Část II. Požární bezpečnost, hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí, bezpečnost stavby při užívání, ochrana proti hluku, úspora energie a tepelná ochrana (R 1.7.2)

Obsah

1 Požární bezpečnost
1.1 Hodnocení panelové soustavy HK
1.2 Současné požadavky a řešení
1.3 Doporučení pro rekonstrukce domů HK
2 Hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí
2.1 Hodnocení z hlediska denního osvětlení
2.2 Požadavky a řešení z hlediska denního osvětlení
2.3 Hodnocení z hlediska proslunění
2.4 Požadavky a řešení z hlediska proslunění
3 Bezpečnost stavby při užívání a provádění regenerace stavby
3.1 Hodnocení z hlediska dnešních předpisů
3.2 Požadavky na bezpečnost při užívání stavby
3.3 Požadavky na bezpečnost při provádění regenerace staveb z hlediska současných předpisů
4 Ochrana proti hluku
4.1 Hodnocení současných akustických vlastností panelové soustavy HK
4.1.1 Akustické vlastnosti vnitřních konstrukcí
4.1.2 Akustické vlastnosti obvodového pláště
4.2 Požadavky z hlediska předpisů na ochranu před negativními účinky hluku
4.2.1 Požadavky stavebního zákona a příslušných vyhlášek
4.2.2 Požadavky hygienických předpisů
4.2.3 Požadavky technických norem
4.3 Hodnocení akustických vlastností soustavy HK z hlediska současných předpisů
4.4 Akustické problémy a doporučení k projektovému řešení regenerace
5 Úspora energie a ochrana tepla
5.1 Hodnocení současných tepelně technických vlastností
5.1.1 Hodnocení tepelných odporů obvodových konstrukcí
5.1.2 Hodnocení bilance kondenzace vodní páry
5.1.3 Hodnocení povrchových teplot
5.1.4 Hodnocení tepelně technických vlastností otvorových výplní
5.1.5 Hodnocení energetických vlastností objektů
5.2 Požadavky a řešení při regeneraci objektů
5.2.1 Požadavky a řešení z hlediska tepelných odporů
5.2.2 Požadavky a řešení z hlediska celoroční bilance kondenzace vodní páry
5.2.3 Požadavky a řešení z hlediska povrchových teplot
5.2.4 Požadavky a řešení otvorových výplní
5.2.5 Požadavky a řešení z hlediska energetické náročnosti



1 POŽÁRNÍ BEZPEČNOST

1.1 HODNOCENÍ PANELOVÉ SOUSTAVY HK

Panelový systém HK bytové výstavby byl projektován a realizován v letech 1959 až 1975. Jedná se o bytové domy s jedním technickým (podzemním nebo nadzemním) podlažím a s minimálně 4 a maximálně 13 obytnými podlažími. Z hlediska požární bezpečnosti staveb byla v té době platná ČSN 73 0760 „Požární předpisy pro výstavbu průmyslových závodů a sídlišť“.

Požární riziko

V návaznosti na počet podlaží, délku budovy a největší dovolenou zastavěnou plochu obytných budov podle byly objekty s 1 technickým a max. 5 obytnými podlažími řešeny ve III. stupni bezpečnosti, objekty s více než 6 nadzemními podlažími byly řešeny v I. nebo II. stupni bezpečnosti proti ohni.

Stavební konstrukce

Požadavek hořlavosti a nejmenší požární odolnosti činil v minutách pro jednotlivé konstrukce:

pro I.stupeň bezpečnosti proti ohni:
• nosné zdi, pilíře, sloupy a schodiště nehořlavé 240 minut
• výplň kostry a příčky nehořlavé 60 minut
• stropy nehořlavé 90 minut
• požární zdi nehořlavé 300 minut
pro II. stupeň bezpečnosti proti ohni:
• nosné zdi, pilíře, sloupy a schodiště nehořlavé 180 minut
• výplň kostry a příčky nehořlavé 15 minut
• stropy nehořlavé 60 minut
• požární zdi nehořlavé 300 minut
pro III. stupeň bezpečnosti proti ohni:
• nosné zdi, pilíře, sloupy a schodiště nehořlavé 180 minut
• výplň kostry a příčky nehořlavé 15 minut
• stropy nehořlavé 45 minut
• požární zdi nehořlavé 300 minut

Požární zdi ve smyslu ČSN 73 0760 nejsou v bytových objektech uplatněny.

Nosné stěnové a stropní konstrukce tvoří panely tl. 250 mm. Zdi mezi sekcemi obytných budov (částmi s vlastním schodištěm) – I. až III. stupeň bezpečnosti – měly zajistit požární odolnost alespoň 150 minut a měly být z nehořlavého materiálu.

Příčky mezi obytnými buňkami měly zajistit požární odolnost alespoň 50 minut. Vstupní dveře do bytů jsou dřevěné s výplní ISOVEL. Vstupní dveře do sklepů v obytných budovách byly požadovány v provedení požárním z nesnadno hořlavých materiálů.

Použité stavební konstrukce pro bytové domy v panelovém systému HK byly z hlediska ČSN 73 0760 definovány jako vyhovující.


1.2 SOUČASNÉ POŽADAVKY A ŘEŠENÍ

Podle současných předpisů – ČSN 73 0802 – jsou požární úseky (jednotlivé byty) zařazeny do III. stupně požární bezpečnosti (SPB) pro objekty s max. výškou h = 22,5 m; do IV. stupně požární bezpečnosti pro objekty s výškou h > 22,5 m. Pro porovnání je dále uvedena požadovaná požární odolnost konstrukcí podle ČSN 73 0802.

Tab. 1

  III. SPB IV. SPB

požární stěny a stropy v PP 60 A 90 A
  v NP 45 60
  v posledním NP 30 30
požární uzávěry otvorů v PP 30 A 45 A
  v NP 30 C2 30 C2
  v posledním NP 15 C2 15 C2
obvodové stěny v PP 60 A 90 A
  v NP 45 60
  v posledním NP 30 30
nosné kce uvnitř obj. zajišťující stabilitu  v PP 60 A 90 A
  v NP 45 60
  v posledním NP 30 30

U objektů s více než 8 nadzemními podlažími musí podle čl. 8.8.1 výše uvedené normy nosné konstrukce zajišťující stabilitu objektu nebo jeho části vykazovat požární odolnost nejméně:

  • 60 minut u objektů s 9 až 12 užitnými NP;
  • 90 minut u objektů s 13 až 20 užitnými NP.

Požadavky se týkají i posledních nadzemních podlaží.

Požární pásy

Svislé a vodorovné požární pásy nebyly v bytových domech podle dřívějších předpisů řešeny. Podle současné ČSN 73 0802 čl. 7.4.8 a čl. 7.4.9 se musí na styku obvodové stěny s požární stěnou a s požárním stropem vytvořit v obvodové stěně svislý a vodorovný nehořlavý požární pás. Požadavky na požární pásy jsou stanoveny v ČSN 73 0802. U posuzovaných bytových domů systému HK nejsou vytvořeny svislé požární pásy, kromě systému označeného HK 65 s lodžiemi ve všech bytových jednotkách.

Dodatečné zateplení staveb

V poslední době dochází postupně k dodatečnému zateplování bytových domů. Z hlediska požární bezpečnosti staveb je třeba dodržovat požadavky ČSN 73 0802, čl. 7.4.11. Dodatečné zateplovací systémy obvodových stěn objektů s výškou h > 9 m musí mít tepelně izolační vrstvy alespoň:

  • z těžce hořlavých hmot (C1), jsou-li umístěny u požárních úseků s výškovou polohou hp < 22,5 m;
  • z nesnadno hořlavých hmot (B), aniž by bylo použito plastických hmot, jsou-li umístěny u požárních úseků s výškovou polohou hp > 22,5 m.

Povrchová vrstva musí vykazovat index šíření plamene is = 0.

Prostupy rozvodů

Jedním z hlavních činitelů šířících požár v posuzovaných bytových domech jsou prostupy rozvodů, instalací a elektrických rozvodů požárně dělícími konstrukcemi. Tento problém se postupně odstraňuje s nutností výměny dožívajících rozvodů. Systémů k utěsnění prostupů je více, vždy je ale jejich účinnost závislá na pečlivosti provedení. Hmoty použité pro utěsnění smějí mít stupeň hořlavosti nejvýše C1.

Únikové komunikace

Evakuaci osob z bytových domů zajišťuje z každé sekce jedno schodiště šířky schodišťového ramene a minimální šířky schodišťových podest 110 cm. Větrání únikových cest, kromě vnitřních schodišť bez denního osvětlení, ČSN 73 0760 neřešila. Dispoziční umístění schodišťových prostorů (únikových cest) v bytových domech panelového systému HK je následující:

a) Schodiště umístěné uvnitř dispozice, které nemá denní osvětlení, muselo být podle ČSN 73 0760, čl. 233 vybaveno nouzovým osvětlením a kouřovou klapkou, ovladatelnou z přízemí. Kouřová klapka je otvor s nehořlavým uzávěrem, určený pro odvětrání kouře při požáru z prostoru schodiště. Kouřová klapka musí být umístěna v nejvyšším místě prostoru a musí mít plochu nejméně 4 % jeho podlahové plochy. Ovládací zařízení musí být označeno zřetelným nápisem „Kouřová klapka“ a označením polohy uzávěru nápisy „Otevřeno“ a „Uzavřeno“ (čl. 75).

Ovládání klapek je zajišťováno pomocí servopohonu. Servopohony pro dálkové ovládání kouřových klapek mají ovládací skříňky s kontrolkou umístěny v 1. podlaží. Nouzové osvětlení je napájené z alkalické baterie 24 V. Schodišťové prostory uvnitř dispozice se vyskytují v tzv. věžových domech, které mají jedno technické a 13 užitných nadzemních podlaží. Ve většině z těchto domů nejsou kouřové klapky funkční.

b) Schodišťový prostor je umístěn u obvodového pláště. Denní osvětlení schodiště zajišťuje buď prosklená schodišťová stěna nebo okno a balkónové dveře. Přirozené větrání únikové cesty zajišťují buď otevíratelné otvory v prosklených stěnách nebo otevíratelná okna a balkónové dveře, přístupné z mezipodest. Toto umístění schodiště je většinou u bytových domů nižší podlažnosti (1 + 4 NP).

c) Bytové domy mají zajištěno denní osvětlení schodišťových prostorů prosklenými stěnami mezi schodišti a lodžiemi, které jsou přístupné z bytů. V prosklené stěně je otevíratelný větrací díl o ploše menší než 1 m2. Tyto větrací otvory jsou však zcela nefunkční, neboť jsou ze strany lodžie buď zastavěny např. policemi na květiny apod., nebo jsou přímo uzamčeny tak, aby se zabránilo vniknutí do bytů přes tyto lodžie. V mnoha případech jsou lodžie dodatečně zaskleny. Větrání schodišťových prostorů = únikových cest v těchto objektech není zajištěno žádným způsobem. Toto umístění schodiště je u bytových domů 1 + 10 NP.

Největší délky únikových cest byly stanoveny v ČSN 73 0760, tab. 10 takto

  • I. a II. stupeň bezpečnosti 40 m;
  • III. stupeň bezpečnosti 30 m.

Délky se měřily od vstupů do jednotlivých bytů k východu do volna nebo na schodiště.

Vzhledem k tomu, že schodišťové prostory tvoří jedinou únikovou cestu z posuzovaných bytových domů, měly by zajistit bezpečné prostory pro únik osob a zásah požárních jednotek. Takovými prostory jsou chráněné únikové cesty, které jsou samostatnými požárními úseky bez požárního rizika. Stavební konstrukce, včetně požárních uzávěrů, ohraničující chráněné únikové cesty, jsou schopny zabránit proniku požáru do této cesty, zcela však nelze zabránit průniku plynů. Z tohoto důvodu je zajištění účinného odvětrání únikových cest pro bezpečnou evakuaci osob i pro zásah požárních jednotek velmi důležité.

Podle současných předpisů se evakuace osob posuzuje podle ČSN 73 0802 a podle ČSN 73 0804. V obou případech se dimenzují únikové cesty (šířky, délky), avšak při posouzení podle ČSN 73 0804 je možné určit dobu trvání evakuace s ohledem na podmínky evakuace.

Chráněné únikové cesty se podle doby, po kterou se při požáru mohou osoby v únikové cestě bezpečně zdržovat (závisí na způsobu větrání a oddělení od sousedních požárních úseků), dělí na

  • chráněné únikové cesty typu A;
  • chráněné únikové cesty typu B;
  • chráněné únikové cesty typu C.

Dovolený typ chráněné únikové cesty v nadzemních podlažích je při výšce objektu h

  • do 22,5 m typ A;
  • nad 22,5 m do 45,0 m typ B.

Způsoby větrání jednotlivých typů chráněných únikových cest uvádí přímo ČSN 73 0802.

U posuzovaných panelových bytových domů není zajištěno větrání únikových cest především v objektech s výškou h nad 22,5 m. Řešením je vybavení schodišťových prostorů přetlakovou ventilací, tedy systémem přímo předepsaným v ČSN 73 0802.

Požární voda

Zásobování bytových objektů požární vodou bylo řešeno podle dřívějších předpisů – ČSN 73 6622 „Požární vodovody“. Vnitřní požární vodovody v obytných budovách se navrhovaly podle ustanovení čl. 52 až čl. 54 této normy.

Obytné budovy od tří do deseti nadzemních podlaží musely mít na stěně patrového odpočívadla prvního a šestého nadzemního podlaží uzamykatelnou skříňku s hadicí – nejedná se tedy o hydrantový systém ve smyslu současných předpisů. Obytné budovy vyšší než 10 nadzemních podlaží musely mít v 11. a každém vyšším podlaží výtok Js 25 (s hadicí), napojený na vnitřní vodovod. V podzemních podlažích s domovním vybavením (sklípky) byl navrhován poblíž vstupu do tohoto podlaží požární výtok Js 25 (s hadicí), napojený na vnitřní vodovod.

Při rekonstrukcích rozvodů vody v těchto bytových domech je třeba rekonstruovat i rozvody požární vody s uplatněním současných předpisů. Požadavky na zásobování požární vodou, požární hydranty a jiná zařízení stanovuje ČSN 73 0873 a není proto třeba tato ustanovení dále rozvádět.


1.3 DOPORUČENÍ PRO REKONSTRUKCE DOMŮ HK

Obytné budovy, a to především budovy s výškou větší než 22,5 m (měřená od podlahy prvního nadzemního podlaží k podlaze posledního užitného podlaží), mají z hlediska požární bezpečnosti řadu specifických charakteristik a problémů. V případě rekonstrukcí a modernizací bytových domů se doporučuje postupovat podle ČSN 73 0802 a souvisejících norem, i když jde o změny staveb skupiny I nebo skupiny II.


2 HYGIENA, OCHRANA ZDRAVÍ A ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

Projektové podklady domů v soustavě HK i vlastní realizační projekty vypracovával Stavoprojekt Hradec Králové. Projektové podklady byly připravovány ve spolupráci se Studijním typizačním ústavem Praha, Výzkumným ústavem pozemních staveb Praha a ČVUT Praha. Krajský projektový ústav Stavoprojekt Hradec Králové byl garantem vysoké projektové kvality. Realizované objekty odpovídají technickým požadavkům na výstavbu v době zpracování projektové dokumentace, ale nemusí proto splňovat požadavky současné. Z hlediska hygieny, ochrany zdraví a životního prostředí objekty realizované v soustavě HK nevykazovaly podstatnější závady. Při rekonstrukcích je však nutné se přiblížit nebo dosáhnout současných požadavků u těchto hledisek, které se proti době zpracování projektové dokumentace podstatně zvýšily.

Zásadně by v uvedených hlediscích nemělo dojít rekonstrukcí ke zhoršení. Pokud rekonstrukcemi dojde ke snížení určitých vlastností, např. hodnot denního osvětlení nebo proslunění, neměly by se zhoršením dostat pod současné přípustné limity.

Při hodnocení výstavby z hlediska hygieny, ochrany zdraví a životního prostředí se tato část zabývá hledisky denního osvětlení, proslunění a zastínění. Další hygienické aspekty jsou řešeny v částech zaměřených na akustiku a tepelnou techniku.


2.1 HODNOCENÍ Z HLEDISKA DENNÍHO OSVĚTLENÍ

Výstavba panelových domů v 70. letech se většinou prováděla na sídlištích, kde jsou poměrně velké odstupy jednotlivých objektů a probíhala v době, kdy byl ještě zdánlivý dostatek energií; proto se uplatňovalo zejména hledisko dostatečného osvětlení. Denní osvětlení je do značné míry závislé i na stínění ostatními objekty. Jedná se tudíž o problém, který je nutno u jednotlivých domů a bytů hodnotit individuálně.


2.2 POŽADAVKY A ŘEŠENÍ Z HLEDISKA DENNÍHO OSVĚTLENÍ

Požadavky v době navrhování

V době navrhování soustavy HK nebyla speciální norma, která by obsahovala požadavky z hlediska denního osvětlení obytných budov. Požadavky na osvětlení byly uvedeny v normě pro obytné budovy, která stanovovala přípustný poměr ploch skladebného okenního otvoru k půdorysné ploše. Tento poměr byl v obytných místnostech a kuchyních 1 : 8 a ostatním příslušenství bytu 1 : 12.

Od 1. 1. 1968 vstoupila v platnost první kmenová norma v oboru denního osvětlení ČSN 36 0035 „Denní osvětlení budov“.

Současné požadavky

Při rekonstrukci panelových budov se požaduje dosáhnout současných technických parametrů pro obytné budovy. Stavební zákon č. 50/1976 Sb., ve znění po novele k 1. 7. 1998, požaduje v § 138a dodržení obecných technických požadavků, které jsou specifikovány ve vyhlášce MMR č. 137/1998 Sb., z 9. 6. 1998. Z hlediska denního osvětlení jsou požadavky uvedeny v § 23 této vyhlášky „Denní osvětlení, větrání, vytápění“, a to v odstavcích 1, 23.

„(1) Návrh denního osvětlení se musí posuzovat společně se souvisícími činiteli, zejména s možností sdruženého a umělého osvětlení, s vytápěním, chlazením, větráním, ochranou proti hluku, prosluněním včetně vlivu okolních budov a naopak vlivu navrhované stavby na stávající zástavbu za účelem dosažení vyhovujících podmínek zrakové pohody s minimální celkovou spotřebou energií v souladu s normovými hodnotami.
(2) Obytné budovy musí mít zajištěno dostatečné denní osvětlení, přímé větrání a musí být dostatečně vytápěny s možností regulace tepla.
(3) V pobytových místnostech se navrhuje denní osvětlení v závislosti na jejich funkčním využití a na délce pobytu osob. V odůvodněných případech lze navrhovat sdružené, popřípadě umělé osvětlení v souladu s normovými hodnotami. Pobytové místnosti musí mít zajištěno přímé nebo nucené větrání a musí být dostatečně vytápěny s možností regulace tepla.“

Ze seznamu norem jsou ve vztahu k § 23 a k obytným budovám důležité normy:

  • ČSN 73 0580-1 Denní osvětlení budov. Část 1 – Základní požadavky: 1999;
  • ČSN 73 0580-2 Denní osvětlení budov. Část 2 – Denní osvětlení obytných budov: 1992;
  • ČSN 36 0020-1 Sdružené osvětlení. Část 1 – Základní požadavky: 1994.

V ČSN 73 0580-1 jsou definovány základní pojmy a požadavky, stanoveny sítě kontrolních bodů, výpočtové postupy pro stanovení denního osvětlení atd. Činitel denní osvětlenosti se většinou skládá ze tří složek:

\begin{gathered}
D = D_\text{s}+D_\text{e}+D_\text{i}
\end{gathered}

kde je:

D … výsledná hodnota činitele denní osvětlenosti (%),

Ds … oblohová složka činitele denní osvětlenosti (%),

De … vnější odražená složka činitele denní osvětlenosti (%),

Di … vnitřní odražená složka činitele denní osvětlenosti (%).

Činitel denní osvětlenosti se udává v %, protože představuje poměr osvětlenosti denním světlem v daném bodě roviny (kontrolním bodě) k současné srovnávací osvětlenosti venkovní nezacloněné roviny. Při měření hodnot činitele denní osvětlenosti musí být difuzně zatažená obloha, tzn. nesmí být znát poloha slunce.

V části 4.7 „Návrh a užívání budov z hlediska denního osvětlení“ v čl. 4.7.3 se požaduje:

„Při navrhování denního osvětlení budov se posuzuje nejen současný stav okolí, ale také možnost pozdějších změn v případě realizace výstavby podle podmínek územního rozhodnutí nebo regulačního plánu zóny nebo územního projektu, jsou-li pro posuzované území schváleny.“

Podle ČSN 730580-2 čl. 2.2.1 je minimální hodnota činitele denní osvětlenosti, která musí být splněna ve všech kontrolních bodech místnosti, 0,5 %. Dále musí být ve dvou kontrolních bodech v polovině hloubky místnosti, vzdálených 1 m od vnitřních povrchů bočních stěn, hodnota činitele denní osvětlenosti nejméně 0,75 % a průměrná hodnota činitele denní osvětlenosti z obou těchto bodů nejméně 0,9 %. V obytných místnostech s okny ve více stěnách má být hodnota činitele denní osvětlenosti v nejméně příznivém z těchto kontrolních bodů alespoň 1 %. Při oknech ve dvou stýkající se stěnách se posuzují obě dvojice kontrolních bodů.

V ČSN 36 0020-1 se definuje sdružené osvětlení jako záměrné současné osvětlení denní s doplňujícím umělým osvětlením. V bytech se dává přednost dennímu osvětlení. Jsou však případy, kdy dostatečnosti denního osvětlení nelze dosáhnout. V těchto případech je možné uvažovat o sdruženém osvětlení s dodržením požadavků umělého osvětlení. Mezi důležité požadavky např. patří nutnost zajištění určitého podílu denního osvětlení.

Požadavky občanského zákoníku

V občanském zákoníku č. 40/1964 Sb., v současném znění se problematiky denního osvětlení, resp. možnosti jeho omezení ve vztahu k okolním objektům (zastínění), týká § 127 odst. (1):

„Vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby na něm zřízené bez toho, že by učinil dostatečné opatření na upevnění stavby nebo pozemku, nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek a nešetrně, popřípadě v nevhodné roční době odstraňovat ze své půdy kořeny stromu nebo odstraňovat větve stromu přesahující na jeho pozemek.“

Stínění se může týkat jak snížení proslunění tak zhoršení denního osvětlení. Při formulování požadavků, např. orgány hygienické služby, je potřeba si vyjasnit o jaké zastínění se jedná.

Pokyny pro řešení

  • Dostatečnost denního osvětlení je potřeba ověřit, zmenšujeme-li z nějakých důvodů plochu zasklení. Např. při výměně dřevěných oken za okna plastová, která mají masivnější neprůsvitné konstrukce, při osazování přidruženého křídla, při instalaci venkovních slunečních nebo bezpečnostních žaluzií – v případech, kdy navíjecí zařízení zmenšuje plochu zasklení.
  • Dostatečnost denního osvětlení musíme ověřovat i ve vztahu k domům v okolí, kde jim můžeme např. půdní nástavbou snížit oblohovou složku činitele denní osvětlenosti, a tím zhoršit denní osvětlení.
  • Dostatečnost denního osvětlení je třeba posuzovat při venkovním stínění zástavbou, která bude realizována podle územního plánu. Požaduje to ČSN 73 0580-1:99, čl. 7.7.3. Pro zadání stínících objektů je třeba znát odrazivost jejich povrchu. Pokud stínící objekt není ani vyprojektován, je doporučeno zadávat střední hodnotu odrazivosti ρ = 0,5.
  • Pokud se při projednávání projektu řeší problém zastínění (např. stávající zástavby půdními nástavbami) je třeba ujasnit, zda je myšleno zastínění z hlediska denního osvětlení nebo zastínění z hlediska snížení slunečního svitu. Zastínění z hlediska slunečního svitu viz čl. 3.2.4 výše uvedené normy.
  • Denní osvětlení může být ovlivněno i výměnou jednoduchého skla za dvojsklo nebo v případech, kdy se osazuje přidružené křídlo jako třetí sklo. Přidáním skla se snižuje hodnota světelné propustnosti, a tím i hodnota činitele denní osvětlenosti.
  • Některá tepelně izolační skla, používaná pro dvojskla, nejsou zcela čirá a mohou měnit spektrum světla. Použití těchto dvojskel je třeba zvážit s ohledem na využití místnosti, event. jejich použití projednat s orgány hygienické služby.
  • Speciální nízkoemisivní skla mívají odlišný prostup světla, protože mají nanesenou transparentní vrstvu oxidů kovů, která odráží velkou část dlouhovlnného tepelného záření zpět do místnosti, a tím reguluje tepelné ztráty budovy.

Tab. 2 Podklady pro zadávání dvojskel:

Float čiré tabulové dvojsklo 4-12-4 mm τs,norm = 0,82
Float čiré tabulové dvojsklo 4-16-4 mm τs,norm = 0,82
Planibel K-Glass 4-12-4 mm τs,norm = 0,74
Planibel K-Glass 4-16-4 mm τs,norm = 0,74
Planibel Plus 4-12-4 mm τs,norm = 0,78
Planibel Plus 4-16-4 mm τs,norm = 0,78
Planibel Top 4-12-4 mm τs,norm = 0,75
Planibel Plus 4-16-4 mm τs,norm = 0,75

Poznámka:
Hodnoty uvedeny podle podkladů Glavunion, a. s.

Při výpočtu denního osvětlení potřebujeme znát hodnotu činitele ztrát světla stíněním částmi konstrukce osvětlovacího otvoru nepropouštějící světlo. V následující tabulce jsou v soustavě HK nejčastěji použitá okna a balkónové dveře včetně hodnot činitele τk:

Tab. 3

typ okna, balkónových dveří rozměr okna (cm) plocha okna Ac (m2) plocha zasklenění As (m2) činitel ztrát τk (-)
okno zdvojené otevíravé DOZ-OS-2A 150 x 150 2,250 1,45 0,644
okno zdvojené kyvné DOZ -K1A 120 x 160 1,920 1,47 0,765
okno zdvojené otevíravé DOZ-OS-1A 75 x 150 1,125 0,75 0,666
balkónové dveře PBZ-01A-V 75 x 240 1,800 1,064 0,591
balkónové dveře DBZ-01A 90 x 240 2,160 1,34 0,620


2.3 HODNOCENÍ Z HLEDISKA PROSLUNĚNÍ

Výstavba panelových domů v soustavě HK se většinou prováděla na sídlištích, kde jsou poměrně velké odstupy jednotlivých objektů. Kromě několika bodových domů jsou domy řadové s byty s okny do obou průčelí nebo pouze do průčelí zadních v místech, kde jsou u předního průčelí schodiště. Požadavky na orientaci objektů tak byly jasně určeny a u většiny objektů je orientace bytů z hlediska proslunění vyhovující. Nemusí však splňovat současné požadavky, protože v době jejich navrhování byly normové požadavky na proslunění odlišné. Od požadavků na proslunění jednotlivých místností se během výstavby domů v soustavě HK přešlo k požadavkům na celkové proslunění bytu. Stručná rekapitulace vývoje normových požadavků je provedena v části 2.4.

Rekonstrukcemi budov a jejich přístavbami a nástavbami by se stav proslunění neměl zhoršovat pod stávající úroveň nebo pod požadavky současných norem.


2.4 POŽADAVKY A ŘEŠENÍ Z HLEDISKA PROSLUNĚNÍ

Požadavky v době navrhování

V době navrhování soustavy HK platila pro umísťování a projektování objektů z hlediska požadavků na proslunění ČSN 73 0020 Obytné budovy, platná od roku 1954. Norma požadovala, aby odstupy mezi budovami byly takové, aby pokoje bytů v prvém nadzemním podlaží, orientované mezi 60° až 300°, mohly být denně prosluněny. Přitom nejkratší doba možného proslunění v době mezi 1. březnem a 15. říjnem musela být nejméně 40 minut denně.

Pro jednoduchá urbanistická seskupení potom platily odstupy mezi štíty budov s okny, po případě mezi štítem budovy s okny a podélným průčelím budov podle tabulky VII. ČSN 73 0020 (viz obr. 1).

Obr. 1 Nejmenší odstupy průčelí řad budov

Při navrhování obytných budov bylo zásadně požadováno vyhýbat se orientaci oken obytných místností na severovýchodní, severní a severozápadní stranu mezi 300° až 60° (orientace byla daná úhlem, který svírala rovina kolmá k průčelí se severním směrem ve směru otáčení hodinových ručiček). Výjimečně v odůvodněných případech bylo možné orientovat okna obytných místností i na uvedené nepříznivé strany, avšak:

  • a) ve dvoupokojových bytech jen u jedné obytné místnosti,
  • b) ve třípokojových a čtyřpokojových bytech nejvýše u dvou obytných místností,
  • c) ve společných domovech u 25 % obytné plochy.

Dále byly doporučeny následující orientace nároží (viz obr. 2).

Obr. 2 Doporučené orientace nároží

Od roku 1968 potom platila ČSN 73 4301, ve které se již uvažovalo proslunění bytu jako celku:

„Byt se považuje za prosluněný, je-li prosluněna nejméně jedna třetina z celkové plochy obytných místností; doporučuje se orientovat na slunnou stranu (tj. na jihovýchod, jih a jihozápad v rozmezí ± 45° od jihu) především ty místnosti, u nichž se předpokládá největší využití během dne.
Obytná místnost se považuje za prosluněnou, dopadají-li sluneční paprsky alespoň na jeden její okenní otvor s půdorysným odklonem větším než 30° od roviny okenního otvoru; při hloubce ostění okenních otvorů do 20 cm se dovoluje uvažovat půdorysný odklon slunečních paprsků od roviny okenního otvoru již od 22°33´.
Nejkratší přípustná doba proslunění bytu (při zanedbání oblačnosti) v době od 1. března do 15. října je 1,5 hod. denně; u vícepokojových bytů se doporučuje dosáhnout tříhodinové proslunění alespoň jedné místnosti denně.
V případech zastínění souvislým průčelím ze slunné strany nemá být odstup stínícího průčelí od zastíněné budovy, vyjádřený poměrem zastiňující výšky průčelí k šířce prostoru (odstupu) mezi budovami menší než 1:2″.

Pro vysvětlení se v normě uvádí dva obrázky (viz obr. 3).

Obr. 3 Zastínění budov

V obr. 3 značí:

  • v – zastiňující výšku průčelí, která se měří od roviny poprsníku prvního obytného podlaží zastíněné budovy k nejvyšší souvislé části stínícího průčelí;
  • o – odstup (šířka prostoru) mezi zastiňujícím průčelím a zastíněnou budovou;
  • s – světelný paprsek.

Od července roku 1972 platila změna ČSN 73 4301. Vypustila výše uvedené dva obrázky a na ně navazující texty a lépe formulovala požadavek na proslunění vícepokojových bytů: U vícepokojových bytů se doporučuje dosáhnout tříhodinové proslunění alespoň jedné obytné místnosti. Podstatnou změnou v požadavcích na proslunění byla změna d)-3/1977 ČSN 73 4301, ale tato změna se již nedotkla navrhování a výstavby domů sytému HK.

Současné předpisy na proslunění bytů

Požadavky na proslunění vycházejí ze stavebního zákona č. 50/1976 Sb. V novele platné od 1. 7. 1998 se v § 138a požaduje dodržovat obecné technické požadavky na výstavbu (OTP). Ve vyhlášce Ministerstva pro místní rozvoj ČR č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu (OTP) z 9. 6. 1998, která navazuje na stavební zákon a platí od 1. 7. 1998, se v čl. 24 „proslunění“ požaduje:

(1) Prosluněny musí být obytné místnosti a ty pobytové místnosti, které to svým charakterem a způsobem využití vyžadují. Přitom musí být zajištěna zraková pohoda a ochrana před oslněním, zejména v pobytových místnostech určených pro přesné činnosti.

(2) Všechny byty musí být prosluněny. Byt je prosluněn, je-li součet podlahových ploch jeho prosluněných obytných místností roven nejméně jedné třetině součtu podlahových ploch všech jeho obytných místností. Při posuzování proslunění se vychází z normových hodnot.

V čl. 61 OTP „výjimky“ se uvádí, ze kterých ustanovení lze podle § 138a odst. 3 v odůvodněných případech povolit výjimky. Mimo jiné je zde uveden § 24 odst. 2 – proslunění bytů.

Současné normové požadavky na proslunění bytů

Při posuzování proslunění se vychází z normových hodnot ČSN 73 4301 „Obytné budovy“ účinné od 1. 1. 1989 v části týkající se proslunění upravené změnou a-9/1991 účinnou od 1. 11. 1991. Požadavky ČSN 73 4301 jsou uvedeny v části III. „Umísťování obytných budov do území“, oddílu „proslunění“, v článcích 13 až 18:

13. Všechny byty musí být navrhovány tak, aby byly prosluněny. Byt je prosluněn, je-li součet ploch jeho prosluněných místností roven nejméně jedné třetině součtu ploch všech jeho obytných místností. U samostatně stojících rodinných domků, dvojdomků a koncových řadových domků má být součet ploch prosluněných obytných místností roven nejméně jedné polovině součtu ploch všech obytných místností bytu. Do součtu ploch z jedné strany prosluněných obytných místností ani do součtu ploch všech obytných místností bytu se pro tento účel nezapočítávají části ploch obytných místností, které leží za hranicí hloubky místnosti rovné 2,3 násobku její světlé výšky.

  • 14. Obytná místnost se považuje za prosluněnou, jsou-li splněny tyto podmínky:
    • a) půdorysný úhel slunečních paprsků s rovinou okenního otvoru musí být nejméně 25°,
    • b) přímé sluneční záření musí vnikat do místnosti okenním otvorem nebo otvory, jejichž celková plocha vypočtená ze skladebných rozměrů je rovna nejméně jedné desetině plochy místnosti; nejmenší skladebný rozměr osvětlovacího otvoru musí být alespoň 0,90 m,
    • c) sluneční záření musí dopadat na kritický bod v rovině vnitřního zasklení ve výšce 0,30 m nad středem spodní hrany osvětlovacího otvoru, ale nejméně 1,20 m nad úrovní podlahy posuzované místnosti,
    • d) výška slunce nad horizontem musí být nejméně 5° (pro 50° severní zeměpisné šířky dne 1. března přibližně mezi 7. 10 a 16.50 hodin SEČ),
    • e) doba proslunění musí být při zanedbání oblačnosti od 1. března do 14. října nejméně 1,5 hodiny denně; u bytů se dvěma a více obytnými místnostmi se doporučuje tříhodinové proslunění alespoň jedné obytné místnosti; doba proslunění se zjišťuje pro dny 1. března a 21. června; je-li před nebo nad obytnou místností zčásti nebo zcela otevřený stínící otvor (např. balkón, lodžie), stačí dodržet požadovanou dobu proslunění pouze 1. března.

15. Při umísťování obytné budovy do území je nutno prověřit dodržení čl. 14 také u obytných místností stávajících i navrhovaných budov.

16. Venkovní zařízení obytných budov, sloužící k rekreaci jejich obyvatel (např. dětská hřiště a prostory s lavičkami), mají mít alespoň polovinu plochy osluněnou alespoň 3 hodiny denně 1. března (mezi 7.10 a 16.50 hodin SEČ) a 21. června (mezi 4.30 a 19.10 hodin SEČ). Doporučuje se doba proslunění více než 4 hodiny denně.

17. Pro posuzování doby proslunění nebo oslunění se používá jednotná průměrná zeměpisná severní šířka 50° pro celé území ČSSR.

18. Orientaci situace a orientaci objektů ke světovým stranám je nutno při posuzování doby proslunění doložit spolehlivými podklady. Přitom se přihlíží k meridiánové konvergenci.

Požadavky občanského zákoníku

V občanském zákoníku č. 40/1964 Sb., v současném znění se problematiky proslunění a zastínění týká § 127 odst. (1):

„Vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby na něm zřízené bez toho, že by učinil dostatečné opatření na upevnění stavby nebo pozemku, nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek a nešetrně, popřípadě v nevhodné roční době odstraňovat ze své půdy kořeny stromu nebo odstraňovat větve stromu přesahující na jeho pozemek.“

Pokyny pro řešení

  • Rekonstrukcemi obytných budov systému HK nebo jejich nástavbami se nesmí zhoršit stav proslunění pod stávající úroveň nebo pod požadavky současných norem. Toto se týká vlastních rekonstruovaných budov i okolních budov, u kterých může rekonstrukce nebo nástavba na objektu dobu proslunění ovlivnit.
  • Pokud při projektování rekonstrukcí objektů systému HK nebo jejich nástaveb dojde k rozporu s požadavky současných norem na proslunění, je nutné jednat s orgány hygienické služby. Podle čl. 61 OTP „výjimky“ a podle § 138a odst. 3 lze z požadavků na proslunění v odůvodněných případech povolit výjimky.
  • Zastínění je nutné posuzovat i z hlediska požadavků občanského zákoníku na přiměřenost. Tento problém někdy nastává, je-li např. půdní nástavbou zhoršeno zastínění sousedního pozemku a je-li vznesena námitka ze strany majitele tohoto pozemku. Stavební úřady potom často přerušují stavební řízení do vyřešení soudní cestou.
  • Při dispozičních změnách bytů je potřeba sledovat současné požadavky na proslunění. Jestliže je nelze při dispoziční změně bytu dodržet, je nutné jednat se stavebním úřadem o výjimce z normy.
  • Problém snížení doby proslunění bytů může nastat při rekonstrukci balkonů formou vytvoření zimních zahrad, např. přisazením prostorových prefabrikátů. U těchto řešení je potřeba se prosluněním zabývat.
  • Byty v dolních podlažích domů soustavy HK jsou často stíněny vzrostlou okolní zelení. Při rekonstrukci objektu je potřeba zjistit, zda tato zeleň skutečně způsobuje nedostatečné hodnoty proslunění. Pokud se toto prokáže, je potřeba jednat ve smyslu požadavků § 127 občanského zákoníku s majitelem stínící zeleně o způsobu řešení. ČSN 73 4301 požaduje zajistit stanovenou dobu proslunění od 1. března do 14. října. Vliv zeleně by se nejvíce projevil v letních a podzimních měsících. V letních dnech je výška slunce větší a tím i vliv zastínění menší. Proto je potřeba u listnatých stromů ověřit dobu, kdy mají stromy listy a podle toho zvážit skutečné zastínění.


3 BEZPEČNOST STAVBY PŘI UŽÍVÁNÍ

3.1 HODNOCENÍ Z HLEDISKA DNEŠNÍCH PŘEDPISŮ

V bytových domech se provádějí periodické revize, které hodnotí stav objektů:

  • a) revize plynových zařízení podle vyhlášky ČUB č. 85/1978 Sb.,
  • b) revize elektrického zařízení podle ČSN 34 3800 a ČSN 34 3801,
  • c) revize hromosvodů podle ČSN 34 3800 a ČSN 34 3801,
  • d) revize výtahů,
  • e) revize z hlediska požární ochrany.

Uvedené periodické revize zjišťují eventuální nedostatky ve vztahu k platným předpisům. V případě zjištění nedostatků vyžadují jejich odstranění. Tím se udržují uvedená zařízení v souladu s bezpečnostními požadavky.

Kontroly z hlediska stavebního provedení a požadavků na jednotlivé konstrukce se periodicky neprovádějí. Řada konstrukcí soustavy HK vykazuje závažné poruchy, které ve svých důsledcích mohou ohrožovat bezpečnost uživatelů domů a kolemjdoucích. V havarijním stavu bývají u domů HK tyto konstrukce:

  • Atiky: dochází k vysouvání atik, při velkém vysunutí by mohlo dojít k jejich pádu ze střechy.
  • Podatikové panely: Ve spodní části dochází v nadpraží oken k rozpadu panelů a části betonu padají do okolí domu. Je znám případ, kdy došlo k náhlé destrukci celého podatikového panelu a k pádu do míst, kde si běžně hrají děti.
  • Balkóny: Dochází k rozpadu betonu balkónových desek. Kusy betonu dopadají na komunikace kolem domů. Zvláště nebezpečná bývají místa zadních vstupů do kočárkáren, kde je možné nalézt kusy betonu spadlé z balkónů.
  • Balkónová zábradlí: Postupná destrukce může způsobit poruchy v upevnění balkónového zábradlí a vést tak k jeho havárii.
  • Obkladové štítové panely: Odchylují se od nosné části a hrozí jejich pád. Při částečném odstraňování této závady v sedmdesátých letech bylo pracovníky ČVUT Praha prokázáno, že při pádu panelů může dojít k jejich dopadu až několik metrů od objektu. Při odchylování a praskání štítových obkladových panelů dochází k padání kusů betonu z moniérek panelů.
  • U některých objektů, kde dochází k oddělování obkladových panelů štítů, se neprovedla dosud ani první fáze opravy, která spočívá v sepnutí obkladových panelů s panely nosnými.
  • Meziokenní vložky z keramických tvarovek: Dochází k drcení vnějších keramických tvarovek a k odpadávání omítky (někdy i s částmi tvarovek).

Majitelé objektů a stavební úřady byly v minulosti většinou na havarijní stav panelových objektů v soustavě HK upozorněni. V řadě případů nebyla učiněna žádná opatření pro odstranění havarijního stavu. Havarijní stav objektů se dále zhoršuje a to zrychlujícím tempem. Je jen velkou náhodou, že dosud nedošlo k žádnému tragickému úrazu způsobenému havarijním stavem panelových domů HK.


3.2 POŽADAVKY NA BEZPEČNOST PŘI UŽÍVÁNÍ STAVBY

Základní požadavky na bezpečnost staveb při užívání jsou dané stavebním zákonem a jeho vyhláškami. Ve stavebním zákoně č. 50/1976 Sb., ve znění novely k 1. 7. 1998, se v § 47 požaduje:

(1) Pro stavbu mohou být navrženy a použity jen takové výrobky a konstrukce, jejichž vlastnosti z hlediska způsobilosti stavby pro navržený účel zaručují, že stavba při správném provedení a běžné údržbě po dobu předpokládané existence splňuje požadavky na mechanickou pevnost a stabilitu, požární bezpečnost, hygienu, ochranu zdraví a životního prostředí, bezpečnost při užívání (včetně užívání osobami s omezenou schopností pohybu a orientace), ochranu proti hluku a na úsporu energie a tepelnou ochranu.

(2) Vlastnosti výrobků pro stavbu, mající rozhodující význam pro kvalitu stavby, musí být ověřeny podle příslušných předpisů z hledisek uvedených v odstavci 1.

Ve vyhlášce MMR č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu se v § 26 „bezpečnost při provádění a užívání staveb“ požaduje:

(1) Stavba musí být navržena a provedena tak, aby při jejím užívání a provozu nedocházelo k úrazu uklouznutím, pádem, nárazem, popálením nebo k úrazu způsobeném pohybujícím se vozidlem.

(2) Hlavní domovní komunikace v budovách s obytnými nebo pobytovými místnostmi musí umožňovat přepravu předmětů rozměrů 1 950 x 1 950 x 800 mm; u staveb, ve kterých je zajišťována zdravotní a sociální péče, musí být tento rozměr 1 950 x 1 950 x 900 mm. Uvedený požadavek se nevztahuje na rodinné domy a stavby pro individuální rekreaci.

(3) Požadavky na bezpečnost při provádění staveb nebo jejich částí jsou upraveny zvláštním předpisem.

(4) Při provádění a užívání staveb nesmí být ohrožena bezpečnost provozu na pozemních komunikacích.

Pro přístup a užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace se ve vyhlášce MMR č.137/1998 Sb.o obecných technických požadavcích na výstavbu se v § 27 uvádí:

Požadavky na stavby z hlediska jejich užívání osobami s omezenou schopností pohybu a orientace, včetně řešení přístupu do těchto staveb, požadavky na komunikace, konstrukce a zařízení jsou upraveny zvláštním předpisem.

Tímto předpisem je vyhláška č. 174/1994 Sb., Ministerstva hospodářství, kterou se stanoví obecné technické požadavky zabezpečující užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace. Tato vyhláška zabezpečuje ustanovení § 143 odst. 1 stavebního zákona. U bytových domů se požadavky této vyhlášky uplatňují již u domů s 3 bytovými jednotkami.

Požadavky na objekty z hlediska bezpečnosti stavby při užívání jsou dále definovány ve vyhlášce Českého úřad bezpečnosti práce č. 48/1982 Sb. uveřejněné ve Sbírce zákonů, částce 9/1982. Vyhláška je zaměřena na výrobní a provozní objekty nebo části staveb. Je proto nutné ji respektovat zejména při rekonstrukcích integrovaných objektů nebo technických částí staveb, např. strojoven výtahů, kotelen atd.

Ve vyhlášce se mimo jiné v § 9 požaduje:

V dokumentacích staveb musí být stanoven způsob zajištění bezpečnosti při práci pro výstavbu i budoucí provoz.

Šestá část vyhlášky č. 48/1982, která se týká provádění staveb, je nahrazena vyhláškou č. 324/1990 Sb.


3.3 POŽADAVKY NA BEZPEČNOST PŘI PROVÁDĚNÍ REGENERACE STAVEB Z HLEDISKA SOUČASNÝCH PŘEDPISŮ

Ve vyhlášce MMR č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu se v § 26 „bezpečnost při provádění a užívání staveb“ požaduje:

(3) Požadavky na bezpečnost při provádění staveb nebo jejich částí jsou upraveny zvláštním předpisem.

(4) Při provádění a užívání staveb nesmí ohrožena bezpečnost provozu na pozemních komunikacích.

Požadavky na bezpečnost provádění staveb jsou dány vyhláškou Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu o bezpečnosti práce a technických zařízení při stavebních pracích č. 324/1990 Sb., uveřejněné ve Sbírce zákonů v částce 51/1990.

Vyhláška požaduje (§ 4), aby dodavatel stavebních prací v rámci dodavatelské dokumentace vytvořil podmínky k zajištění bezpečnosti práce. Součástí dodavatelské dokumentace je technologický nebo pracovní postup, který musí být po dobu stavebních prací k dispozici na stavbě.

Technologický postup musí stanovit
a) návaznost a souběh jednotlivých pracovních operací,
b) pracovní postup pro danou činnost,
c) použití strojů a zařízení a specielních pracovních prostředků, pomůcek apod.,
d) druhy a typy pomocných stavebních konstrukcí (lešení, podpěrných konstrukcí, plošin apod.),
e) způsoby dopravy (svislé i vodorovné) materiálů včetně komunikací a skladových ploch,
f) technické a organizační zajištění bezpečnosti pracovníků, pracoviště a okolí,
g) opatření k zajištění staveniště (pracoviště) po dobu, kdy se na něm nepracuje,
h) opatření při pracích za mimořádných podmínek.

Pokyny pro řešení

  • Z obecného hlediska požadavky na bezpečnost stavby formulují vyhlášky Českého úřadu bezpečnosti práce. Na jejich dodržování dohlížejí pracovníci Inspektorátů bezpečnosti práce , kteří jsou účastníky kolaudačních řízení; nepožaduje se, aby s nimi byla projektová dokumentace rekonstrukcí staveb konzultována. V rámci řešení tohoto úkolu byl problém bezpečnosti při užívání rekonstruovaných objektů soustavy HK konzultován s IBP Hradec Králové. Aby se v projektech předešlo rozporům s jejich požadavky, doporučuje IBP projektovou dokumentaci konzultovat.
  • Ve východočeském regionu je možné problémy projektů i provedení staveb konzultovat s Inspektorátem bezpečnosti práce, Hradec Králové, Říční 1195, tel. 049/56 35 004.
  • Projektant rekonstrukce domu by měl po první prohlídce objektu upozornit na konstrukce, které jsou v současné době v havarijním stavu a majiteli objektu doporučit provedení bezpečnostních opatření, například ohrazení některých míst, kam mohou dopadat části konstrukcí balkónů a obvodového pláště.
  • Doporučuje se konzultovat netradiční technologie provádění, např. odstraňování balkónů, destrukce obvodového pláště atd. Pro tyto stavební práce se předpokládá vypracování technologického postupu včetně zajištění bezpečnosti práce.
  • V žádné projektové dokumentaci by neměla chybět část, která se zabývá bezpečností při provádění stavby. Pokud se v návrhu neuvažují netradiční technologické postupy, které vyžadují podrobnější údaje, je třeba alespoň upozornit obecnou formulací na nutnost dodržení platných předpisů z oblasti bezpečnosti práce na stavbách.
  • Při provádění stavebních prací nejsou často dodržována bezpečnostní opatření, např. opatření která se týkají práce ve výškách. Při opravách střech pracuje řada zahraničních dělníků bez znalosti požadavků na provádění bezpečnostních opatření. Dodavatelé stavebních prací zcela vědomě riskují jejich bezpečnost. Spoluzodpovědnost mají i stavební úřady a IBP, které neprovádějí kontrolu stavu, spoluzodpovědnost mají i zpracovatelé projektové dokumentace, kteří na nedostatky v zajištění bezpečnosti práce mají upozornit zápisem ve stavebním deníku.
  • Hlediska vyhlášky č. 174/1994 Sb., kterou se stanoví obecné technické požadavky zabezpečující užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace, se doporučuje při rozpracování projektové dokumentace konzultovat s odbornými konzultanty Sdružení pro životní prostředí zdravotně postižených v ČR. Konzultační střediska „Stavby bez bariér“ jsou v každém okrese. Východočeské oblastní poradenské středisko sídlí v Hradci Králové, ul. Fráni Šrámka, tel. 049/34 810. Zde je možné dostat informace o činnosti okresních středisek. Ministerstvo hospodářství vydalo v roce 1994 publikaci, kde jsou podrobnější pokyny pro projektování.


4 OCHRANA PROTI HLUKU

4.1 HODNOCENÍ SOUČASNÝCH AKUSTICKÝCH VLASTNOSTÍ PANELOVÉ SOUSTAVY HK

Pro hodnocení akustických vlastností stavebních konstrukcí nejsou normové postupy. Metodicky nejsprávněji by se jednotlivé vlastnosti stanovily měřením. Je však řada ověřených výpočetních postupů, kterými lze akustické vlastnosti s určitou přijatelnou tolerancí stanovit. U soustavy HK nebyla akustická měření provedena a akustické parametry konstrukcí nejsou v původních projektech uváděny. Následující posouzení má za účel stanovit akustické vlastnosti jednotlivých konstrukcí pro srovnání se současnými požadavky i jako výchozí údaj pro provádění rekonstrukcí, např. při změnách užívání některých prostor domů. V hodnocení je většinou použito několik postupů, aby se ověřila jejich tolerance. V případě dutinových panelů je reálnost výpočtu ověřena porovnáním s hodnotami měření neprůzvučnosti obdobných panelů.

Výpočty provedené programem NEPrůzvučnost ´98 navíc poskytují informace o frekvenčním průběhu neprůzvučnosti, což může být potřebné zejména v případech, známe-li frekvenční průběh zdrojů hluku.

V době výstavby domů v technologii HK nebyly žádné normové požadavky na neprůzvučnost obvodového pláště. V současné době jsou v normách určité neprůzvučnosti vyžadovány. Proto jsou provedeny i orientační výpočty neprůzvučnosti obvodových konstrukcí.

4.1.1 Akustické vlastnosti vnitřních konstrukcí

Posouzené konstrukce

  • a) stěnové mezibytové konstrukce (dutinové panely tl. 250 mm)
  • b) stropní mezibytové konstrukce
  • c) bytové železobetonové příčky tl. 60 mm

a) Stěnové mezibytové konstrukce

Oddělení bytů navzájem je provedeno stěnovými dutinovými panely tl. 250 mm. Z akustického hlediska se jedná o nehomogenní konstrukci kde o výsledné neprůzvučnosti nerozhodují dílčí skladby ale celková neprůzvučnost určité plochy. Grafický výstup výsledků viz obr. 4.

Obr. 4 Graf lab. stupně vzduchové neprůzvučnosti HK mezibytové stěn

Ověření

Pro dutinové panely není speciální výpočetní postup. Proto je reálnost výpočtu ověřována porovnáním s výsledky měření neprůzvučností obdobných panelů uvedených v odborné literatuře. Například ve stavebních tabulkách M. Rochly z roku 1987 se u podobných dutinových panelů tl. 250 mm uvádí relativní vzduchová neprůzvučnost EL = – 1 dB, což odpovídá Rw = 53 dB, R´w = 51 dB.

b) Stropní mezibytové konstrukce

Skladba má charakter těžké plovoucí podlahy. Stropní konstrukce mají následující skladbu:

  • PVC 5 mm
  • cementový potěr 10 mm
  • škvárobeton 30 mm
  • 1 lepenka + plstěnka 5 mm – separační vrstva
  • stropní dutinový panel 250 mm

Grafický výstup výsledků viz obr. 5.

c) Bytové dělicí příčky

Bytové dělicí příčky jsou železobetonové tl. 60 mm. Z hlediska akustického se jedná o jednoduchou hmotnou příčku. Grafický výstup výpočtu viz obr. 6.

Kontrola

Hmotnost příčky je m´= 0,06 · 2 500 = 150 kg/m2.

Podle graficky vyjádřené závislosti indexu vzduchové neprůzvučnosti na hmotnosti vychází Rw = 45,5 dB, tzn. w = 43,5 dB.

Rozdíl výpočtových metod: ΔR = 45,5 – 45,0 = 0,5 dB.

Obr. 5 Graf lab. hladiny kročejového hluku HK strop

Obr. 6 Graf lab. stupně vzduchové neprůzvučnosti HK bytové příčky

4.1.2 Akustické vlastnosti obvodového pláště

Posouzené konstrukce:
a) parapetní panely
b) meziokenní vložky
ba) lehké sendvičové meziokenní vložky
bb) keramické meziokenní vložky
bc) silikátové meziokenní panely

a) Parapetní panely

Parapetní část podélných průčelí byla montována ze sendvičových plynosilikátových panelů tl. 0,2 m. Skladba panelů obvodového pláště je 0,15 m plynosilikátových tvárnic mezi dvěma železobetonovými moniérkami tl. 0,025 m z betonu B 250. Tyto panely byly ukládány do drážek ve zhlaví stěnových panelů. Z akustického hlediska se jedná o hmotnou vícevrstvou konstrukci. Grafický výstup výpočtu viz obr. 7.

Kontrola

  • Skladba:
    • železobeton m´= 0,025 x 2 500 = 62,5 kg/m2;
    • plynosilikát m´= 0,15 x 600 = 90,0 kg/m2;
    • železobeton m´= 0,025 x 2 500 = 62,5 kg/m2;
    • celkem 215,0 kg/m2;
  • Podle indexové metody Rw = 28,8 log m´ – 18,2 = 48,9 dB.
  • Rozdíl výpočtových metod: ΔR = 49,0 – 48,9 = 0,1 dB.

Obr. 7 Graf lab. stupně vzduchové neprůzvučnosti HK 60 parapet

b) Meziokenní vložky

Skladba meziokenních vložek se postupně měnila. Nejdříve se používaly lehké sendvičové výplně, a vyzdívané meziokenní vložky. Později se u většiny domů v soustavě HK používaly meziokenní sendvičové panely.

ba) Lehké sendvičové meziokenní vložky

Ve starší výstavbě soustavy HK se používaly lehké sendvičové meziokenní vložky z dřevotřískových desek, mezi kterými je tepelná izolace ze skelné rohože. Akusticky se jedná o dvojitou konstrukci z lehkých stěn.

Grafický výstup výpočtu viz obr. 8.

Obr. 8 Graf lab. stupně vzduchové neprůzvučnosti

bb) Keramické meziokenní vložky

Na parapetní panely byly vyzdívány dvojité příčky z tvarovek tl. 40 mm mezi kterými byla skelná rohož. Z vnější a vnitřní strany byly omítnuty. Z akustického hlediska se jedná o dvojitou příčku z hmotných stěn. Výpočet neprůzvučnosti programem NEPrůzvučnost 98.

Grafický výstup výpočtu viz obr. 9.

Obr. 9 Graf lab. stupně vzduchové neprůzvučnosti HK MV

bc) Silikátové meziokenní panely

Meziokenní panely byly sendvičové s tepelnou izolací z pěnového polystyrénu tl. 50 mm mezi železobetonovými moniérkami s celkovou tl. 140 mm. Výpočet neprůzvučnosti programem NEPrůzvučnost 98.

Grafický výstup výpočtu viz obr. 10.

Obr. 10 Graf lab. stupně vzduchové neprůzvučnosti HK MV silikát

c) Štítová skladba

Konstrukce štítů je tvořena příčnou nosnou stěnou shodnou s vnitřními nosnými stěnami, tj. dutinovými panely tl. 0,25 m, a přisazenými tepelně obkladovými panely. Skladba těchto izolačních obkladových panelů je obdobná jako u panelů parapetních, tj. vrstva plynosilikátu mezi dvěma moniérkami tl. 0,025 m. Rozdíl oproti parapetním panelům je v tom, že vrstva plynosilikátu je zde jen 0,10 m silná, takže celková tloušťka zateplovacích panelů je pouze 0,15 m.

Grafický výstup výpočtu viz obr. 10.

d) Okna a balkónové dveře

Neprůzvučnost těchto oken byla určena ČSN 74 6101. Podle této normy měla být zajištěna neprůzvučnost Rw = 25 dB. Měřením bylo zjišťováno, že neprůzvučnost byla cca Rw = 25 až 28 dB. Při aplikaci kovotěsu se mohla neprůzvučnost zvýšit až na cca Rw = 30 dB.

e) Střecha

Skladba střechy se v průběhu realizace soustavy HK měnila. Zprvu se užívalo pěnosklo v tl. 0,05 m ukládané na stropní panely srovnané cementovým potěrem. Na deskách byl proveden asfaltový nátěr za horka a na něm lepenková krytina. Později byla na většině objektů v soustavě HK použita skladba střechy s tepelně izolační vrstvou z plynosilikátových desek tl. 0,20 m. Výpočet neprůzvučnosti programem NEPrůzvučnost 98.

Grafický výstup výpočtu viz obr. 89.

Kontrola

  • Skladba:
    • dutinový panel m´= 0,25 x 1 256 = 314,0 kg/m2;
    • škvára m´= 0,03 x 750 = 22,5 kg/m2;
    • plynosilikát m´= 0,20 x 600 = 20,0 kg/m2;
    • hydroizolace m´= 0,015 x 1 250 = 18,5 kg/m2;
    • celkem 475,0 kg/m2;
  • Podle indexové metody Rw = 29,6 log m´ – 23,7 = 55,5 dB.
  • Rozdíl výpočtových metod: ΔR = 56 – 55,5 = 0,5 dB.


4.2 POŽADAVKY Z HLEDISKA PŘEDPISŮ NA OCHRANU PŘED NEGATIVNÍMI ÚČINKY HLUKU

4.2.1 Požadavky stavebního zákona a příslušných vyhlášek

Požadavky na akustické řešení vycházejí ze stavebního zákona č. 50/1976 Sb. Ve znění novely platné od 1. 7. 1998 se v § 138a se požaduje dodržovat obecné technické požadavky na výstavbu (OTP).

Vyhláška č. 137/98 Sb. MMR ČR o obecných technických požadavcích na výstavbu požaduje v oddílu 2 „ochrana zdraví, zdravých životních podmínek a životního prostředí“ v § 22 „všeobecné požadavky“, aby stavba byla navržena a provedena takovým způsobem, aby neohrožovala život, zdraví, zdravé životní podmínky jejich uživatelů ani uživatelů okolních staveb a aby neohrožovala životní prostředí nad limity obsažené ve zvláštních předpisech, zejména následkem např. nedostatečných zvukoizolačních vlastností.

V § 25 „ochrana proti hluku a vibracím“ této vyhlášky se požaduje:

a) Stavba musí odolávat škodlivému působení vlivu hluku a vibrací. Stavba musí zajišťovat, aby hluk a vibrace působící na lidi a zvířata byly na takové úrovni, která neohrožuje zdraví, zaručí noční klid a je vyhovující pro obytné a pracovní prostředí, a to i na sousedících pozemcích a stavbách.

b) Nejvyšší hodnoty hluku a vibrací pro jednotlivé druhy staveb stanoví zvláštní předpis – vyhl. č. 13/1977 Sb.

c) Při zajišťování ochrany staveb proti vnějšímu hluku, zejména od dopravy, se musí přednostně uplatňovat opatření urbanistická před opatřeními chránícími jednotlivé stavby.

d) Všechna zabudovaná technická zařízení působící hluk a vibrace (například výtahy, čerpadla, spínače, shozy odpadků, vzduchotechnická zařízení, výměníkové stanice, trafostanice apod.) musí být v budovách s obytnými a pobytovými místnostmi umístěna a instalována tak, aby byl omezen přenos hluku a vibrací do stavební konstrukce a jejich šíření, zejména do akusticky chráněných místností (například obytných místností, pracoven, nemocničních pokojů, čítáren).

e) Instalační potrubí (vodovodní, plynovodní, vzduchotechnická, kanalizační, parovodní, teplovodní, horkovodní) se musí vést a připevnit tak, aby nepřenášela do akusticky chráněných místností hluk způsobený při jejich používání ani zachycený hluk cizí.

4.2.2 Požadavky hygienických předpisů

Základní akustické požadavky na přípustné hodnoty hluku ve vnitřním a vnějším prostředí jsou stanoveny vyhláškou ministerstva zdravotnictví ČSR č. 13/1977 Sb., ze dne 31. 1. 1977 o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, resp. přílohou „nejvyšší přípustné hodnoty hluku a vibrací“.

Vyhláška stanovuje mimo jiné nejvyšší přípustné hodnoty na hlučnost ve venkovním prostoru v závislosti na místních podmínkách, povaze hluku a denní době. Dále stanovuje přípustné hodnoty ve stavbách pro bydlení a ve stavbách občanského vybavení v závislosti na využití místnosti, povaze hluku a denní době.

Dodržení požadavků hygienických předpisů není jen záležitostí dispozičního a stavebního řešení a dodržení předepsaných hladin hluku. Je do značné míry i záležitostí provozně organizační. Tohoto problému se týká především § 9 vyhlášky č. 13/1977 Sb.

4.2.3 Požadavky technických norem

a) ČSN 73 0527 Akustika. Projektování v oboru prostorové akustiky. Prostory pro kulturní účely. Prostory ve školách. Prostory pro veřejné účely. (účinnost od 02. 1998)

Norma stanovuje přípustnou hlučnost v různých prostorách pro hluky pronikající od zdrojů uvnitř budovy nebo z venkovního prostoru, stanovuje optimální dobu dozvuku pro různé prostory a požadavky na akustické úpravy. Požadavky této normy na řešení rekonstrukcí budov realizovaných v soustavě HK se mohou uplatnit v případech, kdy některé prostory domu jsou použity pro jiné účely než bytové.

b) ČSN 73 0532 Akustika – Ochrana proti hluku v budovách a souvisící akustické vlastnosti stavebních výrobků – Požadavky (účinná od 03. 2000)

Taxativně stanovuje požadavky na stavební vzduchovou a kročejovou neprůzvučnost vnitřních dělících konstrukcí obytných budov (včetně obytných místností ve vztahu k hlučným provozům restaurací), hotelů a ubytoven, nemocnic a sanatorií, škol, kanceláří a pracoven. Rovněž stanovuje požadavky na neprůzvučnost obvodového pláště v závislosti na venkovním hluku (týká se především požadavků na neprůzvučnost oken).

Tab. 4 ČSN 73 0532, tabulka 1: Požadavky na zvukovou izolaci mezi místnostmi v budovách

Chráněný prostor (přijímací)
Položka Hlučný prostor (vysílací) Požadavky na zvukovou izolaci
    Stropy Stěny Dveře
    R´w /dB/ L´nw /dB/ R´w /dB/ Rw /dB/
A. Bytové domy (kromě rodinných domů) – Jedna obytná místnost vícepokojového bytu
1 Všechny ostatní místnosti téhož bytu, pokud nejsou funkční součástí chráněného prostoru 42 68 42
B. Bytové domy – Byt
2 Všechny místnosti druhých bytů 52 58 52
3 Veřejně používané prostory domu (schodiště, vestibuly, chodby, terasy) 52 58 52 32
4 Veřejně nepoužívané prostory domu (např. půdy) 47 63 47
5 Průchody, podchody 52 53 52 32
6 Průjezdy, podjezdy, garáže 57 48 57
7 Provozovny s hlukem LAmax ≤ 85 dB provozem nejvýše do 22.00 h 57 53 57
8 Provozovny s hlukem LAmax ≤ 85 dB s provozem i po 22.00 h 62 48 62
C. Řadové rodinné domy a dvojdomy – Byt
10 Místnosti v sousedním bytě 53 57
D. Hotely a ubytovací zařízení – Ložnicový prostor, pokoje hostů
11 Pokoje jiných hostů 52 58 47 42
12 Veřejně používané prostory (chodby, schodiště) 52 58 47 32
13 Restaurace, společenské prostory a služby s provozem do 22.00 h 57 53 57
14 Restaurace s provozem i po 22.00 h (LAmax ≤ 85 dB) 62 48 62

Poznámka:

  • Požadavky na zvukovou izolaci se přiměřeně vztahují i na obdobné prostory zde neuvedené.
  • V případech, kdy jsou v sousedství místností chráněných pře hlukem umístěny místnosti s technickým zařízením (např. strojovna výtahů, strojovna ventilace, předávací stanice, apod.) jejichž provoz je charakterizován vyššími hodnotami hluku než jsou hodnoty uvedené v tabulce 1, požadavky na neprůzvučnost je nutno stanovit na základě akustické studie.

Z tabulky 1 jsou uvedeny kromě požadavků na bytové domy i požadavky na ubytovny, které byly v řadě případů realizovány ze soustavy HK.

V ČSN 730532 jsou, jako již v předešlé normě z roku 1994) definovány požadavky na neprůzvučnost plných částí obvodového pláště a oken. Z tabulky 2 jsou uvedeny rovněž požadavky na bytové domy a ubytovny.

Tab. 5 ČSN 73 0532, část tabulky 2: Požadavky na zvukovou izolaci obvodových plášťů obytných místností bytů:

Ekvivalentní hladina akustického tlaku 2 m před fasádou LAeq,2, v dB
noc: 22.00 h až 06.00 ≤ 40 41 až 45 46 až 50 51 až 55 56 až 60 61 až 65 66 až 70
den: 06.00 h až 22.00 h ≤ 50 51 až 55 56 až 60 61 až 65 66 až 70 71 až 75 76 až 80
R´w nebo DnT,w v dB 30 30 30 33 38 43 48

Vzduchová neprůzvučnost oken se vyjadřuje váženou (laboratorní) vzduchovou neprůzvučností Rw a požadavky jsou závislé na hlučnosti venkovního prostředí a ploše okna z celkové plochy obvodové konstrukce (při pohledu z místnosti). Jestliže plocha oken zaujímá větší plochu než 50% celkové plochy obvodového pláště konstrukce v místnosti, odpovídá požadovaná vážená laboratorní vzduchové neprůzvučnosti hodnotě uvedené v tab. 2 ČSN 73 0532. Jestliže plocha oken představuje 35% až 50% celkové plochy obvodové konstrukce v místnosti, je požadovaná vážená laboratorní neprůzvučnosti okna Rw o 3 dB nižší než hodnota uvedená v tab. 2, pro okna zaujímající menší plochu než 35 % celkové plochy obvodové konstrukce v místnosti, je požadovaný index laboratorní neprůzvučnosti okna Rw o 5 dB nižší než hodnota uvedená v tab. 2.

Snížené požadavky na neprůzvučnost oken lze uplatnit, je-li neprůzvučnost plných částí minimálně o 10 dB vyšší. z toho vyplývají požadavky:


4.3 HODNOCENÍ AKUSTICKÝCH VLASTNOSTÍ SOUSTAVY HK Z HLEDISKA SOUČASNÝCH PŘEDPISŮ

Tab. 6

konstrukce Rw R´w Lw L´w požadavek hodnocení
mezibytové stěny 54 52     R´w ≥ 52 vyhovuje
mezibytový strop + podlaha     61 63 L´w ≤ 58 nevyhovuje
  54 52     R´w ≥ 52 vyhovuje
bytové příčky 45 43     R´w ≥ 42 vyhovuje
parapetní panel 49 49     viz. tab. 2 ČSN 73 0532 podle LAeq,e porovnáním s požadavky tab. 2 ČSN 73 0532
MV – lehký sendvič 37 37    
MV – keramický sendvič 43 43    
MV – silikátový sendvič 53 53    
štítové konstrukce 57 57    
střecha 56 56    
okna, balkónové dveře 25 25    


4.4 AKUSTICKÉ PROBLÉMY A DOPORUČENÍ K NAVRHOVACÍMU ŘEŠENÍ REGENERACE

  • Při regeneraci panelových objektů se vždy bude zvažovat, zda ponechat stávající okna nebo je vyměnit za nová. Jedním z aspektů by měl být požadavek na neprůzvučnost oken z hlediska požadavků ČSN 73 0532. Bude-li stávající neprůzvučnost nižší, je třeba provést výměnu nebo opatření ke zlepšení neprůzvučnosti. Pokud nelze provést výměnu oken nebo opatření ke zvýšení jejich neprůzvučnosti, je třeba jednat o výjimce z normy.
  • Zasklívání lodžií přispívá ke zvýšení akustické ochrany vnitřních prostor domu. Musí se však ověřit možnost provedení z hlediska denního osvětlení, výměny vzduchu a požární ochrany. Hlediska požární ochrany je nutné ověřit zejména v případě lodžií u domovního schodiště, kterými jsou odvětrány únikové cesty.
  • Uživatelé bytů v domech si občas stěžují na problémy s kročejovou neprůzvučností stropních konstrukcí. Podlahy jsou navrženy jako těžké plovoucí se separační vrstvou z technické plstěnky. V původní projektové dokumentaci jsou dokonce detaily styku podlahové konstrukce se stěnami, které splňují zásady pro provádění plovoucích podlah. Kvalita provádění a nedostatky v zásobování materiálem byly příčinou, že se zvukoizolační vrstva někdy neprováděla. Rovněž se někdy neprovedla ochrana separační vrstvou lepenky a po provedení vrstvy betonu byla zvukoizolační vrstva znehodnocena.

Řešení

a) Odstranění PVC a provedení lehké plovoucí podlahy.

b) Použití podlahoviny s větším kročejovým útlumem, např. textilní podlahoviny.

c) Provedení akustického podhledu pro zvýšení neprůzvučnosti (v případech, kdy nelze řešit ze strany zdroje hluku).

  • Při rekonstrukcích bytů se v současné době provádí ve velkém rozsahu podlahy z keramické dlažby. U stávajících objektů bez náležitého řešení mohou keramické podlahoviny dále zhoršit kročejovou neprůzvučnost stropní konstrukce s podlahou.
  • Ke zhoršení kročejové neprůzvučnosti může dojít nesprávným návrhem nové parketové nebo deskové podlahoviny. Návrh je potřeba ověřit výpočtem.


5 ÚSPORA ENERGIE A TEPELNÁ OCHRANA

5.1 HODNOCENÍ SOUČASNÝCH TEPELNĚ TECHNICKÝCH VLASTNOSTÍ

a) Popis konstrukcí

Objekty v soustavě HK se realizovaly od roku 1959 do roku 1975. Po prvních experimentálních objektech, které jsou z hlediska problémů spíše okrajovou záležitostí, se velký počet objektů realizoval v technologické úrovni panelové soustavy označované HK 60. Výstavba na technologické úrovni HK 60 probíhala v letech 1959 až 1965. Technologie provádění výstavby se vyvíjela. Další technologická úroveň byla označována HK 65. Poslední technologická úroveň se označovala HK 69. Z tepelně technického hlediska jsou úrovně HK 65 a HK 69 prakticky shodné. Výstavba v technologických úrovních HK 65 a HK 69 probíhala v letech 1965 až 1975. Později byla nahrazena Východočeskou krajskou materiálovou variantou T 06 B. Jednotlivé skladby konstrukcí soustavy HK jsou značeny v závorkách. V příloze jsou schémata jednotlivých skladeb (viz obr. 11, 12, 13). Stejné označení konstrukcí je uvedeno u jednotlivých tepelně technických výpočtů.

Plné části obvodového pláště podélných průčelí soustavy HK jsou tvořeny parapetními panely a meziokenními vložkami. Štíty jsou sendvičové konstrukce tvořené z nosných dutinových panelů a obkladových tepelně izolačních panelů.

Parapetní panely jsou sendvičové. U objektů v technologické úrovni HK 60 jsou parapetní panely tl. 0,2 m. Tepelně izolační vrstva obvodového pláště je tvořena 0,15 m plynosilikátových tvárnic o hmotnosti 600 kg/m3, která je mezi dvěma železobetonovými moniérkami tl. 0,025 m z betonu B 250 (skladba K6). Tyto panely byly ukládány do drážek ve zhlaví stěnových panelů. Zhlaví stěnových panelů vytváří po výšce objektů lezény, které jsou charakteristickým znakem soustavy HK 60.

U objektů v technologické úrovni HK 65 a HK 69 mají parapetní panely podélných průčelí tl. 0,24 m. Tepelně izolační vrstva obvodového pláště je tvořena 0,175 m plynosilikátových tvárnic o hmotnosti 600 kg/m3, která je mezi dvěma železobetonovými moniérkami tl. 0,04 m (vnitřní) a 0,025 m (vnější) z betonu B 250 (skladba K11). Tyto panely byly osazovány na ocelové konzoly, takže objekty v technologické úrovni HK 65 a HK 69 již nemají svislé lezény.

Meziokenní vložky v technologické úrovni HK 60 byly buď lehké sendvičové s izolací ze skelné rohože s celkovou tl. 0,076 m (skladba K3), nebo vyzdívané z keramických tvarovek s izolací ze skelné rohože v celkové tl. 0,13 cm (skladba K9).

Meziokenní vložky v technologické úrovni HK 65 a HK 69 byly již ze silikátových sendvičových panelů tl. 0,14 m (skladba K13) s tepelnou izolací 0,05 m pěnového polystyrénu.

Konstrukce štítů je tvořena příčnou nosnou stěnou shodnou s vnitřními nosnými stěnami, tj. dutinovými panely tl. 0,25 m a přisazenými tepelně obkladovými panely. Skladba těchto izolačních obkladových panelů je obdobná jako u panelů parapetních, tj. vrstva plynosilikátu mezi dvěma moniérkami tl. 0,025 m (skladba K6). Rozdíl oproti parapetním panelům je v tom, že vrstva plynosilikátu je zde jen 0,10 m silná, takže celková tloušťka zateplovacích panelů je pouze 0,15 m. Panely mají výrobní rozměry V = 2,84 m, L = 4,99 m, D = 0,15 m. V každém podlaží jsou osazeny vždy dva štítové obkladové panely na šířku štítu. Později byly vkládány, z důvodů tepelných, mezi nosné a obkladové panely heraklitové desky tl. 0,025 m (skladba K6B). Staticky byly štítové panely uvažovány jako samonosné prvky, které měly přenášet pouze svislé zatížení vlastní vahou a panely umístěnými výše. Nosným prvkem těchto panelů jsou moniérky propojené v rovině kolmé na štít, v rámci jednoho panelu sponami po 0,70 m. Vzpěrná délka byla uvažována na výšku jednoho podlaží, neboť se předpokládalo kloubové připojení do věnce v úrovni stropních panelů zabraňující posunu v hlavě panelů.

Konstrukce střechy se v průběhu realizací měnila. Na svislých štítových a podélných stěnách byly ukládány atiky zpočátku tvaru „Z“, později tvaru „L“ (výška 0,45 a 0,35 m). Atiky tvaru „Z“ byly kotveny do mazaniny prováděné na stropních panelech kotevními železy, vyčnívajícími z její spodní vodorovné části prvky. Atiky tvaru „L“ byly bez kotvení. Svislé spáry mezi atikovými panely (délky 6,24 a 3,24 m) byly vyplňovány cementovou maltou. Rovněž se měnila skladba střechy. Zprvu se užívalo pěnosklo v tl. 0,05 m, ukládané na stropní panely srovnané cementovým potěrem. Spáry mezi deskami se zalévaly asfaltem. Na deskách byl proveden asfaltový nátěr za horka a na něm lepenková krytina. Později byla používána skladba střechy s tepelně izolační vrstvou z plynosilikátových desek tl. 0,15 m nebo 0,20 m, které byly kladeny tak, že po určité vzdálenosti byly vynechávány kanálky kolmo k podélné fasádě a při atice ústily do obvodového kanálku odvětrávaného prostupy v atice. V detailu atiky byla zdůrazňována nutnost dodržet vzdálenost plynosilikátových tvárnic od atiky minimálně 0,03 m.

Obr. 11 Přehled konstrukcí obvodového pláště: experiment HK

Obr. 12 Přehled konstrukcí obvodového pláště: experiment HK 60

Obr. 13 Přehled konstrukcí obvodového pláště: experiment HK 65

b) Hodnocení

Z hlediska současných tepelně technických vlastností a energetických požadavků jsou objekty realizované stavební soustavou HK nevyhovující. Jednotlivé konstrukce byly posouzeny tepelně technickými výpočty a jejich výsledky jsou uvedeny v tab 7.

Tab. 7

Konstrukce označení skladby R m2K/W k W/m2K tip °C roční bilance kondenzace (kg/m2)
Gk Gv GvGk
HK exp. parapetní panel K1 0,460 1,592 13,8 0,3126 2,6018 2,2893
HK exp. skladba štítu K2 0,501 1,495 14,3 0,0559 2,5886 2,5327
HK exp. meziokenní vložka K3 1,521 0,592 18,3 nedochází ke kondenzaci
HK exp. jednoplášťová střecha K4 1,262 0,699 17,9 větrání vzduch. kanálky
HK 60 parapetní panel K5 0,537 1,417 14,6 0,3493 2,5521 2,2028
HK 60 skladba štítu K6 0,544 1,403 14,7 0,0082 6,4982 6,4900
HK 60 skladba štítu s heraklitem K6B 0,699 1,153 15,8 0,0101 6,3187 6,3085
HK 60 meziokenní výplň (ker.) K9 0,646 1,228 15,5 3,7322 6,7609 3,0286
HK 60 jednoplášťová střecha K10 0,995 0,860 17,1 větrání vzduch.kanálky
HK 65 parapetní panel K11 0,631 1,251 15,4 0,1969 2,4752 2,2783
HK 65 skladba štítu K12 0,544 1,403 14,7 0,0082 6,4982 6,4900
HK 65 meziokenní panel K13 1,349 0,659 18,0 0,5362 1,1116 0,5754
HK 65 jednoplášťová střecha K14 0,995 0,860 17,1 větrání vzduch. kanálky

c) Hlavní a častěji se projevující tepelně technické problémy

1) Nízké tepelné odpory jednotlivých konstrukcí.

2) Výskyt tepelných mostů s povrchovými teplotami pod teplotou rosného bodu.

3) Nevyhovující funkce výplní otvorů (okna, balkónové dveře).

4) Velké tepelné ztráty, vysoké náklady na vytápění, nevyhovující tepelná charakteristika objektů.

5.1.1 Hodnocení tepelných odporů obvodových konstrukcí

Tepelné odpory všech obvodových konstrukcí domů v panelové soustavě HK jsou z hlediska současných požadavků na tepelné odpory nevyhovující.

5.1.2 Hodnocení bilance kondenzace vodní páry

Z tepelně technických výpočtů v příloze a z přehledné tabulky výpočtů vyplývá, že kromě jednoplášťové střechy jsou u stávajících konstrukcí vyhovující celoroční bilance kondenzace vodní páry. U střech byl prováděn systém větracích kanálků ve vrstvě plynosilikátových tvárnic napojených na kanálek kolem atik, který je odvětraný do vnějšího prostředí otvory v atikách. Funkce tohoto systému záležela na správnosti realizace, zejména na průchodnosti větracího kanálku kolem atiky. Prakticky se ověřilo, že u správně provedených střech byl navržený systém vyhovující.

5.1.3 Hodnocení povrchových teplot

Uvažujeme vnitřní výpočtovou teplotu ti = 20 °C, tzn. výpočtovou teplotu vnitřního vzduchu tap = 21 °C. Pro tuto teplotu a výpočtovou relativní vlhkost vnitřního vzduchu je teplota rosného bodu tw = 12,9 °C. Porovná-li se tato hodnotu s výsledky uvedenými v tab. 7 vychází všechny vnitřní povrchové teploty nad teplotou rosného bodu. Uvažuje-li se normou požadovaná minimální teplota vnitřního povrchu tsi,N = 13,4 °C, vychází všechny povrchové teploty vyšší. Jedná se však o ideální skladby bez míst, kde jsou konstrukční tepelné mosty.

U soustavy HK 60 se kromě míst nutných konstrukčních tepelných mostů objevuje detail, který je z hlediska dnešních konstrukčních zásad zcela nevyhovující. Jedná se o osazení parapetních panelů v drážce stěnového panelu, které probíhá až do vnějšího prostředí. Toto spojení bylo posouzeno výpočtem dvojrozměrného vedení tepla pomocí programu ARE´98. Číselný výstup je redukován a zaměřen na problémová místa vnitřního rohu.

Výpočet č. 1 – dvourozměrné vedení tepla – lezéna HK 60

Zadány běžné vnitřní podmínky obytné místnosti, tzn. ti = 20 °C, tap = 21 °C, ji = 60 %.

Grafický výstup – termovizní zobrazení průběhu teplot (viz obr. 14).

Obr. 14 Termovizní zobrazení průběhu teplot – obytná místnost

Výpočet č. 2 – dvourozměrné vedení tepla – lezéna HK 60

Zadány vnitřní podmínky koupelny, tzn. tap = 24 °C, ji = 90 %.

Grafický výstup – termovizní zobrazení průběhu teplot (viz obr. 15).

Obr. 15 Termovizní zobrazení průběhu teplot – koupelna

5.1.4 Hodnocení tepelně technických vlastností otvorových výplní

Bytová okna a balkónové dveře jsou zdvojené, tzv. typové. V projektu se uvažovalo s těmito vlastnostmi:

  • součinitel prostupu tepla k = 2,9 W/m2·K;
  • součinitel spárové provzdušnosti i = 1,4·10-4m3s-1/m·Pa0,67.

Okna domů HK jsou stará cca 30 let. Při předpokládané životnosti 40 roků je jejich životnost téměř u konce. Stav oken většinou odpovídá použití nekvalitního výrobku a zanedbané údržbě. Vnější tmelení skel bývá místy velmi poškozené. Nátěry oken bývají neobnovované a dožilé, místy jsou dřevěné konstrukce již bez nátěru a dřevo zpuchřelé. Rámy okenních křídel jsou vlivem atmosférických podmínek a vlivem nedostatečné údržby poškozené. Okna jsou většinou opatřena kovotěsem. Ten však je většinou již poškozený a nefunkční, způsobuje špatnou manipulaci s okny a neumožňuje potřebné zavření oken a efektivní větrání. V současné době plní spíše opačnou funkci než byla jeho původní. Podle informací uživatelů bytů dochází v zimním období ke značnému rosení oken uvnitř na vnějším skle a k vytékání kondenzátu po parapetu (v zimním období voda na skle namrzá), ke kondenzaci kolem oken, k zatékání v horních částech oken a ke vzniku plísní na ostění. Vzhledem k nákladům na výměnu oken za nová se bude často zvažovat ponechání stávajících oken a možnosti repase.

Na schodištích se používaly nejdříve dřevěné stěny s balkónovými dveřmi, později kovové prosklené stěny. Tyto stěny a výplně mají jednoduché zasklení. Z hlediska energetického se jedná o zcela nevyhovující stav.

5.1.5 Hodnocení energetických vlastností objektů

Energetické požadavky na obytné budovy se podle současné ČSN 73 0540 Tepelná ochrana budov vyjadřují pomocí celkové tepelné charakteristiky v závislosti na geometrické charakteristice budovy. Tepelná charakteristika domů v soustavě HK nevyhovuje současným požadavkům.

Jedním ze základních dokumentů pro hodnocení vlastností objektů je energetický audit. Jedná se o popis stavební a energetické kvality panelové budovy. Z energetického hlediska se základní posouzení provádí vytvořením modelu pro výpočet tepelných ztrát. Tepelné ztráty se většinou hodnotí pomocí obálkové metody a denostupňů.

Příklad hodnocení domu v soustavě HK:

Tab. 8 Výpočet tepelných ztrát a spotřeby tepla na vytápění

Program: VTZ1 – TEPELNÉ ZTRÁTY BYTOVÉHO DOMU HK 60 Soubor: SERVER1
Autor programu: Ing. Miroslav Ježek, CSc. Datum: 3. 3. 1999
Objekt: Hradec Králové, Severní 749-75 Zakázka: 99 011 SEV ZTT
Poč. bytů: 216 Poč. NP: 8 Konstr. v.: 2,85 m    
Obestavěný prostor Vn podle ČSN 73 4055/62: 41 014,24 m3    
Varianta: stávající stav

Vstupní údaje podle ČSN 06 0210/94 a ČSN 38 3350/88 – změna a/91

Venkovní teplota te -15,0 °C Teplota obyt. místností ti 20,0 °C
Teplota země tgr 2,0 °C Střední vnitřní teplota tis 18,0 °C
Teplota prostor domov. vybavení 10,0 °C Střední venk. teplota tes 3,9 °C
Číslo B: 8 Číslo M: 0,7 Počet vytápěcích dnů: 244 Denostupňů: 3 412

Tepelné ztráty provzdušností spar

Druh výplně t(i) dél. spar L i Lxi ztráta jednotka
okna uličního průčelí 20,0 3 110,40 1,40 4 354,56 110 954 W
okna zadního průčelí (vč. bal. dv.) 20,0 5 616,00 1,40 7 862,40 200 334 W
okna schodiště 10,0 1 555,20 1,40 2 177,28 39 626 W
dveře lodžií 10,0 776,60 1,40 1 087,24 19 788 W
vstupní skl. stěny 10,0 191,70 3,60 690,12 12 560 W
Infiltrací celkem: 20=H10 11249,90   16 171,60 383 263 W

Tepelné ztráty prostupem

Druh konstrukce t(i) plocha A k A * del. t ztráta jednotka
Svislé stěny            
štíty 20,0 494,00 1,142 17 290,00 19 745 W
uliční průčelí MV 20,0 282,24 1,228 9 878,40 12 131 W
uliční průčelí parapety a ost. 20,0 1 645,64 1,417 57 597,23 81 615 W
uliční průčelí schodiště 10,0 828,90 1,417 20 722,50 29 364 W
zadní průčelí MV 20,0 282,24 1,228 9 878,40 12 131 W
zadní průčelí parapety a ost. 20,0 2 720,78 1,417 95 227,13 134 937 W
boční stěny lodžií 20,0 440,64 1,417 15 422,40 21 854 W
Svislé neprůsvitné stěny celkem:   6 694,43   226 016,05 311 776 W
Okna, dveře            
okna uličního průčelí 20,0 907,20 2,900 31 752,00 92 081 W
okna zadního průčelí (vč.bal.dv.) 20,0 1 598,40 2,900 55 944,00 162 238 W
okna schodiště 10,0 453,60 2,900 11 340,00 32 886 W
dveře na lodžii 20,0 201,60 2,900 7 056,00 20 462 W
vstupní skl. stěny 10,0 275,40 7,000 6 885,00 48 195 W
Transparentní výplně celkem:   3 436,20   112 977,00 355 862 W
Střecha            
ST1 20,0 1 798,87 0,860 62 960,45 54146 W
ST2 20,0 0,00 0,000 0,00 0 W
Střecha celkem:   1 798,87   62 960,45 5 4146 W
Vnější obálka celkem:   11 929,50   401 953,50 721 784 W
 
Strop nad techn. podlažím: 20,0 1 798,87 1,800 1 654,24 2 978 W
Stěny vnitřní: 10,0 0,00 0,000 0,00 0 W
Střecha celkem: 10,0 1 798,87 0,000 14 390,96 0 W
Vnitřní obál.celkem: 20=H10 3 598,74   16 045,20 2 978 W
 
Tepelné ztráty celkem: 1 108 024 W
Tepelné ztráty celkem při te = -15 a B = 8 (výchozí podmínky pro tep.char.): 1 108 024 W

Rozdělení tepelných ztrát: svislé stěny 311 776 W 28,14 %
střecha 54 146 W 4,89 %
okna prostupem 355 862 W 32,12 %
okna infiltrací 383 263 W 34,59 %
vnitřními kcemi 2 978 W 0,27 %
kce na terénu 0 W 0,00 %
celkem 1 108 024 W 100,00 %

Srovnání s jinou variantou: srovnávací varianta: 1 108 024 W 100,00 %
tato varianta: 1 108 024 W 100,00 %
úspora: 0 W 0,00 %

Celková tepelná chrakteristika objektu (kritérium ČSN 73 0540-2)

An = 12 828,94 m2
Vn = 41 014,24 m3
An/Vn = 0,31
qc = 0,77

Normový požadavek qcn pro obytné budovy: výsledné qc musí být menší než normové qcn.

Součinitel typu budovy e1: 1   (podle ČSN 73 0540-2)
qcn = 0,61 přípustná nevyhovuje
qcn = 0,44 požadovaná nevyhovuje
qcn = 0,35 doporučená nevyhovuje

ROČNÍ SPOTŘEBA TEPLA NA VYTÁPĚNÍ (podle ČSN 38 3350)

střední teplota vnitřního vzduchu budovy tis = 18,0 °C
střední teplota venkovního vzduchu v topném období tes = 3,9 °C
počet dnů v topném období d d = 244 dny
počet denostupňů D18 = 3 412 dK
tepelná charakteristika qc = 0,77
obestavěný prostor (podle ČSN 73 0540) V = 41 014,24 m3
roční odběr tepla pro vytápění Qoa = 12 191,50 GJ

Spotřeba energie na vytápění měrného bytu (MWh/rok,byt 200 m3 v oblasti s te = -15 °C)

celkový počet bytů v objektu nb = 216
půdorysná plocha i-tého podlaží S = 1 798,87 m2
konstrukční výška podlaží kv = 2,85 m
počet podlaží np = 8
výška obytných podlaží celého objektu h = 22,8 m
obestavěný prostor Vn = 41 014,24 m3 kontrola: 41 014,24
objem na jeden byt Vb = 189,88 m3 přep.koef.: 1,053293
celková skutečná tepelná ztráta Qo = 1 108 023,97 W
tepelná ztráta průměrného skutečného bytu Qb = 5 129,74 W
tepelná ztráta bytu 200 m3 Qb200 = 5 403,12 W
tepelná ztráta bytu 200 m3 v obl. te = -15°C Qb200(-15) = 5 403,12 W při te = -18 °C upravit

Spotřeba energie na měrný byt:

při nepřetržitém vytápění E = 11,35 MWh/měrný byt a rok
při přerušovaném vytápění E = 9,73 MWh/měrný byt a rok


5.2 POŽADAVKY A ŘEŠENÍ PŘI REGENERACI OBJEKTŮ

Z tepelně technického a energetického hlediska je při regeneraci panelových objektů třeba navrhnout takové úpravy, které dostanou vlastnosti konstrukcí a objektu na požadovanou současně platnou normu ČSN 73 0540 Tepelná ochrana budov. Před zahájením prací na návrhu regenerace je třeba s investorem projednat, zda návrhem neřešit dosažení normou doporučených hodnot. Podkladem bude energetický audit, který prověří varianty úprav, jejich energetických efektů, nákladů a návratností.

5.2.1 Požadavky a řešení z hlediska tepelných odporů

5.2.1.1 Požadavky na řešení z hlediska tepelných odporů

Pro stanovení požadovaného normového tepelného odporu RN platí v ČSN 73 9542-2 obecný vztah:

\begin{gathered}
R_\text{N}=\frac{|t_\text{i}-t_\text{e}|}{q_\text{k}\cdot e_1\cdot e_2\cdot e_3}
\end{gathered}

kde je:

ti … výpočtová vnitřní teplota ve °C;
te … výpočtová venkovní teplota ve °C ve smyslu ČSN 06 0210;
qk … charakteristická hustota tepelného toku ve W/m2;
qk … 13 W/m2 … doporučená hodnota;
qk … 19 W/m2 … požadovaná hodnota;
qk … 30 W/m2 … hodnota přípustná pro rekonstrukce;
e1 … součinitel typu budovy;
e1 … 1,00 pro budovy obytné a občanské s převážně dlouhodobým pobytem lidí;
e1 … 1,20 pro budovy občanské ostatní a pro budovy výrobní průmyslové pro velmi lehkou práci;
e1 … 1,50 pro budovy výrobní průmyslové pro lehkou práci;
e1 … 1,80 pro budovy výrobní průmyslové pro středně těžkou práci a těžkou práci, budovy zemědělské a ostatní;
e2 … součinitel typu konstrukce;
e2 … 2,00 pro stěny mezi vnitřními prostory se shodným režimem regulace vytápění;
e2 … 1,00 pro vnější stěny, střechy strmé se sklonem větším než 45°, vnitřní stropy, stěny mezi vnitřními prostory s odlišným režimem regulace vytápění, konstrukce přilehlé k terénu;
e2 … 0,80 pro střechy šikmé se sklonem od 5° do 45°;
e2 … 0,67 pro střechy ploché se sklonem do 5° včetně, stropy pod nevytápěným prostorem, podlahy nad nevytápěným prostorem;
e3 … součinitel tepelné akumulace konstrukce;
e3 … 1,00 pro vnitřní konstrukce s plošnou hmotností vnitřních vrstev, tj. všech vrstev od vnitřního líce k tepelně izolační vrstvě včetně, nad 100 kg/m2;
e3 … 0,87 pro vnitřní konstrukce s plošnou hmotností vnitřních vrstev do 100 kg/m2.

Pro teplotní oblast s te = -15 °C vychází u bytových objektů tyto normové hodnoty tepelných odporů obvodových stěn:

RND = 1,85 m2K/W nebo RND = 2,10 m2K/W (při e3 = 0,87) … požadovaná hodnota,

RNP = 2,70 m2K/W nebo RNP = 3,10 m2K/W (při e3 = 0,87) … doporučená hodnota.

Ploché střechy:

RND = 2,75 m2K/W … požadovaná hodnota;

RNP = 4,00 m2K/W … doporučená hodnota;

Požadované hodnoty RN pro budovy obytné a občanské s převážně dlouhodobým pobytem lidí pro absolutní hodnotu rozdílu rozdíl teplot (ti – te) ≤ 38 °C jsou uvedeny v ČSN 73 0540-2, změně 1 z listopadu 1997.

5.2.1.2 Řešení z hlediska tepelných odporů

Střechy

Potřeby doplnění tepelného odporu:

  • na úroveň současných požadavků ΔR = 2,00 m2K/W, tj. 60 mm dodatečná tepelná izolace (DTI);
  • na úroveň doporučených požadavků ΔR = 3,35 m2K/W, tj.100 mm dodatečná tepelná izolace (DTI).

Jako DTI (dodatečná tepelná izolace) se uvažuje materiál se součinitelem tepelné vodivosti λ = 0,04 W/mK.

Varianty řešení:

Dodatečná vnější kontaktní tepelná izolace s ponecháním současné skladby.

Výhody: nižší náklady, nižší pracnost, okamžité řešení event. zatékání.

Problémy: pomalé odstraňování stávající vlhkosti, možnost vysychání do bytů (vlhké skvrny na stropě), problémy s vytvořením dostatečného spádu hydroizolace z důvodů nízkých atik. V průběhu výstavby těchto domů byly používány 3 typy atik. Nejčastější typ atik jsou panely tvaru „L“ s výškou 350 mm.

Řešení problémů: instalace odvětrávacích komínků, zvýšení atik.

Dodatečné vytvoření dvouplášťové střechy bez ponechání současného souvrství. Jako nejvhodnější by byla dřevěná konstrukce s využitím pro architektonickou úpravu objektu.

Formy řešení:

a) nízká dvouplášťová střecha,
b) nízký krov.

Úplná rekonstrukce střechy s vytvořením půdního prostoru využitelného jako půdní bytové nástavby. Tato řešení bývají podporována státními dotacemi.

Dodatečné vnitřní zateplení

Při řešení lokálních problémů i jako forma svépomocného přístupu uživatelů bytů se osvědčuje i vnitřní zateplení stropů bytů posledního podlaží. Pro svépomocný způsob jsou využívány tenké polystyrénové lepené desky s různým povrchovým dezénem. U provedených zateplení je zjišťován i pocit lepší tepelné pohody zvýšením povrchové teploty stropu. V případě větší tloušťky tepelné izolace a při použití materiálů s nižším difuzním odporem je třeba uvažovat skladbu s parozábranou.

Podélná průčelí

Podélná průčelí jsou tvořena parapetními panely, meziokenními vložkami, podatikovými panely a výplněmi otvorů.

Parapetní panely podélných průčelí jsou sendvičové s tepelnou izolací z plynosilikátu. Nízký tepelný odpor je daný použitým izolačním materiálem a jeho tloušťkou. Podle výpočtů vychází tepelný odpor R = 0,54 m2K/W. Skutečný tepelný odpor může být ovlivněn vlhkostním stavem plynosilikátu, který souvisí se statickou závadou, která způsobuje trhliny ve vnější železobetonové vrstvě parapetních panelů.

Potřeby doplnění tepelného odporu:

  • na úroveň současných požadavků ΔR = 1,46 m2K/W, tj. 60 mm dodatečná tepelná izolace (DTI);
  • na úroveň doporučených požadavků ΔR = 2,36 m2K/W, tj.100 mm dodatečná tepelná izolace (DTI).

Jako DTI se uvažuje materiál se součinitelem tepelné vodivosti λ = 0,04 W/mK.

Varianty řešení:

Dodatečná vnější kontaktní tepelná izolace s ponecháním současné skladby.

Výhody: Současné řešení tepelných mostů.

Problémy: Nutnost ověření statické únosnosti.

Dodatečný vnější nekontaktní tepelně izolační systém s ponecháním současné skladby.

Výhody: současné řešení tepelných mostů.

Problémy: Omezená možnost mechanického kotvení.

Nevýhody: Množství stavebních detailů.

Dodatečné vnitřní zateplení

Je možné při řešení lokálních problémů i jako forma svépomocného přístupu uživatelů bytů. Při větší tloušťce tepelné izolace a při použití materiálů s nižším difuzním odporem je třeba uvažovat skladbu s parozábranou.

Meziokenní vložky

U starších objektů se vyskytují meziokenní vložky PSV ve skladbě K2. Jejich stav bývá v současné době velmi špatný.

Varianty řešení:

Výměna za novou meziokenní vložku PSV.

Přichází v úvahu při výměně oken. Umožní použití různých materiálů pro vnější plášť, což může být využitelné při architektonickém řešení nového vzhledu objektu.

Vyzdění nové konstrukce meziokenní vložky.

Jako podklad pro vnější dodatečné zateplení. Přichází v úvahu při ponechání stávajících oken.

U většiny objektů v systému HK jsou meziokenní vložky HSV ve skladbě K9. Často se v nich vyskytují trhliny způsobené tlakem parapetních panelů. V případě trhlin je potřeba rozhodnout, zda se jedná o rozsáhlejší statickou závadu nebo zda jsou trhliny ojedinělé. Tepelný odpor vychází R = 0,6 m2K/W.

Potřeby doplnění tepelného odporu:

  • na úroveň současných požadavků ΔR = 1,40 m2K/W, tj. 60 mm DTI;
  • na úroveň doporučených požadavků ΔR = 2,30 m2K/W, tj.100 mm DTI.

Jako DTI se uvažuje materiál se součinitelem tepelné vodivosti λ = 0,04 W/mK.

Varianty řešení:

Dodatečná vnější kontaktní tepelná izolace s ponecháním současné skladby.

Výhody: Současné řešení tepelných mostů.

Problémy: Nutnost ověření statického stavu.

Dodatečný vnější nekontaktní tepelně izolační systém s ponecháním současné skladby.

Problémy: Omezená možnost mechanického kotvení. Malá tloušťka okenní konstrukce pro provedení zateplení vnějšího ostění.

Dodatečné vnitřní zateplení

Je možné při řešení lokálních problémů i jako forma svépomocného přístupu uživatelů bytů. Při větší tloušťce tepelné izolace a při použití materiálů s nižším difuzním odporem je třeba uvažovat skladbu s parozábranou.

Konstrukce štítů

Štítové konstrukce jsou tvořeny nosnými stěnovými panely a zateplovacími přiloženými samonosnými panely. Podle výpočtů vychází tepelný odpor R = 0,55 m2K/W. Skutečný tepelný odpor může být ovlivněn vlhkostním staveb plynosilikátu, který souvisí se statickou závadou, která způsobuje trhliny ve vnější železobetonové vrstvě parapetních panelů.

Potřeby doplnění tepelného odporu:

  • na úroveň současných požadavků ΔR = 1,45 m2K/W, tj. 60 mm DTI;
  • na úroveň doporučených požadavků ΔR = 2,34 m2K/W, tj.100 mm DTI.

Jako DTI se uvažuje materiál se součinitelem tepelné vodivosti λ = 0,04 W/mK.

Varianty řešení:

Dodatečná vnější kontaktní tepelná izolace s ponecháním současné skladby.

Problémy: Nutnost ověření statické únosnosti. Častá nutnost nejdříve provést statickou sanaci.

Dodatečný vnější nekontaktní tepelně izolační systém s ponecháním současné skladby.

Výhody: Možnost spojení zateplení se statickou sanací.

Problémy: Nutnost ověření statické únosnosti. Častá nutnost nejdříve provést statickou sanaci. Omezená možnost mechanického kotvení.

Dodatečné vnitřní zateplení

Je možné při řešení lokálních problémů i jako forma svépomocného přístupu uživatelů bytů. Při větší tloušťce tepelné izolace a při použití materiálů s nižším difuzním odporem je třeba uvažovat skladbu s parozábranou.

Ostatní problémy při zateplování domů realizovaných v soustavě HK

Soustava HK 60 má několik typických poruch a závad, které je v případě přípravy dodatečného zateplení třeba řešit. Statické problémy a poruchy jsou podrobněji popsány ve statické části. Jedná se zejména o závady:

a) Trhliny v panelech obvodového pláště.
b) Oddělování obkladových štítových panelů od nosné konstrukce.
c) Poruchy v zavěšení a napojení balkonů.
d) Vysouvání atikových panelů.
e) Větrání bytů.
f) Architektonické problémy.

Statické problémy a) až d), které je nutné před zateplením řešit ve spolupráci se statikem, jsou uvedeny v části I.

e) Větrání bytů

Současně se zateplením objektu je třeba řešit větrání bytu tak, aby se zajistila optimální vlhkost a eliminovaly podmínky pro vznik plísní. Současný větrací systém nezajistí potřebné parametry výměny vzduchu, zejména při snížení infiltrace oken při energetických úpravách nebo výměně oken.

Řešení:

Podtlakový systém větrání bytů pomocí větracích systémů vyvinutých pro rekonstrukce objektů.

f) Architektonické problémy

Regenerace panelových domů soustavy HK s provedením dodatečného zateplení je jedinečnou příležitostí ke zlepšení jejich architektonického vzhledu. Provádění regenerací domů by mělo předcházet zásadní rozhodnutí o urbanistickém a architektonickém řešení sídliště nebo skupiny domů. Jedná se o použití barev a jejich geometrii (negativní příklady na sídlišti Slezské Předměstí – sever), o provádění střešních nástaveb (negativní příklad na sídlišti Nové Město – Malecí, obr. 29). Tvarově a dispozičně lze při regeneraci řešit balkóny (zimní zahrady) a vstupní objekty. Při regeneracích panelových domů lze využít popínavou zeleň na spodních částech fasád (obr. 33). Z důvodů uplatnění architektonických požadavků by měly návrhy zateplení podléhat stavebnímu řízení s podmínkami ve stavebním povolení. Útvar hlavního architekta by měl v předstihu stanovit podmínky řešení, aby majitelé domů získali včas informace o možnostech regenerace panelových domů.

Obr. 16 Hradec Králové – Slezské předměstí, sever – zateplený dům HK 60

Obr. 17 Hradec Králové – Slezské předměstí, sever – zateplený dům HK 60

Obr. 18 Hradec Králové – Slezské předměstí, sever – zateplený dům HK 60

Obr. 19 Hradec Králové – Slezské předměstí, sever – zateplený dům HK 60

Obr. 20 Hradec Králové – Slezské předměstí, sever – zateplený dům HK 60, úprava vstupní části

Obr. 21 Hradec Králové – Slezské předměstí, sever – zateplený dům HK 60, bez úpravy vstupní části

Obr. 22 Hradec Králové – Slezské předměstí, sever – zasklívání lodžií domů HK 60

Obr. 23 Hradec Králové – Slezské předměstí, sever – zateplený štít domu HK 60

Obr. 24 Hradec Králové – Slezské předměstí, sever – zasklívání lodžií domů HK 60

Obr. 25 Hradec Králové – Slezské předměstí, sever – zateplený dům HK 60, energetické úpravy v modulu schodiště

Obr. 26 Hradec Králové – Slezské předměstí, sever – zateplený dům HK 60, stav před energetickými úpravami v modulu schodiště

Obr. 27 Hradec Králové – Slezské předměstí, sever – rozpadávání balkónových desek

Obr. 28 Hradec Králové – Slezské předměstí, sever – betonové úlomky spadlé z balkónových desek na chodník v blízkosti kočárkárny

Obr. 29 Nové Město n.M. – Malecí – různost přístupu k regeneraci domů HK 60

Obr. 30 Nové Město n.M. – Malecí – zatékání do stropů v místech kotvení balkónů

Obr. 31 Nové Město n.M. – Malecí – střešní nástavba

Obr. 32 Hradec Králové – Kouty – úpravy vstupu a balkonů domu HK 60

Obr. 33 Hradec Králové – Kouty – úpravy vstupu a balkonů domu HK 60

Obr. 34 Hradec Králové – Kouty – výtvarné řešení štítů

Obr. 35 Hradec Králové – Labská kotlina – vzrůst stromů v blízkosti objektu, problém stínění dolních bytů

5.2.2 Požadavky a řešení z hlediska celoroční bilance kondenzace vodní páry

5.2.2.1 Požadavky na řešení z hlediska celoroční bilance kondenzace vodní páry

  • Požadavky jsou definovány v ČSN 72- 0540-2:
    • S omezenou kondenzací vodní páry uvnitř konstrukce mohou být navrženy stěny, stropy a střechy, u kterých jsou splněny všechny tyto podmínky:
  • a) zkondenzovaná vodní pára neohrozí požadovanou funkci konstrukce */,
  • b) roční bilance zkondenzované a vypařené vodní páry je Gk < Gv,
    • kde Gk je celoroční množství zkondenzované vodní páry uvnitř konstrukce, v kg/m2, rok a Gv celoroční množství vypařené vodní páry v kg/m2, rok
  • c) celoroční množství zkondenzované vodní páry je
    • pro jednoplášťové střechy Gk < 0,1 kg/m2, rok,
    • pro ostatní konstrukce Gk < 0,5 kg/m2, rok.
  • */ Ohrožením požadované funkce je obvykle podstatné zkrácení předpokládané životnosti konstrukce, snížení vnitřní povrchové teploty konstrukce vedoucí ke vzniku plísní, objemové změny a výrazné zvýšení hmotnosti konstrukce mimo rámec rezerv statického výpočtu, zvýšení hmotnostní vlhkosti materiálu na úroveň způsobující jeho degradaci.

5.2.2.2 Řešení z hlediska celoroční bilance kondenzace vodní páry

Zásadou z hlediska kondenzace je, aby vrstvy s vyšším difuzním odporem byly co nejblíže k vnitřnímu povrchu.

Z hlediska celoroční bilance kondenzace vodní páry jsou výhodnější větrané nekontaktní zateplovací systémy a větrané dvouplášťové střechy. Obvodové konstrukce systému HK umožňují aplikovat běžné vrstvené kontaktní zateplovací systémy. Bilanci kondenzace je nutné ověřit výpočtem.

5.2.3 Požadavky a řešení z hlediska povrchových teplot

5.2.3.1 Požadavky z hlediska povrchových teplot

Požadavky jsou definovány v ČSN 73 0540-2:94, čl. 3.1:

Stěny, stropy a podlahy v prostorech s relativní vlhkostí vnitřního vzduchu φiv < 80 %, musí vykazovat v každém místě konstrukce vnitřní povrchovou teplotu tsi ve °C, bezpečně nad teplotou rosného bodu tw podle vztahu:

\begin{gathered}
t_\text{si}\gt t_\text{si,N}=t_\text{w}+\Delta t_\text{w1}+\Delta t_\text{w2}
\end{gathered}

kde je:

tsi … vnitřní povrchová teplota
tsi,N … podle normy přípustná vnitřní povrchová teplota
tw … teplota rosného bodu ve °C, odpovídající výpočtové teplotě vnitřního vzduchu ta a relativní vlhkosti φiv
Δtw1 … bezpečnostní přirážka zohledňující způsob vytápění ve °C, stanovená z tab. 1 ČSN 73 0540-2.
Δtw2 … bezpečnostní přirážka zohledňující tepelnou akumulaci konstrukce, ve °C, která je:
Δtw2 … = 0 pro všechny konstrukce, které mají plošnou hmotnost vrstev, od vnitřního líce k tepelně izolační vrstvě včetně vyšší než 180 kg/m2, nebo mají součinitel prostupu tepla k menší než 0,55 W/m2K,
Δtw2 … = (k – 0,45) / 2 pro ostatní vnější konstrukce.

5.2.3.2 Řešení z hlediska povrchových teplot

Soustava HK 60 má závadný tepelný most ve styku příčně nosných stěn s parapetními panely podélných průčelí. Jedná se o detail bez jakékoliv tepelné izolace. Vysunutá lezéna zvětšuje vnější ochlazovanou plochu a zvětšuje tok chladu do konstrukce. V řadě případů dispozičního řešení se tento detail vyskytuje v návaznosti na prostor koupelny.

Řešení:

Prakticky jediným správným řešením je vnější zateplení, při kterém tepelná izolace zakryje lezénu. Zcela chybné je řešení s ukončením tepelné izolace u lezény.

Problémy:

Lezéna bývá omítnuta. Ze statických důvodů (vytvoření kloubu v místě napojení parapetního panelu) bývá tato omítka poškozena. Pro kontaktní zateplení je potřeba osekat uvolněnou omítku a provést vyspravení podkladu.

Dalším problémem je vzhledové řešení lezény. Pokud je architektonický záměr svislé prvky lezény zachovat, nastává problém v místě oken, kde není místo pro dostatečnou tloušťku tepelné izolace. Řešení je jednodušší při výměně oken. Na řešení tohoto detailu je třeba se zaměřit v návrhu zateplení a zvolenou variantu řešení zakreslit v různých úrovních vodorovných řezů.

U objektů v soustavě HK lze většinou bez problémů zateplit i vnější ostění oken.

5.2.4 Požadavky a řešení otvorových výplní

5.2.4.1 Požadavky na otvorové výplně

Požadavky jsou definovány v ČSN 73 0540-2:94, čl. 3.2.3:

Součinitel prostupu tepla výplní otvorů kok,p, ve W·m-2·K-1, musí splňovat podmínku kok,pkok,N

Obecně platí vztah:

\begin{gathered}
k_\text{ok,N}=\frac{q_\text{k,ok}}{(t_\text{i}-t_\text{e})+7}
\end{gathered}

kde qk,ok je charakteristická hustota tepelného toku výplní otvorů.

Pro budovy obytné a občanské s převážně dlouhodobým pobytem lidí se uvažuje qk,ok = 120 W/m2. Potom vychází: kok,N = 120 / (20-(-15))+7= 2,85 W/m2K.

Rámy oken a balkónových dveří v prostorech s relativní vlhkostí vnitřního vzduchu φi < 60 % musí vykazovat v každém místě povrchovou teplotu nad teplotou rosného bodu.

Rekonstrukce okenních výplní vždy souvisí s výměnou vzduchu. Řešení rekonstrukce musí zajistit minimálně požadovanou přirozenou výměnu vzduchu v bytech.

5.2.4.2 Řešení otvorových výplní

Varianty řešení:

Kompletní rekonstrukce

Při této opravě lze předpokládat nutnost výměny některých dřevěných částí, kompletní výměnu kování a provedení celková repase. Lze doporučit při ojedinělých opravách málo poškozených oken. Snížení prostupu tepla lze dosáhnout osazením přidruženého okenního křídla – vytvoření trojitého zasklení. Snížení prostupu tepla výměnou jednoho skla za dvojsklo.

Výměna za nová okna stejného typu

Nová okna stejné konstrukce lze vyrobit zakázkově. Problematické však mohou být jeho vlastnosti ve vztahu k zákonu č. 22/1987 Sb., a v zárukách jeho vlastností. Lze doporučit při menším rozsahu oprav.

Výměna za jiný typ oken

Tato alternativa umožní použití oken s velmi dobrými parametry a při celkové regeneraci panelového domu je nejvhodnější.

Problémy:

Při dodatečném utěsňování oken vznikají problémy s obtížností otevírání oken, což vede k nevhodným způsobům větrání nebo k nevětrání bytů. Zvýšená vlhkost vzduchu a tepelné mosty, které nelze úplně odstranit (např. ve venkovním ostění oken pro málo místa pro větší tloušťku dodatečné tepelné izolace), bývají příčinou, že se v některých zateplených objektech začnou vyskytovat plísně.

Po výměně oken často vznikají problémy s vlhkostí vzduchu a plísněmi. V návrhu výměny oken je třeba řešit hygienicky nutnou výměnu vzduchu. Současně je nutno zabývat se celkovým větráním bytu, např. funkcí digestoří, funkcí větracích systémů v sociálních zařízeních atd. Podle zkušeností z realizovaných návrhů dodatečných zateplení se vyplatí uživatele bytů na možné problémy upozornit a přidat návod k racionálnímu způsobu větrání bytů. Ke sledování vlhkostních poměrů se uživatelům bytů doporučuje opatření vlhkoměrů.

Výměnou oken za plastická se podstatně zmenšuje plocha skla – nutno ověřit vliv na denní osvětlení.

Zasklení schodišť domů HK byly používány dřevěné konstrukce s jednoduchým zasklením, později a častěji kovové výkladce.

Problémy:

Dřevěné konstrukce mají závady v netěsnostech. Kovové konstrukce mají větší podíl prosklení a tím i větší plošné tepelné ztráty.

Řešení:

Při snižování tepelných ztrát domů je třeba u dřevěných konstrukcí provést úplnou výměnu se zvážením nutné velikosti plochy skla. U řady domů typu HK 60 lze část obvodové stěny na schodištích vyzdít a zateplit. U kovových výplní lze doporučit náhradu jednoduché prosklení za dvojskla.

Zasklení lodžií

Zasklení bytových lodžií orientovaných na slunečnou stranu může přinést určité tepelné zisky a snížit tepelné ztráty. Dále může řešit zvýšení akustického útlumu oproti hluku pronikajícímu z venkovního prostoru, například proti hluku ze silniční dopravy. Zasklením lodžií s vyčíslením energetických přínosů se plnila podmínka programů pro dotace energeticky úsporných opatření. Při řešení zasklení je však nutné ověřit snížení činitele denní osvětlenosti a vliv na větrání bytu.

Zasklení lodžií u podélných schodišť domů HK, kterými je větráno schodiště, je v rozporu s požárními normami. Pokud je uživatelé bytů provádějí svépomocně bez stavebního povolení ohrožují bezpečnost obyvatel domů. V návrzích regenerací lze s tímto opatřením uvažovat po dořešení větrání únikové cesty a na základě souhlasného stanoviska orgánů požární ochrany.

5.2.5 Požadavky a řešení z hlediska energetické náročnosti

5.2.5.1 Požadavky z hlediska energetické náročnosti

Z hlediska stavebního zákona a vyhlášky o obecných technických požadavcích na výstavbu jsou energetické vlastnosti objektu jeho základními a přednostně sledovanými parametry.

Číselné požadavky na energetické vlastnosti objektů jsou definovány v ČSN 73 0540-2:94 části 7. Vyžaduje se určitá celková tepelná charakteristika budovy.

Podle čl. 7.1.1 ČSN 73 0540-2:

Spotřeba energie na vytápění budov se hodnotí bez uvažování pasivních solárních zisků a vnitřních zdrojů tepla, kdy budova musí vykazovat celkovou tepelnou charakteristiku budovy qc ve W·m-3·K-1 podle vztahu qcqc,N

kde qc,N je požadovaná hodnota tepelné charakteristiky budovy, ve W·m-3·K-1.

Pro geometrickou charakteristiku budovy, danou poměrem An/Vn, jsou v normě uvedeny požadované, doporučené a při rekonstrukcích přípustné hodnoty. An (m2) je plocha konstrukcí chránících obestavěný prostor Vn (m3) proti vnějšímu prostředí.

5.2.5.2 Řešení z hlediska energetické náročnosti

Vypracování projektovému dokumentace regenerace objektu musí předcházet energetický audit a řešením je realizace některé varianty auditem doporučených energetických opatření, nebo energetické vyhodnocení musí být součástí projektu a musí splňovat normové požadavky.

Součástí ČSN 73 0540:94 je příloha A – pokyny pro navrhování. Pro regeneraci panelových budov soustavy HK lze z těchto pokynů zdůraznit:

a) uplatnit okna a dveře vyšší kvality a s kompletací (plastové či dřevěné rámy, trojité zasklení, osazení bez tepelných mostů, vnější žaluzie či okenice);
b) tepelné odpory konstrukcí zvýšit na optimální úroveň (navrhovat je vyšší než nejmenší požadované hodnoty, optimalizovat tloušťku izolace tak, aby součet pořizovacích a provozních nákladů byl co nejblíže k minimu);
c) vyloučit vliv tepelných mostů v obvodovém plášti (omezit prostupující vodivé materiály, izolačně překlenout nezbytné tepelné mosty na vnější straně s dostatečným přesahem).


Komplexní regenerace stavební soustavy HK (R 1.7)

Část I. Regenerace nosné konstrukce panelových domů realizovaných stavební soustavou HK (mechanická odolnost a stabilita) (R 1.7.1)



Nadřazený dokument: Komplexní regenerace stavební soustavy HK (R 1.7)
Obory a specializace: , , , ,