Autor: Petr Balvín
Stav: aktualizace 2020, vydání 2007
Anotace:
Pomůcka se zaměřuje na azbestové materiály používané ve stavebnictví, průzkum výskytu azbestových materiálů, vyhodnocování odebraných vzorků materiálů a závěry prováděných průzkumů.
OBSAH
1 POUŽITÍ AZBESTU VE STAVEBNICTVÍ
Od 30. let minulého století se začal používat azbestový materiál na střešních krytinách (Eternit). Dlouhou dobu se jednalo o jediný typ stavebního materiálu s obsahem azbestu, který se u nás ve stavebnictví používal. K mimořádnému rozvoji používání azbestu došlo koncem 60. let minulého století. V letech 1975–1990 bylo dovezeno do tehdejší ČSSR 40–50 tisíc tun čistého azbestu ročně. Dovážel se především ze zemí bývalého Sovětského svazu, dále z Jihoafrické republiky a dalších zemí. Azbest byl zabudován v podobě různorodých stavebních hmot v mnoha v tomto období postavených staveb. V dané době to byly běžně užívané materiály. V některých případech byly materiály s obsahem azbestu hojně využívány při stavebních úpravách, např. půdních vestavbách apod. Jsou materiály, které neobsahují pouze azbestová vlákna; jsou přidávána pro zvýšení požární odolnosti k celulózovým vláknům, případně k minerálním vláknům.
V neposlední řadě je nutné připomenout, že technologickou nekázní při výrobě a zabudování azbestových materiálů do staveb v letech 1975–1990 mohlo docházet k výrazným odklonům od výrobní, resp. projektové dokumentace. Složení použitých materiálů není vždy shodné s tím, které je uvedeno v projektové dokumentaci. Důvodem může být právě pochybení ve výrobě, nebo nedodržení původní dokumentace a nezanesení změn do dokumentace skutečného provedení.
1.1 STŘÍKANÉ AZBESTOVÉ MATERIÁLY
Stříkané azbestové materiály byly v minulosti používány především z důvodu zvýšení protipožární odolnosti nevyhovujících konstrukcí. Jde o zvýšení požární odolnosti kabelů, ocelových konstrukcí a někdy i betonových konstrukcí, kde výztuž byla blízko povrchu. Nejčastěji se vyskytujícími materiály v České republice byly a jsou:
Limpet – Protipožární nástřik vyvinutý a patentovaný v Anglii. Tloušťka nástřiku je aplikována až do 2,5 cm. Obsahuje až 90 % azbestových vláken. V Čechách se většinou používal amfibolový typ azbestu z Jihoafrické republiky. Pojivo se během času znehodnotilo a v současné době, pokud tyto nástřiky ještě existují, se azbestová vlákna mohou velice snadno bez většího mechanického zatížení uvolňovat do okolního prostředí. Tento druh nástřiku byl v České republice použit v mnoha výškových budovách s ocelovou konstrukcí. V zahraničí byl kromě budov používán také jako nástřik na železničních vagonech a lokomotivách.
Stříkaná omítka – V České republice se jednalo o materiál s obchodním názvem Pyrotherm. Plnivem byl cement smíchaný s azbestovými vlákny. Sloužil obdobně jako výše uvedený Limpet k protipožární ochraně ocelových konstrukcí a kabelů. Přibližně v polovině 80. let byl azbest ve stříkané omítce nahrazen celulózovými vlákny, někdy i skleněnými. Bohužel, tato změna dnes velice ztěžuje stavebně technický průzkum, protože leckde se aplikace prolínají a sobě navzájem velice podobné konstrukce v jednom případě mohou, ale ve druhém případě nemusí obsahovat azbest. Určit, zda nástřik obsahuje azbest či nikoliv, je možné pouze analýzou v laboratoři.
Všeobecně lze říci, že stříkané azbesty nejsou nejhojněji zastoupeným typem azbestového materiálu v České republice; nicméně je nutné zdůraznit, že v mnoha případech dodatečné povrchové úpravy těchto nástřiků dnes silně ztěžují jejich nalezení při provádění stavebně technických průzkumů. Zejména v případech, kdy tento nástřik není uveden v projektové dokumentaci, protože se jednalo o dodatečnou úpravu vyvolanou požárním řešením stavby. Jsou známy případy, kdy nástřik například ocelové konstrukce je opláštěn dřevovláknitou, resp. sádrokartonovou deskou, a při běžném neinvazním průzkumu je téměř nemožné tento nástřik objevit.
1.2 AZBESTOCEMENTOVÉ MATERIÁLY
V 70. a 80. letech minulého století se rozšířila v českém stavebnictví prefabrikace. Jedním z důvodů byla snaha o urychlení výstavby. Obvyklé konstrukce z těchto období byly sestaveny z prefabrikovaných svislých a vodorovných dílů. Po relativně rychlé montáži nosné konstrukce byly montovány fasádní obklady, obvykle sendviče, které z vnitřní strany, v některých případech i z vnější strany, obsahovaly azbestové desky. Velmi často byly v těchto typech staveb používány i montovány příčky a podhledové konstrukce, které obsahovaly azbestocementové desky. Nejvíce rozšířené výrobky, které se v těchto letech běžně používaly, jsou zejména:
Eternit – obsahoval méně než 10 % azbestu, převážně chrysolitu.
Ezalit A, Ezalit B – výrobce EZA Šumperk. Jednalo se o materiály obsahující kolem 40 % azbestu (později pouze 18 %). Materiály proto byly velmi křehké a azbestová vlákna se z nich často uvolňovala. Jejich použití bylo programováno především pro obklady stěn a stropů. V praxi se používaly i jako příčky.
Dupronit – výrobce Azbestocementové závody Nitra. Tento deskový materiál měl podobné složení a charakter jako Ezalit A a Ezalit B. Měl rovněž stejné použití.
Unicel – výrobce EZA Šumperk. Materiál byl určen pro obklady stěn a stropů. Používal se i pro příčky (obsahoval 22 % azbestu).
IDK 30 – izolační desky, výrobce Azbestos Zvěřinek. Deska obsahovala 30 % azbestu.
Cemboplast – izolační konstrukční desky, výrobce Severočeské dřevařské závody, Česká Lípa. Používal se jak v obvodových pláštích u lehkých montovaných staveb, tak i v jeho příčkách, mezistěnách a podhledech stropů.
Izomin – izolační materiál, výrobce Slovenské závody technického skla Bratislava. Používal se pro zvukovou a tepelnou izolaci. Desky obsahovaly převážně čedičová vlákna. Byla zde zjištěna azbestová vlákna různého typu a v různých množstvích.
Aprobit 200 – střešní izolace, výrobce Dechtochema.
HORP – sloužil k zakrytí vlhkosti u svislých stěn. Výrobce Obvodní podnik služeb Horní Počernice.
Azbestocementová deska – rozvinutá, lisovaná a nelisovaná, používaná pro obklady dřevostaveb. Výrobce CV Hranice, ČMEZ Šumperk.
Lignát – určen k opláštění lehkých staveb a příček. K jeho výrobě byl používán kromě celulózových vláken také tzv. mikroazbest. Výrobce Severočeské dřevařské závody, Česká Lípa. V původních lignátových deskách se azbest nevyskytuje. V 80. a 90. letech byl do celulózových vláken přimícháván zlomkový (velmi jemný) azbest v poměrně malém množství.
Lignopal – sloužil k opláštění lehkých staveb. Výrobce Severočeské dřevařské závody, Česká Lípa.
Unicel – používán na obklady stěn a příček. Výrobce ČMEZ Česká Lípa.
Cembalit – po roce 1980, až do roku 1992 se do něho přidávalo 10 % azbestu.
Rozsah použití těchto materiálů je velice rozmanitý – od staveb občanských a průmyslových až ke stavbám v té době určených k dočasnému užití. Mnoho z takzvaných dočasných staveb sloužilo především jako zařízení staveniště při výstavbu velkých sídlištních celků, průmyslových závodů, v neposlední řadě i při výstavbě silničních tahů a dálnic. Řada těchto budov je dodnes využívána jako kancelářské prostory, školy, školky, ubytovny apod. Z charakteru umístění těchto staveb často vyplývá, že územní celky, na kterých jsou postaveny, přímo volají po jiném využití. Z tohoto důvodu v posledních letech velice často dochází k jejich demolici.
Mezi azbestocementové materiály je třeba bezesporu zařadit nejčastěji se vyskytující výrobek v českém stavebnictví, a to azbestocementové střešní krytiny. Od 30. let minulého století se běžně používala azbestocementová střešní krytina pod obchodním názvem Eternit. Eternitové desky jsou buď vlnité, nebo čtvercové. Obsahují od 8 do 12 % azbestu. Za 20 i více let po jejím položení na střechu dochází k její degradaci vlivem povětrnosti (slunce, mráz, voda) a při bližším pozorování je možné dnes spatřit uvolněná azbestová vlákna. Z pohledu stavebně technických průzkumů se jedná o jednodušší typ materiálu, protože je téměř 100% jistotou, že uvedený materiál bude obsahovat azbest. V 90. letech se tyto materiály přestaly vyrábět, ale často byly do staveb montovány mnohem déle.
Dalším velice rozšířeným azbestocementovým materiálem jsou potrubí, zejména pak kanalizační, která byla a jsou hojně zastoupena v budovách, kde vnitřní instalace neprošly výměnou. V mnoha případech byla azbestocementová potrubí používána pro systémy odvodu kouře, a to i s nadstřešními prvky.
1.3 AZBESTOVÉ TĚSNĚNÍ
Azbestová těsnění lze nalézt především ve vzduchotechnických potrubních systémech, respektive jako těsnění jejich přírub. Jedná se o provazce s vysokým obsahem azbestu, který je v materiálu velice slabě vázán. Dalším místem, kde lze azbestová těsnění nalézt, je těsnění přírub ocelových potrubí různých dimenzí, kde se používala plochá těsnění buď jako výrobky standardních průměrů, nebo desky, ze kterých se tato těsnění vystřihávala, případně vysekávala. Dále je možné nalézt tato těsnění všude tam, kde byl požadavek na utěsnění z důvodu vysokých teplot, jako jsou například spalovací kotle, komínová dvířka, nebo protipožární dveřní systémy. Z pohledu stavebně technického průzkumu je třeba předpokládat, že tam, kde nelze jednoznačně protokolárně doložit užívání bezazbestových těsnění, například i při údržbě starších systémů, je nutné předpokládat, že jsou všechna tato těsnění shodného typu azbestová. Vzhledem k počtu těsnění na přírubách jednotlivých potrubních rozvodů je finančně neúnosné analyzovat všechna.
2 PRŮZKUM VÝSKYTU AZBESTOVÝCH MATERIÁLŮ
Průzkum výskytu azbestových materiálů se v České republice provádí již řadu let v různých podobách. Povinnost provádět tyto průzkumy byla do zákona zakotvena teprve vyhláškou č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, s účinností od 1. ledna 2007. Lze říci, že do této doby bylo provádění průzkumů na výskyt azbestu ojedinělé, prováděné většinou na vyžádání zahraničního vlastníka nemovitosti, nebo v některých případech projektanty, kteří si rizika azbestu zabudovaného ve stavbě uvědomovali již před platností výše uvedené vyhlášky. Na rozdíl od některých členských zemí Evropské unie není u nás jasný a jednotný postup při provádění průzkumu zakotven v zákonech, což nahrává různým výkladům, jak průzkum provádět. Jednoznačně lze však říci, že případná rizika, spjatá s nekvalitně provedeným azbestovým průzkumem, jdou na vrub projektanta, který má dnes zákonnou povinnost jej provést. Není možno se v této době již skrývat za formulace typu „v době vypracování projektové dokumentace nebylo možno uvedený stavebně technický průzkum provést“, jak tomu v mnoha případech bylo v uplynulých letech, a je leckdy ještě i dnes.
V této souvislosti připomínáme ustanovení stavebního zákona (§ 159 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů) o odpovědnosti projektanta:
„Projektant odpovídá za správnost, celistvost, úplnost a bezpečnost stavby provedené podle jím zpracované projektové dokumentace a proveditelnost stavby podle této dokumentace, jakož i za technickou a ekonomickou úroveň projektu technologického zařízení, včetně vlivů na životní prostředí. Je povinen dbát právních předpisů a obecných požadavků na výstavbu vztahujících se ke konkrétnímu stavebnímu záměru. Statické, popřípadě jiné výpočty musí být vypracovány tak, aby byly kontrolovatelné. Není-li projektant způsobilý některou část projektové dokumentace zpracovat sám, je povinen k jejímu zpracování přizvat osobu s oprávněním pro příslušný obor nebo specializaci, která odpovídá za jí zpracovaný návrh. Odpovědnost projektanta za projektovou dokumentaci stavby jako celku tím není dotčena.“
2.1 CÍLE PRŮZKUMU
Cíl stavebně technického průzkumu výskytu azbestu je třeba spatřovat především v identifikaci těchto nebezpečných materiálů spolu s jejich zakreslením do projektové dokumentace tak, aby v rámci jakýchkoliv udržovacích prací či stavebních úprav, bylo zamezeno případnému poškozování zdraví dotčených osob v bezprostřední blízkosti těchto prací. Neméně důležitým faktorem je i postup prací při nakládání s odpady v mezích příslušných právních předpisů, aby nedocházelo ke kontaminaci ostatních odpadů azbestovým materiálem a následně nebyl materiál s obsahem azbestu například v podobě recyklátu vracen do nových staveb.
Ideálním řešením by bylo, kdyby každá budova měla zpracovaný průzkum azbestu. V případě jakýchkoliv projektových prací by pak bylo možné do tohoto průzkumu nahlédnout a případné stavební práce v objektu přizpůsobit přítomnosti azbestových materiálů. Tato praxe je známa z některých zemí Evropské unie, ale bohužel v České republice není tento postup standardem. Často se stává, že v objektu byl v minulosti proveden průzkum výskytu azbestu, ale výsledky nebyly poskytnuty pro další využití a je nutné průzkum opakovat.
Cílem stavebně technického průzkumu může být také stanovení naléhavosti sanace částí stavby s nalezenými azbestovými materiály; průzkum slouží jako vodítko pro určení především zdravotní závadnosti nalezených materiálů a jako případná doporučení vhledem k nutnosti odstranění. Tento cíl není v současné době zakotven v právním řádu České republiky, ale většina zemí Evropské unie tento postup vyžaduje a některou právní, resp. technickou normou upravuje. Podrobněji v kapitole 2.4.
2.2 POSTUP PŘI PROVÁDĚNÍ PRŮZKUMU
Jak již bylo zmíněno, není v právním řádu ČR zakotven postup provádění stavebního průzkumu. Pro účely tohoto metodického dokumentu bylo využito zkušeností z právních předpisů jiných členských států Evropské unie.
Chronologicky lze provádění průzkumů na výskyt azbestu shrnout do dále uvedených kroků, které se mohou v jednotlivých zemích lišit. Rozdíly jsou statisticky nedůležité, a proto nebudou u jednotlivých postupů zdůrazňovány.
2.2.1 Studium stávající dokumentace stavby, která je předmětem stavebně technického průzkumu
Prvotním úkolem osoby provádějící průzkum by mělo být studium dostupné projektové dokumentace, včetně technických a požárních zpráv, s cílem vytipovat místa s pravděpodobným výskytem azbestových materiálů.
V mnoha případech, zejména u starších staveb, tato dokumentace již neexistuje, případně není úplná či neodpovídá skutečnému provedení stavby. To by však nemělo být důvodem do těchto materiálů nenahlédnout a případně zkontrolovat shodnost této dokumentace se skutečným stavem. Z mnoha zkušeností v obdobných případech vyplývá, že ne ve všech případech se dá na takto zjištěná fakta spoléhat, a to jak v případě existence záznamu o materiálech s obsahem azbestu, tak v případech, kdy o těchto materiálech není zmínka. Studium dokumentace je nutné brát jako vodítko, nikoliv jako neměnné faktum. Skutečný stav konstrukcí a použitých materiálů je nutno prozkoumat přímo na stavbě.
2.2.2 Podrobná prohlídka stavby a odběr vzorků
Podrobnou prohlídkou celé stavby se rozumí především ověření skutečného stavu podle dostupné dokumentace a vytipování míst a materiálů pro odběr vzorků. Počet odebraných vzorků by měl být dostatečně reprezentativní, aby bylo možné eliminovat co nejvíce možnost omylu způsobeného nedostatečným vzorkováním. Je potřeba zohlednit především konstrukce, které jsou složené z deskových materiálů, kde se jedná vždy o velké množství jednotlivých desek. Tyto jednotlivé desky mohly být v době výstavby dodávány v několika návozech, kdy mezi návozy mohlo uběhnout i několik měsíců. Nedostatečné vzorkování zde může zapříčinit například situaci, kdy v části konstrukcí není v deskovém materiálu azbest detekován a v další vizuálně shodné části bude obsažen. Je tedy vhodné odebrat více vzorků stejné konstrukce, a to nejlépe v odlišných místech daného objektu.
Prohlídka by měla být vedena co nejprecizněji, tak aby nebyl vynechán žádný prostor. V případě, že není možné se do některých prostorů předmětné stavby dostat, je nutné na tuto skutečnost upozornit v závěrečné zprávě spolu s doporučením, že v případě jakýchkoliv prací v těchto místech je třeba doplnit stavebně technický průzkum výskytu azbestu. V mnoha případech není možné vzorky odebrat – jsou to například skryté konstrukce, nepřístupné podhledy či místa, kde by odebírání vzorku bylo v rozporu s bezpečnostními pravidly. V těchto případech platí, že musí být v závěrečné zprávě jednoznačně popsáno místo, které nebylo možno prozkoumat a uvedeno, jak se bude postupovat v případě nutnosti zasáhnout do těchto konstrukcí. V některých zemích Evropské unie je běžné, že azbestový inspektor na vyzvání projektanta navštíví znovu stavbu při provádění stavebních prací a v případě, že je možné místo bezpečně obnažit, respektive zabezpečit proti pádu apod., provede inspektor vizuální kontrolu a případný odběr vzorku. Výsledky takovéhoto dodatečného průzkumu jsou zapracovány jako dodatek původní závěrečné zprávy.
Při prohlídce je nutné schematicky označit ve stávající dokumentaci odchylky skutečného stavu stavby a vyznačit místa odběru spolu s pořízením fotodokumentace. Je vhodné, aby odběr vzorku prováděla osoba, která je například odběrovým technikem zkušební laboratoře, nebo k tomuto výkonu proškolena, tak aby ve stavebně technickém průzkumu mohl být celý proces odběru vzorku označen dostatečně nezávislý a nezaměnitelný. Podrobněji se vlastnímu vzorkování věnuje následující kapitola. Vlastní analýza odebraného vzorku by měla být vždy provedena v akreditované laboratoři.
2.2.3 Vyhodnocení odebraných vzorků materiálů
Vlastní vyhodnocení odebraných vzorků by měla provádět pouze akreditovaná laboratoř, která vystaví i příslušné protokoly. Protokoly musí být nedílnou součástí stavebně technického průzkumu. Osvědčení o akreditaci laboratoře by mělo být, včetně příloh, také přílohou závěrečné zprávy stavebně technického průzkumu.
V případě, že některé materiály nalezené v rámci stavebně technického průzkumu budou označeny za tzv. slabě vázané azbesty, nebo budou nalezené materiály vykazovat velké mechanické poškození, je vhodné provozovateli doporučit měření koncentrace azbestových vláken v ovzduší. Jedná se převážně o vady nebo stavy materiálů, kdy může docházet k samovolnému uvolňování azbestových vláken do okolního prostředí a tím k ohrožení zdraví osob v objektu. Tato měření se ve většině případů neprovádějí, pokud stavba, která je předmětem průzkumu, již není využívána a má být odstraněna.
2.3 ODBĚR A VYHODNOCENÍ ODEBRANÝCH VZORKŮ
Odběr vzorku materiálu podezřelého z obsahu příměsi azbestu provádí osoba, která má dostatečně dlouhou praxi a vzorek odebere v souladu se zavedenou praxí laboratoře, která bude provádět samotnou analýzu.
Odběr vzorku materiálu probíhá za zvýšených bezpečnostních pravidel, s nejvyšší opatrností a s maximální pečlivostí tak, aby se zamezilo uvolňování vdechnutelných (respirabilních) částic do bezprostředního okolí. Nelze-li toto ve výjimečných případech zajistit, je nutné učinit další technická opatření, aby se zabránilo případné kontaminaci prostředí.
Při provádění této činnosti musí být pověřená osoba důsledná. Po celou dobu odběru vzorků je povinna vést záznamy, včetně fotodokumentace. Tato osoba ručí za volbu místa odběru, za odebrané adekvátní množství vzorku pro následné laboratorní analýzy, za jeho reprezentativnost, za označení vzorku.
Vlastní odběr vzorku probíhá vždy v několika na sebe navazujících krocích, za dodržení bezpečnostních opatřeních s tím souvisejících:
- (1) Vytipované místo odběru je nutno navlhčit (např. pomocí vodní emulze ve spreji).
- (2) V případě odběru ze svislé plochy je vhodné pod samotné místo odběru přilepit např. PE folii tak, aby nedošlo ke kontaminaci podlahové krytiny. Vhodným řešením bývá přilepení PE sáčku na zeď přímo pod místo odběru.
- (3) Část vzorku materiálu (cca 1–3 cm2) se opatrně odlomí pomocí speciálních pracovních nástrojů. Platí pravidlo, že je potřeba co nejméně namáhat materiál, aby nedocházelo k uvolňování vláken. Vhodnými nástroji jsou například ostré dláto, nůž. V žádném případě není vhodné používat tzv. vykružováky na vrtačce!
- (4) Odebraný vzorek materiálu se uloží do prachotěsného sáčku a označí se popisem, aby nedošlo k jeho záměně.
- (5) Bezprostředně po odběru vzorku je vhodné provést fotodokumentaci, aby bylo zřejmé místo odběru, síla materiálu, skladba konstrukce.
- (6) Odkrytý povrch je třeba po odebrání vzorku opět uzavřít, např. rychleschnoucím tmelem.
- (7) Pracovní nástroj(e) se řádně očistí, aby nedošlo k sekundární kontaminaci při odběru dalšího vzorku.
Odebraný vzorek je předán do zkušební laboratoře, kde se zjišťuje pomocí dostupných metod, zda materiál obsahuje či neobsahuje příměs azbestu (včetně stopového množství). Každá zkušební laboratoř je oprávněna rozhodnout, který soubor metod bude použit k vyšetřování dodaného vzorku. Rozhodující je použít takové metody, které i u materiálu označované pod názvem „lignát“ (materiál obsahující příměs mikroazbestu) prokáží minimální obsah 0,1 hm. % azbestu. Náš právní řád říká, že azbestový materiál je ten, kde bylo prokázáno právě 0,1 hm. % azbestu. Materiály, ve kterých toto minimální množství prokázáno nebylo, jsou označovány za neazbestové.
Výčet metod, které se běžně používají při zjišťování, zda se jedná o azbestový či neazbestový materiál, je široký. V praxi se můžeme setkat např. s polarizační mikroskopií (PLM), se skenovací elektronovou mikroskopií (SEM), s transmisní elektronovou mikroskopií (TEM), s infračervenou spektroskopií (FTIR), s RTG-difrakcí atd. V případech, které jsou nejednoznačné, je třeba tyto metody kombinovat. Zkušenost, praxe a především odbornost jsou nezbytně nutné při řešení této problematiky.
V minulých letech se vyskytly případy, kdy nebyla ve vzorcích identifikována azbestová vlákna při použití optické mikroskopie a následnou analýzou skenovacím elektronovým mikroskopem k jejich detekci došlo. Tato situace je možná především u deskových materiálů, kde je velmi malé množství azbestových vláken a současně není zajištěno jejich homogenní rozdělení po celém materiálu.
2.4 OHODNOCENÍ NALÉHAVOSTI SANACE AZBESTOVÝCH MATERIÁLŮ
Když jsme tento metodický postup před 12 lety psali, tak jsme kapitolu o hodnocení naléhavosti sanace zařadili jako zbožné přání, aby se něco podobného dostalo do naších právních předpisů nebo technických norem. Bohužel musím konstatovat, že se v této problematice nic nezměnilo, a to vlastně platí i obecně o všech zákonech, vyhláškách a normách, které v České republice schází.
Nutnost okamžitého odstranění azbestového materiálu v případě jeho nalezení ve stavbě není v našich právních předpisech nikde zakotvena. Je však potřeba přihlédnout k logice možných problémů, kdy je potřeba rozlišit, zda nalezený azbestový materiál může ve stavu konstrukce a užívání objektu ohrozit zdraví osob v tomto objektu. Zde by už měla být role projektanta jednoznačná a měl by v případě přítomnosti nebezpečné látky ve stavebních materiálech posuzovat její vliv na osoby v tomto objektu.
Jestliže je tedy cílem stavebně technického průzkumu vypracování „Ohodnocení naléhavosti sanace“, je vhodné postupovat podle některého z předpisů, užívaných v zemích Evropské unie. Cílem pak je ohodnotit nebezpečnost výskytu azbestových materiálů v jednotlivých stavbách, určit jeho nebezpečnost a stupeň naléhavosti sanace. Níže je uvedeno ohodnocení, které je užíváno v Německu a v různých podobách se používá i v České republice.
- Stupeň naléhavosti 1 – sanace je nutná bez odkladu. V tomto případě je třeba neprodleně přijmout předběžná opatření ke zmenšení koncentrace azbestových vláken v prostoru a pokud možno urychleně tento prostor sanovat. S konečnou sanací se musí začít nejpozději do 3 let.
- Stupeň naléhavosti 2 – azbestové produkty se musí v časovém úseku, nejvýše do dvou let, znovu ohodnotit a znovu posoudit, zda nenastalo zhoršení. Pak je třeba je přeřadit do stupně naléhavosti číslo 1, nebo je možno počkat a tyto sanace provést až při rozsáhlejší úpravě stavby.
- Stupeň naléhavosti 3 – vyžaduje se dlouhodobé sledování, tzn. že majitel stavby ví, kde se vyskytuje azbest, který je v klidovém stavu. V současné době nekontaminuje ovzduší a není nutné jej řešit, ale v případě zásahu do stavby si musí být majitel vědom, že stavba obsahuje azbestové materiály a v kterých místech jsou; potom je nutné, řešit jejich odstranění v projektové dokumentaci.
Tab. 1 Ohodnocení naléhavosti sanace
| Skupina | Azbestové produkty: Ohodnocení naléhavosti sanace Budova – Místnost – Produkt: | Bodové ohodnocení |
| I | Způsob použití azbestu | |
| Stříkaný azbest | 20 | |
| Azbest obsažený v omítce | 10 | |
| Lehké azbestové desky | 5, 10 nebo 15 | |
| Jiné produkty obsahující azbest | 5, 10,1 5 nebo 20 | |
| II | Druh azbestu | |
| Amfiboly | 2 | |
| Ostatní azbest | 0 | |
| III | Struktura povrchu azbestových produktů | |
| Uvolněná vláknitá struktura | 10 | |
| Pevná vláknitá struktura bez nebo s nedostatečně hustým povrchovým nátěrem | 4 | |
| Převrstvený, těsný povrch | 0 | |
| IV | Stav povrchu azbestových produktů | |
| Silně poškozený | 6 | |
| Lehce poškozený | 3 | |
| Nepoškozený | 0 | |
| V | Poškození azbestových produktů z vnějšku: | |
| Produkt je přímo vystaven poškození (od podlahy až do výšky, kam se dosáhne) | 10 | |
| Na produktu se příležitostně provádějí různé práce | 10 | |
| Produkt je vystaven mechanickým vlivům | 10 | |
| Produkt je vystaven otřesům | 10 | |
| Produkt je vystaven silným klimatickým změnám | 10 | |
| Produkt je v dosahu silnějšího proudění vzduchu | 10 | |
| V místnosti s produkty obsahujícími azbest dochází k silnému proudění vzduchu | 7 | |
| Při nepřiměřeném provozu může dojít k otěru produktu | 3 | |
| Produkt není z vnějšku poškozen | 0 | |
| VI | Využití místnosti | |
| Místnost pravidelně využívána dětmi, mládeží a sportovci | 25 | |
| Místnost trvale či často užívaná jinými osobami | 20 | |
| Občas užívaná místnost | 15 | |
| Jen zřídka užívaná místnost | 8 | |
| VII | Umístění produktu: | |
| Bezprostředně v místnosti | 25 | |
| Ve větracím systému místnosti (vyložení nebo opláštění netěsných potrubí) | 25 | |
| Za zavěšeným netěsným stropem nebo obložením | 25 | |
| Za zavěšeným utěsněným stropem nebo obložením, za prachotěsným uzavřením, mimo utěsněné větrací potrubí | O | |
| Součet hodnotících bodů | ||
| Sanace: neodkladně doporučená – stupeň naléhavosti I | ≥ 80 | |
| nutné nové vyhodnocení – stupeň naléhavosti II | 70–79 | |
| nutné nové vyhodnocení – stupeň naléhavosti III | < 70 |
2.5 ZÁVĚRY PROVEDENÉHO PRŮZKUMU
Závěry stavebně technického průzkumu by měly být jednoznačné, aby nemohly vyvolat dohady o výskytu azbestových materiálů ve stavbě. Osoba provádějící průzkum ručí za správnost svých závěrů. Pokud z jakýchkoliv příčin byly pro průzkum některé prostory nepřístupné, je povinna to ve své zprávě jednoznačně uvést a doporučit následující postup pro ověření přítomnosti azbestu. V závěrech průzkumu se v textové části popíše, kde se azbestový materiál vyskytuje, jaké je jeho množství, jaká je jeho nebezpečnost a vše se zakreslí do výkresů, které jsou jednou z příloh závěrečné zprávy. Je vhodné, aby pro názornost byla v průběhu vypracování stavebně technického průzkumu pořizována fotodokumentace, která je pak součástí textové části závěrečné zprávy. Fotodokumentace míst odběrů vzorků je součástí protokolu akreditované laboratoře.
3 RIZIKA NESPRÁVNÉHO PROVEDENÍ PRŮZKUMU VÝSKYTU AZBESTU
Vzhledem k tomu, že v České republice není blíže stanoveno, jak by měl stavebně technický průzkum výskytu azbestu probíhat, lze očekávat, že ne vždy bude prováděn v souladu s výše uvedenými principy. V zemích Evropské unie je běžné, že obdobné průzkumy vykonávají společnosti, které se věnují pouze problematice azbestu, nebo průzkumy provádějí azbestoví inspektoři. Tyto osoby pak na sebe přebírají rizika v podobě ohrožení zdraví lidí v kontaktu s azbestem, který nebyl nalezen a na jehož potenciální riziko nebylo ani jinak upozorněno. Jde především o přímé ohrožení osob, které vykonávají demoliční či drobné bourací práce a díky nepřesnému průzkumu mohou zasahovat do azbestových materiálů. Tímto se uvolňují nebezpečná vlákna nejen do jejich dýchací zóny, ale i do bezprostředního okolí pracovního prostoru. Je nanejvýš pravděpodobné, že v takovém případě dojde ke kontaminaci stavební sutě, která by za normálních okolností mohla být recyklována a znovu použita ve stavbě.
Dalším rizikem jsou pak vícenáklady vzniklé dodatečným nalezením azbestových materiálů při probíhající stavbě. Tyto náklady jsou vzhledem ke speciálním postupům prací s azbestem velice vysoké a zároveň mají nepříjemný dopad na zpomalení stavby, v mnoha případech vedou i k jejímu úplnému zastavení.