Autor: Ing. Mojmír Klas, CSc.
Autor Aktualizace 2022: Ing. Jindřich Pater
Stav: aktualizace 2022, vydání 2011
Anotace:
Pomůcka TP 1.21.1 se věnuje udržovacím pracím, při kterých hrozí riziko pádu z výšky nebo do hloubky. Tyto práce jsou vždy spojeny s rizikem vážného úrazu. Údržbu je nutné provádět v každém ročním období a za nepříznivých povětrnostních podmínek. Tyto skutečnosti ještě zvyšují riziko, které pracovníkům hrozí. Pomůcka je věnována pravidlům a předpisům souvisejícím s údržbou, konkrétním příkladům řešení, revizi zadržovacích systémů a systémů zachycení půdu a základním pravidlům montáže kotvicích zařízení a je bohatě ilustrována.
K 30. 6. 2022 byly ve sbírce zákonů ČR vydány (a tudíž platné) k problematice stavebního zákona následující právní předpisy:
- zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)
Zrušen k 1. 7. 2023 novým stavebním zákonem č. 283/2021 Sb.; podle novely č. 195/2022 Sb. zákona č. 283/2021 Sb. se za den nabytí nové komplexní účinnosti zákona č. 283/2021 Sb. ale považuje až 1. 7. 2024, kdy tedy dojde k definitivnímu zrušení zákona č. 183/2006 Sb. - zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon
Účinnost od 1. 7. 2023; podle „malé novely“ zákona č. 283/2021 Sb., tj. podle zákona č. 195/2022 Sb. se za den nabytí účinnosti některých paragrafů zákona č. 283/2021 Sb. považuje 1. 7. 2024; připravována je ještě „velká novela“ zákona č. 283/2021 Sb. s účinností od 2024. - zákon č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona
Účinnost od 1. 7. 2023; v rámci „velké novely“ zákona č. 283/2021 Sb. připravována je i novela tohoto změnového zákona s účinností od 2024. - zákon č. 197/2022 Sb., o zvláštních postupech v oblasti územního plánování a Stavebního řádu v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace
Účinnost od 1. 7. 2022; upravuje zákon č. 183/2006 Sb. a zavádí pojem nezbytná stavba, tj. stavba dočasná, jejíž doba trvání nesmí přesáhnout 3 roky ode dne nabytí právních účinků společného územního souhlasu a souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru.
Další text je stále vázán pouze na zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a k němu vydané prováděcí předpisy, neboť vývoj v oblasti změn stavebního zákona k dnešnímu datu 30. 6. 2022 není ukončen.
OBSAH
ÚVOD
Zaměstnavatel přijímá technická a organizační opatření k zabránění pádu zaměstnanců z výšky nebo do hloubky, propadnutí nebo sklouznutí nebo k jejich bezpečnému zachycení.
Udržovací práce, při kterých hrozí možnost pádu z výšky nebo do hloubky, jsou vždy spojeny s rizikem vážného úrazu. Údržbu je nutné často provádět často v každém ročním období a za nepříznivých povětrnostních podmínek. Tyto skutečnosti ještě zvyšují riziko, které pracovníkům hrozí.
Při většině činností spojených s údržbou budov vzniká riziko pádu z výšky. Systémová řešení, která umožňují údržbu fasády, jsou téměř vždy navržená s ohledem na bezpečnost pracovníků. Způsob péče o fasádu za formou lanového přístupu není v České republice jednoznačně stanoven, jako je tomu např. u kotvicích zařízení, určených pro bezpečný pohyb po plochách s rizikem pádu.
Bezpečnost provádění údržby střešního pláště a zařízení na něm, včetně např. bezpečného odstraňování nadměrného množství sněhu, je stále v rámci projektových dokumentací a následně i při výstavbě opomíjena. Není ani výjimkou, že dodavatel stavby stavebně technická opatření určená pro bezpečnou údržbu ploch s rizikem pádu neprovede, přesto, že projektová dokumentace na bezpečnost a ochranu zdraví při práci ve výšce (dále jen BOZP) pamatuje. Je potřeba si uvědomit, že dodatečná opatření k zajištění bezpečnosti práce na plochách s rizikem pádu po dokončení stavby jsou problematická a výrazně dražší, než pokud jsou provedena v rámci výstavby. Řadu prací v době, kdy nastane potřeba je provádět, nelze pak bezpečně vykonat. Typickým příkladem je povinnost odstranit nadměrné množství sněhu. Pokud stavba není provedena tak, aby bezpečné odstranění sněhu umožňovala, nelze ve většině případů bezpečně tuto činnost bez rizika pádu provést.
Vhodně navržené kotvicí zařízení, nebo systém bezpečnostních střešních háků určených pro bezpečnou údržbu, je možné použít jako bezpečnostní prvek při výstavbě pro montážní firmy a tak snížit celkové náklady i zvýšit bezpečnost při stavebně montážních pracích.
Vhodné navržení kotvicích zařízení/prvků a bezpečnostních střešních háků, které budou sloužit k zajištění BOZP na plochách s rizikem pádu z výšky v době provozu, správy a údržby stavby, je nezbytnou podmínkou pro řádnou péči o stavbu.
Pro pohyb na plochách s rizikem pádu z výšky, který vyžaduje použití osobních ochranných prostředků proti pádu (dále jen OOPP), je nutné již v rámci zpracování projektové dokumentace vyřešit možnost uchycení spojovacího prostředku OOPP ke kotvicímu zařízení/prvkům (čl. 3.6 ČSN EN 795) nebo bezpečnostnímu střešnímu háku (ČSN EN 517). Pokud není řešením systém kolektivní ochrany (např. ochranná zábradlí), je nutné zajistit individuální ochranu pracovníků proti pádu, navržením kotvicích zařízení a bezpečnostních střešních háků.
Při posuzování toho, co zahrnout pod pojem údržba, je možné využít definici Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Podle této agentury „Údržba zařízení, pracovišť, budov zahrnuje technická, administrativní a manažerská opatření, která je mají zachovat ve stavu, v němž mohou vykonávat požadovanou funkci, či je navrátit do takového stavu a chránit je před poruchami nebo znehodnocením“.
K činnostem v oblasti údržby patří:
- prohlídky;
- zkoušky;
- měření;
- výměna;
- úprava;
- oprava;
- zjišťování poruch;
- nahrazení dílů;
- servis.
Nejčastější důvody, proč je nutné na plochy s rizikem pádu v rámci údržby vstupovat jsou:
- kontrola, revize a obsluha různých zařízení umístěných na střeše (jako např. klimatizačních jednotek, vzduchotechnika apod.);
- kontrola, revize a čištění spalinových cest;
- údržba fotovoltaických a solárních systémů;
- péče o světlíky nechráněné proti propadnutí;
- čištění střešních vpustí;
- odstranění nadměrného množství sněhu;
- péče a údržba zeleně;
- provádění oprav a údržbových prací;
- a řada dalších možností.
Při řešení BOZP na plochách s rizikem pádu (zpravidla na střeše) je nutné brát v úvahu, že:
- pracovník bude vykonávat různorodé pracovní činnosti;
- pracovník může přenášet břemena nebo rozměrné předměty;
- může nastat náhlá změna povětrnostních podmínek (poryv větru, déšť, námraza apod.);
- zvláště na fóliových povlakových krytinách riziko uklouznutí;
- i mírná nevolnost nebo slabost může způsobit pád;
- ne vždy je možné změnit dobu vykonání dané práce;
- práce mohou v průběhu existence stavby provádět pracovníci různých firem.
Návrh kotvicích zařízení/prvků a bezpečnostních střešních háků musí pamatovat i na případy mimořádných povětrnostních podmínek. Technická pomůcka se zabývá převážně individuální ochranou proti pádu z výšky, nebo do hloubky.
1 PRAVIDLA A PŘEDPISY
1.1 OBECNÁ PRAVIDLA
Navrhnout v rámci projektové dokumentace kotvicí zařízení/prvky nebo bezpečnostní střešní háky pro možnost upevnění spojovacího prostředku OOPP, je nutné vždy, kdy hrozí tato rizika :
- pád přes nezabezpečenou hranu volného pádu;
- propadnutí otvorem nechráněným proti propadnutí;
- uklouznutí;
- propadnutí konstrukcí.
Kotvicí zařízení/prvky a bezpečnostní střešní háky navrhujeme ve spojení s OOPP a to buď pro použití jako:
- zadržovací (viz ČSN EN 358 vylučuje možnost pádu);
- systém zachycení pádu (viz ČSN EN 363 bezpečně zachytí pád);
- případně kombinace obou na různých plochách stavby;
- systém lanového přístupu (viz ČSN EN 363 umožní bezpečný přístup za použití pracovního a bezpečnostního vedení).
Obr. 1 Ilustrační foto – zadržovací systém
1.2 ÚDRŽBA V PRÁVNÍCH PŘEDPISECH
1.2.1 Údržba (udržovací práce) v zákoně č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon”)
Základní pojmy
Obecné požadavky na výstavbu (§ 2 odst. 2 písm. e) stavebního zákona)
se obecnými technickými požadavky na výstavbu rozumí „obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby stanovené prováděcími právními předpisy a dále obecné technické požadavky zabezpečující užívání staveb osobami pokročilého věku, těhotnými ženami, osobami doprovázejícími dítě v kočárku, dítě do tří let, popřípadě osobami s mentálním postižením nebo osobami s omezenou schopností pohybu nebo orientace stanovené prováděcím právním předpisem (dále jen “bezbariérové užívání stavby”),
Poznámka:
Základní požadavky na stavby definuje vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů a pro hlavní město Prahu nařízení č. 10/2016 Sb. hl. města Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praha, ve znění nařízení č. 14/2018 Sb. hl. m. Prahy. Základní požadavky na stavby určuje Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 305/2011.
Staveniště (§ 3 odst. 3) stavebního zákona
staveništěm se rozumí místo, na kterém se provádí stavba nebo udržovací práce; zahrnuje stavební pozemek, popřípadě zastavěný stavební pozemek nebo jeho část anebo část stavby, popřípadě, v rozsahu vymezeném stavebním úřadem, též jiný pozemek nebo jeho část anebo část jiné stavby.
Z citace lze dovodit, že při odpovědi na otázku, jaká stavebně technická opatření zahrnout do projektové dokumentace, je potřebné se řídit jak platnými právními předpisy, tak i veškerými pravidly, která se vztahují k bezpečnosti práce na staveništi. Zejména se jedná o nařízení vlády č. 136/2016 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích.
Údržba stavby (§ 3 odst. 4)
Údržbou stavby se rozumí práce, jimiž se zabezpečuje její dobrý stavební stav, aby nedocházelo ke znehodnocování stavby a aby se co nejvíce prodloužila její uživatelnost.
V některých právních předpisech, zejména v právních předpisech týkajících se BOZP, se hovoří o „udržovacích pracích“. Oba uvedené termíny, tj. „údržba stavby“ a „udržovací práce“ jsou různé názvy pro stejnou činnost.
(3) Rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas nevyžaduj stavební úpravy a udržovací práce.
(1) Územním opatřením o stavební uzávěře nelze omezit nebo zakázat udržovací práce.
Stavby, terénní úpravy, zařízení a udržovací práce nevyžadující stavební povolení ani ohlášení
(1) Stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu nevyžadují
e) udržovací práce, jejichž provedení nemůže negativně ovlivnit zdraví osob, požární bezpečnost, stabilitu a vzhled stavby, životní prostředí a bezpečnost při užívání a nejde o udržovací práce na stavbě, která je kulturní památkou,
Jednoduché stavby, terénní úprav a udržovací práce, u kterých postačí ohlášení
(2) Ohlášení stavebnímu úřadu postačí u
j) udržovací práce na stavbě neuvedené v § 103 odst. 1 písm. c)
k) stavební úpravy pro změny v užívání části stavby, kterými se nezasahuje do nosných konstrukcí stavby, nemění se její vzhled a nevyžadují posouzení vlivů na životní prostředí.
(8) K ohlášení udržovacích prací podle § 104 odst. 1 písm. j) stavebník připojí dokumentaci obsahující technický popis jejich provedení. K ohlášení stavebních úprav podle § 104 odst. 1 písm. k) stavebník připojí dokumentaci, která obsahuje jednoduchý technický popis jejich provedení a stavební nebo montážní výkresy specifikující navrhované stavební úpravy. Vyžaduje-li to zvláštní právní předpis, stavebník přikládá k ohlášení udržovacích prací a stavebních úprav požárně bezpečnostní řešení, jehož obsah a rozsah vymezuje zvláštní právní předpis (vyhláška č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (o požární prevenci), ve znění pozdějších předpisů.
Společné zásady
(2) Stavební úřad je oprávněn ve veřejném zájmu
c) nařizovat nutné zabezpečovací práce na stavbě,
d) nařizovat nezbytné úpravy na stavbě, stavebním pozemku nebo na zastavěném stavebním pozemku,
e) nařizovat provedení udržovacích prací,
Údržba stavby
(1) Není-li stavba řádně udržována a její vlastník neuposlechne výzvy stavebního úřadu k provedení udržovacích prací, stavební úřad mu nařídí zjednání nápravy. Náklady udržovacích prací nese vlastník stavby. Nájemci bytů a nebytových prostor jsou povinni umožnit provedení nařízených udržovacích prací.
(2) U stavby určené k užívání veřejností může stavební úřad nařídit jejímu vlastníkovi, aby mu předložil časový a věcný plán udržovacích prací na jednotlivých částech stavby a na technologickém či jiném zařízení.
Vlastník stavby a zařízení
(1) Vlastník stavby je povinen
a) udržovat stavbu podle § 3 odst. 4 po celou dobu její existence,
b) neprodleně ohlásit stavebnímu úřadu závady na zařízení, které ohrožují životy či zdraví osob nebo zvířat,
Požadavky na stavby
(1) Pro stavbu mohou být navrženy a použity jen takové výrobky, materiály a konstrukce, jejichž vlastnosti z hlediska způsobilosti stavby pro navržený účel zaručují, že stavba při správném provedení a běžné údržbě po dobu předpokládané existence splní základní požadavky na stavby (nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011).
Projektová činnost ve výstavbě
(2) Projektant odpovídá za správnost, celistvost, úplnost a bezpečnost stavby provedené podle jím zpracované projektové dokumentace a proveditelnost stavby podle této dokumentace, jakož i za technickou a ekonomickou úroveň projektu technologického zařízení, včetně vlivů na životní prostředí. Je povinen dbát právních předpisů a obecných požadavků na výstavbu vztahujících se ke konkrétnímu stavebnímu záměru. Statické, popřípadě jiné výpočty musí být vypracovány tak, aby byly kontrolovatelné. Není-li projektant způsobilý některou část projektové dokumentace zpracovat sám, je povinen k jejímu zpracování přizvat osobu s oprávněním pro příslušný obor nebo specializaci, která odpovídá za jí zpracovaný návrh. Odpovědnost projektanta za projektovou dokumentaci stavby jako celku tím není dotčena.
Obecné požadavky na výstavbu
(1) Právnické osoby, fyzické osoby a příslušné orgány veřejné správy jsou povinny při územně plánovací a projektové činnosti, při povolování, provádění, užívání a odstraňování staveb respektovat záměry územního plánování a obecné požadavky na výstavbu (§ 2 odst. 2 písm. e)), stanovené prováděcími právními předpisy.
(2) Výjimku z obecných požadavků na výstavbu, jakož i řešení územního plánu nebo regulačního plánu odchylně od nich lze v jednotlivých odůvodněných případech povolit pouze z těch ustanovení prováděcího právního předpisu, ze kterých tento předpis povolení výjimky výslovně umožňuje, a jen pokud se tím neohrozí bezpečnost, ochrana zdraví a života osob a sousední pozemky nebo stavby. Řešením podle povolené výjimky musí být dosaženo účelu sledovaného obecnými požadavky na výstavbu.
Má-li být stavba vybavena stavebně technickými opatřeními pro bezpečnost údržby (udržovacích prací) podle obecných požadavků na výstavbu, nelze z této povinnosti udělit výjimku.
V současné době jsou obecné požadavky na stavby určeny nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011. Mezi základními požadavky na stavby je i požadavek bezpečnosti a přístupnosti při užívání.
Obecné požadavky na stavby jsou specifikovány mimo jiné v těchto právních předpisech, ve znění pozdějších předpisů (viz předchozí text):
- nařízení č. 10/2016 Sb. hl. města Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Prahy;
- vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území;
- vyhláška č. 433/2001 Sb., technické požadavky pro stavby pro plnění funkcí lesa;
- vyhláška č. 590/2002 Sb., o technických požadavcích pro vodní díla;
- vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb;
- vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby;
- vyhláška č. 398/2009 Sb., o technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.
Základní požadavky na stavby stanovuje novela stavebního zákona a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 – Příloha 1.
Poznámka:
V 08/2022 vydalo MMR ČR pracovní pomůcku odboru stavebního řádu pod názvem „Povolování výjimek z obecných požadavků na výstavbu – stav k22. 7. 2022„; pomůcka je k dispozici na webu MMR v sekci Územní a bytová politika a řeší výjimky z vyhlášky č. 501/2006 Sb., č. 268/2009 Sb. a č. 398/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Obr. 2 Ilustrační foto – péče o světlíky – systém zachycení pádu
1.2.2 Údržba (udržovací práce) v prováděných právních předpisech ke stavebnímu zákonu
1.2.2.1 Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů
(2) Tato vyhláška dále stanoví náležitosti dokumentace bouracích prací,
Poznámka:
Pokud projektant ponechá na zhotoviteli stavby návrh stavebně-technických opatření k ochraně proti pádu osob, musí své požadavky specifikovat.
1.2.2.2 Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů
(1) Ustanovení této vyhlášky se uplatní též u zařízení, změn dokončených staveb, udržovacích prací, změn v užívání staveb, u dočasných staveb zařízení staveniště, jakož i u staveb, které jsou kulturními památkami nebo jsou v památkových rezervacích nebo památkových zónách, pokud to závažné územně technické nebo stavebně technické důvody nevylučují.
Část třetí
Požadavky na bezpečnost a vlastnosti staveb
Základní požadavky
(1) Stavba musí být navržena a provedena tak, aby byla při respektování hospodárnosti vhodná pro určené využití a aby současně splnila základní požadavky, kterými jsou:
e) bezpečnost při užívání,
Poznámka:
Podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 se tento požadavek nazývá: Bezpečnost a přístupnost při užívání.
(2) Stavba musí splňovat požadavky uvedené v odstavci 1 při běžné údržbě a působení běžně předvídatelných vlivů po dobu plánované životnosti stavby.
Střechy
(2) Pochůzné střechy a terasy musí mít zajištěn bezpečný přístup a musí být na nich provedena opatření zajišťující bezpečnost provozu. Odpadní vzduch ze vzduchotechnických a klimatizačních zařízení a odvětrání vnitřní kanalizace musí být vyústěn nad pochůzné střechy a terasy v souladu s normovými hodnotami tak, aby neobtěžoval a neohrožoval okolí.
Poznámka:
Termín „pochůzné” Je třeba chápat ve smyslu ČSN 73 1901 jako střechy s provozem – viz čl. 4.4 normy.
1.2.2.3 Vyhláška č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb, ve znění vyhlášky č. 251/2018 Sb.
Obr. 3 Ilustrační foto – práce na střeše – zadržovací systém
1.2.3 Údržba (udržovací práce) v právních předpisech v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci
1.2.3.1 Nařízení vlády č. 136/2016 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, ve znění nařízení vlády č. 136/2016 Sb. a nařízení vlády č. 592/2006 Sb., o podmínkách akreditace a provádění zkoušek z odborné způsobilosti, ve znění nařízení vlády č. 136/2016 Sb.
(1) Toto nařízení zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje
a) bližší minimální požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích,
c) práce a činnosti vystavující fyzickou osobu zvýšenému ohrožení života nebo poškození zdraví.
Poznámka:
Ve smyslu § 3 odst. 3 stavebního zákona je staveništěm i místo, kde se provádí udržovací práce.
(1) Zhotovitel při uspořádání staveniště dbá, aby byly dodrženy požadavky na pracoviště stanovené zvláštním právním předpisem a aby staveniště vyhovovalo obecným požadavkům na výstavbu podle zvláštního právního předpisu (např. vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů)
Zhotovitel zajistí, aby
b) bod 8. práce při údržbě stavby a jejího technického vybavení a zařízení, jakými jsou například malířské a natěračské práce, mytí a čištění oken, fasád nebo okapů, dále prohlídky, zkoušky, kontroly, revize a opravy technického vybavení a zařízení, jakož i montáž a demontáž jejich částí v rozsahu potřebném pro provedení těchto prohlídek, zkoušek, kontrol, revizí nebo oprav (dále jen „udržovací práce“),
Jestliže po omezenou dobu, zejména v závislosti na postupu stavebních a montážních prací nebo při udržovacích pracích, není možno zajistit, aby práce byly prováděny na pracovištích, která splňují požadavky zvláštního právního předpisu, a jestliže při jejich provádění nebo během přístupu na pracoviště hrozí nebezpečí pádu fyzických osob nebo předmětů z výšky nebo do hloubky, zajistí zhotovitel bezpečné provádění těchto prací, jakož i bezpečný přístup na pracoviště v souladu s požadavky zvláštního právního předpisu.
Poznámka:
Toto nařízení vlády vyžaduje od projektanta dodržování řady dalších povinností zde jsou uvedeny pouze ty, které se vztahují k údržbě (udržovacím pracím).
1.2.3.2 Nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky
Toto nařízení zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci na pracovištích, na nichž jsou zaměstnanci vystaveni nebezpečí pádu z výšky nebo pádu do volné hloubky (dále jen „práce ve výškách a nad volnou hloubkou“), a bližší požadavky na bezpečný provoz a používání technických zařízení poskytovaných zaměstnancům pro práci ve výškách a nad volnou hloubkou.
Poznámka:
Nařízení vlády na rozdíl od předchozích právních předpisů používá termín „pracoviště“. Lze si odvodit, že pracovištěm je také staveniště i místa výkonu údržby (udržovacích prací).
(1) Zaměstnavatel přijímá technická a organizační opatření k zabránění pádu zaměstnanců z výšky nebo do hloubky, propadnutí nebo sklouznutí nebo k jejich bezpečnému zachycení (dále jen „ochrana proti pádu“) a zajistí jejich provádění
b) na všech ostatních pracovištích a přístupových komunikacích, pokud leží ve výšce nad 1,5 m nad okolní úrovní, případně pokud pod nimi volná hloubka přesahuje 1,5 m.
Má-li být pracovník dostatečně chráněn proti pádu při provádění údržby (udržovacích pracích), je nutné tomu vytvořit podmínky. Řadu těchto prací nelze bez předem osazených konstrukcí bezpečně provádět.
(2) Ochranu proti pádu zajišťuje zaměstnavatel přednostně pomocí prostředků kolektivní ochrany, kterými jsou zejména technické konstrukce, například kolektivní ochranná zábradlí a ohrazení, poklopy, záchytná lešení, ohrazení nebo sítě a dočasné stavební konstrukce, například lešení nebo pracovní plošiny.
(3) Prostředky osobní ochrany, kterými jsou osobní ochranné pracovní prostředky proti pádu, se použijí v případě, kdy povaha práce vylučuje použití prostředků kolektivní ochrany, nebo není-li použití prostředků kolektivní ochrany s ohledem na povahu, předpokládaný rozsah a dobu trvání práce a počet dotčených zaměstnanců účelné nebo s ohledem na bezpečnost zaměstnance dostatečné.
(4) Ochranu proti pádu není nutné provádět
a) na souvislé ploše, jejíž sklon od vodorovné roviny nepřesahuje 10 stupňů, pokud pracoviště, popřípadě přístupová komunikace, jsou vymezeny vhodnou ochranou proti pádu, například zábranou umístěnou ve vzdálenosti nejméně 1,5 m od okraje, na němž hrozí nebezpečí pádu (dále jen „volný okraj“),
Upozornění: Pokud jde o kluzkou plochu, vzdálenost 1,5 m uvedená v § 3 odst. 4 nařízení vlády č. 362/2005 Sb. neplatí a úměrně možným rizikům se prodlužuje.
b) podél volných okrajů otvorů, jejichž půdorysné rozměry alespoň v jednom směru nepřesahují 0,25 m,
Obr. 4
Obr. 5
Obr. 6
Příloha k nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky
DALŠÍ POŽADAVKY NA ZPŮSOB ORGANIZACE PRÁCE A PRACOVNÍCH POSTUPŮ, KTERÉ JE ZAMĚSTNAVATEL POVINEN ZAJISTIT PŘI PRÁCI VE VÝŠKÁCH A NAD VOLNOU HLOUBKOU, A NA BEZPEČNÝ PROVOZ A POUŽÍVÁNÍ TECHNICKÝCH ZAŘÍZENÍ POSKYTOVANÝCH ZAMĚSTNANCŮM PRO PRÁCI VE VÝŠKÁCH A NAD VOLNOU HLOUBKOU
I. Zajištění proti pádu technickou konstrukcí
2. Konstrukce ochrany proti pádu může být přerušena pouze v místech žebříkových nebo schodišťových přístupů.
Zde uvedená rizika, sklony a velikost zabezpečovaných otvorů je potřeba vztáhnout i na ostatní plochy s rizikem pádu z výšky.
Cílem této kapitoly není a ani nemůže být úplný výčet všech předpisů se vztahem k BOZP. Záměrem je připomenout základní podmínky a požadavky, které je potřebné brát v úvahu při přípravě a realizaci stavby ve vztahu k budoucí údržbě (udržovacích pracích).
3. Požadavky na uspořádání, montáž, demontáž, zajištění stability a únosnosti, na používání a kontrolu konstrukce jsou obsaženy v průvodní, popřípadě provozní dokumentaci.
Pokud projektant přenese zpracování této části projektové dokumentace na zhotovitele stavby, je potřebné specifikovat pro tohoto zhotovitele požadavky podle bodu 3. přílohy – viz výše.
Toto nařízení vlády určuje také požadavky pro práce prováděné za pomoci formou lanového přístupu – viz ČSN EN 363 (v nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky je uváděno jako práce v závěsu na laně).
II. Zajištění proti pádu osobními ochrannými pracovními prostředky
7. Použití závěsu na laně s prostředky pro pracovní polohování je dále možné, jen pokud
a) systém je tvořen nejméně dvěma nezávislými lany, přičemž jedno slouží jako nosný prostředek pro výstup, sestup a zavěšení v požadované poloze (pracovní lano) a druhé jako záložní (zajišťovací lano),
b) zaměstnanec používá zachycovací postroj, který je prostřednictvím pohyblivého zachycovače pádu, jenž sleduje pohyb zaměstnance, připojen k zajišťovacímu lanu,
Obr. 7
c) k pohybu po pracovním laně se používají výhradně k tomu určené prostředky pro výstup a sestup (např. slaňovací prostředky) a připojení k pracovnímu lanu zahrnuje samosvorný systém k zabránění pádu zaměstnance, který ztratil kontrolu nad svými pohyby,
d) nářadí a další vybavení užívané při práci je přichyceno k postroji nebo k sedačce, popřípadě jinak zajištěno proti pádu,
e) práce je prováděna podle zpracovaného technologického postupu a pod dozorem tak, aby zaměstnanec konající práci mohl být v případě nouze neprodleně vyproštěn.
Návrh těchto opatření musí počítat nejméně s dvěma dostatečně únosnými body pro možnost uchycení lan. ČSN EN 363 místo pojmu „pracovní lano a zajišťovací lano“, používá pojem vedení – „pracovní vedení a bezpečnostní vedení“.
VI. Práce na střeše
1. Zaměstnance vykonávající práci na střeše je nutné chránit proti
a) pádu ze střešních plášťů na volných okrajích,
b) sklouznutí z plochy střechy při jejím sklonu nad 25 stupňů,
c) propadnutí střešní konstrukcí.
2. Ochranu proti pádu ze střechy nejen po obvodu, ale i do světlíků, technologických a jiných otvorů, zaměstnavatel zajistí použitím ochranné, případně záchytné konstrukce nebo použitím osobních ochranných pracovních prostředků proti pádu.
3. Zajištění proti sklouznutí zaměstnavatel zajistí použitím žebříků upevněných v místě práce a potřebných komunikací, případně použitím ochranné konstrukce nebo osobních ochranných pracovních prostředků proti pádu.
1.2.3.3 Zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů
ČÁST PRVNÍ
DALŠÍ POŽADAVKY BEZPEČNOSTI A OCHRANY ZDRAVÍ PŘI PRÁCI V PRACOVNĚPRÁVNÍCH VZTAZÍCH
HLAVA I
POŽADAVKY NA PRACOVIŠTĚ A PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ, VÝROBNÍ A PRACOVNÍ PROSTŘEDKY A ZAŘÍZENÍ, ORGANIZACI PRÁCE A PRACOVNÍ POSTUPY A BEZPEČNOSTNÍ ZNAČKY
Požadavky na pracoviště a pracovní prostředí na staveništi
(1) Zaměstnavatel, který provádí stavbu nebo se na jejím provádění podílí jako zhotovitel stavebních, montážních, stavebně montážních, bouracích nebo udržovacích prácí … (dále jen zhotovitel) pro jinou fyzickou osobu, podnikající fyzickou osobu nebo právnickou osobu (dále jen zadavatel stavby) na jejím pracovišti vymezeném dočasně k realizaci stavby (dále jen staveniště), zajistí v součinnosti se zadavatelem stavby vybavení pro bezpečný a zdraví neohrožující výkon práce. Práce podle věty první mohou být zahájeny pouze tehdy, pokud je staveniště náležitě zajištěno a vybaveno…
(2) Zhotovitel je povinen dodržovat další požadavky kladené na bezpečnost a ochranu zdraví při práci při přípravě projektu a realizaci stavby, jimiž jsou
q) dodržování bližších minimálních požadavků na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích stanovených prováděcím právním předpisem (viz také nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, ve znění nařízení vlády č. 136/2016 Sb.).
(3) Bližší minimální požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích a bližší vymezení prací a činností vystavujících zaměstnance zvýšenému ohrožení života nebo zdraví, při jejichž výkonu je nezbytná zvláštní odborná způsobilost, stanoví prováděcí právní předpis.
(viz nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky)
(1) Budou-li na staveništi působit zaměstnanci více než jednoho zhotovitele, je zadavatel stavby povinen písemně určit jednoho nebo více koordinátorů s přihlédnutím k druhu a velikosti …Koordinátor podle věty první musí být určen při přípravě stavby od zahájení prací na zpracování projektové dokumentace pro stavební řízení do jejího předání zadavateli stavby a při realizaci stavby od převzetí staveniště prvním zhotovitelem do převzetí dokončené stavby zadavatelem stavby…
(4) Zadavatel stavby je povinen předat koordinátorovi veškeré podklady a informace pro jeho činnost, zejména pro zpracování plánu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi (dále jen plán), včetně informace o fyzických osobách, které se mohou s jeho vědomím zdržovat na staveništi, poskytovat mu potřebnou součinnost a zavázat všechny zhotovitele, popřípadě jiné osoby k součinnosti s koordinátorem po celou dobu přípravy a realizace stavby.
(1) Koordinátor je při přípravě stavby povinen
b) bez zbytečného odkladu předat projektantovi, zhotoviteli, pokud byl již určen, popřípadě jiné osobě veškeré další informace o bezpečnostních a zdravotních rizicích, které jsou mu známy a které se dotýkají jejich činnosti,
1.2.3.4 Nařízení vlády 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků
Ochrannými prostředky pro účely tohoto nařízení nejsou
e) sportovní výstroj a vybavení,
(1) Ochranné prostředky musí
a) být po dobu používání účinné proti vyskytujícím se rizikům a jejich používání nesmí představovat další riziko,
b) odpovídat podmínkám na pracovišti,
c) být přizpůsobeny fyzickým předpokladům jednotlivých zaměstnanců,
d) respektovat ergonomické požadavky a zdravotní stav zaměstnanců.
(2) Tam, kde přítomnost více než jednoho rizika vyžaduje, aby zaměstnanci používali současně více ochranných prostředků, musí být tyto ochranné prostředky vzájemně slučitelné.
(1) Při hodnocení rizik pro výběr a použití ochranných prostředků se postupuje zejména podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení.
(2) Při výběru ochranných prostředků se postupuje zejména podle příloh č. 2 a 3 k tomuto nařízení.
Obr. 8 Ilustrační foto – zadržovací systém
Ochranné oděvy:
a) ochranné pracovní oděvy (dvojdílné, kombinézy),
b) oděvy poskytující ochranu před strojním zařízením a ručním nářadím (proti bodnutí, pořezání apod.),
f) oděvy proti chladu a vodě (nepromokavé),
j) oděvy a doplňky s vysokou viditelností z retroreflexních a fluorescenčních materiálů (pásky na rukávy, rukavice, apod.),
Příloha č. 3 k Nařízení vlády č. 495/2001 Sb.
Práce a činnosti, které vyžadují poskytování ochranných prostředků, jsou zejména:
1. Práce a činnosti, které vyžadují ochranu hlavy a lebky
Ochranné přilby:
a) práce na staveništi,
b) práce spojené s údržbou, opravami a modernizací ocelových mostů, ocelových konstrukcí budov, stožárů, věží, ocelových konstrukcí, vysokých pecí v ocelárnách a válcovnách, velkých nádržích, velkém potrubí, v kotelnách a elektrárnách,
h) práce v blízkosti zdvihacích zařízení, jeřábů a dopravníků,
j) práce na průmyslových pecích, kontejnerech, strojním zařízení, silech, zásobnících a potrubích,
n) záchranné práce a zdolávání havárií, nejsou-li vykonávány záchrannými sbory a službami,
2. Práce a činnosti, které vyžadují ochranu nohou
2.1 Ochranná obuv s podešvemi odolnými proti propíchnutí:
a) práce při výstavbě skeletu budov, základů a silniční práce,
f) práce na střechách,
2.2 Ochranná obuv s podešvemi, které nejsou odolné proti proražení, proříznutí:
a) práce na ocelových mostech, ocelových konstrukcích budov, stožárech, věžích, výtazích, ocelových konstrukcích, vysokých pecích, v ocelárnách a válcovnách, velkých nádržích, velkých potrubích, jeřábech, kotelnách, elektrárnách,
c) práce při přestavbách a údržbářské práce,
p) dlouhodobá práce vestoje.
2.3 Ochranná obuv s podpatky nebo na klínu a s podešvemi odolnými proti proražení, proříznutí: -práce na střechách.
2.6 Ochranná obuv s protiskluzovou podešví: -práce ve vlhkém prostředí nebo na kluzkých plochách.
3. Práce a činnosti, které vyžadují ochranu zraku nebo obličeje.
7. Práce a činnosti, které vyžadují ochranu před nepříznivým počasím práce ve venkovním prostředí v deštivém a chladném počasí.
8. Práce a činnosti, které vyžadují použití výstražných oděvů, práce, při nichž je zapotřebí, aby zaměstnanci byli zřetelně viditelní.
9. Práce a činnosti, které vyžadují použití bezpečnostních pásů a postrojů
a) práce na lešeních a konstrukcích,
b) práce při montáži stavebních prefabrikátů,
c) práce na stožárech.
Poznámka:
Zaměstnavatel ve smyslu zákoníku práce č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů určuje rozsah rizik při výkonu konkrétní činnosti a stanovuje, jak budou tato rizika eliminována.
Výše uvedené nařízení vlády č. 495/2001 Sb. bylo s účinnosti od 1. 11. 2021 nahrazeno nařízením vlády č. 390/2021 Sb., o bližších podmínkách poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků a je nutno informace uvedené v kap. 1.2.3.4 s tímto novým nařízením vlády navzájem konfrontovat.
1.2.4 Údržba (udržovací práce) v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů
ČÁST PÁTÁ
BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI PRÁCI
HLAVA I
PŘEDCHÁZENÍ OHROŽENÍ ŽIVOTA A ZDRAVÍ PŘI PRÁCI
(1) Zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce (dále jen „rizika“).
(2) Péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci uložená zaměstnavateli podle odstavce 1 nebo zvláštními právními předpisy je nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení v rozsahu pracovních míst, která zastávají.
(5) Povinnost zaměstnavatele zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci se vztahuje na všechny fyzické osoby, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích.
(1) Zaměstnavatel je povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům.
(2) Prevencí rizik se rozumí všechna opatření vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik.
(5) Při přijímání a provádění technických, organizačních a jiných opatření k prevenci rizik vychází zaměstnavatel ze všeobecných preventivních zásad, kterými se rozumí
a) omezování vzniku rizik,
b) odstraňování rizik u zdroje jejich původu,
HLAVA II
POVINNOSTI ZAMĚSTNAVATELE, PRÁVA A POVINNOSTI ZAMĚSTNANCE
(1) Zaměstnavatel je povinen
g) zabezpečit, aby zaměstnanci jiného zaměstnavatele vykonávající práce na jeho pracovištích obdrželi před jejich zahájením vhodné a přiměřené informace a pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a o přijatých opatřeních, zejména ke zdolávání požárů, poskytnutí první pomoci a evakuace fyzických osob v případě mimořádných událostí,
(2) Zaměstnavatel je povinen zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána, a soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování. Školení podle věty první zaměstnavatel zajistí při nástupu zaměstnance do práce, a dále…
Práva a povinnosti zaměstnance
(1) Zaměstnanec má právo na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, na informace o rizicích jeho práce a na informace o opatřeních na ochranu před jejich působením; informace musí být pro zaměstnance srozumitelná.
(4) Každý zaměstnanec je povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí při práci. Znalost základních povinností vyplývajících z právních a ostatních předpisů a požadavků zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je nedílnou a trvalou součástí kvalifikačních předpokladů zaměstnance. Zaměstnanec je povinen
c) dodržovat právní a ostatní předpisy a pokyny zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, s nimiž byl řádně seznámen, a řídit se zásadami bezpečného chování na pracovišti a informacemi zaměstnavatele,
Obr. 9 Ilustrační foto – kotvicí body na ploché střeše
1.2.5 Údržba (udržovací práce) v dalších právních předpisech
Pozornost je déle nutné též věnovat:
- nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí;
- nařízení vlády č. 406/2004 Sb., o bližších požadavcích na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v prostředí s nebezpečím výbuchu;
- nařízení vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí.
Nařízení vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí:
(1) Pracoviště musí být po dobu provozu udržována potřebnými technickými a organizačními opatřeními, splňujícími požadavky tohoto nařízení, ve stavu, který neohrožuje bezpečnost a zdraví osob.
(2) Zaměstnavatel při zajištění bezpečného stavu pracoviště vychází z hodnocení rizik vyplývajících z možných zdrojů ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců ve vztahu k vykonávané činnosti,
Příloha k nařízení vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí obsahuje další podrobnější požadavky na pracoviště a pracovní prostředí.
V oddíle střechy požaduje: Přístup na konstrukci střechy vyrobené z materiálu o nedostatečné pochůzné pevnosti nesmí být zaměstnavatelem povolen, pokud nejsou zajištěny podmínky pro bezpečný výkon práce.
V oddíle příčky, stěny a stropy požaduje: Nechráněné otvory ve stěnách, s výjimkou otvorů, jejichž dolní okraj leží výše než 1,1 m nad podlahou, nebo otvorů o šířce menší než 0,30 m a výšce menší než 0,75 m, musí být zabezpečeny proti vypadnutí osob, pokud by mohlo dojít k pádu do větší hloubky než 1,5 m. Profil průlezných otvorů musí odpovídat způsobu použití.
Pokud se na pracovištích vyskytuje nebezpečný prostor, v němž vzhledem k povaze práce existuje riziko pádu zaměstnanců nebo předmětů, musí být toto místo vybaveno zařízením, které zabraňuje nepovolaným osobám v přístupu do tohoto prostoru. Nebezpečný prostor musí být výrazně označen značkou. Na ochranu zaměstnanců, kteří mají oprávnění ke vstupu do nebezpečných prostorů, musí být přijata příslušná organizační opatření.
Pevně zabudované žebříky musí být zhotoveny a připevněny tak, aby nemohlo dojít k jejich deformacím nebo k výkyvům. Žebříky musí mít jednotnou vzdálenost příčlí nejvíce 0,33 m; mezi žebříky a stěnou nebo jakoukoliv konstrukcí na straně výstupu musí být ponechán volný prostor nejméně 0,65 m. Mezi příčlemi a stěnou nebo jakoukoliv konstrukcí na straně odvrácené od výstupu musí být ponechán volný prostor nejméně 0,18 m.
1.2.6 Podrobněji k nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky
Nařízení vlády je jednou ze základních právních norem, podle kterých je nutné řešit ochranu pracovníků před pádem. Pozornost si zaslouží i příloha k tomuto nařízení vlády, stanovující další požadavky na způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci ve výškách a nad volnou hloubkou, a na bezpečný provoz a používání technických zařízení, poskytovaných zaměstnancům pro práci ve výškách a nad volnou hloubkou.
Bez znalosti tohoto předpisu lze jen obtížně navrhovat kotvicí zařízení a bezpečnostní střešní háky k individuální ochraně před pádem.
Obr. 10 Práce nad volnou hladinou
Obr. 11 Pád z výšky nebo do hloubky
Opatření se přijímají:
- k zabránění pádu z výšky nebo do hloubky;
- propadnutí nebo sklouznutí, a to:
a) na pracovištích a přístupových komunikacích nacházejících se v libovolné výšce nad vodou nebo nad látkami ohrožujícími v případě pádu život nebo zdraví osob například popálením, poleptáním, akutní otravou, zadušením,
b) na všech ostatních pracovištích a přístupových komunikacích, pokud leží ve výšce nad 1,5 m nad okolní úrovní, případně pokud pod nimi volná hloubka přesahuje 1,5 m.
(4) Ochranu proti pádu není nutné provádět
a) na souvislé ploše, jejíž sklon od vodorovné roviny nepřesahuje 10 stupňů, pokud pracoviště, popřípadě přístupová komunikace, jsou vymezeny vhodnou ochranou proti pádu, například zábranou umístěnou ve vzdálenosti nejméně 1,5 m od okraje, na němž hrozí nebezpečí pádu (dále jen „volný okraj“),
b) podél volných okrajů otvorů, jejichž půdorysné rozměry alespoň v jednom směru nepřesahují 0,25 m,
Obr. 12 Ochrana proti pádu – plocha se sklonem nad 10o
Obr. 13 Ochrana před propadnutí otvorem a při vyzdívání
Poznámka:
Menší otvory je vhodnější řešit vloženou sítí/mříží odpovídající ČSN 73 8106 Ochranné a záchytné konstrukce, resp. ČSN EN 1263-1 Záchytné sítě – Část 1: Bezpečnostní požadavky a zkušební metody.
U menších otvorů, kde nehrozí riziko propadnutí osoby, je potřeba chránit před zraněním zejména dolní končetiny.
c) pokud úroveň terénu nebo podlahy pracoviště uvnitř objektu leží nejméně 0,6 m pod korunou vyzdívané zdi.
Nevztahuje se na údržbu dokončených staveb a má význam pro vlastní výstavbu.
(5) Zaměstnavatel zajistí, aby otvory v podlaze a terénní prohlubně, jejichž půdorysné rozměry ve všech směrech přesahují 0,25 m, byly bezprostředně po jejich vzniku zakryty poklopy o odpovídající únosnosti zajištěnými proti posunutí, nebo aby volné okraje otvorů byly zajištěny technickým prostředkem ochrany proti pádu, například zábradlím nebo ohrazením. Zajištěny proti vypadnutí osob nemusí být otvory ve stěnách, jejichž dolní okraj je výše než 1,1 m nad podlahou, a otvory ve stěnách o šířce menší než 0,3 m a výšce menší než 0,75 m.
Poznámka:
Tato část § 3 odd. 5) je důležitá také pro posuzování mytí oken a dalších prosvětlovacích otevíravých prvků ve fasádě. Např. v okamžiku, kdy pracovník použije přenosné schůdky, žebřík, či jinak vystoupí při mytí okna tak, že výška parapetu je vzhledem k jeho chodidlům nižší než předepsaná výška zábradlí, musí být pracovník zajištěn proti pádu z výšky za použití OOPP.
Příloha k nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky
V rámci projektové dokumentace musí být řešena i ochrana před pádem při provádění údržby. Rozsah ukládá tato příloha v části
I. Zajištění proti pádu technickou konstrukcí
3. Požadavky na uspořádání, montáž, demontáž, zajištění stability a únosnosti, na používání a kontrolu konstrukce jsou obsaženy v průvodní, popřípadě provozní dokumentací.
Obr. 14 Ilustrační foto – mříž proti propadnutí otvorem
Obr. 15 Kolektivní ochrana zábradlím
Postupy při práci na střeše jsou v příloze nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky dále upřesněny:
VI. Práce na střeše
1. Zaměstnance vykonávající práci na střeše je nutné chránit proti
a) pádu ze střešních plášťů na volných okrajích,
b) sklouznutí z plochy střechy při jejím sklonu nad 25 stupňů,
c) propadnutí střešní konstrukcí.
2. Ochranu proti pádu ze střechy nejen po obvodu, ale i do světlíků, technologických a jiných otvorů, zaměstnavatel zajistí použitím ochranné, případně záchytné konstrukce nebo použitím osobních ochranných pracovních prostředků proti pádu.
3. U střech se sklonem nad 45 stupňů od vodorovné roviny je nutno použít vedle žebříků ještě osobní ochranné pracovní prostředky proti pádu.
4. Zajištění proti propadnutí se provádí na všech střešních pláštích, kde je půdorysná vzdálenost mezi latěmi nebo jinými nosnými prvky střešní konstrukce větší než 0,25 m a kde není zaručeno, že jednotlivé střešní prvky jsou bezpečné proti prolomení zatížením osobami, včetně nářadí, pracovních pomůcek a materiálu, případně není toto zatížení vhodně rozloženo pomocnou konstrukcí (pracovní nebo přístupová podlaha apod.).
1.3 POVINNOSTI ZADAVATELE STAVBY A KOORDINÁTORA BOZP
Na základě ustanovení zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů a souvisejících právních předpisů, má většina zadavatelů, ve znění pozdějších předpisů:
- povinnost určit koordinátora bezpečnosti práce na staveništi;
- zajistit zpracování plánu BOZP na staveništi;
- oznámit zahájení prací na OIP.
Zadavatel stavby je povinen nejpozději do 8 dnů před předáním staveniště zhotoviteli doručit oznámení o zahájení prací příslušnému oblastnímu inspektorátu práce.
Přehled situací
Tab. 1 Povinnosti zadavatele stavby
Základní povinnost koordinátora BOZP (během přípravy stavby)
§ 7 nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, ve znění nařízení vlády č. 136/2016 Sb.: Koordinátor během přípravy stavby d) zajistí zpracování požadavků na bezpečnost a ochranu zdraví při práci při udržovacích pracích.
1.3 OCHRANA PROTI PÁDU V NORMÁCH
1.3.1 ČSN 73 1901 Navrhování střech – Základní ustanovení
Norma obsahuje zásady pro navrhování střech, stanovuje požadavky na střechy a zásady návrhu střech budovy. Platí pro nové střechy. Pro údržbu a úpravy střech platí alespoň tak, aby byla zajištěna ochrana chráněné konstrukce, ochrana prostředí před vodou a aby bylo přiměřeně zajištěno vnitřní prostředí.
Poznámka:
V současnosti probíhá proces aktualizace normy ČSN 73 1901.
Norma významně určuje povinnosti projektanta i realizátora střechy v oblasti bezpečnosti práce při údržbě střechy:
- odd. 3.14 Údržba střechy – udržovací práce vedoucí k obnovení nebo prodloužení funkce volně přístupných prvků a vrstev střech (údržba, případně výměna poškozených částí krytin, obnovovací nátěry, výměny tmelových výplní spár apod.);
- odd. 4.2 Střechy bez provozu plní základní funkci. U střech bez provozu se počítá jen s pohybem poučených osob po střešní ploše, zajišťujících kontrolu a údržbu samotné střechy a jejich doplňkových konstrukcí.
- odd. 4.3 Střechy s provozem plní i další funkce. Neveřejný provoz je na vegetačních střechách, střechách s technologickými zařízeními, konstrukcemi vyžadujícími pravidelnou kontrolu a údržbu nebo s požární únikovou cestou. Mezi střechy s veřejným provozem patří střešní terasy, střešní zahrady, pojížděné střechy, heliporty a další.
Poznámka:
Střechy s provozem se také nazývají pochůzné, popř. pojížděné. Střechy bez provozu se nazývají nepochůzné (viz také § 25 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů).
- odd. 5.1 Mezi všeobecné požadavky patří bezpečnost a přístupnost při užívání (nově podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011: „Bezpečnost a přístupnost při užívání“).
Na střechu musí být zajištěn bezpečný přístup podle účelu. Není-li jiný požadavek, musí být umožněn přístup pro provádění kontroly a údržby střechy i zařízení umístěných na střeše. Střecha musí být přiměřeně plánovanému provozu vybavena zábradlím nebo záchytným systémem pro jištění pracovníků údržby a pro upevnění jejich pomůcek při provádění kontroly, údržby i oprav střechy nebo zařízení a konstrukcí přístupných ze střešní plochy.
Konstrukce a prvky určené pro pohyb osob na střeše musejí umožňovat bezpečnou a stabilní oporu pro pohyb osob a musí umožňovat dostatečné zapření pracovníka při výkonu montážních prací za klimatických podmínek stanovených provozním řádem. Konstrukce střechy musí umožnit osazení, kontrolu a údržbu zařízení na ochranu před bleskem. Na střechy bez provozu má být umožněn přístup jen poučeným osobám.
Poznámka:
To je třeba vymezit v provozním řádu budovy a provést opatření u vstupu na střechu.
Dokumentace střechy
Návrh střechy musí úplně a jednoznačně určit materiálové, technologické, konstrukční, vzhledové i provozní řešení střechy. V případě, že návrh řešení střechy není zaznamenán, stává se autorem návrhu subjekt, který střechu realizoval. Pro každou střechu musí být autorem návrhu stanoven režim prohlídek, kontrol, údržby a obnovy. Ke vstupu na střechu se doporučuje umístit informační tabulku s poučením o zásadách provozu na střeše. Autor návrhu má v průběhu realizace střechy kontrolovat soulad návrhu s realizací. Projektové řešení střechy musí stanovit i spolehlivý postup a způsob realizace, včetně všech provizorních opatření.
Poznámka:
V provozním řádu se doporučuje uvést maximální užitné zatížení, vymezení ploch pro pohyb, umístění bezpečnostních prvků, seznam povolaných osob, informace k zásahu v případě požáru apod.
Návrh střechy
odd. 8.10 Konstrukce a zařízení umísťované na střeše (např. dráhy mechanismů pro čištění oken nebo stěn, základy strojů, lávky, oznamovatele, nápisy, jímací tyče hromosvodů, vzduchotechnická zařízení, televizní antény, zábradlí, sluneční kolektory a bezpečnostní prvky pro pohyb osob apod.) se navrhují tak, aby neporušovaly funkci střechy a umožňovaly údržbu střechy.
odd. 8.11 U nepochůzných střech, kde vodotěsnicí vrstva neumožňuje bez rizika poškození kontrolu, údržbu nebo obsluhu konstrukcí a zařízení umísťovaných na střeše, je třeba v projektu navrhnout vhodný způsob její ochrany (lávky, chodníkové pruhy apod.) a zajistit bezpečnost lidí, pohybujících se na střešní ploše. Zařízení pro přístup na střechu stanoví ČSN EN 516 a ČSN EN 517.
odd. 8.27.1 Materiály, které jsou součástí povrchu střechy, musí odolávat všem korozním vlivům.
odd. 8.35.2 Konstrukce, kterými se vstupuje na střechu, musí odolávat mechanickému namáhání od pohybujících se osob. V jejich dosahu musí být odolná konstrukce pro bezpečný pohyb pracovníků po střeše.
Příloha B (informativní) k normě ČSN 73 1901
- B.1.16 Doporučuje se vyloučit prostup bodových a liniových prvků z materiálů dobře vedoucích teplo (např. tyčové kovové prvky nosných konstrukcí, klempířské prvky apod.) skladbou střechy z exteriéru, z interiéru nebo skrz celou skladbu střechy.
- B.1.19 Tyčové prvky prostupující skladbou střechy (např. prostupující odvětrání kanalizace, sloupky nosných konstrukcí, mají mít v úrovní hydroizolace takový tvar, aby bylo možné je spolehlivě opracovat povlakovou hydroizolací). Vhodné jsou uzavřené kruhové tvary, nebo čtvercové tvary prostupující kolmo střešní rovinou. Vylučuje se použití ocelových I nosníků, otevřených tenkostěnných profilů apod.
Tab. 2
Tab. 3
1.3.2 ČSN 74 3305 Ochranná zábradlí
Přesto, že se tato metodika převážně věnuje individuální ochraně před pádem, je potřeba znát i prostředky kolektivní ochrany. Mezi kolektivní ochranu patří zejména ochranná zábradlí, systémy dočasné ochrany volného okraje – ČSN EN 13374 zádržné sítě.
Podle § 27 „Zábradlí“ vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů:
(1) Všechny pochůzné plochy stavby, kde je nebezpečí pádu osob nebo zvířat a k nimž je možný přístup, se musí opatřit ochranným zábradlím, popřípadě jinou zábranou. Parametry zábradlí jsou dány normovými hodnotami.
(2) Zábradlí se musí zřídit na volném okraji pochůzné plochy, před níž je volný prostor hlubší a širší, než jsou normové hodnoty v závislosti na zatřídění pochůzné plochy.
(3) Zábradlí se nemusí zřídit, pokud
a) by bránilo základnímu provozu, pro který je plocha určena, zejména nástupiště, rampy na nakládání, bazény a jeviště,
b) volný prostor je zakryt konstrukcí odpovídající zatížení pěším provozem a splňující požadavky normových hodnot,
c) hloubka volného prostoru je nejvýše 3 m a na pochůzné ploše je podél jejího volného okraje vytvořen nepochůzný bezpečnostní pás široký nejméně 1 500 mm, který je zřetelně vymezen opatřeními podle normových hodnot.
(4) Nejmenší dovolená výška zábradlí včetně madla schodišť, šikmých ramp a vodorovných ploch, je dána normovými hodnotami.
(5) Zábradlí a jeho zábradelní výplň musí v závislosti na zatřídění pochůzné plochy podle přístupu osob splňovat požadavky normových hodnot.
(6) Hrozí-li nebezpečí podklouznutí nebo propadnutí, musí být u podlahy zábradlí opatřeno zábradelní zarážkou stanovenou normovými hodnotami.
(7) Šikmé zábradlí schodišť a šikmých ramp musí být opatřeno zábradelními madly, jejichž umístění a provedení je dáno normovými hodnotami.
Norma platí pro navrhování ochranných zábradlí, která jsou trvalou součástí staveb, včetně zábradlí přemístitelných. Platí pro nové stavby i pro změny staveb. Neplatí pro zábradlí komínových lávek, zábradlí strojních zařízení, zábradlí na plavidlech, balustrády a madla pohyblivých chodníků či schodů.
Komínové lávky se řídí ČSN 73 4201 Komíny a kouřovody – Navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv.
Poznámka:
Pro zábradlí na lešeních je nutné respektovat ČSN EN 12811-1 Dočasné stavební konstrukce a ČSN 73 8106 Ochranné a záchytné konstrukce.
Vybrané definice
Ochranné zábradlí – trvalá konstrukce (svislá, šikmá apod.). K ochraně osob proti neúmyslnému pádu z volného okraje pochůzné plochy nebo neúmyslnému vstupu do jinak nebezpečného prostoru.
Zábradelní zarážka – prvek určený k zamezení sklouznutí nohy nebo sjetí vozíku pro invalidy, nebo pádu předmětu z volného okraje pochůzné plochy pod zábradelní výplní.
Zábradelní výplň – konstrukce zábradlí mezi jeho horní hranou a pochůznou plochou, popř. zarážkou.
Pochůzná plocha – plocha určená pro pobyt či pohyb osob (po rovině, po schodech nebo po šikmé rampě) o půdorysných rozměrech nejméně 300 mm x 300 mm; za pochůznou plochu se považuje také každý schodišťový stupeň.
Volný okraj pochůzné plochy – krajní hrana nebo jiné rozhraní mezi pochůznou plochou a volným prostorem, kde únosnost pochůzné plochy ještě odpovídá zatížení osamělým břemenem nejméně 1 kN.
Volný prostor – prostor pod úrovní pochůzné plochy, do nějž může dojít k neúmyslnému pádu osob z jejího volného okraje.
Poznámka:
Volný prostor může být vymezen stavebními či jinými konstrukcemi nebo přírodními útvary (skalní stěna, přirozený nebo upravený svah, vodní hladina apod.), popř. jejich kombinací.
Hloubka volného prostoru – svislá vzdálenost mezi úrovní volného okraje pochůzné plochy a dnem volného prostoru.
Šířka volného prostoru – vodorovná vzdálenost mezi volným okrajem pochůzné plochy a protilehlou konstrukcí (předmětem, přírodním útvarem).
Pochůzné plochy se třídí:
a) podle intenzity provozu na plochy
a) s intenzivním provozem
b) s běžným provozem
c) v budovách pro bydlení a ubytování a s volným přístupem dětí do 12 let
d) v provozech určených pro děti (např. v mateřských a základních školách, zdravotnických a sociálních zařízeních pro děti)
e) s nízkým provozem a s přístupem omezeného počtu povolaných dospělých osob (např. dočasná, přechodná a občasná pracovní místa podle ČSN 73 0804 a přístupy k nim, pracovní nebo kontrolní plošiny a přístupy k nim, komunikace pro obsluhu a pracovní personál)
Nejmenší dovolená výška zábradlí
| 1 | snížená | 900 mm | hloubka volného prostoru d ≤ 3 m |
| 2 | základní | 1 000 mm | ve všech případech kromě pol. 1, 3, 4 |
| 3 | zvýšená | 1 100 mm | hloubka volného prostoru d > 12 m, nebo pochůzná plocha se ve vzdálenosti do 1 m od volného okraje svažuje k tomuto okraji sklonem větším než 10 % nebo stupňovitě (nezávisle na hloubce volného prostoru, kromě pol. 4) |
| 4 | zvláštní | 1 200 mm | hloubka volného prostoru d > 30 m |
Přemístitelná zábradlí
Kde je to z provozních důvodů potřebné (pro montáž a demontáž zařízení, občasné nakládání a vykládání předmětů apod.), lze zřídit zábradlí nebo jeho část jako přemístitelné (odnímatelné, posuvné, skládací, otevíravé apod.).
Pro které platí tyto podmínky (kromě zábradlí u sestupu po pevném žebříku podle čl. 5.7.4 této normy).
Zábradlí musí odpovídat požadavkům na trvalá ochranná zábradlí. Musí se také omezit možnost neúmyslného pádu osob podle čl. 5.1.3, z toho na veřejně přístupných plochách vč. osob se zrakovým postižením.
Zábradlí se musí zabezpečit proti náhodnému nebo samovolnému odstranění (kotvením, západkou apod.)
Na plochách s intenzivním provozem a s běžným provozem (čl. 4.1.1 a), b) se musí umístit bezpečnostní značka s bezpečnostní tabulkou, upozorňující na manipulaci jen podle provozního řádu.
Navrhování a zkoušení zábradlí
Bezpečnost a použitelnost zábradlí včetně kotvení do stavební konstrukce a upevnění výplně se prokazuje podle zásad ČSN EN 1990 pro statické zatížení podle ČSN EN 1991-1 pro navrhování konkrétních typů konstrukce.
Spolehlivost dočasných zábradlí se prokazuje podle ČSN EN 13374.
1.3.3 ČSN EN 795 Prostředky ochrany osob proti pádu – Kotvicí zařízení
Norma specifikuje požadavky, zkušební metody a návody k používání a značení pro kotvicí zařízení, navržená výlučně pro používání s osobním ochranným prostředkem proti pádům z výšky.
Normu nelze použít na háky navržené podle ČSN EN 517 nebo obslužné lávky podle ČSN EN 516, ani na pevné kotvicí body tvořené částí originální konstrukce. U pevných bodů tvořených částí originální konstrukce je potřebné postupovat zejména podle ČSN EN 1090 (ČSN EN 1090-1+A1, -2+A1, -3) Provádění ocelových konstrukcí a hliníkových konstrukcí.
Vybrané definice
Prvek – část kotvicího systému nebo kotvicího zařízení.
Kotvicí bod – bod na kotvicím systému, který je určen pro připojení prostředku ochrany osob proti pádu.
Poddajné kotvicí vedení – poddajné vedení mezi koncovým kotvením, ke kterému může být prostředek ochrany osob proti pádu připojen buď přímo spojkou, nebo pohyblivým kotvicím bodem., ke kterému může být připojen osobní ochranný prostředek.
Pevné kotvicí vedení – pevné vedení mezi koncovým kotvením, ke kterému může být prostředek ochrany osob proti pádu připojen buď přímo spojkou, nebo pohyblivým kotvicím bodem.
Pohyblivý kotvicí bod – prvek s kotvicím bodem, který je určen, aby se pohyboval po kotvicím vedení.
Upevňovací prvek – prvek nebo prvky používané pro spojení/upevnění kotvicího zařízení ke konstrukci a který je odstranitelný/které jsou odstranitelné z konstrukce.
Konstrukční kotvení – prvek nebo prvky, které jsou navrženy pro použití ve spojení se systémem ochrany osob proti pádu a byly trvale začleněny do konstrukce.
Norma ČSN EN 795 člení kotvicí zařízení do několika typů:
- Typ A – kotvicí zařízení s jedním nebo více stabilními body, pokud jsou používány, a s potřebou konstrukčního kotvení (konstrukčních kotvení) nebo upevňovacího prvku (upevňovacích prvků) k připevnění ke konstrukci.
Obr. 16 Kotvicí zařízení typu A a C podle ČSN EN 795 určený k upevnění na TR plech
Obr. 17 Kotvicí zařízení typu A2 podle ČSN EN 795 upevněný na nosnou dřevěnou konstrukcí
- Typ B – kotvicí zařízení s jedním nebo více stabilními body bez potřeby konstrukčního kotvení (konstrukčních kotvení) nebo upevňovacího prvku (upevňovacích prvků) k připevnění ke konstrukci.
Obr. 18 Přenosné kotvicí zařízení typu B podle ČSN EN 795 k upevnění ke stojaté drážce plechové krytiny
- Typ C – kotvicí zařízení využívající poddajné kotvicí vedení s odchylkou od horizontály ne více než 15°(pokud se měří mezi vnějším a středovým kotvením v jakémkoliv bodě po jeho délce).
Obr. 19 Kotvicí zařízení typu C podle ČSN EN 795 určený k upevnění na ŽB konstrukci
- Typ D – kotvicí zařízení využívající pevné kotvicí vedení s odchylkou od horizontály ne více než 15° (pokud se měří mezi vnějším a středovým kotvením v jakémkoliv bodě).
Obr. 20 Kotvicí zařízení typu D podle ČSN EN 795 k upevnění na fasádu
- Typ E – kotvicí zařízení pro použití na površích do 5°od hoprizontály, kde provedení spočívá výhradně na hmotnosti a tření mezi jím a povrchem.
Obr. 21 Kotvicí zařízení typu E podle ČSN EN 795, který nenarušuje hydroizolaci
Upozornění:
Tato norma používá termín šikmá střecha, pravděpodobně podle ČSN 73 1901 Navrhování střech.
Norma ČSN 73 1901 považuje za:
- plochou střechu, střechu se sklonem vnějšího povrchu ≤ 5°;
- za šikmou střechu, střechu se sklonem vnějšího povrchu 5° < α ≤ 45°;
- za strmou střechu, střechu se sklonem vnějšího povrchu 45° < α < 90°.
Nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky používá meze sklonů do 10°, nad 25° a nad 45°.
1.3.4 ČSN EN 517 Prefabrikované příslušenství pro střešní krytiny – Bezpečnostní střešní háky
Norma platí pro bezpečnostní střešní háky (stavební výrobky) umístěné na povrchu šikmých střech a trvale připevněné k nosné konstrukci střechy. Háky jsou určeny pro připevnění žebříků pro pokrývače, pro podepření pracovních plošin a pro kotevní body, ke kterým se připevňují osobní ochranné prostředky proti pádu nebo pro přidržení. Stanovuje základní rozměry, použité materiály, požadavky s ohledem na únosnost bezpečnostních střešních háků připevněných ke střešní konstrukci, včetně jejich upevňovacího systém, a rozsah zkoušek. Norma neplatí pro zařízení, která se používají výhradně jako kotevní body pro připevnění osobních ochranných prostředků proti pádu z výšky nebo pro přidržení (viz ČSN EN 795).
Obr. 22 Bezpečnostní střešní hák typ A podle ČSN EN 517 s povoleným jednosměrným zatížením
Bezpečnostní střešní háky jsou zařízení pro vytvoření výše položeného pracovního místa zavěšením pokrývačského žebříku nebo připevněním pracovní plošiny. Současně mohou být použity jako kotvicí body pro osobní ochranné prostředky proti pádu nebo pro přidržení.
Definice z normy
Bezpečnostní střešní hák – stavební prvek na šikmé střeše, používaný pro zabezpečení osob k připevnění zátěže určené pro údržbu a opravy střešních krytin.
Upevňovací systém – kombinace prvků, které připevňují bezpečnostní střešní háky k nosné konstrukci střechy.
Materiály – bezpečnostní střešní háky a jejich upevňovací systémy musí být vyrobeny z kovu, musí být korozivzdorné a odolné proti atmosférickým a klimatickým vlivům.
Bezpečnostní střešní háky:
- typ A: háky přenášející tahovou sílu působící ve směru sklonu střechy;
- typ B: háky přenášející tahovou sílu působící ve směru sklonu střechy, v opačném směru a směru kolmém k rovnoběžce s povrchem střechy.
Bezpečnostní střešní háky se označují typem a číslem normy, tedy EN 517- A a EN 517- B.
Obr. 23 Povolené zatížení bezpečnostních střešních háků typu B podle ČSN EN 517
Obr. 24 Povolené zatížení bezpečnostních střešních háků typu A podle ČSN EN 517
1.3.5 ČSN EN 516 Prefabrikované příslušenství pro střešní krytiny – Zařízení pro přístup na střechu – Lávky, plošiny a stupně
Norma platí pro zařízení pro přístup na střechu (stavební výrobky), které jsou trvale připevněné k nosné konstrukci šikmých střech a které slouží ke stání a chůzi během kontroly, údržby a opravy zařízení na střeše. Stanovuje základní rozměry, použité materiály, požadavky s ohledem na únosnost zařízení pro přístup na střechu trvale upevněných ke střešní konstrukci, včetně jejich upevňovacího systém, a rozsah zkoušek. Norma neplatí pro žebříky trvale připevněné na šikmých střechách.
Upozornění:
Zařízení navržená a provedená podle této normy neslouží k individuální ochraně proti pádu, a to ani ve spojení s osobními ochrannými prostředky proti pádu. Pouze pokud odpovídají normě ČSN EN 517 nebo podle ČSN 73 1901.
Definice
Zařízení pro přístup na střechu – stavební výrobek s plošinou ke stání nebo k chůzi s jednou nebo více podporami, který je trvale připevněný systémy upevňovacích prostředků k nosné konstrukci šikmé střechy.
Upevňovací systém – kombinace prvků, které upevňují lávky, plošiny a stupně k nosné střešní konstrukci.
Zařízení pro přístup na střechu:
- typ 1 – zařízení, která nesmí sloužit jako kotvicí body osobních ochranných prostředků proti pádu ani přidržení;
- typ 2 – zařízení, která mohou sloužit jako kotvicí body osobních ochranných prostředků proti pádu ani přidržení. Zařízení třídy 2, včetně jejich upevňovacích systémů, musí být navržena na osamělou sílu ≥ 10 kN, působící v možném kotvicím bodě ve směru používání. U tohoto zařízení musí výrobce uvést, kolik osob současně může zařízení používat. Povinnost kontroly zařízení třídy 2 je každých 12 měsíců osobou autorizovanou výrobcem.
Lávky se rozlišují podle šířky jejich plochy na typy A, B a C, pro každý typ je daná minimální šířka. Délka nášlapné plochy musí být nejméně 500 mm pro všechny typy.
Plošiny musí mít šířku alespoň 250 mm a délku alespoň 400 mm. Podpory plošin musí být navrženy tak, aby sklon nášlapné plochy po připojení na střešní konstrukci nebyl větší než 3° od horizontály.
Nášlapná plocha stupně musí mít rozměry alespoň 130 mm x 130 mm. Stupně musí být opatřeny zvednutými okraji nebo okrajovými lištami proti uklouznutí osob. Výška lišty musí být alespoň 20 mm. Stupeň musí obsahovat v nášlapné ploše držadlo nebo otvor pro přidržení.
Podle této normy musí být výrobek označen názvem výrobku, označením výrobce, zpětně zjistitelným kódem, označovacím kódem a účelem použití.
1.3.6 ČSN EN 1263 Záchytné sítě (část 1 a část 2)
Tato evropská norma se vztahuje na záchytné sítě a jejich příslušenství pro použití při stavebních a montážních pracích na ochranu při pádu do větší hloubky. Stanovuje bezpečnostní požadavky a zkušební metody a vychází z vlastností polypropylenových a polyamidových vláken.
Poznámka:
Podle této normy jsou navrhovány a zkoušeny např. sítě/mříže vložené do střešních světlíků/otvorů nechráněných proti propadnutí.
Návod na používání musí být dodán se záchytnou sítí a musí obsahovat informace o:
a) osazení, používání a demontáži;
b) skladování, péči a kontrole;
c) termínech pro zkoušku zkušebních ok;
d) podmínky pro vyřazení;
e) upozornění na veškerá rizika (např. extrémní teplota, chemické vlivy);
f) prohlášení dle kapitoly 10 této normy.
Obr. 25
1.3.7 ČSN 74 3282 Pevné kovové žebříky pro stavby
V porovnání s předchozími verzemi této normy (dříve se tato norma označovala jako 74 3282 Ocelové žebříky, v roce 2014 se změnou v roce 2017 byla vydána tato norma pod názvem ČSN 74 3282 Pevné kovové žebříky pro stavby) došlo k zpřesnění podmínek pro volbu ochranného zařízení proti pádu, sjednocení názvu pro bezpečnostní koš.
Tato norma platí pro navrhování, výrobu a montáž pevných kovových žebříků, které jsou trvalou součástí staveb. Zahrnuje problematiku žebříků provozních, požárních a žebříků únikových.
Norma neplatí pro pevné žebříky, které jsou součástí strojního zařízení (pro tyto žebříky platí ČSN EN ISO 14122-4:2017) pro žebříky v podzemních šachtách (pro tyto žebříky platí ČSN 75 0748), pro žebříky na volně stojících komínech, pro žebříky v plaveckých bazénech (pro tyto žebříky platí ČSN EN 134451-2), pro pevné žebříky na šikmých střechách (pro tyto žebříky platí ČSN EN 12951) a pro žebříkové schodiště (pro žebříky určené pro přístup ke strojním zařízení platí ČSN EN ISO 14122-3).
Vybrané názvosloví
Žebřík – pevný prostředek přístupu sloužící k překonávání rozdílů výškových úrovní se sklonem 75°≤ a ≤80
Provozní žebřík – žebřík určený k používání při provozu, údržbě a opravách objektů.
Požární žebřík – žebřík určený pro požární zásah podle ČSN 73 0802 a ČSN 73 0804.
Únikový žebřík – žebřík určený jako náhradní úniková možnost podle ČSN 73 0802 a ČSN 73 0804.
Výstupní čára žebříku – myšlená čára procházející osami příčlí nebo stupadel v podélné ose větví žebříku.
Svislý žebřík – pro jehož sklon platí 80°≤ α ≤ 90.
Skloněný žebřík – žebřík, pro jehož sklon platí 75° ≤ α ≤ 80°.
Nástupní úroveň – pochůzná plocha, ze které osoba po žebříku vystupuje nahoru.
Výstupní úroveň – pochůzná plocha, ze které lze po žebříku sestupovat dolů.
Bezpečnostní koš – konstrukce z třmenů a podélných prutů sloužící k omezení rizika pádu ze žebříku a umožňující odpočinek lezoucím osobám.
Pohyblivý zachycovač pádu na pevném zajišťovacím vedení; zachycovač pádu – ochranný prostředek používaný v kombinaci s osobními ochrannými prostředky proti pádu, který je upevněn k žebříku způsobem, aby byl dostupný před použitím žebříku.
Poznámka:
Viz také ČSN EN 353-1 a ČSN EN 363.
Žebříky se navrhují podle účelu, pro který jsou určeny. Žebřík určený pro více účelů musí současně splňovat nejpřísnější požadavky stanovené pro jednotlivé účely.
Žebříková schodiště – Pevný prostředek přístupu sloužící osobám k překonání rozdílů výškových úrovní se sklonem 45°< α 75°
Největší délka příčlového žebříku s jednou větví je 10 m, u stupadlového žebříku s jednou větví 9 m. Žebříky delší se rozdělí na větve tak, aby žádná větev nebyla delší než 6 m. Délky větví mají být stejné. U žebříků se zachycovačem pádu výše uvedená omezení délky neplatí, žebřík musí být však vybaven odpočinkovými plošinami v maximální vzdálenosti 25 m.
Žebřík musí být vybaven ochranným zařízením proti pádu v případě:
- délka větve žebříku (u žebříku s jednou větví délka žebříku) je větší než 3 000mm;
- délka větve žebříku (u žebříku s jednou větví délka žebříku) je 3 000 mm nebo menší, ale v prostoru nástupní úrovně je další riziko pádu (v tomto případě může být celková délka pádu z horní úrovně větší než 3 000 mm);
- žebřík kratší než 3 000 mm je umístěn v prostoru, kde může dojít k ohrožení lezoucí osoby (únik škodlivých plynů, padající předměty apod.).
Pro volbu vhodného typu ochranného zařízení platí ČSN EN ISO 14122-1 a ČSN EN ISO 14122-4.
U žebříků s předpokladem přístupu pouze oprávněné, zacvičené a plně vybavené obsluhy a u žebříků s významnou výškou výstupu (stožáry apod.) se dává přednost zachycovači pádu, u ostatních obecně používaných provozních žebříků se použije bezpečnostní koš.
Poznámka:
ČSN 74 3282 uvádí, že pro volbu vhodného ochranného zařízení platí ČSN EN ISO 14122-1:2017 a ČSN EN ISO 14122-4:2017. Vhodný osobní ochranný prostředek je schopen pád zajistit lépe než bezpečnostní koš.
Bezpečnostní koš se navrhuje podle obrázku (viz obr. č. 26). Skládá se ze třmenů a minimálně pěti podélných prutů, stejnoměrně rozmístěných po obvodu třmenu. Třmeny se připojují zpravidla ve čtyřnásobné vzdálenosti příčlí (maximálně však 1 500 mm) zpravidla na oba štěříny nebo na jinou vhodnou konstrukci. Vodorovný rozměr jakékoliv mezery nesmí být větší než 300 mm, plocha mezery má být maximálně 0,4 m². Podélné pruty bezpečnostního koše musí být umístěny uvnitř třmenů a musí být od sebe stejně vzdáleny.
Obr. 26 Bezpečnostní – normové rozměry – viz ČSN 74 3282
Pohyblivý zachycovač pádu na pevném zajišťovacím vedení, pokud je použit musí splňovat příslušné požadavky ČSN EN 353-1.
Začátek bezpečnostního koše smí být v rozmezí 2 200 až 3 000 mm nad nástupní úrovní.
Pokud je nástupní úroveň žebříku s bezpečnostním košem zvýšena a vzdálenost žebříku k ochrannému zábradlí nástupní úrovně menší než 1 500 mm, musí být ochranné zábradlí zvýšeno nebo musí být prodloužena konstrukce bezpečnostního koše směrem k ochrannému zábradlí. Úprava musí splňovat ČSN EN ISO 14122-4.
Pokud na výstupní úrovni žebříku nejsou splněny podmínky pro bezpečný pohyb osob podle ČSN EN ISO 14122-1, ČSN EN ISO 14122-2 nebo ČSN 73 1901 (např. okraje střech), zřídí se na žebříku přístupová plošina o rozměrech minimálně 600 x 600 mm. Pro zajištění bezpečného výstupu z této přístupové plošiny se:
- hrana výstupní úrovně s nebezpečím pádu opatří vhodným prostředkem k zamezení pádu osob z výšky (např. ochranným zábradlím, záchytným systémem dostupným z přístupové plošiny a nezávislým na ostatních záchytných systémem apod., umístěných po obou stranách svislé osy žebříku v délce alespoň 1 500 mm.
nebo
- přístupová plošina, opatřená po stranách ochranným zábradlím, se prodlouží do vzdálenosti 1 500 mm od nebezpečné hrany.
nebo
- konec žebříku vybaveného zachycovačem pádu se opatří speciální koncovkou, umožňující výstup ze žebříku bez odpoutání od zachycovače pádu.
Vystupuje-li se ze žebříku do strany boční výstup), musí být žebřík prodloužen od výšky poslední příčle na vzdálenost šestinásobku vzdálenosti příčlí, nejméně však 1 680 mm nad výstupní úroveň (odpočívadla, plošiny), kromě případů uvedených v čl. 5.1.21 a 5.1.23 ČSN 74 3282. Pokud je na výstupní úrovni zábradlí, musí být zábradlí přerušeno a opatřeno samouzavírací brankou podle ČSN EN ISO 14122-4. Část žebříku převyšující výstupní úroveň zábradlí lze nahradit držadly kruhového průřezu, umístěnými na výstupní čáře žebříku nebo dvěma sloupky zábradlí ve stejné vzdálenosti od výstupní čáry nejméně 150 mm.
Obr. 27 Systém lanového přístupu
Obr. 28 Ilustrační foto – zachycovač pádu při výstupu po žebříku
1.3.8 ČSN EN 363 Prostředky ochrany osob proti pádu – Systémy ochrany osob proti pádu
Některé typy prostředků použitých v ochraně osob proti pádu mohou být použity různými způsoby, a tudíž v rozdílných typech systémů ochrany osob proti pádu. Aby byla vytvořena sada logicky promyšlených a konzistentních norem, byla ČSN EN 363 revidována takovým způsobem, aby pokryla všechny typy systémů ochrany osob proti pádu, kterými se CEN/TC 160 zabývá. Revidovaná norma popisuje všeobecně charakteristiky a postupy pro sestavení systémů ochrany osob proti pádu a systémy zabránění, pracovního polohování, zachycení pádu, lanového přístupu a záchranné systémy jako specifické podoby systémů ochrany osob proti pádu. Ku prospěchu uživatele jsou v normě poskytnuty příklady řady systémů, včetně postav použitých pro ilustraci různých podob systémů a jejich charakteristik.
Norma nedefinuje použití systémů ochrany osob proti pádu. Doporučení a příklady uvedené v této evropské normě jsou založeny na běžné praxi používání systémů ochrany osob proti pádu. Norma specifikuje všeobecné charakteristiky a sestavení systému ochrany osob proti pádu. Uvádí příklady specifických typů systémů ochrany osob proti pádu a popisuje, jak mají být součásti sestaveny do systémů.
Poznámka:
U OOPP se rozlišuje ochrana proti pádu (polohovací, zádržné prostředky) a prostředky pro zachycení pádu. U kolektivní ochrany rozlišujeme ochrannou konstrukci (ochranné zábradlí, ochranné ohrazení, ochranné lešení a ochranný poklop) a záchytnou konstrukci (záchytné ohrazení, záchytné lešení, záchytná síť a záchytná stříška), viz ČSN 73 8106.
Obr. 29 Pracovní polohovací systém
Obr. 30 Systém zamezení pádu
Termíny a definice
Zachycení pádu – zabránění uživateli (ochrana uživatele) systému ochrany osob proti pádu před kolizí se zemí, konstrukcí nebo jakoukoliv jinou překážkou při volném pádu.
Zamezení pádu – zabránění uživateli (ochrana uživatele) systému ochrany osob proti pádu, aby se nedostal do volného pádu.
Systém ochrany osob proti pádu – sestava součástí určených k ochraně uživatele proti pádům z výšky, včetně zařízení držícího tělo a připojovacího systému, který může být připojen ke spolehlivému kotvicímu bodu/prvku (připojovací systém smí zahrnovat kotvicí zařízení, zařízení držící tělo smí být například zachycovací postroj, sedací postroj, pracovní polohovací pás, záchranný postroj, záchranná smyčka).
Zadržovací systém – systém ochrany osob, který zabrání uživateli dosažení zón, kde existuje riziko pádu z výšky.
Pracovní polohovací systém – systém ochrany osob, který umožňuje, aby uživatel pracoval podepřený nebo zavěšený takovým způsobem, že je zabráněno pádu.
Systém lanového přístupu – systém ochrany osob proti pádu, který umožňuje uživateli dostat se na pracovní místo a z pracovního místa takovým způsobem, že je zabráněno volnému pádu nebo je zachycen, použitím pracovního vedení a bezpečnostního vedení, odděleně ke vhodným kotvicím bodům.
Systém zachycení pádu – systém ochrany osob proti pádu, který omezuje rázovou sílu působící na tělo uživatele v průběhu zachycení pádu. Pád je bezpečně zachycen.
Záchranný systém – systém ochrany osob proti pádu, kterým osoba může zachránit sama sebe nebo jinou osobu, takovým způsobem, že je zabráněno pádu.
Při sestavování systému (spojování) je nutné brát v úvahu zejména:
- vhodnost součástí pro zamýšlené použití;
- charakteristiku pracovního místa, např. sklon;
- schopnosti uživatele;
- slučitelnost součástí;
- ergonomické ohledy;
- informace dodávané pro jednotlivé součásti;
- potřebu usnadnění bezpečných a účinných záchranných operací;
- charakteristiky kotvení, např. umístění a pevnost.
1.3.9 ČSN 73 8106 Ochranné a záchytné konstrukce
Norma platí pro navrhování, montáž, demontáž, používání a údržbu ochranných a záchytných konstrukcí používaných při stavebních, montážních nebo jiných pracích. Neplatí pro ochranné a záchytné konstrukce, které jsou součástí trvalých budov nebo jejich částí.
Názvosloví:
Ochranná konstrukce – zatímní konstrukce, zabraňující pádu osob, popř. materiálu a předmětů z volných okrajů lešení, objektů nebo jejich částí. Umísťuje se v úrovni chráněného pracoviště nebo komunikace ve výšce.
Ochranné zábradlí – trvalá konstrukce (svislá, šikmá apod.) určená k ochraně osob proti neúmyslnému pádu z volného okraje pochůzné plochy nebo neúmyslnému vbstupu do jinak nebezpečného prostoru – viz také ČSN 74 3305.
Ochranné lešení – ochranná konstrukce tvořená podlahou, zabezpečenou na volných okrajích ochranným zábradlím nebo ochranným ohrazením.
Ochranný poklop – ochranná konstrukce, tvořící souvislé překrytí prohlubní nebo otvorů.
Bezpečnostní síť – síť z ocelových drátů nebo chemických vláken, používaná jako součást ochranných nebo záchytných konstrukcí, popř. tvořící samostatnou záchytnou konstrukci.
Záchytná konstrukce – zatímní konstrukce určená k zachycení osob, popř. materiálu nebo předmětů padajících z výšky. Umísťuje se pod úrovní chráněného pracoviště.
Ochranné a záchytné konstrukce a jejich konstrukční součásti podle této ČSN se navrhují a dimenzují na základě statického výpočtu. Materiál, použitý na součásti ochranné a záchytné konstrukce musí odpovídat ustanovením této normy a ČSN 73 8101.
Kotvení
Kotvení nebo jiné upevnění musí být navrženo a provedeno tak, aby bezpečně přeneslo veškerá zatížení, přenášená do něj z ochranné nebo záchytné konstrukce. Kotvy musí být zhotoveny z materiálu zaručených vlastností. Únosnost kotev se posuzuje podle ČSN 73 8101.
Bezpečnostní sítě
Záchytné sítě se řídí ČSN EN 1263-1 Dočasné stavební konstrukce – Záchytné sítě – Část 1: Bezpečnostní požadavky, zkušební postupy.
Tato evropská norma se vztahuje na záchytné sítě a jejich příslušenství pro použití při stavebních a montážních pracích na ochranu při pádu z výšky nebo do hloubky. Norma stanovuje bezpečnostní požadavky a zkušební postupy a vychází z vlastností polypropylenových a polyamidových vláken.
Materiály použité pro záchytné sítě nesmí vykazovat žádné významné snížení mechanických vlastností mezi -10 °C a +40 °C.
Pro osazování záchytných sítí se použije ČSN EN 1263-2. Tato evropská norma se vztahuje na záchytné sítě a jejich příslušenství pro použití při stavebních a montážních pracích na ochranu při pádu z výšky nebo do hloubky. Norma stanovuje bezpečnostní požadavky a zkušební postupy a vychází z vlastností polypropylenových a polyamidových vláken.
V současné době nejsou platné ČSN pro kovové mříže vložené do otvorů nechráněných proti propadnutí, a tak jsou i záchytné sítě ocelové navrhovány a zkoušeny na pevnostní hodnoty podle ČSN EN 1263-2.
Ochranná zábradlí musí být navržena podle třídění pochůzné plochy a to:
- s intenzivním provozem;
- s běžným provozem a s volným přístupem dospělých osob;
- v budovách pro bydlení a s volným přístupem dětí do 12 let,
- v provozech určených pro děti (např. v mateřských a základních školách, zdravotnických a sociálních zařízení;
- s nízkým provozem a s přístupem omezeného počtu povolaných osob (např. dočasná, přechodná a občasná pracovní místa podle ČSN 73 0804 a přístupy k nim, pracovní nebo kontrolní plošiny a přístupy k nim, komunikace pro obsluhu a pracovní personál.
Ochranný poklop
Ochranný poklop zakrývá dočasně (např. po dobu stavebních a montážních prací) otvory v podlaze. Výpočtová únosnost poklopů musí odpovídat namáhání, jemuž mohou být během provozu vystaveny. Při výpočtu nahodilého zatížení se vychází podle povahy předpokládaného provozu v příslušném podlaží z údajů, uvedených v ČSN 73 8101.
Záchytné ohrazení
Záchytné ohrazení se v závislosti na druhu konstrukce umístí
a) nejvýše 3,0 m pod chráněnou úrovní i konstrukcí se záchytnou částí pružnou, je-li vyloučen přímý dopad osoby na nosnou část;
b) nejvýše 1,5 m pod chráněnou úrovní i konstrukcí se záchytnou částí pevnou.
Záchytné lešení
Jako záchytné lešení lze použít jakéhokoliv stavebního lešení provedeného podle ČSN 73 8101, pokud je v souladu s ustanovením této normy.
Záchytná síť
Záchytná síť se smí umístit pod chráněnou úrovní v hloubce
a) nejvýše 3,0 m, u sítě z ocelových drátů v pevných rámech nebo sítě malé z chemických vláken;
b) nejvýše 6,0 m, u sítě velké z chemických vláken.
Vzdálenosti jsou měřené k nejnižšímu místu (průvěsu) sítě. Volný prostor pod nejnižším místem (průvěsem) nezatížené sítě a způsob upevnění je stanoven touto normou.
Používání, prohlídky a údržba (výňatek z normy)
Ochranné a záchytné konstrukce musí být předány a převzaty do užívání zápisem do stavebního deníku nebo jiného provozního dokladu.
Ochranné a záchytné konstrukce musí být každý měsíc odborně prohlíženy. Kromě těchto pravidelných prohlídek se odborně prohlížejí:
a) záchytné konstrukce po každém zachycení padající osoby nebo břemene o hmotnosti větší než 50 kg;
b) bezpečnostní sítě před každým provozním zavěšením a po zachycení ostrého předmětu, který mohl síť poškodit.
Po mimořádných okolnostech, které by mohly mít nepříznivý vliv na bezpečnost konstrukce, popř. na okolí (po bouři, větru o rychlosti nad 17 m/s, silném sněžení apod.), se musí konstrukce ihned odborně prohlédnout, kdy se ověří, zda v průběhu užívání nedošlo v konstrukci ke změnám nebo poruchám, které by mohly mít nepříznivý vliv na bezpečnost práce.
Mimo pravidelné prohlídky se provádí denně před zahájením práce zběžná prohlídka konstrukce jako celku, při které se kontroluje zejména její kompletnost.
1.4 ZÁKLADNÍ ZPŮSOBY INDIVIDUÁLNÍ OCHRANY PŘED PÁDEM
Zabránění pádu má přednost před zmírněním pádu!
Obr. 31 Systém zadržení pádu
Obr. 32 Kolektivní ochrana před pádem – zábradlí
Obr. 33 Kolektivní ochrana před pádem – zábradlí
Ochrana pracovníků proti pádu
1. Kolektivní ochrana – pracovník nemá žádné speciální ochranné vybavení proti pádu osob, plocha staveniště (dále jen pracoviště) je zabezpečena tak, že pracovník není vystaven riziku pádu z výšky nebo do hloubky. Kolektivní ochrana má přednost před individuální ochranou proti pádu a je nezbytná zejména při stavebních pracích. U kolektivní ochrany proti pádu lze konstatovat, že pracovník není omezován v pohybu délkou spojovacího prostředku. Pracovník se nemůže dostat do situace, kdy by hrozilo riziko pádu. Jedná se například o zábradlí, přenosné zábrany, ochranné koše, systémy dočasné ochrany volného okraje apod. Záchytné sítě musí být umístěny tak, aby při pádu do sítě nemohlo dojít ke zranění a bylo možné snadné vysvobození ze sítě.
2. Individuální ochrana proti pádu – pracovník je jištěn k pevnému kotvicímu bodu kotvicího zařízení s poddajným kotvicím vedením nebo bezpečnostnímu střešnímu háku pomocí prostředků osobní ochrany. Individuální ochrana je vhodnější pro provádění údržby (udržovacích prací) a je zpravidla levnější. Kotvicí bod, bezpečnostní střešní hák nebo kotvicí vedení jsou definovány v normách ČSN EN 795 a ČSN EN 517.
Obr. 34 Ochrana před vypadnutím oknem
Obr. 35 Ilustrační foto – systém zachycení pádu s poddajným kotvicím vedením
Individuální ochrana před pádem
A) Polohovací zařízení
Obr. 36
B) Systém zadržení pádu
Plochy se sklonem do 10°:
Při práci na těchto plochách lze použít jištění ke kotvicím zařízením/prvkům podle ČSN EN 795.
Umístění kotvicích zařízení/prvků vzhledem k jištěné osobě
Jednotlivé body:
- hlavové.
Obr. 37
- horní.
Obr. 38
- dolní: kotvicí zařízení/prvky jsou umístěny na pracovní ploše.
Obr. 39
- kotvicí zařízení s poddajným kotvicím vedením (poddajné kotvicí vedení může být umístěno v různých výškách vzhledem k pracovní ploše).
Obr. 40
Společné pravidlo pro umístění kotvicích zařízení/prvků je délka případného pádu na volném konci spojovacích prostředku při udržovacích pracích nesmí být delší než 1 500 mm, vždy je však nutné vyhodnotit potřebnou výšku pro bezpečné zachycení pádu.
Plochy se sklonem nad 10°
- bezpečnostní střešní háky.
Obr. 41
- zachycovač pádu (může být osazen také přímo na pevném žebříku, kdy nahrazuje bezpečnostní koš).
Obr. 42
Upozornění:
Při práci ve výškách a nad volnou hloubkou vykonávané osamoceně nebo samostatně musí být zaměstnanec seznámen s pravidly pro dorozumívání mezi zaměstnanci na pracovišti nebo pro dorozumívání s vedoucím zaměstnancem. Zaměstnanec vykonávající práci uvedenou musí být poučen o povinnosti přerušit práci, pokud v ní nemůže pokračovat bezpečným způsobem.
1.5 KOTVICÍ BODY A PODDAJNÉ KOTVICÍ VEDENÍ PODLE ČSN EN 795
a) kotvicí zařízení:
- tuhé;
- neformovatelné.
Obr. 43
b) poddajné kotvicí vedení
- s osazeným permanentním poddajným kotvicím vedením;
- s možností osazení přenosného poddajného kotvicího vedení.
Obr. 44
1.6 STANOVENÍ VÝŠKY PÁDU NA SPOJOVACÍM PROSTŘEDKU
Při navrhování záchytných systémů k ochraně proti pádu je vždy potřebné posoudit, zda v každém místě možného pádu je dostatečný volný prostor pro bezpečné zachycení pádu. V České republice se u prací spojených s údržbou za maximální považuje délka pádu na spojovacím prostředku 1 500 mm.
Délka pádu na spojovacím prostředku je výrazně nižší, než se často uvažuje např. při výstavbě, kdy pod pracovníkem může být dostatečná volná výška k bezpečnému zachycení pádu. Při výstavbě se možnost maximální délky pádu na spojovacím prostředku řídí zpravidla hodnotami, které povoluje dané vybavení pracovníka a dostatečným volným prostorem pro zachycení pádu. To však u údržby není možné, protože je dokončen plášť stavby, na plášti mohou být různé výstupy, prosklené plochy a další skutečnosti, které mohou způsobit při zachycení pádu vážná zranění. Všechny tyto případy musí projektant systému ochrany proti pádu posoudit. Maximální možnost pádu na spojovacím prostředku často předurčuje způsob řešení: zvolit zadržovací systém nebo systém zachycení pádu.
1.6.1 Dolní jištění
- kotvicí zařízení/prvek je umístěn v rovině chodidel pracovníka, kotvicí bod je ve vztahu k hraně možného pádu umístěn za pracovní plochou.
Obr. 45 Stanovení potřebné výšky pro bezpečné zachycení pádu – dolní jištění za pracovní plochou
- kotvicí zařízení/prvek je umístěn v rovině chodidel pracovníka, kotvicí zařízení/prvek je ve vztahu k hraně možného pádu umístěn před pracovní plochou.
Obr. 46 Stanovení potřebné výšky pro bezpečné pro zachycení pádu – dolní jištění před pracovní plochou
1.6.2 Hlavové jištění při práci na žebříku
Obr. 47
1.6.3 Jednotlivé kotvicí zařízení/prvky
- umístěné po obvodu řešené plochy.
Obr. 48
- umístěné ve středu řešené plochy.
Obr. 49 Obdélníková plocha
1.6.4 Kotvicí zařízení tvořené jednotlivými prvky umístěné ve středu řešené plochy
Obr. 50 Čtvercová plocha – nesprávné řešení umístění kotvicích zařízení/prvků, překročená povolená délka pádu na spojovacím zařízení.
Z uvedených ukázek je patrné, že potřebná výška v místě možného pádu je poměrně velká. Lze konstatovat, že u pracovních ploch, které jsou níže než cca 6 000 mm nad zemí nebo nad níže ležící plochou, je nutné postupovat velmi obezřetně. Tam, kde není dostatečná výška pro bezpečné zachycení pádu, lze situaci řešit např. vyloučením tlumičů pádu, u nichž pádovou energii pohlcují přetrháním k tomu určené švy na popruhu a použitím jiných typů tlumičů pádu. Délka rozvinutého tlumiče „se švy“ je až 1 800 mm. Jinou možností je použít kotvicí zařízení s deformační zónou, které pohlcuje energii působící na tělo, nebo systémy s poddajným kotvicím vedením a kotvicími body s deformační zónou.
Upozornění:
Záměna jednoho systému, či řešení za jiný, může mít fatální důsledky v případě pádu.
Způsob zajištění a rozměry technických konstrukcí (dále jen „konstrukce”) musí odpovídat povaze prováděných prací, předpokládanému namáhání a musí umožňovat bezpečný průchod. Výběr vhodných přístupů na pracoviště ve výšce musí odpovídat četnosti použití, požadované výšce místa práce a době jejího trvání.
1.7 STANOVENÍ VÝŠKY PÁDU U SYSTÉMŮ S PODDAJNÝM KOTVICÍM VEDENÍM
U poddajných kotvicích vedení je nutné kromě výpočtu výšky pádu na spojovacím prostředku (viz bod. 1.6) vzít v úvahu také průhyb vedení. Průhyb poddajného kotvicího vedení je dán zejména délkou nepřerušeného poddajného kotvicího úseku ocelového a textilního lana a vzdálenostmi mezi jednotlivými konstrukčními kotveními.
Dobrým pomocníkem může být tato tabulka:
Tab. 4
Příklad: Vzdálenost mezi kotvicím zařízením/prvky 12 m, celková délka lana 100 m, průhyb lana = 134 cm.
Při stanovení potřebné výšky pro bezpečné zachycení pádu je nutné brát v úvahu i průhyb poddajného kotvicího vedení.
1.8 PRAVIDLA PRO NAVRHOVÁNÍ ZADRŽOVACÍCH SYSTÉMŮ A SYSTÉMU ZACHYCENÍ PÁDU
Prostředky osobní ochrany, kterými jsou také osobní ochranné pracovní prostředky proti pádu, se použijí v případě, kdy povaha práce vylučuje použití prostředků kolektivní ochrany, nebo není-li použití prostředků kolektivní ochrany s ohledem na povahu, předpokládaný rozsah a dobu trvání práce a počet dotčených zaměstnanců účelné nebo s ohledem na bezpečnost zaměstnance dostatečné.
Požadavky na uspořádání, montáž, demontáž, zajištění stability a únosnosti, na používání a kontrolu konstrukce musí být obsaženy v průvodní, případně provozní dokumentaci. Vhodný osobní ochranný pracovní prostředek proti pádu nebo pracovní polohovací systém, včetně míst kotvení, musí být určen v technologickém/pracovním postupu. Pokud se jedná o práce, které zpracování technologického/pracovního postupu nevyžadují, určí vhodný způsob zajištění proti pádu, respektive pracovního polohování, včetně míst kotvení, odborně způsobilá osoba. Místo kotvení osobního ochranného pracovního prostředku proti pádu musí být ve směru pádu dostatečně odolné.
Při rozhodování o místu kotvení je nutné definovat možná rizika, která mohou při práci nastat.
Rizika:
- pád na volném okraji;
- uklouznutí;
- propadnutí nechráněným otvorem;
- propadnutí konstrukcí;
- poryv větru;
- nevolnost;
- nepozornost při práci a další.
Pracovní aktivity lze členit jako:
- běžné;
- plánované;
- pravidelné;
- nahodilé;
- akutní, které je nutné provádět v extrémních podmínkách, mrazu apod. (tyto podmínky jsou pak vždy mimořádně náročné na zajištění ochrany proti pádu).
Současně je potřebné posoudit, zda nastane nutnost přemísťovat břemena, provádět montáže a demontáže, rozměry a tvary ploch, kde se pracovník bude pohybovat, charakter povrchu pracovní plochy, potřeba používat pracovní prostředky a nářadí, počet pracovníků na ploše (velmi podstatné např. při odstraňování nadměrného množství sněhu), rádius pohybu pracovníků, dobu vykonávání prací, výšku budovy a další.
Pro pravidelné práce volíme většinou systémy s poddajným kotvicím vedením neprůjezdné (ty, které nedovolují plynulý pohyb po celé délce poddajného kotvicího vedení), pro práce vyžadující velký rozsah pohybu systémy s poddajným kotvicím vedením průjezdné (dovolují plynulý pohyb po celé délce poddajného kotvicího vedení) tedy, bez nutnosti převazovat se mezi jednotlivými poli. Obdobně postupujeme, když navrhujeme systémy pro práce v mimořádné situaci (např. odstraňování nadměrného množství sněhu), pro práce, které je nutné provádět za nepříznivých povětrnostních podmínek a které nesnesou odkladu.
Poznámka:
a) Při krátkodobých montážních pracích ve výškách nevyhnutelných pro osazení stavebních prvků se mohou stavební prvky osazovat a vzájemně spojovat z konzol, z navařených nebo jiným způsobem upevněných příčlí, z profilů ztužujících příhradovou konstrukci nebo podobných nášlapných ploch, pokud zaměstnanec provádějící tyto práce použije osobní ochranné pracovní prostředky proti pádu.
b) Kolektivní ochranu musíme zásadně volit tam, kde je možný vstup osob, které nejsou poučenými, proškolenými a náležitě vybavenými pracovníky a vstup na střechu je označen a zabezpečen před vstupem neoprávněné osoby. Teprve v ostatních případech je možné navrhovat individuální ochranu proti pádu.
c) Zaměstnavatel (myšleno pracovníků provádějících jednotlivé činnosti) zajistí, aby zvolené osobní ochranné pracovní prostředky odpovídaly povaze prováděné práce, předpokládaným rizikům a povětrnostní situaci, umožňovaly bezpečný pohyb a aby byly pravidelně prohlíženy a zkoušeny v souladu s požadavky průvodní dokumentace. Přitom smí být použity pouze osobní ochranné pracovní prostředky, které splňují požadavky stanovené zvláštními právními předpisy.
d) Podle účelu a způsobu použití se rozlišují:
- osobní ochranné pracovní prostředky pro pracovní polohování a prevenci proti pádům z výšky (pracovní polohovací systémy);
- osobní ochranné pracovní prostředky proti pádům z výšky (systémy zachycení pádu).
e) V místech s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky zajišťuje zhotovitel, aby fyzické osoby pracující na takovém pracovišti osamoceně byly seznámeny s pravidly dorozumívání pro případ nehody a stanoví účinnou formu dohledu pro potřebu včasného poskytnutí první pomoci.
1.9 URČENÍ VHODNÉHO TYPU ZADRŽOVACÍCH SYSTÉMŮ
Rozhodující je bezpečnost a ochrana zdraví pracovníků. Při tom vycházíme zejména z:
- vyhodnocení rizik;
- charakteru a rozsahu prací;
- doby výkonu práce;
- velikosti plochy, na které se pracuje;
- tvaru a sklonu plochy, na které se pracuje;
- výšky plochy.
1.9.1 Některé obecné zásady navrhování individuální ochrany proti pádu
Při navrhování umístění jednotlivých kotvicích zařízení/prvků a poddajného kotvicího vedení je nutno dodržovat zásady, které v maximální míře vyloučí lidskou chybu při použití OOPP. Pády z výšky mají velmi často závažné následky, rychlost záchrany je vždy rozhodujícím činitelem.
Doba vyproštění pracovníka, jehož pád byl zachycen a je správně jištěn, nemá překročit 10 až 20 minut. Rozhodující vliv na případné zranění a dobu vysvobození má zejména délka volného pádu na spojovacím prostředku.
Poznámka:
Vysvobozeného pracovníka je nezbytné po vysvobození ponechat ve svislé poloze nejméně po stejnou dobu, kterou byl pracovník v zavěšení.
Při navrhování kotvicích zařízení/prvků a poddajného kotvicího vedení je nutné počítat vždy s nejméně příznivou situací, která může nastat.
Některé zásady navrhování kotvicích bodů a poddajného kotvicího vedení
a) Volná výška případného pádu na spojovacím prostředku nesmí být více než 1 500 mm. Tato délka volné části spojovacího prostředku zajišťuje, že nedojde k vážnějšímu zranění; zejména je dána operativní možnost vysvobození osoby i za pomoci osobního kontaktu. Délka volného pádu je definována jako délka spojovacího prostředku od hrany pádu k upevněné osobě. Délku volného pádu také vymezují výrobci bezpečnostních vybavení a je nutné důsledně respektovat jejich návody k použití.
b) Samostatné kotvicí zařízení/prvky pro tyto účely nemohou být osazovány na hranu možného pádu. U ploch se sklonem do 10° nemohou být osazovány blíže než 1 500 mm od hrany možného pádu. Body umístěné 1500 mm a blíže ke hraně pádu prakticky neumožňují pracovní pohyb po střeše mezi jednotlivými body bez trvalého zajištění proti pádu.
c) Systémy s trvale osazeným poddajným kotvicím vedením je možné umístit i na hranu pádu.
d) Umístění kotvicích zařízení v ploše musí být vždy v souladu s montážními návody výrobce. Zejména vzdálenosti mezi jednotlivým konstrukčním kotvením je limitující a zpravidla dané výrobcem kotvicích zařízení.
e) Kotvicí zařízení smí být osazeno jen na konstrukční prvek stavby, který splňuje podmínky (zejména statické) pro osazení konkrétního typu konstrukčního kotvení. Zatížení při případném pádu je limitováno nejen nosným prvkem, ale je limitováno i typem konstrukčního kotvení. V případě pochybnosti o vhodnosti použít nosný prvek k upevnění kotvicího zařízení a použití daného konstrukčního kotvení je nutné řešení konzultovat se statikem.
f) Upevnění kotvicího zařízení musí být doloženo zkouškou provedenou oprávněnou laboratoří nebo doloženo statickým výpočtem. Většina kotvicích zařízení, které jsou na trhu, jsou doloženy certifikátem pouze na výrobek, nikoliv již na propojení s nosnou konstrukcí. U těchto výrobků je nutné způsob konstrukčního kotvení doložit statickým výpočtem. Projekt kotvicích zařízení/prvků se provádí vždy pro daný typ výrobku. Záměna výrobků by mohla vést k nesprávnému výsledku. Pokud výrobce kotvicích zařízení je schopen doložit protokol o zkouškách upevnění kotvicího zařízení na nosný prvek, statický výpočet se nevyžaduje.
Poznámka:
Zábranu definuje rovněž nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na, staveništích, ve znění nařízení vlády č. 136/2016 Sb. Příloha 1, část I., 1 b), resp. Příloha 3, část III., odst. 2.
Za vhodnou zábranu se považuje zábradlí, u něhož nemusí být dodrženy požadavky na pevnost ani na zajištění prostoru pod horní tyčí proti propadnutí, přenosné dílcové zábradlí, bezpečnostní značení označující riziko pádu osob upevněné ve výšce horní tyče zábradlí, překážka nejméně 0,6 m vysoká nebo zemina z výkopu, uložená v sypkém stavu do výše nejméně 0,9 m. Zábradlí a strany smí být přerušeny pouze v místech přechodů.
1.9.2 Rozdělení ploch s rizikem pádu z výšky nebo do hloubky podle sklonu
Pravidla pro posuzování ploch s rizikem pádu jsou odlišná např. od sklonů střech podle ČSN 73 1901 Navrhování střech. Norma používá pojmy: plochá střecha ≤ 5°, šikmá střecha > 5° ≤ 45° a strmá 45° < 90°.
Pro posuzování potřebných opatření k ochraně před pádem je nutné vycházet z nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky.
Základní členění podle sklonu plochy:
1. plochy se sklonem do 10°
2. plochy se sklonem nad 25°
3. plochy se sklonem nad 45°
4. plochy kluzké
Poznámka:
Pojem kluzká plocha není v předpisech definován a je vždy na posouzení dané konkrétní situace. U plochy kluzké je nutné obecně závazná pravidla náležitě upravit. Rozhodnutí o tom, zda plocha je kluzká, přísluší vedoucímu pracovníkovi při stanovení rizik.
1. Plochy se sklonem do 10º
Ochranu proti pádu na těchto plochách není nutné provádět, pokud pracoviště, popřípadě přístupová komunikace, je vymezena vhodnou ochranou proti pádu, například zábranou umístěnou ve vzdálenosti nejméně 1,5 m od okraje, na němž hrozí nebezpečí pádu. Toto pravidlo se týká i otvorů nechráněných proti propadnutí.
Obr. 51 Ochrana proti pádu přes okraj střechy pomocí kotvicího zařízení s poddajným kotvicím vedením
Poznámka:
Za vhodnou zábranu se považuje zábrana, která odpovídá ČSN 74 3305 Ochranná zábradlí.
2. Plochy se sklonem nad 25º (je nutné zajištění vždy i proti uklouznutí)
Obr. 52 Bezpečnostní střešní hák podle ČSN EN 517 s položeným žebříkem
Poznámka:
Plochy se sklonem nad 25° je nutné považovat za kluzké vždy a opatření musí směřovat i k ochraně před uklouznutím.
3. Plochy se sklonem nad 45°
Obr. 53 Bezpečnostní střešní hák podle ČSN EN 517 k jištění 1 osoby a položení žebříku do 3 m
Pro účel navrhování opatření k ochraně před pádem je vhodné vyčlenit i plochy se zvláštními tvary.
Obr. 54 Půdorysný tvar
1.9.3 Typy kotvicích zařízení pro práci na plochách s rizikem pádu se sklonem do 10°
a) jednotlivé kotvicí zařízení/prvky
Obr. 55
Řešení za pomoci jednotlivých kotvicích zařízení je vhodné pouze u malých ploch, nebo pro práci pouze na malém prostoru.
Nevýhody řešení:
- velké množství prostupů povlakovou krytinou;
- při větším rozsahu pohybu nutnost častého „překládání“ spojovacího prostředku;
- velké riziko nesprávné délky spojovacího prostředku;
- riziko chyby při „přemísťování spojovacího prostředku.
b) systém s poddajným kotvicím vedením
Poddajným kotvicím vedením se rozumí vedení, které se neodchýlí od horizontály o více než 15°.
Obr. 56
Výhody řešení:
- menší počet prostupů povlakovou krytinou;
- větší pracovní komfort;
- nižší riziko volby nesprávné délky spojovacího prostředku.
Nevýhody řešení:
- obtížnější řešení rohových ploch, pokud je poddajné kotvicí vedení více vzdáleno od hrany pádu;
- obtížné řešení nepravidelných tvarů střechy;
- zpravidla vyšší cena kotvicího zařízení.
c) kombinovaný systém
Kombinovaný systém využívá poddajné kotvicí vedení a jednotlivé kotvicí zařízení.
Obr. 57 a 58
Výhody řešení:
- optimální počet kotvicích zařízení/prvků;
- dobrý pracovní komfort;
- možnost řešení složitých tvarů zabezpečované plochy.
d) s využitím systémového montážního lana
Obr. 59
Systém je navržen z hlediska umístění kotvicích zařízení/prvků shodně, jako u systému s poddajným kotvicím vedením. Nepočítá však s osazením permanentního poddajného kotvicího vedení – zpravidla nerezového lana. Nerezové lano je nahrazováno v místě práce systémovým přenosným poddajným kotvicím vedením v provedení – textilní lano. Toto systémové lano se osazuje vždy nejméně na dva sousedící kotvicí zařízení/prvky v místě práce. Pracovníci se zde mohou pohybovat stejně, jako u systému s osazeným permanetním poddajným kotvicím vedením. Po přechodu na jiné místo práce se textilní lano přemístí. Výhodou je nižší cena ve srovnání s osazeným permanetním poddajným kotvicím vedením, nevýhodou jsou vyšší nároky na organizaci pracovních postupů. Toto řešení je vhodné pro vykonávání méně náročných prací. Při navrhování této varianty, je nutné respektovat také podmínky pro používání přenosných poddajných kotvicích vedení, která stanovuje výrobce.
Poznámka:
Použití přenosných poddajných kotvicích vedení je možné pouze pro některé systémy, které jsou k tomu určeny.
Obr. 60 Přenosné poddajné kotvicí vedení určené k propojení kotvicích zařízení/prvků
Obr. 61 Spojovací prostředek s textilním tlumičem pádu
1.10 POSTUP PROJEKTANTA V ROZHODOVÁNÍ O VOLBĚ OCHRANY PROTI PÁDU
Obr. 62
1.11 NEJČASTĚJŠÍ CHYBY V UMÍSTĚNÍ KOTVICÍCH BODŮ
Porušení pravidla maximální povolené výšky pádu na spojovacím prostředku.
Obr. 63 Čtvercový půdorys
Toto řešení vyžaduje použití spojovacího prostředku do nejvzdálenějšího bodu. V místě nejkratší vzdálenosti je však překročena povolená výška pádu na spojovacím prostředku a hrozí riziko úrazu.
Obr. 64 Obdélníkový půdorys – nesprávně umístěné kotvicí zařízení/prvky – překročená povolená výška pádu na spojovacím prostředku
Rovněž v tomto případě hrozí riziko „nadměrného, nebezpečného“ pádu v nejbližším bodě hrany střechy od osazeného kotvicího bodu. Toto řešení také vyžaduje použití spojovacího prostředku do nejvzdálenějšího místa práce. V místě nejkratší vzdálenosti je však překročena povolená výška pádu na spojovacím prostředku a hrozí riziko úrazu.
1.12 URČENÍ DÉLKY PŘÍPOJNÉHO LANA
1.12.1 Určení délky spojovacího prostředku bez pomocného kotvicího bodu
Obr. 65
Toto řešení vyhovuje zásadám pro umístění kotvicích zařízení/prvků. Pracovník použije maximálně spojovací prostředek délky 7 m, ani v nejbližším místě od kotvicího zařízení/prvků nehrozí překročení povolené výšky volného pádu.
1.12.2 Určení délky spojovacího zařízení za využití pomocného kotvicího zařízení/prvků
Obr. 66
Jestliže je kotvicí zařízení/prvek dále než 5 m od nejbližší hrany pádu, musí být na diagonále ve směru k rohovému bodu umístěn ještě jedno kotvicí zařízení/prvek, umístěný 5 m od základního kotvicího zařízení/prvku.
2 PŘÍKLADY ŘEŠENÍ
2.1 ŘEŠENÍ PLOCH SE SKLONEM DO 10°
2.1.1 Řešení s pomocí samostatných kotvicích zařízení/prvků
Obr. 67
Všechna schematická znázornění nepředpokládají možnost propadnutí konstrukcí. Ne vždy větší počet kotvicích zařízení/prvků musí znamenat také větší bezpečnost práce.
Příklad použití kotvicích zařízení/prvků, které mohou být navzájem vzdálené max. 7,5 m.
Obr. 68
U tohoto způsobu se projevují tyto nevýhody:
- mnoho kotvicích zařízení/prvků;
- mnoho otvorů ve střeše;
- nebezpečí pochybení při volbě délky spojovacího prostředku;
- časté přemísťování spojovacího prostředku;
- náročnější montáž.
Obr. 69
Riziko nesprávné volby délky spojovacího prostředku samostatných kotvicích zařízení/prvků
I v případě, že jsou dodrženy správné vzdálenosti od hrany, může nastat situace, kdy pracovník nesprávně posoudí potřebnou délku spojovacího prostředku. Takto navržený systém nezajišťuje maximální eliminaci nesprávného postupu pracovníků, kteří na střeše pracují. Vzdálenost kotvicích zařízení/prvků od hrany je správná. Hrozí však riziko špatné volby délky spojovacího prostředku. Při rozteči mezi kotvicími body 7,5 m a vzdálenosti kotvicích zařízení/prvků od hrany střechy 2,5 m nesmí délka spojovacího prostředku překročit 4,0 m.
Pracovník vykonávající práce musí být s tímto rizikem seznámen!
Řešení je sice možné, ale nevylučuje maximálně možnou lidskou chybu. Pokud situace dovoluje, snažíme se tato řešení nepoužívat.
2.2 ŘEŠENÍ S POMOCÍ PODDAJNÉHO KOTVICÍHO VEDENÍ BEZ POUŽITÍ POMOCNÝCH KOTVICÍCH ZAŘÍZENÍ/PRVKŮ
Obr. 70
Použití kotvicích zařízení/prvků s možností vzdálenosti 10,0 m.
Takto zvolené řešení umožní přístup ke hraně střechy i ke všem světlíkům.
Upozornění:
Pracovník vykonávající práce musí být upozorněn na povinnost přístupu ke světlíkům pouze ze strany poddajného kotvicího vedení. Při pravidelné práci na a v blízkosti světlíků je vhodné zvolit osazení poddajného kotvicího vedení i mezi zbylými řadami světlíků.
Upozornění: Každý typ systémových kotvicích zařízení/prvků má výrobcem stanovenou maximální vzdálenost mezi kotvicími zařízením/prvky!
2.3 PŘÍKLADY ŘEŠENÍ S POMOCÍ PODDAJNÉHO KOTVICÍHO VEDENÍ ZA POUŽITÍ POMOCNÝCH KOTVICÍCH ZAŘÍZENÍ/PRVKŮ
Obr. 71
EAP – samostatné kotvicí zařízení/prvky
Správné umístění pomocných kotvicích zařízení/prvků je velmi důležité!
2.4 PŘÍKLADY ŘEŠENÍ S POMOCÍ PODDAJNÉHO KOTVICÍHO VEDENÍ S NEDOSTATEČNÝM PROSTOREM PRO VOLNÝ PÁD NA SPOJOVACÍM PROSTŘEDKU
Tato varianta je nutná vždy tam, kde není dostatečná výška pro bezpečné zachycení pádu.
Obr. 72
Nevýhody:
- na střeše mohou pracovat jen pracovníci vybavení zatahovacím zachycovačem pádu;
- při nutnosti okamžitého zásahu na střeše nemusí být pracovníci takto vybaveni a je nutné volit zkrácení lana v místech nedostatečné hloubky pádu;
- nutnost mít tuto skutečnost trvale na paměti;
- povinnost použít zadržovací systém podle ČSN EN 358.
Upozornění:
Pracovník se nesmí dostat do situace, kdy by došlo k volnému pádu na níže ležící plochu! U permanentních systémů nelze zpravidla počítat s použitím zatahovacího zachycovače pádu!
Vhodnější je v místech nedostatečné výšky pro zachycení pádu kotvicí zařízení oddálit tak, aby nebyla stanovena podmínka použití zatahovacího zachycovače pádu.
2.5 PŘÍKLAD ŘEŠENÍ PLOCH NEPRAVIDELNÝCH TVARŮ ZA POUŽITÍ POMOCNÝCH KOTVICÍCH ZAŘÍZENÍ/PRVKŮ
Možná rizika: pád na volném okraji
Obr. 73
Obdobným způsobem se lze vypořádat s většinou případů, které mohou nastat. Kombinace poddajného kotvicího vedení a samostatných kotvicích zařízení/prvků umožňuje mnoho variant, vždy je však nutné dbát na zásadu správného navrhování bezpečné délky spojovacího prostředku pro bezpečné zachycení pádu.
Platí zásada: pokud k chybě může dojít, také k ní dojde!
2.6 PŘÍKLAD ŘEŠENÍ PLOCH SE SKLONEM NAD 10° A PLOCH S KLUZKÝM POVRCHEM
I pro tato řešení platí pravidla uvedená v předchozích kapitolách.
2.6.1 Hřebenový systém doplněný o samostatné kotvicí zařízení/prvky
Při tomto způsobu řešení systému zachycení pádu lze využít systém s poddajným kotvicím vedením, který se doplní o samostatné kotvicí zařízení/prvky, zpravidla typu A podle ČSN EN 795.
Takto provedený způsob ochrany proti pádu vyžaduje přístup k hřebenovému vedení, nejlépe vhodně umístěným výlezem na plochu.
Obr. 74
EAP – jednotlivý kotvicí bod
2.6.2 Obvodový systém za pomoci poddajného kotvicího vedení podle typu C, nebo kotvicích zařízení/prvků typu A podle ČSN EN 795, případně bezpečnostních střešních háků podle ČSN EN 517
Použití systému s poddajným kotvicím vedením s vedením přes hřeben lze pouze do 15° – viz ČSN EN 795.
Obr. 75
Volba vhodného způsobu řešení kotvicího zařízení je také limitována typem krytiny a druhem nosné konstrukce. Jednotliví výrobci často limitují použití daného výrobku dalšími podmínkami pro osazení a montáž.
Obr. 76
2.7 PŘÍKLADY ŘEŠENÍ POCHOZÍCH ŽLABŮ A OKAPŮ ZA POUŽITÍ KOTVICÍCH BODŮ TYPU A PODLE ČSN EN 795, PŘÍPADNĚ BEZPEČNOSTNÍCH STŘEŠNÍCH HÁKŮ PODLE ČSN EN 517
Obr. 77
2.8 PŘÍKLADY ŘEŠENÍ STŘECH SE SKLONEM DO 25° ZA POUŽITÍ BEZPEČNOSTNÍCH STŘEŠNÍCH HÁKŮ PODLE ČSN EN 517
- sedlová střecha.
Obr. 78
- pultová střecha.
Obr. 79
Poznámka:
Při použití tohoto způsobu musí být vzdálenost krokví minimálně podle roztečí jednotlivých bezpečnostních střešních háků.
2.9 PŘÍKLADY ŘEŠENÍ SEDLOVÝCH STŘECH SE SKLONEM NAD 25° ZA POUŽITÍ BEZPEČNOSTNÍCH STŘEŠNÍCH HÁKŮ PODLE ČSN EN 517 – CELOPLOŠNÉ ŘEŠENÍ
Obr. 80
Obr. 81
Tento typ střechy vyžaduje ochranu proti uklouznutí v celé ploše střechy. Navržené řešení bezpečnostních střešních háků je možné využít i při montáži střešního pláště.
Při údržbě a obsluze střech s tímto sklonem není zpravidla nutný celoplošný pohyb při udržovacích pracích. Při využití dalšího nejbližšího kotvicího háku se předpokládá používání teleskopické tyče pro zachycení karabiny spojovacího prostředku k dalšímu bezpečnostnímu střešnímu háku.
2.10 PŘÁKLADY ŘEŠENÍ VALBOVÝCH STŘECH SE KLONEM NAD 25° ZA POUŽITÍ BEZPEČNOSTNÍCH STŘEŠNÍCH HÁKŮ PODLE ČSN EN 517 – CELOPLOŠNÉ ŘEŠENÍ
Obr. 82
Bezpečnostní střešní háky na rozdíl od sněhových zábran nezvyšují množství zadržovaného sněhu a tím zatížení střechy. Použití bezpečnostních střešních háků některých výrobců umožňuje osazení montážních lávek i položení žebříku délky do 3,0 m na bezpečnostní střešní.
Tento typ střechy vyžaduje ochranu proti uklouznutí v celé ploše střechy. Takto navržené řešení bezpečnostních střešních háků je možné použít i při montáži střešního pláště.
2.11 PŘÍKLADY ŘEŠENÍ SEDLOVÝCH STŘECH SE SKLONEM NAD 25° ZA POUŽITÍ BEZPEČNOSTNÍCH STŘEŠNÍCH HÁKŮ PODLE ČSN EN 517 – ZABEZPEČENÍ VÝSTUPU NA STŘECHU
Obr. 83
Upozornění:
Samostatné bezpečnostní střešní háky je nutno umístit v blízkosti předpokládaného místa výlezu na střechu.
Je nutno počítat s místy předpokládaného pohybu po střeše – např. přístup k fotovoiltaickým a solárním kolektorům, komínům, větracím růžicím apod.
3 PERIODICKÉ PROHLÍDKY KOTVICÍCH ZAŘÍZENÍ
Kotvicí zařízení jsou vyrobeny zpravidla z kvalitní ušlechtilé oceli tak, aby trvale odolávaly povětrnostním podmínkám. Periodické prohlídky mohou provádět pouze odborně způsobilé osoby – pokud výrobce uzná za vhodné, je odborně způsobilou osobou pouze výrobce nebo výrobcem autorizovanou a osoba nebo organizace (dále „oprávněná osoba“).
3.1 NĚKTERÉ ZÁSADY POUŽÍVÁNÍ, PROVÁDĚNÍ KONTROLY KOTVICÍCH ZAŘÍZENÍ
3.1.1 Povinnosti před každým použitím kotvicího zařízení
- vizuálně zkontrolovat stav a úplnost systému;
- ověřit, zda systém nebyl narušen, přerušen či jinak poškozen;
- vykazuje-li systém jakoukoliv pochybnost o bezvadném stavu, nelze systém používat a je nutné zajistit kontrolu oprávněnou osobou.
3.1.2 Základní zásady používání kotvicího zařízení
- kotvicí zařízení lze používat výlučně k účelu, pro který bylo vyrobeno a instalováno;
- kotvicí zařízení lze používat výlučně podle pokynů a návodů výrobce;
- kotvicí zařízení lze používat výlučně podle pokynů k používání, které je povinen dodavatel kotvicího zařízení předložit;
- ve spojení s kotvicím zařízením lze používat pouze schválené OOPP určené k ochraně proti pádu.
Zaměstnavatel zajistí, aby zvolené OOPP odpovídaly povaze prováděné práce, předpokládaným rizikům a povětrnostní situaci, umožňovaly bezpečný pohyb a aby byly pravidelně prohlíženy a zkoušeny v souladu s požadavky průvodní dokumentace; přitom smí být použity pouze osobní ochranné pracovní prostředky, které splňují požadavky stanovené zvláštními právními předpisy (viz nařízení vlády č. 390/2021 Sb., o bližších podmínkách poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků).
Vhodný osobní ochranný pracovní prostředek proti pádu, popřípadě pracovní polohovací systém, včetně kotevních míst, musí být určen v technologickém postupu. Pokud se jedná o práce, které zpracování technologického postupu nevyžadují, určí vhodný způsob zajištění proti pádu, respektive pracovního polohování (zádržné systémy zpravidla nepředpokládají polohování), včetně míst kotvení, odborně způsobilý zaměstnanec pověřený zaměstnavatelem. Místo kotvení osobního ochranného pracovního prostředku proti pádu musí být ve směru pádu dostatečně odolné.
3.1.3 Osobní ochranné pracovní prostředky proti pádu
Podle účelu a způsobu použití se rozlišují:
a) osobní ochranné pracovní prostředky pro pracovní polohování a prevenci proti pádům z výšky (pracovní polohovací systémy);
b) osobní ochranné pracovní prostředky proti pádům z výšky (systémy zachycení pádu).
Obr. 84
3.1.4 Přerušení práce ve výškách
Při nepříznivé povětrnostní situaci je zaměstnavatel povinen zajistit přerušení prací. Za nepříznivou povětrnostní situaci, která výrazně zvyšuje nebezpečí pádu nebo sklouznutí, se při pracích ve výškách považuje:
a) bouře, déšť, sněžení nebo tvoření námrazy;
b) čerstvý vítr o rychlosti nad 8 m/s (síla větru 5 stupňů Bf) při práci na zavěšených pracovních plošinách, pojízdných lešeních, žebřících nad 5 m výšky práce a při použití závěsu na laně u pracovních polohovacích systémů; v ostatních případech silný vítr o rychlosti nad 11 m/s (síla větru 6 stupňů Bf);
c) dohlednost v místě práce menší než 30 m;
d) teplota prostředí během provádění prací nižší než -10 °C.
3.1.5 Základní zásady revizí periodických prohlídek kotvicích zařízení
Po ukončení instalace, v rámci předání kotvicího zařízení k použití, je nezbytné zajistit výchozí prohlídku oprávněnou osobou.
Kotvicí zařízení je nutné podrobit zpravidla roční periodické kontrole, kterou provádí oprávněná osoba za dodržení návodů výrobce. O provedené kontrole je nutné provést záznam. Knihu o provedených kontrolách vystavuje dodavatel kotvicího zařízení spolu s ostatní povinnou instalační dokumentací. Za zajištění pravidelné o kontroly odpovídá vlastník/uživatel/správce kotvicího zařízení.
Poškozené či jinak narušené části je nutno vždy vyměnit a do doby opravy zamezit používání!
Kotvicí zařízení, které bylo vystaveno síle při pádu osoby, je nutné podrobit kontrole oprávněnou osobou. Po pádu je třeba kotvicí zařízení vyřadit z provozu a zajistit kontrolu. Případné opravy může provádět pouze k tomu určená a vyškolená firma.
3.1.6 Školení zaměstnanců
Zaměstnavatel poskytuje zaměstnancům v dostatečném rozsahu školení o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci ve výškách a nad volnou hloubkou, zejména pokud jde o práce ve výškách nad 1,5 m, kdy zaměstnanci nemohou pracovat z pevných a bezpečných pracovních podlah, kdy pracují na pohyblivých pracovních plošinách, na žebřících ve výšce nad 5 m a o používání osobních ochranných pracovních prostředků.
4 ZÁKLADNÍ PRAVIDLA MONTÁŽE ZADRŽOVACÍCH SYSTÉMŮ A SYSTÉMŮ ZACHYCENÍ PÁDU
Montáž kotvicích zařízení, bezpečnostních střešních háků a systémů s poddajným kotvicím vedením lze provádět výhradně takto:
- uspořádání, montáž, demontáž, zajištění stability a únosnosti, používání a kontrola těchto systémů musí odpovídat zpracované dokumentaci – viz nařízení vlády č. 362/2005 Sb., přílohy odst. I, bod 3) 3;
- důsledně podle montážního návodu dodaného pro daný prvek a zařízení;
- je povolena instalace pouze řádně certifikovaných výrobků, nebo zámečnických výrobků doložených statickým výpočtem – viz ČSN EN 795;
- instalaci se vede předepsaná dokumentace – instalaci může provádět pouze firma, která je k tomuto účelu řádně vyškolena oprávněnou osobou;
- kotvicí zařízení musí být bez koroze, poškození a deformací;
- je nutné dodržovat doporučení k použití ostatních výrobků používaných v souvislosti s tímto výrobkem;
- kotvicí zařízení nesmí přijít do styku s chemikáliemi nebo jinými agresivními látkami;
- v případě pochybností o funkčnosti je nutné se vždy obrátit na výrobce;
- zabezpečení volných okrajů a míst možného pádu musí být spolehlivé, musí zabránit pádu, případný pád musí být bezpečně zachycen a musí být instalováno před započetím prací;
- samostatně je nutné řešit zajištění bezpečné práce pro firmu osazující systémy k ochraně proti pádu.
Instalační doporučení podle ČSN EN 795
Všeobecné doporučení
Je-li kotvicí zařízení zamýšleno k použití výlučně pro osobní ochranný prostředek, mělo by být jasně označeno piktogramem, nebo jiným jasně viditelným a srozumitelným označením na, nebo blízko kotvicího zařízení, jasně uvádějícím, že zařízení je navrženo výlučně pro použití osobního ochranného prostředku.
Obr. 85
Typ A – Kotvicí zařízení s potřebou konstrukčního kotvení nebo upevňovacího prvku
Obr. 86
Obr. 87
Výrobce je povinen dodat informaci o vhodnosti základních materiálů, konstrukčního kotvení nebo upevňovacích prvků, jsou-li použity, vzhledem k zatížení zaznamenaným na kotvicím zařízení v průběhu zkoušek dynamické pevnosti a celistvosti. Instalace by měla být přiměřeně ověřena podle pokynů výrobce, a to výpočtem nebo zkoušením.
Obr. 88
Typ B – Kotvicí zařízení bez potřeby konstrukčního kotvení
U takových kotvicích zařízení jako jsou kotvicí zařízení se třemi nebo čtyřmi rameny, výrobce musí poskytnout radu o požadavku na stabilitu kotvicího zařízení a návod, jak ji dosáhnout.
C – Kotvicí zařízení používající poddajná kotvicí vedení
Součástí informací, která poskytuje výrobce, musí být zejména:
- vzdálenost způsobená odchylkou poddajného kotvicího vedení za podmínek při používání, včetně zachycení pádu nebo zadržení;
- varování, že kotvicí zařízení typu C by mělo být instalováno tak, že v případě zachycení pádu, odchylka kotvicího vedení nevede ke kontaktu s ostrou hranou nebo jakýmkoliv bodem, kde může vzniknout poškození kotvicího vedení;
- maximální úhel, při kterém kotvicí vedení by mohlo vstupovat nebo opouštět střední podpory, např. střední nebo rohová kotvení;
- maximální dovolený úhel od horizontály pro kotvicí zařízení;
- kde výrobce povoluje přímé připojení ke kotvicímu vedení, bez potřeby pro pohyblivý kotvicí bod (např. kde spojovací prostředek nebo spojka je připevněna přímo ke kotvicímu vedení), sdělení informující uživatele o typu (typech) připojení, která mohou být použita;
- kde kotvicí bod nemůže projít přes nespojitost v kotvicím vedením bez jeho odstranění z kotvicího vedení, např. oblouky nebo střední kotvení, popis vhodných opatření pro bezpečné přenesení pohyblivého bodu.
Obr. 89
Všude, kde je to vhodné, by mělo být zařízení instalováno na konstrukcích, jež umožňují zařízení zkoušet. Výpočty provedené kvalifikovaným inženýrem by měly prověřit, že hlavní nosná konstrukce s koncovým a středním konstrukčním kotvením vydrží předpokládané síly.
V situaci, kde není možnost ověření výpočtem, např. kde mechanické vlastnosti instalačních materiálů nejsou známy, musí montér ověřit vhodnost instalování kotvicího zařízení v místě instalace.
Typ D – Kotvicí zařízení používající pevné kotvicí vedení
Součástí informací, která poskytuje výrobce, musí být zejména:
- maximální dovolený úhel od horizontály pro kotvicí zařízení;
- kde výrobce povoluje přímé připojení ke kotvicímu vedení, bez potřeby pro pohyblivý kotvicí bod (např. kde spojovací prostředek nebo spojka je připevněna přímo ke kotvicímu vedení), sdělení informující uživatele o typu (typech) připojení, která mohou být použita;
- kde kotvicí bod nemůže projít přes nespojitost v kotvicím vedením bez jeho odstranění z kotvicího vedení, např. oblouky nebo střední kotvení, popis vhodných opatření pro bezpečné přenesení pohyblivého bodu.
Obr. 90
Typ E – Kotvicí zařízení držící vlastní hmotností a třením
Kotvicí zařízení držící vlastní hmotností typu vodní břemeno by mělo být odstraněno z provozu, vyskytují-li se úniky.
Jiný způsob montáže než určuje výrobce není dovolen!
4.1 NAVRHOVÁNÍ KOTVICÍCH BODŮ URČENÝCH K PÉČI O FASÁDU FORMOU LANOVÉHO PŘÍSTUPU
K navrhování kotvicích bodů určených k péči o fasádu v závěsu formou lanového přístupu není v současné době v ČR jednotný právní předpis. Pravidla je nutné získat z více zdrojů. Uspořádání jednotlivých bodů, jejich umístění se řídí potřebou vykonávané činnosti a šíří záběru. Při mytí fasády je to dáno zpravidla rozpětí rukou, plus délkou používaného nástroje. Tento součet se má rovnat maximálně ½ vzdálenosti mezi kotvicími zařízením/prvky.
4.1.1 Obecná pravidla pro práci formou lanového přístupu
Použití formou lanového přístupu s prostředky pro pracovní polohování je dále možné, jen pokud:
a) je systém tvořen nejméně dvěma nezávislými lany, přičemž jedno slouží jako nosný prostředek pro výstup, sestup a zavěšení v požadované poloze (pracovní lano/vedení) a druhé jako záložní (zajišťovací/bezpečností lano/vedení);
b) zaměstnanec používá zachycovací postroj, který je prostřednictvím pohyblivého zachycovače pádu (sleduje pohyb zaměstnance) připojen k zajišťovacímu lanu;
c) se k pohybu po pracovním laně používají výhradně k tomu určené prostředky pro výstup a sestup (např. slaňovací prostředky) a připojení k pracovnímu lanu zahrnuje samosvorný systém k zabránění pádu zaměstnance, který ztratil kontrolu nad svými pohyby;
d) je nářadí a další vybavení užívané při práci přichyceno k postroji nebo k sedačce, popřípadě jinak zajištěno proti pádu;
e) je práce prováděna podle zpracovaného technologického postupu a pod dozorem tak, aby zaměstnanec konající práci mohl být v případě nouze neprodleně vyproštěn;
f) za výjimečných okolností, kdy s ohledem na posouzení rizik by použití druhého lana bylo nebezpečnější, lze připustit použití jediného lana, a to v případě, že byla učiněna náležitá opatření k zajištění bezpečnosti. Součásti systému musí být k takovému způsobu použití určeny a musí vyhovovat parametrům jejich stanovené životnosti.
4.1.2 Požadavky na statickou pevnost kotvicích zařízení/prvků práci formou lanového přístupu
Statická pevnost je dána hmotností pracovníka včetně jeho vybavení a je nutné ji stanovit nejméně na 150 kg. Dynamickou pevnost (dynamickou odolnost) lze odvodit z požadavků na kotvicí zařízení pro jednu osobu podle ČSN EN 795, tj. volný pád hmoty 100 kg do hloubky 2 000 ± 100 mm. ČSN EN 795 požaduje dodržet nejméně hodnotu statické pevnosti 12 kN. Tato hodnota obsahuje koeficient bezpečnosti 2.
4.1.3 Umístění kotvicích zařízení pro práci formou lanového přístupu při péči o fasádu
V případě dostatečně staticky únosné atiky je možné kotvicí zařízení umístit:
a) na vnější část atiky,
b) na atiky,
c) na vnitřní část atiky.
Upozornění:
V případě umístění kotvicích bodů na atiku a, že atika nesplňuje požadavky na výšku podle ČSN 74 3305 Ochranná zábradlí, je nutné zajistit bezpečné přiblížení ke kotvicím zařízením/prvkům.
Pokud nevyhovuje použití atiky jako nosného prvku pro osazení kotvicích zařízení, je možné využít staticky vhodnou plochu střechy nebo terasy apod.
Vzdálenost kotvicích zařízení/prvků od hrany střechy/terasy není určena. Je nutné vycházet z praktičnosti jejich používání. Neúměrné prodlužování délky lana není žádoucí.
V případě, že je nutné vést zajišťovací/pracovní nebo bezpečnostní lano/vedení přes atiku či jinou část stavby, je potřebné dodržet:
a) plocha, hrana, atika musí být provedena tak, aby nemohlo dojít k narušení celistvosti lana;
b) pokud by mohlo dojít tlakem lana k poškození ploch, přes které je lano vedeno, je nutné zajistit vhodný přípravek, který poškození vyloučí.
4.1.4 Rozpon kotvicích zařízení/prvků pro práci formou lanového přístupu při péči o fasádu
- rozpon kotvicích zařízení/prvků musí umožňovat použití nejméně dvou nezávislých lan;
- rozpon kotvicích zařízení/prvků vychází z charakteru a rozsahu prováděné práce;
- pro mytí fasády je nezbytné, aby rozpon umožňoval plynulost práce. Vzdálenost zařízení/prvků je maximálně 2 500 až 3 500 mm.
4.1.5 Typy kotvicích zařízení pro práci formou lanového přístupu při péči o fasádu
Při navrhování kotvicích zařízení/prvků pro práci formou lanového přístupu je nutné respektovat skutečnost, že kotvicí body budou vystaveny dlouhodobému účinku počasí, že budou používány dlouhodobě.
U zámečnických výrobků je potřebné stanovit četnost a způsoby provádění revize.
Kotvicí zařízení/prvky jsou:
a) zámečnické výrobky navržené statikem,
b) systémové – certifikované výrobky.
Obr. 91 Slaňovací zařízení
4.1.6 Systém lanového přístupu
ČSN EN 363 používá termín systém lanového přístupu. Systém je definován jako systém ochrany osob proti pádu, který umožňuje uživateli dostat se na pracovní místo a z pracovního místa takovým způsobem, že je zabráněno volnému pádu nebo je zachycen, použitím pracovního vedení a bezpečnostního vedení, odděleně ke vhodným kotvicím zařízení/prvkům. Systém lanového přístupu je systém ochrany osob proti pádu, který umožňuje uživateli dostat se na pracovní místo a z pracovního místa v podepření nebo zavěšení takovým způsobem, že je zabráněno volnému pádu nebo je volný pád zachycen.
Charakteristiky podle ČSN EN 363
Systém lanového přístupu
- poskytuje přístup k pracovnímu místu nebo z pracovního místa v podepření;
- nebo zavěšení;
- zabraňuje volnému pádu nebo zachycuje volný pád uživatele;
- umožňuje uživateli pohyb mezi vyššími a nižšími pozicemi a může dovolit;
- pohyb do boku;
- používá dolní připojovací bod na postroji k připojení na pracovní vedení;
- zahrnuje pracovní vedení a bezpečnostní vedení, která jsou odděleně;
- připojena ke konstrukci;
- může být použit pro pracovní polohování, potom, co bylo dosaženo pracovního místa;
- pracovní vedení a bezpečnostní vedení jsou připojena ke stejnému postroji.
Norma předpokládá následující sestavení:
- může být použit zachycovací postroj;
- měla by být zvážena možnost zahrnutí sedačky pro pohodlí a stabilitu;
- připojení pracovního vedení i bezpečnostního vedení k uživateli by mělo vždy být prostřednictvím postroje, i v případě použití pracovní sedačky;
- pokud je v záchranné situaci na systému více než jedna osoba, musí jmenovité zatížení odpovídat přinejmenším celkové hmotnosti osob na systém.
Obr. 92 Práce formou lanového přístupu
5 ZÁVĚR
Cílem této technické pomůcky je objasnit podmínky, důvody a způsoby řešení systémů určených k ochraně proti pádu a poskytnou projektantovi základní informace při navrhování systémů určených k této ochraně při provádění údržby. Informace zde obsažené lze přiměřeně použít při navrhování i jiných, než zde uvedených příkladů. Pomůcka nemůže objasnit všechny postupy, možnosti a pravidla. Poskytuje základní přehled o právních normách platných v době revize (2017) a o způsobech navrhování systémů a zařízení, které v době sepsání byly používány.
Autor si vyhrazuje právo tuto pomůcku změnit a doplnit podle vývoje v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Každá stavba je specifická a zde uvedené návody je nutno vhodným způsobem aplikovat na daný objekt a způsob pohybu na ploše s rizikem pádu a charakter prací.
Autor neručí za navržená a provedená řešení, která neodsouhlasil.
6 PŘÍLOHY
6.1 DOPROVODNÉ NORMY
6.1.1 ČSN EN 364 Osobní ochranné prostředky proti pádům z výšky – Zkušební metody
Norma specifikuje zkušební metody pro materiály, součásti a systémy ve spojení s ochrannými prostředky proti pádům z výšky. Dává také doporučení časového plánu zkoušek. Zabývá se i zkouškou zadržovacích pásů.
6.1.2 ČSN EN 1497 Prostředky ochrany osob proti pádu – Záchranné postroje
Norma specifikuje požadavky, zkušební metody, značení a informace dodávané výrobcem pro záchranné postroje.
Záchranný postroj je definován jako podpora těla pro záchranné účely zahrnující popruhy, kování, přezky nebo jiné prvky, vhodně uspořádané a sestavené pro podporu celého těla osoby v odpovídající poloze v průběhu záchrany. Záchranné postroje jsou určené, aby byly nošeny v průběhu normálních pracovních aktivit. Záchranný postroj může být použit pouze pro záchranu nebo začlenění do návrhu dalších typů postrojů pro ochranu před pádem, např. zachycovací postroje. Dynamická pevnost záchranného postroje se zkouší s hmotností ekvivalentní maximální jmenovitému zatížení, ale nejméně 100 kg. Statická pevnost se zkouší se zkušební silou ekvivalentní 10násobku maximálního jmenovitého zatížení, ale nejméně 15 kN.
Obr. 93
Informace poskytované výrobcem
Informace poskytované výrobcem musí odpovídat ČSN EN 365, a navíc musí obsahovat přinejmenším následující rady nebo informace:
a) že uživatel (záchranář nebo zachraňovaný) by měl před použitím záchranného postroje přečíst a rozumět informacím, které jsou poskytované výrobcem;
b) maximální jmenovité zatížení záchranného postroje;
c) upozornění na nebezpečí traumatu zavěšení;
d) sdělení, že záchranný postroj je určen, aby byl nošen v průběhu normálních pracovních aktivit a že uživatel by měl před prvním použitím záchranného postroje provést zavěšovací zkoušky na bezpečném místě, ke zjištění, že je vhodné velikosti, má postačující nastavení a je přijatelné úrovně pohodlí pro zamýšlené použití;
e) číslo a rok vydání této evropské normy, tj. ČSN EN 1497;
f) upozornění, že záchranný postroj nesmí být použit jako zařízení držící tělo v systémech zachycení pádu.
Poznámka:
Při každé práci, při které hrozí riziko pádu, je nezbytné, aby bylo zajištěno včasné a bezpečné vysvobození dostatečně rychle, aby nedošlo ke vzniku trauma z visu. Za odpovídající dobu se považuje čas max. do 20 minut. Vhodné je ověřit si např., zda dojezdová vzdálenost hasičského záchranného sboru je odpovídající. Tyto sbory jsou na vysvobození pracovníka vyškoleny i vybaveny. Na místě práce ve výškách má být tzv. záchranný plán.
6.1.3 ČSN EN 355 Osobní ochranné prostředky proti pádům z výšky – Tlumiče pádu
Norma specifikuje požadavky, zkušební metody, značení, informace poskytované výrobcem a balení pro tlumiče pádu. Tlumiče pádu odpovídající této evropské normě jsou používány jako prvky nebo součásti buď integrované ve spojovacím prostředku, zajišťovacím vedení, zachycovacím postroji, nebo v kombinaci s jedním z nich.
Kombinace tlumiče pádu a spojovacího prostředku jsou podsystémy vytvářející jeden ze systémů zachycení pádu uvedených v ČSN EN 363, je-li kombinován se zachycovacím postrojem specifikovaným v ČSN EN 361.
Tlumiče pádu jsou specifikovány v ČSN EN 353-1, ČSN EN 353-2 a ČSN EN 360.
Vybrané termíny a definice
Tlumič pádu – prvek nebo součást systému zachycení pádu, který je navržen k rozptýlení kinetické energie, objevující se v průběhu pádu z výšky (ČSN EN 363).
Spojovací prostředek – spojovací prvek nebo součást systému zachycení pádu; spojovacím prostředkem smí být lano ze syntetických vláken, drátěné lano, popruh nebo řetěz (ČSN EN 363).
Délka tlumiče pádu včetně spojovacího prostředku – celková délka v metrech od jednoho konce nesoucího zatížení ke druhému bodu nesoucímu zatížení, měřena na nezatíženém, ale napnutém tlumiči pádu, včetně spojovacího prostředku (ČSN EN 363).
Záchytná vzdálenost – svislá vzdálenost v metrech, měřená na pohyblivém břemeno nesoucím bodu spojovacího podsystému od počáteční pozice (začátek volného pádu) do konečné pozice (rovnováha po zachycení), s vyloučením prodloužení zachycovacího postroje a jeho zavěšovacího prvku (ČSN EN 363).
Informace poskytované výrobcem
Informace poskytované výrobcem musí být vyhotoveny v jazyce země určení. Musí vyhovovat 2.1 ČSN EN 365, a navíc musí obsahovat přinejmenším následující rady nebo informace:
a) že celková délka podsystému s tlumičem pádu včetně spojovacího prostředku a spojek nesmí překročit 2 m (např. spojka plus spojovací prostředek plus tlumič pádu plus spojka);
b) o charakteristických požadavcích na vhodný kotvicí zařízení/prvek;
c) o tom, jak jej připojit ke vhodnému kotvicímu zařízení/prvku, k zachycovacímu postroji a k dalším součástem systému zachycení pádu;
d) o tom, jak zajistit slučitelnost jakýchkoliv součástí používaných ve spojení se spojovacím prostředkem, např. odkazem na evropské normy;
e) o nezbytné minimální volné vzdálenosti pod nohama uživatele, pro případ vyhnutí se střetu s konstrukcí nebo zemí při pádu z výšky;
f) o materiálu, ze kterého je tlumič pádu vyroben;
g) o omezeních materiálů ve výrobku nebo nebezpečích, která mohou působit na jeho provedení, např. teplota, účinky ostrých hran, chemická činidla, elektrická vodivost, řezání, obrušování, UV degradace, jiné klimatické podmínky;
h) že před a v průběhu použití je třeba zvážit, jak záchranu provést bezpečně a účinně;
i) že výrobek může být požit pouze trénovanou nebo jinak způsobilou osobou, nebo by uživatel měl být pod přímým dohledem takovéto osoby;
j) o tom, jak čistit výrobek, včetně dezinfikování, bez nepříznivých účinků;
k) existuje-li údaj o očekávané životnosti (stárnutí) výrobku, nebo jak tato může být stanovena;
l) o tom, jak chránit výrobek při dopravě;
m) o významu jakéhokoliv značení na výrobku;
n) identifikační značka modelu/typu tlumiče pádu;
o) číslo této evropské normy, tj. ČSN EN 355.
6.1.4 ČSN EN 358 Osobní ochranné prostředky pro pracovní polohování a prevenci pádů z výšky – Pásy pro pracovní polohování a zadržení a pracovní polohovací spojovací prostředky
Norma se vztahuje na pásy a spojovací prostředky pracovního polohování nebo zadržení. Specifikuje požadavky, zkoušení, značení a informace dodávané výrobcem.
Vybrané termíny a definice
Zadržení – systém, při kterém je osoba chráněna pomocí osobních ochranných prostředků před dosažením zón, kde existuje riziko pádu z výšky.
Připojovací prvek – zatížení nesoucí prvek poskytnutý pro spojení s jinými součástmi.
Pás – podpora těla, která obepíná tělo v pase.
Pracovní polohování – technika, která umožňuje pracovní podepření osobními ochrannými prostředky napnutými takovým způsobem, že je zabráněno pádu.
Pracovní polohovací spojovací prostředek – součást používaná pro připojení pásu ke kotvicímu bodu, nebo ke konstrukci jejím obepnutím, jako prostředek podpory.
Pracovní polohovací spojovací prostředek vybavený prvky nastavení délky musí být
a) trvale připevněn k pásu na jednom konci a mít spojku slučitelnou s připojovacím prvkem, upevněným k pásu na jiném konci;
b) oddělitelný, přičemž v tomto případě musí mít na každém konci spojku slučitelnou s připojovacím prvkem (připojovacími prvky) pásu;
Polohovací spojovací prostředek podle bodu a) a b) musí mít maximální délku 2 m.
c) oddělitelný (a nezávislý), pomocí něhož na alespoň jednom konci pracovního polohovacího spojovacího prostředku musí být schopen připojení k vhodnému kotvicímu bodu; prvek nastavení délky musí být schopen připojení k pásu připevňovacím prvkem buď přímo, nebo prostřednictvím oddělitelného spojovacího prostředku maximální délky 0,5 m. Takto popsaný polohovací spojovací prostředek musí mít maximální délku 2 m pro účely zkoušení, ale nesmí mít specifikovanou maximální délku, ledaže je limit specifikován výrobcem.
Statická pevnost pásu i pracovních spojovacích prostředků s prvky nastavení musí vyhovět zkoušce statické pevnosti, musí odolat síle 15 kN po dobu 3 minut.
Informace poskytované výrobcem
Informace poskytované výrobcem se musí řídit důležitými požadavky EN 365, jsou-li použitelné, a musí navíc obsahovat následující informace:
a) velikostní charakteristiky a návody, jak dosáhnout optimálního přizpůsobení;
b) správný způsob připojení k pásu;
c) hlavní potřeby ke správnému ověření upevnění nebo nastavení prvků;
d) identifikaci připevňovacích prvků, správné metody připojení k nim, čištění a nedvojznačné tvrzení, které uvádí účel každého připojovacího prvku;
e) přehled účelu a omezení výrobku;
f) upozornění, že prostředek není vhodný pro účely zachycení pádu a může být nezbytné doplnit uspořádání pro pracovní polohování nebo zadržení kolektivními prostředky (např. bezpečnostními sítěmi) nebo osobními prostředky (např. systémy zachycení pádu podle ČSN EN 363) ochrany proti pádům z výšky;
g) návod k umístění nebo nastavení pracovního polohovacího spojovacího prostředku takovým způsobem, že zajišťovací bod je udržován v nebo nad úrovní pásu; spojovací prostředek je trvale napjatý, volný pohyb je omezen na maximálně 0,6 m;
h) že použití je zamýšleno k použití řádně trénovanou a odpovědnou osobou, nebo pod dohledem kvalifikovaného dozoru;
i) že před použitím prostředku musí být zřejmé, jak jakákoli nutná záchrana může být bezpečně dosažena;
j) o jakémkoliv omezení použitých materiálů výrobku nebo nebezpečí, která mohou nepříznivě ovlivnit provedení materiálů, např. teplota, chemická činidla, ostré hrany, obrušování, pořezání, ultrafialové záření atd.;
k) o čištění a dezinfekci;
l) o předpokládané životnosti prostředku, nebo jak tato může být určena;
m) jak chránit prostředek během dopravy;
n) vysvětlení jakéhokoli značení;
o) požadavky pro správné ověření pásu a přičleněného spojovacího prostředku (spojovacích prostředků) pro označení uživatele nebo poškození před použitím.
Poznámka:
Kotvicí zařízení a bezpečnostní střešní háky se zpravidla navrhují pro použit OOPP. Pokud tyto systémy jsou určeny výlučně pro použití polohovacích prostředků podle této normy, je nutné zajistit, aby budoucí uživatel byl s touto skutečností odpovídajícím způsobem obeznámen; je správné, aby kotvicí zařízení a bezpečnostní střešní háky byly označeny tak, aby nemohlo dojít k nesprávnému použití.
6.1.5 ČSN EN 1496 Prostředky ochrany osob proti pádu – Záchranná zdvihací zařízení
Norma specifikuje požadavky, zkušební metody, značení a informace poskytované výrobcem pro záchranná zdvihací zařízení. Záchranná zdvihací zařízení odpovídající této evropské normě jsou používána jako součásti nebo podsystémy záchranných systémů.
Vybrané termíny a definice
Záchranné zdvihací zařízení třídy A – součást nebo podsystém záchranného systému, kterým je osoba zvednuta záchranářem nebo se zvedne sama do vyššího místa.
Záchranné zdvihací zařízení třídy B – záchranné zařízení třídy A s dodatečnou ručně řízenou spouštěcí funkcí určenou pro spouštění osoby na vzdálenost omezenou na 2 m.
Záchranný systém – systém ochrany osob proti pádu, kterým může být osoba zachráněna sama sebou nebo jinou osobou takovým způsobem, že je zabráněno pádu.
Statická pevnost – zkouší se zkušební silou ekvivalentní 10násobku maximálního jmenovitého zatížení, ale nejméně 12 kN. Záchranné zdvihací zařízení musí odolat zkušební síle aplikované po dobu 3 minut.
Značení
Značení na záchranném zařízení musí odpovídat ČSN EN 365. Navíc musí označení obsahovat:
a) třídu záchranného zdvihacího zařízení
b) maximální jmenovité zatížení záchranného zdvihacího zařízení
c) maximální zdvihací vzdálenost
d) pokud není vedení začleněno do záchranného zdvihacího zařízení, typ, model a průměr vedení použitých se záchranným zdvihacím zařízením.
Informace poskytované výrobcem
Informace poskytované výrobcem musí odpovídat ČSN EN 365, a navíc musí obsahovat přinejmenším následující rady a informace:
a) že uživatel by si měl před použitím záchranného zdvihacího zařízení přečíst a rozumět informacím, které jsou poskytované výrobcem;
b) třídu záchranného zdvihacího zařízení;
c) maximální jmenovité zatížení záchranného zdvihacího zařízení;
d) doporučený typ zařízení držícího (držícím) tělo, které je používáno se záchranným zdvihacím zařízením;
e) správný způsob připojení záchranného zdvihacího zařízení k zařízení držícímu tělo zachraňovaného;
f) že by zde měl být přímý nebo nepřímý vizuální kontakt nebo nějaké jiné prostředky komunikace se zachraňovaným po celou dobu průběhu záchranného procesu;
g) upozornění, že zdvihací/spouštěcí funkce je pouze pro záchranné účely, ne pro zdvihání/spouštění břemen;
h) orientace a pozice, ve kterých může být záchranné zdvihací zařízení použito, např. svisle, vodorovně nebo nakloněné;
i) pokud může být záchranné zdvihací zařízení rozebráno, jak ho sestavit nebo znovu sestavit prvky pro přípravu záchranného zdvihacího zařízení připraveného k použití;
j) pokud není vedení začleněno do záchranného zdvihacího zařízení, model/typ a průměr vedení, se kterým může být záchranné zdvihací zařízení použito, a další důležité informace nezbytné pro zajištění slučitelnosti záchranného zdvihacího zařízení;
k) u třídy A záchranného zdvihacího zařízení, že záchranné zdvihací zařízení může být použito pouze, pokud zdvihací proces je možný bez překážek a že nemůže být použito, pokud překážky představují nebezpečí;
l) u třídy B zdvihacího zařízení, že spouštěcí funkce je určena pouze pro spouštění osob na maximální vzdálenost 2 m;
m) číslo a rok vydání této evropské normy, tj. ČSN EN 1496.
Poznámka:
Používání prostředků podle této normy je zpravidla určeno pro záchranné sbory, případně speciálně vycvičené osoby. Nezpůsobilý uživatel záchranných zdvihacích zařízení může být nebezpečný pro sebe i zachraňovanou osobu.
6.1.6 ČSN EN 13374 Systémy dočasné ochrany volného okraje – Specifikace výrobku, zkušební metody
Systémy ochrany volného okraje se používají ve stavebnictví především pro ochranu osob a předmětů před pádem do nižší úrovně ze střech, okrajů, schodišť a dalších prostor, kde je potřebná ochrana. V některých evropských zemích je požadována dočasná ochrana okraje nebo jiné druhy zařízení chránící proti pádu v případě, že výška pádu je větší než 2 m (v ČR je stanovena výška nebo hloubka nad 1,5 m). Na rozdíl od zajištění lanem poskytuje umístění ochrany volného okraje větší pohyblivost v pracovním prostoru. Dočasná ochrana volného okraje může v některých případech sloužit také jako zábradlí pro osoby pro přidržení při práci nebo při chůzi v blízkosti okraje.
Přestože norma obsahuje požadavky na ochranu osob před padajícími předměty (například používání zarážky u podlahy), mohou se vyskytnout okolnosti, kdy jsou nedostatečné a musí být uvažována další opatření, která jsou nad rámec této normy. Je důležité, aby konstrukce, k níž je ochrana volného okraje připevněna, byla schopna přenést síly, na něž je systém navrhován.
Norma platí pro systémy ochrany volného okraje na rovných a nakloněných plochách pro tři třídy dočasné ochrany volného okraje. Dále pro systémy ochrany volného okraje se záchytnou funkcí (například pád nebo sesutí ze šikmé střechy) zahrnuje i požadavky na tlumení energie a systémy ochrany volného okraje, z nichž jsou některé připevněny ke konstrukci a jiné závisejí na tíze a tření s povrchovou plochou.
Norma neposkytuje požadavky pro systémy volného okraje určené pro:
- ochranu proti nárazu vozidel nebo jiných pohyblivých zařízení;
- ochranu před sklouznutím volných sypkých hmot, sněhu apod.
- ochranu veřejnosti před pádem.
Norma se nevztahuje také na systémy ochrany okraje lešení.
Vybrané termíny a definice
Systém ochrany volného okraje – sada dílců k ochraně osob proti pádu na nižší úroveň a pro zachycení materiálu.
Obr. 94 Stanovení výšky pádu na šikmé pracovní ploše
Horní zábradelní tyč – tyč nebo průběžný prvek, který tvoří horní část systému ochrany volného okraje.
Střední zábradelní tyč – tyč umístěná mezi horní zábradelní tyč a pracovní plochou.
Zarážka u podlahy – lišta určená k tomu, aby zabránila pádu nebo sesutí osob nebo materiálu z plochy.
Výška ochrany okraje – vzdálenost mezi nejvyšším bodem horní zábradelní tyče a pracovní plochou, měřená kolmo k pracovní ploše.
Protizávaží – dílec zabraňující překlopení systému ochrany volného okraje nebo jeho posunutí.
Klasifikace systémů ochrany volného okraje
Třída A
Třída A zajišťuje odolnost pouze pro statická zatížení, která odpovídají následujícím požadavkům:
- opora pro osoby opírající se o konstrukci ochrany nebo přidržující se jí při chůzi;
- zachycení osoby, která jde nebo padá směrem ke konstrukci ochrany.
Třída B
Třída B zajišťuje odolnost pro statická zatížení a pro pouze malé dynamické síly, které odpovídají následujícím požadavkům:
- opora pro osoby opírající se o konstrukci ochrany nebo přidržující se jí při chůzi;
- zachycení osoby, která jde nebo padá směrem ke konstrukci ochrany;
- zachycení padající osoby, která sklouzla po šikmé ploše.
Třída C
Třída C zajišťuje odolnost pro velké dynamické síly, které odpovídají požadavkům pro zachycení padající osoby, která sklouzla po strmé ploše.
Základní požadavky
Záchytné sítě používané jako ochrana volného okraje musí být typu U, v souladu s ČSN EN 1263-1.
Vzdálenost mezi nejvyšší částí ochrany volného okraje (horní zábradelní tyč) a pracovní plochou musí být nejméně 1,0 m, měřeno kolmo k pracovní ploše. Horní okraj zarážky u podlahy musí být nejméně 150 mm nad pracovní plochou. Musí být navržena tak, aby u běžných rovných pracovních ploch byly vyloučeny otvory mezi zarážkou a pracovní plochou. Pokud otvory existují, nesmí jimi projít koule o průměru 20 mm.
Odklon systému ochrany třídy A a B od svislice nesmí být větší než 15°.
Materiály musí splňovat požadavky uvedené v evropských normách. Pokud evropské normy neexistují, měly by být použity normy ISO. Materiály musí být dostatečně pevné a trvanlivé, aby odpovídaly pracovním podmínkám. Informace o nejčastěji používaných materiálech jsou uvedeny v ČSN EN 12811-2. Požadavky na materiály sítí jsou uvedeny v ČSN EN 1263-1. Materiály použité na protizávaží musí být pevné. Sypké nebo tekuté materiály, jako je písek nebo voda, nesmějí být použity. Každé protizávaží musí umožnit spolehlivé zajištění proti neúmyslnému posunutí.
Vybrané hodnoty zatížení
Zatížení větrem – norma stanovuje způsob výpočtu zatížení větrem.
Zarážky u podlahy – musí být navrženy tak, aby odolaly zatížení v kolmém směru na zarážku 0,2 kN.
Systém ochrany třídy A – nemá stanovené požadavky na dynamické zatížení.
Ochrana okraje třídy B – musí být schopna utlumit kinetickou energii 1 100 J po celé své délce do výšky 200 mm nad pracovní plochou a 500 J ve všech vyšších částech.
Ochrana okraje třídy C – musí být schopna utlumit kinetickou energii 2 200 J po celé své délce do výšky 200 mm.
Informace, které musí být k dispozici na staveništi
Musí být předložen soubor pokynů ve formě příručky. Tento návod na montáž a používání je částí posuzovaných podkladů a po jejich kompletaci musí být dodáván s dílci jako část systému ochrany volného okraje.
Základní obsah příručky
výpis obsahující všechny dílce a popis, z něhož mohou být identifikovány, například pomocí výkresu;
- údaje o jednotlivých krocích montáže, způsobu upevnění na konstrukci, pokud není založen na tření;
- údaje pro demontáž dílců a manipulaci s nimi;
- přehled o možných uspořádáních ochrany okraje společně s jejich třídami a rozměry;
- údaje o omezeních při užívání s ohledem na dynamický tlak větru, námrazu, sníh;
- vysvětlení třídění, rozsahu použití a všech omezení popisovaného systému;
- úplnou specifikaci všech částí, které nejsou vyráběny jako předem zhotovené dílce;
- u systému ochrany okraje s protizávažím musí být uvedena nejmenší vzdálenost protizávaží od okraje;
- zatížení, kterým systém působí na podkladní konstrukci;
- kritéria pro vyřazení opotřebovaných nebo poškozených dílců;
- veškeré pokyny pro skladování, údržbu nebo opravy, které považuje výrobce za vhodné;
- informace o vhodných způsobech použití ochrany okraje podle příslušných národních předpisů.
Údaje musí obsahovat rovněž následující upozornění:
- po pádu osoby nebo předmětu proti nebo do systému ochrany volného okraje a jeho příslušenství smí být systém znovu použit pouze po kontrole kompetentní osobou (posouzení musí provést osoba nebo organizace odlišná od osoby nebo organizace, která se podílela na návrhu).
Vhodné třídy pro použití při různých sklonech a výškách pádu (Příloha B normy)
- třída A by neměla být použita, jestliže sklon pracovní plochy je větší než 10°;
- třída B může být použita, jestliže sklon je menší než 30° bez omezení výšky pádu nebo 60° a výška pádu je menší než 2 m;
- třída C může být použita, jestliže sklon je mezi 30° a 45° a výška pádu je menší než 5 m.
Jestliže je sklon větší než 60°, nebo větší než 45° a výška pádu je větší než 5 m, není použití systémů ochrany volného okraje vhodné. Při větší výšce pádu mohou být systémy ochrany okraje umístěny výše na šikmé ploše. Například každé 2 m a 5 m výška pádu pro systém třídy B, popř. pro systém třídy C.
Obr. 95
6.2 KONTROLNÍ KNIHA
6.3 SCHÉMATICKÝ INSTALAČNÍ PLÁN
