Autoři: Ing. Zdeněk Žabička, Ing. Jakub Vrána, Ph.D.

Stav: kontrola 2022, aktualizace 2020, vydání 2011

Anotace
Tato pomůcka shrnuje současný pohled na řešení odvodnění nemovitostí a s tím související individuální zásobování nemovitostí nepitnou vodou. Předkládá přehled opatření pro hospodaření se srážkovou vodou a možný způsob výpočtů a technického řešení. Jednotlivé kapitoly popisují základní pojmy z oboru, výchozí podklady, vsakování srážkových vod, retenci srážkových vod, využití srážkové vody, provoz a údržbu vsakovacích zařízení a retenčních nádrží a vliv návrhu hospodaření se srážkovou vodou na stavby a sousední nemovitosti.

Upozornění k textu

OBSAH

ÚVOD

Publikace shrnuje současný pohled na řešení odvodnění nemovitostí včetně možností individuálního zásobování nemovitostí nepitnou vodou. Cílem publikace je umožnit autorizovaným osobám rozhodování v oblasti hospodaření se srážkovou vodou. Řešení hospodaření vodou je velmi složitá ekonomická a technická úloha, ovlivněná i politickými rozhodnutími. Platné právní předpisy [1, 2] požadují omezení odtoku srážkových vod z nemovitostí. Zákonná ustanovení o odvádění srážkových vod budou zvyšovat podíl vsakování srážkových vod kolem nové výstavby. Proto je cílem této publikace omezit škody, které mohou vzniknout neodbornými návrhy hospodaření se srážkovou vodou.

Publikace předkládá autorizovaným osobám přehled známých opatření pro hospodaření se srážkovou vodou a možný způsob výpočtů a technického řešení. Při zpracování textu se vychází z toho, že v současné době nejsou k dispozici ucelené dlouhodobé místně platné řady srážkových úhrnů. Dosud všeobecně užívaná řada náhradních dešťových intenzit již nepostihuje aktuální výkyvy ve výskytu srážek a k nim přiřazených hodnot intenzity deště [14]. Dramaticky se mění pohled na budoucí očekávané změny v intenzitách srážek zejména v souvislosti se změnami v urbanizaci krajiny. Stále větší povrch území je utěsněn a zvyšuje teplotu v parteru zástavby. To vytváří příznivé podmínky pro vznik lokálních přívalových srážek.

Údaje z této publikace se musí považovat za informativní, dosavadními zkušenostmi podložený návod, jak lze odborně odhadnout srážkoodtokový děj v řešené lokalitě. Při návrhu odvodnění konkrétní stavby se musí použít všechny zákonné a normativní podklady platné v době zpracování [22].

Velkým problémem městské zástavby je udržení příjemného mikroklimatu zejména v letním období. Hustá městská zástavba změnila přirozený vodní režim původního ekosystému. Zpevněné a zastavěné plochy zabraňují přirozenému doplňování zásob podzemní vody. Zeleň ve městech živoří, pokud není na pozemku velmi důležité instituce nebo velmi bohaté firmy. Bez lidské pomoci se naše obce stávají vydlážděnými pouštěmi, mezi kterými jsou malé oázy živořícího života.

Při výstavbě inženýrských sítí obecně, a kanalizace především, se plošně snižuje hladina podzemní vody v celém zastavěném území. Stavbami, s jejich přístupovými komunikacemi a parkovišti, se zabránilo doplňování vody do podzemí. V kombinaci s porušením kořenových systémů vzrostlých stromů při výstavbě inženýrských sítí a položením asfaltových povrchů starší stromy postupně usychají. Pro snížení průtoku dešťových vod v přetížených stokách se navrhovaly a navrhují nákladné stavby retenčních nádrží, které mají omezenou kapacitu objemu a zabírají velkou plochu. Na stokách se zřizují odlehčovací komory, ze kterých v prvních okamžicích přívalového deště vytékají do recipientu velmi silně znečištěné vody.

Obvykle provedený městský trávník v létě připomíná africkou savanu na konci období sucha. Tráva je zežloutlá, půda vyschlá a vítr z ní odnáší částice prachu a nečistot. Při dešti dopadá voda na ztvrdlý povrch, postupně se vytvářejí drobné proudy, které smývají prach a vrstvičku humusu mezi trsy trávy, vytvářejí se erozní rýhy. Kalná voda stéká na chodník, ze kterého se stává vodoteč. (obr. 1, 2)

Obr. 1 Schéma obvyklého řešení cesty v zeleni (1 – dlažba, 2 – obrubník, 3 – trávník)

Obr. 2 Cesta v parku během srážky

Po dešti zůstává na chodnících vrstva jemného bláta a písku, místy kalužiny. V trávníku jsou místa, ve kterých se objevuje hlušina. Hliněný povrch rychle vysychá. Většina dešťové vody rychle odtekla do kanalizace, některé úseky kanalizace se zanesou splaveninami a musí se po dešti pročistit. Do podzemních vrstev se skoro žádná voda nedostává. V zimě je půda promrzlá; když začne tát sníh a pršet, voda nemůže několik dní vsáknout pod povrch. Stéká na chodníky, vytváří jezera a přetéká do kanalizace, v noci opět mrzne a povrch chodníků se stává kluzištěm.

Ve starých příručkách pro zakládání parků a zahrad, které vycházely ze zkušeností generací zahradníků, se uvádí, že cesty mají být výše než úroveň zeleně (obr. 3). Svažitější pozemky se měly opatřit svejly [23] tak, aby se zlepšilo mikroklima řešené lokality. Mohou zůstat prázdné, nebo je vyplníme vzdušně nastlanou organickou hmotou – větvemi, slámou, trávou či štěpkou – která postupně tleje a vodu nasává jako houba.

Obr. 3 Mělký průleh, svejl (místo štěrkopísku může být výplň nahrazena organickou hmotou)

Stokové sítě sídelních útvarů se v minulosti zřizovaly jako jednotné soustavy. Jejich stavba postupovala od nejnižšího místa sídla u vodoteče. Kmenové stoky většiny sídelních útvarů jsou přetížené. Nová zástavba proniká do větší vzdálenosti od historických center sídelních útvarů. Rekonstrukce kmenových stok v historické části sídel je investičně nákladná, zvětšování dimenzí je technicky i ekonomicky velmi náročné. Vznikl silný tlak na omezení odtoku srážkové vody z nově budovaných objektů a jeho výsledkem je úprava právních předpisů [1, 2], která přesunuje řešení odtoku dešťové vody z nemovitostí zcela nebo z části na jejich stavebníky.

Zatím nejsme tak bohatá společnost, abychom mohli přestavět stávající zástavbu na přírodě příznivou krajinu. Podle normálu měsíčních srážek [2] v období 1960–1990 nepřesáhl měsíční úhrn srážek 100 mm. Pokud by v rovinném byl terén snížen alespoň o 150 mm, tak by se veškerá srážková voda zachytila v ploše zeleně (obr. 3). Vytváření průlehů upřednostňuje norma [3] před ostatními způsoby vsakování srážkové vody. V místech, kde zeleň těsně navazuje na veřejnou komunikaci, vznikají problémy s návrhem tvaru, stavebním řešením nájezdu a chováním řidičů (obr. 4, 5).

Obr. 4 Ochrana zeleně

Obr. 5 Nevhodně navržený a provedený vjezd na parkoviště

1 ZÁKLADNÍ POJMY

1.1 ROZSAH PLATNOSTI

Technická pomůcka platí pro lokální hospodaření se srážkovou vodou, která dopadla a odtéká po propustných i nepropustných zpevněných plochách jednotlivých nemovitostí nebo stavebních pozemcích o celkové výměře do 30 ha. Dokument neplatí pro řešení centrálního hospodaření se srážkovou vodou pro územní celky nebo pro více nemovitostí, které se rozkládají i na menší ploše. Dokument neplatí pro odvodnění veřejných komunikací.

V ČSN 75 9010 [7] je stanoveno, že návrh hospodaření se srážkovými vodami zpracovává řešitel odvodnění nemovitosti a/nebo území na základě geologického posouzení nebo průzkumu.

Pokud nelze srážkové povrchové vody vsakovat podle podmínek uvedených v normě [7], je nutno při hospodaření se srážkovými vodami postupovat podle ČSN EN 752, ČSN 75 6101 [20] a požadavků provozovatele kanalizace pro veřejnou potřebu a/nebo požadavků správce povodí.

1.2 POJMY A DEFINICE

Bodové vsakování – je zařízení jehož půdorysný průmět vsakovací plochy není větší než 4 m².

Centrální hospodaření se srážkovou vodou – je soustava zařízení, které řeší manipulaci se srážkovou vodou pro několik nemovitostí (na základě smluvních podmínek, obvykle za úplatu).

Doba opakování – je průměrný časový interval, během něhož nějaký jev dosáhne či překročí stanovenou hodnotu. Je to převrácená hodnota periodicity.

Liniové podzemní vsakování – je liniově uspořádané podzemní vsakování z konstrukce, uložené v pórovitém obsypu schopném akumulace, opatřené podzemním přítokem.

Lokální hospodaření se srážkovou vodou – je soustava zařízení, která řeší manipulaci se srážkovou vodou pro jednu nemovitost.

Mocnost zvodnělého horizontu – je svislá vzdálenost mezi nepropustným podložím a hladinou podzemní vody.

Nasycená vrstva zeminy – je v zemině vymezený prostor, jehož póry jsou plně vyplněny vodou.

Nenasycená vrstva zeminy – je v zemině vymezený prostor, jehož póry nejsou plně vyplněny vodou.

Nepitná voda – je voda, která je určená k jiným účelům než k lidské spotřebě.

Periodicita – je dlouhodobý statistický průměr počtu jevů, které během roku dosáhly nebo překročily stanovenou hodnotu. Je to převrácená hodnota doby opakování.

Pitná voda – je voda určená k lidské spotřebě.

Plocha povodí – je plocha území, ze kterého voda stéká ke sledovanému místu.

Plošné vsakování – je vsakování rozložené na větší povrch, při kterém se vytváří dočasná akumulace vody na povrchu.

Podzemní zvodeň – je vrstva horniny, která obsahuje nebo kterou proudí podzemní voda.

Průměrné roční maximum hladiny podzemní vody – je aritmetický průměr ročních maximálních hladin, získaný z víceletého období.

Přepad – je zařízení, které ochraňuje systém hospodaření se srážkovou vodou před nežádoucím přetížením.

Půda – je svrchní část zemské kůry, zajišťující fungování přírodních procesů a zajišťující současně kulturní vlivy člověka, včetně jejích součástí.

Redukovaný odtok – je povolený odtok srážkové vody do recipientu nebo veřejné kanalizace, např. odtok srážkových vod z retenční nádrže.

Retenční nádrž – je podzemní, povrchová nebo v budově umístěná nádrž, která slouží k zajištění redukovaného odtoku.

Sedimenty – jsou usazené látky z povrchových srážkových vod.

Srážkoměrná řada – je víceletá řada srážkoměrných údajů, zahrnující i bezdeštná období.

Svrchní půdní horizont – je vrchní vrstva půdy, obsahující podíl humusu a půdní organismy, odpovídající danému stupni tvorby půdy.

Svejl [23] – je příkop vyplněný materiálem, který zadržuje dešťovou vodu a poté ji postupně uvolňuje, vlhkost nasaje jako houba.

Škrticí zařízení – je prvek, kterým je dosaženo požadovaného redukovaného odtoku srážkové vody.

Vícesložkový vsakovací prvek – je zařízení sestávající z kombinace různých vsakovacích systémů.

Vsakovací jezírko – je vsakovací prvek, který kombinuje estetickou hodnotu zařízení se vsakovacím systémem.

Vsakovací povrchová nádrž – je zařízení k povrchovému vsakování srážkových odtoků v nádrži, konstruované ze zeminy, při výškách vzdutí nad 0,5 m.

Vsakovací příkop (průleh) – je mělce tvarovaný příkop v terénu určený ke vsakování srážkového odtoku s krátkodobou nadzemní akumulací vody.

Vsakování šachtové – je bodové podzemní vsakování srážkových odtoků v šachtách (studnách) s propustným dnem, případně stěnami.

Vzdutí podzemní vody – je zvýšení hladiny podzemní vody v důsledku technických opatření.

1.3 POUŽITÉ SYMBOLY

1.4 PŘEHLED PŘEDPISŮ

Základní zákonná ustanovení, která požadují omezení odtoku srážkové vody z nemovitosti, jsou ve vyhlášce č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby [1], a ve vyhlášce č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů [2]. V § 6 odst. 4 vyhlášky č. 268/2009 Sb., [1] se uvádí (cit.):

„Stavby, z nichž odtékají povrchové vody vzniklé dopadem atmosférických srážek (dále jen „srážkové vody“), musí mít zajištěno jejich odvádění, pokud nejsou srážkové vody zadržovány pro další využití. Znečištění těchto vod závadnými látkami nebo jejich nadměrné množství se řeší vhodnými technickými opatřeními. Odvádění srážkových vod se zajišťuje přednostně vsakováním. Není-li možné vsakování, zajišťuje se jejich odvádění do povrchových vod; pokud nelze srážkové vody odvádět samostatně, odvádějí se jednotnou kanalizací.“

V § 20 odst. 5 písmeno c) vyhlášky č. 501/2006 Sb., ve znění vyhlášky č. 269/2009 Sb., [2] zní (cit.):

„Vsakování nebo odvádění srážkových vod ze zastavěných ploch nebo zpevněných ploch, pokud se neplánuje jejich jiné využití; přitom musí být řešeno

1. přednostně jejich vsakování, v případě jejich možného smísení se závadnými látkami umístění zařízení k jejich zachycení, není-li možné vsakování,

2. jejich zadržování a regulované odvádění oddílnou kanalizací k odvádění srážkových vod do vod povrchových, v případě jejich možného smísení se závadnými látkami umístění zařízení k jejich zachycení, nebo

3. není-li možné oddělené odvádění do vod povrchových, pak jejich regulované vypouštění do jednotné kanalizace.“

Vyhlášky nenařizují jednoznačné řešení odvádění, resp. způsob hospodaření se srážkovou vodou. Způsob řešení je v zásadě politicko-ekonomické rozhodnutí, na kterém se musí dohodnout stavebník za pomoci projektanta s orgány státní správy.

TNV 75 9011 [18]. Hospodaření se srážkovými vodami. Odvětvová norma řeší nakládání se srážkovými vodami zejména na pozemku stavby (decentrální způsob odvodnění), ale jsou uvedena i centrální opatření, která jsou řazena za opatření decentrální (řetězení do série) tak, aby byl vytvořen funkční systém přírodě blízkého odvodnění. V této normě jsou uvedena také opatření pro snížení (případně prevenci vzniku) srážkového odtoku.

2 VÝCHOZÍ PODKLADY

2.1 PODMÍNKY PRO HOSPODAŘENÍ SE SRÁŽKOVÝMI VODAMI

Podle vyhlášek [1, 2] se má odvádění srážkových vod řešit přednostně vsakováním, není to však jediné možné řešení. Projektant, který řeší odvodnění stavby, musí v součinnosti s investorem navrhnout optimální způsob hospodaření se srážkovou vodou podle místních podmínek pro odvádění srážkových vod do veřejné kanalizace a podle ekonomických možností investora.

Základní podmínkou pro návrh řešení odvodnění nemovitosti je hydrogeologický průzkum. Hydrogeologický průzkum určí, zda lze v předmětné lokalitě splnit základní podmínku pro vsakování srážkové vody. Další podmínkou je údaj o možnosti a podmínkách odvádění srážkové vody do kanalizace pro veřejnou potřebu nebo vodního toku, které sděluje provozovatel kanalizace pro veřejnou potřebu nebo správce vodního toku. Tento údaj je třeba získat co nejdříve po zahájení prací na dokumentaci pro územní souhlas nebo územní řízení. Nezbytnou podmínkou je také provedení územní rešerše, ze které vyplynou obecně známé skutečnosti jako jsou údaje o odtokových poměrech v nejbližším okolí budoucí stavby, o průběhu hladiny stoleté vody v řešené lokalitě a geologické podmínky, které lze v řešené lokalitě očekávat. Nedílnou součástí má být i průzkum sousedních nemovitostí z pohledu možného ohrožení podzemních místností včetně podrobné fotodokumentace.

Pro návrh možného využití srážkové vody v objektu by měl být určen poměr mezi možným využitím nepitné vody v objektu a nepravidelností dešťových srážek [22]. Rozhodující roli při návrhu zachycování a využití srážkové vody jako vody nepitné může hrát nedostatek pitné vody v řešené lokalitě nebo cena vody. Pokud je součástí systému hospodaření srážkovou vodou její využití, musí být akumulace srážkové vody předřazena akumulačnímu prostoru vlastního vsakovacího nebo retenčního zařízení tak, aby se akumulace pro využití vody plnila při jakékoli intenzitě srážky.

Nedílnou součástí základních podkladů pro řešení hospodaření se srážkovou vodou je zjištění stávajících zdrojů podzemní vody v okolí řešené lokality a způsob založení sousedících objektů (doporučuje se provést důkladný fotografický průzkum stávajících objektů, aby se zabránilo případným soudním sporům).

Pro vsakování srážkových vod, ale i pro jejich využití, se musí zohlednit míra znečištění srážkové vody. Kvalita srážkové vody závisí na řadě faktorů, z nichž většinu musí projektant odhadnout na základě zkušeností (viz 2.7).

Při návrhu hospodaření se srážkovou vodou nelze nikdy zaručit absolutní bezpečnost proti přetížení systému (povrchovému odtoku). Postup řešení uvedený v této publikaci zajišťuje bezpečnost objektů v rozsahu odpovídajícímu ekonomickým možnostem stavebníka, která je při běžných srážkách dostatečná. Při nebezpečných srážkách může dojít k přetečení zařízení navržených podle tohoto předpisu.

2.2 PRŮZKUMY

Před zahájením projektových prací by měla proběhnout prohlídka budoucího staveniště s cílem zjištění morfologie terénu, stavu objektů v okolí řešené stavby (podsklepení, způsob založení, podzemní nádrže, studny apod.), vzdálenosti nejbližší vodoteče, stability svahu, vodohospodářské historie území apod. Součástí průzkumu by měla být i územní rešerše, ze které vyplyne možný průběh hladiny povodňové vody nejbližší vodoteče (včetně občasných toků v jinak suché krajině).

Povodňová vlna z přívalových srážek na horních tocích i velmi malých vodotečí vzniká v našich zeměpisných podmínkách obyčejně tehdy, když střed bouřky sleduje údolnici shora dolů a relativně malé, svažité povodí má kyjovitý tvar.

Poznámka:
V mnoha historických sídlech bylo zvykem nechávat mezi domy mezery asi 1 metr široké. Některé bývaly trvale volné, jiné byly uzavřeny dřevěným laťkovým plotem. Starousedlíci totiž měli v paměti, že voda z přívalových dešťů musí protéci kolem domu. Další generace na tuto zkušenost zapomínají a do mezer rozšiřují při rekonstrukcích své domy nebo do větších staví garáže. Pokud se takhle zazdí všechny mezery v zástavbě, přívalová voda se zachytí o vyzděné konstrukce. Vznikne přehrada a voda pak místo mezerami mezi domy protéká dveřmi nebo okny stavby.

Hydrogeologický průzkum nebo rešerše pro vsakování je nezbytným základním podkladem pro návrh hospodaření se srážkovou vodou. Bez hydrogeologického průzkumu nebo rešerše nelze rozhodnout o přípustnosti vsakování srážkové vody. Obsahem hydrogeologického průzkumu musí být:

• hydrogeologický průzkum do hloubky min. 2x větší, než je nejnižší předpokládaná úroveň základové spáry (včetně předpokládaných podzemních objektů);
• stanovení hladiny podzemní vody a odhad jejího kolísání v průběhu času (včetně určení případné souvislosti s úrovní hladiny stoleté vody nebo zjištění polohy a vydatnosti stávající studny);
• určení koeficientu vsaku k [m·s^-1];
• zhodnocení rizika vsakování (svážné území, vliv na sousední nemovitosti).

Koeficient vsaku zeminy závisí na řadě rozličných faktorů (pórovitost, teplota vody aj.) [4]. Jeho hodnotu lze stanovit různými metodami:

a) výpočtem na základě mechanického rozboru zeminy;

b) experimentálně ve speciálně vybavené laboratoři (problémem je odebrání neporušeného vzorku zeminy);

c) vyhodnocením čerpacího pokusu;

d) odborným odhadem na základě zkušeností a zatřídění zemin podle tab. 1.

Při stanovení akumulačního objemu vsakovacích zařízení je nutné znát koeficient vsaku zeminy, který musí být uveden v hydrogeologickém posudku pro vsakování. Orientační hodnoty uvedené v tab. 1. nelze použít pro návrh vsakovacího zařízení.

Zeminy s příliš malým koeficientem vsaku jsou pro vsakování srážkových vod nevhodné, protože voda se ve vsakovacím zařízení zdržuje příliš dlouhou dobu, což vyžaduje jeho velký akumulační objem a způsobuje anaerobní poměry v nenasycené oblasti. U zemin s příliš velkým koeficientem vsaku se srážkové vody vsakují velmi rychle a nelze docílit dostatečného zdržení a pročištění těchto vod před vsáknutím do podzemních vod; proto je při vsakování srážkových vod do takových zemin nutné navrhnout ve vsakovacím zařízení filtr.

Tab. 1 Koeficienty vsaku některých zemin (informativní)

Hodnoty koeficientů vsaku k zjištěné zkouškami podle b) a c) jsou velmi závislé na způsobu odebrání vzorků, na sklonu depresní křivky a obsahu vody v pórech. Proto se normě [7] a v této technické pomůcce uvažuje s koeficientem bezpečnosti k_b = 2. Bez odborného posouzení nebo rešerše autorizovaného geologa se nesmí vsakovací zařízení navrhovat. Výše uvedenou tab. 1 je nutno chápat jako informativní, nelze ji použít jako podklad pro návrh vsakovacího zařízení.

2.3 ÚHRNY SRÁŽEK

Při výpočtu objemu vsakovacího zařízení je nutné znát úhrny srážek s periodicitou p = 0,2 nebo p = 0,1 a různou dobou trvání. Pokud nejsou známy přesnější údaje pro dané místo, je možné počítat se spekulativně stanovenými úhrny srážek podle tab. 2 a 3, které byly určeny s využitím hodnot uvedených v [13]. Úhrny srážek pro místa s nadmořskou výškou větší než 700 m n. m. je třeba zjišťovat individuálně. Pokud je v případě přetečení vsakovacího zařízení možný odtok srážkové vody po povrchu terénu mimo budovu a nehrozí nebezpečí větších škod na pozemku náležejícímu k budově nebo na pozemcích sousedních, uvažují se ve výpočtu úhrny srážek s periodicitou p = 0,2. Pokud při přetečení vsakovacího zařízení hrozí zaplavení budov nebo velké škody na pozemku náležejícímu k budově nebo na pozemcích sousedních, uvažují se ve výpočtu úhrny srážek s periodicitou p = 0,1.

2.4 NÁVRHOVÉ ÚHRNY SRÁŽEK

Při výpočtu objemu retenční nádrže je třeba znát návrhové úhrny srážek s periodicitou p = 0,2, 0,1 nebo 0,01 a různou dobou trvání. Pokud nejsou známy přesnější údaje pro dané místo, je možné počítat se spekulativně stanovenými úhrny srážek podle tab. 2 a 3, které byly určeny s využitím hodnot uvedených v [13]. Úhrny srážek pro místa s nadmořskou výškou větší než 700 m n. m. je třeba zjišťovat individuálně. Pokud je v případě přetečení retenční nádrže možný odtok srážkové vody po povrchu terénu mimo budovu a nehrozí nebezpečí větších škod na pozemku náležejícímu k budově nebo na pozemcích sousedních, uvažují se ve výpočtu intenzity srážek s periodicitou p = 0,2. Pokud při přetečení retenční nádrže hrozí zaplavení budov nebo velké škody na pozemku náležejícímu k budově nebo na pozemcích sousedních, uvažují se ve výpočtu intenzity srážek s periodicitou p = 0,1. Při výpočtu objemu retenční nádrže umístěné uvnitř budovy se ve výpočtu uvažují úhrny srážek s periodicitou p = 0,01 (viz tab. 2).

Tab. 2 Návrhové úhrny srážek s dobou trvání 5 min. až 120 min

Tab. 3 Návrhové úhrny srážek s dobou trvání 4 hod až 72 hod

2.5 SOUČINITELE ODTOKU SRÁŽKOVÝCH VOD

Při stanovení odtoku nebo objemu srážkové vody, která přiteče do vsakovacího zařízení nebo retenční nádrže, je třeba znát součinitel odtoku srážkových vod, který je závislý na druhu odvodňované plochy a na jejím sklonu. Hodnoty součinitelů odtoku pro všechna výše uvedená využití jsou uvedeny v tab. 4.

Tab. 4 Součinitele odtoku srážkových vod

2.6 ZÁKLADNÍ VÝPOČTY

Výpočtový objem srážkové vody, která přitekla na plochu nemovitosti během jedné srážky návrhového úhrnu srážky se určí podle níže uvedených vztahů:

Objem vody, která přiteče do vsakovacího zařízení, závisí na odvodňované ploše a úhrnu (výšce) srážek. Objem vody, která přiteče do vsakovacího zařízení V_př, v m³, se stanoví podle vztahu:

\begin{gathered}
V_\text{př} = \frac{h_\text{d}}{1\space000} \cdot (A_\text{red} + A_\text{vz})
\end{gathered}

(1)

kde je

h_d … úhrn srážek, v mm, s určitou dobou trvání podle tab. 2 nebo tab. 3, nebo přesnějších údajů;

A_red … redukovaný půdorysný průmět odvodňované plochy, v m²;

A_vz … plocha hladiny vsakovacího zařízení, v m² (jen u povrchových vsakovacích zařízení).

Plocha hladiny vsakovacího zařízení se zahrnuje do výpočtu pouze u povrchových vsakovacích zařízení (vsakovacích muld a příkopů). Zjednodušeně je možné předpokládat, že plocha hladiny vsakovacího zařízení je rovna ploše dna vsakovacího zařízení.

\begin{gathered}
Q_\text{ar} = 0{,}001 \cdot Q_\text{as} \cdot T_\text{p}
\end{gathered}

(2)

kde je

Q_ar … celkové množství dešťové vody, které lze během srážky vypustit do veřejné kanalizace nebo recipientu [m³];

Q_ae … maximální dovolený odtok do veřejné kanalizace nebo recipientu [l·s^-1];

T_p … doba trvání srážky periodicity p [s].

\begin{gathered}
Q_\text{if} = 0{,}01 / k_\text{b} \cdot k \cdot A_\text{if} \cdot T_\text{p}
\end{gathered}

(3)

kde je

Q_if … celkové množství dešťové vody, které během srážky infiltruje [m³];

k_b … koeficient bezpečnosti;

k_v … koeficient vsaku [m·s^-1];

A_if … plocha vsakování [m²];

T_p … doba trvání srážky periodicity p [s].

\begin{gathered}
Q_\text{rv} = Q_\text{rf} - Q_\text{if}
\end{gathered}

(4)

kde je

Q_rv … retenční objem [m³];

Q_rf … objem srážkové vody odteklé za dobu trvání srážky [m³];

Q_if … objem srážkové vody infiltrované za dobu trvání srážky [m³].

\begin{gathered}
Q_\text{rv} = Q_\text{rf} - Q_\text{ar}
\end{gathered}

(5)

kde je

Q_rv … retenční objem [m³];

Q_rf … objem srážkové vody odteklé za dobu trvání srážky [m³];

Q_ar … celkové množství dešťové vody, které lze během srážky vypustit do veřejné kanalizace nebo recipientu [m³].

Redukovaný půdorysný průmět odvodňované plochy A_red [m²] se stanoví podle vztahu

\begin{gathered}
A_\text{red} = \sum\limits_\text{i=1}^\text{n} A_\text{i} \cdot \psi_\text{i}
\end{gathered}

(6)

kde je

A … půdorysný průmět odvodňované plochy [m²];

ψ … součinitel odtoku dešťových vod podle tab. 4;

n … počet odvodňovaných ploch.

2.7 DIMENZOVÁNÍ VSAKOVACÍCH ZAŘÍZENÍ

Objem vody, která přiteče do vsakovacího zařízení V_př [m³] se stanoví podle vztahu (1):

\begin{gathered}
Q_\text{vsak} = \frac{k}{2} \cdot A_\text{vsak}
\end{gathered}

(7)

kde je

k_v … součinitel filtrace [m/s];

A_vsak … vsakovací plocha vsakovacího zařízení [m²].

Koeficient vsaku musí být uveden v geologickém posudku. Pro zjednodušení výpočtu se může předpokládat, že vsakovací plocha A_vsak je rovna ploše propustného dna vsakovacího zařízení. U povrchových vsakovacích zařízení nebo podzemních vsakovacích nádrží se před výpočtem objemu může odhadnout vsakovací plocha vsakovacího zařízení A_vsak [m²] podle vztahu:

\begin{gathered}
A_\text{vsak} = (0{,}1 \space \text{až} \space 0{,}2) \cdot A_\text{red}
\end{gathered}

(8)

kde je

A_red … redukovaný půdorysný průmět odvodňované plochy [m²] podle vztahu (6).

U kombinovaných vsakovacích zařízení (např. vsakovací jezírka) se vsakovací plocha musí určit individuálně (viz 3.2.4). Protože srážková voda do vsakovacího zařízení zpravidla rychleji přitéká než odtéká, je třeba, aby vsakovací zařízení mělo určitý akumulační objem. Akumulační objem vsakovacího zařízení V_vz [m³] se stanoví ze vztahu:

\begin{gathered}
V_\text{vz} = \frac{h_\text{d}}{1\space000} \cdot (A_\text{red} + A_\text{vz}) - \frac{k}{2} \cdot A_\text{vsak} \cdot T_\text{p} \cdot 60
\end{gathered}

(9)

kde je

h_d … úhrn srážek [mm] s určitou dobou trvání podle tab. 2 a 3 nebo přesnějších údajů;

A_red … redukovaný půdorysný průmět odvodňované plochy [m²], podle vztahu (7);

k_v … koeficient vsaku [m·s];

A_vsak … plocha propustného dna vsakovacího zařízení [m²] (zjednodušeně);

A_vz … plocha hladiny vsakovacího zařízení [m²] (jen u povrchových vsakovacích zařízení);

T_p … doba trvání srážky [min] podle tab. 2 a 3 nebo přesnějších údajů.

Při stanovení akumulačního objemu povrchových vsakovacích zařízení je třeba k redukovanému půdorysnému průmětu odvodňované plochy přičíst také plochu hladiny vsakovacího zařízení. Koeficient vsaku musí být uveden v geologickém posudku.

Výpočet se provede pro všechny úhrny srážek s dobou trvání od 5 až do 4 320 minut (72 h) a periodicitou uvedenou v kapitole 2.3 a navrhne se největší akumulační objem vsakovacího zařízení. Delší doby trvání srážek než 4 320 minut (72 h) se při výpočtu neuvažují.

U vsakovacích zařízení vyplněných štěrkem nebo prefabrikovanými bloky je objem vsakovacího zařízení objemem pórů nebo dutin. Celkový objem vsakovacího W [m³] zařízení se potom stanoví podle vztahu:

\begin{gathered}
W = \frac{V_\text{vz}}{m}
\end{gathered}

(10)

kde je

V_vz … akumulační objem vsakovacího zařízení [m³] podle vztahu (9);

m … pórovitost nebo akumulační schopnost vsakovacího zařízení.

Pórovitost hrubého písku nebo štěrku (zrno 2 až 20 mm) m = 0,3 až 0,4 [12]. Akumulační schopnost vsakovacího zařízení z prefabrikovaných bloků stanoví jejich výrobce.

2.8 DIMENZOVÁNÍ RETENČNÍCH NÁDRŽÍ

Akumulační objem retenční nádrže V_ret [l] se stanoví podle vztahu:

\begin{gathered}
V_\text{vz} = \frac{h_\text{d}}{1\space000} \cdot (A_\text{red} + A_\text{vz}) - \frac{k}{2} \cdot A_\text{vsak} \cdot T_\text{p} \cdot 60
\end{gathered}

(11)

kde je

h_d … úhrn srážek, v mm, s určitou dobou trvání podle tab. 2 a 3 nebo přesnějších údajů;

A_red … redukovaný půdorysný průmět odvodňované plochy, v m², podle (6);

k_v … součinitel filtrace, v m/s;

A_vsak … vsakovací plocha vsakovacího zařízení, v m², podle 6.2.4 ČSN 75 9010 [7];

A_vz … plocha hladiny vsakovacího zařízení, v m² (jen u vsakovacích muld a příkopů);

T_p … doba trvání srážky, v min podle tab. 2 a 3 nebo přesnějších údajů.

Při stanovení akumulačního objemu povrchových retenčních nádrží je třeba k redukovanému půdorysnému průmětu odvodňované plochy přičíst také plochu hladiny retenční nádrže. Výpočet se provede pro všechny intenzity srážek s periodicitou a dobou trvání podle kapitoly 2.4 a navrhne se největší akumulační objem retenční nádrže.

Odtok srážkových vod z retenční nádrže Q_ret [l/s] stanoví provozovatel kanalizace pro veřejnou potřebu nebo správce povodí, popř. se jeho výpočet provede buď podle vztahu

\begin{gathered}
Q_\text{ret} = i \cdot A \cdot \psi_\text{st}
\end{gathered}

(12)

kde je

i … intenzita srážky podle požadavku provozovatele kanalizace pro veřejnou potřebu [l/s·m²];

A … půdorysný průmět odvodňované plochy celé nemovitosti [m²];

ψ_st … součinitel odtoku dešťových vod stanovený provozovatelem kanalizace pro veřejnou potřebu nebo podle původní odvodňované plochy (viz 4), nebo podle vztahu

\begin{gathered}
Q_\text{ret} = A \cdot \frac{Q_\text{st}}{10\space000}
\end{gathered}

(13)

kde je

Q_st … stanovený odtok z celé nemovitosti [l/s·ha], který stanoví provozovatel kanalizace pro veřejnou potřebu;

A … půdorysný průmět odvodňované plochy celé nemovitosti [m²].

2.9 DIMENZOVÁNÍ ZAŘÍZENÍ PRO VYUŽITÍ SRÁŽKOVÝCH VOD, POSOUZENÍ (RENTABILITA) VYUŽITÍ NEPITNÝCH VOD

Pro stanovení objemu zásobníku srážkové vody je nutné znát část potřeby pitné vody, kterou lze nahradit vodou srážkovou, tedy potřebu vody pro zalévání zahrady, splachování záchodů, popř. praní. Dále je třeba znát roční a měsíční úhrn srážek.

2.9.1 Potřeba nepitné vody

Srážkovou vodu lze využít jako vodu nepitnou pro zalévání, splachování záchodů a pisoárů, popř. praní. Potřeba vody pro splachování záchodů činí přibližně [15]:

• v domácnosti 31 až 32 % z celkové potřeby vody;
• v komerčních budovách 50 až 60 % z celkové potřeby vody (z toho pro pisoáry 15 až 20 % a pro záchody 35 až 40 %).

Potřeba vody pro praní v domácnosti činí přibližně 12 % z celkové potřeby vody. Potřeba srážkové (nepitné) vody pro různá použití v různých budovách je uvedena v tab. 5 zpracované s využitím [9].

Tab. 5 Potřeba srážkové (nepitné) vody pro různá využití v budově

*) zařízení není vhodné pro využívání nepitné vody

2.9.2 Posouzení využití nepitné vody

Při posouzení využití srážkové vody se ověřuje, zda srážková voda pokryje potřebu nepitné vody. Ve většině případů bude nutné částečné krytí potřeby nepitné vody vodou z vlastního zdroje (přednostně), nebo pitnou vodou z vodovodu pro veřejnou potřebu.

Výpočty potřebné pro posouzení

Roční zisk srážkové vody V_d [l/rok] se stanoví podle vztahu:

\begin{gathered}
V_\text{d} = A \cdot \psi_\text{d} \cdot h_\text{r} \cdot \eta
\end{gathered}

(14)

kde je

A … půdorysný průmět plochy střechy [m²];

ψ_d … součinitel využití srážkové vody (tab. 8);

h_r … průměrný roční úhrn srážek [mm] (tab. 6);

η … hydraulická účinnost filtru (podle údajů výrobce, přibližně η = 0,9 až 0,95).

Roční potřeba srážkové vody Q_r [l/rok] se stanoví podle vztahu:

\begin{gathered}
Q_\text{r} = Q_\text{d} \cdot d + Q_\text{zr} \cdot A_\text{z}
\end{gathered}

(15)

kde je

Q_d … denní potřeba srážkové vody pro využití v budově [l/den];

d … počet dnů v roce, kdy se srážková voda využívá (v bytech 365 dnů, v ostatních budovách např. v pracovních dnech apod.);

Q_zr … roční potřeba vody pro zalévání nebo kropení [l/(m²·rok)] (tab. 5);

A_z … plocha zahrady, hřiště nebo zeleně [m²].

Denní potřeba srážkové vody pro využití v budově Q_d [l/den] (bez potřeby vody pro zalévání nebo kropení) se stanoví ze vztahu:

\begin{gathered}
Q_\text{d} = n \cdot (q_{_\text{WC}} + q_\text{pr})
\end{gathered}

(16)

kde

n … počet osob;

q_WC … potřeba vody pro záchody (splachování) (podle tab. 5) [l/(osoba·den)];

q_pr … potřeba vody pro pračku v domácnosti (podle tab. 5) [l/(osoba·den)].

Potřeba vody pro zalévání nebo kropení není ve vztahu (18) zahrnuta, protože tato činnost nemusí být prováděna každý den. Při stanovení denní potřeby srážkové vody pro dny, kdy se zalévá nebo kropí, je nutné potřebu vody pro zalévání nebo kropení k výše uvedené denní potřebě přičíst.

Posouzení

Pokud je roční zisk srážkové vody větší nebo roven její potřebě (potřebě provozní vody), je srážková voda optimálně využita. Pokud je roční zisk srážkové vody menší než její potřeba (potřeba nepitné vody), doporučuje se upustit od některých způsobů využití, např. praní. Podobným způsobem je možné posuzovat využití srážkové vody v jednotlivých měsících. Tab. 7 uvádí rozdělení ročního úhrnu srážek do jednotlivých měsíců.

Tab. 6 Průměrné roční úhrny srážek v ČR v závislosti na nadmořské výšce daného místa [16]

Tab. 7 Rozdělení ročního úhrnu srážek do jednotlivých měsíců [17, 22]

Tab. 8 Součinitele využití srážkové vody ψ_d [9]

2.9.3 Stanovení objemu nádrže pro využití srážkové vody

Objem nádrže pro srážkovou vodu se stanovuje na 2 až 3 týdny suchého počasí (14 až 21 dní). Pro stanovení objemu nádrže pro srážkovou vodu V_a [l] je možné použít vztah:

\begin{gathered}
V_\text{a} = Q_d \cdot d_1 + q_\text{z} \cdot A_\text{z} \cdot d_2
\end{gathered}

(17)

kde je

Q_d … denní potřeba srážkové vody pro využití v budově [l/den] podle vztahu (18);

d₁ … počet dnů v průběhu 14 až 21 dnů se suchým počasím, kdy se voda používá v budově;

q_z … potřeba vody pro zalévání nebo kropení [l/m²] (podle tab. 5);

A_z … plocha zahrady, hřiště nebo zeleně [m²];

d₂ … počet dnů v průběhu 14 až 21 dnů se suchým počasím, kdy se zalévá nebo kropí.

Pro odhad měsíčního úhrnu srážek lze s výhodou využít dlouhodobý srážkový normál [22]. Při odhadu optimální velikosti akumulace by se mělo přihlížet i k regionálnímu rozložení srážek. Nejvyšší úhrny srážek bývají v Karlovarském a Libereckém kraji, nejsušší místa v naší republice jsou v Jihočeském a Jihomoravském kraji.

Pro vybrané činnosti v domácnosti, pro které lze použít srážkovou vodu, platí tyto orientační hodnoty roční potřeby nepitné vody (v daném případě dešťové):

• záchodová mísa s úsporným programem … 8 m³ · os^-1;
• pračka … 6 m³ · os^-1;
• úklid bytu … 1 m³ · os^-1;
• provozní údržba … cca 3 – 6 m³/rok.

Roční potřeba nepitné vody v jednom bytě je tedy cca 19 m³ · os^-1, což je měsíční potřeba nepitné vody cca 1,58 m³ · os^-1.

Na zalévání zahrady o ploše 100 m² se předpokládá ročně 6 – 30 m³ vody (během vegetačního období).

V tab. 9 je proveden bilanční odhad pro posouzení, které vychází z rozvržení srážek během dlouhodobého srážkového normálu, při využití srážkové vody pro objekt užívaný 3 osobami s plochou střechy 180 m², α = 0,8.

Provozní údržba zařízení odhadem 6 m³ za rok (odkalení akumulace, praní filtru atp.).

Zalévání zahrady se předpokládá:

• v dubnu a říjnu 3 m³;
• v květnu a září 4 m³;
• v červnu, červenci a srpnu 10 m³.

Množství vody pro zálivku se odhaduje velmi problematicky, je velmi závislé na délce intervalu suchých období, teplotě vzduchu a také na rozdělení srážek během měsíce. V období dlouhého sucha se investor musí pečlivě rozhodovat, jak zajistit zalévání zahrady. Výše uvedené předpoklady potřeby zálivkové vody by nemohly být využity z akumulace srážkové vody.

Z tab. 3 se dá odvodit, že výhodná velikost akumulační nádrže je dána největší hodnotou bilančního součtu pro dlouhodobý normál. Doporučený objem akumulační nádrže pro dlouhodobý srážkový normál je v uvedeném případě cca 7,5 m³. Chybějící srážkové vody v měsících s velkou potřebou vody pro zálivku zahrady bude třeba zajistit z vodovodu pitné vody při přebytku srážkové vody cca 3 m³ za rok. O tento přebytek je možno zvýšit objem akumulační nádrže a tím dále snížit potřebu pitné vody. V úvahách o výhodnosti řešení je možno připočítat snížení platby za odvod vody do kanalizace. Z tab. 9 se dá odvodit, že pro objekt s plochou střechy 180 m² lze celoročně používat zachycenou srážkovou vodu pro rodinu o 3 osobách (cca 60 m²/osobu). Zvýšení využití nepitné vody v objektu je možné, když se nebude zalévat zahrada.

Tab. 9 Vztah mezi objemem srážek a potřebou vody v objektu během roku

Na obr. 6 je schéma využití srážkové vody jako vody nepitné s nejvyšším možným celoročním rozsahem využití této vody, úpravou vody a kombinací pro používání pitné vody v době sucha. Schéma zahrnuje předpokládanou bilanci dílčích funkcí při celkovém přítoku vody 100 m³/rok. Podle zákona se nepitná voda nikdy nesmí propojit s pitnou vodou. Žádný způsob propojení není povolen. Doplňování pitné vody do soustavy nepitné vody je možné pouze volným výtokem [4].

Obr. 6 Schéma bilance využití srážkové vody v objektu a kombinace s pitnou vodou

Rozhodnutí o využití nepitné vody závisí zejména na ochotě uživatele investovat do technického řešení (může být příznivě ovlivněno různými státními dotacemi) a také na jeho schopnostech pravidelně provádět údržbu zařízení. Nejjednodušší a nejlevnější řešení využití srážkové vody je zálivka zahrady. Pro takové využití stačí jednoduchá úprava vody, kterou se z vody odstraní hrubé nečistoty, dokonce lze vodu po zahradě roznášet.

2.10 JAKOST SRÁŽKOVÝCH VOD

Srážková voda je přirozená voda, která nebyla znečištěna jiným použitím než průchodem atmosférou a stykem s povrchem. Těsně před dopadem na povrch obsahuje srážková voda řadu látek. Jsou to zejména rozpuštěné plyny a látky zachycené průchodem atmosférou, jak organické, tak neorganické. Po dopadu na povrch se srážková voda obohacuje o další látky, které unáší nebo rozpouští na své cestě do recipientu. Kvalita vody závisí na druhu povrchu, ze kterého voda stéká. Srážková voda odtékající ze střechy objektu obsahuje jednak vysoký podíl rozpuštěných kysličníků (CO₂ a SO₂, pH může klesnout až pod hodnotu 5,5) a dále proměnný podíl organických a anorganických látek (pyl, ptačí trus, prach, výluhy ze střešní krytiny, těžké kovy apod.).

Srážková voda, která odtéká z parkovacích stání a vnitřních dopravních komunikací řešené nemovitosti, může být znečištěna ropnými produkty.

Srážková voda, která odtéká z pěších komunikací, a dokonce ze zelených ploch městské zástavby, je obvykle znečištěna zvířecími exkrementy a antropogenní činností. Znečištění exkrementy na plochách přiléhajících k soukromým nemovitostem je obvykle velmi nízké.

Pečlivě je třeba uvážit možnost znečištění v průmyslovém nebo zemědělském areálu a navrhnout taková opatření, aby se eliminovala možnost znečistění podzemních vod, případně v takových provozech vsakování vyloučit. V zimním období se na znečištění podílí používání chemických prostředků při údržbě komunikací. Během výstavby a v některých lokalitách i po dokončení stavby může docházet k silnému znečištění srážkové vody jílovitými částicemi, které mohou způsobit rychlou kolmataci filtrační vrstvy. Srážková voda se po vtoku do kanalizace pro veřejnou potřebu stává odpadní vodou.

Srážkové vody, které smí být odváděny do vsakovacích zařízení se dělí podle ČSN 75 7221 [6] na tři kategorie:

a) Srážkové vody přípustné

Jedná se o povrchový odtok z následujících ploch:

• střechy s vegetačním povrchem, zelené plochy, louky a kulturní krajina s možným povrchovým odtokem dešťových srážek a tajícího sněhu do odvodňovacího systému;
• střechy o redukované odvodňované ploše A_red < 200 m²;
• plochy teras v obytných a jim podobných ploch;
• komunikace pro pěší a cyklisty.

b) Srážkové vody podmínečně přípustné

Jedná se o povrchový odtok z následujících ploch:

• střechy o redukované odvodňované ploše A_red > 200 m²;
• odstavné parkovací plochy motorových vozidel do 3,5t a autobusů;
• pozemní komunikace pro motorová vozidla;
• plochy pro startování a přistávání letadel;
• komunikace průmyslových a zemědělských areálů.

Přípustná srážková voda se může vsakovat po provedení vhodného předčištění. Vhodným předčištěním může být např. povrchová filtrace na zatravněné ploše, geotextílie v kombinaci s pískovou vrstvou, odstředivá separace kalů. Systém předčištění musí umožnit snadné a pravidelné odstraňování zachycených nečistot.

Podmínečně přípustná srážková voda se může vsakovat, pokud se předřadí vhodný způsob předčištění [7].

Vsakování srážkových vod nelze použít v ochranných pásmech vodních zdrojů pitné vody.

Při vysoké hladině podzemní vody se doporučuje použít povrchové vsakování srážkové vody, nebo po dostatečné úpravě (např. filtrací) přímé propojení se zvodní s možností využití podzemní vody v objektu jako vody nepitné.

3 VSAKOVÁNÍ SRÁŽKOVÝCH VOD

Vsakovací zařízení nesmí způsobit škody jak na řešené stavbě, tak na sousedících budovách a jiných zařízeních, zejména studnách pro zásobování pitnou vodou. Ve svažitém terénu je vhodné vsakovací zařízení umístit ve svahu pod budovou. Odstup vsakovacího zařízení od budovy musí zajistit takové snížení hladiny podzemní vody v místě budovy, které neohrozí podzemní prostory budovy. Vychází se z hloubky podsklepení budovy a z průběhu hladiny podzemní vody při maximální hladině vody ve vsakovacím zařízení. Menší vzdálenost je možná v případě, že podsklepený objekt je opatřen tlakovou izolací. Současně se musí prověřit bezpečnost zasažených podzemních objektů proti vyplavení vztlakem zvýšené hladiny podzemní vody. Úroveň základové spáry vsakovacího zařízení by měla být alespoň 500 mm nad maximální hladinou podzemní vody.

V případě, že nelze dodržet bezpečnou odstupovou vzdálenost od stávající budov na sousedících pozemcích, nelze pro hospodaření se srážkovou vodou vsakování použít.

Obr. 7 Odstupová vzdálenost vsakovacího zařízení od budovy

Odstupová vzdálenost X vsakovacího zařízení od budovy, v m, jejíž úroveň podzemního podlaží se nachází pod maximální hladinou vody ve vsakovacím zařízení (obr. 7) se stanoví podle empirického vztahu:

\begin{gathered}
X = X_1 + X_2
\end{gathered}

(18)

pro vzdálenost X₁, v m, platí vztah:

\begin{gathered}
X_{1} = \frac{h + 0{,}5}{15 \cdot k_\text{v}^{0{,}25}} + 2
\end{gathered}

(19)

kde je

k_v … koeficient vsaku, v m·s^-1;

h … rozdíl výšek mezi maximální hladinou vody ve vsakovacím zařízení Y₁ a úrovní podzemního podlaží Y₂ [m]; pokud se maximální hladina vody ve vsakovacím zařízení Y₁ nachází pod úrovní podlahy nejnižšího podlaží Y₂, dosazuje se do vztahu h = 0;

X₂ … rozšíření dna výkopu [m].

Poznámka:
Pokud se nepodaří zjistit skutečné rozšíření dna výkopu provedené při výstavbě, dosadí se do výpočtu rozšíření dna výkopu X₂ = 2 m. Maximální hladinou vody ve vsakovacím zařízení je hladina vody při největším vypočteném retenčním objemu (návrhovém objemu) vsakovacího zařízení.

Při navrhování stavebních konstrukcí a hydroizolačních systémů staveb je nutné vzít v úvahu, že při větších, než návrhových úhrnech srážek se může hladina vody ve vsakovacím zařízení nacházet výše než v úrovni maximální hladiny Y₁. Hydroizolační systémy se navrhují podle [19] ČSN P 73 0600. Vsakovací zařízení se nesmí nacházet v zásypu výkopu pro základy budovy.

Odstup vsakovacího zařízení od ochranného pásma studny pro zásobování pitnou vodou musí být určen po konzultaci s hydrogeologem.

V případě, že se bude srážková voda vsakovat přímo do podzemní vody (např. vsakovací šachta), musí se zajistit vhodné řešení zachycování a odstraňování splavenin provedením filtrační vrstvy buď na povrchu nebo uvnitř retenčního systému.

3.1 GEOLOGICKÉ PODMÍNKY, VHODNOST VSAKOVÁNÍ Z HLEDISKA SOUČINITELE PROPUSTNOSTI, GEOLOGICKÝCH PODMÍNEK A JAKOSTI VSAKOVANÉ VODY

Geologické podmínky jsou určující pro navržení systému hospodaření se srážkovou vodou a zejména pro návrh vsakovacího systému. Úroveň základové spáry vsakovacího zařízení by měla být alespoň 1 000 mm nad maximální hladinou podzemní vody. U zemin s koeficientem vsaku k_v < 10^-6 je možno tuto vzdálenost snížit na 500 mm.

Výjimkou je bodové vsakování nezávadných a přípustných (po úpravě např. vhodnou filtrační vrstvou) srážkových vod přímo do vod podzemních (vsakovací studna, ze které je současně zajišťován odběr nepitné vody pro řešený objekt). Filtrační vrstva nebo zařízení pro odstranění splavenin musí být řešeny tak, aby bylo možno snadno odstranit zachycené látky podle odst. 3.3.

3.2 NÁVRH VSAKOVACÍCH ZAŘÍZENÍ

Při návrhu a rozhodování o velikosti vsakovacího zařízení je nutno vždy zajistit ochranu objektu (i stávajícího) před zaplavením srážkovou vodou. Je třeba uvažovat i se situací, že množství srážkové vody překročí normové hodnoty. Vsakovací zařízení musí být vybaveno bezpečnostním přelivem. V rámci průzkumu se musí zjistit, zda na řešený pozemek nemůže dosáhnout úroveň extrémní hladiny nejbližší vodoteče (včetně vody z přívalových srážek). Součástí vsakovacích zařízení je vytvoření akumulačního prostoru (podle odst. 2.7)

Vsakovací zařízení by se měla navrhnout tak, aby doba zdržení vody v povrchových zařízeních nepřekročila 72 hodin. V lokalitách, kde srážková voda obsahuje velké množství splavenin je vhodné zajistit takovou úpravu srážkové vody, aby bylo možno splaveniny snadno odebrat.

3.2.1 Povrchová vsakovací zařízení

Plošné povrchové vsakování probíhá přes vegetační pokryv půdy na travnatých plochách. Povrchové vsakování se nejvíce přibližuje přirozenému dotování srážkové vody do podzemí. Přítok vody do povrchového vsakovacího zařízení nesmí způsobit erozi povrchu vegetačního pokryvu. Výhodou povrchového vsakovacího zařízení je snadná obnova filtrační vrstvy a snadné odstraňování splavenin.

Vsakování terénními úpravami

Nejlevnější metodou omezení odtoku dešťové vody z území je povrchové vsakování návrhem vhodných terénních úprav. Povrchovým vsakováním se může zachycovat veškerá dešťová voda na pozemku. Snížení terénu má být maximálně 100–150 mm. Podmínkou je, že území nemá příliš velké sklony a na pozemku jsou k dispozici dostatečně velké travnaté plochy. Správným ekologickým návrhem nivelety travnatých ploch se může zachytit téměř veškerá dešťová voda z parteru sídelních útvarů zejména v rovinatých územích. Stačí zaměnit niveletu chodníku s úrovní travnatých ploch a prolomením travnaté plochy vytvořit vsakovací depresi (obr. 8). Kromě toho, že se zlepší kvalita pochozích ploch, zlepší se i mikroklima v okolí stavby.

Na pozemcích se sklonem povrchu se terénní deprese může vytvořit v nejnižší části pozemku s využitím nepropustné podezdívky oplocení. Povrchové vsakování je vhodné doplnit optimální skladbou podloží v závislosti na geologických poměrech pozemku. Pod vrstvu ornice cca 100 mm se doporučuje uložit alespoň 100 mm štěrkopísku nebo organické hmoty, která slouží k postupnému uvolňování zadržené vlhkosti. Takto upravené podloží umožňuje vsáknutí vody za 8 hodin i v oblastech s omezenou propustností podloží.

Obr. 8 Úpravy terénu pro vsakování (1 – dlažba, 2 – obrubník, 3 – vegetační vrstva, 4 – propustná vrstva)

Vsakovací nádrže, svejly a příkopy

Vsakovací nádrže (obr. 9) a příkopy mají být dimenzovány tak, aby v nich docházelo pouze ke krátkodobému vzdutí vody s dobou zdržení max. 72 hodin. Nádrže mají být, zejména při svažitém terénu, oddělovány zemními hrázkami. Přítok vody do vsakovacích nádrží má probíhat pokud možno povrchově otevřenými přítokovými žlaby. Přítoky mají být vedeny přímo ze zpevněných ploch do nádrží, aby nedošlo k soustředěnému toku vody, který by mohl vyvolat erozi svahů. Pokud je přítok vody do nádrží potrubím nebo žlábkem dlažby musí se upravit i nejbližší okolí vtoku až na dno zařízení tak, aby nemohlo dojít k erozi povrchu v okolí vtoku. Do této skupiny patří i vsakovací nádrže ohraničené souvislou nepropustnou podezdívkou na hranici skloněných pozemků. Tato úprava zabrání odtoku srážkové vody na pozemek sousední nemovitosti.

Vsakovací nádrže a příkopy by měly být zabezpečeny proti dostatečnou ochranou před nechtěným utonutím dětí a úpravou pro snadný únik živočichů z vody.

Obr. 9 Otevřená vsakovací nádrž

3.2.2 Podzemní vsakovací zařízení

Podzemní vsakovací zařízení jsou uměle vytvořené dutiny pod úrovní terénu nad vsakovací plochou. Podzemní vsakovací zařízení je vždy kombinováno s akumulací srážkové vody. Před zaústěním vody do vsakovacích zařízení se podle předpokládané kvality srážkové vody má zařadit vhodná úprava vody. Součástí podzemních vsakovacích systémů musí být soustava kontrolních a čisticích prvků (vstupní a čisticí šachty, případně kontrolní vrty zejména u vsakování upravených nepřípustných srážkových vod).

a) Dutiny vyplněné štěrkem

Pro vsakování nezávadných a přípustných srážkových vod lze navrhnout vsakovací drenáže (obr. 10). Systém spočívá ve vytvoření štěrkového polštáře s vloženými drenážními trubkami. Pro možnost kontroly a proplachování se do systému navrhují vstupní a čisticí šachty. Nevýhodou tohoto systému je požadavek na zvětšení objemu dutiny o cca 60 % z důvodu jejího vyplnění štěrkem a náročná doprava materiálu pro obsyp drenáže.

Obr. 10 Vsakování štěrkovou drenáží

b) Voštinové bloky

Pro snížení odtoku dešťové vody a vsakování srážkové vody lze také využít bloků, které jsou vyrobeny z plastické hmoty. Bloky jsou vyrobeny ze svisle umístěných prvků nebo trubek. Voda se do dutin dostává zaplavením ze vstupní šachty, pomalý průtok dutinami vytvoří akumulaci srážkové vody z pozemku. Vhodnou stavební úpravou se může tato voda akumulovat pro využití v budově (obr. 11).

Mezi základní výhody systému patří velká akumulační kapacita bloků (je asi 95 % celkového objemu – 4x více než objem pórů štěrku), úspora prostoru umístěním akumulace pod zpevněné plochy, protože bloky mají dostatečnou pevnost a odolnost pro zatížení nadložím a pojezdem, malá váha bloků (cca 42 kg/m³ – 50x lehčí než váha štěrku stejného objemu) a snadná ruční manipulace 2 osobami.

Obr. 11 Voštinové bloky

c) Tunelový systém se skládá z lehké, plastové, půlkruhové schránky (schránek) s kapacitou do zásobního množství a pronikání dešťové vody z utěsněných povrchů do půdy. Systém je vyroben z recyklovatelného HDPE. Půlkruhové schránky mají zásobní kapacitu 100 % objemu a v porovnání se štěrkem průnikové jámy potřebují méně než 1/3 obvyklého objemu. Dešťová voda může volně pronikat dnem a bočními otvory v tunelu do půdy. Ve standardní verzi s rovným víkem tunely mohou zvládnout zatížení ekvivalentu 30tunového kamionu a mají životnost nejméně po desetiletí (obr. 12).

Každý začátek a konec sekce je vybaven otvorem jako nátok a je schopný připojení k potrubí do průměru DN300. Pouze se třemi různými komponenty (tunel, začátek a konec sekce) lze stavět stabilní a rozsáhlý systém s minimálními stavebními náklady. Systém je snadno skladný, čímž se na minimum sníží dopravní náklady.

Obr. 12 Tunelový systém vsakování

d) Šachtové vsakování je založeno na principu vsakovací šachty. Šachtové vsakování lze navrhnout v lokalitách, kde je hladina podzemní vody značně hluboko a v úrovni dna vsakovací šachty je velmi propustná zemina. Srážkovou vodu je třeba přivést svislým potrubím ke dnu šachty. V horní části musí být svislé potrubí opatřeno otevřeným svislým hrdlem pro odvod vzduchu při zaplnění vsakovací šachty (svislého potrubí) vodou. Na dno studny se vloží geotextilie a pod ni min. 300 mm tlustá vrstva písku zrnitosti max. 0,5 mm. Pod vyústění potrubí pro přívod srážkové vody se na geotextilii osadí dlaždice (obr. 13). Poklop vsakovací šachty musí být opatřen otvory (místo poklopu se může použít také mříž) a má být nejméně o 150 mm výše než okolní terén (svahování terénu k poklopu lze provést i s malým sklonem).

Obr. 13 Vsakovací šachta

3.2.3 Vsakování přímo do podzemních vod

Vsakování nezávadné srážkové vody přímo do podzemních vod by se nemělo používat. V místech s vysokou hladinou podzemní vody se musí vsakování řešit povrchovým vsakovacím systémem i s tím, že se voda do vsakovacího systému z nepropustné podzemní akumulační nádrže přečerpává. Pokud to situace umožňuje, může se použít i podzemní vsakovací systém s tím, že úroveň vsakování musí být v souladu s podmínkami uvedenými v odst. 3.1.

3.2.4 Kombinovaná zařízení

Kombinovaná vsakovací zařízení spojují několik účelů při hospodaření s dešťovou vodou. Jednou z možností je kombinace akumulace srážkové vody se vsakováním a využitím jako estetické nebo užitné funkce. Konkrétní způsob řešení musí být vybrán v souladu s místními podmínkami a záměrem investora o způsobu využití nemovitosti. Takovým zařízením je například vsakovací jezírko. Rozsáhlé střechy hal nebo velkých objektů mohou zajistit dostatečné množství dešťové vody pro zřízení bezodtokého jezírka, které může umožnit trvalé osazení břehů mokřadními rostlinami nebo vysychajícího mokřadu.

Jezírka se upravují tak, že se hladina vody udržuje asi 1 m nade dnem jezírka. Do této úrovně se provedou břehy a dno vodotěsné (jílem nebo nepropustnou fólií). Nad trvalou hladinou vody se vytvoří akumulační prostor pro zachycení přívalových dešťů. Břehy nad úrovní trvalé hladiny se provedou z propustných hornin a zadržená voda se postupně vsákne do okolní zeminy (obr. 14, 15). Břehy musí být řešeny tak, aby v zimním období nemohlo dojít k jejich poškození mrazem a ledem. Součástí jezírka musí být návrh systému cirkulace vody. Čím menší je objem vody v jezírku a čím menší je hloubka vody, tím je technické řešení pro udržení přijatelné kvality vody v jezírku náročnější. Limitující podmínkou pro řešení s využitím jezírka je minimální hloubka stálé hladiny vody kolem 1 m. Jezírko by mělo mít takový objem vody, aby voda v zimě nepromrzla a mohly v něm celoročně žít ryby. Jezírka využívaná jako větší okrasný prvek v zahradě musí mít navržen způsob doplňování čerstvé vody v suchém období. V suchém letním období je odpar vody větší než nepravidelný přítok srážkové vody, proto se musí zajistit její doplňování z jiného zdroje.

Při návrhu jezírka se musí zajistit dostatečná ochrana zejména před nechtěným utonutím dětí.

Obr. 14 Vsakovací jezírko

Obr. 15 Situace řešení objektu s jezírkem s břehovým vsakováním

Návrh vsakovacího jezírka se má doplnit o těsnění takové části dna a břehů, aby v suchém období nedošlo k dramatickému snížení hladiny vody v jezírku.

3.3 PŘEDÚPRAVA SRÁŽKOVÝCH VOD

3.3.1 Zachycení hrubých mechanických splavenin

Srážková voda z příkrých svahů extravilánu může obsahovat hrubé mechanické splaveniny. Pro zachycení hrubých mechanických částic je třeba před vtokem do vsakovacího zařízení osadit lapač splavenin. Na obr. 16 je příklad řešení lapače splavenin na principu hydrocyklonu. Vzestupná rychlost v ose hydrocyklonu nemá překročit 0,2 m/s.

Obr. 16 Hydraulický lapač splavenin

3.3.2 Zachycení jemných organických i neorganických usaditelných látek

Při návrhu vsakovacích zařízení by se měl brát v úvahu i postup výstavby a na něm závislé znečištění srážkových vod během výstavby (obr. 17). Výstavba vsakovacího zařízení před dokončením hlavních zemních prací na staveništi může způsobit dokonalou kolmataci vsakovací plochy. U podzemních vsakovacích zařízení může takový postup výstavby dramaticky omezit filtrační rychlost a životnost vsakovacího zařízení nebo ho dokonce vyřadit z provozu. Vsakovací zařízení by se mělo budovat až po dokončení hrubých stavebních úprav a během stavby by se mělo zabránit vtékání silně znečištěné vody do vsakovacího systému.

Obr. 17 Zemní práce na staveništi

Srážková voda z ploch, ze kterých mohou stékat jemné splaveniny, se má upravovat filtrací. Filtrační vrstva by měla být snadno čistitelná nebo vyměnitelná. Nejjednodušší filtrační vrstva je půdní vrstva povrchového vsakovacího zařízení, kterou lze snadno vyměnit. Filtrační vrstva podzemních vsakovacích zařízení se ochraňuje geotextilií, která pro nezávadnou srážkovou vodu zajistí zachycení splaveného prachu. Problémem většiny podzemních vsakovacích zařízení je nemožnost snadného odstranění zakolmatované vrstvy.

3.3.3 Ochrana před znečištěním podzemních horizontů ropnými látkami

Pro vsakování srážkové vody z odstavných ploch na pozemku nemovitosti se má navrhnout odlučovač lehkých kapalin (ropných látek), který musí být navržen se sorpcí pro zbytkové znečištění 0,2 mg NEL/l. Doporučuje se zařadit za odlučovač před vsakovací zařízení filtrační prvek (např. vrstva koksu), který ochrání podzemní vodu před havarijním znečištěním.

3.4 BEZPEČNOST PROTI PŘEPLNĚNÍ

Systém vsakování srážkové vody se musí navrhnout tak, aby při havarijním přítoku srážkové vody (překročení návrhové srážky) nedošlo k poškození okolních staveb. Doporučuje se navrhnout bezpečnostní přepad nebo výron vody na terén (např. otvory v poklopu nebo mříži sloužící pro přístup do vsakovacího zařízení), do nejbližší vodoteče nebo do kanalizace. Terén v okolí výronu musí být upraven tak, aby se nesplavila půdní vrstva nebo dokonce nedošlo k erozi hlubších vrstev. Pokud se přepadová hrana nachází pod hladinou zpětného vzdutí ve stoce, do níž je přepadové potrubí odvodněno, musí být na přepadovém potrubí osazena zpětná armatura. Nedílnou součástí zařízení je zajištění odvětrání a přívodu vzduchu do podzemního retenčního prostoru v závislosti na přítoku srážkové vody do retenčního prostoru.

Systémy pro hospodaření se srážkovou vodou se mají navrhnout tak, aby byly jednotlivé prvky čistitelné nebo snadno obnovitelné.

Obr. 18 Schéma vsakovacího zařízení (1 – přítok srážkové vody, 2 – odlučovač splavenin, 3 – rozdělovací šachta, 4 – vsakovací zařízení, 5 – šachta přisávání a odvětrání vzduchu, přepad, 6 – retence při přeplnění vsakovacího zařízení, 7 – bezpečnostní přepad, pokud je možný)

4 RETENCE SRÁŽKOVÝCH VOD

Retence srážkových vod zajišťuje zachycení srážkové vody tak, že zajistí zadržení srážkové vody v takovém objemu, aby se vyhovělo místním podmínkám pro regulaci odtoku srážkové vody.

4.1 PROVEDENÍ RETENČNÍCH NÁDRŽÍ

Retenční nádrž musí být snadno čistitelná a otevřená retenční nádrž musí umožnit snadný únik splavených živočichů zpět do okolního terénu. Nádrž musí být navržena tak, aby se omezily pohyby dna a stěn nádrže během plnění a vyprazdňování nádrže. Skupina nádrží musí být propojena tak, aby umožnila dilatace propojovacího potrubí. Materiál propojovacího potrubí musí dilataci umožnit. Návrh retenční nádrže má obsahovat statické posouzení.

Pokud se do nádrže bude připouštět pitná voda, musí být napouštění řešeno s volným výtokem podle ČSN EN 1717 [4]. Výtok pitné vody musí být vždy nad havarijní hladinou vody v nádrži. Výtok, příslušná potrubí a armatury musí být chráněny před mrazem. Nedílnou součástí zařízení je zajištění odvětrání a přívodu vzduchu do podzemního retenčního prostoru v závislosti na přítoku srážkové vody do retenčního prostoru.

4.1.1 Povrchové retenční nádrže

Povrchové retenční nádrže se navrhují v lokalitách, kde je k dispozici dostatečná volná plocha pro manipulaci se srážkovou vodou. Povrchové nádrže mohou být v provedení:

• se zatravněným povrchem stěn i dna nádrže;
• stavebních konstrukcí se šikmými nebo svislými stěnami; v případě vodotěsných konstrukcí musí být bezpečné proti vztlaku vody při prázdné nádrži.

Nádrže podle hloubky vody musí být zajištěny proti nechtěnému přístupu osob (např. zábradlí, oplocení apod.)

4.1.2 Podzemní retenční nádrže

Pokud se předpokládá vstup, musí být podzemní retenční nádrže podle velikosti vybaveny patřičným počtem vstupních poklopů a žebříky. Do retenčního objemu 40 m³ jedním vstupním poklopem, u větších objemů min. dvěma vstupními poklopy a jedním pevně osazeným žebříkem. Doporučuje se umístit do dna nádrže čerpací jímku pro snadné vyčerpání vody při čištění nádrže nebo gravitační vypouštění vody.

4.1.3 Retenční nádrže uvnitř budov

Retenční nádrže uvnitř budov musí splňovat podmínky uvedené v odst. 4.1.2. Vnější stěny nádrže musí být chráněny před kondenzací vody na vnějším povrchu nádrže. Nádrže uvnitř budovy musí být opatřeny víkem, aby se zabránilo zvyšování vlhkosti v prostoru kolem nádrží. Nádrže musí být opatřeny bezpečnostním přepadem. Dimenze bezpečnostního přepadu nebo přelivu musí odpovídat maximálnímu možnému přítoku vody při havarijním stavu (při intenzitě deště 0,03 l/(s·m²)). Nádrže mají být opatřeny vypouštěním.

4.2 ŘEŠENÍ ODTOKU Z RETENČNÍCH NÁDRŽÍ (ODTOK, PŘEPAD)

Odtok z retenčních nádrží se musí navrhnout tak, aby při maximální provozní hladině v retenční nádrži nebyl překročen povolený (redukovaný) odtok. Před zařízením pro regulaci odtoku by mělo být osazeno ochranné zařízení (česle, koš). Pokud se přepadová hrana nebo odtok retenční nádrže nachází pod hladinou zpětného vzdutí ve stoce, do níž je přepadové potrubí odvodněno, musí být na potrubí pro odtok vody a přepadovém potrubí osazena zpětná armatura.

Zařízení pro regulaci odtoku jsou:

a) Vírový ventil je ventil bez pohyblivých částí, který využívá jen průtokových efektů pro samočinnou regulaci odtoku. Regulační účinnost je vyvolána proudovými jevy, bez použití opotřebovatelných částí. Hnací silou proudového efektu je tlakový rozdíl mezi vstupem a výstupem ventilu.

Vírový ventil je samočisticí, nedochází k usazování splavenin, které projdou ochranným zařízením. Průtok vírovým ventilem závisí na jeho konstrukci a přesném osazení. Průtok vody je konstantní, bez ohledu na výšku hladiny v potrubí nad ventilem.

Obr. 19 Vírový ventil

b) Škrticí uzávěr nebo volný výtok potrubí na výtoku z nádrže musí být navržen tak, aby odtok armaturou nebo potrubím byl ochráněn před splaveninami (česle, koš), které by mohly odtok zastavit. Po každém dešti je nutno zkontrolovat stav odtokového zařízení. Pokud je na odtoku osazen škrticí uzávěr, může docházet k zachycování splavenin, které projdou ochranným zařízením.

c) Čerpadlo, kterým se musí zajistit odtok srážkové vody v případě, že dno akumulační nádrže je níže, než je poloha příslušného recipientu. Čerpadlo by mělo být vybaveno mělnícím ústrojím a mělo by být chráněno před splaveninami obdobně jako škrticí uzávěr, aby nemohlo dojít k ucpání sacího ústrojí čerpadla splaveninami, které projdou ochranným zařízením. Musí se navrhnout vždy nejméně dvě čerpadla, jedno jako 100% záloha, a musí být zabezpečeno střídání jejich provozu.

5 VYUŽITÍ NEPITNÉ VODY

Využití srážkové vody je možné v celé řadě případů. Podle rozhodnutí investora ve spolupráci s projektantem se rozhodne o nejvýhodnějším systému hospodaření se srážkovou vodou.

5.1 CELOROČNÍ VYUŽITÍ SRÁŽKOVÉ VODY

Srážkovou vodu lze využít jako vodu nepitnou pro splachování WC, mytí podlahy a vozidel (viz 4.1.3).

5.2 SEZÓNNÍ VYUŽITÍ SRÁŽKOVÉ VODY

Pro zavlažování zahrady je využití srážkové vody velmi výhodné. Nejjednodušší systém využití srážkové vody pro zálivku je přímý odběr k ručnímu zalévání, které je investičně nejlevnější. Voda se nemusí vůbec upravovat, případné nečistoty se odstraní během činnosti.

V místech s nedostatkem vody se s výhodou používá takzvaná kapková metoda zálivky. Voda se dopravuje tenkými trubkami a vytéká po kapkách přímo k jednotlivým rostlinám. Systém je ale náročný na délku potrubí. Tento způsob přívodu vody ke kořenům rostlin se používá také v husté výsadbě vyšších rostlin, u kterých by voda rozstřikovaná vzduchem byla zachycena rostlinami rostoucími v cestě paprsku vody a rozmočila by půdu kolem nich. Za rostlinami by vznikl dešťový stín.

Automatický systém kropení vyžaduje kromě zvýšení tlaku vody čerpadlem nebo čerpací stanicí úpravu vody (podle velikosti otvorů v tryskách). Akumulační nádrž slouží k zachycení dešťové vody a v období sucha se doplňuje ze zdroje pitné vody.

Způsob hospodaření s vodou musí vycházet z vydatnosti zdroje nebo povoleného množství a časového intervalu odběru vody z veřejného vodovodu.

Tab. 10 Interval závlah v závislosti na nejvyšší denní teplotě pro travnaté plochy

Koncové kropicí prvky mohou být buď pevně instalované na povrchu, nebo jsou zabudovány pod zemí a vysunují se tlakem vody v potrubí, po uzavření větve se koncový prvek zase ukryje pod okolní terén.

Malá zahrada, kterou si bude majitel zalévat z hadice, má být vybavena výtokem vody na fasádě objektu. Na zimu se musí výtok ochránit před zamrznutím. Výhodně se pro snadné uklizení hadice může využít skříň s hadicovým navijákem.

5.3 ÚPRAVA VODY

Podmínkou pro využití srážkové vody v budově je použití filtrace. Filtrační zařízení by mělo zachytit částice větší než 50 μm. V oblastech, kde srážková voda vykazuje velmi nízké hodnoty pH, se doporučuje vložit do akumulační nádrže vápencovou drť. Pro veřejné budovy je nezbytné zajistit i dezinfekci vody.

Srážková voda se zachytí v hlavní (podzemní) akumulační nádrži (viz odst. 2.9.3). Z hlavní akumulační nádrže se voda rovnoměrně čerpá přes filtrační zařízení do provozní akumulační nádrže. Hladina vody je v provozní akumulační nádrži udržována hladinovými spínači. V případě, že v hlavní akumulační nádrži není žádná srážková voda, doplňuje se do provozní akumulační nádrže voda pitná. Vnitřní vodovod provozní vody se zásobuje z provozní akumulační nádrže pomocí automatické čerpací stanice. Dávkování dezinfekčního činidla se zajišťuje na základě průtoku vody filtrem, objem protékající vody se většinou měří pulzním vodoměrem.

5.4 TECHNICKÉ ŘEŠENÍ ZAŘÍZENÍ PRO VYUŽITÍ DEŠŤOVÉ VODY, ZPŮSOBY DOPLŇOVÁNÍ PITNOU VODOU

Technické řešení zařízení pro využití dešťové vody je patrné z obr. 20, 21, 22. Filtrační zařízení (pol. 3, v obr. 20, 21, 22) lze výhodně navrhnout jako samočisticí vcezovací filtr. V šachtě se ve sklonu osadí děrovaný žlab, ze kterého protéká srážková voda na dno šachty, a splaveniny jsou unášeny do kanalizace. Tento systém lze využít pouze v případě, že maximální povolený odtok srážkové vody z nemovitosti je větší než odtok srážkové vody ze střechy budovy.

Obr. 20 Zařízení pro využití dešťové vody s doplňováním pitné vody do sacího potrubí

1 – střešní žlab, 2 – potrubí dešťové kanalizace, 3 – filtr, 4 – uklidněný přítok do nádrže (dvě kolena u dna), 5 – nádrž na dešťovou (nepitnou) vodu, 6 – přepad se zápachovou uzávěrkou (pokud je napojen přímo na kanalizaci), 7 – zpětná armatura, je nutná při přímém napojení na kanalizaci, 8 – sací koš s plovákem a zpětnou armaturou, 9 – sací potrubí dešťové (nepitné) vody, 10 – automatická tlaková čerpací stanice, 11 – tlakový spínač nebo jiné ovládání čerpadla, 12 – nádržka pro doplňování pitné vody s plovákovým ventilem a elektromagnetickým ventilem na sacím potrubí (doplňování pitné vody přes volný výtok), 13 – přepad s přerušením (volný výtok), 14 – rozvod provozní vody, 15 – výtokové armatury provozní vody, 16 – přívod pitné vody.

Poznámka:
Automatická tlaková čerpací stanice (10, 11) tvoří komplet s nádržkou pro doplňování pitné vody (12). Zařízení se dodává jako typový výrobek.

Obr. 21 Zařízení pro využití dešťové vody s doplňováním pitné vody přímo do nádrže na dešťovou (provozní) vodu

1 – střešní žlab, 2 – potrubí dešťové kanalizace, 3 – filtr, 4 – uklidněný přítok do nádrže (dvě kolena u dna), 5 – nádrž na dešťovou (nepitnou) vodu, 6 – přepad se zápachovou uzávěrkou (pokud je napojen přímo na kanalizaci), 7 – zpětná armatura, je nutná při přímém napojení na kanalizaci, 8 – sací koš s plovákem a zpětnou armaturou, 9 – čerpadlo, 10 – výtlačné potrubí dešťové (nepitné) vody, 11 – tlakový spínač, 12 – tlaková nádoba, 13 – rozvod provozní vody, 14 – výtokové armatury provozní vody, 15 – přívod pitné vody s elektromagnetickým ventilem, 16 – doplňování pitné vody s přerušením volným výtokem

Obr. 22 Zařízení pro využití dešťové vody s pomocnou nádrží

1 – střešní žlab, 2 – potrubí dešťové kanalizace, 3 – filtr, 4 – uklidněný přítok do nádrže (dvě kolena u dna), 5 – nádrž na dešťovou (nepitnou) vodu, 6 – přepad se zápachovou uzávěrkou (pokud je napojen přímo na kanalizaci), 7 – zpětná armatura, je nutná při přímém napojení na kanalizaci, 8 – sací koš s plovákem a zpětnou armaturou, 9 – čerpadlo, 10 – výtlačné potrubí dešťové (nepitné) vody, 11 – uklidněný přítok pitné vody (dvě kolena u dna), 12 – přepad pomocné nádrže, 13 – pomocná nádrž, 14 – přívod pitné vody s elektromagnetickým ventilem, 15 – doplňování pitné vody s přerušením volným výtokem, 16 – šikmý mechanický filtr, 17 – automatická tlaková čerpací stanice, 18 – rozvod provozní vody, 19 – výtokové armatury provozní vody.

6 PROVOZ A ÚDRŽBA

Provoz a údržba zařízení se provádí podle provozního řádu, který si zpracuje nebo nechá zpracovat stavebník. Pro zpracování provozního řádu musí být v dokumentaci pro realizaci stavby uvedeny základní podmínky pro provoz a údržbu systému hospodaření se srážkovou vodou.

Pro nemovitosti typu rodinného domu se může provozní řád nahradit pokyny pro provoz a údržbu systému hospodaření se srážkovou vodou, včetně údajů o časových intervalech jednotlivých činností. Pokyny musí být součástí dodávky systému.

6.1 PROVOZ A ÚDRŽBA VSAKOVACÍCH ZAŘÍZENÍ

Podle charakteru znečištění srážkové vody se navrhne interval kontroly sorpční schopnosti substrátu a jeho nasycení. Kontrola průběhu vsakovacích rychlostí v závislosti na čase a vyhodnocení kolmatačních jevů se provede cca 12 měsíců od uvedení zařízení do provozu. Při naplnění sorpční kapacity vsakovacího systému je třeba materiál odtěžit a deponovat v souladu s předpisy pro ukládání odpadů na skládky [3].

Pro kontrolu vlivu vsakování srážkové vody kategorie nepřípustné na kvalitu podzemní vody se musí v dosahu odstupové vzdálenosti X od vsakovacího zařízení zřídit místo pro odběr kontrolních vzorků (např. vrt nebo studna). Kontrolní rozbor se provádí min. 4x ročně (nejpozději 5*⁾ dní po skončení srážky).

*⁾ Určí projektant v součinnosti s hydrogeologem v závislosti na hydrogeologických podmínkách řešené lokality a investor zapracuje do provozního řádu objektu.

Při provozu a údržbě typových (sériově vyráběných) vsakovacích zařízení je třeba se řídit návodem výrobce. Pokud výrobce typových vsakovacích zařízení neuvede jinak nebo se jedná o netypové vsakovací zařízení, může se údržba provádět způsobem a v intervalech uvedených v tab. 11. Při stavbě a rekonstrukcích komunikací a jiných povrchů odvodňovaných do vsakovacích zařízení je nutné zabránit zanesení vsakovacích zařízení hlínou a jinými nečistotami, které by mohly zhoršit vsakování. V blízkosti vsakovacích drénů se nesmějí nacházet stromy a keře, jejichž kořeny by mohly drény ucpat.

Tab. 11 Údržba vsakovacích zařízení

6.2 PROVOZ A ÚDRŽBA RETENČNÍCH NÁDRŽÍ

Tab. 12 Údržba retenčních zařízení

Podle charakteru znečištění srážkové vody se navrhne interval kontroly a způsob odstranění zachycených látek. Kontrola průběhu odtoku vody v závislosti na čase se provede cca 12 měsíců od uvedení zařízení do provozu. Časový interval kontroly, čištění a seřizování odtokového zařízení se upraví po 12 měsících provozu, nestanoví-li výrobce zařízení jinak.

6.3 PROVOZ A ÚDRŽBA ZAŘÍZENÍ NA VYUŽITÍ NEPITNÉ VODY

Při provozu a údržbě zařízení pro využití dešťové vody je třeba se řídit návodem výrobce. Pokud výrobce neuvede jinak, může se údržba provádět způsobem a v intervalech uvedených v tab. 13 zpracované s využitím [9].

Tab. 13 Údržba zařízení pro využití nepitné vody

7 VLIV NÁVRHU HOSPODAŘENÍ SE SRÁŽKOVOU VODOU NA STAVEBNÍ OBJEKTY A SOUSEDNÍ NEMOVITOSTI

Při návrhu zakládání stavebního objektu se musí zohlednit kolísání podzemní vody v okolí vsakovacího zařízení. Důkladně je třeba posoudit zakládání v objemově nestálých zeminách, kde může v důsledku změny vlhkosti základové spáry dojít k poškození nevhodně založené stavby. Nebezpečí vzniká také u stávajících sousedních objektů, které obvykle nejsou řešeny pro zvýšenou hladinu podzemní vody.

Kromě vlivu kolísání hladiny v nejbližším okolí vsakovacího zařízení dochází ke zpětnému vzdutí vody soustavou inženýrských sítí v nejbližším okolí stavby. Vzdutí vody v okolí vsakovacího zařízení může způsobit vyplavení stávajících podzemních objektů (žumpy, bazény). Doporučuje se podzemní prostory nových budov chránit před vzdutou vodou izolací proti tlakové vodě. Drenážní systém není pro ochranu budovy před vzdutou podzemní vodou technicky vhodné řešení, pokud se neuvažuje s jejím využitím v budově.

Při návrhu systému hospodaření se srážkou vodou se nemá zhoršit systém odvodnění stávajících nemovitostí; voda by neměla stékat po povrchu na sousední parcely a komunikace, kromě havarijních stavů (viz 2.1). Stavebník by měl nechat důkladně provést průzkum staveniště a jeho okolí doplněný fotodokumentací stávajícího stavu tak, aby se předešlo sousedským sporům.

7.1 PŘÍKLAD NEVHODNÉHO NÁVRHU VSAKOVÁNÍ POBLÍŽ ZAHLOUBENÝCH GARÁŽÍ

Obr. 23 Situace obytného domu s podzemními garážemi a vsakováním

Vsakovací objekty byly navrženy příliš blízko podzemních garáží. Objekty byly postaveny na pilotách. Po úpravě pláně byla provedena v celé ploše válcovaná výsivka, na které se provedla železobetonová deska z vodovzdorného betonu, který měl nahradit izolaci proti tlakové vodě. Kolem stavby se provedlo jílové těsnění (ovšem až po provedení výsivky). Jako přívod vzduchu do prostoru garáží byly po obvodu navrženy monolitické anglické dvorky. Z důvodů snížení pracnosti dodavatel rozhodl o jejich nahrazení tenkostěnnými plastovými výrobky. Plastový anglický dvorek má ve dně odvodňovací trubku pro odvedení srážkové vody.

Při prvním dešti vnikla touto trubkou voda do garáží. Po odstranění vody z podlahy garáží rozhodl dodavatel, že trubku zaslepí. To sice zabránilo vtoku okolní vody do garáží, ale vnější tlak okolní vody způsobil popraskání tenkostěnné konstrukce anglického dvorku. Další pokus o ochranu anglických dvorků bylo provedení stříšek nad každým z dvorků (obr. 24). Další problém se zaplavováním podlahy garáží se projevil při dlouhotrvající srážce. Voda z nasycené zeminy výsivkou prosákla dilatačními spárami na podlahu garáží. Kromě těchto technických závad, vznikl právní problém. Dodavatel prováděl stavbu smluvně pro developera. Po dokončení stavby developer prodal jednotlivé byty a garážová stání soukromníkům, kteří teprve po zapsání všech vlastníků založili společenství vlastníků. Vady nemohou uplatňovat jednotliví vlastníci jednotek, nelze vymezit podíl vlastníka na škodě, navíc škoda vznikla vadným provedením stavby pro developera…

Obr. 24 Řez podzemními garážemi

Obr. 25 Řez vsakovacím zařízením

Obr. 26 Dodatečná úprava nad angl. dvorkem

7.2 PŘÍKLAD NEVHODNÉHO ŘEŠENÍ TERÉNNÍCH ÚPRAV

Pod svahem bývalého zemníku se navrhovalo rozšíření halového komplexu. Podmínkou bylo sjednocení úrovně staré i nové podlahy haly. Přetížená kanalizační síť v dané lokalitě neumožňovala odvedení srážkové vody do kanalizace. Součástí geologického průzkumu pro vsakování byl i návrh úrovně vsakovací vrstvy. Návrh stavby dodatečně snížil úroveň podlahy haly o 2 m pod vsakovací úroveň a vrstvu pro vsakování zcela odstranil. V úpatí navazujícího svahu se objevil pramínek. Výstavba haly pokračovala tím, že se provedly výkopy základových patek pro sloupy haly. Ukázalo se, že řada patek byla zaplavena vodou a s růstem vzdálenosti od svahu se hladina vody snižovala. Na nejvzdálenějším konci nebyla voda vůbec. V ose stavby se nechala provést rýha, ve které se ukázalo místo puklinového zlomu (obr. 27). V rámci nového stavu terénu se dohodlo provést vsakovací zařízení pod podlahu haly (obr. 28). Nazval jsem tuto kapitolu „příklad nevhodného řešení…“. Problém vznikl tím, že hydrogeologický posudek sledoval možnost vsakování na základě souvrství z hydrogeologického průzkumu. Odstranění původního terénu včetně kompletní vsakovací vrstvy změnilo hydrogeologické poměry v území. Naštěstí geologický zlom umožnil takové řešení, které stavebník s architektem zabudoval do stavby dlouho před vznikem normy ČSN 75 9010 [7].

Obr. 27 Výstavba haly

Obr. 28 Vsakovací zařízení pod podlahou haly

LITERATURA

[1] Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby.

[2] Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území.

[3] Vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky.

[4] ČSN EN 1717 Ochrana proti znečištění pitné vody ve vnitřních vodovodech a všeobecné požadavky na zařízení na ochranu proti znečištění zpětným průtokem. Praha: ČNI 2002.

[5] ČSN 75 6760 Vnitřní kanalizace. Praha: ČNI 2015.

[6] ČSN 75 7221 Kvalita vod – Klasifikace jakosti povrchových vod. Praha: ČNI 2017.

[7] ČSN 75 9010 Vsakovací zařízení srážkových vod. Praha: ČNI 2017.

[8] ČSN EN ISO 17892-11 Geotechnický průzkum a zkoušení – Laboratorní zkoušky zemin – Část 11: Stanovení propustnosti. Praha: ČNI 2019.

[9] DIN 1989-1 Regenwassernuzungsanlagen. Teil 1: Planung, Ausführung, Betrieb und Wartung.

[10] ÖNORM B 2506-1 Regenwasser-Sickeranlagen für Abläufe von Dachflächen und befestigten Flächen. Anwendung, hydraulische Bemessung, Bau und Betrieb.

[11] ARBEITSBLATT DWA – A 138 Planung, Bau und Betrieb von Anlagen zur Versickerung von Niederschlagwasser.

[12] KOLÁŘ, V. a kol. Hydraulika, Praha: SNTL 1966.

[13] MÍKOVÁ, T., VALERIÁNOVÁ, A., VOŽENÍLEK, V. a kol. Atlas podnebí Česka. Praha: ČHMÚ; Olomouc: UP 2007.

[14] TRUPL, J. Intensity krátkodobých dešťů v povodích Labe, Odry a Moravy. Praha: VÚV 1958.

[15] WISE, A. F. E., SWAFFIELD, J. A. Water, Sanitary and Waste Services for Buildings. Oxford: Butterworth – Heinemann. 2002.

[16] HERLE, J. a kol.: Vodovodní a kanalizační tabulky. Praha: SNTL 1983.

[17] HERLE, J., NEORAL, A. Voda pro chaty a chalupy. Praha: SNTL 1990.

[18] TNV 75 9011 Hospodaření se srážkovou vodou, v návrhu

[19] ČSN P 73 0600 Hydroizolace staveb – Základní ustanovení. Praha: ČNI 2020.

[20] ČSN 75 6101 Stokové sítě a kanalizační přípojky. Praha: ČNI 2012.

[21] ČSN EN 12056-4 Vnitřní kanalizace – Gravitační systémy – Část 4: Čerpací stanice odpadních vod – Navrhování a výpočet. Praha: ČNI 2001.

[22] http://portal.chmi.cz/historicka-data/pocasi/uzemni-srazky

[23] https://www.ireceptar.cz/zahrada/co-jsou-a-k-cemu-slouzi-swale-svejly-zpomali-odtok-vody-ze-zahrady.html