letním období
- Normálová síla v nejnižším podlaží Nd,b = -55,0 kN.
- Posouvající síla ve vodorovné vazbě v nejvyšším podlaží Td = 21,0 kN (při dosažení meze porušení otlačení betonu ve styčných sparách vnitřních a lodžiových stěn).
- Výsledné síly od svislého zatížení a změny teploty:
- Normálová síla v nejnižším podlaží Nd= -509,0 kN.
- Posouvající síla ve vodorovné vazbě v nejvyšším podlaží Td = 21,0 kN.
- Výpočtová normálová síla na mezi únosnosti v nejnižším podlaží Njú = 1 728,0 kN > 509,0 kN – dílec vyhovuje.
- Výpočtová posouvající síla na mezi porušení otlačením betonu ve styčných sparách vnitřních a lodžiových stěn Qjú = 21,0 kN.
- c) zatížení změnou teploty stěn lodžií v zimní období
- Normálová síla v nejnižším podlaží Nd,c = +55,0kN
- Posouvající síla ve vodorovné vazbě v nejvyšším podlaží Td = 21,0 kN
- Výsledné síly od svislého zatížení a změny teploty:
- Normálová síla v nejnižším podlaží Nd = -399,0 kN.
- Posouvající síla ve vodorovné vazbě Td = 21,0 kN.
- Výpočtová posouvající síla na mezi porušení Qjú = 21,0 kN.
Shrnutí výsledků:
Výpočtem bylo prokázáno, že vlivem změny teploty lodžiových stěn propojených s vnitřní konstrukcí tuhými ocelovými prvky dochází v nejvyšších podlažích v místě uložení ocelových prvků ve vodorovných stycích lodžiových a příčných stěn k dosažení meze porušení otlačením betonu a vzhledem k cyklickému působení zatížení k postupnému snižování tuhosti a narušování vodorovných vazeb a tím k postupné ztrátě statické bezpečnosti.
5.1.6 Numerická analýza a posouzení namáhání nosných dílců a styků
Výpočet byl proveden programem PANEL3. Detailní analýza statického namáhání byla provedena lineárním výpočtem.
Poznámka:
Program PANEL 3 řeší stěnovou panelovou konstrukci jako prostorovou soustavu stěn, která se pro výpočet idealizuje systémem spřažených tenkostěnných prutových konzol (prutů) otevřeného průřezu. Prutové konzoly jsou mezi sebou ve vodorovném směru navzájem neposuvně spojeny stropními tabulemi. Nadpraží a smykové spoje (svislé spoje mezi stěnovými panely) sousedících prutových konzol jsou ve statickém schématu nahrazeny svislými náhradními spojitými vazbami (kontinuální spojovací prostředí). Spoje mezi panely jsou modelovány jako smykové vazby, které odpovídají svojí tuhostí vodorovným spojům stěnových a stropních panelů a svislým stykům stěnových panelů. Poddajnost těchto vazeb je navíc zvýšena o smykovou poddajnost přilehlých částí prutových konzol.
Posuzovaný objekt je tvořen dvěma sekcemi, má 8 nadzemních a jedno podzemní podlaží s konstrukční výškou 2,8 m (celková výška H = 8 x 2,8 + 2,8 = 25,2 m) a tloušťkou stěn 0,19 m situovaných příčně objektem v osových vzdálenostech 6,0 m. Ve středním travé každé sekce je umístěna podélná stěna. Rozměrové a materiálové charakteristiky byly převzaty z typového podklady KS. Půdorysné schéma výpočtového modelu nosné konstrukce je znázorněno na obr. 77.
Obr. 77 Půdorysné schéma výpočtového modelu
a) Zatěžovací účinky
Do výpočtu jsou zavedeny
- aa) dva druhy svislého zatížení stálého
- hrubá stavba (montážní cyklus);
- kompletační konstrukce (dokončující cyklus);
- ab) dva druhy svislého zatížení nahodilého
- užitné zatížení v bytech;
- užitné zatížení chodby a schodiště;
- ac) dva druhy vodorovného nahodilého zatížení
- vítr příčný;
- vítr podélný.
Uvažována III. větrová oblast, terén typu A
Bylo předpokládáno založení na tuhém podloží.Výpočet byl proveden pro zatížení určené dle současně platných norem.
b) Výsledky výpočtu
Dále jsou uvedeny hodnoty vnitřních sil od kombinací zatěžovacích stavů pro zatížení svislé (stálé a nahodilé užitné) a vodorovné zatížení větrem ve směru příčném nebo podélném:
Rozmístění rozhodujících sledovaných hodnot je zřejmé z výpočtového modelu na obr. 77 kde jsou čísla předmětných styčníků označena kroužkem.
Nejvyšších hodnot tlakových normálových sil na úrovni z = 2,8 m bylo dosaženo v příčné stěně.
c) Posouzení únosnosti nosných stěnových dílců a jejich styků
Posouzení stěnových dílců
Posouzení styku „stěna – strop – stěna“
Posouzení svislého styku stěnových dílců
Poznámka:
V případě, že zálivková výztuž neprobíhá je mezní únosnost styku Nju = 79,9 kN/ podlaží a max. smyková síla ve sledovaném styku Qsd = 123,234 kN/ podlaží > 79,9 kN/ podlaží – styk nevyhoví.
5.2 SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ NUMERICKÉ ANALÝZY, POSOUZENÍ NAMÁHÁNÍ NOSNÝCH DÍLCŮ A STYKŮ A PŘÍPADNÝ NÁVRH OPATŘENÍ PRO ZAJIŠTĚNÍ MECHANICKÉ ODOLNOSTI A STABILITY
a) Posouzení stropních dílců podle ČSN 73 1201 prokázalo, že stropní dílce vyhovují z hlediska mezního stavu únosnosti. Dílce, u kterých byly dostupné výkresy výztuže, vyhovují požadavkům ČSN 73 1201 z hlediska použitelnosti.
b) Posouzení stěnových dílců podle ČSN 73 1201 prokázalo, že dílce vyhovují z hlediska mezního stavu únosnosti.
c) Posouzení styku „stěna – strop – stěna“ podle ČSN 73 1211 prokázalo, že styky vyhovují z hlediska mezního stavu únosnosti.
d) Posouzení svislého styku stěnových dílců mezi příčnou a podélnou stěnou podle ČSN 73 1211 prokázalo, že styk vyhovuje z hlediska mezního stavu únosnosti
e) Návrhy opatření pro zajištění mechanické odolnosti a stability jsou obsaženy také v kap. 4.
5.3 ZÁVĚRY K VÝSLEDKŮM POSOUZENÍ STATICKÉ BEZPEČNOSTI PANELOVÝCH DOMŮ VVÚ ETA A DOPORUČENÍ Z HLEDISKA ŘEŠENÍ REGENERACE
Provedená statická analýza nosné konstrukce vybraného reprezentanta osmipodlažního bytového domu panelové soustavy VVÚ-ETA prokázala pro případ uvažovaných materiálových a rozměrových charakteristik, že nosná konstrukce vyhovuje požadavkům mezního stavu únosnosti a mezního stavu použitelnosti podle současně platných předpisů.
Posouzení statické bezpečnosti konkrétních panelových domů realizovaných soustavou VVÚ ETA vyžaduje provedení podrobného průzkumu a zhodnocení stavebně technického stavu zahrnujícího uspořádání nosné konstrukce, rozměry, kvalitu materiálů, kvalitu a množství vyztužení nosných dílců a styků a zejména zhodnocení poruch a vad nosných dílců a jejich styků.
V případě provádění dodatečných stavebních úprav, popř. zásahů do nosné konstrukce, v jejichž důsledku může dojít k následnému překročení únosnosti nosných dílců (stěnových a stropních) a jejich styků je nutné provést zajištění a sanaci nosné konstrukce, včetně základové konstrukce. Z uvedeného důvodu se doporučuje navrhovat pouze takové stavební úpravy, popř. zásahy do nosné konstrukce, které nebudou vyžadovat zesílení nosného systému.
Náhrada stávajících bytových jader zděnými bytovými jádry, popř. záměr provést střešní nástavbu, vyžadují podrobné statické posouzení stropních i stěnových dílců a jejich styků. Doporučuje se navrhovat modernizace bytových jader s použitím lehkých sádrokartonových příček, popř. příček z lehkých zdících prvků.
Při průzkumu objektu a hodnocení stavebně technického stavu je nutné věnovat mimořádnou pozornost zejména svislým stykům podélných a příčných nosných stěn, vodorovným stykům stěnových a stropních dílců, stykům a kotvení obvodových dílců a vnitřní nosné konstrukce, celkovému stavu dílců, styků a kotvení dílců předsazených lodžií a významným poruchám nosné konstrukce (trhliny ve stycích a dílcích, drcení pat a zhlaví dílců, narušené kotvení, narušení krycích vrstev a koroze nosné výztuže dílců).
Zvláštní pozornost vyžaduje prověření stavu kotvení obvodových a lodžiových dílců (průčelní, štítové, atikové), zajištění jejich celistvosti (zejména kotvení vnějších železobetonových moniérek sendvičových obvodových dílců) a další úpravy zajišťující mechanickou odolnost a stabilitu obvodových a předsazených dílců, včetně stavu a narušení povrchových a krycích vrstev a koroze výztuže. Prověření stavu kotvení obvodových dílců a lodžiových dílců k vnitřní nosné konstrukci a provedení nezbytných sanačních opatření musí předcházet provádění dodatečného zateplení.